HISTORICKÝ ÚSTAV FILOZOFICKÉ FAKULTY MASARYKOVY UNIVERSITY KRISTIÁNOVA LEGENDA A POČÁTKY ČESKÉHO POLITICKÉHO MYŠLENÍ Disertační práce v oboru české dějiny (7105V024), vzniklá pod vedením PhDr. Martina WIHODY , Ph.D. DAVID KALHOUS BRNO 2005 Prohlašuji, že jsem tuto práci napsal samostatně a na základě citovaných pramenů a literatury. V Brně 1. 4. 2005 2 PODĚKOVÁNÍ Na tomto místě bych rád vyjádřil svou vděčnost mnoha lidem, kteří se zasloužili o to, že tato práce vznikla. Jsou to každopádně mí rodiče, kteří se sice smáli, když jsem se historii rozhodl studovat, dali mi však svobodu volby a podporovali mě. A jsou to také přátelé, ať už se sami zabývají některým z historických oborů, čili nic. Simona Chlupová svou milou výřečností. Jan Jílek, s nímž jsme sváděli dlouhé půtky o poznatelnosti minulosti a vzájemném vztahu archeologických a historických pramenů. Jan Košťál a jeho dobrá nálada. Lucie Konôpková, která mě naštěstí nebrala moc vážně. Jana Krejsová, s níž jsem se zamýšlel nad hranicemi možného. Anna Smékalová se svým filologickým školením. Michal Soukup, který mi nezapomínal připomínat omezenost našeho poznání a leccos dalšího. Lucie Wachtlová, která mě nepřestávala udivovat svým vždy překvapivým zahraničním zpravodajstvím. A na neposledním místě – aj, nelítostný běh abecedy … – Martin Wihoda, nejenom školitel, ale i přítel, který dbal na to, aby práce nabyla pevného tvaru a formy a poskytoval mi pomoc, která jde daleko za obvyklý vztah mezi učitelem a žákem. Jim tuto práci věnuji. Vděčností jsem také povinován doc. Pavlu Kouřilovi, který mi byl mnohokrát nápomocen svou radou a nejenom to, na čas mi poskytl přístřeší na ArÚ AV ČR v Brně. Prof. Jiřímu Malířovi, který mě přijal pod ochranná křídla výzkumného záměru. Dr. Dušanu Třeštíkovi za jeho občasné připomínky a ochotu poradit. A autorům, v jejichž knihách jsem nalezl poučení. Ti všichni ale mají zásluhu – ať už jsem jejich názory přijal, nebo jsem se vůči nim jenom cítil potřebu vymezit –, že tato práce vůbec vznikla. A všem jim za to také děkuji. V Brně 1. 4. 2005 3 OBSAH I. MÍSTO ÚVODU : KRISTIÁNOVA LEGENDA V PROMĚNÁCH ČESKÉ HISTORIOGRAFIE . ..............5 II. ZÁKLADY BOLESLAVSKÝCH ČECH . ................................................................................26 II. 1. Přemyslovská expanze (a Widukind)........................................................................28 II. 2. Velmoži 10. věku.....................................................................................................34 II. 3. Založení moravského a pražského biskupství. .........................................................43 III. KRISTIÁNŮV VĚK NEBO VOJTĚŠSKÉ ČECHY ?...............................................................53 III. 1. Regnum ablatum aneb Měšek I., Boleslav II. a Ota III. (985-990)...........................55 III. 2. Svatovojtěské paradoxy. .........................................................................................70 III. 3. Sedm biskupů Metodějových? Hnězdno roku 1000.................................................86 IV. KRISTIÁN A HISTORICKÁ TRADICE JEHO DOBY . ...........................................................97 IV. 1. Kristián a Velká Morava.........................................................................................99 IV. 2. Kristiánovy prameny svatováclavské historie. Proměny sv. Václava..................... 110 IV. 3. Slovanské písemnictví a liturgie 10. a 11. věku..................................................... 124 V. KRISTIÁN A JEHO DĚDICTVÍ : KRISTIÁN A KOSMAS ? ...................................................... 139 V. 1. Vojtěchův dědic nebo biskup za kančí oháňku? Kdo byl biskup Šebíř.................... 141 V. 2. Šebířovo dědictví? Kauza Podivín aneb otazníky kolem Olomouce. ...................... 157 V. 3. Vratislav I., král český a polský. ............................................................................ 166 VI. KRISTIÁNOVA LEGENDA JAKO TEXT , INSPIRACE A PRŮSEČÍK PAMĚTÍ : ZÁVĚREČNÉ ZAMYŠLENÍ NAD JEDNÍM PRAMENEM .................................................................................... 185 Exkurs 1: Otázka spolehlivosti zmínky k r. 971 v tzv. Granu catalogi praesulum Moraviae ....................................................................................................................................... 193 Exkurz 2: Pilgrimská falza a velkomoravská tradice....................................................... 195 VII. SEZNAM PRAMENŮ , LITERATURY A ZKRATEK. ............................................................... 199 VII. 1. Seznam pramenů................................................................................................. 199 VII. 2. Seznam literatury. ............................................................................................... 202 VII. 3. Seznam zkratek. .................................................................................................. 220 4 I. MÍSTO ÚVODU : KRISTIÁNOVA LEGENDA V PROMĚNÁCH ČESKÉ HISTORIOGRAFIE Jak se vesměs shoduje dnešní bádání, sepsal Kristián svou legendu na sklonku 10. století. Nejstarší rukopisy, obsahující výtahy z Kristiána, se pak datují do století 12., a konečně celý text je zachován až v tzv. dražickém rukopise G 5, chovaném dnes v Archivu Hradu , jenž byl napsán ve 40. letech 14. věku. Ostatní manuskripty jsou vesměs mladší, pocházejí ze 14.-15. století. Mezi nimi a prvním objevitelem Kristiána se pak zeje propast více než dvou století. Když Bohuslav Balbín (1621-1688) roku 1645 nalezl Kristiánovo skládání v zaprášených skříních třeboňského archivu, v zásadě vůbec nepochyboval o pravosti svého objevu. Žil sice v době, kdy byly zakládány takové podniky jako Acta Sanctorum – sám 1 do nich ostatně přispíval – a nebyl tedy jistě ke svým pramenům úplně slepý, neměl však důvod a priori nedůvěřovat svému prameni, vždyť kritické bádání o minulosti bylo teprve ve svých počátcích a psaní o minulosti tak vesměs vycházelo ze zděděné důvěry k autoritám. Spíš se snažil porozumět tomu, co vlastně na zašlých fóliích objevil. Nově nalezeného díla si totiž velice cenil a neváhal jej využívat při odhalování tajemství dějin Velké Moravy, a to z dobrého důvodu, protože „nevelký odstup od událostí Kristiánův, jenž byl navíc knížecím synem a sepisoval činy doby, které nebyl vzdálen, vzbuzuje ve mně více důvěry, než ti, kteří 2 psali dlouho po té.“ Navíc „svého“ Kristiána ztotožnil na základě listiny Boleslava II. pro břevnovský klášter se synem Boleslava I., soudě zároveň, že byl-li Vojtěchovým „synovcem“ („nepos“ ), musela být biskupova matka Střezislava jeho sestrou. Vztah ke světci a nevelká „vzdálenost“ od popisovaných událostí v jeho očích důvěru a cenu legendy ještě zvyšovaly. I když by se nám mohl začít do tváře vkrádat úsměv, nebylo by to zřejmě právem. Musíme si uvědomit, že v barokní době dějepisci teprve (znovu)objevovali skryté poklady klášterních a jiných archivů a seznamovali se s jejich bohatstvím. Kritických edic v dnešním slova smyslu nebylo, stejně jako nikdo neměl k ruce nějaké důkladné soupisy rukopisů. I představy o tom, co by bylo možné v tom kterém období historie, byly limitovány znalostmi o dané době, ale navíc i soudobými předsudky; ne že by tomu dnes bylo jinak, ale objem znalostí a používaných metod byl tehdy přeci jenom užší, než je tomu dnes. Můžeme to 1 Občas se ostatně odvážil polemizovat i s takovou autoritou, jakou představoval Václav Hájek z Libočan a jeho Kronika. Od něho sice přebíral posloupnost nejstarších Přemyslovců, chronologii se však pokoušel sestavovat podle původních pramenů. Viz BALBÍN , B.: Epitome rerum bohemicarum ... Boleslaviensium historiam placuit appellare I. 10. Pragae 1677, s. 82-88. Legendu s komentářem2 otiskl tamtéž , s. 66-90. Tamtéž , s. 78: „aut horitas enim Christiani, qui Principis filius, prope fuit temporis gesta scribebat, majorem apud me, quam ii, qui longe post scripserunt, fidem merentur“ . 5 ostatně snadno posoudit nad stránkami a fólii, popsanými kvůli sporu o našeho Kristiána. Historická pojednání ovšem nikdy nepsala nějaká abstraktní doba, neměli bychom zapomínat na individuum, na jednotlivého badatele, jeho erudici, schopnost logického úsudku a tím i důkladného podepření vlastních hypotéz. Tyto bytostně lidské vlastnosti a předpoklady, různé osobní antipatie a sympatie a nakonec i hlubší názorové rozdíly se totiž v celé diskusi projevovaly velmi podstatně. Stejně tak – a snad v míře největší – nás bude zajímat, jakou roli v našem sporu sehrávala vědecká tradice (a tedy autorita předchozích pokolení), „diskurs“, či 3 „paradigma“. 4 Pochybnosti vzbudila legenda až u osvícenské generace badatelů, které spojovala nechuť k legendě jako k mnišským „žvástům“. Pozornost badatelů se tehdy pozvolna 5 přesouvala k listinám, skrývajícím „objektivní fakta“. Jako první se pokusil proti Kristiánovi 6 vystoupit Gelasius Dobner (1719-1790) ve své nikdy neotištěné rozpravě Examen Historico- 7 Chronologico-Criticum, an Christiani ... Vita seu Passio ... Ve své polemice se opíral zejména o předpoklad, že Kristián, autor skladby, je totožný se Strachkvasem kronikáře Kosmy a jako takový by musel být synem Boleslavovým. Jenže jak by jako mnich mohl napsat něco tak špatného o svém otci? Navíc v žádném pozdějším prameni nelze narazit na cokoli, co by dávalo tušit, že jejich autoři Kristiána znali. Kromě toho je dílo složeno až příliš dobrým jazykem a obsahuje nepatřičné termíny. Autor navíc vykazuje nedostatečné znalosti své doby, když například tvrdí, že Metodějovi bylo podřízeno sedm sufragánů. Proto nemůže být prací 10. věku a jejím autorem je tedy