Pravěk Boskovicka V L a S T I V Ě D a B O S K O V I C K A
Total Page：16
File Type：pdf, Size：1020Kb
Pravěk Boskovicka VLASTI V ě D A B O S K O V ICKA Svazek 3 Redakční rada Vlastivědy Boskovicka Mgr. Jaromír Baranok (Gymnázium Jevíčko) Mgr. Dagmar Hamalová (Muzeum Boskovicka) RNDr. Mojmír Hrádek, CSc. (Brno) Ing. František Mlateček (Boskovice) Mgr. Zuzana Jarůšková (Muzeum Boskovicka) RNDr. Hynek Skořepa (Gymnázium Ústí nad Orlicí) PhDr. František Šalé (Nakladatelství Albert, Boskovice) PhDr. Antonín Štrof, CSc. (archeolog, Bořitov) Doc. PhDr. Miroslav Válka, Ph.D. (Ústav evropské etnologie FF MU Brno) Ing. et. Mgr. Pavel Vaněk, Ph.D. (Archiv bezpečnostních složek Brno, pracoviště Kanice) Mgr. Petr Vítámvás (Muzeum Boskovicka) Pravěk B o s k o v i c k a Zuzana Jarůšková a Antonín Štrof (editoři) a kolektiv Boskovice 2014 Na vydání publikace přispěl Jihomoravský kraj. Dále přispěly: Město Jevíčko Městys Černá Hora Městys Knínice Městys Svitávka Obec Bořitov Obec Skalice nad Svitavou Obec Sudice Kapitola Starší doba kamenná – paleolit M. Olivy byla vypracována za finanční podpory Ministerstva kultury v rámci institucionálního financování na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné organizace Moravské zemské muzeum (DKRVO, MK000094862). Doporučená citace knihy: JARŮŠKOVÁ, Z. – ŠTROF, A. (eds.) a kol.: Pravěk Boskovicka. Vlastivěda Boskovicka. Svazek 3. Muzeum Boskovicka v nakla- datelství Albert, Boskovice 2014. Doporučená citace kapitoly z knihy: OLIVA, M.: Starší doba kamenná – paleolit. In: JARŮŠKOVÁ, Z. – ŠTROF, A. (eds.) a kol.: Pravěk Boskovicka. Vlastivěda Boskovicka. Svazek 3. Muzeum Boskovicka v nakladatelství Albert, Boskovice 2014, s. 15–49. Lektorovali: prof. PhDr. Zdeněk Měřínský, CSc. prof. PhDr. Stanislav Stuchlík, CSc. et DSc. © † Doc. PhDr. Miloš Čižmář, CSc., Doc. PhDr. Eduard Droberjar, Dr., Mgr. Zuzana Jarůšková, Doc. PhDr. Martin Oliva, Ph.D., D. Sc., PhDr. Rudolf Procházka, CSc., PhDr. Antonín Štrof, CSc. ISBN 978-80-904089-3-7 (Muzeum Boskovicka) ISBN 978-80-7326-246-4 (František Šalé – ALBERT) Úvod Vývoj od prvních stop osídlení až do vzniku základů někdejších panství ve středověku byl téměř bez výjimek koncentrován do údolí Boskovické brázdy, která se jen zčásti kryje s územím dřívějších panství a okresů – proto jsou zde některá území okolních vyvýšenin pominuta (nebyla ještě v zde sledovaném období osídlena) a naopak sledujeme části Boskovické brázdy, které přesahují jižním i severním směrem. Boskovická brázda představuje geograficky přirozeně vymezený region, který je možno zjednodušeně charakterizovat jako pruh úrod- né země, který probíhá přibližně ve směru severovýchod – jihozápad a ze severu, západu a východu je sevřený mezi vrchovinné oblasti (ze západu Českomoravskou vysočinou, z východu Drahanskou vrchovi- nou). Geomorfologicky je součástí západní partie Brněnské vrchovi- ny. Větší část Boskovické brázdy má název Malá Haná, menší a již- něji položená část je pak Lysická sníženina. Obě části jsou zřetelně odděleny tokem řeky Svitavy. Nadmořská výška narůstá směrem k severu; Lysická sníženina má v katastru Bořitova 300 m nad mo- řem, severní části Malé Hané dosahují více než 400 m nad mořem. Doposud jsme nepozorovali jinde zřejmý úbytek osídlení s narůstají- cí nadmořskou výškou. Boskovickou brázdu mimo krátký úsek řeky Svitavy protékají pouze drobné vodoteče (Demek a kol. 1987; Hlava – Vích 2007). Boskovická brázda představovala v pravěkém vývoji českomoravského prostoru velmi důležitou spojnici obou oblastí (v širších souvislostech potom propojení středního Podunají a se- vernějšího německého Polabí), byla rovněž významnou surovinovou a výrobní oblastí s přirozeným obchodním potenciálem. Procházela jí přinejmenším jedna z větví tzv. Jantarové stezky, jak průběžně dokládají archeologické nálezy. Boskovická brázda se stala předmětem badatelského zájmu o ně- kolik badatelských generací později než jiná území Moravy; proto téměř všechny lokality dnes známé jsou známy pouze na základě povrchových sběrů a proto dnes víme jen tak málo o pohřebištích (z některých období je zatím neznáme vůbec), která nejsou většinou Starší doba kamenná – paleolit1 (00 000–9600 př. n. l.) „Rozmanitost kraje, v němž se střídaly hluboké lesy, svlažo- vaného četnými říčkami a potoky, s bujarými lučinami, oživené- ho hojnou zvěří všelikého druhu, lákala již v dobách diluviálních člověka, který znal pouze zbraně a nástroje vyštípané z pazour- ku a připravované z parohů sobích a z kostí jiných zvířat.“ Přiléhavá charakteristika krajiny Boskovicka z příslušného svazku Vlastivědy moravské (Knies 1904, 9–10), vyvolává představu, že ten- to region poutal pozornost archeologů již od samotného počátku studia našeho paleolitu. Ve skutečnosti tomu bylo právě naopak, vzdor tomu, že kromě vyjmenovaných předností se zde vyskytují i bohaté zdroje křídových rohovců, využívaných k výrobě kamenných ná- strojů (Přichystal 2009, 75–76). Sám Knies, který položil základ do- sud platného obrazu paleolitického osídlení blízkého Moravského krasu a zkoumal řadu mladších pravěkých lokalit i přímo na Bosko- vicku, znal ve svém oblíbeném kraji jedinou paleolitickou stanici. Jeskyňka Sklep u Vratíkova, zkoumaná J. Kniesem již roku 1893 (Knies 1929, 8), byla sice jednou z tuctu prvních známých paleolitic- kých lokalit na Moravě, ve svém regionu však zůstala nadlouho osa- mocena. Ani Josef Skutil ve svém obsáhlém přehledu pravěku Bos- kovicka z r. 1931 žádné další paleolitické nálezy neuvádí. Teprve později se Skutil (1937, 276) zmiňuje o patinovaném úštěpu a čepeli ze Sebranic, a po dalších 10 letech připojuje kresbu diskovitého já- dra, pocházejícího údajně z okolí Okrouhlé (obr. 6: 4), a zmínku o hoblíkovitém artefaktu od Spešova (Skutil 1947, 112; 1949, 136). Miniaturní micoquienský klínek nalezli budovatelé železniční trati v poloze „Pod Lipníky“ již roku 1907, zůstal však v boskovickém mu- zeu dlouho nerozpoznán (obr. 4: 2, obr. 120). Kupodivu není vyroben 1 Předložená práce vznikla za finanční podpory Ministerstva kultury v rámci institucionálního financování na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné orga- nizace Moravské zemské muzeum (DKRVO, MK000094862). 1 Obr. 5. Levalloiská jádra ze středního paleolitu. Bačov Ib (1–2); Obora III (3); Žernovník (4); Bořitov IV (5); spongolit (1–5). 22 Mladší doba kamenná – neolit (5500–4000 př. n. l.) Období neolitu, mladší doby kamenné, trvající v oblasti střední Evropy necelé dva tisíce let, znamená přerod do ekonomicky nového údobí, spojeného se vznikem zemědělství, ve kterém kámen nadále zůstává nejdůležitější výrobní surovinou. K počátkům pěstování obilí a domestikaci zvířat dochází na Předním východě, v oblasti tzv. Úrodného půlměsíce zhruba od 2. poloviny 9. tisíciletí. Zdejší obyvatelé začali nejprve sbírat zrna divoce rostoucích trav, poté i sami pěstovat nejstarší obilniny – především pšenici a ječmen. Lidé v tomto období vedli již usedlý způsob života. Zásoby bylo možno ukládat do nádob z vypálené hlíny, vedle již známých štípaných nástrojů dochází k objevu nové technologie výroby broušených a vrtaných kamenných nástrojů, doloženo je již i textilnictví. Tex- tilní výrobu nepřímo dokládají nálezy keramických přeslenů (setr- vačníků na předení vláken) a závaží tkalcovských stavů. Tyto cha- rakteristické znaky začínáme v materiální kultuře na našem území pozorovat kolem poloviny 6. tisíciletí př. n. l. Změny v obživě i hos- podářství souvisí s příchodem nových obyvatel z jihovýchodu, z ob- lasti Předního východu. Významnou měrou se na zavedení neolitic- kého způsobu života podílely vhodné klimatické podmínky. V období neolitu (kolem poloviny 6. tisíciletí př. n. l.) se projevu- jí změny boreálního podnebí na atlantické, kdy došlo ke zvýšení průměrné teploty o 3 °C oproti dnešku. Podnebí se tak i díky čet- nějším srážkám stalo vlhkým a teplým a ve vegetaci místo původních borových a lískových hájů vhodných pro lovce a sběrače začínají převládat smíšené lesy. Smíšený les je charakteristický větším za- stíněním a tím úbytkem travnatých ploch, což v praxi znamená menší množství vysoké zvěře. V tomto období přibývají nové dřeviny jako lípa, javor, jasan nebo tis. Ve starých sídelních oblastech se sprašovým podložím převládly travnaté teplomilné doubravy, ve středních polohách se objevily smíšené doubravy s lípami, duby a jilmy, vyskytující se do hranice 500 m n. m. Ve vyšších polohách se v lesním porostu vyskytoval jasan, javor, jilm a lípa, v horách a na 1 Obr. 17. Vanovice, červeno-žlutě malované zlomky nádob, starší fáze kultury s moravskou malovanou keramikou (1–3). Miska a naběrač- ka, RAB Bořitov „Býkovky“ (4–5), část amforovité nádoby, Mladkov, mladší fáze kultury s moravskou malovanou keramikou (6). 2 Doba bronzová a starší doba železná (halštatská) (2000–400 př. n. l.) Přírodní prostředí, velmi důležité pro další vývoj pravěkých kul- tur ve sledované oblasti, lze charakterizovat jako pokračování tren- du nastoupeného v mladším eneolitu. Označujeme je jako subboreál, je charakteristické pro dobu přibližně 2 500 až 500 let př. n. l. a bě- hem něho se odehrává závěr eneolitu, celá doba bronzová a většina starší doby železné. Průměrná teplota celého období byla poměrně stálá a odpovídala přibližně průměrným dnešním teplotám. Přírodní prostředí Boskovické brázdy a přilehlých oblastí vrchovin již bylo vý- razně ovlivňováno činností lidí (postupný nárůst hustoty osídlení zřetelně dokládají mapy s vyznačenými lokalitami jednotlivých kul- tur). Navyšující se stabilní osídlení víc a víc vytěsňovalo lesní plochy z brázdy. Narůstalo také využívání přilehlých předpolí vrchovin především pro pastvu; vypalování hustých porostů a pastva sama odkrývaly vegetací pokrytý povrch, což vedlo k jeho vysoušení. Ná- sledkem