ZprávyÈes.Bot.Spoleè.,Praha,45:137–153,2010 137

Ladoòky(rod Scilla s.lat.)vÈeskérepublice.II. Taxonypìstovanéazplaòující

Squills(Scilla s.lat.)intheCzechRepublic.II.Cultivatedand escapedtaxa

Bohumil T r á v n í è e k

Katedra botaniky Pøírodovìdecké fakulty Univerzity Palackého, Šlechtitelù 11, 783 71 Olomouc;e-mail:[email protected]

Abstract

Cultivated species of the genera Hyacinthoides Medik., Fessia Speta, Nectaroscilla Parl., Oncostema Raf., Othocallis Salisb., Prospero Salisb. and Scilla L. in the Czech Republic (and Central Europe) are reviewed. Data on the occurrence of escaped species [Hyacinthoides hispanica (Mill.) Rothm., Othocallis amoena (L.) Trávníèek, O. siberica (Haw.) Speta, Scilla sardensis (Barr et Sugden) Speta and S. forbesii (Baker) Speta] from the Czech Republic are summarised. The paper includes a morphological description of the species and a list of their localities. Map of the adventive distribution of Othocallis siberica in the Czech Republicisalsoadded.

K e y w o r d s : cultivated and escaped plants, Czech Republic, identification, Fessia, Hyacinthoides, Ne- ctaroscilla,occurrence, Oncostema, Othocallis, Prospero, Scilla

Úvod

V první èásti pojednání o ladoòkách v kvìtenì Èeské republiky (Trávníèek 2010) byly probrány taxony pùvodní a bylo charakterizováno jejich rozšíøení u nás. Tato druhá èást je vìnována druhùm v ÈR nepùvodním, pìstovaným a v nìkterých pøípadech i zplaòujícím. Vedle druhù na území ÈR èastìji pìstovaných jsou zde krátce zmínìny i taxony, jejichž pìstování je vzácné nebo je pøedpokládané v blízké budoucnosti (napø. taxony pìstované v okolních zemích støední Evropy jako je Rakousko èi Nìmecko). Zatímco druhy ladonìk, které jsou v ÈR pùvodní, všechny náležejí do úzce pojatého rodu Scilla (s. str.), druhy pìs- tované lze øadit k nìkolika samostatnýmrodùmod rodu Scilla v poslední dobì oprávnì- nì odštìpovaným (cf. Speta 1998a, b, Pfosser & Speta 1999, Trávníèek et al. 2010); klíè k rozlišení tìch rodù, jejichž zástupci jsou pìstováni, je uveden v prvním dílu studie (Trávníèek 2010). Naopak k rodu Scilla s. str. jsou nyní pøiøazovány druhy døíve zahrno- vané do samostatného rodu Chionodoxa Boiss. (èesky nazývaného ladonièka nebo mod- øenka),znichž3sepìstujítakénaúzemíÈR(všechnyjsoupùvodnívTurecku). 138 Trávníèek:Rod Scilla vÈeskérepublice2

Metodika

Taxony, které jsou nejen pìstovány, ale obèas také zplaòují, jsou zmínìny i se zjištìnými lokalitami na úze- mí ÈR. Jejich rozšíøení je zpracováno primárnì na základì revidovaných herbáøových dokladù. Jen ojedi- nìle jsou doplnìny také údaje z vlastních terénních záznamù (v tom pøípadì je pøipojena zkratka not. = notavit), pøípadnì údaje vycházející ze studia fotodokumentace (pak je pøipojeno oznaèení „foto“). Literár- ní údaje z lokalit, odkud je pøíslušný taxon herbáøovì doložen, vìtšinou zmiòovány nejsou. Nicménì pro zpøesnìní obrazu rozšíøení jednotlivých taxonù jsou využity vybrané literární údaje jako doplòkový zdroj, pøièemž v pøehledu lokalit jsou uvedeny zvl᚝ a v mapce jsou vyznaèeny zvláštními symboly. U všech ta- xonù jsou lokality øazeny podle fytochorionù regionálnì fytogeografického èlenìní Èeské republiky (Ska- lický 1988). Zkratky herbáøových sbírek jsou uvedeny podle práce Hradílek et al. (1992). Popis lokalit pøevzatý z herbáøových sched je v nìkolika pøípadech citován zkrácenì nebo mírnì upraven, text všech po- pisù lokalit byl pøeveden do èeštiny; upøesòující doplòky jsou uvedeny v hranatých závorkách. Pokud na schedì nebyl uveden sbìratel, je místo jeho jména uvedena zkratka „s. coll.“ (když byl podpis sbìratele ne- èitelný, pak „coll.?“), nebylo-li uvedeno datum sbìru, je uvedeno „s. d.“, pokud bylo neèitelné, pak „d.?“; uvádìnjepouzerok,vekterémbyldokladsbírán.

Pøehledrodùadruhù

Hyacinthoides Medik.

Hyacinthoides Medik.,Ann.Bot.(Usteri)2:9(1791). Syn.: Endymion Dumort.,Fl.Belg.140(1827).

Rod zahrnuje asi 10 druhù rozšíøených v jihozápadní a západní Evropì a severozápadní Africe (od Maroka po Anglii) (Speta 1998a, b). Ve støední Evropì bývají obèas pìstovány 3 druhy. Dva z nich, Hyacinthoides hispanica a H. non-scripta, se vyznaèují okvìtními lístky k sobì vzájemnì tìsnì pøitisklými (avšak nesrostlými) vytváøejícími okvìtí zvonko- vitého tvaru; patøí do podrodu Hyacinthoides. Tøetí druh, H. italica, je vzhledovì dosti od- lišný a hvìzdovitì rozestálými okvìtními lístky pøipomíná spíše druhy rodu Scilla nebo Oncostema; je øazen do podrodu Somera (Salisb.) Speta. Diskutované druhy lze rozlišit podlenásledujícíhoklíèe.

1a Okvìtní lístky jen 6–8 mm dlouhé, volné, hvìzdovitì rozestálé; tyèinky vyrùstající z báze okvìtí, volné. – Listy v poètu 2–6, 10–25 cm dlouhé a 0,4–1,0(–1,2) cm široké; stvol 15–25 cm dlouhý; kvìtenství po- mìrnì hustý krátce jehlanovitý hrozen, s 6–30 pøímými, svìtle fialovì modrými kvìty na 0,8–2,0 cm dlouhýchstopkách;prašníkymodrofialové ...... H.italica b Okvìtní lístky 14–20 mm dlouhé, na bázi v krátkém úseku srostlé, k sobì vzájemnì tìsnì pøitisklé, vy- tváøející okvìtí zvonkovitého tvaru; tyèinky pøirùstající k dolní èásti okvìtí ...... 2 2a Kvìtenství ± všestranné, vzpøímené, dolní kvìty na stopce 1–2 cm dlouhé; okvìtí široce zvonkovitého tvaru, špièky okvìtí rozestálé; prašníky modré; kvìty nevonné. – Kvìtní hrozen jehlanovitì válcovitý, øídký, s 5–15 ± pøevislými, modrými, bílými nebo rùžovými kvìty; nitky všech tyèinek pøibližnì stejnì dlouhé; listy v poètu 4–8, 15–40 cm dlouhé a 1,0–3,5 cm široké, zdéli nebo kratší než 20–45 cm dlouhý stvol...... H. hispanica ZprávyÈes.Bot.Spoleè.,Praha,45:137–153,2010 139

b Kvìtenství jednostranné, na vrcholu mírnì sklonìné, kvìtní stopky do 1 cm dlouhé; okvìtí válcovi- tì-zvonkovitého tvaru, špièky okvìtí výraznì nazpìt ohnuté až zatoèené; prašníky krémovì zbarvené; kvìty vonné. – Kvìtní hrozen úzký, øídký, s 5–15 ± pøevislými, vìtšinou modrými kvìty; nitky tyèinek obvykle nestejnì dlouhé; listy v poètu 3–6, 15–30 cm dlouhé a 0,7–2,0 cm široké, zdéli nebo kratší než 20–35 cm dlouhý stvol ...... H. non-scripta

Hyacinthoides hispanica (Mill.) Rothm. – ladoòka španìlská (hyacintovec špa- nìlský)

Hyacinthoideshispanica (Mill.)Rothm.,FeddesRepert.53:14(1944). Syn.: Scilla hispanica Mill., Gard. Dict., ed. 8, no. 8 (1768). – S. campanulata Aiton, Hor- tusKew.1:444(1789).

Nejèastìji pìstovaný druh rodu Hyacinthoides ve støední Evropì i v ÈR. Zejména v teplej- ších územích mùže být pìstován i ve venkovních podmínkách, je vhodný pod stromy èi keøe. V ÈR bylo již zaznamenáno zplanìní druhu a nalezení dalších lokalit zplanìlých rostlin lze pøedpokládat i v budoucnu. H. hispanica je pùvodní ve Španìlsku a Portugalsku a zdomácnìlý v nìkterých dalších zemích západní a jižní Evropy. Pìstuje se v kultivarech srùznoubarvoukvìtù(odbílé,pøesrùžovoupomodrofialovou).

Lokalityzplanìlýchrostlin

Termofytikum: 10b. Pražská kotlina: Hájek (Praha 10), zplanìlá u rybníka Markéta 0,6 km J od vsi (2007 Jan Rydlo & Jar.Rydlo,ROZ).

Mezofytikum: 55d. Trosecká pahorkatina: Mašov, zplanìlá v lese 0,9 km JJZ od nádraží Turnov-mìsto (2008 Jar. Ry- dlo,ROZ).[H. cf. hispanica,doloženárostlinamáneobvykleúzkélisty,netypicképrotentodruh.]

K druhu H. hispanica možná patøí i nerozkvetlá rostlina doložená z lokality: 54. Ještìdský høbet: Køižany, údolípotoka1,75kmZSZodvrcholuJeštìdu(2008 K.Morávková,Jar.Rydlo&J.Sýkorová,ROZ).

Hyacinthoides non-scripta (L.) Rothm. – ladoòka nepopsaná (hyacintovec nepo- psaný)

Hyacinthoidesnon-scripta (L.)ChouardexRothm.,FeddesRepert.53:14(1944). Syn.: Hyacinthus non-scriptus L., Sp. Pl. 316 (1753). – Scilla non-scripta (L.) Hoffmanns. etLink,Ges.Naturforsch.FreundeBerlinNeueSchriften4:19(1803). 140 Trávníèek:Rod Scilla vÈeskérepublice2

Jen vzácnì pìstovaný druh, v ÈR dosud nebyl nalezen zplanìlý. H. non-scripta roste pøiro- zenì v jihozápadní a západní Evropì (na sever po Skotsko), v lesích, køovinách a na la- dech,kdezakvìtumnohdytvoøínápadnýpozdnìjarníaspekt.

Hyacinthoidesitalica (L.)Rothm.–ladoòkaitalská(hyacintovecitalský)

Hyacinthoidesitalica (L.)Rothm.,FeddesRepert.53:15(1944). Syn.: Scillaitalica L.,Sp.Pl.308(1753).

Druh je pìstován vzácnì, pøevážnì na skalkách, v ÈR nebyl nalezen zplanìlý. Pochází ze severozápadní Itálie a jihovýchodní Francie, kde se vyskytuje v lesích a køovinách a na skalnatých stráních. Druh vnìjším vzhledem pøipomíná ladoòky rodu Scilla s. str. nebo On- costema, od nich se však liší listeny i listenci delšími než 5 mm a odlišnou stavbou cibule.

Oncostema Raf.

Oncostema Raf.,Fl.Tellur.2:13(1837). Syn.: Tractema Raf.,Fl.Tellur.2:57(1837).

Rod zahrnuje asi 18 druhù pùvodních v severozápadní, západní a jihozápadní Evropì (na východ po jižní Itálii), v severní Africe a na Blízkém východì (na východ po Jordánsko) (Speta 1998a, b). Žádný z druhù nebyl dosud v ÈR zaznamenán jako zplanìlý. V kultuøe se lzeobèassetkatse3druhy,jejichžrozlišeníjemožnépodlenásledujícíhoklíèe.

1a Kvìtenství široce jehlanovité, s 40–100 kvìty; dolní kvìtní stopky 3–5(–9) cm dlouhé, podepøené 2–5(–8) cm dlouhými listeny, listence drobné, listeny zakryté; prašníky žluté; okraj listù èasto kratièce brvitý. – Cibule 4–8 cm široká; listy v poètu 4–10(–15), 30–50 cm dlouhé a 1–4 cm široké, špièaté; stvol až 50 cm dlouhý; okvìtní lístky sytì fialovì modré, vzácnì bílé, 8–15 mm dlouhé ...... O. peruviana b Kvìtenství válcovitì jehlanovitý nebo krátký chocholiènatý hrozen, s 2–15 kvìty; kvìtní stopky 0,5–2,0(–3,0) cm dlouhé, podepøené 0,5–2,0(–2,5) cm dlouhými listeny, listence chybìjí; prašníky modrofialové;listylysé ...... 2 2a Cibule 1–2 cm široká, šupiny stìsnané; listy 0,2–0,5 cm široké; okvìtní lístky 5–9 mm dlouhé. – Listy v poètu 2–7, 5–20 cm dlouhé; stvol 5–20 cm dlouhý, kvìtenství krátký chocholiènatý hrozen s 2–12 svìt- le fialovì modrými kvìty, stopky dolních kvìtù 0,5–1,2 cm dlouhé, podepøené 0,5–1,5 cm dlouhými lis- teny...... O. verna b Cibule 3–5 cm široká, šupiny s volnými žlutavými vrcholy; listy 1–3 cm široké; okvìtní lístky 9–12 mm dlouhé. – Listy v poètu 6–10, 15–30 cm dlouhé, tupì špièaté; stvol 15–40 cm dlouhý, kvìtenství válco- vitì jehlanovitý, pomìrnì hustý hrozen s 5–15 svìtle fialovì modrými kvìty; kvìtní stopky 0,5–2,0(–3,0) cm dlouhé, podepøené 0,8–2,0(–2,5) cm dlouhými listeny ...... O. lilio-hyacinthus ZprávyÈes.Bot.Spoleè.,Praha,45:137–153,2010 141

Oncostemaverna (Huds.)Speta–ladoòkajarní

Oncostemaverna (Huds.)Speta,Phyton,Horn,26:272(1987). Syn.: Scilla verna Huds., Fl. Angl., ed. 2, 1: 142 (1778). – Tractema verna (Huds.) Speta, Phyton,Horn,38:124(1998).

Druh je pùvodní v západní až severozápadní Evropì (od Portugalska po Faerské ostrovy), vestøedníEvropìsepìstujevzácnì.

Oncostemalilio-hyacinthus (L.)Speta–ladoòkaliliovitá

Oncostemalilio-hyacinthus (L.)Speta,Phyton,Horn,26:274(1987). Syn.: Scilla lilio-hyacinthus L., Sp. Pl. 308 (1753). – Tractema lilio-hyacinthus (L.) Speta, Phyton,Horn,38:124(1998).

Druh pochází ze severního Španìlska a støední a jižní Francie, kde roste v lesích a na vlh- èíchloukách.JakozajímaváokrasnárostlinajevzácnìpìstovánvestøedníEvropì.

Oncostemaperuviana (L.)Speta–ladoòkamnohokvìtá

Oncostemaperuviana (L.)Speta,Phyton,Horn,26:264(1987). Syn.: Scillaperuviana L.,Sp.Pl.309(1753).

Druh pochází ze západního Støedozemí (na východ po Itálii), pro svou teplomilnost je pìs- tován pøedevším v alpínkových sklenících. O. peruviana patøí ke statnìjším a velmi ozdobnýmdruhùmladonìk.

Nectaroscilla Parl.

Nectaroscilla Parl.,NuoviGen.Sp.Monocot.26(1854). Syn.: Chouardia Speta,Phyton,Horn,38:97(1998).

Rod zahrnuje 3 druhy pùvodem ve východním Støedozemí (na západ po Slovinsko) (Speta 1998a, b). V Èeské republice nebyl žádný druh rodu nalezen jako zplanìlý. Vzácnì jsou pìstovány2druhy,kteréjemožnérozlišitpodlenásledujícíhoklíèe. 142 Trávníèek:Rod Scilla vÈeskérepublice2

1a Listy 1,5–3,0 cm široké, na okraji kratièce brvité; stvol nerýhovaný, 30–70(–100) cm dlouhý; cibule až 5,5 cm široká, zøídka produkující dceøiné cibule. – Listy v poètu 4–10, 30–50 cm dlouhé; kvìtenství se 40–150 kvìty na 2,0–3,5 cm dlouhých, stejnì jako okvìtí vybarvených stopkách; okvìtní lístky 6–7 mmdlouhé,svìtlemodrofialové;semenaèerná,lesklá;klíèenísemenepigeické . . . N.hyacinthoides b Listy 0,4–1,2 cm široké, lysé; stvol rýhovaný, 10–40 cm dlouhý; cibule do 2,0(–2,5) cm široká, èasto produkující dceøiné cibule. – Listy v poètu 3–6, 15–40 cm dlouhé; kvìtenství s 15–40(–60) kvìty na 0,6–2,0 cm dlouhých, stejnì jako okvìtí vybarvených stopkách; okvìtní lístky 4–6 mm dlouhé, svìtle blankytnìmodré;semenahnìdoèerná,trojhranná;klíèenísemenhypogeické ...... N.litardierei

Nectaroscillahyacinthoides (L.)Parl.–ladoòkahyacintová

Nectaroscillahyacinthoides (L.)Parl.,NuoviGen.Sp.Monocot.27(1854). Syn.: Scillahyacinthoides L.,Syst.Nat.,ed.12,2:243(1767).

Druh je pùvodní v oblastech navazujících na východní èást Støedozemního moøe, pravdì- podobnì druhotnì je však rozšíøen prakticky v celém Støedozemí, jeho pøirozenými bioto- py jsou vlhèí louky, travnaté svahy a vápencové pahorky do nadmoøské výšky asi 500 m. Pìstován je vzácnì. Nectaroscilla hyacinthoides patøí ke statnìjším nápadným druhùm la- donìk.

Nectaroscillalitardierei (Breistr.)Trávníèek–ladoòkaluèní

Nectaroscilla litardierei (Breistr.) Trávníèek, Acta Mus. Morav., sci. biol., 94 (2009): 198 (2010). Syn.: Scilla litardierei Breistr., Bull. Mens. Soc. Linn. Soc. Bot. Lyon 23: 129 (1954). – Chouardia litardierei (Breistr.) Speta, Phyton, Horn, 38: 98 (1998). – Scilla pratensis Kit. in Waldst. et Kit., Pl. Rar. Hung. 2: 207, t. 189 (1804), nom. illeg., non J. P. Bergeret 1803.

Druh se pøirozenì vyskytuje od Slovinska po Albánii, kde roste na loukách, zejména vlh- èích.VestøedníEvropìjepìstovánjenpomìrnìvzácnì.

Scilla L.s.str.

Scilla L.,Sp.Pl.308(1753). Syn.: Chionodoxa Boiss.,Diagn.Pl.Orient.1/5:61(1844).

Rod obsahuje asi 20–25 druhù rostoucích pøirozenì v jižní polovinì Evropy (na sever po Nìmecko, Polsko a Ukrajinu), ve východním Støedozemí a na Kavkazu. V ÈR jsou pù- ZprávyÈes.Bot.Spoleè.,Praha,45:137–153,2010 143 vodní 3 druhy z okruhu S. bifolia (S. kladnii Schur, S. vindobonensis Speta a S. bifolia L.), o kterých bylo pojednáno v první èásti studie (Trávníèek 2010); i tyto druhy byly v ÈR vedle lokalit v pøírodì zjištìny také jako vzácnì pìstované. K nepùvodním, ale èastìji pìs- tovaným druhùm dále patøí druhy okruhu S. luciliae, které lze od všech zmínìných u nás pùvodníchdruhùodlišitzejménapodlestavbykvìtu(vizTrávníèek2010:3). Okruh S. luciliae pøedstavuje znaènì variabilní skupinu pùvodní v Turecku. Zahrnuje velmi blízce pøíbuzné taxony, které jsou v poslední dobì (cf. Speta 1976a, 1998a, Meikle 1984) obvykle hodnoceny jako samostatné druhy. Nìkdy (Speta l.c.) je rozlišováno cel- kem 5 druhù (S. luciliae s. str., S. forbesii, S. siehei, S. tmoli a S. sardensis), jindy (Meikle l.c.) pouze druhy 3, pøièemž druhy S. siehei a S. tmoli jsou považovány za totožné s dru- hem S. forbesii. Rostliny pìstované a pøípadnì zplaòující v ÈR jsou znaènì variabilní a je- jich studium potvrzuje spíše druhou zmínìnou taxonomickou koncepci okruhu S. luciliae. Diskutovanédruhylzevzájemnìrozlišitpodlenásledujícíhoklíèe:

1a Okvìtí tmavì fialovì až azurovì modré (vzácnì svìtlejší), bez výrazné svìtlé skvrny uprostøed; srostlá èást okvìtí (okvìtní trubka) tvoøí (27–)30–40 % jeho celkové délky; ènìlka 2–3 mm dlouhá; okvìtí (10–)13–20(–24) mm dlouhé. – Hrozen s 2–8(–12) kvìty ...... S. sardensis b Okvìtí modré až tmavì modré (vz. rùžové), avšak se svìtlejší (svìtle modrou až bílou) velkou skvrnou uprostøed; srostlá èást okvìtí (okvìtní trubka) zaujímá 15–27 % jeho celkové délky; ènìlka 1–2 mm dlouhá;okvìtí(13–)15–27(–30)mmdlouhé ...... 2 2a Dolní svìtlá èást okvìtních cípù pomìrnì ostøe ohranièená, bílá; hrozny s (1–)2–10(–15) kvìty na pøí- mých nebo do strany sklonìných stopkách; okvìtí (13–)15–25(–27) mm dlouhé ...... S. forbesii b Dolní svìtlá èást okvìtních cípù velmi neostøe ohranièená, bìlavì modrá; hrozny s 1–2(–4) kvìty, ob- vyklenapøímýchstopkách;okvìtí(16–)20–27(–30)mmdlouhé ...... S. luciliae

Scilla sardensis (Barr et Sugden) Speta – ladoòka tmavomodrá (ladonièka tma- vomodrá)

Scillasardensis (BarretSugden)Speta,Österr.Bot.Z.119:14(1971). Syn.: Chionodoxasardensis BarretSugden,AutumnCataloque1883:3(1883).

Druh je v ÈR obèas pìstován a v blízkém okolí se mùže samovolnì rozšiøovat semeny a zplaòovat. Zplanìlé rostliny jsou prozatím doloženy pouze ze 2 lokalit, jedné v západních ÈecháchajednénastøedníMoravì.Dalšínálezyvbudoucnujsoupravdìpodobné.

Lokalityzplanìlýchrostlin

Mezofytikum: 31a. Plzeòská pahorkatina vlastní: Otín, park za zámkem, 450 m n. m. (1992 M. Král, PRC, viz též Èížek & Král 1999: 78). – 71c. Drahanské podhùøí: Ludéøov, okraj lesa u zaèátku lesní cesty 1,3 km ZSZ(–Z) od obce(2003 B.Trávníèek,OL). 144 Trávníèek:Rod Scilla vÈeskérepublice2

Druh byl také zaznamenán jako spontánnì se rozšiøující v botanické zahradì Pøírodovìdecké fakulty Uni- verzity Palackého v Olomouci (2005 B. Trávníèek, not.) a je uvádìn jako vysazený v parku v Prùhonicích (Blažek1972:134).

Scilla forbesii (Baker) Speta – ladoòka záøící (ladonièka bìlomodrá, l. modøen- ka,modøenkazáøící)

Scillaforbesii (Baker)Speta,Naturk.Jb.StadtLinz21(1975):31(1976). Syn.: Chionodoxa forbesii Baker, J. Linn. Soc. – Bot. 11: 436 (1871). – Ch. luciliae var. forbesii (Baker) Drude, Gartenflora 36: 458 (1887). – Ch. tmoli Whittall, Garden, London, 35: 367 (1889). – Ch. siehei Stapf, Bot. Mag. 150: t. 9068 (1925). – Scilla siehei (Stapf) Speta, Österr. Bot. Z. 119: 14 (1971). – S. tmoli (Whittall) Speta, Naturk. Jb. Stadt Linz 21(1975):44(1976).– Chionodoxaluciliae auct.nonBoiss.1844.

Zde pøijaté širší pojetí druhu Scilla forbesii vychází ze zpracování okruhu S. luciliae pro Kvìtenu Turecka (Meikle 1984). V tomto vymezení je S. forbesii dosti variabilní taxon, navíc jsou zde pøedbìžnì pod jméno S. forbesii zahrnovány i morfotypy, u nichž nelze zce- la vylouèit, že vznikly hybridizací s dalšími dvìma zde probíranými druhy (dùkazy pro hybridní pùvod však dosud chybìjí). K druhu S. forbesii lze zøejmì pøiøadit také obèas pìs- tované rùžovokvìté (údajnì sterilní, ? triploidní) rostliny, oznaèované zpravidla jménem „Chionodoxa luciliae Pink Giant“. V mnoha botanických a zahradnických pøíruèkách je S. forbesii uvádìna pod jménem „Chionodoxa (Scilla) luciliae“, zatímco S. luciliae s. str. bývá èasto oznaèována jako „Chionodoxa gigantea“. Podle typového materiálu jména S. luciliae (s. str.) je však toto pojetí chybné. Scilla forbesii je v ÈR nejèastìji pìstovaný ta- xon okruhu S. luciliae, zejména v parcích se mùže i samovolnì dlouhodobì rozšiøovat se- meny.ZplanìlérostlinyjsoudoposuddoloženyznìkolikalokalithlavnìvÈechách.

Lokalityzplanìlýchrostlin

Mezofytikum: 41. Støední Povltaví: Lhota (Praha-západ), v lese 0,2 km V od altánu nad Vltavou (1998 Jar. Rydlo, ROZ). – 64a.Prùhonickáplošina: Praha-Újezd,Milíèovskýles(2000 Jar.Rydlo,ROZ).

K tomuto druhu pravdìpodobnì patøí i rostliny z následujících lokalit (herbáøové doklady se nepodaøilo ur- èitsjistotou,vìtšinousejednáoodkvétajícírostliny):

Termofytikum: 8.Èeskýkras: Praha-Radotín,okrajlesaStaòkovka2,2kmZJZodnádraží(2004 Jar.Rydlo,ROZ).– ZprávyÈes.Bot.Spoleè.,Praha,45:137–153,2010 145

Mezofytikum: 38. Budìjovická pánev: Protivín, Protivínská bažantnice S obce (1959 S. Hejný, PR). – 41. Støední Povl- taví: Praha-západ, Všenory, u Všenorského potoka 200 m nad horním koncem vsi (2003 Jar. Rydlo, ROZ). – 60.Orlickéopuky: KostelecnadOrlicí,zámeckýpark(1983 Belicová,HR).

Druh je èasto pìstován a snadno se v místì pìstování samovolnì rozšiøuje – tak byl zaznamenán v botanic- ké zahradì Univerzity Karlovy v Praze a Univerzity Palackého v Olomouci (obojí 2005 B. Trávníèek, not.), v zámeckém parku v Letohradu (2004 Z. Kaplan, foto), v Podzámecké zahradì v Kromìøíži (1934 H. Za- vøel,BRNM,PR). Pravdìpodobnì k tomuto druhu se mohou také vztahovat nedoložené literární údaje o vysazení Scilla lucili- ae naVelkéhoøeuKarlštejnavÈeskémkrasu(Dostáletal.1948–1950:1780).

Scillaluciliae (Boiss.)Speta–ladoòkavelkokvìtá(ladonièkavelkokvìtá)

Scillaluciliae (Boiss.)Speta,Österr.Bot.Z.119:14(1971). Syn.: Chionodoxa luciliae Boiss., Diagn. Pl. Orient. 1/5: 61 (1844). – Ch. gigantea Whit- tallinBarretfil.,AutumnCataloque1889:3(1889).

Druh je pìstován pomìrnì vzácnì, zplanìní v ÈR není dosud s jistotou herbáøovì doloženo, nicménì není vylouèeno, že by se k tomuto druhu mohl vztahovat herbáøový do- klad z lokality: Køižany, údolí potoka 1,75 km ZSZ od vrcholu Ještìdu (2008 K. Morávko- vá, Jar. Rydlo & J. Sýkorová, ROZ), urèení doložených rostlin však není jisté, mohou také náležet k druhu S. forbesii. Druh byl vysazen volnì v parku v Prùhonicích u Prahy (Blažek 1972: 134, pod jménem Chionodoxa gigantea), kde se samovolnì šíøí semeny (2007 B. Trávníèek, not.); zaznamenány zde byly vedle normálních rostlin s modrofialovými kvìty takéexempláøebìlokvìté.

Prospero Salisb.

Prospero Salisb.,Gen.Pl.28(1866).

Rod obsahuje snad až 17 druhù kvetoucích koncem léta a na podzim, vyskytují se od jižní Anglie, pøes oblast Støedozemí po Krym, Kavkaz a severní Irák (2 druhy, P. elisae Speta a P. paratethycum Speta, zasahují také do Maïarska) (Kereszty 1993, Speta 1998a, b). ŽádnýdruhnebyldosudvÈRnalezenýjakozplanìlý.

Prosperoautumnale (L.)Speta–ladoòkapodzimní

Prospero autumnale (L.) Speta, Veröff. Int. Clusius-Forschungsges. Güssing 5: 4 (1982). Syn.: Scillaautumnalis L.,Sp.Pl.309(1753). 146 Trávníèek:Rod Scilla vÈeskérepublice2

Druh je pùvodní na suchých a výslunných svazích, na vápencových pahorcích, v køovi- nách a na svìtlinách v øídkých lesích, do nadmoøských výšek okolo 1500 m, v zemích zá- padní, jižní a jihovýchodní Evropy, severozápadní Afriky a Pøední Asie. Druh P. autumnale je pìstován vzácnì a vyznaèuje se následujícími znaky: cibule až 2,5 cm široká; listy v poètu 5–10, 4–17 cm dlouhé a 0,1–0,2(–0,4) cm široké; stvoly v poètu 1–2(–3), 5–25 cm dlouhé; kvìtenství s 5–20 kvìty, jejich stopky vystoupavé, 6–13 mm dlouhé; okvìtní lístky 3–5 mm dlouhé, svìtle fialové, s tmavší støední žilkou; ènìlka 0,5–2,0 mm dlouhá.

Fessia Speta

Fessia Speta,Phyton,Horn,38:100(1998).

Rod obsahuje asi 10 druhù rozšíøených od Íránu pøes Støední Asii po severozápadní Indii (Speta1989a,b).

Fessiapuschkinioides (Regel)Speta–ladoòkaasijská

Fessiapuschkinioides (Regel)Speta,Phyton,Horn,38:101(1998). Syn.: Scillapuschkinioides Regel,ActaHortiPetropol.3/2:295(1875).

Tento druh je pùvodem z vyšších poloh (800–3200 m n. m.) Støední Asie (západní a jižní Pamiro-Alaj, západní an-šan), kde roste na mìlkých pùdách na kamenitých svazích. Ve støední Evropì je pìstován vzácnì. V literatuøe (Skalický & Skalická 1972: 148) je uveden i z ÈR jako zplanìlý nebo vysazený v lesíku v Praze-Barrandovì („Praha 5 – Barrandov, místy parkovitì upravený smíš. lesík JV Barrandovské silnice poblíž hrany býv. lomu SSV barrandovských teras, SZ svah“). Herbáøový doklad ke zmínìnému nálezu se však nepo- daøilo objevit. Druh kvete na jaøe a vyznaèuje se následujícími znaky: vnìjší šupiny cibule støíbøité; listy v poètu 2–5(–7), 7–18 cm dlouhé, 0,3–0,8(–1,2) cm široké, jejich podzemní èást silnì zúžená, bìlavá; stvoly polooblé, v poètu 1–2, obvykle 10–15(–20) cm vysoké, hrozen pomìrnì kompaktní, s 2–8(–11) pøímými kvìty, jejich stopky obvykle kratší než okvìtí, po odkvìtu pøilehlé k ose kvìtenství, listen a listenec vytváøí nepravidelný, 2–3 mm dlouhý útvar na bázi kvìtní stopky; kvìty pøímé, okvìtní lístky volné, bílé nebo na- modralé, s tmavou, špinavì zelenavì modrou støední žilkou, pomìrnì úzké, ± špièaté, (8–)10–13 mm dlouhé, nitky tyèinek šídlovité, ènìlka nitkovitá, 5–8 mmdlouhá; semena v obrysu podlouhle vejèitá, 3–4 mm dlouhá, za zralosti tmavì šedohnìdá, lesklá, bez zøe- telnéhobìlavéhomasíèka. ZprávyÈes.Bot.Spoleè.,Praha,45:137–153,2010 147

Othocallis Salisb.

Othocallis Salisb.,Gen.Pl.28(1866).

Rod zahrnuje asi 15(–20) druhù rozšíøených v Turecku, na Kypru, v Sýrii a Libanonu, se- verním Iráku, západním Íránu, v oblasti Kavkazu, v jižní polovinì evropské èásti Ruska a na Ukrajinì. V Èeské republice jsou v souèasnosti pìstovány zejména 2 druhy (bìžnì O. siberica a vzácnìji O. mischtschenkoana), v minulosti (zejména v 19. století) se èastìji pìstoval druh O. amoena, který je však dnes v kultuøe velmi vzácný. Druhy O. rosenii a O. ingridae jsoupìstoványvzácnì.

Klíèkurèenípìstovanýchdruhù

1a Okvìtní lístky bílé nebo modravì bílé, s tmavší špinavì modrou støední žilkou; pyl svìtle žlutý; zralá èerstvá semena tmavì hnìdá (v suchém stavu témìø èerná), s nápadným bìlavým masíèkem ve tvaru tlustého polokruhovitého prstence. – Okvìtní lístky (13–)15–20 mm dlouhé; ènìlka 6–8 mm dlouhá ...... O.mischtschenkoana b Okvìtní lístky svìtle modré až sytì tmavì azurovì modré (vzácnì rùžové nebo bílé, ale pak bez špinavì modré støední žilky); pyl zpravidla namodrale zelenožlutý nebo svìtle šedofialový; zralá èerstvá seme- na žlutavá až žlutavì hnìdá (v suchém stavu svìtle hnìdá), bez masíèka nebo s bìlavým masíèkem ne- pravidelnì jehlanovitého tvaru ...... 2 2a Okvìtní lístky za plného rozkvìtu nazpìt ohnuté, 20–30 mm dlouhé; ènìlka 7–10 mm dlouhá. – Kvìty jednotlivé nebo zøídka po 2, pøevislé; okvìtní lístky v horní èásti sytì, v dolní svìtle až bìlavì modré ...... O. rosenii b Okvìtní lístky za plného rozkvìtu hvìzdovitì rozestálé, 10–18 mm dlouhé; ènìlka 4–6 mm dlouhá . . . 3 3a Kvìtní stopky (1–)2–5(–10) mm dlouhé, zpravidla nazpìt ohnuté (kvìty pøevislé); okvìtní lístky sytì tmavì azurovì modré (vzácnì rùžové nebo bílé), 12–15(–18) mm dlouhé; listy v poètu 2–3(–4); semena s bìlavým masíèkem. – Stvoly vyrùstají souèasnì s listy, kvetou v bøeznu a dubnu; okvìtní lístky na líci svìtlejší než na rubu, na zaèátku kvetení k sobì pøiklonìné (okvìtí ± zvonkovité), pozdìji hvìzdovitì rozestálé ...... O. siberica b Kvìtní stopky dolních kvìtù 6–20(–30) mm dlouhé, pøímé, do strany sklonìné nebo témìø pøevislé; okvìtní lístky svìtle modré nebo sytì blankytnì modré, (9–)10–13(–15) mm dlouhé; listy u statnìjších rostlin v poètu 3–5; semena bez masíèka nebo s nezøetelnì vyvinutým masíèkem ...... 4 4a Okvìtí na líci sytì blankytnì modré, tmavší než na rubu; kvìty pøevážnì na pøímých kvìtních stopkách; stvoly vyrùstají pozdìji než listy; rostliny kvetou koncem dubna a v kvìtnu; listy za kvìtu svìtle zelené, vrcholovou èástí mnohdy pøevislé, 15–25(–30) cm dlouhé, èasto delší než stvoly; dozrávající tobolky v obrysu ± okrouhlé, svìtle zelené, oslunìná èást nìkdy naèervenalá. – Okvìtní lístky záhy po rozkvìtu hvìzdovitìrozestálé ...... O.amoena b Okvìtí na líci svìtle modré, svìtlejší než na rubu; kvìty do strany sklonìné až témìø pøevislé; stvoly vy- rùstají souèasnì s listy; rostliny kvetou v bøeznu až dubnu; listy za kvìtu sytì trávozelené, pøímé nebo šikmo vzhùru smìøující, 10–18 cm dlouhé, ± zdéli nebo o nìco kratší než stvoly; dozrávající tobolky v obrysu široce eliptické, hnìdavì zelené ...... O. ingridae 148 Trávníèek:Rod Scilla vÈeskérepublice2

Othocallisamoena (L.)Trávníèek–ladoòkapøíjemná

Othocallisamoena (L.)Trávníèek,ActaMus.Morav.,sci.biol.,94(2009):198(2010). Syn.: Scillaamoena L.,Sp.Pl.309(1753).

Pùvod druhu není s jistotou znám, pøedpokládá se, že pochází z Malé Asie. Do Evropy byl pøivezen již v roce 1590 z Istanbulu; byl získán C. Clusiem a postupnì se jako okrasná rostlina rozšíøil do evropských botanických zahrad a parkù (Speta 1976b). Pìstování a zplaòování druhu v ÈR je doloženo pøedevším z 19. století. Ve 20. století se O. amoena po- stupnì ze sortimentu bìžnìji pìstovaných druhù vytrácí a dnes je pìstována jen velmi vzácnì. Nejen u nás, ale prakticky v celé Evropì byla nahrazena druhem O. siberica, který je za O. amoena obèas chybnì vydáván. Zplaòování bylo v ÈR zaznamenáno ve støedních avýchodníchÈecháchanastøedníaseverníMoravì.

Herbáøovédoklady

Termofytikum: 7d. Bìlohorská tabule: Unhoš, Klášter Hájek, zèásti zplanìle (1892 Èelakovský, PR; 1892 K. Polák, PRC; 1892 Vaøeèka, PR; 1892 s. coll., PR; 1893 W. Müller, BRNM). – 15b. Hradecké Polabí: Hradec Králové,zplanìlávsadech(s.d. Èenìk,PR).

Mezofytikum: 35c. Pøíbramské Podbrdsko: Hluboš, zdivoèelá v sadech (1808 Seidl, PR). – 41. Støední Povltaví: Zbra- slav, v zahradách (1825 Knaf, PR; 1927 R. Wihan, PR) [jen pìstovaná?]. – 74b. Opavská pahorkatina: VelkéHeraltice(s.d. s.coll. [exherb.Spatzier&Urban],OP).

Nezaøaditelnýúdaj: Praha,vsadech(s.d. Tausch (inTauschHerb.Fl.Bohem.no.1512),PRC).

Doplòkovéliterárníúdaje

Termofytikum: 21b.Hornomoravskýúval: Kromìøíž(Dostáletal.1948–1950:1774).

Mezofytikum: 35b. Hoøovická kotlina: Lochovice, park, zplanìlá (Domin 1903: 41). – 74b. Opavská pahorkatina: Kr- nov(Fiek&Uechtritz1881:451).

Údaj o zplanìní v parku v Mladé Boleslavi-Neuberku (Novotný 1972) se podle pøíslušného herbáøového dokladuvztahujekdruhu O.siberica.

Othocallissiberica (Haw.)Speta–ladoòkasibiøská

Othocallissiberica (Haw.)Speta,Phyton,Horn,38:113(1998). ZprávyÈes.Bot.Spoleè.,Praha,45:137–153,2010 149

Obr. 1. – Rozšíøení Othocallis siberica v Èeské republice: l – herbáøový doklad, – literární údaj, ¡ – problematickýúdaj(možnájenpìstovanérostliny). Fig. 1. – Distribution of Othocallis siberica in the Czech Republic: l – herbarium record, – record from literature, ¡ –problematicrecord(perhapsonlycultivatedplants).

Syn.: Scilla siberica Haw. in Andrews, Bot. Repos. 6: tab. 365 (1804). – S. cernua D. De- larocheinRedouté,Liliac.5:subtab.298(1810).

Nejèastìji pìstovaný a také zplaòující druh ladoòky v ÈR. Vedle modrofialovì kvetoucích jsou obèas pìstovány i rostliny s kvìty bílými nebo rùžovými. Pøirozený areál druhu zaují- má støední a jižní èást evropského Ruska a pøilehlá území Ukrajiny (vèetnì Krymu), oblast Kavkazu a Malou Asii (Mordak 1971). Hojné pìstování druhu ve støední Evropì se rozší- øilo zejména ve 20. století a trvá dodnes, pøièemž je O. siberica pìstovaná na vìtšinì území ÈR.Zplaòovánídruhubylozaznamenánovtermofytikuamezofytiku(obr.1).

Herbáøovédokladyaterénnízáznamy

Termofytikum: 1. Doupovská pahorkatina: Kadaò, park (1958 I. Kotrèová, PRC). – 3. Podkrušnohorská pánev: Èerve- ný Hrádek, zámecký park SV od zámku, travnaté bøehy kol potoka, 320 m n. m. (1955 J. Lorber, LIT). – 150 Trávníèek:Rod Scilla vÈeskérepublice2

Èervený Hrádek, bývalý zámecký park, údolí 0,5 km V od zámku, 350 m n. m. (1979 J. Lorber, LIT; 1986 È. Ondráèek, CHOM). – 4. Lounsko-labské støedohoøí: Litomìøice, v staré semináøské zahradì (1871 A. Novák fil., LIT) [? pìstovaná]. – 6. Džbán: Libušín, okraj lesa pod haldou dolu Max, na opukových vrst- vách køídového útvaru, 330 m n. m. (1942 J. Švejda & J. Šindeláø, PRC). – 8. Èeský kras: Klukovice, v nivì potoka v Prokopském údolí mezi Klukovicemi a Klukovickými jeskynìmi (1997 Jar. Rydlo, ROZ). – Karlštejn, v lese 1 km JV od hradu (2007 Jan Rydlo, ROZ). – 9. Dolní Povltaví: Praha-Smíchov, travnatý dolík pod pískovcovými skalisky v Kinského zahradì (1953 s .coll., PR) [? pìstovaná]. – 10b. Pražská kotlina: Praha-Braník, Pikovická ulice (2000 Jar. Rydlo, ROZ). – 11a. Všetatské Polabí: Mìlník, zplanìlá v Polabí jižnì od mìsta (S od Obøíství a V od dvora Úpor), na louce na pokraji lužního lesa (1951 M. Dur- dík, PR). – 11b. Podìbradské Polabí: Køinec, vrch Chotuc, zplanìlá v lesíku (2006 B. Trávníèek, OL). – Nymburk (s. d. s. coll., BRNU). – Písty, zplanìlá na okraji boroviny Bory západnì a v severní èásti blízko polní-lesní okrajové cesty (1991 J. Šachl, ROZ). – Libice nad Cidlinou, zplanìlá na pravém bøehu Cidliny 0,2 km pod silnièním mostem ve vsi (1992 Jar. Rydlo, ROZ). – Libice nad Cidlinou, zplanìlá v pøíkopì u cesty k Cidlinì poblíž Z okraje vsi (2006 Jar. Rydlo, ROZ). – Oseèek, Libický luh, zplanìlá v luž. lese 0,5 km V od bývalého pøívozu v Oseèku, 0,2 km od okraje lesa (2000 Jar. Rydlo, ROZ). – Oseèek, lužní les 450 m SV od pøívozu pøes Labe (2008 Jan Rydlo, ROZ). – Velký Osek, zplanìlá v lužním lese na levém bøehu Baèovky, u cesty do Oseèka 1 km Z od nádraží (1984 Jar. Rydlo, ROZ). – Velký Osek, Libický luh, zplanì- lá na okraji lužního lesa na levém bøehu severní èásti Máèidla (1992 Jar. Rydlo, ROZ). – Velký Osek, zpla- nìlá ve zpustlých zahrádkách poblíž nádraží (1998 Jar. Rydlo, ROZ; 2000 Jar. Rydlo, ROZ). – Záboøí nad Labem, zplanìlá ve vsi (1995 Jar. Rydlo, ROZ). – 12. Dolní Pojizeøí: [Mladá Boleslav-] Neuberk, na tráv- níku v parèíku zdivoèelá (1905 Krauskopf, ROZ). – [Mladá Boleslav-] Neuberk, zámecká zahrada (d.? È. Novotný, ROZ). – 13a. Rožïalovická tabule: Žehuò, zplanìlá v háji na Kozí hùøe, v køoví olšovém, zcela pøirozenì (1963 J. Šachl, ROZ). – 16. Znojemsko-brnìnská pahorkatina: Brno-Žabovøesky, Wilsonùv les, pás lesa na ul. M. Stejskalové, 250 m n. m. (1992 F. Skalka, BRNU). – 17b. Pavlovské kopce: Miku- lov, severovýchodní svah Svatého kopeèku, les podél èervenì znaèené turist. cesty 1,1 km VSV–V kostela sv. Václava ve mìstì, 310–340 m n. m. (1997 J. Danihelka, MMI). – 17c. Milovicko-valtická pahorkati- na: Sedlec, 2,3 km SSV od kostela v obci, podél silnice Z od kóty Vysoký roh, 290 m n. m. (1995 J. Dani- helka, MMI). – 21a. Hanácká pahorkatina: Nám욝 na Hané, Terezské údolí mezi obcemi Nám욝 na Hané a Laškov, 260 m n. m. (1964 J. Dostál, PR) [? chybná lokalizace]. – Grygov, 1,5 km JJV obce, polní mez poblíž rezervace „U Strejèkova lomu“ (2005 J. Mládek, OL). – 21b. Hornomoravský úval: Olo- mouc-Hodolany, na levém bøehu Bystøièky (u mostku) ca 150 m Z od autobusové zastávky „Civilní obra- na“(2009 A.Mosoèiová,OL).–Uhøièice,bøehMoravy(1985 B.Trávníèek,not.).

Mezofytikum: 31a. Plzeòská pahorkatina vlastní: Osek (u Rokycan), na trávníku zevnì dle høbitovní zdi (1927 F. Ma- loch, PL). – Plzeò, v M욝anském pivovaøe v trávì u laboratoøe (1936 A. Sobota, PL) [? pìstovaná]. – 35a. Holoubkovské Podbrdsko: Mirošov, Z obce (s. d. Veselý, PRC). – 38. Budìjovická pánev: Protivín, Pro- tivínská bažantnice S obce (1959 S. Hejný, PR). – 41. Støední Povltaví: Lhota (Praha-západ), v lese 0,2 km V od altánu nad Vltavou (1998 Jar. Rydlo, ROZ). – Pikovice (Praha-západ), na okraji lesa u V okraje vsi, 0,8 km VJV od nádraží Petrov u Prahy (2007 Jan Rydlo, ROZ). – Tábor, pravý bøeh Lužnice S od Èelkovic (2008 Jar. Rydlo, ROZ). – Ledeè nad Sázavou, v humosním háji za papírnou (1955 Kobrle, MP; 1955 s. coll., PR). – 45a. Loveèkovické støedohoøí: [Ústí nad Labem-Brná,] samota Sedlo, lesní louka na úpatí Ostrého [= vrch Vysoký Ostrý] (1885 coll.?, PR). – Èeøeništì, remízek u køižovatky silnic S osady Babiny I (2003 B. Trávníèek, OL). – 47. Šluknovská pahorkatina: Šluknov, travnatá plocha u silnice Šluknov – Rumburk (garáže) (1978 M. Šrùtek, ROZ). – 54. Ještìdský høbet: Køižany, údolí potoka 1,75 km ZSZ od vrcholu Ještìdu (2008 K. Morávková, Jar. Rydlo & J. Sýkorová, ROZ). – 63a. Žambersko: Letohrad, park (2004 Z. Kaplan, foto). – 64a. Prùhonická plošina: Praha-Újezd, Milíèovský les (2000 Jar. Rydlo, ROZ). ZprávyÈes.Bot.Spoleè.,Praha,45:137–153,2010 151

– Praha-Køeslice, u Botièe nad vsí (2000 Jar. Rydlo, ROZ). – 65. Kutnohorská pahorkatina: Kolín, zpla- nìlá na stráni na pravém bøehu rybníka Peklo na západním okraji mìsta (1990 Jar. Rydlo, ROZ). – Zásmu- ky, klášterní zahrada (1929 s. coll., BRNL). – 67. Èeskomoravská vrchovina: Pelhøimov, v parku u høbitova (1957 coll.?, CB). – Humpolec, okraj lesa u továrny Sukno na Brunce (1956 A. Èábera, herb. mu- zea Tábor). – Humpolec, poblíž zahradní zdi a uvnitø zahrady na Brunce, zplanìle (1956 Èábera, CB). – Proseè (13 km SZ od Polièky), u Proseèského potoka 0,6 km SZ obce, 460 m n. m. (1994 V. Mikule, BRNU). – Rychnov (13 km ZSZ od Polièky), na cestì v obci, 580 m n. m. (1994 V. Mikule, BRNU). – Štì- pánov nad Svratkou, vlhèí louka u chat, 0,8 km ZSZ od vrchu Páleniny (614 m), 408 m n. m. (1993 V. Šilha- nová, BRNU). – 68. Moravské podhùøí Vysoèiny: Nedvìdice pod Pernštejnem, bøeh Chlébského potoka 1,5 km SV obce, splavená ze zahrádek, 370 m n. m. (2001 K. Sutorý & S. Kubešová, BRNM). – 69a. Želez- nohorské podhùøí: Práèov, 1 km JV obce, levý bøeh Chrudimky (1978 R. Bukaè, HR). – 71a. Bouzovská pahorkatina: Litovel, arboretum Bílá Lhota, park, 200 m n. m. (1993 J. Ptáèková, OLM) [? pìstovaná]. – 71b. Drahanská plošina: Køtiny, zplanìle v pøíkopu u zadní brány arboreta (1983 J. Koblížek, BRNL). – 74b. Opavská pahorkatina: Raduò, na louce u obce (1900 coll.?, OP). – 76a. Moravská brána vlastní: Pøerov, zplanìlá v lese Žebraèka pøi silnici do Prosenic (2006 B. Trávníèek, not.). – 79. Zlínské vrchy: Leš- ná, zámecký park, v trávì zplanìlá, 299 m n. m. (1948 J. Tomášek, BRNM, GM). – Zlín, Lesní ètvr (1983 Sýkorová, GM) [? pìstovaná]. – 84a. Beskydské podhùøí: Nová Ves [u Frýdlantu nad Ostravicí] (1926 Weeber,BRNU).

Doplòkovéliterárníúdaje

Termofytikum: 6. Džbán: Kladno, v háji v Krnèi (Schaffer ap. Rohlena 1926: 143). – 8. Èeský kras: Dobøichovice, park (Èervenka 1952: 78). – Praha, Radotínské údolí. – Srbsko. – Karlštejn, Králova studnì (vše Šuk 2003: 28). – 9. Dolní Povltaví: Praha, Divoká Šárka (Kubíková et al. 1994: 46). – 21b. Hornomoravský úval: Kro- mìøíž, Podzámecká zahrada, zplanìlá (H. Zavøel, Kartotéka in K. Domin, kartotéka, depon. in Botanický ústavAVÈRPrùhonice).

Mezofytikum: 56b. Jilemnické Podkrkonoší: Èerný Dùl, hrana strže na jižním úpatí Špièáku, 620 m n. m. (Štefan 1989: 160). – 68. Moravské podhùøí Vysoèiny: Hrotovice, Hrotovická obora, horní èást údolíèka pravostranné- ho pøítoku Hrotovického potoka na JZ okraji obce, 390–415 m n. m. (Koblížek et al. 1998: 29). – 79. Zlín- skévrchy: Vizovice(Dostáletal.1948–1950:1774).

Othocallisingridae (Speta)Speta–ladoòkaturecká

Othocallisingridae (Speta)Speta,Phyton,Horn,38:112(1998). Syn.: Scillaingridae Speta,Naturk.Jb.StadtLinz22:68(1977).

Druh je pùvodem z pohoøí Taurus a Antitaurus v Turecku, kde roste v lesích a køovinách a na subalpínských loukách ve výškách 500–2800 m n. m., vedle toho byl zaznamenán i v Libanonu (Speta 1981). Ve støední Evropì je pìstován jen vzácnì, v ÈR dosud nebyl zplanìlýnalezen. 152 Trávníèek:Rod Scilla vÈeskérepublice2

Othocallisrosenii (C.Koch)Speta–ladoòkaRosenova

Othocallisrosenii (C.Koch)Speta,Phyton,Horn,38:113(1998). Syn.: Scillarosenii C.Koch,Linnaea22:250(1849).

Druh je doposud pìstován pomìrnì zøídka, v ÈR nebyl zatím nalezen zplanìlý. Pochází ze subalpínských luk západního, východního a jižního Zakavkazska a Malé Asie (Mordak 1971,Speta1981).

Othocallismischtschenkoana (Grossh.)Speta–ladoòkaTubergenova

Othocallismischtschenkoana (Grossh.)Speta,Phyton,Horn,38:112(1998). Syn.: Scilla mischtschenkoana Grossh., Vestn. Tbilis. Bot. Sada, ser. 2, 3: 200 (1927). – S. tubergeniana Hoog,Gard.Chron.,ser.3,99:330(1936).

Po Othocallis siberica v souèasnosti druhý nejèastìji pìstovaný druh rodu Othocallis, u nìhož lze pøedpokládat další šíøení v kultuøe. Dosud sice nebylo zaznamenáno jeho zplanìní na území ÈR, je však dosti pravdìpodobné v blízké budoucnosti. Druh je pùvo- dem z oblasti Nachièevanu (Ázerbájdžán), pøilehlé èásti Arménie a severozápadního Írá- nu, kde se vyskytuje ve vyšších polohách (vèetnì subalpínského stupnì), nejèastìji na skalnatých nebo kamenitých svazích, obvykle v èásteèném zástinu skal nebo døevin (Mor- dak 1971, Speta 1981). V Evropì se v kultuøe objevil v 1. polovinì 20. století, nejprve pod jménem Scillatubergeniana.

Podìkování

Vznik této studie byl podpoøen grantem è. 206/07/0706 Grantové agentury Èeské republiky a grantem è. Prf-2010-001InternígrantovéagenturyUniverzityPalackéhoOlomouc.

Literatura

BlažekM.(1972):Modrékvìtyvtrávníku.–Živa20:133–136. Èervenka V. J. B. (1952): Nìkteré zajímavìjší druhy kvìteny Dobøichovic, mimo Karlické údolí. – Ès. Bot. Listy5(5):77–79. Èížek K. & Král M. (1999): Pøíspìvek k rozšíøení jarních efemerù a efemeroidù v okrese Klatovy. – Erica 8: 75–83. DominK.(1903):Brdy.Studiefytogeografická.–Knih.Èes.Zemìvìd.Spoleè.2:1–84. DostálJ.etal.(1948–1950):KvìtenaÈSR.–Praha. ZprávyÈes.Bot.Spoleè.,Praha,45:137–153,2010 153

Fiek E. & Uechtritz R. (1881): Flora von Schlesien preussischen und österreichischen Antheils. – Breslau. Hradílek Z., Lizoò P. & Tlusták V. (1992): Soupis botanických sbírek v Èeskoslovensku. – Vlastivìdné muzeum,Olomouc. KeresztyZ.(1993):ThedistributionofthegenusScillainHungary.–Stud.Bot.Hung.24:51–75. Koblížek J., Sutorý K., Øepka R., Unar J. & Ondráèková S. (1998): Floristická charakteristika vybraných lokalit širšího okolí energetické soustavy Dukovany – Dalešice. – Pøírod. Sborn. Západomorav. Muz. Tøebíè37:1–99. Kubíková J., Hadinec J., Osbornová J. & Rektoris L. (1994): Zhodnocení opakovaného sledování kvìteny a vegetacepøírodnírezervaceDivokáŠárkavPraze.–Pøíroda1:31–62. Meikle R. D. (1984): 15. Chionodoxa Boiss. – In: Davis P. H. [ed.], Flora of Turkey and the East Aegean Islands,8:224–226,EdinburghUniversityPress,Edinburgh. Mordak H. V. (1971): Vidy roda Scilla Sovetskogo Sojuza. II. Sistematika i geografija. – Bot. Ž. 56: 1444–1458. NovotnýÈ.(1972):KvìtenaMladoboleslavska.Vol.2.–Lab.Mus.BenátkynadJizerou8:156–325. Pfosser M. & Speta F. (1999): Phylogenetics of Hyacinthaceae based on plastid DNA sequences. – Ann. MissouriBot.Gard.86:852–875. Rohlena J. (1926): Pøíspìvky k floristickému výzkumu Èech. VI. – Èas. Nár. Mus., sect. natur., 100: 139–158. Skalický V. (1988): Regionálnì fytogeografické èlenìní. – In: Hejný S. & Slavík B. [eds], Kvìtena Èeské republiky,1:103–121,Academia,Praha. Skalický V. & Skalická A. (1972): Pøíspìvek k rozšíøení nìkterých význaènìjších rostlin v Praze a nejbližšímokolí(dokonèení).–ZprávyÈs.Bot.Spoleè.7:127–153. Speta F. (1976a): Über Chionodoxa Boiss., ihre Gliederung und Zugehörigkeit zu Scilla L. – Naturk. Jb. StadtLinz21(1975):9–79&TafelI–XV. SpetaF.(1976b):AufdenSpurenvonScillaamoena.–Naturk.Jb.StadtLinz22:73–102. Speta F. (1981): Die frühjahrsblühenden Scilla-Arten des östlichen Mittelmeerraumes. – Naturk. Jb. Stadt Linz25(1979):19–198&TafelI–XXXI. Speta F. (1998a): Systematische Analyse der Gattung Scilla L. s.l. (Hyacinthaceae). – Phyton, Horn, 38: 1–141. Speta F. (1998b): Hyacinthaceae. – In: Kubitzki K. [ed.], The families and genera of vascular plants, 3: 261–285,Springer-Verlag,Berlin. ŠtefanO.(1989):PøíspìvekkekvìtenìKrkonoš(8).–OperaCorcont.26:159–169. ŠukV.(2003):RostlinycizíhopùvoduvÈeskémkrasu.–Fragm.IoanneaCollecta1:15–29. Trávníèek B. (2010): Ladoòky (rod Scilla s. lat.) v Èeské republice. I. Pùvodní taxony. – Zprávy Èes. Bot. Spoleè.45:1–23. Trávníèek B., Duchoslav M., Šarhanová P. & Šafáøová L. (2010): Squills (Scilla s. lat., Hyacinthaceae) in the flora of the Czech Republic (with taxonomical notes on Central-European squill populations). – ActaMus.Morav.,sci.biol.,94(2009):157–205. 154