UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Přírodov ědecká fakulta Katedra geografie

PROM ĚNA GEOGRAFICKÉ ORGANIZACE REGIONU V OBDOBÍ PR ŮMYSLOVÉ REVOLUCE

Bakalá řská práce Klára NIEDZWIEDZOVÁ Studijní program B 1301 Geografie Studijní obor Regionální geografie Prezen ční studium Vedoucí práce: Mgr. Pavel KLAPKA, Ph.D. Olomouc 2010

2

3

Prohlašuji, že jsem práci zpracovala samostatn ě za pomoci citované literatury a použitých zdroj ů pod vedením Mgr. Pavla Klapky, Ph.D..

V Olomouci, kv ěten 2010 ...... podpis

4 Děkuji Mgr. Pavlu Klapkovi, Ph.D. za cenné rady, připomínky a za čas, který mi věnoval p ři vedení bakalá řské práce.

5

OBSAH

ABSTRAKT...... 7

1 ÚVOD ...... 8

2 TEORETICKO-METODOLOGICKÁ VÝCHODISKA ...... 12

2.1 VYMEZOVÁNÍ ÚZEMÍ ...... 12 2.1.1 Nodální region...... 12 2.1.2 Modely prostorových interakcí...... 13 2.1.3 Reillyho model...... 14 2.1.4 Kritika Reillyho modelu...... 18

2.2 PROSTOROVÁ ORGANIZACE ...... 20

2.3 PROBLEMATIKA PRAMENNÉ A DATOVÉ ZÁKLADNY ...... 26

3 VYMEZENÍ ZÁJMOVÉHO ÚZEMÍ: KONTEXT...... 30

3.1 KONKRÉTNÍ APLIKACE REILLYHO MODELU ...... 30 3.1.1 Aplikace geometrické verze modelu ...... 33 3.1.2 Aplikace topografické verze modelu...... 35

3.2 STRU ČNÁ CHARAKTERISTIKA REGIONU ...... 37

4 VÝVOJ PROSTOROVÉ ORGANIZACE: INTERPRETACE...... 39

4.1 VÝVOJ VYUŽITÍ PLOCH ...... 39 4.1.1 Využití ploch v roce 1845...... 39 4.1.2 Využití ploch v roce 1900...... 41 4.1.3 Zm ěny využití ploch v letech 1845-1900 ...... 43

4.2 VÝVOJ PO ČTU OBYVATEL V LETECH 1850 - 1900...... 50

4.3 VÝVOJ PROSTOROVÉ DISTRIBUCE OBYVATELSTVA ...... 55

4.4 VÝVOJ VNIT ŘNÍ STRUKTURY REGIONU ...... 59

5 ZÁV ĚR...... 61

POUŽITÁ LITERATURA A INFORMA ČNÍ ZDROJE...... 63

SUMMARY ...... 67

PŘÍLOHY...... 68

6 Abstrakt

19. století se stalo obdobím významných proces ů a zm ěn, které ovlivnily ekonomický, politický, sociální a kulturní život. České zem ě v tomto období upevnily postavení pr ůmyslov ě nejrozvinut ějšího území v Rakousku. Zásluhu na tomto postavení měl p ředevším t ěžký pr ůmysl, ale významnou úlohu m ěla také textilní výroba. Jedním ze st ředisek textilního pr ůmyslu se stala oblast na severní Morav ě s centrem v Novém Ji čín ě. V této práci se pokusím teoreticky vymezit spádovou oblast a sféry vlivu Nového Ji čína na jeho okolí, a to pomocí Reillyho modelu. Na základ ě vymezeného nodálního regionu se budu zabývat interpretací zm ěn prostorové organizace oblasti v období pr ůmyslové revoluce.

Klí čová slova: geografická organizace, pr ůmyslová revoluce, nodální region, modely prostorových interakcí, historická geografie, Novoji čínsko

The 19 th century witnessed important processes and changes that influenced economic, political, social and cultural life. The Czech lands in this period confirmed their position as the industrially most developed area in former Austria. It was mainly the merit of the heavy industry, but an important role was played by the manufacturing of textile products as well. On of the textile areas was northern Moravia with the centre in Nový Ji čín. The attempt of this bachelor thesis is to theoretically delineate the tributary area of Nový Ji čín applying the Reilly’s model. Within the delineated nodal region I will be concerned with the interpretation of changes in geographical organisation of the area in the period of the industrial revolution.

Key words: geographical organisation, industrial revolution, nodal region, spatial interaction models, historical geography, Nový Ji čín region

7 1 Úvod Přelom 18. a 19. století se stává důležitým mezníkem v dějinách lidstva. Byly nastartovány významné procesy, které ovlivnily soudobý politický, ekonomický, sociální i kulturní život. Období pr ůmyslové revoluce je spojeno s procesy industrializace, urbanizace, migrace obyvatelstva, rozvoje dopravní a železni ční sít ě, inovace ve výrob ě a v zem ědělství atd. I p řesto, že tyto procesy výrazn ě zasáhly do vývoje krajiny a spole čnosti z ůstává 19. století stále málo diskutovaným tématem, což se týká především zkoumání na mikroregionální úrovni. Pr ůmyslová revoluce zasáhla v 19. století také České zem ě. Ekonomický a popula ční vzestup zaznamenaly především v druhé polovin ě tohoto století. Tém ěř ze dne na den za čala vyr ůstat nová pr ůmyslová centra, která přitahovala novou pracovní sílu, utvá řející se p ředevším ze zem ědělc ů či řemeslník ů. Nejvýznamn ější rozvoj zaznamenal t ěžký pr ůmysl (železá řství, strojírenství, t ěžba uhlí), své postavení si však udržela také klasická textilní výroba. Vzr ůstající po čet textilních továren se strojovou výrobou znamenala úpadek soukenických center. Jedno ze st ředisek na severní Morav ě, které zaznamenalo rozvoj textilního pr ůmyslu, leží v území Moravské brány, obklopeno ze severozápadu Oderskými vrchy, z jihovýchodu p ředh ůř ím Moravskoslezských Beskyd. Jedná se o m ěsto Nový Ji čín, významné hospodá řské st ředisko, jehož r ůst ovlivnil vzestupný popula ční vývoj v jeho okolí. Vedle pr ůmyslov ě se rozvíjejícího Nového Ji čína, zasáhla industrializace také okolní m ěsta. V Odrách byl v 2. polovin ě 19. století založen gumárenský závod, pozd ěji známý Optimit. V Bílovci vznikla továrna na výrobu knoflík ů a drobných pr ůmyslových výrobk ů. Na konci 70. let 19. století vznikla továrna na výrobu ko čárových svítilen v Šenov ě u Nového Ji čína. Také Kopřivnice se stala z menší vesnice významným m ěstem s jednou z nejv ětších továren českých zemí, a to po založení továrny na výrobu ko čár ů a jiných druh ů povoz ů. Po výstavb ě železnice (Štramberk – Studénka, 1881), nalezla uplatn ění také výroba

železni čních vagon ů (CHOBOT et al. 1996). Také územn ěsprávní reformy zvýšily prestiž n ěkterých obcí. Nový Ji čín se stal po roce 1848 okresním hejtmanstvím a byly mu pod řízeny t ři soudní okresy: Fulnek, Nový Ji čín a P říbor. V roce 1855 se stal také sídlem krajského soudu. Bílovec se stal sídlem politického okresu v roce 1896, do té doby pat řil pod okresní hejtmanství v Opav ě. Odry byly pod řízeny, jakožto soudní okres taktéž Opav ě. Frenštát pod

8 Radhošt ěm spadal pod politický okres v Místku. Další významná m ěsta v okolí Hranice a Valašské Mezi říčí zastávaly funkci okresního hejtmanství. Územím prochází tzv. císa řská silnice z Olomouce p řes Nový Ji čín sm ěrem na Těšín, která vznikla již na konci 18. století. D ůležitá komunikace vede také z Opavy přes Fulnek a Nový Ji čín do Valašského Mezi říčí. Významným fenoménem pr ůmyslové revoluce byla železni ční tra ť. V roce 1847 byla dostav ěna tra ť z Přerova a Hranic do Ostravy a Bohumína (Severní dráha císa ře Ferdinanda). Tato dráha vedla mimo m ěstská st řediska a teprve pozd ěji byla doplněna místními odbo čkami. Další d ůležitá tra ť vedla z Ostravy p řes Frenštát pod Radhošt ěm do Kojetína, která od roku 1889 zasahovala také do jižní části okresu Nový Ji čín (BARTOŠ et al. 1995).

Procesy pr ůmyslové revoluce m ěly výrazný vliv na vývoj vztahu spole čnosti a krajiny. Proto cílem této bakalá řské práce je pokusit se nazna čit historickogeografický vývoj prostorové organizace vymezeného nodálního regionu v industriální fázi vývoje českých zemí na konkrétním území s centrem v Novém Ji čín ě. Zpracování tématu prostorové prom ěny krajiny i jejich obyvatel v čase vyžaduje interdisciplinární p řístup, kombinující geografické, sociální, historické i kartografické metody (VYSKO ČIL et al. 2007). Na základ ě výše uvedeného cíle je struktura práce následující. Nejprve je teoreticky diskutovaná dvojí problematika: jednak vymezování nodálních region ů (s ohledem na datovou základnu 19. století) p ředevším na základ ě modelování prostorových interakcí, jednak koncept prostorové organizace. V další části jsou oba koncepty aplikovány na území Novoji čínska. Prvním krokem této práce je tedy vymezení regionu v 19. století na základ ě využití modelu prostorových interakcí, tzv. Reillyho modelu. V aplika ční části práce jsou pak v rámci vymezeného regionu sledovány vybrané aspekty geografické organizace Novoji čínska, konkrétn ě vývoj a strukturní zm ěny v krajin ě v letech 1845-1900, dále také vývoj po čtu obyvatel a jeho prostorového rozmíst ění v letech 1850-1900. Práce je založena na využití dostupných statistických dat a také literatury týkající se uvedené problematiky. Zpracování tématu provází omezující kvalita a kvantita požadujících zdroj ů informací a úzký rozsah datové základny. Hodnocení prom ěny prostorové organizace je téma rozsáhlé pro práci bakalá řskou a proto její další rozší ření je možné v práci diplomové. Z tohoto d ůvodu bude v ětší pozornost v ěnována vybrané problematice prostorové organizace

9 v historickém období, aplikace model ů prostorových interakcí a jejich výsledk ům, a to koncentraci obyvatelstva, struktury osídlení, využití území.

10

TEORETICKÁ ČÁST

11

2 Teoreticko-metodologická východiska Geografie, jako jeden z nejstarších a neustále se vyvíjejících v ědních obor ů, se zabývá řadou díl čích geografických disciplín. Studiu spole čnosti, vztahu člov ěka a prost ředí, vlivu kultury na p řírodu se v ěnuje socioekonomická geografie, jiným výrazem též ozna čována jako geografie humánní. Geografie se b ěhem svého vývoje transformovala z převážn ě popisné disciplíny na prostorovou v ědu. Nový pohled na geografii otev řela kvantitativní revoluce v 50. letech 20. století. Díky zpracování statistických dat se naskytly geograf ům nové možnosti zkoumání rozmíst ění jev ů v prostoru. Centry zavád ění kvantitativních metod v českých zemích se stala pražská albertovská škola a také Geografický ústav Akademie v ěd v Brn ě. V ětší pozornost p ři aplikaci kvantitativních metod je v ěnována teorii a metodologii výzkumu. Toto pojetí geografie sice vedlo ke kritice, a to zejména neobjektivním postavením pozorovatele ve výzkumu (DAN ĚK 2008), nicméněhistorickogeografickypojatétémalzeřešitvrámci prostorového pojetí geografie, či spíše se zlogiky věci jedná o nezbytnost. Již na přelomu19.a20.stoletízačalbýtregionvnímánjakovýsledekvzájemnéhopůsobení fyzickogeografických a sociálněgeografických charakteristik, a tím byl zatlačen do pozadí deterministický přístup geografie (DANĚK 2008) a naopak vyzdvižena do dnešnídobyplatnánutnostkomplexníhopojímáníprostorovéorganizace.

2.1 Vymezování území

2.1.1 Nodální region Ve zvoleném území se v období pr ůmyslové revoluce profiluje výrazn ě jako st ředisko m ěsto Nový Ji čín. Pro vymezení sfér vlivu tohoto st řediska bylo vhodné vymezit funk ční region. Region, jako ur čitý zp ůsob vyjád ření prostorové organizace území, je definován fyzickogeografickými a socioekonomickými charakteristikami. Nodální region či funk ční, je chápán, jako region s ur čitými vztahy mezi nodem, jádrem, a okolím, zázemím (JOHNSTON 2009). Průmyslové revoluce v 19. století je významným obdobím vzniku t ěchto funk čních region ů. Toto období výrazn ě zasáhlo do hierarchické a organiza ční struktury prostorového rozmíst ění a za čaly se utvá řet interak ční vztahy mezi regiony a v rámci region ů. Prostorová organizace regionu byla

12 závislá také na fyzickogeografických podmínkách, které ur čovaly ráz krajiny a zásadn ě ovliv ňovaly uspo řádání území. Procesy pr ůmyslové revoluce daly možnost definovat nodální region v sou časném pojetí a zhruba v sou časném plošném rozší ření (KLAPKA et al. 2007). Provymezováníspádovéoblastie xistují r ůzné teorie, jejichž platnost však není prokázána pro období 19. století. Mezi nejznám ější teorie rozmíst ění služeb v prostoru pat ří teorie centrálních míst (CHRISTALLER 1933). Princip této teorie je založen především na výzkumu systému m ěst, která se vyvinula jako centra terciárních aktivit. Základními principy této teorie je hierarchický princip a princip poklesu poptávky se vzdáleností (MARYÁŠ 1983). Christallerovský model prostoru je možné aplikovat na rozvinut ější tržní strukturu a neuvažuje historické faktory sídelního systému. K vymezení sfér vlivu st ředisek se dají použít dv ě základní techniky: anketární

šet ření a prostorové interak ční modely (MARYÁŠ 1983). Je zcela z řejmé, že problém řešení prostorové organizace v 19. století není možné řešit provedením anketárního šet ření. Proto zbývá druhá varianta výzkumu a tím je modelování prostorových interakcí.

2.1.2 Modely prostorových interakcí Modely vycházející z nehomogenity geografického prostoru byly inspirovány Newtonovým gravita čním zákonem. Vyjád ření tzv. gravita čního zákona podle

CARROTHERSE (1956) zní: interakce mezi dv ěma st ředisky koncentrace obyvatelstva se mění p římo úm ěrn ě s velikostí obyvatel t ěchto st ředisek a nep římo úm ěrn ě se vzdáleností mezi nimi. Vývoj modelu vedl pozd ěji k zevšeobecn ění prom ěnných (cit in

MARYÁŠ 1983). Vyjád ření sféry vlivu st ředisek v prostoru a jejich vztahy se zázemím lze teoreticky vymezit aplikací model ů prostorových interakcí. Interakce mezi jednotlivci a jejich aktivity ovliv ňují geografickou organizaci prostoru a vyjad řují vzájemnou závislost mezi oblastmi či regiony r ůzné hierarchické úrovn ě. Problémem při aplikaci t ěchto model ů se stává nedostatek datové základny pro období 19. století. Reálné údaje o prostorových interakcí jsou údaje o migraci obyvatelstva, které jsou však sledovány v českých zemích až od roku 1961. Modely prostorových interakcí v sob ě skrývají možnosti využití i pro období, kdy nejsou známy údaje o migraci ( ŘEHÁK et al. 2009).

13 Aplikace jednoduchých model ů realizovaných na základ ě gravitace se objevila již na po čátku 19. století. K výrazn ějšímu posunu v oblasti modelování prostorových interakcí došlo v mezivále čném období. Jedná se o nejznám ější model gravita čního zákona, tzv. Reillyho zákon maloobchodní gravitace (REILLY 1931), který zní: dv ě města v normálních podmínkách, která jsou st ředisky maloobchodu, p řitahují nakupující z okolních sídel p římo úm ěrn ě síle po čtu obyvatel t ěchto m ěst a nep římo úm ěrn ě síle vzdálenosti každého z těchto m ěst k okolním sídl ům. Model umož ňuje použitím jednoduchých matematických vzorc ů modelovat teoretické sféry vlivu st ředisek. Pro vyjád ření matematického vzorce je pot řeba znalosti masy st řediska a vzdálenosti mezi st ředisky a šet řenými spádovými obcemi. Jednoduchost p ři sestavování tohoto vzorce vede n ěkteré autory ke kritice modelu a to zejména z důvodu zjednodušení reálných prostorových vazeb (MARYÁŠ 1983). Snaha autor ů ŘEHÁKA , HALÁSE , KLAPKY (2009) o rehabilitaci dává možnost aplikace modelu a zhodnocení vývoje v geograficko - historickém prostoru.

2.1.3 Reillyho model

Model je vhodný zejména svým jednoduchým konstruk čním řešením pro zhodnocení geografické organizace území v minulosti či pro vyjád ření jeho budoucího vývoje. Další využití modelu je možné p ři hodnocení regionálních vliv ů st ředisek na okolní zázemí nebo také p ři hodnocení administrativního člen ění území (HUBÁ ČKOVÁ ,

KREJ ČÍ. 2007, HALÁS , KLAPKA 2010, ŘEHÁK et al. 2009, KLAPKA et al. 2010 ). Následující řádky týkající se teoretického a matematického zd ůvodn ění Reillyho modelu a p ředstavení jeho dvou verzí vycházejí z práce ŘEHÁKA et al. (2009). Při zkoumání konkurujících si st ředisek respektuje st řediska o stejné m ěř itelné významnosti (jedná se nap říklad o po čet obyvatel), která mají bod rovnováhy na polovin ě své vzdálenosti. Pokud se jedná o místa nestejného m ěř itelného významu, bod rovnováhy se vychyluje sm ěrem k menšímu st ředisku. V případ ě st ředisek se stejnou masou, tedy se stejnou m ěř itelnou významností, je množinou bod ů p římka, v případ ě dvou odlišných mas st ředisek je množinou bod ů rovnováhy kružnice (ŘEHÁK et al. 2009). Pro použití tohoto modelu v praxi je pot řeba znalosti dvou základních charakteristik, a to masy st řediska a druhou charakteristikou je pak vzdálenost. V tomto p řípad ě se jedná o vymezení obecné spádovosti a proto jako masu budou použity po čty obyvatel.

14 V této práci budou řešeny dv ě verze Reillyho modelu, a to geometrická a topografická.

GEOMETRICKÁ VERZE REILLYHO MODELU

Tato verze modelu pracuje s vzdušnými vzdálenostmi, eliminuje tedy vliv komunika ční sít ě a geografických bariér. M d − n A = AB (1) M B n

kde M A ≥ M B jsou masy st ředisek A a B, d AB je vzdálenost obou srovnávaných st ředisek na p římce procházející st ředisky A a B a n je vzdálenost mezi menším z obou st ředisek a bodem rovnováhy na zmi ňované p římce. V rovnici (1) m ůže být pravá strana považována za pom ěr v ětší vzdálenosti mezi st řediskem a bodem rovnováhy (tedy vzdálenosti mezi střediskem s větší masou a bodem rovnováhy; čitatel) a menší vzdálenosti mezi st řediskem a bodem rovnováhy (vzdálenosti mezi st řediskem s menší masou a bodem rovnováhy; jmenovatel). Tento pom ěr je ozna čen jako k.

M k = A (základní vzorec) (2) M B

Hodnota k je pak stabilní pro relaci konkrétní dvojice st ředisek.

Také úse čka spojující ob ě posuzovaná st řediska A a B, úse čka o délce d AB , má vždy tyto části:

= ⋅ + d AB k n n (3)

S tímto vzorcem lze opustit úse čku AB a úloha je řešitelná v obecné rovin ě a lze po čítat i s více st ředisky (bude-li respektována prom ěnlivost hodnot k). V zásad ě řešíme pro pár nejvýznamn ějších středisek celé studované soustavy s hodnotou k pat řící práv ě k tomuto „nejsiln ějšímu“ páru. Poté řešíme t řetí st ředisko (v po řadí podle masy), a to v ůč i tomu st ředisku, v jehož polorovin ě se t řetí st ředisko

15 v po řadí nachází. V detailech závisí i na tom, zda a jak protne kružnice konstruovaná pro relaci t řetího st řediska s jedním z obou prvních st ředisek také p ůvodn ě konstruovanou kružnici (která se vztahuje k relaci prvního a druhého st řediska). Výsledkem je uspo řádaný systém kruhových oblouk ů.

M A k = x (úprava exponentu, vysv ětlení níže) (2a) M B

d n = AB (varianta vztahu 3) (4) k +1

Dalším bodem je vynesení bodu rovnováhy od menšího st řediska na úse čku AB.

nk r = (výpo čet hodnoty polom ěru kruhového oblouku r) (5) k −1

Záv ěre čným bodem je nalezení st ředu kruhového oblouku ve vzdálenosti n od bodu rovnováhy. St řed kruhu je umíst ěn za menším st řediskem, protože r > n. Geometrická verze modelu slouží p ředevším k posuzování možných vliv ů st ředisek p ři zkoumání rozsáhlejšího území, komunika čně dob ře vybavených a bez velkých p řírodních bariér ( ŘEHÁK et al. 2009, HALÁS , KLAPKA 2010, KLAPKA et al. 2010).

TOPOGRAFICKÁ VERZE REILLYHO MODELU

V tomto p řípad ě se pracuje s konkrétními geografickými charakteristikami území, nap říklad s dopravní sítí, která v sob ě do jisté míry zohled ňuje i fyzickogeografické podmínky zkoumaného prostoru. V této verzi se na rozdíl od verze předcházející řeší všechny možné p řípady konkuren čních relací a k tomu je vhodné použít vylu čovací metodu.

16 Pro testovanou obec se p řipraví sada potenciálních st ředisek a také databáze vzdáleností mezi práv ě testovanou obcí a každým z potenciálních st ředisek. P říprava výpo čtů pro všechny potenciální páry st ředisek dává možnost rychlejšímu výroku vylou čení nebo p řiřazení testované obce do regionu. Sta čí definovat:

= + DAB d A d B (6)

kde d A a d B jsou reáln ě zjišt ěné silni ční vzdálenosti mezi testovanou obcí a st řediskem větším A (d A) a mezi testovanou obcí a menším st řediskem B (d B), p řičemž platí, že jejich sou čet D AB v ůbec nemusí být nejkratší vzdálenost mezi A a B. Základem postupu je soustavné porovnávání d B s n, p ři soustavném použití metody vylu čování. Testovaná obec nakonec p řipadá tomu st ředisku, které obstálo v této metod ě. Exponent ve vztahu (2) m ůže nabývat hodnot druhé, t řetí nebo vyšší odmocniny.

Pro st řediska nižšího řádu je vhodné použití exponentu vzdálenosti 3 (MARYÁŠ 1983). Kdybychom cht ěli brát gravitaci ve smyslu analogie s fyzikálními zákony, je nutné použít jako exponent vzdálenosti druhou odmocninu. P ři volb ě exponentu je nutné zohlednit charakter jevu, na který má být Reillyho model aplikován. V mém p řípad ě jsem použila v matematickém vyjád ření exponent t řetí odmocniny (2a) a to z důvodu redukce zkreslení výsledku p ři rozdílné velikosti st ředisek nižšího řádu a p ři použit reálných dopravních nikoli vzdušných vzdáleností. Vyšší hodnota odmocniny totiž zvyšuje vliv center menších a zmenšuje spádový dosah center v ětších. Hranice sfér vlivu mezi st ředisky je konstruována podle hranic územního vymezení obcí, p řičemž každá obec je jednozna čně za řaditelná. Topografická verze m ůže být využita jednak ke klasickým regionaliza čním úlohám, což je p řípad této práce, jednak k předb ěžnému testování vhodnosti administrativního členění území ( ŘEHÁK et al. 2009, HALÁS , KLAPKA 2010, KLAPKA et al. 2010).

17 2.1.4 Kritika Reillyho modelu Principem a kritickým hodnocením Reillyho modelu se zabýval MARYÁŠ (1983), z jehož práce jsem čerpala p ředevším. Tento model byl podroben kritice z několika stran. Model nezahrnuje všechny aspekty, které p ůsobí na rozd ělení výdaj ů obyvatel menšího sídla mezi st ředisky, jako nap říklad dopravní spojení, komunika ční kvalitu, hustotu obyvatel, obchodní a spole čenskou atraktivitu st řediskových sídel, geografické podmínky apod. Z těchto podmínek plynou ur čitá omezení modelu. Další výzkumy se zabývaly možností nahradit prom ěnné obyvatelstva a vzdálenosti jinými prom ěnnými, po čet obyvatel po čtem obslužných funkcí, maloobchodním obratem za pr ůmyslové zboží a vzdálenost dobou jízdy do st řediska apod. Kroc a Ševera (1974) provedli v 70. letech 20. století v ČSR srovnání t ěchto prom ěnných vzájemným nahrazováním a dosp ěli k záv ěru, že lze použít ukazatel po čtu obyvatel v sídle pro vymezení sféry vlivu st řediska (cit. in MARYÁŠ 1983). Kritika byla zam ěř ena také na hodnotu exponentu vzdálenosti. Exponent je prom ěnlivý v závislosti na mí ře atraktivity st řediska. U st ředisek s přibližn ě stejnou atraktivitou se hranice sfér vlivu p ři použití r ůzných exponent ů vzdáleností p říliš neliší

(ILLERIS 1967). Exponentem vzdálenosti jsem se již zabývala výše v části Topografická verze Reillyho modelu.

Podle n ěkterých autor ů nap ř. BERRY (1967), HAUTAMÄKI (1969), jak udává ve své práci MARYÁŠ (1983), je vhodné použít Reillyho model p ři vymezení sfér vlivu st ředisek p řibližn ě stejné hierarchické úrovn ě, v okolí velkých m ěst a aglomerací dochází ke zkreslení skute čnosti. Proti tomuto hodnocení se vyjad řují auto ři ŘEHÁK ,

HALÁS , KLAPKA (2009). Soustava více st ředisek je zkoumána po jednotlivých párech a to bez ohledu na hierarchický řád všech st ředisek. Uvádí, že práv ě nerovnost měř itelného významu je v Reillyho modelu obsažena. Auto ři se snaží o rehabilitaci tohoto modelu a ve své práci se zabývají p ředevším možnostmi modifikace p ůvodního modelu (viz i HALÁS , KLAPKA 2010, KLAPKA et al. 2010).

Při hodnocení gravita čních model ů auto ři, nap ř. BERRY (1967), REIF (1973) upozor ňují na to, že spádové oblasti získané použitím modelu zkreslují skute čnost tím, že považují sféry vlivu st ředisek za uzav řené a navzájem se vylu čující. Existují však přechodné území, odkud obyvatelé dojíždí za nákupu vícemén ě pravideln ě do dvou nebo více st ředisek, tento typ úloh řeší oscila ční verze Reillyho modelu (viz ŘEHÁK et

18 al. 2009). Klasické regionaliza ční úlohy však vyžadují jednozna čné vymezení regionu, zde konkrétn ě p řiřazení obce ke st ředisku.

19 2.2 Prostorová organizace Tato práce se v ěnuje geografické, konkrétn ěji sociogeografické regionální organizaci území v období druhé poloviny 19. století. Prostorovou organizací a strukturou se zabývají p ředevším auto ři zahrani ční (ABLER et al. 1972, MORRILL 1974), přesto však se i v našich zemích vyskytují práce zabývající se touto problematikou

(nap ř. HAMPL et al. 1987, GARDAVSKÝ 1988, HAMPL 2005, KLAPKA et al. 2010). Pro hodnocení vývoje prostorové organizace spole čnosti ve vymezeném regionu je vhodné blíže specifikovat obsah této problematiky. Pojem geografická organizace lze chápat jako výsledek vn ějších interakcí kvalitativn ě r ůzných jev ů, jejich celkové vn ější uspo řádání a spolup ůsobení v rámci prost ředí. V rámci konkrétn ějšího vymezení se lze zam ěř it na studium sociogeografické organizace prostoru, kterou lze chápat jako interdisciplinární šet ření zabývající se vlivem fyzickogeografických faktor ů na spole čnost, ale také vztahem a p řekonáváním fyzickogeografických p řekážek spole čností a jejím vývojem. Výsledkem komplexního a podstatného upo řádání a spolup ůsobení všech geografických, resp. sociáln ěgeografických jev ů a proces ů je regionální geografie. Chápání regionální organizace ve spojení s geografickou organizací navozuje širší chápání systému osídlení, které lze ztotožnit se sociáln ěgeografickým regionem. P ři hodnocení sociáln ěgeografických systém ů je zd ůrazn ěn zájem o obyvatelstvo, který je oprávn ěný vzhledem ke komplexní a integra ční úloze obyvatelstva v sociáln ěgeografických systémech a k existující datové základn ě. Předpokladem prostorové organizace jsou procesy probíhající uvnit ř regionu. Problematiku regionálního systému nelze tedy ztotožňovat s pouhým ohrani čováním region ů, nýbrž s uceleným rozborem formování region ů, p říslušných integrujících proces ů, vztah ů mezi st ředisky a jejich zázemím, s hierarchizací st ředisek, funk čně specializovaných prostor ů a region ů (GARDAVSKÝ 1988).

Obecným východiskem geografické organizace podle HAMPLA (2005) je teorii stádií, resp. r ůzné její modifikace. Za obsahové chápání této teorie lze považovat z hlediska sociogeografické organizace ekonomické a sociální zm ěny, z hlediska geografické organizace prom ěny vztahu p řírody a spole čnosti a zm ěny formy prostorové organizace. Jedním z možných vyjád ření teorie stádií je odvozeno podle ekonomických sektor ů (pre-industriální, industriální, post-industriální). Pro integrální vývojové rozlišení je vhodn ější ozna čení „statická-dynamická-organická“ spole čnost,

20 přičemž v případ ě dynamického (industriálního) stádia je nutné zd ůraz ňovat extenzivní charakter této dynamiky. Z hlediska vývojové typologie hierarchických organizací se v případ ě dynamické fáze jedná o konkuren ční princip, a to prost řednictvím tržních mechanizm ů, mechanizm ů politické volby či r ůzných forem sociokulturního sout ěžení. V geografické realit ě pak docházelo k integrálnímu uplatn ění t ěchto mechanizm ů a k nerovnom ěrnému vývoji m ěst, region ů a celých národních celk ů (HAMPL 2005).

Podle MORRILLA (1974) je prostorová organizace dána strukturou (lokací, interakcemi), uspo řádáním lidské spole čnosti v prostoru a zm ěnou koncepce a využitím prostoru v čase. Komplexní prostorová organizace se zabývá socioekonomickými faktory (systém osídlení), svou roli však také hrají p řírodní podmínky. Z hlediska primárního je prostorová organizace ovliv ňována pot řebou spole čnosti využívat efektivn ě území. Sekundární faktor jsou podmínky p řírodní. Mezi nep římé faktory ovliv ňující prostorovou organizaci lze zařadit komplementární výhody, kulturní faktory, technologické a ekonomické faktory, politické faktory. V ideálním p řípad ě by se všechny aktivity soust ředily do jednoho bodu, v reálném sv ětě však vznikají diferenciace (MORRILL 1974).

Podle HAMPLA (2005) a MORRILLA (1974) jsou pro období druhé poloviny 19. století d ůležité dva procesy, industrializace a urbanizace. S nástupem industrializace dochází k růstové dynamice, masovému rozvoji m ěst a k formování hierarchických soustav st ředisek. Soub ěžn ě s rozvojem měst docházelo k zvyšování prostorové mobility obyvatelstva, materiál ů a informací (HAMPL 2005). Proces koncentrace obyvatelstva lze charakterizovat jako p řechod od relativn ě statické a do zna čné míry vn ějšími p řírodními podmínkami determinované formy územní organizace spole čnosti k dynamické a aktivn ě vnit řně podmín ěné formy této organizace. Po čátky této transformace na území České republiky jde klást do první poloviny 19. století, p řičemž k plnému rozvinutí procesu dochází až v druhé polovin ě 19. století. V klasickém pojetí je koncentra ční proces dáván do souvislostí s rozvojem měst. Koncentra ční proces v industriálním období je charakteristický jednostrannou orientací pohyb ů, zatímco v dob ě post-industriální jsou výrazn ější oboustranné interakce, nap ř. mezi jádrem a zázemím. Komplexn ěji je tento proces charakterizován jako vytvá ření nové regionální organizace spole čnosti, vznikem systém ů nodálních region ů a v návaznosti pak i hierarchie regionálních st ředisek. K nejvýrazn ějším zm ěnám proto docházelo na mikroregionální úrovni (HAMPL et al. 1987).

21 Koncentra ční proces v jeho úzkém chápání je jen historicky omezenou etapou, je jen ur čitou fází p řetvá ření hierarchické organizace. Hierarchiza ční proces je nejpodstatn ějším výrazem vývoje sociáln ěgeografcikých systém ů, je vyjád řením podstaty organizace t ěchto systém ů. Pro organizaci sociáln ěgeografických systém ů je nejd ůležit ější podoba hierarchie ve form ě makroregion - mezoregion – mikroregion

(HAMPL et al. 1987). Výrazným procesem profilujícím se od druhé poloviny 19. století je již zmín ěný proces urbanizace. Definice tohoto pojmu zahrnuje jak vnit řní, tak i vn ější zm ěny v organizaci spole čnosti. Při konkrétních sledováních procesu urbanizace jsou zd ůrazn ěny především vn ější zm ěny – nap říklad r ůst m ěstského obyvatelstva, zvyšování územní koncentrace obyvatelstva, kdežto p ři obecn ějším popisu je d ůraz kladen na vnit řní organizace spole čnosti – nap říklad zm ěny v sociálním chování obyvatelstva. P ři popisu těchto zm ěn dochází k ur čité deformaci a odtržení popisu vn ějších zm ěn od t ěch vnit řních, d ůsledkem je r ůzné pojetí procesu urbanizace. (GARDAVSKÝ 1988).

GARDAVSKÝ (1988) formuluje dva základní problémy procesu urbanizace. První je specifikace procesu urbanizace z hlediska rozlišení zvláštn ě sociáln ě-ekonomických proces ů a struktur na jedné stran ě a sociáln ěgeografických proces ů a struktur na stran ě druhé. Jako druhý problém vidí otázku historické ohrani čenosti urbanizace a z toho vyplývající problém hodnocení p ředchozího vývoje.

Hodnocení prostorové organizace je podle pražských geograf ů (HAMPL et al.

1987, GARDAVSKÝ 1988, HAMPL 2005) do zna čné míry redukováno na problematiku distribuce obyvatelstva a charakter systému osídlení. Zahrani ční (p ředevším MORRILL

1974) a n ěkte ří čeští geografové (KLAPKA et al. 2010) se však snaží s tímto tématem vyrovnat komplexn ěji, aniž by ovšem popírali primární význam obyvatelstva a úlohu systému osídlení. S tímto p řístupem korespondují i další díla jak geograf ů tak odborník ů z jiných v ědních disciplín. Na vznik a rozvoj českých m ěst v kontextu s evropským vývojem z hlediska historického, demografického a sociologického se snaží nahlédnout kniha trojice autor ů HORSKÉ , MAURA , MUSILA (2002). Spole čně s procesy probíhajícími v období pr ůmyslové revoluce je d ůležité zmínit dopravní fenomén, který výrazn ě zasáhl do vývoje prostorového uspo řádání. Symbolem této revoluce se stala výstavba železnice. Rozvoj dopravní a železni ční sít ě znamenal zlepšení komunikace a spojení mezi vzdálenějšími centry. PAVLÍ ČEK (2002) se v publikaci s přízna čným názvem Naše lokálky zabývá vznikem nejen hlavních tratí, ale p ředevším místních drah v Čechách, na Morav ě a ve Slezsku.

22 Dle mého názoru vyžaduje tedy p řístup a hodnocení geografické organizace v čase interdisciplinární p řístup, kombinující geografické, sociální, historické i kartografické metody. Již byl zmín ěn nap říklad proces urbanizace, který je řešen nejen geografy, ale také sociology, historiky a demografy. Spolupráce geografie a historie vyústila ve spole čný obor historická geografie, která není ani v ědou p řírodní ani humanitní. Jejím p ředm ětem se stává sledování prostoru, jeho zm ěny v čase, p říčiny a následky, které tyto prom ěny zp ůsobily a také vliv na budoucí vzhled daného prostoru a spole čnosti. Spole čným jmenovatelem této disciplíny se stává trojice pojm ů člov ěk - prostor - čas (SEMOTANOVÁ 2002). Historická geografie by tedy m ěla řešit vztahy mezi člov ěkem a krajinou, avšak podle CHROMÉHO (2001) by se m ěla zabývat také prostorovými jednotkami navzájem. Tato práce m ůže být mimo jiné chápána také jako jistý pokus o uvedení problematiky geografické organizace do historické geografie. Geografická organizace je tématem velice obsáhlým, které pro pot řeby bakalá řské práce žádá ur čité zjednodušení. Z hlediska použité metodiky v této práci bude prostorová organizace regionu Novoji čínska hodnocena na základ ě sledování těchto zvolených ukazatel ů: vývoj využití ploch, vývoj po čtu obyvatel, vývoj prostorové distribuce obyvatelstva a vývoj vnit řní struktury regionu. S vývojem prostoru v čase, prom ěnou krajiny, v období druhé poloviny 19. století souvisí výzkumy v oblasti historického land use. Problém týkající se využití ploch v České republice a zkoumání tohoto využití v čase není tématem zcela b ěžným

(BIČÍK et al. 2002). Auto ři publikace Land use in the Czech Republic se zabývají zm ěnami ve využití ploch zem ědělské p ůdy České republiky v období let 1848 – 1948 - 1990. Tato práce sledovala zm ěny ve využití: zem ědělské p ůdy, orné p ůdy, trvalého travního porostu (zahrnující louky a pastviny), lesů a zastav ěného území. Ve sledovaném období auto ři zaznamenávají úbytek zem ědělské a orné p ůdy na úkor r ůstu oblastí se zastav ěnou plochou a výsadby les ů, p řevážn ě smrkových monokultur. Základní údaje o využití krajiny je možné zjistit za roky 1845 a 1900, p řičemž za první uvedený rok je možné získat údaje na stránkách Českého ústavu katastrálního a zem ěměř ického v Praze ( www.archivnimapy.cuzk.cz ), za rok 1900 pak v LEXIKONU

OBCÍ PRO MORAVU (1906). Využití datové základny je podrobn ěji popsáno v následující kapitole.

23 Hodnocení vývoje systému osídlení je založeno na hodnocení zm ěn v koncentraci obyvatelstva. Charakteristikou základního ukazatele územní koncentrace obyvatelstva je heterogenita v jeho rozmíst ění, ozna čována písmenem H. H-index je definován jako minimální rozsah území podle jednotek vnit řního člen ění zkoumaného území, na n ěmž je soust řed ěna polovina obyvatelstva. Posloupnost kumulace podíl ů jednotek vychází z hustoty zalidn ění. Podíl tohoto území v % na celé ploše hodnocené jednotky je pak ode čten od 100. Ukazatel m ůže nabývat hodnot od 50 do 100 (HAMPL et al. 1987). Dalším možným ukazatelem územní koncentrace obyvatelstva m ůže být znázorn ění pomocí Lorenzovy k řivky, pro p řesné ur čení míry koncentrace je možné využít tzv. Giniho koeficientu (ROBINSON 1998). Rozmíst ění obyvatelstva je pom ěrn ě nerovnom ěrné, p řičemž vliv na toto rozmíst ění mají také p řírodní podmínky. P řechod systému osídlení z relativn ě statického a vn ějšn ě determinovaného stavu do stavu relativn ě dynamického a vnit řně aktivn ě podmín ěného byl p řitom pom ěrn ě náhlý a vyzna čoval se výraznou a až do roku 1900 zrychlující se dynamikou (HAMPL et al. 1987). Sledování tohoto vývoje je uskute čnitelné od roku 1850, a to pomocí údaj ů dostupných z RETROSPEKTIVNÍHO

LEXIKONU ČSSR (1978). Zde bych jen ráda p řipomn ěla obez řetnost p ři práci s údaji ze sčítání obyvatelstva, první moderní s čítání bylo uskute čněno až v roce 1869. Vývoj distribuce obyvatelstva Novoji čínska v letech 1850-1900 je uveden v samostatné kapitole. Hodnocení vnit řní struktury regionu je op ět z důvodu neexistence relevantních údaj ů založeno na modelování prostorových interakcí mezi jednotkami vnit řního člen ění (obce ve vymezení ke s čítání lidu z roku 1900). Konkrétn ě je aplikován gravita ční model, který je vyjád řením o čekávané úrovn ě interakce mezi jednotlivými místy regionu. P ředstavuje míru možných interakcí na základ ě po čtu obyvatel jednotek a vzdálenosti mezi nimi. Model je široce využíván při studiu maloobchodního prodeje, lokalizací pr ůmyslu, obchodu a komunikací (MORRILL 1974). Gravita ční model byl vypo čítán na základ ě vytvo ření matice vzdáleností všech obcí regionu. Nejjednodušší matematické vyjád ření modelu ve tvaru P P = i j Tij G 2 (7) dij vyjad řuje sílu interakce mezi jednotkami i a j (T ij ), p řičemž hodnoty P i a P j vyjad řují velikost masy jednotek (po čet obyvatel) a jsou nep římo úm ěrné vzdálenosti (d ij ) vždy

24 mezi dv ěmi porovnávanými jednotkami. Kalibra ční proces pomocí konstanty G nebyl nutný (GOOALL 1987).

25 2.3 Problematika pramenné a datové základny Ve výzkumech týkající se prom ěny krajiny a spole čnosti se v sou časné dob ě uplat ňuje interdisciplinární p řístup využívající zejména řešení pomocí historicko- geografických metod, kartograficky dostupných zdroj ů a p ředevším pomocí uplatn ění geoinforma čních technologií. Využití GIS p ři modelování prostorové organizace prostoru se stává nedílnou sou částí studia geografického prostoru, spolu s dalšími metodami a to historickými, demografickými, sociologickými a kartografickými

(KLAPKA et al.2007). Pomocí metod kartografických byly vytvo řeny modely historických prostorových jev ů a výsledkem se staly tématické mapy zpracovány v programu ArcGIS 9.2. Z metod historických byla použita p ředevším analýza pramen ů, zpracování dat předstatistického a statistického období a využití sekundární literatury. Obsah datové základny za období let 1850 – 1900 je relativn ě úzký. Velmi podrobný a ucelený obraz o vývoji obyvatelstva v českých zemích v letech 1754 - 1914 lze nalézt v historicko- demografické studii KÁRNÍKOVÉ (1965). Nov ější publikaci o vývoji obyvatelstva zpracovali FIALOVÁ et al. (1996) a také SRB (2004). Zaznamenávání demografických charakteristik bylo u nás poprvé zavedeno už v roce 1754, ale tyto statistiky se nedají použít jako relevantní, nebo ť soupisy tehdejší doby byly nedokonalé a v ětšina se nedochovala. Se zm ěnou administrativního systému byl zaveden první zákon o s čítání lidu z roku 1857. Jako první moderní s čítání je považováno s čítání k 31. prosinci 1869, a to podle zákona z března uvedeného roku. Od tohoto data m ěla s čítání probíhat v desetiletých intervalech a s čítáno m ělo být p řítomné obyvatelstvo, a to v míst ě, kde se práv ě nacházelo (SRB 2004). Jako první dostupný zdroj dat jsem m ěla k dispozici soupis míst Moravy a Slezska z roku 1880 (1885) a také z roku 1890 (1893). V těchto publikacích jsou záznamy o po čtu obyvatel, dom ů, o náboženské a jazykové struktu ře obyvatelstva. V publikaci za rok 1890 jsou uvedeny také rozlohy obcí. Pro rok 1900 již existuje dostupná verze s čítání obyvatelstva a to v LEXIKONU OBCÍ PRO MORAVU (1906) a v

LEXIKONU OBCÍ PRO SLEZSKO (1906). Lexikony jsou zpracovány na základ ě výsledk ů ze sčítání obyvatelstva z 31. prosince 1900. V těchto lexikonech se rozší řil p řehled informací o údaje o ploše zem ědělské p ůdy, po čtu zví řat a také o po čtu velkostatk ů a továren.

26 Údaje o po čtu obyvatel a dom ů jsou zpracovány také v sekundárním zdroji a to v RETROSPEKTIVNÍM LEXIKONU OBCÍ ČSSR 1850-1970 (1978). Zde jsem získala především data za roky 1850 a 1869. Informace jsou obsaženy i v pracích nov ějších, jako je HISTORICKÝ LEXIKON OBCÍ ČESKÉ REPUBLIKY 1869 – 2005 (2006), který ale obsahuje data podle správního rozd ělení České republiky v roce 2005 a proto je tato datová základna použitelná pouze v omezené form ě. Obce jako zkoumané administrativní jednotky regionu v roce 1900 jsou vymezeny na základ ě údaj ů o katastrech obcí, jejichž rozloha se výrazn ěji nem ění od dnešních vymezení jednotlivých katastrálních území. Rozloha dnešních obcí je však většinou v ětší a to z důvodu spojení n ěkolika katastrálních území. Výjimka se týká pouze Nového Ji čína, který se skládá z katastr ů M ěsto, Dolní p ředm ěstí, Horní předm ěstí a nikdy netvo řily samostatné části. Vymezení a hodnocení regionu je možné pomocí historických mapových d ěl. Pro období 19. století jsou to jedny z prvních moderních map svého charakteru v ůbec. Důležité pro tuto práci je použití map druhého vojenského mapování (1836-1852) a třetího vojenského mapování (1876-1880). Primární dostupnost map stabilního katastru v České republice je v Českém ú řadu zem ěměř ickém a katastrálním, Národním archivu v Praze nebo v Zemském archivu v Brn ě a Opav ě. Mapy stabilního katastru jsou vhodné pro hodnocení krajiny menších územních celk ů. Vznikly v letech 1824 – 1843 v měř ítku 1:2880, v roce 1869 byly tyto mapy reambulovány (1869 – 1882). Tyto mapy jsou dopln ěny o tzv. vce ňovací a písemný operát (obsahoval údaje o vlastnictví, p ěstovaných plodinách atd.) (KLAPKA et al. 2007). Mapy druhého vojenského mapování v měř ítku 1:28 800 byly reambulovány v 70. letech 19. století. Pro zpracovávané území jsou použity mapové listy z roku 1837/8. Mapový list s vymezením Bílovce a Fulneku není k dispozici, proto jsou údaje čerpány z mladšího mapování. Pozd ější mapování z let 1876-1880 vzniklo v měř ítku 1:25 000 a jeho aktualizace byla provedena v 50. letech 20. století. Zvolené mapové listy pochází z roku 1876. Ob ě tyto mapování jsou dostupná na webových stránkách laborato ře geoinformatiky Univerzity J. E. Purkyn ě ( http://www.geolab.cz ). Zdrojem dat o využití ploch Česka za roky 1845-1948-1990-2000 je databáze, která slouží jako studium dlouhodobých zm ěn makrostruktury krajiny. Databázi vytvo řila P řírodov ědecká fakulta Univerzity Karlovy v Praze ( http://lucc.ic.cz/ ).

27 Základním požadavkem pro hodnocení krajiny byla srovnatelnost využití ploch a územní srovnatelnost základních jednotek. Katastry proto byly spojovány do tzv. základních územních jednotek (ZÚJ). Bylo tak vytvo řeno 8 903 ZÚJ, z toho 80,2 % je tvo řeno jedním katastrem. Databáze v sou časné dob ě obsahuje osm základních kategorií – orná p ůda, trvalé kultury, louky, pastviny, lesní plochy, vodní plochy, zastav ěné plochy a ostatní plochy (KABRDA 2006). Pro v ětší srovnatelnost využití území v letech 1845 – 1900 jsem využila písemného operátu z webových stránek ČÚZK ( http://archivnimapy.cuzk.cz /), a to především z důvodu podrobn ějších informací o jednotlivých katastrálních územích v roce 1845. Pro rok 1900 jsou informace již dostupné v lexikonech (viz zmín ěno výše).

Souhrn informací o obcích okres ů České republiky jsou publikovány Filozofickou fakultou Univerzity Palackého v Olomouci. Informace o obcích vymezeného území jsou dosažitelné v publikaci HISTORICKÝ MÍSTOPIS MORAVY A

SLEZSKA V LETECH 1848-1960, zejména svazek XIV (BARTOŠ et al. 1998). Místopis regionu Novoji čínska je podrobn ěji rozepsán ve dvou publikacích vydané okresním

úřadem a Státním okresním archivem v Novém Ji čín ě (CHOBOT 1996, 1998). Další prameny o ekonomické, hospodá řské, sociální a politické situaci obyvatelstva v 2. polovin ě 19. století jsou dostupné lokáln ě v Státním okresním archivu v Novém Ji čín ě.

28

APLIKA ČNÍ ČÁST

29

3 Vymezení zájmového území: kontext

3.1 Konkrétní aplikace Reillyho modelu AplikacíReillyhomodelujemožnévymezitzájmovéúzemí,vtomtopřípaděse jednáonodálníregionjehožstřediskemjeměstoNovýJičín.Zkoumanýregionbude vymezen kroku 1900 (územní rozsah obcí, počet obyvatel vstupující do procesu vymezeníregionu)avtomtorozsahubudezkoumánizastaršíčasováobdobí.Modely prostorových interakcí je nutné zprvu aplikovat vširším geografickém kontextu. Ztohodůvodujeprovymezenízájmovéhoúzemínezbytnézvolit,kroměsamotného Nového Jičína, i střediska konkurenční vrámci severomoravského prostoru, a to ve dvouúrovníchvzávislostinaverziReillyhomodelu(geometrickáatopografická–viz dále). Při výb ěru st ředisek lze použít statistických a také dynamických charakteristik. Statistické charakteristiky jsou vymezeny na základě funk ční vybavenosti, kapacity a využití služeb v sídlech. Na základ ě dynamických charakteristik lze ur čit rozsah spádových území jednotlivých st ředisek a také intenzitu interakce mezi st řediskem a jeho zázemím (MARYÁŠ 1983). Díky t ěmto charakteristikám a jejich metodám je možné vymezit sféry vlivu st ředisek. V období druhé poloviny 19. století, kdy pr ůmyslová revoluce výrazn ě zasáhla do vývoje krajiny v Českých zemích, m ůžeme pozorovat výrazné zm ěny ve vývoji prostorové organizace a nodálních region ů. Na základ ě kritérií (viz dále) byla zvolena st řediska, která byla použita pro vymezení sfér vlivu Nového Ji čína na samém konci 19. století pomocí Reillyho modelu. Při výb ěru st ředisek je brán z řetel také na fyzickogeografickou a socioekonomickou charakteristiku území, zejména s ohledem na historický vývoj území. P řírodní podmínky nebylo možné eliminovat, jejich překonávání bylo t ěžší než v sou časné dob ě. Problém samoz řejm ě činil i samotný přesun z obcí do st řediska za službami, proto lze p ředpokládat siln ější vliv blíže ležícího st řediska a pouze „jeden“ výrazn ější sm ěr pohybu. S rozvojem dopravních komunikací se obyvatelstvo stávalo mobiln ější a p řekonávání p řekážek se pro n ě stávalo jednodušší. Prostorové uspo řádání se v čase m ěnilo a sféry vlivu konkurujících si st ředisek se v reálném prost ředí prolínaly.

30 VymezeníhistorickéhoregionuNovojičínskavobdobíprůmyslovérevoluceje závislé porovnání sfér vlivu Nového Jičína a relevantních konkurenčních středisek, kterábyladefinovánanazákladěněkolikasubjektivnězvolenýchkritérií:

obce v ětší než 5 000 obyvatel

Vzhledem k vývoji po čtu obyvatel na území České republiky, jsem zvolila kritérium 5 000 obyvatel. Od 19. století byly za m ěsta považovány obce s po čtem obyvatel v ětším než 2 000. V polovin ě 19. století nastal prudký vzestup po čtu obyvatel, města však nedokázala takový p řír ůstek vst řebávat a docházelo ke zna čné emigraci do ciziny (FIALOVÁ et al. 1996). I p řes tento nep říznivý d ůsledek, po čet obyvatel ve městech stoupal, proto je možné ur čit kritérium p řibližné hranice 5 000 obyvatel. V některých p řípadech jsem zvolila i obce s menším po čtem obyvatel a to s ohledem na další zmín ěná kritéria, která je vymezovala jako st řediska (mnohdy se jednalo o soub ěh několika t ěchto pomocných kitérií). Po čtu obyvatel 5 000, pak dosáhla v ětšinou v několika následujících letech. To se týká st ředisek: Fulnek (4182 obyvatel), Odry (4191 obyvatel) a Studénka (4 708 obyvatel).

funk ční vymezení Nového Ji čína a konkuren čních st ředisek

Jedná se o obce, které byly stavebn ě či funk čně propojeny, administrativn ě však slou čeny nebyly. U v ětšiny t ěchto obcí a jejich části došlo pozd ěji ke spojení, a to v rámci vývoje urbaniza čního procesu. Funk ční vymezení se týká t ěchto vybraných st ředisek: Nový Ji čín, Kop řivnice spole čně se Štramberkem, Valašské Mezi říčí, Fulnek a Studénka. Nový Ji čín (12 003 obyvatel v roce 1900) byl stavebn ě a hospodá řsky propojen s obcí Šenov (2 584 obyvatel), která však v té dob ě byla administrativn ě samostatná. V této obci vzniklo v 19. století několik pr ůmyslových podnik ů, nap ř. továrna na klobouky, p řádelna, lihovar a továrna na vagónové lampy, a to v závislosti na Novém Ji čínu. Také obec Žilina (2 382 obyvatel), samostatná obec, byla stavebn ě propojena s městem, proto byla také p řiřazena ke st ředisku. Spojení obcí jsem využila i v případ ě obcí Kop řivnice (3 319 obyvatel) a Štramberk (3 052 obyvatel), které vzhledem ke své blízkosti dosáhly stavebního propojení. Větší rozvoj tyto obce zaznamenaly až koncem druhé poloviny 19. století a

31 to i díky stavb ě železnice (1881 byla uvedena do provozu tra ť Studénka – Štramberk), která tyto m ěsta spojovala. Stavebn ě propojena byla také obec Krásno (2 328 obyvatel) s Valašským Mezi říčím (3 456 obyvatel), která v roce 1923 byla p řipojena i administrativn ě. Fulnek (3 492 obyvatel), v jehož bezprost řední blízkosti se nachází obec Jerlochovice (762 obyvatel), splynuly nejen stavebn ě, ale roku 1948 i administrativn ě. Také obec Butovice (2 618 obyvatel), která m ěla díky pr ůmyslovému zázemí v roce 1900 více obyvatel než Studénka (2 090 obyvatel), se v roce 1958 stala administrativním článkem m ěsta a proto byly tyto obce slou čeny.

obce s pr ůmyslovou zástavbou

Po čet obyvatel v obci vzr ůstá díky lokaci pr ůmyslové výroby. Se vzr ůstajícím po čtem obyvatel dochází k rozvoji obce a jejího zázemí a rovn ěž ke zv ětšení její spádové oblasti. Příkladem je obec Studénka, která nedosahuje kritéria stanoveného po čtu obyvatel, ale výstavbou dvou železni čních drah nabylo m ěsto v ětšího významu (železnice i pozd ější továrna na výrobu vagon ů se nacházela v katastru Butovic).

obce, kde zvyšuje jejich význam nap říklad činnost správních orgán ů, přítomnost školy s vyšším než základním vzd ěláním, nemocnice atd.

Další kritérium zvyšující význam obce, nap říklad administrativní či funk ční činnost správních orgán ů atd., je d ůležité p ředevším u obcí nespl ňující první kritérium volby st řediska (po čet obyvatel). Podle tohoto kritéria se jedná o obec Odry (4191 obyvatel) a Fulnek (4182 obyvatel). Odry i Fulnek zastávaly funkci soudních okres ů, nacházela se zde administrativní sídla, která posilovala jejich význam. Tato st řediska byla také d ůležitými hospodá řskými a pr ůmyslovými centry.

32 Na základě výše uvedených kritérií jsem jako konkurující si střediska zvolila obceHranice,Odry,Bílovec,Příbor,KopřivnicespolečněseŠtramberkem,Frenštátpod Radhoštěm,ValašskéMeziříčí,FulnekaStudénka(tab.1,vizpříloha1).

Tab.1: Po čet obyvatel vybraných st ředisek v letech 1850-1900 st řediska po čet obyvatel v letech 1850 1869 1880 1890 1900 Bílovec 4 528 4 217 4 626 4 764 5 125 Frenštát pod Radhošt ěm 5 741 6 563 6 107 5 767 5 757 Fulnek* 3 784 4 267 4 362 4 111 4 182 Hranice 5 929 6 735 7 384 8 136 8 185 Kop řivnice + Štramberk 3 778 3 676 3 790 4 765 6 371 Nový Ji čín* 10 412 11 656 13 908 15 848 16 969 Odry 3 944 4 182 3 678 3 990 4 191 Příbor 5 164 4 950 4 710 4 674 5 007 Studénka* 3 392 3 679 3 836 4 108 4 708 Valašské Mezi říčí* 3 115 4 075 4 489 4 799 4 906 (Pozn.: * Nový Ji čín ve spojení s obcemi Žilina a Šenov u Nového Ji čína, Valašské Mezi říčí ve spojení s obcí Krásno, Fulnek ve spojení s obcí Jerlochovice, Studénka ve spojení s obcí Butovice. Pramen: Retrospektivní lexikon obcí ČSSR 1850-1970, díl I/1. ČSÚ, 1978. Lexikon obcí pro Moravu. Zpracován na základ ě výsledk ů s čítání lidu ze dne 31. prosince 1900. Vydán c. k. Statistickou úst řední komisí. Ve Vídni, 1906.)

3.1.1 Aplikace geometrické verze modelu Sféry vlivů uvedených středisek (tab. 1) jsou nejprve předběžně testovány pomocí geometrické verze Reillyho modelu. Masa středisek je vyjádřena počtem obyvatel kroku 1900. Vzdálenost mezi středisky je měřena vzdušnou čarou, Byla aplikována základní verze sdruhou odmocninou. Tato metoda nabízí jednoduchý způsob vymezení regionu vhistorickém období. Modelování geometrické verze ukázalo prostory v oblasti Studénky, Fulneku a Valašského Mezi říčí. Vliv Studénky a Fulneku splynul s výrazn ějším vlivem konkurujících si st ředisek, Bílovce a Oder. Na jihu pak tvo ří p řirozenou hranici mezi sférami vlivu st ředisek Nového Ji čína a Valašského Mezi říčí předh ůř í Moravskoslezských Beskyd. Vliv st řediska Frenštát pod Radhošt ěm ovlivnilo spojení Kop řivnice a Štramberka.

33 Vzniklý region svým tvarem částe čně odráží fyzickogeografické podmínky prostoru v období 19. století. Region obklopují z jihu Beskydy, ze severu zasahující pásmo Oderských vrch ů. Rovinný charakter Moravské brány ukazuje vhodné fyzickogeografické podmínky pro budování komunika ční sít ě a území proto vykazuje větší prostorovou rozpínavost práv ě západním sm ěrem, a to k Hranicím (obr. 1).

Obr. 1: Vymezení Novoji čínska na základ ě geometrické verze Reillyho modelu

(Pramen: vlastní návrh)

34 3.1.2 Aplikace topografické verze modelu Topografická verze modelu (obr. 2) také pracuje se st ředisky zvýraznými na obr. 1. Masy tvo ří op ět po čet obyvatel ze s čítání k roku 1900, ale tentokrát je použita t řetí odmocnina, pro vyjád ření prostorových interakcí v rámci regionu. Vzdálenost mezi st ředisky a testovanými sídly je však již měř ena na reálné síti, a to na tehdejších silni čních komunikacích. Vzdálenosti byly ur čeny podle map druhého a třetího vojenského mapování a pomocí plánova če tras firmy PLANstudio ( www.mapy.cz ). Zvoleny byly nejvhodnější, nejkratší možné vzdálenosti mezi st řediskem a testovanou obcí. Obce byly testovány se všemi relevantními konkuren čními st ředisky, tak aby je bylo možné jednozna čně za řadit do sféru vlivu jednotlivých st ředisek. Výsledek je do jisté míry srovnatelný s geometrickou verzí (obr. 1). P ři této verzi je možné ur čit konkrétní obce, které spadají do sféry vlivu Nového Ji čína. Vliv Studénky a Fulneku ani v této verzi modelu nijak výrazn ě nezasáhl do vymezeného území. Také vliv st řediska Frenštát pod Radhošt ěm se projevil na vymezeném území minimáln ě. Zájmové území, na kterém bude hodnocen vývoj vybraných aspektů jeho prostorovéorganizace,tedyzahrnuje37obcívčetněstřediska,NovéhoJičína(tab.2). Podle lexikonu ze sčítání lidu 1900 se 28 (z32) obcí administrativně nacházelo vsoudním okrese Nový Jičín. Bartošovice se nacházely v soudním okrese P říbor , Suchdol nad Odrou a Hladké Životice v soudním okrese Fulnek. Obec Perná u Valašského Mezi říčí administrativn ě spadala pod soudní okres Valašské Mezi říčí a obce Dub, Hustope če nad Be čvou, He řmanice u Polomi, Poruba a Vysoká u Hustope čí nad Be čvou pat řily pod soudní okres Hranice. P řesto na tyto obce m ěl výrazný nodální vliv Nový Ji čín.

35 Obr. 2: Vymezení Novoji čínska na základ ě topografické verze Reillyho modelu

(Pramen: vlastní návrh) Tab. 2: Rozloha a po čet obyvatel na Novoji čínsku v roce 1900 po čet rozloha po čet název rozloha (ha) obyvatel název (ha) obyvatel Bartošovice 1 899 2 006 Lou čka 649 808 Bernartice nad Odrou 938 832 Mo řkov 1 085 1 597 Blahutovice 599 401 Nový Ji čín 558 12 003 Bludovice 522 609 Pala čov 415 354 Dub 278 202 Perná* 304 262 He řmanice* 396 247 Pet řkovice 283 245 Hladké Životice 1 598 895 Polouvsí 342 317 Hodslavice 1 103 1 682 Poruba 412 282 Hostašovice 928 559 Rybí 902 905 Hrab ětice 440 87 Starojická Lhota 554 364 Hukovice 498 632 Starý Ji čín 347 657 Hůrka 441 293 Straník 480 472 Hustope če nad Be čvou 1144 1162 Suchdol nad Odrou 1 684 2 010 Janovice 336 270 Šenov* 1 564 2 584 Jeseník nad Odrou 1 070 1 215 Vl čnov 441 431 Ji čina 326 394 Vysoká* 474 206 Kojetín 267 206 Žilina* 1 138 2 382 Kunín 1 732 2 116 Životice* 905 835 Libhoš ť 769 1 373 CELKEM 27 821 41 895 (Pozn: * He řmanice u Polomi, Perná u Valašského Mezi říčí, Šenov u Nového Ji čína, Vysoká u Hustope čí nad Be čvou, Žilina u Nového Ji čína, Životice u Nového Ji čína Pramen: Lexikon obcí pro Moravu. Zpracován na základ ě výsledk ů s čítání lidu ze dne 31. prosince 1900. Vydán c. k. Statistickou úst řední komisí. Ve Vídni, 1906.)

36 3.2 Stru čná charakteristika regionu Vymezený region Novoji čínsko je v období 19. století p řirozen ě ohrani čen ze severu p ředh ůř ím Nízkého Jeseníku, Oderskými vrchy, z jihu pak Podbeskydskou pahorkatinou. V regionu se nacházelo 37 obcí na celkové rozloze 27 852 ha v letech

1850-1900 (RETROSPEKTIVNÍ LEXIKON OBCÍ ČSSR 1978), v roce 1900 je tato rozloha o něco nižší (27 821 ha), a to podle údaj ů z LEXIKONU OBCÍ PRO MORAVU (1906). Po čet obyvatel v letech 1850-1900 vzrostl o více než 20 % (p řesn ě o 9 698 obyvatel). Od poloviny 18. století sílily na tomto území germaniza ční tlaky, které také ovlivnily strukturu obyvatelstva regionu; z 37 obcí regionu bylo 21 obcí českých a 16 německých. V 19. století se za číná na Novoji čínsku formovat české národní v ědomí. Politické zájmy a postoje české a n ěmecké ob čanské ve řejnosti se vzájemn ě k řížily a postupn ě vznikaly rozpory mezi ob ěma hnutími. Sociální a politickou scénu za čaly ovliv ňovat vznikající organizované skupiny d ělnického hnutí. Zprvu d ělníci vystupovali proti neuspokojivým hospodá řským podmínkám, pozd ěji vznikala jako politická uskupení hájící národn ěpolitické a národn ěkulturní zájmy. Hospodá řský a politický vývoj druhé poloviny 19. století vytvá řel p ředpoklady rozvoje pr ůmyslové výroby také na Novoji čínsku. Význam zde m ěly p ředevším tradi ční obory vlna řského a soukenického odv ětví. V roce 1848 založil novoji čínský soukeník J. N. Preisenhammer první továrnu vybavenou parními stroji. Se zavád ěním mechanických stroj ů do výroby nar ůstaly sociální rozpory a nespokojenost soukenických řemeslník ů v ůč i vzr ůstajícímu po čtu továren. Slábnoucí konkurenceschopnost soukenických mistr ů vedla k vyžadování snížení po čtu továren a omezení po čtu tovaryš ů. Zastavit pr ůmyslový vývoj bylo však nemožné. Rozpory často vedly k emigraci obyvatelstva do jiných oblastí, či zcela za hranice zem ě. I p řesto po čet obyvatel na Novoji čínsku od poloviny 19. století stoupal a kopíroval tak celoevropský popula ční trend té doby, který byl ješt ě podpo řen migrací obyvatelstva z venkovských oblastí do nov ě industrializovaných st ředisek, mezi n ěž je možné za řadit i Nový Ji čín. Po čet továren stoupal, mezi významné pat řila také továrna na výrobu klobouk ů, založena rodinou Hückel ů v roce 1865. Johann Hückel se stává pr ůkopníkem mechanizované výroby plst ěných klobouk ů v celém tehdejším Rakousku. Protože výrobní prostory brzy nedosta čovaly rozši řující se výrob ě, nechal za m ěstem roku 1867 vybudovat novou tovární budovu s moderním technickým vybavením. Továrna v druhé

37 polovin ě 19. století zam ěstnávala až 1000 zam ěstnanc ů a denn ě se zde vyrobilo až 1800 klobouk ů. Pro své zam ěstnance nechal majitel vybudovat n ěkolik desítek dom ů s modern ě vybavenými byty, čímž podpo řil imigraci obyvatelstva do m ěsta. Rozvoji firmy napomohla také 10 km dlouhá železnice Nový Jičín–horní nádraží - Hostašovice, zbudována v roce 1889. Lokální tra ť byla napojena na významnou železni ční trasu Ostrava – Frenštát pod Radhošt ěm – Kojetín a továrn ě, která se nacházela v bezprost řední blízkosti umož ňovala snazší p řepravu vyrobeného zboží. V té dob ě již Nový Ji čín jedno nádraží m ěl, a to na opa čném stran ě m ěsta. Tra ť byla dána do provozu v roce 1881 a spojovala Nový Ji čín-město a Suchdol nad Odrou, který se stal významnou železni ční k řižovatkou. Suchdol nad Odrou spojoval Nový Ji čín, Fulnek a Budišov nad Budišovkou s hlavní tratí P řerov-Bohumín (Severní dráha císa ře Ferdinanda). Z hlediska prostorové interakce je významná také silni ční sí ť, nejvýznamn ější na tomto území je tzv. císa řská silnice vedoucí nap říč regionem obcemi He řmanice, Dub, Starojická Lhota, Vl čnov, Starý Ji čín, Lou čka, Nový Ji čín, Libhoš ť, pokra čující dále na P říbor a Frýdek-Místek. D ůležitá je také silnice vedoucí ze severu na jih, z Opavy p řes Nový Ji čín sm ěrem na Valašské Mezi říčí. Roku 1870 v budov ě zaniklé soukenické továrny byl ve m ěst ě zahájen provoz tabákové výroby. V 80. letech, po výstavb ě vlastní budovy, se stala tabáková továrna jedním z nejv ětších zam ěstnavatel ů v Novém Ji číně. Koncem 70. let 19. století zahájil J. Rotter výrobu ko čárových svítilen. Ekonomický úsp ěch mu umožnil v 90. letech z řídit továrnu v Šenov ě. Zde již v této dob ě fungovala klobou čnická továrna dalšího podnikatele z Nového Ji čína A. Peschela. V období druhé poloviny 19. století a na za čátku 20. století vznikaly na Novoji čínsku sít ě pr ůmyslových továren, ne všechny však usp ěly v konkuren čním boji. Industrializace a urbanizace m ěsta zm ěnila nejen jeho ráz, ale také výrazn ě prom ěnila tvá ř krajiny. Zem ědělství, a č d říve významné odv ětví tohoto regionu, ztrácelo na intenzit ě. Nejúrodn ější oblasti se nacházely p ředevším kolem řeky Odry, tedy v oblasti Moravské brány. Oblast byla využita jak k chovu dobytka, tak k pěstování obilovin, brambor a dalších plodin. Pozemky, které jejich majitelé opustili, byly v ětšinou zales ňovány, čímž poskytovaly obyvatelstvu jednak d říví jako zdroj paliva, ale také obživu v podob ě lesní zv ěř e, která pro chudší obyvatelstvo m ěla existen ční význam

(CHOBOT et al. 1996, BARTOŠ et al. 1995).

38 4 Vývoj prostorové organizace: interpretace

Následující kapitola se zabývá vybranými faktory vývoje prostorové organizace Novoji čínska v období druhé poloviny 19. století.

4.1 Vývoj využití ploch

4.1.1 Využití ploch v roce 1845 Na obrázku č. 4 je zobrazeno využití p ůdy v regionu v roce 1845. Využití krajiny (land use) je sledováno v těchto kategoriích: orná p ůda, lesy, louky, zahrady, pastviny, zastav ěná plocha a ostatní. Mezi kategorii ostatní jsou zahrnuty vodní toky, komunikace a neobd ělávatelná p ůda. Orná p ůda zabírá více než polovinu rozlohy regionu (55 %). Mén ě se vyskytuje na jihu v obcích Hodslavice, Hostašovice, Mošnov, kde se ve v ětší mí ře vyskytují lesy a pastviny. Ty jsou také v hojné míře zastoupeny na východ ě v obcích Rybí, Žilina, Životice, na západ ě se jedná o obec He řmanice u Polomi. Nejvíce zalesn ěným územím v tomto roce je obec Hrab ětice (79 % rozlohy obce). Nížinná oblast kolem řeky Odry byla nejen vhodná k pěstování plodin, ale také k chovu dobytka, zejména krava řského skotu. Louky se ve v ětším rozsahu nacházely p ředevším na území obcí Hukovice, Hladké Životice, Kunín, Suchdol nad Odrou, Bernartice nad Odrou, Jeseník nad Odrou. Celkem louky zabíraly necelých 13 % rozlohy regionu. Pastviny pokrývaly nejv ětší část plochy v obcích Perná (19 %), Vysoká u Hustope čí nad Be čvou a Ji čina (16 %) a dále Pet řkovice, Straník, Kojetín, Rybí, Žilina a Hustope če nad Be čvou. Jedná se p ředevším o obce nacházející se na jihozápad ě a jihovýchod ě území, na p ůdě, která nebyla tolik vhodná k pěstování plodin. Zastav ěné plochy tvo ří na celkové rozloze jen zanedbatelných 0,7 %. Nejvíce takto zastav ěných ploch se nachází v katastru Nový Ji čín-město.

39 Obr. 3: Využití ploch na Novoji čínsku v roce 1845

(pramen: www.archivnimapy.cuzk.cz . vlastní návrh.)

40 4.1.2 Využití ploch v roce 1900 Pro rok 1900 jsou údaje zjiš ťovány v kategoriích: orná p ůda, lesy, louky, zahrady, pastviny a ostatní, kde m ůžeme za řadit vodní toky, komunikace a zastav ěné plochy (obr. 4). Celková statistická rozloha území se od roku 1845 zmenšila p řibližn ě o 650 ha, (28 463 ha v roce 1845), což je zm ěna zanedbatelná. Orná p ůda je na celkové rozloze území (27 821 ha) zastoupena více než z 60 %. Rozmíst ění orné p ůdy je v podstat ě podobné jako v předchozím sledovaném období. Nejrozší řen ěji se vyskytují v úrodné oblasti řeky Odry, kde se hojn ě vyskytují také louky. Nejv ětší zastoupení luk se nachází na území obce Hladké Životice (25 % z rozlohy území). Mén ě luk, ale v ětší zastoupení pastvin se nachází v obcích Pet řkovice (13 %) a Ji čina (necelých 13 %). Dále jsou to obce Rybí a Kojetín. Lesy jsou na celkové rozloze regionu zastoupeny 16 %. Nejvíce les ů se nachází na území obcí Hostašovice (65 %) a Hrabětice (62 %).

41 Obr. 4: Využití ploch na Novoji čínsku v roce 1900

(Pramen: Lexikon obcí pro Moravu. Zpracován na základ ě výsledk ů s čítání lidu ze dne 31. prosince 1900. Vydán c. k. Statistickou úst řední komisí. Ve Vídni, 1900.vlastní návrh.)

42 4.1.3 Zm ěny využití ploch v letech 1845-1900 Zm ěny v podílu rozlohy orné p ůdy v letech 1845-1900 je možné pozorovat na obrázku č. 6. Území byla vysoušena, lužní lesy káceny a podíl orné p ůdy se zv ětšoval, a to p ředevším v oblasti vodních tok ů, zejména kolem řeky Odry. Nejv ětší nár ůst podílu orné p ůdy zaznamenala obec Hrab ětice (nár ůst o 133%), a to na úkor lužních les ů. Většina obcí regionu zaznamenala nár ůst orné p ůdy o 5 – 10 %. Naopak v Novém Ji čín ě ubylo podílu orné p ůdy. M ěsto, prošlo b ěhem 50 let výrazným urbaniza čním procesem, ubylo zem ědělské p ůdy vhodné k pěstování plodin a chovu dobytka, za to vzrostl podíl zastav ěné plochy.

Obr. 5: Zm ěna rozlohy orné p ůdy na Novoji čínsku v letech 1845 - 1900

(Pramen: www.archivnimapy.cz . Lexikon obcí pro Moravu. Zpracován na základ ě výsledk ů sčítání lidu ze dne 31.prosince 1900. Vydán c. k. Statistickou úst řední komisí. Ve Vídni, 1906. vlastní návrh.)

43

Po čet obyvatel na ha orné p ůdy v roce 1900 zachycuje následující obrázek (obr. 6). V hust ěji zalidn ěných oblastech lze pozorovat vyšší podíl obyvatel na ha orné p ůdy. Maximální je tento po čet na území Nového Ji čína (tém ěř 90 obyvatel na ha orné p ůdy). Město má vysokou hustotu zalidn ění a nízkou rozlohu orné p ůdy. Na katastru Nový Ji čín-město je tato hodnota nulová, zde se žádná orná p ůda nevyskytuje.

Obr. 6: Podíl po čtu obyvatel na rozlohu orné p ůdy v roce 1900

(Pramen: Lexikon obcí pro Moravu. Zpracován na základ ě výsledk ů s čítání lidu ze dne 31. prosince 1900. Vydán c.k. Statistickou úst řední komisí. Ve Vídni, 1906. vlastní návrh.)

44 Vyšší po čet obyvatel p řipadá také na oblasti, které nejsou p říliš vhodné k zem ědělské činnosti. Do kategorie 2,5-6,5 obyvatel na ha orné půdy se řadí obce Libhoš ť, Žilina, Straník, Hodslavice, Mo řkov. V ětšina obcí ležících v oblastech úrodn ějších (sever a severovýchod regionu) vykazuje menší po čet osob na rozlohu orné půdy. Nejmenší po čet obyvatel (0-1 obyvatel na ha orné p ůdy) se vyskytují na katastrech nejv ětších obcí (Šenov u Nového Ji čína, Suchdol nad Odrou).

Pastviny a louky naopak ztrácely na intenzit ě zastoupení a jejich podíl na rozloze území se v letech 1845-1900 zmenšoval (obr.7, obr.8). Úbytek se projevil na celém území regionu. Ztráty v zastoupení pastvin a luk je možné p řisuzovat rostoucímu po čtu obyvatel, jež bylo nutné živit. I p řes za čínající proces intenzifikace zem ědělství docházelo ke zv ětšení ploch orné p ůdy na úkor pastvin a luk. Mírný nár ůst pastvin je patrný pouze na katastrech obcí Bartošovice, Libhošť, Mo řkov a Hrab ětice.

45 Obr. 7: Zm ěna rozlohy pastvin na Novoji čínsku v letech 1845-1900

(Pramen: www.archivnimapy.cz . Lexikon obcí pro Moravu. Zpracován na základ ě výsledk ů s čítání lidu ze dne 31.prosince 1900. Vydán c. k. Statistickou úst řední komisí. Ve Vídni, 1906.vlastní návrh.)

46 Obr. 8: Zm ěna rozlohy luk na Novoji čínsku v letech 1845-1900

(Pramen: www.archivnimapy.cz . Lexikon obcí pro Moravu. Zpracován na základ ě výsledk ů s čítání lidu ze dne 31.prosince 1900. Vydán c. k. Statistickou úst řední komisí. Ve Vídni, 1906. vlastní návrh.) Pokles podílu luk byl taktéž podmíněn růstem rozlohy orné půdy. Oblasti kolem řeky Odry byly vysušovány a proměňovány na pole, vhodné kpěstování plodin. Největší nárůst zaznamenaly katastry obcí menších rozloh (Kojetín, Poruba, StarojickáLhota).Přiinterpretacitěchtozměnvšakmusímevzítvúvahumalýzáklad poměřování.NejvětšípodílluknavětšírozlozeúzemíbylzaznamenánvobciSuchdol nadOdrou(vícenež6%).

47 U zm ěny podílu rozlohy les ů na rozloze území jednotlivých obcí v letech 1845- 1900 (obr. 9) lze sledovat jak úbytek les ů, z důvodu kácení, tak nár ůst podílu les ů v některých obcích o více než 100 %, z důvodu zales ňování území.

Obr. 9: Zm ěna rozlohy les ů na Novoji čínsku v letech 1845-1900

(Pramen: www.archivnimapy.cz . Lexikon obcí pro Moravu. Zpracován na základ ě výsledk ů s čítání lidu ze dne 31.prosince 1900. Vydán c. k. Statistickou úst řední komisí. Ve Vídni, 1906. vlastní návrh.)

48 Podíl les ů vzrostl p ředevším v oblastech nevhodných pro zem ědělskou činnost. Obce kolem Nového Ji čína zaznamenaly p ředevším úbytek les ů (Žilina, Rybí, Životice, Bludovice, Kojetín, Lou čka). Zales ňováno bylo území jižní části regionu (Mo řkov, Hodslavice, Hostašovice, Straník), jihozápad (Starý Ji čín, Ji čina, Pala čov, Pet řkovice, Poruba). Nejv ětší nár ůst vzhledem k rozloze území zaznamenaly obce Dub, Starý Ji čín, Jeseník nad Odrou. V západní části regionu (Hrab ětice, Blahutovice, He řmanice, Hustope če nad Be čvou) došlo k úbytku lesních porost ů, které zde byly nahrazeny zem ědělskou p ůdou. To se také týká oblasti na severovýchod ě regionu (Kunín, Bartošovice, Hukovice, Libhoš ť). Obecn ě lze konstatovat, že zem ědělství bylo intenzifikováno, a pozemky byly daleko efektivn ěji využívány. Zales ňovány pak byly oblasti nevhodné pro zem ědělskou činnost nebo pozemky, které z ůstaly neobhospoda řovány z důvodu odchodu obyvatelstva za prací do pr ůmyslových center území. V těchto centrech roste podíl zastav ěné plochy na úkor zem ědělské, tento trend je také pozorovatelný na Novém Ji čínu. Region Novoji čínska vykazuje p řirozené rozmíst ění kategorií využití p ůdy vzhledem k fyzickogeografickým podmínkám území (viz výše).

49 4.2 Vývoj po čtu obyvatel v letech 1850 - 1900 Při celkovém pohledu na vývoj obyvatelstva na Novoji čínsku v letech 1850- 1900 (obr. 10) lze pozorovat nár ůst po čtu obyvatel, odpovídající celoevropskému trendu. Porodnost se zvyšuje, a to díky zlepšujícím se životním podmínkám (ekonomickým, sociálním, hygienickým apod.). S budováním továren a novými pracovními p říležitostmi p řicházeli do m ěsta d ělníci s rodinami a opoušt ěli své pozemky na perifériích regionu. Nový Ji čín tak zaznamenal nár ůst b ěhem 50 let o tém ěř 5 000 obyvatel. Spolu s tímto centrem se rozr ůstaly také obce v nejbližším okolí. Zázemí m ěsta tvo řily obce Žilina, Lou čka, Bludovice. Tém ěř 150% nár ůst je možné pozorovat u obce Šenov, kde pr ůmyslová výroba taktéž vzkvétala. Další nár ůst po čtu obyvatelstva je patrný v oblasti hlavních dopravních tras. Důležitou trasou v tomto ohledu byla císa řská silnice, vedoucí z Přerova sm ěrem na Příbor, Frýdek-Místek a T ěšín a procházející st ředem regionu (katastry obcí He řmanice, Dub, Starojická Lhota, Vl čnov, Starý Ji čín, Lou čka, Nový Ji čín, Libhoš ť). Významnou oblastí koncentrace obyvatelstva je také území lemující železni ční tra ť vedoucí z Přerova sm ěrem na Bohumín (vybudována v roce 1847), procházející katastry obcí Jeseník nad Odrou, Suchdol nad Odrou, Hladké Životice. Z Nového Ji čína bylo spojení s touto tratí vybudováno v 80. letech 19. století. Významnou železni ční k řižovatkou se stal Suchdol nad Odrou, kde po čet obyvatel stoupl b ěhem této doby o více než 60 %. Na konci 80. let bylo vybudováno také spojení Nový Ji čín-Hostašovice s napojením na železni ční tra ť Ostrava-Frenštát pod Radhošt ěm-Kojetín. Místní tra ť vedla p řes obce Bludovice a Hodslavice, které též zaznamenaly nár ůst po čtu obyvatel o více než 20 %. Především v periferních oblastech regionu je znám úbytek obyvatelstva , a to zejména emigrací. Mírný r ůst po čtu obyvatel v některých obcích je dán kladným přirozeným p řír ůstkem. Popula ční vývoj obcí v obdobích 1850-1869, 1869,1880, 1880-1890, 1890-1900 je znázorn ěn na obrázcích, viz p říloha 1-5.

50

Tab. 3: Vývoj po čtu obyvatel na Novoji čínsku v letech 1850-1900 název obce 1850 1869 1880 1890 1900 Bartošovice 2 252 1 848 2 023 2 032 2006 Bernartice nad Odrou 713 715 794 817 832 Blahutovice 354 401 381 363 401 Bludovice 491 538 563 558 609 Dub 182 180 185 187 202 He řmanice 216 212 240 243 247 Hladké Životice 839 934 976 958 895 Hodslavice 1 183 1 289 1 386 1 491 1682 Hostašovice 421 466 484 556 559 Hrab ětice 94 105 93 89 87 Hukovice 620 526 569 567 632 Hůrka 265 266 286 296 293 Hustope če nad Be čvou 1 172 982 1 091 1 216 1162 Janovice 266 279 273 285 270 Jeseník nad Odrou 1 152 1 178 1 249 1 211 1215 Ji čina 469 375 402 409 394 Kojetín 225 213 187 191 206 Kunín 2 045 1 954 2 105 2 159 2116 Libhoš ť 964 1 049 1 149 1 250 1373 Lou čka 675 628 742 754 808 Mo řkov 1 220 1 315 1 371 1 497 1 597 Nový Ji čín 7 636 8 723 10 274 11 562 12 003 Pala čov 350 343 367 372 354 Perná 212 239 261 251 262 Pet řkovice 242 217 252 252 245 Polouvsí 361 391 333 312 317 Poruba 241 294 279 287 282 Rybí 750 788 817 890 905 Starojická Lhota 349 360 381 379 364 Starý Ji čín 609 560 601 590 657 Straník 346 445 436 449 472 Suchdol nad Odrou 1 242 1 495 1 804 1 899 2 010 Šenov 1 041 1 189 1 631 2 105 2 584 Vl čnov 340 353 350 366 431 Vysoká 241 230 249 233 206 Žilina 1 735 1 744 2 003 2 181 2 382 Životice 684 722 755 857 835 CELKEM 34 047 35 415 39 222 42 004 43 795 (Pramen: Retrospektivní lexikon obcí ČSSR 1850-1970, díl I/1. ČSÚ, 1978. Special Orts-Repertorium von Mähren : Podrobný seznam míst na Morav ě. Wien, 1885. Special- Orts-Repertorium von Mähren : neubearbeitunmg auf Grund der Ergebnisse der Volkszählung vom 31. Dezember 1890. Podrobný seznam míst na Morav ě,Bd.IV. Wien, 1893. Lexikon obcí pro Moravu. Zpracován na základ ě výsledk ů s čítání lidu ze dne 31. prosince 1900. Vydán c. k. Statistickou úst řední komisí. Ve Vídni, 1906.)

51 Obr. 10: Vývoj po čtu obyvatel na Novoji čínsku v letech 1850 - 1900

(Pramen: Retrospektivní lexikon obcí ČSSR 1850-1970, díl I/1. ČSÚ, 1978. Lexikon obcí pro Moravu. Zpracován na základ ě výsledk ů s čítání lidu ze dne 31. prosince 1900. Vydán c. k. Statistickou úst řední komisí. Ve Vídni, 1906.)

52 Rozmíst ění obyvatelstva z hlediska národnostní p říslušnosti se v rámci s čítání se zjiš ťovalo podle obcovací řeči, jak již bylo uvedeno stru čně d říve, ze 37 obcí bylo v roce 1900 16 obcí n ěmeckých a 21 obcí českých (obr. 11). V severní a st řední části Novoji čínska se nacházely p ředevším obce s n ěmeckou v ětšinou obyvatelstva, ve východní a jižní části p řevažovalo obyvatelstvo české národnosti. Mezi obce s převažující v ětšinou obyvatelstva n ěmeckého pat řily: Bartošovice, Blahutovice, Bludovice, Dub, He řmanice, Hladké Životice, Hrab ětice, Hukovice, Jeseník nad Odrou,

Kunín, Nový Ji čín, Polouvsí, Suchdol nad Odrou, Šenov, Žilina, Životice. Převažující obyvatelstvo české národnosti žilo v obcích: Bernartice nad Odrou, Hodslavice, Hostašovice, H ůrka, Hustope če nad Be čvou, Janovice, Ji čina, Kojetín, Libhoš ť, Lou čka, Mo řkov, Pala čov, Perná, Pet řkovice, Polouvsí, Rybí, Starojická Lhota, Starý Ji čín, Straník, Vl čnov. Toto rozmíst ění je patrné ve všech sledovaných obdobích, tedy v letech 1880 – 1890 - 1900. Z graf ů (viz p říloha 6 - 8) je možné sledovat po čty obyvatel podle obcovací řeči v jednotlivých obcích. Nový Ji čín je uveden v grafu zvláš ť (p říloha 9) a to kv ůli vysokému po čtu obyvatel vzhledem k ostatním obcím.

53 Obr. 11: Rozmíst ění obyvatelstva podle obcovací řeči v roce 1900

(Pramen: Retrospektivní lexikon obcí ČSSR 1850-1970, díl I/1. ČSÚ, 1978. Special Orts-Repertorium von Mähren : Podrobný seznam míst na Morav ě. – Wien, 1885. Special- Orts-Repertorium von Mähren : neubearbeitunmg auf Grund der Ergebnisse der Volkszählung vom 31. Dezember 1890. Podrobný seznam míst na Morav ě,Bd.IV. Wien, 1893. Lexikon obcí pro Moravu. Zpracován na základ ě výsledk ů s čítání lidu ze dne 31. prosince 1900. Vydán c. k. Statistickou úst řední komisí. Ve Vídni, 1906.)

54 4.3 Vývoj prostorové distribuce obyvatelstva Proces koncentrace probíhal na území České republiky p ředevším v návaznosti na proces industrializace. K dynamickému prohlubování územní nerovnom ěrnosti v rozmíst ění obyvatelstva dochází od poloviny 19. století (HAMPL et al. 1987). Vývoj koncentra čního procesu byl vyhodnocen podle 37 obcí vymezeného regionu. Úrove ň územní koncentrace je uvedena v tabulce č. 4. Z tabulky vyplývá, že z hlediska zm ěn úrovn ě H, došlo k zna čnému zrychlování koncentra čního procesu. Úrove ň nerovnom ěrného rozmíst ění obyvatelstva se zvyšuje s rostoucí hodnotou úrovn ě územní koncentrace (obr. 12). Tab 4: Vývoj územní koncentrace na Novoji čínsku v letech 1850-1900 Rok Úrove ň územní koncentrace (H) Zm ěna úrovn ě H 1850 73,92 1869 73,44 -0,48 1880 74,67 1,23 1890 76,44 1,77 1900 80,31 3,87 (Pramen: Retrospektivní lexikon obcí ČSSR 1850-1970, díl I/1. ČSÚ, 1978. Special Orts-Repertorium von Mähren : Podrobný seznam míst na Morav ě. – Wien, 1885. Special- Orts-Repertorium von Mähren : neubearbeitunmg auf Grund der Ergebnisse der Volkszählung vom 31. Dezember 1890. Podrobný seznam míst na Morav ě,Bd.IV. Wien, 1893. Lexikon obcí pro Moravu. Zpracován na základ ě výsledk ů s čítání lidu ze dne 31. prosince 1900. Vydán c. k. Statistickou úst řední komisí. Ve Vídni, 1906. vlastní výpo čty.)

55 Obr. 12: Územní koncentrace obyvatelstva na Novoji čínsku v letech 1850-1900

(Pramen: Retrospektivní lexikon obcí ČSSR 1850-1970, díl I/1. ČSÚ, 1978. Special Orts-Repertorium von Mähren : Podrobný seznam míst na Morav ě. – Wien, 1885. Special- Orts-Repertorium von Mähren : neubearbeitunmg auf Grund der Ergebnisse der Volkszählung vom 31. Dezember 1890. Podrobný seznam míst na Morav ě,Bd.IV. Wien, 1893. Lexikon obcí pro Moravu. Zpracován na základ ě výsledk ů s čítání lidu ze dne 31. prosince 1900.Vydán c. k. Statistickou úst řední komisí. Ve Vídni, 1906. vlastní návrh) V roce 1850 žilo na území regionu 32 197 obyvatel. Podle hustoty zalidn ění tvo ří minimální rozsah území, na n ěmž je soust řed ěna polovina obyvatelstva v roce 1850, tyto obce (tab. 5): Tab. 5: Obce s koncentrovan ější polovinou obyvatelstva Novoji čínska v roce 1850 název obce rozloha (km²) po čet obyvatel hustota zalidn ění (ob/km²) Nový Ji čín 5,57 7636 1370,92 Starý Ji čín 3,46 609 176,01 Žilina 11,38 1735 152,46 Ji čina 3,26 469 143,87 Libhoš ť 7,69 964 125,36 Hukovice 4,97 620 124,75 Bartošovice 18,99 2252 118,59 Kunín 17,32 2045 118,07 (Pramen: Retrospektivní lexikon obcí ČSSR 1850-1970, díl I/1. ČSÚ, 1978. vlastní výpo čty.)

56 Během necelých 20 let se úrove ň koncentrace zmenšila (73,44), tento vývoj je patrný i v rovnom ěrn ějším rozmíst ění obyvatelstva v rámci regionu (tab. 6). Tab. 6: Obce s koncentrovan ější polovinou obyvatelstva Novoji čínska v roce 1869 název obce rozloha (km²) po čet obyvatel hustota zalidn ění (ob/km²) Nový Ji čín 5,57 8 723 1 566,07 Starý Ji čín 3,46 560 161,85 Žilina 11,38 1 744 153,25 Libhoš ť 7,69 1 049 136,41 Mo řkov 10,85 1 315 121,20 Hodslavice 11,03 1 289 116,86 Ji čina 3,26 375 115,03 Polouvsí 3,42 391 114,33 Kunín 17,32 1 954 112,82 (Pramen: Retrospektivní lexikon obcí ČSSR 1850-1970, díl I/1. ČSÚ, 1978. vlastní výpo čty.)

Při dalším s čítání obyvatelstva v roce 1880 se koncentra ční proces projevuje více ve východní a jižní části Novoji čínska, který se v dalších letech profiluje výrazn ěji (tab. 7). Tab. 7: Obce s koncentrovan ější polovinou obyvatelstva Novoji čínska v roce 1880 název obce rozloha (km²) po čet obyvatel hustota zalidn ění (ob/km²) Nový Ji čín 5,57 10 274 1 844,52 Žilina 11,38 2 003 176,01 Starý Ji čín 3,46 601 173,70 Libhoš ť 7,69 1 149 149,41 Mo řkov 10,85 1 371 126,36 Hodslavice 11,03 1 386 125,66 Ji čina 3,26 402 123,31 Kunín 17,32 2 105 121,54 (Pramen: Retrospektivní lexikon obcí ČSSR 1850-1970, díl I/1. ČSÚ, 1978. Special Orts-Repertorium von Mähren : Podrobný seznam míst na Morav ě. – Wien, 1885. vlastní výpo čty.) V roce 1890 p řesáhl po čet obyvatel regionu 40 000. Rozmíst ění obyvatelstva se soust ředilo k jádru oblasti, k Novému Ji čínu, ale také na jih území, kde vysokou hustotu zalidnění vykazovaly obce Hodslavice a Mo řkov. Také je možné pozorovat vývoj obce Starý Ji čín. Obec s vysokou hustotou zalidn ění se nachází blízko císa řské silnice a jen několik kilometr ů od st řediska, Nového Ji čína. Obyvatelstvo z řejm ě nem ělo pot řebu st ěhovat se do centra. Pro p řehled je op ět uvedena tabulka č. 8.

57 Tab.8: Obce s koncentrovan ější polovinou obyvatelstva Novoji čínska v roce 1890 rozloha po čet název obce (km²) obyvatel hustota zalidn ění (ob/km²) Nový Ji čín 5,57 11 562 2 075,76 Žilina 11,38 2 181 191,65 Starý Ji čín 3,46 590 170,52 Libhoš ť 7,69 1 250 162,55 Mo řkov 10,85 1 497 137,97 Hodslavice 11,03 1 491 135,18 Šenov 15,63 2 105 134,68 (Pramen: Special- Orts-Repertorium von Mähren : neubearbeitunmg auf Grund der Ergebnisse der Volkszählung vom 31. Dezember 1890. Podrobný seznam míst na Morav ě,Bd.IV. Wien, 1893. vlastní výpo čty.)

V roce 1900 jsou obce s koncentrovan ější polovinou obyvatelstva stejné jako v předchozím období, pouze s rozdílem v po řadí jednotlivých obcí (tab.9).

Tab.9: Obce s koncentrovan ější polovinou obyvatelstva Novoji čínska v roce 1900 název obce rozloha (km²) po čet obyvatel hustota zalidn ění (ob/km²) Nový Ji čín 5,58 12 003 2 151,08 Žilina 11,38 2 382 209,31 Starý Ji čín 3,47 657 189,34 Libhoš ť 7,69 1 373 178,54 Šenov 15,64 2 584 165,22 Hodslavice 11,03 1 682 152,49 Mo řkov 10,85 1 597 147,19 (Pramen: Lexikon obcí pro Moravu. Zpracován na základ ě výsledk ů s čítání lidu ze dne 31. prosince 1900. Vydán c. k. Statistickou úst řední komisí. Ve Vídni, 1906. vlastní výpo čty) Při celkovém zhodnocení úrovn ě koncentra čního procesu lze konstatovat nejv ětší zm ěny v letech 1850 – 1880. V dalších obdobích se koncentra ční proces vícemén ě stabilizoval. Tento vývoj nijak nevybo čuje v porovnání s koncentra čním procesem v České republice (podrobn ěji viz HAMPL 2005).

58 4.4 Vývoj vnit řní struktury regionu Zhodnocení vnit řní struktury regionu je možné na základ ě využití gravita čního modelu. Model znázor ňuje prostorové interakce mezi obcemi Novoji čínska v letech 1850 – 1869 – 1880 – 1890 - 1900 (obr. 13). Orientace interakcí je v tomto p řípad ě obousm ěrná a to z důvodu nedostate čné datové základny (dojíž ďka je sledována až od roku 1961). Lzevšaklogickypředpokládat,nikolivovšemtvrdit,žeinterakcesměřuje zmenšíobcedovětšíhostřediska. Gravita ční model potvrzuje p ředchozí výsledky zkoumání regionu, p ředevším jeho nodální pojetí, které se v pr ůběhu sledovaného období zvýraz ňuje. Prostorové interakce jsou vymezeny ve t řech kategoriích z hlediska jejich intenzity, na silné, st řední a slabé. Výsledkem tohoto modelu jsou interak ční vazby vázané na jádro regionu, Nový Ji čín, který postupn ě získává vazby tém ěř se všemi obcemi regionu. Výjimkou je Starý Ji čín, který výrazn ější interakce sdílí s obcí Ji čina a Vl čnov, a to v celém sledovaném období let 1850 – 1900. Op ět je vid ět výrazn ější zm ěny na za čátku sledovaného období, tzn. v letech 1850 – 1880, v dalším období (1890 – 1900) se vývoj prostorových interakcí stabilizoval. Další zm ěny je možné p ředpokládat v následujících obdobích, které již nejsou sledovány v rámci této práce.

59 Obr. 13: Prostorové interakce v rámci regionu v letech 1850-1900 na základ ě gravita čního modelu

(Pramen: www.mapy.cz . Retrospektivní lexikon obcí ČSSR 1850-1970, díl I/1. ČSÚ, 1978. Special Orts-Repertorium von Mähren : Podrobný seznam míst na Morav ě. – Wien, 1885. Special- Orts-Repertorium von Mähren : neubearbeitunmg auf Grund der Ergebnisse der Volkszählung vom 31. Dezember 1890. Podrobný seznam míst na Morav ě,Bd.IV. Wien, 1893. Lexikon obcí pro Moravu. Zpracován na základ ě výsledk ů s čítání lidu ze dne 31. prosince 1900. Vydán c. k. Statistickou úst řední komisí. Ve Vídni, 1906. vlastní návrh)

60 5 Záv ěr Hlavním cílem práce bylo zhodnotit vývoj vybraných aspektů geografické organizace Novojičínska vobdobí průmyslové revoluce. Zároveň se jsem se vpráci pokusila vymezit Novojičínsko jako nodální region scentrem ve městě Nový Jičín. Jelikož není možné region vymezit na základě reálných prostorových interakcích (dojížďkových vazbách) zdůvodu neexistence dat, byl tento region vymezen na základě modelované spádovosti území kNovému Jičínu a zvoleným konkurenčním střediskům.KmodelováníspádovostibylyvyužitydvěvariantyReillyhomodelu,ave vymezeném regionu byly hodnoceny změny prostorové organizace geografického prostředí ve sledovanémobdobí, tedy v období průmyslové revoluce. Vymezený region, ač za pomocí modelů, nepostrádá vnitřní logiku, neboť se až na výjimky shoduje stehdejším soudním okresem Nový Jičín. Ztohoto hlediska se aplikace modelůprostorovýchinterakcívobdobí19.stoletíukázalajakovzásaděmožná. Geografická organizace Novojičínska byla výrazně ovlivněna procesy spojenými sprůmyslovou revolucí jako jsou industrializace, urbanizace či inovace vzemědělství.Významzdemělypředevšímtradičníoboryvlnařskéhoasoukenického odvětví.Vrámcirozsáhléhotématugeografické(čiprostorové)organizaceúzemíjsem se vpráci zaměřila na vybrané procesy a jevy, především na využití ploch, vybrané aspekty obyvatelstva a jeho koncentrace a také na vnitřní strukturu regionu. Zaměřme se nyní na hodnocení distribuce obyvatelstva. S rozvojem průmyslovévýrobyseobyvatelstvozačalokoncentrovatpředevšímvevýchodníčásti regionu, blíže centru regionu, Novému Jičínu, čemuž odpovídají i výsledky aplikace gravitačního modelu sohledem na vnitřní strukturu regionu. Vliv na rozmístění obyvatelstva měla také rozšiřující se dopravní síť. Proto se větší koncentrace obyvatelstva projevila také na jihu území. Vývoj železniční sítě zvýšil mobilitu obyvatelstva a interakční vztahy mezi vznikajícím nodálním centrem a periférií. Dynamický proces koncentrace obyvatelstva vedl k nerovnoměrnému rozmístění vregionu.Nejhustějizalidněnouoblastíregionusestalnakonci19.stoletíNovýJičín, Šenov,Žilina,Libhošť,StarýJičín,Hodslavice,Mořkov.Koncentračníprocespotvrzuje vlivmodernizačníchzměnvobdobíprůmyslovérevoluce. Zhlediska hodnocení změn vzázemí průmyslového střediska, je možné konstatovat,žezdeproběhlytakévýznamnéproměnyvestruktuřekrajiny.Rostoucí

61 početobyvatelbylonutnéuživit,protojepatrnýnárůstpodíluornépůdynaúkorlesů, pastvinaluk.ZměnybylyzaznamenánykolemtokuOdry,kdebylykácenylužnílesy a půda byla využita pro zemědělskou činnost. Periferní oblasti byly naopak více využity kvysazování lesů, rozšiřování pastvin a luk. Koncentrace obyvatelstva do měst znamenala zvýšení podílu zastavěných ploch, patrný je tentojev především na NovémJičínu. Vzávěrečném konstatování mohu jen dodat, že obecně platné trendy průmyslovérevoluceseprojevilytakénaNovojičínsku.

62 Použitá literatura a informa ční zdroje

LITERATURA

ABLER , R., ADAMS , J. S., GOULD , P. (1972): Spatial Organization. Prentice-Hall, London.

BARTOŠ , J., SCHULZ , J., TRAPL , M. (1995): Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848-1960. Sv. XIV. Vydavetelství UP v Olomouci, Olomouc.

BIČÍK , I. (1998): Land use in the Czech Republic 1845 – 1948 – 1990. Methodology, interpretation, contests. In: AUC Geographica 32, s. 247 – 255.

DAN ĚK, P. (2008): Vývoj moderního geografického myšlení. In: Toušek, V., Kunc, J., Vystoupil, J. eds.: Ekonomická a sociální geografie. Aleš Čen ěk s.r.o., Plze ň, s. 9 – 40.

FIALOVÁ , L. (1996): Století demografické statistiky. In: FIALOVÁ , L., KUČERA , M.,

MAUR , E.: D ějiny obyvatelstva českých zemí. Mladá Fronta, Praha, s. 133 – 192.

GARDAVSKÝ , V. (1988): Poznávací, aplika ční a vzd ělávací funkce geografie. In: Studia Geographica 92, ČSAV, GgÚ, Brno.

GOODALL , B.(1987): The Penguin Dictionary of Human Geography. Penguin Books, London. s. 198 – 1999.

GREGORY , D., JOHNSTON , R., PRATT , G., WATTS , M. J., WHATMORE , S. eds, (2009): The Dictionary of Human Geography. 5th edition. Wiley-Blackwell, Chichester.

HORSKÁ , P., MAUR , E., MUSIL , J. (2002). Zrod velkom ěsta. Paseka:Praha, Litomyšl.

HALÁS , M., KLAPKA , P. (2010): Regionalizace České republiky z hlediska modelování prostorových interakcí. In: Geografie – Sborník ČGS 115:2 (in print).

HAMPL , M. (2005): Geografická organizace spole čnosti v České republice: transforma ční procesy a jejich obecný kontext. Univerzita Karlova, Praha.

HAMPL , M., GARDAVSKÝ , V., KÜHNL , K. (1987): Regionální struktura a vývoj systému osídlení ČSR. Univerzita Karlova, Praha.

HUBÁ ČKOVÁ , V., KREJ ČÍ, T. (2007): Regionální vliv Slovácka pohledem Reillyho modelu. In: X. mezinárodní kolokvium o regionálních v ědách. ESF MU, Brno, s. 220 – 227.

CHOBOT , K. ED . (1996): Okres Nový Ji čín. Místopis obcí. Sv. I. Okresní ú řad – referát regionálního rozvoje a Státní okresní ú řad v Novém Ji čín ě, Nový Ji čín.

63 CHROMÝ , P. (2001): Výzvy pro českou historickou geografii? In: Historická geografie 31, s. 87 – 108.

JOHNSTON , R. (2009): Nodal region. In: Gregory et al. eds.: The Dictionary of Human Geography. 5th edition. Wiley-Blackwell, Chichester, s. 501.

KÁRNÍKOVÁ , L. (1965): Vývoj obyvatelstva v českých zemích 1754-1914. N ČSAV, Praha.

KLAPKA , P., FRANTÁL , B., HALÁS , M., KUNC , J. V. (2010): Spatial Organisation: development, structure and approximation of geographical systems. In: Moravian Geographical Reports (zasláno do redakce).

KLAPKA , P., NOVÁKOVÁ , E., VYSKO ČIL , A. (2007): Prom ěny krajiny v 19. století: témata, p řístupy, metody. In: Miscellanea Geographica 13, s. 149 – 154.

MARYÁŠ , J. (1983): K metodám výb ěru st ředisek maloobchodu a sfér jejich vlivu. In: Zprávy geografického ústavu ČSAV 20 (3), s. 61 – 81.

MORRILL , R.L. (1974): The Spatial Organization of Society. Second Edition. Duxbury Press, Massachusetts.

PAVLÍ ČEK , S. (2002): Naše lokálky. Místní dráhy v Čechách, na Morav ě a ve Slezsku.Doko řán: Praha, Vimperk.

REILLY , W. J. (1931): The law of retail gravitation. Knickerbocker Press, New York.

ROBINSON , G. M. (1998): Methods and Techniques in Human Geography. Wiley, Chichester.

ŘEHÁK , S., H ALÁS M., KLAPKA , P. (2009): N ěkolik poznámek k možnostem aplikace Reillyho modelu. In: Geographia Moravica 1. Vydavatelství UP v Olomouci, Olomouc, s. 47 - 58.

SEMOTANOVÁ , E. (2002): Historická geografie Českých zemí. HÚ AV ČR,Praha.

SRB , V. (2004): 1 000 let obyvatelstva českých zemí. Karolinum, Praha.

SZCZYRBA , Z. (2008): Geografie služeb. In: Toušek, V., Kunc, J., Vystoupil, J. eds.: Ekonomická a sociální geografie. Aleš Čen ěk s.r.o., Plze ň, s. 271 – 294.

VYSKO ČIL , A., KLAPKA , P., MARTINÁT , S. (2006): Prom ěny krajiny rurálního prostoru v zázemí pr ůmyslového centra b ěhem 2. poloviny 19. století. In: Historická geografie – Supplementum I. Historický ústav, Praha, s. 137 – 162.

VYSKO ČIL , A., KLAPKA , P., NOVÁKOVÁ , E. (2007): Rekonstrukce prom ěny krajiny, sídel a sídelní struktury na p říkladu Blanenska.In: Historická geografie 34, s. 296 – 306.

64 PRAMENY

Special Orts-Repertorium von Mähren. Podrobný seznam míst na Morav ě. Wien, 1885. Special- Orts-Repertorium von Mähren : neubearbeitunmg auf Grund der Ergebnisse der Volkszählung vom 31. Dezember 1890. Podrobný seznam míst na Morav ě,Bd.IV. Wien, 1893. Lexikon obcí pro Moravu. Zpracován na základ ě výsledk ů s čítání lidu ze dne 31. prosince 1900. Vydán c. k. Statistickou úst řední komisí. Ve Vídni, 1906. Lexikon obcí pro Slezsko. Zpracován na základ ě výsledk ů s čítání lidu ze dne 31. prosince 1900. Vydán c. k. Statistickou úst řední komisí. Ve Vídni, 1906. Retrospektivní lexikon obcí ČSSR 1850-1970, díl I/1. ČSÚ, 1978.

INTERNETOVÉ ZDROJE

Český ú řad zem ěměř ický a katastrální. Archivní mapy [online]. c2006 [cit. 2010-04- 03]. Dostupný z WWW: < http://archivnimapy.cuzk.cz/ >. Laborato ř geoinformatiky Univerzita J.E. Purkyn ě. Prezentace starých mapových d ěl z území Čech, Moravy a Slezska : II. vojenské mapování - 1:28 000 [online]. c2005 [cit. 2010-04-03]. Dostupný z WWW: . Laborato ř geoinformatiky Univerzita J.E. Purkyn ě. Prezentace starých mapových d ěl z území Čech, Moravy a Slezska : III. vojenské mapování - 1:25 000 [online]. c2005 [cit. 2010-04-03]. Dostupný z WWW: . Laborato ř geoinformatiky Univerzita J.E. Purkyn ě. Prezentace starých mapových d ěl z území Čech, Moravy a Slezska : III. vojenské mapování - 1:75 000 [online]. c2005 [cit. 2010-04-03]. Dostupný z WWW: . PLANstudio. Mapy.cz [online]. c 2005-2009 [cit. 2010-04-03]. Dostupný z WWW: .

65 Přírodov ědecká fakulta Univerzity Karlovy v Praze. Databáze dlouhodobých zm ěn využití ploch Česka (1845 - 2000). Kabrda, J.: Databáze a její tvorba [online]. c2008 [cit. 2010-04-03]. .

66 Summary

The bachelor thesis is aimed at the geographical organisation of the region during the industrial revolution. In the second half of the 19 th century, when the industrial revolution significantly affected the development of the Czech landscape, considerable changes in the development of spatial organisation and nodal regions can be witnessed. More important interaction relations among regions and within region started to occur. An expression of the tributary area of centres in space and their relations with hinterlands can be theoretically dealt with by an application of the spatial interaction models. A model, which is convenient for theoretical assessment of the organization of a territory in the past or for the future development, is the Reilly law, but also the gravitation model. The process of the population concentration can be characterised as a shift from relatively static and naturally conditioned form of the spatial organisation to a dynamic and actively internally conditioned form of this organisation. The beginnings of this transformation in the territory of present-day Czech Republic are put into the first half of the 19 th century. The distribution of the population is relatively uneven, while the distribution is influenced also by the natural conditions. In the period of the second half of the 19 th century and at the beginning of the 20 th century industrial networks occurred in the region of Nový Ji čín, however not every factory succeeded in the competition. The industrialisation and urbanisation of the town changed not only its character but also considerably transformed the face of the landscape. The agriculture, although formerly an important economic activity in the region, lost its position. The most fertile areas could be found along the Odra river, in the area of the Moravská brána gate. This area was used for the cattle grazing and also for the cereals, potatoes and other crops growing. Abandoned plots were mostly being forested, thus giving the population the woods as the fuel source, but also the living, which had an existential importance for poorer population. Generally speaking, the agriculture became more intensified and the plots used more effectively.

67 Přílohy

Příloha 1: Vývoj po čtu obyvatel ve st řediscích v letech 1850 a 1900 Příloha 2: Vývoj po čtu obyvatel na Novoji čínsku v letech 1850-1869 Příloha 3: Vývoj po čtu obyvatel na Novoji čínsku v letech 1869-1880 Příloha 4 : Vývoj po čtu obyvatel na Novoji čínsku v letech 1880-1890 Příloha 5 : Vývoj po čtu obyvatel na Novoji čínsku v letech 1890-1900 Příloha 6: Po čet obyvatel v jednotlivých obcích podle obcovací řeči v roce 1880 Příloha 7: Po čet obyvatel v jednotlivých obcích podle obcovací řeči v roce 1890 Příloha 8: Po čet obyvatel v jednotlivých obcích podle obcovací řeči v roce 1900 Příloha 9: Po čet obyvatel v Novém Ji čín ě podle obcovací řeči

68 Příloha 1: Vývoj po čtu obyvatel ve st řediscích v letech 1850 a 1900

po čet ob.

10000 12000 14000 16000 18000 20000 2000 4000 6000 8000

0

Bílovec Frenštát Frenštát pod Bílovec 4528 5125 Radhošt 5741 ě m 5757 unkHaieKop Hranice Fulnek 3784 4182 5929 8185 Štramberk

ř 3778

ivnice+ 6371 1850 Nový Ji 1900 10412 č n dyP Odry ín 16969 3944 4191 5164 ř

brSuék Valašské Studénka íbor

5007 3392 4708 Mezi st 3205 ř ediska ř

í č í í 5784

(Pramen: Retrospektivní lexikon obcí ČSSR 1850-1970, díl I/1. ČSÚ, 1978. Lexikon obcí pro Moravu 1900, Lexikon obcí pro Slezsko 1900. vlastní návrh)

69 Příloha 2: Vývoj po čtu obyvatel na Novoji čínsku v letech 1850-1869

(Pramen: Retrospektivní lexikon obcí ČSSR 1850-1970, díl I/1. ČSÚ, 1978. vlastní návrh.)

70 Příloha 3: Vývoj po čtu obyvatel na Novoji čínsku v letech 1869-1880

(Pramen: Retrospektivní lexikon obcí ČSSR 1850-1970, díl I/1. ČSÚ, 1978. Special Orts-Repertorium von Mähren : Podrobný seznam míst na Morav ě. – Wien, 1885. vlastní návrh.)

71 Příloha 4: Vývoj po čtu obyvatel na Novoji čínsku v letech 1880-1890

(Pramen: Special Orts-Repertorium von Mähren : Podrobný seznam míst na Morav ě. – Wien, 1885. Special- Orts-Repertorium von Mähren : neubearbeitunmg auf Grund der Ergebnisse der Volkszählung vom 31. Dezember 1890. Podrobný seznam míst na Morav ě,Bd.IV. Wien, 1893. vlastní návrh.)

72 Příloha 5: Vývoj po čtu obyvatel na Novoji čínsku v letech 1890-1900

(Pramen: Special- Orts-Repertorium von Mähren : neubearbeitunmg auf Grund der Ergebnisse der Volkszählung vom 31. Dezember 1890. Podrobný seznam míst na Morav ě,Bd.IV. Wien, 1893. Lexikon obcí pro Moravu. Zpracován na základ ě výsledk ů s čítání lidu ze dne 31. prosince 1900. Vydán c. k. Statistickou úst řední komisí. Ve Vídni, 1906. vlastní návrh)

73 Příloha 6: Po čet obyvatel v jednotlivých obcích podle obcovací řeči v roce 1880 po čet ob. 1000 1500 2000 2500

500 0

1988 Bartošovice 15 Bernartice nad Odrou 792

Blahutovice 380 č n eské ob.eské 1 ě Bludovice 562 ob.mecké 166 Dub 19 199 He řmanice u Polomi 41 954 Hladké Životice 17 3 Hodslavice 1383 1 Hostašovice 483 Hrab ětice 93

Hukovice 569 1 Hůrka 284 22 Hustope če nad Be čvou 1069 Janovice 273 1235 Jeseník nad Odrou 6

Ji čina 401

Kojetín 187 2036 Kunín 30 1 Libhoš ť 1143 20 Lou čka 721 4 Mo řkov 1367 21 Pala čov 346 Perná 261 Pet řkovice 5 247 333 Polouvsí Poruba 274 9 Rybí 803 Starojická Lhota 377 11 Starý Ji čín 588

Straník 433 1734 Suchdol nad Odrou 61 1432 Šenov u 175 2 Vl čnov 347 Vysoká 249 obec 1955 Žilina 42

Životice 698 57

(Pramen: Special Orts-Repertorium von Mähren : Podrobný seznam míst na Morav ě. – Wien, 1885. vlastní návrh)

74

Příloha 7: Po čet obyvatel v jednotlivých obcích podle obcovací řeči v roce 1890

po čet ob. 1000 1500 2000 2500 500

0

2001 Bartošovice 11 Bernartice nad Odrou 2

815 č n eské ob. eské ě

339 ob. mecké Blahutovice 24 Bludovice 558 166 Dub 20 153 He řmanice u Polomi 90 Hladké Životice 958 2 Hodslavice 1471 10 Hostašovice 545 Hrab ětice 89 Hukovice 567 2 Hůrka 293 24 Hustope če nad Be čvou 1192 Janovice 282 1200 Jeseník nad Odrou 5 Ji čina 407 Kojetín 191 2119 Kunín 33 14 Libhoš ť 1227 24 Lou čka 730 12 Mo řkov 1483 3 Pala čov 369 Perná 251 Pet řkovice 252 Polouvsí 312 Poruba 287 9 Rybí 876 1 Starojická Lhota 378 12 Starý Ji čín 578 1 Straník 446 1785 Suchdol nad Odrou 95 1845 Šenov u 229 Vl čnov 366 Vysoká 233

obec 2143 Žilina 29 707 Životice 146 (Pramen: Special- Orts-Repertorium von Mähren : neubearbeitunmg auf Grund der Ergebnisse der Volkszählung vom 31. Dezember 1890. Podrobný seznam míst na Morav ě,Bd.IV. Wien, 1893. vlastní návrh.)

75

Příloha 8: Po čet obyvatel v jednotlivých obcích podle obcovací řeči v roce 1900 po čet ob. 1000 1500 2000 2500 500 0

1922 Bartošovice 65 19 Bernartice nad Odrou 813 869 č n eské ob.eské Blahutovice ě

10 ob.mecké 562 Bludovice 39 201 Dub 1 158 He řmanice u Polomi 88 Hladké Životice 895 Hodslavice 1661 14 Hostašovice 514 Hrab ětice 87 Hukovice 632 Hůrka 293 16 Hustope če nad Be čvou 1143 Janovice 270 Jeseník nad Odrou 1213 Ji čina 894 Kojetín 206 2082 Kunín 18 5 Libhoš ť 1361 42 Lou čka 759 Mo řkov 1597 Pala čov 354 Perná 261 Pet řkovice 245 Polouvsí 317 Poruba 281 Rybí 902 Starojická Lhota 364 5 Starý Ji čín 651 Straník 472 1924 Suchdol nad Odrou 48 2229 Šenov 344 Vl čnov 425 Vysoká 206 2313 obec Žilina 69 815 Životice 19 (Pramen: Lexikon obcí pro Moravu. Zpracován na základ ě výsledk ů s čítání lidu ze dne 31. prosince 1900. Vydán c. k. Statistickou úst řední komisí. Ve Vídni, 1906. vlastní návrh)

76

Příloha 9: Po čet obyvatel v Novém Ji čín ě podle obcovací řeči

po čet ob. 1 0 0 0 0 1 2 0 0 0

2000 4000 6000 8000

0 9017 1106 1880

12 13104 1890 959

18

1065 4 1098 1900 53

rok jiná č n eská ě

mecká (Pramen:Special Orts-Repertorium von Mähren : Podrobný seznam míst na Morav ě. – Wien, 1885. Special- Orts-Repertorium von Mähren : neubearbeitunmg auf Grund der Ergebnisse der Volkszählung vom 31. Dezember 1890. Podrobný seznam míst na Morav ě,Bd.IV. Wien, 1893. Lexikon obcí pro Moravu. Zpracován na základ ě výsledk ů s čítání lidu ze dne 31. prosince 1900. Vydán c. k. Statistickou úst řední komisí. Ve Vídni, 1906. vlastní návrh)

77