MASARYKOVA UNIVERZITA

PEDAGOGICKÁ FAKULTA

Katedra výtvarné výchovy

Umělecké ztvárnění těla prostřednictvím oděvu

Diplomová práce

Brno 2017

Vedoucí práce: Autorka práce:

PaedDr. Hana Stadlerová, Ph.D Bc. Markéta Kubátová

BIBLIOGRAFICKÝ ZÁZNAM

KUBÁTOVÁ, Markéta. Umělecké ztvárnění těla prostřednictvím oděvu. Doprovodný text k praktické diplomové práci. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra výtvarné výchovy, 2017. 93 l. 7 příl. Vedoucí bakalářské práce PaedDr. Hana Stadlerová, Ph.D.

Rozsah textu diplomové práce je 63 normostran (116 262 znaků včetně mezer).

ANOTACE

Ústředním tématem diplomové práce Umělecké ztvárnění těla prostřednictvím oděvu je problematika znalosti lidského těla v módě. V teoretické části práce je nastíněn vývoj anatomických znalostí lidského těla ve výtvarném umění a módě haute couture. Práce rovněž mapuje tvorbu módních návrhářů, kteří se ve svých kolekcích opírají o znalosti lidského těla. Praktická část diplomové práce je realizace autorské oděvní kolekce, sestavené z deseti modelů inspirovaných lidskou kostrou. Ty jsou dále součástí edukačního programu s cílem představit studentům oděv jako jednu z forem umění, jež zprostředkovává lidské tělo, speciálně jeho kostru.

KLÍČOVÁ SLOVA

Oděv, kolekce, móda, haute couture, anatomie lidského těla, kostra.

ANNOTATION

The main topic of diploma thesis Artistic rendition of the body through the clothing is the issue of knowledge of the human body in fashion. The theoretical part outlines the development of anatomical knowledge of the human body in art and haute couture fashion. The thesis also presents work of fashion designers who based their fashion collections on knowledge of the human body. The practical part is the realization of the author's clothing collection, made up of ten models inspired by human skeleton. Further the collection is part of the educational program aiming to introduce to students the clothes as one of the art forms that mediating the human body, especially his skeleton.

KEYWORDS

Clothing collection, fashion, haute couture, human anatomy, skeleton.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

Zároveň upozorňuji na skutečnost, že hlavní částí diplomové práce je praktický umělecký výkon autorské oděvní tvorby. Předložený text má charakter doprovodné průvodní zprávy k praktické diplomové práci.

…………………………………………….

Markéta Kubátová

V Brně 30. března 2017

Poděkování

Chtěla bych poděkovat své vedoucí diplomové práce PaedDr. Haně Stadlerové, Ph.D., za konzultace, podnětné návrhy při zpracování teoretické i praktické části mé diplomové práce. Dále chci poděkovat své rodině a příteli za obrovskou podporu během studií.

Obsah Úvod ...... 8 TEORETICKÁ ČÁST I...... 10 1. Anatomie lidského těla v umění ...... 10 1.1. Ztvárnění lidského těla uměleckými prostředky ...... 10 2. Lidské tělo a móda ...... 17 2.1. Tělo, jeho silueta a forma v oděvu ...... 17 2.2. Móda Haute couture ...... 18 3. Vybraní módní tvůrci haute couture ...... 21 3.1. Módní návrháři haute couture 20. století ...... 21 3.1.1. Paul Poiret ...... 22 3.1.2. Madeleine Vionnetová ...... 24 3.1.3. Elsa Schiaraparelli ...... 25 3.1.4. Hubert James Marcel Taffin de Givenchy...... 27 3.1.5. Christian Dior ...... 28 3.1.6. Yves Saint Laurent ...... 30 3.1.7. Jean Paul Gautier ...... 32 3.1.8. John Galliano ...... 33 3.1.9. Alexander McQueen ...... 33 3.1.10. Yohji Yamamoto ...... 36 3.2. Návrháři haute couture ve 21. století ...... 38 3.2.1. Iris Van Herpen ...... 38 3.2.2. Yiqing Yin ...... 40 3.2.3. Chambre Syndicale de la Haute Couture...... 40 4. Ideál krásy lidského těla v průběhu času – módní ikony ...... 42 5. Nové oděvní formy moderní doby ...... 47 6. Umělecké ztvárnění lidské kostry v oděvu ...... 49 6. 2. Oděv inspirovaný lidskou kostrou ...... 52 II. PRAKTICKÁ ČÁST ...... 62 7. Inspirace ...... 62 7.1. Oděvní kolekce inspirovaná lidskou kostrou ...... 62 7.2. Moodboard ...... 64 7.3. Návrh...... 65 7.4. Materiály ...... 67 7.5. Realizovaná kolekce modelů ...... 68 8. Didaktický aspekt autorské oděvní tvorby a jeho uplatnění ve výuce ...... 78

8.1. Edukační program ...... 78 8.1.1. Osnova edukačního programu...... 80 8.1.2. Reflexe edukačního programu ...... 81 Závěr ...... 83 RESUMÉ ...... 84 OBRAZOVÝ DOPROVOD ...... 85 PRAMENY A LITERATURA ...... 89 ELEKTRONICKÉ DOKUMENTY ...... 91

Úvod

Tematické zaměření předkládané práce reflektuje studium magisterského studia oborů Vizuální tvorba a Galerijní pedagogika a zprostředkování umění i předchozí znalosti, získané v rámci studia bakalářského studijního oboru Občanská výchova. Práce se snaží poukázat na oděv, jako umělecké dílo, jež zprostředkovává určitou myšlenku, názor, vyzívající k zamyšlení. Hlavním tématem práce je lidské tělo, a to především lidská kostra umělecky ztvárněná prostřednictvím oděvu.

První kapitola se zaměřuje na pojetí lidského těla ve výtvarném umění napříč historií. V centru pozornosti je lidské tělo, jehož zobrazení sehrávalo a sehrává v dějinách výtvarného umění významnou roli. Je jedním z nejčastěji zobrazovaných výtvarných motivů, a proto bylo a stále je důležité znát přesnou podobu jeho anatomie. V posledních letech se jako inspirace objevuje v módní tvorbě.

Smyslem této práce není odborně a přesně do detailu popsat anatomii lidského těla, ani postihnout veškerá díla využívající konceptu lidského těla. Cílem je vyjádřit důležitost znalosti lidského těla v umění, postihnout vývoj těchto znalostí a následně je využít v oděvní tvorbě. Výtvarná znalost anatomie člověka se uplatňuje v kolekcích nejznámějších i mladých módních tvůrců oděvního odvětví haute couture, proto se další část diplomové práce věnuje módě, která je dnes již nezpochybnitelným odvětvím v oblasti umění.

Práce stručněji představuje haute couture, nejvyšší umění krejčovské, a jeho tradici, jež sahá do 19. století. Prostor je věnován i návrhářům tvořících pod záštitou módních domů s označením haute couture. Tvůrčí vizionáři, umělci a návrháři utvářejí umělecky pojatý oděv, a tím tak zprostředkovávají své sny, historii, umění a všeobecně vše, co je inspiruje. I proto diplomový práce představuje tvorbu návrhářů zabývajících se tematikou lidského těla.

Praktická část práce je zaměřena na realizaci autorské oděvní kolekce, jež je inspirovaná lidskou kostrou. Lidské tělo je neodmyslitelně spojené s naší existencí a právě návrhář ve svém „díle“ tuto myšlenku vlastním individuálním způsobem ztvárňuje.

8

Lidská kostra je tvarovou inspirací. Oděv, stejně jako kterékoliv jiné umělecké dílo, nese myšlenku či sdělení, jehož cílem je působit na jeho nositele nebo diváka, vést ho k zamyšlení, probudit zvědavost o sobě samém.

Didakticky je pro studenta téma diplomové práce Umělecké ztvárnění těla prostřednictvím oděvu přínosné nejen po stránce informační, ale i umělecké. Aby student umění dokázal bezchybně a s jistotou nakreslit lidskou postavu, potřebuje znát proporce, svaly a stavbu kostry, bez ohledu na to, zda se zajímá o klasickou nebo užitou tvorbou. Proto je znalost anatomie lidského těla pro studenta uměleckého zaměření, velmi důležitá, ne-li nutná. Cílem diplomové práce je představit studentům problematiku oděvní design, jako formu umělecké tvorby. Z tohoto důvodu byla zvolena praktická forma výuky. Inspirací se stala reálná znalost lidské anatomie podpořená ukázkou kostry a studijní kresba lidské postavy. Tyto podměty studenti uplatnili v tvorbě netradičních „oděvů“, vytvořených z papíru.

Text práce je i doplněn o řadu ilustrací, fotografií a záznamů z módních přehlídek, jež z velké části ovlivnily praktickou rovinu práce.

9

TEORETICKÁ ČÁST I. 1. Anatomie lidského těla v umění

1.1. Ztvárnění lidského těla uměleckými prostředky

„Lidské tělo stálo vždy v popředí zájmu umělců jako motiv nejen nejkrásnější, ale i nejobtížnější.“1

Lidské tělo je v centru lidského zájmu nepochybně už od nepaměti a stalo se významným předmětem zkoumání v oblasti přírodních, společenských nebo filozofických věd. Bylo jedním z hlavních témat, jež se objevují ve výtvarném umění už od jeho samotných počátků.

Prvními historicky nejstaršími předměty zobrazujícími lidské tělo, jsou prehistorické sošky tzv. venuší. Malé ženské figurky z doby paleolitu jsou typické svými oblými tvary, zdůrazňující ňadra i hýždě. U některých těchto sošek můžeme pozorovat již náznaky oděvu, nikoliv pro praktické užití, ale jako ozdobný prvek, jenž zkrášluje postavu. Ovšem znázornění obličeje nebo ostatních částí těla bylo upozaděno. Důvodem byla pravděpodobně víra v to, že realistickým znázorněním člověka je odnímána jeho duše.

Na počátku lidstvo nevědělo přesně, jak lidské tělo funguje, znali jen střípky z toho, co se nachází pod povrchem jejich těla. Znalosti, které mohli získat prostřednictvím lékařské pitvy, byly často zakázané i po staletí. Přes značné množství teoretických znalostí neměli ani staří Egypťané přesnější povědomí o stavbě lidského těla, i když lidské tělo za účelem mumifikace pitvali. Rozvíjení znalostí o lidské anatomii těla bylo ovšem z náboženských důvodů omezeno. Řekové naopak pitvání jakožto „zneuctívání lidského těla“ zakazovali. Důvodem byla doba, v níž se lidstvo nacházelo, tehdejší uznávané náboženství a často i politická situace. Mistrovským znázorňování lidského těla v sochařství je proslulá antika. Umělci měli ideální kánony a mnohá díla z tohoto období se stala vzorem pro další uměleckou práci. „Tato vysoká anatomická i umělecká hodnota formy antických děl byla podmíněna vyspělou kulturou těla.“2

1 PETŘÍČEK, Radek. Plastická anatomie. Praha, 2013. Disertační práce. Akademie výtvarných umění, s. 9. 2 ZRZAVÝ, Josef. Anatomie pro výtvarníky. Praha: Avicenum, 1977, s. 10.

10

Realistickému znázornění postavy se všemi jejími charakteristickými rysy, jak je známe dnes, předcházela dlouhá cesta bádání, opřená nejen o zdokonalování umělcových technik, ale opřená také o lékařské výzkumy.

Umění a věda jsou na sobě závislé, vzájemně se ovlivňují. Pro umělce bylo a je důležité pochopit fungování lidského těla, aby mohl zachytit jeho skutečnou podobu. To stejné platí i o vědě. Umění zobrazovat lidské tělo mělo podpořit poznání o co nejrealističtější postižení jeho stavby, což neplatí o volné umělecké tvorbě, a dále rozvíjet empirické lékařské vědění.

Za tímto účelem vznikl speciální obor zvaný plastická anatomie, sloužící potřebám umělců pro zobrazování lidského těla a zároveň i pro vědecké účely. Plastická anatomie je součástí anatomie lékařské a má své počátky již v starověku. Prvními osobnosti, zabývajícími se lidskou anatomií z pohledu vědeckého, byl lékař z období raného Řecka Hippokratés (asi kolem roku 460-370 př. Kr.). Anatomické výzkumy na tělech zvířat prováděl i známý řecký filozof Aristotelés. Svůj výzkum prováděl pouze na zvířatech, protože pitva lidského těla byla, jak již bylo uvedeno, zakázána. Skoro o 150 let později založil řecký vládce Ptolemaios (asi 85 - 165 př. Kr.) založil alexandrijskou školu, na níž dovolil pitvání nejen lidských mrtvol, ale i těl živých odsouzenců. Zkoumáním lidské anatomie těla se zde provádělo mnoho let, ovšem po čase se ze školy toto bádání vytratilo. Důvodem byla nejspíše nová filozofie řeckého filozofa Platóna.3

K mnoha nepřesnostem, jež byly odstraněny až ve středověku, došlo díky studiím, jejichž autorem byl Klaudius Galénos z Pergamu (roku 129 po Kr.). Tento lékař a filozof byl jedním z nejznámějších starověkých lékařů v době římské říše. Pro studium anatomie měl jako předlohu pouze lidskou kostru, zbytek výzkumu prováděl pitváním zvířat. Z tohoto důvodu docházelo v jeho studiích k mnoha nepřesnostem. Se vzrůstajícím vlivem Blízkého Východu vznikla jedna z prvních lékařských knih zvaná Al-kánún fi’k tiblo, tedy Kánon lékařství, který byl shrnutím řecké, římské, byzantské, perské, arabské a indické medicíny tehdejší doby.4 Koncem starověku a následně i po celý středověk se postava člověka stala nositelem a výrazem náboženského nazírání. Asketismus nedovoluje rozvoj zobrazování nahého těla. Umělci nepociťovali potřebu znalostí anatomie, a proto se ani výrazně nerozvíjela. K opravdovému průlomu ve zkoumání fungování lidského těla došlo až ve 14. století,

3 PETŘÍČEK, Radek. Plastická anatomie. Praha, 2013. Disertační práce. Akademie výtvarných umění, s. 10. 4 Tamtéž.

11 kdy pitva začala být nedílnou součástí lékařských výzkumů a celkového chirurgického vzdělání. Kromě toho byla pitva důležitou formou studie pro umělce. V této době byly pitvy prováděny už legálně. Velmi zajímavý byl styl uchovávání těl, který spočíval ve vaření mrtvol.5

Ve 14. století nebyla na našem území žádná pitva doložena. Důvodem nejspíše byl odlišný kulturní vývoj, neboť stejně jako přicházely různé umělecké slohy do naší země podstatně později než v jiných částech Evropy, tak i tehdejší lékaři k nám přicházeli s novými metodami později. Byla to doba, kdy se na našem území rozvíjel gotický sloh a zájem o zkoumání lidského těla nedosahoval takové úrovně jako například v jižní Evropě. V malířství i v sochařství byla forma uměleckého ztvárnění lidské postavy daná a měla za úkol pozvednout lidskou mysl nad fyzickou podstatu. Postupem času se tento postoj společnosti měnil a i umělec si uvědomoval neodkladnou nutnost znalosti lidského těla. Proto, o pár desítek let později, v pozdní gotice proniká do umělcova ztvárnění lidské postavy i anatomie člověka. Umělec se snaží vlastní uměleckou technikou postihnout člověka celého, v jeho skutečném světě, spojeném s vývojem a snažení.

Teprve světsky realistické renesanční umění přibližuje člověka v celé jeho podobě. V této době vzniká plastická anatomie pro potřeby umělců i změna dosud dogmatického nazírání na člověka. Umělci pocítili potřebu po skutečném odhalení, po pochopení lidského těla, ne jen z pohledu povrchního nazírání, a tak se mnoho umělců, zvláště těch italských, učilo na mrtvolách. První umělci, o jejichž bádání v oblasti lidské anatomie těla jsou zmínky, byli bratři z Itálie Antonio (1433-1498) a Pietre Pollaiolo. Své poznatky měli čerpat z osobně prováděných pitev těl odsouzenců. Antonio ovládal anatomii včetně souhry svalů tak dokonale, že zobrazil nahotu jako nikdo před ním. Mistrem téhož zobrazování lidského těla se stal i Andreas Verrocchio (1435-1488).

Tvůrcem vlastní plastické anatomie byl geniální vědec a umělec Leonardo da Vinci (1452 – 1519). Leonardo věnoval značnou část svého života studii anatomie lidského těla, ale zabýval se studiem i anatomie zvířecích těl. Ve mnoha svých, do dnes dochovaných, skicách a náčrtcích zachycoval studie lidských těl, ale i koňů a jiných zvířat, jež byly na vysoce odborné úrovni. Velmi podrobná názornost všech kreseb zahrnuje každou část těla

5 ZRZAVÝ, Josef. Anatomie pro výtvarníky. Praha: Avicenum, 1977, s. 12.

12 z několika stran. Umělec v minulosti musel dodržovat přísný postup. „Vždy začal od skeletu, přičemž zobrazoval každou kost zvlášť a ze všech stran se všemi detaily.“ 6 Přestože období renesance přineslo mnoho objevů a posunů ve společnosti, tak ani v této době nebyly pitvy zcela uznávané. Leonardo Da Vinci pro své četné studie lidské anatomie prováděl obrovské množství pitev, z nichž sbíral četné informace. Svými odpůrci byl však udán a jeho výzkum byl zakázán samotným papežem Lven X. Ovšem i přes tyto překážky Da Vinciho studie výrazně ovlivnily anatomické a fyziologické názory tehdejší doby.

Obr. 1: Leonardo Da Vinci, anatomická studie, 1. pol. 16. století, kresba

Společně se svým přítelem, profesorem Markem Antoniem della Torre (1481 – 1511), se chystal vydat velkou anatomii a fysiologii člověka. Z díla bohužel zbyly jen kresby, z nichž

6 ZRZAVÝ, Josef. Anatomie pro výtvarníky. Praha: Avicenum, 1977, s. 13.

13 některé mají i psané poznámky. Ty svědčí o geniálních vyučovacích metodách zaměřených na plastiku těla. Jedním z důležitých pojmů, objevujícím se v těchto kresbách, je tzv. „Ecorchés“, který představuje postavu zbavenou kůže, podle níž studenti nebo umělci kreslili své studie anatomie těla. „Mladí učni, po vzoru svých mistrů, kreslili podle anatomických modelů, podle postav zbavených kůže nazývaných „Erochés“.7

Znalosti stavby lidského těla, a tedy i kostry, prokázal ve svých dílech také Michelangelo Buonarroti. Složité figury, jež jsou k vidění v Sixtinské kapli, svědčí o Michelangelově znalosti přesných proporcí, získaných studiem anatomických aparátů z mnohých pitev lidských těl. Na pitvách se spolu s umělcem podílel i tehdy známý profesor anatomie Realdo Colombe. V této době byla spolupráce umělců a anatomů běžná a především důležitá.

Přesné anatomické náčrtky umělců byly velmi přínosnou pomůckou umělcům, zvláště při zobrazování kloubů. Z konce 15. století byl totiž často jako předloha pro umělce používán tzv. „Norimberský skelet“ od R. Helainse z roku 1493. Tato předloha anatomie lidského těla potvrzuje, že často ani umělec a samotný autor předlohy neměl přesné anatomické znalosti, a tím vznikala často zkreslená a nerealistická díla.

Jednou z velmi přínosných didaktických příruček, určenou přímo pro potřeby malířů a sochařů, bylo dílo nazvané Tabule Sex (6 tabulí). Dílo obsahuje tři kresby, jež zobrazují tepny spolu se systémem žil, a další tři kresby kostry. Autorem byl Andreas Vesalius (1514 – 1564), jenž pocházel z Bruselu. Žil v době, kdy chirurgie byla brána jako podřadnější věda. Sám prováděl veřejné pitvy a kladl při nich důraz na detail, na co nejdůslednější poznávání lidského těla, nejen po stránce toho, jak vypadá, ale i jak funguje. Ve svých přednáškách na univerzitě v Padově používal ve výuce některé pedagogické inovace. Jeho velké tabule, na nichž byla zobrazena velmi detailně anatomie těla, se dodnes používají. Autorem kreseb byl Jan Steven Calcar. Už v této době bylo ženské tělo zobrazováno i včetně stavby ženských genitálií.

Od konce 16. století se stalo pro umělce studium lidské anatomie jedním ze základních pilířů tvorby. Zkoumání lidského těla bylo dostupnější širšímu počtu umělců, kteří mohli z těchto veřejných pitev čerpat mnohé důležité poznatky. Začala vznikat první veřejná

7 PETŘÍČEK, Radek. Plastická anatomie. Praha, 2013. Disertační práce. Akademie výtvarných umění, s. 13.

14 anatomická divadla, v nichž lékaři prováděli veřejné pitvy. Díky otevřenější širší společnosti představovala tato podívaná vzrušující společenskou zábavu. Za velmi zdařilé dílo věnované plastické anatomii je považován Albinusiův atlas, jenž obsahuje dvanáct tabulí. Toto dílo, které je ceněno pro svoji vysokou didaktickou hodnotu, bylo vytvořeno anatomem Bernadem Siegfriedem Albinusem, díky němuž byl v baroku, od roku 1725, zaveden nový postup zobrazování kostry. Ne příliš zdařilých bylo osm anatomických tabulí, zhotovených barokním umělcem Petr Paulem Rubensem. Dílo zdaleka nedosahovalo takové úrovně, jak jsme u tohoto malíře zvyklí.

Obr. 2: Andreas Vesalius, Tabule Sex „Skelet s rýčem“, 1543, dřevořez

15

V 18. století se plastická anatomie zavedla na uměleckých školách jako samostatný obor. „Krystalizoval názor, že umělec má znát dobře především nauku o kostech (osteologii) a nauku o svalech (myologii)“ 8 Přínosné bylo i dílo Jeana Marce Bourgeryho, který o více jak půl století později, roku 1797, vydal Anatomický a chirurgický atlas. Důležité je zmínit i jméno ilustrátora, jenž se na tomto atlasu podílel, a tím byl ilustrátor a grafik Nicolas Henri Jakohs.

První anatomické kresby, které zobrazovaly metodu pohybového aparátu, jež se i dnes ještě používá, připravili pro francouzského krále Františka Roso Fiorentino a jeho žák Domenico Fiorentino. Velmi přínosnou příručkou pro umělce byla i příručka zvaná Preisslerova anatomie norimberské Akademie. Díky její pomoci mohl malíř i sochař bez pomoci modelu správně znázornit postavu.

V 19. století už běžně vznikají příručky a různé pedagogické tabule v podobě grafických listů, jež pomáhají nejen umělcům, ale i doktorům lépe se vzdělávat v anatomii lidského těla. V době, kdy neexistovala technika, jak ji známe dnes, bylo běžnou praxí, že jednotliví umělci okopírovávali díla starých mistrů. Takový typ tabulek používal při své práci i Vincent Van Gogh. Velmi popisným a užitečným materiálem pro výtvarníky i mediky a doktory je kánon pro konstrukci lidského těla od Gotfrieda Bannese, který byl profesorem na drážďanské Akademii výtvarných umění.

Ve 20. století se plastická anatomie v jednotlivých zemích rozvíjela v závislosti na uměleckém nazírání různě. Na našem území jsou nejznámějšími díly zabývajícími se lidským tělem Toldtův Anatomický atlas od Carla Toldta a Plastická anatomie pro výtvarníky od Mořice Černila, jež byla spíše takovou příručkou pro umělce. Dále velmi povedenými jsou i knihy Cesty k výtvarnému umění od Ferdinanda Engelmüllera a neposledně práce od doc. MuDr. Josefa Zrzavého z roku 1947 s názvem Anatomie pro výtvarníky.9

8 ZRZAVÝ, Josef. Anatomie pro výtvarníky. Praha: Avicenum, 1977, s. 14. 9 PETŘÍČEK, Radek. Plastická anatomie. Praha, 2013. Disertační práce. Akademie výtvarných umění, s. 17.

16

2. Lidské tělo a móda

2.1. Tělo, jeho silueta a forma v oděvu

Móda se vztahuje ke každému z nás, ať už chceme, nebo nechceme. Pro většinu lidí představuje móda základní, v jistém smyslu vrozenou potřebu tělo zakrývat, ale i zkrášlovat. Existují jistá pravidla a konvence, které nás nutí nosit oděv, jímž vyjadřujeme náš životní postoj nebo sounáležitost s určitou sociální skupinou. Někdy dochází i k tomu, že je funkce oděvu potlačena a podléhá především módě. Móda odráží danou dobu, jde neustále kupředu a zároveň vede nepřetržitý dialog s vlastní minulostí. Je kulturním fenoménem, vztahuje se nejen na jednotlivce, ale na celou společnost.

Základní potřeby oděvu se vždy měnily s dobou, až se změnily se na formu kulturního a uměleckého vyjádření. Málokdo si uvědomuje, že šaty co má na sobě, byly „vymodelované“, tak, aby se staly „druhou kůží“ svého nositele. K vytvoření oděvu, který bude perfektně sedět na těle nebo bude mít dokonalý střih, je potřeba znalost, jež jsou opřeny o lidské tělo. Práce se střihem, vycházejícího přímo z naměřených mír určité postavy, je základem pro každého návrháře. Nedostatky, např. špatně sedící střih šatů, je zpravidla zapříčiněný špatným provedením oděvu, tedy nesprávným naměřeným tělesných šířek a délek těla. Lidé, kteří již v minulosti vytvářeli oděv, záměrně či podvědomě respektovali potřeby nositele. Oděv často dokáže dodat nositeli lepší vzhled, někdy i zakrýt anatomické nedostatky, dodat každému lidskému tělu krásu, důstojnost a půvab.

Silueta modelu je zpravidla první věc, jíž si pozorovatel všimne, a to nejen na přehlídkovém mole. Pojem silueta označuje jistou formu nebo obrys, kterou tělu dodává daný model. Bez formy by v módní tvorbě neexistovaly siluety.10 Základem formy je struktura neboli způsob, jakým je něco vystaveno či vytvořeno. Oděv často kopíruje přirozenou siluetu těla, tedy individuální proporce. Existuje ovšem i pravý opak kopírovaní přirozených tvarů těla a tím jsou avantgardní, abstraktní modely, jež lidské tělo zahalují, deformují. Vzniká tak objem, který se siluetou úzce souvisí. Silueta je tedy zásadní součástí návrhu, někdy i celé kolekce, jež je patrná na první pohled. Detail nebo určitý typ textury oděvu vidíme až po bližším seznámení s modelem.

10 SEIVEWRIGHT, Simon. Módní návrhářství: Inspirace a tvorba. Brno: Computer Press, a. s., 2010, s. 41.

17

Oděv může také proměnit tvar těla. Pokud se podíváme do historie odívání, nemůžeme si nevšimnout, jak oděv zahalí některé jeho části. Přímo ukrývá a někdy i deformuje jeho přirozené tvary. Některé oděvy, speciálně oděvy zhotovované přímo na konkrétní tělo k určité příležitosti, se snaží podtrhnout krásu lidského těla. Lidské tělo bylo pro umělce i návrháře vždy středem zájmu.

Móda se dotýká mnoha aspektů života, jako je například umění. Pro nás je nejdůležitějším naše identita, naše tělo, neboť jej zdobí a zkrášluje. Oděv není pouze obyčejným kusem látky. Může být doslova uměleckým dílem.

2.2. Móda Haute couture

Důraz na siluetu a střih zavedly krejčovské techniky nazvané haute couture. Francouzský pojem haute couture je obecně popisován jako tzv. vysoké krejčovské umění.11 Z pohledu návrhářů prestižních módních značek je chápán tento pojem jako označení po vysokou módu, řízenou přísným elitním sektorem módního průmyslu, založeného v Paříži. Je to ale především oděvní průmysl, v němž najdeme oděvy, které jsou skutečnou oslavou lidského těla. Oděvní tvůrci, již tvoří kolekce pod tímto označením, jsou těmi, kdo zavádějí nové módní siluety, tvary oděvů a jejich barevnost i strukturu.

Označení haute couture je označením pro oděv, jenž splňuje určité hodnoty. Těmito hodnotami jsou například: umělecké ztvárnění, originalita a propracovanost, které v závěru zosobňují jedinečný a osobitý oděv vysoké hodnoty, reagující nejen na potřeby zákazníka.

Pojem haute couture je neodmyslitelně spojen s významným návrhářem Charlesem Frederickem Worthem, jenž v jistém smyslu určil, vymezil pravidla oděvu, který se může pyšnit titulem „haute couture“. Worth od roku 1868 dohlížel na své pracovníky, kteří se při výrobě oděvů řídili přísnými pravidly haute couture, a tvořili tak šaty vysoké hodnoty, jež plně odráží smysl a význam haute couture. Jako jeden z prvních začal své šaty „podepisovat“ vlastním jménem, tak jako malíř podepisuje své obrazy. A právě to byl ten moment, kdy se poprvé vyslovilo, že se „pozvedl status krejčovství z anonymního řemesla na úroveň umění“12.

11 MACKENZIEOVÁ, Mairi. …ISMY - jak chápat módu. Praha: Slovart, s. r. o., 2010, s. 143. 12 Tamtéž, s. 44.

18

Worth se často inspiroval londýnskou i pařížskou módou, která jej oslovila právě skrze staré obrazy v galeriích pro módu ve světově proslulých městech.

Charles Frederick Worth díky svým výjimečným dovednostem, které byly jak umělecké, tak podnikatelské, využil svého citu pro jedinečnost a získal si pozici ve světě módy. Právě jeho osobností započala éra návrhářů, která dospěla do takové podoby, jak ji známe dnes. Móda je od počátku neodmyslitelně spjata s Paříží, jež je zaslouženě označována za město módy. Zde i vznikl pojem haute couture. Worth tvořil šaty takové hodnoty a stylu, které byly samy o sobě uměleckým dílem. Sám návrhář vymezil pravidla oděvu pyšnící se titulem haute couture.

Dodnes existují návrháři, kteří tvoří v duchu haute couture. Není jednoduché tato pravidla naplnit. Nařizují každému tvůrci haute couture „představit 50 zbrusu nových originálních návrhů pro denní a slavnostní nošení v každé kolekci, navrhnout oblečení na míru pro soukromé klienty s alespoň jednou nebo více zkouškami, na plný úvazek zaměstnávat alespoň 20 lidí ve vlastních pařížských ateliérech. Navíc se vše musí vyrábět na místě a ručně“.13

I samotný výběr materiálu má svá pravidla. Dobře zvolená látka může na těle splývat jako „druhá kůže“, anebo naopak může vyvářet objem, který umožňuje zdůraznění nebo deformaci lidské postavy. Většina velkých módních tvůrců uzavírá exkluzivní smlouvy pro své salony s textilními továrnami v Itálii, Skotsku, Lyonu nebo Švýcarsku. Návrhář používá ve svých kolekcích své vlastní jedinečné látky, na nichž spolupracuje s nejlepšími tkalci. „To, jak silně působí materiál na celkový dojem módních návrhů, je v haute couture jen podnětem pro nové látkové kreace.“14

Striktní pravidla haute couture dále zahrnují i skutečnost, že kolekce pod tímto označení musí být vyrobena výhradně v Paříži. Každou sezónu, tedy dvakrát do roka, musí být v Paříži představena nová kolekce, jež zahrnuje nejméně 35 modelů pro denní i večerní nošení.

13 MACKENZIEOVÁ, Mairi. …ISMY - jak chápat módu. Praha: Slovart, s. r. o., 2010, s. 138. 14 SEELINGOVÁ, Charlotte. Století módy. Praha: Slovart, s. r. o., 2000, s. 302.

19

Oděvní průmysl haute couture staví návrháře do role, v níž návrhář tvoří oděv od návrhu až po jeho zhotovení. Dohlíží tak na jeho vytvoření až do konečné podoby, kterou zprvu sám navrhl. Právě „couturier“, který je uměleckým krejčím, vytváří to, co je móda. Ty určité hodnoty v oděvu, které uctívá nejen vybraná klientela lidí, popřípadě značek, ale i my jako nezávislí diváci. Takové modely pak často vyjadřují určitou myšlenku, názor a především inspiraci, kterou návrhář v modelu úmyslně ztvárnil.

Obr. 3: Charles Frederick Worth, Haute couture, 1858

Ateliér – Francouzský termín pro návrhářské studio, v němž pracují špičkoví řemeslníci, spojení s módním domem couture.

20

3. Vybraní módní tvůrci haute couture

Návrháře považujeme za prvotní tvůrce módy. Vytváří oděvy, jimiž se snaží podtrhnout krásu lidského těla. Od dokonalé znalosti tvaru těla se odvíjí návrhářova schopnost pracovat se střihem oděvu. Návrhář se považuje za tvůrce nových módních stylů, ale často je tomu právě naopak. To módní tvůrce se musí podřizovat zákazníkovi. Je pouze na konzumentovi, co si na sebe vezme. Tedy, co se stane skutečně módní, a co ne. Logicky nebudeme nosit šaty, které nám nesluší, nebo se v nich necítíme dobře. Oděv nám musí padnout, sedět na našem těle, shodovat se s ním.

Módní návrháři, kteří ovlivnili historii módy svým netradičním propojením těla a oděvu, jsou ti, kteří dokáží vytvořit z jednoduché představy mimořádný model a dokonalé provedení. Jeho uplatnění není pouze v běžném životě. Ve 20. století a především s příchodem 30. let se postupně rozšiřuje sláva a oblíbenost filmu, a tedy i Holywoodu. Návrháři se díky spolupráci s filmovými hvězdami stali slavnějšími, než tomu bylo dříve. Lze tvrdit, že to bylo vzájemné obohacení, které módě otevřelo široké pole působnosti a ještě více proslavilo couturiery, tedy návrháře. Tato spolupráce je dnes už samozřejmostí a svět filmu bez světa módy by takřka nemohl existovat. Přestože film dává návrháři i samotné módní značce mnohem širší možnosti reklamy, tak jsou to právě módní přehlídky, jež proslavují a především oslavují módu jako nepostradatelnou formu umění.

Módní návrháři, jejichž tvorba byla a je šokující, inspirativní a zároveň nezapomenutelná, bez ohledu na to, jak se doba a s ní i styl měnily, se vždy opírali o znalosti lidské postavy, její konstrukci. Tuto skutečnost můžeme ilustrovat na příkladech tvorby vybraných módních tvůrců.

3.1. Módní návrháři haute couture 20. století

Někteří módní návrháři tvoří své modely s nadsázkou. Někdy jde o absurdní díla, jindy naopak o skutečně krásnou formu nadsázky. Bohaté nařasené sukně nekonečných rozměrů, šaty vytvořené z plastu nebo oděv odhalující celé lidské tělo v celé jeho podobě jsou tak dnes téměř očekávanou show na světově uznávaných módních přehlídkách. Každý model, každá kolekce má ovšem jeden stejný a nezaměnitelný základní prvek a tím je lidské tělo.

21

3.1.1. Paul Poiret

„Vyhlásil jsem válku korzetu!“ Paul Poiret 15

Pokud Frederick Worth pozvedl obyčejné krejčovské řemeslo na skutečné umění, tak Paul Poiret se zasloužil o to, aby se móda stala neodmyslitelnou součástí uměleckého životního stylu. Paul Poiret přesně rozpoznal, co chybělo módě na přelomu století. Rád navrhoval, maloval a spolupracoval například s takovými umělci, jako byl Raul Dufy či Erté, aby pozvedl své šaty na umění. Poireta znali nejen v Paříži i v USA, kde byl přezdíván „King od Fashion“, tedy král módy. V roce 1903 otevřel vlastní salón a postupně začal bořit všechny dosavadní secesní ideály o módě.16

Korzet, který byl neodmyslitelnou součástí ženského oděvu po několik století, byl nahrazen volností a svobodou v podobě volných šatů. To stejné provedl i s krinolínou a později i s náročnou šněrovačkou. Zavedl nový ideál krásy přirozeného tvaru ženské postavy. S novou siluetou přišel i nový názor na to, jak by konstrukce a struktura oděvu měla vypadat. Složité střihy Poitret vyměnil za jednoduché drapérie, které přímo řasil na svých zákaznících. O onen luxusní vzhled, nutný pro oblečení značky haute couture, se postarala drahá orientální látka, jež se stala pro návrhářovu práci typickou. V celosvětově uznávaném časopise Vogue z roku 1913 nazvali Poitreta „Prorokem jednoduchosti“.17

V této době nebyl jediným návrhářem, jenž nahrazoval několikaleté stereotypy novými inovátorskými modely. Byl ale jediný, který dokázal své zboží natolik důkladně propagovat, že zastínil všechny ostatní návrháře. „Kdykoli podepíšu šaty svým jménem, pokládám se za autora mistrovského díla.“18 Dokázal kolem sebe shromažďovat nejnadanější ilustrátory, malíře a designéry. Přesto příchod moderny Poireta paradoxně zahubil. Barevnost Poiretových oděvů nahradila černá barva, kterou tolik milovala jedna z nejvýraznějších žen v módním průmyslu dodnes, Coco Chanel.

15 SEELINGOVÁ, Charlotte. Století módy. Praha: Slovart, s. r. o., 2000, s. 24. 16 Móda. Praha: nakladatelství Knižní klub, 2013, s. 242. 17 SEELINGOVÁ, Charlotte. Století módy. Praha: Slovart, s. r. o., 2000, s. 23. 18 Móda. Praha: nakladatelství Knižní klub, 2013, s. 242.

22

Obr. 4: Paul Poiret, Black and silver beaded evening Dress, 1907

23

3.1.2. Madeleine Vionnetová

„Všechno, co Vionnetová navrhla, bylo přiléhavé nebo splývavé, a jí oblečené ženy připomínaly oživlé sochy.“

Cecil Beaton 19

Zdravé vnímání lidského těla, nenápadné krásy a přesných proporcí. Francouzská návrhářka Madeleine Vionnetová se ve své tvorbě inspirovala zlatou érou starověkého Řecka a Říma. Ve středu zájmu stálo jen tělo a látka. Návrhářka ovládala šikmý střih a ze splývavých materiálů, jako je například hedvábí, vytvářela volné, jednoduché oděvy, jež měly minimální množství švů i ozdob. Korzet ani spodničky v šatech od Vionnetové nebyly zapotřebí.

V krátkém období mezi dvěma světovými válkami se ve své tvorbě z 30. let návrhářka inspirovala klasickými řeckými sochami, které představovaly lidskou postavu v dokonalé harmonii těla i duše. Smyslná silueta šatů zákazníky nejdříve šokovala. Šaty volně splývající z ramen s nepravidelným lemem a rozvolněné ve výstřihu odkazují nejen na historický římský oděv chitón, ale především představují návrat k oděvu, jenž tělo přirozeně obkresluje a nikoliv svazuje a deformuje.

V podobném stylu čistých řeckých linií, pracovala i návrhářka, známá jako Madame Grès. Šaty ráda aranžovala přímo na modelce nebo na krejčovské panně. Pracovala například s hedvábným žerzejem, který obepínal tělo nositelky, na nějž pak byla velmi přitahována pozornost. „Nový“ styl řeckých šatů měl i své stinné stránky. Večerní šaty byly zbavené korzetu, jenž opticky zužoval pas, a spodničky, které zase skrývaly v podstatě celou dolní polovinu ženského těla, takže šaty odkryly tělo v jeho přirozené podobě s přednostmi i jeho nedostatky.

19 Móda. Praha: nakladatelství Knižní klub, 2013, s. 278.

24

3.1.3. Elsa Schiaraparelli

„Navrhování šatů pro mě mimochodem není profese, nýbrž umění.“ Elsa Schiaraparelli 20

Pro výstřední Elsu Schiaraparelli přicházela inspirace odevšad - od umění odlišných kultur až po samotné lidské tělo. Ve společnosti umělce Salvadora Dalího tvořila návrhářka své šaty pod vlivem surrealismu a výsledkem byly někdy až bizarní modely. Spolu s Dalím stvořila například velmi známý langustový obleček nebo kabát ve tvaru psacího stolu s kapsami jako zásuvkami. Velmi oblíbené a pro její tvorbu významné jsou především šaty s obrazy koster. Na elegantních černých šatech ztvárnila návrhářka obrysy žeber, odpovídající svým umístění žebrům jejich nositelek. Díky tomu pak šaty vypadaly jako rentgenové snímky. Právě tyto výstřední a avantgardní modely ji proslavily a Elsa se, možná právě díky nim, stala miláčkem pařížské smetánky. Její první kreací, jíž si získala mnoho zákaznic, byly ručně upletené černobílé pulovry s falešnou mašlí. Tyto pulovry ovšem nepletla návrhářka sama, nýbrž jí je pletla arménská venkovanka.

Byla v mnoha ohledech i velkou inovátorkou, např. když vymyslela gumové kalhotky pro tenistky, dokázala zkombinovat sportovní oblečení s formálním. Dalším jejím prvenstvím bylo využívání barevných zipů, jež jsou pro nás dnes naprostou samozřejmostí. Typické pro ni byly i turbany a doplňky v podobě emailových náhrdelníků, náušnic či náramků z plexiskla, které byly na její dobu něčím zcela novým. Typickou barvou pro její návrhy a vzniklé modely byla svítivě fuchsiově růžová. Tímto se pochopitelně odlišovala od jiných návrhářů, kteří tvořili své šaty v klasických barvách. „Do očí mě udeřila barva: Jiskřící, nemožná, drzá, příjemná a plná energie. Šokující barva, ryzí a nezředěná.“21

Návrhářka, tíhnoucí vždy k surrealismu, se narodila do intelektuální šlechtické rodiny v Římě. V době svého pobytu v cizině se seznámila s významnými umělci, jako byl Marcel Duchamp nebo Man Ray. Po čase stráveném v cizině se Schiaraparelli v Paříži představila jako nová módní návrhářka. Roku 1929 představila ve svém vlastním butiku na rue de la Paix

20 Móda. Praha: nakladatelství Knižní klub, 2013, s. 296. 21 Tamtéž, s. 20.

25 svou první kolekci a v roce 1934 otevřela módní dům na Place Vendome. V třicátých a čtyřicátých letech se zde scházela společnost opravdu různorodá - od aristokratů z minulosti, přes turisty, novináře, umělce až po budoucí hlavy států.

Obr. 5: Elsa Schiaraparelli, Evening Dress, 1932

26

V meziválečném období se módě v Paříži opravdu dařilo. Móda a umění žily ve společné harmonii a právě těchto momentů si užívala i samotná Elsa. V roce 1940 dostala medaili Neimana Marcuse za vynikající práci na poli módy. Jako i jiné návrhářky a návrháři musela Elsa v roce 1941, v době druhé světové války, opustit Paříž a odcestovat zpátky do New Yorku. Zde žila do roku 1944 a po skončení války se vrátila zpátky do města módy, kde znovu otevřela svůj módní dům. Doba byla už ale jiná, v módě byl nový „New Look“ od Diora a Maison Schiaraparelli se potopil do dluhů. Právě tyto dluhy donutily návrhářku podnik v roce 1954 zavřít. Samotná návrhářka zemřela o necelých dvacet let později, ale její odkaz nezůstal zapomenut, stejně tak jako ona.22

Často jsou se jménem Elsa Shiaraparelli spojováni i další návrháři, jako je věhlasně známý Hubert de Givenchy nebo Pierre Cardin, u nichž se pak učila i současná módní ikona, Karl Lagerfeld.

3.1.4. Hubert James Marcel Taffin de Givenchy

„ Já osobně jsem na Givenchym závislá tak, jako jsou americké ženy závislé na svých psychiatrech“

Audrey Hepburn23

Touha po perfekcionismu, dokonalá technika střihů, šitých přímo na tělo zákazníka a nezaměnitelné řemeslné vypracování vyneslo Givenchyho jméno na samotný vrchol.

Francouzský aristokrat, hrabě Hubert James Marcel Taffin, byl mužem opravdu ryzího a přirozeného vkusu. Jeho celé jméno zná jen málokdo, ale jeho značku skoro celý svět. V dvaceti pěti letech přišel mladý Givenchy se svou debutní kolekcí, a dokonce si otevřel svůj vlastní módní dům s názvem Dům Givenchy. Stal se tak jedním z nejmladších návrhářů v Paříži a později i jedním z nejsledovanějších a nejžádanějších návrhářů ve světě. K tomuto řemeslu se Givenchy dostával postupně. Po válce studoval návrhářství na École des Beaux Arts, kde jako sotva sedmnáctiletý chlapec vyčníval svým talentem k vytváření jednoduchých, avšak noblesních šatů. Rodina nebyla s Givenchyho snem, stát se návrhářem

22 MACKENZIEOVÁ, Mairi. …ISMY - jak chápat módu. Praha: Slovart, s. r. o., 2010, s. 101. 23 TAGARIELLO, Maria Luisa. Legendární módní návrháři. Praha: Slovart, s. r. o., 2014, s. 64.

27 spokojená, ale k nelibosti jeho rodičů pracoval jako učedník Jacquese Fatha a později i v ateliérech Luciena Lelonga a Roberta Pigueta.

Nejvíce Givenchyho tvorbu ovlivnila návrhářka Elsa Schiaraparelli, s níž strávil celé čtyři roky a učil se od ní pravému uměleckému řemeslu navrhování. V jeho stylu zanechala tato spolupráce cit pro eleganci a touhu po perfekcionismu.

O tom, jak byl tento francouzský návrhář už od počátku úspěšný, svědčí i jeho prominentní zákaznice. Do jeho salónu chodila pravidelně herečka Audrey Hepburnová, jež byla ve své době ikonou Hollywoodu. Její postava s vosím pasem a plochou hrudí se stala novým druhem krásy a herečka začala udávat nový tón ve světě módy. Nejednalo se ale jen o hvězdy filmového plátna, které toužily nosit šaty od Givenchyho. K prominentním zákaznicím patřila i kněžna monacká Grace Kellyová nebo Jacqueline Kennedyová Onassisová. 24

3.1.5. Christian Dior

“Žádná móda nikdy není úspěšná, není-li používána jako způsob svádění.“

Christian Dior25 Po deseti letech stažených pasů a dokonalých siluet se od 40. let 20. století do módy znovu vrátila delší nadýchaná sukně, vysoko posazená a výrazná prsa a spadlá oblá ramena. Krinolíny a vyztužené korzety, jež Poitret z módy na nějaký čas odstranil, se vrátily zpět. Po strohém stylu válečného období, byl návrat dřívější extravagance a ženskosti pro mnohé příjemnou a osvěžující změnou, ovšem pro některé to byl tak trochu šok. S tímto revolučním novým vzhledem nazvaným „new look“, který zachvátil Paříž a potom i zbytek světa, přišel francouzský návrhář Christian Dior.

Na první pohled nenápadný muž ve středních letech vyvolal na poli módního průmyslu doslova revoluci. Jako mladý muž Christian Dior vystudoval obor politologie a později pomáhal svým rodičům v jejich umělecké galerii. Svou kariéru v oblasti módy započal jako

24 TAGARIELLO, Maria Luisa. Legendární módní návrháři. Praha: Slovart, s. r. o., 2014, s. 66. 25 MIRKINOVÁ Fischerová, Toby. Tajemná řeč módy: Co říkáme svým oblečením. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1996, s. 53.

28 asistent Roberta Pigueta. Po získaných zkušenostech si Dior salon za podpory textilního výrobce Marcela Boussaca roku 1946 otevřel vlastní módní. Tak začala jedna dekáda pracovitého a pečlivého Diora, jenž byl i přes své úspěchy skromný. Sám tvrdil, že „jednoduchost, dobrý vkus a upravenost jsou třemi základy dobrého oblékání.“26

Měnící se siluety a typický diorovský styl princeznovských šatů si získal mnoho obdivovatelek, a tak se značka Dior stala jednou z nejznámějších módních ikon, trvajících dodnes. Po smrti zakladatele legendárního „new looku“ převzal otěže módního domu Dior nadaný mladý návrhář Yves Saint Laurent a po něm Marc Jacobs, Gianfranco Ferré, John Galliano a neposledně pak Raf Simons.

Obr. 6: Christian Dior, „Venus“, 1949

26 Móda. Praha: nakladatelství Knižní klub, 2013, s. 318.

29

3.1.6. Yves Saint Laurent

„Žil jsem touto profesí, miloval jsem a respektoval ji skrz naskrz, móda není umění, ale potřebuje umělce pro svou existenci“

Yves Saint Laurent 27

V módním návrhářství panovalo neustálé revolucionářství v ženském obleku, až se začalo odklánět od typických ženských křivek. Yves Saint Laurent změnil šatník tehdejší moderní ženy a zaměřil se na to, co opravdu žena dvacátého století potřebuje. Žena byla v jeho očích rovna mužům, proto ji oblékl do typicky mužských šatů. Halenky, saka, kalhotové kostýmy - to vše bylo v ženském šatníku Yves Saint Laurenta samozřejmostí.

Yves Saint Laurent se narodil v Alžírsku do poměrně zámožné francouzské rodiny. Už v mládí projevoval velký cit pro módu, a proto nebylo divu, když získal vzdělání v pařížské Diorovské škole. V roce Diorovy smrti, roku 1957, převzal teprve jednadvacetiletý Laurent post hlavního návrháře módního domu Dior. S první kolekcí nazvanou „Trapéza“ (hrazda) sklidil velký úspěch. Už v této době byl často označován jako „zázračné dítě francouzské módy“ a tomuto označení i mnohokrát ve svém životě dostál. V módním domě Dior zůstal návrhář až do roku 1960.

Se svým celoživotním společníkem a partnerem Pierrem Bergém založil svou vlastní značku v ateliéru Rue Spontini.28 Představení první vlastní kolekce sklidilo velký úspěch, jenž mezinárodní tisk roznesl do celého světa. Byl prvním návrhářem, který stvořil řadu pret-a-porter nejen jako levnější verzi vysoké módy haute couture, ale jako řadu s jasnou tvůrčí identitou. A tak se o necelé čtyři roky později zrodilo oblečení Yves Saint Laurent Rive Gauche. Řetězec butiků, nabízející oblečení s nádechem bohémství, se stal velmi populární a průkopnický. Yves Saint Laurent, jako jeden z mála návrhářů, ze sebe udělal ideální objekt pro reklamu vlastní značky. Podobnou návrhářskou ikonou dnes je i Karl Lagerfeld.

O módě říkal: „Oblečení je jistě méně důležité než hudba, architektura nebo malířství, ale bylo tím, co jsem dělal a čím jsem se podílel na proměnách mé doby.“29. Právě jednou

27 Móda. Praha: nakladatelství Knižní klub, 2013, s. 130. 28 FOGGOVÁ, Marnie. Móda - úžasný příběh fenoménu. Praha: Slovart, s. r. o., 215, s. 361. 29 Móda. Praha: nakladatelství Knižní klub, 2013, s. 130.

30 z nejvíce revolučních proměn ženského šatníku se stal smoking od Yves Saint Laurenta. Nový symbol značky se objevil poprvé v kolekci podzim/zima roku 1966. Smoking byl jako večerní obdoba obleku novými večerními šaty pro ženu. Stal se symbolem osvobození ženy a v mnohých lidech vyvolal pobouření a nesouhlas. Přes tento skandál se stal smoking později součástí šatníku každé moderní ženy „smoking se stal cestovním pasem pro všechny ženy, které v té době bojovaly za svá práva.“ 30 Smoking v ženském šatníku je názorný příklad toho, že i oblečení je součástí naší osobnosti a často i nástrojem k prosazování našeho vlastního názoru, v tomto případu například ikonou ženské emancipace.

Inspiraci pro své modely čerpal Laurent z cest po celém světě, avšak také ze samotného umění. Nejznámější jsou obrazem inspirované šaty, známé jako „Modrianovské šaty“. „To všechno byly prostředky, jimiž Yves Saint Laurent rozprostřel svůj udivený pohled po celém světě a zároveň vnášel umění, kulturu a exotiku na přehlídková mola.“31

V lednu roku 2002 se Yves Saint Laurent rozloučil se světem módy a YSL Haute Couture nadobro ukončilo své působení. Na počest „francouzského zázračného dítěte“ bylo na mole v pařížském Centre Pompidou předvedeno neuvěřitelných tři sta modelů tohoto návrháře, jenž se nesmazatelně zapsal do historie módního světa.32

Obr. 7: Yves Saint Laurent, Le smoking suit, 1965

30 Móda. Praha: nakladatelství Knižní klub, 2013, s. 130. 31 Tamtéž, s. 132. 32 TAGARIELLO, Maria Luisa. Legendární módní návrháři. Praha: Slovart, s. r. o., 2014, s. 69.

31

3.1.7. Jean Paul Gautier

„Když se mě jako dítěte ptali, čím bych chtěl být, až vyrostu, odpovídal jsem: Chci být jako monsieur Dior…“

Jena-Paul Gaultier 33

Gaultier se proslavil svými perfektními krejčovskými schopnostmi, ale také používáním nekonvenčních modelů a modelek. Baculaté ženy s oblými křivkami, staří muži nebo potetované modelky se procházeli po přehlídkových molech. Návrhář bez ostychu narážel a napadal genderové stereotypy, které jsou v tomto neúprosném světě stále viditelnějším problémem.

V sedmdesátých letech se na scéně módního světa objevil francouzský návrhář Jean Paul Gaultier, jenž byl zpočátku své kariéry přezdívaný „enfant terrible“ módy a sám si tak rád říkal.34 Byl velmi talentovaný a na první pohled také výstřední. Právě díky svému stylu, platinově plavým vlasům, kiltu a proužkovaném bretaňském triku zaujal mistra u Pierra Cardina. Díky jeho avantgardním, někdy až vtipným kreacím, se nedalo Gaultierovu tvorbu přehlédnout. Gaultier na svých přehlídkách předváděl spíše divadelní představení nežli módní přehlídku. Jsou to akce plné provokace dekadentního světa a úžasných senzací, jež divákovi vyrazí dech.

Tvorba tohoto návrháře je často označována za provokativní. Inspiraci pro své avantgardní modely čerpal z filmů, hudby a ulice. V roce 1983 představil kolekci nazvanou „dadaiste“, v níž nechyběl korzet, později typický prvek jeho tvorby. Pro popovou zpěvačku Madonnu v roce 1990 vytvořil korzet s kuželovitou podprsenkou, o níž se všude psalo, a návrháře ještě více proslavila. Stejně jako Galliano i Gautier má silný cit pro multi- kulturalismus a v jeho kolekcích je toto téma velmi častým motivem.

33 TAGARIELLO, Maria Luisa. Legendární módní návrháři. Praha: Slovart, s. r. o., 2014, s. 210. 34 Móda. Praha: nakladatelství Knižní klub, 2013, s. 395.

32

3.1.8. John Galliano

„Mou rolí je svádět“ John Galliano35

Fascinující revolucionář, někdy přezdíván i jako „pirát módy“, jenž šokuje svět nejen svou módou, ale i svými výroky. Jeho oděvy byly jako nikdy nekončící studna inspirací, jak z pohledu historie, tak i přírody nebo samotného těla. Dalo by se říci, že Gallianův svět předváděný na mole je světem, který sjednocuje. Je to opravdu místo, kde se kultury prolínají a to i přes odlišnost etnik a zvyklostí.

Známý britský módní návrhář, pocházející z přísně katolických poměrů, se nikdy netajil svými názory na svět, společnost nebo svou sexuální orientací. Juan Gallinano se narodil v roce 1960 v Gibraltaru, ale už v šesti letech se s celou svou rodinou přestěhoval do Londýna. Přechod z hlučného poloostrova mezi Španělskem a Marokem, provoněného vůněmi orientu a přeplněného pestrobarevnými látkami, byl pro Galliana krutý. Londýn s deštivým a ponurým počasím byl pravým opakem jeho domova. „Galliano nikdy nezapomněl na tuto změnu barev, oděvů a kultury“36 Právě z tohoto dětského traumatu se i odvíjí jeho celoživotní téma, prolínající se v jeho návrzích, a to myšlenka setkávání kultur.

3.1.9. Alexander McQueen

„Pro mě neexistuje cesta zpátky. Vezmu vás sebou na cesty, které jste ještě nikdy předtím nepovažovali za možné.“ Alexander McQueen37 Svými kostýmy a redingoty vrátil do módy ono zapomenutelné kouzlo pravého, pečlivého krejčovské umění, které obohatil o nové technologie. Právě využitím nových a moderních technologií v oděvech se stala jeho práce originální, nadčasová a nepřehlédnutelná. Pracovní filozofií Alexandra McQueena bylo: „Musíš jim udělat velkolepou show!“38

35 TAGARIELLO, Maria Luisa. Legendární módní návrháři. Praha: Slovart, s. r. o., 2014, s. 246. 36 Tamtéž, s. 250. 37 Tamtéž, s. 280. 38 CALLAHANOVÁ, Maureen. Champagne Supernovy …a renegáti 90. let, kteří přetvořili módu – Marc Jacobs, Alexander McQueen, Kate Mossová. Praha: Slovart, s. r. o., 2015, s. 88.

33

Celým jménem Lee Alexander McQueen se narodil roku 1969 v londýnském East Endu. Ve čtrnácti letech odešel ze školy a začal pracovat jako krejčí v obchodu zaměřeném na zakázkovou výrobu pánských obleků Savile Row. Po čase přešel do firmy Gieves and Hawkes. Poté si vyzkoušel svět módy pret-a-porter u japonského návrháře Koji Tatsuna, u něhož pracoval jako střihač vzorů v jeho londýnské dílně. Během tohoto zaměstnání se seznámil s dalším návrhářem Johnem McKitterickem, u něhož nakonec také po nějakou dobu pracoval. V Miláně přijali Alexandra McQueena jako střihače u Romea Gigliho. Ale ani zde dlouho excentrický návrhář nevydržel, a jakmile mu po šesti měsících skončila smlouva u Gigliho, vrátil se zpět do Londýna.39

Pro svoji závěrečnou práci na módní škole Central Saint Martins College of Art and Design vytvořil kolekci šesti modelů, které sám nazval „Jack Rozparovač pronásleduje své oběti“. Modely se diametrálně odlišovaly od všeho, co jeho spolužáci ve svých absolventských kolekcích vytvořili. Staré viktoriánské fraky, trny rozedraná saka dokonale padnoucí na tělo a se všitými vlasy samotného autora, byly nejen svými střihy i vzhledem něčím naprosto odlišným a neuvěřitelným. Kolekci předvedl v červenci 1992 v kensingtonské Olympii. Byla to móda jako šokující umění. Už v této době Alexander moc dobře věděl, že čím více šokující a agresivní jeho móda bude, tím více diváků přitáhne.

Představení na přehlídce, jež Lee McQueen uspořádal, soupeřilo s pracemi umělců Damiena Hirsta nebo Tracey Eminové. Pro kolekci „Nihilismus“ udělal McQueen z modelek doslova odpadky, když je pomazal blátem, výkaly a zaschlou krví. Tělo a jeho intimita nebylo pro návrháře žádné tabu. Tvrdil: „moje tvorba spočívá v tom, co prochází myslí lidí, o věcech, které si lidi nechtějí přiznat nebo jim čelit“. 40 Kritici módy tuto kolekci naprosto s odporem odsoudili. I přesto byla jeho další přehlídka plná celebrit a novinářů.

39 FOGGOVÁ, Marnie. Móda - úžasný příběh fenoménu. Praha: Slovart, s. r. o., 2015, s. 463. 40 CALLAHANOVÁ, Maureen. Champagne Supernovy …a renegáti 90. let, kteří přetvořili módu – Marc Jacobs, Alexander McQueen, Kate Mossová. Praha: Slovart, s. r. o., 2015, s. 91.

34

Obr. 8: Alexander McQueen, Bird print dress, 2009

Průlomovou přehlídkou byla kolekce „Highland Rape“, v níž McQueen zpracoval všechna svá oblíbená témata: prohřešky, útlak, násilí, zlost a chtíč. V roce 2000 už světově známý a uznávaný návrhář představil kolekci „Voss“, která byla spíše performačním uměním než oděvní přehlídkou. Modelky uzavřel do boxu, z něhož neviděly ven a naráželi, jakoby slepé a s nářkem do skla. Pro zahájení zvolil jednu z nejznámějších modelek, Kate Mossovou, a jako velké finále nakonec předvedl až morbidní výjev otylé modelky s maskou a obklopenou můrami. Veřejnost byla uchvácena a už nebylo pochyb o tom, že se Alexander McQueen stal skutečnou legendou. Inspiraci ke svým modelům čerpal především z historie a přírody, načež příroda byla v posledních letech jeho života tou největší „studnou inspirace“. Kolekce z roku 2010 Plato’s Atlantis, která se zaměřuje na budoucnost Země, byla poslední kolekcí tohoto návrháře.41

Umělec ve svých čtyřiceti letech spáchal sebevraždu. Přesto, že jeho život a kariéra v módním průmyslu byla poměrně krátká, je dodnes považován za jednoho z nejdůležitějších britských návrhářů uplynulých desetiletí. Někdy je dokonce označován za posledního velkého vizionáře módy.

41 Móda. Praha: nakladatelství Knižní klub, 2013, s. 419.

35

Pokud bychom tedy měli přirovnat oděv k uměleckému dílu, tak právě jeho móda může být právem zařazena mezi ty, které si toto označení zaslouží. Jako opravdové mistrovské dílo, jež si zaslouží být nejen nošeno, ale být i řádně obdivováno.

Obr. 8: Alexander McQueen, Savage beauty, 2010

3.1.10. Yohji Yamamoto

„ Dalo by se říci, že navrhování je velmi jednoduché: Těžkost spočívá v rozpoznání nové cesty k hledání krásy.“

Yohji Yamamoto42

Největší bořič tradic, korejský módní návrhář Yohji Yamamoto, se rozhodl lidské tělo ve svých oděvech spíše zahalovat než odhalovat. Tvůrce avantgardního stylu módy tvoří oděvy především pro moderní, inteligentní muže a ženy.

42 TAGARIELLO, Maria Luisa. Legendární módní návrháři. Praha: Slovart, s. r. o., 2014, s. 162.

36

Yamamoto se narodil v roce 1943 v Tokiu, velmi krátce bombardování Tokia Američany. Stopy této hrozivé události byly nesmazatelné, pomyslně přežívaly v návrhářových pozdějších oděvech s nedokončenými švy a šrámy na jednotlivých kusech oděvu. Yamamoto získal diplom na škole módy Bunka Gakuena. Následně návrhář vystavoval v roce 1977 v Tokiu pod značkou Y’s. Po několika letech nabírání zkušeností v oboru opustil Yamamoto hlavní japonské město a vydal se do Paříže. S odlišným názorem na módu se stal doslova „nukleární explozí“43, když roku 1981 debutoval na evropských módních molech v Paříži, kde způsobil opravdový šok. Roztrhané oblečení a černé šaty byly pro evropské návrháře opravdu podívanou.

Dominantní barvou mistra avantgardní módy je černá, která je neutrální a vždy moderní. O svých oděvech návrhář tvrdí, že jsou věčné.44 Tato myšlenka se vzhledem k dnešní pomíjivosti může zdát trochu nadnesená. Samotný návrhář často opakuje a popírá pomíjivost módy, alespoň té jeho: „V módě se věci mění každého půl roku, ale v mé filozofii věci tak nefungují: jednu věc můžete nosit při nejmenších deset dvacet let, aniž byste si dělali starost s novinkami.“45 Oděv je součástí identity a životního stylu osoby, která je nosí. Tato filosofie se v mnohém odlišuje od předešlých návrhářů, nebo spíše od názoru společností, pro něž návrháři pracují. Jeho oděvy jsou „nedokončené“, respektují citovou křehkost osoby, která je obleče. Návrhář netouží po dokonalosti, ta podle něj neexistuje, chce opak dokonalosti. Chyby, jizvy, nepořádek a asymetrie. Nikdo nejsme stejní a nikdo nejsme dokonalý a je jenom přetvářka hrát si na někoho takového. Vysoké podpatky nahrazuje plochými podrážkami, šperky či jiný druh ozdob neuznává, pokud vytěsňují jeho pojetí estetiky.

43 TAGARIELLO, Maria Luisa. Legendární módní návrháři. Praha: Slovart, s. r. o., 2014, s. 164. 44 Srov. tamtéž, s. 162. 45 Tamtéž, s. 166.

37

3.2. Návrháři haute couture ve 21. století

S moderní technikou a stále se vyvíjejícími technologiemi se práce módního návrháře stává snadnější, ale zároveň je kladen i stále větší tlak na kreativitu, originálnost, kterou musí úspěšný tvůrce oděvů obhájit s každou novou sezónou. Figura, silueta a forma se však nemění, a proto se od každého začínajícího módního designéra očekává její naprostá znalost. Základní konstrukce oděvu je neměnná, postavená na stejných principech odebírání tělesných mír zákazníka, z nichž pak musí být návrhář schopen vytvořit individuální střih. Tyto základy by se dalo označit za něco, co nikdy nevyjde z módy. Každoroční velkou změnu ovšem může návrhář pociťovat po stránce materiálu. Látky, včetně různých syntetických materiálů, dříve nepoužívaných nebo dokonce neexistujících, se dnes z velké části podílejí na proměnách oděvu, jeho struktury a využití. Vytvořit z nových materiálů oděv skutečně padnoucí na tělo se stává nejen výzvou i obtížným úkolem. Oděv tak může být zprostředkovatelem umění a zároveň tělo může být nositelem tohoto umění.

3.2.1. Iris Van Herpen

S kolekcí pojmenovanou „Mummification“, představující zmechanizované modely ženské smyslnosti, přišla v roce 2008 nizozemská návrhářka Iris Van Herpen. Za tuto kolekci obdržela nizozemskou cenu v oblasti produktivní módy.

Iris van Herpen poprvé zavítala na světová mola v roce 2007. S alchymistickou kolekcí „Fragile Futurity“ prezentovala své neuvěřitelně propracované šaty v hlavních městech Amsterdamu a Tokiu. O rok později mladá módní návrhářka přišla s osobitou kolekcí. Díky zručnosti a inovaci v oblasti techniky a materiálů se návrhářka připojila k současné „módní avantgardě“46. Vytváří moderní pohled na Haute Couture, jenž kombinuje jemnou ruční práci s digitální technikou. Van Herpen ve svých modelech svým způsobem zobrazuje extrémní rozpor mezi krásou a regenerací. Je to její jedinečný způsob, jak přehodnotit realitu, a tak vyjádřit a podtrhnout individualitu.

46 ABOUT IRIS VAN HERPEN, irisvanherpen.com [online]. [cit. 20. března 2017]. Dostupné z: http://www.irisvanherpen.com/about#iris-van-herpen

38

Podstatou prací návrhářky je vyjádření charakteru a emocí ženy a rozšíření tvaru ženského těla v detailu. Tvrdí: „Pro mě móda je výrazem umění, které je mi velice blízké a je spojené s mým tělem. Je to výraz mojí identity v kombinaci s touhou, náladou a kulturním zázemím. Ve své práci se snažím jasně ukázat, že móda je uměleckým výrazem, nositelným uměním, a ne jen funkčním nebo komerčním nástrojem. Dále chci prokázat, že móda může mít přidanou hodnotu.“ 47

Návrhářka zavedla inovativní metodu 3D kreslené návrhu oděvu. Využívá harmonických barev - od smetanové, přes metalickou zlatou, antracitovou až po klasickou černou. Ke své detailní práci využívá někdy netradičních materiálů, jako jsou kovy. V roce 2011 pro kolekci jaro/léto předvedla v Amsterdamu kolekci „Crystalization“, jež představovala neustálý koloběh chaosu, přičemž ústředním motivem byl fyzikální proces vody.

Obr. 10: Iris Van Herpen, Cathedral Dress, 2012

47 IRIS VAN HERPEN MÁ ELEKTRIZUJÍCÍ VYSOKOU KREJČOVINU, designmagazin.cz [online]. [cit. 4. června 2013]. Dostupné z:http://www.designmagazin.cz/moda/41741-iris-van-herpen-ma-elektrizujici-vysokou- krejcovinu.html

39

3.2.2. Yiqing Yin

Yiqing Yin, pocházející z Číny, je jednou ze současných návrhářek, jež se věnují módě haute couture. Jejím cílem je vytvořit oděv, který chrání a zároveň posiluje jeho nositele. Navrhuje především takové oděvy, které umožňují svobodu. Látky jsou často jemné a vzdušné, jako by nic nevážily, a přilnou k tělu jako jeho druhá kůže. Návrhářka vystudovala školu v Paříži a po absolvování stáže, u francouzské značky Cacharel, kde byla skoro dva roky, se vydala na vlastní cestu módním světem.48

Yiqing Yin je oficiální členkou Chambre Syndicale de la Haute Couture. Ve své tvorbě uplatňuje především pravidla haute couture. Její přehlídky jsou často dynamické, plné protikladů. Její oděv je někdy doslova jako umělecké dílo, které je různě deformované do různých záhybů, a tvoří tak jakousi podobu mutace materiálu nebo i samotného návrhu. Yiqing Yin v roce 2010 představila poprvé své výtvory na mezinárodním festivalu v Hyéres, na němž svou kolekci předváděla v oknech Ministére de la Culture. Návrhářku Yin nelze zařadit mezi klasické typy návrhářů. Její móda je experiment, který někdy šokuje, jindy ohromuje.49

3.2.3. Chambre Syndicale de la Haute Couture

V roce 2017se pro kolekci jaro/léto k nově pozvaným návrhářům přidalo i několik nových tváří, jež každoročně vyhlašuje francouzská módní komora Chambre Syndicale de la Haute Couture. Do nejprestižnějšího seznamu módních značek na světě se dostanou jen ti nejlepší z nejlepších.

Stálými členy haute couture jsou například módní dům Dior, Chanel, Givenchy, Jean Paul Gaultier, Maison Maarginela. Korespondenčními hosty jsou pak takové značky jako Versace, Valentino, Elie Saab, Giorgio Armani, Fendi, Azzedine Aleia nebo Viktor&Rolf. 50

48 NÁVRHÁRKA YIQING YIN PORÁŽA V HAUTE COUTURE MÓDNE STÁLICE – VSÁDZA NA DRAPÉRIU, KTORÁ NAHRAZUJE FARBU AJ ZLOŽITÉ STRIHY!Moda.sk [online]. [cit. 23. srpna 2010] Dostupné z: http://www.moda.sk/magazin/navrharka-yiqing-yin-poraza-v-haute-couture-modne-stalice-vsadza- na-draperiu-ktora-nahradzuje-farbu-aj-zlozite-strihy 49 YIQING YIN NEJMLADŠÍ SOCHAŘKA HAUTE COUTERE, iconiq.cz [online]. [cit. 22. července 2013]. Dostupné z: http://www.iconiq.cz/yiqing-yin-nejmladsi-socharka-haute-couture/ 50 MACKENZIEOVÁ, Mairi. …ISMY - jak chápat módu. Praha: Slovart, s. r. o., 2010, s. 138

40

Pro každého návrháře je tato přehlídka vrcholem jeho kariéry, jeho tvorby. Francouzská módní komora přizve každý rok další módní tvůrce, kteří mohou ukázat svou práci a především své schopnosti prosadit se mezi absolutní elitou módního průmyslu. Nové, ale i staré značky, schválené syndikátem haute couture, byly představeny v lednu 2017 v Paříži kolekcemi například libanonského návrháře George Hobeika a ruské designérky Galie Lahav. Dále se představili například Antonio Grimaldi, pocházející z Libanonu, Maison Rabih Kayrouz, Hyun Mi Nielsen nebo Xuan.51

Vše, co tyto návrháře spojuje, jsou tisíce hodin ruční práce, perfektní znalost tělesných proporcí, kreativita bez hranic, svět, v němž není nic nemožné.

51 SEZNAMTE SE S NOVÝMI HAUTE COUTURE DESIGNÉRY, Elle [online]. [cit. 28. prosince 2016]. Dostupné z: http://www.elle.cz/moda/navrhari/seznamte-se-s-novymi-haute-couture-designery

41

4. Ideál krásy lidského těla v průběhu času – módní ikony

Móda není jen mnohamiliardový celosvětový průmysl, je i zásadní a důležitou částí moderní společnosti a kultury. Lidé si z větší části myslí, že je móda pomíjivá, a v jistém ohledu mají pravdu. V prchavém světě, v němž jedna sezóna střídá ihned druhou, se nejedná o měsíční záležitost. Je to otázka pouhých týdnů, dokonce i dnů a obyčejný člověk ztrácí pojem, co je módní a co ne.

Móda představuje do jisté míry soubor poznatků, pravidel, zásad a doporučení, jak se správně oblékat. Cílem je dosáhnout předem stanoveného ideálu krásy, jenž musí splňovat některá estetická pravidla. Optimální splnění estetické funkce oděvu je odvozeno od anatomických, fyziologických, osobních a vkusových charakteristik uživatelů. Oděv má svůj účel. Často má vyzdvihnout a podtrhnout osobnost jedince i dobu, v níž jedinec žije, případně jeho aktuální postoj.

Pojem módní ikona bychom mohli chápat jako trend, vzor, k němuž vzhlíží milióny lidí. Módní trendy, které určovali slavné osobnosti, ať už šlo o návrháře nebo hvězdy „showbyznysu“, se staly velmi často legendou. Jejich odkaz nás obklopuje každý den, aniž bychom si to kolikrát uvědomovali.

Za módní ikony 20. století považujeme např. Coco Chanel, Audrey Hepburn, James Dean, Twiggy, David Bowie, Madonna, Kate Moss a v posledních letech třeba i hlavního kreativního designéra módního domu Chanel, Karla Lagerfelda, nebo v současnosti jednu z nejpopulárnějších modelek Caru Delevingne.

Za skutečnou revolucionářku v dámské módě můžeme považovat dnes už legendární Coco Chanel. Vytvářela módu, jež byla pohodlná a zároveň v mnoha ohledech revoluční. To zejména v prosazení pánských prvků v dámské módě. Dlouhé kalhoty, košile nebo kabáty, dříve patřící výhradně do pánského šatníku, se staly součástí dámského světa, který byl plný nepohodlných a nesmyslně objemných šatů. „Malé černé šaty“, lichotící každé ženské postavě, bez ohledu na její tvary, se staly součástí šatníku každé ženy a to nejen v minulosti, ale i dnes.

42

Tzv. „Minidívka pro miniéru“ byla londýnská modelka Lesley Hornbyová, známá jako Twiggy, která je považovaná za jednu z prvních supermodelek moderní doby. V roce 1966 se její tvář stala symbolem celé jedné dekády. Od dnešního typu modelky se Twiggy odlišovala v mnoha ohledech - měřila 168 centimetrů a svou spíše chlapeckou postavou, krátkým sestřihem vlasů a falešnými řasy, zdůrazňujícími už tak velké modelčiny oči, vybočovala z tehdejšího typu modelek. „Její vzhled odpovídal ideálu mods, tehdejšího hnutí mladých.“52 Její hubenost a klučičí vzhled se líbily obyčejným mladým dívkám. Tím Twiggy odstartovala trend ultra hubených modelek a propagaci klučicího vzhledu v dámské módě.

Obr. 11: Brigitte Lacombe’s Twiggy a Kate Moss, 1999

Další módní ikonou své doby se stala i elegantní a na první pohled křehká hollywoodská herečka Audrey Hepburn. Spousta jejich modelů, jež jsou nesmazatelně zaznamenané na filmových plátnech, se stala inspirací po celá desetiletí jak pro její obdivovatele, tak návrháře.

52 Móda. Praha: nakladatelství Knižní klub, 2013, s. 354

43

Také médiem propagovaná popová zpěvačka Madonna, která v přiléhavém trikotu nebo špičaté podprsence odzbrojila veřejnost svým někdy až pobuřujícím vzhledem, se stala po právu jednou z módních ikon na několik desetiletí a představila na svých koncertech i videoklipech dodnes uznávané módní trendy.

Obr. 12: Madonna v korzetu od Jeana Paula Gaultiera, 1990

V devadesátých letech přichází společně s novými návrhářskými tvářemi, jako byl Marc Jacobs nebo Alexander McQueen, i nová tvář budoucích topmodelek - Kate Moss. Mladá dívka se svým stylem boho-chic dívky z ulice uchvátila světové módní návrháře i svou vyhublou chlapeckou postavou a vyzařující přirozenou krásou rebelující dívky z ulice. Mladá modelka se navíc odlišovala výškou i proporcemi od dosavadního stylu topmodelek, a tak se stala legendou a vzorem pro novou generaci mladých lidí. Značka Calvin Klein, zakládající si na módě určené pro mladou generaci zákazníků, si proto zvolila mladou Kate Moss za svoji novou tvář značky.

44

Módními ikonami nemusí být pouze popové hvězdy, modelky nebo herečky, jsou to především módní návrháři, kteří tzv. „udávají styl“. Pobuřující a často pro společnost šokující výroky módního návrháře Karla Lagerfleda jsou často skutečně výzvou. Výroky typu: „jenom obézní lidé nemají rádi štíhlé modelky, které chodí po přehlídkových molech“53, přitahují pozornost široké společnosti k návrháři stejně jako ke kterékoliv jiné hollywoodské hvězdě. Za své nemístné urážky se musí umělec často veřejně omlouvat, to ovšem nic nemění na tom, že toto neuctivé chování a návrhářova sebeironie mu dopomohla stát se uctívanou módní ikonou značky Chanel a stvořit i vlastní značku. V současném světě haute couture je nepochybně tou nejvýraznější osobností mezi návrháři. Šedé vlasy svázané do ohonu, rukavice bez prstů a elegantní oblek doplněný o tmavé brýle jsou poznávacím znamením této módní, stále žijící, legendy. Jak sám návrhář říká: „Jsem karikaturou sebe sama a mám z toho radost.“54

Obr. 13: Karl Lagerfeld a sběratelská panenka Barbie Lagerfeld, 2014

53 TAGARIELLO, Maria Luisa. Legendární módní návrháři. Praha: Slovart, s. r. o., 2014, s. 102. 54 Tamtéž.

45

Návrhář vystřídal za svou kariéru mnoho módních domů, jako byly například značky Chloé nebo Fendi, než se dostal ke svému „životnímu snu“, značce Chanel. V roce 1983 byl Lagerfeld „povolán“, aby obnovil zašlou slávu módního domu Chanel. „Krok za krokem omladil image domu. Upravil jeho pravidla. Proměnil dvojté C na logo uctívané po celé planetě, bílou kamélii na symbol luxusu a elegance, černé sáčko na univerzální fetiš a Mademoiselle Coco 2.55 na nejvíce napodobovanou a žádoucí kabelku na světě.“55

Karl Lagerfeld je mimo návrháře i fotografem, filmařem, tvůrcem všech reklamních kampaní značek, pro něž tvořil své návrhy. Je právem označován za vizionářského, eklektického císaře módy. Dokáže zachytit ducha doby, krásu minulosti a promítnout ji do přítomnosti, transformovat ji do spotřebního produktu a donutit společnost, aby po něm toužila, potřebovala jej. Sám návrhář říká: „Mým jediným úkolem je vyvolávat touhu po tom, co není nezbytné.“56

V souvislosti s Lagerfeldem se pojí jméno v současnosti nejpopulárnější a nejvyhledávanější topmodelky Cary Delevingne, jež se stala v roce 2013 tváří značky Chanel. Pro její výrazné obočí a tak trochu chlapecký vzhled se stala novou módní ikonou pro mladé dívky 21. století.

55 TAGARIELLO, Maria Luisa. Legendární módní návrháři. Praha: Slovart, s. r. o., 2014, s. 105. 56 Tamtéž, s106.

46

5. Nové oděvní formy moderní doby

V dámském i pánském oděvu můžeme v průběhu let i staletí vidět, jak se postupně vyvíjel móda siluet a střihů. Není žádným překvapením, že spíše dámský oděv měnil tvary, zdobnost a význam. Hranice slušnosti v dámské módě se v dějinách neustále posouvala, ale někdy se také naopak se vracela do minulosti. Dnes už bychom mohli tento odklon do minulosti považovat za samozřejmost. V šedesátých letech na střihové řešení šatů nebyl kladen příliš velký důraz, móda byla zaměřená spíše na potisk. Nový způsob prezentace grafické práce umožnil proslavit ještě více tvorbu významných umělců pop artu, jako byl například světově uznávaný Andy Warhol. Přiléhavé oblečení bylo v průběhu historie odívání několikrát „v kurzu“, ale až s příchodem sedmdesátých let, se vznikem nové generace přiléhavého oblečení, jež bylo po právu označováno, jako „druhá kůže“, se ženy cítily v tomto oblečení „svobodnější“. Krátké šaty obkreslující každou křivku ženského těla byly doslova kouskem látky, který zdůrazňoval mládí a energii, poskytoval volnost v pohybu a oslavoval tělo. Tyto šaty navrhl Azzedine Alaia, který jimi zahájil novou revoluci v odívání. Díky použití elastanu v pletených a tkaných materiálech se dosáhlo zhotovit oděv, který velmi zdůrazňoval tělo. Mimo úzkých šatů, přesně obkreslující siluetu těla, začaly vznikat i nové materiály pro novou generaci zaměřenou sportovní aktivity.

Jednoduché a zároveň mnohotvárné siluety v oděvu používá i česká módní návrhářka Liběna Rochová. Ve svých modelech z 80. let 20. století uplatňuje nejen tradiční textilní materiály, ale i netkané textilie, díky nimž oděv nevypadá jako běžně nositelný oděv, ale spíše připomíná objekt siluety, pohybující se v prostoru. Tato forma ztvárnění oděvu, jenž zahaluje a skrývá lidské tělo, je jedním z mnoha příkladů módy, která upouští od běžných požadavků nositelného oděvu a představuje mnohem avantgardnější oděvy, které mají hodně daleko od přirozených tvarů těla.

47

Obr. 14: Liběna Rochová, oděvy – List a Kapka, 1989

Ve 21. století jsou hranice lidského těla v umění a především v módě zcela překročeny. Obrovská vzájemná tolerance v odívání, libovolně se uplatňující různými prostředky, je na vzestupu a její moc se s každým rokem rozrůstá. Estetická složka oděvu ztrácí často na významu, tělo nositele je deformováno, svazováno anebo zahaleno. Existuje ale jedno pravidlo, jež přetrvává už věky, a to je, že oděv a móda vždy byly a budou v úzkém vztahu s výtvarným uměním. Osobitý autorský design, prezentující oděv ze zcela jiného úhlu, po stránce těla i materiálu, představuje mnohem avantgardnější „tvář“ módy. Oděv takto zhotovený má hodně málo společné s běžně nositelným oděvem. Stává se naopak prostředkem, v jistém smyslu i výstavním dílem, které promlouvá k divákovi. Návrháři čerpají inspiraci ze svého okolí, z přírody, z minulosti, ale i architektury a cizích kultur. K reprezentaci své práce využívají různých forem symbolů nebo módních ikon. Tím nejzákladnějším a pro umělce asi nejvýraznějším prvkem lidského těla je kostra. Právě jí se inspirovalo a inspirují zástupy návrhářů, kteří přetváří její specifickou podobu do oděvů vytvořených k odlišným příležitostem.

48

6. Umělecké ztvárnění lidské kostry v oděvu

Umění zobrazovat lidské tělo bylo vždy výrazem života, doby a společnosti. Výše úrovně, na níž se umění nacházelo, byla úzce spojena s teoretickou (vědeckou) a praktickou (empirickou) znalostí. Zkoumání lidské kostry, celého těla z umělecko-vědeckých prací se stalo inspirací pro umělce i současné módní designéry.

Lidské tělo je jedním z nejčastějších a nejzákladnějších motivů výtvarného umění. Proměňující se principy v zobrazování lidského těla skrze nové přístupy či technologie posunuly lidské poznání do současné podoby, jak jej známe teď. V posledních letech se stala lidská kostra častou inspirací mnoha umělců. Touto problematikou se zabývají především ti z návrhářů, kteří mění svými modely dosavadní představu o módě a lidském těle, figurujícím ve středu všeho dění.

6. 1. Lidská kostra

„Člověk ve své celistvosti (vzpřímený svým tělem) i nadále zůstal zdrojem a inspirací viditelného umění.“57

Soustavu orgánů můžeme dělit na ústrojí kožní, ústrojí kosterní (soustavu skeletní), ústrojí svalové či soustavu svalovou a ústrojí smyslové.

Kostra je oporou těla a určuje jeho tvar a členění. Lidská kostra tvoří okolo 14% tělesné hmotnosti, spolu se svaly je to okolo 65 - 70 % váhy celého těla. Má vlastní cévy a nervy. Mimo opory těla mají kosti i funkci ochrannou a umožňují pohyb. Kostra je složená nejen z kostí, chrupavek a vazů. Některé kosti si vytvářejí ochranná pouzdra (lebka, hrudník, pánev) pro životně důležité orgány.58 Kostra spolu s kůží, podkožním tukem a svaly určuje základní tvary těla, jež jsou ovšem dále značně ovlivněny věkem, pohlavím, konstitučním typem a rasou. S vývojem je kostra nejdříve vazivová, později je nahrazena skeletem chrupavčitým a v konečné fázi vývoje je kostra složena převážně z kostí, méně chrupavek a z vaziva. Samotné kosti jsou utvářeny

57 PETŘÍČEK, Radek. Plastická anatomie. Praha, 2013. Disertační práce. Akademie výtvarných umění, s. 23. 58 ZRZAVÝ, Josef. Anatomie pro výtvarníky. Praha: Avicenum, 1977, s. 16.

49 hutnou kostní tkání, která se nachází na povrchu kosti. Velmi důležitou částí, z níž se kost skládá, je kostní dřeň, jež se nachází uvnitř kosti.

Tvary kostí, jejich pevnost, délka nebo dokonce i tloušťka jsou podmíněné funkcí neboli mechanickými vlastnostmi kostry. Končetiny lidského těla jsou převážně složeny z dlouhých kostí trubicovitého tvaru, jejichž kloubní spojení je značně pohyblivé. Oproti tomu krátké kosti, tedy obratle a zápěstní kosti, bývají spojeny do větších, pružných, ale především pevných celků. Další „skupinou“ kostí jsou kosti ploché. Poskytují základnu k širokým svalovým úponům. Jsou to například kost kyčelní nebo lopatky. Do větších celků jsou kosti spojovány klouby, vazy, chrupavkami.59

Tělo se dá rozdělit na části převážně podle skeletního podkladu. Hlavními částmi těla jsou trup, horní a dolní končetiny a hlava s krkem. Dále tělo rozdělujeme dle rovin a směrnic. Kostru hlavy dělíme na dvě základní části a to mozkovou část a obličejovou část. Tvar lebky je pro zachycení hlavy zásadní, a tak si umělec musí všímat všech základních tvarů lebky. S vývojem těla se velikost lebky a i zbytku těla mění, vyvíjí a tak tomu je i v průběhu stárnutí. Postupem času kosti kostnatí (osifikují).

Kosti ploché tvoří pevná pouzdra, na jejichž výběžky, trny, hřebeny, hrbolky, hrany a podobně se připojují svaly. Tyto vyvýšeniny jsou uloženy velmi často těsně pod kůží. Proto můžeme například v oblasti páteře jasně vidět rýsující se obratle páteře pod kůží. Tzv. princip metamerie představuje stavbu těla z jednotlivých částí (segmentů a metamer), které jsou za sebou uloženy jako sloupec mincí. Tento princip se nejlépe uplatňuje na oblast hrudníku, často je i označován za článkování. „Jednotlivé segmenty se spojují ve skupiny, čili v části těla.“60 Tělní články se v těle několikrát za sebou opakují a umožňují z malých celků, vytvářet jiné celky.

Páteř se nachází na mediální rovině těla. Skládá se z krátkých, pevných kostí, zvaných obratle. Obratel, krátká kost lidské kostry, je základní „stavební složkou“ lidské páteře. Obratel se skládá z těla obratle, oblouku a výběžků. Tělo obratle je nosnou částí páteře. Má válcový tvar, který se liší podle typu obratle. Pokud sedíme nebo ležíme, na obratle není vyvíjen takový tlak, jako když stojíme. Vestoje působí na páteř značně veliká váha, ovšem tělo

59 ZRZAVÝ, Josef. Anatomie pro výtvarníky. Praha: Avicenum, 1977, s. 16. 60 Tamtéž, s. 23.

50 obratle je předurčeno tuto váhu snášet. Jejich stavba je houbovitá, stejně jako u kostí plochých (např. lopatky), u nichž převládá značná délka i šířka proti malé tloušťce. Obratle se směrem od hlavy zvětšují, ale převážně se jejich velikost dá označit za přibližně stejnou. Největší jsou bederní obratle páteře a nejsubtilnější jsou obratle krční páteře.

Barva kostí je zpravidla běložlutá. Jednotlivé kosti se spojují navzájem vazy, chrupavkami nebo kloubně. Chrupavky jsou měkčí než kosti a barvu mají většinou bělošedou, nebo namodralou a někdy dokonce i nažloutlou. Chrupavky se pevně připojují ke kosti, zvyšují tak jejich pružnost (chrupavky žeberní) nebo upravují jejich hladkost povrchu (kloubní chrupavky). Vazy jsou bělošedé barvy, měkké, ale velmi pevní pruhy, které se přikládají ke kostem a chrupavkám. Přispívají tak k jejich vzájemnému spojení.61

U lidského těla se velmi často setkáváme s různými asymetriemi a odchylkami ve stavbě těla. S nejčastějšími odchylkami u lidské kostry se setkáváme v oblasti páteře a zvláště pak v hrudním oddílu. Proto se často můžeme setkat s asymetriemi žeber a hrudníku nebo i pánve či končetin. Tyto asymetrie často vznikají vlivem nestejného užívání a zatěžování končetin. „Těžká práce mužů podmiňuje, kromě hormonálních vlivů, velký rozvoj svalstva a vývin silné kostry. Kosti ženy jsou slabší a kratší (zvláště kosti končetin), a proto proporce žen jsou poněkud odchylné od proporcí mužů. Pohlavní rozdíly na kostech se objevují ovšem až po době pohlavního dospívání. Také věk a plemenná příslušnost mají vliv na utváření kostry.“62

Tyto běžné a malé výchylky se nijak výrazně nepodílí na celkové harmonii těla, nevzbuzují ošklivost. Přesto jsou velmi podstatné pro umělcovu práci, protože právě díky nim lze zachytit například portrétovanou osobu v její jedinečné podobě. Někdy takových odchylek využívá i návrhář při zhotovování oděvu. Střihem je může zdůraznit, anebo skrýt (za pomocí různých vycpávek či jinak speciálně upravených střihů).

Lidská kostra je plná podnětů, neobjevených nápadů a způsobů jak ji zprostředkovat divákovi, v případě oděvu nositeli, skrze umění nebo módu. Každý návrhář proto volí svůj vlastní, originální a nezaměnitelný způsob, jak vyjádřit lidskou kostru prostřednictvím oděvu, který je nejblíže našemu tělu.

61 ZRZAVÝ, Josef. Anatomie pro výtvarníky. Praha: Avicenum, 1977, s. 16. 62 Tamtéž, s. 30.

51

6. 2. Oděv inspirovaný lidskou kostrou

Móda šla vždy ruku v ruce s novými i starými styly umění. Roku 1924 vzniklo nové výtvarné umění v podobě surrealismu, což byl „konfrontační a experimentální umělecký směr, který přehodnocoval soudobé definice reality,“63 v němž si móda také našla inspiraci pro vytvoření originálních kousků. Za jednoho z nejvýznamnějších umělců surrealismu je považován Salvador Dalí. S ním spolupracovala nejznámější módní návrhářka, tvořící velkou část svých oděvů v duchu surrealismu, Elsa Schiaraparelli, která v jistém slova smyslu odstartovala módu šatů inspirovaných lidskou kostrou.

Obr. 15 : Elsa Schiaraparelli. „Kostilivec“, 1922

Jí navržené šaty „Kostlivec“ z kolekce Circus, jsou jedněmi z nejstarších dochovaných šatů se vzorem připomínajícím lidskou páteř, žebra a kosti nohou.64 Šaty se staly inspirací pro řadu dalších podobných návrhů a i celých kolekcí, znázorňujícíh různými způsoby a technikami anatomii lidského těla. Surrealismus nebyl přítomen v oděvu pouze v minulosti, je pevnou součástí i dnešní módy. Mnoho návrhářů i umělců stále v duchu tohoto výtvarného směru tvoří nebo jsou jím nevědomě ovlivněni. Téměř každoročně se na módních přehlídkách předních návrhářských značek objevují celé kolekce šatů inspirované lidskou kostrou. Návrháři ve svých modelech opěvující dokonalosti i nedokonalosti lidského těla, představují svůj vlastní osobitý design, zprostředkovávající divákům dané téma rozličným a originálním způsobem.

63 MACKENZIEOVÁ, Mairi. …ISMY - jak chápat módu. Praha: Slovart, s. r. o., 2010, s. 78. 64 Móda. Praha: nakladatelství Knižní klub, 2013, s. 295.

52

Obr. 16: Givenchy by Riccardo Tissi, Lace skeleton dress, 2015

Dalším návrhářem inspirovaným surrealismem je i Jean-Paul Gaultier, který v kolekci haute couture, podzim/zima 2006-2007, předvedl módní show „Médée“, na níž představil reinterpretaci šatů „Kostlivec“ od Elsy Schiaparelli. K tématu lidského těla se vrátil i v roce 2010, kdy předvedl celou kolekci nazvanou příznačně „Anatomy fashion“. Gaultier vytvořil modely inspirované anatomií lidského těla, diváci si mohli prohlédnout takové modely, jako byl korzet inspirovaný lidskou kostrou, overal znázorňující oběhovou soustavu nebo šaty realisticky zpodobňující ústrojí svalové.65

65 THE DEYOUNG –JEAN PAUL GAULTIER, Fake Plastic Parrels. blogspot.cz [online]. [cit. 3. června 2012]. Dostupné z: http://fakeplasticbarrels.blogspot.cz/2012/07/deyoung-jean-paul-gaultier.html

53

Obr. 17: Jean-Paul Gaultier, Médée, 2006/2007 Obr. 18: Jean-Paul Gaultier, skeleton corset, 2010

I Alexander McQueen ve svých kolekcích několikrát předvedl oděv inspirovaný lidskou kostrou. Ve spolupráci s umělkyní Shaun Leane vytvořil korzet podle lidské páteře a hrudníku, jež se zároveň staly součástí modelu. Poukazoval tím na lidské tělo skrývající se uvnitř.

54

Obr. 19: Shaun Leane for Alexander McQueen, Ribcage corset, 1998

Sestry Kate a Laura Mulleavyovy, původem z Kalifornie, ve svých kolekcích předvádějí skutečnou ruční práci, která je už téměř nedocenitelná. Zručnost haute couture ovládají s takovou grácií, že modely vypadají, jako by byly utkané z pavoučích nití. „Jejich modely jsou obohaceny zkušenostmi ze světa volného umění a specializací na umění a literaturu.“66 Nadpozemský nádech snových šatů posouvají samotný oděv na vyšší úroveň. V roce 2005 sestry založily svou vlastní firmu, pojmenovanou Rodarte, sídlící v Los Angeles. Stejného roku vytvořily první kolekci ručně šitých oděvů, jež se objevily na obálce Women’s Wear. Další úspěch přišel v roce 2008, kdy dostaly cenu Swiss textiles, a staly se tak prvními mimoevropskými ženskými nositelkami tohoto ocenění. V roce 2009 vytvořily sestry skutečně

66 FOGGOVÁ, Marnie. Móda - úžasný příběh fenoménu. Praha: Slovart, s. r. o., 2015, s. 493.

55 působivou kolekci oděvů nazvanou Dia de los Muertos, která představovala řadu oděvů inspirovaných především lidskou kostrou.67

Obr. 20: Mulleav, Rodarte, Dia de los Mueros, 2009

Inspirace kostrou byla zřejmá i na přehlídce, kterou představila v roce 2012 na Istanbulském Fashion weeku turecká návrhářka Deniz Karpol. Její kolekce byla obohacena o celou řadu šperků, precizně zapracovaných do jednotlivých oděvů. Právě tvorbě a zpracování šperků věnovala návrhářka při svém studiu na škole Fashion Institute of technology v New Yorku velkou část své práce. 68

67 Tamtéž. 68WHO IS WHO FASHION DESIGNER DENIZ KAPROL, turkishculture.org [online]. [cit. 23. března 2017]. Dostupné z: http://www.turkishculture.org/whoiswho/fashion_designer/deniz-kaprol-2810.htm

56

Obr. 21: Deniz Karpol, „Castle“, 2012

I v módní značce Chanel můžeme v posledních letech spatřit náznaky surrealismu a lehkých až decentních náznaků lidské kostry. Značka Chanel je nepochybně symbolem klasiky a luxusu. I přes snahu zachování pomyslného ducha značky se občas objeví oděv, který připomíná svými bohatými a důmyslnými sklady látek jisté aspekty anatomie lidského těla. Kreativní ředitel módního domu Chanel, Karl Lagerfeld spolupracoval například s návrhářkou Iris van Herpen, jejíž šaty „Skeleton dress“ využil pro své focení.

57

Obr. 22: Iris Van Herpen, Skeleton dress, 2011

Richard Sorger je jedním z návrhářů, v Londýně působících návrhářů, který ve svých oděvech využívá především detailů v podobě různých ozdob, jako jsou korálky, flitry a výšivky, které umísťuje na prosté modely. Oděvy považuje za „plátno“, na nějž tvoří, a návrhy ozdob jsou pro něj spíše výtvarně zajímavé než „pěkné“.69 Návrhář se snaží o to, aby jeho modely byly tvořeny ve stopách Lesage, slavného domu, vedeného v duchu haute couture, jenž je zaměřený především na ozdoby.

69 SEIVEWRIGHT, Simon. Módní návrhářství: Inspirace a tvorba. Brno: Computer Press, a. s., 2010, s. 76.

58

Obr. 23 : Richard Sorger, vyšívaný model s korálky, 2010

Nepatrné nebo výrazné náznaky anatomie lidského těla na šatech pozorujeme neustále. Právě oděv často kopíruje naši siluetu, naše přednosti i vady na kráse. Samotný střih každého oděvu se odvíjí vždy od základního střihu, který je vytvořen z naměřených měr lidského těla a jeho základní konstrukce.

Nepatrné nebo výrazné náznaky lidské kostry, zpracované v šatech, pozorujeme neustále, ovšem v kolekcích zaměřujících se na večerní šaty s nimi setkáváme zřídka. Večerní šaty, vytvořené značkou Marchesa jsou názorným příkladem toho, jak může být téma lidské kostry využito i ve společenském oděvu, na první pohled nenápadným způsobem,

59 ale ve výsledku s dokonalým efektem. Večerní šaty přesahují časté předsudky, že je kostra něčím morbidním, extravagantní.

Obr. 24: Marchesa, anatomical dress, 2012

Móda se neustále proměňuje a od návrháře se očekává, že bude přicházet se stále novými a originálními nápady. Z tohoto důvodu se návrháři musí „ponořovat“ stále hlouběji do své práce a hledat nové podněty pro práci. Hromadí materiál, který přetváří ve svém osobitém a vlastním tvůrčím procesu, a přetváří jej ve skutečné modely. Mnoho z nich si ale dobře uvědomuje problematiku tohoto neustálého koloběhu. Po stránce ekonomické i ekologické je to nelehká úloha. Navíc, proč tvrdit, že něco, co bylo módní před půl rokem,

60 už dnes není, když to není, tak úplně pravda. Návrhář i kterýkoliv jiný umělec, by se měl zajímat o to, co se děje ve světě, co okolí zajímá, kdo jste.

Obr. 25: Yiqing Yin, „grey skeleton dress“, 2012

61

II. PRAKTICKÁ ČÁST 7. Inspirace

7.1. Oděvní kolekce inspirovaná lidskou kostrou

„Oblečení není nikdy bezvýznamné, vždy má svůj význam, a tento význam se z převážné části vymyká našemu vědomí.“

James Laver, „Modesty in Dress“70

Vytvořit návrh modelu je často dlouhodobou procedurou, o to více, pokud se jedná o extravagantní modely, jež vyžadují znalost základů anatomie lidského těla. Ne vše, co navrhneme a načrtneme na papír, vypadá ve skutečnosti dobře a toto pravidlo platí i opačně. Něco, co se může z pouhého návrhu zdát jako nudné nebo nehezké, může ve skutečnosti po ušití vypadat zajímavě a někdy i krásně.

Inspirativní okamžik, první nápad je pro každého velmi individuální. Návrháře v jeho tvorbě ovlivňuje literatura, film, malířství i sochařství, cesty, cizí kultury i lidé. Každý zážitek v životě se může stát okamžitou nebo pozdější inspirací pro práci módního tvůrce.

Určit si téma pro kolekci, koncept nebo příběh je velmi důležité, a proto by neměl žádný návrhář tuto část svého tvůrčího procesu podcenit. Nejen pátrání po daném tématu a jeho následné rozvíjení předcházelo mou práci na zhotovení ucelené kolekci. Důležitou a neopomenutelnou součástí každé návrhářovi, v podstatě veškeré práce umělců, je osvojit si vlastnosti daného materiálu, s nímž bude umělec pracovat. Při práci na kolekci byl věnován velký prostor materiálu, jenž byl poměrně rozmanitý, ale barevnost byla záměrně zachována. Tvůrčí proces byl často právě materiálem omezen, a tak musely být provedeny i změny u konečné podoby kolekce. Postupné rozvinutí a upřesnění vzhledu kolekce bylo opřeno z velké části o kresebné náčrty jednotlivých části lidské kostry, ale i samotných návrhů oděvů, jež byly podkladem pro vzhled autorské kolekce.

70 MIRKINOVÁ FISCHEROVÁ, Toby. Tajná řeč módy: Co říkáme svým oblečením. Brno: nakladatel Lidové Noviny, 1996, s. 11.

62

Oděvní kolekce má sociálně-kreativní charakter zaměřený na lidské tělo, speciálně na lidskou kostru. Kolekce tvoří jednotný celek. Spojuje ji nejen téma, ale i barevnost a podobné materiály včetně použité techniky. Barva látky byla zvolena na základě estetického vzhledu a celkového vyznění celé kolekce. Tělo a jeho silueta se stala výchozí inspirací pro zhotovené modely. Průsvitnost jednotlivých modelů záměrně poodhaluje tělo v jeho přirozenosti, střih odpovídá současným módním střihům. Převažujícím prvkem většiny modelů je aplikace jednotlivých částí lidské kostry, zhotovených pomocí vystřihovaní a následného našívání na předem zamýšlené části oděvu.

Významnou roli u autorské kolekce tvoří zejména zobrazení průřezu obratle, jenž je ztvárněn hned v několika podobách, odstínech a velikostech. Právě tento prvek je v oděvu zapracován tak, aby na první pohled nebyl znatelný, ale při bližším zkoumání snadno rozpoznatelný. Podstatou celé kolekce je idea lidské kostry umělecky ztvárněné v oděvu.

Celé práci předcházela důkladná příprava především po stránce koncepční. Zkoumání lidské kostry i celého těla z umělecko-vědeckých ilustrací se stalo stěžejním bodem pro diplomovou práci.

Při zhotovování oděvní kolekce byla využita metoda aplikace, což je našívání vystřižených kousků materiálu na textilní základ, za účelem vytvoření dekorativního efektu.

63

7.2. Moodboard

Inspirací a hlavními podklady pro kolekci byly nejen získané informace z četného množství odborných knih, ale především samotné tělo a jeho detailní anatomie, znázorněná odbornými anatomickými ilustracemi. Moodboard, nebo-li myšlenková mapa, diplomové práce vytvořila postupně ucelenou ideu a především vzhled praktické části práce. V průběhu vytváření kolekce byl moodboard stále doplňován o nové nápady a inspirační zdroje, jež byly nepostradatelnou předlohou pro práci na kolekci.

Obr. 26: Moodboard zhotovený ke kolekci inspirované lidskou kostrou

64

7.3. Návrh

Závěrečná podoba výsledných modelů byla spíše inspiračním podkladem práce. Po zhotovení byly vytvořené návrhy přístupné pro další rozvíjení. Návrhy tedy nebyly striktně zavazující. Během práce byly jednotlivé náměty rozšiřovány o další nápady na případné variace oděvu pro následné nošení. Postupnou analýzou nejen návrhu samotného, ale i materiálu, z něhož byly jednotlivé modely vytvořeny, vznikaly nové varianty a možnosti pro podobu a účel kolekce samotné. Tyto návrhy se staly důležitým podkladem pro budoucí podobu autorské kolekce.

Obr. 27: Návrhy modelů z kolekce inspirované lidskou kostrou

65

Obr. 28 - 31: Návrhy modelů z kolekce inspirované lidskou kostrou

66

7.4. Materiály

Volba materiálu v souvislosti s barevností a vytvoření m zamýšleného tvaru některých modelů byla od počátku předem daná. Pevný, ale zároveň jemný oděvní materiál v podobě tylu splnil požadavky jak vizuální, tak technické. Barevnost kolekce byla zvolena v kontrastních odstínech černé a šedo-béžové barvy.

Vrchové materiály Materiál 1: krepšifon, 100% polyester Materiál 2: šifon, 100% polyester Materiál 3: tyl, 100% nylon Materiál 4: tyl, 100% polyester Materiál 5: tyl, 100% nylon

Spodní materiál Materiál 6: tyl, 100 % nylon

67

7.5. Realizovaná kolekce modelů

Obr: 32: model č. 1 z autorské kolekce inspirované lidskou kostrou

68

Obr. 33: model č. 1 z autorské kolekce inspirované lidskou kostrou

69

Obr. 34: model č. 2 z autorské kolekce inspirované lidskou kostrou

70

Obr. 35: model č. 3 z autorské kolekce inspirované lidskou kostrou

71

Obr. 36: model č. 3 z autorské kolekce inspirované lidskou kostrou

72

Obr. 37: model č. 4 z autorské kolekce inspirované lidskou kostrou

73

Obr. 38: model č. 5 z autorské kolekce inspirované lidskou kostrou

74

Obr. 39: model č. 6 z autorské kolekce inspirované lidskou kostrou

75

Obr. 40: model č. 6 z autorské kolekce inspirované lidskou kostrou

76

Obr. 41: model č. 6 z autorské kolekce inspirované lidskou kostrou

77

8. Didaktický aspekt autorské oděvní tvorby a jeho uplatnění ve výuce

Ústředním motivem pro didaktické směřování praktické části diplomové práce je téma lidské kostry v umění a především pak v oděvu. Výuce lidského těla, jeho anatomii a fungování se žáci učí už na prvním stupni základní školy, z tohoto důvodu lze usuzovat, že důležitost znalosti základů lidské anatomie je bezesporu zásadní. Při výuce vycházím z poznatků získaných studiem dějin umění, kde je lidské tělo ústředním prvkem díla a zprostředkovávám žákům některé z vybraných uměleckých děl, především pak detailních kreseb lidské kostry, které přispějí k pochopení podstaty sdělení a následně k zpracování zadaného úkolu. Dalším důvodem zadání tématu, byla skutečnost, že jsou studenti středních uměleckých škol stále v kontaktu s lidských tělem, ve smyslu jeho ztvárnění. Zejména na střední škole umění a designu je kladen ve výuce na anatomii lidského těla velký důraz. Žák musí zvládnout nakreslit celou lidskou postavu, ale i jednotlivé části těla v poměru 1:1. Osvojení si této techniky je důležité pro další studentovo studium. Z tohoto důvodu jsem vybrala téma lidské kostry, které je často ve výuce, například figurální kresby nebo navrhování oděvů, upozaděno.

Oděvní tvorba je jednou z uměleckých forem umožňující ztvárnit lidské tělo ať už v jeho tradiční, nebo netradiční podobě. Záměr realizovat kolekci šatů inspirovanou lidskou kostrou byl vázán ideou edukační, jak zprostředkovat studentovi lidské tělo v jiné podobě, než jak je zvyklý z učebnic. Studenti jsou při zhotovení, ale i z pouhého pozorování vybízení k přímé interakci s modelem, mohou mezi sebou navzájem hodnotit nápaditost, originálnost nebo realističnost jednotlivých modelů. Po didaktické stránce je tedy rozvíjena nejen studentova kreativita, ale i komunikační dovednosti, které jsou pro práci v hodině velmi důležité a často podmětné k rozvoji dalších studentových kompetencí.

8.1. Edukační program

Žáci se učí poznávat části lidského těla už od základního vzdělání a v návaznosti na další studium své znalosti prohlubují. Učit se o anatomii lidského těla, jeho fungování, o tom jak přibližně vypadá, je stejně tak důležité, jako naučit se psát nebo počítat. Každý z nás by měl znát základní funkce našich orgánů, kde se přibližně nachází a jaký mají význam. Rovněž by měl znát i základní informace o lidské kostře.

78

Ústředním motivem pro didaktické směřování praktické části diplomové práce Umělecké ztvárnění těla prostřednictvím oděvu je lidská kostra. Není to pouze její anatomická část, ale i její historická stránka, tedy postupný vývoj tohoto vědního oboru od počátku, až do dnešní doby. Poznatky z tohoto průzkumu, který je jen krátkým shrnutím základních informací o dané problematice, byli studentům střední školy předloženy formou přednášky, propojené následně s praktickou činností, vykonávanou v hodině věnované navrhování oděvu.

Oděvní tvorba nabízí široký prostor pro představivost a také možnosti, jak uchopit či jinak ztvárnit dané téma. Záměrem je studentům uměleckého oboru a především pak oboru v oblasti textilnictví, zprostředkovat a vzbudit zájem o tělo, lidskou kostru nejen v rámci figurální kresby. V hodinách, jako je například biologie, je lidské tělo probíráno v klasicky pojaté vyučovací hodině. Tato hodina je po stránce informací velmi přínosná, ale žáka z pravidla nenutí vymýšlet vlastní nápady. Sestavený edukační program má za úkol rozvíjet žákovy znalosti, jež získal během studia na základní škole a dále rozpracovávat i nově nabité znalosti na střední škole. Nejsou to ale jen studenti výtvarných oborů, které může takto zhotovený oděv oslovit, je to především široká veřejnost, jež může být vtáhnuta do děje. Kolekce inspirovaná lidskou kostrou nabádá k hlubšímu porozumění sebe samého.

Název tématu výuky: Oděv inspirovaný lidskou kostrou

Cílová skupina: 1. ročník SŠ

Časové rozvržení: 360 minut

Vzdělávací oblast: středoškolské vzdělání - Umění a kultura

Klíčové kompetence: středoškolské vzdělávání - kompetence k učení - kompetence k řešení problémů - kompetence sociální a personální

Mezioborové přesahy a vazby: středoškolské vzdělávání - dějiny umění - biologie

79

Očekávaný výstup: Student interpretuje individuálně kreativní návrhy dle zadaného tématu práce. Na základě vlastních zkušeností a možností nalézá různé varianty řešení a zapojuje se do komunikace s učitelem. Reprezentuje vlastní samostatně vytvořený model.

Průřezová témata: Osobnostní a sociální výchova

Organizace řízení učební činnosti: frontální, skupinová, individuální

Pomůcky: doprovodné fotografie, dataprojektor, 3D model lidské kostry, tužka, fixy, archy papíru, bílý papír formátu A4, velkoformátový papír, lepidlo, nůžky, špendlíky, lepicí páska, krejčovská figurína

8.1.1. Osnova edukačního programu

Inspirace pro edukační program zaměřený na oděv vychází z předešlých zkušeností, získaných na praxích v rámci výtvarných oborů, jako jsou návrhářství oděvů anebo figurální kreslení.

Práce se studenty byla zahájena stručným představením tématu hodiny s krátkou názornou prezentací zaměřenou na lidské tělo, především lidskou kostru. Cílem je, aby studenti nejdříve pochopili celý průběh šestihodinového bloku výuku, jehož finálním výsledkem by měl být oděv inspirovaný lidskou kostrou, zhotovený samostatně studentem.

Úvodní výtvarný úkol představoval navrhování oděvu v podobě jednoduchých skic, zakreslovaných na papír. Při tvorbě kreseb studenti uplatnili své předchozí dovednosti, získané z předmětu Figurální kresba, v němž se postupně učili realisticky zachytit podobu lidské postavy. Inspiraci k návrhům studenti čerpali z nabídnutých fotografií, dokumentujících různé části lidské kostry, i ze zapůjčeného modelu kostry v životní velikosti. Právě podle modelu lidské kostry si studenti mohli lépe představit výsledný návrh, který zhotovovali v následujících hodinách dle svého návrhu na papíře. Pro práci v hodině byla využita technika aranžování přímo na krejčovskou figurínu. Každý student měl svou vlastní figurínu, na niž mohl přenést svůj návrh. Pomocí papíru, s malou gramáží, vytvořily žákyně svůj vlastní model oděvu, podle něhož by mohly následně v dalších hodinách ušít skutečný funkční oděv. Po

80 dokončení vlastního návrhu oděvu dostal každý student krejčovskou figurínu a potřebné množství bílého papíru na zhotovení 3D modelu.

Studentům tak byla názorně přiblížena jedna z forem práce skutečných návrhářů v praxi, kteří náročnější modely nejdříve vytváří z papíru, aby měli lepší představu toho, jak daný model bude ve skutečnosti vypadat. Studentům byl záměrně umožněn co největší možný prostor pro práci, aby mohli rozvíjet své nápady do největšího detailu. Jediným požadavkem bylo, aby splnili zadání, tedy navrhli a zhotovili oděv inspirovaný lidskou kostrou.

V závěru výuky je ponechán prostor pro hodnocení práce studentů, nikoliv formou známek, ale slovního ohodnocení a shrnutí práce samotnými studenty. Sebehodnocení probíhalo formou diskuze a seřazení jednotlivých děl do řady, vytvářející tak ucelenou kolekci modelů inspirovaných lidskou kostrou.

8.1.2. Reflexe edukačního programu

Realizace šestihodinového bloku výuky, věnované tématu lidské kostry v oděvu, byla úspěšná a pro studenty přínosná. Studenti se své práci zaměřili nejen na anatomii lidského těla z pohledu výtvarného, ale využili i svých nedávno nabytých znalostí z předmětu konstrukce střihů, který je na škole vyučován již od prvního ročníku.

Závěrečná reflexe prokázala, že si studenti ověřili vlastní znalosti o lidském těle a jejich využití v oboru návrhářství. Studenti si tak odnášeli po výuce množství podmětů k jejich vlastní další kreativní aktivitě, z čehož lze usuzovat, že zvolené téma výuky bylo efektivní a podmětné. V závěru celkovou úspěšnost vyučovacího bloku potvrzuje vyjádření zájmu některými studenty k dalšímu rozvoji jejich zhotovené práce.

Na základě zdařilých realizovaných modelů byla celá třída, s výjimkou jedné studentky, která nechtěla pracovat na tématu, schopná zodpovědně pojmout téma lidské kostry a využít jej svým vlastní individuálním kreativním způsobem. Množství a originálnost zhotovených modelů předčila očekávání.

81

V případě možnosti navýšení časové dotace lze aktivitu zaměřenou na realizaci kolekce inspirované lidskou kostrou dále rozvíjet, v podobě zhotovení skutečně nositelného oděvu ušitého na míru. Studenti by mohli tak vytvořit vlastní kolekci věnovanou tématu lidské kostry.

82

Závěr

Cílem diplomové práce Umělecké ztvárnění těla prostřednictvím oděvu bylo vytvořit kolekci oděvů inspirovaných lidským tělem, především lidskou kostrou.

Teoretická část práce ukázala, že lidská kostra slouží jako inspirace ve výtvarném umění už po celá staletí. V práci byly nejprve vymezeny pojmy související s anatomií lidského těla v umění, zejména historický vývoj tohoto oboru. Další kapitola čtenáře seznámila s návrháři, kteří se inspirovali nebo se vracejí ve své práci k tématu lidského těla, kostry a jejímu uměleckému ztvárnění v oděvu. Teoretická část práce také ukázala na úzkou spojitost módy a nekonečného hledání ideálu krásy lidského těla.

Výstupem praktické části diplomové práce je kolekce autorských modelů inspirovaných lidskou kostrou. Vytvoření kolekce předcházela důkladná studie tématu lidské kostry, především pak jejích jednotlivých částí.

Lidské tělo nás stále uvádí v údiv, který je někdy kladný a jindy naopak není. Nejen díky stavbě naší tělesné schránky, ale především díky oděvu se navzájem od sebe odlišujeme, vytváříme představu o tom, kým jsme nebo čím bychom chtěli být. Cílem diplomové práce bylo právě na tento stále se opakující jev poukázat a navrhnout oděv, který neskrývá tělo, ale naopak jej odhaluje.

Praktická část práce byla následně využita v praxi při vyučování studentů střední školy, studující v oboru oděvní design. Kooperace se studenty umělecké školy zaměřené na odívání a výběr tématu lidské kostry v oděvu se ukázal ve výsledku, jako velmi podmětné téma rozšiřující studentovy znalosti nejen v anatomii lidského těla, ale i po stránce rozvoje studentovy kreativity.

.

83

RESUMÉ

Diplomová práce Umělecké ztvárnění těla prostřednictvím oděvu je tvořena osmi kapitolami rozdělenými na teoretickou a praktickou část. Teoretická část práce poukazuje na spojitost znalosti lidského těla, lidské kostry, oděvní módy a výtvarného umění. Dále mapuje přístup jednotlivých módních návrhářů a jejich inspirující prezentaci osobitého oděvního designu ve světě. Smysl praktické části práce spočívá v realizaci autorské oděvní kolekce, tvořené deseti modely, umožňující více druhů variant jednotlivých modelů. Didaktický aspekt kolekce inspirované lidskou kostrou je rozpracován v kapitole osmé. Výuka koncipovaná autorkou práce představuje důležitost znalosti lidského těla v módě a pozici oděvní tvorby ve výtvarném umění.

SUMMARY

Diploma thesis Artistic rendition of the body through the clothing is composed of eight chapters divided into theoretical and practical part. The theoretical part refers to the continuity of knowledge of the human body, human skeletons, clothing, fashion and art. It also maps the approach of individual fashion designers and their inspiring presentation distinctive fashion design in the world. Sense of the practical part is based on the realization of the author's clothing collection, made up of ten models, allowing multiple types of variations of each model. Didactic aspect of the collection inspired by the human skeleton is elaborated in chapter eight. Teaching conceived the author of the thesis presents the importance of knowledge of the human body in fashion and garment-making positions in the visual arts.

84

OBRAZOVÝ DOPROVOD

Obr. 1: Leonardo Da Vinci, anatomická studie, 1. pol. 16. století, kresba http://www.visembryo.com/images/DaVinci%20arm%20leg%20bones.jpg vyhledáno 23. 3. 2017 Obr. 2: Andreas Vesalius, Tabule Sex „Skelet s rýčem“, 1543, dřevořez https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/e6/Vesalius_Fabrica_p163.jpg vyhledáno 23. 3. 2017 Obr. 3: Charles Frederick Worth, Haute couture, 1858 http://1.bp.blogspot.com/_bj- 91WvhEuo/TDVzAJVZRlI/AAAAAAAAR1M/8rn1Hy73QQY/s1600/worth3.jpg vyhledáno 23. 3. 2017 Obr. 4: Paul Poiret, Black and silver beaded evening Dress, 1907 https://cz.pinterest.com/pin/375487687653164088/ vyhledáno 23. 3. 2017 Obr. 5: Elsa Schiaraparelli, Evening Dress, 1932 https://cz.pinterest.com/pin/126945283226424030/ vyhledáno 23. 3. 2017 Obr. 6: Christian Dior, „Venus“, 1949 http://www.metmuseum.org/toah/images/hb/hb_C.I.53.40.7a-e.jpg vyhledáno 23. 3. 2017 Obr. 7: Yves Saint Laurent, Le smoking suit, 1965 http://cliqueimg.com/cache/posts/177948/yves-saint-laurent-le-smoking-suit-177948- 1448403234-promo.640x0c.jpg vyhledáno 23. 3. 2017 Obr. 8: Alexander McQueen, Bird print dress, 2009 http://www.polyvore.com/cgi/img-thing?.out=jpg&size=l&tid=10951759

85 vyhledáno 23. 3. 2017 Obr. 9: Alexander McQueen, Savage beauty, 2010 http://blog.metmuseum.org/alexandermcqueen/wp-content/uploads/2011/07/main_image.jpg vyhledáno 23. 3. 2017 Obr. 10: Iris Van Herpen, Cathedral Dress, 2012 https://cz.pinterest.com/pin/302304193713669947/ vyhledáno 23. 3. 2017 Obr. 11: Brigitte Lacombe’s Twiggy a Kate Moss, 1999 http://thatsnotmyage.com/wp-content/uploads/2016/03/Twiggy-and-Kate-Moss-Lacombe.jpg vyhledáno 23. 3. 2017 Obr. 12: Madonna v korzetu od Jeana Paula Gaultiera, 1990 https://cz.pinterest.com/pin/38632509284336528/ vyhledáno 23. 3. 2017

Obr. 13: Karl Lagerfeld a sběratelská panenka Barbie Lagerfeld, 2014 http://www.moda.cz/sites/default/files/barbie_lagerfeld_01.jpg vyhledáno 23. 3. 2017 Obr. 14: Elsa Schiarapareli, skeleton dress, 1922 https://theschereport.files.wordpress.com/2010/07/schiaparelli-01.jpg vyhledáno 23. 3. 2017 Obr. 15: Liběna Rochová, oděvy – List a Kapka, 1989

Vlastní archiv autorky

Obr. 16: Givenchy by Riccardo Tissi, Lace skeleton dress, 2015 http://www.weddinginspirasi.com/wp-content/uploads/2010/07/givenchy-haute-couture-2010- 2011-fall.jpg vyhledáno 23. 3. 2017

Obr. 17: Jean-Paul Gaultier, Médée, 2006/2007 https://fashionmayann.files.wordpress.com/2013/12/jpg-couture-aw67.jpg

86 vyhledáno 23. 3. 2017 Obr. 18: Jean-Paul Gaultier, skeleton corset, 2010 https://s-media-cache- ak0.pinimg.com/originals/cb/65/9b/cb659b5612273a431bd4222aec308138.jpg vyhledáno 23. 3. 2017 Obr. 19: Shaun Leane for Alexander McQueen, Ribcage corset, 1998 http://blog.metmuseum.org/alexandermcqueen/spine-corset-untitled/ vyhledáno 23. 3. 2017 Obr. 20: Rodarte, Dia de los Mueros, 2009 https://cz.pinterest.com/pin/337910778261539461/ vyhledáno 23. 3. 2017

Obr. 21: Deniz Karpol, „Castle“, 2012 https://cz.pinterest.com/pin/106679084894601409/ vyhledáno 23. 3. 2017 Obr. 22: Iris Van Herpen, Skeleton dress, 2011 https://cz.pinterest.com/pin/440578776017181724/ vyhledáno 23. 3. 2017

Obr. 23: Richard Sorger, vyšívaný model s korálky, 2010 http://www.richardsorger.com/gallery/autumnwinter_2008-9.html vyhledáno 23. 3. 2017 Obr. 24: Marchesa, anatomical dress, 2012 https://s-media-cache- ak0.pinimg.com/originals/89/0f/41/890f41e862e1c91651ebd853878d2759.jpg vyhledáno 23. 3. 2017 Obr. 25: Yiqing Yin, „grey skeleton dress“, 2012 https://s-media-cache- ak0.pinimg.com/736x/72/9b/51/729b511c4379cdf51a26a2573e48593a.jpg vyhledáno 23. 3. 2017 Obr. 26: Moodboard zhotovený ke kolekci inspirované lidskou kostrou Vlastní archiv autorky Obr. 27: Návrhy modelů z kolekce inspirovaná lidskou kostrou Vlastní archiv autorky

87

Obr. 28: Návrh modelu z kolekce inspirované lidskou kostrou Vlastní archiv autorky Obr. 29: Návrh modelu z kolekce inspirované lidskou kostrou Vlastní archiv autorky Obr. 30: Návrh modelu z kolekce inspirované lidskou kostrou Vlastní archiv autorky Obr. 31: Návrh modelu z kolekce inspirované lidskou kostrou Vlastní archiv autorky Obr. 32: model č. 1 z autorské kolekce inspirované lidskou kostrou Autor fotografie Zuzana Kotulánová Obr. 33: model č. 1 z autorské kolekce inspirované lidskou kostrou Autor fotografie Zuzana Kotulánová Obr. 34: model č. 2 z autorské kolekce inspirované lidskou kostrou Autor fotografie Zuzana Kotulánová Obr. 35: model č. 3 z autorské kolekce inspirované lidskou kostrou Autor fotografie Zuzana Kotulánová Obr. 36: model č. 3 z autorské kolekce inspirované lidskou kostrou Autor fotografie Zuzana Kotulánová Obr. 37: model č. 4 z autorské kolekce inspirované lidskou kostrou Autor fotografie Zuzana Kotulánová Obr. 38: model č. 5 z autorské kolekce inspirované lidskou kostrou Autor fotografie Zuzana Kotulánová Obr. 39: model č. 6 z autorské kolekce inspirované lidskou kostrou Autor fotografie Zuzana Kotulánová Obr. 40: model č. 6 z autorské kolekce inspirované lidskou kostrou Autor fotografie Zuzana Kotulánová Obr. 41: model č. 6 z autorské kolekce inspirované lidskou kostrou Autor fotografie Zuzana Kotulánová

88

PRAMENY A LITERATURA

BALEKA, Jan. Výtvarné umění: výkladový slovník. 1. vyd. Praha: Academia, 1997. 429 s. ISBN 80-200-0609-5

CALLAHANOVÁ, Maureen. Champagne Supernovy …a renegáti 90. let, kteří přetvořili módu – Marc Jacobs, Alexander McQueen, Kate Mossová. 1. vyd. Praha: Slovart, s. r. o., 2015. 288 s. ISBN 978-80-7529-098-4

COXOVÁ, Barbora, JONESOVÁ, Carolyn Sally, STAFFORDOVI, David a Caroline. Ve jménu módy- Ilustrované dějiny bizarnosti a krásy. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2013. 256 s. ISBN 978-80-204-2928-5

DORFLES, Gillo. (Nová) móda módy. 1. vyd. Praha: RUBATO, 2014. 158 s. ISBN 978-80- 87725-19-3

ENTWISTLE Joanne, WILSON Elizabeth B. Body Dressing. Bloomsbury Academic Press, 2001, 255 s. ISBN: 9781859734445

EVANS, Caroline. Fashion at the Edge: Spectacle, Modernity, and Deathliness. Yale University Press, 2003. 334 s. ISBN 978-0-300-13549-7.

FOGGOVÁ, Marnie. Móda - úžasný příběh fenoménu. 1. vyd. Praha: Slovart, s. r. o., 215. 576 s. ISBN 978-80-7391-224-6

HORÁČEK, Radek. Galerijní animace a zprostředkování umění. 1. vyd. Brno: CERM, 1998. 142 s. neoznačeno. ISBN 80-7204-084-7

HRUBÁ, Věra. Tvůrci světové módy. 1. vyd. Plzeň: Nava, 2000. 253 s. ISBN 80-7211-040-3.

LIPOVETSKY, Gilles. Říše pomíjivosti – Móda a její úděl v moderních společnostech. 2. vyd. Praha: nakladatelství Prostor, s. r. o., 2010. 428 s. ISBN 978-80-7260-229-2

KYBALOVÁ, Ludmila. Od „zlatých dvacátých“ po Diora. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 256 s. ISBN 978-80-7106-149-6

MACHALOVÁ, Jana. Budiž móda. 1. vyd. Praha: nakladatelství Brána, 2012. 276 s. ISBN 978-80-7243-608-8

89

MACKENZIEOVÁ, Mairi. …ISMY - jak chápat módu. 1. vyd. Praha: Slovart, s. r. o., 2010. 162 s. ISBN 978-80-7391-399-1

MIRKINOVÁ FISCHEROVÁ, Toby. Tajná řeč módy: Co říkáme svým oblečením. 1. vyd. Praha: Lidové noviny, 1996. 208 s. ISBN 80-7106-136-0

Móda. 1. vyd. Praha: nakladatelství Knižní klub, 2013. 480 s. ISBN 978-80-242-4170-8

Móda: z dějin odívání 18., 19. a 20. století: sbírka Kyoto Costume Institute. Vyd. 2. Přeložil Blanka BRABCOVÁ. Praha: Slovart, 2011. 736 s. ISBN 9788073915124.

PETŘÍČEK, Radek. Plastická anatomie. Praha, 2013. Disertační práce. Akademie výtvarných umění. 136 s.

ROCCA, Frederico. Legendy módy. 20 ikon, které změnily dějiny odívání. 1. vyd. Praha: Slovart, s. r. o., 2013. 224 s. ISBN 978-80-7391-784-5

RUHRBERG, Karl, WALTHER, Ingo F., ed. Umění 20. století. 1. vyd. Praha: Slovart, 2004. 840 s. ISBN 80-7209-521-8

SEELINGOVÁ, Charlotte. Století módy. Praha: Slovart, s. r. o., 2000. 656 s. ISBN 80-7209- 247-2

SEIVEWRIGHT, Simon. Módní návrhářství: Inspirace a tvorba. 1. vyd. Brno: Computer Press, a. s., 2010. 175 s. ISBN 978-80-251-2971-5

STERN, Radu. Against fashion: clothing as art, 1850-1930. Cambridge: MIT Press, 2004. 205 s. ISBN 0-262-19493-7.

TAGARIELLO, Maria Luisa. Legendární módní návrháři. 1. vyd. Praha: Slovart, s. r. o., 2014. 301 s. ISBN 978-80-7391-906-1

WILCOX, Claire. Alegander McQueen. Londýn: V& A Publishing, 2015. 336 s. ISBN 9781851778270

ZINDELOVÁ, Michaela, KOPŘIVA, Zdeněk, CEMPÍREK, Lubomír. Móda pod lupou. 1. vyd. Praha: SCONT plus s. r. o., 1997. s. ISBN 80-902390-0-5

ZRZAVÝ, Josef. Anatomie pro výtvarníky. 1. vyd. Praha: Avicenum, 1977. 400 s.

90

ELEKTRONICKÉ DOKUMENTY

ABOUT IRIS VAN HERPEN, irisvanherpen.com [online]. [cit. 20. března 2017]. Dostupné z: http://www.irisvanherpen.com/about#iris-van-herpen

IRIS VAN HERPEN MÁ ELEKTRIZUJÍCÍ VYSOKOU KREJČOVINU, designmagazin.cz [online]. [cit. 4. června 2013]. Dostupné z: http://www.designmagazin.cz/moda/41741-iris- van-herpen-ma-elektrizujici-vysokou-krejcovinu.html

NÁVRHÁRKA YIQING YIN PORÁŽA V HAUTE COUTURE MÓDNE STÁLICE – VSÁDZA NA DRAPÉRIU, KTORÁ NAHRAZUJE FARBU AJ ZLOŽITÉ STRIHY!Moda.sk [online]. [cit. 23. srpna 2010] Dostupné z: http://www.moda.sk/magazin/navrharka-yiqing-yin-poraza-v-haute-couture-modne-stalice- vsadza-na-draperiu-ktora-nahradzuje-farbu-aj-zlozite-strihy

YIQING YIN NEJMLADŠÍ SOCHAŘKA HAUTE COUTERE, iconiq.cz [online]. [cit. 22. července 2013]. Dostupné z: http://www.iconiq.cz/yiqing-yin-nejmladsi-socharka-haute- couture/

SEZNAMTE SE S NOVÝMI HAUTE COUTURE DESIGNÉRY, Elle [online]. [cit. 28. prosince 2016]. Dostupné z: http://www.elle.cz/moda/navrhari/seznamte-se-s-novymi-haute- couture-designery

THE DEYOUNG –JEAN PAUL GAULTIER, Fake Plastic Parrels. blogspot.cz [online]. [cit. 3. června 2012]. Dostupné z: http://fakeplasticbarrels.blogspot.cz/2012/07/deyoung-jean-paul- gaultier.html

91

PŘÍLOHY

Příloha č. 1: fotodokumentace průběhu výuky na téma Umělecké ztvárnění těla prostřednictvím oděvu realizované 9. prosince 2016 na střední škole umění a designu (Brno), vlastní archiv autorky

Příloha č. 2: fotodokumentace průběhu výuky na téma Umělecké ztvárnění těla prostřednictvím oděvu realizované 9. prosince 2016 na střední škole umění a designu (Brno), vlastní archiv autorky

Příloha č. 3: fotodokumentace průběhu výuky na téma Umělecké ztvárnění těla prostřednictvím oděvu realizované 9. prosince 2016 na střední škole umění a designu (Brno), vlastní archiv autorky

Příloha č. 4: fotodokumentace průběhu výuky na téma Umělecké ztvárnění těla prostřednictvím oděvu realizované 9. prosince 2016 na střední škole umění a designu (Brno), vlastní archiv autorky

Příloha č. 5: fotodokumentace průběhu výuky na téma Umělecké ztvárnění těla prostřednictvím oděvu realizované 9. prosince 2016 na střední škole umění a designu (Brno), vlastní archiv autorky

Příloha č. 6: fotodokumentace průběhu výuky na téma Umělecké ztvárnění těla prostřednictvím oděvu realizované 9. prosince 2016 na střední škole umění a designu (Brno), vlastní archiv autorky

Příloha č. 7: fotodokumentace průběhu výuky na téma Umělecké ztvárnění těla prostřednictvím oděvu realizované 9. prosince 2016 na střední škole umění a designu (Brno), vlastní archiv autorky

Příloha č. 8: fotodokumentace průběhu postupu práce na kolekci inspirovanou lidskou kostrou, vlastní archiv autorky

Příloha č. 9: fotodokumentace průběhu postupu práce na kolekci inspirovanou lidskou kostrou, vlastní archiv autorky

Příloha č. 10: fotodokumentace průběhu postupu práce na kolekci inspirovanou lidskou kostrou, vlastní archiv autorky

92

Příloha č. 11: fotodokumentace průběhu postupu práce na kolekci inspirovanou lidskou kostrou, vlastní archiv autorky

Příloha č. 12: fotodokumentace průběhu postupu práce na kolekci inspirovanou lidskou kostrou, vlastní archiv autorky

Příloha č. 13: fotodokumentace průběhu postupu práce na kolekci inspirovanou lidskou kostrou, vlastní archiv autorky

93

Příloha č. 1: fotodokumentace průběhu výuky na téma Umělecké ztvárnění těla prostřednictvím oděvu realizované 9. prosince 2016 na střední škole umění a designu (Brno)

Příloha č. 2: fotodokumentace průběhu výuky na téma Umělecké ztvárnění těla prostřednictvím oděvu realizované 9. prosince 2016 na střední škole umění a designu (Brno)

94

Příloha č. 3: fotodokumentace průběhu výuky na téma Umělecké ztvárnění těla prostřednictvím oděvu realizované 9. prosince 2016 na střední škole umění a designu (Brno)

95

Příloha č. 4: fotodokumentace průběhu výuky na téma Umělecké ztvárnění těla prostřednictvím oděvu realizované 9. prosince 2016 na střední škole umění a designu (Brno)

Příloha č. 5: fotodokumentace průběhu výuky na téma Umělecké ztvárnění těla prostřednictvím oděvu realizované 9. prosince 2016 na střední škole umění a designu (Brno)

96

Příloha č. 6: fotodokumentace průběhu výuky na téma Umělecké ztvárnění těla prostřednictvím oděvu realizované 9. prosince 2016 na střední škole umění a designu (Brno)

Příloha č. 7: fotodokumentace průběhu výuky na téma Umělecké ztvárnění těla prostřednictvím oděvu realizované 9. prosince 2016 na střední škole umění a designu (Brno)

97

Příloha č. 8: postup práce na kolekci inspirovanou lidskou kostrou, detail

Příloha č. 9: postup práce na kolekci inspirovanou lidskou kostrou, detail

98

Příloha č. 10: postup práce na kolekci inspirovanou lidskou kostrou, detail

Příloha č. 11: postup práce na kolekci inspirovanou lidskou kostrou, detail

99

Příloha č. 12: postup práce na kolekci inspirovanou lidskou kostrou, detail

Příloha č. 13: postup práce na kolekci inspirovanou lidskou kostrou, detail

100