Freezine Pdf0017.Pdf
Total Page:16
File Type:pdf, Size:1020Kb
05/2011 šéfredaktor: Marco Diesel Nevím, zda jste si toho všimli, ale květen je art direkce: stejně nahovno měsíc jako všechny ostatní, Marcel Musil jen se v nás prostě po dlouhé zimě probouzí ta ~ www.marcelmusil.com ~ pradávná opice, která tuší, že dozrává banán redakcióne: a že je načase hodovat a všemožně řádit. Což Marquet Štechová, Panzer, do našich opičích mozečků vyplavuje všemožné Kubaak Siňor, Fido, Vojta, chemikálie (štěstí, optimizmus), stejně jako Ing. Hromek a další. například pohled na už nyní skvělý line-up marqueting: Mighty Sounds. Však se také opičky z HPK snaží, Marquet Štechová seč jim síly stačí. Byl jsem jim zapnout tiskárnu fotografie: a přesvědčil jsem se tak o jejich mimořádné a Ing. Hromek příkladné píli (také jsem se přesvědčil, že na ~ www.janhromadko.com ~ Žižkově není radno nechávat kolo na ulici, moc Vojta Florian ~ vojtaflorian.com ~ nenechavé opičky, ale o tom jindy), festival je zkrátka stále v těch správných prackách a příjem inzerce: ocasech (viz chápavý ocas). A Freezine je opět Vojta Holub [email protected] především o kopulaci & návykových látkách & skále ‘n’rohlíku, což je asi správné, tak to má být. Ing. Hromek AŽ DOČTEŠ, PŘEDEJ DÁL. NEVYHAZUJ! A KDYŽ, PAK DO MODRÉHO KONTEJNERU. Nejmocnější soutěž strikes back! Velká soutěž o věcné ceny pokračuje! Zajemcům o výhry postačí triviální úkon: přihlásit se do mightího mailing listu na www.mightysounds.cz Vylosovaným výhercům dodáme: VSTUPENKY NA MIGHTY SOUNDS 2011 trika MIGHTY SOUNDS a merch vybraných kapel půlroční předplatné časopisu FULLMOON chlast 31.3.2011 @ 19:45 - tuchmeat Total Chaos pecička! Hrály v Českej Třebovej mrdově! 31.3.2011 @ 19:20 - skasta Dobře hustě vy! Největší radost mám! 31.3.2011 @ 18:58 - kolesko To kony: dobře děláš, jeď radši do prdele! 31.3.2011 @ 18:55 - AC Co trochu rocku: Tublatanka, Šlapeto, Europe, Robert Křesťan a Druhá tráva, Katapult. 31.3.2011 @ 18:40 - balaclava co tam bude za pivo? 31.3.2011 @ 18:19 - Lejdy Tiger Army, Social Distortion, Dropkick Murphys, Skampararas, Banda Bassotti, Paprika Korps, Camarada Kalashnikov 31.3.2011 @ 18:01 - Iddo Bude se dát parkovat s autem v areálu se stanem? 31.3.2011 @ 17:10 - kony pořadatelé si akorát pořádně namastěj kapsi na nás, žádnej dobrej oldschool ani punk tam nemajou, já nejedu 31.3.2011 @ 16:19 - Krusty Exploited, SPS, NVÚ!!! S hipopem děte do píče! 31.3.2011 @ 16:20 - XdaveX Co trochu crustu? Na přelomu osmdesátek a devadesátek to bylo s punk-rockem všelijaký. Už odeznělo nadšení z Ramones, Dead Kennedys byli za zenitem a jediný, kdo tenhle styl držel nad vodou, byli Bad Religion se skvělejma I wanna hear your voice! albama Suffer a No Control. Obecně ale kytarový hudbě vládnul hair metal v čele s v legínách narvanejma Guns N´ Roses, na jejichž místo se ale nekompromisně tlačil thrash metal v čele s Velkou čtyřkou. A pomalu, ale jistě, se o slovo hlásil i ten divnej chlápek ve flanelový košili odněkud ze severu, co si za pár let vymaloval obývák svým mozkem. A právě v týhle době se dohromady dala kapela, která spolu se souputníky z NOFX a The Offspring pomáhala punk- rocku vlít do žil novou mladou krev. Pennywise založili v roce 1988 poblíž Los Angeles čtyři spolužáci ze střední, Jim Lindberg, pořez Fletcher Dragge, Byron McMackin a Jason Thirsk. Díky svojí dravosti si rychle v místní komunitě vybudovali jméno a už v roce 1990 podepsali smlouvu s jedním z nejzásadnějších indie labelů, Epitaph Records, kde vydali v tom samym roce svou první desku pojmenovanou jednoduše Pennywise. Už na prvotině je slyšet všechno, co tuhle kapelu charakterizuje v podstatě dodnes a díky čemu si na scéně dobyla svojí neotřesitelnou pozici: štěkavej, burcující, na svět nasranej (a trochu ušišlanej) zpěv Jima Lindberga, syrová, melodická, s hardcorem koketující kytara, bublající basa a hlavně bicí rychlejší než vaše střeva plná vajíčkový pomazánky. A k tomuhle výbušnýmu koktejlu přidejte ještě singalongy typu „oooo oo ou“ a máte zaručeno, že tahle kapela vás posadí na pjordel. Navíc, Pennywise se už od počátku stavěli kriticky k americkému estab- lishmentu, k pokrytecký západní společnosti, což se projevovalo velkou měrou v angažovanejch textech a vůbec v jejich přístupu k životu. Zkrátka punk jak má bejt. Jejich hudby se kromě kytaristy Bad Religion a majitele Epitaph v jednom, Bretta Gurewitze, rychle chytli i kalifornský surfaři a skejťáci, jejichž komunita se v devadesátkách rychle zvětšovala. A spojením punk-rocku a ďáblova prkýnka s kolečkama vznikla nová odnož rockový hudby, kalifornskej skatepunk, kterej kromě Pennywise reprezentujou i výše zmíněný NOFX, Lagwagon, No Use For A Name nebo Pulley. Parta kolem Jima Lindberga však byla ta, která udávala směr a svým přístupem inspirovala ostatní. Během devadesátejch let Pennywise rychle rostla popularita. Po eponymním albu přišly desky Unknown Road, About Time, Full Circle s legendární Bro Hymn, věnovanou basákovi Jasonovi, kterej tragicky zemřel (nahradil ho Randy Brad- bury), a zlomový Staight Ahead a Land of the Free?, který definitivně katapul- tovaly Pennywise do punk-rockovýho pantheonu, kde se drží dodnes. Kapela stihla vydat ještě další tři alba, ale po posledním, vynikajícím albu Reason to Believe kamarády opustil zpěvák Jim. Zbylí členové však rychle našli víc než kvalitní náhradu, potetovanýho vazouna Zoli Tégláse, zpěváka ze spřízněnejch Ignite. Takže, pokud to všechno pěkně shrneme, letos se na Mighty představí jedna Pennywise nejsou obyčejná kapela. Vůbec ne. Kdo pamatuje devadesátky, z největších legend americkýho punk-rocku, která na světovejch podiích valí ví, co znamená pravej, v Kalifornii kovanej skate punk! Právě Pennywise se bomby víc než 20 let. zásadní měrou podíleli na vývoji týhle odnože punk-rocku. A právě Pennywise Budete mít možnost zažít velkou, pěkně nasranou show! Fuck Authority!] Žófa budete mít šanci vidět na letošním Mighty Sounds! Pěkná parta, tyhle kaliforňánci! Oldskůlaři, kteří pálí už skorem třetí gumy. Jsou nasraný jak Jello Biafra s turbínou v prdeli, soc-politicky angažovaní víc než žena za pultem, na kontě mají milióny desek a stihli už protestovat proti všemu a všem. Karty maj’ rozdaný jasně a kdo nechápe že systém je otrokář, policajti stojej za hovno, ať táhne do hajzlu!(A všichni ostatní na jednu z mightích stejdží.) tisice svetel_freezineOPRAVA 11. dubna 2011 11:25:30 Parta čtyř okovaných, bodlinatých punx v trikách Tragedy, Crucifix, Adverts a Conflict z chudinských čvrtí Cypress a Downey, které tvoří nedílnou součást amerického velkoměsta Los Angeles, to jsou Destruct. Teď se hlásí s novou deskou. Můžete se těšit na vyhraný, temnější hardcore punk s vlivy cali-streetpunku, ale stále obrovským tahem na branku ala Motör- head nebo Discharge. O desce a o tom, jaký je to bejt americkej punkáč, je tohle intervjů, které pro vás pořídil Martino. Hey Joe, vaše první deska, která právě vyšla u Voltage records, je po šesti letech vaším debutem a nese název “New American Nightmare”. Proč to tak dlouho trvalo a jak jsi s ní spokojenej? Jo, je to tak. Předtím jsme vydali jedno EP a split CD. Tohle je naše první velká deska a tři hlavní zádrhely byly: členové, finance a nespokojenost. Napsali a nahráli jsme mnohem víc songů než je tenhle materiál, ale s kapelou to pořád přepisujeme, dokud to nezní tak, jak má, a pak to teprve vydáme. Technicky řečeno jsme první nahrávání pro LP podstoupili v roce 2006 a nahráli jsme deset songů. Šest z nich vyšlo jako naše část na splitku “Global Resistance” s MAD PIGS. Zbylý čtyři songy jsme buď nevydali, nebo nedokončili. Dá se říct, že v případě “New American Nightmare” jsme strávili spoustu času psaním, mazáním a přepisováním. Prošli jsme si fakt takovým přechodným obdobím, jak v našich osobních životech, tak jako kapela. Taky bych řekl, že jsme nechtěli jen tak vyplivnout pár songů a zdarec. Chtěli jsme zkusit, co ze sebe vypotíme a oprostit se od určitých postupů v songách, návaznosti akordů a vůbec některých zvyků, který jsme měli zažitý jako kapela. Je důležitý, abychom se posouvali jako hudebníci i jako kapela. Když děláš určitou dobu to samý, je snadný sklouznout k nudě. Když kapelu nudí, co hraje, začíná být zároveň nudný je sledovat a začíná se vytrácet samotnej důvod, proč vůbec existujou. Každopádně, já bych řekl, že ta deska vyšla fakt dobře a určitě jsme jí jako kapela zanechali stopu. Je v ní ukrytých víc jak šest let zkoušení, psaní, nahrávání, ježdění na turné, a taky určitý zrání jak po muzikantský, tak po lidský stránce. Když jsme kapelu rozjeli, byli jsme ještě děcka a od té doby jsme pořádně vyrostli. Cítím to tak, že tohle album je toho přímým odrazem. Pověz mi něco o svým hraní v TOTAL CHAOS. Říkals, že to bylo super, protože sis mohl užít tour bez jakýchkoliv stresů. Jaký bylo tour po boku FEAR? * Nejnovější americká noční můra V roce 2009 jsem v TOTAL CHAOS zaskakoval na basu. Odehrál jsem pár víkendových v USA je oproti Evropě velkej rozdíl. Řekl bych, že je to mnohem víc o samotných výjezdů po západním pobřeží. Pak jsme v létě hráli na “So Cal Punk Invasion Tour” punks, než o organizátorech a klubech v rámci punkové scény. Když jsme na tour (FEAR, AGENT ORANGE, D. I., TOTAL CHAOS), na který navazovalo pár koncertů “Vans po Státech, je dost běžný, že musíš na každým koncertě ukecávat spoustu lidí, Warped Tour”. Jet na tour s těmahle chlapíkama bylo úžasný. Všechno to jsou kapely abys měl kde přespat. Jinak musíš buďto spát v dodávce anebo jet dál a řídit z Los Angeles, který hrajou už přes dvacet let. Nemůžu říct, že by to proběhlo úplně přes noc. Po takové drsné noci pak třeba zastavíte na benzince a střídáte se na bez stresu, protože pak by to nebylo žádný turné. Každopádně, bylo to příjemný, záchodcích, abyste se umyli v umyvadle. Na druhou stranu v Evropě měla většina nemuset řešit tolik věcí s organizátorama, lidma z klubu a podobně, jako řešívám, squatů a klubů přímo na místě prostor na spaní a většina z nich měla i sprchy.