Hinoemiihův Maur Maihis V Semperoper
Total Page:16
File Type:pdf, Size:1020Kb
Evropy, kde žil ve Švýcarsku. V roce 1921 měly premiéru jeho dvě první opery- jednoaktovky Vrah, naděje žen a Nusch-Nu- schi ve Stuttgartu. Po několika dalších jednoaktovkách, dětské opeře Stavíme město a velké celovečerní opeře Cardillac (1926) píše svou druhou celovečerní operu Malíř Mathis na námět ze života středověkého malíře Matthiase Grůnewalda, autora známého Isenheimského oltáře, v nelehkém období refor mace a selských válek. Přestože se jedná o operu z německého středověku, dílo kladlo mnoho otázek, v době vzniku opery a nakonec i dnes nesmírně aktuálních, např. pálení knih ve třetím obraze našlo paralelu s nacistickým pálením knih v Ber líně v roce 1933, spory mezi přívrženci papeže a luterány rov něž připomínaly politické spory třicátých let, dále otázky po moci pronásledovaným, ponižování lidí, společenského zařazení, umělecké zodpovědnosti a tvůrčí svobody a v nepo slední řadě i otázky víry. V díle má velkou úlohu orchestr, kte rému je svěřena nejen rozsáhlá předehra, ale i mezihry. Hin demith z nich sestavil Symfonii Malíř Mathis, která zazněla dříve než vlastní opera: v roce 1934 ji uvedl v Berlíně Wilhelm Furtwängler. Ten také chtěl uvést celou operu, ale to již v této pohnuté době bylo nemožné, a tak opera zazněla poprvé 28. května 1938 v Curychu. Ve skladatelově vlasti mohlo být dílo uvedeno až po válce - poprvé ho provedla opera ve Stuttgartu v roce 1946. V Drážďanech mělo být hráno již v roce 1956, uve dení bylo posunuto o dva roky, ale nakonec k němu nedošlo (měl dirigovat sám skladatel), protože tomu zabránil režim bý valé NDR. Režisér drážďanské inscenace Jochen Biganzoli vychází z nadčasových myšlenek Hindemithovy opery a nelíčí operu pouze o historickém malíři Grúnewaldovi, ale ve výtvarném po jetí inscenace jsou promítána díla avantgardních umělců, ja HinoemiiHŮv maur kými jsou např. Robert Longo, Roy Lichtenstein, Ernst Ludwig Kirchner a Claude Monet, jejichž vlastní citáty promítá mezi maiHis v semperoper jednotlivými obrazy. Samozřejmě se objeví i nejslavnější dílo Drážďany, Staatsoper (Semperoper) Matthiase Grůnewalda Isenheimský oltář. Režisér Biganzoli X Zbyněk Brabec vedl zpěváky k akčním hereckým výkonům, vycházejícím z ex presionistické Hindemithovy hudby, které byly někdy příliš na rušovány upřenými pohledy na dirigentku. Na jevišti se he Přestože je Paul Hindemith, významný představitel německé recké akce neobešly o dnes tolik oblíbené močení (na začátku hudby 1. poloviny 20. století, autorem deseti oper, je pro čes 4. obrazu). Pije se pivo, z krabic jí pizza, kvartet ve 4. obraze byl kého operního diváka téměř neznámým skladatelem, neboť po pojat jako interview s novináři. Šestý obraz vygradoval scénou válce, pokud se nemýlím, byly u nás inscenovány pouze dvě jeho kardinála Albrechta a Mathise. opery: v roce 1970 uvedla olomoucká opera jeho Malíře Ma- Scénu s dominujícím velkým obrazovým rámem vytvořil thise - s inscenací hostovala i v Praze, ale to už dnes mnoho lidí Andreas Wilkens, současné kostýmy navrhla Heike Neuge- nepamatuje, a celkem nedávno, v roce 2011, uvedla ostravská bauer. Hudební nastudování bylo svěřeno australské dirigentce opera jeho Cardillaka (také s prezentací této inscenace Simoně Young, která má s dílem již zkušenosti ze svého pů v Praze). Není to trochu málo? Asi ano, ale české operní scény sobiště v Hamburku (její tamější nastudování je zaznamenáno těch dramaturgických dluhů zejména u moderních a soudo firmou Oehms Classics na CD). Dílo dirigovala suverénně, byť bých oper mají daleko víc. Objektivně řečeno, Hindemithovy se nevyhnula některým nepřesnostem, např. ve sboru na za opery jsou nesmírně náročné na provedení, zejména ty celo čátku 3. obrazu. Celkový dojem z jejího dirigování není ovšem večerní, a obávám se, že by příliš našeho diváka do hlediště ne příliš příznivý, vše plynulo jakoby pod heslem rychle a silně, přitáhly. Hutná hudba s exponovanými pěveckými party a s plně čímž samozřejmě občas orchestrem kryla některé sólisty. znějícím orchestrem, text v nepříliš srozumitelné němčině, to Z nich největší dojem zanechal Markus Marquardt v titulní vše patrně odrazuje naše divadla od jejich uvádění. Ani ve skla roli, dále pak John Daszak jako Albrecht, Herbert Lippert datelově rodném Německu nepatří jeho opery k běžně uvádě v roli Hanse Schwalba, Mathias Henneberg jako Lorenz, nému repertoáru (na rozdíl od oper jeho o generaci staršího Emily Dorn jako Regina a Annemarie Kremer jako Ursula. současníka Richarda Strausse), v našem novém století tuto I přes dílčí výhrady lze považovat nastudování Malíře Mathise operu uvedla pouze divadla ve Výmaru, Osnabrůcku, Ham za významný umělecký počin Semperovy opery v této sezóně. burku, Karlsruhe, mimo Německo se pak objevila na reperto áru v několika málo městech, např. v Paříži, Curychu, ve Vídni Dresden, Staatsoper (Semperoper) - Paul Hindemith: a několikrát v Americe. Malíř Mathis. Dirigentka Simoně Young, režie Jochen Paul Hindemith se stal výrazným představitelem německého Biganzoli, scéna Andreas Wilkens, kostýmy Heike Neu- hudebního života před druhou světovou válkou. Byl ceněn gebauer, světla Fabio Antoci, choreografie Silvia Zygou- jako violista, skladatel, dirigent i jako profesor na Vysoké hu ris, dramaturgie Anna Melcher. Premiéra 1. 5. 2016, dební škole v Berlíně. Před nacistickým režimem, který začal psáno z reprízy 15. 5. 2016. • bojkotovat uvádění jeho děl, odešel nejprve do Švýcarska a poz ději do Spojených států amerických. Až v roce 1953 se vrátil do .