Tempest Mk.V 1169 BRITISH WWII FIGHTER d

1:48 SCALE PLASTIC KIT r a u d e

FIRST, A FEW WORDS The Hawker Tempest evolved from its predecessor, the Hawker Typhoon, as an answer to difficulties encountered by pilots during high speed flight, particularly in a dive. Work began in March, 1940, by a team under the leadership of Sidney Camm, concentrating on a new laminar flow wing and countersunk rivets, but in the end, modifications were much further reaching. An order for two prototypes reached the Hawker officeS in November, 1941, and this was increased to six by the beginning of 1942. There was also mention of the name for the new aircraft - from Typhoon Mk.II to Tempest being considered. The airframes were combined with several engines, and this led to the first series produced Tempest that reached service to be designated the Mk.V. The prototype Tempest Mk.V with a 24 cylinder Napier Sabre Mk.II engine rated at 2,200 hp, with the pistons arranged in an ‘H’, first flew on September 2, 1942. The lineage from the Typhoon was not hidden in the Tempest. The new wings held four 20mm cannon, but there was little space in the wings for fuel tanks. Fuel was then transferred to a fuselage tank which was located in the elongated fuselage between the cockpit and engine. Longitudinal stability problems were addressed with an increase in the size of the fin. The first series Tempest Mk.V took to the skies on June 23, 1943. The first unit to be equipped with them was No. 486 Squadron, RAF, when they replaced the unit’s Typhoons in January, 1944. The type was then progressively delivered to a list of units. Pilots flying the Tempest found themselves in combat against mature German types, such as the Messerschmitt Bf 109G-6, G-10, G-14 and K-4, Fw 190A- 8 and D-9 or the first operational jet Messerschmitt Me 262, and held their own. An interesting job, especially for the British people, became interception and destruction of the Fi-103, better known as the V-1. Tempest pilots accounted for hundreds of these feared ‘Wunderwaffen’. Except Tempest Mk.V, the mass production was also initiated for the Tempest Mk.II with a Centaur V radial engine, and the Tempest Mk. VI, powered by a Sabre Mk.V. After the end of the Second World War, the Tempest Mk.II entered service with both India and Pakistan.

NÌKOLIK SLOV ÚVODEM Hawker Tempest navazoval na svého pøedchùdce, typ Hawker Typhoon. Tým konstruktérù novým letounem reagoval na potíže, kterým museli piloti Typhoonù èelit pøi vysokých rychlostech, zejména ve støemhlavém letu. Konstrukèní práce zaèaly v bøeznu 1940. Tým vedený šéfkonstruktérem Sidneym Cammem se zamìøil zejména na nové køídlo s laminárním profilem a nýty se zapuštìnou hlavou, ale ve finále byly úpravy mnohem rozsáhlejší. Objednávka na dva prototypy dorazila do kanceláøí spoleènosti Hawker v listopadu 1941, na poèátku roku 1942 byla rozšíøena na šest exempláøù. Zmìnilo se také pojmenování letounu, ze zamýšleného Typhoon Mk.II na Tempest. V dracích prototypù se zkoušely rùzné motory, což vedlo k tomu, že první sériová verze Tempestu, která se dostala do operaèní služby, nesla oznaèení Mk.V. Prototyp Tempestu Mk.V s motorem Napier Sabre Mk.II, øadovým ètyøiadvacetiválcem o výkonu 2.200 k se ètyømi øadami válcù uspoøádanými do tvaru H, se poprvé dostal do vzduchu 2. záøí 1942. Svou pøíbuznost s Typhoonem nový letoun nezapøel. Novì øešené køídlo sice rovnìž neslo ètveøici 20mm kanonù Hispano, ovšem neskýtalo pøíliš mnoho prostoru pro palivové nádrže. Letecký benzín se tak pøestìhoval do trupové nádrže, umístìné v prodlouženém trupu mezi kokpitem a motorem. Poèáteèní problémy se stabilitou se vyøešily zvìtšením kýlové plochy, vyznaèující se oproti Typhoonu vpøed protáhlým kýlem. První sériový Tempest Mk.V poprvé okusil britské nebe 21. èervna 1943. Jako první dostala nové stroje 486. Squadrona RAF, která jimi v lednu 1944 nahradila Typhoony. Postupnì se Tempesty rozšíøily do výzbroje øady jednotek. Jejich piloti se dostávali do soubojù s nìmeckými letci, létajícími na vyspìlých strojích typù Fw 190A-8 a D-9, Messerschmitt Bf 109G-6, G-10, G-14 a K-4, èi prvních proudových stíhaèkách v operaèní službì, Me 262, a svádìli s nimi vyrovnané souboje. Zvláštní renomé u britského obyvatelstva si Tempesty získaly nièením letounových støel Fi 103, známých více pod názvem V-1. Tempestùm padlo za obì øádovì stovky tìchto obávaných „Wunderwaffen“. Masové produkce se doèkal ještì Tempest Mk.II s hvìzdicovým motorem Centaurus V a verze Tempest Mk.VI, pohánìná motorem Sabre Mk.V. Tempest Mk.II byl po 2. svìtové válce, na konci 40.let, zaveden také do výzbroje letectev zahranièních uživatelù, Indie a Pákistánu. PE14 H 12 C33 FLAT BLACK PE16 R5 PE24 H 334 H 334 C334 PE39 C334 R1 BARLEY GRAY BARLEY GRAY PE9 H 334 C334 PE38 BARLEY GRAY PE40 PE32 R11 PE9 PE12 H 334 PE15 H 334 R2 C334 BARLEY GRAY PE32 C334 BARLEY GRAY H 12 C33 H 334 FLAT BLACK C334 BARLEY GRAY

R12 R13 H 334 H 414 C334 C114 BARLEY GRAY RED H 12 C33 FLAT BLACK PE34 R7 R14 H 334 C334 PE32 BARLEY GRAY PE32

PE8 PE8 PE21 PE22

H 12 R4 C33 PE20 PE30 FLAT BLACK PE30 PE7 PE11 H 12 PE13 C33 FLAT BLACK PE26 PE25 PE35 PE23

H 12 C33 FLAT BLACK H 12 C33 R10 H 334 FLAT BLACK C334 PE36 PE2 BARLEY GRAY PE10 PE4

PE1 R10 PE18 PE3 R3

PE6 PE5 H 12 PE62 C33 FLAT BLACK PE33 PE17

H 12 R3 C33 FLAT BLACK PE7

PE19

PE31 PE20 PE37 PE27 PE28 H 334 C334 R8 BARLEY GRAY H 47 PE29 R6 C41 R4 RED BROWN

2 20 CUT/ SAND TO FIT

H 334 C334 H 334 BARLEY GRAY C334 BARLEY GRAY

3 PE43 CUT/ SAND TO FIT MC218 ALUMINIUM

IF PE55 IS USED

PE58 2

CUT/ SAND IF PE55 IS USED TO FIT

43 CUT/ SAND TO FIT H 344 C 81 RUST 24 43

1 PE51 PE52 PE62

PE44 PE66 PE62 PE64 PE62 PE65 19 52

49

59 18

41 42 42

41

59

17

3 15

16

14

13

MARKINGS F ; G ONLY 18, 19

MARKINGS F ; G ONLY 17, 19 54

53

57 2 pcs. 8 7

H 334 C334 BARLEY GRAY 56

PE54 51 50 PE63 PE53 H 77 C137 TIRE BLACK

SM06 PE59 CHROME SILVER H 61 IJN GRAY

H 334 PE60 C334 H 334 BARLEY GRAY C334 H 61 BARLEY GRAY PE45 IJN GRAY PE57 PE46 PE56

PE47

H 334 C334 BARLEY GRAY

4 2 pcs.

39

H 61 36 IJN GRAY 23 PE41 40 PE50

H 77 C137 H 334 TIRE BLACK C334 PE42 BARLEY GRAY

PE46 PE45

44

SM06 H 77 CHROME SILVER C137 PE49 TIRE BLACK

H 61

37 IJN GRAY

PE51 H 334 C334 H 61 BARLEY GRAY H 334 C334 PE48 PE52 IJN GRAY BARLEY GRAY

25

58 H 47 C41 R9 RED BROWN H 12 film C33 FLAT BLACK H 12 C33 PE55 FLAT BLACK 61 55 PE67

62

55

55

55

5 A Pierre Clostermann, No.3 Sqdn., RAF, Fassberg, Germany, May, 1945 Pierre Clostermann is one of the best known French military pilots. His book, ‘The Big Show’ became a best seller, and a favorite among aviation enthusiasts the world over. The son of a diplomat, he joined the side of the Free-French. He first flew Spitfires with No. 602 Sqdn. In March, 1945, he transferred to No. 274 Sqdn, where he first came into contact with the Tempest. He ended the war as Flight A Leader with No.3 Sqdn, where he flew several Tempests coded JF-E. Tempest SN222 was named ‘Le Grand Charles’. Pierre Clostermann patøí mezi nejznámìjší francouzské váleèné piloty. Kniha váleèných vzpomínek Velký corkus se stala bestsellerem a vysnìnou èetbou mnoha leteckých nadšencù po celém svìtì. Syn francouzského diplomata se k létání dostal pomìrnì záhy a za války se postavil na stranu Svobodných Francouzù. Nejprve létal na Spitfirech u No. 602 Sqdn. V bøeznu 1945 se pøemístil k No. 274 Sqdn, kde se poprvé dostal do kontaktu s Tempesty. Válku ukonèil jako velitel Flightu A u No. 3 Sqdn, kde létal s nìkolika Tempesty oznaèenými písmeny JF E. Tempest SN222. Právì tento letoun byl pojmenován Le Grand Charles.

H13 H324 H73 1 14 2 25 114 324 23

28

H13 H315 114 315 H4 4 H13 H4 H324 114 4 324

H12 33

H73 11 H12 11 33 23

H315 315

34 34 H13 114

25 1 14 2 9 8 H324 H73 H13 324 23 114

28

H315 315 eduard

H73 H324 H315 H12 H13 H4 MEDIUM SEA GRAY DARK GREEN 23 OCEAN GRAY 324 315 33 RED 114 YELLOW 4 6 B Pierre Clostermann, No.3 Sqdn, RAF, Fassberg, Germany - Copenhagen, Denmark, July-August, 1945 Another of Clostermann’s four Tempests coded JF-E, carrying more striking markings. The front was adorned by the Lorraine Cross, the symbol of the Free French, and the fin tip carried the marking of No.3 Squadron. Notice the expanded kill tally underneath the cockpit. The total count of Clostermann’s kills have been a topic of debate. The post-war French confirmed numbers are inconsistent with those of wartime documentation in British archives, thanks mainly due to different practices between the two air forces. It is interesting to note that Pierre’s cousin, Bruno Clostermann, served on the other side of the front, with JG 300. He, however, did not survive the war, with his death on January 14th, 1945. Další ze ètyø Clostermannových Tempestù oznaèených JF E nesl mnohem výraznìjší marking. Na pøídi se objevil lotrinský køíž, znak Svobodných Francouzù a na vrcholu svislé ocasní plochy pak znak No. 3 Squadrony. Povšimnìte si rozsáhlejšího poètu symbolù sestøelù pod kabinou. Právì poèty nepøátelských letadel sestøelených Clostermannem zùstávají pøedmìtem diskuzí. Pováleèné seznamy potvrzené francouzskými autoritami se liší od váleèných záznamù v britských archivech, zejména díky odlišné praxi používané obìma letectvy. Je zajímavé, že Pierrùv bratranec, Bruno Clostermann, sloužil na opaèné stranì fronty, u JG 300. Konce války se však nedoèkal, padl 14. ledna 1945.

H12 H324 H73 1 14 2 24 13 33 324 23

28

H315 315 H12 33 H12 H4 H4 H324 33 4 4 324

H12 33

H73 11 H12 11 33 23

H315 315

13 34 34 H12 33

24 1 14 2 7 H324 H73 H12 324 23 33

28

H315 10 eduard 315 H73 H324 H315 H12 H4 MEDIUM SEA GRAY DARK GREEN 23 OCEAN GRAY 324 315 33 YELLOW 4 7 C S/L Cornelius J. Sheddan, CO of No. 486 Sqdn, RAF, Fassberg, May, 1945 This aircraft found its way to No. 486 Sqdn on March 13rd, 1945, and before the end of the war, several pilots achieved kills in it. One of them was the last wartime CO of No. 486 Sqdn, Jimmy Sheddan. On April 14th, 1945, he downed an Fw 190, added another two days later, and on May 2, the day he was made CO, he shared in the shooting down of a four-engined flying boat. Sheddan’s total tally includes, besides four individual and three shared kills, eight V-1s (including one shared). An interesting aspect of the markings on this aircraft is the yellow border on the bottom wing markings. Tento letoun se k No. 486 Sqdn dostal až 13. bøezna 1945 a do konce války v jeho kokpitu skórovalo nìkolik pilotù. Jedním z nich byl také poslední váleèný velitel No. 486 Sqdn Jimmy Sheddan. Dne 14. dubna 1945 sundal Fw 190, podíl na znièení druhého pøidal o dva dny pozdìji a 2. kvìtna, v den svého jmenování velitelem squadrony, se podílel na sestøelu ètyømotorového létajícího èlunu. Celkové Sheddanovo skóre èítá kromì ètyø samostatných a tøí sestøelù ve spolupráci) také osm V-1 (vèetnì jedné ve spolupráci). Zajímavostí totoho markingu je žlutý lem výsostných znakù na spodní ploše køídla.

H64 H324 H73 18 3 14 4 27 17 324 23

28

H315 H64 315 17 H4 H64 H4 4 H324 17 4 324

H12 33

H73 11 H12 11 33 23

H315 315

15 15 H64 17

27 3 14 4 19 H324 H73 H64 324 23 17

28

H315 315 eduard

H73 H324 H315 H12 H4 H64 MEDIUM SEA GRAY DARK GREEN 23 OCEAN GRAY 324 315 33 YELLOW 4 DARK GREEN 17 8 D F/O B.F. Miller, No. 501 Sqdn, Bradwell Bay, October, 1944 B.F. Miller, a member of the USAAF, served with several units in the RAF. While serving with No. 506 Sqdn flying a Mosquito, he shot down a V-1, and added another two while flying with Fighter Interception Unit, which was tasked with intercepting the V-1s, and which was ultimately done by No. 501 Sqdn. Serving with the latter, Miller was able to destroy another six V-1s. Other pilots besides Miller flew this aircraft, and on the night of October 21/22, 1944, F/O L.A.L. Johnson bagged two. B. F. Miller, pøíslušník USAAF, pùsobil v rámci RAF u nìkolika jednotek. U No. 506 Squadrony sestøelil na Mosquitu jednu V1, další dvì pøidal bìhem svého pùsobení u Fighter Interception Unit, která byla zamìøena na nièení letounových støel V1 a která nakonec splynula s No. 501 Squadronou. U poslednì jmenovaného útvaru se Millerovi podaøilo znièit dalších šest V1. Tento letoun kromì Millera používali i další letci No. 501 Squadrony, v noci 21./22. øíjna 1944 v jeho kokpitu znièil F/O L. A. L. Johnson dvì V1.

H74 H324 H73 6 14 5 H74 26 324 23 26

28

H74 H315 29 315 26 H4 H74 H4 4 H324 26 4 324

H12 33

H73 12 H12 12 23 H74 33 26

H315 315

H74 26

34 34 H74 26

H74 26 6 14 5 23 H324 H73 H74 324 23 26

28

29 H315 315 eduard

H73 H324 H315 H12 H4 H74 MEDIUM SEA GRAY DARK GREEN 23 OCEAN GRAY 324 315 33 YELLOW 4 SKY 26 9 E W/Cdr Evan D. Mackie, CO of No.122 Wing, Fassberg, Germany, May, 1945 This aircraft was used by the Commanding Officer of No.122 Wing, Evan D Mackie, from April to the 12th of October, 1945. He would fly it in combat at literally the last moment, on May 3, 1945. After Germany’s surrender, the aircraft received fifteen kill marks, and the emblem of No.122 Wing. Mackie reached a total of 21 confirmed and one probable kill, 5.5 of which were attained flying the Tempest. Obvious on this aircraft is the flag on the fuselage denoting the command function of the pilot. Tento letoun používal velitel No. 122 Wingu Evan D. Mackie od dubna do 12. øíjna 1945. Do bojù se s ním zapojil doslova na poslední chvíli – dne 3. kvìtna 1945. Po kapitulaci Nìmecka se na boku trupu objevilo 15 symbolù sestøelù a na vrcholu svislé ocasní plochy znak No. 122 Wingu. Makcie dosáhl bìhem války 21 potvrzených a 1 pravdìpodobný sestøel, z toho 5,5 na Tempestu. Samozøejmostí je vlajeèka na trupu pøed kabinou oznaèující velitelskou funkci pilota.

H4 H324 H73 17 14 20 26 33 4 324 23

28

H4 H315 4 315

H4 H4 H324 4 4 324

H12 33

H73 11 H12 11 33 23

H315 315

34 34

H4 4 33

26 20 14 16 H324 H73 H4 324 23 4

28

H315 315 eduard

H73 H324 H315 H12 H4 MEDIUM SEA GRAY DARK GREEN 23 OCEAN GRAY 324 315 33 YELLOW 4 10 F W/Cdr Roland P. Beamont, CO of No.150 Wing, Castle Camps, Early 1944 R.P. Beamont flew this aircraft in early 1944, during the formation of No.150 Wing. It has been reported that the aircraft in question was serialed JN 751, but comparisons between photographs show detail differences in the camouflage color fields. It is then possible that this was a different aircraft. Of interest is the Commander’s banner below the windscreen which is painted backwards compared to the general rule. Beamont is considered the father of the tactic in combating the V-1, whereby the intercepting aircraft flies along beside the missile, and flips up the wing of the target missile with the wing of the aircraft, thereby sending the missile off course and into an uncontrolled crash before reaching any populated areas of the Great Britain. R. P. Beamont létal na tomto stroji na poèátku roku 1944, v dobì formování No. 150 Wingu. Uvádí se, že jde o letoun sériového èísla JN751, ovšem pøi porovnání fotografií jsou zøetelné drobné odchylky ve tvaru kamuflážních polí. Je tedy možné, že identita tohoto stroje byla jiná. Zajímavostí je velitelský praporek pod èelním štítkem kabiny, který je v rozporu s pravidly namalován obrácenì. Beamont je považován za tvùrce taktiky nièení letounových støel V1, kdy pilot Tempestu letìl soubìžnì s V1 a svým koncem køídla podebral konec køídla V1, vychýlil støelu ze smìru letu a zapøíèinil její nekontrolovaný pád ještì pøed dosažením obydlených èástí Velké Británie.

H4 H324 H73 31 21 14 22 H74 4 324 23 26

28

H315 30 315 H4 4 H4 H4 H4 H324 4 4 324 4

H12 33

H73 12 H12 12 23 H74 33 26

H315 315

H74 26

34 34 H4 H1 H12 4 1 33

H74 26 21 14 22 32 H324 H73 H4 324 23 4

28

H1 WHITE 30 H315 1 315 eduard

H73 H324 H315 H12 H4 H74 MEDIUM SEA GRAY DARK GREEN 23 OCEAN GRAY 324 315 33 YELLOW 4 SKY 26 11 G W/Cdr Roland P. Beamont, CO of No.150 Wing, Newchurch, United Kingdom, June, 1944 R.P Beamont was one of the main personalit to make an impact on the development of the Tempest. After successfully serving with No. 609 Sqdn, RAF, equipped with the Typhoon, he took part in the development of the Tempest as a test pilot for Hawker Aircraft. He returned to service flying with No. 150 Wing. This Wing entered combat during Operation Overlord, the invasion of Normandy. Flying JN751, Beamont claimed the first kill for the Tempest, when on June 8, 1944 he downed a Bf 109 over France. In the cockpit of this aircraft, Beamont destroyed the majority of his 31 confirmed V-1s. He would fly this plane until September, 1944, when he exchanged for a newer one of the same type. R. P. Beamont byl jednou z klíèových postav, které se podílely na vývoji Tempestu. Poté, co úspìšnì pùsobil u No. 609 Sqdn RAF vyzbrojené Typhoony, pomáhal s vývojovými pracemi na Tempestu v roli testovacího pilota pøímo u firmy Hawker Aircraft. Do operaèního létání se vrátil ve funkci velitele No. 150 Wingu. Do bojù se Wing poprvé zapojil bìhem operace Overlord, vylodìní v Normandii. Na stroji J751 Beamont docílil vùbec prvního sestøelu v kokpitu Tempestu, když 8. èervna 1944 sundal nad Francií jeden Bf 109. V kokpitu tohoto letounu Beamont znièil vìtšinu z 31 letounových støel V-1, které mu byly pøiznány. Používal jej až do záøí 1944, kdy jej vymìnil za novìjší letoun téhož typu.

H4 H324 H73 31 21 14 22 H74 4 324 23 26

28

H315 30 315 H4 4 H4 H4 H4 H324 4 4 324 4

H12 33

H73 12 H12 12 23 H74 33 26

H315 315

H74 26

34 34 H4 H1 H12 4 1 33

H74 26 21 14 22 32 H324 H73 H4 324 23 4

28

H1 H12 WHITE H1 30 H315 1 1 33 315 eduard

H73 H324 H315 H12 H4 H74 MEDIUM SEA GRAY DARK GREEN 23 OCEAN GRAY 324 315 33 YELLOW 4 SKY 26 12 c EDUARD M.A.,2011 www.eduard.com Printed in Czech Republic