Vědecká Pojednání Wissenschaftliche Abhandlungen Prace Naukowe Xiii / 2007

Home , Cataclysm (comics)

Technická univerzita v Liberci Akademické koordinační středisko v Euroregionu Nisa Akademisches Koordinierungszentrum in der Euroregion Neisse Akademickie Centrum Koordynacyjne w Euroregionie Nysa

LIBEREC ZITTAU JELENIA GÓRA

VĚDECKÁ POJEDNÁNÍ WISSENSCHAFTLICHE ABHANDLUNGEN PRACE NAUKOWE XIII / 2007

ACC JOURNAL

TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI INTERNATIONALES HOCHSCHULINSTITUT ZITTAU HOCHSCHULE ZITTAU/GÖRLITZ (FH) AKADEMIA EKONOMICZNA im. O. Langego we Wrocławiu - Wydział gospodarki regionalnej i turystyki w Jeleniej Górze POLITECHNIKA WROCŁAWSKA - Zamiejscovy ośrodek dydaktyczny w Jeleniej Górze KOLEGIUM KARKONOSKIE W JELENIEJ GÓRZE

ISSN 1801-1128 Technická univerzita v Liberci

Akademické koordinační středisko v Euroregionu Nisa Akademisches Koordinierungszentrum in der Euroregion Neisse Akademickie Centrum Koordynacyjne w Euroregionie Nysa

LIBEREC ZITTAU JELENIA GÓRA

VĚDECKÁ POJEDNÁNÍ WISSENSCHAFTLICHE ABHANDLUNGEN PRACE NAUKOWE

XIII/2007

TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI INTERNATIONALES HOCHSCHULINSTITUT ZITTAU HOCHSCHULE ZITTAU/GÖRLITZ (FH) AKADEMIA EKONOMICZNA im. O. Langego we Wrocławiu - Wydział gospodarki regionalnej i turistiky w Jeleniej Górze POLITECHNIKA WROCŁAWSKA - Zamiejscowy ośrodek dydaktyczny w Jeleniej Górze KOLEGIUM KARKONOSKIE W JELENIEJ GÓRZE

Vědecká pojednání jsou regionální publikací informující širší veřejnost o výsledcích vě- decko-výzkumné spolupráce vysokých škol Euroregionu Nisa, o aktuální problematice týkající se regionu a o regionálních studentských sympoziích. V omezeném rozsahu jsou publikovány i vybrané výsledky výzkumu na jednotlivých pracovištích vysokých škol v regionu. Tento sborník je též k dispozici na internetové adrese euroregion.tul.cz/Edice.

Die Wissenschaftlichen Abhandlungen sind eine regionale Publikation, die die breitere Öffentlichkeit über die Ergebnisse der wissenschaftlichen Forschungszusammenarbeit der Hoch- schulen in der Euroregion Neisse informiert. Sie bieten Einblick in das wissenschaftliche Leben der Region und in den Verlauf der regionalen Studentensymposien. Im beschränkten Umfang werden auch ausgewählte Forschungsergebnisse der einzelnen Hochschulen publiziert. Dieser Sammelband ist auch an der Internet-Adresse euroregion.tul.cz/Edition zu erreichen.

Prace Naukowe są publikacją regionalną która informuje o wynikach współpracy naukowej i badawczej Szkół Wyższych w Euroregionie Nysa, o aktualnych problemach dotyczących regionu i o regionalnych sympozjach studenckich. W ograniczonym zakresie publikowane są rownież wybrane teksty o wynikach nauki i badań w poszczególnych Uczelniach Eurogionu Nysa. Zeszyt jest też do dyspozycji na stronach internetowych euroregion.tul.cz/Wydawnictwo.

Redakční rada - Redaktionsrat - Rada redakcyjna:

Dr. F. Adamczuk, AE WGRiT Jelenia Góra Doc. PhDr. R. Anděl, CSc., TU v Liberci Doc. Ing. E. Konečná, CSc., TU v Liberci Prof. Dr.-phil. P. Schmidt, HS Zittau/Görlitz (FH)

ISBN 978-80-7372-238-8

Vydáno za podpory Statutárního města Liberec.

Finanziert von der Stadt Liberec.

Dofinansowano ze środków Statutarnego miasta Liberec.

Published with the subsistance of the chartered city of Liberec.

Obsah/ Inhalt/ Spis treści/ Contents

INFORMACE/ INFORMATIONEN/ INFORMACJE/ INFORMATION

AKADEMICKÉ KOORDINAČNÍ STŘEDISKO V EUROREGIONU NISA 12

AKADEMISCHES KOORDINIERUNGSZENTRUM IN DER EUROREGION NEISSE 14

AKADEMICKIE CENTRUM KOORDYNACYJNE W EUROREGIONIE NYSA 16

THE ACADEMIC COORDINATION CENTRE AT THE EUROREGION NEISSE 18

ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ/ UMWELTSCHUTZ/ OCHRONA ŚRODOWISKA/ ENVIRONMENT

M. Černíková 20 PROBLEMATIKA EKONOMICKÉ EFEKTIVNOSTI ŘÍZENÍ SANAČNÍCH PROCESŮ DIE PROBLEMATIK ÖKONOMISCHER NUTZEFFEKT SANIERUNGSTECHNOLOGIE UND IHRE LEITUNG PROBLEMATYKA EFEKTYWNOŚCI EKONOMICZNEJ KIEROWANIA W PROCESACH SANACJI PROBLEMS OF ECONOMIC EFFICIENCY OF STABILIZATION PROCESS MANAGEMENT

P. Oliva 26 POROVNÁNÍ ŘÍZENÉHO NATÁČENÍ FOTOVOLTAICKÝCH PANELŮ DLE ČASU A DLE SKUTEČNÉ POLOHY SLUNCE DER STEURUNGSVERGLEICH VON FOTO-EMK-PLATTEN NACH DER ZEIT UND NACH DER SONNESTELLUNG PORÓWNANIE KONTROLOWANEGO KIEROWANIA KOLEKTORY SŁONECZNE WEDLUG CZASU I WLASCIWEGO POLOZENIA SLONCA THE COMPARATION OF CONTROL OF SLIGHT TURNING OF THE PHOTOVOLTAIC PANEL BY TIME AND BY SUN POSITION

K. Szołtysek, M. Kosiorowska, S. Dziuba 34 DAS BIO-SIEGEL – EIN FAKTOR, DER DEN KONSUM DER ÖKO-NAHRUNG BEEINFLUSST ECOLABELLING AS A FACTOR STIMULATING THE CONSUMPUTION OF ECO - FOODS EKO – OZNAČ ENI´ JAKO FAKTOR STIMULANCE KONZUMACE EKOPOTRAVIN EKOZNAKOWANIE JAKO CZYNNIK STYMULUJĄCY KONSUMPCJĘ ŻYWNOŚCI

EKONOMIE/ WIRTSCHAFT/ GOSPODARKA/ ECONOMY

F. Adamczuk 43 WIĘZI TRANSGRANICZNE NA RYNKU PRACY NA POGRANICZU POLSKO- CZESKIM GRENZÜBERSCHREITENDE BINDUGEN AUF DEM ARBEITSMARKT AUF DEM POLNISCH- TSCHECHISCHEM GRENZGEBIET PŘESHRANIČNÍ VAZBY NA PRACOVNÍM TRHU V POLSKO – ČESKÉM POHRANIČÍ LABOUR MARKET INTER BORDER TIES - POLISH-CZECH FRONTIER CASE

5 K. Antlová 49 ICT AS STRATEGIC ADVANTAGE FOR SMALL AND MEDIUM-SIZED ENTERPRISES INFORMATIONSSTRATEGIE FÜR KLEINE UND MITTLERE UNTERNEHMEN STRATEGIA INFORMACYJNA W MAŁYCH I ŚREDNICH PRZEDSIĘBIORSTWACH INFORMAČNÍ STRATEGIE PRO MALÉ A STŘEDNÍ PODNIKY

M. Brol 57 ZASTOSOWANIE MODELU TIEBOUT W REGIONACH TRANSGRANICZNYCH ANWENDUNG DES TIEBOUTMODELLS IN DEN GRENZÜBERSCHREITENDEN REGIONEN VYUŽITÍ TIEBOUTOVA MODELU V PŘESHRANIČNÍCH REGIONECH THE APPLICATION OF THE TIBOUT MODEL IN THE CROSS-BORDER REGIONS

Š. Čechlovská 62 PROJEKTOVÉ FINANCOVÁNÍ PROJEKTFINANZIERUNG FINANSOWANIE PROJEKTOWE PROJECT FINANCING

J. Dědková, H. Lošťáková 69 SOUČASNÝ ZPŮSOB IDENTIFIKACE ZÁKAZNÍKŮ U FIREM ZABÝVAJÍCÍCH SE PRODEJEM VÝROBKŮ NA SPOTŘEBNÍM TRHU DER AKTUELLE WEG DER VERBRAUCHERIDENTIFIKATION IN FIRMEN, DEREN HAUPTAUFGABE DER VERKAUF VON PRODUKTEN IN DEN VERBRAUCHERMARKT IST DZISIEJSZY SPOSÓB IDENTIFIKOWANIA KLIENTA W FIRMACH PRACUJACYCH NAD SPRZEDARZĄ PRODUKTÓW NA RYNKU KONSUMENCKIM THE PRESENT WAY OF CUSTOMER IDENTIFICATION IN THE FIRMS WORKING AT SELLING PRODUCTS IN CONSUMER MARKET

H. Jáčová 76 NABÍDKA HYPOTEČNÍCH ÚVĚRŮ VYBRANÝCH BANK DAS ANGEBOT VON HYPOTHEKENKREDITEN AUSGESUCHTER BANKEN OFERTA KREDYTÓW HIPOTECZNYCH WYBRANYCH BANKÓW MORTGAGE LOAN OFFER IN SELECTED BANKS

G. Kobyłko, E. Tabaszewska 84 ASYMETRIA WIEDZY W PROCESACH KONKUROWANIA PRZEDSIĘBIORSTW ASYMMETRIE DES WISSENS IN PROZESSEN DER UNTERNEHMENSKONKURRENZ VĚDOMOSTNÍ ASYMETRIE V KONKURENČNÍCH PODNIKOVÝCH PROCESECH ASYMMETRY OF KNOWLEDGE IN PROCESSES OF ENTERPRISES COMPETING

R. Kurek 92 UPRAWNIENIA NADZORCZE I INTERWENCYJNE W ZAKRESIE KONTROLI WYPŁACALNOŚCI ZAKŁADÓW UBEZPIECZEŃ W SOLVENCY I I SOLVENCY II AUFSICHTSRECHTE UND INTERVENTIONSRECHTE IM BEREICH DER KONTROLLE DER ZAHLUNGSFÄHIGKEIT DER VERSICHERUNGSANSTALTEN BEI SOLVENCY I UND SOLVENCY II OPRÁVNĚNÍ K DOZORU A INTERVENCÍM V OBLASTI KONTROLOVÁNÍ SOLVENTNOSTI POJIŠŤOVEN V SOLVENCY I A SOLVENCY II INTERVENTION AND SUPERVISION ENTITLEMENTS IN THE FIELD OF SOLVENCY CONTROL OF INSURANCE COMPANIES IN SOLVENCY I AND SOLVENCY II

6 Z. Malara, J. Kroik 100 DETERMINANTY KSZTAŁTOWANIA CEN TRANSFEROWYCH. DOŚWIADCZENIA Z BADAŃ DIE DETERMINANTE DER GESTALTUNG DER TRANSFERPREISE. FORSCHUNGSERFAHRUNGEN DETERMINANTY VYTVÁŘENÍ TRANSFEROVÝCH CEN. VÝZKUMNÉ ZKUŠENOSTI DETERMINANTS OF CREATING THE TRANSFER PRICING

E. Sobczak 107 TYPOLOGIA KRYTERIÓW SEGMENTACJI RYNKU MIĘDZYNARODOWEGO KRITERIENTYPOLOGIE FÜR SEGTMENTIERUNG DES INBTERNATIONALEN MARKTES TYPOLOGIE KRITÉRIÍ SEGMENTACE MEZINÁRODNÍHO TRHU TYPOLOGY OF THE INTERNATIONAL MARKET SEGMENTATION CRITERIA

M. Sosnowski 115 ŚWIATOWE TENDENCJE W ZAKRESIE OPODATKOWANIA DZIAŁALNOŚCI GOSPODARCZEJ – WYBRANE ZAGADNIENIA WELTTENDENZEN IM BEREICH DER BESTEUERUNG DER GESCHÄFTSTÄTIGKEIT - GEWÄHLTE PROBLEME SVĚTOVÉ TENDENCE V OBLASTI ZDANĚNÍ OBCHODNÍ ČINNOSTI – VYBRANÉ PROBLÉMY WORLD TENDENCIES IN THE SCOPE OF TAXING THE BUSINESS ACTIVITY – CHOSEN PROBLEMS

I. Šimíková 123 ROZPOČET EU A FUNKCE VEŘEJNÝCH FINANCÍ DAS BUDGET DER EUROPÄISCHEN UNION UND DIE FUNKTION DER ÖFFENTLICHEN FINANZEN BUDZET UNII EWROPESKIEJ I FUNKCJA FINANSOW PUBLICZNYCH EU BUDGET AND THE FUNCTIONS OF THE PUBLIC FINANCES

TECHNIKA A KOMUNIKACE/ TECHNIK UND KOMMUNIKATION/ TECHNIKA I KOMUNIKACJA/ TECHNOLOGY AND COMMUNICATION

R. Havlík, A. Gottwaldová 131 PROJECT TO REDEPLOY OF PRODUCTION PROCESS WITH REARRANGEMENT PROJEKT DER VERLAGERUNG DER PRODUKTION – ERFAHRUNGEN, WISSEN PROJEKT PRZEGRUPOWANIA PRODUKCJI ZE ZMIANĄ UKŁADU PRZESTRZENNEGO PROJEKT PŘESUNU VÝROBY SE ZMĚNOU USPOŘÁDÁNÍ

M. Pawłowski 136 ANALIZA ZJAWISK REZONANSOWYCH W SIECIACH ZASILAJĄCYCH Z WYKORZYSTANIEM OPROGRAMOWANIA OCTAVE DIE ANALYSE DER RESONANZEFFEKT DIE SPEISUNGSNETZE MIT DIE ANWENDUNG SOFTWARE OCTAVE ANALÝZA EFEKTU REZONANCE V NAPÁJECÍ SÍTI S UŽITÍM SOFTWARU OCTAVE THE ANALYSE OF RESONANCE PHENOMENA IN FEEDING NETWORK WITH SOFTWARE OCTAVE

7 J. Sajdl 143 ZATĚŽOVACÍ STAVY PŘI MĚŘENÍ ELASTOKINEMATICKÝCH CHARAKTERISTIK PŘEDNÍ NÁPRAVY OSOBNÍHO AUTOMOBILU BELASTUNGSSTÄNDE BEI MESSUNG DERELASTOKINEMATISCHEN CHARAKTERISTIKEN DER FAHRZEUGVORDERACHSE STANY OBCIĄŻENIA PODCZAS MIERZENIA ELASTOKINEMATYCZNYCH CHARAKTERYSTYK PRZEDNICH OSI SAMOCHODU OSOBOWEGO LOAD TEST AT MEASURING ELASTOKINEMATICAL CHARACTERISTICS OF FRONT AXLE OF MOTOR VEHICLES

L. Ševčík 151 CAD TECHNOLOGIE TVORBY FOREM DIE CAD TECHNOLOGIE FÜR DEN FORMENBAU TECHNOLOGIA CAD KSZTAŁTOWANIA FORM CAD TECHNOLOGY OF DESIGN OF MOULDS

J. Vavruška, F. Koblasa 158 THE CONSTRAINED PRODUCTION CAPACITIES AND ITS PLANNING BEGRENZTE FERTIGUNGSKAPAZITÄTEN UND IHRE PLANUNG OGRANICZENIE MOCY PRODUKCYJNYCH I ICH PLANOWANIE OMEZENÉ VÝROBNÍ KAPACITY A JEJICH PLÁNOVÁNÍ

P. Vik 164 INTERCONNEXION OF SYSTEMS USING IN DESIGNING OF PRODUCTION SYSTEMS VERKNÜPFUNG DER SYSTEME VERWENDET IN DER PROJEKTIERUNG VON FERTIGUNGSSYSTEMEN ZŁĄCZE SYSTEMU UŻYWANE W PRODUKCJI SYSTEMU PROPOJENÍ SYSTÉMŮ POUŽÍVANÝCH V PROJEKTOVÁNÍ VÝROBNÍCH SYSTÉMŮ

J. Žák 169 BOUNDARY CONDITION „BEARING LOAD“ IN ANSYS/WORKBENCH DIE RANDBEDINGUNG “BEARING LOAD” IN ANSYS/WORKBENCH WARUNEK MARGINESOWY „BEARING LOAD“ W PROGRAMU ANSYS/WORKBENCH OKRAJOVÁ PODMÍNKA „BEARING LOAD“ V ANSYS/WORKBENCH

J. Žák, L. Ševčík, A. Lufinka 175 USING FEM IN GEARBOX DEVELOPMENT DIE VERWENDUNG VON FEM IN DER GETRIEBEENTWICKLUNG SPOSÓB UŻYCIA FEM PODCZAS ROZWOJU SKRZYNI BIEGÓW POUŽITÍ FEM PŘI VÝVOJI PŘEVODOVÉ SKŘÍNĚ

8 VZDĚLÁVÁNÍ A STUDENTSKÉ AKTIVITY/ HOCHSCHULAUSBILDUNG UND STUDENTENAKTIVITÄTEN/ EDUKACJA I DZIAŁNOŚĆ STUDENCKA/ EDUCATIONAL AND STUDENT ACTIVITIES

E. Marquardt 180 GO AHEAD – PROJEKTBEITRÄGE ZUM GENDER MAINSTREAMING AN DER HOCHSCHULE ZITTAU/GÖRLITZ GO AHEAD - WKŁAD PROJEKTOWY DO GENDER MAINSTREAMING NA WYŻSZEJ SZKOLE ZITTAU/GÖRLITZ GO AHEAD - GENDER MAINSTREAMING PROJEKT NA VYSOKÉ ŠKOLE ZITTAU/ GÖRLITZ GO AHEAD - GENDER MAINSTREAMING PROJECTS AT THE UNIVERSITY OF APPLIED SCIENCES ZITTAU/GÖRLITZ

H. Neumannová 190 ZUR BEDEUTUNG DER FREMDSPRACHENKOMPETENZ BEI DEN ABSOLVENTEN WIRTSCHAFTLICHER FACHRICHTUNGEN ZNACZENIE ZNAJOMOŚCI JĘZYKOWYCH U ABSOLWENTÓW NAUK EKONOMICZNYCH K VÝZNAMU JAZYKOVÝCH ZNALOSTÍ U ABSOLVENTŮ HOSPODÁŘSKÝCH OBORŮ IMPORTANCE OF THE LANGUAGE KNOWLEDGE OF GRADUATES FROM UNIVERSITY COURSES OF ECONOMICS

M. Pawłowski, P. Dziadosz, R. Pawłowski 193 OCENA WPŁYWU PROCESU BOLOŃSKIEGO NA RYNEK SZKOLNICTWA WYŻS- ZEGO W POLSCE WYBRANE ZAGADNIENIA DIE BEURTEILUNG DEN BOLONIA PROCES AUF DER HOCHSCHULEMARKET IN POLAND HODNOCENÍ VLIVU BOLOŇSKÉHO PROCESU VE VYŠŠÍCH ŠKOLÁCH V POLSKU DESCRIPTION OF INFLUENCE OF BOLOGNA PROCESS ON THE MARKET HIGH EDUCATION IN POLAND

I. Vlčková 198 ELEKTRONISCHE MEDIEN IM UNTERRICHT UND IN DER FORTBILDUNG FÜR LEHRER MEDIA ELEKTRONICZNE W NAUCZANIU I W KSZTAŁCENIU NAUCZYCIELI ELEKTRONICKÁ MÉDIA VE VÝUCE A VE VZDĚLÁVÁNÍ UČITELŮ ELECTRONIC MEDIA IN TEACHING AND IN TEACHER EDUCATION

KULTURA A HISTORIE/ KULTUR UND GESCHICHTE/ KULTURA I HISTORIA/ CULTURE AND HISTORY

T. Kasper 202 ZUM BEGRIFF REFORMPÄDAGOGIK – EINE BILDUNGSHISTORISCHE ANALYSE NA TEMAT PEDAGOGIKI REFORMACYJNEJ - ANALIZA NAUKOWO- HISTORYCZNA K POJMU REFORMNÍ PEDAGOGIKA – HISTORICKO-PEDAGOGICKÁ ANALÝZA ABOUT THE CONCEPTION OF REFORMATIVE EDUCATION – EDUCATION HISTORICAL ANALYSIS

9 D. Kasperová 208 KOMENSKÉHO VŠENÁPRAVNÉ SNAHY COMENIUS PANSOPHISTISCHE BEMÜHUNGEN COMENIUS PONSOFISTYCZNE STARANIA ALLREFORMATION TENDENCIES IN THE WORK OF J. A. COMENIUS

D. Krámský 213 INTERIORITY AS PHILOSOPHICAL PROBLEM INTERIORITÄT ALS PHILOSOPHISCH PROBLEM INTERIORYTA JAKO PROBLEM FILOZOFICZNY INTERIORITA JAKO FILOSOFICKÝ PROBLÉM

G. Schröer 221 RUHELOS ZWISCHEN HAMBURG UND ISTANBUL ZU FATIH AKINS FILM „GEGEN DIE WAND“ NIESPOKÓJ MIEDZY HAMBURGIEM I ISTAMBULEM. NA TEMAT FILMU FATIHA AKINSA „GEGEN DIE WAND“ STÁLE V POHYBU MEZI HAMBURGEM A ISTAMBULEM. O FILMU FATIHA AKINA „GEGEN DIE WAND“ RESTLESS BETWEEN HAMBURG AND ISTANBUL. ON FATIH AKIN’S MOVIE “GEGEN DIE WAND”

MEZINÁRODNÍ VĚDECKÉ KONFERENCE/ INTERNATIONALE WISSENSCHAFTLICHE KONFERENZEN/ MIĘDZYNARODOWE KONFERENCJE BADAWCZE/ INTERNATIONAL SCIENTIFICAL CONFERENCES

F. Adamczuk 229 III MIĘDZYNARODOWE SYMPOZJUM DOKTORANTÓW SZKÓŁ WYŻSZYCH W EUROREGIONIE NYSA

J. Černohorský 230 ELEKTRODYNAMICKÝ POHON, MATHEMATICKÁ SIMULACE A POROVNÁNÍ REALNÉHO CHOVÁNÍ POHONU DER ELECTRODYNAMISCHEN ANTRIEB, DIE MATEMATISCHE SIMULATION UND DER ANTRIEB-PARAMETER CONFRONTATION NAPĘD ELEKTRODYNAMICZNY, SYMULACJA MATEMATYCZNA I PORÓWNANIE REALNEGO ZACHOWANIA NAPĘDU ELECTRODYNAMIC DRIVE, MATHEMATICAL SIMULATION AND DRIVE PARAMETERS CONFRONTATION

J. Kašše 237 MODELOVÁNÍ DYNAMIKY BALÓNUJÍCÍ PŘÍZE MODELLING OF THE BALLOONING YARN DYNAMICS MODELOWANIE DYNAMIKI BALONUJĄCEJ PRZĘDZY

10 S. Meyer 244 ENERGY EFFICIENCY – FIRST STEP FOR RATIONAL USAGE OF ENERGY ENERGIEEFFIZIENZ ALS ERSTER SCHRITT ZUR RATIONELLEN ENERGIEANWENDUNG EFEKTYWNOŚĆ WYKORZYSTANIA ENERGII JAKO PIERWSZY KROK DO RACJONALNEGO WYKORZYSTANIA ENERGII ENERGETICKÁ EFEKTIVNOST JAKO PRVNÍ KROK K HOSPODÁRNÉMU UŽITÍ ENERGIE

M. Popławski 252 NAPŁYW I LOKALIZACJA BEZPOŚREDNICH INWESTYCJI ZAGRANICZNYCH NA DOLNYM ŚLĄSKU W OKRESIE TRANSFORMACJI GOSPODARCZEJ DER ZUFLUSS UND DIE ANLAGE DER DIREKTEN AUSSENINVESTITIONEN ZU NIEDERSCHLESIEN IN DEM TRANSFORMIERUNGSPROZESS VLIV A LOKALIZACE PŘÍMÝCH ZAHRANIČNÍCH INVESTICV DOLNÍM SLEZSKU V DOBĚ TRANSFORMACE HOSDODÁŘSTVÍ THE INFLOW AND LOCATION OF FOREIGN DIRECT INVESTMENTS INTO LOWER SILESIA DURING THE TRANSFORMATION PROCESS

Z. Piepiora 261 PROBLEMS OF THE POLICY OF COUNTERACTING THE NATURAL DISASTERS ON KOWARY MUNICIPAL AREA DIE PROBLEME DER POLITIK DER GEGENWIRKUNG GEGEN NATURKATASTROPHEN IN DER STADTGEMEINDE KOWARY PROBLEMY POLITYKI PRZECIWDZIAŁANIA KATASTROFOM NATURALNYM NA OBSZARZE GMINY KOWARY PROBLEMATIKA POLITIKY PROTIAKCE PŘIRODNIM KATASTROFÁM NA OBLASTI OBCE KOWARY

F. Adamczuk 269 XIII. MIĘDZYNARODOWE SYMPOZJUM STUDENCKIE SZKÓŁ WYŻSZYCH W EUROREGIONIE NYSA NT. PRACE BADAWCZE STUDENTÓW SZKÓŁ WYŻSZYCH W ERN

S. Gnilakiewicz 271 ATRAKCYJNOŚĆ INWESTYCYJNA DOLNEGO ŚLĄSKA DLA KAPITAŁU ZABGRANICZNEGO THE INVESTMENT VALUE OF LOWER SILESIA FOR FOREIGN CAPITAL

M. Pešík 278 OPTIMIERUNG DER LEISTUNGSPARAMETER EINES BANDSCHLEIFERS OPTYMALICZNOŚĆ PARAMETRÓW GEOMETRII SZLIFIERKI TAŚMOWEJ OPTIMIZACE VÝKONNOSTNÍCH PARAMETRŮ PÁSOVÉ BRUSKY THE BELT GRINDING MACHINE GEOMETRY

Autorský rejstřík/ Autorenregister/ Indeks autorów/ Index of Authors 282

Pokyny pro autory/ Hinweise für die Autoren/ Wskazówki dla autorów/ 283 Instructions for the authors

Informace y Informationen y Informacje y Information

AKADEMICKÉ KOORDINAČNÍ STŘEDISKO V EUROREGIONU NISA

Akademické koordinační středisko (Academic Coordination Center - ACC) vzniklo v roce 1991 za účelem koordinace vzdělávací, vědecké a výzkumné činnosti pedagogických a odborných pra- covníků vysokých škol, které působí v oblasti česko-německo-polského příhraničního území, v Euroregionu Nisa.

Partnerské vysoké školy ACC jsou: • TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI, (TUL) www.tul.cz • UNIVERSITY OF APPLIED SCIENCES ZITTAU/GÖRLITZ, (HS Zi/Gr, FH) www.hs-zigr.de • WROCLAW UNIVERSITY OF ECONOMICS, FACULTY OF REGIONAL ECONOMICS AND TOURISM IN JELENIA GORA, (AE WGRiT) www.ae.jgora.pl • TECHNICAL UNIVERSITY OF WROCLAW, BRANCH IN JELENIA GORA, (FPW) www.pwr.jgora.pl • INTERNATIONAL GRADUATE SCHOOL IN ZITTAU, (IHI) www.ihi-zittau.de • KARKONOSZE COLLEGE, STATE HIGHER PROFESIONAL SCHOOL IN JELENIA GORA, (KK) www.kk.jgora.pl

Cíle a úkoly ACC Hlavním cílem činnosti ACC je podpora a koordinace evropského vysokoškolského vzdělávání a mezinárodních vědeckovýzkumných aktivit na území Euroregionu Nisa.

Nezbytně nutné k dosažení tohoto cíle je vytváření podmínek pro rozvoj spolupráce vysokoškol- ských odborníků na regionální úrovni. Zvláště po podpisu Boloňské deklarace partnerskými země- mi jsou hlavní aktivity zaměřeny zejména na oblast vysokoškolského vzdělávání, kdy je žádoucí v Euroregionu Nisa sjednotit studijní obory a učební plány v bakalářských, magisterských i doktor- ských studijních programech.

Úspěch tohoto záměru je podmíněn odpovídajícím odborným, materiálním a kulturním zázemím. ACC se proto prostřednictvím svých koordinátorů a ostatních spolupracovníků soustřeďuje také na spolupráci vysokých škol s komunální a podnikatelskou sférou v Euroregionu Nisa.

Další úkoly střediska souvisí bezprostředně se vstupem Česka a Polska do EU. Tím se po administrativní stránce podstatně zjednodušily styky nejen v oblasti komunální a hospodářské, ale i pedagogické a vědeckovýzkumné, projevující se snadnější mobilitou materiálních a personálních kapacit jednotlivých vysokých škol a umožňující větší prolínání výukových systémů včetně rozšíření vědecké a výzkumné spolupráce. Existují tak příznivé podmínky pro naplnění vy- tčeného cíle, jehož hlavní význam ze společenského hlediska je v zamezení odlivu špičkových od- borníků, schopných manažerů, podnikatelských subjektů a zejména mladé generace z Euroregionu Nisa do relativně bohatších vnitrozemí jednotlivých států.

Informace y Informationen y Informacje y Information

Struktura ACC Všechny orgány jsou trojstranné. Řídícím orgánem ACC je Presidium, ve kterém je česká, německá a polská strana zastoupena vždy dvěma členy - rektory a děkany partnerských škol, případně jejich zástupci.

Složení presidia: President: Prof. Ing.Vojtěch Konopa, CSc., rektor TUL, Vicepresident: Doc. Ing. Lubomír Pešík, CSc., TUL, Členové: Prof. Dr.-Ing. habil. Rainer Hampel, rektor HS Zi/Gr, FH, Dr. Ing. Maciej Pawłowski, ředitel FPW, Prof. dr hab. Ryszard Brol, AE Wrocław, děkan WGRiT, Prof. dr hab. Ing. Tomasz Winnicki, rektor, KK, Univ. - Prof. Dr. rer. nat. pol. Albert Löhr, ředitel IHI.

Výkonným orgánem ACC je Vědecké konsilium: Předseda: Prof. Dr.-Ing. habil. Rainer Hampel, rektor HS Zi/Gr, FH, Koordinátoři: PaedDr. Helena Neumannová, TUL, Dr.-Ing. Ernst Richter, HS Zi/Gr, FH, Dr. Franciszek Adamczuk, AE WGRiT.

Odborné sekce jsou zaměřené na oblasti: Životní prostředí, Ekonomie, Technika a komunikace, Vzdělávání a studentské aktivity, Zdravotnictví a sociální problémy, Kultura a historie.

Sekretariát, který pro ACC zajišťuje administrativní a organizační práce, je začleněn jako samostat- né středisko na Technické univerzitě v Liberci.

Stručný přehled výsledků dosavadních aktivit ACC • podíl na vzniku IHI a virtuální University Nisa, • pořádání vědeckých sympozií studentů a doktorandů, • každoroční edice mezinárodního sborníku vědeckých prací, • organizace mezinárodního fóra studentských rad, • zajištění výměnných pobytů studentů a vědeckých pracovníků partnerských škol a výukových kurzů, • pořádání mezinárodní konference k dějinám Euroregionu Nisa v Zittau, Jeleniej Górze a Liberci, • podíl na vzniku Česko-saského vysokoškolského centra v Chemnitz, • podíl na vytvoření mezinárodních studijních programů, • realizace německo-českých zrcadlových projektů v letech 2003 až 2005 v rámci programů EU Interreg IIIA a Phare.

Informace y Informationen y Informacje y Information

AKADEMISCHES KOORDINIERUNGSZENTRUM IN DER EUROREGION NEISSE

Das Akademische Koordinierungszentrum in der Euroregion Neissee (Academic Coordination Cen- ter - ACC) entstand im Jahre 1991 mit dem Ziel, die Hochschulausbildung sowie die Wissenschafts - und Forschungstätigkeit der Hochschullehrer und wissenschaftlichen Mitarbeiter der Hochschulen zu koordinieren, die im tschechischen, polnischen und deutschen Gebiet der Euroregion Neisse liegen.

Partnerhochschulen des ACC sind: • TECHNICAL UNIVERSITY OF LIBEREC, (TUL) www.tul.cz • HOCHSCHULE ZITTAU/GÖRLITZ, (HS Zi/Gr, FH) www.hs-zigr.de • WROCLAW UNIVERSITY OF ECONOMICS, FACULTY OF REGIONAL ECONOMICS AND TOURISM IN JELENIA GORA, (AE WGRiT) www.ae.jgora.pl • TECHNICAL UNIVERSITY OF WROCLAW, BRANCH IN JELENIA GORA, (FPW) www.pwr.jgora.pl • INTERNATIONAL HOCHSCHULINSTITUT IN ZITTAU, (IHI) www.ihi-zittau.de • KARKONOSZE COLLEGE, STATE HIGHER PROFESIONAL SCHOOL IN JELENIA GORA, (KK) www.kk.jgora.pl

Ziele und Aufgaben des ACC Das wichtigste Ziel der Tätigkeit des ACC ist die Unterstützung und Koordinierung der europäi- schen Hochschulausbildung und der internationalen Wissenschafts- und Forschungsaktivitäten auf dem Gebiet der ERN.

Die dauernde Aufgabe für die Erreichung dieses Ziels ist das Schaffen der Bedingungen für die Entwicklung der Zusammenarbeit der Hochschulangehörigen auf regionaler Ebene. Die Ak- tivitäten richten sich vor allem auf die Hochschulausbildung, und dies verstärkt nach der Unter- schrift der Deklaration von Bologna durch die Partnerländer, die eine Vereinheitlichung der Hochschulausbildungssysteme und die Einrichtung von Studiengängen mit Bachelor- und Mas- ter-Studienprogrammen vereinbart haben.

Der Erfolg dieses Vorhabens hängt vom entsprechenden fachlichen, materiellen und kulturellen Umfeld ab. Aus diesen Gründen konzentriert sich das ACC auch auf die Zusammenarbeit mit den gewerblichen, kommunalen und kulturellen Institutionen in der ERN.

Weitere Aufgaben des ACC hängen unmittelbar mit dem tschechischen und polnischen Beitritt zur EU zusammen. Damit werden sich die Kontakte sowohl auf kommunalen und wirtschaftlichen als auch auf pädagogischen und wissenschaftlichen Gebieten administrativ sehr vereinfachen. Es ermöglicht grenzüberschreitende Mobilität von materiellen und personellen Kapazitäten von einzelnen Hochschulen und Verflechtung von Ausbildungssystemen, Wissenschafts- und For- schungsmethoden. So bestehen günstige Bedingungen für die Erfüllung des angestrebten Ziels einer

Informace y Informationen y Informacje y Information

Verhinderung der Abwanderung von Spitzenfachleuten, Unternehmern und Managern und vor allem der jungen Generation aus der ERN in die relativ reichen Kernbereiche der einzelnen Staaten.

Struktur des ACC An allen Organen sind alle drei Seiten beteiligt. Das leitende Organ des ACC ist das Präsidium, in dem die tschechische, polnische und deutsche Seite mit je zwei Mitgliedern vertreten ist. Es handelt sich um die Rektoren und Dekane aus den Partnerhochschulen bzw. um deren Vertreter.

Struktur des gegenwärtigen Präsidiums: Präsident: Prof. Ing.Vojtěch Konopa, CSc., Rektor TUL, Vizepräsident : Doc. Ing. Lubomír Pešík, CSc., TUL, Mitglieder : Prof. Dr.-Ing. habil. Rainer Hampel, Rektor HS Zi/Gr, FH, Dr. Ing. Maciej Pawłowski, Direktor FPW, Prof. dr hab. Ryszard Brol, AE Wrocław, Dekan WGRiT, Prof. dr hab. Ing. Tomasz Winnicki, Rektor, KK, Univ. - Prof. Dr. rer. nat. pol. Albert Löhr, Direktor IHI.

Das Ausführungsorgan des ACC ist das Wissenschaftliche Konsilium: Vorsitzender: Prof. Dr.-Ing. habil. Rainer Hampel, Rektor HS Zi/Gr, FH, Koordinatoren: PaedDr. Helena Neumannová, TUL, Dr.-Ing. Ernst Richter, HS Zi/Gr, FH, Dr. Franciszek Adamczuk, AE WGRiT.

Die Fachsektionen befassen sich mit der Problematik auf den Gebieten: Umweltschutz, Wirtschaft, Technik und Kommunikation, Hochschulausbildung und Studentenaktivitäten, Gesundheit und soziale Probleme Kultur und Geschichte.

Das Sekretariat des ACC, das administrativ und organisatorisch tätig ist, ist an der Technischen Universität in Liberec untergebracht.

Kurzfassung von Ergebnissen und bisherigen Aktivitäten des ACC: • Anteil an der Gründung des Internationalen Hochschulinstituts in Zittau und der virtuellen Neis- se University, • Wissenschaftliche Symposien der Studenten und Doktoranden, • jährliche Ausgabe des internationalen Sammelbandes der Wissenschaftlichen Abhandlungen, • internationales Forum der Studentenräte, • Daueraustausch von Studenten und wissenschaftlichen Mitarbeitern von Partnerhochschulen im Rahmen der Vorlesungs- und Studienaufenthalte, Seminare und Fachschulungen, • Internationale Konferenzen zur Historie der Euroregion Neiße in Zittau/Görlitz, Jelenia Góra und Liberec, • Anteil an der Gründung des Tschechisch-Sächsischen Hochschulzentrums in Chemnitz, • Erarbeitung internationaler mehrsprachiger Studienunterlagen, • Realisierung deutsch-tschechischer Spiegelprojekte in den Jahren 2003 bis 2005 im Rahmen von Interreg III A und Phare Programmen der EU.

Informace y Informationen y Informacje y Information

AKADEMICKIE CENTRUM KOORDYNACYJNE W EUROREGIONIE NYSA

Akademickie Centrum Koordynacyjne w Euroregionie Nysa (Academic Coordination Center - ACC) powstało w roku 1991 i ma na celu koordynowanie kształcenia wyższego, działalności naukowo- badawczej nauczycieli i wykwalifikowanych pracowników naukowych uczelni znajdujących się na czesko- niemiecko- polskim transgranicznym obszarze Euroregionu Nysa.

Uczelnie partnerskie ACC: • TECHNICAL UNIVERSITY OF LIBEREC, (TUL) www.tul.cz • UNIVERSITY OF APPLIED SCIENCES ZITTAU/GÖRLITZ, (HS Zi/Gr, FH) www.hs-zigr.de • AKADEMIA EKONOMICZNA IM. O. LANGEGO VE WROCŁAWIU - WYDZIAŁ GOSPODARKI REGIONALNEJ I TURYSTYKI W JELENIEJ GÓRZE, (AE WGRiT) www.ae.jgora.pl • POLITECHNIKA WROCŁAWSKA - ZAMIEJSCOWY OŚRODEK DYDAKTYCZNY W JELENIEJ GÓRZE, (FPW) www.pwr.jgora.pl • INTERNATIONAL GRADUATE SCHOOL IN ZITTAU, (IHI) www.ihi-zittau.de • KOLEGIUM KARKONOSKIE W JELENIEJ GÓRZE, (KK) www.kk.jgora.pl

Cele i zadania ACC Najważniejszym celem działalności ACC jest wspieranie i koordynacja europejskiego kształcenia wyższego jak i międzynarodowych działalności naukowo- badawczych na obszarze ERN.

Ustawicznym zadaniem dla osiągnięcia powyższego celu jest stworzenie warunków do rozwoju współpracy pracowników naukowych na poziomie regionalnym. Działalności te są wdrażane w obszarze kształcenia wyższego a w szczególności po podpisaniu Deklaracji Bolońskiej przez kraje partnerskie, które zawarły porozumienie o ujednoliceniu dwustopniowych systemów kształcenia wyższego i programów studiów Bachelor i Master.

Wynik tego zamierzenia uwarunkowany jest przez odpowiednie specjalistyczne, materialne i kulturowe środowisko. Dlatego też ACC skupia swoją uwagę na współpracy z komunalnymi i kulturowymi instytucjami jak i przemysłowymi zakładami w Euroregionie Nysa.

Dalsze zadania ACC mają bezpośrednio związek z przystąpieniem Czech i Polski do Unii Europejskiej. Tym samym uproszczą się administracyjne kontakty nie tylko w obszarze komunalnym i gospodarczym, lecz również pedagogicznym i naukowym. Umożliwi to mobilność materialnych i personalnych możliwości poszczególnych uczelni i integrację systemów kształcenia oraz metod naukowo- badawczych. W ten sposób powstają dogodne warunki do realizacji postawionych celów, to znaczy zahamowanie emigracji wykwalifikowanych pracowników, przedsiębiorców, podmiotów gospodarczych a przede wszystkim młodej generacji z Eururegionu Nysa do stosunkowo bogatych regionów poszczególnych krajów.

Informace y Informationen y Informacje y Information

Struktura ACC Wszystkie organy są trójstronne. Kierowniczym organem ACC jest Prezydium, które reprezentowane jest zawsze przez dwóch przedstawicieli stron, Polski, Czech i Niemiec, tj. rektorów i dziekanów uczelni partnerskich lub ich pełnomocników.

Struktura Prezydium: Prezydent: Prof. Ing.Vojtěch Konopa, CSc., Rektor TUL, Wiceprezydent: Doc. Ing. Lubomír Pešík, CSc., TUL, Członkowie: Prof. Dr.-Ing. habil. Rainer Hampel, Rektor HS Zi/Gr, FH, Dr. Ing. Maciej Pawłowski, Dyrektor FPW, Prof. dr hab. Ryszard Brol, AE Wrocław, Dziekan WGRiT, Prof. dr hab. Ing. Tomasz Winnicki, rektor, KK, Univ. - Prof. Dr. rer. nat. pol. Albert Löhr, Dyrektor IHI.

Organem wykonawczym ACC jest Konsylium Badawcze: Przewodniczący: Prof. Dr.-Ing. habil. Rainer Hampel, Rektor HS Zi/Gr, FH, Koordynatorzy: PaedDr. Helena Neumannová, TUL, Dr.-Ing. Ernst Richter, HS Zi/Gr, FH, Dr. Franciszek Adamczuk, AE WGRiT.

Sekcje Fachowe zajmują się problematyką z dziedzin jak: Ochrona środowiska, Gospodarka, Technika i Komunikacja, Edukacja i Działność Studencka, Służba Zdrowia i Problemy Socjalne, Kultura i historia.

Sekretariat ACC, który wykonuje czynności administracyjne i organizacyjne, mieści się przy uniwersytecie w Libercu.

Podsumowanie wyników i dotychczasowej działalności ACC • Udział w założeniu Międzynarodowego Instytutu (IHI) w Zittau i wirtualnego Uniwersytetu „Nysa”, • Sympozja Naukowe Studentów ,Sympozja Naukowe Doktorantów, • Coroczne publikacje międzynarodowych „Prac Naukowych”, • Międzynarodowe Forum Samorządów Studenckich, • Trwała wymiana studentów i pracowników naukowych uczelni partnerskich w ramach studiów zagranicznych, wykładów gościnnych, seminariów i specjalistycznych szkoleń, • Międzynarodowe konferencje na temat historii Euroregionu Nysa w Zittau, Libercu i Jeleniej Górze • Udział w założeniu czesko- saksońskiego Centrum Akademickiego w Chemnitz, • Międzynarodowa, wielojęzyczna dokumentacja akademicka, • Realizacja niemiecko- czeskiego projektu lustrzanego w latach 2003 do 2005 w ramach unijnych programów Interreg III A i Phare.

Informace y Informationen y Informacje y Information

THE ACADEMIC COORDINATION CENTRE AT THE EUROREGION NEISSE

The Academic Coordination Centre - ACC came into existence in 1991 to coordinate the educational, scientific and research activities of pedagogical and specialist staff of the universities working in the territory of the Czech-German-Polish border, at the Euroregion Neisse.

Partner universities with the ACC: • TECHNICAL UNIVERSITY OF LIBEREC, (TUL) www.tul.cz • UNIVERSITY OF APPLIED SCIENCES ZITTAU/GÖRLITZ, (HS Zi/Gr, FH) www.hs-zigr.de • WROCLAW UNIVERSITY OF ECONOMICS, FACULTY OF REGIONAL ECONOMICS AND TOURISM IN JELENIA GORA, (AE WGRiT) www.ae.jgora.pl • TECHNICAL UNIVERSITY OF WROCLAW, BRANCH IN JELENIA GORA, (FPW) www.pwr.jgora.pl • INTERNATIONAL GRADUATE SCHOOL IN ZITTAU, (IHI) www.ihi-zittau.de • KARKONOSZE COLLEGE, STATE HIGHER PROFESIONAL SCHOOL IN JELENIA GORA, (KK) www.kk.jgora.pl

Goals and functions of the ACC The principal goal of the ACC is the promotion and coordination of European university education and international scientific and research activities at the Euroregion Neisse.

In order to achieve this goal, it is essential to form conditions for the development of the cooperation of university experts at the regional level. Especially after the partner countries signed the Dec- laration of Bologna, the chief activities are focused mainly on the sphere of university education. It is necessary to unify the subjects of study and curriculums in bachelor’s, master’s, and doctoral degree programs.

The success in this objective is conditioned on a corresponding expert, material and cultural base. Therefore through the mediation of the coordinators and other associates, the ACC also concentrates on the cooperation of universities with municipal and entrepreneurial spheres at the Euroregion Neisse.

Further functions of the Centre are connected directly with the recent membership of the Czech Republic and Poland in the European Union. As far as the administration is concerned, it has made the relations substantially easier not only in the municipal and economic spheres but also in the pedagogical, scientific and research fields. It is reflected in an easier mobility of materials and staff members of the individual universities, and in enabling greater integrating of the educational systems including promoting scientific and research cooperation.

Informace y Informationen y Informacje y Information

So there exist favourable conditions for attaining the target goal, the major importance of which lies in preventing the exodus of top specialists, competent managers and entrepreneurs, particularly the young generation of the Euroregion Neisse, to the relatively richer inland of individual countries.

ACC Structure All bodies are threefold. The governing body of the ACC is the Presidium in which the Czech, German and Polish parties are represented by two members – a rector and a dean of the partner schools, or by their chosen depu- ties.

The overall composition of the Presidium: President: Prof. Ing.Vojtěch Konopa, CSc., Rektor of the TUL, Vicepresident: Doc. Ing. Lubomír Pešík, CSc., TUL, Members: Prof. Dr.-Ing. habil. Rainer Hampel, Rektor of the HS Zi/Gr, FH, Dr. Ing. Maciej Pawłowski, Direktor of the FPW, Prof. dr hab. Ryszard Brol, AE Wrocław, Dean of the WGRiT, Prof. dr hab. Ing. Tomasz Winnicki, Rector of the KK, Univ. - Prof. Dr. rer. nat. pol. Albert Löhr, Direktor of the IHI.

The Executive Body of the ACC is the Scientific Council: Chairman: Prof. Dr.-Ing. habil. Rainer Hampel, Rector of the HS Zi/Gr, FH, Coordinators: PaedDr. Helena Neumannová, TUL, Dr.-Ing. Ernst Richter, HS Zi/Gr, FH, Dr. Franciszek Adamczuk, AE WGRiT.

Specialist committees are focused on the following fields: Environment, Economy, Technology and communication, Educational and student activities, Problems of health and social services, Culture and history.

A brief survey of the achievements of the ACC • taking part in the foundation of the IHI, • taking part in the foundation of the virtual University of Neisse, • organizing scientific symposiums of the graduate and doctoral students, • publishing the annual edition of the international journal of scientific papers, • organizing international forum of student councils, • arranging for the exchange courses of students and scientific staff of partner schools and courses of lectures, • holding a conference on history of the Euroregion Neisse at Zittau, Jelenia Góra and Liberec, • taking part in the foundation of the Czech and Saxon University Centre at Chemnitz, • taking part in working on international programmes of study, • realizing German and Czech coordination projects during the period of 2003 – 2005, within the frame-work of the programmes of EU Intereg IIIA and Phare.

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

PROBLEMATIKA EKONOMICKÉ EFEKTIVNOSTI ŘÍZENÍ SANAČNÍCH PROCESŮ

M. Černíková

Technická univerzita v Liberci Hospodářská fakulta, Katedra financí a účetnictví Hálkova 6, 461 17 Liberec 1, Česká republika [email protected]

Abstrakt

Článek, který vznikl v rámci projektu výzkumu a vývoje „Pokročilé sanační technologie a procesy“, se zabývá problematikou ekonomické efektivnosti výdajů do ochrany životního prostře- dí v oblasti odstranění starých ekologických zátěží. Jsou zde nastíněny možné makroekonomické přístupy k optimalizaci výdajů sanačního procesu, v druhé části je řešen model nákladové efektivnosti pro konkrétní sanační technologie.

1. Úvod

Novým rámcem strategie civilizačního rozvoje v celosvětovém kontextu je udržitelný rozvoj. Potřeba udržitelného rozvoje je vyvolána nejen environmentálními limity, ale také limity eko- nomickými a sociálními, vyplývajícími ze zvyšujících se konkurenčních tlaků globální ekonomiky [6]. Česká republika prošla v tomto kontextu především v oblasti zkvalitňování životního pro- středí složitou etapou od konce osmdesátých let XX. století, kdy stav životního prostředí v ČR patřil k nejhorším v Evropě a v některých ukazatelích i na světě, až do současné doby, kdy je stav život- ního prostředí v ČR výrazně uspokojivější, ovšem nadále je nutno na území ČR zajišťovat a zvyšovat kvalitu všech složek životního prostředí. V souvislosti s obrovskými výdaji státu do ži- votního prostředí se otevírá otázka jejich efektivního využití zejména v oblasti odstraňování starých ekologických zátěží. Staré ekologické zátěže jsou pozůstatky lidské činnosti s negativními dopady na životní pro- středí, které je nutno je v rámci zvyšující se ochrany životního prostředí sanovat. Sanace je náprav- ným opatřením a představuje soubor nutných odborných činností vedoucích k nápravě ekologic- kých škod. Základním smyslem sanace je odstranění kontaminace, které vede ke snížení, popřípadě eliminaci ekologických rizik vyplývajících z ekologických škod na dané lokalitě na únosnou míru a zamezení jejich přenosu mimo lokalitu. Únosná míra ekologických rizik je formulována jako cílo- vé parametry sanace. Jsou-li zvažovány možnosti a přístupy k hodnocení ekonomické efektivnosti sanačního procesu, lze tuto úvahu vnímat ve dvou úrovních jako: - makroekonomický přístup k této problematice, - řešení problému ekonomické efektivnosti v rámci jednotlivých technologií sanačního procesu.

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

2. Makroekonomické přístupy k optimalizaci výdajů na sanační procesy

Výdaje na životní prostředí vynakládají různé ekonomické subjekty, aby zamezily nebo ale- spoň omezily vznik negativně hodnocených dopadů na jednotlivé složky životního prostředí (které představují určitou ekonomickou škodu). Hodnotu znehodnocení či poškození životního prostředí na straně jedné a objem nákladů na odstranění tohoto poškození na straně druhé je nutno uvést do vzájemné vazby a určitým způsobem optimalizovat [2]. Teoretický pohled na vztah vývoje hodnot ekonomického vyjádření ekologických škod a sanačních nákladů v průběhu procesu zvyšování čistoty sanovaného prostředí vyjadřuje následují- cí graf na obr. 1.

Obr. 1: Stanovení efektivní úrovně vyčištění.

Křivka ekonomické škody (ES), představuje negativní ekonomické efekty způsobené zne- hodnocením životního prostředí i jejich pokles v průběhu sanačního procesu. Výše těchto škod je přímo úměrná znehodnocení životního prostředí. Náklady na zamezení (NZ) představují náklady sanace na zamezení nebo snížení stupně znehodnocení životního prostředí, resp. na zmírnění či odstranění příčin a následků znečištění. S křivka je součtová a prezentuje celkové environmentální společenské náklady. Efektivní míra vyčištění odráží skutečnost dosažení ekonomicky přijatelného stupně vyčištění určité lokality s vynaložením úměrných nákladů. V bodě min je součet hodnoty nákladů na sanaci a ekonomického vyjádření škod na ŽP nejnižší. Bod max odpovídá průsečíku křivky sanačních ná- kladů s křivkou ekonomického vyjádření škod. Interval mezi body min a max pak vyznačuje prostor efektivně vynaložených nákladů sanace. Vyšší sanační náklady nad tuto mez přesahují míru ekologických škod a představují tudíž prostředky částečně promrhané. Sanační náklady nižší než stanovené minimum odpovídají hodnotě ekologických škod převyšující sanační náklady, tedy škody převyšující prevenci, což je společensky i z ekologického pohledu nežádoucí. V optimálním případě by tedy požadovaná míra vyčištění oblasti (hodnota cílových parametrů sanace) měla odpovídat hodnotám vymezeným intervalem mezi body min a max. [4].

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

Obecný ekonomický model sanace v sobě integruje dva pohledy, které je nutno sladit. Jako vstupy jsou definovány předpokládané náklady sanace a potenciální nebo skutečné ekologické ško- dy v monetárním vyjádření. Výstupem by mělo být určení efektivního stupně vyčištění šetřené lokality a stanovení nejefektivnějšího sanačního postupu. Ocenit a následně ekonomicky vyhodnocovat environmentální efekty sanace v peněžních jednotkách lze ovšem velmi obtížně, neboť počet externalit tohoto procesu je vysoký a jejich kvan- tifikace je složitá. V některých případech (dopady na lidské zdraví) je vhodnost tohoto zjišťování dokonce velmi diskutabilní a politicky možná ne zcela žádoucí.

3. Přístupy k hodnocení ekonomické efektivnosti konkrétní sanační technologie

Cílem sanace je odstranění škodlivých látek z průmyslových zátěží. Pro konkrétní situaci existuje většinou více technologických postupů, lišících se intenzitou, použitými technickými pro- středky, zvolenou technologií i dosažitelným ekologickým efektem. Nejdůležitějším krokem sanač- ního procesu je tedy výběr vhodné sanační technologie. Pro úspěšnou sanaci je především nutno : 1. zvolit technologické funkce sanace podle cíle nápravných opatření a sanovaného média (nesatu- rovaná zóna, podzemní voda, obě prostředí postupně nebo současně), 2. zhodnotit fyzikálně-chemické event. i toxikologické a bioakumulační vlastnosti nejvýznamněj- šího kontaminantu (nejvýznamnějších kontaminantů), stanovit pro každý kontaminant přípustné koncentrace sanačního limitu, 3. podle způsobu výskytu kontaminantu v horninovém prostředí resp. podle interakce kontaminantu s přírodním prostředím zvolit místo sanace v kombinaci již s konkrétní technologií (často se doporučuje i více sanačních metod, které se realizují buď souběžně nebo v časové posloupnos- ti), 4. pokud existuje několik odborně i cenově rovnocenných technologií, vypracovat studie provedi- telnosti, 5. pokud se v průběhu sanace ukáže malá účinnost zvolené technologie, tuto optimalizovat nebo doplnit, event. nahradit jinou technologií. [5].

Při realizaci sanačních projektů musí být zohledněna některá specifika, kterými se sanační práce odlišují od převážné většiny běžných výrobních postupů, uplatňujících se v průmyslové a stavební praxi. Jedná se například o prvek neurčitosti při zadání sanačního úkolu (který vyplývá z rozsahu realizovaného průzkumu kontaminace horninového prostředí), obvyklou potřebu průběž- ně aktualizovat prováděcí projektovou dokumentaci sanace (v důsledku nutnosti reagovat na nově zjištěné skutečnosti), specifickou legislativu související s ochranou životního prostředí, významný podíl subdodavatelských činností (přímo ovlivňujících výsledek sanace), atd. Pro konkrétní sanační technologii je v rámci zkoumání efektivnosti sanačního procesu prakticky vhodnější přístup založený na nákladové efektivnosti. V tomto pohledu jsou předem jasně definovány cíle, kterých je třeba dosáhnout (cílové parametry sanace). Dále jsou formulovány vari- antní technologické postupy, kterými lze těchto cílů dosáhnout a je vyhledán postup (postupy) s nejvyšší mírou efektivnosti vynaložených nákladů. Výhodou tohoto nákladového přístupu je sku- tečnost, že efekty vyplývající z vynaložených environmentálních nákladů není nutno monetárně kvantifikovat, dostačující je vyjádření ve fyzických jednotkách (dosažený stupeň koncentrace škod- liviny, zbytkové množství škodliviny). Optimalizačním kritériem pak může být buď maximalizace pozitivního efektu na jednotku vynaložených nákladů, nebo minimalizace nákladů na jednotku po- zitivního efektu.

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

Hodnocení efektivnosti sanace lze následně řešit pomocí technologicko-ekonomických mo- delů (projektů) sanace. Tyto projekty jsou v podstatě podrobným nákladovým modelem, který skladbou nákladových položek kopíruje konkrétní technologický postup sanace, jeho dílčí kroky a činnosti, tj. převádí dílčí postupy a činnosti sanační technologie do nákladových kategorií. Takto vypracovaný model může nejen indikovat ekonomickou efektivnost určitého sanačního procesu, ale může i sloužit k posuzování více možných variant sanace a k vyhledávání varianty nejvýhodnější. Průběh vývoje celkových nákladů sanace pro čtyři alternativy technologického postupu čištění na dané lokalitě dokumentuje graf na obr. 2. Je zřejmé, že jednotlivé postupy se mohou lišit délkou

Porovnání technologických variant sanace - Vývoj provozních nákladů sanace

40000.0

35000.0

var A

30000.0 var B

var C 25000.0 var D

20000.0 náklady [pj]

15000.0

10000.0

5000.0

0.0 1 6 11 16 21 26 31 36 41 jednotky času

Obr. 2: Graf porovnání ekonomické efektivnosti variantních technologií sanace. trvání procesu, intenzitou čerpání finančních prostředků v průběhu sanace i hodnotou celkových nákladů potřebných k dosažení srovnatelného stupně vyčištění. Kritériem pro posouzení efektivnosti sanace, resp. výběru optimální technologické alternativy, je zvolený ekonomický ukazatel. Tím může být například: - minimální hodnota celkově vynaložených nákladů sanace při dosažení požadovaného stupně vyčištění, - maximální technologický efekt čištění za srovnatelné celkové náklady, - minimální hodnota průměrných jednotkových nákladů čištění, atd.

Výsledkem technologicko-ekonomického modelu sanace je zpracování dostatečných a kva- litních podkladů k podpoře rozhodování o volbě nejvhodnějšího technologického postupu sanace na řešené lokalitě. Výsledná hodnota celkových nákladů při dosažení shodného stupně vyčištění, průběh čerpání nákladů (např. jejich rovnoměrnost), hodnota průměrných jednotkových nákladů v průběhu procesu, vývoj marginálních nákladů - všechny tyto ukazatele mohou sloužit jako kritéria posouzení efektivnosti jednotlivých technologických postupů a kritéria výběru nejefektivnějšího postupu sanace.

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

Technologicko-ekonomický model sanace je třeba zpracovat v takové formě, aby bylo mož- no s minimální námahou a v minimálním čase vyhodnotit všechny navrhované technologické varianty sanačního postupu a porovnat je podle zvolených kritérií efektivnosti. Pomocí sestaveného technologicko-ekonomického modelu by mohl být sledován ještě další cíl - umožnit či usnadnit proces řízení ekonomické stránky průběhu sanace ve smyslu řízení efektivnosti realizace sanačního procesu. V podstatě se jedná o usnadnění průběžné kontroly vývoje sanace prostřednictvím porovnávání skutečného čerpání jednotlivých nákladových položek oproti předpokládaným nákladům, vyhledávání rezerv a úspor a vyhodnocení těchto skutečností s následnou formulací efektivních náhradních postupů a řešení.

Literatura

[1] Moldan, B. a kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí. Vydavatelství Karolinum, Univerzita Karlova, Praha 1997, ISBN 80-7184-439-9. [2] Šauer, P. a kol.: Ekonomie životního prostředí a ekologická politika, AUGUSTA, a. s., Lito- myšl, ISBN 80-902168-0-3. [3] ŠAuer, P. a kol.: Úvod do ekonomiky životního prostředí, ediční oddělené VŠE, Praha 1997, ISBN 80-7079-548-4. [4] Šauer, P. a kol.: Náklady na ochranu životního prostředí, Nakladatelství VŠE, Praha, 2005, ISBN 80-245-0982-2. [5] Závěrečná zpráva: Metodiky průzkumu a nápravy starých ekologických zátěží PPŽP 550/1/97 Aquatest, a. s. Praha 1997. [6] MŽP. Zprávy o životním prostředí v jednotlivých letech. [online]. Dostupné z: http://www.env.cz/AIS/web.nsf/pages/stavzp.

Recenze

Doc. Ing. Věra Košteková, CSc. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Katedra ekonomie

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

DIE PROBLEMATIK ÖKONOMISCHER NUTZEFFEKT SANIERUNGSTECHNOLOGIE UND IHRE LEITUNG

Der Gegenstand des Artikels ist die Problematik des ökonomischen Nutzeffekts der Umweltschutzauswendungen auf dem Feld der Entfernung von alten Umweltbelastungen. Es gibt mögliche makroökonomische Ansichten in der Optimierung der Sanierungskosten. Der zweite Teil beschäftigt sich mit dem Model der Kosteneffektivität für die konkrete Sanierungstechnologie.

PROBLEMATYKA EFEKTYWNOŚCI EKONOMICZNEJ KIEROWANIA W PROCESACH SANACJI

W artykule opisana jest problematyka efektywności ekonomicznej kosztów, niezbędnych na zabezpieczenie środowiska przyrodniczego i na usunięcie starego obciążenia ekologicznego. Są tu naszkicowane możne przystąpienia makroekonomiczne dla optymalizacji kosztów w procesach sanacji. W części drugiej pokazano rozwiązanie modelu efektywności wydatków dla konkret- nej technologii sanacji i jego stosowność w ewidencji księgowej.

PROBLEMS OF ECONOMIC EFFICIENCY OF STABILIZATION PROCESS MANAGEMENT

The article discusses a problem of economic efficiency of enviromental protection costs needed to remove old ecological burdens. In the first part, there are outlined various macroeconomic approaches to optimization of stabilization processes. The second part deals with a model of a cost efficiency for a specific stabilization technology and its possible accounting records.

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

POROVNÁNÍ ŘÍZENÉHO NATÁČENÍ FOTOVOLTAICKÝCH PANELŮ DLE ČASU A DLE SKUTEČNÉ POLOHY SLUNCE

P. Oliva

Technická univerzita v Liberci Fakulta strojní, Katedra aplikované kybernetiky Hálkova 6, 461 17 Liberec 1, Česká Republika [email protected]

Abstrakt

Tento článek se zabývá aktuální problematikou získávání energie ze Slunce. Jsou zde popi- sovány mody řízeného natáčení fotovoltaických panelů. Příspěvek je rozdělen do tří částí. První část se zabývá popisem řízeného natáčení dle času. Je zde popisován princip natáčení, popis modelu, který byl sestaven a naměřená data z modelu. V druhé části je popisován model řízeného natáčení dle aktuální polohy Slunce. Popis, schéma modelu a naměřená data jsou přehledně prezentovány i pro tento způsob měření. V poslední části je popisováno porovnání těchto dvou modelů z hlediska získaného výkonu v závislosti na typu řízení.

1. Úvod

V současné době, kdy zatěžujeme Zemi enormním množstvím skleníkových plynů je vhod- né začít více používat alternativní zdroje energie. Jednou z možností je využít Slunce jako zdroj tepla, tj. přímou přeměnou dopadajících slunečních paprsků na teplo, nebo dopadající paprsky mě- nit na elektrickou energii. Oba dva způsoby se již používají, ale přeměna na elektrickou energii není moc účinná. Proto se hledají způsoby, jak zvýšit efektivitu získávání elektrické energie z těchto fotovoltaických panelů. Jednou z možností je natáčení fotovoltaických panelů ke Slunci, aby jejich aktivní snímací strana byla kolmá k dopadajícím slunečním paprskům. Existuje mnoho způsobů, jak daného stavu docílit, v tomto článku se však budeme zabývat pouze dvěma způsoby. Prvním z nich je natáčení dle času. Využíváme znalostí pohybu Slunce po obloze (tj. otáčení Země kolem Slunce) a dle těchto informací a získaného aktuálního data, času a místa na Zemi dokážeme vypočíst, kde se Slunce právě nachází a fotovoltaický panel tím směrem natočit. Druhý způsob je natáčení dle aktu- ální polohy Slunce. Tento princip využívá aktivních ploch polovodičových prvků citlivých na světlo, a využívá faktu, že tyto aktivní části dokáží dodávat napětí a proud a závislosti na jejich osvětlení. Tohoto faktu se využívá při snímání polohy Slunce na obloze.

2. Řízení dle času kolem vertikální osy

Za pomoci grantu FRVŠ byl v roce 2006 sestaven model řízeného natáčení fotovoltaického panelu dle času kolem vertikální osy s pevným úhlem sklonu v horizontální ose, o kterém bude v následujících částech příspěvku hovořit. Hlavními použitými částmi pro sestavení modelu jsou fotovoltaický panel, krokový motor, PLC, řídící modul FM 357-2 od fy. Siemens a ozubená kola, která převádí moment na otočný rám pro připevnění panelu.

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

2.1. Popis modelu

Základní princip pro toto řízení vychází se z faktu, že pohyb Slunce po obloze se dá velice dobře popsat matematickými rovnicemi. Pro řízení tohoto modelu je třeba znát časy východu a západu Slunce společně s hodnotou azimutu Slunce. Výška Slunce nad obzorem, jak by mohlo být na první pohled zřejmé, není pro řízení kolem vertikální osy potřeba. Ale opak je pravdou. Právě výpočet azimutu je na výšce Slunce závislý a proto musíme počítat všechny potřebné údaje pro sa- motné nastavení panelu ke Slunci. Základem celého řídícího algoritmu je přesný čas. Tento čas byl v tomto modelu zaručen programovatelným automatem, ve kterém je také uložen celý řídící algo- ritmus pro natáčení systému. Pomocí tohoto času jsou při každém cyklu v PLC vypočteny potřebné údaje pro natočení systému, tj. Sluneční deklinace, výška Slunce nad obzorem, azimut Slunce a v neposlední řadě východ a západ Slunce. Tyto vypočtené hodnoty jsou řídícím algoritmem zpra- covány a celý systém je natočen do polohy, která byla systémem vypočtena, tj. směrem ke Slunci. Zjednodušené schéma zapojení modelu je zobrazeno na následujícím obrázku (Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.).

2.2. Zjednodušené schéma zapojení

Na obrázku 1 je vidět, že jako řídící jednotka je použito PLC, které je spojeno s ovládací jednotkou pro krokový motor FM 357-2. Toto sestavení řídí již samotný krokový motor, který přes

Obr. 1: Zjednodušené schéma zapojení řízeného panelu. převod otáčí fotovoltaickým panelem. Všechny použité součásti pro řízení jsou od fy. Siemens.

2.3. Naměřené údaje

Na daném modelu, který byl krátce představen v předchozích částech byla provedena mnohá měření, ve kterých byl porovnáván výkon, který v daný den dodává řízený panel a panel neřízený, natočený po celý den k jihu. Sklon panelů v horizontální poloze byl po celý den neměnný, nastaven na 40°.

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

Na následujícím grafu je vidět, že výkon dodávaný řízeným a neřízeným panelem se liší nejvíce v dopoledních hodinách. Během dne nejsou hodnoty příliš odlišné. V podvečer, když by výkon řízeného panelu měl být opět vyšší, nežli neřízený, tomu tak není. Tento fakt je způsoben oblačností, která byla, jak je vidět z grafu, přibližně od 16 hodin v místě měření. Pokud by tomu tak nebylo, podvečerní výkony řízeného a neřízeného panelu by se lišily stejným způsobem jako ranní, tj. řízený panel by dodával větší výkon. Při sečtení výkonů za den, bylo u obou panelů zjištěno, že na daném řízeném modelu bylo dosaženo přibližně o 15% více energie, nežli na porovnávaném neřízeném panelu. Z toho lze usoudit, že při ideálních podmínkách, tj. bez oblačnosti, by bylo možné dosáhnout i vyššího energetického zisku, který by se mohl reálně blížit k 30%.

Výkony řízeného a neřízeného panelu

25 P (W) 20

0 6:15 7:15 8:15 9:15 10:15 11:15 12:15 13:15 14:15 15:15 16:15 čas (h) P řízený P neřízený

Obr. 2: Graf výkonů řízeného a neřízeného panelu ze dne 21. 5. 2006.

3. Řízení dle aktuální polohy Slunce kolem vertikální osy

Za pomoci grantu FRVŠ byl v roce 2006 sestaven i druhý model řízeného natáčení foto- voltaického panelu, avšak dle aktuální polohy Slunce, o kterém bude v následujících částech pří- spěvku hovořit. Hlavními použitými částmi pro sestavení modelu jsou fotovoltaický panel, stejno- směrný motor se šnekovou převodovkou, který převádí točivý moment na otočný rám pro připevně- ní panelu.

3.1. Popis modelu

Princip tohoto modelu se dosti liší oproti předešlému modelu. Vychází z principu nestejno- měrného ozáření dvou aktivních polovodičových ploch. Dva stejné polovodičové mini solární panely jsou umístěny vedle sebe a mezi nimi je umístěna stínící destička. Tato destička se skládá ze dvou částí a každá z nich je skloněna směrem k mini panelu o 10°. Celý tento systém, mini panely a stínící destička, je řídící částí celého modelu. K nestejnoměrnému ozáření obou destiček dochá- zí v případě, že systém není směrován přímo ke Slunci. Na mini panely je vržen stín od destičky a na jejich výstupu vznikne různý proud. Tento výstupní proud je přiváděn jako řídící signál do PLC, kde je dále zpracován. Hodnoty vstupů jsou odečteny a z tohoto rozdílu již lze přímo usoudit, na kterou stranu se Slunce oproti modelu posunulo. Dle získaného rozdílu proudů je nastaven směr otáčení a při určité velikosti rozdílu je poslán povel motoru, který celým systémem pootočí do polohy, která odpovídá poloze Slunce, tj. oba dva pomocné mini panely dodávají stejný proud.

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

3.2. Zjednodušené schéma zapojení

Na obr. 3 je zobrazeno zjednodušené schéma modelu natáčení fotovoltaického panelu dle aktuální polohy Slunce. Dvě aktivní destičky oddělené lesklou stínící destičkou jsou upevněny vedle hlavního fotovoltaického panelu. Je měřen jejich výstupní proud a ten je přiveden na vstupy do PLC, kde jsou vyhodnoceny. Dle jejich velikostí se začne systém otáčet doleva, doprava, nebo stojí. Vše záleží, jako jsou rozdílné proudy dodávané oběma panely. Jelikož je stejnosměrný motor poháněn 24Vss, je nutno předřadit mezi něj a baterii měnič napětí 12Vss/24Vss. Pokud se nemá motor otáčet, PLC rozepne kontakty pro přívod elektrické energie k motoru, aby nebyla zbytečně spotřebovávána.

Obr. 3: Zjednodušené schéma zapojení řízeného panelu.

3.3. Naměřené údaje

Na modelu řízení dle aktuální polohy Slunce byla provedena několikerá měření, ve kterých byl porovnáván výkon, který v daný den dodává řízený panel a panel neřízený, natočený po celý den k jihu. Sklon panelů v horizontální poloze byl po celý den neměnný, nastaven na 38°.

Výkony řízeného a něřízeného panelu

) 25 P (W 20

0 6:04 7:04 8:04 9:04 10:04 11:04 12:04 13:04 14:04 15:04 16:04 17:04 čas (h) P říz en ý P n eřízený

Obr. 4: Graf výkonů řízeného a neřízeného panelu ze dne 25. 5. 2006.

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

Na grafu (Obr. 4) je vidět, že výkon dodávané řízeným a neřízeným panelem se liší nejvíce v dopoledních a odpoledních hodinách. Během dne nejsou hodnoty příliš odlišné. Při sečtení výko- nů za den u obou panelů bylo zjištěno, že na daném modelu bylo dosaženo řízením přibližně o 22% více energie, nežli na porovnávaném neřízeném modelu.

4. Porovnání řízení dle času a dle aktuální polohy Slunce

4.1. Popis

Z předcházejících kapitol je vidět, že panely, které byly řízeny, získají ze slunečního záření více energie, než modely, které se nepohybují. Je vhodné se také zabývat tím, který z řízených mo- delů dokáže sledovat Slunce tak, aby získal více energie. Pro toto zjištění bylo provedeno měření, kdy oba dva modely byly řízené (řízení dle času a dle skutečné polohy Slunce) a byly zaznamená- vány jejich výkonové hodnoty.

4.2. Porovnání výkonů

Na následujícím grafu (Obr. 5) jsou znázorněny výkony fotovoltaických panelů. Oba dva panely jsou řízeny, avšak každý jiným způsobem. První je řízen dle času a druhý je řízen dle aktu- ální polohy Slunce. Z grafu lze usoudit, že až na malé výkyvy jsou výkony dodávané oběma říze- nými panely stejné. Pokud tedy svítí Slunce, je možné vybrat si jeden z představovaných modelů řízení.Výkony, které bude tento vybraný systém dodávat budou shodné.

Porovnání výkonů řízených panelů

25 P (W) 20

0 6:12 7:12 8:12 9:12 10:12 11:12 12:12 13:12 14:12 15:12 16:12 čas (h)

P dle Slunce P dle času

Obr. 5: Graf výkonů řízeného a neřízeného panelu ze dne 5. 6. 2006.

Jak je však vidět na druhém grafu (Obr. 6), při velké oblačnosti jsou výkony dodávané říze- ným a neřízeným panelem téměř shodné. Výkon je však zanedbatelný. Z předešlého lze usoudit, že při špatném počasí není třeba natáčet fotovoltaickými panely, neboť výkonový zisk je téměř zane- dbatelný a řízení by nám nepřineslo tížený efekt zvýšení výkonu.

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

Porovnání výkonů při velké oblačnosti

2.6 výkon (W)

2.2

1.8

1.4

1 10:33 10:48 11:02 11:16 11:31 11:45 12:00 12:14 12:28

čas (h) řízený neřízený

Obr. 6: Graf výkonů řízeného a neřízeného panelu ze dne 12. 6. 2006.

5. Závěr

Závěrem je nutno zrekapitulovat, že při použití řízeného natáčení fotovoltaických panelů je dosaženo vyššího zisku oproti panelům neřízeným a to řádově v desítkách procent. Pro řízení zde byly představeny dva způsoby společně s reálně sestavenými laboratorními modely. Jeden řízený dle času, druhý řízený dle aktuální polohy Slunce. Oba způsoby řízení dosahují přibližně stejného výkonu, tj. není rozdíl v jejich použití. Záleží již na každém, pro jaký model se kdo rozhodne. Při velké oblačnosti není nutné natáčet fotovoltaickými panely, neboť výkony řízeného i neřízeného panelu jsou přibližně stejné.

Literatura

[1] Olehla, P.: Netradiční zdroje energie – fotovoltaické články, DP, Liberec, 2002. [2] Oliva, P.: Laboratorní model řízení fotovoltaických článků, diplomová práce, Liberec 2003. [3] Oliva, P., Motl, Z.: Slight turning of photovoltaic panels by date, In: sborník ze sjezdu kateder kybernetiky, Bratislava, 2004, ISBN 80-227-2106-9. [4] Oliva, P., Olehla, P., Olehla, J.: Mechnismy pro natáčení fotovoltaických panelů, In: sborník z konference Process Controll, Pardubice, 2004, ISBN 80-7194-662-1. [5] Oliva, P., Olehla, P., Olehla, M.: Použití PLC k ovládání krokového motoru, In: sborník z konference Process Controll, Pardubice, 2004, ISBN 80-7194-662-1. [6] Oliva, P.: Positioning of the Slope Angle of Uncontrolled Solar Panel, In: sborník z konference Principia Cybernetica, Ostrava, 2005, ISBN 80-248-0773-4. [7] Oliva, P., Motl, Z.: Control of the photovoltaic panels by auxiliarypanel, In: sborník z konference Process Controll, Bratislava, 2005, ISBN 80-2272-106-9. [8] Oliva, P., Motl, Z.: The laboratory model of control of the photovoltaic panel by time, In: sborník z konference Process Controll, Pardubice, 2006, ISBN 80-7194-860-8. [9] Oliva, P., Oliva, J.: The laboratory model of control of the photovoltaic panel by Sun, In: sborník z konference Process Controll, Pardubice, 2006, ISBN 80-7194-860-8. [10] Cenek, M. a kol.: Obnovitelné zdroje energie, FCC Public, Praha 2001, ISBN 80-901985-8-9. [11] Libra, M., Poulek, V. – Solární energie, ČZU Praha, 2006, ISBN 80-213-1488-5. [12] Wagner, A.: Photovoltaik Engineering, Springer-Verlag Berlin Heidelberg, 1999.

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

[13] www.amit.cz. [14] www.chmu.cz. [15] www.eurosolar.cz. [16] www.siemens.de. [17] www.solarpower.cz. [18] www.solartec.cz. [19] www.solarenergy.com.

Recenze doc. Ing. Martin Libra, CSc. Česká zemědělská univerzita v Praze, Technická fakulta, Kamýcká 129, 165 21 Praha 6

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

DER STEURUNGSVERGLEICH VON FOTO-EMK-PLATTEN NACH DER ZEIT UND NACH DER SONNESTELLUNG

Dieser Artikel konzentriert sich auf die aktuellen Probleme zur Sonnenenergiegewinnung. Er beschreibt Möglichkeiten zur leichten Überwachung von Sonnensegeln (Solarkollektoren) und ist in drei Teile unterteilt. Der erste Teil beschreibt die Steuerung der Kollektoren durch die Uhrzeit. Es werden die einzelnen Modelle und ihre gemessenen Daten beschrieben. Im zweiten Teil erfolgt eine Beschreibung zur Kollektorensteuerung durch die Sonnenposition. Der letzte Teil des Artikels ist ein Vergleich der ersten beiden Modelle und konzentriert sich auf die unterschiedliche Energie- gewinnung in Abhängigkeit mit der Steuerungsart.

PORÓWNANIE KONTROLOWANEGO KIEROWANIA KOLEKTORY SŁONECZNE WEDLUG CZASU I WLASCIWEGO POLOZENIA SLONCA

Nizej podany artykul zajmuje sie aktualna problematyka uzyskiwania enegii ze Slonca. Uwzglednia warianty kontrolowanego kierowania kolektory słoneczne. Artykul zostal rozdzielony do trzech czesci. Pierwsza z nich uwzglednia kontrolowane kierowanie wedlug czasu. Druga natomiast wedlug aktualnej pozycji slonca. Trzecia porownuje modely w zaleznosci od produkcji.

THE COMPARATION OF CONTROL OF SLIGHT TURNING OF THE PHOTOVOLTAIC PANEL BY TIME AND BY SUN POSITION

This article is focused on actual problems of getting enery from the Sun. There are described models of control of slight turning of photovoltaic panels (PV). The article is devided into three parts. The first part is about control of slight turning of PV by time. The principle, description of model which was made and the measured data are described. In the second part, it is also description of model but for control of slight turning of PV by Sun position. In the last part of the article is compa- rition of there two models focused on their power in relation with control type.

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

DAS BIO-SIEGEL – EIN FAKTOR, DER DEN KONSUM DER ÖKO-NAHRUNG BEEINFLUSST

K. Szołtysek, M. Kosiorowska, S. Dziuba

Akademia Ekonomiczna we Wrocławiu Wydział Inżynieryjno- Ekonomiczny, Instytut Chemii i Technologii Żywności Katedra Analizy Jakości ul Komandorska 118/120,53-345 Wrocław, Polska [email protected]

Abstrakt

Auf Schritt und tritt wird heutzutage akustisch bildlich für allerlei Erzeugnisse geworben. Auf diese Weise werden Produkte der künftigen Kundschaft unentbehrlich und greifbar gemacht. Die dabei eingesetzten kosten werden kaum berücksichtigt. Dieses Verfahren ist rentabel. Dank der Einführung anfangs der 80-ger Jahre des XX Jhs. Der Bio- Siegel für Bio- Lebensmittel wurde dem Konsumenten die Wahl zwischen sgn. Gesunder Nahrung ermöglicht und erleichtert. So werden unsere Umwelt und Gesundheit verschont, und auch eine gewisse Ertragssteigerung für die Herstel- ler und Lieferanten erreicht. Die Autoren machten uns klar, wie wichtig so ein Logo sein kann, natürlich so eins, das den Prinzipien und Anordnungen der Europaeischen Kommission für Öko- Landwirtschaft und Le- bensmittel entspricht.

1. Einleitung

Der Beitritt Polens in die Europäische Union bietet die Chance an, die polnischen ökolo- gisch erzeugten Nahrungsmittelmarken zu vermarkten und gleichzeitig neue Absatzmärkte zu er- obern. Der einheitliche Markt fordert vor allem die Anpassung an die EU-Regeln im Bereich der Produktionsqualitätskontrolle und der auf den EU- Markt eingeführten Waren. Unternehmen, die den freien Warenverkehr nutzen wollen, müssen sich zuerst an die Richtlinien der sgn. „neuen Auf- fassung“ halten, welche die grundlegenden Anforderungen bezüglich der Sicherheit, der Gesundheit und des Umweltschutzes diverser (auch ökologischer) Produktgruppen, aus Sicht des Verbrauchers bestimmen. Um die Produkte auf den Markt zu bringen, müssen diese Anforderungen erfüllt sein. Das wichtigste Problem scheint aber diesbezüglich der Schutz der Verbraucherinteressen zu sein. Der Verbraucher soll solche Informationen erhalten, die ihm eine bewusste Auswahl beim Erwerb von Nahrung, auch der Bio-Nahrung ermöglichen. Es gibt viele Mittel die diesem Zweck dienen, doch in letzter Zeit erfreuen sich Systeme ökologischer Zertifizierung großer Beliebtheit. Laut der durchgeführten Untersuchungen der Faktoren, die den Konsum der Bio-Nahrung beeinflussen [14], ist die eindeutige und lesbare Kennzeichnung, vor allem aber die Verwendung von graphischen Zeichen für Produkte aus der ökologischen Landwirtschaft der Faktor, der zur Nach- fragesteigerung für diese Nahrungsart beitragen könnte. Der Kunde schafft die Nachfrage und hat Einfluss auf das Angebot und zugleich auf Umweltschutz, indem er sich für ein umweltfreundliches Produkt entscheidet. Durch die Vermarktungsfunktion und die kommerzielle Funktion des Bio-

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

Siegels werden die Bio-Produkte von dem Verbraucher einerseits identifiziert und andererseits wächst auf dem Absatzmarkt die Nachfrage danach. Die Vorteile, die sich aus der Vermarktungsfunktion und der kommerziellen Funktion des Bio-Siegels ergeben, haben eine doppelte Wirkung. Einerseits wird dem Verbraucher eine leichtere Produktidentifikation ermöglicht, andererseits haben Marktprozesse, die von dem bewussten Verbraucher gestaltet werden, einen Einfluss auf das proökologische Verfahren des Herstellers und bringen ihm ebenfalls mehrere Vorteile [19]. Der Begriff „Bio-Siegel“ bezieht sich zugleich auf die Produktionsart, der damit verbundenen technisch-organisatorischen Handlungen, sowie aufs Anbringen einer bestimmten Kennzeich- nung auf die Verpackungen. Die äquivalente Bezeichnung zum „Bio-Siegel“ ist in der englischsprachigen Fachliteratur der vom Wort „Etikett“ (-label) stammende Begriff „ecolabelling“. Diese Kennzeichnung hat einen großen Bedeutungsrahmen, der ebenfalls legislative Handlungen, die mit dem Anbringen obligato- rischer Informationen betreffs der Herstellungsart des Produktes verbunden sind, sowie jene die den Anforderungen solcher Organisationen wie WHO und EU entsprechen, so dass das Siegel die Funk- tion der Qualitätsgewähr übernimmt. Bei der Öko-Kennzeichnung werden die Produkte, die als umweltfreundlich eingestuft wurden, mit einem bestimmten Qualitätszeichen (green label) versehen. Laut der Organisation für wirtschaftliche Zusammenarbeit und Entwicklung (OECD) ist dies „eine freiwillige Etikettanbringung seitens der öffentlichen Organisationen zwecks der Verbreitung und Vermarktung unter den Verbrauchern solcher Produkte, die sich im Vergleich zu anderen innerhalb der Gebrauchs- und Funktionalparameter als umweltfreundlicher erwiesen haben“ [2].

2. Kennzeichnung der Bio-Produkte

Die Kennzeichnung von Waren mit einem Bio-Siegel begann in der EU im Jahr 1992 [1,9] und umfasste verschiedene Produktkategorien. Anfangs wurden die Nahrungsmittel jedoch nicht berücksichtigt. Die Norm ISO 14024 „Umweltkennzeichnungen und -deklarationen“ – Umwelt- kennzeichnung Typ I – Grundsätze und Verfahren [20] definiert das Programm der Umweltkenn- zeichnung (ecolabelling). Die Bio-Produkte in den EU-Ländern wurden zuerst mit Symbolen die von Herstellern oder Lieferanten stammten, gekennzeichnet. Aber zur objektiven Einschätzung brauchte man eine unab- hängige Organisation, die dieses Verfahren verwirklicht und Bio-Siegel erteilt. Bis heute werden die Bekanntesten von ihnen auf dem Markt benutzt, identifiziert und akzeptiert. Die Öko-Kennzeichnung im Nahrungsmittelbereich des EU-Marktes der Bio-Produkte ist Folge der Annahme des Europäischen Handlungsplans bezüglich der Bio-Nahrung und der Öko- Landwirtschaft. Dieser Plan umfasst 21 konkrete Verfahren, darunter auch die Organisation von Informationskampagnen, die das bestimmte Logo des Produktes, das allen Anforderungen des Ge- meinschaftsrechts entspricht, bekanntmachen. So ein Logo informiert, wirbt fürs konkrete Erzeug- nis, sein Bild samt Produkt prägt sich vortrefflich ins Gedächtnis des künftigen Erwerbers ein. So ein ist nicht obligatorisch, doch die Hersteller dürfen es benutzen, wenn ihre Produkte festgesetzte Kriterien erfüllen [21]. Dafür sorgte die Europäische Kommission mit der Anordnung (EC) Nr. 1935/95 vom 22. Juni, die Änderungen und Ergänzungen an der früheren Anordnung vom Jahre 1991 (EEC Nr. 2092/91) [4] durchgeführt hatte. Wiederum im März 2000 brachte eine weitere Kommissionsanord- nung (EC) Nr. 331/2000 ein Logo für organische Produkte (Abbildung 3) [5]. Das Logo ist nicht obligatorisch, doch die Hersteller dürfen es nur dann benutzen, wenn ihre Produkte folgende Krite- rien erfüllen: - mindestens 95% Bestandteile wurden aus kontrolliert ökologischem Anbau hergestellt, 35

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

- das Produkt unterliegt den offiziellen Kontroll- und Inspektionsprinzipien, - das Produkt stammt direkt vom Hersteller bzw. Verarbeiter und kommt in versiegelter Verpa- ckung auf den Markt, - auf dem Produkt befindet sich das Hersteller- bzw. Verarbeiteretikett sowie der Name und Code des Kontrollorgans.

Darunter Abb. 1 und das Logo der Öko-Landwirtschaft, deren Produktionsweise und Er- zeugnisse die oben angegebenen Regeln erfüllen. Dem Kunden ist dieser Siegel auch schon gut von der Fernsehwerbung bekannt.

Abb. 1: Das Logo der Europäischen Kommission für die Öko-Landwirtschaft und ihrer Produkte, die die Anforderungen der Richtlinien EEC 2092/91 erfüllen. Quelle: Verordnung (EC) Nr. 331/2000 zur Richtlinie EEC 2092/91 [5].

3. Bio -Siegel in Deutschland

In Deutschland ist Demeter die bekannteste Organisation im Bereich der Öko- Landwirtschaft und Öko –Nahrung. Sie wurde im Jahr 1928 gegründet. Ihr Organisationslogo wird in der Abb. 2 aufgeführt. Ca. 3500 Lebensmittel wurden mit diesem Bio-Siegel etikettiert, darunter auch Kosmetikprodukte und andere Produkte, die in Bio-Läden angeboten wurden.

Abb. 2: Demeter Bio-Siegel – Deutschland. Quelle: http://www.europa.eu.int [10,11,13].

Neben der Organisation Demeter gibt es in Deutschland noch 7 andere Organisationen. Da- zu gehören Bioland, Gäa, Naturland, ANOG, Biokreis Ostbayern, BOW, Ökosiegel. Das Organisa- tionslogo von Bioland stellt Abb.8. dar. Bioland wurde zum Ende der siebziger Jahre gegründet. Produzenten, die der Organisation seit 1981 angehören, verkaufen ihre Produkte etikettiert, mit dem „Bioland“ –Siegel. Sieh Abb. 3.

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

Abb. 3: BIOLAND Bio-Siegel. Quelle: http://www.bioland.de [8].

In der Abbildung 4 wurde das deutsche Bio-Siegel für ökologische Lebensmittel angeführt. Es ist ein unabhängiges deutsches Symbol für Lebensmittelprodukte und Erzeugnisse aller Marken, die aus den Bio-Farmen stammen. Große Vereinigungen von Herstellern aus Lebensmittelbranchen, Verbände des ökologischen Ackerbaus, Verbraucherorganisationen, Landwirtschaftsverbände und Regierungsorganisationen haben das Bio-Siegel ins Leben gerufen um dem Verbraucher eine sichere Auswahl von Produkten aus dem ökologischen Anbau zu ermöglichen. Die Kosten der Werbe- kampagne dieses Siegels beliefen auf 8,5 Milliarden DM. Obwohl die Organisation erst seit De- zember 2001 existiert, hat sie schon Dank der Werbung und der damit verbundenen guten Qualität ihrer Produkte einen großen Kundenkreis erreicht. Besonders das im biologischen Molkereiwesen auf Milchflaschen angebrachte Bio- Siegel trug ernsthaft zur Steigerung des Milchabsatzes bei. Abb. 4 zeigt das schlichte ästhetische Logo.

Abb. 4: Bio-Milch-Flasche etikettiert mit dem Bio-Siegel. Quelle: http://www.stadt-lippstadt.de [17], http://www.bio-siegel.de [9].

4. Anerkannte Bio-Siegel in einigen EU- Ländern

Der Prozess der Öko- Kennzeichnung der Nahrungsmitteln ebenfalls auf dem EU-Markt hat begonnen. Einige EU-Mitgliedsstaaten haben bereits in dem Bereich der Öko- Lebensmittel ein eigenes Siegel gewählt. Zu denen gehören Belgien, Luxemburg, Frankreich, Schweden u.a. Dort gibt es mehrere Einrichtungen, die die Öko- Landwirtschaft und ihre Produkte testen. Für einen bewussten Kunden ist die Kenntnis der Öko- Kennzeichnung vom großen Wert. Diese Kennzeich- nung bestätigt doch die Qualität und die Herkunft des Produkts. Das Produkt wird getestet richtig eingeschätzt, gekauft und bringt dem Produzenten Renome und entsprechendes Einkommen. Bei- spiel einiger anerkannter in Europa Produkte und ihre Siegel stellen wir anbei vor. Belgien - hier gibt es zwei Siegel - das Siegel „Biogarantie“ und „Belbior“, die nicht nur den heimischen Amateuren der damit gekennzeichneten Produkte bekannt sind. Diese unten angeführ- ten Logos sind Garanten der Spitzenqualität, der gekennzeichneten Lebensmittel, deren ökologische Herkunft zweifellos ist. Allgemein bekannt ist das Siegel „Belbior“ dessen Namen von einer belgi- schen Landbauregion abgeleitet, und mit Erfolg verwendet wurde. Sieh Abb.5, 6.

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

Abb. 5: Bio-Siegel BIOGARANTIE (Belgien). Abb. 6: Bio-Siegel Belbior. Quelle: http://www.europa.eu.int [6, 13]. Quelle: http://www.europa.eu.int [13, 16].

Auch Luxemburg, einer der kleinsten Staaten in Westeuropa, Mitglied der EU gruendete einen Verein, dem 21 Öko-Farmen angehören. Dort wird auf einer Gesamtanbaufläche von 550 ha gesunde Nahrung produziert, die mit dem „BioLabel“- Siegel versehen ist. Dieses Logo zeigt Abb. 7.

Abb. 7: BioLabel Bio-Siegel (Luxemburg). Quelle: http://www.europa.eu.int [8, 13].

In Frankreich sind 10 Organisationen tätig, die Bio-Siegel in der Landwirtschaft verleihen. Dazu gehören Nature et Progress, Biofrane, ABF: ARAB, ABF: UNIA, ABF: SYNABIO, SABD, ABF: FESA, UNIRAB, FNDCB, Bio Bourgogne. Das markante Bio-Siegel von „Bio Bourgogne“ zeigt Abb. 8.

Abb. 8: Bio-Siegel der französischen Organisation „Bio Bourgogne”. Quelle: http://www.europa.eu.int [13].

Das schwedische Bio-Siegel KRAV (Abb. 9) sollte ebenfalls erwähnt werden. Dieses Bio- Siegel wird von dem Pflanzerverband für ökologische Landwirtschaft verliehen. Alle Lebensmittel, die mit dem Siegel etikettiert sind, wurden ohne Kunstdünger hergestellt und auch ohne Einsatz von chemischen Pflanzenschutzmitteln. Das Bio-Siegel KRAV wird in vielen anderen Ländern ge- braucht und damit signierte Agrarprodukte erfreuen sich guten Rufes.

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

Abb. 9: Bio-Siegel KRAV (Schweden). Quelle: http://www.oekolandbau.de [16, 15].

5. Gütesiegel in Polen

Jahrzehnte fehlte der polnischen Wirtschaft das Interesse für Qualitätsfragen der heimischen Erzeugnisse. Vermutlich trügt daran Schuld das Fehlen im Vergleicht zu Westländern einer Hand- werkertradition und die landwirtschaftlichen Produkte Polens erfreuten sich auch ohne „Siegel“ eines großen Ruhmes. Die nach 1989 politischen und wirtschaftlichen Veränderungen und die er- folggekrönten Bemühungen betreffs des Antritts zu der EU haben u.a. auch von der Agrartlebens- mittelproduktion ein Gütezeichen ihrer Erzeugnisse erzwungen. Seit dem Jahr 1992 gibt es auch hier auf dem Inlandsmarkt für Öko- Landwirtschaftsprodukte ein Qualitätssiegel. Es ist das Siegel der zertifizierten Öko- Landwirtschaft vergeben vom PCBC – Polnischem Zentrum für Qualitäts- forschung und Zertifikationsverleihung. Sieh Abb. 10.

Abb. 10: Siegel der zertifizierten Öko-Landwirtschaft vergeben durch PCBC (Polnisches Zentrum für Qualitätsforschung und –Verleihung). Quelle: http://www.ziemia.org [18].

Mit diesem Siegel wird bestätigt, dass unverarbeitete Ackerbauserzeugnisse und daraus ent- standene Produkte, ebenso wie und von ihnen stammende Vieh und Federvieh Produkte und Er- zeugnisse gemäß dem Gesetze vom 20. April 2004 bezüglich der Öko-Landwirtschaft (Dz.U.Nr 93 poz.898) (Gesetzblatt Nr 93 Pos. 898) hergestellt wurden. Erwähnenswert ist das Logo „Ekoland“ - Abb. 11 dass im Jahr 1982 als Zeichen des damals einzigen Vereins, der die polnischen Öko-Farmen attestierte, vergeben wurde und weiterhin benutzt wird.

Abb. 11: EKOLAND Bio-Siegel. Quelle: http://www.ekoland.org.pl [12].

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

6. Resümee

Mit diesem Artikel wurde ein Überblick der zurzeit in den EU - Ländern aktuell angewand- ten Gütesiegel für Lebensmittelartikel gegeben. Es wurden auch die geforderten Bedingungen dargestellt. Entsprechend den gesetzlichen Anforderungen der Mitgliedsländer der EU sollten diese Bio- Siegel bis zum 1. Januar 2009 gültig sein. So fanden wir die selektive Präsentation einiger Gü- tezeichen für Produkte der Öko- Landwirtschaft für begründet. Wenn es aber dem Konsumenten dienen soll, ist eine verschärfte Kontrolle der Nahrungsherstellung und der Zertifikationsweise notwendig. Es ist besonders notwendig, da man einen riesigen Anstieg der Öko- Landwirtschaft und ihrer Produkte bemerkt. Dabei ist die Handlungsweise der Landwirtschaftler nicht immer zuverläs- sig. Der Erwerber soll beim Kauf der Öko- Lebensmittel 100% tige Sicherheit ihrer besten Qua- lität haben. Den unehrlichen Produzenten und Verkäufern muss zugunsten der Konsumenten ein Halt gesagt werden. Die Kenntnis der Öko- Siegel ist für uns alle wichtig. Achtend darauf tragen wir persönlich zum Schutz unserer Umwelt bei. Von jedem von uns wird es abhängen, was in den Familien gegessen wird. Beweis für die große Bedeutung der Etikietierung, Präsentation und Werbung der Bionahrungsmittel ist das Inte- resse des Europarlaments und - Rats deren Direktive 2000/13/WE gesetzgebend für diese Verfahren ist.

Literatur

[1] Beck A. Das DEMETTER Lebensmittel-Leitbild. Lebendige Erde, 2, 122-126, 1997. [2] Borys T., Kobyłko G., Rogala. P.: Ekotykietowanie jako element systemu informacji o jakości w ekologii wyrobów. Materiały Konferencji pod red. W. Adamczyka, Akademia Ekonomicz- na, Kraków 1997. [3] EC Council Regulation No 1935/95 of June 22th 1995 amending Regulation EEC No 2092/91. OJ L 186 5. 8., p.1, 1995. [4] EEC Council Regulation No 2092/91 of June 24th 1991 0n organic production of agricultural products and indications referring thereto on agricultural products and foodstuffs. OJ L 198, 22,7, p.1, 1991. [5] EC Commission Regulation No 331/2000 of December 17th 1999. OJ L, 222, 24.8., p.1 , 1999. [6] http://www.biogarantie.be. [7] http://www.bioland.de. [8] http://www.biolandbau.lu. [9] http://www.bio-siegel.de. [10] http://www.demeter.de. [11] http://www.de.wikipedia.org. [12] http://www.ekoland.org.pl. [13] http://www.europa.eu.int. [14] http://www.fedreacja-konsumentów.org.pl. [15] http://www.krav.se. [16] http://www.oekolandbau.de. [17] http://www.stadt-lippstadt.de/landwirtschaft/biosiegel.shtml. [18] http://www.ziemia.org. [19] Kobyłko G. [red:} Proekologiczne zarządzenie przedsiębiorstwem, Herausgeber Akademia Ekonomiczna in Wrocław, Wrocław 2000. [20] ISO-Norm 14024 „Umweltkennzeichnungen und Deklarationen”.

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

[21] Rzepecka M. Stan i tendencje rozwojowe rolnictwa ekologicznego w Polsce i innych pa- ństwach członkowskich Unii Europejskiej. Materiały seminarium „rolnictwo ekologiczne - nowe warunki działania wynikające z członkowstaw w Unii Europejskiej”, MRiRW, Warsza- wa Juni 2004, S. 2. [22] Gesetz über ökologische Landwirtschaft vom 20. April 2004 (Gesetzbuch vom 30. April 2004).

Rezension

Tadeusz Galanz, prof. dr hab. Politechnika Wrocławska,Wydział Informatyki i Zarządzania, Wrocław

Stanisław Borkowski, prof. zw. dr hab. inž. Politechnika Częstochowska, Wydział Zarządzania, Częstochowa

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

EKOZNAKOWANIE JAKO CZYNNIK STYMULUJĄCY KONSUMPCJĘ ŻYWNOŚCI

We współczesnym świecie nieustająco obcujemy z medialnymi reklamami wszelkich pro- duktów. Funkcjonujące reklamy stwarzają wrażenie, że produkty te są niezbędne i bezpośrednio osiągalne. Koszty reklam są ogromne jednak w zestawienie z osiąganymi, zamierzonymi efektami nie są istotne. Dzięki wprowadzeniu w latach 80. XX wieku ekoznakowania produktów żywnościowych konsumenci uzyskali możliwość wyboru żywności ekologicznej spośród całej gamy produktów konwencjonalnych. Przez świadomy wybór chronimy własne zdrowie, środowisko naturalne i przyczyniamy się do wzrostu obrotów producentów i dystrybutorów ekożywności. W niniejszym artykule Autorzy, poprzez dokonanie przeglądu funkcjonujących znaków ekologicznych przybliżają społeczeństwu ważność problematyki ekoznakowania zgodnego z przepisami unijnymi.

EKO – OZNAČENÍ JAKO FAKTOR STIMULANCE KONZUMACE EKOPOTRAVIN

V dnešním světě jsme neustále konfrontováni s mediální reklamou na všechny produkty. Reklama v nás vytváří dojem, že tyhle produkty jsou lehce pořiditelné a nezbytné. Náklady na úspěšnou reklamní kampaň jsou sice enormní, ale ve srovnání s finančními výsledky kampaně se jeví zanedbatelnými. Díky eko-označení potravin, které se na trhu objevilo v 80. letech dvacátého století, spotřebitelé získali možnost výběru ekopotravin ze široké skály konvečních produktů. Vědomým výběrem chráníme naše vlastní zdraví, životní prostředí a zároveň přispíváme ke zvyšování obratu producentů a distributorů ekopotravin. V tomto článku autoři, prostřednictvím pečlivého zkoumání existujících a fungujících eko- označení, zvyšují vědomí společnosti o důležitosti eko-označení potravin v souladu s předpisy EU.

ECOLABELLING AS A FACTOR STIMULATING THE CONSUMPUTION OF ECO - FOODS

In today’s world we are unceasingly confronted with advertisements of virtually all the products. The existing commercials give the impression that these products are an easy to acquire necessity. The costs of producing a successful advertisement are enormous; however, when compared to the achieved financial effects they prove most insignificant. Owing to the major innovation in the 1980s - “eco-labeling” of foods - the consumers were presented with the possibility of choosing ecofoods from the wide range of conventional products. Through conscious choice we protect our own health, the environment and we also contribute to the increase in the turnover of the producers and distributors of ecofoods. In this article, the Authors, by carefully examining the existing and functioning eco-marks, raise the society’s awareness of the importance of the eco-marking of foods in accordance with the EU regulations.

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

WIĘZI TRANSGRANICZNE NA RYNKU PRACY NA POGRANICZU POLSKO-CZESKIM

F. Adamczuk

Akademia Ekonomiczna we Wrocławiu Wydział Gospodarki Regionalnej i Turystyki Katedra Międzynarodowych Stosunków Gospodarczych ul. Nowowiejska 3, 58-500 Jelenia Góra, Polska [email protected]

Abstrakt

Artykuł dotyczy rynku pracy w skali regionalnej. Ukazane zostały zasadnicze więzi transgraniczne na przykładzie pogranicza polsko-czeskiego w aspekcie przestrzennym. Podjęto także próbę określenia jego specyfiki i zmian w ostatnim okresie czasu, w szczególności po wstąpieniu Polski i Czech do Unii Europejskiej. Zasadnicza teza brzmi: podejmowanie pracy przez obywateli Polski w Czechach po wstąpieniu do UE uległo zasadniczemu ograniczeniu, a kształtowanie więzi transgranicznych na rynku pracy jest niezadowalające.

UWAGI WSTĘPNE

Celem opracowania jest ukazanie rodzajów więzi transgranicznych na rynku pracy. Jako przykład analizy wybrano pogranicze polsko-czeskie, reprezentowane przez 3 województwa Rzeczpospolitej Polskiej tj. Dolnośląskie oraz Opolskie i część Śląskiego oraz 5 krajów Republiki Czeskiej tj Liberecki, Kralovehradecki, Pardubicki, Ołomuniecki i Morawskośląski. Opracowanie oparte jest na badaniach polskich i czeskich prowadzonych w ostatnich latach z udziałem autora. Układ instytucjonalny rynku pracy reprezentują dwa podmioty: od strony praco- dawców - Polsko-Czeska Izba Przemysłowo-Handlowa, a od strony pracowników Transgraniczne Porozumienie Związków Zawodowych „ Laba- Nysa” .W części końcowej zawarte są oceny i wnioski dotyczące analizowanej problematyki.

1. Instytucje kształtujące formę i treść rynku pracy w skali lokalnej i regionalnej

Rynek pracy należy do stosunkowo skomplikowanych pojęć ekonomicznych. Rynek pracy - jak formułują to polscy specjaliści z tego zakresu (A. Rajkiewicz, S. Borkowska, M. Olędzki, J. Pietrucha, M. Kabaj i inni) jest jednym z czterech rynków analizowanych w ekonomii, oprócz niego funkcjonuje rynek dóbr i usług, rynek kapitału i rynek pieniądza.1

1 Patrz. Milian L.(red), Funkcjonowanie lokalnych rynków pracy w aspekcie badań nad bezrobotnymi, Wyd. Politech- niki Częstochowskiej, Częstochowa 1998, s. 8 i następne. 43

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

Biorąc pod uwagę przestrzenne kryterium segmentacji rynku pracy wyodrębnić można:2 wewnętrzny rynek pracy, lokalny rynek pracy, regionalny rynek pracy, krajowy rynek pracy, zagraniczny rynek pracy, międzynarodowy rynek pracy, globalny (światowy) rynek pracy. Obszar pogranicza wydaje się był typowym regionalnym rynkiem pracy z elementami zagranicznymi i międzynarodowymi. W takim ujęciu będzie traktowany w niniejszym opracowaniu. Regionem w sensie przestrzennym będzie obszar przygraniczny tj pogranicze polsko- czeskie. Kształtowanie rynku pracy w skali regionalnej i lokalnej jest elementem polityki regionalnej i przypisane jest szeregu instytucjom; instytucjom rządowym, regionalnym organom samorządowym, instytucjom otoczenia biznesu, związkom pracodawców, związkom zawodowym, pośrednio innym organizacjom, w szczególności pozarządowym. Instytucje te współdziałają ze sobą i tworzą określone warunki polityki na rynku pracy dotyczącej zatrudnienia, w szczególności uczestniczą w procesie kształtowania rynku pracy. W Unii Europejskiej istnieje szereg zapisów regulujących te kwestie. Politykę rynku pracy realizują więc: - pracujący oraz reprezentujące ich związki zawodowe, - pracodawcy (firmy) i ich reprezentacje, - bezrobotni i ich reprezentacje, - publiczne służby zatrudnieniowe, włącznie z systemem ubezpieczeń od bezrobocia, - inne podmioty wspierające równoważenie rynku pracy.

Forma i treść rynku pracy jest funkcja wielu czynników i wynika z prowadzonej polityki społeczno-gospodarczej kraju. W Unii Europejskiej rynek pracy stanowi szczególny obszar zainteresowań stosownych organów, a poziom bezrobocia stanowi podstawę oceny jego kondycji. Szczególne zainteresowanie skierowane jest na: ruchliwość przestrzenną, elastyczne formy zatrudnienia, system edukacji, pośrednictwo pracy, doskonalenie warunków prawno- organizacyjnych rynku. Wraz z pogłębianiem się integracji europejskiej zmianie ulega w całej Unii Europejskiej, jak i poszczególnych krajach członkowskich stosunek do poszczególnych problemów wymienionych poprzednio. Wszystkie kraje troszczą się generalnie o trwałe i uniwersalne zasady, przede wszystkim odnosząc je do własnych interes ów i potrzeb. Dlatego dyskusja w tym zakresie zawsze budzi kontrowersje. Walka z bezrobociem i tworzenie nowych miejsc pracy to główne zadania wszystkich ekip rządzących w poszczególnych krajach.

2. Specyfika rynku pracy na pograniczu polsko- czeskim

Na początku należy przypomnieć, że granica z Republiką Czeska jest dla Rzeczpospolitej Polskiej najdłuższą granicą i wynosi 796 km, co stanowi 22,7% całkowitej długości granic Polski. Wpływa to w sposób istotny na kontakty bilateralne pomiędzy oboma państwami, w szczególności na relacje na obszarze pogranicza polsko czeskiego. Rynek pracy i relacje w tym obszarze są wiodące. Poziom bezrobocia dla 3 wspomnianych województw w roku 2005 wynosił ok. 17,5% natomiast dla 5 regionów( krajów) czeskich poniżej 10% (ok., 8,2%). Widoczna jest wyraźna asymetria tego problemu po obu stronach granicy. Już w warunkach gospodarki centralnie planowanej na obszarze ówczesnego pogranicza polsko- czechosłowackiego, istniała szeroko rozwinięta praktyka podejmowania pracy w kraju graniczącym. Uzasadniano to deficytem siły roboczej i względami społeczno-politycznymi. Skala tego zjawiska sięgała kilkunastu tysięcy osób w szczytowych okresach w pasie przygranicznym.

2 Por. Unolt J., Ekonomiczne problemy rynku pracy, BPS Katowice 1999, s. 24 oraz Witkowski J., Szacowanie bezrobotnych dla małych obszarów, „Wiadomości statystyczne” 1992 nr 11, s.12 i następne. 44

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

W nowych warunkach politycznych, po aksamitnej rewolucji w Czechosłowacji i jej rozpadzie w roku 1993 na 2 kraje: Republikę Czeską i Słowację, kontakty te nabrały nowego impulsu, a już szczególnym impulsem było wstąpienie obu państw tj. Czech i Polski (także Słowacji) w roku 2004 do UE. Rynek pracy na obszarze pogranicza ma swoją specyfikę. Do cech tych najczęściej zalicza się: - wzmożona mobilność kadr połączona z podwyższoną (czasowo) mobilnością ludności, - szerszy zakres informacji o rynku pracy, skala: lokalna, regionalna, międzynarodowa, - wyższe tempo zdobywania doświadczeń zawodowych na rynku pracy, - wzmożoną konkurencja wewnątrzzawodowa, - wzrost znaczenia więzi personalnych, rodzinnych i lokalnych przy podejmowaniu decyzji o podjęciu pracy, - złożoność czynników wpływających na zajmowanie określonego miejsca na regionalnym rynku pracy, np. faktu pozostawania bezrobotnym.

Problematyką rynku pracy, w tym na pograniczu polsko-czeskim zajmuje się wiele ośrodków naukowych i instytucji. W Polsce wiodąca rolę spełnia Instytut Pracy i Spraw Socjalnych (IPiSS) w Warszawie. Wybrane pozycje wydawnicze zawarte są w wykazie bibliograficznym.

3. Typy więzi transgranicznych na rynku pracy

Więzi transgraniczne na regionalnym rynku pracy na obszarze pogranicz można pogrupować następująco. Pierwsza grupa, to więzi typowo formalne, gdzie strony oficjalnie w ramach oficjalnych, standardowych technik informują się wzajemnie o typowych cechach swojego rynku pracy takich jak: poziom i struktura zatrudnionych, strukturze kształcenia, itp. Informacje te bazują na oficjalnych źródłach statystycznych (Urzędów Statystycznych) lub innych organizacji branżowych, regionalnych bądź badaniach naukowych. Są one dostępne odpłatnie lub bezpłatnie. Druga grupa, to więzi półformalne( częściowo formalne) Są to więzi o mniejszym zakresie, ograniczonej zawartości, selektywne lub wycinkowo przekazywane z racji realizacji podobnych problemów np. wzbogacania lokalnego rynku pracy, preferencjach regionalnych itp. Trzecia grupa, to więzi nieformalne. Wykorzystują informacje o różnym znaczeniu i wiarygodności, oficjalnie zapisane, zasłyszane, zdeformowane lub wręcz nieprawdziwe. Widoczne są one przy naborze pracowników, np., nt stawek za godzinę pracy w innych regionach, Wymogach formalnych, tzw. normach minimum aby otrzymać płacę w pełnej wysokości itp. Więzi w tej części rynku mają często cechy powiązań mafijnych i w większości dotyczą tzw. czarnego rynku pracy. Niezbyt wysoką efektywność i sprawność ma współdziałanie Urzędów Pracy w Polsce i Czechach przy naborze pracowników do prac sezonowych lub na wyraźne zamówienie określonego podmiotu gospodarczego. Jest to w zasadzie jedyna płaszczyzna współdziałania obu tych instytucji obok kształcenia zawodowego lub form mieszanych tj. pracy i podnoszenia kwalifikacji. Rezerwy w tym względzie są nadal ogromne. Na przeszkodzie stoją przeszkody formalne i nieco inne zadania tych instytucji w Polsce i w Czechach. Wpływa to niewątpliwie na kształt więzi transgranicznych na rynku pracy. Identyfikacja ich jest bardzo trudna. Kwestie te nie będą bliżej omawiane. Reasumując, wśród więzi transgranicznych tylko niewielka część z nich dotyczy rynku pracy. Niestety rozwiązywanie regionalnych i lokalnych problemów rynku pracy nie odbywa się wg. formuły pełnego współdziałania stron. Władze samorządowe na obszarze pogranicza wskazują na potrzebę wypracowania nowego modelu współpracy i pełniejszego transferu niektórych 45

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

doświadczeń czeskich na rynek polski np. w zakresie szkolenia bezrobotnych i przygotowywania miejsc pracy. Funkcjonujące na pograniczu polsko-czeskim struktury transgraniczne tj. euroregiony, nie podejmują tego problemu jako temat wiodący w swoich inicjatywach, co należy odnotować krytycznie.

4. Skuteczność rozwiązań instytucjonalnych kreujących rynek pracy na popgraniczu polsko- czeskim

Wśród wielu instytucji mających zasadniczy wpływ na kształt stosunków gospodarczych pomiędzy Polską i Czechami na obszarze pogranicza zaliczyć należy przede wszystkim: - Polsko-Czeska Izba Przemysłowo-Handlową, - Transgraniczne Porozumienie Związków Zawodowych „Łaba - Nysa”.

Obie te instytucje w swoich zadaniach statutowych bezpośrednio i pośrednio zajmują się rynkiem pracy w obu krajach, szczególnie na obszarze pogranicza polsko-czeskiego, w tym kształtowaniem więzi transgranicznych w tym obszarze. Wśród bardzo wielu dokonań jakie mają miejsce w ostatnich latach są i te które wnoszą nowe, trwałe elementy do doskonalenia rynku pracy w Polsce i Republice Czeskiej, a szczególnie na obszarze pogranicza. Udział ten jest istotny i obie te instytucje tworzą warunki dla współdziałania podmiotów gospodarczych, środowisk biznesowych i kooperacji, działania wspólnego na rynkach krajów trzecich. Nie będzie to szerzej omawiane. Niestety rola także tych i innych instytucji w doskonaleniu więzi na regionalnym i lokalnym rynku pracy pomiędzy Polską i Czechami jest niewystarczające i niezadowalające. Podnoszą to nie tylko specjaliści polscy ale także czescy. Analizując doświadczenia instytucji kształtujących rynek pracy w skali regionalnej i lokalnej można zauważyć następujące postawy: - wyraźną preferencję zagadnień lokalnych nad ponadlokalnymi, przejawiającą się w określanie celów w odniesieniu do skali gmin, miast a nie do skali powiatów i wyższych szczebli administracyjnych, - ograniczone współdziałanie organów administracji rządowej, w tworzeniu warunków dla rozwiązywania (łagodzenia) problemów bezrobocia, - umieszczania w strategiach rozwoju regionalnego zagadnień rynku pracy jako środka rozwoju regionalnego a nie celu samego w sobie, - ograniczonego zakresu wymiany doświadczeń w celu kompleksowego rozwiązywania tych problemów, - stosowanie typowych, standardowych środków w stosunku do rynku pracy, zgodnie ze stosownymi dyrektywami UE lub innymi zaleceniami, podporządkowanymi procedurom wspomagania finansowego ze funduszy UE. Rynek pracy na pograniczu polsko-czeskim jest przedmiotem zainteresowań wielu instytucji rozwoju regionalnego i lokalnego min. agencje rozwoju regionalnego, izby przemysłowo handlowe, inkubatory przedsiębiorczości, cechy rzemieślnicze, zrzeszenia producentów, kupców, stowarzyszenia przedsiębiorców, stowarzyszenia pracodawców a nawet związki zawodowe. Wszystkie te instytucje uczestniczą w skali transgranicznej w rozwiązywaniu wielu kwestii szczegółowych związanych z rynkiem pracy na obszarze pogranicza. Zajmują się one kreowaniem i umacnianiem korzystnych więzi na rynku pracy w skali regionalnej (transgranicznej). Skuteczność tych działań jest zróżnicowana zarówno przedmiotowo, jak i przestrzennie. Nie jest to przedmiotem niniejszego opracowania.

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

5. Wnioski końcowe

Jak wynika z przeprowadzonej analizy w latach 1993-2006 na obszarze pogranicza polsko- czeskiego na rynku pracy można zaobserwować następujące zjawiska: 1) zróżnicowane zainteresowanie podejmowaniem pracy w Republice Czeskiej, przez obywateli RP, wzmożone do roku 2004, obniżone po wstąpieniu RP do UE, 2) ograniczony zakres współdziałania w procesie łagodzenia napięć na rynku pracy, tj instytucji czeskich i polskich np. Urzędów Pracy, 3) pojawienie się symptomów pozyskiwania pracowników czeskich do niektórych firm zagranicznych w Polsce, np. w przemyśle wydobywczym i samochodowym. 4) wzrost zainteresowania na pograniczu polsko-czeskim pracownikami z innych krajów, przede wszystkim obywateli byłych republik radzieckich, a także innych krajów pozaeuropejskich, 5) ciągły brak typowych, kompleksowych rozwiązań transgranicznych na rynku pracy, np. brak wspólnych programów i działań na rzecz przekwalifikowania mieszkańców pogranicza czy zatrudniania w niepełnym wymiarze godzin np. osób niepełnosprawnych, rencistów czy emerytów. 6) regionalne problemy (hamulce rozwoju) rynku pracy nie sprzyjają podnoszeniu dobrobytu społecznego i polepszaniu warunków i jakości życia mieszkańców, co wydaje się koronnym argumentem za dalszą liberalizacja na regionalnym i międzynarodowym rynku pracy - szczególnie w Unii Europejskiej.

Literatura

[1] Borkowska S., Rynek pracy wobec integracji z Unią Europejską, IPiSS, Warszawa 2002. [2] Golinowska S., Rozwój ekonomiczny regionów, Rynek pracy. Procesy migracyjne, IPiSS Warszawa 1998. [3] Heffner K., Kluczowe problemy demograficzno-osadnicze obszarów przygranicznych Polska- Czechu, PIN- Instytut Śląski, Opole 1998. [4] Kabaj M., Strategie i programy przeciwdziałania bezrobociu w Unii Europejskiej i w Polsce, Warszawa 2004. [5] Marek E., Zatrudnienie Polaków za granicą. Praca cudzoziemców w Polsce. Informator, IPiSS Warszawa 2000. [6] Róg J., Relacje społeczno-ekonomiczne na pograniczu polsko-czeskim, Wyd. Uniwersytetu Opolskiego Opole 2001. [7] Szul R., Tucholska A., Rynek pracy w skali lokalnej, . Uniwersytet Warszawski, Wyd. Naukowe Scholar, Warszawa 2004. [8] Unolt J., Ekonomiczne problemy rynku pracy, BPS Katowice 1999. [9] Witkowski J., Szacowanie bezrobotnych dla małych obszarów, „Wiadomości Statystyczne” 1992, nr 11.

Recenzja

Prof. dr hab. Jerzy Rymarczyk Uniwersytet Wrocławski

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

GRENZÜBERSCHREITENDE BINDUGEN AUF DEM ARBEITSMARKT AUF DEM POLNISCH- TSCHECHISCHEM GRENZGEBIET

Der Artikel handelt von dem regionalen Arbeitsmarkt. Der Autor zeigte wesentliche grenzü- berschreitende Bindungen am Beispiel des polnisch- tschechischen Grenzgebetes im Raumaspekt. Man versuchte die Besonderheiten und Veränderungen indem letzten Zeitraum, insbesondere nach dem EU- Beitritt Polens und Tschechiens. Die Hauptthese lautet: Die Beschäftigung polnischer Bürger in Tschechien nach dem EU- Beitritt wurde beschränkt und die Gestaltung der grenzüber- greifenden Bindungen auf dem Arbeitsmarkt ist weit unzufriedenstellend.

PŘESHRANIČNÍ VAZBY NA PRACOVNÍM TRHU V POLSKO – ČESKÉM POHRANIČÍ

Příspěvek se týká trhu práce na regionální úrovni. Jsou zde prezentovány přeshraniční vazby na příkladě polsko-českého příhraničí v územním aspektu. Autor se pokusil stanovit specifiku jeho změn v poslední době, především po vstupu Polské a České republiky do Evropské unie. Hlavní téze zní: zaměstnávání polských státních příslušníků v ČR se po vstupu do EU zá- sadně omezilo a vytváření přeshraničních vazeb na trhu práce je neuspokující.

LABOUR MARKET INTER BORDER TIES - POLISH-CZECH FRONTIER CASE

This article concerns a regional scale labour market. The spatial aspect of Polish-Czech inter border ties has been presented. The attempt has been made to recognise its character and recent changes, in particular the one due to Polish and Czech EU accession. The leading thesis states: Polish workforce activity on Czech labour market has gone into recession, and the labour market inter border ties development is unsatisfying.

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

ICT AS STRATEGIC ADVANTAGE FOR SMALL AND MEDIUM-SIZED ENTERPRISES

K. Antlová

Technická univerzita v Libereci Hospodářská fakulta, Katedra informatiky Hálkova 6, 461 17 Liberec 1, Česká republika [email protected]

Abstract

This article discusses the organizational characteristics of small entrepreneurial firms and their use of information systems (IS), with stress on the important role of top management in the operation of such firms. The use of IS in Small to Medium-sized Enterprises (SMEs) is discussed in the context of research undertaken in the Euroregion Neisse in Czech Republic. Depart- ment of Informatics TUL carried out a questionnaire survey of over 100 SMEs in the Euroregion Neisse to find better use of ICT as a tool for competitiveness. The results indicate the main barriers of cooperation between organizations and tries to establish benefits of better using ICT in the following areas of business: reduced costs, reduced errors, reduced inventories, creation of new markets and customers. There are also indications that companies can to work together in cooperative relationships and to build cooperative networks. This can help them to increase their competitiveness and to access some research grants and projects.

1. Introduction

Small and medium sized businesses (SME) comprise the vast majority of businesses through Europe. Definition of SME is provided by the European commission as a non public sector organization having a turnover of less than 40 million €, employing less than 250 staff. These organizations are employing an increasing proportion of total working population and are becoming increasing identified with new products and new production processes, thus contributing to exports, national wealth, and competitiveness. Department of Informatics participated in the research program: “Economical problems of transformation the Czech republic with special focus on the Euroregion Neisse” and our work in this project has been focused on the information support of companies and businesses. The first part of this research was realized in the years 2000 and 2001, the second part in 2003. In the first part of the research we interviewed small companies in Euroregion Niesse with help of questionnaires and asked about their use of ICT. Later in the second part of our research the original version of the questionnaire has been extended with the area of communication between organizations, information strategy, assessment of information systems and security. Results of this research are the basis for the analysis of the trends in the area of information support of business organizations in the time of integration of the Czech Republic to the European Union.

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

The Euro-region Neisse is a union of bordering parts of three countries in the heart of Europe including the adjoining areas of the Polish Republic, the Czech Republic and the Federal Republic of Germany. All three territories are mutually connected by their common history, interests and common problems. The driving force behind the cross border co-operation is the search for common or bilateral economic interests and advantages. Emphasis has been placed upon the strengthening of competitiveness and the regional economic base using co-operation between small and medium sized businesses and on the support for new entrepreneurial opportunities. The small and medium sized companies have to face especially adverse conditions which arise from their location at the periphery of the national economic system. These disadvantages are multiplied by generally existing problems and they become a barrier to the growth of the competitiveness of the SME. Information and communication technology (ICT) has made considerable progress in the large organizations. The majority of such organizations now rely on ICT for their day – to –day operations. This diffusion of technology has been credited with significant cost reductions, gains in productivity, and organizational effectiveness, plus, in some cases, a definite competitive advantage. While considerable successes have been achieved, there have also been a number of technical and commercial disasters. We can say that the researches in the area of ICT and management fields have concentrated on the examination of large and successful organization. Also it is often the case that these corpora- tions operate in well-established economies, where formal structures and processes are common. But small companies are not like large organizations. They are quite distinctive. They are affected by unique, size–related issues, causing different interactions with their environments.

When we look on the common characteristics of small entrepreneurial firms we can see a lot of the similar problems and also on the other hand some advantages in comparison with large companies. The organizational culture of small enterprises provides the basis for a very flexible and effective organization. On the other side the dependence on one person (usually the owner) puts success at risk, in contrast to collective processes where the chances of a wrong decision are dete- riorated. Strategy making in these firms tends to be rather more intuitive than analytical. It is performed by people who have a “feel” for their business, not by staff planners and technocrats. Time horizons are short and the focus is on operating matters rather than visionary master plans. The level of entrepreneurship is related to the personality, the power, and the store of knowledge of the leader. Small businesses face many of the same problems and decisions as large firms but without the benefit of staff expertise and multiple managerial levels. Also information to support managerial decisions should be as important, if not more, to the small business manager as to his large firm counterpart. Concerning the use of proposes major differences between SME and large organizations: • SME tend to use computers more as tools and less as a communications medium, • SME have much fewer resources available to implement ICT solutions.

Planning in the small firm has the following characteristics: • often done an ad hoc, • frequently only a mental activity of the owner/manager, • informal, sporadic, and closed, • often relying on advice from random acquaintances with less skill and/or less experience than the owner himself.

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

SME have particular problems in adopting and using ICT. They do not have usually the appropriate skills available in-house and thus have to train existing staff or purchase those skills in the marketplace. ICT is usually associated with a systematic approach to management and decision making and its introduction requires careful planning, whereas, much SB management practice is based on short term, informal, ad hoc lines. Although the technology is much cheaper than before, it still represents a considerable investment for SBs, who traditionally lack such funds. The introduction of ICT, which may lead to dramatic changes in the business’s fundamental activities, requires an awareness and basic knowledge within the management function, but many owners of SBs appear to be busy “surviving” to invest time in such projects. Therefore, there is a significant risk that such efforts to introduce ICT will be unsuccessful, and the cost of such failure may be fatal for the small firm lacking adequate financial and productive cushioning. Thus, it is hardly surprising that, until recently, many SBs have avoided such risks by ignoring ICT. Despite the reported importance of IS in the context of small businesses, the top managers/owners do not seem to realize the potential benefits of IS. ICT offers the following benefits to SME: • improved productivity and performance within the enterprise, • greater internal control of operations, • the possibility of new ways of managing activities, • improved management perception and penetration of business environments, • the possibility of new organizational forms (e.g. networking organizations), • the delivery of a valued and high quality package of product and services, • the extension of available markets, • the redefinition of existing businesses or the spawning of whole new businesses.

2. Research methods

As I mentioned above department of informatics from Liberec Technical university examined small business in the Czech part of Euroregion Neisse. We have sent cca over 100 semi struc- tured questionnaires. The questions were focused on the present situation, on the evolution in the past and on future plans in the area of information and communication technology. The survey was part of big faculty research: Economic problems of Czech Republic transformation especially in Euroregion Neisse. This research between 1999-2003 had two parts: first one was aimed to economical problems and second one was oriented on information technology. The purpose of this research was to help SMEs to increase their competitiveness and to improve their cooperation. There was organized some meetings and conferences and also aroused the studying course Information management between three universities where students are studying in Eu- roregion Neisse (first year in the Czech Republic, second in Poland and third in Germany). More information about this studying course it is possible to find on the website http://www.neisse- uni.org.

3. Problems faced by SME

SME generally face a number of problems which make their development difficult. The most typical problems include an inadequate flow of information on the markets, services, regulations and procedures, problems with finding financial funds under advantageous conditions (initial and venture capital), weaknesses in their own production capacity, a lack of innovation and capa-

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

bilities and the impossibility of carrying out innovations etc. The specific problems for entrepreneurs in the border regions include especially: • a limited market and distorted business models due to competing business centers on both sides of the border instead of a concentration of businesses along the border as a regional business unit with the construction of a further regional market. • lack of a common spread of language skills and knowledge of the authorities and competition on the other side of the border which leads to the limitation of cross border business activities. • weaknesses in the technical and economic infrastructure. • the limited access of SB to specialized technologies and progressive services and equipment in the area of science and development (technological centers, research institutes, the use of research and development in the region) and inadequacies in the specialist knowledge and education which supports economic development. • differing administrative structures within the individual parts of regions which contribute to discrepancies in the corresponding business environment and to distorted investments and resource flows, including work forces (i.e. differing tax systems and rates, differing systems of social insurance, insurance and telephone services and differing cost structures, wages and prices etc). • inadequate opportunities for making contact and creating mutual relations which contribute to the establishment of conditions for a viable independent regional economy of the border regions. This mostly involves the mutual knowledge of the companies and the intermediary bodies and the opportunity to co-operate with the other side of the border as well as the creation of co-operating networks and cross border institutions which are able to offer shared services for the support of the development of small businesses and for the development of a stronger medium-business regional economy for larger businesses.

4. Results of the survey

We defined some significant trends which lead up to the use of ICT. The companies should use the bigger scale Internet and would therefore be better connected with their suppliers and customers. It gives the organizations opportunity for applications of the modern trends of managerial approach - especially use of business networking or electronic commerce (Tab. 1).

Year WWW for WWW for Intranet WWW with EDI with EDI with EDI with EDI inside the presentation information suppliers customers suppliers banks company and customers 2000 77,20% 70,20% 52,60% 35,10% 65,40% 2001 84,20% 71,60% 61,30% 48,40% 71,00% 48,50% 2003 90,40% 75,00% 59,60% 26,90% 64,60% 50,00% 85,60% 61,30%

Tab. 1: Electronic communication between the companies of Euroregion NISSA.

Smaller types of companies (especially automotive companies and supermarket chains) are involved better say has to be involved in the supply chain. The highest stage (Fig.1) means the process of integration of the companies. This type of solution we can hardly find in Euroregion Neisse.

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

Aplication of Process ICT WWW integration presentation

Business Security barrier barrier

Low costs Reengineering New business processes

Fig. 1: Three phases of electronic commerce.

From our survey we can see two major trends: 1. Companies that succeeded with IS because they are partners of big companies and have to implement ICT – it is one third of companies (they need to communicate with their suppliers and customers and with their headquarters). 2. Companies that did not prove flexible and adaptable enough to adopt IS successfully remained in the first phase – it means just web presentation – it is two thirds of companies (Fig. 1).

The benefit ICT for increasing competitiveness can not be obtain without support of management and proper business strategy. Some researchers have shown that management style is a significant determinant of firm growth and success. Slevin and Covin (1990) suggest that any type of management style must be coupled with an appropriate organizational structure. They distinguish between entrepreneurial and conservative management style and between organic and mechanic structure (Fig. 2).

Organizational structure Mechanistic Organic Enterpreneural

Management Pseudo-enterpreneurila Effective style Firms (2) enterpreneurial Firms (1)

Conservative Efficient bureaucratic Unstructured, Firms (3) unadvanturuous firms (4)

Fig. 2: Slevin and Covin’s model.

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

We applied this model to our survey, positioning each group according to the management style and organization structure of the IS function adapting the measures of style and structure to the IS field. We classified a specific group as having an entrepreneurial management style with respect IS and its managerial behavior is characterized by risk taking, proactivity and innovation. A conservative management style towards IS is on the other hand reactive. Organic structures with respect to IS are characteristic by open communication, adaptations, consensus while mechanistic ones tend to be more traditional, tightly controlled and hierarchical. This grid provides a very representative characterization of the observed behavior of the companies in each group. It suggests that not all entrepreneurial firms are expected to be successful and neither will conservative companies be inefficient. According to Slevin and Covin successful organizations manage to cycle between cells 1 and 3, by achieving simultaneous changes of both their management style and organizational structure. On the other hand unsuccessful organizations get stuck in the transition states of cells 2 and 4, situation caused by “Dysfunctional” cycling occurring when only one dimension is changing. Similar transition are implicitly embedded in the IS stages of growth models. The most well- known IS SOG model has been developed by Nolan (1979). It is based on the hypothesis that businesses and business functions in this case IS function follow a more or less common pattern of growth. Nolan mapped this growth upon six stages and described it with four factors (applications portfolio, DP (data processing) organization, and DP planning and control, and user awareness. Galliers and Sutherland (1991) attacks this issue by drawing on the 7S framework (Pascal and Athos 1981) which was initially proposed for understanding and managing organizations in holistic manner. In our survey we can find companies between cells (1) and (4). These companies changed their management style when a new employee usually young member of family who owns the company became involved in the company management and his innovative ideas on changing IS (the old IS has been own product of one person in the company) transformed the company to en effective entrepreneurial firm (cell 1). In reverse we can see some companies which achieved an “unexpected” success with ICT (usually Internet companies established by students) and they have lack of management skills with the growing of the company (between cells 1 and 2). Therefore it is very important not to underestimate the support of management of ICT. So the companies can become competitive if their business strategy and ICT strategy are aligned. In the literature we can find some models which can help to establish and align proper business and information strategy for instance Strategic Alignment model from J.C. Henderson and N. Venkatraman.

5. Conclusion

If the companies want to become competitive in the current economy, they have to redesign their processes and to create new values. With the new information technology they have to communicate with their suppliers and customers. In these changes we can define one of the big barriers - how to find a return on the investment. Another problem is how to find the proper business strategy and information strategy. In our research just 50% of the companies have established information strategy and 17% of the companies are preparing the information strategy. During creating the information strategy we have to consider key factors which enable the companies to achieve the maximum value. The eight main drivers are: • system integration, • customer orientation of IT, • supplier orientation of IT,

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

• internal orientation of IT applications, • customer-related processes, • supplier-related processes, • customer-related processes, • customer e-business readiness, • Supplier e-business readiness.

The main benefits of using ICT are expected in the following areas of business: reduced costs, reduced errors, reduced inventories, creation of new markets and customers and etc. The companies can to work together in cooperative relationships and to build the cooperative networks. This can help them to increase their competitiveness and to reach on some research grants and projects and they become more competitive.

The possibilities and some recommendations for companies of Euroregion Neisse from the point of view of perspective applications of ICT are aimed in the theoretical as well as in the practi- cal level in research papers in the frame of the institutional research of the Faculty of Economics of the Technical University of Liberec. Special stress is laid on the key success factors of the Czech companies in business networking. To survive and following prosperity in the Euro region, the Europe and the world it is necessary to evolve initiatively these cooperative relationships and the research programme of the Fac- ulty of Economics tries to bring active contribution into solving of this challenge. It offers in a comprehensible form good knowledge base of this area for the managers and companies and brings support for their own solutions. In the diverse environment of European Union – much more advanced in application of networking as the Czech Republic - our companies will start in increasing degree to work together in cooperative relationships and to build the cooperative networks.

Literature

[1] Wraith, P.: The genesis and use of a template to assist SME in developing an IT strategy, Con- ference: Integration of systems in integrated Europe, TU Liberec, 2004. [2] Antlová, K.,Nejedlová, D.,Skrbek,J.,Zádová, V.: Vývoj informačního zabezpečení podniků v Euroregionu Nisa, časopis Ekonomie+Management 3/2003, TU Liberec, ISSN 1212-3609. [3] Cohen, J.F., Toleman, M.: The IS-business relationship and its implications for performance, International Journal of Information Management 26,, 2006.

Recenze

Pete Wraith Principal Lecturer in e-Business, Huddersfield University Business School Queensgate, Huddersfield, HD1 4HE

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

INFORMATIONSSTRATEGIE FÜR KLEINE UND MITTLERE UNTERNEHMEN

Kleine und mittlere Unternehmen (KMU) finden immer bedeutendere Position in den Zulie- ferketten. Die genannten Unternehmen sind fähig den Anforderungen der Änderungen schnell und flexibel mit der Hilfe der Informationstechnologien.zu reagieren. Informationstechnologien erlau- ben dadurch den kleinen und mittleren Unternehmen die Wettbewerbsfähigkeit zu erhöhen. Um die Möglichkeiten der gegenwärtigen Informationstechnologien bestens ausnützen zu können, ist für die Unternehmen erforderlich neben der Unternehmensstrategie auch die Informationsstrategie aus- zuarbeiten. Bei jeder geplanten Innovation oder Änderung der Informationssysteme im Unterneh- men ist erforderlich eine Informationsstrategie zu entwerfen. Mein Beitrag ist der Unterstützung dieser Thematik gewidmet. Der Lehrstuhl für Informatik der Technischen und Wirtschaftlichen Universität in Liberec hat sich an dem Forschungsvorhaben „Ökonomische Probleme der Wirt- schaftstransformation der Tschechischen Republik unter Berücksichtigung der Besonderheiten des Euroregion Nisa“ Im Rahmen dieser Forschung wurden cca 100 Unternehmen untersucht.

STRATEGIA INFORMACYJNA W MAŁYCH I ŚREDNICH PRZEDSIĘBIORSTWACH

Małe i średnie przedsiębiorstwa (MSP) ciągem znajdują wybitniejszą pozycję w łańcuchu dostarczycieli, bo mają zdolność, z wykorzystaniem technologii informacyjnych, sprzężyście i szybko reagować na żądane zmiany. Technologie informacyjne tak umożliwiają małym i średnim przedsiębiorstwam wzrost zdolności konkurencyjnej. Żeby było możliwe co najlepsze wykorzystanie współczesnych technologii informacyjnych, jest potrzebne, żeby każde przedsiębiorstwo oprócz swojej strategii kierowania miało jeszcze strategię informacyjną. Strategia informacyjna by miała być w przedsiębiorstwie częścią każdej inowacji lub zmiany, która dotyczy systemów informacyjnych i dlatego by miała być wspierana określeniem, które jest przedmiotem opracowania. Katedra Informatyki Uniwersytetu Technicznego w Libercu brała udział na całowydziałowym projektu naukowym „Problemy ekonomiczne transformacji gospodarki Republiky Czeskiej z uwzględnieniem na specyficzność Euroregionu Nysa”. W ramach tego projektu przeprowadzono badania u cca 100 przedsiębiorstw.

INFORMAČNÍ STRATEGIE PRO MALÉ A STŘEDNÍ PODNIKY

Malé a střední podniky (SME) nacházejí stále významnější pozici v dodavatelských řetěz- cích, neboť jsou schopny pružně a rychle reagovat na požadované změny, což se neobejde bez pomoci informačních technologií. Informační technologie tak umožňují malým a středním podnikům zvýšit jejich konkurenceschopnost. Aby podniky mohly co nejlépe využívat možností současných informačních technologií je potřebné aby každý podnik měl kromě podnikové strategie i strategii informační. Informační strategie by měla být součástí jakékoliv inovace nebo změny v podniku tý- kající se informačních systémů a proto by měla být podporována určitým rámcem, kterému je vě- nován tento příspěvek. Katedra informatiky Hospodářské fakulty Technické univerzity v Liberci se podílela na celofakultním výzkumném záměru „Ekonomické problémy transformace hospodářství České republiky s přihlédnutím ke specifikům Euroregionu Nisa“. V rámci tohoto výzkumu proběh- lo šetření u cca 100 podniků.

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

ZASTOSOWANIE MODELU TIEBOUT W REGIONACH TRANSGRANICZNYCH

M. Brol

Akademia Ekonomiczna we Wrocławiu Wydział Gospodarki Regionalnej i Turystyki w Jeleniej Górze Katedra Mikroekonomii ul. Nowowiejska 3, 58-500 Jelenia Góra [email protected]

Abstrakt

Decentralizacja finansów i zadań publicznych służyć ma zwiększeniu możliwości finansowych samorządu terytorialnego. Prowadzić ma również do lepszego zaspokojenia potrzeb lokalnych społeczności. W opracowaniu tym podjęto próbę analizy postulowanych zmian w oparciu o powszechnie znaną koncepcję teoretyczną – model Tiebout. Na tej podstawie sformułowane zostały postulaty dotyczące sposobu i zakresu procesu decentralizacji w regionach transgranicznych.

1. Wprowadzenie

Potrzeby poszczególnych lokalnych społeczności różnią się zasadniczo od siebie i nawet mimo najszczerszych chęci poszczególne instytucje, czy urzędnicy szczebla centralnego nie są w stanie zaspokajać ich w skuteczny sposób. Uwagę na ten fakt zwrócił w 1956 roku Charles M. Tiebout1. Biorąc pod uwagę różnorodność potrzeb zauważył on, iż w przypadku gdy mieszkańcy gminy chcą wyższych wydatków lokalnych (czyli w konsekwencji większej ilości dóbr publicznych wytwarzanych w skali lokalnej), godzą się na wyższe podatki. Natomiast inni żądają niższych po- datków, nawet w przypadku gdy doprowadzi to do zmniejszenia ilości wytwarzanych dóbr publicznych. Na tej podstawie Tiebout stwierdził, że gdyby władze lokalne wszędzie zachowywałyby się jednakowo, to nikt nie byłby zadowolony. Model ten nazwany jest niekiedy modelem „niewidzialnej stopy”2, ponieważ ludzie zgromadzą się tam, gdzie samorząd lokalny gwarantuje im taki pakiet wydatków i podatków, którego oczekują. Zgodnie z tym modelem optymalna alokacja zasobów możliwa jest dzięki decentralizacji i konkurencji między samorządami. Niniejszy esej ma na celu odpowiedzieć na pytanie, czy możliwa jest konkurencja w wymiarze transgranicznym? A jeśli są jakieś przeszkody na drodze do implementacji omawianego modelu, to w jaki sposób można je przezwyciężyć? Intencją autora było też ukazanie korzyści, jak i kosztów funkcjonowania modelu Tiebout w obszarach przygranicznych.

1 Ch. Tiebout, A Pure Theory of Local Expenditures. W: Journal of Political Economy. Vol. 64, Nr 5, październik 1956, str. 416 – 424. 2 D. Begg, S. Fischer, R. Dornbusch, Mikroekonomia. PWE, Warszawa 2000, str. 481. 57

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

2. Sytuacja bieżąca i możliwości zmian

Przenosząc rozważania dotyczące modelu Tiebout na grunt polski, wskazać można jego mocne, ale i liczne słabe strony. Po pierwsze wprowadzenie konkurencji zawsze sprzyja poprawie alokacji posiadanych zasobów, pod warunkiem, że żaden z konkurentów nie osiągnie dominującej pozycji (monopolistycznej). W takim bowiem przypadku może się okazać, iż silniejszy samorząd, np. miasta metropolitalnego, może uzyskać tak dużą przewagę nad pozostałymi jednostkami, iż pomimo niezadowolenia z poziomu podatków lokalnych mieszkańcy nie będą mieli możliwości przeniesienia się do innych gmin ze względu na istnienie czynników pozafiskalnych (dostępność zatrudnienia, wysokość płac, jakość infrastruktury transportu, ilość i jakość dostępnych dóbr publicznych, itp.). Po drugie jeżeli stopień decentralizacji finansów publicznych jest za mały i zbyt duża część dochodów samorządu pochodzi z budżetu centralnego, to wielkość wydatków nie wynika wprost z wysokości podatków. Po trzecie model ten zakłada, iż ludzie korzystają głównie z dóbr dostarczanych przez ich własne władze lokalne, a nie przez władze sąsiednich gmin. W literaturze polskiej można spotkać szersze ujęcie opisywanego modelu. Paweł Swianiewicz3 wypunktował na podstawie prac Tiebouta, Niskanena, Jonesa i Stewarta zalety tego modelu, koncentrując się na optymalnej wielkości gminy, co według niego bezpośrednio związane jest ze sprawiedliwością ob- ciążeń podatkowych i jakością świadczonych usług publicznych. Rozważania bazujące na koncepcji teoretycznej stworzonej przez Tiebout dotyczyły przede wszystkim zamkniętych systemów ekonomicznych. Mówiono o konkurencji pomiędzy gminami, miastami i regionami w danym kraju. Od niedawna model ten stał się ponownie przedmiotem zainteresowania ekonomistów, ze względu na większe możliwości przepływu dóbr, kapitału i siły roboczej we współczesnej gospodarce. Globalizacja oraz procesy integracji – w szczególności na grun- cie europejskim – wpłynęły na większą mobilność czynników wytwórczych. Ponieważ granice administracyjne mają coraz mniejsze znaczenie, omawiany model znajduje zastosowanie również w regionach przygranicznych. Jego implementacja może przynieść szereg korzyści tym obszarom, pod warunkiem zaistnienia chęci współpracy na poziomie transgranicznym. Niniejsze rozważania koncentrują się wokół współpracy obszarów przygranicznych trzech krajów: Polski, Czech i Nie- miec. Pozwoli to na sformułowanie syntetycznych wniosków, których implementacja możliwa będ- zie także w innych regionach. Analizując pojedyncze jednostki samorządu terytorialnego w obszarach przygranicznych, stwierdzić należy, iż są one postrzegane jako ośrodki prowincjonalne. Świadczy o tam zarówno liczba ludności zamieszkującej te obszary, jak i stopień rozwoju lokalnej gospodarki. Jedynym ośrodkiem metropolitalnym, leżącym bezpośrednio w pasie przygranicznym jest Szczecin. Jednak nawet to miasto nie uniknęło w ostatnich latach kłopotów związanych z marginalizacją ze strony międzynarodowego kapitału. Liczba ludności Szczecina zmniejszyła się w ostatnich latach o ponad 5 tys. (z 416 tys. w 2000 roku do 411 tys. w 2005 roku), liczba podmiotów gospodarczych zwięks- zyła się w tym samym okresie o 8%, a liczba firm z udziałem kapitału zagranicznego o 18%. W skali kraju w tym samym czasie liczba przedsiębiorstw zwiększyła się o blisko 12%, a firm z udziałem kapitału zagranicznego o ponad 19,5%4. Oznacza to niższą od średniej krajowej dyna- mikę przyrostu inwestycji. Podobne zjawisko zaobserwować można w innych miastach, które zalic- zyć można do ośrodków o oddziaływaniu regionalnym: Frankfurt nad Odrą/Słubice, Cottbus, Goer- litz/Zgorzelec, Liberec, Jelenia Góra, Wałbrzych, Ostrava, Bielsko-Biała. Regiony przygraniczne to również obszary o wyższej stopie bezrobocia. W zdecydowanej większości z nich stopa bezrobocia przekraczała w 2005 roku 10%, a w kilku – Dolnośląskim, Zachodniopomorskim oraz Meklembur-

3 P. Swianiewicz, W poszukiwaniu optymalnej wielkości. W: Studia regionalne i lokalne. Nr 2(2)/ 2000. Centrum Euro- pejskich Studiów Regionalnych i Lokalnych UW, Warszawa 2000, str. 119-132. 4 Dane Banku Danych Regionalnych GUS, http://www.stat.gov.pl. 58

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

gi przekraczało 20%. Dotkliwe kilkunastoprocentowe bezrobocie występowało w regionach: Seve- rozapad, Moravskoslezsko, Brandenburg, Sachsen, Śląskie, Lubuskie, Opolskie5. Jedną z przyczyn tego zjawiska jest nasilająca się konkurencja między miastami oraz regionami. Dominująca pozycja obszarów położonych centralnie, wokół ośrodków metropolitalnych, blokuje możliwość dopływu osób i kapitału do obszarów peryferyjnych – przygranicznych. Jedy- nym sposobem na skonstruowanie skutecznej przeciwwagi jest współpraca transgraniczna sąsiadu- jących ze sobą obszarów. Ciekawą koncepcją, która w konsekwencji doprowadzić może do wzmocnienia obszaru postrzeganego jako peryferyjnego, jest Europa Miasto 2030 dotycząca Zgorzelca i Goerlitz6. Większe i silniejsze jednostki samorządowe mają bowiem większe moż- liwości oferowania usług publicznych i większe możliwości ich finansowania. Podstawową barierą współpracy są w tym przypadku różnice w systemach gromadzenia dochodów. Nawet jeśli władze samorządowe zdecydują się na „pakt” o wzajemnej współpracy i wspólnym konkurowaniu z innymi ośrodkami, to problem konkurencji na poziomie fiskalnym pozostaje. Pomimo stopniowej harmonizacji gospodarek europejskich, nadal występują rozbieżności co do podstawowych zasad funkcjonowania samorządu terytorialnego. W najbliższej przyszłości nie należy spodziewać się zmiany takiego stanu rzeczy. Harmonizacja w zakresie systemu gromadzenia dochodów przez jednostki samorządu terytorialnego, wymagałaby bowiem harmonizacji systemów podatkowych, zarówno w sferze podatków lokalnych, jak i dochodowych. Dodatkowo ujednolicone musiałyby też zostać zasady redystrybucji dochodów przez budżet centralny, tak aby wszystkie samorządy miały jedna- kowy dostęp do dotacji i subwencji. Dopiero wtedy gminy mogłyby konkurować ze sobą zgodnie z zasadami stworzonymi przez Tiebout. Rozwiązaniem tej sytuacji może być powołanie do życia ponadnarodowych jednostek sa- morządu terytorialnego, na poziomie regionalnym. Gminy i powiaty zachowując swoją odrębność wchodziłyby w skład regionu, który mógłby swoim zasięgiem obejmować dwa lub więcej państw. W tej sytuacji konieczne byłoby znalezienie sposobu na finansowanie działań zarówno samorządu regionalnego, jak i samorządów niższego szczebla. Najprawdopodobniej możliwe byłoby wprowadzenie jednego z trzech modeli: finansowania „hybrydowego”, tzn. takiego, w którym zachowa- ne byłyby systemy funkcjonujące w poszczególnych państwach i proporcjonalnie (np. w stosunku do liczby ludności) zasilałyby one budżety samorządów; finansowania poprzez nowy model, stwor- zony specjalnie dla tego typu samorządów; finansowania na zasadach funkcjonujących w jednym z krajów tworzących region, przy czym samorząd posiadałby możliwość wyboru lepszego z punktu widzenia społeczności lokalnej systemu finansowania jednostek samorządu terytorialnego. Wybór jednego z tych rozwiązań dałby większe możliwości w zakresie konkurencji podatkowej oraz konkurencji w zakresie dostarczania dóbr pożądanych społecznie. Sytuacja taka po pierwsze służyłaby wzmocnieniu więzi społecznych w obszarach transgranicznych, po drugie umożliwiłaby prowadzenie spójnej polityki regionalnej na tych obszarach, po trzecie służyłaby zacieraniu granic na terenie Unii Europejskiej, po czwarte wreszcie umożliwiłaby konkurencję z ośrodkami, które zajmują do- minującą pozycję na „rynku” samorządowym.

3. Podsumowanie

W chwili obecnej, pomimo swobodnego przepływu czynników wytwórczych, model „niewidzialnej stopy” nie może funkcjonować w regionach transgranicznych Unii Europejskiej. Decydujący wpływ na taką sytuację mają następujące czynniki:

5 Na podstawie danych Eurostatu. http://ec.europa.eu/eurostat/. 6 R. Brol, M. Brol, Europa Miasto Zgorzelec/Görlitz – perspektywa 2030 roku. W: Prace naukowe IX/2003. Akademic- kie Centrum Koordynacyjne w Euroregionie Nysa, Liberec 2003, str. 14-22. 59

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

• różnice w systemach finansowania jednostek samorządu terytorialnego, w tym przede wszystkim różnice w systemach fiskalnych oraz w poziomie decentralizacji finansów publicznych, • różnice w systemach prawnych, w szczególności w przepisach dotyczących prowadzenia dzia- łalności gospodarczej, • różnice w sposobie funkcjonowania administracji publicznej, • bariera językowa, • różnice w poziomie zamożności społeczności lokalnych.

Eliminacja wymienionych czynników może sprzyjać wprowadzeniu konkurencji w wymiarze samorządowym. Następstwem tego byłaby niewątpliwie poprawa alokacji posiadanych zasobów oraz zwiększenie szans rozwojowych regionów przygranicznych. Należy jednak pamiętać o wadach modelu zaproponowanego przez Tiebout. Na pewno decyzje dotyczące zasad funkcjonowania regi- onów przygranicznych powinny zapadać przy jak najszerszym udziale samych społeczności lokalnych, które mogą lecz nie muszą być zainteresowane proponowanymi zmianami systemowymi.

Literatura:

[1] Begg D., Fischer S., Dornbusch R., Mikroekonomia. PWE, Warszawa 2000. [2] Brol R., Brol M., Europa Miasto Zgorzelec/Görlitz – perspektywa 2030 roku. W: Prace naukowe IX/2003. Akademickie Centrum Koordynacyjne w Euroregionie Nysa, Liberec 2003. [3] Swianiewicz P., W poszukiwaniu optymalnej wielkości. W: Studia regionalne i lokalne. Nr 2(2)/ 2000. Centrum Europejskich Studiów Regionalnych i Lokalnych UW, Warszawa 2000. [4] Tiebout Ch., A Pure Theory of Local Expenditures. W: Journal of Political Economy. Vol. 64, Nr 5, październik 1956.

Recenzja prof. dr hab. Adolf Stachula Wyższa Szkoła Menedżerska w Legnicy

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

ANWENDUNG DES TIEBOUTMODELLS IN DEN GRENZÜBERSCHREITENDEN REGIONEN

Die Dezentralisierung der Finanzen und öffentlichen Aufgaben soll die finanziellen Mög- lichkeiten der Selbstverwaltungen vergröβern. Das führt auch zur Bedürfnisbefriedigung lokaler Gemeinschaften. Man versuchte die gewünschten Änderungen anhand eines allgemein bekannten theoretischen Konzeptes - Tieboutmodell zu analisieren. Auf dieser Basis wurden Anforderungen hinsichtlich der Art und des Umfangs vom Dezentralisierungsprozess in den grenzüberschreitenden Regionen.

VYUŽITÍ TIEBOUTOVA MODELU V PŘESHRANIČNÍCH REGIONECH

Decentralizace veřejných financí a úkolů má přispět k rozšiřování finančních možností územní samosprávy. Má vést i k lepšímu uspokojení potřeb místní společnosti. V příspěvku je pre- zentována analýza předpokládaných změn na základě všeobecně známé teoretické koncepce - Tieboutův model. Na tomto základě jsou formulovány požadavky týkající se způsobu a procesu decentralizace v přeshraničních regionech.

THE APPLICATION OF THE TIBOUT MODEL IN THE CROSS-BORDER REGIONS

Decentralizing public finance and tasks is designed to increase the financial capacity of local governments. It should also enable to respond better to needs of local communities. This paper at- tempts to analyse proposed changes on the basis of popular theoretical concept - The Tiebout Model. On this basis the author formulated postulates pertaining to the method and scope of the decentralization process in the cross-border regions.

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

PROJEKTOVÉ FINANCOVÁNÍ

Š. Čechlovská

Technická univerzita v Liberci Hospodářská fakulta, Katedra financí a účetnictví Hálkova 6, 461 17 Liberec 1, Česká republika [email protected]

Abstrakt

Stať pojednává o problematice projektového financování jako alternativní formě financování zejména rozsáhlých finančně náročných projektů se zaměřením na současnou situaci v této oblasti. Specifikem projektového financování je jednak důraz kladený věřiteli na očekávané peněžní toky (cash flow) projektu, neboť tyto jsou klíčové pro budoucí uspokojení či neuspokojení jejich pohle- dávek, jednak minimální vazba projektu na mateřskou společnost.

1. Vymezení pojmu „projektové financování“

Označení „projektové financování“ bývá používáno v několika různých významech; vždy však v souvislosti s financováním projektů jako jedinečných neopakovatelných procesů.1 Zejména v minulosti byl jako „projektové financování“ označován jakýkoli způsob financování projektů. Později se však význam a užití označení „projektové financování“ přeneslo a omezilo pouze na spe- cifický způsob financování zejména rozsáhlých finančně náročných projektů (těžba a zpracování nerostných surovin, infrastrukturní projekty, vývojové projekty, atp.). Za nepříliš vhodné lze považovat vymezení projektového financování jako synonyma pro- jektového řízení. Cílem projektového řízení je zajištění přípravy, realizace a průběžné i následné kontroly projektu; cílem projektového financování je ale v širším smyslu zajištění financování projektu, v užším (a současně užívanějším) významu specifický způsob financování projektu. Jedná se o způsob financování, který neovlivní rozvahu mateřského podniku (off-balance sheet finance) a není s mateřským podnikem spojen ani žádnou zpětnou vazbou (non-resource finance). V této „čisté“ podobě se však projektové financování v praxi nevyskytuje; ve většině přípa- dů se jedná o tzv. „limited resource finance“, což znamená, že existuje alespoň nějaká omezená zpětná vazba či odpovědnost vlastníka (investora) za závazky vzniklé z projektu. Brealey, R. A. a Myers, S. C. (1993) definují projektové financování jako „dluh, který je ná- rokem spíše vůči hotovostním tokům z určitého projektu než vůči podniku jako celku.“ Definice poukazuje na důraz, jenž je potenciálními věřiteli kladen na očekávané peněžní toky (cash flow) projektu, neboť tyto jsou klíčové pro budoucí uspokojení či neuspokojení jejich potenciálních po- hledávek. Úvěrové záruky tedy představuje samotný projekt (stavba, technologie, apod.).

1 Dle definice ČSN ISO 10 006 je projekt vymezen jako: „jedinečný proces sestávající z řady koordinova- ných a řízených činností s daty zahájení a ukončení, prováděný pro dosažení předem stanoveného cíle, který vyhovuje specifikovaným požadavkům, včetně omezení daných časem, náklady a zdroji.“

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

Všeobecně platná definice projektového financování však neexistuje. Na základě výše uve- deného je však možné projektové financování obecně vymezit jako způsob financování projektů vývoje nebo využití práv, těžby a zpracování přírodních zdrojů nebo financování jiných projektů, kdy převážná část finančních prostředků na jejich realizaci je získána prostřednictvím výpůjček; zárukou pro věřitele za investované prostředky jsou aktiva pořízená v rámci projektu a očekávané výnosy z provozování investice.

2. Struktura projektového financování

Základním předpokladem využití projektového financování je oddělení projektu od ostatních činností společnosti a jeho převedení do tzv. projektové společnosti (special purpose vehicle, spo- lečnost zvláštního určení, dále jen SPV). SPV je specifickou společností (obvykle společnost s ručením omezeným nebo komanditní společnost) založenou výhradně za účelem realizace daného projektu.2

Účastníci projektového financování Projektové financování je určeno především pro financování velkých finančně náročných projektů, proto je výčet zúčastněných subjektů poměrně rozsáhlý, jedná se o tyto účastníky: - vlastník, investor (shareholder) SPV, - dodavatel stavby, technologie atp. (contractor), - odběratel výstupů projektu (offtaker), - věřitelé (lenders), dále také: - dodavatelé provozních vstupů, - regulátor trhu (vláda, municipalita, ministerstvo), - pojišťovací společnosti, - organizace zajišťující kontrolu, - atd.

Struktura vzájemných vztahů zúčastněných subjektů je zachycena na následujícím obrázku Obr. 1. Skupina věřitelů je nejčastěji složena z bank, jež projekt finančně zabezpečují největším dí- lem; kromě toho mohou banky vystupovat také ve funkci aranžéra (zabezpečuje jednání mezi účastníky projektového financování, zajišťuje nezávislé posouzení rizik celého projektu atp.) či agenta (řídí proces poskytnutí a splácení úvěrů). Vedle bank vystupují často jako věřitelé např. po- jišťovny, státní instituce či obchodní partneři (odběratelé, dodavatelé).

3. Odlišnosti projektového financování od běžného úvěrového financování podniků

Odlišností projektového financování od klasického úvěrového financování podniků (corpo- rate finance) je celá řada, z nichž některé již byly uvedeny v předchozím textu. Nevýznamnější roz- díly jsou shrnuty v následující tabulce Tab. 1.

2 Standard&Poor´s definuje projektovou společnost jako souhrn dohod a kontraktů mezi věřiteli, investory (vlastníky) a dalšími zúčastněnými stranami, jež vytvářejí obchodní společnost, která bude působit v daném oboru; v počátečním období existence bude generovat vysoký dluh a požadovat, aby věřitelé posuzovali pouze její specifický přínos pro vytváření peněžního toku jako jediného zdroje splátek jistiny a úroků úvěrů. 63

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

dodavatel

smlouva o výstavbě postoupení práv vlastník ze smluv o prodeji produkce

smlouva o věřitelé založení SPV SPV smlouva o úvěru vlastník

smlouva o zajištění úvěru smlouva o odběru výstupů platby za odběr výstupů odběratel

Obr. 1: Struktura vzájemných vztahů účastníků projektového financování. Zdroj: vlastní zpracování s využitím materiálů semináře Strukturované financování, lektor: Ing. Jiří Pohanka (ČEB), Praha: Legendor, 1.-2.11.2006.

Kritérium Běžné úvěrové financování podniků Projektové financování záruka pro věřitele všechna aktiva a výsledek hospodaření pouze aktiva pořízená v rámci projektu a budoucí společnosti výnosy projektu lze získat úvěr i bez dodatečného předpokládá se nutnost dodatečného zajištění zajištění právo postihu mateř- podnik je odpovědný za závazky pro- mateřská společnost je jen z části postihnutelná či ské společnosti jektu v rámci svých aktivit (full re- zcela nepostihnutelná za závazky SPV (limited or source finance) non-resource finance) předpoklad existence předpoklad trvalé existence podniku, předpoklad ukončení životnosti dané investice jeho dlouhodobého fungování v předem plánovaný okamžik podíl vlastního kapi- podíl vlastního kapitálu podniku je podíl vlastního kapitálu SPV je relativně nižší tálu na celkovém relativně vyšší kapitálu možnost predikce predikce peněžních toků je velice predikce peněžních toků spojených s investicí je peněžních toků obtížná, ovlivněná řadou činností relativně snazší (např. možnost ovlivnit a zajistit podniku i vnějšími faktory budoucí peněžní toky smluvně)

Tab. 1: Odlišnosti projektového financování od běžného úvěrového financování podniků. Zdroj: vlastní zpracování s využitím materiálů semináře Strukturované financování, lektor: Ing. Jiří Pohanka (ČEB), Praha: Legendor, 1.-2.11.2006.

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

Výhody projektového financování pro investory: Přestože jsou techniky financování projektů založené na projektovém financování pro investory vždy nákladnější než běžné úvěrové financování, vyžadují výrazně delší čas nutný k přípravě a organizaci relativně složitých struktur a vysokou odbornost managementu, využívá se tato forma financování projektů stále častěji. Důvody jsou následující: - investor nenese riziko neúspěchu projektu; - bilance investora není zatížena žádným (nebo pouze částečně zatížena) závazkem plynoucím z projektu; - tato forma financování je dostupná i pro kapitálově slabší investory; - možnost využití daňových výhod v některých regionech.

4. Počátky projektového financování

S rozšířením projektového financování zejména na přelomu 80. a 90. let minulého století se lze setkat s tvrzením, že tento koncept financování projektů je zcela nový; pouze s velice krátkou několikaletou historií. Ovšem opak je pravdou. Existují historické důkazy o tom, že techniky pro- jektového financování byly používány již v období antického Říma, zejména k financování námoř- ních plaveb. Podle historiků byly plavby po Středozemním moři extrémně nebezpečné jednak z důvodu častých bouří, jež byly s ohledem na technickou nedokonalost lodí častou příčinou neúspěchu plavby, jednak z důvodu častých námořních loupeží. Aby tehdejší obchodníci alespoň omezili riziko vysokých ztrát spojených s neúspěchem plavby, vznikl institut označovaný jako fenus nauticum. Jednalo se o specifický účelový úvěr určený pro financování námořního obchodu, jehož splacení bylo podmíněno úspěchem námořní plavby. V případě, že by loď s nákladem na palubě v cílovém či domovském přístavu bezpečně nazakotvila, nebyl úvěr dle podmínek fenus nauticum splatný. Riziko tak bylo přeneseno na věřitele a kompenzováno vysokými úroky (úroky se často pohybovaly ve dvojnásobné výši úvěru). Institut fenus nauticum bývá charakterizován jako forma pojištění ná- mořních rizik; lze jej však také považovat za formu financování či úvěrování, v jejímž rámci se vě- řitel spolupodílí na přijímání rizik. Další historický důkaz použití projektového financování lze nalézt v 19. století, kdy se lon- dýnští věřitelé tímto způsobem podíleli na financování výstavby železnic v Jižní Americe a Indii i na financování řady dalších zámořských projektů. Nicméně, novodobá historie projektového financování se datuje od 70. let 20. století, kdy začal být tento způsob financování používán ve Velké Británii pro financování rozvoje těžby ropy a zemního plynu zejména v Severním moři. Významný rozvoj a celosvětové rozšíření této formy financování bylo zaznamenáno v 80. a 90. letech minulého století zejména v souvislosti s financo- váním rozvoje infrastruktury, dopravních či telekomunikačních projektů nejprve ve Velké Británii, později v celé Evropě, USA i Asii.

5. Současná situace v oblasti projektového financování

Projektové financování se stalo komplexním nástrojem financování projektů s širokým spek- trem využití. Tradičně se tato koncepce financování uplatňuje v sektorech s monopolní či oligopolní strukturou, jakými jsou např. energetický průmysl, výstavba infrastruktury, těžba a zpracování ne- rostných surovin. O rozšíření tohoto konceptu financování vypovídá např. následující graf zpraco- vaný ratingovou agenturou Standard&Poor’s, jenž zachycuje nárůst výše dluhu vzniklého v rámci projektového financování ve světě v letech 1992 - 2006. Např. od roku 2000 do roku 2004 se objem

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

projektového dluhu více než zdvojnásobil. Přitom další rozšíření těchto specifických úvěrových obchodů lze dle odhadů Standard&Poor’s očekávat i v budoucnosti, zejména z těchto důvodů: - v řadě světových regionů dosud neexistuje fungující infrastruktura, již bude nutné vybudovat; - je předpokládáno rozšíření spolupráce veřejného sektoru a soukromého kapitálu při financování finančně náročných investičních akcí (public-private partnerships); - uvažováno je rovněž další zvyšování cen energií, což povede k nutnosti zvyšování výdajů na získání nových zdrojů energie (např. kondenzace zemního plynu), popř. na využití obnovitelných zdrojů energie.

Tab. 2: Celkový projektový dluh (v miliardách USD) – údaje Standard & Poor’s. Pozn.: Údaje za rok 2005 a 2006 nejsou úplné. Zdroj: Standard&Poor´s. Global Finance Project Yearbook 2007. October 2006. Dostupné z http://www.projectfinance.standardandpoors.com.

Projektové financování však nelze považovat za koncepci financování podniku, jež by byla pro vlastníky projektu naprosto bezrizikovou. Již výše bylo uvedeno, že ve své „čisté“ podobě tento koncept v praxi neexistuje a vlastník či vlastníci nebývají od projektu zcela izolováni; na stupni podpory projektu ze strany vlastníků může být závislá též výše úrokové sazby projektového dluhu. Přesto se daří v rámci této formy financování projektů přenést specifické riziko projektu na věřitele.

Literatura

[1] A Guide to Project Finance [online]. Denton Wilde Sapte International Projects Group, 2004. Dostupné z: http://www.dentonwildesapte.com/assets/1/14622.pdf. [2] Brealey, R.A., Myers, S.C. Teorie a praxe firemních financí. Z angl. originálu přeložil Tůma, M. Praha: Victoria Publishing, 1993. 1035 s. ISBN 80-85605-24-4. [3] Dvořák, P. Bankovnictví pro bankéře a klienty. Praha: Linde, 2005. 681 s. ISBN 80-7201-515- X. [4] Global Finance Project Yearbook 2005 [online]. Standard&Poor´s, November 2004. Dostupné z: http://www.projectfinance.standardandpoors.com. [5] Global Finance Project Yearbook 2006 [online]. Standard&Poor´s, October 2005. Dostupné z: http://www.projectfinance.standardandpoors.com. [6] Global Finance Project Yearbook 2007 [online]. Standard&Poor´s, October 2006. Dostupné z: http://www.projectfinance.standardandpoors.com. [7] Materiály semináře Strukturované financování, lektor: Ing. Jiří Pohanka (ČEB), Praha: Legen- dor, 1.-2.11.2006.

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

[8] Valach, J. Investiční rozhodování a dlouhodobé financování. Praha: Ekopress, 2005. 465 s. ISBN 80-86929-01-9.

Recenze doc. Ing. Věra Košteková, CSc. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Katedra ekonomie

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

PROJEKTFINANZIERUNG

Der Gegenstand folgender Bearbeitung ist die Problematik der Projektfinanzierung als eine alternative Finanzierungsform. Der Artikel ist geschrieben in Bezug auf derzeitige Aspekte dieser Problematik. Das Spezifikum der Projektfinanzierung besteht im Schwerpunkt des erwarteten Cash- flows, der die Befriedigung der Kreditgeberforderungen beeinflusst. Das nächste Spezifikum der Projektfinanzierung ist die minimale Bindung des Projektes zu der Obergesellschaft.

FINANSOWANIE PROJEKTOWE

W artykule jest przedstawiona problematika finansowania projektowego jako alternatywna forma finansowania, zwłaszcza obszernych projektów, orientowanych na teraźniejszą situację na tym obszaru i wymagających wiele środków finansowych. Specifikem finansowania projektowego jest jak nacisk, który wierzycieli kładą na oczekiwany obieg pieniądza (cash flow), po- nieważ ten ma kluczowe znaczenie dla przyszłego zaspokojenia czy nie zaspokojenia ich należnoś- ci, tak i minimalne powiązanie projektu ze społeczeństwem macierzyńskim.

PROJECT FINANCING

This article deals with the topic of project financing as an alternative method of financing, especially of extensive and capital intensive projects with a view to a present situation in this area. Project financing specificity is that creditors place high emphasis on expected project cash flows, because these are pivotal for a future repayment of project loans. Other project financing particula- rity is a minimal connection between the project and a controlling company.

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

SOUČASNÝ ZPŮSOB IDENTIFIKACE ZÁKAZNÍKŮ U FIREM ZABÝVAJÍCÍCH SE PRODEJEM VÝROBKŮ NA SPOTŘEBNÍM TRHU

J. Dědková

Technická univerzita Liberec Hospodářská fakulta Katedra marketingu, Hálkova 6, 46017 Liberec 1, Česká republika [email protected]

H. Lošťáková

Univerzita Pardubice Fakulta chemicko-technologická, Katedra ekonomiky a managementu chem.a potravin. průmyslu Studentská 84, 532 10 Pardubice, Česká republika [email protected]

Abstrakt

Článek se věnuje způsobu identifikace zákazníků ve vybraných podnicích, zabývajících se prodejem výrobků pro konečné spotřebitele. První část příspěvku popisuje identifikaci zákazníků jako nezbytnou součást procesu implementace strategie diferencovaného CRM – koncepce práce s trhy, spočívající v identifikování, kvalifikování, získávání, rozvinutí a udržování stále stabilněj- ších a vzájemně výhodnějších vztahů s jednotlivými zákazníky diferencovaně na základě jejich hodnoty pro podnik. Článek shrnuje výsledky primárního výzkumu, jehož cílem bylo zjistit součas- ný stav diferencovaného řízení vztahů mezi firmou a zákazníky ve firmách, působících na spotřeb- ním trhu. Do výzkumného šetření bylo zahrnuto cca 30 podniků, ze kterých jedna třetina byly podniky, zabývající se prodejem výrobků. Výsledky výzkumu ukázaly, jak firmy provádějí identifikaci svých současných a částečně i potenciálních zákazníků a v jakém rozsahu si vedou evidenci o svých zákaznících.

1. Úvod

Evidence a identifikace zákazníků je prvním krokem procesu implementace CRM a násled- ného zvyšování výkonnosti podniku. Pokud podnik správně eviduje a identifikuje své zákazníky, může uplatňovat diferencované vztahy se zákazníky a následně rozvinout systém hodnocení tržní výkonnosti na jednotlivých cílových trzích, tzn. u jednotlivých zákazníků.[6] CRM je proces neu- stálého shromažďování údajů ze všech míst kontaktů se zákazníkem a jejich následná transformace do podoby strategických znalostí pro vybudování dlouhodobého ziskového vztahu s klíčovými zá- kazníky. Je to přístup, umožňující lepší poznání zákazníků, pochopení jejich jednání i potřeb a defi- nování vhodných aktivit na udržení zákazníků např. speciálními motivačními nebo věrnostními programy, který může být využíván ve všech firmách. [4,9] Firmy by měly nejen umět identifikovat své zákazníky, ale také znát podstatu spotřebitel- ského chování, umět správně definovat jejich potřeby a požadavky, prokázat své schopnosti pro diferencované vztahy k odlišným segmentům spotřebitelů a získat tím konkurenční výhodu

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

pro svou firmu.[7] Správná analýza spotřebitelského chování a identifikace zákazníků je základem pro úspěšné plánování a určování vhodných marketingových a obchodních strategií a postupů. Dů- ležitým úkolem je určit co nejpřesnější a nejvěrnější charakteristiky zákaznických segmentů. Každý segment zákazníků je jiný, přináší firmě jinou hodnotu a musí být marketingovými pracovníky oslovován zcela jinak a jinými komunikačními prostředky. Cílem příspěvku, jako jednoho z výstupů řešeného projektu v rámci GAČR č. č.402/06/0577 pod názvem „Zvyšování výkonnosti podniků prostřednictvím diferencovaného řízení vztahů se zá- kazníky na bázi jejich aktuální a potenciální hodnoty pro podnik“ je ukázat výsledky primárního výzkumu, který se snažil zjistit současný stav diferencovaného řízení vztahů mezi firmou a zákazníky. Daný projekt je řešen Katedrou ekonomiky a managementu chemického a potravinář- ského průmyslu FCHT Univerzity v Pardubicích a Katedrou marketingu HF Technické univerzity v Liberci. Jedním z dílčích cílů výzkumu bylo zjistit současný způsob identifikace a analýzy zákaz- níků u firem, zabývajících se prodejem výrobků pro spotřební trh.

2. Metodika zpracování dat a charakteristika podniků

Primární kvalitativní výzkum pomocí individuálních hloubkových rozhovorů se uskutečnil během roku 2006 ve vybraných firmách na B2C trzích s odpovědnými pracovníky marketingového nebo obchodního oddělení, nebo přímo s jednateli, či majiteli firem. Výzkum byl realizován metodou individuálních hloubkových rozhovorů. Celkem bylo osloveno 42 firem, přičemž do výzkum- ného šetření prodejních firem bylo zahrnuto 10 firem. Prodejní firmy, ve kterých bylo provedeno šetření, byly z hlediska sortimentní skladby růz- norodé. Zabývaly se distribucí kojeneckého zboží a drobných výrobků z plastu, prodejem spotřebi- čů pro domácnost, zásilkovým obchodem, prodejem textilního zboží, prodejem kosmetiky, výrobků pro volný čas, sport a domácnost, prodejem příslušenství pro mobilní telefony, prodejem krmiva pro domácí zvířectvo, nářadí a nástrojů a prodejem pečiva. Daný vzorek firem byl z pohledu počtu zaměstnanců rovněž rozmanitý. Nejmenší firma měla jednoho zaměstnance a největší firma - zásil- kový obchod cca 100 zaměstnanců. Dvě firmy měly cca 40-60 zaměstnanců a ostatní firmy zaměst- návaly cca 10-15 zaměstnanců. [2] I přes různorodost zkoumaných firem výsledky výzkumu ukáza- ly, že tržní podmínky a proces a rozsah identifikace zákazníků v tomto typu firem má řadu analo- gických rysů. Lze konstatovat, že všechny prodejní firmy odhadují vývoj trhu jako rostoucí nebo stagnují- cí. Polovina firem předpokládá další růst ve svém oboru a druhá polovina firem označila po před- chozím růstu nástup období stagnace. Většina dotázaných prodejních firem byla malá a jejich tržní podíl na relevantním trhu byl do 20%. Pouze dvě firmy (prodejce příslušenství k mobilním telefo- nům a prodejce spotřebičů pro domácnost) označily svůj tržní podíl kolem 30 - 40%. Jedna třetina firem svůj tržní podíl neuvedla. Vývoj prodejů vlastních produktů ve srovnání s vývojem celkové tržní poptávky označily firmy většinou jako paralelní, který odpovídá celkovému vývoji. Zajímavé je, že ani jedna firma neuvedla klesající vývoj prodejů proti celkové tržní poptávce. Jedna třetina firem svůj vývoj pro- duktů ve srovnání s vývojem celkové tržní poptávky nedokázala specifikovat. Konkurenční postavení podniků ve srovnání s konkurenčními firmami v celém oboru podni- kání je většinou středně silné. Silné postavení označila třetina firem, a to především ve svém regionu, kde působí (prodej pečiva, příslušenství k mobilním telefonům a distributor kojeneckého zboží). Vzhledem k výrazně konkurenčnímu charakteru trhu jsou firmy většinou jedním z mnoha dodavate- lů. Jedna firma nedokázala své dodavatelské postavení specifikovat a jedna firma uvedla, že u 20% zákazníků je výhradním dodavatelem. Segmenty zákazníků jsou představovány dalšími distributory (40% zkoumaných firem) a konečnými spotřebiteli (60% zkoumaných firem). Prodejní firmy dodávají své výrobky do velko- 70

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

obchodů, maloobchodů nebo přímo konečnému spotřebiteli (např. zásilkový obchod, prodejna peči- va, prodej kosmetiky, prodej textilního zboží). Některé firmy dodávají, jak distributorům, tak ko- nečným spotřebitelům.

3. Současný způsob identifikace a analýzy zákazníků v daném oboru podnikání

Pro uplatňování diferencovaných vztahů je potřeba správná identifikace zákazníků, proto by se firmy měly zaměřit na výzkumy, které povedou ke zjišťování identifikace zákazníků. Na základě znalosti zákazníků, mohou firmy přistoupit k diferencovaným vztahům, např. upravit různé množ- ství kontaktů, použít rozdílnou komunikaci, či distribuci nebo nabídnout různé služby a podobně. [1]

3.1 Evidence současných zákazníků

Všechny prodejní firmy evidují své zákazníky a sbírají informace o síle zákazníka, velikosti odběrů, věrnosti, počtu maloobchodních jednotek, realizovaném obratu, zisku, o počtu objednávek, o kontaktní osobě u velkoobchodu, o velikosti zakázek zákazníků. Některé firmy (např. zásilkový obchod, prodejce kosmetiky) se zajímají o adresu, věk a příjem zákazníků. Tyto informace sbírají interní pracovníci: (1 pracovník pro 2-3 trhy), dealeři, obchodní oddělení, zákaznické oddělení, marketingové oddělení, prodejci, majitel firmy a u malých firem (prodejce nástrojů a nářadí a prodejce spodního prádla) tyto informace sbírají všichni zaměstnanci. Pro evidenci většinou firmy využívají databáze zákazníků, v některých případech je evidují přímo prodejci, vedoucí obchodních týmů, oddělení fakturace nebo je eviduje přímo majitel firmy. Evidované informace využívají dealeři, vedoucí obchodních týmů, marketingové oddělení, prodejci, majitel a vedení firmy. Při výzkumu bylo rovněž zkoumáno, nakolik firmy provádějí analýzu dosavadních nákupů zákazníků a zjišťují spokojenost svých zákazníků:. Bylo zjištěno, že v šesti zkoumaných firmách je analýza dosavadních nákupů a spokojenosti zákazníků s nimi věnována pozornost , ve čtyřech ne. Firmy, které tyto analýzy provádějí, se snaží zjistit potřebná data a informace i u potenciál- ních zákazníků. Zjišťují je obchodní zástupci, obchodní oddělení, oddělení řízení produktů. Výsled- ky analýzy jsou využívány pro optimalizaci produktového portfolia a reflexi obchodních nabídek. Jedna třetina firem analýzu dosavadních nákupů zákazníků neprovádí. V polovině dotázaných firem dealeři a prodejci zjišťují, jak probíhá rozhodování o nákupu jednotlivých zákazníků. Dvě firmy na tuto otázku neodpověděly a jedna třetina firem se o rozhodo- vací proces zákazníků nezajímá. U potenciálních zákazníků se tyto informace většinou nezjišťují.

3.2 Evidence potenciálních zákazníků

Prodejní firmy své potenciální zákazníky většinou vyhledávají návštěvou obchodů, na vý- stavách, veletrzích, komunikačními médii, osobním kontaktem, přes dealery a obchodní zástupce, inzercí, letáky, díky internetu, adresným a neadresným recruitmentem (zásilkový obchod), ze Zla- tých stránek, z informací z časopisů a od jiných obchodníků. Většina firem (osm z deseti zkouma- ných firem) si vytváří databázi potenciálních zákazníků. Informace o potenciálních zákaznících sbírají vedoucí obchodu, dealeři, obchodní zástupci v terénu nebo majitelé firem. Prodejce nástrojů a nářadí a prodejce spodního prádla uvedli, že informace sbírají všichni zaměstnanci. O potenciálních zákaznících se shromažďují informace jako je adresa, kontakty, jména vedoucích, velikost tržeb, platební morálka, počet pracovníků, reference, informace o současných zdrojích nákupu. Tyto informace slouží k reflexi cenových a produktových nabídek, k dalšímu kontaktu a pro rozvíjení další spolupráce se zákazníkem. Prodejci zaměření 71

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

pouze na konečného spotřebitele (prodej pečiva a prodej potřeb krmiva pro chovatele drobného zvířectva) si databáze potenciálních zákazníků nevytváří. Rozdíl mezi záznamy o zákaznících, kteří ještě nebyli osloveni a mezi těmi, se kterými již byl kontakt, byl zaznamenán asi u poloviny firem. Rozdíl byl především v kontaktu se zákazníkem, kdy oslovení zákazníci například dostávají více informací o nových výrobcích. Polovina firem uvedla, že neexistují žádné rozdíly v záznamech mezi oslovenými a neoslovenými zákazníky.

3.3 Identifikace zákazníků v různých fázích vývoje vztahu

Diferencovaný přístup k zákazníkům se odvíjí od hodnoty vztahu se zákazníkem pro firmu. Tu ovlivňuje mimo jiné úroveň a délka vztahu se zákazníkem, tedy např. fáze životního cyklu zá- kazníka nebo míra loajality zákazníka.[5] Polovina prodejních firem uvedla, že není rozdíl mezi údaji shromažďovanými o zákaznících v počátečních fázích vývoje vztahu a údaji o zákaznících ve fázi rozvoje vztahu. Druhá polovina firem uváděla rozdíl v detailech a v hloubce registrace zákazníka. Prodejní firmy se v začátku vztahu zajímají o informace, týkající se platební morálky a objednávaného zboží.Ty jsou pak využívány pro zasílání již konkrétních nových nabídek. U dlou- hodobých vztahů se informace doplňují o bonifikace, slevy, platební morálku, demografické údaje, adresy a kontaktní osoby prodejních a obchodních týmů. Informace eviduje majitel firmy nebo ob- chodní oddělení, v malých podnicích byli označeni všichni zaměstnanci a aktualizaci dat provádí většinou vedení firmy. Databáze zákazníků jsou aktualizovány např. při každém kontaktu se zákazníkem nebo pra- videlně v určitých intervalech, např. jednou za půl roku, dvě firmy (prodejce kojeneckého zboží a výrobků pro volný čas) uvedly aktualizaci databáze neustále podle potřeby. Asi polovina firem údaje o zákaznících nedoplňují systematicky a neaktualizují pravidelně. Informace o ztracených zákaznících shromažďují vedoucí obchodních týmů nebo dealeři. Databáze je většinou uvedena v elektronické podobě a její aktualizace probíhá nahodile. Informace užívají všichni, kteří je potřebují. Jedna firma uvedla, že zatím žádného zákazníka neztratila, proto- že je na trhu krátkou dobu a jedna třetina firem ztracené zákazníky zaznamenává, ale dále s těmito informacemi nepracuje. Necelá polovina firem se o ztracené zákazníky nezajímá.

3.4 Existence informačního systému v podniku a využití získaných dat od zákazníků

Cílem této části dotazování bylo zjistit, jak funguje v daných podnicích systém identifikace a analýzy zákazníků a k čemu se získaná data o zákaznících využívají. Pouze dvě prodejní firmy uvedly, že v podniku nefunguje informační systém o zákaznících tak, aby všichni zaměstnanci byli schopni zjistit, jaký předcházející kontakt s daným zákazníkem již proběhl a co bylo dohodnuto, zbylých 8 firem takový informační systém má a uvedly, že je tento systém natolik propojený, že příslušný pracovník může o zákazníkovi vždy zjistit všechny adekvát- ní informace a zlepšení není nutné. Většina firem tedy neplánuje zdokonalení informačního systému v oblasti identifikace zá- kazníků. Ty, co plánují zdokonalení (4 firmy), by chtěly mít podrobnější informace u všech zákaz- níků, lepší software, větší aktuálnost informací nebo propojení účetnictví a CRM. Z hlediska schopnosti identifikovat zákazníky ve srovnání s konkurenty označily firmy jako své konkurenty větší firmy s více zaměstnanci, kteří mohou mít lepší nabídku a taky pracovníka, který odpovídá za evidenci zákazníků. Ve zlepšení identifikace zákazníků firmám brání časová a zejména finanční náročnost. [8] Prodejní firmy většinou využívají získaná data a následně informace o zákaznících pro analýzy podporující rozhodování. Dvě firmy získaná data o zákaznících nevyužívají a jedna firma na tuto otázku neodpověděla. Při podrobnějším dotazování ve firmách se ukázalo, že data zpracovává obchodní oddělení, prodejní oddělení nebo zákaznické oddělení a zpra- covávají je podle potřeby. Malé firmy uvedly zpracovávání všemi zaměstnanci a nahodile. 72

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

4. Závěr

Ve vzorku zkoumaných firem, zabývajících se prodejem, byly zastoupeny spíše menší firmy. Lze konstatovat, že jejich postavení na trhu je spíše středně nebo méně významné a jsou orien- továny především na domácí trh a konečné spotřebitele. Pouze necelá polovina zkoumaných firem dodává i zboží dalším distributorům. Lze konstatovat, že všechny dotázané firmy si uvědomují nutnost důkladného poznání po- třeb, požadavků, nákupního a spotřebního chování svých zákazníků a většinou provádí dosti rozsáh- lou evidenci současných a potenciálních zákazníků. Informace sbírají převážně interní pracovníci firem - dealeři, obchodní oddělení, zákaznické oddělení, marketingové oddělení, prodejci, majitel firmy, u malých firem sbírají tyto informace všichni zaměstnanci. Rozsah zjišťovaných informací se liší v závislosti na zvyklostech jednotlivých firem a jen omezeně v závislosti na hodnotě zákazníků pro podnik. Rozdílné způsoby evidence zákazníků v závislosti na jejich různé hodnotě pro podnik byly zaznamenány pouze u dvou firem. Většina firem si vytváří databázi potenciálních zákazníků a většina firem rovněž uvedla, že v jejich podniku pro to existuje odpovídající informační systém. Většina firem se snaží data získaná od zákazníků využívat pro další rozvoj vztahů se zákazníky a hledání přitažlivějších způsobů péče o ně.

Příspěvek byl napsán za podpory projektu GAČR č.402/06/0577: Zvyšování výkonnosti podniků prostřednictvím diferencovaného řízení vztahů se zákazníky na bázi jejich aktuální a po- tenciální hodnoty pro podnik.

Literatura

[1] Dědková, J: Identifikace zákazníků jako klíčový aspekt CRM, kapitola v monografii H.Lošťáková a kol.„Strategie diferencovaného CRM podle hodnoty zákazníků pro podnik“, Pardubice 2006, str.62-67, 2006, ISBN 80-7194-919-1. [2] Dědková, J.: Současný způsob identifikace a analýzy zákazníků v oboru podnikání prodeje. Dílčí výzkumná zpráva v rámci GAČR 402/06/0577, TU Liberec, 9 s., 2006. [3] Dědková, J: Identification and analysis of customers in the CRM environment, " The Inter- national Scientific Conference CUSTOMER RELATIONSHIP MANAGEMENT ‘06" [4] 7.11.- 8.11.2006, Pardubice, str.65-67, ISBN 80-7194-909-4. [5] HES, A.,Tomšík, K.: CRM-Customers Value Orientation, Proceedings of the Papers " CUSTOMER RELATIONSHIP MANAGEMENT ‘06" The International Scientific Konfe- rence, 7.11.- 8.11.2006, Pardubice, str.74-77, ISBN 80-7194-909-4. [6] JELÍNKOVÁ, M.: Procesní řízení diferencovaného CRM, kapitola v monografii H. Lošťáková a kol.„Strategie diferencovaného CRM podle hodnoty zákazníků pro podnik“, Pardubice 2006, str.38-43, 2006, ISBN 80-7194-919-1. [7] LOŠŤÁKOVÁ, H.: Hodnocení výkonnosti podniku a strategie CRM, kapitola v monografii H.Lošťáková a kol.„Strategie diferencovaného CRM podle hodnoty zákazníků pro podnik“, Pardubice 2006, str.53-61, 2006, ISBN 80-7194-919-1. [8] STORBACKA, K., LEHTINEN, J.: 2002.Řízení vztahů se zákazníky.1.vyd. Praha 2002. 168s. ISBN 80-7169-813-X. [9] VLČKOVÁ, V.: Elektronická výměna dat jako podpůrný nástroj tvorby zvláštní hodnoty pro zákazníka. Sborník příspěvků ze 4. mezinárodní konference „Logistika v teorii a praxi“, Tech- nická univerzita v Liberci, Liberec, 27. duben 2006, s.102-107, ISBN80-7372-059-0. [10] WESSLING, H.: 2003. Aktivní vztah k zákazníkům pomocí CRM.1.vyd. Praha. 2003.196s. ISBN 80-247-0569-9.

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

Recenze

Ing. Aleš Hes, CSc. Česká zemědělská univerzita v Praze, Provozně ekonomická fakulta, Katedra obchodu a financí

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

DER AKTUELLE WEG DER VERBRAUCHERIDENTIFIKATION IN FIRMEN, DEREN HAUPTAUFGABE DER VERKAUF VON PRODUKTEN IN DEN VERBRAUCHERMARKT IST

Der Artikel befasst sich mit Wegen der Verbraucheridentifikation in ausgewählten Firmen, die Waren verkaufen. Der erste Teil beschreibt die Identifikation der Verbraucher als einen nötigen Teil des CRM. CRM ist eine Möglichkeit, die der Erkennung, Qualifikation, Erfassung, Entwick- lung und Stabilität einer für beide Seiten gewinnbringenden Kundenbeziehung dient. Das Ziel der primären Untersuchung war es, das aktuelle Stadium differenzierter Betriebs- beziehungen zwischen Unternehmen und Verbraucher in den Unternehmen zu erforschen, die innerhalb des Verbrauchermarkts tätig sind. Um die 30 Firmen waren in die Untersuchung einbezo- gen, von denen ein Drittel Warenverkaufende Unternehmen sind. Die Ergebnisse der Untersuchung zeigen deutlich, dass Firmen eine Identifikation ihrer jet- zigen und in Teilen potentiellen Kunden vornehmen, und dass sie Buch über ihre Kunden führen.

DZISIEJSZY SPOSÓB IDENTIFIKOWANIA KLIENTA W FIRMACH PRACUJACYCH NAD SPRZEDARZĄ PRODUKTÓW NA RYNKU KONSUMENCKIM

Artykuł rozpatruje sposoby identifikacji klienta w wybranych firmach pracujacych nad sprzedarzą productów. Pierwsza część opisuje identifikacje klienta jakos ważną część CRM. CRM jest czyms gdzie serwis identyficacji, kwalifikacji, nabywania, rozwoju i utrzymywania wciaz staly i obustronnie oplacalny stosunek z klientami. Celem glownego badania bylo odkrycie aktualnego poziomu rozroznionych operacji w stosunkach miedzy firmami a klientami w firmach ktore operuja na rynku. 30 firm bylo wlaczone do badan, z czego 1/3 firm sprzedjacych produkty. Z badan wychodzi ze firmy dokonuja identificacji obecnych i potencialnych klientow.

THE PRESENT WAY OF CUSTOMER IDENTIFICATION IN THE FIRMS WORKING AT SELLING PRODUCTS IN CONSUMER MARKET

The article deals with ways of customer identification in selected companies working at selling products. The first part describes identification of customers as a necessary part of CRM. CRM is a way that serves for identification, qualification, acquisition, development and keeping still more stable and for both sides profitable relationship with customers. The aim of the primary research was to explore the actual stage of differentiated operating of relationships between the company and customers in those companies that operate in the customer market. About 30 companies were included in the research, from which one third of companies was working at selling products. From the result of the research it is obvious that companies do an identification of their present and in part also potential customers and they are conducting accounting about their customers.

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

NABÍDKA HYPOTEČNÍCH ÚVĚRŮ VYBRANÝCH BANK

H. Jáčová

Technická univerzita v Liberci Hospodářská fakulta, Katedra financí a účetnictví Hálkova 6, 461 17 Liberec 1, Česká republika [email protected]

Abstrakt

Příspěvek pojednává o hypotečním úvěru v ČR, na základě zákona č. 84/1995 Sb. o dluhopi- sech. Hypoteční úvěr se stal běžným a často využívaným prostředkem k získání vlastního bydlení. Při rozhodování o tom, jaký hypoteční úvěr, resp. jakou hypoteční banku zvolit, je nezbytné sezná- mit se s nabídkami jednotlivých bankovních ústavů a provést si jejich vyhodnocení. V příspěvku jsou uvedeny podmínky tří významných bank, za kterých lze hypoteční úvěr získat.

1. Úvod

Bydlení patří bezesporu k základním lidským potřebám, ale zároveň také k nejnákladnější lidské potřebě. Každý z nás se dříve či později setká s problémem pořízení si vlastního bydlení. Otázky spojené s bydlením jsou velmi aktuální zejména u mladých lidí. Získat své vlastní bydlení na počátku své životní dráhy a pracovní kariéry bez dostatku finančních prostředků se může zdát jako nedosažitelný cíl, lidé obvykle nevystačí pouze s naspořenými finančními prostředky, většinou je třeba chybějící finance si vypůjčit. Téměř každému člověku rodiče spoří, a tato naspořená částka se tak stává pro mladého zájemce o bydlení dobrým odrazovým můstkem, nikoliv však postačují- cím. Je potřeba využít i další finanční prostředky, které je možné získat dnes velmi oblíbeným sta- vebním spořením a z něj vyplývajícím úvěrem (popř. překlenovacím úvěrem) nebo hypotečním úvěrem, který je nedílnou součástí životního stylu ve všech ekonomicky vyspělých zemích. V rámci rozhodování o tom, jaký hypoteční úvěr, resp. jakou hypoteční banku zvolit, je nezbytné, seznámit se s nabídkami jednotlivých peněžních ústavů a provést jejich důkladné vyhodnocení. Klient se bance zadlužuje na velmi dlouhé období (ve většině případů na období dvaceti let, výjimečně až na třicet let) a náklady spojené s hypotečním úvěrem představují významnou část rodinného roz- počtu.

2. Možnosti financování bytových potřeb

Způsobů jak financovat vlastní bydlení je v dnešní době celá řada. Nejlepším řešením by bylo financování z vlastních naspořených prostředků, kdy by si člověk nemusel brát úvěr a platit úro- ky. Jenže naspoření částky, která by pokryla náklady spojené s pořízením vlastního bydlení, je prakticky nemožné, poněvadž trvá velmi dlouhou dobu a člověk potřebuje bydlet právě teď, hned, a ne za dvacet let, až si naspoří vlastní prostředky. Proto nezbývá nic jiného než si vzít úvěr. Mezi mož- nosti, jak získat potřebné peníze formou úvěru, patří: hypoteční úvěr, stavební spoření nebo také půjčky od zaměstnavatele.

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

V současné době v České republice poskytují hypoteční úvěry následující bankovní domy: Česká spořitelna, a.s.; Československá obchodní banka, a.s.; Hypoteční banka, a.s. (do 1. 1. 2005 Českomoravská hypoteční banka); Komerční banka, a.s.; BAWAG Bank CZ, a. s.; Citibank, a.s. - poskytuje hypoteční úvěry od podzimu 2005 ve spolupráci s Hypoteční bankou; eBanka, a.s.; GE Money Bank, a.s. (do 17. 1. 2005 GE Capital Bank); HVB Bank Czech Republic, a.s.; ING Bank N.V.; Raiffeisenbank, a.s.; Volksbank CZ, a.s.; Wüstenrot hypoteční banka, a.s.; Živnostenská banka, a.s. Na hypotečním trhu zaujímají významné postavení tři následující banky: Česká spořitelna, a.s., Komerční banka, a.s. a Hypoteční banka, a.s. Ve svém příspěvku se budu zabývat hypotečními produkty těchto tří bank a podmínkami pro získání hypotečního úvěru. Zároveň je zde uvedena komparace základních parametrů hypotečních produktů, které tyto tři nejsilnější banky nabízejí (viz. Tab. 1).

3. Hypoteční úvěrové produkty České spořitelny, a. s.

Česká spořitelna se stala v roce 2000 členem silné středoevropské Finanční skupiny Erste Bank s více než 12 mil. klientů. ČS je bankou s největším počtem klientů v České republice a leader českého hypotečního trhu a svým klientům nabízí následující hypoteční produkty.

Hypotéka „HYPOHIT“ je poskytována od 1. března roku 2004 a je určena fyzickým oso- bám na financování investic do vlastního bydlení. HYPOHIT je zajímavý tím, že jeho úroková sazba je v prvním období fixace garantovaná. To znamená, že je přidělena každému klientovi bez zře- tele na jeho kreditní skóre, které u hypotečních produktů konkurenčních bank ovlivňuje výši úroko- vé míry. Žadatel o úvěr musí pouze splnit základní podmínku, kterou je prokázat dostatečný příjem, tedy schopnost úvěr splácet. O tento produkt byl díky jeho nízkým a garantovaným sazbám velký zájem a stal se tak Hypotékou roku 2004 (tento úvěr byl poskytován u jednoleté fixace za bezkon- kurenční úrokovou sazbu 2,99 % p.a.). Hypotéku „Nové TOP Bydlení“ začala ČS poskytovat pod názvem „TOP Bydlení“ fyzic- kým osobám na investice do nemovitostí od května roku 2001. Tato hypotéka byla poskytována v rámci programu „TOP BYDLENÍ“, který byl zaměřený na podporu pořízení a zkvalitnění bydlení občanů a zároveň byl tento program dotovaný, což umožnilo ČS výrazné snížení úrokové sazby (úroková sazba byla snížena o 3 procentní body oproti úrokové sazbě standardně poskytované u ostatních hypotečních úvěrů ČS). Zvýhodnění úrokové sazby bylo garantováno po celou dobu splatnosti hypotečního úvěru, čímž banka získala velkou konkurenční výhodu a rozhýbala snižování úrokových sazeb na českém hypotečním trhu. Zejména zvýhodněná úroková sazba způsobila, že Hypotéka TOP Bydlení získala ocenění Hypotéka roku 2002 a Hypotéka roku 2003. Od roku 2004 nese tato hypotéka pozměněný název „Nové TOP Bydlení“ a je určena především klientům preferu- jícím delší fixaci úrokové sazby. Stejně jako u Hypohitu je pro všechny klienty garantovaná úroko- vá sazba v prvním období fixace. Hypotéka „BONUS“ je určena fyzickým osobám, preferujícím kratší fixaci úrokové sazby, pro financování vlastního bydlení. Je poskytován do výše 100% hodnoty nemovitosti, maximálně však do výše 6 mil. Kč, minimální výše není omezena. Hypotéka „STANDARD“ nabízí klientovi možnost výběru z nejširší nabídky fixace úroko- vé sazby, která může být stanovena jako pevná na 1 rok, 2 roky, 3 roky, 4 roky, 5 let, 10 let či na 15 let. Hypotéka STANDARD se používá zejména, pokud banka financuje hypotečním úvěrem nemovitost, která není určena k bydlení (například podnikatelský objekt nebo nemovitost s poměrem ne- bytových ploch vůči bytovým nad 51 %). Úrokové sazby jsou garantované a vyšší než u Hypohitu. V pravomoci ředitelů jednotlivých poboček ČS je v rámci konkurenčního boje o tzv. „V.I.P. klienty“ výrazně snížit úrokové míry až na úroveň sazeb Hipohitu. 77

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

Novomanželská hypotéka je určena mladým lidem do 36 let na pořízení vlastního bydlení. V prvním období fixace ČS snižuje úrokovou sazbu o 0,2 % p.a. oproti garantované sazbě nabízené pro hypotéku Hypohit nebo Nové TOP Bydlení. Klient může v nutném případě využít možnosti odkladu splácení jistiny úvěru na období jednoho roku (po tuto dobu splácí pouze úroky). Doba splatnosti úvěru může být zvolena až na 30 let, v kombinaci se sníženou splátkou umožní rozložit splácení úvěru do doby než klient získá vyšší příjem. Hypotéka „Student+“ je určena klientům, kteří využívali nebo využívají studentský produkt „Programu Student+“ s pravidelným měsíčním příjmem poukazovaným na účet u ČS, a. s., mini- málně po dobu šesti měsíců před podáním žádosti o hypoteční úvěr. Klient získá mimořádně zvý- hodněnou úrokovou sazbu na úrovni vyhlašované „prime rate“, bez ohledu na zvolenou fixaci úro- kové sazby. Zvýhodnění úrokové sazby platí pouze v prvním období její platnosti. Zvýhodněnou nabídku pro uživatele studentského produktu Program Student+ je možné využít jen na jednu hypo- téku. Nabídka tohoto produktu je časově omezena do konce roku 2007. Hypotéka „Podnikatel“ je určena pro podnikatele, kteří takzvaně „optimalizují daně“ a z tohoto důvodu nemají na daňovém přiznání vykázaný potřebný zisk a následně s tím vzniká problém se získáním hypotečního úvěru. Těmto podnikatelům se rozhodla ČS vyjít vstříc a do své produktové nabídky zařadila Hypotéku Podnikatel. Tuto hypotéku smí žadatel využít pouze pro účely svého bydlení. Při výpočtu bonity žadatele banka vychází z obratů na daňovém přiznání. Úro- ková sazba je stejná jako u Hypotéky BONUS. Minimální podíl vlastních prostředků klienta je ve výši 30 % celkových nákladů.

4. Hypoteční úvěrové produkty Komerční banky, a. s.

Hypoteční úvěry KB jsou určeny fyzickým osobám - občanům, kteří disponují pravidelným stabilním příjmem a mají založený běžný účet v Kč pro fyzické osoby u KB, a. s. Žadateli, resp. spolužadateli mohou být až 4 osoby, které představují max. 2 domácnosti. Hypoteční úvěr „Klasik“ je poskytován maximálně do výše 70 % ceny obvyklé nemovitosti, rozpočtových nákladů nebo kupní ceny (dle objektu úvěru) a schopností klienta splácet jistinu a úroky. Hypoteční úvěr „Plus“ umožňuje pokrytí celého investičního záměru až do výše 100 % hodnoty zastavované nemovitosti. KB začala tento hypoteční úvěr poskytovat až v roce 2003 (Hy- poteční banka nabízela krytí investice do výše 100% již o rok dříve). Stejně jako u hypotečního úvěru Klasik si může klient vybrat z široké nabídky fixace úrokové sazby, úroková míra je však vyšší. Předhypoteční úvěr je poskytován fyzickým osobám v případě, jestliže klient nemá dočasně k dispozici nemovitost vhodnou k zajištění hypotečního úvěru. Předhypoteční úvěr může být zajiš- těn ručením třetí osoby, zástavním právem k pohledávce nebo i zástavním právem k nemovitosti. Musí být vyčerpán do dvou let od data podpisu smlouvy o úvěru a je poskytován vždy v kombinaci s úvěrem hypotečním, neboť je splacen v plné výši z úvěru hypotečního. Jistina bude splacena jed- norázově z poskytnutého hypotečního úvěru po předložení zástavní smlouvy s vyznačeným povole- ním vkladu zástavního práva na pořizovanou nemovitost a výpisu z Katastru nemovitostí se zapsa- ným vkladem zástavního práva ve prospěch KB. Překlenovací hypoteční úvěr představuje úvěr, kdy klient po celou dobu trvání obchodu bance splácí pouze úroky, jistina je splacena jednorázově z finančního zdroje, který je vinkulován ve prospěch KB. Úvěr musí být zajištěn zástavním právem k nemovitosti a vinkulací kapitálového životního pojištění či účtu stavebního spoření ve prospěch KB.

V nabídce Komerční banky, a. s., vystupuje také neúčelová americká hypotéka a to pod ob- chodním názvem Garant. 78

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

Nespornou výhodou vyřízení požadavku poskytnutí úvěru v KB je, že každý klient absolvu- je minimum jednání v bance do okamžiku podpisu smlouvy a získá svého osobního finančního po- radce. V průběhu roku probíhají marketingové kampaně s nabídkou zvýhodněných podmínek po- skytnutí úvěru (sleva na poplatcích za vyřízení úvěru nebo sleva na poplatcích za vedení účtu). Pra- videlně jsou oslovováni dlouhodobí bonitní klienti KB. Komerční banka, a.s., se oproti konkurenci výrazně odlišuje tím, že klientovi garantuje maximální úrokovou sazbu, která je dále snižována dle bonity žadatele o úvěr, délky vztahu žadatele s KB (tzv. „historie klienta“) a dle ošetření rizik sou- visejících s hypotečním úvěrem. U ostatních bankovních domů, které zveřejňují pouze sazby mini- mální (tedy sazby pro většinu klientů prakticky nedosažitelné), klient tuto maximální hranici pře- dem nezná. Dále jako jediná banka KB v současné době nabízí hypoteční úvěr až do 150 % výše obvyklé hodnoty zastavené nemovitosti. Hypoteční úvěr tohoto typu je poskytován zcela individu- álně, a tato možnost není veřejnosti oficiálně prezentována.

5. Hypoteční úvěrové produkty Hypoteční banky, a. s.

Českomoravská hypoteční banka, a. s., používá od 1. ledna 2005 novou značku a obchodní firmu „Hypoteční banka“. Ve své nové marketingové kampani a svou novou značkou zdůrazňuje, že je specializovanou hypoteční bankou, která disponuje širokou nabídkou produktů a služeb, přiná- ší řešení tzv. „šitá na míru“ potřebám i možnostem jednotlivých klientů. Hypoteční úvěr 70 je poskytován do výše 70 % zástavní hodnoty nemovitosti. Úroková sazba je závislá na výběru klienta. Může být pevná na období jednoho roku, pevná na období tří, pěti, deseti i patnácti let nebo je vázaná na 12M PRIBOR vyhlašovaný ČNB. Po úplném vyčerpání hypo- tečního úvěru je úvěr splácen dle volby klienta formou anuitních, progresivních či degresivních splátek. Výhodou tohoto produktu je, že žadatel o úvěr nemusí mít sjednané životního pojištění a také nemusí mít veden běžný účet u Hypoteční banky. (Hypoteční banka však poskytuje zvýhod- nění 0,1 procentního bodu klientům, kteří mají sjednané životní pojištění u libovolné pojišťovny vinkulované v její prospěch. Pokud si klient založí u skupiny ČSOB běžný účet, čeká na něj sazba výhodnější o 0,15 procentního bodu. Zvýhodnění se sčítají, takže celkově může klient svou sazbu snížit o 0,25 procentního bodu). Hypoteční úvěr 85 je poskytován až do výše 85 % hodnoty pořizované nemovitosti. V případě potřeby má klient možnost část úvěru přesahující 70 % ceny nemovitosti kdykoliv splatit bez sankcí a poplatků. Pokud při změně fixace úrokové sazby dosahuje zůstatek úvěru hodnot pod 70 % hodnoty nemovitosti, je klient automaticky převeden na výhodnější úrokové podmínky kla- sického hypotečního úvěru (Hypoteční úvěr 70). Hypoteční úvěr 85 je splácen anuitně, progresivně či degresivně, dle volby klienta. Hypoteční úvěr 100 představuje úvěr nad 85 % hodnoty pořizované nemovitosti. Část úvěru přesahující 70 % ceny nemovitosti může být opět splacena bez sankcí a poplatků stejně jako v případě Hypotečního úvěru 85. Rovněž bude klient převeden na nižší úrokové sazby při změně fixace a zůstatku úvěru nižším než 70 % hodnoty nemovitosti. Hypoteční úvěr 100 může být splá- cen formou anuitních či degresivních splátek. Progresivní varianta splácení zde není možná. Hypotéku bez poplatku lze kombinovat s Hypotékou 70, Hypotékou 85, Hypotékou 100, Kombinovanými produkty a Neúčelovou částí hypotečního úvěru. Klient si sice sníží počáteční náklady spojené se získáním hypotečního úvěru, ale poplatky bance uhradí postupně při splácení úvěru, a to formou fixní odchylky od úrokové sazby. Konečná výše úrokové sazby je pak tvořena standardní úrokovou sazbou a fixní odchylkou, která se nemění po celou dobu splácení. Výhodou tohoto produktu je, že o poplatky přenesené do úrokové sazby si klient může snížit daňový základ. Hypoteční úvěr na družstevní bydlení je poskytován až do výše sta procent zástavní hodnoty nemovitosti a může být použit na investici do nemovitosti v družstevním vlastnictví na území České republiky. Předmětem zajištění úvěru musí být jiná nemovitost než je objekt úvěru. Čerpání 79

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

hypotečního úvěru je pouze jednorázové a musí být provedeno do šesti měsíců od data schválení úvěru. Formu splácení klient zvolí buď anuitní, progresivní či degresivní. Hypotéka zpětně představuje služba, která je poskytovaná ke všem hypotečním úvěrům pro fyzické osoby s výjimkou Americké hypotéky. Umožňuje zpětně proplatit již dříve vložené vlastní prostředky do objektu, na který je nyní žádán hypoteční úvěr. Banka proplatí maximálně zpětně částku do 50 % výše hypotečního úvěru. Hypotéka bez doložení příjmu znamená, že žadatel nedokládá standardním způsobem pří- jmy pro splácení hypotečního úvěru. Díky tomuto produktu získají peněžní prostředky i ti, kteří je podle doposud platného schématu ověřování bonity získat nemohli a přitom by jim jejich finanční situace splácení hypotečního úvěru umožňovala. Jedná se především o začínající podnikatele nebo ženy po mateřské dovolené. Hypotéka bez doložení příjmu je poskytována maximálně do 50 % zá- stavní hodnoty nemovitosti a minimální zástavní hodnota požadovaná bankou je 1 mil. Kč. Splácení úvěru probíhá formou anuitních či degresivních splátek. Jako specialista na hypoteční úvěry má Hypoteční banka, a. s., s novými produkty nejširší nabídku na trhu. Standardní hypoteční úvěr nabízí banka v mnoha modifikacích, klient může využít služby degresivního či progresivního splácení s variabilním nastavením, hypoteční úvěr na 85 % nebo na celou hodnotu nemovitosti či vázat úrokovou sazbu na PRIBOR. Dále je možné kombinovat hypotéku s životním pojištěním či stavebním spořením (uzavřeným u Českomoravské stavební spořitelny, a. s.). U jednotlivých hypotečních úvěrů pak klient volí z široké škály fixací úrokových sazeb. Výsledkem je, že Hypoteční banka nabízí až 333 variant hypotéky. Hypoteční banka jako první v ČR umožnila financování bydlení ve stoprocentní výši hodnoty pořizované nemovitosti již v červnu 2002. Hypoteční úvěr 100 a Hypoteční úvěr 85 jsou velmi oblíbené a v roce 2004 činily téměř čtvrtinu nově poskytnutých hypoték občanům.

6. Závěr

V současné době mají zájemci o úvěr na bydlení dvě možnosti, buď financovat své budoucí bydlení pomocí hypotečního úvěru nebo úvěrem ze stavebního spoření. Obě tyto možnosti mají své klady a zápory, avšak v konečném součtu se od sebe varianty neliší (viz. Tab. 2). Hypotéky bývají podmíněny minimální výší úvěru a jsou tak vhodné na financování daleko nákladnějších investic. Oproti tomu stavební spoření se využívá především k financování méně nákladných investic a většinou není nutné dávat nemovitost do zástavy.

Splácení úvěru často výrazně zatěžuje rodinný rozpočet, a tak by měl každý pečlivě zvážit své finanční možnosti a pokusit se odhadnout své budoucí příjmy. Je si ale potřeba uvědomit, že příjmy v průběhu splácení úvěru nesmí klesnout. Pokud si zvolíme delší dobu splatnosti, budeme měsíčně platit nižší částku než u kratší doby splatnosti a uspořenou částku, tak můžeme uložit a využít ji v případě potřeby jako finanční rezervu. V průběhu doby splácení, během postupujících let neustále dochází ke znehodnocování peněz vlivem inflace, rostou reálné mzdy a tak nominální splátka, kterou splácíme nyní, za 10 let už nebude mít takovou hodnotu jako v současnosti, ale nižší. Proto se postupem času splácí o něco snadněji.

Jelikož hypoteční banky nabízejí několik stovek produktů, těžko se zájemce o hypoteční úvěr v dané nabídce orientuje a není schopen si pak zvolit vhodný produkt. Řešením může být spo- lupráce s hypotečním makléřem, který se specializuje na hypoteční trh a je informován o aktuální nabídce bank. Vhodné je najít odborníka, který spolupracuje minimálně s pěti nejvýznamnějšími bankami. Největší makléřské firmy jsou sdruženy v Asociaci hypotečních maklérů a informace lze získat na www.ahmcr.cz.

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

ZÁKLADNÍ ČS KB Hypoteční banka PARAMETRY

300 000,- a více (pro HÚ 300 000,-- a více Výše úvěru Bonus a Standard není min. 200 000 a více (pouze Hypotéka bez (v Kč) hranice stanovena) příjmu již od 200 000,--) Pupilární 90 a 100 70 a 100 70, 85 a 100 jistota (v %) Doba poskytnutí 5 - 25 let 5 - 30 let 5 - 30 let úvěru HÚ do 3 mil. Kč: 2 prac. dny Garantovaná doba 3 pracovní dny HÚ nad 3 mil. Kč: 5 prac. 3 až 5 pracovních dnů vyřízení žádosti o HÚ dnů 65 let Aktivní věk (Novomanželská hypotéka 65 let 65 let žadatele poskytovaná do 36 let) pupilární jistota 70 %: ŽM + 25% splátky Posuzování bonity 1,5 násobek 1,2 násobek pupilární jistota 85 %: klienta životního minima životního minima ŽM + 30% splátky pupilární jistota 100 %: ŽM + 50 % splátky Povinné životní pojiš- ne ne ne tění

POPLATKY 0,9 % z výše úvěru, do 5 mil. Kč - min. 9 500 Kč, Zpracování, max. 25 000 0,8 % z výše úvěru 0,7 % z výše úvěru, vyřízení Kč. min. Kč 9 000,--, min. 6 000 Kč, a poskytnutí úvěru nad 5 mil. Kč - individ. max. Kč 28 000,-- max. 25 000 Kč. sazba, min. 35 000 Kč. Správa 150 Kč měsíčně 100 Kč měsíčně 150 Kč měsíčně a vedení úvěru 0,2 % z aktuálního zůstat- Změna smluvních ku, min. 2 000 Kč, 2 000 Kč podmínek min. 1 000 Kč, max. 3 000 max. 10 000 Kč Kč za každý rok do změny Za mimořádnou splát- klient bance hradí ušlé 25 % z předčasně úrokové sazby 6 % ku úroky splacené jistiny z předčasně splacené jisti- v průběhu fixace ÚS ny poplatek již zahrnut do 0,5 % z výše úvěru + po- sazby poplatku za zpraco- Vystavení příslibu 2 000 Kč platek vání, za zpracování úvěru vyřízení a poskytnutí úvěru řádné zdarma Potvrzení o zdarma 1x za rok, zdarma mimořádné 200 Kč + 19 % výši úroků 300 Kč na žádost klienta DPH

Tab. 1: Základní parametry hypotečních produktů. Zdroj: Internetové stránky a informační materiály jednotlivých hypotečních bank, internetové stránky: www.finance.cz, + vlastní zpracování.

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

Hypoteční úvěr Stavební spoření Lze získat větší sumu peněz Úroková sazba úvěru je neměnná Banky půjčují částku i na celou nemovitost Příznivější úrokové sazby než u hypotéky Klady Zaplacené úroky lze odečíst z daní Zaplacené úroky lze odečíst z daní Nákup nemovitosti pouze do osobního vlastnic- Výše úvěr ze stavebního spoření je nižší než tví výše úvěru na hypotéku Zápory Úroková sazba se během doby splatnosti může Od určité výše úvěru je nutný ručitel měnit Vysoké poplatky za vedení účtu Překlenovací úvěr má vyšší úrokovou sazbu Některé banky vyžadují uzavření životní pojist- ky

Tab. 2: Vymezení kladů a záporů hypotečního úvěru a stavebního spořen. Zdroj: Vlastní zpracování.

Literatura

[1] Sůvová, H a kol.: Specializované bankovnictví. 1. vydání Praha: Bankovní institut, a. s., 1997. ISBN 80-902243-2-6. [2] Syrový, P.: Financovaní vlastního bydlení. 1. vydaní Praha: Grada Publishing, 2000. ISBN 80- 7169-978-0. [3] Pavelka. F., Bardová, D., Opltová, R.: Jak správně na hypotéky. 1. vydání Praha: Consultin- vest, 1997. ISBN 80-901486-5-4. [4] Syrový, P.: Osobní a rodinné finance 1.vydání Praha: Grada Publishing, 2003. [5] Materiály hypotečních bank. [6] Internetové stránky jednotlivých hypotečních bank, internetové stránky www. finance.cz.

Recenze

Doc. Ing. Věra Košteková, CSc. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Katedra ekonomie

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

DAS ANGEBOT VON HYPOTHEKENKREDITEN AUSGESUCHTER BANKEN

Der Beitrag behandelt das Thema Hypothekenkredite in der Tschechischen Republik, auf der Basis von Gesetz Nr. 84/1995 Slg., über Schuldverschreibungen. Hypothekenkredite wurden zum alltäglichen und oft verwendeten Mittel, um in den Besitz eines Eigenheimes zu gelangen. Bei der Entscheidung, was für einen Hypothekenkredit man bei welcher Hypothekenbank aufnehmen möchte, ist es angebracht, sich mit den Angeboten der einzelnen Banken vertraut zu machen und diese zu analysieren. In diesem Beitrag werden die Bedingungen von drei namhaften Banken ange- führt, bei denen Hypothekenkredite zu bekommen sind.

OFERTA KREDYTÓW HIPOTECZNYCH WYBRANYCH BANKÓW

Wystąpienie wypowiada o kredycie hipotecznym w RCZ, zgodnie z ustawą nr 84/1995 DzU o obligacjach. Kredyt hipoteczny jest normalnym i często wykorzystawanym środkiem do uzyskania własnego zamieszkania. W czasie decyzji, jaki kredyt hipoteczny, ew. jaki wybrać bank hipoteczny, należy obeznać się z ofertami pojedynczych instytucji bankowych oraz wykonać ich ocenę. W wystąpieniu zostaną wymienione warunki trzech znacznych banków, w których można uzyskać kredyt hipoteczny.

MORTGAGE LOAN OFFER IN SELECTED BANKS

The contribution gives information about a mortgage loan in the Czech Republic in accordance with the Act 84/1995 Col. on bonds. The mortgage loan has become current and frequently used means for buying own home. To make a good decision which of the mortgage loan to take, respectively, which of mortgage banks to choose, it is necessary to know all the offers of banks and to carry out their evaluation. The article also gives conditions of three significant banks where we can negotiate the mortgage loan.

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

ASYMETRIA WIEDZY W PROCESACH KONKUROWANIA PRZEDSIĘBIORSTW

G. Kobyłko, E. Tabaszewska

Akademia Ekonomiczna we Wrocławiu Wydział Gospodarki Regionalnej i Turystyki w Jeleniej Górze Katedra Nauk o Przedsiębiorstwie ul. Nowowiejska 3, 58–500 Jelenia Góra, Polska [email protected] [email protected]

Abstrakt

Celem opracowania jest wskazanie ekonomicznych konsekwencji występowania asymetrii wiedzy, w relacji producent - klient. Asymetria ta może dotyczyć zarówno wiedzy o produkcie jak też wiedzy o preferencjach nabywcy. Przedsiębiorstwa zwykle wykorzystują wiedzę do budowania swojej przewagi w tych relacjach. W opracowaniu autorzy wskazują na korzyści, które przedsiębiorstwo może osiągnąć poprzez przekazywanie wiedzy nabywcy.

1. Wprowadzenie

Asymetria wiedzy jest podstawowym czynnikiem obniżającym jakość związków przedsiębiorstwa z nabywcą. Występuje ona głównie w dwóch sferach: - wiedzy o produkcie (ofercie przedsiębiorstwa), - wiedzy o preferencjach nabywcy.

W rezultacie może dochodzić do niepełnego zaspokojenia potrzeb nabywcy, jego przekonanie o niskiej jakości zaoferowanego mu produktu, a nawet do poczucia bycia oszukanym, czy bycia przedmiotem manipulacji. Dla przedsiębiorstwa, mimo często chwilowego korzystnego efektu tejże asymetrii, w dłuższym okresie może się okazać to czynnikiem zgubnym, prowadzącym do spadku osiąganych wyników.

2. Asymetria wiedzy o produkcie

Asymetria wiedzy o produkcie dotyczy zarówno jego cech jakościowych (zastosowane materiały, ich trwałość, wpływ na zdrowie użytkownika etc.), jak też procesów jego wytwarzania (w tym ich uciążliwości, czasu trwania, kosztów etc.). Sytuacja, w której wiedza ta znajduje się głównie po stronie przedsiębiorstwa, często stawia nabywcę w roli ofiary manipulacji, a skuteczność tej manipulacji może, choć zwykle w krótkim okresie, poprawić pozycję rynkową przedsiębiorstwa, co bywa wystarczającą przesłanką dla podejmowania takich działań. Racjonalne dokonywanie wyborów rynkowych wymaga odpowiedniej wiedzy. Tymczasem procesy jej generowania często są zbyt kosztowne, pracochłonne, a czasem niemożliwe do przeprowadzenia (szczególnie przez nabywcę indywidualnego), gdyż muszą się opierać

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

na doświadczeniach, testach, skomplikowanych analizach etc. Dodatkowo, dostępna informacja może przynieść pożądany efekt, w postaci zgodnego z oczekiwaniami rynkowego wyboru, tylko w przypadku odbiorcy przygotowanego tzn. zdolnego do przetworzenia jej w wiedzę. Również i ten fakt często skłania przedsiębiorstwa do podawania informacji skomplikowanej, niejednoznacznej, zrozumiałej tylko dla wąskiej grupy ekspertów. Racjonalne wybory rynkowe, u podstawy których leży ograniczanie wspomnianej asymetrii wiedzy, wymagają od nabywcy postawy aktywnej. Zaangażowany poznawczo nabywca każdy akt zakupu poprzedza, dokonanym w umyśle, sekwencyjnym procesem przetwarzania informacji. Fazy tego procesu można przedstawić w następujący sposób1: - odbiera informacje z rynku – zazwyczaj w postaci reklamy nowego produktu, - interpretuje tę informację zgodnie ze swoimi dotychczasowymi doświadczeniami, poglądami, dobrami osobistymi, cechami osobowymi i pozycją społeczną, - poszukuje dodatkowych informacji w celu sprecyzowania wzbudzonej w ten sposób potrzeby, - ocenia dostępne produkty konkurencyjne, które mogłyby zaspokoić tę potrzebę, - kształtuje swoje przekonania, postawy i zamiary, od których zależy, czy zrealizuje zakup, a jeśli tak to jaki produkt wybierze, - działa pod wpływem tych sił wewnątrzpsychicznych, kupując i użytkując wyrób, - ponownie ocenia swoje postawy i zamiary, w zależności od tego, w jakim stopniu użytkowanie wyrobu zaspokoiło jego potrzeby, - zachowuje swoje postawy i zamiary w pamięci do wykorzystania w przyszłości.

Decyzje rynkowe nabywcy nie ograniczają się więc do analizy cech użytkowych produktu, ale również do szerokiej sfery zależności i oddziaływań związanych z jego wytwarzaniem, użytkowaniem, czy utylizacją. Zaangażowany poznawczo nabywca nie jest jednak w pełni rzeczywistym profilem nabywcy. Zaangażowanie i związana z tym racjonalność wyborów rynkowych jest w literaturze przedmiotu kwestionowana. Sugeruje się, iż większość nabywców nie jest aktywna w pozyskiwaniu informacji rynkowych. Badania w tym zakresie wskazują, że nabywcy2 często: - w znacznie mniejszym stopniu niż wynikałoby z modeli kompleksowych, korzystają z dostępnych informacji, - wykazują niewielkie oznaki tego, że przed zakupem podejmują decyzję na podstawie racjonalnego przetwarzania informacji, - dokonując wyboru danego produktu i gatunku, kierują się w głównej mierze czynnikami sytuacyjnymi i źródłami informacji dostępnymi w sklepach itp.

Z pewnością jednak kognitywne wybory, występują częściej przy nabywaniu dóbr trwałego użytku (znaczący wydatek) i to zarówno w grupie bardziej, jak i mniej aktywnych poznawczo nabywców. Falsyfikacja profilu nabywcy określanego jako homo economicus jest sygnałem dla zarządzających, iż racjonalność klienta nie zawsze jest zgodna z racjonalnością przedsiębiorstwa, a przez to trudno ją zgłębić w oparciu o proces logicznego wnioskowania, toteż najpewniejszym źródłem wiedzy jest sam przedmiot poznania – nabywca. Najskuteczniejszym zaś narzędziem tego poznania jest monitorowanie jego zachowań, ale przede wszystkim odpowiednia komunikacja.

1 Foxall G., Goldsmith R., Psychologia konsumenta dla menedżera marketingu, PWN, Warszawa 1998, por. s. 44 - 45. 2 Tamże. 85

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

3. Asymetria wiedzy o potrzebach nabywcy

Wiedza o nabywcy, o jego preferencjach, jego rynkowych postawach jest podstawą do oceny ekonomicznej racjonalności procesu doskonalenia już produkowanych wyrobów lub wprowadzenia na rynek produktu nowego.

Asymetria wiedzy o potrzebach nabywcy jest strategicznym problemem każdego przedsiębiorstwa. Zdobywanie tej wiedzy - wiedzy jak najbardziej wiarygodnej, adekwatnej do rzeczywistych potrzeb nabywcy - stanowi istotę skutecznego konkurowania. Ma ona bowiem zastosowanie do efektywnego kształtowania większości procesów realizowanych w przedsiębiorstwie (zob. rys. 1). W rezultacie wpływa więc na wysokość ponoszonych kosztów, jakość produktów i osiągane wyniki finansowe. Kreowanie PRZEPŁYW WIEDZY O NABYWCY wiedzy

PROCESY PROCESY PROOCESY PROCESY NABYWCA DYSTRYBUCJI B+R ZAOPATRZE- PRODUKCJI NIA

Rys. 1.: Obszary korzystania z wiedzy o nabywcy. Źródło: Opracowanie własne.

Tymczasem w praktyce można stwierdzić, iż wiedza o kliencie zazwyczaj pozyskiwana jest głównie dla potrzeb administrowania wewnętrznego systemu informacji (lub zarządzania wiedzą) i dopasowana do wymogów (standardów) tych systemów. Wiąże się z tym niebezpieczeństwo tworzenia pozornej, powierzchownej wiedzy, która przy samozadowoleniu administratorów systemów, utrzymuje zarządzających w stanie ignorancji. Ukształtowane w ten sposób relacje ograniczają znacząco suwerenność nabywcy w jego wolnych rynkowych wyborach, co jest impulsem do podejmowania szeregu inicjatyw społecznych (np. przez organizacje konsumenckie, ekologiczne) na rzecz rozwijania wiedzy i dostarczania informacji nabywcy, wspomagających go w procesach odpowiedzialnego nabywania dóbr. Wspomaganie klienta, na etapie poszukiwania wiedzy o produkcie, przez podmiot niezależny od producenta, dostarczający wiarygodnych, zrozumiałych informacji o nim (o produkcie), może istotnie wpłynąć na relacje nabywca - przedsiębiorstwo.

4. Rola podmiotów zewnętrznych w likwidacji asymetrii wiedzy o produkcie

Coraz istotniejszą rolę, choć jeszcze nie w pełni docenianą, w kształtowaniu relacji przedsiębiorstwo - nabywca, odgrywają podmioty zewnętrzne wspomagające nabywcę w jego rynkowych wyborach. Są to podmioty doradcze - fachowe pisma, internetowe portale tematyczne itp., dzielące się z nabywcą wiedzą osiąganą w wyniku testowania produktów. Rola tych podmiotów w ograniczaniu asymetrii wiedzy zależna jest od ich wiarygodności. Na przykład w działania związane z dostarczaniem nabywcom wiedzy o środowiskowej uciążliwości produktów zaangażowane są najczęściej pozarządowe organizacje konsumenckie oraz

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

ekologiczne, ale coraz częściej można zauważyć także skuteczne w tym względzie inicjatywy rządów oraz organizacji międzynarodowych. Przykładowe działania w tym obszarze tj. w zakresie skutecznego wspierania nabywcy w jego odpowiedzialnych wobec środowiska postawach konsumpcyjnych, to m. in.: - Zintegrowana Polityka Produktowa (IPP), która stanowi próbę ochrony środowiska przez ograniczanie oddziaływań produktów w całym okresie ich życia, - Wspólnotowy Program Ekoetykietowania realizowany w oparciu o Rozporządzenie nr 880/92 z 23 marca 1992, który jest rozwinięciem, a docelowo prawdopodobnie zastąpieniem, krajowych inicjatyw poszczególnych członków Unii rozwijanych już przez dziesięciolecia.

Podobną rolę spełniają również inne instrumenty, z grupy informacyjnych3, stosowane w ramach polityki ekologicznej państwa, realizowanej na poszczególnych szczeblach i przez różne podmioty zainteresowane ich wykorzystywaniem. Przykładem są tzw. raporty środowiskowe tworzone głównie przez przedsiębiorstwa po wdrożeniu znormalizowanego systemu zarządzania środowiskowego opartego na normach ISO grupy 14000. Są to jednak dokumenty obszerne i przez to rzadziej wykorzystywane przez nabywców, mogą jednak stanowić cenne źródło informacji dla organizacji pozarządowych wspierających nabywcę w jego rynkowych wyborach. Podobne organizacje istnieją w obszarze wsparcia nabywców w ocenie jakości oferowanych im wyrobów, czy postępowania firm w zakresie dbałości o nią. Przykładem jest tu Fundacja „Teraz Polska” której zadaniem jest wyłonienie grupy najlepszych produktów i usług, zarówno tych o ustalonej renomie, jak i tych dotąd mało znanych, które dzięki swoim walorom jakościowym, technologicznym i użytkowym są lub mogą stać się wzorem dla innych4. Inne organizacje przyznające oznaczenia dla produktów lub certyfikaty dla firm świadczące o ich zaangażowaniu w problematykę zarządzania jakością, to np.: Polskie Centrum Badań i Certyfikacji, Europejskie Centrum Jakości i Promocji Regionalnej oraz Krajowa Izba Gospodarcza. Przykładowe, popularne znaki, świadczące o wysokiej jakości wyrobów lub spełnieniu przez nich określonych wymagań, to: znak jakości „Q”, znak CE, czy znak bezpieczeństwa B.

5. Od tradycyjnego klienta do prosumenta

Istnienie różnego rodzaju organizacji dostarczających informacji o produkcie nabywcy, który jej aktywnie poszukuje i dąży do likwidacji asymetrii wiedzy, nie zwalnia z pewnością samego producenta z udzielania takich informacji bezpośrednio swoim klientom, jak i od gromadzenia wiedzy o ich potrzebach. Przeciwnie, zdaniem autorów, likwidacja tejże asymetrii może stać się dla przedsiębiorstw dodatkowym źródłem przewagi. Jakość produktu, oceniana przez nabywcę, jest istotnie zależna od sprawności kanałów informacyjnych pozwalających na wytworzenie wiedzy o nabywcy (jego preferencjach, sposobach użytkowania produktu etc.). Organizowanie efektywnych procesów pozyskiwania, kreowania i przepływu wiedzy wymaga nowego spojrzenia na organizację i takiego przekształcenia jego systemu informacyjnego i struktury, aby na granicach przedsiębiorstwa pojawili się specjaliści od komunikacji z klientem - zdolni do wspólnego z nim definiowania potrzeb oraz organizowania optymalnych łańcuchów

3 Instrumenty ochrony środowiska według tej typologii zostały omówione [w:] G. Kobyłko (pod red.), Proekologiczne zarządzanie przedsiębiorstwem, Wyd. AE, Wrocław 2000. 4 www.terazpolska.pl, data pobrania: 05.01.2007 r. 87

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

wartości dla ich zaspokojenia5. Niebagatelną rolę odgrywa tu oczywiście sam klient, który musi być skłonny do zaangażowania się w proces pozyskiwania wiedzy o produkcie, jak również w przekazywanie wiedzy o swoich potrzebach producentowi, z nadzieją na ich pełne zaspokojenie. Nabywca przestaje być pasywnym ignorantem, a osiąga cechy nabywcy aktywnego.

Bez wątpienia kluczową rolę w zakresie komunikacji z klientem mają technologie informacyjne6, które dają niespotykaną do niedawna możliwość pozyskiwania informacji, a w rezultacie elastyczność na zmieniające się potrzeby klientów oraz umożliwiają znaczną personalizację usług. Wzbogacając sposoby i środki komunikacji pomiędzy producentem i klientem, można doprowadzić do jego aktywnego uczestnictwa w projektowaniu wyrobów. Wspólna sieć informatyczna pomiędzy tymi podmiotami lub bezpośredni dostęp klienta do wybranych obszarów systemu informatycznego producenta sprawi, że unikane będą zakłócenia informacyjne i likwidowana tym samym asymetria wiedzy. Stosowanie technologii informacji pozwala na oddzielenie strumieni informacyjnych od fizycznych i przede wszystkim w tym należy upatrywać postępu z nimi związanego. Ogromne możliwości daje światowa sieć informacyjna. Klienci mogą się zapoznać z ofertą producenta nie opuszczając domu, bez względu na to jak daleko znajduje się fabryka. Mogą nawet przeprowadzić symulację: pospacerować po wirtualnym budynku, poprowadzić samochód, czy zobaczyć siebie w nowym ubraniu. Tym samym mają znacznie szerszą wiedzę o produkcie, nie muszą już liczyć wyłącznie na swoje przybliżone wyobrażenie o nim na podstawie zdobytych informacji. To, co jednak wydaje się najważniejsze, a jednocześnie diametralnie różne w stosunku do tradycyjnych rozwiązań, to fakt, iż klient będzie mógł zwiększyć swoją aktywność w procesie produkcji przeznaczonych dla niego wyrobów. Powstanie więc nowy rodzaj klienta - tzw. prosument, czyli połączenie producenta z konsumentem7. Zakłada się, że w przyszłości przy wysokiej komputeryzacji przemysłu, będzie mógł sam zaprojektować sobie dany wyrób, a następnie uruchomić sterowaną numerycznie produkcję. W ten sposób otrzyma dokładnie to czego oczekiwał. Miałoby to niebagatelny wpływ na jakość wyrobów, ponieważ produkt w pełni spełniałby oczekiwania klienta. W takim przypadku asymetria wiedzy o produkcie i potrzebach klienta będzie więc ograniczona do minimum. Komputery będą oczywiście miały zaprogramowane pewne ograniczenia uniemożliwiające klientowi produkcję wyrobu zagrażającego zdrowiu, czy niezgodnego z przepisami. Każdy więc będzie mógł produkować wyroby na własny użytek, korzystając przy tym z fabryk rozproszonych po całym świecie. Przedsiębiorstwa znacznie aktywniej będą współpracować z klientami, oferując im technologie informatyczne, zasoby informacji i wiedzy do ich dyspozycji. Rynek radykalnie zmieni swoją postać. Konkurowanie będzie polegać nie tylko na oferowaniu gotowych produktów, ale na umożliwieniu korzystania z technologii informacyjne sprzężonych z produkcją. Ich użyteczność dla konkretnego odbiorcy będzie decydowała o wyborze danego producenta. To nie sam wyrób będzie więc podstawą konkurowania, ale właśnie systemy informatyczne, decydujące o aktywnej współpracy z klientami, a tym samym likwidacji asymetrii wiedzy. Wymiana informacji będzie głównie następowała w relacji klient - producent, dlatego nie będą już potrzebne tak ogromne rzesze pośredników i dystrybutorów - nastąpi tzw. demarketyzacja8. Obecnie koszty samej wymiany handlowej przekraczają w wielu dziedzinach koszty produkcji. Komputery i inne urządzenia, które będą obsługiwane przez prosumentów umożliwią zmniejszenie zapasów w magazynach oraz skrócenie i uproszczenie łańcuchów

5 Kobyłko G., Ekologiczne i rynkowe konsekwencje implementacji koncepcji zarządzania potrzebami nabywcy [w:] Borys. T. (pod red.), Gospodarka a środowisko, Prace Naukowe nr 1009, AE Wrocław 2004. 6 Tabaszewska E., Infrastruktura informatyczna, [w:] Kobyłko G., Morawski M., Przedsiębiorstwo zorientowane na wiedzę, Wydawnictwo Difin, Warszawa 2006, s. 139 – 147. 7 Szerzej [w:] Toffler A., Trzecia fala, PIW, 1986. 8 Toffler A., op. cit. 88

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

dystrybucji. Prosument wytworzy produkt na własny użytek i w krótkim czasie otrzyma go do domu. Poza tym może zostać członkiem zespołu projektowego, gdzie wspólnie ze specjalistami będzie pracował nad wprowadzeniem kolejnej innowacji, szczególnie go interesującej, czy nowego produktu. Możliwa jest także większa współpraca z dostawcami, chociażby poprzez integrację sieci informatycznych partnerów gospodarczych. Uzyskuje się to na przykład poprzez połączenie intranetów, oczywiście w zakresie ustalonym przez obie strony, a nienaruszającym ich interesów. Dzięki temu następuje lepszy przepływ informacji, a co za tym idzie większa efektywność działań. Przedstawiciele dostawców mogą także uczestniczyć we wspomnianych wyżej zespołach projektowych i aktywnie wpływać na ofertę firmy korzystającej z dostarczanych jej materiałów, przy współudziale prosumenta. W takim układzie zyskują wszystkie zainteresowane strony, od dostawcy, który także może w bardziej elastyczny sposób traktować swoje produkty, po prosumenta otrzymującego produkt wytworzony zgodnie z jego indywidualnymi potrzebami9. Opisane powyżej relacje producent - prosument wystąpią również w relacjach między podmiotami kooperującymi w ramach jednego łańcucha wartości. Pozycja przedsiębiorstwa na rynku zależy bowiem w coraz większym stopniu od współpracy pomiędzy kontrahentami. Potwierdzają to badania, według których 88% respondentów (przedsiębiorstw) deklaruje świadomość występowania potencjalnych korzyści we współpracy w łańcuchu dostaw10. Osiąganie tych korzyści wymaga od przedsiębiorstw przekazywania swoim partnerom handlowym wiedzy (dzielenia się wiedzą), która dotychczas mogła być chroniona jako istotny czynnik umacniania własnej przewagi konkurencyjnej, oraz wspólnego realizowania z nimi projektów i procesów kreujących nową wiedzę. Wynika to w głównej mierze z faktu, iż rozwój przedsiębiorstwa zależny jest nie tylko od konkurencyjności tworzonych wartości, ale także, a może przede wszystkim, od konkurencyjności całego łańcucha, którego jest uczestnikiem. Interes przedsiębiorstwa wiąże się więc zarówno ze znalezieniem odpowiedniego łańcucha wartości, jak i ze zdobyciem w nim korzystnej pozycji11.

6. Podsumowanie

Zdaniem autorów, umiejętność przedsiębiorstw, w zakresie ograniczenia asymetrii wiedzy o potrzebach nabywców oraz o produkcie, w miarę rozwoju i upowszechniania technologii informacyjnych będzie się stawać przestrzenią coraz ostrzejszej walki konkurencyjnej. Realizacja tego procesu jest jednak zależna przede wszystkim od aktywnej roli nabywcy, posiadającego wiedzę na temat istnienia organizacji dostarczających wiedzę o produkcie, jak również w przyszłości korzystania z takich technologii. Wydaje się, że obecnie głównym czynnikiem utrwalającym zjawisko asymetrii wiedzy jest przede wszystkim brak właśnie takiej, aktywnej postawy nabywców. Działania producentów nie są jak na razie wystarczająco pobudzane do zmniejszania omawianej asymetrii, a wręcz przeciwnie, firmy często z niej korzystają. Biorąc jednak pod uwagę wzrost indywidualnych potrzeb klientów, związaną z tym większą elastyczność działań firm, oraz stale rosnącą konkurencję, coraz częściej opartą o technologie informatyczne, proces ograniczania asymetrii wiedzy będzie postępował. Sukces odniosą te przedsiębiorstwa, które jako pierwsze uczynią z ograniczania asymetrii swoją przewagę konkurencyjną.

9 Tabaszewska E., Wpływ technologii informacyjno – komunikacyjnych na strukturę organizacyjną przedsiębiorstw, [w:] Przybyła M. (red.), Zarządzanie 4. Metody badawcze w zarządzaniu – aspekt teoretyczny i praktyczny, Prace Nau- kowe AE we Wrocławiu nr 1114, Wydawnictwo AE we Wrocławiu, Wrocław 2006, s. 95. 10 Ferrer I., Vidal O., Collaborating for Competitive Advantage, Logistics Europe, luty 2000, s. 15 11 Zob. szerzej: Kobyłko G, Wiedza w procesach zaopatrzenia, [w:] Kobyłko G., Morawski M. (pod red.) Przedsiębior- stwo zorientowane na wiedzę, Wydawnictwo Difin, Warszawa 2006, s. 211-217. 89

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

Literatura

[1] Ferrer I., Vidal O., Collaborating for Competitive Advantage, Logistics Europe, luty 2000. [2] Foxall G., Goldsmith R., Psychologia konsumenta dla menedżera marketingu, PWN Warszawa 1998. [3] Kobyłko G., Ekologiczne i rynkowe konsekwencje implementacji koncepcji zarządzania potrzebami nabywcy [w:] Borys T. (pod red.), Gospodarka a środowisko, Prace Naukowe nr 1009, AE Wrocław 2004. [4] Kobyłko G. (pod red.), Proekologiczne zarządzanie przedsiębiorstwem, Wydawnictwo AE we Wrocławiu, Wrocław 2000. [5] Kobyłko G, Wiedza w procesach zaopatrzenia, [w:] Kobyłko G., Morawski M.(pod red.), Przedsiębiorstwo zorientowane na wiedzę, Wydawnictwo Difin, Warszawa 2006. [6] Tabaszewska E., Infrastruktura informatyczna, [w:] Kobyłko G., Morawski M., Przedsiębiorstwo zorientowane na wiedzę, Wydawnictwo Difin, Warszawa 2006. [7] Tabaszewska E., Wpływ technologii informacyjno – komunikacyjnych na strukturę organizacyjną przedsiębiorstw, [w:] Przybyła M. (red.), Zarządzanie 4. Metody badawcze w zarządzaniu – aspekt teoretyczny i praktyczny, Prace Naukowe AE we Wrocławiu nr 1114, Wydawnictwo AE we Wrocławiu, Wrocław 2006. [8] Toffler A., Trzecia fala, PIW, 1986. [9] www.terazpolska.pl.

Recenzja

Prof. dr hab. Mieczysław Moszkowicz Politechnika Wrocławska

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

ASYMMETRIE DES WISSENS IN PROZESSEN DER UNTERNEHMENSKONKURRENZ

Das Ziel der Bearbeitung ist Hinweisen von ökonomischen Konsequenzen des Vorkommens von Wissensasymmetrie im Verhältnis Produzent - Kunde. Diese Asymmetrie kann sowohl das Wissen über einen Produkt, als auch Wissen über Konsumentenpräferenz betreffen. Die Unter- nehmen nutzen gewöhnlich das Wissen zum Oberhandbauen in diesem Verhältnis aus. In der Bear- beitung weisen die Verfasser auf die Vorteile hin, die ein Unternehmen durch die Wissensübertra- gung einem Erwerber erreichen kann.

VĚDOMOSTNÍ ASYMETRIE V KONKURENČNÍCH PODNIKOVÝCH PROCESECH

Cílem příspěvku je poukázat na ekonomické dopady výskytu vědomostní asymetrie ve vztahu výrobce – zákazník. Tato asymetrie se může týkat jak znalosti výrobku, tak vědomostí o zákaz- níkových preferencích. Podniky většinou využívají vědomosti k budování své převahy v tomto vztahu. V příspěvku autoři poukazují na výhody, kterých může podnik dosáhnout v důsledku pře- dávání vědomosti zákaznikovi.

ASYMMETRY OF KNOWLEDGE IN PROCESSES OF ENTERPRISES COMPETING

The asymmetry of knowledge about product, which appears in relationship between buyer and producer, reduces significantly quality of these relations. The article is the proof of presentation the economic consequence of limiting the flows of knowledge about product and preferences of buyers. Enterprise usually use knowledge for building of superiority in this relations. Authors show on advantages, which enterprise can reach for transferring knowledge to buyer.

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

UPRAWNIENIA NADZORCZE I INTERWENCYJNE W ZAKRESIE KONTROLI WYPŁACALNOŚCI ZAKŁADÓW UBEZPIECZEŃ W SOLVENCY I I SOLVENCY II

R. Kurek

Akademia Ekonomiczna im. O. Langego we Wrocławiu Wydział Gospodarki Regionalnej i Turystyki Katedra Finansów i Rachunkowości ul. Nowowiejska 3, 58-500 Jelenia Góra, Polska [email protected]

Abstract

Artykuł charakteryzuje różnice między pojęciem „uprawnienia nadzorcze” i „uprawnienia interwencyjne” nadzoru w odniesieniu do zakładów ubezpieczeń. Uprawnienia interwencyjne zostały przedstawione w relacji do najbardziej wyrazistej aktywności nadzoru - oceny wypłacalności zakładów ubezpieczeń. Cel uprawnień interwencyjnych zarówno w Solvency I, jak i Solvency II jest zbliżony i ma na celu ochronę rynku ubezpieczeniowego, jak i ochronę biorców usług ubezpieczeniowych, jednak formalnie w Solvency II przewidziany został szerszy zakres uprawnień interwencyjnych, który może jednak być zbędny, dzięki „dyscyplinie rynkowej”, stanowiącej III filar tej koncepcji.

1. Wstęp

Pod pojęciem uprawnienia nadzorcze należy rozumieć określone przepisami prawa spektrum możliwości oddziaływania nadzoru na funkcjonowanie określonych obszarów aktywności lub podmiotów, dla których nadzór ten został przewidziany. W odniesieniu do rynku ubezpieczeniowego płaszczyzny uprawnień nadzoru mogą być rozpatrywane z różnych punktów widzenia. Można dokonać ich klasyfikacji wg różnych kryteriów (prawne, kompetencyjne, instytucjonalne, aktywne lub pasywne itd.). W ich obszarze można także wyróżnić zagadnienia, którymi nadzór ten powinien się zajmować1: zagadnienia koncesyjne, zagadnienia ekonomiczne, zagadnienia techniczne, zagadnienia moralne, zagadnienia prawne. Można również, wykorzystując proste kryterium rodzajowe podzielić je na uprawnienia, które odnoszą się do ogólnej sytuacji rynku ubezpieczeniowego, ogólnej sytuacji danego zakładu ubezpieczeń, kontroli sytuacji finansowej zakładów ubezpieczeń (kontrola wypłacalności) i kontroli pozostałych aspektów ich funkcjonowania. Z punktu widzenia celu tego opracowania charakterystyka tych uprawnień ograniczona zostanie do uprawnień interwencyjnych nadzoru w odniesieniu do działalności zakładów ubezpieczeń w ich jednej z najbardziej wyrazistych form – kontroli wypłacalności.

1 Pajewska R.: Nadzór ubezpieczeniowy. W: Podstawy ubezpieczeń, tom I – mechanizmy i funkcje. Praca pod. red.: Monkiewicz J., Poltext, Warszawa 2000, s. 330-331. 92

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

2. Uprawnienia nadzorcze a uprawnienia interwencyjne

Grupom uprawnień nadzorczych mogą być przypisane są stosowne uprawnienia interwencyjne, dotyczące wykorzystania narzędzi i instrumentów aktywnego oddziaływania na działalność zakładów ubezpieczeń, których zakres zależny jest od wykorzystanego systemu nadzoru i obowiązujących regulacji prawnych. W pewnym uproszczeniu można powiedzieć, że pojęcie uprawnienia nadzorcze odnosi się do tych zagadnień związanych z funkcjonowaniem działalności zakładów ubezpieczeń (lub w szerszym ujęciu także niektórych elementów jego otoczenia), które ustanawiają obszary, w których nadzór „coś może lub powinien”, natomiast pojęcie uprawnienia interwencyjne zawężone jest do sytuacji, w których nadzór „może lub musi” aktywnie oddziaływać na te obszary. Pojęcie uprawnienia nadzorcze jest pojęciem szerszym w stosunku do pojęcia uprawnienia interwencyjne, bowiem prawo do stanowienia o pewnym odcinku funkcjonowania nie oznacza automatycznie prawa do interweniowania na tym odcinku. Nie każde uprawnienie nadzorcze równoznaczne jest z przyjęciem określonych działań interwencyjnych np. w zakres uprawnień nadzorczych może wchodzić prawo do żądania określonych sprawozdań finansowych, co stanowić będzie „uprawnienie nadzorcze”, a „uprawnienie interwencyjne” pojawi się dopiero wówczas, gdy prawo to nie zostanie zrealizowane. Kolejnym przykładem uprawnień nadzorczych jest np. możliwość sporządzania przez nadzór wytycznych, które obligują zakłady ubezpieczeń do określonych zachowań lub prawo do uzyskiwania informacji o zmianie osób wchodzących w skład zarządu, a przykładem uprawnienia interwencyjnego - możliwość nie wyrażenia zgody na objęcie tej funkcji, gdy kandydat nie spełnia określonych warunków. Jedną z najistotniejszych kwestii z punktu widzenia ochrony rynku ubezpieczeniowego, a przede wszystkim ochrony interesów osoby ubezpieczonej są uprawnienia nadzorcze i uprawnienia interwencyjne zapobiegające sytuacji, w której zakład ubezpieczeń nie będzie w stanie realizować swoich zobowiązań. W tym aspekcie najbardziej wyraziste są zagadnienia wypłacalności zakładów ubezpieczeń. Dla skutecznego funkcjonowania nadzoru w ramach kontroli wypłacalności istotnym jest ustalenie prawnych uregulowań stanowiących o możliwościach interwencyjnych nadzoru w stosunku do zakładów ubezpieczeń.

3. Istota uprawnień interwencyjnych w zakresie wypłacalności zakładu ubezpieczeń

Obowiązujące w UE dyrektywy wytyczyły zakres działań nadzoru ubezpieczeniowego, ustalając, że nadzór ma obejmować całość działalności zakładu ubezpieczeń włącznie z kontrolą wypłacalności, tworzeniem rezerw techniczno-ubezpieczeniowych i odpowiednich składników majątkowych na ich pokrycie zgodnie z przepisami wewnętrznymi krajów członkowskich (ustanowionymi zasadami)2 lub zgodnie z ustaloną praktyką stosowaną w kraju macierzystym w oparciu o przepisy ustanowionymi na szczeblu Wspólnoty. Jednocześnie „właściwe organy nadzoru kraju macierzystego będą wymagać, aby każdy zakład ubezpieczeń dysponował prawidłowymi procedurami administracyjnymi i księgowymi oraz odpowiednimi mechanizmami kontroli wewnętrznej”3. Postanowienia te nadają kształt uprawnieniom nadzoru, jak i wytyczają granice możliwych uprawnień interwencyjnych. Idea uprawnień interwencyjnych w zakresie wypłacalności zakładu ubezpieczeń (lub innych wartości granicznych) może być wykorzystana do:

2 Przepisy wewnętrzne krajów członkowskich mogą być „ostrzejsze” i przewidywać alternatywne rozwiązania, aniżeli ogólne założenia zawarte w dyrektywach. 3 Dyrektywa Rady z dnia 18 lipca 1992 roku w sprawie koordynacji prawa, rozporządzeń bezpośrednich i przepisów administracyjnych odnoszących się do ubezpieczeń bezpośrednich innych niż na życie (92/49/EEC) – art. 13. 93

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

- ustalenia takiego wyposażenia kapitałowego zakładu ubezpieczeń, który jest pożądany z punktu widzenia utrzymania ryzyka niewypłacalności na jak najniższym poziomie, - ustalenia progu, którego przekroczenie stanowi dla organu nadzoru sygnał ostrzegawczy, - ustalenia minimalnej wielkości granicznej, której przekroczenie przez zakład ubezpieczeń oznacza, że znajduje się on w sytuacji o zbyt dużym ryzyku dla jego funkcjonowania i dla jego klientów (mechanizm ochronny)4.

Te różne koncepcje mogą przewidywać różne wysokości kapitałów gwarantujących wypłacalność zakładu ubezpieczeń a także zróżnicowane możliwości działania organów nadzorczych (uprawnienia interwencyjne). Nie zawsze jest tak, że działania organu nadzoru są zestandaryzowane (istnieją różnice pomiędzy krajami), co zależne jest od systemu, jaki został przyjęty w odniesieniu do oceny wypłacalności zakładu ubezpieczeń. Oznacza to, że kompetencje nadzorcze w różnych systemach oceny wypłacalności nie implikują jednolitych działań nadzoru i nie zawsze między sytuacją finansową zakładu ubezpieczeń, a uprawnieniami nadzorczymi i interwencyjnymi ustalona zostaje prosta zależność. Jako odniesienie można podać przykłady z systemów oceny wypłacalności, które funkcjonują na świecie (Japonia, USA, Nowa Zelandia – te kwestie nie będą dalej omawiane), które są odmienne od rozwiązań przyjętych w Unii Europejskiej. Jednak także w UE istniejący system oceny wypłacalności (Solvency I) i przypisane im uprawnienia interwencyjne nadzoru różnią się od propozycji zgłoszonych w nowym systemie oceny działalności (wypłacalności) zakładów ubezpieczeń – Solvency II. A więc także na w ramach UE zakres uprawnień nadzorczych i interwencyjnych zależny jest wykorzystywanego sytemu oceny wypłacalności, co ściśle wiąże się różnicami pomiędzy tymi dwoma systemami.

4. Uprawnienia nadzoru w Unii Europejskiej – Solvency I

Gdyby zagadnienie uprawnień nadzoru rozpatrywać tylko na płaszczyźnie przepisów aktualnie obowiązujących w Unii Europejskiej (Solvency I) można było by rozważać je w dwóch aspektach: - w szerszym ujęciu, tzn. odnośnie aspektu regulacyjnego i nadzorczego funkcjonowania rynku ubezpieczeniowego, jak i oceny działalności niektórych jego składowych: np. pośrednictwa ubezpieczeniowego lub samych zakładów ubezpieczeń (elementy finansowe i nie tylko). W tym ostatnim przypadku uprawnienia interwencyjne nadzoru ustalane są w odniesieniu do spełniania lub nie kryteriów ustalonych w przepisach prawnych, związanych z prowadzeniem przez zakład ubezpieczeń działalności, - w węższym ujęciu, tzn. odnośnie wymogów kapitałowych (clou tego opracowania), gdzie uprawnienia interwencyjne przyjmują postać kontroli ustalonych progów wypłacalności i obejmują różnorodne instrumenty umożliwiające osiągnięcie przez zakład ubezpieczeń „stanu pożądanego”.

Uprawnienia interwencyjne w „węższym ujęciu” w każdym kraju członkowskim UE mogą także przewidywać różne szczegółowe rozwiązania. W wielu rozwiązaniach narodowych możliwe konsekwencje nadzorcze w przypadku nie spełniania wymogów wypłacalności są jasno określone i przejrzyste dla otoczenia, jako efekt ich pełnego uregulowania w przepisach prawnych. W polskim systemie prawnym dotyczą one wymuszenia określonych zachowań przez zakłady ubezpieczeń, w sytuacji, gdy nie spełniają one wymogów finansowych, lub bezpośrednich działań organu

4 Considerations on the design of a future prudential supervisory system; MARKT/2535/02 z dnia 28.11.2002 r., s. 46 94

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

nadzoru, które mają na celu „naprawić” niekorzystny stan. Uprawnienia interwencyjne w kompetencjach polskiego organu nadzoru obejmują5: - organ nadzoru może zażądać od zakładu ubezpieczeń opracowania planu prawidłowych stosunków finansowych, - do przedłożenia, gdy rezerwy techniczno-ubezpieczeniowe nie są pokryte aktywami zgodnie z prawem, - do zatwierdzenia, gdy środki własne są niższe, niż wymagany margines wypłacalności, - jeżeli środki własne są niższe, niż wymagany kapitał gwarancyjny to zakład ubezpieczeń zobowiązany jest bezzwłocznie zawiadomić organ nadzoru o zaistniałej sytuacji i przedłożyć do zatwierdzenia krótkoterminowy plan wypłacalności, - jeżeli zakład ubezpieczeń nie spełnia gwarancji wypłacalności organ nadzoru może także zakazać ubezpieczycielowi: swobodnego dysponowania aktywami lub ograniczyć zakres działalności, wyznaczyć terminy przywrócenia prawidłowych stosunków finansowych lub wypłacalności, zakazać dokonywania wypłat z zysku oraz zażądać od ubezpieczyciela przedłożenia programu naprawczego (do zatwierdzenia), - organ nadzoru może także ustanowić kuratora. Kurator powoływany jest na czas określony; uczestniczy w posiedzeniach organów zakładu ubezpieczeń i może żądać informacji, wnosić sprzeciwy do decyzji, uchwał i zarządzeń organów zakładu ubezpieczeń. Kurator monitoruje i współuczestniczy w zarządzaniu zakładem ubezpieczeń, nadzorując wykonanie, - planu prawidłowych stosunków finansowych w zakresie rezerw techniczno-ubezpieczeniowych, - planu prawidłowych stosunków finansowych, gdy środki własne są niższe, niż kapitał gwarancyjny, - krótkoterminowego planu wypłacalności, - programu naprawczego. - ponadto organ nadzoru może ustanowić zarząd komisaryczny (który przejmuje zarządzanie zakładem ubezpieczeń) w celu doprowadzenia do prawidłowych stosunków finansowych, gdy ubezpieczyciel, - nie przedłoży krótkoterminowego planu wypłacalności lub organ nadzoru odmówi jego zatwierdzenia, - nie zrealizuje w terminie krótkoterminowego planu wypłacalności, - w każdym innym przypadku zagrożenia wypłacalności zakładu ubezpieczeń.

Równocześnie w związku z ideą integracji unijnej z kompetencji nadzorów narodowych zastały wyłączone uprawnienia nadzorcze wobec zakładów ubezpieczeń działających na „ich” rynkach, a które uzyskały już licencję na działalność ubezpieczeniową w innej jurysdykcji narodowej, co stanowi praktyczną realizację zasady nadzoru kraju macierzystego w ramach jednolitego rynku ubezpieczeniowego.

5. Uprawnienia nadzoru w Unii Europejskiej – Solvency II (propozycje)

Założenie, że przyjęta forma oceny wypłacalności zakładu ubezpieczeń nie powinna opierać się wyłącznie na miernikach ilościowych, ale poprzez uwzględnienie całości ryzyka towarzyszącego działalności zakładu ubezpieczeń brać także pod uwagę elementy jakościowe (zarówno wewnątrz zakładu ubezpieczeń, jak i w jego otoczeniu) a nawet tryb postępowania nadzoru legło u podstaw koncepcji dotyczącej nowego podejścia do oceny wypłacalności zakładów ubezpieczeń, opracowywanej przez Komisję Europejską - Solvency II.

5 Ustawa z dnia 22 maja 2003 roku o działalności ubezpieczeniowej. (Dz. U. 2003, nr 124, poz. 1151). 95

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

Już na wstępie prac nad projektem założono (co zostało także później poparte przez kraje członkowskie UE oraz przedstawicieli rynku ubezpieczeniowego), że uprawnienia nadzorcze (w tym uprawnienia interwencyjne) powinny zostać wzmocnione, a organy nadzoru (także w związku z pozostałymi założeniami koncepcji np. w związku ze znaczeniem wewnętrznego zarządzania ryzykiem przez zakłady ubezpieczeń, nowym określeniem progów wypłacalności, czy możliwością stosowania przez zakłady ubezpieczeń modeli wewnętrznych) powinny zostać wyposażone w nowe instrumenty nadzorcze. Jednak dokumenty pierwszej fazy projektu (mniej więcej do końca 2003 r.) nie zawierały żadnych szczegółowych propozycji. Dopiero wraz z rozpoczęciem drugiej fazy projektu pojawiły się wizje i zarys konkretnych rozwiązań. Nastąpiło to wraz z określeniem zadań stojących przed nową instytucją opracowującą projekt Solvency II, czyli CEIOPS6, która powstała w wyniku wprowadzenia w Unii Europejskiej w sektorze finansowym od 1 stycznia 2004 r. nowej koncepcji stanowienia prawa tzw. „procedury Lamfalussy’ego”7. W toku dalszych prac CEIOPS znalazły się ogólne założenia nowych uprawnień nadzorczych i uprawnień interwencyjnych nadzoru, które najprawdopodobniej, przy pełnym ukonstytuowaniu projektu Solvency II, stanowić będą o jego sile8, a w kolejnym dokumencie z października 2004 r. ustanowiony został zarys szczegółowych rozwiązań nadzorczych, które wytyczać będą harmonizację jego uprawnień i najprawdopodobniej rządzić będą przyszłym rynkiem ubezpieczeniowym9: a) uprawnienia, które traktowane są jako szczególne (stanowiące bazę Solvency II): - prawo uzyskiwania od zakładów ubezpieczeń wszystkich istotnych informacji, a w szczególności dotyczących zarządzania ryzykiem i modeli wewnętrznych, wraz z włączeniem podmiotów trzecich, którym zakład ubezpieczeń przekazał (w ramach outsourcingu) kluczowe obszary działalności, - prawo do badania i kontroli wraz z włączeniem podmiotów trzecich, którym zakład ubezpieczeń przekazał (w ramach outsourcingu) kluczowe obszary działalności, - prawo do zwiększania wymogów kapitałowych w określonych sytuacjach, b) ogólne założenia dotyczące działań nadzoru (w nowej formule): - jeżeli organ nadzoru zdecyduje o przekazaniu określonych funkcji nadzorczych podmiotom trzecim (np. organizacje aktuarialne lub agencje ratingowe), to musi zagwarantować, że

6 Solvency II – Organization of work, discussion on pillar I work areas und suggestions of further work on pillar II for CEIOPS; MARKT/2543/03. 7 Procedura ta zakłada, że od pierwszego stycznia 2004 r. w ramach sektora finansowego funkcje regulacyjne spełniają następujące instytucje: Europejski Komitet Bankowy (EBC – European Banking Committee); Europejski Komitet ds. Ubezpieczeń i Funduszy Emerytalnych (EIOPS – European Insurance and Occupational Pension Supervision Commit- tee) oraz Europejski Komitet ds. Papierów Wartościowych (ESC – European Securities Committee). Natomiast za nad- zór na rynku finansowym odpowiadają: Komitet Europejskich Organów Nadzoru Bankowego (CEBS – Committee of European Banking Supervisors); Komitet Europejskich Organów Nadzoru Ubezpieczeniowego i Funduszy Emerytal- nych (CEIOPS – Committeeof European Insurance and Occupational Pension Supervisors); Komitet Europejskich Organów Nadzoru ds. Papierów Wartościowych (CESR – Committee of European Securities Regulators). Zadania CEIOPS można określić w następujący sposób: przygotowywanie projektów regulacji prawnych w zakresie działalnoś- ci ubezpieczeniowej, reasekuracyjnej i emerytalnej, a także nadzór nad prawidłową, pełną implementacją przepisów EU w tym zakresie; zbliżanie praktyk nadzorczych stosowanych przez organy nadzoru krajów członkowskich; - konsul- towanie propozycji nowych regulacji prawnych z podmiotami rynków ubezpieczeń i emerytalnego. Tym samym CEIOPS stał się instytucją właściwą do prowadzenia prac nad Solvency II i w jego ramach powołano w tym celu 5 grup roboczych. 8 Solvency II – Further issues for discussion and suggestions for preparatory work for CEIOPS; MARKT /2502/04 z 2 kwietnia 2004 r. 9 The draft second wave Calls for Advise from CEIOPS and stakeholder consultation on Solvency II; MARKT/2515/04 z 11 października 2004 r., s. 37. 96

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

uzyskają one niezbędne informacje, jednak ostateczna odpowiedzialność za podjęte decyzje spoczywa na organie nadzoru, - ustalone zostaną warunki i okoliczności, w których uprawnienia nadzorcze będą mogły zostać wykorzystane (czyli określone zostaną uprawnienia interwencyjne).

Bardzo istotnym aspektem Solvency II jest stworzenie mechanizmu, w którym nadzór swoje uprawnienie interwencyjne przekazuje „niewidzialnej sile rynku”. Chodzi o III filar tej koncepcji, który szczególną wagę przypisuje tzw. „dyscyplinie rynkowej”, wynikającej z ze zwiększonych obowiązków publikacyjnych. Generalnie jawność informacji, szczególnie w odniesieniu do wypłacalności zakładów ubezpieczeń, wzmacnia ich wiarygodność wśród ubezpieczonych i innych uczestników rynku. Kwestia wrażliwości rynku na upublicznianie informacji na temat wypłacalności może stanowić kluczowe quasi „uprawnienie interwencyjne” - narzędzie, które zostanie „wykorzystane” przez nadzór bez specjalnie ustalonych uprawnień. Ze względu na dynamikę rynków ubezpieczeniowych, wpływ rosnącej globalnej konkurencji i innowacji, profil ryzyka zakładu ubezpieczeń może ulec zmianie w krótkim czasie. Z tego względu tradycyjne miary ryzyka i przypisane im uprawnienia interwencyjne wykorzystywane przez organy nadzoru mogą być niedopasowane lub mogą tracić na znaczeniu z upływem czasu. Zachowania rynkowe, dzięki upublicznieniu informacji, będą precyzyjniej i szybciej odzwierciedlały wrażliwość na niekorzystne zjawiska zarówno w obrębie jednego zakładu ubezpieczeń, jak i całego rynku ubezpieczeniowego, a tym samym umożliwią organowi nadzoru „pogląd” na zjawiska i procesy dokonujące się na rynku ubezpieczeniowym i dadzą możliwość „stosownej” reakcji w zakresie bieżących możliwości ich korygowania, jak i antycypowania reakcji przyszłych, zapobiegających powstawaniu tych o negatywnym charakterze.

6. Zakończenie

Uprawnienia interwencyjne wyznaczają głównie możliwe kierunki działań nadzoru, w momencie, gdy ustanowione przez przepisy prawa wymogi finansowe zostaną „przełamane”. Nie wykluczają one, a nawet uwypuklają fakt, że istnieje wiele innych elementów aktywności zakładów ubezpieczeń decydujących o ich pozycji finansowej (wypłacalności), uzasadniających zróżnicowaną postawę nadzoru (działań interwencyjnych). Uprawnienie (określenie zdolności prawnej) do interweniowania właśnie w zależności od różnych stanów, w których znajduje się zakład ubezpieczeń stanowi istotny element oddziaływania nadzoru na rynek ubezpieczeniowy. W kontekście rozważań nad ustanowieniem uprawnień interwencyjnych nadzoru zarówno w Solvency I, jak i Solvency II uzasadnienie ich istnienia jest bardzo proste - dla organów nadzoru stanowią one instrumentarium ochrony rynku ubezpieczeniowego i ochrony interesów ubezpieczonych. Uprawnienia interwencyjne mają za zadanie „zapewnić odpowiednio wczesną reakcję na trudności zakładu ubezpieczeń i z rzeczywistym wyprzedzeniem tej sytuacji”10. Zakres uprawnień interwencyjnych nadzoru w odniesieniu do wypłacalności w ramach Solvency I został ustalony w celu wykorzystania ich, gdy nie zostaną spełnione określone wymogi finansowe. Organ nadzorczy musi uwzględniać przy ocenie wypłacalności zakładów ubezpieczeń adekwatność rezerw i składników majątkowych na ich pokrycie oraz przestrzeganie przepisów w zakresie pokrycia marginesu wypłacalności środkami własnymi. W Solvency II (oprócz podobnych jak w Solvency I założeń) uwzględniony został także sposób postępowania zakładu ubezpieczeń w stosunku do przyjętego ryzyka, sposób szacowania i oceny ryzyka oraz system jego zarządzania, a także „ocenę” otoczenia.

10 “Solvency control levels quidance paper”, październik 2003 r., IAIS. Za www.iaisweb., art. 9. 97

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

Ogólnie rzecz biorąc koncepcja Solvency II uwzględnia w szerszym zakresie „przyszłość” stanu finansowego, a także bierze pod uwagę inne, aniżeli tylko finansowe, czynniki warunkujące wypłacalność zakładu ubezpieczeń. Kontrola i nadzór nad „całkowitą wypłacalnością” zakładu ubezpieczeń usprawiedliwia znacznie szersze spektrum środków i instrumentów, po które mogłyby sięgać organy nadzoru, aniżeli te dotychczas istniejące (w Solvency I). Jednak paradoksalnie dzięki całej koncepcji (szczególnie w związku z istnieniem III filara - czyli „zwiększone obowiązki publikacyjne”) możliwe jest, że wyznaczenie uprawnień interwencyjnych stanie się pro forma, bowiem „dyscyplina rynkowa” będzie wyzwalała w zakładach ubezpieczeń pożądane zachowanie bez potrzeby interweniowania przez nadzór.

Literatura

[1] Considerations on the design of a future prudential supervisory system; MARKT/2535/02 z dnia 28.11.2002 r. [2] Dyrektywa Rady z dnia 18 lipca 1992 roku w sprawie koordynacji prawa, rozporządzeń bezpośrednich i przepisów administracyjnych odnoszących się do ubezpieczeń bezpośrednich innych niż na życie (92/49/EEC) – art. 13. [3] Pajewska R.: Nadzór ubezpieczeniowy. W: Podstawy ubezpieczeń, tom I – mechanizmy i funkcje. Praca pod. red.: Monkiewicz J., Poltext, Warszawa 2000. [4] Solvency II – Organization of work, discussion on pillar I work areas und suggestions of further work on pillar II for CEIOPS; MARKT/2543/03. [5] Solvency II – Further issues for discussion and suggestions for preparatory work for CEIOPS; MARKT /2502/04 z 2 kwietnia 2004 r. [6] The draft second wave Calls for Advise from CEIOPS and stakeholder consultation on Sol- vency II; MARKT/2515/04 z 11 października 2004 r. [7] Solvency control levels quidance paper”, październik 2003 r., IAIS. Za www.iaisweb. [8] Ustawa z dnia 22 maja 2003 roku o działalności ubezpieczeniowej. (Dz. U. 2003, nr 124, poz. 1151).

Recenzja

Prof. zw. dr. hab. J. Sokołowski Wałbrzyska Wyższa Szkoła Zarządzania i Przedsiębiorczości, Wałbrzych, Polska

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

AUFSICHTSRECHTE UND INTERVENTIONSRECHTE IM BEREICH DER KONTROLLE DER ZAHLUNGSFÄHIGKEIT DER VERSICHERUNGSANSTALTEN BEI SOLVENCY I UND SOLVENCY II

Der Beitrag beleuchtet die Unterschiede zwischen dem Terminus „Aufsichtsrechte“ und „In- terventionsrechte“ der Aufsicht hinsichtlich der Versicherungsanstalten. Die Interventionsrechte wurden der deutlichsten Aktivität der Aufsicht – der Beurteilung der Zahlungsfähigkeit der Versi- cherungsanstalten - gegenübergestellt. Das Ziel der Interventionsrechte sowohl bei Solvency I als auch bei Solvency II ist ähnlich: Es bezweckt den Schutz des Versicherungsmarktes und der Versi- cherungsnehmer. Formell gesehen ist bei Solvency II ein umfangreicherer Bereich der Interventi- onsrechte vorgesehen, der sich jedoch dank der „Marktdisziplin“, die die 3. Säule dieses Konzeptes bildet, als abdingbar erweisen kann.

OPRÁVNĚNÍ K DOZORU A INTERVENCÍM V OBLASTI KONTROLOVÁNÍ SOLVENTNOSTI POJIŠŤOVEN V SOLVENCY I A SOLVENCY II

Příspěvek charakterizuje rozdíly mezi pojmem „oprávnění k dozoru” a „oprávnění k intervencím” dozoru nad pojišťovnami. Oprávnění k intervencím jsou prezentovány vzhledem k nejvýraznější aktivitě dozoru – měření solventnosti pojišťoven. Cíl oprávnění k intervencím je jak v Solvency I, tak i v Solvency II podobný. Cílem těchto aktivit je ochrana pojistného trhu a ochrana příjemců pojistných služeb, však formálně se v Solvency II předpokládá šírší rozsah oprávnění k intervencím. Ten však může být, díky „tržní disciplíně”, která je 3. pilířem této koncepce, zbytečný.

INTERVENTION AND SUPERVISION ENTITLEMENTS IN THE FIELD OF SOLVENCY CONTROL OF INSURANCE COMPANIES IN SOLVENCY I AND SOLVENCY II

The article depicts the differences between the notion”supervision entitlements” and” intervention entitlements” with reference to control in insurance companies. Intervention entitlements have been presented in relation to the most meaningful activity of supervision – evaluation of solvency of insurance companies. The purpose of intervention entitlements both in Solvency I and Solvency II is related to and aims at protecting insurance market as well as recipients of insurance services, however in Solvency II the wider range of intervention entitlements has been provided for, which can appear useless due to ”market discipline” constituting III pillar of the concept.

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

DETERMINANTY KSZTAŁTOWANIA CEN TRANSFEROWYCH. DOŚWIADCZENIA Z BADAŃ

Z. Malara, J. Kroik

Politechnika Wrocławska Instytut Organizacji i Zarządzania Smoluchowskiego 25, 50-370 Wrocław, Polska [email protected] [email protected]

Abstrakt

Wraz z rozwojem gospodarki regionalnej i światowej rośnie znaczenie tak zwanych cen transferowych. W artykule omówiono ogólne przesłanki wpływające na ich kształtowanie. Przedstawiono częściowe wyniki badań przeprowadzonych w Polsce w 2006 roku. Dotyczą one determinant wpływających na politykę kształtowania transakcji zawieranych pomiędzy podmiotami powiązanymi. Badaniami objęto spółki zależne w obrębie grup kapitałowych. Na podstawie wyników badań, dokonując porównania z innymi badaniami, potwierdzono trend, że w okresie kilku ostatnich lat następuje stopniowa zmiana determinant, które uznaje się za kluczowe w kształtowaniu polityki zarządzania cenami transferowymi.

1. Przesłanki rozwoju cen transferowych

Rozwój gospodarczy przyczynia się do rozszerzania, często współzależnych, sieci powiązań: kapitałowych, personalnych, służbowych, technicznych czy umownych, między przedsiębiorstwami w skali regionalnej i światowej. Można to uznać jako objaw (efekt) współdziałania gospodarczego, której praprzyczyną są procesy internalizacji i globalizacji. Z drugiej zaś strony, rozszerzanie stosunków zależności wprowadza zagrożenie pojawiania się sytuacji, w której ceny transakcji między przedsiębiorstwami powiązanymi mogą nie ujawniać rezultatów zwykłej presji stosunków rynkowych, lecz mogą być kreowane w oparciu o przesłanki subiektywne, wynikające z charakteru tych powiązań. To niekorzystne dla gospodarki rynkowej swoiste cenotwórstwo, symbolizowane nazwą ceny transferowe1, stało się głównym powodem tworzenia już na początku XX wieku odpowiednich regulacji prawnych, ograniczających dowolność takich transakcji, a wraz z rozwojem handlu i kapitału międzynarodowego rosła presja na unormowanie regulacji. Ostatecznie, skala i znaczenie tej problematyki doprowadziło do wytworzenia aktów i zobowiązań prawnych w zakresie cen transferowych na poziomie międzynarodowym (OECD), a w ślad za nimi wprowadzanie szczegółowych regulacji krajowych. W Polsce problematyka cen transferowych stała się obecna jako zagadnienie praktyczne i teoretyczne od drugiej połowy lat 90-tych XX wieku, będąc elementem procesu dostosowywania prawa do standardów międzynarodowych jak i obszarem zainteresowań naukowych [5],[7]. Ostatnie zaś, kilka lat doświadczeń i rozwoju działań podmiotów gospodarczych w tym zakresie

1 Określenie Ceny transferowe pochodzi od anglosaskiego terminu transfer pricing. 100

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

pozwala na dokonywanie ocen tego zjawiska, w odniesieniu do jego wpływu na podejmowanie decyzji i specyfikę zarządzania współczesnych przedsiębiorstw. Na politykę i praktykę stosowania cen transferowych w skali międzynarodowej ma wpływ wiele czynników. Do najważniejszych zalicza się globalizację handlu i kapitału, w tym tworzenie międzynarodowych grup kapitałowych i procesy koncentracji kapitału (łączenia spółek), rozwój i współzawodnictwo w zakresie bezpośrednich inwestycji zagranicznych (przede wszystkim w formie fuzji i przejęć), restrukturyzację oraz wzrost liczby aliansów strategicznych pomiędzy przedsiębiorstwami. Rozwój ten wzmacniany jest - najogólniej mówiąc - przez działania, które zmierzają do liberalizacji handlu i znoszenia barier polityczno - ekonomicznych, zmiany technologiczne i organizacyjne, a w szczególności wzrost handlu elektronicznego (e-commerce). Jako determinanty petryfikujące tę politykę, wskazuje się również znaczny postęp w zakresie środków łączności, w dziedzinie komunikacji i informatyki, a także wpływ procesów demograficznych związany ze starzeniem się społeczeństw krajów rozwiniętych, zmiany naturalnego środowiska, czy wyczerpywanie się zasobów naturalnych [7]. Wymiana dokonywana przez przedsiębiorstwa wielonarodowe, czy też zgrupowania wielopodmiotowe może przybierać formę różnorodnych transakcji. Transakcje te dotyczą dóbr, usług, dystrybucji towarów, pożyczek, transferu wartości niematerialnych i prawnych, prac badawczo-rozwojowych, wspólnych inwestycji, pożyczek w ramach koncernu, czy też porozumień dotyczących podziału kosztów. Ceny transferowe stosowane w transakcjach zawieranych w ramach takiego przedsiębiorstwa (ceny wewnętrzne), odnoszone są do definicji podmiotu powiązanego2, który jest kluczowym pojęciem prawno-podatkowym dla problematyki cen transferowych. Na tym tle podejmowane przez zarządy decyzje wielopodmiotowych przedsiębiorstw (w tym szczególnie międzynarodowych mających swoje oddziały w różnych krajach) muszą uwzględniać całokształt uwarunkowań prawno-ekonomicznych i zarządczych związanych z kształtowaniem cen transakcji między podmiotami zgrupowania. Przeważa pogląd, że dominujący kontekst decyzji w grupach kapitałowych ma podłoże fiskalne, przy czym opinie badaczy tego problemu wskazują na rangę związków cen transferowych z obszarem zarządzania np kontrolingu, motywacji czy marketingu [2], [7]. Takie możliwe spektrum decyzji w odniesieniu do cen transferowych jest interesującym polem badawczym, które pozwala obserwować zmiany podejścia do rozwiązywania problemów kształtowania transakcji między podmiotami (oddziałami) zgrupowania. Syntetycznym sprawdzianem i odniesieniem do stawianych pytań w tym zakresie jest pomiar czynników (determinant) kształtowania cen transferowych. Na tej podstawie możliwa jest ocena ewaluacji przesłanek decyzyjnych w prowadzeniu polityki cen transferowych grup kapitałowych. W odniesieniu do realiów polskich zrealizowanych było - jak dotąd - kilka przedsięwzięć badawczych analizujących uwarunkowania polityki kształtowania cen transferowych. Większość z nich koncentrowała się bezpośrednio lub pośrednio na odniesienia podatkowe (fiskalne) w operacyjnym i/lub decyzyjnym aspekcie. W nielicznych z tych badań badano wprost determinanty decyzji cenowych w transakcjach podmiotów powiązanych. Do nich zaliczają się badania z roku 2006 i powoływane przez autorów niniejszego artykułu.

2 Za podmioty powiązane uznaje podmioty jeśli jedno z nich ma bezpośrednio lub pośrednio udział w zarządzaniu, kontroli lub kapitale drugiego lub ta sama osoba ma udział bezpośrednio lub pośrednio w zarządzaniu, kontroli lub kapitale obu przedsiębiorstw. Za spółki powiązane uznaje się także firmy, gdzie występuje dominacja pierwszej z nich (spółki zarządzającej) nad drugą (spółki zależnej) oraz zależność firmy od jej oddziału wynika ze stosunku własności, zarządzania, sprawowania kontroli w rożnej formie i postaci, związku gospodarczego czy powiązań rodzinnych [1]. 101

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

2. Zakres badań na tle innych zrealizowanych w Polsce

Jak wspomniano wcześniej unormowanie regulacji prawnych sprawiło, że począwszy od końca lat dziewięćdziesiątych XX wieku rozwój cen transferowych stał się obszarem zainteresowań ośrodków doradczych i naukowych. O randze problemu przywiązywanej do podjętego zadania świadczy ukonstytuowanie specjalnej grupy analityków, wyodrębnionej organizacyjnie jako Zespół Cen Transferowych w przedsiębiorstwie konsultingowym Pricewaterhouse Coopers do potrzeb badań tego zjawiska. Dotyczyło ono pozyskania i przetworzenia informacji na temat doświadczeń największych spółek międzynarodowych działających w Polsce, których źródłem były kontrole podatkowe cen transferowych. Dużą wagę do identyfikacji uwarunkowań związanych z cenami transferowymi przywiązuje przedsiębiorstwo Ernst & Young. Swoje badania firma ta prowadziła w 1999 oraz 2004 roku, [8]. Ich celem było uzyskanie podstawowych informacji na temat najistotniejszych kwestii związanych z polityką stosowania cen transferowych przez działające na terenie Polski spółki zależne przedsiębiorstw wielonarodowych. W problematyce badań cen transferowych w Polsce szczególną rolę odegrał S. Sojak, który licznych publikacjach przedstawił własne badania empiryczne z 1999 i 2002 roku [5], [6]. Badania te dotyczyły polskiej praktyki w zakresie cen transferowych przedsiębiorstw krajowych i obejmowały zarówno jej aspekty podatkowe, jak i rachunkowości zarządczej. Adresatami omawianych w artykule badań ankietowych były w większości oddziały dużych przedsiębiorstw wielonarodowych (grup kapitałowych), mające swoją lokalizację w Polsce oraz podmioty działające w ramach krajowych grup kapitałowych, w tym w Euroregionie NYSA. Badania kwestionariuszowe przeprowadzone zostały w grupie 25 przedsiębiorstw. W kwestionariuszu sformułowano kilkadziesiąt pytań, które ukierunkowano na: • ocenę stopnia przygotowania przedsiębiorstwa do wymagań formalno - organizacyjnych stawianych w praktyce wykorzystania cen transferowych, • postrzeganie ważności sformułowanych czynników kształtujących ceny w polityce i transakcjach wynikających ze współdziałania gospodarczego grupy kapitałowej, • ocenę transferów w odniesieniu do strategii marketingowej grupy.

Ten drugi aspekt badań bezpośrednio realizował cele zmierzające do oceny przesłanek decyzyjnych w prowadzeniu polityki cen transferowych grup kapitałowych, a w dalszej fazie do zbadania ich zmian w perspektywie czasu. W badanej próbie podmiotów uwzględniających w swojej działalności ceny transferowe występowały wszystkie kategorie transferów, które można napotkać w działalności gospodarczej. • Większość przedsiębiorstw prowadziło więcej niż jeden rodzaj transakcji z podmiotami powiązanymi. Ankietowane spółki najczęściej zawierały z podmiotami powiązanymi transakcje dotyczące usług operacyjnych, sprzedaży i zakupu gotowych wyrobów oraz udzielania pożyczek wewnątrz grupy, • Część badanych spółek dotyczyła także transakcji sprzedaży i zakupu półproduktów, • Adekwatnie do statusu spółki zależnej w jej transferach pojawiały się transakcje dotyczące świadczeń zarządczych na rzecz centrali, • Obciążenie przez podmiot dominujący centralnymi kosztami zarządzania deklarowało ponad 57 % respondentów, • We wszystkich przypadkach centrala (spółka naczelna) świadczyła usługi na rzecz całego zgrupowania przedsiębiorstwa wielonarodowego (np: globalny, zintegrowany marketing, kreowanie wizerunku firmy).Obciążenie za te usługi były następnie dzielone według klucza na oddziały (spółki córki) zlokalizowane na całym świecie,

102

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

• Zdecydowanie rzadziej zawierano transakcje w zakresie prac badawczo-rozwojowych oraz udzielania kredytów wewnętrznych, • Pożyczki wewnętrzne były jednym z częściej wybieranych transferów,

Zakres przedsięwzięcia badawczego opisano w pracy [4].

3. Ocena czynników kształtujących ceny transferowe

Ranga wyróżnionych determinant cen transferowych była oceniana w sposób jakościowy w skali: nieistotne, ważne, kluczowe. Pozyskiwane opinie odnoszono do warunków wynikających z własnych doświadczeń oraz poznawczo do obrazu gospodarki jako całość. Dla pierwszego przypadku ograniczono próbę odpowiedzi do tych spółek, które stosowały transakcje wewnątrzgrupowe (21 przedsiębiorstw). W drugim przypadku w badaniach uczestniczyły wszystkie podmioty. Część determinant miała bezpośredni związek z podatkami, część w sposób pośredni adresowana była do kontekstu finansowego. Kilka czynników wchodziło w obszar decyzji zarządczych. Sformułowane determinanty oraz wyniki badań dla obu płaszczyzn odniesienia (Polska, własna grupa) ujęto w poniższych tabelach nr 1 i nr 2.

Determinanty polityki cen transferowych Liczba Udział Liczba Udział Liczba Udział w gospodarce polskiej firm w (%) firm w (%) firm w (%) Ranga czynnika Nieistotny Ważny Kluczowy Zgodność z przepisami podatkowymi 4 16,00 5 20,00 16 64,00 Optymalizacja obciążeń podatkowych 3 12,00 8 32,00 14 56,00 Minimalizacja płatności podatkowych 4 16,00 7 28,00 14 56,00 Opodatkowanie dywidend 9 36,00 10 40,00 6 24,00 Polityka celna polski 11 44,00 9 36,00 5 20,00 Wahania kursów walut 8 32,00 10 40,00 7 28,00 Poziom inflacji 10 40,00 8 32,00 7 28,00 Rzetelna ocena wyników realizowanych przez każdą ze stron 5 20,00 11 44,00 9 36,00 Gromadzenie dokumentacji dla potrzeb kontroli podatkowej 3 12,00 16 64,00 6 24,00 Maksymalizacja zysków operacyjnych 5 20,00 12 48,00 8 32,00 Umacnianie samodzielności spółki 16 64,00 4 16,00 5 20,00 Motywacja menedżerów 8 32,00 14 56,00 3 12,00 Ocena działalności menedżerów 9 36,00 12 48,00 4 16,00 Łatwość zrozumienia formuł cenowych 17 68,00 5 20,00 3 12,00 Stan rozwoju polskiej gospodarki 7 28,00 9 36,00 9 36,00 Konkurencyjność na rynku krajowym 3 12,00 15 60,00 7 28,00 Podporządkowanie się polityce spółki matki 10 40,00 12 48,00 3 12,00 RAZEM 25 --- 25 --- 25 ---

Tablica 1: Opinie spółek-podmiotów powiązanych o znaczeniu czynników kształtujących politykę cen transferowych w Polsce. Źródło: Opracowanie własne z uwzględnieniem danych w [4].

103

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

Determinanty polityki cen transferowych Liczba Udział Liczba Udział Liczba Udział w badanych grupach kapitałowych firm w (%) firm w (%) firm w (%) Ranga czynnika Nieistotny Ważny Kluczowy Zgodność z przepisami podatkowymi 2 9,52% 4 19,05% 15 71,43% Optymalizacja obciążeń podatkowych 3 14,29% 7 33,33% 11 52,38% Minimalizacja płatności podatkowych 1 4,76% 7 33,33% 13 61,90% Opodatkowanie dywidend 7 33,33% 9 42,86% 5 23,81% Polityka celna Polski 9 42,86% 7 33,33% 5 23,81% Wahania kursów walut 5 23,81% 9 42,86% 7 33,33% Poziom inflacji 9 42,86% 5 23,81% 7 33,33% Rzetelna ocena wyników realizowanych przez każdą ze stron 4 19,05% 11 52,38% 6 28,57% Gromadzenie dokumentacji dla potrzeb kontroli podatkowej 2 9,52% 14 66,67% 5 23,81% Maksymalizacja zysków operacyjnych 5 23,81%10 47,62% 6 28,57% Umacnianie samodzielności spółki 12 57,14% 4 19,05% 5 23,81% Motywacja menedżerów 7 33,33% 12 57,14% 2 9,52% Ocena działalności menedżerów 7 33,33% 11 52,38% 3 14,29% Łatwość zrozumienia formuł cenowych 14 66,67% 5 23,81% 2 9,52% Stan rozwoju polskiej gospodarki 5 23,81% 9 42,86% 7 33,33% Konkurencyjność na rynku krajowym 2 9,52% 13 61,90% 6 28,57% Podporządkowanie się polityce spółki matki 8 38,10% 10 47,62% 3 14,29% RAZEM 21 --- 21 --- 21 ---

Tablica 2: Opinie spółek-podmiotów powiązanych o znaczeniu czynników kształtujących politykę cen transferowych we własnym zgrupowaniu gospodarczym. Źródło: Opracowanie własne z uwzględnieniem danych w [4].

Porównanie wyników wskazuje na zasadniczą zbieżność opinii podmiotów odnośnie wagi czynników dla obu płaszczyzn odniesień tj. w odniesieniu do powiązań z gospodarką oraz w obrębie własnej grupy: • Wyniki ocen związanych z aspektem podatkowym ocenione zostały najwyżej, adresując to do gospodarki jak i do uwarunkowań wewnętrznych grupy. Na poziomie kluczowym wskazano tylko trzy czynniki, to jest te, które przekroczyły 50%. Odnosiły się one do determinant podatkowych. W pozostałych przypadkach udział opinii o kluczowości czynnika był na zasadniczo niższym poziomie. • Wystąpiły jedynie dwa elementy zakwalifikowane jako nieistotne z frakcją powyżej 50%. Oznacza to, że średnia waga wszystkich pozostałych elementów, oceniona została, jako co najmniej ważna. Świadczą o tym łączne wyniki dwóch pozytywnych opcji (ważny, kluczowy) służących do wyceny rangi czynników. Należy więc uznać, że przedsiębiorstwa mają świadomość istnienia realnych, również innych niż fiskalne, przesłanek decyzyjnych związanych z cenami transferowymi. W tym zakresie jako czołową determinantę należy uznać gromadzenie dokumentacji dla potrzeb kontroli (88% - gospodarka, 90,48% - grupa). Oznacza to, że spółki dużą wagę przywiązują do zmniejszania ryzyka zakwestionowania transakcji między podmiotami powiązanymi.3 • Warto podkreślić relatywnie wysoki wynik takich czynników jak motywacja i ocena menedżerów. Około dwie trzecie wypowiedzi definiowało te determinanty jako ważne przesłanki przy kształtowaniu cen transferowych.

3 Można je ograniczać poprzez opracowywanie i gromadzenia różnego typu dokumentacji obejmującej zasady ustalania cen transferowych, analiz funkcjonalnych podmiotów biorących udział w transakcjach, porównawcze badania cen obu podmiotów oraz inne materiały uzasadniające przesłanki podejmowanych decyzji cenowych [3]. 104

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

4. Uwagi końcowe

W konkluzji odnośnie przeprowadzonych badań należy zauważyć, że czynniki z najwyższymi znaczeniami są zgodne z innymi wcześniejszymi pomiarami, na przykład firma Ernst & Young, dokonując badań w roku 1999 i 2004 uzyskała wskazania, z których wynika, iż najważniejsze determinanty kształtujące politykę cen transferowych w Polsce to: zgodność przepisami podatkowymi (98% i 99% badanych spółek – odpowiednio w 1999 i 2004 roku) oraz optymalizacja obciążeń podatkowych (93% i 75% badanych spółek - odpowiednio w 1999 i 2004 roku)4. Również badania S. Sojaka z roku 1999 za najbardziej istotny czynnik uznały natomiast maksymalizację zysków całej firmy ( równoważny z trzecim w tabeli czynnikiem). Uzyskane wyniki potwierdzają ogólną tezę o wzrastającym znaczeniu przygotowania się zgrupowań gospodarczych do zarządzania cenami transferowymi. Znaczenie to wynika z jednej strony ze szczególnych uwarunkowań prawno-organizacyjnych i ekonomicznych, spodziewanego wzrostu skali transakcji podmiotów powiązanych, ograniczania ryzyka zakwestionowania formuł prowadzenia polityki cenowej grupy a także nowych determinant będących przesłankami do kształtowania tych cen.

Literatura

[1] R. Feinschreiber, Transfer Pricing Handbook, Secondo Editio, Vol. I, John Willey, New York, 1998. [2] Z. Malara, J. Kroik, Spektrum decyzji w zarządzaniu cenami transferowymi; w: M. Hopej (red.), Nowe tendencje w Zarządzaniu, Oficyna Wydawnicza Politechniki Wrocławskiej, Wrocław, 2006. [3] E. Malec, D. Roszkowski, Ceny transferowe. Jak prawidłowo dokumentować transakcje, aby zminimalizować ryzyko podatkowe, Wydawnictwo Ośrodka Doradztwa i Doskonalenia Kadr, Sp. z o.o., Gdańsk, 2004. [4] M. Matusiak, Zarządzanie cenami transferowymi w przedsiębiorstwie - ocena procesów i organizacji, (praca magisterska), Wydział Informatyki i Zarządzania Politechniki Wrocławskiej, Wrocław, 2006. [5] S. Sojak, Ceny transferowe. Teoria i praktyka, Wydawnictwo Naukowe PWN S.A, Warszawa, 2001. [6] S. Sojak, D. Baćkowski, Ceny transferowe. Aspekt podatkowy. Dom Wydawniczy ABC, Warszawa, 2003. [7] K.G. Szymański, A. Pietrasik, Ceny transferowe, Ośrodek Doradztwa i Doskonalenia Kadr, Sp. z o.o., Gdańsk, 2003. [8] Raport z drugiej edycji badań Ernst & Young, Ceny transferowe w Polsce, 2005.

Recenzja

Prof. Dr hab. Danuta Strahl Akademia Ekonomiczna we Wrocławiu, Wydział Gospodarki Regionalnej i Turystyki w Jeleniej Górze

4 Por. [8], gdzie pomieszczono opis badań porównawczych. 105

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

DIE DETERMINANTE DER GESTALTUNG DER TRANSFERPREISE. FORSCHUNGSERFAHRUNGEN

Mit der Entwicklung der Regional- und Weltwirtschaft gewinnen die so genannten Trans- ferpreise an Bedeutung. Im vorliegenden Artikel werden nur allgemeine Faktoren, die sie beeinflussen. Hier werden die Teilergebnisse der der in Polen im Jahre 2006 durch geführten Forschungen dargestellt. Sie betreffen Determinante, die einen Einfluss auf die Politik der Gestaltung der Transaktio- nen ausüben, den verbundenen Subjekten verlauf. Den Untersuchungen unterlagen die verbinden (abhängigen) Gesellschaften im Bereich der Kapitalgruppen (Kapitalholding). Aufgrund dieser For- schungsergebnisse und im Vergleich zu den anderen beobachtet man bereits eine solche Entwick- lungstendenz, dass in den letzten Jahren ein sukzessiver Wechsel der Voraussetzungen zu sehen ist, die man als sehr wichtig in der Gestaltung der Politik der Verwaltung der Transferpreise betrachtet.

DETERMINANTY VYTVÁŘENÍ TRANSFEROVÝCH CEN. VÝZKUMNÉ ZKUŠENOSTI

Společně s rozvojem regionální a světové ekonomiky roste význam tak zvaných transfe- rových cen. V příspěvku jsou popsány všeobecné předpoklady ovlivňující jejich tvorbu. Jsou pre- zentovány dílčí výsledky výzkumu uskutečněného v Polsku v roce 2006. Týkají se determinant ovlivňujících politiku vytváření transakcí uzavíraných mezi propojenými subjekty. Výzkum se týkal podřízených společností v rámci kapitálových skupin. Na základě výsledků výzkumu a komparace s jinými výzkumy byl potvrzen trend, že v období několika posledních let dochází k postupné změně faktorů, které se považuje za klíčové pro vytváření politiky transferových cen.

DETERMINANTS OF CREATING THE TRANSFER PRICING

Along with the development within regional, national and world economy the meaning of transfer pricing is increasing as well. The paper contents chosen results of own questionnaire researches provided in Poland in 2006 year. The researches were focused on seeking the determinates creating the policy of relationships within enterprises linked by capital ventures. The results of researches confirmed thesis, that for a last few years key determinates, important in creating transfer pricing policy are changed. The most important determinates in that process appeared such determinates as motivating of officers, dealing with the risk and strategy of market.

106

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

TYPOLOGIA KRYTERIÓW SEGMENTACJI RYNKU MIĘDZYNARODOWEGO

E. Sobczak

Akademia Ekonomiczna we Wrocławiu Wydział Gospodarki Regionalnej i Turystyki w Jeleniej Górze Katedra Gospodarki Regionalnej ul. Nowowiejska 3, 58-500 Jelenia Góra, Polska [email protected]

Abstrakt

Celem opracowania jest identyfikacja i systematyzacja kryteriów segmentacji rynku międzynarodowego. Punktem wyjścia jest ich najbardziej ogólny podział związany z określeniem trzech punktów odniesienia, za które uznano kraj bądź region, konsumenta oraz produkt. Dla każdego z nich opracowano odrębną klasyfikację kryteriów podziału na grupy krajów (regionów) i nabywców. Zwrócono uwagę na to, że kryteria określające kraj lub region mogą stanowić podstawę segmentacji odpowiednio makro lub mezoekonomicznej, umożliwiają bowiem przedsiębiorstwu właściwą selekcję obszarów stanowiących tymczasowy rynek docelowy. Natomiast czynniki związane z konsumentem i produktem pozwalają na realizację segmentacji mikroekonomicznej i wybór ostatecznego rynku docelowego.

1. Wstęp

Obiektywna podstawa segmentacji rynku międzynarodowego wywodzi się z rosnącego zróżnicowania konsumentów. W ostatnich latach wystąpiły tendencje do zwiększania się pluralizmu społeczeństwa i jego dywersyfikacji. Poprawa sytuacji materialnej ludności, jak również wprowadzanie na rynek innowacyjnych produktów i usług pogłębiają rozszczepianie się popytu. Postępuje różnicowanie się potrzeb i preferencji konsumentów, powodując odmienne zachowania rynkowe oraz reakcje na produkty i bodźce marketingowe1. Z drugiej strony internacjonalizacja i globalizacja działalności przedsiębiorstw determinują nasilanie się konkurencji na rynkach zagranicznych. Przejawia się to rosnącym wolumenem i dywersyfikacją towarów wchodzących na rynki międzynarodowe. Dynamiczne zmiany uwarunkowań rynkowych osłabiają skuteczność podejmowanych działań. Przedsiębiorstwom realizującym strategie marketingu masowego bądź różnicowania produktu utrudniło to osiąganie przewagi konkurencyjnej, a nawet utrzymanie dotychczasowej pozycji na rynkach zagranicznych.

1 Por. P. Kotler, G. Armstrong, J. Saunders, V.Wong, Marketing. Podręcznik europejski, PWE, Warszawa 2002; P. Kotler, Marketing, Analiza, planowanie, wdrażanie i kontrola, Gebethner & Ska, Warszawa 1994; Podręcznik marketingu, red. M.J. Thomas, PWN, Warszawa 1998; M. Wedel, Market Segmentation. Conceptual and Methodological Foundation, Kluwer Academic Publishers, Boston, Dordrecht, London 1998; Podstawy marketingu, red. J Altkorn, Instytut Marketingu, Kraków 1993; L. Garbarski, I. Rutkowski, W. Wrzosek, Marketing. Punkt zwrotny nowoczesnej firmy, PWE 1996. 107

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

Koncepcja segmentacji rynku została wprowadzona w 1956 roku przez W.R. Smitha2, który opierając się na ekonomicznej teorii konkurencji niedoskonałej3 zidentyfikował występujące na rynku zróżnicowanie popytu na towary i usługi. Zauważył, że rynek cechujący się w warunkach konkurencji niedoskonałej wyraźną heterogenicznością, składa się ze względnie jednorodnych subrynków. Od tego czasu segmentacja rynku stała się kluczowym elementem zarówno teorii jak i praktyki marketingu. W ostatniej dekadzie minionego stulecia znacznie upowszechniła się segmentacja przekraczająca granice państwowe. Był to skutek globalizacji, internacjonalizacji i integracji procesów gospodarczych, jak również pojawienia się globalnych znaków firmowych i euromarek4. Obecnie segmentacja uznawana jest za jedną z podstawowych strategii marketingowych przedsiębiorstw działających na rynkach zagranicznych. Segmentacja rynku międzynarodowego jako pojęcie wielowarstwowe, obejmuje swym zakresem zarówno wizję rynku składającego się z homogenicznych segmentów, jak i analityczne ich wyodrębnienie i dopasowanie odpowiedniej kompozycji marketingowej. Segmenty skupiają obecnych lub potencjalnych nabywców zagranicznych posiadających pewne wspólne cechy, podobne potrzeby oraz reakcje na produkt i inne instrumenty oddziaływania na rynek. Względna jednorodność wydzielonych segmentów oznacza, że nabywcy skupieni wewnątrz segmentów różnią się między sobą w mniejszym stopniu niż pomiędzy nimi. Punktem wyjścia segmentacji rynku międzynarodowego jest określenie kryteriów jego podziału na poszczególne kraje (regiony), grupy krajów (regionów) lub grupy nabywców. Krok ten ma ogromne znaczenie, ponieważ implikuje wyniki segmentacji. Uniwersalne kryteria segmentacji nie istnieją, a ich wybór w dużym stopniu ma charakter subiektywny. Prowadzący badania segmentacyjne może korzystać z rozwoju nauki w zakresie segmentacji międzynarodowej, z istniejących doświadczeń i tradycji badawczych, z opinii ekspertów, jak również własnej intuicji. Powinien jednak mieć szeroką wiedzę dotyczącą natury uwzględnianych czynników geograficznych, demograficznych, społeczno-gospodarczych występujących w poszczególnych krajach oraz uwarunkowań kulturowych, które w znacznie mniejszym stopniu podlegają procesom ujednolicania, a wywierają ogromny wpływ na preferencje i zachowania konsumentów.

2. Klasyfikacja kryteriów segmentacji rynków zagranicznych

W tabeli 1 zestawiono klasyfikację kryteriów, które mogą być rozważane dla celów segmentacji międzynarodowej. Ich ogólny podział związany jest z określeniem trzech punktów odniesienia, za które uznano kraj bądź region, konsumenta oraz produkt. Kraj (region) traktowany jest jako pewien układ przestrzenny, którego elementem jest konsument. Pewne uwarunkowania krajowe i regionalne wywierają wpływ na wielkość, strukturę i rodzaj popytu wyrażanego przez konsumentów. Kryteria określające kraj lub region mogą stanowić podstawę segmentacji odpowiednio makro lub mezoekonomicznej, umożliwiają bowiem przedsiębiorstwu właściwą selekcję obszarów stanowiących tymczasowy rynek docelowy. Natomiast czynniki związane z konsumentem i oferowanym produktem pozwalają na realizację segmentacji mikroekonomicznej i wybór ostatecznego rynku docelowego.

2 W. R. Smith, Product Differentiation and Market Segmentation as Alternative Marketing Strategies, „Journal of Mar- keting” 21, 1956, s.3-8. 3 Szerzej teorią konkurencji niedoskonałej zajmowali się m.in. J. V. Robinson i E.H. Chamberlin, por. W. Stankiewicz, Historia myśli ekonomicznej, PWE, Warszawa 2000, s. 272-273; Z. B. Romanow, Historia myśli ekonomicznej w zarysie, Wydawnictwo Akademii Ekonomicznej, Poznań 1997, s. 146-147. 4 Podręcznik marketingu, red. M.J. Thomas, PWN, Warszawa 1998, s. 526. 108

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

Punkt Rodzaj kryterium Przykładowe kryteria segmentacyjne odniesienia segmentacji geograficzne kontynent, region geograficzny, państwo, klimat, odległość geograficzna, dostępność surowców demograficzne wielkość i struktura popytu, liczba ludności, gęstość zaludnienia, wskaźnik urbanizacji, struktura wieku, przyrost naturalny, liczba młodych małżeństw ryzyko polityczne, ustrój polityczny, system partyjny, system Kraj polityczno-prawne zarządzania gospodarką, typ i stabilność rządów, otwartość na kapitał (region) zagraniczny, prawo dewizowe, bariery wejścia na rynek, stopień biurokratyzacji, kompatybilność standardów technicznych, regulacje marketingowe (np. dotyczące reklamy) podobieństwo kulturowe, nastawienie do kraju macierzystego firmy, kulturowe stopień etnocentryzmu, dominująca religia, strefy językowe, edukacja, system wartości i postaw, zwyczaje, wzory zachowań, dystans do władzy, indywidualizm-kolektywizm, męskość-kobiecość, unikanie niepewności, ukierunkowanie na długofalowe działania poziom rozwoju gospodarczego, ryzyko ekonomiczne, wielkość, ekonomiczne struktura i dynamika popytu z uwzględnieniem siły nabywczej, struktura konkurencji, liczba konkurentów, występowanie substytutów, rozwój sektora działalności firmy, podobieństwo etapu cyklu życia produktu firmy, produkt krajowy brutto, stopa inflacji, dochody ludności, stopa bezrobocia, wysokość podatków, koszty pracy, poziom wydajności, poziom eksportu i importu demograficzne wiek, płeć, rasa, wyznanie, wykształcenie, stan cywilny, wielkość rodziny, ekonomiczne dochód na osobę, dochód gospodarstwa domowego, źródła dochodów, majątek, społeczne klasa społeczna, grupa odniesienia, faza cyklu życia rodziny, Konsument działania praca, hobby, imprezy towarzyskie, wakacje, rozrywki, sporty, kupowanie, społeczność lokalna, członkostwo w klubie

ycia) ycia) zainteresowania rodzina, dom, praca, społeczność lokalna, rekreacja, moda, kulinaria, ż media, osiągnięcia, upodobania estetyczne

(styl opinie o sobie, gospodarce, polityce, biznesie, sprawach społecznych,

psychograficzne przyszłości, o produkcie wzorce częstotliwość i intensywność użytkowania produktu, stopień lojalności konsumpcji wobec marki

Produkt warunki zakupu rodzaj sklepu, czas zakupu, wielkość zakupu jednorazowej partii, częstotliwość zakupu, charakter zakupu, gotowość do zakupu uzyskiwane wiedza o produkcie, postrzegane korzyści z zakupu i użytkowania,

behawiorystyczne behawiorystyczne korzyści znaczenie postrzeganej korzyści z posiadania produktu

Tab. 1: Klasyfikacja kryteriów segmentacji międzynarodowej. Źródło: Opracowanie własne na podstawie: P. Kotler, G. Armstrong i in., Marketing. Podręcznik europejski, PWE, Warszawa 2002; J.-J. Lambin, Strategiczne zarządzanie marketingowe, PWN, Warszawa 2001; L. Garbarski, I. Rutkowski i in., Marketing. Punkt zwrotny nowoczesnej firmy, PWE, Warszawa 1996; Podstawy marketingu, red. J Altkorn, Instytut Marketingu, Kraków 1993; J. Schroeder, Badania marketingowe rynków zagranicznych, Wyd. Akademii Ekonomicznej, Poznań 2002; V. Kumar, International Marketing Research, Prentice Hall, New Jersey 2000.

Wyodrębniono pięć podstawowych grup kryteriów umożliwiających makro lub mezosegmentację, do których należą czynniki geograficzne, demograficzne, polityczno-prawne, kulturowe i ekonomiczne. Spośród czynników geograficznych istotne znaczenie ma odległość geograficzna, klimat i dostępność surowców wykorzystywanych do produkcji. Czynniki te wywierają wpływ na koszty funkcjonowania przedsiębiorstwa. Odległość geograficzna wyznacza koszty transportu,

109

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

magazynowania i połączeń komunikacyjnych. Współcześnie wraz z rozwojem technologii komunikacyjnych i informacyjno-telekomunikacyjnych znaczenie tego kryterium maleje. Istotne różnice klimatyczne w relacji do kraju macierzystego firmy powodują z kolei konieczność uwzględnienia niekiedy bardzo kosztownej adaptacji produktu do warunków panujących w obcym kraju. Dostępność kosztowa i zasobowa surowców naturalnych niezbędnych do produkcji może stanowić kluczowe kryterium segmentacji rynków zagranicznych. Kolejną grupę stanowią kryteria demograficzne, jak liczba ludności, gęstość zaludnienia czy struktura wieku, umożliwiające ogólną charakterystykę wielkości i struktury potencjalnego popytu na poszczególnych rynkach zagranicznych. Kryteria polityczno-prawne określają poziom stabilności politycznej, ryzyko utraty własności, trudności związane z transferem zysków itp. Analiza segmentów wyłonionych na tej podstawie pozwoli przedsiębiorstwu na określenie odpowiednich sposobów organizacji i rozwoju własnej działalności. Obowiązujące przepisy prawne, dotyczące opłat celnych, standardów technicznych, prowadzenia działalności gospodarczej, itp. mogą stanowić dla przedsiębiorstwa istotne bariery wejścia na rynek zagraniczny. Kryteria kulturowe odgrywają szczególnie ważną rolę w odniesieniu do działań marketingowych realizowanych na rynkach zagranicznych, w szczególności dotyczy to strategii produktu (marki, opakowania, koloru, smaku) oraz promocji (reklamy, sprzedaży osobistej). Podobieństwo kulturowe ma znaczenie zwłaszcza w przypadku, gdy przedsiębiorstwo rozważa wejście na rynek zagraniczny, na którym dotychczas nie funkcjonowało i którego specyfika jest mu obca. Interesujące podejście do tego typu czynników przedstawił G. Hofstede, wyróżniając pięć wymiarów kultury, charakterystycznych dla społeczeństw poszczególnych krajów (regionów)5: - dystans do władzy – stopień akceptacji zróżnicowanego podziału władzy, - indywidualizm-kolektywizm – stopień identyfikacji z grupą społeczną, - męskość-kobiecość – dominujące wartości i cechy charakteru, - unikanie niepewności – wrażliwość na zmiany otoczenia, - ukierunkowanie na długofalowe działania – znaczenie gratyfikacji i korzyści natychmiastowych i późniejszych.

Każdy z tych wymiarów pomaga zidentyfikować kulturowe różnice występujące między krajami (regionami). Wśród kryteriów ekonomicznych można wyodrębnić poziom rozwoju gospodarczego, ryzyko ekonomiczne oraz czynniki określające silę nabywczą konsumentów, wielkość, strukturę i dynamikę rynku. Współcześnie bardzo ważne dla przedsiębiorstw są czynniki określające natężenie konkurencji jak: liczba konkurentów, ich struktura, liczba substytutów oraz poziom rozwoju sektora działalności przedsiębiorstwa i faza cyklu życia produktu dla którego rynek międzynarodowy jest poddawany segmentacji. Im wyższy jest wolumen eksportu i importu, tym większy poziom konkurencyjności globalnej występuje na danym rynku. Zmienne segmentacyjne wyłaniane w ramach kryteriów geograficznych, demograficznych, polityczno-prawnych i ekonomicznych cechują się łatwą dostępnością informacyjną, niską czaso- i kosztochłonnością, ponieważ dane pochodzą zazwyczaj ze źródeł wtórnych. Ma to niezwykle istotne znaczenie w badaniach międzynarodowych. Nieco trudniej jest pozyskać dane dotyczące czynników kulturowych, często konieczna jest realizacja kosztowniejszych i bardziej złożonych badań pierwotnych. Kultura przenika zbiorowość społeczną i nie pozostaje bez wpływu na wzorce zachowań i konsumpcji jej członków. Stąd też pominięcie czynników kulturowych może skutkować błędną segmentacją.

5 G. Hofstede, Kultury i organizacje. Zaprogramowanie umysłu, PWE, Warszawa 2000, s. 51; V. Kumar, Interna- tional Marketing Research, Prentice-Hall, New Jersey 2000, s. 9-11. 110

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

Drugim punktem odniesienia dla klasyfikacji kryteriów segmentacji jest konsument. Jego bezpośredniej charakterystyki można dokonać wykorzystując zarówno kryteria obiektywne o charakterze demograficznym, ekonomicznym i społecznym, jak i subiektywne natury psychograficznej, związane ze stylem życia, wyrażającym się poprzez działania, wykazywane zainteresowania i opinie. Bardziej złożona i utrudniona jest segmentacja rynków zagranicznych uwzględniająca czynniki subiektywne opisujące postawy i styl życia konsumenta. Ostatnim punktem odniesienia w typologii kryteriów segmentacji jest produkt traktowany jako obiekt zainteresowania konsumenta w sytuacjach jego użytkowania, zakupu lub postrzeganych korzyści z jego posiadania. Kryteria wymienione w tej grupie również charakteryzują konsumenta, jednak skupiają uwagę na jego cechach pozostających w bezpośrednim związku z oferowanym przez przedsiębiorstwo produktem. Praktyczne wykorzystanie kryteriów określanych mianem behawiorystycznych wymaga prowadzenia badań pierwotnych i ma charakter złożony.

3. Uwarunkowania poprawnego doboru kryteriów segmentacji

Różnorodność i duża liczebność potencjalnych kryteriów segmentacji rynku międzynarodowego wymaga od badacza zastosowania pewnych zasad ich selekcji i ewentualnej redukcji. Dobór właściwych kryteriów powinien uwzględniać następujące przesłanki merytoryczne6: - cel analizy segmentacyjnej, - rodzaj produktu.

Merytoryczną trafność segmentacji mogą zapewnić jedynie kryteria ujmujące konieczne i istotne właściwości konsumentów (w odniesieniu do ich uwarunkowań związanych z krajem (regionem) pochodzenia, obiektywnymi i subiektywnymi cechami, jak również zachowaniami i postawami wobec produktu) mające bezpośredni i w pełni określony związek z celem badań segmentacyjnych oraz charakterem i rodzajem produktu, którego dotyczą. Przykładem uwzględnienia celu badań i powiązania go z kryteriami segmentacyjnymi jest następująca propozycja Y. Winda7: 1. ogólne badania rynku: - oczekiwane korzyści z produktu, - wielkość zakupu i wzory konsumpcji, - potrzeby konsumenta, - lojalność wobec marki i wzorce zmian preferencji; 2. badania pozycjonowania; - sposób użycia produktu, - cechy i własności produktu, - oczekiwane korzyści z produktu; 3. badania nad koncepcją nowego produktu: - intencje zakupu, - preferencje marek, - poszukiwane korzyści; 4. badania ceny:

6 Y. Wind, Issues and Advances in Segmentation Research, “Journal of Marketing Research” 1978, nr 3, s. 320; J. Schroeder, Badania marketingowe rynków zagranicznych, Wyd. Akademii Ekonomicznej, Poznań 2002; A. Sagan, Badania marketingowe. Podstawowe kierunki, Wyd. Akademii Ekonomicznej, Kraków 2004. 7 Por. Y. Wind, Issues and Advances in Segmentation Research, “Journal of Marketing Research” 1978, nr 3, s. 320; A. Sagan, Badania marketingowe. Podstawowe kierunki, Wyd. Akademii Ekonomicznej, Kraków 2004. 111

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

- elastyczność i giętkość cen, - gotowość do transakcji, - elastyczność cen w zależności od wzorów nabycia i użytkowania; 5. badania reklamy: - oczekiwane korzyści z produktu, - wybór mediów, - styl życia, - wzory zakupu; 6. badania dystrybucji: - lojalność wobec firmy (motywy zakupu), - oczekiwane korzyści przy wyborze sklepu.

Autor zaproponował tutaj wykorzystanie przede wszystkim behawiorystycznych kryteriów segmentacyjnych do realizacji wybranych celów badań segmentacyjnych. Charakter oferowanego produktu również powinien wywierać wpływ na dobór kryteriów segmentacji, ponieważ implikuje między innymi typ potencjalnych nabywców, sposób i cel jego używania, korzyści z zakupu, itp. Merytoryczny dobór kryteriów segmentacji z natury rzeczy ma charakter subiektywny. Pewien element obiektywizacji można wprowadzić uwzględniając poniższe przesłanki formalno- metodologiczne i wykorzystując do redukcji kryteriów segmentacji metody wielowymiarowej analizy statystycznej8: - adekwatność, - ważność (niezbędność), - prostota i wzajemna logiczność powiązań, - precyzja sformułowania, - typowość (występowanie u większości badanych jednostek), - dostateczna zmienność, - niezbędność.

Na decyzję konsumenta o zakupie określonego produktu wpływa zazwyczaj splot wielu przyczyn i okoliczności, stąd też segmentacji nie powinno się przeprowadzać na podstawie jednego kryterium. Jednak ich liczba nie powinna być zbyt duża, gdyż może to spowodować uwzględnienie kryteriów niediagnostycznych. Kolejne kroki segmentacji międzynarodowej to podział rynków zagranicznych na segmenty, który musi zostać poprzedzony zgromadzeniem odpowiednich informacji ze źródeł pierwotnych lub wtórnych, a także określenie profili (charakteru) wyodrębnionych segmentów.

Literatura

[1] Cwil E., Gawroński J., Wielostronne porównania międzynarodowe. Ważniejsze zasady metodologiczne i ich zastosowanie, ZBSE, GUS, Warszawa 1987. [2] Garbarski L., Rutkowski I., Wrzosek W., Marketing. Punkt zwrotny nowoczesnej firmy, PWE 1996. [3] Hofstede G., Kultury i organizacje. Zaprogramowanie umysłu, PWE, Warszawa 2000. [4] Karcz K., Międzynarodowe badania marketingowe, PWE, Warszawa 2004.

8 J. Schroeder, Badania marketingowe rynków zagranicznych, Wyd. Akademii Ekonomicznej, Poznań 2002; K. Karcz, Międzynarodowe badania marketingowe, PWE, Warszawa2004; E. Cwil, J. Gawroński, Wielostronne porównania międzynarodowe. Ważniejsze zasady metodologiczne i ich zastosowanie, ZBSE, GUS, Warszawa 1987. 112

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

[5] Kotler P., Marketing, Analiza, planowanie, wdrażanie i kontrola, Gebethner & Ska, Warszawa 1994. [6] Kotler P., Armstrong G. i in., Marketing. Podręcznik europejski, PWE, Warszawa 2002. [7] Kumar V., International Marketing Research, Prentice-Hall, New Jersey 2000. [8] Lambin J.-J., Strategiczne zarządzanie marketingowe, PWN, Warszawa 2001. [9] Podręcznik marketingu, red. M.J. Thomas, PWN, Warszawa 1998. [10] Podstawy marketingu, red. J Altkorn, Instytut Marketingu, Kraków 1993. [11] Romanow Z. B., Historia myśli ekonomicznej w zarysie, Wydawnictwo Akademii Ekonomicznej, Poznań 1997. [12] Sagan A., Badania marketingowe. Podstawowe kierunki, Wyd. Akademii Ekonomicznej, Kraków 2004. [13] Schroeder J., Badania marketingowe rynków zagranicznych, Wyd. Akademii Ekonomicznej, Poznań 2002. [14] Smith W.R., Product Differentiation and Market Segmentation as Alternative Marketing Strategies, „Journal of Marketing” 21, 1956, s. 3-8. [15] Stankiewicz W., Historia myśli ekonomicznej, PWE, Warszawa 2000. [16] Wedel M., Kamakura A., Market Segmentation. Conceptual and methodological Foundation, Kluwer Academic Publishers, Boston-Dordrecht-London 1998. [17] Wind Y., Issues and Advances in Segmentation Research, “Journal of Marketing Research” 1978, nr 3, s. 317-337.

Recenzja

Prof. dr hab. Adolf Stachula Państwowa Wyższa Szkoła Zawodowa Kolegium Karkonoskie w Jeleniej Górze

113

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

KRITERIENTYPOLOGIE FÜR SEGTMENTIERUNG DES INBTERNATIONALEN MARKTES

Das Ziel dieser Bearbeitung ist Identifizierung und Segmentierung von Segmentierungskri- terien des internationalen Marktes. Der Ausgangspunkt ist hier allgemeine Aufteilung mit der Be- stimmung der drei Bezugspunkte: Land, bzw. Region, Verbraucher und Produkt. Für jeden wurden Sonderklassifizierungen der Kriterien der Aufteilung in Gruppen der Länder (Regionen) und Käu- fer. Man hat darauf hingewiesen, dass die Kriterien, die die Länder oder Region bestimmen, die Grundlage für makro- und mezoökonomische Segmentierung sein können. Diese Kriterien ermögli- chen die Gebiete, die den vorläufigen Zielmarkt bestimmen, richtig zu segmentieren. Die Kriterien, die mit Verbraucher und Produkt zusammenhängen, ermöglichen die mikroökonomische Segmen- tierung und Auswahl des entgültigen Zielmarktes.

TYPOLOGIE KRITÉRIÍ SEGMENTACE MEZINÁRODNÍHO TRHU

Cílem příspěvku je identifikace a uspořádání kritérií segmentace mezinárodního trhu. Východiskem je jejich nejvšeobecnější členění spojené se stanovením tří referenčních bodů, který- mi jsou kraj nebo region, spotřebitel a výrobek. Pro každý z nich byla zpracována separátní klasifikace kritérií členění do skupin krajů (regionů) a odběratelů. V příspěvku se zdůrazňuje, že kritéria určující kraj nebo region mohou být základem pro makro- resp. mezoekonomickou segmentaci, protože podnikům umožňují příslušné třídení oblastí, jež jsou dočasným cílovým trhem. Kdežto faktory spojené se spotřebitelem a výrobkem umožňují provádět mikroekonomickou segmentaci a volit definitní cílový trh.

TYPOLOGY OF THE INTERNATIONAL MARKET SEGMENTATION CRITERIA

The objective of the study is to identify and systematize the criteria of international market segmentation. Their most general division related to the definition of three reference concepts such as the consumer’s country or region and the product became the starting point for the analysis. For each of them a separate classification of division criteria into groups of countries (regions) and consumers was prepared. It was emphasized that the criteria referring to a country or a region may become the basis for macro or mesoeconomic segmentation, since they facilitate correct selection of areas constituting temporary target market by an enterprise. On the other hand factors related to a consumer or a product allow for carrying out microeconomic segmentation and the selection of an ultimate target market.

114

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

ŚWIATOWE TENDENCJE W ZAKRESIE OPODATKOWANIA DZIAŁALNOŚCI GOSPODARCZEJ – WYBRANE ZAGADNIENIA

M. Sosnowski

Akademia Ekonomiczna we Wrocławiu Wydział Gospodarki Regionalnej i Turystyki w Jeleniej Górze Katedra Ekonomii i Polityki Ekonomicznej ul. Nowowiejska 3, 58-500 Jelenia Góra [email protected]

Abstrakt

Realia ekonomiczne współczesnego świata, a szczególnie postępujący w gospodarce światowej proces likwidowania barier w wymianie handlowej i coraz większe ułatwienia w zakresie obrotu gospodarczego pomiędzy państwami, nie jest obojętny dla działalności gospodarczej przedsiębiorstw. W artykule przedstawiono wybrane problemy dotyczące działań najbardziej rozwiniętych gospodarczo państw, jakie są podejmowane w sferze polityki podatkowej w aspekcie pobudzania aktywności podmiotów gospodarczych i osiąganiu przez nie znaczącej pozycji w wymianie międzynarodowej. W tym celu zostały przedstawione aktualne tendencje w zakresie opodatkowania dochodów oraz obrotów osiąganych z działalności gospodarczej.

1. Wstęp

Bez wątpienia eliminacja barier prawno-biurokratycznych i kreowanie sprzyjającego otoczenia fiskalnego to warunek sine qua non rozwoju pożądanej aktywności przedsiębiorstw, a tym samym wzrostu gospodarczego i ograniczania zjawisk społecznie niekorzystnych, do których zaliczyć należy bezrobocie. W dobie globalizacji procesów gospodarczych konkurencja pomiędzy przedsiębiorstwami opiera się w głównej mierze na jakości wytwarzanych towarów i usług oraz ich cenie. Rola władzy publicznej w tym aspekcie sprowadza się do kreowania warunków, które z jednej strony redukowałyby koszty prowadzenia działalności gospodarczej i podnosiłyby jej efektywność ekonomiczną, z drugiej zaś zachęcałyby przedsiębiorców do ponoszenia nakładów inwestycyjnych w ich rozwój technologiczny i tworzenie nowych miejsc pracy. Nie do przecenienia pozostają tu podejmowane przez państwo decyzje w sferze prowadzonej przezeń polityki podatkowej, ponieważ podatki pełnią funkcje nie tylko czysto fiskalne, ale również społeczne (eliminują nadmierne różnice w dochodach ludności) i ekonomiczne (stymulują zachowania podmiotów gospodarczych i gospodarstw domowych). Celem artykułu jest zaprezentowanie obserwowanych na przestrzeni ostatnich kilkunastu lat tendencji w prowadzonej przez najbardziej rozwinięte gospodarczo państwa świata polityce podatkowej w odniesieniu do opodatkowania przedsiębiorstw. Szczególne miejsce w tym aspekcie poświęcono tu stawkom podatkowym, które według autora stanowią najefektywniejszy instrument polityki podatkowej, a jednocześnie mało komplikujący samą konstrukcję podatków. Główna i perspektywiczna rola może być w tym zakresie udziałem niskich stawek proporcjonalnych, odnoszonych do szerokiej bazy podatkowej. Dzięki temu mogły by być z jednej strony zapewnione

115

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

odpowiednie wpływy budżetowe, z drugiej zaś, niskie i proste stawki stałyby się w większym stopniu bodźcem do inwestowania i tworzenia nowych miejsc pracy.

2. Opodatkowanie dochodów przedsiębiorstw

W ostatnich latach obserwuje się w wielu państwach Unii Europejskiej i OECD stopniowe przekształcenia (reformy) obowiązujących w nich systemów podatkowych, co ma na celu zabezpieczenie nie tylko wpływów do budżetów, ale coraz częściej pobudzenie i uzyskanie wysokiej aktywności podmiotów gospodarczych oraz dostosowanie tych systemów do wymogów gospodarki globalnej i oczekiwań społeczeństw. W znacznym stopniu te reformatorskie działania skupiają się na redukcji obciążeń w podatkach bezpośrednich (tj. w podatku dochodowym od osób fizycznych i w podatku dochodowym od osób prawnych) oraz upraszczaniu ich konstrukcji. Warto zauważyć, iż wyraźny trend ku obniżaniu ciężarów podatkowych, zwłaszcza w stosunku do działalności gospodarczej występuje pośród krajów, które cechuje znacząca dynamika wzrostu gospodarczego. Jak słusznie zakładają władze sprawujące władzę w tych państwach, takie postępowanie stanowi główny motor rozwoju aktywności gospodarczej. Natomiast polityka symplifikacji konstrukcji podatków mających największe znaczenie dla działalności gospodarczej, to w głównej mierze odchodzenie od rozbudowanego systemu ulg i zwolnień podatkowych, a więc rozwiązań o charakterze selektywnym, na rzecz wykorzystywania w większym stopniu instrumentów o działaniu horyzontalnym i powszechnym, takich jak stawki i skale podatkowe. W tym aspekcie zauważalne jest zarówno zmniejszanie poziomu stawek, jak i upraszczanie konstrukcji progresywnych skal podatkowych poprzez redukcję liczby stawek. Taka polityka ma sprawić, by ich systemy podatkowe stały się bardziej przejrzyste i proste, a jednocześnie w większym stopniu efektywne i sprawiedliwe. Trzeba tu przypomnieć, iż wyraźna tendencja w redukowaniu obciążeń podatkowych znajduje swój początek w połowie lat 80. XX w., co ma związek z niewydolnością stosowanych w krajach rozwiniętych teorii J.M. Keynesa i zapoczątkowaniu w USA obniżek stawek podatkowych od dochodów za prezydentury R. Regana. Choć idea progresywnego opodatkowania dochodów osób fizycznych ma wielu przeciwników dowodzących, iż nie jest ono bardziej sprawiedliwe społecznie od podatków typu liniowego, jest ono w krajach UE i OECD powszechnie stosowane. Zachowując w konstrukcji podatków dochodowych stawki progresywne, a jednocześnie chcąc uprościć ich konstrukcję i obniżyć ciężary fiskalne (szczególnie wobec przedsiębiorstw osób fizycznych), można dokonywać redukcji poziomu stawek podatkowych i/lub ich liczby. Można także podnosić progi podatkowe, co oznacza że większe dochody będą się mieściły w niższym przedziale danej progresywnej skali podatkowej. Ma to istotne znaczenie, gdyż podatnik ma większą motywację do zwiększania swej aktywności ekonomicznej, czego rezultatem jest wzrost jego dochodów, za co nie jest „karany” wyższą stawką progresywnego podatku. Takie zmiany obserwowane w polityce podatkowej wielu państw mają również ogromne znaczenie w kreowaniu przewagi konkurencyjnej ich gospodarek, a sama konkurencja podatkowa pomiędzy nimi nie jest w tym aspekcie do przecenienia. Zwłaszcza niektórzy nowi członkowie Unii Europejskiej (Estonia, Łotwa, Słowacja), upatrując w tym swoich szans na większą dynamikę rozwoju przedsiębiorczości, w ogóle zrezygnowały ze stawek progresywnych w zakresie opodatkowania działalności gospodarczej na rzecz stawek liniowych (proporcjonalnych)1. Podstawową zaletą tego rodzaju stawek jest obok prostoty ich konstrukcji brak negatywnego efektu w postaci ponadproporcjonalnego wzrostu podatku w stosunku do zwiększania się dochodu, co ma miejsce

1 Zob. J. Wyciślok, Reforma systemów podatkowych krajów członkowskich OECD i Unii Europejskiej oraz ich harmonizacja, VIDEOGRAF II, Katowice 2000, s. 56 i n. 116

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

w przypadku podatków progresywnych. Tworzenie takich zachęt do wzrostu dochodowości przedsięwzięć gospodarczych niewątpliwie wzmacnia pozycję przedsiębiorstw. Polityka podatkowa zmierzająca w kierunku obniżki stawek wydaje się ze wszech miar słuszną, pod warunkiem, że prowadzi do redukcji ciężarów podatkowych, na co mają – poza stawkami – wpływ także pozostałe elementy konstrukcji podatków. Dowiedli tego m.in. Douglas Holtz-Eakin i Harvey S. Rosen. Na podstawie przeprowadzonych badań opracowali oni w 2001 r. raport dotyczący wpływu polityki podatkowej na tworzenie, przeżycie i rozwój nowych przedsiębiorstw w Stanach Zjednoczonych. Wykazali w nim, że podwyższenie stawek podatkowych skutkuje mniejszym tempem wzrostu działalności gospodarczej przedsiębiorstw, które ponadto nabywają mniej kapitału i tworzą mniejszą liczbę miejsc pracy2. Z kolei według raportu przygotowanego przez Komisję Europejską i opracowanego w oparciu o wyniki badania przeprowadzonego wśród przedsiębiorców na temat głównych niedogodności europejskich systemów podatkowych wynika, że 87,3% ankietowanych przepisy podatkowe mają wpływ na strukturę organizacyjną przedsiębiorstw, tzn. na to, czy działalność w danym kraju członkowskim prowadzona jest w formie filii, oddziału, czy też spółki-córki. Ponadto 77,2% ankietowanych stwierdziło, iż przepisy podatkowe w danym kraju członkowskim decydują również o tym, czy finansowanie inwestycji realizowane jest za pośrednictwem oddziału w tym kraju czy bezpośrednio przez przedsiębiorstwo z kraju macierzystego3. Warto w tym miejscu zauważyć, że przeciętny poziom stawek maksymalnych w podatku dochodowym od osób fizycznych w latach 1986-2005 dla wybranych krajów OECD został zmniejszony o 18,1 pkt proc., co oznacza spadek średniej maksymalnej progresywnej stawki dla całej tej grupy o 32,82% w ciągu 19 lat (zob. tabela 1).

Kraj 1986 1995 2002 2005 Skala zmniejszenia (w pkt proc.) Australia 57 47 47 47 10 Dania 45 34,5 26,5 15 30 Francja 65 56,8 49,58 48,09 16,91 Hiszpania 66 56 39,6 45 21 Irlandia 58 48 42 42 16 Japonia 70 50 37 37 33 Kanada 34 31,3 29 29 5 Korea Płd. 55 45 36 36 19 Niemcy 56 53 48,5 42 14 Polska - 45 40 40 5 Stany Zjednoczone 50 39,6 38,6 35 15 Szwecja 50 25 25 25 25 Węgry 60* 44 40 38 22 Wielka Brytania 60 40 40 40 20 Średnio kraje OECD 55,2 42,5 38,8 37,1 18,1

Tabela 1: Maksymalne stawki centralnych progresywnych podatków dochodowych od osób fizycznych w wybranych krajach OECD w latach 1986-2005 (w %). * w 1988 r. Źródło: Opracowanie własne na podstawie: OECD Tax Database (www.oecd.org), Eurostat, KPMG (www.kpmg.com) oraz A. Krajewska, Podatki. Unia Europejska, Polska, kraje nadbałtyckie, PWE, Warszawa 2004, s. 83 i n.

2 Badania te dotyczyły roku 1985 i 1988, a więc obejmowały również rezultaty przeprowadzonej przez R. Regana reformy podatkowej. Zob. D. Holtz-Eakin, H.S. Rosen, Economic Policy and the Start-up, Survival, and Growth of En- trepreneurial Ventures, Small Business Administration Office of Economic Research, May 2001, s. 24 i in. www.sba.gov. 3 B. Targański, To podatki decydują o inwestycjach, „Gazeta Prawna” z 15 września 2004 r., (www.gazetaprawna.pl). 117

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

Z kolei w tym samym okresie należy odnotować także spadek średniej stawki podatku od dochodów osób prawnych dla tych krajów z 46,1% w 1986 r. do 24% w 2005 r., a więc zmniejszenie o 22,1 pkt proc. (tj. o 48% w relacji do 1986 r.) (zob. tabela 2).

Stawka podatku (w %) Skala zmniejszenia Kraj 1986 1995 2000 2002 2005 (w pkt proc.) Australia 49 33 36 34 30 19 Czechy 75* 45 31 31 26 49 Dania 50 34 32 30 28 32 Francja 45 33,33 33,33 33,33 33,33 11,67 Irlandia 50 40 24 16 12,5 37,5 Japonia 43 42 30 30 30 13 Kanada 36 29,12 29,12 26,12 22,12 13,88 Niemcy 56 45 40 25 25 31 Polska 65** 40 30 28 19 46 Słowacja 75* 40 29 25 19 56 Szwecja 52 28 28 28 28 24 Węgry 55 18 18 18 16 39 Wielka Brytania 35 33 30 30 30 5 Włochy 36 36 37 36 33 3 Średnio kraje UE i OECD 46,1 32,8 29,0 26,8 24,0 22,1

Tabela 2: Podstawowe liniowe stawki w państwowych podatkach od osób prawnych w wybranych krajach Unii Europejskiej i OECD w latach 1986-2005. * Czechosłowacja, ** Stawka najwyższa w latach 1970-1989 Źródło: jak w tabeli 1.

3. Opodatkowanie obrotu w działalności gospodarczej przedsiębiorstw

Należy podkreślić, iż znaczenie fiskalne i ekonomiczne reform systemów podatkowych dla gospodarek państw jest również uzależnione od tego, jaki udział mają określone rodzaje podatków we wpływach budżetowych. W krajach, gdzie udział podatków dochodowych we wpływach do budżetu państwa jest relatywnie duży (m.in. Dania, Belgia, Szwecja, Nowa Zelandia, USA, Australia), obniżka stawek może wywołać w początkowej fazie przejściowy spadek tych wpływów, który często rządy rekompensują zwiększeniem obciążeń w podatkach pośrednich (VAT, podatek akcyzowy). Podatki od obrotu (konsumpcji) są łatwiej przerzucane na ostatecznego konsumenta, a nie powodują wzrostu fiskalizmu wobec przedsiębiorstw i ograniczania ich aktywności. Trzeba jednak mieć na uwadze, że z prorozwojowego punktu widzenia ważne jest dla danej gospodarki umiarkowane i racjonalne zwiększanie wysokości tych podatków ze względu na ich cenotwórczy charakter i ich wpływ na kształtowanie się popytu na określone dobra, zwłaszcza te, które cechuje wysoka elastyczność cenowa popytu. W tym wypadku wzrost ceny takiego produktu wywołany podniesieniem stawki podatku może w sposób znaczący zmniejszyć poziom sprzedaży u określonej grupy przedsiębiorstw4.

4 Zgodnie z teorią optymalnego opodatkowania stawki podatków pośrednich należałoby różnicować w ten sposób, że najwyższe z nich powinny dotyczyć dóbr o niskiej elastyczności cenowej popytu (z reguły dobra pierwszego użytku), zaś w stosunku do dóbr o wysokiej elastyczności (na ogół dobra trwałego użytku) powinno się zastosować stawki niewielkie (zostało to udowodnione matematycznie i znane jest powszechnie jako reguła Ramsey’a). Spełnienie reguły Ramsey’a to realizacja postulatu mówiącego, że system podatkowy powinien w większym stopniu pełnić rolę fiskalną, zapewniając odpowiednie wpływy do budżetu, oraz rolę stymulatora procesów gospodarczych, natomiast w mniejszym stopniu zastępować – jak to się dzieje obecnie – politykę socjalną państwa. 118

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

W Unii Europejskiej istotny z punktu widzenia wysokości obciążeń podatkiem od towarów i usług jest fakt, że został określony minimalny poziom stawki podstawowej tego podatku równy 15%5 oraz stawki obniżonej, która wynosi 5% (dla towarów i usług enumeratywnie wymienionych w załączniku H do VI Dyrektywy6). Ponadto ustalono także metody upraszczające stosowanie VAT. Należy jednak też zauważyć, że część krajów w procesie negocjacji zagwarantowała sobie prawo do stosowania stawek niższych od tych minimalnych zawartych w VI Dyrektywie7. Wiele wskazuje, że proces harmonizacji VAT w UE będzie kontynuowany, choć w ostatnim okresie napotyka on na liczne bariery wśród członków Unii (np. powodem nieporozumień był m.in. brak wspólnego stanowiska krajów Wspólnoty co do ostatecznego kształtu załącznika H i problemy z przedłużeniem obowiązywania załącznika K Szóstej Dyrektywy VAT). Także w podatku akcyzowym ze względu na potrzebę wyrównywania szans i kreowania podobnych warunków konkurencji dla produktów pochodzących z różnych państw Unii Europejskiej na wspólnym rynku, nastąpiła daleko posunięta harmonizacja stawek podatku. Na mocy dyrektyw Wspólnoty Europejskiej obowiązujących z początkiem 1993 r. w krajach Unii uregulowano nakładanie podatku akcyzowego dla trzech grup wyrobów, których technologia wytwarzania oraz formy dystrybucji są na terenie Unii zbliżone i dla tej grupy krajów mają największe znaczenie fiskalne8. Ujednolicony system objął opodatkowanie wyrobów zaliczonych do grupy tzw. zharmonizowanych wyrobów akcyzowych, tj. wyrobów alkoholowych9, wyrobów tytoniowych10 oraz paliw i energii11. Istota tego procesu harmonizowania prawa podatkowego w ramach Unii Europejskiej sprowadza się do konieczności stosowania wobec tych produktów minimalnych stawek akcyzy, niezależnie czy są one wytwarzane w danym państwie Wspólnoty, czy też importowane do nich z krajów trzecich. Pozom minimalnych stawek dla wyrobów akcyzowych zharmonizowanych określony według unijnych dyrektyw zaprezentowano w tabeli 3. Obserwowana tendencja do podnoszenia poziomu podstawowych stawek w podatku VAT w państwach należących do UE i/lub OECD, zwiększanie (bądź znoszenie) stawek zredukowanych na określone towary czy usługi oraz stopniowe podnoszenie stawek akcyzy, jest rezultatem zmiany kierunku w polityce podatkowej tych państw. Obecnie głównym źródłem dochodów podatkowych do budżetu stają się właśnie podatki pośrednie (w tym szczególnie podatek VAT), zaś podatki bezpośrednie tracą fiskalnie na znaczeniu. Wymaga to, z jednej strony poszerzania bazy podatkowej w podatkach pośrednich oraz wzrostu stawek w tych podatkach, z drugiej zaś umożliwia redukowanie ciężarów fiskalnych w podatkach bezpośrednich, dając impuls do zwiększenia aktywności gospodarczej wśród przedsiębiorców. W latach 1992-2005 średnia wysokość

5 W 2005 r. w krajach UE poziom stawek podstawowych VAT wynosi od 15% (Cypr, Luksemburg) do 25% (Dania, Szwecja, Węgry). 6 W załączniku H do Szóstej Dyrektywy wymieniono m.in.: produkty rolno-spożywcze, żywe zwierzęta; dostawy wody; transport osób oraz przewożonego przez nie bagażu; produkty farmaceutyczne; sprzęt medyczny i rehabilitacyjny; budowę, odnawianie i przebudowę mieszkań w ramach polityki społecznej; zakwaterowanie w hotelach i podobnych obiektach; usługi świadczone przez zakłady pogrzebowe i kremacyjne; opiekę medyczną i dentystyczną; usługi świadczone w związku z oczyszczaniem ulic, zbiórką i zagospodarowaniem odpadów. 7 Na tej zasadzie niektóre państwa UE zachowały m.in. preferencje dla tzw. usług pracochłonnych wymienionych w załączniku K (m.in. drobne usługi naprawcze – rowery, buty i wyroby skórzane, odzież i wyroby włókiennicze użytku domowego, w tym poprawki i przeróbki; remonty i naprawy prywatnych lokali mieszkalnych, z wyłączeniem materiałów stanowiących znaczącą część wartości dostawy; mycie okien i sprzątanie w gospodarstwach domowych; usługi z dziedziny pomocy w gospodarstwach domowych, np. pomoc domowa, opieka nad dziećmi, osobami starszymi, chorymi lub niepełnosprawnymi; fryzjerstwo. 8 Podstawowym aktem regulującym opodatkowanie podatkiem akcyzowym w ramach Unii Europejskiej jest Dyrektywa Rady 92/12/EWG z 25 lutego 1992 r. w sprawie ogólnych warunków dotyczących wyrobów podlegających podatkowi akcyzowemu, ich przechowywania, przepływu oraz kontrolowania (tzw. Dyrektywa horyzontalna). 9 Piwo, wino, napoje fermentowane inne niż piwo i wino, półprodukty alkoholowe oraz alkohol etylowy. 10 Papierosy, cygara i cygaretki, tytoń do zwijania skrętów oraz inne wyroby tytoniowe. 11 Benzyna ołowiowa i bezołowiowa, olej napędowy i opałowy, gaz: płynny (LPG), ziemny i propan-butan, węgiel i koks, energia elektryczna. 119

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

podstawowej stawki centralnego podatku VAT w wybranych krajach Unii Europejskiej i OECD wzrosła z 16,9% w 1992 r. do 17,7% w roku 2005, tj. o 0,8 pkt proc. (zob. tabela 4).

Produkt Wysokość stawki 1. Wyroby alkoholowe Piwo 0,748 euro za 1 hl za stopień Plato Alkohol etylowy 550 euro za 1 hl 2. Wyroby tytoniowe Papierosy 60 euro za 1000 szt. Cygara i cygaretki 11 euro za 1000 szt. lub 5% ceny detalicznej lub 11 euro za kg 3. Paliwa opałowe i energia elektryczna Olej napędowy 21 euro za 1000 l Gaz ziemny - zużycie gospodarcze 0,15 euro za gigadżul górnej wartości opałowej - zużycie pozagospodarcze 0,30 euro za gigadżul górnej wartości opałowej Węgiel kamienny i koks - zużycie gospodarcze 0,15 euro za gigadżul górnej wartości opałowej - zużycie pozagospodarcze 0,30 euro za gigadżul górnej wartości opałowej Energia elektryczna - zużycie gospodarcze 0,5 euro za MWh - zużycie pozagospodarcze 1,0 euro za MWh 4. Paliwa silnikowe Benzyna bezołowiowa 359 euro za 1000 l Olej napędowy 302 euro za 1000 l Gaz płynny (LPG) 125 euro za 1000 l

Tabela 3: Minimalne stawki podatku akcyzowego dla wybranych produktów akcyzowych zharmonizowanych. Źródło: Opracowanie własne.

Stawka podatku (w %) Skala zmian Kraj 1993 1998 2003 2005 (w pkt %) Australia* - - 10 10 0 Dania 25 25 25 25 0 Francja 18,6 20,6 19,6 19,6 +1 Hiszpania 15 16 16 16 +1 Irlandia 21 21 21 21 0 Japonia** 4 5 5 5 +1 Kanada* 7 7 7 7 0 Niemcy 15 16 16 16 +1 Polska 22 22 22 22 0 Portugalia 16 17 19 19 +3 Szwecja 25 25 25 25 0 Turcja 15 15 18 18 +3 Wielka Brytania 17,5 17,5 17,5 17,5 0 Włochy 19 20 20 20 +1 Średnio kraje UE i OECD 16,9 17,0 17,7 17,7 +0,8

Tabela 4: Podstawowe stawki centralnego podatku VAT w wybranych krajach Unii Europejskiej i OECD w latach 1993-2005 * Goods and Services Tax (GST), ** Consumption Tax Źródło: Opracowanie własne na podstawie danych zamieszczonych na stronach internetowych ministerstw finansów państw Unii Europejskiej i OECD oraz OECD Tax Database (www.oecd.org) i Eurostat.

120

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

4. Zakończenie

Konkludując trzeba stwierdzić, że racjonalna polityka podatkowa państwa przejawiać się powinna w określeniu takiego kształtu systemu podatkowego, który sprzyjałby ekonomicznie efektywnym przedsięwzięciom oraz ułatwiał dokonywanie wyboru najbardziej korzystnych z punktu widzenia przedsiębiorcy rodzajów działalności gospodarczej. Dynamizacja procesu globalizacji w sferze prowadzenia działalności gospodarczej, a szczególnie coraz większa mobilność alokacji czynników wytwórczych, wymusza na władzy publicznej oferowanie potencjalnym inwestorom bardziej korzystnych warunków ich opodatkowania, a zatem niejako kreuje tzw. „walkę na podatki” i konkurencję podatkową pomiędzy państwami. Potencjalna skala obciążeń podatkowych stanowi istotny element decyzji dotyczących wyboru optymalnego miejsca dla prowadzenia działalności gospodarczej. Tworzenie przyjaznego „klimatu podatkowego” dla krajowych i zagranicznych podmiotów gospodarczych staje się potrzebą chwili, bowiem jego brak oznacza swoistą przegraną o silną pozycję gospodarki danego kraju w światowej gospodarce globalnej. Oczywiście należy pamiętać, że nie tylko wysokość podatków, ale też niskie koszty pracy, infrastruktura, jakość siły roboczej, aparatu administracyjnego, przejrzystość przepisów prawa, w tym prawa podatkowego i gospodarczego, określają atrakcyjność inwestycyjną danego regionu czy państwa i konkurencyjność przedsiębiorstw tam funkcjonujących. Z tego też względu nie można zapominać o przeprowadzaniu niezbędnych reform gospodarczych i strukturalnych w celu podniesienia stopnia innowacyjności własnej gospodarki, co w głównej mierze określa przewagę konkurencyjną w świecie. Również Polska jako członek Unii Europejskiej i równocześnie OECD musi w swych reformach podatkowych podążać za ogólnymi trendami obserwowanymi u wiodących państw, by móc się dynamicznie rozwijać. Co więcej, działania reformatorskie podejmowane w polityce podatkowej powinny być nawet bardziej zdecydowane, aby szybko nadrobić dystans dzielący mniej rozwinięte gospodarczo od tych najbardziej rozwiniętych.

Literatura

[1] Holtz-Eakin D., H.S. Rosen H.S., Economic Policy and the Start-up, Survival, and Growth of Entrepreneurial Ventures, Small Business Administration Office of Economic Research, May 2001, www.sba.gov. [2] Krajewska A., Podatki. Unia Europejska, Polska, kraje nadbałtyckie, PWE, Warszawa 2004. [3] Targański B., To podatki decydują o inwestycjach, „Gazeta Prawna” z 15 września 2004 r., www.gazetaprawna.pl [4] Wyciślok J., Reforma systemów podatkowych krajów członkowskich OECD i Unii Europejskiej oraz ich harmonizacja, VIDEOGRAF II, Katowice 2000.

Recenzja prof. zw. dr hab. Jerzy Sokołowski Wałbrzyska Wyższa Szkoła Zarządzania i Przedsiębiorczości w Wałbrzychu

121

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

WELTTENDENZEN IM BEREICH DER BESTEUERUNG DER GESCHÄFTSTÄTIGKEIT - GEWÄHLTE PROBLEME

Die ökonomische Wirklichkeit der zeitgenössischen Weltwirtschaft, insbesondere der wei- terkommende Prozess des Entfernens der Sperren im Geschäftsaustausch und immer grösseren Er- leichterungen in diesem Bereich zwischen den Staaten, ist nicht für Geschäftstätigkeit von Unter- nehmen gleichgültig. Im Artikel wurden die gewählten Probleme der Steuerpolitik betreffend die Tätigkeit der ökonomisch entwickelten Staaten, im Aspekt des Anregens der Geschäftstätigkeit und des Erreichens durch die Staaten einer bedeutenden Position in dem internationalen Austausch dargestellt. Diesem Zweck wurden gegenwärtige Tendenzen im Bereich der Besteuerung der Profiten und Umsätzen präsentiert, die von den Unternehmen erreicht werden.

SVĚTOVÉ TENDENCE V OBLASTI ZDANĚNÍ OBCHODNÍ ČINNOSTI – VYBRANÉ PROBLÉMY

Ekonomická realita současného světa, a především ve světové ekonomice postupující proces odstraňování bariér v obchodní výměně a stále větší usnadnění v oblasti hospodářského obratu mezi státy není lhostejné pro podnikání podniků. V příspěvku jsou prezentovány vybrané problémy týka- jící se aktivit ekonomicky nejvyspělejších států, které jsou činěny v oblasti daňové politiky s ohledem na povzbuzování aktivity podnikatelských subjektů a dosahování jejich významné pozice v mezinárodní výměně. Pro tento účel jsou prezentovány aktuální trendy v oblasti zdanění příjmů a obratů dosahovaných v podnikání.

WORLD TENDENCIES IN THE SCOPE OF TAXING THE BUSINESS ACTIVITY – CHOSEN PROBLEMS

Economic reality of contemporary world economy, particularly the progressing process of removing the barriers in the trade exchange and more and more big facilitation in the scope of the economic turnover between states, isn’t indifferent to the business activity of enterprises. In the article were presented the chosen problems of the tax policy regarding the activity of the most economically developed states, in the aspect of stimulating the enterprises and reaching by them the meaning position in this international exchange. To this purpose were presented current tendencies in the scope of levying taxes on profits and turnovers achieved from the business activity.

122

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

ROZPOČET EU A FUNKCE VEŘEJNÝCH FINANCÍ1

I. Šimíková

Technická univerzita v Liberci Hospodářská fakulta, Katedra financí a účetnictví Hálkova 6, 461 17 Liberec 1, Česká republika [email protected]

Abstrakt

Rozpočet Evropské unie představuje hlavní nástroj veřejných financí EU. Postavení a funkce rozpočtu jsou ovlivněny především těmito následujícími faktory: vývoj evropské integrace, postoj členských zemí k funkcím veřejných financí v EU, meziinstitucionální vztahy EU a postave- ní členských států z hlediska jejich pozice plátce/příjemce unijních rozpočtových prostředků. Nej- silnější a nejdůležitější funkce rozpočtu a veřejných financí EU je alokační funkce. Druhou nejdůle- žitější funkcí je redistribuční funkce (v rámci strukturální a kohezní politiky EU). Stabilizační funkce rozpočtu je pouze zprostředkovaná. V případě pokračující integrace EU lze předpokládat, že veškeré funkce veřejných financí a rozpočtu EU se bude nadále rozvíjet.

„Veřejné finance EU leží na hraniční čáře mezi politikou a ekonomikou, mezi tržní integrací, širší ekonomickou integrací a politickou unií.“ [2, s. 15]

1 Úvod

Rozpočet EU je jedním a možno říci jediným viditelným nástrojem veřejných financí EU. Rozpočet/finance EU odrážejí samotný specifický charakter EU [2]. Z tohoto důvodu je nutné dobře znát a pochopit strukturu, charakter a proces fungování Unie. Unie není tradiční hierarchické usku- pení se silnou ústřední vládou a ústředními institucemi. Unie spíše odpovídá modelu víceúrovňové, ale nestabilní vládní struktury mající svůj široký záběr od lokální do EU - vládní úrovně, která sou- časně používá složitý komplex rozdělení sdílených kompetencí mezi národní a unijní vládní úrovní [2]. EU je zvláštní hybrid, který je po právní a institucionální stránce mezivládní dohodou, ve které mají členské vlády rozhodující slovo. Členské vlády disponují jak právem veta v oblastech, které se jí „životně dotýkají“ (tzv. Lucemburský kompromis), ale mají také konečné slovo při rozhodování v Radě (ministrů). Rozpočet je společnou problematikou jak ekonomie tak politologie a dalších společenských věd [1]. Cílem tohoto článku je analyzovat rozpočet EU z pohledu veřejných financí – teoretickým východiskem však bude politická ekonomie, respektive silné propojení politiky/politické vědy a ekonomie. Článek je rozdělen do tří tematických oblastí: první část analyzuje funkce veřejných financí, druhá část vztah rozpočtu a procesu integrace a aplikuje poznatky teorie veřejných financí na podmínky rozpočtu EU.

1 Tento článek byl napsán za podpory grantu GAČR č. 402/06/P285. 123

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

2 Funkce veřejných financí

Rozpočtová politika je složitá soustava skládající se z různých principů, vzájemně diferen- covaných, nicméně k sobě se vztahujících pravidel a funkcí. Hlavním úkolem je vybrat určité cíle, které by mělo fungování státu dosáhnout, či zajistit, sledovat a zkoumat, jaký mají k sobě jednotlivé cíle vzájemný vztah [4].

Musgrave (1959) definuje tři hlavní funkce rozpočtové politiky a veřejných financí. Jejich definice je důležitá pro aplikaci fiskální decentralizace. Jsou to [4]: - ochrana nastavení alokace zdrojů, tzn. alokační funkce, - ochrana nastavení distribuce příjmů a blahobytu, tzn. distribuční funkce, - ochrana ekonomické stability, tzn. stabilizační funkce.

Alokační funkce bývá pokládána za klasickou funkci rozpočtové politiky. Definovat ji jako poskytování práce a statků pro uspokojování veřejných potřeb, jak píše Musgrave, je velmi přitažli- vé, avšak při podrobnějším pohledu vyvstává problém, jak vymezit a definovat veřejné potřeby - zájmy. Obecně nelze říci jaké, nebo co jsou to veřejné potřeby, neboť různé potřeby jsou vyvolány různými situacemi a okolnostmi. Musgrave proto definuje alokační funkci jako: „…ochranu ne- zbytných nastavení v alokaci zdrojů trhem.“ [4, s. 6] V reálné ekonomice se však vyskytují situace, kdy trh nemůže zajistit optimální alokaci zdrojů, neboť se vyskytují faktory, které rovnováhu narušují, jako např.: monopoly, externality, rozdíly mezi veřejným a soukromým ziskem atd. Veřejné potřeby se dělí na dva druhy: společenské potřeby a tzv. merit wants [4]. Ve své pozdější práci Musgrave, Musgraveová (1994) definují alokační funkci jako proces zajištění veřejných statků, při kterém se celkové množství dosažitelných a použitelných zdrojů roz- děluje mezi výrobu veřejných a soukromých statků, a kterým se rovněž volí celková skladba veřej- ných statků. Dále autoři zdůrazňují a opakují: „Teorie veřejných nebo-li společenských2 statků představuje racionální jádro alokační funkce rozpočtové politiky.“ [5, s. 38], čímž opět navazují na Samuelsonovu definici veřejných statků [7, 8]. (Re)Distribuční funkce má podle Musgravea za úkol odvodit a zachovávat „správný“ (spra- vedlivý) stav distribuce za předpokladu uspokojení veřejných potřeb za pomoci správně fungující alokační a stabilizační funkce. Tržní distribuce důchodu a bohatství závisí v tržní ekonomice na mnoha faktorech (např. dědictví, talent, možnost studovat atd.). Výsledkem vzájemné interakce a kombinace těchto faktorů je stav distribuce s daným stupněm rovnosti a nerovnosti. Úkolem dis- tribuční funkce zavést takový daňově-transferový mechanismus, který by poopravil stav tržní distribuce do podoby, v níž si ho společnost „přeje“ mít, a který by současně co nejméně poškozoval fungující ekonomiku. „Správný“ stav distribuce předpokládá a zajišťuje distribuce volebního práva, která odpovídá distribuci vah v politickém procesu, jež je rozhodovacím procesem [4]. Jak dále píše, demokratická společnost a myšlení založily předpoklad idei rovnosti. Definiční vymezení rovnosti ale nabízí několik možností a stává se velmi složitou otázkou. Velmi výstižné je pak jeho shr- nutí: „Je evidentní, že koncept správného stavu distribuce, …, vede k řadě nejsložitějších etic- kých, společenských a ekonomických problémů.“ [4, s. 20]

Stabilizační funkce se značně odlišuje od dvou předcházejících funkcí (alokační a (re)distribuční). Poprvé byla v širším měřítku zahrnuta do hospodářské vládní politiky v 30. letech 20. století jako reakce na světovou ekonomickou krizi. Jejím úkolem je udržování vysokého stupně užitečnosti zdrojů, tzn. především vysoké míry zaměstnanosti a stabilní hodnoty peněz. Později byla

2 Jedná se o český překlad anglického slova „social“, které může být přeloženo také jako sociální. 124

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

stabilizační funkce rozpočtové politiky rozšířena o kategorii udržování rozumné míry ekonomické- ho růstu s ohledem na čtvrtý faktor - vyrovnanost obchodní a platební bilance.

3 Rozpočet EU a funkce veřejných financí

Úlohu rozpočtu EU nelze jednoduše zúžit do oblasti dotací a „bruselských“ peněz [2]. Jeho postavení je mnohem komplexnější a zastává nepřehlédnuté místo v celém procesu evropské integrace. Významné postavení rozpočtu v procesu integrace lze dokumentovat také na neustálých spo- rech, které jeho existenci provázejí. Tyto spory však ve své podstatě nejsou spory o absolutní velikosti rozpočtu, ale o rozdělení pravomocí jak mezi národní a unijní vládní úroveň (1) a spory mezi jednotlivými unijními institucemi, tzn. jaké politiky budou v EU preferovány (2), respektive podle toho lze také očekávat jaké státy budou na výdajích na preferované politiky nejvíce participovat [2]. Také podle Begga a Grimwadea (1998) rozpočet EU a rozhodnutí, která se ho dotýkají, od- rážejí samotný vývoj Unie, resp. její integrace. Tu nejlépe zastupuje proces zavádění společných politik. Právě společné politiky (stupeň integrace) jasně odkrývá rozpory uvnitř samotné Unie - ukazuje na to, zda je Unie jakýmsi pouhým „mezivládním podnikem“ členských států nebo naopak má ambice se stát nejvyšší vládní úrovní v Evropě [1]. Celkově lze říci, že vývoj rozpočtu odráží [2]: • vývoj evropské integrace (1), • úžeji také postoj členských zemí k funkcím veřejných financí v EU, respektive k funkcím, které by veřejné finance EU měly v rámci Unie plnit (2), • meziinstitucionální vztahy EU, tzn. vztah Komise-Rada-Parlament; tyto vztahy a především vztah Rada-Parlament jsou navýsost důležité při procesu schvalování rozpočtu; v současnosti jsou tyto vztahy řešeny meziinstitucionální dohodou (3), • postavení členských států z hlediska jejich pozice plátce/příjemce unijních rozpočtových pro- středků (4). Schematicky je tento vztah zobrazen na následujícím obrázku 1.

vývoj integrace postavení plátce/příjemce rozpočtových prostředků Rozpočet EU

meziinstitucionální vztahy vztah čl.zemí k funkcím (Komise-Rada-Parlament) veřejných financí

Alokační fce Redistribuční fce

Stabilizační fce

Obr. 1: Faktory ovlivňující rozpočet EU. Zdroj: [2]; vlastní zpracování.

Kritický pohled na rozpočet EU přináší Begg, Grimwade (1998). Podle nich je rozpočet EU „pohyblivý cíl“. Nastavení rozpočtových pravomocí v EU je podle nich spíše výsledek účelnosti, vlastního prospěchu, politickém oportunismu, a sledu historických událostí. Spíše než o velkém plánu hovoří o společné rozpočtové politice jako o realitě, která odráží nedostatek pochopení a schopnosti členských států domluvit se na jednotné podobě evropské integrace [1].

125

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

3.1 Vývoj integrace – fáze, druhy

Vývoj evropské integrace lze rozdělit do několika historických/vývojových fází. Laffan (1997) rozlišuje pět vývojových fází [2]: • 1952 – 1970: založení finančního upořádání, • 1970 – 1986: vývoj a krize, • Delorsův balík I (1987/1988): bod zvratu ve financích EU, • Delorsův balík II (1992): finanční pojivo pro Smlouvu o Evropské unii, • 2000 a dále: budoucnost a další rozšíření EU. Naopak Laffan a Lindner (2005) rozlišují pouze dvě vývojové fáze [3]: • 1973 – 1988: nadvláda rozpočtových válek, • 1988 – nyní: uspořádané rozpočtové rozhodování. Vývoj evropské integrace lze obecně rozdělit do dvou vzájemně se ovlivňujících integrací: • ekonomické/tržní a • politické.

V rámci ES/EU byla prvotní tržní integrace. Vůbec účel vzniku Společenství a Unie bylo vytvoření společného trhu členských států. Nicméně způsob evropské integrace stále více umožňo- val a vyvolával potřebu integrace politické. Podstata Římské smlouvy byla věnována vytvoření ekonomické integraci, na vytvoření společného trhu bylo však již nahlíženo jako na určitý způsob či začátek integrace politické. Přestože byla tržní integrace vůdčím motivem stmelení ekonomik a společností Evropy dohromady a nastolila také otázku a potřebu politické integrace, nikdy nešla tak daleko, aby zadala podnět nebo prostor k vytvoření politické unie [2]. Politickou integraci by- chom tak měli v podmínkách EU vnímat jako určitý stupeň poltické koheze (shody). Základním tahounem tržní integrace byla snaha dosáhnout efektivity alokace zdrojů na národních trzích člen- ských států a tímto způsobem podpořit ekonomický růst západní Evropy [2]. Laffan (1997) dále používá Pinderovo rozdělení integrace: • negativní - představuje odbourávání tarifů, cel, kvót a národních regulací představujíc překážky ve vzájemném obchodu, investicích a mobility pracovních sil, • pozitivní - pozitivní integrace pak představuje společné politiky členských států.

Jak negativní, tak pozitivní integrace vyvolávají potřebu politické integrace. Tento argument spočívá na způsobu, jakými formami se obě neintegrace prosazují v podmínkách EU. Negativní integrace je prosazována především nařízeními a právními rozhodnutími Soudního dvora, pozitivní regulace vyžaduje shodu národních vlád v Radě EU. Je nasnadě, že jednodušší způsob z hlediska dosažení je první, tzn. negativní integrace. Je naopak známým faktem, že regulace a její centralizace v rukou orgánů EU se stala převládajícím nástrojem veřejné moci v Unii (byť také v důsledku právě omezené velikosti rozpočtu, tzn. neschopnosti a nechuti členských států dohodnout se na podobě pozitivní integrace) [2].

126

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

3.2 Funkce veřejných financí EU

Úloha veřejných financí EU musí být analyzována jak z pohledu ekonomického tak z pohledu politického. Oba pohledy se vzájemně ovlivňují a prolínají, nelze je od sebe jednoduše oddělit. Dosah veřejných financí EU je nyní tak široký, že ovlivňuje ekonomiku a politiku3 všech členských států a vice versa. Evropská integrace podporuje postupnou, nicméně definitivní „europenizace“ západoevropského národního státu [2]. A právě finance EU jsou nedílnou součástí tohoto procesu (europenizace). Na úlohu veřejných financí pohlížejí členské státy, které rozhodují o její podobě z různých pohledů. Tyto pohledy-postoje odrážejí různé a rozdílné: • představy o dalším vývoji integrace - poměr mezi politickou a ekonomickou integrací a představy o podobě Unie, tzn. jaký vhodný politický model vlády zvolit pro další fungování Unie [2], • přístup k využití veřejných financí [2], • objektivní ekonomické a sociální podmínky - představující zájmy členských států ve vztahu k rozpočtovým výdajům a odrážející tzv. „čistou pozici“ jednotlivých států (rozdíl mezi platba- mi a přijatými penězi) ve vztahu k rozpočtovým tokům [3], • důležitost unijních dotací k různým národním sociálním a regionálním uskupením [3], • vlastní institucionální uspořádání členských států [2], • volební cyklus a uskupení národních vládních koalic a jejich postoj k rozpočtu EU [3].

Předcházející faktory a jejich vliv na veřejné finance EU lze podle Laffan (1997) popsat ná- sledovně: „Z tohoto důvodu finance EU představují spíše výsledek různorodých sporů týkajících se samotného integračního procesu než optimální návrh úlohy veřejných financí v integraci.“ [2, s. 25] Úloha veřejných financí EU vychází z Musgraveova rozdělení funkcí veřejných financí. V podmínkách EU to jsou především: • alokační fce - soustřeďující se na efektivní alokaci zdrojů [2], • distribuční a redistribuční fce - zahrnující mezipersonální a meziregionální povahu redistribuce zdrojů uvnitř EU [2], • stabilizační fce - zaměřující se na makroekonomickou stabilitu hospodářského cyklu - o této funkci lze hovořit jako o funkci následného efektu, tzn. že výsledky alokační a redistribuční funkce vyvolávají či mohou vyvolávat makroekonomickou stabilizaci v rámci EU (viz Struktu- rální fondy a jejich alokace do boje s nezaměstnaností či vyrovnávání meziregionálních dispa- rit). Z tohoto důvodu je stabilizační funkce v obrázku 1 napsána kurzívou.

Jedinou vhodnou funkcí připadající pro rozpočet EU je pouze alokační funkce a to ve speci- fickém případě EU spíše v podobě regulační než fiskální [1]. Redistribuční funkce v podmínkách EU ve skutečnosti neexistuje, či na ni vláda (Komise) nemá v podstatě žádný vliv (s takovýmto kategorickým závěrem však nesouhlasím). Právě nedostatečná či neexistující redistribuční funkce je jedna z hlavních oblastí, kterou se Begg, Grimwade (1998) ve své práci zabývají. Redistribuce je podle nich v podmínkách EU spojena se systémem „vlastních“ zdrojů a jeho možných doplněním

3 Vliv veřejných financí/rozpočtu EU na domácí politiku dokládá oblíbenost a aktuálnost problematiky tzv. „čistých pozic“ jednotlivých států u národních vlád v rámci jejich volebního cyklu a jejich zařazení do svých politických pro- gramů. Laffan (1997) dokonce hovoří o tom, že získání bruselských dotací je vnímáno jako úspěšnost politika získat pro svoji zemi co nejvíce za společných prostředků (angl. „bring home the bacon“ ve formě bruselských dotací [2], neboť právě tyto dotace, či spíše dovednost národních politiků tyto dotace jsou velice „viditelné“ [3] a mohou zajistit velký vliv na národní volební výsledky. 127

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

[1]. Jinou obsahovou náplň redistribuční funkce definuje Nicolaides, Talsma (2005). Stabilizační funkce je podle nich vykonávána federální vládou pouze velice omezeně [1, 6]. Příklady funkcí veřejných financí EU jsou následující [6]: • alokační funkce - poskytování nadnárodních veřejných statků, které jsou poskytovány skrze rozpočet EU jako je spolupráce ve vědě a výzkumu a ochraně životního prostředí. Zajímavý po- střeh jsou tzv. kooperativní veřejné statky, které představují financování institucí EU, které po- sléze zastupují zájmy celé EU a tedy i členských států v mezinárodních organizacích (např. WTO) při jednáních proti globálním partnerům jako je např. EU. V případě EU mají členské státy podstatně silnější výchozí vyjednávací pozici, než kdyby tomu tak bylo v případě jednotli- vých členských států. • redistribuční funkce - představuje strukturální a kohezní politiku EU. Nicolaides, Talsma (2005) poukazují na následující efekt redistribuční funkce rozpočtu EU pro bohaté státy EU, které se tuto funkci neustále snaží co nejvíce omezit. Tímto efektem je zisk ze společného trhu a mož- nosti dalšího investování. • stabilizační funkce - v rámci EU v podstatě neexistuje [6].

Společný rozpočet EU by měl financovat ty aktivity/politiky EU a funkce veřejných financí EU, které budou utvářet Unii „kohezivnější, konkurenceschopnější a dají jí efektivnější hlas ve svě- tě.“ [6, s. 30]. Ve své podstatě to znamená především alokační funkci rozpočtu EU a redistribuční funkci ve smyslu koheze a ekonomické konvergence. Rozhodně se stavějí proti velkému podílu CAP v rozpočtu EU, která naopak podle nich vytváří na domácích trzích značné distorze. Jak sami říkají: „Finanční redistribuce skrze rozpočet EU dává ekonomický smysl pouze tehdy, posiluje-li ekonomickou a sociální kohezi a efektivní alokaci veřejných statků.“ [6, s. 32]

Jak výdajová (alokační fce) tak daňová politika spolu úzce souvisejí (musí či měly by), pro- tože tvoří jednotlivé strany rozpočtu. Mnohdy alokační funkce výrazně ovlivňuje funkce redistri- buční (při použití Begg-Grimwadeovy klasifikace redistribuční funkce) a naopak. Jako nejdůležitěj- ší aspekt redistribuční funkce a jejího vlivu na alokaci rozpočtových prostředků se v současnosti jeví funkce napravovat regionální nerovnosti. (Jako příklad může sloužit závěry práce Inmanna (1988), který na federálních výdajích Spojených států analyzoval jejich funkci z hlediska ekono- mické efektivnosti. Zjistil, že federální výdaje plní následujícÍ čtyři funkce: zajištění dostatečné úrovně veřejného statku federální důležitosti (1), odstranění-zmenšení možnosti přeshraničních efektů při poskytování veřejných statků (2), odstranění nad/podprodukce veřejných statků nesluči- telnou s alokační efektivností (3) a zajištění určitého stupně rovnosti (4). Právě poslední funkce - zajištění rovnosti byla podle Inmanna (1998) nejdůležitějším důvodem federálních výdajů (Inmann (1998) in [1]). Výsledky této studie názorně dokreslují propojenost alokační a redistribuční funkce veřejných financí/ rozpočtu.) Definice a chápání redistribuční funkce je velice široké - ošidné (viz různá definice a obsahová náplň Begg, Grimwade (1998) versus Nicolaides, Talsma (2005)). Její přesné ujasnění či vymezení je podle mého názoru mnohdy otázkou individuální definice.

4. Závěr

Rozpočet EU je nejdůležitější nástroj veřejných financí EU. EU odpovídá svým zvláštním politicko-ekonomickým uspořádáním mezivládnímu společenství s konfederativními prvky. Veřej- né finance jsou ovlivněny především těmito následujícími faktory: vývojem evropské integrace, postojem členských zemí k funkcím veřejných financí v EU, meziinstitucionálními vztahy EU, tzn. vztah Komise-Rada-Parlament a postavením členských států z hlediska jejich pozice plát-

128

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

ce/příjemce unijních rozpočtových prostředků. Podle toho se pak také odvíjí funkce veřejných fi- nancí Unie a samotného rozpočtu. Mezi nejsilnější a nejdůležitější funkci rozpočtu lze označit alo- kační funkci. V případě strukturální a kohezní politiky EU, lze také mluvit o redistribuční funkci rozpočtu. Stabilizační funkce rozpočtu je pouze zprostředkovaná, nicméně i tu rozpočet EU plní. V případě pokračující integrace EU lze předpokládat, že veškeré funkce veřejných financí a roz- počtu EU budou nadále posilovat.

Literatura

[1] Begg, I., Grimwade, N.: Paying for Europe. Sheffield: Sheffield Academic Press 1998, ISBN 1-85075-858-1. [2] Laffan. B.: The Finances of the European Union. London: MacMillan Press 1997, ISBN 0- 333-60986-7. [3] Laffan, B., Lidner, J.: The Budget. Who Gets What, When and How? In Wallace, H., Wallace, W., Pollack, M., A.: Policy-Making in the European Union. 5th ed. Oxford: Oxford University Press 2005, ISBN 0-19-927612-9, s. 191-212. [4] Musgrave, R.A.: The Theory of Public Finance. McGraw Hill Book Company, New York 1959, LCCN 58-8852. [5] Musgrave, R.A., Musgraveová, P.B.: Veřejné finance v teorii a praxi. Management Press, Pra- ha 1994, ISBN 80-85603-76-4. [6] Nicolaides, P., Talsma, F.: Financing the European Union: Options for Reform. EIPASCOPE 2005/2, s. 27-34. [7] Samuelson, P.A.: The Pure Theory of Public Expenditure. The Review of Economics and Sta- tistics, Vol. 36, No. 4, Nov. 1954, s. 387 – 389. [8] Samuelson, P.A.: Diagrammatic Exposition of a Theory of Public Expenditure. The Review of Economics and Statistics, Vol. 37, Is. 4, Nov. 1955, s. 350 – 356.

Recenze

Ing. Tomáš Pavelka, Ph.D. Vysoká škola ekonomická v Praze, Podnikohospodářská fakulta, Katedra mikroekonomie

129

Ekonomie y Wirtschaft y Gospodarka y Economy

DAS BUDGET DER EUROPÄISCHEN UNION UND DIE FUNKTION DER ÖFFENTLICHEN FINANZEN

Das Budget der Europäischen Union stellt das wichtigste Instrument der öffentlichen Finan- zen dar. Die Stellung und Funktion des Budgets werden vor allem durch die folgenden Faktoren beeinflusst: die Entwicklung der europäischen Integrierung, die Einstellung der Mitgliedstaaten zu den Funktionen der öffentlichen Finanzen in der Europäischen Union, die Beziehungen unter Institutionen der Europäischen Union und die Stellung der Mitgliedstaaten hinsichtlich der Zahler und Empfänger der Budgetmittel der EU. Die stärkste und wichtigste Funktion des Budgets und der öffentlichen Finanzen der EU ist die Funktion der Allokation. Die zweitwichtigste Funktion ist die Funktion der Redistribution (im Rahmen der strukturalen und Kohäsionspolitik der EU). Die Stabi- lisationsfunktion vermittelt die angeführten Funktionen. Im Fall der fortschreitenden Integration der EU kann vorausgesetzt werden, dass sämtliche Funktionen der öffentlichen Finanzen und des EU- Budgets weiterhin stärker werden.

BUDZET UNII EWROPESKIEJ I FUNKCJA FINANSOW PUBLICZNYCH

Budzet Unii Ewropeskiej prezentuje glowny urzadzenie finansow publicznych UE. Pozycja oraz funkcja budzetu jest pod wpliwem nastepujacych faktorow: genezja integracii ewropejskiej, poglad czlonkow Unii na funkcje finansow publicznych w UE, stosunki miedzi instytucjonalne UE i pozycja czlonkow pod zgledem platcy i otrzymujacego budzetowych srodkow unijnych. Najsilniejsza i najbardziej wazna funkcja budzetu oraz finansow publicznych UE jest funkcja alokacyjna. Druga najbardziej wazna funkcja jest funkcja redystrybucyjna (w ramach srtuktur i kohezji polityky UE). Funkcja stabilizacyjna nie odgrywa w budzetu taka role. W razie kontynualnej integracii UE mozna podejzywac, ze wsystkie funkcje finansow publicznych oraz budzetu UE beda nabierac na sile.

EU BUDGET AND THE FUNCTIONS OF THE PUBLIC FINANCES

Budget of the EU represents the main instrument of the EU public finances. The position and functions of the EU budget are strongly influenced by following factors: evolution of the Euro- pean integration, member states attitudes to the EU public finance roles, interinstitutional relationships within EU, and member states net position. Allocation function is the strongest and the most important function of the EU public finances. Redistribution function (including structural and cohesion policy) is the second most important function. Stabilization function is indirectly present. In the case of the EU graduating integration one can expect the raise of the EU public finance functions.

130

Technika a komunikace y Technik und kommunikation y Technika i komunikacja y Technology and communication

PROJECT TO REDEPLOY OF PRODUCTION PROCESS WITH REARRANGEMENT

R. Havlík, A. Gottwaldová

Technická univerzita v Liberci Fakulta strojní, Katedra výrobních systémů Hálkova 6, 461 17 Liberec1, Czech Republic [email protected] [email protected]

Abstract

The contribution is directing to optimalization and innovation of production processes. The ground for the project was decision of the company’s management to redeploy into new and more suitable premises. Project was done in a company producting lightings in date March - De- cember 2006 namely in the form of consulting project. Under the terms of the first phases, the company performed analysis of the current stock (machine production park, manipulation with material, etc.) manipulation techniques and stockroom. At the second phase of the project, placement of the machines in the new premises was suggested, a manipulation trolley was developed to manipulate with sheet-metal cut-ins and expansion of capacity of the stockroom for purchased material was solved. The contribution describes and graphically demonstrates progress of the project, including orientation time requirements. Such defined progress can quite easily be generalized and used in other projects of the similar type.

1. Introduction

The projects connected or directly done in cooperation with industry practice belong to the most interesting and desirable both in the education area and in the industry. In the education area, experience which can only be obtained in practice is possible to be drawn from these projects, as well as specific examples for practising, bachelor thesis and dissertations and, last but not least, suggestions for making the education more quality and precise. The industry practice is also getting considerable benefits. One of the main benefits is that new methods and production progresses, new technologies and thoughts, so-called independent view, are brought to the practice. Last but not least, the school system and industry are intertwined under projects to cover human resources, because there is no time or room to solve some of the problems in the production. Nowadays, staff in industry only takes care of prosperity of their companies and of “surviving” in turbulent competitive environment. The contribution deals with a specific project for optimization and innovation of manufacturing processes which resulted from the need to redeploy the whole company into new purchased premises.

131

Technika a komunikace y Technik und kommunikation y Technika i komunikacja y Technology and communication

First phase

Second phase

Picture 1: Basic project structure.

2. First phase – Analysis of the Simultaneous Phase

2.1. Dispatch Storeroom

To obtain the most exact and overall data about the company, analysis of the dispatch storeroom was done. The analysis was focused to the product structure, quantity of manufactured lights, to determine representative products and also potential following rearrangement of the storeroom. For this, ABC and Pareto analysis was used, with the help of which we obtained division of the products into three groups. Analysis was done based on the number of pieces of one type, based on number of lights per various amounts of individual light types on a pallet and based on turnover of individual light types and resulting share on profit. Two layouts for arranging the dispatch storeroom into zones A, B and C arose from the analysis. The first layout took into account the minimum length of stopway for fork-lift trucks. The second layout arranged the zones not only based on the stopways but, in addition, it also paid regard to time losses resulting from storing onto higher decks of multilevel shelfs. Thanks to dispatch storeroom and data from information system not only the storeroom arrangement was done but also products were divided into the groups. Group A comprised over 70%, group B approximately 15% and the comprised group C of the manufactured products. During the consecutive analysis of material flows primarily products from the group A and first two products from the group B were taken into consideration, which covered approximately 80% of the whole production.

2.2 Procedural Analysis of Production

Procedural analysis of production was based on analysis of the dispatch storeroom, mainly on the division of the products into the three groups and determining the preferred products. Types of technology used in the production, their reciprocal succession and possible substitutability were searched. Next, specific material flow in the existing premises was determined and whether it dealt mainly with technologic or process arrangement. The analysis proved that technological arrangement would be very space-demanding in the new premises and, as for manipulation, also insufficient. Product similarity matrixes were created for technological and process arrangement and process map of ideal machines arrangement was created.

132

Technika a komunikace y Technik und kommunikation y Technika i komunikacja y Technology and communication

3. Second Phase – Suggestions of Solutions for New Premise

3.1. Technological x Process Arrangement and Computer Simulation

First the basic premises arrangement in the new hall was determined (assembly, secured workshops, paint shop, storerooms and production) and ideal arrangement of production machines for “TOP A” product in the new premises was realized. As the basis, process map created in the previous analysis and an empty layout of the new premises were used. Thus an “ideal” flow for the most frequented products was reached. With regards to safety regulations, it was decided for process arrangement with minimum stopway and minimum manipulation.

Picture 2: Technology and processing arrangement.

Next, the remaining A group products as well as the first two products from the B group and technologies and machines used for these products were gradually put in the layout. The process arrangement was kept also for these products. Putting these products in the layout, the machines were moved so that the material flow was one-way if possible and the straightest. As soon as this was done, a working load check of the single machines was done using capacity calculations and it was rechecked again whether the “TOP A” product’s ideal flow was not disrupted while moving the machines. Dynamic computer simulation was used to check the suggested arrangement. This simulation not only checked correctness of capacity calculations, but also the machines working load taking dynamic effects (malfunctions, setup, regular maintenance, etc.) into consideration and thus verifying the products throughput through the whole system (model). Next the computer simulation was used to determine the maximum number of pallets in the production and to rate the necessary intermediate stocks for single machines and technologies.

3.2. Storeroom with Purchased Material

In the original premises, the storeroom with purchased material contained more than 450 pallet places. For the new premises, the space is being considered half the size. For this reason, some of the possible solutions or steps to solve this issue were suggested. First, an inspection of the existing conditions is to be done to eliminate items which are not used any more, which are morally obsolete or are redundant. Or, these items may be eliminated to smaller packages and reserves. An- other possibility is to use the storeroom space in a better way by adding a row of pallet shelfs instead of storing the material on the floor or by using mobile pallet shelfs. Next possibility which

133

Technika a komunikace y Technik und kommunikation y Technika i komunikacja y Technology and communication

should by taken into account is to store the most frequently used items directly by the assembly lines, which would free up storeroom space and, moreover, it would mean better supplying of the assembly lines thanks to shorter distances. The last possibility is the combination of the above suggested alternatives.

3.3. Training of process Access

Training is an inseparable part of the project where restructuring is performed. The project doesn’t require only moving the machines, storerooms, etc., but it also requires a shift in concerned people’s attitude and thinking. It is impossible to train all the company’s personnel at one time, in order to keep the production running it is necessary to do the training progressively. Optimum maximum length for the training is 2 hours. One hour is devoted to theoretic knowledge and access and the second hour is devoted to a specific example - a change, directly from the company.

4. Resume

The project which was done during March-December 2006, includes both analysis and suggestions of specific solutions. Analysis of dispatch storeroom input data was performed during March and then the data was reviewed in the course of the whole project. Process production analysis took two months. During the analysis the whole production or its part had to be gone through, material flows had to be monitored and process maps had to be created. Suggestion for the machine layout took approximately two months, because in this phase it is not possible to take only the production itself into account but also other subsequent processes must be considered. With training it is suitable to begin right before planned change so that the workers could easily remem- ber it. Herein described progress can easily be applied to similar projects, because any company must adopt a general view move when moving the whole production or its part. It is advisable to perform control process of the suggested solution (machines layout, storerooms layout, etc.) approximately 4-6 months after the production launch in the new premises.

Literature

[1] Manlig, F., Vavruška, J.: Podpora rozhodování pomocí počítačové simulace. Výrobní systémy dnes a zítra, Liberec 14.-15.12.06. TUL – KVS, Liberec: 2006, ISBN 80-7372-159-7. [2] Vik P.: Příklad propojení systémů na tvorbu layoutu a simulačních systémů. In Konference Witness 2006, Čejkovice 2006, s. 33-34. [3] Štoček,J. Optimalizace materiálového toku ve vybraném průmyslovém závodě. Brno 2004, disertační práce.

Recension

Ing. Vladimír Janeček, Ph.D. Česká zemědělská univerzita v Praze

134

Technika a komunikace y Technik und kommunikation y Technika i komunikacja y Technology and communication

PROJEKT DER VERLAGERUNG DER PRODUKTION – ERFAHRUNGEN, WISSEN

Der Beitrag ist auf die Optimierung und Innovation der Fertigungsprozesse gerichtet. Dies wurde bei der notwendigen Verlagerung der Produktion in das neue Haus durchgeführt. In dem Artikel sind einzelne Projektetappen und - ergebnisse (Eingangsanalyse des Materialflusses, Analy- se der Lager, Layoutplanung, Entwicklung eines Transportwagens, Kapazitätserweiterung des La- gers der eingekauften Teile, usw.) kurz erläutert.

PROJEKT PRZEGRUPOWANIA PRODUKCJI ZE ZMIANĄ UKŁADU PRZESTRZENNEGO

Artykuł jest ukierunkowany na optymalizacje i innowacyjnych procesów produkcyjnych. Podstawą projektu była decyzja szefostwa firmy o przemieszczeniu aktywności na nowe bardziej pasujące do profilu aktywność i miejsce. Projekt został zrealizowany w firmie produkującej "oświetlenie" w czasie Marzec - grudzień 2006 roku w formie projektu w formie konsultacji. W pierwszej fazie projektu firma przeprowadziła analizę obecnego stanu magazynowego (park maszyn produkcyjnych, manipulacje materiałami, etc), techniki manipulacji i magazyn. W drugiej fazie projektu zostało zasugerowane usadowienie maszyn w nowym miejscu, rozwinięto manipulowanie materiałami przy użyciu wózków widłowych blachami metalowymi i zwiększenie zdolności przepustowych przez magazyn dla materiałów kupowanych zostało rozwiązane. Artykuł opisuje i przedstawia graficznie postęp projektu z ramami czasowymi. Tak zdefiniowany progres może być łatwo uogólniony i użyty przy innych projektach podobnego typu.

PROJEKT PŘESUNU VÝROBY SE ZMĚNOU USPOŘÁDÁNÍ

Článek je zaměřen na optimalizaci a inovaci výrobních procesů, která probíhala v rámci pře- sunu kompletní výroby do nových prostor. Projekt byl prováděn ve firmě na výrobu osvětlení v roce 2006 a to formou konzultačního projektu. V rámci první etapy projektu se prováděla analýza stávajícího stavu (strojového výrobního parku, manipulace s materiálem, …), manipulační techniky a skladových prostor. V druhé etapě projektu bylo navrženo rozmístění strojů v nových prostorách, vyvinut manipulační vozík na manipulaci s plechovými nástřihy a řešilo se rozšíření kapacity skla- du nakupovaného materiálu. V článku je popsán a graficky znázorněn postup projektu a takto navr- žený postup je možno celkem snadno zobecnit a využívat i v dalších projektech podobného typu.

135

Technika a komunikace y Technik und kommunikation y Technika i komunikacja y Technology and communication

ANALIZA ZJAWISK REZONANSOWYCH W SIECIACH ZASILAJĄCYCH Z WYKORZYSTANIEM OPROGRAMOWANIA OCTAVE

M. Pawłowski

Politechnika Wrocławska Wydział Elektryczny Instytut Maszyn,Napędów i Pomiarów Elektrycznych Pl.Piastowski 27,58570 Jelenia Góra [email protected]

Abstrakt

W artykule przedstawiono analizę zjawisk w obwodach rezonansowych sieci zasilających. Przedstawiono też ogólne informacje o aplikacji Octave oraz szczegółowo omówiono warunki pracy i możliwości zaprojektowanego interfejsu do analizy zjawisk w obwodach rezonansowych szeregowych i równoległych. Przedstawiono przykładowe obliczenia oraz wnioski.

1. Wstęp

Badania zjawisk rezonansowych w obwodach RLC jest problemem złożonym. Powszechne stosowanie baterii kondensatorów do poprawy współczynnika mocy niesie za sobą dodatkowe problemy związane z eksploatacją sieci. Duża ilość odbiorników nieliniowych powoduje przepływ przez sieci zasilające harmonicznych prądu o częstotliwościach będących wielokrotnością częstotliwości podstawowej. Istnieje zatem konieczność posiadania prostego i taniego narzędzia do badania zjawisk towarzyszących powstawaniu rezonansu w sieciach zasilających [1]. Octave jest językiem wysokiego poziomu, przeznaczonym do obliczeń numerycznych. Zapewnia użytkownikowi wygodny interfejs do rozwiązywania liniowych i nieliniowych problemów matematycznych [3]. W odróżnieniu od podobnych aplikacji np. Matlab’a jest to program darmowy, dostępny na licencji GPL. Program realizuje w zasadzie wszystkie niezbędne w analizie technicznej funkcje. Jednocześnie zaś jest szybki i co warte uwagi zajmuje zaledwie 5 MB. Konkretne zagadnienia, w których wykorzystuje się Octave to np. statystyka, teoria optymalizacji, mechanika, ekonomia, sieci neuronowe, różniczkowanie numeryczne, i wiele innych.

2. Charakterystyka oprogramowania

GNU Octave ma zastosowanie w zagadnieniach algebry liniowej, rozwiązywaniu równań nieliniowych, czy też rachunku całkowym i różniczkowym. Jest projektem bardzo elastycznym, gdyż dodawanie nowych możliwości i opcji jest łatwe dzięki wbudowanemu językowi Octave, lub dołączanym modułom pisanym w zasadzie w dowolnym języku programowania. Dziś Octave jest dołączana jako część ’naukowego’ oprogramowania w większości dystrybucji linuxa. Octave pracuje tylko w trybie tekstowym. Do wizualizacji wyników używa Gnuplota - standardowego programu matematycznego [2].

136

Technika a komunikace y Technik und kommunikation y Technika i komunikacja y Technology and communication

W zaprojektowanym interfejsie korzystano przede wszystkim z następujących zadań i instrukcji programowych [3]: • prosta arytmetyka - bez żadnych dodatkowych komend octave działa jak prosty kalkulator. Aby wynik działania został jedynie wpisany do pamięci a nie wyświetlony, kończymy taką linijkę średnikiem, • przyporządkowanie zmiennej - nazwą zmiennej może być dowolny ciąg znaków, bez znaków funkcyjnych (*&*%+=# itd.). Danej zmiennej możemy przyporządkować liczbę, macierz, wektor, liczbę zespoloną, ciąg znaków (używamy wtedy "...."), itd., • stałe predefiniowane - to liczby zapisane trwale w programie, tak, że nie musimy przy każdych obliczeniach od nowa ich wprowadzać. Są nimi ’e’ ’pi’ ’inf’ (nieskończoność) ’true’ ’false’. Aby się nimi posłużyć, po prostu używamy ich nazw w naszych obliczeniach, • dokładność - dokładnością nazywamy ilość liczb po przecinku, na które zwraca uwagę program. Mniejsza dokładność zajmuje w pamięci o połowę mniej miejsca, niż przy dokładności podwójnej. W efekcie program działa szybciej. Możemy zadać zwykłą dokładność (domyślnie, do 5 znaków po przecinku) poleceniem: format, bądź podwójną (15 znaków) poleceniem: format long. widać tu dużą analogię do innych języków, np Fortrana, • wyświetlanie zmiennej – do wyświetlania na monitorze służy funkcja disp(), przy czym w nawiasie podajemy interesujący nas obiekt;, • macierze i wektory oraz operacje na nich - generalna zasada jest następująca: rozpoczęcie nowego wiersza w macierzy sygnalizujemy średnikiem, a nowego elementu w wierszu przecinkiem. Najprostszą operacją na macierzy jest jej transpozycja. Jeśli mamy daną macierz M, to transponujemy ją pisząc M.’ podczas gdy pisząc M’ dostaniemy macierz transponowaną i przężoną. Powyższe operacje odnoszą się też do wektorów. Na macierzach możemy też wykonywać wszelkie normalnie dozwolone operacje matematyczne, jak mnożenie przez liczbę, dodawanie liczby, dodawanie macierzy o takim samym wymiarze, mnożenie dwóch macierzy itd. Użyteczną funkcją jest diagonalizacja poleceniem diag(M). Macierz odwrotną otrzymamy pisząc inverse(M) Przy próbie wykonania zabronionej operacji, dostaniemy monit o błędzie, • grafika - wykres 2D - jedną z najważniejszych funkcji współczesnych programów matematycznych jest możliwość wizualizacji danych bądź to w formie wykresów funkcji, bądź innych obiektów – rysunek 1. Octave sam w sobie nie posiada funkcji graficznych, ale jest zintegrowany z narzędziem w postaci GNUPlota. Możemy tworzyć nie tylko dwu- ale i rójwymiarowe obiekty graficzne. W Octave działają prawie wszystkie opcje dotyczące rysowania, które znajdziemy w gnuplocie, grafika - wykres 3D - Ciekawe są dwa zastosowania: trójwymiarowy przebieg funkcji i rysowanie powierzchni – rysunek 2. Tutaj składnia jest jeszcze bardziej złożona, a przykładowe wykresy przedstawiają rysunki, zapis i wczytywanie danych -. Aby uprościć wczytywanie i magazynowanie przetworzonych danych w Octave dostępne są opcje zapisu i ładowania. Są to: save [nazwa pliku] (x a M ...) - zapis zmiennych z pamięci do pliku (opcjonalnie z tylko zmienne x, a, M ...) load [nazwa pliku] - wczytu- je z pliku zapisane zmienne do pamięci. Aby zapisane zmienne były czytelne dla innych progra- mów, musimy dane wyeksportować. Do tego celu służą polecenia printf, sprintf, fprintf których składnia jest podobna. Argument mówi jaki powinien być wyjściowy format. Oczywiście przed zapisem musimy określić, w którym pliku to zrobić, Plik ten musimy otworzyć za pomocą polecenia: fopen("nazwapliku", "parametr"), gdzie parametrem może być w (wymazuje dotychczasową zawartość), r (tylko czyta), a (dołącza do końca pliku, nie kasując danych istniejących). Ostatnim krokiem jest zapisanie zmian i zamknięcie pliku.

137

Technika a komunikace y Technik und kommunikation y Technika i komunikacja y Technology and communication

Rys. 1: Przykład grafiki 2D w programie OCTAVE.

Rys. 2: Przykład grafiki 3D w programie OCTAVE.

3. Dane wejściowe do analizy obwodu laboratoryjnego

Dane do aplikacji Octave wprowadzane są poprzez specjalnie zaprojektowany i zaprogramowany interfejs komunikacyjny [3] przedstawiony na rysunku 3.

Rys. 3: Widok ekranu dialogowego.

138

Technika a komunikace y Technik und kommunikation y Technika i komunikacja y Technology and communication

Okno dialogowe zostało podzielone na trzy części: dane wejściowe, wyniki oraz wykres. W części pierwszej wprowadzane są następujące dane: • rezystancja R - z uwzględnieniem zadeklarowanej krotności: Ώ, kΏ, MΏ, GΏ, • pojemność C - z uwzględnieniem zadeklarowanej krotności: pF, nF, µF, mF, F, • indukcyjność L - z uwzględnieniem zadeklarowanej wartości: nH, µH, mH, H, kH (rysunek 4), • typ obwodu rezonansowego - szeregowy czy równoległy.

Rys. 4: Okno dialogowe z rozwiniętym zakresem.

W drugiej części okna zostają przedstawione następujące wartości (wyniki): częstotliwość rezonansowa frez, pulsacja ωrez, pasmo oraz dobroć obwodu Q. W części trzeciej wykresy danych wejściowych. Jednak należy wcześniej zadeklarować wartości współrzędnych osi f1, f2 z zakresu ( Hz, kHz, MHz ) oraz typ wykresu: moduł Z/Y lub argument Z/Y.

4. Przykładowe obliczenia

Na rysunku 5 przedstawiono wyniki przykładowych obliczeń dla układu laboratoryjnego do symulacji zjawisk rezonansowych w sieciach zasilających [1]. Jak widać interfejs pozwala na dokładne wyznaczenie charakterystyk impedancji i reaktancji w funkcji częstotliwości. Pozwala też na wyznaczenie charakterystyki kąta przesunięcia fazowego. W konsekwencji daje możliwość wyznaczenia częstotliwości rezonansowej układu. W omawianym przypadku obliczenia wykonano dla układu z pominięciem rezystancji w pierwszym kroku oraz z uwzględnieniem rezystancji układu w drugim. Jak widać szczególnie w charakterystyce kąta przesunięcia fazowego rezystancja powoduje wyraźne złagodzenie przebiegu w otoczeniu częstotliwosci rezonansowej.

139

Technika a komunikace y Technik und kommunikation y Technika i komunikacja y Technology and communication

Rys. 5: Przebiegi charakterystyk impedancji,reaktancji i kąta przesunięcia fazowego.

5. Wnioski

- testy interfejsu i programu Octave potwierdzają prawidłowy sposób wykonywania obliczeń, - najlepszą interpretację graficzną otrzymujemy, gdy dolna granica częstotliwości jest 10 razy mniejsza od częstotliwości rezonansowej oraz wartość górna 10 razy od niej większa.

140

Technika a komunikace y Technik und kommunikation y Technika i komunikacja y Technology and communication

Literatura

[1] Pawłowski M. Analiza przydatności modelu LCL z dwoma źródłami wyższych harmonicznych prądu do badania zjawisk rezonansowych w sieciach zasilających - Mechanizacja i Automatyzacja Górnictwa 2003.nr. 7. [2] Osowski St. Toboła A. Analiza i projektowanie komputerowe obwodów z zastosowaniem języków MATLAB i PCNAP - PWN Warszawa 1995r. [3] Możliwości programowania w aplikacji GNU Octave http://www.octave.org/download.html.

Review

Andrzej Szymański Dr hab.inż. Kolegium Karkonoskie, Instytut Techniki Państwowa Wyższa Szkoła Zawodowa, ul Lwówecka 18, 58560 Jelenia Góra

141

Technika a komunikace y Technik und kommunikation y Technika i komunikacja y Technology and communication

DIE ANALYSE DER RESONANZEFFEKT DIE SPEISUNGSNETZE MIT DIE ANWENDUNG SOFTWARE OCTAVE

Im Aufsatz sind die Resultate dem Strom- und Spannung- Obeschwingungenanalyse in den Netzen vorgelegen. Es ist die Verifikation der teoretische Analyse durch die wirkliche Messungen gefuhren.

ANALÝZA EFEKTU REZONANCE V NAPÁJECÍ SÍTI S UŽITÍM SOFTWARU OCTAVE

Článek obsahuje výsledky rozboru vyšších harmonických proudu a napětí v napájecích ob- vodech usměrňovače. Výsledky analýzy byly verifikovány.

THE ANALYSE OF RESONANCE PHENOMENA IN FEEDING NETWORK WITH SOFTWARE OCTAVE

In the paper is given analyse of resonance phenomenain feeding networks.The analyse is verify by meassurement of case study.

142

Technika a komunikace y Technik und kommunikation y Technika i komunikacja y Technology and communication

ZATĚŽOVACÍ STAVY PŘI MĚŘENÍ ELASTOKINEMATICKÝCH CHARAKTERISTIK PŘEDNÍ NÁPRAVY OSOBNÍHO AUTOMOBILU

J. Sajdl

Technická univerzita v Liberci Fakulta strojní, Katedra vozidel a motorů Hálkova 6, 461 17 Liberec 1, Česká republika [email protected]

Abstrakt

Kinematické a elastokinematické charakteristiky náprav jsou vlastnosti, které ovlivňují na- máhání jednotlivých dílů podvozku, jízdní vlastnosti a životnost automobilu. Jejich správné stano- vení je velmi důležité pro vývoj nových automobilů. Ve spolupráci Technické univerzity v Liberci a Škody Auto a.s. je rozvíjen projekt, jehož cílem je měření a počítačová simulace těchto elastoki- nematických charakteristik náprav osobních automobilů.

1. Úvod

Obecná teorie vozidel popisuje postavení kol vůči vozovce, hovoří o geometrii a kinematice zavěšení kol. Pokud budeme uvažovat všechna kloubová kinematická spojení na nápravě jako ide- álně tuhá, pak hovoříme o tzv. kinematice nápravy. Ta ovšem nepopisuje skutečné postavení kola zcela přesně. Vlivem poddajnosti pryžových lůžek, vůlí v kloubech i ve vedení tlumiče (náprava McPherson) a vlivem mnoha dalších aspektů je skutečné postavení kola vůči vozovce jiné. Pokud tedy chceme zjistit skutečné postavení kola vůči vozovce, musíme rozšířit kinematiku na elastoki- nematiku, tedy uvažovat vliv poddajných lineárních i nelineárních prvků v mechanismu nápravy. Je tedy nutné při měření těchto tzv. elastokinematických charakteristik nápravu silově zatěžovat. Ve spolupráci Technické univerzity v Liberci - Katedry vozidel a motorů a Škoda Auto, a. s. - Dynamické zkušebny vznikl projekt jehož cílem je měření a počítačové simulace elastokinematic- kých charakteristik přední nápravy osobního automobilu. Rozvoj v této oblasti by měl umožnit mě- ření základních elastokinematických charakteristik v laboratořích Škoda Auto, a.s. na stávajícím zařízení, které není specielně určeno pro tuto činnost. Díky vzniklým úpravám však bude možné elastokinematické charakteristiky měřit i na tom to zařízení. Výsledky měření pak budou použity pro verifikaci výpočtových simulací v programu ADAMS/Car. Cílem celého projektu je tak vytvoření templatu v programu ADAMS/Car pro počítačové simulace elastokinematických charakteristik, který umožní stanovení potřebných elastokinematic- kých parametrů vyvíjené podvozkové platformy, tedy ještě před vytvořením prvního fyzického prototypu.

143

Technika a komunikace y Technik und kommunikation y Technika i komunikacja y Technology and communication

2. Měření elastokinematických charakteristik

Elastokinematika je změna stupně volnosti pod působením vnějších sil a pohybů. Každé volné těleso v prostoru má šest stupňů volnosti. S těchto šesti stupňů volnosti je pět stupňů důleži- tých pro měření elastokinematických vlastností náprav, viz. Obr. 1. Valení nemá význam z hlediska elastokinematiky nápravy, proto ho není třeba uvažovat, resp. měřit.

Rotační pohyb kola: Translační pohyb kola: • řízení • svislý • klopení • podélný • (valení) • příčný

Obr. 1: Hlavní pohyby postavení kola.

Specielní zkušební zařízení pro měření elastokinematických charakteristik umožňují namě- ření požadovaných charakteristik samostatných náprav, nebo i celého automobilu. Při měření je automobil nebo samotná měřená náprava zatěžována kombinací sil vycházející ze skutečných zatí- žení automobilu, vznikajících při provozu na vozovce. Mezi nejlepší zkušební stavy pro měření elastokinematiky náprav patří měřící zařízení ame- rické společnosti MTS Systems Corporation. Tato společnost vyvíjí zkušební zařízení pro automo- bilový průmysl řadu let a za tu dobu si vydobyla celosvětově velmi silnou pozici. Krátce tedy vy- světlím princip měření elastokinematických charakteristik právě na zkušebním stavu MTS. Existují ještě další možnosti a principy měření elastokinematických charakteristik, ale princip je vždy stejný.

2.1. Princip měření na zkušebním stavu MTS

Karoserie automobilu je uchycena ke zkušebnímu stavu na tzv. centrální stůl. Každé kolo je pak umístěno na vlastní zkušební plošině, pomocí níž je na kolo vnášena síla. Tato síla je vnášena v místě styku pneumatiky s plošinou. Což odpovídá skutečnému zatěžování v provozu a do měření jsou zahrnuty i elastické vlastnosti pneumatik. Pro přesnější měření, kdy je zapotřebí eliminovat vliv konkrétních pneumatik, existuje varianta kdy je náprava, nebo celý automobil umístěn na tzv. náhrady kola. To umožňuje vnášení sil přímo do středu kola či ve středu stopy valícího se kola. V tomto případě pneumatika neovlivňuje měření. Díky pevnému uchycení karoserie automobilu k centrálnímu stolu a pohybu jednotlivých plošin je vyvolána síla. Tato síla zatěžuje kolo a způsobuje změnu jeho postavení vůči vozovce, resp. plošině zkušebního stavu. Zatěžování kola je řízeno buď silově nebo dráhově, viz. Obr. 2.

144

Technika a komunikace y Technik und kommunikation y Technika i komunikacja y Technology and communication

Obr. 2: Schematické znázornění principu zkušebního stavu MTS.

Každé kolo je osazeno vlastním měřícím zařízením, které zaznamenává průběh změny po- stavení kola vůči měřící plošině. Hlavní sledované parametry jsou změna úhlu sbíhavosti a úhlu odklonu kola. Při samotném měření je možné sledovat tyto veličiny: • zdvih, podélná dráha, příčná dráha, úhel řízení a úhel odklonu (ve středu kola), • zdvih, podélná dráha, příčná dráha (ve stopě), • svislá, podélná, příčná síla a moment řízení na kole, • při některých měřeních se ještě měří úhel a moment na volantu.

Výstupem kompletního měření elastokinematických charakteristik celého automobilu tak může být měření dvanácti signálů na každém kole, plus dva na volantu, tzn. 50 kanálů.

3. Zatěžování náprav a typy buzení

Při měření elastokinematických charakteristik existují různé zatěžovací stavy a typy buzení. Uveďme a popišme alespoň několik základních, jejichž obdoba byla použita při měření ve Škoda Auto, a.s.. Nejprve je potřeba prováděná měření rozdělit podle simulovaných jízdních stavů, na mě- ření: • propružení vlivem nerovností vozovky, • brzdění v přímém směru, • jízda zatáčkou.

Těmto jízdním stavům odpovídají různé kombinace zatížení. Ty hlavní jsou: svislé zatížení, podélné a příčné zatížení kola silou. Zatěžovací stavy při měření elastokinematických charakteristik lze rozdělit dle následujícího schématu, Obr. 3.

Při všech těchto zatěžovacích stavech bývají hlavními sledovanými parametry sbíhavost kol, odklon kola a změna rozchodu kol. Z jejich průběhu se pak usuzuje na jízdní vlastnosti vozidla.

145

Technika a komunikace y Technik und kommunikation y Technika i komunikacja y Technology and communication

SOUSLEDNÉ PROPRUŽENÍ NESOUSLEDNÉ PROPRUŽENÍ

SVISLÁ SÍLA SVISLÁ SÍLA

PODÉLNÁ SÍLA PODÉLNÁ SÍLA

PŘÍČNÁ SÍLA PŘÍČNÁ SÍLA

Obr. 3: Zatěžovací stavy při měření elastokinematických charakteristik.

Sousledné propružení

Sousledné propružení je jedním ze základních zatěžovacích stavů, ke kterému dochází např. při přejezdu nerovnosti oběma koly současně, nebo při brzdění a akceleraci. • obě kola se současně posouvaní ve svislém směru (řízeno silou), • ve stopě je náhrada horizontálně volná, • kola jsou nebrzděná. Doplňující měřené charakteristiky: • tuhost pružiny a vlastní frekvence, • výškové postavení a rozdělení zdvihů, • dosednutí dorazů, • charakteristika pérování a velikost hystereze.

Nesousledné propružení

Nesousledné propružení také patří mezi základní zatěžovací stavy. Při nesousledném propružení se vlivem stabilizátoru zvýší tuhost karoserie. K nesouslednému propružení dochází například při přejezdu nerovností pouze jedním kolem, nebo při jízdě zatáčkou (plus boční síla): • obě kola se střídavě pohybují ve svislém směru (řízeno silou), • součet sil na levé a pravé kolo odpovídá zatížení nápravy, • ve stopě je náhrada volná, • kolo je nebrzděné.

Příčná síla

Třetím důležitým zatěžovacím stavem je zavedení boční sily. Působení boční síly na kolo podporuje stáčení kola do rozbíhavosti. • boční síla je zavedena ve stopě vnějšího kola, její působiště je posunuto o 35 mm za střed kola, síla je postupně zvyšována až do hodnoty cca. 5 kN, • obě kola jsou nebrzděná, • vertikální poloha je konstantní, • vozidlo je maximálně zatížené, • volant je blokován, motor běží.

146

Technika a komunikace y Technik und kommunikation y Technika i komunikacja y Technology and communication

Brzdná síla

Posledním zatěžovacím stavem je zatížení v podélném směru, tedy zatížení od brzdné síly. Poloha řídící tyče a charakteristika lůžek ramene určují charakteristiku změny sbíhavosti při zatížení brzdnou silou. • zaváděná brzdná síla je do 3 kN na všechna čtyři kola, • kolo je v bočním směru volné, • vertikální poloha je konstantní, • vozidlo je maximálně zatížené.

4. Měření v dynamické zkušebně Škoda Auto, a.s.

Výše popisovaný zkušební stav pro měření elastokinematických charakteristik je velmi nákladné zařízení. Ani Škoda Auto, a.s. ani Technická univerzita v Liberci toto zařízení nevlastní. Bylo proto rozhodnuto vytvořit virtuální zkušební stav v programu ADAMS/Car, který by umožňoval simulace těchto zkoušek a výrazně tak urychlil a zefektivnil vývoj nový podvozkových platforem. Pro verifikaci výpočtových simulací, probíhajících v první fázi pouze na přední nápravě McPherson, byl využit zkušební stav Carl Schenk AG. Tento zkušební stav je ve Škodě Auto a. s. využívám ke zkouškám životnosti celého vozu. Svojí funkcí umožňuje zatěžování jednotlivých kol ve třech osách a proto ho bylo po úpravě možné použít pro experimentální měření.

Obr. 5: Pohled na zkušební stav SCHENCK a umístění přední nápravy McPherson.

V laboratořích Škody Auto a.s. byl zkonstruován specielní tuhý rám do kterého byla uchycena zkoušená náprava. Při konstrukci rámu a montáži nápravy byl kladen důraz na přesnou polohu montážních a kinematických bodů tak, aby poloha umístěné nápravy souhlasila s montážní polohou ve vozidle. Zkušební stav byl doplněn o tříosé snímače sil pro každé kolo a měřícím zařízením pro stanovení průběhu úhlů sbíhavosti a odklonu.

Zatěžovací stavy zkoušené a měřené nápravy vycházejí z výše uvedených provozních stavů ve kterých se automobil v provozu běžně pohybuje. Přehled měřených zatěžovacích stavů je uveden v následující tabulce:

147

Technika a komunikace y Technik und kommunikation y Technika i komunikacja y Technology and communication

Typ buzení Označení dat 1. sousledné propružení SSPP

2. nesousledné propružení NSPP

3. sousledné propružení + podélná síla 1500 N SSPP_1500_P 4. sousledné propružení + podélná síla 3000 N SSPP_3000_P 5. nesousledné propružení + podélná síla 1500 N NSPP_1500_P 6. nesousledné propružení + podélná síla 3000 N NSPP_3000_P 7. nesousledné propružení + boční síla 1000 N NSPP_1000_B 8. nesousledné propružení + boční síla 2500 N NSPP_2500_B 9. nesousledné propružení + boční síla 5000 N NSPP_5000_B

Tab. 1: Tabulka buzení nápravy při měření ve Škodě Auto, a. s.

Výsledky provedených měření slouží nejen jako vodítko při stavbě a odladění simulačního modelu a jsou nadále zpracovávány, ale již teď je při porovnávání výsledků vidět, jak jednotlivá zatížení ovlivňují postavení kola vůči vozovce. Z těchto průběhů lze usuzovat na charakter jízdních vlastností a určit místa, která nejvíce ovlivňují průběh elastokinematických charakteristik a tím jízdní vlastnosti vozu.

5. Závěr

Výsledkem měření jsou elastokinematické charakteristiky pro všechna zatížení, resp. jízdní stavy, tak jak jsou uvedeny v tab. 1. Jako ukázku průběžných výsledků probíhajícího experimentálního měření uvádím elastokinematické charakteristiky přední nápravy McPherson při nesousledném propružení a zatěžování příčnou silou. Naměřené grafy jsou v souladu s teoretickým předpokladem, že boční síla působící na vnější kolo při průjezdu zatáčkou, vytáčí kolo do rozbíhavosti a zvětšuje úhel odklonu. Naměřené charakteristiky neslouží jen k ověžení teoretických předpokladů, ale především pro odladění počítačového modelu v programu ADAMS/Car. Na konci projektu tak bude možné s dostatečnou přesností vytvořit template zavěšení kol osobního automobilu. Tento template bude využitelný pro simulace elastokinematických charakteristik bez nutnosti fyzických měření, ještě před existencí prvního fyzického prototypu.

148

Technika a komunikace y Technik und kommunikation y Technika i komunikacja y Technology and communication

Graf. 1: Ukázka vlivu působení příčné síly při nesousledném propružení.

Graf. 2: Ukázka vlivu působení podélné síly na odklon levého kola.

Literatura

[1] Vlk, F. : Dynamika motorových vozidel. Nakladatelství Vlk, Brno. [2] Audi: http://www.audi.com. [3] MTS Systems Corporation: http://www.mts.com.

Recenze

Ing. Květoslav Zdražil ŠKODA AUTO a.s., Václava Klementa 869, 293 60 Mladá Boleslav

149

Technika a komunikace y Technik und kommunikation y Technika i komunikacja y Technology and communication

BELASTUNGSSTÄNDE BEI MESSUNG DERELASTOKINEMATISCHEN CHARAKTERISTIKEN DER FAHRZEUGVORDERACHSE

Die kinematischen und elastokinematischen Charakteristiken der Achsen sind die Eigenschaften, die die Beanspruchung der einzelnen Fahrwerksteile, die Fahreigenschaften sowie auch die Lebensdauer des Fahrzeuges beeinflussen. Ihre richtige Festlegung ist sehr wichtig für die Entwicklung der neuen Fahrzeuge. In Zusammenarbeit der Technischen Universität in Liberec und der Firma Škoda Auto a. s. ist das Projekt entwickelt, dessen Ziel die Messung und die Rechnersimulation dieser elastokinematischen Achscharakteristiken der Personenkraftwagen ist.

STANY OBCIĄŻENIA PODCZAS MIERZENIA ELASTOKINEMATYCZNYCH CHARAKTERYSTYK PRZEDNICH OSI SAMOCHODU OSOBOWEGO

Kinematyczne i elastokinematyczne charakterystyki osi są właściwości, które mają wpływ na obciążenie pojedyńczych części podwozia, na jezdne warunki i długotrwałość samochodu. Rzetelne określenie charakterystyk jest nadzwyczaj ważne dla rozwoju nowych samochodów. Uniwersytet Techniczny w Libercu i firma Škoda Auto, a. s. współpracują na projektu mierzenia i symulacji komputerowej elastokinematycznych charakterystyk osi samochodów osobowych.

LOAD TEST AT MEASURING ELASTOKINEMATICAL CHARACTERISTICS OF FRONT AXLE OF MOTOR VEHICLES

Kinematics and elastokinematic characteristics of axle are properties, which influence loading of separate components of chassis, handling performance and durability of motor vehicle. Their correct determination is very important for development of new motor vehicles. There is developing a new project whose aim is measuring and computer simulation these elastokinematic characteristics of axles of motor vehicles in co-operation with Technical University of Liberec and Škoda Auto, a. s..

150

Technika a komunikace y Technik und kommunikation y Technika i komunikacja y Technology and communication

CAD TECHNOLOGIE TVORBY FOREM

L. Ševčík

Technická univerzita v Liberci Fakulta strojní, Katedra částí a mechanismů strojů Hálkova 6, 461 17 Liberec 1, Česká republika [email protected]

Abstrakt

Obor strojírenských technologií obsahuje širokou škálu různých výrobních procesů a postupů. Konstrukce forem a jejich programové vybavení je součástí CAD systémů a poskytuje nástroje pro návrh a konstrukci formy. Příspěvek shrnuje poznatky z CAD technologie tvorby forem, které je možno aplikovat na jakékoliv technologické formy i komplikovanější. Technologické procesy a postupy, příslušenství forem a formovacích strojů nejsou součástí následujícího textu.

1. Úvod

Modul formy a lití umožňuje vytvářet, modifikovat a analyzovat komponenty formy a sestavy a rychle je přizpůsobit změnám v modelu návrhu. Funkce, které jsou podporovány v konstrukci forem, jsou následující: • Funkce pro vytvoření a modifikace návrhu součásti. • Funkce pro vytvoření objemových modelů včetně prvků vyžadujících plochy. • Funkce importování a opravy geometrie, pokud je to nezbytné. Funkce import může být použita společně s: volbou Data Doctor a Interface. • Funkce analyzy, jestli návrh součásti je schopen lití, např. fce. Draft Check – kontrola úkosů a Thickness Check – kontrola tloušťky. • Automaticky vytvořit dělící čáry a detekovat odřezání pomocí funkcí Silhouette Curve. • Opravit problémové oblasti vytvořením zkosení, zaoblení a dalších prvků podle potřeby. • Vytvořit dutiny. • Sestavit a orientovat návrh modelu dynamicky během kontroly zkosení a projekční oblasti. • Aplikovat smrštění, které odpovídá materiálu součásti, geometrii. • Automaticky vytvořit polotovar, ze kterého je odděleno jádro, dutina a vložky. • Vytvořit dělící geometrii, včetně šoupátek, vložek, automatických dělících čar a automatických dělících ploch. • Automaticky rozdělit polotovar a vytvořit jádra, dutiny a vložky jako objemové modely. • Vytvořit a sestavení pískových jader. • Vytvořit Mold Layout. • Vytvořit nejvyšší úrovně mold sestavy. • Umístit a znásobit mold dutiny pro umožnění multi-dutinového moldingu.

151

Technika a komunikace y Technik und kommunikation y Technika i komunikacja y Technology and communication

2. Typický proces tvorby odlitků

Vytvořte nebo načtěte model. Pro vytvoření nového modelu odlitku musíte nejdříve vytvořit finální model (design model), který reprezentuje součást pro obrábění. Pokud je finální model přidán do modelu odlitku, je nahrazen referenčním modelem (kopie stejného modelu). Určete volitelný směr otevření formy pro referenční model (pull direction) (směr, ve kterém se otevře forma s minimálním množstvím zkosení ploch). Pull směr můžete určit pomocí pomocné roviny, hrany, křivky nebo souřadného systému. Určete oblasti, které vyžadují další zkosení. Přidejte nebo vytvořte tělo zápustky jako díl modelu odlitku. Vytvořte obrysové křivky (silhouette curves) na referenčním modelu. Obrysová křivka je prvek odlitku, který se používá pro umístění dělící plochy na referenčním modelu. Vytvořte na referenčním modelu dělící plochu. Přidejte zkosení a zaoblení ploch referenčního modelu. Pokud přidáte k plochám modelu tečné zkosení, musíte nejdříve vytvořit čáry zkosení na dělící ploše. Nastavte smrštění (shrinkage) referenčního modelu. Můžete nastavit isotropické smrštění, pro celý model nebo můžete specifikovat koeficienty smrštění pro jednotlivé kóty. Vyplňte některé díry, které jsou obrobeny v referenčním modelu. Navrhněte pískové jádro (sand core) a otisk jádra, který je třeba pro vytvoření dutin uvnitř odlitku. Přidejte vtoky (gates), kanály (runners) a kanálky (sprue) k modelu odlitku. Tyto prvky jsou přidány jako prvky sestavy. Rozdělte výchozí blok na jednotlivé objemy pomocí dělící plochy. Extrahujte objemy z výchozího bloku pro vytvoření komponent. Jakmile provedete extrahování, komponenty jsou plně funkční Pro/E součásti, které mohou být upravovány v režimu Part, Drawing, mohou být obráběny pomocí Pro/NC. Definujte kroky pro otevření bloku. Zkontrolujte vzájemné ovlivňování všech statických součástí v každém kroku. Pokud je třeba, modifikujte model odlitku. Vyplňte dutiny pro vytvoření výsledného odlitku. Systém určí odlitek automaticky určením objemu, který je určen spojením objemu dutin výchozího bloku s vtoky a kanálky, které jsou v modelu. Zkontrolujte tloušťku a tvar výsledného odlitku. Pokud je třeba, modifikujte model odlitku. Během tvorby odlitku se mohou vyskytnout změny v návrhu modelu. Jakékoliv změny do návrhu modelu jsou propagovány skrz všechny aspekty návrhu do strojírenských výkresů, modelů konečných prvků, modelů sestav, modelů pískových jader a do informací o odlitku.

3. Postup typické tvorby formy

Vytvořte model výrobku. Sestavte nebo vytvořte referenční model a polotovar, nebo načtěte model formy. Proveďte kontrolu technologických úkosů (draft check) na referenčním modelu, kterou určíte, zda má forma dostatečné zúkosení pro vyhození odlitku z formy. Pokud je třeba, vytvořte další úkosy. Vytvořte smrštění (shrinkage) pro formu. Můžete vytvořit isotropické měřítkové smrštění (scale shrinkage) nebo koeficienty smrštění pro některé či všechny kóty. Smrštění můžete pomocí rozměrů aplikovat do vašeho návrhu modelu a tím ponechat návrh modelu nezměněn pro použití v jiných aplikacích. Definujte objemy nebo plochy pro rozdělení polotovaru na jednotlivé komponenty. 152

Technika a komunikace y Technik und kommunikation y Technika i komunikacja y Technology and communication

Extrahujte objemy odlitku pro vytvoření komponent formy. Přidejte branky, kanálky vodního chlazení. Při vytváření formy se budou zvažovat stejně jako kontroly překážek během procesu tvorby formy. Vyplňte formovací dutiny formy pro vytvoření odlitku. Systém vytvoří formu automaticky určením objemu, který je dán odečtením extrahovaných komponent od polotovaru. Definujte kroky pro otevření formy. Zkontrolujte vzájemné ovlivňování všech statických součástí v každém kroku. Pokud je třeba, modifikujte komponenty formy. Odhadněte předběžnou velikost formy a vyberte odpovídající základní (base) formu. Pokud je třeba, sestavte základní komponenty formy. Základní komponenty formy jsou základní součásti formy (například: horní upínací deska, vyhazovače, atd.). Systém je zobrazí spolu s modelem formy, což je užitečné pro vizualizaci procesu otevírání formy. Dokončete detailní kroky: umístěte systém vyhazování, vodní kanálky atd.

4. Smrštění

Před započetím mold procesu uvažte následné smrštění materiálu a proporcionální zvětšení velikosti referenčního modelu. Můžete aplikovat smrštění referenčního modelu v režimu Mold (Cast) (v závislosti na metodě aplikace smrštění, se může rozšířit i do finálního modelu (design model)), nebo přímo do finálního modelu v režimu Part.

Existují 2 metody aplikace smrštění: By Dimension - umožňuje nastavit jeden koeficient pro všechny kóty modelu a zároveň specifikovat koeficienty smrštění pro jednotlivé kóty. Systém aplikuje zmenšení na finální model.

By Scaling - umožňuje zmenšit geometrii součásti upravením rozměru s respektem na souřadnicový systém. Můžete specifikovat různé faktory zmenšení pro každou souřadnici. Pokud je zmenšení nastaveno v režimu Mold (Cast), vztahuje se pouze na referenční model a nemá vliv na finální model. Příkaz Formula umožňuje specifikovat faktor smrštění založený na finální geometrii referenční součásti, nebo předem spočítaný faktor smrštění, který je založen na originální geometrii součásti. ( S je standardní faktor smrštění): 1+ S - faktor smrštění je založen na originální geometrii modelu. Toto je standardní volba. 1/1+ S - faktor smrštění je založen na výsledné geometrii modelu.

Pokud je specifikováno smrštění, modifikace formule způsobí aktualizaci všech hodnot kót a/nebo hodnot měřítek. Například, pokud bylo smrštění pomocí rozměru definováno pomocí vstupní formule 1+ S . Pokud změníte formuli na 1/1+ S , systém vás vyzve k potvrzení nebo k odmítnutí změn.

153

Technika a komunikace y Technik und kommunikation y Technika i komunikacja y Technology and communication

5. Polotovary nebo výchozí bloky

Polotovar (workpiece) reprezentuje celkový objem mold komponent, který se přímo podílí na tvarování roztaveného materiálu. Polotovar může být sestava vytvořená deskami A & B s vložkami nebo jednoduchou vložkou, která je rozdělena na více komponent. Výchozí blok (die block) reprezentuje celkový objem cast komponent, který tvaruje roztavený materiál: horní polovinu a spodní polovinu z die. Pokud vytváříte polotovar nebo výchozí blok v mold nebo cast sestavě, používá polotovar a výchozí blok automaticky stejnou přesnost jako finální model. Nemůžete vytvořit polotovar nebo výchozí blok jako první komponentu sestavy bez toho, aniž nejdříve vytvoříte pomocné sestavové prvky.

6. Tvorba dělících ploch

Rychlý způsob, jak rozřezat polotovar (workpiece) nebo výchozí blok (die block), je definovat dělí- cí plochy (parting surface) a pak rozdělit polotovar nebo výchozí blok pomocí těchto ploch viz.následující obrázek – plocha mezi výrobkem polotovarem. • Dělící plocha obvykle vychází z dělení výrobku a je přibližně kolmá na plochy vytvářející dělení a event. kolmá k plochám uzavírajícím workpiece. • Dělící plocha je plocha, která může být použita na rozdělení polotovaru nebo výchozího bloku nebo existujícího objemu včetně ploch referenční sou- části. • Výsledná dělící plocha musí kompletně protínat polotovar, výchozí blok nebo objem. • Dělící plocha je užitečný typ plochy, protože spojené plochy jsou k ní automaticky připojeny; tudíž, dělící plocha se stane rodičovským prvkem. • Dělící plocha musí protínat polotovar nebo objem formy úplně. Více ploch může být spojeno dohromady. • Dělící plocha nemůže protínat sama sebe. • Jako dělící plocha může být použita jakákoliv plocha, jsou-li splněna první dvě kritéria. • Prvek dělící plocha je vytvořen na úrovni sestavy.

7. Vytvoření obrysových křivek

Před tvorbou dělících ploch je výhodné vytvořit obrysovou křivku. Obrysová křivka (silhouette curve) vytváří správnou dělící čáru (parting line).

154

Technika a komunikace y Technik und kommunikation y Technika i komunikacja y Technology and communication

Pro určení, kam umístit dělící plochu na modelu, můžete vytvo- řit obrysovou křivku na referenční součásti. Když systém vytvoří obrysovou křivku, umístí ji na součást, kde je plocha součásti kolmá ke směru otevření (pull direction). Vý- sledná křivka může obsahovat několik uzavřených smyček (včetně vnitřních smyček) a může být použita na vytvoření dělící plochy typu Skirt. Na následujícím obrázku je ukázán příklad obrysové křivky. 1. Obrysová křivka. 2. Normála plochy 0 stupňů. 3. Pull směr.

8. Vytváření a definování objemů

Mold nebo Die objem nemá žádný objemový materiál. Je složen z ploch, které lokalizují uzavřený prostorový objem v modelu polotovaru (workpiece) nebo výchozího bloku (die block). Objemy jsou mezikrokem v přechodu z polotovaru nebo výchozího bloku a referenčního modelu geometrie k finálním extrahovaným komponentám. Mold komponenty a výchozí bloky se vytváří tvorbou objemů, pak jejich vyplněním pev- ným materiálem, což je změní v plně funkční Pro/ENGINEER součásti. V procesu Cast můžete také vytvořit vnitřní dutiny nebo písečné jádra. Pro definování jednoduchého objemu můžete: Udělat reference na geometrii finálního modelu. Naskicovat objem pro přidání nebo vyloučení. Vytvořit průnik objemu s referenčním modelem. Odsadit plochy. Můžete použít jeden nebo více prvků pro: Výběr mold báze a jeho parametrů. Ořezání referenčního modelu z objemu. Rozdělení polotovaru (nebo výchozího bloku) na jiné objemy.

9. Rozdělení objemů

Místo vytvoření objemu můžete rozdělit polotovar do jednoho nebo dvou objemů pomocí následujících Split příkazů: MOLD > Feature > Workpiece > Solid Split MOLD > Mold Volume > Split

Výsledné prvky rozdělení jsou vytvořeny jako sestavové prvky. Rozdělení nezmění geometrii polotovaru nebo výchozího bloku. Kdykoliv je polotovar nebo výchozí blok rozdělen, systém zkopíruje polotovar nebo výchozí blok do jednoho, nebo dvou objemů, které lze použít při vytváření mold komponent nebo výchozích bloků. Můžete rozdělit polotovar, výchozí blok, mold nebo cast objem pomocí plochy, dělící plochy nebo objemu. Tímto je ukončena tvorba formy a přidávají se další komponenty jako jsou chladící ka- nálky. 155

Technika a komunikace y Technik und kommunikation y Technika i komunikacja y Technology and communication

Literatura

[1] Machinery’s Handbook, 28rd Edition. [2] Manuály PTC Pro/Engineer, PTC 2004. [3] Manuály PTC Pro/Engineer, PTC 2005. [4] ŠEVČÍK, L.: Obecná metodika tvorby tvarově složitých objemových modelů. Zborník referá- tov – XLI. medzinárodná konferencia katedier častí a mechanizmov strojov. TU Košice – Her- lany. 2000. ISBN 80-7099-480-0.

Recenze doc. Ing. František Borůvka, CSc. LENAM s. s r.o.

156

Technika a komunikace y Technik und kommunikation y Technika i komunikacja y Technology and communication

DIE CAD TECHNOLOGIE FÜR DEN FORMENBAU

Der Bereich Maschinenbautechnologie beinhaltet eine breite Skala verschiedener Produkti- onsprozesse und Prozeduren. Der Formenbau und dessen Softwareausstattung ist Bestandteil von CAD Systemen und bietet Instrumente für die Konstruktion und das Layout von Formen an. Der Beitrag fasst die Erkenntnisse der CAD Technologie für Formenbau zusammen, die möglicherweise zur Anwendung anderweitiger, wenn auch komplizierterer, Technologieformen kommen kann. Die Technologieprozesse und Verfahren, die Formenzubehör und die Formmaschinen sind kein Bestandteil im folgenden Text.

TECHNOLOGIA CAD KSZTAŁTOWANIA FORM

Dyscyplina naukowa Technologia Budovy Maszyn zawiera szeroki wolumen rozmaitych procesów i postępów produkcyjnych. Konstrukcja form i ich wyposażenie programowe jest elementem systemów CAD i udostępnia przyrządy dla propozycji i konstrukcji formy. Artykuł pod- sumuje doświadczenia o technologii CAD kształtowania form, które możno aplikować na jakie bądź formy technologiczne i formy więcej skomplikowane. Do niniejszego opracowania niebyły wdrożony procesy i postępy technologiczne, ni wyposażenia form i formierek.

CAD TECHNOLOGY OF DESIGN OF MOULDS

Branch of engineering technology includes broad range of industrial processes and procedures. Design of moulds and its software facility is the part of CAD systems and provide you tools for construction and layout of mould. Contribution summarizes knowledge’s from CAD technology of design of moulds, that possible to application in any types of technological moulds even complicated. Technological processes and procedures, accessories of moulds and molding machines are not including in next text.

157

Technika a komunikace y Technik und kommunikation y Technika i komunikacja y Technology and communication

THE CONSTRAINED PRODUCTION CAPACITIES AND ITS PLANNING

J. Vavruška, F. Koblasa

Technická univerzita v Liberci Fakulta strojní, Katedra výrobních systémů Hálkova 6, 461 17 Liberec 1, Česká republika [email protected] [email protected]

Abstract

This entry is describing problem with accurate planning and production control. The goal is to notice on difference between planning to „unconstrained capacities“ and „planning to constrained capacities“. The major problem is coordination of manufacture activity i.e. problem with accurate (detailed) and real work plan. The follow-up goal is refer about necessity of working with actual information of present situation in work process.

1. Introduction - Waiting is the problem

The product or semi factored product is „waiting“ more than 90% of order’s lead time in many manufacturing processes and supplier-customer chains (Figure 1). It is waiting until workplace is ready. It is waiting for material deliver from warehouse. It is waiting, because it was made up early. Products, machines and workers are waiting, because job orders were proceed in incorrect time and uncoordinated.

Fig. 1: Total machining time.

The information and material which proceed from one step to another without synchronization cause waiting i.e. increase expenses. These additional expenses lower down competitive strength of company. The goal is coordination of all these activities. That eliminates main part of wasting, accelerate reaction on market and increase competitive strength. This is the opportunity to save a millions.

158

Technika a komunikace y Technik und kommunikation y Technika i komunikacja y Technology and communication

2. The synchronization

Coordination and stratification of all production and logistic processes needs a lot of worked-up dates. The goal is make the most accurate but also viable production plan. The planning application (IS) is suitable and often necessary solution of this logistic-planners hard goal. The basic elements of the planning support are mathematical algorithms. Algorithms are used separate (e.g. in the MRP modules) or in wide linked mathematical models (then we talk about simulations systems). Todays IS are using two different possibilities - planning with and without constrained production capacities.

3. The unconstrained capacities method

The unconstraint capacities method defines fixed production lead time of job orders and that don’t recognize the actual situation in the production process (workload of machinery, tool required - bended on other job order etc.). This simple method doesn’t generally leads to accurate results. This method appears from lead time of processing the job order in the given process. The lead time of processing can be chosen as: • maximum values, • average values, • minimum values, • standardized values.

The model of unconstrained capacities, which doesn’t describes the binding correctly is not the problem solution. Inaccuracy of planning bears big risk, which is usually suppressed by the time reserve (time buffer). That causes wasting of working capacity. The over-fulfillment of capacities is usual same as idle capacities (Figure 2). That is the problem of most of MRP, which are implemented in the most today’s production-information systems.

Usage of each workplace

Machine KVS 1

Machine KVS 2

Machine KVS 3

Machine KVS 4

Machine KVS 5

Machine KVS 6 Machine KVS 7

Machine KVS 8

percentage workload

Fig. 2: Realization of production plan, usage – unconstrained capacities.

159

Technika a komunikace y Technik und kommunikation y Technika i komunikacja y Technology and communication

4. The constrained capacities method

The model of constrained capacities gives us better solution, but requires the knowledge of bindings, systems situations and in addition more sophisticated manager methods. The advantage of the constrained capacities method is the possibility of dynamic process control base on designated bindings. The main benefit of these systems is more accurate planning that is reflecting real situation in production process. This advanced planning (APS - Advanced Planning and Scheduling) or simulation makes it possible to gain more accurate and real short-time production plans (days, hours, minutes).

The real workable plan is secured by constrained capacities, by availability of everything that is needed for functionality of the process. That means, that every part of process in given time interval is loaded as its capacity allows. This constrain is applying to machine and human time (Figure 3). Each operation is planed by its needs, specified by the technological order.

Fig. 3: Gantt chart – with constrains and without optimalization.

Accuracy is given by: • When and how we take in to account the bindings of process production, • How we can manage mathematical realization, • If we define correctly the priority, • How we manage the priority within the situation on market.

Important factor is the accuracy of date’s incoming in to the calculations. Actual dates without distortions of process state in given time moment is the initial requirement. Competitors fight on market with information systems bears inaccuracies in definition „Planning to constrained capacities“. Planning to unconstrained capacities was implemented in early ERP systems. There were applied several criteria in spite of talking about planning to unconstrained capacities. 1. manufacturability (knowledge of technology), 2. availability of needed material (availability in the plant), 3. comparison of terms and sums of all normative operation terms.

It becomes step by step more accurate 1. manufacturability (knowledge of technology and profession platform), 2. availability of needed material (availability in the plant), 3. comparison of terms and sums of all normative operation terms, 4. attachment to theoretical work fund of machines and workplaces, (work fund - 7.5 h = 450 min.)

160

Technika a komunikace y Technik und kommunikation y Technika i komunikacja y Technology and communication

Later 1. manufacturability (knowledge of technology and profession platform), 2. availability of needed material (availability in the plant), 3. comparison of terms and sums of all normative operation terms, 4. attachment to theoretical work fund of machines and workplaces, (work fund - 7.5 h = 450 min.) 5. theoretical work fund reduced by planned production.

Some of IS suppliers are talking about planning to constrained capacities and other keep qualification „unconstrained“ in this step. Loading of each workplaces by setting and processing of planned job orders in given time order and bending completion on availability of material on given workplace (not only in the company), is apprehend by general specialist as planning to constrained capacities. There are many differences in number and kind of implementation of each criteria and possibility of its mutual balancing. The kind of machinery which was the system develops for plays also big role. That means if it is APS module (application) or specialized model of concrete machining process.

5. Resume

The essence of planning to constrained capacities is detail planning of job orders, batches and operations on each capacity unit with properly defined bindings. Each data is self bended by mathematical operations, reflecting bindings in the process based on predefined criteria. It is possible to get the high accurate planning with right analyzed and described model given by accurate dates similar to present situation in the process. In this case is necessary to minimize operative planning, which is time-stressed by inaccurate dates, to the level of nonstandard conditions with little probability of occurrence. The result is the fluent flow of process. It is appropriate to focus on implemented criteria and possible implementation of company’s specific constrains. This specific constrain, which is not implemented in APS, could be a handicap. This criteria is often related to nonstandard technology which is the company’s „knot-how“(e.g. technology where necessary to keep the sequence of job order from the lightest to the darkest material. The more accurate results could be often achieved by simple simulation model, more than by complex and more expensive APS module. In other side there is no other choice than complex and expensive simulation tool in case of significant and complicated bindings in the process.

It could be said that the model of unconstrained capacities which doesn’t describes the bindings correctly is not the problem solution in the logistical and machining systems. Inaccurate planning bears very high risk which is suppressed by time reserve. That cause wasting of machining capacity and impose high requirements on managers capacity (e.g. craftsman). It is very important to recognize which constraints are implemented in the IS and how it can be managed. Necessary thing is also how common users can flexible fit the system to the situation on market and which tools are implemented for generating the variants of optimalization and its follow up evaluations. This rules as described are very important to determination and connivance of buying the In- formation System. It is important to recognize if chosen system is able to plan with the constrained capacities. Which constrains are supported? Which algorithm is used for planning solutions? No matter if it is ERP, APS system or additional modules.

161

Technika a komunikace y Technik und kommunikation y Technika i komunikacja y Technology and communication

Literature

[1] Schulte, Ch.: Logistika Praha: Victoria Publishing, 1991 ISBN 80-85605-87-2. [2] Manlig, F., Vavruška, J.: Podpora rozhodování pomocí počítačové simulace. Výrobní systémy dnes a zítra, Liberec 14.-15.12.06. TUL – KVS, Liberec 2006, ISBN 80-7372-159-7. [3] Vavruška, J., Koblasa, F.: The use of simulatio in the workshop planning area. ACC Journal. Akademické koordinační středisko v Euroregionu Nisa. r. XII, 2006. s. 322-328 ISSN 1801- 1128. [4] NWT Computer s.r.o. Karta – Řízení a plánování výroby www.nwt.cz/nwt/karat_vyroba.php3. [5] LOGIS, s.r.o. 2007 Pokročilé plánování a rozvrhování a řízení dodavatelských řetězců www.logis.cz/page.php?3. [6] Habáň, J.- SODOMKA, P.-KLČOVÁ,H.: Originální tuzemské APS řešení www.cvis.cz/hlavni.php?stranka=novinky/clanek.php&id=488. [7] Pastorčák,M.: www.systemonline.cz/site/prehledy_systemu/erp/vyroba2.htm. [8] Hestley a.s.: www.hestley.com/hestley/download/eplan_cz.pps.

Recension

Ing. Alexandr Alexandrov SEW-EURODRIVE CZ s.r.o.

162

Technika a komunikace y Technik und kommunikation y Technika i komunikacja y Technology and communication

BEGRENZTE FERTIGUNGSKAPAZITÄTEN UND IHRE PLANUNG

Der Beitrag widmet sich dem Gebiet der genauen Fertigungsplanung und - steuerung. Das Ziel des Artikels liegt besonders darin, auf die Unterschiede in den Begriffen „Planung in den be- grenzten und unbegrenzten Kapazitäten“ aufmerksam zu machen. Das große Problem ist die Koor- dinierung der Fertigungstätigkeiten, der Artikel beschreibt deshalb auch die Problematik der Schaf- fung eines genauen und realisierbaren Fertigungsplanes. Hingewiesen wird auch auf die Notwen- digkeit der Haltung der aktuellen Fertigungsdaten.

OGRANICZENIE MOCY PRODUKCYJNYCH I ICH PLANOWANIE

Dalszym zadaniem artykułu jest zwrócić uwagę na niezawodność pracy z aktualnymi informacjami, wystąpienie przede wszystkim powinno się zajmować problematyką prostego planowania oraz kierowania produkcją .celem jest zwrócenie uwagi na różnice w zrozumieniu "planowania o nieograniczonej wydajności" i " planowania o ograniczonej wydajności". Dużym problemem jest koordynacja czynności związanych z wyrobem ,dlatego zwracana jest uwaga na problematykę prostego i możliwego do realizacji planu produkcyjnego. Dalszym zadaniem było zwrócenie uwagi na potrzebę pracy z aktualnymi informacjami o rzeczywistym stanie w cyklu produkcji i informacjami o teraźniejszym stanie w produkcji.

OMEZENÉ VÝROBNÍ KAPACITY A JEJICH PLÁNOVÁNÍ

Příspěvek se především zabývá problematikou přesného plánování a řízení výroby. Cílem je upozornit na rozdíly ve vnímání pojmů „plánování do neomezených kapacit“ a „plánování do omezených kapacit“. Velkým problémem je koordinace výrobní činností, proto článek upozor- ňuje na problematiku přesného (podrobného) a realizovatelného výrobních plánu. Dalším úkolem článku bylo upozornit na nutnost práce s aktuálními informacemi o současném stavu ve výrobě.

163

Technika a komunikace y Technik und kommunikation y Technika i komunikacja y Technology and communication

INTERCONNEXION OF SYSTEMS USING IN DESIGNING OF PRODUCTION SYSTEMS

P. Vik

Technická univerzita v Liberci Fakulta strojní, Katedra výrobních systémů Hálkova 6, 461 17 Liberec1, Czech Republic [email protected]

Abstract

The article describes designing of production systems and used software like helping tools for its suggesting. There is emphasized the direct connection of particular programs and creation complex system for designing and usage of advantages of that connection.

1.1 Introduction

During the designing of production systems, various programs are used, but that programs are mostly specialized only for concrete phase of designing. Contemporary trend is based on integration of all systems using in designing to the one's packet, in which it is possible to executing of individual periods of designing continually - from analyses to static and dynamic optimalization. This is very profitable sideline according to the aspects of speed of creation suggestions, lucidity and plasticity. These complex systems are indeed very expensive (e.g. Delmia, Technomatix etc.). Instead of these systems can be used of direct interconnexion of particular programs. For this interconnexion, it is possible to use OLE interface. In fig. 1 there is showed cohesion of individual phases of designing and their mutual interferences.

Fig. 1: The phasis of designing of production systems.

164

Technika a komunikace y Technik und kommunikation y Technika i komunikacja y Technology and communication

In the following text there are described individual phases of designing and summary of possible usage of connection applications.

1.2. Principle of sharing information between applications

The OLE (Object Linking and Embedding) is integrative technology for sharing information (Dynamic Data Exchange - DDE) between programs with keeping of structures, i. e. if the object is transferred by the help of the OLE, the link between both programs is stayed. It makes possible an automatic updating of embedded object after its change in original program. For example OLE DB (Microsoft JET OLE DB Provider) is interface for access to databases. The OLE automatization is way for the mutual controlling of two programs. Whereas one of the program is OLE Automation Controller (it is able to control another programs), and next it's OLE Automation Server (it is able to be managed another program) - see fig Nr 2. Like a control interface it is used Visual Basic for Application (VBA), which is object - oriented programming environment. For example of interconnexion between database (Excel) and simulation software (Witness), VBA (Automation Controller) controls the simulation model by sequence so-called WCL commands (Witness Command Language). Direct entering parameters from database into simulation model it is accomplished by the help of OLE DB.

Fig. 2: Principle of the OLE automatization.

2. The primary suggestions and analyses

The important task of these period is preparation input data for primary suggestion and for other period of designing (data about production arrangement, technological - operational data, instrumental equipment, data about transport system, size of buffers, production processes, layouts, …). So these data form assortment base, technology and processes and it is created primary database and infobase or it is analysed contemporary state. E.g. they are established the product groups by the help of cluster analyse and they are determined product assortment families, further it is pur- sued Paret´s analyse or analyse of frequency production (PQ diagram). The spreadsheet program Excel by Microsoft is the most used program, which is susceptible to creation database, work with them, calculations and imaging data. The usage of programming environment of VBA is mainly in: • analyse of databases and their studying (e.g. creation of similarity fields of products etc.), • data–mining, i. e. acquisition of hidden and potentially useful information.

165

Technika a komunikace y Technik und kommunikation y Technika i komunikacja y Technology and communication

3. The Static Optimalization

CAD systems are used for designing of layouts by default. E.g. from input data acquired from databases it is created suggestion of ideal or real layout by the help of program Autocad with superstructure MatPlan (earlier Matflow). In suggestion of real layout in contrast of ideal layout there are exerted limitation in form walling, posts, power lines etc. The disposition of machines and another arrangements is optimised automatically by the help of triangular method (ideal layout) or by hand. There is inclusion of influence limitation and obstruction in direct materials flows (real layout). This way is found on the searching of the smallest checking numbers, which determine sizes of area materials flows (Sankey´s diagram). The usage of programming environment of VBA and interconnexion trought OLE interface is mainly in: • load used machines and arrangement from databases and their automatic insert to the suggested layout, • expansion of the triangular method for solving disposition (e.g . about real proportions of machines or about some real limitation), • expansion about next disposition method, • solving dispositions and eventual collision in 3D space.

4. The computer simulation

The dynamic simulation of production systems belongs to modern tools for solving logistic processes, which are illustrated by simulation model. By investigation and experimentation with model, there are obtained some information that can be implemeted in the real system. In the marketplace there are a lot of programs for discreet simulation, among the most remarkable belongs Witness from Co. Lanner Group. It is a simulation tool, which can be completed by next plug-ins, e.g. about modul for creation virtual reality, optimization modul, controlling of experiments or module for data-mining. These modules support the simulation and facilitate obtaining results and visualization of model. At using the OLE interface and VBA these plug-ins can be extended or repla- ced. The possibilities of exploitation of OLE interface in simulation model: • easy and fast definition of elements in simulation model, • parameterization of model and fast change of parameters (machine times, capacities, setting-up times, etc.), the static parameters can go into variables, • lucidity of entering data parameters (from central database), • experimentation and controlling experiments (crosschecking of possible variants), • optimalization (e.g . programming of own genetic algorithms) [3], • own functions, • obtaining of data and information from the simulation model (data-mining) and its vizualization, • vizualization of material flows by the help of Sankeys diagram.

166

Technika a komunikace y Technik und kommunikation y Technika i komunikacja y Technology and communication

5. Conslusion

This way of interconnexion can make it possible to optimize of all process of suggestion „globally" and obtain superior design instead of continuity of several „ local" optimalization of each phase - see fig. 3. E.g. by computer simulation it is possible to obtain optimal production sequence that the it is taken to the database. This change sequentially will take effect in ordering machines and so on.

Fig. 3: The usage of the OLE Interconnexion in the designing of production system.

Next advantages are using uniform database (one data and source of information), automatic analysis of complicated materials flows or experiments, price and enlargement VBA (included in packet Microsoft Office). Among main disavantages belong partly elaborateness of creation programs and also a fact that no all application can be connected through the OLE interface. Some application unsupport this connection and it must be solved by other proceeding, eventually by another program environment than VBA e.g. C++.

Literature

[1] Vik P.: Příklad propojení systémů na tvorbu layoutu a simulačních systémů. In Konference Witness 2006, Čejkovice 2006, s. 33-34. [2] Robinson S., Edwards J.,Yongfa W.: Linking the Witness Simulation Software to an Expert System to Represent a Decision-Making Process. In Journal of Computing and Information Technology, 2003, s. 123-133. [3] Urban P.: Optimierung der Simulationsmodelle diskreter Produktionssysteme mit Genetischen Algoritmen, sborník ACC, 2004, ISBN 80-7083-875-2.

Recension

Ing. Radek Klíma Cadennce Innovation, specialista logistických metod

167

Technika a komunikace y Technik und kommunikation y Technika i komunikacja y Technology and communication

VERKNÜPFUNG DER SYSTEME VERWENDET IN DER PROJEKTIERUNG VON FERTIGUNGSSYSTEMEN

Der Beitrag beschäftigt sich mit der Projektierung von Fertigungssystemen und mit der Softwareverwendung, die als ein Behelfswerkzeug für ihre Beantragung dient. Hier wird Nachdruck auf die direkte Verknüpfung von einzelnen Programmen gelegt und zugleich auf die Bildung eines komplexen Systems für die Projektierung und die Verwendung von Vorteilen dieser Verknüpfung.

ZŁĄCZE SYSTEMU UŻYWANE W PRODUKCJI SYSTEMU

Na początek należy zaprojektować produkcyjny system i używać softwaru jako pomocniczy przyrząd przy projektowaniu. Jest tu kładziony nacisk na bezpośrednie połączenie, zwłaszcza na program i wytworzenie całościowego systemu dla planowania i korzystać z dogodności tych złączy

PROPOJENÍ SYSTÉMŮ POUŽÍVANÝCH V PROJEKTOVÁNÍ VÝROBNÍCH SYSTÉMŮ

Příspěvek se zabývá projektováním výrobních systémů a využíváním softwaru jako pomoc- ného nástroje pro jejich navrhování. Je zde kladen důraz na přímé propojení jednotlivých programů a vytvoření komplexního systému pro projektování a využívání výhod tohoto propojení.

168

Technika a komunikace y Technik und kommunikation y Technika i komunikacja y Technology and communication

BOUNDARY CONDITION „BEARING LOAD“ IN ANSYS/WORKBENCH

J. Žák

Technická univerzita v Liberci Fakulta strojní, Katedra částí a mechanismů strojů Hálkova 6, 461 17 Liberec 1, Česká republika [email protected]

Abstract

In this paper there is described a study of bearing load application in Ansys/Workbench - boundary condition “Bearing Load”. This boundary condition simulates loading of hole or shaft where the bearing is placed. In the paper there is shown “Bearing Load” boundary condition application on hole surfaces in one and in two separate parts. The most important part of this paper is “Bearing Load” boundary condition application on hole surfaces which are placed in boundary of two parts – in this case it is necessary to calculate bearing load value applied on each hole surface separately. The reason for this study was preparation work for performing static FE analysis of gearbox in Ansys/Workbench.

1. Introduction

In Ansys/Workbench (WB) it is possible to apply axial and radial load of bearing very easy and quickly. This boundary condition is called as "bearing load" (BL) and can be applied on geometrical entity of a hole as well as a shaft. In next chapters of this paper there is described radial loading of bearing hole in 3-D (radial bearing load of shaft is similar to this one). Axial bearing load is uniformly divided in all nodes of hole or shaft circular surface.

2. Boundary Condition of Bearing Load

This boundary condition can be applied (as well as the other boundary conditions in WB) on the geometrical entity; in this case it is a surface of a circular hole. It is necessary to select all parts of the hole (holes usually consist of two surfaces, see fig.1). The loading force can be set in various coordinate systems, which were defined before, by its vector (magnitude and direction) or components.

3. One Hole in One Part

As it was mentioned above, the BL boundary condition is necessary to apply on all surfaces of the hole. In fig. 2a there can be seen BL boundary condition that is applied on both parts of the hole surface which is created in one part and in fig. 2b there is shown the total deformation of this

169

Technika a komunikace y Technik und kommunikation y Technika i komunikacja y Technology and communication

hole. In fig. 2c there is shown the same boundary condition but applied only on one part of the hole surface (see fig.1). In fig. 2d there is the total deformation again. The difference between both ways of BL boundary condition application is clear.

Fig. 1: In CAD model, hole usually consists of two surfaces.

a) b)

c) d)

= Fig. 2: "Bearing load" boundary condition ( Frad Fz ).

170

Technika a komunikace y Technik und kommunikation y Technika i komunikacja y Technology and communication

4. Several Holes in One Part

If one part consists of several holes with bearings, it is suitable to apply one BL boundary condition in one hole (see fig. 3a). If one BL boundary condition would be applied in several holes (see fig. 3b), the total magnitude of applied radial force will be divided in all holes in the ratio of holes sizes.

a) b)

Fig. 3: BL boundary condition applied in several holes of one part.

5. One Hole in a Boundary of Two Parts

In this case, the BL boundary condition must be applied on all parts of hole surface too. But in WB, it is not possible to apply one BL boundary condition on the surfaces which belongs to various parts of the assembly (WB will apply the whole force magnitude only on one of these surfaces, see fig. 4). So, it is necessary to apply one BL boundary condition to every single hole surface, see fig. 5. Correct loading of whole hole can be obtained by choosing the right force magnitude applied to every hole surface. In fig. 6a there can be seen incorrect hole loading (both hole surfaces loadings were the same) and in fig. 6b there is shown correct hole loading (the loading ratio of individual surfaces was estimated from fig. 7).

Fig. 4: Incorrect bearing load of the whole hole. left - boundary condition applied in WB. right - FE model with boundary condition in Ansys).

171

Technika a komunikace y Technik und kommunikation y Technika i komunikacja y Technology and communication

Fig. 5: Correct bearing load of the whole hole.

a) b)

Fig. 6: Incorrect and correct loading ration of individual hole surfaces.

Fig. 7: Estimation of correct loading ratio of individual hole surfaces.

172

Technika a komunikace y Technik und kommunikation y Technika i komunikacja y Technology and communication

6. Conclusion

The reason this paper creation was to study and describe BL boundary condition; the main part of this paper is chapter 5 (applying BL boundary condition on the hole which is placed in the boundary of two parts of the whole assembly). Gear-boxes which will be analyzed in our department have right this placement of bearings.

Literature

[1] ANSYS/Workbench electronic manual.

Recension

Doc. Ing. František Borůvka, CSc. LENAM s.r.o., Liberec

173

Technika a komunikace y Technik und kommunikation y Technika i komunikacja y Technology and communication

DIE RANDBEDINGUNG “BEARING LOAD” IN ANSYS/WORKBENCH

Der Beitrag beschreibt die Aplikation der „Belastung von einem Lager“ in Ansys/Workbench- die Randbedingung „Bearing Load“. Diese Randbedingung simuliert die Be- lastung der Löcher oder der Wellen, in dem darunter platzierten Lager. Im Beitrag wird die Anwen- dung der Randbedingung „Bearing Load“ an der Bohrwand in ein und in zwei verschieden getrenn- ten Teilen gezeigt. Der wichtigste Teil dieses Beitrags ist die Anwendung der Randbedingung „Bea- ring Load“ auf der Bohrwand, die an der Grenzfläche zweier Bestandteile platziert ist, in diesem Fall ist es nötig, den Lastwert beider Flächen und diese Belastung von der Flächen getrennt zu bestimmen. Der Grund für die Entstehung dieser Studie war die Vorarbeit durchgeführter statischer FE Analysen für Getriebegehäuse im Programm Ansys/Workbench.

WARUNEK MARGINESOWY „BEARING LOAD“ W PROGRAMU ANSYS/WORKBENCH

Referat opisuje stosowanie „obciążenia od łożyska“ w programu Ansys/Workbench - warunek marginesowy „Bearing Load“. Warunek marginesowy symuluje obciążenie otworu lub grządzieli, gdzie jest łożysko ulokowane. W artykule przedstawiono zastosowanie warunku marginesowego „Bearing Load“ na powierzchni otvoru w jednej i w dwóch rozmaitych oddzielonych częściach. Najważniejszą częścią opracowania jest zastosowanie warunku marginesowego „Bearing Load“ na powierzchnię otvoru, który umieszczony jest na granicy dwóch elementów - w tom przypadku jest niezbędne określenie wartości obciążenia obu powierzchni, i jest potrzeba te powierzchni obciążyć szczególnie. Dowodem powstania pracy było przygotowanie wykonania statycznej FE napięciowej analizy skrzyni biegów w programu Ansys/Workbench.

OKRAJOVÁ PODMÍNKA „BEARING LOAD“ V ANSYS/WORKBENCH

Příspěvek popisuje aplikování „zatížení od ložiska“ v Ansys/Workbench - okrajovou pod- mínku „Bearing Load“. Tato okrajová podmínka simuluje zatížení díry či hřídele, v níž je umístěno ložisko. V příspěvku je ukázána aplikace okrajové podmínky „Bearing Load“ na povrch díry v jedné a ve dvou různých oddělených částech. Nejdůležitější částí příspěvku je aplikování okrajové podmínky „Bearing Load“ na povrch díry, která je umístěna na rozhraní dvou součástí - v tomto případě je nezbytné stanovit hodnotu zatížení obou ploch a tyto plochy zatížit zvlášť. Důvodem vzniku této studie byla příprava na provedení statické napěťové FE analýzy převodových skříní v programu Ansys/Workbench.

174

Technika a komunikace y Technik und kommunikation y Technika i komunikacja y Technology and communication

USING FEM IN GEARBOX DEVELOPMENT

J. Žák, L. Ševčík, A. Lufinka

Technická univerzita v Liberci Fakulta strojní, Katedra částí a mechanismů strojů Hálkova 6, 461 17 Liberec 1, Česká republika [email protected] [email protected] [email protected]

Abstract

This article describes our department support during gearbox development. This support can be described as performing static FE analysis of gearbox and, of course, experimental verification of results obtained by the FE analysis. Loading states of the gearbox were set by submitter - the first loading state describes „maximum torque loading in input shaft“ and the second „loading during breaking“.

1. Introduction

Actual trend in machine parts and whole machines design is the maximum material usage, while the function is guaranteed. So, it is necessary to perform more detailed components and as- semblies analysis during their development. FEM is very suitable for it, because it is much faster and cheaper to do only virtual analysis and experiment. One example of FEM integration in new product design can be the analysis described in this paper.

2. Progress of Work

First, CAD model of analysed gearbox was created in Pro/Engineer according to drawings which were provided by submitter. CAD model consisted of both halves of gearbox and test jig for breaking force application. Caps and bearings weren’t included into analysis - it hadn’t been re- quested by submitter (the analysis should be performed due to state of stress determination in places which are not in the vicinity of bearing holes). Then, FE model of gearbox assembly was generated in FEM software Workbench. The analysis was performed there too. Results evaluation was done in FEM software Ansys. The last step of our department support was FEM results experimental verification. The experiment consisted of strain-gauge measurement in both loading states.

175

Technika a komunikace y Technik und kommunikation y Technika i komunikacja y Technology and communication

3. CAD model

CAD model (see fig. 1) was generated according to drawings which were provided by submitter, as mentioned above. CAD model didn’t consist of e.g. small chamfers and technological radiuses, because FE analysis of the whole gearbox was performed. The reason is the whole FE model size (number of elements and nodes). Bearing holes were created „one after the other“, so the individual bearing loads was allowed to be applied.

Fig. 1: CAD model of analysed assembly.

4. FE model and FE analysis

FE model of the gearbox (see fig. 2) was generated in Workbench and was based on CAD model geometry created in Pro/E. The whole FE model consisted of approx. 110 000 volume elements (ten nodes tetras) and global element size was set to 5mm (gearbox length is about one me- ter). Top and bottom half of the gearbox, as well as test jig for breaking force application, were bonded in the connection screws places (e.g. on whole gearbox place of separation). The reason for this simplification is the FE model size and some possible difficulties during FE model solution. But this simplification can be done, because there are many screws in the place of separation (see fig. 3). Material model which was used in this FE analysis was chosen as linear elastic isotropic with material parameters according to the real material properties (Young’s modulus of elasticity and Poisson‘s ratio). As mentioned above, loading states conditions were provided by submitter and described „maximum torque in input shaft“ and „maximum breaking force“. Boundary conditions which described assembly placement in space were applied as boundary conditions „Remote Displacement“,

176

Technika a komunikace y Technik und kommunikation y Technika i komunikacja y Technology and communication

loading of bearings as boundary condition „Bearing Load“ and breaking force as boundary condition „Remote Force“. „Bearing Load“ boundary condition was applied on both halves of bearing hole simultaneously. Regular shape of elements on bearing hole surface is shown in fig. 4. After FE model generation and all necessary boundary conditions application, the FE static analysis was performed. Results evaluation was done in Ansys and consisted of some pictures creation and numerical evaluation of some interesting places.

Fig. 2: FE model of the gearbox without test jig.

Fig. 3: Screws positions in the place of separation.

Fig. 4: Regular elements shape on surface of bearing hole.

177

Technika a komunikace y Technik und kommunikation y Technika i komunikacja y Technology and communication

5. Experimental verification of FEM results

The last step of our department support during gearbox development was experimental verification of FE analysis results (strain-gauge measurement). Strain-gauges placement were suggested according to FE analysis performed earlier (the places were ribs and more intensively loaded places). Loading during experimental verification was equal to loading states provided by submitter. Every loading state was measured three-times and then the average value was compared with FE analysis results. FE analysis result datas and experimental results were in deuce.

6. Conclusion

Static FE analysis of gearbox was performed. Experimental verification of FE analysis results was done too. FE analysis and experimental results were in deuce. Next improvements of this analysis can be more detailed gearbox geometry description (using more powerful hardware, using substructuring or submodeling technique), considering of pre- tensioned screws of caps and plane of separation, considering of caps and bearings stiffness etc. Because there is a possibility that our department will give a support during other gearbox development, a new study is in preparation. The topic of this study is more realistic description of gearbox and acceptable FE model size. It should lead to FE model which will describe the gearbox more precisely (also in the vicinity of bearing holes etc).

Literature

[1] ANSYS/Workbench help. [2] ANSYS help.

Recension

Doc. Ing. František Borůvka, CSc. LENAM s.r.o., Liberec

178

Technika a komunikace y Technik und kommunikation y Technika i komunikacja y Technology and communication

DIE VERWENDUNG VON FEM IN DER GETRIEBEENTWICKLUNG

Dieser Beitrag beschreibt unsere Abteilungsunterstützung bei der Getriebeentwicklung. Die- se Unterstützung basierte auf der Durchführung statischer FE Analysen für Getriebegehäuse und, selbstverständlich, auf der Überprüfung der experimentellen Ergebnisse. Die Belastungszustände waren vom Auftraggeber vorgegeben- der erste Belastungszustand entspricht der “Belastung beim maximalen Drehmoment in der Eingangswelle“ und der zweite der „Belastung beim Bremsen“.

SPOSÓB UŻYCIA FEM PODCZAS ROZWOJU SKRZYNI BIEGÓW

Artykuł opisuje poparcie udzielone naszą placówką podczas rozwoju skrzyni biegów. Poparcie polegało we wykonaniu statycznej FE analizy skrzyni biegów i oczywiście też w eksperymentalnej weryfikacji obliczonych rezultatów. Stany obciążenia skrzyni biegów postanowił zleceniodawca - pierwszy stan obciążenia odpowiada „obciążeniu podczas maksymalnego momentu kręcenia na grządzieli wstępnej” i stan drugi „obciążenie podczas hamowania”.

POUŽITÍ FEM PŘI VÝVOJI PŘEVODOVÉ SKŘÍNĚ

Tento příspěvek popisuje podporu, poskytnutou naším pracovištěm, při vývoji převodovky. Tato podpora spočívala v provedení statické FE analýzy převodových skříní a, samozřejmě, v experimentálním ověření spočtených výsledků. Zatěžovací stavy převodovky byly zadány zadavatelem - první zatěžovací stav odpovídá „zatížení při maximálním krouticím momentu na vstupním hřídeli“ a druhý „zatížení při brzdění“.

179

Vzdělávání a studentské aktivity y Hochschulausbildung und studentenaktivitäten y Edukacja i Działność Studencka y Educational and student activities

GO AHEAD – PROJEKTBEITRÄGE ZUM GENDER MAINSTREAMING AN DER HOCHSCHULE ZITTAU/GÖRLITZ

E. Marquardt

Hochschule Zittau/Görlitz (FH) Karrierezentrum Go Ahead, Fachbereich Sozialwesen Obermarkt 17, D-02826 Görlitz, Deutschland [email protected]

Abstract

In einer Zeit knapper werdender Mittel und zunehmender Konkurrenz bilden die Ansätze des Gender Mainstreaming ein wichtiges Konzept zur Profilierung der einzelnen Hochschule. An der Hochschule Zittau/Görlitz gibt es mit dem Karrierezentrum Go Ahead ein effektives Instrument zur Durchsetzung des Gender-Mainstreaming-Gedankens, das mit mehreren Projekten auf der Ebene der Studierenden ansetzt, um Geschlechterdifferenzen bei Studienfach- und Berufs- wahl zu verringern. Das Projekt dient dem Ziel, auf längere Sicht den Frauenanteil in naturwissenschaftlich-technischen Studiengängen zu erhöhen.

1. Ausgangssituation

Seit Ende des 19. Jahrhunderts Frauen zum Hochschulstudium zugelassen wurden, stieg ihre Zahl kontinuierlich an. Heute stellen sie in einigen Studiengängen sogar die Mehrzahl der einge- schriebenen Studierenden. Dabei sind sie in ihren Leistungen ihren männlichen Kommilitonen gleichwertig. Dennoch blieb der Anteil von Frauen, die eine akademische Karriere erfolgreich ab- schließen, bis in die Gegenwart gering. Während die Zahl der Promovendinnen inzwischen deutlich anstieg, erreichen nur wenige von ihnen eine Professur. Ein Wandel konnte hier bisher noch nicht eingeleitet werden. So waren 1986 2,3% der C4-Professuren mit Frauen besetzt, im Jahr 1993 dann 4% (Hark 2001, 58), eine geringe Steigerung, die nicht eben für den Erfolg bis dahin implementier- ter Frauenförderungsprojekte spricht. Ähnlich sieht die Lage in Unternehmen und Institutionen aus. Auch hier erweist es sich für Frauen als schwierig, in führende Positionen aufzusteigen, wie der geringe Frauenanteil deutlich belegt. Gerade in Deutschland scheint es schwierig, männliche Vorurteile aufzubrechen und als Frau an die Spitze zu gelangen. „… die tatsächlichen beruflichen Erfolgschancen von Männern und Frauen in Deutschland sind auch heute noch ungleich verteilt – trotz gleicher Rechte und eines gleichwertigen Bildungsniveaus, und auch trotz erheblicher gleichstellungspolitischer Anstrengun- gen.“ (Kreckel 2003, S. 1). Demnach haben die verschiedenen Projekte gezielter Frauenförderung, die seit ca. 30 Jahren solche Gegebenheiten zu verändern suchten, indem Frauen für die normalen, männlich dominierten Karrierewege fit gemacht werden sollten, offenbar nur zu Einzelerfolgen geführt. Für diese geringe Erfolgsquote scheinen mehrere Punkte eine Rolle spielen. So werden die Wahl des Studienfachs ebenso wie die Vorstellungen über Berufsziele und Karrierepläne von tradierten Rollenbildern beeinflusst. Ersteres schlägt sich in einem niedrigen Frauenanteil in der Mehrzahl der natur- und inge-

180

Vzdělávání a studentské aktivity y Hochschulausbildung und studentenaktivitäten y Edukacja i Działność Studencka y Educational and student activities

nieurwissenschaftlichen Fächer nieder. Die Vereinbarkeit von Beruf und Familie ist weiterhin eine in erster Linie die Frauen betreffende Problematik geblieben und beeinflusst die Studienfachwahl. Hinzu kommt der Mangel an weiblichen Vorbildern in typischen „Männerberufen“ oder in Spitzen- positionen. Das geschlechtstypische Rollenverhalten spiegelt sich in den unterschiedlichen Motiven für Studien- und Berufswahl wider. Während Männer im allgemeinen stärker an Karriere denken und den beruflichen Erfolg an Machtzuwachs und finanzieller Ausstattung messen, denken Frauen eher an Erfüllung durch Leistung um ihrer selbst willen und den Erfolg im Team. Sie bringen andere Stärken wie Kommunikationsfähigkeit mit, deren Potenzial noch immer missachtet wird (Jansen 2001, 43). „Größere Differenzen zwischen Männern und Frauen bestehen bei den Aspekten ‚leitende Position erreichen’, ‚gute Berufs- und Einkommenschancen’, ‚sichere berufliche Zukunft sowie ‚hohen sozialen Status erlangen’. Diese Motive sind eher für Männer als für Frauen ausschlagge- bend. Hingegen wurden Aspekte wie ‚anderen Menschen helfen’ oder ‚soziales Engagement’ von Frauen häufiger als von Männern als wichtiges Motiv für das gewünschte Studium genannt.“ (Bund-Länder-Kommission 2000, S. 42).

2. Der Gedanke des Gender Mainstreaming

In den 80er Jahren des letzten Jahrhunderts wurden verschiedene Steuerinstrumente wie Frauenförderprogramme und -pläne entwickelt und Stellen für Frauenbeauftragte auf verschiedenen Ebenen und in unterschiedlichen Bereichen der öffentlichen Verwaltung eingerichtet. Damit entstand überhaupt erst ein Klima, dass die Thematik der Frauenbenachteiligung sichtbar machte. Doch bereits in den 90er Jahren nahm die Kritik an den Frauenförderaktivitäten zu. In den Blick gerieten dabei v.a. zwei Punkte. So setzt Frauenförderung dabei an, vermeintliche Defizite bei den Frauen abzubauen. Mit diesem Ansatz können zwar einzelne Frauen unterstützt werden, an den strukturellen Gegebenheiten ändert sich so jedoch nichts. Auf der Wirkungsseite wird die Repro- duktion geschlechtsspezifischer Stereotype kritisiert, wenn z.B. die Vereinbarkeit von Beruf und Familie als ein Frauenproblem gesehen wird (Wetterer 2002, 8). Auf dieser Grundlage entwickelte sich in den 90er Jahren dann die Gleichstellungspolitik, deren Ziel es war, strukturelle Veränderungen herbeizuführen, z.B. durch die rechtliche Veranke- rung von Gleichstellungsstrategien. Im Mittelpunkt stand das Verhältnis der Geschlechter und nicht mehr nur die Frauenseite. Trotz dieses neuen Ansatzes blieben die Erfolge recht gering. Ende der 90er Jahre gewannen Gender-Mainstreaming-Konzepte an Einfluss, die den Beg- riffen Frauenförderung und Gleichberechtigung als etwas Neues gegenübergestellt wurden, ohne dass immer klar ist, worin das eigentlich Neue besteht. „Gender Mainstreaming is the systematic integration of gender equality into all systems and structures; policies, programmes, processes and projects; into vultures and their organisations, into ways of seeing and doing “definiert Rees (2003, S. 74). Im Gegensatz zu den vorangegangenen Einflussnahmen handelt es sich nun um eine Top- Down-Strategie. Politik und Verwaltung bzw. die Leitungsebenen in Unternehmen und Institutio- nen versuchen, das Anliegen der Geschlechtergerechtigkeit in alle Bereiche, Prozesse und Ent- scheidungen hineinzutragen und dort durchzusetzen. Damit soll es zu einem Grundprinzip der all- täglichen Arbeit werden. Gleichstellungspolitik wird damit zu einer Qualitätsfrage, nach der sich Abläufe und Entscheidungen beurteilen lassen. Dabei geht es beim Ansatz des Gender Mainstreaming weniger um die Förderung von Indi- viduen als um das Verändern von Systemen und Strukturen. Als Ziel wird die gleiche Behandlung von Männern und Frauen formuliert. „Equal treatment is rooted in the idea that women and men should be treated as equal to each other. However, in effect, this often meant women were treated the same as men.” (Rees 2003, 75. Hervorhebungen im Original). Männer sollen nicht mehr die 181

Vzdělávání a studentské aktivity y Hochschulausbildung und studentenaktivitäten y Edukacja i Działność Studencka y Educational and student activities

Norm darstellen, nach denen auch Frauen zu bewerten seien. Damit ist Gender Mainstreaming ein Konzept der Geschlechtergerechtigkeit, „weil es nicht nur auf Frauen bezogen bleibt, sondern auf das Geschlechterverhältnis abhebt und dadurch auch Männer in die Veränderungsprozesse und als Akteure einbezieht.“ (Roloff 2003, 27). Gender Mainstreaming zeigt sich damit als ein sehr allgemeines Konzept. Gerade in dieser Ausweitung des Ansatzes liegt allerdings auch eine Gefahr. Die Frage nach der Gleichstellung der Geschlechter soll nun immer mitbedacht werden, ohne dass es jedoch klare Kriterien für die Umset- zung gibt. Aus diesem Grund bleiben konkrete Einzelprojekte notwendig, in denen durch die Förde- rung von Frauen (oder gegebenenfalls auch Männern) Benachteiligungen abgebaut und Strukturen aufgebrochen werden können.

3. Gender Mainstreaming an Hochschulen

In den 90er Jahren, v.a. im Zuge der Hochschulreform, hielt der Ansatz des Gender Mainstreaming auch an den deutschen Hochschulen Einzug, ausgehend von Entwicklungen in der EU. Gleichstellung von Frauen und Männern wird als ein Qualitätsfaktor angesehen und zunehmend bei der Mittelverteilung berücksichtigt.1 Fortschritte in Gleichstellungsfragen werden bei der Akkreditierung und Evaluation berücksichtigt. Auch an den Hochschulen kommt Gender Mainstreaming als eine Top-Down-Strategie zum Tragen, die von der Leitung aus durchgesetzt werden soll. Der Gleichstellungsgedanke soll auf allen Entscheidungsebenen verankert werden. Umgesetzt wird dies in erster Linie in den Bereichen Evaluation und Studienreform, weiterhin bei der Mittelverteilung und der Erstellung der Hochschul- leitbilder, dann bei der Einführung von Controlling, Zielvereinbarungen und Informationssystemen sowie der Umgestaltung von Leitungsstrukturen. In einigen Fällen sind auch Maßnahmen der Orga- nisations- und Personalentwicklung betroffen (vgl. Roloff 2001, S. 93 f.). Die Durchsetzung des Gender-Mainstreaming-Ansatzes stellt einen wichtigen Beitrag zur Modernisierung der Hochschulen dar. Ein Ziel ist es, die anderen Potentiale, die Frauen mitbringen, zu nutzen und so das Spektrum von Lehre und Forschung zu erweitern. Die Zugangsbarrieren für die wissenschaftliche Karriere von Frauen sollen abgebaut werden. Das geschieht auf der Ebene der Studienfachwahl ebenso wie während und v.a. auch nach dem Studium. Hierzu gehört die Unter- stützung von Netzwerkbildung zwischen Wissenschaftlerinnen ebenso wie die Stärkung neuer Rol- lenbilder. Eine wichtige Rolle kommt deshalb Mentoring-Programmen zu, in denen junge Wissen- schaftlerinnen Frauen in Führungspositionen kennenlernen und somit weibliche Vorbilder für eine Karriere finden können. Ein weiteres wichtiges Thema ist die Work-Life-Balance. Hierbei soll Frauen und Männern die Vereinbarkeit von Beruf und außerberuflichen Lebenszielen wie Familie erleichtert werden. Um das erreichen zu können, müssen Strukturen an den Hochschulen verändert werden. Arbeitszeiten müssen flexibel gestaltbar sein, um den Anforderungen an Familien gerecht zu werden. Frauen müssen nicht nur die Möglichkeit erhalten, nach einer Babypause wieder in die wissenschaftliche Arbeit einsteigen zu können, sondern darüber hinaus auch die Gelegenheit, während der Pause eine Verbindung zur Arbeitsstelle und damit zu aktuellen Entwicklungen in der Forschungslandschaft aufrecht zu erhalten. Doch die (Neu)Auflage entsprechender Förderprogramme ist nicht ausreichend für eine tat- sächliche Änderung der Entwicklung an den Hochschulen, wie die geringen Erfolge der bisherigen Frauenförderung zeigen. Will man tatsächlich einen Wandel durchsetzen, ist eine Veränderung der

1 Die Umsetzung von Gender Mainstreaming ist bspw. ein Kriterium bei der Bewertung der deutschen Universitäten als Elite-Universitäten. 182

Vzdělávání a studentské aktivity y Hochschulausbildung und studentenaktivitäten y Edukacja i Działność Studencka y Educational and student activities

vorherrschenden Rollenbilder in den Köpfen. Bisher orientiert sich die Wissenschaft an einem männlichen Idealbild. Männliches Wissen wird als das wichtigere angesehen, was z.B. daran erkennbar bleibt, dass Mittelkürzungen oft gerade die Fächer mit den meisten weiblichen Studieren- den trifft, während von Männern bevorzugte Studiengänge oft ausgeprägt gut ausgestattet sind. Dass mehr Männer eine wissenschaftliche Karriere erfolgreich absolvieren, auch in von Frauen bevorzugten Studiengängen, scheint zunächst an der besseren Qualifikation zu liegen, an besseren vorzeigbaren Ergebnissen wie der Länge der Publikationsliste. Doch widerspiegeln sich hier auch die Machtverhältnisse an den Hochschulen, deren sämtliche Entscheidungsgremien von Männern dominiert werden. Deshalb bleiben Ansätze wie Förderung der Qualifizierung von Frauen sowie der bevorzugten Einstellung von Frauen notwendige Instrumente. Die Umgestaltung von Rollenbildern ist auch notwendig, um die vorherrschenden Studien- fachpräferenzen aufzubrechen. Nur in wenigen EU-Ländern wird so geschlechterspezifisch studiert wie in Deutschland. Und es gibt in wichtigen Bereichen kaum Veränderungen in den letzten Jahren. So hat sich der Frauenanteil in den letzten Jahren in den Ingenieurwissenschaften kaum verändert. Der Anstieg seit den 70er Jahren von 0,5 % im Maschinenbau (1971 in Westdeutschland) auf 8% im Jahr 1990 setzte sich dann nur verlangsamt fort. 1998 lag der Anteil noch immer erst bei 11% in Elektrotechnik und Maschinenbau, eine geringe Erhöhung, die sich zudem nicht der Zunahme weiblicher Studierender, sondern der Verringerung der Anzahl männlicher Studierender verdankt (Greif 2001, 121). Dieser Stillstand beruht laut Greif auf verschiedenen Ursachen. So kommt hier ein ver- altetes Berufsbild zum Tragen, dass überhaupt nicht den modernen Anforderungen an Ingenieure entspricht. Dass heute aber zunehmend Kompetenzen wie Teamfähigkeit oder Kommunikation ge- fordert sind, wird kaum transportiert, obwohl gerade diese Veränderungen zu einer Erhöhung der Studienattraktivität beitragen könnte. Allerdings haben diese Anforderungen bisher kaum ihren Niederschlag in einer veränderten Ausbildung gefunden. Hinzu kommt eine männliche Tradition in diesen Studiengängen, die Studentinnen ihren Weg oftmals erschwert. Außerdem werden Mäd- chen und Jungen nur mit wenigen, in der Regel geschlechtstypisch vermittelten Berufsbildern vertraut gemacht. Der naturwissenschaftlich-technische Bereich wird dabei als ein Lernfeld vorgestellt, welches vor allem für Jungen geeignet ist. So erfolgt bereits die Studienwahl nach geschlechtstypi- schen Mustern. In der Berufseinstiegsphase setzt sich dieser Trend dann fort. Die Bund-Länder-Kommission benennt als Problembereiche, die diese Entwicklung forcie- ren, die geschlechtstypische Kurswahl in der Schule, das geringe Selbstvertrauen bei Mädchen in die eigene Fachkompetenz in naturwissenschaftlich-technischen Fächern, geschlechtstypische Be- rufs- und Studienberatung, sowie gesellschaftliche Rollenerwartungen an Frauen. (Bund-Länder- Kommission 2000, S. 10ff.). Die Berufsbedingungen sind auf Männer zugeschnitten und lassen sich später schlecht mit Familienanforderungen vereinbaren. Zudem erfordert der Ingenieurberuf von Frauen ein starkes Durchsetzungsvermögen, arbeiten sie doch hauptsächlich mit Männern zusammen – die oftmals auch auf alte Rollenbilder zurückgreifen. Hier zeigen sich viele Ansatzpunkte, um Veränderungen zu erreichen. Die angestrebte Mo- dernisierung von Hochschulen ist jedoch nicht der einzige Grund, der hinter dem Ansatz von Gen- der Mainstreaming liegt. Aktuell ist dieser Ansatz v.a. auch vor der demographischen Entwicklung in Deutschland. Aufgrund der geringeren Nachwuchszahlen wird für die nächsten Jahre mit einem Fachkräftemangel gerechnet. Für einige Ingenieurbereiche gilt das bereits heute. Deshalb werden verstärkte Bemühungen, Frauen gerade für natur- und ingenieurwissenschaftliche Bereiche zu gewinnen, unternommen. Außerdem scheinen spezifisch weibliche Stärken in vielen modernen Unter- nehmen und auch an Hochschulen als Potential entdeckt zu werden.

183

Vzdělávání a studentské aktivity y Hochschulausbildung und studentenaktivitäten y Edukacja i Działność Studencka y Educational and student activities

4. Das Karrierezentrum Go Ahead an der Hochschule Zittau/Görlitz

Im Programm der Hochschule Zittau/Görlitz sind Gender-Mainstreaming-Ansätze auf verschiedenen Ebenen verankert. Neben Umsetzungen in Entscheidungsprozessen, im Berichtswesen und ähnlichen Bereichen gibt es wichtige Einzelprojekte, in denen konkrete Frauenförderung betrieben wird. Die Hochschulleitung engagiert sich v.a. für das Ziel, den Frauenanteil in den natur- und ingenieurwissenschaftlichen Fächern zu erhöhen. Als Fächer mit einem besonders geringen Frauenanteil sind Maschinenbau und Elektrotechnik zu nennen. Für ihr Engagement wurde die Hochschule bereits zweimal, in den Jahren 2004 und 2005, mit einem Preis der Initiative D 21 aus- gezeichnet. Ein wichtiges Instrument für diese Arbeit bildet das Karrierezentrum Go Ahead, unter dessen Dach verschiedene Projekte vereint sind und dessen Arbeit hier als ein Beitrag zur Durchset- zung von Gender Mainstreaming vorgestellt werden soll. Das Karrierezentrum wurde im Jahr 2004 von der Prorektorin Bildung, Professorin Erika Steinert, initiiert. Um obengenannte Ziele zu erreichen, wird an drei Ebenen angesetzt - erstens Schülerinnen bei der Studienfachwahl zu unterstützen und für die Entscheidung für natur- und ingenieurwissenschaftliche Fächer zu ermutigen, zweitens Studentinnen aus diesen Fächern bei der Karriereplanung und der außerfachlichen Qualifizierung zu unterstützen und drittens Absolventin- nen in ähnlicher Weise zu fördern. Aus dieser Aufgabenstellung ergibt sich die Beteiligung an folgenden Projekten. Go Ahead - Karrierezentrum

Girls´ Day ELISA InaH Integration arbeits- Elitenförderung loser Hochschulab- Sachsen solventinnen

Frauen in Naturwis- senschaft, Technik und Medizin

Schülerinnen Studentinnen Absolventinnen

Im März 2004 startete das Projekt „ELISA - Elitenförderung Sachsen. Frauen in Naturwissenschaft, Technik und Medizin“. Elisa arbeitet im Verbund mit fünf weiteren sächsi- schen Hochschulen, der Universität und der HTWK Leipzig, der Technischen Universität und der HTW Dresden sowie der Technischen Universität Chemnitz und wird durch das sächsische Wissen- schaftsministerium gefördert. Das Programm dient der Förderung von Studentinnen höherer Stu- dienjahre bei Karriereplanung, beim Erwerb sozialer Kompetenzen und zusätzlicher Einblicke ins Berufsleben. Zur Erreichung dieses Ziels dienen drei Module - Mentoring, Coaching und Workshops.

184

Vzdělávání a studentské aktivity y Hochschulausbildung und studentenaktivitäten y Edukacja i Działność Studencka y Educational and student activities

Beim Mentoring geht es um den Aufbau einer persönlichen Beziehung zu einer erfahrenen Person aus dem Berufsleben. Als Mentorinnen oder auch Mentoren sollen Führungskräfte aus Be- reichen gewonnen werden, in die die Studentinnen hinstreben. Die Mentorin vermittelt eigene Er- fahrungen hinsichtlich Berufsweg und Karriere, beantwortet aber auch Fragen zu Zielplanung und Vorgehen. Damit stellt die Mentorin zum einen ein Modell für eigene Vorhaben dar, zeigt aber zum anderen auch Wege auf, die sie aus ihren Berufserfahrungen kennt. Außerdem vermittelt die Mento- rin Einblicke in ihren Berufsalltag. So lernen die Studentinnen, anders als beim Praktikum, jetzt die Leitungsebene kennen und erfahren so, welche Kompetenzen von Hochschulabsolventinnen erwartet werden. Die Mentorin fungiert darüber hinaus auch als „Türöffnerin“ und vermittelt Kontakte in die Berufswelt. In einigen Fällen ließ sich das Mentoring auch mit Praktikum bzw. der Betreuung bei der Diplomarbeit verbinden. Das Mentoring ist aber keine einseitige Beziehung, sondern hilft zugleich der Mentorin, ihre eigenen Strategien und Entscheidungen transparent zu machen und zu reflektieren. Außerdem kann ein Unternehmen auf diese Weise zeitig qualifizierte Nachwuchskräfte für sich entdecken und an das Unternehmen binden. Das Coaching dient in erster Linie der Hilfe zur Selbsthilfe. In Einzelgesprächen erhalten die Studentinnen Unterstützung bei der Lösung von Problemen, die mit dem Übergang vom Studi- um in den Beruf zu tun haben. Das Coaching ist eine Beratungsform, die nicht nach den Ursachen von Problemen sucht, sondern nach Lösungen und Strategien. Die Studentin kann also mit Hilfe professioneller Methoden lernen, mit der jeweiligen Situation angemessen umzugehen. Das dritte Modul bilden die Workshops zur Erlangung sozialer Kompetenzen. Hier besteht die Möglichkeit, Fähigkeiten zu trainieren, die heute von Führungskräften verlangt werden, die jedoch im Studium noch immer nur sehr selten berücksichtigt werden. Doch auch von Ingenieurinnen und Naturwissenschaftlerinnen werden heute Teamfähigkeit und Kommunikationskompetenzen erwartet. Durch diese zusätzliche Ausbildung soll das Selbstbewusstsein der Studentinnen für den Berufseinstieg gestärkt werden. Die Workshops werden zentral für alle Teilnehmerinnen des Ver- bundprojekts durchgeführt, um so auch die Möglichkeit der Netzwerkbildung zu geben. Für das Projekt Elisa konnte an der Hochschule Zittau/Görlitz eine halbe Stelle für die Pro- jektkoordination eingerichtet werden. Die Laufzeit beträgt 2004 bis 2006. In dieser Zeit werden drei Durchgänge durchgeführt, an denen jeweils sechs bis acht Studentinnen teilnehmen können. Inzwi- schen läuft der dritte Kurs, der erste wurde bereits beendet, der zweite Kurs endet jetzt im März. Wegen des Erfolgs des Programm wurde für das Jahr 2006 noch ein zusätzlicher vierter Kurs eröff- net. Die Zahl der Bewerbungen ist unterschiedlich hoch, 11 für den ersten Kurs, sieben für den zweiten und 15 für den dritten Kurs. Diese Zahlen zeigen, dass der Beginn des zweiten Kurses im Sommersemester sehr ungünstig gewählt war. Die geringe Bewerberzahl, die sich ähnlich auch an den anderen beiden sächsischen Fachhochschulen zeigte, liegt daran, dass zu diesem Zeitpunkt das Praxissemester beginnt und viele Studentinnen dann nicht an der Hochschule sind. Insgesamt zeigt sich aber ein deutlicher Anstieg der Bewerberinnen, was wohl v.a. auf den gestiegenen Bekannt- heitsgrad des Programms zurückzuführen ist. Aus den Bewerberinnen wurden Teilnehmerinnen durch ein mehrstufiges Verfahren ausgewählt. Wichtige Kriterien waren Studienleistungen, Motiva- tion für das Studium und für Elisa, Engagement und Belastbarkeit. Insgesamt nahmen 18 Studentinnen aus fünf von sechs natur- und ingenieurwissenschaftlichen Fachbereichen am Programm ELISA teil. Besonders erfreulich ist, dass aus dem Fachbereich Elektrotechnik, an dem besonders wenige Frauen studieren, fast alle Studentinnen gefördert werden konnten. Ein Mentoring-Projekt für Frauen stellte ein völlig neues Förderinstrument in der Region Zittau/Görlitz dar. Bei der Suche nach Mentorinnen und Mentoren war es immer wieder notwendig, die Besonderheiten hervorzustellen und Mentoring v.a. gegenüber Praktikum abzugrenzen. Für jede Teilnehmerin konnte eine Mentorin oder ein Mentor gefunden werden, was gerade vor dem Hinter- grund der wirtschaftlichen Lage in Zittau nicht immer einfach war und in einigen Fällen zu einer 185

Vzdělávání a studentské aktivity y Hochschulausbildung und studentenaktivitäten y Edukacja i Działność Studencka y Educational and student activities

sehr langwierigen Suche führte. Für zukünftige Projekte ergibt sich hier ein Potential der Zusam- menarbeit mit polnischen und tschechischen Partnern, das unbedingt genutzt werden sollte. Bisher konnte erst in einem Fall eine Beziehung zu einer polnischen Mentorin aufgebaut werden. Ein gro- ßes Problem stellen hierbei die Sprachbarrieren dar. Das Ziel, in erster Linie Frauen als Mentorin- nen zu gewinnen, konnte nicht erreicht werden. Grund hierfür ist v.a. die geringe Zahl weiblicher Führungskräfte im Raum Zittau/Görlitz. Doch konnten engagierte Männer in wichtigen regionalen Unternehmen in das Projekt eingebunden werden. Die Workshops in Leipzig und Dresden wurden von den Teilnehmerinnen gut angenommen, während das Coaching-Angebot wurde von den Studentinnen kaum genutzt. Das liegt meines Er- achtens v.a. daran, dass viele Themen, die während des Coachings bearbeitet werden könnten, erst mit Beendigung des Studiums und dem Berufseinstieg aktuell werden. Im Januar 2005 startete das Karrierezentrum Go Ahead ein weiteres Projekt. „InaH - Integ- ration arbeitsloser Hochschulabsolventinnen in den ersten Arbeitsmarkt“ ist ein durch den Europäi- schen Sozialfonds gefördertes Projekt. Für die Jahre 2005 und 2006 konnte mit dieser Unterstüt- zung eine Koordinatorin finanziert werden. Dieses Projekt musste verschiedene Anlaufprobleme meistern. So gibt es keinen Anlauf- punkt, um arbeitslose Hochschulabsolventinnen zu erreichen. Die Arbeitsämter in Zittau, Görlitz und Bautzen betreuen Hochschulabsolventen nicht mehr gesondert, deshalb war es auch über diese Institutionen nicht möglich, Kontakte herzustellen. Es erforderte es viel Öffentlichkeitsarbeit, um InaH bekannt zu machen. Zudem startete das Projekt sehr kurzfristig. Dennoch gelang es, Interes- sentinnen zu finden. Im Jahr 2005 wurden zwei Durchgänge mit insgesamt 27 Teilnehmerinnen durchgeführt, was den hohen Bedarf für den Ansatz der Arbeit mit Absolventinnen zeigt. Die Teil- nehmerinnen kommen nicht nur aus den naturwissenschaftlich-technischen Studiengängen, sondern auch aus der Betriebswirtschaft und sozialwissenschaftlichen Fächern. Mit einem solchen Projekt fördert die Hochschule Studentinnen bis hin zu einem erfolgreichen Berufseinstieg. Ein solches Angebot könnte indirekt wieder Auswirkungen auf die Zahl der Studienanfänger haben. InaH arbeitet ebenfalls mit den Modulen Mentoring und Weiterbildung. Eine finanzielle Un- terstützung der Absolventinnen erfolgt nicht. Die Teilnahme erfordert also viel Engagement seitens der Frauen. Für einige Teilnehmerinnen waren auch zusätzliche Kosten mit dem Programm verbunden, da sie nicht direkt von Görlitz kamen. Durch InaH sollen Einblicke in den Berufsalltag sowie Erfahrungen zu Berufseinstieg und Berufswegen durch die persönliche Beziehung zu einer Mento- rin vermittelt werden. Die Weiterbildung nimmt einen zentralen Platz ein und reicht von Präsentati- onstechniken über Existenzgründungsseminar bis hin zum Bewerbungstraining. Das Programm vermittelt v.a. Selbstbewusstsein, indem es den Teilnehmerinnen konkrete Anforderungen des Be- rufslebens und Strategien des Umgangs mit diesen Anforderungen zeigt. Auch Bewerbungssituatio- nen und die eigene Präsentation werden trainiert. Außerdem ist in diesem Programm die soziale Komponente sehr wichtig. Die arbeitslosen Frauen werden in einen Rahmen eingebunden und lernen andere Frauen in der gleichen Situation kennen. Auch für die hohe Anzahl der InaH-Teilnehmerinnen konnten in allen Fällen Mentorinnen und Mentoren gefunden werden. Das belegt das Interesse in der Region an qualifizierten Absolven- tinnen. Insgesamt ist die Erfolgsquote dieses Projekts hoch. So fanden insgesamt acht Teilnehme- rinnen während der Projektlaufzeit eine Festanstellung und eine einen Honorarvertrag. Zwei weitere konnten ein Praktikum, eine dritte eine Umschulung beginnen. Neben diesen beiden Projekten organisiert das Karrierezentrum Go Ahead für die Hochschu- le Zittau/Görlitz die Beteiligung am Girls´ Day. Dieser bundesweit stattfindende Berufsorientie- rungstag, hat zum Ziel, Mädchen für technische und naturwissenschaftliche Berufe zu interessieren. An diesem Tag öffnen technische Unternehmen, Ausbildungsstätten für technische Berufe, Hoch- schulen und Forschungszentren ihre Türen für Schülerinnen der 5. bis 10. Klassen. Mit der Beteili- 186

Vzdělávání a studentské aktivity y Hochschulausbildung und studentenaktivitäten y Edukacja i Działność Studencka y Educational and student activities

gung an diesem Tag kann die Hochschule Einfluss bereits vor der Studienfachwahl nehmen. So erweitern die Schülerinnen ihr Spektrum an Kenntnissen, auf das sie bei der Entscheidung für den eigenen Berufsweg zurückgreifen können. Sie entscheiden sich eher für eine naturwissenschaftlich- technische Fachrichtung, wenn sie bereits vorher in Berührung damit kommen konnten. Zur Umsetzung dieses Projekts arbeitet das Karrierezentrum eng mit dem Landratsamt Lö- bau-Zittau zusammen, das die Organisation auf der Seite der Schulen übernimmt. Ziel ist es, den Schülerinnen natur- und ingenieurwissenschaftliche Studiengänge vorzustellen. 2005 nahmen 25 Schülerinnen der Klassenstufe acht am Girls´ Day teil. Die Schülerinnen erhielten Informationen über Studienmöglichkeiten und die Hochschule selbst. Danach konnten sie sich für einen Besuch in den Fachbereichen Naturwissenschaften, Elekt- rotechnik oder Bauwesen entscheiden, wo sie Einblick in Laborarbeit erhielten und auch eine Stu- dentin aus diesen Fachbereichen kennen lernen konnten. Damit soll die Scheu vor diesen Studienfä- chern abgebaut und Interesse für sie geweckt werden. Durch diesen persönlichen Kontakt wird dem Bild, dass solche Fächer nicht für Mädchen und Frauen geeignet wären, das Schülerinnen oft in der Schule und im Elternhaus erhalten, entgegengewirkt. Nach dem Erfolg im letzten Jahr beteiligt sich Go Ahead auch 2006 am Girls´ Day. Insgesamt ermöglicht das Karrierezentrum Go Ahead durch den Ansatz auf den Ebenen Schülerinnen, Studentinnen und Absolventinnen eine kontinuierliche Arbeit bei dem Ziel, den Frauenanteil in den naturwissenschaftlich-technischen Fächern zu erhöhen. Die Wirksamkeit dieser Projekte konnte durch die gemeinsame Bearbeitung im Karrierezentrum deutlich erhöht werden. Zum einen ergeben sich Synergieeffekte durch die Zusammenarbeit der Mitarbeiterinnen. So können Erfahrungen über die Mentorinnen- und Mentorengewinnung ausge- tauscht werden, der Pool der Mentorinnen und Mentoren steht bei Bedarf auch dem jeweils anderen Projekt für eine Kontaktaufnahme offen. Die Mitarbeiterin des Projektes InaH konnte auf verschiedene bereits erarbeitete Materialien, z.B. für die Öffentlichkeitsarbei und die Konzipierung des Ab- laufs der Durchgänge, sowie Kontakte zu unterschiedlichen Einrichtungen zurückgreifen, was die Einarbeitungszeit verkürzte und den sehr schnellen Start des Projekts unterstützte. Synergieeffekte ergeben sich auch durch gemeinsame Netzwerkarbeit der Mitarbeiterinnen innerhalb der Hochschu- le und nach außen. Dabei sind zum anderen Arbeitsteilungen möglich, um bei der dünnen Personal- decke die größtmöglichen Erfolge zu erzielen. So wurden die Verbindungen im Dreiländereck, nach Polen und Tschechien, nicht für die einzelnen Projekte, sondern für das Karrierezentrum geknüpft. Auch aus der Zusammenarbeit mit Projekten außerhalb der Hochschule profitieren alle Projekte. Synergien und Senkung des Arbeitsaufwandes für die einzelnen Mitarbeiterinnen ergeben sich au- ßerdem durch die gemeinsame Präsentation des Karrierezentrums nach außen. Inzwischen kann das Karrierezentrum Go Ahead auf vielfältige Erfahrungen in der Projekt- arbeit zur Geschlechtergerechtigkeit zurückgreifen und stellt damit den wichtigsten Anlaufpunkt für diese Themen dar. Weitere Projekte in dieser Richtung sollten unbedingt an dieser Stelle angesiedelt werden, um diese Erfahrungen weiter nutzen zu können, um Einarbeitungszeiten zu verkürzen und um die gemeinsame Stoßrichtung aufrechtzuerhalten und somit zu einer möglichst hohen Wirk- samkeit der Einzelprojekte zu kommen.

Literatur

[1] Brooks, Ann; Alison Mackinnon (Ed.) (2001): Gender and the Restructured University. Changing Management and Culture in Higher Education. Buckingham: SRHE and Open Uni- versity Press.

187

Vzdělávání a studentské aktivity y Hochschulausbildung und studentenaktivitäten y Edukacja i Działność Studencka y Educational and student activities

[2] Bund-Länder-Kommission für Bildungsplanung und Forschungsförderung (2000): Verbesse- rung der Chancen von Frauen in Ausbildung und Beruf. Ausbildungs- und Studienwahlverhal- ten von Frauen. Bonn. [3] Franzke, Astrid (2004): Mentoring an Hochschulen - innovative Potenziale zur Steigerung des Frauenanteils in Naturwissenschaft und Technik? In: Löther, Andrea (Hg.): Erfolg und Wirk- samkeit von Gleichstellungsmaßnahmen an Hochschulen. Bielefeld: Kleine, S. 171-185. [4] Greif, Moniko (2001): Männliche Monokultur in der Technik – neue Impulse zur Reform der Ingenieurwissenschaften. In: Batisweiler, Claudia; Lembeck, Elisabeth; Jansen, Mechtild (Hg.): Geschlechterpolitik an Hochschulen: Perspektivenwechsel. Zwischen Frauenförderung und Gender Mainstreaming. Opladen: Leske und Budrich. S. 121-130. [5] Hark, Sabine (2001): Der „männliche“ Wissenschaftskörper und die Frauenförderung – Para- doxien eines un/aufhaltsamen Einstiegs. In: Batisweiler, Claudia; Lembeck, Elisabeth; Jansen, Mechtild (Hg.): Geschlechterpolitik an Hochschulen: Perspektivenwechsel. Zwischen Frauen- förderung und Gender Mainstreaming. Opladen: Leske und Budrich. S. 57-66. [6] Jansen, Mechthild (2001): Dilemmata und Spannungsfelder feministischer Theorien und Poli- tiken. In: Batisweiler, Claudia; Lembeck, Elisabeth; Jansen, Mechtild (Hg.): Geschlechterpoli- tik an Hochschulen: Perspektivenwechsel. Zwischen Frauenförderung und Gender Mainstrea- ming. Opladen: Leske und Budrich. S. 27-44. [7] Kreckel, Reinhard (2003): Gleichberechtigte Akademikerinnen. Gleiche Rechte, gleiche Leis- tungen, ungleiche Chancen – warum? In: scientia halensis. Wissenschaftsjournal der Martin- Luther-Universität Halle-Wittenberg, 2/2003, S. 1-25. [8] Mückenberger, Ulrich; Tondorf, Karin (2000): Das Konzept des Gender Mainstreaming. Defi- nition, Ziele, Inhalte. In: Niedersächsisches Ministerium für Frauen, Arbeit und Soziales (Hg.): Gender Mainstreaming. Informationen und Impulse. Hannover. [9] Rees, Teresa (2003): Gender Mainstreaming: Women in Science. In: Roloff, Christine; Selent, Petra (Hg.): Hochschulreform und Gender Mainstreaming. Geschlechtergerechtigkeit als Querschnittaufgabe. Bielefeld: Kleine Verl. S. 74-83. [10] Roloff, Christine (2001): Hochschulreform – Idee und Wirklichkeit in ihren Auswirkungen auf die Gleichstellungspolitik. In: Batisweiler, Claudia; Lembeck, Elisabeth; Jansen, Mechtild (Hg.): Geschlechterpolitik an Hochschulen: Perspektivenwechsel. Zwischen Frauenförderung und Gender Mainstreaming. Opladen: Leske und Budrich. S. 87-97. [11] Roloff, Christine (2003): Die Verbindung von Hochschulreform und Gender Mainstreaming. In: Roloff, Christine; Selent, Petra (Hg.): Hochschulreform und Gender Mainstreaming. Ge- schlechtergerechtigkeit als Querschnittaufgabe. Bielefeld: Kleine Verl. S. 19-31. [12] Roloff, Christine; Selent, Petra (Hg.) (2003): Hochschulreform und Gender Main-streaming. Geschlechtergerechtigkeit als Querschnittaufgabe. Bielefeld: Kleine Verl. [13] Schneeberger, Arthur; Petanovitsch, Alexander (2004): Geschlechtsspezifische Aspekte des Zugangs zu technisch-naturwissenschaftlich Bildungsgängen und Berufen. International ver- gleichende Analyse. Wien: Institut für Bildungsforschung der Wirtschaft. (ibw-Bildung & Wirtschaft; 28). [14] Wetterer, Angelika (2002): Strategien rhetorischer Modernisierung. Gender Mainstreaming, Managing Diversity und die Professionalisierung der Gender-Expertinnen. In: Von der Frau- enförderung zum Gender Mainstreaming. Stuttgart: Verband Baden-Württembergischer Wis- senschaftlerinnen. (Positionen 25).

Rezension

Dr. Michael Hölscher Institut für Hochschulforschung Wittenberg an der Martin-Luther-Universität Halle/Wittenberg 188

Vzdělávání a studentské aktivity y Hochschulausbildung und studentenaktivitäten y Edukacja i Działność Studencka y Educational and student activities

GO AHEAD - WKŁAD PROJEKTOWY DO GENDER MAINSTREAMING NA WYŻSZEJ SZKOLE ZITTAU/GÖRLITZ

W czasie rosnącej konkurencji oraz coraz bardziej ograniczanych środkớw założenia Gender Mainstreaming(włączenia problematyki płci do głớwnego nurtu) tworzą istotny wkład w profil poszczegớlnych szkớł wyższych. Na Wyższej Szkole Zittau/Görlitz istnieje tzw. Centrum Kariery Go Ahead, efektywny instrument wprowadzania w życie idei Gender Mainstreaming, ktớry wraz z innymi projektami na tym poziomie zmniejsza wśrớd studiujących tendencje rớżnicowania płci przy wyborze kierunku studiớw lub zawodu. Celem tego projektu w dalszej perspektywie jest zwiększenie liczby kobiet studiujących na kierunkach przyrodniczo-technicznych.

GO AHEAD - GENDER MAINSTREAMING PROJEKT NA VYSOKÉ ŠKOLE ZITTAU/ GÖRLITZ

V podmínkách úspor a rostoucí soutěže gender mainstreaming je důležitý concept v procesu profilování. Na vysoké škole Zittau/ Görlitz existuje Centrum Kariéra Go Ahead, které se snaží o realizaci gender mainstreaming. Cílem projektu je snížení rozdílu studijní volby a volby povolání mezi ženami a muži. Projekt má zvýšit zájem žen studovat přírodovědecké a technické směry studia.

GO AHEAD - GENDER MAINSTREAMING PROJECTS AT THE UNIVERSITY OF APPLIED SCIENCES ZITTAU/GÖRLITZ

While financial resources run short and competition grows in the higher education sector, strategies of gender mainstreaming become an important concept for universities to distinguish themselves. The Career Centre “Go Ahead” started his work at the University of Applied Sciences Zittau/Görlitz in 2004. The centre proves to be an effective instrument for the implementation of gender mainstreaming projects. The main focus lies on the decrease of the differences of study and career choice between males and females. To achieve this long-term aim “Go Ahead” combines different projects encouraging female students to choose sciences as a study subject and helping them in their transition into the labour market.

189

Vzdělávání a studentské aktivity y Hochschulausbildung und studentenaktivitäten y Edukacja i Działność Studencka y Educational and student activities

ZUR BEDEUTUNG DER FREMDSPRACHENKOMPETENZ BEI DEN ABSOLVENTEN WIRTSCHAFTLICHER FACHRICHTUNGEN

H. Neumannová

Technická univerzita v Liberci Hospodářská fakulta, Katedra cizích jazyků Hálkova 6, 461 17 Liberec 1, Česká republika [email protected]

Abstrakt

Die Autorin zieht die Parallelen zwischen den Sprachkompetenzen der Absolventen der Bakkalaureus- sowie der Magisterprogramme an der Wirtschaftsfakultät der Technischen Universi- tät Liberec und deren Chancen auf dem Arbeitsmarkt. Der Beitrag betont die Wichtigkeit der fremdsprachlichen Ausbildung bei den Hochschulabsolventen der betriebswissenschaftlichen Fä- cher in spezifischen Bedingungen einer Euroregion, wo der Stellenmarkt stark unter dem Einfluss ausländischer Investoren ist.

Die exklusive Stundenzahl des Fremdsprachenunterrichts in den Bakkalaureus- sowie Ma- gister-Studienprogrammen der Wirtschaftsfakultät der Technischen Universität Liberec, die den Studierenden im Rahmen des Studiums geboten wird, erhöht sicherlich die Nachfrage nach diesen Fächern und macht sie attraktiver; ihnen wurde zum Ziel die Ausbildung eines Spezialisten, der aufgrund seiner sprachlichen Kompetenzen in zwei Fremdsprachen bessere Chancen auf dem Stel- lenmarkt haben wird.

Für den Fremdsprachenunterricht ist der Lehrstuhl für Fremdsprachen zuständig, der Unter- richt orientiert sich auf die Festigung der bereits an der Mittelschule erworbenen Sprachkenntnisse sowie auf die Erweiterung der kommunikativen Kompetenzen der Studierenden und Erwerbung des Fachwortschatzes auf dem Gebiet der Wirtschaft und Ökonomie. Neben der systematischen Festi- gung der grammatischen Kenntnisse werden Sprachkompetenzen wie Hörverstehen, Lesen, Spre- chen und Schreiben trainiert. Eine besondere Aufmerksamkeit kommt auch den Formulierungen in den Geschäftsbriefen bzw. der Abwicklung der Handelskorrespondenz zu. Im Deutschunterricht werden zusätzlich Übungen für die Selbstlerner angeboten, die in Form von Online-Übungen im Internet gestaltet werden. Die Studierenden können also ihre Defizite in Grammatik und Lexik selbst beheben, indem sie die Auswahl der Übungen durch das Generieren der Übungen selbst tref- fen können. Gleichzeitig haben sie die Kontrolle über die Richtigkeit ihrer Antworten, weil bei Be- darf die richtige Antwort vorhanden ist. Die Möglichkeit des autonomen Lernens können besonders Studierende mit Handicap oder diejenigen schätzen, die von zu Hause aus arbeiten möchten.

Aufgrund der erworbenen Informationen aus dem politischen und kulturellen Leben der deutschsprachigen Länder wird u. a. auch die soziale Kompetenz vermittelt, die dem künftigen Ma- nager in seinem Berufsleben z. B. bei den Geschäftsverhandlungen mit den ausländischen Partnern zugute kommen kann, und die als unabdingbarer Bestandteil der Philosophie und Marketingstrate-

190

Vzdělávání a studentské aktivity y Hochschulausbildung und studentenaktivitäten y Edukacja i Działność Studencka y Educational and student activities

gie im Rahmen jeder Kooperation mit ausländischen Partnern in Anspruch genommen wird. Gerade auf diese Kompetenz wird in Praxis ein immer größerer Wert gelegt. Der Absolvent sollte die Fä- higkeit besitzen, mit den fremdsprachigen Fachtexten arbeiten bzw. umgehen zu können, er sollte ohne weiteres den elementaren Fachwortschatz aus allen wichtigen Gebieten der Wirtschaft beherr- schen. Die Arbeit mit fremdsprachiger Fachliteratur dürfte ihm keine größeren Schwierigkeiten bereiten und ihm somit eine Weiterbildung im Berufsfach ermöglichen.

Von der geographischen Lage des Bezirkes Liberec sowie der Existenz der Euroregion Nei- ße-Nisa-Nysa her wird eine grenzüberschreitende Zusammenarbeit praktisch vorgegeben. In dieser Region kommen Angebote zu einer Zusammenarbeit vor allem seitens der deutschen Unternehmer und Firmen und eine große Anzahl unserer Studierenden ist daran auch sehr interessiert; gerade bei diesen Firmen würden viele von ihnen gerne ihre künftige Stelle finden und ihre berufliche Karriere starten. In der Praxis kommen ihnen dann sicherlich auch die in den Fächern Zertifikat Deutsch für den Beruf (ZDfB) und Prüfung Wirtschaftdeutsch international (PWD) erworbene Kenntnisse zugute; diese Seminare bereiten systematisch auf die 2. Stufe des international anerkannten Zertifikats in Fachsprache Deutsch vor - Zertifikat Deutsch für den Beruf (ZDfB) - Stufe B2 des Europäischen Referenzrahmens, Prüfung Wirtschaftsdeutsch (PWD) - Stufe C1 des Europäischen Referenzrah- mens. Inhalt der Seminare ist auf die Bedürfnisse der Berufs- bzw. Arbeitswelt gerichtet und vermitteln kommunikative Strategien auf dem Gebiet der internationalen Zusammenarbeit. Diesese Seminare sind bei den Studierenden natürlich sehr gefragt, denn es ist ihnen bewußt, dass von dem gegenwärtigen Arbeitsmarkt eine durch einen Abschluss bzw. durch ein Zertifikat belegte Qualifi- zierung verlangt wird.

Den Studierenden der Wirtschaftsfakultät der Technischen Universität Liberec werden im Rahmen ihres Studiums also sehr gute Bedingungen für den Fremdsprachenerwerb geboten und aufgrund dessen können sie in das Berufsleben erfolgreich einsteigen, gut ausgerüstet mit Kenntnis- sen in mindestens zwei Fremdsprachen. Es obliegt völlig ihrer persönlichen Wahl bzw. ihrer Ein- stellung, wie sie diese Chancen nützen und wie sie diese dann weiter in ihrem künftigen Berufsle- ben zur Geltung kommen lassen werden.

Literatur

[1] KOL. Strategie rozvoje lidských zdrojů pro Českou republiku. Praha: Národní vzdělávací fond, o.p.s., 2000, www.nvf.cz/strategie/info_cz/htm. [2] NEUMANNOVÁ, H. Euroregionální politika a její vliv na výuku cizích jazyků. In: Moderní přístupy ve výuce odborného cizího jazyka na VŠ. Ústí nad Labem: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, 2005, ISBN-80-7044-694-3 [3] NEUMANNOVÁ, H. Quo vadis, Evropa? In Vědecká pojednání XII/2006. Liberec: Akademické koordinační středisko v ERN, 2006, s. 341-344, ISBN 80-7372-101-5.

Rezension

PaedDr. H. Andrášová, Ph.D. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Pedagogická fakulta, Katedra germanistiky Jeronýmova 10, 371 15 České Budějovice

191

Vzdělávání a studentské aktivity y Hochschulausbildung und studentenaktivitäten y Edukacja i Działność Studencka y Educational and student activities

ZNACZENIE ZNAJOMOŚCI JĘZYKOWYCH U ABSOLWENTÓW NAUK EKONOMICZNYCH

Autorka artykułu połącza językowe wykształcenie absolwentów bakalarskich i magisterskich studiów na Wydziału Gospodarki Uniwersytetu Technicznego w Libercu, ze względu na szansę ich zastosowania na rynku pracy. Kładzie nacisk na nieodzowność wykształcenia językowego absolwentów szkół wyższych w dyscyplinie naukowej Gospodarka w specyficznych warunkach Euroregionu Nysa, gdzie inwestorzy obcy maję duży wpływ na ofertę placówek pracowniczych.

K VÝZNAMU JAZYKOVÝCH ZNALOSTÍ U ABSOLVENTŮ HOSPODÁŘSKÝCH OBORŮ

Autorka příspěvku dává do souvislosti jazykovou vybavenost absolventů bakalářských a magisterských studijních oborů na Hospodářské fakultě Technické univerzity v Liberci a jejich šance na uplatnění se na pracovním trhu. Zdůrazňuje potřebnost jazykového vzdělání u absolventa vysoké školy s ekonomickým zaměřením ve specifických podmínkách euroregionu, kde je nabídka pracovních míst ovlivněna i zahraničními investory.

IMPORTANCE OF THE LANGUAGE KNOWLEDGE OF GRADUATES FROM UNIVERSITY COURSES OF ECONOMICS

The author points out parallels between the graduates of the bachelor study and of the master programmes at the Economical Faculty of the Technical University of Liberec and their chances on the labour-market. This presentation highlights the significance of foreign language studies for the economic graduate living in a euro-region where the employment market is strongly influenced by foreign investors.

192

Vzdělávání a studentské aktivity y Hochschulausbildung und studentenaktivitäten y Edukacja i Działność Studencka y Educational and student activities

OCENA WPŁYWU PROCESU BOLOŃSKIEGO NA RYNEK SZKOLNICTWA WYŻSZEGO W POLSCE WYBRANE ZAGADNIENIA

M. Pawłowski

Politechnika Wrocławska Zamiejscowy Ośrodek Dydaktyczny Politechniki Wrocławskiej Pl.Piastowski 27,58570 Jelenia Góra [email protected]

P. Dziadosz, R. Pawłowski

Studenci III roku Wydziału Informatyki i Zarządzania, Uniwersytet Nysa Politechnika Wrocławska

Abstrakt

Artykuł zawiera analizę zapisów Deklaracji Bolońskiej i ich nawiązanie do obowiązującego w Polsce prawa o szkolnictwie wyższym.Poddano krytycznemu osądowi system równoległego istnienia kształcenia w szkołach akademickich i zawodowych.

1. Wstęp

Zjednoczona Europa to pewien specyficzny wymiar naszego kontynentu, obejmujący przede wszystkim sferę intelektualną edukacyjną, a także kulturową i społeczną. Zjawiska te mają jeden wspólny mianownik zwany „Europą Wiedzy”. Uznaje się, że jedynie edukacja da obywatelom Europy możliwość stawienia czoła wyzwaniom współczesności w wymiarze globalnym. Elementami nowoczesnego systemu edukacji są innowacyjność i skuteczny transfer wiedzy do praktyki. Ten drugi aspekt odbywa się zasadniczo dwutorowo tj. poprzez kształcenie studentów oraz za pośrednictwem pracowników nauki. Co ciekawe, ten pierwszy sposób tj. za pośrednictwem studentów, jest bardziej efektywny (ok. 55% skuteczności), niż drugi tj. poprzez pracowników nauki (ok. 25%). Zmianie ulega model uniwersytetu jako już nie jedynej szkoły dającej wykształcenie wyższe. Konkurencja w szkolnictwie wyższym od pewnego czasu stała się faktem. Badania, jako warunek niezbędny do prowadzenia kształcenia na poziomie wyższym, są warunkiem koniecznym jedynie na studiach II i III stopnia. Nie jest już w żadnej mierze niezbędnym prowadzenie badań w wyższym szkolnictwie zawodowym tj. na I stopniu kształcenia. Reasumując, jedyna szansa rozwoju szkolnictwa wyższego, tak w Europie, jak i w naszym kraju, to aktywne włączanie się w realizacją zadań Procesu Bolońskiego.

193

Vzdělávání a studentské aktivity y Hochschulausbildung und studentenaktivitäten y Edukacja i Działność Studencka y Educational and student activities

I STOPIEŃ WIEDZA UMIEJĘTNOŚCI Absolwent posiada szczegółową wiedzę teoretyczną Absolwent demonstruje biegłość w stosowaniu metod i i praktyczną w danej dziedzinie. Niektóre elementy tej narzędzi w wyspecjalizowanej, skomplikowanej wiedzy są nowatorskie i będą łączyć z krytycznym dziedzinie oraz demonstruje innowacyjne podejście rozumieniem i podejściem do teorii i praw. w zakresie użytych metod. Umie dobierać argumenty oraz posługiwać się nimi w rozwiązywaniu problemów. II STOPIEŃ WIEDZA UMIEJĘTNOŚCI Absolwent posiada wysoce specjalistyczną wiedzę Absolwent potrafi dokonać naukowo umotywowanej teoretyczna i praktyczną, która przynajmniej częściowo diagnozy problemu, używając zintegrowanej wiedzy jest bardzo nowoczesna. Ta wiedza stanowi fundament z danej dziedziny, a także innych/nowych dziedzin. dla oryginalnego/twórczego rozwoju absolwenta i/lub Potrafi również dokonać tej diagnozy mając pozwala na zastosowanie różnych oryginalnych do dyspozycji niepełne i/lub ograniczone informacje. pomysłów. Umie rozwijać (swoje) nowe umiejętności w warunkach ciągłego rozwoju wiedzy i techniki. III STOPIEŃ WIEDZA UMIEJĘTNOŚCI Absolwent posiada bardzo wysoce wyspecjalizowaną Absolwent potrafi przeprowadzać badania naukowe, wiedzę wystarczającą do dokonywania krytycznej a także tworzyć, opracowywać, zastosowywać analizy, oceny oraz syntezy nowych i złożonych i adaptować projekty prowadzące do otrzymania nowej pomysłów, będących najbardziej zaawansowanymi i poszerzania dotychczasowej wiedzy oraz metodologii. w danej dziedzinie. Potrafi rozszerzać i unowocześniać objaśnienie nowoczesnej wiedzy i/lub doświadczenia zawodowego w danej dziedzinie.

Tabela 1.

2. Proces boloński

Dokumenty określające Proces Boloński tj. Deklaracja i dokumenty towarzyszące, precyzują podstawowe narzędzia realizacji celów procesu. Można je sprowadzić do następujących zadań: - przyjęcie dwustopniowego procesu kształcenia tj. bachelor i master - przy czym stopień bachelor musi umożliwiać kształcenie na drugim stopniu - master, zaś na stopniu master - podjęcie studiów doktoranckich, - wprowadzenie systemu punktów kredytowych tj. Europejskiego Transferu i Akumulacji Punktów Kredytowych ECTS, - uznawanie dyplomów tj. przyjęcie uznawalnych tytułów zawodowych, wprowadzenie suplementów do dyplomu, a zatem realizacja zasad przyjętych w Konwencji Lizbońskiej o uznawalności, - zapewnienie jakości kształcenia w ramach systemu zapewnienia jakości kształcenia obowiązujących w danym kraju, - promowanie mobilności tak studentów, jak pracowników w celu budowy Europejskiego Obszaru Szkolnictwa Wyższego, - promowanie wymiaru europejskiego tj. wspólne z innymi uczelniami programy kształcenia zawierające kursy o tematyce europejskiej, kursy języków obcych, zmierzające do uzyskania wspólnych stopni nadawanych wraz z innymi uczelniami, - promowanie Europejskiego Obszaru Szkolnictwa Wyższego poza Europą,

194

Vzdělávání a studentské aktivity y Hochschulausbildung und studentenaktivitäten y Edukacja i Działność Studencka y Educational and student activities

- kształcenie ustawiczne na poziomie wyższym wraz z uznawaniem dorobku poprzednich etapów kształcenia, nie tylko uzyskane w czasie studiów, - udział instytucji i organizacji szkolnictwa wyższego, ale także studentów i ich organizacji, w procesie na rzecz uzyskania odpowiednich warunków i powszechnej dostępności studiów, - rozwój studiów doktoranckich, a tym samym rozwój badań jako trzeci stopień studiów.

Każde z powyższych zadań, samo w sobie jest tematem do odrębnego opracowania. Można jednak stwierdzić: System szkolnictwa wyższego, przy różnicach wynikających ze specyfiki kraju, budowany być musi z uwzględnieniem pewnych cech wspólnych, określonych w Deklaracji Bolońskiej. W warunkach polskich oznacza to również wyraźne rozdzielenie roli i miejsca wyższego szkolnictwa zawodowego i tzw. szkolnictwa akademickiego. Niestety, bardzo często możemy zaobserwować aplikowanie Wyższych Szkół Zawodowych do kształcenia na II stopniu, jako przejaw realizacji pewnych ambicji, przy pominięciu wymagań nałożonych przez Deklarację Bolońską, a opisanych wyżej - przede wszystkim konieczności prowadzenia własnych badań, nie zaś korzystania z efektów prac badawczych kadry dydaktycznej importowanej z uczelni akademickich i tam prowadzącej swoją działalność badawczą. Konkluzję powyższą ilustruje tabela 1, gdzie podano deskryptory wiedzy i umiejętności studentów trzech stopni kształcenia.

3. Uczelnie akademickie i zawodowe w procesie bolońskim

Podział wprowadzony przez ustawodawstwo polskie na uczelnie zawodowe i akademickie, nie odpowiada wymogom Procesu Bolońskiego. Proces ten, jak opisano w punkcie 1, dzieli uczelnie na kształcące na I, II lub III stopniu. Zatem, jedynym przyjętym tu kryterium jest system edukacji. W istocie bowiem wszystkie uczelnie są uczelniami zawodowymi poprzez fakt, że kształcą w określonym zawodzie. Jedynym wyróżnieniem uczelni akademickich jest zdolność do prowadzenia samodzielnych badań, a przede wszystkim do nadawania stopnia doktora. Te dwa wyróżniki wskazują również na potencjalne możliwości kształcenia na II i III stopniu. Trudno bowiem przyjąć, że mogą to realizować uczelnie „zawodowe”, zachowując wszystkie wcześniej opisane wymagania Procesu Bolońskiego. Tak więc studia „zawodowe” (licencjackie/ inżynierskie), zazwyczaj 3,5-letnie i akademickie 5-letni, są dwoma zupełnie różnymi systemami, różniącymi się w zasadzie wszystkim: koncepcją kształcenia, misją, planami studiów, sylwetką absolwenta. Zatem, dla zapewnieni drożności kształcenia, niezbędne są uzgodnienia – akceptacja istniejących dotychczas programów studiów uczelni zawodowych przez akademickie. Sytuacja zmieni się po pełnym wprowadzeniu zapisów ustawy z 2005 r. nakazujących dostosowanie owych programów do jednolitego systemu kształcenia trójstopniowego. Pozostanie w dalszym ciągu jednak wyznacznik prowadzenia własnych badań i nadawania stopnia doktora jako wyróżnik kształcenia na II i III stopniu.

4. Uwagi końcowe

• Daje się zauważyć bardzo dynamiczny proces zmiany odchodzenia od uczelni krajowych czy też narodowych na rzecz wymiaru europejskiego uczelni. Oznacza to, że uczelnie nasze, szczególnie akademickie, muszą być rozpoznawalne już nie tylko na mapie kraju, ale i na mapie Europy.

195

Vzdělávání a studentské aktivity y Hochschulausbildung und studentenaktivitäten y Edukacja i Działność Studencka y Educational and student activities

• Uznawalność dyplomów, stopni i tytułów naukowych staje się zjawiskiem powszechnym w Europie. Otwiera to rynek- już nie tylko krajowy, ale europejski dla wszystkich absolwentów. Rozpoznawalność dyplomów określonych, dobrych uczelni jest tylko kwestią czasu. • Uczelnie polskie muszą się stać aktywnymi graczami na scenie europejskiego rynku edukacji.

Literatura

[1] D. Strahl, w: „Rola wyższej uczelni w rozwoju społecznym i ekonomicznym regionu”, mater. konf. pod red. J. Dietla i Z. Sapijaszki, wyd. FEP Łódź 2000, str. 19. [2] A. Kraśniewski, „Proces Boloński: dokąd zmierza europejskie szkolnictwo wyższe?”, Warszawa 2004 (wyd. sfinansowane przez MENIS). [3] „Jakość kształcenia w szkole wyższej”, red. A. Buchner-Jeziorska, S. Macioł, wyd. SGH, Warszawa 2003. [4] Ramowa Struktura Kwalifikacji Europejskiego Obszaru Szkolnictwa Wyższego, tłum. wydane przez MEN, Warszawa 2005. [5] T. Saryusz-Wolski, „System akumulacji punktów ECTS jako metoda zarządzania elastycznym modelem studiów”, Warszawa 2004 (wyd. sfinansowane przez MENIS) [6] ustawa z dnia 27 lipca 2005 roku prawo o szkolnictwie wyższym (Dz.U. Nr 164, poz. 1365 z późn. Zmianami). [7] ustawa z dnia 26 czerwca 1997 roku o wyższych szkołach zawodowych (Dz. U. Nr 96 poz. 590 z późn. Zmianami).

Recenzja

Dr hab.inż.Prof. Tadeusz Radzik Kolegium Karkonoskie, Nadzw. Instytut Techniki, Państwowa Wyższa Szkoła Zawodowa ul.Lwówecka 18, 58560 Jelenia Góra

196

Vzdělávání a studentské aktivity y Hochschulausbildung und studentenaktivitäten y Edukacja i Działność Studencka y Educational and student activities

DIE BEURTEILUNG DEN BOLONIA PROCES AUF DER HOCHSCHULEMARKET IN POLAND

Im Aufsatz sind die Profile der Bildung durchgefuerte in Hochschulen vorgelegen. Also die Struktur des Hochschulen und Universitaeten in Poland gegeben ist. Es ist die Analyse der Einfluss Bolonia Process auf Hochschulungsmarket gefahren.

HODNOCENÍ VLIVU BOLOŇSKÉHO PROCESU VE VYŠŠÍCH ŠKOLÁCH V POLSKU

Článek obsahuje rozbor profilů vzdělávaní ve vyšších školách, strukturu poptávky po jednotlivých povoláních v kontextu boloňského procesu.

DESCRIPTION OF INFLUENCE OF BOLOGNA PROCESS ON THE MARKET HIGH EDUCATION IN POLAND

In the paper the analysis of profile of studying programs providing in the Universities is given. It is also presented the structure educational systems in Poland in the context of Bologna Process.

197

Vzdělávání a studentské aktivity y Hochschulausbildung und studentenaktivitäten y Edukacja i Działność Studencka y Educational and student activities

ELEKTRONISCHE MEDIEN IM UNTERRICHT UND IN DER FORTBILDUNG FÜR LEHRER

I. Vlčková

Technická univerzita v Liberci Hospodářská fakulta, Katedra cizích jazyků Hálkova 6, 461 17 Liberec, Česká republika [email protected]

Abstrakt

Der Beitrag befasst sich mit dem an der Technischen Universität Liberec durchgeführten Projekt „Elektronische Medien im Unterricht und berufliche Weiterbildung für Lehrer“, das aus den Mitteln des Strukturfonds der Europäischen Union und des Schulministeriums der Tschechischen Republik gefördert wird. Im Rahmen dieses Projektes plant der Fremdsprachenlehrstuhl der Wirtschaftsfakultät der Technischen Universität in Liberec einen zweiteiligen Kurs, welcher Pädagogen aller Fachrichtun- gen eine allgemeine Kompetenz in der Arbeit mit den Medien sowie methodisch-didaktische Kenntnisse im effektiven Einsatz der Medien im Unterricht vermitteln soll.

Der Lehrstuhl für Fremdsprachen an der Wirtschaftlichen Fakultät der Technischen Univer- sität Liberec arbeitet am Projekt „Elektronische Medien im Unterricht und in der Fortbildung für Lehrer“, das aus den Mitteln der ESF und dem Haushalt der Tschechischen Republik finanziert wird. Ziel dieses Projektes ist das neue Programm „E-Learning für Lehrer“, das auf den Bedarf an mehr pädagogischen Arbeitskräften auf dem Gebiet des E-Learning reagiert. In Anbetracht der Tat- sache, dass sich der elektronische Unterricht (E-Learning) zu einer geeigneten Ergänzung der traditionellen Studienformen entwickelt und sich in immer größerem Maß in der beruflichen Weiterbil- dung Geltung verschafft, ist das Programm vor allem für Pädagogen bestimmt, die im kombinierten Studiengang und im Fernstudium aller Fachrichtungen tätig sind. Bestandteil des Programms ist der Multiplikationseffekt; denn es betrifft nicht nur die Weiterbildung von Pädagogen, sondern auch die weitere berufliche Fortbildung der Angestellten im kombinierten Studium. Das neue Programm trägt zur besseren Konkurrenzfähigkeit des Bezirks Liberec sowie des tschechischen Teils der Euro- region Neiße bei. Das Projekt geht von den Zielen der Bologneser Deklaration aus, folgt den Beschlüssen des Prager und Berliner Communiqués und befindet sich in Übereinstimmung mit dem Operationspro- gramm „Entwicklung menschlicher Quellen“, dem nationalen Aktionsplan zur Beschäftigungslage, der nationalen Strategie der Entwicklung menschlicher Quellen, dem nationalen Entwicklungsplan und vor allem mit dem Programm zur Entwicklung des Bezirks Liberec. Aufgabe des neuen Pro- gramms ist: - Beihilfe zur Erhöhung des Bildungsniveaus der Bevölkerung des Bezirks Liberec, - Beitrag zum beruflichen Wachstum pädagogischer Arbeitskräfte auf dem Gebiet der Informatik und durch Vermittlung von Methodik beim Gebrauch multimedialer Mittel im Unterricht, - Beitrag zum Aufbau eines Systems der lebenslangen Fortbildung im Bezirk Liberec.

198

Vzdělávání a studentské aktivity y Hochschulausbildung und studentenaktivitäten y Edukacja i Działność Studencka y Educational and student activities

Ziel des Projektes ist: 1. die Erstellung des neuen Programms „E-Learning für Lehrer“ im Rahmen der Lehrerfortbildung 2. die Ausstattung eines Sprachenhörsaals an der Wirtschaftsfakultät der Technischen Universität in Liberec für den Bedarf an der elektronischen Form des Unterrichts.

Zielgruppen: 1. Lehrer, methodische und leitende Mitarbeiter der Schulen, Lektoren, Konsultanten, 2. Bildungs- und Beratungsinstitutionen.

Das Programm „E-Learning für Lehrer“ entspricht dem Kenntnisbedarf der Gesellschaft, vermittelt neue methodische Vorgehensweisen und trägt zur Entfaltung einer E-Learning-Form des Unterrichts bei, welche die Individualisierung und die Differenzierung des Lernprozesses unter- stützt, die Bindungen zwischen Lernen und Beruf stärkt und einen elastischen Übergang zwischen Ausbildung und Anstellung ermöglicht.

Der Inhalt des Programms besteht in der der Arbeit mit neuen Medien, deren Nutzung im Unterricht sowie im Lernprozess, außerdem in der Methodik der eigentlichen E-Learning-Form des Unterrichts wie z. B. des Projektunterrichts, in der Schaffung multimedialer Unterrichtshilfsmittel, der Zusammenstellung von Online-Übungen sowie eigener Webseiten und in der Anlage eines Dis- kussionsforums. Die Themen werden für einen zweiteiligen Kurs bearbeitet, für Anfänger und für Fortgeschrittene. Zusammen mit dem Curriculum des Kurses wird ein Manual erarbeitet, das den Absolventen des Kurses (Lehrer) zur Verfügung gestellt wird und als praktisches Hilfsmittel für die Arbeit mit elektronischen Medien gedacht ist.

Der Ertrag für die Zielgruppen besteht in Folgendem: 1. weiteres professionelles Wachstum pädagogischer Arbeitskräfte, 2. neue Unterrichtsmethoden, 3. neue Formen der Didaktisierung von Unterrichtsmaterialien, 4. E-Learning im Unterricht.

An der Wirtschaftsfakultät der Technischen Universität in Liberec soll dieser Kurs in einem Pilotprojekt getestet werden. Die in diesem Pilotkurs vermittelten Kenntnisse und Fertigkeiten werden überprüft beim kombinierten Studium des Programms „Wirtschaft und Management“, das e- benfalls an der Wirtschaftsfakultät der hiesigen Universität angesiedelt ist. Die Wirtschaftsfakultät bereitet gleichzeitig zusammen mit dem Zentrum für Weiterbildung ein Zertifikatsprogramm, d. h., die Absolventen des Programms erhalten ein Zertifikat über berufliche Fortbildung. Das Programm wird als offenes Modul konzipiert, das in Anbetracht seines universalen Inhalts zur Weiterbildung in allen Fachrichtungen im Unterrichtsbereich sowie an allen Bildungsinstitutionen verschiedener Stufen benutzt werden kann, d.h., es ist verwendbar sowohl für Grundschul-, Mittelschul- als auch für Hochschullehrer. Der Kurs vermittelt Kompetenzen für die Arbeit mit Medien und methodisch- didaktische Fertigkeiten zur effektiven Nutzung der Medien im Unterricht.

Das Programm „E-Learning für Lehrer“ wird nach Abschluss des Projekts Bestandteil der Weiterbildungskurse des Zentrums für Weiterbildung der TU Liberec. Außerdem wird es von der Partnerorganisation Zentrum für Weiterbildung des Bezirks Liberec betrieben und im Rahmen des lebenslangen Lernens und des weiteren beruflichen Wachstums pädagogischer Arbeitskräfte sowohl Schulen als auch Bildungsinstitutionen abgeboten werden.

199

Vzdělávání a studentské aktivity y Hochschulausbildung und studentenaktivitäten y Edukacja i Działność Studencka y Educational and student activities

Literatur

[1] Borrmann, A., Gerdzen, R., Vernetztes Lernen. Hypertexte, Homepages ε … Stuttgart: Klett, 1999. [2] Donath, R. (Hrsg.), CD-ROM im Fremdsprachenunterricht, Stuttgart: Klett 2001. [3] Donath, R. (Hrsg.), Internet und Multimedia in der Erwachsenenbildung, Stuttgart: Klett 1999. [4] Donath, R. (Hrsg.), Kreatine Textarbeit mit dem PC, Stuttgart Klett 2000. [5] Grüner, M. Hassert, T, Computer im Deutschunterricht, München: Goethe-Institut, 2000. [6] Hendricks W. (Hrsg.), Neue Medien in der Sekundarstufe I und II. Didaktik, Studium kompakt Unterrichtspraxis, Berlin: Cornelsen 2000. [7] Koch, H., Neckel, H., Unterrichten mit Internet & Co. Methodenhandbuch für die Sekundarstu- fe I und II. Berlin: Cornelsen, 2001. [8] Neue Medien im Deutschunterricht, Stuttgart: Klett 1999. [9] Ogbue, U., Englischstudium & Internet. Studium kompakt Anglistik/Amerikanistik. Berlin: Cornelsen, 2001.

Rezension

PaedDr. H. Andrášová, Ph.D. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Pedagogická fakulta, Katedra germanistiky Jeronýmova 10, 371 15 České Budějovice

200

Vzdělávání a studentské aktivity y Hochschulausbildung und studentenaktivitäten y Edukacja i Działność Studencka y Educational and student activities

MEDIA ELEKTRONICZNE W NAUCZANIU I W KSZTAŁCENIU NAUCZYCIELI

Artykuł przedstawia projekt „ Media elektroniczne w nauczaniu i E-learning w kształceniu profesijnym“, który został dofinansowany ze środków Unii Europejskiej i Ministerstva Szkol- nictwa Republiky Czeskiej. Katedra języków obcych na Wydziału Gospodarki Uniwersytetu Tech- nicznego w Libercu przewiduje w ramach tego projektu przeprowadzić kurs w dwóch częściach. Nauczycieli z rozmaitych dziedzin naukowych uzyskają w kursu ogólną znajomość o pracy koło medii w nauczaniu i metodyczne a dydaktyczne doświadczenia o ich wykorzystaniu w nauczaniu.

ELEKTRONICKÁ MÉDIA VE VÝUCE A VE VZDĚLÁVÁNÍ UČITELŮ

Příspěvek pojednává o projektu „Elektronická média ve výuce a e-learning v profesním vzdělávání“, který byl podpořen ze Strukturálních fondů Evropské unie a z prostředků Ministrestva školství ČR. Katedra cizích jazyků na Hospodářské fakultě Technické univerzity v Liberci plánuje v rám- ci tohoto projektu uskutečnit kurz, který bude mít dvě části, a který zprostředkuje pedagogům z různých oborů všeobecnou znalost o práci s médii ve vyučovacím procesu jakož i metodicko- didaktické poznatky o jejich efektivním využití ve výuce.

ELECTRONIC MEDIA IN TEACHING AND IN TEACHER EDUCATION

The contribution describes the project “Electronic Media in Teaching and E-learning in Pro- fessional Education”, which was supported financially by the Social Funds of the European Union and by the Ministry of Education of the Czech Republic. The Department of Foreign Languages at the Faculty of Economics of the Technical Univer- sity in Liberec intends to organise a course which will consist of two parts and which will introduce teachers of various disciplines to effective utilising of media in the teaching process.

201

Kultura a historie y Kultur und Geschichte y Kultura i historia y Culture and history

ZUM BEGRIFF REFORMPÄDAGOGIK – EINE BILDUNGSHISTORISCHE ANALYSE

T. Kasper

Technická univerzita v Liberci Fakulta pedagogická, Katedra pedagogiky a psychologie Hálkova 6, 461 17 Liberec 1, Česká republika [email protected]

Abstrakt

Folgender Artikel thematisiert das Phänomen der Reformpädagogik in der deutschen päda- gogischen Diskussion des 20. Jahrhunderts. Im ersten Teil fragt man nach der Kontinuität bzw. Diskontinuität der Reformmotive. Im zweiten Teil der Studie fokussiert man die Frage nach der Einheit der reformpädagogischen Diskussion aus der Sicht der deutschen „Kathederpädagogik“ Anfang des 20. Jahrs. Im dritten Teil stellt man die geisteswissenschaftliche Auffassung von der Reformpädagogik vor. Kritisch analy- siert man die Tendenz, die Verschiedenheit reformpädagogischer Versuche zu vereinheitlichen.

1. Einführung

Reformpädagogik gehört zu den zentralen Begriffen nicht nur in der bildungshistorischen Diskussion, sondern auch in der heutigen Schuldebatte. Im mitteleuropäischen Raum spricht man laut über die Möglichkeiten und Voraussetzungen von den Schulinnovationen, kurz von einer Schulreform. Manchmal schreibt man über die Renaissance der Reformpädagogik, bzw. über wiederho- lende Interessewellen dieses Phänomens. Deshalb scheint es legitim zu sein, die Frage zu stellen, wie kann man den Begriff der Reformpädagogik verstehen. Handelt es sich um eine historische Erscheinung, um eine abgeschlossenen Epoche der Geschichte der Pädagogik, oder um ein lebendi- ges, aktuelles und stimulierendes Phänomen?

2. Kontinuität der Reformmotive und ihre Radikalisierung

Der am Anfang des 20. Jahrs. neu benutzte Begriff Reformpädagogik bezeichnete in der deutschen pädagogischen Diskussion sowohl die Innovationen der Theorie an den fortschrittlichen Lehreranstalten, als auch die Reformen der Praxis in ihren progressiven Übungsschulen1. Von der Reform der Schule und der Erziehung war damals sowohl in der fachlichen Literatur, als auch in der alltäglichen Diskussion an vielen stellen die Rede, jedoch die Kritik und der Ruf nach der Re- form gehörte schon vorher zur Institution der Schule. Auch im Laufe des 19. Jahrs., als die Instituti- onalisierung der Schule fortkam, sprach man dauernd über die Schulreformfragen.

1 Dazu vgl. OELKERS, J.; BENNER, D. Historisches Wörterbuch der Pädagogik. Weinheim : Beltz Verlag, 2004, S. 783. 202

Kultura a historie y Kultur und Geschichte y Kultura i historia y Culture and history

Was sich am Anfang des 20. Jahrs. änderte, war die Intensität der Reformthemen. Die Re- formforderungen klangen sehr laut und wurden radikalisiert. Der Protest gegen die „alte Schule“ war stark und suggestiv, die Reformmotive waren jedoch nicht immer neu und originell: „Das Jahr 1890 stellte keinen Einschnitt dar, der einen irgendwie dramatischen Wandel auslöste. Vielmehr wurden durch die Berliner Schulkonferenz2 bestimmte pädagogische Postulate, die längst vorher entwickelt waren, nur in einem stärkeren Maße öffentlich. Es war dafür ein Reservoir an Reform- ideen vorhanden, die nun allmählich immer mehr eine in sich gewandelte Öffentlichkeit interessier- ten, nachdem sie jahrzehntelang mehr oder weniger nur in den Diskussionszirkeln der Volksschul- lehrerschaft traktiert worden waren.“3 Die reformpädagogische Diskussion stellte am Anfang des 20. Jahrs. einen integralen und wichtigen Teil der gesellschaftlichen Diskussion dar. Auch die pädagogische Forschung widmete den Reformthemen und den Reformbildern der Kindheit immer mehr und intensiver ihr Interesse. Dabei handelte es sich um keinen einheitlichen Reformkanon, um keine einheitliche Reformtheorie. Vielmehr wurde die Verschiedenheit der Reformmotive deutlich erkennbar, wie es die fachliche Diskussion an den deutschen Universitätsfachstühlen am Anfang des 20. Jahrs. verdeutlichte.

2. Reformpädagogische Analyse aus der Sicht der „Kathederpädagogik“ am Anfang des 20. Jahrs.

Die deutschen Monographien des ersten Drittels des 20. Jahrs. zur Schulgeschichte (Paulsen 1921, Ziegler 1923, Stoeckert 1928, Messer 1930) verstanden damalige reformpädagogische Dis- kussion als eine radikalisierte Fortsetzung der pädagogischen Reform, die sich damals erfolgreich durchsetzte. Die Kritik der Schule beruhte auf bekannten Punkten wie der stark einseitige Intellektualis- mus der Schule, die Unterdrückung der Persönlichkeit seitens der Schulerziehung, starke Überle- genheit des Rationalismus im Gegenteil zur schwachen Entwicklung der Charakterbildung, oder die Entfremdung der Schule dem Leben und den Bedürfnissen der Kinder, weiterhin die Missachtung der natürlichen Begabung der Schüler und das verfehlte Verhältnis des Lehrers zu den Schülern. Trotz der vielen Reformmotive fanden damalige Studien in der radikalisierten Schulkritik keine einheitliche Theorie, jedoch ein einheitliches Ziel - die Befreiung des Schüllers vom Schuldruck: „Dieser Einseitigkeit gegenüber hat sich nun gegen Ende des vergangenen Jahrhun- derts eine Gegnerschaft erhoben, die, von verschiedenen Seiten aus einsetzend, mit verschiedenen Waffen kämpfend, doch in dem einen Ziel übereinstimmt; die Jugend von dem Druck zu befreien, den das einseitige intellektualistische System der deutschen Schulerziehung auf sie ausübte.“4 Auch andere Autoren interpretierten die reformpädagogische Diskussion als interessanten, jedoch uneinheitlichen Chaos: „So mischte sich Gutes und Übles, Zukunftsreiches und Gefahrdro- hendes, Hoffnungsvolles und Beängstigendes in der Erziehung der deutschen Jugend bunt durch- einander. Aber ungetrübt konnte man sich des großen Interesses freuen, das sich für Bildungsfragen in weiten Kreisen zeigte, und von dem auch die pädagogische Arbeit des neu entstandenen „Zent-

2 Hier wird die Berliner Schulkonferenz aus dem Jahre 1890 gemeint, wo unter dem Obhut des Kaisers Wilhelm II. die Reform des preussischen Gymnasiums und überhaupt der Institution der Schule ofiziell diskutiert wurde. Deshalb wird das Jahr 1890 in der deutsch sprachigen pädagogischen Diskussion als der ofizielle Anfang der reformpädagogischen Epoche angegeben. 3 OELKERS, J. Reformpädagogik : Eine kritische Dogmengeschichte. Weinheim : Juventa Verlag, 1989, S. 21. 4 PAULSEN, F. Geschichte des gelehrten Unterrichts. Berlin, Leipzig : Vereinigung wissenschaftlicher Verleger, 1921, S. 788. 203

Kultura a historie y Kultur und Geschichte y Kultura i historia y Culture and history

ralinstituts für Erziehung und Unterricht“ in Berlin Zeugnis ablegte und so blickte man doch ver- trauensvoll der Zukunft unseres deutschen Schulwesens entgegen.“5 Wie es sich in den thematisierten Studien zeigt, gemeinsam war den Reformansätzen keine Theorie, sondern das Ziel - die radikalisierte Schulkritik nicht nur zu artikulieren, sondern auch in der Schulpraxis und in der Jugendfreizeit die Reformmotive erfolgreich durchzusetzen6. Dies be- weist auch der Breslauer Professor Rudolf Lehmann in seinem Buch aus dem Jahre 1922 Pädagogi- sche Bewegung der Gegenwart – ihre Ursprünge und ihr Charakter, in dem er schreibt: „Wiewohl man in verschiedenartigen Bestrebungen und Forderungen der Neueren einen inneren Zusammen- hang fühlt, selbst der Fachmann empfängt leicht den Eindruck eines Wirrwarrs von Stimmen und Meinungen, Richtungen und Fragen.“7 In diesem Sinne wurden die Reformmotive in ihrer Kontinuität gesehen und kritisch analy- siert. Sie verdienten viel mehr Aufmerksamkeit nicht nur in der Lehrer- und Alltagsdiskussion, sondern auch in der universitären pädagogischen Forschung.

3. Reformpädagogische Bewegung aus der Sicht der geisteswissenschaftlichen Pädagogik

Radikalen Wandel in der Interpretationssichtweise von der reformpädagogischen Bewegung bedeutete die deutsche geisteswissenschaftliche Pädagogik, als im Jahre 1926 ihr wichtiger Vertre- ter Hermann Nohl im eigenen geisteswissenschaftlichen Periodikum Die Erziehung. Monatsschrift für den Zusammenhang von Kultur und Erziehung in Wissenschaft und Leben bekannten Artikel Die Einheit der pädagogischen Bewegung veröffentlichte. Ebenfalls in der Nohls Studie aus dem Jahre 1933 Die pädagogische Bewegung in Deutschland und ihre Theorie wird die reformpädagogi- sche Praxis in den geistesswissenschaftlichen Kategorien nach Dilthey gelesen: „Die Lebensfrage an diese pädagogische Bewegung ist dann aber: ob hinter diesem aufgeregten pädagogischen Wol- len in unserm Volk eine Einheit steht, ob da nur Chaos ist oder ein irgendwie sich um einen Mittel- punkt sammelndes Leben. Das Bildungsideal einer Zeit ist kein rationales System, das man kon- struieren könnte, sondern ist eine lebendige Einheit und darum immer mehrseitig, aber schließlich muss es doch eine Gestalt besitzen, in der sich der Begriff der Bildung erst erfüllt.“8 Nohl interpretierte die reformpädagogische Bewegung als eine Erscheinung, die nach der inneren Einheit des ganzheitlichen Ideals strebt. Auch Wilhelm Flitner arbeitete ähnlich mit den Kategorien der geistesswissenschaftlichen Kulturpädagogik, indem er feststellte, dass erst die geist- esswissenschaftliche Pädagogik den inneren Sinn der pädagogischen Bewegung verdeutlichen konnte und damit die Zersplitterung und den Chaos der einzelnen Reformversuche überwinden konnte. Der Vereinheitlichung und Harmonisierung von pädagogischer Reformbewegung diente neben der geistesswissenschaftlichen Theorie auch die Einteilung der Erscheinung in bestimmte Entwicklungsphasen9.

5 ZIEGLER, T. Geschichte der Pädagogik. München : C. H. Becksche Verlagsbuchhandlung Oskar Beck, 1923, S. 425. 6 Zum Kanon der deutschen reformpädagogischen Bewegung gehörte nach dem allgemein rezipiertem Buch vom A. Hergeet Die wichtigsten Strämungen im pädagogischen Leben der Gegenwart (1915) folgende Konzeptionen: Kunster- ziehung, Arbeitsschule, Moralpädagogik, experimentelle Pädagogik, Sozialpädagogik, Individualpädagogik, Persönli- chkeitspädagogik, natürliche Erziehung. 7 LEHMANN, R. Pädagogische Bewegung der Gegenwart – ihre Ursprünge und ihr Charakter. München : Rösl Ver- lag, 1922, S. 8. 8 NOHL, H. Die pädagogische Bewegung in Deutschland und ihre Theorie. Frankfurtn am Main : Verlag Schulte – Bulmke, 1949, S. 10. 9 Dazu vgl. FLITNER, W. Die drei Phasen der Pädagogischen Reformbewegung und die gegenwärtige Lage (1928). In FLITNER, W. Gesammelte Schriften. Paderborn : Ferdinand Schöning Verlag, 1987, S. 237. 204

Kultura a historie y Kultur und Geschichte y Kultura i historia y Culture and history

4. Schlussbetrachtung

Wie es gezeigt wurde, fand die pädagogische Diskussion der zwanziger Jahre des 20. Jahrs. in der Reformbewegung nur schwierig eine innere Einheit. Erst der Kanon der deutschen geistesswissenschaftlichen Pädagogik war erfolgreich, mit einer eigenen Theorie die Reformbewegung zu untermauern. In der Verschiedenheit und der Radikalität der Reformthemen kann man trotzdem nur zwei gemeinsame Motive finden. Beim ersten gemeinsamen Reformmotiv handelte es sich um das idealisierte Kinderbild im Rousseaus Sinne und nach der Doktrin „vom Kinde aus“. Hier kon- zentrierte sich „die neue Erziehung“ auf die „natürliche“ Entwicklung des Kindes, auf die vollstän- dige Entwicklung seiner Persönlichkeit und auf das Vermeiden vom autoritären Erziehungsmo- dus10. Im zweiten handelte es sich um die Bedeutung des Sozialen in der Erziehung und im Unter- richt, obwohl dieses Kriterium in verschiedenen Reformkonzepten auch sehr verschieden ausgear- beitet wurde11. Die deutsche Erziehungsdiskussion bestimmte das Ideal der Gemeinschaft - Schul- gemeinden und Schulgemeinschaften waren die Orte einer Erziehung durch und zur Gemeinschaft.

Literatur

[1] BÖHM, W. Was heisst und zu welchem Ende studiert man die Geschichte der (Reform-) Pä- dagogik? In BÖHM, W.; OELKERS, J. Reformpädagogik kontrovers. Würzburg : Ergon, 1995, s. 9–23. [2] BÖHM, W.; OELKERS, J. Reformpädagogik kontrovers. Würzburg : Ergon, 1995. [3] DEWEY, J. Deutsche Philosophie und deutsche Politik. Philo: Wien-Berlin, 2000. [4] FLITNER, W. Die Führer der pädagogischen Erneuerung (1925). In FLITNER, W. Gesam- melte Schriften. Paderborn : Schöning Verlag, 1987. [5] FLITNER, W. Die drei Phasen der Pädagogischen Reformbewegung und die gegenwärtige Lage (1928). In FLITNER, W. Gesammelte Schriften. Paderborn : Schöning Verlag, 1987. [6] FLITNER, W. Die Reformpädagogik und ihre internationalen Beziehungen (1931). In FLITNER, W. Gesammelte Schriften. Paderborn : Schöning Verlag, 1987. [7] FLITNER, W.; KUDRITZKI, G. Die deutsche Reformpädagogik. Düsseldorf : Helmut Küpper Verlag, 1967. [8] HERGET, A. Die wichtigsten Strömungen im pädagogischem Leben der Gegenwart. Prag, Wien, Leipzig : Schulwissenschaftlicher Verlag, 1920. [9] HERRMANN, U. Neue Erziehung, neue Menschen. Weinheim : Beltz, 1987. [10] HÜBSCH, F. Geschichte der Erziehung und des Unterrichts. Bamberg : Buchners Verlag, 1916. [11] KASPER, T.; KASPEROVÁ, D. Češi, Němci, Židé v mnohonárodnostním Československu. Pohledy na školství a vědu. Liberec : TUL, 2006. [12] KASPER, T. Die Sehnusucht nach dem „neuen Menschen“. Sudetendeutscher Reformpädago- ge Karl Metzner und sein Leitmeritzer Landerziehungsheim. In ACC Journal. XII/2006. Liberec: Zittau: Jelenia Gora, 2006, s. 366–370. [13] KASPER, T. Einige Merkmale sudetendeutscher Jugendbewegung. In Brücken, 2005, s. 167– 182.

10 Dazu vgl. OELKERS, J.Reformpädagogik: Eine kritische Dogmengeschichte. Weinheim: Juventa Verlag, 1989, S. 13. 11 Dazu vgl. KASPEROVÁ, D. Několik poznámek k Buberově přednášce „O výchovném“. In VALIŠOVÁ, A. (ed). Historie a perspektivy didaktického myšlení. Praha: Karolinum, 2004, s. 104–114. 205

Kultura a historie y Kultur und Geschichte y Kultura i historia y Culture and history

[14] KASPER, T. Sudetoněmecké hnutí mládeže a národně politická výchova v letech 1918–33. In Pedagogika, 2005, č.3, s. 204–216. [15] KASPER, T. Sudetendeutsche schulreform. Versuch eines deutsch-tschechischen Vergleichs. In Brücken, 2006, s. 109-120. [16] KASPER, T. Sudetoněmecké reformní pedagogické hnutí v Československu v letech 1918–33. In VALIŠOVÁ, A. a kol. Historie a perspektivy didaktického myšlení. Praha : Karolinum, 2004, s. 59–77. [17] KASPEROVÁ, D. Několik poznámek k Buberově přednášce „O výchovném“. In VALIŠOVÁ, A. (ed). Historie a perspektivy didaktického myšlení. Praha : Karolinum, 2004, s. 104–114. [18] KOŤA, J. Národní filosofie výchovy v pojetí Václava Příhody. In. Tradice a perspektivy pe- dagogických věd. Praha : Karolinum, 2003, s. 187–218. [19] LAQUER, W. Z. Die deutsche Jugendbewegung. Köln : Verlag Wissenschaft und Politik, 1962. [20] LEHMANN, R. Die pädagogische Bewegung der Gegenwart. München : Rösl & Cie, 1922. [21] MESSER, A. Geschichte der Pädagogik. Breslau : Ferdinand Hirt Verlag, 1930. [22] NOHL, H. Die pädagogische Bewegung in Deutschland und ihre Theorie. Frankfurt am Main: Schulte-Bulmke Verlag, 1949. [23] OELKERS, J. Reformpädagogik: eine kritische Dogmengeschichte. Weinheim : Juventa Ver- lag, 1989. [24] OELKERS, J. Die grosse Aspiration : zur Herausbildung der Erziehungswissenschaft im 19. Jahrhundert. Darmstadt : Wissenschaftliche Buchgesellschaft, 1989. [25] OELKERS, J.; BENNER, D. Historisches Wörterbuch der Pädagogik. Weinheim: Beltz, 2004. [26] OELKERS, J. Die Diskussion der Grenze der Reformpädagogik. In BÖHM, W.; OELKERS, J. Reformpädagogik kontrovers. Würzburg : Ergon, 1995, s. 49–75. [27] REGENER, Die Prinzipien der Reform-pädagogik. 1910. [28] Rembrandt als Erzieher. Leipzig : Hirschfeld Verlag, 1925. [29] RÖHRS, H. Der Welbund für Erneuerung der Erziehung. Weinheim: Deutscher Studien Ver- lag, 1995. [30] RÖRHS, H. Die Reformpädagogik: Ursprung und Verlauf unter internationalem Aspekt. Weinheim : Beltz, 2001. [31] SKIERA, E. Reformpädagogik in Geschichte und Gegenwart. München : R. Oldenbourg Ver- lag, 2003. [32] TENORTH, H. E. Zur deutschen Bildungsgeschichte 1918-45. Köln: Böhlan Verlag, 1985. [33] VÁŇOVÁ, R. Československé školství ve 30. letech (příhodovská reforma). Praha: PF UK, 1995. [34] WYNEKEN, G. Wickersdorf. Lauenburg : Adolf Saal Verlag, 1922. [35] WYNEKEN, G. Jugend und Staat. Ulm : Gesellschaft für Bürgerrechte, 1951. [36] ZIEGLER, T. Geschichte der Pädagogik. München : C. H. Becksche Verlagsbuchhandlung, 1923.

Rezension

Prof. PhDr. K. Rýdl, CSc. Filozofická fakulta Univerzity Pardubice

206

Kultura a historie y Kultur und Geschichte y Kultura i historia y Culture and history

NA TEMAT PEDAGOGIKI REFORMACYJNEJ - ANALIZA NAUKOWO- HISTORYCZNA

Artykuł zajmuje się tematyką pedagogiki reformacyjnej w dyskusji pedagogów XX wieku. Podnosi się kwestie kontynuowania, bądź braku kontynuacji motywów reformacyjnych. W dalszej części autor przedstawia dyskusję na temat pedagogiki reformacyjnej z perspektywy niemieckiej „Pedagogiki z Katedry” na początku XX wieku. W końcowej części przedstawiony został humanistyczny pogląd pedagogiki reformacyjnej.

K POJMU REFORMNÍ PEDAGOGIKA – HISTORICKO-PEDAGOGICKÁ ANALÝZA

Studie analyzuje vývoj pojmu reformní pedagogika v německé pedagogické diskusi 20. století. V první části se zaměřuje na problematiku kontinuity, respektive diskontinuity reformních motivů v porovnání s pedagogickou diskusí 19. století. V druhé části analyzuje článek německou tzv. „univerzitní” diskusi první poloviny 20. století o fenoménu pedagogického reformního hnutí. V třetí části jsou tematizovány tendence německé duchovědné pedagogiky o jednotné pojetí různorodých reformně pedagogických koncepcí.

ABOUT THE CONCEPTION OF REFORMATIVE EDUCATION – EDUCATION HISTORICAL ANALYSIS

This article analyses the phenomenon of reformative education in the German education discussion during the 20th century. It is discussing the continuum or discontinuum of the reformative motives. This article analyses the reformative education discussion by German university teachers in the early 20th century and in the German university education “Geistesswissenschaft” - theory.

207

Kultura a historie y Kultur und Geschichte y Kultura i historia y Culture and history

KOMENSKÉHO VŠENÁPRAVNÉ SNAHY

D. Kasperová

Technická univerzita v Liberci Fakulta pedagogická, Katedra pedagogiky a psychologie Hálkova 6, 461 17 Liberec 1, Česká republika [email protected]

Abstrakt

Studie se zabývá otázkami Komenského všenápravných snah jako součásti nejen historicko- pedagogické diskuse. Komenského snahy o nápravu věcí lidských skrze vzdělání vedoucí k lidskosti, obecné humanitě zůstávají i v dnešním světě a současné diskusi o výchově k demokracii a toleranci velkou výzvou.

1. Úvod

Komenský představuje přelom v pedagogickém uvažování, když výchovu chápe jako nápra- vu lidstva, jakožto vyvedení člověka z bloudění, jako nalezení pravdy a řádu. Nápravné snahy Ko- menského vyústily na sklonku jeho života v monumentálním díle Obecná porada o nápravě věcí lidských, představovaly však cíl jeho celoživotního snažení. Nápravu společnosti (emendatio rerum humanarun) skrze výchovu a vzdělání promýšlí Komenský již ve svých ranných dílech, zejména pak ale ve svých knihách pansofických (vševědných), v nichž vytváří systém vedení člověka k všeobecnému světlu, dobru a k Bohu.

2. Komenský na prahu novověku

Studia v německém Herbornu a Heidelberku zavedla Komenského do středisek tehdejší vzdělanosti, poznává vyspělost Holandska, Anglie a Německa a u svých učitelů se seznamuje s velikými plány na obnovu světa nesené v duchu vzdělanosti.1 Je svědkem debat o astronomických objevech, heliocentrismu, úsvitu moderní přírodovědy, veřejné pitvy, věcného encyklopedismu, humanismu a hlavně teologických rozprav vedených v protestantském duchu a očekávání blízkého příchodu tisíciletého království. Zde podrobně poznává principy racionálnosti a univerzálnosti u předních učených humanistů své doby. Zakouší hospodářskou a politickou vyspělost nejen protes- tantských zemí Německa, ale i Spojených provincií, tehdejší nejvyspělejší evropské země. Tento kulturní a vzdělanostní kvas Komenského radikálně zasahuje a mění. Přicházejíc ze země moravské, kam tehdejší vzdělanost zasahovala jen tlumeně, rozhoduje se nabyté vzdělání využít pro kulturní práci ve své zemi: „Zde se stal Komenský tím horlivým šiřitelem všeobecné vzdělanosti k těm národům a těm zemím, kam dosud zasahovala méně intenzivně, nebo dokonce vůbec ne, zde byly položeny základy k tomu kulturnímu poslání, jež posléze vyvrcholilo velikými

1 K tomu srov. PATOČKA, J. Jan Amos Komenský. Nástin životopisu. In. PATOČKA, J. Komeniologické studie III. Praha: OIKOYMENH, 2003, s. 396-419, zde s. 396. 208

Kultura a historie y Kultur und Geschichte y Kultura i historia y Culture and history

projekty všenápravnými, určenými k přetvoření a prohloubení života a sjednocení lidstva vůbec.“2 Patočka dále ukazuje, jak se oddal Komenský „myšlence vzdělání, metodice jeho sdělování a rozši- řování způsobem, který v dosavadní historii kultury neměl období a který z něho učinil tvůrce sou- stavného vychovatelství, přirozené metody didaktické a velkých projektů reformy vzdělání, které patří k největším kulturním statkům všeho moderního lidstva“. Obrátíme-li pohled na hluboký přerod v evropském myšlení, který se rýsoval již v předcházející době renesanční, sílil pod vlivem humanismu, ale i reformačních snah nábožen- ských, spatřujeme vyústění dalekosáhlé revize člověka k světu na počátku 17. století. Postupně mizí středověký obraz světa, když zámořské objevy jakoby zvěstovaly nástup nových časů. Do pozadí ustupuje svět katedrál, řádových, katedrálních a městských škol, vzdělanost teologických sum a středověkých latinských univerzit (zakládaných od 12. století v Boloni, Neapoli, Salamance, Ox- fordu, v Cambridgi či Paříži). Trhliny vstupují do světa středověké scholastiky, ale i do páteře stře- dověkého vzdělání - sedmera svobodných umění. Nástup renesance a humanismu zvěstuje pod rouškou znovunalezení antických ideálů zno- vu-zrození (re-nesance) člověka, k jehož životu pozemskému se obrací pozornost jak na poli umění, tak i v oblasti vzdělanosti. Víra v rozumové poznání a zkušenost sílí, pozornost směřuje ke studiu přírodovědy a astronomie (Galilei, Bruno, Kepler, Tycho de Brahe, Newton), postupně se formuje novověký filozofický diskurs (Blaise Pascal, Francis Bacon, René Descartés, Baruch Spinoza, Thomas Hobbes či John Locke). Novověké postavení člověka ve světě předpokládalo nové pojetí přírody a pravdy. Pravda nebyla dle středověkého myšlení obsažena ve věcech, nýbrž byla stále více otázkou metody, kterou se lidský rozum vztahuje k věcem. Toto osamostatnění lidského rozumu, posílení lidské autonomie ve světě a antropocentrismus moderní vědy představují charakteristické rysy novověkého myšlení, jejichž svědkem Komenský byl a s nimiž se musel ve svém díle vyrovnat. Matematická přírodově- da, tak jak se vyvinula zejména v dílech Newtonových a našla své filozofické opodstatnění v pozdějším díle francouzského myslitele Reného Descarta, posílila sen o vládě člověka nad příro- dou. Po vzoru přírodních věd se začal měnit rovněž pohled na společenskou realitu, která se také stala předmětem racionální analýzy a plánování. Tento kvas sedmnáctého století samozřejmě zasahuje Komenského, ten se ovšem nepřiklání na jeho stranu. Při setkání s Descartem vyvstává zřetelný rozdíl mezi oběma mysliteli, jejich poje- tím přírody a vztahu víry a vědy. Komenský nedochází poznání věcí racionální cestou metody jako Descartés, nýbrž vychází z předpokladu, že ideje jsou člověku od původu vtištěny a ten je může poznat. Výchova tak rozvíjí to, co je potencionálně v nás. Smysly a rozumem tak můžeme dojít poznání věcí přírody i lidského světa v jejich harmonii a řádu. Komenského vědění se tak vždy týká celku, z něj vychází a k němu směřuje, svým charakterem je v tomto ohledu „vševědné“ - pansofic- ké. Pedagogika či v Komenského jazyce didaktika se stává systémem vedení člověka.

3. Komenského všenápravné snahy

„Má-li se toto jeviště světa zcela změnit, je nutné, aby se od nejhlubších základů změnilo všechno lidské vzdělávání, a to těmi způsoby, které ukazuje pansofie“3, nastiňuje Komenský v úvo- du Pampaedie (Vševýchovy), čili čtvrté části Obecné porady o nápravě věcí lidských. Komenský jako biskup Jednoty bratrské, teolog, politik, vědec a vychovatel po celý život hledal cesty, jak vyvést člověka z blouznivého „labyrintu světa“, kde vládly války, hlad, loupeže

2 K tomu srov. PATOČKA, J. Literární plány a díla J.A. Komenského. In. PATOČKA, J. Komeniologické studie III. Praha : OIKOYMENH, 2003, s. 32-120., zde s. 35. 3 KOMENSKÝ, J. A. Obecná porada o nápravě věcí lidských. Díl IV. Praha : Svoboda, 1992, s. 37. 209

Kultura a historie y Kultur und Geschichte y Kultura i historia y Culture and history

i lidská licoměrnost a hrabivost. Všemi možnými způsoby se snažil odstranit příčiny nepravostí, které kolem sebe viděl a jejichž podstatu spatřoval v chybách člověka (Labyrint světa a ráj srdce; Truchlivý). Vzdělání a výchově přiřkl sice Komenský hlavní úlohu při nápravě společnosti (a nejví- ce se jí zabýval), avšak nebyly jedinou cestou ke zlepšení společnosti. O totéž usiloval i ve svých teologických listech, politických výzvách, sociálních a filosofických pojednáních a zejména v monumentálním projektu Obecná porada o nápravě věcí lidských, jež zahrnoval nástin zlepšení společnosti reformou církví, politiky, vědění (pansofie), výchovy (pampaedia) i jazyka. Žádná cesta vedoucí k nápravě neměla být opomenuta, všechny se vzájemně doplňovaly a prolínaly. V Komenského uvažování uvádí učitel - didaktik - člověka do jednoty světa, do souvislostí, kde každá jednotlivost poukazuje na celek, kde lze všechny, všemu a všestranně učit a dovést k božímu řádu a jejich osvícení. Tím se jeho pohled radikálně odlišuje od mechanistického pojetí přírody a jejího poznání. Komenský se tak zastavuje před branami moderní vědy a filozofie. Cílem Komenského snah není výchova k určitému povolání či postavení ve společnosti (člověk by zůstá- val pohlcen v labyrintu světa), ale výchova k lidství, k všeobecné lidské vzdělanosti4. Jeho demo- kratismus zaměřuje vychovatelské a vzdělavatelské úsilí na všechny členy společnosti - radikálně chce pomoci všem společenským vrstvám bez ohledu na jejich majetkové poměry, dívkám i chlap- cům5. K tomu, aby mohla celá společnost dojít nápravy, bylo zapotřebí, aby se pansofického vzdě- lání nedostávalo pouze některým lidem, nýbrž všem: „první, co si přejeme, je, aby tak plně a k plnému lidství mohl být vzdělán ne jeden člověk nebo několik nebo mnoho, nýbrž všichni lidé vespolek i každý zvlášť, mladí i staří, bohatí i chudí, urození i neurození, muži i ženy, zkrátka kaž- dý, komu se stalo údělem narodit se člověkem; aby konečně jednou bylo celé lidské pokolení vzdě- láno po všech věkových stupních, stavech, pohlavích i národech“.6 Komenského víra v řád světa a jeho poznatelnost jej vede k myšlence pansofie - vševědy7 a k možnosti poznat a učit všemu - veškerenstvu a jeho řádu. Cestu poznání vypracovává didaktik Komenský ve svých vševědných učebnicích, v nichž jak smysly, tak i rozumem vede k poznání všeho. Pokud by poznání některých věcí nemohlo být dosaženo smysly či rozumem, spoléhá se Komenský na princip synkritické (srovnávací) metody. Jelikož ve světě přírody i lidského bytí vládne řád, který vším prochází a ve všem se stejně odráží, pak je možno pomocí analogie a para- lelního srovnání (tedy synkriticky) poznat i zprvu nepoznatelné. Všeobecná harmonie se tak stává základem Komenského výchovy a „umělého vyučování“, ale i jejím předmětem. Stejně jako příroda má svůj řád, musí jej mít i vyučování, ale i jednotlivé předměty a metody poznání. Řád utváří i celek školního vzdělávání, které je rozděleno do čtyř šestiletých stupňů (škola mateřská, elementární či obecná v mateřském jazyce, latinská a akademie).

4. Závěr

Shrneme-li naše zamyšlení, ukazuje se, že Komenský v mnohém následuje novověkou tradi- ci, v podstatných rysech svého myšlení však zůstává věrný hledání řádu světa, harmonie světa a Boha, v jejíž dosažení spatřuje prostředek nápravy zakoušeného a válčícího světa. Komenského chápeme jako jednoho z největších humanistů, kteří přijímají poslání zasadit se o zvýšení lidské svobody, o růst vzdělanosti a osvícenosti. Jak výtečně ukazuje ve svých analý-

4 K tomu srv. HENDRICH, J. Jana Amose Komenského snahy vševědné, všeosvětové a všenápravné. Praha 1924. 5 K tomu srv. ČAPKOVÁ, D. Myslitelsko-vychovatelský odkaz Jana Amose Komenského. Praha 1987. 6 KOMENSKÝ, J. A. Obecná porada o nápravě věcí lidských. Díl IV. Praha : Svoboda, 1992, s. 15. 7 K tomu srv. KASPEROVÁ, D. Pedagogické myšlení J.A. Komenského. In KASPER, T; KASPEROVÁ, D. Vybrané kapitoly z dějin pedagogiky. Liberec : TUL, 2006, s. 7-27.

210

Kultura a historie y Kultur und Geschichte y Kultura i historia y Culture and history

zách Jan Patočka, směřovala Komenského racionalizace do oblasti výchovy, k vytvoření první sku- tečné soustavy pedagogických pojmů a následkem toho k založení moderní pedagogické vědy, bez níž nemůže existovat moderní školská soustava a pedagogická praxe, a tím ani kontinuita moderní- ho lidstva8. Výchova se stává Komenskému cestou a možností, jak vyvést člověka z bludiště do řádu, po vzoru řecké filozofie ze sféry zdání k bytí, od bludu k pravdě. Komenský tak dokázal sjednotit rysy středověkého myšlení jako skromnost a oddanost božímu řádu s novověkou zvídavos- tí, aktivností a lidskou autonomií. Sází-li Komenský na smysly a rozumové poznání, na význam induktivního poznání, na me- todu, pak nikoli v intencích novověkých, aby se chápal přírody a přetvářel ji, nýbrž, aby nahlédl boží řád a panharmonii, které se v ní odráží a využil je v službách nápravy lidstva.

Literatura

[1] ČAPKOVÁ, D. Myslitelsko-vychovatelský odkaz Jana Amose Komenského. Praha 1987. [2] FLOSS, P. J.A. Komenský. Od divadla věcí k dramatu člověka. Ostrava 1970. [3] HENDRICH, J. Jana Amose Komenského snahy vševědné, všeosvětové a všenápravné. Praha 1924. [4] KASPER, T; KASPEROVÁ, D. Vybrané kapitoly z dějin pedagogiky. Liberec : TUL, 2006. [5] KASPEROVÁ, D. Pedagogické myšlení J.A. Komenského. In KASPER, T; KASPEROVÁ, D. Vybrané kapitoly z dějin pedagogiky. Liberec : TUL, 2006, s. 7-27. [6] KOMENSKÝ, J. A. Velká didaktika. Praha 1958. [7] KOMENSKÝ, J. A. Obecná porada o nápravě věcí lidských. Praha : Svoboda, 1992. [8] KVAČALA, J. Komenský. Jeho osobnost a jeho soustava vědy pedagogické. Praha 1920. [9] MOLNÁR, A.; REJCHRTOVÁ, N. Jan Amos Komenský o sobě. Praha : Odeon, 1987. [10] PATOČKA, J. Komeniologické studie I-IV. Praha : OIKOYMENH, 2003. [11] PATOČKA, J. Die Philosophie der Erziehung des J.A. Comenius. Paderborn 1971. [12] POLIŠENSKÝ, J. Jan Amos Komenský. Praha 1963. [13] RÝDL, K. Jan Amos Komenský ve vývoji evropského pedagogického a filozofického myšlení v 18. století. In Pocta Univerzity Karlovy J.A. Komenskému. Praha : Karolinum, 1990.

Recenze

Prof. PhDr. K. Rýdl, CSc. Filozofická fakulta Univerzity Pardubice

8 K tomu srov. PATOČKA, J. Základní filosofické myšlenky J.A. Komenského v souvislosti se základy jeho soustavné- ho vychovatelství. In PATOČKA, J. Komeniologické studie III. Praha : OIKOYMENH, 2003, s. 121-189, zde s. 124. 211

Kultura a historie y Kultur und Geschichte y Kultura i historia y Culture and history

COMENIUS PANSOPHISTISCHE BEMÜHUNGEN

Die Studie befasst sich mit den pansophistischen Bemühungen von J.A. Comenius. Bildung bedeutet für Comenius den Weg und die Möglichkeit, wie man den Menschen aus dem Labyrinth der Welt in die Ordnung führen kann, wie man vom Irrtum zur Wahrheit kommen kann. Die Er- kenntnis und die Bildung stehen dadurch im Comenius Denken im Dienst der Menschenverbesse- rung.

COMENIUS PONSOFISTYCZNE STARANIA

Badania dotyczą ponsofistycznych starań J.A. Comeniusa. Kształcenie dla Comeniusa oznacza drogę i możliwość, w jaki sposób można wyciągnąć człowieka z labiryntu świata i poprowadzić go przez drogę z błędu do prawdy. Poznanie i kształcenie według myśli Comeniusa służą poprawie i umoralnieniu człowieka

ALLREFORMATION TENDENCIES IN THE WORK OF J. A. COMENIUS

This article analyses the allreformation tendencies in the work of J. A. Comenius. Education for him becomes the channel and chance of escorting the man from labyrinth to order. The man will verge from dillusion to verity. Knowledge and education to Comenius stand in the service of repara- tion of humanity.

212

Kultura a historie y Kultur und Geschichte y Kultura i historia y Culture and history

INTERIORITY AS PHILOSOPHICAL PROBLEM

D. Krámský

Technická univerzita v Liberci Pedagogická fakulta, Katedra filosofie Hálkova 6, 461 17 Liberec 1, Česká republika [email protected]

Abstract

The intention of this short contribution is to outline the direction of Lévinas's critique of Heidegger's conception of Dasein – residence, which in Lévinas's intellectual schedule is interpreted as inhabitancy. The procedure of this interpretation will firstly the target clarification of those basic terms such as interiority, desire, or inadequacy, from which term inhabitancy can be gradually deri- ved as being here, with its essential economic character.

1. Interiority Myself

If there is indulgence on the part of listeners to such force, like getting permission to decide and choose one pivotal term, from which the motivated interpretation of Lévinas's work could be open, I would choose the term desire. According to Lévinas, character of desire for what is Diffe- rent and for what is unreachable from its character, points at substantial definition of our existence not as co-existence meaning relation with others, but as a essential non relation – not belonging – inadequacy. There is an impassable gulf between me and Different; myself and Different are always detachable, and any bypass interferes in original sphere of Different, in its transfer, and totalitarian reduction to what is the same. This also applies to Husserl's presentation (5. meditation In Husserl, E. Cartesian meditations), which already proceeds in the field of transcendental consciousness, and it urgently assumes intendancy alto ego, involvement of Different into a transcendental intensional relation. Although the constitution of experiencing the Different is a violent reduction, it is a part of a common and everyday relation to the world. Myself lives commonly and relates to the world like it is the same with that self and it adopts everything that is given to it. Myself constitutes, imagines different, identifies and recognizes itself in different, as it was the same or similar. Another and more original motive, than an interest to own and to have, or our concern for actual existence, can be found under this adopting relation to different like it is identical. This more authentic motive of relation to the world is, according to Lévinas, a kind of sensual naturalness of Myself, which does not live for something, or because of something, but on the contrary it lives without consequence, "it lives from..." 1, without consequence it "soaks"2 in, what affects its senses, it soaks in its feelings of the world, without consequence it is delighted in its living.3

1 Lévinas, E. Totality and infinity. Prague Oikúmené, 1997, pg. 92. 2 Soaking in element", Ibid. pg. 113. 3 We live, as French say, "de bonne soupe", from "good soup", from the air, from the light, from spectacle, from the office, from thoughts, from sleep etc. They are not any objects of visualization. We live from them. What we live from 213

Kultura a historie y Kultur und Geschichte y Kultura i historia y Culture and history

"Resulting from delight of element, sensuousness, that we describe, does not belong to order of thinking, but to order of feeling, i.e. to affection, vibrant egoism of myself. We cannot recognize sensual qualities, but we live them: greenness of these leaves, red of this nightfall.4 “Life in its lowermost level relates to, what comes to our senses, without grabbing and possessing it: it is just free - minded "soaking in sensuous diversity". Myself enjoys the world, relates to it, nourishes it, and lives from it. Experiencing and ap- prehensive myself comes after consuming ego5, i. e. myself, that uses the world without consequence, myself wishing for the world, or myself which desires everything, that is different than itself.

Instruments or resources are not matters, from which myself lives, considering they would come from the area of the Same. Objects, that originate from elsewhere, not from myself, are those "objects, from which we live"6, things we relate to in our hunger for satisfaction, things, which nou- rish us, cater hunger or quench thirst. Things that are nutriment of our egoistical life. Consuming myself enjoys presence without thematization, and not „something“ that can be useful to us in the future. „Then, life is not some kind of exposed will, ontological Sorge, concern for this life. Relati- on of life to itself is the essence of the actual life, life is not any ontological category, it is love for life, for fulfilling subjects, that are not our entity but are more precious to us than our own existence: we think, eat, sleep, ride a bicycle, these are manners that meet our demands, manners from what contents or things we live." 7 This delightful enjoyment is free - minded relation to the world. All these subjects, from which myself lives, contents that are essentially different than myself, determine not only how valuable my own life is for me, but these very contents determine, which way the same myself is like myself originally. We do not live from any significance of things, or which way we handle things in our imagination. If we enjoy life, we do not live in any posture, where we would discard immediate spontaneousness – sensual variety, which exists to become meaningful afterward. Without consequence (unspeakably, without thematization) "we soak in the element of existent", without consequence immediately by senses we accept variety and spontaneousness of the world. We are fishing, we enjoy it and we are pleased that we are fishing, but not because we reflect our fishing. We are just pleased, because we do not worry. We do not ask, why we go fishing, we do not study, what sense our activity makes. We just feel nice, we enjoy our life with no comments, it is enjoyment, for which we say, "no comment ". We enjoy riding a bicycle, we sunbathe, we read a book: all these things somehow fulfil us. From them myself lives, from them myself feels the way it just is. Lévinas features that this satisfaction cannot be considered as any psychological condition. "Delight is not psychological condition like other, affectionate tonality of empirical psychology." 8 Nourishing is not psychological reality; it is clean spontaneity of life antecedent to each of our attitudes towards the world, to each of our expressions (significances) about ourselves or about the world. State of mind is evoked only as assorted articulation of how or what content myself lives from. All our attitudes towards the world, towards the different always somehow articulate that original (metapsychical) "desire" to relate to the world, happiness, in which we enjoy the different. We relate to things, which come to us, which affect our sensuousness, without asking explicitly, is not even ' means of life ', as is pen the means of relation to a letter, that allows to write, it is not even purpose of life, as is communication the purpose of letter. Things that we live from are not instruments or tools or means in Heidegger's interpretation."; Ibid. pg. 92. 4 Ibid. pg. 116. 5 Sensuousness forms the actual egoism of myself. It is about feeling and not about felt."; Ibid. pg. 44. 6 Ibid. pg. 92. 7 Ibid. pg. 94. 8 Ibid. pg. 95. 214

Kultura a historie y Kultur und Geschichte y Kultura i historia y Culture and history

what are these things for, without putting them into light of any understanding. „Life in this under layer of self - satisfaction is only affectiveness and sensation." 9 Before any significancy, before every concern for own existence, we long for different, without grabbing it, we enjoy it, without consequence we use it, we just live it. "Delight limbers up like this 'coiling' together." 10 Without consequence we enjoy different, from clean sensuousness without thematization, from sensual affection, we long for what is different, without possessing or adopting it somehow, without making the same of it. To live in its original signification does not mean to stand against something (objectify), nor imagine something, nor serve for something, nor struggle for something, but even earlier enjoy something, to live from something, just to "have a good time"11 in sensual variety of existent, and without consequence "to soak in element"12. However, we do not always have to live without consequence, to enjoy things instantly, we can also enjoy how to overcome hardly seizable elements of sensual variety of the existent, enjoy that we understand, how the existent is given to us, that we are able to make sense of what is set. Thus concern for overcoming the element enters our delightful enjoyment. So we need the element not to control us, but contrariwise to be controlled by us, to be available to us. It is concern for overcoming the element, worries about future of our personal existence, worries, what will happen to us. Within this anxiety about future of its existence we try in some way to secure and take care of ourselves against unpredictability of natural element. We no longer desire things just to enjoy them, but we feel that we need these things; we need to have them at home. So we secure ourselves in order not to be surprised by anything in the future, in order to be if possible fully independent on vagaries of the natural element. We furnish our households, we equip with tools, through which we can more easily gain natural products. Worries about our own existence rise, worries about what use this or that is to us, what it actually serves, or for what benefits. We do not enjoy things as they are any more, but we enjoy them, because they might be instrumental to us or needful for us. When concern for our own existence, for the future of our existence enters our delightful relation to the world, things become subjects of demand. We do not enjoy things without consequence any more, but we need to have them. Things, that in our need we relate to, become our property, we have them, we can handle them, we know, what they are for, we clearly understand their purpose. Every such control of any thing, its possession, is satisfactory to us. However it is not delight from immediate enjoyment of things, it is delight that the thing is given to me, that it becomes mine: it is delight, that I satisfied my needs. "Delight is whirl of the Same. (…) Differentness of this Different, which is the world, is ex- ceeded by requirement, which delight evokes and nurses."13 Lévinas talks about requirement as the first movement14, from which the same identical ego rises inside itself. In relation to the world, in a way of requirements, Myself becomes independent. Myself reaches this independence by assimilation, reduction of Different to what is the same.

9 Ibid. pg. 97. 10 "Sufficiency of this delightful enjoyment chants the egoism or ipso of Ego and the Same. Delight is regression into itself, it is involution. what is called affectionate condition is not any gloomy monotonous condition, but it is vibrant exaltation, in which ' myself' arises as itself. Because myself is not base of delight. 'Intensional ' structure here is pro- foundly different. Myself is contraction of feeling, it is pole of convolution, with coiling and involution outlined by delight: focus of injustice is its part. Delight loosens up just like this ' coiling ', like movement towards itself", Ibid. pg. 100. 11 Ibid. pg. 92. 12 Ibid. pg. 113. 13 Ibid. pg. 97. 14 Ibid. pg. 97. 215

Kultura a historie y Kultur und Geschichte y Kultura i historia y Culture and history

Assimilation of Different, its involvement into the Same happens by way of requirement. Just the requirement has that power to master Different, to convert each thing to its imagination, to domesticate in it. As working creatures we captivate spontaneousness of what is away from home, what is Different. Through our work we control and naturalise the element. "Man only overcame elements, because he overcame this nowhere leading internality by residence, which gives him a sort of exteriorisation. He subsides in spontaneousness from that side, which is already appropria- ted: field, which I cultivated, sea, where I fish and anchor my boats, wood, in which I cut down trees - all the acts, all these works relate to inhabitancy." 15 This conversion of things, which can be found outdoor, or its exploitation for something, happens through body. Only body is the organ, through which we can hold and manipulate with things. Only through the body it is possible to implement, fulfil our targets: it is possible to take any thing in hand by using the body and somehow dispose of it according to personal needs. As physical Myself, we can have things under our control. Through the body we have the power over things, we can satisfy our needs. Through our body we are independent, identical, always the same ego.

2. Residence (Dasein) as inhabitancy

We are getting to know the world. We can see in the light, we domesticate in our things, we feel happy, that we are in the world like at home. "Learning as light is the way how we live, how we feel at home." 16 Before all our relation to the world we look after our personal existence in accordance with Dasein, we look after our home. "Idealistic subject, which a priori constitutes its object and even place, where it finds itself, strictly taken, it does not constitute this object and this place a priori, but right after when it domesticated in it as a specific creature; this domestication exceeds knowledge, thinking and idea, into which the subject would post facto like to lock this event of residing, which is however incommensurate with the knowledge." 17 Presenting Myself then constitutes intensional object only right after, it somehow settled in it. Cognizant subject in its knowledge always assumes "event of habitation". Firstly we have to be at home somewhere, we have to „ gather ourselves", so we know somehow, what is different than this home. Fending residence (Dasein) as home is then presumption of every our knowledge. Home is presumption, that we can enter the world, get to know this world, gradually domesticate in it. Before we enter the world there is presumption of certain relativity to ourselves. "Privi- leged role of home is not in purpose of human activity, but that it is its condition and in this sense also the beginning. It is focusing on itself, which is necessary for nature to be represented and processed, exactly for being outlined as the world and to be accomplished as home. Man resorts in the world, as if he came to it from some private area, from his home, where he can come back again at any time." 18 Through home man resides in the world, thanks to home he can act without restraint: he can work and possess. "To be separated means to live somewhere." 19 We can independently make decisions, what to do with matters lying in front of us. Home allows to us to be independent on the world, independent on its variability."

15 Ibid. pg. 113. 16 Ibid. pg. 128. 17 Ibid. pg. 133. 18 Ibid. pg. 132. 19 Ibid. pg. 147. 216

Kultura a historie y Kultur und Geschichte y Kultura i historia y Culture and history

Home protects us against alarming external foreignness. At home we are kept out of unfavourable weather, home protects us against elements. Home allows to us certain distance from ele- mentariness of nature. "Subject contemplative world then assumes event of residence, distance from elements (i. e. from instant delight, which however concerns about its tomorrow), and gathering in intimacy of home."20 Myself abstains from direct responses, stimulations, which the element of sensuous variety evokes, "which provokes the world"21. Thanks to home we are alert of these elementary signs; we can free ourselves of immediate delight and sensuousness. We are regardful of22 unity of sense, of what is variously and sensuously given to us. Thanks to our attention we always keep certain distance from elementary naturalness, distance from delightful enjoyment: We carefully perceive sensuous variety, which affects our senses.

We not only protect our house against endangering element, but we also want our home to be somehow useful to us. In anxiety the element is processed, it serves something: its uncertain future is somehow disturbed, "element stiffens within the walls of home, it cools down in owner- ship"23. In anxiety about future of our existence, about existence of our home, we work to neutralize undesirable force of elements: we work to somehow exploit this uncontrollable force, so this force becomes "our power"24 without discomposure and it is helpful to us. Exactly this craving for exploitation of that primarily Different and absolutely independent of us, just this requirement expresses the sense of home: sense of our work in the world, through which we settle down in the world, through which we are at home immediately in the world. "Work overcomes or postpones without time limit the uncertain future of the element." 25

3. Work

Inhabitancy as residing is an event, thanks to which we are inside ourselves, this is thanks to which we are the same, identical creatures. Through home we can relate to the world somehow, we work in the world. We go out from home to the world so we could work in it, develop new and yet unknown things, so we could gain some goods that we need to have. We relate to what is different by converting it and bring it home, and Lévinas specifies this manner as the hand. Principle of each of our relating to the world as relating of the same, or identical Myself to different, is work of the hand. By the help of the hand we can do something, somehow behave in the world. The hand is not only an instrument, through which we possess, but also project of this possessing. The hand is ours plan, of what we can do in the world. Exactly this activity in the world, the hand performs, we call work. We work in the world, because our activity has some purpose, it is about to gain something, to have something, to handle something. We work, so we can eat and satisfy our needs. When we see or recognize something, we always work. "Movement of vision is entrapment. Vision opens into perspective, into horizon and outlines the distance, which is possible

20 Ibid. pg. 133. 21 Ibid. pg. 134. 22 "Gathering in common interpretation of concentration signifies delay of instant responses, provoked by the world, regarding bigger attention to itself, to its potentiality and its situation. So it falls in one with movement of consideration, freed of from immediate delight, because its freedom does not extract from pleasantness of the elements any more.", Ibid. pg. 134. 23 Ibid. pg. 138. 24 Ibid. pg. 111. 25 Ibid. pg. 140. 217

Kultura a historie y Kultur und Geschichte y Kultura i historia y Culture and history

to overcome; it challenges the hand to movement and to contact, which gives security."26 "The mind then works as it was in this physical 'I can'. It works in it even earlier, than this body presents and than it constitutes."27 Purpose of the hand is to hold, possess things. It is teleological movement, which the hand performs. Thanks to the hand we gather possessions, movement of the hand is economical28: it is always fundamentally bound to home. Hand brings things home, relates to, what is away from home, to take, what we need for our living. Only at work we are able to bridge over and avoid all distances, which block us to take, what is different from us. What is different can be converted by the hand. The hand works on object, adapts its form, to handle the object well, without major problems. Things, to which we relate with the hand, in their way serve the hand. "Things are given as solid bodies with clearly defined margins... Outline of the thing defines possibility of taking it out, without moving other things, and to carry it away. Thing is movable. It keeps certain proportion regarding the human body." 29 The hand is a body part that puts every thing in front of it into adequate form that is appropriate for handgrip. Despite of resistance of the thing, in the end it always falls into the hand. We do not need to know, what this or that held thing is, what its original purpose is. Relevant is, that we know exactly, what this thing given to us can be for, and we know, how „handy "it is to us. In grasp we deprive every thing of its equivocation: it applies to every, even an unknown thing, which we have in the hand, and we know, to what purpose we will need it in the future. Everything, that is different, becomes available to the thing, thanks to work of the hand. The hand articulates the possibility of supply method to provide chances of residence in terms of its existence with the things. Things at work are not given in their original meanings, but as things, that are „in front of hand" and „to hand", as things, that we need to have at home That originally intractable material, substance, which once concerned us with its foreignness, changes at work in "raw material"30, from which the hand intends to produce something by its work. We work, we converse the different to own it, to keep it at disposal. We work to better secure our house. Work of the hand is then expression of concern towards personal being here, expression of anxiety about staying the same, staying identical.

4. Residence and different

Heidegger's analysis of residence as Dasein, which can have its authentic, but also inauthe- nic form, is in Lévinas's interpretation taken as unified relation to different, which always has rather providing character. Even concern (Sörge) is accepted as something that is always connected with being ego, and does not exceed the frame of its interiority. Concern is not what could lead to transcendence, what could bring the residence to authentic and responsible understanding of itself. Co-existence (Mitsein) as substantial characteristic of existence cannot be according to Lévinas open from concern, which is in its character egocentric. It is co-existence on economical basis. This possibility is desire. Only desire, which puts that indefeasible distance in front us in capacity of a claim to different, to other, is the chance to meet with the others. Not to have or create something common, but long for them, like for the others, that cannot be owned, recognized or felt, but that

26 Ibid. pg. 167. 27 Ibid. pg. 182. 28 from Greek: oikos - house, nomos – law. 29 Ibid. pg. 140. 30 "Work quadrates with elements, from which pulls matters. It grabs substance as raw material."; Ibid. pg. 139. 218

Kultura a historie y Kultur und Geschichte y Kultura i historia y Culture and history

can be only and merely respected and listened to. Not to relate intend to different or others in a con- stitutive way, or the residence taking care of it in terms of creating a common world, but in re- specting posture it is necessary to respond to appeal of different (reflecting in physiognomy ), to assume the responsibility for different, for the others. That transcendence of residence, which is connected with its own disownment or deconstruction of itself on behalf of Different, is able to make the residence „truthful" and „rightful". Character of residence, which paradoxically cancels out inside itself, unwinds from indefeasible and asymmetrical duty to answer for the others; we do not want anything from them and we do not ask for anything from them, they are here because not only we can, but we must help them.

Literature

[1] Heidegger, M. Sein und Seit. [2] Lévinas, É. Totality and infinity. [3] Lévinas, É. Ethics and infinity. [4] Husserl, E. Cartesian meditations.

Recension

Emerit. profesor UK prof. PhDr Radim Palouš, CSc.

219

Kultura a historie y Kultur und Geschichte y Kultura i historia y Culture and history

INTERIORITÄT ALS PHILOSOPHISCH PROBLEM

Die Absicht dieses kurzen Beitrages ist, die Richtung der Kritik Levinas an Heideggers Be- griff Dasein - dem Aufenthalt, der im Gedankenentwurf von Levinas als Wohnen interpretiert wird, anzudeuten. Die Vorgehensweise der Interpretation orientiert sich als erstes an der Aufklärung der Grundbegriffe wie dem Inneren, dem Verlangen und der Un-Adäquatheit, aus denen es dann mög- lich wird, schrittweise den Begriff des Wohnens herzuleiten, als dem Dasein hier, dessen Charakter im wesentlichen wirtschaftlich ist.

INTERIORYTA JAKO PROBLEM FILOZOFICZNY

Zamiarem tego krótkiego artykułu jest naszkicowanie kierunku Lévinasowej krytyki pojęcia Heideggera w problemu Dasein – pobytu, co w ideowym planu Lévinasa interpretowane jest jako mieszkanie. Sposób wykładu skierowany będzie najpierw na wyświetlenie tych podstawowych ter- minów, jako jest interioryta, pragnienie, lub nieadekwatność, z czegoś będzie możne kolejno wyde- dukować pojęcie mieszkania, jako istnienia tutaj, którego charakter jest istotnie ekonomiczny.

INTERIORITA JAKO FILOSOFICKÝ PROBLÉM

Záměrem tohoto krátkého příspěvku je nastínit směr Lévinasovy kritiky Heideggerova pojetí Dasein - pobytu, který je v Lévinasově myšlenkovém rozvrhu interpretován jako bydlení. Postup výkladu se bude nejprve zaměřovat na vyjasnění těch základních pojmů jako je interiorita, touha, in-adekvace, z nichž bude možné postupně vyvodit pojem bydlení jakožto bytí zde, jehož povaha je bytostně ekonomická.

220

Kultura a historie y Kultur und Geschichte y Kultura i historia y Culture and history

RUHELOS ZWISCHEN HAMBURG UND ISTANBUL ZU FATIH AKINS FILM „GEGEN DIE WAND“

G. Schröer

Technická Univerzita v Liberci Fakulta pedagogická, Katedra nemeckého jazyka Hálkova 6, 460 17 Liberec 1, Česká Republika [email protected]

Abstrakt

Der Film „Gegen die Wand“von Fatih Akin vergegenwärtigt, wie dargelegt werden soll, künstlerisch eindrucksvoll die politischerseits lange ignorierte Tatsache, dass die Bundesrepublik Deutschland ein Einwanderungsland ist.

1. Deutschland – ein kulturell vielfältiges Einwanderungsland

Im Umfeld einer sich scheinbar immer dynamischer entwickelnden Globalisierung stellt sich auch im wiedervereinigten Deutschland die Frage nach der kulturellen und nationalen Selbstveror- tung. Das hat natürlich mit der deutschen Geschichte zu tun, in deren Verlauf der Nationalismus eine verhängnisvolle Rolle gespielt hat. Die Frage nach dem nationalen Selbstverständnis stellt sich aber auch, weil die Bundesrepublik – obwohl das lange verneint wurde – ein Einwanderungsland ist. Die politischerseits lange aufrecht erhaltene Ignoranz dieser empirisch kaum bestreitbaren Tat- sache spiegelt sich in dem Terminus wider, der jenen Menschen zugedacht wurde, deren permanente Anwesenheit in Deutschland nicht - zumindest nicht über einen als vorübergehend erachteten Arbeitsaufenthalt hinaus - wahrgenommen werden wollte: „Gastarbeiter“. Jene Menschen, die während einer wirtschaftlichen Aufschwungsphase als Arbeitskräfte in die junge westdeutsche Demokratie geholt wurden, prägten und prägen die bundesdeutsche Migrationsgeschichte,1 sowie auch die Bundesrepublik an sich, nachhaltig – insbesondere deshalb, weil sie nicht Gäste blieben, sondern permanente Einwohner wurden, die Familien hatten und haben, sie zu sich holten oder auch eine Familie in Deutschland gründeten. Sie kamen ursprünglich u. a. aus Italien, Portugal, Griechenland, dem ehemaligen Jugoslawien und vor allem aus der Tür- kei. Bis heute sind die Türken die größte ethnische Minderheit in der Bundesrepublik, es handelt sich um über zwei Millionen Menschen. Nach Wende und Wiedervereinigung hat sich die Zusam- mensetzung der ethnischen Minderheiten nochmals durch Migration aus Mittel- und Osteuropa ver- schoben. Die genauen Zahlen können und sollen hier nicht ausführlich dargelegt werden. Es soll gleichwohl festgehalten werden, dass derzeit insgesamt etwa sieben Millionen Menschen ausländi- scher Herkunft in Deutschland leben.2 Die Nachkriegsgeschichte, der wirtschaftliche Aufschwung und auch das kulturelle Erscheinungsbild Deutschlands sind unmittelbar mit diesen Menschen ver-

1 Ich spreche hier bewusst nur von der „bundesdeutschen Migrationsgeschichte“, der deutschen Geschichte ab der zweiten Hälfte des 20. Jahrhunderts also. 2 Vgl. Schröer 2005, S. 134. 221

Kultura a historie y Kultur und Geschichte y Kultura i historia y Culture and history

bunden. Sie trugen und tragen außerdem zu einer, sicherlich nicht nur harmonischen, kulturellen Vielfalt bei, deren Beschreibung mit nationalen Etiketten schwerlich beikommen ist. Ein Beispiel hierfür ist die Entwicklung jener interkulturellen deutschsprachigen Literatur in der Bundesrepublik, die größtenteils aus der so genannten „Gastarbeiterliteratur“ der 1970er Jahre hervorging und inzwischen eine enorme stilistische und thematische Bandbreite entwickelt hat.3 Ein anderes Beispiel ist der Filmbereich. Und hier wäre nun der Name Fatih Akin zu nennen.

2. Zu Fatih Akins Film „Gegen die Wand“

Fatih Akin wurde 1973 geboren und ist als Sohn türkischer Einwanderer in Deutschland groß geworden. Als Regisseur hat er schon einige Erfolge vorzuweisen.4 Akin ist Teil jener zweiten Generation von Menschen mit Migratioshintergrund, die in Deutschland aufgewachsen sind, wo sie sich deshalb eben auch am besten auskennen, und doch oftmals als Ausländer gesehen werden. Er hat dagegen immer betont, dass seine Filme nicht „im ausländischen Milieu“ spielen. Akin begreift sich selbst als „deutscher Filmemacher“,5 weil die Geschichten, die er erzählt, eben deutsch sind. So wie die in Deutschland lebenden Menschen ausländischer Herkunft - die oft Thema seiner Filme sind - ein Bestandteil der Bundesrepublik sind, so sind es auch ihre Geschichten - und eben auch Akins Filme - nicht nur selbst wenn, sondern auch gerade weil sie immer wieder Menschen nicht- deutscher Herkunft in Deutschland im Auge haben. Das ist auch bei „Gegen die Wand“ so, Akins bisher größtem Erfolg, für den er im Jahr 2004 den „Goldenen Bären“ bei der Berlinale erhielt, Deutschlands wichtigsten Filmpreis. „Gegen die Wand“ ist kein Film, der sich irgendeines „faulen exotischen Zaubers“ bedient, wie es bei der Darstellung interkultureller Thematiken immer wieder vorkommt, was der Schrift- steller Feridun Zaimoglu bemängelt hat.6 Er ist ein städtischer, schneller, auf den ersten Blick ans schwarze amerikanische Kino im Stile Spike Lees erinnernder Film, der ruhelos zwischen Hamburg und Istanbul irrlichtert und hier wie dort die Versatzstücke kulturell zersplitterter Lebenswelten aufgreift, durchschüttelt und rasant zusammen schneidet. Auf den zweiten Blick lassen sich in „Ge- gen die Wand“ dann auch Kunstgriffe erkennen, die die deutschen Regisseure Wim Wenders und - insbesondere - Rainer Werner Fassbinder zitieren.7 Und zudem hat Akin seinen Film noch mit in der Türkei populären Schauspielern besetzt. Das produktive Mischen von Puzzleteilen verschiedener kultureller Herkunft ist im Grunde genommen das Prinzip, auf dem der Film beruht. „Gegen die Wand“ erzählt dabei eine Liebesgeschichte, die von Cahit und Sibel. Sie lernen sich, jeweils nach einem gescheiterten Selbstmordversuch, in einer Hamburger Nervenklinik kennen. Der Film lebt von der Spannung zwischen diesen beiden, in vielerlei Hinsicht extremen Cha- rakteren, die sich von ihren Leidenschaften immer wieder forttragen lassen, was die beiden Haupt- darstellenden, Birol Ünel und Sibel Kekilli, bravourös spielen. Cahit, von Ünel verkörpert, ist etwa 40 Jahre alt, ein leicht in die Jahre gekommener Punk- fan, der sich selbst als „Penner“ bezeichnet und als Gläsersammler im Hamburger Kulturzentrum „Fabrik“ arbeitet. Er wohnt in einer mit Müll und Dosenbier verdreckten Wohnung auf dem Kiez. Sein Leben ist gründlich aus den Fugen geraten, seit, wie sich später herausstellt, seine erste Frau und große Liebe gestorben ist. Cahit hat jeden Halt verloren, ist innerlich tot und betäubt sich mit

3 Vgl. Chielino 2000. 4 Fatih Akins filmischer Werdegang wird übersichtlich dargestellt von Hillman 2006. 5 Vgl. artechock film 2004. 6 Zaimoglu 1995, S. 12. 7 Insbesondere Fassbinders „Die Ehe der Maria Braun“ wäre hier zu nennen, vgl. Hillman 2006, S. 63. 222

Kultura a historie y Kultur und Geschichte y Kultura i historia y Culture and history

Drogen und Alkohol. Sein Türkisch hat er, wie er selbst im Film sagt, „weggeworfen“, zu seiner Familie hat er offensichtlich keinen Kontakt mehr. Dagegen hat Sibel mehr Kontakt zu ihrer Familie als ihr lieb ist. Sie wohnt mir ihren etwa 18 Jahren noch bei ihren Eltern, deren Druck sie nicht mehr aushalten kann. „Ich will ficken, und zwar nicht einen, sondern viele“, so sagt sie zu Cahit bei einem ersten Gespräch, das die beiden, bei einem nächtlichen Ausflug aus der Nervenklinik in eine Kneipe, führen. Sie will mit aller Gewalt aus dem familiären Umfeld ausbrechen und hat sich aus Verzweiflung die Pulsadern aufgeschnitten, als sie in der Heilanstalt Cahit trifft, der - halb im Suff, halb aus echter Lebensmüdigkeit - sein Auto frontal vor eine Wand gesetzt hat. Der eine, so scheint es, hat das Leben schon hinter sich, während die andere es noch vor sich hat. Und doch stecken beide in einer Sackgasse, aus der Sibel einen Cahit erstmal irrsinnig vorko- menden Ausweg vorschlägt: Sie könnten zum Schein heiraten. Sie macht ihm die Wohnung und den Haushalt, er hält als türkischer Mann dafür die Kontrolle der Familie fern. Die Abmachung geht so lange gut, bis den beiden ihre Gefühle in die Quere kommen. Cahit ist von der attraktiven Sibel nicht nur körperlich angezogen, ihre Vitalität steckt ihn an, sie holt ihn aus seiner Lethargie und er merkt, dass er sich tatsächlich in sie verliebt hat. Auch Sibel fällt - trotz sämtlicher Liebschaften und sexueller Erfahrungen, die sie nun erlebnis- und lebenshungrig nachholt - immer mehr auf, dass Cahit, wenn er denn einmal zugänglich ist, ihr nicht gleichgültig ist. Aber Akin gönnt seinen Figu- ren kein Happy End. Gerade als Sibel sich für Cahit entscheidet, schlägt Cahit einen von Sibels Liebhabern, dem sie nun einen Korb gegeben hat und der Cahit aus Revanche bis zum Äußersten provoziert hat, mit einem Aschenbecher so unglücklich nieder, dass er stirbt. Cahit kommt ins Ge- fängnis. Sibel wird von der Familie verstoßen. Sie flieht nach Istanbul und arbeitet dort als Zim- mermädchen. Und sie verspricht, auf Cahit zu warten. Cahit macht sich nach langer Haft tatsächlich auf den Weg nach Istanbul. Doch Sibel, die nach etlichen emotionalen und drogenbedingten Ab- stürzen in Istanbul nun eine Familie gegründet und damit endlich wieder einen Halt gefunden hat, bringt es nicht fertig, das alles aufs Spiel zu setzen. Nach einer gemeinsam im Hotel verbrachten Zeit, in der die beiden ihre Liebe erstmals ausleben, schlägt Cahit ihr vor, gemeinsam mit dem Bus in die Osttürkei, zu seiner Familie zu fahren. Als er am Busbahnhof wartet, wartet er schließlich vergebens. Alleine macht er sich auf den Weg nach Osten. „Gegen die Wand“ zeigt die Konflikte, die die beiden Hauptfiguren durchleben, in einem kulturell nicht mehr eindeutig zuordnebaren Umfeld, welches sich nur aufgrund der bundesrepublikanischen Migrationsgeschichte so entfalten konnte und kann, wie Akin es auf die Leinwand bringt. Mit allzu statischen Auffassungen kultureller Zugehörigkeit lässt sich diesem Film jedenfalls nicht beikommen. Er inszeniert eine Perspektive, die, mit Homi Bhabha gesprochen, verlangt, dass die Metropolen jener Geschichte, „die von den in sie hineinströmenden Nachkriegsmigranten und Flüchtlingen erzählt wird, als einer einheimischen Narrative begegnen“ müssen, da eben auch die Migrationsgeschichte „ihrer nationalen Identität inhärent“ sei.8 Diese Perspektive vorausgesetzt, lohnt es sich, noch einmal einen genaueren Blick auf Akins Film zu werfen. Denn genau so konse- quent, wie er monolithische Auffassungen kultureller Zugehörigkeit mit seinem Film unterläuft, genau so spielerisch schafft er es auch, seinen Film mit Stilmitteln unterschiedlicher kultureller Herkunft anzureichern. Schon die erste Szene zeigt Akin als Kenner der Inszenierungstheorie. Vor dem Bosporus steht das in Istanbul bekannte, folkloristische Ensemble Selim Seslers und intoniert ein traditionel- les türkisches Liebeslied, dessen Inhalt vom Handlungsgefüge der nächsten Filmszenen teils aufgenommen, teils konterkariert wird. Da mag eventuell ein wenig griechischer Chor anklingen, so wie er bei der klassischen Tragödie handlungstragend ist.9 Mit Sicherheit aber ist eine Spur Brechts zu

8 Bhabha 2000, S. 9. 9 Vgl. Aristoteles 1961, S. 50f. 223

Kultura a historie y Kultur und Geschichte y Kultura i historia y Culture and history

finden, der, den griechischen Chor aufgreifend, der Musik im Theater - die von ihm verwandten „Songs“ sind ja hinreichend bekannt - abverlangte, sie müsse „sich ihrerseits durchaus der Gleich- schaltung widersetzen, die ihr gemeinhin zugemutet wird und die sie zur gedankenlosen Dienerin herabwürdigt.“10 Diese Trennung untermauert den Brechtschen „V-Effekt“, sie schafft Distanz zur Handlung und lässt sie „zwar erkennen“, aber „doch zugleich fremd erscheinen.“11 Und fremd und vertraut zugleich, so entfaltet auch die türkische Folklore vor dem Bosporus ihre Wirkung auf den Verlauf des Films. Die erste Szene mit Seslers Ensemble leitet eine Liebesge- schichte ein, die allerdings nicht mit dem traditionellen, sanften, romantischen Werben des Verlieb- ten beginnt. Denn der Schnitt vom Postkartenpanorama am Bosporus geht dann zum betrunkenen Cahit, der durch die Hamburger „Fabrik“ wankt und leere Flaschen einsammelt, teils noch die Reste aus ihnen herausschlürft. Kurz darauf wird er sich ins Auto setzen, noch eine Schlägerei anzetteln und schließlich mit seinem Wagen vor die Wand knallen – um in der Nervenklinik auf Sibel zu tref- fen. Eine romantische Liebesgeschichte, wie sie in der Eingangssequenz besungen wird, sieht jedenfalls anders aus. Dieses Wechselspiel von musikalischer Vorschau und sie konterkarierender Szenerie setzt sich fort. Es ist letztlich das folkloristische Ensemble Seslers, das dem Film durch seine musikali- schen Intermezzi, ganz in Brechtscher Manier, die äußere Struktur gibt. Ob das Verlieben, die Brautwerbung, die Trauer des Verlusts oder auch andere fundamentale Bruchstellen - jede entschei- dende Wendung wird in von der Sesler-Gruppe eingeleitet - um das musikalisch eingeleitete Tragö- diengeschehen jeweils spannungsreich mit dem alles andere als traditionellen Handlungsverlauf zu konfrontieren. Die Musik spielt in „Gegen die Wand“ aber auch in anderer Hinsicht eine bedeutende Rolle. Akin hat über 40 Titel in den Film einfließen lassen. Er bedient sich bei der türkischen Folklore ebenso, wie beim Punk, Gothic-Wave, Türk-Pop oder auch beim Soulsaxophonisten Maceo Parker, dem Akin eine eigene Szene in der Hamburger „Fabrik“ zueignet. Mit Brecht ließe sich ihm viel- leicht vorhalten, dass er die Musik so zur „Dienerin herabwürdigt“, aber Akin tut dies keineswegs „gedankenlos“. Er bedient sich zielsicher aller Ausdrucksformen von Populärmusik, die dem emotionalen Haushalt seines Films entgegenkommen. Hier geht es nicht mehr um Verfremdung, sondern um das Ausschöpfen jedes Mittels, das die Kunstform Film zu bieten hat und das zur Intensi- vierung der authentischen, gar nicht Brechtschen Ausdrucksstärke beitragen kann. Die Gefühlswel- ten, die „Gegen die Wand“ auslotet, sind die menschlichen Abgründe und Euphorieschübe, die Menschen mit Emotionen eben verspüren können und die die Hauptdarsteller leidenschaftlich auf die Leinwand transportieren. Es scheint Akin - und dieser pathetische Tonfall ist notwendig, ange- sichts des Pathos’, den „Gegen die Wand“ manchmal anklingen lässt - um die Vergegenwärtigung fundamentaler menschlicher Regungen, Nöte und Leidenschaften zu gehen, die sich nicht aus kultureller Herkunft ergeben, sondern einfach durch das menschliche Dasein. Und Musik ist, bei aller kulturellen Gebundenheit, immer noch ein umfassendes und zugleich unmittelbares Ausdrucksmit- tel. Anders gesagt: Akins Film „rockt, groovt und hämmert (…) gegen alle kulturellen Zuschrei- bungen an“, wobei die Tonspur beinahe als „das Herz“ von „Gegen die Wand“ gelten könnte.12 Eine wesentliche Rolle spielt in „Gegen die Wand“ das Lied „I feel you“ von „Depeche Mode“. Es taucht an zwei Stellen auf. Es ist die Musik, die Cahit im Auto hört, als er es gegen die Wand steuert. Und nochmals läuft „I feel you“, als Sibel durch das Istanbuler Nachtleben streift, auf der Suche nach Drogen, bis sie irgendwann kollabiert - und zwar nicht nur körperlich. In ihr steigt die gleiche Todessehnsucht auf, die Cahit sein Auto gegen die Wand lenken ließ. Als sie, nach dem Zusammenbruch und einer anschließenden Misshandlung in einem Istanbuler Club, wieder zu sich

10 Brecht 1967, S. 697. 11 Ebd., S. 680. 12 Busche 2004. 224

Kultura a historie y Kultur und Geschichte y Kultura i historia y Culture and history

gekommen ist, provoziert sie auf dem Heimweg im vollen Bewusstsein des Risikos eine Gruppe von herumstehenden Männern so lange, bis diese sie zusammenschlagen und letztlich niederste- chen. „I feel you“ ist ein hymnisches Liebeslied, in dem sich auch diese Verse finden lassen: „You take me to/ And lead me through oblivion.“ Akin dreht die Bedeutung der Liebeshymne ins Melan- cholische, Schmerzhafte. Oblivion, Vergessenheit, Selbstvergessenheit, das ist der absolute An- spruch, den die Liebe an Cahit und Sibel zu stellen scheint. Und eben diese Gefühlsaufwallung ist es, die sie nicht vergessen können. Genau so, wie Cahit den Schmerz des Verlustes seiner Frau am Anfang des Films in Drogen und Alkohol ertränkt, so tut das auch Sibel, als Cahit für sie verloren scheint. Die Selbstvergessenheit der Liebe kann nur durch die Selbstvergessenheit im Rausch be- täubt werden. Und doch können beide nicht vergessen, der andere ist in der Erinnerung präsent, das Gefühl des Verlusts - und damit auch der Schmerz, der so in „I feel you“ mitschwingt - bleibt. Es ist dieser Schmerz, der Sibel und Cahit ruhelos zwischen Hamburg und Istanbul antreibt. Die Musik ist hier, wie im ganzen Film, die Klammer zwischen beiden Orten. Mit vibrierender Tonspur und der bereits erwähnten, rasanten Schnitttechnik inszeniert Akin die emotionale Zerrissenheit seiner Figu- ren mit fast schon brutaler Direktheit. Die Direktheit des Ausdrucks zieht sich auch durch die Dialoge. Die Sprache des Films ist häufig drastisch, der gesamte Fäkalbereich wird weidlich ausgebreitet, teils auf Deutsch, teils auf Türkisch. Akin setzt damit eine Erkenntnis um, die er in einem Interview zu seinem Film dargelegt hat,13 nämlich jene, dass Deutschland mittlerweile mindestens eine bilinguale Gesellschaft sei. Und auch auf sprachlicher Ebene positioniert er seinen Film gleichzeitig jenseits möglicher ethnischer Zuschreibungen und Identitätskonstruktionen. Deutlich wird dies, als Sibel und Cahit auf dem Weg zu Sibels Familie sind, um das glückliche Ehepaar zu spielen. „Ich hab’ keinen Bock auf den Kana- kenscheiß“, so lässt Cahit Sibel wissen. Der Ausdruck „Kanake“ ist einer genaueren Betrachtung wert. Er war ein Schimpfwort, wurde aber in den 1990er Jahren vom bereits erwähnten deutschtürkischen Schriftsteller Feridun Zaimoglu aufgegriffen und offensiv umgewertet. „Kanaken“ waren und sind jene Jugendlichen der zweiten Generation, die gesellschaftlich, trotz ihrer Geburt in Deutschland, am Rande stehen. Doch das „Kanakentum“ wurde bei Zaimoglu nicht als Makel empfunden, sondern als Identität stiftendes Moment aggressiv betont. Halb dokumentarisch hat Zaimoglu 24 Interviews aus dem „Kanakenmi- lieu“, vom Soziologen bis zum Kleinhehler, im Buch „Kanak Sprak“ versammelt.14 Mit seinen „24 Mißtönen vom Rande der Gesellschaft“ klagt Zaimoglu aggressiv die Akzeptanz der „Kanaken“ in der bundesrepublikanischen Gesellschaft ein. Akin klagt nicht mehr ein, er erzählt seine Geschichte ganz ohne explizite Statements. Mit seiner Distanzierung vom „Kanakenscheiß“ ist keine positive Umwertung verbunden, sondern einfach Überdruss.15 Seine Figuren lassen den Traditionalismus der Elterngeneration ebenso hinter sich, wie jede andere kulturelle Zuschreibung, sei sie positiv oder negativ konnotiert. Sie wollen einfach nur leben, und dementsprechend ist es im Film auch ihr Hauptanliegen, ihrem Leben die richtige Richtung zu geben. Den Weg, den beide im Laufe von „Gegen die Wand“ dabei nehmen, wird von Akin grandi- os in Szene gesetzt. Der Schluss des Films ist das einzig angebrachte Ende, das der permanente e- motionale Drahtseilakt, den Sibel und Cahit durchleben, verdauen kann. Akin lässt den Film weder ins ganz Tragische noch ins ganz Glückliche kippen, er bleibt in der Schwebe. Sibel ist nicht mit Cahit gegangen, sie bleibt in Istanbul, er ist auf dem Weg in die Osttürkei, beide sind nicht gebro- chen, beide sind wirklich restlos glücklich. Beim Abspann läuft dann eine Coverversion des Pop- songs „Life’s what you make it“, der eigentlich von der britischen Gruppe „Talk Talk“ stammt. Die

13 Vgl. das Bonusmaterial auf der DVD (Akin 2004), die im Materialverzeichnis aufgeführt wird. 14 Vgl. Zaimoglu 1995. 15 Vgl. Busche 2004. 225

Kultura a historie y Kultur und Geschichte y Kultura i historia y Culture and history

Musik hat damit nicht nur das erste, sondern auch das letzte Wort in „Gegen die Wand“: „Life’s what you make it“. Das Leben eben.

3. Schlussbemerkung

Das - ohne Übertreibung - Packende an „Gegen die Wand“ ist, dass der Film sich zielsicher durch die emotionalen Innenwelten seiner Figuren und durch die soziokulturellen Innenwelten schlängelt, die die Bundesrepublik Deutschland zu Beginn des 21. Jahrhunderts aufweist. Von der Kritik ist „Gegen die Wand“ begeistert aufgenommen worden. Zu Recht. Fatih Akin ist es gelun- gen, die multiethnische Wirklichkeit Deutschlands ohne Verklärungen, folkloristischen Kitsch, ver- einfachende kulturelle Zuschreibungen und didaktischen Zeigefinger in Form einer mitreißenden Liebesgeschichte auf die Leinwand zu bringen. Die Kritikerin Katja Nicodemus hat die Schlussfolgerung, die sich durch „Gegen die Wand“ zwangsläufig aufdrängt, so dargelegt: „Natürlich muss jenes Deutschland, für das nicht nur Regis- seure wie Fatih Akin (…) stehen, vom Kino nicht mehr gemacht werden. Man kann sich weigern, es zur Kenntnis zu nehmen, doch genauso könnte man den Kölner Dom oder die Siegessäule igno- rieren. Dieses Deutschland ist da, es ist das einzig mögliche.“16 Eine Feststellung, der sich mit guten Gründen zustimmen lässt.

Film

[1] Akin, Fatih: „Gegen die Wand“, Deutschland 2004.

Literatur

[1] Aristoteles (1961): „Poetik“, Übersetzung, Einleitung und Anmerkungen von Olof Gigon, Stuttgart. [2] Aartechock film (2004): „Ich bin wirklich davon ausgegangen, das könnte mein letzter Film sein.“ (aus: http://www.artechock.de/film/text/interview/a/akin_2004.html - Zugriff am 24.05.2006) [3] Bhabha, H. K. (2000): „Die Verortung der Kultur“, Tübingen. [4] Brecht, B. (1967): „Gesammelte Werke. Band 16“, Frankfurt a. M. [5] Busche, A. (2004): „Punk oder türkische Folklore?“, in: DIE ZEIT/12, Hamburg, S. 46. [6] Chielino, C. (Hrsg.) (2000): „Interkulturelle Literatur in Deutschland. Ein Handbuch“, Stutt- gart. [7] Hillman, R. (2006): „Fassbinder kam nie nach Istanbul“, in: Humboldtkosmos 88/2006, Bonn, S. 62-64 [8] Nicodemus, K. (2004): „Ankunft in der Wirklichkeit“, in: DIE ZEIT/9, Hamburg, S. 41. [9] Schröer, G. (2005): „Deterritorialisierte Sprech- und Schreibweisen. Gedankenspiele im Hin- blick auf Varietäten interkultureller Literatur in Deutschland, ausgehend von den Kafka- Analysen Gilles Deleuzes und Félix Guattaris“, in: Akademisches Koordinierungszentrum in der Euroregion Neisse (Hrsg.): „Wissenschaftliche Abhandlungen XI/2005“, Liberec – Zittau – Jelenia Góra, S. 131-139. [10] Zaimoglu, F. (1995): „Kanak Sprak. 24 Mißtöne vom Rande der Gesellschaft“, Hamburg.

16 Nicodemus 2004 226

Kultura a historie y Kultur und Geschichte y Kultura i historia y Culture and history

Rezension

Mgr. Birgit Gunsenheimer Univerzita Palackého, Filozofická fakulta, Katedra germanistiky Křížkovského 10, 771 80 Olomouc

227

Kultura a historie y Kultur und Geschichte y Kultura i historia y Culture and history

NIESPOKÓJ MIEDZY HAMBURGIEM I ISTAMBULEM. NA TEMAT FILMU FATIHA AKINSA „GEGEN DIE WAND“

Film „Gegen die Wand” („Przeciw ścianie“) Fatiha Akina uprzytamnia, jak powinien być przedstawiony, wywierając artystyczne wrażenie, długo z politycznej strony ignorowany fakt, że Republika Federalna Niemiec jest krajem imigracyjnym.

STÁLE V POHYBU MEZI HAMBURGEM A ISTAMBULEM. O FILMU FATIHA AKINA „GEGEN DIE WAND“

Akinův film „Gegen die Wand“ („Proti zdi“) poskytuje velice silný a poutavý obraz dlouho ignorované skutečnosti, že Německo je zemí přistěhovalců.

RESTLESS BETWEEN HAMBURG AND ISTANBUL. ON FATIH AKIN’S MOVIE “GEGEN DIE WAND”

The article wants to point out that Fatih Akin’s movie „Gegen die Wand“ shows in an im- pressive artistic way that Germany has become a multicultural society, which has been ignored for a long time.

228

Mezinárodní vědecké konference y Internationale wissenschaftliche Konferenzen y Międzynarodowe konferencje badawcze y International scientifical conferences

III MIĘDZYNARODOWE SYMPOZJUM DOKTORANTÓW SZKÓŁ WYŻSZYCH W EUROREGIONIE NYSA

F. Adamczuk

Akademia Ekonomiczna we Wrocławiu Wydział Gospodarki Regionalnej i turystyki w Jeleniej Górze 58-500 Jelenia Góra, Nowowiejska 3, Polska [email protected]

Wydział Gospodarki Regionalnej i Turystyki w Jeleniej Górze, Akademii Ekonomicznej we Wrocławiu, był organizatorem III Międzynarodowego Sympozjum Doktorantów Szkół Wyższych w Euroregionie Nysa. Celem tego spotkania była wymiana doświadczeń naukowych doktorantów, prezentacja wyników ich badań oraz tematów prac doktorskich. Uczestnicy sympozjum prezentowali swoje referaty naukowe i projekty badawcze dotyczące ich indywidualnych zamierzeń naukowych, a także informowali o aktualnych kierunkach badań naukowych katedr oraz instytutów w swoich uczelniach. W śród uczestników Konferencji udział wzięło 5 osób z Uniwersytetu Technicznego w Libercu, 1 osoba z Internationales Hochschulinstitut Zittau, 5 osób z Akademii Ekonomicznej we Wrocławiu oraz jedna osoba z Akademii Wychowania Fizycznego we Wrocławiu. Międzynarodowe Jury w składzie prof. Ing Aleš Richter, Doc. Eva Konečná, Jitka Pešíková, dr Adam Płachciak, dr Jerzy Ładysz, dr Franciszek Adamczuk przyznało za wygłoszone referaty nagrody i wyróżnienia w kolejności (I miejsce: Ing. Jakub Kašše, Stephan Meyer, II miejsce: Ing. Josef Černohorský, mgr Maciej Popławski, III miejsce: mgr Zbigniew Piepiora. Nagrodzone referaty zostaną opublikowane w "Pracach Naukowych "Akademickiego Centrum Koordynacyjnego Szkół Wyższych w Euroregionie Nysa. W przyszłym roku planuje się zorganizowanie Międzynarodowej Konferencji Młodych Naukowców, w której udział wezmą studenci oraz doktoranci szkół partnerskich Euroregionu Nysa.

229

Mezinárodní vědecké konference y Internationale wissenschaftliche Konferenzen y Międzynarodowe konferencje badawcze y International scientifical conferences

ELEKTRODYNAMICKÝ POHON, MATHEMATICKÁ SIMULACE A POROVNÁNÍ REALNÉHO CHOVÁNÍ POHONU

J. Černohorský

Technická univerzita v Liberci Fakulta mechatroniky a mezioborových inženýrských studií Ústav mechatroniky a technické informatiky Hálkova 6, 461 17 Liberec 1, Česká republika [email protected]

Abstract

Článek se zabývá porovnáním výsledků simulací provedených při vývoji elektrodynamické- ho pohonu se skutečně dosaženými výsledky. Pro návrh pohonu byla udělána identifikace a matematický model části mechanického uzlu. Dále byl vypracován matematický model elektro- dynamického motoru a pohonu v regulační struktuře. Rozdíly mezi výsledky matematických mode- lů a reálného nízkovýkonového modelu pohonu jsou uvedeny v závěru článku.

1. Stručný úvod do problematiky

Dopřádací stroj je textilní stroj, který z polotovaru ve formě pramene vláken přírodního či syntetického materiálu vyrábí přízi. Pramen je skladován v konvích válcového či kvádrového průře- zu, vyrobená příze ve formě návinů na dutinkách. Pohon rozvádění je umístěn v rozvaděči na konci stroje a jeho pohyb je distribuován po celé délce stroje pomocí rozváděcí tyče.

Obr. 1: Dopřádací stroj.

230

Mezinárodní vědecké konference y Internationale wissenschaftliche Konferenzen y Międzynarodowe konferencje badawcze y International scientifical conferences

Na pohon rozvádění jsou kladeny vysoké požadavky na přesnost a dynamiku zejména v úsecích reverzace pohybu, kde je zapotřebí největší síla pohonu i největší dynamika. Pro ilustraci rychlost pohybu pohonu je cca 1m/s, což během reverzace znamená téměř skokovou změnu 2 m/s a doba trvání periody pohybu je cca 0.3 s.

2. Identifikace a matematický model rozváděcí tyče

Nové možnosti řešení rozvádění je možné nalézt, budeme-li na celou sestavu pohlížet jako na mechatronický systém. To znamená, že budeme komplexně řešit elektrickou, mechanickou a elektronickou část v jejich přímé návaznosti. Při řešení modelu rozváděcí tyče jsme vyšli z naměřených dat na rozváděcí tyči při navíjecí rychlosti 200 m/min. Z oscilací rychlosti změřené v místě „A“, tedy na bližším konci tyče, jsme odečetli amplitudu a periodu kmitů. Pro výpočet tuhosti tyče a tlumení jsme vyšli z mechanické rovnice. m&x&+ kx& + cx = u()t (2.0) zkrácením celé rovnice m a zavedením konstant 2.1 a, 2.2 k 2N = (2.1) m c Ω2 = (2.2) m dostáváme rovnici ve tvaru 2.3. 2 2 x + 2Nx& + Ω x = u()t (2.3) Řešením charakteristické rovnice, rovnice 2.4 λ2 + 2Nλ + Ω2 = u()t (2.4) dostáváme vlastní čísla 2.5. λ = − ± 2 − Ω2 1,2 N N (2.5) N Při řešení mohou nastat tři základní stavy N > Ω , tedy δ = >1 vlastní čísla jsou reálná, Ω N při N = Ω , tedy δ = = 1 řešením je jedno vlastní dvojné číslo a při N <Ω jsou vlastní čísla Ω komplexně sdružená, což je případ podkritického tlumení δ <1. Vlastní čísla pak získáme ve tvaru 2.6, λ = − ± Ω 1,2 N i 1 , (2.6) Ω kde 1 je frekvence tlumených kmitů určená vztahem 2.7. Ω 2 = Ω2 − 2 1 N (2.7) Řešení diferenciální rovnice potom hledáme ve tvaru 2.8. = ⋅ −Nt ()Ω +ϕ x c e sin 1t 0 (2.8) Ze vztahu pro poměr dvou amplitud −N ()t+nT x()t + nT c ⋅e sin()Ω ()t + nT +ϕ − = 1 0 = e NnT (2.9) () ⋅ −Nt ()Ω +ϕ x t c e sin 1t 0 kde pro n = 1 pro po sobě jdoucí amplitudy a za využití zjednodušujícího předpokladu, že N << Ω Ω = Ω tedy 1 , dostáváme rovnici 2.10.

231

Mezinárodní vědecké konference y Internationale wissenschaftliche Konferenzen y Międzynarodowe konferencje badawcze y International scientifical conferences

x()t ln = NT = konst. (2.10) x()t + nT V našem případě jsme odečetli z naměřených hodnot jak hodnoty x()0 , x()1 , tak i časy t()0 a t()1 , jejichž odečtením jsme získali T a po dosazení a numerickém vypočtu dostáváme, tuhost pružiny pomocí vztahu c = m⋅Ω2 (2.11) a koeficient tlumení pomocí vztahu ln 2 k = c ⋅ m (2.12) π Na základě vypočtených parametrů tuhosti a tlumení byl sestaven matematický model, kde celá tyč byla nahrazena jedním hmotným bodem na pružině a tlumiči. Jako buzení modelu jsme využili předepsané funkce trajektorie vačky.

Schéma 1: Simulační schéma rozváděcí tyče (v horní části blok simulující montážní vůle, v dolní části vlastní soustava pružiny s tlumičem).

Frekvence kmitů dobře odpovídá frekvenci kmitů rozváděcí tyče. V modelovaném průběhu se neprojeví další vlastní frekvence, neboť tyč je nahrazena pouze jednoduchou mechanickou soustavou se soustředěnou hmotou. Nicméně již tento jednoduchý model můžeme s výhodou použít pro simulaci zátěže elektrodynamického pohonu.

232

Mezinárodní vědecké konference y Internationale wissenschaftliche Konferenzen y Międzynarodowe konferencje badawcze y International scientifical conferences

Obr. 2: Rychlost rozváděcí tyče na čase (modře, průběh definovaný vačkou, zeleně, odezva systému rozváděcí tyče).

Obr. 3: Rychlost rozváděcí tyče na čase (modře, průběh definovaný vačkou, zeleně, odezva systému rozváděcí tyče).

3. Matematický model elektrodynamického pohonu

Pro popis elektrodynamického systému byl vypracován matematický model, na kterém lze simulovat požadavky na napájení v závislosti na zatížení aktuátoru. Při popisu elektrodynamického systému lze do jisté míry využít analogie se stejnosměrným motorem s cizím buzením.

Pro vlastní popis využijeme dvě základní diferenciální rovnice, mechanickou rovnici 3.0 a elektrickou rovnici 3.1, + + ()= () m&x& Dx& Fz t Fm t (3.0)

233

Mezinárodní vědecké konference y Internationale wissenschaftliche Konferenzen y Międzynarodowe konferencje badawcze y International scientifical conferences

kde m je hmotnost pohybující se části pohonu, D reprezentuje koeficient tlumení, Fz představuje

časově proměnnou zátěžnou sílu, Fm představuje sílu vyvolanou elektrodynamickým převodníkem. di u()t = L − Blx& + Rit (3.1) dt První člen elektrické rovnice reprezentuje hodnotu indukovaného napětí vlivem změny napájecího proudu, druhý generátorické účinky závitů pohybujících se v magnetickém poli a třetí úbytek napětí vlivem odporu vodiče cívky. O způsobu regulace elektrického pohonu rozhoduje druh jeho užití. Servopohon v momentovém či rychlostním režimu může mít jednodušší regulační strukturu než polohový servopohon. Pro regulaci elektrodynamického pohonu využíváme konvenčních proporcionálně sumačních regulátorů. Jejich hlavní výhodou je snadné první nastavení a optimalizace podle některého z kriterií. Dále se snadno v diskétní podobě implementují do signálového procesoru. Elektrodynamický pohon využívá kaskádu tří regulačních smyček jako polohové servopohony, viz Schéma 2. Nejvnitřnější z nich je proudová regulační smyčka, jí nadřízená je rychlostní regulační smyčka. Poslední smyčka je smyčka polohová. Proudová regulační smyčka má za cíl snížit vliv indukčnosti, která omezuje strmost změny proudu. Dále má za úkol omezit vliv vnitřního indukovaného napětí, které narůstá s rostoucí rychlostí. Proudová regulační smyčka umožňuje dosáhnout co nejvyšší dynamiky a vysokého propustného pásma u lineárních pohonu řádu až 1 kHz. Pro docílení vysoké dynamiky se proudová regulační smyčka nastavuje s deseti až třiceti procentním podílem kmitavé složky. Překmity se potom odstraňují nadřízenou regulační strukturou. Rychlostní regulační smyčka má za cíl eliminovat závislost rychlosti na velikosti zátěžné síly. Rozdíl žádané rychlosti a aktuální rychlosti je přiveden na vstup proporcionálně sumačního regulátoru, jeho výstup vstupuje v podobě žádaného proudu do proudového regulátoru. Odezva na skok žádané rychlosti by opět měla být co nejstrmější s překmitem přibližně patnáct procent, ale s rychlým útlumem. Problémem nastavení rychlostního regulátoru je pronikání různých parazitních frekvencí, zejména vlastní mechanické frekvence pohonu do regulace. Dalším zdrojem šumu je numerická derivace signálu ze senzoru polohy. Proto se využívají na výstupu rychlostního regulátoru číslicové filtry. Filtrovaný signál poté vstupuje do proudového regulátoru. Polohový regulátor je implementován jako proporcionální regulátor, protože mezi rychlostí a polohou je jednoznačná matematická vazba. Výstup proporcionálního regulátoru vstupuje do rychlostního regulátoru jako požadovaná rychlost. Odezva polohového regulátoru musí být bez překmitu a bez kmitavých složek. Pokud se toho nedá dosáhnout, je nutné upravit zesílení podřízených regulačních smyček. Pro ověření regulačního algoritmu a optimalizaci regulátorů jsme udělali matematický model ve spojité oblasti. Model má typickou strukturu tří regulačních smyček, nejvyšší polohové, do ní vnořené rychlostní a proudové. V modelu jsme „myšlenkově“ oddělili model pohonu a model regulačních smyček. Model řízení končí nelineárním členem, který reprezentuje H - můstek. Další bloky reprezentují elektrodynamický pohon. Šumového generátoru bylo po integraci využito jako náhodného generátoru zátěžné síly. Regulace byla ověřena jak na skokovou změnu žádané veličiny, tak i na skokovou změnu zatěžovací síly.

234

Mezinárodní vědecké konference y Internationale wissenschaftliche Konferenzen y Międzynarodowe konferencje badawcze y International scientifical conferences

Schéma 2: Simulační schéma elektordynamického pohonu.

5. Závěr a porovnání výsledků

Model mechanického uzlu stroje dobře odpovídá naměřeným datům na reálném stroji a i přes značné zjednodušení problému ho lze dobře využít pro dimenzování pohonů. Model elektrodynamického aktuátoru také poměrně věrně odpovídá reálnému aktuátoru. Největšími chybami modelu je změna odporu vinutí s teplotou a malá změna indukčnosti v závislosti na poloze.

Oproti tomu modelované výsledky pohonu v regulační struktuře a hodnoty jednotlivých regulátorů neodpovídají reálnému pohonu, respektive v reálu nelze dosáhnout takových parametrů pohonu jakých lze dosáhnout simulací. V simulaci regulačního algoritmu je nutné respektovat především napěťová a proudová omeznení napájecí elektroniky. Největším problémem je nastavení proudového a rychlostního regulátoru, kde se uplatňuje šum měřených veličin, v případě rychlostního regulátoru navíc ještě zvýrazněného numerickou derivací.

Literatura

[1] Černohorský, J.: Možnosti uplatnění elektrodynamického pohonu rozvádění na dopřádacích strojích, disertační práce, Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2006.

235

Mezinárodní vědecké konference y Internationale wissenschaftliche Konferenzen y Międzynarodowe konferencje badawcze y International scientifical conferences

DER ELECTRODYNAMISCHEN ANTRIEB, DIE MATEMATISCHE SIMULATION UND DER ANTRIEB-PARAMETER CONFRONTATION

Der Schwerpunkt dieses Artikel ist eine matematische Simulation mechatronischer Systeme an einer Textilmachine. Ein matematisches Modell der mechanischen Komponente der Textilma- chine wird erstellt. Ebenfalls wird ein matematisches Modell des Motoraufbau und PID Stoerung- systems entwickelt. Differenzen zwischen dem matematische Model und dem Schwachstrom der elektordynamischen Motor parameter werden diskutiert.

NAPĘD ELEKTRODYNAMICZNY, SYMULACJA MATEMATYCZNA I PORÓWNANIE REALNEGO ZACHOWANIA NAPĘDU

Przedmiotem artykułu jest porównanie rezultatów symulacji, przeprowadzonych przy przebiegu napędu elektrodynamicznego, z wynikami realnie zdobytymi. Dla propozycji napędu zrobiono identyfikację i matematyczny model części węzłu mechanicznego. Dalej był wypracowany model matematyczny silnika elektrodynamicznego i napędu w strukturze regulacyjnej. Różnice pomiędzy wynikami modeli matematycznych i modelu realnego napędu niskomocneho opisane są w zakończeniu artykułu.

ELECTRODYNAMIC DRIVE, MATHEMATICAL SIMULATION AND DRIVE PARAMETERS CONFRONTATION

The article deals with mathematical modelling and simulation of mechatronic node of textile machine. There have been made matematical model of electrodynamic motor and drive in regulation structure and traverse bar as well. There have been confronted the results of mathematical modelling, the measurement on machine and low power model of drive. The differences are discussed in conclusion.

236

Mezinárodní vědecké konference y Internationale wissenschaftliche Konferenzen y Międzynarodowe konferencje badawcze y International scientifical conferences

MODELOVÁNÍ DYNAMIKY BALÓNUJÍCÍ PŘÍZE

J. Kašše

Technická univerzita v Liberci Fakulta mechatroniky a mezioborových inženýrských studií, Katedra řídící techniky Hálkova 6, 461 17 Liberec 1, Česká republika [email protected]

Abstrakt

Následující článek se věnuje modelování balónující příze při jejím odvíjení z cívky. Stručně jsou uvedeny základní pojmy a vlastnosti předchozích modelů. Dále jsou popsány hlavní vlastnosti použitého nestacionárního modelu vyvinutého na TUL a jsou uvedeny problémy, ke kterým došlo při jeho počítačové realizaci. Je také ukázána částečná shoda tohoto modelu s provedeným měře- ním.

1. Úvod

Velmi podstatným procesem vyskytujícím se v textilním průmyslu je vlastní odvíjení příze z cívky, ať už za účelem dalšího zpracování nebo pouze převinutí na jiný tvar cívky. Díky skuteč- nosti, že nové textilní stroje pracují vyšší rychlostí než dříve (rychlost odvíjení přesahuje 10 m/s), stává se velmi důležitým sledovaným parametrem napětí v přízi. Úkolem konstruktérů je navrhnout takové parametry strojů, aby pokud možno nedocházelo k přetržení příze, neboť odstranění takové závady v provozu je zbytečně nákladné. Pro zjištění, jak se příze při určitých parametrech chová, je možné uskutečnit různé, obvykle komplikované experimenty na fyzických modelech. Druhou možností je pokusit se realizovat počí- tačový model postihující základní jevy provázející proces odvíjení.

2. Základní pojmy

Pokusme se nyní popsat jev nazývaný balónování příze. (Obr. 1) Mějme cívku (bobbin) s navinutou přízí, přičemž předpokládejme, že cívka s přízí má válcový tvar, ale je možný i kónický tvar. Na způsobu vinutí cívky nezáleží, ale předpokládejme, že je použito křížové vinutí. V ose cív- ky, která je vertikální, je umístěno vodící očko (guide eye), kterým je příze během odvíjení protaho- vána požadovanou rychlostí. Při odvíjení se pohybuje mezi cívkou a vodícím očkem volný úsek příze, který rotuje v závislosti na tom, jak se posunuje bod odtrhu (lift-off point) příze od cívky. Část příze se smýká po cívce, než se od cívky odtrne a dostane se do vzduchu. Bod, ve kterém se navinutá příze začíná pohybovat, se nazývá bod odvinu (unwind point).

237

Mezinárodní vědecké konference y Internationale wissenschaftliche Konferenzen y Międzynarodowe konferencje badawcze y International scientifical conferences

Vlivem sil působících na pohybující se úsek příze zaujímá příze tvar 3D křivky, jejíž rotací okolo svislé osy vzniká pomyslný rotační útvar, jehož tvar závisí pře- devším na vlastnostech příze, rozměrech cívky, vzdále- nosti vodícího očka od cívky a také na požadované rychlosti protahování příze vodícím očkem. V některých pří- padech dokonce dochází k zaškrcení balónu a vzniká tak vícenásobný balón. Stejně jako velikost tahové síly, je i tvar balónu důležitý při konstrukci strojů, které zpracovávají velké množství cívek umístěných blízko u sebe. Je nutné zvolit Obr. 1: Základní pojmy. takové parametry, aby nedošlo k přetržení odvíjené příze ani ke kolizi sousedních balónů. Křivka daná průnikem rotačního útvaru a roviny procházející svislou osou se nazývá meridián.

3. Matematické modely

První modely byly takzvaně stacionární. [1, 2] Při jejich odvození byla předpokládána kon- stantní rychlost odvíjení (tažení příze do očka), bod odtrhu pohybující se konstantní úhlovou rych- lostí po kružnici a také konstantní výšku balónu, tím pádem i konstantní výsledná křivka. Takové modely obvykle vedly na soustavu obyčejných diferenciálních rovnic doplněných okrajovými pod- mínkami u očka a v bodě odtrhu. V případě různých okrajových podmínek (např. tahová síla a hori- zontální úhel u očka) bylo možné získat i různé stabilní tvary balónu. (Obr. 2, 3) Tyto modely jsou vhodné pro simulaci dějů, při kterých se nepředpokládají rychlé změny tvaru balónu a vstupních hodnot.

Obr. 2, 3: Stacionární model (tvar balónu a průběh napětí v přízi) za různých počátečních podmínek.

Stávající nestacionární matematický model [3] vyvinutý na TUL je sestaven tak, že pohybu- jící se úsek příze je rozdělen na krátké hmotné rovné jednorozměrné elementy (tyčinky) o konstantní délce a spojené sférickými klouby. (Obr. 4) Odvozené diferenciální rovnice tak vlastně představují pohybové rovnice těchto elementů popisující jejich „pouť“ v prostoru od bodu odtrhu k vodícímu očku.

238

Mezinárodní vědecké konference y Internationale wissenschaftliche Konferenzen y Międzynarodowe konferencje badawcze y International scientifical conferences

Počet elementů je proměnný a závisí na délce pohybujícího se úseku. Při překroče- ní určité silové podmínky na cívce v místě odtrhu je přidán nový element na začátek stavového vektoru. Naopak, pokud se posled- ní element přiblíží velmi blízko k očku, je ze stavového vektoru odstraněn a od tohoto okamžiku je směrem do očka tažen následují- cí element. Indexování elementů uvažujme takové, že element v místě odvinu od cívky je první, zatímco element nejblíže k vodícímu očku a tažený do něj je poslední. Takto zkonstruovaný model dovoluje popis chování balónujícího úseku příze v čase Obr. 4: Rozdělení příze na soustavu elementů. a je tedy možné jej použít pro simulaci křížo- vě vinuté cívky, u které se výška balónu prů- běžně mění, i pro simulaci změn požadované rychlosti.

3.1. Pohybové rovnice a síly

Model je řešen jako soustava pohybových diferenciálních rovnic, získaných z Lagrangeovy rovnice druhého řádu, s počátečními podmínkami. Na pravé straně pohybových rovnic se vyskytují síly působící na tyčinky, přičemž se jedná o následující síly: • Gravitační síla působící na celý úsek příze. • Odpor vzduchu působící proti vektoru rychlosti tyčinky, která se již pohybuje ve vzduchu. • Reakce cívky, která působí kolmo na osu cívky. Elementům pohybujícím se po povrchu cívky zabraňuje vniknutí do cívky. • Smyková třecí síla úměrná normálové reakci cívky a působící proti směru rychlosti příslušných elementů pohybujících se po povrchu cívky. • Tahová síla působící na poslední tyčinku, která je tažena požadovanou rychlostí do vodícího očka. • Vzájemná tahová síla sousedních elementů.

3.2. Algebraické rovnice

Soustava pohybových rovnic je doplněna o podmínky, které musí platit v každém časovém kroku numerického řešení. Jedná se o požadavek na zachování konstantní délky jednotlivých ele- mentů, požadavek na rychlost tažení příze do očka a požadavek, aby elementy smýkající se po cívce nevnikaly dovnitř do cívky, ale zůstaly na jejím povrchu. Uvedené tři podmínky představují soustavu algebraických rovnic, která musí být řešena v každém kroku řešení soustavy diferenciálních rovnic a jejímž řešením jsou Lagrangeovy multipli- kativní koeficienty, tahová síla u vodícího očka a velikost reakce cívky.

239

Mezinárodní vědecké konference y Internationale wissenschaftliche Konferenzen y Międzynarodowe konferencje badawcze y International scientifical conferences

4. Počítačová realizace modelu

Podle pravidel uvedených v předchozí kapitole byl počítačový model nejprve naprogramo- ván v Matlabu, později z důvodu vyšší rychlosti výpočtu a vyššího uživatelského komfortu také v Delphi a důležité matematické funkce byly násleodovně přepsány do jazyka C. Pro numerickou integraci byla zvolena 4 bodová metoda Runge-Kutta. Vzhledem k tomu, že matice soustavy algebraických rovnic je symetrická a pozitivně definitní, byl pro řešení této soustavy naprogramován Choleského rozklad. Splnění podmínky konstantní vzdálenosti bodů odvinu le- žících na křížově vinuté cívce bylo dosaženo Newtonovou metodou tečen.

5. Komplikace a jejich řešení

Naprogramovaný model se ukázal být funkční a použitelný, nicméně během simulačních výpočtů se ukázaly jevy, které nebyly při návrhu matematického modelu uvažovány. Některé z nich jsou uvedeny v této kapitole, navržený způsob řešení je v současné době testován. Ve všech dostupných popisech modelů odvíjení příze je uvažováno, že pokud příze opustí cívku, pohybuje se volně vzduchem a nedochází k jejímu opětovnému kontaktu s povrchem cívky. Nicméně simulační výpočty i měření na reálné soustavě ukazují, že takové situace mohou nastat. (Obr. 5) Obvykle se tak stává v případech vícenásobného balónu, kdy se bod odvinu pohybuje po cívce směrem dolů a společně s ním i oblast zaškrcení mezi jednotlivými balóny. Matematický model byl proto upraven tak, že množina elementů ležících na cívce nemusela být spojitá.

Obr. 5: Tři po sobě následující snímky skutečné příze a ukázka dotyku příze s cívkou. Horní řada představuje pohled zepředu, dolní řada pohled zleva.

240

Mezinárodní vědecké konference y Internationale wissenschaftliche Konferenzen y Międzynarodowe konferencje badawcze y International scientifical conferences

Další problém souvisí s problémem předchozím a nastává v okamžiku, kdy se příze „láme“ přes horní okraj cívky. Pokud se horní koncový bod elementu dostane nad horní okraj cívky, dochází v jeho chování (především ve zrychlení) ke skokové změně, jelikož rozhodování, zda element leží na povrchu cívky nebo je již ve vzduchu (a zda na takový element působit normálovou a smykovou silou), se provádí pouze pro jeho koncové body a není zohledněno, že určitá část tyčinky se ještě smýká po cívce.Při detailním pohledu na některé veličiny, vyskytující se uvnitř modelu, je možné pozorovat jejich značné skokové změny. Zřetelné jsou například špičky v průběhu tahové síly a obvykle k nim dochází v okamžiku odebrání posledního elementu u vodícího očka. V současné době jsou prováděny experimenty s „méně agresivním“ požadovaným zrychlením, které je závislé na rozdílu požadované rychlosti odvíjení a skutečné okamžité rychlosti posledního elementu u očka. Bohužel výše popsané skokové změny tahové síly v okamžiku odebrání elementu u očka, se projeví v celé přízi. Proto v místě odvinu není možné přidávat nový element do stavových proměnných na základě podmínky, kdy tahová síla v bodě odvinu překročí určitou hranici, řádově odpovídající tíze tyčinky. Tento problém je prozatím vyřešen dočasným přidáním nového elementu v každém kroku integrace a pokud vektor rychlosti takto přidaného elementu směřuje vzhůru, je tento element v systému ponechán, jinak je opět vyřazen.

6. Závěr

Vytvořený model je víceméně funkční a postihuje podstatné jevy vyskytující se při odvíjení příze a pozorované při reálných experimentech na soustavě. Následující obrázky ukazují snímky získané při měření reálné soustavy (Obr. 6-8), ve kterých je dodatečně vyznačena počítačem automaticky rozpoznaná příze a meridián. Na dalších snímcích (Obr. 9-11) je zobrazen průběh příze během simulace provedené s parametry přibližně odpovídajícími reálnému experimentu.

Obr. 6-8: Tři po sobě následující snímky měření, vždy společně nárys a bokorys. Je viditelný dvojitý balón a oblast zaškrcení pohybující se směrem dolů.

V současné době stále není úspěšně dořešeno tření příze po cívce, neboť jeho matematický popis je podstatně složitější než v případě tření dvou relativně hladkých těles. Dalším problémem, který se projevuje především při měření, je stochastické chování reálné příze.

241

Mezinárodní vědecké konference y Internationale wissenschaftliche Konferenzen y Międzynarodowe konferencje badawcze y International scientifical conferences

Obr. 9-11: Tři po sobě následující snímky simulace, částečně odpovídající provedenému měření.

Práce byla podpořena výzkumným projektem MSM: 4674788501 Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky.

Literatura

[1] Ghosh, T. K., Batra, S. K., Fraser, W. B., Robert, K. Q., Murthy, A. S., Zeng, Q.: Dynamics of High-Speed Yarn Transport in Textile Processes. In National Textile Center Annual Report March 1992 – February 1993, 1993. [2] Praček, S., Jakšič, D.: Yarn unwinding from packages – a discussion on the kinematic and dynamic properties of yarn. In Strojniški vestnik – Journal of Mechanical Engineering, vol. 51, no. 2/05. pp. 74-89. ISSN 0039-2480, 2005. [3] Beran, J., Kracík, V.: Non-stationary Mathematical Model for an Yarn Unwinding Balloon. In IX. International Conference on the Theory of Machines and Mechanism in association with the II. CEACM Conference on Computational Mechanics 2004. Liberec, Czech Repub- lic : pp. 81-86. ISBN 80-7083-847-7, 2004.

242

Mezinárodní vědecké konference y Internationale wissenschaftliche Konferenzen y Międzynarodowe konferencje badawcze y International scientifical conferences

MODELLING OF THE BALLOONING YARN DYNAMICS

The following article is devoted to the modelling of the ballooning yarn during its unwinding from a package. The basic terms used in the unwinding process are briefly mentioned and also the properties of previous models are noticed. The main features of the used non-stationary model developed at the TUL are described and complications occurring during its computer realization are listed. Partial correspondence with the measurement is also shown.

MODELOWANIE DYNAMIKI BALONUJĄCEJ PRZĘDZY

Następny artykuł prezentuje modelowanie balonującej przędzy przy odwijaniu ze szpulki. Pokrótce wymienione są pojęcia podstawowe i właściwości modeli poprzednich. Dalej opisano główne właściwości wykorzystanego modelu niestacionarnego, rozwijanego na TUL, i również wymienione są problemy, które nastały podczas realizacji na komputeru. Też pokazana jest części- owa zgoda tego modelu z przeprowadzonym mierzeniem.

243

Mezinárodní vědecké konference y Internationale wissenschaftliche Konferenzen y Międzynarodowe konferencje badawcze y International scientifical conferences

ENERGY EFFICIENCY – FIRST STEP FOR RATIONAL USAGE OF ENERGY

S. Meyer

Internationales Hochschulinstitut Zittau Lehrstuhl Wirtschaftsingenieurwesen Markt 23, 02763 Zittau, Deutschland [email protected]

Abstract

The present article discusses the subject-matter of the rational usage of energy in terms of energy efficiency as first step to sustainable and responsible behaviour to the environment. The author shortly assumes the results of the research of energy efficiency in industry in Poland, the Czech Republic and Germany with focus on identification of the best practice examples to trans- form to less successful branches. Out of these findings the authors’ dissertation project will be described by a presentation of the goal, thesis and methodology. The doctoral thesis occupies the development of a simulation based energy efficiency strategy for transition countries based on the experiences of the European Union.

1. Introduction

“The Global primary energy demand in the Reference Scenario is projected to increase by just over one-half between now and 2030 – an average annual rate of 1.6%.“1

The preceding citation of the World Energy Outlook 2006 describes the need of common efforts concerning a reduction of final energy demand accompanying the environmental necessary efforts with a global focus. Thereafter 70% of this increase demand the developing countries with an energy connected increase of the carbon dioxide emissions (cde) of around 55%. These developments are in particular alarming as the fossil energy sources will play the most important role in the long term. In China for instance the current increase of metal demand adds up to 20%, which is more than the rise of the GDP2. The Chyba! Nenalezen zdroj odkazů. below shows the development of energy demand in the forthcoming years. Along with this Reference Scenario the energy import dependence of the countries in Europe will reach 94% (oil) and 81% (gas) in 2030 including the high risks of energy import from political unstable supply regions in the world.3

1 IEA (2006) World Energy Outlook – summary and conclusions (2006). 2 GDP - Gross Domestic Product. 3 Pflüger, A. (2006) Globale Energieszenarien und Perspektiven zu Energietechnologien, Wien. 244

Mezinárodní vědecké konference y Internationale wissenschaftliche Konferenzen y Międzynarodowe konferencje badawcze y International scientifical conferences

Fig. 1: World energy demand till 2030. Source: IEA World Energy Outlook 2006; Pflüger, A. (2006).

The Alternative Scenario in the WEO4 2006 shows the possibility of saving around 10% as well as 16% cde of the forecasted consumption by restrained consumption with strengthened saving actions and strengthened use of RES5 and nuclear energy. In that context the author wants to punctuate that 45% of the primary energy use are technical avoidable, 30% are economical avoidable and the net effect on employment amounts around 50- 100 Jobs per PJ6 saved energy.7 All in all, the very first step is the rise of energy efficiency and the rational usage of energy sources during the transformation process as well as in the end-use utilisation. This postulation asks for an accurate acknowledgement of the actual conditions and the development of the energy efficiency in the different transformation and consumption sectors.

The on hand article tries to give an overview of the developments in the industry sector as a comparative analysis for the German Federal Republic, the Free State of Saxony, the Republic of Poland and the Czech Republic. In the second part of the article the author’s dissertation project will be presented, which covers a simulation based energy efficiency strategy for selected transition countries and the back coupling of experiences for the EU.

2. Comparative energy efficiency analysis in industry sector for Poland, the Czech Republic and Germany

2.1. Methodology of the study

In the course of the breakdown of the socialism in the former Eastern Bloc countries there was an alteration of the industry sector in these countries accompanied with changes in the final energy demand and the energy intensities.

4 WEO -World Energy Outlook. 5 RES - renewable energy sources. 6 PJ - Peta Joule. 7 Hennicke, Peter (2006), meeting “Ressourceneffizienz”, Berlin. 245

Mezinárodní vědecké konference y Internationale wissenschaftliche Konferenzen y Międzynarodowe konferencje badawcze y International scientifical conferences

The first step of the analysis represents a theoretical demonstration of influencing factors for the energy consumption and consequently for energy efficiency as well. Thereby, the macroeconomic level has been regarded the energy consumption in dependency of the economic development and the evolution of the population as well as the interactions of the production factors in connection with the production function.

In the first longitudinal analysis for 1995 to 2002 the production industry sector in Germany has been explored on 4-digit Level of the classification of the branches of industry (NACE- classification), whereas an aggregation on a higher level of energy intensive branches has been carried out. The second analysis is a comparative longitudinal analysis for Germany, Saxony, Poland and the Czech Republic on the 2-digit-level of NACE-classification, also with an aggregation for energy intensive branches. The three countries altogether represent over 130 m. inhabitants and claim 313 m. toe of the final energy consumption, thereof 86 m. toe in industry sector. With a range of +8 (Germany) to -50 (Poland) points from the EU average of GDP at market prices the countries are geographical very close but economically still very different and therefore represent an interesting research field of the author. The goal of the study was a trinational benchmarking for final energy efficiency (FEE8) which is especially important for industrial associations.

2.2 Selected results and findings

Generally spoken, the study states a positive development of energy efficiency in Poland, the Czech Republic and Germany. The results have to be regarded concerning their different reduction basis and possibilities for reduction efforts. Thereby the structure in the industry sector and the different added value in the several branches of industries are seen as a sign for their investment possibilities.

The manufacture of motor vehicles has been emphasised as explicitly positive example for all three countries and should be investigated more deeply for possible transformation of actions in terms of best practice. An alarming sign demonstrates the average of the FEI-figures9 in the industry sector in general in Poland and the Czech Republic, which are 4 times higher than in Germany. Another finding states the connection between the economic performance of a branch and its energy efficiency as well as between the energy efficiency and level of employment in the branch. In this case of lack of capital appropriations the need of efficiency programs with monetary stimulations gets more important with possible application of the flexible mechanism Joint Implementation (JI) of the Kyoto-protocol, which could create WIN-WIN-situations for the participating companies. The author further is of the opinion that there will be market arrangement for less energy efficient companies, in course of the emission trade and the obligations of environmental policy in the West- ern countries, accompanied by a shifting of energy intensive production steps in energy supply countries.

The absolute reduction of final energy consumption in the industry sector of the three countries is shown in the figure 2 below:

8 FEE - Final Energy Efficiency. 9 FEI - Final Energy Intensity. 246

Mezinárodní vědecké konference y Internationale wissenschaftliche Konferenzen y Międzynarodowe konferencje badawcze y International scientifical conferences

Reduction of final energy demand 1995- 2002:

0% -5% 1 -2,40% -10% -15% CZ -20% PL -19,50% -25% D -30% -35%

reduction [% from 1995] from [% reduction -40% -35%

Fig. 2: Reduction of final energy demand 1995-2002. Source: Own calculations based on statistical data.

As shown in figure 2 high reductions of the final energy demand have been undertaken in the considered countries, whereas the decrease at the beginning of the 1990s has been stronger in Poland than it was in the Czech Republic, but in consideration of the complete period the reduction in the Czech Republic was significantly higher than in Poland. The German reduction rate is much minor, because of the different basis level in comparison to the two other countries. The reasons of the different developments primarily are the different formation of the industry, with the manufacture of vehicles and the production of metals with a high contribute of added value in the Czech Republic versus the coke plants and non-metal-production in Poland, which are not able to generate such a high added value, which would be necessary for rising the energy efficiency in these branches. Concerning the requirements for further research it seems necessary to underline that the industry sector consumes only 1/3 of the final energy demand and therefore the rising of efficiency in households and transportation are very important and have to be investigated for the countries as well to find out whether energy efficiency programs fulfil their goals. The aim is a decoupling of the economic growth from energy demand. Another aspect is the availability of the essential statistical data as well as whether the current disaggregation of branches of industries is sufficient for the necessary analysis. The mentioned aspects are part of the author’s dissertation project which will be described in the following chapter.

2.3. Presentation of the dissertation project

2.3.1. Problem and approach

The current situation is determined by country-specific approaches of energy relevant key figures and no precise definition of accounting grids. In the national statistics there is not a sufficient differentiation of energy sources and therefore the statistical data of the Statistical Office EUROSTAT often heavily differs from the national statistical offices and uses a varied physical and monetary basis which constricts the comparability between the countries.

247

Mezinárodní vědecké konference y Internationale wissenschaftliche Konferenzen y Międzynarodowe konferencje badawcze y International scientifical conferences

Therefore the needs concerning these appraisals are as followed: • an adequate coverage of energy efficiency-relevant figures, • an unified understanding of key figures, • the identification of necessary key figures for energy efficiency measurement, • the determination of the detailing degree of statistical data collection.

The goal of the dissertation is the transformation of experiences from the western EU- Countries through the eastern EU-Countries with theirs specific requirements and simultaneous revision of energy efficiency efforts of the former Eastern-Bloc-Countries with focus of potential experiences-transformation through the western EU-Countries.

This goal is combined by following thesis:

„The Augmentation of energy efficiency in energy sources rich transition countries contribute through seeking of primary energy consumption and may have a positive regulation of prices for the consumers in transition countries as well as in the western countries.”

That means a substitution of energy- and raw material import by international (efficiency-) strategies in the transition countries. The current research does not show any transition-country-specific approach, which allows back coupling of experiences made in EU-Transition countries in context of energy efficiency. There is a concentration of simulation-investigation on specific energy sources10 respectively transformation methods11 or several country studies e.g. for Russia and the Ukraina12.

The first step of the work will be the preparation of a benchmarking and the consideration of the best practice between EU-Countries and the choice of transition countries. Therefore the author chose a differentiation of three transition countries, which each represent a specific type of transition countries, in terms of new member, integrated and non-EU countries.

One country, which is still far from full integration in the EU, allegorises Romania- although the country is a new member country in the EU the energy efficiency is very low and therefore a specific strategy to raise efficiency is necessary. The second country type is a developed and industrialised country, where the EU-integration and transition process is already successful proceeding, but still high potentials in energy efficiency are existent. For this group the author will come to the decision between Poland and the Czech Re- public as representative countries with these characteristics.13 In the third specific country-type Ukraina, as a country, which is neither an EU-member- country nor in negotiations for accession, will be analysed concerning the development in energy efficiency.

The aim of the analyse is the investigation of differences, the developments in transition process, the occurring impacts on EU as well as back coupling of experiences from these countries as a basis for energy efficiency efforts in EU.

10 Cp. Perner (2002). 11 Cp. Starrmann (2001). 12 Cp. IEA (2003; 2006). 13 The author currently deliberatives focus on one of these countries. 248

Mezinárodní vědecké konference y Internationale wissenschaftliche Konferenzen y Międzynarodowe konferencje badawcze y International scientifical conferences

2.3.2 Methodology of the dissertation14

The following shows the methodology of the dissertation project, divided into the statistical and the simulation section and the goal in terms of the energy efficiency (ee)-strategy.

statistical section simulation section

ÆDefinition of accounting Evaluation of e.g. LEAP, EURECA, grids suitable simulation MARKAL Æ scale basis for ee- key models figures Empirical analysis Æ Reasonable denominator key figures Identifikation of Æ still mapping-needed scale country-specific basis parameters ÆFormer responsible energy- policy /economy decision makers Expert interviews Implementation of Æ systematic questionaire for stakeholders country-specific parameters in simulation Æ economic vs. natural key figures model Æ country-specific relevance Energy efficiency Æ internat. comparability key figures development for Æ unified conversion factors Scenario-mapping transition process Æ disaggregation level

Attainment of scientific knowledge

•New significant ee key figures simulation based energy efficiency strategy for transition countries •Unified data basis for further investigation

Fig. 3: Methodology of the dissertation project. Source: Own buildup.

The statistical section of the work deals with energy efficiency key figures and orientates on energy efficiency indicators. Out of the knowledge of relevant indicators the generation of a country cross-national unified data basis shall be carried out. According to the received data the simulation based on mapping of selected energy efficiency approaches in terms of best practice and evaluation of diverse scenarios will be carried out. By using the results of the simulation the deduction of necessary criteria for a transition-country- specific energy efficiency strategy allegorises the consolidation of the statistical section and the results obtained by using the simulation as a tool.

14 The dissertation supervisors are Prof. Dr. habil. T. Claus (IHI Zittau) and Prof. Dr. habil. W. Riesner (HS Zittau- Görlitz (FH)). 249

Mezinárodní vědecké konference y Internationale wissenschaftliche Konferenzen y Międzynarodowe konferencje badawcze y International scientifical conferences

The final output and attainment of scientific knowledge represents the reflection of experiences made in transition countries for the EU.

Therefore a lot of analysis and simulation have to be carried out as well as some research visits in the examined countries will take place so that the planned finishing of the thesis will be summer 2009.

Literature

[1] International Energy Agency (IEA), World Energy Outlook 2006, Paris. [2] International Energy Agency (IEA), Ukraine Energy Policy Review 2006, Paris. [3] International Energy Agency (IEA), THE SUMMARY OF THE ENERGY STRATEGY OF RUSSIA FOR THE PERIOD OF UP TO 2020, Moscow. [4] Meyer, Stephan, „Energieeffzienzvergleich im Verarbeitenden Gewerbe für Deutschland, Po- len und Tschechien“; GRIN Verlag GbR 2006, Ravensburg. [5] Perner, Jens; Die langfristige Erdgasversorgung Europas : Analysen und Simulationen mit dem Angebotsmodell EUGAS; Oldenbourg Industrieverlag München, 2002. [6] Frank Starrmann, Entwicklung der Kraft-Wärme-Kopplung in liberalisierten Elektrizitäts- märkten, Schriften des Energiewirtschaftlichen Instituts; Bd. 56, Oldenbourg Industrieverlag, München 2001. [7] Hennicke, Peter (Wuppertal Institut, 2006), conference “Ressourceneffizienz”, Berlin. [8] Pflüger, Antonio. (IEA, 2006) Globale Energieszenarien und Perspektiven zu Energietechno- logien, conference Energie 2050 “Sichere Energieversorgung – Strategien und Technologien für die Zukunft” Wien, 29. - 30. November 2006.

Rezension

Prof. Dr. habil. W. Riesner Hochschule Zittau/Görlitz (FH) University of applied sciences

250

Mezinárodní vědecké konference y Internationale wissenschaftliche Konferenzen y Międzynarodowe konferencje badawcze y International scientifical conferences

ENERGIEEFFIZIENZ ALS ERSTER SCHRITT ZUR RATIONELLEN ENERGIEANWENDUNG

Der vorliegende Artikel diskutiert das Thema der rationellen Energieanwendung im Sinne von Energieeffizienz, als ersten Schritt zu einem nachhaltigen und verantwortungsvollem Umgang mit der Umwelt. Der Autor fasst kurz die Ergebnisse der Untersuchung der Energieeffizienz im Verarbeiten- den Gewerbe in Polen, der Tschechischen Republik und Deutschland zusammen. Ausgehend von diesen Ergebnissen wird das Dissertationsprojekt mit der Darstellung des Zieles, der These und der Methodik beschrieben. Die Doktorarbeit befasst sich mit der Entwicklung einer simulationsgestütz- ten Energieeffizienzstrategie für Transformationsländer auf der Basis der Erfahrungen in der Euro- päischen Union.

EFEKTYWNOŚĆ WYKORZYSTANIA ENERGII JAKO PIERWSZY KROK DO RACJONALNEGO WYKORZYSTANIA ENERGII

Niniejszy artykuł rozprawia na temat racjonalnego wykorzystania energii w rozumieniu efektywności energii jako pierwszego kroku do długofalowego i odpowiedzialnego obcowania ze środowiskiem. Autor streszcza wyniki badania efektywności wykorzystania energii w przemyśle w Polsce, Republice Czech oraz w Niemczech. Wyniki tych badań są punktem wyjściowym projektu dysertacji, scharakteryzowanego przez prezentacje celów, tezy oraz ścieżki metodycznej. Ta praca doktorska zajmuje się opracowaniem strategi efektywnego wykorzystania energii dla krajów przechodzących transformację. Strategie te opierają się na symulacjach oraz korzystają z doświadczeń w Unii Europeiskiej.

ENERGETICKÁ EFEKTIVNOST JAKO PRVNÍ KROK K HOSPODÁRNÉMU UŽITÍ ENERGIE

Článek pojednává o tématu hospodárného užití energie ve smyslu energetické efektivnosti, jako prvního kroku k trvale udržitelnému a zodpovědnému zacházení s životním prostředím. Autor krátce shrnuje výsledky výzkumu energetické efektivnosti ve zpracovatelském průmyslu v Polsku, České republice a Německu. Na základě těchto výsledků je popsán disertační projekt, jsou představeny cíle, teze a metodika. Disertační práce se zabývá vývojem simulačně podpořené strategie energetické efektivnosti pro transformační země na základě zkušeností z Evropské unie.

251

Mezinárodní vědecké konference y Internationale wissenschaftliche Konferenzen y Międzynarodowe konferencje badawcze y International scientifical conferences

NAPŁYW I LOKALIZACJA BEZPOŚREDNICH INWESTYCJI ZAGRANICZNYCH NA DOLNYM ŚLĄSKU W OKRESIE TRANSFORMACJI GOSPODARCZEJ

M. Popławski

Akademia Ekonomiczna we Wrocławiu Wydział Gospodarki Regionalnej i Turystyki w Jeneniej Góre Katedra Nauk Społecznych ul. Nowowiejska 3, 58-500 Jelenia Góra, Polska [email protected]

1. Przyczyny napływu kapitału zagranicznego na Dolny Śląsk

W województwie Dolnośląskim istnieją atrakcyjne warunki dla prowadzenia działalności gospodarczej, w tym także dla lokowania kapitału zagranicznego, do których w szczególności zaliczyć należy1: Szybkie tempo transformacji gospodarki, długofalowa i wielopłaszczyznowa strategia rozwoju gospodarczego regionu, specjalne strefy ekonomiczne, wysoka dostępność komunikacyjna regionu, sprzyjająca szybkiemu przekazywaniu informacji w relacjach krajowych i międzynarodowych, sieć telekomunikacyjna, rozwinięta sieć banków i instytucji wspierających rozwój przedsiębiorczości, wysoki stopień urbanizacji i koncentracji działalności gospodarczej w ośrodkach miejskich, wysoki poziom kwalifikacji zawodowych mieszkańców regionu, dostępność niezaangażowanej zawodowo siły roboczej, bogate zasoby cennych surowców mineralnych, atrakcyjne walory środowiska przyrodniczego, zróżnicowane ukształtowanie terenu i krajobrazu, a nadto bogate zasoby wód leczniczych. Z kolei wg wyników badań przeprowadzonych przez Wydział Rozwoju Gospodarczego Urzędu Miejskiego Wrocławia bezpośrednimi przyczynami, które skłaniają inwestorów zagranicznych do podejmowania działalności gospodarczej na obszarze Dolnego Śląska, są2: chłonność lokalnego rynku powiązana z aktywnością gospodarczą, kapitał ludzki, wysoki poziom infrastruktury technicznej oraz społecznej, rozwinięta struktura gospodarcza, położenie przy ważnych szlakach komunikacyjnych, postępująca prywatyzacja i restrukturyzacja przemysłu oraz atrakcyjność turystyczna.

1.1. Atrakcyjność inwestycyjna regionu

Ocena atrakcyjności inwestycyjnej województw dokonana została w latach 1993, 1999 oraz 2005 r. przez Instytut Badań nad Gospodarką Rynkową na podstawie analizy określonych grup wskaźników cząstkowych. Kryteria oceny zmieniały się w kolejnych badaniach. W badaniach z 2005 r. największe znaczenie przypisano zasobom i kosztom pracy. Za nieco mniej ważną uznano aktywność województw wobec inwestorów. Obecnie województwo Dolnośląskie znajduje się na czwartym miejscu w rankingu atrakcyjności inwestycyjnej za Śląskim, Mazowieckim i Małopolskim, a jego największymi atutami jest infrastruktura gospodarcza i społeczna oraz

1 Na podst.: Kapitał zagraniczny w województwie dolnośląskim w latach 1998-1999, Urząd Statystyczny we Wrocła- wiu, Wrocław 2000, s.17-19 oraz Spółki z udziałem kapitału zagranicznego w województwie dolnośląskim w latach 2000-2003, Urząd Statystyczny we Wrocławiu, Wrocław 2004 2 Dane o kapitale zagranicznym Urzędu Miejskiego Wrocławia 252

Mezinárodní vědecké konference y Internationale wissenschaftliche Konferenzen y Międzynarodowe konferencje badawcze y International scientifical conferences

aktywność wobec inwestorów (Tabela 1). IBnGR do analizy przyjął 5 klas atrakcyjności: A- najwyższa (4 woj.), B- wysoka (3 woj.), C-średnia (4 woj.), D-niska (3 woj.), E-bardzo niska (3 woj.).

Kryteria w 1999 r. klasa Kryteria w 2005 r. klasa Dostępność komunikacyjna B Dostępność transportowa B Rynek pracy B Zasoby i koszty pracy B Otoczenie biznesu B Infrastruktura gospodarcza A Chłonność rynku A Rynek zbytu B Poziom rozwoju przemysłu B - - Transformacja gospodarki A - - - - Infrastruktura społeczna A - - Poziom bezpieczeństwa powszechnego D Atrakcyjność turystyczna B - - - - Aktywność wobec inwestorów A Ogólna atrakcyjność inwestycyjna B Ogólna atrakcyjność inwestycyjna B

Tabela 1: Ocena atrakcyjności inwestycyjnej Dolnego Śląska 1999-2005. Źródło: Opracowanie własne podst. danych IBnGR 1999-2005.

1.2. Znaczenie SSE dla bezpośrednich inwestycji zagranicznych

Istotne znaczenie dla restrukturyzacji regionów Polski posiadają specjalne strefy ekonomiczne (SSE), których tworzenie jest jednym z najważniejszych czynników konkurencyjności regionów. Rywalizacja między regionami dotyczy, obok pozyskiwania subwencji i innych form wsparcia z budżetu centralnego, czy środków pomocowych UE, przede wszystkim przyciągania inwestycji prywatnych - przedsiębiorców, organizacji gospodarczych (krajowych i zagranicznych)3. W Polsce w latach 1995-1997 powołano do życia 17 SSE (obecnie istnieje ich 14), w tym 3 na Dolnym Śląsku: wałbrzyską, legnicką i kamiennogórską. W samym 2004 r. 14 SSE przyciągnęło kapitał zagraniczny na kwotę 2 mld USD (w tym ponad połowa to BIZ). Dolnośląskie strefy przyciągnęły najwięcej kapitału zagranicznego, absorbując coraz więcej istniejącej nadwyżki siły roboczej - zainwestowano tu blisko 7,5 mld zł, a łącznie zatrudnienie wynosi 27200 osób (Tab. 2).

Wałbrzyska SSE Legnicka SSE Kamiennogórska „Invest-Park” SSEMP Ogólny obszar strefy 745,9 416,7 241,2 (w ha) Lokalizacja podstref Wałbrzych, Dzierżoniów, Legnica, Legnickie Pole, Kamienna Góra, Nowa Ruda, Kłodzko, Polkowice, Krzywa, Nowogordziec-Wykroty, Jelcz-Laskowice, Żarów, Lubin, Złotoryja, Środa Lubań, Jawor, Krzeszów, Kudowa Zdrój, Nysa, Sląska Lubawka, Piechowice Świdnica, Strzelin, Wrocław, Oława Wielkość inwestycji 4317 2800 600 (w mln zł): (41% inwestycji ogółem) (27% inwestycji ogółem) (5,8% inwestycji ogółem) Zatrudnienie: 18300 6700 2200 (2,1% zatrudn. ogółem) (0,8% zatrudn. ogółem) (0,2% zatrudn. ogółem)

Tabela 2: Porównanie SSE na Dolnym Śląsku (dane na koniec 2005 r.). Źródło: Opracowanie własne podst. danych SSE oraz Rocznik Statystyczny województwa Dolnośląskiego.

3 Winiarski B., Czynniki konkurencyjności regionów, [w:] Klamut M. [red.] Konkurencyjność regionów, Wyd. AE we Wrocławiu, Wrocław 1999, s.49 253

Mezinárodní vědecké konference y Internationale wissenschaftliche Konferenzen y Międzynarodowe konferencje badawcze y International scientifical conferences

2. Etapy napływu BIZ na Dolny Śląsk

2.1. Wg ilości spółek i wartości kapitału zagranicznego

W porównaniu z etapami napływu kapitału zagranicznego do Polski, etapy jego napływu na Dolny Śląsk, zarówno pod względem ilości spółek jak i kapitału w nich zaangażowanego, wykazują dużą zbieżność. I. 1989-1994. Ilość spółek z udziałem kapitału zagranicznego dynamicznie rosła w tym etapie z 61 do 1742, które stanowiły około 11% ogółu spółek z udziałem kapitału zagranicznego w Polsce. Tylko w 1994 r. zarejestrowano na Dolnym Śląsku 936 nowych spółek. Do 1994 r. ilość zainwestowanego kapitału systematycznie rosła zarówno pod względem wartości jak i dynamiki, a jego skumulowana wartość przekroczyła 333 mln zł. II. 1995-1999. Wraz ze spadkiem ilości nowo zakładanych spółek akcyjnych z kapitałem zagranicznym w Polsce, słabła jednocześnie dynamika ich przyrostu na Dolnym Śląsku. Stanowiły one już tylko 9,7% ogółu spółek z udziałem kapitału zagranicznego w Polsce. W ujęciu wartościowym daje się zauważyć, że wraz ze stałym wzrostem ilości zaangażowanego w spółkach kapitału zagranicznego (z 198,5 mln zł w 1996 do 3380,8 mln zł w 1999) słabła dynamika jego napływu (z 465,4 mln zł w 1996 r. do 188,2 mln zł w 1998). W 1999 r. nastąpił zaś dynamiczny skok inwestycyjny – zainwestowano ponad 2,1 mld zł. III. 2000-2004. Podobnie jak w Polsce, również na Dolnym Śląsku trend spadkowy nowo powstających spółek z kapitałem zagranicznym utrzymywał się. W 2001 r. powstało już tylko 113 nowych spółek, a ich udział w spółkach z udziałem kapitału zagranicznego w Polsce, utrzymywał się na poziomie 10%. W ujęciu wartościowym nastąpiło osłabienie zaangażowanego kapitału – w 2000 r. po raz pierwszy o 256 mln zł zmniejszyło się jego zaangażowanie, co wg PAIiIZ oznacza, że szybciej przybywa dużych spółek (o kapitale powyżej 1 mln USD). Od roku 2001 następuje powolny, aczkolwiek stopniowy wzrost inwestycji, co wyraża się równoczesnym postępem rosnącej jego wielkość jak i dynamiki.

3. Przeobrażenia w strukturze BIZ wg:

3.1. Rodzajów i udziału w ogólnej ilości spółek prawa handlowego

Na koniec 1998 roku w województwie Dolnośląskim w systemie REGON zarejestrowanych było 11018 spółek prawa handlowego, z czego 2477 deklarowało posiadanie kapitału zagranicznego. Rok później podmiotów tych było 12055, z czego 3401 deklarowało posiadanie kapitału zagranicznego. Większość stanowiły spółki z o.o.: w 1998 r. - 56 SA i 1381 spółek z o.o., w 1999 r. odpowiednio 54 i 1502. Wśród spółek, które złożyły sprawozdania w 2000 r., tempo wzrostu inwestycji zagranicznych zostało zahamowane – po raz pierwszy kapitał spółek z udziałem kapitału zagranicznego obniżył się, aktywność inwestycyjna przedsiębiorstw znacząco osłabła. W 2001 r. obserwuje się dalsze obniżenie liczby spółek z udziałem kapitału zagranicznego. Na koniec 2000 r. istniało 1587 spółek z udziałem kapitału zagranicznego, w roku 2001 ich liczba była mniejsza o 65 mimo utrzymującej się rosnącej tendencji w kraju. W 2002 r. nastąpił wzrost liczby spółek i ta tendencja utrzymała się już do końca 2003 r., a liczba spółek z kapitałem zagranicznym wyniosła 1675 (58 SA, 1605 spółek z o.o., 9 spółek komandytowych i 3 oddziały przedsiębiorców zagranicznych). W 2000 r., w porównaniu do roku poprzedniego, obserwuje się 2% wzrost liczby spółek z kapitałem zagranicznym w województwie, po czym następuje spadek o 4,1% w 2001 r., a w kolejnym latach wzrost odpowiednio o 4,7% i 5,2%. Jeżeli chodzi o udział tych spółek w ogólnej ilości spółek prawa handlowego, to w latach 1998-2005 zmalało ono z 13% do 9,8%. 254

Mezinárodní vědecké konference y Internationale wissenschaftliche Konferenzen y Międzynarodowe konferencje badawcze y International scientifical conferences

3.2. Wartości i pochodzenia kapitału

W latach 1998-2004 kapitał ulokowany w spółkach z kapitałem zagranicznym pochodził głównie z zagranicy. Dynamika kapitału zagranicznego po roku 2000 była bardzo wysoka i wyniosła w kolejnych latach odpowiednio 19,8%, 15,7% i 19,8%. Kapitał ten w końcu 2005 roku wyniósł 5189,5 mln zł, co stanowiło wzrost o 66,1% w porównaniu do roku 2000. Spółki o kapitale zagranicznym przekraczającym 1 mln zł stanowiły zaledwie 15% ogólnej liczby spółek, natomiast spółki o wartości kapitału zagranicznego poniżej 500 tyś. zł aż 80%.

3.3. Rodzajów działalności

W latach 1998-2005 najwięcej (prawie dwie trzecie) spółek posiadających kapitał zagraniczny zgrupowanych było w sekcjach: handel i naprawy, działalność produkcyjna, obsługa nieruchomości i firm oraz budownictwo. We wszystkich dziedzinach działalności liczba spółek po nieznacznym wzroście w 2000 r. (w porównaniu z rokiem poprzednim), w roku 2001 obniżyła się. W 2000 r. największy kapitał posiadały spółki zajmujące się przemysłem - 2462 mln zł, co stanowiło 70,7% kapitału ogółem.

3.4. Krajów pochodzenia

W 1999 roku kapitał zagraniczny ulokowany w dolnośląskich przedsiębiorstwach pochodził z 59 krajów (dla porównania w 1998 r. z 56). Najwięcej kapitału oraz udziałowców spółek pochodziło z Niemiec – 52,6% (640,4 mln zł). W 2002 r. kapitał zagraniczny spółek pochodził z 58 krajów (w 2003 z 62). Głównymi inwestorami były firmy pochodzące z krajów UE – dominowały firmy niemieckie, których udział w kapitale ogółem w 2002 r. stanowił 40,1% (1739,4 mln zł), kapitał ten pochodził od 1145 udziałowców, a ulokowany był w 882 spółkach. W końcu 2003 r. kapitał z Niemiec wyniósł 1815,3 mln zł (35,0%) i pochodził od 1205 udziałowców w 913 spółkach. W 2003 r. w strukturze zainwestowanego kapitału według kraju pochodzenia zaszły istotne zmiany: nadal dominował kapitał niemiecki - 35%, 12% to kapitał holenderski, 9,6% - francuski, natomiast angielski - 4,5%. Do końca roku 2004 w ogólnej liczbie spółek z udziałem kapitału zagranicznego, aż 86,2% stanowiły spółki z kapitałem pochodzącym z krajów Unii Europejskiej.

4. Aglomeracja wrocławska

Inwestycje typu greenfield oraz te oparte na współpracy z firmami polskimi lub związane z nabyciem już istniejących obiektów, są dowodem wysokiej atrakcyjności inwestycyjnej miasta i jego najbliższych okolic. Znamiennym jest fakt, iż firmy, które zdecydowały się na zakup działki budowlanej i budowanie nowych zakładów, lokalizują swoje inwestycje na ogół poza granicami miasta. Kapitał zagraniczny o dużej wielkości i znaczeniu dla miasta, znajduje się przy węźle autostradowym, gdzie powstały inwestycje: brytyjskie Cadbury, szwedzka IKEA, holenderskie Makro Cash & Carry, francuska Castorama, amerykański CARGILL oraz Generall Bottlers. W 2004 r. ruszyła rozbudowa Castoramy, centrum Ikea oraz TESCO. Znaczącą inwestycję tuż przy granicy Wrocławia w Mirkowie uruchomiła niemiecka firma BOSCH – Układy Hamulcowe Sp. z o.o.. Ponadto japoński koncern Toyota na terenach należących do SSE w Jelczu-Laskowicach rozpoczął budowę fabryki silników wysokoprężnych. Wiele zagranicznych podmiotów zdecydowało się na podjęcie współpracy z firmami polskimi lub na zakup już istniejących obiektów przemysłowych. Z powodzeniem zainwestowały: VOLVO, otwierając Centrum Przemysłowe, 255

Mezinárodní vědecké konference y Internationale wissenschaftliche Konferenzen y Międzynarodowe konferencje badawcze y International scientifical conferences

WABCO, 3M nabyło pakiet większościowy Viscoplastu, hiszpański Fagor Electrodomesticos strategiczny inwestor Wrozametu, Whirpool, który kupił akcje wiodącego producenta sprzętu AGD w kraju – Polaru oraz udziałowiec Pafawagu – Bombardier Transportation. W samym Wrocławiu zainwestował międzynarodowy potentat – koncern Maco Pharma.

4.1. Uwarunkowania oraz etapy

W całym procesie transformacji systemowej do gospodarki rynkowej napłynęło do Wrocławia około 1,6 mld USD kapitału zagranicznego. Na koniec 2005 roku, spośród 8066 spółek prawa handlowego odnotowanych w rejestrze REGON na terenie gminy Wrocław, 27% to spółki z udziałem kapitału zagranicznego. Liczba spółek z udziałem kapitału zagranicznego co roku zwiększała się, zarówno w obszarze Dolnego Śląska (oprócz roku 1996), jak i Wrocławia4. W ciągu minionej dekady liczba tych spółek na terenie Dolnego Śląska wzrosła ponad 50-krotnie (z 91 do 4834 spółek), a we Wrocławiu 30-krotnie5 (Wykres 14). Firmy z udziałem kapitału zagranicznego rejestrowane we Wrocławiu stanowią obecnie 42% wszystkich podmiotów z kapitałem obcym rejestrowanych na terenie Dolnego Śląska. Wrocław należy do jednego z najwyżej ocenianych miast pod względem atrakcyjności inwestycyjnej. Najważniejsze jego atuty to6: duży lokalny rynek, jego chłonność i jakość lokalnego rynku, społeczny klimat dla inwestycji - wysoki poziom wykształcenia i kwalifikacji zawodowych mieszkańców Wrocławia, miasto uznawane jest za centrum oświaty, nauki, kultury i sztuki, rozwinięta infrastruktura techniczna oraz otoczenia biznesu, dostępność, skuteczność transformacji systemowej i ekonomicznej miasta, atrakcyjność turystyczna. Za względu na trudności w dostępie do danych o wielkości bezwzględnej napływu kapitału zagranicznego do Wrocławia, etapy jego napływu prześledzono w oparciu o kryterium ilości spółek z udziałem kapitału zagranicznego, zarejestrowanych w systemie REGON: I. 1989-1993. W etapie tym ilość spółek z udziałem kapitału zagranicznego dynamicznie zwiększyła się z 25 w 1989 r. do 632 w 1993 roku, co daje średni przyrost spółek na poziomie 151 rocznie. Również ten rok (1993) był najkorzystniejszy pod względem liczby zarejestrowanych we Wrocławiu spółek – 232 nowe spółki. II. 1994-1997. Wraz z ogólnym zwiększeniem napływu kapitału zagranicznego do miasta oraz dalszym zwiększaniem ilości nowo zakładanych spółek, słabła jednocześnie dynamika nowo zarejestrowanych spółek. Począwszy od 1994 r., w którym powstało ich 220, do 1997 roku kiedy powstało ich już tylko 142, aczkolwiek średni przyrost spółek w stosunku rocznym, był wyższy niż w etapie pierwszym i kształtował się na poziomie 175. III. 1998-1999. Od roku 1998 zaobserwować można ponowny wzrost nowo zarejestrowanych spółek z udziałem kapitału zagranicznego we Wrocławiu - ich ilość zwiększyła o 142 w roku 1998 oraz o 168 w 1999 roku; IV. Od 2000 r. znów nastąpiło gwałtowne osłabienie zainteresowania tworzeniem nowych spółek. W 2000 r. powstało ich 130, a w roku 2003 już tylko 70. Dobrą prognozą był rok 2002 kiedy powstało 119 nowych spółek. Ogólnie w tych latach zanotowano 372 nowo powstałe spółki, co jednak średnio daje poniżej 100 spółek rocznie i jest to pod tym względem najgorszy rezultat.

4 Por. Kapitał zagraniczny w województwie Wrocławskim w latach 1993-1997, Wyd. US we Wrocławiu, Wrocław 1998 5 Por. Kapitał zagraniczny w województwie Dolnośląskim w latach 1998-1999, Wyd. US we Wrocławiu, Wrocław 2000 6 Dane Urzędu Miejskiego we Wrocławiu 256

Mezinárodní vědecké konference y Internationale wissenschaftliche Konferenzen y Międzynarodowe konferencje badawcze y International scientifical conferences

4.2. Zmiany w strukturze

4.2.1. BIZ wg kraju pochodzenia inwestorów

Wg wartości napływu kapitału zagranicznego 94% udziału w zaangażowanym kapitale posiadają: Irlandia (Bank Zachodni WBK), Niemcy i Francja Wg ilości spółek z udziałem kapitału zagranicznego kapitał niemiecki utworzył 954 - prawie połowę (47%) spółek, dalej wietnamski prawie 10%, następnie, z niewielkimi udziałami, Włochy, Francja, USA i Austria z 4% oraz Holandia z 3% udziałem. Ciekawym jest fakt, iż z Wietnamu napłynęło tylko ok. 409 tyś. USD kapitału, który utworzył aż 198 spółek. Natomiast kapitał irlandzki ma największy udział pod względem napływu kapitału, ok. 746 mln USD, a utworzył tylko 5 spółek.

4.2.2. BIZ wg lokat w poszczególnych sektorach

Wg wartości napływu kapitału zagranicznego 96% kapitału zostało zainwestowane w pośrednictwo finansowe (ok. 1 mld USD), 34% w działalność produkcyjną (ok. 0,5 mld USD), handel hurtowy i detaliczny oraz obsługę nieruchomości, wynajem i działalność związaną z prowadzeniem interesów (odpowiednio: 48 i 6 mln USD). Wg ilości spółek z udziałem kapitału zagranicznego najwięcej podmiotów zadeklarowało prowadzenie działalności handlowej (897 spółek, 45%), produkcyjnej (406 spółek, 20%) i związanej z obsługą nieruchomości, wynajmem i działalnością związaną z prowadzeniem interesów (333 spółki, 16%).

5. Korzyści i negatywne skutki napływu kapitału zagranicznego dla Dolnego Śląska

Skutki napływu kapitału zagranicznego do regionu dolnośląskiego na poziomie ogólnym wykazują dużą zbieżność ze skutkami jego napływu do Polski, skoncentrowano się zatem na wyróżnieniu tych najbardziej istotnych ze względu na rozwój gospodarczy województwa. a) Pozytywne: - Stymulowanie wzrostu gospodarczego mimo zmniejszania się udziału spółek z kapitałem zagranicznym w ogólnej ilości spółek prawa handlowego (z 13% w 1998 r. do 9,8% w 2005 r.) dzięki stałemu zwiększaniu zaangażowania kapitału zagranicznego w tych spółkach, - Poważne źródło akumulacji kapitału w warunkach jego niedoboru (szczególnie „greenfield”) poprzez np. stałe zwiększanie wydatków inwestycyjnych spółek z kapitałem zagranicznym w wydatkach inwestycyjnych ogółem – z 35,5% (1,9 mld zł w tym na środki trwałe 1,5 mld zł) do 40,5% (2,2 mld zł, w tym na środki trwałe 1,8 mld zł), przy czym w największym stopniu inwestowały spółki zajmujące się przemysłem, handlem i naprawami, budownictwem oraz obsługą nieruchomości i firm, - Tworzenie nowych i atrakcyjnych miejsc pracy – udział zatrudnionych w spółkach z kapitałem zagranicznym w ogóle zatrudnionych w województwie systematycznie wzrasta (z 5,5% w 1998 r. do 8,4% w 2005 r.), przy czym najwięcej zatrudnionych jest w przemyśle oraz w hotelach i restauracjach, - BIZ przyczyniają się do wzrostu poziomu zatrudnienia, lecz ich ograniczone rozmiary sprawiają, że ich wpływ na poprawę sytuacji na rynku pracy należy uznać za znikomy,

257

Mezinárodní vědecké konference y Internationale wissenschaftliche Konferenzen y Międzynarodowe konferencje badawcze y International scientifical conferences

- Bilans handlu zagranicznego spółek z kapitałem zagranicznym kształtuje się na korzyść eksportu, przy czym transakcje o największej wartości zawierane są w sekcji przemysłu oraz handlu i napraw, - Wzrost wyposażenia gospodarki regionu w czynniki produkcji (kapitał i know-how), czyli w tzw. aktywa nieuchwytne, dzięki czemu zwiększa się produktywność czynników wytwórczych, - Nośnik nowych technologii - Dolny Śląsk stał się regionem z największą liczbą zakładów branży motoryzacyjnej w Polsce, a także innych branż high-tech: elektromaszynowej i elektrotechnicznej, sprzętu dla przemysłu spożywczego, przemysłu przetwórstwa żywności, występuje tu dobrze rozwinięta sieć usług finansowych i usług, takich jak hotele oraz restauracje, czy handel detaliczny. Transferowi technologii sprzyjają także liczne parki przemysłowo-technologiczne oraz specjalne strefy ekonomiczne7, - W środowisku lokalnym zachodzą efekty demonstracji. Firmy lokalne uważnie obserwują jednostki zagraniczne. Starają się wykorzystać informacje i doświadczenia zaawansowanych technologicznie i organizacyjnie firm zagranicznych w budowaniu własnej pozycji konkurencyjnej na rynku8. b) Negatywne: - Większość podmiotów gospodarczych, powołanych do życia przy współudziale kapitału zagranicznego, zadowalała się w momencie rejestracji ograniczoną liczbą pracowników, jedynie w przemyśle odsetek firm zatrudniających więcej niż trzy osoby przekracza 40%, - Obecnie ponad 80% spółek z kapitałem zagranicznym to spółki o liczbie pracujących poniżej 50 osób, w tym ponad 60% stanowią spółki o liczbie pracujących do 9 osób. Spółki małe są najliczniejszą grupą w każdej z sekcji. W największych spółkach, w których liczba pracujących przekraczała 50 osób, stanowiących zaledwie 16% wszystkich spółek z kapitałem zagranicznym, pracuje ponad 85% ogółu pracujących w spółkach z kapitałem zagranicznym. W największych spółkach sekcji przemysł oraz hotele i restauracje pracowało ponad 90% ogółu pracujących, w pozostałych sekcjach odsetek ten zawierał się w granicach 30-60%, - Inwestycje średnich rozmiarów przyczyniają się do wzrostu zatrudnienia, większe zaś częściej mają charakter pracooszczędny, czego skutkiem bywa ograniczenie liczby miejsc pracy, - BIZ przyczyniły się do degradacji rodzimego sektora drobnego handlu przez wielkie korporacje handlowe.

Literatura

[1] Kapitał zagraniczny w województwie dolnośląskim w latach 1998-1999, Urząd Statystyczny we Wrocławiu, Wrocław 2000. [2] Spółki z udziałem kapitału zagranicznego w województwie dolnośląskim w latach 2000-2003, Urząd Statystyczny we Wrocławiu, Wrocław 2004.

7 Jednym z najbardziej widocznych jest efekt demonstracji. Zachodzi on gdy firmy lokalne obserwują jednostki zagraniczne i starają się wykorzystać informacje i doświadczenia zaawansowanych technologicznie i organizacyjnie firm zagranicznych w budowaniu własnej pozycji konkurencyjnej na rynku – patrz: Olszewski L., Olszewska B., Efekty zewnętrzne inwestycji bezpośrednich w krajach Europy Środkowo-Wschodniej, AE we Wrocławiu, Wrocław, 2004, s.2 oraz Wachowska M., The role of FDI in knowledge spillovers, [w:] Olszewski L., L’economie nationale et les entreprises au debut du XXeme siecle, Kolonia Limited 2003. 8 Olszewski L., Olszewska B., Efekty zewnętrzne inwestycji bezpośrednich w krajach Europy Środkjow-Wschodniej, Uniwersytet Wrocławski, Wrocław 2005, s.2. 258

Mezinárodní vědecké konference y Internationale wissenschaftliche Konferenzen y Międzynarodowe konferencje badawcze y International scientifical conferences

[3] Olszewski L., Olszewska B., Efekty zewnętrzne inwestycji bezpośrednich w krajach Europy Środkjow-Wschodniej, Uniwersytet Wrocławski, Wrocław 2005. [4] Wachowska M., The role of FDI in knowledge spillovers, [w:] Olszewski L., L’economie nationale et les entreprises au debut du XXeme siecle, Kolonia Limited 2003. [5] Winiarski B., Czynniki konkurencyjności regionów, [w:] Klamut M. [red.] Konkurencyjność regionów, Wyd. AE we Wrocławiu, Wrocław 1999.

259

Mezinárodní vědecké konference y Internationale wissenschaftliche Konferenzen y Międzynarodowe konferencje badawcze y International scientifical conferences

DER ZUFLUSS UND DIE ANLAGE DER DIREKTEN AUSSENINVESTITIONEN ZU NIEDERSCHLESIEN IN DEM TRANSFORMIERUNGSPROZESS

Im Artikel präsentiert war der Einflussprozess und die Anlage der direkten Außeninvestitio- nen zu Niederschlesien in dem Transformierungsprozess. Der Artikel wurde mit dem genauen Dar- stellung von den Uhrsachen des Außenkapitaleinflusses zu Niederschlesien geöffnet. Im weiteren Teil präsentiert waren die Phasen von dem Außenkapitaleinfluss zu der Region und die Änderungen in der Struktur der direkten Außeninvestitionen. Mit Rücksicht auf der besonderen Bedeutung die genaue Analyse wurde auf der Stadt von Wroclaw getan. Am Ende des Artikels präsentiert wurden die Effekte vom Außenkapitaleinfluss zu der ganzen Niederschlesien Region.

VLIV A LOKALIZACE PŘÍMÝCH ZAHRANIČNÍCH INVESTICV DOLNÍM SLEZSKU V DOBĚ TRANSFORMACE HOSDODÁŘSTVÍ

V článku byl prezentován vliv procesu a vkladu přímých zahraničních investic v Dolním Slezsku v době transformace hospodářství. Příspěvek otevřel a představil zevrubně příčiny vlivu zahraničního kapitálu na Dolní Slezsko. V další části byly uvedeny vlivy zahraničního kapitálu v regionu a změny ve skladbě zahraničních investic. S ohledem na zvláštní význam podrobné analýzy, byla tato udělána ve wrocławské aglomeraci. V závěru příspěvku byly prezentovány efekty zahraničního kapitálu pro celý region Dolního Slezska.

THE INFLOW AND LOCATION OF FOREIGN DIRECT INVESTMENTS INTO LOWER SILESIA DURING THE TRANSFORMATION PROCESS

In the article there was shown the inflow process and the location of foreign direct investments (FDI) to Lower Silesia in the economic transformation period. The article begins with the particular presentation of the foreign capital inflow’s reasons into Lower Silesia. In the further part there were presented stages of the FDI inflow into the region and also some transformations in the FDI structure. With regard of the very particular meaning the special analysis was done with relation to the city of Wroclaw. At the end of the article there were pointed the foreign capital inflow effects into Lower Silesia.

260

Mezinárodní vědecké konference y Internationale wissenschaftliche Konferenzen y Międzynarodowe konferencje badawcze y International scientifical conferences

PROBLEMS OF THE POLICY OF COUNTERACTING THE NATURAL DISASTERS ON KOWARY MUNICIPAL AREA

Z. Piepiora

Akademia Ekonomiczna we Wrocławiu Wydział Gospodarki Regionalnej i Turystyki w Jeleniej Górze Katedra Gospodarki Przestrzennej ul. Nowowiejska 3, pok. 22, bud. H (przy ul. Kochanowskiego 8) 58-500 Jelenia Góra, Polska [email protected]

Abstract

This article describes the problems of the counteracting the natural disasters (CND). On background of the formulation’s attempt of definition of the policy of CND is presented Kowary municipal area as an example of realization of this policy on the local level and problems connected with it.

1. Introduction

From the dawn of time the man wanted to feel safe. He tried to gather knowledge to foresee the coming danger. However there are events in the world which are hard to foresee. There are the natural disasters. Is it possibile to counteract them, leading an effective policy on a local level? The aim of this article is to present some aspects of the problems of the natural catastrophes on a local level. The main task of the publication is an attempt to define the notion of the Policy of counteracting the natural disasters which according to the author is not quite recognized category in Poland.

2. The definitional formulation of the policy of counteracting the natural disasters

In the G. Cuvier’s theory of cataclysms (1812) disasters are violent disorders which occure in the Earth’s history and change its structure by destroying the organic world whose new forms are next created again. The notion of catastrophe (disaster) is the same as the notion of cataclysm in The Popular-Science Encyclopaedia of PWN. [13, p. 656] However, in Dictionary of Strange Words of PWN catastrophe is „ - a sudden disaster, an event causing tragical results, fatality” [17, p. 347] and cataclysm is „ - 1. a natural disaster which causes large destructions (e.g. flood, deluge, earthquake). 2. sudden, destructive revolution, social disaster”. [17, p. 8] So the results are that these words are also synony- mes, but catastrophe is more connected with a tragic nature of the event, cataclysm – with large destructions. The Institute of the Problems of Present Civilization defines notion of catastrophe as an undesirable event and distinguishes the technical (technological) and natural catastrophes. Natural

261

Mezinárodní vědecké konference y Internationale wissenschaftliche Konferenzen y Międzynarodowe konferencje badawcze y International scientifical conferences

catastrophes are e.g. hurricanes, earthquakes, electric discharges, floods, collisions with asteroids. [3, p. 13] Besides, there is also a relationship with natural and technical catastrophes. This kind of catastrophe is called the synergy catastrophe and it is the most often occurring phenomenon in the present world according to IDNDR (International Decade of Natural Disasters Reduction) statistics. [3, p. 65] For example the natural catastrophes cause the technological catastrophes are: [3, p. 65] • floods which destroy the bridges, breakdowns of the hydratechnical buildings, drowning the water intakes, sewage treatment plants, dumps and industrial heaps, • fog and the glazed frost which cause land, sea and aerial communication catastrophes, • lightnings causing serious breakdowns of computer systems and networks, • acid rains and dry depositions of dirts which cause durable unfavourable results through the acidification of the soil, as well as acceleration of the corrosion of metal constructions, con- cretes and their overuse.

It can appear the opposite situation – the technological catastrophe which cause the natural catastrophe: [3, p. 65-66] • accumulative dirt of the water on the soil by the heavy metals, such as the cadmium, the mer- cury or the lead – it causes the durable degradation, • secretion of the excessive quantity of greenhouse gases to the atmosphere causes the annual growth of global temperature. It also causes extreme meteorological phenomena, e.g. heavy rains in one part of the continent, meanwhile droughts in the other part, • extensive exploitation of the natural supplies causing the infringement of the water relations in the soil, as well as desertification of the areas (the opencast mines of brown coal or exploitation of sulphur).

A characteristic for these cases is the natural course of the catastrophes, e.g. cutting of the forests - the decrease of the water retention - the flood - the flood of the chemical factory - the con- tamination the water and the soil - the threat of human life. [3, p. 66] Similar in tendency definitions are formulated in the State of Natural Disaster Act 2002. They sound as follows: [22] 1) the natural disaster - natural or technical breakdown which causes threat of life or health of any number of the persons, possessions in great sizes or environment on considerable areas; help and protection can be undertaken effectively only by the use of extraordinary measures, in cooperation of different organs and institutions as well as specialist services and formations acting under the same management, 2) natural catastrophe - the event connected with the working of the natural forces particulary; lightnings, tremors, strong winds, intensive rainfalls, long-lasting occurrence of extreme tem- peratures, landslides of the ground, fires, droughts, floods, ice phenomena on rivers and seas, as well as lakes and water reservoirs, mass occurrence of pests, the diseases of plants or ani- mals, zymotic diseases of people or influence of different elements, 3) technical breakdown - violent, unforeseen damage or destruction of the buildings, technical devices or the systems of technical devices causing pauses in their use or the loss of their proprie- ties.

In the above mentioned Act the word catastrophe has the same meaning like the word disaster in introduced Act. There is also the division of the catastrophes with regard to their origin, an- thropogenical or natural. It is the division similar to that created by The Institute of Problems of Present Civilization.

262

Mezinárodní vědecké konference y Internationale wissenschaftliche Konferenzen y Międzynarodowe konferencje badawcze y International scientifical conferences

In this article the author follows the Encyclopaedia and Dictionary of PWN’s conviction that the word cataclysm is the same as the words catastrophe and disaster but according to the author the notion of cataclysm, first of all, should be associated with a negative results of influences of the elements like fire, air, water and earth. These four main elements cause the formation of the natural disasters like fires, different kinds of strong winds, intensive rainfalls, floods, earthquakes, volcanic eruptions and different combinations of these catastrophes. The policy of counteracting the natural disasters can be defined as „the conscious activity of the government and council authorities, the national and international special institutions to prevent the appearances of the natural disasters and minimize the damages caused by them”. The main aim of this policy is to improve the security level of citizens. In the European Union’s scale it is made on the highest level by the European Commission. The governments of each EU country are on the next level. They affect the regions through the regional councils on medium level (NUTS 2). The regional councils Ebert an influence on the policy of CND on the local level. The policy is executed by the starosties of the administrative districts (poviats – NUTS 4) and municipal areas (NUTS 5) on this level in Poland. [11, chapter 8.3.2, p. 2] The following instruments are used: [cf. 25, p. 291] • the universally valid norms, established by the European Commission and the state authorities and, in reference to proper working ranges, also through the organs of the territorial council, • the administrative decisions given on the basis of the suitable general norms directed to the definite addressees which introduce orders, prohibitions and some conditioning of actions, • planning different kinds of actions, • public undertakings which are organized and realized directly through the public organs or with their considerable participation.

Instruments of the policy of CND are executed through the directives of the European Commission, life-saving acts, as well as the executive acts related to emergency. One should notice that it is now being prepared The Crisis Management Act in Poland, which will precise the functions of this policy, such as controlling, planning, financing, clearing the damages etc. Its project was directed under debates of the Cabinet's. [11, chapter 2.1, p. 1-30]

3. Case study - The threats of natural disasters - Kowary municipal area

Kowary is situated in Jelenia Góra administrative district in the Lower Silesia Region. It is the border town which numbers 12800 inhabitants, covers 37283 hectares area, along the Jedlica River and the Kuźniczy Stream from the lower part of Kowary (428 metres over the sea), near the energetistic distribution building the entrance from side of Jelenia Góra, across the Kowary Pass (727 metres over the sea) joining two mountain ranges - the Karkonosze Mountains with the Ru- dawy Janowickie Mountains, the exit in the direction of Kamienna Góra to the Okraj Pass (1050 metres over the sea) where the road and foot border passages with the Czech Republik are located. Kowary spreads crosswise from the Gruszków Pass behind Wojków to the brigde on the Malina Stream in Krzaczyna - the road (6 kilometres) in the Karpacz direction. The center of the town is in its lower part, around the Municipal Office (440 metres over the sea). On the Kowary municipal area are located: the kindergarden, 3 schools, 2 hospitals, the hotel, Okraj chalet, the border passage with the Border Guard’s buildings, the Parish Church, compact buildings near the First Mai Street from the number 1 to 56, the Social Welfare House, the energetic distribution building, the Carpet Factory, the gas-saling station, 2 fuel stations, Research Institute of the Wrocław Engineering College, the wood processing industry plant „Top-Wood" joint stock company. The distance from the closest emergency service in Jelenia Góra to the centre of Kowary

263

Mezinárodní vědecké konference y Internationale wissenschaftliche Konferenzen y Międzynarodowe konferencje badawcze y International scientifical conferences

is 15 kilometres and the time of the arrival in the mountainous terrain in the favourable weather conditions (in the summer) 24 minutes. [8, p. 3] One should emphasize that Kowary are located in mountainous administrative district. Such kinds of poviats are situated, in distinction from seaside, lowland and upland administrative districts, on the high fragments of lands. Mountainous administrative districts can be located according to the height in the medium mountains (from 500-600 to 1500 metres over the sea), e.g. the Sudety Mountains and the Beskidy Mountains, and in the high mountains, e.g. the Tatra Mountains, the Alps, the Himalayas (over 1500 metres over the sea). [1, notion: góry] The mountainous poviats are more susceptible to the occurrences of snow-storms and strong winds and in consequence - the avalanche danger. The natural catastrophes which are possible to present on the areas as Jelenia Góra district are: floods, strong winds, snow storms, fires, epidemics. [16, p. 2] Floods belong to natural disasters causing the largest damages in the individual and public property, [12, p. 8] e.g. big flood in Poland (1997). [6, p. 13] One should remind that the hurricanes, earthquakes and droughts are less severe in the consequences. The world losses caused by floods in the years 1972-1997 came over 25 billions US dollars. Statistics prove that the damages resulted from the big floods strengthen with year over year. The floods are also the second killer next to the droughts. It was estimated that the floods have killed 324 thousands people in the before mentioned period. [15, p. 5] Wind is the natural, horizontal movement of air which appears as a result of the variations of the air-pressure. The wind is the stronger the larger are air-pressure variations. The wind with the speed over 15 metres per second (54 kilometres per hour) creates serious threats. [15, p. 7] Some- times, mainly in autumn and winter, Kowary and neighbouring areas are subjected to the damages due to the Halny Wind. It is a fohn which is created when the air masses encounter the mountains which force them to rise along to-wind slopes and falling along lee-wind slopes. It causes many destructions, devastation of the forests and the buildings. [1, notion: fen] Snow-storms come into being as a result of the working of the impulsive forces of nature in the winter’s period. After the abundant falls lasting for several hours till several days icings and snow-drifts are created. They disturb the activity of transport, [9, p. 28] the communal-energetic economy, the communication and make considerably difficult the work in the farms. Particularly dangerous are snow-drifts arising as a result of the descend of the snow avalanches. In mountains the snow concentrates on slopes near the of tops. It creates the giant snow-drifts which, in definite conditions, slip off in the form of landslides or avalanches. The avalanche has a large destructive strength and can cause considerable damages in industrial and hydratechnical devices, on the roads and railway lines, in the communication and electric transmission lines, flat and public buildings. [2, p. 35] It also deaths among the population many times. [4, p. 381] The avalanches are frequent in the Karkonosze Mountains e.g. the avalanche in Biały Jar on 20.03.1968 connected with the earlier falls of the snow in the Jelenia Góra poviat. [5, p. 101] Fires are conditioned with different causes. About 80% of fires arise as a result of inobserv- ance of fire orders by population during treatment with fire in work - and restplaces, as well as using inefficient equipment, arsons (like in case of the evangelical church in Kowary in 1959), [7, p. 99] sabotages. The forests catch the fire from lightnings in time of storms but often burn in the uncongenial weather conditions (high temperature of the air, long-lasting drought). [2, p. 40] Epidemics can result from e.g. catastrophic events (floods, droughts), spreading of diseases in the definite time periods (influenza) that appear as a result of not keeping caution or hygienic requirements. [10, p. 25] In practice there are two kinds of epidemic expansion; first - from the so called punctual source (wells, food products) - expansion of the epidemic follows suddenly and it can affect many people in the short time; second - through the personal contact epidemic develops slower but is more difficult to stop, because there is rarely a possibility to identify of all sources or carriers of a disease. 264

Mezinárodní vědecké konference y Internationale wissenschaftliche Konferenzen y Międzynarodowe konferencje badawcze y International scientifical conferences

Dependening on the kind and area of epidemic there can be undertaken different actions. These actions are: begin from of obligatory vaccinations an isolation of a large human groups or areas on definite time. In special cases the principles of behaviour or limitation in staying in en- dangered regions can be definited. The main causes of the epidemics can be the periodical diseases (e.g. annually influenza), diseases connected with tourism or with the results of the undesirable event as a secondary effect (e.g. after flood). [2, p. 38-39] In the history of Kowary the most dangerous was epidemic of cholera in 1825-1837 - only in the year 1833 died 21 inhabitants. [7, p. 26]

4. Subject structure of counteracting the natural disasters on the local level - Case study of Kowary municipal area

The institution responsible for the CND on Kowary municipal area is the Municipal Emer- gency Service (MES). It was created according to the Resolution No. XL/261/02 27.06.2002 of Ko- wary Municipal Council [18] from conversion of the Municipal Fire Proffesional Brigade. The legal basis of the conversion is the article 18 passage 2 of the Municipal Council Act 08.03.1990 [19] in relation to articles 17 and 18 of the Fire Precautions Act 24.08.1991. [21] Next by the Instruction No. 79/2003 01.12.2003 given by the Mayor of the town [29] introduced Regulation of Principles of Working in MES agreed-upon with Vice Fire Regional Chef of the Fire State Brigade in Poland bryg. mgr inż. Andrzej Chmielewski. 30.03.2004 Mayor of the town gave the Instruction No. 15/2004 [27] has appointed from the day 01.04.2004 the Director of the MES. [14, p. 1] The Charter of the Municipal Emergency Service in Kowary was created on the basis of the article 18 of the Fire Precautions Act 24.08.1991. [20] It defines the principles of working of MES, the headquarters, the operating area and the principles of using the forces and measures outside the operating area. [23, p. 3] The Municipal Emergency Service works according to the principles of the budget organization. The headquarters is located in Kowary, Zamkowa 2A Street. It functions in administrative borders of the Kowary municipal area.The principles of using the forces and measures of MES outside the operating area, including the participation in the practices organized by the Polish Fire State Brigade are given by the Mayor of the town with the agreement of the Municipal Fire Chef of the Fire State Brigade in Jelenia Góra. [24, art. 1] The MES is an organizational unit qualified to execution legal tasks put on the municipal area in the range: fire precaution, civil defence, protection before flood, protection from the other local threats, catastrophes, some tasks of municipal economy in range of prevention, organization of the execution of punishments of the freedom limitation by enabling socially useful works stated by the courts, other actions provided by the legal acts and belonging to the jurisdiction of the Ko- wary municipal area. [24, art. 2] Execution of the above mentioned actions relies on: organizing and the independent conducting of rescue activities in the time of fire-fightings, natural disasters and minimizing the local threats; executing supporting salvage operations in the time of the natural disasters; recognizing the fire and other local threats and petitioning for their removal; holding supervision over fire precautions of the organizational units of Kowary municipal area according to The Control-Intentification Actions from the Range of the Fire Precaution and Persons Entitled to Their Execution Decree 19.01.1998 given by The Ministry of the Interior and Administration; [26] training and improving of MES workers; taking organizational-technical actions which improve the alarm system and coop- erating with other fire precaution units and other emergency services; conducting of all the actions connected with the employment to public and interventional works depending on the needs of the municipal area; organizing and supervising socially useful works for the persons staying by the supervision of courts; training of the people on the Kowary municipal area in the range of civil de- 265

Mezinárodní vědecké konference y Internationale wissenschaftliche Konferenzen y Międzynarodowe konferencje badawcze y International scientifical conferences

fense in the time of peace and in the case of war, as well as undertaking the actions according to the plan of the Civil Defense on the Kowary municipal area; carrying the economic activity to gain the measures for the MES activity which does not interfere with the readiness to the firefighting and emergency duties. [24, art. 2] The Municipal Crisis Response Team (MCRT) was created on the basis of the Municipal Emergency Service in Kowary. It consists of Fire Voluntary Brigade, Ambulance Service, Civil Defence, Technical Department of the Municipal Office, Police, Border Guard. MCRT is functioning on the ground of the work schedules. The actions of the team are directed by the Mayor. Head- quarters of the Municipal Crisis Response Team is the Municipal Office and the Municipal Emer- gency Service. The MCRT functions continually in the time of reaction natural disaster. It executes the programs in the range of prevention, preparation, reaction and reconstruction to counteract the results of the natural disaster, their removal, limitation of losses of life and materials. [28]

5. Conclusion

The policy of counteractiing the natural disasters is executed on the Kowary municipal area. The Institutions responsible for this policy are the Municipal Emergency Service and the Kowary Municipal Office, but first of all, the Municipal Crisis Response Team. It is executed on the basis of the orders given by the Mayor of the town and financed by the Municipal Office. According to the author the Kowary municipal area can be an example of a positive realization of the policy of counteracting the natural disasters on the local level. However, it requires con- stant improvements. To achieve such aim there should be created the conditions to make enlargement of the mobility of emergency services possible and to accelerate reacting time in the case of the catastrophe. It will permit to minimalize the results of the disaster’s consequences. It can be done through the larger integration of the institutions comprising the MCRT. According to the author it lies, first of all, in legislators' competences. It means that the Mayor of Kowary should manage suitable measures to develop the policy of CND. However, it should be supported by The Min- istry of the Interior and Administration which has the significant influence on the shape of the Cisis Management Act.

Literature

[1] Ed.: Powszechna encyklopedia PWN, Wydawnictwo Naukowe PWN, Warszawa 2006. [2] R. Grocki: Vademecum zagrożeń, Wydawnictwo Dom Wydawniczy Bellona, Warszawa 2003. [3] IPWG: Bezpieczeństwo człowieka we współczesnym świecie, Wydawnictwo SGGW, Warszawa 1998. [4] M. Jagiełło: Wyprawy do wypadków lawinowych, ed. A. Jonak: Na każde wezwanie..., Wydawnictwo Centralny Ośrodek Turystyki Górskiej PTTK, Kraków 2002. [5] S. A. Jawor, A. Brzeziński: Lawina – Biały Jar, ed. S. A. Jawor: 50 lat ratownictwa górskiego w Karkonoszach, Wydawnictwo GOPR Grupa Karkonoska, Jelenia Góra 2002. [6] W. Kaleta: Szła wielka woda, in: Przegląd Obrony Cywilnej, nr 4, Wydawnictwo Dom Wydawniczy Bellona, Warszawa 2006. [7] W. Kapałczyński: Kowary, Wydawnictwo Ossolineum, Wrocław 1993. [8] W. Kędzierski: Informacje ogólne o obiekcie, w którym znajduje się Miejska Zawodowa Straż Pożarna w Kowarach, MSR, Kowary 19.03.2002. [9] M. Kozina: Pomoc w śliskiej sprawie, in: Przegląd Obrony Cywilnej, nr 2, Wydawnictwo Dom Wydawniczy Bellona, Warszawa 2006. 266

Mezinárodní vědecké konference y Internationale wissenschaftliche Konferenzen y Międzynarodowe konferencje badawcze y International scientifical conferences

[10] L. Lewandowski: Kuszenie demonów, in: Przegląd Obrony Cywilnej, nr 3, Wydawnictwo Dom Wydawniczy Bellona, Warszawa 2006. [11] S. Lipiński (ed.): Skuteczne ratownictwo. Fachowy poradnik dla służb ratowniczych, Wydawnictwo Verlag Dashofer, Warszawa 2005, stan prawny – 27 marca 2006, część 3. [12] T. Mitek: Czekanie na wiosenne wody, in: Przegląd Obrony Cywilnej, nr 1, Wydawnictwo Dom Wydawniczy Bellona, Warszawa 2006. [13] B. Petrozolin-Skowrońska (ed.): Encyklopedia Popularna PWN, Wydawnictwo Naukowe PWN, Warszawa 1996. [14] J. Piepiora: Informacja o funkcjonowaniu Miejskiej Służby Ratowniczej w Kowarach, MSR, Kowary 20.04.2005. [15] Praca zbiorowa: Zagrożenia naturalne, Instytut Meteorologii i Gospodarki Wodnej, Warszawa 2000. [16] Procedury informowania, ostrzegania i alarmowania o zagrożeniach w powiecie jeleniogórskim, Starostwo Powiatowe w Jeleniej Górze, Wydział Zarządzania Kryzysowego i Spraw Obronnych, Jelenia Góra sierpień 2004. [17] J. Tokarski (ed.): Słownik wyrazów obcych PWN, Wydawnictwo Naukowe PWN, Warszawa 1980. [18] Uchwała Nr XL/261/02 Rady Miejskiej w Kowarach z dnia 27.06.2002 o przekształceniu Miejskiej Zawodowej Straży Pożarnej w Kowarach. [19] Ustawa z 08.03.1990 o samorządzie gminnym, tekst jednolity Dz. U. z 2001 r. nr 142, poz. 1591. [20] Ustawa z dnia 24.08.1991 o ochronie przeciwpożarowej zmieniona w dniu 06.05.2005 available in Internet: http://www.kgpsp.gov.pl/portal/kgpsp/pl/prawo z dnia 06.04.2006. [21] Ustawa z dnia 24.08.1991 o Państwowej Straży Pożarnej, Dz. U. nr 81, poz. 351 zmieniona w dniu 06.05.2005. [22] Ustawa z dnia 18 kwietnia 2002 r. o stanie klęski żywiołowej available in Internet: ks.sejm.gov.pl/proc4/ustawy/14_u.htm. [23] A. Więdłocha: System Organizacyjno-Prawny Miejskiej Służby Ratowniczej w Kowarach, KM PSP Jelenia Góra JRG II 2004. [24] Statut Miejskiej Służby Ratowniczej, Wrocław 08.08.2005. [25] B. Winiarski (ed.): Polityka gospodarcza, Wydawnictwo Naukowe PWN, Warszawa 2006. [26] Rozporządzenie Ministra Spraw Wewnętrznych i Administracji z dnia 19.01.1998 w sprawie czynności kontrolno-rozpoznawczych z zakresu ochrony przeciwpożarowej oraz osób uprawnionych do ich przeprowadzenia, Dz. U. Nr 15 z 1998 poz. 69. [27] Zarządzenie nr 15/2004 Burmistrza Miasta Kowary z dnia 30.03.2004 w sprawie powołania Dyrektora Miejskiej Służby Ratowniczej w Kowarach. [28] Zarządzenie nr 75/2004 Burmistrza Miasta Kowary z dnia 26.11.2004 w sprawie powołania i organizacji Miejskiego Zespołu Reagowania przy Burmistrzu Kowar, Załącznik nr 1. [29] Zarządzanie nr 79/2004 Burmistrza Miasta Kowary z dnia 01.12.2003 w sprawie nadania Statutu i Regulaminu Organizacyjnego Miejskiej Służby Ratowniczej w Kowarach.

Recension prof. dr hab. Zbigniew Przybyła Wrocław University of Economics

267

Mezinárodní vědecké konference y Internationale wissenschaftliche Konferenzen y Międzynarodowe konferencje badawcze y International scientifical conferences

DIE PROBLEME DER POLITIK DER GEGENWIRKUNG GEGEN NATURKATASTROPHEN IN DER STADTGEMEINDE KOWARY

Der Artikel stellt die Probleme der Gegenwirkung gegen Naturkatastrophen (GNK) dar. Vor dem Hintergrund der Probe der Defienierung der Kategorie der Polityk GNK ist die Stadtgemeinde Kowary wie ein Beispiel für die Realisation dieser Politik auf lokalem Niveau vorgestellt.

PROBLEMY POLITYKI PRZECIWDZIAŁANIA KATASTROFOM NATURALNYM NA OBSZARZE GMINY KOWARY

Celem niniejszego artykułu jest przedstawienie problematyki przeciwdziałania katastrofom naturalnym (PKN). Na tle próby sformułowania kategorii polityki PKN zaprezentowano przypadek gminy Kowary jako przykład prowadzenia tej polityki na szczeblu lokalnym.

PROBLEMATIKA POLITIKY PROTIAKCE PŘIRODNIM KATASTROFÁM NA OBLASTI OBCE KOWARY

Účelem tohoto článku je ukázat problematiku protiakce přírodních katastrof (PPK). Na základě pokusu uskutečnění politiky PPK obce Kowary jako příklad vedení této politiky na místní úrovni.

268

Mezinárodní vědecké konference y Internationale wissenschaftliche Konferenzen y Międzynarodowe konferencje badawcze y International scientifical conferences

XIII. MIĘDZYNARODOWE SYMPOZJUM STUDENCKIE SZKÓŁ WYŻSZYCH W EUROREGIONIE NYSA NT. PRACE BADAWCZE STUDENTÓW SZKÓŁ WYŻSZYCH W ERN

F. Adamczuk

Akademia Ekonomiczna we Wrocławiu Wydział Gospodarki Regionalnej i turystyki w Jeleniej Górze 58-500 Jelenia Góra, Nowowiejska 3, Polska [email protected]

W dniu 12. 05. 2006 na jeleniogórskim Wydziale Gospodarki Regionalnej i Turystyki Akademii Ekonomicznej we Wrocławiu odbyło się XIII Międzynarodowe Sympozjum Studenckie Szkól Wyższych w Euroregionie Nysa. Sympozjum poświęcone było pracom badawczym studentów z uczelni partnerskich w ERN. Celem sympozjum była integracja studentów z Czech, Polski i Niemiec, wymiana doświadczeń i prezentacja ich badań naukowych. Sympozjum Studenckie zgromadziło tradycyjnie studentów i ich opiekunów naukowych z uczelni wyższych ERN. Celem tej imprezy była wymiana doświadczeń naukowych studentów i prezentacja wyników ich badań, dotyczących przede wszystkim problematyki euroregionalnej. Studenci przedstawili również swoje własne spostrzeżenia i przemyślenia dotyczące Euroregionu Nysa, a także kierunki badań naukowych realizowanych w licznych studenckich kołach naukowych. Uczestnicy zaprezentowali swoje referaty i projekty badawcze przed międzynarodowym jury. Dla oceny przedłożonych referatów powołano jury w składzie: 1. Doc. Ing. Eva Konečná, CSc., Uniwersytet Techniczny w Libercu, 2. Ing. Vladimíra Valentová, Ph.D, Uniwersytet Techniczny w Libercu, 3. Dr. - Ing. Ernst Richter, Wyższa Szkoła Zawodowa (FH) Zittau/Görlitz, 4. dr Małgorzata Solarz, Akademia Ekonomiczna, WGRiT w Jeleniej Górze, 5. dr Marian Mciejuk, Akademia Ekonomiczna, WGRiT w Jeleniej Górze.

Jury przyznało nagrody następującym studentom: 1. Marek Pešik - Uniwersytet Techniczny w Libercu 2. Kamil Obuchowicz - Wyższa Szkoła Zawodowa (FH) Zittau/Görlitz oraz Zdeněk Karásek - Uniwersytet Techniczny w Libercu 3. Sylwia Gnilakiewicz - Akademia Ekonomiczna, WGRiT w Wałbrzychu

Dodatkowo nagrodzone prezentacje zostaną opublikowane w „Pracach Naukowych ACC Journal” nr XIII/ 2007. Pozostałych uczestników sympozjum nagrodzono upominkami- pamiątkami za udział i prezentacje referatów podczas sympozjum. Po prezentacji referatów i wręczeniu nagród wszyscy uczestnicy oraz goście zaproszeni zostali przez organizatorów sympozjum na tradycyjny polski obiad. W czasie tego spotkania doszło do wymiany doświadczeń związanych ze studiowaniem w szkołach wyższych w Euroregionie Nysa oraz do nawiązania prywatnych kontaktów pomiędzy studentami. Międznarodowe Sympozjum Studentów Szkół Wyższych ERN jest wzorowym przykładem transgranicznej współpracy pomiędzy studentami z uczelni partnerskich w ERN.

269

Mezinárodní vědecké konference y Internationale wissenschaftliche Konferenzen y Międzynarodowe konferencje badawcze y International scientifical conferences

Organizowane od 13 lat sympozjum wpisało się trwale w program międzynarodowej współpracy jeleniogórskiego Wydziału Gospodarki Regionalnej i Turystyki Akademii Ekonomicznej we Wrocławiu.

dr Franciszek Adamczuk Pełnomocnik Rektora ds. współpracy z uczelniami Euroregionu Nysa Akademia Ekonomiczna we Wrocławiu Wydział Gospodarki Regionalnej i Turystyki w Jeleniej Górze

270

Mezinárodní vědecké konference y Internationale wissenschaftliche Konferenzen y Międzynarodowe konferencje badawcze y International scientifical conferences

ATRAKCYJNOŚĆ INWESTYCYJNA DOLNEGO ŚLĄSKA DLA KAPITAŁU ZABGRANICZNEGO

S. Gnilakiewicz

Akademia Ekonomiczna O. Langego we Wrocławiu Wydział Gospodarki Regionalnej i Turystyki w Jeleniej Górze, Kierunek Ekonomia, V rok studiów, ul. Nowowiejska 3, 58-500 Jelenia Góra, Polska

Abstrakt

Jedna z charakterystycznych cech współczesnych gospodarek jest ich postępujący proces globalizacji, dokonujący się między innymi poprzez inwestycje zagraniczne i handel międzynarodowy. W Polsce zwłaszcza w ostatnich latach słyszy się o coraz częstszych inwestycjach firm z kapitałem zagranicznym i jego pozytywnym wpływie na sytuacje lokalnego rynku. W niżej zaprezentowanym referacie Autorka przedstawi jak na tle Polski prezentuje się region Dolnego Śląska, czy inwestorzy zagraniczni chętnie inwestują w tym regionie i czy jest on atrakcyjny dla nich.

1. Wstęp

W dzisiejszych czasach, gdy zanikają bariery w przepływie kapitału oraz towarów miedzy poszczególnymi krajami, gdy wybór lokalizacji inwestycji zależy coraz bardziej od wielkości rynku, kosztów siły roboczej, a nie od układów politycznych. Wielu inwestorów decyduje się na lokowanie kapitału za granicą, ponieważ powiększają tym samym nie tylko rynki zbytu, ale przede wszystkim zyski. Obserwuje się coraz większą konkurencję miedzy poszczególnymi państwami, regionami, dla których wzrost ilości inwestycji zagranicznych jest równoznaczny z szybszym rozwojem gospodarczym, mniejszym bezrobociem w regionie, a co za tym idzie poprawą jakości życia mieszkańców. Ostatnio często podkreśla się znaczenie atrakcyjności inwestycyjnej regionu. Określenie to jest często powiązane z rozwojem gospodarczym, im dany region jest atrakcyjniejszy dla inwestorów zagranicznych tym wyższy staje się poziom życia mieszkańców tego regionu. W sposób syntetyczny, atrakcyjność inwestycyjna rozumiana może być w kategoriach „zdolności skłonienia inwestorów do wyboru regionu jako miejsca lokalizacji inwestycji”1. Biorąc pod uwagę tę definicję możemy zadać następujące pytania: Czy Dolny Śląsk jest atrakcyjny inwestycyjnie dla kapitału zagranicznego? Czy wielu inwestorów zagranicznych wybiera ten region na lokalizację swoich inwestycji? Czy region ten staje się coraz bardziej atrakcyjny dla inwestorów z zagranicy?

1 K. Gawlikowska-Hueckel, S. Umiński, Ocena konkurencyjności województw, Instytut Badań nad Gospodarką Rynkową, Gdańsk 2000, s. 7.

271

Mezinárodní vědecké konference y Internationale wissenschaftliche Konferenzen y Międzynarodowe konferencje badawcze y International scientifical conferences

2. Charakterystyka Dolnego Śląska pod względem inwestycji zagranicznych

Na terenie województwa dolnośląskiego wielkość inwestycji zagranicznych, które zostały zrealizowane od początku lat 90-tych przekroczyła 1,5 mld dolarów. Ponad 170 firm zainwestowało przynajmniej po 1 mln dolarów, co plasuje ten region na 4 miejscu w kraju. W roku 2000 na Dolnym Śląsku liczba bezpośrednich inwestycji zagranicznych wynosiła 155, natomiast w roku 2004 roku wzrosła do 317, jest to znaczny wzrost w porównaniu z rokiem 2000 o ponad 200%. Według danych Polskiej Agencji Informacji i Inwestycji Zagranicznych w roku 2004, co 10 inwestycja zagraniczna usytuowana była na terenie województwa dolnośląskiego. Również liczba spółek z udziałem kapitału zagranicznego z roku na rok rośnie, w systemie REGON w roku 1999 było zarejestrowanych 4066 spółek, a w roku 2004 prawie 5100 spółek. Do najważniejszych branż i sektorów działalności, w których realizowano największe inwestycje należą: bankowość i ubezpieczenia, przemysł motoryzacyjny, produkcja żywności, przemysł maszynowy, chemiczny, metali nieżelaznych, stacje paliw, sieć supermarketów i hipermarketów oraz hotele i restauracje. Według opublikowanego niedawno opracowania „Atrakcyjność inwestycyjna województw i podregionów Polski” pod redakcją Tomasza Kalinowskiego, które zostało wykonane na zlecenie Banku Gospodarstwa Krajowego, województwo dolnośląskie zajmuje wysoką czwartą pozycję. Brane były pod uwagę następujące czynniki: - dostępność komunikacyjna (czynniki ułatwiające sprawny i szybki transport drogowy, kolejowy, ilość lotnisk, przejść granicznych), - zasoby pracy, - chłonność rynku instytucjonalnego, - infrastruktura gospodarcza, - infrastruktura społeczna, - poziom rozwoju gospodarczego, - stan środowiska, - poziom bezpieczeństwa powszechnego, - aktywność województw wobec inwestorów.

Wyniki badań zostały przedstawione w tabeli powyżej, na pierwszym miejscu znalazło się województwo śląskie, na drugim mazowieckie, a na trzecim małopolskie, województwo dolnośląskie zajęło wysoką czwartą pozycję. Porównując wyniki badań z faktyczną ilością inwestycji (według danych PAIiIZ) w tych regionach, występują pewnie różnice, ale nie są one znaczne. W czołówce pozostają te same województwa tylko kolejność ich uległa małym zmianom. Pomimo najwyższej lokaty województwo śląskie nie przyciąga najwięcej inwestorów.

3. Czemu coraz częściej Dolny Śląsk wybierany jest na lokalizację strategicznych dla firm przedsięwzięć?- wady i zalety regionu

Według Polskiej Agencji Informacji i Inwestycji Zagranicznych2 zaletami województwa dolnośląskiego są: 1. dobrze rozwinięta sieć osiedli mieszkaniowych, wysoki poziom urbanizacji regionu; 2. sąsiedztwo Czech i Niemiec; lokalizacja w pan-europejskim korytarzu transportowym; 3. dobrze rozwinięta gospodarka wielosektorowa; 4. duży potencjał edukacyjny, naukowy i kulturalny; 5. dobrze rozwinięta infrastruktura techniczna i transportowa;

2 www.paiz.gov.pl 272

Mezinárodní vědecké konference y Internationale wissenschaftliche Konferenzen y Międzynarodowe konferencje badawcze y International scientifical conferences

6. wysoki wskaźnik inicjatyw inwestycyjnych, dynamiczny sektor małych i średnich; przedsiębiorstw oraz rozwoju usług finansowych; 7. duże możliwości dla rozwoju turystyki i rekreacji.

Atrakcyjność inwestycyjna województw Ilość bezpośrednich inwestycji zagranicznych w 2004 roku Śląskie bardzo wysoka 392 Mazowieckie bardzo wysoka 834 Małopolskie bardzo wysoka 185 Dolnośląskie wysoka 317 Wielkopolskie wysoka 257 Łódzkie wysoka 245 Pomorskie średnia 185 Zachodniopomorskie średnia 101 Opolskie średnia 62 Lubuskie średnia 103 Podkarpackie niska 81 Kujawsko-pomorskie niska 144 Warmińsko-mazurskie niska 62 Świętokrzyskie bardzo niska 52 Lubelskie bardzo niska 59 Podlaskie bardzo niska 49

Tabela 1: Atrakcyjność inwestycyjna i ilość bezpośrednich inwestycji zagranicznych według województw w 2004 roku. Źródło: Opracowanie własne na podstawie: „Atrakcyjność inwestycyjna województw i podregionów Polski 2005”, pod redakcją Tomasza Kalinowskiego, Instytut Badań nad Gospodarką Rynkową, Gdańsk 2005, dane PAIiIZ.

O atrakcyjności województwa dolnośląskiego dla przedsiębiorstw z udziałem kapitału zagranicznego przemawiają również następujące warunki3: 1. Chłonność rynku regionalnego –zaludnienie województwa dolnośląskiego, które w 2004 roku wynosiło 2 895,7 tys. mieszkańców i stanowiło 7,6% ogółu ludności. Największymi i najważniejszymi ośrodkami regionu są miasta: Wrocław, Wałbrzych, Legnica, Jelenia Góra. Chłonność dolnośląskiego rynku wzmaga także turystyczno-wypoczynkowa i uzdrowiskowa funkcja regionu oraz jego przygraniczne położenie. 2. Specjalne strefy ekonomiczne - na terenie województwa funkcjonują trzy obszary, na których obowiązują specjalne preferencje fiskalne, inwestycyjne i inne dla przedsiębiorstw: Wałbrzyska SSE, Legnicka SSE oraz Kamiennogórska SSE Małej Przedsiębiorczości. 3. Szybkie tempo i skuteczność transformacji gospodarczej, w szczególności zaś jej struktury własnościowej i sektorowej. Przemiany gospodarcze dokonane w ostatnich latach w województwie dolnośląskim pozwoliły zbliżyć strukturę sektorową gospodarki do Zachodniej Europy; z sektorem usług było bowiem w końcu 2003 r. związanych prawie 60% ogółu pracujących, a z sektorami przemysł i budownictwo łącznie ponad 30%. W gospodarce regionu dominuje wyraźnie sektor prywatny. 4. Szybkie tempo i skuteczność transformacji gospodarczej, wynikająca nie tylko z przygranicznego położenia i lokalizacji wielu przejść granicznych z Niemcami i Czechami, lecz także ze znacznej gęstości połączeń drogowych i kolejowych umożliwiający sprawny transport do innych regionów Polski. Sieć drogowa województwa dolnośląskiego należy do najgęstszych

3 Opracowanie na podstawie informacji Urzędu Marszałkowskiego Województwa Dolnośląskiego www.umwd.pl oraz Strategii Rozwoju Województwa Dolnośląskiego do roku 2020, Wrocław 2005 273

Mezinárodní vědecké konference y Internationale wissenschaftliche Konferenzen y Międzynarodowe konferencje badawcze y International scientifical conferences

w kraju. Wrocław jest czwartym, co do wielkości portem lotniczym krajowego ruchu pasażerów (po Warszawie, Gdańsku i Krakowie). 5. Rozwinięta infrastruktura techniczna - odzwierciedleniem, czego jest wysoki rozwój różnych dziedzin tej infrastruktury (wodno-ściekowej, energetycznej, itd.).Ponadto na terenie województwa zlokalizowane są obiekty i sieci elektroenergetyczne mające istotny wpływ na bezpieczeństwo energetyczne nie tylko regionu, lecz także kraju. 6. Rozwinięta sieć infrastruktury otoczenia biznesu, w tym banków i instytucji wspierających rozwój przedsiębiorczości. Sprzyja to odpowiedniej obsłudze prawnej i finansowej funkcjonujących w regionie podmiotów gospodarczych oraz wspieraniu rozwoju małych i średnich firm. Dużą aktywność w tym zakresie wykazują agencje rozwoju regionalnego i lokalnego. 7. Sprzyjająca szybkiemu przekazywaniu informacji w relacjach krajowych i międzynarodowych, sieć telekomunikacyjna (oparta o łącza światłowodowe). Rozwój telefonii przewodowej w województwie dolnośląskim był w ostatnich latach szczególnie dynamiczny. W końcu 2003 r. na 1000 mieszkańców w Polsce średnio przypadało 321 telefonicznych łączy głównych, w opisywanym regionie natomiast 366. 8. Wysoki poziom kwalifikacji zawodowych mieszkańców regionów, będący efektem rozwiniętego szkolnictwa średniego i wyższego. Placówki szkolnictwa wyższego, które na trwale związały się nie tylko z Wrocławiem, lecz także z wieloma miastami Dolnego Śląska (Legnica, Wałbrzych, Jelenia Góra) stanowią znaczące źródło kwalifikowanych zasobów ludzkich. 9. Bogate zasoby cennych surowców mineralnych, wykorzystywanych w różnych dziedzinach działalności produkcyjnej. Część zasobów to surowce pospolite, występujące także w innych regionach kraju, jednak niektóre z nich mają charakter unikatowy i poważne znacznie gospodarcze. 10. Atrakcyjne walory dziedzictwa kulturowego, środowiska przyrodniczego, zróżnicowane ukształtowanie terenu i krajobrazu, a nadto bogate zasoby wód leczniczych, predestynujące do rozwoju wszystkich form turystyki, rekreacji oraz lecznictwa uzdrowiskowego. Na uwagą zasługują ośrodki o silnie rozwiniętych funkcjach turystyczno-wypoczynkowych i uzdrowiskowych, jak Karpacz, Szklarska Poręba, Świeradów Zdrój czy uzdrowiska zlokalizowane w Kotlinie Kłodzkiej.

Podsumowując, województwo dolnośląskie wyróżnia się specyficznym klimatem ekonomicznym i społecznym. Duża chłonność tutejszego rynku, tempo i kierunki dokonujących się tutaj przemian, rozwinięte środowisko otoczenia biznesu, infrastruktura transportu i łączności, przygraniczne położenie, korzystne warunki prowadzenia działalności gospodarczej, rozległa sieć kontaktów handlowych oraz cechy rynku pracy stanowią o wysokiej atrakcyjności inwestycyjnej regionu dolnośląskiego. Mimo tak wielu zalet, które decydują o atrakcyjności województwa dolnośląskiego musimy pamiętać, że region ten wymaga jeszcze wielu zmian. Przestarzała infrastruktura techniczna, niski poziom nakładów na inwestycje modernizacyjne, niski poziom nakładów na innowacje wynikające z braku środków finansowych, rozszerzająca się luka pomiędzy krajowym (w tym dolnośląskim) a europejskim (także regionalnym) sektorem badawczym, niski poziom finansowania działalności badawczo-rozwojowej wynikający z kryzysu finansów publicznych oraz słabość sektora B+R w zakresie komercjalizacji wyników oraz współpracy z biznesem.

274

Mezinárodní vědecké konference y Internationale wissenschaftliche Konferenzen y Międzynarodowe konferencje badawcze y International scientifical conferences

4. Działania na rzecz rozwoju regionu

To tylko niektóre problemy, z którymi muszą zmierzyć się władze województwa dolnośląskiego. Dlatego też starają się stwarzać dogodne warunki dla rozwoju przedsiębiorczości. By ułatwić dostęp do informacji o ofertach inwestycyjnych w roku 2002 Urząd Marszałkowski stworzył bank obejmujący wszystkie gminy w województwie dolnośląskim (Informator Inwestycyjny Województwa Dolnośląskiego), który został zamieszczony na witrynie internetowej www.umwd.pl i jest stale aktualizowany. Korzystają z niego takie instytucje jak Państwowa Agencja Informacji i Inwestycji Zagranicznych czy agencje rozwoju regionalnego oraz inwestorzy. Kluczowym dokumentem dla województwa jest „Strategia rozwoju województwa dolnośląskiego do roku 2020”, która kładzie nacisk na konkurencyjny rozwój Dolnego Śląska poprzez inwestycje w innowacyjną przedsiębiorczość. Warunkiem jej rozwoju jest wsparcie polityczne, infrastrukturalne i kapitałowe dla pojawiających się talentów technologicznych i organizacyjnych. Innym przedsięwzięciem władz lokalnych było stworzenie Dolnośląskiego Inkubatora Naukowo-Technologicznego (DINT)- podstawowe przedsięwzięcie WPT. Pomysł zbudowania inkubatora wynikał ze szczegółowej analizy udanych realizacji Parków Technologicznych na świecie. Głównym celem DINT ma być zapewnienie specyficznych warunków infrastrukturalnych dla małych i średnich przedsiębiorstw innowacyjnych, a w szczególności high- tech. Firmy potrzebują dostępu do specjalistycznego wyposażenia, którego zakup przez jedną firmę nie jest zazwyczaj uzasadniony. W przypadku DINT możliwe będą wspólne zakupy specjalistycznego sprzętu do wspólnego wykorzystywania przez kilka firm oraz legalny dostęp do laboratoriów i wyposażenia wyższych uczelni publicznych. Należy podkreślić, że firmy – klienci DINT charakteryzują się bardzo dużym czynnikiem wzrostu i stanowią w wielu krajach główne źródło nowych, stabilnych, wysokowartościowych miejsc pracy. Z tego też względu na terenie Wrocławia zlokalizowano m.in. Wrocławski Park Technologiczny oraz Wrocławskie Zintegrowane Centrum Logistyczne. Wrocławski Park Technologiczny ma tworzyć warunki dla wykorzystania naukowego i przemysłowego potencjału Wrocławia i regionu. Został zaprojektowany dla przedsiębiorstw bazujących na zaawansowanych technologiach, laboratoriów oraz ośrodków naukowych i badawczo-rozwojowych. Zadanie koresponduje z tworzeniem Business Innovation Centres (BIC) w krajach Wspólnoty Europejskiej. Centrum takie, poza UE ,działa m.in. w Brnie w Czechach. Współpracujące z WPT Wrocławskie Centrum Transferu Technologii realizuje m.in. projekt wspierany przez Komisję Europejską oraz Komitet Badań Naukowych p.n. „Innovation Relay Centre (IRC) West Poland”, którego celem jest wspomaganie udziału małych i średnich przedsiębiorstw w projektach międzynarodowych transferu technologii. DINT zapewniając warunki dla powstawania nowych i rozwoju istniejących firm innowacyjnych stanie się jednym z podstawowych elementów Dolnośląskiego Systemu Innowacyjnego. Na terenie Dolnego Śląska działalność prowadzi wiele instytucji wspierających rozwój sektora MŚP. Instytucjami tymi są przede wszystkim agencje rozwoju regionalnego i lokalnego powołane do bezpośredniej realizacji przedsięwzięć rozwojowych i koordynacji działań innych podmiotów regionalnych. Należy zaliczyć tu również instytucje wspierające przedsiębiorczość, inkubatory przedsiębiorczości, ośrodki wspierania biznesu, ośrodki informacji gospodarczej, promocji, fundusze kapitałowe oraz inne instytucje pozarządowe (stowarzyszenia, kluby). Działalność agencji rozwoju regionalnego i lokalnego ukierunkowana jest na wspieranie zmian w strukturze gospodarczej regionu poprzez promowanie procesów przekształceń własnościowych w regionie, wspomaganie regionalnych programów restrukturyzacyjnych i rozwoju gospodarki, promowanie związków gospodarczych między podmiotami krajowymi i zagranicznymi, organizacja szkoleń, działalność doradcza i informacyjna. Do aktywnie 275

Mezinárodní vědecké konference y Internationale wissenschaftliche Konferenzen y Międzynarodowe konferencje badawcze y International scientifical conferences

działających agencji na terenie województwa należą: Agencja Rozwoju Regionalnego „ARLEG” S.A. w Legnicy, Dolnośląska Agencja Rozwoju Regionalnego w Wałbrzychu, Karkonoska Agencja Rozwoju Regionalnego w Jeleniej Górze oraz Wrocławska Agencja Rozwoju Regionalnego we Wrocławiu. Agencje te współpracują z wieloma innymi instytucjami. Do prężnie działających ośrodków wspierania przedsiębiorczości należy ponadto zaliczyć: Dolnośląską Izbę Gospodarczą we Wrocławiu, Dolnośląska Izbę Rzemieślniczą Małej Przedsiębiorczości we Wrocławiu, Stowarzyszenie na Rzecz Promocji Dolnego Śląska we Wrocławiu, Sudecką Izbę Przemysłowo- Handlową w Świdnicy, Euroregionalną Izbę Przemysłowo-Handlową w Jeleniej Górze, Federację Pracodawców Polski Zachodniej w Legnicy, Zachodni Klub Gospodarczy w Lubinie, itd. Ponadto aktywnie działa kilkadziesiąt firm doradczo-szkoleniowych, a wiele z nich świadczy usługi na rynku krajowym, a nawet międzynarodowym. Na Dolnym Śląsku działa Centrum Obsługi Inwestora (COI) przy Wrocławskiej Agencji Rozwoju Regionalnego S.A. Jego celem jest działanie na rzecz promocji regionu i aktywne uczestnictwo w procesie obsługi inwestorów zagranicznych. Działania COI są skierowane w szczególności na promowanie Dolnego Śląska jako terenu atrakcyjnego dla Inwestorów Zagranicznych.

5. Podsumowanie

Dzięki takim działaniom Dolny Śląsk w niedalekiej przyszłości może stać się najbardziej atrakcyjnym regionem Polski. Wymaga to jednak wiele pracy i zaangażowania społeczności lokalnej, władz samorządowych i przedsiębiorców.

Literatura

[1] Gawlikowska-Hueckel, S. Umiński, „Ocena konkurencyjności województw”, Instytut Badań nad Gospodarką Rynkową, Gdańsk 2000. [2] „Atrakcyjność inwestycyjna województw i podregionów Polski” (pod red.) Tomasza Kalinowskiego, Instytut Badań nad Gospodarka Rynkowa, Gdańsk 2005. [3] Strategii Rozwoju Województwa Dolnośląskiego do roku 2020, Wrocław 2005. [4] www.umwd.pl. [5] www.paiz.pl.

276

Mezinárodní vědecké konference y Internationale wissenschaftliche Konferenzen y Międzynarodowe konferencje badawcze y International scientifical conferences

THE INVESTMENT VALUE OF LOWER SILESIA FOR FOREIGN CAPITAL

Globalization is characteristic feature of contemporary ecnonomy. This is due to international trade and foreign investments. In Poland foreign investments have positive influence on local markets. In the paper the Author presents the region of Lower Silesia and its value for foreign investors in comparison to other parts of Poland.

277

Mezinárodní vědecké konference y Internationale wissenschaftliche Konferenzen y Międzynarodowe konferencje badawcze y International scientifical conferences

OPTIMIERUNG DER LEISTUNGSPARAMETER EINES BANDSCHLEIFERS

M. Pešík

Technická univerzita v Liberci Fakulta strojní, Katedra strojů a průmyslové dopravy Hálkova 6, 461 17, Liberec 1, Česká republika [email protected]

Abstrakt

Der Bandschleifer gehört zu einer Gruppe häufig genutzter Handwerkzeuge, die u. a. in der Robotentechnik verwendet werden, um groβe und komplizierte Flächen schleifen zu können. Das Entscheidendste bei der Konstruktion stellt hierbei die Geometrie der Laufbahn des Bandes sowie die richtige Verteilung der leitenden Rollen dar, damit das Band an der Berührungsfläche immer die selbe Form behält und keine Möglichkeit hat von den Rollen herunterzulaufen.

In meinem Vortrag fasse ich die wichtigsten Probleme, die hierbei auftreten können, zusammen und werde versuchen entsprechende Lösungen zu finden.

Im folgenden Text werde ich Ihnen die Problemstellen und ihre möglichen Lösungen eines Bandschleifers andeuten. Die Forschung an dieser Aufgabe wurde mir innerhalb meiner Praxis bei der Firma SSL Maschinenbau Eibau zugewiesen. Ich beschäftigte mich über zwei Monate mit dieser Thematik und gelangte zu verschiedenen Ergebnissen, die bei der Konstruktion grundlegend beachtet werden müssen. Der Bandschleifer findet häufig Anwendung beim Schleifen großer Flächen und hoch quali- tativer Oberflächen. Unter Betriebsbedingungen wird der Bandschleifer entweder mit Hand geführt oder als Roboterarmkopf benutzt, was vor allem hohe Ansprüche an die Konstruktion stellt. Im Grunde ist es wichtig, dass die einzelnen Bauteile leicht, aber dabei ausreichend steif werden. Die Aufgabe eines Konstrukteurs besteht somit nicht nur im Entwerfen der treffenden Form, des Mate- rials und der Bemaßungen, sondern auch in der Durchführung von Festigkeitskontrolle und Defor- mationsberechnungen. Ich persönlich benutze für solche Berechnungen die Methode FEM, die ich Ihnen im Verlauf meines Vortrages ebenfalls vorstellen werde. Bei der Firma SSL Maschinen Eibau existierten zwei Versionen eines Bandschleifers, eine alte Version (Abb. 1), bei dem als Antrieb ein normaler Winkelschleifer und als Spannrolle eine ballige Rolle benutzt werden. Die Grundplatte wurde aus einer Alluminiumlegierung hergestellt und ihre Konstruktion einfach aber sachlich gestaltet. Leider entstanden durch eine solch einfache Kon- struktion viele Ungenauigkeiten in der Geometrie des Bandlaufes. Trotzdem kann man allgemein sagen, das so ein Gerät gut in die Praxis umgesetzt werden konnte. Bei der neuen Version des Bandschleifers (Abb. 2) wurde das ganze Gerät von Grund auf neu umgeändert. Es besitzt ein Gewicht von 7.45 kg und als Antrieb einen Elektromotor mit der Leistung von 400 W/220V, der über eine elektronisch geregelte Umdrehungszahl von 500 bis 2500 min-1 verfügt, was für die Feinheit der geschliffenen Oberfläche verantwortlich ist.

278

Mezinárodní vědecké konference y Internationale wissenschaftliche Konferenzen y Międzynarodowe konferencje badawcze y International scientifical conferences

Abb. 1: Die alte Version. Abb. 1: Die neue Version.

Die Grundplatte blieb zwar aus Alluminiumlegierung hergestellt, aber wurde nicht mehr als Fräseteil, sondern als Gußteil fertiggestellt. Auch die Positionen der einzelnen Rollen wurden geän- dert. Der Bandschleifer besteht aus drei Rollen, der Antriebsrolle, der Spannrolle und der Kontakt- rolle. Alle Rollen haben einen Grundkörper aus Alluminiumlegierung und die Oberfläche ist mit Gummistoff bezogen. Die Spannrolle wird durch eine Luftfeder unter einem Druck von 6 bis 8 bar vorgespannt, damit das Schleifpapier richtig an den Rollen läuft. Als Band nutzt man ein Fa- denschleifpapier, das für Geschwindigkeiten bis zu 20m/s ausgelegt ist. Die Laufbahn des Band- schleifers als Robotenkopf ist durch eine Kamera gesteuert.

Die wichtigsten Konstruktionsprobleme des Bandlaufes und Lösungsansätze:

1) Die Rollen stehen nicht genau parallel zueinander: Ursachen: • Die Anpassflächen liegen nicht parallel zueinander. • Die Grundplatte verbiegt sich unter Auswirkung der Schleifkräfte. Lösungen: • Das Fräsen der Anpassflächen wird auf einer Aufspannung in der Fräse durchgeführt. • Man wählt ein anderes Material (z.B.: Stahl C22).

2) Die Kontaktrolle führt das Band nicht richtig: Ursache: 279

Mezinárodní vědecké konference y Internationale wissenschaftliche Konferenzen y Międzynarodowe konferencje badawcze y International scientifical conferences

• Die Kontaktrolle hat eine glatte Oberfläche. Lösunge: • In die Kontaktrolle werden pfeilförmige Rillen ausgeschnitten.

3) Die Grundplatte verbiegt sich durch einwirkende Schleifkraft im Anhang der Befestigung des Bandschleifers an dem Roboten: Ursachen: • Die Grundplatte hat in ihrer Konstruktion zwei schwache Stellen, an denen sehr hohe Spannung entsteht. • Die Befestigung zum Robotenarm wird durch eine Klemmverbindung und eine Schraubverbin- dung (M8) gelöst (Sicherheitsfaktor sehr niedrig). Lösungen: • Die Befestigung der Grundplatte wird durch zwei Schraubverbindungen (M 10) an ihrer unteren Seite abgesichert (Sicherheitsfaktor 2). • Die Festigkeitsstabilität der Kontaktrolle wird durch eine neue Lasche mit einem Kugellager verbessert.

4) Die Spannrollleitung: Ursache: • Die Röhrchenleitung hatte große Spiele, wodurch die Spannrolle sehr locker seitlich zu bewegen war. Lösunge: • Es wurde eine neue Leitung mit Teflon-Gleitlagern eingebaut.

5) Ungünstige Verteilung der Rollen auf der Grundplatte ⇒ das Band läuft herunter. Ursache: • Die Berührung des Bandes auf der balligen Spannrolle ist zeitlich sehr kurz; verläuft nämlich nur an einem Viertel der Rolle. Lösunge: • Die Grundplatte muss ganz neu gegossen und die einzelnen Rollen müssen besser verteilt werden.

280

Mezinárodní vědecké konference y Internationale wissenschaftliche Konferenzen y Międzynarodowe konferencje badawcze y International scientifical conferences

OPTYMALICZNOŚĆ PARAMETRÓW GEOMETRII SZLIFIERKI TAŚMOWEJ

Szlifierka taśmowa należy do grupy często używanych narzędzi ręcznych, które używa się między innymi w technice robotera do umożliwienia szlifowania wielkich oraz trudnych powierzchni. Decydujący wpływ przy konstrukcji czyni geometria toru biegu taśmy jak i również dostosowane rozdzielenie krążków kierowniczych, aby taśma ciągle zachowywała swój kształt w punkcie styczności i nie miała możliwości spadania z krążków.

OPTIMIZACE VÝKONNOSTNÍCH PARAMETRŮ PÁSOVÉ BRUSKY

Pásová bruska patří do skupiny často používaného ručního nářadí a můžeme jí shledat i v robotové technice, kde ji využíváme k broušení velkých a komplikovaných ploch. Nejdůležitější věcí při konstrukci je přesná geometrie dráhy pásu a rozdělení rolen na základové desce, aby pás během procesu broušení neměnil svoji polohu a bylo tak možno docílit kvalitní vybroušené plochy.

THE BELT GRINDING MACHINE GEOMETRY

The belt grinding machine belongs to the group of frequently used hand-held tools, which are among others used in the field of robotic technology to make it possible to grind big and complicated surfaces. The key factor in designing belt grinding machines lies in the belt raceway geometry as well as in the appropriate positioning of the guiding rollers in order to keep the belt's shape along the contact point and to avoid the belt running down from the rollers.

281

Autorský rejstřík y Autorenregister y Indeks autorów y Index of Authors

Adamczuk Franciszek, dr [email protected] Antlová Klára, Ing., PhD. [email protected] Brol Marcin, dr. [email protected] Čechlovská Šárka, Ing., PhD. [email protected] Černíková Martina, Ing. [email protected] Černohorský Josef, Ing., PhD. [email protected] Dědková Jaroslava, Ing., PhD. [email protected] Dziadosz Paweł [email protected] Dziuba Szymon, mgr.inż. [email protected] Gnilakiewicz Sylwia Gottwaldová Alena, Ing. [email protected] Havlík Radek, Ing. [email protected] Jáčová Helena, Ing., PhDr., Ph.D. [email protected] Kasper Tomáš, PhDr., Ph.D. [email protected] Kasperová Dana, PhDr., Ph.D. [email protected] Kašše Jakub, Ing. [email protected] Koblasa František, Ing. [email protected] Kobylko Gregorz, dr. [email protected] Kosiorowska Małgorzata, mgr.inż. [email protected] Krámský David, PhDr., Ph.D. [email protected] Kroik Janusz, dr. inż. [email protected] Kurek Robert, dr. [email protected] Lošťáková Hana, Prof. [email protected] Lufinka Aleš, Ing. [email protected] Malara Zbigniew, dr hab. inż. prof. [email protected] Marquardt Editha, dr. [email protected] Meyer Stephan, Dipl.-Wirt.-Ing. [email protected] Neumannová Helena, PaedDr. [email protected] Oliva Petr, Ing. [email protected] Pawłowski Maciej [email protected] Pawłowski Radosław [email protected] Pešík Marek, Ing. [email protected] Piepiora Zbigniew, mgr. [email protected] Popławski Maciej, mgr. [email protected] Sajdl Jan, Ing. [email protected] Schröer Gregor, Dr. – phil. M.A. [email protected] Sobczak Elżbieta, dr. [email protected] Sosnowski Michał, dr. [email protected] Szołtysek Katarzyna, dr. hab. inż., prof. [email protected] Ševčík Ladislav, doc. Ing., CSc. [email protected] Šimíková Ivana, Ing., Ph.D. [email protected] Tabaszewska Edyta, dr. inż. [email protected] Vavruška Jan, Ing. [email protected] Vik Pavel, Ing. [email protected] Vlčková Irena, PaedDr. [email protected] Žák Jiří, Ing., PhD. [email protected]

282

Pokyny pro autory příspěvků do periodika ACC Journal, vědecká pojednání

ACC Journal je regionální publikací informující odbornou veřejnost o výsledcích vědecko- výzkumné práce na vysokých školách v Euroregionu Nisa, o jejich aktuální spolupráci a o regionálních sympoziích. Příspěvky mohou být psány v češtině, němčině, polštině a angličtině. Za originalitu, odbornou a formální správnost příspěvku zodpovídá autor. Ve sborníku nelze publi- kovat článek, který byl již uveřejněn.

A) Struktura periodika Autor navrhne zařazení příspěvku do některé z odborných sekcí: • Životní prostředí • Ekonomie • Technika a komunikace • Vzdělávání a studentské aktivity • Zdravotnictví a sociální problémy • Kultura a historie O konečném zařazení příspěvku do odborné sekce rozhoduje redakční rada. V samostatné sekci budou uvedeny nejlepší příspěvky z mezinárodního doktorandského a studentského sympozia.

B) Úprava příspěvků Příspěvek je psán stylem písma Times New Roman s jednoduchým řádkováním.

NÁZEV Příspěvku je psán velkými tučnými písmeny velikosti 14 se zarovnáním na střed. Pod názvem příspěvku bude prázdný řádek velikosti 12.

Jméno autora (autorů) se uvádí bez titulů a je psáno tučným písmem velikosti 12 se zarovnáním na střed. Pod jménem autora bude prázdný řádek velikosti 12.

Adresa autora (autorů) je uvedena v pořadí: škola / instituce, fakulta, katedra / oddělení, uli- ce, poštovní směrovací číslo, město, stát a e-mailová adresa je uvedena velikostí písma 12 se zarovnáním na střed. Tato adresa bude v mateřském jazyce autora, bez ohledu na to, v jakém jazyce je text prezentován. U studentských příspěvků je nutné uvést obor a ročník studia. Pod adresou autora budou dva prázdné řádky velikosti 12.

Slovo Abstrakt je nadepsáno velikostí písma 12, podtržené a zarovnáno vlevo. Pod slovem abstrakt bude jeden prázdný řádek velikosti 12. Text abstraktu je zarovnán vlevo a do bloku veli- kostí písma 12. Nebude přesahovat 10 řádků. Pod textem abstraktu budou dva prázdné řádky velikosti 12.

Vlastní text článku je velikostí písma 12 se zarovnáním vlevo a do bloku. Je vhodné jej čle- nit do kapitol oddělených dvěma prázdnými řádky velikosti 12. Stránky se nečíslují. Názvy kapitol se číslují, píší tučným písmem velikostí 12 a zarovnávají k levému okraji. Pod názvem kapitoly bude prázdný řádek velikosti 12. Název tabulky, grafu nebo obrázku je velikostí písma 12 se zarov- náním k levému okraji. Tabulky, grafy a obrázky se číslují a v textu na ně musí být odkazy. Rovni- ce budou zarovnané k levému okraji a číslovány u pravého okraje. Pod textem příspěvku budou dva prázdné řádky velikosti 12.

Slovo Literatura je napsáno podtrženým písmem velikosti 12 se zarovnáním vlevo. Pod slovem Literatura bude prázdný řádek velikosti 12. Položky literatury jsou uvedeny podle normy plat- né v daném státě. Pod seznamem literatury budou dva prázdné řádky velikosti 12.

283

Slovo Recenze je napsané podtrženým písmem velikosti 12 se zarovnáním vlevo. Pod slovem Recenze bude prázdný řádek velikosti 12.

Jméno recenzenta, včetně titulů a jeho pracoviště bude napsáno na novém řádku písmem velikosti 12 se zarovnáním vlevo. Recenzi si zajišťuje autor sám. Recenzent musí pocházet z jiné vy- soké školy nebo univerzity než je pracoviště autora příspěvku. Recenzi, podepsanou oponentem, je nutno zaslat spolu s příspěvkem.

Překlady názvu příspěvku a textu abstraktu do zbývajících tří jazyků jsou uvedeny na zvláštní stránce na konci příspěvku. Pořadí překladů je následující: články v němčině: polsky, česky, anglicky, články v polštině: německy, česky, anglicky, články v češtině: německy, polsky, anglicky, články v angličtině: německy, polsky, česky.

Překlady NÁZVU PŘÍSPĚVKU jsou psány tučnými, velkými písmeny velikosti 14. Pod překlady názvu příspěvku je prázdný řádek velikosti 12.

Vlastní text abstraktu je velikostí písma 12 se zarovnáním vlevo a do bloku. Pod textem abstraktu jsou dva prázdné řádky velikosti 12.

Délka příspěvku, včetně abstraktů nesmí přesáhnout 8 stran formátu A4.

C) Zaslání příspěvků Příspěvky ve formátu dokumentu (doc) MS Word zasílejte současně: • vytištěny jednostranně na papíru formátu A4, • v elektronické podobě na CD, • e-mailem na adresu: [email protected].

O otištění příspěvků, na základě předložených recenzčních posudků, rozhoduje redakční rada. V případě nedodržení pokynů si redakce vyhrazuje právo příspěvek vrátit k přepracování. Vydané periodické sborníky z posledních let jsou k nahlédnutí na euroregion.tul.cz/Edice Tyto inovované pokyny pro autory vstupují v platnost od 1.1.2006 pro ACC Journal vědecká pojednání č. XII/2006.

284

Hinweise für die Autoren der Beiträge zur Zeitschrift ACC Journal, Wissenschaftliche Abhandlungen

ACC Journal ist eine regionale Publikation, die die Fachöffentlichkeit über die Ergebnisse der wissenschaftlichen Forschungsarbeit der Hochschulen in der Euroregion Neisse, über ihre aktuelle Zusammenarbeit und über regionale Symposien informiert. Beiträge dürfen in tschechischer, deutscher, polnischer sowie englischer Sprache abgefasst werden. Für die Originalität, fachliche sowie formelle Richtigkeit des Beitrages ist der Autor verantwortlich. Schon einmal publizierte Artikel können im Sammelband nicht veröffentlicht werden.

A) Die Struktur der Zeitschrift Der Autor macht Vorschläge zur Eingliederung des Beitrages in eines der Fachgebiete: • Umweltschutz • Wirtschaft • Technik und kommunikation • Hochschulausbildung und Studentenaktivitäten • Gesundheit und soziale Probleme • Kultur und Geschichte Über die endgültige Eingliederung des Beitrages in ein Fachgebiet entscheidet der Redakti- onsrat. In einem für sich stehenden Abschnitt werden die besten Beiträge aus den internationalen Doktoranden- und Studentensymposien angeführt.

B) Die Gestaltung des Beitrages Der Artikel ist in der Schriftart Times New Roman mit einfachem Zeilenabstand anzuferti- gen.

DER BEITRAGSTITEL ist in fettgedruckten Groβbuchstaben in der Schriftgröβe 14 mit zentrierter Ausrichtung zu gestalten. Unterhalb des Beitragstitels ist eine Leerzeile der Schriftgröβe 12 einzuhalten.

Der Name des Autors (der Autoren) ist ohne Titel aufzuführen und im Fettdruck der Schriftgröβe 12 mit zentraler Ausrichtung zu gestalten. Unter dem Autorennamen ist eine Leerzeile der Schriftgröβe 12 einzuhalten.

Die Adresse des Autors (der Autoren) ist in der Reihenfolge: Schule / Institut, Fakultät, Lehrstuhl / Abteilung, Straβe, Postleitzahl, Stadt, Land und E-Mail-Adresse in der Schriftgröβe 12 mit zentraler Ausrichtung anzugeben. Diese Adresse erscheint in der Muttersprache des Autors ohne Hinblick darauf, in welcher Sprache der Text dargestellt ist. Bei studentischen Beiträgen ist die Angabe des Fachbereiches und des Studienjahres erforderlich. Unter der Adresse des Autors sind zwei Leerzeilen der Schriftgröβe 12 einzuhalten.

Das Wort Abstrakt wird in der Schriftgröβe 12 überschrieben, unterstichen und linksbündig ausgerichtet. Unter dem Wort Abstract ist eine Leerzeile der Gröβe 12 einzuhalten. Der Text des Abstrakt ist in der Schriftgröβe 12 links im Blocksatz ausgerichtet. Er sollte eine Zeilenlänge von 10 Zeilen nicht überschreiten. Unter dem Text des Abstrakts sind zwei Leerzeilen der Schriftgröβe 12 einzuhalten.

Der eigentliche Text des Artikels erscheint in der Schriftgröβe 12 mit linksbündiger Aus- richtung im Blocksatz. Er wird in geeignete Kapitel gegliedert, die durch zwei Leerzeilen der Schriftgröβe 12 voneinander abgetrennt sind. Die Seiten werden nicht numeriert. Die Kapitelüber- schriften werden mit Ziffern versehen, stehen im Fettdruck der Schriftgröβe 12 und sind zum linken Rand hin ausgerichtet. Unter der Kapitelüberschrift ist eine Leerzeile der Schriftgröβe 12 einzuhal-

285 ten. Bezeichnungen von Tabellen, Grafen oder Abbildungen erscheinen in der Schriftgröβe 12 mit Ausrichtung zum linken Rand hin. Tabellen, Grafen und Abbildungen werden mit Ziffern versehen und müssen durch Verweise innerhalb des Textes gekennzeichnet sein. Gleichungen werden zum linken Rand hin ausgerichtet und durch Nummern am rechten Rand versehen. Unter dem Beitrags- text sind zwei Leerzeilen der Schriftgröβe 12 einzuhalten.

Das Wort Literatur wird unterstrichen in der Schriftgröβe 12 linksbündig ausgerichtet wie- dergegeben. Unter dem Wort Literatur ist eine Leerzeile der Schriftgröβe 12 einzuhalten. Literatur- angaben werden gemäβ gültiger Norm des betreffenden Landes angeführt. Unterhalb des Literatur- verzeichnisses sind zwei Leerzeilen der Schriftgröβe 12 einzuhalten.

Das Wort Rezension wird unterstrichen in der Schriftgröβe 12 linksbündig ausgerichtet wie- dergegeben. Unter dem Wort Rezension ist eine Leerzeile der Schriftgröβe 12 einzuhalten.

Der Name des Rezensenten, einschlieβlich seiner Titel und Arbeitsstätte, ist auf einer neuen Zeile in der Schriftgröβe 12 linksbündig ausgerichtet wiederzugeben. Die Rezension legt der Autor selbst vor. Der Rezensent muss aus einer anderen Hochschule oder Universität stammen als der Arbeitsstätte des Autors des Beitrages. Es ist erforderlich die durch einen Opponenten unterschrie- bene Rezension geimeinsam mit der Beitragsleistung einzusenden.

Die Übersetzungen des Beitragstitels und des Abstrakts in die übrigen drei Sprachen werden auf einer selbstständigen Seite am Ende des Beitrages beigelegt. Die Reihenfolge der Übersetzun- gen erfolgt: deutsche Artikel: polnisch, tschechisch, englisch, polnische Artikel: deutsch, tschechisch, englisch, tschechische Artikel: deutsch, polnisch, englisch, englische Artikel: deutsch, polnisch, tschechisch.

Die Übersetzungen der BEITRAGSTITEL sind in fettgedruckten Groβbuchstaben in der Schriftgröβe 14 mit zentrierter Ausrichtung zu gestalten. Unterhalb des Beitragstitels ist eine Leerzeile der Schriftgröβe 12 einzuhalten.

Der eigentliche Text des Abstrakts ist in der Schriftgröβe 12 links im Blocksatz ausgerichtet. Unter dem Abstrakttext sind zwei Leerzeilen der Schriftgröβe 12 einzuhalten.

Die Länge des Beitrages, einschlieβlich der Abstrakts, sollte eine Seitenlänge von 8 Seiten im A4-Format nicht überschreiten.

C) Ëinsendung der Beiträge Beiträge im Dokumentformat (doc) MS Word senden Sie bitte gleichzeitig: • einseitig bedruckt im Papierformat A4, • in elektronischer Form auf CD-ROM • per E-Mail an die Adresse: [email protected].

Über die Beitragsveröffentlichung, auf Grundlage des vorgelegten rezensierten Gutachtens, entscheidet der Redaktionsrat. Im Falle einer unzureichenden Erfüllung der Hinweise behält sich die Redaktion das Recht vor den Beitrag zur Überarbeitung zurückzusenden. Die herausgegebenen periodischen Sammelbände der letzten Jahre stehen zur Einsicht unter euroregion.tul.cz/Edition zur Verfügung. Diese erneuerten Hinweise für Autoren treten ab dem 1.1.2006 für das ACC Journal, Wissenschaftliche Abhandlungen, Nr. XII/2006 in Kraft.

286

Wskazówki edytorskie dla autorów artykułów do periodika ACC Journal, Prace Naukowe

ACC Journal jest regionalną publikacją, informującą społeczność o wynikach pracy naukowo-badawczej szkół wyższych w Euroregionie Nysy, ich aktualnej współpracy, jak i o regionalnych sympozjach. Artykuły mogą być publikowane w języku czeskim, niemieckim, polskim i angielskim. Za oryginalność pracy, jej wartość fachową oraz formalną odpowiada autor. Już raz opublikowane artykuły nie mogą zostać włączone do zbioru.

A) Struktura periodyka Autor daje propozycje do włączenia artykułu do jednego z działów: • Ochrona środowiska • Gospodarka • Technika i komunikacja • Edukacja i Działność Studencka • Służba zdrowia i problemy socjalne • Kultura i historia O ostatecznym włączeniu artykułu do stosownego działu decyduje rada redakcyjna. Najle- psze artykuły z międzynarodowych sympozji doktoranckich i studenckich zostaną opublikowane w oddzielnym rozdziale.

B) Kształt artykułu Artykuł należy napisać czcionką Times New Roman z pojedyńczymi odstępami pomiędzy wierszami.

TYTUŁ ARTYKUŁU powinien być napisany wielkimi i pogrubionymi literami rozmiaru czcionki 14, wyrównaniem do środka. Pod tytułem artykułu należy zachować odstęp jednego wiersza rozmiaru czcionki 12.

Imię i nazwisko autora (autorów) podaje się bez stopnia i tytułu naukowego, pismem pogrubionym, czcionką 12 oraz wyrównaniem do środka. Pod imieniem i nazwiskiem autora (autorów) należy zachować odstęp jednego wiersza rozmiaru czcionki 12.

Adres autora (autorów) proszę podać w kolejności: szkoła / instytucja, wydział, katedra / zakład, ulica, kod pocztowy, miasto, państwo oraz adres e-mailowy w rozmiarze czcionki 12 z wyrównaniem do środka. Dane autora natomiast podaje się w języku ojczystym bez względu na to, w którym języku pojawił się tekst. W przypadku artykułów studenckich proszę podać kierunek studiów i rok akademicki. Pod adresem autora (autorów) należy zachować odstęp dwóch wierszy rozmiaru czcionki 12.

Słowo Abstrakt (streszczenie) zatytułuje się rozmiarem czcionki 12 z podkreśleniem i wyrównaniem do lewej krawędzi. Pod słowem „streszczenie” należy zachować odstęp jednego wiersza rozmiaru czcionky 12. Tekst streszczenia powinno się wyrównać pismem blokowym do lewej strony w rozmiarze czcionki 12. Nie powinnien on przekraczać długości 10 wierszy. Pod tekstem streszczenia należy zachować odstęp dwóch wierszy rozmiaru czcionki 12.

Właściwy tekst artykułu powinien się pojawić w rozmiarze czcionki 12, w piśmie blokowym, wyrównanym do lewej krawędzi. Należy go podzielić na właściwe rozdziały, które oddziela się od siebie przez dwa wiersze rozmiaru czcionki 12. Strony nie powinny być numerowane. Nagłówki rozdziałów powinno się zaznaczyć cyframi i napisać pogrubionym pismem rozmiaru czcionki 12, wyrównanym do lewej krawędzi. Pod nagłówkiem rozdziału należy zachować odstęp jednego wiersza rozmiaru czcionki 12. Nagłówki tabel, wykresów lub ilustracji pojawiają się w rozmiarze czcionki 12 wyrównaniem do lewej krawędzi. Tabele, wykresy oraz

287 ilustracje są ponumerowane i należy do nich w tekście wprowadzić odsyłacze. Działania powinny zostać wyrównane do lewej strony i ponumerowane na prawej krawedzi. Pod tekstem artykułu należy zachować odstęp dwóch wierszy rozmiaru czcionki 12.

Słowo Literatura w rozmiarze czcionki 12 powinno się podkreślić i wyrównać do lewej krawędzi. Pod słowem Literatura należy zachować odstęp jednego wiersza rozmiaru czcionki 12. Wykazy literatury podaje się zgodnie z normami danego państwa. Pod bibliografią należy zachować odstęp dwóch wierszy rozmiaru czcionki 12.

Słowo Recenzja w rozmiarze czcionki 12 powinno się podkreślić i wyrównać do lewej kra- wędzi. Pod słowem Recenzja należy zachować odstęp jednego wiersza rozmiaru czcionki 12.

Imię i nazwisko recenzenta wraz ze stopniem i tytułem naukowym oraz jego miejscem pracy należy podać od nowego wiersza rozmiarem czcionki 12 i wyrównać do lewej krawędzi. O recenzję zabiega autor. Recenzent musi pochodzić z innej uczelni wyższej lub innego uniwersytetu niż miejsce pracy autora artykułu. Recenzję podpisaną przez oponenta należy przesłać wraz z artykułem.

Przekłady tytułu artykułu oraz tekstu streszczenia na pozostałe języki zostaną dołączone na końcu artykułu, na oddzielnej stronie. Kolejność przekładów się porządkuje: artykuły w języku niemieckim: polski, czeski, angielski, artykuły w języku polskim: niemiecki, czeski, angielski, artykuły w języku czeskim: niemiecki, polski, angielski, artykuły w języku angielskim: niemiecki, polski, czeski.

Przekłady TYTUŁU ARTYKUŁU należy napisać wielkimi, pogrubionymi literami rozmiaru czcionki 14 i wyrównać do środka. Pod tytułem artykułu należy zachować odstęp jednego wiersza rozmiaru czcionki 12.

Właściwy tekst streszczenia powinno się wyrównać pismem blokowym czcionką 12 do lewej krawedzi. Pod tekstem streszczenia należy zachować odstęp dwóch wierszy rozmiaru czcionki 12.

Długość artykułu wraz ze streszczami nie może przekraczać 8 stron formatu A4.

C) Przesłanie artykułów Artykuły formatu dokumentu (doc) MS Word należy przesłać jednocześnie jako: • jednostronny wydruk na papierze w formacie A4, • w formie elektronicznej na CD-Romie, • jako e-mail na adres: [email protected].

O dopuszczeniu artykułu do publikacji, na podstawie zrecenzowanej ekspertyzie, decyduje rada redakcyjna. W przypadku niespełnienia powyższych wskazówek redakjca zastrzega sobie prawo odesłać artykuł z powrotem do ponownego opracowania. Wydane periodyczne zbiory z poprzednich lat stoją do dyspozycji na stronie internetowej euroregion.tul.cz/Wydawnictwo. Odnawiane wskazówki dla autorów zaczną obowiązywać od 1.1.2006 dla ACC Journal, Prace Naukowe, Nr. XII/2006.

288

Instructions for the authors of the articles for the periodical ACC Journal, Scientific Treatises

The ACC Journal is a regional publication, that informs the scientific community about results of scientific research projects at the universities in the Euroregion Neisse, their current cooperation and regional symposia. Articles can be written in Czech, German, Polish and English. The author is responsible for the originality as well as scientific and formal accuracy of the article. There is no possibility to publish an article that has already been published in another anthology.

A) The structure of the journal The author makes suggestions for the classification of the article to one of the following subjects: • Environment • Economy • Technology and communication • Educational and student activities • Problems of health and social services • Culture and history The editor’s office decides about the final classification of the article to the appropriate subject. The best articles of the international postgraduate and student symposia are presented in an extra chapter.

B) The article layout The article has to be written in the font Times New Roman with single spacing.

THE HEADLINE OF THE ARTICLE has to be written in bold capital letters, font size 14, arranged to the centre.

The author’s name (names) is to be presented without titels and written in bold using font size 12, arranged to the centre. Below the author’s name there is one blank line, font size 12.

The author’s address (addresses) has to be stated in the order as follows: name of university / institution, faculty, chair / department, street, postcode, town, state and e-mail in font size 12, arranged to the centre. This address appears in the author’s mother tongue without consideration of the language given in the text. It is required to include the field and the year of study if articles were written by students. Below the author’s address there are two blank lines using font size 12.

The word Abstract has to be written in font size 12, be underlined and left-justified. Beneath the word Abstract there has to be one blank line. The text of the abstract is in font size 12 and with left justification. It should not exceed a length of 10 lines. Below the abstract text there are two blank lines using font size 12.

The actual text of the article is presented in font size 12, left justification. It has to be subdi- vided in appropriate chapters separated by two blank lines. The pages are not to be numbered. The chapter headlines are numberd, written in bold capitals using font size 12 and arranged to the left margin. Below the chapter headline there is one blank space, font size 12. Table headlines, charts or figures are presented in font size 12 with justification to the left margin. Below the chapter headline there is one blank line using font size 12. Tables, charts and figures have to be numbered and must be marked by links within the text. Equations are to be arranged to the left and numbered on the right margin. Below the article text there have to be two blank lines using font size 12.

The word Literature has to be underlined and in font size 12, left justified. Below the word Literature there is one blank line, font size 12. Bibliographical references have to be qouted accord-

289 ing to the valid norm established in each country. Below the bibliography there are two blank spaces, font size 12.

The word Review has to be underlined, in font size 12, left justified. Below the word Re- view there is one blank line, font size 12.

The name of the reviewer, including his titles and place of work, is to be stated on a new line, left justified and in font size 12. The author has to arrange the review himself. The reviewer must be from a university diffrent from the author’s place of work. It is required to hand in the article together with the review, that has been signed by an opponent.

The article headline as well as the abstract, translated into the three other languages, have to be included on an extra sheet at the end of the article. The order of the translations has to be as follows: articles written in German: Polish, Czech, English, articles written in Polish: German, Czech, English, articles written in Czech: German, Polish, English, articles written in English: German, Polish, Czech.

The translations of the ARTICLE HEADLINE are to be written in bold capital letters using font size 14, arranged to the centre. Under the article headline there has to be one blank line, font size 12.

The actual text of the abstract has to be written in blocks, that are left justified, using font size 12. Under the abstract text there have to be two blank lines, font size 12.

The length of the article, including the abstract, should not exceed 8 pages of A4 format.

C) Sending of articles Please send the articles in document format (doc) MS Word at the same time: • in paper size A4 printed on one side, • in electronic form on CD-ROM, • via e-mail to the address: [email protected].

The editor’s office decides about publishing the article, based on the provided reviewed cer- tificate. The editorial office reserves its right to return the article for revision if the advice was not followed sufficiently. The published periodical journals of the past years are available euroregion.tul.cz/Edition. The reworked advice for authors are valid from 1.1.2006 for the ACC Journal, Scientific Treatises, No. XII/2006.

290

Název VĚDECKÁ POJEDNÁNÍ WISSENSCHAFTLICHE ABHANDLUNGEN PRÁCE NAUKOWE

Autor kolektiv

Vydavatel Technická univerzita v Liberci

Schváleno Rektorátem TU v Liberci dne 6.8.2007 čj. RE 105/07

Vyšlo v srpnu 2007

Počet stran 290

Vydání první

Tiskárna ReproArt Liberec, s.r.o., Nová 348/26, 460 10 Liberec 10

Číslo publikace 55-076-07

Tato publikace neprošla jazykovou úpravou. Za ni a obsahovou náplň odpovídají autoři.

ISSN 1801-1128