Czech Literature in Translation 1998−2011
Total Page:16
File Type:pdf, Size:1020Kb
Česká literatura v překladu (1998–2011) Czech Literature in Translation (1998–2011) Tschechische Literatur in Übersetzungen (1998–2011) Sestavil / Compiled by / Zusammengestellt von Radim Kopáč Všechna práva vyhrazena / All rights reserved / Alle Rechte vorbehalten Texty / Texts / Texte © Aleš Haman, Kateřina Tučková, Dana Blatná, Edgar de Bruin, Radim Kopáč, 2010 Překlady / Translations / Übersetzungen © Christina Frankenberg (Deutsch), Graeme Dibble (English), 2010 Bibliografie / Bibliography / Bibliografie © Josef Schwarz, 2011 Ilustrace / Illustrations / Illustrationen © Archiv Ministerstva kultury / Archive of the Ministry of Culture / Archiv des Kulturministeriums, 2010 ISBN 978-80-87546-01-7 Analýza podpory překladů české literatury v zahraničí Aleš Haman Ministerstvo kultury České republiky (www.mkcr.cz) podporuje každoročně překla- dy české literatury v zahraničí. Z kvantitativního srovnání je zřejmé, že počet titulů 105 podpořených od roku 1998 (kdy byl dotační program vyhlášen poprvé) do součas- nosti narůstá: v roce 1998 získalo dotační podporu jedenadvacet titulů, v roce 2010 to bylo třikrát tolik (63). Celkově lze překládanou českou literaturu rozdělit do několika skupin na základě časové periodizace. Vytvořili jsme pro tyto účely velmi hrubou periodizaci umožňu- jící alespoň rámcově uchopit korpus překládané produkce, které se dostalo ze strany MK ČR podpory. První je skupina, do níž byly zařazovány tituly literatury staré a literatury 19. sto- letí; druhá skupina je vymezena obdobím první republiky (včetně válečného období 1939–1945) a padesátými lety, kdy vrcholil tlak totalitní komunistické moci; třetí skupinu tvoří díla, která vznikala v letech šedesátých až osmdesátých (včetně litera- tury exilové a samizdatové); a do poslední, čtvrté skupiny jsou zařazena díla, která vycházela od roku 1989 do současnosti. „Napříč“ touto periodizací pak prochází (rovněž hrubé) dělení teritoriální: Západ – Východ – zámoří. Ukázalo se, že v „nejstarší“ skupině se v prvním „poločase“ dotační podpory (1998–2005) objevili skuteční klasici počínaje Janem Amosem Komenským (vyšel Číslování ilustrací odkazuje k bibliografii na s. 168–197. Illustration numbers refer to bibliography on pages 168–197. Die Nummer der Illustration weist auf der Bibliographie auf Seiten 168–197 hin. 5 v Rusku a v Argentině); z autorů 19. století vyšly překlady Jana Nerudy (Finsko), Boženy Němcové (Litva, Čína), dále Jakuba Arbesa (Rumunsko) a Otokara Březiny (Argentina, Německo). Kuriózně se objevil ve Francii překlad knihy Miloše Martena Nad městem, ojedinělý je i převod Julia Zeyera (Bulharsko). Větší zájem projevili francouzští nakladatelé o Ladislava Klímu (zásluhou překladatelky a editorky Eriky Abramsové). Z děl, která se řadí do druhé skupiny (1918–1959), patřili k překládaným autorům zejména Karel Čapek (Rusko, Albánie, Bulharsko, Srbsko) a Jiří Weil (Rusko, Finsko, Španělsko), dále Eduard Bass (Bulharsko), Josef Čapek (Argentina), Jakub Deml (Bulharsko), Jaroslav Durych (Španělsko, Rumunsko, Rusko), Vladimír Holan (Španělsko, Německo), Egon Hostovský (Německo), Jiří Langer (Finsko), Vítězslav Nezval (Bulharsko), Karel Schulz (Ukrajina) nebo Richard Weiner (Rusko). Literatura období „tání“ a normalizace, tedy 60.–80. let 20. století, je zastoupena početněji. Nejčastěji byli překlá- dáni Bohumil Hrabal a Josef Škvorecký, dále se objevili Ivan Blatný, Ladislav Fuks, Zbyněk Hejda, Ludvík Kundera, Ferdinand Peroutka, Vlastimil Třešňák – ti vycházeli na Západě. Na Východě byli vedle Škvoreckého a Hrabala publikováni Ivan Binar, Egon Bondy, Daniela Hodrová, Miroslav Holub, Miroslav Horníček, Eva Kantůrková, Milan Kundera, Arnošt Lustig, Karel Michal, Jiří Mucha, 71 Jan Skácel, Ludvík Vaculík. V zámoří vyšli Jaroslav Seifert (Argentina), Jan Skácel (Kanada) a dále v Izraeli Viktor Fischl a ve Vietnamu Bohumil Hrabal. Z produkce po roce 1989 se v překladech na Západě objevili nejčastěji Michal Viewegh a Jiří Kratochvil, následovali Petr Borkovec, Josef Jedlička, Arnošt Lustig, Tomáš Kolský a Patrik Ouředník (ten patří k nejfrekventovanějším autorům v druhém „poločase“ dotační podpory, tedy v letech 2006–2010). Ve východní sféře zaujali vedou- cí místo v tomto období Jiří Kratochvil, Jáchym Topol a Michal Viewegh; dále tu figu- rovala jména jako Jan Balabán, Alexandra Berková, Zuzana Brabcová, Miloš Doležal, Daniela Fischerová, Daniela Hodrová, Petr Hruška, Lubor Kasal, Ivan Klíma, Sylvie Richterová, Petr Šabach nebo Miloš Urban. V zámoří vyšli Michal Viewegh (Tchaj-wan) a Ivan Wernisch (Spojené státy americké). Léta 2006–2010 byla pro překlady české literatury (ve srovnání s léty 1998–2005) příznivější. Ze staré literatury se objevily překlady středověkého Tkadlečka (na Západě: Rakousko) a J. A. Komenského (na Východě: Litva, Rumunsko). Opětovně se objevil 6 Ladislav Klíma, přibyli k němu Karel Hynek Mácha (Makedonie, Polsko, Švýcarsko) a Josef Váchal (Francie), v zámoří pak Jaroslav Hašek (Vietnam, Sýrie) a Božena 185 Němcová (Sýrie). Také literatura první republiky, v níž zaujal vůdčí postavení zno- vu Karel Čapek, přinesla bohatší rejstřík jmen: Josef Čapek, Jaroslav Hašek, Vítězslav Nezval, Jiří Orten, Richard Weiner (na Západě); Konstantin Biebl, Zdeněk Jirotka, Karel Poláček, Vladislav Vančura, Arnošt Vaněček (na Východě). Díla Karla Čapka byla publikována také mimo Evropu (v Izraeli a v Argentině). Nejbohatší je přehled překládaných autorů z období po roce 1989. Dominuje tu Jáchym Topol, jehož romány počínaje kultovní Sestrou (1994) vzbuzují stále zájem nakla- datelů na Západě (Belgie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Norsko, Španělsko, Švédsko, Velká Británie) i na Východě (Chorvatsko, Polsko, Slovinsko). S jistým odstupem mu konkurují Jiří Kratochvil a Miloš Urban, jakož i zmíněný Patrik Ouředník (u něj za- ujala zejména próza Europeana); přeložen byl také Emil Hakl (O rodičích a dětech). Ze známějších jmen se objevují dále Michal Ajvaz, Petra Hůlová, Ivan Klíma a Jaroslav Rudiš, ohlasu se dočkaly také knihy Pavla Brycze (Patriarchátu dávno zašlá sláva), Květy Legátové (Želary) a Zdeňka Rotrekla (zřejmě v souvislosti s udělením Státní ceny za literaturu). Celkově se v daném období prosadilo na Východě takřka padesát autorů (započteme-li též antologie); na Západě došel uznání zhruba poloviční počet jmen. Souhrnně se dá říci, že v druhém „poločase“ ministerské podpory překladů české literatury byla preferována současná produkce, zejména próza (objevily se však též antologie poezie i současného dramatu). Díky tomu může v zahraničí, jak na Západě, tak na Východě, vzniknout celkem dobrý přehled o české literatuře posledního půlstoletí. Zvětšil se poměrně ale také objem překladů autorů meziválečného období, které je reprezentováno většinou klíčový- mi díly tohoto období. Pokud jde o literaturu 19. století a starší, zájem o ni mezi vydavateli slábne (výjimkou je vý- znamné výročí, např. dvě stě let od narození K. H. Máchy, na které reagovali vydavatelé v Makedonii a v Polsku). Každoroční podpora překladů české literatury v zahraničí ze strany Ministerstva kultury naznačuje, že o českou beletrii může být v zahraničí zájem, pokud pro to zdejší instituce dokáží vytvářet příznivé podmínky. (Autor je literární historik, teoretik a kritik) 7 An analysis of support for foreign translations of Czech literature Aleš Haman Each year the Czech Republic Ministry of Culture (www.mkcr.cz) subsidi- 387 ses foreign translations of Czech literature. If we look at the number of titles which have been subsidised it is clear that there has been a rise from 1998 (when the programme was first set up) to the present day: in 1998 21 titles received subsidies and in 2010 that number was three times greater (63). Overall it is possible to divide the translated Czech literature into several groups on the basis of time period. With this in mind we established a very rough periodisation which can at least provide an outline of the body of translated work which has received support from the Ministry of Culture. The first group is made up of titles from older literature and the litera- ture of the 19th century; the second group comes from the period of the First Republic (including the war years of 1939–1945) and the 1950s, when pressure from the Communist regime was at its height; the third group is made up of works from the 1960s through to the 1980s (including exile and samizdat literature); and the fourth and final group incorporates works from 1989 to the present. “Transversing” this periodisation (again roughly) was a territorial differentiation: West – East – overseas. In the “oldest” group in the first “half” of the grant subsidy (1998–2005) were genuine classics including John Amos Comenius (published in Russia and Argentina); authors from the 19th century included translations of Jan Neruda (Finland), Božena Němcová (Lithuania, China) as well as Jakub Arbes (Romania) and Otokar Březina (Argentina, Germany). In France 8 there curiously appeared a translation of Miloš Marten’s Nad městem [Above the City], and there was also a solitary translation of Julius Zeyer (Bulgaria). French 74 publishers were interested in Ladislav Klíma (thanks to the translator and editor Erika Abrams). From the works belonging to the second group (1918–1959) the most translated authors were Karel Čapek (Russia, Albania, Bulgaria, Serbia) and Jiří Weil (Russia, Finland, Spain), and then Eduard Bass (Bulgaria), Josef Čapek (Argentina), Jakub Deml (Bulgaria), Jaroslav Durych (Spain, Romania, Russia), Vladimír Holan (Spain, Germany), Egon Hostovský (Germany), Jiří Langer (Finland), Vítězslav Nezval