MASARYKOVA UNIVERZITA Pedagogická fakulta Katedra biologie

TVORBA HERBÁŘE CÉVNATÝCH ROSTLIN

PRO STUDIJNÍ ÚČELY

Diplomová práce

Autor: Monika Harvančáková Vedoucí práce: doc. RNDr. Zdeňka Lososová, Ph.D.

Brno 2012

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracoval/a samostatně, s vyuţitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Souhlasím, aby diplomová práce byla uloţena v knihovně Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a zpřístupněna ke studijním účelům.

------

podpis

2

Děkuji paní doc. RNDr. Zdeňce Lososové, Ph.D., vedoucí mojí diplomové práce, za připomínky, nápady, návrhy a za strávený čas, který mi věnovala při psaní mojí diplomové práce.

3

Anotace:

Cílem diplomová práce „Tvorba herbáře cévnatých rostlin pro studijní účely“ je vytvoření herbářových poloţek pro studenty přírodovědných oborů a vytvoření sady fotografií cévnatých rostlin jako studijních pomůcek. Dále se práce zaměřuje na testování účinnosti těchto pomůcek, kde jsou srovnávány výsledky testů studentů, kteří pouţívali k přípravě na testování pouze herbář, a studentů kteří k přípravě pouţívali pouze sadu fotografií. Výsledky testování jsou v práci vyhodnoceny, porovnány ještě s výsledky testů studentů pedagogického asistentství přírodopisu a to se zaměřením na nejlépe a nejhůře determinované zástupce cévnatých rostlin. Součástí teoretické části práce je pojednání o tvorbě herbáře cévnatých rostlin. Jsou zde zahrnuty základní morfologické znaky cévnatých rostlin a rozebrány nejvýznamnější čeledě naší flóry.

Annotation:

The aim of diploma thesis „Preparation of vascular plants herbarium for study purposes“ is creation of herbarium specimens for students with a focus on natural sciences and creation of set of photos as study aids. The thesis focuses on testing the effectiveness of these aids, where test results are compared for two groups of students Firts group included students who used to prepare for plant identificationonly only herbarium, and the second one who determine species from photographs. The test results are assessed at work and even compared with test results of students teaching Training in Natural Science. Comparison of results focuses on the best and worst species determined by students. The theoretical part is a treatise on preparation of vascular plants herbarium. This includes the basic morphological features of vascular plants and analyzed the most important families of Czech flora.

Klíčová slova: cévnaté rostliny; herbářová poloţka; determinační znaky; rostlina; kořen; lodyha; stonek; list; květ; plod; čeleď; rodové jméno; druhový přívlastek; testování

Key words: vascular plants; herbárium specimen; determinative marks; plant; root; stalk; leaf; flower; fruit; family; species; genus

4

Obsah:

1. Úvod ...... 7 1.1. Cíle diplomové práce ...... 8 1.2. Struktura diplomové práce ...... 8 2. Teoretická část ...... 9 2.1. Cévnaté rostliny ...... 10 2.1.1. Zařazení do systému ...... 11 2.1.2. Morfologie cévnatých rostlin ...... 14 2.1.3. Nejvýznamnější čeledě cévnatých rostlin ...... 21 2.2. Učivo a jeho sloţky ...... 29 2.2.1. Vědomosti ...... 30 2.2.2. Dovednosti ...... 30 2.3. Zařazení problematiky cévnatých rostlin do RVP ZV ...... 31 3. Metodika ...... 32 3.1. Metodika vytváření studijních pomůcek ...... 34 3.1.1. Metodika tvorby herbářových poloţek ...... 34 3.1.2. Vlastní tvorba herbářových poloţek ...... 34 3.1.3. Vytváření sady fotografií ...... 36 3.2. Vyhodnocení testů studentů pedagogického asistentství ...... 37 3.3. Testování studijních pomůcek...... 37 3.3.1. Testování herbáře jako studijní pomůcky ...... 37 3.3.2. Testování sady fotografií jako studijní pomůcky ...... 38 3.4. Srovnání učebnic přírodopisu pro 7. ročník základních škol ...... 38 3.4.1. Vybrané učebnice ke srovnání ...... 39 3.4.1.1. Učebnice přírodopisu nakladatelství Nová škola ...... 40 3.4.1.2. Učebnice přírodopisu nakladatelství Fraus ...... 42 3.4.2. Rozdíly mezi srovnávanými učebnicemi ...... 44 3.4.2.1. Rozdíly v pojetí systému ...... 44 3.4.2.2. Rozdíly ve struktuře učebnic ...... 46 3.4.2.3. Rozdíly v uváděných zástupcích ...... 47 3.4.2.3.1. Výtrusné rostliny ...... 47 3.4.2.3.2. Nahosemenné rostliny ...... 48

5

3.4.2.3.3. Krytosemenné rostliny...... 48 3.4.2.4. Přehled doplňujících čeledí a zástupců cévnatých rostlin ve vybraných učebnicích ...... 52 3.5. Rešerše literatury ...... 53 4. Výsledky ...... 54 4.1. Výsledky testů studentů pedagogického asistentství ...... 54 4.1.1. Vyhodnocení výsledků testů studentů pedagogického asistentství ...... 59 4.2. Výsledky testování studijních pomůcek...... 66 4.2.1. Výsledky testování herbáře jako studijní pomůcky ...... 66 4.2.2. Výsledky testování sady fotografií jako studijní pomůcky ...... 68 5. Diskuse ...... 70 5.1. Shrnutí výsledků testů studentů pedagogického asistentství ...... 70 5.2. Shrnutí výsledků testování studijních pomůcek ...... 70 5.3. Porovnání výsledků testů z testování studijních pomůcek s výsledky testů studentů pedagogického asistentství ...... 72 6. Závěr ...... 73 7. Resumé ...... 75 8 Příloha ...... 75 9. Seznam literatury a pouţitých zdrojů ...... 120

1. Úvod

Rostlinná říše provází člověka na kaţdém kroku. Jedině rostliny mají schopnost vytvářet z neústrojných látek přírody látky organické, bez kterých by

6 existence ţivočišné říše nebyla ani moţná. Jejich obrovský význam si lidé neuvědomují a povaţují je za něco samozřejmého. Podobně se nepozastavujeme ani nad variabilitou vyuţití rostlin v průmyslové výrobě, v potravinářství a například v zemědělství. V dnešní technicky rozvinuté době často zapomínáme, ţe na rostlinné říši je něco tajemného a obdivuhodného. Před uměleckým dílem vytvořeným mistrovskýma rukama a fantazií umělce dokáţeme stát hodiny a obdivovat jej, ale nedochází nám, ţe kaţdá rostlina nebo rostlinné společenstvo, jeţ se v přírodě vyskytuje je, také uměleckým dílem. Je výtvorem, který příroda tvořila a formovala se všemi podmínkami a vlastnostmi ne jeden rok, ale celá tisíciletí.

Svět rostlin je nesmírně bohatý a rozmanitý, Vznikal miliony let na naší planetě, prošel mnoha stádii vývoje a vyvíjí se dál. Tvoří součást našeho ţivotního prostředí a obklopuje nás odnepaměti. Rostliny jsou hlavním zdrojem potravy lidstva, ať uţ přímo nebo nepřímo. Ţivot na této planetě by nebyl bez fotosyntézy prakticky moţný. Na zemském povrchu představuje vegetace v podstatě obrovskou továrnu základních výţivných látek. Rostliny neslouţí pouze pro naši výţivu, ale také zdobí naše okolí, zahrady, parky a domy. Od ţivočišné říše se výrazně liší. Lze je charakterizovat mnoha zvláštními a specifickými znaky. Především ale, je to schopnost většiny rostlin vytvářet organické látky cestou fotosyntetické asimilace. Vyrábět je za pomocí speciálních asimilačních pigmentů, zejména zeleného chlorofylu, tepla, vody, slunečního záření a oxidu uhličitého. K tomu jsou dobře přizpůsobeny jak svou vnitřní stavbou, tak i vnějším tvarem těla. Dalším společným znakem, který rostliny odlišuje od ţivočichů, je spojení se substrátem, na kterém rostou, a tedy neschopnost aktivního pohybu.

Našli bychom spoustu dalších více či méně významných rozdílů, to ovšem není účelem této práce. Rostlinná říše je obdivuhodná a fantastická ve své rozmanitosti tvarů, pestrosti i různé velikosti. Od jednobuněčných sinic nebo řas po obrovské mamutí stromy, dosahující výšky aţ 150 metrů a mezi těmito extrémy stojí spousta mezičlánků, které je schopna vytvořit pouze příroda.

1.1. Cíle diplomové práce

7

Jednou ze základních dovedností studentů pedagogického asistentství přírodopisu je dovednost rozeznat a správně determinovat naše typické zástupce cévnatých rostlin. Proto jsem pro tyto studenty vytvořila sadu pomůcek a přírodnin, která jim umoţní tyto dovednosti nacvičit. Téma diplomové práce jsem vybrala právě proto, ţe herbář vybraných cévnatých rostlin a sada fotografií, bude pomáhat studentům k získání dovednosti determinace našich typických zástupců cévnatých rostlin, také proto, ţe mě tato oblast biologie velmi zaujala a věřím, ţe pomůcky budou mít pro studenty co největší přínos pro jejich studium botaniky.

Ve své diplomové práci se zabývám zejména tvořením herbářových poloţek vybraných cévnatých rostlin pro studijní účely. Herbář bude slouţit studentům přírodovědných oborů a bude k dispozici na katedře biologie pedagogické fakulty Masarykovy univerzity. Hlavním cílem diplomové práce je vytvořit herbářové poloţky vybraných cévnatých rostlin pro studijní účely a shromáţdit je v ucelené sbírce. Vybrané herbářové poloţky budou obsahovat základní determinační znaky. Dalšími cíli jsou vytvořit paměťový disk CD s fotografiemi vybraných zástupců cévnatých rostlin a otestovat účinnost jednotlivých studijních pomůcek.

1.2 Struktura diplomové práce

Diplomová práce je členěna do těchto částí. Na úvod popisuji význam mojí diplomové práce, její cíle a komu bude slouţit. V teoretické části se zabývám vysvětlením pojmu cévnatých rostlin, zařazením do systému, popisem významných čeledí a počtem druhů zástupců cévnatých rostlin v České republice. Vysvětluji zde pojem dovednosti a vědomosti, také se zabývám zařazením tématu cévnatých rostlin do rámcového vzdělávacího programu pro základní školy a očekávanými výstupy. V další části nazvané metodika, se zaměřuji na popis výroby herbáře a herbářových poloţek, o jeho významu a k jakým účelům slouţí. Dále se soustředím na způsob tvoření fotografií vybraných cévnatých rostlin. Další podkapitolou této části je popis, jak jsem zjišťovala úspěšnost studijních pomůcek a úroveň znalostí studentů, a jak jsem vyhodnocovala testy z poznávacích zkoušek studentů pedagogického asistentství přírodopisu pedagogické fakulty Masarykovy univerzity. Zhodnocuji zde dvě učebnice přírodopisu pro základní školy z hlediska pojetí a obsahu látky – cévnaté rostliny a naši typičtí zástupci cévnatých rostlin. V části Výsledky vypisuji v tabulkách výsledky vyhodnocování testů z poznávacích zkoušek studentů

8 pedagogického asistentství a výsledky vyhodnocování testů z testování studijních pomůcek (herbáře a sady fotografií). Kapitola diskuse pojednává o shrnutí výsledků testů, a co z nich plyne, také o zhodnocení z pohledu obtíţnosti determinace vybraných cévnatých rostlin, která rostlina byla determinována nejúspěšněji a která byla pro studenty nejhůře rozpoznatelná. Zabývám se v této části výsledky účinnosti pomůcek. V závěru se soustředím na shrnutí výsledků, význam a účinnost studijních pomůcek.

2. Teoretická část

9

2.1. Cévnaté rostliny (zpracováno podle Kubát 2006; a podle http://www.mobot.org/mobot/research/apweb/welcome.html)

Jsou to zelené druhotně i nezelené rostliny, které mají rozlišen kořen a prýt. Vyvinula se jim jednoduchá aţ sloţitá soustava vodivých pletiv, jejichţ hlavní funkcí je zprostředkování transportu vodních roztoků a produktů fotosyntézy v rostlině. Tato soustava se skládá z části dřevní (xylém) a z části lýkové (floém). Pokoţka, která chrání jejich povrch těla, se nazývá epidermis. Je pokryta kutikulou a jsou v ní často průduchy. Cévnaté rostliny představují vývojovou větev, která zahrnuje rostliny, pro něţ je typické, ţe v ontogenetickém vývoji převaţuje sporofyt, tedy nepohlavní, většinou diploidní generace produkující spory, nad gametofytem, tedy pohlavní, většinou haploidní generace produkující gamety. Ve fylogenetickém vývoji cévnatých rostlin je charakteristická postupná redukce gametofytu, který je plně závislý na sporofytu, jak je tomu u rostlin, jeţ dosáhly semennosti. Sporofyt je členěn na část vegetativní a generativní orgány. Vznik cévnatých rostlin se datuje do středního siluru. To znamená před 420 milióny let a probíhal v úzké spojitosti s přechodem na souš, s čímţ souvisí i adaptování se rostlin na nové ţivotní podmínky, morfologické a fyziologické změny, například epidermis opatřená kutikulou → regulovaný vodní provoz rostliny, rhizomoidy s mykorhizou → příjem látek, ukotvení rostliny, systém vodivých pletiv a impregnace buněčných stěn → transport minerálních látek, vody, zpevnění rostliny, silnostěnné výtrusnice → ochrana před vysycháním, moţnost rozmnoţovat se i na souši. Vývojové stupně jsou formální umělé kategorie, které nezohledňují systematickou příbuznost mezi skupinami: - psilofytní: to jsou nejstarší suchozemské rostliny (Cooksonia, Aglaophyton, Rhynia, Psilophyton) - pteridofytní: kapraďorosty, spolu se zástupci psilofytních jsou ve skupině výtrusných cévnatých rostlin (plavuňovité, přesličkovité, kapradinovité) - gymnospermní: nahosemenné rostliny (kapraďosemenné, cykasy, jinany, jehličnany)

10

- angiospermní: krytosemenné rostliny, jednoděloţné a dvouděloţné Podle starého taxonomického dělení se cévnaté rostliny řadily spolu s mechorosty do skupiny nazvané Vyšší rostliny.

2.1.1. Zařazení do systému (podle http://www.mobot.org/mobot/research/apweb/welcome.html) Cévnaté rostliny jsou setříděny podle moderního taxonomického systému APG III , který byl publikován v říjnu 2009 skupinou vědců z celého světa. Tento systém je aktualizací předešlého systému APG II z roku 2003, prví systém APG I pochází z roku 1998. Systém je ojedinělý v tom, ţe nepouţívá klasické taxonomické názvy, ale člení systém do tak zvaných „clades“. Zkratka „APG“ v anglickém jazyce: Angiosperm Phylogeny Group, zahrnuje skupinu vědců, kteří spolupracují na vytváření nového a moderního systému cévnatých rostlin

Systém - clade gymnosperms (nahosemenné) Cycadales Ginkgoales Pinales Gnetales - clade angiosperms (krytosemenné) Evoluce a rozrůznění angiosperms Amborellales Nymphaeales Austrobaileyales Chloranthales + Magnoliids

- clade magnoliids Magnoliales Laurales Canellales Piperales - clade monocots (jednoděloţné) Acorales

11

Alismatales Petrosaviales Dioscoreales Pandanales Liliales Asparagales

- clade commelinids Dasypogonaceae (neumístněno) Arecales Poales Commelinales Zingiberales Ceratophyllales - clade eudicots (dvouděloţné) Ranunculales Proteales Trochodendrales Buxales - clade core eudicots Gunnerales - clade pentapetale Dilleniales (neumístěno) Saxifragales Vitales - clade rosids - clade fabid (rosid I) Zygophyllales Celastrales Oxalidales Malpighiales - clade N-fixing Fabales Rosales

12

Cucurbitales Fagales - clade malvid (rosid II) Geraniales Brassicales Myrtales Crossosomatales Picramniales Sapindales Huerteales Malvales Brassicales Berberidopsidales Santalales Caryophyllales - clade asterids Cornales Ericales - clade lamiid (asterid I) Icacinaceae (neumístěno) Metteniusaceae (neumístěno) Oncothecaceae (neumístěno) Garryales Boraginaceae (neumístěno) Vahliaceae (neumístěno) Gentianales Lamiales Solanales - clade campanulid (asterid II) Aquifoliales Asterales Escalloniales Bruniales Apiales Paracryphiales

13

Dipsacales

Z těchto vypsaných řádů jsou u nás zastoupeny jen některé. Ve své práci se soustředím pouze na takové taxonomické skupiny, které se vyskytují na území České republiky.

2.1.2. Morfologie cévnatých rostlin (zpracováno podle Kubát, 1998; a podle Slavíková, 1984)

Kořen, stonek, list a květ jsou orgány rostlin, které najdeme pouze u cévnatých rostlin. Jsou to soubory určitých pletiv, které plní svou funkci. Květ se vyvinul aţ u krytosemenných rostlin

Kořen

Kořen je většinou podzemní část rostliny. Zpravidla je nečlánkovaný a má neomezený růst. Neobsahuje chlorofyl. Jeho hlavní funkcí je upevňovat rostlinu v půdě a transportovat zásobní látky a minerální roztoky. Kořeny mohou také slouţit k rozmnoţování nebo ke zprostředkování symbiózy. Při klíčení semen roste kořínek dolů (pozitivně geotropicky) a dává vznik hlavnímu kořenu. Ten buď zaniká a je nahrazen kořeny adventivními (většina jednoděloţných), nebo roste dále a různě se větví (většina dvouděloţných). Kořen se člení na čtyři hlavní pásma: vzrostný vrchol s čepičkou (zde probíhá dělení buněk), pásmo prodluţovací (buňky se nedělí, ale výrazně protahují), pásmo absorpční (tvoření kořenového vlášení), pásmo větvení (plně vyvinutá trvalá pletiva). Přeměny kořene jsou významné zejména v hospodářství a mohou slouţit jako determinační znaky. Například zduţnatělý kořen má mrkev, kořenové hlízy se objevují u orseje nebo hlízky na kořenech bobovitých rostlin.

Stonek

14

Stonek je článkovaná většinou nadzemní část rostliny, která zpravidla obvykle nese pupeny, listy i květy. Jeho základní funkcí je transport vodních roztoků do dalších částí, můţe mít i funkci zásobní a fotosyntetickou. Stonky se dělí na: - prýt (olistěný s pupeny) - stvol (bezlistý stonek) - lodyha (bylinný, nepřezimující stonek) - stéblo (obvykle dutý a bylinný stonek trav s kolénky) - kmen (nevětvená část stonku stromů) Stonek se při růstu můţe různě větvit. Kdyţ hlavní stonek pokračuje v růstu a boční větve jsou potlačovány, mluvíme o monopodiálním větvení. Jestliţe hlavní stonek brzy ukončuje svůj růst, pokračují v tom větve postranní, hovoříme o sympodiálním větvení. I stonkové přeměny nám mohou slouţit k poznávání rostlin, protoţe jsou typické pro některé zástupce, například přeměny oddenkové hlízy (brambor), šlahouny u jahodníku, kolce trnky.

List

Listy jsou ploché, postranní, obvykle zelené části rostlin, omezeného růstu. Jsou místem důleţitých pochodů, jako jsou fotosyntéza, transpirace a výměna plynů. Pravé listy mají aţ cévnaté rostliny. Podle vzájemné polohy míst, odkud listy vyrůstají, je můţeme dělit na listy střídavé, vstřícné a přeslenité. Střídavé listy jsou takové, které vyrůstají po jednom z lodyţní uzliny. Jestliţe dva listy vyrůstají z jedné uzliny proti sobě, hovoříme o vstřícném postavení. Přeslenité listy vyrůstají ze tří a více uzlin. Čepel, řapík a palisty jsou hlavní části listu. Palisty jsou většinou drobné útvary na bázi řapíku, zpravidla párové. Mohou opadávat nebo být vytrvalé, také někdy přirůstají k řapíku (růţe) a zřídka se přemění na trny (akát). Mohou mít různý tvar i velikost nebo zcela chybět. Řapík je stopka, která nese listovou čepel. Na bázi se mohou rozšiřovat v pochvu. Procházejí v nich cévní svazky, jeden u jednoděloţných, u dvouděloţných často dva. Můţe i chybět, takovým listům říkáme přisedlé. Čepel je plochá část listu, která můţe být buď jednoduchá, nebo sloţená. Čepel listu můţe mít nejrůznější tvary (kopinatý, podlouhlý, vejčitý, srdčitý, peřenolaločnatý, dlanitosečný). Na rostlině mohou být i listy různého tvaru.

15

Dělohy jsou první listové útvary na rostlině, které jsou vidět jiţ v semenu. Dalšími útvary podobným listům jsou listeny, z jejichţ úţlabí zpravidla vyrůstají květy. Zákrov kryje květenství u hvězdnicovitých. Původ v listu mají také plevy a plušky v klásku trav i obaly a obalíčky u miříkovitých.

Květ (zpracováno podle Kubát, 1998; Slavíková 1984)

Květ je charakteristickým orgánem aţ u krytosemenných rostlin a tím i jejich poznávacím znakem. Hlavní funkcí je zajistit pohlavní rozmnoţování rostliny. Skládá se z květního lůţka, na kterém vyrůstají květní obaly, tyčinky a pestíky. Květní lůţko má původ ve stonku a můţe mít různý tvar, například můţe být vyklenuté prohloubené nebo ploché, dřevnatějící i bylinné. Pojem číška označuje prohloubené a často dřevnatějící květní lůţko. Růţe a třešeň mají květní lůţko vzniklé také z dolní části květních obalů a tyčinek a nazývá se češule. Květy rostlin jsou většinou oboupohlavné, to znamená, ţe jeden květ obsahuje funkční tyčinky i pestíky. Jednopohlavné rostliny jsou vzácnější, takové květy mají jen samčí tyčinky nebo jen samičí pestíky. Rostliny můţeme dělit na jednodomé nebo dvoudomé. Jestliţe jsou na rostlině květy samčí i samičí, jsou jednodomé; jestliţe mají květy pouze samčí nebo pouze samičí, jsou dvoudomé. V některých případech se můţeme setkat i se sterilními květy, které slouţí pro lákání opylovačů (slunečnice). Květní obaly chrání mladé, vnitřní části květu, které jsou uloţeny v poupěti, později svou barvou lákají hmyz svým zbarvením. Mohou být rozlišené na kalich a korunu nebo nerozlišené okvětí. Některé rostliny mohou mít sníţený počet květních obalů (merlík) nebo ţádné (vrba), coţ je znakem především pro rostliny opylované větrem. Kalich je vnější část květního obalu. Je tvořen buď volnými, nebo srostlými kališními lístky, zpravidla zelené barvy, které mívají stavbu podobnou jako listy. Srostlolupený kalich můţe být pravidelný nebo souměrný. Vlastnosti kalichu mohou být jedním z determinačních znaků rostliny, například prchavé kalichy máku, které hned po rozvití květu opadají; nápadně se zvětšující kalichy mochyně, zbarvením a tvarem napodobují korunu (čemeřice), mění se v chmýr (pcháč). Koruna je vnitřní část květních obalů. Zpravidla je větší neţ kalich a nápadně zbarvená, od bíle po temně fialovou. Korunní lístky mohou být buď volné, nebo

16 srostlé. Jejich srůstem vzniká korunní trubka, jejíţ lem je tvořený konci nesrostlých lístků. Srostlolupenná koruna můţe být zvonkovitá (zvonek), kolovitá (divizna), jazykovitá (kopretina), dvoupyská (hluchavka). Po opylení většinou korunní lístky opadají nebo usychají. Tyčinky jsou samčí pohlavní orgány, jejichţ soubor se nazývá androaeum. Na tyčince většiny krytosemenných rostlin lze rozlišit nitku a prašník, ten je tvořen dvěma prašnými váčky, spojené parenchymatickým pletivem – konektivem. V prašném váčku jsou dvě prašná pouzdra. Tyčinky jsou také jedním z determinačních znaků rostlin, jako příklad uvádím dvoubratré tyčinky bobovitých (9 tyčinek ve svazečku plus jedna volná), pro hluchavkovité ve většině případů typické, dvoumocné tyčinky (dvě jsou delší neţ zbývající dvě). Plodolist krytosemenných rostlin je samičí pohlavní orgán listového původu, nesoucí vajíčka. Jeden plodolist nebo jejich soubor (gynaeceum) tvoří srůstem pestík, který je dutý. Vajíčka se vyskytují na plodolistu v těch místech, kde je speciální dělivé pletivo. Na pestíku je vţdy moţné rozpoznat semeník, který obsahuje vajíčka a bliznu, na níţ se uchycují a klíčí pylová zrna. Čnělka, která nese bliznu můţe u některých rostlin chybět, v tom případě je blizna přisedlá. Semeníky se liší podle vzájemné polohy pestíku a květních obalů (tyčinek) na: svrchní, který je ukrytý v poupěti a je lokalizován v místě, odkud vyrůstají tyčinky a květní obaly, typické pro čeledě pryskyřníkovité, brukvovité; polospodní, kde květní obaly vyrůstají zhruba v polovině výšky semeníku (lomikámen); spodní, který je umístěn pod květními obaly (miříkovité, zvonkovité, hvězdnicovité). Pestíky, vzniklé srůstem jednoho plodolistu, kterých v květu bývá mnoho, nazýváme apokarpní gyneceum (pryskyřník, jahodník). Pestík jediný, ale vzniklý ze dvou nebo více plodolistů označujeme jako cenokarpní gyneceum (mák, rajče). Semeno je rozmnoţovací část rostliny, vzniklá z jednoho vajíčka, která obsahuje zárodek. Vznik semen téměř všech krytosemenných rostlin je podmíněn oplozením vaječné buňky a centrální buňky v zárodečném vaku. Obal vajíčka se poté mění v obal semene, osemení.

Plod

17

Plod je útvar, který obsahuje semena. Na vzniku plodu se podílí buď jenom pestík, nebo jeho část (obvykle semeník), takové plody jsou označovány jako plody pravé, nebo navíc i další části květu (květní lůţko, květní obaly), plody nepravé. Přeměnou pestíku či dalších částí vzniká oplodí (perikarp), která má funkci ochraňovat semena. V některých případech je oplodí rozlišeno na vnější – exokarp, střední – mezokarp, vnitřní – endokarp. Plody se dělí podle typu oplodí na duţnaté a suché. Duţnaté plody se dělí na malvice, peckovice a bobule. Pravé jsou jenom peckovice a bobule. Peckovice mají většinou oplodí rozlišitelné na vnější tenké, střední šťavnaté a vnitřní tvrdé („pecka“). Bobule má i vnitřní oplodí masité a duţnaté, obsahují většinou mnoho semen. Malvice jsou nepravými plody, protoţe vznikají zduţnatěním květních lůţek a dalších částí květu. Suché plody se dělí na pukavé, nepukavé a poltivé. Pukavé plody jsou: měchýřek, který vzniká srůstem jednoho plodolistu, je typický pro blatouch, souplodí měchýřku můţeme vidět u šácholanu; lusk, který vznikl také z jednoho plodolistu, otevírá se na přední nebo hřbetní straně, typický pro bobovité; šešule a šešulka, vznikají ze dvou plodolistů, je mezi nimi blanitá přepáţka, typické pro brukvovité; tobolka, která vzniká z více plodolistů a otvírá se štěrbinami, otvory, víčky, typická pro mák a zvonek. Nepukavé jsou většinou jednosemenné a vznikají z více plodolistů. Oříšek má semena volné a tvrdé oplodí (líska). Naţka má koţovité nebo blanité oplodí, které těsně objímá semena (pampeliška, bříza). Dalším typem nepukavých, suchých plodů je obilka. Oplodí má skoro srostlé k osemení, typická je pro trávy. Poltivé plody vznikají z jednoho nebo více plodolistů, jakmile jsou zralé, dělí se na jednosemenné části: dvounaţky (miříkovité, javor), tvrdky hluchavkovitých, které vznikají rozpademdvouplodolistového gynecea na čtyři jednosemenné díly a struk ohnice a čičorky, coţ je lusk rozpadající se ne jednosemenné díly. Souplodí vzniká z jednoho květu, ale s mnoha nesrostlými pestíky, například souplodí naţek (jahodník), souplodí peckoviček („malina“).

Plodenství

Je soubor plodů, který vznikl z květů celého květenství. Plody jednoho květenství jsou v některých případech zčásti nebo zcela spojené buď zduţnatělými stonkovými částmi, srůstem květních lůţek nebo samotnými plody. Takové

18 plodenství se nazývá sdruţené (fík, moruše). I buk má sdruţené květenství, v ostnité číšce jsou zcela uzavřeny většinou dvě naţky u kaštanu jedlého tři naţky.

Květenství

Je soubor květů, které jsou sestavená daným způsobem na vřetenu, na hlavním stonku květenství, které se někdy dále větví. Často větev či květní stopka vyrůstá z úţlabí listenu. Většina krytosemenných rostlin má květy uspořádané do květenství. Jen velmi málo má jednotlivý květ na stonku (mák vlčí). Podle větvení rozlišujeme dva základní typy: hroznovitá a vrcholičnatá.

Hroznovitá květenství jsou taková, která mají postranní větve kratší neţ vřeteno květenství. Vrcholový květ je nejmladší a rozkvétá poslední. Nepřevyšují jej postranní větve.

- Lata: tvořena vřetenem a postranními větvemi, které jej nepřevyšují, zakončené květem. Typické květenství pro mnoho pryskyřníkovitých.

- Chocholičnatá lata: odvozená z laty, protaţením postranních větví do jedné řady. Například javor mléč.

- Hrozen: tvořen hlavním vřetenem, na němţ jsou stejně dlouhé stopky s květy. Buď všestranný – trnovník akát, nebo jednostranný vikev ptačí.

- Chocholík: vyvinutý z hroznu, prodlouţené květní stopky s květy do jedné roviny (jabloň).

- Klas: podobný s hroznem, květy má přisedlé k vřetenu (jitrocel kopinatý), někdy jsou květenství staţená v lichoklasy (ţito, pšenice).

- Klásek: velmi redukovaný klas, typický pro většinu trav a ostřic. N bázi jsou většinou podepřeny dvěma listeny (plevy), květy vyrůstají z úţlabí listenu (plucha).

- Jehněda: chabé vřeteno, proto je převislá, květy přisedlé, charakteristická pro rostliny opylované větrem.

19

- Palice: na rozdíl od klasu má ztlustlé někdy zduţnatělé vřeteno s drobnými, přisedlými květy (kukuřice). Toulec je speciální případ palice, kdy listen podpírající někdy objímající palici je zveličelý (áronovité), palici bez toulce má orobinec.

- Okolík: odvozený od hrozne s téměř vymizelým vřetenem, květní stopky vyrůstají téměř z jednoho místa, květy jsou skoro v rovině, rozkvétají centripetálně, typické pro prvosenkovité, miříkovité, někdy sloţená květenství z okolíčků.

- Hlávka: je odvozená od okolíku, zkrácením nebo téměř vymizením květních stopek s rozšířeným vrcholem části stonku (zvonečník, jetele).

- Úbor: na rozdíl od hlávky má ještě více rozšířený vrchol stonku nazývaný lůţko úboru, které je na vnější straně kryto listeny zákrovu, na kterém vyrůstají drobné květy. Typické pro hvězdnicovité.

Vrcholičnatá květenství mají potlačený hlavní stonek – vřeteno a přerůstají jej postranní větve. Jako první rozkvétá květ umístěný na vrcholu vřetena.

- Mnohostranný vrcholík: základní typ vrcholičnatého květenství, na kratším a hlavním stonku jsou postranní větve, které přerůstají hlavní vřeteno, kdyţ postranní větve a květní stopky jsou prodlouţené tak, ţe jsou téměř v rovině, označujeme takové květenství jako chocholičnatý vrcholík (bez černý).

- Vidlan: dvouramenný vrcholík, který má na hlavním stonku pouze dvě vstřícné větve přerůstající vřeteno (hvozdíkovité)

- Klubko: velmi staţený vrcholík s květy téměř přisedlými a směřující do všech stran (merlík)

- Svazeček: odvozené z vidlanu nebo z mnohostranného vrcholíku zkrácením nebo vymizením květních stopek (hvozdík)

20

- Lichopřeslen: tvořen dvěma zkrácenými vstřícnými vidlany, které vyrůstají v úţlabí listenů, typické pro hluchavkovité

- Vijan: jednoramenný vrcholík, květní stopky neleţí v jedné rovině s hlavním stonkem, květní stopky jsou střídavě na obou stranách, takţe květy jsou ve dvou řadách na spirálně stočeném vřetenu (pomněnka, rulík)

- Šroubel: květní stopky jsou postupně na téţe straně větve, květy jsou odchýleny na jednu stranu (třezalka)

- Srpek: květní stopky jsou v jedné rovině s mateřským stonkem, všechny květní stopky na jedné straně (sítina)

- Vějířek: podobné srpku, ale květní stopky s květy jsou střídavě nalevo napravo (kosatec)

Výše jmenovaná květenství jsou jednoduchá. V přírodě se často setkáváme se sloţenými květenstvími, která vznikají kombinací jednoduchých. Buď vznikají ze stejných květenství (homotaktická) například klas klásků psárky, nebo z různých květenství (heterotaktická) například vijan hroznů.

2.1.3. Nejvýznamnější čeledě cévnatých rostlin

(zpracováno podle http://www.ibot.cas.cz/index.php?p=seznam&site=default; Krejča 2004; Kubát 2006; Hejný & Slavík, 1988; Hejný & Slavík, 1990; Hejný & Slavík, 1992; Slavík, 1995; Slavík, 1997; Slavík, 2000; Slavík & Štěpánková, 2004; Štěpánková, 2010)

Podle seznamu Botanického ústavu Akademie Věd České Republiky (www. ibot.cas.cz) se na našem území nachází téměř pět tisíc druhů cévnatých rostlin, které řadíme do 171 čeledí, od Lycopodiaceae (plavuňovité) aţ po Typhacae (orobincovité). Seznam cévnatých rostlin je tvořen pro potřeby floristické práce a stal se praktickou databází pro všechny floristy a botaniky jako i Klíč ke květeně České Republiky (Kubát et al. 2002). Údaje v něm odpovídají této publikaci a obsahuje

21 všechny rostliny, které jsou obsaţené v tomto klíči, ale po aktualizaci z data 23. 1. 2011 jsou v seznamu zahrnuty i rostliny nevyskytující se v Klíči ke květeně České Republiky. Na okraj je třeba podotknout, ţe autoři v seznamu zachovali původní jména rostlin i přes taxonomické a nomenklatorické změny, tak aby korespondoval s výše zmiňovaným klíčem. 5000 taxonů je velmi velké mnoţství. Pro účely studia cévnatých rostlin jsou podstatné nejvýznamnější čeledě, se kterými se na našem území setkáváme nejčastěji, čeledě hospodářsky významné nebo jsou to čeledě s nejhojnějším počtem rodů a druhů. Mezi takové čeledě patří například pryskyřníkovité, které představují jednu z nejstarších čeledí, o čem svědčí například stavba květu. Plodolisty pravidelných nebo souměrných květů nebývají srostlé a jsou často umístěny na vyvýšeném květním lůţku. Další hojně zastoupenou i hospodářsky významnou čeledí je brukvovité. Velké mnoţství druhů kulturně i hospodářsky významných představuje čeleď růţovité, ke kterým patří velké procento všech ovocných stromů, se kterými se můţeme setkat v našich přírodních podmínkách. Významný podíl na zastoupení v naší flóře zaujímají také rostliny z čeledě bobovité se svým typickým květem, skládající se z pavézy, křídel a člunku. Nejbohatší čeleď dvouděloţných rostlin ve střední Evropě tvoří zástupci z čeledě hvězdnicovité. Se zhruba 200 rody čeleď hluchavkovité je jistě taky velmi významnou čeledí naší flóry, stejně tak i čeleď jednoděloţných rostlin lipnicovité, která zahrnuje i hospodářsky významné rostliny (obilniny). S těmito a mnoha dalšími čeleděmi se studenti setkávají jiţ v hodinách přírodopisu na základní škole, proto je důleţité je znát. Na základní škole se seznámí se zhruba 60 čeleděmi, z toho se podrobněji učí zhruba o 20 čeledích. Je třeba, aby se studenti naučili determinovat alespoň 80 aţ 100 cévnatých rostlin, protoţe na základní škole se seznámí se zhruba 160 druhy.

Lycopodiaceae – plavuňovité

Jednoleté nebo vytrvalé vţdyzelené byliny, pseudomonopodiáně větvené (vidličnaté větvení, silnější větev vidlice tvoří zdánlivě hlavní plazivou a kořenující lodyhu nebo oddenek, tenčí napodobuje vzpřímenou větev). Kořeny jednoduché nebo vidličnatě větvené, vyrůstajících z lodyh nebo oddenků. Sporofyly se odlišují od trofofylů. Výtrusnice kulovité aţ ledvinité, pukající štěrbinou na vrcholu nebo na boku, s nerozlišenými stejnotvarými výtrusy. Výtrusnicové klasy stopkaté nebo přisedlé,

22 ale vţdy zřetelně odlišené od větví. Asi 7 rodů, přibliţně 100 druhů, převáţně v tropech

Equisetaceae – přesličkovité

Vytrvalé byliny s horizontálními, bohatě větvenými oddenky. Lodyhy článkované, v uzlinách s lodyţními pochvami, rýhované, s vystouplými ţebry, se střední dutinou, kolem níţ jsou v kruhu rozmístěny dutiny (stojící proti rýhám). Cévní svazky uloţeny v kruhu pod ţebry mezi dutinami. Silně inkrustovány oxidem křemičitým pokoţkové buňky, kutikula část s hrbolky. Jsou-li vyvinuté větve, vyrůstají v přeslenech v lodyţních uzlinách. Sterilní a plodné lodyhy buď stejné, nebo morfologicky odlišené. Sporofyly tvaru stopkatých šestibokých destiček, velmi těsně k sobě přiloţené v přeslenech ve výtrusnicový klas. Výtrusnice jsou na spodním okraji sporofylů. Výtrusy stejnotvaré, kulovité, zelené se 4 hapterami. Prokel dvoudomý, zelený, lupenitý. 2 rody (asi 25 druhů).

Pinaceae – borovicovité

Dřeviny jednodomé, vţdyzelené, vzácnějí opadavé. Větve buď prodlouţené (auxiblasty) a zkrácené (brachyblasty), nebo jen prodlouţené. Pryskyřičné kanálky v kůře, lýku, dřeňových paprscích a v mladém dřevě. Listy jehlicovité, ve šroubovici, jednotlivé nebo ve svazečcích po 2 – 5 i více na brachyblastech, se schizogenními, exkrečními nádrţkami nebo kanálky. Po opadnutí jehlic ne větvích jizvy nebo vyniklé polštářky. Samčí šištice tvořeny četnými tyčinkami. Tyčinky s krátkou plochou nitkou, prodlouţeným konektivem a dvěma prašnými pouzdry. Pylová zrna se vzdušnými váčky, samičí šištice jednotlivé nebo po 2 – 3, s mnoha semennými a podpůrnými šupinami. Semenné šupiny se dvěma obrácenými vajíčky. Podpůrné šupiny zakrnělé nebo zřetelně vyvinuté, někdy ze zralé šišky vyniklé. Šišky dřevnaté, za zralosti nerozpadavé, vzácnějí rozpadavé. Šupiny někdy zakončené štítkem, uprostřed něho nebo na jeho vrcholu s pupkem, vybíhajícím často v hrot. Semena na vrcholu zpravidla křídlatá. Dělohy 2 – 18. 9 rodů (asi 235 druhů).

23

Magnoliaceae – šácholanovité

Opadavé dřeviny. Listy střídavé, jednoduché, celistvé nebo členěné, s opadavými palisty. Květy jednotlivé, velké, oboupohlavné, květní lůţko prodlouţené, květní obal nerozlišený nebo rozlišený v kalich a korunu. Plody měchýřky nebo naţky, skládající souplodí, připomínající šišku. Semena velká, s bohatým endospermem a malým zárodkem. 12 rodů (asi 200 druhů).

Ranunculaceae - pryskyřníkovité

Jednoleté aţ vytrvalé byliny nebo popínavé dřeviny. Listy střídavé, vstřícné nebo v přízemní růţici, bez palistů nebo vzácně s palisty. Květenství hroznovitá nebo vrcholičnatá, nebo květy jednotlivé. Květy oboupohlavné, pravidelné, různoobalné nebo jednoobalné, obalové lístky 1 – 20, volné, nektaria na korunních lístkách nebo na staminodiích nebo chybějí. Pylová zrna nejčastěji trikolpátní, hladká, výjimečně na povrchu ostnitá. Gyneceum apokarpní, plodolistů mnoho, vzácně jen několik. Vajíčko jedno nebo několik málo, přímé, vzácně obrácené. Plody naţky. Semena s endospermem. Asi 30 rodů (1500 druhů).

Fagaceae - bukovité

Opadavé jednodomé dřeviny. Listy střídavé, jednoduché, s palisty většinou opadavými. Samičím květenstvím je jehněda nebo sloţená jehněda, řídčeji svazeček. Základním typem květenství je trojkvětý vidlan v miskovitě rozšířeném květním lůţku. Květy vesměs jednopohlavné; samčí se 4-8četným okvětím a 4-20 tyčinkami; samičí po 1-3 v miskovité číšce. Plod je jednosemenná naţka částečně nebo zcela uzavřená v číšce. Semena bez endospermu, embryo obvykle s velkými dělohami. 7- 11 rodů, asi 1200 druhů.

Caryophyllaceae - hvozdíkovité

Jednoleté, dvouleté aţ vytrvalé byliny, většinou hladké a lysé, řídčeji drsné byliny s větším počtem lodyh. Lodyhy přímé, vystoupavé, často vidličnatě větvené.

24

Listy obvykle křiţmostojné, bez palistů, střídavé, vstřícné, vejčitě kopinaté, lysé i chlupaté. Květenství vidlany aţ laty vidlanů, okolík. Květy oboupohlavné vzácně jednopohlavné, pravidelné, cyklické, malé 4-5 četné. Rozlišený v kalich a korunu, která někdy chybí. Kališní lístky volné nebo srostlé, kalich neopadavý. Plod tobolka, bobule. Asi 100 rodů (více neţ 2500 druhů) ne celém světě.

Brassicaceae - brukvovité

Jednoleté, dvouleté aţ vytrvalé byliny s jednoduchými, větvenými i ţlaznatými chlupy nebo lysé. Listy celistvé, lodyţní přisedlé, střelovité objímavé, někdy dolní listy členěné, všechny řapíkaté, bez palistů. Květenství hrozen bez listenu ne s listenem, skládá laty. Květy obouphlavné, bisymetrické, čtyřčetné, se čtyřmi kališními a čtyřmi korunními lístky, tyčinky čtyřmocné. Plod suchý, ze dvou plodolistů, šešule, šešulka, struk, naţka. Asi 380 rodů a 3200 druhů.

Rosaceae - růţovité

Vytrvalé byliny aţ keře, zřídka letničky. Stonky dřevin někdy s ostny. Listy střídavé, výjimečně vstřícné, většinou palistnaté, sloţené, vzácněji jednoduché. Květenství hroznovitá, vrcholičnatá nebo květy jednotlivé. Květy cyklické nebo spirocyklické, oboupohlavné, vzácně jednopohlavné, květní obaly 4-6(-8)četné, jejich dolní části, často i báze tyčinek srostlé v plochou aţ lahvicovitou, kuţelovitou nebo čihovitou češuli = hypathium, pestíky však volné; květní lůţko u plochých češulí zpravidla vyklenuté. Plody naţky, oříšky, někdy uzavřené v češuli („šípek“), popřípadě souplodí naţek (někdy se zduţnatělým lůţkem – „jahoda“), nebo peckoviček („malina“, „ostruţina“). Semena s rovným embryem a endospermem. Asi 62 rodů a 2200 druhů.

Fabaceae - bobovité

Jednoleté, dvouleté aţ vytrvalé byliny, nikdy ne ve vodním prostředí, s mohutnými, dlouhými, větvenými, kulovými, tenkými kořeny, symbiotické

25 nitrogenní bakterie rodu Rhizobium, tvoří kořenové hlízky. Lodyhy většinou četné, přímé, vystoupavé aţ poléhavé, odstálé chlupaté nebo lysé. Listy často sloţené, střídavé, dlouze řapíkaté, s vejčitými aţ obvejčitými lístky, s velkými palisty. Květenství hlávky jednotlivé, kulovité bohaté, někdy polokulovitá aţ vejcovitá, okolík. Květy oboupohlavné, souměrné, protaţené, stopkaté, přisedlé; kalich pětičetný, srostlý, pětičetná koruna z nesrostlých lístků pozměněných na pavézu, křídla a člunek; většinou 10 dvoubratrých tyčinek, gyneceum apokarpní. Plodem jsou lusk, struk, naţka. Asi 480 – 500 rodů (1200 druhů).

Apiaceae - miříkovité Jednoleté aţ vytrvalé byliny, lysé nebo s jednoduchými chlupy, ve všech částech a v oplodí se sekrečními buňkami a kanálky. Lodyha většinou dutá, rýhovaná. Listy střídavé, bez palistů, čepel většinou členěná nebo sloţená, zřídka celistvá, řapík lodyţních listů zpravidla se zřetelnou pochvou. Květenství jednoduchý nebo sloţený okolík (dílčí květenství – okolíčky) nebo strboul; pod květenstvím z podpůrných listenů vytvořený obal, pod okolíčky obalíček (jeden nebo oba mohou chybět). Květy zpravidla oboupohlavné, kalich patrný jako pět drobných lístků nebo cípů nebo zakrnělý; korunních lístků pět, volných; tyčinek pět, střídajících se s korunními lístky, prašníky ţluté, zřídka fialové. Plod dvounaţka, za zralosti většinou rozpadavá, semeno s tenkým osemením, pevně spojeným s oplodím, s hojným endospermem a malým embryem. Asi 270 rodů s 2850 druhy.

Boraginaceae – brutnákovité

Vytrvalé, jednoleté nebo dvouleté byliny s vřetenovitým, často i vícehlavým kořenem a s plazivými výběţky. Lodyhy přímé nebo vystoupavé, s hojnými chlupy různého tvaru. Listy v přízemní růţici a na lodyze, střídavé, vzácněji vstřícné, vţdy bez palistů, přisedlé nebo řapíkaté, snadno vadnoucí, celokrajné, měkké, s chlupy. Květy buď jednotlivé, nebo ve vrcholových či úţlabních květenstvích, nejčastěji vijanech, pravidelné, oboupohlavné. Kalich vytrvalý, za plodu se zvětšující, kališní lístky srostlé v různě dlouhou kališní trubku; koruna kolovitá, trubkovitá, různě zbarvená. Plody rozpadavé ve 4 jednosemenné nebo 2 dvousemenné vejcovité, různě tvarované, lysé nebo srstnatě pýřité tvrdky. Semena drobná bez endospermu. Asi 100 rodů s 2000 druhy.

26

Solanaceae – lilkovité

Jednoleté, dvouleté, víceleté aţ vytrvalé byliny, polokeře, keře. Vytrvalé někdy tvoří podzemní oddenkové hlízy. Lodyhy s bikolaterálními cévními svazky. Listy střídavé, někdy v horní části rostliny vstřícné, bez palistů, jednoduché nebo sloţené. Květy ve vrcholičnatých květenstvích (většinou vijanech), nápadné, oboupohlavné; kalich srostlolupenný, vytrvalý, koruna obvykle 5četná, trubkovitá, zvonkovitá. Plod tobolka nebo bobule. Semena s endospermem. Asi 96 rodů a přes 2500 druhů.

Lamiaceae - hluchavkovité

Jednoleté aţ vytrvalé byliny, polokeře aţ keře. Lodyhy většinou přímé, nahoře ţlaznaté, čtyřhranné, někdy plazivé, dřevnatějící a kořenující, olistěné, chlupaté. Listy jednoduché, vstřícné, vejčité, elipsovité, celistvé, zoubkaté, vroubkované. Květenství lichopřesleny, lichoklasy. Květy velké i malé, úţlabní, korunní trubky, někdy zřetelně prohnuté trubky. Květní obaly srostlé; kalich pětičetný, trubkovitý, někdy mírně pyskatý, vytrvává na plodu, pestík ze dvou plodolistů, v jednom květu se zpravidla vyvíjejí čtyři trvdky.

Asteraceae – hvězdnicovité Jednoleté aţ vytrvalé byliny i polokeře bez mléčnic nebo s mléčnicemi. Listy v přízemní růţici, vejčité, kopinaté, laločnaté aţ peřenodílné nebo jen vykrajované, řapíkaté; tlisty i listeny pichlavé, ostnité nebo háčkovité. Lodyhy víceúborné, vzpřímené, větvené. Stvoly bezlisté jednoúborné, vnější zákrovní listeny čárkovitě sehnuté, vnitřní vzpřímené a delší. Květenství úbor, na jeho vnější straně zákrovní listeny a někdy i zákroveček, z květního lůţka někdy vyrůstají blanité plevy; úbory často v dalších, sloţených květenství, hroznovitá; pětičetné květy zpravidla oboupohlavné, jazykovité, tvoří paprsek, a trubkovité, které tvoří terč, kalich přeměněn na chmýr nebo šupiny, někdy nezřetelný; trubkovité květy pravidelná, pravidelné, koruna pěticípá, jazykovité květy souměrné se třemi zuby na jazyku, často samičí někdy, bez zubu; některé jenom s jazykovitými květy nebo trubkovitými. Plodem naţka

27

Liliaceae - liliovité

Vytrvalé a lysé byliny s cibulkami, s kontraktilními kořeny. Cibule s jednou nebo více masitými, volnými nebo srostlými šupinami. Lodyhy přímé, plné, obvykle olistěné nebo rostliny bezlodyţné s květní stopkou vyrůstající přímo z cibule. Listy jen přízemní nebo lodyţní, přisedl, ploché se souběţnou ţilnatinou. Květy uspořádány v různých hroznovitých i vrcholičnatých květenstvích, dosti často jednotlivé, oboupohlavné, pravidelné. Plod pouzdrosečná tobolka se 3 pouzdry, pukající švy, v kaţdém pouzdře s více semeny. Semena s endospermem, obvykle zploštělá. 12 aţ 16 rodů (500-600 druhů).

Poaceae - lipnicovité Jednoleté aţ vytrvalé byliny, vzácněji dřevnatějí (bambusy). Kořeny svazčité, plazivé oddenky. Stéblo málo větvené, oblé kolenkaté duté. Listy čárkovité, souběţná ţilnatina ve dvou řadách; čepel + pochva + jazýček + ouška. Květy zdánlivé bezobalné sedí mezi pluchou a pluškou; pluška vznikla ze dvou lístků vnitřního kruhu okvětí, ze dvou lístků vnitřního kruhu okvětí plenka; plevy a pluchy jsou listenového původu. Květenství trav je vţdy sloţené: buď klas z klásků, nebo lata z klásků, (staţená lata z klásků se označuje jako lichoklas). Plodem je obilka (osemení je srostlé s oplodím). Tato čeleď představuje nejvýznamnější skupinu rostlin v hospodářství a ekonomice. Tvoří také přirozené ekosystémy s dominantními trávami jako stepi, prérie, pampy, savany, ale i vytvořené člověkem: louky, pole a pastviny.

Orchideaceae - vstavačovité

Vytrvalé terestrické, v tropech často téţ epifytické byliny, v počátečních stádiích ontogeneze vţdy heterotrofní (mykorhiza), v dospělosti zelené (mixotrofní, málo často zcela autotrofní), nebo nezelené (heterotrofní), vytrvávající oddenky nebo kořenovými hlízami nebo stonkovými hlízami. Lodyhy přímé, listnaté nebo šupinaté, u epifytů šplhavé se vzdušnými kořeny. Listy střídavé, někdy dvouřadé, přisedlé, často pochvaté, zřídka řapíkaté, jednoduché, celistvé, celokrajné. Květenství hroznovité, vrcholové, mnohokvěté. Květy vyrůstající v paţdí listenů, většinou

28 oboupohlavné, téměř pravidelné, okvětních lístků šest ve dvou kruzích, střední lístek vnitřního kruhu, tzv. pysk, zpravidla odchylné stavby, velikosti, často i barvy, někdy dozadu vydutý v různě dlouhou ostruhu; plod tobolka pukající 3 nebo 6 podélnými štěrbinami, s velkým počtem (aţ 4 milióny) velmi lehkých semen bez endospermu. Asi 740 rodů přibliţně 25 000 druhů.

2.2. Učivo a jeho sloţky

(zpracováno podle Kalhous, et al 2002)

Učivo je chápáno jako obsah vzdělávání ve škole. Tradičně se uvádí tyto sloţky: vědomosti, dovednosti, hodnoty ţáka. Kaţdá z nich tvoří sloţitou strukturu, spojenou s ostatními sloţkami. Proto se dnes mluví spíše o cílových kompetencích ţáka, čímţ se zdůrazňuje jejich propojenost. Pojetí znalosti, respektive vědění bývá vymezováno jako připravenost, kompetentnost k jednání, jako předpoklad či schopnost „něco“ uskutečnit. Přesto je třeba se dívat na učivo z hlediska všech tří sloţek.

2.2.1. Vědomosti

Vědomosti tvoří mnohdy převáţnou část učiva ve škole. Často učitelé slyší názory, ţe ţáci nedokáţou pouţít v praxi to, co se ve škole naučili. Ţe nejsou schopni aplikovat dosaţené znalosti jinak neţ ve vyučování. Ovšem přenést vědomosti do nových situací není závislé pouze na zapamatování, ale také na pochopení struktury poznatků. Zda je schopen fakta zobecňovat prostřednictvím pojmů a vysvětlovat vztahy mezi nimi pomocí zákonů a principů. Fakta zachycují jevy popisem jejich podoby, vlastností, místa, pohybu apod. ţák je získává pozorováním, pokusem, dotazováním a rozborem. Pod pojmem fakt si většinou představíme verbální fakt například, ţe ţák má umět vyslovit například definici matematické funkce, ke značce veličiny přiřadit správný název apod. další významnou skupinou fakt jsou identifikace (nejčastěji zrakové), kdy se ţák učí podle fyzických vlastností přiřadit k objektu (obrázku) správný název. Například si ţák

29 zapamatuje poznávací znaky rostliny a na těchto základech ji dokáţe determinovat. Stejně tak to můţe platit i pro zvuk. Fakta dávají konkrétní obsah pojmům. Pojmy nám umoţňují uvaţovat o jednotlivých, dílčích fakt najednou, zobecňují důleţité a odhlíţí od nedůleţitého. Umoţňují odpovědět na otázku: co je? Kdyţ fakt zařadíme pod správný pojem, můţeme pouţít některý princip, který se tohoto pojmu týká. Principy jsou dalším typem vědomostí, které postihují vztahy mezi jevy. Patří zde zákony, teorie, procesuální generalizace (popisují průběh přírodních dějů, neobsahují přímo výpovědi o příčinách). Dále kauzální generalizace, ty popisují příčinný vztah mezi dvěma nebo více změnami.

2.2.2. Dovednosti (zpracováno podle Kalhous, et al 2002, Průcha et al 2008)

Dovednosti mají strukturu, jeţ zahrnuje cíl činnosti, volbu prostředků, postup činnosti a kontrolu výsledků. Dále tedy i vědomosti. Lze je dělit na rozumové a senzomotorické. Podle věcného obsahu je lze dělit na několik hlavních druhů: dovednosti pracovní (osvojení činností potřebné k výkonu profese), sociální komunikace a jednání (osvojení jazyka, kultivovaný projev, spolupráce, organizační a řídící schopnosti), pohybové a zdravotní a poznávací. Obecně dovednost znamená způsobilost člověka k provádění určité činnosti (čtení, řešení úloh). Osvojování dovedností je základní součástí školního vzdělávání, proto dovednosti bývají vymezovány jako výukové cíle v různých kurikulárních dokumentech.

2.3. Zařazení problematiky cévnatých rostlin do RVP ZV (zpracováno podle www.vuppraha.cz/wpcontent/uploads/2009/12/RVPZV_2007- 07.pdf>.)

Vzdělávací oblast: Člověk a příroda Vzdělávací obor: Přírodopis Tematické okruhy: Biologie rostlin Očekávané výstupy:

ŢÁK - odvodí na základě pozorování uspořádání rostlinného těla od buňky přes pletiva aţ k jednotlivým orgánům

30

- porovná vnější a vnitřní stavbu jednotlivých orgánů a uvede praktické příklady jejich funkcí a vztahů v rostlině jako celku

- vysvětlí princip základních rostlinných fyziologických procesů a jejich vyuţití při pěstování rostlin

- rozlišuje základní systematické skupiny rostlin a určuje jejich významné zástupce pomocí klíčů a atlasů

- odvodí na základě pozorování přírody závislost a přizpůsobení některých rostlin podmínkám prostředí

Učivo: - anatomie a morfologie rostlin – stavba a význam jednotlivých částí těla vyšších rostlin (kořen, stonek, list, květ, semeno, plod) - fyziologie rostlin – základní principy fotosyntézy, dýchání, růstu, rozmnoţování - systém rostlin – poznávání a zařazování daných zástupců běţných druhů řas, mechorostů, kapraďorostů (plavuně, přesličky, kapradiny), nahosemenných a krytosemenných rostlin (jednoděloţných a dvouděloţných); jejich vývoj a vyuţití hospodářsky významných zástupců - význam rostlin a jejich ochrana

31

3. Metodika

3.1. Metodika vytváření studijních pomůcek

3.1.1. Metodika tvorby herbářových poloţek (zpracováno podle Křísa et al 1989, Krejčí 2004, Simpson 2006)

Herbář je slovo latinského původu, herba = bylina. Označujeme tak sbírku sušených, vylisovaných, upravených a speciálně uspořádaných rostlin. Takové sbírky jsou základní součástí výzkumu systematiky rostlin. Skládají se vzorků rostlin, které jsou konzervovány sušením nebo v konzervačních roztocích. Mohou rovněţ zahrnovat i ţivé rostliny nebo rostliny přenesené z volné přírody a pěstované ve vytvořených podmínkách v umělém prostředí. Sbírky rostlin slouţí k několika účelům. Jedním z nich je, ţe poskytují zdroj materiálu pro systematický výzkum. Všichni, kteří se zabývají takovýmto výzkumem, by měli samozřejmě studovat rostliny v jejich přirozeném prostředí ve volné přírodě, ale v praxi jsou pro tyto účely pouţívány spíše sbírky konzervovaných nebo ţivých rostlin. Další funkcí takových sbírek je, ţe slouţí jako referenční materiál pro pojmenované taxony. Takové sbírky obsahují tak zvané vzorové exempláře, které slouţí ke srovnávání a ověřování identity rostlinného taxonu. Mnoho rozsáhlých herbářů, ale i malých, mohou být pouţity pro vytváření počítačových databází. Taková databáze shromaţďuje informace o morfologii rostlin, ekologii výskytu a zeměpisném rozšíření. Sbírka rostlin můţe také slouţit pro dokumentování druhové různorodosti. Slouţí ke studiu nebo vědecké práci, lesníkům, učitelům ţákům, ale mohou být uţitečné i pro botaniky amatéry, milovníky přírody nebo pro členy zájmových krouţků.

Sběr rostlin Sbíráme rostliny zdravé, dostatečně vyspělé, nejlépe fertilní. Musí být zachovány determinační znaky rostliny. Při sběru zaznamenáváme údaje, které se mohou při lisování ztratit. Jsou jimi například: vůně rostliny, barva listů i květních obalů, postavení listů, zda rostlina při utrţení mléčí, vůni či zápach při rozemnutí listů a jiných částí rostliny.

32

Preparace

K ukládání vzorků v terénu můţeme pouţívat různé způsoby. Například pouţíváme plastový sáček nebo igelitovou tašku, anebo si bereme na stanoviště svazek novin nebo savých papírů a můţeme rostlinu vkládat přímo po sběru mezi listy papíru. Můţeme také rostliny vkládat přímo do přenosného lisu. Ten obsahuje listy papíru, mezi které vkládáme rostliny přímo na stanovišti. Má stahovací prouţky umístěné na pevných deskách, takţe po vloţení rostliny můţeme lis utáhnout právě pomocí těchto pásků. Před vloţením do sáčku, lisu nebo do papíru je třeba rostliny očistit a dobře označit, aby při pozdějším třídění nedošlo k chybě. Základní metodou přípravy rostliny, aby slouţila pro budoucí studium, je preparace a konzervování do herbáře. Ten se skládá z lisovaných, sušených rostlin, které po sběru preparujeme. Preparací myslíme zásahy prováděné po sběru rostliny. Nejlépe zakládáme rostliny do savých papírů, ty jsou většinou nedostatkové, tak do novin. Rostliny vloţíme do sušících papírů. Přitom dodrţujeme to, aby silné části rostliny nebyli pouze ne jedné straně, ale střídáme je, aby byla rostlina lisována po celé délce. Stlačíme je dlaní a vyrovnáme je na papíře, poté překryjeme dalším archem sušícího papíru a silně přimáčkneme. Hrozí zde nebezpečí, ţe vkládáme-li rostliny příliš vlhké, mohou nám začít plesnivět anebo mohou plesnivět aţ v herbáři a zničit tak celou sbírku. Lisované rostliny v sušících papírech rozkládáme do stejných balíčků na podlaze nebo na stole a necháváme je větrat, protoţe nejen tlak na staţených balíčcích, ale i především proudění vzduchu má velký efekt na kvalitu preparace vzorků.

Konzervace

Konzervace je další krok k vyhotovení herbářové poloţky. Zpravidla se suché a vylisované rostliny kladou na papír formátu A3, na něj se rostlina poté přilepí lepicími páskami. Herbářové poloţky se po zhotovení skladují ve sbírkách, zpravidla na suchém a větraném místě.

Herbářová poloţka

33

Tím rozumíme suchou vylisovanou rostlinu nebo její část uloţenou na papíře s připojenou etiketou, na které jsou nejdůleţitější údaje o jejím původu, případně další údaje. Bez etikety takovou poloţku většinou nepovaţujeme za herbářovou, protoţe její vyuţití jako materiálu je velmi omezené. Etiketa by měla obsahovat: jméno rostliny, naleziště, stanoviště, datum sběru, jméno sběratele. Jméno rostliny by mělo být uvedeno, pokud je to moţné, ve své latinské podobě i české. Pokud na etiketě není uvedeno naleziště, lze takovou poloţku povaţovat pouze za demonstrační materiál, naleziště se povaţuje za nejdůleţitější údaj na etiketě. Stanovištěm se myslí soubor podmínek, ve kterých rostlina konkrétně rostla. Herbářové poloţky seřazujeme nejlépe podle nějakého systému po čeledích, rodech a druzích. Pro bezpečné skladování herbáře je nutné jej uloţit na suché a pokud moţno větrané místo. Poloţky ukládáme do dvojlistu papíru a vrstvíme je na sebe podle mohutnosti poloţek, poté je ukládáme do tvrdých desek a skladujeme ve skříni nebo v regálech na suchém a nejlépe větraném místě. Herbář chráníme také před prachem, plísní, vlhkem, výpary chemikálií i ţivočišnými škůdci a před poţárem.

3.1.2. Vlastní tvorba herbářových poloţek

Pro vytvoření herbáře pro studijní účely jsem sbírala pouze zástupce cévnatých rostlin pouze na stanovištích s ţádným stupněm ochrany, anebo na umělých kulturách. Všechny rostliny, které jsou chráněné a jsou obsaţeny v herbáři, jsem sbírala na umělých kulturách. Pro sběr rostlin jsme pouţívala plastikové sáčky, do kterých jsem vkládala očištěné vzorky a přitom jsem si zapisovala jejich názvy. Po přinesení rostlin domů, jsem kaţdou z nich jednotlivě rozloţila na novinový papír a vyrovnala. V některých případech bylo nutné si pomoci novinovými pásky pro lepší vyrovnání, například sasanka hajní cestou ze stanoviště poměrně dost zvadla a její květ byl zavitý a pomačkaný. Na novinovém papíře jsem květ opatrně prstem a pinzetou rozvila a zajistila jej ve vytvořené rozvité poloze novinovým páskem, který jsem na obou koncích upevnila lepicí páskou tak, aby se páska nedotýkala zbylé části rostliny. Rostlinu jsem překryla dalším listem novin. Kaţdou poloţku jsem lisovala pomocí dřevěných desek, na které jsem kladla kaţdou poloţku zvlášť a překrývala je další dřevěnou deskou a tím je lisovala. Skladovala jsem je na suchém a větraném místě.

34

Rostliny jsme poprvé zkontrolovala hned druhý den, poté jsem je pravidelně v intervalu dvou dnů kontrolovala dále a v případě nutnosti, tedy při zjištění vlhkého podkladu pro lisování rostliny, jsem vyměnila novinový papír, aby nedošlo ke znehodnocení. Doba lisování byla pro kaţdou poloţku individuální a záleţela na daných vlastnostech zpracovávané rostliny, zejména na jejím obsahu vody. Například plicníku lékařskému bylo nutné vyměňovat novinový papír při kaţdé pravidelné kontrole, ale mochna husí tuto proceduru vyţadovala během procesu sušení a lisování pouze jednou. Po vylisování a usušení poloţky jsem rostlinu opatrně sejmula z novinového papíru, v případě pouţití pomocných pásků, jsem je nejprve opatrně odstranila a poté zpracovaný vzorek sejmula a poloţila na bílý, tvrdý papír formátu A3. Tento formát jsem pouţila pro všechny herbářové poloţky. Rostlinu jsem na něj umístila tak, aby byla ve středu papíru. K uchycení jsem pouţila nastříhané kusy průhledné lepicí pásky, kterými jsem rostlinu připevnila k podkladovému papíru tak, aby pevně drţela na zvoleném místě a nedocházelo k předčasnému znehodnocení. Kaţdá poloţka je vloţena do fólie a umístěna do pořadače. Na zadní straně kaţdé herbářové poloţky je umístěn popisek, který obsahuje stručnou charakteristiku a základní poznávací znaky, který jsem přilepila lepicí páskou. Vytvořila jsem 140 herbářových poloţek cévnatých rostlin ake kaţdé poloţce jsem vypsala základní morfologické znaky.

3.1.3. Vytváření sady fotografií

Fotografování rostlin na jejich stanovištích je jedna z metod tvoření sbírky rostlin a jejich dokumentování. Taková sbírka můţe slouţit stejně jako herbář pro studenty jako učební pomůcka. Velkou výhodou takové sbírky je, ţe vyfotit si můţete prakticky kaţdou rostlinu, bez ohledu na stupeň její ochrany. Před odebráním rostliny ze stanoviště jsem si pořizovala fotografie jednotlivých zástupců digitálním fotoaparátem. Snaţila jsem se rostliny nafotit z více pozic a pouţívala jsem funkci makro, která umoţňuje pořizovat ostré snímky i na malé vzdálenosti. V některých případech bylo ovšem focení velmi sloţité a náročné, neboť právě pro fotografování zblízka je důleţité, aby se fotografovaný předmět co nejméně pohyboval a má velké nároky na momentální světelné podmínky, coţ mělo za následek, ţe některé fotografie nejsou zcela kvalitní.

35

Fotografie pořízené na lokalitách, jsem z fotoaparátu nahrála do počítače. Vytřídila ostré a kvalitní fotografie. Seřadila jsem je podle taxonomického systému (Kubát et al. 2002). Jednotlivé soubory jsem pojmenovala v posloupném pořadí pouze čísly, aby se tím, alespoň z části, předešlo zapamatování pouze názvu poloţky. Vytvořila jsem seznam vyfotografovaných rostlin, který jsem očíslovala shodně s názvy souborů na CD, aby slouţil k ověření správného názvu dané, vyfotografované rostliny. Pořízené fotografie a seznam vyfotografovaných rostlin jsou součástí učebního materiálu jako paměťový disk – compact disc (CD). Sadu fotografií jsem vytvořila proto, abych srovnala účinnost této pomůcky s herbářem. Vytvořila jsem sadu 95 fotografií cévnatých rostlin, jejich seznam je vloţen na CD.

3.2. Vyhodnocení testů studentů pedagogického asistentství

Vyhodnocení výsledků testů z poznávací zkoušky studentů pedagogického asistentství jsem rozpracovala do tabulky č 1. Tabulka má tuto strukturu. Obsahuje základní rozdělení do pěti sloupců. V prvním je uváděn název rostliny determinované v testu, v páté celková hodnota úspěšnosti pro danou poloţku. Druhý je označen jako rod, třetí druh a čtvrtý čeleď. Tyto sloupce jsou dále rozděleny na dva úseky. V tabulce nejde o zápis příslušného rodu, druhu a čeledi, ale o vyhodnocení úspěšnosti determinace vzorků i na jednotlivých bázích poloţek, proto jsou pojmenovány úspěšnost a neúspěšnost. Všechny číselné hodnoty v tabulce jsou v procentech a získané výpočtem. Spočítala jsem nejprve, kolikrát se daný vzorek v testu objevil. Poté jsem zapisovala do kolonek, zdali dotazovaný student odpověděl správně či nikoliv. Rozebrala jsem kaţdou poloţku na tři části, na rod, druh a čeleď a zkoumala jsem jejich odpovědi. Pokud uvedli správně pouze rodové jméno, napsala jsem si znaménko plus pouze do kolonky rod a do ostatních jsem napsala znaménko mínus. Takto jsem protřídila všechny testy. Všechny dílčí záznamy jsem sečetla a vypočítala z nich úspěšnost a neúspěšnost determinace daných poloţek.

3.3. Testování studijních pomůcek

Herbář cévnatých rostlin jsem vytvořila pro studijní účely pro studenty přírodovědných oborů, stejně tak i jsem shromáţdila fotografie na paměťovém disku.

36

Jedním z cílů diplomové práce je otestovat tyto učební pomůcky a srovnat výsledky těchto testů. Testování jsem prováděla se studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity. Studenty jsem rozdělila do dvou skupin. Skupina A dostala ke studiu herbář cévnatých rostlin, skupina B pouze sadu fotografií, abych tak mohla srovnat účinnost obou pomůcek. Obě skupiny jsem seznámila s cílem testování, kterým je srovnat výsledky účinnosti herbáře a fotografií. Vybrala jsem sadu patnácti rostlin, stejných pro obě skupiny, aby vyhodnocení testů bylo navzájem srovnatelné, s jakou úspěšností determinovali stejné poloţky studenti pouţívající ke studiu pouze herbář a studenti pouţívající pouze fotografie.

3.3.1. Testování herbáře jako studijní pomůcky

Studentům jsem zapůjčila vytvořený herbář cévnatých rostlin na jeden týden. Herbář si prostudovali a připravili se na poznávací test. Poté následovala poznávací zkouška. K testování jsem pouţila očíslované, herbářové poloţky, které jsem vyrobila speciálně k testování, aby nedocházelo k tomu, ţe si zapamatují pouze vzhled rostliny nebo jiný detail na herbářové poloţce. Herbářové poloţky jsem nelepila k papíru jak je běţným postupem, ale pouze poloţila na papíry, aby si je mohli prohlédnout i v ruce. Všechny jsem upozornila, ţe jsou vzorky pouze poloţené, aby nedocházelo k jejich poškození.

Zadání testu

Úkolem studentů bylo prohlédnout si předloţené poloţky, determinovat je, správně zapsat rodové jméno, druhový přívlastek a zařadit do příslušné čeledi. Odpovědi psali studenti na papír do tří sloupců. Na začátek kaţdého řádku napsali číslo dané, determinované poloţky, které odpovídá s jejím číselným označením. Všechny výsledky jsem zpracovala do tabulky číslo 11 a vypočítala úspěšnost determinování jednotlivých poloţek, zvlášť pro rodové jméno, druhový přívlastek i čeleď a poté celkovou úspěšnost.

Pracovní postup pro vyhodnocení jsem pouţila stejný jako pro testy studentů pedagogického asistentství přírodopisu, které mi byly zapůjčeny. To znamená, ţe jsem spočítala počet odpovědí a rozdělila je na správné a chybné v kaţdé kategorii

37 zvlášť. Poté jsem vypočítala procentuální hodnotu úspěšnosti a neúspěšnosti determinace jednotlivé poloţky. Pro celkovou úspěšnost, jsem sečetla hodnotu úspěšnosti pro rodové jméno, druhový přívlastek a čeleď a vypočítala jejich aritmetický průměr. Výsledky jsem zapsala do tabulky č. 2. Všechny číselné hodnoty v tabulce jsou uvedené v procentech.

3.3.2. Testování sady fotografií jako studijní pomůcky

Testování účinnosti této pomůcky jsem prováděla se studenty tímto způsobem. Přehrála jsem fotografie na paměťové disky a zapůjčila jsem jim je k nastudování na jeden týden. Protoţe jsem nepořídila fotografie všech rostlin v dostatečné kvalitě, které jsou i v herbáři, pouţila jsem převzaté fotografie z pouze pro účel přípravy studentů, ale do finální sady fotografií jsem vloţila pouze mé snímky rostlin. Poté jsem otestovala jejich znalosti, a tím i účinnost pomůcky, stejným způsobem jako studenty, kteří pouţívali k přípravě na test herbář. Zadání testu bylo shodné se skupinou, kteří se připravovali na testování pouze pomocí herbáře. Dostali k poznávací zkoušce ty samé vzorky jako předešlá skupina. Studenti psali odpovědi na papíry a číslovali svoje odpovědi shodně s čísly na herbářových poloţkách.

Při zpracovávání jsem se drţela stejného postupu, jako u předešlých testů. Všechny výsledky jsem zapsala do tabulky číslo 12 a vyhodnotila úspěšnost determinace pro kaţdou poloţku zvlášť. Výsledky jsem také dělila do tří podskupin: rodové jméno, druhové jméno a čeleď a stejným způsobem jako u předchozích vyhodnocení, vypočítala celkovou úspěšnost jako aritmetický průměr jednotlivých podskupin. Výsledky jsem zapsala do tabulky č. 3. Všechny číselné hodnoty v tabulce jsou uváděny v procentech.

3.4. Srovnání učebnic přírodopisu pro 7. ročník základních škol

Ve své práci jsem se soustředila také na srovnání dvou učebnic přírodopisu se zaměřením na botaniku. Tyto učebnice jsou doporučeny pro ţáky sedmých tříd.

38

K rozboru jsem si vybrala učebnici přírodopisu pro sedmý ročník nakladatelství Fraus a učebnici přírodopisu doporučenou pro sedmý ročník základních škol, nakladatelství Nová škola.

Vybrala jsem si je právě proto, ţe jsou to moderní učebnice přírodopisu, podle kterých se na našich základních školách vyučuje. Dalším důvodem je to, ţe kaţdá z nich je jinak koncipována. Učebnice nakladatelství Fraus je zaměřena na více systematickou botaniku, naproti tomu učebnice nakladatelství Nové školy je soustředěna více na jednotlivé ekosystémy a na typické zástupce vyskytující se v nich. Jejich rozbor slouţí jako výčet čeledí a typických zástupců cévnatých rostlin, se kterými se studenti setkávají na základní škole,

3.4.1. Vybrané učebnice ke srovnání

3.4.1.1. Učebnice přírodopisu nakladatelství Nová škola

- Přírodopis učebnice vytvořená v souladu s RVP ZV 2. díl Botanika (Nová škola)

Doporučená pro 7. ročník základních škol a pro sekundy víceletých gymnázií

Napsali: PaedDr. Hana Hedávná a kolektiv

Lektorovali: Mgr. František Kynčl, Doc. RNDr. Milada Švecová, CSc.

Ilustrace: Ing. Hana Berková

Nakladatelství: Nová škola, s.r.o. Brno, 2008

ISBN 80-7289-093-X

Autoři učebnice vycházejí z nové koncepce obsahu vzdělávání – Rámcového vzdělávacího programu pro ZŠ. Autoři se na úvod zaměřily na vysvětlení pojmu rostliny a pletiva, stručnými zásadami pojmenování rostlin.

Dále je učebnice členěna do těchto bodů:

39

1. Informační přehled

- přehled systém - třídění rostlin (zelené řasy, výtrusné rostliny, semenné rostliny) - Stavba těla krytosemenných rostlin (kořen, stonek, list, květ, plody a semena, srovnání znaků dvouděloţných a jednoděloţných rostlin) - Vybrané čeledi (stručný přehled): - pryskyřníkovité - růţovité

- hluchavkovité

- brukvovité

- hvězdnicovité

- miříkovité

- bobovité

- lilkovité

- lipnicovité

- liliovité

- česnekovité

- amarylkovité

- vstavačovité

2. Suchozemské ekosystémy v ČR

- Les (lesní patra, členění stromového patra na jehličnaté stromy a listnaté stromy, typické rostliny, ţivočichové) - Louka, pastvina, step (zaměření na typické zástupce) - Zahrada a sad, pole - Parky a botanické zahrady - Rumiště - Lidská obydlí 3. Vodní ekosystémy v ČR

40

- rybník a jezero - potok řeka 4. Cizokrajné ekosystémy

- suchozemské ekosystémy (tropické deštné lesy, travnaté ekosystémy, pouště a polopouště, tajga, tundra) - moře a oceány 5. Léčivé a jedovaté rostliny

6. Ochrana rostlin

Laboratorní práce

Klíč k vybraným úkolům

Očekávané výstupy

Rejstřík

3.4.1.2. Učebnice přírodopisu nakladatelství Fraus - Přírodopis 7 učebnice pro základní školy a víceletá gymnázia (FRAUS)

Autoři: Mgr. Věra Čabradová

RNDr. František Hasch

Mgr. Jaroslav Sejpka

Mgr. Ivana Vaněčková

Odborní poradci: RNDr. Zdeňka Lososová, Ph.D.

Doc. RNDr. Boris Rychnovský, CSc.

Ilustrace: Jarmila Dytrychová, Alena Větrovská, Zdeněk Doleţal, Pavel Ţilák, Zdeněk Burian

Nakladatelství: Fraus, Plzeň 2005

1. vydání ISBN 80-7238-424-4

41

Učebnice se dělí do dvou hlavních částí. Obsahuje část zabývající se zoologií a druhý botanikou. Pro účely mojí práce jsem se při charakteristice knihy zaměřila pouze na část botanickou. Autoři rozčlenili text do těchto kapitol:

Botanika – nauka o rostlinách.

- Přehled systému rostlin – shody a rozdíly - Přechod rostlin na souš – nalezení nového domova Výtrusné rostliny: - mechorosty

- plavuně, přesličky, kapradiny

Semenné rostliny: - části těla semenných rostlin-různé funkce, jeden celek

- kořen

- stonek

- list

- květ

- semena a plody

- rozmnoţování rostlin

- růst a vývin

Nahosemenné rostliny: - nahosemenné rostliny – „nahá semena“ (jinany a jehličnany)

Krytosemenné rostliny: - krytosemenné rostliny – semena v plodech

- listnaté stromy a keře

- pryskyřníkovité

- brukvovité

- růţovité

- bobovité

42

- miříkovité

- hluchavkovité

- lilkovité

- hvězdnicovité

- liliovité

- lipnicovité

- vstavačovité

Společenstva: - společenstva lesa

- společenstva vod a mokřadů

- společenstvo luk, pastvin a travnatých strání

- společenstvo polí a sídelní aglomerace

Laboratorní práce

Rejstřík pojmů

3.4.2. Rozdíly mezi srovnávanými učebnicemi

3.4.2.1. Rozdíly v pojetí systému

Učebnice nakladatelství Nová škola je zaměřena spíše ekologicky, to znamená, ţe se soustředí na jednotlivé ekosystémy a na typické zástupce vyskytujících se na nich, kdeţto učebnice z nakladatelství Fraus se drţí systematického členění. O ekosystémech se autoři zmiňují na konci učebnice jako o společenstvích. Liší se také v pojetí systému. V učebnici Nové školy dělí rostliny takto:

- Rostliny: o zelené řasy o výtrusné rostliny

43

o semenné rostliny . nahosemenné rostliny . krytosemenné rostliny jednoděloţné o lipnicovité o liliovité o česnekovité o amarylkovité o vstavačovité dvouděloţné o pryskyřníkovtié o růţovité o hluchavkovité o brukvovité o hvězdnicovité o miříkovité o bobovité o lilkovité Autorka uvádí, ţe v učebnici je zohledněno názvosloví rostlin podle úpravy z roku 2002 (Kubát et al 2002: klíč ke květeně České Republiky, Academia, Praha).

V učebnici nakladatelství Fraus je systém členěn takto:

- Rostliny:

o Niţší rostliny Řasy o Vyšší rostliny Mechorosty . Játrovky . Mechy Plavuně Přesličky Kapradiny Nahosemenné rostliny

44

. Jinany . Jehličnany Krytosemenné rostliny . Dvouděloţné . Jednoděloţné Autoři neuvádějí konkrétní zdroj literatury, podle kterého se řídili. Ţádná z daných učebnic se nezmiňuje o termínu cévnaté rostliny.

3.4.2.2. Rozdíly ve struktuře učebnic

Dále se v učebnici Nové školy autoři soustředí na třídění rostlin. V této části stručně popisují oddělení zelené řasy, podříše výtrusné rostliny a semenné rostliny. U kaţdé z nich vypisují informace v tomto sledu: ţivotní prostředí, hlavní znaky, rozmnoţování, význam a zástupci. Po této kapitole následuje část zaměřená na morfologii a fyziologii rostlin, zahrnutá v části nazvané: Stavba těla krytosemenných rostlin. V učebnici nakladatelství Fraus za přehledem systému navazuje kapitola semenné rostliny, jejímţ obsahem je popis jednotlivých části rostlin a jejich funkcí. Následuje kapitola o nahosemenných rostlinách, za ní část o krytosemenných rostlinách, na jejímţ začátku jsou vypsány hlavní rozdíly mezi dvouděloţnými a jednoděloţnými rostlinami, o kterých se v Nové škole píše hned po kapitole stavba těla krytosemenných rostlin. Dále pokračuje téma: vybrané čeledi dvouděloţných a jednoděloţných rostlin a následují kapitoly, které jsou zaměřeny na jednotlivé ekosystémy a jejich zástupce. Kdeţto v učebnici nakladatelství Fraus, pokračují ve výpisu jednotlivých čeledí, přičemţ začínají podkapitolou listnaté stromy a keře.

V učebnici nakladatelství Fraus proti Nové škole se navíc píše o játrovkách, jako zástupce vybrali autoři porostnici mnohotvárnou. Dále jsou v daných učebnicích odlišnosti v probíraných čeledích. V Nové škole jsou proti pryskyřníkovitým, brukvovitým, růţovitým, bobovitým, miříkovitým, hluchavkovitým, lilkovitým, hvězdnicovitým, liliovitým, lipnicovitým a vstavačovitým, zmíněny ještě čeledě amarylkovité a česnekovité.

45

3.4.2.3. Rozdíly v uváděných zástupcích

Do následujícího přehledu zaznamenávám zástupce rostlin tímto způsobem:

- shodně – zástupce rostlin, kteří jsou uvedeny v obou učebnicích přírodopisu - Fraus – zástupce rostlin uvedené pouze v učebnici nakladatelství Fraus - Nová škola – zástupce rostlin uvedené pouze v učebnici nakladatelství Nová škola Pokud pod danou skupinou neuvádím ţádný záznam k učebnicím nakladatelství Fraus nebo Nová škola, znamená to, ţe se v nich neobjevuje ţádný další zástupce dané čeledě.

3.4.2.3.1. Výtrusné rostliny: a) mechorosty

Shodně: bělomech sivý, ploník ztenčený,

Fraus: pokryvnatec Schreberův, rašeliník kostrbatý

Nová škola: rašeliník křivolistý, měřík tečkovaný b) plavuně shodně: plavuň vidlačka

Nová škola: plavuň pučivá c) přesličky shodně: přeslička rolní, přeslička lesní

Nová škola: přeslička bahenní

d) kapradiny shodně: kapraď samec, osladič obecný

46

Fraus: papratka samičí, hasivka orličí, sleziník routička, ţebrovnice různolistá

Nová škola: sleziník červený, paroţnatka

3.4.2.3.2. Nahosemenné rostliny shodně: smrk ztepilý, borovice lesní, borovice černá, borovice vejmutovka, jedle bělokorá, modřín opadavý, jalovec obecný, tis červený, zerav západní

Fraus: smrk pichlavý, borovice kleč, borovice limba, cypřišek Lawsonův, cypřišek nutkajský, cypřišek tupolistý, cedr libanonský, jedle korejská, jedle balzámová, jalovec čínský, jalovec polehlý, jalovec šupinatý, zerav východní

3.4.2.3.3. Krytosemenné rostliny a) Listnaté stromy a keře shodně: bukovité: buk lesní, dub letní

lípovité: lípa srdčitá

vrbovité: vrba jíva, topol bílý, topol osika

břízovité: habr obecný, bříza bělokorá

javorovité: javor klen, javor mléč

bezovité: bez černý, bez červený

b) Pryskyřníkovité shodně: pryskyřník prudký, sasanka hajní, jaterník podléška, blatouch bahenní, hlaváček jarní, upolín evropský, orsej jarní, koniklec velkokvětý,

47

Fraus: pryskyřník plazivý, orlíček, čemeřice

Nová škola: lakušník vzplývavý

c) Brukvovité shodně: brukev řepka olejka, brukev zelná (zelí, květák, kedluben, kapusta, brokolice), hořčice rolní, ředkev setá, penízek rolní, kokoška pastuší tobolka,

Fraus: ředkev ohnice, česnáček lékařský, křen selský

Nová škola: katrán tatarský

d) Růţovité shodně: hrušeň domácí, jabloň domácí, slivoň švestka, třešeň ptačí, meruňka obecná, třešeň ptačí, broskvoň obecná, ostruţiník maliník, jahodník obecný, mochna husí, kontryhel obecný, růţe šípková, hloh obecný

Fraus: řepík lékařský, krvavec toten,

Nová škola: trnka obecná, růţe velkokvětá, ostruţiník křovitý e) Bobovité shodně: hrách setý, fazol obecný, čočka kuchyňská, sója luštinatá, jetel luční, tolice setá, bob obecný, jetel plazivý, vlčí bob mnoholistý, štírovník růţkatý, čičorka pestrá, trnovník akát

Fraus: podzemnice olejná, hrachor luční, jehlice trnitá

Nová škola: vikev lesní

f) Miříkovité

48 shodně: miřík celer, mrkev setá, petrţel obecná, kopr vonný, kmín kořenný, bolševník velkolepý, bršlice kozí noha

Fraus: pastinák setý, petrţel kadeřavá, fenykl obecný, koriandr setý, kerblík lesní, bedrník obecný, bolehlav plamatý

g) Hluchavkovité shodně: hluchavka bílá, šalvěj luční, mateřídouška vejčitá, mateřídouška obecná (tymián), dobromysl obecná (oregano)

Fraus: šalvěj lékařská, máta peprná, meduňka lékařská, zběhovec plazivý, popenec obecný,

Nová škola: hluchavka skvrnitá

h) Lilkovité shodně: lilek brambor, lilek rajče, paprika roční, tabák virţinský, rulík zlomocný, blín černý, durman obecný

Fraus: lilek potměchuť

i) hvězdnicovité shodně. čekanka obecná, pampeliška lékařská, devětsil lékařský, heřmánek pravý, podběl lékařský, řebříček obecný, rmen rolní, sedmikráska obecná, lopuch větší, kopretina bílá, sedmikráska obecná, slunečnice roční, měsíček lékařský, aksamitník vzpřímený, kopretina bílá, bodlák obecný

Fraus: locika setá, chrpa modrák, chrpa luční, pěťour maloúborný, kamzičník, jiřinka, astra

Nová škola: vratič obecný, mléč zelinný, rmen rolní, devětsil lékařský

49

j) Lipnicovité shodně: pšenice setá, ţito seté, ječmen obecný, oves setý, kukuřice setá, proso seté, bojínek luční, psárka luční, lipnice luční, srha laločnatá, rákos obecný

Fraus: rýţe setá, ovsík vyvýšený, pýr plazivý, kostřava červená, kostřava ţlábkatá

Nová škola: jílek vytrvalý, kavyl Ivanův

k) Liliovité shodně: lilie zlatohlavá, křivatec ţlutý, tulipán zahradní, vraní oko čtyřlisté, ocún jesenní, lilie bělostná,

Fraus: hyacint východní, konvalinka obecná, aloe, dračinec, tenura, modřenec hroznatý, cibule kuchyňská, česnek kuchyňský,

Nová škola řadí cibuli kuchyňskou a česnek kuchyňský do čeledě česnekovité, stejně tak i paţitku pobřeţní a pór zahradní. Fraus čeleď česnekovité vůbec nezmiňuje

l) Vstavačovité shodně: střevičník pantoflíček, prstnatec májový, okrotice červená, kruštík širolistý

Fraus: vemeník májový, hlístník hnízdák

V učebnici Nové školy se autoři zaměřili proti učebnici nakladatelství Fraus, ještě na čeleď amarylkovité. Jako zástupce uvádějí: bledule jarní, sněţenka podsněţník, narcis ţlutý.

50

3.4.2.4. Přehled doplňujících čeledí a zástupců cévnatých rostlin ve vybraných učebnicích

Dále se v obou učebnicích píše o rostlinách, které patří do jiných čeledí, neţ jsou výše vypsané. Jsou obsaţeny v kapitolách o jednotlivých ekosystémech. Následující tabulka č. 4 znázorňuje, jaké rostliny se v daných ekosystémech vyskytují a v jaké učebnici se o nich píše. Ano znamená, ţe je zmíněn v dané učebnici; ne znamená, ţe není zmíněn v dané učebnici.

Tab. č. 4 Výskyt záznamu o zástupcích cévnatých rostlin doplňujících čeledí v učebnicích přírodopisu nakladatelství Fraus a Nová škola

Čeleď Název rostliny Nakladatelství Ekosystém Fraus Nová škola brutnákovité plicník lékařský ne ano vřesovcovité vřes obecný ne ano brusnicovité brusnice ne ano borůvka brusnice ne ano brusinka šťavelovité šťavel kyselý ne ano Les violkovité violka vonná ano ne violka lesní ne ano zemědýmovité dymnivka dutá ne ano lískovité líska obecná ne ano olivovníkovité ptačí zob ne ano obecný jesencovité brslen evropský ne ano dřínovité svída krvavá ano ano kakostovité kakost luční ano ne hvozdíkovité hvozdík ne ano kartouzek kohoutek luční ano ano Louky, zvonkovité zvonek ano ano pastviny a rozkladitý stepi rdesnovité šťovík kyselý ne ano ocúnovité ocún jesenní ne ano krtičníkovité divizna jiţní ne ano rakouská okurkovité okurka setá ne ano Zahrada, meruzalkovité srstka angrešt ne ano sad, pole a mákovité mák vlčí ano ano sídelní aglomerace kakostovité kakost smrdutý ano ne merlíkovité merlík bílý ne ano

51

lnovité len setý ne ano zemědýmovité zemědým ano ne lékařský svlačcovité svlačec rolní ano ne třezalkovité třezalka ne ano tečkovaná kopřivovité kopřiva ano ano dvoudomá Rumiště mákovité vlaštovičník ne ano větší orobincovité orobinec ne ano úzkolistý áronovité puškvorec ne ano obecný Rybník a kosatcovité kosatec ţlutý ne ano jezero leknínovité leknín bílý ano ano stulík ţlutý ano ano okřehkovité okřehek menší ne ano rosnatkovité rosnatka ano ano okrouhlolistá brutnákovité pomněnka ne ano bahenní kostival ne ano Potok a lékařský řeka prvosenkovité vrbina obecná ne ano netykavkovité netykavka ne ano ţlaznatá rdestovité rdest vzplývavý ne ano

3.5. Rešerše literatury

Při psaní diplomové práce jsem čerpala informace z odborné literatury. Hlavním zdrojem informací se pro mě staly 1. – 8. díl knihy Květena České republiky, autorů Štěpánková, Jitka; Chrtek, Jindřich; Kaplan, Zdeněk; Kubát, Karel a dalších. Tyto knihy poskytují kompletní informace o flóře našeho území, jak o jednotlivých čeledích, tak i o kaţdém zástupci vyskytující se v České republice. Knihy jsou psány vědecky a obsahují velmi podrobné informace. Pro laika kniha můţe působit sloţitě a těţkopádně, avšak pro účely botaniků je důleţitou příručkou, stejně tak i další odborná kniha: Klíč ke květeně České republiky, Kubát, a kol (2002). Tento klíč je nezbytnou součástí všech botanických knihoven. Je velmi důleţitou a uţitečnou pomůckou při determinování rostlin. Kniha v první části obsahuje klíč k určování čeledí, na kterou navazuje klíč k určování rostlin. Je to přehledná příručka, která má vazbu v praktickém formátu, coţ jsem ocenila v terénu.

52

Pro metodiku tvoření herbáře jsem čerpala zejména z knihy Bohumila Křísy a kol., Sběr, preparace a konzervace rostlinného materiálu (1989). Publikace je soustředěna na sběr rostlin od sinic aţ po dřeviny. Nabízí ke kaţdé skupině rostlin návod na jejich preparaci a konzervaci. Je přehledná a psaná jasně a srozumitelně. Dalšími knihami pouţitými při psaní mojí diplomové práce, které se tematicky tykají problematiky tvoření herbáře, jsou kniha Evy Hoffmanové, Jak zaloţit herbář (1984) a kniha Plant systematics, autor: Michael G. Simpson (2006). Dalším zdrojem informací pro tvorbu herbáře je publikace autora Jindřicha Krejči: Velká kniha rostlin, hornin, minerálů a zkamenělin (2007).

Pro zpracování tématu cévnatých rostlin jsou také vhodné knihy autora Karla Kubáta: Botanika a Fylogeneze a systém vyšších rostlin (2006). Druhá jmenovaná kniha je psána ve formě skript jako studijní materiál a obsahuje informace o třídění cévnatých rostlin a jejich zástupcích. Kniha Zdeňky Slavíkové: Morfologie rostlin (1984) je zdrojem informací o stavbě těla rostliny, rostlinách orgánech a jejich funkcí.

4. Výsledky

4.1. Vyhodnocení testů studentů pedagogického asistentství

K vyhodnocení jsem pouţila 78 testů, kaţdý z nich obsahoval 15 poloţek a ke kaţdé determinované rostlině byly třeba napsat tři údaje (rodové jméno a druhový přívlastek, čeleď).

Seznam pouţitých poloţek v testech:

přeslička rolní, přeslička bahenní, kapraď samec, jaterník podléška, mák vlčí, vlaštovičník větší, olše lepkavá, habr obecný, líska obecná, buk lesní, silenka nadmutá, hvozdík kartouzek, šťovík kyselý, šťovík kadeřavý, truskavec ptačí, třezalka tečkovaná, vřes obecný, hořčice rolní, penízek rolní, huseníček rolní, prvosenka jarní, pryšec chvojka, rozchodník ostrý, mochna husí, kuklík městský, trnka obecná, hrachor jarní, tolice vojtěška, štírovník růţkatý, čičorka pestrá, vrbovka úzkolistá, kakost luční, netýkavka malokvětá, dřín jarní (svída dřín), jarmanka větší,

53 bršlice kozí noha, mrkev obecná, kerblík lesní, brslen evropský, jasan ztepilý, bez černý, kozlík lékařský, svízel vonný, hadinec obecný, kostival lékařský, pomněnka lesní, lilek rajče, lnice květel, náprstník velkokvětý, rozrazil rolní, černýš luční, světlík lékařský, jitrocel větší, zběhovec plazivý, mateřídouška vejčitá, zvonek řepkovitý, řebříček obecný, lopuch plstnatý, pcháč oset, čekanka obecná, máchelka srstnatá, kokořík mnohokvětý, česnek medvědí, chřest lékařský, sítina rozkladitá, sítina článkovaná, bika hajní, ostřice řídkoklasá, ostřice zaječí, kostřava luční, kostřava ţlábkovitá, lipnice luční, jílek vytrvalý, ječmen setý, pýr plazivý, ovsík vyvýšený, vemeník dvojlistý.

Tab. č. 1 Výsledky testů z poznávací zkoušky cévnatých rostlin studentů pedagogického asistentství přírodopisu

ROD DRUH ČELEĎ

NÁZEV Celková

ROSTLINY nost úspěšnost

v %

Úspěš v % Neúspěšnost v % Úspěšnost v % Neúspěšnost v % Úspěšnost v % Neúspěšnost v %

přeslička 100 0 100 0 100 0 100 rolní

přeslička 100 0 44,4 55,6 100 0 81,5 bahenní

kapraď 88,2 11,8 76,5 23,5 94,1 5,9 86,3 samec

jaterník 87,5 12,5 87,5 12,5 62,5 37,5 79,2 podléška

100 100 0 100 0 100 0

mák vlčí

vlaštovičník 42,9 57,1 42,9 57,1 42,9 57,1 42,9 větší

100 0 100 0 100 0 100 olše lepkavá

truskavec 66,7 33,3 55,6 44,4 44,4 55,6 55,6 ptačí

54

třezalka 76,5 23,5 76,5 23,5 76,5 23,5 76,5 tečkovaná

62,5 37,5 62,5 37,5 62,5 37,5 62,5 vřes obecný

57,1 42,9 57,1 42,9 42,9 57,1 52,4 hořčice rolní

96,6 3,4 96,6 3,4 79,3 20,7 90,8 penízek rolní

huseníček 91,7 8,3 91,7 8,3 100 0 94,5 rolní

prvosenka 75 25 50 50 75 25 66,7 jarní

pryšec 94,4 5,6 94,4 5,6 94,4 5,6 94,4 chvojka

rozchodník 66,7 33,3 55,6 44,4 44,4 55,6 55,6 ostrý

100 0 100 0 85,7 14,3 95,2 mochna husí

kuklík 100 0 100 0 100 0 100 městský

trnka obecná 80,8 19,2 80,8 19,2 69,2 30,8 76,9

hrachor jarní 77,8 22,2 55,6 44,4 66,7 33,3 66,7

tolice 85,7 14,3 57,1 42,9 85,7 14,3 76,2 vojtěška

štírovník 94,4 5,6 94,4 5,6 77,8 22,2 88,9 růţkatý

čičorka 69,2 30,8 69,2 30,8 80,8 19,2 73,1 pestrá

vrbovka 79,2 20,8 79,2 20,8 58,3 41,7 72,2 úzkolistá

55

kakost 73,3 26,7 93,3 6,7 80 20 82,2 luční

netýkavka 86,7 13,3 86,7 13,3 80 20 84,5 malokvětá

dřín jarní 68,4 31,6 52,6 47,4 68,4 31,6 63,1 (svída dřín)

jarmanka 47,4 52,6 47,4 52,6 36,8 63,2 43,9 větší bršlice kozí 77,8 22,2 77,8 22,2 77,8 22,2 77,8 noha

mrkev 52,9 47,1 47,1 52,9 88,2 11,8 64,7 obecná

50 50 50 50 100 0 66,7 kerblík lesní

brslen 55,6 44,4 44,4 55,6 33,3 66,7 44,4 evropský

jasan 71,4 28,6 71,4 28,6 71,4 28,6 71,4 ztepilý

100 0 100 0 50 50 83,3 bez černý

kozlík 52,9 47,1 52,9 47,1 52,9 47,1 52,9 lékařský

100 0 87,5 12,5 87,5 12,5 91,7 svízel vonný

hadinec 76,5 23,5 82,4 17,6 64,7 35,7 74,5 obecný

kostival 85,2 14,8 88,9 11,1 66,7 33,3 80,3 lékařský

pomněnka 100 0 80 20 90 10 90 lesní

84,2 15,8 84,2 15,8 84,2 15,8 84,2 lilek rajče

56

80 20 80 20 60 40 73,3 lnice květel

náprstník 81,3 18,7 81,3 18,7 62,5 37,5 75 velkokvětý

14,3 85,7 14,3 85,7 14,3 85,7 14,3 rozrazil rolní

44,4 55,6 44,4 55,6 44,4 55,6 44,4 černýš luční

55,6 44,4 55,6 44,4 44,4 55,6 51,8 světlík luční

100 0 87,5 12,5 87,5 12,5 91,2 jitrocel větší

zběhovec 66,7 33,3 66,7 33,3 100 0 77,8 plazivý

mateřídouška 80 20 76 24 68 32 74,7 vejčitá

zvonek 95,2 4,8 81 19 81 19 85,7 řepkovitý

řebříček 90 10 90 10 70 30 83,3 obecný

lopuch 90 10 90 10 80 20 86,7 plstnatý

pcháč oset 66,7 33,3 66,7 33,3 88,9 11,1 74,1

čekanka 100 0 100 0 71,4 28,6 90,5 obecná

máchelka 66,7 33,3 66,7 33,3 88,9 11,4 74,1 srstnatá

kokořík 78,9 21,1 78,9 21,1 78,9 21,1 78,9 mnohokvětý

česnek 66,7 33,3 66,7 33,3 33,3 66,7 55,6 medvědí

57

chřest 89,5 10,5 89,5 10,5 84,2 15,8 87,7 lékařský

sítina 85,7 14,3 85,7 14,3 85,7 14,3 85,7 rozkladitá

sítina 17,6 82,4 17,6 82,4 94 6 43,1 článkovaná

bika hajní 100 0 60 40 60 40 73,3

ostřice 85,7 14,3 85,7 14,3 71,4 28,6 80,9 řídkoklasá

kostřava 100 0 100 0 80 20 93,3 luční

kostřava 50 50 28,6 71,4 57,1 42,9 45,2 ţlábkovitá

83,3 25 75 25 100 0

lipnice luční 75

62,5 37,5 62,5 37,5 87,5 12,5 70,8 jílek vytrvalý

85,7 14,3 85,7 14,3 100 0 55,5 ječmen setý

33,3 66,7 33,3 66,7 100 0 55,5 pýr plazivý

ovsík 100 0 85,7 14,3 100 0 95,2 vyvýšený

vemeník 91,7 8,3 66,7 33,3 66,7 33,3 75 dvojlistý

4.1.1. Vyhodnocení výsledků testů studentů pedagogického asistentství

Ve vyhodnocení byly nejlépe determinovány tedy se stoprocentní úspěšností tyto poloţky: kuklík městský, přeslička rolní, mák vlčí, olše lepkavá a šťovík kyselý. To znamená, ţe studenti správně uvedli rodové i druhové jméno a zařadili vzorek do příslušné čeledi. Shodně s úspěšností 95,2 % determinovali ovsík vyvýšený a

58 mochnu husí. U ovsíku docházelo k chybám pouze v druhovém jméně. V případě mochny se pletli jenom v zařazení do čeledi, kde místo růţovité uváděli čeleď pryskyřníkovité. Dalšími poloţkami testu s vysokou hodnotou úspěšnosti jsou huseníček rolní a pryšec chvojka s 94,5 % a 94,4 %. Huseníček byl zaměňován s jinými zástupci čeledě brukvovité, kterou však studenti uvedli vţdy správně. Pryšec chvojka byl pouze v jednom případě určen jako bršlice kozí noha.

Velmi vysokou hodnotu úspěšnosti má i ostřice zaječí a to 93,3 %. Při determinaci se pletli studenti především v čeledi, kdyţ uváděli nesprávně čeleď lipnicovité. Svízel vonný se jeví také snadno rozpoznatelnou rostlinou, neboť úspěšnost pro tento vzorek je 91,7 % společně s jitrocelem vyšším s 91,2 %. Do hranice 90 % celkové úspěšnosti se ještě zařadily tyto poloţky: penízek rolní (90,8 %), u kterého byla nejčastější chyba v čeledi; ječmen setý (90,5 %) zaměňovaný za oves setý; čekanka obecná (90,5 %) a pomněnka lesní s 90 %.

Do rozmezí 89,9 % aţ 80 % úspěšnosti se s nejlepším výsledkem zařadil štírovník růţkatý s 88,9 %, kterému přiřazovali chybně zejména čeleď. Chřest lékařský s 87,7 % byl zaměňován za kmín. Za ním se dále v pořadí úspěšnosti řadí lopuch plstnatý 86,7 %, kapraď samec 86,3, často zaměňována za papratku samičí, sítina rozkladitá s 85,7 %, zvonek řepkovitý s 85,7 %, který byl nejčastěji pojmenován jako rozkladitý, šťovík kadeřavý 85,5 %, tomu byla chybně přiřazována čeleď, netýkavka malokvětá 84,5 %, líska obecná s 84,8 %, lilek rajče 84,2 %, který byl chybně determinován jako vlaštovičník větší a zařazován do čeledě miříkovité.

Pro řebříček obecný s 83,3 % nejčastěji jako chybný údaj studenti uvedli název bršlice kozí noha. Stejně procent v celkové úspěšnosti jsem zaznamenala také pro lipnici luční a bez černý. Lipnici si pletli nejčastěji s kostřavou luční, avšak jako u většiny trav, všichni uvedli správně čeleď. Kakost luční s 82,2 % byla chybně určena jako pumpava obecná. Přesličku bahenní s 81,5 % zaměňovali za přesličku rolní a ostřici řídkoklasou s 80,9 % nejčastěji za ostřici zaječí, nebo ji nesprávně řadili do čeledě lipnicovité. Kostival lékařský s 80,3 % byl chybně determinován jako plicník lékařský, ale nejčastější chybou byla jeho čeleď, kde dotazovaní studenti uváděli například hvozdíkovité.

Do kategorie 79,9 aţ 70 % s největší úspěšností patří jaterník podléška se 79,2 %, dále kokořík mnohokvětý 78,9 %, silenka nadmutá 78,6 % a buk lesní

59

často zaměňovaný za habr obecný. Shodně potom se 77,8 % se řadí bršlice kozí noha a zběhovec plazivý. Zběhovec byl často chybně determinován jako šalvěj lékařská, popenec břečťanovitý a oţanka kalamandra. Trnka obecná se 76,9 % se v testech vyskytovala s chybou zejména v čeledi, nejčastěji byla chybně řazena do hvězdnicovitých. Třezalku tečkovanou se 76,5 % si studenti nespletli, ale spíše ji vůbec nedeterminovali. Tolici vojtěšku se 76,2 % chybně určovali jako dymnivku dutou či vikev ptačí a často se pletli v druhovém přívlastku. Topol osika bylo nejčastější chybné označení habru obecného se 76 % úspěšnosti.

Náprstník velkokvětý se 75 % zařazovali chybně do čeledě hluchavkovité, stejně tak vemeník dvojlistý se 75 %. Mateřídouška vejčitá měla úspěšnost 74,7 %, byla nejčastěji spletena s vřesem obecným a popencem břečťanovitým, čímţ byly způsobeny i časté chyby v čeledi. 74,5 % náleţí hadinci obecnému, v jeho případě dělali studenti nevíce chyb v čeledi, kde psali, ţe patří do hluchavkovitých a pryskyřníkovitých. Pcháč oset a máchelka srstnatá mají shodně 74,1 % úspěšnost. Máchelka byla zaměněna za pcháč oset a pcháč oset za bodlák luční a chrpu luční. Vrbovka úzkolistá se 72,2 % se studentům pletla se smolničkou obecnou a pumpavou rozpukavou. Jasan ztepilý se 71,4 % nazývali vrbou a jílek se 70,8 % si zaměnili s pýrem plazivým, avšak v zařazení do čeledi dělali nejméně chyb.

66,7 % celkovou úspěšnost jsem zaznamenala pro prvosenku jarní, hrachor jarní, kostřavu luční a kerblík lesní. Prvosenka jarní byla zaměněna za prvosenku vyšší, hrachor jarní za vikev ptačí, vlčí bob mnohokvětý za ptačinec ţabinec. Kostřava luční se pletla se sveřepem měkkým, s lipnicí luční a kostřavou ţlábkovitou, kerblík lesní s mrkví obecnou, pastinákem setým, kmínem obecným. Mrkev obecná s 64,7 % se naopak zaměňovala s kerblíkem lesním a kozlíkem lékařským. Dřín jarní si studenti chybně determinovali jako olši lepkavou a trnku obecnou. Vřes obecný se 62,5 % byl chybně nazván ve dvou případech jako rozchodník ostrý a sleziník červený.

Poloţky s 55,6 % úspěšnosti jsou česnek medvědí, pýr plazivý, rozchodník ostrý a truskavec ptačí. Jsou to vzorky, u kterých studenti psali mnoho chyb, pro pýr plazivý byla typickou záměna za jílek vytrvalý a naopak, jak je jiţ zmíněno výše. Rozchodník ostrý se pletl s vřesem obecným, s tařicí skalní a třemdavou bílou. Kozlík lékařský s 52,9 % byl zaměňován za zástupce miříkovitých jako například

60 mrkev obecná, bršlice kozí noha, pastinák setý a kerblík lesní. Ze zástupců čeledě brukvovitých se druhým nejobtíţnějším vzorkem zdá být hořčice rolní s 52,4 % úspěšnosti, která byla zaměňována za ředkev ohnici, huseníček rolní. Světlík lékařský s 51,8 % se pletl s rozrazilem rolním a byl chybně zařazován do čeledě miříkovitých.

Poloţky s úspěšností pod padesát procent jsou hvozdík kartouzek s 46,7 %, ke kterému bylo nejčastěji chybně uváděno druhové jméno; kostřava ţlábkovitá se 45,7 % nejčastěji chybně zařazovaná do čeledě šáchorovité a determinována jako kostřava luční, ostřice zaječí, lipnice luční; brslen evropský a černýš luční oba s 44,4 %, brslen zaměňovaný za hloh obecný a šácholan Soulangeův, černýš za štírovník růţkatý, zběhovec plazivý, brukev polní a krtičník hlíznatý. Jarmanka větší se stala podle výsledku testů nejobtíţnějším zástupcem z čeledě miříkovitých s 43,9 % úspěšnosti. Studenti si jarmanku pletli s kakostem lučním, samorostlíkem klasnatým a chybně přiřazovali do čeledě pryskyřníkovitých. Sítina článkovaná s 43,1 % byla chybně determinována jako ostřice zaječí, ale ve čtrnácti případech jako bika ladní. Druhým nejobtíţnějším zástupcem k determinaci se podle výsledků testů stal vlaštovičník větší s 42,9 % úspěšnosti, byl zaměňován za řepku polní.

Rozrazil rolní se 14,3 % se stal nejčastěji chybně determinovanou rostlinou, byl nazýván jako rozchodník ostrý, truskavec ptačí, ptačinec ţabinec a zařazován do čeledě bobovitých. V testech studentů pedagogického asistentství se nevyskytla ţádná poloţka, která by nebyla ani v jednom případě rozpoznána. Výsledky celkové úspěšnosti determinace poloţek jsem ještě seřadila sestupně do tabulky č. 5.

Tab. č. 5 Sestupně seřazené výsledky celkové úspěšnosti determinace poloţek testů studentů pedagogického asistentství přírodopisu

NÁZEV ROSTLINY CELKOVÁ ÚSPĚŠNOST V % přeslička rolní 100 mák vlčí 100 olše lepkavá 100

šťovík kyselý 100

61

kuklík městský 100 ovsík vyvýšený 95,2 mochna husí 95,2 oseníček rolní 94,5 pryšec chvojka 94,4 ostřice zaječí 93,3 svízel vonný 91,7 jitrocel vyšší 91,2 penízek rolní 90,8 ječmen setý 90,5

čekanka obecná 90,5 pomněnka lesní 90,5

88,9 štírovník růţkatý

87,7 chřest lékařský

86,7 lopuch plstnatý

86,3 kapraď samec

85,7 sítina rozkladitá

85,7 zvonek řepkovitý

85,5 šťovík kadeřavý

84,5 netýkavka malokvětá

84,8 líska obecná

84,2 lilek rajče

83,3 řebříček obecný

83,3 lipnice luční

62

83,3 bez černý

82,2 kakost luční

81,5 přeslička bahenní

80,9 ostřice řídkovlasá

80,3 kostival lékařský

79,2 jaterník podléška

78,9 kokořík mnohokvětý

78,6 buk lesní

78,6 silenka nadmutá bršlice kozí noha 77,8 zběhovec plazivý 77,8

76,9 trnka obecná

76,5 třezalka tečkovaná tolice vojtěška 76,2

76,0 habr obecný

75,0 náprstník velkokvětý

75,0 vemeník dvoulistý

74,7 mateřídouška vejčitá

74,5 hadinec obecný

74,1 pcháč oset

74,1 máchelka srstnatá

73,3 lnice květel

73,3 bika hajní

72,2 vrbovka úzkolistá

63

71,4 jasan ztepilý

70,8 jílek vytrvalý

66,7 prvosenka jarní

66,7 hrachor jarní

66,7 kostřava luční

66,7 kerblík lesní

64,7 mrkev obecná

63,1 dřín jarní

62,5 vřes obecný

55,6 česnek medvědí

55,6 pýr plazivý

55,6 rozchodník ostrý

55,6 truskavec ptačí

52,9 kozlík lékařský

52,4 hořčice rolní

51,8 světlík lékařský

46,7 hvozdík kartouzek

45,7 kostřava ţlábkovitá

44,4 brslen evropský

44,4 černýš luční

43,9 jarmanka větší

43,1 sítina článkovaná

42,9 vlaštovičník větší

14,3 rozrazil rolní

64

4.2 Výsledky testování studijních pomůcek

K vyhodnocení jsem pouţila 10 testů, kaţdý z nich obsahoval 15 poloţek a ke kaţdé determinované rostlině byly třeba napsat tři údaje (rodové jméno a druhový přívlastek, čeleď). 5 testů pochází z testování studentů, kteří pouţívali k přípravě pouze herbář (dále skupina A) a 5 testů z testování studentů, kteří měli k dispozici pouze sadu fotografií (dále skupina B).

Seznam poloţek pro testování: bříza bělokorá, koniklec velkokvětý, křivatec ţlutý, barvínek menší, štírovník růţkatý, sleziník červený, bika ladní, česnáček lékařský, prvosenka vyšší, podběl obecný, orsej jarní hliznatý, hadinec obecný, pryšec chvojka, hvozdík kartouzek, psárka luční

4.2.1. Výsledky testování herbáře jako studijní pomůcky

S největší úspěšnosti 100 % studenti determinovali břízu bělokorou, štírovník růţkatý a pryšec chvojku. S úspěšností 93,3 % rozpoznali koniklec velkokvětý, prvosenku vyšší, kterou si spletli s prvosenkou jarní, podběl obecný, který chybně zařazovali do čeledě hvězdnicovité a hadinec obecný, ten řadili k čeledi hluchavkovité. Sleziník červený byl zaměněn za sleziník routičku, psárka luční, která byla chybně určena jako bojínek luční a bika ladní, měli úspěšnost 86,7 %. Hvozdík kartouzek s 80 % úspěšnosti, byl nesprávně nazván jako hvozdík obecný. Barvínek menší, česnáček lékařský a orsej jarní hliznatý determinovali se 73,3 % úspěšností. Česnáček lékařský si pletli s řeřišnicí luční nebo jej nezařadili do příslušné čeledě. Orsej jarní hliznatý chybně určili jako pryskyřník jarní. Nejobtíţnější poloţkou se stal křivatec ţlutý, který neuměli studenti determinovat, ale neuváděli zde ţádné jiné názvy.

65

Tab. č. 2 Výsledky testování studentů pouţívající k přípravě herbář

ROD DRUH ČELEĎ

NÁZEV Celková

ROSTLINY úspěšnost

v %

Úspěšnost Úspěšnost v % Neúspěšnost v % Úspěšnost v % Neúspěšnost v % Úspěšnost v % Neúspěšnost v % bříza bělokorá 100 0 100 0 100 0 100

koniklec velkokvětý 100 0 100 0 80 20 93,3

křivatec ţlutý 60 40 80 20 60 40 66,7

barvínek menší 80 20 80 20 60 40 73,3

štírovník růţkatý 100 0 100 0 100 0 100

sleziník 100 0 80 20 80 20 86,7 červený

80 20 60 20 100 0 80 bika ladní

česnáček 80 20 60 40 80 20 73,3 lékařský

prvosenka 100 0 80 20 100 0 93,3 vyšší

100 0 100 0 80 20 93,3 podběl obecný

orsej jarní 60 40 60 40 100 0 73,3 hliznatý

hadinec 100 0 100 0 80 20 93,3 obecný

66

pryšec 100 0 100 0 100 0 100 chvojka

hvozdík 100 0 60 40 80 20 80 kartouzek

80 20 80 20 100 0 86,7 psárka luční

4.2.2. Výsledky testování sady fotografií jako studijní pomůcky

S nejvyšší hodnotou úspěšnosti 100 % determinovali studenti břízu bělokorou, štírovník růţkatý a pryšec chvojku. Hadinec obecný s 93,3 % byl chybně zařazen do čeledi krtičníkovité. Prvosenku vyšší s 86,7 % si studenti pletli s prvosenkou jarní. Shodně, s 86,7 % úspěšností sleziník červený, si zaměnili se sleziníkem routičkou a podběl obecný s podbělem lékařským. Koniklec velkokvětý s 80 % úspěšnosti determinovali chybně jako koniklec luční. Křivatec ţlutý studenti určili s 73,3 % úspěšností, stejně tak i barvínek menší. Orsej jarní hliznatý s 66,7% .

Barvínek menší byl nazýván spíše druhým, známým názvem brčál barvínek, coţ jsem nepovaţovala za chybu. Orsej jarní hliznatý si nepletli s ţádným jiným zástupcem, spíše jej vůbec nedeterminovali, pouze všichni správně zařadili do čeledě pryskyřníkovité, za chybu jsem povaţovala i případ, ţe neuvedli celý druhový přívlastek. Česnáček lékařský s 66,7 % dokázali v 80 % zařadit správně do čeledi, ale ve 40 % vůbec nenapsali správně rodové jméno ani druhové. S nejniţší úspěšností 60 % shodně determinovali hvozdík kartouzek, zaměňovaný za chrpu luční a tím i chybně zařazený do čeledě hvězdnicovité; biku ladní, kterou si pletli s bikou hajní nebo ostřicí zaječí; a psárku luční, ta byla nazývána jako bojínek luční, ale všichni studenti psárku zařadili správně do čeledi lipnicovité.

Tab. č. 3 Výsledky testování studentů pouţívající k přípravě sadu fotografií

ROD DRUH ČELEĎ

NÁZEV Celková

ROSTLINY úspěšnost

v %

Úspěšnost Úspěšnost v % Neúspěšnost v % Úspěšnost v % Neúspěšnost v % Úspěšnost v % Neúspěšnost v %

67

bříza bělokorá 100 0 100 0 100 0 100

koniklec velkokvětý 100 0 60 40 80 20 80

křivatec ţlutý 80 20 80 20 60 20 73,3

barvínek menší 80 20 80 20 60 40 73,3

štírovník růţkatý 100 0 100 0 100 0 100

sleziník 100 0 80 20 80 20 86,7 červený

60 40 20 80 60 40 60 bika ladní

česnáček 60 40 60 40 80 20 66,7 lékařský

prvosenka 100 0 60 40 100 0 86,7 vyšší

100 0 60 0 100 0 86,7 podběl obecný

orsej jarní 40 40 60 40 100 0 66,7 hliznatý

hadinec 100 0 100 0 80 20 93,3 obecný

pryšec 100 0 100 0 100 0 100 chvojka

hvozdík 60 40 60 40 60 40 60 kartouzek

40 60 40 60 100 0 60 psárka luční

68

5. Diskuse

5.1. Shrnutí výsledků testů studentů pedagogického asistentství

Z výsledků vyplývá, ţe studenti nejlépe determinovali kuklík městský, přesličku rolní, mák vlčí, olši lepkavou a šťovík kyselý. Nedělalo jim problém určit téměř bez chyby ovsík vyvýšený z čeledi lipnicovitých a mochnu husí z růţovitých, kterou však řadili do pryskyřníkovitých. Větší mnoţství chyb v determinaci tvořili zejména při rozpoznávání jílku vytrvalého, který si pletli s pýrem plazivým a naopak. Z brukvovitých jsem zaznamenala nejlepší výsledek pro huseníček rolní, nejhorší potom pro hořčici rolní a jarmanku větší.

Z rostlin, které se mohou na základě výsledků testu jevit, jako obtíţné k determinaci jsou také vlaštovičník větší, sítina článkovaná a rozrazil rolní, pro ten je úspěšnost pouze 14,3 %. Při zpracování testů jsem se také setkala s kuriozitami, které vytvořili studenti svými mylnými odpověďmi. Jedny z úsměvných chyb jsem si dovolila zde připsat. Například uváděli, ţe hadinec obecný se nazývá „zmijovec“ obecný, lnici květel některý ze studentů přejmenoval na „lilii luční“, v brslenu evropském někdo viděl vřes obecný a hořčici kdosi determinoval jako hloh obecný.

5.2. Shrnutí výsledků testování studijních pomůcek

Výsledky testů jsem porovnávala z hlediska úspěšnosti obou skupin. Srovnávám výsledky celkové úspěšnosti determinace jednotlivých poloţek a úspěšnost jednotlivých částí odpovědí (rod, druh, čeleď) v tabulce č. 6. Obě dvě skupiny shodně rozeznali břízu bělokorou, pryšec chvojku a štírovník růţkatý se 100 % úspěšností. S úspěšností 93,3 % shodně determinovali i hadinec obecný a sleziník červený s 86,7 %, dále se jiţ v testech objevují rozdíly. Nejvíce potíţí při determinaci dělal studentům ze skupiny A (studenti pouţívali k přípravě herbář) křivatec ţlutý, skupině B (studenti pouţívali k přípravě sadu fotografií) se nejvíce nedařilo rozpoznat tyto rostliny: bika ladní, psárka luční a hvozdík kartouzek.

69

Tab. č. 6 Tabulka srovnání úspěšnosti determinace cévnatých rostlin obou skupin

Skupina A Skupina B

Celková čeleď druh rod Název rod druh čeleď Celková úspěšnost rostliny úspěšnos t bříza 100 100 100 100 bělokorá 100 100 100 100 koniklec 93,3 80 100 100 velkokvětý 100 60 80 80 křivatec 66,7 60 80 60 ţlutý 80 80 80 80 barvínek 73,3 60 80 80 menší 80 80 60 73,3 štírovník 100 100 100 100 růţkatý 100 100 100 100 sleziník 86,7 80 80 100 červený 100 80 80 86,7

80 100 60 80 bika ladní 60 20 60 60 česnáček 73,3 80 60 80 lékařský 60 60 80 66,7 prvosenka 93,3 100 80 100 vyšší 100 60 100 86,7 podběl 93,3 80 100 100 obecný 100 60 100 86,7 orsej jarní 73,3 100 60 60 hliznatý 40 60 100 66,7 hadinec 93,3 80 100 100 obecný 100 100 80 93,3 pryšec 100 100 100 100 chvojka 100 100 100 100 hvozdík 80 80 60 100 kartouzek 60 60 60 60 psárka 86,7 100 80 80 luční 40 40 100 60

Z testování vyplývá, ţe studenti, kteří pouţívali jako pomůcku herbář (skupina A), byli jednoznačně úspěšnější neţ studenti, pouţívající fotografie k přípravě (skupina B). Z výsledků testování lze soudit, ţe herbář je účinnější studijní pomůcka. Tento výsledek jsem očekávala, i kdyţ můţe být zkreslen počtem testovaných ţáků, jejich přístupem k přípravě a kvalitou pomůcek. Studenti skupiny B sami vyjádřili názor, ţe sada fotografií je pro ně jako pomůcka uţitečná, ale k dosaţení lepších výsledků by potřebovali k přípravě na test i herbář.

70

5.3. Porovnání výsledků testů z testování studijních pomůcek s výsledky testů studentů pedagogického asistentství

Kdyţ srovnám výsledky testů studentů pedagogického asistentství s výsledky testů z testování pomůcek, docházím k tomu, ţe studenti z testování studijních pomůcek, jsou úspěšnější. Sice se ani v jedné skupině studentů neobjevila rostlina, kterou by nedokázal nikdo determinovat, nejhorší výsledek jsem zaznamenala právě u skupiny studentů pedagogického asistentství a byl to rozrazil rolní s 14,3 % úspěšností. Nejhorší výsledek testů z testování učebních pomůcek byl studentů, kteří pouţívali k přípravě pouze sadu fotografií a to 60 % úspěšnost při determinaci psárky luční, biky ladní a hvozdíku kartouzku. Porovnám-li některé poloţky, které se objevovaly ve všech testovaných skupinách, zjistím, ţe například štírovník růţkatý poznali studenti pedagogického asistentství s 88,9 %, kdeţto studenti z testování pomůcek jej rozpoznali se 100 % úspěšností. Při tomto srovnávání je třeba vzít v potaz rozdílnost v počtu testovaných studentů, jejich předchozí zkušenosti s danou problematikou, kvalitu pomůcek i jejich přístup ke studiu, proto můţe být výsledek zkreslen.

71

6. Závěr:

V teoretické části mé diplomové práce na téma „Tvorba herbáře cévnatých rostlin pro studijní účely“ jsem shrnula teoretické poznatky související s danou problematikou. Jedná se o charakteristické znaky cévnatých rostlin, jejich zařazení do taxonomického systému a jejich morfologie. Dále jsem se věnovala přehledu nevýznamnějších čeledí, které se vyskytují na našem území, a stručně jsem je popsala. Zaměřila jsem se na definice pojmů: vědomost a dovednost, protoţe jsem ve své práci zjišťovala jejich úroveň při testování studijních pomůcek. Zařadila jsem problematiku cévnatých rostlin do rámcového vzdělávacího programu pro základní školy a vypsala očekávané výstupy ze vzdělávacího, tematického okruhu: biologie rostlin.

V metodické části jsem se zabývala metodikou vytváření herbářových poloţek cévnatých rostlin a tvořením sady fotografií. Popsala jsem různé způsoby preparace a konzervace rostlin při vytváření herbáře a také vlastní způsob tvorby herbářových poloţek a sady fotografií. V další části metodiky jsem se zaměřila na způsob vyhodnocování testů z poznávací zkoušky studentů pedagogického asistentství a testování herbáře i sady fotografií jako učební pomůcky. Srovnala jsem dvě učebnice přírodopisu pro základní školy, které se soustředí svým obsahem na téma: cévnaté rostliny. Zkoumala jsem rozdíly v pojetí systému rostlin, v samotné koncepci učebnic, zda je zaměřena spíše ekologicky nebo systémově a zaznamenala jsem přehled zástupců, které dané učebnice uvádějí shodně a jaké odlišně. Na závěr metodické části jsem se soustředila na rešerši literatury, kterou je moţné pouţít při rozebírání tématu: cévnaté rostliny a při tvorbě mé práce.

V následující části nazvané výsledky jsem uvedla vyhodnocení výsledků testů z poznávacích zkoušek studentů pedagogického asistentství, studentů z testování studijních pomůcek, které jsem vyhodnotila zvlášť podle toho. Jakou pomůcku před testováním pouţili k přípravě. V kapitole diskuse se snaţím o shrnutí a porovnání výsledků jednotlivých skupin testovaných studentů. Do přílohy jsme vloţila přehled rostlin v herbáři a ke kaţdé z nich jsem napsala stručné poznávací znaky.

Na základě výsledků testování mohu vyvodit, ţe účinnější, studijní pomůckou je herbář. Výsledky mohou být zkresleny počtem testovaných studentů, kvalitou pomůcek, jejich přístupem k přípravě. Vytvořila jsem herbář vybraných cévnatých

72 rostlin a sadu fotografií pro studijní účely studentům přírodopisných oborů. Herbář je součástí mé práce, stejně tak i sada fotografií, a je k dispozici studentům na katedře biologie, Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity.

73

7. Resume:

Resumé:

V své diplomové práci jsem se zabývala tvorbou herbáře cévnatých rostlin a vytvářením sady fotografií jako studijních pomůcek. Nastínila jsem způsoby preparace a konzervace rostlin jako herbářové poloţky. Zaměřila jsem se na testování účinnosti těchto pomůcek u studentů přírodovědných oborů. Výsledky testování jsem vyhodnotila a porovnala. Popisovala jsem charakteristické znaky cévnatých rostlin a jejich morfologii. Uvedla jsem přehled nejvýznamnějších čeledí a jejich stručný popis. Dále jsem rozebrala dvě učebnice přírodopisu pro základní školy z hlediska obsahu tématu: cévnaté rostliny. Součástí práce je herbář vybraných cévnatých rostlin a paměťový disk CD se sadou fotografií.

Resume:

In my thesis I focused on making herbarium of vascular plants and creating a set of photographs as study aids. I have summarized the methods of preparation and preservation of plants as herbarium specimens. I focused on testing the effectiveness of these aids for students with a focus on natural sciences. I assessed and compared results of testing. I described the characteristics of vascular plants and their morphology. I noted an overview of the most important families and a brief description. I also dismantled two textbooks for elementary school of Natural in terms of content topic: vascular plants. The work of selected herbarium of vascular plants and storage CD set of photos.

74

8. Příloha:

(zprácováno podle: Kubát, 2002; Krejča 2004; Kubát 2006; Hejný & Slavík, 1988; Hejný & Slavík, 1990; Hejný & Slavík, 1992; Slavík, 1995; Slavík, 1997; Slavík, 2000; Slavík & Štěpánková, 2004; Štěpánková, 2010; http://www.kvetenacr.cz/; http://botany.cz/cs/rubrika/atlas/; http://botanika.wendys.cz; http://kpt.agrobiologie.cz/kpt/atlas/index.php?action=travy)

Příloha obsahuje přehled cévnatých rostlin obsaţené v herbáři pro studijní účely. Součástí je latinské jméno, český název a stručný popis dané rostliny. Jednotlivé odstavce jsou vytištěné a nalepené na zadní straně jednotlivých herbářových poloţek. Slouţí ke studiu poznávacích znaků dané rostliny.

Seznam rostlin:

Equisetum arvense – přeslička rolní

Bylina s oddenkem, z něhoţ vyrůstá na jaře plochá, nerozvětvená, narůţovělá, plodná lodyha. Oddenek plstnatý. Letní sterilní lodyhy 10–100 cm vysoké, bohatě přeslenitě větvené, zelené, rýhované s 8–18 ţebry, střední dutina 1 zabírá /3 průměru lodyhy. Cévní svazky společnou vnější endodermis. Větve lodyţní bez střední dutiny. Nezničitelný plevel.

Equisetum sylyaticum – přeslička lesní

Oddenek lysý. Letní sterilní lodyhy 10–80 cm vysoké, přeslenitě větvené, zelené, hluboce rýhované, s 8–18 ţebry, na hřbetě plochá, na hranách s úzce válcovitými 1 2 křemitými hrbolky. Střední dutina zaujímá /2 - /3 průměru lodyhy, pochvy nálevkovité, nejvýše stejně dlouhé jako široké, zuby spojené v tupě špičatých, trojúhelníkových laloků, které jsou rezavě blanité. Větve 1–2krát přeslenitě větvené, velmi tenké, rovnováţně odstálé aţ převislé. Jarní lodyhy plodné nevětvené, červenohnědé, pochvy úzce nálevkovité, naspodu zelenavé.

Dryopteris filix-mas – kapraď samec

75

Hustě srstnaté byliny s mohutným, vystoupavým aţ 20–25 cm dlouhým oddenkem. Všechny listy stejného tvaru, zpravidla nepřezimující, hustě nálevkovitě rozloţené, přímé, zelené. Čepel kopinatá aţ široce podlouhlá, k vrcholu pozvolna zúţená, s lístky na kaţdé straně. Hlavní vřeteno listu světle hnědé, lístky střídavé přisedlé, kopinaté aţ podlouhlé, 4 – 6 krát delší jako široké, s úkrojky nebo lístečky na kaţdé straně. Řapík silný, nelámavý, s cévními svazky, ţlutavý s tmavě zabarvenou rýhou na líci. Výtrusnicové kupky na kaţdém lístečku nebo úkrojku lístku. Ostěry ledvinité aţ okrouhlé, lysé, ploché nebo slabě prohnuté, dlouho setrvávající na listech. Zpravidla 64 výtrusů ve výtrusnicích.

Athyrium filix-femina – papratka samičí

Oddenek krátký, silný, nejčastěji vystoupavý. Listy 30–100 cm dlouhé, měkké, s čepelí podlouhle kopinatou aţ široce kopinatou, k vrcholu pozvolna, k bázi rychleji se zuţující, s nejčastěji 2–3krát zpeřeně sloţenými listy v trychtýři, zelenou aţ světle zelenou, na vřetenech listů a lístků časté úzké, hnědé pleviny nebo chlupy (za sucha špatně viditelné). Lístky aţ 15 cm dlouhé, kopinaté aţ podlouhlé, zašpičatělé nejčastěji vejčité, zpravidla 2–3krát delší neţ široké, se zřetelnými, často ostrými zuby. Řapík silný aţ 5 mm, na bázi rozšířený. Výtrusnicové kupky podlouhlé, srpkovitě aţ podkovitě zahnuté, v průměru 1 mm, umístěné blíţe střední ţilky, mnohdy hustě nahloučené. Ostěry podobného tvaru jako výtrusnicové kupky, na okraji laločnaté. Výtrusy světle hnědé, na povrchu hladké aţ jemně bradavčité

Asplenium trichomanes – sleziník červený

Oddenek vodorovný aţ vystoupavý, krátký, bohatě kořenující, větvený hustě pokrytý tmavě hnědými plevami. Listy v hustém trsu, zpravidla přezimující; čepel jednoduše zpeřená, úzce kopinatá, lístky vstřícné nebo střídavé, tmavě zelené, lysé. Výtrusnicové kupky po 4 aţ 6 na jednom lístku. Výtrusy světle hnědé.

Polypodium vulgare – osladič obecný

Oddenek aţ 30 cm dlouhý, větvený, mladší části hustě kryté hnědými, kopinatými, dlouze zašpičatělými plevinami, 2,5–6 mm dlouhými. Listy vesměs

76 přezimující, aţ 50 cm dlouhé. Čepel delší neţ slabě křídlatý řapík, hluboce členěná ve 3–26 párů střídavých, na vrcholu zaoblených, dále nečleněných, většinou jemně zubatých úkrojků. Všechny páry jsou stejně dlouhé (kromě nejhořejších), s vícekrát vidličnatě větvenými postranními ţilkami. Výtrusnicové kupky okrouhlé, vţdy bez ostěry. Výtrusnice s vertikálním prstencem z 10–14 červenohnědých ztlustlých buněk. Výtrusy velikost v desítkách mikrometru, ledvinité, bradavčité. Prokel srdčitý.

Taxus baccata – tis červený

Keř nebo strom, často vícekmenný, 12–20 m vysoký Borka odlupující se v tenkých plátech. Jehlice 15–30 mm dlouhé, 2 – 2,5 cm široké, zašpičatělé, na bázi v kratičký řapík zúţené, na líci temně zelené, na rubu světlejší, vytrvávající 4–8 let. Semena 6–8 mm dlouhé lehce smáčklá, míškem buď jenom na bázi, nebo téměř celá obklopená. Dosahuje stáří nejčastěji 300 let, vzácně více.

Picea abies – smrk ztepilý

Strom 30–50 m vysoký, s plochým kořenovým systémem bez hlavního kořene. Kmen přímý, koruna kuţelovitá. Borka červenohnědá nebo šedá v tenkých šupinách se odlupují. Větve v horní části koruny aţ vzpřímené, uprostřed rovnováţně odstálé, v dolní části skloněné. Větvičky hnědavé nebo červenoţluté, lysé. Jehlice 10–25 mm, 4hranné, zašpičatělé, tmavé zelené, lesklé na všech stranách po 1 nezřetelném bělavém prouţku, vyrůstají všestranně. Samčí šištice kulovité 20–25 mm dlouhé, červené. Samičí šištice přisedlé, aţ 6 cm dlouhé, purpurově červené nebo zelené. Šišky převislé, dřevnaté, nezralé vřetenovité, zralé válcovité, 10–16 cm dlouhé, 3–4,5 široké, v celosti opadavé, dozrávající na podzim 1. Roku. Semenné šupiny kosočtverečné, k vrcholu se zuţující. Semena tmavě hnědá, křídla ţlutavá. Stáří od 200 do 300 let.

Pinus sylvestris – borovice lesní

Strom aţ 40 m vysoký, s mohutným kořenovým systémem a zachovalým kůlovým kořenem. Kmen většinou přímý, větvený, u starších jedinců aţ v horní čtvrtině. Borka šedohnědá, rozpukaná, na řezu rezavě červená, odlupující se v tenkých lístcích, na mladých větévkách šedohnědá, letorosty zelenohnědé. Pupeny protáhlé vejcovité, špičaté, obalené rezavými blanitými, většinou nesmolnatými

77

šupinami. Jehlice po 2 brachyblastech, opadávající po 3 letech, 3,5–4,8 dlouhé, špičaté, rovné aţ mírně zahnuté, na dolní straně šedozelené, na hřbetní vyklenuté, tmavé zelené. Samčí šištice vejcovité, 4 – 8 mm dlouhé většinou bledě ţluté. Samičí šištice 1–2 na konci loňských větviček, kulovité–vejcovité, většinou růţové. 3išky se na podzim obracejí dolů na krátkých stopkách. Nezralé šiška jsou zelené, kuţelovité, zralé šedohnědé, nelesklé, na jaře 3. roku se otevírají a po vysemenění opadávají. Semena bělavá aţ černá, podlouhlá, s křídlem. Rostlina klíční s krvavě červeným

Larix decidua – modřín opadavý

Strom 20–50 m vysoké, jen zpočátku s kůlovým kořenem, který však zakrňuje a je nahrazen postranními silně rozvětvenými kořeny. Kmen přímý, v prsní výši aţ 1, ř m v průměru, s borkou hrubou, rozpraskanou, vně šedavou, na řezu hnědočervenou. Koruna štíhlá, kuţelovitá, řídká. Hlavní větve rovnováţně odstálé, v řídkém, nepravidelném uspořádání, postranní větve tenké, převislé, mladé větévky ţlutavé, lysé. Jehlice na brachyblastech ve svazečcích, světle zelené, na líci ploché, na rubu mírně kýlnaté s 2 zelenými podélnými pruhy, asi 10–40 mm dlouhé a 1 mm široké, tupé. Samčí šištice vejcovité, 5–10 mm dlouhé, ţlutavé, převislé, na spodu se šupinami. Samičí šištice široce vejcovité, 10–15 mm dlouhé, tvořené především karmínovými nebo výjimečně zelenými podpůrnými šupinami. Šišky nerozpadavé, světle hnědé, vejcovité aţ protáhle vejcovité. Semena 3–4 mm dlouhé, s tenkým, hnědým, 6 – 8 mm dlouhá s křídlem.

. Magnolia soulangeana – šácholan Soulangeův

Keř zřídka strom, aţ 5 m vysoký, s popelavě šedou borkou. Letorosty a pupeny zelenavě plstnaté. Listy obvejčité, na vrcholu zpravidla zašpičatělé, na bázi klínovité, koţovité, aţ 20 cm dlouhé. Květy vzpřímené, okvětních lístků 6–9, dovnitř květu zahnutých. Květy rozkvétají ještě před listy.

Caltha palustris – blatouch bahenní

Oddenek krátký, silný, s kořeny svazčitými, masitými. Lodyhy 30 – 50 (-100) cm dlouhé, přímé, vystoupavé nebo poléhavé, nevětvené nebo v horní části větvené, silné lysé, v dolní části často načervenalé, na uzlinách někdy kořenující. Listy sytě aţ

78 tmavě zelené, často lesklé, lysé. Přízemní dlouze řapíkaté, na spodu rozšířené v pochvu, čepel okrouhlá, ledvinitá, srdčitá, celokrajná vroubkovaná. Jarní menší neţ letní. Dolní lodyţní lístky krátce řapíkaté, horní aţ přisedlé, podobné přízemním, ale menší. Palisty blanité, světle hnědé, srostlé. Květy jednotlivé nebo po dvou aţ více, v poupěti vně zelené nebo ţlutozelené, rozkvetlé jasně aţ ţloutkově ţluté, vzácně oranţové. Semena úzce vejcovitá aţ elipsoidní, asymetrická, zelená, hnědozelená.

. Anemone ranunculoides – sasanka pryskyřníkovitá

Oddenek hnědý, šupinatý, s nestejně dlouhými a tlustými přírůstky. Stonek (včetně květní stopky) 10–25 cm dlouhý, lysý, většinou bez přízemního listu nebo jen s jediným. Přízemní listy s dlouhým lysým řapíkem, s čepelí 3-5četnou s lístky na bázi klínovitými, v obrysu velmi úzce kosočtvernými, s vnitřními obvykle 3laločnými aţ 3dílnými a s 2 okrajovými dvojsečnými. V horní čtvrtině stonku 3četný přeslen listenů, s čepelí 3sečnou s úkrojky v obrysu podlouhlými. Květy 1-2, ţluté, květní stopky 1–5 cm dlouhé, huňaté. Okvětních lístků obvykle 5, široce podlouhle eliptické aţ podlouhlé na vrcholu zaokrouhlené nebo mírně vykrojené, vně plstnaté, uvnitř lysé, s ţilnatinou otevřenou nebo jen s výjimečnými anastomózami.

Anemone nemorosa – sasanka hajní

Oddenek tmavohnědý aţ černý, šupinatý, o stejnoměrných ročních přírůstcích. Stonek. Stonek včetně květní stopky 8–25 cm vysoký, lysý nebo chlupatý, často fialově naběhlý, většinou s 1 přízemním listem. Řapík dlouhý, většinou chlupatý, čepel dlanitě 3(-5)četná, s lístky řapíčkatými, většinou s tupou bází, v obrysu široce vejčitých aţ okrouhlých, střední lístek většinou 3dílný, postranní dvojsečný, s laloky nepravidelně vroubkovaně pilovitými. 3četný přeslen listenů nad polovinou stonku, s řapíkem nekřídlatým, čepel 3-5četná, v obrysu mnohoúhelníkovitá, s prostředním lístkem často 3klanným a s postranními lístky většinou dvojsečnými. Květy plně rozkvetlé miskovité, bílé nebo narůţovělé, okvětních lístků 4–10, nejčastěji 6, jsou vejčité nebo podlouhle eliptické aţ podlouhlé.

Ranunculus acris – pryskyřník prudký

79

Vytrvalé byliny s oddenkem krátkým nebo prodlouţeným, aţ 10 cm dlouhý. Lodyha přímá, 30–90 cm i více vysoká, od poloviny bohatě větvená, rýhovaná, lysá, v polovině řídce aţ hustě chlupatá. Čepel je dlanitě 3-5 dílná, s trojdílnými úkrojky aţ hustě chlupatými, řapík 10–15 cm dlouhý, lysý aţ hustě chlupatý, lodyţní lístky podobné přízemním, květní stopky rýhované, přitiskle chlupaté. Květy jsou ţluté, kališní lístky ke koruně přitisklé. Korunní lístky obvejčité, lesklé, lysé. Naţky vejcovité, lysé, smáčklé.

Ranunculus lanuginosus – pryskyřník kosmatý

Vytrvalé byliny s vystoupavým oddenkem. Lodyha přímá, os spodu větvená, po celé délce odstále mělce pokryta bílými chlupy. Přízemní listy ţlutozelené s 3 aţ 5dílnou čepelí; listové úkrojky široce vejčité, na okrajích nepravidelně zubaté aţ laločnaté; řapík odstále hustě chlupatý; lodyţní listy podobné přízemním, střední krátce řapíkaté, horní přisedlé, s hluboce členěnými úkrojky. Květní stopky nejsou podélně brázdité; květy okrově ţluté, kališní lístky odstálé, vejčité, na vnější straně chlupaté, korunní lístky lysé, lesklé. Plod vejcovité naţky.

Actaea spicata - samorostlík klasnatý

Vytrvalá bylina, vysoká 30–80 cm. Oddenek šikmý, černohnědý. Lodyhy přímé. Listy řapíkaté, trojčetné, 2-3x zpeřené, čepel v obrysu trojúhelníkovitá, lístky vejčité, zašpičatělé, nepravidelně zubaté. Květy malé, v dlouze stopkatém hroznu. Kališní lístky vejčité, ţlutavě bílé, na vrcholu někdy nafialovělé, korunní lístky rozestálé, čárkovité, bílé. Plody jsou vejcovité aţ elipsoidní, lesklé, černé bobule. Má nepříjemnou vůni a obsahuje jedovaté látky. Uplatňuje se jako léčivá

. Hepatica nobilis – jaterník podléška (trojlaločný)

Vytrvalá, 5–15cm vysoká bylina s hnědočerným oddenkem. Listy typicky trojlaločné, dlouze řapíkaté, koţovité, celokrajné. Květ vyrůstá na konci 5–20cm dlouhé květní stopky a je podepřen třemi vejčitými listenovitými útvary podobnými kalichu. Okvětních lístků je 5–10, květ je blankytně modrý, vzácně růţový nebo bílý. Plod je naţka.

Pulsatilla grandis – koniklec velkokvětý

80

Vytrvalá, 5-30 cm vysoká, bělavě nebo rezavě chlupatá rostlina s tmavě hnědým oddenkem. Stonek v době květu jen 2–13cm vysoký, za plodu se prodluţuje aţ na 40cm. Listy se plně vyvíjejí aţ po odkvětu, čepel je 2–4x peřenosečná. Květy vzpřímené, zvonkovité aţ nálevkovité, bledě fialové, korunních lístků je 6. Plod naţka aţ 5cm dlouhá. Hlavní rozlišovací znaky: květy bledě fialové, listy při květu nevyvinuty, za plodu aţ 40 cm dlouhý stonek.

. Ficaria verna subsp. bulbifera – orsej jarní hlíznatý

Nízká, přízemní jarní rostlina. Lodyha s pacibulkami, často kořenující. Přízemní listy s dlouhým pochvatým řapíkem, čepel srdčitě vejčitá aţ okrouhle ledvinitá, lesklá. Květy leskle zlatoţluté. Kališní lístky vejčité, na okrajích blanité, zelené, lysé; korunní lístky úzce vejčité, lysé. Plodem jsou naţky.

Adonathe vernalis – hlaváček jarní

Lodyha vysoká, přímá, nevětvená v dolní části s listovými šupinami, lysá nebo málo chlupatá. Listy přisedlé, zpeřené v úzké čárkovité. Kališní lístky úzce vejčité ke koruně přitisklé, zelenoţluté aţ zelené, na bázi a na okrajích bíle chlupaté; korunní lístky eliptické, ţluté, celokrajné, mnoho tyčinek. Plodem naţky, s postranním zahnutým zobánkem.

Papaver rhoeas – mák vlčí

Jednoletá, hustě štětinatá, 20–90 cm vysoká bylina, ronící ze všech částí bílé mléko. Lodyha hustě odstálá, štětinatá. Spodní listy řapíkaté, horní téměř přisedlé, podlouhlé. Květy vyrůstají na dlouhých stopkách, přitiskle nebo odstále štětinatých; korunní lístky jsou červené, na bázi často s tmavofialovou aţ černou skvrnou. Plodem je aţ 2cm dlouhá obvejcovitá tobolka.

Chelidonium majus – vlaštovičník větší

Vytrvalá, 30–90cm vysoká bylina s oranţovým mlékem. Lodyhy větvené, místy chlupaté. Dolní listy dlouze řapíkaté, horní krátce řapíkaté, stejného tvaru. Čepel všech listů lichozpeřená, na líci tmavě, narubu sivě zelená, lístky jsou vejčité, laločnatě vroubkované. 1–2cm velké ţluté květy vyrůstají ve 2-6květých okolících. Kalich prchavý, ţlutý; korunní lístky 4. Plodem je tobolka, semena jsou černá.

81

Corydalis cava – dymnivka dutá

Vytrvalá, 15 - 30 cm vysoká bylina s dutou hlízou. Lodyha přímá se dvěma řapíkatými listy, které jsou světle zelené, 2x trojčetné. Lodyţní lístky dlouze řapíkaté. Květy v koncovém hroznu, vyrůstají z paţdí celokrajných listenů. Listeny v květenství kopinatě aţ široce vejčité, celokrajné Květy jsou bílé, častěji však purpurové se dvěma pysky a ostruhou. Plody tobolky, semena s masíčky.

. Fumaria officinalis L. – zemědým lékařský

Jednoletá, většinou sivozelená bylina. Lodyha přímá nebo vystoupavá, větvená, 10–30 cm vysoká, někdy popínavá rostlina. Listy řapíkaté, 2krát zpeřené, lístky řapíčkaté, dlanité a zpeřeně dělené a dále dělené v 2–3 mm široké úkrojky. Květenství je mnohokvětý hrozen. Květy 5–9 mm dlouhé, kališní lístky vejčitě kopinaté 1,5–3,5 mm dlouhé a 0,5–1,5 mm široké, širší a uţší neţ koruna. Koruna purpurově růţová aţ bledě růţová, na vrcholu tmavě purpurová. Plodem je naţka, ledvinitá, na povrchu svrakalá, která je širší neţ delší, na vrcholu vmáčklá, uťatá nebo velmi krátce zašpičatělá.

Betula pendula – bříza bělokorá

Strom dorůstající aţ 25 m výšky. Borka za mlada hladká, ţlutavě nebo načervenale hnědá, později šedavě bílá, loupavá, ve stáří v dolní části kmene rozpukaná. Větve niţších řádů často převislé. Čepel listu trojúhelníkovitě vejčitá aţ kosníkovitá, pilovitá. Samčí jehnědy za květu dlouhé 3–7cm, samičí 1–2 cm a zpočátku vzpřímené. Plodem jsou naţky.

Corylus avellana – líska obecná

Opadavý keř, vysoký 2 aţ 8 m. Větve v mládí červenohnědě ţláznatě chlupaté, později lysé, borka hnědošedá, hladká. Listy střídavé, vejčité, řapíkaté, na konci špičaté, na bázi srdčité, na okraji dvojitě pilovité, na horní straně řídce chlupaté a na spodní straně zejména na ţilkách pýřité, řapík ţláznatě chlupatý. Květy jednopohlavné, samčí v 3 aţ 7 cm dlouhých, úzkých jehnědách, jednotlivé květy

82 vyrůstají v úţlabí ţlutohnědých, pýřitých listenů. Samičí květenství nenápadná, v hnědém, přisedlém obalu, vyčnívají pouze červené aţ červenofialové blizny. Oříšky po 1 aţ 5, vejcovitě kulovité, ţlutozelené, hnědé, obaleny ve zvonkovitém, ţláznatě chlupatém obalu se srostlými listenci.

Caryophyllaceae – hvozdíkovité

Stellaria media – ptačinec prostřední (ţabinec)

Jednoleté, trávově zelené byliny 10-40 cm vysoké, vystoupavé nebo polehavé, v uzlinách kořenující. Lodyţní lístky vějčité aţ široce vejčité, dolní dlouze řapíkaté, s čepelí 0,5-2 cm dlouhou, horní přisedlé, zpravidla zřetelně větší aţ 3,5 cm dlouhé. Květy v řídkých vidlanech, jejich stopky po odkvětu sehnuté, za plodu 4- 6krát delší neţ kalich. Podobně jako lodyha jednořadé chlupy. Kališní lístky vejčité, tupě špičaté, ţlaznatě chlupaté., s blanitým okrajem nejširší v horní části; korunní lístky zřetelně kratší, řidčeji zdéli kalicha, bílé; počet tyčinek 3-5, prašníky před vypylením fialové. Tobolky vejcovité, za zralosti o třetinu delší neţ kalich semena ledvinitá, rezavě hnědá.

Stellaria holostea – ptačinec velkokvětý

Vytrvalé, trávově aţ sytě zelené byliny s tenkým plazivým oddenkem vyhánějící květonosné lodyhy a přezimující výhonky. Lodyhy 12-25 cm vysoké, přímé, jednoduché, jednotlivě nebo v trsech, velmi křehké, lámavé a srstnaté. Listy kopinaté, přisedlé, na bázi pochvovitě srostlé, na okrajích brvité. Květy velké, 15-25 mm v průměru, dlouze stopkaté, v řídkých vidlanech; listeny bylinné, podobné horním lodyţním listům. Kališní špičaté, lysé nebo řídce pýřité; korunní lístky dvouklané. Tobolky kulovité, zpravidla kratší neţ kalich. Semena ledvinitá, hnědá

. Cerastium arvense – roţec rolní

Vytrvalá, 5–30 cm vysoká, řídce trsnatá bylina s lámavým oddenkem, se sterilními i květonosnými prýty. Květonosné lodyhy z polehavé báze vystoupavé, odstále pýřitě chlupatá. V úţlabí listů téměř vţdy sterilní, listnaté větévky. Lodyţní listy vstřícné, přisedlé, čárkovité aţ čárkovitě kopinaté, 10–30 mm dlouhé a 1,5–3,5 mm široké, většinou krátce šedavě pýřité, někdy i ţláznaté, v jejich úţlabí vyrůstají

83 svazečky listů aţ sterilní olistěné větévky. Vidlany s 5–15 květy vyrůstající na konci lodyh. Květy oboupohlavné, pravidelné, nálevkovité, 12–20 mm v průměru. Kalich pětičetný (pomůcka pro zapamatování – roţec má 5 písmen), jednotlivé lístky vejčitě kopinaté, tupé, se širokým blanitým lemem, korunní lístky bílé, 1,5–2,5krát delší neţ kališní, čnělek 5. Plodem je naţka.

Lychnis flos-cuculi – kohoutek luční

Byliny 40-60 cm vysoké. Lodyha většinou přímá, na bází se sterilními růţicemi, lysá, ve střední části lepkavá. Přízemní i dolní lodyţní listy podlouhlé aţ obkopinaté, na vrcholu zašpičatělé. Střední a horní listy menší, přisedlé, ostře špičaté. Květenství vidlan nebo zdánlivá lata. Květy v průměru 15-30 mm na nestejně dlouhých stopkách, tmavě růţové kalich trubkovitý, k bázi zúţený; čepel korunních lístků 4klaná aţ 4dílná; výrůstky pakoruny špičaté, měkké. Plod tobolka. Semena ledvinovitá, černohnědá.

. Silene nutans – silenka nící

Vytrvalé, trsnaté 25-40 cm vysoké byliny. Kořen mírně ztlustlý. Lodyh většinou několik, na bázi s krátkými, nadzemními kořenujícími výběţky., v paţdí lodyţních listů chlupaté, na čepelích pýřité, lodyţní listy čárkovitě eliptické. Květenství sloţené, poměrně chudokvěté, připomínající latu, zpočátku květu skloněné, poupata a květy při rozkvětu nící. Květy oboupohlavné, kalich za květu vřetenovitý, 10ţilný, chlupatý aţ lysý, čepel korunních lístků dvoudílná, bílá na rubu narůţovělá. Pakorunka zřetelně vyvinuta v podobě 2 špičatých výrůstků. Plod tobolky. Semena ledvinovitá, hnědošedá.

. Dianthus carthusianorum – hvozdík kartouzek

Vytrvalé byliny se ztlustlým, chudě větveným kořenem. Lodyha přímá nebo vystoupavá, 15-60 cm vysoká, nevětvená, alespoň v horní části hranatá, lysá. Listy čárkovité aţ čárkovitě kopinaté, lodyţní 2-8 cm dlouhé, na okraji drsné. Květenství strboulovité, 2-10květé, listeny bylinné. Květy přisedlé nebo kratičce stopkaté. Kalich trubkovitý, 12-18 mm dlouhý, lysý zelený, světlehnědý, červenohnědý nebo fialově hnědý. Čepel korunních lístků klínovitá, nepravidelně zoubkatá 7-12 mm dlouhá, růţová aţ tmavočervená. Tobolka zdéli kalicha nebo delší. Semena 1,9-2,2 mm dlouhá.

84

Viola odorata – violka vonná

Vytrvalé byliny, s výběţky kořenujícími, nadzemními, 1-2 mm silné. Nízká rostlina s většinou hustými listy v přízemní růţici, s oddenkujícimi kořeny. Listy s čepelí okrouhle vejčitou, často širší neţ dlouhou, v létě podstatně většími; palisty vejčitě kopinatými, těsně obklopujícími řapíky a výběţky. Květy vonné, kališní zpravidla 5-6 mm dlouhé, lysé koruny včetně ostruhy sytě modrofialové, někdy červenofialovými. Plodem je tobolka.

Viola arvensis – violka rolní

Jednoletá bylina s 10–30 cm vysokou chudě větvenou, vystoupavou lodyhou, na jaře odstále nebo šikmo nazpět krátce chlupatou. Dolní lodyţní listy řapíkaté, 3–5 cm dlouhé, čepel vejčitá aţ kopinatá, vroubkovaná, kratší neţ řapík. Čepel horních lodyţních listů delší neţ řapík. Květy jednotlivě na 2–11 cm dlouhých stopkách, nevonné. Kališní lístky úzce trojúhelníkovité. Koruna za plného květu do plochy rozevřená, 8–13 mm vysoká. Korunní lístky světle aţ smetanově ţluté s paprsčitou kresbou z tmavých čárek, na spodním lístku sytě ţlutá skvrna. Ostruha kratší nebo o trochu delší neţ kališní přívěsky. Plodem je tobolka.

. Salix caprea – vrba jíva

Strom menšího vzrůstu s košatou korunou, do výšky 10–12 m. V nepříznivých podmínkách pouze jako keř. Borka v mládí hladká, světle šedá, u starých jív pak tmavošedá a hluboce rozpukaná. Listy dlouze řapíkaté, vejčité aţ eliptické, cca 7–11 cm dlouhé, s vroubkovaným okrajem a na rubu šedě plstnaté se zřetelnou ţilnatinou. Listy na podzim ţluté. Květy před rašením listů, samčí jehnědy ţluté, samičí zelenavé. Velké mnoţství drobných ochmýřených semen

. vrba ušatá

Keř 1–2 m, aţ 4 m vysoký, kulovitého tvaru, s tenkými, hustými větvemi; kmínky průměru aţ 5 cm. Borka hladká, světlešedá. Jednoleté větévky zpočátku často chlupaté, později lysé; dvouroční a starší větve po odloupnutí kůry s nápadnými lištami. Pupeny vejcovité, kuţelovité, mírně ploštěné, červenohnědé, někdy aţ ţlutohnědé, zpočátku řídce chlupaté, později holé, listové pupeny 2–3 mm dlouhé, květní aţ 5 mm dlouhé. Listy ledvinité aţ polosrdčité, později opadavé.

85

Stopka listů 3–7(–10) mm dlouhá. Čepel listů vejcovitá, silně vrásčitá, na okraji nepravidelně hrubě aţ vykrojená, zoubkatá, často zvlněná, na vrchole často ven vyhnutá aţ skroucená, 30–50(–60) × 15–30 mm velká, na líci tmavozelená, téměř holá, na rubu šedozelená, chlupatá, s výrazně vyčnívající ţilnatinou, s 6–10(–11) páry bočních ţil. Jehnědy elipsoidní aţ úzce elipsoidní, 10–25 × 5–15 mm velké, samičí sedící, uţší, s malými chlupatými listeny listového tvaru. Tobolky chlupaté, v kaţdé chlopni 5–7 základů semen.

Rumex crispus – šťovík kadeřavý

Vytrvalé byliny s krátkou chudě větvenou, kořenovou hlavou, hlavním kořenem s četnými postranními kořeny. Lodyhy přímé, často hnědé, obvykle jen v květenství větvené. Přízemní listy dlouze řapíkaté, podlouhle kopinaté; horní listy podobného tvaru, menší, obvykle méně kadeřavé, v dolní části přecházejí v listeny. Květenství s přitisklými nebo odstávajícími větvemi krovky obvykle trojúhelníkovité, celokrajné nebo jen s drobnými zoubky, s mozolkem na jednom nebo všech krovkách. Naţky hnědé.

. Rumex acetosa - šťovík kyselý

Vytrvalé aţ 100 cm vysoké byliny s přímými lodyhami. Listy podlouhlé aţ kopinatě podlouhlé, střelovité aţ 6 delší neţ široké, ploché, přízemní dlouze řapíkaté, horní přisedlé, bazálními laloky lodyhu objímající. Větve květenství jednoduché. Krovky s mozolkem na bázi, zelené aţ červené. Plodem naţky.

. Polygonum aviculare – truskavec ptačí

Lodyhy přímé aţ polehavé, rýhované, větvené zejména v dolní části. Listy na hlavních a postranních lodyhách se liší velikostí; čepel podlouhlá aţ eliptická, na vrcholu špičatá, tupá aţ zaokrouhlená, zpravidla tmavozelená aţ modrozelená, listy se směrem k vrcholu zmenšují; řapík stříbřitě zbarvené, třásnité. Květy po 1-8 v úţlabních klubíčkách; květní cípy delší neţ trubka, zelenavé s bělavým aţ růţovým lemem. Plodem naţka.

Vaccinium myrtillus – brusnice borůvka

Keříčky, podzemní výběţky dřevnatějící, s jemnými, větvenými adventivními kořeny, které vyrůstají v paţdí šupinovitých listů. Větve hranaté, zelené. Listy

86 okrouhle vejčité, na vrcholu zašpičatělé, na bázi většinou zaokrouhlené, na rubu s nevyniklou ţilnatinou, květy jednotlivé v úţlabí listů, květní stopky vyrůstají mezi dvěma šupinovitými listeny. Kalich mělce vykrojený; koruna baňkovitá, bílá nebo nazelenalá s růţovým nádechem. Plodem bobule, zpravidla kulovité, modročerné, duţina modrofialová.

Sinapis arvensis – hořčice polní

Kořeny silně větvené, lodyhy přímé 30–80 cm vysoké. Dolní listy dlouze řapíkaté, v obrysu obvejčité nebo eliptické, peřenosečné s koncovým úkrojkem trojúhelníkovitě vejčitým, vykrajované zubatě, zřídka celistvé. Kališní lístky odstálé, korunní lístky k bázi klínovité, sytě aţ citrónově ţluté. Plodní stopky šikmo pod šešulemi ztlustlé. Šešule rovné nebo prohnuté, hrbolaté, lysé nebo chlupaté. Semena po 8 –17 v šešulích, ţlutohnědá, hnědá aţ černá, v průměru 1–1,6 mm.

Thlaspi arvense – penízek rolní

Jednoleté, zřídka dvouleté, zelené byliny s tenkým vřetenovitým kořenem. Lodyhy 10–40 cm vysoké, zpravidla od jedné třetiny větvené, hranaté, lysé. Přízemní listy obvejčité ne podlouhlé, celokrajné nebo vykrajovaně zubaté, řapíkaté, netvoří přízemní růţici. Lodyţní listy podlouhle kopinaté, přisedlé s objímavými oušky. Kališní lístky úzce eliptické, ţlutozelené, s bělavým lemem; korunní lístky obvejčité aţ klínovité, bílé. Tyčinky kratší neţ korunní lístky. Šešulky eliptické aţ téměř okrouhlé, ploché, prohlé, v dolní části křídlaté, výkrojek 2–4 mm hluboký. Plodní stopky přímo vzhůru obloukovitě prohnuté. Semena po 5–7 v pouzdru, vejcovitá, osemení za vlhka slizovatí.

Capsella bursa-pastoris – kokoška pastuší tobolka

Jednoleté nebo dvouleté byliny; s vřetenovitým tenkým kořenem. Lodyhy 5– 30 (-40) vysoké, přímé, řidčeji vystoupavé, jednoduché nebo větvené, v dolní části s chlupy jinak lysé. Listy v přízemní růţici, podlouhlé, řapíkaté, často peřenoklané aţ peřenodílné, na okrajích zubaté, lodyţní listy kopinaté aţ čárkovité, často podobné jako listy růţice., avšak jednodušeji členěné. Všechny listy řídce nebo hustě chlupaté. Kališní lístky vejčité s bílým lemem, občas celé načervenalé; korunní lístky

87 obvejčité, bílé občas chybějí. Plodenství velmi prodlouţené, plodní stopky šikmo vzhůru aţ rovnováţně odstálé. Šešulky v obrysu trojúhelníkovité aţ podlouhle klínovité v horní části zpravidla mělce nebo hluboce vykrojené. Chlopně na vrcholu plodů tupě špičaté zřídka zaokrouhlené. Semena podlouhle elipsoidní, světle hnědá, téměř hladká.

.Aurinia saxatilis – tařice skalní

Byliny 1–40 cm vysoké, celé šedě plstnaté. Mohutný, vícehlavý kořen pokrytý zbytky vytrvávajících řapíků. Lodyhy jednotlivé nebo po několika, přímé, nebo z dřevnaté báze vystoupavé, jednoduché, v horní části nepříliš větvené, podobně jako listy hustě chlupaté. Přízemní růţice husté, jejich listy dlouze řapíkaté, vzpřímené, obvejčité, oddáleně a mělce zubaté, řidčeji celokrajné. Lodyţní listy nečetné, mnohem menší neţ listy růţice, kopinaté přisedlé, celokrajné., květy v poměrně krátkých většinou hustých hroznech, skládající chocholíky. Kališní lístky vejčitě, záhy opadavé; korunní lístky obvejčité, nehetnaté, na vrcholu celokrajně nebo mělce vykrojené, ţluté, lysé. Plodní stopky přímo odstálé. Šešulky z klínovité báze v obrysu okrouhlé obvejčité nebo eliptické, ploché; chlopně lysé. Semena okrouhlá, ale zřetelně křídlatá.

Alliaria petiolata – česnáček lékařský

Dvouleté nebo adventivními kořeny vytrvalé byliny. Hlavní kořen vřetenovitý, při poškození s česnekovým pachem, postranní tenké. Lodyha přímá, často nevětvená nebo jenom v květenství, slabě rýhovaná. Přízemní listy s čepelí lysou, ledvinitou aţ okrouhlou srdčitou bází, vroubkované, dlouze řapíkaté, na řapících řídce chlupaté. Lodyţní listy menší lysé, trojúhelníkovité se srdčitou bází, na vrcholu tupě špičaté, vroubkované, sytě zelené, po rozemnutí s česnekovým pachem. Květy v krátkých, jednoduchých či větvených hroznech, květní stopky tenké. Kališní lístky úzce vejčité, bledě zelené se světlým lemem, korunní lístky podlouhle vejčité celokrajné 4 – 6 mm dlouhé, bílé. Plodenství mírně odstálé, plodní stopky šikmo odstálé. Semena četná, osemení rýhované, temně hnědé.

Cardamine pratensis – řeřišnice luční

Vytrvalé byliny s krátkým, přímým vystoupavým oddenkem a soustavou adventivních kořenů. Lodyha přímá, zřídka poléhavá, jednoduchá nebo větvená, lysá.

88

Přízemní listylichospeřené, dlouze řapíkaté v obrysu obkopinaté, s koncovým lístkem zřetelně větším, okrouhlým aţ ledvinitým a postranními okrouhlými a všemi lístky krátce řapíčkatými, v mládí hustě chlupatými, později lysé. Lodyţní listy lichozpeřené aţ peřenosečné, řapíkaté aţ přisedlé s úkrojkem stejně velkým jako postranní lístky. Květy v koncových hroznech na 8–15 mm dlouhých stopkách. Kališní lístky ţlutozelené s bělavým lemem, podlouhlé; korunní lístky obvejčité, zúţené do krátkého nehtu, bílé, růţové aţ fialové. Šešule úzce válcovité, rovné, s chlopněmi bez patrných ţilek. Semena jednořadá, v obrysu zaobleně obdélníková, světle hnědá.

. Arabidopsis thaliana – huseníček rolní

Jednoleté nebo ozimé, krátce ţijící byliny, s přízemní listovou růţicí a obvykle jednou lodyhou. Lodyha přímá 5–30 cm vysoká, často větvená, v dolní třetině s aţ 0,9 mm dlouhými chlupy, rovnováţně nebo nazpět odstálými chlupy, jinak lysá. Listy přízemní růţice obkopinaté, celokrajné nebo tupě zubaté, s odstálými troj ramennými chlupy, na bázi a na okraji s jednoduchými. Lodyţní listy eliptické, zúţenou bází přisedlé, lysé s řídkými trojramennými na okraji jednoduchými chlupy. Květy drobné, kališní lístky lysé zelenoţluté s jednoduchými chlupy, korunní lístky vzpřímené, na bázi ledě ţluté. Šešule šikmo odstálé, rovné nebo nahoru mírně zahnuté.

. Primula veris – prvosenka jarní

Listy podvinuté, měkké, svraštělé; čepel široce vejčitá, aţ podlouhle vejčitá, tupá, na bázi zúţená, jednoduše nebo dvojitě zubatá, na svrchu pýřitá aţ lysá, na spodu chlupatá. Řapík křídlatý, zubatý. Stvol chlupatý aţ olysalý; okolík jednostranný, převislý, listeny úzce vejčité, bledoţluté, bez hrbolku. Květy vonné. Kalich zvonkovitý, nálevkovitý, široce trubkovitý nebo baňkovitý, od korunní trubky odstávající, cípy trojúhelníkovité, zašpičatělé, dosahující třetiny aţ poloviny délky kalicha; korunní trubka zdéli, kratší nebo delší kalicha; lem miskovitý, sytě ţlutý, cípy obsrdčité, při bázi s oranţovou skvrnou. Tobolka podlouhle vejcovitá, kratší neţ kalich. Semena tmavohnědá, nelepkavá, bradavčitá.

. Primula elatior – prvosenka vyšší

89

Listy podvinuté, měkké, svraštělé; čepel široce vejčitá, aţ podlouhle vejčitá, tupá, na bázi zúţená, jednoduše nebo dvojitě zubatá, na svrchu pýřitá aţ lysá, na spodu chlupatá. Řapík křídlatý, zubatý. Stvol chlupatý aţ olysalý; okolík jednostranný, převislý, listeny úzce vejčité, bledoţluté bez hrbolku. Kalich válcovitý, květy nevonné, ke kališní trubce přitisklý, na hranách a cípech trávozelený, jinak bledoţlutý; cípy trojúhelníkovité, zašpičatělé, dosahující třetiny aţ poloviny délky kalicha; korunní trubka zdéli kalicha nebo delší; lem plochý, sírově ţlutý, cípy obsrdčité, při bázi s oranţovou skvrnou. Tobolka podlouhle vejcovitá, delší neţ kalich. Semena tmavohnědá, nelepkavá, bradavčitá.

Tiliaceae - lipovité

. Tilia platyphylos – lípa velkolistá

Strom 20–35 vysoký, kořenová soustava v obrysu srdčitá se silnými postranními kořeny. Kmen válcovitý, borka dlouho zůstává hladká, šedá, ve stáří podélně rozpraskaná; letorosty pýřité nebo lysé, pupeny vejcovité, tupé. Čepel listů srdčitá, svrchu matná zelená a krabatá, na rubu většinou po celé délce pýřitá, v paţdí ţilek s chomáčky běloţlutých, na podzim okrových chlupů; ţilnatina třetího řádu výrazná, rovnoběţná, okraje listů převislé, řapík pýřitý. Květenství výrazně převislá, listeny pýřité, kratičce řapíkaté. Květy většinou po 3–5, kališní lístky 5–7,5 mm dlouhé, korunní lístky 8–10 mm dlouhé, světle ţluté, tyčinky delší neţ korunní lístky. Plody široce elipsoidní, obvejcovité aţ kulovité, oplodí dřevnaté, vlnaté.

Euphorbiaceae - pryšcovité

Euphorbia cyparissias – pryšec chvojka

Vytrvalé trsnaté byliny s dlouhým plazivým oddenkem. Lodyhy přímé, nevětvené v horní části zpravidla s postranními nekvetoucími větvemi, hustě listnaté, lysé nebo krátce pýřité. Listy rozestálé, na bázi mnohdy záhy opadavé. Čepel čárkovitá, často na okrajích podvinutá, na vrcholu tupá nebo krátce špičatá, přisedlá, celokrajná, lysá, zelená aţ ţlutavě zelená; listy na postranních větvích čárkovité aţ vláskovité, hustě nahloučené. Podpůrné listeny lichookolíků podobné listům lodyţním. Cyathia v koncových i úţlabních lichookolících zpravidla s 10–15 větvemi, dále rozvětvenými. Zákrovní listence vidlanů široce ledvinitě vejčité, navzájem nesrostlé, špičaté, ţlutavé, za plodu zpravidla načervenalé. Ţlázky

90 půlměsíčité, voskově ţluté, hnědé. Tobolky kulovité hluboce brázdité. Semena vejcovitá šedá aţ šedohnědá.

Rosaceae - růţovité

. Potentilla anserina – mochna husí

Vytrvalé byliny se ztlustlým, s nahoře palisty pokrytými oddenkem. Dobře vyvinutá přízemní růţice listů. Lodyhy postranní, polehavé nebo plazivé, v uzlinách kořenující, tvořící dlouhé, chlupaté nebo olysalé výběţky. Jeden květ obvykle v úţlabí prvního nebo druhého výběţku, kaţdý článek lodyhy s pochvovitým párem redukovaných listů, z nich jeden květ nebo květ s jedním listem nebo růţicí zpeřených listů. Listy přízemních růţic zpeřené, vrchní lístek eliptický lístky na líci zelené a matné nebo šedobíle stříbřité, na rubu šedobílé, lesklé nebo matné, chlupy na ţilnatině i na plochách přitisklé. Květy úţlabní, jednotlivé; kalich přitiskle chlupatý, korunní lístky mnohem delší neţ kalich. Plod tmavě rezavě hnědé naţky.

. Potentilla arenaria – mochna písečná

Vytrvalé byliny, z růţic přízemních listů vybíhají tenké, plazivé, řídce olistěné výběţky, zakončené dceřinou růţicí listů. Lodyhy postranní, přímé nebo vystoupavé, s poodstálými chlupy, s malými, obvykle trojčetnými listy. Přízemní listy dlanité, prostřední lístek klínovitý. Lístky na líci špinavě zelené nebo šedé, hustě hvězdovitě chlupaté, na celé ploše s hustými chlupy, tvořící plst. Květenství volné. Kalich hvězdovitě chlupatý, korunní lístky ţluté, delší neţ kalich. Plod naţka.

. Fragaria vesca – jahodník obecný

Vytrvalé byliny s krátkým oddenkem a s dlouhými, vláskovitými kořeny. Lodyha přímá, zřídka vystoupavá, bezlistá a delší neţ řapíkaté listy. V dolní části odstále chlupatá, v horní části přitiskle. Listy v přízemní růţici, trojčetné, dlouhé řapíky, palisty kopinaté, zašpičatělé, celokrajné, na líci lysé, na rubu chlupaté. Z paţdí listů vyrůstají četné kořenující výhonky. Lístky listů pilovitě zoubkaté, na líci tmavozelené, na rubu světle modrozelené aţ stříbřitě lesklé. Květní stopky přitiskle chlupaté; květy oboupohlavné, v chudém vrcholíku, kališní lístky trojúhelníkovité, zašpičatělé, za plodu odstávající aţ na zpět ohrnuté, korunní lístky

91 okrouhle obvejčité. Souplodí naţek, aromatické, snadno opadavé, lysé, naţky rovnoměrně rozloţené na povrchu jahody.

Geum urbanum – kuklík městský

Oddenek válcovitý. Lodyha přímá, na bázi někdy vystoupavá, jednoduchá nebo v horní polovině větvená a s delšími odstálými chlupy. Přízemní listy krátce řapíkaté, zpeřené, s šikmo vejčitými s okrouhlými postranními lístky, koncový lístek větší. Dolní lodyţní listy často podobné přízemním, s velkými vejčitými, hrubě zastřihovanými palisty. Květenství rozkladité, dlouhé květní stopky, zvláště plodní. Květy ploše rozevřené, přímé; lístky kalichu kopinaté, při odkvětu a za plodu dolů sehnuté kališní lístky; korunní lístky obvejčité. Souplodí kulovitá, většinou 40 aţ 140 naţek, řídce chlupaté.

. Alchemilla – kontryhel

Trávozelené byliny. Listy okrouhle ledvinité, málo zvlněné nebo ploché či miskovité, na bázi se zcela nevýraznými nebo ţádnými celokrajnými zářezy, zuby laloků směrem k bázi k vrcholu se zmenšující; řapíky s kolmo odstálými chlupy. Kvetoucí lodyhy téměř od vrcholu chlupaté, nejvyšší listy do poloviny rozeklané. Květy staţené do asymetrických klubíček, vijany okolíkovité, později kláskovité. Češule krátké, lysé nebo velmi málo chlupaté.

. Crataegus laevigata – hloh obecný

Keř nebo malý strom. Borka na bázi kmene deskovitě rozpukaná. Větve světle šedé aţ sivohnědé; letorosty zprvu zelené aţ hnědočerné, trny četné 0,5 – 2 cm dlouhé; pupeny malé, vejčitě kulovité. Listy obvejčité, nedělené nebo v horní polovině mělce, na vrcholu zaokrouhlené nebo tupé aţ vroubkovaně zubaté, bylinné aţ polokřovité, na líci olivově aţ tmavě zelené, narubu světle aţ hnědavě zelené; palisty srpovité nebo půlměsíčité; řapík zhruba třikrát kratší neţ čepe. Květenství přímé, řídké, mírně chlupaté aţ lyse, nepříjemně páchnoucí; češule lysá.

Fabaceae - bobovité

. Lupinus polyphyllus – vlčí bob mnoholistý

92

Jednoleté byliny s hlubokým kůlovým bohatě větveným kořenem. Lodyha hustě chlupatá. Listy 7–9 četné. Lístky obkopinaté aţ podlouhlé, na vrcholu špičaté, svrchu lysé aţ řídce chlupaté, naspodu hustě chlupaté; řapík hustě chlupatý, palisty asi z poloviny řapíku přirostlé. Květenství přeslenitý hrozen. Květy ţluté, krátce stopkaté. Kalich s přitisklými šupinatými listenci, horní pysk dvoudílný, dolní celistvý nebo zubatý. Lusky pukavé. Semena běloţlutá, většinou tmavě skvrnitá.

Robinia pseudacacia – trnovník akát

Opadavý 2–30 m vysoký strom nebo keř. Kůlový kořen s četnými kořenovými výběţky. Kmen s hluboce brázditou borkou, větve i v mládí lysé. Listy se 4 – 10 páry lístků, dlouze řapíkaté, palisty přeměněné v trny. Lístky řapíčkaté, čepele vejčité, eliptické aţ podlouhlé, na vrcholu zaokrouhlené, lysé, navrchu jasně zelené, naspodu nasivělé. Květenství řídké, převislé hrozny. Květy přímo odstálé, silně vonné; kalich lysý, červenozelený, zelený; kališní cípy kratší neţ trubka; koruna bílá nebo slabě narůţovělá, pavéza uprostřed se světle zelenou skvrnou na bázi ţlutá. Lusky zpravidla s 6–9 semeny. Semena v obrysu ledvinitá aţ eliptická, silně zploštělá.

Vicia cracca – vikev ptačí

Vytrvalé byliny. Kořeny dlouhé tenké. Lodyhy přímé, vystoupavé nebo popínavé, poměrně tenké, krátce přitiskle chlupaté, na bázi někdy hnědé. Listy s 5– 8(–12) páry lístků, vřeteno listu zakončené větvenou úponkou. Lístky řapíčkaté, čepele vejčité, eliptické aţ podlouhlé, na vrcholu zaokrouhlené, lysé, navrchu zelené, naspodu zřídka nasivělé. Květenství válcovité, zpravidla stejně dlouhé jako podpůrný list, s většinou 12–40 květy, na šikmo odstálých přitiskle chlupatých aţ olysalých stopkách nafialovělé nebo namodralé barvy. Plod lusky. Semena kulovitá, obvejcovitá nebo krychlová, olivově zelená nebo hnědá, buď se skvrnami, nebo jednobarevná.

Lathyrus vernus – hrachor jarní (lecha jarní)

Vytrvalá bylina. Kořeny kůlové, větvené, plazivé, někdy hlízkovitě ztlustlé. Lodyhy přímé, 4hranné, rýhované, lysé, nevětvené nebo v dolní části větvené. Listy s 2 – 4 páry lístků, vřeteno listu zakončené hrotem, palisty špičaté, lysé, úkrojky vejčité aţ kopinaté. Stopky květenství přibliţně tak dlouhé jako podpůrný list,

93 květenství 3 – 9květá. Květy se rozevírají ještě před úplným vývinem listů. Kalich zvonkovitý, často na bázi naţloutlý kališní cípy namodralé; koruna bílá nebo dvoubarevná, křídla se špičatými oušky, člunek špičatý. Plod lusk. Semena kulovitá, ţlutohnědá, zelená, hnědá aţ červenohnědá, buď se skvrnami, nebo jednobarevná.

. Medicago sativa – tolice setá (vojtěška)

Vytrvalé byliny s mohutně vyvinutým kořenovým systémem aţ několik metrů dlouhý hlavní kořen. Lodyha vystoupavá aţ přímá. Listy krátce řapíkaté, lístky obvejčité aţ obkopinaté, na bázi zúţené klínovitě, na vrcholu uťaté. Květenství v obrysu vejčité aţ eliptické, květy krátce stopkaté. Kalich lysý, na ţilkách řídce chlupatý, cípy uzoučké, o málo delší neţ kališní trubka; koruna modrofialová, někdy bleděmodrá, křídla delší neţ člunek, kratší neţ pavéza. Lusky nepukavé, neopadavé a stočené do spirály. Semena nesouměrně srdcovitá, ţlutohnědá.

Trifolium pratense – jetel luční

Vytrvalé byliny s dlouhým kůlovým rozvětveným kořenem. Lodyhy většinou četné, přímé, vystoupavé aţ polehavé, jednoduché nebo chudě větvené, chlupaté aţ lysé, načervenalé. Dolní listy řapíkaté prostřední a horní s krátkými řapíky. Lístky podlouhle kopinaté, obvejčité aţ okrouhlé., celokrajné, lysé, často s půlměsíčitou bělavou skvrnou. Palisty horních listů trojúhelníkovité, většinou hnědé. Hlávky kulovité, mnohokvěté, jednotlivé po dvou na lodyhách a větvích, přisedlé, podepřené palisty. Květy přisedlé, vţdy bez listenců, cípy trojúhelníkovité, dolní delší neţ horní i neţ kališní trubka; korunní lístky karmínově červené, pavéza delší neţ člunek i křídla. Lusky vejcovité. Semena nesouměrně srdcovitá, pískově hnědá.

. Trifolium repens – jetel plazivý

Vytrvalé, téměř lysé byliny s kůlovým kořenem a větveným oddenkem. Lodyhy polehavé aţ plazivé, v uzlinách kořenující, jen na konci vystoupavé. Listy velmi řapíkaté, zdánlivě přízemní. Lístky obvejčité aţ eliptické na vrcholu tupě špičaté, na bázi klínovité, často s bělavou příčnou skvrnou, na rubu lesklé. Hlávky kulovité, jednotlivé, na stopkách aţ 20 cm dlouhých, po odkvětu sklánějící se. Listeny kratší neţ květní stopky. Kalich se zřetelnými ţilkami; koruny bílé nebo krémově hnědé, vzácně růţové. Pavéza delší neţ křídla. Lusky podlouhlé, zúţené

94 v dlouhý zobánek, nepukavé. Semena nesouměrně srdcovitá aţ kulovitá, ţlutá, hnědá.

. Lotus corniculatus – štírovník růţkatý

Vytrvalé byliny se silnými kůlovými kořeny. Lodyhy polehavé, vystoupavé aţ přímé, od báze větvené, rýhované, plné nebo duté, brvité nebo chlupaté. Lístky obvejčité aţ obkopinaté, vejčité nebo kopinaté, jasně zelené, hnědozelené nasivělé, lysé, brvité aţ chlupaté. Listeny široce vejčité aţ kopinaté. Květy nevonné, někdy slabě medově vonné, kalich zvonkovitý, kališní cípy o málo delší neţ trubka; koruna bledě ţlutá aţ ţloutkově ţlutá. Čepel pavézy stejně dlouhá jako široká na vrcholu zaokrouhlená. Lusky čárkovité hnědé, rezavé, zelené lysé. Semena kulovitá aţ ledvinitá nebo mnohostranná.

Epilobium angustifolium – vrbovka úzkolistá

Vytrvalé byliny s dlouhým plazivým oddenkem. Lodyha přímá nebo na bázi vystoupavá, jednoduchá, zřídka větvená, mírně hranatá, lysá, jen v horní části řídce pýřitá, červená. Listy četné, čárkovitě nebo podlouhle kopinaté, k vrcholu i k bázi pozvolna zúţené. Celokrajné nebo s maličkými zoubky, s podvinutým okrajem, zvlněným, na rubu sivozelené s vyniklou síťovanou ţilnatinou, na líci tmavě zelené. Květní hrozen dlouhý, úzce kuţelovitý, mnohokvětý. Stopky mladých květů sehnuté, poté odstálé. Květy ploše rozevřené; kališní lístky kopinaté, červenavé; korunní lístky obvejčité, k bázi zúţené, celokrajné nebo mělce vykrojené, s narůţovělou barvou. Tobolky pýřité, načervenalé. Semena k oběma koncům zúţená, osemení hladké.

Acer platanoides – javor mléč

Strom s obvejcovitou aţ válcovitou korunou v zápoji aţ kulovitou. Kmen aţ 1,5 m v průměru, borka hustě a mělce brázditá, tmavě šedá. Letorosty červenohnědé, pupeny vejcovité. Listy většinou 5 – 7 laločné, čepel okrouhlá, laloky vykrajovaně zubaté, zuby špičaté, zářezy celokrajné, mléčící řapík. Květy v koncových chocholících, ţlutozelené. Korunní lístky obvejčité, kališní kratší. Naţky 4 – 5 cm dlouhé asi 1,5 cm široké, naţky svírají tupý úhel.

Geranium pratense – kakost luční

95

Vytrvalé byliny. Oddenek aţ 13 mm tlustý, šikmo horizontální. Bohaté růţice přízemních listů a několik přímých větvených lodyh, s krátkými krycími chlupy, v horní části ţlaznatými. Přízemní listy dlouze řapíkaté 30 cm, s nazpět zahnutými chlupy. Lodyţní listy vstřícné s kratším řapíkem (5cm) neţ přízemní. Horní téměř přisedlé, čepel dlanitě 5–7dílná, u nejhořejších trojdílná, s úkrojky obvejčitými, peřenoklanými v úzké krátké zuby, hlavně na okraji brvité, palisty záhy zasychají v hnědé koţovité útvary. Květy v četných dvoukvětých vidlanech, na hustě ţlaznatých stopkách. Při rozkvětu sehnuté, za plodu vzpřimující. Lístky kalicha vejčitě eliptické, ţlaznatě chlupaté, s tmavšími ţilkami; korunní lístky obvejčité při zúţené bázi brvité, fialové, modré aţ s nachovými ţilkami. Zobanitý plod aţ přes 3 cm dlouhý; semena elipsoidní, hladká, tmavě hnědá.

Geranium robertianum - kakost smrdutý

Jednoleté nebo ozimé byliny, světle aţ tmavě zelené, zapáchající. Tenký, větvený kořen. Přízemní růţice listů záhy zasychající v suchý prstenec. Lodyh několik, vystoupavých aţ polehavých, chudě větvených, s krátkými odstálými chlupy v jedné řadě, lodyhy v nodech ztlustlé, v tomto místě snadná lámavost. Lodyţní listy vstřícné, dolní s řapíkem aţ 8 cm dlouhým, stejně jako lodyha chlupatým; čepel k bázi členěná ve 3 někdy aţ pět úkrojky, v obrysu vejčité, hluboce dvakrát zpeřené, chlupaté se zaokrouhlenými zuby; palisty malé, ţlaznatě chlupaté. Květy v četných dvoukvětých vidlanech. Lístky kalichu vejčité, ke koruně později k plodu přitisklé, zelené, na ţebrech s nafialovělým zbarvením a ţlaznatě chlupaté; korunní lístky úzce obvejčité, zúţené v dlouhý nehet, lysé, karmínově červené aţ růţové, s bělavými pruhy. Zobanitý plod do 2,5 cm délky. Semena tečkovaná, hnědá.

. Cornus mas – dřín jarní (svída dřín)

Rozkladitý keř nebo malý strom. Letorosty přímé, tenké, olivově zelené aţ hnědé, borka tenká, rozbrázděná. Pupeny zašpičatělé, postranní, zevně chlupaté. Květní pupeny větší na brachyblastech, rezavě chlupaté. Čepel listů eliptická, vejčitá aţ kopinatá, k vrcholu zašpičatělá, na líci svěţe zelená, na rubu tmavší, v sbíhajících se ţilkách chomáčky chlupů. Květenství na krátkých bezlistých větévkách, okolíkovitě staţené, zelené listeny vytrvávající i po rozkvětu, kališní cípy nepatrné, hustě chlupaté, korunní lístky trojúhelníkovité, zašpičatělé, tyčinky kratší jako

96 korunní lístky. Peckovice elipsoidní aţ válcovitá. Pecka elipsoidní nebo vřetenovitá, s děrnatými stěnami, v děrách s pryskyřičnou hmotou.

Apiaceae - miříkovité

Aegopodium podagraria – bršlice kozí noha

Vytrvalá, 40 – 100cm vysoká bylina. Lodyha dutá, hranatá, jemně rýhovaná, v dolní části chudě větvená, listnatá. První listy celistvé nebo jen trojčetné. Dolní listy dlouze řapíkaté, čepel v obrysu široce trojúhelníkovitá, dvakrát trojčetná nebo stejně jako u listů vyrůstajících výše s dvěma jařmy lístků. Jařma ze tří lístků, dolní jenom ze dvou, čepele lístků často s bází nesouměrnou, členěné v úkrojky nebo celistvé a s bází zaokrouhlenou, na vrcholu zašpičatělou. Horní lodyţní listy s nafouklou listovou pochvou, listeny jednoduché. Okolíky se skládají z 8 – 26 okolíčků, vrcholový okolík z 6 - 12 , postranní okolíky 1. řádu z 15 – 26 a jejich větvením vznikají okolíky 2. řádu s nanejvýše 15 okolíčky a všemi květy samčími. Květní obaly ani obalíčky nepřítomny. Korunní lístky jsou bílé, výrazně dvoulaločné. Plody jsou tmavě hnědé dvounaţky s hnědoţlutými ţebry. m s

. Daucus carota – mrkev obecná

Dvouletá, 20 – 70 cm vysoká bylina. Lodyha většinou chlupatá aţ štětinatá. Čepel přízemních a dolních lodyţních listů v obrysu trojúhelníkovitá aţ vejčitá, 2-3x lichozpeřená, střední a horní lodyţní listy v obrysu podlouhlé, vejčité nebo trojúhelníkovité, 1-2x zpeřené. Okolíky skládající se z 20 – 40 okolíčků, listeny obalu většinou kratší jako stopky, listeny obalíčků čárkovité, většinou blanité, brvité. Kališní cípy malé, trojúhelníkovité, korunní lístky obvejčité, na vrcholu hluboce vykrojené, bílé, okrajové květy paprskující. Centrální květ okolíku bývá často fialový. Po odkvětu se okolíčky k sobě nakloní. Plodem je dvounaţka.

Anthriscus sylvestris – kerblík lesní

Dvouleté aţ víceleté byliny. Kořen kůlový, někdy z jedné hlavy více postranních tenkých kořenů. Lodyha přímá, hlavně v horní polovině větvená, hrubě rýhovaná, dutá, dole chlupatá, nahoře lysá, tmavě zelená aţ fialová. Přízemní listy dlouze řapíkaté, čepel delší neţ široká, zpeřená s 4 – 8 jařmy lístků; lístečky peřeně členěné, v obrysu vejčité aţ kopinaté, s úkrojky špičatými, čepel na líci lysá, na rubu

97 na ţilkách a na okraji krátce chlupatá, na líci tmavě a na rubu světle zelená; řapík ţlábkovitý, rozšířeny v pochvu nepatrně; lodyţní listy úměrně k vrcholu se zmenšující. Květenství okolíky ze 7 – 16 okolíčků na lysých stopkách, obal chybí, obalíčky vejčitě kopinaté, květní stopky na konci s krátkými chlupy; vnější květy okolíčku oboupohlavné, jen několik vnitřních květů samčích. Kalich nezřetelný, korunní lístky mírně paprskující, bílé. Dvounaţky podlouhle kuţelovitě vřetenovité. Merikarpia tmavohnědá aţ černohnědá, lesklá.

Celastraceae - jesencovité

. Euonymus verrucosa – brslen bradavičnatý

Opadavý keř 1 – 4 m vysoký. Větve, oblé, mladé zelené, záhy hnědé, hustě poseté černohnědými bradavičkami, staré větve šedavě hnědé. Čepel listů eliptická aţ vejčitá, pouze na ţilkách chlupatá, na rubu šedozelená. Květenství vidlan s 3-7 květy, vyrůstající po celé délce větviček v paţdí listů. Květy malé, 4četné, kališní lístky ledvinité, korunní lístky okrouhlé, okrově hnědé, červenavě tečkované. Plody tobolky zaobleně 4hranné. Semena v pouzdře, obklopená červeným míškem.

Caprifoliaceae - zimolezovité

. Sambucus nigra – bez černý

Keř nejčastěji 1,5 – 5 m vysoký, bohatě větvený. Větve šedozelené v mládí s početnými lenticelami, starší šedohnědé s rozbrázděnou borkou. Listy lichozpeřené, čepel eliptická, vejčitě. Palisty opadavé nebo přeměněné v nektáriové ţlázky, lístky kopinaté aţ vejčitě kopinaté, na vrcholu zašpičatělé. Květenství chocholičnaté. Květy vonné, v hustých, mnohokvětých vrcholících. Kalich trubkovitý, koruna cípovitá. Peckovice kulovité černé aţ černofialové. Semena vejcovitá aţ elipsoidní.

Dipsacaceae - štětkovité

Knautia arvensis – chrastavec rolní

Šikmý oddenek, zpravidla zkrácený, zakončený kvetoucí lodyhou, za květu bez postranních přízemních listových růţic. Lodyha přímá, štětinatě chlupatá. Lodyţní listy zpravidla přisedlé, peřenoklané aţ peřenosečné, v obrysu kopinaté celokrajnými úkrojky a s jedním dosahující aţ dvou třetin délky listu celokrajným.

98

Květenství strbouly s květy oboupohlavnými nebo funkčně samičími, zákrovní listeny kopinaté aţ vejčité; koruny růţové, fialové, červené aţ modrofialové. Plodem naţky.

Valerianaceae - kozlíkovité

. Valeriana officinalis – kozlík lékařský

Oddenek krátký často bez výběţků, s několika lodyhami. Lodyţní listy dlouze řapíkaté; lístky kopinaté, výrazně a hustě zubaté, naspodu řídce chlupaté, postranní lístky stejně široké jako lístek koncový. Plody lysé.

Apocynaceae – toješťovité

Vinca minor – barvínek menší (brčál barvínek)

Vytrvalé byliny, při bázi dřevnatějící, lysé. Oddenek tenký, dlouze plazivý, podzemní, kořenující v nodech, tamtéţ vyrůstají lodyhy, jednotlivé nebo několik, většinou sterilní a polehavé, vzácněji květonosné nebo vystoupavé, zdánlivě lysé, avšak řídce chlupaté. Lodyţní listy krátce řapíkaté, podlouhle kopinaté a eliptické, celokrajné, tupě špičaté, koţovité, zelené, lesklé nebo matné. Květy v úţlabí horních listenů jednotlivé, dlouze stopkaté, kalich nálevkovitý; koruna s úzce nálevkovitou trubkou, nad přisedáním tyčinek chlupatou, fialová, modrá, modrofialová. Plod měchýřky kaţdý se dvěma aţ třemi elipsoidními, hnědými semeny

Asclepiadaceae - klejichovité

Vincetoxicum hirundinaria – tolita lékařská

Vytrvalé byliny, s větveným, horizontálním oddenkem. Lodyhy přímé, většinou několik, nevětvené nanejvýš na hoře větvené. Lodyţní listy vstřícné, křiţmostojné, s dolní čepelí, široce vejčitou, na bázi hluboce srdčitě vykrojenou, střední s čepelí vejčitou na bázi mělčeji srdčitě vykrojenou, všechny na ţilkách a na okrajích chlupaté, na svrchní straně tmavě, na spodní světle zelené. Květy v mimoúţlabních stopkatých, jednostranných lichookolících, většinou nepřevyšující listům podobné listeny. Kališní lístky na bázi srostlé; korunní trubka kratičká, bílá. Plod měchýřky. Semena vejcovitá, hnědá.

Rubiaceae - mořenovité

99

Galium odoratum – svízel vonný (mařinka vonná)

Vytrvalé byliny. Voní po kumarínu, s tenkými, dlouhými, bohatě větvenými, plazivými kořeny. Lodyhy přímé, obvykle nevětvené, zřetelně 4hranné, lysé, jen v uzlinách chlupaté. Listy i palisty v 6-9četných přeslenech, eliptické, řidčeji obvejčité, na vrcholu špičaté, krátce osinkaté, tmavě zelené, sušením černající. Květenství lata vidlanů. Koruna nálevkovitá, bílá, semeník s četnými háčky. Merikarpia polokulovitá, hnědá aţ černá s hustými háčkovitými chlupy.

Galium mollugo – svízel povázka

Vytrvalé byliny s bohatě větvenými, dlouhými plazivými oddenky. Lodyhy polehavé aţ vystoupavé, větvené 4hranné, lámavé, lysé. Listy i palisty 5-8četné v přeslenech, obkopinaté aţ obvejčité, k vrcholu namířenými osténkatými chlupy, na svrchní straně lesklé, na spodní straně matné. Květenství rozkladité, větve květenství rozestálé aţ šikmo dolů odstávající. Koruna kolovitá, bílá, téměř aţ k bázi členěná v ploché, hrotité korunní cípy. Merikarpia polokulovitá, hnědočerná aţ černá.

Convolvulaceae - svlačcovité

Convolvulus arvensis – svlačec rolní

Vytrvalé byliny s plazivým oddenkem. Lodyha polehavá nebo ovíjivá, pravotočivá, větvená, lysá, nebo řídce chlupatá, tupě 4-6hranná. Listy krátce řapíkaté, čepel střelovitě vejčitá aţ kopinatá, na bázi se dvěma laloky, celokrajná a tupě zašpičatělá, výrazně delší neţ široká. Květy jednotlivé, úţlabní. Kališní cípy tři delší a dva kratší; koruna nezřetelně laločná, bílá nebo růţová. Plod tobolky lysé, 4semenné. Semena elipsoidní, bradavičnaté osemení.

Boraginaceae - brutnákovité

. Echium vulgare – hadinec obecný

Dvouleté aţ vytrvalé byliny s dlouhým kůlovitým kořenem. Lodyha přímá, jednoduchá, červeně aţ fialově naběhlá, s jednoduchými štětinovými hustými odstálými chlupy. Listy přízemní, kopinaté, lodyţní listy menší, čárkovitě kopinaté, obojí zúţenou bází, přisedlé, celokrajné, po obou stranách chlupaté. Květenství válcovité, sloţené z hustých vijanů v úţlabí podlouhle kopinatých listenů. Květy

100 vzpřímené, přisedlé. Kališní cípy kopinaté, srstnaté; koruna modrá nebo růţová aţ bílá, korunní trubka nálevkovitá, 5 tyčinek, z toho 4 delší neţ korunní trubka. Plod tvrdky 3hranné.

Pulmonaria officinalis – plicník lékařský

Vytrvalé byliny, s tlustým, plazivým oddenkem. Lodyha přímá, v době květu 10 – 20 (-30)cm vysoká, jednoduchá, v horná části málo větvená, hustě štětinatě chlupatá. Lodyţní listy celokrajné, střídavé, bíle skvrnité, pokryté dvěma typy chlupů. Přízemní listy v růţici, vyvíjejí se současně s květy, řapíkaté, čepel široce vejčitá, na bázi srdčitá, celokrajná, bíle skvrnitá, široce vejčité, 8–15 cm dlouhé, 3–8 cm široké, Květenstvím je vijan. Květy jsou uspořádány v krátkých řídkých vrcholových vijanech, pravidelné, pětičetné, kalich trubkovitě zvonkovitý, do jedné třetiny dělený v špičaté cípy, štětinatě chlupatý. Koruna nálevkovitá, fialová aţ růţovočervená, korunní trubka o trochu delší neţ kalich. Plodem je tvrdka. Plody Symphytum officinale – kostival lékařský

Vytrvalá bylina s řepovitým oddenkem, drsně chlupatá, lodyha přímá, s rovnováţně odstálými chlupy, 7–10 mm tlustá, dole křídlatá aţ hranatá, nahoře větvená. Lodyţní listy střídavé, vejčitě kopinaté aţ kopinaté, celokrajné, chlupaté, přízemní a dolní řapíkaté, lodyţní přisedlé, s čepelí při bázi jemně klínovitou, s vyniklou ţilnatinou. Květy v mnohokvětých, hustých dvojvijanech a vijanech, krátké stopky a srstnaté, kalich do třetiny aţ čtvrtiny srostlý, s cípy trojúhelníkovitými, koruna trubkovitě baňkovitá, na vrcholu s pěti ohnutými cípy, vně sametová, červenofialová nebo načervenalá. Plodem je tvrdka šikmo vejcovitá.

Myosotis sylvatica – pomněnka lesní

Vytrvalé, trstnaté byliny. Lodyhy vystoupavé, bohatě větvené, hustě odstále chlupaté jemnýmí chlupy. Přízemní listy v růţici, plně vyvinuté aţ po odkvětu, řapíkaté, eliptické aţ obvejčité, čepel 5–6 cm dlouhá a 1,5–2 cm široká. Lodyţní listy střídavé, přisedlé, čepel vejčitá aţ obvejčitá, 2–4 cm dlouhá, 0,8–2 cm široká, hustě odstále chlupatá. Květy v koncových mnohokvětých vijanech, bez listenů, pravidelné, pětičetné. Květní stopky šikmo vzhůru odstálé. Kalich zvonkovitý, spolu s plody opadávající, kališní trubka na bázi zaokrouhlená, chlupatá. Koruna kolovitá, korunní trubka nevyčnívající, korunní lem světle modrý. Plodem je tvrdka.

101

Myosotis nemorasa Besser - pomněnka hajní

Vytrvalé byliny s tenkými krátkými kořeny, bez nadzemních výběţků, někdy s krátkými podzemními výběţky s přímou lodyhou, obvykle 40–60 cm dlouhou, většinou aţ v horní polovině větvenou, zřetelně čtyřhrannou, lysou nebo roztroušeně chlupatou. Listy eliptické, lysé, většinou však chlupaté, na svrchní straně přitisklými, ke špičce listů směřujícími chlupy, na spodní straně přitisklými aţ mírně odstálými, v dolní polovině lodyhy k bázi listu směřujícími chlupy. Vijany bohaté, mnohokvěté, vţdy bez listenů, květní stopky vzpřímené, zdéli nebo jen o málo delší neţ kalich. Kalich zvonkovitý, kališní cípy trojúhelníkovité, přibliţně zdéli čtvrtiny kalicha, koruna kolovitá, korunní cípy ploché, na okrajích se překrývající, ţivě modré. Plodem je tvrdka úzce vejcovité.

Solanaceae - lilkovité

. Solanum tuberosum – lilek brambor

Vytrvalé byliny se svazčitými kořeny a podzemními hlízami různého tvaru, vyrůstajícími na bělavých výběţcích. Lodyha bohatě větvená, hranatá, 60–100 cm vysoká, přímá aţ poléhavá. Listy přetrhovaně lichozpeřené a řapíkaté. Čepel v obrysu eliptická, nejčastěji 30–50 cm dlouhá, sloţená z jednotlivých lístků, vejčitých a celokrajných. Řapík často na bázi okrouhlé úkrojky podobné palistům. Lodyha i listy s krátkými chlupy a drobnými ţlázkami. Květy v mnohokvětých vijanech, skládající vrcholíky. Kalich 5–10 mm velký, zelený, s pěti kopinatými špičatými cípy. Koruna kolovitá přibliţně 25–35 mm velká, nejčastěji bílá nebo růţová (někdy i fialová), se ţlutooranţovými prašníky k sobě skloněnými. Plodem je zelená aţ ţlutozelená bobule, 20–40 mm velká, semena bílá ledvinovitá.

Solanum lycopersicum – lilek rajče (rajče jedlé)

Jednoletá bylina, 40 – 150cm vysoká, ţláznatě chlupatá, lodyha přímá, větvená, listy střídavé, řapíkaté, v obrysu eliptické aţ vejčité, přetrhovaně lichozpeřené. Květenství 3–20květé, kalich je hluboce členěný, kališní cípy ve zralosti nazpět ohnuté, koruna je kolovitá, aţ 25 mm v průměru, ţlutá, kvete od června do října. Plodem je kulovitá bobule, ve zralosti červená nebo ţlutá.

102

Scrophulariaceae - krtičníkovité

Linaria vulgaris – lnice květel

Vytrvalá bylina s válcovitým oddnkem. Lodyha 20 – 60 cm vysoká přímá, velmi hustě olistěná, jednoduchá nebo větvená, postranní větve velmi ostrém úhlu. Listy střídavé, přisedlé, čárkovité aţ čárkovitě obkopinaté. Květy v hustém 10- 50květém koncovém hroznu. Kalich zpravidla ţlaznatě pýřitý. Koruna světle nebo sytě ţlutá, ostruha tuhá, širší a delší neţ dolní pysk. Plody vejcovité aţ elipsoidní tobolky.

Veronica arvensis – rozrazil rolní

Jednoleté, 5–30 cm vysoké byliny. Kořen bělavý aţ okrový. Lodyha přímá nebo řidčeji od báze větvená, chlupatá kratičkými vzhůru zahnutými chlupy a vtroušenými dlouhými odstálými chlupy, v horní části i ţláznatými chlupy. Listy přisedlé, vstřícné, jen nejdolejší krátce řapíkaté, široce vejčité, po okraji vroubkované, tupé aţ tupě zaokrouhlené, oboustranně roztroušeně chlupaté aţ olysalé, s vyniklou ţilnatinou. Hrozen všestranný, zpočátku hustě nahloučený, později zvláště za plodu se prodluţující, ve všech částech ţláznatý. Květy drobné, téměř přisedlé v úţlabí listenů, květní stopky výrazně kratší neţ listeny i kalich. Kalich je na bázi kratičce srostlý, kališní cípy kopinaté. Dolní listeny listům podobné, ale uţší, horní listeny podlouhlé aţ kopinaté, celokrajné. Koruna 3–4 mm v průměru, světle aţ sytě modrá, kratší neţ kalich. Nitky tyčinek bílé, prašníky modré. Čnělka za plodu zdéli nebo jen nepatrně převyšující zářez tobolky. Tobolky obsrdčité, výrazně zploštělé, po okraji s ostrým kýlem, roztroušeně ţláznaté aţ olysalé. Semena plochá.

Veronica chamaedrys – rozrazil rezekvítek

Vytrvalá 15 – 30 cm vysoké byliny. Lodyha s 2 řadami dlouhých chlupů, obvykle i nebo s ojedinělými chlupy i na ploše mezi nimi. Listy přisedlé nebo krátce řapíkaté, tmavě zelené, široce vejčité, na okraji vroubkovaně pilovité. Na líci dlouze chlupaté, na rubu s delšími chlupy na ţilkách a při okraji. Květy v postranních, řídkých hroznech po 10 – 30 květech. Listeny podlouhlé aţ kopinaté, na líci obvykle lysé. Kališní cípy podlouhle kopinaté, koruna je sytě modrá, s tmavším ţilkováním,

103 korunní trubka a ústí koruny ostře barevně ohraničené, bílé. Plodem v obrysu obsrdčité tobolky, na bázi s mělkým zářezem.

Plantaginaceae - jitrocelovité

Plantago major – jitrocel větší

Vytrvalé byliny s krátkým vetikálním oddenkem. Listy v přízemní růţici, k zemi přitisklé, vejčité, široce vejčité aţ eliptické, s 3 – 9 ţilkami, světle aţ tmavě zelené, mnohdy načervenalé. Řapík plochý, na bázi pochvovitě rozšířený. Stvoly přímé aţ vystoupavé. Klasy válcovité, k vrcholu zúţené, dole často oddálené skupinky květů; listey trojúhelnikovité. Kalich hluboce členěný, přední cípy eliptické; korunní trubka lysá s korunními cípy ţlutavě bílé aţ světle hnědavě bílé barvy, tyčinky bělavé aţ hnědavé, prašníky zprvu bělavé aţ lila, později ţlutavé. Plody kuţelovité tobolky. Semena jemně tečkovaná.

Plantago lanceolata – jitrocel kopinatý

Vytrvalá, 10 – 30cm vysoká bylina s krátkým, často větveným oddenkem a zpravidla několika přízemními růţicemi. Listy přízemní růţice vystoupavé aţ vzpřímené, čepel úzce kopinatá, úzce eliptická aţ obkopinatá, celokrajná, na bázi znenáhla v řapík zúţená, olysalá aţ hustě chlupatá. Stvoly přímé aţ obloukovitě prohnuté na jedné rostlině 7 – 30 cm vysoké, ţlábkaté. Klasy husté, válcovité, mnohdy kulovité, tmavě hnědé aţ černé. Přední kališní cípy vysoko srostlé, zadní volné, koruna hnědavá. Tyčinky nápadně delší neţ koruna, nitky bělavé; prašníky bělavé aţ ţluté. Listeny bělavé aţ hnědavé, Plody tobolky. Semena elipsoidní, hnědá aţ tmavě hnědá, lesklá.

Lamiaceae - hluchavkovité

Ajuga reptans – zběhovec plazivý

Vytrvalé byliny s horizontálně orientovaným oddenkem a s plazivými nadzemními výběţky na podzim kořenujících, za vzniku nových listových růţic. Lodyha jediná, zřídka lodyh více, nevětvená, přímá nebo vystoupavá, čtyřhranná, při bázi olysalá, výše na dvou protilehlých stěnách pýřitě chlupatá a na zbývajících stěnách lysá. Listy přízemní růţice dlouze řapíkaté, čepel je úzce obvejčitá, téměř celokrajná. Lodyţních listů většinou dva páry, jsou krátce řapíkaté, s čepelí vejčitou,

104 na svrchu přitiskle chlupaté, na spodu ojediněle na ţilkách. Lichopřesleny 4–10, většinou 6–10květé, v dolní části lodyhy oddálené, v horní přitisklé, vytváří vrcholový klas, listeny vejčité, celokrajné, horní výrazně kratší neţ květy, nafialovělé. Kalich nevýrazně dvoupyský. Koruna 12–17 mm dlouhá, modrá nebo modrofialová, zřídka bílá nebo špinavě růţová. Plod tvrdky.

Lamium album – hluchavka bílá

Vytrvalé byliny s oddenkem s podzemními výběţky, lodyha vystoupavá aţ přímá a fialově naběhlá, v horní polovině hustě krátce chlupatá. Listy s řapíkem 1,5– 3 cm dlouhým, čepel vejčitá aţ trojúhelníkovitě vejčitá, 2,5–10 cm dlouhá a 1,5 – 5 cm široká, na bázi srdčitá, na vrcholu špičatá, na okraji pilovitá, vroubkovaná. Květy téměř přisedlé, v 2 – 6 oddálených lichopřeslenech, s listeny podobnými lodyţním listům. Kalich zvonkovitý 10–15 mm dlouhý, na bázi nafialovělý, roztroušeně chlupatý, s cípy úzce trojúhelníkovitými aţ šídlovitými. Koruna 20–25 mm dlouhá, bílá nebo krémová, korunní trubka prohnutá mírně břichatě rozšířená, horní pysk přílbovitý, dolní pysk okrouhle ledvinitý, vykrojený. Nitky tyčinek chlupaté, prašníky modročerné. Plody tvrdky hladké, tmavě šedé.

Lamium maculatum – hluchavka skvrnitá

Vytrvalé byliny s kořenujícími nadzemními výběţky, lodyha jsou vystoupavá, aţ přímá, dlouhá 20–50 cm, často fialově naběhlá, chlupatá i téměř lysá. Listy řapíkaté, čepele vstřícné, vroubkované, trojúhelníkovitě vejčité, tupé aţ zašpičatělé, se světlejšími aţ bělavými skvrnami. Lichopřesleny 6–12květé navzájem oddálené. Květy přiseldé. Kalich zvonkovitý, pýřitý, kratší nebo stejně dlouhé jako kališní trubka; koruna růţově purpurová nebo purpurová, korunní trubka prohnutá. pysk vejčitě podlouhlý, celokrajný, asi do poloviny vykrojený. postraní laloky jako ohrnuté, s nitkovitým přívěskem. Plodem tvrdka.

. Glechoma hederacea – popenec břečťanovitý

Nekvetoucí lodyhy většinou plazivé, kořenující, kvetoucí vystoupavé, krátce chlupaté, po skončení květu mohou lodyhy růst dále. Listy zpravidla kratší neţ lodyţní články, čepel ledvinitá aţ srdčitá, na vrcholu tupá n okraji vroubkovaná, na rubu s nápadnou ţilnatinou. Řapík 10 – 20 mm dlouhý. Lichopřesleny 3-5květé, listeny podobné listům. Kalich s krátkými chlupy; kališní cípy trojúhelníkovité,

105 zakončené osinkou; koruna dvoupyská u oboupohlavných květů 14 – 20 mm, u samičích 10 – 16 mm dlouhá, s chlupy v ústí trubky, nafialovělá aţ modrofialová. Dolní pysk s kresbou načervenalou, dolní pysk 3laločný, stření největší. Plod tvrdky.

Salvia pratensis – šalvěj luční

Vytrvalé byliny s dobře vyvinutým kořenem a dřevnatějícím oddenkem. Lodyha přímá, v horní části větvená, hustě chlupatá, s 1 – 3 páry listů, přízemní růţice za květu vyvnutá. Čepel listů podlouhle vejčitá, na bázi uťatá nebo srdsčitá, na okraji vroubkovaná, chlupatá na obou stranách, na rubu aţ pavučinově. Dolní lodyţní a listy přízemní růţice dlouze řapikaté, čepel 8 – 19 cm široká, řapík 3 – 10 cm dlouhý. Horní krátce řapíkaté aţ přisedlé, čepel 2 – 6 cm dlouhá, 1 – 3 cm široká. Lichopřesleny 3-6květé, mlisteny delší neţ dvoupyský kalich, ten je zelený chlupatý, horní pysk nafialovšlý 3cípý, kratší neţ dvojcípý dolní, koruna tlamatá, fialová, růţovýá, korunní trubka pruhnutá, většinou stejně dlouýhá jako kalich, horní pysk vyklenutý, dolní pysk 3laločný. Plod tvrdka hnědá, matná.

Salvia nemorasa - šalvěj hajní

Vytrvalé byliny s tlustým kořenem, který se dále větví. Lodyha přímá, v horní části větvená, hustě chlupatá, po celé délce rovnoměrně olistěná, přízemní růţice chybí. Listy dlouze řapíkaté, jen v horní části přisedlé. Čepel listů podlouhle vejčitá aţ kopinatá, na bázi uťatá nebo srdčitá, na vrcholu tupě špičatá, na okraji zoubkovaná, na líci světle zelená, hustě pýřitá, na rubu šedá aţ šedozelená, plstnatá, tečkovaně ţlaznatá. Lichopřesleny sblíţené, listeny nápadně, v horní části přesahující kalich, zelené spíše nafialovělé. Kalich dvoupyský, fialový, horní pysk kratší neţ dvoucípý dolní. Koruna doupyská modrofialová, korunní trubka mírně prohnutá, horní pysk vyklenutý, na vrcholu vykrojený, dolní 3laločný. Plod tvrdka.

Campanulaceae - zvonkovité

Phyteuma spicatum – zvonečník klasnatý

Vytrvalá bylina spřízemní listovou růţici. Lodyhy přímé, nevětvené, vysoké asi 12–80 cm. Přízemní listy dlouze řapíkaté, čepel přibliţně stejně široká jako dlouhá, srdčitá, pilovitá. Směrem vzhůru po lodyze listy protáhlejší, nejhořejší krátce řapíkaté aţ přisedlé, kopinaté. Klas válcovitý nebo vejcovitý, za plodu se prodluţuje.

106

Květy v hlávkách, zákrovní listeny úzce kopinaté, rozestálé nebo aţ nazpět zahnuté. Koruna bílá, naţloutlá nebo nazelenalá, výjimečně bleděmodrá se zelenou špičkou. Plodem je kulovitá tobolka.

Asteraceae - hvězdnicovité

Bellis perennis – sedmikráska obecná (chudobka)

Vytrvalé byliny 5- 15cm vysoké s krátkým, plazivým oddenkem s četnými tenkými kořeny. Listy v přízemní růţici, se širokou čepelí, obvejčitou, na vrcholu tupou, na bázi široký, plochý řapík, na okraji brvitý aţ lysý. Stvoly vystoupavé přímé tenké, hladké, plné, přitisklé chlupaté. Květenství úbor, s dvouřadým zákrovem, zákrovní listeny většinou v počtu 13, podlouhlé, tupé. Okrajové jazykovité květy samičí, s kalichem vyvinutým v lem s ligulou bílou, růţovou vzácně aţ načervenalou. Trubkovité květy oboupohlavné, s kalichem vyvinutý v lem se ţlutou, lysou aţ mírně chlupatou korunou, s úzce nálevkovitou korunní trubkou a 5cípým lemem. Plodem naţka bělavě hnědá.

Achillea millefolium – řebříček obecný

Řídce aţ středně dlouhé chlupaté nebo vlnaté, později olysalé, zelené byliny s trsnatým nebo plazivým oddenkem. Lodyhy aţ 100 cm vysoké, obvykle jednoduché, v horní části větvené, pod uzlinami vlnatě chlupaté přízemní listy řapíkaté, dolní listy řapíkaté nebo přisedlé, obojí s čepelí v obrysu úzce obkopinatou. Třikrát peřenosečnou, s úkrojky rozloţenými do roviny. Střední lodyţní listy přisedlé, na bázi objímavé, s čepelí podlouhlou, nebo kopinatou. Úbory skládají středně hustou chocholičnatou latu. Vejcovitý zákrov, někdy na bázi zaoblený, zákrovní listeny vejčité s vyniklou střední ţilkou, zelené, často naţloutlé. Okrajové jazykovité květy s korunní trubkou kratší neţ ligula, bílá, narůţovělá. Plodem naţky klínovité, na postranních ţebrech světlejší.

Leucanthemum vulgare – kopretina bílá

Dvou aţ čtyřleté byliny, téměř lysé aţ hustě chlupaté, s dlouhými vystoupavými oddenky a vláknitými kořeny. Lodyha vystoupavá aţ přímá, jednoduchá nebo řídce větvená, aţ pod květenství olistěná. Přízemní listy v růţici, s řapíkem čtyřikrát delším neţ čepel, ta je obvejčitá, eliptická aţ okrouhlá, na rubu

107 vyniklá ţilnatina; dolní lodyţní listy podobné listů růţice, při bázi členěné; střední a horní listy přisedlé, obkopinaté, v horní části se zmenšující. Čepel všech listů tenká nebo slabě duţnatá, nelesklá. Úbory jednotlivé nebo v řídkém chocholíku; zákrov široce miskovitý. Okrajové květy jazykovité samičí, ligula podlouhlá, bílá; květy trubkovité, oboupohlavné, ţluté. Naţky jazykovitých květů zpravidla bez kališního lemu.

Artemisia vulgaris – pelyněk černobýl

Vytrvalé, aromatické byliny s rozvětvenou kořenovou hlavou, bez plazivých oddenků. Stonky raší brzy na jaře, za květu aţ 200 cm, přímé, hustě olistěné, s podélnými ţlábky, krátce přitiskle chlupaté, které olysávají. Listy na líci lysé, tmavozelené; na rubu tence šedobílé, plstnaté, nejdolnější listy řapíkaté. S 3 aţ 5 laločným koncovým úkrojkem a jedním nebo dvěma páry menších postranních úkrojků. Střední a horní listy peřenodílné aţ peřenosečné. Úbory elipsoidní nebo zvonkovité. Tvoří bohatou latu, s postranními odstálými větvemi. Zákrovní listeny šedé se zelenou střední ţilkou. Květy ţlutavé nebo červenohnědé, s téměř lysou korunou, okrajové květy samičí, s trubkovitou korunou. Plodem smáčklé, podlouhlé naţky.

Tussilago farfara – podběl obecný

Vytrvalé byliny s plazivým oddenkem, s podzemními výběţky, často delšími neţ 1 m. kvetoucí rostliny aţ 15 cm vysoké, za plodu 30 cm. Lodyhy přímé, tenké, jednoduché, po celé délce porostlé šupinatými listy. Přízemní listy v růţici, vyvíjejí se zpravidla po odkvětu, jsou masité, řapíkaté, s okrouhlou čepelí, vejčitou aţ srdčitou. Mladé čepele po obou stranách hustě běloplstnaté. Šupinaté listy lodyhy přisedlé, podlouhle vejčité, naţloutlé, načervenalé nebo nahnědlé. Úbor po odkvětu nící, zákrov válcovitý, zákrovní listeny četné, čárkovité, v dolní polovině plstnatě chlupaté, v horní polovině načervenalé. Květy zlatoţluté, zřídka hnědavě oranţové, jazykovité s ligulou, velmi četné; trubkovité květy s pěti korunními cípy. Plodem naţky, chmýr hedvábně lesklý.

Petasites hybridus – devětsil lékařský

108

Vytrvalé, statné byliny, výrazně aromatické. Oddenek šikmý nebo vodorovný, ztlustlý, s dlouhými kořeny. Přízemní listy velké se srdčitě okrouhlou čepelí, aţ přes 80 cm dlouhou, koţovitou, na svrchu štětinkatou, vzácněji olysalou. Řapík aţ 100 cm dlouhý, hluboce rýhovaný, s hlubokým, na okraji křídlatým ţlábkem. Lodyhy vzpřímené, přes 1 cm tlusté, duté, květonosné, obvykle purpurové barvy. Lodyţní listy četné, šupinovité, vzpřímené. Úbory androdynamických rostlin aţ přes 1 m dlouhé, obráceně kuţelovité, uspořádaného do hroznovité aţ latovitého květenství; gynodynamické rostliny mají květy 5 mm dlouhé, kuţelovité aţ soudkovité v latovitém aţ válcovitém květenství. U obou typů zákrov válcovitý, vnitřní listeny podlouhlé, tupé, zcela bez ţlázek, u androdynamických delší, na bázi zelené, v horní polovině purpurové, u gynodynamických tmavé zelené a purpurové jenom ve špičce. Úbor androdynamických má 20 aţ 30 oboupohlavných květů, na okraji málo samičích; gynodynamické aţ 100 samičích květů a ve středu 1 aţ 3 květy zdánlivě oboupohlavné. Koruna oboupohlavných květů je v dolní části rourkovitá v horní baňkovitá, cípy za plného květu ohnuté, u gynodynamických vzpřímené, zpravidla bílé, nejčastěji purpurové barvy. Samičí květy asi 4 – 5 mm dlouhé, korunní trubka zúţená na vrcholu, málo cípatá. Plodem hranolovité naţky.

. Arctium tomentosum – lopuch plstnatý

Dvouleté nebo víceleté byliny s vřetenovitým kořenem s přízemní růţicí velkých listů. Lodyha přímá, bohatě větvená, chlupatá a ţláznatá. Listy řapíkaté, přízemní listy řapík dlouhý aţ 30 cm, vyplněný dření. Čepel široce vejčitá, u přízemních listů aţ 45 cm dlouhá, na bázi srdčitá, na líci pýřitě chlupatá, na rubu plstnatě chlupatá s vystouplou ţilnatinou. Úbory tvoří chocholičnatá květenství, květní stopky aţ 10 cm dlouhé, zákrov hustě vlnatý, za plodu otevřený. Květy oboupohlavné, trubkovité delší neţ zákrovní listeny, koruna z vnějšku drobně ţlaznatě chlupatá. Plodem naţky; chmýr snadno opadavý 1,5 – 2 mm dlouhý.

Cirsium arvense – pcháč oset

Vytrvalé statné, mírně aţ značně ostnité dvoudomé byliny, s dlouhými kořeny. Lodyha přímá, v horní části větvená, v dolní polovině aţ souvisle kadeřavě

109 ostnitá, po celé délce olistěná, přízemní listy v růţici, vejčitě obkopinaté, celistvé aţ peřenolaločné, zasychající. Střední lodyţní listy velmi variabilní ve tvaru, kopinaté aţ podlouhlé, celokrajné nebo vykrajované, brvité aţ ostnité, srdčitou bází přisedlé, úkrojky podlouhlé aţ trojúhelníkové, vykrajované, odstávající nebo směřující k listu s ostnem. Úbory jednotlivé na koncích větví, bohaté, tvoří několikaramenné chocholičnaté laty; úbory samičí menší neţ samčí aţ se 140 květy, samčí 90 – 130 květů. Zákrov podlouhle vejcovitý aţ válcovitý, slabě lepkavý; zákrov samčích rostlin válcovitý, po odkvětu dlouhý zhruba 1,5 cm, samičí vejcovitý, za plodu se prodluţuje na délku zhruba 2,1 cm. Květy zpravidla rozlišené na samčí a samičí. Koruna trubkovitá, rozšířená část koruny čárkovité cípatá. Samičí květy medově aţ vanilkově voní, samčí slabě medově; chmýr 1 – 1,5 cm dlouhý. Plodem béţové aţ světle hnědé naţky.

Centaurea jacea – chrpa luční

Vytrvalé luční byliny s tlustým kořenem. Lodyhy na bázi vystoupavé aţ přímé, olistěné. Přízemní listy v růţici, uschlými za květu. Lodyţní listy celistvé nebo peřenolaločné s postranními úkrojky, většinou jen na jedné straně. Úbory světle aţ sytě růţovofialové; zákrov víceřadý, zákrovní listeny střechovitě uspořádány. Vnější krátké s přívěsky, střední a vnitřní kopinaté aţ polodlouhé, zelené, podélně ţilkované. Okrajové květy jalové, paprskující se 1,5 cm dlouhou korunní trubkou, pět korunních cípů, nestejně dlouhých, růţovofialové barvy. Středové květy oboupohlavné s růţovými cípy, na vrcholu sytěji zbarvenými. Plodem naţky s límečkovým lemem bez chmýru.

Cichorium intybus – čekanka obecná

Vytrvalé byliny s válcovitým, řepovitým, duţnatým kořenem. Lodyha přímá, lysá nebo štětinatě chlupatá, obvykle větvená. Přízemní listy v růţici, peřenoklané nebo celistvé, na okrajích mělce vykrajované, úzce křídlatý řapík alespoň na rubu na ţilkách chlupaté. Lodyţní listy podobné přízemním, avšak na bázi uťaté, přisedlé nebo bází objímavé, střední a horní listy kopinaté, špičaté, na okrajích zoubkaté. Úbory v řídkých latách s kopinatými listeny. Větve laty často větvené, v horní části nevětvené, na vrcholu s jedním úborem na slabě ztlustlé stopce, zákrovní listeny štětinatě chlupaté aţ hustě ţlaznaté. Úbory jen v dopoledních hodinách otevřené,

110 koruna s ligulou 2 – 2,5 cm dlouhou, blankytně modrou. Naţky obvejcovité, chmýr štětinkatý, kratší neţ naţka.

Taraxacum sect. Ruderalia – pampeliška (smetánka) lékařská

Vytrvalá, mléčicí bylina. Lodyha přímá, jednoduchá. Listy v přízemní růţici, velmi bohaté, zubaté aţ peřenosečné v čárkovité úkrojky, lysé. V horní části zpravidla několik drobných lístků, uţších neţ šířka lodyhy. Úbory vţdy koncové, malé aţ středně velké; zákrov víceřadý, střechovitý, lůţko úboru jamkovité, bez plevek. Květy jazykovité, oboupohlavné, s ligulou na vrcholu s drobnými zuby, většinou ţlutou. Plodem naţky s chmýrem.

Tanacetum vulgare L. – vratič obecný

Vytrvalé, velmi řídce chlupaté či olysalé, aromatické byliny s plazivým oddenkem. Lodyhy přímé nebo vystoupavé, hustě olistěné, na bázi dřevnatějící, plné nebo s malou dutinou. Střídavé, hustě ţlaznatě tečkované listy, matné, s nápadně vyniklou střední ţilkou, dolní řapíkaté, eliptické aţ podlouhlé; střední a horní přisedlé. Úbory malé, skládající husté chocholičnaté květenství se zpeřenými listeny, zákrov široce miskovitý, zákrovní listeny střechovité se kryjící, lůţko úboru ploché a lysé. Květy zpravidla jen trubkovité, oboupohlavné, zlatoţluté, zřídka jazykovité. Plodem slámově ţluté naţky.

Colchicaceae – ocúnovité

Colchicum autumnale – ocún jesenní

Vytrvalá, 10 - 20 cm vysoká podzimní bylina. Z šupinaté podzemní hlízy, která je uloţena hluboko v zemi, vyrůstá na podzim růţovofialový šestiplátečný květ. Listy vyrůstají aţ na jaře, jsou tmavě zelené, někdy aţ půl metru dlouhé. Listy obklopují semeník, který obsahuje mnoţství černohnědých semen.

Gagea lutea – křivatec ţlutý

Vytrvalá, téměř lysá bylina. Cibule jedna, vejcovitá, směrována vertikálně, někdy obklopená malými cibulkami. Přízemní list jeden, čárkovitý, širší neţ lodyţní list, obvykle přesahuje květenství, na vrcholu s výraznou kápovitou špičkou, na líci plochý, na rubu s vyniklou ţilnatinou; lodyţní listy zpravidla dva, nanejvýš dosahují

111 výšky květenství, na líci ţlábkovitý, na rubu vydutý s patrnou střední ţilkou. Květenství 2-10květý zdánlivý okolík; květní stopky lysé, v průběhu kvetení a za plodu se prodluţující. Okvětní lístky na vnitřní straně ţluté, na vnější straně se souběţnou ţilnatinou, ţlutozelené, při odkvětu zcela zelenající, zejména vnější okvětní lístky s drobnými papilami. Plod tobolky, semena válcovitě elipsoidní.

Convallariaceae – konvalinkovité

Convallaria majalis – konvalinka vonná

Vytrvalé 15-25 vysoké byliny. Oddenek podzemní, plazivý; četné kořeny. Listy řapíkaté, dosahující vrcholu hroznu nebo jej přesahují; čepel úzce aţ široce eliptická, na vrcholu špičatá, kbázi klínoitě zúţená, celokrajná.; řapík kratší neţ čepel; řapík a stvol na bázi pochvovitě obalené zelenými šupinovitými listy. Stvol přímý, 3hranný s nízkými lištami. Vrcholový hrozen, jednostranný, s nícími květy. Okvětí otevřené, zvonkovité. Okvětní lístkxy počtu 6, do zhruba třetiny srostlé, mléčně bílé. Bobule kulovité oraţové aţ červené. Semena v počtu 2-6, srdcovitá aţ kulvitá, ţlutá později modrá.

. Polygonatum multiflorum – kokořík mnohokvětý

Vytrvalé byliny. Oddenek horizontální, bíle aţ okrově zbarvený. Lodyha jednotlivě vyrůstající na konci oddenku nebo jeho větví, přímá, oblá, lysá, zelená na bázi červené tečkovaná. Listy střídavé, široce oválné aţ vejčité, lysé. Květy vyrůstající ve 2 – 5květých hroznech trubkovité, bílé, s nazelenalými cípy. Plody jedovaté modročerné bobule.

. Maianthebum bifolium (L.) – pstroček dvoulistý

Vytrvalé byliny s dlouhým, plazivým oddenkem. Lodyha přímá, v místech zalomená, jednoduchá, nevýrazně ţebernatá. Listy řapíkaté; čepel vejčitě kopinatá aţ vejčitá, celokrajná, na bázi srdčitá, lesklá. Květenství vrcholový hrozen 2-4 cm dlouhý, 10-34květý, květní stopky 3-5 mm dlouhé. Květy oboupohlavné, vonící

112 kumarínem, okvětní lístky jen při bázi navzájem srostlé, nachové, bílé. Plod bobule hnědavě kropenaté, plodní stopky směřující nahoru. Semena kulovitá aţ zploštělá.

Alliaceae - česnekovité

Allium ursinum – česnek medvědí

Vytrvalá, 20 – 40cm vysoká bylina s podzemní cibulí. Listy pouze přízemní, elipticky kopinaté, řapíkaté. Květenstvím je polokulovitý okolík. Korunní lístky bílé, drobné. Suchomázdřitý toulec je bělavý, vejčitě podlouhlý, záhy opadavý, skládá se ze 2-3listenů. Plodem je tobolka.

Amaryllidaceae - amarylkovité

Galanthus nivalis – sněţenka podsněţník

Vytrvalá, 10-20 cm vysoká bylina. Listy čárkovité, ojíněné, tupé. Květy bílé, tři vnější okvětní lístky jsou bílé, tři vnitřní jsou kratší, na konci se zeleným lemem. Plod tobolka, semena s přívěskem.

Juncaceae - sítinovité

. Juncus effusus – sítina rozkladitá

Vytrvalá, hustě trsnatá bylina, s oddenkem zkráceným. Rostliny 30 – 100 cm vysoké. Lodyha přímá, bezlistá, pouze na bázi tmavě hnědými aţ slámově zbarvenými šupinami, listen podobný lodyze pokračuje nad květenstvím přímo ve směru lodyhy, a proto květenství zdánlivě postranním. Lodyhy lesklé, trávově zelené, zpravidla za čerstva s rýhováním, zpravidla širší neţ 1,2 mm. Pochva listenu nerozšířená u květenství. Přízemní pochvy jsou podobné lodyhám. Květenství kruţele, zpravidla s více neţ 15 květy. Okvětí hnědé, plátků je šest, jsou stejnotvaré, vejčitě špičaté, delší neţ vejcovité tobolky; prašníky delší neţ nitky.

Luzula campestris – bika ladní

Rostliny výběţkaté s plazivým oddenkem, řídce trsnaté, alespoň některé stopky klásků dolů sehnuté. Vytrvalé, nízké byliny za květu obvykle do 15 cm výšky. Lodyha je listnatá. Listy, porostlé dlouhými bělavými brvami, květenstvím je kruţel klásků, které jsou sloţeny ze 3–9 květů. Květy jsou malé, okvětních plátků je

113

šest, tmavě hnědé se suchomázdřitým lemem, všechny přibliţně stejně velké. Tyčinek šest, semeník s trojklannou bliznou. Plodem tobolka

Luzula luzuloides – bika bělavá

Rostliny krátce výběţkaté, Vytrvalé, řídce trsnaté, s podzemními výběţky, vysoké 30–70 cm, často vytvářející porosty. Lodyha je přímá, oblá, listnatá. Přízemní listy nanejvýš 5-7 mm široké, listy ostře zašpičatělé, porostlé dlouhými bělavými brvami., okvětí bělavé nebo načervenalé; květenství volně sloţený kruţel. Květy ve skupinách po 2–5, okvětních plátků šest, Tyčinek šest, semeník s trojklanou bliznou. Plod tobolka.

Cyperaceae - šáchorovité

Carex remota – ostřice řídkoklasá

Vytrvalá bylina s trsnatým plazivým oddenkem. Zelené, později světle zelené aţ ţlutozelené trsy. Listy nápadně úzké, 1,5–2,0 mm široké, ploše ţlábkovité, na okraji draslavě zoubkaté. Dolní pochvy světle hnědé, rozpadavé v tenká vlákna. Květenství s drobnými, oddálenými klásky, podepřenými dlouhými kolmo odstálými listeny, nejdolejší přesahuje vrchol květenství, aţ 15(-20) cm dlouhé, Klásky drobné, vejčité aţ podlouhlé, přisedlé, oboupohlavné, nejspodnější klásek často celý samičí. Mošničky podlouhle kopinaté aţ kopinaté, na okraji s úzkým lemem, 2,5–3,5 mm dlouhé, náhle zúţené v zobánek.

Carex ovalis – ostřice zaječí

Vytrvalá trsnatá bylina, Lodyhy často vystoupavé, na bázi s prodlouţenými internodii. Listy bez vlasovité špičky. Všechny klásky podobné, v hustý lichoklas. Na vrcholu klásků samičí květy, dole samčí. Samičí květy mají obvykle dvě čnělky, plevy světle zelenohnědé. Mošnička v obrysu vejčitá, 3,5-5 mm dlouhá, bez výrazných ţilek, s křídlatým zobánkem; rostliny tvoří tmavozelené ploché trsy, bez výrazných ţilek, zúţená do křídlatého zobánku.

Carex acuta – ostřice štíhlá

Listy sterilních výhonů v době plodu temně zelené aţ šedozelené, čárkovité, řasnatě sloţené, stejně dlouhé nebo stejně jako stonky; na bázi výhonů hnědé, za

114 sucha matné, na okraji nerozpadavé pochvy přecházející do čepele. Kvetoucí lodyhy přímé, aţ 140 cm vysoké, v horní části často obloukovitě ohnuté. Květenství 15- 30cm dlouhé samčích klásků 2-4, samičích 2-5; převislých; plevy špičaté, velmi tmavé; nejdolnější listen vţdy nápadně delší neţ květenství. Mošničky čočkovité, 2,4–4 mm dlouhé, ţilkované, bělavě zelené, později hnědnoucí, zobánek velmi krátký. Blizny jsou 2.

Poaceae - lipnicovité

Festuca pratensis – kostřava luční

Trsnatá vytrvalá bylina. Stébla výšky 0,5–1,5 m. Listy s krátkými objímavými oušky, všechny pochvy na bázi s čepelemi, tmavozelené aţ modrozelené, s nezřetelným, 1mm dlouhým jazýčkem. Ouška na bázi čepele listů lysá, na konci špičatá; horní strana čepele listů nanejvýš nezřetelně rýhovaná, téměř hladká; v nejdolejším větvení laty 2 nestejné větve, silnější s 4-6 klásky, slabší s 1-3 klásky. Pluchy bezosinné nebo s osinami. Lata rozkladitá jednostranně sehnutá; plevy jsou šídlovité, drobné, pluchy jsou kopinaté, koţovité, zpravidla 5ţilné, bezosinné, zelené. Plod obilka.

Poa annua – lipnice roční

Rostliny jednoleté aţ vytrvalé, nízké 5 – 15 cm vysoké; stébla přímá aţ šikmá, často kruhovitě rozloţená, jazýček nejhořejšího stébelného listu 2 – 4 mm dlouhý. Stébla i pochvy listů oblé nebo jen nezřetelně zploštělé. Listy zpravidla vytrvávající po odkvětu. Listové čepele ploché, měkké, ţlábkované, s dvěma rýhami vprostřed úzké; lata řídká aţ 10 cm dlouhá; klásky bezosinné, nejčastěji zelené aţ fialové, nenahloučené na koncích větévek; pluchy 5ţilné. Plod obilka.

. Poa pratensis – lipnice luční

Rostliny trsnaté aţ řídce trsnaté se stébly nahloučenými, stébla nejčastěji s dvěma aţ čtyřmi kolénky a na bázi s větším počtem oschlých listových pochev; čepele listů 2- 4 mm široké, většinou zelené aţ ţlutavě zelené, neojíněné, ploché, vzácněji svinuté, uprostřed dvě rýhy, na bázi lysé; jazýček na vnější straně lysý, zhruba 1 mm dlouhý. Lata vejčitě kuţelovitá; klásky bezosinné, zelené, řidčeji nafialovělé; plevy vejčité aţ eliptické, náhle zašpičatělé, zřetelně nestejné. Plod Elytrigia repens – pýr plazivý

115

Vytrvalá bylina se snadno se šířícími oddenky, obtíţný plevel. Stéblo přímé nebo vystoupavé, hladké, někdy v horní části drsné. Pochvy listů na volném okraji bez brv, čepel listů plochá, měkká, řídce tence ţilnatá, jazýček krátký, zoubkatý. Klásky 8-20 mm dlouhé 3-8květé, k vřeteni přitisklé širší plochou. Plod obilka.

Bromus hordeacus – sveřep měkký

Rostliny jednoleté, šedozeleně zbarvené. Stébla plstnatá kolénka, bez oušek, jazýček 1-2mm dlouhý. Listová čepel plochá, odstále chlupatá. Pochvy hustě ochlupacené. Dolní pleva jednoţilná, horní 3ţilná, plevy nestejně dlouhé, obě úzce kopinaté. Klásky oblé; pluchy na hřbetě zaoblené, osina přibliţně zdéli pluchy, papírovité, vynikle ţilnaté. Plodem obilka.

. Arrhenatherum elatius – ovsík vyvýšený

Víceletá bylina. Stébla hladká, přímá, tenká. Listová čepel plochá, široká, na líci chlupatá nebo bez chlupů, bez oušek, jazýček 2-3 mm dlouhý, zoubkovaný. Pochvy většinou lysé. Květenství někdy zabarvené do fialova; klásky dvoukvěté, dolní pleva jenoţilná, horní pleva tříţilná; osina pluchy dolního květu 1-2 mm; výběţky aţ 10cm. Plod obilka.

. Alopecurus pratensis – psárka luční

Vytrvalá tráva s krátkými výběţky, sytě zelená nebo našedlá. Stébla přímá nebo krátce vystoupavá, 30–100 cm vysoká, hladká. Listy ploché, 4–10 mm široké, do 15 dlouhé, horní zkrácené, často lehce svinuté, s nafouklými pochvami, jazýček 4–6 mm dlouhý. Květenství je hustý válcovitý lichoklas, 3–10 cm dlouhý a asi 1 cm široký, klásky po 3–6 na kratičkých větévkách, plevy do 1/3–1/2 srostlé a 5–6 mm dlouhé, pluchy o něco kratší, z dolní 1/4 hřbetu vyrůstá aţ 9 mm dlouhá kolénkatá osina. Plodem je okoralá obilka (za zralosti vypadává z květenství těsně obalená pluchou).

Phleum pratense – bojínek luční s

Hustě trsnaté, vytrvalé rostliny s vnitropochevními výběţky; stébla přímá, na bázi jenom málo zduřelá, podzemní výběţky chybějí. Listová čepel lysá, plochá, pochvy lysé, jazýček dobře patrný; bez oušek. Lichoklas válcovitý, dlouhý, nedá se

116 zdrhnout z vřetena, klásky osinaté, pluchy o polovinu kratší neţ plevy. Odlišná doba kvetení od psárky luční, se kterou bývá zaměňován. Plod obilka.

. Echinochloa crus-galli – jeţatka kuří noha

Jednoleté nebo vytrvalé byliny. Trsnaté nebo poléhavé (nebo plovoucí). Stébla zpravidla 40-360 cm. Čepele listů převáţně ploché, poměrně široké. Na vnější straně báze čepele listu místo jazýčku věneček chlupů. Květy v kláscích, které tvoří klasovitě uspořádané lichoklasy. Klásky v párech, uspořádané do 2-4 řad. Klásky jsou zpředu dozadu smáčklé, zpravidla 2květé, ale dolní květ je sterilní či vzácněji samčí. Na bázi klásku jsou 2 plevy, které jsou většinou nestejné, bez osin nebo osinaté. Pluchy jsou bez osin, okraji překrývají kraje plušky. Plušky jsou bez osin, dvouţilné. Plodem je obilka.

Trisetum flavescens (l.) P. B.) – trojštět ţlutavý

Rostliny volně trsnaté, vytrvalé, bez nadzemních výběţků; kolének 3-5, všechna chlupatá, horní nezakryté listovou pochvou; stéblo velmi tenké. Listová čepel široká, porostlá drobnými chloupky. Listové pochvy chlupaté. Jazýček krátký, uťatý; bez oušek. Zralé klásky zlatoţluté, z horní poloviny pluch jemná dlouhá osina. Plod obilka.

.Lolium perenne L. – jílek vytrvalý

Vytrvalé rostliny, kromě fertilních stébel i nekvetoucí prýty, trsnatá tráva, trsy sloţené z menších trsů, spojené oddenkovými články; Stébla přímá, vystoupavá. Listy čárkovité, na spodu lesklé, na rubu drsné, jazýček velmi malý i ouška. Pochvy listů a stébla aţ nahoru a vřeteno lichoklasu hladké, zprohýbané mezi klásky; čepele 2–6 mm široké, tmavozelené, v mládí sloţené. Klásky za květu vzpřímeně odstávající aţ k vřeteni přitisklé uţší stranou; pluchy tenké, 6–7 mm dlouhé, vţdy bezosinné, plevy zdéli ¾ klásku, výrazně přesahují nejniţší pluchu. Plodem je obilka.

. Poa trivialis L. – lipnice obecná

Vytrvalá volně trsnatá tráva s různě dlouhými oddenky; ţlutavě zelené aţ zelené barvy. Stébla přímá nebo kolénkatě vystoupavá, draslavá. Jazýček největšího stébelného listu aţ 6 mm dlouhý, špičatý; čepele ploché, drsné, čepel nejhořejšího listu zpravidla kratší nebo stejně dlouhá jako pochva. Úţlabí pochev bez chomáčků

117 mladých listů; plevy nestejně velké, dolní jednoţilná, horní trojţilná. Pluchy 5ţilné, pod špičkou bez ţlutavé skvrny, na bázi s huninkou dlouhých chlupů. Lata řídká, přímá, jehlancovitá, 10–30 cm dlouhá, větévky drsné, dolní větévky po 3–5. Klásky 2,5–4,5 mm dlouhé, obvykle 3květé. Plod obilka.

. Hordeum murinum L. – ječmen myší

Jednoletá, přezimující, řídce trsnatá a světle zelená tráva. Stéblo tenké, čepel na bázi se dvěma oušky objímajícími stébla. Čepel jemně zašpičatělá, lysá nebo roztroušeně krátce chlupatá. Jazýček je 1(-3) mm dlouhý, zoubkatý. Vřeteno v uzlinách brvité. Květenstvím lichoklas s hustě uspořádanými klásky, za zralosti se rozpadá. Klásky 1květé, vyrůstají vţdy v trojici na jednom místě vřetene. Plevy prostředních klásků na okraji brvité, velmi úzce kopinaté, dlouhé, s drsnou osinu. Plod obilka.

Araceae - áronovité

. Arum cylindraceum – árón východní

Vytrvalá bylina s vertikálně postaveným, vejcovitým, hnědým hlízovitým oddenkem. Listy přízemní, řapíkaté; čepel v mládí eliptická, sytě zelená, vţdy bez skvrn. Stopka květenství přímá, v dolní části květy samičí, tvořící prstenec, nad nimi prstenec sterilní, v horní části květy samčí; toulec kornoutovitý, bledozelený, z kterého vychází lodyha v podobě palice. Květy bez květních obalů. Plodenství jsou protáhlé vejcovité červené bobule.

9. Seznam literatury:

1) Slavomil Hejný, Bohumil Slavík;et al.; Květena České republiky. 1 / první svazek k tisku připravili Jindřich Chrtek, Pavel Tomšovic, Miloslav Kovanda,

118

2. vyd., Praha : Academia, 1997,557 s., [32] s. obr. příl. : il., ISBN 8020006435

2) Slavomil Hejný, Bohumil Slavík, et al.; Květena České republiky. 2 / druhý svazek k tisku připravili Lubomír Hrouda, Vladimír Skalický,Vyd. 1., Praha : Academia, 1990., 540 s. : il. ISBN 8020003898

3) Slavomil Hejný, Bohumil Květena České republiky. 3 / Slavík.Vyd. 1.Praha : Academia, 1992.542 s. : il., ISBN 8020002561

4) Bohumil Slavík, et al.; Květena České republiky. 4 / k tisku připravili Miroslav Smejkal, Marie Dvořáková, Vít Grulich, Vyd. 1., Praha : Academia, 1995, 529 s. : il., ISBN 8020003843

5) Bohumil Slavík, et al.; Květena České republiky. 5 / pátý svazek k tisku připravili Jindřich Chrtek jun., Pavel Tomšovic, 1. vyd.Praha : Academia, 1997, 568 s. : il. ISBN 8020005900

6) Bohuslav Slavík, et al.; Květena České republiky. 6 / šestý svazek k tisku připravili Jindřich Chrtek jun., Jitka Štěpánková, Praha : Academia, 2000, 770 s. : il ,.ISBN 8020003061

7) Bohumil Slavík, Jitka Štěpánková Květena České republiky. 7 / [zpracovali Radmila Bělohlávková ... et al. ; ilustrace Anna Skoumalová-Hadačová a Eva Smrčinová].Vyd., 1.Praha : Academia, 2004.767 s. : il.ISBN 8020011617

8) ŠTĚPÁNKOVÁ, Jitka; CHRTEK, Jindřich; KAPLAN, Zdeněk. Květena České republiky. Vyd. 1. Praha : Academia, 2010. 706 s. ISBN 9788020018243.

9) KŘÍSA Bohdan PRÁŠIL, Karel.. Sběr, preparace a konzervace rostlinného materiálu. Praha : Univerzita Karlova. Fakulta přírodovědecká, 1994. 184 s.

10) KUBÁT, Karel. Klíč ke květeně České republiky. Vyd. 1. Praha : Academia, 2002. 927 s. ISBN 8020008365.

11) KREJČA, Jindřich. Velká kniha rostlin, hornin, minerálů a zkamenělin :. 3. vyd. Bratislava : Príroda, 2004. 384 s. ISBN 8007011897.

119

12) SLAVÍKOVÁ, Zdeňka. Morfologie rostlin. 2. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1984. 238 s. ISBN 8070663588.

13) KALHOUS, Zdeněk; OBST, Otto. Školní didaktika. Vyd. 2. Praha : Portál, 2009. 447 s. ISBN 9788073675714.

14) PRŮCHA, Jan; WALTEROVÁ, Eliška; MAREŠ, Jiří. Pedagogický slovník. 4. aktualiz. vyd. Praha : Portál, 2008. 322 s. ISBN 9788073674168.

15) SIMPSON, Michael G. Plant systematics. Amsterdam : Elsevier Academic Press, 2006. 590 s. ISBN 0126444609.

16) KUBÁT, Karel. Botanika. 1. vyd. Praha : Scientia, 1998. 231 s. ISBN 8071830534.

17) Trávy : lipnicovité, šáchorovité, sítinovité a rostliny podobné travám Evropy. 1. vyd. Praha : Kniţní klub, 1998. 287 s. ISBN 807176678X.

18) KUBÁT, Karel. Fylogeneze a systém vyšších rostlin, vydáno jako studijní text pro kombinované studium biologie v Ústí nad Labem, 2006

Internetové zdroje:

1) "Stevens, P. F. (2001 onwards). Angiosperm Phylogeny Website. Version 9, June 2008 [cit:04042012]." will do. http://www.mobot.org/MOBOT/research/APweb/.

2) Fuksa et al,, http://kpt.agrobiologie.cz, Copyright ©, 2012[cit:04042012]. Dostupné z: http://kpt.agrobiologie.cz/kpt/atlas/index.php?action=travy

3) Petr Beňadik; www.botany.cz; Design © Copyright © 2007-2012 , [cit:04042012]. Dostupné z: http://botany.cz/cs/rubrika/atlas/

4) Petr Kocián, http://www.kvetenacr.cz/, Copyright © Petr Kocián, [cit:04042012]. Dostupné z: http://www.kvetenacr.cz/

120

121