Soudobý Musical Na Scéně Městského Divadla Brno – Muzikály Na Filmové Motivy

MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA Ústav hudební vědy Sdružená uměnovědná studia

Soudobý musical na scéně Městského divadla Brno – muzikály na filmové motivy

Bakalářská diplomová práce

Brno 2018

Vedoucí práce: Vypracovala:

Mgr. Veronika Valentová, Ph. D. Michaela Vejrová

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Soudobý musical na scéně městského divadla Brno – muzikál na filmové motivy“ vypracovala samostatně a s použitím uvedené literatury a pramenů.

V Brně, dne 30. 4. 2018 Michaela Vejrová

Poděkování

Děkuji paní doktorce Veronice Valentové za odborné vedení práce, za cenné rady a připomínky, které mi dopomohly k jejímu vypracování. Dále bych ráda poděkovala zaměstnancům Městského divadla Brno za ochotu, poskytnutí materiálů a zpřístupnění archivu. V neposlední řadě děkuji panu Liboru Blažkovi za úplně prvotní nasměrování. Obsah

1. Předmluva ...... 5 2. Úvod ...... 5 3. Co je to muzikál ...... 6 2.1 Vznik muzikálu ...... 7 2.2 Estetika soudobého muzikálového divadla...... 9 2.3 Muzikál v Česku ...... 11 2.4 Muzikál inspirovaný filmem...... 12 4. Muzikál na scéně MdB ...... 14 3.1 Mdb a broadwayský muzikál ...... 15 5. MdB a broadwayský muzikál na filmové motivy ...... 15 4.1 DONAHA! ...... 16 4.1.1 Základní informace o muzikálu ...... 16 4.1.2 Děj muzikálu ...... 18 4.1.3 Komparace s filmovou předlohou ...... 19 4.2 SLIBY CHYBY ...... 20 4.2.1 Základní informace o muzikálu ...... 20 4.2.2 Děj muzikálu ...... 23 4.2.6 Komparace s filmovou předlohou ...... 24 4.3 DUCH ...... 25 4.3.1 Základní informace o muzikálu ...... 25 4.3.2 Děj muzikálu ...... 28 4.6.6 Komparace s filmovou předlohou ...... 29 4.4 ŽENY NA POKRAJI NERVOVÉHO ZHROUCENÍ ...... 30 4.4.1 Základní informace o muzikálu ...... 30 4.4.2 Děj muzikálu ...... 33 4.4.6 Komparace s filmovou předlohou ...... 34 6. Závěr ...... 36 7. Resumé ...... 38 8. Summary ...... 38 9. Prameny a literatura ...... 39 10. Obrazové přílohy ...... 41

1. Předmluva

K tématu soudobých muzikálů v Městském divadle Brno, jsem se dostala díky možnosti stáže právě v tomto divadle. Díky vstřícnosti divadelního dramaturga a režiséra, jsem mohla přihlížet ke zrodu jedné, v této práci rozebírané, inscenaci z loňského roku. Jako stážista a návštěvník divadla, jsem byla s muzikály v kontaktu. Od vzniku Městského divadla Brno v roce 1945, zde bylo odehráno nespočet muzikálových představení, která doplňovala především činoherně zaměřený soubor. Po roce 2004, kdy se divadlu podařilo zbudovat moderní muzikálový sál, a vznikla hudební scéna, se zvýšil počet hudebních inscenací. K úspěchu vystoupení také přispívá stálý orchestr tvořený z kvalifikovaných muzikantů, kteří doprovází každé představení. Městské divadlo, tedy uvádí na dvou scénách, a to na činoherní a hudební. Obě tyto scény odpovídají všem současným technickým nárokům pro moderní divadlo. Díky této možnosti je nyní podíl muzikálových a činoherních představení přibližně stejný.

2. Úvod

Současná móda nejen muzikálových adaptací, bývá často podrobována kritice. Faktem ale zůstává, že velká část těchto produkcí je velmi úspěšná a těší se divácké oblibě. Mnoho muzikálů, které vznikly podle filmové předlohy, se čím dál tím hojněji vyskytují na světových jevištích, kde sklízí úspěch. Kolébkou jim je většinou Broadway nebo West End. Dál se potom dostávají do světa a i k nám na prkna Městského divadla Brno (dále už jen MdB), kde jsou divácky velmi žádaná. Zejména díky profesionalitě divadelního souboru, kterým se MdB může pyšnit. Brněnské divadlo tedy sleduje soudobé divadelní trendy, kterým jsou právě tzv. „screen-to-stage“ muzikály.

Bakalářská práce se zajímá o muzikály, které sklidily úspěch na broadwayské scéně, byly dovezeny a hrány na brněnské půdě divadelním souborem MdB, jak na činoherní tak na hudební scéně. Jsou jimi čtyři muzikály, které byly v MdB uvedeny od divadelní sezóny 2012/13 po současnou 2017/18. Tato vybraná představení byla režírována hudebního divadla zkušeným Stanislavem Sovákem a pod dramaturgií Jana Šotkovského nebo ředitelem divadla Stanislavem Mošou a pod dramaturgií Kláry Latzkové. Větším specifikem výběru, jsou právě 5 ta představení, kterým předcházela před sepsáním libreta a zhudebněním původně úspěšná filmová verze. Jde konkrétně o představení Donaha uvedené v divadelní sezóně 2012/13; Sliby chyby uvedené v divadelní sezóně 2013/14; Duch uvedený v divadelní sezóně 2014/15 a Ženy na pokraji nervového zhroucení uvedené v divadelní sezóně 2017/18. U muzikálů tohoto typu se navrací ve větší míře mluvený dialog, který je doplněn o hudební vstupy. Dialogy jsou nutné pro dějový spád. Navazují na ně písně, které stojí rovnoměrně s nimi a umocňují celkový dojem vystoupení. Udávají příběhu také rytmus.

Metodou práce je analytické zpracování jednotlivých představení, které disponují společnými znaky: úspěšná filmová předloha, celosvětová oblíbenost, úspěšné muzikálové nastudování, romantická zápletka, komediální prvky. Práce přináší informace o jednotlivých inscenacích, jejich děj a komparaci s předlohou. Pro lepší přiblížení řešené problematiky, je potřeba uvést problematiku muzikálu. Proto se první kapitoly věnují muzikálu ‒ jeho vzniku, kdy se objevil v česku, kdy na scéně MdB. Důležitou kapitolou je soudobá estetika muzikálu a jeho dnešní funkce. V závěru se práce pokusí odpovědět na otázku, zda je na místě obava o budoucí invenci v muzikálové tvorbě.

I když je na brněnskou scénu v dnešní době upíráno mnohem více pozornosti než dříve, a to i díky dobré reklamě, stále o ní nevyšlo mnoho publikací. Divadlo si téměř veškerou literaturu vytváří a vydává samo, např. bohaté brožury k jednotlivým inscenacím, výroční literaturu. Má velmi dobře uspořádaný archiv, ve kterém člověk nalezne téměř veškeré kritiky a zmínky, které se na jednotlivá představení objevily. V první části práce jde tedy spíše o práci s literaturou všeobecnou, věnující se muzikálu a soudobé hudebně-divadelní formě. Druhá část práce se dostává k analýze vybraných představení, ve které jsou využity právě bohaté programy a ročenky. Ty si divadlo vytváří za spolupráce a s příspěvky lidí, vzdělaných nebo interesovaných v divadelním či hudebním oboru.

3. Co je to muzikál

Muzikál je poměrně mladou formou populárního divadla, která vznikla v USA, v New Yorku. Obvyklé dvě části muzikálu jsou tvořeny propojením mnoha prvků, jako jsou opera, opereta, činohra, varieté. Jeho třemi základními složkami jsou příběh, libreto a hudba. Tyto složky se proplétají, doplňují, navazují na sebe a vytváří společný děj. Mluvené scény, hudba a tanec jsou začleněny do děje vytvářejícího celek, kterým je pestrá, hudebně-divadelní forma.

U této formy, je definice velmi složitá. Muzikál je velmi mnohotvárný a na rozdíl od jiných žánrů není vázán na schématické rozdělení typů. Vzniká na základě textu, využívá prostředky moderní hudby, jazzu a tance. Výpravné scény, písně a balet jsou integrovány do děje. Tento divadelní žánr neustále a poměrně rychle prochází vývojem. Některými je dokonce nazýván „operou 21. století“.

Pro tuto syntézu hudby, slova a tance může být námětem téměř cokoliv. Závažná tématika, například jako ve West Side Story (1957) nebo odlehčený a komický děj jako v Grease/Pomádě (1971). V některých muzikálech dochází ke smíšení více žánrů. Děj může nést hlubokou myšlenku, může být tragický, nebo vtipný. Může být také intelektuální jako u By Jeeves/Jedinečný Jeeves (1975), výstřední nebo opulentní jako u Moulin Rouge! (2018). Dále jsou muzikály, které se dají označit podtitulem rockové/pop opery nebo opera-muzikály jsou jimi například Jesus Christ Superstar (1971) nebo Les Misérables/Bídníci (1985). Často se snaží být aktuální a věrohodný své době, postavy mluví obyčejnou řečí, řeší problémy dnešních lidí. Díky tomu je žánr pro diváka srozumitelný a má k němu blízko. Zabývá se zásadními společenskými problémy, okořeněnými kupříkladu dojemným milostným příběhem.

Muzikál se odjakživa pohybuje na komerční základně a jeden z jeho hlavních cílů je finanční úspěch. Nejen dokonalé zvládnutí řemesla všech zúčastněných a tvůrčí invence, ale právě velkorysá finanční podpora je nutností ke vzniku skutečně dobré inscenace tohoto žánru.

2.1 Vznik muzikálu

Dějiny amerického hudebního divadla začínají importem evropské kultury. Již v 18. století fungoval dovoz hudebně dramatických žánrů a obecenstvo se v amerických koloniích našlo. Významné události amerického divadla ovšem přicházejí teprve ve století 19., kdy se Amerika vzmáhá a hospodářsky mohutní, emancipuje se a dokonce se v některých oborech ujímá světového vedení. V odvětví divadla a to zejména v tom hudebním, je ovšem, co se týče repertoáru, stále závislá na importu. I přes velké zdomácnění, kdy byla opera velkou módou a hráli ji profesionálové i amatéři, zůstala žánrem evropským. A to i z důvodu praxe, kdy byly opery zpívány v originálním jazyce. Právě to bránilo opeře, aby se kvůli propasti mezi úzkou

7 skupinou odborného a neodborného publika stala žánrem opravdu národním a živou formou hudebního divadla.1

Druhým nejdůležitějším žánrem hudebního divadla 19. století je opereta. Ta je opět nositelkou evropského charakteru v originálním jazyce. Zprvu ji americké obecenstvo téměř nerozeznává od opery. Zůstává stále zábavou lidí zasvěcených a znalých. Teprve s operami komickými od Williama Schwenka Gilberta či Arthura Sullivana, objevuje Amerika operetu jako veselé hudební divadlo pro lid. Tohle zjištění zpřehází dosavadní žebříček popularity a opereta ovládá celý americký divadelní trh po dlouhou dobu (asi 1885‒1935)2.

Vlastní dějiny americké hudební komedie, začínají zrodem domácích žánrů, typických pro 19. století, nelze říci, že vznikají bez evropského vlivu, ani nelze mluvit o žánrech importovaných. Evropa obvykle poskytla předlohu, základní žánrový a formální typ a nechala na Americe samotné, jak si s tímto schématem poradí, zda evropskou formu naplní.3 Jednou z nejznámějších původních forem amerického hudebního divadla je tzv. „minstrel show“. Základem je americká píseň, která nebyla importována, ale různými vlivy vznikala na americké půdě sama. Tato polo-divadelní a polo-hudební forma, koncertně-estrádně-varietní vystoupení všestranných hudebníků, tanečníků, herců a artistů díky přechodům z jedné umělecké oblasti do druhé vytváří zajímavou a rafinovanou podívanou.

Mezi první z předchůdců dnešních muzikálů patří opera z popěvků tzv. „ballad-opera“, která byla odehrána v Londýně. V Anglii odstartovala The Beggar’s Opera/Žebrácká opera roku 1728 žánr ballad-opery, ve které můžeme nalézt znaky pozdějšího muzikálu. Anglický ansámbl odehrál tuto hru v roce 1751 v newyorském divadle. Autoři J. Gay a Ch. Pepusche napsali tuto hru jako satirický protějšek k pompézním operám italského stylu, které byly v Anglii ve stejné době velmi v oblibě. Jejich cílem byla přirozenost a lidskost. Hudební vložky byly tvořeny lidovými a pouličními odrhovačkami a popěvky. Úplně se vzdali recitativu.

Smícháním všech těchto různorodých vlivů vzniká americká hudební komedie tzv. „musical comedy“. Následně získává označení hudební hry tzv. „musical play“ a konečně je

1 OSOLSOBĚ, Ivo. Muzikál je, když.... Praha: Supraphon, 1967, s. 10.

2 OSOLSOBĚ, op. cit., s. 12. 3 OSOLSOBĚ, op. cit., s. 13.

8 na světě divadelní útvar „musical“. Je zřejmé, že nelze mluvit o jednotě v průběhu vývoje a tím tento žánr postrádá jakékoli pevné schéma. Autorům muzikálů jde o bezprostřední účinek, jímž je primárně vytvoření komerčně úspěšného divadla a pobavení obecenstva. Muzikál, který se neustále přeměňuje a dozrává, mění i svoji tématiku. Ve svém vývoji se utváří jak muzikál, tak i mentalita jeho obecenstva, která se měnila v souvislosti se společenskými poměry. Na ty měly vliv například poválečná období nebo rozmach posledních dob.

2.2 Estetika soudobého muzikálového divadla

Vývoj divadla, obzvlášť žánr zábavného hudebního divadla, byl vždy podrobován kritice. Společnost jej řadila do tzv. „nižší kultury“. Od 19. století a se vznikem umělecké kritiky, se rozdíly mezi vyšším a nižším uměním stále zvětšovaly. Kultura nebyla vnímána jako celek, až teprve od nedávna, když začaly francouzské filozoficko-sociologické a britské kulturní studie ovlivňovat vžitý model pojetí kultury, pohledem pozitivním a přijímajícím její komplexnost. Tato podstatná změna buduje most mezi akademickou půdou a realitou. Toto sjednocení vytváří hodnotový a srovnávací vzorek tvorby v její celistvosti a umožňuje kritikům i historikům pravdivý pohled na uměleckou reflexi doby. Díky sociologům, kteří vstoupili do oboru muzikologů a zkoumali rockovou éru, vyšlo najevo, jak velkým podílem působila populární hudba na vývoj společnosti.4

Populární hudba tedy výrazně ovlivnila vývoj společnosti tohoto období. Hudební divadlo utváří tři hlavní paralelní linie. Je to tedy rocková kultura, dále díla britského skladatele Andrewa Lloyda Webbera, tyto dvě linie bychom řadili do široké oblasti populární komerční kultury.5 A začátkem sedmdesátých let tvorba amerického textaře a skladatele Stephena Sondheima. Ten vytvořil moderní trend tzv. „concept musical“, který se vyznačoval „řemeslnou precizností, intelektuálním směřováním a zároveň se snažil o větší nezávislost na libretu jak při tvorbě, tak při jevištní realizaci.“6.

Tento především zábavný žánr musí v sobě obsahovat řadu uměleckých prvků, kterými působí na emoce diváka. I přes komerčnost je důraz kladen na profesionalitu všech, kteří se podílejí na jeho vzniku. Současné muzikálové diváky zajímá na jevišti spatřit věci

4 HOGGARDOVÁ, Pavlína. Muzikál na prahu tisíciletí. Brno: Retypo, 2000, s. 82. ISBN 80-902925-0-X. 5 HOGGARDOVÁ, op. cit., s. 83. 6 HOGGARDOVÁ, op. cit., s. 83.

9 nepředstavitelné a nároky se stále zvyšují. Scénické efekty filmových dimenzí, na které si diváci zvykli, nejsou již pouze otáčející se jevištní scéna, ale i složité světelné, laserové, zvukové efekty a rozmanitější přizpůsobivost scény. Tyto nákladné scénické efekty nesmějí být samoúčelné, musí podpořit hlavní motivy a děj příběhu. Jak bylo řečeno, jedním ze znaků muzikálu je jeho hudební charakter. Vždy se pohybuje v oblasti populární hudby, i když se skladatelé dotýkají operní formy. Hudba, která má u publika úspěch je tzv. „listener-friendly music“. Na moderním divadle není do jisté míry zbytná znalost subjektu, jako je tomu například u moderní vážné hudby. U té je vyžadována značná míra posluchačské zkušenosti – vytříbenost vkusu a sluchu.

Nezapomínejme na skutečnost, že musí být zvládnut dokonale po řemeslné stránce, i přes svoji primárně zábavnou funkci.

„Broadway je vrcholem konvence a konvenční muzikál vrcholem atrakce. Jakýkoliv pokrok naráží na odpor. Experimenty, většinou zmizí a zůstává místo jen pro komerční divadlo. Ideální však je, když se komerčnost propojí s profesionální úrovní a uměleckou kvalitou.“7 Nejdéle v historii se hrají na Broadwayi muzikály Lloyda Webbera (Cats, 1980; Evita, 1978; The Phantom Of the Opera/Fantom opery, 1986 a další), jeho tvorba dokonale mísí komerčnost s profesionální úrovní a uměleckou kvalitou. Nepředchází dobu, proto jde ruku v ruce vkus tvůrce se vkusem publika, to vytváří ideální vztah – spokojenost na obou stranách. Naopak Sondeheimova tvorba, se nedere za úspěchem, nesnaží se divákovi zalíbit, obrovská intelektuálnost a kreativita, jsou typickými znaky jeho tvorby. Proto se nemůže chlubit takovou reprízovostí, nikoli však neúspěchem svých her. A to proto, že je věcí známou, že dav inklinuje k lehčímu a příjemnějšímu než k věcem složitým na pochopení nebo vyžadujícím něco pro to udělat.

Smíšení všech těchto proudů dalo vzniknutí estetice hudebních žánrů zábavního divadla. Přesněji označeno jako divadlo, které mluví, zpívá a tančí (Ivo Osolsobě). Důležitý rozvoj komerčních vystoupení tohoto typu, bylo díky dění na broadwayské scéně a následující zásadní rozvoj muzikálu na Londýnské scéně. Po přelomu tisíciletí proniká mimo americkou i mimo evropskou scénu. Tvorba na počátku 21. století částečně respektuje linie, vytyčené v předchozích dekádách, jak bylo zmíněno, muzikálová forma se neustále mění a není pevně dána. Autoři často přichází s novátorskými a třeba i méně nákladnými řešeními. Příkladem

7 HOGGARDOVÁ, op. cit., s. 84. 10 mohou být muzikály jako Urinetown (2001) nebo Spring Awaking/Probuzení jara (2006), druhou linii představuje například londýnský The Lord of the Rings/Pán prstenů (2007), který se vyšplhal na příčku nejdražšího jevištně provedeného muzikálu v historii. I přes stále vznikající nové inscenace, se v repertoárech divadel drží klasická osvědčená díla, jako například Fiddler on the Roof/Šumař na střeše (1964), West Side Story (1961), Hair/Vlasy (1967), Grease/Pomáda (1971) a další. Novým trendem jsou tzv. „jukebox muzikály“, které jsou postaveny na chronicky známých písních. Zmínit můžeme Good Vibrations (Beach Boys, 2005), All Shook Up (Elvis Presley, 2004), Mamma Mia! (ABBA, 1996), We Will Rock You (Queen, 2002).

2.3 Muzikál v Česku

Na počátku devadesátých let bylo do Česka přivedeno několik světových muzikálů, následně řada českých autorů začala psát díla tohoto žánru.

I přes historicky první, za muzikál považovaný divadelní kus, který byl odehraný v Brně (hudební revue No, No, Nanette, 1928)8, byla centrem muzikálu na našem území považována Praha.

Rozvoj muzikálu byl u nás značně omezen. I přes to měl muzikál zastoupení. Ve dvacátých letech minulého století, a to zejména v Osvobozeném divadle. Tam se stává klasická komedie něčím úplně jiným ‒ není operou, operetou, činohrou ani revuí. Jiří Voskovec, Jan Werich a Jaroslav Ježek vytváří inscenace, nesoucí znaky grotesky, často politické satiry a vše je doprovázeno hudbou a tanečními čísly.9

Později v šedesátých letech, začala více vznikat malá divadla, která byla typická pro svoji spontánnost a jednotu s hledištěm. Jedním z výrazných divadel této formy bylo právě divadlo Semafor. To se velmi přiblížilo žánru muzikálu, nejen dvojice Jiří Suchý a Jíří Šlitr, vytvářely pro divadlo představení plné písniček

8 BAUER, Jan. Muzikálový triumf: slavná éra muzikálu na českých scénách. Praha: Brána, 1999, s. 97. ISBN 80- 7243-047-5. 9 OSOLSOBĚ, Ivo. Muzikál je, když.... Praha: Supraphon, 1967, s. 150.

V 80. a 90. letech se Česká Republika dočkala největšího muzikálového rozmachu. „Mezi první muzikály, které byly prezentovány krátce po vzniku samostatné České republiky, bychom mohly jmenovat např. Pippin (divadlo „Ká“ v Praze, 1993. Hudba a texty: Stephen Schwartz), Pěna dní (divadlo ABC, 1994. Hudba: Milan Svoboda, texty: Jan Vederal, režie: Petr Novotný), 451° Fahrenheita (Hudební divadlo Karlín, 1994. Hudba: Jiří Bareš, texty: Pavel Vrba, režie: Miroslav Hanuš) atp.“10 Začaly ze světa přicházet velké muzikálové produkce, jako Lés Misérables/Bídníci, Dracula, Evita, Jesus Christ Superstar a další.

2.4 Muzikál inspirovaný filmem

Běžně se setkáváme, že se filmoví tvůrci chytí některých úspěšných muzikálů a převedou je na filmové plátno (např. Grease/Pomáda, režie Randal Kreiser, 1978; Jesus Christ Superstar, režie Norman Jewison, 1973; My Fair Lady, režie George Cukor, 1964; Evita, režie Alan Parker, 1996; Chicago, režie Bob Marshall, 2002; Mamma Mia, režie Phyllida Lloyd, 2008 a další). Stejně tak, může přinést ovoce, když autoři zvolí opačný postup a sáhnou po zaručeném tématu. Zabrousí-li do kinematografické oblasti, vyberou úspěšný film či se inspirují jeho námětem a uvedou ho na prknech divadla, dostane se jim divácky ověřené a povětšinou úspěšné inscenace.

První muzikály, které se inspirovaly filmem, se objevily už v 50. letech (Carnival in Flanders/Karneval ve Flandrech, 1953; Silk Stockings/Hedvábné punčochy, 1955). Zlom nastal masovým rozšířením televizních přijímačů. V roce 1970 sklidil velký úspěch muzikál Applause, který vzniknul podle filmu All About Eve/Vše o Evě, 1950. Dokonce i takový tvůrce jako Sondheim, podlehl filmové předloze a napsal v roce 1973 muzikál A Little Night Music podle švédského snímku Úsměvy letní noci/Sommarnattens leende, 1955 autora Ingmana Bergmana. Největší rozkvět takto inspirovaných muzikálů se rozpoutal v 80. letech, kdy vznikla adaptace filmu Rogera Cormana The Little Shop of Horrrors/Malý krámek hrůz/Kvítek z horrroru, z 60. let.

Pro svůj obvykle jednoduchý příběh, skvělá taneční a mnohdy i pěvecká čísla, patří muzikály jako je Flashdance (2008), Dirty Dancing/Hříšný tanec (2004), Saturday Night Fever/Horečka sobotní noci (1997), Tanz der Vampire/Ples upírů (1997) a další mezi

10 PÍŠKOVÁ, Monika. Muzikálová scéna Městského divadla Brno. Brno, 2008. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, s. 10.

12 celosvětově nejoblíbenější. Můžeme je hodnotit buď jako nedostatečnou nápaditost muzikálových producentů nebo jako divadelně velmi potenciální díla, která byla využita. Dodnes tedy již takto vznikl nemalý počet muzikálů, které jsou důkazem úspěchu mezi diváky a rok co rok se jejich výčet rozšiřuje. Muzikály jako The Witches of Eastwick/Čarodějky z Eastwicku (2000) inspirovaný stejnojmenným filmovým zpracováním, nesoucím hororové prvky z roku 1987, v hlavních rolích s Jackem Nicholsnem, Cher, Michelle Pfeiffer a Sarah Sarandon, dále komediální muzikálová show The Full Monty/Donaha! (2000), která také vznikla ze stejnojmenného filmu z roku 1997. Poté například muzikál Moulin Rouge! (2018), který se opírá o stejnojmenné romantické drama z roku 2001, v hlavních rolích s Nicole Kidman a Ewanem McGrogrem. Také v neposlední řadě Women on the Verge of a Nervous Breakdown/Ženy na pokraji nervového zhroucení (2010), dle filmu Pedra Almódovára z roku 1988, The Band’s Visit (2016) podle řeckého romantického dramatu z roku 2007 nebo inscenační hranice posouvající Ghost/Duch (2011). A to díky používáni nejmodernějších technologií, které na jevišti umožňují prolínání skutečného a nadpozemského světa.11 Rocky (2012); Catch Me If You Can/Chyť mě, když to dokážeš (2011) a mnohá a mnohá další. Tato představení se nazývají „screen-to-stage“ adaptace. Tento druh muzikálu se svým způsobem užití mluveného slova a písně, podle některých ohlíží do dob vzniku např. West Side Story (1957) nebo My Fair Lady (1964), a to proto, že se navrací ve větší míře mluvený dialog. Na rozdíl od muzikálů, ve kterých byl celý příběh složen z písňových čísel a stále plynoucí hudby (např. Jesus Christ Superstar, Bídníci). Tyto dialogy jsou nutné pro dějový spád. Navazují na ně písně, které stojí rovnoměrně s nimi a umocňují příběh zejména emočně. Udávají příběhu také rytmus a určují sílu vystoupení.12

Výjimku netvoří ani animované filmy. Studio Walta Disneyho, přišlo s muzikály vhodnými pro rodinné publikum. Původním animovaným hudebním pohádkám se dostalo jevištní obnovy, která se setkala s velkým úspěchem. V roce 1994 to byla například Beauty and the Beast/Kráska a zvíře. Jako další měl svoji premiéru The Lion King/Lví král, 1997. Jehož filmové provedení z roku 1994 si odneslo oscarovou cenu. Dalšími úspěšnými a aktuálně hranými představeními pro dětské diváky jsou například The Little Mermaid/Malá

11 Viz Inscenace Duch [online]. [cit. 2018-05-01]. Dostupné z: .

12 MICHKOVÁ, Helena. Duch a muzikály inspirované filmovou tvorbou. In Program ke druhé inscenaci sedmdesáté sezóny 2014/2015: Duch. Brno: MdB 2000, s. 31.

13 mořská víla, 2008, Alladin/Aladin a čarovná lampa, 2011 nebo Frozen/Ledové království, 2017.13

V dnešní době, chybí dramatici a producenti, kteří by našli odvahu k uvedení titulu zcela neznámého. Stejně jako Hollywood stále častěji vytváří remaky starších filmových hitů, tak i Broadway a West End raději investují peníze do muzikálů, které jim zisk předem zaručí. Vzhledem ke stále narůstajícím nákladům pro tvorbu muzikálů se lze dopátrat logického vysvětlení. Příkladem může být pokus o zpracování hororového filmu Carrie z roku 1979. V roce 1988 se uskutečnilo jeho divadelní zpracování, které mělo pouhých 5 repríz a prodělalo 8 milionů dolarů.

Samozřejmě i v minulosti vycházely muzikály z předloh, např. My fair Lady není nic jiného než Pygmalion od Bernarda Shawa. V dnešní době často dochází k bezmyšlenkovitému kopírování. Pokud ovšem dokáže muzikálová adaptace nabídnout divákům hlubší ponoření do děje pomocí nově vzniklých melodií nebo aktuálnější interpretaci může jít o skvělou podívanou. „Vždyť přebírání témat, motivů ba celých příběhů z jednoho „média“ do druhého doprovází lidskou tvorbu od prvopočátku a často tak vznikají díla lepší, aktuálnější, sdílnější.“14

4. Muzikál na scéně MdB

Původně malý divadelní spolek, dříve sídlící v nynější Gorkého ulici, v dnešní době představuje jednu z nejprogresivnějších uměleckých institucí na území České republiky. Svědčí tomu to, že má prakticky každé představení vyprodáno. Toto divadlo, dnes sídlící na Lidické ulici se stále obnovujícím se repertoárem o nové a nové hry, které jsou mnohokrát hrány pouze zde, se v roce 2004 rozrostlo z jedné činoherní scény o další a mnohem větší a modernější scénu, a to hudební. Tato scéna patří k jedné z nejmodernějších ve střední Evropě. Pojme téměř dvojnásobný počet diváků než starší činoherní prostory (tj. tedy 680 diváků)15, které přestávaly na muzikály broadwayského typu stačit. Tento počin, otevřel dveře dokořán

13 JAKEŠ, Petr. Muzikál v Brně se zaměřením na Městské divadlo Brno. Brno, 2010. Magisterská diplomová práce. Masarykova univerzita, s. 15. 14 MICHKOVÁ, Helena. Duch a muzikály inspirované filmovou tvorbou. In Program ke druhé inscenaci sedmdesáté sezóny 2014/2015: Duch. Brno: MdB 2000, s. 41. 15 Viz Hudební scéna [online]. [cit. 2018-05-01]. Dostupné z: ˂http://www.mdb.cz/hudebni-scena˃.

14 zejména muzikálovým hrám a umožnil uvedení nejslavnějších produkcí z Broadwaye či West Endu. MdB je tedy schopno, za splnění složitých licenčních podmínek, přivážet tyto kvalitní muzikálové produkce nejen na svá, brněnská prkna. Licenční podmínky, vzdělaní herci a hudebníci zajišťují vysokou kvalitu jednotlivých inscenací. MdB také představuje velkou pestrost tohoto žánru. Od klasických muzikálů (např.: Sen noci svatojánské, 1991; Benátský kupec, 2014; Lakomec 2018), přes soudobé i orchestrální po vlastní invenci (např.: My Fair Lady ze Zelňáku, 1999; Bítls, 2017; Brněnské kolo, 2017). Za výrazný úspěch divadla se může považovat i uvedení českých premiér mnoha světových muzikálů (např.: Mary Poppins, 2010; Duch, 2014; Titanic, 2016 a další). Divadlo nabízí divákům jednu premiéru za druhou, nezapomíná ovšem ani na svá starší představení.

Jako první z oblasti muzikálů, byly ještě v tehdejším divadle Bratří Mrštíků (1954‒ 1996) uváděny hry z repertoáru Osvobozeného divadla. Velkou událostí nejen pro Brno, ale pro celý tehdejší československý divadelní svět, byla premiéra uvedena brněnským divadelním souborem na Křižíkově fontáně v Praze. Šlo o klasickou Shakespearovu hru Sen noci svatojánské (1991). Uvedení hry brněnským divadelním souborem se setkalo s velice pozitivní vlnou ohlasů. Jednalo se o maximálně profesionálně zvládnuté představení. V roce své premiéry byla oceněna Českým hudebním fondem jako nejlepší inscenace roku. Následovalo ještě několik desítek repríz na Křižíkově fontáně, v anglické i německé verzi sklidila úspěch na zájezdech MdB v mnoha evropských zemích. Počet repríz přesáhl číslo tři sta.

3.1 Mdb a broadwayský muzikál

S přelomem století vzniká zájem o zahraniční muzikálové tituly. Muzikál, jehož kolébkou je Amerika, proniká tedy do moravské metropole a setkává se s velice kladným přijetím českých diváků. Mezi jeden z prvních a zároveň nejúspěšnějších broadwayských titulů předvedlo městské divadlo West Side Story (1996). Tento odvážný počin, uvádět světový muzikál v podmínkách českého divadla se velice vydařil. Vyprodaná představení, na téměř šest set padesát repríz a zájem ostatních měst o představení i v cizině mluví za své.

5. MdB a broadwayský muzikál na filmové motivy

Jak napovídá nadpis této kapitoly, jde o stěžejní část práce věnující se představením, které se objevily nebo objevují na prknech MdB, a jejichž divadelnímu ztvárnění předcházelo to filmové. Podařilo se jim mnoha reprízami dobýt nejen Broadway, ale i celosvětovou divadelní scénu. Je jimi tato vybraná čtveřice: Donaha!/The Full Monty (sezóna 2012/13), Sliby chyby/Promises, Promises (sezóna 2013/14), Duch (sezóna 2014/15), Ženy na pokraji nervového zhroucení/Women on the Verge of a Nervous Breakdown (sezóna 2017/18). Tyto hudební počiny Městského divadla Brno vznikly buď pod taktovkou herce a režiséra Stanislava Slováka ve spolupráci s dramaturgem Janem Šotkovským nebo pod vedením režiséra a ředitele divadla Stanislava Moši ve spolupráci s dramaturgem Klárou Latzkovou.

4.1 DONAHA!

4.1.1 Základní informace o muzikálu

Rockově-funkový muzikál, pojednávající o příběhu několika bývalých ocelářů, vyrůstající z nepřikrášlené britské reality, byl napsán podle stejnojmenné populární britské komedie. Tato komedie je z roku 1997, režíroval ji Peter Cattaneo, scénář napsal Simon Beaufoy. V hlavních rolích Robert Carlyle (Jerry Lukowsky), Mark Addy (Dave Bukatinsky), Paul Barber (Nikos Simonidis alias Kůň), a další. Divadelní verzi napsal americký dramatik a libretista Terrence McNally. V Americe je považován za jednoho z nejúspěšnějších libretistů své doby. Napsal přes třicet divadelních her, řadu libret a dotknul se i žánru opery, ke které má vřelý vztah. Jeho hry se objevovaly jak na on-Broadway, tak i na off-Broadway a off-off-Broadway scénách16. Obecně bývají postavy McNallyho dramat lidé, kteří žijí na okraji společnosti, zde tomu není jinak. První muzikál, vzniklý na základě McNallyho libreta nese název Here’s Where I Belong (1968), který je založen na knize Na východ od ráje/East of Eden (1952) od Johanna Steinbecka. McNally upozorňuje na funkci dramatika, který má podle něj oproti spisovateli méně svobody. Je totiž součástí procesu, ve kterém společně s celým divadelním týmem, vzniká kolektivní dílo. Faktem je, že tento autor není českému povědomí příliš známý, i přes velkou přízeň, které se Donaha! u nás všeobecně těší. Z dalších jeho her, hraných na území České republiky byly například Mistrovská lekce/Master Class, 1995 nebo Frankie a Johnny ve svitu luny/Frankie and Johny In The Clair De Lune, 1987. Libreto hry

16 Off-Broadway je profesionální divadlo s kapacitou míst k sezení mezi 100 až 499 diváky. Off-off-Broadway divadla jsou ta, která mají kapacitu do 100 míst. 16

The Full Monty/Donaha! vzniklo v roce 2000. Ve stejném roce se konala také premiéra v divadle Old Globe Theatre v San Diegu, následně se uskutečnila v Eugene O’Neil Theatre v New Yorku. Mezi lety 2000 až 2017 byl muzikál uveden i v dalších zemích, a to např. v Anglii (2002), Dánsku (2003), Austrálii (2004, 2017), Korei (2006), Itálii (2013), Francii (2013). Také získal v roce 2001 cenu Theatre World Award a cenu Drama Desk Award za hudbu a texty písní, které vytvořil americký skladatel, textař a spisovatel David Yazbek. Oproti originální filmové struktuře, která pracovala se známými disko hity 70. let, nabídl Yazbek industriální rytmy, rafinované kompozice, které dokázaly vynést komedii do vyšší kategorie. Yazbekova hudba převyšuje broadwayský standart. Texty v češtině bohužel nevyniknou natolik, jako v původním znění. David Yazbek zaslouží označení „americký Suchý“, produkuje hit za hitem, vytváří muzikálovou hudbu včetně textů a má i vlastní kapelu, se kterou vyráží na turné. The Full Monty, byl v pořadí druhý Yazbekův muzikál, který se dostal na Broadway, prvním byli Dirty Rotten Scounderls/Prodavači snů (2005). Uvést muzikál na Broadwayi je velkým snem mnoha skladatelů, řadě úspěšných z nich se to ale nikdy nepodařilo. Zatímco Yazbekovi se podařilo dobýt Broadway hned dvěma prvními muzikály ‒ to byl výkon, který se v historii povedl jen několika málo vyvoleným.17

Českou premiéru měl muzikál v roce 2005 v divadle F. X. Šaldy v Liberci, následovalo Východočeské divadlo, v Pardubicích (2005), v Uherském Hradišti (2005) nebo Ostravě (2011), kde překlad Pavla Dominika přeložil Ostravak Ostravki (bloger) do ostravštiny a název muzikálu rozšířili ‒ Donaha! (Hole dupy).

Svoji brněnskou premiéru v MdB měla hra 17. května 2013, byla uvedena na činoherní scéně, kde se dočkala 102 repríz. Byl použit překlad Pavla Dominika z roku 2005. Režie Stanislava Slováka společně s originálním hudebním nastudováním dirigenta Karla Cóna a Evy Mikeškové se teprve podruhé v České Republice uskutečnilo s živým 13 členným orchestrem a původní instrumentací. Díky profesionalitě herců si Brno náročné party mohlo dovolit. Otočné kulisy, netypicky členěné rozložení jeviště nebo opravdové (i když necelé) auto, to byla industriálně laděná scéna Jaroslava Milfajta. Kostýmy kombinující košile s riflovým materiálem, odvážné ženské účesy, to vše vystihuje šedesátá léta 20. století. Díky práci Andrey Kučerové společně s Eliškou Ondráčkovou. Choreografické nastudování připravil Michal Matěj. Dramaturgie se chopil Jan Šotkovský.

17 FRIDRICHOVSKÝ, Patrick. David Yazbek, muž na pokraji. In Program k deváté inscenaci šedesáté osmé sezóny 2012/2013: Donaha!. Brno: MdB 2013, s. 37.

Šestici hlavních mužských postav si zahrál Petr Štěpán (Jerry Lukowsky), Jakub Uličník (Dave Bukatinsky), Lukáš Janota, (Malcolm McGregor), Igor Ondříček (Harold Nichols), Michal Isteník (Ethan Girard), Zdeněk Junák (Nikos Simonidis alias Bejk). V ženských rolích byla obsazena Hana Holišová (Georgie Bukatinská, alternovala Johana Hub), Jana Musilová (Vicki Nicholsová), Zdena Herfortová (pianistka Jeanette Burmeister, alternovala Lenka Bartolšicová), Marta Matějová (milenka Estelle Genovesová, alternovala Sára Milfajtová), Markéta Sedláčková (bývalá Jerryho žena Pam Lukowska, alternovala Evelína Studénková) a také Tomáš Dalecký (Nathan, alternoval Dominik Brychta). Jak má soubor MdB ve zvyku, herecké výkony byly profesionální.18

Hlavním hrdinou je tedy Jerry, který má problém splácet alimenty na svého syna Nathana, žijícího s matkou Pam a jejím přítelem v bohaté čtvrti. Jerryho nejlepší kamarád Dave bojuje se svojí tloušťkou, nedůvěřuje sám sobě a tím jeho vztah s manželkou Georgie upadá. Společně se seznamují se zmateným outsiderem Malcolmem, který se stará o svou nemocnou matku. Harold je jejich bývalým koordinátorem s velmi náročnou manželkou Vicki. Ethan je nadprůměrně vybavený a ztřeštěný muž a Nikos s přezdívkou Bejk je šedesátiletý řecký emigrant se špatnou kyčlí. Celým příběhem je propletena osoba zkušené pianistky Jeanette. Postavy používají hovorový jazyk.

4.1.2 Děj muzikálu

Celý divadelní děj se udává v Buffalu, 90. letech 20. Století. Hned na začátek nás přivítá buffalský klub, ve kterém se odehrává scéna z lechtivé striptýzové show. Všechny dámy nadšeně jančí a tleskají polonahému tanečníkovi. Ten se nebojí v titěrných pánských tangách rozhýbat své boky.

V následující části se seznámíme se situací. Zavřeli ocelárnu v Buffalu, setkáváme se s oceláři, kteří ze dne na den přišli o práci a začínají čelit svým problémům a to i ve vztazích. Možnost práce hlídače v nákupním centru se pánům nezamlouvá. Společně se snaží přijít k dobře hodnocené práci vhodné pro muže. Všichni se vyskytnou ve finanční i existenční tísni. Jerry nechce přijít o syna, kvůli nemožnosti platit alimenty. Když jde se svým synem Nathanem po ulici, zahlédne plakát striptéra, který má vystoupit v jejich městě. Napadá ho

18 Viz Inscenace Donaha! [online]. [cit. 2018-05-01]. Dostupné z: http://www.mdb.cz/inscenace/310-donaha 18 myšlenka, že takhle přeci „normální chlapi nevypadaj“19. Společně s Davem se podivují, že většina ženského obyvatelstva města, včetně Daveovy manželky, se akce zúčastní. Celá událost Jerryho jen tak nepustí, začíná vymýšlet plán o vytvoření vlastní striptérské skupiny „normálních chlapů“. Zprvu mu chybí členové i choreografie. Postupně se ke dvojici náhodou přidává Malcolm, který nemá žádné přátele a pokusí se i o sebevraždu. Je donucen i jejich bývalý mistr Harold, navštěvující lekce tance. Po uskutečnění konkurzu další dva ‒ Bejk a Ethan. Společně s Jeanette vymýšlí choreografii. Díky dobrosrdečnosti a penězům syna Nathana si mohou zarezervovat klub pro své vystoupení a i přes Davevo i Jerryho zavrávorání se vystoupení uskuteční v plné šestici mužů. S velkým počtem jak ženských divaček, tak k jejich překvapení i mužských diváků. Přesto všechno dotáhnou vystoupení až do konce a na činoherní scéně stojí skutečně šest obnažených herců Městského divadla, zpoza kterých září silné bílé osvětlení, oslepující každého z přítomných diváků.

4.1.3 Komparace s filmovou předlohou

Celkové vyznění muzikálu a filmu je stejné. Ideově se nijak neliší. Divadelní provedení detailně sleduje dějovou strukturu, je velmi věrně podobné filmu. Ve srovnání pracuji s filmem v českém znění, z roku 1998.

Velkým rozdílem mezi filmem a divadelní inscenací je právě hudební složka, která dotváří divadelní provedení k dokonalosti. I přes nabitý děj, který by snesl i činoherní nastudování, autoři vytvořili vynikající muzikál. Ve filmu se pracuje se známými disko hity (Donna Summer – Hot Stuff, 1979; Hot Chocolate – You Sexy Thing, 1975; Irene Cara – What a Feeling, 1983 a další). Ty se muzikálu naštěstí vyhnuly a David Yazbek vytvořil kompletní originální hudební nastudování plné funkových, rockových a jazzových prvků, mnohdy doprovozené industriálními zvuky (hra na barely). V podání MdB jsme měli možnost slyšet plné instrumentální nastudování se 13 členným orchestrem.

Osobnosti postav nejsou ani v jednom z provedení složité, ve filmu i muzikálu jsou nekomplikované. Divák může lehce pochopit jejich reakce, chování i záměr. Rozdíl pozoruji mezi filmovou a divadelní Pam Lukowskou. Brněnská, muzikálová Pam, je vůči bývalému manželovi shovívavější, jeví se spíš jako chápající žena než Pam filmová, která je vůči manželovi tvrdší. Podobně tak muzikálová Vicki Nicholsonová, která svého muže ani na

19 Libreto se bohužel nenachází v programu inscenace kvůli autorským právům. Tato část textu pochází z prvního jednání. 19 chvíli v těžkých momentech neopustí, stojí při něm i přes jeho půlroční tajemství, i když je bez peněz. Řecký imigrant „Bejk“ je ve filmu Afroameričan s přezdívkou „Kůň“. Postavou, která se vyskytla pouze v muzikálovém nastudování a ve filmu zcela chybí, je zkušenostmi vybavená pianistka Jeanette. Ta mužskou skupinu v muzikálu po celou dobu doprovází a obohacuje ji cennými radami. Příjemně doplňuje a oživuje celý děj.

Liší se také místem. Zatímco muzikálový děj se udává v americkém Buffalu, ten filmový v anglickém městě Sheffieldu. Rozdíl divák pociťuje pouze ve zmiňované měně. Muzikál nevypustil žádnou z důležitých scén. Spád filmu je rychlejší, právě z důvodu chybějící hudební složky. Ta je v muzikálu tvořena texty souvisejícími s dějem. Pochopitelně se také liší délka jednotlivých představení. Muzikálové trvá včetně pauzy tři hodiny a deset minut, zatímco to filmové má hodinu a dvacet osm minut.

4.2 SLIBY CHYBY

4.2.1 Základní informace o muzikálu

Tato hudební komedie, pojednávající o příběhu prostého úředníka a staro mládence, Chucka Bextera, který propůjčuje svůj byt nadřízeným k mileneckým pletkám výměnou za kariéru, byla napsána podle populární americké filmové komedie, se stejnou dramatickou zápletkou, s názvem The Apartment/Byt, 1960. Jehož režisérem je Billy Wilder na scénáři pracoval společně se scénáristou I. A. L. Diamondem. V hlavních rolích Jack Lemon (Chuck Bexter) a Shirley McLain (Fran Kubeliková). Tento film byl oceněn pěti Oscary, za námět, scénář, výpravu, režii a střih. Také třemi oceněními Zlatého glóbu. V roce 1968 muzikáloví autoři oslovili dramatika Neila Simona, aby vytvořil libreto pro jeho muzikálovou verzi. Simonova muzikálové verze, získala dvě ceny Tony. Neil Simon je doposud jediným dramatikem, který měl současně čtyři projekce na Broadwayi, a to jen krátce po začátku své spisovatelské kariéry. Stěžejním žánrem jeho díla jsou komedie, konverzační dramata (např. Rumors, 1988). Do češtiny byly přeloženy a na českých scénách uvedeny plné tři čtvrtiny jeho díla. Jeho konverzační komedie mají u nás pevné místo v repertoárech všech druhů divadel od šedesátých let až dodnes.20 Simon získal mnoho ocenění, například Tony (nejlepší dramatik The Odd Couple/Správná dvojka, 1965) ale i Pullitzerovu cenu (Lost in Yonkers/Zatraceni

20 POLOCHOVÁ, Markéta. Neil Simon – král amerických komiků (?). In Program k sedmé inscenaci šedesáté deváté sezony 2013/2014: Sliby chyby. Brno: MdB, 2014, s. 31.

20 navždy, 1991). Pocta mu byla prokázána i tím, že je po něm, jako po jediném žijícím americkém dramatikovi, pojmenováno divadlo v New Yorku. Své komedie rád situuje do vyšší společnosti, ale i do dělnické třídy. Zejména do prostředí New Yorku, odkud pochází, a je tomu tak i v komedii Sliby chyby. Burt Bacharach, autor hudby tohoto představení, není typickým autorem muzikálů. Věnuje se převážně skládáním popových hitů a filmové hudby. Dá se říct, že k muzikálu si jen „odskočil“ a vytvořil hudbu pro Promises, Promises. Bacharach svoji muzikou posílil kabaretní rysy díla společně s texty od Hal Davida, který dokázal být lehce ironický: „Co z toho budeš mít, když dáš klukovi pusu? Leda tak dost bakterií, aby z toho byl zápal plic – a když ho chytneš, tak ti ani nezavolá!“21 z písně I’ll Never Fall In Love Again/Navždy lásce sbohem dám, z muzikálu Promises, Promises.22 Bacharachovy hity vycházely z obvyklých žánrů (country, twist, balady, swing) častokrát si i dovolovaly nepravidelný rytmus nebo prvky jazzových, sambových rytmů. Autoři muzikálové hudby, Burt Bacharach a Hal David, se spolu setkali již v newyorkské hudební instituci23 na konci padesátých let. Bacharach patřil ve své době mezi skladatelskou špičku. Jeho hity plnily přední příčky amerických i britských hitparád. Své premiéry se muzikál dočkal 1. prosince roku 1968. Muzikálová premiéra proběhla pod názvem Promises, Promises v broadwayském Shubert Theatre s režisérem Robertem Moorem. V hlavních rolích získali Jerry Orbach (Chuck Bexter) a Jill O’Hara (Fran Kubeliková) cenu Tony. Hned po prvním broadwayském uvedení se mohl chlubit 1281 reprízami. I přes takový úspěch, získání ceny Drama Desk za vynikající muzikálovou hudbu, zůstal tento počin jediným Bacharachovým muzikálem. Následovalo dobytí West Endu v roce 1969. V roce 2010 se muzikál dočkal broadwayského revivalu a rozšíření o dvě písně opět z dílny Burta Bacharacha a Hal Davida.

Tehdy ještě československé premiéry se diváci dočkali v divadle Nová scéna, v Bratislavě, roku 1971. V roce 1972 se Sliby chyby objevily v Divadle Oldřicha Stibora v Olomouci, v roce 1973 v tehdejším Státním divadle v Brně.

21 Píseň I’ll Never Fall In Love Again/Navždy lásce sbohem dám, se objevuje ve druhém jednání. Je zpívána v duetu hlavními postavami, Chuckem a Fran. 22 KLUSÁK, Pavel. Burt Bacharach: Pár slabik navíc. In Program k sedmé inscenaci šedesáté deváté sezony 2013/2014: Sliby chyby. Brno: MdB, 2014, s. 74. 23 Koncem padesátých let byl americký zábavní průmysl velmi silný. Existovaly instituce produkující populární hity. Hudební vydavatelé zaměstnávali autory a textaře písní, kteří skládali hity. Ty se pak v případě úspěchu přidělily vhodnému zpěvákovi nebo zpěvačce. Takto fungovala mechanická výroba popových hitů až do nástupu autorské generace (například The Beatles, Bob Dylan a další).

Tento komediální muzikál s hořkým nádechem o lásce a kariéře měl v MdB svoji premiéru 15. března 2014, byl uveden na činoherní scéně, komornost scény mu slušela.24 Dočkal se pouhých 36 repríz. Překlad libreta uskutečnil Ivo T. Havlů již před padesáti lety. Překlad písňových textů provedl Jiří Josek. Režíroval ho, hudebního divadla zkušený, Stanislav Slovák s dramaturgem Janem Šotkovským. Skromná, funkční scéna vznikala pod dohledem Jaroslava Milfajta. Dobové kostýmy měly na starost Andrea Kučerová s Eliškou Ondráčkovou Lupačovou. Nápaditou choreografii nastudovala Hana Kratochvilová. Inscenace MdB, se jako jedna z mála, drží originálu z 60. let. Také jde o jedno z mála českých nastudování, kde se tvůrci odprošťují od částečného playbacku. Na rozdíl od originálního muzikálu z roku 1968 si MdB nechalo pro tento muzikál vytvořit vlastní text písně Jiřím Joskem na melodii hudby A House is not Home/Kéž byt je domovem zpěvačky Dionne Warwick z roku 1964, tuto původní verzi složilo právě duo Burt Bacharach, Hal David. Poprvé byla tato melodie zasazena do muzikálu Promises, Promises v roce 2010, při Broadwayském revivalu stejně jako další jejich píseň I say a little prayer/Když ráno vstávám od Arethy Franklin. Českým divákům je známá jako Proč mě nikdo nemá rád, kterou v roce 1969 převzala skupina Golden Kids (Helena Vondráčková, Marta Kubišová, Václav Neckář) nebo z roku 1998 od Ilony Csákové, obojí s textem Vladimíra Čorta.

Díky zkušenostem herců nemuselo dojít k vynechání některých písní pro jejich náročnost. Samozřejmostí, jak už to u MdB bývá, je živý orchestr, sbor a veškerý zpěv. Tohoto hudebního nastudování se opět chopil Karel Cón ve spolupráci s Emou Mikešovou. Po celou dobu představení doplňovaly v pozadí scénu tematické projekce newyorských budov. Tyto projekce vytvořili Dalibor Černák a Petr Hlouška.

V hlavních rolích mohli diváci vidět Lukáše Janotu (Chuck Bexter), Igora Ondříčka (J. D. Sheldrake), Martu Matějovou (Fran Kubeliková), Hanu Holišovou (Marge MacDougallová, alterovala Tereza Martinková), Ladislava Koláře (Dr. Dreyfuss), Miloslava Čížka (pan Dobitch), Jakuba Uličníka (pan Kirkeby), Karla Škarku (pan Eichelberger), Evelínu Studénkovou (Peggy Olsonová) a další. Obzvlášť je třeba vyzvednout všechny dámy pro jejich profesionální pěvecké výkony.

Postavy jsou chápány jako běžné charaktery, které nás zrcadlí. Jde o zobrazení každodenních typů s jejich dobrými i špatnými vlastnostmi – také sám autor tvrdí, že chtěl

24 MOŠA, Stanislav a Jan ŠOTKOVSKÝ. Městské divadlo Brno sezóna 2013/2014. Brno: MdB, 2014, s. 110.

22 psát především zábavné hry o skutečných lidech. Záleží na úhlu pohledu, pro mimo amerického diváka se mohou některé postavy jevit vzdáleně. Chuck Bexter je řadový úředník pojišťovací firmy. Je zamilovaný do dívky pracující ve firemní jídelně, Fran Kubelikové, která si ho vůbec nevšímá. Jeho kolegové pan Dobitch, pan Kirkeby a pan Eichelberger si k mileneckým hrátkám, do jisté doby, propůjčují jeho byt. J. D. Sheldrake je ředitelem pojišťovny, známý pro své poměry. Sekretářka Peggy Olsonová, také bývalá ředitelova milenka, prozradí Fran o ředitelově ženě a jeho mileneckých pletkách. Marge Mac Dougallová je opuštěná žena, kterou potká hlavní hrdina v baru, má ho posléze za „úchyla“.

4.2.2 Děj muzikálu

Děj se udává v 60. letech 20. století v New Yorku, v kancelářském prostředí velké pojišťovací firmy Consolidated Life a také v baru. Hlavní postava, nenápadný Chuck Bexter, potkává v baru nadřízeného, který ho žádá o propůjčení bytu na malou chvíli. Jeho mladému dámskému doprovodu se totiž z ničeho nic „udělá nevolno“ a záminka je na světě. Chuck propůjčuje byt i dalším svým nadřízeným k jejich mileneckým pletkám, a to s vidinou kariérního růstu. Jednoho dne si Bextera k sobě zavolá samotný ředitel. Ten mu nepřímo vysvětlí své úmysly a výměnnou za dva lístky na basketball si byt domluví na večer. Také Bexterovi pohrozí, aby prostory mohl využívat jako jediný z kolegů. Chuck pozve na basketbal svoji platonickou lásku Fran Kubelikovou, která ale nedorazí. Mezitím je právě v bytě s ředitelem. Na další den, nachází Chuck v bytě rozbitou pudřenku, kterou vrátí řediteli. Na vánočním večírku Fran osloví Sheldrakova sekretářka a vypráví jí o jeho milenkách. Sekretářka poté přichází o místo. Ten večer Chuck prezentuje svůj nový klobouk Fran. Ta pochopitelně není ve své kůži, nabídne mu k nahlédnutí pudřenku se zrcátkem – je rozbitá. Chuckovi vše dochází a vánoční večer stráví v baru, byt propůjčí opět řediteli. Ten Fran vysvětluje, proč se se svoji ženou teď nemůže rozvést. Když se nad ránem vrátí Bexter domů s Marge, žena, kterou potkal v baru, nachází Fran předávkovanou prášky na spaní. Jeho soused Dr. Dreyfuss, který má Chucka za „milovníka žen“, mu pomáhá ji zachránit. Chuck posílá Marge domů. Ta spatří spící Fran i doktora a zvolá: „Orgie - - Na Štědrej večer! Jakživa jsem nezažila něco tak nechutnýho.“, „To jsem mohla vědět. Jak jsi vešel do toho baru v tom hogofogo klobouku, hned jsem poznala, že jsi úchyl!“25 a zabouchne dveřmi. Dr.

25 Libreto se nachází v programu k sedmé inscenaci šedesáté deváté sezóny 2013/2014 - Sliby chyby, s. 145. 23

Dreyfuss vypumpuje Fran žaludek, ošetří ji, drží ji společně s Chuckem celou noc na nohou a k ránu ji uloží do postele. Případ si nechává pro sebe.

Právě v tuto chvíli by mohla většina diváků očekávat zamilovaný konec, kdy se Fran probudí, prozře a zůstane u svého zachránce Chucka. Režisér Billy Wilder, nás ale ještě tímto koncem nepotěší. A ani Neil Simon. Ten se držel filmové předlohy. Fran Kubeliková po svém uzdravení sice tráví krátký čas u Bextera, než se jí jedovaté látky dostanou z těla, stejně jako sebevražedné myšlenky, a hrají spolu pouze karty. Bexter je k ní natolik opatrný, že ji po hovoru s nezajímajícím se a lhostejným Sheldrakem tvrdí opak. Když přijde pan Dobitch k Bexterovi domů s milenkou žádající o azyl, uvidí v posteli Fran. Chuck ho vyvede. Chucka Bextera čeká slíbené povýšení, nová kancelář, klíčky od ředitelských toalet. Aby ukřivdění kolegové Chucka Bextera poškodili, zkontaktují Franina bratra. Ten přichází, odvádí Fran domů, vina za vše padá na Chucka. Sheldrake přichází o rodinu, kvůli propuštěné sekretářce, která se spojila s jeho ženou a vše o jeho záletech prozradila. Poté co Fran odvede její bratr z bytu pryč, dává se s Sheldrakem zpět dohromady. Vše je jakoby zažehnáno a ve starých kolejích. Chuck ale odmítne půjčit svůj byt na Silvestrovskou noc ředitel, vrací klíče, kancelář, opouští místo. Fran se to dozví, opouští milence a přichází k Chuckovi, společně dohrají rozehranou hru karet, a Chuck jí vyzná lásku.

4.2.6 Komparace s filmovou předlohou

Velkým rozdílem je pochopitelně hudební složka. Muzikál doprovází vlastní hudební čísla, jejichž texty souvisí s dějem, rozvíjí ho, ale neposouvají dál. Nese oproti filmové hudbě více prvky jazzu, je více rytmická ale drží se dobového znění (60. léta minulého století, kdy film vznikl). Úspěšný soundtrack pro film The Apartment vytvořil Adolph Deutsch. Ten ale převzal pro titulní píseň s názvem Promises, Promises hudbu původní s názvem Jealous Lover, 1949 od Charlese Williamse. Vydavatel souhlasil a píseň byla přepsána jako úvodní právě k filmu The Apartment. Úvodní instrumentální píseň muzikálu pracuje s podobným hudebním motivem, nezůstala ale stejná. Jde o dosti podobnou, ale značně rychlejší verzi.

Postavy vystupují stejné, jako ve filmové předloze. Hlavní hrdina Chuck Bexter, působí v muzikálu dojmem outsidera, zatímco ve filmovém provedení vystupuje sebejistěji. I přes své neopětované city k Fran Kubelikové je větším charakterem. V muzikálu plní funkci vypravěče, narušuje plynulý děj, vstupuje do něj a promlouvá k divákům. Fran Kubeliková, v muzikálu velmi chladná, je ve filmu přitom chápající žena, která sice city k Chuckovi neopětuje, ale jeví se mnohem více jako empatická a emotivní žena. Její sebevražedný počin je proto mnohem více chápatelný. V muzikálové verzi pracuje Fran v jídelně, přitom ta filmová je krásnou nedostupnou výtahářkou. U Dr. Dreyfusse je znatelný vývoj jeho sousedského vztahu k Chuckovi Bexterovi, kterého si ke konci i oblíbí. Muzikálový doktor Dreyuss na rozdíl od toho filmového není abstinentem, což lze zjistit při poslední scéně, kdy Chuckovi odpovídá na jeho nabídku lahve šampusu: „Chlastu máme dost. …“26 a společným přípitkem.

Místa děje se neliší. Muzikálové scény opisují téměř detailně ty filmové. Spád muzikálu je poměrně rychlý, i přes písňové vložky a promluvy hlavní postavy. Celkové vystoupení trvá tři hodiny, filmové provedení trvá hodiny dvě. Brněnský muzikál si propůjčil nápad na vzhled programu ‒ pohled na hlavní protagonisty přes klíčovou dírku (viz Obr. A) z přebalu Blu-Ray DVD (viz Obr. B), který vznikl jako speciální edice filmu The Apartment (1960). Na obálce divadelního programu pracoval Petr Hloušek, fotografii pořídili Jef a Tino Kratochvilovi. Obal s barevnou fotkou hlavních hrdinů, přitom černobílého filmu, u sběratelské edice Blu-Ray DVD, se setkal s vlnou kritiky. Při pohledu na obal se může zdát, že jde o pošetilou romantickou komedii. The Apartment/Byt Billyho Wildera takto ale rozhodně nevyznívá.

4.3 DUCH

4.3.1 Základní informace o muzikálu

Tento romantický muzikál, posouvá díky svým efektům hranice klasických inscenací. Vypráví příběh o neomezené lásce a díky využití světelné techniky, projekcí a zajímavých zvukových efektů dává divadlu nový rozměr. Vychází z amerického téměř kultovního filmu The Ghost/Duch, 1990, jehož režisérem je Jerry Zucker a scénáristou Bruce Joel Rubin, který

26 Libreto se nachází se v programu k sedmé inscenaci šedesáté deváté sezóny 2013/2014 - Sliby chyby, s. 170.

25 za něj byl oceněn Oscarem. Tento film vznikl v období ekonomické krize ve Spojených státech, přesto byl natolik ambiciózní, že měl k dispozici ve své době poměrně vysoký rozpočet (22 milionů dolarů). Film brzy pokryl náklady na svůj vznik a stal se nejlépe vydělávajícím snímkem roku, i přesto, že odborné kritiky snímek nadšeně nevítaly.27 V této kombinaci romantického příběhu a kriminální zápletky společně s komediálními prvky hráli hlavní roli Demi Moore (Molly Jensenová), Patrick Swayze (Sam Wheat), Tony Goldwyn (Carl Bruner) nebo Whoopi Goldberg (Oda Mae Brown), která získala ocenění za vedlejší roli. Už jen díky tomuto hvězdnému obsazení, měl film od začátku nárok na úspěch. Stejně jako u filmového scénáře, tak i u divadelního libreta je jeho tvůrcem scénárista a fotograf Bruce Joel Rubin. Ten je autorem mnoha dalších filmových scénářů například pro film Jakubův žebřík (1990), Drtivý dopad (1998), Myšák Stuart Little 2 (2002), Zakletý v čas (2009) a další. Právě film Duch, sklidil jeden z největší úspěchů z jeho tvorby, a to právě i díky hvězdnému obsazení. Rubin vytváří mystický nádech filmu, často pracuje se sci-fi prvky nebo metafyzičnem28. Muzikál The Ghost je jeho jedinou divadelní tvorbou. Pro vznik hudby a textu písní oslovil Davida A. Stewarda a Glena Ballarda. Oba dva vytváří úspěšné hity. Spojením této dvojice tedy vzniklo dílo nesmrtelné plné poutavých melodií, které oslovuje diváky po celém světě. Vystupovali společně v několika hudebních kapelách. Jedna z nejznámějších je Eurythmics se světoznámým albem Sweet Dreams (Are Made of This), 1983. David Steward se věnuje i úspěšné kariéře producenta. Podílel se na comebacku Arethy Franklin, na albech Micka Jaggera, Boba Dylana a dalších. Další z jeho muzikálů je Barbarella, 2004, podle filmu z roku 1968. Glen Ballard je také důležitou producentskou a skladatelskou osobností. Má na kontě filmové písně, Beowulf, 2007; Polární expres, 2004; Hannah Montana, 2006 a jiné. Je známý pro svoji spolupráci s Alanis Morissette, Michaelem Jacksonem, Paulou Abdul, Aerosmith, Shakirou, No Doubt, Christinou Aguilerou a mnohými dalšími. Díky zkušenostem těchto autorů v pop music, se podařilo vytvořit muzikál, který dokáže diváky po hudební stránce oslovit.

27 MICHKOVÁ, Helena. Duch a muzikály inspirované filmovou tvorbou. In Program ke druhé inscenaci sedmdesáté sezóny 2014/2015: Duch. Brno: MdB 2000, s. 27.

28 RUBIN, Bruce Joel. Bruce Joel Rubin biography [online]. [cit. 2018-05-03]. Dostupné z: .

Svoji světovou premiéru měl tento muzikál 28. března roku 2011 v Manchesteru, pod režií Matthew Warschuse, který je držitelem ceny Tony (2009, za režii hry Bůh masakru). V hlavních rolích Richard Fleeshman (Sam Wheat) a Caissie Levy (Molly Jensenová). Další slavnostní premiéry se v červenci téhož roku dočkali na West Endu v Picadilla Theatre. Toto představení během jednoho roku zaznamenalo přes 500 repríz a pět nominaci na cenu Laurence Oliviera.29 V hlavních rolích s Markem Evansem (Sam Wheat) a Siobhan Dillon (Molly Jensenová). Své broadwayské premiéry se diváci dočkali 23. dubna 2012 v Lunt- Fontanne Theatre, opět pod režií Matthewa Warchuse, obsazení herců bylo původní jako při Manchesterské premiéře. Broadwayské provedení bylo lehce pozměněné, došlo k přemístění některých písní, byla dopsána nová předehra a postava ducha v nemocnici byla vyškrtnuta úplně.30 Zde se dočkal 136 repríz a získal tři nominace na cenu Tony. Tento romantický muzikál se dočkal svých premiér například i v Holandsku, Austrálii, Itálii, Maďarsku nebo Jižní Korei.

Jeho česká premiéra je zároveň tou brněnskou v provedení MdB. Poprvé byl tento muzikál odehrán 18. října 2014 na hudební scéně, kde se zatím dočkal 90 repríz. Na tomto propracovaném muzikálovém kousku, spolupracovalo mnoho tvůrců. Režisérem je ředitel MdB, textař, a libretista Stanislav Moša. Opět se pracovalo s překladem, který provedl Jiří Josek. Dramaturgem představení je Klára Latzková, tvůrce propracované a náročné scény je Christoph Weyers. Ta byla doplněna o efektní scénické projekce, na kterých pracovali Petr Haloušek a Dalibor Černák. Speciální požadavky se kladou i na osvětlení, jehož režii má na starost David Kachlíř. Hudební nastudování provedli Dan Kalousek, Ema Mikešová a sbormistr Karel Škarka. Bezpochyby se divákům vryjí do paměti šílené obleky šarlatánek nebo tematické melírované obleky duší. Tyto propracované kostýmy vytvořila Hana Kratochvilová. Potřebné korepetice zpracovali Jan Dobiáš, Monika Jakubíčková a Jaroslava Michalíková.

V hlavních rolích mohou diváci vidět Svetlanu Janotovou (Molly Jensenová, alternuje Ivana Odehnalová, Lucie Bergerová), Dušana Vitázka (Sam Wheat, alternuje Aleš Slanina), Roberta Jíchu (Carl Bruner alternuje Ondřej Studénka), Markétu Sedláčkovou (Oda Mae

29 Viz Inscenace Duch [online]. [cit. 2018-05-01]. Dostupné z: < http://www.mdb.cz/inscenace/346-duch >. 30 LATZKOVÁ, Klára. Ghost The Musical. In Program ke druhé inscenaci sedmdesáté sezóny 2014/2015: Duch. Brno: MdB 2000, s. 16.

Brownová, alternuje Andrea Zelová), Stanislava Slováka (duch v metru, alternuje Igor Ondříček), Ladislava Koláře (duch v nemocnici, alternuje Milan Němec) a další.

Hlavní hrdinka Molly, je umělkyně a prožívá báječný vztah plný lásky s mladým a úspěšným newyorským bankovním pracovníkem Samem. Jejich společný přítel a Samův spolupracovník Carl, touží po bohatství a využívá nekalých počinů k jeho získání. Duch Sama se chce propojit se svojí lákou a vyhledá tedy bizarní postavu média, kterou je doposud pouhá šarlatánka Oda Mae Brownová.

4.3.2 Děj muzikálu

Sam a jeho přítelkyně Molly se stěhují do nového bytu v neproslulé části města – do Brooklynu. Tento byt se jejich společnému příteli Carlovi nezdá. Carl prahne po bohatství a luxusním bytě na Manhattanu, na který jen tak nevydělá. Nabízí Samovi v práci pomoc s podezřelými bankovními transakcemi. Molly stále bojuje se Samovým strachem vyznat jí lásku, když jdou společně večer z vernisáže domů, dojde k přepadení. Lupič se zbraní žádá po Samovi peněženku. Ten se ho snaží zpacifikovat a přitom je postřelen. Nyní nastává první možnost vidět na scéně velmi propracované efekty. Sam se stává duchem, běží za zlodějem a je sledován osvětlením, mezi tím je jeho ležící postřelené tělo nahrazeno dablérem. Záchranka přenáší tělo na nosítka a odváží do nemocnice. Poprvé ‒ pomocí laserových a kouřových efektů, duch Sama prochází ostatními postavami na pódiu.

V nemocnici se jeho duch setkává s duchem starého muže, který ho zasvěcuje do tajů jiného světa. Molly s pomocí Carla vyklízí přítelovi věci z jejich společného bytu. Odchází spolu ven a do bytu přichází Samův vrah a něco hledá, odchází ale s nepořízenou. Samův duch ho sleduje a setkává se v metru s další duší, která umí pohybovat věcmi. Přichází propracovaná scéna z metra s video projekcemi, zvukovými a světelnými efekty. Následuje vraha až k němu domů, dozví se, že násilník plánuje druhý den přijít do bytu znovu.

Samova duše bloudí městem, až narazí na šarlatánku Odu Mae Brownovou, která ho slyší. Snaží se ji přemluvit, aby s ním jela k Molly, kde by ji jejím prostřednictvím varoval. Druhý den, tedy přichází k Molly. Pomocí vzpomínek, které duše Sama šarlatánce našeptává, ji Molly pomalu začíná věřit a pozve ji domů. Ta ji varuje, že šlo o úkladnou vraždu, a že v tom hraje roli ještě někdo další. Molly se svěřuje Carlovi, chce jít na policii s vrahovou adresou. Carl jde za násilníkem, se kterým je spolčený. Sam vše sleduje a zjišťuje, že jde

Carlovi o hesla k bankovním účtům a o praní špinavých peněz. Vrah měl Sama pouze oloupit o peněženku s hesly, ale celé přepadení se zvrtlo ve vraždu.

Carl přichází do bytu k Molly, bere nenápadně potřebné kódy a řeší převod peněz. Molly sdílí informace o vraždě s Carlem, ten je šokován, ale nedá na sobě nic znát. Sam se pomalu naučí hýbat předměty s pomocí šíleného ducha v metru. Ochrání tak vědmu před vrahem. S její pomocí v bance zhatí plánovaný bankovní převod, který by Carlovi přinesl špinavé peníze. Sam varuje Carla, dává mu jasná znamení, že ovšem ví. Ten ale vyhrožuje, že pokud o peníze přijde, zabije Molly. Oda Mae Brownová získá šek s poskvrněnými penězi a Sam ji donutí ho věnovat klášteru. Přichází opět k Molly domů a přichází i Carl. Hledá šek s penězi. Výměnou za šek s penězi by nechal Molly žít. Ten, už je ale dávno pryč. Carl chce obě ženy zneškodnit a Sam se je snaží ochránit. Když se Carl vykloní z okna, aby obě prchající ženy zahlédl, probodne ho velký střep. Obě duše ‒Sam i Carl, stojí najednou tváří v tvář. Carlova duše je vtažena do podsvětí. Poté Molly Sama uslyší i uvidí. Ten, ji konečně vyzná lásku a odchází s klidem tam nahoru.

4.6.6 Komparace s filmovou předlohou

Celkové vyznění muzikálu a filmu je stejné. Ideově se nijak neliší. Divadelní provedení detailně sleduje dějovou strukturu, je velmi věrně podobné filmu, včetně nejznámější scény, kde se nachází pár za hrnčířským kruhem – v muzikálu je Molly objímána duchem, nikoli žijícím Samem. Ve srovnání pracuji s filmem v českém znění, z roku 1998.

Dvojice zkušených hudebních autorů, dokázala vytvořit řadu nezapomenutelných melodií, které podtrhují celý příběh. Tradiční melodie gospelu, vedle rapu či milostných písní a duetů spolu vytváří kontrasty dramatických a romantických scén. V souvislosti s tímto příběhem, se snad každému vybaví melodie písně Unchained melody, která nechybí jak ve filmové tak ani v jevištní podobě. Tato píseň, ale nevznikla původně pro film Duch, i když je s ním nyní nerozlučně spjatá. Poprvé zazněla v roce 1955 v krimi-dramatu Unchained režiséra Halla Bartletta. Už tehdy získala píseň nominaci na Oscara. Hudbu napsal Alex North, texty Hy Zaret. Píseň patří mezi nejnahrávanější ve 20. století a zaznamenána je více než v 500 verzích. Původně ji nazpíval Todd Duncan, proslavili ji až The Righteous Brothers v roce 1965, v jejichž verzi zaznívá i ve filmu. Nezapomenutelná je i ve verzi od Elvise Presleyho s názvem Oh My Love, 1977. V muzikálu zaznívá celkem čtyřikrát.

Unchained melody

„Whoa, my love My darling I’ve hungered for your touch A long, lonely time

And time goes by so slowly And time can do so much Are you still mine?“

Osoby se ve filmu nijak výrazně neliší. Vztah dvou hlavních zamilovaných hrdinů, jejich společný přítel Carl a komická postava šarlatánky vyznívají stejně. Děj se také udává v New Yorku.

Jak ve filmu, tak i v muzikále je možné vidět pohybující se předměty, herce vznášející se nad zemí nebo procházející zavřenými dveřmi. Ve filmovém světě diváka tyto efekty už nijak nepřekvapí. Zatímco na prknech divadla opravdu ohromují a poukazují na profesionálnost zvládnutí inscenace.

Filmové zpracování má trvání dvě hodiny, to divadelní dvě hodiny a čtyřicet pět minut.

4.4 ŽENY NA POKRAJI NERVOVÉHO ZHROUCENÍ

4.4.1 Základní informace o muzikálu

Předlohou tohoto muzikálu, je šílená španělská filmová komedie se stejnojmenným názvem Mujeres al borde de un ataque de nervois/Ženy na pokraji nervového zhroucení z roku 1988 režiséra Pedra Almódovara. S hereckým obsazením Carmen Maura (Pepa), Antonio Banderas (Carlos), Rossy de Palma (Candela) a další. Společně s režisérem a scénáristou filmu Pedrem Almódovarem, přepsal tuto komedii v roce 2010 do divadelní podoby libretista, americký spisovatel, televizní scénárista a producent Jeffrey Lane. Ten také napsal a produkoval několik úspěšných amerických seriálů (Lou Grant, 1977; Partners in Crime, 1984; The Murder of Mary Phagan, 1988; Ryan’s Hope, 1975 a další) a za svoji práci získal několik

30 ocenění (pět cen Emmy; cenu Writers Guild; Peabody Award; Golden Globe nebo Christopher Award). Jeffrey Lane společně s Davidem Yazbekem, který vytvořil pro tento muzikál hudební nastudování, včetně textů, tvoří skvělou dvojici, která se již podílela na muzikále z roku 2004 a to Dirty Rotten Scoundrels/Špinaví prohnilí lumpové, který byl nominován na cenu Grammy a obdržel deset nominací na cenu Tony. Premiéru odehrálo 3. března 2005 newyorské divadlo Imperial, kde inscenace dosáhla na 627 repríz. V Česku se tento jejich první společný muzikál dočkal své premiéry 25. února 2012 pod názvem Prodavači snů. Jako první ho odehrálo Divadlo J. K. Tyla v Plzni v režii Romana Meluzína, s obsazením Daniely Šinkorové (Christine Colgate), Jana Kříže (Freddy) nebo Jiřího Untermüllera (Lawrence). I tento divadelní kousek (Yazbekův v pořadí druhý broadwayský muzikál), vznikl podle stejnojmenné filmové předlohy režiséra Franka Oze z roku 1988, ve kterém vystupuje dvojice protikladných zlodějíčků, která je okolnostmi donucena spoluexistovat. Ženy na pokraji nervového zhroucení, jsou tedy v pořadí třetí (po Donaha! a Špinaví prohnilí lumpové) jeho muzikálovou transmutací. Původní inscenace vznikla stejně jako The Full Monty/Donaha! v Old Globe Theatre v San Diegu, ale s cestou na Broadway se tentokrát předem počítalo. Světová premiéra divadelní inscenace Women on the Verge of a Nervous Breakdown/Ženy na pokraji nervového zhroucení byla první, kterou si objednalo prestižní Lincolnovo centrum jevištního umění v New Yorku. Tato nezisková organizace je hybatelem amerického divadla stejně jako Public Theatre nebo Roundabout Theatre Company.

Premiéra tohoto vystoupení proběhla 4. listopadu 2010 v Belasco Theatre v New Yorku, které uvedlo celkem pouze 69 repríz. Hru režíroval Bartlett Sher, který patří mezi současnou špičku amerického divadla. Původně počítal s obsazením hereček jako je Salma Hayek nebo Jessice Biel. Nakonec role obsadili Patti LuPone (Lucía), která je legendární broadwayskou hvězdou, Sherie Rene Scott (Pepa), Laura Benanti (Candela), Brian Stokes Mitchell (Iván), Justin Guarini (Carlos) a Nikka Graff Lanzarone (Marissa). V roce 2011 byl muzikál nominován na tři ceny Tony. West End produkce se své premiéry dočkala 12. ledna 2015, ve výrazně pozměněné anglické verzi v divadle Playhouse Theatre v Londýně. Opět pod režií Barttletta Shera. Londýnská verze byla tedy přepracována, rozšířena o tři nové písně, jiné byly vypuštěny, děj poměrně zhustili, některé postavy vyškrtly a zredukovali instrumentaci. Hlavní role zde obsadily Tamsin Greig (Pepa) nebo Haydn Gwynne (Lucía),

31 obě byly nominovány v roce 2015 na cenu Laurence Oliviera za nejlepší herečku v muzikálové roli. 31

Česká premiéra byla uvedena 20. dubna 2016 v Západočeském divadle Cheb, v překladu a režii Zdeňka Bartoše. V hlavních rolích Vladimíra Vítová (Pepa), Jindřich Skopec (Iván), Radmila Urbanová (Lucía), Pavel Richta (Carlos), Karolína Jagerová (Marissa), Pavla Janišová (Candela). Svoji premiéru uvedlo 7. prosince 2017 i Divadlo Na Fidlovačce, také s překladem Zdeňka Bartoše, v režii Kateřiny Duškové. S obsazením Ivy Pazderkové (Pepa, alternovala Helena Karochová), Petra Strachy (Iván, alternoval Lukáš Vlček), Pavli Tomicové (Lucía), Lukáše Adama (Carlos), Vandy Chaloupkové (Marissa).

Zmíněná přeměněná londýnská verze této muzikálové komedie je k vidění právě v MdB, svoji premiéru měla 17. prosince 2017 na činoherní scéně. V současné době je inscenace stále uváděna a do května tohoto roku má být MdB uvedeno na 31 repríz. Byl použit překlad Zdeňka Bartoše z roku 2016. Režie se chopil opět Stanislav Slovák. Hudební nastudování provedl dirigent Karel Cón. Jednoduchou scénu měl na starosti Jaroslav Milfajt. Prosté rekvizity jako postel, gauč, stolek byly doplněny typickými obrazy španělského malíře Joana Miróna promítanými v pozadí. Také pestré kostýmy, které měla na starost Andrea Kučerová a Adéla Kučerová udržely amosféru. Choreografické nastudování, plné divokých tanečních výstupů v poměrně velkém počtu herců, skvěle připravil Michal Matěj. Dramaturgie se chopil Jan Šotkovský.

V hlavních rolích brněnské inscenace mohou diváci vidět Lucii Bergerovou (Pepa), Markétu Sedláčkovou (Lucía), Petra Štěpána (Iván), Sáru Milfajtovou (Candela, alternuje Andrea Zelová), Márii Lalkovou (Paulína), Dušana Vitázka (taxikář, alternuje Josef Hruškoci), Elišku Skálovou (Marissa), Jana Brožka (Carlos) a další.

Postavy jsou realistické. Pepa, je žena ve středním věku, která donedávna žila se svým milencem Ivánem, který ji z nenadání opustí. Iván je muž, který si rád užívá pozornosti žen. I když se na scéně objeví zřídka, celý příběh se prakticky točí kolem něj. Lucía je jeho bývalá žena, která strávila dvacet let v psychiatrickém zařízení, aby se dostala z jejich rozchodu. Mají spolu syna Carlose. Ten je zdánlivě šťastně zasnouben s Marissou. Feministická právnička Paulína, která pracuje pro Lucíu, pěstuje milenecký vztah právě s jejím manželem. Celým

31 VEJROVÁ, Michaela. David Yazbek a Jeffrey Lane (heslíčko). In Program ke čtvrté inscenaci sedmdesáté třetí sezóny 2017/2018: Ženy na pokraji nervového zhroucení. Brno: MdB 2017, s. 14.

32 dějem se také proplétá příběh nejlepší přítelkyně Pepy, modelky Candely. Ta se zaplete s teroristy. A v neposlední řadě je tu Pepina pobožná domovnice, dvojice policistů a opravář telefonu.

4.4.2 Děj muzikálu

Celý děj muzikálu se udává v srdci Madridu. O tom se diváci přesvědčí hned ze začátku, kdy je úvodní scéna zahájena tancem španělské matadorky (ta provází celým vystoupením a šikovně na sebe strhává pozornost při přesunu kulis) společně s písní vypravěče. Tím je taxikář, který divákům představí hlavní postavy, a poté provází společně s matadorkou celým příběhem. Vstupuje do děje po celé trvání vystoupení. Nebojí se sestoupit mimo jeviště mezi diváky. To dodává vystoupení na divokosti.

Pepu, ženu ve středním věku, opustí její milenec a dabingový kolega Iván pomocí zprávy na záznamníku. Ani nestihne zprávu vstřebat a zjistí, že zaspala do práce a má naspěch. Přesto, si zprávu ze záznamníku přehraje ještě několikrát. Začíná kolotoč.

Pepa se marně snaží setkat se s Ivánem, ale neustále se s ním míjí. Chce, aby ji vysvětlil jeho nečekané rozhodnutí. U sebe doma není, ze schránky mu čouhá pouze dopis od letecké společnosti o platnosti jeho brzkého letu pro dvě osoby. Chce mu zanechat vizitku se svojí adresou, v tom se vyřítí jeho žena Lucía. Vizitku jí vytrhává z ruky a sedá na taxík. Pepa ji sleduje a dozvídá se o Ivánově synovi Carlosovi. Pepina nejlepší kamarádka, modelka Candela, se snaží s Pepou, marně spojit. I ona se dostala do problémů se svým milencem, který je atentátník.

Pepa hledá po celém Madridu řešení vyskytlých problémů. Přichystá gazpacho s prášky na spaní, původně pro Ivána, aby nemohl odletět. Následně chce svůj, teď už zbytečně velký byt, ve kterém společně žili prodat přes realitní kancelář. Carlos s Marissou shodou náhod hledají byt k pronájmu a ocitají se na prohlídce toho Pepiného. Situace se zamotává dál. Marrisa vypije Pepino gazpacho a usíná. Carlos s Candelou v sobě najdou zalíbení. Společně nahlásí teroristický útok, o kterém se Candele, její milenec, atentátník svěřil.

Policisté dorazí do Pepina bytu zároveň s Lucíou, ta hledá Ivána, oni autora anonymního oznámení o teroristickém útoku. Celá situace se najednou vysvětlí. Iván má

33 odlétat společně s právničkou Paulínou. Candela s Carlosem a policisty vypijí Pepino gazpacho a také usínají.

Lucíi se podaří zabavit oběma policistům zbraně a jede směrem na letiště, aby Ivána zastřelila. Když dorazí, neváhá a střílí, v tu chvíli ji Pepa, která sedla do taxíku hned po ní, strhne a kulka postřelí teroristu. Lucía je prohlášena za národní hrdinku, Pepa konečně střetává Ivána a pochopí, že ji bude lépe samotné – ale ne tak docela, čeká s Ivánem dítě.

4.4.6 Komparace s filmovou předlohou

Celkové vyznění muzikálu a filmu je stejné. Ideově se nijak neliší. Divadelní provedení detailně sleduje dějovou strukturu filmu. Ve srovnání pracuji s filmem v českém znění, z roku 1990.

Osoby i jejich chování si v obou verzích odpovídají. Jeden z rozdílů mezi filmem a muzikálem, je fakt, že postava Pepy od samého začátku ví, že s Ivánem čeká dítě. V muzikálové verzi to zjistí až po obdržení výsledků testu lékaře. Libretista rozšířil postavu taxikáře. Ten energicky provádí diváky celým příběhem a vstupuje do děje: „O deset minut dříve. Co Pepa netuší“32. Nejen že má vlastní roli taxikáře a několikrát veze hlavní hrdinku městem, ale hned v úvodu první scény, diváky seznamuje s dějem a postavami (píseň Madrid is My Mama/Madrid, moje máma), podobně i v začátku druhého jednání. Celkově obohacuje muzikál o některé hudební vstupy. Při změnách scény vystupuje střídavě s postavou tančící matadorky. Tento prvek šikovně a tematicky udržuje spád děje, udržuje divákovu pozornost a zároveň pozornost odvádí od přeměny kulis. Vtiskl také představení tu pravou španělskou atmosféru.

Originální hudební nastudování k filmu vytvořil Bernando Bonezzi, jsou zde znát španělské rytmy flamenca, temperament prolínající se se střízlivými melodiemi. Pro filmový soundtrack použil například píseň Soy Infeliz, od známé mexické zpěvačky Loly Beltrán. Dále píseň Puro teatro, 1969 od jedné z nejlépe španělsky zpívajících zpěvaček své doby, zpěvačky La Lupe. Také ve filmu zazněly skladby Scherezade, 1988 a Capricho Espanol, 1987 od ruského skladatele Nikolaie Rimsky-Korsakova. David Yazbek ovšem vytvořil kompletně novou hudbu, která společně s Lanovým střihovým stylem udržuje tempo celého

32 Libreto se bohužel nenachází v programu inscenace kvůli autorským právům. Tato část textu pochází z druhého jednání. 34 příběhu. Divák jakoby se ocital ve španělském prostředí. Jsou to živé rytmy flamenca, kterými prorůstají jazz-rockové názvuky.

Madrid, moje máma

- Madrid – moje máma mléko mě živí, co ti denně z prsu prýští. Chceš smích nebo drama? Všeho jsou mraky, slzy ve slunci se blyští

Udávej směr vždy tam, kde zuří hurikán. Epicentrum toho města znám, v něm se jásá i naříká. Večer jsem celej nadranc, mrtvej tvor, pak další ráno ožívám, v tom je ten fór ten fór ten fór. -

Muzikál může na první pohled působit chaoticky. Rozdíl mezi divadelním a filmovým pojetím je znatelný zejména v důvěryhodnosti sletu všech událostí. Ve filmu neočekávané události plynou a dějí se téměř přirozeně. Velký slet všech nepravděpodobných událostí je Almodóvárem znázorněn s lehkostí a působí nahodile. Pochopitelně má filmová podoba kratší dobu trvání, devadesát minut. Ta divadelní trvá včetně přestávky dvě a půl hodiny. Libretista Jeffrey Lane má typický televizní střihový styl, kterým je napsáno i libreto tohoto představení. Díky tomu je ve spojení s hudbou dění na jevišti neustále udržováno ve vysokém tempu. Viz ukázka z prvního dějství.:

CRISTINA Jdeš pozdě.

PEPA Já vím, já vím, já vím.

CRISTINA Dost pozdě.

PEPA Já vím. (Chce jít dál) Musím si rychle promluvit s Ivánem, než –

CRISTINA Je pryč.

PEPA Aha… No… Aha…

CRISTINA Ani se neptej.

PEPA Myslela jsem, že počká.

CRISTINA Čekal.

6. Závěr

Účelem této práce bylo analyticky zpracovat čtyři úspěšné inscenace Městského divadla Brno. Jejichž divadelní provedení velmi věrně sleduje dějovou strukturu filmu a jsou i přímo některými scénami z předlohy shodné (například výtahová scéna nebo scéna za hrnčířským kruhem v muzikálu Duch).

V první části práce velmi zestručněně vysvětlila problematiku muzikálu. Věnovala se jeho vzniku následně jeho dnešní estetice, která bývá často podrobována kritice právě pro přebírání témat, motivů a často i celých příběhu. Krátce popisuje muzikál a jeho rozmach v České republice a v Městském divadle, kde se hudební tituly začaly uvádět s pravidelností od šedesátých let. Dále první část práce popisuje světový muzikál na prknech Městského divadla Brno, kterému se po revoluci v devadesátých letech otevřely nové možnosti a je nyní velmi žádaný. Díky složitým licenčním podmínkám, které divadlo pro uvedení těchto inscenací musí splňovat, se divákům dostává kvalitních a propracovaných divadelně tanečních a hudebních kusů. A to také díky kvalifikovanému divadelnímu hereckému souboru, který je v dnešních letech tvořen z velké části absolventy muzikálového herectví JAMU, ten je jediným vysokoškolským oborem svého druhu v České republice. Dále díky stálému orchestru tvořenému z kvalifikovaných muzikantů, kteří doprovází každé představení, a tím se většina divadel podobného druhu pyšnit nemůže.

Ve druhé části práce analyticky rozebírá jednotlivá představení, která vznikla současným populárním způsobem „screen-to-stage“, tzn. původní úspěšná filmová adaptace je přepsána do divadelní podoby, rozšířena o kompletně nové hudební vstupy nebo častokrát s ponechanými autentickými písněmi či melodiemi (jako například Unchained melody v muzikálu Duch), nebo jsou rozšířeny o již známé hity (například v muzikálu Sliby chyby, kde vznikl nový text k chronicky známé písni I say a little prayer/Když ráno vstávám, českým divákům známá jako Proč mě nikdo nemá rád). U muzikálů tohoto typu se navrací ve větší míře mluvené dialogy, ty jsou nutné pro dějový spád. Navazují na ně písně, které stojí rovnoměrně s nimi a umocňují celkový dojem vystoupení. Udávají příběhu také rytmus.

Všechny čtyři vybrané a analyzované muzikály spojuje stejný motiv – láska. U muzikálů Donaha!, Sliby chyby i Duch je to právě láska a kariéra. Prostředí děje je také často ponecháno nebo dochází jen k mírným změnám (muzikál Donaha! se udává namísto anglického města Sheffield v americkém Buffalu, industriální prostředí se ale nemění, a tak je celkové vyznění shodné s předlohou). Všechny z uvedených inscenací mísí komediální prvky s vážným tématem (Donaha! – ztráta práce, existenciální problémy; Sliby chyby – nešťastná láska, pokus o sebevraždu; Duch – vražda, kriminální zápletka; Ženy na pokraji nervového zhroucení – nešťastná láska, pokus o vraždu). Po těchto muzikálech sáhl režisér Stanislav Slovák společně s dramaturgem Janem Šotkovským. Pouze muzikál Duch byl režírován Stanislavem Mošou s dramaturgií Kláry Latzkové. Duch byl také jako jediný uveden na hudební scéně, z důvodů své technické náročnosti na provedení a kvůli velikosti scény. Ostatní muzikály byly nebo jsou uváděny na scéně činoherní.

Na brněnskou divadelní scénu je bezpochyby upíráno mnohem více pozornosti než dřív. Publikace si MdB tvoří převážně samo. Jedná se o různé výroční brožury nebo bohaté programy k jednotlivým inscenacím. Z této literatury práce vychází zejména ve své druhé části. O odbornou literaturu se opírá v části první.

Jak bylo avizováno v úvodu, dnešní přebírání témat je velmi aktuální záležitostí, proto se někteří kritici mohou obávat o budoucí kvalitu tohoto žánru. Jak bylo zmíněno, přebírání jednotlivých témat, motivů nebo jako v tomto případě celých příběhů doprovází veškerou tvorbu od samých začátků. Ať už se jedná o knižní, divadelní nebo filmovou a televizní předlohu, která se začala vyskytovat od 50. let dále, nelze říci, že se jedná o úpadek v této oblasti. A to protože často tak vznikají díla aktuálnější, sdílnější a jejich potenciál na úspěch

37 je více využit. Častokrát dochází ke zdokonalení a tyto inscenace se setkávají s oboustranným úspěchem – jak z řad diváků a kritiků tak i producentů.

7. Resumé

Tato práce vznikla za účelem dokumentace a analytického přiblížení čtyř titulů, divadelně hudebních inscenací, které vznikly z filmové předlohy. Tyto tituly jsou nebo byly hojně uváděny brněnským souborem na scéně Městského divadla Brno. Brněnským premiérám těchto vybraných „screen-to-stage“ titulů, předcházely ty světové a dobytí broadwayské scény. Nejde o kompletní výčet muzikálů. Zvláštní pozornost je v první části práce věnována neustále se proměňujícímu žánru muzikálu a jeho současné estetice. Muzikál je v nynější době velmi populární, obzvlášť pak v provedení činoherní a hudební scény MdB.

8. Summary

The purpose of this work is to document and to bring analytic research of four musical titles, which are based on movies. These musicals were presented or still are presented by Brno City Theatre. These titles have also met with success on Broadway scenes which have great significance. In first part of the work is special attention paid to genre of musical, which is constantly changing and also special attention is paid to contemporary musical aesthethics. Nowadays musicals are very popular form of theatre, especially with Brno dramatic theatre company.

9. Prameny a literatura

1. OSOLSOBĚ, Ivo. Divadlo, které mluví, zpívá a tančí. Praha: Supraphon, 1974.

2. OSOLSOBĚ, Ivo. Muzikál je, když.... Praha: Supraphon, 1967.

3. SCHMIDT-JOOS, Siegfried. Muzikál. Bratislava: Supraphon, 1968.

4. HOGGARDOVÁ, Pavlína. Muzikál na prahu tisíciletí. Brno: Retypo, 2000, ISBN 80- 902925-0-X.

5. BAUER, Jan. Muzikálový triumf: slavná éra muzikálu na českých scénách. Praha: Brána, 1999, s. 97. ISBN 80-7243-047-5.

6. PROSTĚJOVSKÝ, Michal. Muzikál expres: Malý průvodce velkým muzikálem. Brno: Větrné mlýny, 2008. ISBN 978-80-86907-49-9.

7. MOŠA, Stanislav a Jan ŠOTKOVSKÝ. Městské divadlo Brno sezóna 2013/2014. Brno: MdB, 2014.

8. MOŠA, Stanislav a Klára LATZKOVÁ. Městské divadlo Brno: 10 let hudební scény. Brno: MdB, 2014.

9. MICHKOVÁ, Helena. Duch a muzikály inspirované filmovou tvorbou. In Program ke druhé inscenaci sedmdesáté sezóny 2014/2015: Duch. Brno: MdB 2000.

10. FRIDRICHOVSKÝ, Patrick. David Yazbek, muž na pokraji. In Program k deváté inscenaci šedesáté osmé sezóny 2012/2013: Donaha!. Brno: MdB 2013

11. KLUSÁK, Pavel. Burt Bacharach: Pár slabik navíc. In Program k sedmé inscenaci šedesáté deváté sezony 2013/2014: Sliby chyby. Brno: MdB, 2014.

12. POLOCHOVÁ, Markéta. Neil Simon – král amerických komiků (?). In Program k sedmé inscenaci šedesáté deváté sezony 2013/2014: Sliby chyby. Brno: MdB, 2014.

13. VEJROVÁ, Michaela. David Yazbek a Jeffrey Lane (heslíčko). In Program ke čtvrté inscenaci sedmdesáté třetí sezóny 2017/2018: Ženy na pokraji nervového zhroucení. Brno: MdB 2017.

14. JAKEŠ, Petr. Muzikál v Brně se zaměřením na Městské divadlo Brno. Brno, 2010. Magisterská diplomová práce. Masarykova univerzita.

15. ŠPULKOVÁ, Jana. Muzikál je, když... po čtyřiceti letech. Brno, 2009. Bakalářská práce. Masarykova univerzita.

16. PÍŠKOVÁ, Monika. Muzikálová scéna Městského divadla Brno. Brno, 2008. Bakalářská práce. Masarykova univerzita.

17. RUBIN, Bruce Joel. Bruce Joel Rubin biography [online]. [cit. 2018-05-03]. Dostupné z: .

18. YAZBEK, David. Bio - David Yazbek [online]. [cit. 2018-05-03]. Dostupné z: .

19. Tony Awards [online]. [cit. 2018-05-03]. Dostupné z: .

20. Inscenace Duch [online]. [cit. 2018-05-01]. Dostupné z: .

21. Inscenace Donaha! [online]. [cit. 2018-05-01]. Dostupné z: .

22. Inscenace Sliby chyby [online]. [cit. 2018-05-03]. Dostupné z: .

23. Inscenace Ženy na pokraji nervového zhroucení [online]. [cit. 2018-05-03]. Dostupné z: .

24. Hudební scéna [online]. [cit. 2018-05-01]. Dostupné z: ˂http://www.mdb.cz/hudebni- scena˃.

10. Obrazové přílohy

Obr. A

Obr. A Titulní strana programu k sedmé inscenaci šedesáté deváté sezóny 2013/2014: Sliby chyby, Brno 2014. Zdroj: Městské divadlo Brno.

Obr. B

Obr. B THE APARTMENT (Mirisch 1960) MGM/Fox Home Video [online]. In: [cit. 2018-05- 02]. Dostupné z: