MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ

Katedra mezinárodních vztahů a evropských studií

Evropská studia

Francouzská jaderná energetika za vlády François Hollanda

Bakalářská práce

Hana Mišove

Vedoucí práce: Mgr. Jan Osička Ph.D. UČO: 391115 Obor: EVS-HOSP Imatrikulační ročník: 2011

Brno, 2014

Prohlášení o autorství práce

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci Francouzská jaderná energetika za vlády François Hollanda vypracovala samostatně a použila pouze zdroje uvedené v seznamu literatury.

V Brně, 12. 2. 2014 ……………..………………… Hana Mišove

Poděkování

Ráda bych tímto poděkovala svému vedoucímu Mgr. Janu Osičkovi Ph.D za ochotu a pomoc, kterou mi při psaní práce poskytl.

Anotace

Práce se zabývá tím, jak současné francouzské politické elity, konkrétně francouzský prezident, premiér a ministr ekologie, rámují problematiku jaderné energetiky ve Francii. První část je věnována teoretickému rámci práce. Druhá obsahuje samotnou analýzu rámování, která se na jádro soustředí zejména v kontextu plánované energetické tranzice, jež má zavést výrazné snížení jeho podílu ve francouzském energetickém mixu. Vychází z nejrůznějších projevů, rozhovorů, ale i tiskových zpráv vybraných elit.

Abstract

This thesis deals with the way the current French political elites, namely the French President, the Prime Minister and the Minister of Ecology, frame the issue of nuclear energy in France. The first part is devoted to theoretical framework. The second part contains the frame analysis which primarily focuses on nuclear power in the context of the planned energy transition which is supposed to introduce a significant reduction of its share in the French energy mix. It is based on various speeches, interviews and press releases of the selected elites.

Klíčová slova: energetická politika, energetická tranzice, jaderná energetika, Francie, François Hollande, diskurzivní analýza, analýza rámování

Key words: energy policy, energy transition, nuclear energy, France, François Hollande, discourse analysis, frame analysis

OBSAH

Úvod ...... 6 1. Teorie ...... 8 1.1. Sociální konstruktivismus ...... 8 2. Metodologie ...... 9 2.1. Diskurzivní analýza ...... 9 2.2. Analýza rámování ...... 9 2.3. Rámy identifikované v jiných výzkumech ...... 11 2.4. Výběr dat ...... 12 3. Analýza rámů ...... 14 3.1. Francouzské jaderné know-how ...... 15 3.2. Potřeba nového energetického modelu ...... 17 3.2.1. Samotné jádro nestačí ...... 18 3.2.2. Zlepšení hospodářské situace ...... 21 3.3. Vnější obraz Francie ...... 24 Závěr ...... 29 Primární literatura ...... 32 Sekundární literatura ...... 39 Příloha č. 1: Citace v origináním znění ...... 44 Příloha č. 2: Kódy ...... 53

ÚVOD

Francie bezesporu patří k největším jaderným mocnostem světa. Podílem jádra v produkci elektřiny vysoce přesahuje všechny své sousedy a v absolutním množství ji překonávají pouze Spojené státy (IEA 2014). Kořeny jejího rozsáhlého jaderného programu sahají do počátku 70. let, kdy ropné šoky a následný prudký nárůst cen přiměl mnoho zasažených zemí k tomu, aby v rámci lepší diverzifikace dodávek energie sáhly i po jiných energetických zdrojích (WNA 2014).

V současné době se o 75 % produkované elektřiny stará celkem 58 jaderných reaktorů, což je skutečnost, která se má v příštích deseti letech výrazně změnit. Úřadující francouzský prezident François Hollande totiž vyhlásil plán, v rámci kterého se má podíl jádra do roku 2025 snížit na pouhou polovinu.

Tato změna je součástí zákona o energetické tranzici, který Hollande představil jako jeden z nejdůležitějších textů volebního období a který si klade velmi ambiciózní cíle. Hollande má v úmyslu zemi pomocí vyváženějšího energetického modelu přivést na cestu zeleného růstu, která povede k většímu blahobytu a celkovému společenskému pokroku.

Kromě opatření zaměřených na boj proti globálnímu oteplování a energetické chudobě, v rámci kterých se má dosáhnout snížení emisí skleníkových plynů o 40 % do roku 2030 a redukce celkové spotřeby energie na polovinu do roku 2050, se jedná o již zmíněné snížení podílu jádra na 50 %, které má být kompenzováno postupným navyšováním podílu obnovitelných zdrojů až na 32 % v roce 2030 (Ministère de l‟écologie 2014a).

Tvorba zákona byla doprovázena národní debatou, která měla zajistit transparentní průběh celého procesu a které se mohly účastnit jak podniky a odborná veřejnost, tak běžní občané. Tato debata, která byla „bezprecedentní co do rozsahu, rozmanitosti úhlů pohledu a rozličnosti účastníků“ (Martin 2013a), si kladla za úkol zapojit do procesu utváření energetické politiky celý národ.

Snížení dominance jádra ve francouzské produkci elektřiny by mohlo mít významný dopad na zbytek Evropy, protože Francie i přes nedávný pokles díky jadernému programu zůstává největším vývozcem elektřiny v Evropě. Její export v roce 2012 dosahoval 45 TW/h, což představuje 15 % její národní spotřeby (IEA 2014). Změny ve francouzské energetice by se mohly odrazit i ve společné energetické politice Evropské unie, na jejímž utváření se chce

Francie významně podílet. Jak řekl ministr Philippe Martin: „Je nezbytné, abychom zajistili koordinaci našich energetických politik tak, abychom je optimalizovali a zajistili energetickou tranzici celé Evropy“ (Martin 2014c).

Cílem této bakalářské práce je analyzovat, jak vybrané francouzské politické elity po nástupu François Hollanda rámovaly jadernou energetiku. Ta bude zkoumána zejména v kontextu energetické tranzice, kterou má země v nejbližší době projít. V teoretické části jsou přiblíženy základy sociálního konstruktivismu, po němž následuje metodologie, která se zabývá diskurzivní analýzou a analýzou rámování. Praktická část se věnuje samotné analýze, při níž jsou rámy rozděleny na složky a jednotlivé kódy. Práce je zakončena závěrem, v němž jsou shrnuty nejdůležitější poznatky práce. Přílohy obsahují charakteristiku všech kódů a originální znění citací použitých v analýze.

Analýzu, která byla prováděna na uvedené primární literatuře, doplňují i sekundární zdroje. Byly jimi jak odborné publikace, např. Davida Buchana nebo François Lévêqua, tak články nejrůznějších médií, např. novin Le Monde nebo agentury Reuters. Použity byly i různé oficiální dokumenty a zprávy vydané vládou či jejími orgány, např. výborem OPECST. Při identifikaci rámů byly brány v potaz i již existující výzkumy týkající se rámování této problematiky, např. analýza Williama Gamsona a Andreho Modiglianiho.

1. TEORIE

V následující kapitole je představen teoretický rámec práce. Věnuje se konstruktivismu, z něhož vychází diskurzivní analýza a analýza rámování, které jsou blíže rozebrány v druhé kapitole.

1.1. SOCIÁLNÍ KONSTRUKTIVISMUS

Tento pojem byl na poli mezinárodních vztahů zaveden Nicholasem Onufem, který jej popisuje jako způsob studia společenských vztahů, jež stojí na tvrzení, že jsme jako lidské bytosti společenští a že naše lidskost pramení právě ze společenských vztahů (Onuf 1998: 59). V Onufově podání se jedná o obousměrný proces, v rámci něhož lidé utvářejí společnost, která zase utváří je.

K nejvýznamnějším představitelům sociálního konstruktivismu patří Alexander Wendt, který odmítá pozici realismu, podle něhož jsou identity a zájmy jednotlivých aktérů dané a v průběhu času se nemění (Wendt 1992: 392). Wendtova teorie se zakládá na principu, „že se lidé k objektům, včetně ostatních aktérů, chovají na základě významů, které pro ně tyto objekty mají“ (Wendt 1992: 396-397). To znamená, že rozhodování států sice může být ovlivněno distribucí moci, ale to, do jaké míry se tento aspekt do procesu rozhodování promítá, závisí na intersubjektivním vnímání a očekáváních jednotlivých států.

Sociální konstruktivismus tedy vychází z toho, že se mezinárodní vztahy nezakládají čistě jen na zájmech a moci států, ale jsou výsledkem neustálých sociálních interakcí.

2. METODOLOGIE

Cílem této práce je analyzovat, jak francouzské politické elity v diskurzu rámují problematiku jaderné energetiky ve Francii. Postupovat budu pomocí analýzy rámování, jejíž teoretické základy jsou nastíněny v následující kapitole. Tato kapitola dále přibližuje postup, který byl při výzkumu použit, a výběr dat, která byla předmětem analýzy.

2.1. DISKURZIVNÍ ANALÝZA

Diskurzivní analýza je poměrně flexibilní pojem, který zastává širokou škálu významů napříč mnoha disciplínami. Tradičně je definována jako „sada metod a teorií pro zkoumání běžně používaného jazyka v sociálním kontextu“ (Beneš 2008: 92). Nejde ale jen o studium jazyka samotného. Do záběru diskurzivní analýzy spadají i obrazová média či jakákoli jiná forma neverbální komunikace.

Ve společenských vědách je diskurzivní analýza často silně ovlivněna pracemi Michela Foucaulta, mezi jehož stěžejní díla patří Archeologie vědění. Další významnou osobností je Norman Fairclough, jeden ze zakladatelů kritické diskurzivní analýzy, jehož přístup se zakládá na předpokladu, že je jazyk neodmyslitelnou součástí společenského života, která se pojí s dalšími jeho elementy (Fairclough 2003: 2). Sociální analýza a výzkum jej proto vždy musí brát v potaz.

2.2. ANALÝZA RÁMOVÁNÍ

Analýza rámování je metodou diskurzivní analýzy, která se rozpíná hned do několika disciplín společenských věd. Nejčastějším předmětem výzkumů je to, jak je nejrůznější problematika rámována ve zpravodajství.

Jedním z prvních, kteří rozvinuli její obecný koncept, byl americký sociolog Erving Goffman, který rámy viděl jako prostředky, které lidem umožňují utřídit si komplexní informace, se kterými se v životě setkávají, do srozumitelných kategorií (Goffman 1986: 21). Jedinci při rámování těchto informací ale nemají úplnou svobodu, protože jsou omezováni zažitými statusy, rolemi a vztahy společenského řádu, v němž žijí.

Koncept rámování může být poněkud abstraktní a lze jej jen obtížně identifikovat, v důsledku čehož se můžeme setkat s mnoha různými definicemi. Matthew C. Nisbet rámy například definuje jako „interpretativní dějové linie, které uvádějí do pohybu určité myšlenkové pochody a které sdělují, proč by daná otázka mohla představovat problém, kdo nebo co by za něj mohlo být zodpovědné a jak by se s ním mělo naložit“ (Nisbet 2009). Autorem jedné z nejrozšířenějších definic je ale Robert Entman, který rámování definuje následovně: „Rámování znamená výběr jistých aspektů vnímané reality a jejich zdůraznění v komunikovaném textu tak, aby podněcovaly určitou definici problému, kauzální interpretaci, morální zhodnocení a/nebo doporučené řešení“ (Entman 1993: 52).

Základní premisou teorie rámování je tedy to, že na určitý problém můžeme nahlížet z mnoha úhlů pohledu. Tím, že v komunikaci upoutáme pozornost na jisté aspekty skutečnosti a jiné odsuneme do pozadí, čehož lze dosáhnout například opakováním informací nebo jejich asociováním s důležitými hodnotami či symboly, můžeme významně ovlivnit utváření něčího názoru na problematiku (Chong and Druckman 2007: 105-107).

Rámování nicméně není synonymem zavádějícího obsahu (Nisbet 2009). Je nevyhnutelnou součástí procesu komunikace, která doprovází každé p edání informace. Veřejnost u rámů například spoléhá na to, že jí pomohou porozumět komplexní problematice. Politici rámy používají při definici možných politiky a rozhodnutí. U odborníků zase rámy mohou sloužit ke zjednodušení technologických detailů, které pak mají možnost znít přesvědčivěji.

Jak již bylo řečeno, analýza rámování je vlastní několika disciplínám a i samotná definice rámů se značně různí. Není proto překvapením, že se tato nejednoznačnost vztahuje i na samotnou metodologii, jíž chybí jednotný teoretický základ (Scheufele 2006: 103).

Jörg Matthes a Matthias Kohring ve svém článku The Content Analysis of Media Frames srovnávají pět různých přístupů k analýze rámování médií: hermeneutický, lingvistický, manuální holistický, asistovaný počítačem a deduktivní (Matthes and Kohring 2008: 262). Absence jasně dané metodologie může vyvolávat obavy ohledně spolehlivosti a validity analýzy. Kvůli obtížnosti přesně definovat rám a postup se totiž může stát, že rámy nevyplynou z textů samotných, ale z názorů, které zastává osoba provádějící analýzu. Matthes a Kohring proto doporučují alternativní metodu, při níž s rámem nepracují jako s celkem. Rámem rozumí vzorec v textu, jenž se skládá z několika částí. Výsledný rám je odhalen, až

když jsou tyto části podrobeny shlukové analýze. Pomocí jimi představené metody by tedy měl být zajištěn objektivnější průběh výzkumu.

Co se týče výběru a interpretace těch nejrelevantnějších úseků, Mat Hope doporučuje vybrané texty nejprve pečlivě pročíst a porozumět jim jako celku. Zkoumáme-li totiž pouze samostatné úseky, může dojít k posunu jejich významu a tudíž k jejich nesprávné interpretaci (Hope 2010).

Obdobně jsem proto postupovala při analýze i já. Postupovala jsem jak induktivně, tak deduktivně. V rámci induktivního postupu jsem při pročítání a poslechu ze zkoumaných textů abstrahovala opakující se vzorce. Nalezené kódy jsem následně podle vzájemné blízkosti rozřadila do rámů a v případě potřeby i do složek. V rámci deduktivního postupu jsem jako zdroje použila předchozí výzkumy, které jsou přiblíženy v následující části.

2.3. RÁMY IDENTIFIKOVANÉ V JINÝCH VÝZKUMECH

Dennis Chong a James Druckman před začátkem vlastní práce na rámech doporučují prostudování akademické i populární literatury, která může k výzkumu poskytnout sady rámů, jež jsou již k dispozici (Chong and Druckman 2007: 106-107).

J. Ivan Scrase a David G. Ockwell se v článku The Role of Discourse and Linguistic Framing Effects in Sustaining High Carbon Energy Policy zabývají rámy spojenými s klimatem, které byly identifikovány v nejrůznějších studiích, od technických publikací po politologické diskurzivní analýzy. Soustředí se na čtyři cíle, o které energetickou politikou usiluje většina zemí, a to na přístup, bezpečnost, účinnost a životní prostředí (Scrase and Ockwell 2010: 2228-2231). Jejich užití v diskurzu následně demonstrují na příkladu Velké Británie. Co se týče například rámu přístup, ve Velké Británii se pojil s problematikou energetické chudoby. Byl u něj dáván důraz na sociální spravedlnost, v rámci které by měl být všem občanům zajištěn přístup k cenově dostupné energii. V případě bezpečnosti pak spíše než o dobro jednotlivců šlo o ochranu Británie před mezinárodními tlaky.

Autory dalšího výzkumu jsou William Gamson a Andre Modigliani, kteří se ve svém článku Media Discourse and Public Opinion on Nuclear Power zabývali diskurzivní analýzou jaderné energie ve čtyřech hlavních médiích, v televizním zpravodajství, časopisech, karikaturách a sloupcích, v souvislosti s tím, jak tato média formovala názor veřejnosti.

Z jejich analýzy textů vyplynulo sedm následujících rámů: pokrok, energetická nezávislost, smlouva s ďáblem, „runaway“1, veřejná odpovědnost, nákladová neefektivita a „soft path“2 (Gamson and Modigliani 1989: 24). Nejvýraznějšími rámy byly rám „runaway“ a veřejná odpovědnost, které se v médiích objevovaly jednoznačně nejčastěji. Všechny identifikované rámy v sobě zahrnují širokou škálu názorů, což umožňuje jistý stupeň kontroverze mezi osobami sdílejícími ten stejný rám.

Vzhledem k povaze argumentace francouzských elit, která se výrazně soustředí na obnovitelné zdroje, jsem vzala v úvahu i rámy týkající se změny klimatu. Matthew Nesbit ve svém článku Communicating Climate Change používá rámy, které se zakládají na výše uvedené typologii Gamsona a Modiglianiho. Jsou ale rozšířeny o rámy, které se objevily ve studiích potravin a lékařské biotechnologie. Výsledný seznam rámů pak vypadá následovně: společenský pokrok, hospodářský rozvoj a konkurenceschopnost, morálka a etika, vědecká a technická nejistota, Pandořina skříňka/Frankensteinovo monstrum/„runaway science“, veřejná odpovědnost a správa, střední/alternativní cesta a konflikt a strategie (Nisbet 2009).

Nisbet stejně jako Gamson a Modigliani zdůrazňuje, že by se rámy neměly zaměňovat s konkrétními politickými názory. Argumenty jakéhokoli rámu totiž mohou být pro, proti i neutrální.

2.4. VÝBĚR DAT

John Higley a spol. elity definují jako „osoby, které zastávají autoritativní pozice v mocných veřejných a soukromých organizacích a vlivných hnutích a které mohou pravidelně ovlivňovat strategická rozhodnutí“ (Higley et al. 1991: 36). Jako politické elity jsem si tedy pro práci zvolila francouzského prezidenta, předsedu vlády a ministra ekologie, udržitelného rozvoje a energetiky. Jmenovitě se jedná o prezidenta François Hollanda, premiéry Jean- Marca Ayraulta a Manuela Vallse, a čtyři politiky, kteří se za Hollandovy vlády vystřídali na postu ministra ekologie: Nicole Bricq, Delphine Batho, Philippa Martina a Ségolène Royal.

1 V rámci rámu „runaway se na jadernou energii nahlíží podobně jako na Pandořinu skříňku, kterou po otevření již není možné zavřít ani dostat pod kontrolu. Je to energie, kterou lidstvo vypustilo na svobodu a s jejímiž následky se nyní musí vypořádat. 2 „Soft path“ je rám, který zdůrazňuje potřebu přejít na alternativní zdroje energie, které jsou energeticky účinnější a šetrnější k životnímu prostředí.

Francouzský politický systém je postaven na silné roli prezidenta, který disponuje významnými pravomocemi. Při analýze jej proto nelze opomenout. Kromě toho, že má hlava státu má podle francouzské ústavy povinnost zajistit fungování veřejné moci a kontinuitu státu (čl. 5), předsedá i Radě ministrů, v níž jednotliví ministři spolu s premiérem rokují o politice (čl. 9). Významnou funkci na směřování země má i vláda, kterou v této analýze zastupuje ministr ekologie a premiér, který určuje a řídí politiku republiky (čl. 20-21).

Tito představitelé byli vybráni nejen proto, že se výrazně podílejí na tvorbě francouzské politiky. Právě jejich úkolem bylo při nejrůznějších příležitostech veřejnosti přiblížit plánovanou energetickou tranzici. François Hollande se problematice energetické tranzice detailně věnoval už v předvolební kampani a jako hlava státu v rétorice pokračoval například při zahájení obou konferencí o životním prostředí. Zodpovědnost konference proslovem zakončit zase připadla premiéru Jean-Marcu Ayraultovi. Jednotliví ministři ekologie pak byli pověření přípravou zákona, která byla v průběhu národní debaty dlouze konzultována s nejrůznějšími francouzskými aktéry.

Při analýze byly použity nejrůznější dostupné zdroje, v nichž se vybrané elity za Hollandovy vlády, která započala 15. května 2012, vyjadřovaly k jaderné energetice či energetické tranzici. Zahrnuty jsou nejen oficiální proslovy při nejrůznějších příležitostech, ale i debaty ze Senátu, rozhovory s médii či další vydané dokumenty a tiskové zprávy. Úplný seznam použitých zdrojů je možné nalézt v seznamu primární literatury.

Vzhledem k tomu, že bylo jádro rámováno zejména v souvislosti s energetickou tranzicí, jsem do analýzy zahrnula i pasáže, které se jádra týkaly implicitně, což znamená části týkající se přechodu na obnovitelné zdroje.

3. ANALÝZA RÁMŮ

Při zpracování dat byly v diskurzu politických elit identifikovány tři rámy: francouzské jaderné know-how, potřeba energetické tranzice a vnější obraz Francie. V následující kapitole jsou tyto rámy společně se svými složkami detailně popsány a doloženy citacemi vybraných aktérů. Jednotlivé kódy je možné nalézt i v přílohách, kde jsou charakterizovány a demonstrovány na příkladech.

První rám, francouzské jaderné know-how, jenž se skládá z kódů věhlas, bezpečnost a výkonnost, představuje jaderný průmysl jako jedno z předních francouzských odvětví, které je zároveň jedním z nejlepších na světě. Druhý rám, potřeba energetické tranzice, podtrhuje nutnost přejít na nový, udržitelný energetický model. Skládá se ze dvou složek. První z nich je složka samotné jádro nestačí, kterou tvoří kódy vysoké investice, diverzifikace a obnovitelné zdroje jako energie budoucnosti. Druhou složkou je zlepšení hospodářské situace, která se skládá z kódů překonání krize, příležitost pro průmysl a nová pracovní místa. Posledním rám, vnější obraz Francie, se skládá ze čtyř kódů. První dva z nich, zodpovědnost vůči příštím generacím a příklad pro ostatní, spolu tvoří složku morální povinnost. Rám dále obsahuje kódy ekologická velmoc a splnění závazků.

3.1. FRANCOUZSKÉ JADERNÉ KNOW-HOW

První rám se odvíjí od skutečnosti, že jádro ve francouzském hospodářství už dlouhou dobu zastává významnou roli. Politické elity jadernou energetiku prezentují jako vynikající průmyslové odvětví, na které Francouzi mohou být po právu hrdí.

Jádro je s Francií nerozlučně spjato. Premiér Manuel Valls na mezinárodním veletrhu jaderné energie v Le Bourget připomněl, že je jádro nedílnou součástí francouzské historie. Nejenže se Francie významně podepsala na jeho vývoji tím, že byla domovem významných osobností, jako je Henri Becquerel nebo manželé Curieovi, které se svým přínosem na poli radioaktivity nesmazatelně zapsali do dějin3. Jádro se podílelo i na utváření samotné Francie:

„Velkolepé vědecké a průmyslové dobrodružství atomu v naší zemi hraje ústřední roli. Bez Komisariátu pro jadernou energii, bez práce, kterou odvedli v Saclay v Essonne4, bez rozhodnutí Pierra Mendèse France5 o spuštění francouzského jaderného vojenského programu, který se stal předmětem národního konsenzu, by Francie nebyla tím, čím je dnes“ (Cit. 1: Valls 2014b).

Tento rám zdůrazňuje světový význam a výtečnost francouzské jaderné energetiky. Skládá se z kódů věhlas, bezpečnost a výkonnost. Vzhledem k připravované energetické tranzici ale v diskurzu nepředstavuje až tak významnou část. Vyplývá z logiky věci, že plánované snížení jádra nebude doprovázeno širokým výčtem jeho předností. V argumentaci politických elit tento rám tedy můžeme zpravidla vidět shrnutý v několika větách, které se pojí s ujištěním, že snížení jádra neznamená úplné odstavení tohoto průmyslu. O jeho stávajících kvalitách totiž není pochyb a není důvod, a ani by nebylo rozumné, upustit od něj úplně.

„Cílem k roku 2025, na jehož splnění potřebujeme čas, je snížení podílu jádra v produkci elektřiny ze 75 % na 50 %. To ale znamená, že i nadále zůstane a musí zůstat průmyslovým odvětvím, a to nejen pro demontáž. Část jaderného průmyslu si totiž dlouhodobě ponecháme. Francouzské know-how, které je uznáváno na mezinárodním měřítku, bude zachováno“ (Cit. 2: Ayrault 2012a).

3 Francie se pyšní pěti laureáty Nobelovy ceny, kteří byli na poli radioaktivity oceněni ještě před druhou světovou válkou. Kromě již zmíněných vědců k nim patří i Irène a Frédéric Joliot-Curieovi (Ribera and Rüdinger 2014). 4 V Saclay v departmentu Essonne se nachází největší výzkumné středisko Komisariátu pro jadernou energii. 5 Pierre Mendès France byl v letech 1954-1955 francouzským premiérem.

Věhlas se vztahuje i na jadernou bezpečnost, která se řadí k těm nejlepším na světě. Odchod od jádra v žádném případě neznamená, že by jaderná energie přestala být věrohodná. Stále se dá bez jakýchkoli obav spolehnout na fakt, že francouzské bezpečnostní normy jsou více než dostačující.

„Za pověstí našeho jaderného průmyslu, který ve světě proslul svou bezpečností, stáli a stále stojí výjimeční inženýři, motivovaní technici a vlastenečtí dělníci. Přechod z více než 75 % elektrické energie pocházející z jádra, jak je tomu dnes, na 50 % k roku 2025, jak se k tomu zavázal prezident republiky, v žádném případě není známkou nedůvěry k těmto inženýrům, technikům a dělníkům“ (Cit. 3: Martin 2014d).

„Prezident republiky se zavázal k tomu, že se podíl jádra v produkci elektřiny k roku 2025 sníží ze 75 % na 50 % za účelem diverzifikace energetického mixu. Pro naši zemi je ale důležité toto vynikající odvětví zachovat. (...) Patří k těm nejlepším na světě, zejména v oblasti bezpečnosti“ (Cit. 4: Ayrault 2012c).

Co se týče jaderné bezpečnosti, v důsledku nehody ve Fukušimě je zdůrazňováno její posílení. Už tak výtečná bezpečnost se během energetické tranzice tedy dočká dalšího navýšení6. V každém případě je totiž třeba se poučit z příkladu Japonska a znovu všechna bezpečnostní opatření přezkoumat. Francie implementuje dobrovolné zpřísnění podmínek, jež překonává mezinárodní požadavky. V tomto smyslu je také zdůrazňována možnost, nebo dokonce povinnost, svým jednáním tlačit požadavky světových bezpečnostních norem ještě výš.

„Pro naši zemi, ve které v současné době 75 % produkované elektřiny pochází z jádra, bezpečnost není možností, ale naprostou nutností. Právě proto by se Francie ráda podělila o své zkušenosti a myšlenky a přispěla k navýšení světových bezpečnostních norem. Jako první je po katastrofě ve Fukušimě nutná revize bezpečnostních kritérií tak, abychom v nich zohlednili extrémní situace a přezkoumali náš systém“ (Cit. 5: Batho 2012g).

„EDF7 byla velmi rychle schopná se přizpůsobit novým bezpečnostním nárokům po Fukušimě. Tím mám na mysli především jaderné jednotky rychlé reakce - 150 pracovníků, kteří jsou schopní do hodiny zasáhnout v jakékoli jaderné elektrárně. Je to model, který musíme prosazovat i ve světě“ (Cit. 6: Valls 2014b).

6 Hlava 4 zákona o energetické tranzici je věnována zvýšení jaderné bezpečnosti. Kromě toho, že dojde k přepracování pravidel provozu a demontáže jaderných zařízení, budou posíleny i pravomoci inspektorů co do kontroly a udělování sankcí. K vyšší transparentnosti a informovanosti obyvatelstva pak mají přispět veřejné schůze, které budou organizovány alespoň jednou do roka a kterých se bude moct zúčastnit kdokoli (Ministère de l‟écologie 2014b). 7 EDF neboli Électricité de France, je převážně státem vlastněná společnost, jež má na ve Francii na starost produkci elektřiny.

Tím se dostáváme k poslednímu kódu tohoto rámu. Kromě toho, že je francouzská energetika bezpečná, je totiž i nesmírně výkonná a konkurenceschopná. Manuel Valls v tomto ohledu mimo jiné zdůrazňuje, že se jedná o klíčový sektor, které přímo či nepřímo zaměstnává statisíce vysoce kvalifikovaných osob.

„Jádro je pro naši zemi strategickým odvětvím s výnosem 46 miliard eur. Toto odvětví, které je velmi konkurenceschopné a uznávané v zahraničí, tvoří 2500 podniků všech velikostí, malé a střední podniky i velké skupiny“ (Cit. 7: Valls 2014b).

„Nikdy nešlo o to, že bychom se tohoto průmyslového odvětví měli vzdát. Je jedním z našich předních průmyslových odvětví. Myslím, že čtvrté, co se týče exportu“ (Cit. 8: Batho 2013e).

3.2. POTŘEBA NOVÉHO ENERGETICKÉHO MODELU

Mnohem významnější roli v diskurzu zastává druhý rám, a to vize energetické a technologické budoucnosti, v rámci které má být ve Francii představen energetický model, jenž bude čím dál víc spoléhat na obnovitelné zdroje. Ze systému, který z naprosté většiny stojí na spotřebě klasických energií, jako je ropa, uhlí nebo uran, Francie přestoupí na systém, který se bude významně opírat o zdroje jako solární a větrná energie nebo biomasa. Tento rám se skládá ze dvou složek: samotné jádro nestačí a zlepšení hospodářské situace.

V rámci celé tranzice je zdůrazňován vztah mezi ekologií a zlepšováním životní úrovně. Je tak adresována nejen hrozba globálního oteplování, ale i problém energetické chudoby, která je způsobena zvyšující se spotřebou energie, jejíž ceny nezadržitelně rostou. Pokud chce Francie všem zajistit lepší budoucnost, musí se přestat spoléhat jen na volby minulosti a zadívat se kupředu.

„Je to šance, kterou musíme uchopit oběma rukama. Není to pohroma ani útisk. Je to historická příležitost k tomu, abychom se dali do pohybu a uspíšili nástup nového modelu ekonomického a sociálního rozvoje, nového modelu lidského pokroku, který znovu přivede do rovnováhy vztah mezi lidskou činností a biosférou, o nichž víme, že jsou spolu úzce propojeny. Dlouho jsme to nevěděli, nebo jsme to vědět nechtěli. Teď to už ale víme a můžeme naplno těžit z výhod tak, abychom dosáhli této velké transformace, která napraví současnost a připraví budoucnost“ (Cit. 9: Royal 2014d).

3.2.1. SAMOTNÉ JÁDRO NESTAČÍ

Jak již bylo zmíněno v úvodu, jádro zastává klíčovou pozici v produkci elektřiny, jejíž převážná část proudí právě z jaderných elektráren. Přestože ale francouzská jaderná energetika dosahuje vynikající úrovně, není možné se opírat pouze o ni. První složka se proto soustředí na důvody, proč je třeba tuto drtivou převahu omezit a posílit v energetickém mixu i jiné zdroje. Skládá se z kódů podmíněnost investicemi, diverzifikace a obnovitelné zdroje jako energie budoucnosti.

V rámci prvního kódu je poukazováno na to, že pokud Francie bude chtít na jádro spoléhat i nadále, bude za to muset zaplatit v podobě rostoucích investic8. Vysoké náklady totiž budou doprovázet nejen potenciální prodloužení životnosti elektráren, ale i jejich běžnou údržbu. Tuto skutečnost je proto třeba brát v úvahu při vytváření nové strategie, která umožní efektivnější fungování francouzské energetiky a která budoucímu hospodářství uleví od břemena vysokých investic. Odpovědí otázku, jak takové strategie docílit, je zvýšení podílu obnovitelných zdrojů.

„Tím, že budeme plánovat do budoucna, že si tyto kolosální investice rozložíme, že se rozhodneme podpořit využití rostoucího podílu obnovitelných energií, že budeme jadernou energii používat k tomu, k čemu je nejlepší – k tvorbě základu produkce elektřiny – volíme hospodářskou zodpovědnost a bezpečnost dodávek“ (Cit. 10: Martin 2014d).

Významným důvodem, proč budou zapotřebí čím dál vyšší investice, jsou zvyšující se bezpečnostní nároky, které byly zmíněny v prvním rámu. Potřeba držet krok se zpřísňujícími se regulacemi, které jadernou energetiku doprovází, se totiž neobejde bez vysokých nákladů.

„Ať už se jedná o jakýkoli způsob produkce - netýká se to pouze obnovitelných zdrojů – náš národ bude muset investovat do energetiky. Platí to i pro jádro, sektor, v němž je třeba investovat do zabezpečení“ (Cit. 11: Batho 2013g).

Co se týče nákladnosti investic, jádro je francouzskými elitami srovnáváno s obnovitelnými zdroji, které jsou jednoznačně prezentovány jako logická, levnější volba, kterou je třeba v nejbližší době upřednostnit.

8 Trend stoupajících nákladů lze u jádra doložit statistikami. Náklady na jadernou elektrárnu Flamanville byly v roce 2011 odhadovány na 3,7 milionů eur na jeden megawatt, což značně převyšuje náklady spojené s jinými tlakovodními reaktory, které byly vybudovány po roce 2000. V případě elektrárny Chooz a elektrárny Civaux se jednalo o pouhých 1,63 a 1,37 milionů eur na megawatt (Cour des comptes 2012: 225).

„Každý dobře ví, že budoucí náklady na elektřinu z jádra budou vyšší než dnes, což mechanicky sníží její konkurenční výhodu ve srovnání s nejrozvinutějšími obnovitelnými zdroji jako větrná energie“ (Cit. 12: Martin 2013c).

„V první řadě to znamená nastavení stropu a fakt, že až bude spuštěna elektrárna Flamanville, bude potřeba vyřadit z provozu dvě jiné. Reaktory, které vyžadují velmi, velmi nákladné investice pro to, aby splňovaly moderní bezpečnostní normy, tlačí na ceny elektřiny. Musí být uzavřeny, protože bude levnější, když budeme investovat například do oblasti obnovitelných zdrojů, které jsou v novém francouzském energetickém modelu jednou z priorit. Co jsou to obnovitelné zdroje? Jsou to energie, kvůli kterým není třeba dovážet uran a které nepotřebují extrémně nákladnou infrastrukturu, jako je tomu u jádra“ (Cit. 13: Royal 2014g).

Ségolène Royal se u problematiky vysokých investic odkazuje přímo na jadernou elektrárnu Flamanville, jejíž probíhající stavba nabrala nemalé zpoždění a jejíž náklady neustále rostou9.

„Jak připomněl předseda vlády, prezident republiky prosazuje posílení obnovitelných zdrojů. Ujišťuji vás, že se k jaderné energii nestavím nepřátelsky. (…) Je zcela nezbytné, aby byli Francouzi a především poslanci, kteří je reprezentují, součástí rozhodování o významných finančních a technologických otázkách. Podíleli jste se jako poslanci na rozhodnutích, která byla přijata o Flamanville, jejíž účet nyní přesahuje osm miliard euro? Ne? Musíme proto přehodnotit naše volby ohledně energetiky“ (Cit. 14: Royal 2014a).

Druhý kód tohoto rámu je jedním z hlavních argumentů v diskurzu francouzských elit. Je jím neodkladná potřeba diverzifikace energetických zdrojů, která by posílila energetickou bezpečnost země. Diverzifikace se ale netýká pouze jádra. Významně se vztahuje i na fosilní paliva, která představují hlavní složku celkové spotřeby energie ve Francii.

Jak bylo uvedeno v předchozím rámu, na jádro je pohlíženo jako na velmi bezpečné odvětví, které je dokonce prezentováno jako jedno z nejbezpečnějších na světě. To ale neznamená, že je rozumné na něj spoléhat při výrobě tak drtivé většiny elektřiny. Byť se věhlasný francouzský jaderný průmysl pyšní vysokými bezpečnostními standardy, nikdy není možné stoprocentně zajistit, že nedojde k jeho výpadku. 75% podíl je totiž příliš vysoký na to, aby

9 Jaderná elektrárna Flamanville je ukázkovým příkladem nákladnosti jaderné energie, na kterou je poukazováno. Její stavební náklady se vyšplhaly na 8 miliard eur, což je 2,5násobek ceny, se kterou se počítalo na začátku konstrukce (Baudet 2014). Částečně to může být způsobeno tím, že je to první elektrárna svého druhu. Většina vzrůstu ceny je ale připisována zpřísnění bezpečnostních norem po Fukušimě. Problematická je i doba, kterou její konstrukce trvá. Výstavba započala v roce 2007 s tím, že do provozu bude Flamanville uvedena o pět let později. Její otevření ale bylo již několikrát odloženo a v listopadu tohoto roku bylo přesunuto až na rok 2017 (Honoré 2014).

bylo možné zaručit maximální bezpečnost dodávek energie. Je proto potřeba lepší diverzifikace, která by narušila absolutní dominanci jaderné elektřiny.

„Francouzské reaktory se podobají modelem a věkem, ale abychom zaručili bezpečnost dodávek ve Francii a vyhnuli se „blackoutu“ v případě poruchy v řetězci, musíme naše zásobování diverzifikovat a mít k dispozici prostor k manévrování“ (Cit. 15: Martin 2013c).

„Náš jaderný průmysl je excelentní odvětví, jehož inženýři, technici a dělníci jsou vynikající. Pomůžu si ale trochu lidovým obratem. Nemůžeme všechno sázet na jednu kartu. Jsme jednou z mála zemí na světě, jejíž elektřina ze 75 % pochází z jádra. Žádná jiná země… U Německa to bylo 22 %. U Itálie kolem 20 %. Naším záměrem je proto vrátit jádro na normální úroveň. Už 50 % procent je hodně. To ale znamená, že toto odvětví bude i nadále důležité“ (Cit. 16: Martin 2013h).

U argumentace týkající se diverzifikace je zdůrazňováno, že nový, vyváženější energetický model Francie bude ke správnému fungování potřebovat všechny dostupné zdroje. Klíčové jsou ale obnovitelné energie, bez kterých stanoveného cíle nebude možné dosáhnout.

„Diverzifikace znamená i vytvoření energetického mixu v produkci elektřiny. Víte, k čemu jsem se zavázal – ke snížení poměru jádra v produkci elektřiny na 50 % k roku 2025. Začínáme tedy již dnes. Připomínám, že elektrárna Fessenheim bude uzavřena do konce roku 2016. Budeme-li ale o snížení podílu jádra k roku 2025 mluvit, aniž bychom měli plán rozvoje obnovitelných zdrojů, bude to perspektiva, kterou sice můžeme oznámit, ale kterou nedodržíme. Naší povinností je proto jít vstříc obnovitelným energiím“ (Cit. 17: Hollande 2013a).

Posledním kódem tohoto rámu jsou obnovitelné zdroje jako energie zítřka. Zatímco obnovitelná energie je označována za odvětví budoucnosti, jádro je stavěno do role průmyslu minulosti. Stále sice bude mít v energetickém mixu své místo, ale už to není zdroj, který by byl odpovědí na potřeby společnosti v dlouhém období. Musí proto uvolnit místo energiím, které lidstvo dovedou k trvalému pokroku.

Právě obnovitelné zdroje na rozdíl od jádra nabízejí řešení pro boj s globálním oteplováním, které je udržitelné a zároveň ekologické. V jejich prospěch hovoří i cena, která bude s jejich vývojem oproti jádru klesat.

„Energetická tranzice neznamená zmizení energií včerejška, přestože jejich vliv bezesporu částečně oslabí. Jedná se o diverzifikaci všech energetických zdrojů“ (Cit. 18: Hollande 2013b).

„Energetická politika Francie je jasná, koherentní a spolehlivá. Je jí komplementarita obnovitelných zdrojů, které chceme ve velkém rozvíjet, a jádra, které budeme dlouhodobě potřebovat i nadále. (…) Je to průmyslové odvětví, které má budoucnost. Energií budoucnosti jsou ale obnovitelné zdroje“ (Cit. 19: Batho 2012h).

Tomuto úhlu pohledu se v diskurzu vymyká pouze premiér Manuel Valls, který jádro na mezinárodním veletrhu jaderné energie v Le Bourget popsal jako „nepostradatelný sektor, životně důležitý nejen pro poptávku po energii, ale i pro výzkum, inovaci, a tudíž pro budování budoucnosti“ (Valls 2014b). Jako jediný jádro prezentuje jako zdroj energie, který zemi dovede k budoucnosti. Tento odklon od kódu ale není až tak nepochopitelný, vezmeme- li v úvahu místo, kde byl projev přednesen. Mezinárodní veletrh byl totiž jasnou příležitostí k tomu, aby Francie jádro před světem prezentovala v co nejlepším světle a poukázala na četné příležitosti, které s ním jsou spojené.

3.2.2. ZLEPŠENÍ HOSPODÁŘSKÉ SITUACE

Přestože se druhá složka tohoto rámu jádra týká spíše implicitně, zastává v diskurzu velmi významnou pozici. Jedná se o rám, který odkazuje na budoucnost plnou blahobytu a udržitelného pokroku. Věnuje se výhodám, ze kterých by francouzské hospodářství mohlo těžit, kdyby se částečně odklonilo od energií minulosti a zamířilo vstříc obnovitelným zdrojům. Skládá se z kódů překonání krize, příležitost pro průmysl a nová pracovní místa.

Energetická tranzice je podávána jako skvělá příležitost, která nemá vyvolávat obavy, ale nadšení. Je to šance, která by mohla být zásadní pro obnovu pokulhávajícího hospodářství, které bylo těžce zasaženo hospodářskou krizí. Francii tedy bezesporu čekají světlejší zítřky, ale je k nim ale třeba dospět pomocí přesměrování politiky a přijetí nových, inovativních technologií.

Energetickou tranzicí se hospodářství i všem jeho investorům a podnikatelům vyšle zpráva, že je Francie ochotná pouštět se do odvážných technologických inovací. Tyto inovace umožní vývoj obnovitelných zdrojů, které s sebou na vyšší úroveň vynesou i ekonomiku. Těžit z toho

budou jak podniky, tak domácnosti. Polepší si celý národ. A vděčit za to Francie bude moct právě jádru.

„Francouzský jaderný průmysl patří k těm nejlepším a tímto chci vzdát hold všem jeho aktérům. Musí nám umožnit pokročit v energetické tranzici. Tato tranzice, jež je předmětem zákona, který přeložila ministryně Ségolène Royal a který byl včera v Národním shromáždění přijat valnou většinou v prvním čtení, je úžasnou příležitostí. Oproti tomu, co jste mohli zaslechnout, to není trest ani pro domácnosti, jejichž kupní sílu chceme zachovat, ani pro zaměstnance jaderného průmyslu, kteří, jak jsem již řekl, ztělesňují francouzskou průmyslovou genialitu. Energetická tranzice je faktorem dynamiky pro naše hospodářství, jeho konkurenceschopnost a růst“ (Cit. 20: Valls 2014b).

Prvním kódem je tedy překonání krize. Důležitým bodem, který mu má napomoct, je ambiciózní cíl snížení celkové spotřeby energie o 50 % do roku 2050. Tato změna by přinesla značné finanční úspory, a tím pádem i vzrůst konkurenceschopnosti průmyslu.

Jak již ale bylo řečeno, velký důraz je kladen na ekologii a její provázanost s hospodářstvím. Ekologie může být prostředkem, který Francii pomůže z krize, a to nejen z krize energetické, ale i z krize ekonomické. Tím, že bude Francie brát větší ohledy na životní prostředí, což znamená rozvoj obnovitelných energií, se dočká odměny ve formě hospodářského oživení.

„Chceme rozvinout zelený růst, o němž jsem přesvědčen, že bude v příštích desetiletích jednou z hlavních složek oživení produktivity“ (Cit. 21: Ayrault 2012a).

„V roce 2014 chci zviditelnit vztah mezi ekologií a pokrokem, mezi udržitelným rozvojem a sociální spravedlností, mezi energetickou tranzicí a tvorbou bohatství. Tak vypadá má vize ekologie. Musí být pro všechny, ne vyhrazená jen některým, podnítit přijetí, ne odmítání, a vyvolávat nadšení, ne strach. (…) Ekonomická budoucnost a oživení produktivity náleží národům, které rozumí příležitostem zelené ekonomiky, které investují do sektorů, jež přinášejí budoucnost, jako ekotechnologie a udržitelné město, a které chápou, že nároky životního prostředí a pracovní místa jdou ruku v ruce. Pokud ekologická a energetická tranzice v naší zemi nebude přijata a zrealizována, k udržitelnému oživení nedojde“ (Cit. 22: Martin 2014d).

Investice do obnovitelných zdrojů jsou dále příležitostí k rozvoji průmyslu, což je druhým kódem této složky. Přechodem na obnovitelné zdroje se sníží účet za energii, čímž se uleví nejen občanům. Podpoří se tím i vznik národních průmyslových šampionů v oblasti obnovitelných zdrojů, kteří s sebou potáhnou zbytek hospodářství. Jedná se i o program

energetické renovace, který se má dotknout půl milionu domů a bytů a který má pomocí lepší izolace zajistit úspory energie.

„Musíme názorně předvést rentabilitu těchto energií, a tím pádem i naši schopnost těžit z výhod. Jedná se nejen o snížení závislosti na dalších zdrojích energie, ale i o finanční výhody pro skupiny a fondy, které by do těchto sektorů investovaly. Je to i záležitostí konkurenceschopnosti, a tudíž i růstu. Toho, zda jsme schopní převzít větší kontrolu nad svými surovinami a energií“ (Cit. 23: Hollande 2013b).

„S otázkou suverenity souvisí i otázka konkurenceschopnosti. Zvládnutí poptávky po energii bude úžasnou příležitostí ke zlepšení konkurenceschopnosti podniků a rozvoji průmyslových odvětví“ (Cit. 24: Martin 2013b).

Po ukončení provozu jaderných elektráren bude třeba provést demontáž, což by mohlo představovat významnou příležitost k exportu francouzských znalostí, které budou dřív či později potřeba i ve světě.

„Elektrárna Fessenheim, která je z našeho parku nejstarší, bude uzavřena na konci roku 2016 za podmínek, které zaručí bezpečnost dodávek v tomto regionu, rekonverzi plochy a zachování všech pracovních míst. Musíme provést příkladnou demontáž tak, aby elektrárny v mnoha zemích světa, jejichž lhůta uplyne a které budou potřebovat vyvinuté technologie, byly příležitostí pro francouzský jaderný průmysl“ (Cit. 25: Hollande 2012b).

Posledním kódem jsou nová pracovní místa, která přinese rozvoj zelené ekonomiky a průmyslu. Přestože se většina těchto míst bude nacházet ve stavbě a bude spojena s nadcházející hromadnou rekonstrukcí domů a bytů, mnoho míst přinesou nová průmyslová odvětví spojená s rozvojem obnovitelných energií10.

„Chceme-li vytvořit pracovní místa, musíme jít vstříc energetické tranzici“ (Cit. 26: Hollande 2013c).

„Je zjevné, že obnovitelná energie je působivým zdrojem nových pracovních míst. Je třeba pochopit, že zelená ekonomika ani ekologie nebrzdí hospodářský rozvoj. Umožní ve Francii

10 Někteří namítají, že na vznik nových míst v odvětví obnovitelných zdrojů doplatí zaměstnanci jaderného průmyslu. Bývalý ředitel EDG, Henri Proglio, například v roce 2012 předpověděl, že by uzavření 24 jaderných reaktorů, které by bylo potřeba ke snížení podílu jádra na 50 %, vedlo ke ztrátě 400 000 pracovních míst (Stiel 2012). S touto ponurou vizí ale stávající vláda nesouhlasí. Energetický poradce Hollandovy prezidentské kampaně, François Brottes, naopak prohlásil, že ke zrušení pracovních míst nedojde, protože práce bude třeba při demontáži elektráren.

vytvořit stovky tisíc nových pracovních míst. Rozvoj obnovitelných zdrojů se podle mě může podílet na oživení produktivity země“ (Cit. 27: Martin 2013h).

3.3. VNĚJŠÍ OBRAZ FRANCIE

Závěrečným rámem je obraz, který Francie prezentuje vnějšímu světu. Energetická tranzice může významně vylepšit způsob, jakým je Francie vnímána v zahraničí, a značně posílit její vliv ve světě. Protože tento rám souvisí s celou energetickou tranzicí, významně se pojí s hrozbou globálního oteplování, které je důležitým bodem politického diskurzu. V argumentaci tento rám zdůrazňuje především prezident François Hollande. Skládá se ze složky morální povinnost, kam spadají kódy zodpovědnost vůči příštím generacím a příklad pro ostatní, a samostatných kódů ekologická velmoc a splnění závazků.

Francouzské elity zdůrazňují, že pokrok moderní společnosti směřuje k tomu, aby byly v hospodářských otázkách čím dál víc zohledňovány ekologické aspekty. Je třeba, aby Francie odvedla svůj díl práce a chránila to, co je skutečně důležité. Důraz je kladen na inovaci, protože právě nové technologie a postupy umožní naplnění těchto cílů.

„K energetické a ekologické tranzici jsem se chtěl vrátit především proto, že se jedná o významnou národní záležitost. Nesmí nás rozdělit. Ona nás totiž nerozděluje, ale spojuje. Nabádá nás k tomu, abychom přehodnotili náš model spotřeby, produkce, rozvoje a růstu tak, abychom si uvědomili, co je vzácné a co má hodnotu. Tyto otázky si pokládáme v mnoha oblastech hospodářského, společenského a kulturního života. Co je vzácné? Co je třeba chránit? Jaká je hodnota statků, které jsou podle všeho zadarmo? Jaký smysl má to, jak se svým jednáním každý den rozhodujeme? Proto se domnívám, že je tranzice záležitostí všech: vlády, která nyní musí učinit rozhodnutí, parlamentu, který musí zajistit jejich trvání, a také všech našich spoluobčanů. Konference o životním prostředí se proto v této misi angažuje. Energetická tranzice je nositelkou vize. Co z naší země chceme udělat? Jakou podobu chceme dát nejen Francii zítřka, ale i Francii dneška? Chceme Francii, která má strach, která se choulí v rohu, která zakrněla, která se snaží chránit zájmy dneška na úkor zájmů zítřka? Nebo naopak Francii, která je schopná podstoupit rizika, jít kupředu, postupovat mílovými kroky a která zajistí, že budeme moct prosazovat inovativní národ? Bez inovace a pokroku totiž rozvoj není možný“ (Cit. 28: Hollande 2012b)

S etickými zásadami se pojí první dva kódy: zodpovědnost vůči příštím generacím a příklad pro ostatní. Ekologie je vyšší hodnotou, která přesahuje pouhá čísla úspěšného průmyslu.

Francie je jednou ze zemí, které si tento fakt uvědomují a které jsou ochotné této morální zodpovědnosti dostát.

„Ekologie je základní morální hodnotou, protože klade hodnoty lidstva a životního prostředí nad hodnoty tržní. Ekologii je třeba dále prosazovat jako základní hodnotu republiky“ (Cit 29: Batho 2013c).

Francie by tedy měla svou politikou usilovat o to, aby příštím generacím zajistila co nejlepší životní podmínky. Tento kód se významně pojí především s životním prostředím a již zmíněnou hrozbou globálního oteplování, které ohrožuje zažitý řád světa, a tím pádem i mír a bezpečnost obyvatelstva. S tímto bodem se dále pojí tenčení energetických zdrojů, což se primárně týká fosilních paliv, u nichž hrozí, že časem nastane fatální nedostatek. Ani uranu ale není nekonečné množství, a proto je třeba přejít na energetický systém, který se bude zakládat na obnovitelných zdrojích. Tyto energie, u nichž nedojde k vyčerpání, přinesou udržitelný pokrok, který potomkům zajistí dobré životní podmínky.

Jak již bylo řečeno, energetická tranzice si klade za úkol změnit i celkový náhled na spotřebu, na čemž se má podílet například i ekologičtěji zaměřené vzdělání. Když se totiž příští generace naučí spotřebovávat lépe a méně, což je jedním z hlavních cílů tranzice, dočkají se lepší budoucnosti.

„Poptávka po energii se má do roku 2035 zvýšit o více než jednu třetinu. Budeme na ni moct odpovědět pouze fosilními palivy, což znamená ropou, plynem a uhlím. Dobře víme, že by to mělo dva následky. Zaprvé neúnosnou cenu fosilních energií pro všechny ekonomiky, vyspělé i rozvojové. Druhý následek by nám ale uškodil ještě víc. Je jím globální oteplování, o kterém už dnes svědčí množství důkazů. Vše nasvědčuje tomu, že pokud nezačneme jednat, nebude nám na konci století hrozit zvýšení teploty o dva stupně, ale o čtyři, se vším, co to přináší v souvislosti se změnou klimatu, katastrofami a dopady na obyvatelstvo. Máme proto ekonomickou povinnost zařídit, že budeme moct žít i s jinými energiemi než s těmi, které známe dnes, a umožnit, aby naše planeta byla obyvatelná pro budoucí generace“ (Cit. 30: Hollande 2013b).

V tomto kódu hrají kromě životního prostředí roli i hospodářské důvody, zejména investice spojené s jadernou energetikou, které byly součástí druhého rámu. Pokud Francie totiž nenajde způsob, jak se s těmito vysokými náklady vypořádat, jejich následky stihnou právě budoucí generace.

„Bylo by iracionální a nezodpovědné, kdybychom příštím generacím zanechali břímě investic, jež bude potřebovat jaderný park, který byl vybudován před třiceti lety a který, jak všichni uznají, není věčný“ (Cit. 31: Martin 2014d).

Je zdůrazňována vznešenost úkolu zajištění lepší budoucnosti. Přestože se Francie nachází v nelehké hospodářské situaci, má neustále na mysli vyšší cíle a budoucnost svých potomků. Nechce být zemí, která příštím generacím zanechá „břemeno obtěžkané tíhou svého sobectví“ (Hollande 2012b). Právě naopak se postará o to, aby byly lidstvu zajištěny lepší zítřky.

„Vláda je odhodlaná jednat. Můžeme, musíme toho vykonat více a lépe. Protože nastaly těžké časy, nesmíme ustoupit sami do sebe, ale naopak s nadšením pracovat na tomto povznášejícím úkolu pro budoucnost příštích generací“ (Cit. 32: Batho 2013c).

„Politická zodpovědnost znamená, že budeme přijímat rozhodnutí na několik příštích desetiletí. Otálení by mohlo znít lákavě. Proč bychom měli požadovat množství změn, upravovat své jednání a postoje, přijímat závazky a zajišťovat, aby naše daňová soustava byla jasnozřivější a inteligentnější, když nás následky stihnou až za 10 nebo 20 let? Vznešenost politické zodpovědnosti spočívá v tom, že se budeme schopní rozhodovat ve prospěch zítřka, dokonce i pozítří, a že za své volby nebudeme hodnoceni bezprostředně, ale v historickém měřítku“ (Cit. 33: Hollande 2013a).

S povinností zajistit lepší budoucnost pro příští generace úzce souvisí druhý kód, kterým je skutečnost, že je Francie jednou z velmocí, na jejíchž bedrech spočívá úkol jít příkladem ostatním. Je spojován s konferencemi a summity, kterých se Francie účastnila a ze kterých jí plynou jisté povinnosti. Zejména se ale pojí s chystanou konferencí o životním prostředí COP 21, která se bude v Paříži konat na konci roku 2015 a v rámci které se Francie musí zhostit své role v boji proti klimatickým změnám.

V sázce je totiž osud celého světa. Spotřeba energie v celosvětovém měřítku neustále stoupá a současné energetické systémy jako udržitelné modely nestačí. Francie proto musí jít příkladem jako inovátor, který světu názorně představí, jak je třeba do své energetické politiky zapojit nové typy energií.

„Francie je velkou zemí. Je pátou největší hospodářskou mocností na světě a druhou v Evropě. Pokud máme ve světě vliv… Tuto zodpovědnost i místo v Radě bezpečnosti nám udělily dějiny. Pokud se Francie chopí diplomatické a vojenské zodpovědnosti, bude to proto, že jsme i velkým ekonomickým a průmyslovým národem“ (Cit. 34: Valls 2014b).

„Je tu ale i otázka našeho vlivu ve světě. Včera jsem byl v Bamaku v Mali. Francie tam byla oslavována jako nositelka hodnot a principů. Neviděli ji jako protekcionářskou mocnost, která usiluje o získání vlivu, ale jako mocnost osvoboditelskou. (…) Musíme být výjimeční, což v tomto případě znamená schopnost nastínit budoucnost. Právě to odlišuje velké národy, schopnost dohlédnout dál než jiné. Jediná otázka, na kterou musíme odpovědět, na kterou musím v každém případě odpovědět já jako hlava státu, je, zda uděláme něco dobrého, velkého a užitečného pro příští generace a pro naši planetu. Pokud na tuto otázku budeme umět odpovědět, budeme moct říct, že Francie vždy zůstane Francií. Jsem přesvědčen, že odpovědí je právě energetická tranzice“ (Cit. 35: Hollande 2013a).

Třetím kódem je možnost stát se ekologickou velmocí. Ostatně cílem, který Hollande avizoval už na začátku, bylo z Francie udělat zemi, jež bude excelovat v oblasti životního prostředí. Tento cíl se úzce váže na cíl inspirovat druhé. Jedná se o prosazení se v odvětvích, která souvisejí s energetickou tranzicí. Týká se to především obnovitelných zdrojů, které jsou poměrně novým konceptem a které stále vyžadují hodně vývoje. Je proto důležité, aby se Francie v této oblasti začala včas angažovat a zajistila si v ní přední místo ve světě.

„Příprava rozumné budoucnosti znamená poskytnutí prostředků k tomu, abychom z Francie udělali světového šampiona na poli obnovitelných zdrojů a názorný příklad v oblasti energetické účinnosti“ (Cit. 36: Martin 2014d).

„Úspory energie a energetická účinnost, obnovitelné energie, návrat biodiverzity, cirkulární ekonomika. To všechno máme na dosah, pokud k tomu budeme mít vůli, kterou budeme sdílet tak, aby se naše země stala ekologickou mocností, která bude excelovat na poli životního prostředí“ (Cit. 37: Royal 2014d).

Posledním kódem je potřeba třeba dostát přijatým závazkům. Je třeba dodržet závazky zejména v rámci požadavků Evropské unie11, což je oblast, ve které Francie nabrala zpoždění12. Na Francii by se odrazilo značně negativně, kdyby své sliby nedodržela. Je proto třeba rychle začít jednat a uvést tyto nové technologie do oběhu.

11 V rámci Evropské unie se jedná o závazky týkající se tzv. cíle 20-20-20, pro jehož splnění je do roku 2020 třeba dosáhnout zvýšení podílu obnovitelných zdrojů na 20 % a snížení emisí skleníkových plynů a navýšení energetické účinnosti o 20 % (Evropská komise 2014c). Na konci října 2014 se k nim přidaly i cíle pro rok 2030, v rámci kterých se členské státy Evropské unie zavázaly ke snížení emisí skleníkových plynů o 40 %, zvýšení podílu obnovitelných zdrojů na 27 % a zvýšení energetické účinnosti o 27 % (Evropská komise 2014a). 12 Podíl obnovitelných zdrojů v energetickém mixu v roce 2012 dosahoval pouhých 13,4 % celkové spotřeby energie (Evropská komise 2014b). Přestože tedy Francie splňuje prozatímní cíl, k 20% hranici, kterou má splňovat v roce 2020, jí zbývá ještě velký kus cesty. Co se týče cílů ohledně emisí skleníkových plynů, v roce 2012 se Francie nacházela na úrovni snížení o pouhých 11 % oproti roku 1990. V příštích šesti letech je tedy třeba dosáhnout zbývajících devíti procentních bodů.

„Energetická tranzice, která je jedním ze slibů prezidenta republiky, je samozřejmě určena bojem proti globálnímu oteplování a ochotou respektovat závazky, které jsme přijali v rámci Evropské unie“ (Cit. 38: Batho 2012c).

„Francie nabrala zpoždění v cílech stanovených v rámci klimaticko-energetického balíku a konference Grenelle de l‘environnement13. Připomínám, že cílem, který měla Francie splnit v rámci pozemní větrné energie, bylo dosažení instalované kapacity 19 000 megawattů k roku 2020. Na konci března 2012 bylo megawattů zapojeno 6 870“ (Cit. 39: Batho 2012i).

Nejenže je nezbytné cíle splnit. Francie je velkým národem, který se nebojí zajít ještě dál a jít nad rámec svých povinností. Tato skutečnost se pojí s povinností jít příkladem ostatním. Úsilím o zvýšení nároků povede ostatní k tomu, aby se i oni pokusili překonat sami sebe.

„Francie také musí jednat společně s Evropou. Oznámili jsme jisté množství povinností jako snížení emisí skleníkových plynů o 20 % do roku 2020, 20% podíl obnovitelných energií a 20% úspora energie. Navrhl jsem našim evropským partnerům, abychom zašli ještě dál a nastavili si pro rok 2030 ještě vyšší cíle“ (Cit. 40: Hollande 2013b).

13 Grenelle de l’environnement byla sérií politických setkání zorganizovaných Francií, které se v letech 2007- 2012 zabývaly přípravou na energetickou, ekologickou, ekonomickou a sociální tranzici.

ZÁVĚR

Stávající prezident François Hollande svým rozhodnutím významně snížit podíl jaderné energie v mixu zásadním způsobem přeorientoval energetickou politiku Francie. Cílem této práce bylo analyzovat, jak francouzské politické elity v tomto období změn jadernou energetiku rámovaly.

Jádro bylo v průběhu dvou a půl let Hollandovy vlády diskutováno zejména v kontextu energetické tranzice, která si klade vysoce ambiciózní cíle, jež mají ovlivnit mnoho oblastí politiky. Francie se má aktivně angažovat v boji proti globálnímu oteplování, oživit hospodářství cestou zeleného růstu a posílit energetickou bezpečnost lepší diverzifikací energetických zdrojů.

Hlavním heslem energetické tranzice je „udělat z Francie národ, který bude excelovat v oblasti životního prostředí“ (Hollande 2012b). Francie má všechny předpoklady pro to, aby se stala ekologickou velmocí. Musí po této příležitosti jen sáhnout a tvořivě se přeorientovat tím, že se zaměří se na nové, alternativní zdroje. Tyto zdroje nejenže přinesou možnost investic a tvorby nových pracovních míst, čímž dojde k oživení hospodářství. Navíc přispějí k úlevě domácností, které jsou sužovány příliš vysokými cenami energie. Jsou klíčové i pro boj proti globálnímu oteplování, protože umožní udržitelný rozvoj bez většího dopadu na životní prostředí. Aby tuto vizi ale bylo možné naplnit, je třeba, aby těmto energiím uvolnilo cestu jádro a další energie minulosti, které momentálně v energetickém mixu zastávají většinový podíl.

Snížení podílu jádra v žádném případě neznamená, že by se nejednalo vynikající odvětví. Právě naopak. Francouzská jaderná energetika zůstává jednou z nejlepších na světě co do výkonnosti i bezpečnosti. Je to energie, kterou bude Francie ještě nějakou dobu potřebovat a která celé zemi zajistí spolehlivý přísun elektřiny. Není ale energií budoucnosti, která lidstvo bude doprovázet na cestě k ekologicky udržitelnému modelu.

Francie musí dostát své pověsti a připravit přechod na energetický model, který zajistí světlejší zítřky pro budoucí generace jak na domácí půdě, tak ve zbytku světa. Tento rám, jenž apeluje na francouzskou národní hrdost, Francii prezentuje jako zemi, která se nebojí jít příkladem i v obtížných volbách. Francie se má stát „hnací silou mezinárodních vyjednávání“ (Ministère de l‟écologie 2012), čímž se rozhoduje pro vznešenost politické odpovědnosti, kterou zajistí lepší budoucnost pro celou planetu. Dále je pro ni stěžejní i splnění závazků,

které přijala například v rámci Evropské unie. Je třeba, aby odvedla svůj díl práce a dostála svým slibům.

Spíš než přímé důvody proti jádru tedy v diskurzu převažují implicitní důvody týkající se výhod přechodu na nový energetický model. Jinak proti jádru vypovídají investiční náklady, které zejména v souvislosti se zpřísňujícími se bezpečnostními standardy budou neustále narůstat, což bude snižovat konkurenční výhodu jádra. Obnovitelné energie oproti tomu s rozvíjející se technologií budou zažívat už jen snižování ceny investic.

Zvyšování investičních nákladů jádra je s výjimkou ministra Philippa Martina, který tuto skutečnost uvádí v projevech, zmiňováno spíše v rozhovorech či debatách, v nichž jsou elity na důvody odchodu od jádra zpravidla přímo tázány. Při prezentaci energetické tranzice na něj tedy není kladen významný důraz. V projevech je sice podtrháván zvyšující se účet za energii, ale tato argumentace se buď drží v obecné rovině, nebo se vztahuje spíše na fosilní paliva, která představují největší podíl francouzské spotřeby energie.

Hlavním přímým argumentem proti dominanci jádra v produkci elektřiny je energetická bezpečnost. Co se týče bezpečnosti, nepanují obavy ohledně elektráren jako takových. Naopak je zdůrazňováno jejich věhlasné zabezpečení, které se má v důsledku katastrofy ve Fukušimě ještě zvýšit. Problémem je nedostatečná diverzifikace zdrojů, která by mohla v případě výpadku způsobit značné problémy. Je proto třeba posílit jiné energie a nastolit v energetickém mixu větší rovnováhu.

U politických elit je ale znát jistá neochota se k jádru vyjadřovat přímo a celý diskurz se soustředí na zářnou budoucnost, kterou přinesou obnovitelné zdroje. Když jsou elity tázány na rozumnost tak výrazného snížení poměru jádra, odpovědí je, že cíl byl již stanoven a otázkou je pouze to, jak ho docílit. Co se týče způsobu dosažení tohoto cíle, jasné odpovědi se veřejnost nedočkala. Opakovaně sice bylo avizováno uzavření nejstarší jaderné elektrárny Fessenheim, jejíž provoz má být ukončen do konce roku 2016. Ani to ale není zakotveno v zákoně o energetické tranzici, který pouze stanovuje strop pro produkci jaderné energie na její současné výši 63,2 GW (Ministère de l‟écologie 2014b). Uzavření Fessenheimu má být navíc kompenzováno spuštěním elektrárny Flamanville, k němuž má dojít v roce 2017. Zůstává proto otázkou, jak přesně dojde k tak výraznému snížení.

Národní debata, v rámci které se během osmi měsíců 170 000 osob zúčastnilo více než 1000 setkání a která měla vnést světlo do detailů provedení tranzice, žádné jasné odpovědi ohledně

jádra nepřinesla (Conseil national du débat 2013). Někteří aktéři stanovenému cílu snížení podílu jaderné energie oponovali, jiní mu tleskali. Hlavním výsledkem debaty byla ale následující nicneříkající věta: „Všichni aktéři se shodují na potřebě předvídat, jaká rozhodnutí je třeba přijmout, a definovat strategii evoluce jaderného parku, ať už bude rozhodnutí o jeho evoluci po roce 2025 jakékoli“ (Conseil national du débat 2013: 32). David Buchan například uvádí, že je možné, že se jednalo pouze o zdržovací taktiku, která měla vládě získat čas na vypracování zákona (Buchan 2014).

Snížení jádra každopádně zůstává kontroverzním tématem a někteří stále pochybují o moudrosti plánu ukončit působení elektráren dřív než je nezbytně nutné. Počáteční investice, které do nich byly vloženy, totiž byly extrémně vysoké a rozhodnutí o jejich uzavření by bylo ekonomicky nerentabilní. Nicolas Sarkozy v předvolební debatě vyjádřil názor, že se toto rozhodnutí zakládá na čistě politických důvodech, protože jádro poskytuje bezpečnou, levnou elektřinu, a nemá žádné reálné opodstatnění (Hollande and Sarkozy 2012). Také Francouzská společnost pro jadernou energii doporučuje z jaderných elektráren těžit co nejdéle, i za cenu investic, které pro jejich údržbu budou potřeba (Jouette 2014).

Ať už je rozhodnutí ohledně snížení podílu jádra v energetickém mixu Francii jakkoli proveditelné či ekonomicky výhodné, diskurz francouzských politických elit je jasný. Přestože je jádro výtečným průmyslovým odvětvím, době jeho drtivé dominance odzvonilo. Nastal čas obnovitelných zdrojů, jejichž postupně se zvyšující podíl zemi přivede do nové etapy pokroku, do které Francii snad budou následovat i ostatní.

PRIMÁRNÍ LITERATURA

Ayrault, Jean-Marc. 2012a. “Discours de Jean-Marc Ayrault, Premier ministre: Conférence Nationale de l'Industrie.” Accessed November 2, 2014. http://archives.gouvernement.fr/ayrault/sites/default/files/interventions/07.11_discours_de_jea n-marc_ayrault_premier_ministre_-_conference_nationale_de_lindustrie_a_bercy.pdf.

Ayrault, Jean-Marc. 2012b. “Discours de Jean-Marc Ayrault, Premier ministre, en clôture de la Conférence environnementale.” Accessed November 2, 2014. http://archives.gouvernement.fr/ayrault/sites/default/files/interventions/09.15_- _discours_du_premier_ministre_jean- marc_ayrault_prononce_en_cloture_de_la_conference_environnementale.pdf.

Ayrault, Jean-Marc. 2012c. “Discours de Jean-Marc Ayrault, Premier ministre: Université d'été du MEDEF.” Accessed November 2, 2014. http://archives.gouvernement.fr/ayrault/sites/default/files/interventions/08.29_discours_de_jea n- marc_ayrault_premier_ministre_a_loccasion_de_la_premiere_journee_de_luniversite_dete_d u_medef_a_jouy-en-josas.pdf.

Ayrault, Jean-Marc. 2013a. “Discours de clôture de Jean-Marc Ayrault, Premier ministre, Conférence environnementale, au Palais d‟Iéna.” Accessed November 2, 2014. http://www.developpement-durable.gouv.fr/IMG/pdf/discours_de_cloture_de_jean- marc_ayrault_premier_ministre_a_la_conference_environnementale_au_palais_diena.pdf.

Ayrault, Jean-Marc. 2013b. “Discours de Jean-Marc Ayrault, Premier ministre, en clôture du congrès Ecocity.” Accessed November 2, 2014. http://archives.gouvernement.fr/ayrault/sites/default/files/interventions/09.27_discours_de_jea n-marc_ayrault_premier_ministre_-_congres_ecocity_a_nantes.pdf.

Ayrault, Jean Marc. 2014. “Discours de politique générale de Jean-Marc Ayrault, Premier ministre à l‟Assemblée Nationale.” Accessed November 2, 2014. http://archives.gouvernement.fr/ayrault/sites/default/files/interventions/07.03_discours_de_po litique_generale_de_jean-marc_ayrault_premier_ministre_devant_lassemblee_nationale.pdf.

Batho, Delphine. 2012a. “Assises 2013: Intervention de Delphine Batho, Ministre de l‟écologie, du développement durable et de l‟énergie.” Accessed November 29, 2014. http://www.dailymotion.com/video/xx74ej_assises-2013-intervention-de-delphine-batho- ministre-de-l-ecologie-du-developpement-durable-et-de-l_news.

Batho, Delphine 2012b. “Communiqué de presse.” Accessed November 4, 2014. http://www.developpement-durable.gouv.fr/IMG/pdf/2012-08-11_Cuves_nucleaires.pdf.

Batho, Delphine. 2012c. “Comptes rendus de la Commission des affaires économiques: Audition de Mme Delphine Batho, ministre de l'écologie, du développement durable et de l'énergie.” Accessed November 11, 2013. http://www.senat.fr/compte-rendu- commissions/20120716/eco.html#toc3.

Batho, Delphine 2012d. “Delphine Batho et le nucléaire: „Envisager l‟inenvisagable.‟” France Inter. Accessed November 24, 2014. http://www.dailymotion.com/video/xy3w3u_delphine- batho-et-le-nucleaire-envisager-l-inenvisageable_news.

Batho, Delphine. 2012e. “Delphine Batho, Ministre de l‟écologie: „J‟admets les critiques.‟” RTL. Accessed November 22, 2014. http://www.dailymotion.com/video/xv112t_delphine- batho-ministre-de-l-ecologie-j-admets-les-critiques_news.

Batho, Delphine. 2012f. “Delphine Batho sur RCJ.” RCJ. Accessed November 20, 2014. https://www.youtube.com/watch?v=lxP1sgwoJO0.

Batho, Delphine. 2012g. “Intervention de Delphine Batho lors de la Conférence ministérielle sur la sûreté nucléaire au Japon.” Accessed October 25, 2014. http://www.developpement- durable.gouv.fr/Intervention-de-Delphine-Batho.html.

Batho, Delphine. 2012h. “Nucléaire: La politique de la France est „claire‟, affirme Batho.” BFMTV. Accessed November 12, 2014. https://www.youtube.com/watch?v=2fDoAkWY6Os.

Batho, Delphine. 2012i. “Question orale sans débat n° 0016S de M. Hervé Maurey (Eure – UCR).” Accessed November 22, 2014. http://www.senat.fr/basile/visio.do?id=qSEQ12070016S.

Batho, Delphine. 2012j. “Séance du 30 octobre 2012 (compte rendu intégral des débats).” Accessed November 24, 2014. http://www.senat.fr/seances/s201210/s20121030/s20121030020.html.

Batho, Delphine. 2012k. “Séminaire sur la transition écologique: Déclaration de Delphine Batho.” Accessed November 24, 2014. https://www.youtube.com/watch?v=zauiuDmyiSE.

Batho, Delphine. 2013a. “14ème Colloque annuel de SER 2013 – Introduction D. Batho & P. Altmaier.” Accessed November 24, 2014. https://www.youtube.com/watch?v=gpQ-pVCzrus.

Batho, Delphine. 2013b. “Delphine Batho – On n‟est pas couché 19 mars 2013 #ONPC.” France2. Accessed November 23, 2014. https://www.youtube.com/watch?v=- TAoGyAGGuQ.

Batho, Delphine. 2013c. “Discours de Delphine Batho, Ministre de l'écologie, du céveloppement durable et de l'énergie: 37ème Congrès de France Nature Environnement.” Accessed October 25, 2014. http://www.developpement-durable.gouv.fr/IMG/pdf/2013-04- 05_-_37eme_Congres_de_France_Nature_Environnement.pdf.

Batho, Delphine. 2013d. “Discours de Delphine Batho, Ministre de l‟écologie, du développement durable et de l‟énergie: Débat sur la sûreté nucléaire à l‟Assemblée nationale.” Accessed October 25, 2014. http://www.developpement-durable.gouv.fr/IMG/pdf/2013-05- 30_Debat_surete_nucleaire_a_l_AN.pdf.

Batho, Delphine. 2013e. “Interview de Delphine Batho, ministre de l‟écologie, du développement durable et de l‟énergie, à Canal Plus le 15 février 2013, sur notamment la baisse des prix du gaz, la sécurité nucléaire, la proposition de loi sur les ondes électromagnétiques et le débat sur la transition énergétique.” Canal Plus. Accessed November 24, 2014. http://discours.vie-publique.fr/notices/133000420.html.

Batho, Delphine. 2013f. “Interview de Mme Delphine Batho, Ministre de l‟écologie, du développement durable et de l‟énergie, à France Inter le 3 avril 2013, sur les aveux de l‟ancien Ministre du budget Jérôme Cahuzac et la politique de l‟environnement.” France Inter. Accessed November 23, 2014. http://discours.vie-publique.fr/notices/133000818.html.

Batho, Delphine. 2013g. “Question crible thématique n° 0045C de M. Alain Richard (Val- d‟Oise – SOC).” Accessed November 22, 2014. http://www.senat.fr/basile/visio.do?id=qSEQ13010045C.

Bricq, Nicole. 2012a. “Conférence de Rio+20 : la minute de Rio interview Nicole Bricq.” Accessed October 20, 2014. https://www.youtube.com/watch?v=vdrgea_cojg.

Bricq, Nicole. 2012b. “Discours de Nicole Bricq, Ministre de l‟écologie, du développement durable et de l‟énergie: Forum du Club France Rio+20 (La Villette).” Accessed October 20, 2014. http://www.developpement-durable.gouv.fr/IMG/pdf/2012-06- 08_Forum_Lancement_Club_France_Rio_20.pdf.

Bricq, Nicole. 2012c. “Nicole Bricq et la politique du nouveau gouvernement.” TV Rio+20. Accessed October 25, 2014. http://www.tvrioplus20france.org/fr/4749_tv-rio--20-nicole- bricq-et-la-politique-du.

Bricq, Nicole. 2012d. “Nicole Bricq: L‟écologie n‟est pas un luxe pour bobos.” Le Monde. Accessed October 20, 2014. http://www.lemonde.fr/planete/article/2012/06/04/nicole-bricq-l- ecologie-n-est-pas-un-luxe-pour-bobos_1712198_3244.html.

Bricq, Nicole. 2012e. “Nicole Bricq, ministre de l‟écologie dans En route vers la présidentielle, 08/06/2012.” Accessed October 22, 2014. https://www.youtube.com/watch?v=QSEDcu7RvVI.

Hollande, François. 2012a. “Discours de M. le Président de la République à l'occasion de la Conférence des Nations Unies sur le développement durable (Rio+20).” Accessed November 1, 2014. http://www.elysee.fr/declarations/article/discours-de-m-le-president-de-la- republique-a-l-occasion-de-la-conference-des-nations-unies-sur-le-developpement-durable- rio-2/.

Hollande, François. 2012b. “Discours du Président de la République à l'occasion de la Conférence environnementale.” Accessed November 1, 2014. http://www.elysee.fr/declarations/article/discours-du-president-de-la-republique-a-l-occasion- de-la-conference-environnementale/.

Hollande, François. 2013a. “Discours d‟ouverture de la Conférence environnementale pour la transition écologique.” Accessed November 3, 2014. http://www.elysee.fr/assets/pdf/discours- d-ouverture-de-la-conference-environnementale-pour-la-transition-ecologique.pdf.

Hollande, François. 2013b. “Intervention du Président de la République devant le World Future Energy Summit aux Emirats Arabes Unis.” Accessed November 1, 2014. www.elysee.fr/assets/pdf/intervention-du-president-de-la-republique-devant-le-world-future- energy-summit-aux-emirats-arabes-unis.pdf.

Hollande, François. 2013c. “Intervention lors de la table ronde sur les énergies marines renouvelables.” Accessed November 1, 2014. http://www.elysee.fr/assets/pdf/intervention- lors-de-la-table-ronde-sur-les-energies-marines-renouvelables.pdf.

Hollande, François. 2014a. “Conférence de presse à l'issue du Conseil européen #euco.” Accessed November 1, 2014. http://www.elysee.fr/conferences-de-presse/article/conference- de-presse-a-l-issue-du-conseil-europeen-euco/.

Hollande, François. 2014b. “Conférence de presse lors du Conseil européen du 23 octobre 2014.” Accessed November 1, 2014. http://www.elysee.fr/declarations/article/conference-de- presse-lors-du-conseil-europeen-du-23-octobre-201/.

Hollande, François. 2014c. “Discours du président de la République lors du Sommet sur le climat.” Accessed October 31, 2014. http://www.elysee.fr/declarations/article/discours-du- president-de-la-republique-lors-du-sommet-sur-le-climat.

Hollande, François. 2014d. “Discours pour l'inauguration de la Maison du Parc national.” Accessed November 1, 2014. http://www.elysee.fr/declarations/article/discours-pour-l- inauguration-de-la-maison-du-parc-national/.

Martin, Philippe. 2013a. “Communiqué de presse: Débat national sur la transition énergétique.” Accessed November 24, 2014. http://www.developpement- durable.gouv.fr/IMG/pdf/2013-07-18_-_Debat_national_sur_la_transition_energetique.pdf.

Martin, Philippe. 2013b. “Discours de Phillipe Martin, Ministre de l'écologie, du céveloppement durable et de l'énergie: Colloque de l'Union Française de l'Électricité.” Accessed October 27, 2014. http://www.developpement-durable.gouv.fr/IMG/pdf/2013-10- 22_-_Discours_de_P-MARTIN_au_colloque_de_l_UFE.pdf.

Martin, Philippe. 2013c. “Discours de Phillipe Martin, Ministre de l'écologie, du développement durable et de l'énergie: Conférence dans le cadre des „Mardis de l‟avenir‟, la transition écologique en débat sur le thème: „les transports du XXIème siècle‟ organisée par Claude Bartolone, président de l‟Assemblée nationale.” Accessed October 27, 2014. http://www.developpement-durable.gouv.fr/IMG/pdf/2013-11- 05_Mardis_de_l_avenir_La_transition_ecologique_en_debat.pdf

Martin, Philippe. 2013d. “Discours de Philippe Martin, Ministre de l'écologie, du développement durable et de l„énergie: Présentation de trois nouveaux instituts de la transition énergétique.” Accessed October 27, 2014. http://www.developpement- durable.gouv.fr/IMG/pdf/2013-10-29_-_Presentation_3_nouveaux_instituts_de_la_TE.pdf.

.Martin, Philippe. 2013e. “Discours de Phillipe Martin, Ministre de l'écologie, du développement durable et de l'énergie: Salon Pollutec Horizons 2013.” Accessed October 28, 2014. http://www.developpement-durable.gouv.fr/IMG/pdf/2013-12- 03_Discours_Salon_Pollutec_Horizons_2013.pdf.

Martin, Philippe. 2013f. “Philippe Martin invité du Grand Jury du 22 septembre 2013.” RTL. Accessed November 30, 2014. https://www.youtube.com/watch?v=U3LtAkckmpA.

Martin, Philippe. 2013g. “Philippe Martin: „L'écologie est une exigence absolue.‟” Accessed October 30, 2014. http://www.developpement-durable.gouv.fr/Philippe-Martin-L-ecologie- est-une.html.

Martin, Philippe. 2013h. “Rencontre nationale de Biogaz: Interview de Philippe Martin.” TLT – TéléToulouse. Accessed November 4, 2014. https://www.youtube.com/watch?v=n- mG0irD6uc.

Martin, Philippe. 2014a. “Communiqué de presse: Communication de Philippe Martin en Conseil des ministres du mercredi 22 janvier 2014.” Accessed October 29, 2014. http://www.developpement-durable.gouv.fr/IMG/pdf/2014-01- 22_Communication_CM_secteur_energie_2013.pdf.

Martin, Philippe. 2014b. “Communiqué de presse : Philippe Martin a rencontré le nouveau délégué interministériel à la fermeture de la centrale nucléaire et à la reconversion du site de Fessenheim.” Accessed November 29, 2014. http://www.developpement- durable.gouv.fr/IMG/pdf/2014-01-15_RDV_avec_JM_Malerba_Fessenheim.pdf.

Martin, Philippe. 2014c. “Discours de Philippe Martin, Ministre de l'écologie, du développement durable et de l'énergie: Ouverture du 15ème colloque annuel du Syndicat des énergies renouvelables (SER).” Accessed October 30, 2014. http://www.developpement- durable.gouv.fr/IMG/pdf/2014-02-06_-_Ouverture_15eme_colloque_du_SER.pdf.

Martin, Philippe. 2014d. “Discours de Phillipe Martin, Ministre de l'écologie, du développement durable et de l'énergie: À l'occasion des voeux à la presse et aux institutionnels.” Accessed October 28, 2014. http://www.developpement- durable.gouv.fr/IMG/pdf/2014-01-29_-_Discours_Voeux_de_P-_MARTIN.pdf.

Martin, Philippe. 2014e. “Les chantiers de 2014: Interview de Philippe Martin.” Accessed October 25, 2014. http://www.developpement-durable.gouv.fr/Les-chantiers-de-2014- interview-de.

Royal, Ségolène. 2014a. “#QAG - Avenir de la filière nucléaire - Claude de Ganay - 16/04/2014.” Accessed November 6, 2014. https://www.youtube.com/watch?v=hl3TbxXajrY.

Royal Ségolène. 2014b. “Audition de Mme Ségolène Royal, Ministre de l‟écologie, du développement durable et de l‟énergie.” Accessed November 24, 2014. http://www.senat.fr/compte-rendu-commissions/20140512/eco.html#toc6.

Royal, Ségolène. 2014c. “Discours de Mme Ségolène Royal, Ministre de l'écologie, du développement durable et de l'énergie: Conférence des Ambassadeurs - 28 août 2014.” Accessed November 2, 2014. http://www.developpement- durable.gouv.fr/IMG/pdf/20140828_Conference_des_Ambassadeurs.pdf.

Royal, Ségolène. 2014d. “Discours de Ségolène Royal, Ministre de l'écologie, du développement durable et de l'énergie: Réunion du Conseil national de la transition écologique et présentation de la stratégie nationale contre les perturbateurs endocriniens.” Accessed November 2, 2014. http://www.developpement-durable.gouv.fr/IMG/pdf/2014-04- 29_-_Discours_ministre_CNTE-4.pdf.

Royal, Ségolène. 2014e. “Discours de Ségolène Royal, Ministre de l‟écologie, du développement durable et de l‟énergie: Rénion des industriels et énergéticiens pour soutenir et

développer l‟énergie éolienne en mer.” Accessed November 26, 2014. http://www.developpement-durable.gouv.fr/IMG/pdf/2014_05_07_Discours_S- _ROYAL_eolienne_en_mer.pdf.

Royal, Ségolène. 2014f. “Intervention de Ségolène Royal, Ministre de l'écologie, du développement durable et de l'énergie: Assemblée générale de France Nature Environnement.” Accessed November 2, 2014. http://www.developpement- durable.gouv.fr/IMG/pdf/Discours_S-_Royal_AG-FNE_5_avril_2014.pdf.

Royal, Ségolène. 2014g. “Interview de Mme Ségolène Royal, ministre de l'écologie, du développement durable et de l'énergie, à Francie Inter le 30 septembre 2014, sur le projet de loi sur la transition énergétique pour la croissance verte, le plafonnement du parc électronucléaire et le sort de la centrale de Fessenheim.” France Inter. Accessed November 20, 2014. http://discours.vie-publique.fr/notices/143002252.html.

Royal, Ségolène. 2014h. “La transition énergétique pour la croissance verte.” Accessed November 24, 2014. http://www.ademe.fr/sites/default/files/assets/documents/2014-10- 14_dp_pjl_te_pour_la_croissance_verte.pdf.

Royal, Ségolène. 2014i. “La transition énergétique: Un nouveau modèle énergétique français.” Accessed November 23, 2014. http://www.developpement- durable.gouv.fr/IMG/pdf/140618_Document_Nouveau_modle_nergtique.pdf.

Royal, Ségolène, 2014j. “Message de Ségolène Royal, à la veille du vote solennel du projet de loi relatif à la transition énergétique pour la croissance verte.” Accessed November 18, 2014. http://www.developpement- durable.gouv.fr/IMG/pdf/2014_10_13_Message_SR_Vote_solennel_PJL_TE.pdf.

Royal, Ségolène. 2014k. “Séance du 21 mai 2014 (compte rendu intégral des débats).” Accessed November 10, 2014. http://www.senat.fr/basile/visio.do?id=s20140521_6.

Royal, Ségolène. 2014l. “Ségolène Royal présente le projet de loi: „Pour un nouveau modèle énergétique Français‟.” Accessed November 12, 2014. https://www.youtube.com/watch?v=BtfAF9zTdqQ.

Royal, Ségolène. 2014m. “Séminaire de travail de Madame Ségolène Royal, Ministre de l‟écologie, du développement durable et de l‟énergie, avec les directrices et directeurs départementaux et régionaux du ministère (DDT – DREAL) et les directrices et directeurs de l‟Agence de l‟environnement et de l‟énergie (Ademe), en présence des directeurs de l‟administration centrale du MEDDE.” Accessed November 23, 2014. http://www.developpement- durable.gouv.fr/IMG/pdf/Discours_introductif_seminaire_de_travail_TE_et_CV.pdf.

Royal, Ségolène. 2014n. “Video. Civaux (86): La Ministre de l‟environnement visite la centrale nucléaire.” Accessed November 23, 2014. http://www.dailymotion.com/video/x24jsap_video-civaux-86-la-ministre-de-l-environnement- visite-la-centrale-nucleaire_news?start=2-

Valls, Manuel. 2014a. “Déclaration de Monsieur le Premier ministre Manuel Valls devant le Sénat.” Accessed November 2, 2014. http://www.gouvernement.fr/sites/default/files/document/document/2014/09/discours_senat.p df.

Valls, Manuel. 2014b. “Discours de Manuel Valls, Premier ministre: Au Salon mondial du nucléaire au Bourget.” Accessed November 2, 2014. http://www.gouvernement.fr/sites/default/files/document/document/2014/10/15.10.2014_disc ours_de_manuel_valls_premier_ministre_-_salon_mondial_du_nucleaire_au_bourget.pdf.

SEKUNDÁRNÍ LITERATURA

ASN. 2013. “Centrale nucléaire de Fessenheim.” Accessed November 22, 2014. http://www.asn.fr/L-ASN/ASN-en-region/Division-de-Strasbourg/Centrales- nucleaires/Centrale-nucleaire-de-Fessenheim.

Baudet, Marie-Béatrice. 2013. “Le Medef refuse les conclusions du débat sur la transition énergétique.” Le Monde. Accessed November 20, 2014. http://www.lemonde.fr/planete/article/2013/07/18/le-medef-refuse-les-conclusions-du-debat- sur-la-transition-energetique_3449282_3244.html.

Baudet, Marie-Béatrice. 2014. “Nucléaire: les manoeuvres de l‟Élysée.” Le Monde. Accessed November 20, 2014. http://www.lemonde.fr/planete/article/2014/02/10/nucleaire-les-man- uvres-de-l-elysee_4363342_3244.html.

Bekmezian, Hélène. 2014. “L‟Assemblée nationale vote la transition énergétique.” Le Monde. Accessed November 20, 2014. http://www.lemonde.fr/politique/article/2014/10/14/l- assemblee-nationale-vote-la-transition-energetique_4506182_823448.html.

Beneš, Vít. 2008. “Diskurzivní analýza.” In Jak zkoumat politiku: kvalitativní metodologie v politologii a mezinárodních vztazích, edited by Drulák, Petr, 92-124. Praha: Portál.

Buchan, David. 2014. “The French Disconnection: Reducing the Nuclear Share in France‟s Energy Mix.” Oxford Institute for Energy Studies. Accessed November 28, 2014. http://www.oxfordenergy.org/wpcms/wp-content/uploads/2014/01/SP-32.pdf.

Conseil national du débat. 2013. “Synthèse des travaux du débat national sur la transition énergétique de la France.” Accessed November 28, 2014. http://www.developpement- durable.gouv.fr/IMG/pdf/dnte_synthese_web_bat_28-8.pdf.

Cour des comptes. 2012. “The Costs of the Nuclear Power Sector: Thematic Public Report.” Accessed November 22, 2014. http://www.ccomptes.fr/content/download/43709/697228/version/2/file/thematic_public_repo rt_costs_nuclear_+power_sector_012012.pdf.

David, Clarissa C., Atun, Jenna Mae, Fille, Erika, and Monterola, Christopher. 2011. “Finding Frames: Comparing Two Methods of Frame Analysis.” Communication Methods and Measures 5 (4): 329-351. Accessed November 20, 2014. http://www.tandfonline.com/doi/pdf/10.1080/19312458.2011.624873.

Entman, Robert M. 1993. “Framing: Towards Clarification of a Fractured Paradigm.” Journal of Communication 43 (3): 51-58. Accessed November 4, 2014. http://sotomo- ve.geo.uzh.ch/sotomo/pps/lit/entman_93.pdf.

Evropská komise. 2014a. “2030 Framework for Climate and Energy Policies.” Accessed November 21, 2014. http://ec.europa.eu/clima/policies/2030/index_en.htm.

Evropská komise. 2014b. “EU Energy in Figures: Statistical Pocketbook 2014.” Accessed November 30, 2014. http://ec.europa.eu/energy/publications/doc/2014_pocketbook.pdf.

Evropská komise. 2014c. “The 2020 Climate and Energy Package.” Accessed November 21, 2014. http://ec.europa.eu/clima/policies/package/index_en.htm.

Francie. 1958. “Constitution de la République française: Constitution du 4 octobre 1958.” Accessed November 22, 2014. http://www.assemblee- nationale.fr/connaissance/constitution.asp#titre_2.

Fairclough, Norman. 2003. Analysing Discourse: Textual Analysis for Social Research. London: Routledge.

Gamson, William A., and Modigliani, Andre. 1989. “Media Discourse and Public Opinion on Nuclear Power: A Constructionist Approach.” American Journal of Sociology 95 (1): 1-37. Accessed November 2, 2014. http://www.jstor.org/stable/pdfplus/2780405.pdf.

Goffman, Erving. 1986. Frame Analysis: An Essay on the Organization of Experience. Northeastern University Press ed. Boston: Northeastern University Press.

Graham, Linda J. 2005. “Discourse analysis and the critical use of Foucault.” Accessed November 8, 2014. http://eprints.qut.edu.au/2689/1/2689.pdf.

Higley, John, Hoffmann-Lange, Ursula, Kadushin, Charles, and Moore, Gwen. 1991. “Elite integration in stable democracies: a reconsideration.” European Sociological Review 7 (1): 35-53. Accessed November 19, 2014. http://www.jstor.org/stable/522394.

Hollande, François, and Sarkozy, Nicolas. 2012. “Débat. La retranscription du duel entre Hollande et Sarkozy.” Accessed November 30, 2014. http://presidentielle2012.ouest- france.fr/actualite/le-verbatim-du-duel-entre-hollande-et-sarkozy-03-05-2012-1500.

Honoré, Tiphaine. 2014. “Le chantier de l‟EPR de Flamaville prend (encore) du retard.” La Tribune. Accessed November 30, 2014. http://www.latribune.fr/entreprises- finance/industrie/energie-environnement/20141119tribd117e9114/le-chantier-de-l-epr-de- flamanville-prend-encore-du-retard.html.

Hope, Mat. 2010. “Frame Analysis as a Discourse-Method: Framing „Climate Change Politics‟.” Accessed November 3, 2014. https://www.academia.edu/306273/Frame_Analysis_as_a_Discourse_Method_Framing_Clim ate_Change_Politics.

Hurd, Ian. 2008. “Constructivism.” In The Oxford Handbook of International Relations, edited by Reus-Smit, Christian, and Snidal, Duncan, 298-316. Oxford: Oxford University Press.

Char, N.L., and Csik, B.J. 1987. “Nuclear Power Development: History and Outlook.” IAEA Bulletin 3/1987: 19-25. Accessed November 2, 2014. http://www.iaea.org/sites/default/files/publications/magazines/bulletin/bull29- 3/29304781925.pdf.

Chong, Dennis, and Druckman, James. 2007. “Framing Theory.” Annual Review of Political Science 10: 103-126. Accessed November 3, 2014. http://faculty.wcas.northwestern.edu/~jnd260/pub/Chong%20Druckman%20Annual%20Revi ew%202007.pdf.

IEA. 2014. “2014: Key World Energy Statistics.” Accessed November 20, 2014. http://www.iea.org/publications/freepublications/publication/KeyWorld2014.pdf.

Jouette, Isabelle. 2014. “Exploiter les centrales nucléaire dans la durée: un enjeu pour la transition énergétique.” Revue Générale Nucléaire. Accessed November 23, 2014. http://www.sfen.org/IMG/pdf/rgn3_2014_travaux_sfen.pdf.

Lejeux, Patricia, and Ortar, Nathalie. 2014. “La transition énergétique: vrais enjeux, faux départs?” SHS Web of Conferences 9. Accessed November 23, 2014. http://www.shs- conferences.org/articles/shsconf/pdf/2014/06/shsconf_trans2013_01001.pdf.

Lévêque, François. 2013. “Politiques d‟entrée et de sortie du nucléaire.” Accessed November 20, 2014. https://hal-mines-paristech.archives-ouvertes.fr/hal-00841398/document.

Lévêque, François. 2014. “Il faut faire durer au maximum les centrales nucléaires.” La Tribune. Accessed November 17, 2014. http://www.latribune.fr/entreprises- finance/industrie/20140527trib000832174/il-faut-faire-durer-au-maximum-les-centrales- nucleaires-francois-leveque-mines-paristech.html.

Matthes, Jörg, and Kohring, Matthias. 2008. “The Content Analysis of Media Frames: Toward Improving Reliability and Validity.” Journal of Communication 58 (2): 258-279. Accessed November 23, 2014. http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/j.1460- 2466.2008.00384.x/pdf.

Ministère de l‟écologie, du développement durable et de l‟énergie. 2012. “La France, un pays mobilisé pour répondre au défi climatique international.” Accessed November 29, 2014. http://www.developpement-durable.gouv.fr/IMG/pdf/12002_Doha_4p_Defi- climatique_V4_30-10-12_light.pdf.

Ministère de l‟écologie, du développement durable et de l‟énergie. 2013. “Conférence de presse du 24 janvier 2013: Débat national sur la transition énergétique.” Accessed November 18, 2014. http://www.developpement-durable.gouv.fr/IMG/pdf/2013-01- 24_dossier_de_presse_debat_transition_energetique-2.pdf.

Ministère de l‟écologie, du développement durable et de l‟énergie. 2014a. “Projet de loi relatif à la transition énergétique pour la croissance verte.” Accessed November 22, 2014. http://www.developpement-durable.gouv.fr/IMG/pdf/0- _Projet_de_loi_relatif_a_la_transition_energetique_pour_la_croissance_verte.pdf.

Ministère de l‟écologie, du développement durable et de l‟énergie. 2014b. “Projet de loi relatif à la transition énergétique pour la croissance verte: Exposé des motifs.” Accessed November 22, 2014. http://www.developpement-durable.gouv.fr/IMG/pdf/0- _Expose_des_motifs.pdf.

Nisbet, Matthew C. 2006. “Going Nuclear: Frames and Public Opinion about Atomic Energy.” Skeptical Inquirer. Accessed November 5, 2014. http://www.csicop.org/specialarticles/show/going_nuclear_frames_and_public_opinion_about _atomic_energy.

Nisbet, Matthew C. 2009. “Communicating Climate Change: Why Frames Matter for Public Engagement.” Environment: Science and Policy for Sustainable Development 51 (2): 12-23. Accessed November 5, 2014. http://www.environmentmagazine.org/Archives/Back%20Issues/March- April%202009/Nisbet-full.html.

Onuf, Nicolas. 1998. “Constructivism: A User's Manual.” In International Relations in a Constructed World, edited by Kubálková, Vendulka, Onuf, Nicholas Greenwood, and Kowert, Paul, 58-78. New York: M.E. Sharpe.

OPECST. 2011. “Rapport de la mission parlementaire sur la sécurité nucléaire et l‟avenir de la filière nucléaire.” Accessed November 21, 2014. http://www.assemblee-nationale.fr/13/cr- oecst/rapport-final-surete-nucleaire-20111215.pdf.

Pracontal, Michel de. 2012. “L'industrie nucléaire n'est plus compétitive.” Médiapart. Accessed October November 2, 2014. http://www.worldnuclearreport.org/Mediapart-France- L-industrie.html.

Ribera, Teresa, and Rüdinger, Andreas. 2014. “The Energy Transition in France: A Shift Towards a New Energy Model? ” Intereconomics 49 (5): 251-256. Accessed October 22, 2014. http://www.intereconomics.eu/archive/year/2014/5/energy-policy-european-national- regional/.

Rose, Michel. 2014. “French Energy Transition Law to Cut Red Tape on Renewables.” Reuters. Accessed November 27, 2014. http://www.reuters.com/article/2014/10/14/us-france- energy-renewables-idUSKCN0I326E20141014.

Scheufele, Dietram A. 2006. “Framing as a Theory of Media Effects.” Journal of Communication 49 (1): 103-122. Accessed November 29, 2014. http://www.phil-fak.uni- duesseldorf.de/fileadmin/Redaktion/Institute/Sozialwissenschaften/Kommunikations- _und_Medienwissenschaft/Vowe/Forschergruppe/Scheufele_Framing_theory_media_effects. pdf.

Scrase, J. Ivan, and Ockwell, David G. 2010. “The Role of Discourse and Linguistic Framing Effects in Sustaining High Carbon Energy Policy: An Accessible Introduction.” Energy Policy 38 (5): 2225-2233. Accessed November 20, 2014. http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0301421509009471.

Stiel, Nicolas. 2012. “Un proche de Hollande précise ses intentions sur l‟énergie et la filière nucléaire.” Challenges. Accessed November 23, 2014. http://www.challenges.fr/elections- 2012/20120214.CHA2192/un-proche-de-hollande-precise-ses-intentions-sur-l-energie-et-la- filiere-nucleaire.html.

Stiel , Nicolas. 2014. “Comment le nucléaire a résisté à l‟effet „Fukushima‟”. Challenges. Accessed November 25, 2014. http://www.challenges.fr/entreprise/20140306.CHA1276/comment-le-nucleaire-a-resiste-a-l- effet-fukushima.html.

Wendt, Alexander. 1992. “Anarchy Is What States Make of It: The Social Construction of Power Politics.” International Organization 46 (2): 391-425. Accessed November 8, 2014. http://ic.ucsc.edu/~rlipsch/Pol272/Wendt.Anarch.pdf.

WNA. 2014. “Nuclear Power in France.” Accessed November 23, 2014. http://www.world- nuclear.org/info/Country-Profiles/Countries-A-F/France/.