Janáčkova Akademie Múzických Umění V Brně
Total Page:16
File Type:pdf, Size:1020Kb
JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra klavírní interpretace Hra na klavír a klavírní pedagogika Antonín Dvořák – Klavírní koncert g moll op. 33 Magisterská diplomová práce Autor práce: BcA. Richard Reiprich Vedoucí práce: Mgr. Igor Ardašev Oponent práce: doc. MgA. Jan Jiraský, Ph.D. Brno, 2017 1 Bibliografický záznam REIPRICH, Richard: Antonín Dvořák – Klavírní koncert g moll op. 33 (Antonín Dvořák – Piano concerto g minor op. 33). Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta, Katedra klávesových nástrojů, rok 2017. Vedoucí diplomové práce: Mgr. Igor Ardašev Anotace Diplomová práce je zaměřena na Klavírní koncert g moll op. 33 českého hudebního skladatele Antonína Dvořáka. Je zde zařazen skladatelův ţivotopis, kapitola o Antonínu Dvořákovi jako pianistovi a je rozebírána interpretační problematika této skladby. Annotation This thesis is focused on analysis of Piano concerto g minor op. 33 by Czech composer Antonín Dvořák. Thesis also contains his curriculum vitae, section about Antonín Dvořák as a pianist and an interpretative analysis of this composition. Klíčová slova Antonín Dvořák, skladba, instrumentální, koncert, klavír, rozbor Keywords Antonín Dvořák, composition, instrumental, concerto, piano, analysis 2 Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem předkládanou práci zpracoval samostatně a pouţil jen uvedené prameny a literaturu. V Brně, dne 10. května 2017 Richard Reiprich 3 Obsah strana Úvod 5 1. Životopis Antonína Dvořáka 7 2. Antonín Dvořák jako pianista 23 3. Klavírní koncert g moll – rozbor skladby 25 4. Interpretační analýza Klavírního koncertu 37 Závěr 47 Použité informační zdroje 48 4 Úvod Vedle Bedřicha Smetany, Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů je Antonín Dvořák nejvýraznější osobností české hudby. Základem jeho díla je nesporně tvorba instrumentální, kde devět symfonií, dvě suity, dvě serenády, cykly Slovanských tanců, Slovanských rapsodií, Legend, řada symfonických básní a koncertních předeher vytvářejí základ českého i světového repertoáru. Také v oblasti komorní hudby, v řadě kvartetů i jiných nástrojových souborů, v instrumentálních koncertech a menších skladbách pro housle, klavír i violoncello vytvořil Dvořák díla zcela mimořádné úrovně. V tvorbě vokální kromě velmi výrazných cyklů písní (zejména „Biblických písní") zkomponoval Dvořák řadu sborů, stejně tak v oboru kantáty vytvořil mnoţství prací (Dědicové Bílé Hory, Stabat Mater, Svatební košile, Requiem, Svatá Ludmila. Operou „Alfréd" (1870), vstoupil Dvořák do operní oblasti, následují hudebně - dramatické kompozice v letech 1873 aţ 1904. Dvořákova tvorba se vyznačuje mimořádnou melodickou invencí, která byla ve své době srovnávána s invencí Franze Schuberta a zcela přirozeně tak připoutal pozornost nejen hudebního obecenstva kulturního světa, ale zejména význačných autorů své skladatelské generace. S J. Brahmsem a P. I. Čajkovským pojilo Dvořáka upřímné přátelství, velcí dirigenti té doby dirigovali jeho díla. Dvořákovo dílo i celá skladatelova osobnost měly na tehdejší mladou generaci hudebníků zásadní vliv, nejlépe to lze pozorovat na Dvořákových ţácích, zejména na Vítězslavu Novákovi a Josefu Sukovi. Ve své diplomové práci se věnuji Klavírnímu koncertu g moll op. 33 Antonína Dvořáka z roku 1876. V českých zemích nepříliš početně zastoupená forma klavírního koncertu s orchestrem má v pojednávaném opusu čelného reprezentanta. Hned při prvním seznámení s tímto hudebním dílem jsem byl zaujat bohatou melodickou invencí autora, netradiční strukturou klavírního partu a symfonickým charakterem hudby. Vycházím ve své práci jednak ze znalostí získaných četbou, studiem notového materiálu u klavíru a poslechem, jednak v nemalé míře z poznatků a podnětů získaných na řadě konzultací u klavíru s vedoucím práce. Domnívám se, ţe práce by mohla prokázat uţitek zejména zájemcům o interpretační problematiku a studentům zvaţujícím zařazení pojednávaného koncertu do svého repertoáru. V kapitole o interpretační analýze 5 budu vycházet z vydání Společnosti Antonína Dvořáka v Praze z roku 1956. Zaměřuji se na hledání moţných interpretačních řešení spočívajících v porovnávání Dvořákova originálního klavírního partu s revizí Viléma Kurze. Kromě standardně vedeného rozboru skladby se snaţím téţ poukázat na některé zajímavé motivické, případně obecně strukturální souvislosti tohoto díla s jinými skladbami, a to nejen Dvořákovými. Studium souvislostí tohoto typu se mi zdá velmi uţitečné, umoţňuje totiţ čtenáři – interpretovi rozšířit si hudební obzory a následně lépe porozumět vlastnostem hudebního díla samotného. 6 1. Životopis Antonína Dvořáka Antonín Dvořák se narodil 8. září 1841 v Nelahozevsi u Kralup nad Vltavou. Byl synem Františka Dvořáka, řezníka a hostinského v Nelahozevsi. Zde získal základy hudebnosti, jeho prvním učitelem na housle byl Josef Spitz1. Na podzim roku 1854 otec František Dvořák rád přijal nabídku svého švagra, zlonického šafáře Antonína Zdeňka, který mu chtěl vypomoci ve starostech o početnou rodinu a nejstaršího syna vzal k sobě. Antonín se měl v duchu rodinné tradice stát řezníkem. Velkého hudebního talentu řeznického učně si všiml zlonický učitel, varhaník Antonín Liehmann2 a zasvětil vnímavého chlapce do hry na varhany a do základů hudební teorie. Pod dojmem Liehmannovy přímluvy dostává mladý Dvořák na jaře 1857 otcovo svolení ke studiu na varhanické škole v Praze. Na podzim roku 1857 odchází tedy mladý Dvořák do Prahy studovat na Ústav pro církevní hudbu. Studium ukončil s výborným prospěchem absolventským koncertem 30. června 1858, přesto však marně ţádal zaměstnání varhaníka v nějakém z praţských kostelů. Aby nemusel opustit Prahu, kde viděl jedinou příleţitost pro svůj další umělecký rozvoj, stal se členem Komzákovy3 kapely. Dvořák tu působí od roku 1862 aţ do roku 1871, zpočátku pod Maýrem4, od roku 1866 pak pod Bedřichem Smetanou5. Jen několik jeho přátel a kolegů z orchestru věděl, ţe jejich kolega komponuje - téměř nikdo skladby nespatřil a ţádná z nich nebyla 1 Josef Spitz byl český učitel a hudební skladatel. Narodil se v roce 1809 v Zálezlicích, působil v Nelahozevsi, zemřel 11 .9. 1866 v Minicích. 2 Antonín Liehmann byl český kantor a hudební skladatel. Narodil se 1. 11. 1808 v Tuboži u Mšena a zemřel 22. 1. 1879 ve Zlonicích. Po absolvování šestinedělního kurzu pro učitele v Mladé Boleslavi se stal varhaníkem a učitelem na pobočce německé školy ve Zlonicích. Věnoval se však více hudbě než škole. Jako rozený muzikant ovládal hru na několik nástrojů (varhany, housle, klarinet a lesní roh) a později si založil i vlastní kapelu. Antonín Liehmann napsal i několik skladeb, které se většinou pojí k jeho úředním povinnostem (např. Smuteční pochody, či skladby k různým slavnostem). Během Dvořákova pobytu ve Zlonicích vznikla i polka pro klavír s názvem "Polka od Antonína Dvořáka a Antonína Liehmanna". 3 Karel Komzák st. (4. 11. 1823 Netěchovice – 19. 3. 1893 Netěchovice) byl český kapelník a skladatel. Založil vlastní orchestr, a když bylo v roce 1862 otevřeno Prozatímní divadlo, dostalo toto těleso nejprve nabídku k hostování a později se stalo stálým divadelním orchestrem. 4 Jan Nepomuk Maýr (17. 2. 1818 Mělník – 25. 10. 1888 Praha) byl český operní pěvec, pedagog a skladatel, ředitel kůru v několika pražských chrámech, kapelník Stavovského divadla. Posléze působil jako ředitel Prozatímního divadla a Národního divadla 5 Bedřich Smetana (2. 3. 1824 Litomyšl – 12. 5. 1884 Praha) byl český hudební skladatel období romantismu. 7 provedena, aţ do roku 1868 jsou jeho největšími vzory L. van Beethoven6 a Franz Schubert7. První kompozice, které označil opusovým číslem, byly Smyčcový kvintet op. 1 a smyčcový kvartet A dur op. 2. Kvintet Dvořák napsal v roce 1861, kvartet rok poté (je samozřejmě logické, ţe některé skladby z této doby zničil sám skladatel nebo se ztratily). Kvintet a moll je první skladbou, kterou dvacetiletý Dvořák zahájil svou uměleckou tvorbu, a tedy i první kompozici z impozantního seznamu jeho komorní hudby. Asi osm měsíců po kvintetu vznikla druhá zmíněná skladba. Smyčcový kvartet A dur předpovídá svojí hudbou velkou budoucnost, myšlenkově je dílo mladé a bezprostřední. Ovšem Dvořák chce být také a především symfonik. Svojí první symfonii c moll z roku 1865 však kupodivu neoznačil opusovým číslem, noty poslal do skladatelské soutěţe v Německu, odkud uţ ji nedostal zpět. Skladatel na ni v podstatě zapomněl, věděl jen, ţe se mu spojovala se zvukem zvonů kostela ve Zlonicích. Odtud pochází její dnes vţité přízvisko „Zlonické zvony". Druhé symfonii B dur, kterou napsal také tohoto roku, dal opusové číslo čtyři. Skladba je lyričtější neţ první symfonie. Mezi oběma symfoniemi pak vznikl první violoncellový koncert A dur, věnovaný Dvořákem příteli violoncellistovi Ludevítu Peerovi8. Pravděpodobně někdy v průběhu roku 1868 přichází u Dvořáka vývoj stylového zaměření - schubertovsko - beethovenovský vliv ustupuje vlivu lisztovsko - wagnerovskému, přechod se jeví v hudbě smyčcového kvartetu B dur, který nebyl autorem očíslován, není tak zcela jasný rok jeho vzniku. Zcela evidentním důkazem pro toto tvrzení je 3. věta Dvořákova smyčcového kvartetu D dur. Je to mimořádné, přes hodinu trvající dílo, ve třetí větě zde skladatel pracuje s motivem písně „Hej Slované―. Po této skladbě vzniklé roku 1869, přichází další kvartet, tentokrát v tónině e moll, v lisztovsky jediné, velmi sloţitě strukturované větě. Hudba pomalé, střední části kvartetu musela mít pro skladatele specifický význam. Pouţil ji jako jednu ze dvou pomalých vět v Kvintetu G dur op. 77 s kontrabasem, po prvním 6 Ludwig van Beethoven