Univerzita Karlova V Praze Filozofická Fakulta Ústav Českých Dějin
Total Page:16
File Type:pdf, Size:1020Kb
Univerzita Karlova v Praze Filozofická fakulta Ústav českých dějin PhDr. Ivo Pejčoch Československá těžká vojenská technika Vývoj, výroba, nasazení a export československých tanků, obrněných automobilů a pásových dělostřeleckých tahačů 1918-1956 Czechoslovak heavy armored vehicles Development, production, operational use and export of the czechoslovak tanks, armoured cars and tracked artillery tractors 1918-1956 Disertační práce Vedoucí práce: doc. PhDr. Jana Čechurová Ph.D. 2009 Prohlašuji, že jsem disertační práci vykonal samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury 2 Obsah 1. Úvod 2. Rozbor pramenů a literatury 3. Historie a rozvoj hlavních podniků českého strojírenského průmyslu 4. Vývoj a výroba obrněné techniky v Československu 4.1. Vznik a vývoj tankové techniky 4.2. Počátky obrněné techniky v českých zemích 4.3. Omezený přínos kopřivnické Tatry 4.4. První československé tanky 4.5. MT- projekt prvního československého tanku 4.6. Kolohousenky – slepá cesta technického vývoje 4.7. Tančíky Tč. vz. 33 – vliv světových trendů 4.8. Neúspěšné tančíky z Plzně 4.9. LT vz. 34 – vznik moderního lehkého tanku 4.10. Soutěž o standardní lehký tank pro jezdectvo československé armády 4.11. Program tanku pro pěchotu 4.12. P-II-R – rekonstrukce LT vz. 34 4.13. Stroje nové generace 4.14. AH-IV – tančík určený pro export 4.15. TNH – lehký tank pro Irán 4.16. LTH – lehký tank pro export do Švýcarska 4.17. LTP – verze pro obchod s Peru 4.18 LTL – lehký tank pro Litvu 4.19. LLT – nedokončený obchod s Litvou 4.20. Remilitarizace Německa a vznik pohraničních opevnění 4.21. LT vz. 38 – moderní tank pro československou armádu 4.22. Vedlejší směry vývoje 4.23. Střední tanky, zbraň, která přišla pozdě 4.24. Krach programu tanků třídy III 4.25. ŠP-II-B – ojedinělý pokus o společný vývoj obou hlavních konkurentů 4.26. V-8-H – nejdokonalejší československý střední tank 4.27. Škoda Š-II-c – úspěch až v zahraničí 4.28. LT vz. 40 – epizoda slovenského tanku 3 5. Exportní úspěchy a neúspěchy 5.1. Země Malé dohody 5.2. Oblast střední a východní Evropy 5.3. Země západní Evropy 5.4. Pobaltské státy 5.5. Oblast severní Evropy 5.6. Oblast Latinské Ameriky 5.7. Oblast Středního a Dálného východu 6. Období druhé světové války 6.1. Služba LT vz. 35 v Německu 6.2. Panzerkampfwagen 38 (t) – LT vz. 38 v rukou nového pána 6.3. Průzkumné tanky 6.4. TNH neue Ausführung 6.5. Aufklärungspanzer 38(t) – SdKfz 140/1 6.6 Průzkumné verze stíhače tanků Hetzer 6.7. Samohybná děla 6.8. Marder III 6.9. Hetzer 6.10. Grille 6.11. Jagdpanzer 38 (sIG 33/2) 6.12. Sturmhaubitzwagen Hetzer 6.13. Flakpanzer 38 (t) 6.14. Flammpanzer Hetzer 6.15. Granatwerfer Träger auf Fahrgestell Panzer 38 (t) 6.16. Waffenträger 6.17. Kätzchen 6.18. Šest let německé nadvlády v českém zbrojním průmyslu 7. Poválečná léta 7.1. ST-I 7.2. Projekt TVP 7.3. TNH 57/900-projekt lehkého tanku 7.4. G-13 – stíhač tanků z Plzně 4 7.5. AH-IV-Hb, exportní úspěch v Africe 7.6. Plamenometný tank PM-1, labutí píseň domácí konstrukční školy 8. Zahraniční modifikace československých tanků 8.1. Švýcarsko 8.2. Švédsko 9. Pásové dělostřelecké tahače 9.1. Breitfeld Daněk BD 25, BD 30 9.2. Českomoravská Koben-Daněk 9.3. Praga MT 9.4. Praga III 9.5. Praga T 3 9.6. Praga IV 9.7. Praga V 9.8. Praga T 5 9.9. Praga T 6 9.10. Praga T 7 9.11. Praga T 8 9.12. Praga T 9 9.13. Praga 4,7 t 9.14. DT I, DT III 9.15. Škoda 9.16. MTH 9.17. STH 9.18. VTH 9.19. SK-13 Dampfschlepper 9.20. VH 38 (t) 9.21. Tatra 9.22. KTT 9.23. V-740 10. Šéfkonstruktéři československých tanků 10.1. Alexej Surin 10.2. Josef Zubatý 11. Závěr 12. Přílohy 5 13. Seznam pramenů 14. Seznam literatury 6 1. Úvod Disertační práce je zaměřena na oblast zbrojní výroby na území Československa v období od vzniku první republiky přes obsazení zbytku českých zemí jednotkami Wehrmachtu a zánik naší samostatnosti až po závěr samostatného vývoje v polovině padesátých let. Cílem práce je dosažení souhrnného pohledu na vývojové trendy v této oblasti v Československu, zjištění rozsahu exportu i použití československých výrobků v zahraničí. Současně chci popsat poválečnou situaci a téma dovést do konce domácího vývoje v polovině padesátých let. Těžká bojová technika, tedy tanky, obrněné automobily a další druhy těchto vozidel, měla v popisovaném období zcela zásadní význam – tvořila páteř moderních armád a základ jejich mobilních sil. Byly to především tanky, které rozhodly o výsledku pozemních bojů druhé světové války i celé řady lokálních konfliktů, a to až do dnešní doby. Z této zbraně se stal fenomén, přesahující také do oblasti vnitřní i zahraniční politiky a země, jež ji dokázaly produkovat, se stávaly na mezinárodním poli důležitými hráči trhu s válečným materiálem. Zbrojní výroba je většinou prací o této historické etapě opomíjena nebo zmiňována spíše okrajově, a to i v dílech, zaměřených na československé hospodářství. Produkce československých podniků vojenské výroby přitom představovala významný faktor ekonomiky státu, ne sice absolutním objemem v poměru s jinými komoditami, ale skutečností, že složitá bojová technika se bezesporu stala výkladní skříň úspěchů a schopností našeho strojního průmyslu. Významný zbrojní obchod byl široce rozebírán v tisku kupující země a z vojenskopolitických důvodů ostře sledován i v okolních státech. Tyto faktory napomáhaly československým výrobcům vstoupit do podvědomí zahraniční veřejnosti a minimálně usnadňovaly cestu k dalším obchodům s výrobky jiného charakteru. Toto povědomí, alespoň u odborné obce, přetrvává po celé generace a je poněkud paradoxní, že zatímco řada zahraničních prací naší vlast dodnes vzpomíná jako jednoho z důležitých producentů letadel, dělostřeleckých systémů či tanků, v dílech domácích autorů bývají nesporné úspěchy domácích koncernů upozaďovány za jinými oblastmi ekonomiky. Ohromný význam těžkých zbraní, montovaných v domácím prostředí, pro obranyschopnost země, se zase zpravidla zastírá až nekritickým adorováním pevnostního systému . 7 Mezi ČKD Praha a Škodou Plzeň, skutečnými pilíři domácího zbrojního průmyslu, schopnými produkovat těžkou techniku, vyniká první z nich větší uceleností produkce, představované hlavně obrněnou technikou, druhá byla již v éře Rakouska- Uherska především dělovkou, tedy výrobcem kanónů, houfnic, moždířů a dalšího dělostřeleckého materiálu širokého rozsahu ráží i použití, proslavila se i stavbou těžkých děl pro bitevní lodě císařské floty. V letech republiky v této produkci pokračovala jako součást francouzského koncernu Schneider, vedle toho se však od dvacátých let snažila vyvíjet a produkovat také pancéřovou techniku- obrněné automobily, tanky a samohybná děla. Škoda vyráběla i bojová letadla a řadu pomocných systémů – pojízdné dílny, naslouchací zařízení pro lokalizaci vzdušných cílů, nákladní a osobní vojenské automobily. Podobně jako její hlavní konkurent však v širokém spektru produkovala nejrůznější výrobky civilního sektoru, po začlenění automobilky Laurin a Klement se například stala jením z nejdůležitějších dodavatelů osobních i nákladních automobilů. Do jejího portfoli patřily rovněž součásti elektráren, stavební stroje a ohromné množství nejrůznějších technických produktů. Produkce ČKD byla po této stránce ucelenější, přitom však její vývoj obrněné techniky dosáhl mnohem košatějších výsledků, během let pražská konstrukční kancelář přivedla na svět výrazně větší počet samostatných typů než jejich plzeňští konkurenti. Sériově produkované vozy našly zpravidla použití v předmnichovské armádě a v první fázi vyzbrojování tvořily její páteř. I poté, co v polovině třicátých let na sebe strhla největší zakázky konkurence, dokázala ČKD na její výrobě participovat pomocí kartelové smlouvy. S blížícím se koncem první republiky nastal nový nástup aktivit ČKD, která dokázala vyvinout tři hmotnostní kategorie bojových vozidel a úspěšně je nabízet jak v domácím prostředí, tak mnoha zahraničním zájemcům. ČKD ve své době proslula i další technikou, stojící na pomezí civilní a vojenské oblasti, a tou byly pásové traktory a tahače. Pod obchodní značkou Praga se nejen nabízely, ale i úspěšně prodávaly, některé zahraniční armády je kupovaly po stovkách kusů, mezi kupující se zařadilo i československé MNO. Podobně jako Škoda, i ČKD nabízela své osobní a nákladní automobily Praga vojenským uživatelům, a zvláště ty druhé našly použití v československé i nejedné zahraniční armádě. Dalšími komoditami vojenského charakteru se staly v rámci ČKD pojízdné dílny, nabízené většinou jako součást širších dodávek automobilní nebo tankové techniky. Následující kapitoly z nabídky ČKD vyjímají jako nosné téma obrněnou techniku, tedy tanky a obrněné automobily, které tvořily nejvýraznější prvek jejích vývojových, výrobních a exportních snah. Námět je 8 ohraničen vznikem první republiky, kdy začínají rozsáhlejší snahy Českomoravské o vývoj vlastních obrněnců a rokem 1950, kdy jsou vývoj i výrobní základna ze strategických důvodů přesunuty na slovenské území. Škoda byla v prvních letech existence republiky úspěšnější, ve dvacátých letech se stala dodavatelem prvních obrněných automobilů domácí armádě a její, ač nepočetný, stroj PA-II se stal doslova legendou. Až v průběhu třicátých let dochází k nástupu konkurentů, kopřivnická Tatra získala kontrakt na lehký obrněný automobil a především Českomoravská zvítězila v řadě soutěží na tank pro československou armádu, úspěšnější byla i na zahraničních trzích. Pro pochopení významu československé obrněné techniky je třeba seznámit se s vývojovými trendy, jak se postupně měnily s dobou a v závislosti na změnách politického klimatu. Je obdivuhodné, jak továrny,