Arvo Pärt a Recepce Jeho Díla V Českých Zemích
Total Page:16
File Type:pdf, Size:1020Kb
Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Bakalářská diplomová práce 2010 Jana Koutná Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Hudební věda Jana Koutná Arvo Pärt a recepce jeho díla v českých zemích Bakalářská diplomová práce Vedoucí práce: doc. PhDr. Lubomír Spurný, Ph.D. 2010 Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s vyuţitím uvedených pramenů a literatury. ……………………………………… Podpis Zde bych chtěla poděkovat vedoucímu práce, panu doc. PhDr. Lubomíru Spurnému, Ph.D., za cenné rady a zapůjčení materiálu. Obsah Úvod ……………………………………………………………………… ……………... 1 1. Recepce díla A. Pärta v českých zemích – stav bádání 1. 1 Slovníky, učebnice a encyklopedie ……………………………………..…………. 2 1. 2 Pohled do zahraničí ………………………………………………………………… 5 1. 3 Denní tisk, česká hudební periodika, rozhlas, internet 1. 3. 1 Denní tisk …………………………………………………………………………. 6 1. 3. 2 Hudební periodika ……………………………………………………………….. 9 1. 3. 3 Rozhlas …………………………………………………………………………… 12 1. 3. 4 Internet …………………………………………………………………………… 12 1. 4 Odborné práce …………………………………………………………………….... 12 1. 4. 1 Vít Zouhar ……………………………………………………………………….. 13 1. 4. 2 Evropské podoby hudebního minimalismu Soňi Štoudkové (2008) ………….. 20 2. Ţivot a studium Arvo Pärta 2.1 Dětství ……………………………………………………………………………….. 22 2. 2 Tallinská hudební škola …………………………………………………………..... 23 2. 3 Tallinská konzervatoř …………………………………………………………….... 24 2. 4 Heino Eller (1887 – 1970) ………………………………………………………..... 24 2. 5 Práce v Estonském rozhlasu ... …………………………………………………….. 25 2. 6 Ţivot po roce 1960 ………………………………………………………………… 26 3. Tvorba 3. 1 Tvorba před obdobím tintinnabuli ………………………………………………..... 27 4. Tintinnabuli – původ a význam ……………………………………………………. 30 5. Významní interpreti Pärtových skladeb ……………………………………………..... 33 Závěr ……………………………………………………………………………………... 38 Resumé ………………………………………………………………………………….. 39 Prameny a literatura ……………………………………………………………………… 40 Úvod Estonský skladatel Arvo Pärt (nar. 1935) dnes ve světě patří mezi známé a oblíbené skladatele soudobé váţné hudby, jeho skladby jsou čím dál častěji uváděny také v České republice. Cílem této práce je zmapovat česky psanou dostupnou literaturu1 o tomto skladateli (s důrazem na hudebně-vědecké práce) a srovnat ji s nejvýznamnějšími zahraničními vědeckými příspěvky. V první kapitole provádím stav bádání v českých zemích, chronologicky řazeno, kdy a ve kterých českých publikacích se setkáváme se jménem Arvo Pärt (slovníková hesla, příspěvky v encyklopediích, novinové články, rozhlas, internet, odborné – vědecké práce), popř. v jakých souvislostech je jeho jméno zmiňováno. Nabízím i srovnání se zahraničními hudebně-vědeckými publikacemi (Grove, MGG, Hillier, McCarthy, Mattner, …). Snaţím se nalézt odpověď na otázku, proč je Pärt často řazen mezi minimalistické skladatele. Zřejmě není náhodou, ţe se v České republice Pärtovi nejvíce věnuje skladatel, hudební vědec a pedagog Vít Zouhar, který je často spojován s českým hudebním minimalismem. Za zvláštní pozornost stojí právě Zouharovy práce, poukazují totiţ na řadu zajímavých okolností v Pärtově tvorbě, o kterých se naopak v zahraniční literatuře nedočteme. To prezentuji pomocí konkrétních rozborů skladeb Passio a Credo (Zouharovy rozbory srovnávám s rozbory P. Hilliera, O. Kautneho a P. Quinna). V navazujících dvou kapitolách zpracovávám metodou kompilace ţivotopis a studia skladatele s nastíněním jeho kompozičních metod před obdobím tintinnabuli – tj. do konce 60. let (zde pracuji se zahraničními zdroji vzhledem k tomu, ţe v českém jazyce dosud nevyšla ucelená biografie). Samostatnou kapitolu věnuji pojmu tintinnabuli – jeho původu a významu. Reflektuji přínosnou práci Víta Zouhara, který mimo jiné srovnal různé druhy interpretací tohoto pojmu (Hillier, Mattner, McCarthy, …). Podstatnou roli v Pärtově hudbě hraje interpretace, zmiňuji proto související fakta o lidech, kteří se interpretací Pärtových děl zabývají či zabývali (Paul Hillier, Tõnu Kaljuste, Neeme Järvi, Paavo Järvi, soubory Hortus Musicus, Theatre of Voices, The Hilliard Ensemble, vydavatelství ECM New Series). 1 Nepůjde jen o literaturu jako takovou, zmíněn bude i denní disk a rozhlasové, popř. internetové příspěvky. Televizi zmiňuji jen okrajově, na další rešerši v této oblasti bohuţel v mé práci nezbyl prostor. 1 1. Recepce díla A. Pärta v českých zemích – stav bádání 1. 1 Slovníky, učebnice a encyklopedie Přestoţe Estonec Arvo Pärt (nar. 1935) píše a zveřejňuje své první významné skladby jiţ v 60. létech 20. století, setkáváme se s jeho jménem v českém tisku (novinách a časopisech) teprve na začátku 90. let 20. stol. První zmínky u nás je třeba hledat v hudebních slovnících a encyklopediích. Ty se většinou omezují na údaje o místě a datu narození skladatele, o studiu na konzervatoři v Tallinu, o práci v rozhlasu a končí výčtem dosud známých děl. Jako jeden z prvních se u nás o Pärtovi zmiňuje Jaromír Paclt ve svém Slovníku světových skladatelů (Praha 1972).2 Zde je Pärt uveden jako „sovětský skladatel narozený 1935, Paide (Estonsko)“, který studoval na konzervatoři v Tallinu u H. Ellera, v letech 1958 – 67 působil jako hudební reţisér rozhlasu v Tallinu. Ve své tvorbě kolem r. 1960 směřuje k Nové hudbě. Z jeho děl jsou uvedena: kantáta Náš sad (1959), Partita (1959) pro klavír, Nekrolog (1960) pro orch., oratorium Krok světa (1961), Perpetuum mobile (1963, věnováno L. Nonovi) pro orchestr, symfonie (1964), Diagramy (1964) pro klavír, Koláţ na téma B-A-C-H (1964) pro orchestr, Musica Sillabica (1964) pro orchestr, Solfeggio pro smíšený sbor, filmová a TV hudba.“ V publikaci Sovětská hudební kultura 23 Jiřího Bajera z roku 1978 je Pärtovi věnován poměrně značný prostor. V kapitole Kantáta a oratorium (str. 172) je Pärt uveden jako autor oratoria „Pohyb světa“4, dále Bajer uvádí, ţe se „z Tallinu přihlásil k hnutí za novou hudbu Arvo Pärt symfonickým Nekrologem v dvanáctitónovém systému (1960)“. Údajně však „v daném kontextu měla větší vývojový význam dodekafonická symfonie (1963) a sonoristické Perpetuum mobile (1963), na něţ navázala v následujícím roce Koláţ na téma B.A.C.H. a Sylabická hudba, vesměs pro orchestr, sborové Solfeggio, dechové Kvintettino a klavírní Diagramy.“ Dále to byl v roce 1982 Tomislav Volek v encyklopedii Osobnosti světové hudby (12. svazek v rámci projektu „Malé encyklopedie“)5, který na str. 171 uvádí datum a místo narození estonského skladatele – 11. 9. 1935, Pajde, (ruská forma jeho jména je Pjart). Téţ uvádí studia na konzervatoři v Tallinu, ukončená v roce 1963. „Ve svém díle osobitě rozvíjí nové kompoziční postupy. Po raných kantátách (Náš sad, 1959; Credo, 1968; Píseň k zamilované, 1973) měly mezinárodní ohlas jeho 3 symfonie (1. „Polyfonní“, 1964; 2. uplatňuje citáty z Čajkovského, 2 PACLT, Jaromír. Slovník světových skladatelů. Praha: Ed. Supraphon, 1972, s. 249. 3 BAJER, Jiří. Sovětská hudební kultura 2. Praha: Editio Supraphon, 1978, s. 169, 173, 197 4 Autoři českých encyklopedií se rozcházejí v překladu původního názvu oratoria Maailma samm. 5 VOLEK, Tomislav. Osobnosti světové hudby. (Malé encyklopedie, sv. 12). 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1982. 264 s. 2 1964; 3. 1971). K symfonické básni Nekrolog (1960) dalo podnět odhalení hromadného hrobu estonských vlastenců, popravených nacisty. Mistrovskou orchestrální hříčkou je Perpetuum mobile (1963), v němţ kaţdý nástroj hraje jen jeden tón, 1964 vznikla orchestrální Koláţ na téma B-A-C-H a Musica syllabica6 pro 12 nástrojů. Pro et contra (1966) je určeno violoncellu a orchestru. Smysl pro zvukový experiment dokládá Fantazie pro klavír, sbor a orchestr (1968), cyklus Tintinnabuli (1977) pro vokální sóla, sbor a nástrojovou skupinu i Missa syllabica (1977). Novou tvůrčí etapu zahájil Cantus pro smyčcové nástroje (1977).“ Naproti tomu v Malé encyklopedii hudby kolektivu Jaroslava Smolky7 z roku 1983 jakákoli zmínka o Pärtovi chybí. Nástin vývoje evropské hudby 20. století Miloše Navrátila (1993)8 řadí Pärta mezi skladatele vyuţívající minimalistických postupů. V kapitole Období syntéz, fúzí, návratů a dílčích inovací hudebního jazyka na str. 133 čteme: „Výrazně se svými kompozičními postupy blíţí minimální hudbě především […] Estonec Arvo Pärt (1935), který svou tvorbu opírá o prazákladní melodické i harmonické formule. Prošel novodobými kompozičními systémy avantgardy (seriální, aleatorní i témbrovou fází), aby pak spočinul v návratu k prazákladům evropské hudby.“ V 90. letech v českém tisku stoupl zájem o Pärtův nový styl, coţ se začalo projevovat i v naučné literatuře: „Jednoduchost prostředků je přímo šokující – jeho styl „tintinnabuli“ (asociace zvuku kostelních zvonů) je v podstatě redukován na princip zvukového pole stále udrţovaného kvintakordu, jenţ je gravitačním centrem a zvukovým půdorysem celého díla. Na tomto půdoryse jsou zaloţeny krátké, často se opakující melodické modely i úsporná polyfonie. Průběh hudby je v zásadě statický, jen v místech významových zlomů dochází ke zvukovým kontrastům.“9 Navrátil dále poukazuje na dlouhé časové mezery v Pärtově tvůrčí činnosti a cituje skladatelova slova: „Musím se k psaní dlouho připravovat, někdy to trvá i pět let a pak přijde mnoho děl ve velmi krátké době.“ Čteme o skladatelově tvůrčí krizi, po které se věnoval studiu rané evropské polyfonie. „V tomto duchu napsal Třetí symfonii (1971) pak se odmlčel [na] dalších pět let a v roce 1976 se objevilo dílo obratu, klavírní skladba Pro Alinu, v níţ je demonstrován styl tintinnabuli. Pak v krátké době vznikla proslulá Tabula rasa a celá řada významných děl, většinou náboţenského charakteru – např. De profundis,