Architektura procesorů UltraSPARC

Pokročilé architektury počítačů

Prosinec 2009 Pavel Juška, jus011 OBSAH

1. Architektura procesorů SPARC...... 3 1.1 Charakteristika...... 4 1.2 Historie...... 4 1.3 Specifikace...... 6 1.4 Operační systémy...... 7 1.5 Superpočítače...... 7 2. Zdroje...... 8 1. ARCHITEKTURA PROCESORŮ SPARC

SPARC (Scalable Architecture) je architektura procesorů založená na RISC instrukční sadě, kterou vyvinula firma a byla představena v roce 1986. SPARC je registrovaná ochranná známka společnosti SPARC International, Inc, což je organizace založená v roce 1989 na podporu architektury SPARC, která zároveň provádí testování v rámci dodržování standardů. Implementace původní 32-bitové SPARC architektury byla původně navržena a použita pro sunovské Sun-4, pracovní stanice a servery, které měly nahradit jejich dřívější Sun-3 systémy založené na rodině procesorů Motorola 68000. Později byly procesory SPARC použity v symmetric multiprocessing serverech produkovaných firmami Sun Microsystems, Solbourne a , mimo jiné určené pro 64-bitové operace.

Obrázek 1: SPARC Obrázek 2: UltraSPARC

SPARC International se rozhodl otevřít architekturu SPARC, aby se mohl zvětšit vliv této platformy a vzrůstal tak její vývoj, pro nějž získalo oprávnění několika výrobců včetně , Atmel, a Fujitsu. V důsledku tohoto kroku SPARC International je architektura SPARC plně otevřená a neproprietární. V březnu 2006 byl kompletní návrh společnosti Sun Microsystems k mikroprocesoru UltraSPARC T1 uvolněn v open source formě na OpenSPARC.net, a byl pojmenován jako OpenSPARC T1. V červnu 2009 byl v Fujitsu Laboratories Ltd vytvořen procesor SPARC architektury s názvem Venus SPARC64 VIIIfx, který je schopen 128 miliard operací s plovoucí desetinnou čárkou za sekundu (128 GFLOPS). Obrázek 3: UltraSPARC II Obrázek 4: UltraSPARC III

1.1 Charakteristika

SPARC byl silně ovlivněn dřívější konstrukcí RISC procesorů včetně RISC I a II z University of California, Berkeley a IBM 801. To byly původně RISC architektury, navrženy jako minimalistické s cílem provádět instrukce v poměru téměř jedna instrukce ku jednomu hodinovému cyklu. Dalším rysem SPARC architektury, který je ovlivněn v této rané době RISC je delay slot.

Procesory SPARC obvykle obsahují 128 registrů pro všeobecné použití. Pouze 32 z nich jsou viditelné pro software, 8 jsou globální registry a ostatních 24 jsou registry zásobníku. Sdílené registry se používají pro předávání parametrů funkcí a návratu hodnot. Lokální registry se používají pro zachování místních hodnot při volání funkcí.

Škálovatelnost SPARC architektury vychází z faktu, že specifikace SPARC umožňuje implementaci od embedded procesorů až po velké serverové procesory, kde všichni sdílejí stejnou instrukční sadu jádra. Mezi ostatní architektury, které mají podobné možnosti patří i960, IA- 64, a AMD 29000.

Architektura prošla několika revizemi. Ve verzi 8 došlo k implementaci funkcí hardwarového násobení a dělení. Nejpodstatnější upgrade vyústil ve verzi 9, což je 64-bitová (adresování a data) SPARC specifikace zveřejněná v roce 1994.

32-bitová SPARC V8 architektura je čistě big-endian. 64-bitová architektura SPARC V9 používá big-endian instrukce, ale může přistupovat k datům v obou variantách big-endian i little- endian.

1.2 Historie

Byly tři hlavní revize architektury. První zveřejněná revize byla 32-bitová SPARC verze 7 (V7) v roce 1986. SPARC verze 8 (V8), rozšířená SPARC architektura, byla vydána v roce 1990 SPARC Architecture výborem složeným z , Fujitsu, ICL, LSI Logic, Matsushita, Phillips, , Sun a Texas Instruments. SPARC V8 byl standardizován jako IEEE 1754-1994, IEEE standard pro 32-bitový mikroprocesor.

SPARC verze 9, 64-bitová SPARC architektura byla vydána SPARC International v roce 1993. Na začátku roku 2006 vydal Sun specifikaci UltraSPARC Architecture 2005, jež obsahuje nejen neprivilegované, ale většinu z privilegované části SPARC V9, a také i všechny architektonické rozšíření (např. CMT hyperprivileged, VIS 1, a VIS 2). UltraSPARC Architecture 2005 obsahuje Sun standardní rozšíření a zůstává v souladu s plnou SPARC V9 Level 1 specifikací. Architektura poskytuje binární kompatibilitu od prvního provedení SPARC V7 v roce 1987 do implementace Sun UltraSPARC Architecture.

Obrázek 5: Historie SPARC

Sun SuperSPARC a UltraSPARC-I byly velmi populární a byly používány jako referenční systémy pro SPEC CPU95 a CPU2000 benchmarky. 296 MHz UltraSPARC-II je zase referenční systém pro SPEC CPU2006 benchmark.

Oprávnění pro vývoj SPARC architektury získalo mnoho společností jako např. , Bipolar Integrated Technology (BIT), C-Cube, Cypress Semiconductor, Elbrus, Fujitsu a Fujitsu Mikroelektronika, HAL Computer Systems, Hyundai, LSI Logic, Magnum Semiconductor, Metaflow Technologies, Prisma, Ross Technology, Scientific Atlanta, Solbourne Computer, Weitek a další.

Obrázek 6: Historie SPARC

1.3 Specifikace

Frekvence Verze Technologie Počet tranzistorů Název (kódové jméno) Rok (MHz) architektury (µm) (miliony) SPARC 14.28–40 V7 1987-1992 0.8–1.3 ~0.1–1.8 microSPARC I (Tsunami) 40–50 V8 1992 0.8 0.8 SuperSPARC I (Viking) 33–60 V8 1992 0.8 3.1 SPARClite 66–108 V8E 1992 -- -- hyperSPARC (Colorado 1) 40–90 V8 1993 0.5 1.5 microSPARC II (Swift) 60–125 V8 1994 0.5 2.3 hyperSPARC (Colorado 2) 90–125 V8 1994 0.4 1.5 SuperSPARC II (Voyager) 75–90 V8 1994 0.8 3.1 hyperSPARC (Colorado 3) 125–166 V8 1995 0.35 1.5 TurboSPARC 160–180 V8 1996 0.35 3.0 UltraSPARC (Spitfire) 143–167 V9 1995 0.47 5.2 UltraSPARC (Hornet) 200 V9 1998 0.42 5.2 hyperSPARC (Colorado 4) 180–200 V8 1996 0.35 1.7 SPARC64 101–118 V9 1995 0.4 -- SPARC64 II 141–161 V9 1996 0.35 -- SPARC64 III 250–330 V9 1998 0.24 17.6 UltraSPARC IIs (Blackbird) 250–400 V9 1997 0.35 5.4 UltraSPARC IIs (Sapphire- 360–480 V9 1999 0.25 5.4 Black) UltraSPARC IIi (Sabre) 270–360 V9 1997 0.35 5.4 UltraSPARC IIi (Sapphire-Red) 333–480 V9 1998 0.25 5.4 UltraSPARC IIe (Hummingbird) 400–500 V9 2000 0.18 Al -- UltraSPARC IIi (IIe+) 550–650 V9 2002 0.18 Cu -- (Phantom) SPARC64 GP 400–563 V9 2000 0.18 30.2 SPARC64 GP 600–810 V9 -- 0.15 30.2 SPARC64 IV 450–810 V9 2000 0.13 -- UltraSPARC III (Cheetah) 600 V9 2001 0.18 Al 29 UltraSPARC III (Cheetah) 750–900 V9 2001 0.13 Al 29 UltraSPARC III Cu (Cheetah+) 1002–1200 V9 2001 0.13 Cu 29 UltraSPARC IIIi (Jalapeño) 1064–1593 V9 2003 0.13 87.5 SPARC64 V (Zeus) 1100–1350 V9/JPS1 2003 0.13 190 SPARC64 V+ (Olympus-B) 1650–2160 V9/JPS1 2004 0.09 400 UltraSPARC IV (Jaguar) 1050–1350 V9 2004 0.13 66 UltraSPARC IV+ (Panther) 1500–2100 V9 2005 0.09 295 UltraSPARC T1 (Niagara) 1000–1400 V9 / UA 2005 2005 0.09 300 SPARC64 VI (Olympus-C) 2150–2400 V9/JPS2 2007 0.09 540 UltraSPARC T2 (Niagara 2) 1000–1600 V9 / UA 2007 2007 0.065 503 UltraSPARC T2 Plus (Victoria 1200–1600 V9 / UA 2007 2008 0.065 503 Falls) SPARC64 VII (Jupiter) [10] 2400–2520 V9/JPS2(?) 2008 0.065 600 UltraSPARC RK ()[11] 2300 V9 / UA(?) ? 0.065 ? SPARC64 VIIIfx (Venus)[13][14] ? V9 TBA 0.045 ?

1.4 Operační systémy

SPARC stroje jsou obvykle používány se Sun SunOS nebo Solaris operačními systémy, ale i dalšími operačními systémy jako NeXTSTEP, RTEMS, FreeBSD, OpenBSD, NetBSD a . V roce 1993 oznámil Intergraph port Windows NT na architekturu SPARC, ale to bylo později zrušeno.

1.5 Superpočítače

Od června 2009 je pouze jeden superpočítač používající mikroprocesory SPARC zařazen do světové špičky 500 nejrychlejších superpočítačů dle seznamu TOP500. Je na 28 místě s 121282 GFLOPS. Systém je Fujitsu FX1 s 2,52 GHz Quad-Core SPARC64 VII mikroprocesory sdružený s DDR Infiniband. Je nainstalován na zařízení JAXA v Japonsku. Mikroprocesory SPARC měly v červnu 2002 88 pozic v TOP500, ale od té doby ztratily popularitu na úkor dalších čipů od společností IBM, Intel a AMD. 2. ZDROJE

• http://cs.wikipedia.org/wiki/SPARC

• http://en.wikipedia.org/wiki/SPARC

• http://www.wangchao.net.cn

• http://www.sun.com

• http://regmedia.co.uk

• http://www.64bit.cz

• http://connect.zive.cz/niagara2