Technická univerzita v Liberci

FAKULTA P ŘÍRODOV ĚDN Ě-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ

Katedra: Tělesné výchovy

Studijní program: Učitelství pro 2. stupe ň základních škol

Studijní obor (kombinace): Tělesná výchova-Německý jazyk

Nespecifická p říprava krasobruslařů (5-14 let) v přípravném období

Nonspecific preparation of figure skaters (5-14 years of age) during preparation period

Diplomová práce: 10–FP–KTV–245

Podpis: Autor: Kristýna Šr ůtková

Adresa:

Horní Kope čná 872 460 06, Liberec 06

Vedoucí práce: Mgr. Ji ří K říž

Po čet

stran graf ů obrázk ů tabulek pramen ů příloh

136 0 8 5 49 4

V Liberci dne: 7. prosince 2010

Zadání práce

Prohlášení:

Byla jsem seznámena s tím, že na mou diplomovou práci se pln ě vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.

Beru na v ědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnit řní pot řebu TUL.

Diplomovou práci jsem vypracovala samostatn ě s použitím uvedené literatury a na základ ě konzultací s vedoucím diplomové práce a konzultantem.

V Liberci dne: 7. prosince 2010 Kristýna Šr ůtková

Děkuji panu Mgr. Ji římu K řížovi za cenné rady, vst řícné a odborné vedení p ři zpracování diplomové práce.

Anotace práce

Hlavním cílem diplomová práce Nespecifická p říprava krasobrusla řů (5-14 let) v přípravném období bylo vytvo ření modelu nespecifické p řípravy krasobrusla řů v mladším a starším školním věku. Nespecifická p říprava je orientována na p řípravné období a mimo ledovou plochu. Záv ěre čná kapitola vymezuje význam nespecifické p řípravy v tréninku krasobrusla ře a obsahuje model nespecifické přípravy krasobrusla řů v přípravném období. Práce zahrnuje rozvoj všech pohybových schopností krasobrusla ře. Vlastní model nespecifické p řípravy byl vytvo řen na základ ě nashromážd ěných poznatk ů z odborné literatury a dlouholeté praxe v tomto sportovním odv ětví.

Klí čová slova krasobruslení, nespecifická p říprava, sportovní p říprava, pohybové schopnosti, věkové zvláštnosti, suchá p říprava

Annotation

The “Non-specific training of Figure Skaters (5-14 years) in the Preparatory Period” diploma thesis’ goal was to create a model of the non- specific training of figure skaters of a younger and older school age. The non- specific training focuses on the preparatory period and off the ice workout. Final chapter defines importance of the non-specific training for a figure skater’s training and includes a model of a non-specific training of figure skaters in the preparatory period. The thesis covers development of all figure skater’s motion skills. The non-specific training model was created on the basis of knowledge taken from specialized literature and long-time practice in this sports branch.

Keywords Figure skating, non-specific training, sports workout, motion skills, age-related specificity, dry preparation

Annotation

Die Diplomarbeit Unspezifische Vorbereitung der Eiskunstläufer (5-14 Jahre) in der Vorbereitungsphase setzt sich den Ziel die Erstellung eines Models einer unspezifischen Vorbereitung der Eiskunstläufer in jüngerer und älterer Schulzeit. Die unspezifische Vorbereitung orientiert sich auf die Vorbereitungsphase und außerhalb der Eishalle. Das Abschlusskapitel definiert die Bedeutung der unspezifischen Vorbereitung im Eiskunstlauftraining und umfasst das Model der unspezifischen Vorbereitung von Eiskunstläufern in der Vorbereitungsphase. Diese Arbeit beinhaltet die Entwicklung aller Bewegungsfähigkeiten eines Eiskunstläufers. Der eigentliche Model der unspezifischen Vorbereitung wurde erstellt anhand der gewonnenen Erkenntnisse auf der Fachliteratur und der gesammelten Erfahrungen aus der langjährigen Praxis in diesem Gebiet.

Schlüsselwörter Eiskunstlaufen, unspezifische Vorbereitung, Sporttraining, Bewegungsfähigkeiten, Besonderheiten des Alters, off-ice Vorbereitung

Obsah

1 Cíl ...... 1

2 Krasobruslení ...... 2

2.1 Charakteristika ...... 2

2.2 Historie ...... 4

2.3 Výb ěr z pravidel krasobruslení ...... 8

2.4 Technika bruslení ...... 12

3 Věkové zvláštnosti d ětí a mládeže ...... 15

3.1 Období vývoje a jejich charakteristika ...... 17

3.1.1 Předškolní v ěk (3-6, 7 let)...... 17

3.1.2 Prepubescence (6-11 let) ...... 18

3.1.3 Pubescence (11-15 let) ...... 20

3.2 Senzitivní období pohybových schopností ...... 22

4 Pohybový výkon: motorická a sportovní výkonnost ...... 27

4.1 Pohybový výkon, sportovní výkon ...... 27

4.2 Motorická výkonnost...... 29

4.3 Sportovní výkonnost ...... 30

4.4 Tělesná zdatnost ...... 31

5 Sportovní trénink v krasobruslení ...... 33

5.1 Cíle a úkoly sportovního tréninku ...... 33

5.2 Periodizace sportovního tréninku v krasobruslení ...... 34

5.3 Zvláštnosti tréninku d ětí ...... 38

5.4 Krasobrusla řská tréninková jednotka ...... 39

5.4.1 Organiza ční formy krasobrusla řské jednotky ...... 42

5.4.2 Zásady organizace krasobrusla řské tréninkové jednotky ...... 43

5.5 Trenér ...... 44

6 Sportovní p říprava krasobrusla řů ...... 46

6.1 Charakteristika ...... 46

6.2 Zásady sportovní p řípravy ...... 46

6.3 Etapy sportovní p řípravy d ětí a mládeže ...... 48

6.4 Kondi ční p říprava ...... 51

6.5 Technická p říprava ...... 53

6.6 Psychologická p říprava ...... 54

7 Nespecifická p říprava ...... 57

7.1 Rozvoj pohybových schopností v rámci nespecifické p řípravy ...... 59

7.1.1 Rozvoj rychlosti krasobrusla ře ...... 60

7.1.2 Rozvoj silových schopností krasobrusla ře ...... 66

7.1.3 Rozvoj vytrvalostních schopností krasobrusla ře ...... 71

7.1.4 Rozvoj pohybové koordinace krasobrusla ře ...... 77

7.1.5 Pohyblivost krasobrusla ře a její ovliv ňování ...... 82

8 Záv ěr ...... 117

Použitá literatura ...... 119

Seznam p říloh ...... 124

Příloha č. 1: Krasobrusla řská abeceda skok ů ...... 125

Příloha č. 2: Vyzbroj a výstroj ...... 127

Příloha č. 3: 10 nejúsp ěšn ějších olympionik ů v krasobrusla řském sv ětě ...... 128

Příloha č. 4: Významní čeští krasobrusla ři ...... 129

Úvod

Krasobruslení je specifický druh sportu, který již v samotném názvu charakterizuje své dv ě nejd ůležit ější složky. Jedná se o krásu a o bruslení. Důraz je kladen nejen na um ělecké ztvárn ění, ale také na technickou a sportovní stránku. Krasobruslení pat ří bez pochyby k nejkrásn ějším sportovním disciplínám. Na druhou stranu však pat ří k nejnáro čnějším, nebo ť se vyzna čuje vysokou mírou všestrannosti. B ěhem své jízdy musí krasobrusla ř p ředvést svoji fyzickou, technickou a psychickou zdatnost, cit pro hudbu a v neposlední řad ě zanechat um ělecký dojem. Výjime čnost tohoto sportu spo čívá v dokonalém zvládnutí náro čných prvk ů s dokonalým zvládnutím um ěleckého projevu (tzv. interpretace) v jedné jízd ě. V České Republice má krasobruslení dlouhou tradici a pat ří k oblíbeným sportovním odv ětvím. O tom sv ědčí mnoho cenných medailí, získaných českými krasobrusla ři. Tu nejcenn ější získal v roce 1972 Ondrej Nepela na Olympijských hrách v Saporru. V sou časné dob ě má český krasobrusla řský sv ět dva výborné reprezentanty v mužské kategorii, kteří pat ří mezi sv ětovou špi čku. To prokázal Tomáš Verner na Mistrovství Evropy v roce 2008 svým vít ězstvím a Michal B řezina svým skv ělým výkonem na Olympijských hrách ve Vancouver v roce 2010 a čtvrtým místem na Mistrovství sv ěta stejného roku. Bohužel na tyto úsp ěchy nenavázal nikdo z ostatních kategorií, v kterých výkonnost krasobrusla řů stagnuje. Na krasobrusla ře jsou vyvíjeny stále v ětší nároky, jako tomu je také u jiných sport ů. Neustále se zlepšuje technika závodník ů, prodlužuje se krátký a volný program, zvyšuje se po čet rotací ve skoku, tréninkových jednotek, což vede k zvýšení celkové zát ěže. Následkem je rostoucí význam suché nespecifické přípravy, která neodmysliteln ě pat ří do tréninkové jednotky krasobrusla ře. Práv ě nespecifická p říprava slouží jako prevence p řed možným zran ěním, nese tedy zdravotní význam. Dále vede k zdokonalení držení t ěla, k zlepšení rotací p ři skocích, posiluje a zpev ňuje celé t ělo a výrazn ě ovliv ňuje vytrvalostní schopnosti. P řispívá tedy k zlepšení celkové výkonnosti

krasobrusla ře. Každý trenér by m ěl této části p řípravy v ěnovat zvláštní pozornost. Hlavním impulsem pro vypracování této práce bylo zlepšení výkonnosti vlastních sv ěř enc ů a vytvo ření efektivního tréninkového procesu mimo ledovou plochu během letních m ěsíc ů. Tento metodický materiál dále umož ňuje samostatný trénink krasobrusla řů (pozn. po odborném zaškolení sv ěř ence). Dalším impulsem pro zpracování tohoto tématu byla absence publikací podobného tématu.

1 Cíl

Hlavním cílem diplomové práce je vytvo ření komplexního modelu možné nespecifické p řípravy krasobrusla řů (5-14 let) v přípravném období. Práce podává p řehled o možnostech rozvoje všech pohybových schopností krasobrusla ře mimo ledovou plochu v přípravném období a vymezuje význam nespecifické p řípravy krasobrusla ře, jakož to neodmyslitelné sou části tréninkové p řípravy krasobrusla ře.

Díl čí úkoly práce:

1. Charakterizovat krasobruslení z hlediska historie, techniky, pravidel, vybavení. 2. Dále se zabývat věkovými zvláštnostmi sportovce p ředškolního, mladšího a staršího školního v ěku se zam ěř ením na krasobruslení. 3. Zanalyzovat systém, stavbu, strukturu, cíle a úkoly krasobrusla řského tréninku. 4. Charakterizovat sportovní p řípravu kondi ční, technickou a psychologickou v rámci krasobruslení. 5. Vytvo řit možný model nespecifické přípravy krasobrusla řů s ohledem na rozvoj všech pohybových schopností.

1

2 Krasobruslení

2.1 Charakteristika

Krasobruslení pat ří k velmi specifickým sportovním odv ětvím. Jedná se o druh esteticko-koordina čního sportu. Krasobruslení řadíme k zimním sport ům. D ůraz je kladen p ředevším na um ělecké ztvárn ění piruet, skok ů a krok ů. Jedná se o sport, který vyžaduje od sportovc ů vysokou úrove ň všestrannosti. Jednotlivé pohyby jsou spojovány do vyšších celk ů a sestav, které jsou doprovázeny hudbou. Význam v tréninku krasobrusla řů mají tv ůrčí a interpreta ční schopnosti, cit pro rytmus apod. D ůležitým prvkem je také výrazná koordina ční schopnost. Krasobruslení klade vysoké nároky na motoriku, které se projevují v p řesn ě zvládnutých dovednostech. To vyžaduje dlouhou dobu u čení. Z toho vyplývá i požadavek na rozvoj volních vlastností v příprav ě (Peri č, 2004). Bruslení a s ním spojené krasobruslení je dle Barton ě a Havránkové (1984) jedním z nejzdrav ějších sport ů, který p řízniv ě p ůsobí na funk ční zdatnost organismu (nap ř. zvyšuje krevní ob ěh a vitální kapacitu plic apod.), formuje volní vlastnosti dít ěte a vytvá ří nové pohybové návyky. Nap říklad neustále vyžadované správné držení t ěla se za čne stávat návykem, a to se p řízniv ě uplatní v celém život ě jedince. Pohyb na led ě pod odborným vedením posiluje celý pohybový aparát, vede dále také k získání prostorové orientace, speciální rychlosti, celkové obratnosti a pomáhá p ěstovat rovnováhu. Velký výchovný význam krasobruslení spo čívá v tom, že rozvíjí nejen tělesné vlastnosti, ale sou časn ě i vlastnosti psychické, jelikož jsou na krasobrusla ře kladeny vysoké nároky na disciplinovanost, píli, houževnatost apod. ( Dědi č, 1972). Krasobrusla ři se utkávají v sout ěžích na národní a mezinárodní úrovni, jako jsou nap ř. Mistrovství Evropy, Mistrovství sv ěta, Národní mistrovství, Mistrovství čty ř kontinent ů, Grad-Prix v krasobruslení aj. Krasobruslení je také jednou z oficiálních disciplín Zimních olympijských her. Mnoho krasobrusla řů

2

působí po skon čení své amatérské závodní kariéry jako trené ři, nebo vystupují v r ůzných ledních revue. Vyzna čují se spíše menší výškou (muži pod 180 cm, ženy pod 170 cm) a štíhlým keto-mezomorfním somatotypem. Menší postava umož ňuje nižší těžišt ě a spolu s nízkou váhou t ěla zajistí stabilitu. Krasobrusla ři vykazují nadpr ůměrnou sílu a výbušnost dolních kon četin, které jsou rozhodující pro dostate čně vysoký skok (Grasgruber; Cacek, 2008). Rozdíl somatotypu nalezneme dle Monsmy a Maliny (2005) i mezi jednotlivými krasobrusla řskými disciplínami (viz. Tabulka 1). P ři jejich studii bylo zjišt ěno, že závodnice v kategorii jednotlivc ů jsou znateln ě vyšší, t ěžší, podsadit ější a celkov ě robustn ější než jsou závodnice v kategoriích tanc ů na led ě či sportovních dvojic. D ůvodem je nutná nízká t ělesná váha pro akrobatické prvky v párovém bruslení. Dále bylo zjišt ěno, že krasobrusla řky jsou celkov ě menší a leh čí než testované ženy b ěžné populace ve stejném v ěku. Rozdíl je také mezi závodnicemi s vyšší a nižší výkonností. Výkonnostn ě lepší závodnice jsou leh čí, menší, štíhlejší a jejich tělesné obvody jsou menší.

SOU ČET 6 VĚK VÝŠKA HMOTNOST BMI ŘAS (mm) JEDNOTLIVCI 15,6 158,5 51,4 20,1 58,7 TANEC NA 16,8 157,8 47,6 19,0 51,8 LED Ě SPORTOVNÍ 16,1 154,1 45,2 19,0 48,5 DVOJICE Tabulka 1: Antropomotorické charakteristiky amerických a kanadských krasobrusla řek národní úrovn ě1

1Monsma E. V., Malina R. M. Anthropometry and somatotype of competiteve female figure skaters 11-22 years. Journal of Sports Medicine and Physical Fitness, 4/2005, s. 491-500

3

2.2 Historie

Bruslení se používalo pravd ěpodobn ě již p řed n ěkolika tisíci lety jako zp ůsob dopravy za lovem zv ěř e. O tom sv ědčí nálezy na území Skandinávie, Anglie, Ruska, N ěmecka atd. (Hrázská, 2006). První prehistorické brusle byly dle Barton ě a Havránkové (1984) zhotoveny z holenních kostí koní nebo sob ů. Skluzná plocha byla vybroušená a nat řená tukem pro lepší skluz. Pohyb vp řed byl pravd ěpodobn ě možný za pomoci ošt ěpu nebo dvou palic s hrotem, podobn ě jako v sou časnosti p ři b ěhu na lyžích. P řibližn ě od 4. st. př. n. l. za čala díky Kelt ům nová epocha bruslení. Asi z roku 1300 se dochovaly první holandské brusle. Do d řev ěné základny byl zapušt ěn úzký, rovný železný n ůž s hranou a tím se staly odrazové palice zbyte čnými. Práv ě Holan ďané za čali jako první používat brusle nejen jako dopravní prost ředek, ale i pro zábavu. Angli čané okolo roku 1500 vytvo řili na kovovém noži malé zak řivení, které umož ňovalo oblouky r ůzného polom ěru. Tak se tedy zrodily základy krasobruslení. Bruslení se prosadilo nejd říve v šlechtických kruzích. Oblíbenost bruslení byla vyobrazena také na významných dílech Breughela nebo Rembrandta. V roce 1610 byl dokonce na dvo ře Rudofla II. uspo řádán velký karneval na led ě. Bruslilo hlavn ě na zamrzlých řekách a jezerech. J. A. Komenský řadil bruslení spole čně s plavání mezi hry životu nebezpe čné a ned ůstojné. Bruslilo se nap ř. i na dvo ře Ludvíka XVII. K významným osobnostem, které m ěli bruslení v oblib ě, pat řil nap ř. také Casanova, n ěme čtí básníci J. W. Goethe či F. Schiller. Anglická královna Viktorie m ěla údajn ě poznat svého budoucího chot ě prince Alberta práv ě p ři spole čných vyjíž ďkách na bruslích. V roce 1744 byl založen první brusla řský klub ve m ěst ě Edinburgh. P řijímací zkouška do klubu se skládala z p ředvedení kruh ů na pravé i levé noze a p řesko čit jeden, dva až t ři na sebe postavené cylindry. Rozvíjela se také stále více literatura. Jako první studie o krasobruslení je považována kniha „A Treatise on Skating“ (Pojednání o bruslení). Byla vydána v roce 1772 d ůstojníkem Robertem Johnsem. Popisuje jednotlivé brusla řské prvky – oblouky, trojky, vlnovky. V roce 1838 byla v Petrohrad ě vydána knížka pod názvem „Zimní zábavy a 4

um ění jezdit figury na bruslích“. Postupn ě se na britských ostrovech za čala formovat brusla řská škola, která m ěla ve sv ětě po n ěkolik generací vedoucí postavení. Díky tomu se Velká Británie stala kolébkou krasobruslení. První krasobrusla řský závod se zde konal v roce 1814. Odtud se krasobruslení ší řilo do celé Evropy a Ameriky. V USA p řidali ke krasobruslení ješt ě hudbu a tane ční a baletní prvky. Za zakladatele moderního bruslení je považován Ameri čan Jackson Haines, který byl povoláním tane čník a zpo čátku bruslil pouze pro radost. Haines se neustále snažil obohacovat své bruslení o nové tane ční prvky a rozvíjet brusla řský styl. Po jeho vzoru rozvíjeli brusla řské um ění jeho žáci. Práv ě Haines p ředvedl sv ětu první brusle upevn ěné k bot ě šroubky. Nov ě vytvo řená pravidla p řevzala Mezinárodní brusla řská unie (dále ISU), která byla založena již v roce 1892. Ta platila s menšími úpravami po mnoho let. První mezinárodní závody se uskute čnily ve Vídni v roce 1882 (Hrázská, 2006). Na seznam olympijských sport ů bylo krasobruslení za řazeno na OH v Londýn ě v roce 1908. Muži m ěli na programu dv ě disciplíny. První byl závod v povinné a volné jízd ě a druhou byla sout ěž speciálních figur, která se však již nikdy pozd ěji na velké mezinárodní sout ěži neobjevila . Bruslení se zoubky vynalezl n ěkolika násobný mistr sv ěta Ulrich Salchow, který se podílel na zvýšení úrovn ě bruslení. Vytvo řil dodnes základní krasobrusla řský skok- salchow. Do d ějin mezivále čného krasobruslení se zapsali nap říklad Sonja Henieová a Karl Schäffer. Sonja Henieová byla několikanásobná mistryn ě sv ěta a trojnásobná olympijská vít ězka, která se nakonec stala filmová hv ězda. Rakouský brusla ř Karl Schäfer se stal v letech 1929-1936 osminásobným mistrem Evropy a sedminásobným mistrem sv ěta ( Šťastná-Königová, 1985 ). Nejd ůležit ější etapou ve vývoji krasobruslení bylo období po druhé sv ětové válce. Hlavní p říčinou byl rozmach nových kluziš ť s um ělým ledem, měnících se postupn ě v kryté haly. To umož ňovalo intenzivn ější trénink, který ovlivnil pozitivn ě r ůst sportovní výkonnosti. Stále v ětší oblib ě se t ěšily lední revue. Volná jízda získávala postavení nad povinnou, která byla prot ěžována. Ta však nebyla u divák ů tak oblíbená jako volná jízda se skoky, piruetami a snahou o vyjád ření hudby pohybem. Výraznými osobnostmi sv ětového

5

krasobruslení se stali po válce Ameri čan Richard Button a kanadská krasobrusla řka Barbara Ann Scottová, která jako první p ředvedla zaklon ěné piruety. Rozvíjely se také kategorie jako sportovní dvojice a tane ční páry. V kategorii tanc ů na led ě dominovali p ředevším anglické páry ( Šťastná- Königová, 1985) . Na za čátku šedesátých let 20. Století byly nejúsp ěšn ějšími páry sov ětští reprezentanti. Jejich úsp ěšná éra trvala n ěkolik desítek let. Ve sportovních dvojicích byli nejúsp ěšn ějšími čty řnásobní mist ři sv ěta z let 1965-1968 Bělousovová a Protopopov či desetinásobní mist ři sv ěta Irina Rodninová a Alexej Ulanov. V tancích na led ě si udržel vedoucí postavení po mnoho let tane ční pár Pachomovová s Gorškovem. V osmdesátých a devadesátých letech byla velká konkurence v kategorii muž ů. Op ět vévodili sov ětští krasobrusla ři spole čně se zámo řskými. Nejd ůležit ějšími jmény jsou Scott Hamilton (čty řnásobný mistr sv ěta a držitel zlaté medaile z olympijských her v roce 1984), Brian Orser, Alexandr Fad ějev, Viktor Petrenko nebo Elvis Stojko. Ženskou kategorii ovládla n ěmecký reprezentantka Katarina Wittová (dvojnásobná držitelka zlaté medaile z olympijských her, mistryn ě sv ěta a Evropy). K dalším významným ženám sv ětového krasobruslení pat ří Oksana Bajulová, Lu Chen a další (Hrázská, 2006).

Krasobruslení u nás

Bruslení se také rozší řilo u nás. Pravd ěpodobn ě prost řednictvím rozv ětveného rodu Habsburk ů, kte ří nastoupili na holandský tr ůn. Tak se k nám dostaly železné brusle, pochopiteln ě jen do šlechtických kruh ů ( Šťastná- Königová, 1985) . Bruslilo se p ředevším v Praze na zamrzlé Vltav ě. K rozvoji p řisp ěla také metodická p říru čka „Nauka bruslení“. Autor Augustin Krej čí v ní popsal konkrétní prvky a figury. Jeden z prvních v ětších závod ů na českém území uspo řádal pražský International Rowing Club již po čátkem roku 1887. Tento závod m ěl charakter Mistrovství Čech. O dva roky pozd ěji se konaly závody na

6

zamrzlé Vltav ě. Byly typické tím, že se skládaly ze dvou částí: jedna část byla tvo řena krasojízdou a druhá část rychlobruslením (Barto ň, Havránková, 1984). Dr. Josef Rössler- Ořovský byl významným propagátorem bruslení v Čechách. Založil Brusla řský závodní klub v Praze v roce 1889. V této dob ě p řivezl ze svých cest Ing. Friedler první model bruslí p řimontovaných na boty. Od roku 1922 zast řešoval spole čně krasobrusla ře v Československu nov ě založený Brusla řský svaz republiky Československé, který byl v roce 1923 p řijat do ISU. Zatím nejvýrazn ěji se do života ISU zapsal dr. Josef D ědi č. Nejprve byl na kongresu v Salzburgu roku 1957 zvolen členem technické komise a po dvouletém období se stal jejím p ředsedou. Na kongresu ISU v roce 1984 byl zvolen prvním viceprezidentem ISU. Dr. D ědi č je také autorem mnoha publikací o krasobruslení (Š ťastná-Königová, 1985). Až do doby druhé sv ětové války nem ělo československé krasobruslení mnoho výrazných osobností. Velký obrat ve vývoji bruslení znamenalo otev ření prvního um ělého kluzišt ě v roce 1931 na Štvanici. Práv ě po druhé sv ětové válce se Československo za řadilo mezi krasobrusla řské velmoci. Vrcholové úrovn ě dosahovali D ědi č, Srbová, Ku čerová-Nováková, Fikar a mnoho dalších. V letech 1949 a 1950 se stala mistryní sv ěta Ája Vrzá ňová. Do dějin československého krasobruslení se nezapomenuteln ě zapsali také sourozenci Romanovi. Na p řelomu šedesátých a sedmdesátých let 20. století se k výrazným osobnostem sv ětového krasobruslení p řipojili další reprezentanti jako Hana Mašková, Ondrej Nepela a Karol Divín. Ondrej Nepela se stal v letech 1969-1973 p ětinásobným mistrem Evropy, trojnásobným mistrem sv ěta a olympijským vít ězem z OH 1972 v Sapporu. Na jeho úsp ěchy navázal Jozef Sabov čík či v devadesátých letech Petr Barna. Ve sportovních dvojicích devadesátých let se prosadili p ředevším Kova říková a Novotný (Hrázská, 2006).

7

2.3 Výb ěr z pravidel krasobruslení

Základní ustanovení dle Českého krasobrusla řského svazu 2

Mezinárodní brusla řská unie (International Skating Union, dále jen ISU) řídí sv ětové krasobruslení a rychlobruslení. Do jejich pravomoci spadají všechny mezinárodní sout ěže a mezinárodní krasobrusla řský styk. Vrcholným orgánem českého krasobruslení je Český krasobrusla řský svaz (dále ČKS), organizovaný v ISU a Českým svazem t ělesné výchovy ( ČSTV). Činnost svazu je řízena p ředsednictvem, které má sedm člen ů a čty ři odborné komise (komisi rozhod čích, metodickou komisi, sportovn ě technickou komisi a komisi trenérskou). Nejvyšším orgánem Českého krasobrusla řského svazu je Valná hromada ČKS.

Organizace sout ěží

Mistrovství ČR senior ů, junior ů, žactva a mladšího žactva se zú čast ňují sportovci, kte ří se k datu dva týdny p řed po řádáním Mistrovství ČR kvalifikují na základ ě pr ůběžné po řadí Českého poháru. Dle pravidel se Mistrovství ČR může zú častnit 24 nejlepších krasobrusla řů a krasobrusla řek. Pohárové sout ěže ČKS se vypisují a organizují podle Organiza čních sm ěrnic pohárových sout ěží. Mezinárodní sout ěže se vypisují a organizují podle pravidel ISU. Vzhledem k tomu, že pravidla ISU nezahrnují sout ěže nižších v ěkových kategorií než žactva, mohou se mezinárodní sout ěže v t ěchto kategoriích na našem území organizovat odlišn ě od tohoto sout ěžního řádu. Při ú časti závodník ů registrovaných v ČKS na mezinárodních sout ěžích na území ČR i mimo n ě je povinností domovského klubu nahlásit tento start sekretariátu ČKS a zaslat po skon čení závodu výsledkový protokol.

2 Český krasobruslařský svaz. Pravidla krasobruslení platná pro Českou republiku. Doplňky a úpravy pravidel ISU platné pro ČKS [online]. 2009. [cit. 2010-1-6]. Dostupné na: http://www.czechskating.org/dokumenty/268.pdf

8

Sout ěžní disciplíny

Dle pravidel ISU d ělíme krasobrusla řské disciplíny do čty ř kategorií: a) jednotlivci – muži, ženy b) sportovní dvojice c) tance na led ě d) skupiny synchronizovaného bruslení

V kategorii jednotlivc ů sout ěží ženy a muži ve všech v ěkových skupinách odd ělen ě, obdobn ě dívky a chlapci. Sportovní dvojice a tane ční páry se skládají vždy jen z muže a ženy. Všechny pohyby jsou provád ěny tak, aby vznikl dojem párové jízdy. Sout ěž tane čních pár ů se skládají oproti ostatním sout ěžním kategoriím z povinného, originálního a volného tance. V sout ěžích skupinového bruslení startují muži a ženy dohromady. Jedná se o spole čné bruslení více brusla řů , kte ří provád ějí r ůzné formace, prvky v přesném synchronním provedení celé skupiny. Minimální po čet startujících závodník ů je 16 a maximální 20.

Druhy sout ěží

Sout ěže rozd ělujeme na mistrovské, pohárové sout ěže ČR, p řebory kraj ů, p řebory klub ů, nemistrovské a mezinárodní. Nej čast ěji se však závodníci setkávají na pohárových sout ěžích ČR. Rozd ělování do jednotlivých sout ěžních kategorií je ur čeno v ěkovou hranicí závodník ů. Pravidla platná pro Českou republiku za řazují závodníky do sedmi věkových kategorií – mladší nová čci, nová čci, nejmladší žactvo, mladší žactvo, žactvo, junio ři a senio ři. Podle jednotlivých disciplín a v ěkových kategorií se dále ur čují sout ěžní programy, jejich nápl ň a délka trvání.

9

Sout ěžní kategorie a jejich v ěkové d ělení

V krasobrusla řských sout ěžích mohou startovat závodníci a závodnice, kte ří do 30. června p řed za čátkem krasobrusla řské sezóny dosáhnou 6 let. Pro stanovení v ěkové hranice je rozhodující vždy 1. červenec p řed sezónou, kdy závodník či závodnice nesmí stanovený v ěk dosáhnout.

Nový systém hodnocení

Nová pravidla byla schválena Mezinárodní brusla řskou unií v roce 2004. Nové hodnocení je založeno na sou čtu bod ů dvou hodnocených částí každého sout ěžního programu – body za techniku, body za komponenty programu a ode čtením p řípadných srážek (nap ř. penalizace za porušení pravidel). Závodníci již nebojují o nejvyšší známky, kterými byly po celá léta tzv. šestky (6.0), ale mohou díky novému bodovacímu systému vytvá řet sv ětové rekordy v nejvyšším bodovém sou čtu. Jednotlivé kategorie mají své specifické úpravy pravidel (Hrázská, 2006).

I. Body za techniku

Body za techniku jsou odvozeny z tabulek hodnot jednotlivých prvk ů sólového a párového bruslení, tanc ů na led ě a prvk ů synchronizovaného bruslení. Tabulky ur čují základní hodnoty jednotlivých prvk ů a jejich modifikace závisející na kvalit ě provedení. Základní hodnoty jsou uvedeny v číselných bodech a zvyšují se v závislosti na obtížnosti prvk ů. Nap říklad p ři hodnocení skok ů za řazených do programu rozhoduje zejména druh provedeného skoku a po čet otá ček. Hodnocení tanc ů na led ě se odvíjí z tabulky základních hodnot jednotlivých prvk ů a úsek ů programu. V originálním a volném tanci je obtížnost požadovaných prvk ů závislá na jejich úrovni. U synchronizovaného bruslení se úrove ň jednotlivých prvk ů a formací zvyšuje v závislosti na obtížnosti krokových pasáží b ěhem formací, obtížnosti držení, zm ěn sm ěru, sunutí, zm ěn formací apod. Název a úrove ň obtížnosti každého za řazeného prvku, formace nebo úseku v programu ur čuje technický specialista ve spolupráci se svým asistentem a kontrolorem.

10

Rozhod čí pak hodnotí v závislosti na charakteristikách provedení a chybách kvalitu každého p ředvedeného prvku jedním ze sedmi stup ňů provedení (GOE): +3, +2, +1,0,-1, -2, -3. Záporná, či kladná číselná hodnota každého stupn ě je p řipo čtena, p řípadn ě ode čtena, k základní hodnot ě prvku nebo hodnoceného úseku programu (Hrázská, 2006).

II. Body za komponenty programu

Jednotlivé programové komponenty hodnotí rozhod čí stupnicí známek v rozmezí od 0,25 do 10,00. Maximální bodový zisk za všech p ět komponent ů programu je celkem padesát bod ů. Bodování vyjad řuje stupe ň provedení: Mén ě než 1 – velmi špatné, 1 – špatné, 2 – slabé, 3 – přijatelné, 4 pr ůměrné, 5 – lepší než pr ůměrné, 6 – dobré, 7 – velmi dobré, 8 – výborné, 9-10 – vynikající. Body ud ělené sborem rozhod čích za programové komponenty jsou dále násobeny danými faktory.

U jednotlivc ů a sportovních pár ů se rozlišuje dle Hrázské (2006) těchto p ět programových komponent: 1) Brusla řské dovednosti – celková kvalita bruslení, bruslení v mnoha sm ěrech, rychlost a síla, čistota a jistota pohybu v hranách, skluz a plynulost, vyrovnanost brusla řských dovedností obou partner ů (sportovní dvojice). 2) Spojovací prvky – obtížnost a kvalita krok ů spojujících jednotlivé prvky, kreativita a originalita krok ů spojujících jednotlivé prvky, originalita a obtížnost nájezd ů na prvky a výjezd ů z nich, soulad (sportovní dvojice). 3) Předvedení – provedení, styl, držení t ěla, zm ěny rychlosti, soulad a vyrovnanost partner ů týkající se p ředvedení (sportovní dvojice). 4) Choreografie – harmonická skladba programu, kreativita a originalita, vhodnost rozložení prvk ů, krok ů a pohyb ů ve vztahu k hudb ě, obtížnost a různorodost skladby programu, rozložení nosných prvk ů programu, využití prostoru celé ledové plochy, soulad. 5) Interpretace – lehkost a jistota pohybu v souladu s hudbou, procít ěnost, vyjád ření stylu a charakteru hudby, cít ění hudby vybrané krasobrusla řem, vhodnost rozložení prvk ů, krok ů a pohyb ů ve vztahu k hudb ě (Hrázská, 2006). 11

„V tancích na led ě jsou p ři druhé části bodování hodnoceny u povinných tanc ů čty ři základní programové komponenty (brusla řské dovednosti, p řesnost v držení rytmu, p ředvedení a interpretaci), u originálního a volného tance p ět komponent ů (brusla řské dovednosti, spojovací kroky a pohyby, p ředvedení, choreografie, interpretace a p řesnost v rytmu). Hodnocení bere v úvahu krom ě celkové kvality bruslení p ředevším schopnost páru bruslit přesn ě v rytmu hudby, soulad, správnost držení t ěla, vzdálenost mezi partnery, styl, vyrovnanost v předvedení obou partner ů, schopnost páru vyjád řit náladu a charakter hudby použitím pohyb ů t ěla, krok ů a tane čních držení. Hodnocení programových komponent ů u synchronizovaného bruslení zahrnuje rovn ěž p ět složek – brusla řské dovednosti, p řechody (kroky a formace propojující st ěžejní prvky), provedení (synchronizace, styl apod.), choreografii a interpretaci“ (Hrázská, 2006).

2.4 Technika bruslení

Za první a hlavní popud v jízd ě na bruslích považujeme odraz provedený z celé hrany brusle. Častou chybou, které se dopoušt ějí p ředevším za čáte čníci, je tzv. odraz p řes zoubky. Správný odraz z celé hrany se dále rozvíjí pohybem t ěžišt ě, otá čením trupu, ramen, pohybem paží a tzv. m ěkkými koleny. Odrazem nabývá t ělo kinetické energie, z které následn ě t ěží jízda vp řed a které rychleji ubývá p ři každém zak řivení dráhy. Ztráty na energii pohybu zp ůsobují hlavn ě oddálení volných kon četin od t ěla, pohyb trupu a volné nohy proti sm ěru jízdy. K zak řivení dráhy musí na tělo ú činkovat síla dost ředivá, kterou dodá vychýlení t ěžišt ě z normální polohy, kolmé nad bodem, v kterém se brusla ř dotýká ledu. Čím v ětší výchylka t ěžišt ě, tím v ětší síla dost ředivá (Koudelka, 1936). Díky správné technice, vhodnému hospoda ření švihem, provád ěné za spolupráce celého t ěla m ůže krasobrusla ř jet n ěkolik kruh ů, p ůl kruh ů, vlnovek a dalších krokových variací z jednoho odrazu a rychlost z ůstane konstantní.

12

Těchto dokonalých pohyb ů dosáhneme, pokud pracujeme s tzv. m ěkkými koleny, tzn., že t ěžišt ě se pohybuje nahoru a dol ů, to docílíme pérováním jedoucí nohy, dále pak také úplným skr čením nohy jedoucí a úplným jejím napnutím. V krasobrusla řské technice rozlišujeme pohyby, které švih brzdí a který ho naopak podporují. Podporujícími pohyby jsou nap ř. pohyb t ěžišt ě proti sm ěru jízdy, tzn., že krasobrusla ř zaujme hned po odrazu takové držení těla, aby mohl posunout t ěžišt ě proti sm ěru pohybu, dále pak zvedáním t ěžišt ě, tzn., že krasobrusla ř p řechází z pokr čené jedoucí kon četiny na napnutou. Tyto pohyby jsou provád ěny sou časn ě s pohybem volné kon četiny ve sm ěru jízdy. Všechny výše jmenované pohyby provád ěné v opa čném sm ěru švih brzdí, nazýváme je tedy tzv. brzdícími pohyby. P ři jednoduchých figurách je pohyb plynulý a bez p řerušení. U složit ějších prvk ů (nap ř. obraty a zm ěny hrany, zvraty atd.) je tomu naopak. P řed zm ěnou se t ěžišt ě zvedá. Tyto složité krokové variace se nejlépe provád ějí, pokud je t ěžišt ě co nejvýše a noha volná je u nohy jedoucí. T ěžišt ě nesmí opustit pohybovou plochu. Jakýkoliv nesprávný pohyb t ěla vede k porušení rovnováhy, která se pak vyrovnává různými násilnými pohyby. Nedílnou sou částí všech pohyb ů na led ě je i práce ramen a bok ů. Všechny pohyby t ěla v krasobruslení spolu souvisí. Právem se tedy krasobruslení řadí mezi esteticko-koordina ční sporty.

Technika piruety

Piruetu zna číme na jednom míst ě. Každá pirueta má t ři fáze. První je nájezd, který je nejd ůležit ější. Oblouk p řed piruetou stále více uzavíráme, až je jeho polom ěr minimální. Naklon ěná osa t ěla se narovnává až ve st ředu otá čení je kolmá k ploše ledu. Jedoucí dolní kon četina se pomalu nap řimuje. Rychlost otá čení dále získáme, pokud paže a volnou kon četinu vedenou od t ěla, pomalu přitáhneme k tělu. Tím se rotace zrychlí, jelikož došlo k zmenšení momentu setrva čnosti. Poslední fázi piruety je výjezd. D říve byl na výjezd, oblouku vzad, kladen v ětší význam, dnes je zakon čení piruety r ůzné. Existuje mnoho variant a kombinací piruet, je to nap ř. vysoká (základní) pirueta na obou nebo na jedné noze, nízká pirueta, libela, pirueta vp řed a vzad, bielmannové pirueta apod. 13

Technika skoku

Krasobrusla řský skok má t ři fáze: odraz, let a dopad. Pohyb musí být u skok ů energetický a dynamický. P řed odrazem je vždy jedoucí noha pokr čená v koleni. Váha musí být kolem jeho osy stejnom ěrn ě rozložena. P ři odrazu přechází jedoucí pokr čená noha do napnutí a volná noha prudce švihne obloukovým nebo p římým švihem ve sm ěru jízdy. Sou částí fáze odrazu je také švihem horních kon četin. Výška a délka skoku závisí na rychlosti jízdy, síle odrazu a mohutnosti švihu volné nohy. Rychlost rotace se řídí p řitažením paží k tělu a volné nohy k noze odrazové. Dopad je na pokr čenou dolní kon četinu a hranu brusle. V dnešní dob ě dosahují krasobrusla ři 1340 stup ňové rotace, tj. obrat ve čtverném provedení a ženy 1260 stup ňové rotace.

Výstroj a výzbroj krasobrusla ře

Nože

Krasobrusla řské nože, vyrobené z tvrdé oceli, jsou 3 až 4 milimetry široké. Jsou jen nepatrn ě zahnuté – což umož ňuje provád ět složité obraty a prvky. Jsou sbroušeny tak, že vznikají dv ě hrany (vnit řní a vn ější), mezi kterými je žlábek. Tyto hrany usnad ňují brusla ři zrychlovat a ovládat jízdu. Špi čka je ozubená, používá se p ři odpíchnutých skocích a jako otá čivý bod p ři piruetách.

Boty

Boty jsou siln ě vyztužené, šn ěrovací do výšky lýtek s tlustým koženým vnit řkem a dodate čným vyztužením v oblasti kotníku.

Kostýmy

Kostýmy jsou ovliv ňovány charakterem programu a volbou hudebního doprovodu. Kostým je dopln ěn blyštivými kamínky, flitry apod. Krasobruslení není pouze sport, ale také jistý druh pohybového umění, proto byly a jsou kostýmy v krasobruslení velmi d ůležité. Kostýmy dotvá řejí celkový dojem.

14

3 Věkové zvláštnosti d ětí a mládeže

Růst a vývoj jedince nazývá Je řábek (2008) jako ontogenetický vývoj. U všech jedinc ů nalezneme ur čité spole čné rysy, které jsou charakteristické pro dané v ěkové období. Hlavní zm ěny jsou charakteristické pro somatický růst, vývoj psychiky a také pro formování osobnostních rys ů člov ěka. Vývojové zm ěny dle Štilce (1989) v organismu mladého člov ěka hrají podstatnou roli ve vedení tréninkového procesu trenérem. Každý trenér by m ěl podstatné zvláštnosti d ětství a dospívání znát a v tréninkovém procesu je respektovat. V ěkové zvláštnosti se projevují v různých oblastech, je to nap ř. v tělesných rozm ěrech a proporcích, ve stavb ě i funkci r ůzných t ělesných orgán ů, v psychice i ve vztahu k ostatním, v chování, výkonnosti apod. Celkov ě se d ětství a dospívání charakterizuje: - intenzivním r ůstem, - vývojem a dozráváním r ůzných orgán ů t ěla a jejich funkcí, - psychickým vývojem a také rostoucí pohybovou výkonností.

Nejd říve se ukon čuje r ůst a vývoj lymfatické tkán ě a nervového systému. R ůst mozku je ukon čen již v předškolním v ěku. Po šestém roce života je nervový systém na tolik vyzrálý, že se dít ě m ůže u čit již složit ější koordina čně náro čné pohyby. V pozd ějším v ěku se dokon čují délkové zm ěny a vývoj svalového systému. Zv ětšování hmotnosti t ěla úzce souvisí s vývojem orgán ů ob ěhové a dýchací soustavy (tj. srdce a plíce). D ětské srdce na po čátku puberty je o hodn ě menší v přepo čtu na kg t ělesné hmotnosti, výrazn ě se však neliší od dosp ělých. Pozdní vývoj nastává u pohlavních orgán ů. Hormony, které pohlavní orgány vylu čují, jsou d ůležité pro rozvoj svalstva a jeho síly. Celkový r ůst a vývoj kon čí u chlapc ů mezi osmnáctým až dvacátým rokem života, u dívek je tomu d říve. Mezi další zvláštnosti d ětského v ěku pat ří zvyšování minutového objemu zrychlením tepové frekvence, mén ě již zvýšením tepového objemu. Teprve b ěhem dospívání se tento pom ěr upravuje. Zásobování sval ů p ři vysokých nárocích na p řísun krve je u d ětí oproti dosp ělým tedy horší. P ři tréninku d ětí musí trenér brát z řetel na menší 15

schopnost práce v anaerobním režimu (tj. činnost v délce 20 s až 2-3 minuty maximálního úsilí). Naopak je žádoucí zatížení aerobní, které p řízniv ě p ůsobí na tvorbu svalových srde čních vláken i tvorbu plicních sklípk ů (Štilec, 1989). Zvláštnosti jsou charakteristické i p ři látkové p řem ěně. U dospívajících dětí má látková vým ěna zcela výjime čnou úlohu. Spot řeba potravin, vitamínu a minerálních látek se v dospívání postupn ě zvyšuje. Výrazn ě vzr ůstá spot řeba bílkovin. V krasobruslení se up řednost ňuje příjem látek d ůležitých pro zatížený organismus na úkor látek stavebních. N ěkdy tento nedostatek stavebních látek může negativn ě ovlivnit r ůstové i vývojové procesy dít ěte, což se m ůže odrazit o ve snížené schopnosti absolvovat náro čný trénink. Energetická výdej sportovce p ři tréninku či závod ě odpovídá asi 2000 až 4000 kJ, tj, v kilokaloriích. Má-li být u intenzivn ě trénujících sportovc ů tzv. energetická bilance (kvantitavní vztah mezi p říjmem a výdejem) vyvážená, m ěl by energetický p říjem v aerobních sportech dosahovat cca 120-195 kJ.kg -1 .den -1 u žen a 190-360 kJ.kg -1 .den -1 u muž ů. V anaerobních sportech pon ěkud mén ě, přibližn ě 105-110 kJ.kg -1 .den -1 u žen a 100-240 kJ.kg -1 .den -1 u muž ů. Sou částí vhodné výživy sportovc ů je také tzv. trojpom ěr živin. Hlavním hlediskem této bilance živin je to, kolik nám dané živiny poskytují energie, nikoli jaká je hmotnost p řijatých živin (tuky poskytují p řibližn ě dvojnásobek energie než cukry či bílkoviny). Trojpom ěr by m ěl p řibližn ě odpovídat 1:3:6 resp. 10%:30%:60% pro bílkoviny, tuky a cukry. U vytrvalostního tréninku se zpravidla doporu čuje zvýšit podíl cukr ů, u silového zatížení mírn ě navýšit podíl bílkovin. Další typ bilance se týká vitamín ů a minerál ů. Vitamíny jsou nezbytné pro zabezpe čení normálních funkcí organismu (Dovalil a Peri č, 2007). „Vývojovými zm ěnami prochází také psychika, člov ěk se rozvíjí ve svých schopnostech a vlastnostech. Vývojové zm ěny v oblasti psychicky nejsou rovn ěž rovnom ěrné a p římo čaré.“ (Štilec, 1989)

16

3.1 Období vývoje a jejich charakteristika Periodizace ontogenetického vývoje se u r ůzných autor ů trochu liší. P říhoda (1977) uvádí následující rozd ělení: 1. Předškolní v ěk 2. Prepubescenci (mladší školní v ěk, st řední školní v ěk) 3. Pubescenci (starší školní v ěk)

3.1.1 Předškolní v ěk (3-6, 7 let)

Období p ředškolního v ěku (od 3 do 6-7 let) je dle Vágnerové (2005) charakteristický stabilizací vlastní pozice ve sv ětě. D ěti tohoto v ěku zpracovávají informace p ředevším díky p ředstavivosti, fantazii. Poznávání předškoláka se omezuje pouze na nejbližší sv ět a pravidla, která v n ěm platí. Svou p ředstavu p řizp ůsobuje vlastním možnostem poznávání a pot řebám. Toto období lze chápat také jako p říprava na život ve spole čnosti. V tomto v ěku se rozvíjí orientace v prostoru, porozum ění času a po čtu. Tento v ěk je charakteristický spontánní pohybovou aktivitou, hrami, které mají nejblíže k dětské psychice. Prvních šest let života je nejbou řliv ějším období vývoje člov ěka, další vývoj člov ěka je daleko pomalejší. Snadné osvojování nových pohybových dovedností je umožn ěno plasticitou nervové soustavy. Vztah d ětí k pohybové aktivit ě není zatížen strachem či zábranami z možností úrazu. P říčinou je nedostatek zkušeností a malá psychická vyzrálost. Hlavní metodou nácviku konkrétní pohybové dovednosti je u d ětí nácvik nápodobováním. R ůst jednotlivých svalových skupin není stejnosm ěrný. Kostra dít ěte je m ěkčí, pružn ější. Typické pro p ředškolní v ěk jsou vysoké hodnoty tepové frekvence, u dívek jsou hodnoty mírn ě vyšší než u chlapc ů. Návrat ke klidovým hodnotám je u d ětí v porovnání s dosp ělým organismem rychlejší. Dýchání d ětí p ředškolního v ěku p řechází z bráni čního na hrudní zapojení mezižeberního dýchacího svalstva. S růstem plic se zv ětšuje i minutový dechový objem (Štilec, 1989). Motorický projev je postupn ě p řesn ější, jistější a uv ědom ělejší. Typické je pro dít ě tohoto v ěku spontánnost (asi 6 hodin pohybu denn ě), malá 17

ekonomi čnost pohybu, dynamika, temperament a rozmanitost, někdy až nadbyte čnost pohybu. Také zp ůsob hry se v tomto období m ění, d ěti se orientují z egocentrické hry na hru kooperativní s jednoduchými pravidly. Motorické schopnosti se v předškolním v ěku vyvíjejí diferencovan ě. Nap říklad schopnosti kondi ční (silové, rychlostní a vytrvalostní schopnosti) zůstávají i nadále na velmi nízké úrovni. Naopak koordina ční schopnosti (v četn ě rovnováhy a pohyblivosti) se rozvíjejí již okolo šesti let (Hájek, 2001). Pohybovou aktivitou zkoumá a poznává dít ě své okolí. P ři p řirozené pohybové aktivit ě se rozvíjí pozitivn ě psychomotorický vývoj. Dít ě si dokáže regulovat svoji pohybovou pot řebu samo, jelikož m ění instinktivn ě krátkou a vysoce intenzivní zát ěž s krátkým zotavením. U d ětí je podíl anaerobního výdeje energie menší než u dosp ělých a hladina LA v krvi je po krátkodobé intenzivní zát ěži rovn ěž menší než u dosp ělých. Rychlý vzestup spot řeby O2 nevyvolává vzestup LA, tzn., že zotavení je u d ětí krátké a úplné. Díky t ěmto faktor ům je dít ě schopno dlouhodobého pohybu bez známek v ětší únavy. Obsahem tréninkového procesu d ětí p ředškolního v ěku musí být hry s emo čními prožitky, které vyvolávají u d ětí pocit zábavy a vedou k zájmu o danou sportovní činnost (Štilec, 1989). Také Vágnerová (2005) uvádí d ůležité postavení hry v život ě p ředškolního dít ěte. Ve h ře se dít ě cítí svobodn ě. Vhodné jsou tématické hry, jelikož p řipravují dít ě na budoucí role (pozitivní i negativní), ur čité životní situace apod.

3.1.2 Prepubescence (6-11 let)

Období mladšího školního v ěku se rozd ěluje Štilec (1989) do dvou období. První období je typické pro v ěk 6 až 7 let. Celkový vývoj jednice je ovlivn ěn školní docházkou. Škola zna čně zasahuje do dosud hravého zp ůsobu života, dít ě se podrobuje autorit ě (Hájek, 2001). To p řináší mnoho zm ěn v celém život ě dít ěte. Také kolektiv ve sportovním oddílu klade na dítě vyšší požadavky na za řazení a pod řízení dít ěte, vznikají pevn ější kamarádské vztahy. U d ětí tohoto v ěku se za číná rozvíjet smysl pro čest, pravdu, spravedlnost, odvahu, dané slovo a uznává autoritu u čitele či trenéra. Psychologové používají 18

pro tento v ěk pojem realistické nazíráni, dít ě se soust řeďuje spíše na jednotlivosti, souvislosti mu unikají. Abstraktní operace se objevují až koncem tohoto období. Prožívání dít ěte má emocionální charakter a proto je činnost dít ěte často doprovázena hlu čným projevem. Rysy osobnosti nejsou zdaleka ustáleny. Charakteristické pro d ěti mladšího školního v ěku je impulsivnost, náhlé p řechody z radosti do smutku a naopak a neschopnost dít ěte dlouhodob ě sledovat cíl, soust ředit se na jednu činnost. Je řábek (2008) ozna čuje somatický vývoj jako tzv. vývojovou retardaci. To lze charakterizovat tím, že po rychlém tempu r ůstu v prvních letech života nyní dochází u d ětí k výraznému zpomalení tohoto r ůstu. Váha t ěla i výška rovnom ěrn ě rostou. Osifikace kostí není ješt ě dokon čena a zak řivení páte ře také není stále trvale. Typický je zna čný rozsah pohybu a to i bez zám ěrného cvi čení. D ěti mladšího školního v ěku dále vynikají velkou aerobní kapacitou. Naopak mechanismy anaerobního získávání energie nejsou dostate čně rozvinuty, a proto se zát ěž tohoto typu nedoporu čuje. Stejn ě jako u předškolního v ěku se zde setkáváme se spontánní pohybem. Dalším rysem je pohybový neklid, který je charakteristický nestálostí, živostí, d ěti mají neustálou pot řebu n ěco d ělat. U d ětí mezi 6. – 8. rokem se projevuje výrazná mobilita, která je jako u p ředškolních d ětí doprovázena nadbyte čností pohybu, resp. p řebytkem pohybu. Pohybový projev prepubescentních d ětí je již oproti p ředškolním d ětem mnohem plynulejší, avšak postrádá úspornost a p řesnost. Mladší v ěk je díle dobou zvýšené pohybové vnímavosti (Hájek, 2001). Druhé období mladšího školního v ěku se datuje od 8 do 11 let. Nazýváme ho také jako „zlatý v ěk motoriky“ z toho d ůvodu, že si d ěti osvojují nové pohybové dovednosti velice lehce a rychle. Vycházejí p ředevším z pohybových zkušeností p řirozených pohybových činností (Je řábek, 2008). Také Hájek (2001) nazývá období prepubuscence za stadium zvýšené motorické u čenlivosti. D ěti se u čí velice rychle novým pohyb ům, p ředevším na základ ě demonstrace a jednoduché instrukce. Dít ě je schopno provád ět nejen celostní pohyby, ale také analytické.

19

Přibližn ě v 8 letech jsou pohybové schopnosti d ětí na tak dobré úrovni, že jsou podobné struktu ře dosp ělého jedince (Suchomel, 2004). Během tréninku by m ěly p řevažovat herní principy, pocity radosti a zábavy z pohybové činnosti. Schopnost dlouhodob ě se soust ředit není doposud pln ě vyvinuta, a proto musí být trénink pestrý, často obm ěň ovaný a vhodn ě motivovaný. Vývojové zm ěny zp ůsobují lepší obratnost, dobré p ředpoklady v pohyblivosti i lepší výkony v rychlostní oblasti. Naopak síla a vytrvalost se rozvíjí v pozd ějším v ěku (Štilec, 1989).

3.1.3 Pubescence (11-15 let)

Vágnerová (2005) časov ě lokalizuje pubescenci, neboli starší školní věk, na období mezi 11. – 15. rokem, s ur čitou individuální variabilitou. Nejnápadn ější zm ěnou tohoto období je t ělesné dospívání, spojené s pohlavním dozráváním. T ělesné zrání je stimulem pro další zm ěny, které mohou úsp ěšn ě prob ěhnout jen tehdy, jestliže je na n ě jedinec dostate čně p řipraven. V rámci celkového vývoje dochází ke zm ěně zp ůsobu myšlení, dospívající je schopen uvažovat abstraktn ě, a to i o variantách, které reáln ě neexistují. Hormonální prom ěny stimulují zm ěny emo čního prožívání, jehož výkyvy mohou upoutávat pozornost a ovliv ňovat aktuální hodnocení dospívajícího. Pubescent se za číná osamostat ňovat, zna čný význam pro n ěho mají vrstevníci, s nimiž se ztotož ňuje. Pro toto období je d ůležité p řátelství, ale i první lásky, po čáte ční experimentace s partnerskými vztahy. Starší pubescenti usilují o odlišení vlastní skupiny od d ětí i dosp ělých a tuto pot řebu svému okolí signalizují prost řednictvím úpravy zevn ějšku, specifického životního stylu, zájm ů, hodnot. U pubescent ů je dále podle Hájka (2001) typická zvýšená vnímavost a citová labilita, s kterou souvisí r ůzn ě dlouhé fáze vitální optimistické a vitáln ě depresivní. To se také promítá v motorickém projevu. Také Je řábka (2008) za řazuje toto období mezi 11. - 15. rok života. Hlavními znaky tohoto období jsou typické výrazné zm ěny ve stavb ě organismu, v psychomotorickém a sociálním vývoji. To je zp ůsobeno především činností tzv. endokrinních žláz, jejich hormony se vylu čují p římo do 20

krve, které vedou k rychlému rozvoji sekundárních pohlavních znak ů, nerovnom ěrným biologickým znak ům. Pro kostru je v tomto období typický rychlý r ůst dlouhých kostí do délky. R ůst sval ů a šlach obvykle nesta čí tempu růstu kostí. To vede ke snížení svalové pružnosti a kloubní pohyblivosti. Dochází také k poklesu koordina čních schopností, a to z d ůvodu pomalejšího rozvoje nervových drah a nervosvalových spojení. Ani rozvoj srde čně-cévní a dýchací soustavy nesta čí tempu r ůstu, proto tedy aerobní výkonnost p řechodn ě klesá. Dospívající dít ě je schopno pochopit racionální zd ůvodn ění a vydrží déle soust řed ěné. Pro krasobruslení je významná schopnost orientace v prostoru a čase, která se za číná upev ňovat. Kladná je rovn ěž v ětší odvaha a ochota podstoupit ur čité riziko. Z hlediska rychlostního rozvoje je právě v ěk mezi desátým až t řináctým rokem považován za rozhodující, díky tvárnosti nervového systému se zlepšují reakce jednotlivých pohyb ů i rychlosti frekvence (Štilec, 1989). V pubescenci se vytvá řejí zna čné rozdíly mezi chlapci a dívkami. Příčinnou jsou rozdílné ú činky mužských a ženských hormon ů, které zp ůsobují odlišnost v tělesné stavb ě, rozvoji pohybových schopností a pohybové výkonnosti. Pohybová výkonnost u chlapc ů stále roste, avšak u dívek se tempo zpomaluje (Je řábek, 2008). Typickým znakem je p řibývání svalové hmoty u chlapc ů. Až do pubescence se síla rozvíjí u chlapc ů a dívek stejn ě, pak se však za čne výrazn ě odlišovat. 20-40% p řír ůstek svalové hmoty vede k zlepšení anaerobní práce schopnosti sval ů. Trénink by m ěl být zam ěř en na rozvoj obratnosti a nácvik techniky. V tomto období dochází k omezení u čení, zhoršená je hlavn ě jeho kvalita (Štilec, 1989). Z d ůvodu nerovnom ěrných zm ěn vývoje jednotlivých orgán ů a orgánových soustav m ůže dojít k diskoordina čním projev ům v rámci motoriky. To m ůže mít negativní vliv na již osvojené pohybové dovednosti. Jedná se o jev p řechodný, tzn., že ke konci období se pubescence se motorické u čení op ět vrací do normálu (Je řábek, 2008). Také podle Suchomela (2004) m ůže dojít v tomto v ěku ke zhoršení pohybové koordinace, narušení dynamiky pohybu, protich ůdnosti v motorickém chování a dále k zmenšení motorické u čenlivosti.

21

K tomuto zhoršení dochází pouze v první fázi pubescence, v druhé polovin ě výkony op ět rostou. Období pubescence není dle uvedených poznatk ů vhodné pro nácvik nových složitých motorických dovedností. Trenérský p řístup vyžaduje zkušenosti. D ůležité je p řeorientovat pot řebu sportu jako hry na povinnost, vhodn ě upev ňovat kladný vztah ke sportu. Nevhodné je p řílišné autoritativní vystupování trenéra. To by mohlo vést k odcizení. Vhodn ější je role trenéra jako staršího zkušen ějšího p řítele. Nejlepší prost ředek je osobní p říklad trenéra (Štilec, 1989).

3.2 Senzitivní období pohybových schopností

Dovalil a Peri č (2007) definují senzitivní období jako vývojové časové etapy, které jsou zvlášt ě vhodné pro trénink ur čitých sportovních úloh spojených s rozvojem pohybových schopností a dovedností. Vhodné je provád ět rozvoj konkrétních pohybových schopností a osvojení dovedností práv ě b ěhem p říznivého vývojového stupn ě, tj. v senzitivním období. Toto období se váže na v ěk biologický, nikoliv v ěk kalendá řní. Vývoj je pohlavn ě diferencovaný, dívky dozrávají d říve než chlapci.

Koordina ční schopnosti

Senzitivní období pro rozvoj koordina čních schopností je podmín ěn vývojem centrální nervové soustavy. Ta díky vysoké plasticit ě, schopnosti st řídání vzruch ů a útlum ů a činnosti analyzátor ů tvo ří nejlepší p ředpoklady pro efektivní rozvoj. Senzitivní období pro koordina ční schopnosti lze stanovit na věk mezi 7 a 10/11 lety u d ěvčat a do 12 let u chlapc ů. Práv ě období mezi 8 až 10 lety bývá ozna čováno jako „zlatý rok motoriky“ (Dovalil a Peri č, 2007). Rozdíly dle pohlaví u d ětí do 11/12 let se tak řka nevyskytují. Testy koordina čních schopností u d ětí tohoto v ěku vykazují shodné výsledky u obou pohlaví, úrove ň koordina čních schopností chlapc ů i dívek je tedy do 11 až 12 let stejná. V následujícím období ve spojitosti s časn ějším dospíváním dívek je i „koordina ční zralosti“ dosaženo o jeden až dva roky d říve než u chlapc ů. Po

22

třináctém roce se postupn ě vyvíjí bisexuální rozdíl ve prosp ěch chlapc ů (s výjimkou schopnosti rytmické), který p řetrvává i v dosp ělosti. Diference však jsou jen malé, ve srovnání s rozdíly ve schopnostech kondi čních tém ěř zanedbatelné (M ěkota, Novosad, 2007).

Rychlostní schopnosti

Rychlostní schopnosti pat ří k pohybovým projev ům, které je vhodné rozvíjet co možná nejd říve. Tento požadavek vychází ze zákonitosti vývoje centrální nervové soustavy, která má pro rychlost význam p ředevším z hlediska požadavk ů na st řídání vzruch ů a útlum ů a to nejen ve vlastní nervové soustav ě, ale p ředevším v komplexu nervy – svalová vlákna. Celkov ě lze říci, že období vývoje rychlostních sport ů je mezi 7. až 14. rokem, poté stále dochází k zlepšování t ěchto rychlostí (Dovalil a Peri č, 2007). Rozvoj rychlosti za řazuje Hájek (2001) také do období od 7 do 14 let. Obecn ě platí, že rozvoj rychlosti úzce souvisí s rozvojem síly. Lepší úrovn ě dosahují chlapci než dívky. Vhodným obdobím pro rozvoj rychlosti je však dle Grasgrubera a Caceka (2008) až po čátek pubescence, tedy mezi 10. – 15. rokem. Auto ři se ale shodují, že rychlost je do zna čné míry podmín ěna geneticky a tak je rozvoj rychlosti nejh ůř e ovlivnitelný.

Obrázek 1: Člen ění rychlostních schopností (M ěkota a Novosad, 2007)

23

Silové schopnosti

Silové schopnosti mají svá senzitivní období pozd ěji. Teprve ukon čený vývoj dlouhých kostí a výrazn ější rozvoj kosterního svalstva, ke kterému dochází koncem puberty a v adolescenci, vytvá ří podmínky pro zahájení plného rozvoje síly (M ěkota, Novosad, 2007). Dle Dovalila a Peri če (2007) úrove ň maximální síly je závislý nejen na absolvovaném tréninkovém zatížení, ale i na úrovni produkce hormon ů. To znamená, že rozvoj silových schopností je zna čně individuální. Nejvyšších přír ůstku se však u dívek projevuje mezi 10. až 13. rokem a u chlapc ů mezi 13. až 15. rokem. U rozvoje silových schopností se rozdíly mezi dívkami a chlapci zv ětšují s přibývajícím v ěkem. P řír ůstky svalové hmoty lze pozorovat především u chlapc ů. Ke konci pubescence dochází hlavn ě k rozvoji silové schopnosti staticko-vytrvalostního charakteru (Hájek, 2001).

Vytrvalostní schopnosti

Vytrvalostní schopnosti jsou geneticky determinovány asi z 60-80%. Za předpokladu pravidelné a plánovité pohybové činnosti zam ěř ené na vytrvalost lze žádoucích adapta čních zm ěn dosáhnout v jakémkoliv v ěku (M ěkota, Novosad. 2007). „Výkonnost chlapc ů a dívek se po t řináctém roce prudce rozchází Hájek, 2001).“ To znamená, že u chlapc ů výkonnost stále stoupá, zatímco u dívek m ůžeme sledovat pokles výkonnosti. Jedním z vytrvalostních ukazatel ů je schopnost p řenosu kyslíku krví do tkání, tzv. maximální spot řebou kyslíku. Zatímco maximální hodnoty spot řeby kyslíku stoupají do 18 let, relativní hodnoty rostou p řibližn ě do 15 let. Poté nastává stagnace a často i útlum (Dovalil, Peri č. 2007).

24

Pohyblivost

Senzitivním období pohyblivosti je v rozmezí mezi 9. a 13. rokem. Přičemž u dívek lze za čít rozvojem pohyblivosti d říve, v období mezi 8. a 12. rokem. Nejvyšší p řír ůstek se datuje na období mezi 10. a 12. rokem. S nástupem puberty klesá možnost rozvoje pohyblivosti. (Dovalil, Peri č. 2007).

Shrnutí Pro krasobruslení d ůležitá schopnost kombinace pohyb ů se nejlépe rozvíjí v 7-10 letech. Stejn ě tomu je u frekvence pohybu. Od 8 do 13 let se rozvíjí rovnováha. K rozvoji komplikované motoriky a p řesnosti pohybu dochází mezi 10-13 roky. Všechny výše jmenovaný rozvoj pohybových schopností lze o čekávat p ři tréninku s vysokou efektivitou. Při st řední efektivit ě tréninku lze s ohledem na senzitivní období o čekávat rozvoj správné a rychlé reakce v 7-11 letech. Senzitivní období pro výbušnou a rychlou sílu je mezi 10-15 rokem. K základnímu silovému rozvoji dochází mezi 10-13 rokem. Rozvoj vytrvalosti se datuje mezi 11-14 rokem (Dovalil a Peri č, 2007).

25

Obrázek 2: Model hierarchické struktury komplexu pohybových schopností (podle Měkoty a Novosada, 2007)

26

4 Pohybový výkon: motorická a sportovní výkonnost

4.1 Pohybový výkon, sportovní výkon

Hájek (2001): „Výkon je míra realizace pohybového úkolu.“ To znamená, že výkony souvisí s úsp ěšností a se spln ění úkolu prost řednictvím pohybu. Výkon ozna čujeme jako aktuální projev v procesu i výsledku a také jako ukazatel rozvoje motoriky jedince. Obecn ě se výkon (angl. performance, n ěm. die Leistung) podle M ěkoty a Cuberka (2007) vymezuje jako výsledek ur čité činnosti v daném čase a podmínkách. Definice užívaná v antropomotorice zní: Pohybový výkon je míra realizace ur čitého pohybového úkolu (zadání). Nap ř. v krasobruslení rozhod čí a diváci sledují pr ůběh a hodnotí provád ění činnosti, i zde se mluví o výkonu. Proto další definice výkonu zní: Pohybový výkon je jednotou provedení a výsledku pohybové činnosti. Mnohé pohybové výkony se m ěř í ve fyzikálních jednotkách (sekundách, centimetrech apod.), mohou být kvalifikovány i jinak, nap ř. po čtem opakování cviku, po čtem chyb apod. V mnoha sportech, stejn ě jako v krasobruslení, výkony posuzují experti (rozhod čí). Poté se mluví o tzv. škálování (posudky umis ťují na zvolené škále). Sportovní výkon je specifickým typem pohybového výkonu. Sportovci usilují o p ři sout ěžích o výkon maximální. Sportovní výkon je vyvrcholením a smyslem sportovní činnosti, je jejím cílem i výsledkem. Výkonový potencionál (kapacita) sportovce a jeho p řipravenost k výkonu ur čují sportovní výkon. P řipravenost k výkonu je dána p ředevším psychickými činiteli, zp ůsobilostí podávat výkony v konkrétních podmínkách, ve sportovní soutěži.

27

Hlavní činitelé pohybového výkonu

Podle M ěkoty a Cuberka (2007) je pohybový výkon vyjád řen jako funkce pohybových p ředpoklad ů (P), motivace (M) a intervenujících prom ěnných (I). Formáln ě vyjád řeno: V=f (P,M,I). Rozhodujícím činitelem jsou pohybové p ředpoklady dané geneticky a rozvinuté prost řednictvím pohybové aktivity (cvi čení, tréninku). Řadí se sem p ředevším p ředpoklady somatické a psychické. Motivace je soubor a integrace pohnutek k činnosti, jedince podn ěcuje, aktivuje, v činnosti podporuje. Může však p ůsobit i opa čně. Při nulové motivaci je výkon sportovce nulový, když vykazuje výborné předpoklady pro danou činnost. Intervenující prom ěnné mohou vychýlit výkon sm ěrem pozitivním i negativním. P říčinnou mohou být rozdílné podmínky vnit řní (momentální zdravotní stav, stres apod.) i vn ější (déš ť, vítr, chování divák ů atd.). Jak uvádí Przew ęda (2005), vyžaduje to:

1. MOCI → mít dostatek síly, →schopnosti, →TRÉNINK vytrvalost, … kondice 2. UM ĚT →nap ř. plavat →dovednost →UČENÍ 3. CHTÍT →podávat ur čitý výkon →motivace, →VÝCHOVA Volní vlastnost, cílev ědomost

Pro dosažení maximálního výkonu v krasobruslení je rozhodující v ěk, v kterém dít ě za číná s plným nasazení trénink. Zahájení sportovní p řípravy již v mladším školním v ěku má velký význam. Dít ě m ůže v tomto v ěku dosáhnout nenahraditelných pokrok ů v koordina čních schopnostech, které jsou pro krasobruslení velice významné.

28

4.2 Motorická výkonnost

Vymezení pojm ů, ur čování výkonnosti

Termín výkonnost (die Leistungsfähigkeit, level of performance) vyjad řuje Hájek (2001) jako schopnost podávat specifické výkony opakovan ě na pom ěrn ě stálé úrovni v ur čitém časovém období. Základní motorická výkonnost je dle M ěkoty a Cuberka (2007) zp ůsobilost podávat výkony ve všech základních pohybových činnostech. Ty bývají sou částí výkonnostních test ů a zárove ň slouží jako indikátory motorických schopností. Pojem výkonnost se vztahuje bu ď k jedinci, nebo k ur čité populaci. Motorickou výkonnost jednotlivce se ur čuje na základ ě jeho výkon ů dosahovaných v ur čité dob ě. Motorickou (též t ělesnou) výkonnost ur čité populace se ur čí na základ ě výkon ů zaregistrovaných u jednotlivých osob dané popula ční skupiny. T ěmito skupinami jsou nap ř. žáci základních škol, studenti st ředních a vysokých škol, sportovních družstev atd. Dále se zkoumá také výkonnost p říslušník ů r ůzných v ěkových skupin v různých krajích a státech. Tímto srovnáváním se zabývá p ředevším obor komparativní antropomotorika.

Testy základní motorické výkonnosti

Pro ur čení základní motorické výkonnosti se nej čast ěji využívají tzv. terénní testy (fitness-tests). Obvykle zahrnují 4-10 položek dopln ěné o základní somatometrii, indikátor složení t ěla (kožní řasy či index BMI) a také dotazník pohybové aktivity. Rozlišují se dv ě skupiny test ů: NR-testy (norm-referenced) a CR-testy (criterion-referenced). U NR-test ů se testový výsledek porovnává se staticky odvozenou normou, obvykle vyjád řenou tabulkami nebo grafy. U CR- test ů se individuální testový výsledek porovnává s kriteriálním standardem. P ři tomto testu se ur čuje, zda jedinec kriteriální požadavek splnil či nesplnil - hodnocení 1, 0 (M ěkota, Cuberek, 2007).

29

Metody nácviku motorického u čení

Barto ň a Havránková (1984) uvád ějí t ři metody používané p ři motorickém učení v bruslení: • metoda pro seznámení s učební látkou – ukázka, výklad, • metody nácviku, • metoda celostní (komplexní) je vhodná pro nácvik jednoduchých prvk ů (nap ř. jízda ve váze), • metoda analyticko-syntetická vyžaduje rozložení pohybu na jednotlivé části (nap ř. trojka), • metoda opakování – v krasobruslení význa čná metoda pro nácvik koordina čního, p řesného, ú čelného a estetického pohybu.

Cílený pohyb provádí trenér bu ď sám, nebo prost řednictvím pohybov ě vysp ělých krasobrusla řů . Celý pohyb by m ěl být proveden nejd říve v rychlém tempu a po té ješt ě n ěkolikrát po částech. Ukázka by m ěla být doprovázena srozumitelným popisem provád ěného pohybu.

4.3 Sportovní výkonnost

Sportovní výkonnost vyjad řuje M ěkota a Cuberek (2007) jako zp ůsobilost (schopnost, p ředpoklad) opakovan ě podávat výkony v ur čité sportovní činnosti. Sportovní výkonnost jednotlivce je posuzována dle výkon ů dosahovaných v ur čité dob ě (v sezón ě). V případ ě p římo m ěř itelných sportovních výkon ů (nap ř. v jednotkách délky, času atd.), stanovuje se výkonnost statisticky. Úrove ň výkonnosti je pak charakteristická aritmetickým pr ůměrem (event. mediánem nebo modusem), m ěnlivostí intraindividuální sm ěrodatné odchylky. Míra m ěnlivosti ukazuje stálost a vyrovnanost p ři opakovaném výkonu. Žádoucí jsou malé výkyvy. Sou částí definice sportovní výkonnosti je také výkon maximální, který ur čí horní hranici možností sportovce. Vrcholnou výkonnost však nem ůže sportovec udržet trvale. V dlouhodobém pohledu se pak mluví o tzv. vlnovitém charakteru. Hájek 30

(2001) dále uvádí hlediska, podle kterých je variabilita výkonnosti posuzována. Jedná se o hlediska genetická, geografická, bisexuální a socioprofesní. Sportovní výkonnost od konce 19. století vzr ůstá. Dokládají to zdokumentované výsledky sv ětových sout ěží. Úrove ň sportovní výkonnosti se zvyšuje rychleji u žen než u muž ů. V ětší rozdíly mezi výkonností m ůžu a žen byly v minulosti zp ůsobeny p ředevším sociokulturními faktory, jako nap ř. bariéry v účasti žen ve sportovním d ění, sout ěžení žen bylo ozna čeno za nemorální exhibici a mohlo dojít díky fyzicky náro čnému tréninku k poškození reproduk ční kapacity ženy apod. V dnešní dob ě se mluví o rozdílech podle pohlaví p ředevším v souvislosti s rozdílností biologických p ředpoklad ů (nap ř. velikost a stavba t ěla atd.).

4.4 Tělesná zdatnost

Tělesná zdatnost dle Ková ře (1991) je schopnost řešit dané úkoly s dostatkem energie a pohotov ě, bez zjevné únavy a s dostate čnou rezervou pro příjemné trávení času. Čelikovský (1990) definuje t ělesnou zdatnost jako p řipravenost organismu konat práci, tzn., že se jedná o zp ůsobilost vyrovnávat se s nároky vn ějšího prost ředí či odolávat aktuálním vliv ům okolí a stres ům. Hlavním kritériem zdatnosti je ú činnost a hospodárnost práce organismu. Dle M ěkoty a Cuberka (2007) se jedná o globální a kvalitativní ukazatel stavu organismu. Evropský test t ělesné zdatnosti EUROFIT (1988) rozlišuje t ři složky zdatnosti, tzv. dimenzi orgánovou, motorickou a kulturní. Zdatnost též zahrnuje složku sociální, duševní a emocionální. Zdatnost se nedotýká tedy pouze fyzického zatížení, ale je chápána v mnohem širším významu. Dotýká se otázek jako nap ř. vyrovnávání se s běžnou každodenní aktivitou, nároky kladené ve škole, v zam ěstnání, trávení volného času apod. T ělesná zdatnost je do zna čné míry podmín ěná geneticky. Rozvíjí se b ěhem života a je udržitelná prost řednictvím t ělesných cvi čení, p řim ěř enou zdravou výživou a

31

životosprávou. T ělesná zdatnost se rozd ěluje na zdravotn ě orientovanou zdatnost a výkonnostn ě orientovanou zdatnost.

32

5 Sportovní trénink v krasobruslení

5.1 Cíle a úkoly sportovního tréninku

Choutka a Dovalil (1991): „Sportovní trénink je specializovaný pedagogický proces, jehož cílem je dosahování individuáln ě nejvyšší sportovní výkonnosti ve vybraných sportovních odv ětví na základ ě všestranného rozvoje sportovce. Sportovní trénink spolu se sout ěžením tvo ří jádro sportovní přípravy. Cíle sportovního tréninku se zam ěř ují na výkonnostní vývoj sportovce a sou časn ě se podílejí na jeho vývoji ob čanském.“ Peri č (2004) a dvojice Novosad, Lehnert (2001) ozna čuje sportovní trénink jako proces adaptace, neboli p řizp ůsobení se. Adaptace znamená schopnost živého organismu reagovat na podn ěty z okolního prost ředí. P ři dlouhodobém p ůsobení vliv ů z vn ějšího prost ředí se postupn ě za čnou zmenšovat reakce na n ě, jelikož se organismus postupn ě m ění. Vn ějšími vlivy mohou být nap ř. opakované b ěžecké úseky, které obecn ě nazýváme jako zatížení. Dlouhodobé zatížení vyvolává v těle morfologické, funk ční a anatomické zm ěny, které umož ňují lepší reakci organismu na zatížení. D ěti se adaptují na zátěž velmi rychle, jakékoliv zatížení vyvolá odezvu. Optimálního pr ůběhu adapta čních zm ěn lze dosáhnout podle Lehnerta, Novosada a Neulse (2001) pouze optimalizaci tréninkového zatížení a zat ěžování. Velikost tréninkového zatížení musí odpovídat úrovni trénovanosti sv ěř ence, tzn., že hlavním ú čelem je nabourání homeostázy. Adapta čních zm ěn lze dosáhnout systematickým opakováním zatížení v tréninku. Složkami tréninkového zatížení jsou intenzita a objem, které jsou ve vzájemném protikladu. Intenzita se vyjad řuje fyziologickými charakteristikami (nap ř. tepová frekvence, spot řeba kyslíku atd.), rychlostí pohybu, frekvencí pohybu, distan čními parametry pohybu (výška, vzdálenost), velikostí p řekonávaného odporu a složitostí pohyb ů. Obsah je vyjád řen časem a po čtem. U tréninkového zatížení rozlišujeme čty ři základní funkce, kterými jsou rozvoj, renovace, stabilizace, regenerace. Prost ředkem k vyvolání adapta čních zm ěn jsou tréninková cvi čení, která ozna čujeme jako ú čeln ě uspo řádané formy pohybové činnosti. Tréninková cvi čení dále d ělíme podle míry specifi čnosti na všeobecn ě rozvíjející, regenera ční, závodní a speciální. 33

Sportovní trénink orientovaný na krasobruslení má následující d ůležité úkoly:
zvládnutí techniky krasobrusla řských prvk ů,
všestranné rozvíjení pohybových schopností, tj. silových, rychlostních, vytrvalostních, obratnostních a dalších, jako p ředpoklad pro zvládnutí techniky krasobruslení,
rozvíjení speciálních pohybových schopností pro krasobruslení,
rozvoj psychický, tj. p ředevším oblast volních a morálních vlastností a formování rys ů osobnosti,
rozvoj sociální, který spo čívá v postupném zvládnutí prost ředí tréninku a sout ěží, pat ří sem také formování meziosobních vztah ů a vytvá ření hodnotové orientace dít ěte, jedinec je veden k sebehodnocení a sebepoznání.

5.2 Periodizace sportovního tréninku v krasobruslení

Rozvržení tréninkového procesu je v krasobruslení jedním z nejd ůležit ějších faktor ů sportovní p řípravy. Jednotlivé období rozd ělujeme do tří následujících skupin: 1. přípravné období (kv ěten-zá ří) I. etapa: 1. část kv ěten-červen

2. část červenec

II. etapa srpen

III. etapa zá ří

2. hlavní (závodní) období (říjen-březen)

3. přechodné období (duben)

Toto rozplánování je pouze orienta ční. Každý trenér si dle individuálních pot řeb svých sv ěř enc ů m ůže tyto etapy upravit. P ři plánování by měl trenér p řihlížet na provoz zimních stadión ů, na termíny d ůležitých 34

krasobrusla řských závod ů a také na školní rozvrh svého sv ěř ence (Hrázská, 2006). Pro zregenerování organismu a na čerpání nových sil je vhodné alespo ň jeden m ěsíc v roce vynechat zcela trénink na led ě. V dnešní dob ě, kdy je provoz n ěkterých zimních stadión ů celoro ční, není problém zajistit trénink na led ě po celý rok, ale z důvodu celkové regenerace (psychické uvoln ění, dolé čení zran ění, otlak ů z bruslí atd.) je tato forma tréninku nežádoucí.

Přípravné období (kv ěten-zá ří)

I. etapa: 1. část (kv ěten-červen)

Hlavním úkolem této části je zlepšovat p ředpoklady pro r ůst sportovní formy. V p řípravném období je vhodné rozvíjet pohybové schopnosti, zejména rychlost, odrazovou výbušnost, vytrvalost a sílu. Krasobrusla ř se již neú častní závod ů, které zat ěžují jeho psychický stav (nervozita) a tak m ůže být tréninkové zatížení vyšší. Tréninková jednotka bývá zam ěř ena p ředevším na všeobecnou sportovní p řípravu, která zahrnuje atletickou, baletní, gymnastickou část a pohybové hry, plavání, cyklistiku, in-line bruslení apod. V příprav ě lze dále zahrnout nácvik techniky konkrétních krasobrusla řských prvk ů, čím se m ůže kompenzovat nedostatek nebo úplné vynechání trénink ů na led ě. V případ ě provozu zimního stadionu se v menším rozsahu procvi čují práv ě vybraných krasobrusla řské prvky na led ě. Všeobecná p říprava na suchu však v této etap ě p řevažuje, procentuáln ě je to p řibližn ě 60% všeobecné přípravy: 40% speciální p řípravy (Hrázská, 2006).

I. etapa: 2. část ( červenec)

Druhá část první etapy p řípravného období je prvním m ěsícem školních prázdnin d ětí. I v této etap ě je trénink zam ěř en na všeobecný t ělesný rozvoj. Sou částí je i trenérem vypracovaný individuální tréninkový plán, který vede k udržení dobré fyzické kondice. Sv ěř enec si zapisuje každé cvi čení do bloku či p římo do tréninkového plánu, vypracovaným trenérem. Nem ělo by zapomínat na regeneraci organismu a na čerpání nových sil (Hrázská, 2006).

35

V tomto období se konají r ůzná soust řed ění, a čím dál čast ěji jsou vedena významnými zahrani čními trenéry. Sou částí t ěchto krasobrusla řských soust ředí je i baletní, tane ční, atletická pr ůprava. Tato etapa p řípravného období je vhodná k volb ě nového hudebního doprovodu a skládání nového programu. Využívá se pro spolupráci s choreografem či baletním mistrem.

II. etapa (srpen)

Hlavním úkolem této etapy je získání sportovní formy. Závodníci se účastní r ůzných soust řed ění, na kterých klesá podíl všeobecné sportovní přípravy a p řechází se více na speciální p řípravu na ledové ploše. V rámci sportovní p řípravy na suchu je kondi ční trénink, baletní a gymnastický výcvik a další možné pohybové aktivity. V případ ě tréninku na led ě je vhodné v tomto období doladit nov ě složený krátký či volný program po choreografické stránce a v ěnovat se nácviku nových prvk ů (Hrázská, 2006). Reprezentanti České republiky v krasobruslení se musí zú častnit reprezenta čních prov ěrek ČKS, které se konají vždy na konci srpna. Na prov ěrkách p ředvedou sv ůj krátký programy a volnou jízdu, která obsahuje již všechny prvky vyšší úrovn ě. P ři t ěchto prov ěrkách se rozhoduje o následné nominaci na mezinárodní závody. U reprezenta čních závodník ů je proto tréninkový plán v přípravném období navržen jinak. Závodník musí podat sv ůj maximální výkon již na konci srpna, a proto se musí za čít se speciální p řípravou mnohem d říve, než je tomu u výkonnostn ě slabších krasobrusla řů a krasobrusla řek.

III. etapa (zá ří)

Tato etapa m ůže být ozna čena také jako etapa p ředzávodní. Výrazn ě se zvyšuje podíl speciální p řípravy. 70-80% tréninku tvo ří speciální p říprava. Zvyšuje se intenzita tréninku na led ě. Všeobecné t ělesné p říprav ě je v ěnováno pouze 20-30%. Tento pom ěr trvá po celé hlavní období. Krátký program a volnou jízdu by m ěl mít závodník již zažitou a trénuje ji se všemi novými krasobrusla řskými prvky (Hrázská, 2006). Reprezentující závodníci se v této t řetí etap ě p řípravného období zú čast ňují již prvních zahrani čních závod ů. Nácvik program ů by proto m ěl 36

za čít mnohem d říve a již v druhé etap ě p řípravného období by m ěl být dokonale zvládnutý.

Hlavní období ( říjen-březen)

Cílem hlavního období je udržení sportovní formy, kterou závodník získal v přípravné části. Obsah speciální p řípravy se zvyšuje již na 80%. Všeobecná t ělesná p říprava klesá na 20% a je zam ěř ena p ředevším na kondi ční trénink. Celkové zatížení je p řizp ůsobeno harmonogramu sout ěží. Těsn ě p řed závodem je vhodné objem tréninku snížit s ohledem na psychickou a kondi ční zdatnost závodníka (Hrázská, 2006). Výkonnostn ě slabší závodníci se potkávají nej čast ěji na pohárových sout ěžích, které se konají tém ěř každý týden. Čím více závod ů se dít ě zú častní, tím lépe si zvyká na prost ředí, atmosféru a prom ěnlivé podmínky závod ů.

Přechodné období (duben)

V přechodném období se st řídá aktivní a pasivní odpo činek. V tomto období by se m ěla vynechat zcela speciální p říprava. V tréninku by se trenér měl zam ěř it p ředevším u mladších d ětí na hravou všeobecnou p řípravu. Vhodné jsou r ůzné pohybové hry, sout ěže. D ůležitou složkou p řechodného období je regenerace, která m ůže mít pasivní či aktivní charakter. Aktivní odpo činek je vhodný prost řednictvím plavání, sportovních her apod. Mezi pasivní formy pat ří masáže, vodní st řiky, sauna atd. (Hrázská, 2006). Přechodné období je ideální pro vylé čení p řípadných zran ění. Trenér analyzuje výkony jednotlivých závodník ů uplynulé sezóny a na základ ě dosažených výsledk ů p řipraví vhodné tréninkové plány pro nadcházející tréninkový cyklus.

Procentuální pom ěr všeobecné a speciální t ělesné p řípravy

Obsah tréninkové nápln ě se m ění v závislosti na období ro čního tréninkového cyklu. M ění se pom ěr mezi všeobecnou a speciální t ělesnou přípravou. Dle tohoto pom ěru m ůže trenér lépe p řipravit tréninkový plán pro přípravu na led ě a na suchu (Mauer, 1977).

37

kv ěten, Časové červen, srpen zá ří říjen-březen období červenec

Všeobecná tělesná 60% 40% 20-30% 15% příprava

Speciální tělesná 40% 60% 70-80% 85% ř p íprava

Tabulka 2: Pom ěr všeobecné a speciální p řípravy (Mauer, 1977)

5.3 Zvláštnosti tréninku d ětí

Trénink d ětí a mládeže dle Dovalila a Peri če (2007) se výrazn ě liší od tréninku dosp ělých. Rozdíly jsou ve stavb ě t ěla, psychice, vnímání a chápání. Každý vychovatel či trenér by m ěl tyto rozdíly respektovat p řistupovat k tréninku d ětí jinak než u dosp ělých. Hlavním cílem sportovní p řípravy d ětí a mládeže je vytvo řit p ředpoklady pro pozd ější trénink. Nejd ůležit ějším úkolem trenéra je nepoškodit své sv ěř ence, a to jak po stránce fyzické, tak i psychické. Fyzické poškození je více z řejmé, jedná se nap ř. o vadné držení t ěla. Toto poškození m ůže negativn ě ovlivnit další vývoj dít ěte. Psychické poškození se obtížn ěji zjiš ťuje. Jeho projevy mohou být úzkost, frustrace, strach apod. Sportovní trénink d ětí by m ěl být zam ěř ena na u čení novým dovednostem, a nikoliv na dávkování zatížení. D ůležité je d ětem neustále vysv ětlovat, popisovat daný pohyb, opravovat je apod. Výuka dovedností musí probíhat ve správném po řadí, trenér by m ěl znát správné metodické posloupnosti a postupy pro jednotlivé dovednosti. Dalším specifikem je kladný vztah k dětem a jejich úsilí. To by m ělo být často pochváleno. Negativní kritika bere d ětem chu ť do další činnosti a hrozí, že si vytvo ří pro daný sport či pohybovou aktivitu v ůbec 38

negativní vztah. Samoz řejm ě nelze z výchovných d ůvod ů dít ě pouze kritizovat nebo naopak chválit. P ři event. negativní kritice je vhodné nejd říve dít ě pochválit, a až poté ho upozornit na chybu. V tréninku d ětí se m ůže vyskytnout negativní a pozitivní vlivy, na které by m ěl být trenér p řipraven.

5.4 Krasobrusla řská tréninková jednotka

Tréninková jednotka je dle Choutky a Dovalila (1991) základním organiza čním celkem v tréninkovém procesu. V tréninkových jednotkách se uskute čň ují v konkrétní podob ě dlouhodobé tréninkové zám ěry. V krasobrusla řském tréninku se jedná bu ď o speciální či všeobecnou přípravu, p řípadn ě i o jejich kombinaci. Obsah trénink ů by na sebe m ěl navazovat. Speciální p říprava se uskute čň uje na led ě a soust ředí se p ředevším na nácvik sout ěžních program ů, techniky krasobrusla řských prvk ů (piruet, skok ů, krokových variací apod.) a v neposlední řad ě nácvik choreografie a s ní související um ělecký projev krasobrusla ře na led ě. Sou částí všeobecné t ělesné přípravy, která zahrnuje z větší části p řípravu mimo ledovou plochu, je kondi ční trénink, atletika, balet, tanec, kompenza ční cvi čení, gymnastika, plavání, cyklistika. Mezi všeobecnou p řípravu lze za řadit také trénink brusla řského skluzu na led ě (Hrázská, 2006). „Tréninková jednotka musí vždy ovlivnit sportovce komplexn ě, tzn., že tréninkové zatížení (t ělesná cvi čení) se projeví i v rozvoji psychických schopností a ovlivní výchovn ě i osobnost sportovce. P ři plánování tréninkové jednotky vychází trenér z hlavního úkolu.“ Choutka a Dovalil (1991) Dle Barton ě a Havránkové (1984) by m ěl trenér své sv ěř ence o náplni a organizaci tréninku p ředem informovat. Trenér by m ěl být schopen daný prvek předv ěst, pokud se jedná o prvky výkonnostn ě slabších brusla řů . U pokro čilých a vrcholových krasobrusla řů se využívá p ředevším mediální techniky. K nácviku nových prvk ů je také vhodné využít zábavné formy a sout ěží. Trénink by nem ěl být podle Choutky a Dovalila (1991) stereotypní, trenér by však m ěl brát ohled na v ěk sportovc ů, jejich výkonnostní úrove ň, období tréninkového cyklu a také prost ředí, v němž se trénink odehrává. Obsah tréninkových jednotek mladších krasobrusla řů by m ěl být pestrý, p řitažlivý, 39

napln ěný herními a sout ěživými formami. Žádný trenér by nem ěl zapomínat při tréninku na dodržování názornosti, p řim ěř enosti, postupnosti atd.

Podle Peri če (2004) rozd ělujeme cvi čení v tréninkové jednotce do t ří velkých skupin: 1. Cvi čení všeobecn ě rozvíjející 2. Cvi čení speciální 3. Cvi čení závodní

Části tréninkové jednotky v krasobruslení:

Tréninkovou jednotku rozd ěluje Choutka a Dovalil (1991) na t ři části: přípravná, hlavní a záv ěre čná část.

Přípravná část

Tato část zajiš ťuje p říznivé p ředpoklady pro pr ůběh celé tréninkové jednotky, tzn. p řipravit organismus i psychiku sportovce na tréninkové zatížení a pln ění hlavního úkolu v tréninku. Jde p ředevším o zah řátí a rozcvi čení organismu. V zásad ě by m ělo trvat 15-40 minut. V krasobruslení se zna čná část rozeh řátí a rozcvi čení koná mimo ledovou plochu min. 20-35 min p řed tréninkem na led ě. Pro ozvláštn ění rozcvi čení je vhodné využití r ůzných cvi čebních pom ůcek, jako nap ř. malé i velké mí če, ty če, švihadla, dynaband apod. Pro rozcvi čení lze dále p řipravit pohybovou sestavu na hudební doprovod. Může být zam ěř ena: a.) všeobecn ě, tzn., že obsahuje cvi čení všeobecn ě rozvíjející, která sportovci znají a snadno je zvládnou, b.) speciáln ě, tzn., že cvi čení jsou vybírány tak, aby p řipravila organismus na úkoly hlavní části tréninkové jednotky.

40

Hlavní část

„Tato část je zam ěř ena na rozvoj sportovní výkonnosti nebo udržení dosaženého stavu po delší dobu. Úkoly této části jsou velmi r ůznorodé, nebo ť jsou závislé na období ro čního cyklu, v ěku, pohlaví sportovc ů, úrovni jejich výkonnosti a dalších činitelích.“ (Dovalil, Choutka. 1991) Nap říklad obsah tréninku na led ě v přípravném období je zcela jist ě jiný než obsah v hlavním (závodním) období. Obecn ě se v hlavní části nacvi čuje především technika vybraných krasobrusla řských prvk ů. Cvi čení by se m ěla za řazovat v následující posloupnosti. Nejd říve za řazujeme již nau čené cvi čení, díky kterým sv ěř enec získá op ět jistotu na led ě, tzv. rozbruslení. Poté by m ěla být za řazena cvi čení náro čná na koordinaci a kondici (skoky), dále pak piruety a ke konci tréninku cvi čení na rozvoj vytrvalosti, síly apod.

Záv ěre čná část

Tato část zajiš ťuje plynulý p řechod od vysokého tréninkového zatížení k postupnému uklid ňování a návrat všech funkcí k normálnímu stavu. M ělo by dojít k uvoln ění sval ů a nervového nap ětí. Správn ě zorganizovaná záv ěre čná část tréninku p řispívá k urychlení regenera čních proces ů. Jestliže zatížení v hlavní části vyžadovalo nap ř. vysokou míru koncentrace (p ři nácviku techniky apod.), je žádoucí naplnit záv ěre čnou část emocionálními hrami, sout ěžemi, improvizací na hudební doprovod, které by kompenzovaly psychické nap ětí. Sou částí záv ěre čné části je také psychická stránka. Každý sv ěř enec by m ěl mít pocit uspokojení z dob ře spln ěného úkolu, pocit uvoln ění (Choutka a Dovalil, 1991). V krasobruslení rozd ělujeme záv ěre čnou fázi tréninku do dvou částí. První část se uskute čň uje ješt ě na ledové ploše. Charakteristické jsou především výše zmi ňované emocionální hry, sout ěže nebo volné bruslení (improvizace) na hudební doprovod. Druhou částí je stre čink mimo ledovou plochu, p ři kterém dochází k uklidn ění srde čně ob ěhového a dýchacího systému a zejména pohybového aparátu. P řihlížet by se m ělo také na uvoln ění kloub ů a vaz ů.

41

Využití času tréninku

Jelikož i krasobruslení, jako mnoho dalších sport ů, je vázáno na komer ční pronájem tréninkové plochy (ledové plochy, tenisové haly, h řišt ě, stadion atd.), využívá se jiných sportoviš ť nap ř. pro rozeh řátí či záv ěre čné protažení. Výb ěr cvi čení by m ěl být orientován na cvi čení, které sv ěř ence připraví na vlastní trénink na ledové ploše. Tím se zkrátí doba pro nutné rozbruslení, a ta m ůže být využita nap ř. p ři nácviku náro čných cvi čení. Další faktorem pro maximální využití času v tréninku jsou dle Barton ě a Havránkové (1984) promyšlené a organizované činnosti krasobrusla řů , které by m ěl zajistit trenér. Pronájem ledu finan čně i organiza čně zat ěžuje jak oddíl, tak i rodi če d ětí a proto je nutné, aby trenér s maximálním využitím času na ledové ploše ve svých p řípravách trénink ů po čítal.

5.4.1 Organiza ční formy krasobrusla řské jednotky

Z organiza čního hlediska se krasobrusla řský trénink provádí ve dvou formách:

Skupinový trénink se používá na st řední nebo vyšší výkonnostní úrovni. Velkou výhodou je možnost vzájemného sout ěžení, kontroly a pou čení se z chyb druhých. B ěhem skupinového tréninku se vytvá řejí v kolektivu vztahy. Nevýhody spo čívají v menších možnostech řízení individuálního tréninku a jeho kontroly. Nevýhodou m ůže být záporný vliv sv ěř ence, který nemá chu ť trénovat a negativn ě ovliv ňuje ostatní.

Individuální trénink se používá zpravidla jen u sportovc ů nejvyšší výkonnostní úrovn ě, jelikož je finan čně náro čný. Trenér se v ěnuje pouze jednomu dít ěti a zabývat se pouze jeho výkonem.

V tréninkové jednotce lze využít i dalších organiza čních forem. Nej čast ěji se užívá tzv. kruhový trénink . Jedná se o formu skupinového tréninku. D ěti jsou rozd ěleny do menších skupin (dvojice až čtve řice). Každá 42

skupinka se p řesouvá z jednoho stanovišt ě na druhé po uplynutí časového limitu (vhodné pro p řípravu d ětí), na kterých plní stanovený úkol. Takto absolvují všechny stanovišt ě. Kruhový trénink je vhodný pro rozvoj všech pohybových schopností a nácvik dovedností. D ětem by m ěly být jednotlivé cviky p ředem jasné, m ěly by je zvládnout po technické stránce, trenér by m ěl znát odezvu organismu na jednotlivá cvi čení (nap ř. úrove ň srde ční frekvence), dále by se m ělo st řídat zatížení r ůzných svalových skupina apod. V kruhovém tréninku lze využít r ůzných cvi čebních pom ůcek, ná řadí, ná činí atd. Délka jednotlivých cvi čení se p ři rozvoji obratnosti pohybuje i n ěkolik minut, p ři silovém tréninku kolem 30 sekund, p ři rozvoji vytrvalosti kolem 60 sekund (Peri č, 2004).

5.4.2 Zásady organizace krasobrusla řské tréninkové jednotky

Pro úsp ěšné zvládnutí krasobrusla řského tréninku je d ůležitý správný didaktický postup a promyšlená organizace hodiny. Trenér by se m ěl v tréninkové jednotce snažit o maximální využití času, zajišt ění bezpe čnosti, vytvo ření p říjemné atmosféry apod. Proto by m ěl respektovat tyto zásady (Šafa řík et al., 1972):
doporu čit rodi čů m vhodnou krasobrusla řskou výzbroj a výstroj,

po p řevle čení sv ěř enc ů do vhodného úboru provést rozcvi čení a zah řátí organismu mimo led,

objasnit hlavní nápl ň tréninku a p ředem informovat sv ěř ence o organizaci a pln ění vyty čených úkol ů v tréninkové jednotce,

za čátek i konec hodiny zahajovat pozdravem (u krasobrusla řů se nej čast ěji projevuje úklonou p řed trenérem),

při volb ě obsahu a organizace tréninku respektovat v ěkové zvláštnosti a výkonnosti žák ů, p řihlížet na individuální schopnosti žák ů,

nácvik technicky náro čných krasobrusla řských prvk ů dopl ňovat o různé pohybové hry a sout ěže,

za řazovat do tréninku cvi čení na rozvoj rychlosti a vytrvalosti,

v záv ěre čné části tréninku na led ě je vhodné nechat prostor pro volnou jízdu na hudební doprovod (tj. improvizace), která rozvíjí u dětí smysl pro vlastní pohybovou tvo řivost a hudební cít ění, 43

cvi čení s vyšší zát ěží st řídat s voln ějším bruslením,

uplat ňovat v plné mí ře zásadu názornosti, to znamená, že trenér by měl být vždy na bruslích,

trenér by se m ěl snažit p ředcházet úraz ům, tak že zajistí bezpe čnost při tréninku a v p řípad ě eventuálních zran ění by m ěl zajistit první pomoc,

dbát na p řim ěř ený od ěv d ětí, u výkonnostn ě slabších jsou nejd ůležit ější rukavice,

v záv ěru hodiny zhodnotit d ěti individuáln ě, pochválit je a motivovat je pro další trénink,

po ukon čení tréninku na led ě dbáme na stre čink mimo ledovou plochu.

5.5 Trenér

Úst řední postavení v řízení tréninkového procesu zaujímá trenér. Podle Choutky a Dovalila (1991) je vhodné pro práci trenéra mít k ruce jednoho či více asistent ů nebo dokonce celý realiza ční tým. Trenérská práce se stává stále náro čnější a nároky na trenéra jsou stále širší, hlubší a také specifi čtější. Každý trenér by m ěl mít tyto p ředpoklady pro svou práci: trenér by m ěl mít vztah ke sportu a zejména ke svému sportu, m ěl by mít všeobecné i odborné vzd ělání, tak aby zvládl náro čné úkoly řízení, dále pak by m ěl mít odpovídající zkušenosti, a to jak životní, tak i ze sportovního života. Trenér by m ěl být dále vzorem, p ředevším pro mládež, sem pat ří nejen povahové rysy, ale také ur čitou úrove ň t ělesné zdatnosti a výkonnosti. Vrcholový trené ři dosahují emo ční stability, v ůdcovství, snahy prosadit se a smysl pro praxi, organizaci práce apod. Typologie trenér ů je r ůznorodá. Základní rozd ělení tvo ří dva protich ůdné póly, jako trenér autoritá řský – demokratický, empirický – vědecký, racionální – živelný. Pro vedení tréninkového procesu d ětí a mládeže je optimálním typem p ředevším trenér-pedagog. Trénink s dětmi a mládeží musí pln ě respektovat vývojové zvláštnosti, musí být založen na všestranném a harmonickém rozvoji. Trenér by m ěl um ět d ěti pro sport získat, zaujmout je a 44

rozpoznat míru talentu mladých sportovc ů. Výkonnostní sport vyžaduje trenéra-organizátora. Organizátorské schopnosti jsou nutné zejména proto, že se trenér na této úrovni musí zpravidla starat i o činnost celého oddílu. M ěl by být dob ře teoreticky p řipraven, vybaven bohatými praktickými zkušenostmi, um ět získat a komunikovat s lidmi a tmelit kolektiv. Vrcholový sport vyžaduje trenéra-specialistu. To se v praxi projevuje jako nap ř. p řednostním zam ěř ením na jednu disciplínu. Vrcholový trenér by m ěl mít vysokou úrove ň odborné kvalifikace. P řevážn ě individuální zp ůsob práce se sportovci vyžaduje psychologický citlivý vztah. Vysoké nároky na odborné v ědomosti vyžadují pr ůběžné studium, dále také znalost v ědecké metodologie a také znalost cizích jazyk ů.

Vztah trenér – sportovec

Bezprost řední spojení mezi trenérem a sportovce nebo družstvem se nazývá komunikace. Je obousm ěrná a má povahu interakce. Jde o složitý proces, který m ůže výrazn ě rozhodovat o celkové ú činnosti tréninku. Trenér předkládá sportovc ům zám ěry ve form ě konkrétních úkol ů. Základem komunikace je interpersonální percepce, tj. schopnost vnímat ostatní lidi, chápat je, cítit s nimi. Ta bývá vrozená, dá se však rozvíjet. P ředm ětem interakce mohou být t ělesná cvi čení (pokyny k nácviku), organiza ční nebo přípravná činnost (organiza ční pokyny k tréninku), pedagogické požadavky (káze ň, koncentrace pozornosti aj.).

45

6 Sportovní p říprava krasobrusla řů

6.1 Charakteristika

Pojem sportovní p říprava vznikl v 50. letech 20. Století. Sportovní příprava d ětí a mládeže se liší od tréninku dosp ělých. Sportovní trénink d ětí a mládeže je charakteristický tím, že ho m ůžeme ozna čit za po čáte ční etapu dlouhodobého tréninkového procesu, který má sv ůj vrchol až v dosp ělosti. Přesnou definici sportovní přípravy uvádí Štilec (1989): „Sportovní p říprava je systematický pedagogický proces zam ěř ený k výchov ě zdravých, všestrann ě zdatných sportovc ů, kte ří na základ ě harmonického vývoje dosáhnou v období plného rozvoje sil nejvyšších individuálních výkon ů ve vybraném sportu.“ Podle Peri če (2004) existují dva r ůznorodé názory na cíle sportovní přípravy d ětí. První názor je, že by každá sportovní p říprava d ětí m ěla být zam ěř ena na vít ězství a m ěla by vést k metám nejvyšším. Naopak druhý říká, že rozhodující je zábava a nápl ň volného času. Podle tohoto názoru není d ůležité zvít ězit, ale jak se dít ě na tréninku baví. Pravda leží jist ě n ěkde uprost řed.

6.2 Zásady sportovní p řípravy

Ve sportovním tréninku d ětí a mládeže rozlišuje Štilec (1989) t ři hlavní zásady, prost řednictvím kterých se tento proces odlišuje od sportovního tréninku dosp ělých, jsou to: 1. Respektování v ěkových zákonitostí vývoje organismu a osobnosti 2. Všestrannost (nutný p ředpoklad pro pozd ější specializovaný trénink) 3. Perspektivnost (uplat ňování požadavk ů dlouhodobého tréninku)

Zásady, jimiž se trénink řídí, vyplývají z funkce a úkol ů této etapy. Respektují charakter sportovního odv ětví a zákonitosti vývoje organismu a osobnosti (zvlášt ě v období puberty). Choutka a Dovalil (1991) rozší řili Štilcovy zásady ješt ě o přim ěř enost a systemati čnost. P řim ěř enost zaru čuje zdravý vývoj

46

mladých sportovc ů a specializuje se zejména na metody a formy tréninkového procesu. Systemati čnost souvisí úzce se zásadou p řim ěř enosti. Tato zásada zd ůraz ňuje postupné zat ěžování organismu, časté cvi čení nízké intenzity, st řídání zatížení a odpo činku a postupné zvyšování celkové náro čnosti cvi čení v souladu s přirozeným vývojem. To op ět souvisí s první Štilcovou zásadou, kterou je respektování v ěkových zákonitostí vývoje organismu a osobnosti.

Podle Peri če (2004) by trenér m ěl v příprav ě dodržovat následující t ři zásady:

1. Nepoškodit d ěti - poškození mohou být fyzického (skolióza páte ře, před časná osifikace kostí, únavové zlomeniny) i psychického (flustrace, úzkost, podce ňování apod.) charakteru. Hlavní p říčinou je p řílišné přet ěžování v tréninku. Dalším významným faktore, který m ůže dít ě vážn ě ohrozit, jsou r ůzné výživové zásahy nebo farmakologické prost ředky. V krasobruslení se s nimi m ůžeme bohužel setkat často. Nez řídka kdy se dětem podávají látky na zastavení r ůstu a jsou doporu čovány drastické diety.

2. Vytvo řit u d ětí vztah ke sportu jako k celoživotní aktivit ě – o významu pohybové aktivity v život ě není pochyb. P řim ěř enou pohybovou aktivitou lze p ředcházet civiliza čním chorobám, a proto je d ůležité, aby trenér vyp ěstoval ve sv ěř encích celoživotní pot řebu pohybu.

3. Vytvo řit základy pro pozd ější trénink – trénink v dětství by m ěl být zam ěř en hlavn ě na základní požadavky v oblasti techniky daného sportu. Toho lze dosáhnout pouze mnohonásobným opakováním. Každé opomenutí se v pozd ějším v ěku projeví.

47

6.3 Etapy sportovní p řípravy d ětí a mládeže

Délka tréninkového procesu v jednotlivých sportovních odv ětví je podle Choutky a Dovalila (1991) ovlivn ěna mnoha faktory a má specifický charakter. Auto ři zabývající se otázkou sportovní p řípravy rozd ělují dlouhodobý proces tréninku na etapy:

1. Etapa seznamování se se sportem

Jedná se o po čáte ční etapu sportovního tréninku. Má velký význam pro pozd ější trénink. Hlavními úkoly by m ělo být zabezpe čení optimálního t ělesného a psychického rozvoje, upev ňování zdraví a zvyšování odolnosti, zajišt ění všestranného pohybového a funk čního rozvoje, vyrovnávací cvi čení, zajiš ťující správné držení t ěla, udržení svalové rovnováhy a výchovy kladných morálních a volních vlastností a v neposlední řad ě také vytvo ření a upevn ění návyku pravidelného cvi čení a kladného vztahu k sportu. Trenér by se m ěl snažit o příjemnou atmosféru b ěhem tréninku. Tato fáze se týká p ředevším dětí předškolního a mladšímu školnímu v ěku, do 10 let (Peri č, 2004). Musíme však podotknout, že v krasobruslení za číná sportovní p říprava mnohem d říve, již okolo 3. - 4. roku. Hlavním d ůvodem je technická náro čnost jednotlivých prvk ů. Proto tato etapa kon čí v rámci krasobruslení již p řed 7.– 8. rokem dít ěte. Tato etapa je charakteristická všestranností, tzn., že není specificky zam ěř ena pouze na jeden ur čitý sport. Kondi ční p říprava je dominující složkou tréninku. Pohybové schopnosti se rozvíjejí p řirozeným zp ůsobem. Kondici zvyšuje p ředevším obsahov ě pestré, emocionální cvi čení, provád ěné herní a sout ěživou formou. Tréninkovými prost ředky jsou prost ředky rozvíjející obratnost, cvi čení vyrovnávací. Tréninkový proces se řídí p ředevším zásadami všestrannosti, perspektivnosti, p řim ěř enosti a systemati čnosti (Choutka a Dovalil, 1991).

48

2. Etapa základního tréninku Etapa základního tréninku je podle Choutky a Dovalila (1991) po čáte čním obdobím dlouhodobého speciálního tréninku ve vybraném sportu. Charakteristický je postupný r ůst speciální výkonnosti, dosahovaný p řevážn ě na základ ě všestranné p řípravy. Pohybové schopnosti mají stále ješt ě obecný charakter, vztahy mezi speciálními pohybovými schopnostmi a pohybovými dovednostmi nejsou dosud dostate čně upevn ěny. V této etap ě je nejd ůležit ější zam ěř it pozornost na všestrannost základních pohybových schopností v rámci vybraného sportu, respektovat p ři tom v ěkové zvláštnosti, dále je d ůležité si osvojit co nejv ětší množství pohybových dovedností a základy techniky daného sportu. V neposlední řad ě je d ůležité zvládnout taktiku daného sportovním odv ětví (nap ř. vedle krasobruslení také základy gymnastiky a baletu apod.) a osvojit si základní v ědomosti o dané sportovní disciplín ě. D ůležitý je trvalý kladný vztah k systematickému tréninku a trvalý zájem o sport. V této etap ě dále rozvíjíme osobnost sportovce a d ěti si osvojují základní v ědomosti o zvoleném sportovním odv ětví (techniku, pravidla, aktuální události). Tato etapa trvá obecn ě od 10. do 13. roku d ětí. V krasobruslení se op ět hranice posunuje p řibližn ě o dva roky níže. Jednotlivé složky tréninku by se m ěli rozvíjet v kombinaci s jinými. Mezi složky tréninku se zam ěř ením na krasobruslení pat ří kondi ční p říprava, technická p říprava a psychologická příprava. V tréninku lze využít také nespecifických prost ředk ů, které zajiš ťují rozvoj pohybového základu, čast ěji by se však m ěly vyskytovat specifické prvky daného sportovního odv ětví (Peri č, 2004).

Složky sportovní p řípravy základního tréninku dle Choutky a Dovalila (1991)

Kondi ční p říprava je zam ěř ena na optimální rozvoj obecných pohybových schopností a funkcí všech orgán ů. Používáme specifické i nespecifické prost ředky. Trénink by m ěl být pestrý, emociální a tak náro čný, aby spln ění postupných cíl ů vyžadovalo p řim ěř ené úsilí. Vysoká úrove ň kondi ční p řípravy

49

umož ňuje zvládnutí a zdokonalování techniky ve specializaci i v dopl ňkových sportech. Prvo řadý význam má všeobecná kondi ční p říprava.

Technická p říprava, jejímž hlavním úkolem je nácvik a zdokonalování techniky, odpovídá vždy charakteru daného sportu. V této etap ě si d ětí díky plasti čnosti mozkové k ůry rychle osvojují techniku rychle a jsou schopni vytvá řet nové pohybové dovednosti na základě již d říve zvládnutých pohybových činností. Psychologická p říprava se zam ěř uje p ředevším na rozvoj a upevn ění kladných morálních a volních vlastností, na rozvoj rozumových schopností a schopnosti koncentrovat se na řešení tréninkových úkol ů.

3. Etapa specializovaného tréninku Sportovci se za čínají specializovat ve vybraném sportovním odv ětví. Tato etapa za číná v krasobruslení a jiných technicko-estetických sportech, již u d ětí mladšího školního v ěku. Jiných sportovních odv ětví m ůže specializovaný trénink za čínat až v dorostovém v ěku (od 13 do 17 let). Tato etapa je charakteristická postupn ě se zvyšující intenzitou tréninkového zatížení a p řechodem ke specializovaným tréninkovým prost ředk ům. Dochází k rozvoji základních a speciálních pohybových schopností, k rozši řování zásoby pohybových dovedností, zvládnutí a zdokonalování ú čelné techniky, formování výkonové motivace, upev ňování životního zp ůsobu s ohledem na požadavky tréninku (škola-rodina-sport). Složky specializovaného tréninku jsou stejné jako u obecného tréninku (Choutka a Dovalil, 1991). Pom ěr mezi složkami specializovaného tréninku se však mění podle v ěku a podle úrovn ě p řipravenosti sportovce. Trénink za číná mít charakter jako trénink dosp ělých. Hlavním cílem by se m ěla stát snaha o uplatn ění naučených technických dovedností v závodech a sout ěžích. Sport se v této etap ě rozd ěluje na dv ě oblasti. V prvním p řípad ě se jedná o sport sout ěžní, p ři kterém jsou rozhodující výkony. Druhým typem je sport rekrea ční, jehož cílem je smysluplné využití volného času (Peri č, 2004).

50

4. Etapa vrcholového tréninku Tato etapa završuje dlouhodobý tréninkový proces. Týká se pouze omezeného kruhu sportovc ů, kte ří se propracovali až k nejvyšší výkonnostní úrovni. V jednotlivých sportovních odv ětvích procházejí vrcholným tréninkem sportovci r ůzných v ěkových kategorií. Nap ř. v krasobruslení nebo ve sportovní gymnastice vrcholov ě trénují d ěti 12-14 let, zatímco ve vytrvalostních sportech nebo ve sportovních hrách dosahují vrcholových výkon ů sportovci 20-30 letí, někdy i starší (Choutka a Dovalil, 1991). Peri č (2004) proto upozor ňuje na individuální p řístup trenéra ke svým sv ěř enc ům. Nutné je také respektovat biologické a psychické vlastnosti p říslušné v ěkové kategorie. Hlavními úkoly vrcholového tréninku jsou dle Choutky a Dovalila (1991) dlouhodob ě plánování vysokých sportovních cíl ů, rozvoj kondi ční, funk ční a psychické p řipravenosti vytvá řet p ředpoklady pro další r ůst výkonnosti ve vybraném sportovním odv ětví nebo disciplín ě. Dále pak zdokonalovat a stabilizovat sportovní techniku, rozvíjet objem i intenzitu tréninku a zdokonalovat techniku a taktiku sportu, upev ňovat rysy osobnosti a také pod řídit životní zp ůsob požadavk ům tréninku.

6.4 Kondi ční p říprava

Kondi ční p říprava zahrnuje podle Choutky a Dovalila (1991) zdokonalování všestranného pohybového základu, rozvoj síly, vytrvalosti, rychlosti a obratnosti, rozvoj speciálních pohybových schopností, které souvisí s pot řebami techniky krasobruslení a p ředevším široký obecný rozvoj všech funkcí organismu (Obr. 4). Kondiční p řípravu hodnotíme z hlediska d ůležitosti na první místo. Díky základním p ředpoklad ům, které se b ěhem kondi ční p říprav ě vytvá řejí, m ůže jedinec dosahovat vysoké sportovní výkonnosti. Kondi ční příprava zahrnuje dále motoriku a psychiku, bez nich nelze mluvit o kondici.

51

MOTORIKA PSYCHIKA

Pohybové dovednosti Motivace (postoje)

Pohybové schopnosti Regulace pohybové činnosti (myšlení, volní úsilí) - Síla, rychlost, vytrvalost, obratnost Emoce

FYZIOLOGICKÉ FUNKCE Systému svalového Systému srde čního a ob ěhového Sytému dýchacího Systému energetického metabolismu

Systému neurohumorální regulace

Obrázek 3: Schéma kondi ční p řípravy (podle Choutky a Dovalila, 1991)

Jednotlivé schopnosti kondi ční p řípravy tvo ří více či mén ě samostatný komplex, do kterého se promítají i ostatní schopnosti. V tréninku lze pohybové schopnosti rozvíjet bu ď monotematicky (odd ělený rozvoj pohybových schopností), nebo diferencovan ě (rozvoj n ěkolika schopností dohromady, nap ř. rychlost-obratnost, rychlost- síla apod.) (Dovalil a Peri č, 2007). Rozvoji jednotlivých pohybových schopností se budeme podrobn ěji věnovat v kapitole 7.1 Rozvoj pohybových schopností v rámci nespecifické p řípravy.

52

6.5 Technická p říprava

Technická p říprava je dle Choutky a Dovalila (1991) proces zam ěř ený na osvojování a zdokonalování sportovních dovedností. Obecným základem technické p řípravy je motorické u čení. Technika pat ří k základním a nejspecifi čtějším faktor ům sportovního výkonu. Význam techniky v jednotlivých typech sportovního výkonu není stejný. Vyplývá z funkce techniky v daném typu sportovního odv ětví a odráží se v kritériích jejího hodnocení. Nap říklad v krasobruslení či gymnastice je vyžadováno zvládnutí velkého množství dovedností a prvk ů. Ty mají být provedeny p řesn ě v nem ěnných podmínkách. Proto se p ři tréninku velice rychle přechází od prvotního provedení k detail ům a k spojování ve v ětší a náro čnější celky (Dovalil a Peri č, 2007). Hlavními principy techniky jsou podle Choutky a Dovalila (1991) ú čelnost a ekonomi čnost. Ú čelnost se týká p ředevším kone čného výsledku pohybu a hodnotí se z hlediska úsp ěšnosti, tj. do jaké míry byl plán spln ěn. Ekonomi čnost pohybu hodnotí míru energetické hospodárnosti provedení pohybu. Dokonalá technika je tedy nejen vysoce ú čelná, ale také hospodárná. Dovalil a Peri č (2007) dopl ňují tyto faktory ješt ě o stabilitu (automatizace pohybu) a variabilitu (p řizp ůsobivost m ěnícím se podmínkám prost ředí). V technice se projevují i všechny individuální vlastnosti sportovce (somatotyp, nervový typ, osobnost aj.), které vytvá řejí p říslušnou individuální variantu neboli styl. Styl ozna čuje individuální provedení techniky, které se liší od ideálního provedení. Technika má specifika i s ohledem na v ěk sportovc ů. Zejména u d ětí do puberty se technika p řizp ůsobuje odlišným biomechanickým podmínkám jejich organismu, nedostatku síly i odlišnému chápání pohybových celk ů. Hovo říme tedy často o „d ětské technice“. D ěti nejsou dále schopni realizovat pohyb do detailu. Technika sportovních disciplín se neustále vyvíjí. Hlavními p říčinami jsou neustálé hledání nových progresivních možností, rozši řující se v ědecké

53

poznatky, nové metodiky v kondi ční i technické p říprav ě a neposlední řad ě stále se zlepšující materiální podmínky (Choutka, Dovalil, 1991). Vhodnými metodami nácviku techniky jsou z hlediska vztah ů celk ů a částí metoda celková, metoda po částech, metoda spojování částí v celek. Podstatou metody celková je nácvik celého pohybu, bez rozd ělení pohybu na jednotlivé části. Používá se p ředevším u pohyb ů, které jsou velice jednoduché nebo se nedají na jednotlivé části rozd ělit. Naopak metoda po částech daný pohyb rozkládá, chybí však souvislosti mezi jednotlivými prvky. Metodou spojování dvou částí se rozumí nácvik dvou částí, které spolu souvisejí a vytvá řejí jeden celek. K nim se poté p řidává t řetí část a vytvo ří se vyšší celek. Z hlediska koncentrace (soust řed ění) a disperze (rozd ělení) obsahu u čiva jsou to metoda koncentrace a metoda disperze. Dalším hlediskem je p ředávání informací o dané technice. Jsou to metody slovní (slovní instrukce), názorné (ukázka) a praktické (mnohonásobné opakování). Výb ěr vhodných metod je závislý na složitosti činnosti, v ěku, výkonnosti, úrovn ě dovedností, tréninkovém období, podmínkách, zdravotním stavu atd. Každý trenér musí volit metodu individuáln ě, poté co zváží všechny podmínky (Dovalil a Peri č, 2007).

U nejmenších d ětí je vhodné rozd ělit celý proces nácviku techniky do p ěti základních krok ů (Peri č, 2004): 1. krok – představení dovednosti 2. krok – demonstrace a krátké vysv ětlení podstaty dovednosti 3. krok – za čátky nácviku dovednosti 4. krok zp ětná vazba po korekci chyb 5. krok – opakování a upev ňování dovednosti

6.6 Psychologická p říprava

Psychologická p říprava se zam ěř uje na vytvá ření optimálních psychických předpoklad ů, které bezprost ředn ě ovliv ňují výsledek sportovního výkonu.

54

Hlavními úkoly psychologické p řípravy jsou urychlení a zkvalitn ění adaptace na podmínky tréninku a sout ěže (Dovalil a Peri č, 2007). Výkony sportovc ů na sout ěžích jsou do zna čné míry ovlivn ěny r ůznými psychickými faktory. Jedná se o vlivy vn ější a vnit řní, týkající se nejen sportovního prost ředí, ale také soukromého a ve řejného života. Velký význam v ovliv ňování sportovního výkonu mají emoce, které mohou v kladném i záporném smyslu ovlivnit pr ůběh i dob ře osvojených a upevn ěných sportovních dovedností. Emoce jsou vyvolány nejr ůzn ějšími vlivy z vn ějšího prost ředí. Zkušenosti také ukazují, že silné a vyrovnané osobnosti sportovc ů se v sout ěžních podmínkách prosazují lépe než sportovci, jejichž osobnost je nevýrazná, nevyhran ěná, tedy labilní. P ři výb ěru prost ředk ů a metod pro psychologickou přípravu se musí respektovat individuální a v ěkové zvláštnosti sportovc ů. Významným nositelem psychologické p řípravy je trenér. Psycholog-specialista podporuje trenéra radou a také tím, že konkrétní problémy řeší ve vlastní kompetenci. Trenér volí mezi dlouhodobou a krátkodobou psychologickou přípravou. Dlouhodobá psychologická p říprava je úzce propojena s výchovou sportovce a v jistém smyslu umož ňuje ovliv ňování sportovce v pr ůběhu tréninkového procesu. Vyžaduje od trenéra široké v ědomosti z oblasti psychologie a schopnost navazovat se sportovci hlubší neformální komunikaci. Psychické vlastnosti a schopnosti rozvíjíme p ředevším pomocí sout ěžních metod, metod maximálního zat ěžování apod. Krátkodobá psychologická p říprava zahrnuje jak přípravu ke každé mistrovské sout ěži, tak p řípravu k nejvýznamn ější sout ěži roku (Choutka, Dovalil, 1991). Každý jednice má jiné psychické schopnosti, které ozna čujeme jako předpoklady k různým činnostem. Psychické schopnosti se d ělí na (Peri č, 2004): 1. Smyslov ě pohybové (percep čně motorické) – vnímání a pohybové projevy 2. Intelektuální (rozumové) – zpracování, chápání problém ů, přizp ůsobování se prost ředí, tvo řivost, „herní inteligence“ 3. Sociální – vztah a chování k ostatním

55

Chování člov ěka je do jisté míry ovlivn ěno temperamentem. Už u malých d ětí lze pozorovat hlavní formy psychických proces ů, kterými jsou (Peri č, 2004):

extroverze – „obrácení ven“, jedná se o jedince sdílného, komunikativního, otev řeného, neustále hledající nové kontakty,
introverze – „obrácení do sebe“, dít ě je zdrženlivé, tiché, uzav řené do sebe,
stabilita – vyjad řuje citovou stálost, jedinec je více v klidu, není p říliš nervózní,
labilita – charakteristická zm ěnami nálad, citovou nestálosti, stresem.

56

7 Nespecifická p říprava

Na krasobrusla ře jsou kladeny stále vyšších nároky (skoky, piruety, v párových disciplínách i zvedané figury a další prvky provád ěné na led ě) a tak se trénink mimo led stal neodmyslitelnou sou částí tréninkové p řípravy krasobrusla ře. Většina mladých krasobrusla řů se pokouší o náro čné technické prvky (nap ř. trojité skoky), které během tréninku mnohokrát opakují. Jelikož je jejich tělo ješt ě stále ve vývinu, m ůže dojít k poškození pohybového aparátu. Význam suché přípravy proto stále nar ůstá a nem ěl by být v žádném p řípad ě podce ňován. Krasobrusla ři by se m ěli pravideln ě pod odborným vedením v ěnovat nespecifické příprav ě, která jednak zlepší jejich brusla řské dovednosti, ale hlavn ě omezí či zcela zabrání možným zran ěním. 3 Nespecifická p říprava dále přispívá k zdokonalení držení t ěla, k zlepšení rotací p ři skocích a jejich výjezdových pozic po dopadech, dále vede k posílení a zpevn ění všech svalových skupin a výrazn ě ovliv ňuje vytrvalostní schopnosti, pot řebné pro dokon čení krátkého programu a volné jízdy. V neposlední řad ě by nem ěl být opomíjen její zdravotní význam. Každé období je typické svojí tréninkovou náplní (ať už na led ě, či na suchu), jejíž dodržování je základním p ředpokladem úsp ěšn ě vedené sportovní přípravy. U p řevážné v ětšiny krasobrusla řů a jejich trenér ů je trénink na led ě považován za prioritní, velice d ůležitý pro dobré umíst ění v sout ěži. P říprava mimo led, která nese zdravotní a pohybov ě rozvíjející prvky, bývá n ěkdy podce ňována. Význam nespecifického tréninku si závodník uv ědomí až p ři vleklých zdravotních obtížích, znemož ňujících p řípravu na led ě.

3 Poe, Carl M.. Off-Ice Strength & Conditioning for Figure Skating: What the Parent Should Know [online]. 2010. [cit. 2010-11-10]. Dostupné na: http//www.usfigureskating.org/content/office-trng.pdf

57

Jak uvádí Kos (1980) ve své pohybové analýze, se nespecifická p říprava orientuje p ředevším na cvi čení vyrovnávací (kompenza ční), speciáln ě rozvíjející a napodobivá.

A.) Vyrovnávací cvi čení zahrnuje cvi čení síly horních kon četin, b řišního svalstva a svalstva šíjového, posilování HSSP (viz výše). Do přípravy je možné za řadit rekrea čně-dopl ňkové sporty, jako je plavání, sportovní hry - odbíjená, tenis atd. Viz také kapitola 5.

B.) Speciáln ě rozvíjející cvi čení se soust ředí na posilování svalstva dolních kon četin (dynamická síla, výskoky, inline-bruslení), cvi čení p římého držení t ěla, zv ětšování rozsahu ky čelních kloub ů a páte ře (balet), cvi čení obratnosti a rozvíjení nervosvalové koordinace (akrobacie, schopnost rotace a orientace v prostoru), rozvíjení speciální vytrvalosti (vytrvalostní b ěhy), cvi čení rovnováhy (kladina, balan ční podložka, gymball), rytmický výcvik (spojování pohyb ů s hudbou), cvi čení na rozvoj rychlosti (starty, sprinty). Mezi dopl ňkové sporty řadíme sportovní gymnastiku, moderní gymnastiku, lehkou atletiku, tanec apod. Viz také kapitola 6.

C.) Napodobivá cvi čení se realizují baletní technikou (výcvik u ty če), jednotlivými druhy skok ů provád ěnými na zemi (výskoky a obraty), cviky za doprovodu hudby. Moderní a velice ú činnou pom ůckou je tzv. „rotátor“ (engl. rotation trainer spinner). „Rotátor“ vede ke zlepšení vestibulární funkce mozku a tím se tedy výrazn ě zlepší rovnováha a orientace v prostoru. Je vhodná pro nácvik nových skok ů, piruet a také na uv ědomování si nap ětí sval ů v jednotlivých obratech.

Obrázek 4: Rotation trainer spinner 4

4 Wear, R. Dry-Land Training Equipment used in Elite Off-Ice Training Programs for Skater Development: Benefits Skaters of All Levels. Rosie Wear [online]. 2008. [cit. 2010-4-10]. Dostupné na WWW: http://www.rosiewear.com/training_tools.shtml 58

7.1 Rozvoj pohybových schopností v rámci nespecifické přípravy

Mezi základní pohybové schopnosti pot řebné pro krasobruslení řadíme: rychlostní schopností , silové schopností, vytrvalostní schopností, koordina ční schopností. Sou částí každé suché p řípravy jsou i stre činková a kompenza čních cvi čení . Nespecifická p říprava je, jak už bylo řečeno, nedílnou sou částí sportovní přípravy krasobrusla řů . Pokud je správn ě vedena p řispívá k zdokonalení držení těla, k zlepšení rotací p ři skocích a jejich výjezdových pozic po dopadech, dále vede k posílení a zpevn ění všech svalových skupin a výrazn ě ovliv ňuje vytrvalostní schopnosti, pot řebné pro dokon čení krátkého programu a volné jízdy. Z hlediska bezpe čnosti se vždy cvi čí v prostorách s adekvátním povrchem, dostate čným místem, které je dob ře osv ětleno apod. Neodmyslitelnou sou částí nespecifické přípravy moderního krasobrusla ře je také zlepšení hlubokého stabiliza čního systému páte ře (dále HSSP). Práv ě posilování HSSP m ůže chránit t ělo krasobrusla ře před poran ěním, zp ůsobené náro čnými technickými prvky. Dle Kolá ře (2005) p ředstavuje HSSP svalovou souhru zabezpe čující stabilizaci neboli zpevn ění páte ře b ěhem všech pohyb ů. HSSP doprovází všechny cílené pohyby horních resp. dolních kon četin. Nap říklad při flexi v ky čelním kloubu nedojde pouze k zapojení flexor ů kloubu ky čelního, které vlastní pohyb provád ějí, ale automaticky se, tedy bez našeho volního přisp ění, zapojí další svaly, jako extenzory páte ře ve spolupráci se svaly b řišního lisu, které stabilizují páte ř z přední strany (b řišní svaly, bránice, pánevní dno). Na stabilizaci se nikdy nepodílí pouze jeden sval. HSSP se zapojuje do všech pohyb ů a je tedy významným zdrojem vnit řních sil, které p ůsobí na páte řní segment. Tyto síly jsou pro zát ěž segmentu stejn ě významné, jako jsou síly p ůsobící z vn ějšku. Význam HSSP v moderním krasobruslení a sportovní p říprav ě krasobrusla řů zna čně vzrostl. Posilování sval ů stabilizujících páte ř z přední i zadní strany se stalo sou částí suché p řípravy vrcholových krasobrusla řů a nem ělo by být opomíjeno, také za čínajícími a pokro čilými krasobrusla ři.

59

7.1.1 Rozvoj rychlosti krasobrusla ře

U rychlosti byl zjišt ěn nejvyšší stupe ň d ědi čnosti. Proto pat ří rozvoj rychlosti k nejsložit ějším úkol ům každého trenéra (Dovalil, 2002). V rámci krasobruslení je d ůraz kladen p ředevším na zvýšení frekvence pohyb ů a dynamiku odrazu. Rychlost lze rozvíjet pomocí r ůzných pohybových her s prvky b ěhu (zvlášt ě u menších d ětí), b ěžeckou p řípravou nebo speciálními sprinterskými cvi čeními. Pohybové hry by m ěly obsahovat opakovaný b ěh na krátkých úsecích s maximálním nasazením, starty z různých poloh, obíhání kruhu, slalomové, štafetové a r ůzné jiné typy sout ěží, které d ěti motivují k maximální frekvenci pohybu. 50% celkového rozvoje rychlosti v tréninku by m ěly tvo řit práv ě pohybové hry (Hrázská, 2006). Při tréninku rychlostních schopností se st řídá míra zatížení mezi delšími úseky (70-80%) a kratšími úseky (maximální frekvence pohybu). Vhodnou metodou jsou také stup ňované b ěhy v různých variantách. U starších d ětí lze za řadit i speciální sprinterský trénink, jako nap říklad b ěh na míst ě s oporou o st ěnu (t ělo v šikmé poloze), výpony na vyvýšené místo s důrazem na švihovou nohu (koleno vysoko), b ěh s vysokým zvedáním kolen, skákavý b ěh (d ůraz se klade na intenzivní odraz), b ěh se zakopáváním, b ěh drobnými kr ůč ky. Ze za čátku postupn ě zvyšujeme objem, pozd ěji i intenzitu tréninkové práce (Mauer, 1977). Pro rozvoj rychlosti u mladších d ětí jsou nevhodn ější pohybové hry s prvky b ěhu. Krasobruslařská jízda se skládá z pomalých a rychlých částí. Pro krasobruslení je tedy d ůležité získat rychlost v krátkém čase, tak aby byly tyto dv ě části od sebe k rozeznání. Vše je podtrženo zm ěnou rytmu hudby. Dále je rychlost pot řebná k provedení složitých krasobrusla řských prvk ů.

60

Příklady rozvoje rychlostních schopností krasobrusla ře

A.) Hry:

o Bláznivá honi čka - Děti b ěhají v prostoru a honící dít ě se snaží předávat „babu“ ur čeným místem (nap ř. ramen, hýžd ěmi, stehnem atd.). Jakmile se n ěkoho dotkne, m ění se pronásledovatel.

o Honi čka se šátkem – Děti se pohybují v prostoru. Honi č má za kalhoty zastr čený šátek a snaží se p ředat „babu“ ostatním d ětem. Ty se snaží honi či šátek vytáhnout. Kdo šátek vytáhne, stává se honičem.

o Rybá ř – Na za čátku je ur čen jeden honi č (v p řípad ě velké skupiny lze zvolit dva), který se snaží v co nejkratším čase pochytat všechny. Pokud se n ěkoho dotkne, chycený se p řidává k němu a honí tak spolu ostatní. Chytat mohou pouze krajní hrá či dotekem. Vít ěz je ten, který pochytal ostatní v nejkratším čase.

o Čápi a žáby – Děti jsou rozd ěleny do dvou skupin. Jedni jsou čápi, kte ří stojí na jedné noze a jednou rukou si drží druhou pokr čenou nohu. Druzí jsou žáby (ská čou jako žabáci po čty řech). Čápi poskakují po jedné noze a snaží se pochytat co nejvíce žab v ur čitém časovém limitu. D ěti si role vym ění. Vít ězí družstvo s nejvíce pochytanými žábami.

o Obíhaná – Dv ě družstva obíhají k řídou nakreslený kruh či kruh vystav ěný z atletických p řekážek, kužel ů apod. Jedno družstvo se snaží dohnat to druhé. Vít ězí družstvo, které dohnalo druhé.

61

o Běžecký souboj – Hrá či stojí v kruhu. Jeden hrá č obchází kruh, a když si najde vhodného soupe ře, plácne ho do zad. Vyzývatel b ěží okolo kruhu ve sm ěru hodinových ru čiček a vyzvaný v opa čném sm ěru. Oba se snaží co nejrychleji dostat na volné místo, kdo je tam jako první, vít ězí. Poražený obchází kruh a vybírá si vhodného soupe ře (Peri č, 2004). o Ko čky a psi – Děti stojí ve dvou řadách proti sob ě. Polohy m ěníme libovoln ě (stoj, sed, klek, leh apod.). Trenér vyvolává st řídav ě (ne však pravideln ě) jedno nebo druhé družstvo. Vyvolané družstvo se snaží chytit druhé družstvo, které se mezi tím snaží co nejrychleji utéct (odskákat atd.). Kolik d ětí bylo chyceno, tolik bod ů získává družstvo, které honilo. Vít ězem se stává družstvo, které získalo nejvíce bod ů. o Lovci perel – Trenér rozmístí na h řišti asi 50 mí čků (líste čku, šišek apod.) – „perel“. D ěti jsou rozd ěleny do 2 skupin. První z družstva vybíhá na znamení trenéra a snaží se po dobu 20-30 s nasbírat co nejvíce „perel“. Trenér hlídá čas a po uplynutém limitu vybíhá druhý hrá č v týmu. Ten se op ět snaží posbírat co nejvíce „perel“. Takto pokra čují až k poslednímu hrá či družstva. Vyhrává to družstvo, které nasbíralo nejvíce „perel“ (Peri č, 2004). o Vlci a ove čky – Děti jsou rozd ěleny do dvou družstev. Jedno družstvo jsou vlci a druzí ove čky. Vlci stojí za vyzna čenou čárou a st řídají se v chytání ove ček, které se pohybují voln ě v prostoru. Každý vlk se snaží co nejrychleji chytnout jednu ove čku. Jakmile se mu to poda ří, vrací se zp ět za čáru a vybíhá další. Družstvo má na chytání 45 s. Pak se družstva vym ění. Vít ězí družstvo s nejvíce pochytanými ove čkami.

62

B.) Štafety:

Děti jsou rozd ěleny do dvou družstev. Mety jsou vzdáleny asi 10 m. o Starty z různých poloh (z dřepu, ze sedu s rukama za hlavou, z lehu, vzporu, čelem nebo zády ve sm ěru b ěhu, apod.). D ěti na povel vybíhají, dotýkají se mety a vracejí se zp ět. o Starty na r ůzné signály (nap ř. tlesknutí, píš ťalka, dotyk atd.) o Poskoky snožmo k met ě, zp ět b ěh. o Poskoky na levé a pravé noze. o Běh pozadu k met ě, zp ět b ěh. o Běh dop ředu k met ě, uprost řed výskok, obrat o 360°, od mety b ěh pozadu, uprost řed op ět výskok a obrat o 360°. o Běh k met ě po čty řech po zadu, zp ět b ěh. o Běh k met ě, uprost řed p řesko čit p řekážku. Zp ět od mety pozadu. o Běh k met ě, kde leží švihadlo, dít ě p řesko čí švihadlo 10x, položí jej a b ěží zp ět. o Běh k met ě i zp ět s přeskoky (st řídav ě) p řes švihadlo. Dít ě p ředá švihadlo dalšímu. o Běh k met ě s přeskoky (snožmo) p řes švihadlo. Zp ět b ěh a p ředání švihadla dalšímu. o Přeskoky cvalem vp řed („koní čky), zp ět b ěh. o Přeskoky cvalem stranou k met ě vpravo, zp ět cvalem vlevo. o Přenášení p ředm ětů na mety a zp ět. o Běh slalomovou dráhou z kužel ů, z mí čů , z ty čí, ze švihadel apod.

C.) Sprinty z kopce a sprinty do kopce (Crespo, Miley, 2002; Je řábek, 2004): o Hra: Jízda bez motoru – děti startují z polovysokého startu a sbíhají z kopce. Asi po 20 m „vypnou motor“ a dobíhají 30 m bez úsilí. Lze provád ět i na rovin ě. o Rychlé b ěhy s odporem zahrnují b ěhy do kopce a po písku. Zlepšují nejen rychlost, ale i sílu a aerobní a svalovou vytrvalost. o Rychlé skákání p řes švihadlo jednonož, snožmo s meziskokem a bez něj, opakované dvojšvihy, rychlé série. 63

D.) B ěh do schod ů: Běh do schod ů, výskoky do schod ů.

E.) Běh s postupným zvyšováním rychlosti. Rychlost b ěhu postupn ě zvyšujeme od volného startu p řes klidný b ěh až po maximální frekvenci a maximální rychlost.

F.) Sprinty s různou délkou úsek ů a do r ůzných sm ěrů. (Crespo, Miley, 2002 in Dynka, 2005; Je řábek, 2004):

Hra: Závod dvojic s letmým startem – dvojice voln ě kluše vedle sebe až k vyzna čené met ě, kde oba bleskov ě vystartují a snaží se být co nejrychleji v cíli. První v cíli získává 2 body. Pokud dob ěhnout stejn ě každý získává po 1 bodu. D ěti si po čítají získané body a na záv ěr je vyhodnocen nejlepší běžec.

Hra: Honi čka dvojic – dvojice klušou za sebou ve vzdálenosti 1-1,5 m. Na libovolném míst ě první b ěžec z dvojice prudce zrychlí. B ěžec za ním se snaží nástup zachytit a dob ěhnout ho, než první b ěžec dosáhne vyzna čeného cíle.

Krátké sprinty p řerušované p řestávkou pro odpo činek ve form ě lehkého běhu nebo klusu. Nap ř.: zrychlujeme 30 – 50 m, klus 30 – 50 m, op ět zrychlujeme na 30 – 50 m a potom 100 – 150 m ch ůze. Klus 30 m, sprint 10 m (opakujeme 10 x). Klus 40 m, sprint 15 m (opakovat 10 x). Klus 60 m, sprint 20 m (opakovat 10 x). Klus 80 m, sprint 25 m (opakovat 10 x).

64

Zatížení rychlostního charakteru: intervaly odpo činku mezi úseky mají být 2 – 3 minuty a vypl ňujeme je zpravidla ch ůzí nebo poklusem.

věk délka úseku po čet úseků

8 – 10 30 – 50 m 3 - 5

10 – 12 40 – 60 m 3 - 5

12 – 14 50 – 70 m 3 - 5

15 - 16 60 – 100 m 6 - 8

Tabulka 3: Zatížení podle v ěku p ři rychlostním tréninku (Mauer, I. et al., 1977)

65

7.1.2 Rozvoj silových schopností krasobrusla ře

Silové schopnosti jsou základní pohybové schopnosti, bez kterých se ostatní pohybové schopnosti nemohou projevit a charakterizujeme jako schopnost p řekonávat vn ější odpor podle zadaného úkolu. Silové schopnosti mají svá senzitivní období pon ěkud pozd ěji. Teprve ukon čený vývoj dlouhých kostí a výrazn ější rozvoj kosterního svalstva, ke kterému dochází koncem puberty a v adolescenci, vytvá ří podmínky pro zahájení plného rozvoje síly (M ěkota, Novosad, 2007). Dle Dovalila a Peri če (2007) úrove ň maximální síly je závislý nejen na absolvovaném tréninkovém zatížení, ale i na úrovni produkce hormon ů. To znamená, že rozvoj silových schopností je zna čně individuální. V tréninku mladších d ětí by m ěly být preferované velmi lehké zát ěže, nejlépe s hmotnostní vlastního t ěla. Po čet opakování by se m ěl pohybovat p řibližn ě mezi 15-20 opakováními. U chlapc ů pubertálního v ěku rapidn ě vzr ůstá produkce testosteronu (20x) a tělo na silovou zát ěž reaguje rychlým vzr ůstem svalové síly. Hmotnost zát ěže by však stále nem ěla být maximální. U dívek se na po čátku puberty za čne zvyšovat vzr ůst produkce estrogenu a roste také procento t ělesného tuku. To nerozvíjí silové schopnosti, naopak vede k poklesu relativní síly (Grasgruber, Cacek, 2008). Sou částí rozvoje silových schopností by m ěly být také cviky na posílení HSSP. Posilování sval ů stabilizujících páte ř z přední i zadní strany by nem ělo být opomíjeno.

Zásady silového tréninku v příprav ě krasobrusla řů :

o před zapo četím jakéhokoliv sportovního zatížení by m ěl být krasobrusla ř vyšet řen léka řem o před každým cvi čením provést d ůkladné rozcvi čení o silový tréninkový program by m ěl odpovídat v ěku, sportovní vysp ělosti závodníka a specifikám krasobruslení o nejprve se zam ěř it na správné technické provedení cviku, postupn ě přidávat zát ěž o program se doporu čuje obm ěnit nebo zcela vym ěnit za 4-6 týdn ů (v četn ě volných dn ů, rozdílných cvi čení, zm ěny v sériích, opakování i zát ěži), aby se p ředešlo jednotvárnosti tréninku, p řetrénování či p řivyknutí organismu 66

na jednotlivé cviky a tím k poklesu efektivity tréninku umožnit organismu čas na regeneraci p řed další intenzivní tréninkovou jednotkou o dbát též na vhodnou obuv a oble čení sv ěř enc ů z důvodu zdravotních a bezpe čnostních.

Příklady rozvoje silových schopností krasobrusla ře:

o výstup na bedýnku a odrazem vzad vzh ůru seskok o výskoky ze d řepu s plným mí čem o bo ční p řeskoky p řes lavi čku (s držením, bez držení) o leh-sed o dvojice stojí proti sob ě a p řetahuje se o spole čně držený medicinbal, o vzpor ležmo-opora nohou o medicinbal, ru čkováním pohyb vp řed a vzad, o dvojice sedí k sob ě zády, jeden z dvojice drží mezi kotníky medicinbal (nebo basketbalový mí č), následuje pád vzad do polohy vznesmo, dvojice si musí mí č p ředat pouze nohama o piruety na kobere čku o vzpor ležmo - opora nohou o kobere ček, ručkováním pohyb vp řed nebo vzad o skok s obratem o 180°, 360°, 720° atd. o dřep – obrat o 180° - dřep o kroužení s obru čí na bocích o skoky p řes švihadlo (snožmo, jednonož, s meziskokem, do čtverce, do stran, „vají čko“, dvojšvih, vp řed a vzad, série apod.) o opakované odrazy s výskokem na švédskou bednu o opakované odrazy snožmo/s roznožením u žeb řin o stoj rozkro čný pravou/levou vp řed, mírné pod řepy o podpor vzadu, propnout koleno a zp ět pokr čit o leh na zádech, jednou nohou p řednožit povýš, s nádechem tla čit pánev vzh ůru, s výdechem zp ět o leh na gymballu na zádech pokr čmo, střídav ě p řednožit levou nebo pravou nohu

67

o vzpor ležmo na gymballu, sunem vp řed p řechod do vzporu pokr čmo na gymballu o vzpor ležmo na gymballu, rotace ven, vzpažení o leh pokr čmo na gymballu, vzpažit/upažit o stoj na jedné noze na balan ční podložce, pod řep/d řep o stoj na jedné noze na balan ční podložce (možno i bez), vzpažit – expandér je p řeložen na p ůl, následuje upažení stranou a hluboký p ředklon, zp ět do výchozí polohy o podpor na p ředloktí, zanožit o vyšplhat na kolmo k zemi postavenou lavi čku o dřep s výskokem na duchn ě o leh na b řiše na švédské bedn ě, zvedání trupu

Pozn .: Vhodné jsou kruhové tréninky. Váhu plného mí če volíme podle fyzické zdatnosti, v ěku nebo pohlaví krasobrusla ře.

Rychlostn ě silové schopnosti

V rámci rozvoje silových schopností za řazujeme také rozvoj rychlostn ě- silových schopností, které hrají v krasobruslení velkou roli. Podle Mauera (1977) jsou rychlostn ě-silové schopnosti sou částí nervosvalovém úsilí, které m ůže být jak jednorázovém, tak také opakovaném. Napomáhá vymršt ění t ěla do pot řebné výšky nebo dálky. V krasobruslení jsou pot řebné p ředevším pro vykonání náro čných rota čních pohyb ů a podílejí se na správném doskoku, který je dokon čen plynulým výjezdem. Klí čovou fází skoku je odraz, na kterém se krom ě odrazové nohy podílejí i švihové části (paže a volná noha). Podíl švihových částí na kone čném efektu odrazu je v krasobruslení zna čný. Rychlost a síla jsou pro vykonání výbušného odrazu nejd ůležit ější. Schopnost vykonávat odrazy ekonomicky a koordinovaně v různ ě složitých a m ěnících se podmínkách je také velmi d ůležitý p ředpoklad pro úsp ěšné zvládnutí skok ů v závodních programech. V krasobruslení se rychlostn ě-

68

silové schopnosti uplat ňují nejen p ři skocích, ale podmi ňují i celkovou dynamiku jízdy. Pot řebná úrove ň rychlostn ě-silových schopností vytváří p ředpoklady pro sko čení složitých skok ů. Pro bezchybné provedení dvojitého, trojitého či čtverného skoku se musí krasobrusla ř krom ě vytvo ření nevyhnutelného rota čního impulsu i kvalitn ě odrazit, aby mohl tento impuls pln ě využít (dosáhnout pot řebnou výšku a délku skoku, což je d ůležité pro správný doskok). Vzhledem k tomu, že v sout ěžních jízdách na sebe skoky navzájem navazují nebo se intervaly mezi nimi vypl ňují jinou činností, je pot řebná i odrazová vytrvalost , která umož ňuje absolvovat více skok ů za sebou. Obzvlášt ě p ři trojitých a čtverných skocích si krasobrusla ř musí vytvo řit odrazem p ředpoklady (dostate čnou výšku, horizontální vzdálenost a tím i trvání letové fáze), které mu umožní vykonat daný složitý rota ční pohyb. Rozvoji rychlostn ě-silových schopností je t řeba v ěnovat zvýšenou pozornost, protože jsou pro výkonnost krasobrusla ře ur čující (Mauer, 1977). Je velice d ůležité, aby byl trénink pestrý a podn ětný. Tak m ůže být udržen zájem d ětí a m ůže pozitivn ě ovlivnit rozvoj všestrannosti. P ři volb ě cvi čeních by trenér m ěl vždy p řihlížet na všestrannou a speciální p řipravenosti, na pohlavní, v ěkové a p ředevším na individuální zvláštnosti každého sportovce.

Cvi čení na rozvoj rychlostn ě-silových schopností krasobrusla ře (Je řábek, 2004, Peri č, 2004):

o Hra: Žabí souboj – Dvojice se pohybuje poskakováním v dřepu. Úkolem je vystr čit soupe ře z vyzna čeného kruhu, aniž by se dotkl jinou částí t ěla (než ploskami) zem ě. o Desetiskok – Úkolem každého je dosko čit co nejdál pouze deseti skoky. o Skokanská p ůlminutovka – Děti vytvo ří dvojice. Jeden cvi čí a druhý po čítá skoky. Každý ská če ur čeným zp ůsobem (nap ř. snožmo p řes nízkou překážku, lavi čku, oble čení apod.) po dobu 30 sekund. Poté se d ěti vyst řídají. Vít ězem je dít ě s nejvíce p řeskoky. Lze opakovat ve více kolech. o odrazová cvi čení s překonáváním váhy vlastního t ěla

69

o odrazová cvi čení s využitím skokanské la ťky (skoky p řes la ťku z přímého rozb ěhu nap ř. kotoulem vp řed, snožmo zády k la ťce apod.) o odrazová cvi čení s využitím p řekážek o odrazová cvi čení s využitím gymnastických lavi ček o odrazová cvi čení provád ěná s výskokem na vyvýšené místo (nap ř. schody, bedna atd.) o odrazová cvi čení se zát ěží o odrazová cvi čení s imitací techniky krasobrusla řských skok ů o skoky p řes švihadlo

70

7.1.3 Rozvoj vytrvalostních schopností krasobrusla ře

Vytrvalost je nedílnou sou částí fyzické zdatnosti krasobrusla ře. Rozvíjení vytrvalosti je tedy pro krasobrusla ře d ůležitou sou částí tréninkové p řípravy. Vytrvalost ozna čujeme jako schopnost organismu provád ět pohyb po delší časový úsek bez zjevného snížení intenzity. Každý trenér by m ěl mít p řehled o úrovni vytrvalostních schopností svých sv ěř enc ů. Podle Kuhnové et.al. (2005) existují následující zp ůsoby testování vytrvalostních schopností. Mezi nejvhodn ější diagnostické metody pat ří stup ňovaný anaerobní test, zát ěžová diagnostika či nejjednodušší Cooper ův test. Cooper ův test bývá také nazýván jako 12 minutový b ěh a je v praxi využíván pro zjišt ění trénovanosti či ke kontrole pr ůběhu tréninku. Hodnotí se, jakou maximální vzdálenost, stálou rychlostí, ub ěhne sportovec za 12 minut. Pro rozvinutou vytrvalostní schopnost je výrazným znakem také rychlost zotavení organismu po fyzické zát ěži. Tato schopnost se projeví v srde ční frekvenci (SF). U dob ře trénovaného organismu rychle po zát ěži klesá srde ční frekvenci. Tréninkovými metodami pro rozvoj vytrvalosti jsou dle Kuhna et all. (2005) souvislá metoda, intervalová metoda, metoda opakovaných zatížení a sportovn ě specifické metody. Dle Hájka (2001) je nejlépe provád ět pohybovou činnost 4-5 týdn ě po dobu 20- 30 minut (minimální délka zatížení v souvislé činnosti. Intenzita zatížení by se m ěla pohybovat okolo 80% VO2 max., v převedení na srde ční frekvenci se jedná o více než 130 T/min. Rozvoj vytrvalostních schopností prost řednictvím souvislé metody (stejné intenzity) nebo intervalové metody. Tepová frekvence by se m ěla pohybovat v rozmezí 70 – 85 % maximální tepové frekvence (MTF). Je využíván aerobní systém. Trvání zát ěže mezi 30 a 60 minutami. (Crespo, Miley, 2002).

Hrázská (2006) uvádí dva typy vytrvalosti:

a) Obecná vytrvalost je schopnost vykonávat po dlouhou dobu pohybovou činnost mírné intenzity, která p ředstavuje odolnost organismu v ůč i tréninkovým zatížením r ůzného charakteru a objemu. Obecná vytrvalost je dále chápána jako předpoklad pro speciální vytrvalost. Základními prostředky jsou dlouhotrvající 71

rovnom ěrný b ěh mírné intenzity, st řídání b ěhu a ch ůze, nejr ůzn ější sportovní hry či plavání, cyklistika b ěh na lyžích apod. (Hrázská, 2006) Jednou z metod rozvoje obecné vytrvalosti m ůže být trénink ve vysoké nadmo řské výšce, kde dochází k nízké koncentraci kyslíku v ovzduší (hypoxii). K dosažení pozitivního efektu posta čí již nadmo řská výška 1000m. Trenér, který zvolí tuto formu tréninku, by však m ěl p řihlížet k individuálním odlišnostem svých sv ěř enc ů, znát dob ře jejich aktuální zdravotní stav, dbát na dostatek kvalitní výživy (d ůležitý je přísun železa), dostate čná p říjem tekutin a i na dobrou regeneraci organismu. Riziko plyne z nep ředvídatelné reakce organismu na zát ěž v hypoxii. M ůže se projevit tzv. „horská nemoc“, která se projevuje nevolností, poruchami vid ění a bolestmi hlavy. Doporu čená doba strávená v tomto prost ředí je p řibližn ě čty ři týdny (Wilber et al. 2007). Trénink by m ěl být zahájen až po aklimatizaci, nejd říve 2. -3. den pobytu. Jeho intenzita by m ěla postupn ě vzr ůstat. P ři tréninku ve vyšší nadmo řské výšce dochází často k nep říjemným pocit ům, které snižují motivaci a v ůli trénovat. Není vhodné za řazovat tento tréninku u d ětí mladšího školního v ěku. Pro rozvoj vytrvalostních schopností lze použít t ři druhy metod. Jedná se o metodu intervalovou, kontinuální a opakovací. (Grasgruber, Cacek. 2008).

b) Speciální vytrvalost je schopnost vykonávat dlouhou dobu ur čitou specifickou pohybovou činnost bez podstatného snížení její efektivnosti. V krasobruslení se tato vytrvalost projevuje v rychlosti a odrazové vytrvalost, které umož ňují krasobrusla ři obstát v krátkém programu, volné jízd ě, kombinaci či sekvenci skok ů se zachování pot řebné dynamiky jízdy a zachovat plynulost pohyb ů. Nejvhodn ější formou rozvoje speciální vytrvalosti je kruhový trénink. Kruhový trénink by m ěl odpovídat brusla řskému výkonu. Za řazujeme krátké úseky probíhané maximální rychlostí, série r ůzných skok ů, imita ční cvi čení prvk ů techniky, posilovací cvi čení na svalstvo trupu, zádové a b řišní svalstvo, svalstvo horních a dolních kon četin a HSSP. Do tréninku v kruhu se za řazuje z pravidla 5 – 10 libovolných cvik ů. Okruh m ůžeme opakovat 2 – 3 x s intervalem odpo činku cca 3– 5 min.

72

Příklady rozvoje vytrvalostních schopností krasobrusla ře:

A. Plavání ( 75-80% max.SF)

200 m volné plavání

6x 50 m kraul, 30s intervaly odpo činku

200 m volné plavání

4x 50m prsa, 20s interval odpo činku

100 m volné plavání

4x 25 m kraul, 15s interval odpo činku

200 m volné plavání

B. Běh v hale, na atletické dráze, v přírodním terénu: 10 min běh p ři 70 % své MTF 5 min sprint – vysoká intenzita aktivity st řídaná krátkou dobou pro odpo činek 5 min cviky pro posílení t ělesného ob ěhu, opakované p řeskoky, výskoky na bednu apod. 4x opakovat

C. Běh na atletické dráze 400 m rychlý b ěh, po n ěm následuje 3 – 4 min pomalý b ěh 4x opakovat

D. Běh v přírodním terénu 100 – 200 m běh v přírodním terénu, mírná a prudší stoupání se st řídají s rovnými úseky (st řední nebo nižší intenzitou – aerobní zát ěž), 50 – 60 m (vyšší intenzita – anaerobní zát ěž)

73

E. Opakovaný tempový b ěh pro starší d ěti:

Věk Úseky Tempo Opakování Odpo činek

Ch ůzí a poklusem do Chlapci 12 - 13 200-300 m 60% 3 – 4 x vydýchání

Ch ůzí a poklusem do 14 -15 400-500 m 60% 3 – 4 x vydýchání

Ch ůzí a poklusem do Dívky 12 - 13 150–200 m 60% 3 – 4 x vydýchání

Ch ůzí a poklusem do 14 -15 200–300 m 60% 3 – 4 x vydýchání

Příklad za člen ění úkol ů do kruhu: 30 m tempový b ěh 6 – 8x přeskoky p řes překážeky (p řeskoky skr čmo odrazem snožmo) 30 m běh tempov ě 4 – 8x běh 10 – 15 m rychle se zm ěnou sm ěru (nap ř. po čarách) 30 m tempov ě 10x poskoky ve váze na levé noze 5 – 10x vzpor ležmo - klik 10x poskoky ve váze na pravé noze 30 m tempov ě 5 – 10x opakované výskoky ze d řepu 20 m rychlý b ěh

74

F. jízda na kole/spinning (65 – 75 % MTF) 100 min souvislá metoda, rovnom ěrné tempo 60 min souvislá metoda, rovnom ěrné tempo 120 min souvislá metoda, st řídavé tempo

G. běh na lyžích 100 min souvislá metoda, rovnom ěrné tempo 120 min souvislá metoda, st řídavé tempo

H. in-line bruslení 60 min souvislá metoda, rovnom ěrné tempo

I. skoky p řes švihadlo (Peri č, 2004) 12 min přeskoky p řes švihadlo, každou minutu 20-25 skok ů, krátký odpo činek 2 min aktivní odpo činek, protažení 10 min přeskoky p řes švihadlo, každou minutu 30-35 skok ů, krátký odpo činek 2 min aktivní odpo činek, protažení 100x přeskok ů za sebou, pomalu zrychlovat frekvenci pohybu

J. překážková dráha (3x opakovat)

1. Sprint mezi rozloženou švédskou bednou

2. P řeskok (roznožka nebo skr čka) p řes kozu

75

3. P řemet stranou vp řed

4. P řeskoky lavi čky snožmo

5. Odraz snožmo z malé trampolíny, p řeskok p řes švédskou bednu (možno s meziskokem)

6. Kotoul vp řed, obrat o 180°, kotoul vzad

76

7.1.4 Rozvoj pohybové koordinace krasobrusla ře

Rozvíjení koordina čních schopností má nejen v krasobruslení velký význam. V příprav ě krasobrusla řů by rozvoj koordina čních schopností nem ěl nikdy chyb ět. Stále se zvyšující náro čnost vyžaduje dob ře zvládnuté základní pohybové činnost, které jsou p ředpokladem pro složit ější prvky. Úrove ň koordina čních schopností také podmi ňuje kvalitu technické p řípravy, nastává rychlejší a kvalitn ější osvojování si sportovních dovedností (Dovalil, 2002). Mezi nejd ůležit ější složky koordinace, které výrazně ovliv ňují výkon krasobrusla řů a krasobrusla řek, za řazuje Peri č (2004) schopnost spojování pohyb ů (nap ř. kombinace skok ů), orienta ční schopnost (funkce zrakového, sluchového, kinestetického, taktilního, vestibulárního analyzátoru), schopnost rozlišení polohy a pohybu jednotlivých částí t ěla (proprioreceptory a kinestetický analyzátor), schopnost p řizp ůsobování se vn ějším podmínkám, schopnost reakce (v časné zahájení ur čité činnosti), rovnovážnou schopnost, rytmickou schopnost a učenlivost (docilitu). Vysoká úrove ň koordinace ovliv ňuje schopnost provád ět náro čnější prvky (skoky, sekvence, krokové pasáže aj.) Nároky na pohybovou koordinaci se musí postupn ě zvyšovat. Tím se rozši řuje okruh cvi čení a zvyšuje se obtížnost. K podn ěcování koordina čních schopností se využívají koordina čně náro čnější cvi čení vyžadující aktivitu více sval ů, sou časné i r ůzné pohyby trupu a kon četin. Osvojená cvi čení se provád ějí v měnících se podmínkách, abychom neustále přispívali k rozvoji koordina čních schopností. Cvi čení koordina čních schopností vyžaduje zna čné nároky na nervosvalovou regulaci, pozornost a p řesnost provedení, což m ůže vést k rychlé únav ě. Doporu čuje se proto provád ět mén ě opakování a za řazovat trénink koordina čních schopností na za čátek hlavní části tréninkové jednotky (Dovalil, 2002). Nejvhodn ějšími pom ůckami k rozvoji koordinaci jsou nap říklad překážkové dráhy, akrobatická cvi čení, cvi čení na ná řadí, rovnovážná a bala ční cvi čení, cvi čení se švihadly, cvi čení.

77

Formy rozvoje koordina čních schopností krasobrusla ře:

A.) Akrobatická cvi čení (kotouly, odrazy, p řeskoky, cvi čení rovnováhy, vazby cvik ů) B.) Cvi čení na ná řadí (hrazda, kladina, trampolína, kruhy, žeb řiny apod.) C.) Cvi čení s ná činím (švihadla, mí čky, medicinbaly, gymbally, balan ční podložky, obru če apod.) D.) Rovnovážná a balan ční cvi čení E.) Zrcadlová cvi čení F.) Sportovní hry (košíková, kopaná, tenis, odbíjená atd.) G.) Tane ční p říprava H.) Baletní p říprava

Příklady možných obm ěn:

A.) Změna rytmu B.) Zmenšení prostoru cvi čení C.) Omezení nebo vylou čení zrakové kontroly D.) Cvi čení na r ůzném povrchu E.) Cvi čení v časovém limitu F.) Asymetrické pohyby G.) Zrcadlové pohyby H.) M ěnit pr ůběh pohybu podle akustického, optického či taktilního signálu

Příklady rozvoje koordina čních schopností krasobrusla ře:

A.) Základy akrobatického cvi čení:

o kotoul vp řed do sedu o kotoul vzad do d řepu o kotoul vp řed s výskokem o dřep a kotoul vzad do stoje roznožného o kotoul vzad ze stoje roznožného do stoje roznožného

78

o kotoul vp řed do stoje roznožného o přemet stranou o stoj na rukou s dopomocí o stoj na rukou s kotoulem vp řed (bez dopomoci) o přemet vp řed s dopomocí (bez dopomoci)

B.) Cvi čení na ná řadí

Cvi čení na trampolín ě: o obraty v lehu na velké trampolín ě o salto vp řed a vzad na trampolín ě (s dopomocí a bez dopomoci) o odrazy s rotací na malé trampolín ě

Cvi čení na kladin ě: o chůze po kladin ě o překonání kladiny po čty řech o obraty na kladin ě (o 120°, 360°atd.) o dvojice stojí proti sob ě na koncích kladiny, d ěti se musí ve st ředové části vyhnout a p řejít na druhou stranu o překra čování p ředm ětů, položených na kladin ě o nízké výskoky na kladin ě o kotoul na kladin ě

Cvi čení na hrazd ě: o chůze, b ěh po lavi čce, která je zav ěšena šikmo na hrazd ě o svis st řemhlav o kotoul vp řed a vzad o výmyk

Cvi čení na kruzích: o kroužení celým zpevn ěným t ělem dokola, nohy se dotýkají podložky o rozhoupání se vp řed a vzad

79

C.) Cvi čení s ná činím:

Cvi čení s mí čem: o stoj, vyhodit mí č, tlesknout/provést d řep/provést oto čku o 360°/provést sed či leh/kotoul vp řed a chytit mí č o stoj, mí č držet mezi kotníky, vyhodit mí č vzh ůru a chytit ho o ve stoji p řehazovat mí č kolem bok ů nebo p řes hlavu o driblink se dv ěma mí či o dvojice stojí proti sob ě, sou časn ě si p řehazují dva mí če

Cvi čení se švihadlem o všechny základní formy p řeskok ů o přeskoky cvalem na ob ě strany o přeskoky st řídnonož vp řed i vzad o přeskoky snožmo zk řižmo, tzv. „vají čko“ o přeskoky s přednožením st řídav ě pravou a levou nohou o přeskoky snožmo s odrazy do čtverce o chůze po nataženém švihadle

Cvi čení s obru čí o kroužení okolo bok ů/na rukou/na nohou o vyhodit obru č provést výskok/d řep/kotoul/klek a chytit obru č o přehazovat obru č p řes hlavu/z ruky do ruky/mezi nohama o proskakování to čící se obru če o kotoul skrz obru č o obru č je ve vzpažení, za t ělem ji cvi čenec pustí a po obratu ji chytí o skoky z jedné obru če do druhé – lze využít k trénování rytmu

D.) Cvi čení rovnováhy: o chůze nebo b ěh po vyzna čených lajnách/po úzkých lavi čkách/po kladin ě/po lan ě o poskoky na vymezených obrazcích

80

o výskoky s obraty o 360° na lavi čce/kladin ě o kotoul vp řed na kladin ě o dvojice stojí proti sob ě na obrácené lavi čce nebo kladin ě, musí se obejít a p řejít na druhý konec o stoj na balan ční podložce nebo bosu mí če – provést stoj na jedné noze, pod řep, výpon na špi čky, mírný výskok, váha p ředklonmo, chycená váha, p řeskoky z levé nohy na pravou, p ředklon k pravé/levé noze o sed skr čmo, uchopit kotníky a provést p řednožení, výdrž cca 5 s o stoj na jedné noze a druhou malovat „8“ o využití balan čního prkna (viz foto)

Obrázek 5: Balan ční prkno 5

E.) Tane ční p říprava o moderní tanec o lidový tanec o spole čenské tance o improvizace na hudební doprovod

F.)Baletní p říprava o základní cvi čení u ty če o správné držení t ěla o baletní piruety o tane ční sestavy s hudebním doprovodem

5 Wear, R. Dry-Land Training Equipment used in Elite Off-Ice Training Programs for Skater Development: Benefits Skaters of All Levels. Rosie Wear [online]. 2008. [cit. 2010-4-10]. Dostupné na WWW: http://www.rosiewear.com/training_tools.shtml

81

7.1.5 Pohyblivost krasobrusla ře a její ovliv ňování

Podle Měkoty a Novosada (2005) umož ňuje pohyblivostí schopnost (flexibilita) pohyb v dostate čně velkém rozsahu. Pohyb je provád ěn lehce a požadovanou rychlostí. Senzitivním období pohyblivosti je v rozmezí mezi 9. a 13. rokem. Přičemž u dívek lze za čít s rozvojem pohyblivosti d říve. S nástupem puberty klesá možnost rozvoje pohyblivosti (Peri č, 2004). Flexibilita je nedílnou sou částí estetického projevu krasobrusla ře. Lze ji zlepšovat kombinací uvol ňovacích, protahovacích a posilovacích cvi čení. Cvi čení na rozvoj pohyblivosti je vhodné za řazovat do rozcvi čky na p řed samotnou tréninkovou jednotkou na ledě (tj. mimo ledovou plochu) nebo jako samostatnou část tréninkové jednotky. Tato cvi čení mají také význam regenera ční (protažení, uvoln ění, okysli čení tkání) a v přim ěř eném rozsahu by se m ěla provád ět zejména po tréninku síly a po zvlášt ě namáhavém tréninku (Hrázská, 2006).

Stre čink a p říklady stre činkových a kompenza čních cvi čení

Stre čink ozna čuje Zítko (1998) jako specifickou formu cvi čení, která vede ke snižování svalového nap ětí, k udržení nebo zvyšování pohybového rozsahu, k prevenci úraz ů a k celkové relaxaci organismu. Stre čink je nutnou sou částí rozcvi čení p řed každým tréninkovým zatížením a nesmí chyb ět i v záv ěre čné části tréninku. Stre čink p řed cvi čením p řipravuje t ělo na další zát ěž a snižuje riziko vzniku úrazu. Záv ěre čný stre čink napomáhá ke zklidn ění organismu, pomáhá omezit vznik bolesti hlavních posilovaných sval ů a napomáhá rozvoji flexibility krasobrusla ře. U každého cvi čení je d ůležité dodržovat následující zásady. Protahují se vždy svaly dostate čně zah řáté a relaxované. Tempo protahování je spíše pomalejší, v krajní poloze nehmitat a správn ě hluboce dýchat. Neprotahujeme p řes bolest. Stre čink provádíme v klidném a teplém prost ředí. Výb ěr cvik ů by m ěl být stejn ě tak jako u všech druh ů cvi čení pestrý. Pro udržení pohybového rozsahu provádíme protahování minimáln ě jednou denn ě. Stre čink dělíme na statický a dynamický, dále pak na pasivní a aktivní. 82

Protažení svalu hýž ďového a dolních kon četin

Leh na zádech, pravou skr čit přednožmo, s výdechem p řitáhnout koleno k hrudníku. Totéž provést na druhou stranu.

Sed, levou skr čit, chodilo levé je za pravým kolenem, pravou paží uchopit levé koleno, levou paží se op řít za zády, s výdechem rotace vlevo, pravou paží tla čit koleno blíže k trupu. Totéž opakujeme na druhou stranu.

Sed pokr čmo, levé chodidlo se opírá o pravé koleno, levé koleno vyto čit vlevo ven, s výdechem mírn ě zatla čit levou paží do levého kolena a zárove ň provést mírný p ředklon rovnými zády. Totéž provádíme na druhou stranu.

Leh na zádech, dlan ě sm ěř ují k zemi, pata levého chodidla položit na pravé koleno, s výdechem p řitáhnout levé koleno vlevo k zemi. Totéž provedeme na druhou stranu.

83

Leh na b řiše, zanožit pokr čmo pravou, zapažit, uchopit pravé chodidlo a s výdechem podsadit pánev a přitáhnout patu k hýždím. Totéž provedeme na druhou stranu.

Vzpor kle čmo, zanožit levou, s výdechem leh na pravý bérec, pravá noha je skr čená pod t ělem, vzpažit, hlava je v prodloužení. Totéž provedeme na druhou stranu.

Sed, levou skr čit a položit levé koleno dovnit ř k pravému koleni. Podpor zády na p ředloktí. S výdechem p řechod do lehu na zádech.

84

Leh na zádech, levou nohu skr čit, pravá noha je v natažená, gumu nebo ru čník p řetáhnout p řes levé chodidlo. Pomalu napnout nohu v koleni, s výdechem p řitáhnout pravou nohu k hrudníku. Totéž cvi čení opakujeme na druhou stranu.

Sed pokr čmo levou, levé chodidlo se dotýká vnit řní strany pravého stehna, s nádechem vzpažit s gumou, s výdechem hluboký p ředklon k pravé noze. Totéž cvi čení opakujeme na druhou stranu.

85

Sed pokr čmo levou, gumu nebo ru čník přetáhnout p řes levé chodidlo. Pomalu napnout koleno. S výdechem přitáhnout stehno k hrudníku. Totéž opakujeme na druhou nohu.

Úzký stoj rozkro čný levou vp řed, pravé koleno pokr čit, levým chodidlem provést flexi a s výdechem tla čit pánev vzad. Totéž opakujeme na druhou nohu.

Stoj rozkro čný, s výdechem hluboký předklon. Dlan ě se dotýkají zem ě.

86

Dřep na celých chodidlech, chodidla a kolena jsou vyto čena ven, pokr čit předpažmo poníž, dlan ě spojit p řed tělem, lokty se dotýkají kolen z vnit řní strany. S výdechem tla čit lokty do kolen

Vzpor d řepmo, zanožit pravou nohu, se sou časným vyto čením trupu upažit, pohled sm ěř uje na kone čky prst ů směrem ven od sebe.

Sed skr čmo, chodidla se dotýkají, ob ěma rukama uchopit chodidla a s výdechem hluboký p ředklon k chodidl ům se sou časným tla čením kolen k zemi.

87

Podpor kle čmo na p ředloktí, bérce sunout pomalu do stran až do kleku roznožného sedmo, paže protáhnout.

Leh na zádech, p řednožit pravou. Upažit pravou, p ředpažit a levou rukou uchopit gumou (ru čníkem) levé chodidlo. S výdechem unožit levou a tla čit ji k zemi. Totéž opakujeme na druhou nohu.

88

Stoj snožný zk řižmo pravou vp řed, hluboký p ředklon, dlan ě se opírají o zem. S výdechem p řitáhnout hrudník ke stehn ům. Totéž opakujeme na druhou stranu.

Vzpor schylmo, pánev tla čit vzh ůru a ob ě kolena propnuta, paty tla čit do zem ě. S výdechem tla čit levou patu do zem ě, levé koleno je propnuté, levá pata je zvednuta od zem ě a koleno je pokr čené. Totéž opakujeme na druhou stranu.

89

Protažení horních kon četin

Stoj rozkro čný, zapažit, s výdechem hluboký p ředklon. Paže nechat padat k zemi.

Pokr čit upažmo dol ů poníž, p ředloktí dovnit ř, dlan ě spojit za zády. S nádechem narovnat páte ř a s výdechem tla čit ramena vzad a dol ů.

Skr čit vzpažmo pravou a skr čit zapažmo poníž levou, paže p řitáhnout k sob ě a spojit prsty. Pomalu dýchat a chvíli vydržet. Opakujeme na druhou stranu.

90

Podpor kle čmo na p ředloktí, levou upažit dovnit ř a op řít se o dla ň, levé rameno vto čit dovnit ř, s výdechem tla čit levou paži dol ů sm ěrem k zemi. Totéž opakujeme na druhou ruku.

91

Protahování trupu

Úzký klek rozkro čný, zapažit. S nádechem záklon. Pánev tla čit vp řed.

Leh na zádech, kolena skr čena, paty přitáhnout k hýždím. S nádechem zvednout pánev od zem ě, chodidla zvednout na špi čky. S výdechem p řejít do lehu na zádech a ob ě kolena přitáhnout k hrudníku.

Leh na b řiše, ob ě paže skr čit, opora o dlan ě a s nádechem zaklonit hrudník, pánev protla čit k zemi, hlavu mírn ě zaklonit.

92

Leh na zádech, skr čit kolena a paty přitáhnout k hýždím. S nádechem pomalu zvednout trup od zem ě, natáhnout paže (tzv. „most“).

Leh na b řiše, skr čit kolena, paty se dotýkají hýždí. Zapažit a uchopit chodidla za nárty. S nádechem zvednout horní část hrudníku a kolena od zem ě.

Sed skr čmo zk řížený pravou vp řed. S výdechem se ohnout v hrudní části páte ře a odtáhnout kolena od sebe.

93

Leh na zádech, p řipažit. S výdechem položit kolena vedle hlavy.

Leh na zádech na gymnastickém mí či. Voln ě vzpažit, propnuté dolní kon četiny.

94

Příklady tréninkových jednotek

1. Trénink zam ěř ený na rozvoj vytrvalosti Doba: 90 min Věk: 5-14 let

I. Zah řívací část Čas: 12 min Pom ůcky: šátek, kužely

a.) Hry pro mladší sv ěř ence: 3 min Bláznivá honi čka - Děti b ěhají v prostoru a honící dít ě se snaží předávat „babu“ ur čeným místem (nap ř. ramen, hýžd ěmi, stehnem atd.). Jakmile se n ěkoho dotkne, m ění se pronásledovatel. 5 min Honi čka se šátkem – Děti se pohybují v prostoru. Honi č má za kalhoty zastr čený šátek a snaží se p ředat „babu“ ostatním d ětem. Ty se snaží honi či šátek vytáhnout. Kdo šátek vytáhne, stává se honi čem. 5 min štafetové b ěhy

b.) Rozb ěhání pro starší sv ěř ence

8 min volný b ěh s nízkou až st řední intenzitou

2 min p řetla čování dvojic (za pas)

5 min štafetové b ěhy

95

II. Protahovací část Čas: 25 min Pom ůcky: x

1. Stoj mírn ě rozkro čný. S výdechem uklonit hlavu vpravo, skr čit vzpažmo zevnit ř pravou, ruku položit na levé ucho a p řitáhnout hlavu k pravému rameni. Totéž opakujeme na druhou stranu.

2. Skr čit p ředpažmo, ruce v týl. S výdechem p ředklon hlavy a tla čit rukama hlavu dol ů sm ěrem k hrudníku.

3. Stoj zk řižmo levou dovnit ř, vzpažit. S výdechem úklon do strany. Totéž opakujeme na druhou stranu.

96

4. Skr čit vzpažmo pravou a skr čit zapažmo poníž levou, paže přitáhnout k sob ě a spojit prsty. Pomalu dýchat a chvíli vydržet. Opakujeme na druhou stranu.

5. Úzký pod řep rozkro čný, mírný rovný p ředklon. S nádechem stoj prohnut ě a s výdechem ohnut ě, hlava je p ředklon ěná.

6. Stoj snožný, levou zanožit pokr čmo, levá pata sm ěř uje k hýždím. Zapažit, ob ěma rukama uchopit chodidlo levé nohy. S výdechem stáhnout hýžd ě, podsadit pánev a p řitáhnout nohu k hýždím. Opakujeme na druhou nohu.

97

7. Vzpor schylmo, pánev tla čit vzh ůru a ob ě kolena propnuta, paty tla čit do zem ě.

8. Sed roznožný pravou vp řed (tzv. bo čný rozšt ěp). Hlavu položit na pravé koleno. Výdrž 10 s. Vyst řídat nohy.

9. Sed roznožný. S výdechem rovný p ředklon (tzv. placka). Výdrž 10 s.

10. Stoj snožný, hluboký rovný p ředklon a sou časn ě zanožit pravou. Dlan ě se dotýkají zem ě. Pravou nohu tla čit vzad nahoru do maximálního zanožení. Opakujeme na druhou nohu.

11. Pokr čit zánožmo levou. Levou zapažit a uchopit levý bérec. S výdechem mírný předklon a levou zanožit do maxima. Výdrž 10 s. Opakovat na druhou stranu.

12. Stoj (bez držení nebo bokem k opo ře), upažit. Opakovan ě dynamicky unožit pravou do maxima. Totéž opakujeme na druhou nohu.

13. Stoj (bez držení nebo bokem k opo ře), upažit. Opakovan ě dynamicky p řednožit pravou do maximální flexe. Opakujeme na druhou nohu.

98

III. Kondi ční trénink pro mladší sv ěř ence (5-8 let) Čas: 30 min Pom ůcky: kolí čky, kužele, atletické p řekážky, lavi čka, švihadlo

5 min volný b ěh 3 min hra na Mrazíka 5 min štafetové b ěhy 3 min běh p řes r ůzné p řekážky (nap ř. atletická p řekážka, lavi čka, kláda v lese apod.) 3 min přetla čování se ve dvojicích 5 min skákání p řes švihadlo 3 min Hra „Kolí čkovaná“ (D ěti mají na sob ě p řipnuto 5 kolí čků, po ur čitou dobu se snaží sebrat soupe řů m co nejvíce kolí čků a p řipnout si je na sebe. Vyhrává ten, který nasbíral nejv ětší po čet kolí čků.) 3 min volný b ěh

Kondi ční část pro starší sv ěř ence (9-14 let) Čas: 45 min Pom ůcky: p řekážky

30 m běh tempov ě 6 – 8x překážek (p řeskoky skr čmo odrazem snožmo) 30 m běh tempov ě 4 – 8x 10 – 15 m běh rychle se zm ěnou sm ěru 30 m běh tempov ě 10x dřep na pravé noze/obrat ve výskoku o 360° 5–10x vzpor ležmo - klik 10x dřep na levé noze/obrat ve výskoku o 360° 30 m běh tempov ě 5–10x opakovaných výskok ů ze d řepu 20 m rychlý běh

99

IV. Záv ěre čný stre čink Čas: 15 min Výdrže: 10-15 s Pom ůcky: ru čník nebo švihadlo

1. Vzpor kle čmo na p ředloktí. Špi čky nohou sm ěř ují k sob ě. S výdechem se snažíme hýžd ěmi p řiblížit k ploskám nohou.

2. Sed, levou skr čit, chodilo levé je za pravým kolenem, pravou paží uchopit levé koleno, levou paží se op řít za zády, s výdechem rotace vlevo, pravou paží tla čit koleno blíže k trupu. Totéž opakujeme na druhou stranu.

3. Sed, pravá DK je pokr čena, tak aby se dotýkala ploskou stehna levé DK, která je natažena. S výdechem provádíme p ředklon k levé DK. Opakujeme na druhou nohu.

4. Stoj rozkro čný, s výdechem hluboký p ředklon. Dlan ě se dotýkají zem ě.

100

5. Stoj snožný, levou zanožit pokr čmo, levá pata sm ěř uje k hýždím. Zapažit, ob ěma rukama uchopit chodidlo levé nohy. S výdechem stáhnout hýžd ě, podsadit pánev a p řitáhnout nohu k hýždím. Opakujeme na druhou nohu.

6. Ze vzporu kle čmo p řecházíme do d řepu a postupn ě se narovnáváme.

7. Stoj rozkro čný, zapažit, s výdechem hluboký p ředklon. Paže nechat padat k zemi.

8. Leh na zádech, skr čit kolena a paty p řitáhnout k hýždím. S nádechem pomalu zvednout trup od zem ě, natáhnout paže (tzv. „most“).

101

2. Kruhový trénink zam ěř ený na rozvoj silových schopností Doba: 60 min Věk: 5-14 let

I. Zah řívací část Čas: 12 min Pom ůcky: švihadla, kužely, lavi čku, libovolné p ředm ěty

a.) Hry pro mladší sv ěř ence: 5 min Hra na Mrazíka - Děti b ěhají v prostoru a „Mrazík“ (honící dít ě) se snaží „zmrazit“ co nejvíce d ětí. Jakmile se n ěkoho dotkne, chycené dít ě si lehne na zem. Ostatní ho mohou zachránit tím, že ho odtáhnout za vyzna čené pole. Poté se op ět vrací do hory.

7 min Vlci a ove čky – Děti jsou rozd ěleny do dvou družstev. Jedno družstvo jsou vlci a druzí ove čky. Vlci stojí za vyzna čenou čárou a st řídají se v chytání ove ček, které se pohybují voln ě v prostoru. Každý vlk se snaží co nejrychleji chytnout jednu ove čku. Jakmile se mu to poda ří, vrací se zp ět za čáru a vybíhá další. Družstvo má na chytání 45 s. Pak se družstva vym ění. Vít ězí družstvo s nejvíce pochytanými ove čkami.

b.) Rozb ěhání pro starší sv ěř ence

Štafety: o Starty na r ůzné signály (nap ř. tlesknutí, píš ťalka, dotyk atd.) o Poskoky snožmo k met ě, zp ět b ěh. o Poskoky na levé a pravé noze. o Běh dop ředu k met ě, uprost řed výskok, obrat o 360°, od mety běh pozadu, uprost řed op ět výskok a obrat o 360°. o Běh k met ě, uprost řed p řesko čit lavi čku a zpět.

102

o Běh k met ě, kde leží švihadlo, dít ě p řesko čí švihadlo 10x, položí jej a b ěží zp ět. o Běh k met ě i zp ět s přeskoky (st řídav ě) p řes švihadlo. Dít ě předá švihadlo dalšímu. o Přenášení p ředm ětů na mety a zp ět. o Běh k met ě, vrátit se, dotknout se startovací čáry, b ěh k vzdálen ější met ě, op ět se vrátit na start a b ěh k nevzdálen ější met ě a zp ět. o Běh slalomovou dráhou z kužel ů, z mí čů , z ty čí, ze švihadel apod.

II. Protahovací část Čas: 15 min Pom ůcky: gymball

1. Sed na mí či, hluboký nádech a s výdechem zvolna p ředklonit hlavu. V této poloze chvíli vydržet a s vdechem hlavu zp ět výchozí polohy. 2. Sed na mí či, pokr čit p ředpažmo dovnit ř pravou, ruka sm ěř uje k levému rameni. Pokrčit levou ruku a položit ji na pravý loket. S výdechem tla čit pravý loket k levému rameni. Totéž opakujeme na druhou stranu.

3. Sed na mí či, vzpažit. S výdechem úklon vpravo. S vdechem se vrátit zp ět do základního postavení. Totéž opakujeme na druhou stranu.

4. Sed na mí či, upažit. S výdechem p ředklon stranou k pravé dolní kon četin ě a vzpažit. S vdechem se vrátit do výchozí polohy a opakovat totéž k druhé noze.

5. Sed na mí či, vzpažit. S výdechem p ředklon, ruce se dotýkají podložky. S vdechem se vrátit do výchozí polohy.

6. Sed roznožný na podložce, mí č uchopit p řed trupem. S výdechem předklon, mí č kutálet po podložce vp řed, až do napnutí paží. Sou časn ě

103

přitáhnout špi čky nohou k bérci, kolena jsou propnutá. S vdechem se vrátit do výchozí polohy.

7. Klek na podložce, p ředpažit, ruce se opírají o mí č. S výdechem sunout mí č vp řed a sou časn ě provést p ředklon. Hýžd ě zůstávají na patách, horní kon četiny jsou nataženy. S vdechem se vrátit op ět do výchozí polohy.

8. Leh na zádech na gymnastickém mí či. Voln ě vzpažit, propnuté dolní kon četiny.

III. Kruhový trénink I. – kondi ční část Čas: 23 min Věk: 10-14 let Pom ůcky: medicinbal, gymball, švihadlo, švédská bedna

Stanovišt ě I. - dřep – obrat o 180° - dřep Stanovišt ě II. – sed pokr čmo, medicinbal drží cvi čenec v pokr čených pažích p řed t ělem, paže s medicimbalem vlevo ze sou časného dopínání paží až do krajní udržitelné polohy, výdrž 3 s. Opakovat na druhou stranu. Stanovišt ě III. - skoky p řes švihadlo (snožmo) Stanovišt ě IV. - vzpor ležmo na gymballu, sunem vp řed p řechod do vzporu pokr čmo na gymballu a zp ět

104

Stanovišt ě V. - leh na b řiše na švédské bedn ě, zvedání trupu Stanovišt ě VI. – sed na gymballu, pravou p řednožit povýš, aniž by se vychýlily boky z osy t ěla

Kruhový trénink II. - Kondi ční část Čas: 23 min Věk: 5-9 let Pom ůcky: plný mí č/medicinbal, švihadlo, expandér, gymnastická obru č, duchna

Stanovišt ě I. – dřep s výskokem na duchn ě Stanovišt ě II. – šplh na lan ě nebo na ty či Stanovišt ě III. – Metkalpy – přeskoky odrazem jednonož z jedné nohy na druhou (imitování bruslení na led ě) Stanovišt ě IV. – skoky p řes švihadlo (snožmo, s meziskokem, do čtverce, do stran, „vají čko“, dvojšvih, vp řed a vzad) Stanovišt ě V. – kroužení s obru čí na bocích Stanovišt ě VI . – Vyhodit plný mí č/medicinbal pod nohou a chytit ho

Kruhový trénink III. – kondi ční část (zam ěř ený na HSS) Čas: 23 min Věk: nad 11 let Pom ůcky: gymnastický mí č, švihadlo,

Stanovišt ě I. - správný sed na mí či, horní kon četiny jsou položeny podél t ěla s dlan ěmi vyto čeny vp řed, zvednout jednu dolní kon četinu z podložky. Horní kon četinu pokr čit v loktech a vyto čit tak, aby palce sm ěrovali vzad, trup a pánev z ůstávají ve výchozí pozici. Nej čast ější chyba: Neudržení páte ře a pánve ve výchozí pozici.

105

Stanovišt ě II. - stoj na jedné noze na balan ční podložce, pod řep/d řep

Stanovišt ě I II. - podpor na předloktí, zanožit

Stanovišt ě IV. – stoj na jedné noze na balan ční podložce (možno i bez), vzpažit – expandér je p řeložen na půl, následuje upažení stranou a hluboký p ředklon, zp ět do výchozí polohy

Stanovišt ě V. - klek na mí či, p řed kterým je stabilní poloha (nap ř. židle) ve výši rukou, zdvihnete ob ě horní kon četiny ze židle do předpažení. Pánev a trup držet v jedné linii. Nej čast ější chyby: neudržení páte ře a pánve v jedné linii.

106

Stanovišt ě VI. – leh na zádech, horní kon četiny dlan ěmi vzh ůru. Dolní kon četiny položit mírn ě pokr čené na mí č. Zvednout pánev toporn ě vzh ůru, op ěrnými body jsou lopatky a ob ě horní kon četiny na podložce a lýtka na mí či. Nej čast ější chyby: neudrženi pánve a páte ře v jedné rovin ě, prohnutí v bedrech

IV. Záv ěre čný stre čink

Čas: 12 min Výdrže: 10 s Pom ůcky: relaxa ční hudba

1. Podpor kle čmo na p ředloktí, levou upažit dovnit ř a op řít se o dla ň, levé rameno vto čit dovnit ř, s výdechem tla čit levou paži dol ů sm ěrem k zemi. Totéž opakujeme na druhou ruku.

2. Pokr čit upažmo dol ů poníž, předloktí dovnit ř, dlan ě spojit za zády. S nádechem narovnat páte ř a s výdechem tla čit ramena vzad a dol ů.

107

3. Leh na zádech, kolena skr čena, paty p řitáhnout k hýždím. S nádechem zvednout pánev od zem ě, chodidla zvednout na špi čky. S výdechem p řejít do lehu na zádech a ob ě kolena přitáhnout k hrudníku.

4. Podpor kle čmo na p ředloktí, bérce sunout pomalu do stran až do kleku roznožného sedmo, paže protáhnout vp řed. Každý si individuáln ě řídí podle pocitu nap ětí svou krajní polohu.

5. Vzpor schylmo, pánev tla čit vzh ůru a ob ě kolena propnuta, paty tla čit do zem ě. S výdechem tla čit levou patu do zem ě, levé koleno je propnuté, levá pata je zvednuta od zem ě a koleno je pokr čené. Totéž opakujeme na druhou stranu.

108

6. Stoj snožný, hluboký p ředklon a rukama uchopit prsty nohou. S výdechem p řitáhnout prsty sm ěrem k tělu.

7. Stoj snožný, levou zanožit pokr čmo, levá pata sm ěř uje k hýždím. Zapažit, ob ěma rukama uchopit chodidlo levé nohy. S výdechem stáhnout hýžd ě, podsadit pánev a p řitáhnout nohu k hýždím. Opakujeme na druhou nohu.

8. Stoj snožný, pokr čit levou nohu v koleni a postavit nohu na špi čku. Chodidlo op řít o horní stranu prst ů a nártu a mírn ě p řenést váhu vp řed. Opakujeme na druhou stranu.

9. Úzký sed roznožný. Špi čky p řitáhnout k bérci a rukama uchopit špi čky nohou. S výdechem p řitáhnout špi čky zevní stranou k bérci.

10. Leh, voln ě dýchat a uvolnit celé t ělo.

109

3. Trénink na rozvoj koordinace Doba: 60 min Věk: 5-14 let

I. Zah řívací část Čas: 10-15 min Pom ůcky: rytmická hudba, libovolné p ředm ěty

a.) Zah řátí organismu pro mladší sv ěř ence: 5 min Lovci perel – Trenér rozmístí na h řišti asi 50 mí čků (líste čku, šišek apod.) – „perel“. D ěti jsou rozd ěleny do 2 skupin. První z družstva vybíhá na znamení trenéra a snaží se po dobu 20-30 s nasbírat co nejvíce „perel“. Trenér hlídá čas a po uplynutém limitu vybíhá druhý hrá č v týmu. Ten se op ět snaží posbírat co nejvíce „perel“. Takto pokra čují až k poslednímu hrá či družstva. Vyhrává to družstvo, které nasbíralo nejvíce „perel“ (Peri č, 2004).

8 min Tane ční sestava na hudbu – děti se nau čí krátkou pohybovou sestavu. Trenér p ředcvi čuje.

b.) Zah řátí pro starší sv ěř ence:

12 min Tane ční sestava na hudbu – děti se nau čí již náro čnější pohybovou sestavu. Trenér p ředcvi čuje. Sestava se opakuje v dalších tréninkových jednotkách, dopl ňuje se o složit ější pohybové variace.

110

II. Protahovací část Čas: 15-20 min Pom ůcky: x

1. Stoj mírn ě rozkro čný. S výdechem uklonit hlavu vpravo, skr čit vzpažmo zevnit ř pravou, ruku položit na levé ucho a přitáhnout hlavu k pravému rameni. Totéž opakujeme na druhou stranu.

2. Stoj široce rozkro čný, upažit. S výdechem úklon vlevo, pravou vzpažit, levá sm ěř uje k pravé dolní kon četin ě. Opakujeme na druhou stranu.

3. Stoj rozkro čný, vzpažit. S výdechem vyto čit trup vpravo. Opakujeme na druhou stranu.

111

4. Sed skr čmo zk řížený pravou vp řed. S výdechem se ohnout v hrudní části páte ře a odtáhnout kolena od sebe.

5. Úzký stoj rozkro čný levou vp řed, pravé koleno pokr čit, levým chodidlem provést flexi a s výdechem tla čit pánev vzad. Totéž opakujeme na druhou nohu.

6. Sed roznožný pravou vp řed (tzv. bo čný rozšt ěp). Hlavu položit na pravé koleno. Výdrž 10 s. Vyst řídat nohy.

7. Leh na zádech, přednožit pravou, levá dolní kon četina je propnutá. Předpažit poníž, ruce spojit pod kolenem. S výdechem p řitáhnout stehno k hrudníku a hlavu ke koleni. Opakujeme na druhou nohu.

8. Stoj snožný, p řednožit pravou a položit ji na vyvýšenou podložku (nap ř. žeb řiny, židle apod.). S vdechem vzpažit a s nádechem předklon, ruce uchopí kotník nebo chodidlo pravé nohy, hlavu p řitáhnout ke koleni. Opakujeme na druhou nohu.

9. Stoj snožný, pravým bokem ke zdi. Upažit pravou a op řít se o ze ď. Skr čit p řednožmo levou a levou rukou uchopit chodidlo zevnitř. S výdechem pomalu propínat levé koleno. Opakujeme na druhou nohu.

10. Stoj mírn ě rozkro čný, vzpažit. S výdechem se pomalu prohýbat v zádech, zaklonit hlavu, až se dlan ě dotýkají podložky (tzv. „most ze stoje“). 112

III. a.) Kondi ční část pro mladší sv ěř ence (5-9 let) Čas: 20-25 min Pom ůcky: žín ěnky, lavi čka (2x), švédská bedna, koza

Překážková dráha:

1. Sprint mezi rozloženou švédskou bednou

2. Podlézt kozu/p řeskok kozy skr čkou nebo roznožkou

3. Kotoul vp řed/p řemet stranou

4. Přeb ěhnout neobrácenou lavi čku/p řeb ěhnout obrácená lavi čka

5. Vylézt nahoru a sjezd po lavi čce dol ů

6. P řemet stranou/p řemet vp řed

113

b.) Kondi ční část pro starší sv ěř ence (10-14 let) Čas: 20-25 min Pom ůcky: švédská bedna (2x), koza, kruhy, odrazový m ůstek, žín ěnky, lavi čka, hrazda, šplhací ty če

Překážková dráha:

S – start

1. kotoul p řes švédskou bednu

2. roznožka nebo skr čka p řes kozu

3. svis vznesmo a vzletmo a kotoul vzad na kruhách

4. výskok na švédskou bednu, p říb ěh a seskok na žín ěnku

5. dva kotouly vp řed na žín ěnce

6. přeb ěhnout p řes oto čenou lavi čku

7. vyšplhat mezi dv ěma ty čemi

8. to č vp řed na hrazd ě/podmet

9. výlez na žeb řiny, p řeskok na další

10. přemet stranou/p řemet vp řed

C – cíl 114

IV. Záv ěre čný stre čink

Čas: 10 min Výdrže: 10s Pom ůcky: x

1. Stoj snožný, p ředpažit a rukama se p řidržet opory. Pokr čit přednožmo pravou, chodidlo op řít o levé koleno. Pravé koleno vyto čit ven. S výdechem p řejít do pod řepu, mírný rovný p ředklon. Váhu t ěla přenést vzad. Totéž opakujeme na druhou stranu.

2. Klek na pravé p ředpažit dovnit ř poníže a ob ěma rukama se op řít o pravé koleno. Levou dolní kon četinu sunout vzad. S výdechem tla čit pánev vp řed. Opakujeme na druhou stranu.

3. Sed odbo čný, dolní kon četiny vlevo skr čmo. Zanožit levou a zapažit levou, uchopit chodidlo, pravou se opírat o podložku. S výdechem tla čit levou patu k hýždím, pánev tla čit levým bokem vp řed. Opakujeme na druhou stranu.

4. Leh na zádech, p řednožit. P ředpažit poníž a rukama uchopit dolní kon četiny za lýtka. S výdechem p řitáhnout ob ě stehna k hrudníku a hlavu ke kolenou.

5. D řep na celých chodidlech, chodidla a kolena jsou vyto čena ven, pokr čit p ředpažmo poníž, dlan ě spojit p řed t ělem, lokty se dotýkají kolen z vnit řní strany. S výdechem tla čit lokty do kolen sm ěrem ven od sebe.

6. Sed snožný, mírný záklon, zapažit, dlan ěmi se op řít o podložku asi půl metru za t ělem, prsty sm ěř ují vzad. S nádechem tla čit hrudník vp řed, ramena vzad a dol ů. S výdechem se uvolnit a pokr čit lokty.

115

7. Leh na zádech, skr čit p řednožmo a přitáhnout kolena k hrudníku, dolní kon četiny obejmout horníma kon četinami. S nádechem vzpažit a protáhnout dolní i horní kon četiny, mírn ě se prohnout v zádech.

8. Stoj úzký rozkro čný. S nádechem vzpažit, dlan ě sm ěř ují dovnit ř a mírn ě se zaklonit. Pánev tla čit vp řed. S výdechem provést hluboký předklon ohnut ě.

116

8 Záv ěr

Hlavním cílem diplomové práce bylo vytvo ření modelu možné nespecifické p řípravy krasobrusla řů (5-14 let) v přípravném období na základ ě prostudované literatury a vlastních zkušeností. Výsledkem práce je přehled o možnostech rozvoje pohybových schopností krasobrusla ře mimo ledovou plochu a vymezení významu nespecifické p řípravy ve výkonnosti krasobrusla ře. Diplomová práce podává v úvodu stru čný přehled o historii krasobruslení, pravidlech krasobruslení a s tím spojeným technickým vybavením každého krasobrusla ře. Dále nabízí p řehled v ěkových zvláštností d ětí a mládeže na základ ě rozboru odborné literatury. Zabývá se dále sportovním výkonem krasobrusla ře a krasobrusla řským tréninkem. Nejv ětší část práce je věnována nespecifické p říprav ě krasobrusla řů a konkrétním doporu čením rozvoje pohybových schopností pro zlepšení výkonnosti sportovce a prevenci možných zran ění. V záv ěre čné části jsou uvedeny konkrétní p říklady tréninkových jednotek. Po d ůkladném prostudování dostupné odborné literatury, která je uvedena v záv ěru práce a dle vlastních zkušeností z dlouholeté praxe v tomto sportovním odv ětví byl vytvo řen tréninkový program nespecifické p řípravy pro krasobrusla ře ve v ěku od 5 do 14 let. Z analýzy odborné literatury a osobních zkušeností vyplývá, že všeobecná příprava krasobrusla ře by m ěla být neodmyslitelnou sou částí tréninku. Jak již bylo řečeno, nespecifická p říprava p řispívá k zdokonalení držení t ěla, k zlepšení rotací p ři skocích a jejich výjezdových pozic po dopadech, dále vede k posílení a zpevn ění všech svalových skupin a výrazn ě ovliv ňuje vytrvalostní schopnosti, pot řebné pro dokon čení krátkého programu a volné jízdy. V neposlední řad ě je chápána jako prevence p řed možným zran ěním závodníka a její zdravotní význam by nem ěl být trenéry opomíjen. Krasobrusla ři by se m ěli v ěnovat nespecifické p říprav ě pravideln ě pod odborným vedením. Vede jednak ke zlepšení brusla řských dovedností a hlavn ě omezí či zcela zabrání možným zran ěním. Sou částí tohoto odborného vedení 117

by m ělo být posilování hlubokého stabiliza čního systému páte ře (HSSP) pod dohledem zkušeného rehabilita čního pracovníka. Samoz řejm ě nesmíme opomíjet nutnou regeneraci, a ť již ve form ě aktivního nebo pasivního odpo činku.

118

Použitá literatura

1. Bach, H. Genetika a sportovní talent, Scuola dello Sport 12, 1993, č.28/29, s. 98-100 2. Barto ň, B.; Havránková D. Vybrané kapitoly z didaktiky t ělesné výchovy II.: bruslení, krasobruslení, lední hokej a rychlobruslení. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1984.

3. Blahutková, M.; Koubová, J. Psychomotorika aneb prožitek z pohybu , Brno: CDVU MU Brno, 1995. ISSN 0489-6718

4. Bla ťák, F. Choreografie v krasobruslení-záv ěre čná trenérská práce . Praha: Fakulta t ělesné výchovy a sportu Univerzita Karlova, 1989.

5. Buzková, K. Stre čink , Praha: Grada Publishing a.s. 2006. ISBN 80-247- 1342-X

6. Čelikovský, S. et al. Antropomotorika pro studující t ělesnou výchovu . Praha: 1989.

7. Choutka, M.; Dovalil, J.; Sportovní trénink . Praha: Olympia, 1991. ISBN 80-7033-099-6

8. Dobeš, M. Dobešová, P. Cvi číme na velkém mí či, Haví řov: Domiga, 1996, ISBN 80-902222-O-X

9. Dědi č, J. Sv ětové piruety. 2. vyd. Praha: Olympia, 1981.

10. Dědi č, J. Metodika krasobruslení. Praha: Sportovní a turistické nakladatelství, 1969.

11. Dovalil, J. et al. Výkon a trénink ve sportu . Praha: Olympia, 2002. ISBN 80-7033-760-5

12. Goddetová, E. T. Um ění jednat s dospívajícími . Praha: Portál, 2001. ISBN 80-7178-492-3

119

13. Grasgruber, P., Cacek, J. Sportovní geny: antropometrie a fyziologie sport ů, sport a rasa, doping. Brno: Computer Press, 2008. ISBN 978- 80-251-1873-3

14. Havlí ček, I., Športová príprava talentovanej mládeže , 1. vyd. Bratislava: Šport, 1987

15. Harsány, L., Martin, M. D ědi čnost, stabilita a výb ěr. Scuola dello Sport 12, 1993, č.28/29, s.108-110

16. Hájek, J. Antropomotorika . Praha: Univerzita Karlova v Praze- Pedagogická fakulta, 2001. ISBN 80-7290-063-3

17. Hrázská, G. Krasobruslení: škola bruslení, choreografie, pravidla . Praha: Grada, 2006. ISBN 80-247-0984-8

18. Choutka, M., Dovalil, J. Sportovní trénink . Praha: Olympia, 1991. ISBN 80-7033-099-6

19. Jansa, P. Dovalil, J. et al. Sportovní p říprava. Vybrané teoretické obory . Příbram: Q-art, 2007. ISBN 80-903280-8-3

20. Kolá ř, P. et al. Rehabilitace v klinicke praxi. Praha: Galén, 2010. ISBN 978-80-7262-657-1

21. Kos, B. Účelová gymnastika sportovce. 2.vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1980.

22. Kobzová, A. Mí č je tu pro nás: I my ho máme rádi . Brno: Paido, 2002. ISBN 80-7315-015-8

23. Koudelka, V. Krasobruslení . Praha: Nakladatelství Československé obce sokolské, 1936.

24. Krej čík, V. Dejte šanci pohybu . Praha: Ikar, 2007. ISBN 978-80-249- 0828-1

25. Krištofi č, J. Gymnastická pr ůprava sportovce , Praha: Grada Publishing a.s. 2007. ISBN 978-80-247-2197-2 120

26. Krištofi č, J. Kondi ční trénink, Praha: Grada Publishing a.s. 2004. ISBN 80-147-1006-4

27. Kuhnová, K. et al. Vytrvalostní trénink. České Bud ějovice: KOPP nakladatelství, 2004. ISBN 80-7232-252-4

28. Lehnert, M., Novosad, J. & Neuls, F. Základy sportovního tréninku I . Olomouc: Hanex, 2001. ISBN 80-85783-33-9

29. Mauer, I. et al. Jednotný tréningový systém v krasokor čuľovaní . Bratislava: ÚV ČSZTV, 1977.

30. Meinel, K., Schnabel, G. Bewengungslehre- Sportmotorik . Berlin: Sportverlag, 1987. ISBN 3-328-00820-9

31. Měkota, K., Novosad, J.: Motorické schopnosti. Olomouc: Univerzita Palackého, 2007. ISBN 80-244-0981-X

32. Monsma E. V., Malina R.M. Anthropometry and somatotype of competiteve female figure skaters 11-22 years. Journal of Sports Medicine and Physical Fitness , 4/2005, s. 491-500

33. Panská, Š.; Šim ůnková, I.; Černá, J.. Švihadla . T ělesná Výchova a Sport Mládež. 2010, ro č. 76, č. 1, s. 15-19. ISSN 1210-7689

34. Peri č, T. Sportovní p říprava d ětí . Praha: Grada Publishing a.s., 2004. ISBN 80-247-0683-0

35. Šafa řík, V. et al. Teorie a metodika bruslení . Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972.

36. Štilec et al. Sportovní p říprava d ětí a mládeže. Praha: Univerzita Karlova v Praze, 1989. ISBN 80-7066-026-0

37. Šťastná-Königová, J. Nekone čné stopy bruslí. Praha: Olympia, 1985.

38. Wilber, R.L. et al. Effect of hypoxic „dose“ on physiological responses and sea-level performace. Medicine and Science in Sports and Exercise, vol. 39,9/2007, str. 1590-1599 121

39. Zítko , M. Kompenza ční cvi čení . Praha: Svoboda, 1998. ISBN 80-205- 0529-6

Další zdroje:

40. Farris Schneider, J. A. Off-Ice Training for Figure Skaters: Why, What, When and How by Lauren Downes. Figure Skating [online]. Srpen 2010. [cit. 2010-11-11]. Dostupné na WWW: http://figureskating.about.com/od/getstartedfigureskating/f/training.htm

41. International skating union. Special regulations & technical rules singele & pair skating and Ice Dance, as accepted by the 52nd Ordinary Congress. Iternational skating union [online]. Červen 2008. [cit. 2010- 10-8]. Dostupné na WWW: http://www.isu.org/vsite/vfile/page/fileurl/0,11040,4844-191593- 208816-140518-0-file,00.pdf

42. Pravidla krasobruslení platná pro Českou Republiku. Dopl ňky a úpravy pravidel ISU platné pro ČKS. Český krasobrusla řský svaz [online]. 2009. [cit. 2010-1-6]. Dostupné na WWW: http://www.czechskating.org/dokumenty/268.pdf

43. Kubatko, J. Figure Skating. Olympics at Sports-Reference [online]. Sports Reference LLC [cit. 2010-03-10]. Dostupné na WWW: http://www.sports-reference.com/olympics/sports/FSK/

44. Poe, C. M.. Off-Ice Strength & Conditioning for Figure Skating: What the Parent Should Know. U.S. Figure Skating [online]. 2010. [cit. 2010-11-10]. Dostupné na WWW: http//www.usfigureskating.org/content/office-trng.pdf

45. Kolá ř, P.; Lewit, K. Význam hlubokého stabiliza čního systému v rámci vertebrogenních obtíží. Neurologie pro praxi [online]. ro č. 2005, č. 5 [cit. 2010-8-10]. Dostupné na WWW: http://www.neurologiepropraxi.cz/pdfs/neu/2005/05/10.pdf

122

46. Downes, L. Dynamic Warmup for Figure Skaters. Sk8Srong [online]. Zá ří 2010. [cit. 2010-11-11]. Dostupné na WWW: http://www.sk8strong.com/articles/article/6311334/147297.htm

47. Downes, L. The Importance of Stretching. Sk8Srong [online]. Srpen 2010. [cit. 2010-11-11]. Dostupné na WWW: http://www.sk8strong.com/articles/article/6311334/108791.htm

48. Downes, L. Proper Warm-up for Summer Sports (if you do more than just skate). Sk8Srong [online]. Srpen 2008. [cit. 2010-11-11]. Dostupné na WWW: http://www.sk8strong.com/articles/article/6311334/107911.htm

49. Wear, R. Dry-Land Training Equipment used in Elite Off-Ice Training Programs for Skater Development: Benefits Skaters of All Levels. Rosie Wear [online]. 2008. [cit. 2010-4-10]. Dostupné na WWW: http://www.rosiewear.com/training_tools.shtml

123

Seznam p říloh

Příloha č. 1 – Krasobrusla řská abeceda skok ů

Příloha č. 2 – Výstroj a výzbroj

Příloha č. 3 – 10 nejúsp ěšn ějších olympionik ů v krasobrusla řském sv ětě

Příloha č. 4 – Významní čeští krasobrusla ři

124

Příloha č. 1: Krasobrusla řská abeceda skok ů

Kadet

- základní krasobrusla řský skok - odraz z oblouku vp řed ven a výjezd do oblouku vzad ven (rotace o 180°) Axel-Paulsen ův skok

- obrat o 540°, tj. jeden a p ůl obratu, ve dvojitém provedení o 900° a v trojitém o 1260° - trup postupn ě natá číme zády do oblouku, paže držíme v postavení nad jetou stopou, levou nohu vedeme podél pravé jedoucí nohy, p řenesení váhy t ěla na levou nohu do odrazového oblouku vp řed ven, se sou časným zapažováním p řecházíme do hlubšího pod řepu, následuje fáze vlastního odrazu, p ři kterém pravá noha postupuje ze zanožení mohutným švihem vp řed, sou časn ě propínáme levou nohu v koleni, paže vedeme ze zapažení švihem do p ředpažení, po odrazu je d ůležitá rychlá rotace, kterou zp ůsobíme p řitažením paží k hrudi, dopadáme na přední část brusle a vyjíždíme dlouhým obloukem vzad ven na pravé noze. Salchow

- skok ve smyslu trojky - v případ ě rotování vlevo odskakujeme z levé nohy a dopadáme na nohou pravou - oblouk vp řed ven na levé noze, ramena a ruce jsou ve frontální poloze, pravá noha je v zanožení, obrat vzad provedeme trojkou, pravou nohou švihneme ze zanožení vp řed do p řek řížení, sou časn ě otá číme pravé rameno, paži a bok, odraz je proveden z levé nohy, pohyb paží zdola ve sm ěru nahoru, dopadáme na pravou nohu

125

Toeloop

- odpíchnutý rittberger - oblouk vp řed dovnit ř na pravé noze, pomocí trojkového obratu se dostaneme do odrazového oblouku vzad ven v mírném pod řepu, sou časn ě vysuneme levou nohu ve sm ěru prodloužení oblouku vlevo, trup je ven z kruhu, t ěsn ě p řed odrazem p řejdeme do pod řepu, p ři zanožení levé nohy zachytíme zoubky brusle o led, levou nohu propneme v koleni, a provedeme odraz, paže na hrudi, doskakujeme do oblouku vzad ven na pravé noze

Rittberger ův skok

- odskakujeme p ři levoto čivé rotaci z pravé nohy, otá číme se o 180° a op ět dopadáme na pravou, paže jsou ve frontální poloze, levá noha je v mírném p řek řížení p řed pravou

Flip

- odpíchnutý salchow - za čínáme obloukem vp řed ven na levé noze, provedeme trojkový obrat do oblouku vzad dovnit ř na levé noze, p řed odrazem p řejdeme do pod řepu na levé, sou časn ě pravou nohu vysuneme t ěsn ě nad ledem do zanožení, v moment ě, kdy se zachytíme zoubky o led, dochází k vzep ření o led propnutí levé jedoucí nohy a za pomoci švihu paží se odrážíme, op ět výjezd obloukem vzad ven na pravé noze

Lutz ův skok

- za čínáme z nájezdového oblouku vzad ven z levé nohy, zanožíme pravou nohu, p ři odrazu op ět snížíme t ěžišt ě, propneme koleno na pravé noze v zanožení, v okamžiku zachycení zoubk ů o led zpevníme pravou nohu v koleni a vzep řeme se, provedeme odraz a následn ě rotaci, výjezd vzad ven na pravé noze

126

Příloha č. 2: Vyzbroj a výstroj

Krasobrusla řské nože

- vyrobené z tvrdé oceli, jsou 3 až 4 milimetry široké

- sbroušeny tak, aby vznikly dv ě hrany (vnit řní a vn ější), mezi kterými je žlábek

- špi čka je ozubená Obrázek 6: Krasobrusla řské nože (www.bkpribram.tym.cz)

Krasobrusla řská bota

- boty jsou siln ě vyztužené

- šn ěrují se do výšky lýtek s tlustým koženým

vnit řkem Obrázek 7: Krasobrusla řské boty (www.botas.cz)

Krasobrusla řské kostýmy

- jsou ovlivn ěny charakterem programu a volbou hudebního doprovodem

- jsou dopln ěny blyštivými kamínky, flitry apod.

- kostýmy dotvá řejí celkový dojem

Obrázek 8: Krasobruslařský kostým (www.rosiewear.com)

127

Příloha č. 3: 10 nejúsp ěšn ějších olympionik ů v krasobrusla řském sv ětě

OH Zlato St říbro Bronz Celkem Krasobrusla ři

1. Gillis Grafström 1920– 3 1 0 4 (SWE) 1932

2. Irina Rodnina (URS) 1972– 3 0 0 3 1980

3. Sonja Henie (NOR) 1928– 3 0 0 3 1936

4. Artur Dmitriev (RUS) 1992– 2 1 0 3 1998

5. Pierre Brunet (FRA) 1924– 2 0 1 3 1932

6. Andrée Brunet (FRA) 1924– 2 0 1 3 1932

7. Evgeni Plushenko 2002– 1 2 0 3 (RUS) 2010

8. Sergei Ponomarenko 1984– 1 1 1 3 (URS) 1992

9. Marina Klimova 1984– 1 1 1 3 (URS) 1992

10. Xue Shen (CHN) 2002– 1 0 2 3 2010

Tabulka 4: Nejúsp ěšn ější krasobrusla ři světa 6

6 Kubatko, Justin. Figure Skating . Olympics at Sports-Reference [online]. Sports Reference LLC.[cit. 2010-8-11]. Dostupné na: http://www.sports-reference.com/olympics/sports/FSK/

128

Příloha č. 4: Významní čeští krasobrusla ři

Alena Vrzá ňová – mistryn ě sv ěta 1949 a 1950

Eva a Pavel Romanovi – 1962- 1965 získali v kategorii tane čních pár ů 4 tituly mistr ů Evropy a 3 tituly mistr ů sv ěta

Hana Mašková – mistryn ě sv ěta z roku 1968, bronzová z olympiády v Grenoblu

Ondrej Nepela – 1969 – 1973 – pětinásobný mistr Evropy, trojnásobný mistr sv ěta a olympijský vít ěz z roku 1972 v Sapporu

Radka Kova říková a René Novotný – mist ři sv ěta z roku 1995

Tomáš Verner – mistr Evropy z roku 2008, n ěkolika násobný mistr republiky

Michal B řezina - 4. místo na Mistrovství Evropy 2010, 10. místo na OH Vancouver 2010, 4, místo na Mistrovství sv ěta 2010

129