UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PŘÍRODOV ĚDECKÁ FAKULTA Katedra geografie Bc. Jana HORÁ ČKOVÁ GEOMORFOLOGICKÉ POM ĚRY RELIÉFU V POVODÍ DOLNON ĚTČICKÉHO POTOKA A ŠIŠEMKY Diplomová práce Vedoucí práce: Mgr. Blanka Lou čková, Ph.D. Olomouc 2011
Prohlašuji, že jsem zadanou práci řešila samostatn ě a všechny použité zdroje jsem uvedla na konci práce. ...... podpis V Lipníku nad Be čvou, 17. 4. 2011
Zde bych cht ěla pod ěkovat Mgr. Blance Lou čkové, Ph.D. za cenné rady a vst řícný p řístup p ři vedení diplomové práce a panu Mgr. Františkovi Kudovi za pomoc p ři zpracování dat z GPS a p ři tvorb ě mapy.
OBSAH
ÚVOD...... 8
1 CÍLE PRÁCE ...... 9
2 METODY ZPRACOVÁNÍ...... 10
3 VYMEZENÍ ZÁJMOVÉHO ÚZEMÍ...... 15
4 FYZICKOGEOGRAFICKÁ CHARAKTERISTIKA ÚZEMÍ...... 17
5 GEOLOGICKÉ A GEOMORFOLOGICKÉ POM ĚRY ZÁJMOVÉHO ÚZEMÍ...... 24 5.1 Geomorfologické člen ění...... 23
5.2 Geomorfologická regionalizace ...... 25
5.3 Vývoj reliéfu...... 27
5.4 Nerostné suroviny a minerály na Záho ří...... 30
5.5 Geomorfologické pochody ...... 31
6 MORFOMETRICKÁ ANALÝZA RELIÉFU V ZÁJMOVÉM ÚZEMÍ ...... 34
6.1 Absolutní výšková členitost reliéfu ...... 34
6.2 Relativní výšková členitost reliéfu ...... 34
6.3 Sklonitost reliéfu...... 35
6.4 Analýza spádových k řivek vybraných tok ů...... 35
6.5 Analýza sériových profil ů vybraných tok ů...... 37
7 CHARAKTERISTIKA VYBRANÝCH TVAR Ů RELIÉFU...... 42
7.1 Biogenní tvary...... 42
7.2 Fluviální tvary...... 42
7.3 Antropogenní tvary ...... 47
7.3.1 T ěžební (montánní) tvary...... 47
7.3.2 Zem ědělské (agrární) tvary...... 51
7.3.3 Sídelní (urbánní) tvary...... 52
7.3.4 Dopravní (komunika ční) tvary...... 52
7.3.5 Vodohospodá řské tvary ...... 54
7.3.6 Poh řební (funerální) tvary...... 60
7.3.7 Rekrea ční a sportovní tvary ...... 61
7.4 Geologicky zajímavé tvary...... 62
7.5 Ostatní tvary ...... 64
8 SLOVNÍ ČEK VYBRANÝCH GEOMORFOLOGICKÝCH POJM Ů...... 66
9 ZÁV ĚR...... 71
10 SHRNUTÍ...... 72
11 SUMMARY ...... 74
12 POUŽITÁ LITERATURA...... 76
PŘÍLOHY ...... 80
ÚVOD Diplomová práce podává geomorfologickou charakteristiku povodí Dolnon ětčického potoka a Šišemky s důrazem na inventarizaci geomorfologických tvar ů, které se ve vymezeném území nacházejí. Zvolená povodí leží v Olomouckém kraji, na území okresu P řerov a geomorfologicky spadají do celku Podbeskydská pahorkatina, do jeho podcelk ů Maleník a Kel čská pahorkatina. Dolnon ětčický potok a Šišemka jsou toky IV. řádu, které ústí zprava do Mošt ěnky. Dolnon ětčický potok pramení u PR Dvor čák ve výšce 380 m n. m. a jeho délka je 13,7 km. Šišemka pramení nad obcí Lhota ve výšce 418 m n. m. a tok je dlouhý 11,2 km. Zejména ve starší literatu ře jsou používána jiná pojmenování vodních tok ů. Šišemka je uvád ěna jako Hrad čanka či Lhotský potok a Dolnon ětčický potok je uvád ěn jako Dolnon ěč ický potok. V diplomové práci budou použity názvy užívané ve vybraných mapových listech Základních map ČR v měř ítku 1 : 10 000. Touto prací bych ráda poukázala na to, že oblast Záho ří je zajímavá nejen svým národopisným, ale i p řírodním bohatstvím, které je často opomíjeno. Zárove ň tato práce vzniká po domluv ě s pracovnicí M ěstské knihovny v Lipníku nad Be čvou, paní Boženou Musilovou, která by ji ráda za řadila mezi exemplá ře knihovny, a tak ji zp řístupnila zdejším čtená řů m. Jednalo by se zejména o lipenské studenty, kte ří by vyhledávali údaje o p řírodních pom ěrech Záho ří. Dosud k tomuto tématu neexistuje ucelená literatura a diplomová práce by ji mohla nahradit. P řínosem práce je fotodokumentace, která p řiblíží danou tematiku.
8 1 CÍLE PRÁCE Diplomová práce navazuje na bakalá řskou práci Komplexní fyzickogeografická charakteristika povodí Dolnon ětčického potoka a Šišemky (Horá čková, 2009) a jejím cílem je rozvézt tematiku týkající se geomorfologických pom ěrů ve vybraných povodích. V textové části práce je shrnuta komplexní fyzickogeografická charakteristika území, ale nejv ětší d ůraz je kladen na zmapování a inventarizaci nejz řeteln ějších a nejfrekventovan ějších proces ů a tvar ů, jejich klasifikaci, podrobný popis a fotodokumentaci. Tyto úkony jsou zpracovány na základ ě studia odborné literatury a na vyhodnocení výsledk ů vlastního terénního mapování, které je založeno na zam ěř ení geomorfologických tvar ů pomocí GPS p řístroje a zm ěř ení jejich základních morfometrických charakteristik (délka, ší řka, výška, ...). Krom ě textové části jsou sou částí práce i grafické p řílohy v podob ě tabulek, schémat a mapek. Mezi p řílohy je za řazena vlastní fotodokumentace, mapa vybraných tvar ů reliéfu, sériové profily, spádové k řivky vybraných tok ů, tabulka s charakteristikami vybraných tvar ů a mapové vý řezy.
9 2 METODY ZPRACOVÁNÍ Ke zpracování práce byly použity informace z literárních, internetových a mapových zdroj ů a informace získané na základ ě osobních komunikací s vybranými lidmi. Veškerá použitá literatura je řádn ě ocitovaná na konci práce. St ěžejní část práce, charakteristika vybraných tvar ů reliéfu, byla zpracována zejména na základ ě poznatk ů získaných vlastním terénním výzkumem. Studium literárních pramen ů Informace pro vznik kapitoly týkající se fyzickogeografické charakteristiky byly čerpány z bakalá řské práce Komplexní fyzickogeografická charakteristika povodí Dolnon ětčického potoka a Šišemky (Horá čková, 2009), na kterou diplomová práce navazuje a rozši řuje ji v některých kapitolách. Základním zdrojem informací pro vypracování diplomové práce je literatura zabývající se geomorfologií a popisem vybraných geomorfologických tvar ů a jev ů, nap ř. Atlas skalních, zemních a p ůdních tvar ů (Rubín, Balatka, 1986), Slovensko - anglický výkladový slovník hydromorfologických terminov (Lehotský, Grešková, 2004), Základy geomorfologie: Vybrané tvary reliéfu (Smolová, Vítek, 2007) nebo Základy antropogenní geomorfologie (Kirchner, Smolová, 2010). Tato st ěžejní literatura je dopln ěna literárními prameny zabývajícími se zájmovou oblastí, uvézt lze Záhorskou kroniku (kolektiv autor ů, 1947 - 1948) či publikaci Moravská brána o čima geologa (Janoška, 1998). Regionální literatury zabývající se sledovaným územím je dostatek, ale jedná se p řevážn ě o literaturu zam ěř enou na historii území a jeho národopisný odkaz. Využití mapových zdroj ů Při vzniku práce byly použity mapy analogové i digitální. V případ ě analogových map se jednalo o vybrané mapové listy Základní mapy ČR v měř ítku 1 : 10 000 a vybrané mapové listy Geologických map ČR v měř ítku 1 : 50 000 s příslušnými vysv ětlivkami. Vybrané mapové listy Základních map ČR tvo řily nedílnou sou část terénního výzkumu a sloužily jako podklad pro zpracování p říloh. Pro zpracování sériových profil ů byla využita Mapa geomorfologických region ů a vybraných tvar ů reliéfu povodí Dolnon ětčického potoka a Šišemky (Horá čková, 2009), zpracovaná jako volná p říloha bakalá řské práce. Jednotlivé mapové listy a další
10 použité mapy jsou vypsány v použité literatu ře na konci práce. Digitální mapy byly využity p ři terénním výzkumu v podob ě map uložených v GPS p řístroji. Dále byly použity tematicky zam ěř ené dopl ňující mapy z internetových zdroj ů. Pro tvorbu mapy Vybrané tvary reliéfu v povodí Dolnon ětčického potoka a Šišemky v letech 2010 - 2011 byl vybrán mapový podklad Základních map ČR v digitalizované podob ě vhodné pro práci v programu ArcGIS 9.2. Metoda interview Metoda interview byla uskute čněna již p ři zpracování bakalá řské práce a získané poznatky jsou dále využity v diplomové práci. V případ ě bakalá řské práce se jednalo o informace získané od pana Šrámka z Bezuchova, který sd ělil informace týkající se bezuchovské pískovny. Fotografie pískovny poskytl pan Drda, bývalý starosta obce Bezuchov. Nejvíce cenných informací ochotn ě poskytnul pan Kužel z Dřevohostic, který sd ělil veškeré informace o klimatických pom ěrech zájmového území a v pokra čující spolupráci i další informace do diplomové práce. Nov ě byl navázán kontakt s panem Gratclem, pracovníkem St řední lesnické školy Hranice, který poskytnul podklady týkající se Paršovických rybník ů Hadovec. Nahlédnutí do stavebních plán ů a materiál ů týkajících se dvou bo čních nádrží na Dolnon ětčickém potoce umožnil pan Skácel, místostarosta obce Rakov. Dopl ňující informace o bývalých lomech nad Šišmou sd ělila paní Drdová z Bezuchova. Všem výše jmenovaným d ěkuji za vst řícný p řístup p ři poskytování informací. Terénní výzkum Základním zdrojem informací pro zpracování práce bylo vlastní terénní mapování vymezeného území, které bylo ukon čeno v březnu 2011 a bylo zam ěř ené na vybrané tvary reliéfu. Výzkum probíhal formou t řinácti systematicky uspo řádaných poch ůzek terénem, které byly p řizp ůsobeny stavu vegetace, hlavn ě v období bez vegeta čního krytu. Mapované tvary tak byly lépe pozorovatelné a bylo zmírn ěno zkreslení p ři zam ěř ování GPS p řístrojem. Jednalo se o m ěsíce duben a listopad roku 2010 a b řezen roku 2011. Vybrané tvary reliéfu byly zam ěř eny GPS p řístrojem, pro zp ětnou kontrolu zakresleny do p říslušných mapových list ů Základních map ČR v m ěř ítku 1 : 10 000 a zapsány do terénního deníku spolu se základními nam ěř enými charakteristikami,
11 pokud podmínky lokality umožnily m ěř ení. V pr ůběhu mapování byla po řízena fotodokumentace, která tvo ří p řílohu práce. Tvorba volné mapové p řílohy Výsledkem terénního výzkumu je mapa Vybrané tvary reliéfu v povodí Dolnon ětčického potoka a Šišemky v letech 2010 – 2011, vycházející ze zobrazení nam ěř ených bod ů GPS p řístrojem. Sou částí terénního výzkumu byl sb ěr dat pomocí GPS p řístroje zna čky GARMIN, typ Oregon. Vzhledem k charakteru zam ěř ovaných objekt ů bylo zvoleno zam ěř ování pozice bodem, zam ěř ování liniových tras nebylo využito. Všechny nam ěř ené body byly standardn ě přeneseny do po číta čové podoby p řes USB port po nainstalování ovlada čů (Garmin USB Drivers) do systému Windows dostupných na internetových stránkách spole čnosti Garmin. Data byla do po číta če stažena ve voln ě dostupném programu GPS Easy do formátu GPX. Soubor GPX byl následn ě uložen v programu G7towin do prostého textového souboru, který bylo možné otev řít pro další úpravy v programu MS Excel tak, aby se sou řadnice a údaje k bod ům zobrazily ve sloupcích. Editace stažených údaj ů (názvy bod ů, číselný tvar sou řadnic) z GPS byla provedena v programu MS Excel. V rámci p říprav tabulky bod ů byly převedeny sou řadnice ze zem ěpisných sou řadnic v systému WGS84 do sou řadnicového systému S-JTSK. Pro hromadný p řevod sou řadnic byl využit voln ě dostupný program „doKrovi“
12 Pro mapu Vybrané tvary reliéfu v povodí Dolnon ětčického potoka a Šišemky v letech 2010 – 2011 byla sestavena tato legenda:
Měř ení jednotlivých tvar ů U vybraných tvar ů bylo provedeno m ěř ení základních morfometrických charakteristik, pokud to podmínky prost ředí dovolily. K měř ení bylo použito pásmo o délce 50 m, laserový dálkom ěr a svinovací krej čovský metr. strže: zm ěř ena délka a odhadnuty sklony svah ů. pískovny a kamenolomy: zm ěř ena výška t ěžební st ěny s využitím laserového dálkom ěru. Po zjišt ění vzdálenosti z měř eného místa k úpatí lomu a k jeho horní hranici byla pomocí Pythagorovy v ěty dopo čítána výška st ěny. N ěkteré t ěžební prostory jsou dnes zrekultivovány a zavezeny, tudíž k měř ení dojít nemohlo. agrární terasy: délka byla nakrokována, p řičemž krok dosp ělého člov ěka odpovídal p řibližn ě délce 1 m.
13 plocha vodních ploch: m ěř ení prob ěhlo v přístroji GPS, ovšem zjišt ěná plocha je pouze orienta ční, protože m ěř ení probíhalo v bezpe čné vzdálenosti od vodní hladiny, max. 1,5 m, tudíž došlo ke zkreslení údaje. V nep řístupném nebo nebezpe čném terénu m ěř ení nebylo realizováno. hráze: délka zm ěř ena pásmem, pop řípad ě nakrokována (viz výše). pískovcové bochníky: vzhledem k velikosti bochník ů a lepší manipulaci s měř idlem byl použit svinovací krej čovský metr o délce 1,5 m. U každého bochníku byla zm ěř ena délka t ří na sebe kolmých os - svislá osa (osa x), na ni kolmá delší osa (osa y) a kolmá kratší osa (osa z). Zárove ň byl zm ěř en maximální obvod bochníku. Zmín ěné charakteristiky jsou shrnuty v Příloze 4. Slovní ček vybraných geomorfologických pojm ů Do práce je zahrnuta kapitola Slovní ček vybraných geomorfologických pojm ů, ve které jsou uvedeny charakteristiky a definice vybraných tvar ů reliéfu.
14 3 VYMEZENÍ ZÁJMOVÉHO ÚZEMÍ Vymezená povodí (Obr. 1) se nachází v Olomouckém kraji, ve st řední části okresu P řerov. Šišemka i Dolnon ětčický potok jsou pravostrannými p řítoky Mošt ěnky, která se vlévá do Moravy. Vymezené území náleží k úmo ří Černého mo ře a celková plocha povodí je 61,9 km 2 (Vl ček, 1984). Nejvyšším vrcholem povodí je vrchol Maleník s výškou 479 m n. m. a nejnižším bodem je ústí Šišemky do Mošt ěnky ve výšce 225 m n. m. Povodí se nachází v geomorfologickém celku Podbeskydská pahorkatina, v jeho podcelcích Maleník a Kel čská pahorkatina, kde Maleník je pramennou oblastí obou tok ů. V ětší plocha povodí se však rozkládá v Kel čské pahorkatin ě (Demek, Mackov čin, 2006). Rozvodnice vymezující zájmové území je popsána od ústí Šišemky ve sm ěru chodu hodinových ru čiček. Šišemka ústí ve výšce 225 m n. m., odtud stoupá rozvodnice severním sm ěrem k vrcholu Plazy (315,6 m), dále k vrcholu P řísahanec (333,2 m) a Ska řinec (342,3 m) a podél silnice z Pavlovic u P řerova k Větřáku. Prochází vrcholem Haná (357,2 m) a severn ě nad obcí Lhota sm ěř uje k zalesn ěnému území, ke kót ě 432,1 m, která je zárove ň nejvyšším bodem v povodí Šišemky. Rozvodnice pokračuje přes turisty oblíbenou chatu U Huberta k vrcholu U Antoní čka (453,7 m) a následn ě k Maleníku (479 m), který je nejvyšším bodem sledovaného území. Pokra čuje podél Helfštýnské a Valšovické cesty k obci Valšovice, následn ě jižním sm ěrem k vrcholu Na hůrkách (379,1 m). Západn ě míjí obec Paršovice a jižn ěji prochází st ředem obce Rakov k vrcholu Mezicestí (337,6 m). Prochází obcí Horní N ětčice, p řes vrchol Klešt ěnec (286,9 m) až k ústí Dolnon ětčického potoka. Zde rozvodnice za číná stoupat k vrcholu Zají ček (309,3 m) a nad obcí Nahošovice mí ří k ústí Šišemky. Spole čná rozvodnice mezi povodími je popisována ve sm ěru sever – jih. Rozvodnice postupuje od chaty U Huberta k vrcholu Na Kopcích (448,4 m), Kopaniny (360,8 m), Rozhledna (329,2 m) a Za Rybní čky (325,3 m). Prochází západní částí obce Bezuchov a D řevohostickým lesem. Z národopisného pohledu bývá vymezené území nazýváno Záho řím, pop řípad ě Lipenským Záho řím. Jedná se o oblast v trojúhelníku m ěst Lipník nad Be čvou, Byst řice pod Hostýnem a Hranice, která je zam ěř ená na zem ědělskou činnost. P řirozeným centrem Záho ří jsou Sob ěchleby (Dvo řáček, 2002). Zde žije 617 obyvatel, což je nejvíce ze všech níže vyjmenovaných obcí (www.sldb.cz). V zájmovém území leží
15 mimo Sob ěchleby i obce Bezuchov, Dolní N ětčice, Hrad čany, Lhota, Kladníky a Oprostovice. Částe čně zde leží obce Horní N ětčice, Pavlovice u P řerova a Rakov. Literatura se rozchází v pojmenování n ěkterých vodních tok ů na sledovaném území. Název Šišemka je používán v Základních mapách ČR v měř ítku 1 : 10 000 od pramene až po ústí. Zárove ň je za názvem Šišemka v závorce uveden název Lhotský potok, ovšem jen od pramene po oblast Kunkov. Ve Vlastiv ědné map ě okresu P řerov (1977) je použitý pouze název Hrad čanka, odvozený od obce Hrad čany, kterou protéká. Všechny t ři možné názvy uvádí i Vl ček (1984). Dolnon ětčický potok byl v minulosti gramaticky správn ě ozna čován jako Dolnon ěč ický potok a jeho nejv ětší p řítok Maleník se nazýval Sob ěchlebský potok, dle názvu obce Sob ěchleby, kterou protéká. Dnešní Radotínský potok, nejv ětší p řítok Maleníku, je ve starší literatu ře uvád ěn pod názvem Červenice (Ba ďura, 1919).
Obr. 1 Vymezení jednotlivých povodí (Šišemka 1, Dolnon ětčický potok 2) (zdroj: www.mapy.cz; upraveno)
16 4 FYZICKOGEOGRAFICKÁ CHARAKTERISTIKA ÚZEMÍ Hydrologické pom ěry Šišemka i Dolnon ětčický potok jsou pravostrannými p řítoky Mošt ěnky, která se vlévá do Moravy. Celková plocha obou povodí je 61,9 km 2 (Vl ček, 1984) a na území povodí se nenachází žádná stanice m ěř ící hydrologické charakteristiky, nejbližší stanice se nachází v Prusích na Mošt ěnce. Šišemka je vodní tok IV. řádu s číslem hydrologického po řadí 4-12-02-087 a její pramenná oblast se nachází u silnice spojující obce Lhotu a Paršovice, západn ě od chaty U Huberta, v katastrálním území Týna nad Be čvou. Šišemka pramení ve výšce 418 m n. m a dle Vlčka (1984) je délka toku 11,2 km a plocha povodí 26,7 km 2. Ústí zprava do Mošt ěnky u pr ůmyslové zástavby v Domaželicích ve výšce 225 m n. m. s pr ůměrným pr ůtokem u ústí 0,13 m 3/s. Šišemka má celkem šestnáct bezejmenných přítok ů: šest levostranných a deset pravostranných. Vodních ploch je v povodí málo, jedná se v ětšinou o malé vodní plochy bez v ětšího významu. Nejv ětší vodní plochou je přehrada v Šišm ě. Dolnon ětčický potok je tokem IV. řádu s číslem hydrologického po řadí 4-12- 02-081. Pramení západn ě od obce Valšovice ve výšce 380 m n. m., v blízkosti PR Dvor čák a je za řazen mezi vodohospodá řsky významné toky. Tok je dlouhý 13,7 km s plochou povodí 35,2 km 2. Ústí zprava do Mošt ěnky u obce D řevohostice ve výšce 239 m n. m. (Vl ček, 1984). Dolnon ětčický potok má celkem dev ět levostranných a dvanáct pravostranných p řítok ů, nejv ětším p řítokem je Maleník, též nazývaný Sob ěchlebský potok, který odvádí do Dolnon ětčického potoka i vodu z povodí Radotínského potoka, zvaného postaru Červenice. Ani v tomto povodí se nenachází významn ější a rozsáhlejší vodní plochy, ovšem zajímavý je projekt na výstavbu přehrady Radkovy v 70. letech 20. století. Bližší informace k vodním plochám jsou uvedeny v kapitole 7. V povodích se vyskytuje n ěkolik významných studní s hydrogeologickými údaji. Nejvíce studní se podle hydrogeologické mapy nachází u Lhoty, Šišmy a na Vidlá či. Podzemní voda povodí Dolnon ětčického potoka a část podzemních vod povodí Šišemky vyžaduje složit ější úpravu, což ji řadí mezi vody s jakostí II. kategorie. Kritickou složkou podmi ňující zhoršenou kvalitu podzemních vod v regionálním měř ítku je podle hydrogeologické mapy výskyt vápenatých a železnatých iont ů a celková mineralizace.
17 Klimatické pom ěry Zájmové území se nachází v severním mírném podnebném pásu, tudíž zde po většinu roku p řevládá vliv vzduchových hmot mírných zem ěpisných ší řek. Podle Quittovy klasifikace klimatu (1971) se západní část zájmového území (p řibližn ě t řetina celkové plochy) nachází v teplé oblasti T2, zbývající část území pat ří do mírn ě teplé oblasti MT10. Dle Köppenovy klasifikace klimatu spadá území do kategorie podnebí listnatých les ů mírného pásma (Tolasz, 2005). Na sledovaném území se nenachází žádná profesionální meteorologická stanice, nejbližší klimatologickou stanicí ČHMÚ (k lednu 2008) je základní stanice v Byst řici pod Hostýnem. Nejblíže ke sledovanému území se nachází manuální srážkom ěrná stanice ČHMÚ v Dřevohosticích a nejbližší stanicí na m ěř ení teplotních pom ěrů je dle Podnebí ČSSR stanice v Pavlovicích u P řerova Veškeré údaje z dřevohostické stanice na základ ě osobní komunikace ochotn ě poskytl pan Kužel. Manuální srážkom ěrná stanice D řevohostice (49° 26´s. š.; 17° 36´v. d.; 236 m n. m.) je v provozu nejspíš od roku 1912, kdy ředitel zdejší hospodá řské školy měř il srážky a teplotu. Historie m ěř ení vybraných klimatologických charakteristik je potvrzena od roku 1922. Údaje, které se poda řilo zachovat, jsou dnes uloženy v brn ěnské pobo čce ČHMÚ a od roku 1999 m ěř í srážkové charakteristiky z vlastní iniciativy pan Kužel. Jedná se o m ěř ení výšky nového sn ěhu, m ěř ení výšky celkového sn ěhu, sledování atmosférických jev ů, za čátek, pr ůběh a konec srážek, formu srážek, výskyt bou řek a mlh. Z vlastního zájmu pan Kužel od roku 1986 m ěř í a zapisuje i jiné meteorologické charakteristiky, nap ř. po čet mrazivých dní a nocí, po čet arktických dní, po čet tropických dní a nocí, po čet letních dní, mrazové a teplotní charakteristiky. Teplotní charakteristiky ze stanice D řevohostice jsou dostupné z let 1998 – 2008, kde nejvyšší pr ůměrná teplota p řipadá na červenec (20,3 °C) a nejnižší pr ůměrná teplota na leden (-1,3 °C). Pr ůměrné teploty v lednu, dubnu, červenci a říjnu jsou vyšší, než udává Quittova charakteristika pro teplou oblast T2. Výrazn ě vyšší je i po čet letních dní, který v letech 1997 – 2008 pr ůměrn ě činil 71 dní, což je o 11 dní více, než udává Quitt (50 – 60 dní). Teplotní charakteristiky ze stanice Pavlovice u P řerova jsou dostupné z let 1901 – 1950 (kolektiv autor ů, 1961), zde nejvyšší pr ůměrná teplota p řipadá na červenec (18,4 °C) a nejnižší pr ůměrná teplota na leden (-2,6 °C). Srážkové charakteristiky ze stanice D řevohostice jsou dostupné z let 1961 – 2008. Nejvyšší pr ůměrné srážky spadly v měsíci červenci (87 mm), nejnižší
18 pr ůměrné srážky spadly v měsíci únoru (30 mm). Maximum srážek ve sledovaném období spadlo v červenci 1997 (342 mm), tedy v období velkých povodní na celém území Moravy. Naopak minimum srážek bylo nam ěř eno v říjnu roku 1995 (1 mm). Nejv ětší ro ční úhrn srážek byl zaznamenán v roce 1977 (932 mm), nejmenší v roce 1973 (442 mm). V letech 1901 - 1950 byly na stanici Pavlovice u P řerova nam ěř eny nejvyšší srážky v červenci (87 mm) a nejnižší v únoru (28 mm). Pedogeografické pom ěry Problematika týkající se pedogeografie na Záho ří má velký význam, protože Záho ří je oblastí zam ěř enou na zem ědělskou výrobu. Culek (1996) za řazuje p ůdy Hranického bioregionu, kam spadají i sledovaná povodí, k typickým hn ědozemím na spraši a na sprašových hlínách, tedy p ůdám zem ědělsky hodnotným a vhodným pro p ěstování zem ědělsky náro čných obilovin. Od těchto údaj ů se odlišují p ůdy ode čtené z mapy P ůdní mapa České republiky (Tomášek, 1996). Kra Maleníku je pokryta kyselými hn ědými p ůdami, zbylé území povodí Šišemky vypl ňují pseudogleje s oglejenými hn ědými p ůdami, které mají nep říznivé sorp ční vlastnosti a je nutné vodní režim upravovat odvodn ěním. Hn ědé půdy se surovými p ůdami se vyskytují p řibližn ě na území povodí Dolnon ětčického potoka, nachází se v místech, kde skalní podloží vystupuje blízko k povrchu. Surové půdy jsou charakteristické extrémn ě nep říznivými, m ělkými, skeletovými a vodopropustnými vlastnostmi. Dle zrnitostního rozd ělení p řevládají p ůdy pís čitohlinité a p ůdy p řevážn ě jílovité až jíly, t ěžké, často s hydromorfním režimem. Sled p ůd je ve sm ěru západ – východ ovlivn ěný vzr ůstem srážek a poklesem teplot (Tomášek, 1996). Biogeografické pom ěry Zájmové území spadá do Hranického bioregionu, který se rozkládá na ploše 997 km 2 a zabírá západní část geomorfologických celk ů Moravská brána, Podbeskydská pahorkatina, výb ěžek Nízkého Jeseníku, Hornomoravského úvalu a Vizovické vrchoviny (Culek, 1996). Je tvo řen pahorkatinou na m ěkkých sedimentech s vystupujícími kulmskými kopci. Území se rozkládá v západní části fytogeografického podokresu 76a. Moravská brána vlastní a dominuje zde biota 3. dubovo-bukového stupn ě, p ři západním okraji 2. bukovo-dubový stupe ň s převahou dubohabrových háj ů.
19 Ve fló ře i faun ě dochází ke styku a prolínání prvk ů karpatského a hercynského p ředh ůř í (Culek, 1996). V sou časnosti p řevažuje orná p ůda, ale p ůvodní krajina Záho ří byla bezezbytku zalesn ěná. Podoba sou časných les ů je dána kulturn ě rostoucími jehli čnany, ovšem velké zastoupení mají i dubohab řinové porosty s fragmenty bu čin. V Hranickém bioregionu se vyskytují p ředevším dubohabrové háje, v oblasti Maleníku jsou nahrazeny kv ětnatými acidofilními bu činami a za říznutá údolí Maleníku jsou porostlá olšovou jaseninou. Primární bezlesí chybí. Flóra je pom ěrn ě bohatá, tvo řená obecnými druhy a kvantitativním zastoupením taxon ů obecn ě rozší řených ve východní části České republiky, nap ř. ost řice chlupatá (Carex pilosa) , p řesli čka obrovská (Equisetum telmateia), pryšec mandlo ňolistý (Tithymalus amygdaloides) a šalv ěj lu ční (Salvia pratensis) (Culek 1996). V dnešní p řírod ě se objevují i nep ůvodní, cizorodé rostliny. Takové byly prokázány v polních a zahradních kulturách, pronikají do lesních porost ů a m ění tak vzhled bylinného patra. P říkladem je netýkavka malokv ětá (Impatiens parviflora) a křídlatka japonská (Reynoutria japonica) , zejména v okolí Šišmy (Lapá ček, 2005). Potenciální p řírodní vegetaci tvo ří st řemchová jasenina, ost řicová dubohab řina a lipová dubohab řina (www.geoportal.cenia.cz). Fauna je zastoupena spole čenstvy vysoce zkulturn ěných pahorkatin nejzápadn ější výspy karpatského oblouku. Jsou v ní částe čně zastoupeny teplomilné prvky a zejména lesní druhy karpatského p ředh ůř í, nap ř. ježek východní (Erinaceus concolor) , vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros) a b řehule říční (Riparia riparia). Ochrana p řírody Lidé na Záho ří si uv ědomují krásy svého okolí a nutnost ji chránit a zachovávat dalším generacím. Podle slov n ěkterých ob čan ů Bezuchova jsou lidé pyšní na to, že část jejich okolí spadá do ur čité kategorie týkající se ochrany p řírody. Údaje týkající se této kapitoly byly vy čteny na portále AOPK ČR, v odkazech NATURA 2000. Ve vymezených povodích se nachází dv ě evropsky významné lokality (EVL) soustavy NATURA 2000, které byly vyhlášeny sou časn ě dne 22. 12. 2004 a do budoucna se p ředpokládá ud ělení statutu p řírodních památek. EVL Lesy u Bezuchova se rozkládá na ploše 252 ha a jedná se o zbytky zalesn ěných svah ů, ovsíkových luk a extenzivních sad ů v údolí Šišemky a jejích přítok ů. P řírodní ráz dnes zna čně ovliv ňuje vysoký stav srn čí zv ěř e, který okusem nedovolí p řirozené zmlazení všech zastoupených p ůvodních druh ů rostlin.
20 Druhou EVL p řestavuje D řevohostický les s rozlohou 310 ha. P ředm ětem ochrany jsou extenzivn ě se čené louky nížin až podh ůř í a ochrana vybraných dubohab řin. Jedinou p řírodní rezervací je PR Dvor čák s plochou 11,7 ha vyhlášený 31. 7. 1962, který spadá do kategorie maloplošných zvlášt ě chrán ěných území. PR Dvor čák leží na jižn ě orientovaném svahu kry Maleníku a jeho severní hranici tvo ří Dolnon ětčický potok. P ředm ětem ochrany je p řirozený smíšený les s bohatou kv ětenou Většina území je pokryta smíšenými dubohabrobukovými lesy s dominancí buku lesního a zdejší faunu zastupují typicky lesní druhy karpatského p ředh ůř í. Dv ě obce se m ůžou pyšnit památnými stromy. Na návsi v Bezuchov ě roste lípa malolistá a nad Oprostovicemi u božích muk roste dub letní. Oba stromy byly vyhlášeny v červenci 1997 a jejich stá ří je odhadováno na 160 let (informa ční cedule u památných strom ů). Krajinné typy Jak již bylo zmín ěno, celá oblast Záho ří je zam ěř ená na zem ědělskou činnost, proto je k tomuto ú čelu p ůvodní krajina p řetvá řena a neustále m ěněna. P ůvodní lesy byly vykáceny a pozm ěněny na zem ědělsky využívanou p ůdu, zejména pole, nepatrnou plochu zabírají louky a pastviny. Jednotlivá pole byla v období kolektivizace pospojována do velkých celk ů, došlo k rušení remízk ů i p řirozené protierozní bariéry. To se dnes projevuje erozní činností proudící vody, která za sebou zanechává výrazné erozní rýhy v polích. Zem ědělství na Záho ří není specializováno na p ěstování ur čité plodiny. Z původní zalesn ěné krajiny, která pokrývala tém ěř celé území, byly zachovány lesy pouze v oblasti Maleníku a v oblasti rozvodí obou tok ů, tedy v dnešním Dřevohostickém lese, v údolí Šišemky mezi Kladníky a Šišmou a v lese Záho ří nad obcí Hrad čany. P ůvodní dubohab řinové porosty na mnoha místech nahradily um ěle vysázené smrkové monokultury a p ůvodní p řirozený smíšený les je zachován v PR Dvor čák. Rovnom ěrn ě rozptýleným typem krajiny je krajina urbanizovaná, zde zastoupena zastav ěným územím dvanácti vesnic, které se zde zcela nebo částe čně nacházejí. Trendem dnešní doby je rozši řování zástavby na okraji vesnic, čímž se pomalu, ale jist ě, zv ětšuje podíl urbanizované krajiny. Pr ůmyslová krajina je zastoupena skládkami odpad ů v Sob ěchlebích, Dolních N ětčicích a u Hrad čan.
21 Obr. 2 Typická krajina Záho ří (foto: J. Horá čková, 28. 4. 2010)
22 5 GEOLOGICKÉ A GEOMORFOLOGICKÉ POM ĚRY ZÁJMOVÉHO ÚZEMÍ
5.1 Geomorfologické člen ění
Informace týkající se geomorfologického člen ění území byly vy čteny ze Zem ěpisného lexikonu ČR – Hory a nížiny (Demek, 2006). Na Obr. 3 jsou vymezená sledovaná povodí v rámci geomorfologického za řazení. Zájmové území zaujímá zajímavé postavení v porovnání geolo gického a geomorfologického člen ění České republiky. Z geologického pohledu je část území ležící na k ře Maleníku sou částí Českého masivu a zbylá část území pat ří k vývoji Karpat. Podle geomorfologického člen ění České republiky ovšem celé území spadá do provincie Západní Karpaty. provincie ZÁPADNÍ KARPATY soustava Vn ější Západní Karpaty podsoustava Západobeskydské podh ůř í celek Podbeskydská pahorkatina podcelek Maleník (IXD-1B) podcelek Kel čská pahorkatina okrsek Vítonická pahorkatina (IXD-1A-2) okrsek Pacetlucká pahorkatina (IXD-1A-7) okrsek Tu čínská pahorkatina (IXD-1A-1)
Obr. 3 Vymezení geomorfologických jednotek zájmového území (zdroj: Demek, Mackov čin, 2006; upraveno)
23 Následující stat ě, týkající se geomorfologické charakteristiky oblasti, vycházejí z publikace Demek, Mackov čin (2006). Celé území z geomorfologického hlediska náleží do celku Podbeskydská pahorkatina, což je pahorkatina budovaná k řídovými a paleogenními flyšovými horninami vn ější skupiny p říkrov ů (podslezskou a slezskou jednotkou) s vyv řelinami těšinit ů, krami kulmských a bradly jurských hornin spolu s neogenními a kvartérními sedimenty. Jedná se o pásmo vrchovin, pahorkatin a brázd, jehož povrch je p řevážn ě erozn ě denuda ční, na hluboce denudované p říkrovové struktu ře s četnými p říkrovovými troskami a zbytky zarovnaných povrch ů a pediment ů. V rámci celku Podbeskydská pahorkatina se území nachází ve dvou podcelcích, Maleníku a Kel čské pahorkatin ě, které se nacházejí v jihozápadní části pahorkatiny, pat ří do kategorie členitých pahorkatin. Podcelek Maleník (60,64 km 2; st řední nadmo řská výška 336,1 m; st řední sklon 5°12´; nejvyšší bod Maleník 479 m n. m.) je budovaný kulmskými drobami, pískovci a břidlicemi, devonskými vápenci a miocenními sedimenty. Jedná se o nesoum ěrnou, k jihovýchodu uklon ěnou hrás ťovou kru s vnit řní kernou stavbou. Výrazný severozápadní svah spadá do Moravské brány, ve vrcholových částech Maleníku se nachází zbytky uklon ěného zarovnaného povrchu, blokové sesuvy a gravita ční tektonika. Údolí, která se zde nacházejí, jsou krátká, založená p řevážn ě na zlomech. Mimo zájmové území se zde vyskytují krasové jevy zastoupeny NPR Zbrašovsko aragonitové jeskyn ě a Hranická propast. Ve jmenovaném podcelku pramení Dolnon ětčický potok i Šišemka. Podcelek Kel čská pahorkatina (365,29 km 2; st řední nadmo řská výška 312,8 m; st řední sklon 3°32´) je budován flyšovými horninami podslezské a slezské jednotky, neogenními sedimenty a kvartérními pokryvy. Georeliéf má p řevážn ě erozn ě denuda ční charakter a zdejší údolí jsou neckovitá, s širokými údolními nivami. Na plošinách a svazích se nachází sprašové pokryvy. Kel čská pahorkatina je roz člen ěna do t ří okrsk ů. Okrsek Vítonická pahorkatina, tvo řená flyšovými jíly, jílovci a pískovci podslezské a slezské jednotky, má p řevážn ě erozn ě denuda ční charakter. Široké h řbety jsou odd ělené neckovitými údolími se
24 širokými údolními nivami. V severozápadní části okrsku se rozkládá část povodí Dolnon ětčického potoka. Okrsek Pacetlucká pahorkatina je tvo řená flyšovými komplexy pískovc ů a jílovc ů podslezské jednotky na jihovýchod ě a nezpevn ěnými miocenními sedimenty na severozápad ě. Povrch má charakter p řevážn ě erozn ě denuda ční. Do okrsku spadá jižní polovina povodí Šišemky a část povodí Dolnon ětčického potoka. Pouze oblast p ři ústí Šišemky do Mošt ěnky se rozkládá na okrsku Tu čínská pahorkatina.
5.2 Geomorfologická regionalizace
Regionalizace podle absolutní výškové členitosti a relativní výškové členitosti je popsána v kapitole 6. Samotné vymezení geomorfologických region ů v obou povodích bylo provedeno p ři zpracování Mapy geomorfologických region ů a vybraných tvar ů reliéfu povodí Dolnon ětčického potoka a Šišemky (Horá čková, 2009), která byla přílohou bakalá řské práce. Vymezené regiony vznikly syntézou sestrojené díl čí mapy relativní výškové členitosti a vybraných mapových list ů geologických map. Výsledkem byly geomorfologické regiony nacházející se na území povodí Dolnon ětčického potoka a Šišemky. Jedná se o tyto geomorfologické regiony: údolní nivy ploché pahorkatiny na deluviálních, deluviofluviálních a fluviálních sedimentech na eluviích na vápnitých jílech a jílovcích, píscích a št ěrcích na svahových a eolických sedimentech na pelitech n ěmčického souvrství na hradecko-kyjovickém souvrství na podslezské jednotce na moravickém souvrství členité pahorkatiny na deluviálních, deluviofluviálních a fluviálních sedimentech na eluviích na vápnitých jílech a jílovcích
25 na svahových a eolických sedimentech na pelitech n ěmčického souvrství na hradecko-kyjovickém souvrství Údolní nivy se vyskytují tém ěř podél celého toku Šišemky, vyjma její pramenné oblasti. Dále údolní nivy nalezneme p ři Dolnon ětčickém potoku od Dolních N ětčic až po jeho ústí do Mošt ěnky, na dolním toku Maleníku a také na Oprostovickém potoce. Většina jmenovaných oblastí spadá do kategorie plochých pahorkatin, pouze část horního toku Šišemky se řadí mezi členité pahorkartiny. Údolní nivy jsou obklopeny fluviálními, deluviofluviálními a deluviálními sedimenty a eluvii. Ploché pahorkatiny jsou nejrozsáhlejší kategorií v zjišt ěné regionalizaci, nenachází se pouze v severní části povodí Dolnon ětčického potoka a pramenné oblasti Šišemky. Na zmín ěných pahorkatinách se vyskytují regiony tvo řené pelity n ěmčického souvrství, a to v pásu mezi obcemi Paršovice - Dolní N ětčice. Oblasti tvo řené vápnitými jíly a jílovci, písky a št ěrky se vyskytují na dolní a ve st řední části povodí Šišemky a tvo ří podloží les ů severn ě od Dolních N ětčic. Svahové a eolické sedimenty jsou rozmíst ěny ostr ůvkovit ě, zejména na západní až severozápadní části rozvodnice Šišemky. Dále se nachází po obou b řezích Maleníku v oblasti biologických rybník ů a východn ě od obce Dolní N ětčice. Minimální zastoupení má v plochých pahorkatinách hradecko-kyjovické souvrství, spíše dopl ňuje eolické a svahové sedimenty nad Dolními N ětčicemi. Zbývající část území vypl ňuje podslezská jednotka a na velmi malé ploše u Paršovic moravické souvrství. Severní část zájmového území, tedy území spadajícího do kategorie členité pahorkatiny, je tvo řeno hradecko-kyjovickým souvrstvím. Toto souvrství je jen místy narušeno pelity n ěmčického souvrství a vápnitými jíly a jílovci. Východní část malenické kry, kterou protéká horní tok Dolnon ětčického potoka, leží na podloží svahových a eolických sediment ů.
26 5.3 Vývoj reliéfu
St ěžejní literaturou pro zpracování podkapitoly Vývoje reliéfu jsou publikace od Janošky (1994, 1998). Zájmové území zaujímá zajímavé postavení v rámci geologického člen ění České republiky. Část území leží na k ře Maleníku, která je sou částí Českého masivu (by ť leží na druhé stran ě Moravské brány než samotný Český masiv) a část se rozkládá na Kel čské pahorkatin ě, která již náleží do Západních Karpat. Území tedy tvo ří hranici mezi dv ěma evropsky významnými geograficko – geologickými celky, Českým masivem a Karpatami. Český masiv vznikl v prvohorách hercynským vrásn ěním, kdežto Západní Karpaty jsou sou částí horstva vzniklého alpínským vrásn ěním v třetihorách. Podložím paleozoika jsou hlubinné vyv řeliny a metamorfované horniny proterozoického stá ří, tvo řící do za čátku devonu souš. Následný prvohorní vývoj souvrství usazených hornin náleží k devonskému až karbonskému stá ří. V devonu bylo zájmové území zatopeno m ělkým teplým mo řem, tím bylo vytvo řeno vhodné prost ředí pro vznik vápenc ů coby nejstarší horniny paleozoika ve vymezeném území. Vývoj v prvohorách od po čátku karbonu byl ovlivn ěn hercynským vrásn ěním, které dalo vzniknout samému Českému masivu v četn ě Maleníku, který byl v té dob ě sou částí masivu. V d ůsledku hercynského vrásn ění docházelo k rychlému poklesu mo řského dna, a tedy i ke zm ěně stávajícího sedimenta čního prost ředí. Do klesající mo řské pánve bylo splachováno velké množství zv ětralin z horských pásem z jádra Českého masivu. Tak vznikala souvrství slepenc ů, drob, prachovc ů a b řidlic, která se n ěkolikanásobn ě opakovala. St řídáním t ěchto hornin vznikal tzv. flyš, a pokud mluvíme o flyši vznikajícím v karbonu, jež lemoval práv ě se vrásnící jádro Českého masivu, je ozna čován jako kulm. Celý proces hercynského vrásn ění byl uzav řen na konci karbonu vyvrásn ěním kulmu. V období druhohor byl již Český masiv zcela vytvo řen, zasahoval na území Moravské brány a v okolí vystupoval v podob ě horských pásem. Celé druhohorní období bylo obdobím geologického klidu a zdejší souš byla podrobena zv ětrávání, erozi a zarovnávání, jejichž výsledkem byl tém ěř zarovnaný povrch charakteru mírn ě vyklenuté plošiny. Zárove ň byly zv ětraliny Českého masivu odnášeny řekami do mo ře Tethys. Zde z nich vznikala souvrství hornin, ze kterých byly pozd ěji vyvrásn ěny Alpy a Karpaty.
27 Vyvrásn ění nastalo v třetihorách procesy alpínského vrásn ění. Jihovýchodní okraj Českého masivu se stal podložím pro nasouvané p říkrovy Alp a Karpat z jihu. V neogénu pod jejich tlakem praskal a d ělil se na díl čí kry, které byly podél zlom ů navzájem posouvány. Tyto kerné pohyby daly vzniknout dnešnímu reliéfu v okolí Moravské brány, tedy i zájmovému území. Vzniklé pánve a p říkopové propadliny byly v neogénu zaplaveny mo řem, pouze kra Maleníku z ůstala po celou dobu souší. Na Maleník byl nasouván podslezský p říkrov tvo řený zvrásn ěnými paleogenními horninami, což jsou n ěkolikanásobn ě se opakující vrstvy vápnitých pískovc ů a vápnitých jílovc ů. Zmín ěné horniny se nacházejí v okolí Sob ěchleb, Horních N ětčic a Pavlovic, ale dnes se jedná pouze o jejich poz ůstatky. P říkrovy jsou tvo řené m ěkkými horninami a jejich zv ětrávání a eroze zp ůsobuje vznik mírné kopcovité krajiny, která se morfologicky nijak výrazn ě neprojevuje. Vznik Karpat byl ukon čen vyvrásn ěním karpatského flyše. Mezi území zaplavené neogenním mo řem pat řila i oblast Dolních Nětčic a Bezuchova, kde byly do nedávné doby t ěženy neogenní písky a v pískovn ě v Dolních N ětčicích byly dokonce objeveny mo řské fosílie. O jednotlivých pískovnách je blíže psáno v kapitole 7. Od konce t řetihor do sou časnosti p řevládá eroze a zv ětrávání zemského povrchu. Intenzivnímu odnosu jsou podrobovány p ředevším m ěkké horniny jak neogenního mo ře, tak paleogenních karpatských p říkrov ů. Postupn ě se vytvá ří systém dnešní říční sít ě. Mezi významné geologické činitele sou časnosti pat ří člov ěk a jeho činnost. Dodnes pokra čuje pohyb ker. Pohyb Maleníku sm ěrem od kry Oderských vrch ů, tedy od Českého masivu, pat ří k nejv ětším v republice a činí n ěkolik mm ro čně. Vzdalování je zp ůsobeno nejspíš rota čním pohybem kry Maleníku v důsledku jejího zatížení karpatskými p říkrovy (Janoška, 1994, 1998). Podle Czudka (1997) dosahuje kontakt Českého masivu a Západních Karpat relativní pohybové aktivity až okolo 5 mm za rok, ovšem intenzita pohybu je v jednotlivých oblastech zna čně rozdílná.
28 Obr. 4 Geologická stavba Moravské brány (bez čtvrtohor) (zdroj: Janoška, 1994; upraveno)
Obr. 5 Profil Moravské brány a kry Maleníku (zdroj: Janoška, 1994)
29 5.4 Nerostné suroviny a minerály na Záho ří
Záho ří je na výskyt minerál ů chudou oblastí. Zejména starší vlastiv ědná literatura popisuje nálezy opálu menilitu a menilitových b řidlic v okolí n ěkterých obcí
Záho ří. Menilit je beztvará k řemitá hmota s chemickým vzorcem SiO 2 . n H 2O, charakteristická kaštanov ě hn ědou až černošedou barvou a lasturnatým lomem. Jeho vznik souvisí s nahromad ěním zbytk ů k řemi čitých schránek mo řských živo čich ů, které se b ěhem geologického vývoje p řem ěnily na amorfní hmotu. Výskyt menilitu je vázán na vrstvy vápenitých b řidlic, v nichž tvo ří hnízda, čočky anebo arytmicky se opakující vrstvi čky. Tyto neobvyklé vápnité b řidlice bývají ozna čovány jako menilitové b řidlice. Tato b řidlice je charakteristická svým st řípkovitým rozpadem, velmi snadno zv ětrává a podléhá erozi, proto je dnes její výskyt v přírod ě vzácný (Janoška, 1998). Menility a menilitové b řidlice byly v minulosti nalezeny na území obcí Sob ěchleby, Sím ře (tehdejší Sym ře), Dolní N ětčice a Paršovice (Ba ďura, 1919). Výskyt t ěchto b řidlic není vázaný jen na vymezená povodí, ale i na jejich okolí. P říkladem je malý zpustlý lom u Rakova. Snad nejmocn ější vrstva opálu byla v minulosti odkryta severovýchodn ě od Sob ěchleb, na poli Pod Hrabinou. Vrstva dosahovala v hloubce 50 – 60 cm ší řky 200 m (Pospíšil, 1947). Mezi geologické zajímavosti se řadí i drobný výskyt drobové b řidlice v údolí Radotínského potoka na samém kraji Radotína a nález kamenného uhlí v dolní části návsi (www.obecradotin.cz). Důkazem, že menility se vyskytovaly na r ůzných místech Záho ří, nejen ve vymezených povodích, je opušt ěný malý lom asi p ůl kilometru jihovýchodn ě od Rakova o rozm ěrech 10 m x 10 m. Zde byly zjišt ěny drobné výchozy tence laminovaného rohovce – menilitu (Otava, 2010). Lapá ček (2005) prezentuje mapu Záho ří z konce 19. století, na které její autor Fr. P řikryl zaznamenal výskyt nebo t ěžbu kamenného uhlí (dnešní název: černé uhlí). Jednalo se o oblast v lesích nad obcí Sob ěchleby, kde se dnes nachází bývalý lom, dále severozápadn ě od Paršovic a na levém b řehu Dolnon ětčického potoka. Existují zmínky o výskytu kamenného uhlí také v dolní části návsi v Radotín ě. Významnou nerostnou surovinou, která byla známá i za hranicemi Záho ří, byl zdejší písek t ěžený v pískovnách v Bezuchov ě a v Dolních N ětčicích, pop řípad ě v dalších menších pískovcových odkryvech. Dnes jsou pískovny v ětšinou
30 zrekultivované a lidé pro vlastní pot řebu využívají jen poslední pískovcové odkryvy po těžb ě. Důležité byly v minulosti lomy na t ěžbu droby coby stavebního kamene. Nejvýznamn ější t ěžba probíhala ve t řech lomech nad Šišmou. Jednotlivé t ěžební prostory jsou podrobn ěji popsány v kapitole 7.
5.5 Geomorfologické pochody
Reliéf se neustále m ění a vyvíjí. Mezi nejvýznamn ější geomorfologické pochody sou časnosti v zájmovém území pat ří pochody svahové, fluviální a antropogenní. Svahový proces sesouvání, též sesuvný pohyb, je p řemíst ění hornin z vyšších poloh svahu do nižších vyvolané gravitací, jehož rychlost je r ůzná (Rubín, Balatka a kol., 1986). K narušení stability svah ů dochází p řírodními i antropogenn ě podmín ěnými procesy a mezi základní p říčiny svahových pochod ů pat ří sklon svahu, zatížení svahu, zvýšení obsahu vody a narušení soudržnosti (Kirchner, Smolová, 2010). Zárove ň podle Karáska (2001) platí, že čím je svah vyšší a prudší, tím rychlejší je pohyb hmot, a tím v ětší je morfologická zm ěna svah ů jím vyvolaná. Dle stupn ě aktivity se svahové procesy rozd ělují na aktivní (živé), které jsou v sou časné dob ě v pohybu, na potenciální (do časn ě uklidn ěné), jehož p říčiny se mohou za vhodných podmínek op ět obnovit, a na stabilizované (trvale uklidn ěné) svahové procesy, kde p říčiny pohybu zanikly (Kirchner, Smolová, 2010). Sledování výskyt ů svahových proces ů, respektive sesuvných proces ů, je umožn ěno prost řednictvím internetového Portálu ve řejné správy České republiky, který zobrazuje čty ři oblasti sesuvných proces ů v zájmovém území. Tyto sesuvy jsou rozd ěleny na aktivní a ostatní. Svahové procesy ve vymezeném území jsou dlouhodobého charakteru a výrazn ě neohrožují zdejší obyvatele ani jejich majetek. Pomalý sesuvný proces probíhá na b řehu přehrady v Šišm ě, ve svahu pod silnicí vedoucí do Pavlovic a nejspíš souvisí s podmá čenými břehy v okolí vodní nádrže. Dnes již potenciální nebo stabilizovaný sesuv se nachází u rodinných dom ů č. p. 14 a č. p. 44, p řibližn ě 100 m vzdálených od hráze p řehrady. Potenciální svahové pochody hrozí na svahu mezi obcí Sob ěchleby a zdejší zrekultivovanou skládkou v lokalit ě Za bránou, kde situace byla do časn ě vy řešena výsadbou ovocných strom ů. Svahové procesy související s geologickým podložím jsou patrné v Dolních Nětčicích, které leží na podloží z neogenních písk ů. Nestabilní písky zp ůsobují sesuvy v lokalit ě Pod Kopaninami v míst ě, kudy vede polní cesta k bývalému kamenolomu. Mezi
31 sesuvné procesy lze za řadit i sesuv pískovcového odkryvu u požární nádrže zp ůsobený narušením soudržnosti horniny, který místním lidem zasypává výb ěh pro domácí zví řectvo. Fluviální procesy souvisí s činností proudící vody, která je zde hlavním odnosovým činitelem a vývoj krajiny je proto p římo závislý na intenzit ě fluviálních pochod ů a vývoji říční sít ě. D ůsledkem fluviální eroze dochází k rozši řování a prohlubování koryt tok ů jako důsledku hloubkové a bo ční eroze (Smolová, Vítek, 2007). Tyto erozní pochody jsou dob ře pozorovatelné na st ředním toku Dolnon ětčického potoka v okolí zaniklé osady Sím ře, kde daly vzniknout mnoha b řehovým nátržím a b řehovým výklenk ům v nárazových b řezích koryta. P ři tvorb ě mapy Vybrané tvary reliéfu v povodí Dolnon ětčického potoka a Šišemky v letech 2010 – 2011 byla provedena generalizace tvar ů na zmín ěném úseku toku, reálná situace je zachycena na vý řezu z mapy v Příloze 6. S erozní činností stékající vody je spojen vznik erozních rýh, v některých p řípadech je jejich vznik podmín ěn lidskou činností, respektive se zcelováním polí v minulosti, zánikem remízk ů a zp ůsobem obd ělávání polí. Tyto erozní rýhy jsou patrné na polích u Radotína, nejdelší zjišt ěná rýha dosahovala délky 65 m a maximální ší řky 60 cm. Další výrazná rýha byla um ěle vytvo řena v poli na levém b řehu Šišemky mezi Hrad čanami a Domaželicemi, aby odvád ěla p řebývající vodu z polí a erozní činnosti tak bránila nebo mírnila její projevy. Jelikož erozní rýhy pat ří mezi rychle se vyvíjející tvary, dá se p ředpokládat vznik nových rýh. Erozní rýhy vyvíjející se bez zásahu člov ěka se m ění ve strže, což je patrné v lese nad Šišmou a na horním toku Maleníku. Fluviální procesy jsou v sou časnosti do zna čné míry ovlivn ěny antropogenními procesy, to se projevuje ovlivn ěním odtoku vody a ovlivn ěním vlastností vody. Člov ěk svými zásahy narušuje p ůvodní fluviální erozi, transport a akumulaci (Kirchner, Smolová, 2010). V zájmovém území se zmín ěné procesy týkají nap ř. ochrany p řed povodn ěmi, protože lidé se brání jejich projev ům a to nenávratnými zm ěnami v krajin ě. P říkladem je výstavba dvou bo čních nádrží na Dolnon ětčickém potoce p ři východním okraji Paršovického polesí a zpevn ěním koryt tok ů. Dále lidé opravují a budují malé vodní nádrže na horních tocích místních potok ů, které zachycují p řebyte čnou odtékající vodu, a tak pomáhají zmírnit následky povodní. P říkladem jsou nádrže u Hrad čan, Oprostovic a nad Bezuchovem. Výrazným zásahem do p ůvodní krajiny je zpev ňování koryt tok ů na úsecích Maleníku a Dolnon ětčického potoka. Člov ěk svou činností geomorfologické procesy v krajin ě urychluje nebo zpomaluje. Konkrétn ě na urychlení povodní a odtokových pom ěrů v území m ělo vliv i vysoušení rybník ů
32 na Záho ří a jejich p řem ěna na pole a louky v 2. pol. 18. století. Jednalo se o dva rybníky u Lhoty a o rybníky u Dolních N ětčic (Ba ďura, 1919). Lidská činnost se v dnešní dob ě projevuje také degradací p ůvodní krajiny, p ři které dochází k zarovnávání reliéfu. Zarovnané plochy jsou zastavovány, obzvláš ť p ři sou časném trendu st ěhování obyvatel z měst do vesnic. Z toho d ůvodu je rozši řována zástavba obcí, zejména na okraji Radotína, Sob ěchleb, Rakova a Dolních N ětčic, čímž je ale ni čen p ůvodní reliéf. Ráz krajiny v jihozápadní části povodí Šišemky byl pozm ěněn výstavbou agrárních teras p řed ústím Šišemky.
33 6 MORFOMETRICKÁ ANALÝZA RELIÉFU V ZÁJMOVÉM ÚZEMÍ Morfometrie umož ňuje kvantifikovat kvalitativní znaky terénních tvarů či jejich prvk ů. Rozm ěry tvar ů jsou vyjád řeny výhradn ě metricky. Základní morfometrickou pom ůckou je mapa, z níž lze nejsnáze získat orienta ční morfometrické informace tehdy, je-li v ní terén vyjád řen kombinací vrstevnic a šraf. Metoda zjiš ťování morfometrických informací z topografických a geografických map a zpracování t ěchto informací je pracovní náplní kartometrie (Karásek, 2001).
6.1 Absolutní výšková členitost reliéfu
Karásek (2001) vysv ětluje absolutní výšku jako vertikální vzdálenost hmotného bodu od základní srovnávací geopotenciální hladiny, tj. od hladiny sv ětového mo ře. Z hlediska absolutní výškové členitosti spadá sledované území do kategorie vyso čin, jelikož se na území nenachází oblasti s nižší nadmo řskou výškou jak 200 m, což je hranice mezi vyso činami a nížinami. Nejvyšším vrcholem území je Maleník (479 m n. m.), nejnižší nadmo řské výšky je dosaženo p ři ústí Šišemky do Mošt ěnky (225 m n. m.). Absolutní výškový rozdíl je tedy 254 metr ů. Mezi další významné vrcholy pat ří U Antoní čka (453,7 m n. m.), Na Kopcích (448,4 m n. m.) či nepojmenovaný vrchol (432,1 m n. m.), který je zárove ň nejvyšším bodem v povodí Šišemky. Celkov ě nadmo řská výška území pozvolna klesá ve sm ěru sever - jih.
6.2 Relativní výšková členitost reliéfu
Relativní výška je podle Karáska (2001) vertikální vzdálenost od jiné srovnávací úrovn ě, která leží studovanému objektu blíže a je se základní geopotenciální hladinou více či mén ě rovnob ěžná. Relativní výšková členitost je zastoupena kategoriemi plochá pahorkatina a členitá pahorkatina. Členité pahorkatiny jsou vymezeny intervalem 76 – 150 m p řevýšení mezi jednotlivými nejnižšími a nejvyššími body na dané ploše. V zájmovém území zabírají přibližn ě šestinu plochy, a to v severní části povodí Dolnon ětčického potoka. Zbývající část území tvo ří ploché pahorkatiny vymezené intervalem 30 – 75 m p řevýšení.
34 6.3 Sklonitost reliéfu
Svah je plocha, která nikdy není rovnob ěžná s geopotenciálními hladinami, což znamená, že je v ůč i nim uklon ěna pod n ějakým úhlem, teoreticky v rozsahu od 0° do 180°. Úhlová odchylka svahové plochy od horizontální roviny se nazývá sklon svahu, údaje jsou ve stupních. Nej čast ěji používaná stupnice pro sklony svah ů respektuje skute čnost, že plošiny nebývají ideáln ě rovné a úhlový limit mezi plošinami a svahy vymezuje hodnotou sklonu 2° (Karásek, 2001). Roviny, tedy území se sklonem do 2°, se v zájmovém území nacházejí minimáln ě a zabírají p řibližn ě 5 % z celé plochy. Jedná se o údolní nivy dolního toku Dolnon ětčického potoka a okolí Šišemky pod obcí Hrad čany. Menší plochy se nachází v Paršovickém revíru a nad Vidlá čem. Mírné svahy, tedy svahy do 5°, zabírají p řibližn ě polovinu z celkové plochy a jsou rozmíst ěny rovnom ěrn ě po celé ploše obou povodí. Tém ěř celá levá strana povodí Dolnon ětčického potoka, krom ě severní části, spadá do této kategorie. Spadá sem i území mezi Lhotou a Radotínem. Hojn ě zastoupený je i svažitý reliéf se sklonem 5°- 15°, který zabírá p řibližn ě 43 % zájmového území. Takto charakterizovaný reliéf tvo ří v ětšinu území, které se rozkládá na k ře Maleníku. Dále byly tyto svahy ode čteny v lesích mezi Kladníky a Šišmou, ve v ětší části Dřevohostického lesa, na dolním toku Šišemky a u obce Oprostovice. Svahy se sklonem v ětším jak 15° se řadí mezi strmé svahy a v zájmovém území se nachází minimáln ě, tvo ří necelá 2 % celkové plochy. Strmé svahy se nachází p řed ústím Šišemky, kde na nich byly vybudovány agrární terasy. Dále v lesích mezi obcemi Kladníky a Šišma, zde navazují na p ředchozí kategorii a jedná se zejména o svahy strží a svahy ohrani čující údolní nivu Šišemky. Podobná situace vznikla i v reliéfu horního toku Maleníku nebo p ři levém b řehu Dolnon ětčického potoka, který lemuje východní okraj Paršovického polesí. Radotínský potok taktéž pramení v oblasti se strmými svahy.
6.4 Analýza spádových k řivek vybraných tok ů
Spádová k řivka vzniká spojením jednotlivých bod ů údolního dna od pramene až k ústí vynesených do podélného profilu. V ideálním p řípad ě má sestrojená geometrická křivka tvar nejvíce podobný parabole, ve své horní části je p říkrá a čím dále ke svému
35 dolnímu konci se stává mírn ější. Existují dva typy spádových k řivek - vyrovnaný typ a nevyrovnaný typ, z nichž druhý uvedený je čast ější (Kettner, 1954). Veškeré uvedené spádové k řivky byly sestrojeny z údaj ů ode čtených z topografického podkladu v měř ítku 1 : 10 000 s vrstevnicovým intervalem dva metry. Jedná se o spádové k řivky Šišemky a Dolnon ětčického potoka a jeho vybraných p řítok ů (Rakov a Maleník s Radotínským potokem), p řiložené v Příloze 2. U ostatních bezejmenných tok ů nebyla spádová k řivka sestrojena. Vliv na spád má nejen geologické podloží, ale i člov ěk svými antropogenními zásahy (regulace koryt vodních tok ů; vodní plochy, ...). Pro přehlednost jsou základní charakteristiky tok ů, ode čtené ze Základních map ČR v měř ítku 1 : 10 000, uvedeny v Tab. 1. Tab. 1 Vybrané charakteristiky vybraných vodních tok ů zájmového území vodní tok pramen ústí délka toku převýšení pr ůměrný [m n. m.] [m n. m.] [m] [m] spád [%] Šišemka 418 224 12 080 194 1,6 Dolnon ětčický potok 384 240 13 810 140 1,0 Rakov 314 286 1 360 28 2,1 Maleník 400 256 6 420 144 2,2 Radotínský potok 360 262 3 160 98 3,1 Šišemka ani Dolnon ětčický potok se svými p řítoky nevytvá ří vyrovnané spádové křivky, proto na nich lze vymezit úseky s rozdílnými spády. U obou tok ů platí, že horní tok má v ětší spád, který se p řibližováním k prameni pozvolna zmenšuje. Větší spád (1,6 %) má Šišemka, protože pramení ve vyšší a ústí v nižší nadmo řské výšce, p řitom je kratší než Dolnon ětčický potok. Pro analýzy byly spádové k řivky um ěle rozd ěleny na n ěkolik úsek ů lišících se práv ě spádem. Spádová k řivka Šišemky Spádová k řivka byla sestavena pro celý tok, který pramení ve výšce 418 m n. m. západn ě od chaty U Huberta a ústí ve výšce 224 m n. m. u Domaželic. Na Šišemce dlouhé 12 km je dosaženo p řevýšení 194 m, pr ůměrný spád tedy činí 1,6 m na 100 m délky (1,6 %). Sestrojená spádová křivka není vyrovnaná, nejv ětšího spádu je dosaženo na horní části toku dlouhém p řibližn ě 1 000 m od pramenné oblasti, kde činí spád 5,2 m na 100 m délky (5,2 %). V následujících 4 000 m je spád mírn ější (1,5 %) a nachází se zde menší zlomy. Mezi 5 000 m a 7 000 m délky toku spád op ět vzr ůstá (1,9 %), ale poté je až do ústí mírný
36 a vyrovnaný (0,9 %). Nejnižších spádových hodnot dosahuje Šišemka 3 000 m až 1 000 m před svým ústím, jedná se o pouhých 0,4 m na 100 m délky (0,4 %). Spádová k řivka Dolnon ětčického potoka Dolnon ětčický potok pramení v nadmo řské výšce 384 m u p řírodní rezervace Dvor čák a ústí do Mošt ěnky ve výšce 244 m n. m. P řevýšení dosahuje 140 m na délce toku 13,8 km, takže pr ůměrný spád celého toku 1 m na 100 m délky (1 %). Na Dolnon ětčickém potoce lze vymezit t ři úseky s rozdílnou hodnotou spádu. Nejvyšší spád je z řejmý na horním toku dlouhém p řibližn ě 2 000 m od pramene, kde dosahuje hodnot 2,9 m na 100 m délky (2,9 %). V úseku od 2 000 m do 6 600 m od pramene je spád mírnější, navíc je p řirozený charakter spádu narušen regulací koryta s menšími vodními stupni v Dolních N ětčicích. Zcela mírný spád 0,3 m na 100 délky (0,3 %) lze zam ěř it na úseku mezi 6 600 m od pramene a ústím Dolnon ětčického potoka. Tento nízký spád byl vhodný v 70. letech 20. století pro plány na výstavbu p řehrady Radkovy zmín ěné v kapitole 7, podle kterých m ěla být p řehrada postavena na úseku dlouhém p řibližn ě 3 km v nadmo řské výšce 258 až 242 m n. m. Spádové k řivky Maleníku a Radotínského potoka Nejv ětším p řítokem Dolnon ětčického potoka je Maleník pramenící ve výšce 400 m n. m., tedy ješt ě výše než Dolnon ětčický potok, do kterého se vlévá ve výšce 256 m n. m. u Sim ře. To je území, kde by se nacházel za čátek výše zmín ěné přehrady Radkovy. Na Maleníku jsou patrné dva úseky. První, dlouhý 4 040 m je p říkrý se spádem 3,2 m na 100 m délky. Druhý úsek od 4 040 m po ústí má mírn ější spád 0,7 m na 100 m délky (0,7 %), proto také byla zdejší lokalita zvolena k vybudování t ří ekologických rybník ů s funkcí biologického čišt ění vody. Nejv ětším p řítokem Maleníku je pravostranný p řítok Radotínský potok dlouhý 3 160 m se spádem 3,1 m na 100 délky (3,1 %).
6.5 Analýza sériových profil ů vybraných tok ů
Sériové profily byly sestrojeny na základ ě údaj ů ode čtených z mapového podkladu v měř ítku 1 : 10 000 se základním intervalem vrstevnic 2 m. Údaje na ose x všech profil ů p ředstavují ší řku údolí v metrech, osa y p ředstavuje nadmo řskou výšku v m n. m. Jednotlivé sériové profily znázor ňují vývoj koryta od jeho pramene sm ěrem k ústí. Na Šišemce bylo sestrojeno p ět sériových profil ů (Profil A – Profil E),
37 na Dolnon ětčickém potoce čty ři profily (Profil F – Profil I). Všechny sestrojené profily se nachází v Příloze 3 na konci práce. Jednotlivá údolí lze charakterizovat na základ ě asymetrie údolí, tj. dle nesoum ěrnosti údolních svah ů. Czudek (1997) rozlišuje asymetrii sklonovou a výškovou. P ři sklonové asymetrii mají oba svahy zhruba stejnou výšku nad údolním dnem, avšak odlišný sklon a rozdílnost sklonu je zde d ůležit ější než rozdílné výšky. Tento typ asymetrie je typický pro pramenné oblasti tok ů. Naopak asymetrie výšková vychází z výrazn ě odlišných výšek, p řičemž sklon mají oba svahy zhruba stejné a rozdílnost výšek je d ůležit ější než sklony svah ů. Výšková asymetrie je typická pro st řední a dolní úseky údolí. Tab. 2 Přehled profil ů sestrojených na Šišemce profil koryto Šišemky vzdálenost od ší řka údolí (m n. m.) pramene (m) (m) profil A 378 500 700 profil B 310 4 450 1 250 profil C 296 5 600 860 profil D 236 10 850 1 640 profil E 226 12 500 1 500 Profil A. Profil A znázor ňuje údolí v pramenné oblasti Šišemky a je sestrojen ve sm ěru SZ – JV. Za číná na kót ě 418 m n. m. a kon čí Na Kopcích ve výšce 450 m n. m, Šišemka tudy protéká na úrovni 378 m n. m. a její údolí je široké 700 m. Od pramene je profil vzdálen 500 m a vpravo od toku vede silnice III. t řídy ve sm ěru sousoší Cyril a Metod ěj – chata U Huberta. Podloží levého svahu tvo ří hradecko–kyjovické souvrství, údolní dno je vypln ěno fluviálními, deluviofluviálními a deluviálními sedimenty a horní část pravého svahu je z části tvo řena eluvii. Údolí je výškov ě asymetrické s rozdílem 32 m, ale je sklonov ě soum ěrné do nadmo řské výšky p řibližn ě 420 m. Od této výšky má levý svah mírn ější sklon. Údolí má tvar ostrého písmene V. Profil B. Profil B byl sestrojen ve vzdálenosti 4 450 m od pramene. Profil za číná kótou 436 m n. m. a je veden skrze obec Kladníky ke kót ě 353,1 m n. m. v SZ – JV sm ěru. Vymezuje údolí široké 1 250 m. Šišemka v této oblasti protéká údolní nivou, kterou obklopují z obou stran fluviální, deluviofluviální a deluviální sedimenty. Na tyto sedimenty na levém svahu navazují eluvia a na pravém svahu sedimenty svahové a eolické. Sklonov ě i výškov ě se jedná o tém ěř symetrické údolí, výškový rozdíl je pouhých 6 m. Údolí má tvar písmene V.
38 Profil C. Na profilu C je zachycený tvar údolí v lese Kunkov mezi obcemi Kladníky a Šišma s údolím o ší řce 860 m. Údolí je výrazného, ale nepravidelného tvaru písmene V a jeho krajní body jsou vymezeny kótami o hodnotách 347 m n. m. a 336,2 m n. m. Profil je sestrojen ve sm ěru Z - V a oba svahy jsou tvo řeny do výšky 300 m n. m. fluviálními, deluviofluviálními a deluviálními sedimenty, na které dále navazuje eluviální podloží. Šišemka protéká širokou údolní nivou. Celé údolí je asymetrické výškov ě s výškovým rozdílem 11 m i sklonov ě. Pravý svah má v ětší sklon než svah levý, ale u obou dochází od nadmo řské výšky 300 m, tedy v oblasti zm ěny podloží, ke zmenšení jejich sklon ů. Údolí má přechodný tvar mezi tvary písmen V a U. Profil D. Na dolním toku Šišemky, mezi obcí Hrad čany a skládkou odpad ů, je sestrojen profil D. Údolí je nejširší ze všech sestrojených profil ů, dosahuje ší řky 1 640 m a za číná na Mesle ve výšce 292,8 m n. m. Profil je ukon čen v lokalit ě Rovn ě, kde dosahuje 284,2 m n. m. Údolí má p řechodný tvar mezi písmeny V a U s plochým dnem vypln ěným údolní nivou. Údolí m ůžeme považovat za výškov ě lehce asymetrické s výškovým rozdílem 8 m a sklonov ě tém ěř soum ěrné, i když levý svah je mírn ější. Geologické podloží v této oblasti je pestré. Široká údolní niva je z levé strany ohrani čena úzkým pásmem sediment ů, na které navazuje podslezská jednotka, a z pravé strany se jedná o svahové a eolické sedimenty. Pouze v oblasti Mesla se nachází vápnité jíly, jílovce, písky a št ěrky. Profil E. Poslední profil na Šišemce byl sestrojen p řibližn ě 800 m p řed jejím ústím, zachycuje tak charakter údolí na dolním toku, které je široké 1 500 m. Krajní body profilu jsou zárove ň body ležící na rozvodnici povodí Šišemky. Jedná se o kótu 277,5 m na západ ě a vrchol Kopaniny s nadmo řskou výškou 283,9 m na východ ě. Údolí je výškov ě i sklonov ě tém ěř symetrické a na prudkém pravém svahu byly vybudovány dv ě agrární terasy. P řibližn ě od výšky 250 m n. m. jsou oba svahy tvo řeny horninami podslezské jednotky, na které na levém svahu navazují svahové a eolické sedimenty, na pravém svahu sedimenty fluviální, deluviofluviální a deluviální. Údolní niva je široká a celé údolí tvarem p řipomíná široce rozev řené písmeno V.
39 Tab. 3 Přehled profil ů sestrojených na Dolnon ětčickém potoce profil koryto Dolnon ětčického vzdálenost ší řka údolí potoka (m n. m.) od pramene (m) (m) profil F 352 850 830 profil G 305 2 300 1 250 profil H 262 7 800 1 650 profil I 244 11 700 1 800 Profil F. Území, na kterém byl sestrojen profil profil F, leží na k ře Maleníku, lze tedy očekávat údolí za řezané do podloží. Sestrojený profil se nachází 850 m pod pramennou oblastí Dolnon ětčického potoka a znázor ňuje údolí ostrého tvaru V, širokého 830 m. Profil je veden ve sm ěru S – J, kde spojuje kóty 405,6 m n. m. a 365 m n. m. Rozdíl mezi kótami dokazuje výraznou výškovou asymetrii. Sklonová asymetrie je patrná na podloží svahových a eolických sediment ů, kde pravý svah pokra čuje v mírn ějším sklonu. Zbytek oblasti je tvo řen deluviálními, deluviofluviálními a fluviálními sedimenty. Profil G. Profil G je sestrojen ve sm ěru SZ – JV p řibližn ě 2 300 m daleko od pramene a spojuje kótu 389,4 m n. m. na severozápadě s kótou 328,2 m n. m. na jihovýchod ě. Údolí je široké 1 250 m a prochází skrze horní bo ční nádrž na Dolnon ětčickém potoce. Sestavený profil poukazuje na sklonovou symetrii, avšak na asymetrii výškovou s rozdílem 61 m. V oblasti vodního toku jsou uloženy op ět sedimenty deluviální, deluviofluviální a fluviální, na které na levém svahu navazují pelity n ěmčického souvrství. Pravý svah je dále tvo řen podložím svahových a eolických sediment ů spole čně s podložím hradecko– kyjovického souvrství, které se zde vyskytuje v oblasti kóty 328,2 m n. m. Celý levý svah je dnes zem ědělsky využíván, pravý svah je zalesn ěný. Profil H. Profil H vede ve sm ěru SZ–JV a je vymezen vrcholem Za bránou vysokým 294,5 m a kótou 317 m n. m., která zárove ň leží na rozvodnici povodí Dolnon ětčického potoka. Profil je sestrojen ve vzdálenosti 7 800 m od pramene a ve skute čnosti se jedná o zem ědělsky využívanou krajinu. Údolí široké 1 650 m je s rozdílem výšek mezi krajními kótami 22,5 m výškově asymetrické, má tvar široce otev řeného písmene V a lze ho považovat za sklonov ě tém ěř symetrické. Široká údolní niva leži v deluviálních, deluviofluviálních a fluviálních sedimentech, které jsou z obou stran obklopeny horninami podslezské jednotky, která je zde nasunuta od jihovýchodu.
40 Profil I. Poslední profil na Dolnon ětčickém potoce, profil I, je ohrani čen kótou 302,1 m n. m. v Zadním lese na západ ě a vrcholem Klešt ěnec v nadmo řské výšce 296,9 m, p řičemž oba body leží na rozvodnici vymezeného povodí. Údolí je široké 1 800 m a výškov ě tém ěř symetrické. Sklonová symetrie je narušena probíhající menší strží vpravo od toku ve výšce p řibližn ě 262 m n. m. Deluviální, deluviofluviální a deluviofluviální sedimenty navazují na širokou údolní nivu a ve vyšších nadmo řských výškách se podloží m ění na eluvia.
41 7 CHARAKTERISTIKA VYBRANÝCH TVAR Ů RELIÉFU Náplní této kapitoly je popis inventarizovaných tvar ů, které byly zjišt ěny p ři terénním výzkumu v zájmové oblasti. Samotnému popisu tvar ů vždy p ředchází krátký obecný úvod do problematiky dané skupiny tvar ů. P řesné lokalizace (GPS sou řadnice) všech zmapovaných tvar ů, spolu s nam ěř enými charakteristikami u vybraných tvar ů, dopln ěné o p řípadné poznámky o dalších zjišt ěných skute čnostech, jsou uvedeny v tabelárním p řehledu v Příloze 4.
7.1 Biogenní tvary
Biogenní formy reliéfu tvo ří rostlinné a živo čišné organismy v živém nebo mrtvém stavu. V ětšinou se jedná o menší konvexní tvary, které tvo ří bu ď odumřelá biomasa, nebo jsou organismy využívány jako obydlí. N ěkteré organismy si budují nadzemní stavby, p říkladem jsou krtiny (Smolová, Vítek, 2007). Celkový po čet krtin na vymezeném území nelze p řesn ě stanovit, protože se jedná o krátkodobý biogenní tvar, který je nej čast ěji rozmýván dešt ěm a nezanechává za sebou trvalou stopu (Rubín, Balatka a kol., 1986). B ěhem mapování bylo zam ěř eno šest lokalit s výrazným výskytem krtin. V listopadu 2010 byly zam ěř eny krtiny na území Hrad čany – Mezicestí, severn ě od obce Paršovice a u rybní čku v Bezuchov ě. Dalšími místy výskytu jsou údolní niva Dolnon ětčického potoka p ři východním okraji Dolních N ětčic, oblast nad požární nádrží u Oprostovic, zatravn ěné plochy u Sím ře a území v blízkosti bývalého lomu u Sob ěchleb, kde byly krtiny zam ěř eny v březnu 2011. Jednotlivé krtiny, pop ř. menší skupiny krtin, se nachází i mimo zmín ěné lokality.
7.2 Fluviální tvary
Základním fluviálním erozním tvarem je údolí . Na pohled nejlépe pozorovatelná jsou údolí na horním toku Šišemky, na Maleníku či Radotínském potoce. Široké údolí tvaru „V“ je pozorovatelné také na dolním toku Dolnon ětčického potoka. Tvar údolí a jeho pr ůběh od pramene po ústí je zaznamenán v sériových profilech vybraných tok ů uvedených v kapitole 6. Území, kterým protékají horní části toku, jsou zalesn ěná a lidské zásahy se zde moc neprojevují. Ve st ředních a dolních částech povodí jsou
42 údolí nezalesn ěná, ale zem ědělsky intenzivn ě využívaná. Otázkou z ůstává, do jaké míry by pozm ěnila charakter údolí Dolnon ětčického potoka pod Sím ří výstavba p řehrady Radkovy, o které je psáno níže. Údolní niva obklopující vodní tok se nachází po celé délce Šišemky, krom ě její pramenné oblasti. P řibližn ě 40 m široká údolní niva vypl ňuje údolí Šišemky v lesích nad Lhotou, která se v období rozpuklé vegetace m ění v neprostupnou bariéru. Podobná niva vypl ňuje údolí téhož toku v lese Kunkov, kde dosahuje šířky p řibližn ě 50 m. Na Dolnon ětčickém potoce je nejširší niva pod Hrachovcem, v oblasti zamýšlené přehrady Radkovy. Na n ěkolika místech v území je pozorovatelné v ětvení toku v několik ramen a vinutí toku v zákrutech. K rozv ětvení toku v několik menších ramen došlo na Dolnon ětčickém potoce pod Paršovickým revírem (Obr. 6) a na horním toku Maleníku. Zde je celá oblast podmá čená a koryta ramen jsou velice nestálá a prom ěnlivá. S vinutím toku v zákrutech se setkáme na horním toku Šišemky v oblasti výše zmín ěné údolní nivy a v lese Kunkov.
Obr. 6 Rozv ětvené koryto Dolnon ětčického potoka nad kamenolomem u Dolních N ětčic (foto: J. Horá čková, 3. 3. 2011)
43 Častým fluviálním tvarem je meandrující koryto , na kterém jsou vytvá řeny zákruty neboli oblouky . Zákruty jsou dob ře pozorovatelné na st ředním toku Dolnon ětčického potoka v okolí Sím ře, ovšem bližšímu prozkoumání brání málo prostupná vegetace na b řezích toku. Dále jsou z řetelné na Šišemce v zalesn ěném území mezi obcemi Kladníky a Šišma. Samotných meandr ů je velmi málo a vyskytují se na Dolnon ětčickém potoce p řed Sím ří a na Maleníku severn ě pod Pavelákem. Jeden drobný meandr vznikl na pravostranném p řítoku Radotínského potoka v za řezaném lesním údolí. Sledování zákrut ů a meandr ů bývá výrazn ě ovlivn ěno vegetací, která tyto tvary zakrývá. S p ůsobením bo ční eroze v nárazových b řezích meandr ů a zákrut ů souvisí vznik břehových nátrží a b řehových výklenk ů. Tyto tvary byly zjišt ěny p řevážn ě na nárazových b řezích neregulovaných vodních tok ů, nejz řeteln ěji jsou pozorovatelné v zimním období na Dolnon ětčickém potoce v délce asi 1 km za a 1 km pod Sím ří (Obr. 7). V ětšina b řehových nátrží dosahovala výšky do 1,2 m. Kv ůli četnosti zmín ěných tvar ů byl vytvo řen vý řez z mapy Vybrané tvary reliéfu v povodí Dolnon ětčického potoka a Šišemky v letech 2010 – 2011 a samostatn ě vložen jako Příloha 6. S pojmem b řehový výklenek souvisí termín břehový p řevis . B řehové p řevisy byly zjišt ěny na Šišemce v lese Kunkov a na výše zmín ěném úseku Dolnon ětčického potoka.
Obr. 7 B řehový výklenek na Dolnon ětčickém potoce pod Sím ří (foto: J. Horá čková, 21. 3. 2011)
44 S erozní činností stékající vody je spojen vznik erozních rýh. Tyto tvary jsou dob ře pozorovatelné na polích nad Radotínem v oblasti Hlohová. Nejv ětší erozní rýha dosahovala délky 65 m a maximální ší řky 60 cm. Další sledovaná rýha v této oblasti byla dlouhá 10 m, široká 60 cm a vysoká 50 cm. Z řetelná rýha byla zjišt ěna na západním okraji Dřevohostického lesa po levé stran ě nad vodní nádrží. Erozní rýhy vyvíjející se bez zásahu člov ěka se m ění ve strže, což je patrné v lese nad Šišmou a na horním toku Maleníku. Jedním z vývojových stadií erozní rýhy je strž, která pat ří k rychle se vyvíjejícím tvar ům. Podle Czudka (1997) je v ětšina strží po v ětšinu doby v roce suchá, nebo jsou protékána jen v dob ě tání sn ěhu a b ěhem intenzivn ějších deš ťů nebo po nich. Strže ve vymezených povodích se nachází v zalesn ěných územích. N ěkolik strží vzniklo p ři východním okraji Paršovického polesí po levé i pravé stran ě od Dolnon ětčického potoka, ovšem n ěkteré z nich nebylo možné zmapovat, protože se nachází na soukromých pozemcích či v oplocených oborách, proto nemohly být zam ěř eny a zm ěř eny. Územím bohatým na výskyt strží je také část D řevohostického lesa ležící v povodí Šišemky, kde se vyskytují jak strže typu balka, tak typu ovrag (Obr. 8). Pět strží s východní a jihovýchodní orientací najdeme v lesích mezi Kladníky a Šišmou. Základní charakteristiky vybraných strží shrnuje Tab. 4. Tab. 4 Charakteristika vybraných strží sklon levého sklon pravého délka strž lokalita katastr obce typ svahu [°] svahu [°] [m] orientace 1 Kunkov Kladníky ovrag 45 - 50 45 - 55 135 V 2 Březí Šišma ovrag 45 - 55 45 - 50 65 JV 3 Březí Šišma balka 45 - 55 40 - 50 60 V 4 Březí Šišma ovrag 45 - 50 45 - 55 75 V 5 Pod myslivnou Paršovice ovrag 40 - 45 40 - 45 150 V 6 Pod myslivnou Paršovice ovrag 70 - 80 50 - 55 65 J 7 Kouty Paršovice balka 30 - 35 35 - 40 100 JZ 8 pod Hubertem Týn n. Be č. ovrag 70 - 75 55 - 65 170 Z 9 Zadní les Dřevohostice balka 35 - 40 35 - 40 58 SV
45 Obr. 8 Strž typu ovrag v oblasti pod chatou U Huberta (foto: J. Horá čková, 22. 3. 2011) Na n ěkterých částech vodních tok ů se v koryt ě toku hromadí d řevní hmota , na kterou je dále zachycován materiál unášený proudem toku zastoupený jinými přírodními materiály a materiálem um ělým, který je nej čast ěji zastoupen plastovými lahvemi a drobnými odpadky. Většina vodních tok ů ve sledovaných povodích má b řehy pokryté tzv. zónou břehových a doprovodných porost ů. Tyto porosty jsou dob ře patrné na Dolnon ětčickém potoce p řed Dolními N ětčicemi a mezi Sím ří a Bezuchovem, kde v dob ě olist ění tvo ří neprostupnou bariéru. Dob ře pozorovatelným tvarem (nap ř. na horním toku Maleníku) jsou dnové stupn ě o výšce pár centimetr ů až p ůl metru. Nej četn ější dnové stupn ě byly zam ěř eny na horním toku Maleníku a jeho p řítocích a dále na horním toku Dolnon ětčického potoka, tedy na horninovém podloží kry Maleníku. V pr ůběhu roku je možné pozorovat nahromad ění popadaného listí v koryt ě toku, tento úkaz se nazývá listová dr ť (Lehotský, Grešková, 2004). Jedná se o toky
46 protékající listnatými opadavými lesy, tedy horní tok Maleníku, Šišemky a Dolnon ětčického potoka. Jen z řídka se v korytech nachází dnová dlažba , která je tvo řená hrubozrnným materiálem pokrývajícím dno. Tento tvar se vyskytuje na neregulované části toku Šišemky nad Šišmou.
7.3 Antropogenní tvary
Antropogenními geomorfologickými procesy nazýváme zp ůsoby, kterými lidská spole čnost p ůsobí na georeliéf a vytvá ří p řízna čné antropogenní tvary. V sou časné dob ě působí na georeliéf v ětšinou prost řednictvím techniky, a proto bývají tyto procesy a tvary jimi vznikající ozna čovány rovn ěž jako technogenní. Antropogenní geomorfologické pochody vznikají činností člov ěka a jsou výsledkem cílev ědomého působení spole čnosti. I když v nich existují ur čité prvky náhodnosti, jsou ve velké mí ře řízené člov ěkem a svým rázem a sm ěrem nemusí odpovídat p řírodním podmínkám krajiny (Kirchner, Smolová, 2010). Antropogenní tvary jsou tvary zemského povrchu podstatn ě zm ěněné nebo p římo vytvo řené lidskou spole čností antropogenními geomorfologickými pochody. Dnes jsou významnou složkou kulturní krajiny, která se neustále m ění se vzr ůstajícím vlivem člov ěka na georeliéf (Demek, 1986). Existuje mnoho klasifikací a d ělení antropogenních tvar ů, zde bude použito člen ění podle principu genetické klasifikace od Kirchnera a Smolové (2010). Klasifikace rozd ěluje tvary na t ěžební (montánní), pr ůmyslové (industriální), zem ědělské (agrární), sídelní (urbánní), dopravní (komunika ční), vodohospodá řské, vojenské (militární), poh řební (funerální), oslavné, rekrea ční a sportovní. V zájmovém území se vyskytují pouze tvary n ěkterých skupin genetické klasifikace.
7.3.1 T ěžební (montánní) tvary
Tyto tvary jsou vyvolány t ěžbou nerostných surovin ze zemské k ůry. T ěžební tvary lze rozlišit na tvary vlastní, vznikající povrchovou a podpovrchovou t ěžbou, a pr ůvodní t ěžební tvary, které vznikají nezám ěrn ě v důsledku podpovrchové t ěžby (Kirchner, Smolová, 2010).
47 Zejména v minulosti pat řily mezi významné antropogenní formy reliéfu Záho ří lomy , které jsou dnes opušt ěné, zpustlé nebo zrekultivované. U n ěkterých tvarů se dá jen odhadovat, zda sloužily jako t ěžební prostory, nebo sloužily k jiným ú čel ům. Všechny lomy na Záho ří svými charakteristikami i vzez řením náležely mezi st ěnové lomy bez stup ňovitého dobývání. Zrekultivovaný lom u Bezuchova, těžební prostory v Dolních N ětčicích a odkryv v Hrachovci sloužily k těžb ě písku, jednalo se tedy o pískovny . Zbývající lomy byly využívány pro t ěžbu kamene, pat řily tedy mezi kamenolomy . Pískovna v Dolních N ětčicích Bývalá pískovna leží na neogenních píscích, tedy v místech, kde se p řed 15 miliony lety nacházelo pob řežní m ělkovodní pásmo. Z tohoto období jsou zachovány mo řské fosílie, jedná se hlavn ě o schránky mlž ů rodu Chlamys , úst řice, ostny ježovek a žralo čí zuby. Nejvýznamn ější odkryv písk ů se nacházel uprost řed obce a jednalo se o n ěkolik desítek metr ů dlouhou a asi p ět metr ů vysokou st ěnu, která je od r. 1997 z bezpe čnostních d ůvod ů zahrnutá. Druhý odkryv se nachází nad požární nádrží a místním obyvatel ům zasypává výb ěh pro domácí zví řectvo (Janoška, 1998). T řetí odkryv se nacházel v horní části rokle 1 km severn ě od obce a jednalo se o výchoz 7 m x 1 m hrub ě lavicovitých žlutohn ědých vápnitých pískovc ů až pís čitých vápenc ů s bohatým obsahem jader mlž ů, nejv ětší z nich dosahovaly až 15 cm délky (Otava, 2010). V bazální části profilu, dnes pokryté sutí, vystupovaly rozpadavé št ěrky až slepence uložené na tém ěř vertikáln ě uložených podložních kulmských b řidlicích paleozoického stá ří. V nadloží bazálních št ěrků vystupovaly jemnozrnné vápnité pískovce žlutošedé až okrové barvy, bohaté na mo řské m ěkkýše a ramenonožce, jak již bylo zmín ěno. Místní geologické lokality jsou doporu čeny k ochran ě díky vrstevnímu sledu sediment ů karpatu s pom ěrn ě bohatým výskytem živo čišných fosílií. Je to ojedin ělá lokalita na severní Morav ě, ale jelikož se nachází v obci, lze o čekávat st řety zájm ů p ři stavební činnosti, p řípadn ě stavb ě komunikací (lokality.geology.cz).
48 Bývalá pískovna v Bezuchov ě Podloží bezuchovské pískovny je tvořeno neogenními písky, které zde byly těženy a zdejší zajímavostí jsou pískovcové „bochníky“ o pr ůměru i jeden a více metru, kterým bude v ěnována samotná kapitola. Po ukon čení t ěžby byl prostor pískovny vyhlášený za chrán ěné hnízdišt ě b řehulí říčních ( Riparia riparia) (Janoška, 1998), ovšem i p řes ochranu území se z pískovny stala černá skládka, která byla od roku 2003 zavážena odpadem a popílkem z nedaleké p řerovské teplárny. Zavezení a celková rekultivace byla ukon čena ke dni 30. 9. 2007 (p. Šrámek, osobní komunikace). Pískovcový odkryv u Sím ře Neogenní pískovcový odkryv se nachází i p ři okraji lesa Hrachovec (Obr. 9), sm ěrem na Sím ři. Nap ř. v letech 1945-1946 zde byl kopán a p řevážen písek k připravované stavb ě nové školy v Sob ěchlebích (Pospíšil, 2004). Dnes je dostupný písek vyt ěžen a pískovna slouží pouze pro pot řeby lidí z okolí. Odkrytá pískovcová st ěna dosahuje maximální výšky 7 m a je široká p řibližn ě 15 m. Na odkryv navazuje část vyt ěžené pískovny, která je dnes zarostlá a zpustlá.
Obr. 9 Pískovcový odkryv u Sím ře v porovnání s dosp ělým člov ěkem (foto: J. Horá čková, 21. 3. 2011)
49 Tab. 5 GPS sou řadnice a vybrané charakteristiky pískoven vyskytujících se v zájmovém území lokalita zem. ší řka zem. délka výška [m] délka svislé st ěny [m] Hrachovec 49° 27.683´ 017° 38.959´ 7 15 Dolní N ětčice 49° 28.862´ 017° 40.560´ nezjišt ěno nezjišt ěno Dolní N ětčice 49° 28.757´ 017° 40.646´ nezjišt ěno nezjišt ěno Bezuchov - Kopce 49° 27.498´ 017° 36.856´ nezjišt ěno nezjišt ěno Kamenolom v Dolních N ětčicích V Dolních N ětčicích se t ěžil krom ě písk ů také stavební kámen, a to v kamenolomu p ři soutoku Dolnon ětčického potoka a Rakova. Lom je dnes opušt ěný a zarostlý, ale stále je patrná p říjezdová cesta ze sm ěru od obce Rakov. St ěna lomu dosahuje maximální výšky 36 m. Lomy u Šišmy V lese spojujícím obce Kladníky a Šišmu se nachází t ři opušt ěné lomy, ve kterých byla t ěžena karbonská droba. Útržkovité informace o lomech poskytla paní Drdová z Bezuchova. Lom nejblíže Kladník ům, na pravém b řehu Šišemky, v minulosti pat řil soukromníku Vašákovi a byl znárodn ěn v roce 1948. Vyt ěžený kámen byl používán na stavby budov a silnic, k jeho zpracování sloužila i drti čka kamene. Janoška (1998) popisuje zdejší výskyt dodnes viditelných, až n ěkolik desítek centimetr ů velikých, tém ěř ideálních koulí, o kterých je zmínka v na konci kapitoly 7. Druhý lom na pravém břehu Šišemky pat řil nejspíše obci Šišma a dnes se zde nachází černá skládka odpadu. Na pravém b řehu Šišemky se nachází lom pat řící Bezuchovu, mimo jiné si odtud bezuchovští obyvatelé odváželi materiál do základ ů dom ů. Ostatní lomy Menší opušt ěný lom se nachází nad obcí Sob ěchleby, na levém b řehu Maleníku, při vstupu do lesa nad zem ědělským družstvem. D říve nejspíš sloužil k těžb ě droby i skalní odkryv p ři cest ě ze Sob ěchleb k chat ě U Huberta. Další lom je nad Radotínem na pravém b řehu Radotínského potoka, naproti opravené malé vodní nádrže. Tyto lomy nejspíš sloužily pouze pro pot řeby místních obyvatel a ke stejnému ú čelu sloužila nejspíš i terénní sníženina v oblasti Pod myslivnou u obce Valšovice. Tomu nasv ědčují malé rozm ěry prostoru a špatná dopravní dostupnost.
50 Tab. 6 GPS sou řadnice a vybrané charakteristiky lom ů vyskytujících se v zájmovém území lokalita zem. šířka zem. délka výška délka svislé [m] st ěny [m] Šišma - B řezí 49° 28.502´ 017° 35.483´ 27 60 Šišma - B řezí 49° 28.224´ 017° 35.321´ 16 55 Šišma - B řezí 49° 28.246´ 017° 35.420´ 31 100 Sob ěchleby 49° 29.468´ 017° 39.340´ 12 50 Radotín – Hlohová 49° 29.262´ 017° 38.147´ 6 48 Dolní N ětčice 49° 29.014´ 017° 41.077´ 36 70 Valšovice – Pod myslivnou 49° 30.594´ 017° 42.232´ nezjišt ěno nezjišt ěno trasa Sob ěchleby – U Huberta 49° 29.978´ 017° 39.716´ 7 15
7.3.2 Zem ědělské (agrární) tvary
Agrární antropogenní formy reliéfu jsou tvary zemského povrchu vytvo řené nebo vzniklé z tvar ů p řírodních p ři úprav ě terénu pro soustavné p ěstování zem ědělských plodin. Mezi tyto tvary pat ří i agrární terasy . Ty se v zájmovém území vyskytují na třech lokalitách, všechny leží na pravém b řehu Šišemky, p řed obcí Domaželice a dnes jsou divoce zarostlé k řovinami a nízkými stromy, které v některých p řípadech nedovolují zm ěř it délku ani výšku jednotlivých stup ňů . V oblasti Vinohrady se nachází agrární terasa s celkem 10 stupni o délce v rozmezí 60 až 160 metr ů. Nad obcí Domaželice v oblasti V Černém se nachází dv ě agrární terasy. Výše položená terasa je složena ze dvou stup ňů vysokých 2,5 a 3 metry s tém ěř vodorovnou plošinou širokou p řibližn ě 10 metr ů. Agrární tvar je dlouhý 230 m. Níže položená terasa je tvo řena t řemi stupni, ovšem její rozm ěry nebyly zjišt ěny. Délka této terasy je p řibližn ě 140 m. Tab. 7 GPS sou řadnice a vybrané charakteristik agrárních teras vyskytujících se v zájmovém území lokalita zem. ší řka zem. délka délka [m] po čet stup ňů V Černém 49° 26.048´ 17° 25.979´ 230 2 V Černém 49° 26.762´ 17° 32.762´ 140 3 Vinohrady 49° 26.190´ 17° 32.772´ 60 - 160 10
51 7.3.3 Sídelní (urbánní) tvary
Sídelní reliéf je souborné ozna čení pro antropogenní tvary reliéfu, které vznikly přetvo řením p řírodních nebo vytvo řením nových tvar ů v souvislosti s výstavbou a fungováním sídel. Dnes je to jedna z nejzákladn ějších složek antropogenního reliéfu (Kirchner, Smolová, 2010). Skládka odpad ů m ůže být realizována ve dvou typech: v odpadovém pahorku nebo odpadové rovin ě (Demek, 1986). Odpadový pahorek se nachází mezi obcemi Hrad čany a Domaželice a dnes je stále v provozu. Životnost Skládky odpad ů Hrad čany je 20 let s kapacitou 1 059 000 m 3 a ke dni 31. 12. 2008 zbývalo 681 000 m 3 volné kapacity (www.sita.cz). Odpadovou rovinu dnes tvo ří zrekultivovaná skládka v lokalit ě Sob ěchleby – Sím ře. Tato stará uzav řená skládka domovního odpadu byla ze zákona povinn ě rekultivována, a to za finan ční podpory z Evropské unie. Projekt „Rekultivace skládky Sob ěchleby – Sím ře“ v hodnot ě 13,4 mil K č byl realizován v roce 2008 na ploše 6 091 m 2 (informa ční tabule u zrekultivované skládky). Stále v provozu je i skládka odpadu v Dolních N ětčicích, která je zarovnávána do odpadové roviny. Bohužel se v dnešní krajin ě vyskytují i tzv. černé skládky, taková vznikla v bývalém lomu nad Šišmou nebo v Sím ři, kde je p řevážn ě tvo řena materiálem ze starých automobil ů. Skládkou byla i bezuchovská pískovna, když docházelo k jejímu zavážení.
7.3.4 Dopravní (komunika ční) tvary
Dopravní tvary vznikají p ři výstavb ě povrchové a podpovrchové komunika ční sít ě (Kirchner, Smolová, 2010). Na sledovaném území se nenachází žádná železni ční tra ť, jednotlivé obce jsou navzájem propojeny zpevn ěnými i nezpevn ěnými cestami. Nejd ůležit ější dopravní komunikací je silnice II. t řídy číslo 437 vedoucí z Týna nad Be čvou p řes Lhotu a Oprostovice do Blazic. Tato silnice prochází p řibližn ě st ředem území a jsou na ni napojeny silnice III. t řídy, které propojují zbývající obce (Obr. 10). V zájmovém území jsou silnice zpevn ěné i nezpevn ěné, zejména v lesích a p ři okrajích polí se nachází úvozy , dnes už ovšem zarostlé, tudíž neplní svou p ůvodní funkci. P říkladem je p řibližn ě 200 m dlouhý, dnes stromy zarostlý úvoz pod
52 Helfštýnskou cestou nedaleko vrcholu Maleník nebo úvoz paraleln ě probíhající s novou funk ční lesní cestou p ři jižním okraji lesa Paršovického revíru u Dolních N ětčic. Jedná se o p řibližn ě 100 m dlouhý úsek. Další úvoz tvo ří katastrální hranici mezi lesy Týna nad Be čvou a poli Radotína. Úvoz je dlouhý p řibližn ě 550 metr ů a dnes jeho funkci p řevzala nová nezpevn ěná lesní cesta, která vede paraleln ě vedle stromy zarostlého úvozu.
Obr. 10 Schéma dopravní situace ve vymezeném území (zdroj: www.rsd.cz; upraveno) V důsledku nerovnosti terénu a charakteru zdejšího reliéfu bylo nutné vykonat terénní úpravy, které by zajistily možnost vybudovat bezpe čně funk ční silni ční komunikace. Nerovnosti byly upraveny dopravními náspy , tedy navršením podkladu pro vyvýšení komunikace (Demek, 1986). V zájmovém území slouží dopravní náspy k dosažení plynulého sklonu trasy a jedná se o úseky silnic nap ř. mezi Pavlovicemi u P řerova a Hrad čany v blízkosti zem ědělského družstva nebo úsek silnice z Bezuchova do Šišmy. Snad nejvýrazn ější násep se nachází v Oprostovicích v zatá čce na p říjezdu od Radotína, u kterého vyšší svah dosahuje výšky přibližn ě 7 m .
53 7.3.5 Vodohospodá řské tvary
Do této kategorie pat ří všechny terénní úpravy, které souvisejí s ovlivn ěním hydrologického režimu, zejména odtoku z povodí. V případ ě zájmového území se jedná o vnitrozemské vodohospodá řské tvary. K nej četn ějším tvar ům pat ří vodní nádrže, s tím souvisí stavba hrází vodních nádrží. Dále se do této skupiny tvar ů řadí regulovaná koryta vodních tok ů a podpovrchové tvary, tedy vodohospodá řské sít ě, tj. vodovodní sí ť a stoková sí ť, vodojemy, studny a vodní tunely. Sou částí stokové sít ě jsou čistírny odpadních vod, které mohou mít rozsáhlé vhloubené podzemní prostory (Kirchner, Smolová, 2010). Na zvolených úsecích vodních tok ů byla provedena jejich úprava . Na pohled z řejmé jsou zpevn ěné b řehy . K hlavním cíl ům úpravy vodních tok ů pat ří nap ř. protipovod ňová ochrana pozemk ů a objekt ů, úprava odtokových pom ěrů a splaveninového režimu, stabilizace břeh ů a dna, umožn ění odb ěru vody a zvýšení estetické funkce vodního toku v krajin ě (Milerski a kol., 2005). Ke zmín ěnému zpevn ění b řeh ů, resp. vytvo ření zcela um ělého koryta, došlo na Šišemce v Šišm ě, na Maleníku v Sob ěchlebích a na Dolnon ětčickém potoce v Dolních N ětčicích, kde byly upraveny jak b řehy, tak dna koryt. Na dolních tocích byla provedena jen úprava b řeh ů. Na Záho ří se celkov ě nenachází mnoho vodních nádrží. V ětšinou se jedná o malé nádrže s funkcí zásobování obce požární vodou a ochrany p řed povod ňovými vlnami. Místní vodní nádrže plní v ětšinou více funkcí zárove ň, z toho jedna p řevládá. Na horním toku Dolnon ětčického potoka byly vybudovány Paršovické rybníky Hadovec , o nichž veškeré informace poskytl pan Gratcl, pracovník St řední lesnické školy Hranice. Jedná se o dv ě pr ůto čné nádrže – rybník R1 a R2, jejichž parametry jsou uvedeny v Tab. 8 a jediným uživatelem je Školní polesí, Valšovice 33. Nádrže plní několik funkcí. Probíhá zde praktická výuka p ředm ětu „P řidružená lesní výroba“ pro studenty SLŠ Hranice, dochází zde ke transformaci povod ňových vod, velký význam má protierozní ochrana povodí. Mezi další funkce pat ří nalepšování minimálních pr ůtok ů ve vodote či, krajinotvorná funkce vodní plochy a další dopl ňující funkce v rámci hydrologického povodí.
54 Tab. 8 Charakteristika Paršovických rybník ů R1 a R2 parametr R1 R2 Max. výška hráze 3,50 m 3,00 m Kóta koruny hráze 330,80 m n. m. 327,00 m n. m. Kóta hladiny stálého nadržení 329,80 m n. m. 326,00 m n. m. Maximální plocha zátopy 4,900 m 2 5,100 m 2 Pr ůměrná hloubka vody 0,94 m 1,36 m Reten ční obsah nádrže maximální 4,587 m 3 6.951 m 3 Odpadní potrubí v hrázi 3,89 % 7,0 % Doba napoušt ění 2,7 dne 4,1 dne Dalšími vodními nádržemi na Dolnon ětčickém potoce jsou dva objekty, které tvo ří jedno vodohospodá řské dílo , Rakov – revitalizace lokality Hadovec, a o nichž poskytl informace pan Skácel, místostarosta obce Rakov. Objekt vznikal v letech 2000 – 2002 na území voln ě zatravn ěné a zamok řené nivy Dolnon ětčického potoka, ze kterého jsou tyto dv ě bo ční nádrže (Obr. 11, Obr. 12) napájené a do n ěj následn ě odvod ňované. Nádrže byly vybudovány za ú čelem transformace povod ňových vod. V letních a suchých m ěsících tém ěř vysychají a v jarních a deštivých m ěsících zadrží nadm ěrné množství vody. Mezi další funkce pat ří protierozní ochrana povodí, krajinotvorná funkce vodní plochy, nalepšování minimálních pr ůtok ů ve vodote či a další dopl ňující funkce v rámci hydrologického povodí. Tab. 9 Charakteristika nádrží Rakov – revitalizace lokality Hadovec
parametr nádrž č. 1 nádrž č. 2 Max. výška hráze 2,10 m 2,42 m relativní kóta koruny hráze 99,90 m n. m. 94,53 m n. m. Maximální plocha zátopy 2,964 m 2 1,695 m 2 Pr ůměrná hloubka vody 0,45 m 0,75 m Reten ční obsah nádrže maximální 1,326 m 3 1,271 m 3 Odpadní potrubí v hrázi 3,89 % 7,0 % Doba napoušt ění 2,7 dne 4,1 dne
55 Obr. 11 Rakov – Hadovec (horní nádrž) (foto: J. Horá čková, 28. 10. 2008)
Obr. 12 Rakov – Hadovec (dolní nádrž) (foto: J. Horá čková, 28. 10. 2008)
56 Mezi nejv ětší vodní plochy v území pat ří soustava t ří biologických rybník ů na Maleníku pod obcí Sob ěchleby. Jedná se o t ři kaskádovit ě vybudované nádrže, do kterých je (dle místních obyvatel) svedena jednak voda povrchová z povodí Maleníku, ale i splašky a odpadní vody ze Sob ěchleb a Radotína. Podle Milerskiho a kol. (2005) probíhá biologické čišt ění odpadních vod v malých nádržích, které umož ňují p řírodní zp ůsoby čišt ění a využití zne čišt ěných povrchových a odpadních vod. K odstra ňování zne čišt ění jsou využívány p řirozené samo čistící procesy probíhající v půdním a vodním prost ředí. Výhodou t ěchto nádrží je jejich lepší zapojení do krajiny než výstavba klasických čisti ček odpadních vod. Nejv ětší nádrží v oblasti je přehrada v Šišm ě s plochou 13 213 m 2 a délkou hráze 110 m. Na hrázi platí zákaz vjezdu motorových vozidel a zákaz lovu ryb z hráze. Nádrž slouží i jako zdroj požární vody. V minulosti se v lese nad Bezuchovem nacházel menší rybník. V roce 1993 byla přibližn ě na míst ě p ůvodního rybníka vybudovaná 3,5 m hluboká vodní nádrž, nazývaná Rybní čky , mimo jiné sloužící pro požární ú čely. Její rozm ěry jsou p řibližn ě 70 m x 70 m s objemem vody 5 000 m 3 (p. Šrámek, osobní komunikace). Pomocí GPS byla zm ěř ena plocha 2 844 m 2. Nádrž je napájena potokem, který pramení výv ěrem o vydatnosti 1 – 10 l/s. Půl kilometru pod Rybní čky se rozkládá um ěle vytvo řená malá vodní nádrž Bro ďák s hrází dlouhou 13 m a plochou 204 m 2. Podle Požárního řádu obce Bezuchov nádrž slouží jako zdroj požární vody s objemem 25 m3 vody. Další menší vodní nádrž se nachází v katastru obce Hrad čany p ři západním kraji Dřevohostického lesa. Nádrž je opat řena hrází o délce 33 m a výšce 1,5 m. Plocha nebyla kv ůli neprostupnému terénu zm ěř ena. Z období p řed 20. stoletím je doložena existence panského rybníka v Dolních Nětčicích , který byl zavezen v letech 1902 – 1903. Pat řil k mnoha rybník ům helfštýnského panství a zabíral území o rozloze 2 ha. Nacházel se v místech dnešních polí za potokem, sm ěrem z Dolních N ětčic do Sob ěchleb, kde se dodnes v místech původního rybníka p ři v ětších deštích drží voda (Ku čerová, Machá č, 2009).
57 Existují materiály s plány na výstavbu přehrady Radkovy (Obr. 13), která m ěla být vystav ěna na Dolnon ětčickém potoce po roce 2000. Plány byly sestaveny v 70. letech 20. století a hlavními ú čely pro vybudování p řehrady byla závlaha v povodí Dolnon ětčického potoka, rekreace a sportovní rybá řství. Přehrada se m ěla nazývat Radkovy, pop ř. Dřevohostice na Dolnon ětčickém potoce a její zátopová oblast by pohltila 101,5 ha zem ědělské p ůdy, 58 ha lesní p ůdy a 0,75 km zatopené komunikace. Níže uvedené navržené parametry pochází z roku 1971. Na realizaci stavby ale nebyly vyhrazeny dostate čné finan ční prost ředky a dnes se o realizaci neuvažuje (p. Kužel, osobní komunikace). parametry p řehrady: typ: zemní sypaná hráz kóta koruny: 258,00 m n. m. max. výška: 17 m délka v korun ě: 430 m kubatura hráze: 280 000 m 3
parametry nádrže: stálé nadržení: 32,0 ha zatopené plochy; objem 0,80 mil. m 3 celkový ovladatelný prostor: 134,0 ha zatopené plochy; objem 7,63 mil m 3
Obr. 13 Vymezené území pro stavbu p řehrady Radkovy (zdroj: p. Kužel, osobní komunikace)
58 Mezi základní vodohospodá řské tvary pat ří hráze. Ty v zájmovém území nedosahují velkých rozm ěrů a v ětšinou se jedná o hráze zemní neboli sypané. Pouze t ři malé hráze jsou betonové a nedosahují velkých rozm ěrů, nejdelší m ěř í 15,5 m, je vysoká 1,9 m a jejich sou částí je nebo bylo malé stavidlo. Údaje uvedené v Tab. 10 byly zm ěř eny v rámci terénního výzkumu, nebo byly poskytnuty konkrétními osobami, které jsou uvedené v odstavci týkajícím se vodních nádrží. N ěkteré údaje nebyly zjišt ěny. Tab. 10 Vybrané charakteristiky hrází v zájmovém území vodní nádrž délka hráze výška hráze typ [m] [m] hráze Oprostovice 33 nezjišt ěno zemní Pavlovice u P řerova nezjišt ěno nezjišt ěno zemní Hrad čany 35 1,5 zemní Šišma 110 nezjišt ěno zemní Paršovické rybníky Hadovec: R1 55 3,5 zemní Paršovické rybníky Hadovec: R2 75 3,0 zemní bo ční nádrže na Dolnon ětčickém potoce:1 nezjišt ěno 2,1 zemní bo ční nádrže na Dolnon ětčickém potoce:2 nezjišt ěno 2,42 zemní Sob ěchleby u ZD 65 nezjišt ěno zemní Sob ěchleby u lomu 5 0,6 zd ěná Sob ěchleby nad ZD 15,5 1,9 zd ěná biologický rybník ½ 69 nezjišt ěno zemní biologický rybník 2/3 100 nezjišt ěno zemní Radotín 18 nezjišt ěno zemní Radkovy - plán 430 17 zemní Nad Rybní čky, Bezuchov 65 nezjišt ěno zemní Bro ďák 13 0,9 zd ěná Člověk svými zásahy upravuje proud ění vody v koryt ě, a to budováním um ělých stup ňů v koryt ě toku. V zájmovém území bylo zjišt ěno šest um ělých stup ňů : na zregulované části Šišemky v Šišm ě, pod obcí Hrad čany sm ěrem ke skládce odpad ů, na bezejmenném levostranném p řítoku Šišemky mezi Hrad čany a zdejší vodní nádrží, na Radotínském potoce před vodní nádrží u Radotína. Na Dolnon ětčickém potoce je stupe ň vytvo řený z klád a d řevní hmoty. Zvláštním stupn ěm je stupe ň v severní části povodí Dolnon ětčického potoka, který byl vybudován pro plynulý odvod stékající povrchové vody z povodí pod silnicí.
59 7.3.6 Poh řební (funerální) tvary
Tyto tvary vznikají p ři poh řbívání mrtvých a s tím spojenými zvyky. Poh řební tvary lze rozd ělit na tvary historické a sou časné, podle polohy na tvary povrchové a podpovrchové neboli podzemní. Místa úložiš ť ostatk ů tvo ří h řbitovy (Kirchner, Smolová, 2010). Ve vymezeném území jsou dnes v provozu dva h řbitovy. Jedná se o h řbitov v Pavlovicích u P řerova a v Sob ěchlebích. Zajímavostí v území jsou mohyly . Mohyly na Záho ří byly objeveny v srpnu roku 1889 ThDr. Františkem P řikrylem a tehdy se jednalo o útvary s pr ůměrem 12 m a výškou 1 – 3 m. Mohylníky se na Záho ří vyskytovaly v polích u obcí Lhota a Radotín, ty však byly postupn ě rozorány, a v Dřevohostickém lese, kde jsou n ěkteré stále pozorovatelné ( Červinka, 1909). Celkem bylo prozkoumáno 31 mohyl v šesti skupinách, zejména v oblasti terénního h řbetu mezi obcemi Nahošovice a Bezuchov, na což poukazuje i nedávno vzniklá Nau čná stezka D řevohostickým lesem. Stá ří mohyl spadá do doby mladší doby kamenné, tedy 2 000 – 2 500 let p řed sou časností (informa ční cedule Nau čné stezky D řevohostickým lesem, 2010). Při terénním pr ůzkumu bylo nalezeno a zmapováno pouze p ět mohyl (Tab. 11) v blízkosti obce Bezuchov (Obr. 14), dále bylo zam ěř eno území u 11. zastavení Nau čné stezky D řevohostickým lesem, na kterém poz ůstatky mohyl vytvá ří nep řirozen ě zvln ěný terén. Tab. 11 GPS sou řadnice sledovaných mohyl v zájmovém území lokalita zem. ší řka zem. délka Dřevohostický les – Zadní les 49° 27.406´ 17° 36.155´ Dřevohostický les – Zadní les 49° 27.374´ 17° 36.126´ Dřevohostický les 49° 27.155´ 17° 35.966´ Dřevohostický les 49° 26.989´ 17° 35.651´ Dřevohostický les – Prost řední les 49° 26.913´ 17° 35.939´ Dřevohostický les – Prost řední les 49° 26.804´ 17° 35.539´
60 Obr. 14 Poz ůstatek mohyly v Dřevohostickém lese sm ěrem od Bezuchova (foto: J. Horá čková, 17. 4. 2010)
7.3.7 Rekrea ční a sportovní tvary
Rekrea ční a sportovní antropogenní tvary se v sou časné dob ě stávají významnými krajinnými prvky. Řadíme sem ty tvary, které souvisí s rekrea čními a sportovními aktivitami. Typicky rekrea čními tvary jsou h řišt ě a koupališt ě, dále sem pat ří liniový tvar turistická stezka (Kirchner, Smolová, 2010). Hřišt ě se vyskytuje tém ěř v každé vesnici na Záho ří, a ť už se jedná o modern ě upravené h řišt ě pat řící ke zdejším školám nebo o h řišt ě na nezpevn ěném povrchu provizorn ě vytvo řené zdejšími obyvateli. Nejv ětší koupališt ě je v Sob ěchlebích a rekonstruováno bylo také koupališt ě v Hrad čanech. K účelu koupání sloužily i n ěkteré požární nádrže, ješt ě p řed pár lety se lidé koupali nap ř. v hasi čské nádrži p řed Oprostovicemi či v Dolních N ětčicích. V okolí vymezených povodí se nachází n ěkolik turisticky zajímavých lokalit. Výb ěrem, tisíce turist ů ro čně navštíví z říceninu hradu Helfštýn nad Týnem nad Be čvou a Zbrašovsko aragonitové jeskyn ě v Teplicích nad Be čvou. Tyto dv ě lokality jsou propojeny červenou turistickou stezkou , která vede z Helfštýna p řes chatu U Huberta, rozcestník pod Maleníkem a dále do Teplic nad Be čvou. Úsek stezky na vymezeném území vede po silnici III. t řídy a po nezpevn ěné cest ě.
61 V D řevohostickém lese byla vyzna čena Nau čná stezka D řevohostickým lesem, též nazývána jako Hubertova nau čná stezka, která poukazuje na zdejší zajímavosti a vyzdvihuje informace o poz ůstatcích místních neolitických mohyl. Nau čná stezka je dlouhá necelých 7 km a čítá 12 zastavení u nau čných cedulí.
7.4 Geologicky zajímavé tvary
Do této kapitoly jsou za řazeny tvary, které jsou zajímavé, a je vhodné se o nich zmínit. První tvarem jsou pískovcové bochníky , tvarem odpovídající balvan ům, které pochází z bezuchovské pískovny. Podle Janošky (1998) jsou bochníky nejspíš výsledkem po čátečního stadia p řem ěny nesoudržného písku v pevnou horninu. T ěchto bochník ů bylo zmapováno 61 a jsou nerovnom ěrn ě rozmíst ěné po obci Bezuchov, kam je místní lidé z vlastní iniciativy p řemístili ze zdejší pískovny, aby zabránili jejich zániku spole čně s pískovnou. Díky zajímavým tvar ům a rozm ěrům bochník ů o n ě projevili zájem architekti a cht ěli je využít ve svých projektech jako estetické prvky. Nejvíce bochník ů bylo rozmíst ěno pod památnou lípu na návsi, dále pod mate řskou školu (Obr. 15), vedle kapli čky a na za čátek cesty vedoucí k Dřevohostickému lesu, kde se nachází jedny z nejv ětších bochník ů. Bochníky byly p řevezeny i do jiných obcí na Záho ří. Jeden je umíst ěn p řed obecním ú řadem v Rakov ě, n ěkolik se jich nachází p řed hospodským za řízením v Dřevohosticích. Jeden menší bochník byl umíst ěn na d řev ěný podstavec a slouží jako putovní cena v místní cyklistické sout ěži. Tato cena je vystavena na nádvo ří d řevohostického zámku. U každého bochníku byla zm ěř ena délka tří na sebe kolmých os: svislá osa (osa x), na ni kolmá delší osa (osa y) a kolmá kratší osa (osa z). U každého bochníku byl zm ěř en jeho maximální obvod a tyto charakteristiky jsou shrnuty v Příloze 4. Pr ůměrná výška zm ěř ených bochník ů je 45 cm, pr ůměrná ší řka v delší ose je 96 cm, pr ůměrná ší řka v kratší ose činí 69 cm. Pr ůměrný bochník má obvod 261 cm.
62 Obr. 15 Pískovcový bochník č. 1 v porovnání s dosp ělým člov ěkem (foto: J. Horá ček, 27. 12. 2008) Druhým zajímavým tvarem jsou kulovité útvary droby (Obr. 16) , které jsou podle Janošky (1998) výsledkem zv ětrávacích proces ů a projevují se tém ěř ideální kulovitou odlu čností zmín ěné horniny. Tyto tvary je možné sledovat v opušt ěném lomu nad Šišmou, nejv ětší odlou čená droba je v dob ě bez rozpuklé vegetace dob ře viditelná v horní části bývalé t ěžební st ěny. Droba je díky svým vlastnostem vyhledávaným stavebním kamenem, čehož využili i lidé ve st ředov ěku p ři stavb ě hradeb nedalekého Helfštýna, kde je také pozorovatelná kulovitá odlu čnost droby ve zdivu nad vstupní bránou do hradu. Z řícenina hradu Helfštýn leží necelé dva kilometry severn ě od hranice povodí Šišemky, tedy mimo zájmové území.
63 Obr. 16 Kulovitá odlu čnost droby v lomu nad Šišmou (foto: J. Horá čková, 25. 4. 2009, upraveno)
7.5 Ostatní tvary
V zájmovém území se nachází n ěkolik pramen ů. Jedná se o prameny voln ě vytékající na zemský povrch, obehnané malou zídkou nebo jen prameny, jejichž voda je odvád ěna um ěle vsazenou odtokovou rourou. P říkladem je uvedeno p ět pramen ů v území. Pro pojem pramen je v některých p řípadech používané ozna čení studánka. Pramen obehnaný kameninovou zídkou z roku 2002 vyv ěrá u vchodu na St řelnici St řední lesnické školy Hranice a Školního polesí Valšovice (Obr. 17). Do zídky je vsazena památní deska bývalému řediteli hranické lesnické školy, Dr. Hermannu Reussemu. Dle hydrogeologické mapy vyv ěrá na jižním okraji lesa Záho ří, mezi Pavlovicemi u P řerova a obcí Hrad čany, pramen zachycený jímkou. Zajímavý pramen vyv ěrá zprava do Šišemky, asi 300 m p řed jejím ústím do Mošt ěnky. Obyvatelé blízkých vesnic jej nazývají kyselkou. Podle místních obyvatel si pro vodu z pramene donedávna chodili a pili ji.
64 Vodní nádrž Rybní čky v Bezuchov ě je napájena potokem, který za číná pramenným výv ěrem v lesíku mezi obcemi Bezuchov a Oprostovice a jeho vydatnost podle hydrogeologické mapy je 1 – 10 l/s. Při vstupu do lesa Kunkov ze sm ěru od Kladník se nachází pramen, který místní lidé nazývají zimni ční studánkou. Název studánky vznikl díky tomu, že ani v zim ě zde voda zcela nezamrzá. Na území se nachází také studánka, která je zaregistrována v Národním registru pramen ů a studánek pod záznamem č. 791, Studánka sv. Floriana (www.estudanky.cz). Přetékající vodu odvádí d řev ěný žlábek, který vede pod obecní chatou. Ta je zárove ň zastavením č. 2 v Nau čné stezce D řevohostickým lesem. Vícemén ě tradovanou zajímavostí je v minulosti vícekrát zaznamenaná studánka se slanou vodou u Hrachovce. O slaném pramenu vody je psáno i v Sob ěchlebích, v míst ě zvaném „na Slatin ě“ (Pospíšil, 2004).
Obr. 17 Pramen u st řelnice SLŠ Hranice (foto: J. Horá čková, 28. 10. 2008)
65 8 SLOVNÍ ČEK VYBRANÝCH GEOMORFOLOGICKÝCH POJM Ů Biogenní tvary krtina – kupovité hromádky hlíny vyhrabané krtky z jejich podzemních nor, které se díky svým rozm ěrům řadí mezi drobné tvary p ůdních povrch ů. Jejich pr ůměr dosahuje většinou 25-50 cm a výška kolem 20 cm. Jsou nejtypi čtějším a nejnápadn ějším projevem biologické p řestavby p ůdy, nebo ť ukazují, kolik materiálu ze spodin se přemis ťuje na povrch, což podmi ňuje kolob ěh p ůdních částic v aktivních horizontech. Krtiny jsou b ěžné všude, kde žijí krtci, nej čast ěji na lukách a na trávnících v zahradách (Rubín, Balatka a kol., 1986). Fluviální tvary břehová nátrž – svislá st ěna v zeminách nebo málo zpevn ěných horninách, vytvo řená většinou v nárazových b řezích meandr ů a zákrut ů vodních tok ů. Tento tvar je podmín ěný podemíláním b řeh ů a svah ů z málo odolných minerál ů, které jsou schopny udržet svislé st ěny (Smolová, Vítek, 2007). břehový výklenek – výklenek ve spodní části b řehu pod b řehovým p řevisem, vytvo řený procesem podmývání b řehu vodním tokem (Lehotský, Grešková, 2004). břehový p řevis (p řevis) - vý čnělek v horní části b řehu a jeho vznik je podmín ěný laterální erozí toku a odplavením spodní části b řehu (Lehotský, Grešková, 2004). dnová dlažba – hrubozrnný materiál pokrývající dno, který vytváří odolnou vrstvu na dn ě toku. Vzniká postupným vyplavováním jemn ějších frakcií (Lehotský, Grešková, 2004). dnový stupe ň – výrazn ější vertikální diferenciace dna (Lehotský, Grešková, 2004). dřevní hmota v koryt ě – zbytky kmen ů a v ětví strom ů nacházející se v koryt ě (Lehotský, Grešková, 2004).
66 erozní rýha – výrazná rýha na povrchu svažitého terénu vzniklá erozí stékající vody. Jedná se o rychle se vyvíjející tvar, který prochází n ěkolika vývojovými stupni: stružka, strž nebo údolí (Smolová, Vítek, 2007). listová dr ť – nahromad ěné popadané listí v koryt ě toku (Lehotský, Grešková, 2004). meandr (meandrový oblouk) – je oblouk vodního toku v ětší délky než polovina obvodu kružnice nad jeho t ětivou s úhlem oblouku v ětším jak 180° (Lehotský, Grešková, 2004). meandrující koryto – koryto se zvln ěným p ůdorysem, s vysokým stupn ěm klikatosti a charakteristickým st řídáním nárazových a nánosových b řeh ů (Lehotský, Grešková, 2004). strž – rychle se vyvíjející typ erozní rýhy, který nej čast ěji vzniká v sypkých usazených horninách. V profilu má strž obvykle tvar písmene V a rozlišují se dva základní typy strží: ovrag a balka. Strž typu ovrag má v profilu písmeno V, je modelována hloubkovou erozí a má nestabilní svahy. Strž typu balka má dno vypln ěné deluviálními a deluviofluviálními sedimenty, obvykle se vyvíjí ze strže typu ovrag (Smolová, Vítek, 2007). údolí – pom ěrn ě úzká, protáhlá a obvyklá k řivolaká sníženina zemského povrchu, kterou protéká voda ob čas (tzv. suché údolí) nebo trvale (tzv. říční údolí) (Netopil, 1984). Smolová a Vítek (2007) dopl ňují, že tato sníženina je sklon ěná ve sm ěru spádu toku a její tvar je výsledkem vztahu mezi lineární erozí vodního toku a vývojem svah ů. Podle tvaru rozlišují n ěkolik základních typ ů údolí: sout ěsky, ka ňony, údolí tvaru písmene V, neckovitá údolí a visutá údolí. Nej čast ějším typem údolí je údolí s příčným profilem ve tvaru písmene „V“, který obecn ě vzniká za rovnovážného vztahu hloubkové eroze a svahové modelace. údolní niva – akumula ční rovina podél vodního toku, která vypl ňuje ploché údolní dno a je tvo řena naplaveninami, v menší mí ře i sedimenty p řemíst ěnými z okolních svah ů (Smolová, Vítek, 2007). Kettner (1954) dopl ňuje, že v nánosech se tok vine v zákrutech nebo se rozv ětvuje v několik ramen.
67 zóna b řehových a doprovodných porost ů – bariéra tvo řená b řehovou vegetací jako filtr mezi tokem a p řilehlým územím (Lehotský, Grešková, 2004). Antropogenní tvary agrární terasa – svahový stupe ň tvo řený tém ěř vodorovnou plošinou (zpravidla úzkou a dlouhou) a p řík řejším svahem terasy. V hospodá řství slouží jako ú činný protierozní prost ředek, zpomaluje a plošn ě rozptyluje odtok srážkové vody, brání splachu a vymílání p ůdy (Zapletal, 1969). dopravní násep (komunika ční násep) – zemní t ěleso nad úrovní p ůvodního terénu, které vzniká nasypáním hlíny nebo kamene k vyvýšení dopravní trasy. Ú čelem výstavby tohoto antropogenního tvaru je dosažení plynulého vedení komunikace p řekonávající konkávní formy reliéfu nebo k dosažení plynulého sklonu trasy (Kirchner, Smolová, 2010). hráz – sou část vodního díla, která zahrnuje širokou škálu tvarů. Rozlišujeme hráze zemní neboli sypané a hráze betonové a zd ěné (Kirchner, Smolová, 2010). hřbitov – místo, které plní funkci úložiš ť lidských ostatk ů. Skládá se z hrob ů, rov ů a hrobek, které jsou odd ěleny cestami a pruhy zelen ě. H řbitovy mohou dosahovat různých rozm ěrů a p ůda, na které jsou zakládány, je v pedologii ozna čována za poh řební p ůdu (Kirchner, Smolová, 2010). hřišt ě – plocha ur čená pro sportovní aktivity. Její tvar je závislý na sportovní aktivit ě, která se na dané ploše realizuje (Kirchner, Smolová, 2010). kamenolom – konkávní tvar reliéfu, který slouží k těžb ě stavebního kamene, užitkové suroviny pro stavební, pr ůmyslové a jiné ú čely (Kirchner, Smolová, 2010). lomy – místa, kde se láme a t ěží užitkový kámen pro stavební, pr ůmyslové a jiné ú čely. Jsou formami konkávními, protože vznikly antropogenním snížením terénu, vybráním povrchového materiálu, tj. užitkové horniny. Lomy pat ří mezi montánní antropogenní tvary, což jsou tvary vytvo řené p ři povrchovém nebo hlubinném t ěžení, a tvary, jejichž vznik byl t ěžením podmín ěn. Jelikož mapované lomy vznikly zám ěrnou lidskou
68 činností, řadíme je mezi vlastní montánní tvary, na kterých již dlouho dobu není provozována bá ňská činnost. Jedná se tedy o stopy po starém dolování (Zapletal, 1969). mohyla – konvexní funerální antropogenní formy reliéfu. Jedná se o násypy navršené z hlíny, kamení, nebo hlíny i kamení, nad prav ěkým či rann ě historickým hrobem. Jejich tvary i velikost jsou závislé na tom, kdy a v jakých podmínkách vznikly, jakého spole čenského postavení dosáhl ve svém život ě poh řbívaný člov ěk, a jak dlouho a s jakou intenzitou na n ě p ůsobily vn ější geomorfologické síly. Pokud se vyskytuje více mohyl pohromad ě, nazývají se mohylníky (Zapletal, 1969). Dnešním generacím mohyly ozna čují místa posledního odpo činku lidí v nich poh řbených. Také do jisté míry chrání nebožtíkovo t ělo p řed jakýmkoliv zneuct ěním (Kirchner, Smolová, 2010). pískovna – t ěžební tvar ur čený pro t ěžbu a úpravu písku (Kirchner, Smolová, 2010). skládka odpad ů – akumula ční tvar, který m ůže vytvá řet dle Demka (1986) dva typy: odpadové pahorky ( řízené skládky pevných komunálních odpadk ů, které jsou vršeny do podoby pahorku) a odpadové roviny (odpad zarovnává sníženiny antropogenního nebo přirozeného p ůvodu). Skládky komunálního odpadu mají význam jako odkladišt ě odpadu, tj. starých, nepot řebných nebo opracovaných v ěcí (Kirchner, Smolová, 2010). turistická stezka – trasa na zemském povrchu vyzna čená turistickými sm ěrovkami a turistickými zna čkami. Jedná se o liniový antropogenní tvar, který se dle genetické klasifikace řadí mezi dopravní i rekrea ční tvary, a bývají vedeny turisticky zajímavými místy po r ůzných površích. Dnes slouží p ěším turist ům i cyklist ům, ovšem mají i negativní dopad na p řírodu a okolní reliéf, jedná se zejména o urychlení fluviálních proces ů (Smolová, Kirchner, 2010). um ělý stupe ň v koryt ě – výrazn ější vertikální diferencicace dna vytvo řená člov ěkem (odvozeno z: Lehotský, Grešková, 2004). úvoz – speciální typ dopravního pr ůkopu, který vzniká častým provozem kolových vozidel. Jedná se o protáhlé zá řezy vznikající dopravními procesy na nezpevn ěných cestách a velmi často jsou dále prohlubovány fluviální erozí (Kirchner, Smolová, 2010).
69 vodní nádrž – omezený prostor k hromad ění vody pro její pozd ější využití, k zachycení povod ňových pr ůtok ů, ochran ě údolí pod nádrží ohrazováním části území a um ělým vytvo řením vodního prost ředí. Podle vzniku d ělíme nádrže na p řirozené a um ělé, um ělé nádrže se dále d ělí dle n ěkolika kritérií. Je možné rozlišovat um ělé nádrže bo ční (vytvo řené odd ělením a uzav řením části území vedle toku obvodovou hrází), nádrže vyhloubené (vzniklé vyhloubením v terénu) a nádrže údolní (vytvo řené p řehrazením údolí p řehradou) (Milerski a kol., 2005). Vlastní vodní nádrž se skládá z prostoru stálého nadržení, akumula čního a reten čního ochranného prostoru. Výrazným tvarem souvisejícím s vodními nádržemi jsou jejich hráze, které jsou dle své konstrukce zemní, betonové a zd ěné (Kirchner, Smolová, 2010). úprava koryta – souhrn prací a staveb vykonaných k dosáhnutí záměru úpravy (Lehotský, Grešková, 2004). zpevn ěné b řehy - um ěle upravené b řehy za ú čelem zvýšení jejich odolnosti (Lehotský, Grešková, 2004). Geologicky zajímavé tvary balvan – hovorové ozna čení pro kámen větších rozm ěrů s hranami ostrými i zaoblenými, pop ř. pro část skalního masivu jen zdánliv ě odd ělenou od svého skalního podkladu. Za balvan lze považovat zlomek horniny v ětší jak 20 cm v delší ose (Rubín, Balatka, 1986). Ostatní tvary pramen – místo, kde podzemní voda p řirozenou cestou voln ě vyv ěrá na zemský povrch (Kettner, 1954).
70 9 ZÁV ĚR Cílem diplomové práce navazující na bakalá řskou práci Fyzickogeografická charakteristika povodí Dolnon ětčického potoka a Šišemky bylo podat geomorfologickou charakteristiku oblasti na základ ě studia odborné literatury a zejména terénního výzkumu v území. Práce vznikla ze zájmu prohloubit informace zpracované v bakalá řské práci, protože zájmové území dob ře znám a také ze zv ědavosti, zda je oblast Záho ří zajímavým územím i z jiného hlediska, než jen z národopisného a historického, tak jak ho zná mnoho lidí. Po n ěkolika terénních poch ůzkách, studiu literárních pramen ů a po komunikaci s některými lidmi si m ůžu sama odpov ědět – ano, jedná se o území zajímavé i z jiného hlediska, konkrétn ě z geomorfologického. To bohužel netuší ani n ěkte ří místní obyvatelé. Při terénních poch ůzkách bylo nam ěř eno 207 bod ů, z toho 61 pískovcových bochník ů. Nej četn ějšími tvary v území jsou tvary fluviální, nejpo četn ěji zastoupené stržemi a břehovými nátržemi. Z vybraných antropogenních tvar ů jsou nej čast ější kamenolomy a mohyly, biogenní tvary jsou zastoupeny krtinou. Výstupem práce je textová část, mapa Vybrané tvary reliéfu v povodí Dolnon ětčického potoka a Šišemky v letech 2010 – 2011, fotodokumentace a další přílohy (spádové k řivky vybraných tok ů, sériové p říčné profily, vý řezy z mapy, tabelární p řehled s nam ěř enými morfometrickými charakteristikami a p řesnou lokalizací). Dosud neexistuje ucelená literatura zabývající se podobnou tematikou. Byly vydány pouze publikace zabývající se vybranými tématy, p říkladem je publikace Moravská brána o čima geologa (Janoška, 1998) nebo Vlastiv ěda moravská sestavená Ba ďurou (1919), kde jsou informace sice zajímavé, ale dnes v ětšinou neaktuální. Doufám, že tato práce alespo ň z části vyplní tuto literární absenci. Po domluv ě s paní Musilovou ze studovny z Městské knihovny v Lipníku nad Be čvou bude tato práce založena mezi exemplá ře místní studovny a bude dále k dispozici čtená řů m, kte ří budou mít zájem zjistit více informací o Záho ří.
71 10 SHRNUTÍ Diplomová práce navazuje na bakalá řskou práci Komplexní fyzickogeografická charakteristika povodí Dolnon ětčického potoka a Šišemky (Horá čková, 2009) a podává geomorfologickou charakteristiku oblasti na základ ě studia odborné literatury a zejména terénního výzkumu v území. Zájmové území se nachází v Olomouckém kraji na území okresu P řerov a tvo ří jádro národopisné oblasti Záho ří. Z geomorfologického hlediska pat ří vymezená povodí do soustavy Vn ějších Západních Karpat, ale z geologického hlediska je kra Maleníku sou částí Českého masivu a zbývající část území pat ří k vývoji Karpat. Morfometrická charakteristika území byla vytvo řena na základ ě analýzy sériových profil ů, spádových k řivek, sklonitosti reliéfu a absolutní a relativní výškové členitosti reliéfu. Reliéf zájmového území se neustále vyvíjí, probíhají zde geomorfologické procesy, z nichž nejvýrazn ější jsou procesy antropogenní, fluviální a sesuvné. Antropogenní procesy jsou nejvýrazn ěji zastoupeny rozši řující se zástavbou v obcích a výstavbou vodohospodářských tvar ů. V rámci diplomové práce bylo uskute čněno n ěkolik terénních poch ůzek, p ři kterých byly zjišt ěné geomorfologické tvary zam ěř eny pomocí GPS p řístroje a zm ěř ena jejich základní charakteristika. Vybrané zam ěř ené tvary jsou zobrazeny v map ě Vybrané tvary reliéfu v povodí Dolnon ětčického potoka a Šišemky v letech 2010 – 2011. Jedná se o vybrané fluviální, antropogenní, biogenní a geologicky zajímavé tvary. Samostatná kapitola je v ěnovaná 61 pískovcovým bochník ům v Bezuchov ě. Inventarizace zmín ěných tvar ů, složená z teoretického popisu tvaru a informací získaných terénních výzkumem, tvo ří st ěžejní část diplomové práce. Samotná práce je složená z textové části a mapy Vybrané tvary reliéfu v povodí Dolnon ětčického potoka a Šišemky v letech 2010 – 2011. Dále je dopln ěná fotodokumentací, sestrojenými spádovými k řivkami, sériovými profily a p řílohami týkajících pískovcových bochník ů a fluviálních tvar ů na vybraném úseku Dolnon ětčického potoka. Práce je vyhotovená v tišt ěné a elektronické podob ě.
72 Klí čová slova: geomorfologické pom ěry povodí Dolnon ětčického potoka a Šišemky terénní výzkum vybrané tvary reliéfu těžební tvary vodohospodá řské tvary
73 11 SUMMARY The thesis continues to the bachelor thesis „The comprehensive physical geography characterization of the catchment area of the Dolnon ětčický brook and the Šišemka brook (Horá čková, 2009) and extends it in selected chapters. This area is located in Olomouc region in P řerov district and forms the centre of the ethnographic area Záho ří. From the geomorphological point of view these limited catchment areas belong to the system of the Outer West Carpathians, but from the geological point of view the earth crust Maleník is a part of the Czech Massif and the remaining part of the area belongs to the Carpathians. The morphometric characterization of the area has been carried out on the base of the analysis of the serial cross sections, longitudinal profile, inclination of the relief and the absolute and relative topography of the relief. The relief of this area is under permanent development – geomorphological processes are in progress - the anthropogenic, fluvial and landslides processes are the most considerable ones. The anthropogenic processes occur mainly in expanding built-up areas in the municipalities and water-management constructions. A field survey has been carried out and the most remarkable geomorphological landforms have been documented (the main morphometric characteristics have been measured and the location has been fixed with GPS). The selected forms have been drawn in the map of Selected landforms in the catchment area of the Dolnon ětčický brook and the Šišemka brook in the years 2010 - 2011. The main chapter – numbered 7 - deals with selected fluvial, anhtropogenic, biogenic and geologically interesting shapes. A separate chapter has been dedicated to sixty-one sand-stone cakes in Bezuchov. The survey of the above mentioned shapes is consisted of theoretical description which is supplemented with information obtained by the terrain research. Along with chapter 7 this section forms the main part of the thesis. The thesis consisted of the text part and the map „Selected landforms of the relief in the catchment area of the Dolnon ětčiský brook and the Šišemka brook in the years 2010 – 2011“. It is supplied with photodocumentation, drawn longitudinal profile, serial cross
74 sections and other supplements about the sandstone-cakes and fluvial forms on the selected area of the Dolnon ětčiský brook. The thesis is made in printed and electronic forms. Key words: the geomorphological characteristics the catchment area of the Dolnon ětčický brook and the Šišemka brook the field survey selected landforms logging forms water-management constructions
75 12 POUŽITÁ LITERATURA Literární zdroje • BA ĎURA, J. (1919): Vlastiv ěda moravská: II. Místopis Moravy. Čís. 44, Lipenský okres. Ji čínský kraj. Brno, Moravská akciová tiskárna, 418 s. • CULEK, M., et al. (1996): Biogeografické člen ění České republiky . Praha, Enigma, 348 s. • CZUDEK, T. (1997): Reliéf Moravy a Slezska v kvartéru . Tišnov, Sursum, 213 s. • ČERVINKA, I. L. (1909): O mohylách moravských I.: Mohyly na Záho ří. Olomouc, Prav ěk, 41 s. • ČOČEK, M. (2004): Požární řád obce Bezuchov. Bezuchov, Obec Bezuchov, s 11. • DEMEK, J. (1986): Obecná geomorfologie III. Praha, Státní pedagogické nakladatelství, 139 s. • DEMEK, J., MACKOV ČIN, P., et al. (2006): Zem ěpisný lexikon ČR : Hory a nížiny . Brno, AOPK ČR, 580 s. • DVO ŘÁČEK, P., Ž ŮREK, Z., DRECHSLER, A. (2002): Lipník nad Be čvou: Klí č k Moravské brán ě. Lipník nad Be čvou, Nakladatelství Petr Dvo řáček, 127 s. • HORÁ ČKOVÁ, J. (2009): Komplexní fyzickogeografická charakteristika povodí Dolnon ětčického potoka a Šišemky (bakalá řská práce). Olomouc, Univerzita Palackého v Olomouci, 62 s. • JANOŠKA, M. (1994): Geologie okolí Moravské brány. Studijní text, 19 s. • JANOŠKA, M. (1998): Moravská brána o čima geologa . Olomouc, Univerzita Palackého v Olomouci, 47 s. • KARÁSEK, J. (2001): Základy obecné geomorfologie . Brno, Masarykova univerzita v Brn ě, 216 s. • KETTNER, R. (1954): Všeobecná geologie III.: Vn ější geologické síly, zemský povrch; Geologická činnost vody . Praha, Nakladatelství Československé akademie v ěd, 462 s. • KU ČEROVÁ, J., MACHÁ Č, F. (2009): Dolní N ětčice . Dolní N ětčice, Obec Dolní N ětčice, 56 s.
76 • LAPÁ ČEK, J., et al. (2005): Bezuchov: d ějiny a p řítomnost obce . Bezuchov, Obec Bezuchov, 160 s. • LEHOTSKÝ, M., GREŠKOVÁ, A. (2004): Hydromorfologický slovník: Slovensko - anglický výkladový slovník hydromorfologických termínov . Bratislava, Slovenský hydrometeorologický ústav, 77 s. • MILERSKI, R., MI ČÍN, J., VESELÝ, J. (2005): Vodohospodá řské stavby . Brno, Akademické nakladatelství CERM, 164 s. • NETOPIL, R. (1984): Fyzická geografie . Praha, Státní pedagogické nakladatelství, 272 s. • OTAVA, J. (2010): Geologický pr ůvodce Hranickem: aneb když se st řetnou orogény . Praha, Česká geologická spole čnost, 28 s. • POSPÍŠIL, A. (2004): Z historie zaniklé osady Sím ře, násiln ě vyst ěhované v roku 1952 . Sob ěchleby, Obecní ú řad v Sob ěchlebích, 40 s. • QUITT, E. (1971): Klimatické oblasti Československa . Brno, Geografický ústav ČSAV, 73 s. • RUBÍN, J., BALATKA, B., et al. (1986): Atlas skalních, zemních a p ůdních tvar ů. Praha, Československá akademie v ěd, 388 s. • SMOLOVÁ, I., VÍTEK, J. (2007): Základy geomorfologie: Vybrané tvary reliéfu . Olomouc, Univerzita Palackého v Olomouci, 189 s. • ŠAFÁ Ř, J., et al. (2003): Olomoucko. In Mackov čin P., Sedlá ček M.: Chrán ěná území ČR. Svazek VI. Praha, Agentura ochrany p řírody a krajiny ČR, 456 s. • TOLASZ, R., et al. (2007): Atlas podnebí Česka . Praha, Český hydrometeorologický ústav, Olomouc, Vydavatelství Univerzity Palackého v Olomouci, 255 s. • TOMÁŠEK, M. (2000): Půdy České republiky . Praha, Český geologický ústav, 68 s. • VL ČEK, V., et al. (1984): Zem ěpisný lexikon ČSR: Vodní toky a nádrže . Praha, Academia, 315 s. • ZAPLETAL, L. (1969): Úvod do antropogenní geomorfologie I. Olomouc, Universita Palackého v Olomouci, 278 s.
77 Mapy • Geologická mapa ČR 1 : 50 000. Český geologický ústav, Praha, 2001. (25-13 P řerov, 25-14 Valašské Mezi říčí) • Hydrogeologická mapa ČR 1 : 50 000. Český geologický ústav, Praha, 1997. (25-14 Valašské Mezi říčí) • SVOBODA, J., et al. (1977): Vlastiv ědná mapa. Okres P řerov 1 : 100 000 . Kartografie, Praha. • QUITT, E. (1975): Klimatické oblasti ČSR (1 : 500 000) . Geografický ústav ČSAV, Brno. • Základní topografická mapa ČR 1 : 10 000. Český ú řad zem ěměř ičský a katastrální, Brno, 2007. (25-14-11) • Základní topografická mapa ČR 1 : 10 000. Český ú řad zem ěměř ičský a katastrální, Opava, 2007. (25-13-04, 25-13-05, 25-13-09, 25-13-10, 25-13-14, 25-13-15, 25-13-19, 25-14-01, 25-14-06, 25-14-11) Informa ční tabule • Nau čná stezka D řevohostickým lesem • Rekultivace skládky Sob ěchleby – Sím ře • u památných strom ů v Bezuchov ě a v Oprostovicích Osobní komunikace • p. Drda z Bezuchova (zap ůjčení fotografií bezuchovské pískovny) • pí. Drdová z Bezuchova (informace o lomech nad Šišmou) • p. Gratcl, pracovník SLŠ Hranice (informace o Paršovických rybnících) • p. Kužel z Dřevohostic (informace o klimatických pom ěrech, o p řehrad ě Radkovy) • p. Skácel, místostarosta obce Rakov (informace o mok řadech na Dolnon ětčickém potoce) • p. Šrámek z Bezuchova (informace o bývalé pískovně v Bezuchov ě) Internetové zdroje • Česká geologická služba [online]. © 2010 [cit. 2011-02-26]. Geologické lokality. Dostupné z:
78 • eSTUDÁNKY [online]. © neuveden [cit. 2011-01-18]. Národní registr pramen ů a studánek. Dostupné z:
79 PŘÍLOHY
Seznam p říloh Příloha 1 : Vybrané tvary reliéfu v povodí Dolnon ětčického potoka a Šišemky v letech 2010 – 2011, 1 : 25 000 (volná) Příloha 2 : Spádové k řivky vybraných tok ů v povodí Dolnon ětčického potoka a Šišemky Příloha 3 : Sériové profily na Dolnon ětčickém potoce a Šišemce Příloha 4 : P řehledná tabelární charakteristika vybraných geomorfologických tvar ů Příloha 5 : Lokalizace pískovcových bochník ů v Bezuchov ě Příloha 6 : Vý řez fluviálních tvar ů z mapy Vybrané tvary reliéfu v povodí Dolnon ětčického potoka a Šišemky v letech 2010 - 2011 Příloha 7 : Seznam fotografií Příloha 8 : Fotodokumentace (volná) Příloha 9 : CD – text, fotodokumentace (volná)
Příloha 2: Spádové k řivky vybraných tok ů v povodí Dolnon ětčického potoka
a Šišemky
0 0 0 3 1
0 0 0 2 1
0 0 0 1 1
0 0 0 0 1 009000 ického potoka č t
ě 008000 ický potok č
t
ě 007000 Dolnon
vzdálenost [m] 006000
Šišemka ivky Šišemky a Dolnon
ř
005000
004000 003000
Porovnání spádové k
002000
001000 0
450 425 400 375 350 325 300 275 250 225 200
ř ská výška [m n. m.] mo nad
13000
12000
11000
10000 9000 ického potoka Radotínský potok č t
ě 8000
Maleník 7000 v povodí Dolnon
Rakov
vzdálenost [m] ů
6000 5000 ický potok č
t
ě 4000
ivky vybraných tok
Dolnon ř 3000
Spádové k
2000
1000 0
425 400 375 350 325 300 275 250 225
ř ská výška [m n. m.] nadmo
Příloha 3: Sériové profily na Dolnon ětčickém potoce a Šišemce Legenda sériových profil ů
údolní niva
deluviální, deluviofluviální a fluviální sedimenty
eluvia
svahové a eolické sedimenty
vápnité jíly a jílovce, písky a št ěrky
podslezská jednotka
hradecko – kyjovické souvrství
pelity n ěmčického souvrství
Příloha 4: Přehledná tabelární charakteristika vybraných geomorfologických tvar ů Charakteristika vybraných antropogenních tvar ů
délka výška tvar lokalizace zem. ší řka zem. délka tvaru (m) (m) poznámka mohyla Dřevoh. les – Zadní les 49° 27.406´ 017° 36.155´ Dřevoh. les – Zadní les 49° 27.374´ 017° 36.126´ Dřevoh. les 49° 27.155´ 017° 35.966´ Dřevoh. les 49° 26.989´ 017° 35.651´ Dřevoh. les – Prost řední les 49° 26.913´ 017° 35.939´ Dřevoh. les – Prost řední les 49° 26.804´ 017° 35.539´ kamenolom Šišma – B řezí 49° 28.502´ 017° 35.483´ 60 27 Šišma – B řezí 49° 28.244´ 017° 35.321´ 55 16 Šišma – B řezí 49° 28.246´ 017° 35.420´ 100 31 Valšovice – Pod myslivnou 49° 30.594´ 017° 42.232´ nezjišt ěno nezjišt ěno Dolní N ětčice 49° 29.014´ 017° 41.077´ 70 36 Sob ěchleby 49° 29.468´ 017° 39.340´ 50 12 trasa Sob ěchleby - U Huberta 49° 29.978´ 017° 39.716´ 15 7 starý lom 49° 29.262´ 017° 38.147´ 48 6 pískovna Hrachovec 49° 27.683´ 017° 38.959´ 15 7 Dolní N ětčice 49° 28.862´ 017° 40.560´ nezjišt ěno nezjišt ěno Dolní N ětčice 49° 28.757´ 017° 40.646´ nezjišt ěno nezjišt ěno Bezuchov - Kopce 49° 27.498´ 017° 36.856´ nezjišt ěno nezjišt ěno um ělý stupe ň v koryt ě Šišma 49° 27.926´ 017° 35.343´ Hrad čany - Domaželice 49° 26.291´ 017° 33.053´ Hrad čany - P říčky 49° 27.005´ 017° 34.510´ Nad Radotínem 49° 29.221´ 017° 38.155´ pod Helfštýnskou cestou 49° 31.191´ 017° 41.719´ agrární terasa V černém 49° 25.979´ 017° 32.701´ 230 V černém 49° 26.048´ 017° 32.762´ 140 Vinohrady 49° 26.105´ 017° 32.926´ 60 - 160 skládka odpadu Sím ře 49° 27.868´ 017° 38.613´ černá skládka Dolní N ětčice 49° 29.038´ 017° 40.867´ funk ční skládka zrekultivovaná Sob ěchleby 49° 28.315´ 017° 38.770´ skládka Dřevohostický les 49° 27.420´ 017° 36.397´ černá skládka Hrad čany - Domaželice 49° 26.717´ 017° 33.305´ funk ční skládka
Lokalizace vybraných fluviálních tvar ů (O = ovrag, B = balka) typ délka orientace sklon tvar lokalizace zem. ší řka zem. délka [m] svah ů O 135 V 45 – 55 strž Kunkov 49° 28.701´ 017° 35.404´ O 65 JV 45 – 55 nad Šišmou, vpravo od Šišemky 49° 28.445´ 017° 35.417´ O 37 V 35 – 45 nad Šišmou, vpravo od Šišemky 49° 28.426´ 017° 35.380´ B 55 V 40 – 55 nad Šišmou, vpravo od Šišemky 49° 28.374´ 017° 35.340´ O 75 V 40 - 55 nad Šišmou, vpravo od Šišemky 49° 28.303´ 017° 35.315´ O 50 SV 40 – 50 Dřevohostický les - Zadní les 49° 27.183´ 017° 35.783´ O 60 Z 40 50 Dřevohostický les - Zadní les 49° 27.151´ 017° 35.855´ B 40 SZ 35 - 45 Dřevohostický les - Zadní les 49° 27.148´ 017° 35.839´ O 35 S 30 – 35 Dřevohostický les - Zadní les 49° 27.129´ 017° 35.826´ B 45 S 40 45 Dřevohostický les - Zadní les 49° 27.177´ 017° 35.480´ O 55 SZ 40 – 50 Dřevohostický les - Zadní les 49° 27.093´ 017° 35.530´ O 58 S 35 – 45 Dřevohostický les - Zadní les 49° 27.054´ 017° 35.505´ B 45 SV 40 - 55 Dřevohostický les - Zadní les 49° 27.038´ 017° 35.530´ O 35 V 45 – 55 Dřevohostický les - Prost řední les 49° 26.919´ 017° 35.850´ O 60 JV 30 - 35 Dřevohostický les - Prost řední les 49° 26.872´ 017° 35.276´ B 90 S 45 – 55 Dřevohostický les - Prost řední les 49° 26.795´ 017° 35.150´ O 85 Z 35 - 45 Dřevohostický les - Prost řední les 49° 27.031´ 017° 36.065´ B 58 SV 35 - 40 Dřevohostický les - Zadní les 49° 27.415´ 017° 36.436´ O 110 JZ 45 – 55 pod Helfštýnskou cestou 49° 31.027´ 017° 41.013´ O 45 Z 40 - 50 pod Helfštýnskou cestou 49° 31.082´ 017° 41.571´ O 95 V 40 – 45 před hájenkou u Valšovic 49° 31.084´ 017° 42.058´ O 90 JV 55 – 70 Pod revírem 49° 30.893´ 017° 42.130´ O 110 J 40 – 45 Pod myslivnou 49° 30.823´ 017° 42.241´ O 100 J 65 - 75 Pod myslivnou 49° 30.767´ 017° 42.277´ B 140 JZ 30 - 40 Kouty 49° 30.567´ 017° 42.262´ B 125 JV 35 - 45 Niva 49° 30.090´ 017° 41.156´ O 130 Z 55 – 70 pod Hubertem 49° 30.072´ 017° 39.656´ O 85 JZ 50 - 60 pod Hubertem 49° 30.150´ 017° 39.589´ O 75 JZ 35 - 45 pod Hubertem 49° 30.200´ 017° 39.518´ O 60 V 60 – 65 Hrabina 49° 29.589´ 017° 38.110´ O 47 J 40 - 50 pramenná oblast Šišemky 49° 30.591´ 017° 38.675´ B 65 JZ 45 - 55 pramenná oblast Šišemky 49° 30.558´ 017° 38.704´ O 120 Z 35 - 45 pramenná oblast Šišemky 49° 30.405´ 017° 38.703´ břehová Dolnon ětčický potok – 49° nátrž Pod myslivnou 30.´876´ 017° 41.951´ Dolnon. potok p řed D. N ětčicemi 49° 28.940´ 017° 41.029´ Dolnon ětčický potok p řed Sim ří 49° 28.333´ 017° 39.196´ Dolnon ětčický potok p řed Sim ří 49° 28.331´ 017° 39.193´ Dolnon ětčický potok p řed Sim ří 49° 28.219´ 017° 39.121´
tvar lokalizace zem. ší řka zem. délka Dolnon ětčický potok p řed Sim ří 49° 28.149´ 017° 39.065´ Dolnon ětčický potok p řed Sim ří 49° 28.085´ 017° 39.020´ Dolnon ětčický potok p řed Sim ří 49° 27.936´ 017° 38.993´ Dolnon ětčický potok p řed Sim ří 49° 28.384´ 017° 39.296´ Dolnon ětčický potok p řed Sim ří 49° 28.396´ 017° 39.620´ Dolnon ětčický potok p řed ústím 49° 26.952´ 017° 36.593´ Dolnon ětčický potok pod Sim ří 49° 27.794´ 017° 38.548´ Dolnon ětčický potok pod Sim ří 49° 27.773´ 017° 38.435´ Dolnon ětčický potok pod Sim ří 49° 27.727´ 017° 38.324´ Dolnon ětčický potok pod Sim ří 49° 27.705´ 017° 38.311´ Dolnon ětčický potok pod Sim ří 49° 27.692´ 017° 38.295´ Dolnon ětčický potok pod Sim ří 49° 27.652´ 017° 38.257´ Dolnon ětčický potok pod Sim ří 49° 27.633´ 017° 38.225´ Dolnon ětčický potok pod Sim ří 49° 27.621´ 017° 38.221´ Dolnon ětčický potok pod Sim ří 49° 27.615´ 017° 38.197´ Maleník - nad lomem 49° 29.682´ 017° 39.587´ Maleník - biologické rybníky 49° 28.433´ 017° 38.596´ Radotínský potok nad Radotínem 49° 29.077´ 017° 37.999´ Šišemka nad Lhotou 49° 30.121´ 017° 37.909´ Šišemka nad Lhotou 49° 30.142´ 017° 37.957´ přítok Šišemky - Pod Záho řím 49° 27.368´ 017° 34.518´ břehový výklenek Šišemka - Kunkov 49° 28.876´ 017° 35.690´ Šišemka - Kunkov 49° 28.867´ 017° 35.701´ Šišemka - Kunkov 49° 28.786´ 017° 35.523´ Doln. potok u soutoku s Rakovem 49° 29.081´ 017° 41.136´ Dolnon ětčický potok nad Sim ří 49° 28.319´ 017° 39.172´ Dolnon ětčický potok nad Sim ří 49° 28.302´ 017° 39.144´ Dolnon ětčický potok nad Sim ří 49° 28.226´ 017° 39.127´ Dolnon ětčický potok nad Sim ří 49° 28.190´ 017° 39.100´ Dolnon ětčický potok nad Sim ří 49° 28.051´ 017° 39.013´ Dolnon ětčický potok nad Sim ří 49° 28.393´ 017° 39.504´ Dolnon ětčický potok pod Sim ří 49° 27.818´ 017° 38.596´ Dolnon ětčický potok pod Sim ří 49° 27.808´ 017° 38.562´ Dolnon ětčický potok pod Sim ří 49° 27.778´ 017° 38.527´ Dolnon ětčický potok pod Sim ří 49° 27.774´ 017° 38.461´ Dolnon ětčický potok pod Sim ří 49° 27.767´ 017° 38.423´ Dolnon ětčický potok pod Sim ří 49° 27.765´ 017° 38.363´ Dolnon ětčický potok pod Sim ří 49° 27.701´ 017° 38.303´
tvar lokalizace zem. ší řka zem. délka dnový Dolnon ětčický potok - Pod stupe ň myslivnou 49° 30.882´ 017° 41.982´ Dolnon ětčický potok - Pod myslivnou 49° 30.874´ 017° 42.125´ pravý p řítok Maleníku - pod Hubertem 49° 29.720´ 017° 39.703´ pravý p řítok Maleníku - pod Hubertem 49° 29.791´ 017° 39.691´ pravý p řítok Maleníku - pod Hubertem 49° 30.081´ 017° 39.642´ pravý p řítok Maleníku - pod Hubertem 49° 30.092´ 017° 39.632´ pravý p řítok Maleníku - pod Hubertem 49° 30.144´ 017° 39.586´ pravý p řítok Maleníku - pod Hubertem 49° 30.170´ 017° 39.559´ pravý p řítok Maleníku - pod Hubertem 49° 30.187´ 017° 39.528´ Maleník - severn ě od Paveláku 49° 29.830´ 017° 40.212´ Maleník - severn ě od Paveláku 49° 29.757´ 017° 39.998´ Maleník - severn ě od Paveláku 49° 29.698´ 017° 39.819´ Maleník - severn ě od Paveláku 49° 29.648´ 017° 39.475´ Maleník - západn ě od Paveláku 49° 29.535´ 017° 39.368´ Maleník - západn ě od Paveláku 49° 28.263´ 017° 39.117´ Maleník - západně od Paveláku 49° 28.250´ 017° 39.128´ Maleník - Nad humny 49° 29.195´ 017° 39.277´ Maleník - biologické rybníky 49° 28.361´ 017° 38.460´ dřevní hmota v koryt ě Šišemka – pod Hrad čanama 49° 26.570´ 017° 33.412´ pravý p řítok Maleníku - pod Hubertem 49° 29.198´ 017° 39.276´ Dolnon ětčický potok nad D. Nětčicemi 49° 29.034´ 017° 41.068´ Dolnon ětčický potok nad D. Nětčicemi 49° 29.202´ 017° 41.178´ Dolnon ětčický potok nad D. Nětčicemi 49° 29.257´ 017° 41.135´ Dolnon ětčický potok nad D. Nětčicemi 49° 29.354´ 017° 41.155´ Dolnon ětčický potok nad Sim ří 49° 28.329´ 017° 39.193´ Dolnon ětčický potok nad Sim ří 49° 28.154´ 017° 39.091´ Dolnon ětčický potok nad Sim ří 49° 28.152´ 017° 39.059´ Dolnon ětčický potok nad Sim ří 49° 27.903´ 017° 38.922´ Dolnon ětčický potok pod Sim ří 49° 27.733´ 017° 38.327´ Dolnon ětčický potok pod Sim ří 49° 27.729´ 017 38.329´ Dolnon ětčický potok pod Sim ří 49° 27.618´ 017° 38.218´ Dolnon ětčický potok pod Sim ří 49° 27.854´ 017° 38.703´ Dolnon ětčický potok pod Sim ří 49° 27.858´ 017° 38.808´
Lokalizace vybraných biogenních tvar ů
tvar lokalita zem. ší řka zem. délka krtina Hrachovec 49° 27.595´ 017° 38.097´ u Dolnon ětčického potoka - západn ě od Paršovic 49° 30.242´ 017° 41.935´ Dolní N ětčice – p řed lomem 49° 28.944´ 017° 40.980´ Hrad čany - Pad ělek 49° 26.938´ 017° 34.779´ Bezuchov - Pastvisko 49° 28.016´ 017° 36.689´ Sob ěchleby - pod lomem 49° 29.351´ 017° 39.291´
Charakteristika pískovcových bochník ů v Bezuchov ě
pískovcový bochník zem. ší řka zem. délka osa x [cm] osa y [cm] osa z [cm] 1 49° 27.850´ 017° 36.737´ 95 225 165 2 49° 27.854´ 017° 36.734´ 80 130 90 3 49° 27.858´ 017° 36.733´ 40 120 55 4 49° 27.859´ 017° 36.734´ 46 100 77 5 49° 27.861´ 017° 36.736´ 35 103 76 6 49° 27.862´ 017° 36.738´ 75 83 55 7 49° 27.863´ 017° 36.741´ 45 93 75 8 49° 27.862´ 017° 36.741´ 115 222 167 9 49° 27.865´ 017° 36.745´ 63 106 55 10 49° 27.866´ 017° 36.747´ 41 76 70 11 49° 27.866´ 017° 36.749´ 45 110 48 12 49° 27.836´ 017° 36.669´ 97 162 158 13 49° 27.830´ 017° 36.657´ 77 170 134 14 49° 27.794´ 017° 36.627´ 30 75 48 15 49° 27.772´ 017° 36.614´ 29 67 62 16 49° 27.775´ 017° 36.615´ 37 82 51 17 49° 27.775´ 017° 36.615´ 34 50 59 18 49° 27.780´ 017° 36.615´ 30 64 56 19 49° 27.782´ 017° 36.614´ 43 74 55 20 49° 27.781´ 017° 36.615´ 25 60 52 21 49° 27.781´ 017° 36.616´ 34 75 46 22 49° 27.781´ 017° 36.617´ 21 65 63 23 49° 27.781´ 017° 36.617´ 16 49 33 24 49° 27.781´ 017° 36.617´ 20 60 60 25 49° 27.782´ 017° 36.617´ 25 71 60 26 49° 27.785´ 017° 36.615´ 14 85 63 27 49° 27.786´ 017° 36.616´ 33 74 71 28 49° 27.787´ 017° 36.616´ 24 76 66 29 49° 27.787´ 017° 36.615´ 43 102 64 30 49° 27.787´ 017° 36.612´ 28 81 45 31 49° 27.787´ 017° 36.612´ 72 122 80 32 49° 27.787´ 017° 36.611´ 38 68 55 33 49° 27.787´ 017° 36.611´ 54 93 66 34 49° 27.787´ 017° 36.611´ 52 98 88 35 49° 27.787´ 017° 36.611´ 44 80 67
pískovcový bochník zem. ší řka zem. délka osa x [cm] osa y [cm] osa z [cm] 36 49° 27.786´ 017° 36.611´ 46 70 54 37 49° 27.785´ 017° 36.611´ 39 70 58 38 49° 27.785´ 017° 36.611´ 15 48 32 39 49° 27.784´ 017° 36.611´ 32 70 29 40 49° 27.784´ 017° 36.610´ 35 63 52 41 49° 27.783´ 017° 36.609´ 24 142 55 42 49° 27.784´ 017° 36.607´ 28 37 37 43 49° 27.782´ 017° 36.609´ 34 73 48 44 49° 27.782´ 017° 36.609´ 39 76 38 45 49° 27.783´ 017° 36.609´ 38 34 42 46 49° 27.783´ 017° 36.609´ 30 62 47 47 49° 27.783´ 017° 36.609´ 30 62 52 48 49° 27.761´ 017° 36.568´ 55 126 68 49 49° 27.749´ 017° 36.558´ 56 94 80 50 49° 27.753´ 017° 36.557´ 66 210 127 51 49° 27.755´ 017° 36.552´ 36 78 55 52 49° 27.756´ 017° 36.553´ 41 175 42 53 49° 27.762´ 017° 36.432´ 43 72 67 54 49° 27.762´ 017° 36.432´ 18 57 43 55 49° 27.738´ 017° 36.431´ 36 84 61 56 49° 27.730´ 017° 36.436´ 51 116 60 57 49° 27.681´ 017° 36.479´ 54 173 140 58 49° 27.678´ 017° 36.475´ 48 74 45 59 49° 27.677´ 017° 36.474´ 32 80 35 60 49° 27.629´ 017° 36.432´ 114 187 177 61 49° 27.630´ 017° 36.427´ 110 147 145
Příloha 5: Lokalizace pískovcových bochník ů v Bezuchov ě
Příloha 6: Vý řez fluviálních tvar ů z mapy Vybrané tvary reliéfu v povodí Dolnon ětčického potoka a Šišemky v letech 2010 - 2011
Příloha 7: Seznam fotografií
Fotografie č. 129 a č. 130 zap ůjčil ze svého fotoarchivu P. Drda z Bezuchova. Fotografii č. 188 po řídil Josef Horá ček. Ostatní fotografie po řídila Jana Horá čková. BIOGENNÍ TVARY krtina 1. krtina v Bezuchov ě – Rybní čky (28. 11. 2010) 2. krtina v Dolních N ětčicích – p řed kamenolomem, vpravo od Dolnon ětčického potoka (3. 3. 2011) 3. Hrad čany – P říčky (13. 11. 2010) 4. Oprostovice – Mesla (15. 3. 2011) 5. Paršovice – vlevo od Dolnon ětčického potoka (28. 11. 2010) 6. pod lesem Hrachovec (21. 3. 2011) 7. Sob ěchleby – nad zem ědělským družstvem (22. 3. 2011) FLUVIÁLNÍ TVARY břehová nátrž 8. b řehová nátrž na horním toku Šišemky (14. 11. 2010) 9. b řehová nátrž na horním toku Šišemky (14. 11. 2010) 10. b řehová nátrž na Šišemce, les mezi Kladníky a Šišmou (3. 4. 2010) 11. b řehová nátrž na Šišemce, les mezi Kladníky a Šišmou (3. 4. 2010) 12. b řehová nátrž na Šišemce, les mezi Kladníky a Šišmou (3. 4. 2010) 13. b řehová nátrž na Šišemce, les mezi Kladníky a Šišmou (3. 4. 2010) 14. b řehová nátrž na pravostranném p řítoku Šišemky, pod Pavlovickým lesem (28. 4. 2010) 15. b řehová nátrž na Dolnon ětčickém potoce, Pod myslivnou (28. 11. 2010) 16. b řehová nátrž na Dolnon ětčickém potoce, Pod myslivnou (28. 11. 2010) 17. b řehová nátrž na Dolnon ětčickém potoce, mezi vodními nádržemi Rakov - Hadovec (3. 3. 2010) 18. b řehová nátrž na Dolnon ětčickém potoce nad Sím ří (22. 3. 2011) 19. b řehová nátrž a b řehový výklenek na Dolnon ětčickém potoce nad Sím ří (22. 3. 2011) 20. b řehová nátrž na Dolnon ětčickém potoce nad Sím ří (22. 3. 2011) 21. b řehová nátrž na Dolnon ětčickém potoce pod Sím ří (21. 3. 2011) 22. b řehová nátrž na Dolnon ětčickém potoce pod Sím ří (21. 3. 2011) 23. b řehová nátrž na Dolnon ětčickém potoce pod Sím ří (21. 3. 2011) 24. b řehová nátrž na Dolnon ětčickém potoce pod Sím ří (21. 3. 2011) 25. b řehová nátrž na dolním toku Dolnon ětčického potoka (27. 4. 2010) 26. b řehová nátrž na dolním toku Dolnon ětčického potoka (27. 4. 2010) 27. b řehová nátrž na Maleníku, severozápadn ě pod Pavelákem (22. 3. 2011) 28. b řehová nátrž na Maleníku u biologických rybník ů (6. 11. 2010) 29. b řehová nátrž na Maleníku p řed ústím (6. 11. 2010) 30. b řehová nátrž na Radotínském potoce nad Radotínem (14. 11. 2010)
břehový výklenek 31. b řehový výklenek na Dolnon ětčickém potoce nad kamenolomem (3. 3. 2011) 32. b řehový výklenek na Dolnon ětčickém potoce nad kamenolomem (3. 3. 2011) 33. b řehový výklenek na Dolnon ětčickém potoce nad Sím ří (22. 3. 2011) 34. b řehový výklenek na Dolnon ětčickém potoce nad Sím ří (22. 3. 2011) 35. b řehový výklenek na Dolnon ětčickém potoce nad Sím ří (22. 3. 2011) 36. b řehový výklenek na Dolnon ětčickém potoce pod Sím ří (21. 3. 2011) 37. b řehový výklenek na Dolnon ětčickém potoce pod Sím ří (21. 3. 2011) 38. b řehový výklenek na Dolnon ětčickém potoce pod Sím ří (21. 3. 2011) 39. b řehový výklenek na Dolnon ětčickém potoce pod Sím ří (21. 3. 2011) 40. b řehový výklenek na Dolnon ětčickém potoce pod Sím ří (21. 3. 2011) 41. b řehový výklenek na Dolnon ětčickém potoce pod Sím ří (21. 3. 2011) 42. b řehový výklenek na Šišemce v Kunkov ě (3. 4. 2010) 43. b řehový výklenek na Šišemce v Kunkov ě (3. 4. 2010) dnová dlažba 44. dnová dlažba v koryt ě Šišemky nad Šišmou (31. 8. 2008) dřevní hmota v koryt ě 45. d řevní hmota v koryt ě Dolnon ětčického potoku nad kamenolomem (14. 11. 2010) 46. d řevní hmota v koryt ě Dolnon ětčického potoku nad kamenolomem (3. 3. 2010) 47. d řevní hmota v koryt ě Dolnon ětčického potoku nad kamenolomem (3. 3. 2010) 48. d řevní hmota v koryt ě Dolnon ětčického potoku nad kamenolomem (3. 3. 2010) 49. d řevní hmota v koryt ě Dolnon ětčického potoku nad kamenolomem (3. 3. 2010) 50. d řevní hmota v koryt ě Dolnon ětčického potoku nad kamenolomem (3. 3. 2010) 51. d řevní hmota v koryt ě Dolnon ětčického potoku nad Sím ří (22. 3. 2011) 52. d řevní hmota v koryt ě Dolnon ětčického potoku nad Sím ří (22. 3. 2011) 53. d řevní hmota v koryt ě Dolnon ětčického potoku nad Sím ří (22. 3. 2011) 54. d řevní hmota v koryt ě Dolnon ětčického potoku nad Sím ří (22. 3. 2011) 55. d řevní hmota v koryt ě Dolnon ětčického potoku nad Sím ří (22. 3. 2011) 56. d řevní hmota v koryt ě Dolnon ětčického potoku pod Sím ří (21. 3. 2011) 57. d řevní hmota v koryt ě Dolnon ětčického potoku pod Sím ří (21. 3. 2011) 58. d řevní hmota v koryt ě Dolnon ětčického potoku pod Sím ří (21. 3. 2011) 59. d řevní hmota v koryt ě Dolnon ětčického potoku pod Sím ří (21. 3. 2011) 60. d řevní hmota v koryt ě Dolnon ětčického potoku pod Sím ří (21. 3. 2011) erozní rýha 61. erozní rýha nad Radotínem (14. 10. 2010) 62. erozní rýha nad Radotínem (14. 10. 2010) 63. erozní rýha nad Hrad čany, na za čátku D řevohostického lesa ze západu (13. 11. 2010) listová dr ť 64. listová dr ť v koryt ě Maleníku pod lomem u Sob ěchleb (26. 10. 2008) 65. listová dr ť v koryt ě horního toku Dolnon ětčického potoka (28. 10. 2008) meandr, meandrující koryto 66. meandr Dolnon ětčického potoka nad nádržemi Rakov - Hadovec (3. 3. 2011) 67. meandr Dolnon ětčického potoka pod Sím ří (21. 3. 2011)
zákruty, oblouky 68. zákruty na horním toku Šišemky (31. 7. 2008) 69. zákruty na horním toku Šišemky (31. 7. 2008) 70. zákruty na pravostranném p řítoku Maleníku, pod Hubertem (26. 10. 2008) 71. zákruty na horním toku Maleníku (22. 3. 2011) 72. zákruty na horním toku Dolnon ětčického potoka (28. 10. 2008) 73. zákruty na Dolnon ětčickém potoce pod nádržemi Rakov – Hadovec (3. 3. 2011) strž 74. strž severozápadn ě od vrcholu Maleník (28. 11. 2010) 75. strž v horní části povodí Dolnon ětčického potoka (28. 11. 2010) 76. strž v horní části povodí Dolnon ětčikého potoka (28. 11. 2010) 77. strž v horní části povodí Dolnon ětčického potoka (28. 11. 2010) 78. strž v horní části povodí Dolnon ětčického potoka (28. 11. 2010) 79. strž v Paršovickém revíru (3. 3. 2011) 80. strž v Paršovickém revíru (3. 3. 2011) 81. strž u pravostranného p řítoku Maleníku, pod Hubertem (17. 4. 2011) 82. strž u pravostranného p řítoku Maleníku, pod Hubertem (17. 4. 2011) 83. strž u pravostranného p řítoku Maleníku, pod Hubertem (17. 4. 2011) 84. strž na horním toku Radotínského potoka (14. 11. 2010) 85. strž v pramenné oblasti Šišemky (14. 11. 2010) 86. strž v lese mezi Kladníky a Šišmou (3. 4. 2010) 87. strž v lese mezi Kladníky a Šišmou (3. 4. 2010) 88. strž v lese mezi Kladníky a Šišmou (3. 4. 2010) 89. strž v lese mezi Kladníky a Šišmou, pohled ze strže (3. 4. 2010) 90. strž v Dřevohostickém lese, Zadní les (17. 4. 2010) 91. strž v D řevohostickém lese, um ělá nora ve strži (27. 4. 2010) 92. strž v Dřevohostickém lese, Prost řední les, sm ěr od Hrad čan (13. 11. 2010) 93. strž v Dřevohostickém lese, Prost řední les, sm ěr od Hrad čan (13. 11. 2010) údolí 94. údolí Maleníku pod Pavelákem (26. 10. 2008) údolní niva 95. údolní niva Šišemky, pod pramennou oblastí (3. 4. 2010) 96. údolní niva Šišemky, Kunkov (31. 8. 2010) 97. údolní niva Dolnon ětčického potoka, pod nádržemi Rakov - Hadovec(3. 3. 2011) dnový stupe ň 98. dnový stupe ň nad ZD Sob ěchleby (22. 3. 2011) 99. dnový stupe ň na pravostranném p řítoku Maleníku, pod Hubertem (22. 3. 2011) 100. dnový stupe ň na pravostranném p řítoku Maleníku, pod Hubertem (22. 3. 2011) 101. dnový stupe ň na pravostranném p řítoku Maleníku, pod Hubertem (22. 3. 2011) 102. dnový stupe ň na pravostranném p řítoku Maleníku, pod Hubertem (22. 3. 2011) 103. dnový stupe ň na horním toku Maleníku (22. 3. 2011) 104. dnový stupe ň na horním toku Maleníku (22. 3. 2011) 105. dnový stupe ň na horním toku Dolnon ětčického potoka (28. 11. 2010)
ANTROPOGENNÍ TVARY agrární terasa 106. agrární terasa V černém, trasa z Hrad čan do Domaželic, (27. 12. 2010) dopravní násep 107. dopravní násep v Šišm ě, sm ěr od Pavlovic u P řerova (3. 4. 2010) 108. dopravní násep v Kladníkách (3. 4. 2010) hráz 109. hráz Paršovického rybníka R2 110. hráz mezi rybníky v Rakov ě (21. 3. 2011) 111. hráz na pravostranném p řítoku Maleníku nad ZD Sob ěchleby (22. 3. 2011) 112. hráz vedle Maleníku,pod lomem u Sob ěchleb (6. 11. 2010) 113. hráz nádrže u Radotína na Radotínském potoce (14. 11. 2010) 114. hráz vodní nádrže u Oprostovic (15. 3. 2011) 115. hráz vodní nádrže u Hrad čan (13. 11. 2010) kamenolom 116. kamenolom u Dolních N ětčic (3. 3. 2011) 117. kamenolom u Dolních N ětčic, detail (3. 3. 2011) 118. kamenolom nad obcí Sob ěchleby, vlevo od Maleníku (22. 3. 2011) 119. kamenolom u Radotína (14. 11. 2010) 120. kamenolom nad Šišmou, nejblíže ke Kladník ům (3. 4. 2010) 121. kamenolom nad Šišmou, nejblíže Kladník ům, kulovitá odlu čnost droby (25. 4. 2009) 122. kamenolom nad Šišmou, vpravo od Šišemky (3. 4. 2010) 123. kamenolom nad Šišmou, vlevo od Šišemky (3. 4. 2010) 124. kamenolom na cest ě ze Sob ěchleb k Hubertovi (22. 3. 2011) pískovna 125. pískovcový odkryv v Hrachovci v porovnání s dosp ělým člov ěkem (21. 3. 2011) 126. zrekultivovaná pískovna v Dolních N ětčicích, st řed obce (3. 3. 2011) 127. zrekultivovaná pískovna v Dolních N ětčicích, st řed obce, detail (3. 3. 2011) 128. pískovcový odryv v Dolních N ětčicích u požární nádrže (3. 3. 2011) 129. pískovna v Bezuchov ě (fotoarchiv) 130. pískovna v Bezuchov ě (fotoarchiv) 131. zavezená pískovna v Bezuchov ě (27. 12. 2008) 132. zrekultivovaná pískovna v Bezuchov ě (27. 4. 2010) 133. poslední pískovcový odkryv z pískovny v Bezuchov ě (27. 4. 2010) mohyla 134. mohyla p ři vstupu do D řev. lesa od Bezuchova v porovnání s dosp ělým člov ěkem (17. 4. 2010) 135. mohyla p ři vstupu do D řev. lesa od Bezuchova v porovnání s dosp ělým člov ěkem (17. 4. 2010) 136. mohyla v Dřevohostickém lese (13. 11. 2010) 137. nerovný terén, zaniklé mohylníky (13. 11. 2010)
turistická stezka 138. rozcestník Pod Krásnicí, červená turistická trasa (31. 7. 2008) 139. rozcestník Nad Hubertem, červená turistická trasa (26. 10. 2008) 140. rozcestník U Huberta, místní cyklotrasa (26. 10. 2008) 141. Nau čná stezka D řevohostickým lesem, 11. zastavení (13. 11. 2010) vodní nádrž a vodní plocha 142. Paršovický rybník R1 (28. 10. 2008) 143. Paršovický rybník R2 (28. 10. 2008) 144. horní nádrž Rakov – Hadovec (3. 3. 2011) 145. horní nádrž Rakov – Hadovec (28. 10. 2008) 146. dolní nádrž Rakov – Hadovec (3. 3. 2011) 147. dolní nádrž Rakov – Hadovec (28. 10. 2008) 148. odtok z dolní nádrže Rakov – Hadovec (3. 3. 2011) 149. odtok z horní nádrže Rakov – Hadovec (3. 3. 2011) 150. mok řady v Rakov ě (21. 3. 2011) 151. mok řad v Rakov ě (28. 10. 2008) 152. mok řad v Rakov ě (28. 10. 2008) 153. vypušt ěná vodní nádrž nad ZD Sob ěchleby, na Maleníku (22. 3. 2011) 154. zpustlá vodní nádrž na pravostranném p řítoku Maleníku nad ZD Sob ěchleby (22. 3. 2011) 155. vodní nádrž pod ZD Sob ěchleby (17. 10. 2008) 156. pohled na biologické rybníky na Maleníku (18. 3. 2009) 157. horní biologický rybník na Maleníku (18. 3. 2009) 158. prost řední biologický rybník na Maleníku (18. 3. 2009) 159. dolní biologický rybník na Maleníku (18. 3. 2009) 160. p řehrada v Šišm ě (31. 8. 2008) 161. Bezuchov- Rybní čky (27. 12. 2008) 162. Bezuchov – Bro ďák (27. 12. 2008) 163. vodní nádrž u Hrad čan (3. 1. 2009) 164. vodní nádrž u Radotína (14. 11. 2010) 165. mok řady v Pavlovickém lese (28. 4. 2010) 166. mok řady v Pavlovickém lese (28. 4. 2010) 167. mok řady v Pavlovickém lese (28. 4. 2010) úprava koryta, zpevn ěné b řehy 168. Dolnon ětčický potok - Dolní N ětčice (18. 3. 2009) 169. Dolnon ětčický potok - Dolní N ětčice (18. 3. 2009) 170. Šišemka – Šišma (31. 8. 2008) 171. Maleník – Sob ěchleby (26. 10. 2008) skládka odpadu 172. Sob ěchleby – zrekultivovaná skládka, odpadová rovina (7. 12. 2008) 173. Sob ěchleby – zrekultivovaná skládka, odpadová rovina (6. 11. 2010) 174. Sob ěchleby – zrekultivovaná skládka, odpadová rovina, informa ční cedule (6. 11. 2010) 175. Hrad čany – odpadový pahorek (25. 4. 2009) 176. Dolní N ětčice – odpadová rovina (3. 3. 2011) 177. Sím ře – černá skládka (21. 3. 2011)
um ělý stupe ň v koryt ě 178. um ělý stupe ň na Šišemce v Šišm ě (31. 8. 2008) 179. um ělý stupe ň na Šišemce pod obcí Hrad čany (27. 12. 2010) 180. um ělý stupe ň na levostranném p řítoku Šišemky u Hrad čan, P říčky (13. 11. 2010) 181. um ělý stupe ň na Radotínském potoce nad vodní nádrží (14. 11. 2010) 182. um ělý stupe ň jižn ě pod Paršovickou cestou (28. 11. 2010) 183. um ělý stupe ň na horním toku Dolnon ětčického potoka (28. 11. 2010) úvoz 184. úvoz na trase ze Lhoty do Radotína podél lesa (14. 11. 2010) 185. úvoz severozápadn ě od vrcholu Maleník (28. 11. 2010) 186. úvoz na jižní hranici Paršovického polesí (3. 3. 2011) GEOLOGICKY ZAJÍMAVÉ TVARY pískovcové bochníky v Bezuchov ě 187. bochníky na návsi pod lípou (13. 11. 2010) 188. bochník č. 1 v porovnání s dosp ělým člov ěkem (27. 12. 2008) 189. bochník č. 12 (15. 3. 2011) 190. bochníky č. 60 a č. 61 (27. 12. 2008) 191. povrch bochníku na návsi (15. 3. 2011) 192. bochníky p řed mate řskou školou (15. 3. 2011) kulovitá odlu čnost droby 193. lom nad Šišmou (3. 4. 2010) 194. detail v lomu nad Šišmou, upraveno (25. 4. 2009) OSTATNÍ pramen 195. pramen 300 m nad ústím Šišemky, vpravo (9. 4. 2009) 196. studánka sv. Floriana v Dřevohostickém lese (13. 11. 2010) 197. pramen u st řelnice SLŠ Hranice, JV od vrcholu Maleník (28. 10. 2008) 198. pramen u st řelnice SLŠ Hranice, pam ětní deska (28. 10. 2008) 199. památník leteckého nešt ěstí z r. 1957, D řevohostický les (17. 4. 2010) 200. poz ůstatky v ětrného mlýna V ětřák mezi Hlinskem a Kladníky (20. 3. 2009) 201. poz ůstatky zaniklé osady Sím ře (22. 3. 2011) 202. zchátrala ČOV ve Lhot ě (14. 11. 2010) 203. chata Hubert (26. 10. 2008) 204. vrcholová chata Maleník (28. 11. 2010) 205. typická krajina Záho ří (28. 4. 2010) 206. pohled na Hostýnské vrchy od Bezuchova (17. 4. 2010) 207. památná lípa v Bezuchov ě (27. 12. 2008) 208. památný dub v Oprostovicích (27. 12. 2008)