MASARYKOVA UNIVERZITA Přírodovědecká fakulta Ústav botaniky a zoologie

Hlístice vybraných druhů studenokrevných obratlovců západní Afriky Diplomová práce

Brno 2008 autor: Bc. Šárka Mašová Vedoucí DP: RNDr. Božena Koubková, Ph.D.

PROHLÁŠENÍ Souhlasím s uložením této diplomové práce v knihovně Ústavu botaniky a zoologie PřF MU v Brně, případně v jiné knihovně MU, s jejím veřejným půjčováním a využitím pro vědecké, vzdělávací nebo jiné veřejně prospěšné účely, a to za předpokladu, že převzaté informace budou řádně citovány a nebudou využívány komerčně.

Brno, 19. května 2008 ……………………………..

PODĚKOVÁNÍ Ráda bych poděkovala vedoucí mé diplomové práce RNDr. Boženě Koubkové, Ph.D. za její odborné vedení a praktické rady. Velice děkuji svému konzultantovi prof. Ing. Vlastimilu Barušovi, DrSc. za cenné rady a pomoc při zpracování problematiky taxonomie nematod, prof. RNDr. Františkovi Tenorovi, DrSc. za pomoc s determinací tasemnic, dále Mgr. Ivetě Matějusové, Ph.D. za molekulární analýzy, Mgr. Ivetě Hodové za zasvěcení do SEM a Mgr. Radimovi Sonnekovi za zasvěcení do CLSM a v neposlední řadě Doc. RNDr. Petru Koubkovi, CSc. za poskytnutí studijního materiálu. Také děkuji všem, kteří mi jakýmkoliv způsobem pomohli při zpracování této diplomové práce a svým nejbližším za podporu. Práce byla finančně podporována Grantovou agenturou AV ČR, grant číslo IAA6093404 a výzkumným záměrem Masarykovy university v Brně číslo MSM 0021622416.

ABSTRAKT

Za účelem studia parazitických hlístic ryb Senegalu bylo v letech 2004 – 2006 vyšetřeno 330 jedinců náležejících ke 49 sladkovodním druhům ryb. Většina vyšetřených ryb pocházela z národního parku Nikolo Koba ve východním Senegalu. Celkem byly determinovány 3 rody parazitických hlístic ve 24 druzích ryb (prevalence 71%) z 9 čeledí. Nalezená fauna hlístic se skládala většinou ze zástupců čeledi Camallanidae. Nálezy parazitů byly zastoupeny následujícími rody: Cithariniella Khalil, 1964; Labeonema Puylaert, 1970; Camallanus Railliet et Henry, 1915. Převážná část nalezených hlístic byla lokalizována v plynovém měchýři a ve střevě. Jeden druh obojživelníka (Bufo maculatus Hallowell, 1854) a 6 západoafrických druhů plazů [Pelomedusa subrufa Lacépède, 1788; Agama agama (Linnaeus, 1758); Chamaeleo senegalensis Daudin, 1802; Trachylepis perrotetii (Duméril et Bibron, 1839); Tarentola parvicarinata Joger, 1980; Bitis arietans (Merren, 1820)] bylo odchyceno či odloveno v Senegalu a bylo podrobeno parazitologické pitvě. Byli nalezeni tito helminté: Oochoristica truncata (Krabbe 1879), Oochoristica sp. (Linstowiidae) [Cestoda]; Parapharyngodon echinatus (Rudolphi, 1819), Parapharyngodon micipsae (Seurat, 1917), Parapharyngodon sp. (Pharyngodonidae); Strongyluris brevicaudata (Mueller, 1894), Strongyluris sp. (Heterakidae); Cosmocerca sp. (Cosmocercidae); Spirocerca lupi (Spirocercidae) a nedeterminované hlístice řádu Spirurida [Nematoda]. T. parvicarinata, ulovená v národním parku Niokolo Koba ve východním Senegalu, je novým hostitelským druhem hlístic P. echinatus a P. micipsae. Jedinci byli studováni optickým mikroskopem a P. echinatus a P. micipsae poprvé také skanovacím elektronovým mikroskopem. Za účelem získání genetické charakteristiky druhu byla použita částečná sekvence malé podjednotky ribozomálního RNA genu (SSU) ze vzorků P. echinatus. Jedná se o první publikaci sekvence druhu z čeledi Pharyngodonidae.

ABSTRACT

A total of 49 species (330 specimens) of freshwater fishes from the Senegal Republic were examined for nematode parasites during 2004 – 2006. Majority of the fish were from Niokolo Koba National Park in east Senegal. The survey revealed the presence of 3 determined genera of helminth parasites in 234 fish (prevalence 71%) of 24 species belonging to 9 families. The nematode fauna found was composed predominantly of members of the family Camallanidae. The foundings of parasites were represented by the following genera: Cithariniella Khalil, 1964; Labeonema Puylaert, 1970; Camallanus Railliet et Henry, 1915. The majority of the nematode species found were situated in gas bladder and intestine. One species of amphibian (Bufo maculatus Hallowell, 1854) and 6 west African reptiles species [Pelomedusa subrufa Lacépède, 1788; Agama agama (Linnaeus, 1758); Chamaeleo senegalensis Daudin, 1802; Trachylepis perrotetii (Duméril et Bibron, 1839); Tarentola parvicarinata Joger, 1980; Bitis arietans (Merren, 1820)] were collected in the Senegal and they were underwent parasitological dissection. These helminth species were found in them: Oochoristica truncata (Krabbe 1879), Oochoristica sp. (Linstowiidae) [Cestoda]; Parapharyngodon echinatus (Rudolphi, 1819), Parapharyngodon micipsae (Seurat, 1917), Parapharyngodon sp. (Pharyngodonidae); Strongyluris brevicaudata (Mueller, 1894), Strongyluris sp. (Heterakidae); Cosmocerca sp. (Cosmocercidae); Spirocerca lupi (Spirocercidae) and not determinated nematodes of order Spirurida [Nematoda]. T. parvicarinata, collected in the Niokolo Koba National Park in East Senegal, is a new host species recorded for the nematodes P. echinatus and P. micipsae. Specimens were studied under an optical microscope and P. echinatus and P. micipsae for the first time also by a scanning electron microscope. For the purposes of DNA barcoding, a partial sequence of small subunit ribosomal RNA gene (SSU) was obtained from specimens of P. echinatus. This is the first published sequence of species from the family Pharyngodonidae.

OBSAH

1. Úvod...... 7 1.1 Cíl práce...... 7 1.2 Přehled literatury...... 8 1.2.1 Studenokrevní obratlovci jako hostitelé hlístic...... 8 1.2.2 Ryby ...... 8 1.2.3 Obojživelníci...... 13 1.2.4 Plazi...... 13 2. Materiál a metodika ...... 15 2.1 Charakteristika studovaného území ...... 15 2.2 Determnace a počet hostitelských organismů...... 17 2.3 Odchyt hostitelů, parazitologická pitva a fixace hlístic...... 20 2.4 Morfometrie ...... 23 2.5 Skanovací elektronová mikroskopie – SEM...... 25 2.6 Konfokální laserová skanovací mikroskopie – CLSM ...... 25 2.7 Analýza DNA...... 26 2.8 Uložení studovaného materiálu...... 26 3. Výsledky ...... 27 3.1 Nálezy parazitů u vyšteřených druhů hostitelů...... 27 3.1.1 Nálezy hlístic u ryb v letech 2004 – 2006...... 30 3.1.2 Systematické zařazení jednotlivých druhů hostitelů (plazů a obojživelníka) ...... 34 3.2 Přehled determinovaných druhů hlístic a tasemnic ...... 35 3.3 Abstrakty rukopisů...... 40 4. Diskuze ...... 42 5. Závěr ...... 45 6. Použitá literatura ...... 46 7. Přílohy...... 58

1. Úvod

1. ÚVOD

Nematoda (hlístice) jsou jedním z nejpočetnějších, nejrozšířenějších a nejúspěšnějších kmenů vícebuněčných živočichů. Osídlují obrovské spektrum habitatů a vytvářejí řadu fascinujících životních strategií (Holovachov 2006). Mohou se dělit podle jejich potravní ekologie na bakteriovorní, algivorní – omnivorní – predační (algivore-omnivore-predator), fungivorní, parazité rostlin, entomopatogení a parazité bezobratlých i obratlovců (Martins-Neto 2003). Blaxter et al. (1998) usuzují, že parazitace u živočichů vznikla nezávisle na sobě nejméně čtyřikrát a u rostlin třikrát. Prozatím bylo popsáno přibližně 20 000 druhů hlístic, ale předpokládá se, že jejich počet se může pohybovat mezi 100 000 až několika miliony druhů. Převažují volně žijící půdní, humusové a bentosové druhy, jež hrají důležitou roli ve správném fungování ekosystémů. Nejsou jen konzumenty (bakterií, prvoků, řas, malých máloštětinatců a rostlin), ale jsou i potravním zdrojem jiných zvířat či hub (Holovachov 2006). Parazitace nematody má často silný vliv na populace hostitelů, ať už jsou to rostliny či živočichové. Díky mnoha různým obývaným habitatům, nejrozmanitějším formám a specializovaným tělním strukturám mohou probíhat invaze do velmi rozdílných nik bez silné morfologické modifikace. Poměrně malá velikost a velká ekologická plasticita dovoluje hlísticím osídlit celou biosféru. Jako parazité rostlin způsobují škody okolo 100 miliard USD ročně (Sasser & Freckman 1987 in Veech & Dickson), naproti tomu však mohou být některé druhy entomopatogenních hlístic využity k biologickému boji. Jsou to obvykle hlístice adaptované na půdní prostředí a jejich vysoká schopnost sehnat si potravu z nich dělá excelentní „kontrolory“. Parazitické hlístice obratlovců bývají nejčastěji lokalizovány v trávicím traktu, ale vyskytují se i v jiných orgánech, jako je například plynový měchýř ryb nebo tělní dutina. Epidemiologie infekcí hlístic je celkem dobře prostudována, protože hlístice byly zřejmě prvními rozpoznanými patogeny lidí (Lee 2002). Mnoho prací se podrobně zabývá touto dlouhou historií lidí a jejich parazitů (například Cox 2002).

1.1 CÍL PRÁCE

Hlístice plazů afrického kontinentu a parazité Afriky všeobecně jsou celkově málo prozkoumány a dokumentovány, a proto je tato oblast perspektivní pro další výzkum.

7 1. Úvod Cílem této práce je determinovat a zdokumentovat parazity vybraných druhů studenokrevných obratlovců západní Afriky s využitím moderních metod světelné a elektronové mikroskopie.

1.2 PŘEHLED LITERATURY

1.2.1 Studenokrevní obratlovci jako hostitelé hlístic

Mezi studenokrevné obratlovce patří ryby (Pisces), obojživelníci (Lissamphibia) a plazi (Reptilia) (Gaisler et Zima 2007). Ačkoli obojživelníci a plazi netvoří monofyletickou skupinu, bývají často společně zahrnováni do tzv. herpetologické sekce, protože obě tyto skupiny jsou terestričtí obratlovci, kteří sdílí společné pleziomorfické fyziologické znaky ektotermii a poikilotermii (Russell et al. 2005). Tyto organismy nedokáží metabolicky udržet svoji tělesnou teplotu na stálé úrovni jako savci (Mammalia) a ptáci (Aves), ale jejich teplota kolísá v závislosti na vnějším prostředí, mohou ji ovlivňovat pouze omezeně, například svalovými pohyby nebo vyhříváním se na slunci. Jejich těla jsou pro parazity specifickým habitatem tím, že teplota těla hostitele je proměnlivá.

1.2.2 Ryby

Ryby samy o sobě neslouží jen jako definitivní hostitelé, ale také jako mezihostitelé některých druhů hlístic (Pittman Noblet & Yabsley 2000, Moravec 1994, 1998). Dospělé hlístice se obvykle nacházejí v trávicím traktu, avšak podle druhu hlístice, jejího vývojového stádia a druhu infikované ryby se mohou nacházet v jakékoli její části včetně vnitřních orgánů, v plynovém měchýři, v hlubších vrstvách kůže nebo v ploutvích a v externích vrstvách svalů (Yanong 2002). Ryby se nakazí hlísticemi perorálně, pokud pozřou společně s potravu živá infekční stádia. Touto potravou mohou být vhodní mezihostitelé nebo parateničtí mezihostitelé, jejichž přítomnost umožní hlísticím dokončit životní cyklus. Dále mohou být ryby infikovány prostřednictvím vektora (např. pří sání krve) (Yanong 2002). Ryby mají v porovnání s ostatními třídami obratlovců poměrně málo druhů parazitických hlístic, ačkoli jsou nejstarší a nejdiverzifikovanější taxon podkmene Vertebrata. Tento fenomén vysvětluje Anderson (1996) tím, že parazitické hlístice nejdříve obsadily terestrické hostitele a pouze několik málo linií těchto parazitů bylo schopno přesunu do ryb poté, co se vyvinula heteroxenie (využití mezihostitelů) a paratenie (využití transportních hostitelů). Neschopnost hlístic započít parazitismus v akvatických ekosystémech omezila rybí parazity

8 1. Úvod především na formy adaptované na suchozemské obratlovce a současně zamezila výskytu hlístic u mnoha skupin akvatických bezobratlých jako jsou korýši, kroužkovci a měkkýši. Vnitrozemské sladkovodní zdroje Afriky obývá přibližně 3 000 druhů ryb (Khalil & Polling 1997). V Senegalu se podle databáze FishBase nachází 149 druhů sladkovodních ryb náležících do 39 čeledí a 18 řádů (Characiformes: Alestidae 10, Citharinidae 9; Hepsetidae 1, Siluriformes: Amphiliidae 2, Ariidae 2, Bagridae 4, Clariidae 5, Claroteidae 5, Malapteruridae 1, Mochokidae 19, Perciformes: Anabantidae 2, Carangidae 1, Channidae 1, Cichlidae 18, Eleotridae 5, Gerreidae 1, Gobiidae 6, Haemulidae 1, Latidae 1, Lutjanidae 1, Schilbeidae 4; Osteoglossiformes: Arapaimidae 1, Gymnarchidae 1; Mormyridae 11, Notopteridae 1; Carcharhiniformes: Carcharhinidae 1; Clupeiformes: Clupeidae 5; Cypriniformes: Cyprinidae 18; Synbranchiformes: Mastacembelidae 1; Elopiformes: Megalopidae 1; Mugiliformes: Mugilidae 4; Cyprinodontiformes: Nothobranchiidae 5, Poeciliidae 2; Anguilliformes: Ophichthidae 1; Pleuronectiformes: Paralichthyidae 1; Polypteriformes: Polypteridae 3; Pristiformes: Pristidae 1; Lepidosireniformes: Protopteridae 1; Syngnathiformes: Syngnathidae 1; Tetraodontiformes: Tetraodontidae 1) (URL 1), z toho v národním parku Niokolo Koba, námi sledované oblasti, byl v letech 2004 – 2007 při výzkumu v rámci grantu Grantové agentury Akademie věd České republiky: Biodiverzita a ekologie vybraných obratlovců západní Afriky (IAA6093404) potvrzen výskyt 63 druhů sladkovodních ryb v 21 čeledích a 9 řádech (Petrášová 2007). Co se týká hlístic nalezených v afrických sladkovodních rybách, uvádí Khalil (1971) 41 druhů hlístic, v práci Khalil & Polling (1997) je uvedeno 82 druhů hlístic. Spolu s dalšími pracemi do roku 2005 (Kabre & Petter 1997; Okaka & Akhigbe 1999; Aloo 1999; Moravec et al. 2000; Moravec & Van-As 2001, 2004; Aloo 2002; Yimer & Enyew 2003; Barson 2004; Ibiwoye et al. 2004; El-Alfi 2005; Řehulková et al. 2005; Taraschewski et al. 2005) je ze sladkovodních ryb Afriky popsáno 92 druhů hlístic ze 40 rodů a 17 čeledí. Z území Senegalu je dosud známo 14 druhů z 11 rodů a 7 čeledí, zahrneme-li i práci Koubková et al. (2008).

9 1. Úvod Systematický přehled druhů hlístic nalezených v sladkovodních rybách v Senegalu do roku 2008

čeleď Pharyngodonidae Travassos, 1919 Cithariniella citharini Khalil, 1964 Lokalizace: rektum Hostitelé: Citharinus citharus (1, 2) Distichodus brevipinnis (1) Nález: 1. Petter, Vassiliadès & Troncy (1972) 2. Koubková et al. (in preparation)

Cithariniella khalili Petter, Vassiliadès et Troncy, 1972 Lokalizace: rektum Hostitelé: Synodontis sorex (1) Synodontis ocellifer (2) Synodontis batensoda (2) Synodontis nigrita (2) Synodontis schall (2) Nález: 1. Petter, Vassiliadès & Troncy (1972) 2. Koubková et al. (in preparation)

Cithariniella gonzalesi Van Waerebeke, Chabaud, Bain et Georges, 1988 Lokalizace: rektum Hostitelé: Paradistichodus dimidiatus (1) Nález: 1. Koubková et al. (in preparation)

Synodontisia thelastomoides Petter, Vassiliade et Troncy, 1972 Lokalizace: střevo Hostitelé: Synodontis sorex (1) Synodontis ocellifer (1) Nález: 1. Petter, Vassiliadès & Troncy (1972)

10 1. Úvod čeleď Cosmocercidae Travassos, 1925 Labeonema synodontisi (Vassiliadès, 1973) syn. Raillietnema synodontisi Vassiliadès, 1973 Lokalizace: střevo Hostitelé: Synodontis ocellifer (1, 2) Synodontis nigrita (2) Synodontis schall (2) Nález: 1. Vassiliadès (1973b) 2. Koubková et al. (2008)

čeleď Kathlaniidae Travassos, 1918 Spironoura guiersi (Vassiliadès, 1973) syn. Falcaustra guiersi Vassiliadès, 1973 Lokalizace: střevo Hostitel: Distichodus rostratus (1) Nález: 1. Vassiliadès (1973a)

Spironoura tchadi (Vassiliadès et Troncy, 1973) syn. Falcaustra tchadi Vassiliadès et Troncy, 1973 Lokalizace: střevo Hostitelé: Distichodus rostratus (1) Nálezy: 1. Vassiliadès (1973a)

čeleď Quimperiidae (Gendre, 1928) Baylis, 1930 Gendria polypteri Vassiliadès et Chevalier, 1973 Lokalizace: střevo Hostitel: Polypterus senegalus (1) Nález: 1. Vassiliadès & Chevalier (1973)

Quimperia lanceolata Gendre, 1926 Lokalizace: střevo Hostitelé: Ctenopoma kingsleyae (1, 2) Nálezy: 1. Vassiliadès (1971) 2. Vassiliadès (1972)

11 1. Úvod čeleď Ascarididae Baird, 1853 Brevimulticaecum heterotis (Petter, Vassiliadès et Morchand, 1979 syn. Multicaecum heterotis Petter, Vassiliadès et Morchand, 1979 Lokalizace: střevo Hostitel: Heterotis niloticus (1) Nález: 1. Petter, Vassiliadès & Morchand (1979)

čeleď Camallanidae Railliet et Henry, 1915 Camallanus ctenopomae Vassiliadès et Petter, 1972 Lokalizace: žaludek Hostitel: Ctenopoma kingsleyae (1, 2) Nálezy: 1. Vassiliadès (1972) 2. Vassiliadès & Petter (1972)

Paracamallanus cyathopharynx (Baylis, 1923) syn. Camallanus cyathopharynx Baylis, 1923 Paracamallanus senegalensis Vassiliadès, 1970) Lokalizace: žaludek Hostitel: Clarias senegalensis (1, 2) Nálezy: 1. Vassiliadès (1970) 2. Vassiliadès (1972)

Procamallanus laeviconchus (Wedl, 1861) syn. Cucullanus laeviconchus Wedl, 1861 Lokalizace: žaludek Hostitelé: Clarias senegalensis (1) Distichodus rostratus (2) Nálezy: 1. Vassiliadès (1972) 2. Vassiliadès (1973a)

čeleď Rhabdochonidae Skryabin, 1946 Rhabdochona (Rhabdochona) congolensis Campana-Rouget, 1961 Lokalizace: střevo Hostitelé: Ctenopoma kingsleyae (1) Synodontis notatus (1) Nález: 1. Moravec (1973)

12 1. Úvod 1.2.3 Obojživelníci

Obojživelníci jsou vedle monogeneí a motolic častými hostiteli všech skupin parazitů včetně hlístic, které se stejně jako u ryb vyskytují v různých orgánech a v různých vývojových stádiích (Prudhoe & Bray 1982, Densmore & Green 2007). Podle Barton & Richards (1996) jsou více parazitováni obojživelníci chovaní v zajetí oproti volně žijícím jedincům. Obojživelníci mají v porovnání s ostatními obratlovci chudší faunu helmintů s nižší abundancí, což může být způsobeno hostitelskou specifitou, biologií a fyziologií hostitele, včetně potravního generalismu a oportunismu, jednoduchým trávicím systémem, nízkou schopností šířit se (vagilita) či ektotermním metabolismem. Podle Clarka (1994) byli obojživelníci prvními obratlovci, kteří se stali hostiteli hlístic. Anderson (1984) zdůvodňuje, proč nedošlo nejdříve ke kolonizaci hostitelů ve vodním prostředí neexistencí vhodných vývojových stádií, která by infikovala hostitele ve vodě. Joger & Lambert (2002) uvádí, že se v Senegalu nachází 26 druhů obojživelníků plus další dva možné druhy, z toho jich žije 23 (plus 3 pravděpodobně) na území národního parku Nikolo Koba (Bufonidae 3, Hyperoliidae 6 +1?, Ranidae 15 + 1?, Hemisotidae 1, Microhylidae 1).

1.2.4 Plazi

Ve srovnání s ostatními obratlovci je hlísticím plazů věnováno málo pozornosti (Aho 1990). V literatuře nalezneme poměrně málo záznamů o výskytu hlístic a málokterá práce uvádí nálezy více druhů v uceleném přehledu (Hering-Hagenbeck & Boomker 2000). Existují tři souhrnné práce, které uvádějí přehled hlístic z plazů určité oblasti. Sharpilo (1976) popisuje parazity plazů na území bývalé SSSR. Baker (1987) uvádí souhrnný přehled hlístic nalezených v plazech z celého světa, jejich lokalitu a odkaz na příslušnou literaturu. Sood (1999) podává ucelený obraz hlístic plazů jižní Asie. Významným dílem je série svazků Osnovy nematodologii (například Skrjabin et al. 1960, 1961, 1967), které jsou i přes své stáří velmi důležitým určovacím klíčem. Pro hlístice plazů Afriky neexistuje přehledná studie, k dispozici jsou pouze práce týkající se určitých taxonů či regionů. Výjimkou je jižní Afrika, kde endoparazity plazů včetně hlístic studovali např. Ortlepp (1933), Malan (1939), Fantham & Porter (1950), Prudhoe & Harris (1971), Hering-Hagenbeck et al. (2002). Hering-Hagenbeck & Boomker (2000) vytvořili seznam 62 druhů hlístic náležících do 32 rodů a 11 čeledí z 20 druhů hadů a 21 druhů ještěrů Jižní Afriky. Mnohem lépe jsou zpracovány hlístice plazů z Madagaskaru

13 1. Úvod díky pracem Chabaud (1960), Chabaud & Brygoo (1960, 1962), Ghadirian (1968) a Caballero (1968). Nematody plazů rovníkové Afriky zpracovali např. Baylis (1929) a Graber (1981). Egypt je další oblastí, kde byl prováděn intenzivní výzkum, ze kterého vzešly práce Baylis (1923), Belle (1957), Moravec et al. (1987a, b) či Myers et al. (1962). Myers et al. (1962) sestavili seznam parazitických helmintů plazů, ptáků a savců Egypta. V mnoha případech však měli k dispozici pouze samice a tak hlístice mohly být určeny pouze do rodu. V severní Africe prováděl výzkum například Seurat (1917, 1918) a Chabaud & Golvan (1957). Pro hlístice plazů západní Afriky včetně Senegalu žádná souhrnná práce neexistuje, pouze ojedinělé publikace. Západní Afriky se částečně dotýká práce Baker (1983). Podle Joger & Lambert (2002) se v Senegalu nachází 45 druhů plazů, z toho jich 39 (plus pravděpodobně dalších 5) žije v Národním parku Niokolo Koba (Testudinidae 1, Trionychidae 1, Pelomedusidae 2; Crocodylidae 3; Gekkonidae 4, Agamidae 3, Chameleonidae 2, Scincidae 4 + 1?, Varanidae 1; Typhlopidae 2, Leptotyphlopidae 1, Boidae

1, Atractaspidae 1, Colubridae 14, Viperidae 3, Elapidae 1).

14 2. Materiál a metodika

2. MATERIÁL A METODIKA

2.1 CHARAKTERISTIKA STUDOVANÉHO ÚZEMÍ

Většinu území Senegalské republiky (obr. 1) zabírá nížina svažující se k pobřeží. Na jihovýchod zasahují vrchy ze sousední Guineje (nejvyšší bod 500 m ve vysočině Futa Džalon). Nejdelší řekou je Senegal (750 km v Senegalu), která tvoří severní hranici, ve středu země tečou pouze občasné toky, na jihu pak řeky Gambie a Casamance. Povodí řeky Gambie rozděluje zemi na dvě rozdílné oblasti: suchý polopouštní křovinatý vlastní Senegal přecházející k jihu v savanu a úzkou oblast Casamance s porosty tropických galeriových lesů a mangrovy na pobřeží. Podnebí je teplé s výrazným obdobím dešťů (Gardner et al. 1999).

Obr. 1: Mapa Senegalu (zdroj: URL 2)

Hostitelé námi studovaných parazitů byli uloveni v letech 2002 a 2004 – 2008 se souhlasem a pod dohledem pracovníků Národních parků Senegalu na lokalitách Dakar (západní Senegal), Badi (severovýchodní Senegal) a ve východním Senegalu v národním parku Niokolo Koba (obr. 2) na lokalitách Lengué Kountou, Tabacounda, Dar Salam

15 2. Materiál a metodika

a Simenti a Diala Koto. Studované území má bioklima popisované jako „tropické, teplé (t > 15°C) – s dlouhotrvajícími obdobími sucha“ ve smyslu UNESCO-FAO (1963). Národní park Niokolo Koba byl založen v roce 1954, pokrývá 1 200 000 ha. Roční úhrn srážek se pohybuje od 900 do 1 100 mm za rok (URL 3). Nejteplejšími měsíci roku ve východním Senegalu jsou duben, květen a červen. Teploty se obvykle pohybují od 40°C do 42°C. Období dešťů trvá od července do října, teploty jsou nižší (32°C až 36°C), ale vlhkost je velmi vysoká (URL 4). Řeka Gambie protéká parkem více než 200 km a zahrnuje své dva přítoky Niokolo a Koulountou. Odvodňuje více než 10% parku a její nejvyšší bod dosahuje 311 m nad úroveň moře. Neobyčejná biologická hodnota parku je celosvětově významná a v roce 1981 byla uznána mezinárodně, pročež byla prohlášena jako oblast světového dědictví a biosférická rezervace (UNESCO's World Heritage List). V červnu roku 2007 byl národní park Niokolo Koba zapsán na seznam světového dědictví v nebezpečí (UNESCO's List of World Heritage in Danger) (URL 3, 5). Joger & Lambert (2002) uvádějí, že druhová diverzita hostitelů v této oblasti souvisí také s hlavními vegetačními typy ve smyslu White (1983): lesní přechody a mozaiky; mozaika Guineo-Konžského nížinného deštného pralesa a sekundární lučiny (pastviny); les: nediferenciovaný Súdánský les.

Obr. 2: Mapa Národního parku Niokolo Koba s lokalitami (zdroj: archív Doc. Koubka)

16 2. Materiál a metodika

2.2 DETERMINACE A POČET HOSTITELSKÝCH ORGANISMŮ

Determinace ryb ze Senegalu byla provedena podle Lévêque & Paugy (1984) a Paugy et al. (2003a, 2003b), determinace ještěrů a obojživelníků podle Leaché et al. (2006) a hada podle Trape & Mané (2006), Tarentola parvicarinata byla určena P. Koubkem s pomocí I. Reháka. Ryby byly pitvány v Senegalu v terénní laboratoři týmem parazitologů z Ústavu botaniky a zoologie PřF, MU. Celkem bylo parazitologicky vyšetřeno: 49 druhů ryb (330 jedinců) z 18 čeledí a z 8 řádů, 1 druh obojživelníka (2 jedinci), 6 druhů plazů (31 jedinců) z 6 čeledí a 3 řádů. Hlístice byly zjištěny u 24 druhů ryb z 4 řádů a 9 čeledí; u 1 druhu obojživelníka a u 5 druhů plazů ze 4 podřádů a 5 čeledí. Taxonomický přehled a počet vyšetřených druhů organismů ukazují tabulky 1 a 2. Klasifikační systém ryb, obojživelníků a plazů a jejich validní vědecká jména byly čerpány z databází FishBase a The Reptile Database (URL 6, 7) a z práce Joger & Lambert (2002).

Tabulka č. 1. Přehled druhů ryb pozitivních na hlístice

druh ryby počet vyšetřených/napadených lokalita

řád Characiformes čeleď Alestidae Alestes baremoze (Joannis, 1835) 8/1 Mare de Simenti Brycinus nurse (Rüppell, 1832) 11/2 Simenti Gambie Hydrocynus brevis (Günther, 1864) 4/1 Mare de Simenti čeleď Citharinidae Citharinus citharus (Geoffroy Saint-Hilaire, 1809) 13/10 Mare de Simenti podčeleď Distichodontinae Paradistichodus dimidiatus (Pellegrin, 1904) 29/5 Simenti Gambie čeleď Hepsetidae Hepsetus odoe (Bloch, 1794) 5/1 Simenti

řád Cypriniformes čeleď Cyprinidae Barbus pobeguini Pellegrin, 1911 10/2 Simenti Barbus leonensis Boulenger, 1915 7/1 Simenti

17 2. Materiál a metodika

Barbus macrops Boulenger, 1911 27/4 Simenti Gambie Barbus niokoloensis Daget, 1959 17/2 Simenti Labeo senegalensis Valenciennes, 1842 13/1 Simenti Raiamas senegalensis (Steindachner, 1870) 8/7 Simenti Gambie

řád Siluriformes čeleď Clariidae Clarias anguillaris (Linnaeus, 1758) 10/4 Simenti Gambie čeleď Schilbeidae Schilbe intermedius Rüppell, 1832 7/1 Simenti Gambie čeleď Mochokidae Synodontis batensoda Rüppell, 1832 6/4 Mare de Simenti Synodontis membranaceus (Geoffroy Saint-Hilaire, 1809) 1/1 Simenti Synodontis nigrita Valenciennes, 1840 8/5 Mare de Simenti Synodontis ocellifer Boulenger, 1900 13/11 Simenti Gambie Synodontis schall (Bloch & Schneider, 1801) 3/3 Simenti Gambie

řád Cyprinodontiformes čeleď Nothobranchiidae Nothobranchius kiyawensis Ahl, 1928 3/3 Simenti

řád Perciformes čeleď Cichlidae Hemichromis fasciatus Peters, 1857 11/1 Simenti Gambie Hemichromis letourneuxi Sauvage, 1880 3/1 Simenti Tilapia guineensis (Bleeker, 1862) 12/1 Mare de Simenti Tylochromis intermedius (Boulenger, 1916) 5/1 Simenti Gambie

18 2. Materiál a metodika

Tabulka č. 2. Přehled vyšetřených obojživelníků a plazů

druh počet vyšetřených/napadených lokalita

řád Anura čeleď Bufonidae Bufo maculatus Hallowell, 1854 2/1 Tambacounda Dar Salam

řád Chelonia čeleď Pelomedusidae Pelomedusa subrufa (Lacépède, 1788) 1/0 Badi

řád Squamata Sauria čeleď Chamaeleonidae Chamaeleo senegalensis Daudin, 1802 2/1 Dar Salam čeleď Agamidae Agama agama (Linnaeus, 1758 ) 14/14 Lengué Kountou Tambacounda Diala Koto Dar Salam Simenti čeleď Gekkonidae Tarentola parvicarinata Joger, 1980 11/10 Dakar Simenti čeleď Scincidae Trachylepis perrotetii Duméril et Bibron, 1839 6/4 Dar Salam Diala Koto Serpentes čeleď Viperidae Bitis arietans (Merrem, 1820) 1/1 Lengué Kountou

19 2. Materiál a metodika

2.3 ODCHYT HOSTITELŮ, PARAZITOLOGICKÁ PITVA A FIXACE HLÍSTIC

Ryby byly loveny pomocí elektrického agregátu. Všechny ryby byly vyšetřeny parazitologickou pitvou podle standardní metodiky Ergens & Lom (1970) zaměřenou na mnohobuněčné parazity. Ryby byly nejdříve omráčeny a poté usmrceny přerušením páteře za hlavou. Po usmrcení byl prohlédnut povrch těla, kde se mohou nacházet makroskopičtí parazité (například pijavky, kapřivci nebo parazitičtí korýši). Po zevní prohlídce byly odstřihnuty ploutve a jednotlivé žaberní oblouky a byly vloženy do označených Petriho misek s vodou. Orgány tělní dutiny byly vyjmuty po rozstřižení břicha směrem od kloaky k hlavě. Ledviny byly odstraněny skalpelem ze hřbetní strany břišní dutiny. Vnitřní orgány byly po vyjmutí vloženy do misky s fyziologickým roztokem (0,6% NaCl). Kompaktní orgány byly vyšetřeny kompresorickou metodou, tj. rozmáčknutím mezi dvěma skly. Střevo a plynový měchýř byly rozstřiženy, vyšetřeny na výskyt parazitů a poté byla opět použita kompresorická metoda. Dále byly vyšetřeny oči a svalovina, oči byly vypreparovány a vloženy do Petriho misky s fyziologickým roztokem, otevřeny nůžkami a pozorovány; svaly (části odebrané z různých oblastí těla) byly umístěny do fyziologického roztoku, roztrhány a vyšetřeny kompresorickou metodou. Izolace parazitů byla provedena pod binokulárním mikroskopem pomocí preparačních jehel. Hlístice nalezené v rybách byly zpracovány pro účel druhové determinace, dále byly přeneseny do Petriho misek s fyziologickým roztokem, zbaveny zbytků tráveniny pomocí jehel a vymýváním ve fyziologickém roztoku. Očištěné hlístice malých rozměrů byly přeneseny do kapky fyziologického roztoku, překryty krycím sklíčkem, rohy byly přilepeny lakem na nehty a ke kraji krycího skla byla přikápnuta kapka glycerínu s 4% formaldehydem (1:5). Větší kusy byly fixovány 96% čistým ethanolem pro UV spektroskopii pro molekulárně genetické analýzy a 4% formaldehydem, uloženy v epruvetách a uzávěr byl utěsněn parafilmem, aby nedošlo k odpaření fixáže. Obojživelníci a plazi byli náhodně odchyceni do padacích pastí na myši. Některá zvířata byla vyšetřena přímo na místě. Tělní dutina byla otevřena podélným řezem na ventrální straně směrem od kloaky k hrdlu, trávicí trakt byl vyjmut, otevřen a studován pouhým okem na přítomnost helmintů přímo v terénu. Většina hostitelů však byla fixována s naříznutou tělní dutinou v 70% čistém ethanolu a uložena v čistém 96% ethanolu pro UV spektroskopii pro molekulárně genetické analýzy. Po převozu do České republiky byl takto získaný materiál podroben parazitologické pitvě (obr. č. 3) a trávicí

20 2. Materiál a metodika

trakt, plíce a játra byly vyjmuty, otevřeny a v Petriho miskách s 96% ethanolem vyšetřeny pod binokulárním mikroskopem. Kompaktní orgány byly roztrhány na kousky a vyšetřeny kompresorickou metodou mezi dvěma skly. Nalezení parazité byli vyjmuti pomocí jehel a zbaveni nečistot. Pro morfometrické studium byla většina nalezených hlístic projasněna ve směsi glycerinu a vody (1:5) a montována na podložní sklíčka do kapky téhož média, dále byly exempláře překryty krycím sklíčkem a rohy přilepeny k podložnímu sklu Du Noyerovým tmelem nebo lakem na nehty. Projasňovací směs glycerinu a vody byla opakovaně přikapávána k okrajům krycího sklíčka, dokud nedošlo k projasnění exempláře a vypaření přebytečného množství vody. Ostatní vzorky byly ponechány v 96% alkoholu pro molekulární analýzy nebo ve 4% formaldehydu pro studium skanovacím elektronovým mikroskopem (Moravec 1998). Po morfometrické analýze byly dočasné preparáty zrušeny a exempláře uloženy do epruvet s 4% formaldehydem. Tasemnice nalezené v plazech byly fixovány 4% formaldehydem, barveny železitým acetokarmínem (Georgiev et al. 1986), diferencovány kyselým alkoholem, vyprány ve vodovodní vodě do zfialovění a po odvodnění v vzestupné alkoholové řadě a projasnění v xylenu montovány do kanadského balzámu. Mnohé hlístice, obzvláště při vyšší intenzitě nákazy, nemohly být dále zpracovány vzhledem k tropickému klimatu, ve kterém docházelo k rychlému rozkladu. Proto se tyto hlístice nemohly použít pro ekologické studie.

21 2. Materiál a metodika

Obrázek č. 3: Hostitelé: A - Pelomedusa subrufa, B - Agama agama, C - Tarentola parvicarinata, D - Bitis arietans.

22 2. Materiál a metodika

2.4 MORFOMETRIE

Parazité připravení na podložních sklech byli studováni světelným mikroskopem Olympus BX 51 v procházejícím světle za pomoci kontrastní metody světelné mikroskopie – diferenciálního interferenčního kontrastu Nomarského (Nomarski D.I.C.), kresby taxonomicky významných struktur byly zhotoveny pomocí kreslícího zařízení Olympus a tabletu Wacom Intuos3. Kresby byly zpracovány softwary Adobe Illustrator CS3 verze 13.0.1 a Adobe Photoshop CS2 verze 8.0. Mikrofotografie ze světelného mikroskopu byly pořízeny digitální kamerou Olympus DP 70. Morfometrické znaky byly měřeny v digitální analýze obrazu, software analySIS auto 5.0, který umožňuje měřit nejen úsečkou, ale i trasováním, které bylo využito při měření částí těl v nevhodné poloze či nějak pokroucených (například jícen, prohnutá spikula, apod.). U všech morfometrických znaků byly vypočítány základní statistické údaje (aritmetický průměr, směrodatná odchylka). Schéma na obrázku č. 4 ukazuje způsob měření vybraných znaků. U samců byly studovány a měřeny především tyto taxonomicky důležité znaky: testis, vas deferens, kloakální papily, tvar, šířka a délka spikuly, tvar proximálního a distálního konce spikuly; u samic: šířka těla na úrovni vulvy, vzdálenost vulvy od hlavy, kam dosahují ovaria, tvar, šířka a délka vajíček, případně i délka operkula; u larev: délka trnů; u všech: tvar, délka a šířka těla, šířka kroužkování (anulací) uprostřed těla, tvar ústního otvoru a vnitřní struktura ústní dutiny, počet pysků a papil cefalické oblasti, umístění a počet amfid a fasmid, délka a šířka oesophagu a jeho jednotlivých částí (pharynx, corpus, isthmus, bulbus, jsou-li přítomny), vzdálenost nervového prstence a exkrečního póru od hlavového konce, přítomnost laterálních křídel a jejich vzdálenost od předního i zadního konce těla, délka ocasního výběžku a jeho vzdálenost od kloaky (u samců) či anusu (u samic).

23 2. Materiál a metodika

Obrázek č. 4: Schéma způsobu měření vybraných znaků; a – celková délka těla, b – šířka těla, c – délka celého jícnu, d – délka corpusu, e – délka isthmu, f – délka bulbu, vzdálenost g – nervového prstence a h – exkrečního póru od hlavového konce, vzdálenost zakončení laterálních křídel i – od hlavového konce a j – od kloaky, k – délka ocasního výběžku, l – vzdálenost ocasního výběžku od anusu.

24 2. Materiál a metodika

2.5 SKANOVACÍ ELEKTRONOVÁ MIKROSKOPIE – SEM

Vzorky parazitů použité pro SEM byly několikrát proprány ve fyziologickém roztoku a jehlami očištěny od nečistot. Některé hlístice byly před fixací ještě intenzívně protřepávány v lahvičce v detergentu, aby byly zbaveny nečistot. Dále byli parazité fixováni horkým 4% formaldehydem a uloženy při pokojové teplotě. Před samotnou analýzou SEM byli parazité postupně dehydratováni vzestupnou ethanolovou řadou 30%, 50%, 70%, 80%, 90%, 2x96% ethanol po 30 minutách. Většina vzorků však byla fixována v absolutním alkoholu a nemusela se tudíž dehydratovat. Po odvodnění byly vysoušeny v přístroji pro vysoušení metodou kritického bodu za použití tekutého CO2 v zařízení CPD 030 (critical point dryer). Po vysušení byly vzorky montovány pomocí jehel na terčíky polepené oboustrannou adhezivní páskou, pokoveny zlatem v pokovovací aparatuře SCD 040 (Blazesrs) přibližně 3 minuty při 30mA a dále prohlíženy elektronovým mikroskopem VEGA\\ TESCAN při napětí 20kV nebo MIRA\\ TESCAN při napětí 15kV. Pro následnou grafickou úpravu fotografií byl použit program Adobe Photoshop CS2 verze 8.0.

2.6 KONFOKÁLNÍ LASEROVÁ SKANOVACÍ MIKROSKOPIE – CLSM

Velmi perspektivní metodou pro studium hlístic je konfokální laserová skanovací mikroskopie. Principem této metody je schopnost vytvářet rovinné optické řezy vzorku při současném odstranění všech mimoohniskových rovin, na které není mikroskop zaostřen. Tento způsob studia má obrovské přednosti především v tom, že jde o neinvazní a nedestruktivní metodu, při které není zničen pozorovaný objekt, obraz má navíc vysoký kontrast a ostrost. Obraz na snímcích z konfokálního mikroskopu vzniká tak, že optický systém mikroskopu zaměřuje úzký laserový paprsek na preparát přes objektiv s vysokou aperturou (tzn. s velmi tenkou ohniskovou rovinou) a pohybuje jím přes zkoumanou oblast (rastruje, řádkuje). Obraz je rozložen do jednotlivých bodů. Světlo z každého bodu je přes bodovou clonu snímáno fotonásobičem, zapamatováno spolu s informací o souřadnicích, elektronicky zpracováno a obraz je vytvořen na obrazovce monitoru. Spojení s počítačem dává další výhodu, že již bez ztráty informací lze se snímky dále manipulovat, rekonstruovat trojrozměrný obraz, natáčet apod. (Plášek 1995, Pirkl 2003). Příklad datového výstupu ukazuje obrázek na straně 3 (poděkování).

25 2. Materiál a metodika

Pro pozorování byl použit konfokální mikroskop Olympus Fluoview verze 1.26 s mikroskopem BX 60 a získaná data byla zpracována softwary Olympus Fluoview 2.0 a Imaris 3.0 firmy Bitplane AG – program pro 3D analýzu mikroskopických objektů. Prozatím bylo využito pouze autofluorescence, při dalším výzkumu bude využito i tzv. sekundární fluorescence, při které se používají uměle připravené fluorochromy (Lacey 1999) a metody přímého imunocytochemického značení. Pro následnou grafickou úpravu fotografií bylo použito programu Adobe Photoshop CS2 8.0.

2.7 ANALÝZA DNA

Analýza DNA byla provedena I. Matějusovou v FRS Marine Laboratory ve Velké Británii. Genomová DNA byla extrahována ze vzorků uložených v alkoholu (Spectranal, Allied-Signal, Riedel-de Haën) s použitím DNeasy Tissue kit (Qiagen) podle podmínek uvedených výrobcem. Parciálni úsek SSU rRNA byl amplifikován s použitím primerů Nem_18S_F a Nem_18S_R (Floyd et al. 2005) a podmínek publikovaných v Koubková et al. (2006). PCR produkt byl purifikován z agarózového gelu s použitím MinElute Gel Extraction kitu (Qiagen) a inkorporován do bakteriálního plazmidu (TOPO TA Cloning kit for sequencing (Invitrogen) za účelem znásobení ribosomální DNA. Tři klony byly purifikovány (QIAprep, Qiagen) a inkorporovaný úsek ribozomální DNA byl sekvencován s pomocí M13F a M13R specifických pro bakteriální plazmid. Produkt amplifikovaný sekvenovacím PCR (Big Dye verze 3.1, Applied Biosystem) v obou směrech byl analyzován automatickým sekvenátorem ABI377 DNA (Applied Biosystems). Sekvence byly analyzovány v Sequencher software (Gene Codes Corporation).

2.8 ULOŽENÍ STUDOVANÉHO MATERIÁLU

Referenční materiál (4 samci, 4 samice Parapharyngodon echinatus) je uložen ve formaldehydu v helmintologické sbírce Ústavu parazitologie AV ČR v Českých Budějovicích (katalogové číslo N-893). Ostatní vzorky (dosud nepublikované materiály) jsou uloženy na Ústavu botaniky a zoologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy Univerzity v Brně a do sbírky Ústavu parazitologie AV ČR budou zařazeny po prostudování.

26 3. Výsledky

3. VÝSLEDKY

Kapitola výsledků je rozdělena do tří částí. První část podává přehled všech nalezených parazitů z vyšetřených hostitelů. Je rozdělena na další dva oddíly, jeden shrnuje nálezy hlístic u ryb, druhý u obojživelníků a plazů. Druhá část představuje přehled vybraných druhů helmintů, jejich systematické zařazení, určení místa lokalizace v hostiteli, hostitele, distribuci, prevalenci a intenzitu infekce. Třetí část pojednává o dvou druzích hlístic, zpracovaných metodou polyfázové taxonomie, které jsou podrobně vypracovány formou rukopisů, z nichž jeden je akceptovaný a druhý v přípravě (viz Přílohy 1 a 2).

3.1 NÁLEZY PARAZITŮ U VYŠETŘENÝCH DRUHŮ HOSTITELŮ

Ryby – v letech 2004 – 2006 bylo vyšetřeno 330 jedinců ryb náležících ke 49 druhům z 18 čeledí a 8 řádů. Bylo nalezeno přes 755 jedinců hlístic, kvůli rychlému rozkladu však nebyly spočítány všechny. Parazitární nákaza hlísticemi byla zjištěna u 234 hostitelských ryb (prevalence 71%) 24 druhů, 9 čeledí a 4 řádů. Většina druhů ryb byla hostitelem pouze jednoho druhu hlístice. Mezi hostitele s největším počtem zjištěných druhů parazitů patřili: Synodontis schall (Camallanus spp. – 14 jedinců, Labeonema synodontisi – 4, Cithariniella khalili – neznámý počet, jiná Nematoda – neznámý počet) S. batensoda (Camallanus spp. – 14 jedinců, Cithariniella khalili – 4, jiná Nematoda – 120); S. nigrita (Cithariniella khalili – 8, Camallanus spp. – 4, Labeonema synodontisi – 8); S. ocellifer (Cithariniella khalili – >17, Labeonema synodontisi – 5, jiná Nematoda – 7); Citharinus citharus (Camallanus spp. – 1, Cithariniella citharini – neznámý počet, jiná Nematoda – 325). Ostatní druhy ryb byly napadeny menším počtem druhů hlístic. Celkem byly na rybách v Senegalu nalezeny 4 druhy hlístic: Cithariniella citharini, C. gonzalesi, C. khalili, Labeonema synodontisi a 3 zatím blíže neurčené druhy rodu Camallanus spp. Obojživelníci – byli vyšetřeni 2 jedinci náležejících do druhu Bufo maculatus. Parazitární nákaza byla zjištěna u 1 hostitele, který byl hostitelem pouze jednoho druhu hlístice determinované jako Cosmocerca sp. Intenzita infekce 33 jedinců. Plazi – bylo vyšetřeno 31 jedinců náležejících do 6 druhů, 6 čeledí a 3 řádů (tabulka 3). Pozitivních na výskyt parazitů bylo 26 vyšetřených plazů (prevalence 84%) – 5 druhů, 5 čeledí a 4 podřádů a 2 řádů, celkově v nich bylo nalezeno 549 jedinců hlístic a 6 jedinců tasemnic. Vyšetření plazi byli hostitelem minimálně 2 druhů cizopasníků,

27 3. Výsledky

maximálně pak 5. Mezi hostitele s největším počtem zjištěných druhů parazitů patřili: Agama agama (Strongyluris brevicaudata – 97 jedinců, Parapharyngodon echinatus – 29, Parapharyngodon micipsae – 13, Parapharyngodon sp.– 3, Spirocerca lupi – 3 x masová infekce, Spirurida – 11); Tarentola parvicarinata (P. echinatus – 251, P. micipsae – 79, Oochoristica truncata - 3). Ostatní druhy byly napadeny 2 taxony parazitů: Trachylepis perrotetii (Strongyluris sp. – 31, Spirurida – 11); Chamaeleo senegalensis (Nematoda – 1; Oochoristica sp. – 3); Bitis arietans (Nematoda – 1+1). Celkem byly u plazů nalezeny 4 druhy hlístic determinované do druhu: Strongyluris brevicaudata, P. micipsae, P. echinatus, Spirocerca lupi (larvy ve 3 stádiu) a 2 pouze do rodů: Strongyluris sp. (rozložený materiál), Parapharyngodon sp. (pouze samice). Nejvyšší prevalence byla zjištena u Agama agama, u které převládal výskyt hlístice druhu S. brevicaudata (prevalence 71%, intenzita infekce 1 – 43) a menších hodnot prevalence dosahovaly druhy hlístic: Parapharyngodon echinatus (29%, 1 – 6), Spirocerca lupi (27%, 51 – 400), Spirurida (21%, 1 – 9), ostatní parazité měli prevalenci nižší. Vedle hlístic byly nalezeny i dva druhy tasemnic. V T. parvicarinata byla nalezena Oochoristica truncata a v C. senegalensis Oochoristica sp., tato však nebyla dosud determinována pro špatnou kvalitu studovaného materiálu. Pokud se ji podaří dodatečně determinovat, tak je velmi pravděpodobné, že půjde o nález nového hostitele a nové lokality. Hlístice byly zařazeny do systému podle Andersona (2000) a Moravce (2006), tasemnice podle Guillén-Hernándeze (2007). Klasifikační systém ryb, obojživelníků a plazů, včetně jejich validních vědeckých jmen byly čerpány z databází FishBase a The Reptile Database (URL 5, 6) a z práce Joger & Lambert (2002).

28

Tabulka č. 3. Přehled vyšetřených druhů plazů a pbojživelníků. druh hostitele vyšetřeno napadeno prevalence druh hlístice / tasemnice*

Tarentola parvicarinata 14 13 93% Parapharyngodon echinatus Parapharyngodon micipsae Oochoristica truncata*

Trachylepis perrotetii 6 4 67% Strongyluris sp. Spirurida

Agama agama 14 14 100% Parapharyngodon echinatus Parapharyngodon micipsae Parapharyngodon sp. Strongyluris brevicaudata Spirocerca lupi Spirurida

Chamaeleo senegalensis 2 1 50% Oochoristica sp.*

Bitis arietans 1 1 100% Nematoda (2 druhy)

Pelomedusa subrufa 1 0 0% ---

Bufo maculatus 2 1 50% Cosmocerca sp.

3. Výsledky

3.1.1 Nálezy hlístic u ryb v letech 2004 - 2006

(číslo za jménem hostitele udává počet vyšetřených / počet napadených, číslo za jménem parazita celkový počet nalezených jedinců daného druhu, bylo-li zjistitelné)

ŘÁD: CHARACIFORMES

ČELEĎ: ALESTIDAE Alestes baremoze (Joannis, 1835) 8/1 Nematoda 3

Brycinus nurse (Rüppell, 1832) 11/2 Nematoda 4

Hydrocynus brevis (Günther, 1864) 4/1 Nematoda

ČELEĎ: CITHARINIDAE Citharinus citharus (Geoffroy Saint-Hilaire, 1809) 13/10 Nematoda 325 Camallanus spp. 1 Cithariniella citharini

PODČELEĎ: DISTICHODONTINAE Paradistichodus dimidiatus (Pellegrin, 1904) 29/5 Nematoda 20 Cithariniella gonzalezi

ČELEĎ: HEPSETIDAE Hepsetus odoe (Bloch, 1794) 5/1 Nematoda 18

ŘÁD: CYPRINIFORMES

ČELEĎ: CYPRINIDAE Barbus pobeguini Pellegrin, 1911 10/2 Nematoda 3

30 3. Výsledky

Barbus leonensis Boulenger, 1915 7/1 Nematoda 3 Anguillicolidae 3

Barbus macrops Boulenger, 1911 27/4 Nematoda 8

Barbus niokoloensis Daget, 1959 17/2 Nematoda 11

Labeo senegalensis Valenciennes, 1842 13/1 Nematoda 1

Raiamas senegalensis (Steindachner, 1870) 8/7 Nematoda 35

ŘÁD: SILURIFORMES

ČELEĎ: CLARIIDAE Clarias anguillaris (Linnaeus, 1758) 10/4 Nematoda 42 Camallanus spp. 4

ČELEĎ: SCHILBEIDAE Schilbe intermedius Rüppell, 1832 7/1 Nematoda 3

ČELEĎ: MOCHOKIDAE Synodontis batensoda Rüppell, 1832 6/4 Nematoda 120 Camallanus spp. 14 Cithariniella khalili 4

31 3. Výsledky

Synodontis membranaceus (Geoffroy Saint-Hilaire, 1809) 1/1 Nematoda Camallanus sp. 1

Synodontis nigrita Valenciennes, 1840 8/5 Labeonema synodontisi 8 Camallanus spp. 4 Cithariniella khalili 8

Synodontis ocellifer Boulenger, 1900 13/11 Nematoda 7 Cithariniella khalili >17 Labeonema synodontisi 5

Synodontis schall (Bloch & Schneider, 1801) 3/3 Nematoda Labeonema synodontisi 4 Camallanus spp. 14 Cithariniella khalili

ŘÁD: CYPRINODONTIFORMES

ČELEĎ: NOTHOBRANCHIIDAE Nothobranchius kiyawensis Ahl, 1928 3/3 syn. Pronothobranchius kiyawensis (Ahl, 1928) Nematoda 43

ŘÁD: PERCIFORMES

ČELEĎ: CICHLIDAE Hemichromis fasciatus Peters, 1857 11/1 Nematoda 1

Hemichromis letourneuxi Sauvage, 1880 3/1

32 3. Výsledky

Nematoda 1

Tilapia guineensis (Bleeker, 1862) 12/1 Nematoda 1

Tylochromis intermedius (Boulenger, 1916) 5/1 Nematoda 4

33 3. Výsledky

3.1.2 Systematické zařazení jednotlivých druhů hostitelů (plazů a obojživelníka)

(číslo za jménem hostitele udává počet vyšetřených / počet napadených, číslo za jménem parazita celkový počet nalezených jedinců daného druhu u tohoto hostitele)

LISSAMPHIBIA

ŘÁD: ANURA

ČELEĎ: BUFONIDAE Bufo maculatus Hallowell, 1854 2/1 Cosmocerca sp. 33

ŘÁD: SQUAMATA

PODŘÁD: SAURIA

NADČELEĎ IGUANIA

ČELEĎ: CHAMAELEONIDAE Chamaeleo senegalensis Daudin, 1802 2/1 Nematoda 1 Oochoristica sp. 3

ČELEĎ: AGAMIDAE Agama agama (Linnaeus, 1758 ) 14/14 Strongyluris brevicaudata 97 Spirurida 11 Parapharyngodon micipsae 13 Parapharyngodon echinatus 29

NADČELEĎ: GEKKOTA

ČELEĎ: GEKKONIDAE Tarentola parvicarinata Joger, 1980 11/10 Parapharyngodon echinatus 251 Parapharyngodon micipsae 79

34 3. Výsledky

NADČELEĎ: SCINCOMORPHA

ČELEĎ: SCINCIDAE Trachylepis perrotetii Duméril et Bibron, 1839 6/4 Strongyluris sp. 31 Spirurida 1

PODŘÁD: SERPENTES (OPHIDIA)

ČELEĎ: VIPERIDAE Bitis arietans (Merrem, 1820) 1/1 Nematoda 1 + 1

3.2 Přehled determinovaných druhů hlístic a tasemnic a) z ryb

KMEN NEMATODA Podtřída: Secernentea Řád: Oxyurida Nadčeleď: Oxyuroidea Railliet, 1916 Čeleď: Pharyngodonidae Travassos, 1919 Rod: Cithariniella Khalil, 1964 Druh: Cithariniella citharini Khalil, 1964 Lokalizace : rektum Hostitelé: Citharinus citharus

Druh: Cithariniella gonzalezi van Waerebeke, Chabaud, Bain et Georges, 1988 Lokalizace : rektum Hostitelé: Paradistichodus dimidiatus

Druh: Cithariniella khalili Petter, Vassiliades et Troncy, 1972 Lokalizace : rektum Hostitelé: Synodontis ocellifer, S. batensoda, S. nigrita, S. schall

35 3. Výsledky

Řád: Ascaridida Nadčeleď: Cosmocercoidea Railliet, 1916. Čeleď: Atractidae Railliet, 1917 Rod: Labeonema Puylaert, 1970 Druh: Labeonema synodontisi (Vassiliadès, 1973) Lokalizace : trávicí trakt Hostitelé: Synodontis ocellifer, S. nigrita, S. schall

Řád: Spirurida (podřád Camallanina) Nadčeleď: Camallanoidea Travassos, 1920 Čeleď: Camallanidae Railliet et Henry, 1915 Rod: Camallanus Railliet et Henry, 1915 Druh: Camallanus spp. Lokalizace: trávicí trakt Hostitelé: Clarias anguillaris, Citharinus citharus, Synodontis batensoda, S. membranaceus, S. nigrita, S. schall

Nadčeleď: Anguillicoloidea Yamaguti, 1935 Čeleď: Anguillicolidae Yamaguti, 1935 Lokalizace : trávicí trakt Hostitel: Barbus leonensis b) z plazů a obojživelníka

KMEN NEMATODA Podtřída: Secernentea Řád: Oxyurida Nadčeleď: Oxyuroidea Railliet, 1916 Čeleď: Pharyngodonidae Travassos, 1919 Rod: Parapharyngodon Chatterji, 1933 Druh: Parapharyngodon echinatus (Rudolphi, 1819) Lokalizace : tlusté střevo Hostitel: Tarentola parvicarinata, Agama agama Distribuce: Simenti, Tambacounda Prevalence: 43% (14/6) T. parvicarinata, 7% (14/1) A. agama

36 3. Výsledky

Intenzita infekce: 5 – 91 hlístic na hostitele T. parvicarinata, 29 hlístic na hostitele A. agama

Druh: Parapharyngodon micipsae (Seurat, 1917) Lokalizace : tlusté střevo Hostitel: Tarentola parvicarinata; Agama agama Distribuce: Simenti, Tambacounda Prevalence: 50% (14/7) T. parvicarinata; 29% (14/3) A. agama Intenzita infekce: 6 – 19 hlístic na hostitele T. parvicarinata, 1 - 6 hlístic na hostitele A. agama

Druh: Parapharyngodon spp. Lokalizace : tlusté střevo Hostitel: Agama agama Distribuce: Dar Salam, Lengué Kountou Prevalence: 14% (14/2) Intenzita infekce: 1 – 2 hlístice na hostitele

Řád: Ascaridida Nadčeleď: Cosmocercoidea Railliet, 1916 Čeleď: Cosmocercidae (Railliet, 1916) Rod: Cosmocerca Diesing, 1861 Druh: Cosmocerca sp. Lokalizace : tlusté střevo Hostitel: Bufo maculatus Distribuce: Dar Salam, Diala Koto Prevalence: 50% (2/1) Intenzita infekce: 33 hlístic hostitele

Nadčeleď: Heterakoidea Railliet et Henry, 1912 Čeleď: Heterakidae Railliet et Henry, 1912 Rod: Strongyluris Mueller, 1894 Druh: Strongyluris brevicaudata (Mueller, 1894) Lokalizace : tlusté střevo

37 3. Výsledky

Hostitel: Agama agama Distribuce: Dar Salam, Diala Koto, Tambacounda Prevalence: 71% (14/10) Intenzita infekce: 1 – 43 hlístic na hostitele

Druh: Strongyluris sp. Lokalizace : tlusté střevo Hostitel: Trachylepis perrotetii Distribuce: Dar Salam, Diala Koto Prevalence: 67% (6/4) Intenzita infekce: 1 – 24 hlístic na hostitele

Řád: Spirurida (podřád Spirurina) Lokalizace : tlusté střevo Hostitel: Trachylepis perrotetii, Agama agama Distribuce: Dar Salam Prevalence: 17% (6/1) T. perrotetii; 21% (14/2) A. agama Intenzita infekce: 1 hlístice na hostitele T. perrotetii; 1 – 9 hlístic na hostitele A. agama

Řád: Spirurida (podřád Spirurina) Nadčeleď: Spiruroidea Railliet et Henry, 1915 Čeleď: Spirocercidae (Chitwood and Wehr, 1932) Rod: Spirocerca Railliet et Henry, 1911 Druh: Spirocerca lupi (Rudolphi, 1809) (L3) Lokalizace : mezenterie střeva, stěna střeva Hostitel: Agama agama Distribuce: Simenti, Tambacounda, Diala Koto Prevalence: 27% (14/3) Intenzita infekce: 51 – cca 400 larev na mezihostitele

KMEN PLATYHELMINTHES Třída: Cestoda Podtřída: Eucestoda

38 3. Výsledky

Řád: Cyclophyllidea Čeleď: Linstowiidae Fuhrmann, 1932 Rod: Oochoristica Lühe, 1898 Druh: Oochoristica truncata (Krabbe 1879) Lokalizace : střevo Hostitel: Tarentola parvicarinata Distribuce: Simenti Prevalence: 100% (1/1) Intenzita infekce: 3 tasemnice u hostitele

Druh: Oochoristica sp. Lokalizace : střevo Hostitel: Chamaeleo senegalensis Distribuce: Dar Salam Prevalence: 50% (2/1) Intenzita infekce: 3 tasemnice u hostitele

39 3. Výsledky

3.3 Abstrakty rukopisů

Výsledky determinace, morfometrie, dokumentace skanovací elektronovou mikroskopií, molekulární analýzy a následné redeskripce dvou druhů hlístic (Parapharyngodon echinatus, P. micipsae) byly zpracovány do dvou manuskriptů. Jeden je akceptovaný v časopise Acta Parasitologica a druhý je prozatím v přípravě pro časopis Zootaxa, je již dokončen a provádí se na něm poslední úpravy.

Mašová Š., Baruš V., Hodová I., Matějusová I., Koubek P. , Koubková B. (2008): Morphometrical and molecular characterization of Parapharyngodon echinatus (Nematoda: Pharyngodonidae) from the Senegal gecko (Tarentola parvicarinata). Acata Parasitologica (accepted).

Západoafrický druh gekona Tarentola parvicarinata Joger, 1980, ulovený v národním parku Niokolo Koba ve východním Senegalu je novým zaznamenaným hostitelským druhem hlístice Parapharyngodon echinatus (Rudolphi, 1819). Padesát jedna jedinců P. echinatus bylo studováno optickým mikroskopem a někteří jedinci tohoto druhu vůbec poprvé také skanovacím elektronovým mikroskopem. Hlavní rozdíly mezi P. echinatus a ostatními podobnými africkými druhy, především Parapharyngodon micipsae (Seurat, 1917), byly ve tvaru anulů na kutikule těla, šířce laterálních křídel a jejich zakončení, dále ve tvaru distálního konce spikuly a počtu výrůstků na předním kloakálním pysku. Za účelem získání genetické charakteristiky druhu byla použita částečná sekvence malé podjednotky ribozomálního RNA genu (SSU) ze vzorků P. echinatus. Jedná se o první publikaci sekvence druhu z čeledi Pharyngodonidae.

Mašová Š., Matějusová I., Baruš V., Hodová I., Koubek P. , Koubková B. (2008): Redescription and molecular identification of Parapharyngodon micipsae (Nematoda: Pharyngodonidae) from the new host Tarentola parvicarinata (Reptilia: Gekkonidae). Zootaxa (in preparation).

Předkládaná studie zahrnuje kombinaci morfometrického a molekulárního přístupu k identifikaci druhu hlístice Parapharyngodon micipsae (Seurat, 1917). Tento nález

40 3. Výsledky představuje první nález P. micipsae u západoafrického gekona, Tarentola parvicarinata Joger, 1980 (Gekkonidae), uloveného v národním parku Niokolo Koba, ve východním Senegalu. Několik vzorků P. micipsae bylo studováno světelným mikroskopem a poprvé byl tento druh studován skanovací elektronovou mikroskopií (SEM). Hlavní rozdíly mezi samcem P. micipsae a podobnými africkými druhy [P. margaritiferi Hering-Hagenbeck, 2001; P. kenyanesis Bursey et Goldberg, 2005; P. meridionalis (Chabaud et Brygoo, 1962); P. echinatus (Rudolphi, 1819)] jsou ve tvaru a délce spikuly, počtu a rozmítění kaudálních papil, v morfologii výrůstků horního kloakálního pysku, ve vzdálenosti konce ocásku od kloaky a v neposlední řadě i v hostiteli. V případě samic je rozlišovacích znaků mnohem méně. Samice P. micipsae se signifikantně liší od samic P. margaritiferi, P. kanyanesis and P. meridionalis v délce ocasního výběžku a ve vzdálenosti vulvy od hlavy. Ačkoli jsou samice P. micipsae dosti podobné samičkám P. echinatus, je možné je rozlišit na základě poměru ocasního výběžku k délce těla. Tento poměr je 1,36-4,83% pro P. micipsae a 6,80-7,03% pro P. echinatus. Pro potřeby identifikace DNA byl amplifikován a osekvenován gen malé podjednotky ribozomální RNA (SSU rRNA) ze vzorku P. micipsae.

41 4. Diskuze

4. DISKUZE

Byla provedena srovnávací studie dvou druhů rodu Parapharyngodon Chatterji, 1933. Parapharyngodon. echinatus (Rudolphi, 1819) a P. micipsae (Seurat, 1917) (Pharyngodonidae). Existuje více než 40 popsaných druhů zařazených do rodu Parapharyngodon (Bursey & Goldberg 2005), avšak započítáme-li i ostatní nedostatečně popsané druhy „species inquirendae“, je jejich celkový počet 58. Taxonomický status a validita rodu Parapharyngodon byly zpochybňovány již od jeho ustanovení (Chatterji 1933). Baylis (1936) a Petter & Quentin (1976) ho považovali za synonymum rodu Thelandros Wedl, 1862. Později však Freitas (1957) obnovil rod Parapharyngodon Chatterji, 1933, který byl následně akceptován některými autory (Skrjabin et al. 1960; Baruš & Coy Otero 1969; Baruš 1973; Sharpilo 1976; Adamson 1981; Adamson & Nasher 1984; Baker 1987; Castaño-Fernández et al. 1987; Ashour et al. 1994; Bursey & Goldberg 1999, 2005, 2007a, b; Hering-Hagenbeck et al. 2002). Charakteristika tohoto rodu a diferenciační znaky podobného rodu Thelandros byla popsána v práci Adamson (1981). Členové rodu Parapharyngodon mají poměrně široké hostitelské spektrum, parazitují u mnoha insektivorních plazů z čeledí Agamidae, Gekkonidae, Iguanidae, Liolaemidae, Scincidae, Phrynosomatidae (např. Adamson 1981; Adamson & Nasher 1984; Ashour et al. 1994; Bursey & Goldberg 2005, 2007a, b; Hering-Hagenbeck et al. 2002; Ramallo et al. 2002 aj.), mohou se vyskytovat i u obojživelníků (Baker 1987). Bursey & Brooks (2004) popsali nový druh z žab čeledi Hylidae. Areál rozšíření těchto hlístic se shoduje s areály jejich hostitelů; vzhledem k tomu, že se tito hostitelé vyskytují ve Starém i Novém světě, mají hlístice rodu Parapharyngodon kosmopolitní rozšíření (Baruš 1973, Baruš & Coy Otero 1969, Baker 1987). Chabaud & Brygoo (1962) usuzují, že geografická distribuce je nejdůležitějším faktorem při speciaci plazích oxyuridů. V etiopské zoogeografické oblasti je podle Bursey & Goldberg (2005, 2007a, b) známo 16 druhů plus další dva neurčené (Parapharyngodon spp.) podle Hering-Hagenbeck et al. (2002). Rozlišení jednotlivých druhů rodu Parapharyngodon je založeno na umístění a počtu kaudálních papil, morfologii horního pysku kloaky (přítomnost či nepřítomnost výrůstků), poloze ovarií (ovarialní kličky kolem isthmu či nedosahující úrovně isthmu) a geografické distribuce (Bursey & Goldberg 2005). Pro odlišení druhů jsou také často používány znaky jako tvar a délka laterálních křídel samců, vzdálenost jejich zakončení

42 4. Diskuze

od předního a zadního konce těla, délka spikuly a tvar jejího distálního konce, tvar ocásku u samic, velikost vajíček a hostitelská specifičnost (např. Adamson & Nasher 1984; Bursey & Goldberg 2005, 2007a, b). Hlístice senegalského gekona (Tarentola parvicarinata Joger, 1980) patří ke dvěma druhům roupů P. echinatus a P. micipsae. Tyto nálezy reprezentují jak nového hostitele tak novou geografickou distribuci (západní Afrika, Senegal) pro oba druhy. Doposud byl P. micipsae popsán z hostitelů tří různých čeledí: Scincidae – Scincus scincus (Linnaeus, 1758) a Chalcides ocellatus (Forsskål, 1775) ze severní Afriky (Seurat 1917; Baylis 1923; Myers et al. 1962; Moravec et al. 1987); Gekkonidae – Tarentola mauritanica (Linnaeus, 1758) ze severní Afriky (Seurat 1917; Chabaud & Golvan 1957) a Saudské Arábie (Adamson & Nasher 1984); Lacertidae – Gallotia galloti Oudart, 1839 z Kanárských ostrovů (Ruiz Sanchez 1996). Druh P. echinatus cizopasí v plazech (Gekkonidae, Scincidae, Agamidae) jihozápadní části palearktické zoogeografické oblasti, nálezy jsou známy z jižní Francie, Španělska (Algésiras, Kanárské ostrovy) a severní Afriky (Rudolphi 1918, Seurat 1917, Chabaud & Golvan 1957, Ruiz Sanchez 1996). Rudolphi (1819) popsal otrněná čtvrtá stádia larev z neidentifikovaného gekona ze Španělska jako Ascaris echinatus. Seurat (1917) našel oxyuroidní hlístice s podobnými larvami v Tarentola mauritanica a nazval je Thelandros echinatus (Rudolphi, 1819) a popsal adultní samce a samice. V tom samém článku Seurat popisuje také druh T. micipsae ze stejného hostitele a na základě tvaru kaudálního konce a laterálních křídel samců jej odlišuje od T. echinatus. Chabaud & Golvan (1957) studovali materiál z Francie a také rozpoznali dvě formy popisované Seuratem, ale rozdíly mezi nimi odůvodnili fixací a navrhli synonymizovat T. echinatus a T. micipsae. Adamson & Nasher (1984) studovali jejich materiál a zjistili, že rozdíly mezi oběma formami nevznikly působením fixace, ale že to jsou různé druhy. Naše dvě práce potvrdily, že diferenciační znaky mezi samci P. echinatus a P. micipsae zmiňované v práci Adamson & Nasher (1984) jsou spolehlivé a jejich rozdíly nemohou být připisovány vlivu fixace. Determinačními znaky pro samce jsou tyto charakteristiky: způsob kroužkování kutikuly (P. echinatus má anuly ve formě zduřených prstenců laterálně přerušovaných, P. micipsae je zduřené ani přerušené nemá), zakončení laterálních křídel od konce kloaky (P. echinatus má křídla až po úroveň kloaky, u P. micipsae křídla končí přibližně 300μm od kloaky), tvar horního pysku kloaky (P. echinatus jej má dobře vyvinutý, formovaný z 11 výrůstků a P. micipsae jen slabě s malým počtem výrůstků), tvar zakončení distálního konce spikuly (P. echinatus jej má

43 4. Diskuze

zakulacený, P. micipsae špičatý), délka ocásku (P. echinatus jej má delší než P. micipsae). Samice obou druhů si jsou morfologicky velmi podobné, avšak je možné je odlišit a to pouze na základě poměru ocásku k délce těla (1,36 – 4,83% u P. micipsae a 6,80 – 7,03% u P. echinatus) a poměru délky jícnu k délce těla (2,4 – 4,5% u P. micipsae a 0,5 – 0,8% u P. echinatus). Další odlišení samic obou druhů od sebe je možné jedině srovnáním DNA.

44 5. Závěr

5. ZÁVĚR

V letech 2002 a 2004 – 2008 byl proveden v Senegalu výzkum parazitofauny u studenokrevných obratlovců západní Afriky se zaměřením na hlístice. Celkem bylo vyšetřeno 24 druhů ryb (234 jedinců), 1 druh obojživelníka (1 jedinec) a 5 druhů plazů (26 jedinců) s pozitivními nálezy hlístic. Kmen Nematoda byl v námi dosud determinovaném materiálu reprezentován těmito rody: Cithariniella Khalil, 1964; Labeonema Puylaert, 1970; Camallanus Railliet et Henry, 1915 (u ryb); Cosmocerca Diesing, 1861 (u obojživelníka); Parapharyngodon Chatterji, 1933; Strongyluris Mueller, 1894; Spirocerca Railliet et Henry, 1911 (u plazů); třída Cestoda jedním rodem: Oochoristica Lühe, 1898 (u plazů). Tarentola parvicarinata Joger, 1980 je novým hostitelem pro druhy Parapharyngodon echinatus (Rudolphi, 1819) a P. micipsae (Seurat, 1917) a Oochoristica truncata (Krabbe 1879); Senegal je novou lokalitou rozšíření. Bylo provedeno studium morfologie dvou podobných druhů rodu Parapharyngodon (P. echinatus a P. micipsae) metodami polyfázové taxonomie, byl vypracován detailní popis těchto dvou druhů, byly ověřeny jejich rozpoznávací znaky a porovnány s popisy ostatních druhů tohoto rodu na africkém kontinentu. Poprvé byla u tohoto rodu provedena analýza DNA a podruhé byl tento rod vyšetřen skanovací elektronovou mikroskopií. Ačkoli je řada hlístic již popsaná, zůstává ještě mnoho práce v jejich dalším studiu, protože hodně druhů je popsáno nedokonale či jen částečně. U popisů mnoha druhů často chybí detailní morfologické popisy a jejich vnitro a mezidruhová variabilita často nebývá zmíněna. Velmi málo druhů bylo studováno elektronovou mikroskopií či bylo dokonce osekvenováno. Tato poznání jsou motivací k dalším podrobným redeskripcím za použití moderních technik elektronové a konfokální mikroskopie i molekulárních analýz.

45 6. Použitá literatura

6. POUŽITÁ LITERATURA

Adamson M.L. 1981. Parapharyngodon osteopili n.sp. (Pharyngodonidae: Oxyuroidea) and a revision of Parapharyngodon and Thelandros. Systematic Parasitology, 3: 105 – 117.

Adamson M.L., Nasher A.K. 1984. Pharyngodonids (Oxyuroidea: Nematoda) of Agama adramitana in Saudi Arabia with notes on Parapharyngodon. Canadian Journal of Zoology, 62: 2600 – 2609.

Aho J.M. 1990. Helminth communities of amphibians and reptiles: comparative approaches to understanding patterns and processes. 157 – 195 pp. In: Esch G.W., Bush A.O., Aho J.M. (eds.), Parasite Communities: Patterns and Processes. Chapman and Hall, New York, 304 pp.

Aloo P.A. 1999. Ecological studies of helminth parasites of the largemouth bass, Micropterus salmoides, from Lake Naivasha and the Oloidien Bay, Kenya.

Onderstepoort Journal of Veterinary Research, 66: 73 – 9.

Aloo P.A. 2002. A comparative study of helminth parasites from the fish Tilapia zillii and Oreochromis leucostictus in Lake Naivasha and Oloidien Bay, Kenya. Journal of Helminthology, 76: 95 – 102.

Anderson R.C. 1984. The origins of zooparasitic nematodes. Canadian Journal of. Zoology, 62: 317 – 328.

Anderson R.C. 1996. Why do fish have so few roundworm (nematode) parasites? Environmental Biology of Fishes, 46: 1 – 5.

Anderson RC, 2000. Nematode Parasites of Vertebrates: Their Development and Transmission. Second Edition. CABI Publishing, Wallingford, Oxon, UK, 650 pp.

Ashour A.A., Wanas M.Q., Salama M.M.I. Gafaar N.A. 1994. Scanning electron microscopy observations on Parapharyngodon bulbosus (Linstow, 1899) (Nematoda: Pharyngodonidae) from Egyptian Chalcides ocellatus. Journal of the Egyptian Society of Parasitology, 24: 585 – 590.

46 6. Použitá literatura

Baker M.R. 1983. The systematics and zoogeography of Spinicaudinae and Meteterakinae (Heterakoidea: Nematoda) parasitic in reptiles and amphibians. Systematic Parasitology, 6: 275 – 287.

Baker M.R. 1987. Synopsis of the Nematoda parasitic in amphibians and reptiles. Memorial University of Newfoundland Occasional Papers in Biology, 11: 1 – 325.

Baker M.R. 1987. Synopsis of the Nematoda Parasitic in Amphibians and Reptiles. Memorial University of Newfoundland, Occasional Papers in Biology, St. John’s Newfoundland, Canada, 11: 1 – 325.

Barson M. 2004. The occurrence of Contracaecum sp. larvae (Nematoda: Anisakidae) in the catfish Clarias gariepinus (Burchell) from Lake Chivero, Zimbabwe. Onderstepoort Journal of Veterinary Research, 71: 35 – 39.

Barton D., Richards S. 1996. Helminth infracommunities in Litoria genimaculata (Amphibia: Anura) from Birthday Creek, an upland rainforest stream in northern Queensland, Australia. International Journal of Parasitology, 26: 1381 – 1385.

Baruš V. 1973. Some remarks on the Neotropical species of the genera Parapharyngodon and Batracholandros (Oxyuridae). Folia Parasitologica, 20: 131 – 139.

Baruš V., Coy Otero A. 1969. Nematodos del género Parapharyngodon Chatterji, 1933 (Oxyuridae), en Cuba. Torreia, 7: 1 – 10.

Baylis H.A. 1923. Report on a collection of parasitic nematodes, mainly from Egypt. Parasitology, 15: 14 – 23.

Baylis H.A. 1929. Some parasitic nematodes from the Uluguru and Usambara Mountains, Tanganyika Territory. Annals and Magazine of Natural History, 10: 372 – 381.

Baylis H.A. 1936. Nematoda. I. Ascaridoidea and Strongyloidea. The fauna of British India. Taylor and Francis, London, U.K., 408 pp.

Belle E.A. 1957. Helminth parasites of reptiles, birds, and mammals in Egypt. IV. Four new species of oxyurid parasites from reptiles. Canadian Journal of Zoology, 35: 163 – 169.

47 6. Použitá literatura

Blaxter M., De Ley P., Garey J.R., Liu L.X., Scheldeman P., Vierstraete A., VanXeteren J.R., Mackey L.Y., Dorris M., Frisse L.M., Vida J.T., Thomas W.K. 1998. A molecular evolutionary framework for the phylum Nematoda. Nature, 392: 71 – 75.

Bursey C.R., Brooks D.R. 2004. Parapharyngodon duniae n. sp. (Nematoda: Pharyngodonidae) in Phrynohyas venulosa (Anura: Hylidae) from the Area de Conservación Guanacaste, Guanacaste, Costa Rica. The Journal of Parasitology, 90: 137 – 139.

Bursey C.R., Goldberg S.R. 1999. Parapharyngodon japonicus sp. n. (Nematoda: Pharyngodonidae) from the Japanese clawed salamander, Onychodactylus japonicus (Caudata: Hynobiidae), from Japan. Journal of the Helminthological Society of Washington, 66: 180–186.

Bursey C.R., Goldberg S.R. 2005. Two new species of Pharyngodonidae (Nematoda: Oxyuroidea) and other nematodes in Agama caudospina (Squamata: Agamidae) from Kenya, Africa. Journal of Parasitology, 91: 591 – 599.

Bursey C.R., Goldberg S.R. 2007a. A new species of Parapharyngodon (Nematoda: Pharyngodonidae) and other helminths in Typhlosaurus lineatus (Squamata: Scincidae), from southern Africa. Onderstepoort Journal of Veterinary Research, 74: 143 – 147.

Bursey C.R., Goldberg S.R. 2007b. New species of Parapharyngodon (Nematoda: Pharyngodonidae) and other helminths in Petrosaurus repens and P. thalassinus (Squamata: Phrynosomatidae) from Baja California del Sur, Mexico. The Southwestern Naturalist, 52: 243 – 250.

Caballero G. 1968. Contribution à la connaissance des nématodes de sauriens malgaches. Annales de Parasitologie Humaine et Comparée, 43: 149 – 200.

Castaño-Fernandez C., Zapatero-Ramos L.M., Solera-Puertas M.A., González-Santiago P.M. 1987. Descripción de Parapharyngodon lilfordi n. sp. (Oxyuroidea, Pharyngodonidae) en Podarcis lilfordi (Reptilia, Lacertidae) de las Islas Baleares. Revista Ibérica de Parasitología, 47: 275 – 281.

48 6. Použitá literatura

Clark W.C. 1994. Origins of the Parasitic Habit in the Nematoda. International Journal for Parasitology, 24: 1117 – 1129.

Cox F.E.G. 2002. History of Human Parasitology. Clinical Microbiology Reviews, 15: 595 – 612.

Densmore C.L., Green D.E. 2007. Diseases of Amphibians. ILAR Journal, 48: 235 – 254.

El-Alfi N.M. 2005. The nematode Goezia sp. (Anisakidae) from Bagrus bayad (Osteichthyes) from Egypt. Journal of the Egyptian Society of Parasitology, 35: 205 – 211.

Ergens R., Lom J. 1970. Původci parasitárních nemocí ryb. Academia, Praha, 383 pp.

Fantham H.B., Porter A. 1950. The endoparasites of certain South African snakes, together with some remarks on their structure and effects on their hosts. Proceedings of the Zoological Society of London, 120: 599 – 647.

Floyd R.M., Rogers A.D., Lambshead P.J.D., Smith C.R. 2005. Nematode-specific PCR primers for the 18S small subunit rRNA gene. Molecular Ecology Notes, 5, 611 – 612.

Freitas J.F.T. 1957. Sôbre os gêneros Thelandros Wedl, 1962 e Parapharyngodon Chatterji, 1933, com descrição de Parapharyngodon alvarengai sp. n. (Nematoda, Oxyuroidea). Memórias do lnstituto Oswaldo Cruz, 55: 21 – 45.

Gaisler J., Zima J. 2007. Zoologie obratlovců, Academia, Praha, 692 pp.

Gardner P., Scott A., Scott Rohan M., Shackleton A. 1999. Encyklopedie Zeměpis světa. Columbus, spol. s r.o., Praha, 512 pp.

Georgiev B., Biserkov V., Genov T. 1986. In to staining method for cestodes with iron acetocarmine. Helminthologia, 23: 279 – 281.

Ghadirian E. 1968. Nématodes parasites d'ophidiens Malgaches. Mémoires du Muséum National d'Histoire Naturelle, 109: 1 – 54.

Graber M. 1981. Parasites internes des vertebres domestiques et sauvages, autres que les primates de la Republique Populaire du Congo (d'apres la collection Cassard-

49 6. Použitá literatura

Chambron, 1956 – 1960). Role pathogene-prophylaxie: Revue d'Élevage et de Médecine vétérinaire des Pays tropicaux, 34: 155 – 167.

Guillén-Hernández S., García-Prieto L., Arizmendi-Espinosa M.A. 2007. A new species of Oochoristica (Eucestoda: Cyclophyllidea) parasite of Ctenosaura oaxacana (Reptilia: Iguanidae) from Mexico. The Journal of Parasitology, 93: 1136 – 9.

Hering-Hagenbeck S.F.B.N., Boomker J. 2000. A check-list of the nematode parasites of South African Serpentes (snakes) and Sauria (lizards). Onderstepoort Journal of Veterinary Research, 67: 1 – 13.

Hering-Hagenbeck S.F.B.N., Petter A.J., Boomker J. 2002. Redescription of some Spauligodon spp. and Parapharyngodon spp., and of Skrjabinodon mabuyae (Sandground, 1936) Inglis, 1968 (Pharyngodonidae: Oxyuroidea) from insectivorous South African lizards. Onderstepoort Journal of Veterinary Research, 69: 7 – 29.

Holovachov O. 2006. Morphology and systematics of the order Plectida Malakhov, 1982 (Nematoda). Wageningen University and Research Centre, 244 pp. (Ph.D. thesis).

Chabaud A.G. 1960. Deux nématodes parasites de serpents Malgaches. Mémoires du Muséum National d'Histoire Naturelle, 14: 95 – 103.

Chabaud A.G., Brygoo E.R. 1960. Nématodes parasites de Caméléons Malgaches. Mémoires de l'Institut Scientifique de Madagascar, 37: 569 – 602.

Chabaud A.G., Brygoo E.R. 1962. Nématodes parasites de Caméléons malgaches. Deuxième note. Annales de Parasitologie Humaine et Comparée, 37: 569 – 602.

Chabaud A.G., Brygoo E.R. 1962. Nématodes parasites de Caméléons Malgaches. Deuxième note. Annales de Parasitologie Humaine et Comparée, 37, 569 – 602.

Chabaud A.G., Golvan Y.J. 1957. Miscellanea helminthologica Maroccana XXIV. Nématodes parasites de lézards de la fôret de Nefifik. Archives de l'Institut Pasteur du Maroc, 5: 447 – 469.

50 6. Použitá literatura

Chatterji R.C. 1933. On a new nematode, Parapharyngodon maplestoni gen. nov., sp. nov., from a Burmese lizard. Annals of Tropical Medicine and Parasitology, 27: 131 – 134.

Ibiwoye T.I.I., Balogun A.M., Ogunsusi R.A., Agbontale J.J. 2004. Determination of the infection densities of mudfish Eustrongylides in Clarias gariepinus and C. anguillaris from Bida foodplain of Nigeria. Journal of Applied Sciences and Enviromental Management, 8: 39 – 44.

Joger U., Lambert M.R.K. 2002. Inventory of amphibians and reptiles in SE Senegal, including the Niokola-Koba National Park, with observations on factors influencing diversity. Tropical Zoology, 15: 165 – 185.

Kabre G.B., Petter A.J. 1997. Camallanus polypteri n. sp. (Nematoda:Camallanidae) in freshwater fishes from Burkina Faso. Onderstepoort Journal of Veterinary Research, 64: 33 – 7.

Khalil L.F. 1971. Check list of the helminth parasites of African freshwater fishes. Commonwealth Agricultural Bureaux, Farnham Royal, Slaugh, England, 80 pp.

Khalil L.F., Polling L. 1997. Check list of the helminth parasites of African freshwater fishes. University of the North Republic of South Africa, 161 pp.

Koubková B., Baruš V., Hodová I., Šimková A. 2008. Morphometric and molecular characteristic of Labeonema synodontisi n. comb. (Nematoda: Atractidae) from the West African fishes. Parasitology Research, 102: 1013 – 1020.

Koubková B., Baruš V., Matějusová I., Hodová I., Koubek P. 2006. Thelastoma gueyei sp. n. (Nematoda: Thelastomatidae) from the Senegal diplopod Archispirostreptus tumuliporus (Diplopoda: Spirostreptidae). Nematodology, 8: 739 – 747.

Koubková B., Baruš V., Hodová I., Šimková A. 2008. The comparative morphology of three nematode species of genus Cithariniella (Pharyngodonidae) parasitising fresh-water fishes in Senegal: SEM observations. (in preparation).

Lacey A. J. 1999. Light microscopy in biology. A practical approach. Second edition, Oxford, University Press, 452 pp.

51 6. Použitá literatura

Leaché A.D., Rödel, M.O., Linkem Ch.W., Diaz R.E., Hillers A., Fujita M.K. 2006. Biodiversity in a forest islands: reptiles and anphibians of the west African Togo Hills. Amphibian and Reptile Conservation, 4: 22 – 45.

Lee D.L. 2002. The biology of nematodes. Taylor and Francis, London. 635 pp.

Lévêque C., Paugy D. 1984. Guide des poissons deau douce de la zone du programme de lutte contre lonchocercose en Afruque de l’Ouest. Convention Orstom-OMS, 393 pp.

Malan J.R. 1939. Some helminths of South African lizards. Onderstepoort Journal of Veterinary Science and Animal Industry, 12: 21 – 74.

Martins-Neto R.G. 2003. The fossil tabanids (Diptera Tabanidae): When they began to appreciate warm blood and when they began transmit diseases? Memórias do Instituto Oswaldo Cruz, Rio de Janeiro, 98: 29 – 34.

Moravec F. 1973. On the nematode Camallanus longicaudatus sp. n. from the Nile fish, Labeo horie Heck (Vermes). Revue de Zoologie et de Botanique Africaines, 87: 165 – 173.

Moravec F. 1994. Parasitic nematodes of freshwater fishes of Europe. Academia, Praha, 473 pp.

MORAVEC F. 1998. Nematodes of freshwater fishes of the Neotropical region. Academia, Praha, 464 pp.

Moravec F. 2006. Dracunculoid and anguillicoloid nematodes parasitic in vertebrates. Academia, Praha, 634 pp.

Moravec F., Baruš V., Ryšavý B. 1987a. Some parasitic nematodes, excluding Heterakidae and Pharyngodonidae, from amphibians and reptiles in Egypt. Folia Parasitologica, 34: 255 – 267.

Moravec F., Baruš V., Ryšavý B. 1987b. On parasitic nematodes of the families Heterakidae and Pharyngodonidae from reptiles in Egypt. Folia Parasitologica, 34: 269 – 280.

52 6. Použitá literatura

Moravec F., Boomker J., Taraschewski H. 2000. Paraquimperia africana n. sp (Nematoda : Quimperiidae), a new intestinal parasite of the eel Anguilla mossambica Peters, in South Africa. The Journal of Parasitology, 86: 113 – 7.

Moravec F., Van-As J.G. 2001. Philometroides africanus sp. n. (Nematoda: Philometridae), a new tissue parasite of the African pike Hepsetus odoe (Pisces) in Botswana. Folia Parasitologica, 48: 127 – 131.

Moravec F., Van-As J.G. 2004. Nematodes from the squeaker fishes Synodontis nigromaculatus and S. vanderwaali from the Okavango River, Botswana, including three new species. Systematic Parasitology, 59: 169 – 187.

Myers B.J., Kuntz R.E., Wells W.H. 1962. Helminth parasites of reptiles, birds and mammals in Egypt. VII. Check list of. nematodes collected from 1948 – 1955. Canadian Journal of. Zoology, 40: 531 – 538.

Okaka C.E., Akhigbe J.E. 1999. Helminth parasites of some tropical freshwater fish from Osse River in Benin, southern Nigeria. Tropical Freshwater Biology, 8: 41 – 48.

Ortlepp R.J. 1933. On some South African reptilian oxyurids. Onderstepoort Journal of Veterinary Science and Animal Industry, 1: 9 – 114.

Paugy D., Lévêque C., Teugels G. G., 2003a: Poissons d'eaux douces et saumâtres de l'Afrique de l'Ouest, Tome I. IRD Éditions, Paris, 457 pp.

Paugy D., Lévêque C., Teugels G. G., 2003b: Poissons d'eaux douces et saumâtres de l'Afrique de l'Ouest, Tome II. IRD Éditions, Paris, 815 pp.

Petrášová I. 2007. Rybí společenstva řek západní Afriky. Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta, Ústav botaniky a zoologie, 42 pp. (Bachelor's thesis).

Petter A.J., Quentin J.C. 1976. Keys to the genera of the Oxyuroidea. CIH keys to the nematode parasites of vertebrates. No. 6. Commonwealth Agricultural Bureaux, Farnham Royal, Bucks, U.K., 30 pp.

Petter A.J., Vassiliadès G., Troncy, P.M. 1972. Trois espèces d'Oxyures parasites de Poissons en Afrique. Annales de Parasitologie Humaine et Comparée, 47: 569 – 579.

53 6. Použitá literatura

Petter A.J., Vassiliadès G., Marchand B. 1979. Une nouvelle espèce de Multicaecum (Ascarididae, Nematoda) parasite de poisson en Afrique. Bulletin de l’Institute Fondamental d'Afrique Noire, Série A, 41: 324 – 329.

Pirkl S. 2003. Moderní mikroskopické metody. Univerzita Pardubice, 25 pp.

Pittman Noblet G., Yabsley M.J. 2000. The Good and the Bad: Symbiotic Organisms from Selected Hosts. Tested Studies for Laboratory Teaching, 22: 120 – 155.

Plášek J. 1995. Konfokální mikroskop. Vesmír, 74: 508 – 510.

Prudhoe S., Bray R.A. 1982. Platyhelminth parasites of the amphibia. British Museum (Natural History) and Oxford University Press, London and Oxford, 217 pp.

Prudhoe S., Harris M.T. 1971. Helminths from. chamaeleons in southern Africa. Revue de Zoologie et Botanique Africaines, 84: 334 – 343

Ramallo G., Bursey C.R., Goldberg S.R. 2002. Parapharyngodon riojensis n. sp. (Nematoda: Pharyngodonidae) from the lizard Phymaturus punae (Squamata: Iguania: Liolaemidae) from northwestern Argentina. The Journal of Parasitology, 88: 979 – 982.

Rudolphi C.A. 1819. Entozoorum synopsis cui accedunt mantissa duplex et indices locupletissimi. Berolini: Sumtibus Augusti Rücker, Berlin, Germany, 811 pp.

Ruiz Sanchez S.L. 1996. Estudio de nematodos parasitos de lacertidos de la provincia de Tenerife. Universidad Complutense de Madrid, Madrid 332 pp. (Ph.D. thesis).

Russell A.P., Bauer A.M., Johnson M.K. 2005. Migration in amphibians and reptiles: An overview of patterns and orientation mechanisms in relation to life history strategies, 151 – 203 pp. In: Elewa A.M.T. (ed.), Migration of Organisms. Climate • Geography • Ecology. Springer Berlin Heidelberg New York, 331 pp.

Řehulková E., Baruš V., Gelnar M. 2005. Two remarkable nematodes from the African reedfish Erpetoichthys calabaricus (Polypteriformes: Polypteridae). Helmintologia, 42: 149 – 153.

54 6. Použitá literatura

Sasser J.N., Freckmann D.W. 1987. A world perspective on nematology: the role of society. In: Veech J.A., Dickson D.W. (eds.) Vistas on Nematology, Society of Nematologists, Maryland, USA, 7 – 14.

Seurat L.G. 1917. Sur les Oxyures des Sauriens de Nord-Africain. Archives de Zoologie Expérimentale et Générale, 45: 401 – 444.

Seurat L.G. 1918. Contribution à l’étude de la faune parasitaire de la Tunisie. Nématodes. Archive de l’Institut Pasteur de Tunis, 10: 243 – 275.

Sharpilo V.P. 1976. Parasitic worms of reptiles in the fauna of the SSSR. Naukova Dumka, Kiev, 287 pp. [in Russian].

Skrjabin K.I., Shikhobalova N.P., Lagodovskaya E.A. 1960. Oksiurati shivotnykh i cheloveka. Chast I. Oxyuroidea. Osnovy Nematodologii VIII. Izdatel'stvo Akademiya Nauk SSSR, Moskva, 557 pp. [in Russian].

Skrjabin, K.I., Shikhobalova, N.P., Lagodovskaya, E.A., 1961. Oksiurati shivotnykh i cheloveka. Chast 2. Osnovy nematodologii X. Izdatel’stvo Akademiya Nauk SSSR, Moskva, 499 pp. [in Russian].

Skrjabin KI., Shikhobalova N.P., Lagodovskaja E.A. 1967. Oksiurati shivotnykh i cheloveka. Chast 5. Osnovy Nematodologii. XVIII. Izdatel'stvo Akademiya Nauk SSSR, Moskva, 243 pp. [In Russian].

Sood M.L. 1999. Reptilian Nematodes from South Asia. International Book Distributors, Dehra Dun, India. 299 pp.

Taraschewski H., Boomker J., Knopf K., Moravec F. 2005. Anguillicola papernai (Nematoda: Anguillicolidae) and other helmniths parasiting the African longfin eel Anguilla mossambica. Diseases of Aquatic Organisms, 63: 185 – 195.

Trape J.F., Mané Y. 2006. Guide des serpents d' Afrique occidental. IRD Edition, Paris. 226 pp.

UNESCO-FAO 1963. Bioclimatic map of the Mediterranean zone (prepared by L. Emberger, H. Gaussen, M. Kassas et A. de Philippis). UNESCO-FAO Arid Zone Research, 21: 1 – 58.

55 6. Použitá literatura

Vassiliadès G. 1970. Un nouveau Paracamallanus (Nematoda; Camallanidae) chez in poissons Clariidae de Sangalkam (Sénégal). Annales. de Parasitologie Humaine et Comparée, 45: 441 – 448.

Vassiliadès G. 1971. Redesription de Quimperia lanceolata Gendre, 1926 (Nematoda: Sensatoidea). Annales de Parasitologie Humaine et Comparée, 46: 61 – 67.

Vassiliadès G. 1972. Nématodes parasites de poissons de la région de Sangalkam (Sénégal). Bulletin de l’Institute Fondamental d'Afrique Noire, 34: 529 – 533.

Vassiliadès G. 1973a. Nématodes parasites de Distichodus rostratus poissons Citharinidae du Lac de Guiers (Sénégal). Annales de Parasitologie Humaine et Comparée, 48: 469 – 475.

Vassiliadès G. 1973b. Un nouveau Raillietnema (Nematoda: Cosmocercoidea) parasite de poisson, au Sénégal. Bulletin de l’Institute Fondamental d’Afrique Noire, Série A, 35: 815 – 821.

Vassiliadès G., Chevalier J.L. 1973. Un nouveau Gendria (Nematoda: Seuratoidea) chez un polyptere (poisson) du Sénégal. Bulletin de l’Institute Fondamental d'Afrique Noire, Série A, 35: 92 – 98.

Vassiliadès G., Petter A.J. 1972. Camallanus ctenopomae n. sp. (Nematoda: Camallanidae) parasite de Ctenopoma kingsleyae Günther (Poisson: Anabantidae) au Sénégal. Annales de Parasitologie Humaine et Comparée, 47: 383 – 389.

White F. 1983. The vegetation of Africa, a descriptive memoir to accompany the UNESCO/AETFAT/UNSO vegetation map of Africa. UNESCO, Natural Resources Research, 20: 1 – 356.

Yanong R.P.E. 2002. Nematode (Roundworm) infections in fish. First edition. Cooperative Extension Service, Institute of Food and Agricultural Sciences, University of Florida, U.S.A., 16 pp.

Yimer E., Enyew M. 2003. Parasites of fish at Lake Tana, Ethiopia. Sinet: Ethiopian Journal of Science, 26: 31 – 36.

56 6. Použitá literatura

Seznam URL:

URL 1: http://www.fishbase.org/Country/CountryChecklist.php

URL 2: http://go.hrw.com/atlas/norm_map/senegal.gif

URL 3: http://www.niokolo.com/sld014.htm

URL 4: http://www.niokolo.com/sld019.htm

URL 5: http://whc.unesco.org/en/list/153/

URL 6: http://www.fishbase.org

URL 7: http://www.tigr.org/reptiles/

57 7. Přílohy

7. PŘÍLOHY

58