Masarykova univerzita Filozofická fakulta

F Ustav slavistiky Bakalářská diplomová práce

v 2018 Lucie Žilková

i Masarykova univerzita Filozofická fakulta

Ustav slavistiky Filologicko-areálová studia

Lucie Žilková

Pohanské elementy v současné ruské populární hudbě Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: PhDr. Petr Kalina, Ph.D. 2018

2 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

Podpis autora práce

3 Zde bych chtěla poděkovat vedoucímu práce

PhDr. Petru Kalinovi, Ph.D. za odborné vedení mé bakalářské práce.

4 Obsah

1 ÚVOD 6 2 POHANÉ NA RUSI 7 2.1 Hlavní pohanští bohové 7 2.2 Bohové panteonu 9 2.3 Další bohové 10 3 SKUPINY S POHANSKÝMI PRVKY 14 3.1 Arkona 14 3.2 Welicoruss 21 3.3 Alkonost 22 3.4 Oprič 25 3.5 Severnyje vrata 26 3.6 Butterfly Temple 30 4 ZÁVĚR 34 5 RESUMÉ 36 6 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 37

5 1 ÚVOD

Tato bakalářská práce si pokládá za cíl vymezit pohanské elementy, které jsou v současnosti reflektovány populární ruskou hudbou. K tomu jsou užity texty z oficiálních webů níže zmíněných kapel, nebo alespoň texty z oficiální metalové encyklopedie, dostupné na internetu. Pohanské náboženství nejen v Rusku, ale vůbec ve všech slovanských zemích je důležitou historickou složkou. Slovanská mytologie není tak rozvinutá a komplexní jako u j iných etnik, u nichž známe nej en vztahy j ednotlivých bohů, ale také mýty ve velmi rozvinuté podobě. Na rozdíl od např. řecké mytologie, v té slovanské evidujeme především jména božstev, u některých máme poměrně jistou představu o jejich funkci, zatímco u jiných se můžeme pouze dohadovat, jakou úlohu v myslích Slovanů zastávala. Spíše než o mytologii zde tedy můžeme hovořit o bájesloví. Základními prameny o pohanství na slovanském území jsou především kroniky a legendy, ty nej spolehlivější potom pocházejí z 11. století a j sou psány staroslověnštinou nebo staroruskou verzí církevní slovanštiny. Nejčastěji však bylo slovanské bájesloví předáváno ústně a zapisováno zlomkovitě. Mezi nej důležitější zdroje patří zprávy kronikářů, z Kyjevské Rusi hlavně Nestorova Povesť vremennych let nebo také byzantsko-kyjevské smlouvy z 10. století, či Kronika Slovanů saského kněze Helmolda z Bosau. Často se setkáváme se zprávami kronikářů křesťanské církve, kteří původní slovanské náboženství neuznávali, ba dokonce nenáviděli a snažili se jej vymýtit, takže své zprávy o slovanských pohanských zvycích psali nanejvýš stručně. Ať už si to lidé připouští nebo ne, pohanství na slovanském území existovalo a mnoho původních zvyků se dochovalo až do dnešních dob, a to především mezi křesťanskými tradicemi. Křesťanská církev totiž ve snaze vymýtit ze života lidí pohanské elementy ustanovila datum svých svátků na data jejich pohanských předchůdců a spolu s nimi převzala i mnoho zvyků. Například zapalování svíček o adventu je pozůstatkem pálení velkých ohňů během zimního slunovratu. V toto období nej delší noci měla být podle Slovanů nejtenčí hranice mezi světem živých a světem mrtvých, a oheň jako symbol slunce se zdál nejlepší ochranou před zlými silami. Taktéž darování vejce během Velikonoc bylo symbolem zdraví, bezpečí a plodnosti. Vejce také symbolizuje vítězství života nad smrtí, v přeneseném významu souboj tepla nad zimou, počátek nové úrody. Také během ruských svátků zvaných maslenica se dochoval zvyk bitek, oslavujících válečného boha Peruna.

6 2 POHANÉ NA RUSI

Od dob stěhování národů v 4.-5. století se na území Rusi vyskytovali pohané. Jejich počet se výrazně snížil, když se roku 988 kníže Vladimír I. (po smrti svatořečen) rozhodl přijmout křesťanství kvůli politickým a obchodním vztahům s Konstantinopolí. Křest přijal v Chersonu na Krymu, přičemž se také oženil se sestrou byzantského císaře Basila II. Annou. Po návratu do vlasti nechal pokřtít i obyvatele Rusi, a to tak, že nechal svrhnout do Dněpru panteon s šesti bohy: Perunem jako hlavním bohem, dále Chorsem, Dažbogem, Stribogem, Simarglem a Mokoší.1 „Jak mile tam přišel, poručil modly vyvrátiti, některé rozsekati, a jiné v oheň uvrhnouti; Peruna pak poručil přivázati koni k chvostu a vléci s Hory po Bořičevu na potok, a dvanácte mužův ustanovil, aby jej bili proutím: a to ne proto, jako by dřevo cítilo, ale na potupu běsu, jenž oklamával tou podobou lidi, aby odplatu dostal od lidí.>a V Dněpru se potom měli vykoupat obyvatelé Rusi: „Neobrátí-li se kdo zejtra na řece (na víru křesťanskou), budiž bohatý, nebo chudý, nuzný, nebo služebný, bude mi nepřítelem. "3 Někteří však před křtem utíkali, chtěli si zachovat svou víru, a tak násilné křty na ruském území trvaly až do 12. století.4 Církev se následně snažila vymýtit pohanské tradice a zvyky, ale některé z nich se v pozměněné formě dochovaly až do dnešních dob. Vladimír však nebyl první, kdo se rozhodl nechat pokřtít. Ruská knížata tomuto náboženství dlouho vzdorovala. Jako první se nechala pokřtít už kněžna Olga, její křest ale nevedl k christianizaci celé země, jak bylo v té době běžné. Stejně jako Vladimír, byla i Olga po smrti svatořečena. Když na trůn dosedl její syn Svjatoslav - Vladimírův otec, křesťanství se zemi zase vzdálilo. Svjatoslav nechtěl přijmout křesťanskou víru, do bitev dokonce nosíval bílé oblečení, které nosili pohané. Dával tak najevo, že křesťanskou vírou pohrdá.

2.1 Hlavní pohanští bohové

Pohané - nejen Slované, ale i Rekové, Římané a Germáni - si přírodu představovali v živé podobě, přírodní síly podle nich ztělesňovala božstva - bohové a bohyně. Ti jim zajišťovali nejen materiál na obydlí, ale i zdroj obživy. Aby si tyto bohy a bohyně příznivě

1 ŠVANKMAJER, Milan. Dějiny Ruska. 3. dopi. a přeprac. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1999. Dějiny států. ISBN 80-7106-183-2. 2 NESTOR. Nestorův letopis ruský. Přeložil Karel Jaromír ERBEN. V Praze: Nákladem Musea Království českého, 1867. s. 90-91. 3 Tamtéž, s. 91. 4 ŠVANKMAJER, Milan. Dějiny Ruska. 3. dopi. a přeprac. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1999. Dějiny států. ISBN 80-7106-183-2.

7 naklonili, přinášeli jim různé oběti. Za hlavní slovanské bohy se dají považovat , Svarožic-Dažbog, a . Hlavním bohem byl Svarog, ztotožňovaný s řeckým Hefaistem, bohem ohně. Svarog byl zosobněním nebeského světla a tepla, bývá mu připisována také funkce boha řemesel, především kovářství. Mimo to Svarog stvořil společenské zákony a ustanovil též zákon jednoženství a jednomužství. Patřil ke starší generaci bohů, poté, co stvořil svět, ustoupil do pozadí a přestal být předmětem kultu.5 Základem Svarogova jména je indoevropské Svar, které označuje oblohu, světlo. Slovanské svar, svariti naznačuje spojitost s ohněm.6 Svarožic byl synem boha Svaroga, od něhož je jméno Svarožic odvozeno (stejně jako král - kralevic, tak Svarog - Svarožic). Je známý také pod jménem Dažbog, u jižních Slovanů vystupoval jako Dabog a v Polabí byl nazýván . Svarožic jako nástupce Svaroga dohlíží, aby byl dodržován zákon jednomužství a jednoženství. Srovnáván s bohem Heliem, Svarožic působil j ako zprostředkovatel základních podmínek života na zemi, tedy světla a tepla. Byl spojován se sluncem a uctíván během slunovratů a rovnodenností, „stal se symbolem boje polabských Slovanů při obraně svébytnosti proti sílící německé - germánské - expanzi. "7 Asi nejznámějším slovanským bohem je Perun, který stál v čele slovanského panteonu jako bůh bouře, hromu a blesku, deště a s ním spojené úrody. Také ochraňuje ty, kdo jdou do války. Perunovým atributem byla palice nebo sekera, jeho stromem dub, nej častější obětinou byl býk. Výklad jeho jména pochází ze slova perti, což znamená biti, tlouci, a sufixu un, který dané slovo zesiluje. Jméno Perun tedy můžeme překládat jako „ten, kdo silně bije". Nejbližším příbuzným Peruna je baltský hromovládce Perkunas, ale také severský Thór nebo římský Mars a vzdálenější potom řecký Zeus. Veles je bůh hospodářství a stád, zvláště domácího dobytka, ale spadala pod něj i polní úroda, podle některých zdrojů byl také vládcem podsvětí.8 Bývá považován i za boha blahobytu, což může souviset s jeho původní funkcí (stádo = majetek, dostatek). Údajně byl nej vyšším bohem po Perunovi, pohané často přísahali právě na Peruna a Velese (např. kníže Oleg a jeho muži v roce 907 při uzavírání mírové smlouvy s Byzancí), odtud vyplývá, že se pravděpodobně stal garantem přísah a smluv. Po přijetí křesťanství jeho funkci převzal svatý Blažej a Veles byl degradován na čerta.9

5 HUDEC, Ivan. Báje a mýty starých Slovanů. SI: Slovart, cl994. ISBN 80-7145-111-8. 6 VANA, Zdeněk. Svět slovanských bohů a démonů. Praha: Panorama, 1990. Stopy, fakta, svědectví. ISBN 80- 7038-187-6. 7 HUDEC, Ivan. Báje a mýty starých Slovanů. SI: Slovart, cl994. ISBN 80-7145-111-8, s. 24. 8 Tamtéž 9 PROFANTOVA, Naďa a Martin PROFANT. Encyklopedie slovanských bohů a mýtů. 2. vyd. Praha: Libri, 2004. ISBN 80-7277-219-8.

8 2.2 Bohové panteonu

Kníže Vladimír I. během své vlády nechal na vršku nad Dněprem postavit panteon se sochami šesti bohů - Peruna, Chorse, Dažboga, Striboga, Simargla a Mokoše. Jak už bylo napsáno, při christianizaci říše tento panteon následně nechal svrhnout do řeky. Kdo byli Perun a Dažbog je vysvětleno výše, nyní přistupme k nástinu možné funkce ostatních božstev panteonu. O bohu Chorsovi se dochovaly pouze kusé informace. Mělo by se jednat o měsíční božstvo, protiklad boha slunce Dažboga. Objevují se však i domněnky, že Chors a Dažbog jsou jeden bůh. Původ jeho jména je nejasný. Praslovanský tvar krs, což znamená zubožený, zbídačelý, by mohl souviset s ubývajícím měsícem. Může ale vycházet také z íránského xor, xores, xoršid s významem zářícího slunce. Objevily se i hypotézy tvrdící, že se jedná o boha cizího etnika, žijícího na území Ruska, které by potvrzovaly íránský původ. Ani etymologie jména boha Striboga není jasná. Může se jednat o slovanské jméno, případně by mohlo mít původ také v íráčtině. Slovanský původ by pravděpodobně vycházel ze slova styrieti - ztuhnout vlivem ledového větru, což by ukazovalo na spojení svetrem. V případě neslovanského původu zde můžeme najít kmen stri-, který je známý i ze sanskrtských názvů bohů. Výraz Stribaga, tedy „bůh, jehož podstata je krása" nebo „bůh vznešený a ušlechtilý, hodný cti," je považován za přídomek nejvyššího íránského božstva Ahury Mazdy. Za zmínku stojí i latinský výraz frigus či řecké rigos, znamenající chlad, mráz, a by podle této teorie mohl představovat boha zimy.10 Na slovanský původ a spojitost s větrem poukazuje i staroruský hrdinský epos Slovo o pluku Igorově, kde jsou větry, které vály na vojsko knížete Igora, zmiňovány j ako „vnuci Stribogovi". Původ také není jasný. Hlavní otázkou zůstává, zda se mělo jednat o jednoho či dva bohy. Pověst' vremennych let mluví o božstvu Simargl, ale jiný pramen - Slovo nekojego christoljuba - uvádí bohy dva, Sima a Rygla.11 Podle slovanských hypotéz jsou primární dva výrazy, a to Sem, tedy rodina - z toho může vyplývat funkce ochránce rodu, a Rbgl z praslovanského r-bž, tedy žito, obilí, by pečoval o rostlinnou vegetaci nebo o kvašení spojené s přípravou jídla z obilí. Nabízí se tedy varianta chápat jejich vztah jako blíženecký, jenž je známý mimo jiné v indoevropské tradici, odkud mohli Slované čerpat. Jiná hypotéza, považující Simargla za jednoho boha, poukazuje na íránskou oblast, v níž se vyskytuje démon Senmurv v podobě okřídleného psa se dvěma pařáty. Jeho funkce měla spočívat v ochraně

10 PITRO, Martin a Petr VOKÁČ. Bohové dávných Slovanů. Praha: ISV, 2002. ISBN 80-85866-91-9. 11 HUDEC, Ivan. Báje a mýty starých Slovanů. S.I.: Slovart, cl994. ISBN 80-7145-111-8.

9 vegetace. V 11. a 12. století se na Rusi objevila jako ozdoby šperků, spon a náramků zobrazení velmi podobná íránskému vzoru. Tato zobrazení byla považována za podobu Simargla. Senmurvje však démon nižšího řádu a v případě totožnosti se Simarglem vyvstává otázka, proč by byl nižší démon zařazen mezi bohy panteonu. Mokoš je jedinou ženskou postavou v panteonu Kyjevské Rusi. Ohledně původu jejího jména opět najdeme slovanské i neslovanské teorie. Na slovanský původ by mohl odkazovat kořen mok- ve spojení s mokrým ženským lůnem v rámci nadměrné sexuální aktivity. Je zde také souvislost s vlhkou úrodnou zemí, tedy jedním z nej důležitějších faktorů pro obživu obyvatelstva. V tomto případě by tedy Mokoš mohla personifikovat zemi. Obřady k zajištění plodnosti půdy v sobě zahrnovaly kromějiných rituálních projevů také řadu sexuálních aspektů, čímž se tyto dvě roviny přibližují. Mimo to se objevuje i názor stavějící na tvaru kš, koš ve spojení s osudem. Teze, která vychází z výrazu mot-koši, nachází kmen v ruském motať - motat, navíjet, což by Mokoš pasovalo do role bohyně předení a tkaní. Severoruský folklor připomíná jakousi Mokuši nebo Mokoši, která dohlíží na pradleny, ale také pečuje o ovce, které sama stříhá. Dále najdeme také neslovanské alternativy. Staroindický výraz makhá - šlechetný, bohatý - označuje v širší souvislosti bohyni tvořící s hlavním bohem rodičovský pár patriarchálního typu. To by ukazovalo na značnou starobylost jejího kultu a také na společné indoevropské kořeny.

2.3 Další bohové

Tato práce je věnována pohanským elementům v současné ruské populární hudbě, v následující kapitole tedy budou zmíněna božstva, která se vyskytují v textech ruských hudebních skupin. Jedním z bohů je Kupala nebo též Kupalo. Jeho jméno, stejně jako jména bohů Morena, Jarilo a dalších vzniklo zaměněním za název slavnosti nebo jejich symbolů v podobě nej různějších figur a loutek.12 V případě Kupaly se jednalo o svátek obřadních koupelí - kupala - na začátku léta, okolo letního slunovratu. Tyto slavnosti měly zajistit dobrou úrodu a jejich charakteristickým znakem byla obřadní pohlavní promiskuita, která svým posláním (plodnost, úroda) koresponduje s cílem rituálu. Váňa ve své knize nabízí domněnku, že autoři 17. století tento svátek nepochopili a jeho název zosobnili v neexistujícího boha. I když Kupalu představovala také figura, jejíž strojení a následné roztrhání či pochování patřilo k obřadům nejen letního slunovratu. Nezřídka tuto figuru představoval i živý člověk a bylo s ní spojováno

PITRO, Martin a Petr VOKÁČ. Bohové dávných Slovanů. Praha: ISV, 2002. ISBN 80-85866-91-9.

10 též věštění. Ruské Kupajlo předváděla dívka, která měla zavázané oči a rozdávala ostatním děvčatům věnce; čerstvé věnce věštily šťastné manželství, uvadlé nešťastné. Po rozdání věnců se dívky rozběhly a ta, kterou Kupajlo chytila, ztratila naději na brzké vdavky.13 „Pátým (bohem) byl Kúpalo, o kterém se domnívám, že byl bohem obilí, jako byl(a) u Helénů Ceres; tomu nerozumní obětují za obilí v době, kdy mají nastat žně. Památku tohoto Kupala ještě v některých krajích nerozumní připomínají, nejprve 23. června, v podvečer Narození Jana Křtitele a také do žní i dále, a to tímto způsobem: navečer se scházejí prostí lidé obého pohlaví, pletou si věnce z listí nebo trávy, zdobí se květinami, zapalují ohně, jinde postaví zelenou větev, vezmou se za ruce a krouží kolem toho ohně, zpívají svoje písně a připomínají Kupala; potom přes ten oheň přeskakují a sami sebe obětují tomu běsu. "14 Obdobou zvyků kolem Kupaly byl Jarilo, jehož jméno souvisí s českým jarem, ale také s ruským jaryj - divoký, statečný, zuřivý. Je známý jako běloruský svátek slavený 27. dubna. Mělo se jednat o folklorní postavu vypadající jako mládenec v bílé košili, držící v ruce snop obilí. Skrývá se za ním vegetativní božstvo. Podle Téry byl Jarilo na základě svého jména někdy ztotožňován se svatým Jiřím a je možné, že folklorní postava svatého Jiří vedla k přesunu Jarilových svátků z letního období do jarního, kdy se slavil svátek světce.15 Podle jiné teze mohl být Jarilo, stejně jako Kupala, rovněž mylně považovaný za boha, dokonce ztotožňovaný s pobaltským bohem Gerovitem-Jarovitem. Jarila představovala figura se zdůrazněnými mužskými pohlavními znaky, kterou pochovávali do hrobu vykopaného na poli. Při tomto aktu ženy kvílely a zpívaly obřadní písně. Smyslem tohoto zvyku bylo přenést síly plodnosti, které figura představovala, do země a zabezpečit tak velkou úrodu. I Jarila často předváděla živá osoba, buď chlapec, kráčející za zpěvů a tance ulicemi. Za sebou vedl početný zástup, jenž se nakonec rozdělil na dvě zápasící strany. V běloruské formě se v podobě Jarila objevovala dívka, která jela na bílém koni do polí. Za ní dívky, ověnčené květinovými věnci, zpívaly a tančily chorovody. Tyto písně většinou vyjadřovaly představu o blahodárném působení Jarila na úrodu.16 Pohané pohřbívali také Kostromu - figurínu, o kterou zápasily dvě skupiny mládeže. Jedna tuto figurínu chránila a druhá se snažila sejí zmocnit. Pokud se druhé skupině podařilo ji ukrást, byla figura zničena za rituálního oplakávání první skupiny. je v některých

13 VANA, Zdeněk. Svět slovanských bohů a démonů. Praha: Panorama, 1990. Stopy, fakta, svědectví. ISBN 80- 7038-187-6. 14 TÉRA, Michal. Perun: bůh hromovládce: sonda do slovanského archaického náboženství. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2009. Russia Altera. ISBN 978-80-86818-82-5, s. 30. 15 Tamtéž. 16 VANA, Zdeněk. Svět slovanských bohů a démonů. Praha: Panorama, 1990. Stopy, fakta, svědectví. ISBN 80- 7038-187-6.

11 písních nazýván také bohem. Je to původně mužská postava, ačkoliv někdy mívá ženské šaty. Téra naznačuje, že Kúpala, Jarilo a Kostroma symbolizují jedno stejné božstvo a jejich oddělení, stejně jako rozdílné slavení jarilek u příležitosti Jarila a kúpal u příležitosti Kupaly, je záležitostí pozdního vývoje lidového kalendáře.17 Mezi hlavní motivy jarních slavností patřilo vynášení zimy a smrti, zvané Mařena, Mařena, apod. Tu opět představovala figurína oblečená do ženských šatů. Lužičtí Srbové například Mařenu oblékali do košile člověka, který naposled ve vesnici zemřel, a zdobili ji závojem poslední nevěsty. Za zpěvu obřadních písní a všeobecného veselí potom bylaMarena vynášena z vesnice a pohřbena, roztrhána, spálena nebo utopena ve vodě, čímž byla zneškodněna její moc. Původní představa Mařeny se týkala démona zimy, přinášejícího smrt. Kořen souvisí se staroslovanským mrěti, mort nebo indoevropským kořenem mer, jež patří do okruhu slov, která vyjadřují smrt. Obřad symbolizující konec Mareniny vlády přinášel lidem pocit radosti z vítězství života nad smrtí a měl také zajistit obrat v rytmu přírodního dění, tedy konec zimy. Proto k němu nezřídka patřil i obřad vítání jara, kdy se chodilo po vesnici s máji a dalšími symboly jara.18 a jeho ženský protějšek Rožanice jsou na Rusi známi od 11. století jako božstvo lidského osudu. Zdůrazňuje se sémantické spojení slov Rod-rodina-rodit, jako symbol rozrůstání rodu, v přírodních reáliích potom pole dává úrodu (urožaj), tedy rodí. Rožanice obvykle vystupují jako dvě ženské bytosti, snad matka s dcerou, ale jednotné a množné číslo kolísá. Lidé si je někdy představovali jako ženy předoucí nit lidského osudu. Zvláště se jim obětovalo 26. prosince, a to především med, sýr, chléb, kaše a obilí, ze zvířat kohout. Obětují se jim také první ustřižené vlasy dětí, ty se Rožanic často obávají. Českým ekvivalentem Rožanic jsou sudičky. Jarovita uctívali pobaltští Slované. Stejně jako u Jarila i základ Jarovitova jména je jar - smělý, statečný. Vit se používalo jako vlastní jméno. Jeho původní funkce byla pravděpodobně vegetativní a souvisela se svátkem jara a kultem plodnosti, vnímáme tedy podobu s Jarilem. Zprávy kronik, píšící o událostech převážně válečného rázu, však zaznamenaly Jarovitovo působení jako boha války, což přivedlo některé moderní badatele k myšlence, že by během rostoucích střetů pohanství s křesťanstvím mohly převládnout rysy válečnické, spjaté s Jarovitovým jménem. Řešení se nabízí v jeho atributu, kterým byl štít.

17 TÉRA, Michal. Perun: bůh hromovládce: sonda do slovanského archaického náboženství. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2009. Russia Altera. ISBN 978-80-86818-82-5. 18 VANA, Zdeněk. Svět slovanských bohů a démonů. Praha: Panorama, 1990. Stopy, fakta, svědectví. ISBN 80- 7038-187-6.

12 Velký zlatý štít visel v Jarovitově svatyni a při válečných taženích se nosil před vojskem, aby zajistil vítězství v bojích.19 O dvojici Cernoboh a Bělboh toho příliš nevíme. Helmold z Bosau v Kronice Slovanů uvádí: „Mají pak Slované podivnou pověru, neboť při svých hodech a pitkách podávají dokola číši, nad níž pronášejí slova, ať nedím požehnání, nýbrž proklínání, ve jménu bohů svých, dobrého totiž i zlého, vyznávajíce, že dobrý bůh řídí všechen zdar a prospěch, zlý pak všeliké neštěstí. Proto také zlého boha nazývají svým jazykem Diabol nebo Cernoboh (Zcerneboch), tj. černý bůh. "20 Helmold ve své kronice protipól Cernoboha nepojmenovává, ten by se ale logicky měl jmenovat Bělboh. Toto jméno je sice obsaženo v různých zeměpisných názvech (např. vrchy Cernoboh a Bělobóh u Budyšína), nevystupuje však jako jméno boha. Tento protiklad dal vzniknout představám o dualitě v pohanské víře, nevíme však jistě, jestli se zakládá na původním náboženství nebo byl až později ovlivněn křesťanským protikladem Ďábla a Boha.21 Nabízí se ale i teorie, že se nejedná o konkrétní božstvo, možná jde spíše o negativní účast osudu na život jednotlivců či promítání jejich negativních vlastností do zlého boha.22

19 PROFANTOVA, Naďa a Martin PROFANT. Encyklopedie slovanských bohů a mýtů. 2. vyd. Praha: Libri, 2004. ISBN 80-7277-219-8. 20 Převzato z PITRO, Martin a Petr VOKÁČ. Bohové dávných Slovanů. Praha: ISV, 2002. ISBN 80-85866-91-9, s. 139. 21 VANA, Zdeněk. Svět slovanských bohů a démonů. Praha: Panorama, 1990. Stopy, fakta, svědectví. ISBN 80- 7038-187-6. 22 PITRO, Martin a Pett VOKÁČ. Bohové dávných Slovanů. Praha: ISV, 2002. ISBN 80-85866-91-9.

13 3 SKUPINY S POHANSKÝMI PRVKY

Tato kapitola bude věnována ruským skupinám, které ve své tvorbě reflektují pohanské elementy, ať už božstva popsaná výše nebo původní zvyky či svátky. Budou zde zmíněna alba skupin a některé skladby z nich, které zaujmou svým námětem či podáním.

3.1 Arkona

Arkona je ruská pagan metalová skupina s ruskými texty, jako jedna z mála skupin nezpívajících anglicky hodně známá i za hranicemi Ruska, což podle všeho dokazuje velké kvality této skupiny. Byla založena roku 2002 dvěma členy pohanské komunity v Moskvě. Skupina kombinuje metalovou hudbu s folklórními melodiemi, v písních lze slyšet tradiční ruské nástroje jako je flétna nebo balalajka. Na první pohled zaujmou kostýmy v podobě tradičních slovanských šatů a kožešin. V písních se opakují motivy slovanských pohanských božstev a některých svátků, silně zde vnímáme také patriotismus, lásku k přírodě a úctu k předkům. Skupina nese název slovanské pevnosti, která vznikla pravděpodobně na přelomu 8. a 9. století. Arkona byla původně svatyně, rozkládající se na severním mysu německého ostrova Rujána. Byla spojena se slovanským kmenem Ránů, který se v 11. a 12. století stal jednou z rozhodujících sil v jižní oblasti Pobaltí. Chrám působil jako věštírna, bůh měl odpovídat na otázky týkající se politiky a válek.23 Chrám byl zasvěcen bohu Svantovítovi. První zmínka o něm pochází z 9. století, kdy podle legendy měli na Rujánu přijít misionáři z kláštera v Corwey a založit zde chrám sv. Víta. Po jejich odchodu se údajně Ráňané od křesťanství odvrátili, ale sv. Víta přijali za svého boha. Mniši z Corwey se tímto zdůvodněním pokusili ve 12. století podepřít své nároky na Rujánu, založené na falzifikátu. Odvolávali se také na jméno boha, které podle nich vychází z latinského Sanctus Vitus. Jedná se však pouze o náhodnou zvukovou podobu, jméno Svantovít je nesporně původní. Je složené ze svetb, které má sice ve všech slovanských jazycích význam „svatý," ale původně znamenalo „mocný" nebo též „silný," a z koncovky -vit, která se často objevuje ve slovanských osobních jménech, a to ve významu „pán," „vládce" nebo „vítěz." Lze se tedy domnívat, že alespoň v lokálním měřítku zastupoval Svantovít Praboha, kterého uctívaly i okolní kmeny. Jeho jméno pravděpodobně vzniklo z přívlastku boha, který

23 PROFANTOVA, Naďa a Martin PROFANT. Encyklopedie slovanských bohů a mýtů. 2. vyd. Praha: Libri, 2004. ISBN 80-7277-219-8.

14 se původně nazýval jinak, mohlo jít o Svaroga, Peruna, nebo i jiné božstvo. Svantovít v sobě totiž sdružoval vlastnosti jak válečného, tak i hospodářského boha.24 19. května 1168 byla Arkona obležena. Svantovítův chrám byl vyvrácen 15. června dánským králem Valdemarem, který nechal Svantovítovu sochu, stojící uvnitř svatyně, vynést, rozřezat a spálit a Rány dal násilně pokřtít, což znamenalo konec organizovaného pohanství v Pobaltí. Pozůstatky svatyně se následně vlivem eroze zřítily do moře.25 V roce 2002 skupina Arkona vydala své první ze zatím 15 alb, demo CD s názvem Pycb, obsahující tři skladby: Koimda, Cojmijeeopom a Pycb. Kojrnda vypráví o narození stejnojmenného boha. Ten se měl narodit bohu slunce Svarogovi v období zimního slunovratu (současných Vánoc).26 Koljadova funkce je však velmi nejasná, pravděpodobně jde stejně jako např. u Kupaly pouze o jméno svátku, o jehož původním průběhu toho mnoho nevíme. Jeho jméno souvisí s římskými kalendami (calendae), označujícími počátek měsíce a také první den roku. Podstata svátku pravděpodobně spočívala v obcházení vesnice s figurou, která měla symbolizovat nově zrozené Slunce, za zpívání písní a proseb o podarování. Prokazovaná štědrost při koledě měla zajistit dostatek a bohatství v následujícím roce. Tyto prvky zahrnula církev do svátku Tři králů.27 Text skladby připomíná příběh o narození Ježíše Krista. Frontmanka skupiny Maša ve skladbě zpívá, že Koljada se narodil Maje a Svarogovi. Když to zjistil Cernobog, bůh zla a neštěstí, uvěznil Dažboga v ledu. Mája Koljadu pustila po vodě, až doplul k Chorsu a Záři (3apa). Králové (v souvislosti s křesťanským svátkem se pravděpodobně jedná o Tři krále) se vydali Koljadu hledat. Podívali se na nebe a zrak jim padl na hvězdu. Vydali se tedy za tou hvězdou, až došli k Záři, kde našli také Koljadu. Jaké postavení či funkci měla Mája se však můžeme pouze dohadovat. Jasnější už je význam Záře, zvláště ve spojitosti s hvězdou odkazuje na slovanskou alternativu antické bohyně Jitřenky, dále také Večernice či Aurory. Předpokládáme-li, že Chors je měsíční božstvo, potom Záře bude jeho sestrou. Skladba Pycb je oslavou ruské země, patriotská píseň, v níž je z bohů zmiňován pouze Perun, který má zajistit vítězství v bitvách. Píseň CojiHueeopom oslavuje krásy přírody, je zde zmíněno zpívání písní Velesu, který je jako bůh blahobytu s přírodou úzce spjat. Také zde

24 VÁŇA, Zdeněk. Svět slovanských bohů a démonů. Praha: Panorama, 1990. Stopy, fakta, svědectví. ISBN 80- 7038-187-6. 25 PROFANTOVA, Naďa a Martin PROFANT. Encyklopedie slovanských bohů a mýtů. 2. vyd. Praha: Libri, 2004. ISBN 80-7277-219-8. 26 Arkona [online]. Napalm Records, 2002 [cit. 2018-04-15]. Dostupné z: http://www.arkona-russia.com/ 27 PROF ANTOVA, Naďa a Martin PROFANT. Encyklopedie slovanských bohů a mýtů. 2. vyd. Praha: Libri, 2004. ISBN 80-7277-219-8.

15 najdeme květinové věnce, „dny koupelí" (kupadelné) nebo přeskakování ohně jako symboly svátků vítání jara. Setkáme se i s úctou k předkům a přáním, aby tato víra nezemřela. Následující album Bospojtcdenue už obsahuje skladeb víc a jak název napovídá, skladby z tohoto alba se věnují především slovanské víře a jejímu obrození. Za zmínku stojí píseň nesoucí stejný název jako album. Může být vnímána jako povzdechnutí, že se v současnosti původní slovanská víra vytrácí, a zároveň vyjádření naděje, že přijde její obrození. Jsou zde vzýváni bohové Svarog, Rod, Veles a Perun, aby v tomto obnovení pomohli, Svarog a jeho sluneční paprsky mají dát lidem sílu, Veles moudrost a Perun by lidi měl připravit na boj. Bůh Rod je zde vnímán jako bůh rodiny, ve smyslu, že potomci by měli být věrní svým předkům, a tedy Rodu samotnému. Skupina tak chce pravděpodobně zdůraznit, že by Rusové neměli zapomínat na svůj slovanský původ a k němu patřící slovanskou víru. V písni Kdojuy Ceapoza se nejednou objevuje motiv kříže a ikon. Z kontextu („otevřou truhlu, uzavřenou křížem," „pro věrný rod se sklonil před tváří ikon") lze usuzovat, že se jedná o symboly křesťanství, které původní víru potlačilo. Prolitá krev naznačuje výtku, že křesťané si uctívání své víry vydobývali mečem. Je zde také patrná touha po mstě, krátká modlitba pohanským bohům. Jarilo je prošen, aby zahřál zemi, Stribog má přidat sílu svým vnukům a záře ohně spálit cizí víru. Stribogovi vnukové potom pravděpodobně mají víru spálenou na popel odvát. Nechybí zde ani skladba Macnemiua, slavnost příchodu jara, kdy se dny prodlužují a noci zkracují, a s ní spojené vynášení smrti (zimy).28 Slavila se týden před velkým půstem, slaměnou figuru s pánví v ruce pohřbívali, trhali nebo spalovali za zpěvu písní a maškarního veselí,29 v tomto případě se zpívá o pálení Mareniných pout jako dar jaru. Je zde zmíněna prosba dvěma bohům - Jarilo je žádán, aby zahřál domy, probudil zemi ze zimního spánku a dal jí sílu, Perun má svým kladivem rozbít led na řekách. Z alba Jlenma nejvíce vyniká Mapena. Její melodie se zdá temná a nepřívětivá, připomíná zimní bouři, a tedy samotnou Mařenu, která přinášela smrt. Taktéž text písně je poetické vyjádření boje života a smrti. Ve skladbě Bundy H na eojnoiuKy se zpívá o pozdravu větru, který pravděpodobně zastupoval Stribog, a také o klanění Jarilovi, který měl svět obdařit krásou. Vzhledem k tomu, že se píseň odehrává na polije tím pravděpodobně myšlena podstata Jarila jako vegetativního

28 Arkona [online]. Napalm Records, 2002 [cit. 2018-04-15]. Dostupné z: http://www.arkona-russia.com/ 29 VANA, Zdeněk. Svět slovanských bohů a démonů. Praha: Panorama, 1990. Stopy, fakta, svědectví. ISBN 80- 7038-187-6.

16 boha, který se staral o úrodu. V této písni můžeme také zaslechnout slovo Irij, které ještě bude krátce zmíněno.

Zajímavá je jistě skladba BOUH npaedu, kde se zpívá o zapomenuté hrdosti potomků. Co však nezapomíná, je meč a matka země, obojí skrápěno krví. Skupina kritizuje knížete Vladimíra, který prolil krev svých bratrů, přijal křesťanství a lidu se smál do očí. Rus je nabádána, aby se odvrátila od lži a přijala slávu minulých let. Další album, Bo cjiaey eenuKUMÍ, vyniká tím, že se zde po boku metalové hudby poprvé objevují tradiční lidové nástroje. Kapela při nahrávání spolupracovala s ruským hudebníkem Vladimírem Cerepovským. Jak název napovídá, celým tímto albem prolíná vlastenecké téma, jednotlivé písně vzdávají hold předkům, kteří v bojích položili život za svou vlast. Z bohů se zde vzývají nejčastěji Perun, v tomto případě jako bůh války, a Rod, bůh předků a rodů. Často se zde ale objevuje i Veles především v souvislosti s lesy a Svarožic, bůh slunce, což pravděpodobně symbolizuje buď koloběh života a smrti a nebo také střídání dne a noci, ve smyslu, že každé ráno vyjde slunce, které přináší naději. Za poslech jistě stojí například Pycb umanaRhnan, kde nás prolog přenese do krásné, svobodné Rusi, která má své zvyky a tradice, své předky, víru otců, stín lesů a šelest jarní trávy na loukách, šustění obilí na polích, stáda koní i hejna ptáků. O to smutnější se zdá ústřední píseň alba, která líčí, jak svět umíral za hlasu kukačky, když se pohanští bohové střetli s cizím prorokem. Na následujícím CD, Om cepdua K neôy, se mimo Vladimíra Cerepovského objevuje také dětský pěvecký sbor Gostica a poprvé zde naplno zaznívá growling, přecházející do lidových popěvků. První píseň - TLoKpoeu môecHOZo cmapua - je oslavou boha Velese, z hlediska textu ale zaujme spíše druhá s názvem Tou, Kynanalll. Oproti květnatým, barvitě líčeným poetickým frázím s hlubším významem, tato skladba obsahuje pouhá tři slova, konkrétně slova Goj, Kúpala a Sláva. Díky chytlavé melodii si to však posluchač ani neuvědomí, pokud se na text nezaměří. Lze usuzovat, že frontmanka skupiny Maša zde upřednostňuje teorii, že Kupala byl skutečným bohem úrody, a ne pouze antropomorfizací pohanského svátku. Ústřední píseň je jakousi modlitbou putující ze srdce k nebi, aby povstala síla Ruska a mezi lidem se obnovila původní víra. Podobný námět má i Had nponacmbw Jiem, kde se navíc dozvídáme, že Rusko řídí Cernobohova armáda a je tedy třeba jej vyhnat, s tím mají lidem pomoci bohové i matka země. Skladba Cnaebcn, Pycb se dá chápat jako pokus o obrození. Přes vzdálené země, přes staletí se do Ruska vrátili synové Dažboga, kteří se klanějí před bohy svých otců ve snaze

17 oživit bývalé Rusko. Zároveň prosí noc, aby je před očima nepřátel skryla ve tmě, v hustých posvátných lesích.30 Háje měly pro pohany zvláštní význam. Slovo háj ve všech slovanských jazycích znamená chráněný, hájený prostor. Úcta k těmto kultovním místům vycházela z bohů a démonů, kteří v nich sídlili, a například u severních Velkorusů přetrvala až do 19. století. Háje představovaly rezervaci, kde se nesmělo nic lovit, trhat ani lámat, prostor uvnitř háje pohané považovali za léčivý. V každém háji musel být potok nebo pramen, který taktéž oplýval léčivou silou, a alespoň jeden ze stromů, které se považovaly za posvátné - dub, klen a jiné. Křesťanská církev ve své snaze vymýtit pohanskou víru často stavěla kostely na místech původních hájů.31

Dále se v albu objevuje lidová píseň H 3a mo JIWÔJIW Heana, i když zde nacházíme několik úprav. Rytmus je živější, díky elektrické kytaře a výraznějším bicím píseň vnímáme jako metalovou spíše než lidovou. Také je lehce pozměněný text, místo první osoby Maša

dosadila Kostromu a místo Ivana zvolila Kupalu, v textu tedy místo „Ä 3a TO JHOÔJIIO HBaHa"

slyšíme „Kocrpovia JIIOÔHT Kynany." To naznačuje, že podle frontmanky se v případě Kupaly a Kostromy nejednalo o jedno božstvo, ale o dva bohy, pravděpodobně partnery. Tento svazek ale není v dostupných textech nijak doložen.

Vše zakončuje skladba Kamumcn KOJIO. Zde se objevuje motiv kola a ohně. Kolo odkazuje ke kolovratu, koloběhu, střídání ročních období, dne a noci, ale také zrození a smrti, vše související se sluncem, oheň je potom stejně jako slunce zdrojem světla a tepla. Skladba tedy oslavuje boha slunce Svarožice a jeho otce Svaroga. Rok 2009 znamenal pro skupinu velký průlom, protože skladby z nového alba Tou, Pode, Poúl začínají hrát i zahraniční hudební stanice. Ústřední píseň značí modlitbu tonoucích, kteří prosí Striboga, aby po větru donesl tuto modlitbu Rodovi, který coby ochránce rodu by neměl tonoucí nechat padnout do náruče Mařeny, bohyně smrti. Dosavadním zvykům se vymyká patnáctiminutová skladba Ha Moeú 3eMJie, ve které se mimo ruštinu objevují i další jazyky, například švédština či nizozemština. Celým textem potom opět provází motiv slunce. Jedna píseň j e také věnována bohu úrody Jardovi. Stej ně j ako v případě Kupaly, i Jarilo je v tomto případě bohem, a ne pouze jménem svátku. Koponyn je pouze instrumentální skladba, pravděpodobně inspirovaná vánočními melodiemi.32 Původ slova koročůn, nebo jinak kračůn, pravděpodobně vychází

30Arkona [online]. Napalm Records, 2002 [cit. 2018-04-15]. Dostupné z: http://www.arkona-russia.com/ 31 VANA, Zdeněk. Svět slovanských bohů a démonů. Praha: Panorama, 1990. Stopy, fakta, svědectví. ISBN 80- 7038-187-6. 32 Arkona [online]. Napalm Records, 2002 [cit. 2018-04-15]. Dostupné z: http://www.arkona-russia.com/

18 ze staroslovanského korťbk-b, tedy krátký, se zesilující příponou -un. Jedná se o oslavu nej kratšího dne v roce, zimního slunovratu. Ke zvláštním zvykům oslavujícím kračůn patřilo pálení kmene, pařezu nebo větve. Smysl tohoto zvyku není zcela známý, ale může souviset s kultem ohně, zvlášť důležitého v zimě a tmě, nebo se symbolem slunečního světla a tepla, jehož nárůst se po zimním slunovratu očekával. Mohl ale hrát také ochrannou roli - Slované věřili, že v tento den je nejtenčí hranice mezi světem mrtvých a světem živých, a oheň jako symbol slunce mohli považovat za ochranu před zlými silami a démony. Z tohoto důvodu také v této době pořádali průvody v maskách, jež měly zastrašit démony a zlou moc, v období zimního slunovratu měly také zapudit duchy temnoty.33 Ve skladbě IJaMRmb je vyjádřeno přání, aby se mezi lidem obnovila paměť otců, kteří velebili pohanské bohy a přírodu. Paměť je momentálně před lidmi skrytá, ukrývá se v jednom z posvátných hájů. Až se přestane skrývat, obnoví se s ní i sláva a víra ve Svaroga a ostatní bohy a zůstane tu i pro další generace. Opět zde tedy vnímáme symbol kolovratu a rodu. Jak se dá od skupiny s takovým zaměřením očekávat, najdeme zde také píseň o pádu původní svatyně. Můžeme slyšet, že té krvavé noci padlo pod meči nepřátel celé Svantovítovo vojsko a on sám byl svržen křesťany. Text skladby nejvíce připomíná epitaf, ale pozorujeme zde také vyjádření naděje, či možná výhružky nepřátelům Slovanů, že pevnost jednou znovu povstane z popela. Zmiňuje se zde také motiv „zářivého koně" (ilpbiH KoHb).34 Máme zprávy dokládající, že zvířata, a zvláště pak koně, měla pro Slovany zvláštní význam. Na Arkoně se chovali bílí koně používaní k věštění. Bůh Svantovít, kterému byl chrám zasvěcen, měl jako atributy mimo jiné uzdu a sedlo, lze se tedy domnívat, že měl také vlastního koně. Podle zdrojů se jedná rovněž o bělouše, na kterém Svantovít tajně jezdil v noci do boje, a tak byl kůň každé ráno zpocený a uprášený. Kromě Svantovíta na něm směl jezdit pouze jeho kněz, a kůň se také využíval k věštění. Obvykle se na zem rozmístila kopí v několika řadách, a pokud je kůň překročil pravou nohou, očekávaly se příznivé výsledky v boji. Pokud byť i jedinou řadu překročil levou nohou, znamenalo to zlé znamení a výprava byla odložena.35 V roce 2011 vychází CmeuKa na cmeuKy. Obsahuje 6 skladeb, mezi nimi další ruskou lidovou píseň, BamuKU. Stejně jako v případě první lidové písně, i zde slyšíme výrazněji bicí a klasický zpěv tady přechází do growlingu. Ústřední skladba potom opěvuje tradiční zvyk

33 VÁŇA, Zdeněk. Svět slovanských bohů a démonů. Praha: Panorama, 1990. Stopy, fakta, svědectví. ISBN 80- 7038-187-6. 34 Arkona [online]. Napalm Records, 2002 [cit. 2018-04-15]. Dostupné z: http://www.arkona-russia.com/ 35 PROFANTOVA, Naďa a Martin PROFANT. Encyklopedie slovanských bohů a mýtů. 2. vyd. Praha: Libri, 2004. ISBN 80-7277-219-8.

19 během maslenicy. Jedná se o starý zvyk, kdy se muži účastní pěstního souboje. Tento zvyk oslavuje boha bouře a války Peruna, jehož jméno znamená „ten, kdo silně bije". V pořadí šesté studiové album nese název Cnoeo. Zde vynikají především nahrávky TLpedoK a IIomoMOK. Jedná se o dva monology bez hudebního doprovodu. První namluvila Maša a dá se považovat za jakousi modlitbu či rozmluvu s duší zemřelého předka. Zatímco k němu promlouvá, v odpověď jí zní zlověstná píseň vran. Monolog vyznívá teskně a osaměle, v dnešní moderní době prahnou všichni pouze po bohatství a o dědictví země se už nikdo nezajímá. Na druhé nahrávce mluví malý chlapec jménem Radimir. Nic konkrétního o něm nevíme, je ale možné, že se jedná o Mašina syna. To by naznačoval i druhý verš, kde chlapec říká, že je potomkem slavné matky. Může se ale jednat pouze o přenesený význam a zmiňovanou matkou může být například Mokoš, která je v textech často zmiňována jako matka země. V monologu totiž také stojí, že chlapec je synem Svaroga. Slavnou matkou ale může být myšleno i Rusko. Dále v krátkém monologu chlapec slibuje, že se pokloní bohu Rodu, zemi i slunci, že bude velebit všechny bohy jeho předků. Album Reb se tématicky odlišuje od předchozích, není zde kladen takový důraz na pohanskou víru ani kult předků, melodie se více odklání od lidových nápěvů, některé písně opouští motiv pohanských bohů. Do této skupiny patří například Bedbňia. Na první poslech zaujme už tím, že je zpívána zčásti rusky a zčásti švédsky. V textu se posluchači představuje čarodějnice, o které okolí ví, že je čarodějnice, a proto sejí straní. Ale kvůli tomu, že ji lidé nepřijímají mezi sebe, si potom připadá ještě více odlišná a osamělá. Na následující písni s názvem Hado imduzo se opět podílí i chlapec Radimir. Maša mu říká synu a on ji oslovuje mami, pravděpodobně se tedy jedná opravdu o jedno z jejích dětí. Také se ale může jednat pouze o jakousi sounáležitost - máme společné dávné předky, nebo všichni uctíváme stejné bohy, nebo všichni j sme vzešli ze stejné země, tedy j sme rodina. Dosud poslední album vyšlo začátkem roku 2018 a nese název XpaM. Zde poprvé zaznívá mimo jiné skladba Jjenyn jfcmm, kterou můžeme vnímat jako jakýsi koloběh. Celou skladbou neustále prolíná střídání života a smrti, kterou zde zastupuje Mařena, a také světla a tmy, slunce a měsíce, tedy Dažboga a Chorse. Zároveň ale píseň pozbývá typický pohanský náboj, kterým oplývala předešlá alba. Skupina Arkona za prvních 10 let své existence vydala celkem 12 alb, z toho 2 DVD, ze kterých přímo sálá pohanská víra. Skladby j sou rozmanité, nápaditej ak melodiemi, tak texty, díky čemuž mají své fanoušky nej en v metalových řadách. V posledních dvou albech už se však pohanská tématika hledá obtížněji. Absence nebo výrazné omezení lidových melodií a nástrojů

20 má za následek poměrně temné vyznění pozdějších skladeb, což je pro fanoušky klasické

Arkony jistě škoda. 36

3.2 Welicoruss

Welicoruss je symfonická black metalová skupina z Ruska. Image skupiny je black metalová, ale členové často nosí také kožešiny. Melodie jsou kombinací black metalu, symfonických prvků a lidových melodií, také zde můžeme slyšet tradiční nástroje. Ruské texty, j ak napovídá název skupiny, j sou inspirovány starým Ruskem. Welicoruss na rozdíl od předešlé kapely nepojmenovává pohanské bohy a svátky, ale vnímáme velký obdiv k přírodě, posluchači jsou přeneseni do atmosféry staré Rusi. Skupina vznikla v roce 2002 jako boční projekt Alexeje Boganova, v této době vydala několik demo CD, ale oficiálně jako skupina začíná fungovat až od roku 2005.

První album s názvem 3UMHHH nynucm ciiMXpomm vyšlo v roce 2008. Jak název

napovídá, písně z něj j sou věnovány zimní přírodě a Měsíci. Píseň HCTIÍOHHUK npupodnoú cunu je oslavou přírody, zmiňuj e se zde tanec lesa a píseň větru. Obsahuj e myšlenku, že člověk nabírá sílu v přírodě, když se cítí vyčerpaný, měl by jít ven a nechat se prostoupit energií přírody.

Píseň 3UMHHH cmuxuRJe spojením elementů země a nebes, kvílení větru mezi stromy, vystupují zde liška a orel a Severní hvězda a opět se dozvídáme, že když otevřeme své srdce přírodě, posílí nás to. Výjimku na tomto albu představuje skladba CnaenncKan cujia. V tomto případě nejde o hlásání lásky k přírodě, ale o patriotismus, text nabádá ruského člověka, aby povstal a bil se za svůj slovanský původ. Je zde zmíněn také bílý kůň. V tomto případě pravděpodobně představuje symbol svobody, ale jak už zaznělo výše, víme, že pro pohany měli zvláštní význam koně a v původní pevnosti Arkoně využívali bílé koně k věštění, za takovou menší věštbu také můžeme považovat tuto píseň.

Album z roku 2009 nese název Aneúpon,37 což znamená neohraničené, neomezené, nekonečné. Podle Anaximandra se jedná o neomezenou a kvalitativně blíže neurčenou látku, ze které všechno vychází a následně se do ní zase vrací.38 Album obsahuje sedm skladeb, z nich ale pouze dvě nejsou instrumentální. Ústřední píseň by se dala vnímat jako hloubání nad tajemstvím vesmíru, zmiňuje se zde nekonečné vědomí nebo prvky, které formují život

36 Arkona [online]. Napalm Records, 2002 [cit. 2018-04-15]. Dostupné z: http://www.arkona-russia.com/ 37 Welicoruss [online]. Alexey Boganov, 2002 [cit. 2018-04-22]. Dostupné z: https://welicoruss.net 38 BLECHA, Ivan. Filosofický slovník. 2. opr. a rozš. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 1998. ISBN 80- 7182-064-4.

21 v tanci. Objevuje se zde ale také kladivo, kterým se brání svoboda ducha, což může ukazovat na Peruna. Píseň CnaeaPycu je opět vlastenecká, Rus je zde označována jako vlast, slavná, rodná a jednotná, země našich předků. Dosud poslední album, vydané v roce 2015, nese název A3 ecMb. Zde se několik písní vrací ke krásám přírody a úctě k předkům. Skladba ľojioc mucmenemuH vyznívá poněkud paradoxně. V úvodu slyšíme mladou dívku, která se svěřuje otci, že se bojí. Otec jí odpovídá, že se nemá čeho bát, protože nastává čas přeměn, kdy odej dou lidé minulosti a nahradí j e lidé noví, kteří vytvoří svět bez lží a utrpení. Další text však působí depresivně a beznadějně, jediným vysvobozením z tohoto bezútešného světa se zdá být smrt. Můžeme zde však cítit úctu k předkům a důležitost vztahu mezi předkem a potomkem. Píseň CbíHbi ceeepa vypráví o mrtvých Vikinzích, které někdo omylem probudil, a oni se teď chystají pomstít. Zmiňuje se zde také Otec, který v nebeské kovárně kuje brnění. To pravděpodobně odkazuje na Svaroga, který byl bohem nebeského světla a tepla a kovářství. Na rozdíl od Arkony, která se zabývá pohanskými bohy, skupinu Welicoruss tedy fascinuje spíše pohanská filozofie, především krásy přírody, ale setkáváme se také s vlastenectvím a úctou k předkům. Nejvíce dominantní u této skupiny jsou jistě poetické popisy staré Rusi, které se ve větší či menší míře objevují ve většině skladeb.39

3.3 Alkonost

Folk metalová skupina se začala formovat v roce 1995, kdy se kytarista Andrej Losev rozhodl vytvořit projekt založený na ruské lidové hudbě. Stejně jako obě předchozí skupiny i Alkonost se vyznačuje ruskými texty, patriotismem a zájmem o slovanské bájesloví, i když vzhled skupiny nenapovídá o náklonnosti k pohanství. O tom, co původně znamená Alkonost, nemáme mnoho zpráv. Vyskytuje se v písni Kynona Vladimíra Vysockého, nejpravděpodobněji se jedná o bájného slovanského ptáka. Tomu nasvědčuje i obraz Viktora Vasněcova, a Alkonost - Ptáci Žalu a Radosti. Alkonost je zde zpodobněn jako pták s hlavou ženy. Alkonost dosud vydal devět alb, ale ne všechna obsahují pohanské téma, proto zde budou zmíněna pouze ta s pohanským obsahem. První s názvem IlecHU eennozo dpeea vyšlo

v roce 2000 a můžeme na něm slyšet skladbu Eeú, MOJIOM! Kladivo je atributem boha Peruna, jehož jméno znamená „ten, kdo silně bije." Jsou zde prošeni duchové ohně, vody a železa, aby společně ukovali silný meč, což ukazuje na Svaroga, boha kovářství. Meč má patrně chránit

Welicoruss [online]. Alexey Boganov, 2002 [cit. 2018-04-22]. Dostupné z: https://welicoruss.net

22 ruský národ. Píseň B cepdije nezeudu... potom oslavuje hrdiny, kteří v bitvách chránili Rusko. Podobný námět má i skladba Tlup omifoe, kde více zaznívá úcta k předkům. Objevují se zde předchůdci, j ež j sou oslavováni ve svátcích, což by se volně dalo vyložit i j ako pohanské tradice a zvyky, které od pohanů přejala křesťanská církev. V písni Jluxojiembe z alba Mewcjuupbe se objevuje spojení slov matka a Magož. Na základě podobnosti bychom se mohli domnívat, že se může jednat o Mokoš, bohyni země, která by měla dát sílu ruskému národu. Píseň Eesepeňienbe můžeme vnímat jako poctu bohu Svarogovi, je zde zmíněn jeho symbol, nebeský oheň. Text vyznívá lehce bezútešné, nabízí představu, co by se na zemi mohlo dít bez slunce pohánějícího životní koloběh. Podle skupiny by nastala věčná noc a mráz a ustal by všechen pohyb, všechno živé by zaniklo. Na albu Ilymb HenpoůdeHHbiů můžeme slyšet skladbu Hon neped oumeoů. Jak by se dalo odhadnout z názvu, je zde popisována noc před bitvou, strach, že zítřejší ráno bude poslední, které bojovníci spatří. Opět je zde zmiňován motiv slunce ve smyslu koloběhu života a navíc slib, že se na tyto bojovníky nezapomene. Následující píseň, HueyuiKa-uuea..., můžeme interpretovat dvěma způsoby. Mluví se zde o zemřelých mladých klasech, spálených ohněm, což může znamenat v bitvě padlé vojáky, kteří padli za svou zem. Zároveň zde ale můžeme vnímat i zaseté obilí, které svým žárem spálilo slunce. To by pro Slovany v dávných časech jistě znamenalo malou úrodu a tedy i smrt pro spoustu lidí. Na následujícím albu, KaMennozo cepdija Kpoeb, můžeme slyšet skladbu Epamcmeo emanu. Kromě obvyklého koloběhu života a vztahu předků a potomků připomíná píseň smuteční řeč, během které se spaluje tělo padlého bojovníka.40 Jak víme, v průběhu staletí se pohřební rituály pohanů měnily, od kremace k pohřbívání do země, od stavění mohyl k řadovým hřbitovům. Změny souvisely se změněnými představami o světě mrtvých, završenými přijetím křesťanství, kdy se původní rituály a zvyky prolínaly s novými křesťanskými. Celý pohřeb měl několik fází, nejprve se omývalo tělo mrtvého, bdělo se nad ním, tělo se vynášelo speciálním, někdy i zvlášť vytvořeným otvorem. K pohřebním rituálům patřilo také usmrcování oblíbených zvířat, někdy i lidí (nejčastěji byly obětovány otrokyne, ale i vdovy), chvalořečení, obřadné kvílení a nezřídka též sebezraňování žen. Následovala kremace nebo uložení mrtvého do hrobu, a to včetně záměrně zničených milodarů, často se jednalo např. o rozbité nádoby. V případě kremace se popel zemřelého uložil do urny či váčku. Důležitými obřady, které následovaly, byly také tryzna a strava, které představují

Alkonost [online]. ArtKlein, 1996 [cit. 2018-04-23]. Dostupné z: http://www.alkonost.ru/

23 naopak prijímací zvyky, kdy pozůstalí uzavírali jiné pouto se zemřelým V písních Alkonostu se vyskytuje nejčastěji pohřbívání do země, ale výjimkou není ani zpopelnění jako v této skladbě nebo i stavění mohyl. V písni Tenu měMHbix dmu nacházíme další zmínky o koloběhu života a kultu rodiny, jsou zde zmiňováni předci, bratři, synové, sestry i matky. Píseň vyjadřuje zároveň pro pohany typickou úctu k předkům a také by se dalo říci, že tuto píseň zpívají matky a dcery svým otcům, bratrům i synům, kteří padli v bitvách při obraně svých blízkých i celého ruského národa. Skladba XpaM neca ztotožňuje ukončení života člověka a nástup smrti s ukončením světla ve dne a nástupem večera. Jak název napovídá, odehrává se v lese, a opět zde můžeme rozlišit dvě roviny. Může se jednat o umírajícího člověka, který se modlí, aby ještě nezemřel, nebo naopak právě zemřel a prosí duchy, aby mu pomohli se vyrovnat se smrtí. Ale píseň může být interpretována i z pohledu stromu, který už je příliš starý na to, aby dále rostl a živil listy a květy, které na něm raší. V takovém případě by krev, která se zde zmiňuje, znamenala mízu. V dalších albech už se skupina od pohanských prvků odklonila, proto zde zmiňována nebudou. Při poslechu předešlých alb si můžeme všimnout, že ani v tomto případě až na pár výjimek skupina nejmenuje pohanské bohy, jsou zde ale velmi často zmiňovány opakující se motivy větru, země, rodiny, ohně a ptáka. Vítr ukazuje na Striboga, matku zemi představuje Mokoš a rodinu Rod. Oheň může poukazovat na Svaroga či jeho syna Svarožice,42 ale může mít také úlohu věšteckou. Plamen, praskot či dým ohně, směr či barva hrály při věštění významnou roli, zvláště pokud v ohni hořely zbytky obětovaného zvířete. Zvláštní součástí věštění je potom ptakopravectví. Staří Římané si vydržovali specializované vykladače, kteří jim měli správně vykládat směr letu či hlas ptáků, a někteří badatelé se domnívali, že Slované od nich tento zvyk přejali. Základní princip ptakopravectví byl však hojně rozšířený i mezi ostatními národy, nemusí se tedy jednat o ovlivnění. Některé vžité představy se dokonce dochovaly dodnes: čáp přináší štěstí, houkání sovy nebo sýčka oznamuje blízkost smrti,43 taktéž kukačka odpočítává hodiny do smrti, havran přináší špatné znamení. V minulosti mělo být nej důležitější zjištění, odkud se pták objeví. Zprava přinášel dobrá znamení, zleva nešťastná. Zemědělci na jaře sledovali vracející se hejna jeřábů. Jejich klidný přílet zvěstoval dobrou úrodu, křik naopak špatný rok.44

41 PROFANTOVA, Naďa a Martin PROFANT. Encyklopedie slovanských bohů a mýtů. 2. vyd. Praha: Libri, 2004. ISBN 80-7277-219-8. nAlkonost [online]. ArtKlein, 1996 [cit. 2018-04-23]. Dostupné z: http://www.alkonost.ru/ 43 VANA, Zdeněk. Svět slovanských bohů a démonů. Praha: Panorama, 1990. Stopy, fakta, svědectví. ISBN 80- 7038-187-6. 44 PROF ANTOVA, Naďa a Martin PROFANT. Encyklopedie slovanských bohů a mýtů. 2. vyd. Praha: Libri, 2004. ISBN 80-7277-219-8.

24 3.4 Oprič

Členové ze skupiny Kontra založili v roce 1998 nový projekt s názvem Oprič. Od roku 2008 má pagan metalová skupina ve svém středu muzikanta ovládajícího hru na dechové národní nástroje, opět zde tedy slyšíme vliv ruské lidové hudby. Image skupiny je metalová s ruskými folkloristickými prvky. Jejich písně se často týkají též řeky Volhy, což se dá vysvětlit tím, že skupina pochází z Rubinsku. Album z roku 2009 nese název Ozmueem a obsahuje pouze čtyři písně, mezi nimi například Kax na Kynany. Píseň má pouze šest veršů, ale zpívá se zde o kupalské noci, můžeme se tedy domnívat, že na rozdíl od Arkony Oprič považuje Kupalu pouze za název svátku, a ne za boha. Je zde zmíněna také Záře (3apa), v tomto případě se, stejně jako ve zmínce u Arkony, jedná o alternativu bohyně Jitřenky, která nad ránem osvěžila zahřívající se zemi rosou. Následující skladba s názvem Ha eope, eope tematicky souvisí s předchozí písní, dozvídáme se zde, že na kupadelné svátky šly krásné dívky pod horu k jezeru, kolem kterého dováděly a sbíraly květiny. Pravděpodobně se tedy jedná o tentýž nebo hodně podobný zvyk, kdy během kupadelných svátků dívky podle věnců věštily, jestli je čeká šťastné nebo nešťastné manželství. Na albu Ceeep eojibHbiú můžeme slyšet ľnee, popisující bitvu. Hrdina písně viděl hořet města a slyšel plakat zemi, zbylému popelu potom on a jeho bratři přísahali, že se budou bít za rodnou zemi. Našli tedy nepřátele a za řinčení slovanských mečů se na ně vrhli. Oštěpy samy nacházely svůj cíl a za pomoci padlých druhů nakonec nepřítele porazili. Hrdina následně požádal vítr, aby rozptýlil jeho popel, až přijde čas, a plameny ohně, aby zářivé jiskry odnesly jeho duši až k nebi. Opět zde tedy vnímáme patriotismus a zároveň pohřební rituály, které jsou zmíněny výše. Další skladba, Hexpucmu, popisuje příchod jara. Slunce se sklání níže, otepluje se, dny se prodlužují, ptáci se vrací z teplých krajin a připojují se k našim písním. Země očekává úrodu, kterou mají pomoci zajistit bohové Jarilo a Chors. Veles jako bůh hospodářství zajistí žito. Není však bez zajímavosti, že se zde zmiňuje právě Chors, jehož jméno může být íránského původu. V tom případě by znamenalo zářící slunce a do kontextu písně by tedy Chors zapadal lépe než domnělý měsíční bůh. Opět se zde objevuje Kynajia, tentokrát popisuje kupadelné ohně, kolem kterých lidé tančili a skákali přes ně. Následně slyšíme i o věncích, vznášejících se na vodě. Text se krátce zmiňuje i o Záři, také v souvislosti s rosou, a znovu se nám připomíná symbol kolovratu.

25 Album Heôo ôes nmuu obsahuje písně se stejným tématem, v tomto případě příchodem zimy a s ní spojené smrti. Slunce ztrácí na síle, naopak tma roste. Zmiňuje se zde Mařena, ale také opět zaznamenáme motiv kolovratu. Dosud poslední CD s názvem Bempa ribHHbiú Med vyšlo v roce 2014. Ústřední píseň vypráví o mužích, kteří se vydávali na cestu na lodích. Může se jednat o burlaky, ale tuto teorii nic nepotvrzuje. Muži prosí Záři, aby rozpustila ohnivé vlasy, nechala řeku zlatě zajiskřit a přála jim štěstí najejich cestě. Také se modlí k větru, aby nepřestával vát, foukal do plachet a pomohl tak cestu rychleji překonat. Skladba B wiecKe eecen opěvuje krásy rodné řeky Volhy. Není bez zajímavosti, že se v ní zmiňuje vnuk Dažboga. Ve spojitosti se zábleskem bouře, který tomuto verši předchází, by se mohlo jednat o Peruna, o tomto spojení však nemáme žádné zprávy.45

3.5 Severnyje vrata

Skupina pocházející z Petrohradu je jednou z nejznámějších na ruské pagan metalové scéně. Stejně jako u předchozích kapel i tady vnímáme kromě klasického metalu také ruské lidové melodie, z textů dýchá velmi silná láska k vlasti a její kultuře. Kapela se nechává inspirovat nejen pohanskou vírou, ale i ruskými bylinami. Od vzniku kapely roku 1997 vzniklo pět alb. První s názvem 0mnu3Ha vyšlo v roce 2000 a hned v první písni, nazvané Henacmbe, slyšíme modlitbu k bohu Svarogovi, který je zde zmíněn jako hlavní bůh, což se shoduje s dostupnými texty. Svarog je prošen, aby od ruského národa odvrátil nepohodu a temné síly. Následující píseň, Ebinue epeňiena, se dá chápat jako srovnávání minulosti a současnosti. Kdysi bylo Rusko slavné, slovanské meče si uměly vydobýt úctu. Dnes je moudrost předků zapomenuta, jen matka země si ji pamatuje, a slávu Ruska odvál čas. Proto by se Rus měla probudit a bojovat za sebe. Také se zde vyskytuje slovo Irij (Hpuií), v souvislosti s čistotou duše - jen ten, kdo má čistou duši, tam může vstoupit. Můžeme tedy spekulovat, že by se mohlo jednat o pohanskou alternativu křesťanského ráje či severské Valhally. Tomu napovídá i text skladby YzpioM-peKa, kde se dozvídáme, že se bojovníkovi otevře Irij ráj (Hpuií pan), kam ho přijme Svarog.46 Téra dodává, že Vyrij nebo Iryj je název podsvětí a souvisí s Juraj em (lidová podoba jména sv. Jiří), na jehož svátek z podzemí vylézají

45 Opric [online]. Ognecvet [cit. 2018-04-23]. Dostupne z: http://www.oprich-band.com/ 46 Severnyje vrata. Encyclopaedia Metallum: The Metal Archives [online]. Encyclopaedia Metallum, 2002 [cit. 2018-04-25]. Dostupne z: https://www.metal-archives.com/bands/severnie_vrata/7883

26 plazi, hmyz a další teplomilní živočichové Protože ale toto místo zmiňuje ve svých skladbách i Arkona, lze se domnívat, že pro pohany znamenal Irij opravdu ráj. V písni Oôepee se dozvídáme o Perunovi. Bůh je hrozivý, jeho hněv strašlivý, armáda krutá. Země se před ním chvěje, a kdykoliv vstoupí na mraky, ozve se hřmění a udeří blesk, často potom následuje i sníh a znatelně se ochladí. Album Ha eoirny kapela vydává o rok později, tedy v roce 2001. Ve stejnojmenné písni opět slyšíme o Perunovi. Tentokrát má požehnat armádě, která se chystá na dlouhou výpravu, jejímž cílem je proslavení ruské země. Vůdce této výpravy žádá Peruna, aby mu pomohl zajistit vítězství. Objevuje se zde také motiv ptáka, podle kterého se předpovídalo, zda cesta bude nebo nebude úspěšná. Píseň Tpmna vypráví o ruském bohatýrovi. Pravý ruský hrdina má mít širokou duši, musí oplývat velkou silou, jeho vůle je chladná j ako ocel a v žilách mu koluje horká krev. Síla Rusi tkví právě v tom, že ji v prvé řadě nechrání meče, nýbrž čisté duše bohatýrů, kteří oplývají čestností a svědomím, ale umí se také bít za svou zem, za svou otčinu, kterou popisuje následující skladba Omnuna, v níž je patrná také úcta k předkům. Jedná se o krajinu, kde je drsná matka země a Veles na vše dohlíží chmurným zrakem. Není zde řečeno, proč na lidi dohlíží právě Veles, ale můžeme se domnívat, že to byl jeho úkol jako garanta smluv, nebo také nemusí sledovat lidi, ale spíše hospodářství. V písni Knnmea spatřujeme jakýsi rituál, který mohl sloužit k posílení válečných schopností bojovníka. Vnímáme zde obětinu spálenou v ohni, která má v kouři doputovat k bohům, jež mají učinit hrdiny slavnějšími a silnějšími v boji proti nepříteli. Opět je zde uvedený také Perun jako válečný bůh. Následující skladba Hěpnuú eopon naopak reflektuje již zmiňované ptakopravectví, v tomto případě černá vrána krouží nad člověkem a tím oznamuje blížící se smrt. Na albu npaeb můžeme vyslechnout poměrně frekventované téma Konoepam. V tomto případě se jedná o podivení nad tím, jak vypadá dnešní svět. Nebeským kolem otáčí bůh bouře a války Perun, zatímco Svarog je zmožen tíhou času. Po zemi hrdě kráčí Mora (Mapa) a sbírá lidské duše, zatímco Živa pKuBa) vládne. Slovanské svatyně se proměnily v prach a bývalé úspěchy nikoho nezajímají. Bez moudrosti předků, bez Svaroga ale Rus nemůže zvítězit. Opět

47 TÉRA, Michal. Perun: bůh hromovládce: sonda do slovanského archaického náboženství. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2009. Russia Altera. ISBN 978-80-86818-82-5.

27 se nám tedy opakuje téma koloběhu, ve smyslu postupu času, a zároveň úcta k předkům a jejich 48 vire V písni se nám zároveň objevují dvě nové bohyně, o kterých ale máme pouze kusé informace. Mora je v některých pramenech ztotožňována s Marenou, démonem zimy a smrti. Váňa pak píše, že mora (můra, mara, ) dusí lidi ve spánku, saje krev a ženám mateřské mléko, také umí přivodit noční můru. Může se jednat o duše zemřelých nepokřtěných dětí, ale i o živé osoby, jejichž duše ve spánku opustí tělo a přijímá na sebe podobu stínu, hada, kočky nebo dalších zvířat. Je alternativou řecké moiry nebo germánské máry.49 V případě Živy (nebo také Sivy) Hudec uvádí, že jde o bohyni léta a zralé plodnosti.50 Profantová dodává, že ji uctívali Polabané a její funkce pravděpodobně souvisela s kultem plodnosti země, podobnějako Mokoš u východních Slovanů, ale o konkrétní funkci nic víc nevíme.51 Píseň EbiJiima vypráví příběh o pěti bohatýrech, synech Rusi, kteří se vydali do boje s nepřítelem. Perun je vedl na jejich cestě, až přišli na rozcestí, kde viděli nápis, že cesta vpravo znamená smrt, cesta vlevo potom bohatství a moc. Vůdce skupiny řekl, že zlé síly seje snaží svést z cesty. Správný směr je vždy vpravo, proto je tak i nazván. Nato otočil koně a vydal se po pravé cestě, s ním jeho bratr a tři další hrdinové. Ti, co si zvolili levou cestu, zemřeli. Kromě Peruna jako symbolu boje zde tedy vnímáme podobnou myšlenku jako při věštění, při němž, pokud pták přilétal z pravé strany nebo kůň překračoval kopí pravou nohou, znamenalo to štěstí, a naopak levá strana předpovídala neštěstí či rovnou smrt. Ve skladbě Rpoeum jsou lidé uneseni Cernobohovou armádou. Cernoboh zde spíše než boha značí špatnou část lidské stránky - slabost, pýchu. Jarovit zde vystupuje jako bůh úrody a plodnosti a bůh válečný zároveň. Jako bůh války má vést chrabré syny Ruska na záchrannou výpravu a následně dává vzejít novým semenům, opět zde tedy vidíme také motiv koloběhu. Píseň Ceapoa je modlitbou mužů chystajících se za úsvitu do boje. Je zde oslavován Stribog jako bůh větru. Tyto větry mají přinést bojovníkům podporu boha Peruna, aby se mužům dařilo jak s kopím, tak i s mečem. Chtějí zavlažit zem krví, aby pomohli obnovit správnou cestu a ukázali lidem na zemi víru ve Svaroga. Znovu se zde opakuje motiv kolovratu,

Severnyje vrata. Encyclopaedia Metallum: The Metal Archives [online]. Encyclopaedia Metallum, 2002 [cit. 2018-04-25]. Dostupné z: https://www.metal-archives.com/bands/severnie_vrata/7883 49 VANA, Zdeněk. Svět slovanských bohů a démonů. Praha: Panorama, 1990. Stopy, fakta, svědectví. ISBN 80- 7038-187-6. 50 HUDEC, Ivan. Báje a mýty starých Slovanů. S.I.: Slovart, cl994. ISBN 80-7145-111-8. 51 PROFANTOVÁ, Naďa a Martin PROF ANT. Encyklopedie slovanských bohů a mýtů. 2. vyd. Praha: Libri, 2004. ISBN 80-7277-219-8.

28 obnovení. Rovněž zbylé písně v albu popisují přípravy k bojům a poněkud barbarskému vraždění pro jinou víru, ale z textuje cítit láska k vlasti, k jejím kořenům a rodné víře. Skladba Paenoeecue je obsažena na stejnojmenném CD a můžeme ji považovat za výtku či povzdech, že lidé zanevřeli na své předky, vlast a víru. Lidským duším nyní vládne Cernoboh. Aby se to napravilo, lidé se musí obrátit ke svým předkům a k přírodě. Píseň KapenuH oslavuje rodnou zemi Karelii. Zpěvák pohrdá těmi, kdo hledají štěstí mezi kamennými zdmi a v honu za ním se nechají odchytit pastýřem a stanou se z nich ovce. Tyto věty v nás mohou evokovat křesťanství, vzhledem k frázím „pastýř a jeho ovečky" nebo „beránek boží." Může to ale také odkazovat obecně k manipulaci a tendencím následovat silnější osobnost. Dále totiž zaznívá, že toto stádo vede Cernoboh, o kterém již víme, že nemusí být skutečným bohem, ale promítají se v něm špatné lidské vlastnosti, mezi které slabost a bázlivost patří. Zpěvák sám chce žít svobodně, volně dýchat v Karelii a ctít bohy svých otců, opět zde tedy vnímáme kult předků. Skladba B cmpeMenax opět obsahuje koloběh. Odloučili jsme se od víry našich otců, ale zase se k ní vracíme. Objevuje se zde očištění ohněm, svět by se měl očistit od všech okovů, od strachu, nevědomosti a lží. Ohněm je zde myšleno svítání, tedy buď Svarožic nebo Záře. Až nadejde nový den, lidé si vzpomenou na byliny, na četná vítězství jejich otců i na původní bohy a všichni budou svobodní. Dosud poslední album z roku 2008 nese název Bonom a více než bohy se zabývá bitvami. Obsahuje mimo jiné píseň Podnue ôepeea. Jak název napovídá, setkáme se v ní opět s láskou k vlasti, která má za sebou dlouhou historii a rozmanitou kulturu, kde se střetává tajemno s racionalitou a žádné písně ani byliny nedokáží vypovědět to, co zažila matka země. Skladba Tlpumna má v sobě opět část minulosti, zní, jako by bojovník vzpomínal na svého padlého druha. Následující /Joôjiecm b potom můžeme vnímat jako pochmurné smíření hrdiny s osudem, ať bude jakýkoliv. Hrdina zde neprosí o milost, naopak nechává Peruna, aby sám rozhodl, zda bude bitva úspěšná nebo neúspěšná. V písni Cnaea se dozvídáme, proč hrdinové věřili v bohy: protože s každým vítězstvím jevíra silnější. Bez víry slábne vůle, ale bez vůle se nedá bojovat za pravdu. Je zde také veleben Rod, bůh rodu, rodiny. Protože kdyby muži neměli ženy a děti, neměli by pro koho bránit svou • 52 zemi.

Severnyje vrata. Encyclopaedia Metallum: The Metal Archives [online]. Encyclopaedia Metallum, 2002 [cit. 2018-04-25]. Dostupne z: https://www.metal-archives.com/bands/severnie_vrata/7883

29 3.6 Butterfly Temple

Skupina z Moskvy vznikla v roce 1995. Stejně jako předchozí kapely, i tato vyniká ruskými texty s odkazy na slovanské, ale i severské bájesloví, i když v melodiích uslyšíme tradiční hudbu spíše zřídka. Také slovanská a severská mytologie se zde pletou dohromady a bylo by vhodné je nějak výrazněji odlišit, například album zaměřené buď na severské pohanství, nebo na slovanské bájesloví, ne na obě dohromady. Image Butterfly Temple je kombinací běžného oblečení a halen s lidovými motivy. Roku 1998 vyšla kompilace dvou demo CD, ľcmoc Kpoeu a Knuea Beneca. Ústřední skladbou prvního demo CD provází žena, jež o sobě říká, že je dcera větru s krví luny, srdcem vlčice a sílou bouře. V závěru je prosba prorockému ptáku Gamajunu, aby nám pověděl o Kupalovi s Kostromou a o Iriji. Na druhém demo CD slyšíme skladbu nazvanou Berne. Zpěvák zde vypráví, že k němu po nocích chodí přízrak. Dnes přijde znovu a vezme ho do hluboké rokle, kde bude čekat pastýř se zlatou hlavou a ostrým parožím. Přízrak začnou olizovat plameny ohně, budou hořet tak dlouho, dokud neroztaje. Potom ho bůh - pastýř pojme a přízrak všechno uvidí a pochopí. Toto CD obsahuje navíc píseň nazvanou Ilymb m Bapm e ľpeiai, ale ta je bohužel pouze instrumentální. V roce 1999 vydala skupina první klasické CD s názvem Berne. Na něm můžeme slyšet píseň Kynana, ve které jsou kromě Kupaly zmíněni bohyně Záře (3apa) a bohové Slunce a Měsíce, kterými se pravděpodobně myslí Svarožic a Chors. Mimo to je zde zmíněn také slunovrat a koupání jako symbol kupadelných svátků. Album obsahuje také skladbu Hpuú / Edem Kojiada, která je rozdělena na dvě části. První nám vypráví příběh o zlém černém hadovi. Ten po bitvě prohlásil, že si podmanil zemi i nebe, byl princem temnoty, ale od teď bude všem vládnout. Tehdy sokoli odletěli za bohem Svarogem, do jeho nebeské kovárny. Svarog zažehl výheň a začal kout, až kovadlina zvonila a odletovaly od ní jasné jiskry. Když ukuli pluh, řekli černému hadovi, aby prolezl do kovárny, že potom bude vládnout celému vesmíru. Když tak učinil, zapřáhli ho do pluhu a zorali s ním pole. Pole se rozestoupilo a vsáklo všechnu krev. Na poli vyrostla krásná zahrada, které se začalo říkat Irij. V té zahradě jsou krásní ptáci a rostliny, do výšky stoupá zázračný strom se zelenými větvemi a vedle něj stojí Svarog a drží za ruku Ladu.53 V případě Lady se pravděpodobně nejedná o žádnou specifickou bohyni. Jméno , případně Lado se udrželo až do novověku ve slovanských lidových písních a značí

53 Butterfly Temple. Encyclopaedia Metallum: The Metal Archives [online]. Encyclopaedia Metallum, 2002 [cit. 2018-04-26]. Dostupné z: https://www.metal-archives.com/bands/Butterfly_Temple/

30 milenku nebo milence. Díky tomu byla Lada někdy mylně považována za alternativu římské Venuše či řecké Afrodity, tedy bohyně lásky. Na základě jména Lada obsaženého v písních různých kmenů a dalších pozdních zmínek však nemůžeme její existenci ani vyvrátit, ani upřesnit její případnou funkci.55 Druhá část písně je značně méně sdílná. Dozvídáme se zde o jakýchsi měsíčných a hvězdných cestách, kde je zima a sníh a projíždí tudy Koljada. V albu Kcmeco Hepnoôoza zaznívá krátká píseň nazvaná Hepnoôoza ncu. Děj působí, jako by se odehrával ve snu nebo možná v polospánku. Psi Cernoboha čekají na toužebnou hodinu, kdy se přetne zlatý řetěz. V tomto případě je Cernoboh pravděpodobně považován za skutečného boha, ne pouze za antropomorfizované špatné lidské vlastnosti. Dále se zmiňuje sluneční kolo, které opět značí koloběh dne a noci. Celkově album působí velmi temně, často se v něm opakuje motiv smrti a noci. Smrt zaznívá i v poslední skladbě na tomto albu, která nese název KojiuôejibHcm MépmeuM. Píseň se dá vyložit dvěma způsoby, z nichž prvním je smrt - řezné rány, mrtvé oči, slzy a ukolébavka mrtvých. Slyšíme zde ale také motiv zapadajícího letního slunce. To se dá vyložit jako konec léta, blížící se období zimy a s ní spojené smrti. Dno průhledné řeky v mrtvých očích může znamenat konec letních koupelí. Rosa, kterou připomínají slzy, může odkazovat na večer, zapadající slunce a blížící se tma a zima, nebo také brzké ráno a sním novou naději. Ukolébavkou mrtvých je píseň větru, což taky může předznamenávat zimu - čím více se blíží zima, tím víc fouká. V roce 2002 vyšlo album CHM ceeepnozo Mopn a na něm skladba nazvaná Kpoeb euúdem mpeK. Můžeme ji považovat za předzvěst něčeho strašného, mimo to obsahuje také několik pohanských elementů. Záře, ve spojení s lunou a sluncem, pravděpodobně ukazuje na svítání a zároveň na bohyni Záři. Poslední západ slunce se dá interpretovat jako konec dne, přírodního cyklu nebo jako smrt. Slétající se vrány věstí špatné znamení. Smrt, která chodí po polích, může představovat smrt člověka, ale i špatnou úrodu nebo blížící se zimu. Píseň CojmijecmoHHue oslavuje pohanský slunovrat, tedy svátek, kdy se oslavuje vítězství dne nad nocí, kdy se den stává delší než noc. Jsou zde zmíněny také plameny ohňů, zapálených na počest bohům, nebo tančení chorovodů, objevuje se také motiv věnců. U teplého období zůstaneme i při následující skladbě, Kynano u KocmpoMa. Naopak od stejnojmenné skladby od první jmenované skupiny Arkona, zde se dozvídáme větší podrobnosti. V době

54 VÁŇA, Zdeněk. Svět slovanských bohů a démonů. Praha: Panorama, 1990. Stopy, fakta, svědectví. ISBN 80- 7038-187-6. 55 PROFANTOVA, Naďa a Martin PROFANT. Encyklopedie slovanských bohů a mýtů. 2. vyd. Praha: Libri, 2004. ISBN 80-7277-219-8.

31 kupadelného svátku nejde nikdo spát, všichni oslavují. Všichni zpívají a trhají květiny. Co květina, to bratr a sestra, stejně jako Kúpalo i Kostroma. Bratr má květ žluté barvy, zatímco sestřin kvítek je modrý. Zde tedy vidíme sourozenecký vztah Kupaly a Kostromy, na rozdíl od Arkony, která nám v novém zpracování lidové písně předkládala vztah partnerský. Vztah sourozenecký má také blíže k myšlence Téry, že původně byli Jarilo, Kúpala a Kostroma jedním božstvem, s Arkonou se ale shoduje v pohlaví, tedy že Kupala je mužského rodu a Kostroma ženského. Album obsahuje též skladbu Cmpuôoza enyKU, která trvá pouhých 19 sekund a z textu vyznívá potvrzení, že v případě vnuků Stribogových se jedná o proudy větru, jehož svistot podle skupiny zní jako šípy. V roce 2005 vychází CD Bpejun Mapbi a jako první na něm můžeme slyšet píseň Hepmozu 6e3MOJieua / Heda c/ie3a, kde se opakuje motiv Svarogova kola, tedy přírodní motiv sluneční, dále se mluví o matce zemi. Skladba obsahuje válečné téma a můžeme tedy s podivem konstatovat, že neobsahuje žádnou zmínku o válečném bohu Perunovi. Na tomto albu se vyskytuje také skladba Konoeopom, kde kromě klasického motivu koloběhu můžeme slyšet jména bohů Jarila nebo Kupaly, dále se zde zmiňují také oslavné či prorocké ohně a chorovody. Následující Bosepaujenue nám nabízí myšlenku, že smrt - v tomto případě zastoupena Marou - není definitivní konec, ale spíše návrat. Když umírá osamělá duše, není nikdo, kdo by jejího odchodu litoval, jediný, kdo jí zazpívá poslední píseň, bude vítr, s radostí v srdci a smutkem v očích. Jediný, kdo jí zatlačí víčka, bude Mara. Ale duše skutečně nezemře, Mara jí daruje paměť a duše se bude moci vrátit. Z textu tedy vyplývá, že skupina může věřit na reinkarnaci. Téma smrti neopustíme ani v následující písni, pojmenované Tpuma. Jak název napovídá, skladba vyjadřuje lítost nad padlými bojovníky, Rodovými syny, jejichž těla mizí v dýmu pohřební hranice, aby jejich duše mohla spolu s kouřem vystoupat k nebesům. Od roku 2006 skupina vydává alba, která nadále reflektují pohanské elementy, ale tyto prvky už se zde vyskytují spíše obecněji. Na albu 3a cojiHueM ecjied můžeme slyšet instrumentální skladbu/J/ianb Xopca, což je, jak už víme, domnělé měsíční božstvo. Vzhledem ke zbylému zaměření alba se však lze domnívat, že v tomto případě se kapela přiklání k druhé možné interpretaci Chorsovy působnosti, tedy boha slunce. Od té doby vyšla další tři alba, konkrétně v roce 2010 3eMJin, o dva roky později ffbixamie a v roce 2015 Bennocmb. První zmiňované je více ve stylu doom metalu, objevují se zde více ponurá témata, velmi častý je opakující se námět smrti. Na následujícím albu naopak

32 můžeme velmi často slyšet přírodní motivy, nejčastěji slunce, větry, vodu, dále také oheň či mlhu. Pohanští bohové jsou tady naopak upozaděni na úkor motivu přírody, který v textech obsažených na tomto albu rezonuje velmi silně. Dosud poslední album z roku 2015 však postrádá online texty, a proto se lze pouze neoficiálně dohadovat, jak moc jsou zde zastoupeni pohanští bohové. Názvy písní jako Kpoeb ôoeoe, IJajuMmu c/ied nebo Bennocmb ale dávají tušit, že ani toto CD pohanské motivy nepostrádá.56

56 Butterfly Temple. Encyclopaedia Metallum: The Metal Archives [online]. Encyclopaedia Metallum, 2002 [cit. 2018-04-26]. Dostupné z: https://www.metal-archives.com/bands/Butterfly_Temple/

33 4 ZÁVĚR

Není v silách této práce obsáhnout všechny ruské pohanské skupiny, zvláště s ohledem na to, že spousta z nich nemá oficiální stránky a lze tedy čerpat pouze z neoficiálních zdrojů. Proto je zde vybraných pouze několik kapel, které reflektují toto téma. Všechny zmíněné skupiny jsou metalové. Nejen proto, že tento žánr je mi nejbližší, ale především proto, že z mých dosavadních zkušeností a výzkumů vyplývá, že metalová komunita se nejvíce zajímá o své okolí, historii a tradice. Celkem byly vytvořeny dvě vrstvy práce. První, která měla nastínit stěžejní bohy slovanského pohanství, reflektované v této studii. A druhá, jež se zabývá interpretací konkrétních textů obsahujících prvky slovanského bájesloví. Reflektovat původní zvyky a víru slovanských pohanů se zdánlivě jeví jako snadná činnost. Ve skutečnosti jsou však kapely označované nálepkou „pagan" či „folk" značně rozšířené a vzdálenější slovanskou filozofii bychom pak mohli najít v téměř každé skupině, vyznačující se touto terminologií. Přece jen je na kapelách, které se věnují tomuto specifickému druhu tématu, cosi odlišujícího. Jedná se především o dobu, kterou svými skladbami reflektují, tedy v tomto případě o dobu předkřesťanskou, která není tak běžná, jak by se mohla zdát. Mezi skupinami je také hojně rozšířena mytologie antická, která není nepodobná slovanskému bájesloví, avšak nalézáme zde podstatné drobnosti, které se při porovnávání těchto dvou náboženství liší. Cílem této bakalářské práce je zhodnotit některé ruské hudební skupiny, které ve svých textech reflektují pohanství slovanské. Jak již bylo zmíněno, těchto skupin existuje podstatně více, než jsou ty zde zaznamenané, ale vzhledem k jejich početnosti není možné v této práci uvést všechny. Spokojme se tedy s výběrem pouze některých. Můžeme si všimnout, že každá skupina má o pohanství poněkud jinou představu. Arkona se nejvíce zabývá patriotismem a jmény pohanských bohů, okrajově potom také pohanskými svátky, aniž by je více dopodrobna rozvíjela. V textech se často vyskytuje motiv vlastenectví. Název kapely odkazuje na pevnost Slovanů na německém ostrově Rujána. Následující Welicoruss ve svých textech nezmiňuje pohanské bohy vůbec a zabývá se především poetickým popisem starého Ruska. Nejsilněji se zde projevuje láska k přírodě, kterou v tak silném měřítku nevnímáme u žádné jiné skupiny, ale kapela také odráží obecné pohanské elementy jako jsou symbol slunce či úcta k předkům, dominantní je zde také patriotismus. Podobně je tomu u následující skupiny, která klade důraz na oheň, vítr či stromy. Nejvíce však odkazuje na ptakopravectví, které bylo pro Slovany důležitou součástí věštění

34 budoucnosti. Ptáci jsou zmíněni ve většině skladeb a jméno bájného slovanského ptáka má skupina také v názvu. Naproti tomu Oprič se opět více zaobírá pohanskými bohy, v písních zmiňuje jejich jména, ale zastoupeny jsou zde také přírodní elementy a svátky. S poslední jmenovanou skupinou, Butterfly Temple, se pracovalo nejhůře, protože odkazuje nejen na slovanské pohanství, ale také na severskou mytologii. Tato dvě náboženství potom kombinuje dohromady a může být těžké rozlišit, které náboženství v které písni převažuje. Nicméně nacházíme zde zmínky o slovanském bájesloví, častý je odkaz na kolo jako symbol koloběhu přírody, v písních jsou jmenováni i slovanští bohové. Nejlépe se interpretovaly skladby předposlední skupiny, nazvané Severnyje vrata. Skupina ve svých textech hojně odkazuje na bitvy, čerpá z bylin, což jsou staré ruské epické básně vyprávějící o hrdinských činech ruských bohatýrů. Frontman skupiny vystupuje pod pseudonymem Alexandr Něvský. Ve skladbách jsou jmenováni pohanští bohové, cítíme z nich silné vlastenectví a úctu k předkům a jejich víře. Jsou zde zastoupeny také pohanské motivy. Mezi další ruské skupiny, reflektující slovanské pohanství, patří např. Kalevala, Graj, Temnojar, Temnozor, Satanakozel či Anabioz. Ačkoliv hudba zaměřená na toto téma spadá stále do undergroundové scény, některé ze zmiňovaných skupin si již vydobyly věhlas a prestiž i za hranicemi Ruska, a to i přes ruské texty, kterým většina jejich posluchačů nerozumí.

35 5 RESUMÉ

B 3TOÍÍ pa6oTe OTpaacaHbi poccHircKne rpynnw acaHpa 5i3WHecKoro MeTajina.

CnaBaHCKoe a3WHecTBO ceiÍHac aBjíaeTca 3a6biTbiM, HO AO CHX nop OHO BMCCTCHO

B npa3AHHKax xpiiCTiiaH. 3Aecb HeKOTopbie My3biKanbHbie rpynnw KOTopwe 3aHHMaiOTca STOÍÍ

TeMoií. B TeKCTax 3TWX rpynn ynoMímyrn cjiaBííHCKHe 6orn Kaic Benec, CBapor, ilpnjio,

Kynana n MHorne Apyrne. Taicsce Tpa^nnne APCBHWX cnaBíiH BO3MO:SCHO 3Aecb Haňm. Uejib pa6oTbi - npn6jiH3HTb poccnncKne rpynnw KOTopwe HH(popMHpyiOT 06 STHX cjiaBííHCKHx

TpaAfflínax n 6orax.

36 6 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

Alkonost [online]. ArtKlein, 1996 [cit. 2018-04-23]. Dostupné z: http://www.alkonost.ai/ Arkona [online]. Napalm Records, 2002 [cit. 2018-04-15]. Dostupné z: http://www.arkona- russia.com/ Butterfly Temple. Encyclopaedia Metallum: The Metal Archives [online]. Encyclopaedia Metallum, 2002 [cit. 2018-04-26]. Dostupné z: https://www.metal- archives.com/bands/Butterfly_Temple/ HUDEC, Ivan. Báje a mýty starých Slovanů. S.I.: Slovart, cl994. ISBN 80-7145-111-8. NESTOR. Nestorův letopis ruský. Přeložil Karel Jaromír ERBEN. V Praze: Nákladem Musea Království českého, 1867. Oprič [online]. Ognecvet [cit. 2018-04-23]. Dostupné z: http://www.oprich-band.com/ PITRO, Martin a Petr VOKÁČ. Bohové dávných Slovanů. Praha: ISV, 2002. ISBN 80-85866- 91-9. PROF ANTOVA, Nad'a a Martin PROF ANT. Encyklopedie slovanských bohů a mýtů. 2. vyd. Praha: Libri, 2004. ISBN 80-7277-219-8. Severnyje vrata. Encyclopaedia Metallum: The Metal Archives [online]. Encyclopaedia Metallum, 2002 [cit. 2018-04-25]. Dostupné z: https://www.metal- archi ves. com/bands/se vernie_vrata/7 883 SVANKMAJER, Milan. Dějiny Ruska. 3. dopi. a přeprac. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1999. Dějiny států. ISBN 80-7106-183-2. TERA, Michal. Perun: bůh hromovládce: sonda do slovanského archaického náboženství. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2009. Russia Altera. ISBN 978-80-86818-82-5. VANA, Zdeněk. Svět slovanských bohů a démonů. Praha: Panorama, 1990. Stopy, fakta, svědectví. ISBN 80-7038-187-6. Welicoruss [online]. Alexey Boganov, 2002 [cit. 2018-04-22]. Dostupné z: https://welicoruss.net

37