MASARYKOVA UNIVERZITA

Pedagogická fakulta

Katedra fyziky, chemie a odborného vzdělávání

„LÉČIVÁ ZVÍŘATA“

Diplomová práce

Brno 2016

Vedoucí práce: Autor práce:

Mgr. Jiří Šibor, Ph.D. Bc. Zuzana Bakalová

Prohlášení:

Prohlašuji, že jsem závěrečnou diplomovou práci vypracovala samostatně, s využitím pouze citovaných pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

V Brně dne 23. 3. 2016 ………………………………… Zuzana Bakalová

2

Poděkování:

Děkuji panu Mgr. Jiřímu Šiborovi, Ph.D. za odborné připomínky a cenné rady, ale i za čas, který se mnou trávil a přispěl tím k vylepšení obsahu a celkovému zdokonalení této diplomové práce.

V Brně dne 23. 3. 2016 Zuzana Bakalová

3

Obsah:

1 Úvod a cíle práce [14] ...... 7

2 Jedovaté látky a jejich působení ...... 8

2.1 Imunita ...... 9

2.2 Protiochrana ...... 10

3 Taxonomické rozdělení vybraných jedovatých živočichů ...... 10

3.1 Říše: PRVOCI (Protozoa) ...... 11

3.1.1 Podkmen: BIČÍKOVCI (Flagellata)...... 11

3.2 Kmen: ŽAHAVCI (Cnidaria) ...... 13

3.2.1 Třída: POLYPOVCI (Hydrozoa) ...... 13

3.2.2 Třída: MEDÚZOVCI (Scyphozoa) ...... 14

3.2.3 Třída: KORÁLNATCI (Anthozoa) ...... 15

3.3 Kmeny: PLOŠTĚNCI (Platyhelminthes) a HLÍSTICE (Nematoda) ...... 16

3.4 Kmen: KROUŽKOVCI (Annelida) ...... 16

3.5 Kmen: MĚKKÝŠI (Mollusca) ...... 16

3.5.1 Třída: PLŽI (Gastropoda) ...... 17

3.5.2 Třída: MLŽI (Bivalvia) ...... 17

3.5.3 Třída: HLAVONOŽCI (Cephalopoda) ...... 17

3.6 Kmen: ČLENOVCI (Arthropoda) ...... 18

3.6.1 Třída: PAVOUKOVCI (Arachnida) ...... 18

3.6.2 Třída: HMYZ (Insecta) ...... 22

3.7 Kmen: OSTNOKOŽCI (Echinodermata) ...... 25

3.8 Třída: PARYBY (Chondrichthyes) ...... 25

3.8.1 Řád: REJNOCI (Batoidei) ...... 25

3.9 Třída: PAPRSKOPLOUTVÉ RYBY (Actinopterygii) ...... 26

3.9.1 Čeleď: ČTVERZUBCOVITÍ (Tetraodontidae) ...... 26

3.9.2 Čeleď: ROPUŠNICOVITÍ (Scorpaenidae) ...... 27

4

3.9.3 Čeleď: ÚHOŘOVITÍ (Anguillidae) ...... 28

3.10 Třída: OBOJŽIVELNÍCI (Amphibia) ...... 28

3.10.1 Řád: MLOCI (Urodela) ...... 28

3.10.2 Řád: ŽÁBY (Anura) ...... 29

3.11 Třída: PLAZI (Reptilia) ...... 30

3.11.1 Podřád: JEŠTĚŘI (Sauria) ...... 31

3.11.2 Podřád: HADI (Serpentes)...... 31

3.12 Třída: PTÁCI (Aves) ...... 36

3.13 Třída: SAVCI (Mammalia) ...... 36

4 Živočišné toxiny a jejich vliv na organismus člověka ...... 36

4.1 Z historie ...... 37

4.2 Definice jedu a vybraných pojmů ...... 38

4.3 Rozdělení toxinů na základě organotropního působení ...... 39

4.4 Abecední výčet nejvýznamnějších živočišných toxinů ...... 41

5 Toxiny, které léčí ...... 53

5.1 Hirudoterapie ...... 54

5.2 Včelí jed ...... 55

5.3 Jedovatí štíři ...... 55

5.4 Hadí toxiny ...... 56

6 Praktická část...... 57

Téma: LÉČIVÁ ZVÍŘATA ...... 57

6.1 Úvod: ...... 60

6.2 Dějepis ...... 64

6.3 Přírodopis ...... 68

6.4 Zeměpis ...... 69

6.5 Chemie ...... 78

6.6 Závěr ...... 83

5

6.7 PŘÍLOHY: ...... 83

7 Závěr ...... 90

7.1 Otravy jedovatými živočichy v ČR ...... 90

8 Shrnutí ...... 91

8.1 Resumé ...... 91

9 Použité zdroje: ...... 92

9.1 Literatura: ...... 92

9.2 Internetové zdroje: ...... 95

9.3 Obrázky ...... 96

9.3.1 Teoretická část: ...... 96

9.3.2 Praktická část: ...... 100

6

1 Úvod a cíle práce [14]

Když se řekne jedovatý živočich, většině z nás se jako první vybaví had. Hadi jsou od pradávna ve velkém množství kultur a národů představováni jako symbol něčeho zlého, špatného, bývají zvěčňováni ve spojitosti s ďáblem. Lidé v tomto slově vidí zlo, pociťují odpor a strach. Na druhé straně jsou však národy, které hady uctívají a chrání, a pro které znamenají ochranu před zlem či nemocemi. Jedovatí hadi jsou jednou z mála smrtelných hrozeb ve volné přírodě, kterou člověk nedokázal zcela odstranit, a proto je na ně nahlíženo jako na něco zlého a špatného. I u nás je dodnes považován za hrdinu člověk, který zabije zmiji. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) zemře v dnešní době na hadí uštknutí přibližně jedna desetina uštknutých, přičemž největší množství úmrtí připadá na Indii. V této zemi vládnou špatné hygienické návyky, je zde celkově nízká životní úroveň, lidé chodí nedostatečně oblečeni a obuti a nejsou dostatečné finance na léčbu uštknutí. Proto zde na následky hadího uštknutí umírá až 22 % obyvatel, což činí 20 – 30 tisíc lidí ročně. V České republice máme jediného zástupce jedovatých hadů, a to zmiji obecnou. Jedna dávka jejího uštknutí obsahuje 10 mg suchého jedu, přičemž smrtelná dávka u tohoto zástupce je 15 mg. Z toho vyplývá, že zmije není pro dospělého zdravého člověka smrtelně nebezpečná. Musíme také brát v potaz to, že hadi obecně nezaútočí na člověka bezdůvodně, ale pouze v případě, že se cítí být sami ohroženi. V opačném případě před člověkem spíše utíkají. Naše zmije obecná je ještě ke všemu poměrně pomalý had, může seknout na vzdálenost pouhých 20 – 30 cm, takže i ve vzdálenosti jeden metr jsme stále v bezpečí. I přes to jsou ale zmije u nás neustále ve velkém zabíjeny. Strach z jedovatých živočichů není vrozená vlastnost, ale získaná. Ženy přirozeně trpí tímto strachem a odporem více, než muži a díky velkému množství žen ve školství pak přenášejí tyto pocity i na děti. V dnešní době je snaha zmírnění odporu různými přírodopisnými kroužky, ve kterých se děti dostanou do kontaktu s hady a jinými živočichy, a mohou se tak negativní pocity alespoň částečně odbourat.

Cílem teoretické části této diplomové práce je taxonomické rozdělení vybraných skupin živočichů, kteří vykazují nějaký druh toxického působení na své okolí. Je zde uvedena stručná charakteristika jednotlivých taxonomických skupin, včetně jejich

7 zástupců. V další části je pak uveden výčet významných zvířecích toxinů s jejich mechanismy a účinky působení na ostatní živé organismy. Zvláštní pozornost je pak věnována působení na organismus člověka. V poslední části jsou pak shrnuty pozitivní účinky těchto toxinů a využití těchto účinků v lékařské nebo farmaceutické praxi. Praktická část práce je koncipovaná tak, aby bylo možné toto téma zahrnout do běžné výuky na základní škole, ať už v přírodopise, v chemii nebo i v jiných předmětech. Je vypracována formou integrované tematické výuky (dále ITV) s řadou úkolů, které jsou nějakým způsobem spojeny s tematikou jedovatých živočichů. ITV je možné praktikovat celou v rámci projektového dne ve škole nebo v rámci kroužku s přírodovědnou tematikou, nebo je také možné využít jen některé úlohy a cvičení v rámci zpestření běžné výuky přírodopisu, chemie, zeměpisu nebo dějepisu.

2 Jedovaté látky a jejich působení

Jedovaté látky ve své podstatě vylučují všichni živočichové na planetě, včetně

člověka. Například nedýchatelný oxid uhličitý (CO2) v určitém množství nahromaděný v těle způsobuje nevolnost a dá se říct, že působí jako jed. Stejně tak nahromadění kyseliny močové působí na organismus jedovatě. Tyto látky, které se tvoří v těle jedince, kterého zároveň i intoxikují, se nazývají autotoxiny. Jako jedovatého živočicha tak považujeme organismus, který ve svém těle vytváří a shromažďuje látky, jež ohrožují na životě při kontaktu jiný organismus [2]. Živočichové používají jed buď k obraně před predátory, nebo jako nástroj k lovení kořisti. Živočišné jedy mohou mít z chemického hlediska různou povahu. Některé jsou kyselého charakteru (kyselina mravenčí – mravenec; kyselina sírová – mořští měkkýši), jiné představují směs proteinů a jiných organických látek, které mají složitější mechanismus působení. Ve většině případů působí jedy na nervovou soustavu, ale mohou mít i destrukční účinky na krevní, tkáňové či svalové buňky. Jako obranná reakce organismu na jed je vyplavování velkého množství histaminu, který rozšiřuje cévy a způsobuje tak otoky a zčervenání v okolí rány. Histamin je přítomen i v jedu vos a včel, proto rána po vniknutí žihadla otéká a rudne. Jedovatí živočichové bývají většinou vybaveni výrazným ochranným zbarvením, kterým signalizují svému okolí svoji nebezpečnost a tím pádem nepoživatelnost [6].

8

Řada jedovatých živočichů však vytváří aktivně nebo pasivně toxické látky bez toho aniž by to na ně samé mělo negativní dopad. Takové živočichy pak rozdělujeme do dvou velkých skupin [8]:

1. Kryptotoxičtí živočichové - nemají specializovaný jedový orgán - toxin se v jejich těle tvoří jako vedlejší produkt metabolismu (endoparazité) nebo je součástí biologické stavby některých jejich orgánů - primární jedovatost (toxicita) = jestliže toxin vzniká v orgánech živočicha primárními fyziologickými procesy - sekundární jedovatost (toxicita) = když se toxin do těla živočicha dostane z okolního prostředí (např. potravou) a hromadí se v některých orgánech

2. Fanerotoxičtí živočichové - mají specializovaný jedový orgán – jedovou žlázu, ve které se tvoří jed - aktivní toxicita = živočichové mají ústrojí, které doprovází jedovou žlázu a slouží ke vpravení jedu do jiného organismu - pasivní toxicita = žádné jiné ústrojí nemají a jed je na jiný organismus předán např. dotykem

U fanerotoxických živočichů jsou jedy tvořeny speciálními žlázovými buňkami, které se skládají z protoplazmy a jádra. Z těchto buněk jsou pak tvořeny žlázy, které mohou být jednobuněčné – roztroušené různé po povrchu těla, dále pak mohou tvořit různé útvary (např. pohárky v kůži obojživelníků) a nejvyšším stupněm uspořádání jsou vlastní žlázy komplikované stavby, které rozlišujeme na slinné, mléčné, žaludeční a v neposlední řadě i jedové [2].

2.1 Imunita Někteří živočichové mohou být vůči působení toxických látek vylučovaných tělem jedovatých organismů imunní. Z chemického hlediska jde o reakci mezi jedem a protijedem, kdy výchozí látkou je sloučenina zcela jiných vlastností, která je pro napadený organismus neškodná. Imunitu rozlišujeme [2] :

9

1. Přirozenou - v tělech živočichů se již od narození vyskytují protijedy - tento druh imunity se vyskytuje u jedovatých hadů, kteří jsou imunní vůči svému vlastnímu jedu nebo např. u dravců, kteří se jedovatými hady živí - tito živočichové jsou mimo jiné uzpůsobeni proti uštknutí i např. silnou kůži nebo ostnatým povrchem těla

2. Umělou (získanou) - není vrozená, ale dá se postupně vyvolat u všech organismů - získává se očkováním, kdy očkovací sérum obsahuje nízkou koncentraci příslušného jedu, takže není pro organismus smrtelně nebezpečný, ale tělo si na něj vytvoří protilátky - tímto způsobem se dá postupně zvýšit imunita tak, že po určité době snese organismus za normálních okolností i smrtelnou dávku jedu

2.2 Protiochrana Opakem imunity je pak protiochrana, neboli anafylaxe. Při injekci nízké dávky jedu do těla organismu dojde k vytvoření látky, která je sama o sobě pro tělo neškodná, ale sloučení s další dávkou jedu vytvoří sloučeninu, která působí na organismus více toxicky, než samotný jed. Dalo by se říct, že v těle pak probíhá silná alergická reakce na danou látku. Příkladem jedu, který tímto mechanismem působí je congestin, který se vyskytuje u medúz a sasanek [2].

3 Taxonomické rozdělení vybraných jedovatých živočichů

Tato kapitola se bude více věnovat pouze taxonomickému rozdělení vybraných živočichů, kteří jsou nejen pro člověka jedovatí. Každá skupina obsahuje krátkou charakteristiku zaměřující se na život těchto organismů a jejich stručné toxikologické působení. Jedy a toxiny, které produkují níže popsaní živočichové, budou pak více rozebrány v následující kapitole.

10

3.1 Říše: PRVOCI (Protozoa)

Jsou to nejjednodušší organismy, které jsou tvořené jednou buňkou obsahující protoplazmu a jedno nebo dvě jádra. Prvoci jsou nebezpeční tím, že vylučují ze svého těla jedovaté látky, které mohou různě ovlivňovat procesy v napadeném organismu. Projevy se liší v závislosti na chemickém složení daného toxinu [2]. Prvoky můžeme rozdělit taxonomicky do dalších kmenů a podkmenů [21]:

1. Kmen: Praprvoci a. Podkmen: Bičíkovci b. Podkmen: Kořenonožci 2. Kmen: Výtrusovci 3. Kmen: Hmyzomorky 4. Kmen: Výtrusenky 5. Kmen: Nálevníci

V dalším textu bude více rozebrán podkmen Bičíkovci jako příklad toxického působení prvoků na jiné živé organismy.

3.1.1 Podkmen: BIČÍKOVCI (Flagellata) Bičíkovci tvoří přechod mezi rostlinami a živočichy. Jejich tělo je tvořeno jednou buňkou, která obsahuje stigma a je opatřena bičíky. Ty slouží zástupcům tohoto podkmenu k pohybu. Bičíkovci se rozmnožují podélným dělením [18]. Mezi nejznámější zástupce bičíkovců patří Trypanosoma gambiense neboli trypanozoma spavičná, která způsobuje spavou nemoc, nebo Treponema pallidum, která způsobuje pohlavní chorobu zvanou syfilis [2]. Toxiny, které vylučují zástupci tohoto podkmenu, jsou již dlouho známými původci těžkých onemocnění. Rozlišujeme 4 typy otravy [5]:

1. Ciguaretový typ otravy 2. Paralytický typ otravy 3. Neurotoxický typ otravy 4. Průjmový typ otravy

11

Ciguaretový typ otravy:

Tento typ otravy bývá vyvolán toxiny zvanými ciguatoxiny. Z chemického hlediska jsou to cyklické polyethery, ovlivňující funkci Na+ kanálů. Konkrétním příkladem ciguatoxinů je maitotoxin, což je ve vodě rozpustný polyether, který způsobuje bolest břicha, poruchy motorických funkcí, nauzeu, zvracení, průjem, pocit znecitlivění jazyka a hrdla, rozmazané vidění, alergické reakce, atd. Typickým projevem ciguaretového typu otravy jsou paradoxní senzorické poruchy (horké tekutiny vnímány jako studené a opačně). K otravě ciguatoxiny dochází po požití některých zástupců ryb a měkkýšů, kteří v sobě nahromadili velké množství mikroskopických bičíkovců a kteří žijí převážně v subtropickém pásu. Jsou to např. ryby čeledi Carangidae nebo Lutjanidae. Tento typ otravy není životu nebezpečný [5].

Paralytický typ otravy:

Hlavními toxiny způsobujícími tento typ otravy jsou saxitoxin, neosaxitoxin a gonyautoxin. Jsou to heterocyklické látky, které blokují neronální a svalové akční potenciály v důsledku vazby na Na+ kanály. Tyto toxiny produkují především bičíkovci rodu Gonyaulax, Pyrodinium nebo Jania. Symptomy, které se při otravě projevují, jsou brnění, mravenčení v oblasti kolem úst a v končetinách, ataxie, bolest kloubů, polykací potíže, nejistá chůze, zvýšené pocení, tachykardie a do 12 hodin může dojít dokonce až k úmrtí. K paralytickému typu otravy dochází při požití některých měkkýšů a korýšů, u kterých došlo ke koncentraci saxitonů v těle [5].

Neurotoxický typ otravy:

Je způsoben tzv. brevetoxiny, což jsou cyklické polyehtery účinkující podobně jako ciguatoxiny. Opět je způsoben požitím některých měkkýšů či korýšů s velkou koncentrací brevetoxinů v tělech. Tyto toxiny vylučují bičíkovci rodu Gymnodium a Psychodiscus. Hlavními symptomy jsou poruchy gastrointestinální a nervové soustavy [5].

12

Průjmový typ otravy:

Je způsoben velkým množstvím toxinů, které vylučují bičíkovci rodu Prorotentrum, dále Dinophysis fortii a Patinopecten yessoensis. Příkladem jsou okadaiová kyselina, dinophysistoxin, pectenotoxiny nebo yessotoxiny. Jak již z názvu typu otravy vyplývá, symptomy jsou poruchy gastrointestinální soustavy, jako jsou různé průjmy, nevolnost, zvracení, atd. [5].

3.2 Kmen: ŽAHAVCI (Cnidaria)

Jsou to vodní, převážně mořští živočichové, kteří žijí buď přisedle u dna, nebo pelagicky (volně se vznášejí). Mají jednoduché tělo s paprsčitou (radiální) symetrií, které je tvořeno dvěma vrstvami buněk. Poprvé zde hovoříme o diferenciaci tkání a jednoduchých orgánových soustav [32]. Tělo žahavců je opatřeno jedovými orgány uloženými v ektodermu, které jsou opatřeny žahavými buňkami – cnidoblasty. Jed vylučovaný těmito buňkami má palčivé účinky, má schopnost leptat a je hygroskopický. Při styku s vodou okamžitě pohlcuje molekuly H2O, tím nabývá na objemu a po chvilce exploduje, čímž se snáze rozšíří v těle oběti. Mezi toxiny, které jed obsahuje, patří hypnotoxin, congestin a thalassin. U člověka tyto jedy vyvolávají silný pocit pálení, kopřivku, nevolnost, zvracení, průjmy, atd. [2]. Kmen žahavci dále rozdělujeme do několika tříd. Jsou to polypovci, medúzovci, a korálnatci [30]. Další text se bude podrobněji zabývat jednotlivými zástupci těchto tříd, kteří vylučují silné toxiny, které mohou být i pro člověka nebezpečné.

3.2.1 Třída: POLYPOVCI (Hydrozoa)

Zástupci této třídy žijí celý život ve stádiu polypa, což znamená přisedle na nějakém podkladu. Tímto způsobem žije i hlavní zástupce této třídy, nezmar obecný (Hydra vulgaris). Nezmar je drobný živočich, který má žahavé buňky vylučující nebezpečné toxiny, ovšem pro člověka jsou velmi slabé a tím pádem i život neohrožující. Nebezpečným zástupcem pro člověka je měchýřovka portugalská (Physalia physalis), která patří do řádu trubýšů. Tělo je tvořeno množstvím drobných

13 polypů, přičemž největší z nich vytváří plovací měchýř, pomocí nějž se měchýřovka volně vznáší na hladině. Má až 30 m dlouhá chapadla obsahující množství žahavých buněk s toxiny, které mohou způsobit symptomy jako je silná bolest, šok, zánětlivá reakce, opuchnutí, omezení hybnosti, poruchy dechu a srdeční činnosti. Toxin způsobující tyto příznaky se nazývá physalitoxin, který způsobuje hemolýzu erytrocytů – je hemolyticky aktivní. Jako první pomoc při popálení měchýřovkou se doporučuje omytí octem, případně mořskou vodou [5], [6], [29].

Obr. 1 Měchýřovka portugalská (Physalia physalis)

3.2.2 Třída: MEDÚZOVCI (Scyphozoa)

Tato třída nežije celý život přisedle jako polypovci, ale pelagicky, což znamená, že se volně vznáší ve vodě. Jsou to převážně mořské organismy a jako nejnebezpečnější se pro člověka považuje řád čtyřhranky, konkrétně čtyřhranka Fleckerova (Chironex fleckeri). Vylučuje jed zvaný chirinotoxin, který vykazuje silné neurotoxické, hemolytické, dermatonekrotizační, kardiotonické a cytolytické účinky. Projevem tohoto jedu jsou silné dýchací a kardiovaskulární obtíže, které mohou způsobit utonutí. Stejně jako u měchýřovky portugalské, i v tomto případě je nejlepší první pomocí omývání zasaženého místa octem nebo mořskou vodou [5], [6], [29].

14

Obr. 2: Čtyřhranka Fleckerova (Chironex fleckeri)

3.2.3 Třída: KORÁLNATCI (Anthozoa)

Třída korálnatci opět žije přisedlým způsobem života, stejně jako polypovci.

Vyjma sasanek je jejich tělo tvořeno CaCO3 a vytváří pod mořskou hladinou obrovské barevné útesy, které slouží jako domov pro většinu ostatních mořských živočichů. Z hlediska toxicity je nejvýznamnější řád sasanky. Jejich tělo je tvořeno silnou nohou, kterou jsou přichyceny k podkladu, a chapadly, která obsahují žahavé buňky (nematocysty). Sasanky obsahují toxiny equinatoxin, metridiolysin a magnificalysin, které nejsou pro člověka smrtelně nebezpečné, ale způsobují horečky a tvorbu puchýřů [5], [6], [29].

15

3.3 Kmeny: PLOŠTĚNCI (Platyhelminthes) a HLÍSTICE (Nematoda)

Tyto dva kmeny živočichů nejsou pro člověka smrtelně nebezpečné z hlediska vylučovaných toxinů, i když i ty mají na lidský organismus určitý vliv. Převážně hlístice jsou známé jako vnitřní parazité (tasemnice, motolice, aj.) a působí tedy na tělo jiným mechanismem. Ovšem je třeba zmínit, že jedy, které tito živočichové vypouští, mají hemolytický účinek na erytrocyty a mohou tedy způsobovat anémii (chudokrevnost). Dalšími projevy působení toxinů jsou horečky, bolesti hlavy, zvracení, průjmy, atd. [2].

3.4 Kmen: KROUŽKOVCI (Annelida)

Z hlediska vylučování toxinů je pro tento kmen nejvýznamnější třída pijavice (Hirudinea). Mají místo ústního otvoru velkou přísavku s ostrými zuby, kterými jsou schopny prorazit kůži živočichů a vysávat krev. Jejich sliny obsahují řadu významných látek, jako jsou hirudin, hyaluronidáza, izopeptidáza, bdelliny, blokátor kallikreina atd. Tyto látky mají pozitivní účinky na tělo hostitele a pijavice se proto využívají v lékařství ke zmírnění následků některých onemocnění [27].

Obr. 3: Pijavka koňská (Haemopis sanguisuga)

3.5 Kmen: MĚKKÝŠI (Mollusca)

Jsou to suchozemští i vodní zástupci bezobratlých živočichů. Jejich tělo je tvořeno svalnatou nohou, hlavou, útrobním vakem a pláštěm. Třídy plži a mlži mají schránky tvořené uhličitanem vápenatým, které jim slouží jako ochrana. Hlavonožci pak mají jen

16 pozůstatek této schránky v podobě např. sépiové kosti. Svalnatou nohu mají přeměněnou v chapadla. Zástupci plžů a hlavonožců vykazují aktivní toxicitu, neboť produkují jedovaté látky přímo ve svém těle. Mlži mají naproti tomu toxicitu pasivní, neboť jejich jedovatost způsobují mikroorganismy, které se jim dostanou do těla s potravou nebo s mořskou vodou. Požitím např. slávky kalifornské nebo zaděnky aljašské se tak do těla dostanou prostřednictvím drobných obrněnek toxiny (mytilotoxin a saxitoxin), které mohou způsobit paralytickou otravu [5].

3.5.1 Třída: PLŽI (Gastropoda) Tato třída zahrnuje zástupce především suchozemské, patří sem ale i několik vodních, konkrétně mořských živočichů. Jedním z nich je homolice kalifornská (Conus californicus), která se řadí k nejjedovatějším živočichům na zemi. Má ostré zuby s jedovými žlázami, kterými loví ryby, měkkýše nebo jiné drobné bezobratlé. Homolice obsahuje lepkavý žlutý jed složením velmi podobný jedu kurare, který způsobuje ochabnutí svalů. Jed obsahuje nebezpečný toxin zvaný conotoxin pojmenovaný po latinském názvu rodu homolice - Conus. Smrt pak přichází v důsledku ochabnutí svalů dýchacích [2], [8], [19].

3.5.2 Třída: MLŽI (Bivalvia) Třída mlži je názorným příkladem živočichů s pasivním způsobem toxicity. Toxiny se do těla mlžů dostávají spolu s obrněnkami, které slouží mlžům jako potrava. Tyto toxiny jsou totožné s toxinem kalifornských mlžů a jsou označovány jako mytilotoxiny nebo také saxitoxiny (jejich mechanismus působení je podrobněji rozebrán v kapitole 3.1.1 Podkmen: Bičíkovci (Flagellata)). Příkladem mlžů, kteří tímto mechanismem působí toxicky i na organismus člověka, je slávka jedlá, střenka, ostnovka, atd. [8]

3.5.3 Třída: HLAVONOŽCI (Cephalopoda) I v této třídě můžeme opět narazit na několik mořských zástupců, především mezi chobotnicemi, které mohou být pro člověka až smrtelným rizikem. Běžné druhy chobotnic způsobují pouze mírnou paralýzu, problémy se zaostřováním, atd. Ovšem jed chobotnice kroužkované (Hapalochlaena lunulata) může způsobit člověku smrt přibližně do dvou hodin. Jedna frakce jejího jedu je totožná se silně

17 toxickým tetrodotoxinem. Způsobuje znecitlivění úst a jazyka, stupňující se dušnost, problémy s respirací, což může vyústit až v udušení. Chobotnice tvoří jed společně se slinami a do těla kořisti nebo člověka je uvolňován s kousnutím [5], [6].

Obr. 4: Chobotnice kroužkovaná (Hapalochlaena lunulata)

3.6 Kmen: ČLENOVCI (Arthropoda)

3.6.1 Třída: PAVOUKOVCI (Arachnida) Je to třída zahrnující převážně suchozemské zástupce. Mají 4 páry kráčivých končetin a dva páry končetin, které byly přeměněny v klepítka a makadla. Klepítka obsahují u některých řádů jedové žlázy s jedovými kanálky, kterými omračují nebo zabíjejí svou kořist. Z toxikologického hlediska jsou nejvýznamnějšími řády štíři, pavouci a roztoči.

3.6.1.1 Řád: ŠTÍŘI (Scorpiones) Štíři mají, na rozdíl od ostatních řádů, jedový aparát přesunutý na konec těla do jedového bodce, který jim slouží jak k získávání potravy, tak i k ochraně. V bodci se nachází dvě jedové žlázy obsahující kalnou tekutinu – jed. Štíří jed je složením velmi podobný hadímu a je složený z několika komponent. Síla a účinek jedu je pak závislý na konkrétním druhu štíra, přičemž obecně platí, že menší evropské druhy nejsou pro člověka smrtelně nebezpečné (podobný účinek jako žihadlo včely nebo vosy), zatímco

18

větší tropické druhy mohou způsobit silné otoky, křeče, zvracení, průjmy a citlivější osoby nebo děti mohou podlehnout [2], [5], [6]. Jed štírů má charakter bílkoviny, přičemž nejúčinnějšími složkami jsou neurotoxin, 5-HT (serotonin), fosfolipáza A a hyaluronidáza. Neškodné evropské druhy štírů (např. Buthus occinatus) obsahují ve svém jedu 4 různé neurotoxiny a 5-HT (serotonin). Štír nejjedovatější (Leiurus quinquestriatus) žijící v severní Africe mimo jiné obsahuje také účinnou složku leiurotoxin, štír tlustorepý (Androctonus australis) zase maurotoxin. U veleštíra obrovského (Pandinus imperator) byla zjištěna přítomnost pandinotoxinu, který má na svědomí blokaci funkce draslíkových kanálů, čímž narušuje kardiovaskulární činnost [2], [5], [6].

Obr. 5: Veleštír obrovský (Pandinus imperator)

Obr. 6: Štír nejjedovatější (Leiurus quinquestriatus)

3.6.1.2 Řád: PAVOUCI (Araneae) Pavouci mají jedový aparát umístěný v klepítcích, tedy v přeměněném prvním páru končetin. Jed pavouků má podobu čisté, hořce chutnající kapaliny, která vykazuje kyselou reakci. Z chemického hlediska je to směs různých proteinů, které mají za úkol ochromit a znehybnit kořist. Smrtelné následky má pavoučí jed převážně pro bezobratlé živočichy, pro člověka jsou smrtelné jen některé druhy pavouků, jako jsou křižákovití (Araneidae), snovačkovití (Theridiidae), sklípkancovití (Hexathelidae) a palovčíkovití (Ctenidae). [2], [5], [6].

1. Čeleď: KŘIŽÁKOVITÍ (Araneidae) Tato čeleď není pro člověka vůbec smrtelně nebezpečná, obzvláště ne druhy žijící na území České republiky. Jed obsahuje složky arginin, argiopinin a pseudoargiopininy.

19

Kousnutí křižákem obecným (Araneus diadematus) způsobuje pouze bolesti hlavy a kloubů, slabost, průjmy, atd. [2], [5].

Obr. 7: Křižák obecný (Araneus diadematus)

2. Čeleď: SNOVAČKOVITÍ (Theridiidae) Významným zástupcem této čeledi je snovačka jedovatá (Latrodectus tredecimguttatus), neboli černá vdova. Je to plachý, neagresivní živočich, jehož jed je až 15x silnější, než jed chřestýše, a je proto smrtelně nebezpečný. Obsahuje α- latrotoxin, který způsobuje poruchu transmise nervosvalového přenosu a tím i permeability iontových kanálů. Mimo to se dá říct, že jed snovaček obsahuje 4 složky, z čehož 3 působí nervovou paralýzu a 4. složka způsobuje bolest. Projevy jsou silná bolest končetin a žaludku, ochablé svalstvo, ztížené dýchání, atd. Jako první pomoc se doporučuje omývat místo kousnutí studenou vodou nebo přikládat ledové obklady. V současnosti existuje protijed, který způsobuje okamžitou úlevu a uzdravení [5], [6].

Obr. 8: Snovačka jedovatá (Latrodectus tredecimguttatus)

20

3. Čeleď: SKLÍPKANCOVITÍ (Hexathelidae) Nejnebezpečnější druhy žijí v Austrálii. Sklípkanec jedovatý (Atrax robustus) je velmi agresivním zástupcem rodu Atrax, jehož jed obsahuje množství kyselin, které způsobují silnou bolest v okolí rány a vyvolávají křeče a celkovou paralýzu pohybového systému. Obecně můžeme složky tohoto jedu rozdělit na dvě části. Jsou v něm obsaženy jedna acylpolyaminové toxiny, které způsobují rychlou paralýzu kořisti, a potom polypeptidové toxiny, které přímo způsobují smrt kořisti. Konkrétními příklady těchto toxinů jsou robustotoxin nebo versutoxin (atracotoxin). Kromě toxinů obsahuje jed i některé enzymy, jako je například hyaluronidáza nebo alkalická fosfatáza [5], [6].

Obr. 9: Sklípkanec jedovatý (Atrax robustus)

4. Čeleď: PALOVČÍKOVITÍ (Ctenidae) Obecně nejsou zástupci této čeledi ve většině případů pro člověka nebezpeční. Výjimku tvoří rod Phoneutria, který může způsobit i smrt. Kousnutí zástupců tohoto rodu bývá velmi bolestivé a způsobuje celkovou nervovou paralýzu [6].

Obr. 10: Palovčík bolivijský (Phoneutria boliviensis)

21

3.6.1.3 Řád: ROZTOČI (Acari) Z tohoto řádu jsou toxikologicky nejvýznamnější zástupci klíšťat. Po přisátí vylučují ve slinách látky, které zabraňují srážlivosti krve (podobné jako u pijavic), ale zároveň také neurotoxiny, které mohou způsobit vážné zdravotní komplikace. Například jsou známé případy z USA, kde se ve Skalistých horách v Apalačské oblasti vyskytuje endemicky progresivní typ obrny, který je přenášen právě tamním lesním klíštětem. Neurotoxiny obecně způsobují potíže s nervosvalovým přenosem a způsobují tak slabost nebo nervosvalové křeče [2], [13].

3.6.2 Třída: HMYZ (Insecta) Stejně jako pavoukovci, i hmyz patří do kmene členovci a má tudíž rozčleněné tělo na 3 části – hlavu, hruď a zadeček. Mají 3 páry kráčivých končetin, jeden pár tykadel a 2 páry křídel. Někteří zástupci jsou také opatřeni různými přídatnými orgány, jako je např. jedový aparát (včely, vosy – žihadlo). Hmyz je třída živočichů, mezi jejichž řády je možné názorně demonstrovat rozdělení jedovatých živočichů na kryptotoxické a fanerotoxické. Existují zde totiž zástupci, kteří nemají vytvořený jednotný jedový aparát, přesto však vylučují z těla látky, kterými mohou minimálně znepříjemnit život, v horších případech i ohrozit člověka na zdraví. Mezi takové živočichy patří např. motýli, respektive larvy motýlů. U brouků se také nedá tvrdit, že by měli speciálně vytvořené jedové žlázy, přesto vypuzují z těla nebezpečné toxiny. V dalším textu budou podrobněji rozebrány nejvýznamnější řády hmyzu z hlediska toxicity.

3.6.2.1 Řád: BROUCI (Coleoptera) V tomto řádu jsou dvě čeledi brouků, které nějakým způsobem vylučují z těla toxické látky. Je to čeleď majkovití (Meloidae), kam řadíme jedovatého zástupce puchýřníka lékařského (Lytta vesicatoria), a čeleď střevlíkovití (Carabidae), kam patří rod prskavec (Aptinus sp.). Puchýřník lékařský se lidově označuje také jako španělská muška a je již od pradávna využíván v lékařství jako afrodiziakum. Vylučovaná látka je alkaloid nazývaný kantharidin. Při styku s pokožkou vyvolává silné podráždění kůže, vznikají puchýře, v ústech způsobuje silné pálení, stejně tak v jícnu a žaludku. Může způsobovat silné průjmy, zvracení a v případě silné koncentrace až delirium a smrt [5], [6].

22

Prskavci vylučují z těla nebezpečné látky – kvinony. Ty se v těle brouka nevyskytují jako finální sloučenina, ale prskavci přenášejí její meziprodukty, které se za pomoci enzymů při vylučování spojí do výsledného kvinonu. Těmito meziprodukty jsou hydrokvinon a peroxid vodíku. Při této reakci vzniká teplo a kyslík, který vypudí výsledný produkt zadečkem ven z těla brouka [5], [6].

Obr. 12: Puchýřník lékařský (Lytta vesicatoria) Obr. 11: Prskavec výbušný (Aptinus bombarda)

3.6.2.2 Řád: MOTÝLI (Lepidoptera) U této skupiny živočichů nejsou nebezpeční dospělci, nýbrž larvy. Některé druhy obsahují v těle jedovaté látky, které jsou potom kůží nebo chloupky vylučovány ven z těla a přenášeny tak na ostatní organismy. U nás žijícím zástupcem jedovatých motýlů je vřetenuška čičorková (Zygaena ephialtes), jejíž larva obsahuje v těle malé množství kyanidu, které se pak později přenese i do těla dospělce. Kyanid se do těla housenky dostane s potravou. Díky tomuto jedu jsou vřetenušky imunní vůči některým virům, které kyanid usmrcuje. Mimo to obsahují v těle ještě další toxickou látku – histamin. Chloupky z housenek mohou způsobovat zanícení kůže nebo sliznice, zarudnutí, nepříjemné pálení, atd. Tyto příznaky jsou způsobeny právě toxickými látkami obsaženými v tělech housenek. [2], [6]. Rod Danaus neboli monarchové, obsahují v těle srdeční jedy, tzv. kardenoliny. Housenky těchto motýlů získávají jedy společně s potravou, kterou tvoří mimo jiné i pryšcové rostliny [6].

23

Obr. 14: Vřetenuška čičorková (Zygaena ephialtes) Obr. 13: Danaus – housenka

3.6.2.3 Řád: BLANOKŘÍDLÍ (Hymenoptera) Tito živočichové se od ostatních odlišují především životem v početných společenstvech a rozvinutým sociálním chováním. Je všeobecně známo, že vosy a včely vytváří roje a mravenci zase společenstva žijící v mraveništi. Jako samostatní jedinci nejsou příliš nebezpeční, ovšem když zaútočí hromadně, mohou způsobit velmi vážné komplikace, v některých případech až smrt. Blanokřídlý hmyz zahrnuje velké množství zástupců. Ovšem toxicky působící na organismus jiných živočichů či člověka jsou 3 rody, a to včela, vosa a mravenec. Včely a vosy mají vytvořený speciální jedový aparát, zahrnující dvě jedové žlázy, které ústí v zadní části těla (zadečku) do žihadla. Včelí a vosí jed jsou složením velmi podobné látky. Je to čirá, hořce chutnající tekutina kyselé reakce, se silně aromatickou vůní. Je dobře rozpustná v alkoholu. Všeobecně obsahuje jed množství aminu, peptidů, různých enzymů a kininů, které vyvolávají lokální i systémové příznaky. Peptidy a enzymy ve včelím jedu zahrnují složku zvanou melittin, která má nespecifickou aktivitu na srdeční, hladkou a příčně pruhovanou svalovinu, periferní i centrální synapse a má také hemolytické účinky. Mimo to obsahuje jed také apamin (vyvolává motorickou hyperaktivitu a křeče), MCD peptid, tertiapin, secapin, dolapin (má protizánětlivý účinek) a dále také enzymy hyaluronidáza, který podporuje průnik ostatních složek jedu a fosfolipáza A, což je velmi silný alergen. Vosí jed patří k nejsilnějším alergenům vůbec. Obsahuje totiž enzymy hyaluronidáza, fosfolipáza a kyselá fostatáza, což jsou všechno silné alergeny. Včelí a vosí jed nejsou sami o sobě nebezpečné látky, co se jedovatosti týká, ovšem citliví jedinci mohou prodělat silnou alergickou reakci, která může skončit i smrtí. Z toho důvodu se včely a vosy považují za nejnebezpečnější bezobratlé živočichy vůbec [2], [5].

24

Mravenci nemají na rozdíl od výše zmíněných rodů, specializovaný jedový orgán. Jed vpouští do kořisti kusadly společně s kousnutím. Jejich jed je látka kyselého, organického charakteru, jelikož její hlavní složkou je kyselina mravenčí. Mimo to obsahuje také 3 až 4 látky proteinového charakteru, které způsobují alergické reakce. Obecně má mravenčí jed hemolytické, cytolytické, antimikrobiální a insekticidní vlastnosti [2], [5].

3.7 Kmen: OSTNOKOŽCI (Echinodermata)

Je to skupina výhradně mořských živočichů, kteří žijí i v příbřežních zónách. Mezi kameny a pískem v mořské vodě jsou snadno přehlédnutelní a mohou se tak stát velkou hrozbou. Hlavními zástupci tvořící tuto skupinu živočichů jsou lilijice, ježovky, hvězdice, hadice a sumýši. Všichni tito zástupci mají v podkoží vytvořené vápenité destičky, které tvoří tzv. endoskelet. Na povrchu těla pak mohou vybíhat dlouhé ostny, které mohou být intoxikovány jedem, který tito živočichové vylučují z těla. Proniknutí ostnů přes kůži může být bolestivé, provázeno otokem, zarudnutím, někdy až ztrátou citlivosti a svalovou paralýzou. Celkové příznaky se projevují nevolností, dechovými obtížemi, poruchou řeči, paralýzou svalů, rtů a jazyka. V některých případech může dojít vlivem paralýzy dýchacích svalů až ke smrti [5], [6].

3.8 Třída: PARYBY (Chondrichthyes)

Třída paryby, na rozdíl od minulých zmiňovaných, patří mezi obratlovce. Mají tedy již plně vyvinutou kostru, i když v tomto případě ještě tvořenou chrupavkou. V této třídě se vyskytuje pouze málo druhů jedovatých živočichů a většina z nich patří do řádu rejnoci.

3.8.1 Řád: REJNOCI (Batoidei) Mají ploché tělo, které je tvořeno srůstem párových ploutví. Hřbetní ploutev je zakrnělá a ocasní ploutev je protažená v bičíkovitý výběžek, který u některých čeledí obsahuje jedový trn. Tento jedový aparát se nachází u čeledi trnuchovití (Dasyatidae). Jed, který vylučují, obsahuje toxin zvaný batoidotoxin. Obecně obsahuje jed rejnoků

25 minimálně 10 aminokyselin a toxických součástí včetně 5-HT, 5’nukleotidázy a fosfodiesterázy. Tyto látky vyvolávají velmi bolestivou reakci, která může být horší než samotná způsobená rána. V některých případech může jed způsobovat nepravidelnost v srdeční činnosti, až úplnou zástavu srdce. Běžnými příznaky dále může být průjem, zvracení, pocení, svalová paralýza, atd. Působením tepla se účinky tohoto jedu velmi snižují [5], [6].

Obr. 15: Trnucha modroskvrnná (Taeniura lymma)

3.9 Třída: PAPRSKOPLOUTVÉ RYBY (Actinopterygii)

Zástupci třídy ryby vykazují jak aktivní, tak i pasivní jedovatost. Nejjedovatější jsou čeledi čtverzubcovití, ropušnicovití a úhořovití. Další zástupci rodů, jako jsou parmy, cejni, štiky nebo i kapři, vylučují jedovaté látky pouze v období tření. Toxiny se jim v tomto období mohou dostat i do masa, které tím ztrácí svou hodnotu a mohou z něj vzniknout otravy.

3.9.1 Čeleď: ČTVERZUBCOVITÍ (Tetraodontidae) Čtverzbucovité ryby jsou pasivně jedovaté. Zdrojem jedu jsou mikroskopické bakterie a řasy žijící ve vodě, kterými se živí drobní korýši a ti zase slouží jako potrava pro čtverzubce. Tím se toxin dostane až do těla ryby a odtud může otrávit i člověka. Čtverzubci žijí převážně v japonském moři a lidově se jim říká ryba fugu. Název je

26 vytvořený podle jedu, který se v rybách vyskytuje a který je takto pojmenován. Odborníci tvrdí, že tento jed je několikanásobně silnější než jed kurare. Z chemického hlediska se jedná o tetrodotoxin. Lékaři jej používají před operacemi ke znehybnění svalů, ve větším množství však způsobuje rychlou smrt způsobenou náhlým poklesem krevního tlaku a selháním dýchacích orgánů. Tetrodotoxin se hromadí v játrech, gonádách, střevech a kůži ryb a proto musí být při kuchyňském zpracování tyto části těla opatrně a pečlivě odstraněny. Maso čtverzubců je v asijských zemích považováno za delikatesu, je však třeba opravdu odborných kuchařů, kteří umí maso zpracovat tak, aby nedošlo k otravě [6], [11].

Obr. 16: Čtverzubec (Tetraodon sp.)

3.9.2 Čeleď: ROPUŠNICOVITÍ (Scorpaenidae) Ropušnicovité ryby obsahují v těle dva významné jedy: scorpaenotoxin a synanceitoxin. Scorpaenotoxin má hemolytické a nekroidní účinky a je velmi nestabilní, což znamená, že v prvních několika minutách po vniknutí do organismu přestává účinkovat. Synanceitoxin způsobuje nekrózu zasažené tkáně. Vnějšími projevy je zčervenání nebo zblednutí poraněného místa, otoky, puchýře a ve výjimečných případech může nastat i smrt. Obecně způsobuje tento jed velké bolesti, které mohou vést až ke ztrátě vědomí. V dnešní době je proti tomuto jedu již známá protilátka [5], [6].

27

Obr. 17: Ropušnice obecná (Scorpaena scrofa)

3.9.3 Čeleď: ÚHOŘOVITÍ (Anguillidae) Úhořovití tvoří v těle toxin ichtyotoxin, který je svým složením velmi podobný hadímu jedu. Je to hemolyticky aktivní látka ostré, palčivé chuti působící na cévní a dýchací soustavu. Tento toxin se vyskytuje mimo jiné také u mihulí a u rejnoků [2].

3.10 Třída: OBOJŽIVELNÍCI (Amphibia)

Třída obojživelníci tvoří přechod mezi živočichy žijícími ve vodě a na souši. Zástupci této třídy mají orgány uzpůsobeny k životu na souši, jsou však schopni vydržet nějakou dobu i ve vodě. Stádia larev pak žijí pouze ve vodě. Obojživelníky rozdělujeme na ocasaté a bezocasé, kdy se v obou dvou skupinách vyskytují živočichové vylučující nebezpečné jedy a toxiny. Mezi ocasatými jsou to některé druhy mloků, u bezocasých zase vybrané druhy žab. V následujícím textu budou tyto druhy blíže rozebrány a budou zde popsány toxiny, které vylučují.

3.10.1 Řád: MLOCI (Urodela) Mloci při podráždění (chemickém či mechanickém) vylučují hustý smetanový sekret, který obsahuje toxickou složku samandarin. Je to organická látka zásaditého

28 charakteru rozpustná v alkoholu. Při vniku do oka způsobuje silný zánět, jinak jsou příznaky podobné jako při vzteklině. U savců rozlišujeme při intoxikaci tři stádia průběhu: 1. neklid, podráždění, strach, rozšířené zornice, zrychlený dech; 2. prudké křeče, zuřivost; 3. paralýza až smrt. Pro člověka není tento jed smrtelně nebezpečný [2], [6]. V Kalifornii žije druh mloka, který na rozdíl od našich zástupců obsahuje pro člověka smrtelný tarichatoxin. Tento toxin je složením velmi podobný tetrodotoxinu, který se vyskytuje u čtverzubců [2], [11].

Obr. 18: Mlok skvrnitý (Salamandra salamandra)

3.10.2 Řád: ŽÁBY (Anura) Žáby jsou obecně příkladem pasivně toxických živočichů, jelikož nemají žádný aparát uzpůsobený k tomu, aby vpravily jed do těla jiných živočichů. Mezi čeledi, které vylučují toxiny, patří ropuchovití a pralesníčkovití, zde konkrétně rody Phyllobates a Dendrobates [5], [11]. Ropuší jed je znám již z dávné historie. Už antické ženy v Římě znaly jeho účinky a používaly jej k otravám svých manželů. Ropuchy jed vylučují bradavkami, které jsou umístěny po celém těle, nejvíce však v oblasti hlavy, konkrétně za očima. Jed má podobu hustého, palčivého sekretu mléčného zabarvení, který má sloužit jako obrana proti nepřátelům. V sekretu jsou obsaženy jedy bufotoxiny a bufogeniny, které způsobují nevolnost, bolest hlavy, svalové křeče nebo halucinace. V Amazonii je jed z ropuch využíván k odstranění následků velkého požití alkoholu. Tekutina se natře na

29

spánky a zápěstí pacienta a do pár minut dojde k vyprázdnění žaludku, což postiženému uleví [2], [6], [15]. Pralesníčkovité žáby se považují za nejjedovatější obojživelníky na planetě. Žijí v jižní a střední Americe a jejich jed používali již Indiáni jako jed do šípů. Nejvýznamnějšími rody jsou z tohoto hlediska právě rody Phyllobates a Dendrobates. Obsahují toxin batrachotoxin, který je až 5x silnější, než tetrodotoxin. Žáby vylučují jed kůží, a to pouze, když jsou ve stresu. Sami jsou pak proti účinkům toxinů chráněny slizovým povlakem. Jed působí na nervosvalové ploténky a znemožňuje tak přenos vzruchu mezi nervy a svaly. Příčinou smrti tím pádem bývá selhání srdce. Jed však působí pouze v případě, že se dostane do krevního oběhu. Požití jedu není nebezpečně, neboť trávicí šťávy jej dokáží rozložit. Mimo batrachotoxinu obsahuje jed ještě další toxiny, jako jsou např. pumiliotoxiny, alkaloidy spiropiperidinu, hitrionicotoxiny, gephyrotoxiny a další alkaloidy [5], [6], [11].

Obr. 20: Pralesnička drobná (Oophaga pumilio) Obr. 19: Ropucha obecná (Bufo bufo)

3.11 Třída: PLAZI (Reptilia)

Tato třída zahrnuje živočichy uzpůsobené plně k suchozemskému životu, i když i zde existují výjimky žijící ve vodě. Jsou to např. krokodýli, želvy nebo některé druhy hadů lovících ve vodě. Pro tuto práci jsou samozřejmě nejvýznamnější hadi, a to konkrétně jedovatí zástupci. Zároveň je lze považovat, společně s pavouky a štíry, za vzorové živočichy, co se týká jedovatosti. Společně s hady patří do této třídy i podřád ještěři, ve kterém se také vyskytuje několik málo jedovatých zástupců.

30

3.11.1 Podřád: JEŠTĚŘI (Sauria) Zde je nutné neopomenout na významnou skupinu plazů, kteří také mohou projevovat jistý druh toxicity, a to jsou ještěři. Významnou čeledí jsou v tomto případě korovcovití a její zástupci korovec jedovatý (Heloderma suspectum) a korovec mexický (Heloderma horridum). Jed je značně odlišný od hadího jedu, je to kalná lepkavá tekutina se silnými neurotoxickými účinky. Drobné obratlovce ihned usmrcuje, u člověka může způsobit vážné komplikace, v některých případech i smrt. Korovci obývají oblast severní a střední Ameriky [2], [6], [8].

Obr. 22: Korovec jedovatý (Heloderma suspectum) Obr. 21: Korovec mexický (Heloderma horridum)

3.11.2 Podřád: HADI (Serpentes) Obecně hadí toxiny mohou mít různé složení závislé na konkrétním živočišném druhu. Vedle enzymů obsahují také velké množství polypeptidů. Mezi enzymy obsažené v hadím jedu patří lipázy, esterázy, proteázy, oxidáy a hyaluronidázy. Příznaky objevující se následkem hadího uštknutí bývají způsobeny změnami krevní srážlivosti a také nekrotizujícími, hemolytickými a neurotoxickými účinky [10]. V tomto podřádu rozlišujeme tři čeledi jedovatých hadů, jejichž zástupci se považují za nejjedovatější živočichy na zemi s velmi nebezpečnými a rychle působícími jedy. Patří sem čeledi zmijovití, korálovcovití a užovkovití.

3.11.2.1 Čeleď: ZMIJOVITÍ (Viperidae) Do této čeledi patří i náš jediný jedovatý had, zmije obecná (Vipera berus). Jak již bylo řečeno v úvodu, zmije není nijak útočný živočich, naopak je velmi plachá a útočí až v případě velkého ohrožení (např. při šlápnutí). I přes to jsou na zmije od

31

pradávna pořádány hony a pro širokou veřejnost je prezentována jako nebezpečný tvor, kterého je třeba vyhubit [8], [14]. Jed zmije obecné není všeobecně příliš toxický, i když v případě intoxikace je dobré postiženého člověka hlídat a zajistit mu lékařské ošetření. Obzvláště, když se jedná o děti. Kousnutí zmije je velmi bolestivé, jelikož při něm dochází k poškození tkáně v okolí rány. Okolí rány zduří a má modrofialové zbarvení. Zajímavostí je, že zmije dokáží kontrolovat množství jedu vypouštěného při kousnutí. Při lovení kořisti vypustí větší množství než při obraně. Jed zmije se rozkládá již při 70 °C, stejně tak světlo narušuje jeho chemickou stavbu. Proti zmijímu jedu existuje v současnosti v ČR protilék, který byl vytvořen z krve koní imunizovaných jedem zmije růžkaté nebo zmije obecné [2], [6], [20]. Charakteristickou podčeledí zmijovitých jsou chřestýšovití. Tito zástupci obývají především americký kontinent, nejčastěji je můžeme najít v USA, v jižní Kanadě a Mexiku. Charakteristický je pro ně termosenzorický orgán na hlavě, díky kterému jsou schopní rozpoznat teplokrevného živočicha ve své blízkém okolí. Jed chřestýšů má silné proteolytické, koagulační a hemorrhagické účinky. Do těla vstřikují přibližně 3,9 ml jedu, což se považuje za smrtelnou dávku pro člověka. V sušeném stavu vydrží jeho toxické účinky až 50 let. Obávaným zástupcem je chřestýš brazilský (Crotalus durissus), což je jediný zástupce chřestýšů obývající střední a jižní Ameriku. Úmrtnost po uštknutí tímto zástupcem je vyšší než 70 %. Dalším, typicky severoamerickým zástupcem, je chřestýš kostkovaný (Crotalus adamanteus). Patří mezi největší zástupce této skupiny hadů, kdy někteří jedinci dosahují délky 2,5 m a váhy až 15 kg [6], [8].

Obr. 23: Chřestýš brazilský (Crotalus durissus) Obr. 24: Zmije obecná (Vipera berus)

32

3.11.2.2 Čeleď: KORÁLOVCOVITÍ (Elapidae) Čeleď korálovcovití zahrnuje především cizokrajné živočichy, které můžeme najít v Asii, Africe nebo v jižní a střední Americe i v Austrálii. Do této skupiny patří nejjedovatější hadi naší planety, jako jsou kobry, mamby, tajpani, bungaři, atd. Jejich jed obsahuje silné neurotoxiny, které blokují nervosvalové přenosy a způsobují tak ochrnutí, svalovou nekrózu, apod. [5], [6]. Nejznámějšími zástupci této čeledi jsou kobry. Kobra indická (Naja naja) obývá oblast tropické Asie, nejvíce je zastoupena v Indii, kde má také na svědomí nejvíce lidských životů. Dalším zástupcem je pak kobra egyptská (Naja haje) žijící v Africe od severu, přes severovýchod až po jih. Tento druh kobry je znám především z historie, kdy se traduje, že královna Kleopatra spáchala sebevraždu, když se nechala uštknout právě tímto zástupcem kobry. Největším jedovatým hadem světa je pak kobra královská, která dosahuje délky až 5,5 m. Tohoto zástupce můžeme najít na ostrovech jihovýchodní až východní Asie. Smrtelná dávka kobřího jedu pro člověka je asi 12 mg, přičemž jedna dávka při uštknutí obsahuje až 0,2 g jedu. Všeobecně kobry nejsou agresivní a na člověka útočí až v případě vlastního ohrožení. [8]. Dalšími jedovatými hady v této čeledi jsou mamby, které na rozdíl od kober, obývají tropickou část Afriky. Mamba černá (Dendroaspis polylepis) s délkou 4,5 m patří k nejdelším jedovatým hadům Afriky. Již dvě kapky jedu mamby černé mohou usmrtit člověka. Pro srovnání, při jednom kousnutí vyloučí mamba až 15 kapek jedu. Dalším zástupcem je pak mamba zelená (Dendroaspis angusticeps), jejíž jed není tak účinný, jako jed mamby černé. Mamby jsou, stejně jako většina jiných jedovatých hadů, plaché, ovšem v případě nebezpečí velmi nervózní a mrštné. Je proto v jejich blízkosti nutné dbát velké opatrnosti a být v klidu, jelikož mamby reagují na pohyb [8]. Pestrobarevně zbarvenými zástupci čeledi, která je po nich i pojmenovaná, jsou korálovci (Aspidomorphus sp.). Žijí na hranici mezi USA a Mexikem. Výrazné zbarvení těla je tvořeno širokými červenými a modročernými prstenci, oddělenými nažloutlými úzkými proužky. Korálovci jsou málo agresivní, plaší a mírumilovní hadi, kteří v případě ohrožení schovávají hlavu pod tělo. Mají také velmi drobné jedové zuby, které málokdy prokousnou obuv nebo rukavici, a proto je počet uštknutí tímto hadem velmi nízký [8]. Taipani (Oxyuranus sp.) jsou nejjedovatějšími zástupci této čeledi a hadů vůbec na světě. Žijí v Austrálii a mají velmi účinný jed, který je produkován ve velkém množství, takže účinek intoxikace je extrémně účinný. Taipani nemají v tomto ohledu

33

ve světě konkurenci, snad kromě kobry královské. Je to dlouhý had, který dosahuje délky kolem 3 metrů a obývá nejčastěji suché otevřené krajiny savanového typu. Smrtelná dávka pro člověka je 5 mg a v jedových žlázách hada je obsaženo až 400 mg jedu, což by mohlo usmrtit až 80 lidí. Jed má neurotoxické a silné koagulační účinky a působí velmi rychle, smrt může nastat již do několika minut [8]. V Austrálii žijí ještě další velmi jedovatí zástupci této čeledi, a to jsou pakobry. Konkrétně pakobra páskovaná (Notechis scutatus) má na tomto kontinentu na svědomí více lidských životů, než taipani. Je to způsobeno tím, že tento druh je hojnější a je proto větší pravděpodobnost uštknutí. Účinky jedu jsou velmi podobné jako u taipanů, jed pakobry má však vedle silných neurotoxických a hemolytických účinků i silný koagulační účinek [6], [8]. Další skupinou zástupců této čeledi jsou bungaři (Bungarus sp.), kteří se svou jedovatostí řadí taktéž k nejjedovatějším zástupcům světa. Jejich jed je silnější, než jed kobry a způsobuje postupnou paralýzu těla, mdloby, ospalost, až smrt. Bungaři jsou aktivní hlavně v noci, kdy uštknou téměř vždy, ale pouze v případě, že na ně člověk šlápne. Ve dne neútočí ani při podráždění [6], [8].

Obr. 26: Mamba černá (Dendroaspis polylepis) Obr. 25: Kobra indická (Naja naja)

34

Obr. 27: Bungar duhový (Bungarus flaviceps) Obr. 28: Taipan velký (Oxyuranus scutellatus)

3.11.2.3 Čeleď: UŽOVKOVITÍ (Colubridae) V České republice najdeme hned několik zástupců této čeledi, jsou to ovšem naprosto neškodní živočichové, kteří se dají bez obav chovat i jako domácí mazlíčci. Ve světě pak žiji jedovatý zástupce této čeledi, a to je bojga africká (Dispholidus typus). Je to stromový had obývající střední část Afriky (jih od Sahary). V případě ohrožení nafukuje krk a cítí-li se skutečně ohrožena, útočí prudkým výpadem vpřed. Může tak člověka zasáhnout, ale ve většině případů je to pouze předními nejedovatými zuby. V případě, že člověka poraní zadními jedovatými zuby, může být průběh intoxikace velmi rychlý s fatálními následky. Jed bojgy africké je silnější, než jed mamby, již 5 mg jedu stačí ke smrtelné otravě [6], [8].

Obr. 29: Bojga africká (Dispholidus typus)

35

3.12 Třída: PTÁCI (Aves)

Na Nové Guinei žije rod pitohuiové, kteří vykazují obdobnou toxicitu, jako pralesníčkovité žáby rodu Phyllobates. První objev byl učiněn Jackem Dumbacherem na zástupci pitohui (pištec) černohlavý (Pitohui dichrous). Při neopatrném zacházení s ptákem může dojít k poškrábání, kdy následně místo rány zčervená, je cítit palčivé pálení a může dojít až ke znecitlivění daného místa. Největší koncentrace toxinu je obsažena v peří a v kůži na břichu a hrudi. Jed slouží pitohuiům jako ochrana proti nepřátelům a proti vnějším parazitům. Do těla se jim dostává zřejmě s potravou, konkrétně s brouky z čeledi bradavičníkovitých [4], [6].

Obr. 30: Pištec černohlavý (Pitohui dichrous)

3.13 Třída: SAVCI (Mammalia)

V této třídě se vyskytuje snad jen jediný zástupce, žijící na australském kontinentu, a to je ptakopysk podivný (Ornithorhynchus anatinus). Samci mají u zadních nohou osten, obklopený jedovými žlázami a svalstvem. Tento aparát používají hlavně v období páření při soubojích s ostatními samci. Následky poranění by se daly přirovnat ke slabšímu kousnutí zmije, tedy otoky a bolest, ale nezanechává žádné trvalejší následky [2].

4 Živočišné toxiny a jejich vliv na organismus člověka

V této kapitole jsou podrobně rozebrány jednotlivé jedy a toxiny, o kterých byla okrajově zmínka již v předchozí kapitole. Kapitola zahrnuje charakteristiku jedu a

36 termínů s ním spojených, abecední výčet všech výše zmiňovaných toxinů, jejich mechanismus působení a vnější účinky na člověka (pozitivní i negativní).

4.1 Z historie

S jedy a toxiny se člověk setkal již v pravěku. V boji o přežití tehdy, stejně jako jiné organismy, velmi rychle zjistil, že je možné využít některých jedovatých látek i ve svůj prospěch při lovu nebo v boji. Po objevu ohně jako účinného nástroje k životu, se tak postupně s výrobou zbraní naučil využívat i přírodní látky, jako jsou rostlinné či živočišné toxiny. Postupně tak vznikaly otrávené šípy nebo kopí k efektivnějšímu lovu, avšak extrakty z rostlin a zvířat se daly využít i např. k léčení různých chorob [18]. Ve starověku byla využívána spíše negativní stránka jedů – byly používány hlavně v bojích nebo k odstraňování nepohodlných lidí. Např. ropuší jed využívaly velmi často manželky k otrávení svých manželů. Zároveň se ale také traduje, že starověcí Řekové i Římané považovali usmrcování za pomocí jedů za opovrženíhodné. V dnešní době se to vysvětluje tím, že tehdy ještě neznali účinné protijedy a ze strachu z otravy zaujímali k travičství tento postoj. Ve starověkém Egyptě bylo běžné využívat k bojům jedovatý hmyz. Velmi často se používaly tzv. živé granáty v podobě včelího nebo sršního úlu, nebo také hejno brouků drabčíků rodu Paedrus, kteří vylučují v sebeobraně toxické látky [15], [18]. Ve středověku již dochází i k sepisování poznatků získaných ze starověku. Zasloužili se o to převážně arabští učenci a alchymisté, kteří vytvořili množství spisů zabývajících se rozdělením doposud známých chemikálii, jejich využití, zjednodušené mechanismy působení, atd. Jedovaté látky, především tedy rostlinného původu, se pak používali i jako drogy a omamné látky, aby bojovníci nebo nájemní zabijáci neměli strach. Ze středověku je pak nejvíce dokladů a důkazů o tom, že se různé jedy využívali k otravám panovníků a králů nebo i nepohodlných mužů a žen na významných postech. Tento trend se pak přenesl i do novověku, kdy i v období renesance známe případy úmyslných otrav [15], [18]. Z novověku pak pochází první důkazy o použití jedu z tropických žab rodu Phyllobates a Dendrobates u amerických indiánů nebo použití jedu z různých larev u afrických kmenů. Dnešní doba se tedy zabývá spíše podrobným výzkumem těchto jedů a využitím jejich potenciálu a účinků v lékařství [18].

37

4.2 Definice jedu a vybraných pojmů

Jed (toxin) je každá látka, která svým chemickým nebo fyzikálně chemickým působením vyvolává chorobné změny v organismu postiženého již při podání malého množství, a které mohou vést až ke smrti. Otravou se pak rozumí chorobný stav, který je vyvolaný právě účinkem jedu. Bývají to velmi často produkty látkové výměny v organismu. Tvoří je účinné cytotoxické peptidy a proteiny, které se do živočišné buňky dostanou procesem endocytózy (příkladem může být fagocytóza). Přírodní toxiny vznikající z živých organismů se nazývají biotoxiny. Ty můžeme ještě rozlišit na bakteriální biotoxiny, mikrobiální biotoxiny, mykotoxiny, fytotoxiny, zootoxiny [5], [20]. Při intoxikaci organismu rozlišujeme pojmy toxická dávka a letální dávka. Toxická dávka je takové množství toxinu, které pouze vyvolá příznaky otravy, ale nevede ke smrti. Naproti tomu letální dávkou se rozumí minimální množství toxinu, který dokáže organismus usmrtit. Obecně platí pravidlo, že každá látka může být jedem, záleží pouze na množství. I všeobecně známé léky se musí brát v předepsaném doporučeném dávkování, jinak hrozí nebezpečí otravy. V některých případech může velké množství léku způsobit zvracení, a tím se jed dostane ven z těla. Organismy mají také tendenci měnit biochemickou strukturu jedu působením vlastních enzymů a metabolitů a rozkládat tak nebezpečnou látku na snesitelnější komponenty, čímž se organismus detoxikuje. V některých případech však může dojít k opačnému procesu, když jsou výchozí rozložené metabolity toxičtější, než původní jed nebo také může dojít k situaci, kdy prvotní toxin není pro tělo nebezpečný, ale výchozí metabolity po rozložení ano [20]. Stav, kdy dojde k poškození, onemocnění či úplné smrti organismu účinkem nějaké cizorodé látky chemického charakteru se nazývá toxikóza. Dalším významným pojmem spojeným s toxikologií je toxoid, což je uměle připravený toxin bakteriálního původu, který se dále používá jak očkovací látka. Jinými slovy je to látka zbavená negativních účinků, avšak má stále zachovanou antigenní strukturu, takže je schopná podněcovat tvorbu protilátek. Na základě toho můžeme rozlišit toxoidy podle toho, proti které bakterii nebo i živočichovi působí, na toxoid záškrtu, toxoid tetanu nebo toxoid hadího jedu, který se nazývá anavenin. Toxiny produkované bakteriemi rozdělujeme do dvou základních skupin na endotoxiny a exotoxiny. Endotoxiny jsou produkované gramnegativními bakteriemi a mají strukturu liposacharidové

38 makromolekulární látky. Mají na organismus člověka značný vliv a jsou uvolňovány z těla bakterie až po jejím zániku. Naproti tomu exotoxiny jsou produkovány grampozitivními bakteriemi, mají povahu proteinu a jsou vylučovány volně do okolí, čímž jsou daleko více nebezpečné, než endotoxiny. Zvláštní skupinu tvoří enterotoxiny, které působí ve střevech a způsobují zde otravy průjmového typu. Dalším důležitým pojmem je kreotoxin, což je toxin produkovaný bakteriemi, jejichž hlavním substrátem je maso. Toxoprotein je potom buď toxický protein, nebo směs toxinu a proteinu [5].

4.3 Rozdělení toxinů na základě organotropního působení

Toxiny přírodního původu se vyznačují schopností působit na nějaký jeden určitý orgán. Tato vlastnost se označuje jako organotropismus. V následujícím textu bude přehled nejčastěji používaných pojmů spojených s touto vlastností [5].

1. Cytotoxin

Obecně je to látka, která poškozuje nebo ničí živé buňky, nebo také může tlumit buněčné procesy. Cytolysin je pak specializovaný toxin, který narušuje buněčnou stěnu eukaryot. Další specializací jsou hemolysiny, které působí na buněčnou stěnu erytrocytů a leukototoxiny působící na leukocyty [5].

2. Hemoragin

Tento toxin je charakteristický rozkladem endotelových buněk v kapilárách a jiných drobných cévách, který způsobuje vnitřní krvácení. Hemoragické vlastnosti má např. jed chřestýšů [5].

3. Hemotoxin

Je to hemolytický exotoxin biologického původu, způsobující hemoragii. Hemolýzu mohou způsobovat bakterie a mikroby typu stafylokok nebo streptokok prostřednictvím svých hemolysinů [5].

39

4. Hepatotoxin

Způsobuje rozklad jaterní tkáně, působí destruktivně na jaterní buňky a poškozuje tak funkci jater. Příkladem hepatotoxinu může být alkohol, některá rozpouštědla nebo některé mykotoxiny [5].

5. Myotoxiny

Jsou to toxiny poškozující svalovou tkáň. Společně s proteolytickými enzymy jsou hlavní příčinou vzniku svalových nekróz. Mimo jiné mohou vyvolat i hemoragie a další poruchy. Tyto účinky mají jedy zmijovitých, chřestýšovitých a korálovcovitých hadů [5].

6. Nefrotoxin

Látka poškozující ledviny. K takovým látkám patří např. glykolové sloučeniny, ionty těžkých kovů nebo i některá antibiotika. Ve finálním důsledku mohou tyto látky způsobit selhání ledvin [5].

7. Nekrotoxin

Nekrotoxin produkují některé stafylokokové bakterie. Je to látka, která obecně způsobuje smrt jakýchkoliv tkáňových buněk [5].

8. Neurotoxiny

Tyto látky negativně působí na funkci CNS. U obratlovců včetně člověka se toto poškození projevuje poruchou motoriky, pocity chladu nebo naopak tepla, poruchou citlivosti, spavostí, zmateností, ale můžou to být na druhé straně i poruchy typu hyperaktivity, nervozity, nespavosti, atd. [5].

40

4.4 Abecední výčet nejvýznamnějších živočišných toxinů

1. Agitoxiny (AgTX): Jsou to jedy obsažené v tělech různých zástupců štírů. Jsou to sice látky velmi člověku nebezpečné, na druhé straně však pomáhají pochopit a charakterizovat iontové kanály. Po chemické stránce se jedná a peptidové sloučeniny, které blokují draslíkové kanály s vysokou specifitou a selektivitou [5].

2. Apamin: Je mimo jiné obsažen v jedu včely medonosné. Z hlediska molekulové struktury se jedná o dekapeptid, je tedy složen z 10 aminokyselin, dvou disulfidických můstků a je zásadité povahy. Jeho sumární vzorec je C79H131N31O24S4. Toxin působí centrálně, je schopen proniknout až do mozku a zde blokovat vodivost draslíkových kanálů. Při bodnutí včelou nebo vosou může vzniknout velmi silná alergická reakce, člověk se může dostat do anafylaktického šoku a to bývá nejčastěji příčinou smrti. V těchto extrémních případech je nutné podat postiženému antisérum nebo mu podat adrenalin či vysoké dávky hydrokortizonu [5].

41

Obr. 31: Apamin

3. Batoidotoxin (BaTX): Byl nalezen v jedovém trnu u paryb, konkrétně rejnoků z čeledi trnuchovitých. Toxin vykazuje silné vazodilatační účinky, čímž dochází ke krvácení a k otoku, který se může rozšířit i na celou končetinu. Doprovodným jevem je zduření mízních uzlin. Celkově pak může dojít až k poruchám vědomí, nebo celkovému kolapsu. Příčinou smrti bývá selhání oběhového nebo dýchacího systému [5].

4. Batrachotoxin (BTX): Jejich mechanismem účinku je současná aktivace sodíkových a blokace draslíkových kanálů. Zároveň byla také zjištěna schopnost blokovat nervosvalový přenos. Vykazují fosfolipázovou aktivitu a před vznikem blokády jsou schopny zesílit uvolňování acetylcholinu z nervových zakončení. Způsobují tím tedy závažné poruchy

42 srdečního rytmu a s tím spojenou tachykardii, popř. fibrilaci komor. Smrt obvykle nastává v důsledku paralýzy dechového centra. Po chemické stránce se jedná o steroidní alkaloid, jehož molekula obsahuje ještě navíc heterocyklický kruh. Jak již bylo zmíněno v předchozích kapitolách, nachází se především v kožním sekretu tropických žab rodu Phyllobates a Dendrobates. Jeho forma, homobatrachotoxin, byla také nalezena v kůži a peří ptáků z rodu pithuiů, žijících na Nové Guinei. Batrachotoxin je jeden z nejtoxičtějších živočišných jedů [5].

Obr. 32: Batrachotoxin

5. Brevetoxiny (BrTX): Vyskytují se ve třech formách označených písmeny -A, -B, -C. Jsou to opět toxiny přenášené prvoky a zároveň jsou také silnými ichtyotoxiny, což znamená, že již v malých koncentracích usmrcují ryby. Z chemického hlediska jsou to lipofilní látky neurotoxické povahy, které účinkují destrukcí přenosu nervového vzruchu tak, že přeměňují funkci sodíkových kanálů. Nejúčinnější formou je brevetoxin A, u ostatních se pak účinky snižují [5].

Obr. 33: Brevetoxin A

43

Obr. 34: Brevetoxin B

6. Bufotoxiny (BuTX): Je to toxická látka vyskytující se v jedu několika druhů ropuch. Na pokusných zvířatech u něj byly objeveny účinky na srdce, kdy mají tyto toxiny na svědomí zrychlování tepové frekvence i svalové kontrakce. Chemicky se jedná opět o steroidní látky. Některé druhy vykazují inhibiční aktivitu membránového sodík-draslíkového přenosu (tzv. sodíkové pumpy), který se odehrává za přítomnosti Na+/K+ -ATPázy [5].

Obr. 35: Bufotoxin

7. Bungarotoxin: Je to toxin složený z více různých proteinů. Byl nalezen jako hlavní složka jedu velmi nebezpečného druhu bungara, žijícího v Asii. Momentálně je známo asi 5 forem tohoto jedu, z nichž největší význam má α-bungarotoxin. Tento protein je složen ze dvou peptidových řetězců spojených disulfidickým můstkem. Jeho sterilní roztoky jsou stálé, jinak je velmi dobře rozpustný ve vodě. Toxická dávka tohoto jedu pro člověka je

44 přibližně 2 – 5 mg. Uštknutí tímto hadem bývá v 50 % smrtelné, a to i při podání antiséra [17]. Bungarotoxin inhibuje uvolňování acetylcholinu na nervosvalových ploténkách a blokuje tak nervosvalový přenos, čímž se řadí mezi neurotoxiny. Ve finálním stádiu pak dochází k útlumu dýchání a postižený tak umírá na zástavu dechu [17].

8. Carukiatoxin (CarTX): Je to toxin obsažený v jedu australské medúzy čtyřhranky Barnesovy. Působí na propustnost iontových kanálů, především pak sodíkových a vápníkových. Toxin obsahuje tři biologicky aktivní složky: hemolytickou, dermatonekrotickou a myokardinální. Zasažení člověka čtyřhrankou se projevuje bolestí s otoky, nevolností, zvracením, křečemi, ale může dojít také k otoku plic [5].

9. Ciguatoxin: Produkují jej někteří prvoci z podkmenu bičíkovci. Do těla člověka se dostane většinou konzumací korýšů nebo ryb, kteří se živí řasami, jež jsou domovem těchto bičíkovců. Pro člověka toxická dávka je 0,001 – 0,1 µg/kg. Symptomy se začínají projevovat po 2-6 hodinách po intoxikaci a to gastrointestinálními obtížemi (zvracení, průjmy), po přibližně 18 hodinách se objevují další obtíže v podobě znecitlivění jazyka a rtů, postupně až celého obličeje a končetin, poruchy ve vnímání teploty, bolest svalů a kloubů, bolest hlavy, nepravidelný puls, hypertenze a může dojít až k ochrnutí svalů celého těla. Tento stav trvá po dobu několika dní a v případě neléčení může dojít ke smrti následkem selhání dýchacího a kardiovaskulárního systému. Mechanismem působení je u tohoto toxinu blokáda napěťového řízení sodíkových kanálů v membránách buněk. Z chemického hlediska se jedná o nízkomolekulové fosfolipidy, náleží tedy do skupiny polyesterových toxinů. Jsou stabilní při ohřívání a odolají i účinkům žaludečních šťáv [5], [19].

45

Obr. 36: Ciguatoxin

10. Congestin: Předpokládá se, že jde o nízkomoleukolový peptid nebo glykoprotein. Najít jej můžeme v jedu obsaženém v cnidoblastech u žahavců [5], [30].

11. Conotoxin: Conotoxin se vyskytuje především u mořských plžů rodu Conus neboli homolice. Je to velmi účinná látka peptidové povahy, zranění může být pro člověka až smrtelné. Toxiny jsou složeny z molekul několika různých malých peptidů – v dnešní době je známo více než 100 těchto peptidů. Mechanismem účinku je v tomto případě vazba conotoxinů na různé iontové kanály neuronálních membrán a jejich receptory, čímž dochází k blokádě nervosvalového přenosu. Tím dochází k postupnému ochrnutí svalstva a člověk pak umírá na následky udušení [19]. Conotoxiny se opět vyskytují v několika formách označených -α, -µ, -ω, -κ. všechny conotoxiny jsou účinné neurotoxiny, které způsobují svalovou paralýzu v důsledku působení přímo na svaly. α-conotoxin se již podařilo připravit i synteticky. Je ze všech nejúčinnější a účinkuje selektivní blokací acetylcholinu na nervosvalových spojích [5].

46

Obr. 37: α-Conotoxin

12. Dendrotoxiny (DTX): Jsou to toxiny izolované z jedu mamby zelené. Chemicky se jedná o malé proteiny se sumárním vzorcem C305H481N99O84S6. Působí inhibičně na draslíkové kanály v neuronech a posilují nervosvalový přenos cestou zvýšeného uvolňování acetylcholinu na nervosvalovém spojení [5]. DTX I je izolován z jedu mamby černé a řadí se k nejsilnějším toxinům vůbec. Udává se, že již pouhé dvě kapky mohou zabít člověka. Pokud není včas podáno antisérum, je kousnutí mambou černou považováno téměř nevyhnutelně za smrtelné [5].

13. Equinatoxin (EqTX): Je to toxin izolovaný z některých druhů sasanek. Jeví povahu bazického proteinu, konkrétně cyklického polypeptidu. Mění svými účinky fluiditu krve v cévách a zároveň také snižuje průtok krve i koronárními cévami. Mimo to vykazuje také výrazné hemolytické, kardiotropní a antigenní vlastnosti. Při kontaktu s člověkem dochází pouze k lokálním projevům typu popálení kopřivami. K výraznějším a trvalejším následkům zpravidla nedochází [5].

14. Helodermatoxin: Tento toxin byl objeven v jedu některých zástupců ještěrů rodu korovec (korovec jedovatý a korovec mexický). Jed je poměrně silně účinný a vykazuje neurotoxické účinky. Kousnutí korovcem je velmi podobné jako uštknutí kobrou, tedy i příznaky

47 otravy jsou obdobné. Dochází k silné bolesti v místě kousnutí rozšiřující se postupně po celé končetině, ránu provází silné krvácení, dále nastává otok kolem poranění, dochází ke zvracení, nevolnosti, poklesu krevního tlaku a může dojít až k selhání srdeční činnosti [5].

15. Histamin: Je to biogenní amin, který vzniká působení bakterií z aminokyseliny histidinu. Bakterie většinou takto působí v odumřelém těle ryb (např. tuňáka nebo makrely) a tyto ryby se tak mohou stát po své smrti toxické, i když za svého života slouží jako běžná potrava pro člověka. Navíc ani vaření či jiná úprava masa ryb nemůže nijak ovlivnit toxický účinek histaminu. Naštěstí však otrava histaminem není smrtelná. Požití tímto způsobem znehodnoceného masa způsobuje nevolnosti, zvracení, bolesti hlavy nebo škrábání v krku [16].

Obr. 38: Histamin

16. Kantharidin: Kantharidin se vyskytuje u brouků čeledi majkovitých, konkrétně u brouka puchýřníka lékařského. Jedná se o bílou práškovitou látku, která způsobuje silné pálení kůže i sliznice, povrchově vytváří puchýře a pokud se dostane dovnitř organismu, může způsobovat krvavé průjmy nebo zánět močové trubice. Při otravě je vhodné podat jako lék aktivní uhlí, které na sebe toxin naváže. Chemicky se jedná o anhydrid kyseliny kantharidové působící jako inhibitor fosfatázy 1 a 2A [5].

Obr. 39: Kantharidin

48

17. Kobrotoxiny (KoTX): Jsou to toxiny izolované z jedu zástupců čeledi korálovcovitých, konkrétně pak rodu kobra. Vyznačují se neurotoxickou, myotoxickou, kemotoxickou a kardiotoxickou aktivitou a také obsahují množství enzymů, z nichž nejvýznamnějšími jsou hyaluronidáza, metaloproteinázy a různé fosfolipázy [5].

18. α-Latrotoxin (LaTX): Toxin se vyskytuje v jedu pavouka snovačky černé, jinak také nazývané „černá vdova“. Jedná se o směs proteinů, která obsahuje i neurotoxiny. Vykazuje specifickou vaznost na receptory nervové soustavy, kde výrazně ovlivňuje pohyb neurotransmiterů z nervových zakončení s jejich následnou destrukcí. Přesný mechanismus účinku není doposud přesně objasněn [5].

19. Melittin: Můžeme jej najít ve včelím jedu. Chemicky se jedná o neuropolypeptid tvořený jedním řetězcem z 27 AK zbytků. Jeho sumární vzorec je C131H229N39O31. Působí jako inhibitor sodíkové pumpy (Na+/K+ -ATPázy) a protonové pumpy (H+/K+ -ATPázy), dále také zvyšuje propustnost membrán pro transport iontů, a to především Na+ a Ca2+. Tento jev způsobuje značné funkční a morfologické změny vzrušivých tkání, jako jsou například srdeční myocyty. Melittin dále působí také jako hemolysin [5].

20. Physalitoxin (PhyTX): Je to velmi účinný hemolyticky působící toxin, který má povahu proteinu a byl izolován z měchýřovky portugalské. Reakce s lidským organismem bývá velmi bolestivá a může se ještě zhoršit pokusem o odstranění chapadel z těla. Proto se před odstraněním doporučuje nejprve omýt postižené místo octem. Physalitoxin je velmi silný a toxický alergen, který může způsobit nebezpečné alergické reakce [5].

21. Pumiliotoxiny (PuTX): Nachází se v kožním sekretu tropických pralesníčkovitých žab a vyskytují se ve třech formách: pumiliotoxin-A, pumiliotoxin-B a pumiliotoxin-C. Všechny formy mají vliv na nervové a svalové přenosy, ve kterých se účastní ionty vápníku nebo draslíku. Na nervosvalové ploténce působí jako antagonisté nikotinových receptorů acetylcholinu [5].

49

Obr. 40: Pumiliotoxin A Obr. 41: Pumiliotoxin B

Obr. 42: Pumiliotoxin C

22. Robustoxin (RoTX): Byl izolován z jedu australského druhu sklípkana. Působí jako silný neurotoxin selektivně ovlivňující funkci sodíkových kanálů. Obsahuje řetězec 42 AK zbytků navzájem propojenými čtyřmi disulfidickými můstky. Při intoxikaci dochází k poruchám respiračního a srdečního aparátu, může dojít až k selhání dýchací soustavy nebo k selhání srdce. Při léčbě je k dispozici antisérum [5].

23. Samandarin: Jak již bylo zmíněno v textu výše, je to toxin nacházející se v kožních žlázách některých druhů mloků. Má povahu steroidního alkaloidu a působí silně neurotoxicky, hypertenzivně a anesteticky. Vedle této složky obsahuje jed mloků ještě další toxiny, jako jsou samandaron, samandaridin, samanderon, aj. Samandarin působí pravážně na

50

CNS, kde poškozuje některá životně důležitá centra, např. dýchací, které může časem úplně vyřadit [5].

Obr. 43: Samandarin

24. Saxitoxin: Je opět tvořen molekulami několika chemicky podobných, tentokrát však dusíkatých látek. Vyskytuje se opět v tělech ryb a jiných mořských organismů, kam se dostaly s planktonní potravou (bičíkovci obsaženi ve fytoplanktonu a zooplanktonu) a odkud se dostávají i do těla člověka. Mechanismus účinku i doprovodné symptomy v případě otravy jsou velmi podobné jako u ciguatoxinů. Saxitoxin má opět schopnost blokovat končetin, dále se objevuje svalová slabost a poruchy ve svalové koordinaci. Smrt nastává přibližně do 2-12 hodin od intoxikace a je způsobena selháním svalů dýchací soustavy [19].

Obr. 44: Saxitoxin

51

25. Scorpaenotoxin (ScTX): Nachází se v trnových ostnech ropušnicovitých ryb, jako jsou různé druhy ropušnic, perutýni, atd. Jed má podobu bezbarvé viskózní tekutiny, která reaguje neutrálně nebo slabě kysele. Je to nestabilní látka, takže již v prvních hodinách ztrácí svůj účinek. Vnější symptomy při poranění jsou silná palčivá bolest, zčervenání a otok v okolí rány, v horších případech pak mohou nastat i systémové reakce jako je slabost, ztráta vědomí až kolaps [5].

26. Tetrodotoxin (TTX): Nejčastěji se vyskytuje u čeledi ryb čtverzubcovití, do jejichž těla se opět dostane s potravou. Tyto ryby se vyskytují převážně v oblasti Japonska a zde se jim také říká ryby fugu. Smrtelná dávka tetrodotoxinu pro člověka je 0.6-1,5 mg. Do organismu se dostane nejčastěji právě s masem těchto ryb, které jsou v Asii považovány za kulinářskou delikatesu. Mechanismem působení tetrodotoxinu je inhibice napěťového řízení sodíkových kanálů nervových buněk a tím blokace nervového přenosu. Průběh otravy je podobný jako u ciguatoxinu a saxitoxinu [5], [19].

Obr. 45: Tetrodotoxin

27. Taipoxin (TaXn): Je to toxin nacházející se v jedu australského taipana velkého. Jed je opravdu velmi účinný a projevuje se silnými koagulačními a neurotoxickými účinky. Taipan při jednom kousnutí vyprodukuje velké množství jedu, který má tím pádem extrémně silné účinky, a proto byl taipan do nedávna považován za nejnebezpečnějšího hada na planetě. Toxin je schopen vyvolat synaptickou aktivitu, dokonce může vyvolat blokádu

52 synaptické transmise nervového vzruchu. Zároveň také zabraňuje uvolňování acetylcholinu z cholinergních nervových zakončení. Smrtelná dávka pro člověka je asi 5 mg a pokud není ihned podáno antisérum, končí 80 % případů uštknutí smrtí [5].

28. Thalassin: Podobně jako congestin se nachází v chapadlech mořských žahavců, jako jsou sasanky nebo medúzy. Je to mírně toxický polypeptid, který pro člověka není smrtelně nebezpečný. V případě jiných drobnějších živočichů (savců, korýšů, měkkýšů) může způsobit paralytické křeče a v krajních případech i smrt [5].

29. Yessotoxiny (YTX): Jsou to toxiny, jež se primárně vyskytují v buňkách obrněnek. Těmi se živí určití mořští mlži, např. slávky jedlé, a tím se toxiny dostanou i do těla člověka. Nezpůsobují žádná závažná onemocnění, jejich působením vznikají silné průjmy. Společně s yessotoxiny se takto mohou k člověku dostat i další podobné toxiny jako jsou dinophysistoxiny, pectenotoxiny nebo okadiová kyselina [5].

Obr. 46: Yessotoxin

5 Toxiny, které léčí

Jak už bylo zmíněno výše v tomto textu, všechny jedy mohou být léky a naopak, všechny léky jsou zároveň jedy. Záleží pouze na množství podaného léku nebo jedu. V dnešní době probíhají po celém světě výzkumy v oblasti toxikologie, kdy se vědci

53 snaží zjistit pozitivní účinky jedů na lidský organismus. Jsou totiž známy důkazy o tom, kdy byl člověk trpící závažnou chorobou uštknut např. velmi jedovatým druhem štíra a po překonání příznaků otravy se zlepšil jeho celkový stav a ustoupily i příznaky provázející závažné onemocnění. Stejně tak jsou objevovány i pozitivní účinky některých komponent z jedu hadů nebo včelího jedu. Již dlouhou dobu jsou také známé příznivé účinky výměšků ze slinných žláz pijavic, které se používají k lepšímu prokrvení kapilár a jejich průchodnosti. V dalším textu budou účinky vybraných toxinů nebo komponent získaných z jedů některých živočichů podrobněji rozebrány.

5.1 Hirudoterapie

Je to metoda, která využívá pozitivních účinků slin pijavic k léčbě některých obtíží spojených s krví. Pijavice obsahují ve svých slinách hned několik účinných látek. Pro znecitlivění rány po přisátí jsou zde obsažena různá anestetika. Jako účinné látky jsou zde zastoupeny hirudin, callin, enzymy hyaluronidáza a izopeptidáza, dále bdelliny, různé blokátory, atd. Jako silné antikoagulanty působí právě hirudin a callin, bdelliny pak působí jako analgetika. Těchto pozitivních účinků pijavic bylo lidmi využíváno odjakživa. Jsou doklady o tom, že již ve starověkém Římě nebo Egyptě znali tehdejší léčitelé účinky těchto tvorů a užívali je k léčbě. Na světě existuje v současné době přibližně 600 druhů pijavic, z nichž je ale přibližně 3-15 druhů vhodných pro lékařské účely. Tyto druhy se již ve volné přírodě vůbec nevyskytují a jsou chovány v zajetí ve specializovaných institucích [24], [27]. Za pomoci pijavic se nejčastěji léčí srdeční choroby, choroby spojené s neprůchodností cév, křečové žíly, podlitiny a modřiny, ale zároveň má hirudoterapie pozitivní vliv i na gastrointestinální trakt, pomáhá s různými kožními problémy atd. Při dlouhodobé terapii dokáží vyléčit i problémy s vysokým krevním tlakem a působí jako prevence proti infarktu myokardu. Na druhé straně je použití hyrudoterapie kontraindikováno při poruchách srážlivosti krve, při poruchách imunitního systému, při alergických reakcích na hirudin, v těhotenství nebo v přechodu a u novorozenců či malých dětí [24], [31]. I když jsou někteří lékaři skeptičtí vůči této metodě, nelze popírat její prokázané pozitivní účinky i např. při pooperačních potížích. Je to v dnešní době progresivní

54 metoda, která se rozvíjí a v budoucnu by se mohla stát naprosto běžnou lékařskou praxí při léčení zmíněných chorob a potíží.

5.2 Včelí jed

Včelí jed obsahuje množství komponent, které primárně vyvolávají závažné alergické reakce a mohou tak působit spíše obtíže. Na druhé straně však byly zjištěny i pozitivní účinky při zánětlivých onemocněních kloubů (revmatismus), při svalovém revmatismu, různých neuralgiích a artritidách. Mechanismus účinku jedu není přesně znám, ale předpokládá se, že některé farmakologicky účinné složky (enzymy, neurotoxiny i faktory ovlivňující cévy) spoluúčinkují při léčbě těchto potíží [7]. Z včelího jedu se vyrábí mast pod názvem Virapin, která je účinná při léčbě bolestivých zánětů v pohybovém aparátu nebo při různých neuralgiích a neuritidách. Při aplikaci této masti je potřeba postupovat opatrně, aby nedošlo k alergické reakci pacienta. Je proto lepší začínat dávkovat mast v menším množství a postupně přidávat [7], [9].

5.3 Jedovatí štíři

Jak již bylo naznačeno v úvodu této kapitoly, jsou známy případy, kdy štíří jed dokázal vyléčit závažná onemocnění. Jedním konkrétním případem je muž v Severní Americe, který byl uštknut tamním velmi jedovatým druhem štíra Centruroides sculpturatus. Uštknutí tímto druhem bývá velice bolestivé a může v některých případech skončit i smrtí. Naštěstí je to poměrně běžný druh a tudíž proti němu existuje sérum, které tomuto muži zachránilo život. Je nutné ovšem dodat, že tento muž mimo jiné trpěl závažným autoimunitním onemocněním (Bechtěrevova nemoc), u kterého není známa příčina, tudíž nemůže být trvale vyléčeno. Po uštknutí štírem však ustoupily veškeré bolesti a pacient již nemusí ani užívat léky. Tato záhada nebyla přesně objasněna, je však více než jasné, že jed štíra musel obsahovat toxin, který způsobil odeznění příznaků nemoci a dost možná i celkové vyléčení pacienta [26]. Podle nejnovějších výzkumů bylo prokázáno, že jed některých druhů štírů obsahuje látku chlorotoxin, která v kombinaci s fluoreskující látkou dokáže rozlišit

55 zdravé buňky od metastázujícíh a jeho účinku by tak bylo možné využít v boji proti rakovině. Lékaři by díky tomuto toxinu byli schopni přesně určit napadenou tkáň a mohli by ji pak daleko efektivněji operativně odstranit [25].

5.4 Hadí toxiny

Vzhledem k četnosti této skupiny se dá konstatovat, že toxiny produkované hady jsou zatím nejprobádanější oblastí a je o nich momentálně zveřejněno nejvíce informací. Včetně toho, že obsahují toxiny, které je možné využít v lékařské praxi jako léčiva, nebo alespoň jako pomocné látky při léčbě některých závažných onemocnění. Toxiny využívané v lékařské praxi jsou nejčastěji izolovány z jedu různých druhů zmijí (např. zmije růžkaté, zmije Russelovy) nebo z jedu kober. Obecně by se daly pozitivně působící látky rozdělit do tří skupin: neurotoxiny, koagulačně aktivní složky a enzymy [7]. Neurotoxiny se využívají převážně jako analgetika, tedy k tlumení silné bolesti při léčbách rakovinových onemocnění. Jedná se konkrétně o kobratoxin, který vykazuje tyto analgetické vlastnosti. Hadí jed se v tomto případě využívá vzácně. Sice nevyvolává euforii jako opiové alkaloidy, ale je těžké přejít na jeho užívání u pacientů, kterým již bylo morfium nasazeno. Zároveň je také potřeba dávat pozor na dávkování kvůli citlivosti pacientů. U 30-60 % pacientů byl prokázán pozitivní terapeutický efekt na tuto léčbu, u 5-10 % bylo nutno léčbu přerušit z důvodu vedlejších reakcí a u ostatních proběhla léčba bez jakéhokoliv účinku [7]. Látky s koagulační aktivitou jsou využívány především jako hemostatika při léčbě hemofilie. V různých koutech světa se liší názvy preparátů proti této nemoci. Jsou to např. Bothrosin, Bothropasa v Brazílii, Stypven v USA a Anglii, Reptilasa a Haemostapt v Rakousku a Německu. Tyto léky zkracují dobu srážlivosti krve i její krvácivost. Parenterální aplikace (pomocí injekcí) se v případě hadích jedů nedoporučuje. Hadí jedy se dají využít i v koagulační diagnostice při určování protrombinového času, který měří čas, za který se vytvoří sraženina [7]. Enzymy jsou pak na rozdíl od předchozích dvou komponent využívány nejméně. Je to nejspíš dáno tím, že je poměrně těžké připravit je v čisté formě a průmyslová výroba je poměrně drahá. Z toho důvodu jsou využívány pouze některé enzymy, které jdou snadněji izolovat z hadího jedu. Jedním z těchto enzymů je fosfolipáza A, která se

56 využívá k přípravě lysoproduktů fosfolipidů. Dále se uplatňují fosfoesterázy a 5´- nukleotidáza, které slouží ke štěpení polynukleotidů. Obecně můžeme tvrdit, že přímé lékařské využití hadích enzymů je malé. V praxi se využívají spíše jako pomocné látky při provádění různých měření nebo ke stanovování jiných látek [7].

6 Praktická část

Integrovaná tematická výuka

Téma: LÉČIVÁ ZVÍŘATA

Místo konání: učebna na ZŠ Ročník: 8. – 9. Časová dotace: 5 – 6 vyučovacích hodin; 45 minut na každou aktivitu, 10 minut přestávky mezi jednotlivými stanovišti, jedna velká přestávka 20 minut po 2. stanovišti Forma výuky: - normativní hledisko: hodina základního typu, hodina laboratorních prací - sociální hledisko: hromadná – frontální i samostatná práce, skupinová práce

Prostředky výuky: - metoda: monologická (vysvětlování, popis), dialogická (diskuze, rozhovor), projekce statická a dynamická, grafické a výtvarné činnosti, laboratorní činnost žáků - ostatní prostředky výuky: počítač, dataprojektor, plátno, prezentace, zavařovací víčka, kartičky s živočichy, kartičky s názvy skupin živočichů, slepá mapa, obvazy, elastický obvaz, sterilní krycí polštářek, pastelky, fixy, vodové nebo temperové barvy, výkresy formátu A2, lepidlo, zkumavky, kádinky, teploměr, požadované chemikálie

57

Zařazení výuky dle RVP: - Vzdělávací oblasti: Člověk a společnost, Člověk a příroda - Vzdělávací obory: Dějepis, Přírodopis, Zeměpis, Chemie - Tematické celky: Nejstarší civilizace, kořeny evropské kultury, Biologie živočichů, Regiony světa, Organické sloučeniny - Průřezové téma: Environmentální vzdělávání

Klíčové kompetence: 1. Kompetence k učení - pomocí aktivizačních her a dalších skupinových aktivit si žák lépe a raději osvojí nové poznatky a informace nebo si zopakuje znalosti během studia již získané

2. Kompetence k řešení problémů - vymýšlení strategií při hrách - odpovídání na otázky v rámci kvízů a diskuzí

3. Kompetence komunikativní - žáci jsou schopni diskutovat s učitelem na zadaná témata - žáci spolupracují mezi sebou ve skupinkách - předvádění scénky v rámci stanoviště dějepisu

4. Kompetence sociální a personální - žáci spolupracují mezi sebou ve skupině při skupinových aktivitách - celá výuka přispívá k vylepšení a upevnění vztahů mezi žáky ve třídě

5. Kompetence občanské - žáci se naučí poskytovat první pomoc při uštknutí jedovatým hadem - žáci si uvědomí nutnost ochrany ohrožených druhů živočichů na našem území

6. Kompetence pracovní - v rámci stanoviště chemie si žáci zafixují správnou práci s laboratorním vybavením a s chemikáliemi

58

Výchovně-vzdělávací cíle: Žák efektivně spolupracuje ve skupině nebo v týmu. Žák věcně komunikuje se svými spolužáky i s učitelem na dané téma. Žák pozná vybrané druhy jedovatých živočichů žijících na našem území i ve světě. Žák popíše vnitřní stavbu těla vybraných jedovatých živočichů žijících na našem území. Žák zařadí do systému vybrané jedovaté živočichy. Žák si uvědomuje nutnost ochrany zmije obecné. Žák pozná zmiji obecnou od užovky hladké. Žák poskytne první pomoc při uštknutí jedovatým hadem. Žák na slepé mapě světa ukáže výskyt vybraných jedovatých živočichů. Žák vysvětlí pojem koagulační účinky jedu. Žák vyjmenuje trávicí enzymy přítomné v trávicím traktu živočichů. Žák vysvětlí princip rozkladu potravy v ústech ptyalinem. Žák vysvětlí princip trávení potravy pomocí enzymů pepsinu a trypsinu.

Pojmy: - nové: snovačka jedovatá, veleštír Petersův, chobotnice kroužkovaná, chřestýš pruhovaný, pralesnička azurová, měchýřovka portugalská, štír nejjedovatější, čtverzubec, korovec jedovatý, mamba černá, tajpan velký, sklípkanec jedovatý,

pepsin, trypsin, ptyalin, roztok NaOH, roztok CuSO4, roztok Na2CO3 - opěrné: zmije obecná, kobra královská, pijavka koňská, medúza, vosa obecná, mravenec lesní, ropucha obecná, mlok skvrnitý, rejnok, Kleopatra, Egypt, plazi, obojživelníci, blanokřídlý hmyz, pavoukovci, včela medonosná, křižák obecný, škrob, mimotělní trávení, slinivka břišní, žaludek, tenké střevo - rozšiřující: černá vdova, čtyřhranka Fleckerova, trnucha modroskvrná, Fehlingovo činidlo, dvanáctník, pankreatin, biuretová reakce

Dovednosti: - senzomotorické: práce se slepou mapou, práce v chemické laboratoři s pomůckami a chemikáliemi, vytváření plakátu v závěru celé výuky - intelektuální: žáci se naučí poznávat jedovaté zástupce živočichů žijících u nás i ve světě

59

Návyky: - zásady slušného chování vůči starším a autoritám (pozdrav, neskákání do řeči, hlášení se, atd.), aktivita v průběhu výuky - zásady poskytnutí první pomoci člověku v nouzi - zásady ochrany živočichů a životního prostředí

Myšlenkové operace: - klasifikace: rozdělení živočichů do jednotlivých skupin (tříd, čeledí, řádů) - srovnávání: určování rozdílných znaků mezi některými podobnými druhy hadů (zmije vs. užovka) - indukce: zmije je jedovatá, ale není nebezpečná -> ne všechny jedovatá zvířata musí být nutně nebezpečná - abstrakce: zaměření na jedovaté živočichy, jejich morfologii a výskyt

Mezipředmětové vztahy: - Chemie – chemická povaha toxinů - Přírodopis – taxonomie živočichů, jejich tělesná stavba, uložení jedového aparátu - Zeměpis – výskyt jedovatých živočichů v ČR i ve světě - Dějepis – využití jedů zvířat v historickém kontextu - Výtvarná výchova – nákresy jedovatých živočichů

6.1 Úvod: V úvodu integrované tematické výuky se žáci seznámí s tématem dne a dozví se, co všechno je čeká a na co se mohou připravit. Je potřeba zde zmínit i organizaci výuky, tedy časové rozvržení jednotlivých stanovišť, přestávky a vytyčit prostor, ve kterém se budou pohybovat. Celým dnem bude žáky provázet „moderátor“, tedy učitel, který se postará o to, aby žáci byli vždy připraveni před daným stanovištěm, a zároveň je provede úvodem a závěrem celé výuky. Pro efektivnější vtáhnutí žáků do tématu je vhodné využít v úvodu nějakou aktivizační hru. Zde je použita tzv. HRA S VÍČKY:

60

Pomůcky: - plechová zavařovací víčka – 22 ks, menší velikost, ze spodní strany jsou napsány názvy zvířat podle kartiček (lihovou fixou), z horní strany je každé víčko označeno barevným puntíkem pro lepší orientaci

- dvě sady kartiček s obrázky zvířat - nejlépe zalaminované (Obr. 1 – 12)

61

62

Seznam názvů (od shora): zmije obecná kobra královská snovačka jedovatá (černá vdova) pijavka koňská medúza (čtyřhranka) vosa obecná mravenec lesní ropucha obecná mlok skrvnitý chobotnice kroužkovaná veleštír obrovský rejnok (trnucha modroskvrná)

Požadavky na prostor: vyklizená učebna (lavice a židle po stranách) nebo tělocvična

Postup: 1. Žáci se rozdělí do dvou družstev a každé družstvo si zvolí svého kapitána. Obě dvě družstva si stoupnou do zástupu na jednu stranu učebny. 2. Učitel na druhé straně učebny před každé družstvo vyskládá víčka tak, aby nebyl vidět nápis, tedy barevným puntíkem nahoru. 3. Kapitán od každého družstva dostane do ruky jednu sadu kartiček s obrázky zvířat. Kartičky bude postupně ukazovat hráčům ve svém týmu a ti musí doběhnout k víčkům a jedno z nich otočit. Pokud je na víčku název zvířete z obrázku, vezme víčko a běží zpátky k týmu. Vybíhá další hráč, který se snaží najít další zvíře. Pokud název zvířete neodpovídá obrázku, otočí víčko zase zpět nápisem dolů a běží zpátky. Další hráč se pak snaží najít to stejné zvíře. 4. Hra pokračuje tak dlouho, dokud jeden tým nevysbírá správně všechna víčka.

63

5. Hráči mohou v týmu spolupracovat a vzájemně se navádět. Smyslem hry je nejen v co nejkratším čase nasbírat všechna víčka, ale také přimět žáky ke spolupráci v rámci jednoho týmu. Žáci by na tento postup však měli přijít sami.

Závěr: V závěru této aktivity by se žáci měli podívat na kartičky a na víčka a zkusit odhadnout, co mají všechna tato zvířata společného (jsou jedovatá, mají v těle jedový aparát, jsou nebezpečná pro člověka).

6.2 Dějepis První stanoviště bude zaměřeno na historii využití účinků toxinů jedovatých živočichů. Konkrétně zde bude rozvedena více éra působení egyptské královny Kleopatry a její smrt uštknutím kobry egyptské. Na začátek pustí učitel žákům dokumentární video o životě Kleopatry, aby se žáci dostali do tématu a zopakovali si některé poznatky a vědomosti. Ve zbytku hodiny pak sehrají krátkou divadelní scénku s tematikou smrti egyptské královny.

Pomůcky: počítač, dataprojektor, promítací plátno, košík, gumový had (hračka), sklenička nebo hrnek, staré šperky, koruna (papírová, diadém)

Požadavky na prostor: třída s lavicemi a židlemi, s přístupem k počítači a k internetu, při scénkách je potřeba lavice a židle různě upravit a odsunout, mohou sloužit jako rekvizity

Postup: 1. Motivace – video

Učitel pustí žákům nejprve motivační video (https://www.youtube.com/watch?v =6Cei_NnMsxM), kde si žáci zopakují a urovnají poznatky z dějepisu. Video má 26 minut, ale není potřeba pouštět jej celé. Je možné vybrat pouze některé části a úryvky tak, aby dohromady trvalo cca 15 minut. Je tím tedy od učitele vyžadována včasná příprava, kdy si musí video dopředu projít a nachystat si úryvky, které žákům pustí.

64

2. Scénka - Kleopatra

Učitel vybere 5 žáků, kteří budou ztvárňovat hlavní role (žáci si mohou herce mezi sebou zvolit i sami). Zbytek třídy bude pomáhat se stavbou scény, s režírováním hry nebo budou hrát kompars. Herci dostanou scénář, ze kterého mohou číst text přímo. Je také potřeba upravit nábytek ve třídě tak, aby odpovídal požadovaným scénám. Režisér bude buď učitel, nebo je také možné vybrat někoho ze žáků. Pro větší zapojení zbytku třídy může učitel určit i roli kameramana nebo klapky. Scénky se podle času mohou vyzkoušet i dvakrát a mohou se přitom ladit detaily jako je výraz v obličeji, tón hlasu nebo uspořádání herců na scéně. Scénář je rozdělen do dvou dějství, kdy první dějství se odehrává přímo v hlavním sále paláce. Jde o rozhovor mezi Kleopatrou a jejím lékařem Olympem. Dějství je náročnější na dialogy a na text. Druhé dějství je více zaměřeno na přípravu Kleopatry k její smrti. Je tedy potřeba věnovat zde více pozornosti úpravám královny a její samotné sebevraždě. Na konci dějství jsou pak pouze tři repliky, kterými scénka končí.

65

KLEOPATRA Žákovská divadelní scénka Postavy: Kleopatra lékař Olympus Charmion Ireis Oktaviánův důstojník kompars

I. dějství

Děj se odehrává v hlavním sále královnina paláce. Uprostřed místnosti stojí trůn, který je umístěn čelem přímo k velkým hlavním dveřím. Kleopatra stojí u okna a zamyšleně sleduje dění v zahradě. Služebné Charmion a Ireis stojí mlčky vedle trůnu a čekají na povely od své paní. Kleopatra se pomalu přesune k trůnu a posadí se na něj. V tom momentě vchází lékař Olympus se svými otroky (kompars: 2 – 3 osoby). Jeden z otroků nese koš s hadem.

Rozhovor Kleopatry s Olympem: Kleopatra: Máš ji, Olympe? Olympus: (kývne na svého otroka, který vytáhne kobru z koše) Má paní, je hodna královny i bohyně. Kleopatra: (dotkne se svého krku a tázavě se podívá na Olympa) Sem? Olympus: Do žíly v loketní jamce. (ukáže si na loket) Kleopatra: (přikývne) 1, 2, 3 a konec? Olympus: Může to trvat dost dlouho, navíc to může být dost bolestivé. Kleopatra: (pokyne na otroka s hadem) otrok: (přichází ke Kleopatře) Kleopatra: (bere si do rukou hada, kterého si chvíli mlčky prohlíží) Bolesti se nebojím. Jediné, co nemám, je čas. Oktavián mě chce vést ulicemi Říma v řetězech, ale tu radost mu nedopřeju! (odloží hada zpět do košíku) otrok: (se skloněnou hlavou couvá zpět) Kleopatra: Musí to být rychlé, Olympe.

66

Olympus: Udělejte to po způsobu filozofů s číší bolehlavu, s troškou oměje a opiem proti bolesti. Kleopatra: (odhodlaně vstane z trůnu) pevným hlasem: Všem oznam! Královna Kleopatra odešla dobrovolně k Bohům po uštknutí kobry. Tak, jak se sluší na královnu Egypta. Oktavián si možná podrobí Egypt, ale mě, mě si nepodrobí! Kleopatra odchází z místnosti, její služebné Charmion a Ireis ji následují. Olympus se svými otroky se před ní ukloní a následují ji.

II. dějství

Děj se odehrává v hrobce. Na scéně je pouze hrobka (několik lavic spojených dohromady) a k ní vedou schody (židle). Charmion a Ireis krášlí Kleopatru pomocí šperků, nasazují ji egyptskou korunu a upravují jí vlasy. Kleopatra se poté napije z číše s lektvarem, který jí doporučil Olympus. Následně uléhá do hrobky. Služebné jí ještě upravují šaty a podávají jí koš s hadem. Kleopatra bere do rukou kobru a přikládá si ji k loketní jamce. Stiskem donutí kobru, aby ji kousla. Pomalu umírá. Charmion a Ireis sedí na schodech u hrobky a následují královnu stejným způsobem. V tom vchází do hrobky důstojník Oktaviána. důstojník: Co se tady stalo? Co jste to provedly? Charmion: (slabým hlasem) Pssst, mluvte potichu. Ať ji nevzbudíte. Ireis: (z posledních sil) Dobře učinila. Vždyť byla potomkem tolika velkých králů! Charmion i Ireis umírají. Důstojník odchází zkroušeně z místnosti zvěstovat zprávy Oktaviánovi.

Závěr: Stanoviště dějepis má žákům ukázat spojitost mezi jedovatými živočichy a historickým kontextem. Nejznámější historická událost, při které bylo využito účinku jedu zvířete, je smrt královny Kleopatry, proto je hodina zaměřena na tuto skutečnost. Žáci si lépe zafixují celkový život nejvýznamnější egyptské královny a zároveň toto stanoviště slouží jako start do tématu celé integrované výuky.

67

6.3 Přírodopis Stanoviště přírodopis bude zaměřeno především na poznávání jedovatých živočichů žijících na území ČR, zařazení do systému a také na vnitřní stavbu těla (konkrétně uložení jedového aparátu). Dále se žáci dozvědí, jak postupovat při první pomoci po uštknutí jedovatým hadem a získají nové poznatky ohledně ochrany jedovatých živočichů na našem území.

Pomůcky: prezentace s hrou AZ kvíz (viz příloha č. 1), počítač, dataprojektor, obvazy, dezinfekce (Jodisol, Betadine), krycí sterilní polštářky, elastické obinadlo

Požadavky na prostor: standardně vybavená učebna, lavice i židle rozmístěné po třídě tak, aby si žáci mohli sednout

Postup: 1. Motivace – ochrana plazů

Učitel pustí žákům dvě krátká videa (http://www.novinky.cz/domaci/311259- zmije-je-casto-zamenovana-za-uzovku-podivejte-se-na-jejich- rozdily.html), na kterých mluví odborník o zásadních rozdílech mezi zmijí obecnou a užovkou hladkou a také o situacích, ve kterých útočí zmije obecná. Po zhlédnutí těchto videí vede učitel se žáky krátkou diskuzi na téma nebezpečnosti zmije obecné a její ochrany.

2. AZ kvíz

Hlavní náplní tohoto stanoviště je hra AZ kvíz, při které budou mít žáci za úkol poznat jedovaté živočichy žijící na našem území a také si zopakovat základní znalosti a informace o nich. Třída se rozdělí do dvou skupiny, tým ZELENÝCH a tým ŽLUTÝCH (mohou být použity stejné skupiny jako v úvodní hře s víčky). Učitel vysvětlí žákům pravidla AZ kvízu a spustí prezentaci. Žáci z jednotlivých týmů postupně vybírají políčka pyramidy a odpovídají na otázky. Úkolem každého týmu je propojit tři strany pyramidy. Členové skupin se mezi sebou mohou radit a pomáhat si, odpovídá však vždy jen jeden žák. Je také možné omezit čas na zodpovězení otázky na cca 20 sekund.

68

3. První pomoc při uštknutí zmijí

Ve zbývajícím čase je možné zařadit ještě názornou ukázku první pomoci při uštknutí zmijí. S tímto jedovatým hadem se žáci mohou v našich podmínkách setkat a je tedy potřeba, aby si osvojili tyto základní poznatky. Učitel se nejprve žáků zeptá, jestli vědí, jak poskytnout první pomoc při uštknutí a vede s nimi krátkou diskuzi na toto téma. Potom se žáci rozdělí do skupinek po 3 – 4. S pomocí počítače nebo jiné techniky (osobní telefony, tablety, atd.) vyhledají na internetu zásady první pomoci při uštknutí hadem a ověří si tak své názory a poznatky z úvodní diskuze. Nakonec si sami na sobě vzájemně vyzkouší podat první pomoc – obvázat ránu.

Závěr: Na tomto stanovišti si žáci zopakují znalosti a vědomosti z oblasti přírodopisu. Zafixují si základní poznávací znaky některých jedovatých živočichů a uvědomí si jejich stavbu těla a výskyt. Zároveň si také uvědomí, že zmije obecná je sice náš nejjedovatější živočich, ale není příliš nebezpečná a je zakázáno ji zabíjet. V závěru si také vyzkouší zásady první pomoci při uštknutí tímto hadem.

6.4 Zeměpis Hlavní aktivita na tomto stanovišti bude formou soutěže mezi 4 – 5 družstvy žáků. Počet žáků v jednom družstvu se musí pohybovat v rozmezí 4 – 6, záleží na celkovém počtu žáků ve třídě. Nejprve se žáci rozdělí do družstev, což proběhne formou aktivizační hry. Poté se jednotlivá družstva přesunou na svá stanoviště, vyfasují pomůcky a začne soutěž.

Pomůcky: sada kartiček s názvy jednotlivých skupin živočichů, sada kartiček s názvy jednotlivých živočichů, sada kartiček s obrázky jednotlivých živočichů, 4 – 5 ks slepé mapy světa ve formátu min A3, kartičky s obrázky živočichů podle názvů v prezentaci, prezentace s názvy živočichů (viz příloha č. 2), počítač, dataprojektor, lepidlo, pastelky

Požadavky na prostor: vyklizená učebna, lavice uspořádané do 4 – 5 míst v učebně tak, aby si žáci mohli kolem lavic sednout a měli tak vytvořené stanoviště pro své družstvo

69

Postup: 1. Aktivizační hra – rozdělení žáků do družstev

Tato hra spočívá v tom, že učitel vybere 4 – 5 žáků ze třídy (podle počtu družstev), kteří si vylosují kartičky s charakteristickými skupinami živočichů. Tito žáci se volně rozmístí po učebně na jednotlivá stanoviště pro družstva. Zbytek třídy si vylosuje kartičky s názvy živočichů a jejich obrázkem – je možné využít některé obrázky z úvodní hry s víčky. Poté mají za úkol spojit vždy obrázek se správným názvem a vytvořit tak dvojice. Každá dvojice pak musí najít své stanoviště tak, že bude hledat, do které skupiny jejich živočich patří. Tím se vytvoří družstva.

- Kartičky se skupinami živočichů

PLAZI OBOLŽIVELNÍCI

BLANOKŘÍDLÝ PAVOUKOVCI HMYZ

MOŘŠTÍ

ŽIVOČICHOVÉ

70

- Kartičky s názvy a obrázky živočichů (Obr. 1 – 3, Obr. 5 – 16)

Zmije obecná

Kobra královská

Chřestýš pruhovaný

Ropucha obecná

71

Pralesnička azurová

Mlok skvrnitý

Vosa obecná

72

Včela medonosná

Mravenec lesní

Snovačka jedovatá

73

Veleštír Petersův

Křižák obecný

Čtyřhranka Fleckerova (medúza)

74

Chobotnice kroužkovaná

Trnucha modroskvrnná (rejnok)

2. Soutěž – výskyt jedovatých živočichů

Každé družstvo obsadí jedno stanoviště, na kterém je již nachystaná slepá mapa a kartičky s obrázky živočichů – lze použít některé obrázky z úvodní hry a z předchozí aktivity.

75

- Slepá mapa

- Obrázky živočichů – zbytek (je možno využít obrázky z předchozích aktivit; Obr. 17 – 23)

76

Učitel vysvětlí žákům pravidla: - spustí se prezentace - žáci uvidí název živočicha, musí najít příslušnou kartičku s obrázkem a umístit ji na slepé mapě na místo, kde si myslí, že se tento živočich nejčastěji vyskytuje

77

- bod získává družstvo, které v nejrychlejším časovém intervalu správně umístí kartičku s živočichem na slepou mapu - učitel po každém slajdu řekne žákům správnou odpověď (může být i součástí prezentace, ale je potřeba dbát na to, aby se zobrazila až po ukončení intervalu na uhádnutí výskytu žáky)

Závěr: Ve zbylém čase mohou žáci využít lepidlo a nalepit kartičky s živočichy na slepou mapu podle místa jejich výskytu a slepou mapu vybarvit. Tato aktivita má sloužit k zafixování znalostí o výskytu jedovatých živočichů ve světě. Žáci si uvědomí, na které živočichy mohou narazit např. na dovolené nebo při cestování. Zároveň si uvědomí, že některé druhy živočichů se nemohou nikdy potkat, protože žijí každý na jiném místě světa.

6.5 Chemie Na předchozích stanovištích se žáci seznámili s historií využívání zvířecích jedů, se stavbou těla a poznáváním jedovatých živočichů u nás i ve světě a také s jejich výskytem. Stanoviště chemie je zaměřeno více na samotné toxické látky, které jedovatí živočichové využívají a které jsou součástí jejich těla. Žáci si při této hodině vyzkouší různé pokusy a jednoduché experimenty s enzymy a také budou mít možnost vidět, jakým způsobem působí koagulační látky v jedech živočichů na lidskou krev.

Pomůcky: zkumavky, kádinka, chemikálie (blíže rozepsány v rámci jednotlivých pokusů), dataprojektor, počítač, plátno

Požadavky na prostor: laboratoř nebo upravená učebna (pokusy lze provádět i v učebně)

Postup: 1. Motivace – video

Učitel pustí žákům motivační video (https://www.youtube.com/watch?v=fFXSpePiF54), na kterém názorně uvidí, co se děje

78 s krví, když je k ní přidán silný hadí jed. Konkrétně se jedná o ukázku koagulačních účinků některých druhů živočišných jedů. Žáky je potřeba upozornit, že ve videu jsou přímé záběry na krev, takže pokud se někomu dělá při pohledu na krev špatně, nemusí se na video dívat.

2. Pokusy s trávicími enzymy (ptyalin, pepsin, trypsin)

Zbytek hodiny pak žáci budou samostatně pracovat na pokusech. Učitel jim musí zajistit všechny potřebné pomůcky a chemikálie a je také potřeba vytisknout dostatečný počet návodů. Žáci mohou pracovat ve dvojicích nebo trojicích. Učitel musí žáky informovat o bezpečnosti práce v laboratoři a je potřeba dbát na to, aby žáci měli pláště (nebo staré košile) a vhodné přezůvky. Ještě před začátkem práce je potřeba se žáky projít protokol a ujistit se, že rozumí všem použitým pojmům. Složitější úkoly je třeba pořádně vysvětlit a případně i asistovat při jejich realizaci. Učitel pak celou dobu funguje jako poradce a dozor. Po dokončení pokusů učitel společně se žáky (opakovací otázky, forma diskuze) celkově shrne celou aktivitu a pokusí se u žáků zafixovat vědomosti a znalosti, které si tímto způsobem osvojili. Poté žáci uklidí své pracovní místo, umyjí použité zkumavky a kádinky, utřou po sobě pracovní stůl a vrátí na své místo použité chemikálie.

79

LABORATORNÍ CVIČENÍ

PROTOKOL

Úkol č. 1: Jedovaté hadí sliny

Teoretický úvod: Nejen hadi, ale všichni obratlovci používají k trávení potravy sliny. Ve slinách se nachází významný enzym α-amyláza neboli ptyalin. Ptyalin má v ústech funkci štěpení polysacharidů, např. škrobu, na jednodušší cukry. Hadí sliny obsahují malé množství jedu, který vylučují při kousnutí do těla oběti, ale mimo to také trávicí enzymy jako je ptyalin. Hadi svou potravu nekoušou, ale polykají ji celou, proto potřebují zásobu těchto enzymů, které jim potravu pomohou dostatečně zpracovat.

Materiál: roztok škrobu, zkumavky, sliny, Fehlingovo činidlo I a II.

Pracovní postup: - Do jedné zkumavky dáme zředěný roztok škrobu a přidáme sliny, do druhé zkumavky dáme pouze škrobový maz. - Po půl hodinové temperaci při 37 – 38°C provedeme Fehlingovu zkoušku (přidáme 2 ml směsi Fehling I a II) - Pozorujeme změnu zbarvení ve zkumavkách.

Výsledky: (doplní žáci)

Závěr: (doplní žáci)

80

Úkol č. 2: Jedovaté pavoučí trávicí šťávy I

Teoretický úvod: Další enzym, který pomáhá živočichům trávit přijatou potravu, je pepsin. Ten se nachází v žaludku a rozkládá zde bílkoviny. Většina pavouků pojídá svou kořist tak, že podobné trávicí enzymy jako je pepsin, vpouští do těla oběti a natrávenou hmotu pak vysávají. Tomuto způsobu trávení říkáme mimotělní trávení.

Materiál: 2% pepsin (2 – 3 g pepsinu v 50 ml vody), zkumavky, 0,4% HCl, destilovaná voda, bílek (BR), 10% roztok NaOH a 5% roztok CuSO4, teploměr

Pracovní postup: - Do zkumavek napipetujeme následující roztoky:

Pepsin HCl BR H2O 1. 3 ml 2 ml 3 ml 7 ml 2. 3 ml 2 ml 3 ml 7 ml -> povaříme 3. 3 ml 2 ml - 7 ml 4. 3 ml - 3 ml 9 ml 5. - 2 ml 3 ml 10 ml

- Zkumavky zahříváme ve vodní lázni za pomoci teploměru na teplotu cca 40 °C. - V každé provedeme biuretovu reakci (k roztokům ve zkumavkách postupně po

kapkách přidáváme roztoky NaOH a CuSO4).

Výsledky: (doplní žáci)

Závěr: (doplní žáci)

81

Úkol č 3: Jedovaté pavoučí trávicí šťávy II

Teoretický úvod: Podobně jako pepsin, i trypsin štěpí bílkoviny. Rozdíl je v tom, že tento enzym se nachází v počátečním úseku tenkého střeva, který nazýváme dvanáctník.

Materiál: zkumavky, kádinka, 2 – 3 g pankreatinu (rozemletá slinivka břišní), destilovaná voda, 0,2% uhličitan sodný Na2CO3, BR

Pracovní postup: - Do zkumavek napipetujeme následující roztoky:

Trypsin Na2CO3 BR 1. 5 ml 3 ml 3 ml 2. 5 ml 3 ml - 3. 5 ml - 3 ml 4. - 3 ml 3 ml

- Zkumavky zahříváme ve vodní lázni za pomoci teploměru na teplotu cca 40 °C. - Pozorujeme změny zbarvení.

Výsledky: (doplní žáci)

Závěr: (doplní žáci)

82

6.6 Závěr Závěrečná aktivita slouží jako shrnutí celého dne a s tím i všech aktivit dohromady. Toto shrnutí bude probíhat formou vypracování plakátů, neboli „posterů“. Žáci se rozdělí do 4 skupin a každá skupina si vybere (je možné i vylosovat) jedno z předchozích stanovišť – dějepis, přírodopis, zeměpis, chemie. Na toto téma vypracují skupinky „poster“, na kterém bude znázorněno to, co žáky nejvíce na daném stanovišti zaujalo a co jim zůstalo v paměti. Mohou zde být volně namalované předměty, ale mohou vytvořit i obraz s příběhem. Učitel musí žákům zajistit 4 výkresové papíry formátu A2 a dostatek pastelek nebo fixek na kreslení. Žáci mohou samozřejmě použít i své vlastní pomůcky. Je také možné použít vodové nebo temperové barvy. S vyhotovenými plakáty se pak každá skupinka vyfotí a žáci je pak mohou použít jako výzdobu své třídy nebo chodby ve škole.

6.7 PŘÍLOHY:

1. Prezentace AZ kvíz (přírodopis)

83

84

85

86

2. Návrh prezentace s názvy živočichů (zeměpis)

87

88

89

7 Závěr

7.1 Otravy jedovatými živočichy v ČR Ze třetí kapitoly této práce vyplývá, že většina smrtelně jedovatých živočichů žije převážně mimo naši republiku, dokonce i mimo Evropu. U nás můžeme narazit pouze na pár druhů jedovatých zvířat, jejichž jed nemusí nutně ve všech případech znamenat smrt. Z bezobratlých živočichů se jedná o zástupce blanokřídlého hmyzu, jako jsou včely, vosy, čmeláci, mravenci a popřípadě i bodavý hmyz. Z hadů pak u nás můžeme narazit na mírumilovnou zmiji obecnou, z obojživelníků pak hrozí otrava v případě střetu s ropuchou nebo mlokem. Všichni tito živočichové však nezpůsobují zdravému dospělému člověku vážnější ohrožení. Výjimku pak tvoří alergici nebo malé děti, kdy je potřeba zajistit postiženým lékařské ošetření. Zástupci blanokřídlého hmyzu (včely, vosy, sršně a mravenci) jsou u nás velmi běžní a mnoho lidí považuje jejich bodnutí za banalitu. Pro zdravého člověka opravdu nemusí mít bodnutí včelou nebo vosou žádné vážnější následky, ovšem v poslední době čím dál tím více přibývá lidí, kteří jsou na tento jed alergičtí. Na následky včelího bodnutí zemře v ČR ročně zhruba 5 lidí, což je více, než v případě jakýchkoliv jiných nebezpečných živočichů žijících na našem území. Včela se tak stává nejnebezpečnějším živočichem ohrožujícím zdraví člověka. Jed vosy není tolik účinný a silný, jako včelí jed, a proto vosy paradoxně nemají na svědomí tolik lidských životů. Stejně tak tomu je i v případě sršní, které na první pohled vypadají hrozivě (díky velikosti těla), ale ze všech tří zástupců jsou nejmírumilovnější a nejméně často na člověka zaútočí. Naše druhy mravenců nejsou nijak nebezpečné a nejsou ani známé případy úmrtí. Jejich kousnutí může způsobovat nepříjemné svědění provázené zarudnutím rány, ale určitě to není nic zdraví ohrožujícího [23]. Uštknutí zmijí obecnou jakožto jediným jedovatým hadem na našem území není příliš časté. Počty se uvádí pouze v desítkách případů ročně. Zmije často svým jedem šetří a jsou známé případy, kdy zmije v obraně kousla, aniž by vypustila jed. Z několika desítek případů uštknutí je přibližně 50 % evidovaných jako kousnutí bez vypuštění jedu [28]. V naší republice je tedy riziko úmrtí vlivem jedovatých živočichů minimální. Na skutečně smrtelně jedovaté živočichy můžeme narazit spíše při různých dovolených nebo cestách do exotických zemí, jako jsou Indie, Austrálie, severní a střední část afrického kontinentu nebo na některých místech v Severní a Jižní Americe.

90

8 Shrnutí

První dvě kapitoly předložené diplomové práce se zabývají obecným úvodem do problematiky jedovatých živočichů a toxických látek, které se v jejich tělech vyskytují. Druhá kapitola rozděluje živočichy podle toho, jestli jsou schopni toxické látky sami vytvářet nebo se jim do těla dostanou např. s potravou, na fanerotoxické a kryptotoxické. Dále jsou zde definovány a podrobněji rozebrány termíny imunita a protiochrana. Ve třetí kapitole je pak uveden výčet jedovatých živočichů žijících na naší planetě a jejich rozdělení podle taxonomického uspořádání. Každá uvedená skupina živočichů je zde stručně popsána a jsou u ní uvedeny toxiny, kterými živočichové působí na své okolí. Zároveň je u těchto toxinů popsán vliv na organismus člověka a příznaky otravy. Další kapitola pak shrnuje pouze vybrané toxiny a jejich působení v organismu. Stručně je zde popsána historie jedů a jejich využití v různých časových etapách lidského vývoje, dále jsou zde definovány termíny vztahující se k danému tématu, rozdělení toxinů na základě organotropního působení a nakonec abecední výčet nejvýznamnějších toxinů produkovaných zvířaty. Poslední kapitola se zabývá lékařským využitím toxických látek živočišného původu. Jsou zde uvedeny čtyři skupiny živočichů, jejichž jed lze využít v medicíně přímo k léčbě, anebo jako tlumící či podpůrné prostředky. V závěru práce jsou pak uvedeni jedovatí živočichové vyskytující se přímo na našem území a počty otrav nebo úmrtí způsobených kontaktem s nimi. Praktická část této práce je zaměřena na využití teoretických poznatků přímo ve školní praxi. Je zde vypracovaná integrovaná tematická výuka na téma léčivá zvířata, která propojuje čtyři vyučovací předměty a žákům slouží jako zpestření běžné výuky. Zároveň je to pro ně rozšíření informací na dané téma. Učitel může využít celý program výuky v rámci projektového dne na škole nebo se může zaměřit jen na dílčí úkoly, kterými oživí svou hodinu.

8.1 Resumé

First two chapters of this Master’s Thesis are a general introduction into the problem of venemous animals and toxic substances inside of their bodies. 2nd chapter

91 divides animals based on ability to produce toxic by themselves or accept toxic from an external environment to phanerotoxic and kryptotoxic animals. There are also defined terms as imunity and contraprotection. 3rd chapter divides animals into taxonomic groups. There is a short description of every group with toxins, which are typical for these animals. Simultaneously, there is also presented an effect on human organism. Next chapter summarizes selected toxins, their history of using, definitions of some terms connected with this topic and partiton toxins into the groups based on their effect on human body. There is also an alphabetical list of the most important toxins. Last chapter includes four groups of animlas, whose poison can help in medicine to heal some diseases or at least mitigate the process of the disease. At the conclusion of this thesis, there are listed animals, which live in the Czech Republic and numbers of poisons or deaths caused by the contact with them. Practical part of this thesis is focused on using theoretical information in school. It is processed as Integrated Thematic Education, which combines four subjects and it serves as diversification for school education. Pupils also extend informations about this topic. The teacher can use whole programme or just some parts of it in normal subject lesson.

9 Použité zdroje:

9.1 Literatura:

1. BRTNÍKOVÁ, Vlasta. Velká královna: Kleopatra. Praha: Nakladatelství Vlasty Brtníkové, 1995. Velké lásky velkých žen. ISBN 80-901800-1-9.

2. ČEJKA, Bohumil. Jedovatá zvířata, jejich jedy a ochrana proti nim: s 56 obrázky. Praha: F. Topič, 1918, 118 s.

3. GAISLER, Jiří a Jan ZIMA. Zoologie obratlovců. Vyd. 2., přeprac. Praha: Academia, 2007. ISBN 978-80-200-1484-9.

92

4. HOŠEK, Jan. Saola, aneb, Největší zoologické objevy posledních let. 1. vyd. Praha: Scientia, 2007, 215 s. ISBN 978-80-86960-27-2.

5. HRDINA, Vratislav. Přírodní toxiny a jedy. Praha: Galén, c2004, xvi, 302 s. ISBN 80-726-2256-0.

6. CHINERY, Michael, Harvey B SARNAT a Bernard L MARIA. Jedovatá zvířata: Jak využívají živočichové jedu v boji o přežití. Vyd. 7. [i.e. 1.]. Praha: Orbis pictus, 1993, 108 s. Příroda (Orbis pictus). ISBN 80-852-4052-1.

7. KORNALÍK, František. Živočišné toxiny. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství, 1967, 288 s., obr. příl.

8. KŮRKA, Antonín a Václav PFLEGER. Jedovatí živočichové. 1. vyd. Praha: Academia, 1984, 165 s., obr. příl.

9. LIBICKÝ, Antonín. Suroviny živočišného původu pro výrobu léčiv. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 1984, 54 s.

10. LÜLLMANN, Heinz, Klaus MOHR a Martin WEHLING. Farmakologie a toxikologie. Vyd. 1. české. Praha: Grada, 2002, 694 s. ISBN 80-7169-976-4.

11. MANN, John, Harvey B SARNAT a Bernard L MARIA. Jedy, drogy, léky: kapitoly z dějin chemických, toxinových a zápalných zbraní: období od prehistorie do roku 1914. Vyd. 1. Praha: Academia, 1996, 203 s. Mandragora (Volvox Globator). ISBN 80-200-0508-0.

12. MEBS, Dietrich: Venomous and poisonous animals: a handbook for biologists, toxicologists and toxinologists, physicians and pharmacists. Stuttgart: Medpharm Scientific Publishers, 2002, ix, 339 s. ISBN 08-493-1264-7.

13. MENKES, John H, Harvey B SARNAT a Bernard L MARIA. Dětská neurologie. Vyd. 7. [i.e. 1.]. V Praze: Triton, 2011, 2 sv. (xxxiv, 1069 s.; xxiv s., s. 1073-1965). ISBN 978-80-7387-341-7.

93

14. MIKÁTOVÁ, Blanka, Petr ROTH a Mojmír VLAŠÍN. Ochrana plazů. 1. vyd. Praha: Ministerstvo životního prostředí České republiky, 1995, 48 s., [10] s. il. na příl. ISBN 80-85368-79-x.

15. MORGAN, Adrian, Harvey B SARNAT a Bernard L MARIA. Ropuchy a prašivky: etapy vývoje, folklór a kulturní zvláštnosti. Vyd. 1. Praha: Volvox Globator, 2004, 263 s. Mandragora (Volvox Globator). ISBN 80-720-7501-2.

16. PATOČKA, Jiří. Nutriční toxikologie. 1. vyd. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta, 2008, 71 s. ISBN 978-80-7394-055-3.

17. PATOČKA, Jiří. Vojenská toxikologie. 1. vyd. Praha: Grada, 2004, 178 s. ISBN 80-247-0608-3.

18. PITSCHMANN, Vladimír. Šamani, alchymisté, chemici a válečníci: kapitoly z dějin chemických, toxinových a zápalných zbraní: období od prehistorie do roku 1914. 1. české vyd. Praha: Naše vojsko, 2010, 482 s., [120] s. obr. příl. ISBN 978-80-206-1110-9.

19. SOKOL, Miloš, Michal DOGOŠI a Josef FUSEK. Soudní lékařství a toxikologie pro vojenské lékaře. Vyd. 1. V Hradci Králové: Univerzita obrany, 2010, 90 s. ISBN 978-80-7231-347-1.

20. ŠTEFAN, Jiří, Jan MACH a Bernard L MARIA. Soudně lékařská a medicínsko- právní problematika v praxi: kapitoly z dějin chemických, toxinových a zápalných zbraní: období od prehistorie do roku 1914. Vyd. 1. Praha: Grada, 2005, 247 s., [16] s. obr. příl. Mandragora (Volvox Globator). ISBN 80-247- 0931-7.

94

9.2 Internetové zdroje:

21. Biomach, výpisky z biologie: Podříše: Prvoci - jednobuněční [online]. [cit. 2015-11-18]. Dostupné z: http://biomach.wz.cz/zoologie_protozoa.htm

22. Biomach, výpisky z biologie. "Prvoci" [online]. [cit. 2015-11-18]. Dostupné z: http://www.biomach.cz/biologie-protist/prvoci

23. Gourmetovy stránky. 4. Včely, vosy a sršni > 1000 obětí ročně [online]. 2010 [cit. 2016-01-19]. Dostupné z: http://pmczech.webnode.cz/products/a5-vcely- vosy-a-srsni-1000-rocne/

24. Mehdi Leech Therapist. The Benefits of Leech Therapy and its Effects [online]. [cit. 2015-11-19]. Dostupné z: http://www.leechestherapy.com/benefits_and_effects.php

25. National Geographic ČESKO. Jed štíra zabíjí i léčí. Jak? [online]. 2011 [cit. 2015-12-01]. Dostupné z: http://www.national-geographic.cz/clanky/jed-stira- zabiji-i-leci-jak.html#.Vl1vl_kvfIU

26. National Geographic ČESKO. Nejsilnější smrtící jedy mohou zachraňovat tisíce lidských životů [online]. 2013 [cit. 2015-12-01]. Dostupné z: http://www.national-geographic.cz/clanky/nejsilnejsi-smrtici-jedy-mohou- zachranovat-tisice-lidskych-zivotu-exkluzivne-pro-ng.html#.Vl1qSfkvfIV

27. Rehabilitace, relaxace, regenerace a masáže u Koblížka. Hirudoterapie - aplikace pijavic [online]. [cit. 2015-11-19]. Dostupné z: http://www.koblizkovymasaze.wz.cz/hirudoterapie.htm

28. Top lékař. Uštknutí zmijí: Co dělat? [online]. 2014 [cit. 2016-01-19]. Dostupné z: http://www.toplekar.cz/archiv-clanku/ustknuti-zmiji-co-delat.html

95

29. Učivo - Gymnázium Slaný. Žahavci (Cnidaria) [online]. [cit. 2015-11-18]. Dostupné z: http://ucivo.gymnaziumslany.cz/index.php/category/46- sextakategorie

30. Velký lékařský slovník. Kongestin [online]. [cit. 2015-11-25]. Dostupné z: http://lekarske.slovniky.cz/lexikon-pojem/kongestin

31. Vylecime.cz. Jak pomáhají pijavice léčit? [online]. [cit. 2015-11-19]. Dostupné z: http://www.vylecime.cz/jak-pomahaji-pijavice-lecit

32. Zoologie.frasma.cz. Kmen: Žahavci (Cnidaria) [online]. [cit. 2015-11-18]. Dostupné z: http://www.zoologie.frasma.cz/mmp%200203%20lackovci/l%C3%A1%C4%8D kovci.html

9.3 Obrázky

9.3.1 Teoretická část:

Obr. 1 Měchýřovka portugalská (Physalia physalis): Nodyho stránky. Podmořští živočichové [online]. 2015 [cit. 2016-03-27]. Dostupné z: http://www.nody.estranky.cz/fotoalbum/podmorsti- zivocichove/podmorstizivocichove/mechyrovka-portugalska.jpg.html ...... 14 Obr. 2: Čtyřhranka Fleckerova (Chironex fleckeri): Novinky.cz. Medúzy mohou být něžné, ale i životu nebezpečné [online]. 2011 [cit. 2016-03-27]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/veda-skoly/238317-meduzy-mohou-byt-nezne-ale-i-zivotu- nebezpecne.html ...... 15 Obr. 3: Pijavka koňská (Haemopis sanguisuga): Biolib.cz. Pijavka koňská [online]. 2006 [cit. 2016-03-27]. Dostupné z: http://www.biolib.cz/cz/taxonimage/id96355/?taxonid=43970 ...... 16 Obr. 4: Chobotnice kroužkovaná (Hapalochlaena lunulata): Kamsevydat.cz. Nebezpeční mořští živočichové [online]. 2015 [cit. 2016-03-27]. Dostupné z: http://www.kamsevydat.cz/nebezpecni-morsti-zivocichove/ ...... 18

96

Obr. 5: Veleštír obrovský (Pandinus imperator): Biolib.cz. Veleštír obrovský [online]. [cit. 2016-03-27]. Dostupné z: http://www.biolib.cz/cz/taxonimage/id57489/?taxonid=132427 ...... 19 Obr. 6: Štír nejjedovatější (Leiurus quinquestriatus): Biolib.cz. Leiurus quinquestriatus quinquestriatus [online]. [cit. 2016-03-27]. Dostupné z: http://www.biolib.cz/cz/taxonimage/id106466/?taxonid=697065 ...... 19 Obr. 7: Křižák obecný (Araneus diadematus): Biolib.cz. Křižák obecný [online]. 2009 [cit. 2016-03-27]. Dostupné z: http://www.biolib.cz/cz/taxonimage/id98692/?taxonid=1479...... 20 Obr. 8: Snovačka jedovatá (Latrodectus tredecimguttatus): Naturfoto.cz. Snovačka jedovatá [online]. 2014 [cit. 2016-03-27]. Dostupné z: http://www.naturfoto.cz/snovacka-jedovata-fotografie-21709.html ...... 20 Obr. 9: Sklípkanec jedovatý (Atrax robustus): Gourmetovy stránky. 10. Pavouci < 5 obětí ročně [online]. [cit. 2016-03-27]. Dostupné z: http://pmczech.webnode.cz/products/a11-pavouci-5-rocne/ ...... 21 Obr. 10: Palovčík bolivijský (Phoneutria boliviensis): Flickr. Phoneutria boliviensis [online]. 2014 [cit. 2016-03-27]. Dostupné z: https://www.flickr.com/photos/semoreno/12079379023 ...... 21 Obr. 11: Puchýřník lékařský (Lytta vesicatoria): Biolib.cz. Puchýřník lékařský [online]. [cit. 2016-03-27]. Dostupné z: http://www.biolib.cz/cz/taxonimage/id66627/?taxonid=166017 ...... 23 Obr. 12: Prskavec výbušný (Aptinus bombarda): Biolib.cz. Prskavec výbušný [online]. 2014 [cit. 2016-03-27]. Dostupné z: http://www.biolib.cz/cz/taxonimage/id243911/?taxonid=3811 ...... 23 Obr. 13: Vřetenuška čičorková (Zygaena ephialtes): Biolib.cz. Vřetenuška čičorková [online]. 2004 [cit. 2016-03-27]. Dostupné z: http://www.biolib.cz/cz/taxonimage/id20539/?taxonid=418568 ...... 24 Obr. 14: Danaus – housenka: VTM E15. Motýli užívají léčivé byliny [online]. [cit. 2016-03-27]. Dostupné z: http://vtm.e15.cz/aktuality/motyli-uzivaji-lecive-byliny ...... 24 Obr. 15: Trnucha modroskvrnná (Taeniura lymma): Biolib.cz. Trnucha modroskvrnná [online]. 2005 [cit. 2016-03-27]. Dostupné z: http://www.biolib.cz/cz/taxonimage/id9219/?taxonid=15368&type=1 ...... 26

97

Obr. 16: Čtverzubec (Tetraodon sp.): National Geographic - ČESKO. VĚDCI VYVRÁTILI MÝTUS: NAFUKOVACÍ RYBA NEZADRŽUJE DECH [online]. 2014 [cit. 2016-03-27]. Dostupné z: http://www.national-geographic.cz/clanky/vedci-vyvratili- mytus-nafukovaci-ryba-nezadrzuje-dech-20141204.html#.Vpe0gRXhDIU ...... 27 Obr. 17: Ropušnice obecná (Scorpaena scrofa): Biolib.cz. Ropušnice obecná [online]. [cit. 2016-03-27]. Dostupné z: http://www.biolib.cz/cz/taxonimage/id98030/ ...... 28 Obr. 18: Mlok skvrnitý (Salamandra salamandra): Biolib.cz. Mlok skvrnitý [online]. 2005 [cit. 2016-03-27]. Dostupné z: http://www.biolib.cz/cz/taxonimage/id15985/?taxonid=307 ...... 29 Obr. 19: Pralesnička drobná (Oophaga pumilio): Biolib.cz. Pralesnička drobná [online]. [cit. 2016-03-27]. Dostupné z: http://www.biolib.cz/cz/taxonimage/id45043/?taxonid=128775 ...... 30 Obr. 20: Ropucha obecná (Bufo bufo): Biolib.cz. Ropucha obecná [online]. [cit. 2016-03-27]. Dostupné z: http://www.biolib.cz/cz/taxonimage/id5813/?taxonid=322 .. 30 Obr. 21: Korovec jedovatý (Heloderma suspectum): Biolib.cz. Korovec jedovatý [online]. [cit. 2016-03-27]. Dostupné z: http://www.biolib.cz/cz/taxonimage/id27428/?taxonid=310663 ...... 31 Obr. 22: Korovec mexický (Heloderma horridum): Biolib.cz. Korovec mexický [online]. 2009 [cit. 2016-03-27]. Dostupné z: http://www.biolib.cz/cz/taxonimage/id89266/?taxonid=59488 ...... 31 Obr. 23: Chřestýš brazilský (Crotalus durissus): Biolib.cz. Chřestýš brazilský [online]. 2013 [cit. 2016-03-27]. Dostupné z: http://www.biolib.cz/cz/taxonimage/id214389/?taxonid=58826&type=1 ...... 32 Obr. 24: Zmije obecná (Vipera berus): Biolib.cz. Zmije obecná [online]. 1979 [cit. 2016-03-27]. Dostupné z: http://www.biolib.cz/cz/taxonimage/id2608/?taxonid=37924 ...... 32 Obr. 25: Mamba černá (Dendroaspis polylepis): Biolib.cz. Mamba černá [online]. 2013 [cit. 2016-03-27]. Dostupné z: http://www.biolib.cz/cz/taxonimage/id224665/?taxonid=type=1 ...... 34 Obr. 26: Kobra indická (Naja naja): Biolib.cz. Kobra indická [online]. [cit. 2016-03- 27]. Dostupné z: http://www.biolib.cz/cz/taxonimage/id44575/?taxonid=58753 ...... 34 Obr. 27: Bungar duhový (Bungarus flaviceps): Hadí svět. Bungaři [online]. 2006 [cit. 2016-03-27]. Dostupné z:

98 http://media1.webgarden.cz/images/media1:51039776e926e.jpg/Bungar%20%C5%BEl utohlav%C3%BD.jpg ...... 35 Obr. 28: Taipan velký (Oxyuranus scutellatus): Kingsnake.com. Third species of Taipan discovered [online]. 2010 [cit. 2016-03-27]. Dostupné z: http://www.kingsnake.com/blog/archives/277-Third-species-of-Taipan-discovered.html ...... 35 Obr. 29: Bojga africká (Dispholidus typus): Venomland. Dispholidus typus [online]. 2010 [cit. 2016-03-27]. Dostupné z: http://www.venomland.org/t579p75-dispholidus- typus ...... 35 Obr. 30: Pištec černohlavý (Pitohui dichrous): Oiseaux.net. Hooded Pitohui [online]. [cit. 2016-03-27]. Dostupné z: http://www.oiseaux.net/maps/hooded.pitohui.html ...... 36 Obr. 31: Apamin ...... 42 Obr. 32: Batrachotoxin ...... 43 Obr. 33: Brevetoxin A ...... 43 Obr. 34: Brevetoxin B ...... 44 Obr. 35: Bufotoxin ...... 44 Obr. 36: Ciguatoxin ...... 46 Obr. 37: α-Conotoxin ...... 47 Obr. 38: Histamin ...... 48 Obr. 39: Kantharidin ...... 48 Obr. 40: Pumiliotoxin A ...... 50 Obr. 41: Pumiliotoxin B ...... 50 Obr. 42: Pumiliotoxin C ...... 50 Obr. 43: Samandarin...... 51 Obr. 44: Saxitoxin ...... 51 Obr. 45: Tetrodotoxin ...... 52 Obr. 46: Yessotoxin ...... 53

99

9.3.2 Praktická část:

Obr. 1: Zmije obecná (Vipera berus): Český rybářský svaz - MO Vítkov: Místní rybářská skupina Odry. Zmije obecná [online]. 2015 [cit. 2016-03-27]. Dostupné z: http://www.crsmsodry.cz/60-zmije-obecna/ Obr. 2: Kobra královská (Naja naja): Gymnázium Uherské Hradiště. Album - Plazi - č. 027 [online]. 2004 [cit. 2016-03-27]. Dostupné z: http://www.guh.cz/edu/bi/biologie_obratlovci/html03/foto_027.html Obr. 3: Snovačka jedovatá (Latrodectus tredecimguttatus): Geocaching. Kamyk Extreme - černá vdova [online]. 2014 [cit. 2016-03-27]. Dostupné z: https://www.geocaching.com/geocache/GC5F02R_kamyk-extreme-cerna- vdova?guid=c50098c8-8456-4188-80c9-db95888fef49 Obr. 4: Pijavka koňská (Haemopis sanguisuga): Hirudoterapia.cz. Pijavka koňská [online]. [cit. 2016-03-27]. Dostupné z: http://hirudoterapia.cz/wp- content/uploads/2015/09/Hirudo-terapia-home3.jpg Obr. 5: Čtyřhranka Fleckerova (Chironex fleckeri): Novinky.cz. Medúzy mohou být něžné, ale i životu nebezpečné [online]. 2011 [cit. 2016-03-27]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/veda-skoly/238317-meduzy-mohou-byt-nezne-ale-i-zivotu- nebezpecne.html

Obr. 6: Vosa obecná (Vespula vulgaris): Ceskatelevize.cz: Kapitolky o havěti. Vosa [online]. 2009 [cit. 2016-03-27]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10214729714-kapitolky-o- haveti/209572230550004-vosa/ Obr. 7: Mravenec obecný (Lasius niger): Chovzvirat.cz. Mravenec obecný [online]. 2014 [cit. 2016-03-27]. Dostupné z: http://www.chovzvirat.cz/zvire/1347-mravenec- obecny/ Obr. 8: Ropucha obecná (Bufo bufo): Leporelo.info. Ropucha [online]. [cit. 2016-03- 27]. Dostupné z: https://leporelo.info/ropucha Obr. 9: Mlok skvrnitý (Salamandra salamandra): Linuxexpres. Saucy samalander [online]. 2013 [cit. 2016-03-27]. Dostupné z: http://www.linuxexpres.cz/software/ubuntu-13-10-vydani-z-povinnosti?id=22073 Obr. 10: Chobotnice kroužkovaná (Hapalochlaena lunulata): Kamsevydat.cz. Nebezpeční mořští živočichové [online]. 2015 [cit. 2016-03-27]. Dostupné z: http://www.kamsevydat.cz/nebezpecni-morsti-zivocichove/

100

Obr. 11: Veleštír Petersův (Heterometrus Petersi): Teraristika24.webnode.cz. Štír (Heterometrus Petersi) [online]. [cit. 2016-03-27]. Dostupné z: http://teraristika24.webnode.cz/informace-o-chovu-tera-zvirar/stir-heterometrus-petersi- / Obr. 12: Trnucha skvrnitá (Potamotrygon motoro): A.Q.A. POTAMOTRYGON MOTORO R002 - Trnucha skvrnitá [online]. [cit. 2016-03-27]. Dostupné z: http://www.aqa.cz/ostatni-ryby/potamotrygon-motoro-r002-trnucha-skvrnita/ Obr. 13: Chřestýš pruhovaný (Crotalus horridus atricaudatus): 123RF. Reklamní fotografie - Timber chřestýš - crotalus horridus atricaudatus, jedovatý, bílé pozadí[online]. [cit. 2016-03-27]. Dostupné z: http://cz.123rf.com/photo_13588321_timber-ch%C5%99est%C3%BD%C5%A1--- crotalus-horridus-atricaudatus,-jedovat%C3%BD,-b%C3%ADl%C3%A9- pozad%C3%AD.html Obr. 14: Pralesnička azurová (Dendrobates tinctorius): Modrá žába. Úvodní strana [online]. 2003 [cit. 2016-03-27]. Dostupné z: http://home.tiscali.cz/e.muky/zaba/ Obr. 15: Včela medonosná (Apis mellifera): Včelaři Neveklov. O životě včel [online]. [cit. 2016-03-27]. Dostupné z: http://www.cmeldy.cz/o-zivote-vcel/

Obr. 16: Křižák obecný (Araneus diadematus): Gymnázium Uherské Hradiště. Album - Členovci I. - č. 003 [online]. 2004 [cit. 2016-03-27]. Dostupné z: http://www.guh.cz/edu/bi/biologie_bezobratli/html08/foto_003.html Obr. 17: Měchýřovka portugalská (Physalia physalis): Exotická zvířata planety. Měchýřovka portugalská (Physalia physalis) [online]. [cit. 2016-03-27]. Dostupné z: http://exoticka-zvirata.webnode.cz/products/mechyrovka-portugalska- physalia-physalis-/ Obr. 18: Štír nejjedovatější (Leiurus quinquestriatus): Týden.cz. OBRAZEM: Smrt během chvilky. Nejjedovatější zvířata světa [online]. 2012 [cit. 2016-03-27]. Dostupné z: http://www.tyden.cz/fotogalerie/obrazem-smrt-behem-chvilky-nejjedovatejsi-zvirata- sveta_6066/461748/ Obr. 19: Sklípkanec jedovatý (Atrax robustus): Australian Geographic. Gallery: 10 most dangerous spiders in Australia [online]. 2012 [cit. 2016-03-27]. Dostupné z: http://www.australiangeographic.com.au/topics/wildlife/2012/08/gallery-10-most- dangerous-spiders-in-australia/

101

Obr. 20: Čtverzubec (Tetraodon spp.): Rybičky. Čtverzubec fugu [online]. [cit. 2016- 03-27]. Dostupné z: http://b3dzviratka.webnode.cz/products/ctverzubec-fugu/ Obr. 21: Korovec jedovatý (Heloderma suspectum): Heloderma suspectum. Korovec jedovatý [online]. [cit. 2016-03-27]. Dostupné z: http://www.heloderma.cz/ Obr. 22: Mamba černá (Dendroaspis polylepis): VAT Pravda.sk. Bude jedovatá mamba zdrojom lieku proti bolesti? [online]. 2012 [cit. 2016-03-27]. Dostupné z: http://vat.pravda.sk/zem/clanok/74503-bude-jedovata-mamba-zdrojom-lieku-proti- bolesti/ Obr. 23: Tajpan velký (Oxyuranus scutellatus): Gourmetovy stránky. NEBEZPEČNÍ ŽIVOČICHOVÉ AUSTRÁLIE V ČÍSLECH.. [online]. [cit. 2016-03-27]. Dostupné z: http://pmczech.webnode.cz/nebezpecni-zivocichove/australie2/

102