DOCSLIB.ORG

Kristiánova Legenda a Počátky Českého

Total Page：16

File Type：pdf, Size：1020Kb

Download full-text PDF Read full-text
Kristiánova Legenda a Počátky Českého HISTORICKÝ ÚSTAV FILOZOFICKÉ FAKULTY MASARYKOVY UNIVERSITY KRISTIÁNOVA LEGENDA A POČÁTKY ČESKÉHO POLITICKÉHO MYŠLENÍ Disertační práce v oboru české dějiny (7105V024), vzniklá pod vedením PhDr. Martina WIHODY , Ph.D. DAVID KALHOUS BRNO 2005 Prohlašuji, že jsem tuto práci napsal samostatně a na základě citovaných pramenů a literatury. V Brně 1. 4. 2005 2 PODĚKOVÁNÍ Na tomto místě bych rád vyjádřil svou vděčnost mnoha lidem, kteří se zasloužili o to, že tato práce vznikla. Jsou to každopádně mí rodiče, kteří se sice smáli, když jsem se historii rozhodl studovat, dali mi však svobodu volby a podporovali mě. A jsou to také přátelé, ať už se sami zabývají některým z historických oborů, čili nic. Simona Chlupová svou milou výřečností. Jan Jílek, s nímž jsme sváděli dlouhé půtky o poznatelnosti minulosti a vzájemném vztahu archeologických a historických pramenů. Jan Košťál a jeho dobrá nálada. Lucie Konôpková, která mě naštěstí nebrala moc vážně. Jana Krejsová, s níž jsem se zamýšlel nad hranicemi možného. Anna Smékalová se svým filologickým školením. Michal Soukup, který mi nezapomínal připomínat omezenost našeho poznání a leccos dalšího. Lucie Wachtlová, která mě nepřestávala udivovat svým vždy překvapivým zahraničním zpravodajstvím. A na neposledním místě – aj, nelítostný běh abecedy … – Martin Wihoda, nejenom školitel, ale i přítel, který dbal na to, aby práce nabyla pevného tvaru a formy a poskytoval mi pomoc, která jde daleko za obvyklý vztah mezi učitelem a žákem. Jim tuto práci věnuji. Vděčností jsem také povinován doc. Pavlu Kouřilovi, který mi byl mnohokrát nápomocen svou radou a nejenom to, na čas mi poskytl přístřeší na ArÚ AV ČR v Brně. Prof. Jiřímu Malířovi, který mě přijal pod ochranná křídla výzkumného záměru. Dr. Dušanu Třeštíkovi za jeho občasné připomínky a ochotu poradit. A autorům, v jejichž knihách jsem nalezl poučení. Ti všichni ale mají zásluhu – ať už jsem jejich názory přijal, nebo jsem se vůči nim jenom cítil potřebu vymezit –, že tato práce vůbec vznikla. A všem jim za to také děkuji. V Brně 1. 4. 2005 3 OBSAH I. MÍSTO ÚVODU : KRISTIÁNOVA LEGENDA V PROMĚNÁCH ČESKÉ HISTORIOGRAFIE . ..............5 II. ZÁKLADY BOLESLAVSKÝCH ČECH . ................................................................................26 II. 1. Přemyslovská expanze (a Widukind)........................................................................28 II. 2. Velmoži 10. věku.....................................................................................................34 II. 3. Založení moravského a pražského biskupství. .........................................................43 III. KRISTIÁNŮV VĚK NEBO VOJTĚŠSKÉ ČECHY ?...............................................................53 III. 1. Regnum ablatum aneb Měšek I., Boleslav II. a Ota III. (985-990)...........................55 III. 2. Svatovojtěské paradoxy. .........................................................................................70 III. 3. Sedm biskupů Metodějových? Hnězdno roku 1000.................................................86 IV. KRISTIÁN A HISTORICKÁ TRADICE JEHO DOBY . ...........................................................97 IV. 1. Kristián a Velká Morava.........................................................................................99 IV. 2. Kristiánovy prameny svatováclavské historie. Proměny sv. Václava..................... 110 IV. 3. Slovanské písemnictví a liturgie 10. a 11. věku..................................................... 124 V. KRISTIÁN A JEHO DĚDICTVÍ : KRISTIÁN A KOSMAS ? ...................................................... 139 V. 1. Vojtěchův dědic nebo biskup za kančí oháňku? Kdo byl biskup Šebíř.................... 141 V. 2. Šebířovo dědictví? Kauza Podivín aneb otazníky kolem Olomouce. ...................... 157 V. 3. Vratislav I., král český a polský. ............................................................................ 166 VI. KRISTIÁNOVA LEGENDA JAKO TEXT , INSPIRACE A PRŮSEČÍK PAMĚTÍ : ZÁVĚREČNÉ ZAMYŠLENÍ NAD JEDNÍM PRAMENEM .................................................................................... 185 Exkurs 1: Otázka spolehlivosti zmínky k r. 971 v tzv. Granu catalogi praesulum Moraviae ....................................................................................................................................... 193 Exkurz 2: Pilgrimská falza a velkomoravská tradice....................................................... 195 VII. SEZNAM PRAMENŮ , LITERATURY A ZKRATEK. ............................................................... 199 VII. 1. Seznam pramenů................................................................................................. 199 VII. 2. Seznam literatury. ............................................................................................... 202 VII. 3. Seznam zkratek. .................................................................................................. 220 4 I. MÍSTO ÚVODU : KRISTIÁNOVA LEGENDA V PROMĚNÁCH ČESKÉ HISTORIOGRAFIE Jak se vesměs shoduje dnešní bádání, sepsal Kristián svou legendu na sklonku 10. století. Nejstarší rukopisy, obsahující výtahy z Kristiána, se pak datují do století 12., a konečně celý text je zachován až v tzv. dražickém rukopise G 5, chovaném dnes v Archivu Hradu , jenž byl napsán ve 40. letech 14. věku. Ostatní manuskripty jsou vesměs mladší, pocházejí ze 14.-15. století. Mezi nimi a prvním objevitelem Kristiána se pak zeje propast více než dvou století. Když Bohuslav Balbín (1621-1688) roku 1645 nalezl Kristiánovo skládání v zaprášených skříních třeboňského archivu, v zásadě vůbec nepochyboval o pravosti svého objevu. Žil sice v době, kdy byly zakládány takové podniky jako Acta Sanctorum – sám 1 do nich ostatně přispíval – a nebyl tedy jistě ke svým pramenům úplně slepý, neměl však důvod a priori nedůvěřovat svému prameni, vždyť kritické bádání o minulosti bylo teprve ve svých počátcích a psaní o minulosti tak vesměs vycházelo ze zděděné důvěry k autoritám. Spíš se snažil porozumět tomu, co vlastně na zašlých fóliích objevil. Nově nalezeného díla si totiž velice cenil a neváhal jej využívat při odhalování tajemství dějin Velké Moravy, a to z dobrého důvodu, protože „nevelký odstup od událostí Kristiánův, jenž byl navíc knížecím synem a sepisoval činy doby, které nebyl vzdálen, vzbuzuje ve mně více důvěry, než ti, kteří 2 psali dlouho po té.“ Navíc „svého“ Kristiána ztotožnil na základě listiny Boleslava II. pro břevnovský klášter se synem Boleslava I., soudě zároveň, že byl-li Vojtěchovým „synovcem“ („nepos“ ), musela být biskupova matka Střezislava jeho sestrou. Vztah ke světci a nevelká „vzdálenost“ od popisovaných událostí v jeho očích důvěru a cenu legendy ještě zvyšovaly. I když by se nám mohl začít do tváře vkrádat úsměv, nebylo by to zřejmě právem. Musíme si uvědomit, že v barokní době dějepisci teprve (znovu)objevovali skryté poklady klášterních a jiných archivů a seznamovali se s jejich bohatstvím. Kritických edic v dnešním slova smyslu nebylo, stejně jako nikdo neměl k ruce nějaké důkladné soupisy rukopisů. I představy o tom, co by bylo možné v tom kterém období historie, byly limitovány znalostmi o dané době, ale navíc i soudobými předsudky; ne že by tomu dnes bylo jinak, ale objem znalostí a používaných metod byl tehdy přeci jenom užší, než je tomu dnes. Můžeme to 1 Občas se ostatně odvážil polemizovat i s takovou autoritou, jakou představoval Václav Hájek z Libočan a jeho Kronika. Od něho sice přebíral posloupnost nejstarších Přemyslovců, chronologii se však pokoušel sestavovat podle původních pramenů. Viz BALBÍN , B.: Epitome rerum bohemicarum ... Boleslaviensium historiam placuit appellare I. 10. Pragae 1677, s. 82-88. Legendu s komentářem2 otiskl tamtéž , s. 66-90. Tamtéž , s. 78: „aut horitas enim Christiani, qui Principis filius, prope fuit temporis gesta scribebat, majorem apud me, quam ii, qui longe post scripserunt, fidem merentur“ . 5 ostatně snadno posoudit nad stránkami a fólii, popsanými kvůli sporu o našeho Kristiána. Historická pojednání ovšem nikdy nepsala nějaká abstraktní doba, neměli bychom zapomínat na individuum, na jednotlivého badatele, jeho erudici, schopnost logického úsudku a tím i důkladného podepření vlastních hypotéz. Tyto bytostně lidské vlastnosti a předpoklady, různé osobní antipatie a sympatie a nakonec i hlubší názorové rozdíly se totiž v celé diskusi projevovaly velmi podstatně. Stejně tak – a snad v míře největší – nás bude zajímat, jakou roli v našem sporu sehrávala vědecká tradice (a tedy autorita předchozích pokolení), „diskurs“, či 3 „paradigma“. 4 Pochybnosti vzbudila legenda až u osvícenské generace badatelů, které spojovala nechuť k legendě jako k mnišským „žvástům“. Pozornost badatelů se tehdy pozvolna 5 přesouvala k listinám, skrývajícím „objektivní fakta“. Jako první se pokusil proti Kristiánovi 6 vystoupit Gelasius Dobner (1719-1790) ve své nikdy neotištěné rozpravě Examen Historico- 7 Chronologico-Criticum, an Christiani ... Vita seu Passio ... Ve své polemice se opíral zejména o předpoklad, že Kristián, autor skladby, je totožný se Strachkvasem kronikáře Kosmy a jako takový by musel být synem Boleslavovým. Jenže jak by jako mnich mohl napsat něco tak špatného o svém otci? Navíc v žádném pozdějším prameni nelze narazit na cokoli, co by dávalo tušit, že jejich autoři Kristiána znali. Kromě toho je dílo složeno až příliš dobrým jazykem a obsahuje nepatřičné termíny. Autor navíc vykazuje nedostatečné znalosti své doby, když například tvrdí, že Metodějovi bylo podřízeno sedm sufragánů. Proto nemůže být prací 10. věku a jejím autorem je tedy
Load more

Recommended publications
  • Saint ADALBERT and Central Europe
    POLAND CZECH REPUBLIC SLOVAKIA AUSTRIA HUNGARY SLO CRO ITALY BiH SERBIA ME BG Saint ADALBERT and Central Europe Patrimonium Sancti Adalberti Collective of Authors Patrimonium Sancti Adalberti Society issued this collection of essays as its first publication in 2021. I/2021 Issuing of the publication was supported by companies: ZVVZ GROUP, a.s. RUDOLF JELÍNEK a.s. PNEUKOM, spol. s r.o. ISBN 978-80-270-9768-5 Saint ADALBERT and Central Europe Issuing of the publication was supported by companies: Collective of Authors: Petr Bahník Jaroslav Bašta Petr Drulák Aleš Dvořák Petr Charvát Stanislav Janský Zdeněk Koudelka Adam Kretschmer Radomír Malý Martin Pecina Igor Volný Zdeněk Žák Introductory Word: Prokop Siostrzonek A word in conclusion: Tomáš Jirsa Editors: Tomáš Kulman, Michal Semín Publisher: Patrimonium Sancti Adalberti, z.s. Markétská 1/28, 169 00 Prague 6 - Břevnov Czech Republic [email protected] www.psazs.cz Cover: Statue of St. Adalbert from the monument of St. Wenceslas on Wenceslas Square in Prague Registration at Ministry of the Culture (Czech Republic): MK ČR E 24182 ISBN 978-80-270-9768-5 4 / Prokop Siostrzonek Introductory word 6 / Petr Bahník Content Pax Christiana of Saint Slavník 14 / Radomír Malý Saint Adalbert – the common patron of Central European nations 19 / Petr Charvát The life and work of Saint Adalbert 23 / Aleš Dvořák Historical development and contradictory concepts of efforts to unite Europe 32 / Petr Drulák A dangerous world and the Central European integration as a necessity 41 / Stanislav Janský Central Europe
    [Show full text]
  • Kunigunde. Politische Handlungsspielräume Einer Kaiserin
    Ingrid Baumgärtner Kunigunde. Politische Handlungsspielräume einer Kaiserin Um die Jahrtausendwende Übernahmen (gest. 999), Theophanu (gest. 991) und Frauen in Geschichte, Politik und Kultur des schließlich Kunigunde (gest. 1055), die als ottonischen Reiches erstaunlich hohe Posi­ politische Handlungsträgerinnen aktiv an tionen und wichtige Funktionen, sei es als der Macht ihrer Ehemänner, Söhne oder zuverlässige Stellvertreterin des regieren­ Enkel aus dem (nach dem Leitnamen der den königlichen Gatten und dessen Teilha­ führenden Repräsentanten oder nach dem berin am Reich, als einflußreiche Ratgeberin Urahn benannten) Geschlecht der Ottonen und geachtete Bittstellerin, als durchset­ oder Liudolfinger partizipierten. Zu erin­ zungskräftige Regentin für einen minder­ nern ist auch an die mächtigen und ein­ jährigen Sohn oder Enkel, als Erbin ausge­ flußreichen Äbtissinnen reichsunmittelba­ dehnten Grundbesitzes und reich dotierte rer Kanonissenstifte liudolfingischer Prove­ Witwe, als fromme Stifterin eines Frau­ nienz, seien es Mathilde (gest. 999) und enklosters und großzügige Mäzenin oder Adelheid (gest. 1044) in Quedlinburg, der (last but not least) als Äbtissin eines führen• oftmals für ottonische Hoftage und feierli­ den Reicbsklosters mit der Verantwortung che Repräsentation genutzten Pfalz, oder für familiäres 'Gebetsgedenken und Memo­ Sophia (gest. 1059) im Familienstift Gan­ rla.' Die Herrschaftsbeteiligung von Frauen dersheim, der überhaupt ältesten liudolfin­ aus der königlrchen Dynastie war im 10. und gischen Gründung. 11.
    [Show full text]
  • Was the Identity of the Prague Church in the Tenth Century Imposed from Without Or Developed from Within?
    HENRY MAYR-HARTING WAS THE IDENTITY OF THE PRAGUE CHURCH IN THE TENTH CENTURY IMPOSED FROM WITHOUT OR DEVELOPED FROM WITHIN? There are certain subjects which, although one may not study them professionally oneself one nevertheless admires the interest and brilliance with which others do so. For me one of those subjects is the origins and identities of peoples. I take encourage- ment, however, from the words of Walter Pohl in his prospectus for this symposium:1 “Dazu (i.e. besides identities of peoples) kamen andere folgenreiche Identitäten, etwa im kirchlichen Bereich: das katholische Kirchenvolk, monastische Gemeinschaften oder Diözesen, eine ausdehnte Topographie des Heiligen, etc.” Hence it may be possible for my contribution to be at once relevant to the sympo- sium, and to the theme “Die Geburt Mitteleuropas” in the century following those covered by Herwig Wolfram’s delightful and distinguished book of that title, and its transmogrification into “Österreichische Geschichte”, volume one.2 Two themes are of the greatest importance for our present purposes – the Cyril- lic-Methodian origins of Bohemian Christianity, with their Slav linguistic culture, and the tension between Bavarian and Saxon influence on it. This means – in a short paper – omitting other very relevant themes such as the Poles and Bohemia, or the Prˇemyslids and Slavniks, or the possible influence of Moravian clergy. My two themes themselves are to some extent part and parcel of each other, first be- cause much of the early Slav para-liturgical material at Prague is likely to have been transported there directly from Bavaria;3 second, and above all because the Latin Legenda Christiani (which was probably written by a son of Boleslav I.
    [Show full text]
  • Bavaria the Bavarians Emerged in a Region North of the Alps, Originally Inhabited by the Celts, Which Had Been Part of the Roman Provinces of Rhaetia and Noricum
    Bavaria The Bavarians emerged in a region north of the Alps, originally inhabited by the Celts, which had been part of the Roman provinces of Rhaetia and Noricum. The Bavarians spoke Old High German but, unlike other Germanic groups, did not migrate from elsewhere. Rather, they seem to have coalesced out of other groups left behind by Roman withdrawal late in the 5th century AD. These peoples may have included Marcomanni, Thuringians, Goths, Rugians, Heruli, and some remaining Romans. The name "Bavarian" ("Baiuvari") means "Men of Baia" which may indicate Bohemia, the homeland of the Marcomanni. They first appear in written sources circa 520. Saint Boniface completed the people's conversion to Christianity in the early 8th century. Bavaria was, for the most part, unaffected by the Protestant Reformation, and even today, most of it is strongly Roman Catholic. From about 550 to 788, the house of Agilolfing ruled the duchy of Bavaria, ending with Tassilo III who was deposed by Charlemagne. Three early dukes are named in Frankish sources: Garibald I may have been appointed to the office by the Merovingian kings and married the Lombard princess Walderada when the church forbade her to King Chlothar I in 555. Their daughter, Theodelinde, became Queen of the Lombards in northern Italy and Garibald was forced to flee to her when he fell out with his Frankish over- lords. Garibald's successor, Tassilo I, tried unsuccessfully to hold the eastern frontier against the expansion of Slavs and Avars around 600. Tassilo's son Garibald II seems to have achieved a balance of power between 610 and 616.
    [Show full text]
  • The Annals of Hildesheim
    University of New Hampshire University of New Hampshire Scholars' Repository Master's Theses and Capstones Student Scholarship Spring 2007 The Annals of Hildesheim Bethany Hope Allen University of New Hampshire, Durham Follow this and additional works at: https://scholars.unh.edu/thesis Recommended Citation Allen, Bethany Hope, "The Annals of Hildesheim" (2007). Master's Theses and Capstones. 37. https://scholars.unh.edu/thesis/37 This Thesis is brought to you for free and open access by the Student Scholarship at University of New Hampshire Scholars' Repository. It has been accepted for inclusion in Master's Theses and Capstones by an authorized administrator of University of New Hampshire Scholars' Repository. For more information, please contact [email protected]. THE ANNALS OF HILDESHEIM BY BETHANY HOPE ALLEN BA History, BA Classics, University of New Hampshire 2005 THESIS Submitted to the University of New Hampshire in Partial Fulfillment of the Requirements for the Degree of Master of Arts in History May, 2007 Reproduced with permission of the copyright owner. Further reproduction prohibited without permission. UMI Number: 1443595 INFORMATION TO USERS The quality of this reproduction is dependent upon the quality of the copy submitted. Broken or indistinct print, colored or poor quality illustrations and photographs, print bleed-through, substandard margins, and improper alignment can adversely affect reproduction. In the unlikely event that the author did not send a complete manuscript and there are missing pages, these will be noted. Also, if unauthorized copyright material had to be removed, a note will indicate the deletion. ® UMI UMI Microform 1443595 Copyright 2007 by ProQuest Information and Learning Company.
    [Show full text]
  • Hagiography in the Diocese of Liege (950-1130)
    Hagiography in the diocese of Liege (950-1130) by J. R. WEBB INTRODUCTION. 1. THE CITY OF LIEGE. - A. Cathedral St-Lambert. - B. St-]acques. - C. St-Laurent. II. ROMANCE-SPEAKING LANDS. - A. Stavelot-Malmedy. - B. St-Hubert (Andage). - C. Waulsort. - D. Florennes. - E. Brogne. - F. Fosses. - G. No­ tre-Dame de Huy. - H. Andenne. - 1. St-Aubain de Namur. -]. Gem­ bloux. - K. Nivelles. III. GERMANIC-SPEAKING LANDS. - A. St-Truiden (St-Trond). - B. Mun- sterbilzen. - D. St-Servatius of Maastricht. - E. St-Odilienberg. CONCLUSION. REPERTOIRE OF TEXTS. BIBLIOGRAPHY. INTRODUCTION It will become clear in what follows why the diocese ofLiege merits specific treatment in this collection. The ecclesiastical in­ stitutions along the Meuse and its larger vicinity were among the most prolific producers ofhagiography throughout the mid­ dle ages, and the period roughly encompassing the late tenth to the early twelfth century was no exception. The tenth and eleventh centuries saw the development of Liege into an episcopal principality - its political form that would endure until the French Revolution. Thanks in large part to grants and privileges from the German emperors, the bishops 1 of Liege became the most powerful magnates in the region . Episcopal influence is strongly felt in the hagiography of the 1 On this development, see KURTH, Notger (1905) and KUPPER, Liege (1981). 810 ]. R. WEBB HAGIOGRAPHY IN THE DIOCESE OF LIEGE (950-1130) 811 tenth and eleventh centuries, a significant part of which took earlier bishops as its subjects. Notable and wealthy monasteries, many with foundations dating back to the mid-seventh century, dotted the countryside of the diocese.
    [Show full text]
  • Depiction of Slavs in Central European Sources from the Tenth-Eleventh Centuries
    Slavs and Dogs: Depiction of Slavs in Central European Sources from the Tenth-Eleventh Centuries Andrea Vanina Neyra Introduction The economic, legal, cultural and symbolic aspects of the animal world have attracted growing interest in the humanities in recent years. Animals played a role in medieval literary genres such as bestiaries and hagiography where, among other functions, they often served as term of comparison to different peoples and societies. In this preliminary examination of how animals and peo- ples were depicted, my aim is to shed light on the ways in which the comparison was employed to characterise peoples and construct identities in Central Euro- pean sources during the tenth and eleventh centuries. Specifically, in the narra- tive sources (chronicles, passions of martyrs, and lives of saints)1 related to the Christianisation of Central Europe selected, I contextualise concrete references in order to show how certain depictions of non-Christian Slavs as dogs served both to negatively characterise pagans by comparing them to animals and to bol- ster the identity of Christians confronting alien cultures.2 My sources in this arti- cle are the following: 1 I am not going to deal with the specificity of the genres mentioned above but instead limit myself to referring to them in general terms. 2 This approach to the subject of animals and social identity, which I hope to explore further in the future, is not my first experience with topics related to the animal world: I examined certain facets of the relationship between animals, sin, and penance in Burchard of Worms’ Decretum.
    [Show full text]
  • The Martyrology of the Monastery of the Ascension
    The Martyrology of the Monastery of the Ascension Introduction History of Martyrologies The Martyrology is an official liturgical book of the Catholic Church. The official Latin version of the Martyrology contains a short liturgical service the daily reading of the Martyrology’s list of saints for each day. The oldest surviving martyologies are the lists of martyrs and bishops from the fourth-century Roman Church. The martyrology wrongly attributed to St. Jerome was written in Ital in the second half of the fifth century, but all the surviving versions of it come from Gaul. It is a simple martyrology, which lists the name of the saint and the date and place of death of the saint. Historical martyrologies give a brief history of the saints. In the eighth and ninth centuries, St. Bede, Rhabanus Maurus, and Usuard all wrote historical martyrologies. The Roman Martyrology, based primarily on Usuard’s, was first published in 1583, and the edition of 1584 was made normative in the Roman rite by Gregory XIII. The post-Vatican II revision appeared first in 2001. A revision that corrected typographical errors and added 117 people canonized by Pope John Paul II between 2001 and 2004, appeared in 2005.1 The Purpose and Principles of This Martyology The primary purpose of this martyrology is to provide an historically accurate text for liturgical use at the monastery, where each day after noon prayer it is customary to read the martyrology for the following day. Some things in this martyrology are specific to the Monastery of the Ascension: namesdays of the members of the community, anniversaries of members of the community who have died, a few references to specific events or saints of local interest.
    [Show full text]
  • Booklet for the State Exhibition
    Booklet for the State Exhibition VON KARL DEM GROSSEN BIS FRIEDRICH BARBAROSSA 2 PROLOG State Exhibition THE EMPERORS AND THE PILLARS OF THEIR POWER From Charlemagne to Frederick Barbarossa An exhibition of the Directorate-General of the Cultural Heritage of Rhineland-Palatinate in cooperation with the History and Cultural Heritage Research Centre of the University of Heidelberg and the Reiss-Engelhorn-Museums Mannheim at the Mainz State Museum 9.9.2020 to 18.4.2021 under the patronage of Malu Dreyer, Minister President of the State of Rhineland-Palatinate 4 PROLOG THE EMPERORS AND THE PILLARS OF THEIR POWER For almost two thousand years, the monarchy, the rule of a single person, has been the predominant form of government in Europe. The emperor is the highest authority: The dignity conferred upon him by the pope elevates him above the other kings. Nonetheless, medieval emperors were neither absolutist rulers nor heads of a modern civil service state. The nature of their power was fragile and needed to be renegotiated on a regular basis. To govern successfully, they required the support of their subjects. Bishops and princes, abbots and counts, knights and citi zens were the pillars of their power. These factions supported the emperor in his role as ruler but were sometimes also his rivals and opponents. The exhibition The Emperors and the Pillars of Their Power illuminates these “power games” in four sections. The stage upon which they strode was mainly centred around the Rhine area. This heartland of the empire incorporated Basel and Strasbourg, Worms and Speyer, Mainz and Frank- furt, Metz and Trier, Aachen and Cologne.
    [Show full text]
  • City Walk: Museums, Churches, Palaces
    City walk: Museums, churches and palaces Suitable for everyone who wants to experience a large portion of Mainz within a few hours. Accessibility is not ensured. Duration approx. 2 and a half to three hours Start Schillerplatz Stops 1. Carnival Fountain – Osteiner Hof – Bassenheimer Hof 2. St. Stephan's - Chagall Windows 3. Kirschgarten – Augustinerstraße – St.Augustine's Church 4. Höfchen – Market Square – St. Martin's Cathedral 5. Liebfrauenplatz – Palace of the Holy Roman Emperor – Gutenberg Museum 6. Fischergasse – Heilig Geist – Bridge tower – Iron Tower 7. Algesheimer Hof – St. Christoph's 8. Armoury – Commandry of the Teutonic Knights 9. Electoral Castle 10. St. Peter's 11. State Museum 12. Römerpassage – Isis and Mater Magna Shrine 13. Proviant-Magazin – Carnival Museum Further information can be found on the "Historical Mainz" slabs in front of the attractions 1 © Landeshauptstadt Mainz | Hauptamt, Öffentlichkeitsarbeit I Protokoll, Postfach 3820, 55028 Mainz | Telephone: +49 6131 12-2382, [email protected], www.mainz.de Last updated: April 2015 Welcome to our virtual city walk Are you just passing through Mainz or only staying for a little while and want to explore the capital of Rhineland Palatinate on your own and on foot? This virtual city walk will assist you with your historical journey through time. Discover the city's ancient roots with the theme walk "museums, churches and palaces". On the tour, you will also get to know the Electorate of Mainz and the city’s most famous son, Johannes Gutenberg. 1. Carnival Fountain – Osteiner Hof – Bassenheimer Hof Your tour begins at Schillerplatz in front of the Fastnachtsbrunnen (carnival fountain) - which is vitally important to all real "Meenzer" (people from Mainz): Every year on 11/11, all people celebrating Carnival in Mainz gather here when the clock on the balcony of the facing Osteiner Hof (Court of Ostein) strikes 11 minutes past 11, which marks the "fifth season" of Carnival.
    [Show full text]
  • Abstracts ROMANESQUE and the YEAR 1000
    BRITISH ARCHAEOLOGICAL ASSOCIATION Hildesheim Romanesque Online Conference Abstracts ROMANESQUE AND THE YEAR 1000 TUESDAY 7 SEPTEMBER - SESSION 1 (GERHARD LUTZ) Cecily Hennessy Otto III and the Widow Theophanu: A Greek Court in the West? The arrival of Theophanu, a young Byzantine aristocrat, in 972 to marry Otto II in Rome has given rise to extensive differing views on her influence on the court of the western Holy Roman Empire. These have centred on whether the objects, the artists and the courtiers she may have brought with her had any significant impact on the art and architecture of the court and beyond. Underlying these discussions is the idea that the prestige, skill of production, opulence, iconography and ‘Byzantine’ style of art of the east was highly valued. This paper looks ten years on to the period following Theophanu’s widowhood in 983 when she became regent for her fourth child and only son, Otto III, who was then three years old. It argues that she looked to her Greek heritage in the education and cultural nurturing of her children before her death in 991 when Otto was eleven. Taking a fresh look at the legacy of Theophanu’s role as a widowed Greek mother, it questions how far this eastern emphasis in her children’s education in turn influenced the function and production of art in the period up to Otto’s death in 1002. To what extent can one view their patronage in terms of Byzantine imperial behaviour and education? How far did they meet the probable expectations of creating and projecting a powerful imperial model based on eastern precepts? In the east, imperial children were educated in Byzantine political theory and practice and given an understanding of the religious mysticism associated with the emperor, who was at the centre of a cultic form of worship.
    [Show full text]
  • Patterns of Episcopal Power Bishops in Tenth and Eleventh Century Western Europe
    Sonderdruck aus: Patterns of Episcopal Power Bishops in Tenth and Eleventh Century Western Europe Strukturen bischöflicher Herrschaftsgewalt im westlichen Europa des 10. und 11. Jahrhunderts Herausgegeben von / edited by Ludger Körntgen und Dominik Waßenhoven De Gruyter 2011 ISBN 978-3-11-026202-5 e-ISBN 978-3-11-026203-2 Library of Congress Cataloging-in-Publication Data: Strukturen bischöflicher Herrschaftsgewalt im westlichen Europa des 10. und 11. Jahrhun- derts = Patterns of Episcopal power. p. cm. -- (Prinz-Albert-Forschungen ; Bd. 6 = Prince Albert research publications ; v.6) German and English. Edited by Ludger Körntgen and Dominik Wassenhoven. Proceedings of a workshop held in Apr. 2009 at the University of Bayreuth and of a session of the International Medieval Congress held in July 2009 in Leeds, England. Includes bibliographical references. ISBN 978-3-11-026202-5 1. Episcopacy--History--Congresses. 2. Church and state--Europe--History--Congresses. 3. Church history--Middle Ages, 600-1500--Congresses. I. Körntgen, Ludger. II. Wassen- hoven, Dominik. III. International Medieval Congress (2009 : Leeds, England) BV670.3.S77 2011 262‘.1209409021--dc23 2011024265 Bibliografische Information der Deutschen Nationalbibliothek Die Deutsche Nationalbibliothek verzeichnet diese Publikation in der Deutschen Nationalbibliografie; detaillierte bibliografische Daten sind im Internet über http://dnb.d-nb.de abrufbar. © 2011 Walter de Gruyter GmbH & Co. KG, Berlin/Boston Satz: Dominik Waßenhoven Druck: Hubert & Co. GmbH & Co. KG, Göttingen ∞ Gedruckt auf säurefreiem Papier Printed in Germany www.degruyter.com ªPatterns of Episcopal Powerº (PAF 6) Ð 12. 7. 2011 16:22 Ð Seite 7 Contents AbkuÈrzungsverzeichnis/List of Abbreviations . 9 Ludger KoÈrntgen Introduction . 11 Timothy Reuter A Europe of Bishops.
    [Show full text]