Hurricane Na Sumatře
Total Page:16
File Type:pdf, Size:1020Kb
HURRICANE NA SUMATŘE Terence Kelly Název originálu: Hurricane in Sumatra Vydáno nakladatelstvím Arrow Books Limited 20 Vauxhall Bridge Road, London SW1V 2 SA v roce 1991. Terence Kelly 1985 Český překlad 1998 Terence Kelly se narodil v roce 1920 v Liverpoolu. Za druhé světové války sloužil před tím, než padl do japonského zajetí, jako stíhací pilot Hurricanu ve Velké Británii, Evropě a na Dálném východě. V prvé polovině šedesátých letech se začal věnovat psaní a divadlu. Je úspěšným autorem divadelních, rozhlasových a televizních her. Vedle Hurricane na Sumatře mu vyšly další dvě knihy faktu, Hurricane nad džunglí (Hurricane over the Jungle) popisující letecké boje v Singapuru a Holandské východní Indii a Piloti Hurricanů a Spitfirů ve válce (Hurricane and Spitfire Pilots at War), která se zabývá jeho vlastními zkušenostmi z pohledu vojenského letce. Napsal rovněž několik novel, z nichž ta poslední, Fepow, byla navržena na Bookerovu cenu. V současnosti žije se svou ženou blízko Henley-on-Thames. Věnování a poděkování Tato kniha je věnována všem mužům a ženám, kteří se před více než čtyřiceti lety zúčastnili krátkého sumatránského tažení, zvláště však pilotům a pozemnímu personálu stíhacích a bombardovacích perutí RAF a RAAF, kteří nesli hlavní tíhu bojů s postupujícími Japonci, obsluhám holandské baterie Boforsů a 12. baterie 6. pluku těžkého protiletadlového dělostřelectva, které statečně bojovaly na letišti P.1 a v rafinérii Pladjoe, Maréchauséanům - domorodým bojovníkům par excellence, dále těm, kteří se tak úspěšně přičinili o organizovaný odsun značného počtu mužů, žen a dětí ze sužovaného Singapuru, kapitánům a posádkám malých plavidel, které uprchlíky odvážely do bezpečí a kterým se podařilo unikat všem útokům letadel a lodí mnohonásobně silnější japonské flotily. Mezi ně patří i většina těch, jimž patří poděkování a bez nichž by tato kniha nevznikla. V první řadě musím poděkovat pilotům a příslušníkům obsluhy letadel a ochrany letiště, kteří se zúčastnili v této knize popisovaných akcí a kteří, stejně jako ti ostatní níže uvedení, mi ze všech koutů světa zaslali své vzpomínky ve formě pásek, dopisů, poznámek a fotografií. Seznam je dlouhý: Maršál letectva Sir Harold Maguire, John A. ("Red") Campbell, "Bertie" Lambert, "Dough" Nicholls, Campbell White, "Herb" Plenty, Martin Ofield, Hedley Bonnes, Tom Jackson, Ambrose Milnes, "Denny" Sharp, "Bill" Taute, "Ted" Ravenscroft, "Ted" Smith, "Des" Timmins, "Soapy" Hudson, "Bob" Chapman, John Vibert, Martyn Lovejoya Arthur Sheerin. Příslušníky armády, kteří s Japonci bojovali a kterým rovněž patří můj dík, jsou bombardýr F. East, A.H.C. Roberts, Eric Rice, A.N. Simpson a G.W. Jones, z námořnictva potom Commander Len Cooper, poručík Smythe a reverend Eric Sinclair. Poděkování dlužím rovněž mnoha jiným, mezi než patří "Bill" Belford, "Syd" Lewis, Andrew Mills, M. Cullerton, Eric Horton, Norman Chick, "Perce" Wellington, "Jim" Home, Harold Pearce a "Pete" Robins. Mé zvláštní díky patří Donaldu Wrightovi za jeho neuvěřitelný příběh útěku ze Sumatry a Phillipu de Leonovi, který se mnou měl nekonečné potíže, a J.J. Jiskootovi, se kterým mě seznámil. Seznam by nebyl úplný bez Denise Russell-Robertse, jehož nádhernou knihu Spotlight on Singapore by si neměl nechat ujít žádný zájemce o tuto oblast. Mezi další autory, z jejichž děl jsem čerpal, patří Lionel Wigmore (The Japanese Thrust), Jasuo Izawa (Combat Diary of the 64. Sentai) a David Thomas (The Battle of the Java Sea). Nelze opomenout ani poděkování pracovníkům Imperial War Muzea, kteří dokázali doslova vyhrabat vzácné fotografie z tažení, kde mělo jen málo lidí fotoaparát (a ti, kteří jej měli, prakticky o všechno přišli při útěku či v zajetí), a mnoha společnostem sdružujícím válečné zajatce z Dálného východu, které mi poskytly významnou pomoc při získávání informací. Nakonec bych se chtěl omluvit všem, na které jsem ve svém výčtu zapomněl, a ujistit je, že všechny poskytnuté informace, ačkoliv třeba i zdánlivě nevýznamné, jsem při psaní této knihy bral v úvahu a že se podílí na jejím charakteru. Děkuji. Předmluva od Maršála letectva Sira Harolda Maguireho KCB, DSO, OBE Vedle děl spojeneckých vojenských historiků, která se však většinou o sumatránském tažení sotva zmiňují, existuje rovněž množství knih a článků popisující zkušenosti jednotlivců i celých skupin následující debakl v Singapuru. Mnoho se jich věnuje útěkům ze Sumatry, avšak kniha, kterou držíte v ruce je odlišná. Terence Kelly se rozhodl zaznamenat události, které se odehrály v únoru 1942 v životně důležité oblasti Palembangu, z mnoha různých pohledů. Do svého vyprávění zahrnul vzpomínky Holanďanů, Japonců a samozřejmě Britů, kteří byli součástí oněch událostí. Nevyhýbá se ani široké otázce vojenské a ekonomické důležitosti ostrova pro obě strany. Do své knihy začlenil i obraz možného výsledku tažení v případě, že by byla obrana proti útočícím silám, které se z dnešního pohledu jeví nevýznamné, úspěšnější. Vedle nesporných spisovatelských schopností měl Terence Kelly pro tento úkol dobrou kvalifikaci. Jeho výzkum byl velmi podrobný, jeho zájem stálý. Tažení se sám zúčastnil a ve svém úsilí vyhledat přeživší a zaznamenat jejich vzpomínky prokázal záslužnou práci. Vytvořil vyprávění, které považuji za jedinečné. Výsledkem je kniha, která zaznamenává mnohé vzpomínky na události, které se odehrály již před čtyřiceti dvěma lety, a tvoří dokument, který jistě bude jako zdroj informací sloužit budoucím historikům. Úvod Některé důležité vojenské události mohou být zastíněny událostmi jinými, většího významu či proslulosti do té míry, že jen obtížně hledají svou cestu do knih historiků - to potkalo také bitvu o Palembang. Palembang leží přibližně v jedné šestině délky, měřeno od jihu na sever, Sumatry, pátého největšího ostrova na světě, ostrova, který překračuje rovník, ostrova, vedle kterého se zcela ztrácí jeho východní soused - Malajsie, ostrova, který se svými 2000 km délky sahá od Nikobarských ostrovů v Bengálském zálivu na severu až ke Krakatoi a západnímu cípu Jávy na jihu. Tento pozoruhodný ostrov je zemí obrovských kontrastů, jednou neuvěřitelně krásný, jindy nevýslovně krutý. Na západě se tyčí do výše až 3700 m pás pohoří vytvářející obrovský sběrač dešťové vody, kterou je každodenně a v neuvěřitelné intenzitě ostrov zaléván. Pramení zde řeky hledající si bystře cestu po východních svazích pohoří, aby se poté jejich tok zklidnil na širokých planinách a nakonec se zcela rozplynul v tisíce kilometrů dlouhých a často více než 160 km širokých močálech lemujících východní pobřeží ostrova. Mezi hřebeny hor a močály je země pokryta převážně džunglí, jejíž neproniknutelnost vyniká zejména ze vzduchu; jen hnědé stuhy mocných řek vlévajících se v rozložitých deltách do Molucké úžiny, Jihočínského a Jávského moře ruší nekonečnou a neměnnou zeleň džungle. Je to země řídce obydlená, jen s několika komunikacemi, země, kde lze ještě dnes najít velké dosud neprozkoumané oblasti obývané divou zvěří a nezkrotnými kmeny. Je to země zamořená nemocemi: dysentérií, cholerou, tyfem, malárií, malárickou horečkou i tetanem. V rozsáhlých mangrovníkových podrostech, močálech i husté džungli číhají v nesčíslných počtech komáři, hadi a pijavky. Rychle tekoucí, od půdy splavené častými dešti čokoládově zbarvené řeky jsou plné krokodýlů, v okolních teplých mořích je pánem žralok, v lesích se nerušeni potulují tygři. Jednou větou řečeno, Sumatra je přesně tím typem krajiny, který klade na invazní síly maximální nároky. Přesto byla tato rozlehlá země, pro Japonce ze strategického hlediska životně důležitá, oplývající bohatstvím nerostným - ropou, uhlím, zinkem, bauxitem, zlatem a stříbrem, i rostlinným - kaučukem, koprou, tabákem a rýží, ve skutečnosti ovládnuta relativně malým výsadkem Japonců v pouhých čtyřiadvaceti hodinách, dokonce bez známky odporu jejích dosavadních pánů - Holanďanů. Palembang, město rozkročené nad mocnou řekou Moesi splavnou i pro velké čluny plných 112 km od pobřeží až k městu, byl klíčem k Sumatře; a polní letiště P.1, na kterém byla umístěna peruť Hurricanů, bylo klíčem k Palembangu. Invaze byla Japonci připravována velmi pečlivě. Dvacet tisíc vojáků vezených třiceti transportními loďmi s doprovodem bojových plavidel mělo obsadit Palembang a rozvinout se na sever i na jih - ale až po splnění dvou počátečních cílů: prvním bylo obsazení letiště P.1 a rafinérie Pladjoe; druhým spojení výsadkářů s prvosledovou jednotkou asi tisíce pěšáků plavící se proti proudu tří řek. V celém pečlivě připraveném plánu není jediná zmínka co dělat v případě, že výsadkáři svého prvotního cíle nedosáhnou. A téměř nedosáhli. Proti výsadkářům nestály jednotky pravidelné pěchoty. Odpor Japoncům kladla pouze hrstka spojeneckých pilotů - zejména Američané, Australané, Britové a Novozélanďané - malá jednotka pozemního personálu RAF a obrany letiště, pár protiletadlových baterií a nakonec malé, ovšem výborně bojující, domorodé jednotky. Na letišti byli výsadkáři zastaveni a po řekách postupující oddíly platily krvavými oběťmi. Pouze na základě rozkazů, které, jak se později ukázalo, byly vydány na základě zmatku, nekompetence a desinformací, se obránci letišti museli z území, které jim dosud nepřítel vyrvat nedokázal, stáhnout, a piloti rozsévající zkázu mezi po řekách postupujícími oddíly byli uzemněni. Byli vojáky, rozkazy splnili a 15. února 1942 Palembang, stejně jako Singapur, padl. Ve světle celosvětového konfliktu byla bitva o Palembang pouhou potyčkou, ale každý, kdo se jí zúčastnil, o ní může vyprávět - příhody, které se díky odvaze, vytrvalosti, představivosti a dokonce humoru, který