View metadata, citation and similar papers at core.ac.uk brought to you by CORE

provided by DSpace at VSB Technical University of Ostrava

VYSOKÁ ŠKOLA BÁ ŇSKÁ-TECHNICKÁ UNIVERZITA OSTRAVA Hornicko-geologická fakulta Institut environmentálního inženýrství

Studium vlivu dálni čních koridor ů na druhové složení a po četnost rovnok řídlých ( Orthoptera )

diplomová práce

Autor: Bc. Gabriela Tome čková

Vedoucí diplomové práce: Ing. Ji ří Kupka, Ph.D.

Ostrava 2010

VYSOKÁ ŠKOLA BÁ ŇSKÁ-TECHNICKÁ UNIVERZITA OSTRAVA Hornicko-geologická fakulta Institut environmentálního inženýrství

Studying Influence of Motorway Corridors on Species Composition and Abundance of the Orthoptera

diploma work

Autor: Bc. Gabriela Tome čková

Vedoucí diplomové práce: Ing. Ji ří Kupka, Ph.D.

Ostrava 2010

Zadávací protokol

Autorské prohlášení

Prohlašuji, že:

- Celou diplomovou práci v četn ě p říloh , jsem vypracovala samostatn ě a uvedla jsem všechny použité podklady a literaturu.

- Byla jsem seznámena s tím, že na moji diplomovou práci se pln ě vztahuje zákon č. 121/2000 Sb.-autorský zákon, zejména § 35–využití díla v rámci ob čanských a náboženských ob řad ů, v rámci školních p ředstavení a využití díla školního a § 60– školní dílo.

- Beru na v ědomí, že Vysoká škola bá ňská–Technická univerzita Ostrava (dále jen VŠB–TUO) má právo nevýd ěle čně ke své vnit řní pot řeb ě diplomovou práci užít (§ 35 odst.3).

- Souhlasím s tím, že jeden výtisk diplomové práce bude uložen v Úst řední knihovn ě VŠB-TUO k prezen čnímu nahlédnutí a jeden výtisk bude uložen u vedoucího diplomové práce. Souhlasím s tím, že údaje o diplomové práci, obsažené v Záznamu o záv ěre čné práci, umíst ěném v příloze mé diplomové práce, budou zve řejn ěny v informa čním systému VŠB–TUO.

- Bylo sjednáno, že s VŠB–TUO, v p řípad ě zájmu z její strany, uzav řu licen ční smlouvu s oprávn ěním užít dílo v rozsahu § 12 odst. 4 autorského zákona

- Bylo sjednáno, že užít své dílo–diplomovou práci nebo poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠB–TUO, která je oprávn ěna v takovém p řípad ě ode mne požadovat p řim ěř ený p řísp ěvek na úhradu náklad ů, které byly VŠB–TUO na vytvo ření díla vynaloženy (až do jejich skute čné výše).

V Ostrav ě ......

podpis

Pod ěkování

Děkuji Ing. Ji římu Kupkovi, Ph.D. za vedení diplomové práce, veškeré p řipomínky a nám ěty. Dále d ěkuji RNDr. Petru Ko čárkovi, Ph.D. za poskytnutí vlastních publikací, Ing. Darji Vav říkové, vedoucí Odboru životního prost ředí a územního plánování v Bílovci, za ochotu p ři poskytnutí dokumentace týkající se dálni čního úseku 4707 a v neposlední řad ě rodi čů m paní Jan ě a Rostislavovi Tome čkovým za motivaci a podporu.

Anotace

Problematika ovliv ňování bioty výstavbou dálni čních koridor ů a jejich následnou aktivní činností je tématem zajímavým, avšak v podmínkách České republiky málo probádaným (TOME ČKOVÁ 2008).

Pro ú čely této diplomové práce, podobn ě jako v mé bakalá řské práci s názvem "Dálni ční koridory a jejich vliv na druhové složení a po četnost rovnok řídlých", na kterou navazuji, byla jako modelová skupina živo čich ů vybrán řád rovnok řídlí ( Orthoptera ).

Prvním cílem diplomové práce bylo zjistit druhové složení rovnok řídlého hmyzu v blízkosti dálni čního koridoru. To umožní srovnání druhové skladby výše zmín ěného řádu v blízkosti stav ějícího se (cíl bakalá řské práce) a pln ě funk čního dálni čního koridoru (cíl diplomové práce), a stanovení změn v jeho druhovém složení. Dalším cílem práce bylo zjistit po četnosti jednotlivých druh ů rovnok řídlého hmyzu v závislosti na zm ěnách na transektech během let 2008-2009.

Během let 2007-2009 bylo na dálni ční úseku, rozkládající se mezi obcemi Bravantice a Olbramice, zaznamenáno 12 druh ů rovnok řídlých ( Orthoptera ), 4 zástupci náležící pod řádu kobylka ( Ensifera ), 8 pod řádu saran če ( Caelifer a). Z celkového po čtu 1943 odchycených jedinc ů, nejpo četn ějším druhem dálni čního úseku 4707 je Pholidoptera griseoaptera , nejmén ě po četnými pak druhy Meconema thalassinum a Oedipoda caerulescens . Na transektech, rozkládající se ve v ětší vzdálenosti od dálni čního t ělesa, jsou zm ěny druhové skladby rovnok řídlého hmyzu výrazn ější než v její bezprost řední blízkosti.

K obecn ějším záv ěrům je zapot řebí dlouhodob ější sledování, avšak z dvouletého studia vyplynulo, že dálni ční úseky (jejich náspy a zá řezy) mohou pro n ěkteré teplomilné druhy rovnok řídlého hmyzu p ředstavovat migra ční koridor.

Klí čová slova : Ensifera , Caelifera , biondikace, dálnice, druhové složení a po četnost rovnok řídlých

Summary

Studying the influence of building motorway corridors and their activity on biota is in many aspects an interesting topic, but in the Czech Republic it is not researched in full details (TOME ČKOVÁ 2008).

In my diploma project as well as in my last work titled "Motorway Corridors and their Influnce on Species Composition and Abundance of the Orthoptera ", I chose Orthoptera as a model group .

The first aim of diploma work was to state species compostion of the Orthoptera nearby the motorway corridor. After monitoring species compositon in the nearness of building motorway (topic of my previous work) and active motorway (topic of diploma work) we can see the changes in species composition of the Orthoptera . Another topic was to state the abundance of the Orthoptera in dependence on changes during the years 2008-2009.

During 2007-2008 there were found 12 species of the Orthopter a, 4 representatives of suborder Ensifera and 8 of Caelifera on the model part of motorrway between Bravantice and Olbramice. Totally were found 1943 representatives, the most numerous species on the explored area was Pholidoptera griseoaptera . The least numerous were Meconema thalassinum and Oedipoda caerulescens . Changes in species composition of the Orthoptera are more significant on outlying areas than in the nearness of motorway.

To make a conclusion a long-term monitoring is necessary. After two-year long monitoring, we are able to state that certain parts of the motorway can represent migration corridor for some termophile species of the Orthoptera .

Keywords: Ensifera , Caelifera , bioindication, motorway, species composition and abudance of the Orthoptera

Obsah

1 Úvod a cíle práce...... 1

2 Rovnok řídlý hmyz...... 2 2.1 Systém...... 2 2.2 Obecná charakteristika pod řád ů kobylka a saran če...... 3 2.3 Význam řádu rovnok řídlí...... 8

3 Studium řádu rovnok řídlí...... 10 3.1 Teoretické studium ...... 10 3.2 Praktické studium ...... 11 3.3 Studium popula ční dynamiky...... 12 3.4 Faunistické mapování Orthoptera na území ČR ...... 13

4 Hlavní faktory prost ředí ovliv ňující výskyt rovnok řídlého hmyzu ...... 14 4.1 Bioindika ční význam rovnok řídlého hmyzu...... 15 4.2 Potenciální vliv dálni čního úseku 4707 na Orthoptera ...... 16

5 Vymezení a charakteristika p řírodní pom ěrů zkoumaného území...... 18 5.1 Vymezení zájmového území...... 18 5.2 Geomorfologické pom ěry...... 20 5.3 Geologické pom ěry...... 21 5.4 Pedologické a mineralogické pom ěry...... 22 5.5 Hydrologické pom ěry ...... 22 5.6 Klimatické pom ěry ...... 23 5.7 Vegeta ční pom ěry...... 24 5.8 Faunistické pom ěry...... 25

6 Metodika a materiál...... 26 6.1 Vymezení transekt ů ...... 26 6.2 Studium rovnok řídlého hmyzu ...... 28 6.3 Zpracování a vyhodnocení dat...... 30

7 Výsledky...... 33 7.1 Druhové složení rovnok řídlého hmyzu modelového území...... 33 7.2 Po četnost rovnok řídlého hmyzu modelového území...... 34 7.3 Charakteristika spole čenstva rovnok řídlého hmyzu modelového území .36 7.4 Srovnání a vyhodnocení zm ěn druhové skladby rovnok řídlého hmyzu...41

8 Diskuze...... 48 8.1 Diskuze o zm ěnách druhového složení rovnok řídlého hmyzu ...... 48 8.2 Diskuze o zm ěnách po četnosti rovnok řídlého hmyzu ...... 50 8.3 Přehled zjišt ěných druh ů rovnok řídlého hmyzu se stru čným komentá řem o výskytu a po četnosti...... 52

9 Záv ěr ...... 58

Seznam zdroj ů...... 60

Přílohy

Bc. Gabriela Tome čkova: Studium vlivu dálni čních koridor ů na druhové složení a po četnost rovnok řídlých ( Orthoptera )

1 Úvod a cíle práce

Rovnok řídlí ( Orthoptera ) představují jeden z řádu hmyzu (Insecta ). Hmyz, odhadem s jedním až jedním a p ůl milionem druh ů, je nejpo četn ější a zna čně variabilní třídou ( classis ) živo čišné říše ( Animalia ). Z hlediska dalšího taxonomického za řazení pat ří hmyz do kmene ( phylum ) členovci ( Arthropoda ) (BELMANN et al. 2003).

V obecné rovin ě je v České a Slovenské republice v ěnována studiu rovnok řídlého hmyzu velmi malá pozornost. Problematika p ůsobení dálni ční dopravy na rovnok řídlý hmyz je tématem málo probádaným, a proto ho lze v mnoha aspektech považovat zajímavým a p řínosným (TOME ČKOVÁ 2008). Studium vlivu dálni ční dopravy na Orthoptera může jednak přinést výsledky o schopnosti či naopak neschopnosti rovnok řídlého hmyzu přizp ůsobit se vlivu dálni ční dopravy či výsledky podávající p římá fakta o dopadu či prosp ěchu aktivní dálni ční dopravy na n ě, tedy jejich po četnosti. Reprezentativní a jasn ě vypovídající výsledky o této problematice může p řinést až dlouhodob ější studium.

Diplomová práce vychází z mé bakalá řské práce s názvem "Dálni ční koridory a jejich vliv na druhové složení a po četnost rovnok řídlých ( Orthoptera )", jejíž hlavním cílem bylo nejen studium biologie, ekologie rovnok řídlého hmyzu a metod studia jejich populací (sb ěr, determinace atd.), ale také ov ěř ení si veškerých nabytých znalostí na modelovém území (stav ějícím se dálni čním úseku D4707 Bílovec-Ostrava, Rudná).

Na rozdíl od bakalá řské práce, kde byla zachycena pouze prezence/absence jednotlivých druh ů zájmového řádu, bylo hlavním cílem diplomové práce kvantitativní vyhodnocení spole čenstva rovnok řídlého hmyzu dálni čního koridoru a na základ ě t říletého studia stanovení zm ěn v druhovém složení a po četnosti Orthoptera . Sou částí práce je zhodnocení vlivu dálni čního koridoru na tuto modelovou skupinu živo čich ů a použitá metodika.

2010 1 Bc. Gabriela Tome čkova: Studium vlivu dálni čních koridor ů na druhové složení a po četnost rovnok řídlých ( Orthoptera )

2 Rovnok řídlý hmyz

Rovnok řídlý hmyz ( Orthoptera ) je vzhledov ě velmi variabilním a morfologicky rozli čným řádem s cca 23 000 popsanými druhy. Na území České a Slovenské republiky má prokázaný výskyt p řes 100 druh ů (Ko čárek et al. 2005).

Všechny druhy zmín ěného řádu mají velkou hlavu, oto čenou sm ěrem dol ů, a na ní tykadla. Charakteristickým znakem hlavy jsou výrazná kusadla. Dalším spole čným znakem rovnok řídlých jsou k řídla, která mohou být bu ď zkrácená (tzv. druhy krátkok řídlé neboli brachypterní druhy) nebo úpln ě chyb ět (apterní druhy). P řední a zadní k řídlo se nápadn ě liší, zejména pak svou velikostí, pevností a zbarvením. P řední k řídla jsou přem ěněna v krytky, tzv. tegmina , a překrývají druhý pár blanitých k řídel. Za zmínku taktéž stojí silné a pom ěrn ě dlouhé , k pohybu uzp ůsobené nohy (HANZÁK et al. 1973).

Specifickým znakem rovnok řídlého hmyzu je schopnost n ěkterých druh ů vydávat pronikavé vábivé zvuky, stridulovat (KOČÁREK et al. 2005). Tento zvuk je registrován pomocí speciálního sluchového, tympanálního ústrojí (DMITRIJEV 1987).

2.1 Systém

Rovnok řídlý hmyz ( Orthoptera ) náleží říší ( regnum ) živo čichové, kmenu ( phylum ) členovci ( Arthropoda ), t říd ě hmyz ( Insecta ) (POKORNÝ, ŠIFNER 2004).

Zařazení rovnok řídlého hmyzu ( Orhoptera ) do p říslušné taxonomické kategorie není v dnešní dob ě jednozna čně vy řešeno. M ůžeme se setkat se dv ěma odlišnými p řístupy v této klasifikaci. Prvním, v dnešní dob ě akceptovan ějším, je p řístup, který se p řiklání k monofyletickému p ůvodu jediného řádu rovnok řídlých a vyd ěluje ho na dva pod řády, kobylka ( Ensifera ) a saran če ( Caelifera ) (KOČÁREK [online] 2010). Druhý p řístup respektuje fakt morfologické rozli čnosti a heterogenity rovnok řídlého hmyzu ( Orthoptera ) a staví kobylky ( Ensifera ) a saran čí ( Caelifera ) na úrove ň samostatných řád ů (BUCHAR et al. 1995).

Nejednotný je taktéž p řístup k jednotlivým nad čeledím. Pod řád kobylka ( Ensifera ) je zpravidla člen ěn na t ři hlavní nad čeledi Tettigonioidea , Gryllacridoidea , Grylloidea .

2010 2 Bc. Gabriela Tome čkova: Studium vlivu dálni čních koridor ů na druhové složení a po četnost rovnok řídlých ( Orthoptera )

U pod řádu saran če ( Caelifera ) jde o 7 nadčeledí, a to Acridoidea , Eumastaeoidea , Pamphagoidea , Pneumoroidea , Tridactyloidea , Trigopterygoidea (KO ČÁREK et al. 2005).

2.2 Obecná charakteristika pod řád ů kobylka a saran če

K základní charakteristice výše zmín ěného řádu pat ří velikost a barva, stavba t ěla a zp ůsob rozmnožování.

Velikost a zbarvení

Pod řád kobylka zahrnuje zástupce s velikostí od 1,8 mm do 100 mm (130 mm v četn ě křídel). Z morfologického hlediska jde o pom ěrn ě variabilní pod řád. Tvar jejich těla m ůže být od oválného, štíhlého, dlouze protáhlého, stla čeného až po v ětévkovitý. Povrch t ěla, který je velmi málo sklerotizován, m ůže být ochlupen či pokryt trny. Zbarvení zástupc ů tohoto pod řádu je závislé na charakteru okolního prost ředí a napomáhá jim splynout s prost ředím. Stromové a ke řové kobylky jsou často zelené, žluté či hn ědé. Pozemní druhy jsou zabarveny odstíny hn ědé či černé. Mimikry či jiná výstražná zabarvení nejsou u kobylek častá (KO ČÁREK et al. 2005).

Velikost saran čí se obvykle pohybuje od 20-40 mm, existují však druhy velké pouhých 5 mm. Saran čí se vyzna čují uniformním tvarem t ěla. V ětšinou jde o druhy s v řetenovitým, protáhlým a se stranov ě zplošt ělým t ělem. Robustní a krátké či naopak velmi protáhle druhy jsou mén ě časté. Povrch t ěla saran čí, který je více sklerotizováný než u kobylek, je často obohacen povrchovými strukturami jako jsou trny, hrboly či brázdy. Saran čí, stejn ě jako kobylky, se maskují prost řednictvím kryptického zbarvením t ěla. Nej čast ějším zabarvením je hn ědá, zelená či žlutá. Mimikry nejsou u saran čí běžné, avšak často je možné pozorovat pestré kontrastní zbarvení druhého páru k řídel (KO ČÁREK et al. 2005).

2010 3 Bc. Gabriela Tome čkova: Studium vlivu dálni čních koridor ů na druhové složení a po četnost rovnok řídlých ( Orthoptera )

Stavba t ěla

Tělo hmyzu, stejn ě tak zástupc ů pod řád ů kobylka a saran če, je složeno ze tří hlavní částí neboli tagmat, a to hlavy ( caput ), hrudi ( thorax ) a zade čku ( abdomen ) (POKORNÝ, ŠIFNER 2004).

Následující údaje jsou p řevzaty z knihy Blattaria , Mantodea , Orthoptera a Dermaptera České a Slovenské republiky (KO ČÁREK et al. 2005).

Hlava ( caput ) jak kobylky, tak saran čí je zpravidla kulatá či oválná. Je složena z velkého po čtu funk čních částí. V přední části hlavy se nachází čelo ( frons ), viz. obr. č. 1 (6), naho ře za čelem tém ě ( vertex ), viz. obr. č.1 (8). Další významnou funk ční části hlavy je vyvinuté kousací ústrojí. Je tvo řeno siln ě sklerotizovanými a ne článkovanými kusadly ( mandibulae ), viz. obr. č.2 (9). Dalším typickým znakem některých zástupc ů rovnok řídlých jsou tykadla ( antenae ), vkloubena mezi o či, viz. obr. č.1 (5). U pod řádu kobylka jsou dlouhá a nitkovitá a p řesahují délku t ěla, viz. obr. č.1 (12). Opa čným p řípadem jsou saran čí, jejich tykadla jsou pom ěrn ě krátká, viz. obr. č.2 (6).

Hru ď ( thorax ) se skládá z tří hlavních částí, a to p ředohrudi ( prothorax ), st ředohrudi ( mesothorax ) a zadohrudi ( metathorax ). P ředohru ď (prothorax ) je pohyblivá, naopak st ředohru ď ( mesothorax ) a zadohru ď ( metathorax ) jsou pevn ě spojeny. Štít ( pronotum ), viz. obr. č.1 (10), je výrazn ě vyvinutý. Kon četiny, s 3-článkovanými nebo 4-článkovanými chodidly, jsou bu ď dlouhé a silné, a tedy dob ře uzp ůsobené ke skoku, nebo naopak zakrn ělé. Na kon četinách, p řesn ě v bazální části holení ( tibia ), je zpravidla umíst ěn sluchový, tympanální, orgán, viz. obr. č.1 (2).

Rovnok řídlí se vyzna čují 2 páry k řídel (alae ), s charakteristickými žilkami ( venae ). První pár k řídel, který je sklerotizován, se nazývá krytky ( tegmina ), viz. obr. č.1 (11). Ty ve svém složeném stavu kryjí druhý pár blanitých k řídel. V krytkách ( tegmina ) se zpravidla u samc ů kobylek nachází stridula ční aparát. U zástupc ů pod řádu saran če vzniká stridulace odlišným zp ůsobem, viz. rozmnožování.

Zade ček ( abdomen ) dosedá na zadohru ď ( metathorax ) a tvo ří nejv ětší část t ěla. Je tvo řen 10 články ( terga ), viz. obr. č.2 (19), a sterny, viz. obr. č.1 (17). U saran čí je první článek často nejv ětší a nese tympanální orgány, naopak poslední článek kryje vn ější

2010 4 Bc. Gabriela Tome čkova: Studium vlivu dálni čních koridor ů na druhové složení a po četnost rovnok řídlých ( Orthoptera ) kopula ční orgány. Poslední článek ( tergum ) kobylek, viz. obr. č.1 (18), nese pár št ětů ( cerci ).

Výše zmín ěná koncová část t ěla je jedním z projevu pohlavního dimorfismu. Samci kobylek jsou menší než samice a jsou vybaveni kopula čním orgánem uschovaným pod subgenitální desti čkou ( lamina subgenitalis ), viz. obr. č.1 (16). Sami čky kobylek mají vyvinuté kladélko ( ovipositor ), viz. obr. č.1 (15). Pohlavní dimorfismus u saran čí není až tak výrazný jako je tomu u kobylek. Same čci jsou vybaveni kopula čními orgány v podob ě penisu ( aedeagus ), membranózních a sklerotizovaných částí. Kladélko sami ček ( ovipositor ) je menší, nevýrazné. Obecn ě jsou samci znateln ě menší než samice. Zásadní rozdíl je taktéž v délce k řídel a krytek. Ty mají samci delší.

Obr. č. 1 Stavba t ěla kobylky, zpracováno a upraveno (KO ČÁREK et al. 2005)

legenda: 1. přední hole ň, 2. sluchový orgán, 3. přední chodidlo, 4. drápek, 5. oko, 6. čelo, 7. fastigium, 8. temeno, 9. paranotum, 10. štít, 11 . krytka, 12 . tykadlo, 13. zadní stehno, 14. zadní hole ň, 15 . kladélko, 16. subgenitální desti čka, 17. zade čkové sternum, 18. zade čkové tergum, 19 . hrudní článek

2010 5 Bc. Gabriela Tome čkova: Studium vlivu dálni čních koridor ů na druhové složení a po četnost rovnok řídlých ( Orthoptera )

Obr. č. 2 Stavba t ěla saran čí, zpracováno a upraveno (KO ČÁREK et al. 2005)

legenda: 1. drápek, 2. chodidlo, 3. hole ň, 4. stehno, 5. ky čel, 6. tykadlo, 7. makadla, 8. štítek, 9. kusadlo, 10. oko, 11. p říčná rýha štítu, 12. st ředová rýha štítu, 13 . postranní žebro štítu, 14. paranotum, 15. krytka, 16. št ět, 17. valvy, 18. subgenitální desti čka, 19. tergum, 20 . sternum

Rozmnožování

Rovnok řídlí jsou hmyzem odd ěleného pohlaví (gonochorismus) s nápadnými rozdíly mezi samcem a samicí (pohlavní dimorfismus), rozmnožují se tedy pohlavn ě. Jsou taktéž hmyzem s prom ěnou nedokonalou, hemimetabolií (Hemmimetabola). Nedokonalá prom ěna zahrnuje t ři vývojová stádia vají čko, larvu a dosp ělce. Podstata nedokonalé prom ěny spo čívá ve svlékaní larev, nymf, které jsou nápadn ě podobné dosp ělému jedinci (imago) (POKORNÝ, ŠIFNER 2004). Odlišnost těchto dvou forem je zejména ve velikosti a absenci pohlavních orgán ů u nymf (RIETSCHEL 2003).

Většina zástupc ů rovnok řídlého hmyzu dospívá v podmínkách mírného pásma jednou za rok (univoltismus). Druhy s více generacemi jsou mén ě časté. Jedinci dospívají nej čast ěji od července do srpna a p řežívají až do podzimu. Jak kobylky, tak saran čí přežívají zimu ve form ě vají ček (KO ČÁREK et al. 2005).

2010 6 Bc. Gabriela Tome čkova: Studium vlivu dálni čních koridor ů na druhové složení a po četnost rovnok řídlých ( Orthoptera )

Velmi d ůležitou roli p ři samotném rozmnožování pod řádu kobylka a saran če má stridulace. Stridulace neboli specifický vábivý zvuk samc ů vzniká u zástupc ů pod řádu kobylka vzájemným t řením h řebínku a t řecí plošky, u zástupc ů pod řádu saran če t řením stridula čního h řebenu umíst ěného na vnit řní stran ě zadního stehna o žilky na krytkách (KO ČÁREK et al. 2005).

Stridulace je hlavní zprost ředkovatel komunikace mezi ob ěma pohlavími. M ůže sloužit bu ď k vábení samic nebo k samotnému podn ětu k pá ření. Schopnost stridulovat mají zpravidla samci. Jsou však druhy, které stridula ční aparát postrádají, a jsou schopny vydávat typický zvuk klepáním nohou o listy či v ětvi čky. N ěkdy jsou stridula čními aparáty vybaveny i sami čky. Ty stridulují mén ě intenzivn ěji, v podstat ě se jedná o odpov ěď na vábení same čků (KO ČÁREK et al. 2005).

Po kopulaci a oplodn ění kladou samice jak kobylek, tak saran čí vají čka, nejr ůzn ějších tvar ů, barev a velikostí, nebo jejich shluky do p ůdy nebo na části rostlin (KO ČÁREK et al. 2005). U kobylek je snášení vají ček uskute čněno prost řednictvím dlouhého či kratšího kladélka, u saran čí je tato schopnost snášení zajišt ěna zade čkem, p řesn ěji 9. siln ě sklerotizovaným článkem (H ŮRKA 1978).

Vývoj nymfy kobylek a saran čí je odlišný. U kobylek je prom ěnlivý a m ůže se lišit v rámci jednoho druhu. Saran čí prochází v rámci jednoho druhu pom ěrn ě stálým po čtem instar ů, fází mezi svlékáním. V rámci několika druh ů m ůže být po čet instar ů variabilní, a to 4-6. Nymfy kobylek procházejí 5-7 instary (KO ČÁREK et al. 2005).

Nymfy jak kobylek, tak saran čí jsou vzhledov ě velmi podobné dosp ělým jedinc ům. Odlišení od dosp ělce spo čívá pouze ve velikosti, absenci pohlavních orgánu a k řídel u ok řídlených druh ů. U saran čí lze další rozdíly shledat v mocnosti kutikuly, která je u nymf ten čí, či v poloze k řídel, která se utvá ří až v rámci posledního instaru. Nymfy nebývají zpravidla tak pest ře zbarveny jako dosp ělci. Existují však výjimky (KO ČÁREK et al. 2005).

2010 7 Bc. Gabriela Tome čkova: Studium vlivu dálni čních koridor ů na druhové složení a po četnost rovnok řídlých ( Orthoptera )

2.3 Význam řádu rovnok řídlí

Zástupce řádu rovnok řídlí řadíme dle vztahu k člov ěku nejen mezi druhy užitkové a užite čné, ale také druhy škodlivé. Škodlivost a užite čnost jsou termíny, které vnesl do svého pojetí člov ěk jako ekonom, který hodnotí flóru a faunu dle toho, zda mu prospívá či naopak. V přírod ě se živo čichové a rostlinstvo ned ělí na užite čné druhy nebo šk ůdce. Všechny druhy mají svoji roli a jsou d ůležité svým ur čitým zp ůsobem (DOSTÁL 2008).

První zmín ěnou skupinou jsou druhy užitkové. Tyto druhy jsou pro člov ěka zdrojem potravin či surovin. Typickým p říkladem jsou nap říklad smažená saran čí, která jsou bez pochyb nedílnou sou částí jídelní čků domorodých kmen ů. Další skupinou jsou užite čné druhy. Hledisko užite čnosti je viditelné zejména u pod řádu kobylka. Kobylky jsou dravé a celkem snadno dokáží likvidovat škodlivý hmyz (HANZÁK et al. 1973).

Hodnotíme-li význam řádu rovnok řídlí, nesmí být opomenuta jeho nezastupitelná role a postavení v ekosystému. Jsou nezbytným článkem v potravním pastevnicko- ko řistnickém řet ězci, primárními konzumenty. Rovnok řídlí travnatých ekosystému spot řebovávají kolem 10 % primární produkce (KÖHLER In: SETTELE 1996). Sou časně jsou rovnok řídlí potravou sekundárních konzument ů.

Přestože byl rovnok řídlý hmyz v předešlých řádcích popsán z ryze pozitivního úhlu, je možno se setkat s ozna čením mén ě lichotivým, a to šk ůdce. Účinky a škodlivost rovnok řídlých se neprojevují s přesnou pravidelností. Při výrazném p řemnožení dokáží zni čit celé úrody (pšenice, kuku řice, prosa). V lesním hospodá řství m ůže p řemnožení jistých druh ů zp ůsobit okus jehli čí, k ůry či listí (KO ČÁREK et al. 2005). K přemnožení může dojít zcela ne čekan ě, jindy lze zvýšené po čty jedinc ů p ředvídat. V druhém p řípad ě je možné zakro čit. Avšak aby byl boj s nálety rovnok řídlého hmyzu ú činný, je nutné mít dostate čné poznatky o životních cyklech potenciáln ě rizikových druh ů, ale také o vn ějších a vnit řních vlivech, které by mohly p řisp ět k zmín ěnému p řemnožení (HANZÁK et al. 1973).

Naopak, stejn ě tak jako každá rostlina či živo čich, mohou mít i zástupci rovnok řídlých své nep řátele z řád jiných živo čich ů. Jsou hojnou a dob ře dostupnou potravou pro obratlovce. Loví je zejména savci, ptáci a plazi. Problém zjevn ě může nastat

2010 8 Bc. Gabriela Tome čkova: Studium vlivu dálni čních koridor ů na druhové složení a po četnost rovnok řídlých ( Orthoptera ) v případ ě jejich přemnožení mající za následek markantní snížení po četnosti jistých druh ů Orthoptera . Druhou skupinou s potenciáln ě negativním vlivem na tento řád je člov ěk.

Člov ěk, jako negativní faktor, často a v ědom ě, m ění p řirozená stanovišt ě jednotlivých druh ů. To op ět m ůže mít za následek jednak snížení po četnosti jistých zástupc ů rovnok řídlých, jednak také jejich ohrožení či úplný úhyn. Obvykle první mizí druhy, které velmi citliv ě reagují na zm ěny svého životního prost ředí a nejsou schopny přežívat na jiném typu stanovišt ě. Jde o druhy stenotopní využívané jako biondikátory, viz. kapitola 4.1 (KOČÁREK 2002).

Přes všechny výše uvedené skute čnosti, po četnost rovnok řídlého hmyzu v dnešní dob ě klesá. Polovina st ředoevropských druh ů je považována za ohrožené (KOČÁREK In: KOVA ŘÍK, MACHAR 2000).

2010 9 Bc. Gabriela Tome čkova: Studium vlivu dálni čních koridor ů na druhové složení a po četnost rovnok řídlých ( Orthoptera )

3 Studium řádu rovnok řídlí

Studium, a to a ť už teoretické či praktické, je jednak činností systematickou, jednak činností kontinuální vedoucí k získání p říslušných informací, na základ ě kterých mohou být stanoveny nové zákonitosti či záv ěry.

Studium m ůže být provád ěno na dvou úrovních, a to amatérské či profesionální. Ob ě tyto úrovn ě k sob ě jist ě pat ří a nem ěla by se jedna nad řazovat druhé. Práv ě amatérská základna a výzkumy dobrovolník ů mohou poskytnout takové informace, které podnítí další bádání a zájem z řad v ědc ů či profesionál ů v oblasti entomologie.

3.1 Teoretické studium

Věda zabývající se studiem hmyzu se nazývá entomologie. Entomologie zahrnuje nejen studium systematiky, morfologie, genetiky, fyziologie, ale také ekologie. Entomologie, jako v ěda, zahrnuje celou řadu obor ů, které vyd ělujeme dle toho jakou skupinu hmyzu studují (HANZÁK et al. 1973). Obor zabývající se studiem rovnok řídlého hmyzu, tedy Orthopter a, se nazývá orthopterologie.

První zmínky hodnotn ě archivují historický výskyt rovnok řídlého hmyzu sahají až do let 2400 p ř. n. l. Jde o zápisy na egyptských hrobkách. Další, ne mén ě hodnotné zmínky o existence rovnok řídlých, jsou dochovány na čínském papyru, ve Starém zákon ě či kronikách a záznamech, které popisují kalamity zp ůsobené práv ě saran čími (KO ČÁREK et al. 2005).

Dle Bibliografie fauny Blattaria , Mantodea , Orthoptera a Dermaptera České republiky pat ří mezi nejstarší díla, zabývající se studiem řádu rovnok řídlí, knihy autor ů Fischera a Fiebera z let 1853, T űmpela z let 1901 či Zachera z roku 1917 (KO ČÁREK et al. 1999a). Mezníkem, v oblasti studia rovnok řídlých, p ředstavuje rok 1926, kdy vzniklo první souborné a zárove ň české dílo monografie Rovnok řídlého hmyzu republiky Československé autora Obenbergera (OBENBERGER 1926). Mezi další význa čná díla této tématiky pat ří Klí č zví řeny ČSR autora Dobšíka (DOBŠÍK In: KRATOCHVÍL et al. 1959), k nejnov ějším pak klí č autor ů Ko čárka, Holuši a Vidli čky Blattaria , Mantodea ,

2010 10 Bc. Gabriela Tome čkova: Studium vlivu dálni čních koridor ů na druhové složení a po četnost rovnok řídlých ( Orthoptera )

Orthoptera a Dermaptera České a Slovenské republiky, který nejen poskytuje podrobný popis jednotlivých řád ů a pod řád ů, ale taktéž zahrnuje klí č k ur čování jednotlivých druh ů. Kniha je dopln ěna o obrázkovou p řílohu (KO ČÁREK et al. 2005). Za zmínku taktéž stojí Check-list Blattaria , Mantodea , Orthoptera a Dermaptera České a Slovenské republiky (KO ČÁREK et al. 1999b) či již zmín ěná Bibliografie fauny Blattaria , Mantodea , Orthoptera a Dermaptera České republiky (KO ČÁREK et al. 1999a).

Možnost teoretického seznámení s řádem rovnok řídlí je umožn ěna prost řednictvím kvalitn ě zpracovaných www stránek autora Ko čárka, dostupných na www: http://www1.osu.cz/orthoptera (KO ČÁREK [online] 2009).

3.2 Praktické studium

Před zahájením praktické studie je užite čné, a tak řka vždy nezbytné, teoreticky se připravit. Znamená to nejen nastudovat p říslušné informace a mít znalosti o daném druhu či spole čenstvu, ale také seznámit se s jejich metodami studia. P řed samotnou terénní studií je taktéž dobré, sou časn ě p ředpokladem pro reprezentativní výsledky, vhodn ě zvolit studovanou oblast, p řesn ě vymezit cíle výzkumu, pop řípad ě p ředm ět zkoumání.

Samotná terénní studie zahrnuje n ěkolik etap, a to pozorování, sb ěr a determinaci. První etapou, často opomíjenou, je etapa pozorování. V případ ě rovnok řídlých je práv ě studium a pozorování prost ředí velmi p řínosné. Rovnok řídlí se nevážou na biotopy v souvislosti s potravní nabídkou, ale v souvislosti s hydrickými a mikroklimatickými podmínkami (KO ČÁREK In: KOVA ŘÍK, MACHAR 2000a). Na základ ě výše uvedených fakt ů, charakter prost ředí m ůže být vodítkem a v některých p řípadech napomoci p ři hledání druh ů se specifickými nároky na stanovišt ě (KO ČÁREK et al. 2005). P ři studiu rovnok řídlých je taktéž možné registrovat zvukové projevy, zejména pak samc ů. Tyto zvuky, stridulace, jsou pro každý druh specifické (IORGU, PISICÃ 2007). Pokud tedy ovládáme řeč rovnok řídlých, není problém ji identifikovat a najít je.

Druhou etapu tvo ří sb ěr. Odchyt rovnok řídlých není jednoduchou záležitostí. Jak kobylky, tak saran čí jsou schopny registrovat nep řítele již na n ěkolik metru (KO ČÁREK [online] 2009). Způsob odchytu je závislý na míst ě výskytu daných druh ů. Bylinné druhy odchytáváme smýkáním za použití speciální sít ě s holí, stromové a ke řové druhy

2010 11 Bc. Gabriela Tome čkova: Studium vlivu dálni čních koridor ů na druhové složení a po četnost rovnok řídlých ( Orthoptera ) sklepáváním, pozemní druhy chytáme do speciálních pastí, Malaiseho pasti (KO ČÁREK et al. 2005). V případ ě vodních druh ů užíváme speciální vodní sít ě. N ěkteré druhy lze lovit pomoci vábení, tedy na sv ětlo či do barevných misek (NOVÁK et al. 1969).

Je z řejmé, že odchycený materiál můžeme determinovat a následn ě vypustit do p řírody či usmrtit. Pokud odchycený materiál usmrcujeme, často ho preparujeme. Preparací však studium nekon čí. K úspěšné determinaci druhu je nutno mít bu ď velmi mnoho zkušeností nebo dostatek odborné literatury pomoci níž je druh správn ě determinován.

3.3 Studium popula ční dynamiky

Popula ční dynamiku této modelové skupiny lze hodnotit dv ěmi zp ůsoby, a to přibližným odhadem hojnosti druhu či použitím p řesných kvantitativních sb ěracích metod, které poskytují údaje o p řesném po čtu jednotlivých druh ů na daném biotopu. Výsledky těchto sb ěracích metod jsou ovlivn ěny po časím (teplota, vlhkost, vítr, slune ční zá ření) či dobou sb ěru.

Kvantitativní metody rozlišujeme na relativní a absolutní. P ři absolutních kvantitativních metodách zjiš ťujeme po čet jedinc ů na jednotce plochy nebo objemu, abundanci. Pat ří zde čtvercová metoda založena na smýkaní na ur čité plošné jednotce, dále metoda, která se používá v případech, kdy délkový rozm ěr transektu p řevyšuje ší řkový rozm ěr transektu či listová metoda založena na sbíraní hmyzu z list ů. Z dalších metod zmi ňme p řiklopovací metodu, která se užívá v případ ě, kdy nem ůže být z důvodu pohyblivosti hmyzu použita listová metoda, či použití pozemního prostorového lapáku. Relativními kvantitativními metodami zjiš ťujeme procentuální zastoupení jednotlivých druh ů v biocenóze, tzv. dominanci. Mezi relativní kvantitativní metody řadíme smýkaní, sklepávání či použití lapák ů (NOVÁK, SKUHRAVÝ In: NOVÁK 1969).

2010 12 Bc. Gabriela Tome čkova: Studium vlivu dálni čních koridor ů na druhové složení a po četnost rovnok řídlých ( Orthoptera )

3.4 Faunistické mapování Orthoptera na území ČR

V evropském m ěř ítku je orthopteroidním řád ům, mezi než řadíme i rovnokřídlé ( Orthoptera ), věnována velká pozornost. Paradoxn ě, v České republice pat ří rovnok řídlí mezi nejmén ě prozkoumaný řád hmyzu (Ko čárek [online] 2010]. Kontinuáln ě se tomuto řádu v ěnuje jen velmi malý po čet entomolog ů. (KO ČÁREK et al. 2005).

V sou časn ě dob ě zapo číná mapování rovnok řídlého hmyzu koordinováno Petrem Ko čárkem, Jaroslavem Holušou, Pavlem Marhoulem a Robertem Vlkem. Mapování je založeno na dobrovolnosti ve řejnosti, amatérských i profesionálních entomolog ů. Samotné mapování je realizováno prostřednictvím škrtacích seznam ů, v nichž potenciální pozorovatel vyplní, co nejvíc údaj ů týkajících se zaznamenaných Orthoptera a jejich biotopu. Veškeré mapování m ůže být dopln ěno fotografiemi (KOČÁREK [online] 2010).

2010 13 Bc. Gabriela Tome čkova: Studium vlivu dálni čních koridor ů na druhové složení a po četnost rovnok řídlých ( Orthoptera )

4 Hlavní faktory prost ředí ovliv ňující výskyt rovnok řídlého hmyzu

Rovnok řídlí jsou skupinou živo čich ů nespecializující se na biotop v souvislosti s potravní nabídkou, mají však úzkou vazbu na podmínky biotopu, p ředevším pak na vlhkost a charakter mikroklimatu (KOČÁREK In: KOVA ŘÍK, MACHAR 2000).

Rozší ření druh ů pod řádu rovnok řídlí je široké. Obecn ě vyd ělujeme druhy dle areálu rozší ření na: eurosibi řský, evropský, palearktický, holarktický a kosmopolitní (KO ČÁREK, N ĚME ČKOVÁ 2000). Rozší ření druh ů obou pod řádu je široké. Vyskytují se nejen v klimaticky p řijatelných podmínkách jako jsou tropické oblasti, poušt ě, ale také v oblastech mén ě p říznivých, za polárním kruhem. (KO ČÁREK et al. 2005).

Dle preference druhu na biotop, členíme rovnok řídlé na druhy desertikolní (stepi,

úhory), pratikolní (louky), ripikolní (břehy vod), silvikolní (lesy), arborikolní (stromy), arbustikolní (ke ře), graminikolní (trávy), geofilní (povrch p ůdy) a fytofilní (na rostlinách) (KO ČÁREK 2000b).

Dalším parametrem, ovliv ňující přítomnost rovnok řídlých, je vlhkost. Dle tolerance druhu k vlhkosti dělíme druhy na xerofilní, mezofilní a hygrofilní (KOČÁREK, NĚME ČKOVÁ 2000). Většina zástupc ů pod řádu kobylka je teplomilná a vlhkomilná. Zástupci pod řádu saran če zahrnují druhy xerotermní, tedy teplomilné a suchomilné (KO ČÁREK et al. 2005).

Ačkoli se rovnok řídlí nespecializují na daný biotop v souvislosti s potravní nabídkou, nelze konstatovat, že by nároky na ni byly bezvýznamné. Bez pochyb nedostatek potravy může mít za následek snížení po četnosti jistých druh ů, v horším p řípad ě jeho ohrožení či úhyn. Majoritní část potravy zástupc ů pod řádu kobylka je tvo řena živo čišnou složkou (kobylky, larvy hmyzu, mšice, pavoukovci). M ůžeme se však setkat s jedinci preferující rostlinou stravu. Obecn ě zástupci tohoto pod řádu jsou více všežravci než masožravci. Zástupci pod řádu saran če jsou až na výjimky herbivory, avšak s malou specializací. Živí se nejr ůzn ějšími druhy trav, m ěkkými rostlinnými tkáněmi, popřípad ě některými druhy lišejník ů, řasami či mechy (KO ČÁREK et al. 2005).

2010 14 Bc. Gabriela Tome čkova: Studium vlivu dálni čních koridor ů na druhové složení a po četnost rovnok řídlých ( Orthoptera )

Dalším významným faktorem ovliv ňující výskyt zástupc ů rovnok řídlých je člov ěk. Ten na n ě působí jednak svojí činností, jednak mění anebo přímo či nep římo zp ůsobuje zánik p řirozených stanoviš ť jednotlivých druh ů rovnok řídlých a vytvá ří stanovišt ě nová.

4.1 Bioindika ční význam rovnok řídlého hmyzu

Rovnok řídlý hmyz pat ří mezi organismy s důležitou rolí v životním prost ředí. Jeho důležitost spo čívá ve schopnosti citlivě reagovat na jeho zm ěny. Zejména pak na ty negativní, často zap říčin ěné člov ěkem (SPOLE ČNOST P ŘÁTEL POOD ŘÍ 2000). Takové organismy, schopné signalizovat zm ěny či m ěnící se podmínky životního prost ředí, ozna čujeme jako bioindikátory (RIEDE 1998).

Princip bioindikace je založen na identifikaci zákonitých vazeb nejen mezi kolísáním výskytu, ale také chováním a projevy, tělesnou kondicí, morfologickými znaky a fyziologickými pochody, popula ční dynamikou flóry a fauny a podmínkami prost ředí (NOVÁKOVÁ In: DYKYJOVÁ et al. 1989).

Obecn ě vzato s měnícími se podmínkami prost ředí (hydrické, mikroklimatické atd.) může nastat n ěkolik možných scéná řů . Dané druhy se mohou měnícímu se prost ředí přizp ůsobit (adaptace), migrovat či úpln ě zmizet. Taktéž může dojít ke zm ěnám v druhovém složení či po četnosti daného spole čenstva.

Nejprve mizí druhy s úzkou ekologickou valencí, stenovalentní druhy. Práv ě na základ ě kolísaní nebo snížení po četnosti stenovalentních druh ů m ůžeme poukázat na m ěnící se podmínky zájmového území, prost ředí. Při stanovování m ěnících se podmínek prost ředí je důležité zajistit, aby nebyly opomenuty n ěkteré skute čnosti či faktory, které by mohly stav dané lokality zkreslovat (nap ř. kosení, pastva). Jako bioindikátory mohou být užiti jak jedinci, tak celá spole čenstva rovnok řídlého hmyzu (KO ČÁREK In: KOVA ŘÍK, MACHAR 2000).

2010 15 Bc. Gabriela Tome čkova: Studium vlivu dálni čních koridor ů na druhové složení a po četnost rovnok řídlých ( Orthoptera )

4.2 Potenciální vliv dálni čního úseku 4707 na Orthoptera

Dálnice je liniovou stavbou, která bezprost ředn ě p ůsobí jak na organismy, tak i celé životní prost ředí nejen v období její aktivní činnosti, ale již v etap ě výstavby. Je taktéž stavbou, která zabírá pom ěrn ě velkou plochu dané krajiny, kterou mění k nepoznání. V krajin ě se trvale objevují nové prvky v podob ě dálni čního t ělesa, hlukových zábran či oplocení.

Dále, s výstavbou dálnice dochází k rozd ělení krajiny na dv ě části, a k vytvo ření bariéry. Vytvo řením této bariéry vznikají komplikace p ři migraci nelétajících druh ů rovnok řídlého hmyzu. Roz člen ěním p ůvodních stanoviš ť a výstavbou dálnice ve smyslu nep řekonatelné bariéry dochází ke vzniku ostrovního efektu (MAYER 1997).

Pro hmyz, a ť už jakýkoliv, je d ůležité, aby p ůda z ůstala v přirozeném stavu a nebyla uzavírána asfaltem a betonem. Asfalt i beton zabra ňují kolob ěhu vody, snižují pr ůsak a zrychlují povrchový odtok deš ťových vod. Dále taktéž odebírají hmyzu p řirozené úkryty nezbytné nejen pro p řezimování (LELEK 1999). Asfalt není st ěžením jen pro faunu, ale také flóru, která byla na studovaných transektech pozm ěněna nebo úpln ě zm ěněna. Došlo tedy nejen k zániku p řirozených stanoviš ť, ale také k ochuzení potravní nabídky.

Pomineme-li dálnici a její zásah do krajiny, nesmíme opomenout hledisko p římého st řetu automobil ů s rovnok řídlým hmyzem či trvalého p ůsobení nep řetržité automobilové dopravy na tento řád. V prvním p řípad ě jde o nevy číslitelné množství uhynulých jedinc ů, v druhém o p ůsobení a vliv exhalát ů na n ě.

Provozem dálnice D1 dochází k nár ůstu prašnosti, koncentrací NOx a uhlovodík ů v širším okolí dálnice. S ohledem na geomorfologický tvar sledovaného území lze předpokládat vznik inverzních situací a kumulaci atmosférických exhalací v blízkosti sídel. Produkované exhaláty ovliv ňují životní prost ředí a veškerá spole čenstva, v četn ě rovnok řídlých, hned v několika sm ěrech. Nejviditeln ějším projevem je bez pochyb p římé působení toxických látek a prachu na živé organismy. To m ůže vést prvo řad ě k oslabování organism ů, v horším p řípad ě k hynutí citliv ějších druh ů. Druhým hlediskem je p ůsobení nep římé. Rozumíme tím p ůsobení kyselých deš ťů mající za následek zm ěnu chemismu, a tím i úrodnosti, p ůd, které m ůže návazn ě způsobit hynutí rostlinných druh ů, které jsou jednak stanovišt ěm, jednak stravou daných druh ů Orthoptera (LELEK 1999).

2010 16 Bc. Gabriela Tome čkova: Studium vlivu dálni čních koridor ů na druhové složení a po četnost rovnok řídlých ( Orthoptera )

Nesmíme ani zapomínat na možnost potenciálních ekologických havárií (odtok zasolených a ropnými látkami zne čištěných deš ťových vod ze silnic).

Vycházíme-li ze studie životního prost ředí provedené v souvislosti s výstavbou dálnice, dochází vlivem aktivní činnosti dálni čního úseku 4707 ke zm ěnám hlukových hladin (TOVARYŠ 2002a). I tyto zm ěny mohou vyvolat nep ředvídatelný vývoj v životních cyklech řádu rovnok řídlí (rušení stridulace, ústup n ěkterých druhu rovnok řídlých do vzdálen ějších oblastí od dálni čního koridoru) .

V předešlých odstavcích byly zmín ěny jen n ěkteré, ale potenciáln ě nejpravd ěpodobn ější vlivy dálni čního koridoru na rovnok řídlý hmyz. Další vlivy lze předpokládat s dostavbou odpo čívadel po obou stranách koridoru, jejíž sou částmi mají být čerpací stanice pohonných hmot či stravovací za řízení. Tyto stavby op ět p řinášejí nové a nové potenciální vlivy spojené jak s vlastní činností, tak i se zvýšením automobilové dopravy v souvislosti s příjezdem lidí do t ěchto za řízení. V případ ě nedodržení norem, mohou být problémem i deš ťové a splaškové vody či vody provozní. Pozornost by m ěla být v ěnována i odpad ům (ŠIKULA 2009).

V souvislosti se zahájením aktivní činnosti dálnice, byla zapo čata nejen rekultivace narušené dálni ční krajiny, ale také vegeta ční úpravy dálni čních násp ů a zá řez ů (SUCHOMELOVÁ 2002). Vegetace splňuje hned n ěkolik důležitých funkcí. Poskytuje nejen nezbytné úkryty a uspokojení potravních nároků, ale také utvá ří specifické mikroklimatické podmínky (VAN BOHEMEN 2005). Je tedy více než pravd ěpodobné, že již došlo a dojde k vytvo ření nových, p říhodných životních prostor pro tyto organismy.

2010 17 Bc. Gabriela Tome čkova: Studium vlivu dálni čních koridor ů na druhové složení a po četnost rovnok řídlých ( Orthoptera )

5 Vymezení a charakteristika p řírodní pom ěrů zkoumaného území

Každé území je specifické svými p řírodními pom ěry. Ty jednak charakterizují dané území z různých hledisek (geologické, geomorfologické, pedologické, hydrologické, klimatické atd.), ale taktéž podávají klí čové informace o vývoji území. Jsou beze sporu nejen výchozím požadavkem pro realizaci výzkumu, ale taktéž vodítkem p ři jeho samotném provád ění.

5.1 Vymezení zájmového území

Trasa sledovaného dálni čního úseku 4707 (343-346 km) za číná cca 4 km východn ě od m ěsta Bílovce na katastrálním území (dále k. ú.) Bravantice (SZÉNASI 2002a) a kon čí cca 1 km západn ě od m ěsta Klimkovice na k. ú. obce Olbramice (SZÉNASI 2002b), viz. obr. č.3.

Obr. č. 3 Katastrální mapa s vymezením zájmového území, 1:100 000 (CENIA [online] 2009)

2010 18 Bc. Gabriela Tome čkova: Studium vlivu dálni čních koridor ů na druhové složení a po četnost rovnok řídlých ( Orthoptera )

Stru čná charakteristika dálni čního úseku 4707

Dálni ční úsek 4707, viz. obr. č.4, část stávající dálnice D1, spojuje st řed a sever Moravy a propojuje dálnici D1 sm ěrem od Prahy k Brnu až do Polska k dálnici A1 (ŠIKULA 2009). Je stavbou vnitrostátního a mezinárodního významu. V rámci republiky dopl ňuje chyb ějící dálni ční p řipojení Ostravy a okolí na dálni ční sí ť České republiky. Mezinárodního významu nabývá jako sou část VI. B multimodálního koridoru Transevropské sít ě TEN (Trans Europe Net) vedeného ve sm ěru Katovice–Bohumín–Ostrava–Brno–Víde ň ( ŘSD [online] 2010-3-4).

Obr. č. 4 Nájezd na dálni ční úsek 4707 (TOME ČKOVÁ 9. 8. 2009)

Výstavba dálni čního úseku 4707 Bílovec-Ostrava, Rudná zapo čala dne 25. 3. 2005 v rámci výstavby dálnice D47. K jejímu zprovozn ění došlo dne 6. 5. 2008 již jako sou část a 341,496–353,173 km (provozní zna čení) dálnice D1 (CESKEDALNICE.CZ [online] 2009).

2010 19 Bc. Gabriela Tome čkova: Studium vlivu dálni čních koridor ů na druhové složení a po četnost rovnok řídlých ( Orthoptera )

Dálni ční úsek za číná východn ě od obce Bravantice, v bezprost řední blízkosti silnice Bravantice-Studénka, a plynule navazuje na stavbu 4706 Hladké Životice-Bílovec. Samotná trasa dálni čního úseku 4707 sm ěř uje pravoto čivým obloukem mezi obce Bravantice a Josefovice. Ty míjí severn ě. Následn ě vede ke Klimkovicím, ty obchází po jejich severozápadním a severním okraji, a pokračuje sm ěrem na Václavovice až do Polanky nad Odrou a její části Janová. Mezi Oderský dolem a Svinovem na n ěho navazuje stavba 4708 Ostrava, Rudná-Hrušov ( ŘSD [online] 2010-3-4).

5.2 Geomorfologické pom ěry

Zájmové území se nachází na styku dvou geomorfologických celk ů, a to Nízký Jeseník, podcelek Vítkovská pahorkatina, a Moravská brána, podcelek Oderská brána (TOVARYŠ 2002b) mezi obcemi Bravantice a Olbramice (SORM [online] 2009).

Dle geomorfologického člen ění ČR náleží zájmové území Alpsko–himálajského systému, subsystému Karpaty, provincii Karpaty západní, subprovincii Vn ěkarpatské sníženiny (VIII), oblasti Západní Vn ěkarpatské sníženiny (VIIIA), celku Moravská brána (VIIIA4), podcelku Oderská brána (VIIIA-4B), okrsku Klimkovická pahorkatina (VIIIA- 4B-b) (DEMEK et al. 1987).

Dnešní podoba, tvar reliéfu, zájmového území je výsledem složitého geomorfologického vývoje. Původní reliéf, který má z geomorfologického hlediska s tím dnešním pramálo spole čného, lze popsat jako rovinu rozkládající se hluboko pod úrovní dnešního terénu, pozd ěji zaplavenou mo řem bohatým na nerostné látky. Tyto nerostné látky se vlivem mo řského vln ění a proud ění usazovaly a vytvo řily charakteristické vodorovné vrstvy (KONVALINKA 1936).

Další významnou etapou, z hlediska modelace terénu, je období prvohor. Výše zmín ěné již ztvrdlé vrstvy, složené z vápenc ů, k řemenc ů, slepenc ů a hlinitých b řidlic, výrazn ě vzrostly a zap říčinily ústup mo řské vody. Od té doby již zájmové území nebylo mo řským dnem, ale mo řským pob řežím. Na sklonku tohoto období, prvohor, došlo k výraznému chladnutí zemské k ůry, které m ělo za následek markantní pohyby, p řevraty půdy a následné svraš ťování zemské k ůry. Toto svraš ťování zp ůsobilo vrásn ění zdejšího zemského povrchu a vytvo ření prvotní pahorkatiny (KONVALINKA 1936).

2010 20 Bc. Gabriela Tome čkova: Studium vlivu dálni čních koridor ů na druhové složení a po četnost rovnok řídlých ( Orthoptera )

Na modelaci zájmového území se významn ě podílel i ledovec, který zde pronikl v čtvrtohorách ze Švédska. Svým posunováním nejen obrousil ostré nerovnosti povrchu, ale také p řismýkal kameny (ZAPLETAL 1957). Po úplném ústupu tohoto ledovce, došlo k ustálení klimatických podmínek a zapo čal vývoj odpovídající dnešnímu. Skály a vrchní vrstvy k ůry za čaly zv ětrávat p ůsobením činitel ů jako jsou voda, slunce, mráz, vítr a rostliny a došlo k vytvo ření dnešního pahorkatinného rázu (KONVALINKA 1936).

Nadmo řská výška v oblasti zájmových transekt ů se pohybuje 220-260 m. n. m. (ČÚZK 2005). Terén se uklání k východojihovýchodu, VJV (TOVARYŠ 2002a).

5.3 Geologické pom ěry

Zájmové území leží v Moravské brán ě na okraji Českého masívu na styku Moravsko-slezské oblasti s karpatskou p ředhlubní (ŠIKULA 2009).

Podloží Moravské brány je složeno jednak z metamorfit ů starohor, dále také z devonských a karbonských sediment ů. Toto mocné patro je p řekryto mo řskými sedimenty miocénu. Lze obecn ě konstatovat, že podloží Moravské brány je tvo řeno vápnitými jíly, prachovými jíly, jílovci, vápnitými písky až pískovci (DEMEK et al. 1987).

Výše zmín ěné území Moravské brány bylo ve čtvrtohorách, odd ělení pleistocénu, dvakrát zaledn ěno. Hovo říme o tzv. halštrovském a sálském zaledn ění. Práv ě z tohoto období pocházejí rozsáhle uloženiny horninového materiálu a sprašové pokryvy v širším zájmovém území (KRU ŤA 1957).

Zájmové území, rozkládající se z velké části na k. ú. obce Bravantice a minimáln ě na k. ú obce Olbramice, leží na sedimentech pleistocénního zaledn ění překryté eolickými sedimenty-hlíny, spraše, št ěrky, písky (CENIA [online] 2009).

2010 21 Bc. Gabriela Tome čkova: Studium vlivu dálni čních koridor ů na druhové složení a po četnost rovnok řídlých ( Orthoptera )

5.4 Pedologické a mineralogické pom ěry

Půdy, charakterizující pedologické pom ěry daného území, jsou složitým útvarem na jehož vzniku se podílí jednak reliéf a geologická stavba, jednak také podnebí a samotná živá p říroda (LOŽEK In: NEUHÄUSLOVÁ et al. 2001).

Krajinu zájmového území lze charakterizovat jako intenzivn ě zem ědělsky využívanou (Tovaryš 2002b), zejména pak pro p ěstovaní máku, ovse, žita či kuku řice.

Dle taxonomického klasifika čního systému p ůd, jehož základní taxonomickou jednotkou je p ůdní typ (Tomášek 2007), se na studovaném území nacházejí 3 p ůdní typy, a to pseudoglej, kambizem a fluvizem. Na katastrálním území (k.ú) obce Bravantice jde v celé délce trasy o půdní subtyp pseudogej luvický. Hned za hranicemi k. ú. Bravantice, tedy na k.ú obce Olbramice, o půdní subtyp fluvizem glejovou, v oblasti tunelu pak o kambizem modální, typickou (CENIA [online] 2009).

Na základ ě v minulosti provedených výzkum ů se na k. ú. obce Bravantice vyskytují limonit, ortoklas, pazourek, pelosiderit či záhn ěda. V Olbramicích jsou ložiska mén ě hojná. Můžeme zde nalézt kalcit, k řemen, limonit (KRU ŤA 1973) či pazourky v oblasti klimkovického tunelu.

5.5 Hydrologické pom ěry

Hydrologické pom ěry studovaného území jsou dány p ředevším terénem. Ten se na území celého Bílovecka uklání od západu k východu a k jihovýchodu, a tedy ur čuje sm ěr toku v ětšiny vodních tok ů. Dalšími ur čujícími parametry t ěchto pom ěrů jsou celková geologická stavba či srážky (KRAMOLIŠ et al. 1997).

Zájmové území náleží úmo ří Baltského mo ře (ZAPLETAL 1957), povodí Odry, díl čímu povodí Odra po Opavu ( č. h. p. 2-01-01). Samotnou obcí Bravantice protéká vodní tok Sezina ( č. h. p. 2-01-01-118). Jde o tok t řetího řádu pramenící západn ě od obce Pustá Polom (460 m.n.m.) a ústící do Bílovky ( č. h. p. 2-01-01-115) ve výšce 235 m. n. m. V bezprost řední blízkosti studovaného území protéká řeka Polan čice ( č. h. p. 2-01-01-115) (VL ČEK et al. 1984). Bližší charakteristika jednotlivých tok ů je uvedena v tabulce č.1.

2010 22 Bc. Gabriela Tome čkova: Studium vlivu dálni čních koridor ů na druhové složení a po četnost rovnok řídlých ( Orthoptera )

Zájmové území spadá do pásma hygienické ochrany II. stupn ě lé čivých vod lázní Darkov (TOVARYŠ 2002b).

Tabulka č. 1 Charakteristika vodních tok ů–Sezina, Polan čice (TOVARYŠ 2002a)

vodote č F (km 2) Hsa [mm] Odtok [mm] Qprum [m 3/s] Sezina 53,3 725 167 0,3 Polan čice 8,5 726 145 0,065 legenda: F plocha povodí k profilu k řížení s dálnicí [km 2]

HSa pr ůměrný ro ční srážkový úhrn [mm]

Odtok pr ůměrný ro ční odtok [mm] 3 Qprum pr ůměrný ro ční pr ůtok [m /s]

5.6 Klimatické pom ěry

Klimatické pom ěry zájmového území jsou ovlivn ěny jednak pom ěrn ě malou nadmo řskou výškou území, jednak pozicí svah ů (KRAMOLIŠ et al. 1997). Studované území se vyzna čuje podnebím kontinentálního typu.

Dle Quitta náleží území do klimatické oblasti MT 10, tedy oblasti mírn ě teplé (QUITT 1975). Oblast MT 10 je charakterizovaná dlouhým teplým a mírn ě suchým létem, krátkým p řechodným obdobím s mírn ě teplým jarem, mírn ě teplým podzimem a krátkou mírn ě teplou a velmi suchou zimou s krátkým trváním sn ěhové pokrývky (QUITT 1971).

Průměrná ro ční teplota vzduchu (období 1961-1990) na tomto dálni čním úseku je 8,6 °C. Nejteplejším m ěsícem je červenec (18,7 °C), naopak nejchladnějším m ěsícem je leden (-2 °C). Dálni ční úsek 4707 pat ří mezi pr ůměrn ě až více zavlažená území České republiky s nadpr ůměrným výskytem bou řek. Nej čast ěji k nim dochází mezi kv ětnem a srpnem. Za rok zde spadne v pr ůměru 769 mm srážek. Nejvyšší jejich úhrn je zaznamenán v měsíci červenci. Roční pr ůměr relativní vlhkosti vzduch se pohybuje kolem 75 %. Převládají zde v ětry vanoucí ze západojihozápadu (31,9 %), dále pak větry ze severoseverovýchodu (20,6 %) (TOVARYŠ 2002b).

2010 23 Bc. Gabriela Tome čkova: Studium vlivu dálni čních koridor ů na druhové složení a po četnost rovnok řídlých ( Orthoptera )

5.7 Vegeta ční pom ěry

Na základ ě biogeografického člen ění České republiky spadá studované území do provincie st ředoevropských listnatých les ů, Polonské podprovincie, bioregionu Ostravského (2.3). P řevažuje zde potenciální lesní vegetace se zcela dominujícím suprakolinním (kopcovinným) a submontáním (podhorský) vegeta čním stupn ěm (CULEK et al. 1996).

Fytogeograficky přísluší zájmové území oblasti Mezofytika. Na území zasahují dva fytogeografické obvody, a to Karpatské a Českomoravské Mezofytikum (CULEK et al. 1996). Zájmové území je sou částí 3 fytogeografických okres ů, a to Ostravská pánev (83), Moravská brána (76), část Moravská brána vlastní 76a, a Slezské pahorkatiny (74), část Opavská pahorkatina (74b) (CENIA [online] 2009).

Dle mapy potenciální p řirozené vegetace České republiky se v okolí Bravantic až po Klimkovice nacházejí asociace lipových dubohab řin ( Tilio-Carpinetum ) (NEUHÄUSLOVÁ, MORAVEC et al. 1997) charakteristické pro kolinní výškový stupe ň, roviny a mírné svahy s mineráln ě st ředn ě silnými substráty. Tato mapovací jednotka zahrnuje t řípatrové či řid čeji čty řpatrové lipové dubohab řiny ( Tilio-Carpinetum ) (NEUHÄUSLOVÁ et al. 1997) s přím ěsí smrku ztepilého ( Picea abies ), topolu osiky ( Populus tremula ) či je řábu obecného (Sorbus aucuparia ) v stromovém, často i ke řovém patru. V bylinné patru p řevažují tyto druhy: ost řice t řeslicovitá ( Carex brizoides L.), pitulník žlutý ( Galeobdolon luteum HUDS.), š ťavel kyselý ( Oxalis acetosella L.), ma řinka vonná ( Galium odoratum L.), pta činec velkokv ětý ( Stellaria holostea L.), lipnice hajní ( Poa nemoralis L.), kopytník evropský ( Asarum europaeum L.). Pokryvnost mechového patra nep řesahuje 10 % (NEUHÄUSLOVÁ et al. 2001).

Na zájmovém území zaznamenány běžné druhy rostlin a d řevin, jejich seznam je uveden v přílohách, viz. příloha č. 9, 10.

2010 24 Bc. Gabriela Tome čkova: Studium vlivu dálni čních koridor ů na druhové složení a po četnost rovnok řídlých ( Orthoptera )

5.8 Faunistické pom ěry

V širším pojetí náleží studované území okresu Nový Ji čín. Složení zví řeny okresu Nový Ji čín je ovlivn ěno polohou a je výsledkem jednak p řirozeného vývoje, jednak dopad ů činností člov ěka. M ůžeme se zde setkat jak s druhy p ůvodními, tak druhy zavle čenými člov ěkem (KRAMOLIŠ et al. 1997).

Zájmové území je sou částí palearktické zoogeografické oblasti, ke které náleží fauna celé České republiky. Dále toto území spadá do oblasti eurosibi řské, provincii listnatých les ů. Území leží na hranici mezi karpatským a českým úsekem (BUCHAR 1983).

Na studovaném území se vyskytují b ěžné druhy živo čich ů, nikterak ohrožené. Jejich přehled je uveden v příloze č. 11.

2010 25 Bc. Gabriela Tome čkova: Studium vlivu dálni čních koridor ů na druhové složení a po četnost rovnok řídlých ( Orthoptera )

6 Metodika a materiál

Pro ú čely studia druhové skladby a po četnosti rovnok řídlého hmyzu bylo za modelové území zvolen dálni ční úsek 4707. Tento úsek dálnice, na kterém bylo reprezentativn ě vytý čeno 28 transekt ů, p ředstavuje území, u n ěhož je možné pozorovat zm ěny a vývoj již od dob výstavby.

Výzkum diplomové práce, realizovaný na základ ě níže uvedené metodiky zahrnující 168 sb ěrů, byl proveden v letech 2008-2009, a to v měsících červenec, srpen a zá ří, přičemž první zmín ěný měsíc je optimální pro sb ěr nedosp ělého hmyzu, naopak zá ří pro sb ěr již dosp ělého hmyzu.

6.1 Vymezení transekt ů

Výzkum byl uskute čněn na trase dlouhé 6 km a ploše 10 500 m 2 na 28 vytý čených transektech rozprostírajících se podél obou stran dálni čního t ělesa. Pro ú čel studia vlivu dálni čního koridoru na rovnok řídlý hmyz byla vybrána území dvojího typu. Plochy byly vybrány takovým zp ůsobem, aby byl z řejmý vliv dálni čního úseku 4707 na dva rozdílné typy transekt ů. V prvním p řípad ě šlo o transkety rozkládající se v bezprost řední blízkosti dálni čního t ělesa. V druhém p řípad ě se jednalo o oblasti rovnob ěžn ě táhnoucí se s plochami prvního typu, avšak ve v ětší vzdálenosti od dálni čního t ělesa.

Specifikace sledovaných transekt ů

Studované transekty byly vymezeny na 343-346 km dálni čního úseku 4707 (D1). Jak již bylo výše zmín ěno šlo o transekty dvojího typu. Transekty rozkládající se v blízkosti dálni čního t ělesa byly ozna čeny 1a-14a. Transekty rovnob ěžn ě táhnoucí se s plochami prvního typu, 1b-14b. V rámci obou typ ů transekt ů (ab) byl výzkum realizován na t řech odlišných plochách, a to dálni čních násp ů, zá řez ů a plochách zem ědělského p ůdního fondu (ZPF), viz. obr. č.5. Fotografický p řehled charakteristických transekt ů je sou částí příloh, viz. příloha č.2.

2010 26 Bc. Gabriela Tome čkova: Studium vlivu dálni čních koridor ů na druhové složení a po četnost rovnok řídlých ( Orthoptera )

D

Z Z D

ZPF

Obr. č. 5 Plochy výzkumu

legenda: D-dálni ční t ěleso Z-zá řez ZPF -zem ědělský p ůdní fond

Ozna čení a číslování jednotlivých transekt ů odpovídá po řadí uskute čnění této studie, tedy transekty 1-7ab náleží plochám ve sm ěru automobilové dopravy Bravantice-Ostrava, transkety 8-14ab plochám ve sm ěru Ostrava-Bravantice. Transekty byly vymezeny každých 500 m. Prvním parametrem rozm ěru daných transekt ů bylo vždy 100 m. Ty byly vym ěř eny 50 m ve sm ěru a 50 m proti sm ěru dálni čního zna čení kilometr ů a p ůl kilometr ů. Dálni ční zna čení kilometr ů a p ůl kilometr ů se stalo hlavními op ěrnými body při vymezení transekt ů. Přesná poloha t ěchto bod ů, zam ěř ená pomoci GPS, viz příloha č.3 (8), byla pomoci software ArcView Gis přenesena do mapy, viz příloha č.1. Sou řadnice, vypovídající o poloze, byly zaznamenány do tabulky, viz příloha č.6. Druhý parametr rozm ěru byl prom ěnný, avšak vždy závislý na konkrétní délce dálni čního náspu či zá řezu. Plochy, táhnoucí se a vymezené podél ploch prvního typu, byly zvoleny reprezentativn ě a přímo úm ěrn ě s plochami prvního typu, viz příloha č.6.

2010 27 Bc. Gabriela Tome čkova: Studium vlivu dálni čních koridor ů na druhové složení a po četnost rovnok řídlých ( Orthoptera )

6.2 Studium rovnok řídlého hmyzu

K studiu rovnok řídlého hmyzu bylo přistupováno následujícím zp ůsobem. Po p řípravné etap ě, zahrnující nejen teoretickou p řípravu, ale také studium charakteru prost ředí modelového území, byl proveden sb ěr. V bezprost řední časové návaznosti byli jedinci determinováni, v případ ě pochybností o druhu, muselo dojít k jeho usmrcení a následné preparaci.

Sb ěr

Odchyt jedinc ů byl proveden standardním zp ůsobem, a to smýkáním na bylinách, ke řích a stromech. Výzkum nebyl zam ěř en na druhy rovnok řídlých vyskytujících se v podzemí. Pro smýkaní byla použita teleskopická duralová hole s dederonovým sb ěrným pytlem, viz p říloha č.3 (2). Tato pom ůcka, v četn ě ostatní entomologických pom ůcek a přístroj ů byla pro p řehlednost za řazena do příloh, viz. příloha č.3. Smýkaní bylo provád ěno po dobu 10 minut na každém z transekt ů.

Determinace a zjiš ťování po četnosti

Při determinaci a následném zjišťování po četnosti rovnok řídlého hmyzu byl zvolen ohleduplný p řístup k jednotlivým zástupc ům. Po bezprost ředním odchytu byli jedinci rovnok řídlých na základ ě vlastních poznatk ů, Klí če zví řeny ČSR III (DOBŠÍK In: KRATOCHVÍL et al. 1959), klí če Blattaria , Mantodea , Orthopter a a Dermaptera České a Slovenské republiky (KO ČÁREK et al. 2005) a Klí če k ur čování bezobratlých (BUCHAR et al. 1995) determinováni. Následn ě byly zaznamenány jejich po čty a byli zp ět vypušt ění do p řírody.

2010 28 Bc. Gabriela Tome čkova: Studium vlivu dálni čních koridor ů na druhové složení a po četnost rovnok řídlých ( Orthoptera )

Preparace

Jedinci, u nichž byla sporná determinace, byli usmrceni, a to v smrtících pilinami vypln ěných láhvích, viz. příloha č.3 (5). K usmrcení byla použita chemická látka chloroform (HRBÁ ČEK In: NOVÁK et al. 1969).

V následné fázi byli jednotliví zástupci preparováni. Odchycený materiál byl upraven na sucho. Usmrcení jedinci byli propíchnuti entomologickým špendlíkem, viz. p říloha č.3 (6), do zadní části, nepatrn ě vpravo od st ředové rýhy nebo kýlu. Dále byly upraveny kon četiny. Ty byly nataženy podél t ěla, aby bylo zabrán ěno jejich ulomení (kon četiny jsou d ůležitým ur čujícím znakem). U saran čí byl roztažen pravý pár křídel a zafixován (KO ČÁREK et al. 2005).

Ve finální podob ě by preparovaný materiál opat řen, lístkem podávající informace o názvu lokality, datu sb ěru, jménu nálezce atd. (NOVÁK, DLABOLA In: NOVÁK et al. 1969), a uložen do entomologické krabice, viz. příloha č.3 (3).

Z usmrcených a preparovaných druh ů vznikla srovnávací sbírka umož ňující další studium tohoto řádu a snížení mnohdy nezbytného usmrcování některých špatn ě determinovatelných druh ů.

Fotodokumentace

V záv ěre čné fázi byly přístrojem Panasonic Lumix DMC-FZ 28 po řízeny fotografie jednotlivých zástupc ů řádu rovnok řídlí, viz. příloha č. 5.

2010 29 Bc. Gabriela Tome čkova: Studium vlivu dálni čních koridor ů na druhové složení a po četnost rovnok řídlých ( Orthoptera )

6.3 Zpracování a vyhodnocení dat

U zjišt ěných zástupc ů rovnok řídlého hmyzu byly posuzovány níže uvedené parametry. Pro zpracování dat, viz. příloha č.8 Po četnosti jednotlivých zástupc ů rovnok řídlého hmyzu (2008-2009), byl využit software Microsoft Excel, CANOCO a R 2.6.2.

Parametry:

1. Dominance druhu

Po čet jedinc ů ur čitého druhu ku celkovému po čtu jedinců zoocenózy *100 [%]. Výpo čet dominance a její klasifikace je uvedena v tabulce č. 2.

Tabulka č. 2 Vypo čet dominance druhu a její klasifikace (LOSOS et al. 1985)

výpo čet dominance n-po čet jedinc ů ur čitého druhu s-celkový po čet jedinců zoocenózy n D= 100 [%] s

stupe ň zastoupení druhu [%] třída dominance

A >10 eudominantní druh B 5-10 dominantní druh C 2-5 subdominantní druh D 1-2 recedentní druh E <1 subrecedentní druh

2010 30 Bc. Gabriela Tome čkova: Studium vlivu dálni čních koridor ů na druhové složení a po četnost rovnok řídlých ( Orthoptera )

2. Frekvence druhu

Udává, jak často se jednotlivé druhy vyskytují v sérii vzork ů odebraných z jedné zoocenózy. Výpo čet frekvence druhu a její klasifikace je uvedena v tabulce č.3.

Tabulka č. 3 Výpo čet frekvence druhu a její klasifikace (LOSOS et al. 1985)

č ů ě výpo čet frekvence ni-po et vzork , v n mž se druh i vyskytuje s-celkový po čet odebraných vzork ů n F= i 100 [%] s

třída frekvence zastoupení druhu [%]

I 0-10 II 11-25 III 26-45 IV 46-70 V 71-100

Zpracování a vyhodnocení dat software:

1. MICROSOFT EXCEL

Zjišt ěná data o po četnosti jednotlivých druh ů rovnok řídlého hmyzu byla ucelen ě zpracována do tabulek. Byla vypo čtena dominance a frekvence druhu.

Zpracovaná data, o po četnosti jednotlivých druh ů rovnok řídlých na zvolených typech transekt ů, byla následn ě použita pro vyhodnocení v programech CANOCO a R 2.6.2.

1. CANOCO

V první fázi, byla provedena detrendovaná koresponden ční analýza (DCA) pomocí níž byla zjišt ěna délka gradientu. V případ ě gradientu menšího než 3 byla zvolena nep římá lineární analýza PCA, v případ ě gradientu v ětšího než 3 nep římá unimodální analýza CA (TER BRAAK, ŠMILAUER 2002).

2010 31 Bc. Gabriela Tome čkova: Studium vlivu dálni čních koridor ů na druhové složení a po četnost rovnok řídlých ( Orthoptera )

2. R 2.6.2

Pro statistické vyhodnocení byl použit software R 2.6.2. Byl vypočten jednak korela ční koeficient (zájmových transekt ů v sledovaných letech, jednotlivých typ ů transekt ů v letech), jednak také proveden Spearmen ův test čili zhodnocení statistické významnosti korelace.

2010 32 Bc. Gabriela Tome čkova: Studium vlivu dálni čních koridor ů na druhové složení a po četnost rovnok řídlých ( Orthoptera )

7 Výsledky

V rámci výzkumu uskute čněného v letech 2007-2009 bylo na 28 vymezených transektech uskute čněno 168 sb ěrů. Celkov ě bylo zjišt ěno 1943 jedinc ů a determinováno 12 druh ů z řádu rovnok řídlí ( Orthoptera ).

7.1 Druhové složení rovnok řídlého hmyzu modelového území

Na zájmových transektech dálni čního úseku 4707 bylo zjišt ěno 12 zástupc ů z řádu rovnok řídlí ( Orthoptera ), p ři čemž v roce 2007 bylo determinováno 9 zástupc ů, v roce 2008 9 zástupc ů a v roce 2009 11 zástupc ů tohoto řádu. Z tohoto celkového po čtu 12 druh ů, 4 druhy náleží pod řádu kobylka ( Ensifera ) a 8 druh ů pod řádu saran če ( Caelifera ), viz. tabulka č.4.

Souhrnný obrázkový a pro srovnání fotografický p řehled vyskytujících se druh ů tohoto řádu je sou částí příloh, viz. příloha č.4, 5. Systematické za řazení jednotlivých druh ů rovnok řídlého hmyzu do p říslušných taxon ů bylo pro p řehlednost umíst ěno taktéž do příloh, viz. příloha č.7.

Tabulka č. 4 Celkový p řehled jednotlivých druh ů rovnok řídlého hmyzu (2007-2009)

Vyskytující se druhy 2007 2008 2009 * Meconema thalassinum (DE GEER 1973) - - + Gomphocerippus rufus (ZUBOWSKY 1898) - - + Chorthippus biguttulus (LINNAEUS 1758) + + + Chorthippus brunneus (THUNBERG 1815) - - + Chorthippus dorsatus (ZETTERSTEDT 1821) + + + Chorthippus paralellus (ZETTERSTEDT 1821) + + + Chrysochraon dispar (FERMAT 1834) + + + Oedipoda caerulescens (LINNAEUS 1758) + + - Phaneroptera falcata (PODA 1761) + + + Pholidoptera griseoaptera (DE GEER 1773) + + + Stenobothrus lineatus (PANZER 1796) + + + Tettigonia viridissima ( LINNAEUS 1758 ) + + +

* data z roku 2007 (TOME ČKOVÁ 2008)

legenda: + prezence - absence

2010 33 Bc. Gabriela Tome čkova: Studium vlivu dálni čních koridor ů na druhové složení a po četnost rovnok řídlých ( Orthoptera )

7.2 Po četnost rovnok řídlého hmyzu modelového území

Celková po četnost druh ů

Na zájmovém dálni čním úseku bylo v období 2008-2009 celkov ě odchyceno 1943 zástupc ů z řádu rovnok řídlí. Jednotlivé po četnosti b ěhem sledovaných m ěsíc ů a let jsou uvedeny v příloze č.8. Nejv ětší po četnost, vztaženo k celkové ploše území a k období 2008-2009, byla zaznamenána u druhu Pholidoptera griseoaptera . Mírn ě nižší pak u druh ů Chorthippus biguttulus a Chrysochraon dispar . Naopak nejnižší po četnost, vztažená op ět k stejné ploše a časovému období, byla zjišt ěna u druh ů Meconema thalassinum a Oedipoda caerulescens , viz. tabulka č.5.

Tabulka č. 5 Přehled celkových po četností jednotlivých druh ů rovnok řídlého hmyzu (vztaženo k celé ploše studovaného území a období 2007-2009) druhové v ědecké jméno 2007 * 2008 2009 ∑ Gomphocerippus rufus - 0 17 17 Chorthippus biguttulus + 163 144 307 Chorthippus brunneus - 0 84 84 Chorthippus dorsatus + 92 86 178 Chorthippus paralellus + 96 81 177 Chrysochraon dispar + 149 151 300 Meconema thalassinum - 0 5 5 Oedipoda caerulescens + 13 0 13 Phaneroptera falcata + 80 104 184 Pholidoptera griseoaptera + 268 132 400 Stenobothrus lineatus + 32 56 88 Tettigonia viridissima + 100 90 190

celkem druh ů 1943

* data z roku 2007 (TOME ČKOVÁ 2008)

* rok 2007 vykazuje pouze prezenci či absenci druhu z důvodu zjiš ťování pouze druhového složení rovnok řídlých na zájmovém území

2010 34 Bc. Gabriela Tome čkova: Studium vlivu dálni čních koridor ů na druhové složení a po četnost rovnok řídlých ( Orthoptera )

Po četnost na jednotlivých typech transekt ů

Co se tý če jednotlivých typ ů transekt ů (typ a-transekty dálni čních násp ů a zá řez ů, typ b-transekty rovnob ěžn ě táhnoucí se s transekty typu a, avšak ve v ětší vzdálenosti od dálni čního t ělesa), nejpo četn ějšími druhy transekt ů typu a, b ěhem výše zmín ěných let, jsou druhy Chorthippus biguttulus a Chrysochraon dispar . Nejmén ě po četnými pak Meconema thalassinum a Gomphocerippus rufus . Majoritním druhem transekt ů typu b je druh Pholidoptera griseoapter a. Nejmén ě po četným je pak kobylka Meconema thalassinum . Nikdy se na tomto typu transektu nevyskytoval druh Oedipoda caerulescens , viz. tabulka č.6.

Tabulka č. 6 Díl čí po četnosti jednotlivých druh ů rovnok řídlého hmyzu (vztaženo ke dvou typ ům transekt ů a období 2008-2009)

druh 2008 2009 2008-2009 2008-2009 a b a b ∑ a ∑ b Gomphocerippus rufus 0 0 2 15 2 15 Chorthippus biguttulus 118 45 132 12 250 57 Chorthippus brunneus 0 0 62 22 62 22 Chorthippus dorsatus 81 11 76 10 157 21 Chorthippus paralellus 66 30 50 31 116 61 Chrysochraon dispar 74 75 89 62 163 137 Meconema thalassinum 0 0 1 4 1 4 Oedipoda caerulescens 13 0 0 0 13 0 Phaneroptera falcata 33 47 72 32 105 79 Pholidoptera griseoaptera 34 234 29 103 63 337 Stenobothrus lineatus 13 19 36 20 49 39 Tettigonia viridissima 16 84 60 30 76 114 legenda: a-po četnosti jednotlivých druh ů rovnok řídlého hmyzu na transektech dálni čních násp ů a zá řez ů

b-po četnosti jednotlivých druh ů rovnok řídlého hmyzu na transektech táhnoucí se rovnob ěžn ě s plochami typu a

2010 35 Bc. Gabriela Tome čkova: Studium vlivu dálni čních koridor ů na druhové složení a po četnost rovnok řídlých ( Orthoptera )

7.3 Charakteristika spole čenstva rovnok řídlého hmyzu modelového území

Dominance

Dominance druhu v letech 2008-2009

Na sledovaném dálni čním úseku jsou zastoupeny druhy rovnok řídlých spadající do všech t řídy dominance, s výjimkou t řídy D (recedentní druh). Mezi eudominantní druhy (A), druhy se zastoupením >10 % v zoocenóze, vztaženo k celkové ploše území a období 2008-2009, pat ří Pholidoptera griseoaptera (20,6 %), Chorthippus biguttulus (15,8 %) a Chrysochraon dispar (15,4 %). Naopak druhy Gomphocerippus rufus (0,9 %), Oedipoda caerulescens (0,7 %) a Meconema thalassinum (0,3 % ) jsou druhy subrecedentními (E), druhy se zastoupením <1 % v zoocenóze (klasifikace t říd dominance, viz. kapitola 6.2 Výzkum rovnok řídlého hmyzu a jeho vyhodnocení, tabulka č.2). Za řazení ostatních druh ů rovnok řídlého hmyzu do p říslušných t říd dominance je uvedeno v tabulce č.7, grafické znázorn ění % zastoupení jednotlivých druh ů v grafu č. 1.

Graf č. 1 Dominance jednotlivých druh ů rovnok řídlého hmyzu (2008-2009)

Dominance jednotlivých druh ů rov. hmyzu ( Orthoptera ) v letech 2008-2009 [%]

Gomphocerippus rufus Chorthippus biguttulus 9,8 0,9 15,8 4,5 Chorthippus brunneus 20,6 4,3 Chorthippus dorsatus Chorthippus paralellus Chrysochraon dispar Meconema thalassinum 9,2 Oedipoda caerulescens 9,1 Phaneroptera falcata 9,5 Pholidoptera griseoaptera 0,7 0,3 15,4 Stenobothrus lineatus Tettigonia viridissima

2010 36 Bc. Gabriela Tome čkova: Studium vlivu dálni čních koridor ů na druhové složení a po četnost rovnok řídlých ( Orthoptera )

Tabulka č. 7 Za řazení jednotlivých druh ů rovnok řídlého hmyzu do t říd dominance (vztaženo k celé ploše studovaného území a období 2008-2009)

Druh stupe ň třída dominance Gomphocerippus rufus E subrecedentní druh Chorthippus biguttulus A eudominantní druh Chorthippus brunneus C subdominantní druh Chorthippus dorsatus B dominantní druh Chorthippus paralellus B dominantní druh Chrysochraon dispar A eudominantní druh Meconema thalassinum E subrecedentní druh Oedipoda caerulescens E subrecedentní druh Phaneroptera falcata B dominantní druh Pholidoptera griseoaptera A eudominantní druh Stenobothrus lineatus C subdominantní druh Tettigonia viridissima B dominantní druh

Dominance druhu na jednotlivých typech transekt ů v letech 2008-2009

Op ět co se tý če jednotlivých typ ů transekt ů, na transektech typu a se vyskytují 4 eudominantní druhy. Nejv ětší % zastoupení vykazuje druh Chorthippus biguttulus (23,7 %), nižší pak Chorthippus dorsatus (14,9 %), Chorthippus paralellus (11 %) a Chrysochraon dispar (15,4 %). Subrecedentními druhy jsou Gomphocerippus rufus (0,2 %) a Meconema thalassinum (0,1 %). Na transektech typu b byly zaznamenány 3 eudominantními druhy, a to Pholidoptera griseoaptera (38 %), Chrysochraon dispar (15,5%) a Tettigonia viridissima (12,9 %). Subrecedentním druhem je zástupce Meconema thalassinum (0,5 %). Druh Oedipoda caerulescens se na tomto typu transektu nikdy nevyskytoval, viz. tabulka č.8

2010 37 Bc. Gabriela Tome čkova: Studium vlivu dálni čních koridor ů na druhové složení a po četnost rovnok řídlých ( Orthoptera )

Tabulka č. 8 Dominance jednotlivých druh ů rovnok řídlého hmyzu na transektech typu a, b (2008-2009)

druh Da[%] třída Db %] třída Gomphocerippus rufus 0,2 E 1,7 D Chorthippus biguttulus 23,7 A 6,4 B Chorthippus brunneus 5,9 B 2,5 C Chorthippus dorsatus 14,9 A 2,4 C Chorthippus paralellus 11,0 A 6,9 B Chrysochraon dispar 15,4 A 15,5 A Meconema thalassinum 0,1 E 0,5 E Oedipoda caerulescens 1,2 D 0,0 - Phaneroptera falcata 9,9 B 8,9 B Pholidoptera griseoaptera 6,0 B 38,0 A Stenobothrus lineatus 4,6 C 4,4 C Tettigonia viridissima 7,2 B 12,9 A legenda: Da-dominance jednotlivých druh ů rovnok řídlého hmyzu na transektech dálni čních násp ů a zá řez ů v letech 2008-2009 [%],

Db-dominance jednotlivých druh ů rovnok řídlého hmyzu na transektech táhnoucí se rovnob ěžn ě s transekty typu a v letech 2008-2009 [%]

Frekvence

Frekvence druhu v letech 2008-2009

Na sledovaném dálni čním úseku 4707 se nacházejí zástupci rovnok řídlých za řazení do 4 frekven čních tříd (I-IV). Přehled t říd frekvence, viz. kapitola 6.2 Výzkum rovnok řídlého hmyzu a jeho vyhodnocení, viz. tabulka č.3. Nejv ětší frekvenci, tedy četnost výskytu, na celém zájmovém území v letech 2008-2009, mají druhy Chrysochraon dispar (57,1 %) a Chorthippus biguttulus (51,2 %), naopak nejnižší druhy Meconema thalassinum (1,8 %) a Oedipoda caerulescens (1,8 %), viz. graf č.2.

Za řazení jednotlivých druh ů Orthoptera do p říslušných t říd frekvence je uvedeno v tabulce č.9.

2010 38 Bc. Gabriela Tome čkova: Studium vlivu dálni čních koridor ů na druhové složení a po četnost rovnok řídlých ( Orthoptera )

Graf č. 2 Frekvence jednotlivých druh ů rovnok řídlého hmyzu (2008-2009)

Frekvence jednotlivých druh ů rovnok řídlého hmyzu ( Orthoptera ) v letech 2008-2009 [%] Gomphocerippus rufus Chorthippus biguttulus 4,8 Chorthippus brunneus 39,3 51,2 17,9 Chorthippus dorsatus 14,3 Chorthippus paralellus 44,6 Chrysochraon dispar Meconema thalassinum

33,3 Oedipoda caerulescens Phaneroptera falcata 36,9 35,1 Pholidoptera griseoaptera 1,8 1,8 57,1 Stenobothrus lineatus Tettigonia viridissima

Tabulka č. 9 Za řazení jednotlivých druh ů rovnok řídlého hmyzu do t říd frekvence (vztaženo k celé ploše studovaného území a období 2008-2009)

druh třída Gomphocerippus rufus I Chorthippus biguttulus IV Chorthippus brunneus II Chorthippus dorsatus III Chorthippus paralellus III Chrysochraon dispar I Meconema thalassinum I Oedipoda caerulescens I Phaneroptera falcata III Pholidoptera griseoaptera III Stenobothrus lineatus II Tettigonia viridissima IV

2010 39 Bc. Gabriela Tome čkova: Studium vlivu dálni čních koridor ů na druhové složení a po četnost rovnok řídlých ( Orthoptera )

Frekvence druhu na jednotlivých typech transekt ů v letech 2008-2009

Posuzujeme-li četnost druhu na jednotlivých typech transekt ů, vyskytují se zde zástupci rovnok řídlých za řazení do 5. frekven čních t říd. Na transektech typu a je nej četn ěji vyskytujícím se druhem druh Chorthippus biguttulus (81 %), nejmén ě četný pak zástupce Meconema thalassinum (1,2 %). Na transektech typu b jsou nej četn ějšími druhy Pholidoptera griseoaptera (65,5 %) a Chrysochraon dispar (50 %), nejmén ě četnými pak Meconema thalassinum . Druh Oedipoda caerulescens se na tomto typu transektu nevyskytuje, viz. tabulka č.10.

Tabulka č. 10 Frekvence jednotlivých druh ů rovnok řídlého hmyzu na transektech typu a, b (2008-2009)

druh Fa [%] třída Fb [%] třída Gomphocerippus rufus 2,4 I 7,1 I Chorthippus biguttulus 81,0 V 20,2 II Chorthippus brunneus 21,4 II 7,1 I Chorthippus dorsatus 56,0 IV 10,7 II Chorthippus paralellus 47,6 IV 21,4 II Chrysochraon dispar 64,3 IV 50,0 IV Meconema thalassinum 1,2 I 2,4 I Oedipoda caerulescens 3,6 I 0,0 - Phaneroptera falcata 40,5 IV 33,3 III Pholidoptera griseoaptera 25,0 II 65,5 IV Stenobothrus lineatus 19,0 II 16,7 II Tettigonia viridissima 38,1 III 41,7 III legenda: Fa-frekvence jednotlivých druh ů rovnok řídlého hmyzu na transektech dálni čních násp ů a zá řez ů v letech 2008-2009 [%],

Fb- frekvence jednotlivých druh ů rovnok řídlého hmyzu na transektech táhnoucí se rovnob ěžn ě s transekty typu a v letech 2008-2009 [%]

2010 40 Bc. Gabriela Tome čkova: Studium vlivu dálni čních koridor ů na druhové složení a po četnost rovnok řídlých ( Orthoptera )

7.4 Srovnání a vyhodnocení zm ěn druhové skladby rovnok řídlého hmyzu

Pro zjišt ění vztahu mezi druhovým složením (podobnosti, variability) rovnok řídlého hmyzu dálni čních násp ů a zá řez ů (transekty typu a) a transekt ů rovnob ěžn ě táhnoucí se s nimi, avšak ve v ětší vzdálenosti od dálni čního t ělesa (transekty typu b), byly srovnávány transekty typu a a b, a to v letech 2008-2009, viz. obr. č.6.

Pro stanovení konkrétních zm ěn druhové skladby rovnok řídlého hmyzu na zvolených typech transekt ů, byly nejprve srovnány komplexní plochy transekt ů (tvo řené jak plochami dálni čních násp ů a zá řez ů, tak plochami rovnob ěžn ě táhnoucími se s nimi) v letech 2008 a 2009, viz. obr. č.7. Poté byly srovnány p říslušné typy transekt ů (transekty typu a v roce 2008 s transekty typu a v roce 2009, dále také transekty typu b v roce 2008 s transekty typu b v roce v roce 2009), viz. obr č.6. Byl spo čten korela ční koeficient a signifikantní hladiny významnosti.

Hodnocení podobnosti druhového složení transekt ů

Celkov ě bylo srovnáváno 56 transekt ů. Na základ ě srovnání druhového složení rovnok řídlého hmyzu dálni čních násp ů a zá řez ů (28 transekt ů typu a) a transekt ů rovnob ěžn ě s nimi plynoucími (28 transekt ů typu b) v roce 2008 a následn ě i v roce 2009, bylo vyhodnoceno, druhové složení zájmového řádu těchto dvou typ ů transekt ů není nikterak podobné, což potvrzuje jednak obr. č.6, jednak také nízké hodnoty korela čních koeficient ů (pop řípad ě nestanovitelný korela ční koeficientu z důvodu absence druh ů rovnok řídlého hmyzu na daných transektech), viz. tabulka č.11. Byl zaznamenán jediný případ podobné druhové skladby rovnok řídlého hmyzu, a to v roce 2009 u transket ů 12a a 12b, viz obr. č.6. Tato korelace je signifikatní, viz. tabulka č.11.

2010 41 Bc. Gabriela Tome čkova: Studium vlivu dálni čních koridor ů na druhové složení a po četnost rovnok řídlých ( Orthoptera )

AX2

AX1 CA

Obr. č. 6 Porovnání jednotlivých typ ů transekt ů v letech 2008-2009 (CANOCO2010) legenda: transekty typu a a b v roce 2008

trasnekty typu a a b v roce 2009

2010 42 Bc. Gabriela Tome čkova: Studium vlivu dálni čních koridor ů na druhové složení a po četnost rovnok řídlých ( Orthoptera )

Tabulka č. 11 Korela ční koeficienty srovnávaných transekt ů a, b a jejich signifikantní hladiny významnosti (2008-2009)

srovnavané korela ční srovnavané korela ční transekty koeficient transekty koeficient

2008 2009 1a 1b -0.26526132 1a 1b 0.269648478 2a 2b 0.43966588 ** 2a 2b 0.60733122 * 3a 3b 0.09032129 3a 3b -0.27594424 4a 4b -0.044774457 4a 4b -0.20131756 5a 5b -0.183383460 5a 5b NA 6a 6b -0.20450932 6a 6b 0.296175530 7a 7b -0.10289810 7a 7b 0.296175530 8a 8b -0.31489127 8a 8b 0.346345358 9a 9b 0.385895059 9a 9b -0.144116470 10a 10b 0.54407055 10a 10b 0.27077128 11a 11b 0.642768146 * 11a 11b NA 12a 12b 0.62809597 12a 12b 0.993810545 ** 13a 13b 0.004638148 13a 13b 0.295002119 14a 14b -0.10513469 14a 14b 0.04672625

legenda: signifikantní hladiny významnosti: * < 0,05, ** < 0,01 NA -neanalyzováno

Hodnocení druhového složení komplexních transekt ů v letech 2008-2009

Celkov ě bylo porovnáváno 28 transekt ů, tedy 14 transekt ů z roku 2008 a 14 z roku 2009. Bylo zjišt ěno, 9 p říslušných dvojic transekt ů ( č. 1, 3, 4, 6, 7, 8, 9, 12, 14) vykazuje v letech 2008 a 2009 podobné druhové složení. U všech t ěchto transekt ů, s výjimkou transektu č. 12, je korelace statisticky významná. Naopak komplexní transekty č. 2, 5 , na základ ě obr. č. 6, vykazují zna čné odlišnosti v druhovém složení rovnok řídlého hmyzu. Tato negativní korelace je statisticky nevýznamná, viz. tabulka č. 12.

2010 43 Bc. Gabriela Tome čkova: Studium vlivu dálni čních koridor ů na druhové složení a po četnost rovnok řídlých ( Orthoptera )

AX2

AX1 PCA

Obr. č. 7 Porovnání transekt ů v letech 2008-2009 (CANOCO 2010) legenda: 2008 -zájmové transekty v roce 2008 (posuzovaný transekt je hodnocen komplexn ě jako sou čet transekt ů a+b) 2009 -zájmové transekty v roce 2009 (posuzovaný transekt je hodnocen komplexn ě jako sou čet transektů a+b)

2010 44 Bc. Gabriela Tome čkova: Studium vlivu dálni čních koridor ů na druhové složení a po četnost rovnok řídlých ( Orthoptera )

Tabulka č. 12 Korela ční koeficienty srovnávaných komplexních transekt ů a jejich signifikantní hladiny významnosti (2008-2009)

srovnavané transkety korela ční koeficient

2008 2009 1 1 0.7001349 * 2 2 0.14154206 3 3 0.92613126 ** 4 4 0.8001417 * 5 5 -0.21341741 6 6 0.741201465 * 7 7 0.79986123 *** 8 8 0.76499196 ** 9 9 0.747222344 * 10 10 0.642540600 11 11 0.46872352 * 12 12 0.93704050 13 13 0.570962049 14 14 0.665146690 **

legenda: signifikantní hladiny významnosti:

* < 0,05, ** < 0,01, *** <0,001

Hodnocení jednotlivých typ ů transekt ů v letech 2008-2009

Celkov ě byly hodnoceno 56 transekt ů (28 transekt ů z roku 2008, 28 transekt ů z roku 2009). Z tohoto po čtu 28 transekt ů typu a (trasenkt ů dálni čních násp ů a zá řez ů) a 28 transekt ů typu b (transekty rovnob ěžn ě táhnoucí se s transekty typu a) .

Níže uvedené výsledky podávají informace vzniklé srovnáním p říslušných transekt ů typu a s příslušnými transekty a b ěhem let 2008 a 2009. Stejným zp ůsobem byly srovnány i transekty typu b.

2010 45 Bc. Gabriela Tome čkova: Studium vlivu dálni čních koridor ů na druhové složení a po četnost rovnok řídlých ( Orthoptera )

Transekty typu a

Celkov ě bylo srovnáno 14 transekt ů typu a z roku 2008 a 14 transekt ů typu a z roku 2009. Srovnávány byly vždy odpovídající si transekty ve výše zmín ěných letech.

Z celkové po čtu 14 srovnávaných transekt ů, 3 dvojce transekt ů vykazují vysokou podobnost v druhové skladb ě Orthoptera (korelace u všech transekt ů je statisticky významná), viz. obr. č. 6 a tabulka č. 13. U zbylých transekt ů se korela ční koeficient pohybuje v rozmezí 0-0,63.

Během let 2008-2009 došlo na 10 % zájmového území (plochy transekt ů typu a) k výrazným zm ěnám druhového složení rovnok řídlého hmyzu, na 67 % zájmového území k mírným zm ěnám. Na 23 % studovaného území je druhová skladba stálá.

Tabulka č. 13 Korela ční koeficienty srovnávaných transekt ů typu a a jejich signifikantní hladiny významnosti (2008-2009)

srovnávané transekty korela ční koeficient

2008 2009 1a. 1a 0.43630104 2a 2a 0.334920933 3a 3a 0.75961870 ** 4a 4a 0.14463859 5a 5a 0.00000000 6a 6a 0.801443145 ** 7a 7a 0.622034695 * 8a 8a 0.63214024 * 9a 9a 0.577588198 * 10a 10a 0.558417555 11a 11a 0.418362103 12a 12a 0.63285102 13a 13a 0.924536849 *** 14a 14a 0.64083508 * legenda: a-transekty dálni čních násp ů a zá řez ů signifikantní hladiny významnosti: * < 0,05, ** < 0,01, *** <0,001

2010 46 Bc. Gabriela Tome čkova: Studium vlivu dálni čních koridor ů na druhové složení a po četnost rovnok řídlých ( Orthoptera )

Transekty typu b

Celkov ě bylo srovnáno 14 transekt ů typu b z roku 2008 a 14 transekt ů typu b z roku 2009. Srovnávány byly vždy odpovídající si transekty ve výše zmín ěných letech.

Na 6 z 14 transekt ů ( č. 3b, 6b, 8b, 9b,12b) byla zjišt ěna vysoká podobnost druhového složení rovnok řídlých, viz. obr. č. 6, u 5 z nich je korelace signifikantní, viz. tabulka č. 14. Naopak u 3 transekt ů byla zaznamenána nízká korelace (transekty č. 2b, 4b, 13b), u 2 z transekt ů v roce 2009 nulový výskyt jedinc ů (5b, 11b).

Během let 2008-2009 došlo na ploše tvo řící 27% zájmového území (plochy transekt ů typu b) k výrazným zm ěnám druhového složení, na 39 % pak k mén ě výrazným zm ěnám. Na 34 % studovaného území je druhová skladba tohoto řádu pom ěrn ě stálá.

Tabulka č. 14 Korela ční koeficienty srovnávaných transekt ů typu b a jejich signifikantní hladiny významnosti (2008-2009)

srovnávané transekty korela ční koeficient

2008 2009 1b. 1b 0.46112292 2b 2b 0.10426934 3b 3b 0.97532085 ** 4b 4b 0.189452955 5b 5b NA 6b 6b 0.88625874 * 7b 7b 0.53759623 * 8b 8b 0.89868436 *** 9b 9b 0.740613693 * 10b 10b 0.51638691 11b 11b NA 12b 12b 0.99215677 13b 13b 0.400329459 14b 14b 0.83739627 **

legenda b- transekty táhnoucí se rovnob ěžn ě s plochami typu a NA -neanalyzováno signifikantní hladiny významnosti: * < 0,05, ** < 0,01, *** <0,001

2010 47 Bc. Gabriela Tome čkova: Studium vlivu dálni čních koridor ů na druhové složení a po četnost rovnokřídlých ( Orthoptera )

8 Diskuze

Hlavními cíli diplomové práce bylo zjišt ění druhového složení rovnok řídlého hmyzu v blízkosti aktivního dálni čního koridoru, srovnání s druhovým složením tohoto řádu v bezprost řední blízkosti stav ějícího se dálni čního koridoru 4707 (cíl bakalá řské práce) a stanovení zm ěn v letech 2007-2009. Dalším cílem diplomové práce bylo zjišt ění po četností jednotlivých druh ů rovnok řídlých vyskytujících se na tomto území a zhodnocení zm ěn b ěhem let 2008-2009 .

8.1 Diskuze o zm ěnách druhového složení rovnok řídlého hmyzu

Zm ěny druhové skladby rovnok řídlého hmyzu během let 2007-2009

Na studovaném dálni čním úseku 4707 bylo b ěhem let 2007-2009 celkov ě determinováno 12 zástupc ů z řádu rovnok řídlí ( Orthoptera ). Z tohoto po čtu 4 druhy náleží pod řádu kobylka ( Ensifera ) a 8 druh ů pod řádu saran če ( Caelifera ). Jde o druhy b ěžné, dle IUCN (International Union for Conservation of Nature) neohrožené (HOLUŠA, KO ČÁREK In: FARKA Č et al. 2005).

Bylo zjišt ěno, druhové složení rovnok řídlého hmyzu v blízkosti dálni čního t ělesa v letech 2007-2008 bylo nem ěnné, avšak v roce 2009 byla zaznamenána absence jednoho druhu, Oedipoda caerulescens , a naopak, i p řes p ůsobení aktivní dálni ční dopravy, výskyt dalších t ří druh ů, a to Gomphocerippus rufus , Meconema thalassinum a Chorthippus brunneus .

Vymizení pionýrského druhu Oedipoda caerulescens lze s nejv ětší pravd ěpodobností od ůvodnit zánikem charakteristických stanoviš ť pro tento druh, tedy suchých pís čitých dálni čních násp ů a zá řez ů. Ty byly v rámci vegeta čních úprav ozelen ěny, čímž došlo ke zm ěně jak hydrických, tak i mikroklimatických podmínek stanovišt ě.

Ačkoli by se dalo, v souvislosti s působením aktivní dálni ční dopravy na Orthoptera, spíše očekávat negativního p ůsobení a úbytek n ěkterých citliv ějších druh ů, studie z roku 2009 prokázala výskyt t ří druh ů nezaznamenaných v předešlých dvou letech. Jejich výskyt, lze vysv ětlit následovn ě.

2010 48 Bc. Gabriela Tome čkova: Studium vlivu dálni čních koridor ů na druhové složení a po četnost rovnokřídlých ( Orthoptera )

Prvním z nov ě zaznamenaných druh ů je Gomphocerippus rufus s prokázaným výskytem na třech transektech. Ve všech p řípadech šlo o travnatou plochu vytvo řenou zatravněním p římo v rámci vegeta čních úprav nebo jejím následným rozší řením do v ětší vzdálenosti od dálni čního t ělesa. Saran če bylo odchyceno a následn ě determinováno na dvou transektech ve všech t řech sb ěrech ( červenec, srpen, zá ří) roku 2009. Nelze přepokládat náhodnou p řítomnost tohoto druhu. Jeho výskyt je pravd ěpodobn ě spojen se zatravn ěním a vytvo řením p říhodného stanovišt ě pro tento druh.

Dalším druhem je Chorthippus brunneu s vyskytující se jak na travnatých osázených dálni čních náspech a zá řezech, tak i na transektech s nimi rovnob ěžn ě se rozprostírajícími. Výskyt tohoto druhu, vzhledem k jeho absenci v předešlých letech 2007-2008, byl pom ěrn ě hojný. Pravd ěpodobn ě je op ět spojen se zatravn ěním a osázení dálni čních násp ů a zá řezu d řevinami a vytvo řením nejen příhodných podmínek pro výskyt tohoto druhu, ale také migra čního koridoru.

Třetím zjišt ěným, nep říliš hojným, druhem je Meconema thalassinum . Jde o kobylku odchycenou pouze na dvou transektech, p řičemž na jednom z transekt ů lze její výskyt považovat za spíše nahodilý (absence tohoto druhu v dalších dvou m ěsících výzkumu r. 2009). Na druhém z transekt ů byl tento zástupce z řádu rovnok řídlí odchycen ve dvou m ěsících výzkumu r. 2009, a to na charakteristickém stanovišti dubu zimním ( Quercus petrae ).

Zm ěny druhové skladby rovnok řídlého hmyzu na jednotlivých transektech

Transekty dálni čních násp ů a zá řez ů (transekty typu a) a transekty ve v ětší vzdálenosti od dálnice (transekty typu b) jsou plochami, které si nejsou, z hlediska druhového skladby rovnok řídlého hmyzu, jakkoli podobné. Jednotlivé typy transekt ů se vylišují jednak ve vzdálenosti od dálni čního tělesa, jednak podmínkami prost ředí (hydrické, mikroklimatické podmínky). Transekty typu a zájmového území jsou tak řka v celé ploše ozelen ěny, naopak transekty typu b byly během výše zmín ěných let vegeta čně pozm ěněny nebo jejich vegetace byla v souvislosti s výstavbou koridoru úpln ě odstran ěna.

Hodnotíme-li podobnost jednotlivých typ ů transekt ů v daných letech, vykazují srovnávané transekty a a b vyšší podobnost v roce 2009 než 2008, což je zjevn ě zp ůsobeno

2010 49 Bc. Gabriela Tome čkova: Studium vlivu dálni čních koridor ů na druhové složení a po četnost rovnokřídlých ( Orthoptera ) jednak ší řením rostlinných druh ů z transekt ů typu b na transekty typu a, ponecháním polí (transekty typu b) ladem, jednak také ustálením podmínek na transektech dálni čních násp ů a zá řez ů.

Posuzujeme li transekty dálni čních násp ů a zá řez ů a transekty ve v ětší vzdálenosti od ní jako jeden typ transektu a srovnáváme jejich druhové složení v roce 2008 a 2009, lze konstatovat, že druhové složení rovnok řídlého hmyzu na t ěchto komplexních transektech je velmi podobné.

Konkrétní zm ěny v druhové skladb ě Orthoprtera lze zaznamenat, srovnáváme-li jednotlivé typy transekt ů navzájem. Transekty v bezprost řední blízkosti dálnice jsou typem ploch, které nevykazují výrazné zm ěny v druhovém složení rovnok řídlých (10 % zájmového území typu a). Došlo zde zejména k mén ě výrazným zm ěnám (67 % zájmového území typu a). Tyto mén ě výrazné zm ěny druhové skladby rovnok řídlých lze vysv ětlit přirozeným vývojem, tedy měnícími se podmínkami (hydrické, mikroklimatické) v oblasti dálni čního t ělesa. Naopak transekty typu b vykazují více výrazných zm ěn druhového složení rovnok řídlého hmyzu (27 % zájmového území typu b) a lze je od ůvodnit několika většími zásahy do krajiny. Velká část transekt ů typu b byla zhutn ěna, čímž došlo ke zm ěně půdní vlhkosti, dále také k úhynu vegetace. Na velké části transekt ů typu b se p řestaly pěstovat plodiny. Další zásah do krajiny je spojen s výstavbou odpo čívky. Zalití pom ěrn ě velké plochy asfaltem, mělo za následek úplné zamezení možnosti výskyt ů jakéhokoli druhu Orthoptera na jednom z transekt ů. Podíl mén ě výrazných zm ěn na transektech typu b je nižší než u transektu typu a (39 % zájmového území typu b).

8.2 Diskuze o zm ěnách početnosti rovnok řídlého hmyzu

Na sledovaném dálni čním úseku 4707 bylo b ěhem let 2008-2009 celkov ě zjišt ěno 1943 zástupc ů z řádu rovnok řídlí. Nejde o vysoký po četí zástupc ů, vzhledem k délce trvání výzkumu (2 roky), velikosti studované plochy (10500m2) a četnosti uskute čň ování sb ěrů (3 X za rok, celkov ě tedy 168 sb ěrů), avšak vzhledem k stavu území lze po četnosti jednotlivých druh ů za dané období považovat za reprezentativní.

Celkov ě nejpo četn ějším a dominujícím druhem dálni čního úseku 4707, i p řes jeho pokles v roce 2009, je kobylka Pholidoptera griseoaptera . Vysoké po četnosti vykazují i

2010 50 Bc. Gabriela Tome čkova: Studium vlivu dálni čních koridor ů na druhové složení a po četnost rovnokřídlých ( Orthoptera ) další druhy Chorthippus biguttulus a Chrysochraon dispar . Druh Chrysochraon dispar je sou časn ě druhem s nejvyšším po čtem výskytu, tedy frekvencí. Nejnižší po četnosti byly zaznamenány u druh ů subrecedentních, a to Meconema thalassinum a Oedipoda caerulesce ns . Druh Meconema thalassinum se s nejv ětší pravd ěpodobností na studovaném dálni čním úseku vyskytoval již v minulých letech, avšak jeho po četnost je tak nízká, že nebyl zaznamenán. Saran če Oedipoda caerulescens pravd ěpodobn ě úpln ě vymizelo, a to především z důvodu zm ěny hydrických podmínek stanovišt ě, a následné ztráty specifických podmínek pro existenci toho druhu.

Nejpo četn ějšími druhy dálni čních násp ů a zá řez ů let 2008-2009, jsou eudominantní druhy Chorthippus biguttulus a Chrysochraon dispar . Jde o druhy typické pro travnatá stanovišt ě, tudíž ozelen ěné plochy dálničních násp ů a zářez ů jsou pro n ě příhodné. Stékáním vody z dálni čního tělesa či polí, došlo k zamok ření některých ploch v blízkosti dálnice, a tím byly vytvo řeny příhodné podmínky pro druh Chrysochraon dispar preferující práv ě vlhká stanovišt ě. Mezi nejméně po četné druhy t ěchto transekt ů pat ří Meconema thalassinum a Gomphocerippus rufus .

Majoritním druhem transekt ů typu b je druh Pholidoptera griseoaptera vyskytující se velmi často na obhospoda řovaných plochách zem ědělského p ůdního fondu. Ty však během roku 2009 z ůstaly ležet ladem, byly v souvislosti s prácemi okolo dálni čního t ělesa zhutn ěny t ěžkou technikou, což mohlo p řisp ět k poklesu po četnosti tohoto druhu v rámci celkové po četnosti. Nejmén ě hojným je pak op ět druh Meconema thalassinum , subrecedentní druh. Nikdy se na tomto typu transektu nevyskytoval druh Oedipoda caerulescens .

2010 51 Bc. Gabriela Tome čkova: Studium vlivu dálni čních koridor ů na druhové složení a po četnost rovnokřídlých ( Orthoptera )

8.3 Přehled zjišt ěných druh ů rovnok řídlého hmyzu se stru čným komentá řem o výskytu a po četnosti

Pod řád kobylka ( Ensifera )

Meconema thalassinum (DE GERR 1973), kobylka dubová

Drobn ější, v noci aktivní, sv ětle zelená nestridulující kobylka se žlutými nohami a tykadly a hn ědým kroužkováním. Evropský druh nížin a pahorkatin vyskytující se na ke řích, listnatých stromech a v parcích. V ČR je hojn ě rozší řen (KO ČÁREK et al. 2005).

Daný druh se na dálni čním úseku 4707 vyskytoval pouze v roce 2009, a to ve velmi nízké po četnosti. Byl zaznamenán na dvou transektech, p řičemž na jednom z nich lze jeho výskyt považovat za spíše nahodilý (absence tohoto druhu v dalších dvou m ěsících sb ěru roku 2009). Pravideln ě byla tato kobylka odchycena na dubu zimním ( Quercus petrae ), transekt typu b.

Phaneroptera falcata (PODA 1761), kobylka k řídlatá

Teplomilná, světle zelená, štíhlá, ok řídlená, a tedy dob ře létající kobylka, s drobnými červenohn ědými skvrnami. Druh obývající Evropu, Asii i Afriku. Dle studie Ko čárka a Holuši bylo potvrzeno, že jde o druh na území České republiky expandující a intenzivn ě se ší řící (KOČÁREK, HOLUŠA In: KOČÁREK et al. 2006). Phaneroptera falcata má širokou ekologickou niku. Obývá jak suchá, tak i zamok řená stanovišt ě. Můžeme ji najít zejména v zahradách, na okrajích listnatých les ů, mezích či okrajích cest. V ČR jde o hojný druh (KO ČÁREK et al. 2005).

Phaneroptera falcata je druhem vyskytující se na zájmovém dálni čním úseku 4707 a v jeho bezprost řední blízkost od dob zahájení výzkumu, a to od roku 2007. Výše zmín ěného zástupce bylo možno odchytit na obou typech transekt ů, tedy jak v blízkosti dálnice, tak i ve v ětší vzdálenosti od ní, na k řovinách, ke řích či stromech. Jeho celková po četnost v pr ůběhu let 2008-2009 narostla, jeho zvýšený výskyt lze zaznamenat zejména na plochách dálni čních násp ů a zá řez ů, transekty typu a, které byly ozelen ěny, zatravn ěny a osázeny d řevinami, v rámci vegeta čních úprav. Naopak po četnost toho druhu poklesla

2010 52 Bc. Gabriela Tome čkova: Studium vlivu dálni čních koridor ů na druhové složení a po četnost rovnokřídlých ( Orthoptera ) na transektech, které byly zbaveny travního porostu, dřevin či úpln ě znehodnoceny, zejména transekty typu b.

Pholidoptera griseoaptera (DE GEER 1773), kobylka šedá

Robustní tmav ě zabarvený, nej čast ěji hn ědý nebo hn ědošedý, suchomilný druh se zastoupením v celé Evrop ě. V ČR hojný druh obývající nížiny až hory preferující vysokou vegetaci, suché k řoviny, ale také paseky.

Druh se zastoupením v letech 2007-2009. Pholidoptera griseoaptera je zástupcem, u n ěhož došlo k poklesu celkové po četnosti b ěhem let 2008-2009. Stalo se tak zejména z důvodu neobhospoda řování polí. Vysv ětlení je následující. Druh Pholidoptera griseoaptera byl v letech 2007-2008 odchycen zejména na plochách zem ědělského půdního fondu využívaného po dlouhá léta pro p ěstovaní vojt ěšky, řepky či jetele. Tyto plochy z ůstaly v roce 2009 ležet ladem, následn ě byla půda zhutn ěna t ěžkou technikou, vyprahla a z ůstala bu ď částe čně nebo úpln ě bez vegeta čního pokryvu. To m ělo za následek nejen zni čení p říhodných stanoviš ť, úkryt ů, pro tento druh, ale také znemožn ění poskytnutí potravní nabídky.

Tettigonia viridissima (LINNAEUS 1758), kobylka zelená

Je to cvr čivá mohutná zelen ě zabarvená kobylka se stridulací závislou na po časí (REICHHOLF-RIEHMOVÁ 1987). Druh rozší řeny jak v Evrop ě, s. Africe, tak i v palearktické části Asie. Co se tý če rozší ření v ČR, je hojné. Obývá vyšší byliny, stromy a ke ře (KO ČÁREK et al. 2005).

Jde o kobylku, zna čně odolnou proti hluku a vlivu člov ěka, s prokázaným pom ěrn ě vyrovnaným výskytem b ěhem let 2007-2009. V rámci zjiš ťování zm ěn v po četnosti na jednotlivých typech transekt ů, byla zjišt ěna stanovištní zm ěna výskytu tohoto druhu. V roce 2007-2008 byl druh Tettigonia viridissima přítomen na dvou typech transektu, a to na ke řích a v hustém podrostu, zejména pak na transektech táhnoucí se rovnob ěžn ě s transekty v bezprost řední blízkosti dálnice. V souvislosti s výstavbou dálnice byly tyto křoviny a podrosty zlikvidovány. V roce 2009 byl tento zástupce z pod řádu kobylka odchycen p ředevším na transektech táhnoucí se v bezprost řední blízkosti

2010 53 Bc. Gabriela Tome čkova: Studium vlivu dálni čních koridor ů na druhové složení a po četnost rovnokřídlých ( Orthoptera ) dálnice, tedy na ozelen ěných a d řevinami osázených dálni čních svazích a zá řezech. Lze předpokládat, že výstavbou dálnice a zm ěnou původních stanoviš ť (odstran ění k řovin, podrostu, zm ěna mikroklimatických podmínek), tyto druhy osídlily nov ě vzniklá ač hlu čná stanovišt ě, kde jim byly alespo ň částe čně nabídnuty podmínky pro existenci.

Pod řád saran če ( Caelifera )

Gomphocerippus rufus (ZUBOWSKY 1898), saran če lesní

Suchomilné, obvykle rezav ě zbarvené saran če s charakteristickými zašpi čat ělými a na konci bílými tykadly. Jde o druh obývající celou Evropu, vyhledávající louky a řídké lesy. V ČR je tento druh lokáln ě hojný (KO ČÁREK et al. 2005).

V rámci t říleté studie byl druh Gomphocerippus rufus zaznamenán pouze v roce 2009. Šlo o výskyt na třech transektech. V jednom p řípad ě jde o výskyt spíše nahodilý. Ve dvou p řípadech se jednalo o travnatou plochu, transekty typu b. Po čet odchycených jedinc ů nebyl vysoký, avšak přítomnost tohoto druhu byla prokázána ve všech t řech sb ěrech ( červenec, srpen, zá ří 2009) v rámci obou transekt ů. Nelze tedy přepokládat náhodnou p řítomnost tohoto druhu.

Chorthippus biguttulus (LINNAEUS 1758), saran če m ěnlivá

St ředn ě suchomilné saran če vyzna čující se barevnou prom ěnlivostí (od žlutohn ědé až po fialovo červenou). Obývá tak řka celou Evropu. Stanovištn ě osídluje louky, paseky a stepi. V ČR jde o velmi hojný druh (KO ČÁREK et al. 2005).

Chorthippus biguttulus je vedle druhu Chrysochraon dispar zástupcem rovnok řídlých vyskytujícím se na nejv ětším po čtu transekt ů. Lze ho najít především na transektech typu a (transekty dálni čních násp ů a zá řez ů) na travnatých plochách či plochách mírn ě odkrytých. V jeho celkové po četnosti nebyly zaznamenány větší výkyvy.

2010 54 Bc. Gabriela Tome čkova: Studium vlivu dálni čních koridor ů na druhové složení a po četnost rovnokřídlých ( Orthoptera )

Chorthippus brunneus (THUNBERG 1815)

Suchomilný barevn ě prom ěnlivý druh s typicky naoranžov ělým koncem zade čku. Obývá tak řka celou Evropu, v četn ě Skandinávie. V ČR jde o druh lokáln ě hojný vyhledávající louky, stepi a paseky (KO ČÁREK et al. 2005).

Přítomnost druhu Chorthippus brunneus byla na daném dálni čním úseku 4707 potvrzena až v roce 2009. Sezóny 2007-2008 vykazují absenci tohoto druhu. Zástupce se vyskytoval ve v ětší po četnosti na travnatých osázených dálni čních náspech a zá řezech, transektech typu a, než na plochách rovnob ěžn ě se s nimi táhnoucími, transektech typu b.

Chorthippus dorsatus (ZETTERSTEDT 1821)

St ředn ě suchomilný barevn ě pom ěrn ě stálý (zelený, hn ědý) druh s krytkami v téže barv ě. Evropsky celoplošn ě rozší řený druh. V ČR jde o hojný druh saran čí, vyhledávající především louky, stepi a paseky (KO ČAREK et al. 2005).

Jde o druh se zastoupením v letech 2007-2009 vyskytující se spole čně s druhy travnatých spole čenstev a stepí. Celková po četnost tohoto druhu vyrovnaná. Nebyly zaznamenány stanovištní zm ěny tohoto druhu.

Chorthippus paralellus (ZETTERSTEDT 1821), saran če suchobytná

Špatn ě létající, st ředn ě vlhkomilné a variabiln ě zabarvené (zelené, hn ědé, na červenalé, žlutavé) saran če. Osídluje celou Evropu, v ČR je hojn ě rozší řen. Obývá suché lokality, avšak ve vlhkém prost ředí není výjimkou (KO ČÁREK et al. 2005).

Druh s výskytem v letech 2007-2009. Jeho celková početnost během let 2008-2009 pom ěrn ě stabilní, avšak v roce 2009 došlo v souvislosti s výstavbou odpo čívky na 344,5 -345 km k zániku p ůvodních travnatých stanoviš ť, stanoviš ť výskytu tohoto druhu.

2010 55 Bc. Gabriela Tome čkova: Studium vlivu dálni čních koridor ů na druhové složení a po četnost rovnokřídlých ( Orthoptera )

Chrysochraon dispar (GERMAR 1834), saran če lesklá

St ředn ě vlhkomilný druh (KOČÁREK, N ĚME ČKOVÁ 2000) vyzna čující se odlišným zabarvením samc ů a samic. Vyskytuje se v celé kontinentální Evrop ě. V ČR je hojn ě rozší řen, nej čast ěji ho najdeme na vlhké nebo podmá čené lokalit ě (KO ČÁREK et al. 2005).

Chrysochraon dispar je, jak bylo výše zmín ěno, druhem s majoritním výskytem na zájmových transektech. Byl zaznamenán ve všech letech tohoto výzkumu s pom ěrn ě vyrovnaným zastoupením jak na transektech podél dálni čního koridoru, tak transektech rovnob ěžn ě s nimi se táhnoucími. Celková po četnost tohoto druhu během let taktéž vyrovnaná. Byl zaznamenán především v blízkosti odtokových kanál ů dálnice či míst, kde voda stéká z pole sm ěrem k dálni čnímu t ělesu.

Oedipoda caerulescens (LINNAEUS 1758), saran če modrok řídlá

Suchomilné a teplomilné saran če s maskovacím zabarvením odpovídající podkladu. Vyskytuje se v jižní a st řední Evrop ě, ale také Asii či Africe.V ČR výskyt hojný, zejména pak v nížinách. Jde o pionýrský druh obývající stepi, pís činy, říční náplavy či lomy (KO ČÁREK et al. 2005).

Přítomnost Oedipoda caerulescens na dálni čním úseku 4707 potvrzena v letech 2007-2008. Druh byl odchycen na pom ěrn ě suchém pís čitém dálni čním násp ů bez vegetace. Ten byl pozd ěji vegeta čně upraven (zatravn ěn, osázen ke ři a stromy). V roce 2009 nebyl tento druh zaznamenán.

Stenobothrus lineatus (PANZER 1796), saran če čárkovaná

St ředn ě suchomilné saran če zelené nebo zelenohn ědé barvy. Obývá celou Evropu, výjimkou tvo ří oblast Skandinávie. V ČR je to druh hojný, žijící na loukách a stepích (KO ČÁREK et al. 2005).

2010 56 Bc. Gabriela Tome čkova: Studium vlivu dálni čních koridor ů na druhové složení a po četnost rovnokřídlých ( Orthoptera )

Stenobothrus lineatus je zástupcem rovnok řídlých odchyceným v letech 2007-2009. Jeho celková po četnost b ěhem let mírn ě narostla, p ředevším pak na um ěle zatravn ěných plochách v bezprost řední blízkosti dálnice.

2010 57 Bc. Gabriela Tome čkova: Studium vlivu dálni čních koridor ů na druhové složení a po četnost rovnokřídlých ( Orthoptera )

9 Záv ěr

V diplomové práci jsem se zabývala zjiš ťováním druhového složení a po četností zástupc ů rovnok řídlého hmyzu v blízkosti dálni čního úseku 4707 a stanovením jejich zm ěn v souvislosti s probíhajícími zm ěnami na transektech během let 2007-2009.

Diplomová práce je standardn ě člen ěna na část teoretickou a výzkumnou. Teoretická část stru čně seznamuje s modelovou skupinou, rovnok řídlým hmyzem, možnostmi jeho studia, ale také s faktory ovliv ňující výskyt toho řádu. Není opomenuta ani problematika bioindika čního významu rovnok řídlých či možného vlivu tohoto koridoru na n ě. Výše uvedené kapitoly p ředstavují d ůležitou sou část práce, a proto bylo jejich nastudování nezbytné.

Praktická část, realizovaná na základ ě metodiky, interpretuje data zjišt ěna během let 2007-2009. Na ploše 10 500 m 2, trase dlouhé 6 km, a na dvou typech transekt ů, které nevykazují jakoukoli podobnost v druhovém složení toho řádu, se vyskytovalo 12 zástupc ů rovnok řídlého hmyzu. Druhové složení rovnok řídlých v letech 2007-2008 bylo nem ěnné, rok 2009 vykazuje absenci 1 druhu a naopak výskyt 3 dalších zástupc ů nezaznamenaných v předešlých dvou letech. Zm ěny v druhovém složení jsou zjevn ě spojeny se zánikem či vytvo řením p říhodných stanoviš ť pro tyto druhy.

Po čet druh ů zájmového řádu na modelovém území není až tak vysoký. Srovnáme-li 12 druh ů Orthoptera prokázaných na dálni čním úseku 4707, s 30 potvrzenými druhy v Chrán ěné krajinné oblasti Pood ří (KO ČÁREK 2003), lze však tento po čet druh ů, vzhledem k homogenit ě studovaného území, ješt ě považovat za reprezentativní.

Konkrétní změny, a ť už v druhovém složení či po četnosti Orthoptera , byly zaznamenány a následn ě identifikovány srovnáním jednotlivých typ ů transekt ů. Dalo by se předpokládat, že prioritn ě dojde k snížení jak po čtu druh ů, tak po četností jednotlivých zástupc ů Orthoptera v blízkosti dálni čního koridoru, avšak opak je pravdou. Výrazn ější zm ěny jak druhové skladby, tak po četností Orthoptera byly paradoxn ě zaznamenány na vzdálen ějších plochách od dálni čního t ělesa. Došlo k tomu pravd ěpodobn ě ve spojitosti s ponechání ploch zem ědělského p ůdního fondu ladem a jejich následným zhutn ěním těžkou technikou nezbytnou pro dostavbu a údržbu dálnice (zm ěna podmínek stanovišt ě), ale také ve spojitosti s výstavbou odpo čívek po obou stranách dálničního t ělesa.

2010 58 Bc. Gabriela Tome čkova: Studium vlivu dálni čních koridor ů na druhové složení a po četnost rovnokřídlých ( Orthoptera )

V souvislosti s výše uvedenými fakty týkající se transekt ů ve v ětší vzdálenosti od dálnice, byl u n ěkterých druh ů rovnok řídlých zaznamenán p řesun sm ěrem k dálni čnímu tělesu. Dálniční koridor není tedy jen migra ční bariérou, ale také migra čním koridorem.

Studie p řinesla řadu výsledk ů, avšak aby mohly být konstatovány jakékoli záv ěry o p ůsobení výstavby a samotného aktivního koridoru na rovnok řídlých hmyz je nutné dlouhodob ější sledování (využití bioindika čnícho významu Orthoptera ). Toto studium by mohlo být rozší řeno jednak o sledovaní nejr ůzn ějších parametr ů ovliv ňující práv ě výskyt rovnok řídlých (p ůdní vlhkost, hluk atd.), jednak o vymezení n ěkolika dalších transekt ů sm ěrem od dálni čního koridoru.

2010 59

Seznam zdroj ů

Literatura

1. BELMANN, H.; KELLER, E.; KREMER, B. Motýli a ostatní hmyz . 1. vyd. Praha: Euromedia Group k. s., 2003, 160 s.

2. BUCHAR, J. Základy zoogeografie . Praha: SPN, 1983, 199 s.

3. BUCHAR, J.; DUCHÁ Č, V.; H ŮRKA, K.; LELLÁK, J. Klí č k ur čování bezobratlých . 1.vyd. Praha: Scientia, spol. s.r.o, pedagogické nakladatelství, 1995, 285 s.

4. CULEK, M. [ed.] et al. Biogeografické člen ění České republiky . Praha: ENIGMA, 1996, 347 s.+ mapa 1:500 000.

5. DEMEK, J. [ed.] et al. Zem ěpisný lexikon ČR-Hory a nížiny . 1. vyd. Praha: Československá akademie v ěd, 1987, 584 s.

6. DEYL, M.; HÍSEK, K. Naše kv ětiny . 3.vyd. Praha: Academia, a. s., 2004, 690 s.

7. DMITRIJEV, J. Hmyz známý i neznámý . 1.vyd. Praha: Lidové nakladatelství, vydavatelství Svazu československo-sov ětského p řátelství, 1987, 192 s.

8. DOBŠÍK, B. Řád rovnok řídlí-Orthoptera . In: KRATOCHVÍL, J. [ed.] et al. Klí č zví řeny ČSR-Řád rovnok řídlí-Orthoptera.-díl III . Praha: ČSAV, 1959, s. 195-215.

9. DOSTÁL, I. Nebezpe čný hmyz. Naše p říroda , 2008, č. 3, s.8.

10. HANZÁK, L.; MOUCHA, J.; ZAHRADNÍK, J. Sv ětem zví řat V . Bezobratlí 2 . 1. vyd. Praha: Albatros, nakladatelství pro d ěti a mládež, 1973, 430 s.

2010 60

11. HOLUŠA, J.; KO ČÁREK, P. Orthoptera (rovnok řídlí). In: FARKA Č, J.; KRÁL, D.; ŠKORPÍK, M. [eds.]. Červený seznam ohrožených druh ů České republiky. Bezobratlí. List of threatened species in the Czech Republic. Invertebrates . Praha: Agentura ochrany p řírody a krajiny ČR, s. 133-135.

12. HRBÁ ČEK, Jaroslav. Pom ůcky pro sbíraní. In: NOVÁK, Karel (ed.): Metody sb ěru a preparace hmyzu . Praha: Academia, 1969, s. 12-24. 508-21-872.

13. HUDEC, K.; KOLIBÁ Č, J.; LAŠT ŮVKA, Z.; PEŇÁZ, M. [eds.] et al. Příroda České republiky pr ůvodce faunou . Praha: Academia, 2007, 439 s.

14. HŮRKA, K. Rozmnožování a vývoj hmyzu . Praha: Státní pedogogické nakladatelství, 1978, 213 s.

15. IORGU, I.T; PISICÃ, E. I. Preliminary data concerning calling songs os some mountain Orthopter a species ( Insecta ). Travaux du Muséum National d’Histoire Naturelle , 2007, vol. L., s. 125.

16. KO ČÁREK, P.; HOLUŠA, J.; VIDLI ČKA, L. Bibliography to the fauna of Blattaria, Mantodea, Orthoptera and Dermaptera of the Czech and Slovak Republics. Articulata , 1999a, č. 14 , s. 145–176.

17. KO ČÁREK, P.; HOLUŠA, J.; VIDLI ČKA, L. Check-list of Blattaria , Mantodea , Orthoptera and Dermaptera of the Czech and Slovak Republics. Articulata , 1999b, č. 14, s. 177-184.

18. KO ČÁREK, P.; N ĚME ČKOVÁ, I. Orthopteroidní hmyz CHKO Pood ří a nejbližšího okolí ( Česká republika). Časopis Slezského Muzea Opava, 2000, č. 49, s. 115.

19. KO ČÁREK, P. Rovnok řídlý hmyz ( Orthoptera ) mok řadních biotop ů České republiky: typiza ční druhy. In: KOVA ŘÍK, P.; MACHAR, I. [eds.]. Mok řady 2000-Sborník z konference p ři p říležitosti 10. výro čí vzniku CHKO Litovelské Pomoraví . Olomouc: Správa CHKO ČR a Český Ramsarský výbor, 2000a, s. 233.

2010 61

20. KO ČÁREK, P. Orthopteroid insects (Orthoptera , Blattaria , Dermaptera ) of the Polesie National Park and its surroundings. Parki nar. Rez. przyr., Biatowieia ,

2000b,19.1, s. 89 -97.

21. KO ČÁREK, P. Za hmyzem pooderských luk . Ostrava: Spole čnost p řátel Pood ří v Ostrav ě, 2002. 12 s.

22. KO ČÁREK, P. Dopl ňky k faun ě orthopteroidního hmyzu ( Orthoptera , Dermaptera ) Chrán ěné krajinné oblasti ( Česká republika). Práce a Stud. Muz. Beskyd , 2003, 13, s. 215.

23. KO ČÁREK, P.; HOLUŠA, J.; VIDLI ČKA, L. Blattaria, Mantodea, Orthoptera a Dermaptera České a Slovenské republiky. 1 vyd. Zlín: KABOUREK, 2005, 349 s.

24. KO ČÁREK, P.; HOLUŠA, J. Recent expansion of bush-cricket Phaneroptera falcata ( Orthoptera : Tettigoniidae ) in northern Moravia and Silesia (Czech Republic). In: KO ČÁREK, P.; PLÁŠEK, V.; MALACHOVÁ, K. [eds.]. Environmental changes and biological assessment III-Nr. 163 . Ostrava: Universitas Ostraviensis, 2006, s. 207.

25. KÖHLER, G. The ecological background of population vulnerability in central European grasshoppers and bush crickets: a brief review. In: Settele, J. [ed.]. Species survival in fragmented landscapes . Ostrava: Kluwer Acad., 1996, s. 290-298.

26. KONVALINKA, A. Bílovecký okres . Přerov: Místní osv ětová komise ve Velké Polomi, 1936, 58 s.

27. KRAMOLIŠ, P.; DAN ĚK, A.; SEDLÁ ČKOVÁ, M. Okres Nový Ji čín–místopis obcí . Nový Ji čín: Okresní ú řad–referát regionálního rozvoje a Státní okresní archív v Novém Ji čín ě, 1997, 185 s.

28. KRATOCHVÍL, J. [ed.] et al. Klí č zví řeny ČSR-Řád rovnok řídlí-Orthoptera.-díl III . Praha: ČSAV, 1959, 871 s.

29. KRU ŤA, T. Nerostná nalezišt ě na Bílovecku. Bílovecko , 1957, č. 2, s. 11-13.

2010 62

30. KRU ŤA, T. Slezské nerosty a jejich literatura . Brno: Moravské muzeum, 1973, 224 s.

31. KUBÁT, K. [ed.] et al. Klí č ke kv ěten ě České republiky. 1.vyd. Praha: Academia, 2002, 927 s.

32. LELEK, P. Dálnice D47–ano či ne?. Pood ří-časopis obyvatel horní Odry , 1999, ro č. 2, č.4, s.37–38.

33. LOSOS, B.; GULI ČKA, J.; LELLÁK, J.; PELIKÁN, J. Ekologie živo čich ů. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1985, 320 s.

34. LOŽEK, V. P ůdy. In: NEUHÄUSLOVÁ, Z. [ed.] et al. Mapa potenciální p řirozené vegetace České republiky-Map of Potential natural vegetation of the Czech Republic . Praha: Academia, 2001, s. 18.

35. MAYER, J. Botanický a zoologický pr ůzkum lokalit Pohan čice a Rakovec se zam ěř ením na výskyt chrán ěných a ohrožených druh ů rostlin a živo čich ů–Dálnice D47-Stavba 4707 . Praha: PRAGOPROJEKT, a.s. 1997.

36. NEUHÄUSLOVÁ, Z.; BLAŽKOVÁ, D.; RULICH, V.; HUSOVÁ, M.; CHYTRÝ, M.; JENÍK, J.; JIRÁSEK, J.; KOLBEK, J.; KROPÁ Č, Z., LOŽEK, V.; MORAVEC, J.; PRACH, K.; RYBNÍ ČEK, K.; RYBNÍ ČKOVÁ, E.; SÁDLO, J. Mapa potenciální přirozené vegetace České republiy -Map of Potential natural vegetation of the Czech Republic . 1.vyd. Praha: Academia, 2001, 341 s.

37. NOVÁK, K. [ed.] et al. Metody sb ěru a preparace hmyz-Moerickeho misky . Praha: Academia, 1969, s. 40.

38. NOVÁK, K.; DLABOLA, J. Sb ěr hmyzu. In: NOVÁK, K. [ed.] et al. Metody sb ěru a preparace hmyzu . Praha: Academia, 1969, s. 11-12.

39. NOVÁK, K.; SKUHRAVÝ, V. Kvantitativní metody sběru v entomologii. In: NOVÁK, K. [ed.] et al. Metody sb ěru a preparace hmyzu . Praha: Academia, 1969, s. 49-54.

2010 63

40. NOVÁKOVÁ, E. Principy biodiagnostiky, bioindikace a ekologického monitorování. In: DYKYJOVÁ, D [ed.] et al. Metody studia ekosystém ů. Praha: Academia, 1989, s. 558-559.

41. OBENBERGER, J. Rovnok řídlý hmyz republiky československé . Fauna et Flora Čechoslovenica I. Praha: Česká akademie v ěd a um ění., 1926, 234 s.

42. PIKULA, J.; OBDRŽALKOVÁ, D.; ZAPLETAL, M.; BEKLOVÁ, M.; PIKULA, J. ml. Stromové a ke řové d řeviny les ů a volné krajiny České republiky . 1. vyd. Brno: AKADEMICKÉ NAKLADATELSTVÍ CERM, s. r. o, 2004, 226 s.

43. POKORNÝ, V.; ŠIFNER, F. Atlas hmyzu . 1.vyd. Praha, Litomyšl: Paseka, 2004, 176 s.

44. QUITT, E. Klimatické oblasti Československa . Brno: ČSAV Geographica, 1971, 75 s.

45. REICHHOLF-RIEHMOVÁ, H. Hmyz a jiní pavoukovci . Praha: Ikar, 1987, 281 s.

46. RIEDE, K. Acoustic monitoring of Orthoptera and its potential for conservation. Journal of Insect Conservation, 1998, 2, s. 217–223.

47. RIETSCHEL, S. Hmyz . 1.vyd. Dob řejovice: Rebo productions CZ, 2003, 239 s.

48. SPOLE ČNOST P ŘÁTEL POOD ŘÍ. Na pooderských loukách Pood ří. Chrán ěná krajinná oblast. Spole čnost p řátel Pood ří, 2000, 16 s.

49. SUCHOMELOVÁ, J. Rekultivace a terénní úpravy . Brno: Doprava projekt, 2002, s.4-5.

50. ŠIKULA, T. D4707–zástavba oboustranné dálni ční odpo čívky v km 139,200-ČSHP, napojení inženýrských sítí . Brno: HBH projekt, 2009, 60 s.

51. TER BRAAK, C. J. F.; ŠMILAUER, P. CANOCO reference manual and CanoDraw

for Windows user ’s guide . Software for Canonical Community Ordination (version

4.5) . Biometris, Wageningen a Česke Bud ějovice, 2002.

2010 64

52. TOME ČKOVÁ, G. Dálni ční koridory a jejich vliv na druhové složení a po četnost rovnok řídlých -bakalá řská práce .Ostrava, 2008, 62 s.

53. TOVARYŠ, P. Vliv stavby na ŽP, ochrana p řírody a krajiny . Ostrava: Regionální centrum EIA Ostrava, 2002a, s. 1-4.

54. TOVARYŠ, P. Přírodov ědecký pr ůzkum . Ostrava: Regionální centrum EIA Ostrava, 2002b, s. 1-7.

55. TOMÁŠEK, M. Půdy české republiky . Praha: Česká geologická služba, 1997, 68 s. (+41 s. barevných p říloh).

56. VAN BOHEMEN, H. Ecological engineering-Bridging between ecology and civil engineering . Netherlands: Aeneas, 2005, 397 s.

57. VL ČEK, V [ed.] et al . Vodní toky a nádrže . Praha: Academia, 1984, 62 s.

58. ZAPLETAL, L. Zem ěpisný p řehled okresu Bílovec. Bílovecko , 1957, č.1, s. 2-3.

2010 65

Elektronické zdroje

1. CESKEDALNICE.CZ. Dálnice D1 [online]. 2010-1-19 [cit. 2010-3-1]. Dostupný na WWW: .

2. GARMIN. Sporttestery s GPS [online]. 2009 [cit. 2010-3-1]. Dostupný na WWW: .

3. KO ČÁREK, P. Orthoptera-rovnok řídlý hmyz české republiky [online]. 2009-6-1 [cit. 2010-2-2]. Dostupný na WWW: < http://www1.osu.cz/orthoptera/>.

4. ŘSD. D47-Via Moravica, D ůvody vzniku dálnice D47 . [online]. 2010-3-4 [cit. 2010- 3-4]. Dostupný na WWW:.

5. SORM, L. Bravantice [online]. 2009–11–5 [cit. 2009–11-5]. Dostupný na WWW: .

2010 66

Mapy (tišt ěné, elektronické)

1. CENIA. Mapové služby . 2009 [cit. 2009–12-27]. Dostupný na WWW: .

2. ČÚZK. Základní mapa 1:10 000 , mapové listy 15-43-12, 15-43-17, Český ú řad zem ěměř ičský a katastrální, 2005.

3. NEUHÄUSLOVÁ, Z.; MORAVEC, J. [eds]. et al. Mapa potenciální p řirozené vegetace České republiky 1:500 000-Map of Potential natural vegetation of the Czech Republic 1:500 000 . Praha: Botanický ústav Akademie v ěd české republiky, 1997.

4. SZÉNÁSI, L. Dálnice D47, stavba 4707–Bílovec–Ostrava, Rudná, rekultivace ploch do časného záboru–okr. Nový Ji čín (situace Bravantice) 1: 2000 . Praha: ŘSD ČR, 2002a.

5. SZÉNÁSI, L. Dálnice D47, stavba 4707–Bílovec-Ostrava, Rudná, rekultivace ploch do časného záboru–okr. Nový Ji čín (situace Olbramice) 1: 2000 . Praha: ŘSD ČR, 2002b.

6. QUITT, E. Klimatické oblasti ČSR 1: 500 000 . Brno: Geografický ústav ČSAV, 1975.

2010 67

Použitý software

1. ArcView GIS 3.3

2. CANOCO

3. Google Earth 2009

4. Microsoft Excel 2002

5. R 2.6.2

Seznam obrázk ů

Obr. č. 1 Stavba t ěla kobylky...... 5

Obr. č. 2 Stavba t ěla saran čí ...... 6

Obr. č. 3 Katastrální mapa s vymezením zájmového území, 1:100 000...... 18

Obr. č. 4 Nájezd na dálni ční úsek 4707 ...... 19

Obr. č. 5 Plochy výzkumu ...... 27

Obr. č. 6 Porovnání jednotlivých typ ů transekt ů v letech 2008-2009 ...... 42

Obr. č. 7 Porovnání transekt ů v letech 2008-2009 ...... 44

Seznam tabulek

Tabulka č. 1 Charakteristika vodních tok ů–Sezina, Polan čice...... 23

Tabulka č. 2 Vypo čet dominance druhu a její klasifikace...... 30

Tabulka č. 3 Výpo čet frekvence druhu a její klasifikace...... 31

Tabulka č. 4 Celkový p řehled jednotlivých druh ů rovnok řídlého hmyzu (2007-2009) 33

Tabulka č. 5 Přehled celkových po četností jednotlivých druh ů rovnok řídlého hmyzu 34

Tabulka č. 6 Díl čí po četnosti jednotlivých druh ů rovnok řídlého hmyzu ...... 35

Tabulka č. 7 Za řazení jednotlivých druh ů rovnok řídlého hmyzu do t říd dominance ...37

Tabulka č. 8 Dominance jednotlivých druh ů rovnok řídlého hmyzu na transektech typu a, b (2008-2009)...... 38

Tabulka č. 9 Za řazení jednotlivých druh ů rovnok řídlého hmyzu do t říd frekvence .....39

Tabulka č. 10 Frekvence jednotlivých druh ů rovnok řídlého hmyzu na transektech typu a, b (2008-2009)...... 40

Tabulka č. 11 Korela ční koeficienty srovnávaných transekt ů a, b a jejich signifikantní hladiny významnosti (2008-2009)...... 43

Tabulka č. 12 Korela ční koeficienty srovnávaných komplexních transekt ů a jejich signifikantní hladiny významnosti (2008-2009)...... 45

Tabulka č. 13 Korela ční koeficienty srovnávaných transekt ů typu a a jejich signifikantní hladiny významnosti (2008-2009)...... 46

Tabulka č. 14 Korela ční koeficienty srovnávaných transekt ů typu b a jejich signifikantní hladiny významnosti (2008-2009)...... 47

Seznam graf ů

Graf č. 1 Dominance jednotlivých druh ů rovnok řídlého hmyzu (2008-2009) ...... 36

Graf č. 2 Frekvence jednotlivých druh ů rovnok řídlého hmyzu (2008-2009)...... 39

Abecední seznam vyskytujících se druh ů rovnok řídlého hmyzu

Gomphocerippus rufus (ZUBOWSKY 1898) 7

Chorthippus biguttulus (LINNAEUS 1758)

Chorthippus brunneus (THUNBERG 1815)

Chorthippus dorsatus (ZETTERSTEDT 1821)

Chorthippus paralellus (ZETTERSTEDT 1821)

Chrysochraon dispar (GERMAR 1834)

Meconema thalassinum (DE GEER 1973)

Oedipoda caerulescens (LINNAEUS 1758)

Phaneroptera falcata (PODA 1761)

Pholidoptera griseoaptera (DE GEER 1773)

Tettigonia viridissima (LINNAEUS 1758)

Stenobothrus lineatus (PANZER 1796)