Masarykova Univerzita Filozofická Fakulta Ústav Hudební Vědy

Masarykova univerzita

Filozofická fakulta

Ústav hudební vědy

Sdruţená uměnovědná studia

Pavlína Křečková

Česká punková a hardcorová scéna po roce 1989 a její společenské zakotvení

(Bakalářská diplomová práce)

Vedoucí práce: PhDr. Aleš Opekar, CSc.

2013

Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s vyuţitím uvedených pramenů a literatury.

V Ivančicích dne 12. května 2013

......

Zde bych chtěla poděkovat panu PhDr. Aleši Opekarovi, CSc. za cenné připomínky a konzultace a také Pavlu „Papagájovi“ Frimlovi za poskytnuté informace k této práci.

Pavlína Křečková

Obsah:

1. Úvod...... 6 2. Vymezení základních pojmů...... 8 2.1 Punk...... 8 2.2 Hardcore...... 15 3. Vznik a společenské zakotvení punku a hardcoru před listopadem 1989...... 21 4. Vývoj punkové a hardcorové scény po listopadu 1989...... 33 4.1 Česká punková scéna po roce 1989...... 33 4.2 Česká hardcorová scéna po roce 1989...... 41 5. Do It Yourself...... 50 6. Závěr...... 58 7. Resumé...... 59 8. Summary...... 60 9. Seznam pouţité literatury a pramenů...... 61

1. Úvod

Následující práce má za cíl přiblíţit zakotvení punkové a hardcorové scény v českém prostředí a s nimi spojený rozvoj tzv. principu a myšlenky „Do It Yourself“, neboli v počeštěné podobě „Udělej si sám“. Především nás pak bude zajímat následný vývoj těchto scén po roce 1989, tedy po pádu komunistického reţimu v tehdejším Československu. A právě zmapování této hudby a s ní spojených subkultur, v období po Sametové revoluci, by mělo být hlavním těţištěm a zdrojem bádání následující práce.

Záměrem první kapitoly je vysvětlení základních pojmů podstatných pro práci, tedy pojmů punk a hardcore a nástin jejich vzniku a vývoje ve světovém měřítku a jejich následného importu do tehdejšího Československa.

Druhá kapitola je pak věnována právě časoprostoru, který panoval v českém prostředí před rokem 1989, kdy zde vládla komunistická moc, jeţ měla hlavní slovo nad vším a nad všemi. A právě hudba punku a tzv. nové vlny, jíţ je punk dle mnohých hudebních publicistů součástí, měla být hlavním nepřítelem komunistické moci, neboť byla odrazem znepřáteleného a opozičního Západu. Kapitola tedy zachycuje ony komunistické zásahy a represe moci vůči tehdejší hudbě punku a nové vlny, sleduje prostředky, jakými moc proti ní zasahovala a celkově se snaţí přiblíţit tuto, pro příznivce punku a nové vlny, dusivou atmosféru komunistické nadvlády nad tehdejším Československem, kde lidé, aniţ by si to mnohdy uvědomovali, byli jakýmisi loutkami ovládanými pohyby shora. Orgány státní moci si tak chtěly vychovávat své občany pouze ve smyslu tehdejší socialistické ideologie a hudbu punku a nové vlny vnímaly jako vlivy a projevy „západní burţoazie“, coţ bylo svým způsobem protiřečení si, neboť punk byl od své podstaty antiburţoazní a proti jakékoli takovéto ideologii a nadvládě nad samotným individuem. Právě toto postupné zakotvení se punkové a zčásti i hardcorové hudby v českém prostředí, v těchto pro ni neúnosných podmínkách, je hlavní podmětem této části práce.

Následující kapitola je věnována rozvoji těchto dvou undergroundových hudebních scén po pádu Ţelezné opony a tedy i komunistického reţimu. Kaţdá z podkapitol se tak zabývá zvlášť rozvojem punkové scény a zvlášť té hardcorové, která se zde rozvíjí především po roce 1989 spolu s jejími subţánry jako crust, disbeat, thrashcore či grindcore. S oběma těmito hudebními subkulturami, tedy punkem i hardcorem se prolíná myšlenka „Do It Yourself“, jejíţ základním principem je ideje nezávislosti zmíněných scén na hudebním průmyslu a s tím spojené odmítání konzumu a komerce v rámci produkce této hudby i stylu

ţivota. Tato myšlenka je pro zmíněné hudební scény velice důleţitá a proto je jí věnována značná část kapitoly, neboť s ní souvisí také vznik tzv. dister, tedy malých nezávislých punkových a hardcorových vydavatelství a s nimi spojený prodej vlastního oblečení či pořádání koncertů. Dále je s touto myšlenkou spjata výroba tzv. fanzinů, tedy doslova vlastnoručně vyrobených „fanouškovských magazínů“, typických pro punkovou a hardcorovou subkulturu. Právě fanziny, jichţ v českém prostředí vzniklo poměrně velké mnoţství, jsou klíčovými literárními prameny pro část práce, pojednávající o období po roce 1989.

Hlavní smysl práce je tedy spatřován v objasnění ukotvení punkové a hardcorové hudby v období před rokem 1989 a především pak následná existence těchto subkultur, jejich zmapování v českém prostředí po listopadu 1989 a zvláště pak přínos pro undergroundové prostředí.

2. Vymezení základních pojmů

Neţ přistoupíme k tématu vzniku, zakotvení a samotnému vývoji punkové a hardcorové scény v českém prostředí, je třeba vymezit dva nejdůleţitější pojmy, ze kterých budeme v práci vycházet, tj. punk a hardcore. Zmíníme jejich vznik ve světě a také onen časoprostor, jenţ je spojován se vznikem těchto hudebních stylů a s nimi spojených subkultur v tehdejším Československu. Neţ však začneme psát o situaci na punkové a hardcorové scéně, jeţ zde nastala po pádu komunismu, respektive po roce 1989, nahlédneme do historie, bez níţ by následující text nebyl zcela úplný.

2.1 Punk

Vyhledáme-li v jazykovém anglickém slovníku samotný význam slova punk, zjistíme, ţe překlad tohoto anglického slovíčka do češtiny znamená něco jako výtrţník, povaleč, uhozený, blbý či shnilý. Kromě toho byly slovem punk označovány garáţové kapely na konci padesátých let a později na začátku let sedmdesátých hudba kapel The Stooges, New York Dolls či MC 5. Často je však pojem punk spojován s jedním z vůbec prvních punkových fanzinů, a tím byl newyorský fanzin s prostým názvem Punk, jehoţ první číslo vzniklo v roce 1976. Tento pojem se následně zpopularizoval, kdyţ se jím začaly označovat newyorské kapely, především pak kapela Ramones. V dnešní době tímto pojmem označujeme příslušníka punkové subkultury či styl hudby spojený s tímto hnutím. Nicméně, i tak byl a je pojem punk často zbytkem společnosti spojován s něčím negativním, lépe řečeno, s rebelstvím a provokací, tolik typickými vlastnostmi pro toto hnutí.

„No Future“, „Punk´s Not Dead“, „Fuck the system“, „Chaos and Anarchy“ – to jsou jen některá z mnohých hesel, jimiţ se punkové hnutí od svého vzniku ve druhé polovině sedmdesátých let vţdy vyznačovalo. Se samotným vznikem punku je oficiálně spojován rok 1977, nicméně to není tak úplně pravda, neboť kapely, pro něţ byla typická jednoduchá hudba s nihilistickými texty, se objevily jiţ na počátku sedmdesátých let. Za vůbec nejstaršího „prapunkového“ zpěváka je povaţován Iggy Pop, frontman detroitské skupiny The Stooges, nazývaný téţ „kmotr punku“. Samotný rozmach punkového hnutí však nastal aţ v polovině sedmé dekády, kdy se pak následně rozšířil z USA do Velké Británie. O nástupu punku vypovídá i následující citace hudebního publicisty Josefa Vlčka z knihy Excentrici v přízemí:

„Zájmy ekonomické se dostaly do správné konstelace se zájmy uměleckými, kdyţ několik mladých obchodníků dokázalo cynickými triky veřejnosti vnutit první vlnu souborů, schopných stát se

8 mluvčími generace a prodávat přitom dostatek zboţí. Tedy desek. Zrodilo se stylové jádro nové vlny – punk. Byl tak jednoduchý, ţe ho mohl hrát opravdu kaţdý, kdo ovládal pověstné tři akordy a měl co říci.“ 1

Co se týče hudby samotné, tak punk je součástí rockového hudebního spektra, respektive jej řadíme do tzv. nové vlny, která přišla spolu s punkem ve druhé polovině sedmdesátých let, a jíţ je, dle mnohých definicí, punk součástí. Definici podává Josef Vlček:

„Nová vlna je proud populární hudby, inspirovaný nástupem nové generace posluchačů a umělců na angloamerické scéně po roce 1976. Dáváme tedy přednost té nejběţnější definici, která ji chápe jako široký generační proud bílé a dokonce černé mládeţe, která hledala svou estetickou seberealizaci mimo svět oficiální hudby v klubovém prostředí s punkovými, pub-rockovými a reggae kapelami.“ 2 Představitelé rodící se punkové vlny se chtěli odlišit od klasické rockové hudby tehdejší doby a vymezit se vůči tzv. „dinosauřím kapelám“, pro něţ byla charakteristická sloţitá několikaminutová kytarová sóla, nákladné a velkolepé koncerty či světelné show v podobě kapel jako Pink Floyd, Rolling Stones, Yes ad. Chtěl je tak uzemnit svoji jednoduchostí, útočnými, razantními a často aţ nihilistickými texty a zvýšeným počtem decibelů. Nicméně, co si tento styl ubral v textech a nástrojové virtuozitě, to si naopak velkým douškem přilil do své energie, dravosti a provokace, jimiţ poukazuje na svůj nesouhlas vůči společnosti a staví se tak do opozice vůči ní. Neméně výrazný a ţivočišný je i divoký a neučesaný punkový tanec zvaný „pogo“, jímţ dávají fanoušci společně na koncertech najevo své emoce neuspořádaným a nevázaným pohybem. „Pokud šlo o tanec ve dvojici, drţeli se partneři (většino oba muţského pohlaví) pod krkem. Jako by tím vybíjeli nahromaděnou nenávist vůči všemu, co je mimo koncertní sál utiskuje. Je moţné, ţe právě tato psychopatologická podstata poga byla jedním ze základů pozdějšího hardcore stylu.“ 3 Jak uţ jsme zmínili v předchozích citacích, stačilo „ovládat pověstné tři akordy“ a mohli jste si zaloţit kapelu a začít hrát. „Kritikové a odpůrci vytýkají punkovým kapelám, „ţe neumějí hrát“, a poukazují na primitivnost jejich textů. Pokud na opačné straně hudebního spektra zábavné a populární hudby můţeme najít např. folk obracející se k intelektu a emocím posluchače, uprostřed střední proud apelující na povrchní sentimentalitu, pak můţeme říct, ţe punkové skupiny útočí na smyslovou a instinktivní rovinu. Jednoduchý rytmus a melodie spolu s myšlenkově nenáročným, ale o to

1 Opekar, Aleš; Vlček, Josef. Excentrici v přízemí. 1. vyd. Praha: Panton, 1989. s. 5. 2 Opekar, Aleš; Vlček, Josef. Excentrici v přízemí. Op. cit., s. 4.

3 Lindaur, Vojtěch. Neznámé slasti – Příběhy rockových revolucí 1972-2012. 1. vyd. Praha: Plus, 2012. s. 104. 9 zapamatovatelnějším a provokativnějším textem sbliţují kapelu s posluchačem, jemuţ jsou přístupnou formou podávány „jeho vlastní“ pocity, prvoplánové názory a nekorigované emoce.“ 4 Stejně, jako provokativnost punkových textů, tak byla provokativní i samotná vizáţ punkerů či počeštěným pojmem „pankáčů“, která měla v prvé řadě vzbudit pobouření ve společnosti, z níţ se chtěl přívrţenec punku vyhranit. Typickými vizuálními znaky punkové subkultury bylo roztrhané oblečení drţící při sobě díky spínacím špendlíkům, dále visací zámky, odznaky a nášivky s oblíbenými punkovými kapelami či symboly (např. písmeno A v krouţku pro znak anarchie ad.), často téţ vysoké vojenské boty, tzv. „glády“ (dle značky Gladiator). Typickou značkou těchto bot se však stala především značka Martens, charakteristická zvláště pro subkulturu skinheads. Na počátku osmdesátých let, tedy s nástupem tzv. druhé vlny punku se pak objevil snad nejtypičtější znak punkové módy, a to účes indiánského kmene Cherokee, neboli tzv. „číro“ zbarvené do všemoţných barevných odstínů, jeţ zpopularizoval zejména zpěvák skotské punkové kapely The Exploited, Wattie Buchan. V principu punkového odívání se uplatňovalo heslo „Do It Yourself“, neboli „Udělej si sám“, jeţ kladlo důraz na vlastní samovýrobu ať uţ oblečení, všemoţných fanzinů či vlastních nahrávek a umoţňovalo tak příslušníkovi punkové subkultury nebýt závislým na vnějším prostředí, inklinujícímu k hlavnímu proudu. Ve své knize tento pohled na punkovou módu shrnuje Miroslav Vaněk: „Oděv měl slouţit jako obrana před vnějším světem, stal se něčím jako druhou kůţí, ve které se punker cítil bezpečný a především byl sám sebou. Móda samozřejmě slouţila jako sebeprezentace vně punkové pospolitosti, coţ do značné míry zjednodušovalo (nikoli ulehčovalo) styk s okolním světem.“ 5 O ţenské módě pak hovoří Josef Vlček: „Ţenský punk se inspiroval nejhnusnějším výprodejovým zboţím, snaţil se potlačit sexuálně vyzývavou stránku tím, ţe se co nejvíce blíţil muţské módě. Absolutně demodé byly dlouhé dívčí vlasy a cokoliv zavánějícího romantikou.“ 6 Nyní bychom se vrátily k historii a vzniku punkového hnutí. Své kořeny má v USA. Je třeba zdůraznit tento fakt, neboť mnoho lidí mám punk spojený s Velkou Británií, kde vznikla snad nejslavnější punková kapela, Sex Pistols. Avšak ve skutečnosti se sem dostal právě ze Spojených států amerických. Za jakési předchůdce punkových kapel můţeme označit jiţ zmíněnou kapelu The Stooges v čele s Iggy Popem, dále kapelu New York Dolls či americkou hudebnici Patti Smith a její skupinu Patti Smith Group. Ovšem opravdové

4 Vaněk, Miroslav. Byl to jenom Rock´n´Roll? Hudební alternativa v komunistickém Československu 1956-1989. 1. vyd. Praha: Academia, 2010. s. 143-144. 5 Vaněk, Miroslav. Byl to jenom Rock ´n ´Roll? Hudební alternativa v komunistickém Československu 1956- 1989. Op. cit., s. 280. 6 Opekar, Aleš; Vlček, Josef. Excentrici v přízemí. Op. cit., s. 20. 10

„hnízdo“ punkového hnutí, na něhoţ je třeba klást důraz, se zrodilo v newyorkském klubu CBGB (v překladu Country, Bluegrass and Blues), zaloţeného roku 1973 Hilly Kristalem, kde se začaly rodit první kapely a interpreti nové vlny a punku. Za vůbec první punkovou kapelu jsou tak povaţováni Ramones. Kromě nich zde vystupovali umělci jako Television, Patti Smith Group, Talking Heads, The Dictators, Richard Hell and The Voidoids či Blondie v čele se zpěvačkou Debbie Harry. Později se tento klub stává středobodem newyorkské hardcore scény, jejíţ hlavními interprety se staly kapely jako např. Agnostic Front či Sick Of It All. V následujícím textu tuto situaci shrnuje ve své knize Alex Švamberk: „V době, kdy se anglická punková scéna teprve formovala, Ramones a Patti Smith v New Yorku nejen pravidelně hráli, ale uţ jim vyšla debutová alba, zatímco pro kapely ve Spojeném království byl v šestasedmdesátém nedostiţným snem i singlík. Také Malcolm McLaren, který stál za Sex Pistols podobně jako Ivan Jirous za Plastiky, sbíral zkušenosti za mořem. Motal se kolem nejprovokativnější glamrockové party, do ţenských šatů navlečených New York Dolls. A pozornost k anglickým punkovým skupinám při svém prvním britském turné pomohli obrátit v roce 1976 právě Ramones.“ 7 Z velké části můţeme rozvoj punkové scény ve Velké Británii připisovat producentovi a manaţerovi Malcolmu McLarenovi, jenţ importoval tento styl z USA. V Británii zaloţil snad nejznámější a nejslavnější skupinu Sex Pistols, díky jejímuţ úspěchu je punk často mylně spojován s Velkou Británií. V této době se zde objevují i další skupiny jako politicky zaměření The Clash, dále The Damned, Buzzcocks, The Adicts a mnoţství dalších, které nazýváme tzv. první punkovou vlnou. Ve své knize, věnující se britskému punku, píše o vlivu Sex Pistols Alex Švamberk: „Sex Pistols. Tato dvě slova stačí. Bez Johnnyho Rottena, Sida Viciouse a spol., jako by punk ani nebyl. Rozhodně ne takový, jaký ho známe. Oni – s pomocí manaţera Malcolma McLarena – definovali podobu punku: drzého, agresivního, uráţlivého a provokativního. Stačily jim k tomu tři divoké roky, pár desítek koncertů, několik singlů a jediné elpíčko. Ztělesňují esenci punku. To dobré i to špatné. Vzteklou vzpouru a odmítnutí autorit i konvencí stejně jako zaprodání se a zničující závislost na drogách. Avšak, nebýt Sex Pistols, punk by nevypadal tak, jak jej mají všichni zaţitý s oním sebeopovrţením lidí, kteří cítí, ţe je nečeká ţádná budoucnost. Byli vyvrţení, bez ideálů, kopali kolem sebe, trefovali se do společnosti, která jim neměla co nabídnout a jejich vzpouru odmítala. V listopadu 1977 vyšlo debutové elpíčko Never Mind The Bollocks. Absolutní punková klasika. Okamţitě se dostalo do čela ţebříčku navzdory zákazu propagace, protoţe slovo Bollocks v jejím názvu bylo

7 Švamberk, Alex. Nenech se zas oblbnout – Kapitoly o americkém hard coru a punku. 1. vyd. Praha: Maťa, 2006. s. 9. 11 v rozporu se zákonem o nemravné reklamě z roku 1889. Stejně jako komunisti v Československu, ani britský establishment si neuvědomoval, ţe zákazy nic neřeší a jsou nejlepší reklamou.“ 8 Co se týče sociálních vrstev samotných punkerů, tak se z velké části jednalo o dělnickou mládeţ a sociálně slabší vrstvy obyvatelstva, ţijící v betonových sídlištích, které hledaly práci a v případě Velké Británie byly v letech 1979-1990 pod vládou „Ţelezné Lady“ Margaret Thatcherové, jejímţ výsledkem bylo přestrukturování britského hospodářství vedoucího k vysoké míře nezaměstnanosti. Na Londýn druhé poloviny sedmdesátých let vzpomíná Mary Harronová (spisovatelka, redaktorka časopisu Punk a televizní reportérka BBC) v knize Miroslava Vaňka: „Tenkrát v Londýně bylo cítit, jak se svět třese a je celej v pohybu. Měla jsem pocit, ţe to, co začalo v New Yorku jako fór, vzalo mladší a daleko násilnější obecenstvo v Anglii smrtelně váţně. Bylo to odlišné. To, co na mě v New Yorku působilo jako dospělejší a intelektuální bohémská kultura beatniků, nabylo v Anglii podoby šíleného pubertálního a teenagerského hnutí. Myslím, ţe anglický punk byl daleko výbušnější, politicky i sociálně radikálnější a mnohem nebezpečnější neţ americký, navíc ta deziluze vyvolaná i ekonomickou situací – No Future – a oni tomu uvěřili.“ 9 Jak jsme zmínili na předchozích řádcích, jednalo se o tzv. první punkovou vlnu. Ona druhá punková vlna se pak ve Velké Británii objevuje přibliţně na konci sedmdesátých, ale kulminuje především na počátku osmdesátých let a stává se poněkud zostřenější verzí té první. Samotná hudba, zjev punkerů a texty se vyostřují, jsou svým způsobem opravdovější, energičtější a více bojovnější, často silně politicky orientované, směřující k opravdovému cíli spolu s uniformovanějším zvukem. Kapely se stávají poněkud méně závislými na hudebních společnostech a některé si dokonce zakládají své vlastní labely a začínají si tak svou muziku vydávat sami. Mezi interprety druhé vlny patří celá řada skupin, jako Vice Squad v čele s jednou z mála punkových frontmanek Beki Bondage, dále Partisans, Toy Dolls, Anti – Nowhere League, dále sem můţeme zařadit anarchisticky zaměřené kapely, neboli tzv. anarcho punk jako Crass, jednu z vůbec nejinspirativnějších kapel, Subhumans, Oi Polloi, Conflict, Antisect či Amebix, z nichţ poslední dvě jmenované jsou povaţovány za vznik stylu crust, který následně ovlivnil mnohé hardcorové kapely. Pojícím prvkem těchto nově vzniklých kapel byla výrazná političnost textů. Anarcho-punkovým kapelám na anglické scéně se ve své knize dopodrobna věnuje Ian Glasper: „Anarcho-punkové kapely navíc nelpěly na přístupu k muzice. Běţná punková kapela typu „UK´82“ měla poměrně předvídatelný zvuk, ale anarcho-kapely vznikaly spíše kvůli svým postojům

8 Švamberk, Alex. No future! Kapitoly o britském punku. 1. vyd. Praha: Maťa, 2011. s. 11,12,13. 9 Vaněk, Miroslav. Byl to jenom Rock ´n ´Roll? Hudební alternativa v komunistickém Československu 1956- 1989. Op. cit., s. 138. 12 neţ nějakým nepsaným hudebním pravidlům. Jediné skutečné pravidlo koneckonců zní: „Ţádná pravidla!“.“ 10 Druhá vlna punku přinesla dále i tzv. oi punk, jehoţ zástupci jsou např. Sham 69, Cockney Rejects či The Business. Celkovou podobnost druhé vlny punku tedy spatřujeme spíše s hardcorovou scénou, nikoliv však nezbytně, neboť právě tyto proudy hudby se navzájem ovlivňovaly a silný vliv na hardcore později spatřuje v tzv. stylu UK82. Výstiţný rozdíl mezi první a druhou punkovou vlnou podává Karl Morris ze skupiny Xtract v knize Iana Glaspera: „Jestliţe první punková vlna byla jako nádech čerstvýho vzduchu, tak druhá vlna byla jako kopanec do rozkroku. Byla surová, rychlá a velice agresivní. Byla podle mě více orientovaná na dělnickou třídu, a skutečně patřila k mladý subkultuře. Kůţe, hroty, jeţatý vlasy, roztrhaný dţíny a martensky.“ 11 O následné druhé polovině osmdesátých let pak Michal Jakubík v časopise Rock & Pop: „V druhé polovině 80. let začal punk-rock (potaţmo hardcore) ve Velké Británii výrazně ztrácet své pozice, na které se prodrala nová vlna heavymetalových kapel, a punkové skončili tam, kam patřili odjakţiva. V hospodách, squatech a malých klubech, mimo zájem hudebního průmyslu.“ 12 Nicméně je třeba dodat, ţe punk do podzemí, tedy undergroundu patřil uţ od své podstaty. Je pravdou, ţe mnohé kapely první punkové vlny se zaprodaly a vzpříčily se tak prvotním punkovým idejím, nicméně na to reagovala ona druhá vlna punku, která byla zaměřena na uţší segment trhu a chtěla být v naprosté opozici vůči společenské a politické situaci, jeţ v Británii té doby panovala, především pak ve spojení s vládou Margaret Thatcher. Tolik k nástinu pojmu punk a vzniku punkového hnutí ve světě a okolností, za jakých se tato specifická subkultura objevila ve společnosti a na hudební scéně. Samotný vývoj punku lze rozdělit do tří období, a to protopunkové období, coţ jsou ony vlivy, které se v punku uplatnili před jeho klasickým obdobím, kdy dochází k jeho největšímu rozmachu a rozšíření i do dalších koutů světa, včetně tehdejšího Československa a nakonec postpunkové období, jejţ doprovází vznik hardcoru na jedné straně a totální komercializace na straně druhé, a které přetrvává vlastně aţ do současnosti a reflektuje původní punkové vlivy a jejich dopad.13 Do postpunkového období tedy můţeme zařadit jak hardcore, který se zrodil z punku a vyhraňoval se vůči jakémukoliv komerčnímu postoji, tak kapely druhé punkové vlny, dále

10 Glasper, Ian. The day the country died – Historie anarchopunku ve Velké Británii 1980-1984. 1. vyd. Papagájův Hlasatel Records, 2012. s. 8-9. 11 Glasper, Ian. Burning Britain – Historie punku ve Velké Británii 1980-1984. 1. vyd. Praha: Volvox Globator, 2010. s. 14. 12 Jakubík, Michal. Hardcore jako zradikalizovaný punk. Rock & Pop, 2007, roč. 18, č. 7, s. 28. 13 Smolík, Josef. Subkultury mládeţe – Uvedení do problematiky. 1. vyd. Praha: Grada, 2010. s. 171. 13 interprety zpočátku inspirované první vlnou britského punku, nicméně jejich následná hudební, ideová i vizuální praxe byla často daleko od té punkové, zmiňme kapely jako The Cure, Depeche Mode či Ultravox, a nakonec skupiny, jeţ se objevily v první polovině devadesátých let s jednoduchou hudbou ovlivněnou punkovou jednoduchostí, nicméně se silně komerčním přesahem, jenţ pravověrní příznivci punku častokrát neuznávají a silně zavrhují. Máme tím na mysli tzv. neopunkové kapely jako Green Day, Offspring, Blink 182 a další. Nicméně o významu a působení postpunkového období více v následujících kapitolách.

2.2 Hardcore Následující podkapitola se bude stejně jako ta předešlá věnovat dalšímu, pro práci nezbytnému pojmu, a to jest hardcoru či zkráceně HC, bez jehoţ vývoje bychom neznali souvislosti a fakta, se kterými budeme v této práci následně pracovat. Vezmeme-li si samotný pojem „hardcore“, tak jej můţeme rozdělit na dvě slova – „hard“ a „core“, doslovně z angličtiny přeloţeno jako „tvrdé jádro“. A tak tento pojem můţeme také vnímat, neboť se skutečně jedná o tvrdé jádro, jeţ se vyvinulo z počátečního punkového hnutí a liší se od něj agresivnější, radikálnější, zběsilejší a ještě rychlejší formou hudby, postrádající často melodickou linku. Typické jsou radikální texty odráţející z valné části soudobá politická a sociální témata, které provázejí zvuk mnohdy velice krátkých úsečných a neučesaných písní s agresivním vokálem a ostře řezanými jednoduchými riffy. Stejně jako u punkových kapel jsou typickým instrumentálním sloţením elektrická a basová kytara, rychlé tempo bicích a zpěv, nebo lépe řečeno syrový, agresivní, hysterický, doslova na křiku zaloţený vokál doprovázený trhavými, křečovitými pohyby po pódiu, jeţ tak věrohodně korespondují se zpívaným textem a celkový projev je tak umocněn. Více o tomto stylu hudební publicista Vojtěch Lindaur ve své knize Neznámé slasti: „Jen stěţí dnes můţeme určit, kdy a kde v Americe nahradil termín punk slovem hardcore. Sám název, česky cosi jako „tuhé jádro“, byl přejat z pornografické literatury. Označovaly se jím sešitové fotografické seriály, v nichţ je předváděn citově nekultivovaný sex. Čím rafinovanější odosobněná rozkoš z masa, tím více je to hardcore. Jestliţe se tenhle výraz přenese na hudbu, rozumí se pod ním syrový krutý rock, jednotvárný co do dynamiky, obsahu i struktury, hraný agresivním, rychlým způsobem bez vnitřního emotivního vkladu. V tom se hardcore od původní punkové tváře liší. Punk ještě příliš spoléhal na melodii. V tomhle stylu je cosi výrazně nehudebního. Příkladně ladění nástrojů zde ztrácí téměř smysl – je překonáváno agresí, silovým přístupem, hlasitostí a plakátovou terminologií.“ 14 Krom toho je třeba zmínit, ţe je často název tohoto hudebního stylu odvozován také od kanadské kapely D.O.A., jeţ vydala na počátku osmdesátých let album s názvem „Hardcore´81“ a zpopularizovala tak toto pojmenování. S vývojem hardcore scény je třeba začít, stejně jako u punku, opět v USA, kde ve druhé polovině sedmdesátých let vznikají kapely ovlivněné punkem, nicméně lišící se od něj výše zmíněnými rysy a dále myšlenkou absolutní nezávislosti na hudebním průmyslu, jemuţ se mnohé punkové kapely podřídily. A právě to byl jeden z důvodů, ţe se hardcore začal

14 Lindaur, Vojtěch; Neznámé slasti – Příběhy rockových revolucí 1972-2012. Op. cit., s. 104. 15 vracet k ortodoxním kořenům a stala se pro něj nejpodstatnější myšlenka „Do It Yourself“, kterou punk začal postrádat, neboť se zkomercializoval. „Pro hardcore je charakteristická strategie D.I.Y., která se vymezuje vůči komercializaci punku. Hudebně se hardcore posunul k tvrdším melodiím a politicky a společensky angaţovaným textům. Prvním britským punkerům stačilo provokovat. Američtí hardcoráři však chtěli vidět výsledek svého vzdoru. Hardcore se stal ţivotním stylem, jehoţ ústřední myšlenkou je dodnes aktivní odmítání konzumu; ovšem nikoli ve smyslu „destrukce z principu“, ale ve smyslu angaţované politiky za nenásilí, dodrţování lidských práv, ochranu zvířat a přírody obecně. Hardcore je snad jediná scéna, v níţ neexistuje výrazná dělící čára mezi kapelami a fanoušky. Stejně jako punk, i hardcorové desatero hlásá, ţe hrát ve skupině můţe kaţdý. Z toho plyne závěr, ţe hardcore je hnutím, které tvoří kapely i obecenstvo rovným dílem.“ 15 Princip D.I.Y. se uplatňuje v celé oblasti HC scény, ať uţ od nahrávání desek, výrobě jejich obalů, pořádání koncertů, výrobě vlastních triček, propagačních materiálů kapel, fanzinů či vznik vlastních nezávislých nahrávacích společností, tzv. labelů. Základní myšlenkou je tedy vymezení se vůči jakékoliv komerci a konzumu. „Hardcore tím, ţe nepřiznává hierarchii, centralizaci, neuznává vztah tvůrce – spotřebitel. Ideálně je kaţdý příslušník hardcoru účastníkem některé z existujících forem komunikace, hraní v hudební skupině, psaní do fanzinů, organizace koncertů, nahrávání atd. Počet fanzinů a skupin je velmi vysoký. Kazety a gramofonové desky skupin cirkulují komunikačními kanály hardcoru a kaţdý fanzin přináší recenze prací z mnoha zemí. Hardcore nesnáší sektářství, elitářství, fašismus/neonacismus a módní styly.“ 16 Samotné hardcorové písně jsou tematicky orientovány na soudobé politické, ekonomické a sociální problémy, dále se v textech projevuje silný odpor proti týrání zvířat a práva na jejich ochranu. To je také důvod, díky němuţ mnoţství příznivců tohoto ţánru odmítá jíst maso, jako reflexi kaţdodenního masového zabíjení ubohých zvířat, která následně končí na pultech mezinárodních korporací typu McDonald´s, povaţovány za jedny z největších „plýtvačů“ jídla na světě. Být vegetariánem však není nutnou podmínkou hardcorového příznivce, spíše je tato vlastnost zde častá, ne nezbytná. Délka písní si vystačí s délkou přibliţně do dvou minut, avšak stopáţ bývá častokrát i mnohem kratší, okolo půlminuty. Příkladem mohou být newyorští Agnostic Front, jejichţ debutové album „Victim In Pain“ z roku 1984 obsahuje často písně, jejichţ stopáţ nepřesáhne jednu minutu. Jde především o to doslova „nacpat“ do tohoto krátkého časového úseku co moţná nejvíce vzteku, energie, neučesanosti a textového poselství a předat tak tuto ţivočišnou náloţ

15 Smolík, Josef. Subkultury mládeţe – Uvedení do problematiky. Op. cit., s. 182-183.

16 Ibid., s. 183. 16 posluchači. Nejvíce to pak platí pro koncertní prostředí, kde není ohraničen či omezen prostor mezi kapelou a samotným posluchačem. „Primitivní nahrávací podmínky a minimální nebo ţádná produkční práce patřily k nezbytným rysům neučesaného hardcore. Hlavním cílem této hudby bylo koncertovat do tříminutových i kratších útvarů maximální mnoţství energie, a ne bavit publikum aranţérskými triky a studiovými nápady.“ 17 Kdyţ se ohlédneme do historie hardcorové scény, tak mezi první hardcorové kapely, které nejvíce ovlivnily tento styl, vzniknuvší z punku, proto také časté označení hardcore punk, můţeme řadit losangeleskou kapelu Black Flag, osobitou kapelu se zpěvákem Henry Rollinsem, sanfranciskou skupinu Dead Kennedys, jejíţ hlavní tváří se stal zpěvák Jello Biafra či washingtonští Bad Brains, vůbec první černošští HC interpreti, kteří svoji hudbu obohacovali i o prvky reggae. Kolem těchto kapel a míst jejich vzniku se pak začala tvořit silná hardcorová základna, která dala za vznik mnoha dalším interpretům, zmiňme washingtonské Minor Threat, díky nimţ se zrodilo hnutí subkultury zvané straight edge (nazvané dle jejich stejnojmenné písně) odmítající především alkohol, drogy a sexismus. Další smysl tohoto hnutí spočíval také v tom, ţe na koncerty do klubů nemohla chodit mládeţ pod dvacet jedna let z důvodu prodeje alkoholu, který byl s takovýmito akcemi spojen. Minor Threat se tak díky svému hnutí chtěli vymezit vůči nalévání alkoholu a zpřístupnit svoje koncerty i pro tyto mladé příznivce. Z toho vyplynulo rozdělení americké hardcore scény na západní a východní pobřeţí. Hlavními středisky na západním pobřeţí se stala města San Francisco a Los Angeles. Jak uţ bylo avizováno výše, právě zde vznikly dvě zásadní kapely, které ztělesnily prototyp americké HC scény. Těmi prvními jsou Black Flag, jejichţ album „Damaged“ z roku 1981 se stalo naprostou klasikou na této scéně. „Black Flag se tehdy říkalo „nejtvrdší kapela na světě“, a i kdyţ agresivní kytarové riffy, kulometné bubny a vraţedný rytmus doplnil v roce 1979 zpěvák Henry Rollins, sečtělý i literárně nadaný obdivovatel amerického undergroundu, posílil Black Flag kromě drsného a silového vokálu i svými texty, které individuální frustrace směřují k nenávisti vůči autoritám. Album Damaged (1981) patří ke klasickým albům ţánru; vedle zběsilého tempa a razantního zpěvu – řevu přináší i ostře formulované pohledy na kulturní establishment a deklaruje moţnost umělecké svobody. Deska je popudem pro mnohé následovníky, kteří pozvolna začínají vytvářet losangeleský hardcorový underground.“ 18 Další z uvedených kapel jsou pak sanfranciští Dead Kennedys v čele s textařem, skladatelem a vůbec duší celé kapely, Jello Biafrou. Jejich nejvýznamnější nahrávkou se pak

17 Lindaur, Vojtěch; Neznámé slasti – Příběhy rockových revolucí 1972-2012. Op. cit., s. 106. 18 Ibid., s. 107. 17 stalo debutové album z roku 1980 – „Fresh Fruit For Rotting Vegetables“ s útočnými songy a sţíravými texty jako „Holiday In Cambodia“, „California Über Alles“ či „Kill The Poor“, které se staly doslova vzorem pro politicky orientovaný hardcore a vyjadřovali se k problémům soudobé Ameriky. Podobně politicky zaměřenými kapelami byly například vancouverští D.O.A., Circle Jerks či texaští M.D.C.. O celkové atmosféře v San Franciscu v té době vypovídá v rozhovoru v knize Alexe Švamberka baskytarista dua Sabot Chris Rankin: „Pořád se konaly koncerty, často hráli Dead Kennedys, kolem kterých se dění soustředilo. Vedlo to k tomu, ţe se představovali další a další kapely. Kaţdá významná punková skupina, ať uţ z Anglie nebo z USA, hrála někdy v San Franciscu. Hodně lidí z celých Spojených států, kteří nebyli přijati doma, jako třeba v Texasu D.R.I., M.D.C. a Dicks, se stěhovalo do Kalifornie, protoţe jste tam mohli ţít celkem levně, byla tam fungující scéna, hodně míst, kde se dalo hrát, proud koncertů byl neustálý, kapely jste mohli vidět, ale taky slyšet v rádiu, protoţe stanice na kolejích vysílaly punk, bylo to pro ně normální a pro kaţdého bylo normální je poslouchat. A ve městě byla řada míst, kde se dala hudba kupovat, mnoţství obchodů s deskami, antikvariátů, tuny časopisů a fanzinů. V takovém prostředí mohly kapely vznikat a vyvíjet se.“ 19 Dalším centrem se stalo hlavní město Washigton D.C., kde hlavní úlohu v utváření nové scény sehráli jiţ výše zmínění Bad Brains a Minor Threat se zpěvákem Ianem McKayem, známého téţ z pozdějšího uskupení Fugazi. Nakonec se dostává hardcore scéna i do New Yorku, jehoţ středobodem se tak opět jiţ podruhé stává klub CBGB, jenţ je později mekkou hardcorové newyorkské scény a je spojován s jejím vznikem. Klíčovými představiteli tzv. New York Hardcore (známém jako NYHC) jsou pak především Agnostic Front, později pak Madball, Sick Of It All a začínali zde i hororově ladění Misfits. Více o tomto období a newyorské scéně Alex Švamberk: „V klubu, který se etabloval jako centrum punkové scény, se na počátku 80. let začala scházet další generace frustrovaných kluků. Jejich situace uţ byla mnohem horší, neţ jakou zaţívali Ramones. Museli se vyrovnávat s dopady reaganomiky, jak se označovala restriktivní ekonomická opatření prezidenta Ronalda Reagana. Cenou za to bylo, ţe sociální síť v USA oklestil na nejmenší moţnou míru, a tak i mladí Američané poznali, co je to bída a beznaděj. Těţko uţ jim mohl stačit melodický ramoneovský punk. Slova plná rozčarování a vzteku potřebovala důraznější hudbu. V newyorském hard coru se mísila energie a vzdor punku s hutností trash metalu, coţ dokumentují nahrávky Agnostic Front, Cro-mags, Murphy´s Law a Youth Of Today, i jejich následovníků Gorilla Bisquits, Sick Of It All nebo Madball. Kapely většinou vzešly z vrstvy mladých pracujících. Nezaměstnaní měli často blízko ke skinheadům. Celkem pochopitelně. Kdyţ jsi nebyl dost silný a nepostaral se sám o sebe, měl

19 Švamberk, Alex; Nenech se zas oblbnout – Kapitoly o americkém hard coru a punku. 1. vyd. Praha: Maťa, 2006. s. 51-52. 18 jsi smůlu, nikdo jiný ti nepomohl. Ale sektářství jim bylo cizí. Na newyorské scéně se setkávali vyznavači hard coru se skiny, metalisty a skejtaři. Kupodivu bez větších problémů.“ 20 Všeříkající shrnutí o tom, jakou podobu měl v té době americký hardcore a jak moc jej ovlivnila vláda čtyřicátého amerického prezidenta Ronalda Raegana, coţ se reflektovalo i do podoby samotných textů. Nicméně Los Angeles, San Francisco, Washington D.C. a New York nebyly jedinými městy, kde zakořenila hardcoreová scéna. Zmiňme například oregonské Poison Idea, wisconsinské Killdozer, minnesotské Hüsker Dü a mnohé další. Co je však důleţité zdůraznit, je v první polovině osmdesátých let nastupující crossover, neboli mísení více hudebních stylů dohromady. To se projevilo i na hardcorové scéně: „Na počátku 80. let představoval hardcore punk nejvýraznější sloţku amerického undergroundu. Měl jasný náboj, jasné poselství a pomalu uţ i celkem jasnou podobu. A právě ta se začínala stávat brzdou dalšího vývoje. Ovšem udrţet za kaţdou cenu stylovou čistotu bylo nemoţné. Hned za punkovými humny se od konce 70. let bouřlivě rozvíjela dynamická, hlučná a podobně energická metalová scéna. Texty, libující si v heroické fantasy, byly sice zoufale odtrţené od reality, dlouhé vlasy působily archaicky, sóla byla místy nudná a skladby zbytečně natahované, ale šťavnatý zvuk kytar, zběsilé tempo a důraz prostě nešlo ignorovat. Pro hardcorové kapely nastupující na scénu v první polovině 80. let uţ metal nebyl největším nepřítelem. Pomalu se rodil crossover, který nakonec obě znepřátelené scény propojil. U kolébky crossoveru stáli D.R.I., Suicidal Tendencies a Corrosion Of Conformity. Vyšli z punku, ovšem chtěli ho dále posunout k metalu.“ 21 Je tedy nezbytné shrnout, ţe díky crossoveru a mísení různých, i sobě podobných hudebních stylů, dalo vzniknout mnoţství podstylů hardcorové a punkové scény a dopomohlo tak k jejímu dalšímu vývoji. K této problematice se však následně vrátí kapitola, věnující se české punkové a hardcore scéně po roce 1989, aby tak upřesnila, specifikovala a pojmenovala tyto jednotlivé podstyly, tolik typické pro současnou českou hardcorovou a punkovou scénu. Závěrem kapitoly se opět krátce vraťme do Velké Británie, kde jak bylo zmíněno jiţ dříve, vznikala na počátku osmdesátých let druhá punková vlna, nesoucí jistou podobu s hardcorem. Kromě ní se zde v roce 1982 objevuje styl, označovaný jako UK82. Vznikají zde kapely jako Discharge, Exploited, GBH, Varukers či English Dogs a jde o další doslova údernou náloţ energické hudby, z části ovlivněnou heavy metalem. Roy „Rainy“ Wainwright,

20 Švamberk, Alex; Nenech se zas oblbnout – Kapitoly o americkém hard coru a punku. Op. cit., s. 159-160.

21 Ibid., s. 141.

19 baskytarista ze skupiny Discharge, zvuk své kapely zdůvodňuje důrazně: „Neděláme hudbu, ale hluk. Komu se to nelíbí, můţe nás fuckovat.“ 22 Konkrétně Discharge vytvořili nový zvuk, tzv. D-beat (= disbeat), kde se prototypem tohoto punkového subţánru stává jejich debutová deska z roku 1982 Hear Nothing, See Nothing, Say Nothing. Jedná se tedy o kapely, které pomáhaly měnit zvuk punku a definovaly tak jeho novou podobu. Tyto vlivy jsou pak příznačné pro českou hardcorovou scénu po roce 1989, kterou si rozebereme následně. Nakonec se zde objevuje ještě tvrdší a hutnější muzika pouze s několikasekundovými písněmi, jejímiţ zástupci se stávají kapely Napalm Death či Extreme Noise Terror, které definují zvuk tzv. grindcoru: „Exploited a GBH hodně posunuli punk, ale byla tu snaha jít ještě dál, co nejrychleji a nejúderněji. Dosáhnout maximálního extrému. Crust se přeměnil v grind. Ale ţe by tohle byl ještě punk? Ne, nebudu vás tahat za nos, není. Stačí se podívat na dlouhovlasé publikum, jaké se jinak objevuje na deathmetalových koncertech. Ale grind core vzešel z punku, kdyţ se extrémně rychlý speed core ještě více zrychlil a písně se zkrátily na pár sekund.“ 23 Tolik z nástinu vzniku a vývoje punku a hardcoru ve světovém měřítku. Následně se práce bude zabývat zakotvením punkové a hardcorové hudby a s ní spojené subkultury v českém prostředí. A právě toto začleňování se punku v prostředí českého undergroundu je příznačné pro období před rokem 1989, tedy před pádem komunistické moci v tehdejším Československu. O vzniku, zakotvení a existenci těchto scén, které jsou svým způsobem z velké části navzájem propojené a ovlivněné sebou navzájem, bude vypovídat následující kapitola.

22 Švamberk, Alex; No Future! Kapitoly o britském punku. 1. vyd. Praha: Maťa, 2011. s. 341. 23 Švamberk, Alex; No Future! Kapitoly o britském punku. Op. cit., s. 361.

3. Vznik a společenské zakotvení punku a hardcoru v Československu před listopadem 1989

„Je třeba uvarovat se zavádění nového druhu hudby. Neboť nikde se nezmění způsob hudby, aniţ tím budou otřeseny nejdůleţitější zákony státu.“ Platón 24 Platónova citace, jakoby předjímala to, co se dělo na hudební undergroundové scéně, kam punk obzvláště v období tzv. normalizace patřil, a o moci, která se snaţila tuto provokativní mládeţ co moţná nejvíce tvrdě a neúprosně pronásledovat a zničit tak její působení, tolik nebezpečné pro komunistickou ideologii, jeţ si chtěla své občany, především pak socialistickou mládeţ, vychovávat k obrazu svému. Světovým ţebříčkům hitparád dominovala v době osmdesátých let bezduchá disco hudba a v tehdejším Československu byli protěţováni tzv. „estrádní umělci“, kterým vyhovovalo být poplatnými reţimu a řídit se známým komunistickým heslem „Kdo nejde s námi, jde proti nám.“. Tudíţ raději byli s tehdejší ideologií v souladu, neţ aby šli proti ní. To se ovšem netýkalo nástupu nové vlny, a především pak jejímu punkovému poli působnosti. Syrový popis tohoto časoprostoru podává kniha Kytary a řev, aneb co bylo za zdí: „Na punku muselo totiţ tehdejší moci vadit úplně všechno – především se příliš nedařilo ho „zkulturnit“ a cenzorsky upravit (tak jako např. heavy metal) do podoby vhodné pro bezproblémovou konzumaci socialistickou mládeţí. Potíţe nebyly jen s provokativním vzhledem jeho protagonistů a s tím, ţe hudba je to ještě míň stravitelná neţ metal, ale především s texty popisujícími, většinou se syrovou upřímností a bez sloţitých metafor, reálný ţivot tady a teď. Punk byl vţdycky hudbou lidí, kteří se cítili ze společnosti vyřazení anebo do ní patřit nechtěli, byl a je to prostor, kde má kaţdý moţnost se vyjádřit, tvořit podle svého, bez ohledu na konvence a normy. Není třeba dodávat, ţe něco tak spontánního a autentického bylo pro reţim přinejmenším podezřelé aţ nebezpečné.“ 25 Samotný punk se objevil v Československu spolu s nástupem nové vlny, jíţ byl punk součástí, a to na konci sedmdesátých let dvacátého století. Za vůbec první punkový koncert, který se konal v Československu, je povaţován koncert praţské skupiny Extempore, jejíţ vůdčí osobností se stal Mikoláš Chadima. Osobitý pohled na tuto první punkovou událost podává Josef Vlček v knize Excentrici v přízemí:

24 Vaněk, Miroslav. Byl to jenom Rock ´n ´Roll? Hudební alternativa v komunistickém Československu 1956- 1989. Op. cit., s. 301.

25 Anonym. Kytary a řev aneb co bylo za zdí – Punk rock a hardcore v Československu před rokem 1989. 4. vyd. Papagájův Hlasatel Records; Hluboká Orba Records, 2007.s. 11.

„Zatímco ve světě vůbec není jasno, kdo přišel první s nálepkami nové vlny a punku a kdo první s tímto stigma diaboli vystoupil, v Československu je moţno tuto chvíli určit velmi přesně. Bylo to 23. února 1979 pár minut po deváté hodině večerní. Na koncertě v sále U Zábranských v Karlíně tehdy vystupovala obnovená skupina Extempore. Po komponovaném bloku Zabíjačka, který v sobě ještě nesl prvky tehdy pomalu doznívajícího jazz-rocku a „progresivního rocku sedmdesátých let“, přidala skupina několik přejatých skladeb tehdejších anglických módních oblíbenců Generation X, Stranglers, Dr. Feelgood a Wire. Ale pozor! Vše s českými texty. Vyprodaný sál to přijal s nadšením. Nebylo divu, akademická hudba ostatních praţských souborů uţ lezla veřejnosti krkem, a tady se naskytla příleţitost začít znovu jako z hloubi šedesátých let – bez příkras, z energické prapodstaty rocku. Texty slibovaly humor (někdy aţ černý a cynický), recesi, parodii. Bláznivost budiţ krásná, krása křečovitá.“ 26 Mezi další počáteční punkové skupiny dále patří Energie G, Zikkurat, Antitma 16 či Hlavy 2000. Na počátku osmdesátých let se pak objevují tepličtí F.P.B. (Fourth Price Band) vedení Miroslavem Wankem, jedna z výrazných kapel s velice osobitou hudbou a texty inspirujícími se buřičskou poezií. Dále vzniká kapela Suchý mozky, kde působili bratři Formanové (synové reţiséra Miloše Formana) či kapela Kečup. Za zmínku stojí téţ ţivá vystoupení tehdejších kapel, která se v té době ještě ani zdaleka nepodobala těm dnešním, při nichţ lidé tancují pogo, celý dav je tak v pohybu, vychutnává si naplno energii vycházející z hudby a uvolňuje ze sebe napětí. Zhlédneme-li například hudební dokument Hudba 85, coţ je dnes jiţ kultovní dokumentární film, jenţ vzniknul v amatérských podmínkách v roce 1985 a zachycuje ţivá vystoupení českých punkových a novovlnných interpretů, všimneme si, ţe lidé na koncertech sedí na ţidlích či na zemi a jen tak poslouchají a podupávají si do rytmu. To zmiňuje i Karel Habal, povaţovaný za „duchovního otce československého punku“, v seriálu Bigbít, jenţ vzniknul v produkci České televize a zachycuje vývoj rockové hudby v tehdejším Československu: „Hráli jsme punk a Garáţ byla první kapela, která uţ od začátku prosazovala, aby na vystoupeních lidi nemuseli sedět na ţidlích, ale mohli stát a eventuelně si zatrsat. To v té době nebylo na koncertech moţné.“ 27 Další vlna kapel se objevuje v rozmezí let 1982-1985, kdy se dávají dohromady takové kapely, jako je snad nejznámější česká punková kapela, a to praţští Visací zámek a Plexis, dále jihočeští Novodur (později Telex), z Havířova pak hardcorově ladění Radegast či plzeňská Zastávka Mileč (později Znouzectnost). Více o tomto období z článku věnujícímu se historii českého punku z časopisu Rock & Pop:

26 Opekar, Aleš; Vlček, Josef. Excentrici v přízemí. Op. cit., s. 9-10.

27 Bigbít, dokument České televize, díl 30. Dostupné téţ z: . 22

„Ze strahovských kolejí o sobě dává někdy kolem roku 1982 hlasitě vědět Visací zámek, který se přes recesi dopracoval k vyprodaným (na tu dobu) obřím koncertům a dnes uţ zlidovělému repertoáru. Z okruhu drsňáckých punkerů, kteří se scházeli v kavárně Slávia, zazářil mladý Petr „Sid“ Hošek, který dal dohromady mladou partu, co se „s tím nesere“. Tak vznikli někdy kolem roku 1984 Plexis. Vystupovali, kde se dalo (například na legendárních „punkových parnících“, kdy se pronajala loď a vesele se korzovalo po řekách), a skupina se časem celkem vypracovala.“ 28 Poslední boom punkových skupin před Sametovou revolucí nastává v letech 1985- 1989, které se inspirují radikálnější hudbou druhé vlny punku ve Velké Británii a hardcorovými kapelami jako Dead Kennedys nebo Black Flag. Z těchto nově vzniklých českých uskupení je pak na místě uvést jihlavskou kapelu H.N.F. (= Hrdinové Nové Fronty), dále teplické Šanov 1, kladenská Fabrika, praţská Kritická situace, S.P.S. (= Sníţená Pracovní Schopnost) a Michael´s Uncle či brněnská kapela Zeměţluč a řada dalších. Některé z těchto kapel jsou svojí hudbou povaţovány za prvopočátky hardcoru u nás. Především pak Kritická situace, Radegast, Michael´s Uncle nebo z Havlíčkova Brodu kapela Našrot. Uveďme alespoň na ukázku některé z textů písní prvních českých punkových kapel:

EXTEMPORE – „Libouchec“ Kraj severočeský, zvláště kolem Ústí Tam rockery rádi maj, voni je tam zavíraj 29

H.N.F. – „Obyčejní hrdinové“

Sdílet utrpení válečných let Přenášet rakovinu bez pomoci boţí Do země vykopat rozměry na rakev Uletět do země za velikou louţí Lepra a chaos a rozbité tváře Rádio rock´n´roll nezpívá Fronta se blíţí a byla tu stále Válečnej rachot, já slyšel jsem jak dupou Obyčejní hrdinové! 30

ZEMĚŢLUČ – „Tancuj pogo“

Tancuj pogo tancuj hned tancuj pogo zbourej svět svět celej prohnilej je čeká jen kdo ho rozbije tancuj pogo pouta strhej

28 Komárek, Tom. Moc jsme se s tím nesrali – Stručná historie českého punku. Rock & Pop, 2007, roč. 18, č. 7, s. 20.

29 Anonym. Kytary a řev aneb co bylo za zdí – Punk rock a hardcore v Československu před rokem 1989. Op. cit., s.17.

30 Ibid., s. 94. 23

zvedni hlavu nebuď blbej svět celej prohnilej je čeká kdo ho rozbije 31

MICHAEL´S UNCLE – „Tak zapomeň“

Tak zapomeň, soudruzi to vyřešej K svátku nám připravěj dokonalej šmejd Tak zapomeň, tvůj ţivot je dost krátkej Nevyřešíš nic, tak buď uţ jednou spokojenej Tak zapomeň a koukej na vostnatý dráty Moc se neptej, nebo tě vyhoděj Tak zapomeň, ţe jsi byl člověkem S kurvama do party se dej 32

FABRIKA – „Fabrika“ Třesem se hrůzou, kdy na nás zahouká za městem stvůra, špinavá fabrika ona nám poskytne úmornou dřinu kterou nám zaplatí smradem komínů Zkurvená, zasraná, špinavá fabrika ta zničí tvý tělo i duši fabrika Ţelezo, síra, kravál a smrad údery bucharů mi naháněj strach Pak kdyţ se ve „zdraví“ doţijem důchodu zbydou nám vzpomínky na černou fabriku Zkurvená, špinavá, zasraná…33

Kdyţ však komunistická moc začala odhalovat, co reflektují punkové texty, a kdyţ si začala všímat vizáţe samotných protagonistů a jejich svobodomyslného chování, jeţ ani v nejmenším nekorespondovalo s tím, jak má vypadat spořádaná mládeţ socialistické vlasti, začala tato moc vůči punkovému a novovlnnému hnutí brojit. Uţ neměly být nebezpečné dlouhé vlasy, které byly spojované s undergroundem a alternativní scénou a kdy se razilo známé heslo „Máš-li dlouhý vlas, nechoď mezi nás.“. Nyní se staly nebezpečné krátké vlasy, neboť punk odmítal dlouhý sestřih, jako antipatii vůči hnutí hippies a moc brala tyto tendence za projevy „západní burţoazie“, a to se absolutně příčilo veškeré její ideologii. Tento paradox popisuje ve své knize Miroslav Vaněk: „Opakovaně docházelo k paradoxu, kdy komunistický reţim, který tak horlivě brojil proti „burţoazní“ kultuře, zde vlastně uskutečnil bravurní myšlenkový přemet – punku a nové vlně, tedy trendům ve své podstatě jednak svobodomyslným, jednak antiburţoazním, přilepil nálepku „burţoazní“, protoţe se obával především jejich svobodomyslnosti. To, co reţim cítil jako potenciálně ohroţující a sobě nepřátelské, bylo paušálně označeno za burţoazní, aby se tím skrylo, ţe to byla právě svobodomyslnost tohoto typu hudby, co vyvolávalo nevraţivost a obavy státní moci. V tomto reţimním myšlenkovém labyrintu se pak zcela vytratilo, ţe první projevy punku a nové vlny byly

31 Ibid., s. 140. 32 Ibid., s. 192. 33 Svítivý, Eduard. Punk Not Dead.1. vyd. Praha: AG kult, 1991. s. 162. 24 vlastně provokací měšťáka a projevem vzdoru a odporu vůči uznávaným (tedy „burţoazním“) normám západní společnosti.“ 34 Je třeba také osvětlit, jakými cestami byla punková hudba importována ze zahraničí na naše území. Nejdůleţitější bylo pašování desek ze zahraničí a následné půjčování mezi příznivci punku, dále pro české prostředí pak byly specifické tzv. černé burzy, kde se daly sehnat a směňovat gramodesky, kazety a později i CD se západní hudbou nebo se k nám hudba nové vlny dostávala i prostřednictvím rozhlasových přijímačů s tzv. západní normou. Dalšími prostředky importu punku do českého prostředí byly zahraniční časopisy s populární hudbou, jako např. Bravo, kde se objevily první fotky zahraničních punkových kapel a které byly čas od času k sehnání za našimi hranicemi, jako např. v Jugoslávii, jak o tom vypovídá Milan Jonšta, člen skupiny Hlavy 2000, později skupiny Radegast: „To bylo v roce 1977, byl jsem s rodiči na dovolené v Jugoslávii, koupil si časopis Bravo, na tehdejší poměry velmi tvrdý, a byly tam fotky Sex Pistols, Damned, Clash. Zaujalo mě, ţe neměli dlouhé vlasy, byli nakrátko ostříhaní jako my všichni. Začal jsem se o ně zajímat, a kdyţ se mi ještě téhoţ roku dostaly do rukou jejich nahrávky, byl jsem v šoku. Kapely hrály jednoduše, 4-5 akordů, a bylo to tvrdé a zároveň melodické.“ 35 Dále existovaly tzv. poslechové pořady věnující se rockové hudbě, které přinášely svědectví spolu s hudebními ukázkami nových trendů v rockové hudbě, jakými byli právě punk a nový vlna. 36 Abychom však nesetrvávali pouze v Česku, je třeba se podívat také na území Slovenska a dotknout se tamější punkové scény, která ovšem nebyla tak početná, jako ta v Česku. Hlavními centry byla zejména Bratislava a Trenčín a z kapel se staly těmi nejdůleţitějšími především Zóna A (v prvopočátcích název Paradox), Davová Psychóza a Slobodná Európa. Pro slovenské punkové kapely byla důleţitá melodická linka a vlivy kapel první punkové vlny v Británii, zvláště pak kapely Sex Pistols, jejichţ desky si slovenští punkeři dováţeli především z Maďarska. Jednou z prvních kapel pak byla kapela Tip, později

34 Vaněk, Miroslav. Byl to jenom Rock ´n ´Roll? Hudební alternativa v komunistickém Československu 1956- 1989. Op. cit., s. 335-336.

35 Vaněk, Miroslav. Kytky v popelnici – Punk a nová vlna v Československu. In: Vaněk, Miroslav a kol. Ostrůvky svobody – Kulturní a občanské aktivity mladé generace v 80. letech v Československu. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR; Votobia, 2002. s. 183.

36 Vaněk, Miroslav. Byl to jenom Rock ´n ´Roll? Hudební alternativa v komunistickém Československu 1956- 1989. Op. cit., s. 154-205.

25 známější jako Ex-tip. Dále Travex (pozdější název zněl Problém 5), neopunková kapela Tlak a další. „Ve druhé polovině osmdesátých let se uţ ale přihlásily velice silné kapely, jejichţ ţivotnost byla delší. Davová psychóza v sobě mísila melodický punk rock a hardcore a její písně z konce osmdesátých let jsou dodnes povaţovány za jedny z nejzajímavějších, které na Slovensku tehdy byly. Punkem stylu 77 ovlivnění Lord Alex vznikli sloučením kapel Krach a Barbus, v devětaosmdesátém byli velmi populární, nicméně další rok se rozpadli. Mladé rozlety zaujaly zejména kvalitní hudební prezentací, autorskou „sloţitostí“, nicméně zásadní popularitu získali skladbou Skurvený skinhead, která jím zajistila nenávist skinheadů a nazi punks na dlouhou dobu.“ 37 Shrneme-li situaci na Slovensku, tak punková hudba zde neměla takový rozsah jako v českém prostředí, nicméně z kapel, které odsud vzešly, tak s jistotou můţeme říci, ţe dodnes jsou na punkové scéně mnohé z nich velice populární, právě díky svému osobitému punkovému pojetí, především pak stále hrající Zóna A, Davová psychóza či Slobodná Európa a některé další, vzniklé po Sametové revoluci, např. Načo názov, Konflikt, Hoten Toten, Punkreas, z komerčnějších pak Iné Kafe nebo zčásti i Horkýţe Slíţe. Nyní se ovšem vrátíme zpět k tehdejší komunistické moci, jejíţ představitelé nemohli nastalou situaci a celé toto hnutí nechat jen tak bez zásahu. Stejně jako u undergroundu a alternativní scény v sedmdesátých letech, tak i punk a celkově nová vlna nemohli zůstat bez patřičné odezvy státního aparátu. Přeţívat v takovéto dusné atmosféře nebylo pro punkovou subkulturu zrovna jednoduché, neboť jakákoliv činnost byla ihned kontrolována bezpečnostními sloţkami a orgány státní moci. Pořádání koncertů častokrát končila zásahem Státní či Veřejné bezpečnosti a následným výslechem na policejní stanici. V roce 1980 byla dokonce spuštěna akce pod názvem „Odpad“, zaměřená k podchycení, sledování a likvidaci punkových skupin. „Cílem celostátní akce „Odpad“ spuštěné v roce 1980 bylo podle oficiálních zdrojů podchytit jiţ vzniklé punkrockové skupiny a podstatně omezit vytváření nových. Proti hudebním skupinám punku a nové vlny i proti jejich fanouškům Státní bezpečnost masivně nasazovala své agenty. Denní situační zprávy, které přicházely z jednotlivých okresů, byly plné konkrétních zpráv snad o kaţdém, kdo se nějak hlásil k punku. Lhostejno, zda se pokoušel hrát a koncertovat či jen veřejně deklarovat svou přízeň k punku a nové vlně. Není bez zajímavosti, ţe s ohledem na nízký věk jejich posluchačů, s domnělou větší náchylností k přejímání nepřátelských ideologií, vnímaly bezpečnostní orgány nové hudební směry jako mnohem nebezpečnější, zejména ve srovnání s undergroundem. Šikanování a

37 Špulák, Jaroslav. Zóna SK – Osudová přitaţlivost slovenského punku. Rock and Pop, 2007, roč. 18, č. 7, s. 25.

26 znepříjemňování ţivota příznivců hnutí punk se stalo heslem dne. K hlavním úkolům tedy patřilo zrušení zřizovatelské smlouvy nepohodlných souborů.“ 38 I kdyţ ne nadarmo se říká, ţe v těch nejtěţších dobách vznikají ta nejpodstatnější a nejosobitější díla, tak proč to nepřipodobnit právě na československý punk a hudbu nové vlny. Více o této pro punk dusivé atmosféře z knihy Kytary a řev aneb co bylo za zdí: „Byl to právě onen časoprostor, v němţ se tehdejší punkové kapely pohybovaly, který s sebou přinášel situace, kdy běţná věc jako zorganizování koncertu spíše připomínala bojovou hru, barevné vlasy a náušnice v uchu znamenaly pozvánku k nakládačce na policejní stanici a kdy vydávání desky se rovnalo utopickému snu. Není pochyb o tom, ţe kdyby tyto kapely hrály dnes, skončila by řada z nich ve spárech hudebního byznysu – vydávaly by desky na velkých značkách, psalo by se o nich v barevných magazínech, dívali bychom se na ně v televizi. Jiné by to moţná uţ z principu odmítly, ale vtip byl právě v tom, ţe tuhle volbu jste u nás tehdy neměli. Aţ do určitého nepatrného oteplení na samém konci 80. let bylo provozování punk rocku činností nebezpečnou i pro ty, co jinak chtěli být poslušní a jen si v klidu ve sklepě mydlit tři akordy. Podobně jako v 70. letech u Plastic People, kteří taky nebyli zpočátku nikterak protireţimní kapelou a na druhou stranu barikády je vytlačily aţ represe ze strany státních orgánů, to fungovalo u punku. Kapely byly „proti“, i kdyţ nechtěly – ze samé podstaty věci.“ 39 Jak zmiňuje citace výše, na punku vadilo tehdejší společnosti naprosto všechno. Ať uţ to byl výstřední zjev přívrţenců punkového hnutí, texty a zvuk samotných písní, pašování „zakázaných“ hudebních nosičů, svobodomyslnost, komunistická moc v tom všem viděla „ideologickou diverzi burţoazního Západu“, který stál v naprosté opozici vůči socialistické ideologii a tuto hudbu povaţovala za úpadkovou, nehodnou poslechu řádného občana socialistické společnosti. Představitelé komunistické moci a státních orgánů na sebe nenechali dlouho čekat a tvrdě zakročili, stalo se tak dne 22. března 1983, jenţ je povaţován za „černý den české rockové hudby“. V tento den totiţ vyšel v komunistickém týdeníku Tribuna nechvalně proslulý článek s názvem „Nová vlna se starým obsahem“, který díky svému obsahu doslova potopil českou novou vlnu a způsobil tak „novodobý hon na čarodějnice“, a to v podobě pronásledování punkových a novovlnných souborů. Jeho údajným autorem byl jistý Jan Krýzl. Zdůrazněme slovo „údajný“, neboť není jisté, zda nešlo o pouhý pseudonym. Později

38 Vaněk, Miroslav. Byl to jenom Rock ´n ´Roll? Hudební alternativa v komunistickém Československu 1956- 1989. Op. cit., s. 446-451.

39 Anonym. Kytary a řev aneb co bylo za zdí – Punk rock a hardcore v Československu před rokem 1989. Op. cit., s.11.

27 totiţ vyšlo najevo, ţe se nejspíše jednalo o článek sepsaný více autory. Na tento den vzpomíná v seriálu Bigbít hudební publicista Josef „Zub“ Vlček: „Jel jsem v tramvaji do antikvariátu do práce, přistoupil ke mně takovej kluk, brejlatej, mánička, a praví: ,Tak uţ nás chtějí zase zlikvidovat, uţ nás chtějí zase zničit.‘“ 40 Zpět ale k samotnému článku a jeho obsahu, jehoţ část textu zde ocitujeme: „Z rockové hudby se stal velký byznys a také prostředek ideové a kulturní diverze nejen vůči mládeţi vlastních zemí, ale i vůči mladým lidem v socialistických státech. A právě v této době se objevila „nová“ vlna rockové hudby, která měla dát „ztracené“ generaci kapitalistického světa ţivotní filozofii vyjádřenou heslem No Future – ţádná budoucnost. Mládeţ se měla ztotoţnit s ţivotem, který jí připravil kapitalismus. Buďte lhostejní k ţivotu kolem sebe, nejděte s nikým a proti ničemu! Nic nemá smysl! To se mělo stát krédem mladé generace. K jeho prosazení měl a má slouţit tzv. punk rock, šílený rock anebo také prevít rock. Primitivní texty spojené s primitivní hudbou, odporné šaty, provokující chování, oplzlá gesta, odmítání všeho normálního, barvení vlasů, tetování hákových kříţů, malování barevných pásů na obličej apod., to byl výsledek, který tato hudba přinesla. Hudba se mění, ale ţivotní filozofie, kterou „nová“ vlna rocku propaguje, zůstává stejná. V novém hávu je mládeţi předkládán starý obsah. Cíl, který je sledován, je více neţ zřejmý – prostřednictvím ohlušujícího rámusu, jednotvárných melodií a primitivních, často vulgárních textů dávat i naší mládeţi onu osvědčenou a vyzkoušenou hudební drogu, která by i u nás mladým vštěpovala ţivotní filozofii „No Future“ a takové postoje, jednání a názory, které jsou socialismu cizí. Prostřednictvím této hudby má být i naše mládeţ vedena k lhostejnosti, pasivitě, i odporu proti společnosti. Coţpak je moţné, aby pod hlavičkou kulturních pořadů, či dokonce koncertů, byl šířen nevkus, propagován alkoholismus a drogy, vulgarizovány vztahy mezi chlapci a děvčaty, a také názory zcela cizí socialistické společnosti? S oblečením si v ničem nezadá úroveň hudby a textů. Jednotvárné opakující se melodie (pokud se tak dá mnohadecibelový zvuk vůbec nazvat) doprovázejí texty, za jejichţ autory by bylo moţné povaţovat spíše chovance psychiatrických léčeben neţ lidi, kteří se vydávají za „umělce“. Texty vypadající jako výplod chorého mozku jsou ve skutečnosti výplodem nihilismu a cynismu, hluboké nekulturnosti a ideologických přístupů, které jsou socialistické společnosti zcela cizí.“ 41 Všemu autor nasadil pomyslnou korunu v poslední části zmíněného článku: „Ti, kteří chtějí veřejně vystupovat, i ti, kteří jim to umoţňují (pořadatelé, zřizovatelé), si musejí uvědomit, ţe kaţdému, kdo můţe promlouvat ke stovkám a tisícům (byť hudbou a zpěvem) mladých lidí, se dostává velké důvěry, a kaţdý, kdo vystupuje, musí být po všech stránkách – politicky, mravně, eticky, svou inteligencí a chováním – této důvěry také hoden. A komu mnohé, nebo všechno z toho, aby této důvěry hoden byl, chybí, nemá na pódiu co pohledávat. A ti, kteří ať z pohodlnosti,

40 Bigbít, dokument České televize, díl 33. Dostupné téţ z: http://www.ceskatelevize.cz/specialy/bigbit/vyhledavani/nov%C3%A1%20vlna%20se%20star%C3%BDm%20o bsahem/clanky/188-nova-vlna-se-starym-obsahem/ 41 Krýzl, Jan. Nová vlna se starým obsahem. Tribuna, 1983, roč. XIV, č. 12, s. 5. 28 lhostejnosti či z důvodů, ţe při podobných „koncertech“ je moţné snadno naplnit pokladnu, těmto „takéumělcům“ vystupování umoţňují, si musejí uvědomit, ţe svou činností hrubě narušují zásady socialistické kulturní politiky a vědomě či nevědomě slouţí cílům, které sleduje náš třídní nepřítel.“ 42 Tolik z citace onoho pověstného článku, který se tak dokonale vyjádřil k hudbě punku a nové vlny, a především pak k jeho příznivcům, ale téţ k těm, kteří umoţňují těmto interpretům veřejně vystupovat, tedy zřizovatelům. Je v něm dokonale shrnut postoj tehdejší moci, který se můţe jevit jako naprosto lţivý, omezený, místy působící aţ komicky, nicméně pro ony interprety to měl být konec jejich působení a likvidace této pro socialistickou společnost „závadové“ hudby. Ovšem jak uţ to tak mnohdy bývá, chce-li někdo vyšší, v tomto případě tedy komunistická moc, něčemu zabránit, přitáhne to naopak ještě větší mnoţství příznivců. Neboť jak zní staré rčení, zakázané ovoce přece nejlépe chutná. Tak se stalo i s hudbou punku a nové vlny. „Ačkoliv tato hudba nebyla sama o sobě politická, komunistická moc z ní politikum udělala. Mnoho mladých lidí se tak začalo mnohem více zajímat o alternativu, o underground, objevilo samizdat a někteří přešli přímo do řad opozice.“ 43 Moře stíţností zaplavilo redakci Tribuny a někteří hudební publicisté se sami na vlastní kůţi pustili do rozebrání celého textu a následného sepsání polemických článků na dané téma. Byli jimi Mikoláš Chadima, hlavní postava skupiny Extempore, Lubomír Dorůţka, člen komise kritiků populární hudby a nakonec hudební kritik Josef „Zub“ Vlček, který sepsal přímo studii o rockové hudbě s názvem „Rock na levém křídle“. Zde jen na ukázku nahlédnutí do této studie: „Poprvé od dob Beatles vznikají rockové kapely přímo mezi dělníky a nezaměstnanými. Vţdyť členové jedné ze tří nejslavnějších skupin punku sedmdesátých let, The Clash, se seznámili přímo ve frontě na práci. Členové druhé z nich, The Damned, se ještě v začátcích své kariéry ţivili příleţitostnými pracemi, nejčastěji jako poslíčkové a uklízeči. Johny Rotten, nejslavnější osobnost britského punku, ţil od svých patnácti let jako nezaměstnaný. Nikdy předtím nevznikly tak realistické obrazy soudobé kapitalistické společnosti jako v písních Sex Pistols a Clash, tak vášnivé obţaloby jeho metod. V jedné z písní Sex Pistols se setkáváme i s heslem „No Future“, s nímţ tak ekvilibristicky ve svém článku, soudruhu Krýzle, ţonglujete. Jmenuje se podle anglické hymny God Save the Queen (Bůh ochraňuj královnu) a můţeme ji velmi snadno interpretovat jako bojovou hymnu mladého anglického proletariátu: Jestliţe není budoucnost Jak můţe existovat hřích Jsme kytky v popelnici

42 Krýzl, Jan. Nová vlna se starým obsahem. Tribuna. Op. cit., s. 5. 43 Vaněk, Miroslav. Kytky v popelnici – Punk a nová vlna v Československu. In: Vaněk, Miroslav a kol. Ostrůvky svobody – Kulturní a občanské aktivity mladé generace v 80. letech v Československu. Op. cit., s. 187.

Jsme jed ve vašich lidských strojích Jsme budoucnost Vaše budoucnost

Všichni dobře víme, jaký vliv má populární hudba na mládeţ. A není to jen píseň sama, co sleduje mladý posluchač. Zajímá ho stejnou měrou vše, co se okolo ní píše a mluví. Jak se potom vyrovná s tím, ţe nejváţenější tiskoviny v ČSSR přinesou takovou kolekci evidentních lţí, jaká byla ve Vašich článcích? To, co jen stěţí dokázaly zahraniční diverzní centrály, na něţ se vymlouváte, to se povedlo Vám. Zasili jste svými články v Tribuně a Rudém právu nedůvěru a nenávist v tisících mladých lidí.“ 44 Shrneme-li dosah Krýzlova článku, tak způsobil, ţe kapely začaly postrádat zřizovatele, kteří by jim umoţnili hrát veřejně, neboť obsah článku jasně naváděl všechny pořadatele a kulturní instituce, aby neumoţnili nadále těmto skupinám vystupovat. Příznivci této hudby byli stíháni za to, ţe poslouchají hudbu, jakou poslouchají, stejně tak kapely, jeţ dávaly hudebně najevo svůj názor, tak za něj byly trestány, jako za projev západní ideologie. Moc se svým způsobem bála svobodomyslnosti a autentičnosti těchto novovlnných příznivců a raději je zakázala, neţ aby nadále ovlivňovali socialistickou mládeţ, která by tak mohla přestrukturovat svoje mocí vtloukané stereotypní postoje. Moc si tak po svém zdůvodnila vliv nové vlny a punku, umocněném v článku Jana Krýzla a proti tomuto jejímu přesvědčení nebylo úniku ani ţádného kompromisu. Nakonec shrnující pohled Miroslava Vaňka: „Ani tentokrát reţim neopomenul uplatnit tradiční a ozkoušenou argumentaci o ideologické diverzi z burţoazního Západu. Přitom si aparát KSČ ani nepřipustil, natoţ aby pochopil a vyuţil faktu, ţe právě hnutí punku a nové vlny bylo svou podstatou, máme-li setrvat v dobové terminologii, antiburţoazní a spíše levicové. Moc bezděky vypovídala o tom, jaká byla ve skutečnosti ona sama – oportunistická, konzervativní a vystrašená.“ 45 Ovšem není to tak, ţe by po Krýzlově článku došlo v Československu ke konci punku a nové vlny, právě naopak. V letech 1983-1985 dochází k jejich největšímu rozvoji. Tato hudba nadále přitahovala mladé lidi a pomocí represivního útlaku ze strany moci se nepodařilo ji zlikvidovat. Jak tedy kapely pokračovaly dál v tomto utlačovaném období? Za prvé si některé z nich změnily název, např. novovlnná kapela Letadlo zmiňovaná v Krýzlově článku na název Jiţní pól, punkový Novodur na Telex či Jasná páka na neutrální Hudbu Praha. Mnohé z kapel měnily personální obsazení, také z důvodu povinné vojenské sluţby,

44 Vaněk, Miroslav. Kytky v popelnici – Punk a nová vlna v Československu. In: Vaněk, Miroslav a kol. Ostrůvky svobody – Kulturní a občanské aktivity mladé generace v 80. letech v Československu. Op. cit., s. 211- 212. 45 Vaněk, Miroslav. Byl to jenom Rock ´n ´Roll? Hudební alternativa v komunistickém Československu 1956- 1989. Op. cit., s. 346.

30 která byla „kamenem úrazu“ pro mnohé kapely, jejímţ následkem nemohly po jistou dobu zkoušet a koncertovat. „…represivním sloţkám se nepodařilo hnutí punk a nové vlny rozloţit a zlikvidovat, pankáči navzdory vynuceným omezením hráli, desky s novou vlnou byly úspěšně pašovány ze zahraničí, mezi fanoušky kolovala řada fanzinů, svoji činnost zcela neukončila ani potlačovaná a zakazovaná Jazzová sekce. Navíc docházelo i k řadě paradoxních situací, kdy začaly být projevy mladých v jednom městě či regionu pronásledovány, zatímco v jiném městě se mohly prezentovat na veřejnosti.“ 46 V době po článku v týdeníku Tribuna nebylo lehké ani koncertování kapel. Mnohé z nich jezdily hrát mimo velká města. Poté vznikají některé kluby, jako např. v Praze Junior club Na Chmelnici, jenţ se stal centrem pro české novovlnné interprety, dále klub Opatov, v Brně byl pak významným místem pořádání punkových akcí Obvodní klub mládeţe Křenová 75, zvaný „Křenka“ nebo klub na Šelepově ulici. Mimo to se punková subkultura scházela také po kavárnách a hospodách, významným centrem setkávání mladých punkerů byla kavárna Slávia na Národní třídě v Praze, později pak kupříkladu kavárna Olympia. Ve druhé polovině osmdesátých let se pak začínají pořádat tvz. Rockfesty. Dalo by se říci, ţe v této době byla atmosféra poněkud uvolněnější neţ v předchozích letech, tudíţ se pořádaly takovéto akce. „V posledních letech před listopadem 1989 vystupovaly na pódiu Rockfestu i skupiny, které byly dříve zakazované. Punk a nová vlna tu najednou nebyla sprostá slova a příznivci této hudby mohli, oblečeni do svých „uniforem“, tančit a zpívat spolu se svými idoly.“ 47 Pokud tedy porovnáme hudbu nové vlny a punku se Západem, můţeme vysledovat jisté rozdíly, odlišující československou od té světové. Především to byla komunistická moc, jeţ stíhala tyto interprety, kteří tak museli čelit kaţdodenním útlakům ze strany státní moci a byli pronásledováni za to, co se jim líbí a co chtějí provozovat. Podmínky v Československu byly tedy naprosto těţší neţ například v USA či v Anglii, kde sice tamější punková scéna také ráda provokovala, nicméně nebyla za své hudební projevy, vizáţ a názory tak úzkostlivě pronásledována státním aparátem. To vedlo také k tomu, ţe nová vlna v Československu nepropadla střednímu proudu a nezkomercializovala se, jak se to stalo u části punkových a novovlnných kapel na Západě. Můţeme tedy říci, ţe v porovnání s tehdejším Československem byl Západ v reakci na punkovou scénu mnohem liberálnější neţ ve svázané

46 Vaněk, Miroslav. Kytky v popelnici – Punk a nová vlna v Československu. In: Vaněk, Miroslav a kol. Ostrůvky svobody – Kulturní a občanské aktivity mladé generace v 80. letech v Československu. Op. cit., s. 220.

47 Vaněk, Miroslav. Byl to jenom Rock ´n ´Roll? Hudební alternativa v komunistickém Československu 1956- 1989. Op. cit., s. 486.

31 a oddělené společnosti socialistického Východu. Kromě toho, česká nová vlna spolu s punkem byla ve velké míře především originální. Kaţdá ze skupin se odlišovala, byla jedinečná a především sama sebou. Ať uţ se jedná o punkové nebo o novovlnné interprety, kaţdý z nich byl z dnešní retrospektivy naprostý unikát, ať po hudební, textové stránce nebo i z hlediska projevu a výrazových prostředků. Nebyla ani tak důleţitá virtuozita samotných muzikantů, ale spíše přesvědčivost, nasazení a autentičnost, která v českém prostředí byla skutečná, upřímná a především pak nezaměnitelná. „Právě texty, přímočará hudba, humor a sarkasmus spolu s vizuální pódiovou prezentací ve formě divadelních skečů (jakýchsi live videoklipů v českých podmínkách) byly tím, co českou novou vlnu odlišovalo od západní.“ 48 Na samotný závěr této kapitoly, věnující se předrevolučnímu období v oblasti punkového hudebního spektra a jeho zakotvení se v českém prostředí, uvedeme text písně Svoboda od punkové kapely S.P.S. (= Sníţená Pracovní Schopnost), který sice vzniknul před revolucí, nicméně po listopadu 1989 začala kapela svůj výstiţně pojatý text zpívat v minulém čase a jde o trefnou tečku za touto kapitolou:

Byl to tady pohřeb tý lidský svobody zbejvalo jen vyvěsit černý prapory Co jsme to hráli za hru v tomhle divným světě šachy mezi sebou, kdy silnější tě smete Tak proč se tak divili, jaký jsou z nás lidi nevěřili, ţe takhle si nás vychovali Mysleli si, jaký nejsou pro nás vzory kdyţ do hlavy nám tloukli svoje názory Byl to tady pohřeb tý lidský svobody zbejvalo jen vyvěsit černý prapory 49

48 Vaněk, Miroslav. Kytky v popelnici – Punk a nová vlna v Československu. In: Vaněk, Miroslav a kol. Ostrůvky svobody – Kulturní a občanské aktivity mladé generace v 80. letech v Československu. Op. cit., s. 186.

49 Svítivý, Eduard. Punk Not Dead. Op. cit., s. 166. 32

4. Vývoj punkové a hardcorové scény po listopadu 1989 V předchozí kapitole jsme si osvětlili, jak se vyvíjely následující scény před Sametovou revolucí, tedy před pádem komunistického reţimu v tehdejším Československu a jak společensky zakotvily a přeţívaly v této socialismem ovládané zemi. Následující část práce se bude zabývat existencí těchto scén právě po roce 1989, tedy s nástupem nového demokratického zřízení v Československu (od roku 1993 pak rozdělení Československa a osamostatnění České republiky a Slovenské republiky) a zaměří se na postupný zrod nových podstylů, na změny oproti předcházejícímu období a shrne ţivot, fungování a celkově přiblíţí nový vývoj a směřování scén po roce 1989. Budeme se soustředit na českou hardcorovou scénu a její přístup „Do It Yourself“, který se u nás začal postupně usazovat a především pak na její rozvoj, který zde po pádu komunismu nastal.

4.1 Česká punková scéna po roce 1989

Punk v českém undergroundovém prostředí v té době existoval jiţ přes deset let, tudíţ k jeho postupnému zakotvení v české společnosti došlo jiţ v období socialistického zřízení. Nicméně za jakých to bylo podmínek, o tom vypovídala předešlá kapitola. V následující kapitole si osvětlíme další vývoj této scény a subkultury a postupně si tak odkryjeme nové skutečnosti na punkovém poli působnosti.

S nástupem nového státního demokratického zřízení se nám otevřely hranice směrem na Západ, coţ bylo pro mnohé něco naprosto nevídaného. Na hudební scéně došlo doslova k zaplavení novými komerčními interprety, vše se stalo najednou dostupnější, včetně punkových a hardcorových desek, vzniklo mnoţství hudebních televizí, které hrály hudbu takřka nonstop. Hlavní úlohu pak sehrála MTV, ale zmiňme i VIVU, VH1, u nás pak později Óčko či česká verze MTV a mnohé další. Došlo k silné komercializaci scény, včetně té punkové. Jedním z důvodů byl vliv tzv. „neopunkových“ kapel v čele s The Offspring, Green Day, později pak kapely jako Blink 182, Good Charlotte, Sum 41 a mnohé další, zplozené především americkým hudebním průmyslem. Výstiţně to shrnuje Pavel „Papagáj“ Friml ve svém punkovém fanzinu Papagájův hlasatel: „Green day. Asi je znáte, pokud máte MTV, tak jste asi viděli i nějaký klipy. Na MTV je to fajn, perla mezi sračkama. Ale teď mně kámoš zapůjčil kazetu a nic moc. Pop. Prej nová americká punková vlna. To teda jo.“ 50 I kdyţ pojem „neopunkový“ je poněkud zavádějící, neboť za neopunkové se označovaly kapely, jeţ se objevily společně s druhou vlnou anglického punku na počátku osmdesátých let, jako

50 Pavel „Papagáj“ Friml. Papagájův hlasatel, č. 9, s. 3. 33

Exploited, G.B.H. a další, nicméně tato práce bude pojmem označovat právě ony silně komercializované „punkové“ kapely, neboť se s tímto označením můţeme setkat i v hudebním tisku a u mnohých hudebních publicistů. Můţeme však uţívat i pojem „postpunkové“ období, kterým Josef Smolík ve své knize Subkultury mládeţe označuje právě období od roku 1985 po současnost, „tedy vznik hardcoru na jedné straně a totální komercializace na straně druhé“. 51 Právě tento vliv nových komerčních kapel vedl ke vzniku mnoha jejich českých epigonů, kteří s původními punkovými kapelami, ale převáţně idejemi mají společného jen pramálo. To, proti čemu punk protestoval, se stalo doslova prototypem oněch „neopunkových“ kapel. Myslíme tím především obří stadiónové koncerty s miliónovými výdělky, nahrávání u velkých nahrávacích společností, drahé videoklipy na MTV a všechno to, proti čemu punk původně protestoval, a la tzv. „dinosauří kapely“ jako Pink Floyd, Rolling Stones, Yes a další. Kromě toho dochází po revoluci i k masovému vydávání LP desek některých kapel, jako Orlík, Visací zámek nebo Tři sestry, které tak vystoupily z undergroundového prostředí, kam ještě donedávna patřily. Z punku se tedy postupně stala móda, stal se módním artiklem, který je dostupný v kdejakém supermarketu. Dnes se setkáme s „čírem“ takřka na kaţdém kroku, ovšem s punkem to nemá většinou pranic společného a dotyčný mnohdy ani punkovou hudbu v ţivotě neslyšel. Bere to prostě jako módní trend. Stejně tak pásky s hroty či trička s punkovým designem dnes seţeneme v kaţdém druhém obchodě s nejnovějšími módními trendy, nicméně ryzí podstata a ideje punku se naštěstí koupit nedají, a proto jsou zde stále kapely a interpreti, kteří se ještě pořád drţí starých osvědčených metod a dělají svoji hudbu z lásky k tomuto stylu, této subkultuře a vycházejí tak z původních myšlenkových kořenů a principu D.I.Y. Jak vidí rozdíl dnes a za minulého reţimu uvádí v rozhovoru člen brněnské skupiny Insania ve fanzinu For Punx z roku 2003: „Jak bys srovnal punkáče a lidi kolem punku dnes a za minulého režimu, myslíš, že to dnes berou míň vážně?“

„Tak samozřejmě, ţe se všechno změnilo. Ale je to dobře. Podle mě byl hlavní rozdíl v tom, ţe tenkrát takzvané nevhodné ţánry byly na jedné lodi. Moc koncertů nebylo, protoţe to bylo problematické, a tak kdyţ uţ něco vůbec bylo, všichni chodili na všechno – metalisti chodili na punk, punkáči na metal nebo na hardcore. Všichni se navzájem znali a měli jakejsi pocit soudrţnosti, protoţe ta jejich muzika byla potlačovaná. Dnes je to čistě separované a myslím, ţe spíš vládne mezi

51 Smolík, Josef. Subkultury mládeţe – Uvedení do problematiky. Op. cit., s. 171.

34 jednotlivýma scénama nevraţivost. Ale to je asi v pořádku. Hlavní je fakt, ţe dnes si v podstatě můţeš dělat jakou chceš muziku a nikdo ti do toho shora nemluví. A to je k nezaplacení.“ 52

Pocit svobodomyslnosti, hraní bez jakéhokoliv omezení a cenzury ze strany státu, svoboda slova, názoru a příslušnosti k určité subkultuře, to jsou ty nejpodstatnější změny, které zde punkoví nadšenci mohli společně sdílet po pádu komunistického reţimu. Ovšem odstranění tohoto společného nepřítele, který všechny tyto undergroundové scény sdruţoval v jeden cíl a vliv nových kapel ze zahraničí, vedlo k rozdělení na mnoţství nových podstylů, ať uţ punku nebo hardcoru.

V období devadesátých let minulého století dochází u nás spíše k ústupu punkové subkultury do pozadí. Funguje samozřejmě dál, nicméně nedochází k nějakému výraznému širšímu rozvoji, jako např. ve druhé polovině osmdesátých let. Vliv samozřejmě nesl i obrovský příliv západní hudby a svým způsobem i jakási nepřítomnost veřejného nepřítele, jehoţ před rokem 1989 představoval komunistický reţim a kapely tak měly proti čemu revoltovat a byly svojí hudbou a protestem vzájemně sjednocené proti němu. Nicméně punková hudba přeţívala dál, neboť i kdyţ uţ zde nebyl onen veřejný nepřítel v podobě komunistické moci, vládla zde demokracie a vše se zdálo být jakoţe „v pohodě“, opak byl pravdou. Objevila se totiţ nová politická či sociální témata, na které punk začal reagovat, a proto i v devadesátých letech se objevují nové české punkové kapely.

„Ideové kořeny současného punku navazují na myšlenky ze sedmdesátých a osmdesátých let 20. století. Punk odmítá kapitalismus, stát, církve, armádu, ale i sexismus. Je zaměřen proti represivním sloţkám a část punkerů se podílí na fungování nových sociálních hnutí (především antiglobalizačního charakteru) či se hlásí k myšlenkám anarchismu. Přesto však nelze jednoznačně generalizovat a povaţovat rovnici punker = anarchista za platnou. Punk je stále ţivou a především ţitou subkulturou mládeţe.“ 53

K oněm nově vzniklým českým punkovým kapelám pak patří kupříkladu mostecká Malomocnost prázdnoty či Spínací špendlík, Totální nasazení ze Slaného, plzeňská kapela P.V.A. (= Pod vlivem alkoholu), ostravská Degradace, ze Zábřehu na Moravě skupina Punk Floid, z Ústí nad Labem kapela Houba, praţská The Fialky, z Prachatic kapela Ucházím, z Vysočiny Psychohlína nebo liberečtí Kohout plaší smrt. V devadesátých letech se pak naplno projevuje i tvorba kapel vzniklých ještě v osmdesátých letech, a to v Hradci Králové působící kapela N.V.Ú. (= Nepřichází v úvahu) či ze Svitavy kapela Čertůf punk. Nadále

52 Martin. Insania. For Punx, 2003, roč. 1, č. 1, s. 21. 53 Smolík, Josef. Subkultury mládeţe – Uvedení do problematiky. Op. cit., s. 190-191. 35

účinkují na scéně i kapely vzešlé z první a druhé punkové vlny v Československu, a to Visací zámek, Plexis, S.P.S., Zeměţluč, Znouzectnost a řada dalších. Jiné kapely se ovšem po pádu komunismu rozpadají, např. Hrdinové nové fronty, F.P.B., Fabrika, později Kritická situace, Šanov I, Telex a některé další. Převáţně v novém tisíciletí dále vznikají kapely, které můţeme řadit k onomu výše zmíněnému komerčnímu pojetí punkové hudby, a to např. Rybičky 48, Iné Kafe, Jaksi taksi, Horkýţe slíţe ad., působící spíše v komerčnější oblasti zájmu. Shrnující pohled na tento porevoluční, komerčně zaměřený vývoj punku, podává Josef Smolík v knize Subkultury mládeţe:

„Punkové kapely vydávají po roce 1989 svá alba, koncertují, objevují se v médiích. „Punkový“ styl dostává prostor v návrzích některých módních návrhářů či kadeřníků. Z „punku“ se stává další módní vlna, která punkery i v ČR štěpí na „pravověrné“ a „komercializované“. Část punkerů stále funguje na principu D.I.Y., odmítá komercializaci a výprodej scény.“ 54

Co je třeba opět zmínit, jsou texty punkových kapel, které i po roce 1989 neztratily nic z kritického pohledu na soudobou společnost, ale nepostrádají ani jednoduchá všední témata, neboť punkové písně nemusejí být výlučně vţdy kritizující. To se pak týká spíše hardcorové scény a textů, o kterých budeme mluvit v následující kapitole. Uveďme si na ukázku některé vybrané texty písní nově vzniklých porevolučních kapel:

MALOMOCNOST PRÁZDNOTY – „Človíček“

Malinký človíček utíká do své díry,

honí ho nechutné strašidlo jménem moderní svět.

Moderní svět plnej strachu, zla a špíny,

snaţí se človíčka dostihnout, a pak smrt.

Utíkej človíčku, dokud máš jen dost síly,

snaţ se teď trochu přemýšlet.

Přemýšlej o nějakém krásném místě,

kde tě nedohoní, ta kurva, svět.

Utíkej človíčku, dokud máš jen dost síly,

hlavně to probůh nevzdávej.

Utíkej na to krásné místo, a tam tý svini zamávej.

Tak to vidíš, človíčku, stačilo jen chtít,

54 Smolík, Josef. Subkultury mládeţe – Uvedení do problematiky. Op. cit., s. 190.

teď uţ seš těţce za vodou.

Moderní svět máš totálně v píči,

řídíš se jen vlastní svobodou.

Svou krásnou svobodou

Nádhernou svobodou

Překrásnou svobodou

Kouzelnou svobodou 55

P.V.A. – „Moderní nemoce“

Tolik lidí nemocnejch smutně ţije mezi náma,

málo rukou pomocnejch je i mezi doktrorama.

Moderní nemoce v moderní době,

i kdybysme nechtěli, nosíme je v sobě.

Chronický potíţe, astma, revma, prognóza,

alergie, rakovina, paradentóza.

Nemocnice ve švech praskaj a márnice jsou plný,

velký hejna bacilů se mezi davem krmí.

Všeho schopný doktoři do nás prášky ládujou

a vědci skvělý prognózy do budoucna slibujou.

V týhle době je to samá epidemie,

otázka je kolik lidí tohle všechno přeţije.

Moderní nemoce pěkně s náma cvičí

a jednou nás všechny hromadně zničí.

Tolik lidí nemocnejch smutně ţije mezi náma,

Málo rukou pomocnejch je i mezi doktorama. 56

TOTÁLNÍ NASAZENÍ – „Ţalozpěv odvedence“

Zavolali vojenští mocipáni

Zavolali, povolali do armády

Ţe prej musím ihned narukovat

55 Malomocnost prázdnoty. Človíček. Přestaň věřit. Papagájův hlasatel records, 1997. 56 P.V.A. Moderní nemoce. Prasata vyšší autority. Papagájův hlasatel records, 1995. 37

A ţe nemám šanci odporovat

Zkurvená svinská armáda

Já oznámil jsem, ţe nikam nenastoupím

A oni na to, ţe prý budu hloupý

Ţe se budou smát, ţe bude fór

Aţ si pro mě přijde prokurátor

Ale kdo z nás by chtěl do armády

Poslouchat tam zelený hlavy

Kdo by chtěl bejt tak dlouhou dobu

Zavřenej v armádním hrobu

Jenţe na tom nikdo uţ nic nezmění

Armáda uţ na mě zuby cení

Oblékám uniformu pod nátlakem

Beru si zbraň teď, jsem vojákem

Zkurvená svinská armáda – Fuck off army! 57

Za zmínku ovšem stojí také kompilace, neboli téţ tzv. samplery, vzniklé ve druhé polovině osmdesátých a na počátku devadesátých let, z nichţ mnohé se staly doslova klasikou české punkové a hardcorové scény. Objevovaly se na nich výběry z toho nejlepšího, co přinesla československá punková a hardcorová scéna za dobu své existence. Z těch nejpamátnějších jde např. o kompilaci s příznačným názvem - Co bylo za zdí z roku 1990, obsahující písně českých a slovenských punk/HC kapel – Ex-tip, Zóna A, PS, Svobodný slovo, Radegast, Plexis, ale téţ např. Wanastowi vjecy. Dále kompilace Bohemia Punk vol. 1 (1987), Barikady nove fronty (1986), Rebelie I./II./III., která se skládala ze tří navzájem oddělených kompilačních nahrávek zaměřených na koexistující scény, a to nahrávky s názvem Punk´n´Oi!, Hardcore a Neopunk. Z jiných kompilací poznamenejme do jisté míry jiţ více hardcorově laděné Razie (1987), Stále stejné oběti (1990), Nepříčet CS Core 89-90 (1990), Czechcore Again (1991) ad.

Další důleţitou součástí punkové scény jsou samozřejmě vzniklé punkové akce pořádané pro příznivce této subkultury. Kdyţ opomeneme různé klubové koncerty, neboť právě do klubového podzemního prostředí punk patří především, tak by bylo na místě uvést

57 Totální nasazení. Ţalozpěv odvedence. Bätmäni. demo, 1993. 38 některé z punkových festivalů konajících se kaţdoročně na území České republiky. Zaměříme-li svoji pozornost trochu do historie, tak jeden z prvních vzniklých nezávislých festivalů byl Antifest, který se konal kaţdoročně od roku 1995 ve Svojšicích u Prelouče, a jehoţ hlavním zakladatelem a organizátorem byl Štěpán Málek, zpěvák české punkové kapely N.V.Ú. Ve svých počátcích nesl jméno Antisociety fest a z výrazné části byl tento festival zaměřený právě na punkovou hudbu, ale objevovaly se zde také kapely hrající ska, rock, rockabilly či psychobilly. Kromě domácích punkových kapel sem kaţdoročně zavítalo i mnoho zahraničních klasik tohoto ţánru. Festival se postupně rozrůstal a myšlenkou byl jednak opoziční postoj vůči většinové společnosti, jednak nesouhlas a odpor vůči násilí a s ním spojených pravicově smýšlejících radikálů, tedy neonacistů. Nicméně festival začal postupně ztrácet na své pověsti největšího českého punkového festivalu, jednak mu chyběly peníze kvůli strádajícím návštěvníkům, kterým se zas nedostávalo slibovaných kapel, jednak kvůli v posledních letech nevydařenému počasí a v neposlední řadě nastupující konkurenci jiných festivalů.

Dalo by se říci, ţe ono prázdné místo po Antifestu zaplnil open-air festival s názvem Pod Parou, konající se kaţdoročně v srpnu v Moravské Třebové. Jde o největší punkový tuzemský festival současnosti a v posledních letech se rozrůstá do stále větších rozměrů, takţe můţeme tvrdit, ţe patří k největším punkovým festivalům ve střední Evropě. Pokud jde o dobu jeho trvání, tak první ročník tohoto festivalu se konal jiţ v roce 2002, kdy šlo pouze o dvoudenní záleţitost s programem asi třiceti českým a slovenských punkových kapel. Postupně se začal rozrůstat o kapely našich sousedních zemí a pořadatelé začali zvát kapely i ze zahraničí. Z dvoudenního festivalu se stal od roku 2008 aţ do dnešních dnů festival třídenní, se spoustou zahraničních klasických kapel tohoto ţánru, nicméně častými hosty jsou zde i hardcorové kapely a od roku 2012, kdy festival změnil areál a rozrostl se na dvě hlavní pódia plus s jedním menším, se zde začaly objevovat i kapely stylu ska. Festival se tak z původních asi třiceti kapel rozmnoţil na asi devadesát kapel za tři dny. Scházejí se zde punkoví fanoušci jak z celé České a Slovenské republiky, tak i z okolních států, především Polska a jiných částí Evropy. Hlavními organizátory festivalu jsou členové z moravskotřebovské kapely Werglův Pjos a v neposlední řadě také členové kapely N.V.Ú. v čele s jiţ zmiňovaným Štěpánem Málkem, který zde tak uplatňuje své pořadatelské zkušenosti z předchozího Antifestu.

Od roku 2005 pak působí kaţdoročně v Táboře se konající open-air festival Mighty Sounds, který není ovšem zaměřen výhradně na punk, ale i na další styly. Kromě toho vydává

39 kaţdý měsíc fanzin Mighty freezine, který je volně k dostání nebo online na stránkách festivalu.

„Mighty Sounds je unikátní třídenní hudební festival, který se koná kaţdoročně v červenci v Táboře. Festival se soustředí především na punk a punkrock, rock´n´roll, hardcore, reggae, ska, rockabilly, indie rock a hudební styly a scény, které se od nich odvíjejí anebo s nimi úzce souvisejí. Specialitou festivalu je fakt, ţe kaţdoročně představuje hlavně zahraniční jména, která tvoří přes 80% line-upu a jsou doplněna tím nejlepší z především ţánrové scény v ČR – zkrátka nic, co by připomínalo tzv. českou festivalovou klasiku.“ 58

Punkových, třeba i jednodenních menších festivalů je samozřejmě celá řada. Zmiňme např. jednodenní, atypicky v zimě kaţdoročně konaný, Punk Fest v Havlíčkově Brodě, na němţ např. v roce 2013 hrála ruská punková kapela Purgen, slušnou tradici má téţ převáţně punkově laděný Brněnecfest konaný na přelomu června a července v Brněnci u Svitav jiţ od roku 2000. Dalšími festivaly zaměřujícími se na punkovou hudbu je např. Punk Rebel Poděčely Fest v Poděčelech u Chroustovic, nezávislý festival v Branišovicích, i kdyţ ten se poslední roky zaměřuje spíše na hardcorovou scénu, tudíţ o něm v následující kapitole, dále Old Punx Fest v Milíně, Rock na Valníku či East Way Fest v obci Vršovka poblíţ Náchoda. Mnoţství lokálních D.I.Y. punkových akcí je pak celá řada a je třeba sledovat především internetové webové stránky o punkových akcích, které vás upozorní na chystané koncerty.

Závěrem kapitoly shrňme, ţe i po Sametové revoluci se v Česku punková scéna nadále rozvíjí a svým vystoupením z ilegality po pádu komunistické moci se stává mnohem liberálnější, neţ kdy doposud poznala. To také vede k rozdělení na pravověrné punkové příznivce a na ty, kteří jsou jimi jen vně, nicméně postrádají onu vnitřní podstatu punku a s ní spojený princip myšlenky „Do It Yourself“. Avšak ryzí projevy punku jsou v naší zemi nadále silné, tudíţ pouze dodejme „Czech punk´s not dead“.

58 Mighty Sounds [online]. 2012 [cit. 27. dubna 2013]. Dostupné z: . 40

4.2 Česká hardcorová scéna po roce 1989

Hlavní náplní této části práce bude přiblíţit vývoj hardcorové scény po Sametové revoluci a její zakotvení v české společnosti, nebo lépe řečeno v undergroundovém „podzemním“ prostředí, kam náleţí ze všeho nejvíce.

Ne, ţe by se zde před rokem 1989 neobjevovaly hardcorově laděné kapely, nicméně k jejich hlavnímu rozmachu a vzniku vlastní hardcorové scény dochází pak zvláště po roce 1989. Osobitý popis hardcorové scény a jejího cítění, jeţ můţeme připodobnit stejně tak na české „tvrdé jádro“ podává brněnský fanzin Šot z roku 1990:

„Hardcore sympatizuje s outsiderem. Všechny kapely ortodoxního h/c patří k okrajům pole, k okrajům tvořícím autentický střed. Podstatu netvoří centrum, ale periferie. Většina skupin je známá pouze lokálně a jen z bezprostřední blízkosti se dozvíš, co se kde děje. Hardcoreová muzika je ţivotní styl, komplexní proţívání doby a situace, ve které se člověk nachází. H/c musíš cítit, jinak marně posloucháš. H/c se absolutně nezajímá o spotřební kulturu, je denním ţivotem, ţivotním postojem, autonomní reakcí na svět. Kvalita se rovná autenticitě. H/c je absolutní upřímnost. Hudba hardcore vyšla z punku transformovaného do extrémní rychlosti a tvrdosti. Pravda je banální a surová. Upřímnost je v h/c scéně nezbytná. Energie, tempo, nasazení má větší význam neţ hráčská technika. Přednost se dává live produkci. Celá h/c scéna je v neustálém pohybu a varu. Hardcore se pohybuje mimo konvenční struktury a je vyloţeně antiintelektuálskou záleţitostí.“ 59

Mezi první české kapely hrající hadrcore, nebo lépe řečeno czechcore patřili ještě v období tuhého socialismu havířovští Radegast, kteří náleţí k jeho pionýrům. Tehdejší kapely hlásící se k punku ovšem také ve svých mnohých písních neměly daleko k jeho tvrdší podobě, tedy hardcoru. Hardcore se začal zosobňovat v hudbě a textech praţských kapel jako Kritická situace, Michael´s uncle a P.S. (později Suicidal commando), brněnské kapely Zeměţluč, havířovských Radegast nebo ze Slovenska kapela Lues de Funes. Jak uţ bylo avizováno předtím, tak mnohé z nově vzniklých kapel v druhé polovině osmdesátých let „zdrsnilo“ svůj zvuk a můţeme je tak vnímat jako předchůdce tohoto stylu, který se pak ve větší míře u nás zakotvuje právě po roce 1989 a začíná uplatňovat principy D.I.Y. Přímo čítankovým příkladem českého pojetí hardcore se stává kapela Našrot z Havlíčkova Brodu, která vznikla v roce 1988 a „odpočátku se orientovala na hustej pub core vagabundistického image“. 60

59 Czechcore. Šot, 1990, č. 13, s. 6. 60 Czechcore. Šot, 1990, č. 13, s. 12.

„Říká se „Havlíčkův Brod – kultury hrob“, nicméně právě tady vzniká v březnu 1988 soubor, který vzápětí prosluje jak divokostí svých vystoupení, tak i stylem, který od svých prapočátků produkuje. Zběsilý hardcore raného Našrotu se totiţ nikomu a ničemu nepodobá, je to příklad typicky českého pojetí HC. Sama kapela jej pak označovala za „pub-core“, čemuţ zcela odpovídal i ţivotní styl jejích protagonistů. Jedovatej řev, tepající rytmika, syrová kytara, která občas vypálí nějaké to sólo, to celé zabalené do hrubého soundu, sice technicky moţná ne úplně na výši, ale grády to rozhodně má.“ 61

Tyto prapočátky české hardcore scény mapují některé kompilace, jako Razie (1987), Co bylo za zdí (1990), Nepříčet - czechcore 88-89, Czechcore Again (1991), Stále stejné oběti (1990) a především pak Rebelie II. věnovaná českému hardcore.

„…kapely jako Radegast, Našrot nebo Kritická situace vycházely po hudební stránce z punku, oproti tomu kapely, které se k hardcoru dopracovaly z té druhé strany – tedy z vod (extrémního) metalu, u nás, stejně, jako jinde ve světě, začaly vznikat aţ koncem 80. let. Průkopníky tohoto směru byla Insania a S.R.K., místem Brno…přeci jenom se zdá, ţe pro pankáče a hardcoristy je Skimmed moc metal a pro metalisty zase moc hardcore.“ 62

Tím jsme se dostali k další, do značné míry metalem ovlivněné brněnské kapele Insania, později přejmenované na Skimmed, posouvající se hudebně více do hardcoru a označované v té době za nejrychlejší domácí kapelu. Na ukázku text písně s názvem Insania, kde se projevuje vliv metalové atmosféry textů:

Velkej mrak, černá tma

Hříšníci, Boţí soud

Zabijem, zabijem, všechny zabijem!

Bojte se, viníci

Spad řetěz z našich pout

Zabijem, zabijem, všechny zabijem! 63 Další průkopnickou kapelou na poli hardcore byla opět brněnská kapela s názvem S.R.K. (= Skupina Radka Kypsoně), později doplněná o název Czechcore S.R.K.. „Extrémní

61 Anonym. Kytary a řev aneb co bylo za zdí – Punk rock a hardcore v Československu před rokem 1989. Op. cit., s. 152-155.

62 Ibid., s. 158.

63 Ibid., s. 160. 42 rychlost + tvrdost + agresivita. S.R.K. obohacují tehdejší brněnskou scénu nejen totálním nářezem, ale i stylovou HC image, odkoukanou od amerických kapel:

Kraťase, skateboardy, suicidalovky

My jsme banda MOSH!“ 64 (ukázka z textu písně My jsme banda MOSH) Tyto zmíněné kapely uţ hrály nejen pod vlivem punku, ale téţ zmiňovaného metalu a dalších stylů, lépe řečeno, hardcorových a metalových podstylů. „Rychleji a hlasitěji – koncem osmdesátéhodevátého a hlavně těsně po revoluci se kapel, pohybujících se ve vodách grindcore, noisecore či trashcore vyrojily mraky. Stačí zmínit bzenecký Mamut, znojemský Šok, další brňáky M.S.R. nebo asi první čistý grind u nás – Serious Music. Nálepku prvních skutečně extrémních hardcore souborů u nás ale Insanii, Skimmedu a S.R.K. nikdo neodpáře.“ 65

Dostáváme se tak k oním hardcorovým a punkovým podstylům, jichţ je samozřejmě celá řada, nicméně zde bychom se snaţili vystihnout ty nejpodstatnější, které jsou pro českou HC/punk scénu nejcharakterističtějšími a uvedeme si některé z jejich zástupců. Dalo by se částečně říci, ţe uţ se můţe jednat o jakési „škatulkování“, nicméně mnohé z kapel se svým zvukem opravdu liší od původního hardcorového zvuku, a proto vznikly tyto specifické hardcorové subţánry, které se však mohou prolínat i mezi sebou navzájem. Z oněch podstylů jsou těmi klíčovými tedy crust, D-beat, grindcore, fastcore a thrashcore.

Crust – označovaný také jako crust punk je ovlivněn především punkem a D-beatem. Vyznačuje se hutným, těţkopádným aţ metalickým zvukem, který postupem času zvyšoval své tempo pomocí kupředu se ţenoucích bicích. Pro vokál je pak charakteristický agresivní křik, tzv. screaming, který tak umocňuje podstatu a obsah zpívaného textu. Jak uţ bylo zmíněno dříve, tento styl vznikl ve druhé polovině sedmdesátých let a za zakladatele je povaţována anglická kapela Amebix. I kdyţ vlivů bylo spíše více, tudíţ je to diskutabilní, zda povaţovat tuto kapelu přímo za zakladatele tohoto subţánru. O tomto stylu více Felix Havoc v HC/punk fanzinu Bakteria:

„Nemyslím, ţe crust začal jenom jednou kapelou. Bylo to mnoho vlivů, které se střetly ve stejné době, a pak kaţdý pokračoval zase svým směrem hudebního vývoje. Nepopiratelně crust začal v Anglii. Vzal si dost z politiky, ţivotního stylu a etiky mírového anarchopunkového hnutí brzkých

64 Ibid., 164. 65 Ibid., s. 166. 43 osmdesátých let. Ale hudebně čerpal hlavně z amerického i britského metalu a US, brazilského, skandinávského a japonského hardcore. Je ironické, ţe hodně muziky, která ovlivnila crust, bylo původně ovlivněno prvními anglickými HC/punkovými kapelami jako Discharge, Disorder a Chaos UK. Kolem roku 1984-5 rostl metalový vliv na hardcore a mnoho z těchto kapel ho přijalo. Podle mě byly první opravdu crustové kapely Amebix a Antisect. Obě začaly hrát odlišnými styly, ale jejich pozdější počiny se vyvinuly do nového stylu, který vstoupil ve známost jako crust.“ 66

Za zahraniční vlivy crustu můţeme povaţovat např. právě zmíněné Amebix či Antisect, Hellbastard, Disfear, Deviated Instinct, Doom, Driller Killer, Sore Throat, Extreme Noise Terror a mnohé další. Samozřejmě mnohé z nich jsou na pomezí i jiných hardcore- punkových substylů, především pak grindcore.

Grindcore – původ tohoto stylu je spojován s kapelou Napalm Death, vzniklou v roce 1981. Grindcore je definován jako spojení crustu s hardcore punkem. Typickým znakem je rychlost bicích a délky skladeb dosahujících jen několika málo vteřin, průměrně do jedné minuty. Známá je např. píseň skupiny Napalm Death – You Suffer, která se zapsala do historie jako nejkratší píseň a délce přesahující něco málo přes jednu sekundu. Nejcharakterističtější vlastností tohoto stylu však zůstává hluboko posazený vokál, tzv. growling, vyuţívaný často v death metalu, který je pro grindcore téţ nezbytnou inspirací. Text je přes tento hluboko posazený zpěv často nedefinovatelný, proto je těţké „zpívat“ tak, aby bylo vůbec rozumět textu. Kaţdý zpěvák si musí najít svou specifickou techniku, která mu umoţní dostatečnou artikulaci textu.

Mezi zástupce patří, kromě britských Napalm Death, dále ze stejné země pocházející Carcass, belgičtí Agathocles, američtí Terrorizer, finští Xysma, švédští Birdflesh atd. Mimoto, grindcore můţe mít ještě další svoje vlastní podstyly jako goregrind, noisegrind, crustgrind či deathgrind aj., nicméně to uţ bychom se ponořili do hlubších vrstev, jejichţ styčným bodem je grindcore, nabalený o další tyto styly či podstyly.

D-beat – či disbeat je styl vzešlý z punku, který začala hrát kapela Discharge v druhé polovině sedmdesátých let. Jakýmsi prototypem zvuku tohoto stylu se stal jejich debut z roku 1982 Hear Nothing, See Nothing, Say Nothing. D-beat se zvukem hodně podobá crustu a oba tyto styly se částečně navzájem prolínají, ale neprojevuje se v něm tak silně onen metalický zvuk. Typické je pro něj opět rychlé úderné tempo bicích, ostré kytarové riffy spolu se syrovým ječivým vokálem vyuţívající screamingu. Za hlavní ikony bývají povaţováni právě

66 Havoc, Felix. Počátky crustu. Bakteria, 2003, č. 1, s. 8. 44 angličtí Discharge či japonští Disclose. Japonsko má silné zázemí v crustovým a D-beatových kapelách a zesnulý zpěvák Disclose, Kawakami, bývá povaţován za hlavní ikonu tohoto stylu. Další zemí je Švédsko, kde vznikly kapely jako Totalitär, Anti Cimex, Wolfbrigade, Disfear, Skitsystem, brazilští Ratos de Poräo aj. Opět u mnohých kapel pak dochází k prolínání s curstem, grindcorem a dalšími styly.

Fastcore/Thrashcore - Z jiných hardcore stylů pak můţeme jmenovat thrashcore, spojovaný také s termínem fastcore, pro něhoţ je dominantní rychlost. Je to svým způsobem předchůdce grindcore, nicméně postrádá onen typický metalický zvuk a vychází spíše z hardcore punku. Příkladem kapel jsou pak američtí Negative Approach, Criptic Slaughter, D.R.I., Septic Death, japonští Vivisick, S.O.B. ad.

Častým vlivem pro výše uvedené podstyly je také thrash metal, neboť i on pouţívá hardcore punkové prvky, zvláště pak rychlost a agresivitu projevu ve své hudbě, jimiţ se tak tyto styly navzájem ovlivňují. Typickými zástupci thrashmetalové scény jsou pak Motörhead, Slayer, Kreator, Sepultura či Destruction.

Přistoupíme-li ke kapelám na české hardcorové scéně, hrající výše uvedené styly, tak samotných kapel zde existuje celá řada, nicméně jedná se často o různé lokální scény podporující se navzájem. Většina těchto kapel vyuţívá především přístupu D.I.Y., tudíţ si vše, co se týče hudby, snaţí produkovat a dělat sami, bez jakékoliv vnější pomoci hudebního průmyslu. Z kapel, které vzešly z této scény, uveďme prachatickou kapelu Gride, hrající hardcore-grind a jejíţ dominantou je řev zpěváka Inyho: „Kapelu Gride zaloţila v březnu 1996 skupina lidí chtějících hrát extrémní hudbu ovlivněnou grindcore a hardcore.“ 67 Další kapelou z jiţních Čech jsou fastcore/thrashový Lahar z Písku či kapela Radiolokátor, coţ je společný thrash metaloý projekt obou těchto výše zmíněných kapel. „Jihočeští Radiolokátor drtí starý dobrý thrash metal alá 80. léta, kdy vládli (v zahraničí) Kreator, Sodom a (u nás) Arakain, Kryptor, Debustrol či Assesor. O zběsilou palbu se starají muzikanti známí z Gride, Lahar a Avenger.“ 68 Do rychlého hardcore punku pak můţeme zařadit někdejší kapelu Mrtvá budoucnost z jiţní Moravy nebo kapelu See you in hell z Brna, hrající jiţ od roku 1999. Mezi ostatní patří z oblasti Vysočiny fastcore hrající Lycanthrophy či kapela Rapsöd z Jihlavy, dále typický grindcore českobudějovických kapel Isacaarum nebo Ingrowing, kapela vzniklá v roce 1995: „Za svou dosavadní existenci odehráli Ingrowing kolem 900 koncertů ve více

67 Gride. O kapele [online]. 2013 [cit. 5. května 2013]. Dostupné z: . 68 Radiolokátor. [online]. 2010 [cit. 5. května 2013]. Dostupné z: . 45 neţ 20 státech tří kontinentů a účastnili se nejprestiţnějších festivalů, jako jsou Maryland Death Fest (USA), Fuck The Commerce (D), Obscene Extreme (CZ), Brutal Assault (CZ), Death Feast (D), Barroselas Metal Fest (P) a další.“ 69 Z Ostravy pak pochází kapela Sheeva Yoga nebo Malignant Tumour hrající crust-rock´n´roll: „Rachotící bicí, zboostrovaná basa, syrová kytara a vyhulený chraplák tvoří osvědčenou kombinaci, která vám okamţitě zrychlí krevní oběh. Krátká kytarová sóla a punkové tempo vás donutí sešlápnout plynový pedál aţ k podlaze bez ohledu na následky.“ 70 Z ostatních kapel pak Evidence smrti z jiţní Moravy: „Kapela, která vtrhla do crust/punk vod jako uragán, odlišujíc se originálním způsobem řevu a frázování. Někdo je hned na poprvé ţere, někomu to trvá o něco déle, ale to, ţe se ES dostala mezi top kapely, v naší české punk baţině, se jí nemůţe upřít.“ 71 Ze stejné vesnice jako Evidence smrti, tedy Přísnotic na jiţní Moravě, pochází další crust-punková kapela Risposta. Z nedalekých Vranovic pak je kapela V době moru hrající crust/grind. Osobitou kapelou je praţská Ahumado Granujo hrající ve spojení grind a dance music. Z ostatních uţ jen vyjmenujme kapely Škoda 120 (grind-hardcore z jiţní Moravy), Pigsty (grind-hardcore z Vyškova), Fleshless (death-grind z Děčína), Spasm (grind z Přerova), S.U.MO. (crust-punk z Moravského Krumlova) či dřívější kapely Korubo (hardcore/crust z Oslavan), Cerebral Turbulency (grind-metal z Ostravy), Corebastards (punk-hardcore z Oslavan) a řada dalších.

Jak uţ bylo avizováno, pro tuto scénu je nejdůleţitější přístup „ Do It Yourself“, tedy kapely si dělají všechno samostatně a svoji hudbu si produkují sami, často za pomoci nezávislých dister, fungujících na této scéně. Kapely za pomoci fanoušků a spřízněných kapel se snaţí mezi sebou navzájem podporovat, pořádají vzájemné koncerty, přispívají do hardcorových fanzinů, vyrábějí různé kompilace atd. Je to scéna, kde opravdu neexistuje ţádná dělící čára mezi kapelou a jejím fanouškem. Pokud jde o texty kapel, odráţí se v nich především problémy současného světa – globalizace, práva zvířat, konzum, rasismus atd. Typickým rysem této scény je také to, ţe mnoţství jejich příznivců se snaţí i aktivně podílet na těchto problémech, a proto např. také přibývá lidí na scéně, jeţ jsou vegetariány, jako nesouhlas vůči zabíjení nevinných zvířat pro lidskou konzumaci či odmítání produktů spojených s testováním na zvířatech. Nejde tedy jen o bezduché výkřiky do prázdna, nicméně mnozí se snaţí své názory na tuto společnost odráţet v sobě samých a odmítají tak tenhle

69 Ingrowing. Biografie [online]. 2013 [cit. 5. května 2013]. Dostupné z: . 70 Malignant Tumour. O kapele [online]. 2013 [cit. 5. května 2013]. Dostupné z: . 71 Phobia 79. Rozhovor – Evidence smrti [online]. 2010 [cit. 5. května 2013]. Dostupné z: . 46 všudypřítomný konzumní styl ţivota a zapojují se aktivně svým postojem za ochranu lidských práv, přírody, práv na ochranu zvířat či práv menšin atd. Kaţdý tak začíná především sám u sebe a u svého uvědomění si sebe sama a světa, v němţ ţije. Nejde uţ tedy pouze o jakési bezduché „rebelství“, typické ještě pro prvotní punkovou éru, ale aktivní podílení se na zlepšení a boje za lepší svět. Více o textech pak v rozhovoru s Inym, zpěvákem kapely Gride, pro fanzin Hlasatel:

„Píšeš výborné texty, kde bereš inspiraci?“

„Inspiraci beru tak nějak všude kolem sebe. Z knih, filmů, jiných textů, ale nejvíc ze ţivota a z toho, co cítím a proţívám. Myslím si, ţe na textech je hodně vidět, jestli je píšeš podle sebe, od srdce nebo jestli se snaţíš do něčeho stylizovat. V hardcore je to moţná vidět ještě víc neţ v jiných stylech, protoţe na ty postoje a názory se tady hodně dá. Řada lidí z kapel si řekne, hrajeme disbeat, proto texty musí být o válce, a snaţí se psát podobné skladby, jako měli Discharge. Často to dopadá tragicky a jsou to říkačky na úrovni předškolního dítěte. Naopak u kapel jako je Co-Ca nebo třeba Risposta je vidět, ţe autoři textů píší o tom, čemu věří a co se jich přímo dotýká. Ty texty jsou úplně jiné, napsané o stejných tématech, ale jaksi z opačného konce. Toho si u kapel hodně cením. Je jasné, ţe v minutových vypalovačkách je někdy těţké něco vymyslet, ale na druhou stranu je to výzva, která tě nutí říct toho hodně s minimem slov.“ 72

Na ukázku některé z textů:

MRTVÁ BUDOUCNOST: „Koncentráky pro zvířata“

Zvířata v klecích prosí za vysvobození

Výkřiky bolesti nepředstavitelný utrpení

Králíci s vyleptanýma očima, psi udušení cigaretou.

Myši s naočkovaným virem, prasata upalovaná letlampou.

Koncentráky jsou plný pokusných zvířat

Záleţí i na nás, jak dlouho tu budou stát.

Zaţiva rozpitvaná další nevinná oběť

Masakr ve jménu vědy

Vracejte jim rány zpět. 73

72 Roman. Rozhovor – Horké křeslo: Iny. Hlasatel, 2011, č. 21, s. 43-44. 73 Mrtvá budoucnost. Texty [online]. [cit. 5. května 2013]. Dostupné z: . 47

GRIDE: „Manipulace“

ze všech stran tě přesvědčují

jsou na kaţdém kroku

jak jsi mohl tak dlouho ţít

bez našich výrobků?

promyšlené investice do reklamy

spolehlivě řídí lidské sny a přání

jediným cílem je, aby všichni chtěli

věci, co jim nikdy předtím nechyběly

a zůstala jen jedna touha

touha nakupovat 74

S.U.MO. – „Facefuck“

Kaţdej den u toho sedíš

Jak dement do komplu hledíš

Kdo co má. Kdo by co chtěl

Jak kdybys vlastní názor neměl

Desetkrát za den připojit se

Nejraděj vůbec neodpojit se

Stát se článkem kyber sítě

Být supermoderní dítě

Rozdávat jedničky. Potom je přijímat

Ţít jen internetem. Nic jinýho nevnímat

Poslat mu srdíčko. Tam tomu taky

Ať mám víc kámošů. Ať jich mám mraky! 75 Mrtvá budoucnost – „L´Oreal“

Buď sochařem svého účesu

A vrahem stovek pokusných zvířat! 76 Nakonec této kapitoly si nastíníme některé z tradičních hardcorových akcí, tedy především vzniklých festivalů v Česku. Mezi jeden z největších tuzemských festivalů,

74 Gride. Texty [online]. [cit. 5. května 2013]. Dostupné z: . 75 Sumo. Štěstí z Kokury [CD-ROM]. 2011 [cit. 5. května 2013]. 76 Mrtvá budoucnost. Texty [online]. [cit. 5. května 2013]. Dostupné z: .

48 zasvěcený této tvrdé odnoţi hardcoru, je Obscene Extreme. Tento festival se koná kaţdoročně v Trutnově na začátku července jiţ od roku 1999 a zve kapely jak české, tak zahraniční, hrající převáţně extrémní grindcore, ale samozřejmě i další hardcorové styly a také nezapomíná s účastí death metalových kapel. Specializuje se tak na extrémní tvrdé odnoţe hardcorové a metalové hudby.

Podobně laděným festivalem je téţ Brutal Assault, i kdyţ ten uţ je stylizován zejména do metalové atmosféry, tudíţ jde více o metalový festival. Koná se kaţdoročně v polovině srpna v pevnosti Josefov, jeţ je součástí města Jaroměře. V jeho počátcích, tedy v roce 1995 šlo především o festival grindcorové hudby, později začal nabývat na své velikosti, přemístil se právě do Jaroměře a stal se jedním z největších festivalů extrémní metalové hudby u nás. Tyto dva festivaly jsou jedněmi z nejdůleţitějších akcí pro české fanoušky, zejména grindcorové odnoţe hardcorové scény.

Dalším festivalem je Play Fast Or Don´t, pořádaný kaţdým rokem v červenci na letišti v Hradci Králové a zaměřený převáţně na D.I.Y. scénu a rychlý extrémní hardcore v podobě crustu a fastcoru. První ročník tohoto festivalu proběhnul v roce 2004 „a chtěli jsme udělat festival extrémního hardcore, bez debilního gore a metalu.“ 77 Z dalších festivalů pak nezávislý hardcore-punkový Fluff fest pořádaný v Rokycanech nebo nezávislý festival Branišovice, pořádaný jiţ od roku 1997 a svým repertoárem se zaměřuje na punk/hardcore. To je z oněch větších hardcorových akcí zřejmě to nejpodstatnější, neboť tato hudba se hraje převáţně v klubovém prostředí a menší D.I.Y. hudební akce se konají po republice skoro pořád. Stačí sledovat třeba webové stránky různých webzinů, např. periferie.cz a jiných, kde jsou tyto akce podrobně vypsané na kaţdý den. Vzhledem k tomu, ţe jde o „podzemní“ scénu, neprojevují se chystané koncerty nijak veřejně, ale příznivci této scény si o nich řeknou sami, nebo prostřednictvím natištěných letáků na budoucí akce, které jsou k dostání na koncertech či právě pomocí webzinů nebo webových stránek kapel, které mají své profily na hudebních serverech, jako jsou zejména Bandzone.cz či Myspace.com. Zde najdeme i ukázky z tvorby kapel, informace o chystaných akcích atd.

Na samotný závěr této kapitoly snad všeříkající výrok od Matěje z kapely S.R.K.: „Vţdycky se dá hrát a řvát ještě rychleji a hlasitěji neţ doposud.“ 78

77 Phobia79 a buky. Play Fast Or Don´t crew – rozhovor [online]. 2010 [cit. 7. května 2013]. Dostupné z: . 78 Anonym. Kytary a řev aneb co bylo za zdí – Punk rock a hardcore v Československu před rokem 1989. Op. cit., s. 158. 49

5. Do It Yourself

Následující kapitola má za cíl přiblíţit jiţ dříve zmiňovaný princip „Do It Yourself“, pouţívaný často ve zkrácené verzi D.I.Y., jenţ je podstatným rysem české hardcorové scény. A nejen hardcorové, nýbrţ i punkové subkultury, neboť pokud jde o to, kde se punková hudba provozuje a jaké se zrodily akce s punkovým podtextem, je třeba začít převáţně v klubovém prostředí, kam, stejně jako hardcore, punk také odjakţiva patřil, tedy do undergroundové scény se kterou je myšlenka D.I.Y. neodmyslitelně spjata. Nicméně svou roli v subkultuře D.I.Y. hrají i tzv. squaty.

„Pokud jde o české projevy DIY kultury, její počátky nalezneme v punku a hardcoru na přelomu osmdesátých a devadesátých let. S pádem totalitního reţimu se objevilo mnoţství kapel, začaly se pořádat koncerty, vydávat punkové fanziny, v nichţ se propagovaly principy DIY, a řada lidí se k nim vysloveně hlásila. Jedním z nejviditelnějších projevů DIY kultury se u nás staly squaty. Bezpochyby nejznámějším z nich byla Ladronka v Praze, kterou v roce 1993 obsadila skupina mladých lidí z anarchistického hnutí. Na sedm let se do té doby prázdný statek stal dějištěm kulturních akcí bez dotací a sponzorů, jejichţ motivací nebylo generovat zisk, ale proţitek, sebevyjádření a sdílení s podobně smýšlejícími lidmi. Sedm let se na Ladronce ţilo a tvořilo v rámci DIY kultury, zaloţené na tom, ţe nikdo za sovu práci nic nemá – kromě dobrého pocitu, ţe dělá něco pro druhé. Sblíţit lidi s odlišnými osudy, ale podobným náhledem na svět, o to v DIY kultuře jde.“ 79

V českém prostředí se kromě toho, ţe obě scény vyuţívají v první řadě této strategie, ať uţ jde o pořádání koncertů, tvorbu fanzinů, nahrávky kapel atd., pořádání takovýchto akcí a distribuce punkových nahrávek a dalších věcí se pravidelně ujímají tzv. nezávislá punková a hardcorová distra. Jejich účel uvedeme na příkladu brněnského distra Voltage, kteří sami o sobě říkají „Jsme partička punx z Brna, kteří se zabývají tím, co mají nejraději – punkem a vším, co se s ním pojí.“. 80 Funkcí distra je pak především prodej různého punkového a hardcorového zboţí, ať uţ v kamenném obchodě nebo přes svůj vlastní e-shop:

„V našem e-shopu najdeš spoustu punk/hc muziky od malých i větších labelů a to jak na vinylových deskách, tak i na CD, DVD nebo na kazetách. Nabízíme taky trička, mikiny, nášivky nebo trička s motivy kapel, kalhoty a bundy Tripp NYC, veganské barvy na vlasy Manic Panic, pásky, náramky, ziny, kníţky a spoustu dalšího. Snaţíme se sami nabízet i sami vyrábět věci, které běţně

79 Novák, Arnošt. Udělejte to zkrátka sami! [online]. 2006 [cit. 3. května 2013]. Dostupné z: . 80 Voltage-shop. [online]. 2013 [cit. 24. dubna 2013]. Dostupné z: < http://www.voltage- shop.com/index.php?route=information/information&information_id=4>. 50 nikde jinde neseţenete, nebo které jsou k sehnání třeba jen na druhé straně planety. Věříme, ţe v tom budeme pokračovat dál.“ 81

Kromě zboţí pro punkové a hardcorové příznivce, která tato distra nabízejí a objíţdějí s nimi i různé koncerty a festivaly, mohou být také vydavatelstvími, a jak jiţ bylo zmíněno, podílet se aktivně na pořádání různých koncertů, především pak na pracnější organizaci koncertů kapel ze zahraničí:

„Voltage Records není jenom obchod, ale taky hudební label – kromě současných punk/hc kapel z různých koutů světa vydáváme i vinylové reedice klenotů punkové historie. Nejstarší a proto i do jisté míry nezávislou součástí Voltage je pak pořádání punkových koncertů pod hlavičkou Friday Night Kids Crew. Od roku 2006 jsme v Brně zorganizovali víc neţ 50 koncertů kapel, ke kterým máme respekt – od USA přes Evropu aţ po Venezuelu, Čínu nebo Japonsko. Od nadějných začínajících band aţ po kultovní a legendární kapely ze 70. let. Příleţitostně pořádáme i evropská turné pro kapely spojené s naším labelem.“ 82

Jiným, dnes uţ takřka legendárním nezávislým punkovým a hardcorovým distrem je Papagájův hlasatel records/DIY distro, které působí v Říčanech u Brna a jehoţ hlavní postavou je Pavel „Papagáj“ Friml. Toto distro vzniklo v roce 1995 a zahrnuje téţ vydávání svého vlastního fanzinu se stejnojmenným názvem, jehoţ první číslo vyšlo jiţ v roce 1994. Kromě e-shopu s výrobou svých vlastních triček a dalších produktů se distro podílí téţ na pořádání koncertů a vydávání a distribuci hudby českých kapel jako Zemeţluč, P.V.A., Malomocnost prázdnoty, Ucházím a celé řady dalších, tak i na vydávání LP zahraničních kapel, jako např. Vice Squad, Restarts, Chaos UK či Vibrators. V neposlední řadě zde vyšly některé knihy věnující se punkové scéně, a to kniha Kytary a řev aneb co bylo za zdí či česká verze knihy od Iana Glaspera – A history of anarcho punk 1980-1984. O významu a dosahu tohoto Distra pak v rozhovoru Pavla „Papagája“ Frimla s internetovým metalovým fanzinem Fobia zine: „Na jaké úrovni se PHR Records ve srovnání se zahraničními labely nachází? Existuje něco jako neoficiální mezinárodní žebříček vydavatelů punku? Na jaké pozici se momentálně, třeba subjektivně, nacházíte? A kam míříte?“

81 Voltage-shop. [online]. 2013 [cit. 24. dubna 2013]. Dostupné z: < http://www.voltage- shop.com/index.php?route=information/information&information_id=4>.

82 Voltage-shop. [online]. 2013 [cit. 24. dubna 2013]. Dostupné z: < http://www.voltage- shop.com/index.php?route=information/information&information_id=4>.

„Ne, ţebříček neexistuje, ale řekněme, ţe jsme na úrovni, ţe nás znají v podstatě všichni lidi v Evropě, co píšou do časáků, zinů, nebo maj distra a vydavatelství. Coţ je v téhle době, krizi hudebního průmyslu a přesycenosti trhu, skvělá zpráva. Docela nám to zjednodušuje ţivot. Ale nepřeceňoval bych to, punkovej svět (čti trh) je oproti metalu mnohem menší. Takţe je to takovej úspěch řekl bych značně symbolickej, rozhodně to není tak, ţe se naše věci prodávaj v obchodech od Sicílie po Norsko. Jen nás ti podobně postiţení jako my znají.“ 83

Dalším dlouhodobě fungujícím labelem, tedy malým nezávislým hudebním vydavatelstvím je brněnská Hluboká Orba Records, která se pak zaměřuje spíše na vydávání hardcorových kapel a její součástí je od roku 1993 téţ existence nejdéle doposud vycházejícího českého fanzinu Hluboká Orba. Na vzniku tohoto labelu a fanzinu má pak zásluhu dlouhodobý kytarista brněnské hardcore-punkové kapely See You In Hell, Filip Fuchs. „Hluboká Orba Records je hardcore/punkový DIY label, jehoţ počátky se datují aţ do roku 1993, po dlouhém období zimního spánku byl znovuprobuzen k ţivotu počátkem roku 2006. V současnosti se zaměřuje na podporu domácích kapel – na kooperace s dalšími labely při vydávání sedmipalcových vinylů.“ 84 Samotný fanzin se pak věnuje domácí, ale i zahraniční punk/hardcore scéně, recenzím, tourreportům, profilům kapel, dění na scéně či psaním sloupků lidí, kteří se aktivně pohybují na této scéně. Je to jeden z nejdůleţitějších českých fanzinů s dlouholetou tradicí a silnou čtenářskou základnou. V recenzi na 29. číslo tohoto fanzinu z roku 2012 na czechcore.cz pak nalezneme osobitý pohled, jehoţ část výstiţně podaného obsahu zde ocitujeme: „Vše je poskládáno dohromady s citem a zároveň s obrovským zaujetím, v případě Filipa doplněné o jeho typicky kousavý jazyk, který tolik lidí vytáčí, ale který v 95% míří naprosto neomylně na solar vlastních řad a ještě stíhá být vtipný. Ano, i já někdy pootočím oči v sloup, jestli to či ono bylo/je nutné, ale na druhou stranu mě podobné dloubnutí téměř vţdy donutí o dané věci aspoň trochu přemýšlet. A vyvolávání otázek, byť někdy nepříjemných, pro mě zůstává nepostradatelnou ingrediencí punkové scény. Fanzin je uţ svou podstatou médium, jeţ pracuje na jiném principu posouvání věcí, a i kdyţ na první pohled nemůţe internetu zdánlivě konkurovat, jeho reálný přínos je z mého pohledu nesrovnatelný.“ 85

Dlouhodobě fungujícím nezávislým distrem a vydavatelstvím je Insane Society Records, které zaloţil dlouhodobě se na scéně pohybující Barvák, a které je zaměřeno spíše

83 Johan. Papagájův hlasatel records – Nejsme zaopatřovací ústav pro šlechtičny [online]. 2012 [cit. 25. dubna 2013]. Dostupné z: . 84 Hluboká Orba Records. [online]. [cit. 25. dubna 2013]. Dostupné z: . 85 Banan. Hluboká Orba 29 [online]. 2012 [cit. 25. dubna 2012]. Dostupné z: . 52 neţ na punk, tak na jeho „tvrdší jádro“ a na kapely hrající ve stylu grindcore a crust. Dále havlíčkobrodský vydavatelský label Cecek Records, zaloţený v roce 2001 Jakubem „Ceckem“ Tauberem, které se zaměřuje na pomoc mladým začínajícím regionálním punkovým a hardcorovým kapelám, nicméně vydávají u něj dlouhodobě fungující kapely jako N.V.Ú., X-Core, Neţfaleš a jiné. Jiným labelem je např. Phobiarecords, věnující se vydávání zvláště hardcorových kapel a jím přidruţeným podstylům jako crust, grind, D-beat, fastcore atd., dále Epidemie Records či D.I.Y. hardcore/ crust/punk label Baţina Records.

K myšlence „Do It Yourself“ neodmyslitelně patří, jak bylo výše řečeno,

výroba vlastních fanzinů, či zkráceně zinů, kterých je na scéně celá řada a umoţňují se tak kreativně zapojit a říci svůj vlastní názor. To výstiţně potvrzuje i zpěvák hardcore- grindové kapely Gride, Iny, v rozhovoru pro fanzin Hlasatel: „Ono vlastní vydávání zinu je politický akt, který zpochybňuje klasický kapitalistický model, ţe dělání časopisu náleţí jen odborníkům, a laik je jen konzument, na nějţ je nutné zamířit reklamní kampaň. Ale i ten laik se můţe tímto stylem vyjádřit a být kreativní a tvůrčí, ne jenom konzumovat, co mu trh předhodí.“ 86

Kdybychom hledali definici slova fanzin, tak doslova toto spojení můţeme přeloţit jako „fanouškovský časopis“. Původně tyto časopisy vydávali vlastnoručně fanoušci sci-fi v USA před druhou světovou válkou, později se stal podstatným atributem také pro oblast undergroundové hudební scény, převáţně pak právě punku a hardcoru. Jeho historii můţeme hledat nejen v předlistopadové éře socialismu, ale i v devadesátých letech, kdy vznikají u nás dodnes nejdéle trvající, jiţ výše zmíněné fanziny, Hluboká Orba a Papagájův Hlasatel, jehoţ poslední číslo vyšlo pod zkráceným názvem, Hlasatel.

„Jakkoliv má samizdat své ústřední místo v předlistopadové éře, i po revoluci zaţívala poměrně velká skupina lidí rozčarování, které je nutilo k vydávání podomácku vyrobených časopisů, fanzinů. Hlavními potřebami výrobců, většinou i autorů, byl psací stroj, lepidlo, nůţky a rodinný příslušník nebo přátelé s přístupem ke kopírce. Uţ v počátcích devadesátých let se ale začínala formovat jakási hybridní, ne přesně vymezená parta lidí, která stála u zrodu novodobého undergroundu. Šlo převáţně o prolínání předlistopadové političtěji smýšlející mládeţe napojené na bigbítovou scénu a nové nadšence pro styly jako punk či teprve začínající hardcore. Tito lidé vydávali klasické fanziny kopírované „u někoho v práci“ a vedle hudby nabízeli i jistý intelektuálně laděný přístup. Fanzin tak představil moţnost prezentace jak umělecky avantgardních a nekomerčních

86 Roman. Rozhovor – Horké křeslo: Iny. Hlasatel, 2011, č. 21, s. 51. 53 projevů, tak společensky kritických stanovisek. Je to cesta, jejíţ pomocí se dorozumívají umělecké minority, vyhraněné subkultury a komunity, které se programově vymezují vůči mainstreamu.“ 87

Většina punkových a hardcorových zinů pak obsahuje pohled na aktuální dění na scéně, recenze na nové nahrávky, profily starších či nově vzniklých kapel a rozhovory s nimi, fotografie a články z proběhnutých koncertů či tzv. tourreporty kapel, zamyšlení se a úvahy nad různými sociálními otázkami, jako témata vegetariánství či veganství a s tím související práva na ochranu zvířat, globalizace, kontrakultury, práva menšin, ochrany přírody, komercializace a konzumní společnosti atd. Do fanzinů mohou přispívat samotní fanoušci svými příspěvky a podílet se na jejich tvorbě. Z toho plyne jiţ dříve poznamenaný fakt, ţe na D.I.Y. scéně tvořené z valné části punkovými a hardcorovými příznivci, neexistuje rozdíl mezi fanouškem a kapelou. Opět trefně vysvětluje podstatu fanzinu Iny: „Co pro tebe znamená slovo „fanzin“? Co by měl každý správný fanzin mít?“

„Řekl bych, ţe takovým jasným vodítkem je, ţe fanzin je dělaný fanouškovským, tedy neplaceným způsobem, chceš-li, tak podle principu DIY. Pokud někdo vydává časopis a nebere za to ţádný plat, pouze takzvaně pokrývá náklady, dá se o jeho výplodu hovořit jako o fanzinu. Nemusí to být jen o hudbě, mezi fanziny se dají počítat i na koleně dělané časopisy o literatuře, filmu, osobní fanziny apod. Nezáleţí na technice, jakou jsou fanziny vytvářeny – cyklostylem, kopírováním na xeroxu nebo klasickým tiskem – důleţité je, jestli je tvořen za účelem seberealizace, z pocitu nutnosti vyjádření nebo kvůli výdělku a jako práce. Rouhačsky bych mohl říct, ţe internet je plný zinů – všechny ty blogy, facebooky apod. vlastně plní tyto funkce také, ale tištěný fanzin je přesto v mých očích ještě pořád o level výš. Je to kus něčeho hmatatelného, nejenom shluk nul a jedniček.“ 88

Máme-li na mysli samotné punkové a hardcorové fanziny, tak ty první se u nás začaly objevovat jiţ za vlády komunistického reţimu, kdy se u nás započala uplatňovat idea D.I.Y. a začaly zde vznikat první samizdaty jako od roku 1978 fungující undergroundové Vokno, v němţ se objevilo i pár článků věnujících se punku, později Voknoviny reflektující soudobé dění na scéně, následující v polovině osmdesátých let prvním čistě punkovým fanzinem u nás, jímţ byl Punk maglajz, který vydávali členové jihlavské punkové skupiny H.N.F.

„Členové HNF a a jejich kámoši neměli, kdyţ se rozhodli vydat první číslo fanzinu Punk maglajz, po ruce ani ten cyklostyl, na kterém se tiskly Voknoviny – museli si vystačit s obyčejným psacím strojem. Punk maglajz byl vůbec prvním čistě punkovým fanzinem u nás – první číslo uzřelo světlo světa na podzim ´85. Zhruba 15 stran formátu A4, sprejem stříkaná obálka a uvnitř recenze na

87 Mračno, Jakub. Fanzin – psací stroj, lepidlo a kopírka [online]. 2006 [cit. 2. května 2013]. Dostupné z: < http://www.advojka.cz/archiv/2006/39/fanzin-psaci-stroj-lepidlo-a-kopirka>. 88 Roman. Rozhovor – Horké křeslo: Iny. Hlasatel, 2011, č. 21, s. 50. 54 punkové akce v okolí Jihlavy, informace o právě vznikajících H.N.F., aktuality ze světa punk rocku a nové vlny, nějaké básničky atd.“ 89

Z významnějších fanzinů stojí za zmínku také praţský Attack, brněnský Šot vydávaný Lubošem Vlachem, jehoţ vyšlo dvacet čísel (poslední v roce 1994) a šlo o punk/hardcore fanzin, později zaměřený především čistě na hardcorovou scénu. Dalším fanzinem byla olomoucká Sračka:

„Produkovali ho místní aktivní pankáči bratři Jeţkové, kteří sjíţděli koncerty po celém Československu, takţe se zde neobjevovaly zdaleka jen lokální zprávy. Do revoluce vyšla celkem tři čísla, většinu obsahu tvořily recenze koncertů, dále se zde objevovaly profily kapel, rozhovor s polským skinem, historie skinheads, atd. Klasický A5 formát, xerox, chaotická punk grafika. Těsně po revoluci šla Sračka úrovní o 100% nahoru jak v obsahu, tak i v grafice a vyšla ještě další 4 čísla. Porevoluční Sračka se svými inteligentními články na témata jako anarchismus nebo práva zvířat a se svým ostře odmítavým postojem k tehdejší nastupující vlně punkové komerce bez pochyby pokládala základy politicky orientovaného punku u nás.“ 90

V Bratislavě vycházel frontmanem Koňýkem ze skupiny Zóna A obsáhlý fanzin In Flagranti a v neposlední řadě je na místě připomenout z Lipníku nad Bečvou u nás snad dosud „svým obsahem a grafikou nepřekonaný fanzin Oslí uši.

„…u nás dodnes nepřekonaný fanzin. Jejich vydavatel Rosťa „Osel“ Bezděk zplodil opravdové monstrum – první číslo mělo 150 stran formátu A4 (druhé 200!). Dvojku pak chystal po celou druhou polovinu roku ´89 a vyšla v lednu roku následujícího. Vynikající grafika, xerox (nejen černá barva, ale i modrá, červená atd.), sprejem stříkané stránky, různé lepené koláţe atd. Vyvázáno v kniţním provedení.“ 91

Ke shrnutí o existenci těchto tiskovin před rokem 1989 poslouţí text ke kapitole Punk press z knihy Kytary a řev aneb co bylo za zdí:

„Zdůrazňovat, ţe vydávání takovýchto plátků před rokem ´89 u nás kromě dnes uţ stěţí uvěřitelných technických problémů (moţnost někde legálně xeroxovat nebyla – reţim měl hrůzu z toho, ţe by se tak mohly šířit protistátní tiskoviny) přinášelo i neţádoucí zájem policie (na tuto činnost se

89 Anonym. Kytary a řev aneb co bylo za zdí – Punk rock a hardcore v Československu před rokem 1989. Op. cit., s. 260.

90 Anonym. Kytary a řev aneb co bylo za zdí – Punk rock a hardcore v Československu před rokem 1989. Op. cit., s.263.

91 Ibid., s. 263. 55 dalo vztáhnout hned několik paragrafů), snad ani netřeba. Proto se také většina časáků dělala buďto na psacím stroji přes kopírák nebo na cyklostylu, xerox byl spíš záleţitostí úplného konce 80. let, měl- li někdo známého v práci, kde byl xerox k dispozici. Časáky se šířily z ruky do ruky z okruhu vydavatele mezi další zájemce. A pochopitelně v nich chyběly kontaktní adresy.“ 92

Mnohé ze zmíněných fanzinů fungovaly krátce a vyšlo jen několik málo čísel. Většina z nich pak po revoluci ukončila svoji činnost. Ovšem následně došlo k nástupu nových, ať uţ to byly ony výše zmíněné Hluboká Orba či Papagájův hlasatel, jeţ jsou jakýmisi hlavními, nejdéle u nás fungujícími samizdatovými pilíři punk/HC scény. Mnoho fanzinů vzniká právě v devadesátých letech, po třetím tisíciletí jejich tvorba začíná stagnovat, a buď zanikají úplně, nebo se přesunují na internet, kde vznikají tzv. webziny. K fanzinům vzniklým po roce 1989 patří z Roudnice nad Labem fanzin Minority, kterému předcházel fanzin Different Life. U kaţdého z nich vyšlo kolem osmi čísel a hlavními tématy byla ekologie, hnutí za lidská práva a práva zvířat a s tím vším související punková a hardcorová hudba, která podobné myšlenky reflektovala téţ ve svých textech. Fanzin byl mimo jiné ovlivněn i názory subkultury straight edge, fungoval do roku 1997 a kvalitou obsahu je povaţován za jeden z nejlepších fanzinů, co v českém prostředí vznikly. V devadesátých letech vznikají i další ziny, jako Jagannatha Fanzin, kde se jiţ objevuje i barevná obálka a kvalitou se chtěl přiblíţit americkým fanzinům té doby. Jiným fanzinem byl anarchopunkový zin Proti směru, punk zine Blábol, Zeď a dále samozřejmě některé lokální fanziny, např. v Moravském Krumlově partou punkerů vyráběný anarchopunkový fanzin Generace A či Svoboda svobodným.

Ze současných pak uveďme punk/HC/alternative fanzin Kazimír: „Kazoš je parádní fanzin, který má číslo od čísla lepší a lepší grafiku a obsah taky není tuctový, ba co víc, má názor a duši. A to se cení! Pěkně zpracováno, je vidět, ţe autor nenačerpal jen povrchní informace. Jako úvod do tématu pro nezasvěceného více neţ dobré!“ 93 Z dalších hardcorově laděná Bakteria, Byt Blöja, Smrt či Buryzone. Pro anarchistickou část příznivců pak anarchistická revue Existence, hudebně politický zin Choroba mysli, nově vzniklý na komiks orientovaný Elens, Napalmanach: „A pokud máte rádi power violence, grindcore, fastcore a experimentální hlukovou tvorbu, tak si na tomhle arcidíle šmáknete jako na buchtách od vaší babičky.“ 94 Z posledních nově vzniklých fanzinů je třeba uvést také zin Trhavina, za jehoţ vznikem stojí zpěvák skupiny Gride, Iny. Ukázku z obsahu a recenzi na třetí třetí číslo Trhaviny nabízí fanzin Hlasatel:

92 Ibid., s. 264. 93 Roman. Recenze: Fanziny. Hlasatel, 2011, č. 21, s. 32. 94 Ibid., s. 32. 56

„Stejně jako u Hluboké orby můţeme spíše neţ o fanzinu mluvit o hudebně kulturní revue pro fanoušky hardcore punku bez věkového omezení. Iny vţdy dá Trhavině nějaké nosné téma, které se pak proplétá všemi stránkami a ne jinak je tomu i tentokráte. „Tam, kde lišky dávají dobrou noc“ v překladu znamená, ţe se dostaneme do malých městeček či vísek, kde se snaţí malé skupinky nebo často i jednotlivci ţít svůj punkový ţivot bez ohledu na konzervativní a staromilské okolí. Samozřejmě se dostane i na rozhovory jak z hudebního tak i „společenského“ spektra scény. Rozrostla se i sekce recenzí, takţe hudby, čtiva a filmu chtivý fanoušek můţe čekat nějaké ty tipy a doporučení. Nesmí chybět nějaký ten poutavý článek, takţe „Ulice jsou centrem dění“ se dozvíte něco o protestních médiích v Americe. Trhavina vţdy představila i nějakého toho „alternativního umělce“, takţe portrét Josefa Váchala jistě nenechá kultury chtivé fans duševně strádat.“ 95

Z ostatních vycházejících fanzinů pak dodejme slovenský fanzin Vzbura, dále ostravská Vichřice („…literárně-společensko-kulturně-estetický zin, který je dělaný v duchu „urob si sám“ a prostor v něm dostávají začínající tvůrci, ať uţ čehokoli. Takţe se dočkáte povídek, úvah, komiksů, kreseb a špetky mystifikace. Navíc redakce je tvořena něţnějším pohlavím, takţe pro mnohé se otevře úplně jiný pohled na svět, na který nejsou asi aţ tak zvyklí. Časopis vychází v pár tištěných číslech a mezi ostatní zájemce je pak šířen formou PDF.“ 96), Sex, punk & rock´n´roll, Garfweek, Chyba, dlouhodobě vycházející Noise Master nebo brněnský Network of friend :

„Tento brněnský fanzin uţ je zaběhlou značkou. Rozdává se na akcích apod. zcela zdarma a upozorňuje na koncerty, které vás v daném časovém úseku v Brně čekají. Své akce v něm propagují všechny známé místní pořadatelské party a tak jeden dostane skoro komplexní přehled co se v podzemní kultuře děje. Vesměs united crusties ještě dodají nějaké info přímo o konkrétních kapelách, které pořádají, a zbytek okoření ještě špetka reklam. Kaţdé číslo se dá i stáhnout v PDF verzi na stránkách seeyouinhell.cz. Určitě chvályhodná a inspirativní věc!“ 97

Na závěr této kapitoly snad pouze dodejme, ţe princip D.I.Y., a subkultura s ním spojená, nepodlehnou okolním vlivům, a ţe se tu vţdycky najdou lidé, co si budou chtít dělat věci kreativně a po svém, bez vţitých konvencí, budou mít svůj vlastní názor a nebudou jen „bezduchým stádem“ kráčejícím s dobou. Ovšem, jak uţ to tak bývá, nejprve musí kaţdý začít sám u sebe. Takţe Do It Yourself!

95 Ibid., s. 34-35. 96 Ibid., s. 35. 97 Ibid., s. 32. 57

6. Závěr

Tato práce měla za cíl přiblíţit vznik a společenské zakotvení punkové a hardcorové scény v českém prostředí. Právě k tomuto zakotvení punkové scény a s ní spojené subkultury se zde dělo v období před listopadem 1989, tedy před pádem komunistické moci a s ní spojené socialistické ideologie. V této době docházelo i ke vzniku prvních hardcorově zaměřených kapel, nicméně k vlastnímu rozvoji této scény dochází především aţ po Sametové revoluci. Tehdejší punková scéna se zde v tomto časoprostoru postupně zakotvovala za velice nepřívětivých podmínek ze státního aparátu, který v této hudbě reflektoval projev západní, a tedy opoziční nepřátelské ideologie. Podmínky, za jakých se zde punk usazoval a co všechno musely kapely snášet ze strany moci, aby mohly nějakým způsobem fungovat, svobodně se vyjádřit, v nejlepším případě si zahrát, i kdyţ za okolnosti tvrdých mocenských zásahů, byly tehdy naprosto nepřijatelné. A i přesto všechno, nebo právě proto, ţe tehdejší Československo bylo ovládáno komunistickou mocí, která silně zasahovala proti této hudbě všemoţnými represemi a snaţila se ji zlikvidovat, vedlo k naprostému protikladu toho, co se snaţila potlačit. Vznikla tak specifická forma české undergroundové hudby, jeţ se nesmazatelně zapsala do české rockové historie a pokračovala ve svém vývoji po roce 1989.

Po listopadu 1989 tato undergroundová hudba vychází ze své ilegality a spolu s dalším vývojem punkové scény se začíná paralelně rozvíjet i hardcorová scéna a s ní spojená subkultura. Právě tyto scény, jeţ se v mnohém prolínají, jak hudebně, tak názorově, jsou spojeny především myšlenkou a principy strategie „Do It Yourself“ (doslova „Udělej si sám“), zaloţené na ideji toho, ţe člověk (kapela) se má spoléhat především sám na sebe a vymezit se vůči konzumu a komerci, nebýt závislý na hudebním průmyslu, být svobodný, samostatný a kreativní ve své tvůrčí činnosti. Nezávislost v tomto principu hraje tedy klíčovou roli.

S rozvojem punku a hardcoru po listopadu 1989 se tak scény rozrůstají o mnoţství nově vzniklých kapel, které jiţ nejsou ovlivňovány mocí shora a mohou tak svobodně vyjádřit svůj názor, hrát, tvořit a působit, aniţ by byly za svůj projev utlačovány mocenskými orgány. S tím souvisí i vznik mnoţství nově vzniklých hudebních akcí, nezávislých nahrávacích společností, tedy tzv. labelů, rozvoj principu „Do It Yourself“ a s ním související vznik značné části hudebních fanzinů, atd.

A právě toto zakotvení se punku a hardcoru na české undergroundové scéně a jejich následný rozvoj a přínos pro undergroundové prostředí je středobodem této práce.

7. Resumé

Hlavním záměrem této bakalářské práce je vysvětlit vznik, společenské zakotvení a vývoj punku, hardcoru a s nimi spojených subkultur v kontextu českého undergroundového prostředí. Práce se zabývá sociálními a politickými okolnostmi, za jakých k ukotvení těchto scén docházelo. Konkrétně se tak dělo v časoprostoru tehdejšího Československa před rokem 1989, tedy v době vlády komunistického reţimu, kdy se sem obě tyto scény dostaly a jejich existence byla pod neustálým dohledem socialistických orgánů státní moci, jeţ měly za svůj hlavní cíl vytyčenou likvidaci této hudby, kterou představitelé komunistické moci brali za projev nepřátelského a ideologicky opozičního Západu. Práce se tak snaţí porovnat existenci zmíněných scén před a po pádu komunistické moci a objasnit okolnosti, které tento vývoj ovlivňovaly a čím se stal specifický vůči zbytku světa.

Existencí punkové a hardcorové scény po Sametové revoluci a tedy po pádu komunistického reţimu se zaobírá následující část práce. Zde se stává podstatným princip „Do It Yourself“, který obě tyto hudební scény spojuje svými idejemi a názory, vymezujícími se vůči konzumu, komerci a tím i většinové společnosti v důsledku oproštění se od hudebního průmyslu a s ním spojeného středního proudu. Práce se tak snaţí zmapovat atributy, typické pro punkovou a hardcorovou scénu, s nimiţ, krom vzniklých kapel a hudby, je neodmyslitelně spojen vznik fanzinů, festivalů a akcí, dister či nezávislých hudebních vydavatelství. Smyslem je objasnit přínos těchto hudebních scén a subkultur na českém undergroundovém poli působnosti.

8. Summary

The main aim of my dissertation is to explain the emergence and social development of punk, hardcore and associated subcultures in the context of the Czech underground environment. The work deals with social and political circumstances under which to anchor these scenes occurred. Specifically, as happened in the space-time former Czechoslovakia before November 1989, during the communist regime, at which time both these scenes come and their existence was under constant surveillance socialist state authorities, which had as its main objective set out disposal of this music by the communist leaders took a manifestation of hostility and ideological opposition of the West. The study is trying to compare the existence of these scenes before and after the fall of communist power and explain the circumstances that influenced this development and what became specific to the rest of the world.

The existence of the punk and hardcore scene after the Velvet Revolution, and therefore after the fall of the communist regime deals with the following part of my study. Here it becomes essential principle of „Do It Yourself“ that both music scenes connects with its ideas and opinions to defining consumerism, commerce, and thus the majority due to the independence of the music industry and the mainstream. The study is trying to map the attributes, typical of the Czech punk and hardcore scene and related the emergence of fanzines, music festivals, independent music labels and of course bands and their music. The aim is to clarify the contribution of these music scenes and subcultures on the Czech underground area of concern.

9. Seznam použité literatury a pramenů a) Literatura: 1. Alan, Josef (ed.). Alternativní kultura – Příběh české společnosti 1945-1989. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2001. 2. Anonym. Kytary a řev aneb co bylo za zdí – Punk rock a hardcore v Československu před rokem 1989. 4. vyd. Papagájův Hlasatel Records; Hluboká Orba Records, 2007. 98 3. Glasper, Ian. Burning Britain – Historie punku ve Velké Británii 1980-1984. 1. vyd. Praha: Volvox Globator, 2010. 4. Glasper, Ian. The day the country died – Historie anarchopunku ve Velké Británii 1980-1984. 1. vyd. Papagájův Hlasatel Records, 2012. 5. Gilbert, Pat. Clash – Smrt nebo sláva. 1. vyd. Praha: Volvox Globator, 2007. 6. Hebdige, Dick. Subkultura a styl. Praha: Volvox Globator/Dauphin, 2012. 7. Chadima, Mikoláš. Alternativa. Brno: Host, 1992. 8. Kocábek, Antonín. Visací zámek – zamklej na třicet západů. 1. vyd. Praha: Maťa, 2013. 9. Kofmanová, Veronica. Dee Dee Ramone – Přeţil jsem Ramones. 1. vyd. Praha: Maťa, 2011. 10. Kolářová, Marta (ed.). Revolta stylem – Hudební subkultury mládeţe v České republice. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2011. 11. Lindaur, Vojtěch. Neznámé slasti – Příběhy rockových revolucí 1972-2012. 1. vyd. Praha: Plus, 2012. 12. McNeil, Legs; McCain Gillian. Zab mě, prosím. 1. vyd. Praha: Volvox Globator, 1999. 13. Opekar, Aleš; Vlček, Josef. Excentrici v přízemí. 1. vyd. Praha: Panton, 1989. 14. Smolík, Josef. Subkultury mládeţe – Uvedení do problematiky. 1. vyd. Praha: Grada, 2010. 15. Svítivý, Eduard. Punk Not Dead.1. vyd. Praha: AG kult, 1991. 16. Švamberk, Alex; Nenech se zas oblbnout – Kapitoly o americkém hard coru a punku. 1. vyd. Praha: Maťa, 2006. 17. Švamberk, Alex. No future! Kapitoly o britském punku. 1. vyd. Praha: Maťa, 2011. 18. Vaněk, Miroslav. Kytky v popelnici – Punk a nová vlna v Československu. In: Vaněk, Miroslav a kol. Ostrůvky svobody – Kulturní a občanské aktivity mladé generace v 80. letech v Československu. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR; Votobia, 2002. 19. Vaněk, Miroslav. Byl to jenom Rock´n´Roll? Hudební alternativa v komunistickém Československu 1956-1989. 1. vyd. Praha: Academia, 2010. 20. Vostřesz, Aleš. N.V.Ú. – Z celejch Beatles mám nejradši Napalm Death. Havlíčkův Brod: Cecek Records, 2010.

98 Autor si nepřeje být v publikaci jmenován, neboť chce, aby celá filozofie výroby této knihy byla na bázi předrevolučního samizdatu. 61 b) Fanziny a časopisy: 1. Bakteria – č. 1 2. Blábol – č. 5 3. Cabaret Voltaire – č. 14, 21, 22 4. Elens – č. 1 5. For Punx – č. 1 6. Generace A – č. 1 7. Hluboká orba – č. 24, 25, 27, 28, 29 8. Kazimír – č. 3,4 9. Komunikace – č. 6 10. Ĝudský jed – č. 2 11. Papagájův hlasatel – č. 9, 21 12. Proti směru – č. 2, 3, 6 13. Průser – č. 1 14. Report – č. 3/2002 15. Rock & Pop – č. 7/2007 16. Svoboda svobodným – č. 2 17. Šot – č. 13 18. Tribuna – č. 12/1983 19. Vzbura – č. 1, 3 20. Zeď – č. 2 c) Webové stránky: 1. www.advojka.cz 2. www.bandzone.cz 3. www.ceskatelevize.cz/specialy/bigbit/ 4. www.czechcore.cz 5. www.fobiazine.net 6. www.gride.wz.cz 7. www.hardmusicbase.cz 8. www.komunikacezine.wz.cz 9. www.mightysounds.cz 10. www.periferia.cz 11. www.punk.cz 12. www.seeyouinhell.cz 13. www.voltage-shop.com