Konstrukce Kvazi-Přirozeného Jazyka – Základní Koncept Bakalářská Diplomová Práce
Total Page:16
File Type:pdf, Size:1020Kb
Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav jazykovědy a baltistiky Obecná jazykověda Jan Havliš Konstrukce kvazi-přirozeného jazyka – základní koncept Bakalářská diplomová práce Vedoucí práce: PhDr. Aleš Bičan, Ph.D. Brno 2013 Prohlašuji, že jsem svoji bakalářskou diplomovou práci vypracoval samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. 2 motto The gift of words is the gift of deception and illusion, Duncan. Lady Jessika Atreides lave an laterit laveto an usegedekae, or danken ip. ar djesika atreides Taru söleessü se tarum kälmä itt mama, Tankkene. pötä Sessikkä Attrétes V samém úvodu bych chtěl poděkovat vedoucímu své bakalářské diplomové práce PhDr. Aleši Bičanovi, Ph.D. za možnost téma práce zpracovat, za jeho odborné rady a připomínky. Dále bych chtěl poděkovat všem těm, kteří mě podrželi na zemi v turbulencích mého studia – kolegům, přátelům, blízkým. Především ale mé trpělivé ženě, ana jest nejen snášela, že čas, který by patřil nám, jsem věnoval této práci, ale měl jsem možnost s ní probírat mnohé odborné aspekty studovaného tématu. A v neposlední řadě pak Radkovi Zahradníkovi, bez nějž bych nikdy nezačal a těm mnoha svým známým z internetových diskuzních skupin LANGDEV a CONLANG, kteří mě před více jak patnácti lety nejen uvedli do světa konstruovaných jazyků, ale svým zájmem aktivně podpořili tuto mou nyní již (doufám) profesionální zálibu. 3 Obsah 1. Úvod 05 2. Definice a klasifikace konstruovaných jazyků 07 2.1 Přirozený jazyk 07 2.2 Konstruovaný jazyk 09 2.2.1 Současné klasifikace konstruovaný jazyků 11 2.2.2 Návrh systematické klasifikace konstruovaný jazyků 16 2.2.3 Stručná historie konstruovaných jazyků 19 2.2.4 Další vymezení pojmu konstruované jazyky 20 3. Konstrukce kvazi-přirozeného jazyka (KJ) 24 3.1 Systémy signalizace a jiné kódy 24 3.2 Základní principy konstrukce KJ 25 3.2.1 Jazyk jako vyvíjející se systém – evoluční analogie 26 3.2.2 Organizace jazykového systému 28 3.3 KJ jako model úvah o vývoji a funkci jazyka 30 3.3.1 Fonetika a fonologie KJ 32 3.3.2 Morfologie KJ 34 3.3.3 Syntax KJ 35 3.3.4 Sémantika KJ 36 3.3.5 Sociolingvistické aspekty KJ 39 4. Závěr 40 5. Resumé 43 6. Summary 43 7. Seznam použité literatury 44 8. Příloha – seznam zmíněných konstruovaných jazyků 50 4 1. Úvod Na samém začátku této práce jsem nucen zmínit se o jednom důležitém jevu, který se promítne do celého následujícího textu. Píšeme-li o jazyku, dostaneme se chtě nechtě do jeho osidel. Především, není takřka možné se vyhnout použití slova jazyk jak pro pojem i) tzv. jazykové kompetence, tak ii) i její konkrétní realizace. Užitím jazykové kompetence v její konkrétní realizaci se tak stáváme zákonitě obětí jednoho z jejích hlavních nástrojů – pojmu/slova a jeho významů (viz str. 36). Kdykoliv to bude vhodné, budu tyto dva pojmy odlišovat přímo užitím slov jazyková kompetence či jazyk, ale jinak ponechám možnost obou významů tohoto slova, věda, že významový překryv, který způsobuje onu homonymii, odkazuje na samotnou podstatu obou významů – ten druhý je formálně odvozen od prvního, ale onen druhý význam je empirickým vstupem pro zobecnění ve formě onoho prvého významu. Experimentální techniky ve větší míře rozšiřují metody studia v jazykovědě teprve s nástupem kognitivních přístupů a přenášejí těžiště k biologickým aspektům jazyka (neurovědy, evoluční psychologie, biolingvistika). Přechod od kazuistické a vztahové analýzy k systémovému modelování na základě experimentálních empirických studií otevírá možnost reagovat na otázky, které prostým pozorováním čistě jazykových jevů nebylo možné zodpovědět – co je to jazyková kompetence, jak a proč vznikla, jak a proč funguje. Jednou z možností, jak zkoumat jazyk v těchto ohledech, je konstruovat de novo kvazi-přirozený jazyk – tj. diachronní, konzistentní a celistvý konstruovaný jazyk. Konstrukce takového kvazi-přirozeného jazyka, tj. experimentálního modelu fungování přirozeného jazyka, bude vyžadovat znalost odpovědí na ony výše zmíněné otázky, a pokud narazíme v průběhu konstrukce na neznámé příčiny či 5 okolnosti fungování přirozeného jazyka, umožní nám formulovat patřičné hypotetické otázky a eventuálně přijít i se způsobem jejich testování. Základním cílem této bakalářské diplomní práce je na základě popisu konstruovaného jazyka, jeho definice a popisu aspektů konstrukce kvazi-přirozeného jazyka ukázat, jak by mohl být výše zmíněný empirický přístup v praxi použit. 6 2. Definice a klasifikace konstruovaných jazyků 2.1 Přirozený jazyk Dříve, než se obrátíme k jazykům konstruovaným, bude potřeba definovat (přirozený) jazyk, především proto, abychom se vyhnuli možným logickým tautologiím. Pojem jazyk nám také bude později sloužit jako hlavní reference při úvahách o přirozeném jazyku (PJ, natural language) a především jazycích konstruovaných. Různých definic jazyka, ve smyslu jazykové kompetence i její realizace, se v odborné literatuře vyskytuje nemálo. Jazyk je jev natolik komplikovaný, že právě z důvodů neznalosti jeho povahy není možné zcela jasně vyjmenovat, jaké apriorní podmínky musí nějaký jev splnit, abychom ho mohli za (přirozený) jazyk označit. Tendence naší mysli k používání analogií nás často vede k tomu, že intuitivně přenášíme označení i na jevy, které nesplňují kriteriálně definice původního jevu (Norbury 2005: 383). Charles Hockett a Stuart Altmann zavedli známých devět plus sedm kritérií, která mají obecně charakterizovat vnitrodruhovou komunikaci a navíc lidský, přirozený jazyk (Hockett et al. 1978) a tak jej odlišit od jiných podobných systémů, používaných ostatními druhy organizmů. Při bližším pohledu je však jasné, že tato kritéria jsou jen orientační; konkrétně, předpoklad hlasově-sluchového kanálu není pro jazyk univerzální (např. jazyk neslyšících), předpoklad reflexivity také není zřejmý, zasloužil by si další studium z hlediska komplexity systému, jenž je popisován sebou samým, viz např. Pratt-Hartmann 2009. Předpoklad specializace si patrně vyžádá redefinici, neboť podle aktuálních teorií v oblasti evoluční a kognitivní psychologie na jazyk nemusí být primárně nahlíženo jako na nástroj komunikace, ale může být obecně nástrojem sociální interpersonální interakce (Krebs et al. 1984) nebo také přenosu kultury/memů (Blackmoreová 1999). 7 Na základě analýzy jazykových dat víme, že každý lidský jazyk se sestává z několika složek (O‟Grady et al. 2010) – systém signálů, jež slouží k přenosu jazyka mezi uživateli (primárně zvuky vydávané řečovým ústrojím, ale neomezuje se jen na ně), morfosyntax, způsob jakým jsou při přenosu organizovány, lexikon, systém pojmů, jejich významů a vztahů mezi nimi a jinými aspekty mysli (obrazová, čichová i jiná paměť) a suprasegmentální jevy, nesyntaktická organizace jazykových jednotek (např. přízvuk, tón, intonace, rytmus aj.). Neznáme žádný jazyk, který by nějakou ze zmíněných složek neobsahoval. Můžeme proto tvrdit, že jakýkoliv systém mající takovou strukturu a potenciál být realizován prostřednictvím jazykové kompetence bude pravděpodobně také jazyk. Vytvoříme tedy pro naše účely definici jazyka, která pro nás bude i výchozí definicí jazyka jako jazykové kompetence obecně, s důsledky i pro její realizace: Jazyk je systém sociální interakce, který v rámci mentalizace – teorie duševních stavů (theory of mind; Doherty 2008) umožňuje realizaci intensionálních systémů vyšších než druhého řádu. Intensionální systémy předpokládají kognitivní schopnost projekce duševního stavu osob v myslích jiných osob. Řád takového intensionálního systému definuje úroveň projekce, např. intensionální systém čtvrtého řádu si můžeme představit na modelové situaci: Spisovatel si přeje (první řád), aby si čtenář myslel (druhý řád), že si postava A myslí (třetí řád), že postava B cosi chystá (čtvrtý řád) (Koukolík 2012: 210). Kritérium realizace intensionálních systémů vyššího než druhého řádu zavádíme proto, že je specifické pro druh Homo sapiens sapiens a dosud není známa taková realizace u jiných, ani příbuzných druhů (Cartwright 2000). Z této základní definice odvodíme pojem přirozený jazyk. PJ je takový systém sociální interakce, u kterého není možné určit původce, protože se vyvinul evolučně, 8 ať už jako evoluční adaptace (Pinker et al. 2005: 201) nebo evoluční spandrel (Hauser et al. 2002: 1569). Za realizací (přirozeného) jazyka totiž stojí jazykový instinkt, uskutečňovaný v příslušných mozkových oblastech (Koukolík 2010), který je výhradním zdrojem jazykové kompetence (Pinker 2010), tj. schopnosti jazyk užívat. Intensionální systémy vyšších řádů také korespondují se základním významem rekurzivity v přirozených jazycích, jak je postulovaná v rámci transformačně- generativní gramatiky (Chomsky 1965); rekurzivita je de facto realizace těchto kognitivních funkcí v jazyce. Jazyková hra, jak ji přednesl Wittgenstein (Wittgenstein 1998), předjímá naši definici přirozeného jazyka, neboť tento koncept jako jeden z prvních ukázal, jak je možné principiálně skloubit arbitrárnost složek jazyka (slov, morfémů atp.) s jejich užíváním založeným na pravidlech, v našem případě daných neurofyziologickým ustrojením mozku, který ovládá schopnost realizovat intensionální systémy vyššího než druhého řádu. 2.2 Konstruovaný jazyk Konstruovaný jazyk (KJ) je potom takový jazyk, u něhož můžeme na rozdíl od přirozeného jazyka jednoznačně označit původce. Konstrukcí jazyka tu budeme mínit výhradně konstrukci celého jazykového systému včetně jeho zamlčených částí (viz str. 16, kategorie míry rozpracovanosti jazyka), nikoliv jev přirozené jazykové kreativity, která vyplývá z jazykové kompetence, poněvadž hypoteticky při možnosti cestování časem bychom