Západo česká univerzita v Plzni Fakulta filozofická

Diplomová práce

SS- Treblinka v první funk ční fázi Michal Chocholatý

Plze ň 2015

Západo česká univerzita v Plzni Fakulta filozofická

Katedra historických v ěd

Studijní program Historické v ědy

Studijní obor Moderní d ějiny

Diplomová práce

SS-Sonderkommando Treblinka v první funk ční fázi Michal Chocholatý

Vedoucí práce: PhDr. Roman Kodet, Ph.D. Katedra historických v ěd Fakulta filozofická Západo české univerzity v Plzni

Plze ň 2015

POD ĚKOVÁNÍ Jsou mnozí, kterým jsem dlužen pod ěkování za pomoc se smysluplným uspo řádáním historických událostí spojených s prvním funk čním obdobím vyhlazovacího tábora Treblinka. P řesto je mezi nimi člov ěk, jemuž bych rád pod ěkoval p ředevším. Je jím dnes již zesnulý Edward J. Weinstein (familiárn ě Edi), n ěkdejší v ěze ň Treblinky, jenž byl o čitým sv ědkem soumraku její první fáze a p řechodu do fáze následující. Edi, jeden z té hrstky p řešivších Treblinku, s nimiž jsem udržoval osobní kontakty, mi nejdenou telefonoval až z New Yorku, kde bydlel, abychom si pohovo řili. Edi, moc si Vaší pomoci vážím! Pod ěkování samoz řejm ě pat ří i dalším o čitým sv ědk ům Treblinky, kte ří sice neprošli zkoumaným obdobím táborových d ějin, ale p řesto mi v mnoha sm ěrech pomohli jak v poznání treblinské historie jako celku, tak v nazírání na problematiku zcela specifickou optikou, kdy mi bylo díky jejich vst řícnosti umožn ěno vst řebávat cenné informace z první ruky. Prvním takovým člov ěkem je , se kterým se znám již od roku 2002. Dalším je treblinský hrobník Elijahu Rosenberg, který mne seznámil se svým n ěkdejším spoluv ězn ěm Pinchasem Epsteinem. Oba jsou dnes již bohužel po smrti, stejn ě jako další ze vst řícných podporovatel ů mého zájmu, Kalman Teigman. Dalšími pomocníky mi byli Michael Tregenza, výte čný znalec vnit řní struktury personálu SS v táborech Operace Reinhard/t, stejn ě jako Robert Kuwałek, někdejší zam ěstnanec Státního muzea na Majdanku, který krátce p ůsobil jako vedoucí památníku vyhlazovacího tábora Bełżec. Robert Kuwałek zem řel v roce 2014 ve Lvov ě a je to on, jehož památce bych rád v ěnoval aktuální práci. Vynikajícím zdrojem informací je pak Chris Webb, jenž prezentoval poznatky svého badatelského týmu na stránkách www.deathcamps.org, nov ěji H.E.A.R.T,1 a se kterým udržuji dlouhodobý badatelský kontakt. Naše kniha The Treblinka Death Camp: History, Biographies, Remembrance vznikla soust řed ěním spole čného úsilí vycházejícího z našeho dlouholetého výzkumu dějin tohoto tábora. Během něj jsem se navázal kontakty s mnoha dalšími odborníky, kterým jsem také dlužen sv ůj dík. Jsou jimi pánové Zvika Oren a Noam Rachmilevitch z Kibucu bojovník ů ghetta na severu Izraele či Alexander Abdo z Hesenského státního archivu, který mi laskav ě poskytl kopie korespondence Irmfrieda Eberla. Dík dlužím

1 http://www.holocaustresearchproject.org

taktéž svému školiteli Romanu Kodetovi, který mi byl b ěhem četných konzultací zdrojem mnoha tv ůrčích podn ětů a poskytovatelem řemeslných rad.

Prohlašuji, že jsem práci zpracoval(a) samostatn ě a použil(a) jen uvedených pramen ů a literatury.

Plze ň, duben 2015 ………………………

Obsah

1 Úvod...... 1 2 Základní periodizace táborových d ějin ...... 5 Část chronologická ...... 14 3 Geneze výstavby tábora...... 15 4 V provozu...... 24 4.1 Červenec 1942...... 24 4.2 Srpen 1942 ...... 28 4.2.1 Příchod Kurta Huberta Franze do Treblinky ...... 32 4.3 Situace v ězňů a transporty ...... 36 4.4 Kolaps systému ...... 38

5 Soumrak I. fáze...... 43 5.1 Stangl jako Eberl ův nástupce...... 47 5.2 Organiza ční a procesní zm ěny ...... 51 5.3 Vstup do II. fáze...... 60

Část topografická ...... 62 6 Táborová topografie v první opera ční fázi...... 63 6.1 Lazarett...... 66 6.2 Přijímací oblast a svlékací plac...... 69 6.3 Totenlager a plynové komory ...... 72 6.4 Shrnutí...... 76

Exkurzy...... 78 7 Po čátek vyhlazovací akce – Vyhlazování ješt ě p řed 23. červencem 1942? ...... 79 7.1 Czarkowski vs. Z ąbecki ...... 79

8 Životopis MUDr. George Rolfa Irmfrieda Eberla...... 87 9 Záv ěr ...... 93 Seznam použitých zkratek ...... 97 Seznam použitých pramen ů ...... 98 Resumé...... 101 Přílohy...... 102

1 Úvod

Ačkoli na téma d ějin tábora okamžitého vyhlazení Treblinka vznikla již řada publikací a článk ů, a to zejména v celosv ětovém m ěř ítku, nebyla dosud vydána žádná česká původní v ědecká monografie analyzující jeho d ějiny. Dokonce i p řekladové literatury je na českém trhu poskrovnu, ačkoli od roku 2006 je možné zaznamenat jistý nár ůst publikací tematicky zam ěř ených práv ě na Treblinku. Po p řekladu zásadní knihy od Jicchaka Arada, kterého se v roce 2006 zhostil Lud ěk Vacín, se ší řením literatury o Treblince v českém prost ředí za čalo zabývat p ředevším vydavatelství Víkend, které produkuje p řeklady memoár ů bývalých treblinských v ězňů . Do té doby však byla českému čtená ři k dispozici pouze memoárová kniha z pera Richarda Glazara: Treblinka, slovo jak z dětské říkanky , která se k dnešnímu dni do čkala již dvou vydání. Přesto chybí zásadn ější práce české akademické provenience, jež by doplnila pozvolna se rozr ůstající aparát literatury o Treblince a zárove ň vnesla do problematiky i jistý heuristický p řehled ke studiu d ějin tohoto tábora. Na ja ře 2014 vyšla v nakladatelství Ibidem-Verlag anglickojazy čná kniha The Treblinka Death Camp: History, Biographies, Remembrance, na které jsem se podílel jako spoluautor. Kniha se snaží komplexn ě zmapovat d ějiny Treblinky se zohledn ěním mén ě známých pramen ů. Do práce jsem p řisp ěl mimo jiné zpracováním raného treblinského období (jaro 1942–srpen 1942), které hodlám v aktuální diplomové práci rozpracovat a podrobit hlubší analýze, protože si uv ědomuji, že je nap říč badatelským spektrem zam ěř eným na Treblinku historiograficky velice málo zmapované. Právě z toho d ůvodu hodlám navázat na své p ředchozí badatelské úsilí a do zevrubného přehledu shrnout práv ě první fázi aktivit v tábo ře smrti Treblinka. Před lety mne m ůj zájem o toto období motivoval k sepsání beletristické knihy Jiné místo, jiná doba , kde jsem na základ ě mnohých dostupných fakt ů vystav ěl více mén ě smyšlený p říb ěh o Treblince, kdy jí vládl , první táborový velitel. Již tehdy jsem vycházel z řady historických pramen ů, které jsem za čal soustavn ě shromaž ďovat. Protože si uv ědomuji v ědeckou bezcennost beletristického zpracování „eberlovské Treblinky“, rozhodl jsem se p řistoupit k témuž tématu z akademické platformy. Vím, že ve své podstat ě nemohu p řijít s ni čím p řevratn ě novým, s revolu čním pohledem na d ějiny Treblinky, ale p řesto se domnívám, že komplexní pohled na její

- 1 - první funk ční období dosud ve v ědecké literatu ře chybí. Bylo velice t ěžké, a vlastn ě nemožné, najít o čitého sv ědka tohoto období a využít tak vlastního výzkumu metodou orální historie, s výjimkou pana Edwarda J. Weinsteina, který mi poskytl cenná sv ědectví důležitá pro pochopení situace ukon čující zkoumané období, stejn ě jako mi byl nápomocen p ři detailních nákresech táborové topografie, čímž cennými informacemi přisp ěl k rozkrytí p řem ěny tvá řnosti tábora. Mými dalšími pomocníky a konzultanty byli i jiní očití sv ědkové Treblinky, stejn ě jako specialisté na danou problematiku z Polska, Velké Británie či Izraele, jimž jsem vyjád řil své pod ěkování v příslušné části této práce, a proto bych na tomto míst ě rozvedl jen některé aspekty jejich jinak velice rozsáhlé podpory. Zvika Oren a Noam Rachmilevitch se stali skv ělými pr ůvodci po Kibucu bojovník ů ghetta, kde mi posyktli velice zevrubný komentá ř k historii a okolnostem provázejícím vznik modelu Treblinky od řemeslníka Jankiela Wiernika, který byl do tábora deportován již v první operativní fázi, a navíc měl exluzivní privilegium pohybovat se mezi ob ěma táborovými částmi. Tento táborový model nejen že p ředstavuje dominantu celého kibucu, ale je zárove ň živoucím sv ědectvím znázor ňujícím vyhlazovací Treblinku o čima pam ětníka, který zhmotnil mnoho jinak nezachytitelných detail ů táborové topografie, což mi velice dopomohlo k uv ědom ění si subtilních souvislostí vážících se k táborové genezi, stejn ě jako ve mn ě studuim vlastního modelu stimulovalo plasti čtější zafixování jeho podoby. Dalším d ůležitým zdrojem je Michael Tregenza, polský Brit žijící v ě, který mne již od roku 2006 zásobuje mnohými cennými informacemi o táborech smrti v Generálním Gouvernementu, které mi obvykle p ředává během našich osobních setkání v Lublin ě. Výsledkem našeho posledního setkání uskute čněného na za čátku roku 2014 je rozhovor soust ředící se mimo jiné na první funk ční fázi Treblinky, který je umíst ěn do p říloh aktuální práce. V práci je dále využito archivního materiálu z Hessisches Hauptstaatsarchiv, Wiesbaden, N ěmecko, p ředevším se jedná o Eberlovu korespondenci, dále z The Ghetto Fighters‘ House Archives, D. N. Western Galilee, Izrael a také z Yad Vashem, Jerusalem, Izrael. Základním pramenem pro analýzu osobnosti hierarchicky nejvyššího člena tehdejšího treblinského personálu, Eberla, je bezpochyby kniha Michaela Grabhera Irmfried Eberl. „Euthanasie“ – Arzt und Kommandant von Treblinka (2006), stejn ě jako kniha Gitty Sereny Into that Darkness (1983), ve které je možné nalézt četné odkazy ke zkoumanému období z perspektivy o čitých sv ědk ů, především Eberlova

- 2 - nástupce Franze Stangla, který se sám pokouší zhodnotit Eberlovu roli v Treblince pomocí svérázné optiky policejního vyšet řovatele. Dalšími d ůležitými prameny užitými k exkurzivní komparativní analýze zabývající se ur čením po čátku likvida čních aktivit v tábo ře se zvláštním z řetelem na p říjezd prvního transportu, jsou vzpomíky Franciszka Z ąbeckého, polského p řednosty stanice Treblinka, jehož mnohým záv ěrům oponuje práce bývalého v ězn ě trestanecké pracovní Treblinky, pana Ryszarda Czarkowského s názvem Cieniom Treblinki (1989). Univerzálním pramenem ke studiu zkoumaného období je kniha Jicchaka Arada Belzec, Sobibor, Treblinka. Vyhlazovací tábory akce Reinhard ( český p řeklad 2006). Díly spíše syntetické povahy, kterými jsem obohatil pramennou základnu, jsou pak práce Manfreda Burby, Alexandera Donata, Raula Hilberga či Edwarda Kopówky. Zcela specifický sektor pramenného fondu zaujímají memoárové knihy od bývalých vězňů , kte ří sice neprošli první funk ční fází tábora, ale přesto jsou jejich post řehy z komparativního hlediska cenným zdrojem. Jedná se p ředevším o díla Richarda Glazara, Chiela Rajchmana či Oskara Strawczy ńského. Citacemi z nich, stejn ě jako za řazením cenných informací z četných rozhovor ů s bývalými v ězni Treblinky, které jsem provedl, jsem konstituoval kapitolu periodizující táborové d ějiny jako celek, pop řípad ě jsem z nich vyt ěžil informace odkazující na první funk ční fázi. Další skupinu primární či sekundární literatury p ředstavují díla použitá pro stru čné nastín ění dalšího vývoje popisovaných událostí či širších souvislostí. Jedná se o vědeckou práci Martyny Rusiniak, ale i knihy autor ů zabývajících se primárn ě Sobiborem, typologicky podobným táborem. Z nich je t řeba jmenovat p ředevším Richarda Rashkeho, Julese Schelvise či Thomase Blatta. Vlastní práce je strukturována do t ří segment ů, které následují po kapitole analyzující základní rozd ělení táborových d ějin podle nejd ůležit ějších a specifických milník ů. Zám ěrn ě jsem se cht ěl vyhnout tomu, aby se úvodní kapitola jakkoli zabývala analýzou příprav nacistické genocidy, která vedla k samotnému vybudování tábora, jelikož se domnívám, že podobné informace jsou k dispozici v mnoha jiných historických pracích a obvykle bývají širokým úvodníkem ke specifickým monografiím s táborovou tématikou. První segment se v ěnuje vymezenému období z hlediska chronologického vývoje událostí, druhý z hlediska topografického, zatímco t řetí má exkurzivní charakter. Z metodologického hlediska bude užito kritické deskriptivní analýzy chronologické a topografické geneze daného období s využitím lépe přístupných pramen ů ze sekundární

- 3 - literatury dopln ěné o mén ě dostupné zdroje, dále komparace vybraných interpretací konkrétních problém ů s poukazem na protich ůdné badatelské záv ěry a snahou o vlastní vědeckou interpretaci nejednozna čných výklad ů partikulárních událostí. Dále budou zohledn ěny informace, které autor získal p ři osobních rozhovorech s očitým sv ědkem Treblinky Edwardem J. Weinsteinem, týkající se sklonku zkoumaného časového rámce, které budou, včetn ě reprodukce nákres ů, implementovány do struktury práce.

- 4 - 2 Základní periodizace táborových d ějin

Dějiny vyhlazovacího tábora Treblinka 2 lze obecn ě rozd ělit na t ři základní období, z nichž první je vymezeno výstavbou tábora a odvoláním velitele Irmfrieda Eberla, druhé p říchodem Franze Stangla a v ěze ňskou vzpourou 2. srpna 1943, a t řetí vládou někdejšího Stanglova zástupce Kurta Franze až po vlastní demontáž tábora a popravu posledních v ězňů , kte ří se na ní v listopadu 1943 podíleli. V literatu ře je však možné se setkat i s podrobn ějším člen ěním na více fází, a to na základ ě dvou kritérií. Prvním z nich byly zásadní zm ěny v táborových d ějinách z hlediska jeho personálního obsazení, tedy periodizace, která vychází z výše uvedeného principu a pouze rozvádí jednotlivé „mezimomenty“. Z metodologického hlediska se jedná o vymezení periodizace d ějin na základ ě „funk čních období“ jednotlivých velitel ů. Druhé kritérium p ředstavuje p říliv (frekvence) transport ů. Tuto metodu používá nap říklad Ryszard Czarkowski, jenž pracuje s pěti obdobími. První je vymezeno za čátkem výstavby tábora (duben 1942) a zakon čeno 23. červencem 1942, přičemž za po čátek vyhlazování je považován již 20. červen 1942. Druhé období za číná 23. červencem 1942 a je zakon čeno 15. prosincem 1942. Třetí období trvá od 15. prosince 1942 a kon čí lednem 1943. Čtvrté období má za čátek 15. ledna 1943 a zakon čuje jej vzpoura z 2. srpna 1943. Páté období je obdobím po vzpou ře 2. srpna 1943 a kon čí posledním transportem z 23. srpna 1943. 3 Witold Chrostowski, podobn ě jako Czarkowski, ve své knize na črtl d ělení táborové historie podle frekvence transport ů, p řičemž dosp ěl k tomuto záv ěru: a) od 23. července do poloviny prosince 1942 (pr ůměrn ě dva transporty denn ě), b) od 15. prosince 1942 do 15. ledna 1943 (jeden transport týdn ě), c) od 15. ledna do konce kv ětna 1943 (dva transporty týdn ě), d) od kv ětna do 2. srpna 1943 (jeden transport týdn ě), e) od 2. srpna do 19. srpna 1943 (dva transporty celkem). 4 Ian Baxter ve své práci užívá kombinovaného p řístupu, p řičemž se soust ředí na personální a topografický prvek, pop řípad ě si vypomáhá chronologickými kritérii. Tento zp ůsob d ělení je patrný z obsahu jeho práce o Treblince, kde uvádí čty ři fáze

2 V polské literatu ře m ůže být použit termín tábor okamžitého vyhlazení: obóz natychmiastowej zagłady. 3 CZARKOWSKI, Ryszard, Cieniom Treblinki , Warszawa 1989, s. 191. 4 CHROSTOWSKI, Witold, Treblinka , 2004, s. 99.

- 5 - táborové historie. 1. fáze – pod velením Eberla, 2. fáze – pod velením Franze Stangla, 3. fáze – „Obermajdan“5 Treblinka, 4. fáze – konec Treblinky.6 Po chronologické stránce vychází aktuální práce z metody „funk čních období“ velitel ů roz člen ěných do t ěchto základních úsek ů: a) výstavba (jaro 1942–červen 1942) Richard Thomalla, b) první operativní fáze ( červen/ červenec–srpen 1942) Irmfried Eberl, c) reorganiza ční intermezzo (zá ří–říjen 1942) , , d) druhá operativní fáze (zá ří/ říjen 1942–srpen 1943) Franz Stangl, e) třetí operativní fáze (srpen 1943) , f) demontáž tábora (zá ří–listopad 1943) Kurt Franz. Zásadní důraz je přitom kladen na období a–c. V tomto časovém rozp ětí je možné postihnout období výstavby tábora s přihlédnutím k personálnímu zaštít ění zprovozn ění tábora, stejn ě jako likvida ční metody v ězňů -stavebník ů v kontextu s rozvojem táborového extermina čního potenciálu. Kontextuální kompaktnost takto vymezeného období podporuje analýza d ůsledkového reorganiza čního intermezza, a to zejména ve vztahu k definici chyb p ředcházejícího období a modifikaci provozního procesu. Stru čné charakteristiky všech periodiza čních bod ů jsou následující: a) období výstavby je vymezeno položením prvního „základního kamene“ a ukon čeno zapo četím vlastního vyhlazovacího procesu; b) počátkem první operativní fáze se rozumí moment, kdy se v tábo ře za čalo se systematickým vyhlazováním lidských bytostí, tj. když do n ěj za čaly p řijížd ět transporty a vysídlenci do n ěj byli posíláni výhradn ě za ú čelem exterminace (přitom nezáleží na tom, jakým prost ředkem byli do tábora dopraveni – automobily, vlakem, na povozech, nebo dokonce p ěšky). 7 Konec první operativní fáze je pak vymezen odvoláním Eberla v srpnu (zá ří?) 1942; c) reorganiza čním intermezzem se rozumí období generálních zm ěn, kterými tábor prošel po procesní i personální stránce po Eberlov ě pádu až do obnovení vyhlazovací akce na za čátku zá ří téhož roku. V n ěmeckojazy čných pramenech bývá toto období také nazýváno: „Neuorganisierung des Lagers Treblinka“, 8 tedy nová organizace tábora Treblinka. Při vlastní realizaci „neuorganisierungu“ se snoubila p ředevším Wirthova, ale i Stanglova iniciativa. Oba již měli dostate čné zkušenosti s vedením typologicky podobných táborů, a tak know-how , které si s sebou ze své d řív ější praxe p řinesli, hodlali aplikovat na treblinský model.

5 Na Himmler ův rozkaz byl v polovin ě b řezna 1943 zm ěněn název tábora na „Obermajdan Treblinka“. Tamtéž, s. 76. 6 BAXTER, Ian, Esesáci z Treblinky , Český T ěšín 2012. 7 Ačkoliv někte ří badatelé soudí, že to bylo 23. 7. 1942, kdy do Treblinky dorazil první transport s vysídlenci, najdou se názory, které toto datum zpochyb ňují a p řiklán ějí se k d řív ějšímu zapo četí likvida ční akce (proto je sou částí práce exkurz hloub ěji se zabývající touto otázkou). 8 Úryvek z rozsudku proti táborovému veliteli Treblinky, Franzu Stanglovi, Lfd.Nr.746, in: http://www1.jur.uva.nl/junsv/excerpts/746005.html, poslední vstup 2012.

- 6 - Situaci však zt ěžoval fakt, že Treblinka se nacházela v rozkladu a byla postižena paralýzou zp ůsobenou událostmi seb ěhnuvšími se zde ve velice krátkém časovém intervalu. Bylo na nich, aby napravili chyby, které napáchal Eberl, potažmo soubor událostí, jenž byl pro Eberlovu vládu specifický; d) druhá operativní fáze je v treblinské historii zmapována nejlépe. Je to dáno jednak skutečností, že tato etapa je mezi všemi ostatními nejdelší, jednak tím, že toto období p řežilo nejvíce o čitých sv ědk ů ze strany vězňů -otrok ů, kte ří sepsali celou řadu memoárové literatury. Jelikož toto období již není předm ětem aktuální práce, je vhodné se o n ěm v tomto p řehledu rozepsat pon ěkud podrobn ěji, aby bylo možné jej využít jako komparativní komponent k obdobím předcházejícím. Všeobecn ě je pro druhou fázi Treblinky charakteristické zmírn ění hektického tempa v přísunu transport ů, zvýšení vyhlazovací kapacity (stavba nových plynových komor), zavedení jistého řádu do vnit řní organizace, a to i na stran ě v ězňů , kterým byly markantn ě zlepšeny ubytovací podmínky, zm ěna zp ůsobu nakládání se zplynovanými vysídlenci; od prostého poh řbívání do masových hrob ů bylo p řistoupeno ke kremaci na otev řeném prostranství, s čímž však souvisela nutnost provád ět masové exhumace již v minulosti zplynovaných vysídlenc ů. Pro toto období byli nejv ětšími táborovými autoritami nový velitel Franz Stangl a jeho zástupce Kurt Franz. O p řem ěnu tvá řnosti Treblinky v její druhé fázi se zásadn ě zasloužil tehdejší věze ň , který je v treblinských d ějinách doslova ikonickou postavou a objevuje se v mnoha o čitých sv ědectvích. Sehrál nezanedbatelnou úlohu p ři utvá ření táborové morfologie. Jeden z dalších v ězňů , Oskar Strawczy ński, na n ěho vzpomínal: „Wiernik, mistr ve svém oboru, k nám denn ě p řicházel se dv ěma pomocníky z Tábora 2 [vyhlazovací sektor Treblinky]. Za čali stav ět strážní domek a hlavní vstupní bránu. Když byla práce dokon čena, byla hodna zhlédnutí. Strážnice a brána se svými dv ěma vchody byly skute čně p řekrásné. Všechno bylo vystav ěno ve st ředov ěkém stylu a dokonce i vnit řky byly vybaveny v tomtéž stylu. My v klempí řské díln ě jsme p řitloukli speciální svítilny vyrobené z tlustých železných plát ů, jež visely z mohutných železných řet ězů nad vstupem a nad vchodem do strážnice. Na vrcholu brány byla krásná železná dekorace, jež stála našeho mistra, Herszela Jabłkowského ze Stoczku, mnoho hodin úsilí a práce.“ 9

9 CYMLICH, , STRAWCZY ŃSKI, Oskar, Escaping Hell of Treblinka , New York, Jerusalem 2007, s. 168.

- 7 - Kalman Teigman, jeden z několika o čitých sv ědk ů, s nímž m ěl autor možnost udržovat dlouhodobý kontakt a získávat tak cenné informace o Treblince, se zmínil o přesunu v ěze ňských ubikací z oploceného placu, odkud začínala stezka do plynových komor, hloub ěji do tábora, sm ěrem k jeho administrativní oblasti. Podle něj byl p řesun motivován zabitím jednoho z nacist ů z treblinské posádky v ězn ěm. Teigman vypov ěděl: „Tam zabili jednoho N ěmce. […] Já jsem to vid ěl, všichni to vid ěli. […] Stalo se to během apelu. Po čítali nás a samoz řejm ě nás mlátili. Nevím jak, ale vysko čil jeden takový [muž] z řady a m ěl n ůž, který mu bodl do zad. Jeho samoz řejm ě okamžit ě na míst ě zabili, zabili ho lopatami. A [toho ran ěného N ěmce] jmenoval se Max Biala […] vzali do nemocnice, ale b ěhem cesty zem řel. Pak ud ělali kasárna a pojmenovali je: Kasárna Maxe Bialy. A následovalo to, že zlikvidovali p ět procent lidí z tábora. […] To, co se stalo potom, to tam už byl Stangl a on tehdy řekl – oni se báli, abychom to neud ělali ješt ě jednou – tak nám řekli, že budeme mít p říbytky, ve kterých budeme moct jíst a spát, mýt se a tak dále, a tak dále. A skutečně se to stalo. P ředtím jsme spali na písku.“ 10 To, že většina v ězňů , vyjma Hofjud ů, privilegovaných a kvalifikovaných řemeslník ů, spala nejd říve v holých barácích na podlaze, je pro po čáte ční období přízna čné. Teprve pozd ěji byli v ězni p řemíst ěni do kvalitn ějších prostor, kde navíc dostali d řev ěné pry čny s dekami. 11 Dalším rysem druhé funk ční fáze byly zm ěny ve vlastním vyhlazovacím procesu. Jednou z nich byl p řechod od hromadného poh řbívání zplynovaných ob ětí k jejich kremaci na otev řeném pov ětří. Z vlastní zkušenosti o tomto období hovo řil n ěkdejší treblinský hrobník Pinchas Epstein, když jej autor navštívil v jeho byt ě v Petach Tikv ě: „Zpo čátku byla všechna t ěla házena do […] jam. Pak položili koleje a p řivedli specialistu, který postavil rošty. […] Tím specialistou byl . […] Ach, ten smrad! […] Člov ěk je siln ější, než si myslí. Ty rošty byly z betonu. […] Tohle mi to trochu p řipomíná...,“ přisunul si ozdobný kuchy ňský dopln ěk ve tvaru d řev ěného roštu, na který bylo možné kupit r ůzné sladkosti či pekárenské produkty. Připomínal zmenšeninu krema čních rošt ů, jak bývají popisovány v souvislosti s kremací v tábo ře. „… z betonu a železni čních kolejí, a na to se vršila do pyramidy t ěla. A to se polilo benzínem nebo naftou a ho řelo to jako benzín. Jakmile byl hrob vyprázdn ěn, zasypal se a povrch se zahladil, takže nez ůstalo tak řka nic. Snažili se, aby nez ůstaly žádné stopy.

10 Teigman – Ch., Bat Jam, 3. 3. 2008. 11 Úryvek z rozsudku proti táborovému veliteli Treblinky, Franzu Stanglovi, Lfd.Nr.746, in: http://www1.jur.uva.nl/junsv/excerpts/746004.html, poslední vstup 2012.

- 8 - […] Ta těla, ty mrtvoly pokryly pod zemí chlórem. A ten chlór, ten uspíšil, že všechna těla shnila. A shnilé t ělo ho ří jako benzín. […] A byl tam bagr, dva bagry, které vyndávaly t ěla.“ 12 K modifikaci a vylepšení technických kapacit došlo i v oblasti za řízení masové likvidace. Vznikla zde novostavba s novými plynovými komorami. Na Treblince je zajímavé, že oproti Sobiboru a Bełżcu, druhov ě podobným tábor ům, zde byly po postavení nových komor staré komory zachovány. Právě staré komory byly reliktem z období první fáze fungování tábora. Všeobecn ě se p ředpokládá, že nových komor bylo deset, zatímco staré byly t ři. Tento fakt pak nutí k zamyšlení, zdali došlo k tomu, že by bylo najednou činných všech t řináct komor. Když byl práv ě na tuto eventualitu dotázán Epstein, odpov ěděl: „Jednou nebo dvakrát. Ne více. […] Já nevím z jaké p říčiny, ale n ěkolikrát fungovalo všech t řináct plynových komor.“ 13 Epsteinovo sv ědectví potvrzují i vzpomínky dalšího treblinského hrobníka, Elijahu Rosenberga, který se s nimi autorovi sv ěř il telefonicky. Podle Rosenberga došlo ke zprovozn ění starých i nových plynových komor sou časn ě p ři jakési slavnostní p říležitosti, kdy fungovaly najednou všechny komory. 14 „Eberlovy“ komory, v Epsteinov ě slovníku uvád ěny jako „kabiny“, k nimž v druhé fázi p řibyla zmi ňovaná novostavba, p řipomn ěl Epstein následovn ě: „Kabiny byly […] z po čátku byly t ři. T ři malé. […] Kabina m ěla čty ři metry na čty ři. A do takové kabiny se natla čilo od sta do sto padesáti ob ětí.“ 15 Také soubor jam plných mrtvol nedaleko p říjezdové rampy, pozd ěji přetvo řený v tzv. „lazarett“, jedno z nejobávan ějších táborových míst, prošel pro druhou fázi prom ěnou. Kalman Teigman, který spat řil toto místo, ur čené pro mrtvé z transportu, aly i ty, kte ří nebyli schopni dojít do plynových komor, na vlastní o či, si z něj odnesl tyto dojmy: „Já jsem v Lazarettu byl. Vid ěl jsem, jak tam zabíjeli. Byli tam t ři [muži z táborové posádky] . Jeden se jmenoval Mentz. Měl hubu jako opice, takové vycen ěné zuby a velké uši. Tak jako ďábel. Druhý byl Miete, ten m ěl k řivou hlavu a pak tam byl ješt ě jeden, Bilitz [sic!]. Bilitz utekl a nechytili ho. U soudu jsem je všechny poznal. Mentze jsme přezdívali Frankenstein, protože vypadal jako Frankenstein, jako ten, kterého vytvo řil.

12 Epstein – Ch., Petach Tikva, 2. 3. 2008. 13 Tamtéž. 14 Srv.: „Jednou, a to si pamatuji velice dob ře, fungovaly všechny komory najednou. Naráz vstoupilo deset tisíc lidí b ěhem čty řiceti p ěta čty řiceti minut.” Proces s Adolfem Eichmannem. Rosenbergova výpov ěď , in: http://www.nizkor.org/hweb/people/e/eichmann-adolf/transcripts/Sessions/Session-066- 08.html, poslední vstup 2015. 15 Epstein – Ch., Petach Tikva, 2. 3. 2008.

- 9 - Měl takovou ošklivou hubu, takové velké zuby, takové uši. Stál tam celý den a st řílel. St říleli oni a Ukrajinci také. Sed ěl tam jeden Ukrajinec. Byla tam taková obrovská jáma a pak byl písek, okolo Lazarettu. A tam stále vysedával jeden Ukrajinec a vyhrával na píš ťalku.“ 16 Druhá operativní fáze Treblinky byla ukon čena následkem v ěze ňské vzpoury, která se odehrála 2. srpna 1943. Tato událost se stala jedním ze symbol ů židovského vzdoru v období holocaustu a zcela jist ě p řisp ěla k rozhodnutí o ukon čení činnosti tábora. Ačkoli treblinská vzpoura znamenala naprosto zásadní mezník v historii tábor ů Operace Reinhard/t,17 a byla první vzpourou takového rozsahu, n ěkdy se dostává do stínu mladší věze ňské vzpoury, která se udála ve vyhlazovacím tábo ře Sobibor 14. října 1943. Je nepochybné, že sobiborskou vzpouru provázela lepší organizace a také propracovaný plán na likvidaci táborové posádky, vedená zkušenými sov ětskými Židy, kte ří do tábora přicestovali z Minsku. A a čkoliv téma obou vzpour je v literatu ře zastoupeno v zásad ě rovnom ěrn ě, sobiborská revolta se do čkala i filmového zpracování, které mimo jiné vychází z knihy amerického spisovatele Richarda Rashkeho. Tu lze považovat za jistou sobiborskou analogii k literárnímu zpracování d ějin Treblinky z pera francouzského spisovatele J. F. Steinera. V obou knihách je gradačním prvkem práv ě tento extrémní akt v ěze ňského vzdoru. Na autorovu otázku položenou Richardu Rashkemu, zda se nechal k sepsání své knihy inspirovat Steinerovou Treblinkou , odpov ěděl: „Povstání v Treblince se na mém rozhodnutí psát o Sobiboru nijak

16 Teigman – Ch., Bat Jam, 3. 3. 2008. 17 Cílem Operace Reinhard/t byla deportace evropských Žid ů z ghett a r ůzných tábor ů za ú čelem jejich likvidace ve vyhlazovacích táborech v Generálním gouvernementu. Skupinu tábor ů, které m ěly v kompetenci kone čnou exekutivu této operace, tvo řily tábory Beł żec, Sobibór a Treblinka. Etymologie pojmu Operace Reinhard/t však bývá inetrpretována rozdíln ě. V literatu ře je možné setkat se p ředevším s užitím t ěchto variant: Operace Reinhard, Operace Reinhardt a se syntézou, která zohled ňuje ob ě předchozí alternativy a jež je užita i v aktuální práci, Operace Reinhard/t. Už v české literatu ře z padesátých let je uvedeno upozorn ění, že název nebo heslo „Reinhardt” se v kontextu s pojmenováním operace „omylem p řipisuje památce Heydrichov ě, který však m ěl k řestní jméno Reinhard. Ve IV. procesu amerického vojenského tribunálu v Norimberku byl obžalován vedoucí hlavního hospodá řsko-správního úřadu (WVHA) Oswald Pohl a spole čníci. Tam byla v pr ůběhu p řelí čení vyslovena pochybnost o souvislosti akce ,Reinhardt‘ s památkou na Heydricha nejen pro rozdíl mezi jménem Reinhard a Reinhardt, ale zejména proto, že je nejpravd ěpodobn ější souvislost akce ,Reinhard’ se jménem tehdejšího státního tajemníka v říšském ministerstvu financí, jehož p říjmení zn ělo – Reinhardt a objevilo se čast ěji v souvislosti s finan čními otázkami SS. Tuto p římou souvislost akce Reinhardt dokazuje existence Reinhardtova fondu u říšské banky.” KRAUS, Ota, KULKA, Erich, Noc a mlha , Praha 1958, s. 152–153. V knize Julese Schelvise, bývalého v ězn ě n ěkolika nacistických tábor ů, je k dané problematice v poznámce pod čarou uvedeno: „Název Operace Reinhardt (,Aktion Reinhard/t’ nebo ,Einsatz Reinhard/t’) byl p ůvodn ě odvozen od jména Státního sekretá ře na říšském ministerstvu financí, Fritze Reinhardta, jehož úkolem byl dohled nad jm ěním deportovaných Žid ů. Po atentátu na Reinharda Heydricha v červnu 1942 byla operace nazývána taktéž po n ěm, což zap říčinilo dva rozdílné zp ůsoby ve psaní názvu operace.” SCHELVIS, Jules, Sobibor. A History of a Nazi Death Camp , Oxford, New York 2007, s. 5, pozn. 1.

- 10 - neodrazilo. Steinerovu knihu jsem si p řečetl dlouho potom, co jsem podepsal smlouvu o napsání Sobiboru. Jakmile jsem si p řečetl Steinerovu knihu, došel jsem k záv ěru, že sobiborský p říb ěh byl lepší než ten treblinský, a jestliže ne, p ředstavoval kousek historie, jež nesmí být zapomenuta.“ 18 Toto je komparativn ě hodnotící postoj, jenž je vlastní i mnohým jiným zainteresovaným. Je však nutné podotknout, že každá ze vzpour byla rozhodujícím momentem vedoucím ke zrušení obou nejd ůležit ějších tábor ů Operace Reinhard/t, a ob ě vzpoury byly motivovány podobnými d ěji. Treblinská vzpoura si udržuje prim na časové p římce, zatímco pro sobiborskou vzpouru je charakteristické, že b ěhem ní došlo k fyzické likvidaci n ěkterých p ředstavitel ů táborového personálu.19 To jsou dle mého soudu nejvýznamn ější rozdíly mezi ob ěma vzpourami. Jelikož ani dv ě následující období nejsou v této práci podrobena dalšímu zpracování, i v jejich p řípad ě je vhodné se o nich v rámci přehledové kompletace treblinských d ějin zmínit. Období e) následuje po treblinské vzpou ře, kdy činnost tábora pokra čovala, i když v mnohem menším m ěřítku. Úpln ě poslední transporty do tábora dorazily z białystockého ghetta. Do tábora p řijely 18. a 19. srpna 1943. 20 Po tomto finálním transportu v ěci utichly. 21 Poslední období f) za číná vládou Kurta Franze. Ten byl ve funkci velitele od 27. srpna 1943 až do zrušení tábora v listopadu 1943. 22 „Zbylá část posádky, skládající se z několika esesman ů, skupiny wachman ů a v ězňů (tzv.

18 Z e-mailové korespondence mezi autorem a Richardem Rashkem, 16. 7. 2009. 19 Obecn ě se má za to, že b ěhem treblinské vzpoury nebyl zlikvidován žádný p říslušník SS, a čkoli v memoárové literatu ře se objevují opa čná tvrzení. Chiel Rajchman ve svém lí čení revolty napsal: „Ze všech stran zaznívá st řelba. Ukrajinci, kterým kamarádi slibovali hory doly, když slezou se strážních v ěží, leží mrtví na zemi. Dva esesáci, kte ří obsluhují rypadla, jsou mrtví.“ RAJCHMAN, Út ěk z Treblinky , Český T ěšín 2010, s. 142. V ědecké publikace však tvrdí: „O ob ětech z řad SS a Ukrajinc ů neexistují žádné spolehlivé údaje [...] takže je z řejmé, že oproti povstání v Sobiboru ze dne 14. 10. 1943 zde mezi nimi nebyli žádní mrtví.“ BURBA, Manfred, Ein NS-Vernichtungslager im Rahmen der "Aktion Reinhard" , Göttigen, 2000, s. 25, nebo: „N ěmecká hlášení se o vzpou ře a hromadném út ěku z Treblinky nezmi ňují, pon ěvadž skute čnost, že b ěhem povstání nebyl žádný N ěmec zabit a ran ěn byl pouze jeden, umožnila ututlat události.“ ARAD, Jicchak, Belzec, Sobibor, Treblinka. Vyhlazovací tábory akce Reinhard , Brno 2006, s. 372. „N ěmecké ztráty byly relativn ě malé – jeden zran ěný N ěmec [Kiewe] a okolo šesti mrtvých nebo zran ěných Ukrajinc ů.“ CHROSTOWSKI, s. 94. 20 ARAD, s. 382. 21 CHROSTOWSKI, s. 95. 22 BAXTER, s. 150. Franz však p řed soudem v Düsseldorfu tvrdil, že opustil vyhlazovací tábor již 2. 10. 1943, p řestože je známo, že likvidace Žid ů tam probíhala do konce listopadu. Franzova p řítelkyn ě, sestra Herta Neusüsová, která pracovala pro doktora Sturweho v lazarettu pro Wehrmacht v Ostrowi Mazowické, však toto Franzovo tvrzení, kterým se bezpochyby snažil sejmout ze sebe odpov ědnost za čistky spojené s ukon čením činnosti tábora, vyvrátila a podotkla, že Franz Treblinku neopustil d říve než za čátkem listopadu. Dokonce i nad řízený Neusüsové pod p řísahou vypov ěděl, že Franz z ůstal v Treblince do konce listopadu 1943. Z hlášení zpravodaje Frankfurter Allgemeinen Zeitung Lothara Bewerunga. Verteidiger-Protest im Treblinka-Prozess. Dem Gerichtsvorsitzenden Einschränkung ihres Fragerechts vorgeworfen / Das „Alibi“ des Hauptangeklagten bricht zusammen. Novinový výst řižek in: The Ghetto Fighters‘ House Archives (dále jen: GFH), File 28646.

- 11 - Restkommando) pod vedením Kurta Franze, m ěla za úkol zahladit stopy existence SS- Sonderkommando Treblinka, a následn ě opustit území.“23 Toto „zbytkové komando“, jehož základ tvo řilo 100 v ězňů , kte ří zbyli v tábo ře po vzpou ře,24 rozebralo zbylé baráky, které nepodlehly b ěhem vzpoury zkáze. 25 Demontážní v ěze ňská četa byla provizorn ě ubytována ve dvou železni čních vagónech. 26 , člen treblinské posádky, zanechal sv ědectví o osudu železni čního transportu těch treblinských Žid ů, kte ří už nebyli pot řební k demolici tábora. Byli posláni do Sobiboru,27 kam odjel služebn ě i Suchomel. „V Sobiboru jsme byli p řijati velitelem Reichleitnerem a spraveni o sférách naší odpov ědnosti. Řekl, že tábor by m ěl být zdemolován [tak jako Treblinka] a že bychom m ěli zabalit zbylé položky oble čení, které kdysi pat řilo Žid ům. […] B ěhem první poloviny listopadu 1943 p řijeli […] Židé […] z Treblinky. […] Pak byli […] rozd ěleni do skupin, jak rozhodl snad Wagner nebo Frenzel. […] V 6 jednoho rána v druhé polovin ě listopadu nám […] Wagner sd ělil, že na konci téhož dne má ohlásit do Lublina, že byli zlikvidováni poslední zbývající Židé. Mělo se po čítat s tím, že toho dne budou Židé pracovat dokonce ješt ě tvrd ěji, aby se vysílili a zamezilo se odporu. Takže Židé, kte ří pracovali venku, byli toho dne popohán ěni obzvlášt ě tvrd ě. Bylo na nich poznat, že pracují bez odpo činku. Jejich likvidace byla provedena na etapy.“ 28 Po likvidaci v ětšinového kontingentu treblinského Restkommanda v Sobiboru, která byla popsána výše, zbylo na vlastním území Treblinky ješt ě asi kolem třiceti židovských mužských v ězňů a dv ě ženy. 29 Dne 17. listopadu 1943 byli tito v ězni na míst ě zast řeleni a následn ě spáleni na hranici klestí. Jednalo se o poslední ob ěti Treblinky.30 Popravu řídil sám Franz. Židé byli popravováni po skupinách a každá z nich musela p řed vlastní popravou spálit t ěla p ředchozí p ěti členné skupiny, p řičemž tu poslední spálili wachmani. 31 Nedlouho potom byl na území vyhlazovacího tábora postaven d ům, který zabydlela ukrajinská rodina, jejíž hlavou byl Ukrajinec jménem Strebel, n ěkdejší treblinský

23 RUSINIAK, Martyna, Obóz zaglady Treblinka II w pami ęci spolecznej (1943 –1989) , Warszawa 2008, s. 18. 24 ARAD, s. 383. 25 RUSINIAK, s. 18. 26 KOPÓWKA, Edward, Treblinka. Nigdy wi ęciej , Siedlce 2002, s. 43. 27 Obsah vagon ů byl oficiáln ě ozna čen jako Häftlinge – v ězni. CHROSTOWSKI, s. 96. 28 SCHELVIS, s. 189–190. 29 ARAD, s. 383. 30 RUSINIAK, s. 20, BURBA, s 25. 31 ARAD, s. 383.

- 12 - wachman,32 dohlížející na okolní území. 33 O tomto období, stejn ě jako o dalších „osudech” bývalého tábora podrobn ě pojednává velice p řínosná práce z pera Martyny Rusiniak Obóz zagłady Treblinka II w pami ęci spolecznej (1943 –1989 ), jež mapuje události spojené s „posttáborovým“ obdobím až do roku 1989.

32 Tamtéž, s. 383. 33 KOPÓWKA, s. 43.

- 13 -

Část chronologická

- 14 - 3 Geneze výstavby tábora

Před p řistoupením k vlastní historické rekonstrukci výstavby tábora Treblinka je nutné upozornit na skute čnost, že d ějiny rozeznávají pod ozna čením Treblinka dva na sob ě více mén ě nezávislé tábory, z nichž první byl o rok starší než znám ější vyhlazovací tábor, který bývá z důvodu odlišení od prvního pracovního tábora nazýván Treblinkou II (v oficiálním názvosloví SS-Sonderkommando Treblinka). Práv ě Treblinka II je předm ětem výzkumu aktuální práce. Ozna čení Treblinka I a Treblinka II však není ekvivalentem k případnému ozna čení tábor č. 1 a tábor č. 2 v rámci vlastní topografie Treblinky II. Posledn ě zmín ěné rozlišení se obvykle užívá pouze v souvislosti s vnit řním člen ěním vlastního tábora Treblinka II a na Treblinku I se nevztahuje. Treblinka I byla od Treblinky II vzdálena asi dva kilometry (viz p řílohu č. 1). Ryszard Czarkowski, n ěkdejší v ěze ň starší Treblinky I, tedy kárného pracovního tábora, srozumiteln ě vysv ětluje rozdíly mezi ob ěma tábory: „Ne všichni p řece v ědí, že byly dv ě Treblinky. […] Treblinka I, známá v okolí jako ‚polská‘, kde jsem byl já [Czarkowski] , v nacistickém názvosloví Arbeitslager Treblinka (pracovní tábor) [a] Treblinka II, vyhlazovací tábor pro Židy, který vznikl […] v rámci tzv. kone čného řešení židovské otázky […] vedle druhov ě podobných, ale menších st ředisek smrti v Beł żcu a Sobiboru […] Velitelem [pracovního tábora] byl jmenován SS-Hauptsturmführer Teo van Euppen. […] Vyhlazovací st ředisko Treblinka II zaujímalo oblast 14 hektar ů pís čitých, pouze z části zalesn ěných pozemk ů vesnice Wólka Okr ąglik. Stavba za čala jarem 1942, a bylo k ní využito v ězňů [z kárné Treblinky] . Všechen stavební materiál […] dodávala kancelá ř Heinze Auerswalda. […] Stavba byla oficiáln ě zakon čena na konci června nebo po čátkem července 1942.“ 34 Vedoucím výstavby vyhlazovacího tábora Treblinka (Treblinka II) byl jmenován SS- Obersturmführer Richard Thomalla, jenž za sebou m ěl spln ění téhož úkolu v Sobiboru, 35 kde byl v dubnu 1942 vyst řídán Franzem Paulem Stanglem. 36 Thomalla se

34 CZARKOWSKI, s. 17–20. 35 V některých pracích bývá Thomalla uvád ěn jako v ůbec první velitel Sobiboru, který byl na ja ře 1942 vyst řídán Stanglem. HILBERG, Raul, Die Vernichtung der europäischen Juden, Band 2 , Frankfurt am Main 1990, s. 959. Nicmén ě v souvislosti s Treblinkou je jako první velitel obvykle zmi ňován Eberl, ačkoli schéma zde bylo podobné jako v Sobiboru. Definice velitele druhov ě stejných tábor ů (Sobibor, Treblinka) se však spíše váže na extermina ční proces tábora, tj. na za čátek pln ění jeho funkce. V takovém případ ě pak Thomallu nelze definovat jako prvního velitele, jenže: jak známo, Thomalla zastával tutéž „konstruk ční“ funkci v Sobiboru i v Treblince, p řičemž v dějinách Sobiboru je Raulem Hilbergem uvád ěn jako první velitel, zatímco v případ ě Treblinky již ne. Tamtéž, s. 959. Witold Chrostowski ve své knize uvádí: „Prvním velitelem, nebo spíše vedoucím stavby v Treblince II, byl šéf SS stavební kancelá ře a policie, Hauptsturmführer [sic!] Richard Thomalla, který sem p řišel v dubnu 1942 ze Sobiboru.“

- 15 - stal konstruk čním velitelem Treblinky, a to výhradn ě pro období její výstavby, což koresponduje s výpov ědí dalšího z nacistických funkcioná řů , Erwina Lamberta, jenž uvedl, že v dob ě jeho p říjezdu do Treblinky, která byla ve výstavb ě, byl velitelem tábora práv ě Thomalla, 37 jenž zodpovídal za realizaci prací sv ěř ených stavebnímu ú řadu v Lublin ě.38 Zázemí pro výstavbu tábora a „surovinové“ krytí pak zašti ťovalo velitelství SS a policie obvodu Varšava. 39 Dv ěma hlavními partnery byly firma Schönbrunn z Liegnitzu a varšavský koncern Schmidt und Münstermann (stavebník zdí varšavského ghetta). 40 Délka vlastního stavebního procesu se odhaduje na dva m ěsíce. 41 Thomalla se svým týmem nejprve prozkoumal lokalitu pro budoucí tábor a rozhodl, kde a jak zahájit práce. Sám pak na míst ě z ůstal zhruba osm týdn ů.42 „Projektem i stavbou tábora smrti v Treblince byla pov ěř ena speciální stavební skupina SS z Centrálního stavebního úřadu SS a policie v Lublin ě, řízená SS-Obersturmführerem Richardem Thomallou. […] Ostnatým drátem bylo oploceno 17 ha pozemk ů nacházejících se okolo 500 metr ů od hlavní železni ční trati a silnice Małkinia – Kosów Lacki. […] V červnu 1942 byla položena nevelká železni ční vle čka, napojující se na již existující úsek železnice vedoucí do št ěrkovny, jež byla zakon čena rampou. Stavební materiál byl dodáván z Varšavy,43 Sokolowa Podlaského a Kosowa Lackého.“ 44 K finálnímu oplocení území však

CHROSTOWSKI, s. 36. Nicmén ě na soupisce od téhož autora, kde uvádí p řehled velitel ů Treblinky, Thomalla v této funkci chybí; u Eberla autor navíc neuvedl jeho SS hodnost, a čkoli Stangl s Franzem, kte ří po n ěm následují, ji zde mají, což poukazuje na nízkou klasifika ční preciznost! Tamtéž, s. 41. Z hlediska výše zmín ěné definice velitele táborového st řediska by tedy m ěl být ve funkci prvního velitele uvád ěn Eberl, ale stejn ě tak v případ ě Sobiboru by to m ěl být Stangl, nikoli Thomalla. Jestliže však vezmeme v potaz hypotetickou možnost exterminace v ězňů již v rámci výstavby Treblinky (viz dále), tedy p řed nástupem Eberla, Thomalla by pak mohl být považován za skute čně prvního velitele. V knize Alexandera Donata naopak Eberl vystupuje jako konstruktér a první velitel sou časn ě: „7. července 1942 Dr. Irmfried Eberle [sic!] , konstruktér a první velitel Treblinky ohlásil komisa ři varšavského ghetta, Dr. Heinzi Auerswaldovi, že je Treblinka p řipravena p řijmout ,vysídlence‘.“ DONAT, Alexander, The Death Camp Treblinka. A Documentary , New York 1979, s. 13. 36 ARAD, s. 47. 37 Tamtéž, s. 50. 38 KOPÓWKA, s. 7. 39 ARAD, s. 50 40 HILBERG, Raul, The Destruction of the European Jews. Student Edition , Tenaeck x, s. 228. Tato anglickojazy čná verze Hilbergova n ěmeckého n ěkolikasvazkového díla není pouhou jinojazy čnou obdobou, ale koncep čně je zásadn ě zestru čněnou prací oproti svému n ěmeckému prot ějšku. 41 CHROSTOWSKI, s. 26. 42 BAXTER, s. 149. 43 Část stavebního materiálu a vybavení, pot řebného k vybudování tábora, byla dodána z dílen ve varšavském ghett ě. ARAD, s. 52–53. 44 KOPÓWKA, s. 7.

- 16 - pravd ěpodobn ě došlo až v pozd ější fázi výstavby, nebo ť je známo, že jakmile byl tábor oplocen, už do n ěj nebyli poušt ěni kvalifikovaní pracovníci. 45 Vlastní stavební práce zajiš ťovali polští a židovští v ězni z kárného tábora Treblinka, ale i Židé ze sousedních m ěst, 46 pop řípad ě vesnic. Pracovníci, kte ří se ocitli pod Thomallovým vedením, byli nap ř. Židé p řivezení na nákla ďácích z okolních vesnic Węgrów či Stoczek W ęgrowski. 47 M ěste čko Stoczek zaujímalo v rané historii tábora pozoruhodné postavení, jak dokládá výpov ěď Abrahama Krzepického, 48 který se do města dostal v první polovin ě zá ří 1942, krátce po svém út ěku z tábora smrti. Krzepicki popsal tam ější prost ředí, jehož sou částí stále ješt ě byli obchodující Židé. Prý bylo obvyklé, že když se tu objevil n ějaký uprchlík z Treblinky, zdejší Židé se k němu seb ěhli a ukazovali fotografie svých p říbuzných, deportovaných do tábora, v nad ěji, že respondent n ěkterou tvá ř pozná. Krzepicki b ěhem takové konfrontace skute čně identifikoval n ěkolik řemeslník ů, truhlá řů , s nimiž se v tábo ře potkal. Stoczek byl tou dobu proslulý jako jakýsi azyl práv ě pro uprchlíky z Treblinky. A co je nejzajímav ější, zdejší Židé se domnívali, na základ ě ujišt ění samotného velitele Treblinky, že jim nikdo neublíží, nebo ť to byli lidé z jejich řad, kte ří se zasloužili o výstavbu tábora. 49 Na základ ě výpov ědi „dvorního Žida“ Sznajdmana lze konstatovat, že dosud převažující p ředpoklad, že „žádný z židovských d ělník ů využívaných ke stavb ě tábora nep řežil“ ,50 je mylný, čehož je on sám nejlepším d ůkazem. Sznajdman totiž p řežil prakticky celé funk ční období, i část protofunk čního entré Treblinky II, v četn ě vlastní vzpoury. Po čínaje dubnem 1942 za čala skupina v ězňů s kopáním základ ů.51 Stanislaw Szyma ńczyk z nedaleké vesnice Poniatowo vzpomínal na stavbu tábora takto: „Jakmile za čali se stavbou barák ů, tak jsme museli vozit zeminu a kameny. Už tehdy nám na pomoc p řihnali Židy. […] Jakmile oplotili tábor smrti ostnatým drátem a propletli jej

45 CZARKOWSKI, s. 70. 46 ARAD, s. 50. 47 CHROSTOWSKI, s. 25. Práv ě Židé ze Stoczku zformovali p ůvodní táborový orchestr, který m ěl své místo pod stromem, asi 40 metr ů od stavby s prvními plynovými komorami. K tomuto původnímu jádru se pozd ěji p řipojili hudebníci z Varšavy. DONAT, s. 106. 48 Celým jménem Abraham Jacob Krzepicki. 25. 8. 1942 byl z Varšavy deportován do Treblinky, odkud se mu poda řilo po osmnácti dnech utéct a vrátit se do varšavského ghetta, kde byl Ringelbumovým archivem sv ěř en do pé če Rachel Auerbachové. Ta dostala za úkol zaznamenat jeho sv ědectví. K tomu došlo mezi prosincem 1942 a lednem 1943. Tehdy bylo Krzepickému 25 let a jeho sv ědectví se stalo prvním o čitým sv ědectvím o zlo činech spáchaných v Treblince. Report byl pak poh řben v troskách ghetta, kde jej na konci roku 1950 objevili polští stavebníci. K jeho publikaci došlo poprvé v roce 1956, anglický p řeklad se pak poprvé objevil v Donatově sborníku z roku 1979. DONAT, s. 77. 49 Tamtéž, s. 135–136. 50 ARAD, s. 50 51 CHROSTOWSKI, s. 33, pozn.2.

- 17 - větvemi, tak si nás do tábora už nebrali.“ 52 Szyma ńczyk byl jedním ze skupiny nežidovských pracovník ů, kte ří se podíleli na výstavb ě tábora zejména v po čáte čních fázích. Na práci byl naverbován ú čelov ě, aniž by se po čítalo s jeho následným uv ězn ěním ve vznikajícím tábo ře. Czeslaw Wyrobek byl dalším pracovníkem, který byl povolán na stavbu tábora ze sousední vesnice Poniatowo: „Nejprve jsme stav ěli baráky coby pracovníci z vesnice […] v tom polském tábo ře [v Treblince I] a pozd ěji v židovském [v Treblince II] […] Baráky jsme oplocovali ploty z ostnatého drátu, vysokými n ějaké dva metry. Oplotili jsme asi dvacet hektar ů. Pak za čali p řivážet Židy a bagr jen pracoval a kopal.“ 53 V práci Obóz strace ń w Treblince (Poprav čí tábor v Treblince) Zdzisława Łukaszkiewicze, významné osobnosti vedoucí vyšet řování ve v ěci zlo čin ů spáchaných nacisty v Treblince, se objevuje text karty vydané 1. června 1942 s platností do 15. června 1942, která je v podstat ě pracovním povolením vydaným polskému d ělníkovi Lucjanu Puchalowi, jenž byl povolán z Varšavy do rozestav ěného tábora, aby se zde podílel na položení železni ční vle čky napojující se na tra ť vedoucí do št ěrkového lomu kárného tábora Treblinka I. 54 Vle čka stanovila nezbytný základ pro vyhlazovací tábor a tvo řila páte řní dopravní ústrojí zakon čené rampou v p řijímací oblasti. Z Puchalovy karty lze usuzovat, že železni ční vle čka nebyla dokon čena p řed 1. červnem a zárove ň, že k jejímu položení došlo bezprost ředn ě po n ěm, tedy na po čátku června 1942. Puchala vzpomíná na sv ůj pobyt v konstruk ční čet ě následovn ě: „SS-mani a Ukrajinci dohlížející na práci zabíjeli denn ě tucet lidí z těch, které p řivedli. Když jsem se podíval z místa, na kterém jsem pracoval, na místo, kde pracovali Židé, pole bylo pokryto mrtvolami. Dovezení pracovníci byli využíváni ke kopání hlubokých jam a ke stavb ě rozli čných barák ů.“ 55 O dokon čení železni ční vle čky, stejn ě jako o kopání jámy a stavb ě barák ů se zmínil i Wolf Sznajdman, nejprve deportovaný do Treblinky I a bezprost ředn ě poté p řevelený na stavbu Treblinky II, kde byl po dokon čení tamních ubikací a zabezpe čení terénu uv ězn ěn ve funkci „Hofjuda“: „V červnu 1942, ve čtvrtek, p řišli SS mani s Ukrajinci […] Vzali 177 lidí, mezi nimiž jsem byl i já, naložili nás na auta a odvezli do Treblinky. Jednalo se o ,kárnou‘ Treblinku. Za čala výstavba nového tábora. Vle čka již měla sv ůj za čátek a my jsme m ěli práci dokon čit. Stav ěli jsme baráky, vykopali první

52 CZARKOWSKI, s. 70. 53 Tamtéž, s. 69. 54 Podrobné zn ění karty lze nalézt ocitované v nov ější literatu ře, viz BAXTER, s. 39. 55 Citace Lucjana Puchaly viz CHROSTOWSKI, s. 26.

- 18 - jámu. Byla 10 metr ů hluboká. Kopali jsme ji schodovit ě. Byla to jáma pro t ěla z ,Totenlageru‘, druhého tábora. 56 Tehdy tam ješt ě nebylo oplocení. Chodili jsme všude možn ě. Zacházeli s námi velice špatn ě. Po cest ě nás mlátili, když jsme pracovali, pokládali nám kola na hlavy, pálili nás cigaretami na hlav ě. Bydleli jsme v barácích, které byly postaveny pro nás a pro lidi z polské kárné Treblinky. Pracovali jsme tvrd ě! Byla to tvrdá práce: kopání jam, stavba vle čky, kácení lesa, p říprava lesa pro stavební účely. Pracovali jsme tam šest týdn ů.“ 57 Své další p ůsobení v tábo ře Sznajdman mimo jiné charakterizoval neustávajícím přísunem nových stavebních projekt ů, které z Treblinky II činily kontinuáln ě se rozvíjející a rostoucí tábor: „Stále bylo co stav ět, po řád n ěco nového, stav ěli jsme až do konce, do povstání, bez p řestávky, abychom nemohli myslet na nic jiného.“ 58 Když byla stavba železni ční p řípojky dokon čena, za čaly p řijížd ět vagóny s ostnatým drátem, 59 jehož instalací vkro čila výstavba tábora do své další fáze. Oplocení staveniště totiž redukovalo členy pracovních skupin na ty, kte ří zde m ěli z ůstat jako v ězni. Od tohoto okamžiku již nebývalo zvykem povolávat na práci „svobodné“ pracovníky z okolních vesnic, jako tomu bylo na „otev řeném“ staveništi. Oplocení tábora bylo jasným signálem pro okolní sv ět, že zde vznikla zakázaná zóna, do budoucna od okolí tak řka hermeticky uzav řená. Ve výpov ědi Abrahama Krzepického se objevuje zajímavé tvrzení, že ješt ě na konci srpna 1942 s nimi pracoval ve vyhlazovací Treblince u studny, ve které se nahromadily mrtvoly, které m ěli vytahávat, Polák z trestního pracovního tábora Treblinka I, 60 což by mohlo znamenat, že po oplocení tábora a zahájení provozu zde byl tento pravd ěpodobn ě bývalý stavebník uv ězn ěn, p řičemž vyhlídky na únik odtud byly v takovém p řípad ě mizivé, v zásad ě nulové.

56 V tomto p řípad ě je „druhým táborem“ myšlen vyhlazovací sektor Treblinky II, mezi v ězni také nazývaný Totenlager. 57 Sv ědectví Wolfa Sznajdmana, Centralna Żydowska Komisja Historyczna w Polsce. Kopie in: Yad Vashem (dále jen: YVA), Jerusalem, 03/560 (887/55), s. 1. 58 Tamtéž. 59 CHROSTOWSKI, s. 26. Chrostowski v této souvislosti zmi ňuje taktéž protitankové p řekážky, jež však byly pro stavbu vn ějšího oplocení tábora použity až v mnohem pozd ějším období, kdy táboru velel Stangl. To p řekvapiv ě potvrzuje tentýž autor na s. 32, kde zmi ňuje, že na ja ře 1943 došlo k instalaci protitankových p řekážek, nicmén ě o n ěkolik stránek d říve jejich p řítomnost klade již do raného období. Pro Chrostowského práci Extermination Camp Treblinka je specifické, že autor zobec ňuje jinak časov ě fragmentované události, a v jednotlivých kapitolách, které by m ěly být jasn ě časov ě zarámovány, fúzuje celé d ějinné spektrum táborové historie. V kapitole Výstavba vyhlazovacího centra Treblinka se tak čtená ř obvykle setkává s informacemi, které se týkají pozd ějších období fungování tábora (topografie i podrobný popis jednotlivých objekt ů atp.), a čkoli se o čekává, že v rámci výstavby p ůjde spíše o informace týkající se raných podob tábora. 60 DONAT, s. 90.

- 19 - SS-Unterscharführer , který byl pov ěř en dohledem nad výstavbou barák ů a pozd ěji dozoroval nad výstavbou nových plynových komor, 61 o svém dojmu z rané Treblinky řekl: „Já a Hengs [August Hengst, 62 potažmo Hingst 63 ] jsme jeli autem do Treblinky. Velitelem tábora vyl SS-Hauptsturmführer [sic!] Richard Thomalla.64 Treblinka se stále ješt ě stav ěla. […] B ěhem této doby se žádné vyhlazování nekonalo. Thomalla byl v Treblince asi čty ři až osm týdn ů. Pak p řijel dr. Eberl coby nový velitel tábora.“ 65 MUDr. Irmfried Georg Rolf Eberl, který odpovídal za p řípravu tábora k extermina čnímu provozu, a stal se jeho prvním opera čním velitelem, napsal 29. června 1942 z Varšavy 66 své žen ě Ruth dopis, ve kterém se již otev řen ě zmi ňoval o svém nadcházejícím p řemíst ění do Treblinky, p řičemž uvedl i tamní adresu, na kterou mu m ěla posílat poštu. V dopise shrnul shon, který provázel záležitosti týkající se příprav tábora na otev ření, stejn ě jako si post ěžoval na mnohé p řekážky, které se mu stav ěly do cesty. Z dopisu vyplývá, že p ůvodn ě se po čítalo s v časn ějším zprovozn ěním tábora, které však muselo být revidováno a posunuto: „Poslední dny provázel opravdový shon [v orig. eine tolle Hetzjagd], zvlášt ě proto, že se stavební práce nachýlily ke konci a za čalo nám být z řejmé, že nebudeme schopni dodržet termín 1. 7. jako kone čný, p řičemž jej budeme sm ět jen o trochu p řekro čit. Kv ůli mnoha komplikacím (uváznutí voz ů, nehody, a v neposlední řad ě papírová válka) se dostaneme s dokon čením do prodlení. […] B ěhem tohoto týdne budu kone čně [v orig. engültig]

61 BAXTER, s. 156. 62 Tamtéž, s. 154. 63 CHROSTOWSKI, s. 41 64 I zde je Thomalla svými kolegy považován za velitele. Navíc je zde uvedena op ět vyšší Thomallova hodnost, než kterou ve skute čnosti v daném období m ěl. 65 ARAD, s. 50. 66 Svoji ú řadovnu m ěl Eberl v tzv. Brühlov ě paláci (Palais Brühl) v odd ělení tamního SS- und Polizeiführera (SS-Oberführera) Dr. Ferdinanda von Sammern-Frankenegga, který byl zodpov ědný za Varšavský distrikt. Každý se čty ř základních distrikt ů (obvod ů) Generálního Gouvernementu (krakovský, lublinský, varšavský a radomský, pozd ěji byl p řipojen distrikt hali čský) m ěl svého SS-Polizeiführera, jenž byl administrativním správcem sv ěř ené oblasti v zájmu SS. Vrchní SS- und Polizeiführer sídlil v Krakov ě. Tito „SS správci“ obvykle spolupracovali s civilními správci týchž oblastí, p řičemž v Palais Brühl zastupoval „civilní správu“ guvernér Dr. . Z iniciativy guvernéra Fischera vznikl kárný tábor Treblinka I. Podrobn ěji viz Tregenza – Ch., Lublin, 31. 1. 2014, p říloha č. 5 (dále jen: p říloha č. 5) a KOPÓWKA, s. 78, 81. Nicmén ě hlavní slovo v rozhodování o táborech Operace Reinhard/t, a tedy i o Treblince, která se geograficky nacházela ve Varšavském distriktu, m ěl šéf Lublinského distriktu SS- und Polizeiführer Odilo Lothario Globocnik, který byl klí čovou personou p ři „detronizaci“ Eberla. Ostatn ě pod jurisdikci Lublinského distriktu náležely i ostatní dva tábory téže operace, tj. Beł żec a Sobibór.

- 20 - přemíst ěn do T. [krycí ozna čení pro Treblinku] . Má tamní adresa je: SS- Untersturmführer Dr. Eberl, Treblinka b/Malkinia, SS-Sonderkommando.“ 67 Podle zvyklostí Eberl v tomto dopise použil krycího ozna čení pro Treblinku, a čkoli záhy uvedl adresu v plném zn ění. Jak neopomn ěl analyzovat Grabher, v tomtéž dopisu se objevuje i druhá adresa, tentokrát berlínská, p řes niž mu m ěla manželka zasílat balí čky a v ěci (v ětšího?) významu. Tato adresa: Berlin W 35, Tiergartenstrasse. 4 (Osteinsatz) 68 odkazovala na centrálu organizace T4, resp. 14 f 13, se kterou, jak se ukázalo pozd ěji, kdy za čal mít Eberl problém s administrativou a nezvládal táborový chaos, jej pojilo úzké pouto, díky n ěmuž, zdá se, obcházel Globocnikovu administrativu. Eberl m ěl být do tábora podle svých p ředpoklad ů p řemíst ěn do ned ěle 5. července, ale ješt ě 7. července, následující týden v úterý, odeslal dopis z Varšavy, což by mohlo znamenat, že do tábora ješt ě p řevelen nebyl (anebo jel ve služebních záležitostech zp ět do Varšavy, odkud dopis poslal), ale došlo k tomu bezprost ředn ě po tomto termínu. 69 Eberl udržoval kontakt s komisa řem varšavského ghetta Heinzem Auerswaldem a je dost možné, že si dopisoval p římo s Thomallou, který byl tou dobou na staveništi, pop řípad ě vyhledával v ghett ě pot řebné elementy, jež by dopomohly k výstavb ě jeho tábora. V rámci korektnosti je však nutné podotknout, že b ěhem výzkumu pro aktuální práci nebyl nalezen žádný dokument, který by korespondenci Eberl–Thomalla potvrzoval. Stejn ě tak je pravd ěpodobné, že p řed svým definitivním p řevelením do Treblinky ji Eberl p říležitostn ě navšt ěvoval, aby se tu setkal s Thomallou a vykonal inspekci nad postupujícími pracemi. Ani tento p ředpoklad však nelze podep řít věrohodnými zdroji. Zbývá tedy pouze aplikace deduktivní metody na základ ě Eberlovy korespondence a známých okolností. Jinými slovy, Eberl ve skute čnosti p ředstavoval jistého koordinátora celé výstavby, přičemž m ěl kancelá ř ve Varšav ě na tamním velitelství SS a policie v Brühlov ě paláci,

67 Strojopisný dopis z 29. 6. 1942 napsaný ve Varšav ě, Hessisches Hauptstaatsarchiv Wiesbaden (dále jen: HHW), od ď. 631a, N°1631 (III/683/5, 147). Mnohé z Eberlových dopis ů jsou transkribovány v knize: GRABHER, Michael, Irmfried Eberl. “Euthanasie“ – Arzt und Kommandant von Treblinka , Frankfurt am Main 2006, nebo v práci: HOFFMANN, Utte, SCHULZE, Dietmar, Gedenkstätte Bernburg , Dessau 1997, s. 156–167. 68 GRABHER, s. 71. 69 Ve své beletrii: CHOCHOLATÝ, Michal, Jiné místo, jiná doba III. Peklovidec , České Bud ějovice 2006, s. 416, jsem na základ ě mého chybného p řekladu datace Eberlova dopisu poslaného z Treblinky 30. 7. 1942, GRABHER, s. 73–74, datoval tento dopis na 30. 6. 1942, čímž jsem uspíšil Eberl ův p říchod do tábora na 25. 6. 1942, CHOCHOLATÝ , s. 410, kdy ve skute čnosti ješt ě ani nenapsal dopis své žen ě Ruth, datovaný na 29. 6. 1942, v němž teprve p ředpokládá brzký a definitivní odchod do tábora. V rámci zachování jistých posloupností jsem pak v návaznosti na primární chybu antedatoval i dopis z 29. 6. 1942 na 21. 6. 1942. Tamtéž, s. 403.

- 21 - zatímco Thomalla p ůsobil jako p římý stavbyvedoucí, p řičemž firmy Schönbrunn a Schmidt und Münstermann byly kvalifikovanými garanty výstavby co do její celkové realizace. Ve dnech 19. června, 26. června a 7. července 1942 napsal Eberl dopisy doktoru Heinzi Auerswaldovi, od kterého požadoval okamžitou dodávku r ůzných položek, nutných k dokon čení úzkokolejky a elektrorozvodných za řízení v tábo ře. 70 Elektriká řské práce, stejn ě jako instalaci generátoru, který dodával elekt řinu do barák ů a ubikací, m ěl na starosti , 71 který se znal s Eberlem z dřív ějška, kdy byl jeho osobním šoférem, stejn ě jako spalova čem mrtvol v rámci programu „eutanázie“. 72 Fuchs vypov ěděl: „Pozd ěji jsem jel do Treblinky. V tomto vyhlazovacím táboře jsem nainstaloval generátor, dodávající barák ům elektrické sv ětlo. Práce v Treblince mi zabrala kolem t ří až čty ř rušných m ěsíc ů. B ěhem mého pobytu p řijížd ěly transporty Žid ů, kte ří se plynovali, denn ě.“ 73 Fuchsovým asistentem byl SS-Hauptscharführer Lorenz Hackenholt, který v tábo ře instaloval potrubí pro p řívod plynu. 74 Práce byly organizovány ve dvanáctihodinových sm ěnách. Na židovské i polské stavební čety dohlíželi esesáci nebo Ukrajinci. Jak práce postupovaly, pracovníci viditeln ě ch řadli a ti, kte ří p řežili, byli nakonec na kost vyhublí. 75 Czarkowski uvádí, že krom ě v ězňů byli ke stavebním pracím hojn ě verbováni lidé z vesnice Poniatowo, 76 což podporuje výpov ědí jednoho z nich, Jozefa Zawistowského: „Když jsme stav ěli […] zamýšleli jsme se, co to bude, sklady nebo n ěco jiného? Hlídal nás N ěmec, jmenoval se Naglewicz. Cht ěli jsme, aby nám zvedl sazbu za práci, ale tehdy Naglewicz řekl: ,Vy budeta d ělat zadarmo, budeta v tych barákách sed ět a zadarmo d ělat a nemysleta na sazbu!‘“ 77 Dne 7. července Eberl oficiáln ě informoval Dr. Heinze Auerswalda, že Arbeitslager (krycí ozna čení) Treblinka bude provozuschopný (v orig. betriebsfertig sein 78 ) v sobotu 11. července. 79 O dvanáct dní pozd ěji pak p řijel první masový železni ční transport

70 ARAD, s. 52–53. 71 BAXTER, s. 46. 72 KLEE, Ernst, Was sie taten. Was sie wurden. Ärtze, Juristen und andere Beteiligte am Kranken-oder Judenmord , Frankfurt am Main 1990, s. 160. 73 ARAD, s. 53. 74 BAXTER, s. 52. 75 Tamtéž, s. 43. 76 Vesnice Poniatowo je fakticky nejblíže k vlastnímu vyhlazovacímu táboru. 77 CZARKOWSKI, s. 62. V orig.: „Wy b ędzieta [sic!] za darmo robi ć, b ędzieta [sic!] w tych barakach siedzie ć i darmo robi ć i nie upominajta [sic!] si ę o stawk ę!“ 78 GLAZAR, Richard, Treblinka, slovo jak z d ětské říkanky , Praha 2007, s. 378. 79 Kopie originálu dopisu je pro českého zájemce k dispozici v obrazové p říloze Glazarovy knihy: Tamtéž. V rámci p řekladu polské p ředlohy Chrostowského práce do anglické, který provedla Dr. Maria Piotrowska, z řejm ě došlo k chyb ě p ři p řekladu m ěsíc ů objevujících se na zmín ěném dokumentu.

- 22 - z varšavského ghetta, který prov ěř il p řipravenost tábora z procesního hlediska a ozkoušel jeho potenciál p řijímat denn ě n ěkolikatisícové transporty vysídlenc ů z různých lokalit Generálního Gouvernementu.

Chrostowski pravd ěpodobn ě čerpal z kopie Eberlova dopisu, kde však figuruje datace uvedená následn ě v závorkách. V chybném p řekladu pak stojí: „7. června [sic!] , Dr. Irmfried Eberl, velitel tábora, oficiáln ě informoval Dr. Heinze Auerswalda […] že Treblinka II bude schopna p řijmout první transport vysídlenc ů 11. června [sic!] “. CHROSTOWSKI, s. 32. Nicmén ě v Chrostowského knize se objevuje chybná datace i v jiném p řípad ě, tedy nejen v souvislosti s Eberlovými dopisy. Srv.: „Treblinka po povstání v červnu [sic!] 1943.“ Tamtéž, s. 33.

- 23 - 4 V provozu

Ačkoli panují rozpory v otázce, kdy do tábora dorazil první transport, obecn ě se má zato, že to bylo 23. července 1942. 80 Tuto teorii zastává p ředevším p řednosta treblinské stanice, Polák Franciszek Z ąbecki, ale je možné jmenovat i řadu dalších autoritativních pramen ů, které se ovšem opírají zejména o Z ąbeckého stanovisko. 81 Na základ ě výpov ědi Ryszarda Czarkowského je však nutné po čítat s eventualitou, že n ěkteré sporadické transporty p řijely do tábora mnohem d říve. 82 Otázkou z ůstává, jak po četné tyto transporty byly a zdali tábor disponoval potenciálem vysídlence „odbavit“.

4.1 Červenec 1942

Je nepochybné, že Eberl byl do tábora definitivn ě p řevelen v nejbližších dnech následujících po 7. červenci 1942, kdy se zformovala družina jeho pod řízených. Od po čátku se p řipravoval na funkci operativního velitele, který bude dohlížet na vyhlazovací akce. Každý člen jeho personálu, p ředtím, než do n ěho byl za člen ěn, musel pronést slavností p řísahu a podepsat speciální prohlášení, že o tom, co v tábo ře uvidí, zachová naprosté tajemství. 83 V textu prohlášení stálo:

Velitel hlavního odd ělení Einsatz Reinhard vedoucího SS a policie v obvodu Lublin, SS-Hauptsturmführer Höfle, mne zevrubn ě zpravil a pou čil o tom:

1. že za žádných okolností nesmím podávat informace jakoukoli formou, ústn ě či písemn ě, o postupu, pr ůběhu nebo událostech p ři evakuaci Žid ů jakékoli osob ě mimo okruh štábu Einsatz Reinhard; 2. že proces evakuace Žid ů podléhá stupni utajení „tajná říšská záležitost“. Podle cenzurního p ředpisu Verschl.V.a; 3. že v táborech Einsatz Reinhard je absolutn ě zakázáno fotografování; 84

80 Je nepochybné, že toto datum koresponduje se zapo četím vysídlovací akce varšavských Žid ů, jejíž po čátek je datován na 22. července 1942. Podrobné zn ění transportního na řízení lze nalézt v: KOPÓWKA, s. 26–27. 81 Viz ARAD, s. 91. 82 Viz podrobn ěji exkurzivní část aktuální práce. 83 CHROSTOWSKI, s. 40. 84 Kurt Hubert Franz porušil základní trivium „katechismu“ tábor ů Operace Reinhard/t, když v Treblince a Bełżcu po řizoval fotografie, které pozd ěji uspo řádal v albu Schöne Zeiten (Hezké časy). Velká část Franzových fotografií je reprodukována v Kopówkov ě knize. To, že fotografování v táborech smrti nebylo naprostým tabu, ostatn ě dokládá i sv ědectví Oskara Bergera: „Dodnes se zachv ěju p ři pomyšlení

- 24 - Tímto potvrzuji, že jsem obeznámen s výše uvedenými sm ěrnicemi a jsem si v ědom odpov ědnosti, jež na mne byla vložena s úkolem, kterým jsem byl pov ěř en. Slibuji, že ho budu plnit podle svých nejlepších schopností. Jsem si v ědom toho, že povinnost zachovávat tajemství trvá i po skon čení služby. 85

Již v červenci 1942 byl do tábora p řid ělen SS-Stabscharführer Otto Stadie, v ězni přezdívaný Fesele,86 který dostal na starosti táborovou administrativu a sou časn ě byl členem té části personálu, která byla odpov ědná za hladký p říjem deportovaných do tábora. 87 Eberlovým zástupcem byl dne 23. července 1942 jmenován SS-Rottenführer Max Biala. 88 Dalším členem p ůvodního táborového personálu se stal SS- Hauptscharführer Alfons Lindenmüller, jenž p řijel do tábora na počátku jeho provozu. Byl p řekvapen „že komplex nep ůsobí ani trochu odstrašujícím dojmem. P říjezdovou silnici, baráky, d ům velitele, muni ční sklad, garáže a stanici pohonných hmot zdobila záplava kv ětin.“89 Dalším z člen ů rané táborové posádky byl SS-Unterscharführer August Hengst, který působil v Treblince od jara 1942 a plnil zde funkci kucha ře, 90 resp. proviantní spojky. Má se za to, že Wirthovi donášel na Eberla. U činil tak p řinejmenším jednou, když mu ohlásil, že opilý Eberl nechal tan čit na stole v kuchyni nahou židovskou tane čnici. 91 Bydlel s manželkou Augustou p římo ve Varšav ě, odkud jezdil do tábora. Jak vyplývá z fotografie, na které je zachycen se svou chotí a n ěkolika dalšími uniformovanými členy treblinské posádky, častokrát je práv ě ve Varšav ě v době jejich volna hostil. Sm ěl nosit civilní od ěv a pro Treblinku obstarával zejména potraviny a další zboží pro personál. 92

na výjev, kdy bylo postaveno malé dít ě a mršt ěno na kmen stromu. [...] A Scharführer [možná op ět Franz] si po řizoval snímky podobných scén jako památku na tyto chvíle.“ KOGON, Eugen, Der SS-Staat. Das System der deutschen Konzentrationslager , München 1974, s. 218. Na nedodržení základních pravidel naopak tvrd ě doplatil SS-Unterscharführer Kurt Arndt, který sloužil v Totenlageru a o ú čelu tábora se pro řekl v jednom hostinci, na čež byl poslán do koncentra čního tábora Sachsenhausen, kde pravd ěpodobn ě zem řel. BAXTER, s. 150. 85 ARAD, s. 26–27, CHROSTOWSKI, s. 20–21. 86 Jidiš výraz pro „barel“. Stadie byl totiž pon ěkud t ělnat ější postavy. 87 BAXTER, s. 162. 88 Tamtéž, s. 151. Podle Krzepického byl SS-Scharführer Max Biala „zřejm ě ten nejhodn ější – pokud lze takové adjektivum použít – z treblinských N ěmc ů“. DONAT, s. 131. Nicmén ě jak je podotknuto v poznámkách k Donatov ě knize, jiní v ězni takového názoru nebyli. Tamtéž, s. 145, pozn. 15. 89 BAXTER, s. 53. 90 Tamtéž, s. 154. 91 SERENY, s. 161. 92 BAXTER, obrazová p říloha, s. 6.

- 25 - Podle výpov ědi n ěkdejšího v ězn ě Wolfa Sznajdmana probíhal vyhlazovací proces v prvních dnech po zprovozn ění tábora v noci: „Prvních n ěkolik týdn ů vše probíhalo v noci. B ěhem prvních dn ů jsme si mysleli, že vagóny p řijížd ějí v noci, aby pokra čoval transport dál, na východ. […] Po n ějakém týdnu, když jsme spat řili to oble čení skrze otev řené barákové dve ře, kde ležely haldy od ěvu (tehdy jsme pracovali poblíž, v truhlárn ě), nám za čalo být vše jasné. Potom, co se všechny baráky zaplnily těmi hadry, bylo lidem [vysídlenc ům] řečeno, aby se vysvlékali na prostranství, kde se navršily haldy oble čení a bot zp ůsobem, jakým se kupí sláma na dvorech poblíž stodol.“93 Při konfrontaci s ostatními výpov ěď mi pocházejícími z tohoto období však nelze usuzovat na to, že by po čáte ční vyhlazovací akce probíhaly výhradn ě v noci, kam spíše jen p řesahovaly. Je nutné si uv ědomit, že, jak Sznajdman sám podotýká, on nebyl tím, kdo by byl v centru d ění extermina čního procesu, a proto je nutné brát jeho výpov ědi ohledn ě t ěchto událostí pouze jako dopl ňující. Na základ ě výše zmín ěných informací a dojm ů však lze usuzovat, že v červenci v tábo ře ješt ě nevládl takový chaos, který ude řil s p říchodem prvního srpnového týdne. Zpo čátku zřejm ě probíhaly vyhlazovací akce vícemén ě hladce. Teprve v pr ůběhu několika nadcházejících týdn ů došlo k rapidnímu zhoršení situace. Je možné, že se Eberl nechal opít pocity z prvních dn ů provozu a nakonec p řecenil své schopnosti i kapacitní potenciál samotného tábora, když akceptoval (anebo musel akceptovat) enormní navýšení po čtu deportovaných, které prob ěhlo v rámci prvních týdn ů po zprovozn ění tábora. Tento posun vystihuje Aradem citovaný SS-Unterscharführer August Hengst, který Eberla charakterizoval jako toužícího „dosáhnout nejvyšších možných čísel a p řekonat všechny ostatní tábory. P řijížd ělo tolik transport ů, že vykládání a zplynování lidí už nešlo dál zvládnout.“94 V dopisu datovaném na 30. července (sedm dní po zapo četí akce vyhlazování varšavských Žid ů) se Eberl sv ěř il své žen ě, že „tempo, jaké tu v Treblince bylo nasazeno, je doslova dechberoucí. Kdybych se rozd ělil na čty ři části a den m ěl 100 hodin, ani tak bych ve skute čnosti nebyl schopen to všechno zvládnout.“95 Nejobsáhlejší Eberlovy dopisy z období jeho činnosti v Treblince, které se zachovaly, však jsou především ur čeny jeho žen ě Ruth, podle čehož jsou také koncipovány. Je samoz řejmé, že se v nich nesm ěl otev řen ě zmi ňovat o podrobnostech, které souvisely s provozem

93 Sv ědectví Wolfa Sznajdmana, YVA 03/560, s. 1–2. 94 ARAD, s. 96. 95 Strojopisný dopis z 30. 7. 1942 napsaný v Treblince, HHW, od ď. 631a, N°1631, (III/683/6).

- 26 - tábora, a proto není možné si na jejich základ ě ud ělat komplexní p ředstavu o tom, jak zde Eberl vnímal sv ůj pobyt v kontextu s provozními záležitostmi. Jisté stanovisko však lze přece jen odtušit. Spole čným jmenovatelem Eberlových dopis ů byly stížnosti na mnohé t ěžkosti, s nimiž se musel potýkat, stejn ě jako na nehostinné prost ředí a stesk po Německu, jak ilustruje následující úryvek: „Když ze mne po nocích sají blechy, často myslím na mou krásnou vlast v Berlín ě.“96 Je t ěžké si p ředstavit, že tyto pocity prožívala tatáž osoba, která byla svými pod řízenými popsána takto: „Když jsem p řijel do Treblinky, táborovým velitelem byl doktor jménem Dr. Eberl. Byl to velice ambiciózní člov ěk.97 Říkalo se, že si poru čil více transport ů, než mohl tábor ,zvládnout‘. To znamenalo, že vlaky musely čekat vn ě tábora, protože pasažé ři z předchozího transportu ješt ě nebyli zabiti. V dobách, kdy bylo velké horko, a v důsledku dlouhého čekání uvnit ř transport ů, zahynulo p ůsobením intenzivního vedra mnoho lidí. Tou dobou ležely na ramp ě celé hromady t ěl.“98 Eberlovy ambice ctižádost v souvislosti s výkony v tábo ře byly v ěrnými atributy akcentujícími jeho charakter, jak dokládá pokus o vystižení jeho povahy od Iana Baxtera: „[…] v jeho p řípad ě pal čivá touha p řekonat všechny ostatní tábory smrti na území dobytém nacisty. Jeho touha uko řistit titul správce nejv ětšího vražedného st řediska […] převážila nad všemi racionálními úvahami, jak takového primátu dosáhnout.“99 Baxter dodává, že Eberl potají soupe řil s ostatními podobnými za řízeními, p ředevším s Bełżcem a Sobiborem, jen aby dosáhl nejvyššího po čtu zavražd ěných. Povýšil metody násilí a teroru „nad rámec svých povinností“ .100 Od konce července Treblinku čekala velká zat ěžkávací zkouška, kterou p ředstavoval závazek p řevzetí transport ů p ůvodn ě ur čených o n ěkolik m ěsíc ů staršímu a typologicky příbuznému táboru Sobibor. Na konci července 1942 byly transporty do Sobiboru přerušeny kv ůli opravám na železnici, kterou by mohly p řijížd ět transporty z Generálního gouvernementu. 101 Podle Chrostowského byla tato skute čnost zásadním mezníkem v rozrodu chaosu v tábo ře. Transporty z Varšavy, p ůvodn ě delegované do Sobiboru, musely být z výše zmín ěných provozn ě-technických d ůvod ů odklon ěny práv ě

96 Tamtéž. 97 V tom se podle Baxtera lišil Eberl od svého nástupce Stangla, jehož nezajímal tolik po čet zavražd ěných, ale spíše mu šlo o efektivní fungování tábora s nejmenším možným psychickým dopadem na posádku i deportované. BAXTER, s. 91. 98 Výpov ěď Williho Mentze o svém pobytu v Treblince, in: http://www.nizkor.org/ftp.cgi/camps/aktion.reinhard/treblinka/mentz.001, poslední vstup 2015. 99 BAXTER, s. 65 –66. 100 Tamtéž., s. 15. 101 ARAD, s. 90.

- 27 - do Treblinky.102 Deportace do Sobiboru a vražd ění v něm se obnovily až po čátkem října 1942, když byly opravy na trati Lublin-Chełm ukon čeny. 103 Záleželo te ď především na Treblince, aby uleh čila b řemeni, které doléhalo na tábory Operace Reinhard/t,104 a čkoli kontingenty varšavských Žid ů, původn ě ur čené pro Sobibor, m ěly být z části posílány i do Bełżcu. 105 Je však nutné zd ůraznit, že Treblinka musela p řevzít v ětší část, protože „v Bełżcu byl provoz snížen a nakonec zcela p řerušen […] [a] do Treblinky p řijížd ělo tolik transport ů, že došlo k jejímu zahlcení.“ 106

4.2 Srpen 1942

Eberl m ěl v Treblince 1. srpna návšt ěvu, která byla s provozem tábora velice spokojena, pro čež sklidil velkou chválu.107 Byl to z řejm ě jeden z posledních sv ětlých okamžik ů v jeho treblinské karié ře, protože v nadcházejících dnech se za čalo vše hroutit. Poslední kapku p ředstavovalo otev ření druhé transportní linky Varšava –Treblinka, nepochybn ě související s odklon ěním transport ů p ůvodn ě ur čených pro Sobibor, dne 6. srpna, tedy pouhých p ět dn ů po pochvale. „Od 6. srpna 1942 […] byl zprovozn ěn na téže trase druhý kyvadlový vlak, skládající se z 58 nákladních krytých vagon ů, tzv. dobyt čák ů, a dvou osobních vagon ů ur čených pro strážníky. Tento vlak se řídil jízdním řádem č. 548 ze 3. srpna 1942.“108 Z úryvku rozsudku proti Franzu Stanglovi je patrné, že práv ě navýšení transport ů během srpna mohlo mít rozhodující vliv na kolaps systému a zasadilo Eberlovi osudnou ránu: „SS-Obersturmführer [sic!] Dr. med. Eberl […] se brzy po za čátku musel potýkat s těžkostmi […] jež byly zap říčin ěny bu ď p řílišným množstvím transport ů, nebo tím, že nebral z řetel na po čáte ční nízkou vyhlazovací kapacitu tábora. 6. srpna 1942 p řibyl druhý denní kyvadlový transport s ,vysídlenci‘ Varšava–Treblinka. Krom toho v srpnu 1942 p řijížd ěly taktéž již mnohem v ětší transporty z varšavského distriktu a z radomského a lublinského distriktu. […] To m ělo za následek zhroucení táborového provozu.“109

102 CHROSTOWSKI, s. 37, 58–59. 103 ARAD, s. 134. 104 BAXTER, s. 55. 105 BLATT, Thomas (Toivi), Sobibór. Zapomniane powstanie , Włodawa x, s. 46. 106 HILBERG, Vernichtung , s. 942. 107 Rukopisný dopis z 3. 8. 1942 napsaný v Treblince, HHW, od ď. 631a, N°1631, (III/683/7). 108 KOPÓWKA, s. 27. 109 Úryvek z rozsudku proti táborovému veliteli Treblinky, Franzu Stanglovi, Lfd. Nr. 746, in: http://www1.jur.uva.nl/junsv/excerpts/746003.html, poslední vstup 2012.

- 28 - Podle Baxtera se v druhém srpnovém týdnu situace vyhrotila natolik, že byl Eberl nucen vydat rozkaz, aby byli vysídlenci post říleni rovnou v přijímací oblasti. 110 Někdejší v ěze ň Sznajdman ve své výpov ědi konkretizoval další d ůvody, pro č se táborová posádka uchylovala k metod ě hromadné st řelby. Podotkl, že to bylo zp ůsobeno příliš zdlouhavým procesem plynování: „Na prostranství byla metrová vrstva t ěl. Tak mnoho st říleli Ukrajinci. Bylo patrné, že proces v plynových komorách byl p říliš zdlouhavý. V noci nebylo pro nepřetržité st řílení možné spát, bylo to jako na front ě.“111 Není bez zajímavosti, jak je možné do číst se v Czarkowského knize, že se b ěhem srpnových nocí roku 1942 odehrávaly silné nálety sov ětských bombardér ů na území Generálního Gouvernementu, což pochopiteln ě ovlivnilo i Treblinku. Jelikož bylo prostranství tábora v noci ost ře nasvícené reflektory, aby neutekli ješt ě nezabití Židé, za čal se Eberl p ři jednom takovém náletu obávat, aby Židé nevyužili okamžiku zhasnutí reflektor ů k út ěku. Proto si je nechal se řadit a pronesl k nim t ěsn ě před zhasnutím sv ětel řeč, ve které je ujistil, že došlo k dohod ě mezi Hitlerem a Rooseveltem a že již p říštího rána poputují z Treblinky na svobodu první transporty v ězňů . Utichl dieselový motor produkující smrtící výfukové plyny a reflektory zhasnuly.112 I samotné vojenské operace tedy narušovaly plynulý táborový provoz a staly se tak další p řekážkou k již tolik „zkoušenému“ vyhlazovacímu provozu. Franz Suchomel, člen táborového personálu SS, který p řijel do Treblinky okolo 20. srpna 1942, popsal Claudu Lanzmannovi v dokumentu Shoah žalostný stav tábora pod Eberlovým vedením: „Můj první dojem z Treblinky, a tentýž m ěli i ostatní muži, byl katastrofální. […] Zrovna, když jsme šli kolem, byly otev řeny dve ře plynových komor a lidé se z nich vykutáleli jako brambory. […] Šli jsme zpátky a posadili se na naše kufry a plakali jsme jako sta řeny. Každým dnem byla stovka Žid ů vybrána, aby tahali mrtvoly do masových hrob ů. Ve čer Ukrajinci odvedli tyhle Židy do plynových komor, nebo je zast řelili. Každý den!” 113 Podle Baxtera byl Suchomel p řed Treblinkou „tichý a citov ě založený jedinec, pracant, který se rád obklopoval blízkými a p řáteli. Jeho rodina nebyla nikdy antisemitsky založená a v jeho dom ě nezaznívaly ušt ěpa čné poznámky na adresu Žid ů. […] A ť už si v hloubi duše myslel cokoli, na zážitky z Treblinky nebyl p řipraven. I pro

110 BAXTER, s. 75. 111 Sv ědectví Wolfa Sznajdmana, YVA 03/560, s. 2. 112 CZARKOWSKI, s. 106. 113 LANZMANN, Claude, Shoah. The Complete Text of the Acclaimed Holocaust Film by Claude Lanzmann , USA 1995, s. 44 –45.

- 29 - esesáka tohoto ražení to byl ot řes.”114 Treblinka však Suchomela očividn ě p řetvo řila, jak vyplývá z v ěze ňských výpov ědí, které zaznamenal sov ětský vále čný zpravodaj Vasilij Grossman. Z jeho záv ěrů vyplývá, že Suchomel byl „malý pitvo řící se skřet, s grimasami pok řikoval zám ěrn ě lámanou n ěmčinou: ,Děti čky, d ěti čky, Schneller, Schneller! Voda v lázni stydne. Schneller, d ěti čky, schneller!‘ Propukal v smích, k řep čil, tancoval.”115 V druhé polovin ě srpna se udála takzvaná Gersteinova mise do tábor ů typu Treblinka včetn ě jí samotné. SS-Obersturmführer Kurt Gerstein byl vrchním desinfek čním důstojníkem hlavního hygienického ú řadu Waffen-SS a jeho primárním posláním p ři inspekci Treblinky bylo ov ěř it možnost nahrazení extermina ční techniky výfukovými plyny aplikací cyklonu B po vzoru Osv ětimi. 116 Je možné, že Christian Wirth, velitel Beł żcu a od srpna 1942 inspektor tábor ů Operace Reinhard/t, jehož tábory pracovaly především na bázi výfukových plyn ů, se již p ředtím s cyklonem B (Blausäure) setkal, a to práv ě v Bełżcu, kde byl v po čáte čních experimentálních fázích zárove ň užíván i kysli čník uhelnatý v lahvích.117 Wirth si ve své pozici uv ědomoval, že by „jeho“ metoda výfukových plyn ů, mohla být nahrazena cyklonem B, čemuž hodlal zabránit a udržet si tak „developerský statut“. Jak ukázala historie, poda řilo se mu to a Wirthovy tábory i nadále používaly konzervativní metodu zabíjení výfukovými plyny. Otázkou z ůstává, nakolik by aplikace zabíjení pomocí cyklonu B v Treblince dopomohla k hladšímu pr ůběhu vyhlazovací akce, a zdali by dokázala p ředejít zhroucení provozu. Pravd ěpodobné ale je, že druh plynu v této otázce sehrával zcela marginální roli. Z hlášení, které Gerstein poskytl, vyplývá, že Treblinku navštívil 21. srpna 1942. Uvádí, že 17. srpna mu bylo oznámeno, že existují tři za řízení (vyhlazovací tábory Operace Reinhard/t), p řičemž konstatuje, že: „O dva dny pozd ěji [19. srpna] jsme jeli do Belzece [Bełżcu]” a „příštího rána” se událo p ředstavení s poruchou plynovacího motoru a s následným zásahem Wirtha, což p řipadá na 20. srpna. Gerstein dále uvádí: „P říštího dne jsme jeli autem kapitána Wirtha do Treblinky [21. srpna] ”, o které však

114 BAXTER, s. 62. 115 BEEVOR, Antony, VINOGRADOVA, Luba (ed.), Spisovatel ve válce. Vasilij Grossman s Rudou armádou 1941–1945 , Praha–Plze ň 2007, s. 268. 116 ARAD, s. 105. 117 Hilberg upozor ňuje, že potom, co Höss (velitel Osv ětimi) navštívil Treblinku (zá ří 1942), usoudil, že metoda kysli čníku uhelnatého není tak efektivní jako Blausäure (obchodní zna čka Zyklon), který zavedl ve svém osv ětimském tábo ře. HILBERG, Vernichtung , s. 945. Z dalších stránek Hilbergovy knihy je patrné synonymní ozna čení Blausäure = Zyklon. Tamtéž, s. 955. Baxter se ve své knize zmi ňuje, že v únoru 1942 byly v Beł żcu provedeny dva testy, p řičemž první byl proveden s cyklonem B, zatímco druhý s kysli čníkem uhelnatým v láhvi. BAXTER, s. 32.

- 30 - tvrdí, že zde bylo osm plynových komor, tedy ne pouze t ři, které zde ve zmi ňovaném období fungovaly, a dále se zmi ňuje o „opravdových horách oble čení 118 a spodního prádla, okolo 35 –40 m vysokých!” 119 Z Gersteinova výslechu, jenž je mimo jiné citován v Patfieldov ě knize o Himmlerovi, vyplývá, že Gerstein byl mimo jiné pov ěř en Odilo Globocnikem, aby našel zp ůsob, jak desinfikovat hromady oble čení po mrtvých. 120 V rozsáhlejším a detailn ějším citování Gersteinova sv ědectví, které lze objevit v knize Noc a mlha od českých autor ů Ericha Kulky a Oty Krause, lze však narazit na odlišnou dataci Gersteinovy návšt ěvy Treblinky. Ze zde uvedeného hlášení jasn ě vyplývá a je konkrétn ě uvedeno: „Příští den, bylo to 19. srpna 1942, jsme odjeli autem kapitána Wirtha do Treblinky. […] Osm plynových komor […] Na naši po čest byl uspo řádán banket v typickém staron ěmeckém a himmlerovském stylu. Profesor dr. Pfannenstiel zahajoval banket proslovem […] Jídla byla hojnost. […] P ři lou čení [tedy ješt ě v Treblince] nám nabízeli mnoho kilogram ů másla a lahví likér ů.” 121 Z této verze hlášení lze u činit záv ěr, že v Treblince byl spole čně s Gersteinem i prof. Pfannestiel, avšak v dataci je zde pon ěkud zmatek. Gerstein totiž tvrdí, že p říští den po 17. srpnu, tedy 18. srpna, jeli do „Belzece“, p řičemž transport s vysídlenci p řijel až následujícího dne, tedy 19. srpna. Dále však stojí, že cesta do Treblinky prob ěhla až další den, který je sice uvád ěn jako 19. srpna, ale jednoduchými po čty vychází na 20. srpna. Gerstein ův p říjezd do Treblinky tak lze datovat mezi 19. srpna–21. srpna 1942. Přesné za řazení „Gersteinovy mise“ do treblinského d ějinného kontextu je však přesto pon ěkud obtížné. Jestliže by totiž prob ěhla ve výše zmín ěném rozmezí, nepochybn ě by zasahovala a p řekrývala se s dalšími d ůležitými misemi, které tou dobou za čaly „proudit“ do Treblinky vzhledem k panujícímu chaosu, který vyústil v Eberlovo odvolání, jak vyplyne z výzkumu prezentovaného na dalších stránkách této práce, a vzhledem k dalším okolnostem by p ředstavovala nemístnou a špatn ě na časovanou misi překážející akutnímu vy řešení urgentních provozních priorit. Anebo byl snad Gerstein jedním z člen ů těchto „havarijních“ inspekcí a „demoli čních čet“, které m ěly vy řešit Eberlovo selhání, aniž by to z jeho zprávy jasn ě vyplývalo? Na základ ě jiných skute čností (osm plynových komor) se lze dokonce domnívat, že Gersteinova mise

118 Srv.: , který p řijel do Treblinky v druhé fázi jejího fungování, hovo ří o ješt ě stále velice vysoké hromad ě oble čení „jako čty řpodlažní d ům.“ RAJCHMAN, s. 36. 119 ARAD, s. 106 –107. 120 PATFIELD, Peter, Himmler. Reichsführer SS , Olomouc 1996, s. 379. 121 KRAUS, Ota, KULKA, Erich, s. 63–71.

- 31 - prob ěhla spíše v pozd ějším období, tedy nikoli za Eberlovy vlády. V historických pracích je však rozší řený názor její v časn ější, výše uvedené srpnové datace. S „eberlovskou Treblinku“ bývá v některé literatu ře uvád ěna do souvislosti také návšt ěva osv ětimského velitele Franze Ferdinanda Rudolfa Hösse, který však tábor s nejv ětší pravd ěpodobností nenavštívil za Eberlovy vlády, nýbrž až pozd ěji za doby Stanglovy. V Baxterov ě knize přesto stojí zmínka, že Höss dostal pobídku, aby navštívil nedávno vybudovaný tábor „TII“ [Treblinku II], kde jej po p říjezdu uvítal Eberl, podle něhož tu bylo v pr ůběhu poloviny roku [?] usmrceno plynem 80 000 osob,122 což si však proti řečí, nebo ť za Eberla fungovala Treblinka maximáln ě dva m ěsíce, ne déle! Höss navíc ve svých vzpomínkách uvádí, že: „V Treblince jsem vid ěl celý proces. Stála tam řada komor […] Zplodiny motor ů byly trubicemi p řivád ěny do komor a usmrcovaly lidi v nich dlící. […] Po hodin ě byly komory otev řeny a mrtvá t ěla vytažena, svle čena a spálena na konstrukci z kolejnic.“123 V Treblince však byla t ěla udušených z plynových komor spalována až od jara roku 1943, kdy tu již Eberl dávno nebyl, a zmínka, že ob ěti byly svlékány až po zplynování, z jiných pramen ů taktéž nevyplývá. V lét ě 1942 byl do Treblinky „vysídlen“ Oskar Berger, jehož výpov ěď ve své knize cituje Arad. Hovo ří o hromadách pytl ů, šat ů, brašen, p řičemž vše bylo smícháno dohromady. Z jeho sv ědectví vyplývá, že na st řechách barák ů stály stráže, které st řílely do davu. 124 O svévolnosti stráží se ve své knize zmi ňuje i Baxter, který došel k záv ěru, že: „Eberl už na situaci nesta čil. Zvláš ť úto čně proto vystupoval v ůč i svým pod řízeným a pod vlivem zhoršující se situace podn ěcoval své muže, aby se dopoušt ěli bestialit.“125

4.2.1 Příchod Kurta Huberta Franze do Treblinky

Zcela specifickou otázku, hodnou hlubší analýzy, p ředstavují okolnosti a na časování transferu pozd ějšího zástupce velitele Stangla, Kurta Franze, do Treblinky. Franz totiž bývá vnímán p ředevším jako nový prvek nastoupivší do Treblinky v rámci znovuzavedeného po řádku po Eberlovském chaotickém období. Některé výpov ědi, z nichž mnohé u činil sám, však p ůsobí zmate čně a vnáší tak do časové lokalizace jeho působení v Treblince nejasnosti a rozpory. Jedno však lze říci s jistotou, Franz byl do Treblinky povolán z Wirthova Bełżcu. Otázkou pak zůstává, kdy k tomuto p řesunu skute čně došlo.

122 BAXTER, s. 72, 74. 123 HÖSS, Rudolf, Velitelem v Osv ětimi , Praha 2006, s. 218. 124 ARAD, s. 94. 125 BAXTER, s. 67.

- 32 - Ze spisu bývalého v ězn ě Jankiela Wiernika Rok w Treblince , který byl publikován v roce 1944, vyplývá, že Wiernik byl do tábora byl deportován 24. srpna 1942. 126 Na jeho vypráv ění je však zarážející, že v n ěm zmi ňuje p řítomnost France (rozum ěj Franze) se psem Barrym p ři organizaci transportu Varšava-Treblinka. Tou dobou by však m ěl být Franz ješt ě v Bełżcu a nezaplétat se do vysídlovacích akcí spojených s Treblinkou, kde je jeho p řítomnost p ředpokládána nejd říve o n ěkolik dn ů až týdn ů pozd ěji (viz podrobn ěji dále!). Proto je pozoruhodné, že se podle Wiernika účastnil sb ěrné akce vysídlenc ů p římo ve varšavském ghettu, jak dokazují následující řádky: „Můj pohled ulpívá na jeho obli čeji. Je nejpodlejším ze všech. Lidský život pro n ěj nic neznamená. […] Jmenuje se Franc. M ěl psa Baryho [sic!] , k n ěmuž se ješt ě vrátím. Stál jsem v řad ě naproti mému domu na ulici Woly ńska. Tamodtud nás odvedli na ulici Zemenhof. […] Do vagonu cpou po 80 lidech. […] V nekone čných mukách dojíždíme do Małkinie. Tam jsme stáli celou noc. […] Ráno se dal vlak do pohybu a dojeli jsme na stanici Treblinka. […] Ve čty ři odpoledne se vlak dal [znovu] do pohybu, a o n ěkolik minut pozd ěji jsme zajeli do tábora Treblinka. […] Prostranství bylo zahlcené t ěly, která byla oble čená [v orig. ubraue, což je p řeklep slova ubrane, kdy ,n‘ je vysázeno vzh ůru nohama] i nahá [bez interpunkce] Jejich tvá ře byly pok řivené strachem a hr ůzou. Byly černé a napuchlé. […] Všude byla krev.”127 Zaprvé: Wiernik uvádí p řítomnost Kurta Franze již p ři organizaci transportu ve Varšav ě, zadruhé jej vzpomíná i v souvislosti s prvními okamžiky po p říjezdu do tábora. Jestliže však Wiernik p řijel 24. srpna, znamenalo by to, že tehdy už v Treblince musel Franz být, anebo je docela dost možné, že p řijel z Varšavy se stejným transportem jako Wiernik, zřejm ě v p řipojeném v osobním vagonu. Franz se tak mohl účastnit shromaž ďovací akce v ghettu a následn ě putovat p římo do Treblinky, kde už zůstal v rámci personální reorganizace, kterou za řizoval Globocnik na základ ě plánovaných zm ěn a sesazení Eberla. Tento p ředpoklad je možné podpo řit sv ědectvím bývalého v ězn ě Edwarda Weinsteina, který upozornil, že Franz i Stangl p řijeli, ovšem nikoli na základ ě vlastního o čitého sv ědectví, nýbrž na základ ě znalosti literatury, práv ě ve stejný den, jako p řijel on, což bylo shodou okolností v tentýž den, co p řijel i Wiernik, tedy 24. srpna. Jestliže m ěl Franz s sebou psa Barryho, jak upozor ňuje Wiernik,128 je

126 WIERNIK, Jankiel, Rok w Treblince. A Year in Treblinka , Warszawa 2003, s. 12. 127 Tamtéž, s. 13. 128 Tamtéž, s. 13. V Donatov ě knize se však objevuje rozdílná informace, podle které byl pes Barry do vyhlazovacího tábora Treblinka p řiveden bu ď ke konci roku 1942, anebo na za čátku roku 1943. DONAT, s. 312.

- 33 - dost možné, že práv ě ve Varšav ě se v ten samý den den setkali tyto t ři pozd ější nechvaln ě proslulé ikony Treblinky, a sice: a) Kurt Franz, který pocházel z Bełżcu, b) pes Barry, jehož p ůvod byl v Sobiboru,129 a c) Franz Stangl, který p řicházel také ze Sobiboru a snad s sebou p řivedl práv ě Barryho, což podporuje tvrzení n ěkdejšího sobiborského v ězn ě Thomase Blatta: „Groth m ěl ohromného psa, který rozséval hr ůzu. Jmenoval se Barry. Byl tak vycvi čen, že na rozkaz: ,Člov ěč e, vezmi si toho psa,‘ úto čil na v ězn ě, vrhaje se na jejich genitálie. […] Pozd ěji odvedl do Treblinky Barryho Stangl.“ 130 V Aradov ě knize je však citován úryvek výpov ědi Kurta Franze, kde se zmi ňuje o svém p říchodu do Treblinky: „Bylo pozdní léto nebo za čátek podzimu 1942, když jsem přišel z Belzece [sic!] do Treblinky. Šel jsem p ěšky z nádraží v Małkinii a když jsem dorazil [do tábora], byla už tma. Všude v tábo ře se válely mrtvoly.” 131 Na první pohled by se mohlo zdát, že Franz ve skute čnosti s transportem z Varšavy do Treblinky nep řijel, protože Małkinia Górna se nachází 8 km od tábora a kdyby jel s transportním vlakem, pro č by se nenechal odvézt rovnou do tábora? Ovšem p ři podrobn ějším pr ůzkumu lze vyvodit, že i tato výpov ěď nakonec koresponduje s hypotézou vyvozenou na základ ě Wiernikovy výpov ědi, tedy, že Franz mohl odjet s transportem z Varšavy 23. srpna. Małkinia se totiž nachází na d ůležitém železni čním uzlu Varšava –Białystok a odtud byly varšavské transporty odklán ěny na tra ť do stanice Treblinka. Z Wiernikovy výpov ědi navíc vyplývá, že zde transport musel p řes noc čekat, než byl p řesunut p římo do tábora : „ […] dojíždíme do Małkinie. Tam jsme stáli celou noc. […] Ráno se dal vlak do pohybu a dojeli jsme na stanici Treblinka.“132 Je tedy dost možné, že Franz transport opustil právě v Małkinii a zbytek cesty již došel p ěšky,133 protože pro sportovce, jako byl on (na snímcích z jeho alba Krásné časy je zachycen p ři b ěhu v okolí tábora, jinde pózuje v teplákové sportovní souprav ě), to nemohlo p ředstavovat žádnou p řekážku. Jist ě by pro n ěj bylo nepohodlné p řečkat

129 Srv.: „Barry byl ob ří bernardýn, který se objevil nejprve v Sobiboru, potom v Treblince.“ HILBERG, Vernichtung , s. 961. 130 BLATT, s. 83, 216, pozn. 90. 131 ARAD, s. 99. 132 WIERNIK, s. 13. 133 Jestliže se vypravíte do Treblinky vlakem z Varšavy, bude pro vás p ředstavovat výstup na stanici Małkinia Górna a následný pochod pešky do osm kilometr ů vzdáleného tábora jedinou možnost, jak se k cíli dostat, když pomineme automobilovou dopravu. P ři autorov ě doposud poslední návšt ěvě Treblinky v roce 2004 byla tra ť vedoucí z Małkinie p řes Treblinku a dále nepoužívaná a zreziv ělá. Chrostowski k tomu dodává: „Tra ť, nepoužívaná tém ěř 60 let [k roku 2004] zarostlá trávou a ostrým bodlá čím.“ CHROSTOWSKI, s. 24.

- 34 - s transportem v Małkinii celou noc, pokud by však nebyl jeho vagón p řednostn ě odbaven, a tak se rad ěji po svých vydal na nové pracovišt ě. Gitta Sereny však ve své knize uvádí, že to bylo „jednoho ve čera b ěhem t ěchto zá řijových týdn ů [reorganizace], kdy Wirth řekl Stanglovi, že Kurt Franz, jehož předcházela reputace nelítostné osoby, m ěl zakrátko p řijet [do Treblinky].” 134 Výpov ěď bývalého v ězn ě Abrahama Krzepického je ovšem v rozporu s touto informací a p řiklání se k eventualit ě Franzova d řív ějšího p říchodu do tábora. Podle Krzepického byl Franz v Treblince už na konci srpna, kdy se zde již stihl neblaze zapsat. Krzepicki líčí vzrušení, které projelo mezi pracovní četou, když se rozk řiklo varovné: „To je Lalka! [Lalka byla Franzova p řezdívka, kterou mu dali v ězni] Lalka přichází!” , přičemž na scénu vstoupil SS-Oberscharführer, o n ěmž se Krzepicki záhy dozv ěděl, že je jedním z nejobávan ějších sadist ů v Treblince. 135 Tuto událost lze podle souvislostí v Krzepického výpov ědi datovat na 28. srpna. Výpov ěď se však dále zmi ňuje o tom, že a čkoli skute čným velitelem byl kapitán, Lalka byl faktickým dozor čím nad smrtícím provozem. Jenže hodnost kapitána by spíše odpovídala Stanglovi, pop ř. Wirthovi, nikoli Eberlovi, který byl stále SS-Untersturmführer, přičemž hodnost kapitána se p řibližuje esesácké hodnosti SS-Hauptsturmführer. Je proto možné, že se setkání s Franzem událo až po srpnu 1942. Chrostowského stanovisko je naopak takové, že Franz p řišel do Treblinky spole čně s Globocnikem, klí čovou osobností reorganizace, a svým v ěrným psem Barrym v srpnu 1942. 136 Existuje však i diametráln ě odlišné sv ědectví Kurta Franze, kde on sám datuje sv ůj p říchod do tábora na mnohem pozd ější dobu (tak ostatn ě činí i Stangl), a to snad účelov ě, aby se zbavil odpov ědnosti za participaci v t ěch nejproduktivn ějších vyhlazovacích operacích z léta 1942. Franz tvrdil, že do tábora nep řišel d říve než 31. října 1942 a to navzdory sv ědectvím shodujícím se v tom, že byl v Treblince od léta 1942 do listopadu 1943. 137 Franz b ěhem vyšet řování často m ěnil datum svého p říchodu do Treblinky. V jedné verzi tvrdil, že „bylo pozdní léto nebo za čátek podzimu 1942, když jsem p řišel […] do Treblinky...” 138 , zatímco p ři vyšet řování z 30. prosince 1959

134 SERENY, s. 163. 135 DONAT, s. 93. 136 CHROSTOWSKI, s. 38. 137 Sühne für Treblinka-Morde. Zehn frührere SS-Angehörige vor dem Düsseldorfer Schwurgericht. Novinový výst řižek in: GFH, File 28646. 138 ARAD, s. 99.

- 35 - tvrdil, že to bylo na za čátku roku 1943, kdy „jsem byl p řemíst ěn z Bełżcu do Treblinky. ”139

4.3 Situace v ězňů a transporty

Dodnes nebylo uspokojiv ě objasn ěno, na základ ě jakých kritérií docházelo v červenci a srpnu 1942 k formování pracovních židovských v ěze ňských skupin podílejících se na chodu tábora a jakou m ěly takové skupiny životnost. Existují totiž různé interpretace tohoto problému. Stanovisko Franze Suchomela je takové, že pracovní čety taha čů mrtvol byly formovány každý den, kdy bylo vybráno sto Žid ů, „aby tahali mrtvoly do masových hrob ů. Ve čer Ukrajinci odvedli tyto Židy do plynových komor, anebo je zast řelili. Každý den!” 140 Svědectví vězn ě Wiernika je však pon ěkud v rozporu s tím Suchomelovým. Podle všeho to bylo 25. srpna 1942, kdy byl Wiernik „za člen ěn do skupiny, která pracovala u mrtvol. Byla to velice t ěžká práce, p ři které dva museli táhnout t ělo 300 metr ů. Ob čas jsme jej obvazovali a táhli ho do hrobu. […] Ve čer, po p říchodu do barák ů hledá každý své známé z p ředchozího dne. […] P ři práci jsem si všiml, že n ěkte ří z pracujících nosí na kalhotách žlutou a červenou záplatu. […] Takoví zabydleli část našeho drátem odd ěleného baráku, p řepaženou vnit řní zást ěnou. Jednalo se o 50 muž ů a jednu ženu. Při této práci a v t ěchto podmínkách jsem žil 4 dny.”141 Skute čnost, že ve Wiernikem zmín ěném baráku bydleli taktéž v ězni se žlutými záplatami, se však neshoduje s výpov ědí Abrahama Krzepického, který do tohoto baráku umístil pouze skupinu v ězňů s červenými záplatami, 142 zatímco v ězn ě se žlutými záplatami umístil do baráku v administrativní části tábora, za skladiště potravin, kde byl malý barák, v n ěmž žila „speciální kategorie Žid ů. Tito jedinci nosili žluté záplaty. Jednalo se o n ěkolik desítek Žid ů z okolních m ěst, kte ří byli p řed n ěkolika m ěsíci nasazeni na práci p ři výstavb ě tábora. […] Žluté záplaty – které m ůžeme po právu nazývat odznakem p řežití – nosili tihle Židé na svých pravých kolenech. […] v tábo ře byla [i] jiná skupina Žid ů, kte ří p řežili déle. To byli privilegované osobnosti z

139 WEBB, Chris, Belzec. The Death Camp Laboratory , England 2011, s. 80, 86. 140 LANZMANN, s. 45. Podle v ězn ě Chiela Rajchmana byla podobná praxe, i když ne dovedená do „bezvýjime čnosti“, pro tento táborový sektor specifická i v pozd ějším období. Rajchman ve svých vzpomínkách uvedl, že „každý den zabijí n ěkolik desítek v ězňů , kte ří jsou nahrazeni jinými z posledního transportu, abychom se mezi sebou neseznámili.“ RAJCHMAN, s. 76. On sám je však d ůkazem toho, že se tyto čistky nevztahovaly na všechny v ězn ě z daného sektoru a mnozí je p řežili. 141 WIERNIK, s. 14–15. 142 Barevná diferenciace vězňů v tomto období ješt ě nebyla nijak zvláš ť sofistikovaná.

- 36 - trestaneckého pracovního tábora Treblinka I; tihle zase na svých kolenech nosili červené záplaty jako sv ůj odznak p řežití.”143 Abraham Krzepicki tedy vypozoroval, že „ červené záplaty“ nosila skupina padesáti muž ů z trestaneckého pracovního tábora Treblinka I, obývajících nyní Treblinku II, k nimž se cht ěl p řipojit. 144 Do kontaktu s nimi p řišel již první noc v tábo ře: „Byla již úplná tma. Ve sv ětle elektrických lamp visících ze sloup ů jsem nedaleko sebe spat řil skupinu Žid ů s červenými záplatami na kolenech. Poznal jsem, že jeden z nich byl mým spoluv ězn ěm, když jsme ješt ě byli vále čnými zajatci. Šel jsem k němu a požádal jej, aby mi ud ělal laskavost a nechal m ě p řipojit se k jeho skupin ě. Odpov ěděl, že to je možné. Když jsem hovo řil s tímto mladíkem, nový transport najel k ramp ě.“145 Tato část Krzepického výpov ědi navíc podporuje tvrzení Wolfa Sznajdmana, že p říjezd no čních transport ů nebyl v tomto období ni čím výjime čným. Stejn ě tak práce v ězňů , která mohla trvat do časného rána. On sám té srpnové noci totiž pracoval do dvou hodin ráno.146 Koncem srpna byl do v ěze ňského života zaveden jistý po řádek, který se vyzna čoval nap říklad provád ěním kontrolních s čítání, či instalací polní kuchyn ě pro pravidelné vydávání stravy: „Byl zaveden pravidelný stravovací režim. Poblíž studny byla postavena polní kuchyn ě, kde jsme dostávali t řikrát denn ě p ůllitru polévky.” 147 I Wiernik post řehl jisté zlepšení podmínek, když napsal: „29. srpna, budí ček jako vždycky, ale polsky. […] Se řadili jsme se. Padá polský rozkaz. Celkov ě se k nám chovají hezky. Franc [Franz] znovu promlouvá. Říká, že od dnešního dne bude každý pracovat ve svém oboru. Za čalo se s vybíráním řemeslník ů. […] Já jsem se taktéž přihlásil jako stavební mistr.“ 148 Nicmén ě nedostatek vody byl stále jednou z nejtrýzniv ějších sou částí zdejšího otrockého živo ření. Krzepicki se nechal slyšet, že doušek vody byl tím nejd ůležit ějším, a tak, aby mohli vězni uspokojit nutkání umýt svá t ěla, používali k tomuto ú čelu kolínskou a parfémy, které našli v tlumocích po ob ětech. 149 K situaci s transporty a jejich drtivou p řílivovou vlnou, jaká ude řila po 20. srpnu v Treblince, Suchomel poznamenal: „Treblinka pracovala na plnou kapacitu. […]

143 DONAT, s. 103. 144 Tamtéž, s. 87, 96. 145 Tamtéž, s. 87. 146 Tamtéž, s. 88. 147 Tamtéž, s. 92. 148 WIERNIK, s. 15. 149 DONAT, s. 92.

- 37 - Během dvou dn ů p řijely t ři transporty, každý čítal t ři, čty ři, p ět tisíc lidí, všichni z Varšavy. Ale ve stejnou dobu p řijížd ěly vlaky z Kielc ů a jiných míst.“150 Podle tabulky „vysídlenc ů“, přetišt ěné Edwardem Kopówkou v jeho knize, bylo mezi 19 .–24. srpnem z Varšavy vysídleno 20 000 vysídlenc ů. Dohromady bylo za měsíc červenec a srpen (p řičemž zastavení transport ů je zde datováno od 28. srpna 151 do 3. zá ří 1942) deportováno z „židovské Varšavy“ 209 226 Žid ů, z toho však bylo 9 015 posláno do Dulagu. 152 Z přehledu deportací do Treblinky, který cituje Manfred Burba, vyplývá, že v období od 19. srpna–31. srpna 1942 bylo z lublinského distriktu do Treblinky deportováno 18 000, zatímco z radomského distriktu mezi 5. srpnem–24. srpnem 1942 45 000 osob, z varšavského distriktu pak v období od 19. srpna–22. srpna 1942 34 900 osob a ze samotné Varšavy v období od 23. července–31. srpna 1942 186 224 osob, dohromady tedy 284 124 osob. 153 Velice podrobný soupis transport ů do Treblinky, který se objevuje v dodatku Aradovy knihy,154 ukazuje, že b ěhem prvních pěti týdn ů (23. července–28. srpna) bylo do Treblinky deportováno 245 000 Žid ů z varšavského ghetta a varšavského distriktu, 51 000 z radomského distriktu a 16 500 z lublinského distriktu, celkem tedy 312 500 osob. 155

4.4 Kolaps systému

V důsledku p řesycenosti transporty, nedostate čné provozní kapacity, poruchovosti plynových komor a celkové demoralizace táborové posádky za čala Treblinka kolabovat. Takto popsal Suchomel chaos, který prostoupil systém: „Malé komory už dále nemohly sta čit takovému náporu. V tomto období pracovaly dnem i nocí. […] Eberl, táborový velitel, zavolal do Lublina a řekl: ,Takhle už nem ůžeme pokra čovat. Takhle už to nezvládnu. Musíme to přerušit.‘ B ěhem noci p řijel Wirth. Prov ěř il situaci a odjel. Vrátil se s lidmi z Bełżcu, s experty. Wirth zastavil transporty. […] To bylo období starých plynových komor.“156

150 LANZMANN, s. 44. 151 Srv.: „Pro zvládnutí situace [...] požádali Wirth se Stangelm úst ředí akce Reinhard o do časné zastavení deportací, s čímž Globocnik souhlasil a 28. srpna 1942 odsuny z Varšavy a jiných míst ustaly.“ ARAD, s. 99–100. 152 KOPÓWKA, s. 59. Dulag = Durchgangslager (p řechodný tábor). 153 BURBA, s. 22. 154 ARAD, s. 404–411. 155 Tamtéž, s. 96. 156 LANZMANN, s. 44, 47.

- 38 - Ve vzpomínkách n ěkdejšího v ězn ě Chiela Rajchmana je uveden velice pozoruhodný fakt týkající se efektivnosti starých plynových komor v porovnání s těmi modern ějšími. Rajchman tvrdí, že vzhled mrtvol po zplynování se lišil podle toho, odkud mrtvoly pocházely, jestli ze starých komor, anebo z těch nových. Podle jeho o čitého sv ědectví byla smrt v původních komorách pro ob ěti rychlejší a leh čí, p řičemž plynování zde trvalo 20 minut, zatímco mrtvoly pocházející z nových plynových komor, vybudovaných až v období reorganizace, „prošly hr ůznou prom ěnou, obli čej mají úpln ě černý, jako by byli spáleni, t ěla jsou nafouklá a modrá. Mají […] sev řené čelisti...“ a plynování zde trvalo asi t ři čtvrt ě hodiny. 157 To, že smrt v nov ějších komorách trvala déle, lze podpo řit Wiernikovou výpov ědí, ve které uvádí, že smrtelný zápas v nových, větších plynových komorách trval déle než v těch starých. 158 Z toho vyplývá pro aktuální výzkum zajímavý fakt, že staré plynové komory, které měl Eberl k dispozici a jež byly op ěrným pilí řem jeho vyhlazovací politiky, jakkoli byly poruchové a nedosta čující, odvád ěly z řejm ě „rychlejší a čist ější“ práci než jejich nástupce. P řesto skute čnost, že byly poruchové, p řevážila nad jejich technologicky rychlejším a efektivn ějším zp ůsobem usmrcení. Za řízení produkující plyny se zkrátka příliš často hroutilo a brzdilo vyhlazovací proces. K výpadk ům docházelo i v okamžicích, kdy již na svou řadu čekaly další ob ěti, které pak musely být nahnány do houfu, což se stávalo t řeba i s celým transportem, a post říleny. 159 Také Arad spat řuje v plynových komorách jednoho z hlavních viník ů nar ůstajícího chaosu v tábo ře: „Hlavním kamenem úrazu byly t ři plynové komory se svými častými poruchami a přebytek z každého transportu se musel post řílet v přijímací oblasti.“160 Dalším problémem bylo, že do tábora za čaly p řijížd ět transporty s již mrtvými, zpravidla udušenými vysídlenci, o kterých se zmínil bývalý v ěze ň Oskar Berger: „Mezitím p řijížd ěly transporty pouze s mrtvolami. Nabyl jsem podez ření, že lidé ve vagonech byli zabiti plynem, protože jsem si na nich nevšiml žádných zranění.“ 161 „Mrtvé transporty“ zmi ňuje i další v ěze ň, Abraham Goldfarb, citovaný Aradem, který

157 RAJCHMAN, s. 87, 90. 158 DONAT, s. 49. 159 BAXTER, s. 76. Srv.: „[…] často se stávalo, alespo ň v rané fázi, že se motor porouchal.“ DONAT, s. 311. 160 ARAD, s. 96. 161 KOGON, s. 218. Oskar Berger, citovaný Kogonem, mohl ve své podstat ě hovo řit o mobilním zp ůsobu plynování vysídlenc ů b ěhem transportu, a čkoliv mnohem pravd ěpodobn ější se jeví možnost, že tito lidé prost ě zahynuli b ěhem mnohahodinového transportu v parných letních dnech roku 1942. V historii nacistických tábor ů je nicmén ě znám p řípad, kdy byl dobyt čí vagon konvertován na plynovou komoru. Stalo se tak v koncentra čním tábo ře Stutthof v dnešním polském m ěst ě Sztutowo. Jeden z takových plynovacích vagon ů je v tamním muzeu sou částí expozice.

- 39 - přijel do Treblinky 25. srpna 1942. Hovo ří o transportech plných mrtvol a částe čně pohlcených chlorem. 162 Není však pravd ěpodobné, že by byli vysídlenci plynováni ve vagonech b ěhem cesty, jak se domnívá Berger, ale spíše zahynuli v důsledku vedra, nedostatku vzduchu či p ůsobením vápna, které mohlo ulpívat v nákladních vagonech. 163 Abraham Krzepicki, který p řijel do Treblinky 26. srpna 1942, zde strávil osmnáct dní. Popisoval, jak byli po p říjezdu p řivítáni pohledem na hromady hadr ů a následn ě odvedeni na oplocené prostranství se dv ěma baráky (Entkeidungsplatz), kde byli dva Židé p řekladatelé, kte ří je instruovali, co mají d ělat. Krzepicki si vzpomínal, že vid ěl na st řeše levého baráku na prostranství, což byla budova ur čená ženám, kulomet „s tříčlennou ukrajinskou obsluhou rozmíst ěnou kolem. Domysleli jsme se, že na nás každou chvíli kulomet oto čí a zabijí nás. […] Ukrajinci na barákové st řeše si nad sebou otev řeli slune čník, aby je chránil p řed sluncem.”164 Krzepicki také popsal sv ůj dojem z otev řeného prostranství, které pozd ěji vstoupilo ve známost jako Sortierungsplatz, kde se v dob ě jeho p říjezdu do tábora nacházelo mnoho mrtvol: „Nespo čet mrtvých t ěl všude kolem, navršených jedno na druhém. Myslím, že jich tam bylo tak 10 000. Strašlivý zápach se vznášel pov ětřím. V ětšina t ěl měla strašliv ě vypouklá b řicha; byla pokryta hn ědými a černými skvrnami, oteklá, v jejich k ůži se již hemžili červi. Rty v ětšiny mrtvých byly zvláštn ě zkroucené a špi čky jejich jazyk ů vykukovaly skrze oteklé rty. Jejich ústa p řipomínala ústa leklých ryb. Pozd ěji jsem se dozv ěděl, že v ětšina z t ěchto lidí zahynula udušením v nákladních vagonech. […] Nikdy jsme si nedokázali p ředstavit takovéto v ěci, které jsme te ď zažívali na vlastní k ůži. Byly horší než ty nejstrašnější hororové p říb ěhy z našeho dětství o zlých čarod ějnicích, lupi čích a sedmihlavých zmijích, které vtahovaly lidi do svých jeskyní, aby je zadusily mezi mrtvolami a kostmi d řív ějších ob ětí.”165 Práv ě tyto „dřív ější ob ěti”, jichž byla kolem spousta a které Treblinka nestihla strávit ve svých masových hrobech, byly vizitkou rané epochy táborových d ějin. Chaos, jenž infikoval proces řídící se jistými pravidly, která nyní musela být obcházena, což situaci jen zhoršovalo, lze demonstrovat na p říkladu poh řbívání oble čených mrtvol, což bylo proti hospodá řským pravidl ům, jimiž byl tábor vázán. Další z Eberlových pochybení a d ůkaz o tom, že se procedurální dozor za čal hroutit.

162 ARAD, s. 93. 163 Deporotvaní umírali z rozli čných d ůvod ů. Jeden z nich popisuje Vasilij Grossman: „[…] v každém vagon ě n ěkolik starých lidí nebo lidí s nemocným srdcem obvykle zem řelo, zejména v horkých letních dnech.“ BEEVOR, s. 262. 164 DONAT, s. 83. 165 Tamtéž, s. 85-86, 94.

- 40 - Lidé post řílení v tábo ře i ti, kte ří se udusili cestou b ěhem transportu, tak byli poh řbíváni kompletn ě oble čení, a a čkoli to odporovalo regulím, nedostatek času zap říčinil, že se tato praxe stala denní rutinou. 166 Vrchol chaosu, který na konci srpna ovládl Treblinku, v ěrn ě demonstruje o čité sv ědectví Edwarda Weinsteina, který p řijel do tábora 24. srpna 1942. Když byl autorem dotázán, zdali si vybavuje tehdejší přítomnost Irmfrieda Eberla v tábo ře, odpov ěděl, že jej nevid ěl a dále se odvolal se na knihu Alexandera Donata, ve které je p říjezd nových špi ček táborového managementu, Franze Stangla a Kurta Huberta Franze datován na tentýž den, kdy p řijel do tábora i on, tedy na 24. srpna 1942. 167 Na další dotaz, zdali v tábo ře mluvili jiní v ězni o Eberlovi, reagoval tím, že sám byl post řelen 25. srpna a od té doby se skrýval 4 dny v chýši. 168 O Eberlovi se nezmínil. Nicmén ě potvrdil roztroušené mrtvoly podél železni ční trat ě, o kterých se zmi ňoval nap říklad Stangl. Na dotaz: „Popište mi cestu na plochých vagonech, s nimiž jste jeli sbírat mrtvoly roztroušené poblíž koleje. Kam jste jeli, jak daleko? Vydali jste se pro mrtvoly až za Małkinii? Vid ěl jste dob ře d ům železni ční stanice Treblinka? Vid ěl jste tam Franciszka Ząbeckého?“ reagoval odpov ědí, jež byla jako vždy v ěcná: „SS a Ukrajinci byli na první a t řetí plošin ě, ta prost řední byla prázdná. Dali nám trochu vody, takže se cht ěl připojit každý. Byl jsem tam se svým bratrem. P řijeli jsme na stanici, kde byla v ětšina mrtvých. Já a t ři další chlapci jsme museli p řekro čit říčku a sebrat dv ě mrtvá t ěla. Bylo to n ějakých 600–700 metr ů od rampy. V ětšina mrtvých byla na stanici kolem vodní pumpy. Nejeli jsme do Małkinie a nevid ěl jsem Z ąbeckého.“ 169 Weinstein autorovi sugestivn ě vykreslil situaci, jež panovala v srpnové Treblince roku 1942 práv ě v období kolapsu: „[…] když jsme p řijeli, všude kolem se povalovaly mrtvoly. […] Posílali p říliš mnoho lidí ve vagonech. Ve vagonech byli mrtví, ne všichni, ale n ějakých šedesát, sedmdesát procent z nich. […] Toho času do nás st říleli […] Víte, když jsme p řijeli na stanici Treblinka, byla tam vodní pumpa. Odd ělili část vlaku, dvacet dobyt čák ů, a odjeli s ní. Pak p řijeli pro dalších dvacet dobyt čák ů. Naše část byla poslední. Když nás natla čili do cíle, byla už tma. […] 24. srpna, pond ělní noc. Smrákalo se, museli ty lidi ,vykon čit‘. Musel to být dlouhý transport. Takže jsme byli natla čeni dovnit ř, všude kolem svítila sv ětla. Když jsme vystupovali na rampu, vid ěli jsme okénky

166 Tamtéž, s. 90. 167 Srv.: Franz Stangl byl „24. srpna 1942 jmenován velitelem Treblinky, kde nahradil Dr. Irmfrieda Eberla. Vzal si s sebou do Treblinky svého asistenta, Kurta Huberta Franze (,panenku‘).“ DONAT, s. 274. 168 Z e-mailové korespondence mezi autorem a E. Weinsteinem z 28. 4. 2008. 169 Tamtéž.

- 41 - vagonu mrtvá t ěla. Post řílená. Nevím, jak dlouho tam ležela. Myslel jsem si, že jakmile otev řou dve ře, na míst ě nás post řílí. A to jsem cítil. […] Pamatuji si ten první okamžik, kdy jsem vystoupil a vid ěl mrtvoly v písku. Má v ůle p řežít byla siln ější než cokoliv jiného. […] První noc, co jsem tam byl, jsem spal na písku, bylo to pís čité. […] Lidé si dovnit ř p řinášeli hadry, n ějaké oble čení, na které si lehali.“170

170 Weinstein – Ch., Praha, 13. 8. 2008.

- 42 - 5 Soumrak I. fáze

Devatenáctého srpna 1942 došlo k tzv. „po čáte ční inspekci“ Treblinky provedené Wirthem, jehož doprovázel SS-Oberscharführer Josef Oberhauser. Tuto návšt ěvu lze považovat za první krok vedoucí k následné reorganizaci celého systému. Jejím výsledkem totiž bylo zjišt ění, že se tábor nachází v naprostém chaosu a že systém zkolaboval. Když se Wirth s Oberhauserem vrátili do Varšavy, aby zde podali hlášení, svolali do Brühlova paláce konferenci za ú časti SS- und Polizeiführera pro lublinský obvod, Odilo Globocnika. Ú častníky této konference, jež m ěla zpe četit osud první fáze Treblinky, byli Globocnik, Wirth s Oberhauserem, kte ří m ěli nej čerstvější informace ze své nedávné návšt ěvy tábora, a dva muži v civilních šatech. Bylo rozhodnuto o op ětovné, tentokrát již spole čné a po četn ěji zastoupené inspekci tábora. 171 O druhé návšt ěvě Treblinky, které se tentokrát ú častnil i Globocnik, jemuž d ělal kdysi Oberhauser řidi če, řekl Claudu Lanzmannovi Alfred Speiss následující: „Globo čnik p řijel v parném dni srpna. Tábor byl zahlcen zápachem rozkládajícího se masa. Globo čnik se ani neobt ěžoval vstoupit do tábora. Zastavil se p řed baráky velitelství, nechal poslat pro Eberla a p řivítal jej t ěmito slovy: ,Jak jich m ůžete akceptovat tolik každý den, když se m ůžete vypo řádat pouze se t řemi tisíci?‘ Operace byly p řerušeny, Eberl byl p řemíst ěn a přišel Wirth, bezprost ředn ě následován Stanglem, a tábor byl kompletn ě reorganizován.“172 Globocnik u činil urgentní opat ření, mezi která pat řilo p ředevším zastavení transport ů. S tímto problémem se obrátil na dva zmín ěné muže v civilních šatech, kte ří se ú častnili druhé inspekce tábora, stejn ě jako p ředcházející varšavské konference. Wirth byl pov ěř en, aby reorganizoval tábor, a to zejména ve smyslu navýšení jeho provozní kapacity. Po spln ění tohoto úkolu m ěl ohlásit, kdy m ůže být p řísun transport ů z Varšavy obnoven. 173 Wirthovou pravou rukou a osobou neodlu čně spjatou s novou tvá ří Treblinky, která jí měla být vtisknuta, byl zmín ěný SS-Obersturmführer, poru čík Schutzpolizei Franz Paul Stangl, jehož dojem z příjezdu do Treblinky, kam jel dost možná již v rámci této druhé

171 TREGENZA, Michael, Christian Wirth. Inspekteuer der SS- „Aktion Reinhard“ . (Původní strojopisný rukopis v anglickém jazyce, publikovaný v polštin ě in: Zeszyty Majdanka, XV, Lublin 1993, s. 7 –58), s. 3. 172 LANZMANN, s. 55 173 TREGENZA, s. 4.

- 43 - výpravy,174 vystihuje dnes již tak řka obligatorn ě citovaná pasáž k táborovým d ějinám: „Jel jsem tam s řidi čem SS [...] Bylo to cítit na kilometry daleko. Cesta vedla podél železni ční trati. Když jsme byly okolo patnácti, dvaceti minut cesty od Treblinky, za čaly se objevovat mrtvoly u trati, jedna, dv ě nebo t ři, potom víc, a sotva jsme p řijeli na stanici Treblinka, byly jich tam snad stovky – jen tak tam ležely – z řejm ě tam byly t ři čty ři dny, v horku.“175 Gitta Sereny, které se Stangl s popsanými dojmy sv ěř il, však sama podotkla, že Franz Suchomel Stanglovo vylí čení situace okolo jeho prvního dojmu z Treblinky v mnoha ohledech pop řel. Suchomel, který byl v Treblince od 20. srpna, sice souhlasil s množstvím odpadk ů válejících se kolem, možná i papírových pen ěz, ale již ne s válejícím se zlatem, o kterém Stangl dále hovo řil, diamanty, ani s mrtvolami, jež by se povalovaly vn ě tábora, 176 což je však v rozporu se sv ědectvím Edwarda Weinsteina,177 jenž osobn ě asistoval p ři sb ěru mrtvol daleko od tábora. Nicmén ě tentýž sv ědek se nezmínil o cennostech, které by se povalovaly kolem, a tak se zdá, že Stangl p ři popisu toho, jak se brodil po kolena v penězích, klenotech a drahých kamenech pon ěkud fantazíroval a z řejm ě tím cht ěl podtrhnout Eberlovu administrativní nekompetentnost k výkonu funkce táborového velitele, vycházející z nekontrolovatelného toku cenností, míjejícího Lublin a tím (snad) i Globocnikova soukromá konta.178 Abraham Krzepicki se však o cennostech, povalujících se v tomto období přinejmenším v traktu stezky vedoucí k plynovým komorám, zmi ňuje: „Jakmile jsme p řišli blíže ke stezce, spat řili jsme ,odpadky‘, které jsme m ěli uklidit p ředtím, než p řijedou nové transporty. Toto ,smetí‘ sestávalo z mnoha poházených bankovek, které lidé vyhodili p ředtím, než zem řeli. Dostali jsme speciální borová koš ťata a hráb ě. Hráb ěmi jsme vyhrabávali z písku zlaté mince, klenoty a diamanty.“ 179 Stangl uvedl, že po p říjezdu do tábora následovalo setkání s Eberlem: „Měli jsme s Eberlem dlouhou sch ůzku hned po tom, co jsme p řijeli. Zašel jsem si do kantýny pro trochu kafe a pohovo řil jsem s nějakými d ůstojníky. Řekli, že se ohromn ě baví; st řelba byla ,sportem‘; bylo tu více pen ěz a v ěcí, než si kdo mohl p ředstavit, jen si je vzít. [...]

174 Srv. se Stanglovými slovy: „Wirth p řijel p říští ráno. A potom, co se setkal s Globocnikem [ona konference?] , jsme se vrátili do Treblinky.“ SERENY, s. 160. 175 Tamtéž, s. 157. 176 Tamtéž, s. 158. 177 Z e-mailové korespondence mezi autorem a E. Weinsteinem z 28. 4. 2008. 178 Příloha č. 5. 179 DONAT, s. 102.

- 44 - Ve čer [...] pro n ě nechává Eberl tan čit nahé Židovky na stolech.“180 Suchomel, jenž byl přímým sv ědkem „Eberlových výst řelk ů“, a to navzdory Stanglovi, který m ěl vše jen z doslechu, však tuto výpov ěď op ět revidoval: „Nikdy na stolech netan čily nahé Židovky. [...] To není pravda. Pravdou je, že jednou, když byl Eberl opilý, nechal tan čit v kuchyni nahou tane čnici.“181 Oberhauser dále vypov ěděl, že po skon čení druhé inspek ční cesty se vrátil spole čně s Globocnikem a dv ěma pány v civilním oble čení do Varšavy, 182 zatímco Wirth v Treblince z ůstal a podle Stangla, který tam byl tou dobou s ním, jim v noci b ěhem ve čeře oznámil, že Eberl a čty ři další z jeho posádky budou odvoláni na d ůležitou misi, zatímco on nějakou chvíli z ůstane. 183 Podle Oberhausera, který strávil ve Varšav ě po návratu z inspekce tábora dva nebo t ři dny, se tu nakonec objevil i Eberl, u n ěhož se po čítalo s návratem do Berlína. 184 Globocnik se prý vyjád řil, „že kdyby nebyl Eberl jeho krajan, zatkl by ho a postavil p řed soud SS a policie.“185 Existuje dopis, datovaný Eberlovou ženou Ruth na 24. srpna 1942, ve kterém již věděla o manželov ě „konci“ v Treblince.186 Je málo pravd ěpodobné, že by Eberl sp ěšn ě odjel z Varšavy přímo do N ěmecka, aby se zde setkal se svou ženou a poreferoval jí o vývoji událostí na východ ě. Když totiž vyjdeme z faktu, že se po čáte ční inspekce udála 19. srpna, na čež následovala konference v Brühlov ě paláci ve Varšav ě, aby se následn ě (bezprost ředn ě po 19. srpnu) udála druhá inspekce, které se nyní ú častnil i Globocnik, jenž rozhodl o Eberlov ě propušt ění, přičemž Oberhauser a další se vrátili do Varšavy, kde se následn ě objevil i Eberl (21. srpna?), zbývá málo času pro Eberlovu hypotetickou cestu do N ěmecka, kde by se s Ruth setkal a odkud by se vrátil zp ět do tábora, p řičemž o důvodech jeho návratu by bylo možné pouze spekulovat. To, že byl v tábo ře ješt ě 22. srpna 1942, dokazuje jím podepsaný cestovní p říkaz datovaný na tento den s místem vystavení v Treblince, nemluv ě o dalším takovém p říkazu

180 SERENY, s. 160. 181 Tamtéž, s. 161. Pon ěkud tenden čně pak vyznívá Chrostowského postoj, ve kterém tvrdí, že n ěkdy byly vybrány ze skupin židovských žen ur čených k vyhlazení ty nejkrásn ější, jež byly donuceny podílet se na orgiích organizovaných v tábo ře, p řičemž po n ěkolika dnech či týdnech byly poslány do plynových komor a nahrazeny novými. CHROSTOWSKI, s. 45. Je možné, že se Chrostowski nechal inspirovat Grossmanovou zprávou, ve které stojí, že jednou z hlavních radovánek personálu bylo no ční znásil ňování a mu čení krásných mladých žen a dívek, vybíraných z každého transportu, p řičemž ráno byly tyto neš ťastnice odvedeny do plynových komor. BEEVOR, s. 274. 182 TREGENZA, s. 4. 183 SERENY, s. 161. 184 TREGENZA, s. 4. 185 ARAD, s. 98–99. Globocnik i Eberl pocházeli z Rakouska. 186 Strojopisný dopis z 24. 8. 1942 napsaný v Berlín ě-Schönebergu, HHW, od ď. 631a, N°1631 (III/683/8, 153). „Ke konci Tvé činnosti v Treblince...“ (v orig. „Damit Du zum Schluss Deiner Tätigkeit in Treblinka...“ ).

- 45 - s Eberlovým podpisem, který je dokonce datován až na 9. zá ří 1942 a vyhotoven taktéž v tábo ře.187 Pravd ěpodobn ější je, že Eberl informoval svoji ženu o svém pádu telegramem, nicmén ě není vylou čeno, že se po svém odvolání p řece jen vypravil „na rychlou dovolenou“, ze které se ale ješt ě vrátil do Treblinky. Tato hypotéza však p říliš nekoresponduje s výpov ěď mi n ěkterých člen ů táborové posádky, kte ří o Eberlov ě propušt ění hovo ří jako o náhlé události. Suchomel vypov ěděl, že krátce po ohlášených nadcházejících zm ěnách Wirth na den Treblinku opustil, aby se vrátil s komandem N ěmc ů a Ukrajinc ů z Bełżcu. Podle něj mezi nimi byl SS-Oberscharführer Lorenz Hackenholt a SS-Scharführer Kurt Franz (Lalka), vedoucí tamní ukrajinské stráže,188 který vyst řídal dosavadního vedoucího treblinských stráží SS-Scharführera Siegfrieda Graetschuse, jenž m ěl být odvolán spole čně s Eberlem. 189 Graetschus byl přemíst ěn do tábora okamžitého vyhlazení Sobibor, kde se stal tamním vedoucím ukrajinských strážných. Teprve v Sobiboru byl povýšen do hodnosti SS-Untersturmführera a padl zde b ěhem v ěze ňské vzpoury. 190 Je z řejmé, že jedním ze zásadních problém ů, který musel být v rámci reorganizace Treblinky vy řešen, bylo p řeobsazení funkcí práv ě na postech velitel ů čet ukrajinských strážných mezi jednotlivými tábory Operace Reinhard/t. Stangl si p ři svém prvním kontaktu s Treblinkou ihned všiml neukázn ěnosti strážných, kterou popsal následovn ě: „[...] všude po obvodu tábora byly stany a otev řené ohn ě se skupinkami ukrajinských strážných a dívky – d ěvky, jak jsem se dozv ěděl pozd ěji, z celého kraje – opíjeli se, tancovali, zpívali, muzicírovali...“ 191 Anarchie prostupující disciplínu ukrajinských strážných byla dalším z charakteristických rys ů Eberlovy vlády, což dokládají jednak Stanglovy dojmy, jednak tvrzení Chrostowského, který zastává názor, že na „po čátku táborové existence gangy opilých ukrajinských strážných systematicky ,p řepadaly‘ vesnice v sousedství. Krátce potom, co se Stangl stal velitelem tábora, zakázal jim nosit zbran ě, když opoušt ěli tábor.“ 192 Neukázn ěnost v posádkové disciplín ě dokresluje sv ědectví

187 Wehrmachtfahrschein z 22. 8. 1942 a 9. 9. 1942 s oficiálním razítkem SS-Sonderkommando Treblinka a Eberlovým podpisem. Oba dokumenty pochází z YVA a jsou p řetišt ěny in: WEBB, Chris, CHOCHOLATÝ, Michal, The Treblinka Death Camp. History, Biographies, Remembrance , Hannover 2014, s. 424, 425. 188 TREGENZA, s. 4. 189 Úryvek z rozsudku proti táborovému veliteli Treblinky, Franzu Stanglovi, Lfd.Nr.746, in: http://www1.jur.uva.nl/junsv/excerpts/746003.html, poslední vstup 2012. 190 SCHELVIS, s. 256. 191 SERENY, s. 157. 192 CHROSTOWSKI, s. 66.

- 46 - bývalého v ězn ě Oskara Bergera, pocházející z tohoto období, kdy je SS honili do práce se šnapsem v jedné ruce a pistolí v druhé. 193 Baxter se zmínil, že esesáci p řihlíželi, jak vězni házejí t ěla do obrovské jámy, a neustále p ři tom popíjeli vodku, ko ňak či jiný alkohol. 194 Sereny ve své knize poukazuje na rozpory, které vzbuzuje Stanglem udané na časování pro momenty, jež vedly k odvolání Eberla. Podle Stangla došlo k událostem takto: 1) Když p řijel do Treblinky, brodil se v pen ězích atd. Uvedl, že když poprvé navštívil Treblinku, Eberl jej táborem provedl a sdělil mu, že transporty jsou vykradeny ješt ě ve Varšav ě.195 2) Stangl se vrátil do Varšavy a řekl Globocnikovi, že nem ůže splnit úkoly, které mu sv ěř il a požádal o p řevelení, jež se však neuskute čnilo. 3) Do hry vstoupil Wirth, který se sešel s Globocnikem a tito t ři spole čně odjeli do Treblinky, kde měli s Eberlem dlouhou sch ůzku. 4) Ve čer Wirth sd ělil, že Eberl a další čty ři muži z jeho posádky opustí tábor p říštího rána. 5) Byly zastaveny transporty z Varšavy. Sereny však upozor ňuje, že podle Suchomela byl Eberl v dob ě Stanglova p říjezdu již pry č! Na základ ě Oberhauserova sd ělení uvádí, „že to bylo v Treblince, ,naproti dve řím (baráku) na nám ěstí‘, kde Globocnik rozhodl o Eberlov ě vyst řídání a řekl, že to ,za řídí všechno ze své kancelá ře p říští den‘- stejn ě jako Stanglovo nahrazení v Sobiboru (Reichleitnerem)“196 , což by nazna čovalo, že tou dobou byl Stangl ješt ě v Sobiboru, odkud byl s jasným zám ěrem p řevelen do Treblinky. Sereny je tudíž toho mín ění, že Stanglova interpretace tehdejších událostí byla zp ůsobena jeho snahou o vzbuzení dojmu, že pro n ěj p řevelení do Treblinky bylo p řekvapením. 197

5.1 Stangl jako Eberl ův nástupce

Jedním z nejd ůležit ějších pramen ů pro rozkrytí jisté rivality panující mezi Eberlem a Stanglem jsou Stanglovy subjektivní výpov ědi, které poskytl britské noviná řce Gitt ě Sereny pro její knihu Into that Darkness . I když neexistují hodnotov ě srovnatelné prameny, které by p řisp ěly k pochopení situace také z Eberlovy perspektivy, p řesto se nabízí celá řada r ůzných interpretací, nakolik závažné byly spory mezi ob ěma osobami, z nichž každá reprezentovala zájmy svých p ředstavených, p řičemž zištnost podmín ěná

193 KOGON, s. 218. 194 BAXTER, s. 65. 195 SERENY, s. 160. 196 Tamtéž, s. 161. 197 Tamtéž, s. 156–162.

- 47 - osobnostními povahovými rysy každého z nich zde nepochybn ě sehrála stejn ě d ůležitou roli. Takto Stangla charakterizoval bývalý v ěze ň Sobiboru Šlomo (Stanisław) Szmajzner: „Kapitán Stangl byl perfektn ě oble čený. Jeho bílý žaket byl zapnut na knoflíky od shora dol ů, jeho volné kalhoty byly nap ěchované a zma čkané, a nad úrovní prachu z nádvo ří se leskl vršek jeho bot. Bylo mu t řicet let, byl pružný a hubený. Pod st říbrnou lebkou na jeho SS čapce vyr ůstaly od špi čky uší sv ětle hn ědé vlasy a pod jeho spodním rtem byl náznak ďolíku. V pravé ruce t římal pár vatov ě bílých rukavic. Mluvil m ěkce, trp ěliv ě a klidn ě se usmíval. [...] měl vyt říbenou eleganci univerzitního profesora válkou vytrženého ze své t řídy a vrženého do píse čných p ůd východního Polska.“198 K jeho p řevelení ze Sobiboru do Treblinky je možné z rozsudku proti n ěmu vy číst: „Na konci srpna či za čátkem zá ří 1942 dostal obžalovaný [Stangl] rozkaz [...] hlásit se u Stabsführera Höf.(lleho) v Lublin ě. Ten mu sd ělil, že musí do Treblinky, ale nap řed se má hlásit u Globocnika, který se tou dobou zdržoval také ve Varšav ě. V pr ůběhu zavád ění nové organizace do tábora v Treblince, jejíž provoz zkolaboval kv ůli četným transport ům, byl obžalovaný jmenován vedoucím tábora v Treblince, jakožto nástupce Dr. Eberla.“199 Stangl se o své první zkušenosti s Treblinkou vyjádřil jako o té nejohavn ější v ěci, kterou vid ěl za celou dobu T řetí říše. P řirovnal ji k Dantovu peklu. „Dante ožil. Když jsem vstoupil do tábora a vylezl z auta na nám ěstí (Sortierungsplatz), no řil jsem se po kolena v pen ězích; netušil jsem, kam se obrátit, kam jít. Brodil jsem se oznámeními, penězi, vše bylo rozházené po nám ěstí. Ten zápach byl nepopsatelný; stovky, ne, tisíce těl se válely všude, rozkládala se, zahnívala.“ 200 Podle rozsudku proti Stanglovi: „[...] byl v Treblince, stejn ě tak jako p ředtím v Sobiboru [...] ve svém postavení táborového vedoucího [...] odpov ědný za to, aby veškerý táborový provoz, zvlášt ě pak pr ůběh masového zabíjení, probíhal v rámci na řízení a sm ěrnic hladce, a to p ředevším tam, kde průběh masové likvidace Žid ů pod vedením Dr. Eberla vázl. Byl p ředstaveným n ěmeckého a ukrajinského táborového personálu [v orig. Lagermannschaften] a jako takový byl odpov ědný za správné udržování militantní disciplíny a po řádku v tábo ře. Pro celý táborový personál, židovskou pracovní sílu nevyjímaje, byl v nep řítomnosti Wirtha nejvyšší instancí v

198 RASHKE, Richard, Escape from Sobibor , Urbana, Chicago 1995, s. 12. 199 Úryvek z rozsudku proti táborovému veliteli Treblinky, Franzu Stanglovi, Lfd.Nr.746, in: http://www1.jur.uva.nl/junsv/excerpts/746005.html, poslední vstup 2012. 200 SERENY, s. 157.

- 48 - tábo ře. Mimo to byl jeho reprezentantem. Jeho interní ozna čení v tábo ře u n ěmeckých pod řízených a židovské pracovní síly bylo ,Kommandant‘.“ 201 Tento vztah ke svým pod řízeným byl dalším specifickým prvkem, kterým se Stangl podle Baxtera odlišoval od Eberla. Baxter je totiž toho názoru, že Eberl si vyp ěstoval se svými muži osobní kontakt,202 zatímco Stangl si z řejm ě udržoval formální odstup. Z citace, ve které se objevuje ozna čení Kommandant je zamyšlení hodný zejména onen důraz, který je na n ěj kladen. Jako by zde toto ozna čení, jež lze pokládat za zcela b ěžné a univerzální ozna čení pro táborového velitele obecn ě, m ělo n ějaký nad řazený smysl, jako by se jím Stangl oprostil od také užívaného, a možná pon ěkud fádního ozna čení Lagerleiter (pop ř. ú ředního Kommandoführer ), tedy táborový vedoucí. Povýšené ozna čení Kommandant snad demonstrovalo disciplínu, kterou cht ěl vnést v rámci reorganizace do prohnilého a zchátralého řádu, který za sebou zanechal Eberl. Možná mělo suplovat Eberl ův titul doktora medicíny, který Stanglovi chyb ěl. Každopádn ě je zde patrná zm ěna v nazírání na celou táborovou hierarchii. Stangl je najednou absolutní autoritou, která však nad sebou má ješt ě vyšší autoritu (avšak obvykle nevid ěnou, i když jaksi všudyp řítomnou = Foucaultovský dispozitiv dozoru), a sice inspektora Wirtha, který je dokonce vzpomínán jako nejvyšší p ředstavitel táborového personálu, a čkoliv formáln ě velitelem Treblinky nikdy nebyl. Ke zm ěnám v chápání autorit snad došlo v důsledku anarchistické Eberlovy vlády, na základ ě kteréžto zkušenosti se Wirth mohl pasovat na „nekorunovaného“ velitele Treblinky, 203 anebo jej tak vnímal Stangl, jenž si tím nechával otev řená zadní vrátka a vytvo řil si komplice, a to jak pro období fungování tábora (jist ě necht ěl dopadnout jako Eberl, kdyby m ěl plnou odpov ědnost), tak, a to spíše, pro povále čnou dobu, kdy čelil obvin ěním ze spáchání zlo čin ů proti lidskosti. Je to nicmén ě jev, jenž je, zdá se, pro Stanglovo povále čné chování zcela charakteristický a kdysi jej vypozorovala Gitta Sereny. Od svého p řevelení do Treblinky byl Stangl odhodlán vy čistit chlév, který po sob ě Eberl zanechal, 204 o čemž se zmínila i Stanglova manželka, která jej nazývala prost ředním jménem Paul (Franz Paul Stangl): „Příští den se Paul vrátil, jen na jediný den, možná mén ě. Řekl, že byl p řevelen do Treblinky – místa, kde byl strašlivý nepo řádek, kde se d ěly ty nejv ětší prasárny a kde je nutné to vše vymést železným

201 Úryvek z rozsudku proti táborovému veliteli Treblinky, Franzu Stanglovi, Lfd.Nr.746, in: http://www1.jur.uva.nl/junsv/excerpts/746005.html, poslední vstup 2012. 202 BAXTER, s. 86 . 203 V Chrostowského pojetí p ředstavoval Wirth táborového „iniciátora a designéra“. CHROSTOWSKI, s. 30. 204 BAXTER, s. 79.

- 49 - košt ětem. [...] Krátce nato jsem od Paula obdržela dopis, ale nebyla v něm jediná zmínka o Treblince; řekl mi, že nikdy nesmím Treblinku zmi ňovat, ani nic o ní, nebo něco nazna čovat ve svých dopisech...“ 205 Stangl se Sereny sv ěř il, že v rámci jeho první návšt ěvy Treblinky jej táborem provedl Eberl: „Všude se st řílelo... Zeptal jsem se jej [Eberla], co se d ěje s cennostmi, pro č nejsou posílány na velitelství. Řekl, [že] ,transporty jsou vykradeny ješt ě p řed opušt ěním Varšavy.‘“206 Je však známo, že vysídlenci s sebou peníze a cennosti po opušt ění ghetta stále m ěli, alespo ň n ěkte ří, jak vyplývá ze skute čnosti, kdy na stanici Treblinka platili horentní sumy za sklenici vody, kterou jim místní Poláci prodávali práv ě za peníze či cennosti. 207 Stangl tvrdil, že jeho zvláštním úkolem bylo rozkrýt v Treblince problém s cennostmi a pen ězi. „Nabyl jsem zvláštního pocitu, že se mezi Eberlem a Wirthem odehrávalo cosi podez řelého. [...] P řipadalo mi, že ten chaos – to celé zhroucení bezpe čnosti – mohlo být d ůsledkem promyšleného činu, aby byla znesnadn ěna kontrola, což by umožnilo obejít velitelství v Polsku (Globocnikovo), aby v ěci mohly být posílány přímo do V ůdcovy kancelá ře v Berlín ě. [...] Nemáte pon ětí, jaká rivalita a intriky se rozehrávaly mezi jednotlivými odd ěleními, sekcemi, ministerstvy a jednotlivci. Jednalo se o enormní – fantastické – sumy a každý cht ěl být ú časten, uzmout kousek, a všichni cht ěli mít kontrolu.“ 208 Schematicky vypadala sí ť t ěch nejd ůležit ějších nacistických administrativních odd ělení, po které proudil tok cenností z tábor ů Operace Reinhard/t, následovn ě: na vrcholu pyramidy stál , jemuž p římo podléhala dv ě odd ělení, jednak odd ělení Reichsführera SS a šéfa n ěmecké policie Heinricha Himmlera, jednak paraleln ě se vyd ělující odd ělení Führerovy kancelá ře, ve které byly nejvlivn ějšími osobnostmi Philipp Bouhler, Viktor Brack, Werner Blankenburg a Dietrich Allers. Tomuto odd ělení byl pod řízen inspektor Sonderkommand „Einsatz Reinhard“ – od srpna 1942 práv ě Christian Wirth, který však sou časn ě spadal pod oddel ění Sonderauftrag, kde byl od dubna 1942 vedoucím Odilo Globocnik,209 který pak

205 SERENY, s. 138–139. 206 Tamtéž, s. 160. 207 CHROSTOWSKI, s. 67, pozn. 5. 208 SERENY, s. 162. 209 Pro úplnost je t řeba zmínit, že dispozi čním právem nad cennostmi a pen ězi ze všech tábor ů Generálního gouvernementu (i Horního Slezska) náleželo Oswaldu Pohlovi, jehož autorita byla manifestována skrz kancelá ř A odd ělení WVHA (Odd ělení hlavní hospodá řské správy) p ři subordinaci duálního aparátu v Osv ětimi a Lublinu, p řičemž v Osv ětimi byl na stejné pozici jako Globocnik v Lublinu (Sonderstab G v WVHA) pan Möckel a pouze vyhlazovací tábor Kulmhof (Chełmno nad Nerem ve

- 50 - podléhal Himmlerov ě odd ělení. Prost řednictvím jemu pod řízeného Christiana Wirtha spravoval Globocnik Bełżec, Sobibor a Treblinku.210 Toto je základní tepna vedoucí z nejvyšších míst až k jednotlivým tábor ům smrti. Je z ní patrné, že práv ě Wirth fakticky podléhal dv ěma vzájemn ě na sob ě nezávislým institucím, a to Führerov ě kancelá ři a kancelá ři Globocnikov ě. Cennosti z Treblinky pak putovaly z řejm ě po linii vedoucí p řes Wirtha p římo do Führerovy kancelá ře, a čkoli m ěly kon čit v Globocnikov ě kancelá ři. A to byla machinace, kterou mohl rozkrýt práv ě Stangl. To zřejm ě vedlo ke vzniku dvou opozi čních stran. Stangl se stal Globocnikovým mužem a spole čně s ním a jeho velitelstvím v Lublin ě tvo řil protipól v ůč i n ěkdejším spojenc ům Wirthovi a Eberlovi, „t ěm lotr ům“ , jak se nechal slyšet Globocnik, když se mu Stangl sv ěř il, že tito dva spiklenci posílali cennosti z Treblinky do Führerovy kancelá ře v Berlín ě místo na jeho lublinské velitelství. 211

5.2 Organiza ční a procesní zm ěny

Po tom, co si s sebou Wirth p řivedl pomoc z Bełżcu, za čaly pro treblinskou posádku „těžké časy”. Prvotním úkolem bylo uklidit tábor. Pracovalo se od p ěti ráno do jedenácti ve čer, po čemž následovalo školení vedené Wirthem, který v n ěm podrobn ě popisoval, jakými pravidly se bude řídit nový táborový provoz. 212 Wirth v Treblince nakonec zůstal asi t ři týdny, aby zavedl do táborového po řádku zcela novou organizaci. 213 Stangl potvrdil, že „Wirth z ůstal dva týdny nebo tak a reorganizoval tábor. Uklidil ho – tak bych to nazval. Zavolal do Varšavy a zastavil transporty, aby bylo možné místo uklidit.“214 Ve skute čnosti to byl spíše Globocnik, kdo vydal rozkaz k zastavení transport ů, jak vyplývá z Oberhauserovy výpov ědi. 215 Wirth zřejm ě nem ěl dostate čně vysokou hodnost, aby byl kompetentní k tak d ůležitému kroku. Baxter je toho názoru, že Wirth bydlel skoro celý měsíc v pokoji pro hosty, jenž sousedil s někdejším Eberlovým bytem, který nyní obýval Stangl.216 Je pravd ěpodobné, že všichni „n ěmečtí SS“ bydleli v jednom v ětším baráku, jehož interiér byl rozd ělen na

Warthegau) byl p římo pod řízen nikoli WVHA – A, nýbrž ekonomickému odd ělení lodžského ghetta a to spole čně s táborem Pabianice. HILBERG, Vernichtung , s. 1016. 210 BURBA, s. 8. 211 SERENY, s. 163. 212 TREGENZA, s. 4. 213 Úryvek z rozsudku proti táborovému veliteli Treblinky, Franzu Stanglovi, Lfd.Nr.746, in: http://www1.jur.uva.nl/junsv/excerpts/746003.html, poslední vstup 2012. 214 SERENY, s. 161. 215 Srv.: „Globocnik řekl t ěm dv ěma civil ům [...] že musí být zastaveny všechny transporty z Varšavy do Treblinky.“ TREGENZA, s. 4. 216 BAXTER, s. 81.

- 51 - několik odd ělení, p řičemž je dost možné, že Stangl s Wirthem (zpo čátku snad ješt ě za přítomnosti Eberla), bydleli v odd ělené barákové části, jež byla přepažena st ěnou od ubikací ostatních „n ěmeckých SS“. Tento p ředpoklad lze podep řít skute čností, že Suchomel, jenž byl svého času uvnit ř baráku v prostorách ur čených pro v ětšinu mužstva, slyšel, jak za st ěnou Wirth k řičí na Eberla. 217 Suchomel také vzpomínal, jak Wirth b ěhem úklidu tábora vyvíjel na všechny zú častn ěné, Židy, Němce či Ukrajince nep řetržitý tlak. Neustále vyhrožoval koncentra čním táborem či p řevelením k Waffen SS.218 Člov ěkem, jenž m ěl s realizací Wirthových výhružek osobní zkušenost, byl SS-Scharführer Erwin Keiner, jehož Wirth v rámci reorganiza čního intermezza pov ěř il úklidem hromady zahnívajících t ěl zplynovaných vysídlenc ů, ty čící se ve stínu starých plynových komor. Byla to práce, kterou každý jiný, v četn ě Žid ů a Ukrajinc ů, odmítl ud ělat, p řičemž v ězni p řed takovým úkolem preferovali sebevraždu. Strašlivé podmínky, v nichž m ěl Keiner fungovat, nakonec i jej p řim ěly uchýlit se k témuž východisku a pokusit se o sebevraždu zast řelením. Zran ěním však nepodlehl hned, ale teprve po p řevozu do nedaleké nemocnice v Ostrowi Mazowiecké,219 ur čené pro ran ěné n ěmecké vojáky. Keiner pocházel z Berlína a spole čně s Heinrichem Unverhauem byl v roce 1940 povolán do centrály T4 a následn ě p řid ělen do st řediska „eutanázie“ v Grafenecku, kde oba sloužili jako ošet řovatelé. Jelikož nesouhlasil s tím, co se ve st ředisku d ělo, a podle Unverhauova sv ědectví mnohokrát žádal o p řeložení, byl nakonec zat čen a poslán do koncentra čního tábora. Pozd ěji mu však bylo prominuto s tím, že bude poslán do vyhlazovacího tábora pro Židy Treblinka, kde byl pov ěř en pln ěním úkol ů spojených s vytahováním mrtvol z plynových komor (v orig.: wo er mit dem Ausräumen der Leichen aus Gaskammern beschäftigt worden sei ). Bylo mu jasné, že jestliže se postaví na odpor i zde, tak jako to ud ělal p ředtím v Grafenecku, zajisté jej znovu pošlou do koncentra čního tábora. Proto se prý Keiner pokusil o sebevraždu zast řelením. 220 V Treblince bylo zformováno speciální komando uklíze čů , které sestávalo taktéž ze skupiny v ězňů z trestanecké Treblinky I. Chrostowski ve své knize napsal, že potom, co byla t ěla odstran ěna a tábor uklizen, n ěkte ří z pracovník ů již nebyli zapot řebí a tak jich

217 Srv.: P říloha č. 5. 218 TREGENZA, s. 5. 219 Srv.: P říloha č. 5. 220 Treblinka – Zeuge brach zusammen, Düsseldorfer Nachrichten. Novinový výst řižek in: GFH, File 28646. Existuje však jiná teorie, podle které byl Keiner poslán do koncentra čního tábora Sachsenhausen ze st řediska Hadamar proto, že v místním baru p říliš hlasit ě hovo řil o pitvách mozk ů zabitých ve st ředisku. P říloha č. 5.

- 52 - bylo 50 za člen ěno do skupiny v ězňů z pracovního kárného tábora Treblinka I. (z řejm ě k vystav ění nového týmu pro reorganizovaný tábor), a dalších 100 bylo posláno do plynových komor. 221 Krzepicki se však zmi ňuje o popravách tzv. „starousedlík ů“, kte ří měli být po uklízecích pracích odstran ěni a nahrazeni nov ě vybranými z obnovených transport ů, kdy hromadná poprava 500 muž ů probíhala nejd říve st řílením deseti členných skupinek, na čež kati shledali tuto metodu p říliš zdlouhavou, a tak přistoupili k hromadnému masakru za použití kulometu.222 Z Krzepického sv ědectví je patrné, že v rámci zavád ění nového po řádku, zvlášt ě když byl tábor zbaven prioritních problém ů spojených s vlastní exterminací, především zahlcenosti „nezpracovanými“ t ěly, došlo k tříd ění uloupené ko řisti, b ěhem kterého se ukázalo, že v administrativní oblasti tábora, kterou on sám nazývá „n ěmeckým táborem/ sektorem“, pravd ěpodobn ě v místech, kam byli teprve pozd ěji p řemístěni všichni v ězni z dolního tábora, a tedy v místech, kde prozatím sídlili pouze v ězni specialisté, tj. Hofjudi, byly tamní baráky užívány jako skladišt ě majetku uloupeného ob ětem. „Vedli nás skrze t ři brány do ubikací, které byly umíst ěny v odd ělen ě oploceném sektoru na druhé stran ě n ěmeckého tábora. Tyto ubikace byly plné hadr ů, jež tu ležely nevyt říd ěné po celé týdny, či dokonce m ěsíce. Brali jsme z nich vrstvu po vrstv ě. O čividn ě to byly věci varšavských Žid ů. [...] Byly tam také v ěci po n ěmeckých Židech, Židech z Vídn ě a Berlína, kte ří byli z řejm ě do Varšavy p řivedeni p řed samotnou Aktion [vysidlovací akcí] .“223 V tomto období byli povoláni řemeslníci, kte ří m ěli vylepšit stávající táborové za řízení, jak dokládá další část Krzepického výpov ědi, ve které zmi ňuje, že zverbovali truhlá ře, které poslali do d řeva řské dílny v německém táborovém sektoru, zatímco vy členili skupinu Žid ů, kte ří byli ur čeni na kácení strom ů v lese, další pak na opravu cesty vedoucí do n ěmeckého tábora,224 tj. vnit řní táborové cesty, která protínala administrativní sektor, procházela hlavní branou a ústila na placu p řecházejícímu v příjezdovou rampu pro vysídlence. Do přípravy vysídlenc ů na zplynování byla zavedena nová praxe. Odte ď, jakmile byli muži odd ěleni od žen, museli se zutí postavit do řady s botami svázanými k sob ě,

221 CHROSTOWSKI, s. 68–69. 222 DONAT, s. 113–116. 223 Tamtéž, s. 98. 224 Tamtéž, s. 97.

- 53 - které drželi v rukách, čímž se m ělo p ředejít tomu, aby splynuli s vybranými v ěze ňskými pracovníky, jak se to dosud často stávalo. 225 Nejd ůležit ější zm ěna, která měla být provedena, se týkala samotného srdce exterminačního ústrojí, tedy plynových komor. Jejich kapacita musela být navýšena. Bylo proto rozhodnuto postavit nové a v ětší plynové komory. Jankiel Wiernik se osobn ě podílel na jejich výstavb ě: „Nová stavba [...] na které jsem pracoval, vznikla velmi rychle. Ukázalo se, že jde o nových 10 komor. Tyto komory byly v ětší než ty p ředchozí [...] Na štítu st řechy byla ze strany tábora sijonská hv ězda. Budova vypadala jako starosv ětská svatyn ě. Jakmile byla dokon čena, řekl ,Hauptsturmführer‘ poddaným: ,Endlich die Judens tadt [sic!] fertig‘.226 Práce na t ěchto komorách trvala 5 týdn ů. Byly to pro nás v ěky. Práce od úsvitu do soumraku pod tlakem bi čů a pažeb. Jeden ,wachman’ Woronkow do nás nemilosrdn ě bušil. Každým dnem zabil n ěkolik pracovník ů. Jakkoli naše fyzická muka překra čovala vnímání normálního lidského chápání, ješt ě více jsme p ři této práci strádali moráln ě. Každým dnem p řijížd ěly transporty. Bylo jim [vysídlenc ům] na řízeno okamžit ě se vysvléknout, po čemž byli vedeni do t řech starých plynovacích komor. Cesta k t ěmto komorám vedla p řes naše pracovišt ě. Nejeden si mezi ob ěť mi všiml svých d ětí, ženy, rodiny. Takový se pak utrhl a veden bolestí se k nim rozb ěhl, aby byl na míst ě zabit. V takovýchto podmínkách jsme stav ěli komory smrti pro sebe a svoje bratry.”227 I Krzepicki měl participovat na nové stavb ě, o jejímž ú čelu získal zkreslené informace: „Bylo nám řečeno, abychom pomohli se vzty čením zdí nové stavby. N ěkdo říkal, že to bude krematorium pro t ěla t ěch, kte ří byli udušeni v plynové komo ře, protože jejich poh řbívání zabíralo p říliš místa.“228 Za ú čelem výstavby nových plynových komor p řijel do Treblinky Erwin Lambert a Lorenz Hackenholt, který byl tv ůrcem nového plynovacího za řízení v Bełżcu, pojmenovaného po n ěm „Stiftung Hackenholt“ (Hackenholtova nadace). Treblinská novostavba m ěla vycházet práv ě z Hackenholtovy bełżecké p ředlohy.229 Hlavními vylepšeními m ěla být v ětší plocha, p řičemž spole čným jmenovatelem s bełżeckou předlohou pak byl nap říklad charakteristický chodbový systém, který vedl st ředem budovy s komorami nacházejícími se po obou stranách koridoru. V tomto kontextu je

225 Tamtéž, s. 120. 226 „Kone čně je židovské m ěste čko úplné.“ Tato slova údajn ě vyslovil na po čátku října Wirth, TREGENZA, s. 6. 227 WIERNIK, s. 19–20. 228 DONAT, s. 102. 229 TREGENZA, s. 5.

- 54 - zajímavá citace Kurta Franze, zd ůraz ňující vylepšení aplikované do funk čního principu nových plynových komor, spo čívající v instalaci vn ějších komorových dve ří, které se otevíraly nahoru na zp ůsob garážových dve ří, 230 přičemž z výpov ědi bývalého v ězn ě Elijahu Rosenberga je z řejmé, že tímto zp ůsobem se otevíraly vn ější dve ře již ve starých, menších plynových komorách. 231 Červená cihla ke stavb ě nových komor byla získána z poraženého továrního komína, jehož demolici detailn ě zdokumentoval Kurt Franz pro své osobní album. 232 Stavební materiál však z řejm ě nepocházel z tohoto jediného zdroje, ale byl dovážen také z varšavského ghetta, jak dokládá sv ědectví jednoho varšavského Žida, který zaznamenal, že cihly pro nové komory byly na varšavském Umschlagplatzu nakládány na vagóny, které pak byly p řipojovány ke každému transportu. 233 Suchomel k novým plynovým komorám řekl: „Nové plynové komory byly postaveny v zá ří 1942. [...] Hackenhold [sic!] a Lambert byli vedoucími Žid ů ur čených na tuto práci, p řinejmenším ke kladení cihel. Ukrajinští truhlá ři ud ělali dve ře. [...] Staré [plynové komory] nebyly zni čeny. Když p řijížd ělo p říliš vlak ů, mnoho lidí, staré [plynové komory] byly op ět zprovozn ěny. A zde... [v souvislosti s novými komorami] Židé tvrdí, že tam bylo na každé stran ě p ět komor. 234 Já říkám, že tam byly čty ři, ale nejsem si jist. V každém p řípad ě se využívala jen horní řada.“235 Existuje výpov ěď o tom, že b ěhem stavby komor zast řelil Lambert jistého Žida proto, že ud ělal chybu p ři kladení cihly do správného úhlu. 236 Do Lambertovy stavební skupiny pat řili p ředevším Židé, ale i Ukrajinci, kte ří byli zam ěstnáni jako zedníci či truhlá ři. 237 K dalším vylepšením, která vzešla podle Suchomela ze Stanglovy iniciativy, pat řilo vybavení vnit řku „schlauchu“, uli čky obehnané plotem z ostnatého drátu, která vedla

230 Tamtéž. 231 Z telefonického rozhovoru autora s E. Rosenbergem (2003) a z Rosenbergova nákresu pro Chrise Webba, in: WEBB, CHOCHOLATÝ, s. 437. Dále srv. Wiernik ův popis otevírání vn ějších dve ří u starých plynových komor: „Dve ře (2,50 x 1,80) každé místnosti se ze strany tábora č. 2 otevíraly pouze zvenku zezdola nahoru s pomocí železných vzp ěr.“ WIERNIK, s. 17. 232 KOPÓWKA, s. 16, zobrazení demolice tamtéž, s. 18. 233 WEBB, CHOCHOLATÝ, s. 56, 176. 234 Srv.: „Od samého po čátku [soudního procesu] se všichni obžalovaní shodli na tom, že tam bylo šest komor, zatímco židovští sv ědci uvedli, že jich tam bylo deset.“ DONAT, s. 301. 235 LANZMANN, s. 51. Srv.: „Nikdy nefungovalo on ěch 6 nebo 10 komor v novém plynovacím dom ě naráz a sou časn ě.“ DONAT, s. 311. 236 Z hlášení zpravodaje Frankfurter Allgemeinen Zeitung Lothara Bewerunga. „Mit Peitsche und Revolver an der Rampe“. Franz im Treblinka – Prozess des heimtückischen Mordes beschuldigt / Den Baumeister der Gaskammern wiederkannt? Novinový výst řižek in: GFH, File 28646. 237 TREGENZA, s. 5. Lambert si s sebou po skon čení práce odvezl ukrajinské stavební komando do Sobiboru, kde je čekal tentýž úkol jako v Treblince. Tamtéž, s. 11.

- 55 - z přijímací oblasti p římo k plynovým komorám: „Prvním nápadem, o kterém jsem slyšel, že cht ěl Stangl realizovat po svém p říjezdu [...] bylo položit kbelíky pro ženy do schlauchu. Všechny se vyprazd ňovaly, rozumíte, když b ěžely, nebo tam stály, čekajíce. Stangl se sv ěř il, že nechal do schlauchu v Sobiboru postavit kbelíky, což se ukázalo užite čným. Wirth mu odpov ěděl: ,Nezajímá m ě, sakra, co jste d ělal s hovny v Sobiboru. Ať se poserou. Pak se to m ůže uklidit.‘ Asi dva muži byli poté ur čeni ,k úklidu‘ cesty vedoucí do plynových komor v intervalech mezi jednotlivými transporty.“238 Chrostowski však p řišel se zajímavým post řehem, že kbelíky ve „schlauchu“ m ěly ve skute čnosti usnad ňovat práci hrobník ům v Totenlageru, kte ří museli po každém plynování odklízet exkrementy udušených v komorách. Kdyby se prý ob ěti vyprázdnily před samotným vstupem do komor, mohlo by to práci hrobník ů urychlit. 239 Potom by však tento zám ěr nevypovídal o Stanglov ě snaze uleh čit osud na smrt odsouzeným, ale primárn ě by se jednalo o pragmatické zefektivn ění vlastního extermina čního procesu. Při jedné ze svých výpov ědí Suchomel řekl, že v rámci táborového úklidu byl mezi shromaždišt ě za rampou a nové plynové komory položen dva metry široký a nezast řešený pr ůchod ohrani čený maskovaným plotem („schlauch”), který se op ět nechal inspirovat bełżeckou předlohou, 240 což by však nazna čovalo, že „schlauch“ byl výtvorem teprve reorganiza čního intermezza a p ředtím tu nebyl. Tím však vzniká teorie, stojící v protikladu k jiné teorii, p ředpokládající dřív ější existenci „schlauchu“ ústícího do starých plynových komor. Ta je vystav ěna na p ředpokladu, že „schlauch“ tu byl již před samotnou reorganizací. Ústil až v původních komorách a v rámci reorganizace byl naopak zkrácen, aby byl napojen na vchod do novostavby plynových komor, p řičemž je možné, že během stavebních prací na nových komorách z něho ob ěti vycházely p řed staveništ ěm, které pak obešly, aby se dostaly ke vzdálenějším aktivním komorám, což by podporovalo sv ědectví Jankiela Wiernika, anebo p ůvodní „schlauch“ obcházel staveništ ě systémem jakéhosi „bypassu“. Navíc je nepravd ěpodobné, že by byl „schlauch“ tou dobou sou částí extermina čního systému v Bełżcu i Sobiboru, kde se osv ědčil, a nikoli již v nejmladší Treblince, jež mohla na čerpat maximum ze zkušeností svých p ředch ůdc ů. A co víc, Stangl ův nápad s umíst ěním kbelík ů do „schlauchu“, o kterém ostatn ě hovo řil sám Suchomel, nahrává skute čnosti, že „schlauch“ zde v době Stanglova p říchodu nebyl žádným novem, čímž si Suchomel v jednotlivých výpov ědích

238 SERENY, s. 161. 239 CHROSTOWSKI, s. 60 –61. 240 Suchomelova výpov ěď z roku 1972, in: TREGENZA, s. 6.

- 56 - pon ěkud proti řečí. Nákres tábora od Krzepického 241 je navíc taktéž v souladu s teorií o existenci „schlauchu“ vedoucího již k p ůvodním plynovým komorám (objekt na plánku s ozna čením 8), p řičemž je z něho patrné, že „schlauch“ vedl v dob ě výstavby nových plynových komor nad staveništ ěm (objekt 9 242 ), tedy jej míjel v jihovýchodním sm ěru. Už mén ě pravd ěpodobné je, že by Krzepicki do zmi ňovaného plánu zakreslil tuto stezku vedoucí k „poprav čímu místu“ jako pouhé vyty čení jejích krajnic, tedy bez ohrani čení plotem, které bylo pro „schlauch“ charakteristické. Pro úplnost je však nutné zmínit, že a čkoli se Suchomel vyjád řil o „schlauchu“ jako o novince importované z Beł żcu do Treblinky v rámci reorganizace, na jiném místě vypov ěděl, že po „okamžitém zapo četí totální reorganizace tábora [...] byla metoda procesu zm ěněna a ,schlauch‘ byl p řemíst ěn,“243 tedy již ne „nov ě zaveden“. Jisté nesrovnalosti lze shledat i v chronologicko-topografickém za řazení základního rozd ělení Treblinky II na tzv. dolní a horní tábor, potažmo tábor č. 1 s dominantou v přijímací oblasti a tábor č. 2 s plynovými komorami. Pís čité zeminy, jež je pro táborovou oblast charakteristická a která byla v tunách hloubena z jam užívaných pro odklízení tisíc ů mrtvol zahnívajících po tábo ře, bylo totiž v rámci reorganizace výrazn ě užíváno k vylepšení vnit řní táborové struktury. Jeden z nejd ůležit ějších val ů, který takto vznikl, zvýraznil (anebo vytvo řil) hranici mezi horním a dolním táborem. Z práce Michaela Tregenzy vyplývá, že tento val teprve od tohoto momentu rozd ěloval tábor na dv ě části, p řičemž za čalo být pro jejich rozlišení užíváno ozna čení Tábor I (dolní tábor) a Tábor II (horní tábor).244 To však vybízí k zamyšlení, byly-li tyto dva sektory v dob ě Eberlovy vlády v ůbec separované (viz oddíl o táborové topografii). O pozd ějším odd ělení obou táborových částí se totiž zmínil i člen posádky SS Willi Mentz: „Asi za dva m ěsíce [...] co Eberl odešel, prošlo vše v tábo ře rekonstrukcí. Ob ě táborové části byly odd ěleny oplocením z ostnatého drátu. Byly použity borovicové v ětve, aby nebylo možné p řes oplocení vid ět. Totéž bylo provedeno podél cesty vedoucí z ,přemis ťovací‘ oblasti do plynových komor.“245

241 Nákres p řetišt ěn nap ř. in: BAXTER, s. 73. 242 Krzepicki tento objekt, v dob ě jeho pobytu v tábo ře ve výstavb ě, nazývá krematorium, nebo ť svého času nebylo ješt ě patrné, jaký bude mít nový stavba ú čel a mezi v ězni se o ní říkalo, že p ůjde o krematorium. DONAT, s. 102. 243 Cit. z Archives of . Zentrale Stelle der Verwaltungen Ludwigsburg, New York, London 1993, in: WEBB, CHOCHOLATÝ, s. 202. Tato výpov ěď z roku 1967 je o 5 let starší než dříve zmín ěná (1972). 244 TREGENZA, s. 7. 245 Výpov ěď Williho Mentze o svém pobytu v Treblince, in: http://www.nizkor.org/ftp.cgi/camps/aktion.reinhard/treblinka/mentz.001, poslední vstup 2015.

- 57 - Tomu však odporuje sv ědectví bývalého v ězně Oskara Strawczy ńského, který se v něm odvolal na svého spoluv ězn ě Herszela Jabłkowského. Ten se podílel na kopání prvního masového hrobu a zárove ň se dostal do vyhlazovací Treblinky ješt ě p řed příjezdem prvního transportu, kdy zde ješt ě nebyl žádný buldozer. Jabłkowski byl pozd ěji zam ěstnán p ři stavb ě „lázn ě“ (rozum ěj plynových komor) a Strawczy ńskému tvrdil, že „tehdy to byl všechno jeden tábor. Den p ředtím, než p řijel první transport, byly tábor č. 1 a tábor č. 2 odd ěleny.“ 246 Tedy ne až v období „posteberlovské Treblinky“, jak vypov ěděl Mentz, nýbrž t ěsn ě p řed za čátkem vysidlovací akce varšavských Žid ů, což je velice zajímavý poznatek. Další procesní zm ěnou byla aplikace nové informa ční strategie. Stangl se zmínil o tom, že když p řijel do Treblinky, uvid ěl na p řijímacím prostranství velké informa ční tabule, které oznamovaly, že všichni musejí do koupele a mezitím se vydesinfikují jejich šaty. Teprve Wirth prý v rámci reorganizace na řídil, aby byla výv ěska odstran ěna a p řistoupilo se k ústn ě oznamovací metod ě, na které m ěli participovat pracovní Židé jako tlumo čníci. 247 Tomu však neodpovídá tvrzení Chrostowského, který se zmínil, že na po čátku táborové existence pronášel komandant nebo jeho zástupce řeč k Žid ům shromážd ěným na ramp ě.248 Na druhou stranu je to op ět Chrostowski, kdo uvádí, že v rámci reorganizace tábora byla vybrána skupinka čty řiceti n ěmecky hovo řících Žid ů, jejichž úkolem bylo vysv ětlit nová čkům, co mají d ělat a uklidnit je nanejvýš optimistickým tónem hlasu. 249 Je možné, že Chrostowski čerpal z téhož pramene jako Ian Baxter (bohužel ani v jednom p řípad ě není patrné, o jaký pramen jde), který uvedl, že poté, co se vysídlenci se řadili a čekali na další pokyny, prošel branou Eberl v doprovodu svého zástupce, SS-Rottenführera Maxe Bialy, a promluvil k nim. 250 Přibližn ě v tomtéž období, co byly stav ěny nové plynové komory, došlo k výstavb ě nové a v ětší rampy v přijímací oblasti, jež byla p ředevším prodloužena, aby k ní mohlo být p řistav ěno více vagón ů. Byla také navýšena a pokryta asfaltem, čímž se vzhledov ě přiblížila obvyklému železni čnímu nástupišti. 251

246 CYMLICH, STRAWCZY ŃSKI, s. 171. 247 ARAD, s. 99. 248 CHROSTOWSKI, s. 60. Chrostowski z řejm ě u činil sv ůj záv ěr na základ ě Donata, který uvedl: „V mnoha p řípadech, alespo ň b ěhem rané fáze masového vyhlazování, se ke shromážd ěným nov ě příchozím na stani ční ramp ě obracel člen n ěmeckého táborového personálu. Ten deklamoval p řibližn ě tytéž sm ěrnice, které byly vytišt ěny na cedulích.“ DONAT, s. 309. 249 CHROSTOWSKI, s. 69. 250 BAXTER, s. 61. Baxter i Chrostowski se nejspíše nechali ovlivnit novelou Treblinka od J. F. Steinera. 251 TREGENZA, s. 6.

- 58 - Změnami prošel i jeden z nejd ůležit ějších moment ů vlastního extermina čního procesu, a sice st říhání vlas ů ob ětem p řed jejich zplynováním. 252 Je možné, že ke st říhání ob ětí za Eberlovy vlády nedocházelo a tato praxe byla zavedena teprve o n ěco pozd ěji. Tento záv ěr podporuje výpov ěď treblinského „dvorního Žida“ Wolfa Sznajdmana, který se podílel na výstavb ě tábora ješt ě p řed jeho zprovozn ěním a byl sv ědkem prvních transport ů. Řekl, že: „Všechny ženy, nahé, chodily v pozd ějším období k holi či, který jim st říhal vlasy,“ 253 z čehož je patrné, že st říhání nebylo sou částí extermina ční procedury od samého po čátku zahájení provozu. Pro Treblinku, stejn ě jako pro Sobibor a Bełżec, bylo st říhání vlas ů ante mortem254 pro zab ěhnutý a vyšperkovaný vyhlazovací systém nedílnou sou částí. V rámci nové organizace Treblinky došlo k experiment ům se st říháním ob ětí, zejména z hlediska lokality, kde k tomuto úkonu docházelo, než se systém ustálil a „holi čstvím“ se stala část levé chatr če na svlékacím placu,255 kde toto st říhání probíhalo v již pln ě zab ěhnutém stanglovském provozu. První pokusy se st říháním ob ětí v Treblince se z řejm ě soust ředily do oblasti vyhlazovacího sektoru, kde za holi čství sloužily prostory plynových komor, jak vyplývá ze vzpomínek Chiela Rajchmana, který se na čas stal jedním z věze ňských holi čů . Rajchman vypráví, že jako holi či se museli jednoho dne na povel hlásit a byli odvedeni do plynových komor. 256 Konfrontaci s nimi popsal následovn ě: „Vpustí nás do první místnosti, z níž se jde do chodby a ven. [...] Na lavi čkách stojí desítky kufr ů,“ prázdných a čekajících, až budou napln ěny ost říhanými vlasy.257 Z Rajchmanova lí čení lze vyvodit záv ěr, že n ěkterá z dosud prázdných komor operativn ě sloužila jako holičství, ze kterého se ost říhané ob ěti odebraly do jedné ze sousedních místností, tedy do další

252 Sv ědecké výpov ědi hovo ří o tom, že ke st říhání byly používány n ůžky (nap ř. Abraham Bomba). Vále čný zpravodaj Vasilij Grosmann se však zmínil o používání strojku. BEEVOR, s. 266. 253 Sv ědectví Wolfa Sznajdmana, YVA 03/560, s. 2. 254 V Osv ětimi-Březince (Auschwitz-Birkenau) bylo b ěžnou praxí, že zde docházelo ke st říhání vlas ů post mortem , tedy až po zplynování ob ětí a jejich vytažení z plynových komor. Viz podrobněji in: CHOCHOLATÝ, Michal, Plynové komory KL Lublin ve sv ětle povále čného bádání (bakalá řská práce, ved. PhDr. Michal Pullmann, Ph.D., obhájeno 11. 9. 2012 v Praze, UK FF), s. 72, pozn. 2. 255 GLAZAR, vložený plánek (bod. č. 27). 256 RAJCHMAN, s. 45–46. Podle popisu se jednalo o budovu s novými komorami, protože Rajchman uvádí, že tábor 2, tedy vyhlazovací sektor, byl od v ězňů -holi čů , když byl ješt ě mimo jeho teritorium, odd ělen, a v ězni odtud nem ěli styk s těmi z vyhlazovacího sektoru. Nové komory se však nacházely blíže ústí vyhlazovacího sektoru a tudíž mohli vejít p římo do nich, aniž by byli konfrontováni s okolím. Tamtéž, s. 64. 257 Tamtéž, s. 54.

- 59 - komory, kde m ěly být zplynovány. Mezitím holi či čekali v nepracující komoře na další skupinu: „Jsem ohromený: v sousední místnosti umírají v plynu a my máme zpívat.“258 V tisku mapujícímu Düsseldorfský proces se objevily zmínky o holi či Gustavu Boraksovi, který v Treblince pat řil ke skupin ě dvaceti p ěti holi čů , kte ří museli st říhat ženám vlasy uvnit ř plynové komory, 259 což je dalším d ůkazem, že ke st říhání nejprve docházelo p římo v za řízeních ur čených pro vlastní masovou likvidaci. Je tedy dost možné, že prostory komor byly částe čně využívány za tímto ú čelem, protože nebylo ni čím neobvyklým, že část nových komor, zpravidla celá skupina na stejné stran ě chodbového systému, nepracovala,260 jindy pak byly podle Rajchmanova sv ědectví pro malé skupinky používány pouze staré plynové komory,261 přestože toto kombinované užití „komory-holi čství“ by bylo pro p řesn ější stanovení procesu nutné analyzovat v časové perspektiv ě. Pro nov ější období se pak v souvislosti se st říháním žen uvádí výhradn ě barák v dolním tábo ře, tedy na svlékacím placu.

5.3 Vstup do II. fáze

Abraham Krzepicki byl o čitým sv ědkem p říjezdu prvního transportu po reorganiza čním intermezzu a znovuzahájení provozu. A čkoli ve svém sv ědectví neuvedl jména, lze z něho bez v ětších pochybností usuzovat na p řítomnost vrchního managementu reprezentovaného Wirthem a Stanglem. Zajímavé je, že ve Wirthovi spat řoval Krzepicki samotného velitele Treblinky, zatímco ve Stanglovi vid ěl „pouze“ jeho pobo čníka. Natolik Wirth vtiskl do treblinských d ějin svou d ůležitost, která gradovala především po odvolání Eberla a nejvíce se projevila práv ě b ěhem reorganizace a následného obnovení provozu. Epilog „eberlovské Treblinky“ byl dovršen triumfem tohoto dua, od ěného v bílém: „Kolem osmé hodiny ráno p řijel vlak z Varšavy. [...] Co nám tento nový transport p řiveze? Už jsme byli v Treblince více než týden [tzn. že by mělo být po 2. zá ří 1942]. Vid ěli jsme, jak se otev řela a zav řela táborová brána. [...] Tentokrát se vedoucí zabiják ů, velitel Treblinky, rozhodl p řijít nový transport p řivítat. Byl to kapitán, padesátník, tlustý a st ředního vzr ůstu. M ěl naduté červené tvá ře a černý knírek [podle všeho Wirth]. Působil dojmem aktivního vojáka. Vždy byl plný vzteku;

258 Tamtéž, s. 56, 59. 259 Z hlášení zpravodaje Frankfurter Allgemeinen Zeitung Lothara Bewerunga. „Mit Peitsche und Revolver an der Rampe“. Franz im Treblinka – Prozess des heimtückischen Mordes beschuldigt / Den Baumeister der Gaskammern wiederkannt? Novinový výst řižek in: GFH, File 28646. 260 Podle Suchomela pracovala jen jedna řada komor. LANZMAN, s. 51. 261 Srv.: „Pro malé transporty se používala budova, kde byly t ři plynové komory.“ RAJCHMAN, s. 87.

- 60 - těžko říct, zdali jej poci ťoval pouze v ůč i Žid ům. Nosíval s sebou v ruce gumový obušek a nikdy neváhal vylít si svou zlost na n ějakém kolemjdoucím Židovi. [...] V tento jedine čný den byl kapitán od ěn celý do bílého – bílá uniforma a bílá čepice, a jeho pobo čník, vysoký, sv ětlovlasý nadporu čík zhruba téhož v ěku, měl na sob ě docela nový bílý kabát [s nejv ětší pravd ěpodobností Stangl] . [...] Tihle dva tlustí, sta ří N ěmci 262 chodívali vždycky spolu, ko čovali po tábo ře a bili Židy.“263 V Hilbergov ě knize vý čtu komandant ů Treblinky se na druhém míst ě objevuje, hned po Eberlovi, SS-Oberstumführer Ernst Schemmel,264 což budí dojem, jako by to byl práv ě on, kdo, by ť z řejm ě pouze krátce, p ůsobil v Treblince v meziobdobí po Eberlovi, snad v zastoupení Stangla. O Schemmelovi se zmi ňuje i Franz Suchomel, který se po dovolené vrátil do tábora 1. října 1942. „Když jsem se vrátil do Treblinky [...] šel jsem za Hauptmannem Schemmelem. Domnívám se, že Stangl tehdy ješt ě n ěco za řizoval v Sobiboru, anebo byl sám na dovolené. Každopádn ě nebyl v Treblince, 265 když jsem se vrátil. Pamatuji si, že tehdy byly nové plynové komory hotové a v provozu.“ 266 Ernst Schemmel tedy s nejv ětší pravd ěpodobností p ředstavoval Stanglova místodržícího (ú řadujícího velitele) v období, které bylo bezprost ředn ě spojeno s jeho převelením ze Sobiboru do Treblinky. Z řejm ě byl v tábo ře v dob ě, kdy jej musel Stangl na delší čas a z jistých d ůvod ů opustit.

262 Stangl byl „rakouské“ národnosti, stejn ě jako Eberl či Globocnik. 263 DONAT, s. 108–109. 264 HILBERG, Vernichtung , s. 959. V Baxterov ě knize, která zde čerpá z ARC, je Ernst Schemmel uvád ěn jako kapitán policie a SS-Scharführer, který v roce 1942 sloužil krátkodob ě v administrativním odd ělení Treblinky. BAXTER, s. 161. 265 Srv.: „Po dobu n ěkolika týdn ů (od konce zá ří do časného října 1942) bylo Stanglovo místo p řevzato starším policejním d ůstojníkem, kapitánem Sch----- [Schemmelem] z Dráž ďan, avšak po tomto období zůstal [Stangl] v Treblince bez p řerušení do srpna 1943.“ DONAT, s. 303. 266 Cit. z Archives of the Holocaust Zentrale Stelle Der Landesjustiz – Verwaltung Ludwigsburg. New York, London 1993, in: WEBB, CHOCHOLATÝ, s. 203.

- 61 -

Část topografická

- 62 - 6 Táborová topografie v první opera ční fázi

Tato část práce se bude zabývat podobou tábora z hlediska topografie a rozvoje nejd ůležit ějších segment ů jeho infrastruktury. Zvláštní pozornost bude p řirozen ě věnována samotným likvida čním za řízením, jako byly plynové komory či pov ěstný „lazarett“. Dále budou zkoumány jednotlivé táborové sektory jako svlékací prostranství, „pole hrob ů“ s třídící oblastí či samotný táborový p ůdorys. Výzkum se opírá o táborový nákres, který autor vyhotovil na základ ě informa ční cedule, jež byla ješt ě v roce 2004 k vid ění v památníku Treblinka.267 Tato verze zobrazuje tábor ve svém maximálním topografickém rozkv ětu, a proto byla pro aktuální výzkum modifikována s přihlédnutím k táborové topografii raného období treblinských dějin. Tentýž, modifikovaný nákres pak byl využit v rámci autorovy korespondence s očitým sv ědkem pozdní srpnové a ran ě zá říjové Treblinky roku 1942, panem Edwardem Weinsteinem. Byl to práv ě Weinstein, který autorovi b ěhem četných rozhovor ů, týkajících se mimo jiné výzkumu táborové topografie, doporu čil vycházet ze zmín ěné informa ční tabule. Do ní osobn ě vkreslil detaily vážící se k jeho pobytu v tábo ře. Ten pokrývá období od 24. srpna 1942 p řes reorganiza ční intermezzo a v podstat ě se kryje s pobytem dalšího klí čového sv ědka zkoumaného období, Abrahama Krzepického. 268 A čkoli pozdní srpen p ředstavuje v aktuální práci grada ční moment táborových d ějin, lze z n ěj pro efektivní a konstruktivní demonstraci táborového „r ůstu“ vycházet. Základem výše zmi ňovaného nákresu (viz p řílohu č. 3 a 4), který vznikl ve spolupráci autora s Weinsteinem, jsou t ři oblasti: nejv ětší oblast „Administration area” (podle Krzepického „n ěmecký tábor“ 269 ), stejn ě tak jako „Totenlager“, jsou do plánu zapracovány pouze jako dopl ňující část táborového p ůdorysu, nebo ť v t ěchto částech očitý sv ědek Weinstein nebyl, a tudíž do nich nejsou zakresleny žádné konkrétní objekty, které se zde nacházely, s výjimkou p ůvodních plynových komor napojených na

267 V posledních letech byla tato cedule nahrazena plánem tábora vyhotoveným Samuelem Willenbergem. Původní cedule ukazující tábor ve své nejrozvinut ější fázi je k nahlédnutí v příloze č. 2. 268 E. Weinstein se b ěhem rozhovor ů s autorem často odvolával práv ě na Krzepického, o kterém mimo jiné řekl: „Abraham Krzepicki [...] tvrdí, že byl jedním z prvních uprchlík ů. Jsem si jist, že utekl ve stejném vagonu [jako já]. Jestli utekl devátého, desátého, nebo jedenáctého [zá ří], to nevím. Nejsem si jist, co do data, ale byl to docela první vlak, který si p řijel pro v ěci. Treblinka se potom stala.... Když jsme přijeli, fungovala m ěsíc. Od t řiadvacátého července. A tohle byl srpen, čty řiadvacátého, a já utekl desátého, myslím, devátého nebo desátého [zá ří]. Bylo to tedy čty řicet p ět až padesát dní po za čátku operace. Vymyslel jsem titul pro svou knihu: Sedmnáct dní v Treblince, i když jsem tam možná strávil devatenáct dní.“ Weinstein – Ch., Praha, 13. 8. 2008. 269 DONAT, s. 98.

- 63 - „schlauch“. Pro popis objekt ů t ěchto sektor ů však posta čuje Krzepického sv ědectví, které je ve výzkumu taktéž zohledn ěno, ale i sv ědectví jiných o čitých sv ědk ů. Weinstein podal pom ěrn ě detailní popis t řetí táborové části, jejímž základem je přijímací oblast a v hrubém nákresu p řid ělil n ěkterým objekt ům, s nimiž p řišel p římo do styku, čísla, a to v souladu s číslováním použitým na n ěkdejší informa ční tabuli. K některým objekt ům navíc doplnil komentá ře. Výsledky spole čné práce na t ěchto nákresech jsou reprodukovány v části p říloh k této práci. Weinsteinem zanesené zm ěny, které byly v rozporu s autorovými předpoklady, spo čívají především v lokalizaci t ří okrouhlých jam u pravého plotu (mod ře a zelen ě vyzna čené) a dvojici menších „jamek“ u plotu za chýší č. 26 ( červen ě vyzna čené). Tyto barevn ě zvýrazn ěné objekty byly do plánu vkresleny práv ě jím. Dalším patrným novem je zevrubný nákres odd ělené části ubytovací chýše č. 26 pro v ězn ě s červenými záplatami (detail je pak k nahlédnutí v p řiloženém výseku). Jedna z autorových otázek, které byly Weinsteinovi v rámci rekonstrukce táborové topografie položeny, se týkala p řítomnosti strážní v ěže v pravém dolním cípu tábora, na konci železni ční vle čky, na kterou vjížd ěly dobyt čáky tla čené parní lokomotivou. Weinstein se vyjád řil, že si není jist tím, zdali tam strážní v ěž skute čně stála. Strážní v ěž však umísil do rohu hranice mezi „Totenlagerem“ a tou táborovou částí, ve které strávil sedmnáct dní. 270 V souladu s obecn ě p řijímaným názorem na genezi táborové topografie autor p ři p říprav ě základního nákresu zd ůraznil, že okolo tábora ve zkoumaném období nebylo žádné vn ější oplocení (zátarasy ze špan ělských jezdc ů), jak tomu bylo v pozd ějším období, a jež je patrné na informa ční tabuli památníku. Z té Weinstein vylou čil objekt č. 22 (latrínu), která tam v dob ě jeho pobytu údajn ě ješt ě nebyla, a naopak ji umístil do uli čky mezi st ěnu baráku č. 26 a oplocení vnit řního perimetru. Bod „SHOT“ pak znázor ňuje místo, kde byl post řelen. Barák č. 18 je ozna čen jako skladišt ě- třídírna a zvlášt ě je vyzna čeno místo po jeho bo ční a čelní st ěně, kde probíhalo vlastní tříd ění, evidentn ě vn ě chýše. 271 Těmito komentá ři doprovodil Weinstein v přiloženém dopise plánek se svými zásahy, který vrátil autorovi: „Náš transport p řijel na stanici Treblinka 24. srpna 1942 odpoledne. Část vlaku, ve které jsem byl, p řijela do tábora, když už se smrákalo.

270 Srv.: „P ůvodn ě byla dodate čná strážní v ěž postavena u jižní hranice tábora, na p ůl cesty mezi dv ěma rohovými v ěžemi, avšak tato konstrukce byla pozd ěji p řemíst ěna doprost řed tzv. ,tábora smrti‘ (Totenlageru).“ Tamtéž, s . 298. 271 Plánky s vysv ětlivkami od E. Weinsteina pocházejí z poštovní korespondence (28. 5. 2008) mezi jím a autorem.

- 64 - Mladým muž ům a chlapc ům bylo rozkázáno odstranit mrtvé z dobyt čák ů, a když byl vlak vyprázdn ěn, bylo nám na řízeno odtahat t ěla do jam poblíž oplocení stavby č. 26. Naplnili jsme je. Následujícího rána p řijel velký kopací stroj, který za čal hloubit 3 velké jámy naproti oplocení. Pozd ěji toho dne jsem byl post řelen, když jsem čekal ve front ě na vodu (SHOT). M ůj bratr mne schoval v baráku č. 18 a odešel, aby se mi porozhlédl po nějaké vod ě; už se nikdy nevrátil. Po 4 dnech úkrytu v této stavb ě za čali pracovníci zabed ňovat vchody, a tak jsem úkryt opustil. Za barákem č. 18 jsem potkal kamaráda. Všude podél tohoto baráku a na stran ě (SORTING, ASSORTING) sed ěli pracovníci a rozt řiďovali oble čení po mrtvých. Do doby, než jsem utekl, byla prostřední jáma vedle oplocení lazarettem (nemocnicí). V baráku č. 25 se lidé vysvlékali. V baráku č. 26 spali pracovníci a byl v něm vy člen ěn možná p ětinový úsek pro pracovníky s červenými záplatami 272 s odd ěleným vchodem. Vchod pro ostatní pracovníky souhlasí s odkazem č. 24.“273 Abraham Krzepicki, který p řijel do Treblinky podle svého sv ědectví „Osmnáct dní v Treblince“ 274 s nejv ětší pravd ěpodobností dva dni po Weinsteinovi, tedy 26. srpna 1942, popsal táborovou topografii, v tomto p řípad ě zejména administrativní sektor, z období na p řelomu srpna a zá ří následovn ě: „Uvnit ř tábora jako celku bylo p ět menších oplocených prostor ů v rámci jednoho velkého oplocení. Oblast, ve které jsem pracoval při t říd ění hadr ů, byla centrem Werterfassung, což je místo, kde byla shromaž ďována a p řebírána ko řist sebraná t ěm, kte ří zem řeli. Dva tamní baráky byly napln ěny osobními v ěcmi Žid ů. [...] Poblíž této oblasti se nacházel tzv. ,německý tábor‘ [Administration area], skrze který mašírovala každý den naše parta do práce [pravd ěpodobn ě v pozd ějším období Krzepického pobytu v tábo ře, kdy vycházel ven z tábora na práci do les ů]. Byly tam dva dlouhé baráky, které stály naproti sob ě. Ložnice, kuchyn ě a kantýna SS man ů byly umíst ěny v jednom z nich. V baráku naproti bylo velitelské apartmá a skladišt ě jídla, kde si N ěmci schra ňovali nejlepší potraviny, které našli uvnit ř židovských zavazadel. [...] ve čty řech cípech tábora stály strážní v ěže, z nichž každá dosahovala výšky t řípatrového domu. [...] Většina staveb v tábo ře byla ze

272 Jednalo se o t řídi če šatstva, o kterých se Weinstein vyjád řil ve své knize: „Všichni t řídi či oble čení dostali červený trojúhelník, který si p řišili nebo p řišpendlili spínacím špendlíkem na pravou nohavici od kalhot.” WEINSTEIN, Edward J., Quenched Steel. The Story of an Escape from Treblinka , Jerusalem 2007, s. 49. 273 Z dopisu od E. Weinsteina pocházejícího z poštovní korespondence (28. 5. 2008) mezi jím a autorem. 274 E. Weinstein se autorovi sv ěř il, že by rád pro nové vydání své knihy „Zakalená ocel“ použil jiný titul. Prý se rozhodl pro: „Sedmnáct dní v Treblince“ , p řičemž se z řejm ě nechal inspirovat práv ě názvem Krzepického zprávy.

- 65 - dřeva. Plynové komory a nová stavba [až zá ří 1942], – jež byla ve stádiu výstavby [nové plynové komory] byly z cihel.“275

6.1 Lazarett

Edward Weinstein dokázal popsat p ředevším p řijímací oblast tábora, jejíž sou částí bylo i prostranství s věcmi po deportovaných a jámami pro mrtvoly (oblast za barákem č. 18 a napravo od baráku č. 26, dále ohrani čená vn ějším oplocením a hranicí „Totenlageru“), kde vznikl pozd ější nechvaln ě proslulý „lazarett“, poprav čí jáma pro ty, kte ří se nemohli podrobit „plynovací procedu ře“, pro zesláblé v ězn ě, stejn ě jako jímka pro mrtvé z transport ů. Byl proto dotázán práv ě na okolnosti, jež stály za vznikem tohoto místa, jež postupn ě m ěnilo svou tvá řnost. Odpov ěděl: „Jedinkrát, kdy jsem se ocitl poblíž lazarettu [z jeho literárních vzpomínek vyplývá, že to bylo v období potom, co již opustil sv ůj úkryt, tedy po 29. srpnu 1942 a zárove ň to muselo být až v dob ě, kdy již byly obnoveny transporty, tj. za čátek zá ří 1942, protože ty souvisely s jeho návšt ěvou ,lazarettu‘, resp. ,protolazarettu‘276 ], to bylo, když tam byly ty d ěti sedící vedle jámy a esesman odešel na ob ěd. Naléhal jsem, abych se mohl podívat. Bylo to pro mne velice nebezpe čné. Chopil jsem se n ějakého odpadu a odb ěhl tam. Vid ěl jsem ty d ěti sed ět zabalené v dekách. Ani jedno z nich neplakalo, hleděly každému do tvá ře a do toho inferna pálících se t ěl. Ne, ony neplakaly. Stále tam sed ěly nemocné ženy, které jsme našli v dobyt čácích hodinu p ředtím. Mohl jsem tam být tak 10 vte řin. Pamatuji si, že lazarett byl prost řední ze t ří jam naproti oplocení. Její tvar si nepamatuji.“277 „Protolazarett“278 byl prost řední jámou mezi dv ěma dalšími jámami, které byly vyhloubeny bezprost ředn ě po Weinsteinov ě p říjezdu do tábora, protože p ůvodní dvojice jam blíže k svlékacímu placu, již byla podle jeho výpovědi zahlcená t ěly. „Když jsem p řijel, byly docela plné. Celou noc jsme tahali t ěla odtud [ukázal na rampu]. P řijeli jsme v noci, byla už tma. P řijelo tolik lidí, a tak vybrali mladé lidi, chlapce, aby z ůstali. A s nimi vybrali i nás, abychom tahali mrtvoly. A druhý den p řijel kopací stroj [...] a za čal s kopáním, s kopáním t ří velkých jam. [...] Pozd ěji [...] Říkal

275 DONAT, s. 102–104. 276 WEINSTEIN, s. 48, 51, 56, 57. 277 Z e-mailové korespondence mezi autorem a E. Weinsteinem, 28. 4. 2008. 278 Boris Weinberg, který p řijel do tábora 4. 9. 1942, popsal tuto jámu jako díru bez oplocení a jména. Podle n ěj se ozna čení „lazarett“ zažilo teprve pozd ěji. ARAD, s. 102.

- 66 - jsem vám [autorovi] , že možná pozd ěji je zm ěnili v jednu velkou, avšak když jsem tam byl já, lazarett byl tou prost řední jámou.“279 O t řech jámách poblíž oplocení, stejn ě jako p ůvodním poh řebišti nedaleko ubikací, se zmínil i Krzepicki. Ten také potvrdil zapojení kopacího stroje do hloubení klí čových jam v dané oblasti a zárove ň popsal celý zkoumaný sektor: Byl nasazen stroj „ke kopání hrob ů. Tento stroj, spole čně se svým motorem, byl velký jako lokomotiva. Jeho mechanické lopaty vykopávaly hromady špíny. Ta se nakládala na vozy, které se otá čely a vykláp ěly ji na stranu. Na tomto velkém prostranství to aktivitou doslova pulsovalo. Mnoho Žid ů zde již pracovalo p ředtím. Tahali mrtvoly do jam, které pro n ě vykopal ten stroj. Také jsme vid ěli Židy, kte ří tla čili káry napln ěné t ěly k velkým jamám na kraji pole. [...] Na tomto prostranství byly r ůzné druhy jam. V dálce, u vn ějšího oplocení, byly tři velké masové hroby, ve kterých byli mrtví uloženi ve vrstvách. Blíže k barák ům byla vykopána o n ěco menší jáma. [...] Skupina pracovník ů chodila kolem oblasti a posypávala mrtvoly chlorovým práškem [...] M ěl bych podotknout, že v této oblasti nebyla poh řbena žádná z ob ětí zplynování; pouze ty, které zem řely b ěhem transportu nebo ty, které byly zastřeleny po p říjezdu do tábora. [...] Hlavní jámy poblíž oplocení [...] byly 60 nebo 70 metr ů dlouhé. Byly také hluboké, ale nemohu říct jak, protože jámy, ke kterým jsme byli p řid ěleni, byly již zapln ěny mnoha vrstvami mrtvol. [...] Když jsem byl v Treblince [26. srpna–13. zá ří 1942], jenom malá jáma nalevo, u které jsem pracoval první den, byla uzav řena. [...] O n ěkolik dní pozd ěji [po 28. srpnu] bylo kopání zastaveno a byl zaveden nový systém. Za čali se spalováním mrtvých v hrobech a my jsme vysypávali do hrob ů staré oble čení, cestovní tašky a haraburdí, které jsme posbírali na place. Tyto v ěci byly podpáleny a ohe ň ho řel dnem i nocí.“280 Weinstein odmítl, že by dv ě jámy po stranách centrálního „lazarettu“, ty u vn ějšího oplocení, sloužily pro n ěco jiného než pro mrtvoly, kup říkladu pro odpadky: „Pro odpadky ne. Ta prost řední [jáma] neustále spalovala odpad, protože ho tam bylo tak moc.“281 Znamenalo to tedy, že pouze prost řední jáma, kterou nazval „lazarettem“, měla dvojí funkci: byla jak spalova čem odpadu, tak otev řeným krematoriem pro mrtvoly, což lze podep řít úryvkem z jeho knihy: „[...] nap ůl spálená t ěla starých lidí a dětí, smíchaná s doutnajícím smetím.“282

279 Weinstein – Ch., Praha, 13. 8. 2008. 280 DONAT, s. 86, 92. 281 Weinstein – Ch., Praha, 13. 8. 2008. 282 WEINSTEIN, s. 57.

- 67 - K popravám vysídlenc ů provád ěným v této oblasti z řejm ě sloužila také pouze ona centrální jáma, zatímco okolní dv ě jámy pojímaly mrtvoly z transport ů. Jak je totiž patrné z Weinsteinem nakreslené linky objevující se na inkriminovaném míst ě v nákresu táborového p ůdorysu, byla tato jáma z řejm ě odd ělena jakousi zást ěnou od ostatních, a to v souladu s jeho vlastním sv ědectvím, které uvedl ve své knize: „Jáma byla odd ělena od rozlehlého pole bariérou čerstvých borových v ětví [...] aby byla p řed nov ě p říchozími skryta do posledního okamžiku.“283 Rachel Auerbachová ve své práci „V polích Treblinky“ k problematice „lazarettu“ mimo jiné napsala: „[...] vždy otev řená jáma u jam, do kterých byly vhazovány mrtvoly příchozích. Tyto jámy se taktéž používaly pro odpad a smetí z barák ů, a ohe ň v nich plál celou dobu. Dokonce i v časných m ěsících treblinského provozu to byl táborový ohe ň.“284 Willi Mentz, který byl pov ěř en SS-Hauptscharführerem Fritzem Küttnerem, aby pracoval v „lazarettu“ jako st řelec, zpo čátku nem ěl ten správný grif a postrádal dostate čné know-how v technologii st řílení, jaké od n ěj činnost v „lazarettu“ vyžadovala. Profesí byl mléka řem a se st řílením nem ěl žádné zkušenosti. Ješt ě na podzim 1942 p řicházeli Židé z transport ů jednoduše do velké jámy, kde se postavili ke st ěně a družina Ukrajinc ů do nich st řílela tak dlouho, dokud nebyli mrtví. Teprve pozd ěji jim táborový inspektor Wirth ukázal správnou metodu st řelby do zátylku. 285 Oskar Berger se zmínil o situaci, kdy byly sporadické skupinky deportovaných, kte ří jako jedni z mála p řežili útrapy zni čujících transport ů a dostali se tak do tábora ješt ě živí, st říleny kulometnou salvou p římo na placu. 286 To dokládá, že práv ě tato praktika představovala další z mnoha zp ůsob ů likvidace v raném období tábora, kdy se posádka příliš nezdržovala snahou o kamufláž podobných poprav, tak jako pozd ěji v případ ě zřízení „lazarettu“, který vzešel z experimentální fáze letního období 1942, aby získal „masku“ polní nemocnice s mnohými charakteristickými atributy, jimiž byla pov ěstná vlajka s červeným k řížem. Její instalace tak symbolicky dovršila postupnou genezi „drsného“ poprav čího místa v předstírané „místo odpo činku a úlevy“.

283 Tamtéž, s. 57. 284 DONAT, s. 37. 285 „Meine Aufgabe war, Juden zu erschiessen“. Geständnisse im Treblinka-Prozess / Die Angeklagten Mentz und Miete. Novinový výst řižek in: GFH, File 28646. Srv.: „P ůvodn ě se zabíjelo kulkou z karabiny či pušky. Pozd ěji se však provád ělo výhradn ě kulkou vyst řelenou do zátylku z pistole. To bylo v souladu s rozkazy, které vydal sám Wirth. Ten osobn ě zabil n ěkolik Žid ů v ,lazaretu‘ kulkou do zátylku, aby ukázal obžalovanému M. [Mentzovi] , jak se to d ělá.“ DONAT, s. 309. 286 KOGON, s. 218.

- 68 - 6.2 Přijímací oblast a svlékací plac

Jedním z prvních barák ů, které vysídlenci po výstupu z transportních vagónů spat řili, byla podlouhlá stavba lemující p říjezdovou rampu. Weinstein ji popsal jako dlouhou budovu „okolo které jsme sed ěli a t řídili šaty. Byl jsem st řelen p římo tady [nalevo od této budovy]. Dva chlapci nesli v ědra s vodou a utvo řila se fronta. P řede mnou stál hoch, který zak řičel, že byl zabit jeho otec. A pak jsem padl já. M ůj bratr stál za mnou. Odvlekl mne k baráku. Pozd ěji z toho místa ud ělali stanici. Lidé sed ěli kolem tohoto velkého baráku po stranách. A tady byla mrtvá t ěla. Položil m ě [bratr] tady u toho baráku [barák č. 18] . [...] Žádná okna, jen vchody, vchody, nebyly tam dve ře. Mohl jste vid ět skrze spáry mezi prkny. Tady v tom baráku, kde jsem ležel čty ři dny, jsem vid ěl jména z Radomi, to je, co si pamatuji. Byla tam zavazadla. Nevím, zdali náš transport přijel se zavazadly, protože, když hnali lidi k transportu, všechno jim bylo ukradeno, st říleli po nich. A tak si nemyslím, že by náš transport p řijel se zavazadly. Tahle se sem snad dostala p řed námi.“287 Weinstein se taktéž zmínil o zvlášť oploceném prostoru, který ve své knize „Treblinka, slovo jak z dětské říkanky“ nazýval Entkleidungsplatz 288 . Řekl, že tam byly dv ě budovy a potvrdil, že jedna sloužila k vysvlékání žen. Nemohl už ale říci, zda zde byly ženám st říhány vlasy. Obecn ě si nebyl v ědom toho, že by byly v dob ě jeho pobytu v tábo ře ob ětem p řed zplynováním st říhány vlasy, i když byl autorem upozorněn, že mohl p řijít do styku s komandem holi čů za p ředpokladu, že by tu v tomto období n ějaké skute čně bylo. Pak ukázal na sousední chýši s komentá řem: „A v této budov ě, ta byla rozd ělena. [...] A tady byl odd ělený vchod, odtud sem, odd ělený vchod na stran ě [viz přílohu č. 4]. A ten sloužil pro červené záplaty,“289 tedy pro v ězn ě s červeným ozna čením. Zárove ň dodal, že jinak barevn ě diferencovaná komanda neznal: „Já si pamatuji pouze na , červené záplaty‘. Pozd ěji jsem se dozv ěděl, že tam byli mod ří... To bylo asi až po mn ě.“290 Abraham Krzepicki se ve svém sv ědectví zmínil o ur čení baráku na svlékacím placu, ve kterém bydlely „ červené záplaty“ (barák č. 26), jimž zde byla vy člen ěna speciální sekce, 291 což koresponduje s Weinsteinovým popisem, stejn ě jako o první zkušenosti,

287 Weinstein – Ch., Praha, 13. 8. 2008. 288 GLAZAR, s. 69. 289 Weinstein – Ch., Praha, 13. 8. 2008. 290 Tamtéž. 291 DONAT, s. 114, 116.

- 69 - kterou s tímto barákem ud ělal: „V baráku leželo mnoho mrtvých těl a bylo vid ět, že byli zast řeleni. Št ěrbinou v barákové st ěně jsme na druhé stran ě spat řili ukrajinského strážného, který držel pušku. [...] Jak jsem pozd ěji zjistil, mrtvoly pat řily Žid ům z transport ů z Kielců, kte ří do Treblinky dorazili dnešního rána [z řejm ě 26. srpna] . Byla mezi nimi matka se synem. Když p řišel čas jejich odlou čení – ženy nalevo a muži napravo – syn zatoužil říci matce poslední sbohem. Když se jej pokoušeli odstr čit, vyndal kapesní n ůž a bodl jím Ukrajince. Za trest strávili celý den st řílením všech Žid ů z Kielc ů, kte ří byli v tábo ře. [...] ty ubikace napravo [barák č. 26], byly uprost řed přepaženy st ěnou. [Strážný] nás zavedl do menší poloviny a řekl nám, abychom se uložili ke spánku.“292 V knize Alexandera Donata je uvedeno, že zmi ňovaný barák sloužil po jistou dobu jako úkryt a „svlékací barák“ pro židovské muže, p řičemž pozd ěji byl využíván výhradn ě jako skladišt ě od ěvu a t řídírna.293 Je totiž známo, že v pozd ějším období se muži vysvlékali výhradn ě venku a pouze ženským vysídlenc ům bylo vyhrazeno podrobit se této procedu ře pod p říst řeškem sousedního baráku, kde bylo posléze zřízeno také holi čství. Sv ůj dojem ze svlékacího perimetru zanechal ve svém svědectví další z bývalých vězňů , Jankiel Wiernik, který do tábora přijel ve stejný den jako Weinstein. „Vedou nás na nádvo ří. Z obou stran nádvo ří stály baráky. Byly tam dv ě cedule s nápisy, aby bylo odevzdáno zlato, st říbro, brilianty, peníze a všechny cennosti. [...] Na st řechách stáli Ukrajinci s puškami 294 [v orig. kmami = karabinami?]. [...] Po jisté dob ě [...] nás nahnali do barák ů. V baráku byla tma, bez podlahy. Usadil jsem se na písku a usnul jsem.“295 Weinstein se však nemohl upamatovat na skute čnost, že by na st řechách táborových barák ů, zvlášt ě ve zkoumaném sektoru, byli strážní se zbran ěmi. Řekl k tomu: „Ne, ne, o tom nevím. [...] Nevím, nevid ěl jsem, nedíval jsem se po st řeše.“296 V Aradov ě knize se však objevuje zmínka o zavedení tohoto „bezpe čnostního opat ření“, tedy o ozbrojeném personálu, který zaujímal pozice na st řechách táborových objekt ů, podporující Wiernikovo stanovisko: „Když se vlak k táboru smrti p řiblížil, vydala

292 Tamtéž, s. 84, 89. 293 Tamtéž, s. 299. 294 Srv.: „Vid ěli celé řady oplocení z ostnatého drátu, maskovaného zelenými v ětvemi, t ěžké kulomety na st řechách barák ů.“ Tamtéž, s. 29. O zbraních na st řechách, tentokrát transportních vagon ů, se zmi ňuje Wolf Sznajdman: „Také jsme si všimli, že na st řechách transportních vagón ů byly postaveny kulomety. St říleli do transport ů.” Sv ědectví Wolfa Sznajdmana, YVA 03/560, s. 2. 295 WIERNIK, s. 14. 296 Weinstein – Ch., Praha, 13. 8. 2008.

- 70 - lokomotiva, tla čící nákladní vozy, táhlé zapískání, aby upozornila na p říjezd vyhnanc ů, což bylo znamení Ukrajinc ům k zaujetí strážních pozic kolem p řijímací oblasti a na st řechách okolostojících budov.“297 Oskar Berger je dalším, kdo zmi ňuje strážné na st řechách: „[...] n ěme čtí a ukrajinští členové SS stáli na st řechách a ledabyle st říleli do davu. Muži, ženy a d ěti byli zaliti vlastní krví, divoké k řiky a plá č se rozléhaly vzduchem.“298 Ony dv ě cedule, o kterých se zmínil p ři svém popisu sledovaného sektoru Wiernik, nesly tento text a suplovaly uvítací řeč pro nov ě p říchozí.

Varšavští Židé, pozor! Nacházíte se v tranzitním tábo ře (Durchgangslager), odkud budete posláni do pracovního tábora (Arbeitslager). Aby se p ředešlo epidemii, musíte p ředložit své oble čení a zavazadla k okamžité desinfekci. Zlato, peníze, cizí m ěnu a šperky uložte u pokladních vým ěnou za stvrzenku. T ělesná hygiena vyžaduje, aby se každý p řed pokračováním v cest ě vykoupal. 299

Podle výpov ědi Jakuba Rubinowicze se tytéž cedule nacházely v tábo ře ješt ě v pozdním zá ří 1942,300 čímž se staly mementem a d ědictvím po první fázi fungování tábora, protože nová politika táborového managementu již kladla d ůraz na ústní, tedy osobn ější sd ělování podobného obsahu, jaký se do té doby objevoval na cedulích.301 O nich se zmínil v rámci popisu téže oblasti také Krzepicki: „Oblast mezi baráky [Entkleidungsplatz] , kde jsme sed ěli, byla hlídána ze všech stran. Op řeny o telefonní sloup stály dv ě velké cedule, které jsem si te ď poprvé p řečetl. ,Pozor, lidé z Varšavy!‘302 hlásaly velkými písmeny, na čež následovaly instrukce pro lidi, jako by p řijeli do normálního pracovního tábora. M ěli odevzdat sv ůj od ěv k odvšivení a desinfekci. Naše peníze a další majetek nám bude navrácen pozd ěji.“303

297 ARAD, s. 92. 298 KOGON, s. 218. 299 ARAD, s. 92. 300 CZARKOWSKI, s. 105. 301 Wirth prý v rámci reorganizace na řídil, aby byla výv ěska odstran ěna a p řistoupilo se k ústn ě oznamovací metod ě, na které m ěli participovat pracovní Židé jako tlumo čníci. ARAD, s. 99. 302 Text na cedulích byl napsán ve dvou jazykových mutacích: polské a n ěmecké. DONAT, s. 309. 303 Tamtéž, s. 84.

- 71 - 6.3 Totenlager a plynové komory

Totenlager, jak bývá ozna čována separovaná táborová oblast s plynovými komorami a masovými hroby, jinak také známá pod zna čením „druhý tábor”, pop ř. „tábor smrti”, či vyhlazovací oblast, p ředstavoval základ celé vyhlazovací Treblinky. V raném období byly jeho dominantou masové hroby a zd ěná budova s plynovými komorami, k nimž teprve v návaznosti na reorganiza ční intermezzo p řibyla v ětší stavba s vícero komorami, jež p řevzala dominantní statut oblasti, charakteristický až pro druhé funk ční období; to však již není p ředm ětem výzkumu aktuální práce. Totenlager byl podle n ěkterých teorií propojen s p řijímací oblastí tábora hadovitou uli čkou z ostnatého drátu, která byla nazývána „hadice” (v orig. „schlauch”), podle jiné teorie mohlo k vytvo ření této uli čky dojít až pozd ěji, stejn ě jako k přísnému odd ělení této části od zbytku tábora. Z řejm ě teprve v rámci reorganizace byl pak tento táborový sektor odd ělen náspem z půdy, o kterém Donat říká, že pozd ěji porostl travou. 304 Budova p ůvodních komor, jinak také zvaných malých (Rosenberg, 2003), pop ř. starých komor, sestávala ze t ří vlastních komor s přiléhající strojovnou. Existuje n ěkolik popis ů tohoto za řízení, z nichž jedním z nejd ůležit ějších je popis pocházející od Abrahama Krzepického, jenž stavbu s p ůvodními komorami popsal následovn ě: „[...] podlouhlá, nevelká cihlová stavba stojící uprost řed ,tábora smrti‘ [vyhlazovací oblasti] mě obzvlášt ě fascinovala: byla to plynová komora. [...] tato stavba byla obestoupena stromy. [...] všiml jsem si drátové zelené sít ě rozprost řené nad její st řechou, jejíž okraje nepatrn ě p řesahovaly p řes p ůdorys budovy. To mohlo sloužit jako ochrana p řed leteckými útoky. Pod sítí, na vrchu st řechy, jsem spat řil rozvod trubek. St ěny stavby byly pokryty betonem. [...] M ěl jsem možnost nahlédnout dovnit ř skrze jeden ze dvou masivních nabílených železných vchod ů, jenž byl otev řený. Vid ěl jsem p řed sebou nevelkou místnost. Vypadala jako oby čejná sprchovací místnost s veškerým příslušenstvím ve řejných sprch. St ěny místnosti byly pokryty malými, bílými dlaždicemi. Byla to hezká, čistá práce. Podlahu pokrývaly oranžové terakotové dlaždice. Ve stropu byl nainstalován poniklovaný kovový vodovod. To bylo vše. Pohodlná, hezká malá láze ň umíst ěná uprost řed zalesn ěné oblasti. Nic víc k vid ění tam nebylo. Ale jakmile jste se postavili naproti vchodu do této ,lázn ě‘, mohli jste spat řit hromady vápna, a za nimi ob ří, stále otev řené masové hroby. [...] Vedle ,lázn ě‘ byla velká truhla. [...] židovský ,dentista‘ u ní stával s klešt ěmi, prohlížel ústa každé mrtvoly a vytahoval zlaté zuby

304 Tamtéž, s. 300.

- 72 - nebo platinové korunky, pokud n ějaké objevil.“305 Na této výpov ědi je zajímavá především zmínka o zast řešení maskovanou sítí, které bývá zmi ňováno spíše v souvislosti s popisem plynových komor v Beł żcu. Bývalý hrobník Elijahu Rosenberg v rámci svého popisu p ůvodních plynových komor napsal, že barevnými dlaždicemi byly pokryty i st ěny komor, nikoli pouze podlaha, jak vypov ěděl Krzepicki. Takto si staré komory zapamatoval on: „[...] stavba postavená ze surových cihel zhruba velikosti stodoly. Jak jsem se pozd ěji dozv ěděl, byly to plynové komory, ve kterých umíral nespo čet lidí strašlivou smrtí. Stavba obsahovala tři odd ělení 306 p řibližn ě o velikosti normálního obývacího pokoje. Podlaha a polovina st ěny byly pokryty červenými dlaždicemi, na kterých nebyla vid ět krev, jež na st ěnách ulpívala. Ve stropu bylo zabudováno malé okno, neprodyšn ě uzav řené, které se neotvíralo 307 a p řes které se mohl dívat člov ěk, který řídil plynovací proces. Na strop ě byla krom ě toho ješt ě sprcha, skrze kterou však netekla voda. Jelikož bylo v komorách velmi temno, nebylo vid ět, že podél st ěn vedou roury o pr ůměru asi p ěti centimetr ů, jimiž proudil plyn – jednalo se o výfukový plyn z dieselového motoru. Do jedné komory bylo vtěsnáno čty ři sta lidí.“308 O pozorovacím okénku na st řeše komory se lze do číst i ve výpov ědi Oskara Strawczy ńského, který v ní reprodukoval popis plynových komor od v ězn ě zam ěstnaného v tomto táborovém sektoru: „Němec kontroluje proces ,práce‘ skrze malé okénko ve stropu. Když si je jist, že je každý uvnit ř mrtev, otevírá vn ější desky a mrtvoly vypadávají na betonovou rampu.“309 Jankiel Wiernik staré plynové komory nejprve popsal jako d řev ěný barák obstoupený ze všech stran ohradou, který se nacházel osam ěle na nádvo ří. 310 Vzáp ětí však doplnil, že ve skute čnosti se jednalo o zd ěnou budovu, která byla v dob ě jeho příjezdu (24. srpna 1942) odd ělena od tábora č. 1 (p řijímací oblasti) d řev ěnou st ěnou

305 Tamtéž, s. 105–106. 306 Tři malé plynové komory zaujímaly dohromady plochu 48 m 2. ARAD, s. 125. 307 B ěhem jednoho z prvních telefonických rozhovor ů, které vedl autor s Elijahu Rosenbergem v letech 2003–2006 se Rosenberg nechal slyšet, že si pamatuje na výjimku, kdy bylo zmi ňované okénko otev řeno, aby jím jeden z Ukrajinc ů (podle n ěho to byl Ivan Hrozný, ale s jistotou to říct nemohl), nalil dovnit ř malé komory chlór na skupinku n ěkolika desítek lidí, kte ří byli sou částí skupiny poko řených vzbou řených vysídlenc ů. Z autorova telefonického rozhovoru s Elijahu Rosenbergem (2003). 308 Výpov ěď E. Rosenberga „Das Todeslager Treblinka“ , Víde ň, 24. 12. 1947. Kopie výpov ědi in: GFH, 4494, 182, s. 4. 309 CYMLICH, STRAWCZY ŃSKI, s. 170. Pozorovací okno ve st řeše plynových komor lze vypátrat i u sobiborských plynových komor: „Bauer vypráv ěl svým kumpán ům o p říhod ě, kdy se nahá žena zeptala esesmana zavírajícího dve ře plynové komory: ,Co ten d ůstojník d ělá v okn ě na st řeše? Jak se m ůžeme mýt, když se sem dívá?‘“ BLATT, s. 59. 310 WIERNIK, s. 16.

- 73 - přiléhající ke zd ěné budov ě a tvo řící s její st ěnou koridor, kterým vstupovaly ob ěti do plynových komor.311 P ři pohledu z dolního tábora tak mohla stavba p ůsobit dojmem, že je celá d řev ěná, p řičemž ve skute čnosti byla ze d řeva pouze p řístavba. Wiernik ův popis by dále znamenal, že tehdejší imaginární hranicí mezi pozd ěji odd ělenými dv ěma táborovými částmi (Tregenza, 1993, pop ř. Mentz) byla v raném období práv ě (a pouze!) stavba s původními plynovými komorami, p řičemž však není jasné, zdali zde již tehdy existoval „schlauch“, který by vedl až ke vchodu do Wiernikem zmi ňovaného koridoru a který se objevuje na Laponderov ě plánu (Peter Laponder, 2004 312 ). Jestliže zde totiž tento „schlauch“ existoval již p řed stavbou nových plynových komor a byl napojen na staré plynové komory, pak musel být p ři jejich výstavb ě p řerušen, protože staveništ ě nových plynových komor se podle n ěkterých názor ů nacházelo p římo v jeho dráze. 313 Výstavba nových komor navíc probíhala paraleln ě s obnoveným extermina čním procesem, jak dokládá Wiernikovo sv ědectví, ve kterém říká, že b ěhem stavby p řijížd ěly každým dnem nové transporty, jejichž ob ěti byly po vysvle čení vod ěny ke zplynování do t řech starých plynových komor. Jejich cesta p řitom vedla přes jejich pracovišt ě.314 Bu ďto byl tedy „schlauch“ p řerušen, anebo vedl jinudy (Krzepicki), anebo tu dosud žádný nestál a ob ěti šly od svlékacího nádvo ří sm ěrem ke starým komorám p řím ější cestou, míjejíce staveništ ě, než jakou by musely ujít ve sm ěru zak řivení „schlauchu“. Poslední varianta samoz řejm ě za p ředpokladu, že tehdy ješt ě skute čně neexistovala žádná bariéra odd ělující tyto dv ě táborové části, která byla navršena teprve v dob ě reorganiza čního intermezza z vyhloubených jam ur čených k úklidu t ěl hnijících na území tábora, p řičemž následn ě za čaly být stav ěny nové plynové komory, ke kterým byl již projektován „schlauch“, další z atribut ů převzatých z Bełżcu, který tak mohl být „zlepšovákem“ dodaným sem spole čně s komorovým systémem otestovaným tamtéž. Přesto se výše nastín ěná hypotéza o „splývajících“ táborových úsecích a neexistenci „schlauchu“ v raném období jeví v konfrontaci s jinými sv ědectvími jako mén ě pravd ěpodobná (viz výše!).

311 Tamtéž, s. 17. 312 Srv.: Plán p řed říjnové Treblinky vyhotovený Peterem Laponderem pro ARC tým, www.deathcamps.org 313 Ve vysv ětlivkách Laponderova plánu p řed říjnové Treblinky se o „schlauchu“ do čítáme: „Roura“ (Povšimn ěte si její p ůvodní délky a také toho, že vedla p římo ke vchodu do starých plynových komor. Nové plynové komory byly postaveny tak, aby využily její polohu. Existují d ůkazy o tom, že vchod do staré plynové komory [sic!] se nacházel v téže linii se st řední chodbou nových komor). Plán p řed říjnové Treblinky vyhotovený Peterem Laponderem pro ARC tým, www.deathcamps.org, p řetisk nap ř. in: BAXTER, s. 128–129. 314 WIERNIK, s. 19.

- 74 - Podle Chrostowského nebylo umíst ění stavby s malými plynovými komorami p říliš dob ře promyšlené, protože hned nalevo od stavby se nacházely velké masové hroby, důsledkem čehož ob ěti p ři pohledu na n ě a zejména jejich obsah p řirozen ě panika řily. 315 Podobný problém s příliš exponovanými hroby se však ukázal také při pohledu zven čí, konkrétn ě ze strany železnice, vedoucí z vesnice Treblinka ve sm ěru Kosowa Lackého. Aby byl pasažér ům vlaku zabrán ěn pohled na masové hroby za táborovým oplocením, byla v rámci reorganizace systému naplánována výsadba menších strom ů nedaleko železnice, jež by vytvo řily p řírodní clonu mezi pasažéry a výjevy z extermina ční oblasti Treblinky. Treblinští sadisté, jak je nazval Krzepicki, pok řtili tuto „kamulflážní“ výsadbu stromk ů jako „školku“. 316 Zprvu byla u p ůvodních komor položena úzkokolejná dráha, jejíž koleje vedly k masovým hrob ům. Byly na nich vagóny, do kterých hrobníci pokládali zplynovaná těla pro p řevoz do jam.317 Ru čně posunovaná drezína, užívaná k přesunu mrtvol, však často vykolejovala a p řevracela se, a tak bylo nakonec rozhodnuto o úplném opušt ění této metody. 318 Tento zp ůsob nahradila jiná, snad ješt ě primitivn ější metoda, kdy byly mrtvoly nošeny do hrob ů na nosítkách (k tomu ú čelu byla zformována asi 40 členná skupina „nosi čů mrtvol“ (v orig. Leichentransport), která odnášela jednotlivé mrtvé na nosítkách 319 ), pop ř. ješt ě pozd ěji byly vle čeny prostým zp ůsobem na řemenech, 320 nicmén ě tyto posledn ě zmín ěné techniky se týkaly z řejm ě až provozu nových plynových komor. Rachel Auerbachová ve své práci „V polích Treblinky“ nastínila možný zp ůsob zabíjení v komorách tím, že po nastartování motoru nainstalovaného ve strojovn ě „lázn ě“ byla nejd říve použita sací pumpa, která m ěla za úkol odsát z interiéru komory vzduch, načež byla aktivována trubka pro p řívod výfukového plynu. 321 Donat ve své knize popisuje „starý plynovací d ům”, tedy p ůvodní plynové komory jako masivní cihlovou stavbu stojící na betonových základech, která obsahovala t ři

315 CHROSTOWSKI, s. 31. 316 DONAT, s. 107. 317 CHROSTOWSKI , s. 63. 318 ARAD, s. 96. Srv.: „Zpo čátku byly mrtvoly dopravovány do masových hrob ů na malých železni čních vagonech tla čených v ězni v běhu. Skute čnost, že vagony často vykolejovaly, zp ůsobila časté p řerušení provozu, v důsledku čehož byl tento zp ůsob dopravy opušt ěn a v ězni museli nosit t ěla do hrob ů vlastníma rukama. Nicmén ě ještě pozd ěji byly ustaveny dvou členné v ěze ňské skupiny, z nichž každá pokládala jednu nebo dv ě mrtvoly naráz na d řev ěná nosítka, s nimiž pak v ězni b ěželi k masovému hrobu.“ DONAT, s. 301. 319 Mitangeklagte belasten Franz: Mentz und Miete gestehen Beteiligung an Erschiessungen. Novinový výst řižek in: GFH, File 28646. 320 BEEVOR, s. 270. 321 DONAT, s. 35.

- 75 - plynové komory, z nichž každá m ěř ila 4 x 4 metry a byla vysoká 2,6 metru, dále komoru s dieselovým motorem a generátorem zajiš ťujícím sv ětlo pro celý tábor. Každá z komor se otevírala do d řev ěné chodby postavené p řed stavbou. Do této chodby vedlo několik schod ů, jimiž se vystupovalo k vchodovým dve řím do plynových komor, které měř ily 1,8 x 0,9 metr ů. Komory byly projektovány jako protiletecké kryty a jakmile se zav řely dve ře, došlo k jejich hermetickému ut ěsn ění. V prot ější st ěně každé komory byly padací dve ře vyrobené z fošen. Ty m ěř ily p řibližn ě 2,5 x 1,8 metru a otevíraly se zvenku na zp ůsob otevírání dve ří moderních garáží. Otevíraly se na betonovou plošinu, jež kompletn ě obkružovala stavbu a byla vysoká 70 centimetr ů. Podlahu plynových komor pokrývaly dlaždice a svažovala se sm ěrem k ramp ě. I zdi byly do ur čité výše pokryté dlaždicemi. Na strop ě každé komory vedly trubky se sprchovými hlavicemi, což m ělo navodit dojem, že se jedná o sprchy. Trubkami byl však do komor veden výfukový plyn vyráb ěný dieselovým motorem ve strojovn ě. Komory nem ěly vlastní osv ětlovací aparát. 322

6.4 Shrnutí

Tábor vypadal na sklonku srpna a po čátkem zá ří 1942 dle výpov ědí následovn ě: železni ční vle čka s přijímací oblastí, rampou a d řev ěným barákem bez oken a dve ří, podél jehož st ěn se t řídily v ěci p řivezené vysídlenci. Za tímto barákem se prostíralo pole s obrovským množstvím mrtvol a vyhloubených jam. Na zvláš ť oploceném svlékacím place, kterému dominovaly dva d řev ěné baráky, stál telefonní sloup a dv ě cedule s oznámeními obracejícími se jmenovit ě na varšavské Židy. Barák vpravo sloužil jako ubytovna pro d ělníky a disponoval separovaným odd ělením vyhrazeným pro pracovníky ozna čené červenými záplatami. U jeho podélné st ěny byla latrína. Barák vlevo sloužil k „odbavení“ žen. Kolem se povalovalo množství papír ů, hadr ů a všemožného haraburdí, podle Stanglovy výpov ědi však i drahokamy, zlato, šperky. 323 Na „poli s hroby“, zasazeném do prostoru mezi d řev ěným barákem na ramp ě, svlékacím placem a extermina ční oblastí, hloubil bagr jámy, které vznikly u vn ějšího oplocení t ři, v sousedství svlékacího placu, za barákem č. 26 pak jedna či dv ě. Ve všech byly mrtvoly, ale pouze v prost řední z nov ějších jam plál ohe ň, který stravoval spole čně s mrtvolami také odpadky. V této prost řední jám ě, která byla zaclon ěna zást ěnou,

322 Tamtéž, s. 300. 323 SERENY, s. 157.

- 76 - docházelo ke st řílení d ětí, zesláblých vysídlenc ů a starc ů a stala se základem budoucího „lazarettu“. Na území administrativní části tábora, tj. uvnit ř „n ěmeckého tábora“, jak tuto část nazýval Krzepicki, byly kasárna pro táborovou posádku a další budovy zajiš ťující táborový provoz, stejn ě jako skladišt ě v ěcí uloupených ob ětem, které bylo v pozd ější fázi táborových d ějin prom ěněno v nové v ěze ňské ubikace. Nedaleko zdejší studny se nacházely padací dve ře s okénkem, za kterým bylo vid ět sedícího Ukrajince. Jednalo se o jakýsi druh kobky pro ukrajinské strážné, kte ří se provinili proti táborovému řádu. 324 Dominantou extermina čního táborového sektoru byly již popsané plynové komory s dřev ěnou p řístavbou, na kterou se s nejvyšší pravd ěpodobností napojoval tzv. „schlauch“, stezka propojující tuto část se svlékacím placem. Budova komor se nacházela v zalesn ěné oblasti a z řejm ě byla zast řešena kamuflážní sí ťovinou, takže p ři pohledu shora nebyla zpozorovatelná. V těsném sousedství tohoto „srdce“ vyhlazovací oblasti byly hromady vápna a vyhloubené masové hroby s mrtvolami. Na hranici mezi „polem s hroby“ v dolním tábo ře (táborem č. 1) a extermina ční oblastí, horním táborem (táborem č. 2), strm ěla strážní v ěž. Další strážní v ěže se pak ty čily p ředevším v cípech táborového p ůdorysu. V extermina ční oblasti postupn ě vznikalo zázemí pro v ězn ě- hrobníky, kte ří zde pracovali, stravovali se a nocovali, nebo ť se vžil úzus, že v ězňů m z obou táborových částí byl vzájemný styk p řísn ě zakázán. 325

324 DONAT, s. 122. 325 WIERNIK, s. 18, 23.

- 77 -

Exkurzy

- 78 - 7 Po čátek vyhlazovací akce – Vyhlazování ješt ě p řed 23. červencem 1942?

Většina názor ů zabývajících se stanovením p řesného data po čátku vyhlazovací akce v Treblince se přiklání k interpreta čnímu modelu shodnému s následujícím tvrzením, které pochází ze soudního p řelí čení s Franzem Stanglem: „Vyhlazovací tábor Treblinka byl ur čen p ředevším k vyhlazení varšavských Žid ů. [...] Na základ ě dopisu, který poslal první táborový velitel Dr. Eberl komisa ři pro židovský obvod ve Varšav ě dne 7. července 1942, m ěl být tábor p řipraven 11. července 1942 a 23. července 1942 do n ěho dorazil první transport s 5000 Židy, který opustil varšavské ghetto dne 22. července 1942.“ 326 23. červenec, jakožto den p říjezdu prvního transportu do vyhlazovacího tábora Treblinka, je v ětšinou historik ů zabývajících se problematikou Treblinky považován za vícemén ě neoddiskutovatelný po čátek vyhlazovací akce. Otázkou však zůstává, zdali tento transport nereprezentoval „pouze“ zapo četí vyhlazovací akce varšavských Žid ů „ve velkém m ěř ítku“, p řičemž je možné, že n ěkteré menší a sporadické transporty p řijížd ěly do tábora již d říve. Touto eventualitu motivuje především stanovisko Ryszarda Czarkowského, jenž p řišel s nonkonformním tvrzením, že do tábora p řijížd ěly transporty již před „konzervativním“ termínem 23. července, což podep řel post řehy u čin ěnými na základ ě o čitého sv ědectví relevantních událostí. Cílem tohoto exkurzu však není stanovit p říjezd prvního železni čního transportu, ale jakéhokoli transportu, který mohl být v tábo ře p řijat p řed uvedeným červencovým datem a fakticky zapo čít vyhlazovací akci. Jedná se o zjišt ění p řípadných automobilových, ko ňských či p ěších transport ů, ale samoz řejm ě i d řív ějších železničních transport ů.

7.1 Czarkowski vs. Z ąbecki

Jedním z míst, které je nutné sledovat pozorn ěji ve snaze pokusit se odpov ědět na rozpor v dataci prvního transportu, je železni ční stanice Treblinka, vzdálená čty ři kilometry od vlastního tábora. Je známo, že v den onoho „ červencového“ transportu na stanici p ůsobili dva d ůležití n ěme čtí železni čáři: Rudolf Emmerich a Willi Klinzmann. 327 Z Emmerichova deníku vyplývá, že dohlížel na posunování rozpojených

326 Úryvek z rozsudku proti táborovému veliteli Treblinky, Franzu Stanglovi, Lfd.Nr.746, in: http://www1.jur.uva.nl/junsv/excerpts/746003.html, poslední vstup 2012. 327 ARAD, s. 91. Srv.: „Na stanici v Treblince odbavovali a p řijímali transporty stále dva spolehliví nacisté: Rudolf Emerich a Willy Klinzmann.“ KRAUS, KULKA, s . 80. Baxter uvedl, že o Klinzmannovi

- 79 - transportních vlak ů po trati ze stanice Treblinka do tábora. Esesáky, kte ří na ramp ě „červencový“ transport p řijali, byli SS-Unterscharführer Lothar Boelitz a SS- Unterscharführer Ernst Gentz. 328 Nedílnou sou částí stani čního personálu pak byl polský výprav čí Franciszek Z ąbecki ( čti Zombecky), jehož pam ěti vydané v roce 1977 pod názvem „Wspomnienia dawne i nowe“329 p ředstavují jeden z nejd ůležit ějších pramen ů týkajících se transport ů p řijížd ějících do Treblinky, a zejména na jejich základ ě bývá první transport dorazivší do tábora datován na 23. července 1942. Nejzásadn ějším oponentem Z ąbeckého tvrzení je pak bývalý v ěze ň trestanecké pracovní Treblinky I, Ryszard Czarkowski, který uvedl: „Jako bývalý v ěze ň Treblinky I s naprostou jistotou tvrdím, že datum [prvního transportu 23. července 1942] není pravdivé. Už v kv ětnu a červnu 1942, kdy nás vozili železni čními plošinami na práci do Małkinie nebo na tzv. siedlckém most ě na řece Bug, jsem vid ěl Židy p řivážené automobily. S naprostou jistotou p řijížd ěly v červnu 1942 do Treblinky II transporty Žid ů v nákladních zam řížovaných vagonech. [...] Je možné, že 22. července [sic!] p řijel první transport Žid ů z varšavského ghetta, ale z jiných m ěst byli s naprostou jistotou přiváženi již mnohem d říve.“ 330 Czarkowského kniha „Cieniom Treblinki“, ze které pochází p ředchozí citace, vnáší do problematiky ur čení prvního transportu zna čný rozpor. Czarkowski se v ní pokusil o analýzu nejen Z ąbeckého názor ů, ale i názor ů jiných, ve své dob ě p ředních odborník ů na problematiku Treblinky, Zdzisława Łukaszkiewicze či Stansiława Wojtczaka.331 Zpochybnil hodnov ěrnost Z ąbeckého sv ědectví s poukazem na skute čnost vzájemných obsahových rozpor ů. Ząbecki totiž nesepsal pouze výše zmín ěné pam ěti, ale také vypovídal v procesech týkajících se Treblinky, pop ř. poskytl rozhovory r ůzným zainteresovaným osobám. Zm ěny, resp. nesrovnalosti v jednotlivých sv ědectvích byly podle Czarkowského zap říčin ěny konfrontací Z ąbeckého vlastních vzpomínek s výpov ěď mi jeho koleg ů železni čářů , stejn ě jako mohly být ovlivn ěny pozd ějším studiem železni čních dokument ů.332 Mimo jiné i proto nabývá Czarkowski pochybností, co se tý če hodnov ěrnosti Z ąbeckého záv ěrů. Sám pak p ředkládá výpov ědi jiných

v sou časnosti „neexistují žádné oficiální záznamy, ale ví se, že v Treblince do časn ě sloužil patrn ě jako strážný.“ BAXTER, s. 156. 328 Tamtéž, s. 152, 58. 329 ZĄBECKI, Franciszek, Wspomnienia dawne i nowe, Warszawa 1977. 330 CZARKOWSKI, s. 21. 331 Tamtéž, s. 189. 332 Tamtéž, s. 194.

- 80 - sv ědk ů, aby jimi podpo řil své vlastní p řesv ědčení u čin ěné na osobní zkušenosti, které je v rozporu s konzervativním prost ředím. Ve své knize uvádí výpov ěď Poláka Jana Sułkowského, jejíž obsah je pro zkoumanou otázku velice zajímavý: „Ukrajinská stráž vykonávala popravy hned po vykopání jam, což bylo na po čátku června nebo kv ětna 1942. Dozv ěděl jsem se od židovských káp ů, že plynují lidi v komorách ,“333 z čehož vyplývá, že docházelo-li již tehdy k plynování, mohly tyto ob ěti pocházet (a nejspíše pocházely) ze starších transport ů, a ť již složených z nákladních automobil ů, povoz ů, p ěších transport ů či železni čních transport ů. Stejn ě zajímavý je i fakt, že již v takto raném období docházelo k „popravám“, tedy vyhlazování, realizovaném ukrajinskými pomocnými jednotkami. Na dalších stránkách své knihy Czarkowski shrnuje: „22. července 1942 [...] odjížd ějí z varšavského ghetta [...] první vlaky do vyhlazovacího st řediska v Treblince II, kde akce usmrcování Žid ů za čala již v červnu 1942,“334 což je rezolutní Czarkowského tezí týkající se po čátku vyhlazování, jež bylo úzce spjato s příjezdem prvních transport ů do tábora. Dále Czarkowski konstatuje, že: „Za po čátek prvního období p řijímám den 20. června 1942. V dubnu 1942 se za čalo se stavbou vyhlazovacího st řediska za pomoci Žid ů a skupiny Polák ů z trestaneckého tábora Treblinka I. [...] Našt ěstí ješt ě žije korunní sv ědek, který m ůže podpo řit mé závěry, jež se týkají zmín ěného data, Jan Sułkowski, který poskytl 20. ledna 1945 výpov ěď p ři procesu se zlo čincem Ludwigem Fischerem. Jan Sułkowski, který byl do Treblinky I uv ězn ěn 19. kv ětna 1942, již za dva dny pracoval ve skupin ě v ězňů – Polák ů, stav ějících vyhlazovací st ředisko. Sułkowski vypov ěděl, že vid ěl, jak kolem 22. kv ětna 1942 p řijel první transport Žid ů čítající tak řka 800 osob. Do konce svého pobytu v trestaneckém táboře, kdy [v rámci trestu] pracoval ve st ředisku smrti, vid ěl sv ědek transporty čítající sumu okolo 20 000 lidí, z nichž bylo asi 17 000 vyvražd ěno. [...] 25. června už existovaly, a proto musely fungovat, plynové komory. [...] V té samé dob ě, jenomže od po čátku kv ětna téhož roku, jsem byl [Czarkowski] vězn ěm Treblinky I, pracoval jsem v pískovn ě, pozd ěji na kolejích v Małkinii a p ři výstavb ě tzv. siedlckého mostu na Bugu. V červnu a v červenci 1942 jsem sám vid ěl p řijížd ějící transporty Žid ů v nákladních vagonech na stanici Treblinka. V tomto období p řijížd ěl nejmén ě jeden transport denn ě, a není vylou čeno, že i více, protože jsem na stanici Treblinka, kam jsme byli voženi na práci, vid ěl vlaky na dvou,

333 Tamtéž, s. 81–82. 334 Tamtéž, s. 90.

- 81 - dokonce i t řech záložních kolejích. V té dob ě taktéž p řijížd ěly transporty ,vysídlenc ů‘ jedoucích osobními vagony. Potvrzuji výpov ěď Jana Sułkowského, naproti tomu se divím, že se o tak z řejmých faktech nezmi ňuje výpravčí Franciszek Z ąbecki, který ve své knize píše, že vyhlazovací tábor byl v roce 1942 činný od 23. července.‘“335 Je také nutné p řipustit, že se Ząbecki odvolával pouze na ty železni ční transporty, které si v rámci okolností vynutily pr ůjezd stanicí Treblinka, p řičemž tak tomu nemuselo být vždycky, zvlášt ě v případ ě, kdy n ěkterý transport p řijížd ěl z opa čného sm ěru. Je totiž otázkou, zdali musel každý transport mí řící do lágru smrti projet železni ční stanicí Treblinka, anebo n ěkteré z transport ů p řijížd ějících z jiného sm ěru, tedy takové, které stanicí neprojížd ěly, mohly být do tábora expedovány mimo „odbavovací“ proceduru treblinské stanice, kde m ěl Z ąbecki pracovišt ě. Jak mohl navíc Ząbecki v ědět, který z přijížd ějících a na stanici se objevivších transport ů mí ří do kárné Treblinky, jež fungovala už od roku 1941, a který do vyhlazovacího st řediska, jež teprve za čínalo fungovat? Zna čení na transportech totiž nemuselo být v raném období zcela ur čující. To, co se d ělo „tam v lese“, jinými slovy, kde který transport skon čil, nemohl Z ąbecki v ědět, nebo ť byl od „místa činu“ vzdálen na čty ři kilometry! Je docela logické, že práv ě v ězni trestanecké Treblinky, mezi n ěž pat řil Czarkowski, měli daleko lepší kontrolu nad po čátkem vyhlazování v nedalekém zánovním tábo ře, nebo ť práv ě oni se ve velké mí ře podíleli na jeho výstavb ě. Ve vzpomínkách sepsaných roku 1943 n ěkdejším židovským v ězn ěm trestanecké Treblinky, Isrelem (Sruelem) Cymlichem, jenž v nich datuje svoji návšt ěvu Varšavy p řed polovinu července 1942, stojí: „Byl jsem ve Varšav ě a stal jsem se sv ědkem odjezdu prvního transportu z ulice Gęsia. Lidé říkali, že odjížd ěl do pracovních tábor ů; nikdo však nev ěděl, že se jednalo o první experiment masového zabíjení a pálení [sic!] t ěl v Treblince.“ 336 Autor výpov ědi jasn ě poukazuje na to, že k této události došlo d říve než 15. července 1942. Byl snad tento transport jakýmsi p řípravným transportem p řed nadcházejícím spušt ěním velké vysídlovací akce varšavských Žid ů do Treblinky, anebo se Cymlich spletl v dataci a transport uspíšil? A pro č by m ěl mít práv ě Cymlich pravdu? Jak mohl v ědět, že transport z Varšavy mí řil do Treblinky II, když sám přijel do sousední Treblinky I až v srpnu 1942? Je však možné, že se souvislosti dozvěděl od v ězňů ze svého tábora, kte ří se podíleli na výstavb ě likvida čního lágru, jak napovídá následující citace: „V ětšina obyvatel tohoto baráku (C) byli n ěme čtí a čeští Židé, kte ří sem byli p řivezeni p řed

335 Tamtéž, s. 191–192. 336 CYMLICH, STRAWCZY ŃSKI, s. 25.

- 82 - stavbou tábora smrti. Dlouhou dobu pracovali na výstavb ě druhého tábora, aniž by tušili, co stav ějí. Kontingent, jenž tam chodil na práci, byl zván ,T-skupina‘, vyslovuj Tej. V ězni si ono ,T‘ vysv ětlovali tím, že znamenalo Treblinku nebo technickou skupinu. Nevěděli, že název T-skupina byl ur čen pro tábor smrti b ěhem výstavby: tzv. T-Halle, anebo, pokud budu ješt ě p řesn ější: Tothalle [hala smrti] .” 337 Jedním z primárních motiv ů, které Czarkowského p řivedly k revizi konzervativní treblinské historie, zejména pokud jde o období prvních transport ů, je jeho explicitní zám ěr „zvýšit” oficiáln ě uvád ěná čísla celkových ob ětí Treblinky, k čemuž má dopomoci precizní rozpracování periodizace táborových d ějin na základ ě frekven čních a kvalitativních specifik transport ů, stejn ě jako snaha (a velmi úsp ěšná) o nový náhled na táborovou historii, jež je až energicky inovativní práv ě ve své snaze revidovat tradi ční výklad treblinských d ějin. Co se tý če jiných než železni čních transport ů, které mí řily do Treblinky, pak je známo, že „ob čas p řicházely do tábora sporadické transporty cikán ů, které p řijížd ěly výhradn ě na nákla ďácích, nebo na povozech, a to stejn ě jako Židé z okolí Treblinky.“ 338 To se shoduje s Grossmanovým popisem p říjezdu asi tisíci členné skupiny cikán ů z Besarábie, kte ří p řišli p ěšky, p řičemž se za nimi táhla karavana ko ňských povoz ů.339 I s takovými transporty je nutné p ři ur čení po čátku transportní akce po čítat. Vzhledem k dané problematice je velice p řínosná výpov ěď Oskara Bergera, který byl do Treblinky deportován z ghetta v Kielcích v červenci 1942, i když není z řejmé, v který den p řesn ě. Berger hovo ří o tom, že v tábo ře byli nazí lidé ur čení k vyhlazení vedeni lesem k otev řeným jámám. „Ve skupinkách, držíce se za ruce, jako by nastupovali k tanci v kole, byli postaveni nad vybagrované hroby. Členové SS [...] tyto neš ťastníky posílali výst řelem do zátylku na onen sv ět. [...] V pr ůběhu týdn ů, co jsem pracoval v Treblince, byla krom ě toho v lese postavena malá cihlová budova. Na cestě k této budov ě stála tabule s nápisem ,Ke koupeli‘.” 340 Znamená to, že k hromadným popravám zde docházelo ješt ě p řed dokon čením plynových komor, jejichž existenci zmi ňuje Czarkowski již k 25. červnu 1942?

337 Tamtéž, s. 32. 338 CHROSTOWSKI, s. 59. Anebo jak uvádí Donat: „Další Židé, kte ří žili v okolí Treblinky, p řijížd ěli do tábora na ko ňských povozech a nákla ďácích, stejn ě jako cikáni.“ DONAT, s. 296. 339 BEEVOR, s. 272. 340 KOGON, s. 219. Je však možné, že Berger byl do Treblinky deportován až v srpnu 1942 (WEBB, CHOCHOLATÝ, s. 232), což by nazna čovalo, že se stal sv ědkem hromadných poprav zast řelením v důsledku poruchovosti p ůvodních plynových komor, a že nová stavba (přestože se o ní zmi ňuje jako o malé) byly ve skute čnosti nové plynové komory.

- 83 - Jestliže Berger uvádí správn ě časovou posloupnost, tedy že do tábora p řijížd ěly transporty ješt ě p řed dostav ěním budovy s plynovými komorami, p řičemž sám p řijel jedním z nich, pak by to znamenalo, že bu ď nebyly komory v dob ě krátce po zapo četí „regulérních” transport ů z varšavského ghetta ješt ě p řipraveny k operaci, anebo že Berger p řijel do tábora p řed p říjezdem oficiáln ě a konven čně zmi ňovaného prvního železni čního transportu 23. července 1942. Z toho by logicky vyplývalo, že do tábora přijížd ěly transporty již p řed tímto datem a ob ěti tehdy byly b ěžně hromadn ě st říleny nad otev řenými masovými hroby po vzoru techniky aplikované na východ ě jednotkami zvanými . Vále čný zpravodaj Rudé armády Vasilij Grossman poznamenal, že v dob ě výstavby malých plynových komor p řijelo n ěkolik vlak ů s vysídlenci, kte ří byli zabíjeni sekyrami, kladivy a kyji, protože esesáci necht ěli st řílet, aby neprozradili ú čel Treblinky,341 což op ět potvrzuje Czarkowského stanovisko o d řív ějších transportech. Ząbeckého tvrzení naopak potvrzuje výpov ěď vesni čana Czesława Borowého, který v dokumentu Clauda Lanzmanna Shoah vzpomíná na první transport Žid ů z Varšavy, o kterém hovo ří jako o „něč em zcela novém“, z čehož lze usoudit, že železni ční transport s Židy p řijel poprvé na stanici Treblinka skute čně až 23. července a n ěco podobného zde nem ělo precedens. Lidé se divili, co se s nimi stane, uvedl Borowi a dodal: „Jasn ě, že budou zabiti, ale nikdo ješt ě nev ěděl jak?“ 342 Jak vyplývá z této výpov ědi, ale i mnoha dalších, včetn ě následující citace, první transport zahajující vysídlovací akci z Varšavského ghetta odtud skute čně odjel 22. července 1942, aby do Treblinky dorazil následující den: „[...] dvacátého druhého je [Adam Czerniaków, p ředstavitel Judenratu ve Varšavském ghettu, který zodpovídal za shromaž ďování transport ů] zavolán Sturmbanführerem Höflem, jenž má na starost záležitosti spojené s vysídlením [...] Höfle mu říká [že] dvacátého druhého [má za čít vysídlovací akce]. Czerniaków je tak rozrušen, že neuvádí [do deníku, který si vedl od po čátku války] správn ě data – místo aby uvedl 22. července 1942, uvádí 22. července 1940. [...] A dnes ve 4 odpoledne musí být dodán kontingent šesti tisíc Žid ů [k vypravení do Treblinky] . A tato kvóta bude denním minimem.“ 343 Na treblinské stanici stáli 23. července 1942 čty ři d ůstojníci SS (je pravd ěpodobné, i když nedoložené, že mezi nimi byl i velitel Eberl) s n ěmeckými železni čáři. Vlak

341 BEEVOR, s. 270. 342 LANZMANN, s. 18. 343 Tamtéž, s. 175.

- 84 - dorazil v půl desáté dopoledne. 344 Následovaly nezbytné úkony spojené s přípravou transportu na expedici p římo do vyhlazovacího st řediska. Wolf Sznajdman, který popsal příjezd tohoto transportu do tábora, jej v souladu se Z ąbeckého stanoviskem datuje na konec července, p řičemž je nutné p řipomenout, že se Sznajdman podílel na výstavb ě tábora a tudíž byl dob ře obeznámen s chronologickým uspo řádáním událostí spojených s jeho zprovozn ěním: „Pamatuji si datum p říjezdu prvního transportu: ,Tišebuv‘ ke konci července. Netušili jsme, kdo p řijel. Vid ěli jsme, že tam jsou ženy s d ětmi. Odd ělili nás od transportu. Jak se ukázalo, vzali černé [?] pracovníky do druhého tábora k mrtvolám, a my jsme dokon čovali stavební práci. V ůbec jsme netušili, že ty lidi p řivezli na popravu. Nejprve jim dovolili vstoupit do barák ů na prostranství, kde jim rozkázali vysvléct se. Od barák ů vedla cesta do ,koupele‘, tj. do plynové komory. ”345 Oskar Strawczy ński se ve svých pam ětech odvolává na spoluv ězn ě Herszela Jabłkowského, který p řijel do Treblinky 18. června 1942, v období p řed prvními transporty. „Podle n ěj p řijel první transport na Tiša B‘Av v roce 1942 (23. července).” Jabłkowski, stejn ě jako Sznajdman, se podílel na výstavb ě vyhlazovací Treblinky, kde kopal první masový hrob. 346 Jestliže však uvádí sv ůj p říjezd do Treblinky na 18. června, zatímco tvrdí, že první transport dorazil až 23. července, je dost možné, že onoho června p řijel nejprve do trestanecké Treblinky. Nicmén ě i on potvrzuje Z ąbeckého záv ěry. Na základ ě tohoto exkurzu lze vyvodit, že žádný velký železniční transport do vyhlazovací Treblinky p řed 23. červencem 1942 z řejm ě nep řijel, a jestliže ano, pak se s nejv ětší pravd ěpodobností jednalo o sporadické transporty, p řičemž je z řejmý zásadní problém, a sice, jak správn ě rozlišovat mezi transporty sm ěř ujícími do kárné Treblinky a t ěmi, které mohly být p římo ur čeny pro vyhlazovací Treblinku, zvlášt ě tehdy, když je známo, že práv ě v konstruk ční fázi vyhlazovací Treblinky docházelo k velké migraci pracovní síly od čerpávané trestanecké Treblince. P řesto zde existuje vysoká pravd ěpodobnost příjezdu jiných než železni čních transport ů, zpravidla t ěch p ěších, pop ř. karavan, p řivážejících s sebou pracovní sílu z bezprost ředního okolí tábora. Zásadním problémem p řitom z ůstává, nakolik p řesná a v ěrohodná jsou sv ědectví nejd ůležit ějšího oponenta „pozdn ě červencové datace“ prvního transportu, Ryszarda Czarkowského. Jak je ze souboru výše uvedených informací, vztahujících se ke

344 CHROSTOWSKI, s. 57. 345 Sv ědectví Wolfa Sznajdmana, YVA 03/560, s. 1. 346 CYMLICH, STRAWCZY ŃSKI, s. 171.

- 85 - zkoumané problematice, patrné, v otázce stanovení data skute čně prvního transportu stále figuruje mnoho nesrovnalostí a nejasností.

- 86 - 8 Životopis MUDr. George Rolfa Irmfrieda Eberla

Doposud nejpodrobn ěji v ědecky zpracovaný životopis Irmfrieda Eberla je dílem rakouského lektora Michaela Grabhera,347 který zpracovává Eberl ův život od jeho útlého d ětství až do smrti v roce 1948. Iniciativa, jež Grabhera p řim ěla k sepsání díla, nepochybn ě vyplynula z faktu, že, jak se nechal sám slyšet, do roku 2006 neexistovala ucelen ější práce zabývající se touto d ůležitou osobností holocaustu, a také ze skute čnosti, že jeho profesní p ůsobišt ě se krylo s místy, kde se Eberl zdržoval v po čátcích své životní kariéry. Je to p řirozen ě práv ě Grabherova práce, kterou lze považovat za základní pramen pro konstituci Eberlova životopisu, nicmén ě zpravidla pro období, které jeho p ůsobnost ve funkci velitele Treblinky zasazuje do širšího biografického rámce, aniž by zde byla patrná snaha o hlubší analýzu Eberlovy role v tábo ře, jež by p řesahovala dosavadní výzkum. Grabherova kniha sestává z deseti kapitol, z nichž pouze sedmá se zabývá výhradn ě Eberlovou činností v Treblince a je nazvána: „Držitel rekordu“ v plynování – velitel vyhlazovacího tábora Treblinka (v orig. „Rekordhalter“ im Vergasen – Kommandant des Vernichtungslager Treblinka ). Čítá na dvacet stran z celkového rozsahu knihy 127 str. Jsou zde hojn ě využívány p řepisy Eberlovy korespondence archivované dnes v Hessiches Hauptstaatsarchiv Wiesbaden či v Staatsarchiv Ludwigsburg. Podle vn ější kritiky originál ů, učin ěné autorem diplomové práce, které mu byly poskytnuty Alexanderem Abdem z Hessiches Hauptstaatsarchiv Wiesbaden, je Eberl psal v ětšinou na stroji. Pouze srpnový dopis z roku 1942, který adresoval své žen ě z Treblinky, a ve kterém se zmi ňuje o pochvale za vedení tábora, je psán Eberlovou rukou 348 a z grafologického hlediska by snad mohl prozradit mnohé o této nechvaln ě proslulé personě holocaustu. Irmfried Georg Rolf Eberl (tak zn ělo jeho celé jméno) se narodil 8. zá ří 1910 v Bregenzu na Bodamském jeze ře. M ěl dva starší bratry, nejstaršího Haralda, jehož považoval za sv ůj vzor a Ekharda. Matka se jmenovala Theresia Josefina Eberlová, otec, který byl inženýrem, se jmenoval Josef Franz Eberl. 15. června 1928 odmaturoval Irmfried jako sedmnáctiletý a zárove ň nejmladší ze svého t řídního ro čníku na Bregenzském gymnáziu. P ůvodn ě m ěl v plánu studovat práva, ale nakonec se rozhodl

347 GRABHER, Michael, nar. 1975 v Lustenau/Voralberg. Vystudoval germanistiku a historii v Innsbrucku, kde promoval v roce 2004. P ůsobil jako u čitel na Obchodní akademii v Bregenzu, krom toho je publicistou, autorem a lektorem. GRABHER, z obálky knihy. 348 Rukopisný dopis z 3. 8. 1942 napsaný v Treblince, HHW, od ď. 631a, N°1631 (III/683/7).

- 87 - pro studia medicíny. Na medicín ě v Innsbrucku vstoupil v prvním semestru 28/29 do radikálního buršáckého studentského spolku Germania, čímž navázal, po vzoru svého bratra Haralda, na p říslušenství k některému z vlasteneckých spolk ů. Již na gymnáziu byl členem spolku Nibelungia, na jehož založení se Harald podílel. V pr ůběhu let 1928– 1935 se zvolna vychylovalo t ěžišt ě jeho národnostního sebeur čení, které p ůvodn ě přirozen ě vycházelo z identity „Rakušana“. Pozd ěji se však cítil jako „Rakušan-Němec“ a nakonec zcela p řilnul k identit ě „N ěmce“. Dne 8. prosince 1931 vstoupil do strany NSDAP s členským číslem 687 095. Po čátkem kv ětna 1933 však byla v Rakousku NSDAP zakázána. V roce 1935 promoval Eberl na doktora medicíny. Od února 1935 pak pracoval na 2. léka řském odd ělení nemocnice Rudolfova nadace ve Vídni, poté v tuberkulózním sanatoriu Grimmenstein, kde z ůstal do b řezna 1936. Ve stejném roce p řesídlil do Německa, kde mu byl p řid ělen statut politického uprchlíka č. 13 943. Zde byl nejprve zam ěstnán v hygienickém muzeu, kde se od roku 1933 po řádaly propagandistické výstavy podbarvené nacionáln ě-socialisticky orientovanou rasovou ideologií. Dále pracoval na poliklinice v Dráž ďanech-Neustadtu a od kv ětna 1936 do 31. b řezna 1937 ve státní nemocnici v Dessau. V lét ě 1937 se stal asistentem v sanatoriu Birkenhaag v Berlíně-Lichtenrade, aby následn ě zm ěnil své p ůsobišt ě nástupem do zam ěstnání v Hlavním zdravotním úřadu v Berlín ě. Od února 1940 byl činný v „Gemeinnützige Stiftung für Anstaltpflege“ (T4). 349 Ve stejném m ěsíci se hlásil do služby ve Státní nemocnici v Brandenburgu na Havole (jednom ze šesti nejvýznamn ějších st ředisek provozujících program „eutanázie“), s níž m ěl již p řinejmenším jednu zkušenost, během které se účastnil „testovacího zabíjení“ pacient ů. Nakonec zde získal pozici vedoucího „vraždícího doktora“. Mimo dohledu nad vlastním zabíjením pacient ů bylo jeho pracovní náplní také organizování transport ů do tohoto braniborského st řediska smrti. V listopadu 1940 p řestoupil do typologicky obdobného st řediska Bernburg na Sále, taktéž v pozici vedoucího „sektoru smrti“. 350 Kariéru ve st řediscích smrti však z řejm ě odstartoval v Grafenecku, dalším ze šesti zmín ěných st ředisek, kde se podle výpov ědi sestry Pauline Kneisslerové objevil v roce 1940 za ú čelem „zaškolení se tu (pro práci

349 GRABHER, s. 7–36. 350 LEY, Astrid, HINZ-WESSELS, Annette (ed.), The “Euthanasia Institution” of Brandenburg and der Havel. Murder of the ill and handicaped during National Socialism , Berlin 2012, s. 119, 122.

- 88 - s plynem, E. Klee).“ 351 Eberl také podepisoval úmrtní listy zasílané p říbuzným ob ětí, v nichž užíval pseudonymu Dr. Schneider.352 Po krátkém pobytu na východní front ě, v rámci aktivit pro organizaci Todt v minském regionu (leden–březen 1942), jež m ěly sestávat z údajné evakuace ran ěných německých voják ů,353 byl v dubnu 1942 odeslán na zaškolovací kurz do vyhlazovacího tábora Sobibor, kde se seznámil s povinnostmi velitele, které měl následn ě zúro čit v plánovaném tábo ře Treblinka. 354 Jeho pobyt v Sobiboru lze prokázat korespondencí, kterou odtud odeslal nap ř. do Bernburgu. 355 V Treblince se Eberl stal tzv. prvním opera čním velitelem a byl sem definitivn ě přemíst ěn nejspíše v druhém červencovém týdnu roku 1942, s jistotou lze tvrdit, že tomu nemohlo být d říve než 29. června, nebo ť dopis z tohoto data, který pochází ješt ě z Varšavy, hovo ří o budoucím p řeložení. 356 Datace Eberlova dalšího dopisu, také ješt ě odeslaného z Varšavy, je 7. července.357 Wehrmachtfahrschein datovaný na 22. srpen 1942,358 který je podepsán Eberlem jakožto SS-Untersturmführerem a Kommandoführerem SS-Sonderkommanda Treblinka, naopak dokazuje, že tou dobou byl Eberl stále ve funkci táborového velitele. Existuje však další Wehrmachtfahrschein, tentokrát datovaný na 9. zá ří 1942,359 který byl vyhotoven v Treblince a je taktéž podepsán Eberlem, což je v rozporu s rozší řeným p ředpokladem, že Eberl opustil

351 KLEE, s. 97. 352 LEY, HINZ-WESSELS, s. 120. 353 Existují však domn ěnky, že se zde pod vedením Viktora Bracka podílel na zabíjení t ěžce nemocných německých voják ů. Tamtéž, s. 123. 354 V Chrostowského práci se objevuje p řekvapivé, avšak nanejvýš pochybné tvrzení, které navíc není nijak podloženo (chybí uvedení zdroje, ze kterého autor čerpal), o tom, že „dalším krokem v Eberlov ě ,karié ře‘ byl experimentální vyhlazovací tábor v Chelmu, kde byl po krátkou dobu velitelem. Z Chelmu byl p řesunut do Treblinky.“ CHROSTOWSKI, s. 36. Nejenže m ěl autor p ři uvád ění názvu místa nepochybn ě na mysli vyhlazovací tábor ve vesnici Chełmno nad Nerem ve Warthegau, n ěmecky Kulmhof am Ner, který se nachází v centrálním Polsku a nikoli na východ ě jako v ětší m ěsto Chełm, ale zřejm ě zam ěnil i samotný tábor Chełmno za vyhlazovací tábor Sobibor, kde sice Eberl nebyl velitelem, ale alespo ň zde prošel školením. Je také možné se domnívat, že Chrostowski zde čerpal z Donata, který uvádí: „Po založení tábora Chełmno zde Eberl krátce sloužil jako velitel, na čež byl pov ěř en výstavbou tábora v Treblince.“ DONAT, s. 274. A čkoli je t ěžké ur čit, odkud čerpal Donat tuto informaci, p řičemž pominul prokazatelný Eberl ův pobyt v Sobiboru p řed událostmi vedoucími k jeho definitivnímu p řeložení do Treblinky, Chrostowski z řejm ě tuto informaci nekriticky p řevzal a navíc ješt ě zam ěnil Chełm s Chełmnem. 355 Strojopisný dopis z 26. 4. 1942 napsaný v Sobiboru, HHW, od ď. 631a, N°1631 (II/166, 86, 87). Dopisní hlavi čka obsahuje vedle personálií: „z. Zt. SS-Arbeitslager Sobibor“. 356 Strojopisný dopis z 29. 6. 1942 napsaný ve Varšav ě, HHW, od ď. 631a, N°1631 (III/683/5, 147) . 357 Kopie dopisu je pro českého zájemce k dispozici v obrazové p říloze in: GLAZAR, s. 378. 358 WEBB, CHOCHOLATÝ, s. 424. Dokument pochází z YVA. Navíc existuje prázdná obálka nadepsaná Eberlovým rukopisem a adresovaná jeho ženě Ruth, jež je datována na 25. srpna 1942 a nese razítko SS-Sonderkommando Treblinka. TREGENZA, s. 64, pozn. 13. 359 WEBB, CHOCHOLATÝ, s. 425. Dokument pochází z YVA.

- 89 - Treblinku na konci srpna 1942, pop ř. na za čátku zá ří 1942.360 Stejn ě tak se má za to, že po odchodu z Treblinky se Eberl vrátil do N ěmecka, čemuž však odporuje poznámka uvedená Michaelem Tregenzou, která odkazuje na Eberl ův dopis z 11. ledna 1943, ve kterém Eberl píše veliteli trestné pracovní Treblinky van Eupenovi 361 : „A jelikož odtud v brzké budoucnosti odejdu...“ což m ůže znamenat, že tou dobou byl stále ješt ě n ěkde „na Východ ě“.362 Znamenalo by to, že po Treblince neodjel bezprost ředn ě do Německa, konkrétn ě do Bernburgu,363 ale ješt ě n ějakou dobu, a za ne zcela vyjasn ěných okolností, setrval v Polsku, i když ne p římo v Treblince. Na druhou stranu je z dochovaných dokument ů patrné, že byl zp ět v Bernburgu nejpozd ěji práv ě v lednu 1943, možná i dříve. Zde za čal vyvíjet zna čnou profesní aktivitu, která pokra čovala n ěkolik dalších měsíc ů.364 Dne 31. ledna 1944 obdržel povolávací rozkaz k vojenské služb ě. Byl p řiřazen k výcvikovému bataliónu 203 v Berlín ě-Špandav ě, kde absolvoval základní výcvik. Jeho žena Ruth byla v rámci svého zam ěstnání u DAF-Auslandsorganisation ( Deutsche Arbeitsfront ) p řemíst ěna do Rumunska, kde byla ze zdravotních d ůvod ů hospitalizována v bukureš ťském lazaretu pro Luftwaffe. Zde také 30. července 1944 zem řela. (Ruth nemohla mít d ěti, což ji velmi trápilo a spole čně se svým mužem hledali řešení, jak tento problém vy řešit, mimo jiné využila ozdravného pobytu v Mariánských Lázních). V říjnu 1944 byl Eberl na čty ři týdny p řemíst ěn z Berlína na zdravotnické školení a od ledna následujícího roku byl nasazen na frontu. Po čátkem dubna 1945 upadl na západní front ě do amerického zajetí a byl poslán do tábora pro vále čné zajatce v Dietersheimu poblíž Bingenu, kde pracoval v tuberkulózním odd ělení. V červenci byl propušt ěn a po konci války se usadil v Blaubernu. V říjnu 1946 se oženil se svou novou p řítelkyní Gerdou P., která mu v kv ětnu 1947 porodila syna. V lednu 1948 byl mimo jiné (na fotografiích jej identifikovalo n ěkolik jeho koleg ů ze st ředisek „eutanázie“) na základ ě knihy Eugena Kogona Der SS-Staat , ve které figurovalo jeho jméno, v souvislosti

360 Srv.: „Dr. med. Irmfried Eberl [...] byl zbaven velení jen n ěkolik týdn ů po zapo četí likvida ční procedury, pravd ěpodobn ě na konci srpna nebo za čátkem zá ří 1942.“ DONAT, s. 303. 361 Eberl udržoval s velitelem kárné Treblinky Theodorem van Eupenem pom ěrn ě úzký a z řejm ě p řátelský vztah. 362 TREGENZA, s. 64, pozn. 13. 363 Srv.: „Eberl byl po svém p řeložení z Treblinky delegován zp ět na své staré p ůsobišt ě v Bernburgu. [...] Po svém návratu do Bernburgu na podzim 1942 [...] zorganizoval v lednu 1943 [...] propušt ění 25 tamních zam ěstnanc ů.“ GRABHER, s. 85–86. 364 Srv.: Tamtéž, s. 85–87.

- 90 - s vražednými aktivitami ve st řediscích smrti v říši, poslán do vyšet řovací vazby v Ulmu. 365 V knize byl Eberl zmín ěn jako vedoucí st řediska Bernburg, ale dosud nebyl spojován s činností v Treblince, která zde byla shodou okolností taktéž zastoupena. Eberl se na stránkách knihy objevil v souvislosti s dopisem, datovaným na b řezen 1943, tedy do období, kdy již byl více než p ůl roku z Treblinky pry č, týkajícím se kremace mrtvol vězňů bez úmrtního listu z jednoho pobo čného komanda koncentra čního tábora Buchenwald, kterou m ěl na starost Dr. Hoven, jenž se potýkal se spoustou potíží, vzniklých v důsledku administrativních tahanic mezi léka ři a h řbitovními ú řady. Proto se Hoven obrátil s prosbou o pomoc práv ě na šéfa st řediska v Bernburgu, tedy Dr. Eberla, jenž k věci p řistoupil s „vynikajícím porozum ěním a oba se setkali. Všechny nahromad ěné mrtvoly v ězňů z Schönbecku-Wernigerode byly dopraveny k Eberlovi do Bernburgu a tam spáleny bez úmrtních list ů“.366 Eberl odmítl jakoukoli spojitost s osobou objevující se v Kogonov ě knize, na čež dokonce souhlasil, „že člov ěk, jenž zabil tolik lidí, musí být volán k odpov ědnosti“.367 V kontextu s informacemi, s nimiž byl Eberl náhle konfrontován, mu muselo být čím dál jasn ější, že kruh se uzavírá. Zatím však nikde nestála jediná zmínka o červencových a srpnových dnech roku 1942, které strávil v Generálním Gouvernementu jako velitel Treblinky. Nepochybn ě si musel být v ědom toho, že je jen otázkou času, než na n ěj bude uvalena vina i za tuto mnohem vážen ější „epizodu“ jeho nacistické minulosti. Bylo by tak zajímavé odhalit, zdali si p řečetl výpov ěď Oskara Bergera, sv ědka „jeho Treblinky“, která je v Kogonov ě knize taktéž obsažena a která lí čí specifické „pekelné“ prvky tohoto období. Měl Eberl v ůbec čas, aby se seznámil s jakýmikoli zprávami, které se do té doby dostaly z Treblinky ven, s reflexí od uprchlých v ězňů , s raporty pro zahrani čí apod.? A jestliže ano, jak je vnímal? Bylo totiž zjišt ěno, že jeho nástupce Stangl se během svého dlouholetého pobytu v Jižní Americe velice zajímal o literaturu s tématikou vyhlazovacích tábor ů.368 M ěl Eberl do roku 1948 aspo ň částe čně podobný zájem? To už

365 Tamtéž, s. 88–99. 366 KOGON, s. 256. 367 KLEE, s. 97, GRABHER, s. 99. 368 Srv.: „,Eichmann ův proces?‘ zeptala se paní Stanglová. ,Ano, Paul [Stangl] jej sledoval dychtiv ě. [...] četl o tom všechno, co bylo napsáno v brazilském a také n ěmeckém tisku, který jsme m ěli. Jist ě, četl o t ěch všech v ěcech mnohé, vždycky: novinové články a mnoho knih, které byly napsány.“ SERENY, s. 352.

- 91 - se z řejm ě nikdy nikomu nepoda ří zjistit. Jisté je, že tíha odpov ědnosti, která na n ěj v onen okamžik dolehla, se mu m ěla stát v následujících chvílích osudnou. 369 Dne 16. února 1948 byl nalezen mrtvý. Jeho smrti p ředcházely tyto poslední okamžiky: „V šest hodin odpoledne, když byli zadržení zavedeni do svých cel, rozlou čil se Eberl navzdory svému zvyku podáním ruky. V p ůl deváté dal zaklepáním najevo, že jde spát. P říštího rána, v půl osmé, za čal ve vazb ě výdej kávy. Nejprve byl rozd ělován chléb. P ři tom vyšlo najevo, že si Eberl chléb nevzal. Jeden z vězňů proto zavolal do cely: ,Pane doktore, vezm ěte si p řece sv ůj chléb.‘ Nic se nestalo. Onen v ěze ň se podíval po odsunutí záklopky dovnit ř a spat řil Eberla, jak visí ob ěšen na topení. [...] Nikdo v té dob ě netušil, že tento léka ř [...] vedoucí plynovacího st řediska Brandenburg na Havole a Bernburg na Sále byl taktéž prvním táborovým velitelem v Treblince [...] kde bylo během jednoho dne zabito více lidí než v Brandenburgu za mnoho m ěsíc ů.“370 V žalob ě, která byla vyhotovena ex post v červnu 1948, stálo, že kdyby byl Eberl naživu, musel by za své zlo činy proti lidskosti (Treblinka zde ješt ě není v ůbec zmín ěna!) o čekávat ten nejt ěžší trest. 371

369 Zd ůraz ňuji, že čerpám z nov ější verze Kogonovy knihy z roku 1974, zatímco ve vazební v ěznici byla k dispozici pravd ěpodobn ě první verze z roku 1946, která se mohla v jistých bodech lišit, nicmén ě se domnívám, že práv ě v místech, která se týkala Eberla a Bergerova popisu Treblinky tomu tak nebylo. 370 KLEE, s. 97. 371 GRABHER, s. 101–102.

- 92 - 9 Záv ěr

Z kritického hlediska lze práci považovat za mikrohistorickou sondu omezující se na časov ě velice úzké období, což je však soud pom ěrn ě zdánlivý vzhledem k tomu, že ačkoli jsou v ní popsány události pouhých několika týdn ů, odehrávající se navíc na prostoru zhruba 17 hektar ů, oba tyto ukazatele dokázali nacisté systémov ě natolik efektivn ě skloubit, že ve výsledku znamenaly vytvo ření podmínek pro jeden z nejd ůležit ějších milník ů židovské historie. Treblinka se stala hrobem židovského národa a zárove ň nesmazatelným symbolem holocaustu. Během období jen o trochu přesahující jeden rok v ní našlo smrt na 850 000 Žid ů, p řičemž zna čná část z nich zde byla usmrcena práv ě v po čáte čních týdnech táborového provozu, který řídil Irmfried Eberl. Z aktuálního výzkumu vyplývá, že za dobu Eberlovy vlády bylo v Treblince vyhlazeno okolo 300 000 Žid ů, což p ředstavuje 35% z celkového po čtu treblinských ob ětí. Tento po čet však p řipadá na období pouhých t řiceti sedmi dní, p řičemž zbylých 65% ob ětí bylo vyhlazeno za dobu rovnající se p řibližn ě t řem st ům padesáti dn ům, což je tak řka desetinásobek. Když se pak celková treblinská statistika smrti porovná s Osv ětimí, která je, jak napsal Franciszek Piper v roce 1999, celosv ětovým symbolem židovské genocidy v období holocaustu, a čkoli v ní zahynulo pouze 20% z 5–6 milion ů židovských ob ětí,372 dojde se ke zjišt ění ješt ě výrazn ějšího kontrastu, který z Treblinky činí „nejsmrteln ější“ tábor vzhledem k po čtu usmrcených a dob ě, za kterou bylo realizováno. Podle Franciszka Pipera zahynulo v Osvětimi (KL Auschwitz) od 1 100 000–1 500 000 v ězňů .373 P řitom je nutné poukázat na skute čnost, že Osv ětim byla táborovým komplexem s několika desítkami podtábor ů. První v ěze ňský transport v ězňů dorazil do kmenového tábora Osv ětim 14. června 1940,374 p řičemž tentýž tábor byl osvbozen 27. ledna 1945. 375 Tato fakta činí z Treblinky velice výkonný smrtící tábor, jehož ú čel byl jediný: vyhlazení vysídlenc ů. Jakkoli efektivn ě však byly v Treblince nabízené možnosti využity, prvotní hektické období nakonec vedlo ke kolapsu systému, jenž si vyžádal nutnost reorganizace. P řesto se v dějinách holocaustu najde jen málo analogií, které by bylo možné přirovnat k událostem „freneticky la čné extermina ční psychózy“, jež propukla onoho treblinského léta roku 1942, jak je doloženo v aktuální práci, která na problematiku nahlédla hned z několika perspektiv. Nejprve ji uchopila

372 REDER, Rudolf, Beł żec , Kraków 1999, s. 7. 373 CZECH, Danuta (et al.), Auschwitz. Nazistowski obóz śmierci , Kraków 1998, 189 –190. 374 Tamtéž, s. 22. 375 Tamtéž, s. 278.

- 93 - chronologickou optikou, kterou doplnil topografický pohled, p ředstavující nedílnou složku celkové historické rekonstrukce událostí, p řičemž nebyla opomenuta ani díl čí exkurzivní témata zasluhující si zvláštní pozornost. V nich byla studii podrobena problematika ur čení po čátku vyhlazovací akce, stejn ě jako životopisné zpracování jednoho z úst ředních hybatel ů zkoumaných událostí, Irmfrieda Eberla. Aby však bylo možné zasadit tento klí čový, a p řesto dosud pom ěrn ě málo zmapovaný úsek treblinských d ějin do širšího kontextu, bylo nutné uvést problematiku stru čným přehledem vystihujícím ty nejd ůležit ější specifika komplexních táborových d ějin. Zám ěrem bylo docílit jasn ější identifikace významu, role a místa zkoumaného období, které je pro svoje krátké trvání logicky zastín ěno mnohem obšírn ějším pramenným aparátem mapujícím historii následujících období. Při zpracovávání tématu p řirozen ě došlo k odkrytí mnoha zajímavých zjišt ění. Z části, která se zabývá popisem souvislostí a postup ů provázejících výstavbu vyhlazovacího st řediska vyplynul poznatek, který narušuje tradi čně p řijímaný předpoklad o tom, že nikdo z židovských pracovník ů, kte ří se na vzniku tábora smrti podíleli, nep řežil. Prameny z nichž práce t ěží, ukázaly, že tomu tak bezvýhradn ě nebylo. Nemén ě zajímavou se pak jeví skute čnost p říjezdu no čních transport ů po zahájení likvida ční operace, která nebyla v tomto období ni čím výjime čným, a to v kontrastu s pozd ější fází, kdy byly no ční transporty v zásad ě táborovým tabu. Dalším přínosem objevujícím se v chronologické části práce je postihnutí před ělu mezi krátkým obdobím, kdy se táborový provoz po svém zahájení nacházel pod relativní kontrolou a obdobím po čínajícího chaosu, který nakonec vedl k systémovému zhroucení. Tímto milníkem se stal konec prvního srpnového týdne, jenž p ředznamenal následný kolaps a vynutil si zásadní organiza ční a personální obrodu. P řesto nebylo možné nazírat na tento neut ěšený stav monokauzální perspektivou, jak vyplynulo ze za řazování objektivních příčin, podílejících se ve svém sou čtu na rozkladu řádu. Jednalo se o interní nedostatky v technickém zázemí, ale i kapacitních možnostech, které nedovolovaly „odbavovat“ stále se zvyšující po čet transport ů. S tím již souvisely externí p říčiny, kterými bylo narušení dopravní sít ě do Sobiboru, důsledkem čehož byla zna čná část transportního kontingentu delegována do Treblinky. Otázkou pak z ůstává, zdali byly takto zásadní zásahy do dopravního řádu p ředem konzultovány s táborovým managementem, což však na základ ě uvedených souvislostí nezní p říliš pravd ěpodobn ě. Srpen byl nejd ůležit ějším obdobím z hlediska četných a osudových zvrat ů jak pro táborový personál, tak pro technické táborové struktury. Z pramenného hlediska jej bylo možné

- 94 - pokrýt mnohem obšírn ěji, než červencové období, jež se vyzna čovalo zprovozn ěním tábora, což se samoz řejm ě odrazilo i v samotné práci. Ne zcela vy řešenou pak z ůstává otázka p říchodu, pop ř. odchodu klí čových člen ů táborového personálu. V prvním p řípad ě jde o Kurta Huberta Franze, jehož p říchod lze na základ ě dostupných pramen ů datovat do pom ěrn ě širokého časového rozmezí mezi pozdní srpen–31. říjen 1942, p řičemž otázka jeho skute čného p říchodu úzce souvisí s možností jeho p římého zapojení do událostí provázejících pád „eberlovské Treblinky“. Podobn ě nejasný je i odchod samotného Eberla, a to jak z hlediska délky intervalu, který se váže k realizaci jeho odvolání, tak z hlediska ur čení dne jeho definitivního odchodu. Nasnad ě jsou dv ě varianty pr ůběhu jeho sesazení, p řičemž první po čítá s promptní a prakticky okamžitou akcí vedoucí k jeho odchodu, zatímco druhá nabízí alternativu pozvoln ějšího vývoje událostí, kdy Eberl ješt ě n ěkolik dní setrval v tábo ře, přestože již v ěděl, že se blíží konec jeho funk čního období. Topografické části práce pak dominuje pom ěrn ě zásadní otázka zabývající se momentu realizace základního rozd ělení vnit řní táborové struktury na tzv. dolní a horní tábor (tábor č. 1 a tábor č. 2), p řičemž se op ět nabízejí dv ě protich ůdné interpretace. Podle jedné z nich byl tábor takto rozd ělen ješt ě p řed zapo četím vlastních vyhlazovacích aktivit, zatímco podle druhé došlo k rozd ělení na dva tábory (subtábory v rámci spole čného obvodového oplocení vyhlazovací Treblinky II) až na základ ě reorganiza čního intermezza. S tím souvisí i historie vzniku tzv. „schlauchu“, uli čky obehnané ostnatým drátem, která vedla z přijímací oblasti k plynovým komorám. Přestože mnohé v práci uvedené prameny nazna čují, že tato komponenta vyhlazovacího traktu byla využívána již v první fázi fungování tábora, lze vysledovat jisté pochybnosti, zdali tomu tak skute čně bylo, anebo byl „schlauch“ vytvo řen až b ěhem reorganizace. Výzkum však ukázal, že druhá hypotéza je nejspíše chybná, což podporuje p ředevším Krzepického výpov ěď , ale i Suchomelovo stanovisko, které si v tomto bod ě proti řečí s jeho pozd ěji poskytnutým sv ědectvím. Pro popis geneze nechvaln ě proslulého poprav čího místa, které pozd ěji vstoupilo ve známost jako „Lazarett“, posloužilo osobní sv ědectví o čitého sv ědka Edwarda J. Weinsteina, hojn ě využité v aktuální práci nejen pro její topografickou část, ale i pro část chronologickou zabývající se koncem první funk ční fáze. Na základ ě konfrontace Weinsteinova sv ědectví s dalšími prameny lze hovo řit o tzv. „p ůvodním Lazarettu“, který byl v práci ozna čen jako „Protolazerett“, reprezentovaném úst řední jámou ve skupin ě t ří dalších jam, které byly během pozd ějších aktivit ur čitým zp ůsobem propojeny. Jak vyplynulo z výzkumu zam ěř ujícího

- 95 - se na problematiku „Lazarettu“, s níž souvisí otázka jímek na mrtvoly nacházejících se v dolním tábo ře, skupina starších a z řejm ě p ůvodních jam se nacházela vedle oplocení oblasti se dv ěma chýšemi p ředstavujícími ženskou svlékárnu a p ůvodní ubytovnu mužských pracovník ů z dolního tábora. V práci se zárove ň objevují některá bílá místa, která se ve struktu ře bádané problematiky stále objevují a v budoucnu si zaslouží náro čnější a ješt ě detailn ější výzkum, který by je vyplnil. P řesto věř ím, že svým rozsahem představuje solidní odrazový m ůstek pro další badatele a že ucelenou a p řehlednou formou nasti ňuje možnosti a sm ěr dalšího výzkumu, ke kterému m ůže jako vodítko posloužit do ní zakomponovaný základní p řehled literatury a dalších pramen ů, stejn ě jako soubor znám ějších i mén ě známých informací týkajících se první fáze fungování Treblinky, které jsou na chronologické a topografické bázi konstituovány v koherentní výklad. Tato diplomová práce by m ěla p ředstavovat d ůstojné, a v rámci požadavk ů komplexní zpracování zadaného tématu a zárove ň posloužit jako heuristická platforma pro badatele zainteresované v hlubším rozvedení dané problematiky, mezi které se samoz řejm ě řadím i já sám. Pojetí aktuálního výzkumu navíc vybízí k rozvedení dalších, vícemén ě samostatných témat, p řičemž jedním takovým je bezpochyby osobnost Irmfrieda Eberla, který je předm ětem jednoho z exkurz ů. Je z řejmé, že práv ě Eberl je postavou zasluhující si další výzkum, a to p ředevším pro období jeho treblinské, ale i „post-treblinské“ kariéry. Stejn ě tak, jako na mnohých místech rané historie Treblinky tápeme v „badatelské mlze“, i v jeho životopisu se objevuje mnoho nejasností, jež by m ěly být stimulem k historickému objasn ění. Zajímavým výchozím motivem by mohlo být kup říkladu ov ěř ení Eberlovy možné p ůsobnosti v koncentra čním tábo ře Osv ětim, kde podle jednoho z mých informa čních zdroj ů vykonával po dobu šesti m ěsíc ů léka řské experimenty na v ězních ve spole čnosti doktor ů Renna a Schumanna, což by do jeho nacionáln ě-socialistické kariéry vneslo jeden z nejzajímav ějších moment ů, který by v sob ě protínal zkušenost s Treblinkou i Osv ětimí.

- 96 - Seznam použitých zkratek

ARC: www.deathcamps.org

Epstein – Ch.: z osobního rozhovoru mezi P. Epsteinem a M. Chocholatým. Zvukový záznam konverzace v polském jazyce je v autorov ě osobním vlastnictví.

GFH : The Ghetto Fighters‘ House Archives

HHW: Hessiches Hauptstaatsarchiv Wiesbaden

Teigman – Ch.: z osobního rozhovoru mezi K. Teigmanem a M. Chocholatým. Zvukový záznam konverzace v polském jazyce je v autorov ě osobním vlastnictví.

Tregenza – Ch.: z osobního rozhovoru mezi M. Tregenzou a M. Chocholatým. Zvukový záznam konverzace v polském jazyce je v autorov ě osobním vlastnictví.

Weinstein – Ch. : z osobního rozhovoru mezi autorem a E. Weinsteinem. Zvukový záznam konverzace v anglickém jazyce je v autorov ě osobním vlastnictví.

YVA : Yad Vashem

- 97 - Seznam použitých pramen ů

Archivy

Hessisches Hauptstaatsarchiv, Wiesbaden, Deutschland, 631a, N°1631. The Ghetto Fighters‘ House Archives, D. N. Western Galilee, Israel, file 28646 a 4494, 182. Yad Vashem, Jerusalem, Israel, 03/560.

Rozhovory v autorov ě osobním vlastnictví 376

Autorovy rozhovory a korespondence s Edwardem J. Weinsteinem (o čitým sv ědkem vyhlazovacího tábora Treblinka) z roku 2008. Autor ův archiv. Autorovy rozhovory s Elijahu Rosenbergem (o čitým sv ědkem vyhlazovacího tábora Treblinka) z let 2003–2007. Autor ův archiv. Autorovy rozhovory s Michaelem Tregenzou (předním odborníkem na problematiku vyhlazovacího tábora Beł żec a Operaci Reinhard/t) z let 2006–2014. Autor ův archiv. Autorovy rozhovory s Pinchasem Epsteinem (o čitým sv ědkem vyhlazovacího tábora Treblinka) z roku 2008. Autor ův archiv. Korespondence mezi autorem a Richardem Rashkem (americkým spisovatelem, jehož nejznám ějším dílem je kniha Escape from Sobibor ) z roku 2009. Autor ův archiv.

Literatura

ARAD, Jicchak, Belzec, Sobibor, Treblinka. Vyhlazovací tábory akce Reinhard , Brno 2006. BAXTER, Ian, Esesáci z Treblinky , Český T ěšín 2012. BEEVOR, Antony, VINOGRADOVA, Luba (ed.), Spisovatel ve válce. Vasilij Grossman s Rudou armádou 1941–1945 , Praha–Plze ň 2007. BLATT, Thomas (Toivi), Sobibór. Zapomniane powstanie , Włodawa x. BURBA, Manfred, Ein NS-Vernichtungslager im Rahmen der "Aktion Reinhard" , Göttigen 2000.

376 Úryvky z rozhovor ů, pop ř. reprodukce vybrané korespondence byly částe čně publikovány v: WEBB, Chris, CHOCHOLATÝ, Michal, The Treblinka Death Camp. History, Biographies, Remembrance , Hannover 2014; CHOCHOLATÝ, Michal, Jiné místo, jiná doba II a III. To náš osud jest, Peklovidec , České Bud ějovice 2006.

- 98 - CYMLICH, Israel, STRAWCZY ŃSKI, Oskar, Escaping Hell of Treblinka , New York, Jerusalem 2007. CZARKOWSKI, Ryszard, Cieniom Treblinki , Warszawa 1989. CZECH, Danuta (et al.), Auschwitz. Nazistowski obóz śmierci , Kraków 1998. DONAT, Alexander (ed.), The Death Camp Treblinka. A Documentary , New York 1979. GRABHER, Michael, Irmfried Eberl. „Euthanasie“ – Arzt und Kommandant von Treblinka. Frankfurt am Main 2006. HILBERG, Raul, Die Vernichtung der europäischen Juden, Band 2. Frankfurt am Main 1990. HILBERG, Raul, The Destruction of the European Jews – Student Edition , Tenaeck x. HÖSS, Rudolf, Velitelem v Osv ětimi , Praha 2006. CHROSTOWSKI, Witold, Extermination Camp Treblinka , London 2004. KLEE, Ernst, Was sie taten. Was sie wurden. Ärtze, Juristen und andere Beteiligte am Kranken-oder Judenmord , Frankfurt am Main 1990. KOGON, Eugen, Der SS-Staat, Das System der deutschen Konzentrationslager , München 1974. KOPÓWKA, Edward, Treblinka. Nigdy wi ęciej , Siedlce 2002. KRAUS, Ota, KULKA, Erich, Noc a Mlha , Praha 1958. LANZMANN, Claude, Shoah. The Complete Text of the Acclaimed Holocaust Film by Claude Lanzmann , USA 1995. LEY, Astrid, HINZ-WESSELS, Annette (ed.), The “Euthanasia Institution” of Brandenburg and der Havel. Murder of the ill and handicaped during National Socialism , Berlin 2012. PATFIELD, Peter, Himmler. Reichsführer SS , Olomouc 1996. RASHKE, Richard, Escape from Sobibor , Urbana, Chicago 1995. REDER, Rudolf, Beł żec , Kraków 1999. RUSINIAK, Martyna, Obóz zagłady Treblinka II w pami ęci spolecznej (1943-1989) , Warszawa 2008. SERENY, Gitta, Into That Darkness , New York 1983. SCHELVIS, Jules, Sobibor. A History of a Nazi Death Camp , Oxford, New York 2007. WEBB, Chris, Belzec. The Death Camp Laboratory , England 2011. WEBB, Chris, CHOCHOLATÝ, Michal, The Treblinka Death Camp. History, Biographies, Remembrance , Hannover 2014.

- 99 - WEINSTEIN, Edward J., Quenched Steel. The Story of an Escape from Treblinka , Jerusalem 2007. WIERNIK, Jankiel, Rok w Treblince. A Year in Treblinka , Warszawa 2003. ZĄBECKI, Franciszek, Wspomnienia dawne i nowe , Warszawa 1977.

Studie ve sborníku TREGENZA, Michael, Christian Wirth. Inspekteuer der SS-Sonderkommandos „Aktion Reinhard“. (Původní strojopisný rukopis v anglickém jazyce, publikovaný v polštin ě in: Zeszyty Majdanka XV, Lublin 1993, s. 7–58).

Memoárová literatura o Treblince, jež se p římo nevztahuje k první fázi fungování tábora GLAZAR, Richard, Treblinka, slovo jak z dětské říkanky , Praha 2007. RAJCHMAN, Chiel, Út ěk z Treblinky , Český T ěšín 2010.

Internetové zdroje http://www1.jur.uva.nl/junsv/excerpts/746003.html http://www1.jur.uva.nl/junsv/excerpts/746004.html http://www1.jur.uva.nl/junsv/excerpts/746005.html http://www.deathcamps.org http://www.holocaustresearchproject.org http://www.nizkor.org/ftp.cgi/camps/aktion.reinhard/treblinka/mentz.001 http://www.nizkor.org/hweb/people/e/eichmann-adolf/transcripts/Sessions/Session-066- 08.html

- 100 - Resumé

This diploma work aims to analyze as deeply as possible the first function stage of the “camp of instant extermination“ Treblinka (officially called SS-Sonderkommando Treblinka) since its own creation which commenced in spring 1942 until the fall of August/beginning September 1942, when the first commander of the camp, Irmfried Eberl was dismissed which consequently led to the wide camp re-organization. The work shows the rise of the camp as well as the key persons and firms they were involved in the building process; particular SS members and people who were forced to take a part in these activities. The work groups were built of prisoners from older penal labor camp Treblinka I and local people from the towns and villages located in the close vicinity of the construction place. Not all of them were determined to stay in the camp after the basic works were finished but many of them, especially Jews, did. The newly built camp, since now on known as Treblinka II, had to serve primarily as the extermination place for the Jews from but it became a final station for the Jews from another places too. Even it is not absolutely clear when the first transport with “resettlers“ arrived the camp, the date 23 of July 1942 can be consider as the start day of the massive extermination operation. Under the command of the first operational camp commander, M.D. Eberl, there were exterminated approximately 300 000 Jews within few weeks. Inadequate killing facilities represented by three gas chambers using the exhaust fumes to suffocate the people, as well as growing number of transport coming every day, caused the system collapse and showed an urgent need to make a break for re-organization. Not only camp facilities or killing process had to be modified but also some members of the camp garisson had to be replaced, including camp commander Eberl whose successor became Franz Stangl. A certain attention is paid to re-organization “intermezzo“ which creates a bridge between the first operation phase and the second one which lasted much longer. This interim points to the failures of the explored first function stage. The work also follows the genesis of the camp topography in the whole referring to the particular significant objects, f. e. gas chambers building, execution and burial pits, huts in the reception area etc. A special section is dedicated to the biography of Irmfried Eberl as well as to the problem concerning setting the date of first real transport which arrived the camp.

- 101 - Přílohy

1. Reprodukce oficiálního plánku sou časného treblinského památníku ur čeného pro návšt ěvníky. Z plánku je dob ře patrná poloha obou tábor ů, které od sebe odd ěluje vzdálenost 2 km a komunika čně jsou provázány tzv. Černou cestou. „Obóz zagłady Treblinka II“ (existen čně mladší vyhlazovací tábor, který je předm ětem výzkumu aktuální práce) se nachází blíže k železnici Kosów Lacki – Małkinia a dnes jeho obvod vyzna čují velké vzty čené kameny zasazené do zem ě. Jestliže se v aktuální práci hovo ří o tzv. táboru č. 1 a táboru č. 2, pop ř. o dolním či horním tábo ře, anebo o Totenlageru (ekvivalent k ozna čení tábor. č. 2 nebo horní tábor), vždy se jedná o pod části nacházející se v obvodu tohoto území, tedy obvodu Treblinky II, nikoli o území vztahující se k trestnému pracovnímu táboru „Karny obóz pracy Treblinka I“, který byl samostatným táborem se zcela odlišným administrativním řízením a ú čelem. Jestliže je tento tábor (Treblinka I) v aktuální práci p řece zmín ěn, pak je to zpravidla v souvislosti se stavebními pracovníky, kte ří se podíleli na výstavb ě sousední Treblinky II, pop ř. je uveden jakožto „domovský tábor“ pro n ěkteré ze sv ědk ů hovo řících o d ůležitých událostech vztahujících se k Treblince II (Czarkowski, Cymlich atp.). Zdroj: Muzeum Walki i M ęcze ństwa w Treblince.

- 102 - 2. Dnes již nahrazená informa ční tabule z treblinského památníku, ukazující táborovou topografii ve své nejrozvinut ější fázi, jež se stala základem pro vyhotovení plánu rané Treblinky použitého v rámci spolupráce mezi autorem DP a Edwardem Weinsteinem. Zdroj: Muzeum Walki i M ęcze ństwa w Treblince.

1. hlavní brána 2. táborové velitelství, ubytovací prostory pro velitele 3. ubytovny pro Ukrajince 4. zoo cesty 5. služební budovy SS 6. barák pro domácí personál koleje 7. barák pro t říd ění zlata a cenností 8. ubytovny pro SS budovy 9. skladišt ě 10. stáje a oblast pro dobytek poh řební 11. baráky káp ů a ženských v ěze ňky ň jámy 12. baráky pro mužské v ězn ě strážní 13. latrína věže 14. shromaž ďovací oblast pro v ězn ě (s čítání) 15. vchod do p řijímací oblasti (stani ční prostor) brány 16. vchody do deporta ční oblasti hlin ěný 17. stani ční nástupišt ě, rampa a nám ěstí val 18. skladišt ě jm ění po ob ětech (maskováno jako nádražní budova) 19. poh řební jámy studna 20. popravní prostor (maskován jako nemocnice) 21. přijímací nám ěstí (t řídící oblast) zalesn ěná 22. latrína oblast 23. krema ční rošty 24. deporta ční oblast ostnatý 25. barák, kde se ženy vysvlékaly, odevzdávaly cennosti, a kde jim byly ost říhány vlasy drát 26. mužská svlékárna vn ější 27. pr ůchod k plynovým komorám (der Schlauch) oplocení 28. deset nových plynových komor 29. tři staré plynové komory 30. krema ční rošty 31. baráky pro v ězn ě

- 103 - 3. Plán vyhotovený v rámci spolupráce mezi autorem a E. Weinsteinem, který je dopln ěním a pom ůckou k topografické části aktuální práce. Popisky v českém jazyce, stejn ě jako barevné zvýrazn ění byly p řidány dodate čně. Weinsteinovy komentá ře jsou uvedeny kapitálkami.

4. Výsek z druhého plánku, kde je prost řední ze t ří jam u pravého oplocení ozna čena jako „LAZARET“, zatímco v předchozí verzi je místo ozna čeno jako „HOSPITAL“, tedy nemocnice; v tomto p řípad ě pouze krycí ozna čení. Dále je zde patrné pracovišt ě t řídi čů šatstva (SORTING/ASSORTING), místo, kde byl Weinstein post řelen (SHOT), latrína (LATRINE) vedle objektu „26“, stejn ě jako odd ělená sekce pro v ězn ě s červeným ozna čením, taktéž objekt „26“.

- 104 - 5. Rozhovor s Michaelem Tregenzou, Lublin, 31. 1. 2014

Michal Chocholatý: Mikeu, cht ěl bych se t ě zeptat, pro č ses za čal zajímat práv ě o Wirtha? Kdy a pro č?

Michael Tregenza: Jeho jméno se, jak jsem si uv ědomil možná p řed čty řiceti lety, objevovalo v každé knize o holocaustu. Ale nic více, žádné informace, nic. Pomyslel jsem si, že jestliže byl nejv ětším vrahem, zabijákem v holocaustu, jak je možné, že o něm nebylo nic sepsáno? Byl neznámým člov ěkem.

MCh. : Takže tv ůj první článek o n ěm byl publikován kde?

MT: V devadesátých letech v Majdanských sešitech v Lublin ě.

MCh: Dobrá. Jak víš, píšu práv ě diplomovou práci o Eberlovi a o dob ě, ve které působil. Proto bych se t ě cht ěl zeptat, co mi o n ěm můžeš říci?

MT: Eberl byl jediným člov ěkem, za člen ěným do Akce Reinhard, který jakoby vybo čoval z Wirthovy skupiny esesák ů z povolání či policist ů z povolání. Mně se zdá, že ten chaos, který propukl v Treblince v prvních několika týdnech, v prvních šesti týdnech, byl možná úmysln ě vytvo řen Globocnikem a Wirthem. Nep řáli si tam jeho přítomnost. Cítili, že nebyl pod Wirthovou či Globocnikovou kontrolou.

MCh: Mohlo se snad v této záležitosti jednat o to, že posílal cennosti do Berlína a ne do Lublina?

MT: Také. Neoficiáln ě.

MCh: Takže je možné, že jej tam necht ěli proto, že byl napojen na Berlín a nikoli na Globocnika?

MT: Oficiáln ě m ěl být napojen na Wirtha a Globocnika. Ale Eberl si d ělal, co cht ěl on, aby to Wirth s Globocnikem nevid ěli. Teprve pozd ěji zpozorovali, že n ěco není v po řádku. I Stangl si myslel, že se n ěco d ěje.

- 105 -

MCh: A kdy podle tebe p řišel Eberl do Treblinky a co d ělal p ředtím? Bezprost ředn ě předtím, než byl p řevelen do Treblinky?

MT: Eberl byl v dubnu na krátkou dobu, možná týden, v Sobiboru. Tou dobou ješt ě nebyl Sobibor dokon čen. N ěkde tu mám takovou výpov ěď ... On řekl, že dokonce ani plot nebyl dokon čen. Baráky nebyly dokon čené a vše bylo ve výstavb ě. A on nechápal, pro č tam byl, k čemu?

MCh: Opravdu si myslíš, že nev ěděl, kv ůli čemu tam je? P řece byl p ředtím v programu eutanázie…

MT: Myslím to jinak: pro č byl v Sobiboru, když ten tábor nebyl ješt ě dokon čen? Pro č nejedou p římo do Treblinky? Nebo do Berlína, aby zorganizoval Treblinku? Na č být v Sobiboru, se kterým nemá nic spole čného?

MCh: A bezprost ředn ě po tom, co pobyl v Sobiboru, se ohlásil ve Varšav ě?

MT: Ano, v Palais Brühl.

MCh: U koho? U šéfa SS a policie?

MT: Ur čit ě. Sammern-Frankenegg,377 Alvensleiben, či Sammern-Frankenegg, musíš si to ov ěř it. Palais Brühl byl hlavním sídlem nejen SS a policie, ale byl tam i civilní ú řad, vše na jednom míst ě.

MCh: V jakém administrativním vztahu byl Palais Brühl se zdejším [lublinským] štábem Akce Reinhard? Chci říct, byl jeden ú řad pod řízen druhému?

MT: To bylo stejné jak v případ ě Radomi, tak Lublina. To Krüger v Krakov ě byl nejd ůležit ější. Sammern-Frankenegg byl totéž co Globocnik, či... a kdo byl v Radomi, Schüngard? Nepamatuji se... To znamená, Palais Brühl byl zde [kreslí jednotlivé body],

377 Jednalo se o SS- und Polizeiführera varšavského distriktu, SS-Oberführera Dr. Ferdinanda von Sammern-Frankenegga. TREGENZA, s. 3.

- 106 - tady Radom, Lublin a Krakov, který byl nejd ůležit ější. Tady byl jenom SS- und Polizeiführer [ukazuje na Radom, Varšavu s Palais Brühl a Lublin], tady také SSPF. V Krakov ě byl Höhere SS- und Polizeiführer Krüger, že?

MCh: A jakou úlohu zastával Wirtschafts und Verwaltungshauptamt [WVHA] vzhledem k tábor ům smrti v Generálním Gouvernementu? Existoval tam nějaký vztah?

MT: To bylo až pozd ěji. V po čátcích nebyla v Bełżcu žádná organizace. Pokladna, bižuterie, zlato, byly baleny do prost ěradel. Ani Lublin... nic, bez organizace. Wirth občas vysílal do Berlína nákla ďáky, ale to bylo nebezpe čné, víš? Okolo byly hluboké lesy a partyzáni. A po krátkou dobu se k tomu využívalo letadlo.

MCh: Proto bylo letišt ě také v Sobiboru?

MT: Také, z řejm ě proto. A je zajímavé, že jsem se dozv ěděl o spojitosti mezi Luftwaffe s SS. Nev ěděl jsem o tom, že SS m ěly takové speciální jednotky s letadly. O tom není skoro nic napsáno. Jakmile se Wirth a Oberhauser p řesunuli do Trestu, oni byli 20. zá ří 1943... Wirth nebyl hned v Trestu, on byl p ředtím v Pule, víš, na Istrijském poloostrov ě, je to ten nejzazší p řístav. On tam budoval n ějakou základnu [v orig. Stutzpunkt] pro SS- Polizei. A pozd ěji se vrátil ke konci října b ěhem organizace operace Erntefest na Majdanek.

MCh: Dožínky [Erntefest: hromadná poprava n ěkolika tisíc ů v ězňů uskute čněná na území KL Lublin, lidov ě zvaného Majdanek].

MT: Z ůstal tu možná do konce listopadu, po čátku prosince. Dohlížel na kremaci mrtvol, a pokud vím, mohlo to trvat do prvního prosincového týdnu. A v Trestu byl už kolem Vánoc. Není tedy pravda, že by byl celou dobu v Trestu, jak mnozí psávali. Víme již, že se mezitím vrátil do Lublina. N ěkdo napsal, že každá ta jednotka, jednotka SS a policie, odjela speciáln ě do Lublina. Z Varšavy, Radomi, Krakova, a všichni se museli hlásit v baráku u Wirtha o instrukce.

- 107 - MCh: A jak obecn ě fungoval tok jednotek SS? P řicházeli jejich členové do Lublina přes Varšavu? Putovali nejprve z Varšavy do Lublina a odtamtud bu ď zpátky do Varšavy anebo do n ěkterého z konkrétních tábor ů smrti, aby se zhostili úkolu?

MT: Ale Krakov taktéž musel o všem v ědět...

MCh: V jakém smyslu?

MT: Byrokratickém, administrativním. To bylo nejd ůležit ější místo SS a policie. Oni kontrolovali všechny. Globocnik m ěl nap říklad ve zdejší bance dv ě soukromá konta, kam ukládal peníze a zlato z Akce Reinhard. To byla jeho soukromá konta. Dvakrát tu byly oddíly kriminální policie, aby vyšet řily, kam se ksakru pod ěly peníze. Ale našli prd. Globocnik byl velice vynalézavý, nebyl to hlupák.

MCh: A možná práv ě proto cht ěl odsunout Eberla z Treblinky?

MT: Práv ě. On mu p řekážel. Je taktéž zajímavé, že Wirtha dvakrát vyslýchali z kriminální policie v Lublin ě. Nic proti n ěmu nenašli. Nic. Byl policista. Kdyby bral zlato Žid ům, byl by zlod ěj, jenže on to nedělal, protože je policista. Z jistého pohledu na věc byl tedy poctivý člov ěk [smích]. Poprvé, když jsem byl ve Wirthov ě vile ve Stuttgartu, hledal jsem stopy po n ějakém bohatém nábytku, obrazech... nic, nic. Jenom v jedné místnosti jsem si všiml takových velkých, lidových, d řev ěných hodin. Ru ční práce, barvené. Ur čit ě pocházely z Polska. A když jsem tam byl podruhé, pot řetí, dve ře již byly zam čené. Ur čit ě se jednalo o polské lidové hodiny. Možná to byl zvláštní dárek pro jeho ženu k nějaké zvláštní p říležitosti. Ale jenom tohle.

MCh: Zajímavé. Nyní bych cht ěl p řistoupit k posádce Treblinky v první funk ční fázi. Nap říklad, zdali víš n ěco o Eberlov ě zástupci, který byl zabit 11. zá ří a jmenoval se Max Biala. N ěkte ří v ězni říkají, že byl hodným esesákem, zatímco jiní tvrdí, že byl horší než Lalka [přezdívka Kurta Franze].

MT: Nap říklad Suchomel řekl, že byl hodný. A další řekl, že to není pravda, že vid ěl, jak n ěkoho popravil. Však víš, že z devadesáti procent to byli zkurvysyni, jen málo jich takových nebylo. Nap říklad v Bełżcu byli všichni výhrad ě zkurvysyni, protože

- 108 - pracovali pod Wirthem. Wirth tam byl p řítomen celé dny. Oni se museli pod řídit. Nicmén ě v Treblince Wirth nebyl, prvních n ěkolik týdn ů [tam nebyl]. Pozd ěji tam býval jen ob čas. A jestliže tam Wirth byl, všichni st říleli nebo bili, protože museli.

MCh: Takže z Bełżcu pocházeli ti nejstrašn ější?

MT: Ano, ano.

MCh: Protože tam byl Wirth neustále p řítomen?

MT: P ředtím, než se stal SS inspektorem Akce Reinhard,378 všichni SS se jej báli. On nebyl normální, fungoval jako bestie. Nekontrolovatelný. Jakmile n ěkdo vid ěl, že Wirth přichází, šel rad ěji jinam. Ani se s ním necht ěli setkat, protože v ěděli, co ud ělá. V dob ě Výmarské republiky v Německu probíhaly na ulicích mezi nacisty a komunisty bitky. Bierstuby , bitky, byla to brutální doba [z které pocházeli].

MCh: Zusammenstossen [vzájemné srážky, poty čky mezi údernými složkami nep řátelských politických stran, p ředevším mezi SA a komunisty].

MT: Nap říklad Stangl psal, že byl taktéž v policejní jednotce a mlátil lidi. Řekl, že v jeho jednotce byly bestie.

MCh: On byl vlastn ě taktéž policista.

MT: Jist ěže, musel být.

MCh: Dá se tedy říci, že všichni, anebo v ětšina v okolí Wirtha byli policisté, krom ě Eberla, který byl doktor?

MT: On [Eberl] pro n ěj [Wirtha] byl cizí. Cizí. A on se necht ěl hnout a on [Wirth] jej tam necht ěl.

378 V srpnu 1942.

- 109 - MCh: Mohl bys mi pov ědět o té historce s Erwinem Keinerem?

MT: Ach. Ten spáchal sebevraždu.

MCh: Kde a pro č?

MT: Zaprvé sloužil v Euthanasie Anstalt v Hadamaru. A d ělal pitvy mozk ů mrtvých. A tak jako všichni, i on šel po práci do Bierstube , do baru. Byl opilý a nahlas povídal o tom, jakou měl práci v Hadamaru. A majitel toho baru byl kontaktován SS z onoho institutu, aby řekl, kdo to rozk řikuje. Vložil se do toho Wirth a Keiner si posed ěl v [koncentra čním tábo ře] Sachsenhausenu šest týdn ů. Vrátil se pak do služby v Hadamaru pod pohr ůžkou, aby už ml čel. Ani slovo, nikde. M ěl strach. Co já vím, Wirth poslal do koncentra čního tábora b ěhem té akce eutanázie dohromady p ět osob, mezi nimi jednu ženu, ošet řovatelku. A v Treblince cht ěl Wirth ud ělat úklid [po Eberlov ě odvolání]. Tolik tisíc ů mrtvol! A jeden kopec mrtvol, který byl t ěsn ě p řed starými plynovými komorami, necht ěl nikdo uklízet. Podle Suchomela byl čty ři metry vysoký. A pod ním byly exkrementy [v orig. Scheiss ], mo č [v orig. urine ], krev...

MCh: ... a červi.

MT: A nikdo s tím necht ěl pohnout. A Wirth řekl: „Ty, tcho ři, musíš! Keinere, ud ělej to!“ Židé rad ěji páchali sebevraždu, SS: „Dej pokoj!“ Ani Ukrajinci to necht ěli d ělat...

MCh: Takže on to m ěl ud ělat sám? Uklidit ty mrtvoly? Já myslel, že jeho úkolem bylo zformovat n ějakou skupinu, kterou by řídil...

MT: Ale do takové skupiny necht ěl nikdo jít. Necht ěl... „Dej pokoj, takovouto práci?“ Ale on byl takový slabý. Komu by m ěl říct: „Musíš, kurva!“ Ukrajinc ům? Ne, ne, tak to neud ělal, byl slabý. A bál se. A Wirth mu řekl: „Jestli to neud ěláš, víš, co t ě čeká! Zpátky do Sachsenhausenu!“ Sakra a bylo po všem.

MCh: Ale ta sebevražda se mu nepoda řila... zem řel pozd ěji.

- 110 - MT: Existuje výpov ěď , podle které leží na voze a čeká na ambulanci do Ostrowi Mazowiecké. A všichni se kolem Keinera sešli a Wirth na n ě: „Vypadn ěte, nedotýkat se té kurvy. Je to nicka.“

MCh: Takže k tomu mohlo dojít n ěkdy v zá ří, v dob ě toho úklidu?

MT: Ano, ano, Wirth tam byl první týden.

MCh: A samoz řejm ě tam byl v dob ě p říjezdu prvního transportu po p řerušení.

MT: Jist ě, to byla jeho povinnost. Tomu zastavení transportu [v orig. stop-transport ] předcházel rozkaz.

MCh: Existuje Suchomelovo sv ědectví, ve kterém si vzpomíná na to, jak Eberl volal do Lublina: „Ich kann nicht mehr, wir müssen das ganze abbrechen! [Už nemohu dál, musíme to celé p řerušit!].“

MT: Ale událo se to na rozkaz Wirtha.

MCh: Kde bydlel Wirth v dob ě „úklidu“?

MT: Tam, v baráku s ostatními.

MCh: Z řejm ě v nějakém pokoji vedle Stangla, že?

MT: Co já vím, tak tam byl velký barák, p řičemž jedna jeho část byla pro Stangla, Eberla a Wirtha. A druhá část byla vyhrazena pro esesáky, mezi kterými byl Suchomel. A on slyšel, jak k řičí Wirth na Eberla na druhé stran ě st ěny.

MCh: Téhož baráku?

MT: Nejspíše ano.

MCh: Myslel jsem, že velitelství bylo místo, kde tihle [top management] bydleli.

- 111 - MT: Ale velitelství je n ěco jiného, tam byla pouze kancelá ř.

MCh: Tak to jsem doposud netušil. Vždycky jsem si myslel, že vedoucí Treblinky bydleli na velitelství.

MT: V každém z tábor ů bylo velitelství v jiném baráku. A dokonce je možné, že to byl jeden v ětší barák, kde byla část pro v ětšinu SS, vedle pro vedoucí, Wirtha, Stangla a Eberla a že vedle bylo velitelství, ale kdo ví.

- 112 -