Masarykova univerzita Filozofická fakulta
Ústav filmu a audiovizuální kultury
Mgr. et Mgr. Marie Barešová (Teorie a dějiny divadla, filmu a audiovizuální kultury, doktorské studium)
Křehké socialistické přátelství: Československo-jugoslávské kontakty v kinematografii
Disertační práce
Školitel: PhDr. Jaromír Blažejovský, Ph.D. Brno 2019
Za Djidju
Poděkování/Poďakovanie/Hvala/Хвала Na cestě k dokončení této disertační práce jsem potkala mnoho lidí, kteří mi pomohli svým profe- sionálním přístupem, přátelskou radou či kritickou připomínkou. Největší dík patří školiteli Jaro- míru Blažejovskému, který podnítil můj zájem o jugoslávskou kinematografii, stal se mým mentorem a rádcem a jedním z nejdůležitějších lidí mého života. Za konzultace děkuji Anně Batis- tové, Lukášovi Skupovi a Veronice Zýkové, která přijala i nesnadný korektorský úkol. Jsem vděčná za zázemí, které mi poskytla moje domovská katedra a všichni s ní spojení. Za přátelské konzultace děkuji své spolužačce Šárce Gmiterkové a spolužákům Janu Trnkovi a Michalu Večeřovi, kteří se mnou absolvovali nejtěžší roky doktorského studia. Richardu Nowellovi vděčím za nekompromisní pedagogické metody a inspirativní přístup, který mi umožnil dokončit předkládaný text bez využití slova kontext. Děkuji všem pracovníkům a pracovnicím archivů a knihoven ve všech institucích a státech, do kterých mě sběr informací zavedl. Zvláštní zmínka patří Národnímu filmovému archivu, který mi vytvořil vstřícné podmínky. Děkuji všem narátorkám a narátorům, kteří mi poskytli roz- hovory a obohatili tak listinný výzkum o své osobní vzpomínky a zkušenosti. Vznik této práce umožnily také Inja Radmanová a Nikolina Petracová, které mě učily jazyk, jemuž říkám jugosláv- ský, neboť je v mé interpretaci směsicí několika řečí bývalé federace. Děkuji své rodině a přátelům, kteří mě vždy podporovali a na rozdíl ode mne neztráceli víru v úspěšnost této mise. Můj nekoneč- ný vděk patří rodičům ekonomům, neboť mi umožnili vystudovat obory, které nepovažovali za praktické. Poslední slova patří manželovi Jiřímu Markovi. Bez něj bych možná disertaci dokončila o několik let dříve, ale nezískala bych to, co nemůže být vyváženo žádným akademickým úspěchem.
Prohlašuji, že jsem pracovala samostatně a využila pouze uvedených zdrojů. V Praze 26. ledna 2019 ______Mgr. et Mgr. Marie Barešová
Obsah
Seznam zkratek ...... 3
Úvod ...... 5
1. První kontakty (1918–1948) ...... 11
1.1 Samostatné státy jižních Slovanů a Čechů a Slováků (1918–1939) ...... 11 1.2 Československo a Jugoslávie po druhé světové válce (1945–1948)...... 14
2. Přerušené přátelství (1948–1955) ...... 19
2.1 Sovětsko-jugoslávská roztržka ...... 19 2.2 Krátký rozvoj kinematografických kontaktů ...... 21 2.3 František Čáp ...... 24
3. Nedokonalé příměří (1956–1962) ...... 30
3.1 Druhá sovětsko-jugoslávská roztržka ...... 30 3.2 Proměna kinematografií ...... 31 3.3 Filmový obchod ...... 36 3.4 Koprodukční boom a Hvězda jede na jih ...... 54
4. Rozvoj na dobu omezenou (1963–1969) ...... 66
4.1 Politická stabilizace a rozmach hospodářských vztahů ...... 66 4.2 Zlatá šedesátá ...... 71 4.2.1 Jugoslávští absolventi FAMU ...... 76 4.3 Filmový obchod ...... 80 4.3.1 Československo ...... 80 4.3.2 Jugoslávie ...... 99 4.4 Koprodukční plány a Siedmy kontinent ...... 114
5. Poslední kontakty (1969–1991) ...... 127
Závěr ...... 140
2
Prameny a literatura ...... 144
Archivní prameny ...... 144 Osobní rozhovory ...... 144 Periodika ...... 146 Sekundární zdroje ...... 146 Elektronické zdroje ...... 153
Filmografie ...... 154
Analyzované filmy ...... 154 Citované filmy a seriály ...... 155 Další audiovizuální díla ...... 173
Summary ...... 174
Přílohy ...... 176
Celovečerní jugoslávské filmy v československé distribuci 1948–1991 ...... 176 Krátkometrážní jugoslávské filmy v československé distribuci 1957–1970 ...... 184 Celovečerní československé filmy v jugoslávské distribuci 1947–1970 ...... 187 Jugoslávští absolventi FAMU 1953–1989 podle studijních oborů ...... 191 Seznam schválených a zamítnutých filmů Dramaturgickou komisí ÚPF pro dlouhé filmy ...... 193 Dovoz dlouhometrážních filmů ze socialistických států do Československa 1945–1960 ...... 196 Dovoz krátkometrážních a dlouhometrážních filmů do Československa 1961–1970...... 198 Vývoz krátkometrážních a dlouhometrážních filmů z Československa 1961–1970 ...... 200 Dovoz dlouhometrážních filmů do Jugoslávie 1960–1970 ...... 203 Výroba krátkometrážních a dlouhometrážních filmů v Československu 1945–1970 ...... 204 Výroba krátkometrážních a dlouhometrážních hraných filmů v Jugoslávii 1945–1991 ...... 205
3
Seznam zkratek
ABS Archiv bezpečnostních složek AJ Arhiv Jugoslavije AJK Arhiv Jugoslovenske kinoteke AMU Akademie múzických umění AMZ Archiv Ministerstva zahraničí BSA Archiv Barrandov Studio a.s. ČNB Česká národní banka ČSAV Československá akademie věd ČSF Československý film ČSFÚ Československý filmový ústav ČSR Československo ČSSR Československá socialistická republika DAMU Divadelní fakulta Akademie múzických umění DEFA Deutsche Film AG DF dlouhometrážní film DFJ Demokratska Federativna Jugoslavija / Demokratická federativní Jugoslávie f. archivní fond FAMU Filmová a televizní fakulta Akademie múzických umění FAS Filmski autorski studio / Filmové autorské studio FEX Československý filmexport FF UK Filozofická fakulta Univerzity Karlovy FFP Filmový festival pracujících FLRJ Federativní lidová republika Jugoslávie FNRJ Federativna Narodna Republika Jugoslavija FSB Filmové studio Barrandov FTDB Filmová tvorba a distribúcia Bratislava HFA Hrvatski filmski arhiv HDA Hrvatski državni arhiv HSTD Hlavní správa tiskového dohledu Informbyro Informační byro komunistických a dělnických stran KF krátkometrážní film KSČ Komunistická strana Československa KSSS Komunistická strana Sovětského svazu KSJ Komunistická strana Jugoslávie MU Masarykova univerzita NA Národní archiv NDR Německá demokratická republika NFA Národní filmový archiv NLN Nakladatelství lidové noviny NSR Německá spolková republika OSN Organizace spojených národů PKJ Privredna komora Jugoslavije
4
RVHP Rada vzájemné hospodářské pomoci Sb. sbírka zákonů SFRJ Socialistička Federativna Republika Jugoslavija / Socialistická federativní republika Jugoslávie SFÚ Slovenský filmový ústav SKJ Svaz komunistů Jugoslávie SSSR Svaz sovětských socialistických republik UFUS Udruženje filmskih umetnika Srbije UK Univerzita Karlova ÚPF Ústřední půjčovna filmů ÚŘ ČSF Ústřední ředitelství Československého filmu ÚS ČSF Ústřední správa Československého filmu ÚV KSČ Ústřední výbor Komunistické strany Československa USA United States of America / Spojené státy americké
5
Úvod
Československá republika (1918–1938) a Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (1918– 1929), později Království Jugoslávie (1929–1941), vznikly jako samostatné státy v roce 1918 po konci první světové války a rozpadu Rakouska-Uherska. Jejich existenci přerušily změny v Evropě na konci třicátých let a druhá světová válka. Československo bylo jako suverénní stát obnoveno v květnu 1945. Jugoslávie nesla v letech 1943–1946 název Demokratická federativní Jugoslávie (DFJ) (Demokratska Federativna Jugoslavija), následně změněný na Federativní lidová republika Jugoslávie (FLRJ) (Federativna Narodna Republika Jugoslavija, FNRJ), existující 1946–1963. Česko- slovenská republika přijala po změně ústavy v roce 1960 označení Československá socialistická republika (ČSSR) a Federativní lidová republika Jugoslávie se v roce 1963 stala Socialistickou fede- rativní republikou Jugoslávie (SFRJ) (Socialistička Federativna Republika Jugoslavija). 1. ledna 1969 se Československo stalo federací dvou států.1 Konec uvažování o vzájemných kontaktech představuje rok 1991, kdy se postupně rozpadá Jugoslávie, respektive 1992, kdy k poslednímu prosinci končí také existence Československa. Československo-jugoslávské vztahy určoval zvnějšku geopolitický, hospodářský i kulturně- ideový vývoj východní Evropy po roce 1945. Obě země se po druhé světové válce ocitly v zájmové sféře Sovětského svazu. Podstatný je vývoj od roku 1948, kdy v obou státech vládla komunistická strana. Zřízení v tzv. lidových demokraciích implikuje odpovídající politické, kulturní a ekonomické rysy. Rok 1948 ovšem přinesl také klíčový obrat. Došlo totiž k sovětsko-jugoslávské roztržce, je- jímž důsledkem nastoupila jihoslovanská federace politicky svébytnou cestu a do uskupení vý- chodního bloku se již nikdy nevrátila. Dostala se navíc do obtížného postavení. V letech 1948–1955 byly zcela přerušeny styky mezi Jugoslávií a východním blokem, což vedlo k řadě kroků ve vnitřní i mezinárodní politice. Opětovné navazování kontaktů se Sovětským svazem a jeho satelity bylo narušeno druhou roztržkou mezi Moskvou a Bělehradem. Ta v roce 1958 znovu zkomplikovala zahraničně-politikou situaci, krize předchozího rozkolu se už nezopakovala, přetrvala však obe- zřetnost. Ostatní evropské socialistické státy (s výjimkou Albánie) lze dobře sdružit a vytvářet mezi nimi paralely prostřednictvím příslušenství ke sféře sovětského vlivu. Jugoslávie byla sice rovněž tzv. státem lidově demokratickým, její vývoj však lze po většinu poválečného období interpretovat na stejných základech jen obtížně a tato pozice umožňuje naopak srovnání. Uvažování o zemi jako celku komplikuje také fakt, že se skládala ze šesti republik (Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Chorvatsko, Makedonie, Slovinsko a Srbsko) a dvou autonomních oblastí (Kosovo a Vojvodina) ležících uvnitř poslední jmenované republiky. Stejně tak nelze všechny analyzované aspekty vzta- hovat výlučně ke geopolitickému uspořádání východní Evropy a její zahraničně-politické orientaci. Obě zkoumané země měly také vlastní tradice, motivace ovlivněné vnitřní kulturou a konečně i samotnou aplikaci socialistického režimu. Cílem této disertační práce je popsat kinematografické vztahy2 Československa a Jugoslá- vie. V návaznosti na výše řečené jsem formulovala výchozí hypotézu, že tyto kontakty byly primár- ně podmíněny zahraničně-politickým vývojem ve východní Evropě a až sekundárně je určovala
1 Přízvisko federativní získala země na krátké období 1990–1992, kdy nejprve ve dnech 29. 3. – 22. 4. 1990 zněl Česko- slovenská federativní republika a poté do 31. 12. 1992 Česká a Slovenská Federativní republika. 2 V textu pracuji kontinuálně s výrazy vztah a kontakt. Ty chápu v jejich obecném slova smyslu, který zároveň umožňuje flexibilní nakládání. Vztah je přitom působení mezi dvěma nebo více jevy, objekty či osobami a kontakt nejjednodušší forma vztahů. Srov. Hartl, Pavel – Hartlová, Helena (2015): Psychologický slovník. Praha: Portál, s. 272 a 690.
6 vnitřní i kulturní politika, ekonomická situace, stav a vývoj kinematografie, případně lidské moti- vace. Speciální postavení jihoslovanské federace mezi ostatními tzv. lidově demokratickými země- mi zároveň naznačovalo výjimečné okolnosti nejen v otázce zahraniční politiky, ale i při jednáních v kinematografickém odvětví. Vstupní výzkumné otázky lze shrnout následovně: Jaké okolnosti podmiňovaly v průběhu let vzájemné kinematografické vztahy mezi Československem a Jugoslávií? Jak lze vysvětlit dopady vnitřní, nebo naopak mezinárodní politiky? Byly bilaterální kontakty usměrňovány především kul- turně-politickými motivacemi? Hrála důležitou úlohu také ekonomická stránka? Jakou váhu měly zahraničně-politické okolnosti? Vstupoval do dynamiky vzájemných kontaktů Sovětský svaz jako hlavní mocenská síla východní Evropy? Jak poměry ovlivnila specifická pozice Jugoslávie jako soci- alistického státu stojícího mimo východní blok? Uvnitř tohoto rámce vyvstaly další otázky směřující k odhalení konkrétních skutečností v oblasti filmové kultury: Jaké druhy kontaktů mezi dvěma zeměmi probíhaly? Můžeme některé označit za příznačné a jiné naopak za výjimečné? Proměňovala se navíc tato charakteristika v průběhu času? Pokud ano, které okolnosti takový vývoj podmínily? Dají se paralelně v obou ze- mích sledovat shodné rysy, nebo se reciprocita projevila jen v určitých oblastech? Jakou roli hrál aktuální stav filmové kultury a její stav rozvoje? Jaký podíl mají vztahy oficiální a institucionální a nakolik do vývoje zasáhly pohnutky a osudy konkrétních osobností? Předkládaná disertační práce je prvním pokusem vysvětlit složité, proměnlivé a diskonti- nuitní kinematografické vztahy mezi oběma zeměmi ovlivněné situací ve východním bloku a speci- fickým ekonomicko-politickým vývojem Jugoslávie. V rámci tohoto uvažování se text zaměřil na období 1956–1969, které slibovalo nejdynamičtější vývoj. Těchto čtrnáct let je v rámci argumenta- ce rozděleno na dvě stejně dlouhé etapy. Jejich průběh byl ovlivněn proměnami předchozích mezi- národních poměrů a následným oživováním vztahů. Rozmezí let 1956–1962 charakterizuje sbližování po sovětsko-jugoslávské roztržce a opětovné navazování kontaktů ochlazených kvůli opětovnému rozkolu mezi Moskvou a Bělehradem. Hospodářsky i kulturně nejintenzivnější období mezi Československem a Jugoslávií představují roky 1963–1969. Jejich slibný průběh ukončila prudká změna politických poměrů a nástup normalizace v Československu, v Jugoslávii proměna organizace i uvažování o kinematografii. Období 1956–1969 je v textu zasazeno do rozsáhlejšího rámce ohraničeného dobou exis- tence Československa a Jugoslávie na jedné straně a jejich rozpadem na straně druhé. Podstatný je přitom vývoj po roce 1948. Oporu pro popis a analýzu nejdůležitějších kinematografických kontak- tů poskytuje znalost institucionálního zázemí kinematografií socialistických států a jejich kulturní politiky. Do roku 1989 se v Československu psalo o historii jihoslovanských zemí se závěrem v roce 1945.3 Po převratu se začali čeští historici jugoslávským dějinám systematicky a zevrubně věnovat a jejich zájem směřuje až do současnosti. Pravidelně publikují zejména Jan Pelikán, Václav Štěpá- nek, Miroslav Tejchman a Ondřej Vojtěchovský. Některé jejich texty přitom přímo reflektují česko- slovensko-jugoslávské vztahy za využití primárních archivních pramenů československé i jugoslávské provenience. Tato disertační práce využívá publikace jmenovaných historiků pro zasa- zení kinematografických vztahů do širších historických souvislostí a opomíjí v tomto směru pri- mární prameny uložené v českých archivech. Zde najdeme badatelské příležitosti pro případné další zájemce o vzájemné vztahy Československa a Jugoslávie. Jejich podoby dosud nepopsané v textech4 výše zmíněných historiků především v oblasti kultury čekají na zpracování.
3 Srov. např. Žáček, Václav – Starčević, Veselin (eds.) (1970): Dějiny Jugoslávie. Praha: Svoboda. 4 Srov. např. Pelikán, Jan et al. (2016): Státy západního Balkánu v uplynulém čtvrtstoletí a perspektivy jejich vývoje. Praha: FF UK. – Tejchman, Miroslav (2016): Balkán ve 20. století. Praha: UK. – Pelikán, Jan (2014): Novými cestami. Kosovo v letech 1958–1969. Praha: FF UK. – Vojtěchovský, Ondřej (2012): Z prahy proti Titovi! Jugoslávská prosovětská emi-
7
Historický výzkum bilaterálních kontaktů ve filmové kultuře dosud zcela absentuje. Česko- slovensko-jugoslávských vztahů v kinematografii se nejčastěji dotýkají texty publikované o Fran- tišku Čápovi5 a jugoslávských absolventech FAMU.6 Exilové působení českého režiséra a význam pražského studia pro budoucí přední jugoslávské filmaře jsou koneckonců nejznámějšími projevy těchto vztahů. Přestože tyto monografie zřídka využívají primární prameny a badatelský potenciál zde tudíž bezesporu existuje, předkládaná disertační práce se konkrétním osobnostem věnuje jen okrajově. Důvodem je četnost publikovaných textů a všeobecné povědomí o nich ve filmově- historické komunitě a naopak minimální znalost dalších rozměrů tématu československo- jugoslávských vztahů v kinematografii. V České republice se na kinematografie východní a jihovýchodní Evropy souvisle zaměřu- je Jaromír Blažejovský. Jeho publikované texty se věnují dílčím tématům, nikoli širší souvislosti bilaterálních kinematografických vztahů.7 Ostatní česky psané texty publikované po roce 1989 se zabývají současnou filmovou tvorbou na území nástupnických států, zejména kinematograficky nejplodnějšího Srbska. Tyto texty se přitom zaměřují na textuální analýzu jednotlivých snímků, nikoli historický či institucionální vývoj kinematografie.8 Některé jevy či události byly okrajově popsány jako součást výzkumu či tematického zaměření jiných badatelů. Pro tuto disertační práci byl důležitý kontinuální zájem filmového historika Pavla Skopala o kinematografické vztahy mezi zeměmi východního bloku.9 Jakkoli se Pavel Skopal ve svých textech o Jugoslávii zmiňuje (a tato disertační práce jeho zjištění s povděkem využívá), nestala se jihoslo- vanská federace zásadním bodem jeho zájmu. Potenciálně široké pole působnosti dosud nevytěže-
grace v Československu. Praha: UK. – Štěpánek, Václav (2011): Jugoslávie – Srbsko – Kosovo. Kosovská otázka ve 20. sto- letí. Brno: MU. – Šesták, Miroslav et al. (2009): Dějiny jihoslovanských zemí. Praha: NLN. – Pelikán, Jan (2008): Jugoslá- vie a pražské jaro. Praha: FF UK. – Tejchman, Miroslav (2008): Balkán ve válce a v revoluci. 1939–1945. Praha: Karolinum. – Pelikán, Jan et al. (2005): Dějiny Srbska. Praha: NLN. – Pelikán, Jan (2001): Jugoslávie a východní blok 1953–1958. Praha: Karolinum. – Pelikán, Jan – Tejchman, Miroslav (1996): Dějiny Jugoslávie (1918–1991). Praha: Ka- rolinum. – Tejchman, Miroslav – Hradečný, Pavel – Šesták, Miroslav (1996): Historické souvislosti rozpadu Jugoslávie. Praha: Historický ústav. 5 Srov. Barešová, Marie (ed.) (2017): Slovinský film a František Čáp. Bystřička: Nakladatelství Pavel Kotrla – Klenov. – Barešová, Marie (2017): Češi v zahraničí. František Čáp. In: Přikrylová, Iva (ed.): 43. Letní filmová škola Uherské Hra- diště 28. 7. – 6. 8. 2017. Olomouc: Asociace českých filmových klubů, s. 154–166. – Slavíková, Hana (2016): Franz Cap. Průvodce životem a dílem filmového režiséra Františka Čápa. Brno: JAMU. – Kofroň, Václav (ed.) (2013): Čáp. Praha: NFA. 6 Srov. např. Lazić, Radoslav (2016): Kusturica. Savremenici o ranom i srednjem filmskom opusu Emira Kusturice. Beograd: Hadar. – Novčić, Ivan (2016): Poetika poricanja smrti. Kraljevo: Udruženje Kraljevački forum. – Marković, Predrag (2010): The Cinema of Goran Paskaljević. Beograd: Stubovi kulture. – Bradley, Ruth (2010): The Films of Rajko Grlic. Movies About Love, Sex, Revolution, War and Other Consequential Things. CreateSpace Independent Publishing Plat- form. – Iordanova, Dina (2002): Emir Kusturica. London: British Film Institute. – Munitić, Ranko (2001): Emir Kustu- rica. Beograd: Centar film, Kragujevac: Prizma, Zepter International, Čačak: Legenda. – Munitić, Ranko (2001): Goran Marković. Beograd: Centar film, Kragujevac: Prizma, Ljubljana: Slovenska kinoteka – Zepter International – Internati- onal Thessaloniki Film Festival. – Dudková, Jana (2001): Línie, kruhy a svety Emira Kusturicu. Bratislava: SFÚ. – Muni- tić, Ranko – Karanović, Srdjan (2000): Srdjan Karanović. Beograd: Centar film, Kragujevac: Prizma, Ljubljana: Slovenska kinoteka – Zepter International. – Holloway, Ronald (1996): Goran Paskaljević. The Human Tragicomedy. Beograd: Centar film. 7 Srov. např. Blažejovský, Jaromír (2011): Vypůjčená imaginace. Po stopách distribučních osudů žánrových filmů. Ilumi- nace 23, č. 3, s. 113–135. – Blažejovský, Jaromír (2010): Trezor a jeho děti. Iluminace 23, č. 3, s. 8–27. 8 Srov. např. Prejdová, Dominika: Stát a kinematografie v době jugoslávské války. Cinepur. Dostupné z:
8 ného tématu komplikuje nepřístupnost a/nebo nezpracovanost primárních archivních pramenů, jakož i jejich uložení v několika zemích, stejně jako výlučné a politiky komplikované postavení Ju- goslávie v souvislostech poválečné Evropy. V počátcích je zároveň filmová historiografie post-jugoslávských zemí jako taková. Tamní sekundární literatura se před rokem 1992 zabývala zejména obdobím do roku 1945. Případně de- skriptivním způsobem bez využití archivních pramenů zpracovávala přehledy vyrobených filmů a jejich tvůrců. Po rozpadu federace se autoři příliš nevěnovali Jugoslávii jako celku, ale soustředili se na území některého z nástupnických států. Tuto charakteristiku částečně překračují Petar Volk a Ivo Škrabalo.10 Jejich dějiny srbského, respektive chorvatského filmu patří k základní sekundární literatuře, ze které lze při studiu jugoslávské kinematografie vycházet. Ani jeden z autorů však ne- vytěžil pramennou základnu níže zmíněných archivů. Jediná významná přehledová publikace vy- daná v angličtině také primární prameny opomíjí.11 Její výhodou je ovšem rovnoměrné soustředění na celou Jugoslávii, nikoli na některou z jejích republik. Česká filmová historiografie je ve srovnání s tímto stavem bohatší a pro mnohá témata lze najít oporu v publikovaných textech, nebo alespoň obhájených absolventských pracích. Užití primárních pramenů je zde u prací publikovaných v posledních letech standardem. Z předlistopadových publikací jsou klíčovými zdroji informací zevrubné přehledy Jiřího Havelky12 a rozbory činnosti Československého filmu (ČSF) a Českoslo- venského filmexportu (FEX). Slovenská filmová historiografie byla z pohledu mého tematického zaměření přínosné monografie Václava Macka.13 Předkládaná disertační práce analyzuje na úrovni československo-jugoslávských vztahů především oblasti filmové výroby, obchodu a distribuce. Dílčí segmenty si všímají také recepce a působení konkrétních filmových osobností, s čímž souvisí i významná podkapitola věnovaná jugo- slávským studentům FAMU a jejich tvorbě. Text se primárně zaměřuje na celovečerní hrané filmy, ale dotýká se i tvorby animované, krátkometrážní či studentské. Hovoří-li se o distribuci, jedná se vždy o oficiální uvádění v kinech, které je místy doplněno předváděním televizním nebo festivalo- vým. Ve filmové výrobě zaujímají zvláštní postavení dvě československo-jugoslávské koproduk- ce. Hvězda jede na jih (1958) vznikla v době vrcholícího evropského koprodukčního boomu a at- mosféře sbližování před propuknutím druhé sovětsko-jugoslávské roztržky. Vzhledem k opětovnému ochlazení byla uvedena až v etapě rozkvětu československo-jugoslávských vztahů, dva roky před dokončením v pořadí druhého koprodukčního snímku Siedmy kontinent (1966).14 Výroba tohoto titulu se znovu potkala s etapou rozkvětu mezinárodních projektů, tentokrát v bratislavském filmovém studiu druhé poloviny šedesátých let. Souvislosti vzniku obou snímků nebyly dosud filmovou historií zaznamenány. Přinášejí nejen pohled na jeden druh českosloven- sko-jugoslávských vztahů, ale i další rozměr koprodukční praxe socialistických zemí. Druhou výraznou oblastí je filmový obchod. Vzájemný dovoz a vývoz celovečerních hra- ných filmů opět ukazuje na postupy běžné pro spřátelené lidově demokratické země. Zároveň však odhaluje jedinečnou situaci dvou partnerů, z nichž pouze jeden patřil do východního bloku.
10 Viz Volk, Petar (1996): Srpski film. Beograd: Institut za film. – Škrabalo, Ivo (1998): 101 godina filma u Hrvatskoj 1896– 1997. Pregled povijesti hrvatske kinematografie. Zagreb: Nakladni zavod Globus. 11 Viz Goulding, Daniel J. (1985): Liberated Cinema. The Yugoslav Experience. Bloomington: Indiana University Press. 12 Srov. Havelka, Jiří (1976): Čs. filmové hospodářství 1966–70. Praha: ČSFÚ. – Havelka, Jiří (1975): Čs. filmové hospodářství 1961–1965. Praha: ČSFÚ. – Havelka, Jiří (1973): Čs. filmové hospodářství 1956–1960. Praha: ČSFÚ. 13 Srov. Macek, Václav – Paštéková, Jelena (2016): Dejiny slovenskej kinematografie. Bratislava: SFÚ – FOTOFO / Stredo- európsky dom fotografie. – Macek, Václav (2008): Ján Kadár. Bratislava: SFÚ. Jihoslovanskému prostředí se věnovala filmová historička Jana Dudková. Srov. Dudková, Jana (2001): Línie, kruhy a svety Emira Kusturicu. Bratislava: SFÚ. – Dudková, Jana (2008): Balkán alebo metafora. Balkanizmus a srbský film 90. rokov. Bratislava: SFÚ – VEDA – Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied. 14 U slovenských (včetně koprodukčních) ponechávám názvy snímků ve slovenštině. V případě filmu Siedmy kontinent je tak zároveň odlišen český snímek Sedmý kontinent z roku 1960 vyrobený FSB. Viz Sedmý kontinent. Filmový přehled. Dostupné z:
9
V jednotlivých obdobích jsou proto předmětem zájmu související kulturně-politické a ekonomické cíle, stejně jako otázka recipročního obchodování a schvalování. Podrobně je představena konkrét- ní dramaturgie ukazující na strategie výběru proměňující se v závislosti na vývoji politické, ale i kinematografické situace. Částečně je také rekonstruována dobová recepce. Předkládaná disertační práce je založena přednostně na původním výzkumu primárních archivních pramenů s přihlédnutím k výše zmíněným sekundárním zdrojům. Zdrojem poznání se staly fondy uložené v archivech v Česku, Chorvatsku, Slovensku a Srbsku, jakož i sekundární litera- tura a periodika dostupné ve všech čtyřech jmenovaných zemích. Oblasti filmové výroby, obchodu a distribuce mohly být zpracovány především díky využití zdrojů, které nebyly dříve v oblasti fil- mově-historického bádání vytěženy. Tato disertační práce proto také odhaluje další možnosti stu- dia a vědeckého zpracování i cesty ke konkrétním fondům uloženým v archivech obou jmenova- ných post-jugoslávských zemí. Fondy v Praze sídlícího Národního filmového archivu (NFA) vztahující se k institucím po roce 1945 jsou nezpracované. Na základě konzultace s pracovníky Oddělení písemných archiválií jsem prošla jimi vytipované kartony z fondu Ústředního ředitelství Československého filmu (ÚŘ ČSF). Znalost archivářů je ovšem u tak rozsáhlého fondu (137 běžných metrů) orientační, vycháze- jící především ze stručných a ne vždy vypovídajících popisek uvedených na jednotlivých kartonech. Při absenci archivních pomůcek proto jejich výběr provedl archivář Luboš Marek. Navzdory této skutečnosti jsem v předložených materiálech nalezla množství důležitých informací vztahujících se k období od padesátých do počátku devadesátých let. Vzhledem k neuspořádanosti všech poskyt- nutých kartonů jsem se díky tomu dozvěděla o činnosti různých institucí, byť odlišného rozsahu. Obecně byly nejužitečnější složky věnované mezinárodní spolupráci, zahraničním cestám a také dokumenty vztahující se k činnosti výběrové komise. Doplňkovým pramenným zdrojem byla v NFA také Sbírka zvukových záznamů15 obsahující orálně historická interview s různými osobnostmi české a československé filmové kultury. Předkládaná disertační práce využívá příležitostně také materiály uložené v Archivu bez- pečnostních složek, Archivu ministerstva vnitra, Archivu ministerstva zahraničních věcí a Národ- ním archivu. Tyto zdroje byly ovšem nejčastěji citovány prostřednictvím již publikovaných zjištění jiných badatelů (Ivan Klimeš, Ondřej Vojtěchovský, Lukáš Skupa) a jen výjimečně jsou výsledkem vlastního primárního výzkumu. Ten naopak proběhl v Srbsku. V Bělehradě sídlící Arhiv Jugoslovenske kinoteke (AJK) se z hlediska zpracovanosti písemných archiválií po roce 1945 nachází v obdobné situaci jako NFA. Existuje jen několik malých utříděných souborů a žádné archivní pomůcky. Písemné fondy má na starosti Marijana Cukućanová, jež na základě mé žádosti vytipovala vhodné kartony. Prošla jsem tak několik menších složek (Avala film, Zagreb film, Komitet za kinematografiju) a fond Neoplanta filmu. Archivářka disponuje skeny vybraných archiválií, které mi ochotně poskytla. Tyto snímky byly užitečné především pro obecnou orientaci v srbské filmové výrobě a produkci Avala filmu. Lepší badatelské zázemí poskytl v hlavním městě Srbska Arhiv Jugoslavije (AJ), shromaž- ďující fondy institucí s celostátní působností z období 1945–1992. Perfektně zpracované archivní pomůcky a vstřícné badatelské prostředí umožnily efektivní průzkum dostupných pramenů. Nej- přínosnějším zde byl rozsáhlý fond Rady pro kinematografii Jugoslávské obchodní komory (Savet za kinematografie Privredne komore Jugoslavije, 1951–1971). Jeho obsah osvětlil detailně nejrůz- nější aspekty jugoslávské kinematografie sledovaného období. Výjimečná zjištění nabídl v oblasti dovozní politiky šedesátých let, jež se na své institucionální úrovni ukázala jako velmi byrokratická a rigidní. O to překvapivější je pak její porovnání s aktivitami jednotlivých distribučních společnos- tí, které nařízení shora systematicky ignorovaly, nebo alespoň obcházely.
15 Autorka předkládané disertační práce je od roku 2013 kurátorkou této sbírky.
10
V Chorvatsku jsem navštívila Hrvatski filmski archiv (HFA) a Hrvatski državni arhiv (HDA). Hrvatski filmski archiv spravuje dokumentační složky o filmové výrobě či distribuci a fondy kine- matografických institucí jsou zahrnuty pod Hrvatski državni arhiv. Jeho rozsah je ovšem ve srov- nání s Arhivem Jugoslavije skromný. Nejvýznamnější pro mne byl Fond pro rozvoj kinematografie (Fond za unapredenje kinematografie), obsahující informace o činnosti společnosti Zagreb film. Na Slovensku jsem pracovala s částečně zpracovaným fondem Slovenská filmová tvorba (Štúdio hraných filmov) Slovenského filmového ústavu (SFÚ). K dispozici je zde objemná literárně dramaturgická příprava a dokumentace k výrobě filmu Siedmy kontinent. Rozsah této složky je podle informací archivářky Viktórie Verešpejové vzhledem k celkovému dochování fondu nadprů- měrný. Důsledně komplexní pojetí vytyčených cílů komplikovaly velké časové rozpětí zpracováva- ného tématu, obrovský rozsah a částečná nezpracovanost dochovaných archivních materiálů ulo- žených v mnoha archivech několika zemí a velká asymetričnost dostupných informací ve zdrojích československé a jugoslávské provenience. Analýza kinematografických vztahů mezi dvěma státy zároveň není v situaci Československa a Jugoslávie po druhé světové válce jednoduchou dvou- strannou rovnicí. Z důvodu výše naznačené složité geopolitické situace je třeba zohledňovat vliv dalších států, především Sovětského svazu. Zároveň analýzu komplikuje parciálnosti uvnitř obou zemí. Federativní uspořádání Jugoslávie a v průběhu vymezeného období stále více se oddělující fungování Česka a Slovenska znesnadňují argumenty směřující k území celých suverénních států. Jak již zaznělo výše, filmová historiografie se dosud věnovala československo-jugoslávským vztahům jen povrchně a bez využití primárních pramenů. Tato disertační práce nabízí první kom- plexní pohled na dlouhé a bohaté období utvářené a přerušované mnohými kulturně-politickými vlivy, institucionálními změnami i osobními motivacemi. Jednotlivé projevy bilaterálních vztahů s sebou dále nesou specifické okolnosti, které někdy zůstávají jen naznačeny a stávají se tak impul- zy pro navazující výzkumy. Poprvé se navíc český čtenář seznamuje s jugoslávskou kinematografií v širších institucionálních souvislostech. Její proměny jsou navíc dávány do vztahů s historicko- politickým vývojem země, což podporuje orientaci v celé problematice. Také tento prvovýstup na- bízí mnoho příležitostí pro další badatelské aktivity.
11
Kapitola 1 První kontakty (1918–1948)
1.1 Samostatné státy jižních Slovanů a Čechů a Slováků (1918–1939)
Vznik Království Srbů, Chorvatů a Slovinců 1. prosince 191816 odpovídá časově ustavení československého státu. Zrod těchto uskupení byl výsledkem národnostně emancipačních snah a jedním z výsledků poválečného uspořádání a rozpadu Rakousko-Uherska. Státy Jihoslovanů, Čechů a Slováků, propojené především společnou minulostí v habsburské monarchii, měly tradičně na poli kulturním četné vazby dané právě cirkulací občanů v rámci jednoho státního útvaru.17 Proces modernizace občanské společnosti, jehož významnou složkou bylo národně- emancipační hnutí, zahrnoval také myšlenku slovanské vzájemnosti. Tu prosazovali Slované žijící v rakouské monarchii18 a jejich první velkou mezinárodní manifestací se stal Slovanský sjezd svo- laný na červen 1848. Konkrétní výsledky se projevily zejména v navázání různých způsobů kultur- ní spolupráce.19 Silné vazby existovaly především v oblasti literatury, hudby a výtvarné kultury. Významné byly také podnikatelské aktivity, mezi které patřilo zejména zakládání pivovarů a cuk- rovarů, hotelnictví a restauratérství. Tradice českého kapitálu v jihoslovanském prostředí pokra- čovala ve všech odvětvích místního průmyslu i po první světové válce.20 Necelé dva roky po rozpadu rakousko-uherské monarchie propojila Československo a Ju- goslávii vojenská smlouva uzavřená v roce 1920. Spojenectví se v následujícím roce rozšířilo o Rumunsko. Vojensko-politicko-hospodářská aliance podporovaná Francií vzešla do dějin jako Malá dohoda. Rozpadla se roku 1938.21 Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, po státním převratu přejmenované 3. října 1929 na Království Jugoslávie,22 nemělo na rozdíl od Československa stabilní a organizovaný filmový prů- mysl.23 Výroba byla soustředěna především do metropolí dnešního Srbska, případně Chorvatska a Slovinska, a byla záležitostí jednotlivců, nebo společností s krátkou dobou životnosti.24
16 Viz Šesták, Miroslav – Tejchman, Miroslav – Havlíková, Lubomíra – Hladký, Ladislav – Pelikán, Jan (2009): Dějiny jiho- slovanských zemí. Praha: Lidové noviny, s. 380. 17 České stopy můžeme sledovat na Balkáně do dvacátých let 19. století, kdy do řídce osídlené oblasti jižního Banátu směřovali čeští kolonisté. Již o třicet let později tam žila silná česká menšina. V Charvátsku žilo ve třicátých letech 20. století asi třicet tisíc Čechů a Moravanů. Dnes je jejich počet zhruba poloviční. Viz Štěpánek, Václav (2018): Předvá- lečná životní úroveň Jugoslávců je zatím v nedohlednu. Trade News 7, č. 3, s. 11. – Dodnes významná je slovenská menšina v srbské Vojvodině. Srov. např. Sedláková, Zuzana (2010): Slováci nebo Srbové? Historie a současnost sloven- ské enklávy v srbské Vojvodině. Praha: Česká zemědělská univerzita. Dostupné z:
12
Během dvacetileté existence samostatného Československa a Jugoslávie zaznamenáme první mezinárodní filmové kontakty mezi těmito státy. Nevznikla žádná koprodukce, české štáby ovšem několikrát využily exteriéry jadranského pobřeží. Na počátku dvacátých let zde třikrát natá- čela společnost Bohemian-Rival. Firma vyprodukovala čtyři filmy v průběhu let 1921–1922. Všechny režíroval Vladimír Pospíšil-Born, který v letech 1918–1943 působil v českém filmu jako herec. Jeho jediné režijní pokusy se vztahují právě ke společnosti Bohemian-Rival. Všechny tyto filmy kromě jednoho byly natáčeny v některé z lokací Jadranského moře. Ďáblův mlýn vznikal v Dubrovníku a Černé Hoře, Pomsta moře v Cavtatu, Dubrovníku a Srebrenu a Steeple Chase na růz- ných místech v Dalmácii.25 Ve třicátých letech se české štáby ještě nejméně třikrát vypravily do chorvatské části Krá- lovství Jugoslávie. První kontakt představuje spolupráce na snímku …a život jde dál… Jedna z nej- významnějších meziválečných jihoslovanských produkčních společností, Jugoslovenski prosvetni film založený v roce 1931,26 se v roce 1933 spojil s československou firmou Starfilm. Ta však nemě- la dostatek financí na dokončení projektu.27 Film byl proto převzat podnikem Praha-Paříž a dokon- čen byl v roce 1935. Dílo volně navazující na Takový je život se odehrává v rybářském prostředí a při jeho natáčení byly využity zejména lokace jadranského pobřeží.28 Český štáb a herce doplnili v hlavních rolích dva představitelé jihoslovanského původu: slovinská herečka Ita Rina a chorvatský herec Zvonimir Rogoz. V Jugoslávii se částečně natáčel také Irčin románek adaptující předlohu Jose- fa Rodena. Ústřední milenecký pár prchá ve snímku právě na jadranské pobřeží. Podle Hany Slaví- kové asistoval režiséru Karlu Hašlerovi také budoucí režisér František Čáp, který se později v Jugoslávii usadil.29 Ve třetím meziválečném československém snímku snímaném v Chorvatsku se opět představil Zvonimir Rogoz. Bílá jachta ve Splitu vznikla v produkci české společnosti Sun, kte- rá využila exteriérů dalmatského pobřeží a realizovala film bez pomoci zahraničního partnera. Námětem byla chorvatská divadelní hra Milana Begoviće Americká jachta ve splitském přístavu z roku 1930.30 Melodrama vstoupilo do kin již za existence protektorátu Čechy a Morava (25. srpna 1939).31 V historii československo-jugoslávských kinematografických vztahů figuruje několik osob- ností, jejichž kariéry významně ovlivnily obě filmové kultury. Kolem roku 1930 vstoupily do česko- slovenské kinematografie již výše zmínění herci: Chorvat Zvonimir Rogoz (1887–1988) a slovinská
tian Film in the Yugoslav Context in the Second Half of the Twentieth Century. KinoKultura 9, Special Issue 11: Croati- an Cinema (May 2011). Dostupné z:
13 herečka Ita Rina (1907–1979). Oba dva se do Československa dostali prostřednictvím pracovní migrace typické pro uměleckou sféru meziválečného období.32 Zvonimir Rogoz hostoval v letech 1927 a 1929 v pražském Národním divadle, kde získal v roce 1929 stálé angažmá. Po druhé světové válce působil v Československu ještě na dalších diva- delních scénách. Od roku 1931 se začal objevovat také v českých filmech. Jeho česká filmografie čítá více než třicet snímků,33 nejvýraznější rolí se stal Milan Rastislav Štefánik ve stejnojmenném filmu z roku 1935. Bohatá kariéra zahrnuje i taková významná díla československé kinematografie, jakými se staly Hej-Rup! nebo Krakatit. Jednu z hlavních rolí mu svěřil také Gustav Machatý ve snímku Extase. Jeho působení v československém filmu se uzavřelo s rokem 1949.34 Ita Rina získala první herecké zkušenosti v německém filmu na sklonku dvacátých let. Zlom v její filmové kariéře přišel díky hlavní roli v posledním němém filmu Gustava Machatého Erotikon z roku 1929. V témže roce se začala v československo-rakouské produkci natáčet také Hanba reží- rovaná Josefem Medeotii-Boháčem. V následujícím roce ztvárnila další ústřední roli v jiném vý- znamném českém snímku Tonka Šibenice Karla Antona. Na rozdíl od Zvonimira Rogoze se slovinská kráska objevila pouze ve čtyřech československých filmech. Ve třicátých letech působila znovu v Německu a po druhé světové válce pracovala v bělehradském studiu Avala film jako pro- dukční. Role v českých filmech přinesly představitelce mezinárodní slávu a Ita Rina se díky tomu stala největší jihoslovanskou filmovou hvězdou první poloviny dvacátého století.35 Další stopy vedou také ke slovinskému režisérovi Jože Galemu (1913–2004). Jugoslávské prameny uvádí, že studoval před válkou DAMU.36 Divadelní fakulta nicméně vznikla jako celá aka- demie až roku 1946.37 Databáze IMDb stručně informuje, že režisér získal vysokoškolský diplom v roce 1938 v Praze.38 Jedna ze zakladatelských osobností slovinské kinematografie se později ob- jevuje mezi delegáty bilaterálních setkání, která se mezi Československem a Jugoslávií rozšířila v šedesátých letech. V československé distribuci byly také uvedeny tři režisérovy snímky: 1958 Cizí země, 1965 Odvážný Radko (pokračování filmařova kultovního debutu Kekec) a 1984 ještě Pustina. První kinematografické kontakty Československa a Jugoslávie v meziválečném období měly dvojí podobu. České společnosti využily opakovaně atraktivní exteriéry jihoslovanského prostředí k realizaci několika snímků. Nejintenzivnější byl na počátku dvacátých let zájem podniku Bohemi- an-Rival, který ovšem záhy své filmařské aktivity ukončil. Známější je jistě snímek ...a život jde dál... ze začátku let třicátých. Se vznikem tohoto díla je také spojena druhá poloha československo- jugoslávských vztahů. Tou se stala opakovaná účast dvou jugoslávských herců na českých produk- cích. Ita Rina si zahrála pouze ve čtyřech českých filmech, tato zkušenost jí však zajistila meziná- rodní slávu. Zvonimir Rogoz v Československu více než dvacet let žil. Společně si zahráli právě ve snímku ...a život jde dál... Oba získali významné role ve snímcích Gustava Machatého, opakovaně využívajícího mezinárodní obsazení.
32 V rámci volného pohybu pracovních sil tvořili v zahraničí mnozí čeští tvůrci: například režiséři Karel Lamač a Gustav Machatý nebo kameramani Otto Heller a Václav Vích. Srov. Voráč, Jiří (2004): Český film v exilu. Kapitoly z dějin po ro- ce 1968. Brno: Host, s. 19–20. 33 Srov. Zvonimir Rogoz. Filmový přehled. Dostupné z:
14
1.2 Československo a Jugoslávie po druhé světové válce (1945–1948)
Změny v Evropě na konci třicátých let a druhá světová válka rozdělily území Českosloven- ska i Jugoslávie a měly pochopitelný dopad na filmovou kulturu v nejširším slova smyslu. Vzájemné kontakty ustaly39 a k obnově došlo na krátkou dobu až v poválečných letech.40 Klíčový je vývoj od roku 1945, kdy se oba státy nacházely v pozici inklinující k Sovětskému svazu. Tento stav se ale měl velmi brzy změnit. Vývoj vzájemných vztahů určovala mezinárodní situace v geopolitickém prostoru evropských socialistických zemí. Skupina států zformovaná v letech 1946–1947 směřova- la k politické, ekonomické, společenské, kulturní a normativní asimilaci. Jedním z jednotících pro- středků se stalo zřízení Informbyra,41 jehož význam se brzy ukázal během sovětsko-jugoslávské roztržky. Její propuknutí v červnu 1948 způsobilo výrazný rozkol mající své důsledky ve všech sektorech včetně kinematografie. Obě země přešly v roce 1945 ke státem kontrolovanému filmovému odvětví. Od tohoto roku můžeme tudíž hovořit o novém navazování mezinárodních kontaktů soustředěných pod jed- nu centralizující instituci. Již za existence protektorátu Čechy a Morava byly připravovány plány na novou organizaci kinematografie. V osvobozeném Československu byla zestátněna „Dekretem pre- sidenta republiky o opatřeních v oblasti filmu“ z 11. srpna 194542 a zastřešujícím subjektem se stala Československá filmová společnost (1945–1948). V Československu, podobně jako v dalších evropských kinematografiích tzv. lidově demokratických zemí, byl zřízen státem kontrolovaný byrokratizovaný systém, k jehož základním charakteristikám patřilo ústřední plánování, estetická a ideologická kontrola a dohled politických orgánů. V Demokratické federativní Jugoslávii byly ještě před koncem války (9. února 1945) zalo- ženy Státní filmová společnost (Državno filmsko preduzeće)43 a Jugoslávská filmová sekce (Filmska sekcija Jugoslavije). O několik měsíců později, 3. července 1945, došlo k transformaci na Filmovou společnost Demokratické federativní Jugoslávie (Filmsko preduzeće Demokratske Federativne Jugoslavije), mající kompetence na celém teritoriu státu.44 Společnost patřila pod jurisdikci minis- terstva pro vzdělávání. Vedením byla pověřena Správní rada (Upravni odbor) skládající se z předsedy a dalších deseti členů, z nichž šest nominovaly samostatně jednotlivé státy. Ostatní do- plnilo ministerstvo. Úkolem rady bylo starat se o dovoz, distribuci, organizaci, výrobu, zpracování i uvádění filmů. Na federální úrovni fungovaly úřady a komise řešící lokální problémy.
39 Na rozdíl od protektorátu Čechy a Morava byly filmové aktivity na jihoslovanském území řídké. Ve filmové distribuci byl v období protektorátu Čechy a Morava výběr omezen téměř výhradně na produkci německou a italskou a žádné jugoslávské tituly se v kinech neobjevily. Srov. Doležal, Jiří (1996): Česká kultura za protektorátu. Školství, písemnictví, kinematografie. Praha: NFA, s. 238. Situace byla jiná ve Slovenské republice (1939–1945). Ivo Škrabalo zmiňuje, že chorvatský snímek Lisinski z roku 1944 byl distribuován v Maďarsku, Německu a právě i na Slovensku. Viz Škrabalo, Ivo (1998): 101 godina filma u Hrvatskoj 1896.–1997. Pregled povijesti Hrvatske kinematografie. Zagreb: Nakladni zavod Globus, s. 129. 40 Pro vývoj na českém území srov. např. Klimeš, Ivan (2016): Kinematografie a stát v českých zemích 1895–1945. Praha: UK, s. 245–276. – Dvořáková, Tereza (2002): Prag-Film (1941–1945). V průniku protektorátní a říšské kinematografie. Praha: UK. – Doležal, Jiří (1996): Česká kultura za protektorátu. Školství, písemnictví, kinematografie. Praha: NFA, s. 167–251. 41 Informační byro komunistických a dělnických stran (zkráceně Informbyro či Kominforma) byla mezinárodní organiza- ce založená v roce 1947. Jejím sídlem se stal Bělehrad, ale po vyloučení KSJ následujícího roku bylo přesunuto do Bu- kurešti. Sdružení bylo rozpuštěno 17. dubna 1956 jako součást kroků vedoucích k usmíření s FLRJ. Srov. např. Cominform. Encyclopedia Britannica. Dostupné z:
15
Ve snaze zlepšit organizaci a podpořit rozkvět filmové kultury došlo 28. června 1946 k ustavení Výboru pro kinematografii Vlády FLRJ (Komitet za kinematografiju Vlade FNRJ) vázané- ho na politické a státní směřování země prostřednictvím Ministerstva vzdělávání a kultury a Agit- propu Ústředního výboru Komunistické strany Jugoslávie. Úkolem Výboru bylo organizovat výrobu, na kterou získal monopol stát. Filmové výrobny mohly být zakládány ve všech republikách, podléhaly však kontrole Výboru, který schvaloval produkci všech filmů. 30. srpna 1946 byl založen Jugoslavija film, aby koordinoval obchod se zahraničím i distribuci na úrovni republik. Ředitele společností jmenoval v republikách Výbor, který rozhodoval i o všech dalších záležitostech týkají- cích se exportu, importu i distribuce zakoupených titulů. Ve stejné době také přešla všechna kina pod správu městských národních výborů, k čemuž v Československu došlo až s reorganizací kine- matografie v roce 1957. Každý biograf byl povinen odvádět 10 % čistého zisku do Ústředního fon- du pro kinofikaci (Centralni fond za kinofikaciju). Vybrané částky přerozděloval Výbor a využíval je především pro rozvoj sítě biografů.45 Už v roce 1945 bylo usneseno, že každý film včetně všech souvisejících reklamních materiá- lů musí projít cenzurním řízením, v jehož závěru byl vystaven cenzurní dokument, který přesně stanovil možnosti uvádění platící pro celou Jugoslávii. Cenzuru měla na starosti Cenzurní komise při Filmové společnosti DFJ (Cenzurna komisija při Filmskom preduzeću DFJ).46 V roce 1946 vznik- la Pravidla cenzury kinematografických filmů (Uredba o cenzuri kinematografskih filmova).47 Prvních pět poválečných let přineslo Jugoslávii mohutný rozvoj, postupnou stabilizaci a zvyšování výroby. Na území nového státu prakticky neexistoval systém produkce a distribuce, chy- bělo technické vybavení i školení profesionálové.48 Etapa 1945–1950 je proto zpětně označována jako zakladatelská kinematografie. V idealistické atmosféře se spustila výroba soustředěná na umělecké a sociální kvality, proklamující odklon od předválečné koncentrace na komerční přínos.49 Kinematografie se stala podobně jako v Československu po roce 1948 důležitým nástrojem politic- kého a ideologického působení následujíce příklad sovětského filmu. Klíčovými tématy se staly obdiv k národně-osvobozeneckému hnutí a konstrukce nového socialistického státu. Estetický princip socialistického realismu byl lokálně variován nacionalistickým zabarvením. Cílem byly sro- zumitelné filmy efektivně komunikující výše formulované záměry.50 Ivo Škrabalo upozorňuje, že navzdory silným centralizujícím tendencím ve všech sférách kinematografie se filmová produkce nesoustředila na jednom místě, ale od samého počátku byla organizována na federálních princi- pech. Kinematografie se rozvíjela pod kontrolou komunistické vlády, a byla proto vnímána spíše jako oblast socialistické, nikoli národní kultury.51 V letech 1946–1948 bylo založeno celkem devět produkčních společností ve všech šesti re- publikách: v Bělehradě Avala film (1946), Zvezda film (1946) zaměřený na filmové týdeníky a Za- stava film (1948) soustředící se na výrobu filmů pro armádu, v Záhřebu Jadran film (1946) a Nastavni film (1947–1953) specializující se na krátkou populárně-naučnou tvorbu (1953–1963 fungující jako Zora film),52 v Lublani Triglav film (1946), ve Skopje Vardar film (1947), v Sarajevu
45 Podle Volk, Petar (2001): Dvadeseti vek srpskog filma. Beograd: Institut za film – Jugoslovenska kinoteka, s. 319–320. 46 Službeni list FNRJ, br. 57, od 7. 8. 1945, s. 517. 47 Službeni list FNRJ, br. 29, od 6. 4. 1949, s. 405–406. 48 Podle Goulding, Daniel J. (1985): Liberated Cinema. The Yugoslav Experience. Bloomington: Indiana University Press, s. 1. 49 Podle Volk, Petar (2001): Dvadeseti vek srpskog filma. Beograd: Institut za film – Jugoslovenska kinoteka, s. 316–317. 50 Srov. např. Goulding, Daniel J. (1985): Liberated Cinema. The Yugoslav Experience. Bloomington: Indiana University Press, s. 9. 51 Viz Škrabalo, Ivo (2011): Croatian Film in the Yugoslav Context in the Second Half of the Twentieth Century. KinoKultu- ra 9, Special Issue 11: Croatian Cinema (May 2011). Dostupné z:
16
Bosna film (1947) a v Cetinji Lovćen film (1948).53 Výroba se ovšem nadále soustředila především do třech předválečných kinematografických center: zejména Bělehradu, případně Záhřebu a Lublaně.54 Tento stav koneckonců přetrval po celou existenci jugoslávské federace. Jugoslávská kinematografie se po válce teprve pomalu rozvíjela a stabilizovala a v zemi ne- existovaly žádné filmové školy. Mladí filmařští adepti byli proto za studiem vysíláni na moskevský VGIK nebo pražskou FAMU.55 Podle Iva Škrabala dostaly v roce 1947 stipendium stovky mladých lidí ze všech částí federace, aby mohly odjet na studia do ČSR.56 Právě v tomto roce bylo zahájeno studium na FAMU, jež na podzim 1946 vypsala první přijímací zkoušky. Již od počátku byla škola mezinárodní. Do prvního ročníku roku se v akademickém roce 1946/1947 zapsalo padesát čtyři studentů, z toho šest bulharských a dva jugoslávští posluchači.57 Konkrétní jména známe pro akademický rok 1947/1948, kdy již na FAMU studovali tři Jugoslávci: Aleksandar Petrović, Nenad Popović a Danijela Popovićová. Pražský pobyt těchto studentů narušilo propuknutí sovět- sko-jugoslávské roztržky v polovině roku 1948. Od Petroviće víme, že musel předčasně opustit Československo,58 když byla Jugoslávie vyloučena z tábora tzv. lidově demokratických zemí. Teprve po této odluce došlo na území Jugoslávie k zakládání prvních filmových škol.59 Ještě v šedesátých letech však podle Srdjana Karanoviće platilo, že nejprofesionálnější a nejlépe organizované vzdělá- ní nabízejí VGIK a FAMU.60 Nicméně Popovićová v Československu zůstala, neboť figuruje v seznamu absolventů režie FAMU za rok 1953.61 Ve jmenované trojici vyniká Aleksandar Petrović (1929–1994), jeden z nejvýznamnějších představitelů jugoslávského nového filmu. Podle svých slov požádal o studium filmové režie v Praze hned po maturitě ve svých devatenácti letech.62 Budoucí režisér nakonec vystudoval v Bělehradě dějiny umění (1955). Začínal dokumentární tvorbou a k celovečerní se dostal na konci padesátých let. V šedesátých letech se proslavil zejména snímky Tři a Nákupčí peří. Oba byly nomi- novány na Oscara v kategorii Nejlepší zahraniční film a druhý jmenovaný získal mimo jiné Velkou zvláštní cenu poroty v Cannes (ex aequo s filmem Nehoda Josepha Loseyho). Svůj následující sní- mek Brzy bude konec světa zasadil tvůrce do malé vojvodinské vesničky, jejíž příběh protne ke kon- ci okupace Československa v srpnu 1968. Zároveň do hlavní mužské role obsadil mladého slovenského herce Ivana Palúcha. Všechny tři jmenované tituly se v šedesátých letech objevily v československé distribuci. V dostupném seznamu prvních jugoslávských studentů ale chybí další velká osobnost jugo- slávské kinematografie Šime (Ivan) Šimatović (1919–2016), který přišel studovat na FAMU rovněž v roce 1947. Budoucí režisér, umělecký ředitel Jadran filmu a ředitel Zagreb filmu měl v té době již dvacet šest let a podle svých slov působil na škole ve speciálním režimu v podobě stáže. Nebyl tedy
53 Viz Munitić, Ranko (1980): Jugoslavenski filmski slučaj. Split: Marjan film, s. 16. 54 Právě tato tři města spojuje Daniel J. Goulding s předválečným obdobím, kdy filmový průmysl na území pozdější Jugo- slávie prakticky neexistoval. Silnější a stabilnější pozice Srbska, Chorvatska a Slovinska byly dány jejich celkově vy- spělejší ekonomikou. Podle Goulding, Daniel J. (1985): Liberated Cinema. The Yugoslav Experience. Bloomington: Indiana University Press, s. 1 a 64. 55 Podle Munitić, Ranko (1980): Jugoslavenski filmski slučaj. Split: Marjan film, s. 16. 56 Podle Škrabalo, Ivo (1998): 101 godina filma u Hrvatskoj 1896.–1997. Pregled povijesti Hrvatske kinematografie. Za- greb: Nakladni zavod Globus, s. 156. 57 Podle Bednařík, Petr (2017): FAMU. Filmová a televizní fakulta Akademie múzických umění v Praze. In: Franc, Martin a kol.: Dějiny Akademie múzických umění v Praze. Praha: AMU, s. 182. 58 Srov. Petrović, Aleksandar (1966): Situace jugoslávského moderního filmu. Film a doba 12, č. 2, s. 66. 59 Podle Škrabalo, Ivo (1998): 101 godina filma u Hrvatskoj 1896.–1997. Pregled povijesti Hrvatske kinematografie. Za- greb: Nakladni zavod Globus, s. 156. 60 Viz Rozhovor se Srdjanem Karanovićem, který vedla Marie Barešová 28. 4. 2015 v Bělehradě. NFA, Sbírka zvukových záznamů, N0629-02-01-ROZ-A. 61 Srov. Absolventi FAMU 1951–2005. FAMU. Dostupné z:
17 zřejmě řádně zapsaným studentem,63 a proto ho ani nenajdeme ve fakultní matrice. Jeho odchod z Československa neovlivnila proměna politické situace, ale osobní motivace.64 Do československo- jugoslávských filmových styků zasáhl znovu v šedesátých letech z pozice vysoce postaveného či- novníka, který také podporoval chorvatské stipendisty na FAMU. Podle Petra Volka se v Československu, v ateliéru Jiřího Trnky, školila také Vera Jocićová (1912–2000).65 Právě tato mladá filmařka se stala zakladatelskou osobností animované tvorby na jugoslávském území. O její produkci se po válce snažila společnost Avala film, nedošlo však k systematické výrobě. Jocićová debutovala v roce 1949 krátkým snímkem Pionýr a dvojka a v roce 1951 vytvořila loutkové sekvence pro film Její panenka Červená karkulka. V obou případech praco- vala v tandemu s Ljubišou Jocićem (1910–1978). Samostatně pak režírovala několik dokumentár- ních filmů.66 V Záhřebu fungovala krátce v letech 1951–1952 společnost Duga film, která položila základy budoucí slavné škole animovaného filmu. Brzy byla však rozpuštěna a v roce 1953 navázal na její pokusy nově založený Zagreb film,67 jehož prvním ředitelem byl krátce Miroje Vučelić, než jej brzy vystřídal výše zmíněný Šime Šimatović. Podnik vyráběl zakázkové a reklamní snímky a zabýval se i distribucí, jež mu pomohla financovat vlastní produkci. Bezprostředně po válce vznikaly v Jugoslávii především krátkometrážní dokumentární a zpravodajské snímky. V období 1945–1948 bylo natočeno sto třicet šest krátkometrážních a pouze šest celovečerních hraných filmů. První dva vznikly až v roce 1947, čtyři další v roce následujícím.68 Výbor pro kinematografii Vlády FLRJ schválil 27. dubna 1947 pětiletý plán (Zakon o petogodišnjem planu razvitka narodne privrede FNRJ u godinama 1947–1951). Mezi jeho hlavní cíle patřil rozvoj sítě kin, budování filmového průmyslu schopného vyrábět ročně čtyřicet hraných, sto dokumen- tárních a edukačních filmů a sto dvacet čtyři týdeníků a vytvoření stabilního technického zázemí s dostatkem filmové suroviny.69 Příslušný zákon počítal i s miliardovou investicí do kinematogra- fie. Ta měla sloužit především k rozvoji filmových ateliérů v hlavních městech všech republik, roz- machu filmové výroby a budování biografů. Přidělené finance však na velkolepé cíle nedostačovaly. Blokáda způsobená sovětsko-jugoslávskou roztržkou v roce 1948 situaci o to více zkomplikovala. Zpozdila se i výstavba „filmového města“,70 které mělo vzniknout v Bělehradě na Košutnjaku.71 V pionýrském období 1945–1950 bylo vyrobeno pouze třináct celovečerních hraných filmů, pře- vážně současné a partyzánské tematiky.72
63 Chorvatské zdroje uvádí v přehledu jeho studií také filmovou režii v Praze, bez specifikace instituce či doby. Srov. např. Šimatović, Šime. Hrvatska enciklopedija. Leksikografski zavod Miroslav Krleža. Dostupné z:
18
Právě tematika národně-osvobozeneckého hnutí a období druhé světové války se na dlouhé období stala pro jugoslávské filmaře klíčovým inspiračním zdrojem podporovaným vládnoucí ko- munistickou stranou. Také historicky první titul z regionu,73 který se v československých kinech objevil v březnu 1948, do tohoto proudu patřil. Partyzánský snímek Tento národ bude žít měl v Jugoslávii premiéru 22. prosince 1947 jako v pořadí druhý celovečerní hraný film a první vyro- bený v Chorvatsku (Jadran film).74 Snímek byl zřejmě stažen z distribuce před uplynutím monopo- lu.75 Přerušení kontaktů způsobené sovětsko-jugoslávskou roztržkou způsobilo, že se vzájemné uvádění snímků do distribuce obnovilo až v roce 1956. Jugoslávská strana byla ale v oblasti poválečného filmového obchodu mnohem aktivnější. Tříletá dohoda s Filmsko produzeće byla podepsána 18. dubna 1946 a zahrnovala i podmínky vý- vozu československých filmů. 8. března 1947 byla rozšířena s Jugoslavija filmem na patnáct celove- černích filmů.76 Podnikem Morava film bylo nakonec dovezeno sedmnáct titulů a Jugoslávie díky tomu v letech 1946–1948 patřila k nejvýznamnějším odběratelům.77 Žánrově pestrý výběr zahrno- val i předválečnou (Jánošík a Filosofská historie) a protektorátní (Cesta do hlubin študákovy, Děvčica z Beskyd, Počestné paní pardubické, Prstýnek a Studujeme za školou) tvorbu. Zbylých deset titulů reprezentuje československou produkci z let 1946–1947. Čtrnáct zakoupených filmů bylo uvedeno v roce 1947, dva v roce 1948 a jeden v roce 1949. Mezi vybranými díly figurují také dva režijní po- činy Františka Čápa: Děvčica z Beskyd a Muži bez křídel.78 Po druhé světové válce to vypadalo tak, jako by byly ony „první kontakty“ z názvu této kapi- toly navazovány znovu. To bylo dáno podstatnými institucionálními a politickými změnami. Obě kinematografie byly po roce 1945 státem řízenými odvětvími. Významný rozdíl mezi nimi spočíval v tom, že jugoslávský filmový průmysl byl od počátku organizován na federálních principech. V Československu došlo k posunu v tomto směru až na konci šedesátých let. Zároveň se obě filmo- vé kultury nacházely ve zcela odlišném stavu rozvinutosti. Zatímco v Československu pokračovala i pod centralistickým státním dohledem produkce a distribuce, v Jugoslávii teprve započala zaklada- telská etapa. Období 1945–1950 proto charakterizuje mohutný rozvoj a postupná stabilizace. Podoba bilaterálních vztahů v krátkém rozmezí 1945–1948 popsanému stavu odpovídá. Etablovaná československá kinematografie okamžitě vstoupila do jugoslávské distribuce. V letech 1947–1949 se v tamních kinech objevilo sedmnáct českých celovečerních snímků. Českoslovenští diváci naopak dostali možnost seznámit se pouze s jedním jugoslávským titulem. Důležitým spoj- níkem obou kultur se na krátkou dobu stalo také prostředí pražské filmové fakulty, kam přišli stu- dovat první jugoslávští posluchači. Význam FAMU znovu vzrostl až za dvacet let. Únor 1948 na několik měsíců posunul oba státy k těsnějšímu spojenectví provázanému v geopolitickém prostoru evropských tzv. lidově demokratických zemí. Tuto alianci přerušila v červnu téhož roku naplno propuknuvší sovětsko-jugoslávská roztržka, jejíž dopad pocítila i ob- last kinematografie.
73 Jiří Havelka zpracovává provenienci celovečerních hraných filmů v distribuci pro období 1929–1945, kdy se v Česko- slovensku nebo za protektorátu žádný snímek z Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, resp. Království Jugoslávie ne- objevil. Viz Havelka, Jiří (1946): Filmové hospodářství v zemích českých a na Slovensku 1939 až 1945. Praha: Československé filmové nakladatelství, s. 39. 74 Srov. Škrabalo, Ivo (1998): 101 godina filma u Hrvatskoj 1896.–1997. Pregled povijesti Hrvatske kinematografie. Za- greb: Nakladni zavod Globus, s. 162–165. 75 Jugoslávie nicméně patřila v roce 1948 mezi pouhých 11 zemí, odkud Československo filmy dováželo. V roce 1945 byly 4, v roce 1946 jich bylo 6 a v roce 1947 pak 7. Viz Havelka, Jiří (1970): Čs. filmové hospodářství 1945–1950. Pra- ha: ČSFÚ, s. 190. 76 Viz Havelka, Jiří (1970): Čs. filmové hospodářství 1945–1950. Praha: ČSFÚ, s. 193. 77 V roce 1946 byly československé filmy vyvezeny pouze do 9 zemí, 1947 do 14 a 1948 do 13. Nejvíce titulů zakoupily USA (48), následovány Nizozemskem (20), Bulharskem (18) a Jugoslávií (17). Viz Havelka, Jiří (1970): Čs. filmové hospodářství 1945–1950. Praha: ČSFÚ, s. 191. 78 Viz Volk, Petar (1977): Morava film 1946–1976. Beograd: Beogradski izdavačko-grafički zavod, s. 128–274. – HFA, Distributirani filmovi ČSSR.
19
Kapitola 2 Přerušené přátelství (1948–1955)
2.1 Sovětsko-jugoslávská roztržka
Sovětsko-jugoslávský konflikt úzce souvisel s nejvyššími představiteli obou zemí. Jugosláv- ský předseda vlády (1944–1963) a brzy také prezident (1953–1980) maršál Josip Broz Tito a ge- nerální tajemník Komunistické strany Sovětského svazu a ministerský předseda (1941–1953) Josif Vissarionovič Stalin se nedokázali shodnout na mocenských a politických požadavcích. Titova sna- ha o určitou nezávislost a Stalinovo lpění na absolutní poslušnosti podřízených států byly nesluči- telné. Na přelomu let 1947 a 1948 se sovětsko-jugoslávské vztahy rychle zhoršovaly a rozepře způsobila zahraničně-politickou katastrofu.79 Sovětská administrativa silně kritizovala nejprve Titovy nejbližší spolupracovníky a ná- sledně vůdce samotného. Komunistická strana Jugoslávie (KSJ) se jednotně postavila proti všem obviněním a sovětský vůdce proto předal celou záležitost k projednání Informbyru. Jugoslávská stanoviska zde byla odmítnuta jako zrada socialismu a 28. června80 1948 byla veřejně vydána rezo- luce „O situaci v Komunistické straně Jugoslávie“, kterou byla Jugoslávie exkomunikována z tábora tzv. lidově demokratických zemí. Roztržka tímto pronikla na veřejnost. Nátlak kulminoval ve druhé polovině roku a totální rozchod dovršila rezoluce přijatá na druhém zasedání Informbyra v listopadu 1949.81 Jugoslávie se dostala vně sovětské sféry vlivu a mimo veškeré vazby utvořené s dalšími spřátelenými zeměmi. V lednu 1949 vznikla Rada vzájemné hospodářské pomoci (RVHP), kam již Jugoslávie nebyla přizvána.82 Jugoslávie se ocitla pod silným tlakem, kdy země východního bloku vypovídaly smlouvy a dostávaly federaci do izolace. Politické i ideologické útoky následovala ekonomická blokáda. Ve východním bloku se rozpoutala silná protijugoslávská kampaň, jakékoli odchylky byly označovány za projevy titoismu. Přelom čtyřicátých a padesátých let přinesl vlnu procesů, které využívaly pro- tititovskou propagandu.83 Sovětský svaz se v té době obával ztráty dalších spojenců a posílil se- mknutost stále ještě diferenciovaného bloku. FLRJ se nejprve snažila dokázat nespravedlnost obvinění, ale brzy pochopila nutnost hle- dání vlastní cesty a distance od kopírování sovětských postupů.84 Obtížná situace nutně vedla
79 Pro více informací o období vedoucí k roztržce a jejích bezprostředních následcích srov. např. Pirjevec, Jože (2000): Jugoslávie 1918–1992. Vznik, vývoj a rozpad Karadjordjevićovy a Titovy Jugoslávie. Praha: Argo, s. 194–218. 80 Datum bylo zvoleno s ohledem na význam, jaký hraje v srbských dějinách: na tento den připadá významný pravoslavný svátek důležitý především pro Srby, 28. 6. 1389 došlo k bitvě na Kosově poli, klíčová událost srbských a osmanských dějin a 28. 6. 1914 byl v Sarajevu zastřelen rakouský, uherský a český korunní princ František Ferdinand d'Este. 81 Podle Šesták, Miroslav – Tejchman, Miroslav – Havlíková, Lubomíra – Hladký, Ladislav – Pelikán, Jan (2009): Dějiny jihoslovanských zemí. Praha: Lidové noviny, s. 511–512. 82 Zakládajícími členy byly Bulharsko, Československo, Maďarsko, Polsko, Rumunsko a Sovětský svaz a později přistoupi- ly Albánie (1949), Německá demokratická republikka (1950), Mongolsko (1962), Kuba (1972) a Vietnam (1978). Viz Kaplan, Karel (1995): Československo v RVHP 1949–1956. Praha: Ústav pro soudobé dějiny. 83 V lidově demokratických státech propukl hon na titoisty. V následujících letech se obětí čistek stali mnozí členové komunistických stran. Z tajných styků se stranickým vedením a špionáže ve prospěch Jugoslávie byli v Československu obviněni Rudolf Slánský a další v roce 1952. Srov. např. Kaplan, Karel – Kosatík, Pavel (2004): Got- twaldovi muži. Praha: Paseka. 84 Sovětské stanovisko veřejně podpořilo jen několik tisíc Jugoslávců. Ti, kdo souhlasili s rezolucí Informbyra, byli nazý- váni informbyrovci. Pro mnoho lidí bylo obtížné přijmout protisovětský postoj, zvlášť když sympatie se opíraly o tra- diční rusofilství, hluboce zakořeněné zejména v srbském, černohorském a makedonském prostředí. Tisíce lidí opustily Jugoslávii a uchýlily se do exilu, včetně československého, jiní byli doma pronásledováni a zatýkáni. Viz
20 k obratu v mezinárodní politice a hospodářskou krizi pomohla překlenout ekonomická pomoc od Velké Británie a USA. Zatímco Československo patřilo následující čtyři desetiletí do zájmové sféry SSSR, Jugoslávie zaujala specifickou pozici socialismus budující země stojící v Evropě mimo toto uskupení. Nová orientace v oblasti zahraničních styků byla následována také hledáním ideologické opory nevycházející ze stalinistických postupů. Východiskem se v roce 1950 staly rané Marxovy teze, na základě kterých vypracovala liberálněji orientovaná část vůdců KSJ v čele s hlavním ideo- logem Edvardem Kardeljem program změn. Reforma byla vysvětlována jako posun od centralistic- kého řízení všech sfér společnosti a otevření cesty k iniciativě a samosprávě zdola. Model socialistického státu podporujícího samosprávný systém byl svými tvůrci chápán jako nejsprávněj- ší výklad marxismu a lokální model cesty k vytvoření socialistické společnosti. Samosprávný socia- lismus nabídl jakousi třetí cestu mezi tržním a dirigistickým systémem. Navazující zákon o řízení státních podniků, přijatý 27. června 1950,85 dával rozsáhlé pravomoci tzv. dělnickým radám, jejichž skutečný vliv na řízení podniků byl však minimální. Změny se navíc vůbec nedotkly vyšších složek státní a stranické moci.86 Odvážné plány našly ohlas také v oblasti kultury, které dosud dosud do- minovaly principy socialistického realismu. Rozvoj kontaktů se západními státy rozšířil myšlenko- vou základnu a častější bylo vydávání cestovních pasů. VI. stranický sjezd (2.–7. 9. 1952) stvrdil rozchod se stalinismem a obnovitelské úsilí zpečetil proměnou názvu strany: KSJ se stala Svazem komunistů Jugoslávie (SKJ). Dekret o reorganizaci družstev z 30. března 1953 znamenal konec ná- silné kolektivizace a umožňoval v určitém rozsahu znovuvytvoření soukromých hospodářství a tudíž jistý rozpor s centrálně kontrolovaným průmyslem.87 Plánování se tak alespoň částečně po- dařilo propojit s „iniciativou zdola“. Hned od počátku padesátých let padaly bariéry bránící obnově tržních vztahů a objevili se soukromí podnikatelé především ve službách.88 Jugoslávie se s hlubokou hospodářskou i politickou krizí postupně vypořádala a budovala si mezinárodní pozici respektovaného partnera. V zahraniční politice usilovala o vymanění z izolace, aniž by přistupovala na jakékoliv politické podmínky, umně oscilovala mezi Východem a Zápa- dem89 a rozšiřovala své diplomatické styky všemi směry. Brzy po Stalinově úmrtí 5. března 1953 usilovalo nové moskevské vedení o navázání dialo- gu s Bělehradem. Po pěti letech přerušených kontaktů došlo v červnu k jejich obnovení v rámci celého východního bloku na úrovni velvyslanců. Sovětská strana navrhovala urovnání sporů a při- jímala dílčí rozhodnutí směřující ke konsolidaci vztahů. Tito však zůstával obezřetný. Vyzdvihoval samostatnou cestu k socialismu nastoupenou v roce 1948 a plynulý návrat do východního bloku odmítl.90
Šesták, Miroslav – Tejchman, Miroslav – Havlíková, Lubomíra – Hladký, Ladislav – Pelikán, Jan (2009): Dějiny jihoslo- vanských zemí. Praha: Lidové noviny, s. 513. 85 „Osnovni zakon o upravljanju državnim privrednim preduzećima i višim privrednim udruženjima od strane radnih kolektiva“. Viz Hronologija FNRJ. Wikipedija. Dostupné z:
21
2.2 Krátký rozvoj kinematografických kontaktů
Z hlediska organizace kinematografického odvětví nedošlo v letech 1948–1956 ani v jednom ze států k výraznějším změnám. Jugoslavija film upravil v roce 1948 výkup snímků od jednotlivých domácích produkcí v hodnotě skutečných nákladů na jejich výrobu. O tři roky později se přešlo na dotace filmovým společnostem ve výši odvislé od celkového objemu výroby. Takový postup negativně ovlivňoval dovoz zahraničních titulů a zároveň poskytoval filmovým společnos- tem vysoké finanční dotace. Od roku 1954 byly subvencovány konkrétní projekty. Někdy na úrovni scénáře, jindy až po schválení filmu.91 Upravena byla (1949) také Pravidla cenzury kinematografic- kých filmů na Pravidla prověřování filmů pro veřejné uvádění (Uredba o pregledu filmova za javno prikazivanje) existující do roku 1962. Zároveň fungovala Komise pro prověřování filmů (Komisija za pregled filmova) založená 1949 při Výboru pro kinematografii Vlády FLRJ.92 V Československu nahradil v roce 1948 Československý státní film Československou filmo- vou společnost.93 Podnik nadále plnil v rámci celého odvětví centralizující roli. Organizace filmové výroby již od roku 1945 naplňovala model, jejž Petr Szczepanik nazývá státně-socialistický modus filmové produkce.94 Po únoru navíc 1948 zesílilo vnímání kinematografie jako nástroje budování nové kultury v souladu s požadavky vládnoucí komunistické strany. Filmový průmysl byl částečně financován příjmy z distribuce a studia vyráběla bez ohledu na reálný komerční úspěch.95 Filmová distribuce deklarovala primární soustředění na kulturně-politické cíle a nezájem o zisk, či alespoň návratnost vynaložených prostředků. Tato tvrzení však podle Pavla Skopala neod- povídala realitě. Dvacet let počínaje rokem 1948 byl spíše nastavován vhodný poměr mezi hospo- dářskými a kulturně-politickými hledisky. Snaha o dosažení souladu mezi nimi byla nejintenzivnější v období 1948–1950. V těchto třech letech byla také nejdůsledněji dodržována programová nabídka koncentrovaná na produkci lidově demokratických zemí, především sovět- skou, a domácí. Přísná ideologická očista zahrnovala také redukci nabídky i celkového počtu pre- miér. V důsledku těchto opatření klesla významně návštěvnost a tržby a model zahrnující idealistickou snahu o nastavení nové divácké kultury se ukázal jako neudržitelný. V letech 1951– 1956 směřovala distribuce k decentralizaci a oživení, což bylo patrné nejen z navýšení celkového počtu představení, ale i růstu počtu uváděných západních filmů. Určité uvolnění kulturní politiky provázelo úsilí o zvýšení tržeb.96 Přijetí rezoluce Informbyra v červnu 1948 způsobilo přerušení politických, ekonomických i kulturních vazeb, jejichž projev v kinematografickém dění na sebe nenechal dlouho čekat. Jako jeden z prvních důsledků popisuje Ivo Škrabalo incident, který se odehrál v červenci 1948 na fil- movém festivalu v Mariánských Lázních. Jugoslávská delegace přijela podpořit film Tento národ bude žít, který jen o několik měsíců dříve vstoupil do československých kin. Vedení přehlídky však mezitím rozhodlo vyřadit jej z programu, protože v něm mezi účastníky národně-osvobozeneckého boje figuroval Tito. Výbor pro kinematografii Vlády FLRJ nařídil kvůli tomuto rozhodnutí okamžitý odjezd z festivalu.97
91 AJ, f. 405 Savet za kinematografiju PKJ (1951–71), S-1 Koordinacioni odbor za uvoz filmova 1965–9 (razni materijali), Savezna privredna komora, Zapisnik o radu i predlozima Komisije filmskih proizvodjača, 26. 2. 1965, s. 2–4. 92 Službeni list FNRJ, br. 29, od 6. 4. 1949, s. 405–406. 93 Vládní nařízení č. 72/1948 Sb. ze dne 13. dubna 1948 o zřízení a organisaci státního podniku Československý státní film. 94 Srov. Szczepanik, Petr (2016): Továrna Barrandov. Svět filmařů a politická moc 1945–1970. Praha: NFA, s. 32. 95 Podle Szczepanik, Petr (2016): Továrna Barrandov. Svět filmařů a politická moc 1945–1970. Praha: NFA, s. 36. 96 Srov. Skopal, Pavel (2010): Za „vysokou ideovou úroveň“, a/nebo za vyšší tržby? Filmová distribuce v českých zemích z hlediska konfliktu ideologických a hospodářských cílů (1945–1968). Soudobé dějiny 18, č. 4, s. 641–653. 97 Podle Škrabalo, Ivo (1998): 101 godina filma u Hrvatskoj 1896.–1997. Pregled povijesti Hrvatske kinematografie. Zagreb: Nakladni zavod Globus, s. 181–182.
22
Důsledky rezoluce Informbyra ukončily také českou filmovou a divadelní kariéru Zvonimi- ra Rogoze. Na jugoslávské občany na našem území dopadly konsekvence protititovské kampaně. Rogoz v roce 1950 odmítl podepsat memorandum zesměšňující a dehonestující Tita. Jeho posled- ním československým filmem se paradoxně stalo historické drama Revoluční rok 1848, natočené u příležitosti stého výročí nepokojů, které zasáhly Evropu roku 1848. Herec byl donucen opustit Československo a v roce 1951 se vrátil zpět do Chorvatska, kde pokračoval v práci až do své smrti v roce 1988. Přerušení filmových kontaktů bylo nejviditelnější v absenci jugoslávských titulů v československé distribuci. Východoevropské kinematografie upustily od uvádění jugoslávských snímků a přestaly tak platit dohody o reciproční výměně.98 Zhruba na šest let ustaly všechny druhy spolupráce i mezinárodních kontaktů. Jugoslávská distribuce zprvu pokračovala v uvádění sovětských filmů a kritice hollywood- ské či západoevropské produkce. Na stát však brzy dopadly těžkosti způsobené odlukou od vý- chodního bloku. Petar Volk charakterizuje jako krizový rok 1950, kdy se obtížná ekonomická situace projevila i v kinematografii, jíž byly radikálně kráceny státní dotace. Plnění prvního pětile- tého plánu dopadlo katastrofálně.99 Řešení zahrnovalo odklon od dogmatického socialistického realismu a angažovaného filmu, růst uměleckých a komerčních ambic i nacházení inspirace v za- hraničí.100 Zákon o řízení státních podniků vedl v kinematografii k podstatným změnám. Všechny složky odvětví směřovaly k decentralizaci. Filmová výroba se stala ekonomickou aktivitou se speci- fickým kulturním významem a filmový byznys záležitostí domácího a zahraničního obchodu. Orga- nizační změny se nejvíce dotkly produkce a podle Daniela J. Gouldinga určily vývoj průmyslu až do osmdesátých let.101 Nový systém přinesl racionalizaci výroby, ale s ohledem na pokles finančních prostředků také její početní propad (nejdrastičtěji v oblasti dokumentární tvorby) a přesun pra- covníků do lukrativních oblastí propagace a reklamy.102 Od dubna 1950 do dubna 1951 byly společnosti převedeny z federálních na republikové a symetricky z republikové na lokální jurisdikci tak, aby už žádné podniky (kromě Filmske novosti a Zastava film) nezůstaly přímo pod federální správou. Svaz jugoslávských filmových pracovníků (Savez filmskih radnika Jugoslavije), založený 1950 se zformoval z asociací ve všech šesti republi- kách.103 S platností od 1. května 1951 byli všichni tvůrčí pracovníci angažováni a placeni pouze za časově ohraničenou a smluvně vymezenou práci na konkrétních filmech.104 Svaz chorvatských filmových pracovníků (Društvo filmskih radnika Hrvatske), založený 7. května 1950, přijal rezoluci, ve které odmítl dosud dostupné modely buržoazního i ideově- dogmatického přístupu k tvorbě. Socialistickému filmu nabídl třetí cestu: pozitivní neofenzivní alternativu vycházející z demokratického, decentralizovaného a debyrokratizovaného modelu.105 První jugoslávský pokus o „lehčí žánr“ spojuje Ivo Škrabalo právě s rokem 1950. Sportovní kome-
98 Podle Škrabalo, Ivo (1998): 101 godina filma u Hrvatskoj 1896.–1997. Pregled povijesti Hrvatske kinematografie. Zagreb: Nakladni zavod Globus, s. 182. 99 Viz Volk, Petar (2001): Dvadeseti vek srpskog filma. Beograd: Institut za film – Jugoslovenska kinoteka, s. 333–335. 100 Volk, Petar (1975): Hronika jugoslovenskog filma 1945–1970, Beograd, s. 40 101 Viz Goulding, Daniel J. (1985): Liberated Cinema. The Yugoslav Experience. Bloomington: Indiana University Press, s. 35. 102 Podle Škrabalo, Ivo (1998): 101 godina filma u Hrvatskoj 1896.–1997. Pregled povijesti Hrvatske kinematografie. Za- greb: Nakladni zavod Globus, s. 194. 103 Do unie patřili scenáristé, režiséři, kameramani, zvukaři i jejich asistenti, dále zvukoví technici, kostýmní výtvarníci, střihači a asistenti produkce. Podle Goulding, Daniel J. (1985): Liberated Cinema. The Yugoslav Experience. Bloo- mington: Indiana University Press, s. 36. 104 Podle Škrabalo, Ivo (1998): 101 godina filma u Hrvatskoj 1896.–1997. Pregled povijesti Hrvatske kinematografie. Za- greb: Nakladni zavod Globus, s. 186. 105 Podle Škrabalo, Ivo (1998): 101 godina filma u Hrvatskoj 1896.–1997. Pregled povijesti Hrvatske kinematografie. Za- greb: Nakladni zavod Globus, s. 185–186.
23 die Modrá devítka se v produkci Jadran filmu údajně inspirovala předválečnými americkými, čes- kými či sovětskými veselohrami.106 Významné bylo také zrušení Výboru pro kinematografii Vlády FLRJ (6. dubna 1951)107 a je- ho nahrazení Radou pro kinematografii (Savet za kinematografiju, 1951–1971). Nové směřování jugoslávského filmového průmyslu vedlo k poklesu byrokratizace, racionalizaci manažerských postupů a v důsledku i samotné výroby.108 Systémovým krokem bylo také založení Sdružení filmo- vých společností (Udruženje filmskih preduzeća) o půl roku později (6. ledna 1951), jehož existen- ce však měla jen dvouleté trvání.109 Rok 1951 vytyčuje začátek druhé etapy jugoslávské kinematografie, kterou jednotliví histo- rici uzavírají různými roky, ale její podstatu vysvětlují obdobně. Hledání souladu mezi samospráv- ným systémem a filmovou výrobou probíhalo podle Petra Volka v letech 1951–1956, což se překrývá s obdobím, kdy se jednotlivé výrobny profilovaly a jejich ředitelé se stávali producenty.110 Ivo Škrabalo mluví o letech 1951–1955, jež nazývá krizovými, neboť byla zpochybňována samotná podstata kinematografie a v důsledku bylo nutné usilovat o záchranu odvětví.111 Daniel J. Goulding hovoří dokonce o celém desetiletí (1951–1960), které charakterizuje jako pozvolnou decentralizaci a narušení dosud prosazovaných norem. Stejně jako v jiných odvětvích neznamenalo totiž přijetí zákona o řízení státních podniků okamžitý přesun vlivu na nově vzniklé podnikové rady. V raných padesátých letech byla filmová výroba stále výrazně centrálně plánovaná a závislá na dotacích státního fondu. Producenty zároveň limitovalo rozhodování ekonomických komor i ideologický vliv kulturních komisí.112 Republikové komise (republičke komisije) rozhodovaly o uvádění domácích i zahraničních filmů dovezených na jejich teritorium.113 Kompetence byly od roku 1953 rozděleny mezi ně a cen- zurní orgán, Svazovou komisi pro prověřování filmů (Savezna komisija za pregled filmova), pů- vodní Komisi pro prověřování filmů.114 V raných padesátých letech se distribuce odpoutala od východoevropské orientace a na jugoslávský filmový trh se opožděně dostalo množství západních titulů, jejichž přísun omezila druhá světová válka a následný politický vývoj.115 Toto dramaturgické rozhodnutí v sobě obsahovalo nejen ideový, ale v krizovém období také podstatný komerční aspekt. Toto uvažování předznamenává třetí etapu jugoslávského filmu, nazývanou producentská kinematografie. V ekonomicky krizovém období první poloviny padesátých let se jugoslávské produkční společnosti rozhodly získat finanční úlevu prostřednictvím spolupráce se západními partnery. Fe- derace mohla nabídnout podmínky levného natáčení a atraktivní exteriéry. Jugoslávské aktivity byly v tomto ohledu v regionu východní Evropy pionýrské. První projekty zde vznikaly již od roku 1953, kdy byl připravován partyzánský Poslední most, na kterém bělehradská společnost UFUS
106 Srov. Škrabalo, Ivo (1998): 101 godina filma u Hrvatskoj 1896.–1997. Pregled povijesti Hrvatske kinematografie. Za- greb: Nakladni zavod Globus, s. 169–170. 107 Viz Volk, Petar (1975): Hronika jugoslovenskog filma 1945–1970. Beograd, s. 40. 108 Podle Goulding, Daniel J. (1985): Liberated Cinema. The Yugoslav Experience. Bloomington: Indiana University Press, s. 36. 109 Viz Volk, Petar (1975): Hronika jugoslovenskog filma 1945–1970. Beograd, s. 40. 110 Podle Volk, Petar (2001): Dvadeseti vek srpskog filma. Beograd: Institut za film – Jugoslovenska kinoteka, s. 348. 111 Podle Škrabalo, Ivo (1998): 101 godina filma u Hrvatskoj 1896.–1997. Pregled povijesti Hrvatske kinematografie. Za- greb: Nakladni zavod Globus, s. 207. 112 Viz Goulding, Daniel J. (1985): Liberated Cinema. The Yugoslav Experience. Bloomington: Indiana University Press, s. 32–61. 113 Podle Volk, Petar (2001): Dvadeseti vek srpskog filma. Beograd: Institut za film – Jugoslovenska kinoteka, s. 324. – Republička komisija za pregled filmova SR Hrvatske, Republička komisija za pregled filmova SR Srbije. Viz Ilić, Mom- čilo (ed.) (1970): Filmografija jugoslovenskog filma 1945–1965. Beograd: Institut za film, s. IX. 114 Službeni list FNRJ, br. 19, od 6. 5. 1953, s. 181–182. 115 Škrabalo, Ivo (1998): 101 godina filma u Hrvatskoj 1896.–1997. Pregled povijesti Hrvatske kinematografie. Zagreb: Nakladni zavod Globus, s. 184.
24
(Udruženje filmskih umetnika Srbije)116 spolupracovala s vídeňskou firmou Kosmopol film.117 V témže roce chystala svou první koprodukci také lublaňská firma Triglav film. Koprodukce Neho- dy krásné Ireny, vyrobená ve spolupráci s rakouskou Helios-Filmproduktion, měla premiéru o ně- kolik měsíců dříve než první srbský koprodukční snímek.118 Ve dnech 24.–30. června 1954 byl uspořádán první ročník filmového festivalu v Pule, kde bylo uvedeno šest domácích celovečerních filmů včetně zmíněné koprodukce Poslední most.119 Idea festivalu byla vnímána rozporuplně za situace, kdy poklesla filmová výroba a stát kinematografii nepodporoval tolik jako v prvních poválečných letech. Přehlídka nicméně cílila především na divá- ky, kteří měli potenciál zvýšit zájem o domácí film. První ročník festivalu měl také proto komorní rozsah. Návštěvnost však byla obrovská: za sedm večerů bylo prodáno 37 000 vstupenek.120 Uvá- děné snímky se během tohoto „zkušebního“ ročníku ucházely nikoli o festivalové ceny, ale o o pří- zeň prostřednictvím diváckého hlasování. Druhý ročník festivalu (9.–17. července 1955) přilákal téměř dvojnásobek diváků (70 000) a na programu bylo devět domácích, dva koprodukční a dva zahraniční tituly. Tentokrát již byla sestavena porota a začaly být udělovány ceny nazvané podle místa konání Arény. Obě přehlídky vyznamenaly také slovinské snímky Františka Čápa.
2.3 František Čáp Československou kinematografii oslabily postupně tři exilové vlny: pomnichovská, poúno- rová a posrpnová. Všechny byly způsobeny primárně domácí politickou situací nastupujících či utužujících se totalitních režimů. František Čáp proto patří do velké skupiny tvůrců, kteří v různých obdobích zvolili (typicky) dobrovolný odchod z vlasti vynucený okolnostmi, za kterých nemohli pracovat a žít tak, jak si přáli, nebo se v jejich důsledku dokonce ocitli v přímém ohrožení. Jak zdů- razňuje Jiří Voráč, na rozdíl od svobodné pracovní migrace znamenal nucený exil také nemožnost návratu.121 Českoslovenští filmoví exulanti volili jako svá nová působiště výlučně západní země, nejčastěji USA, Kanadu, Rakousko či Německo. František Čáp je jediným tvůrcem, který svou za- hraniční kariéru spojil se socialistickým státem, ve kterém se trvale usadil.122 Kariéra kosmopolit- ního režiséra je výjimečná také tím, že se dokázal uplatnit ve třech evropských kinematografiích. Stal se jedním z nejvýznamnějších českých režisérů první poloviny 20. století, tvořil v nesnadných podmínkách poválečného Německa a stál u zrodu moderní slovinské kinematografie. Etablovaný a úspěšný filmař zažil dramatický životní zvrat v Československu ve stejné době jako Zvonimir Rogoz. František Čáp se rozhodl k odchodu ze země poté, co mu byla zakázána umě- lecká činnost jako důsledek kritického přijetí jeho filmu Bílá tma.123 Zatímco Rogoz se v meziválečném období ocitl v Československu v rámci migrace běžné pro evropské umělce hleda- jící zahraniční zkušenosti, Čápův odchod za hranice byl přímým důsledkem politického vývoje v Československu (a východním bloku) roku 1948. Jeho působení v Jugoslávii je v souvislostech
116 Udruženje filmskih umetnika Srbije (UFUS) byla filmová společnost fungující v letech 1954–1962 v Bělehradě. Podle Udruženje filmskih umetnika Srbije. Wikipedia. Dostupné z:
25
československo-jugoslávských vztahů v kinematografii nejvýznamnějším projevem působení jed- notlivce stojícího navíc mimo oficiální či institucionální kontakty. František Čáp se k odchodu do exilu rozhodl na konci roku 1948. Hranice do západního Německa překročil nakonec 4. dubna 1949 společně se svou matkou. Podle svých slov nepředpo- kládal, že se ještě někdy k natáčení vrátí. Byl připravený věnovat se agronomii, kterou vystudoval. Prvních několik měsíců strávila dvojice v uprchlickém táboře, ale Čáp brzy získal pozici střihače zvuku, které se věnoval čtyři měsíce. Odtud již vedla cesta k podpisu smlouvy s mnichovskou spo- lečností Merkur Film v roce 1950. Pro ni režíroval své první dva německé snímky: krimi Koruno- vační klenoty a milostný příběh Věčná hra. Posledním a nejambicióznějším projektem před odchodem do Jugoslávie se stal špionážní film Stopa vede do Berlína, vznikající od jara roku 1952 v produkci berlínské C. C. C.124 Na podzim, po natáčení tohoto filmu, kontaktoval Čápa ředitel slovinské filmové společnos- ti Triglav film Branimir Tuma,125 který zřejmě znal Čápovu poválečnou československou i exilovou tvorbu. Podle Radovana Čoka se tento podnikavý manažer seznámil s českým režisérem v Německu, když zde hledal potenciální zahraniční partnery.126 V etapě proměňující se jugoslávské kinematografie a teprve se rozvíjejícího slovinského filmu angažoval Čápa cíleně na tvorbu divácky atraktivních žánrových titulů. Zkušený profesionál naplnil očekávání hned svým slovinským debu- tem. Romantická komedie ze současnosti Vesna měla premiéru následující rok a dosáhla obrovské- ho diváckého úspěchu.127 Daniel J. Goulding uvádí titul jako první úspěšnou komedii natočenou právě po zlomovém roce 1950.128 Úspěch i vznik za jedinečných okolností transformující se domácí kinematografie přispěly k tomu, že titul dodnes patří do kánonu slovinské kinematografie. Lehký žánrový snímek, odehrávající se v jarní Lublani, spoléhal kromě svěžího humoru a řemeslné zruč- nosti zkušeného režiséra také na mladé herecké protagonisty. Zatímco ve své české tvorbě obsazo- val režisér etablované prvorepubliové hvězdy, v Jugoslávii se pro něj stala typická důvěra v debutanty. Obě kinematografie však spojuje Čápova preference vracet se ke stejným představite- lům. Slovinský debut Františka Čápa získal kromě úspěchu u diváků a kritiky také nejvyšší počet hlasů ve všech čtyřech kategoriích udělovaných hraným snímkům během prvního ročníku filmo- vého festivalu v Pule, když byl oceněn film, režisér, herec (Dušan Janićijević) a herečka (Metka Gabrijelčičová).129 Druhým Čápovým snímkem režírovaným pro společnost Triglav film se v roce 1954 stalo dílo Na počátku byl hřích, vyrobené ve spolupráci s bavorskou společností Saphir Film. Čáp tak vstoupil do koprodukční praxe pouhý rok poté, co byla v Jugoslávii zahájena. Při natáčení byly vyu- žity lokace istrijského pobřeží, tedy přesně ta přednost, pro kterou se Jugoslávie stala atraktivním zahraničním partnerem západních produkcí. Následující film Chvíle rozhodnutí znamenal vstup do válečné tematiky příznačné pro jugoslávskou filmovou tvorbu po roce 1945. Varja Močniková jej označila za klasiku slovinského akčního i partyzánského filmu. Skvěle natočený snímek odpovídá intimnějšímu zpracování národně osvobozeneckého hnutí typickému právě pro slovinskou část
124 Podle Čáp, František (2017): Čáp o sobě. In: Barešová, Marie (ed.): Slovinský film a František Čáp. Bystřička: Nakladatelství Pavel Kotrla – Klenov, s. 125–126. 125 Srov. např. Tuma, Branimir. Slovenska biografija. Dostupné z:
26
Jugoslávie.130 Chvíle rozhodnutí byly vyznamenány na druhém ročníku filmového festivalu filmů v Pule. Porota přidělila snímku tři ceny: Velkou cenu Aréna se zlatou medailí za režii dlouhome- trážního hraného filmu (Velika nagrada Arena sa zlatnom medaljom za režiju za dugometražni igrani film), Cenu Aréna se zlatou medailí za hlavní mužskou roli v dlouhometrážním hraném filmu (Nagrada Arena sa zlatnom medaljom za glavnu mušku ulogu za dugometražni igrani film) pro Stane Severa a Diplom Arena za vedlejší mužskou roli v dlouhometrážním hraném filmu (Diploma Arena za sporednu mušku ulogu za dugometražni igrani film) pro Stane Potokara.131 Po třech slovinských snímcích natočil František Čáp v roce 1956 dva tituly v mnichovských produkcích: komedii Pomoc, miluje mě (Lucerna Film) a heimatfilm Supí děvče (Ostermayr Film). Do jugoslávského filmu se vrátil koprodukčním projektem. Dívka ze saliny vznikla ve spolupráci italské (Rizzoli Film), německé (Bavaria Filmkunst) a chorvatské (Zagreb film) společnosti. Snímek mísí mnohé žánry (romantický, komediální i kriminální) s dokumentaristickým pohledem na způ- sob života lidí živících se rybařením a těžbou soli. Zásluhu na tom má mimo jiné obrazové ztvárně- ní Václava Vícha, kameramana českého původu usazeného od třicátých let v Itálii. Natáčení probíhalo ve dvou sousedních slovinských městech Piran a Portorož. Režisér tak mohl ve snímku spojit své dvě velké přednosti: schopnost využít nádherné exteriéry k vyprávěnítvorným drama- tickým účinkům a umění pracovat s krásnými mladými lidmi a jejich senzualitou. V roce 1957 natočil František Čáp opět pro Triglav film pokračování Vesny. Snímek Nečekej na máj se stal režisérovým nejnavštěvovanějším jugoslávským filmem. V kinech jej zhlédlo 1 358 593 diváků, čímž se zařadil na třetí místo mezi domácími filmy vyprodukovanými v témže roce.132 Překonání milionové hranice představovalo pro domácí filmy obrovský úspěch. Následují- cího roku, po smrti matky, režisér definitivně opustil Mnichov a natrvalo se usadil v Portoroži.133 Po dvouleté pauze natočil roku 1959 v produkci Bosna filmu melodrama Dveře zůstanou otevře- né.134 Vitko Mosek ve svém shrnutí několikaletého vývoje chválil jugoslávskou produkci roku 1959. Čápův snímek Dveře zůstanou otevřené však zařadil k tomu nejméně zdařilému, co v daném roce vzniklo.135 Ve filmu nicméně debutovala devatenáctiletá Milena Dravićová (1940–2018), která se později stala největší ženskou hvězdou domácí kinematografie. Objev této talentované herečky proto bývá v souvislostech jugoslávské filmové kultury připomínán jako významná režisérova zá- sluha. Poslední dva Čápovy jugoslávské celovečerní filmy vyrobil opět Triglav film. Prvním z nich byl v roce 1960 špionážní válečný snímek X-25 hlásí, vyznamenaný v Pule cenou „Mládí“ pro herce do 30 let (Dušan Janićijević).136 Režisérova celovečerní tvorba se uzavřela v roce 1962 snímkem Naše auto. Komedie blízká české tradici tohoto žánru neměla v Jugoslávii pozitivní odezvu. Zatímco dva předchozí Čápovy filmy měly ještě solidní návštěvnost (Dveře zůstanou otevřené 712 518 a X- 25 hlásí 737 741), Naše auto zhlédlo v Jugoslávii pouze 226 286 diváků. (Z dvaceti jedna titulů da-
130 Viz Močniková, Varja (2017): Chvíle, které rozhodují. In: Barešová, Marie (ed.): Slovinský film a František Čáp. Bystřička: Nakladatelství Pavel Kotrla – Klenov, s. 50. 131 Viz Nagradjeni po godinama – proba. Pulski filmski festival. Dostupné z:
27 ného roku bylo méně navštívených pět titulů, šest naopak překonalo milionovou hranici.)137 Kritic- ké přijetí těchto tří posledních filmů bylo v Jugoslávii negativní.138 Komediálnímu snímku Naše auto se podařilo vybudovat si zájem diváků až postupem času a dnes patří v domácí kinematografii ke kultovním dílům. Výlučné postavení snímku Vesna již bylo zmíněno výše. Výjimečnou pozici Čápo- va debutu ve slovinské kultuře potvrzuje také skutečnost, že národní filmové ocenění udělované v rámci Festivalu slovinského filmu Slovinským filmovým centrem nese právě název Vesna.139 Jubi- lejní 20. ročník vzdal hlavní postavě tohoto snímku hold také prostřednictvím oficiálního plaká- tu.140 Režisér, v úvodních titulcích figurující jako František Čap, zažil v Jugoslávii intenzivní dese- tiletí. Během něj natočil osm celovečerních snímků, z toho šest vzniklo v produkci Triglav filmu. Varja Močniková jeho působení ve Slovinsku trefně vystihla, když poznamenala, že zde sice možná není považován za velkého autora, ale je autorem několika velkých slovinských filmů.141 Její tvrzení se ale možná vylučuje se skutečností, že první svazek edice Slovinský film byl v nakladatelství Slo- vinského divadelního a televizního muzea určen ze všech slovisnkých tvůrců právě Františku Čá- povi.142 Čápovy jugoslávské filmy byly kontinuálně v programové nabídce některého ze států vý- chodního bloku včetně SSSR. Vesnu zakoupilo v roce 1955 Maďarsko a Polsko, v roce 1956 SSSR a NDR, Chvíle rozhodnutí 1955 Maďarsko a 1956 Bulharsko, Polsko a SSSR, 1957 NDR, Nečekej na máj 1958 Maďarsko a NDR,143 Dveře zůstanou otevřené 1961 Polsko a konečně X-25 hlásí 1961 Pol- sko a Rumunsko. Mimo sféru sovětského vlivu se naopak režisérovy filmy prodávaly zřídka, s významnou výjimkou exportně nejdůležitějšího Čápova jugoslávského filmu X-25 hlásí, který byl v roce 1961 prodán do dvaceti šesti zemí světa144 a v roce 1962 ještě do dalších pěti.145 V Českoslo- vensku však nesměl být žádný z režisérových zahraničních filmů uváděn.146 Filmová kariéra Fran- tiška Čápa představuje nejvýznamnější příklad jednotlivce propojujícího československou a jugoslávskou filmovou kulturu, nepatří však do kategorie oficiálních vztahů. Československý tisk referoval o Čápových zahraničních filmech opatrně. První zmínky s uvedením autorova jména od jeho odchodu do exilu pochází až z roku 1956. Ve stručné zprávě o západoněmecké produkci je zmíněn koprodukční projekt s Jugoslávií Na počátku byl hřích147 a kri- minální film Stopa vede do Berlína.148 V roce 1956 se Čápovo jméno vrátilo na stránky filmového tisku především s odkazem na jeho českou tvorbou. Tyto reference pokračují až do roku 1989.
137 Viz Levi, Samuilo – Stefanović, Radmila (1967): Jugoslovenska kinematografija (dokumentacija III). Beograd: Poslovno udruženje Jugoslavija film, s. 69–74. 138 Slovinský autor Vitko Mosek kritizuje ve svém článku pro Film a dobu shrnujícím současný vývoj jugoslávské kinema- tografie všechny tři poslední Čápovy filmy jako žánrové, komerční a podprůměrné. Viz Mosek, Vitko (1964): Jugo- slávský film v posledním pětiletí. Film a doba 10, č. 3, s. 142–144. 139 Viz Nagrade. Festival slovenskega filma. Dostupné z:
28
Uvádění autora v souvislosti s jeho exilovou kariérou je naopak až do konce osmdesátých let vzácné. Filmové informace upozornily v roce 1957 krátkou notickou na snímek Nečekej na máj149 a v roce 1960 tam a v Panorámě zahraničního filmového tisku padly zmínky o titulu X-25 hlásí.150 Poslední upozornění na Čápovu aktuální tvorbu pochází z roku 1963, kdy Filmové informa- ce referovaly o natáčení filmu Sejdeme se večer.151 Vitko Mosek napsal v roce 1964 článek o jugo- slávské filmu pro Film a dobu. Slovinský autor uvedl Dveře zůstanou otevřené, X-25 hlásí a Naše auto včetně jména režiséra. Ve svém přehledu nicméně tyto Čápovy snímky kritizuje jako průměr- ná žánrová díla.152 Po svém posledním celovečerním snímku pracoval režisér v šedesátých letech ještě na ko- produkčních televizních seriálech v Itálii a Německu a natočil krátkometrážní dokumentární film o historickém slovinském městě Piran. František Čáp zemřel v roce 1972 ve slovinském Ankaranu v pouhých osmapadesáti letech. Zpráva o režisérově smrti se v československém filmovém tisku objevila prostřednictvím krátkého překladového textu v roce 1972.153 Kromě ní se v sedmdesátých letech režisérovo jméno vyskytlo v komentářích k jeho exilu. Jiří Hrbas je ve svém příspěvku o československé kinemato- grafii 1945–1960 z roku 1971 vstřícný vůči Čápově tvorbě do roku 1948, ale přísný vůči jeho za- hraniční kariéře:
Je škoda, že František Čáp odešel v roce 1949 za hranice, protože šlo o velmi talen- tovaného tvůrce, který dal našemu filmu před i po roce 1945 několik filmů, na které nezapomeneme. Případ Františka Čápa je charakteristický především z jednoho dů- vodu – co natočil u nás – a co vytvořil v cizině, kde v současné době úplně zanikl.154
Stanislav Zvoníček je v roce 1978 k tvůrcům v exilu tvrdý. Svůj komentář zahajuje Čápovou kariérou a shovívavý je pouze vůči dvěma autorovým poválečným československým titulům:
František Čáp vytvořil několik úspěšných filmů (Muži bez křídel – 1946, Bílá tma – 1948), v emigraci do své smrti umělecky dvacet let živořil. Poslední emigrantská směna filmařů utíkajících po srpnu 1968 znovu potvrzuje básníkova slova 'Opustíš-li mne, zahyneš'.155
Předčasný konec Čápovy filmové kariéry dodnes nebyl uspokojivě objasněn. Zdá se, že k němu přispělo několik skutečností. Jedním z možných vysvětlení by mohl být vývoj jugoslávské kinematografie. František Čáp tam své první tři filmy natočil v krizovém období ekonomických nejistot první poloviny padesátých let, které v druhé polovině dekády vyústilo v producentskou etapu kinematografie. Jeho pozice byla úzce spojena se společností Triglav film a osobností jejího ředitele. Význam podniku ale v šedesátých letech klesal a firma postupně ukončila svou činnost. Poslední film, který Čáp pro tuto společnost natočil, dopadl špatně u diváků i kritiky. Na počátku šedesátých let navíc jugoslávský film přešel do období autorského, kam již režisér svou tvorbou
149 Filmy festivalu v Puli (1957). Filmové informace 8, č. 34 (21. 8.), s. 17. 150 Armatys, L. (1960): V jugoslávské kinematografii beze změn. Panoráma zahraničního filmového tisku 5, č. 97 (2. 11.), s. 795. – Zprávy ze zahraničí. Jugoslávie (1960). Filmové informace 11, č. 33 (17. 8.), s. 16. 151 Zprávy ze zahraničí. Jugoslávie (1963). Filmové informace 14, č. 8 (20. 2.), s. 15. 152 Srov. Mosek, Vitko (1964): Jugoslávský film v posledním pětiletí. Film a doba 10, č. 3, s. 142–144. 153 Vzpomínka na režiséra Františka Čápa (1913–1972) v tisku jugoslávském (1972). Československá kinematografie ve světle zahraničního tisku 15, č. 5A, s. 3–4. 154 Hrbas, Jiří (1971): V socialistickém duchu. K vývoji a historii Československé kinematografie III. 1945–1960. Film a doba 17, č. 9, s. 460. 155 Zvoníček, Stanislav (1978): Společenské postavení naší kinematografie. (Z úvodu kandidátské práce). Panoráma. Sborník filmových teoretických statí 5, č. 3, s. 7.
29 nezapadal. Zároveň byl usazený v Portoroži a bydlel tedy stranou střediska slovinského filmového dění, kterým byla Lublaň. Slovinský režisér Mako Sajko, který svou kariéru zahájil právě v padesátých letech, také vyvozuje, že pro českého filmaře byla situace cizince obtížná z profesních i osobních důvodů.156 Jak již poznamenala Hana Slavíková, Čáp prožíval úděl exulanta se smutkem a trápil se nemožností návratu do své domoviny.157 V šedesátých letech navíc zažíval i finančí těž- kosti, protože již v Jugoslávii nedostával žádné zakázky.158 Zůstává badatelskou výzvou najít na tuto otázku komplexnější odpověď. Kapitola věnovaná rokům 1948–1955 vypovídá o absenci, nikoli kontinuitě vztahů. Jedi- ným zásadním projevem bilaterálních vazeb se proto v tomto období stala jugoslávská kariéra čes- kého režiséra Františka Čápa. Jeho zahraniční působení nicméně nepatří do kategorie oficiálních kontaktů. Pozice exulanta navíc způsobila značnou odtažitost československého prostředí od jeho tvorby po roce 1948. Paradoxem doby bylo, že ostatní země východního bloku Čápovy snímky za- řazovaly do distribuce od roku 1955, kdy byly s federací obnoveny mezinárodní kontakty. Teprve v poslední době se tvůrci, který je ve Slovinsku klíčovou postavou kinematografie, dostává i v českém prostředí zasloužené pozornosti. Vědecké zhodnocení jeho tvorby ovšem filmová histori- ografie dosud nenabídla. Vývoj jugoslávské kinematografie lze dobře sledovat právě i prostřednictvím Čápovy karié- ry. Český režisér přišel do Slovinska zhruba v polovině tamějšího krizového období. Federace přija- la o několik let dříve reformy, které ji posunuly od centralistického řízení směrem k samosprávnému socialismu. Ten nabídl jakousi střední cestu mezi tržním a plánovaným hospo- dářstvím. Počátek padesátých let nicméně přinesl ekonomické obtíže, se kterými se musela federa- ce rychle vypořádat. Ve filmové výrobě se uvolnila tematická sevřenost svazovaná kulturní politikou a ždanovskou doktrínou a již v roce 1950 se objevil první odlehčený žánrový film, jakým byla i Čápova Vesna. Nesnáze pomohla překonat také koprodukční partnerství se západními ze- měmi, do jakého vstoupil dvakrát i režisér českého původu. Oblast distribuce se v Jugoslávii od roku 1948 vyvíjela podobně jako v Československu o tři roky později. Obě země zvolily z ekonomických důvodů teritoriální obrat na komerčně atraktivnější produkci západních kinema- tografií. Oživení programové nabídky bylo v obou zemích motivováno stejnými pohnutkami a jeho rezultátem byl zisk. Oba státy nicméně nadále spojoval konflikt ideových a ekonomických zájmů, z jakého socialistické kinematografie ani nikdy zcela vystoupit nemohly. Historicko-politické okolnosti ozřejmily důvody mnohaletého přerušení vazeb, které sice byly od roku 1955 pomalu obnovovány, ale již nikdy se mezinárodní situace neustálila natolik, aby k sobě Československo a Jugoslávie zaujaly skutečně vřelý postoj prostý podezření a opatrnosti. Následující kapitoly ukážou, v čem byly jednotlivé rozměry vzájemných vztahů specifické až pro- blematické.
156 Podle Sajko, Mako. Rozhovor vedla Marie Barešová 13. 9. 2017 v Portoroži. 157 Srov. Slavíková, Hana (2016): Franz Cap. Průvodce životem a dílem filmového režiséra Františka Čápa. Brno: JAMU. 158 Jiří Pittermann, který Čápa v této době navštívil, vyprávěl, že režisér vlastnil slepičí farmu a živil se prodejem vajec. Rozhovor s Jiřím Pittermannem vedla Marcela Pittermannová 13. 1. 2000 v Praze. NFA, Sbírka zvukových záznamů, N0152-01-06-ROZ-T. – O farmě dodávající vejce do místních restaurací se zmiňuje také Hana Slavíková. Viz Slavíková, Hana (2016): Franz Cap. Průvodce životem a dílem filmového režiséra Františka Čápa. Brno: JAMU, s. 22.
30
Kapitola 3 Nedokonalé příměří (1956–1962)
3.1 Druhá sovětsko-jugoslávská roztržka
Měsíce následující po Stalinově smrti přinesly postupné sbližování mezi SSSR a FLRJ, vrcho- lící cestou sovětské delegace vedené Chruščovem do Bělehradu 26. května 1955. Sovětský vůdce se přímo na letišti omluvil Titovi a jugoslávskému lidu. Navazující rozhovory přinesly satisfakci a slavnostní podepsání Bělehradské deklarace 2. června. Některé její body a následné Titovy postoje a výroky měly však negativní vliv na vztahy mezi Jugoslávií a Západem. K urovnání došlo až s koncem roku a federace se na úrovni zahraniční politiky dostala do ideální pozice mezi oběma mocenskými bloky. Z obou stran navíc znovu získala velkorysé půjčky. V letech 1954–1955 Tito intenzivně budoval své vztahy s významnými představiteli tzv. třetího světa, které se v následujících letech ještě prohloubily. XX. sjezdu KSSS (14.–26. února 1956) se SKJ neúčastnil. Tito pouze poslal do Moskvy zdravici potvrzující obnovení vzájemných vztahů právě i na úrovni komunistických stran. Klíčovým krokem bylo rozpuštění Informbyra (17. dubna 1956), jehož vý- znam se vytratil. Jugoslávie a Sovětský svaz podepsaly v květnu dohodu o spolupráci, již následova- la třítýdenní cesta jugoslávské delegace do SSSR.159 Neshody mezi partnery ovšem přetrvávaly. SSSR se odmítal vzdát svého čelního postavení v rámci bloku lidově demokratických zemí a FLRJ zase lpěla na svém odstupu. Nestala se například členem Varšavské smlouvy (Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci) podepsané 14. května 1955 Albánií, Bulharskem, Československem, NDR, Polskem, Rumunskem a SSSR.160 Období relativního příměří navíc pokazily neshody kolem maďarské revoluce, na které měly obě strany odlišné politické zájmy. Situace se ještě zhoršila v roce 1957, kdy sovětská strana kritizovala nový program SKJ, jenž měl být přijat na VII. sjezdu SKJ 22. dubna 1958. Socialistický tábor vnímal jugo- slávský postup jako provokativní a nesouhlasný. Během shromáždění pak Tito jasně deklaroval svoje zamítavé stanovisko k integraci Jugoslávie do východního bloku. Závěry tohoto sjezdu ozna- čily spřátelené země za revizionistické.161 Tzv. druhá roztržka mezi Bělehradem a Moskvou vrcho- lící v polovině roku 1958 nenabyla ovšem takové intenzity jako rozkol propuknuvší před deseti lety.162 Státy východního bloku si udržovaly odstup a reagovaly na momentální zahraničně- politický postoj Sovětského svazu. KSČ zostřila v roce 1958 vůči Jugoslávii svůj slovník a podnikla kroky k minimalizaci kontaktů.163 Ministerstvo zahraničí kritizovalo v souhrnné zprávě o vývoji
159 Srov. Pirjevec, Jože (2000): Jugoslávie 1918–1992. Vznik, vývoj a rozpad Karadjordjevićovy a Titovy Jugoslávie. Praha: Argo, s. 254–259. 160 Cílem této alience bylo podřízení armád sovětskému velení a spolupráce ve vojenské oblasti. Albánie byla jejím čle- nem do roku 1968. Spojenectví se rozpadlo v roce 1991. Srov. např. Bílý, Matěj (2017): Varšavská smlouva 1969– 1985. Vrchol a cesta k zániku. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů. 161 Srov. Jednotně proti soudobému revisionismu. Ohlas bratrských komunistických a dělnických stran na 7. sjezd Svazu komunistů Jugoslávie (1958). Praha: SNPL. 162 Více viz Bogetić, Dragan (2006): Nova strategija spoljne politike Jugoslavije 1956–1961. Beograd: Institut za savremenu istoriju. Dostupné z: https://www.scribd.com/doc/312261510/Dragan-Bogeti%C4%87-Nova-strategija-spoljne- politike-Jugoslavije-1956-1961 (cit. 23. 1. 2017). Podle Pirjevce následovalo opět po střetu se Sovětským svazem zlepšení vztahů se Západem. Není jistě náhodou, že USA poskytlo v roce 1959 Jugoslávii půjčky ve výši 558 milionů dolarů, což byla desetina pomoci poskytnuté toho roku Ei- senhowerovou administrativou. Podle Pirjevec, Jože (2000): Jugoslávie 1918–1992. Vznik, vývoj a rozpad Karadjordje- vićovy a Titovy Jugoslávie. Praha: Argo, s. 269. 163 Utlumení kontaktů spočívalo mj. také v zamezení turistických cest. V roce 1959 nepodnikl Čedok ani jeden zájezd do SFRJ. Podle Kaplan, Karel (2000): Kořeny československé reformy 1968 [Díl I.] Brno: Doplněk, s. 45–50.
31 v letech 1955–1959 vnitřní i zahraniční jugoslávskou politiku a zemi označilo za největší meziná- rodní hrozbu dělnického hnutí.164 Roky 1958 a 1959 byly napjaté, ale postupně dospěly do relativně klidového stavu. Toto ochlazení na východě přineslo jihoslovanské federaci vstřícnější postoj západních zemí, které po- stupovaly štědře i v oblasti ekonomické pomoci. Hospodářská situace druhé poloviny padesátých let rozhodně nebyla v Jugoslávii jednoduchá. Reforma směřující k druhé pětiletce byla podle Jože Pirjevce rozvržena tak, aby se investice rozmělnily směrem od těžkého průmyslu a přes veškeré problémy bylo tempo rozvoje mimořádné. V roce 1959 se navíc zvýšila obchodní výměna mezi Jugoslávií a Sovětským svazem. V následujícím roce byla dokonce podepsána vzájemná pětiletá hospodářská smlouva, první tohoto druhu od vyloučení KSJ z Informbyra. Tento krok zlepšil také obecně vztahy se státy východního bloku. Vnější tlak západních zemí přispěl také v roce 1961 (zá- kony přijaté parlamentem 21. března) k uvolnění zahraničního obchodu a omezení dozoru nad výrobními podniky. Jugoslávie zároveň jako jediná socialistická země zavedla konvertibilitu měny, aby se mohla aktivněji zapojit do mezinárodního obchodu. Nutno ovšem dodat, že přijatá opatření byla podle Pirjevce nedostatečná.165 Československo na XI. sjezdu KSČ (18.–21. června 1958) směřovalo k dovršení výstavby so- cialismu a reformní hnutí odstartovalo teprve na počátku příští dekády. Destalinizační proces byl zahájen až s odstupem od XX. sjezdu KSSS. Motivace ke kritickému zkoumání současnosti se kon- cem padesátých let projevila v kultuře substituující v tomto směru politiku. Ve filmové tvorbě na- byla své podoby v několika snímcích vyrobených v letech 1957–1958, na něž dopadla kritika artikulovaná nejhlasitěji během přehlídky československého filmu pořádané v Banské Bystrici na konci února 1959. Mezi odsouzenými díly figurovala také satirická komedie Tři přání Jána Kadára a Elmara Klose, při jejímž posuzování uškodila v době vrcholící druhé roztržky i jugoslávská souvis- lost. Ta ovlivnila osud i apolitickému dílu Oldřicha Lipského Hvězda jede na jih, které ovšem vzniklo v československo-jugoslávské koprodukci.
3.2 Proměna kinematografií S rokem 1955 začala ustupovat krize jugoslávského filmu. Kinematografie prokázala svou vitalitu i zájem publika. S napětím byl očekáván zákon, od kterého si filmové kruhy slibovaly zave- dení nového systému financování a s ním související stabilizaci celého odvětví.166 Základní zákon o filmu (Osnovni zakon o filmu, Službeni list FNRJ br. 17/56), přijatý 18. dubna 1956, oddělil výrobu a technické zpracování od tvůrčí a producentské práce. Zvláštní pozornost byla věnována samo- správným orgánům a programovým radám. Zákon umožnil rozvoj v rámci republik a směřoval odvětví k decentralizaci, růstu umělecké kvality a ekonomické konsolidaci. Fakticky tak přinesl změny, které byly teoreticky přijaty se zákonem o řízení státních podniků o šest let dříve. Nejzá- sadnější posun přineslo zrušení státních subvencí ve prospěch systému vybírání daní ve výši se- dmnácti až dvaceti procent z ceny vstupenky. Největší podíl z takto vybraných peněz směřoval na přímou podporu domácí produkce, menší část na zlepšení distribuce. Tzv. systém samofinancování (samofinansiranje) také počítal s drobnými finančními odměnami pro kvalitní filmy a vysokým
164 Zároveň se ale Československo snažilo rozšiřovat vzájemné kontakty a zpráva si stěžovala na nedostatek snahy na jugoslávské straně. Evidentně tedy docházelo ke kolizi mezi snahou zapojit jihoslovanskou federaci do mezinárodní- ho společenství socialistických států a stále přetrvávající nedůvěrou. AMZ, T 1955–59 Jugoslávie 2, 025.437/58-2 Zpráva o současném vývoji styků mezi ČSR a FLRJ doplněná o návrhy na další postup v jednotlivých stykových oblas- tech. 165 Podle Pirjevec, Jože (2000): Jugoslávie 1918–1992. Vznik, vývoj a rozpad Karadjordjevićovy a Titovy Jugoslávie. Praha: Argo, s. 279, 283 a 303. 166 Podle Škrabalo, Ivo (1998): 101 godina filma u Hrvatskoj 1896.–1997. Pregled povijesti Hrvatske kinematografie. Za- greb: Nakladni zavod Globus, s. 216–217.
32 ohodnocením pro úspěšné domácí projekty. Kombinace přijatých opatření a ekonomický růst země na konci padesátých let umožnily vznik dvojnásobnému počtu celovečerních filmů.167 Vzrostla i návštěvnost jugoslávských titulů. (Zisk 5 656 000 dinárů z roku 1951 stoupl na 17 133 000 v roce 1960.)168 Vysoký zájem o filmy z produkce USA a západoevropských zemí logicky následoval po prudkém nástupu snímků této provenience, ke kterému došlo už po roce 1950. Podniky se staly nezávislými při tvorbě výrobních plánů, za své příjmy se však zodpovídaly státu. Ten určoval roz- sah mzdových fondů a jejich případné navýšení muselo být docilováno jinými prostředky. Zákon 1956 také upravil spolupráci se zahraničím včetně koprodukcí. Jugoslávie započala s touto praxí v roce 1953 a do konce dekády zde vzniklo devatenáct mezinárodních projektů především se zá- padními státy.169 Šest po válce vzniklých státních podniků doplnily postupně společnosti založené tvůrčími pracovníky a některé specializované podniky.170 V roce 1956 existovaly tyto produkční společnos- ti: Avala film, Bosna film, Dunav film, Filmske novosti (dříve Centralni studio filmskih novosti), Jadran film, Lovćen film, Slavija film,171 Studio film, Triglav film, UFUS, Umetnički studio Beograd, Vardar film, Viba film, Zagreb film, Zastava film a Zora film.172 Minimálně v roce 1956 fungují také další podniky produkující krátké snímky: AFD Pionir film (Lublaň), Croatia film (Záhřeb), Interpub- lic film (Záhřeb), Ozebih, Radio Zagreb, Tesla film a Turistički savez Jugoslavije. Zřejmě ještě před koncem dekády vzniká Dubrava film173 a v roce 1960 ještě Sutjeska film.174 Srbské filmové podniky se opíraly o společnou technickou základnu na Košutnjaku, slovinské sídlily v Lublani (Filmservis) a Piranu, bosensko-hercegovská v Sarajevu, chorvatskou technickou základnu měl na starosti zá- hřebský Dubrava film a skromná základna se nacházela také ve Skopji.175 Společnosti fungovaly v podmínkách, jaké se zhruba do roku 1962 nezměnily. Na rozdíl od všech ostatních podniků v systému samosprávy musely mít zvláštní orgány sociální správy, filmové rady, a rovněž získávaly finanční pomoc od státu. 5. června 1957 byla na podkladě Zákona o filmu ustavena Svazová výkon- ná rada (Savezno izvršno veće) zasahující do rozdělování příjmů (Preduzeće za prikazivanje filmo- va) a (Preduzeće za promet filmova) s cílem nastavit podmínky pro kontinuální finanční podporu filmové výroby a kinofikaci země. Toto nařízení platilo do roku 1961.176 Důležitou novinkou bylo zavedení dvou druhů specializace na společnosti pro uměleckou tvorbu (poduzeća za umjetničku izradu filma, tzv. producenti) a společnosti pro technickou výrobu a zpracování filmu (poduzeća za tehničku izradu i obradu filma, tzv. tehničke baze). Tím bylo zdů- razněno, že filmová výroba představuje ekonomickou aktivitu zvláštního kulturně-vzdělávacího významu (čl. 1) a domácí produkci je třeba chránit (čl. 8). Oddělení filmové výroby a technického
167 Podle Goulding, Daniel J. (1985): Liberated Cinema. The Yugoslav Experience. Bloomington: Indiana University Press, s. 36–37. 168 Goulding cituje nedatovaný material „Jugoslovenska kinematografija u brojkama“, složku připravenou Dejanem Kosa- novićem v bělehradském Institut za film. Podle Goulding, Daniel J. (1985): Liberated Cinema. The Yugoslav Experien- ce. Bloomington: Indiana University Press, s. 37. 169 Podle Goulding, Daniel J. (1985): Liberated Cinema. The Yugoslav Experience. Bloomington: Indiana University Press, s. 37. 170 Podle Moska patřily k první skupině Triglav film, Jadran film, Avala film, Bosna film, Vardar film a Lovćen film. K druhé řadí Viba film, Zagreb film, Sutjeska film, UFUS, Dunav film a Slavija film. Mosek, Vitko (1964): Jugoslávský film v posledním pětiletí. Film a doba 10, č. 3, s. 141. – Do třetí kategorie by spadaly Filmske novosti, Zastava film či Zora film. 171 Slavija film existoval v letech 1956–1962 do reorganizace Avala filmu. Ve stejné době zanikl také UFUS. Podle Podle Volk, Petar (2001): Dvadeseti vek srpskog filma. Beograd: Institut za film – Jugoslovenska kinoteka, s. 348. 172 Jeden či dva tituly produkovaly také AFD Pionir film, Croatia film, Interpublic, Ozebih, Radio Zagreb, Tesla film a Tu- ristički savez Jugoslavije. Viz Kinematografija 1956 (1956). Zagreb: Filmski Vjesnik, s. 27–35. 173 Podle Dubrava film. IMDbPro. Dostupné z:
33 zpracování mělo konkrétně v chorvatském filmovém průmyslu za následek vytvoření společnosti Dubrava film, která se jako technická větev oddělila od Jadran filmu. (K opětovnému spojení došlo v roce 1964, kdy přestala být striktně oddělována producentská a technická část.) Jadran film sym- bolizoval v chorvatské kinematografii podstatu producentské kinematografie, neboť se se situací ekonomicky velmi dobře vyrovnal, zatímco jiné podniky napříč federací zanikaly. Změny se mezi přetrvávajícími společnostmi nejzávažněji dotkly Zagreb filmu, který ztratil možnost zabývat se dovozem a distribucí domácích titulů a mohl nadále produkovat pouze filmy krátkometrážní. Jako kompenzaci získal možnost obnovit výrobu animovaných filmů.177 1. května tak zahájilo práci Stu- dio kresleného filmu (Studio crtanog filma) a navázalo na práci před čtyřmi roky zrušeného Duga filmu.178 Od roku 1957 navíc platilo rozhodnutí o subvencování domácí výroby, později označované jako příspěvky z filmových projekcí. Podíl z obratu realizovaného prodejem vstupenek na filmová představení (Doprinos za unapredjivanje domaćega filma) byl přerozdělován proporcionálně vzhledem k obratu jednotlivých společností realizovanému při prodeji jejich filmů. (Od 5 % při ročním výnosu do 500 000 dinárů až do 20 % při zisku nad 20 000 000 dinárů ročně.) V Národní bance byl zaveden účet, kam byly tyto finance převáděny. To položilo základ mohutné soustavě financování filmové produkce nazvané Svazový fond (Savezni fond). Odvody z cen vstupenek před- stavovaly jistý příjem vedoucí ke kontinuitě výroby, využívání všech kapacit i zaměstnanosti filmo- vých pracovníků. Systém se ukázal jako zvláště přínosný v situaci, kdy bylo domácích filmů uváděno pochopitelně mnohonásobně méně (poměr 1:9) než těch zahraničních.179 Přijaté změny zákona a financování odstartovaly novou etapu, zpětně nazývanou produ- centská kinematografie. Její charakter byl nadále do značné míry centralistický. Stát ztratil domi- nantní vliv na filmovou výrobu, jenž přešel do rukou producenta zodpovědného za divácký úspěch filmů. O realizaci konkrétních titulů rozhodovaly pro příště filmové rady (filmski savjeti), orgány managementu jednotlivých společností. Orgány složené z veřejných a kulturních pracovníků měly dohlížet na výrobní plány a skladbu repertoáru. Kontrolní cenzorní role těchto rad se však brzy proměnila ve formální pozici zastřešující repertoár daného podniku. Přestalo totiž platit, že se umění musí bezpodmínečně vyjadřovat k politickému dění. Zákon o filmu koneckonců sliboval svobodu uměleckého vyjadřování. Přitom byla zachována státní cenzura, i když byla částečně de- centralizována. Domácí produkcí se nadále zabývala v Bělehradě sídlící Svazová komise pro prově- řování filmů. Zároveň však byly zřízeny její pobočky na republikových úrovních zabývající se filmy na daném území. Tento stav trval do roku 1971, kdy byla zrušena federální cenzura a kompetence ke schvalování tuzemských i zahraničních snímků přešly výhradně na republikové úrovně. Přijetí zákona a schválení příspěvku z kinematografických projekcí znamenalo pro jugoslávskou kinema- tografii podstatnou změnu: získala právní jistotu i ekonomickou základnu, vzrostl význam produ- centů a vliv ředitelů filmových podniků. Prvními předsedy v chorvatských společnostech se tak stali vysoce postavení politici: v Jadran filmu partyzánský generál Djuro Kladarin a v Zagreb filmu zasloužilý příslušník národně-osvobozeneckého hnutí (prvoborac)180 a profesor ekonomie Dušan
177 Podle Škrabalo, Ivo (1998): 101 godina filma u Hrvatskoj 1896.–1997. Pregled povijesti Hrvatske kinematografie. Za- greb: Nakladni zavod Globus, s. 222 a 262. 178 Srov. Škrabalo, Ivo (1998): 101 godina filma u Hrvatskoj 1896.–1997. Pregled povijesti Hrvatske kinematografie. Za- greb: Nakladni zavod Globus, s. 222. – Povijest. Zagreb film – kuća animiranog filma. Dostupné z:
34
Čalić-Cule. Zatímco za prvních deset let existence Jadran filmu se na pozici generálního ředitele vystřídalo šest ředitelů, Ivo Vrhovec, který nastoupil v době změn roku 1956, zůstal v jeho čele až do roku 1968.181 Jedním z důsledků decentralizace byla dohoda o integraci srbských výroben Avala, UFUS a Slavija, filmového studia Košutnjak a filmových laboratoří do jedné společnosti Avala film 6. srpna 1962. Nový podnik se tak stal jedním z nejsilnějších a největších v Evropě a výrazně se orientoval na realizaci zakázek a zahraničních koprodukcí. Paralelně v Srbsku nadále existoval Dunav film specializující se na dokumentární filmy, Filmske novosti a Zastava film.182 Na přelomu padesátých a šedesátých let dosáhlo období producentské kinematografie své- ho vrcholu (v roce 1961 bylo natočeno 33 hraných celovečerních filmů). Výsledkem nastaveného směru bylo posílení kontinuity výroby, větší pestrost témat a žánrů nad rámec partyzánských a společensky angažovaných současných děl a vstup jugoslávského filmu na zahraniční trhy. Stinnou stránkou byl však přesun orientace na produkci co nejvyššího počtu co nejlevnějších snímků, tedy zaměření na zisk.183 Tlak na kvantitu a žánrovou nenáročnost tak vyústil v kvalitativní úpadek. Následující roky přinesly znovu početní propad a restart za změněných podmínek. V roce 1962 bylo natočeno dvacet tři snímků, v letech 1963 a 1964 dokonce pouhých osmnáct. Modernistické filmařské experimenty se v padesátých a raných šedesátých letech odehrávaly v oblastech doku- mentárního, animovaného a krátkého filmu.184 K nástupu progresivních uměleckých snah v celovečerní tvorbě došlo až postupně v průběhu šedesátých let. V druhé polovině padesátých let sílil také trend zakázkové tvorby či mezinárodních pro- dukcí za účasti tuzemských společností. Tyto aktivity měly rovněž podpořit domácí tvorbu. V roce 1961 vynesly údajně dva a v následujícím roce tři miliony dinárů. V těchto letech se dokonce části Dubrava filmu staly dočasně téměř filiálkou římského filmového studia Cinecittà, když zde byly stavěny dekorace pro řadu italských filmů a v okolí byly snímány davové komparzové scény.185 V roce 1957 došlo také k reorganizaci kinematografie v Československu. 1. ledna byla zří- zena hlavní správa Československého filmu a samostatných podniků pro specifické druhy filmové činnosti. Ředitelem hlavní správy byl Jiří Marek. Došlo také k zásadní decentralizační změně v distribučním systému. Dosud nesamostatné krajské filmové správy byly nahrazeny krajskými filmovými podniky. Od 31. března 1957 byly správa kin a veřejné promítání odevzdány městským a místním národním výborům.186 Ty se staly vlastníky kin a tržby z představení tvořily významnou část jejich rozpočtů. Mezi nimi a Československým filmem figurovaly jako střední články krajské filmové podniky. Do celého systému tak vstoupily hospodářské zájmy dvou nových prvků.187 Změny se dotkly i Slovenska, kde byla rovněž zřízena hlavní správa a Slovenská filmová tvorba a Slovenská filmová distribúcia a kinofikácia byly nahrazeny hospodářskými jednotkami Ústredná požičovňa filmov, Hraný film Bratislava-Koliba a Krátký film Bratislava. Nové uspořádání však bylo hned v roce 1958 (1. dubna) upraveno zřízením ústřední sprá- vy ČSF, na kterou přešla všechna práva a závazky bývalé hlavní správy ČSF. S podřízenými organi-
181 Podle Škrabalo, Ivo (1998): 101 godina filma u Hrvatskoj 1896.–1997. Pregled povijesti Hrvatske kinematografie. Za- greb: Nakladni zavod Globus, s. 221–231. 182 Podle Volk, Petar (2001): Dvadeseti vek srpskog filma. Beograd: Institut za film – Jugoslovenska kinoteka, s. 368–369. 183 Podle Škrabalo, Ivo (1998): 101 godina filma u Hrvatskoj 1896.–1997. Pregled povijesti Hrvatske kinematografie. Za- greb: Nakladni zavod Globus, s. 248. 184 Podle Goulding, Daniel J. (1985): Liberated Cinema. The Yugoslav Experiment. Indiana University Press – Bloomington, s. 59. 185 Podle Škrabalo, Ivo (1998): 101 godina filma u Hrvatskoj 1896.–1997. Pregled povijesti Hrvatske kinematografie. Za- greb: Nakladni zavod Globus, s. 260–261. 186 Podle Havelka, Jiří (1973): Čs. filmové hospodářství 1956–1960. Praha: ČSFÚ, s. 12. 187 Srov. Skopal, Pavel (2010): Za „vysokou ideovou úroveň“, a/nebo za vyšší tržby? Filmová distribuce v českých zemích z hlediska konfliktu ideologických a hospodářských cílů (1945–1968). Soudobé dějiny 18, č. 4, s. 656.
35 zacemi tvořila správa hospodářskou jednotku podléhající ministerstvu školství a kultury.188 Para- lelně byla ústřední správa zřízena také na Slovensku. Ředitelem byl jmenován Pavel Dubovský, jeho náměstkem dřívější několikaletý ředitel slovenského filmu Pavol Bauma.189 V oblasti filmové výroby byl z dosavadních dvou jednotek zřízen podnik Filmová tvorba Bratislava. Na přelomu let 1958–1959 zapříčinila stranická nespokojenost se současnou domácí filmovou tvorbou další per- sonální a organizační změny. Výtky a následná opatření byly důsledkem kampaně pořádané za účelem demonstrativního završení kulturní revoluce v předvečer dovršení výstavby socialismu.190 Umělecká rada jako poradní orgán ředitele FSB byla přejmenována na Ideově uměleckou radu (22. dubna 1959), v níž místa odvolaných umělců zaujali převážně straničtí funkcionáři a v roce 1960 se jejími členy stali také vedoucí dramaturgové tvůrčích skupin. Usnesením politického byra ÚV KSČ z 29. dubna 1959 došlo ke zpřísnění směrnic pro cenzory Hlavní správy tiskového dohledu a nově ustavená schvalovací komise při ministerstvu školství a kultury převzala od Česko- slovenského filmu pravomoc schvalovat hotové filmy do distribuce.191 Odvolaného ředitele ústřední správy ČSF Jiřího Marka (ve funkci ředitele tehdejší hlavní správy od 1. července 1954) vystřídal 6. července 1959 Alois Poledňák. Ředitele FSB Eduarda Hofmana nahradil 1. června 1960 Josef Veselý, který zodpovídal za výrobní stránku, zatímco za tu uměleckou nově ustavený ústřední dramaturg Břetislav Kunc. 1. října 1960 byla zřízena samostat- ná hospodářská organizace Filmová tvorba a distribúcia Bratislava, pod niž patřilo i Štúdio hraných filmov. Pod kontrolu ústřední správy Československého filmu tak spadalo celkem osm podniků: Filmové studio Barrandov, Krátký film Praha, Filmová tvorba a distribúcia Bratislava, Ústřední půjčovna filmů, Československý filmexport, Filmové laboratoře, Filmový průmysl a Laterna magi- ka.192 Rok 1962 přinesl v Československu i Jugoslávii strukturální změny, které ovlivnily budoucí vývoj kinematografie obou zemí. V Československu bylo 2. února 1962 přijato vládní nařízení č. 13/1962 Sb. o nové organizaci Československého filmu. Ve stejný den bylo zřízeno ústřední ředi- telství Československého filmu, jež poskytlo řídícímu orgánu ČSF větší pravomoci. Nadále mu pod- léhalo osm výše jmenovaných podniků. Z hlediska ideových a kulturně-politických byl ČSF od 1. února 1962 přímo podřízen ÚV KSČ. Ideově umělecká rada byla zrušena 31. března 1962,193 čímž byl odstraněn několikastupňový schvalovací systém.194 Následujícího dne byla zřízena Ústřední filmová rada ústředního ředitele a ideově umělecké rady při tvůrčích skupinách FSB.195 Dosavadní ředitel FTDB Pavel Dubovský byl povolán do pozice I. náměstka ústředního ředitele ČSF. Prozatím- ním ředitelem se stal do konce května následujícího roku Július Jaššo, kterého 1. června 1964 ná- sledujícího roku vystřídal Pavol Gejdoš.196 FLRJ přijala v roce 1962 Zákon o ochraně domácího filmu (Zakon o zaštiti domaćeg filma). Jeho největší význam spočíval v převodu finančních příspěvků určených na výrobu, distribuci a uvádění filmů na republikové úrovně.197 Konkrétní změny a důsledky této legislativní změny se ale projevily až v průběhu šedesátých let.
188 Podle Havelka, Jiří (1973): Čs. filmové hospodářství 1956–1960. Praha: ČSFÚ, s. 16. 189 Podle Havelka, Jiří (1973): Čs. filmové hospodářství 1956–1960. Praha: ČSFÚ, s. 259–260. 190 Podle Klimeš, Ivan (2004): Filmaři a komunistická moc v Československu. Vzrušený rok 1959. Iluminace 16, č. 4, s. 132. 191 Podle Klimeš, Ivan (2004): Filmaři a komunistická moc v Československu. Vzrušený rok 1959. Iluminace 16, č. 4, s. 133–134. 192 Podle Havelka, Jiří (1973): Čs. filmové hospodářství 1956–1960. Praha: ČSFÚ, s. 9–16. 193 Podle Havelka, Jiří (1975): Čs. filmové hospodářství 1961–1965. Praha: ČSFÚ, s. 6 a 14. 194 Viz Komplexní rozbor činnosti Československého filmu za rok 1963 (1964). [Praha]: Ústřední ředitel- ství Československého filmu, s. 5. 195 Podle Havelka, Jiří (1975): Čs. filmové hospodářství 1961–1965. Praha: ČSFÚ, s. 6–7. 196 Podle Havelka, Jiří (1975): Čs. filmové hospodářství 1961–1965. Praha: ČSFÚ, s. 338. 197 Podle Škrabalo, Ivo (1998): 101 godina filma u Hrvatskoj 1896.–1997. Pregled povijesti Hrvatske kinematografie. Za- greb: Nakladni zavod Globus, s. 316.
36
Reorganizována byla také Kancelář pro dovoz a vývoz filmů. Vzniklo dvacetičlenné Ob- chodní sdružení pro import a export filmů (Poslovno udruženje za uvoz i izvoz filmova) Jugoslavija film, kam navíc náleželi i filmoví výrobci,198 a jeho členy byly také Svazové centrum pro výuku a kulturně-vzdělávací film (Savezni centar za nastavni i kulturno-prosvetni film) a Jugoslávský roz- hlas a televize (Jugoslovenska radio-televizija).199 Sdružení zastřešovalo i Festival jugoslávského filmu (Festival jugoslovenskog filma) a Službu propagace jugoslávského filmu v zahraničí (Služba za propagandu jugoslovenskog filma u inostranstvu).200 V období 1956–1962 došlo v československé i jugoslávské kinematografii k řadě legislativ- ních, organizačních a personálních změn. V Jugoslávii ustupovala od roku 1955 krize domácího filmu a následujícího roku odstartovala nová etapa kinematografie, nazývaná producentská. Vzros- tl význam producentů a ředitelů filmových společností, jejichž aktivity přinesly početní nárůst pro- dukce i zvýšený zájem diváků o domácí tvorbu. Snaha vyrábět množství filmů bez ohledu na jejich kvalitu ovšem na počátku šedesátých let přinesla konec tohoto období. Popsané změny umožnila úprava legislativy, která v duchu samosprávného systému přinesla decentralizaci celého kinema- tografického odvětví. V Československu proběhla v roce 1957 reorganizace Československého fil- mu a rozdělení jeho aktivit na osm podniků včetně Československého filmexportu. Decentralizace se dotkla distribučního systému, v němž byla správa kin převedena na úroveň místních a národ- ních výborů, které nově zodpovídaly za výši tržeb. Další změny ovšem následovaly hned v letech 1960 a 1962, kdy došlo k reakci nejprve na vyhrocený rok 1959 a později k opětovnému uvolnění. Paralelně v roce 1958 vypukla druhá sovětsko-jugoslávská roztržka, jejíž důsledky protly kinema- tografické dění právě v krizovém roce 1959.
3.3 Filmový obchod V rámci zestátněné kinematografie byl v Československu v roce 1945 zřízen samostatný odbor pro dovoz a vývoz filmů. Státem organizované filmové podnikání provozovala do roku 1948 Československá filmová společnost, již nahradil Československý státní film. Dovozem a vývozem filmů se zabývalo Zahraniční oddělení Filmové distribuce, dříve nazývané Styky s cizinou, zřízené v roce 1955. Pro zahraniční propagaci československého filmu byla již na počátku padesátých let zřízena komise spolupracující se zastupitelskými úřady.201 Dovozní politika po roce 1948 vyzdvi- hovala kulturně-politické záměry a obchodování se socialistickými státy.202 Ve stejném roce došlo také k utužení cenzurního systému, který byl nicméně podle Jiřího Knapíka organizačně velmi slo- žitý. Hlavním cenzurním orgánem byl pro oblast kinematografie Filmový aprobační sbor, který vznikl v roce 1950.203 Institucionalizovaná cenzura byla v Československu zavedena se zřízením Hlavní správy tiskového dohledu (HSTD) v dubnu 1953.204
198 AJ, f. 405 Savet za kinematografiju PKJ (1951–71), S-12 Devize za uvoz filmova 1967, 1968, uverenje o poreklu filmova 1965–67, Nastavljanje sa radom Agencije za uvoz i izvoz filmova kao poslovno udruženje, 18. 1. 1963, [s. 1]. 199 AJ, f. 405 Savet za kinematografiju PKJ (1951–71), S-12 Devize za uvoz filmova 1967, 1968, uverenje o poreklu filmova 1965–67, Jugoslavija film. Informacija o stanju uvoza filmova u ovaj godini, [1964], [s. 1]. 200 Až v roce 1978 přišla další významná reorganizace, která pod Jugoslavija film zastřešila všechny subjekty zabývající se výrobou, distribucí a uváděním. Podle Volk, Petar (2001): Dvadeseti vek srpskog filma. Beograd: Institut za film – Jugoslovenska kinoteka, s. 349. 201 Viz Havelka, Jiří (1973): Čs. filmové hospodářství 1956–1960. Praha: ČSFÚ, s. 155. 202 Podle Kachtík, Ladislav (1960): Náš zahraniční filmový obchod. Film a doba 6, č. 4, s. 269. 203 Viz Knapík, Jiří (2006): V zajetí moci. Kulturní poliitka, její systém a aktéři 1948–1956, s. 306. 204 Kontrola se týkala tištěných médií, rozhlasu, televize, výstavních programů, výtvarného umění divadelních, estrád- ních, kabaretních, varietních a cirkusových představení, filmů, gramofonových desek, výtvarných přednášek, plakátů, rekalmních letáků, pohlednic, včetně kontroly korespondence. Podle Knapík, Jiří (2006): V zajetí moci. Kulturní poliit- ka, její systém a aktéři 1948–1956, s. 306–307.
37
Při reorganizaci v roce 1957 nahradily zrušenou Filmovou distribuci Československý filme- xport (FEX) a Ústřední půjčovna filmů (ÚPF). V rámci organizační struktury se veškerou obchodní činností se zahraničními partnery zabýval Obchodní odbor prostřednictvím teritoriálních referátů, které se dělily na státy socialistické a kapitalistické.205 FEX dostal za úkol udržovat obchodní a kul- turní styky s cizinou. Měl také oprávnění získávat pro Československo zahraniční monopoly a pro- dávat i půjčovat licence našich filmů.206 FEX byl dotován přídělem devizových prostředků přímo ministerstvem financí, které kont- rolovalo celkový finanční tok. Dovoz byl proto plánován nejen s ohledem na početní potřebu dis- tribuce, ale i dostupné devizy. Devizovou hospodárnost uváděl ředitel Československého filmexportu František Polák v roce 1957 na druhém místě v pořadí důležitosti hned za hodnotou filmu.207 V témže roce se v oblasti filmového obchodu zlepšila finanční situace, když bylo dosaženo výrazné aktivní platební bilance monopolů.208 Výběr potenciálních titulů pro dovoz probíhal několikerým způsobem. Dokumentační od- dělení FEX sledovalo světovou výrobu a nabídku, Obchodní odbor monitoroval zahraniční produk- ci prostřednictvím propagačních prostředků, delegáti podniků zahraničního obchodu dávali doporučení na základě zhlédnutí či pozitivních ohlasů, případně došlo k předvýběru během zahra- niční cesty nebo na mezinárodním festivalu. Nevyžádanou nabídku tvořily ukázkové kopie posílané ze zahraničí z vlastní iniciativy.209 Byla také zřízena Výběrová komise zahraničních dlouhých a krátkých filmů schvalující filmy pro československý trh a Komise pro hodnocení kvality filmů jako poradní sbory ředitele ústřední správy.210 Přijaté filmy byly následně objednány Ústřední půjčov- nou filmů u Československého filmexportu.211 V roce 1959 byl zaveden systém výběrových komisí, které v rámci lidově demokratických zemí každý rok zhlédly nabízenou přehlídku domácí produkce. Tento systém výrazně urychlil vzá- jemné přijímání filmů do distribuce.212 Praxe byla taková, že komise vycestovaly do partnerské země jednou ročně a její zástupci naopak jednou vykonali návštěvu v opačném směru. Výjimkou byly častější projekce v Sovětském svazu.213 Koncem roku 1956 bylo také provedeno rozdělení programové zásoby podle významu a umělecké hodnoty do tří kategorií A, B a C. Do první kategorie patřily filmy vysoké ideové a umě- lecké úrovně, do druhé umělecky významné filmy bez závažné ideové hodnoty a do třetí ostatní, sloužící jako doplňující program. Do jednotlivých skupin byly zařazeny programy do roku 1955 včetně a nové programy z období 1956–1960. Jak ukazuje tabulka níže, v těchto pěti letech bylo početní zastoupení jednotlivých skupin relativně konstatní. S výjimkou obsazení kategorie C v roce 1960, která najednou obsahovala zhruba dvojnásobek průměru předchozích čtyř let. Nejpočetnější byla vždy kategorie B, která zaujala polovinu i více celkového výběru.214
205 Podle Kachtík, Ladislav – Nový, Antonín: (1962): Československý film a světový filmový obchod. Praha: ÚŘ ČSF – tiskové oddělení ÚPF, s. 40. 206 Podle Havelka, Jiří (1973): Čs. filmové hospodářství 1956–1960. Praha: ČSFÚ, s. 155. 207 Viz Polák, František (1957): Náš filmový dovoz a vývoz. Rozhovor redakce s ředitelem Československého filmexportu. Film a doba 3, č. 2, s. 73–74. 208 Podle Havelka, Jiří (1973): Čs. filmové hospodářství 1956–1960. Praha: ČSFÚ, s. 155. 209 Podle Kachtík, Ladislav – Nový, Antonín: (1962): Československý film a světový filmový obchod. Praha: ÚŘ ČSF – tiskové oddělení ÚPF, s. 98. 210 Podle Klimeš, Ivan (2004): Filmaři a komunistická moc v Československu. Vzrušený rok 1959. Iluminace 16, č. 4, s. 133–134. 211 Podle Kachtík, Ladislav – Nový, Antonín: (1962): Československý film a světový filmový obchod. Praha: ÚŘ ČSF – tiskové oddělení ÚPF, s. 100. 212 Podle Havelka, Jiří (1973): Čs. filmové hospodářství 1956–1960. Praha: ČSFÚ, s. 156. 213 Viz Kachtík, Ladislav – Nový, Antonín: (1962): Československý film a světový filmový obchod. Praha: ÚŘ ČSF – tiskové oddělení ÚPF, s. 113–115. 214 Podle Havelka, Jiří (1973): Čs. filmové hospodářství 1956–1960. Praha: ČSFÚ, s. 187 a 190.
38
Dělení programové nabídky na základě hodnotových kategorií
Do 1955 1956 1957 1958 1959 1960 A 138 34 48 47 35 38 B 403 102 94 112 122 112 C 88 24 32 22 28 54
Požadavek ideové a umělecké hodnoty platil po celé období 1956–1962.215 Usnesení poli- tického byra ÚV KSČ z 12. března 1956 uložilo filmové distribuci zejména:
[…] zajistit kvalitativní zpevnění programových plánů distribuce a jejich složení se zřetelem na ideově a uměleckou hodnotu filmu a politický i výrobně ekonomický charakter dané oblasti […]216
Decentralizace distribučního systému způsobila konflikt: ideologické požadavky komunis- tického aparátu nebyly zcela slučitelné se snahou národních výborů o dobré tržby a potřebou kraj- ských podniků plnit plán. Usnesení sekretariátu ÚV KSČ ukládalo ministru školství a kultury Františku Kahudovi, aby zajistil dodržování ministerstvem stanoveného pravidla neuvádět více než 35 % západních filmů, kterým prudce rostla návštěvnost. Toto usnesení platilo až do roku 1964.217 Jak ovšem vyplývá z praxe provozu kin, tamní pracovníci jednotlivá nařízení obcházeli. Atraktivní filmy kapitalistické produkce nesměly být na programu více než pět až šest týdnů. Biografy po uplynutí této doby ale jednoduše udělaly pauzu, po které úspěšné snímky nasadily znovu.218 Často přicházely žádosti o „filmy únikové a ideově závadné“ včetně těch, které již byly z distribučního oběhu vyřazeny.219 Posílení ideologického dozoru nad kinematografií a dohledu nad filmovou dis- tribucí bylo součástí celkového vývoje kulturní politiky v letech 1957–1960.220 Utužení politické situace a související kritika vývoje v kinematografii vyvrcholily v roce 1958, potažmo prezentová- ním jednotlivých výtek a závěrů v průběhu banskobystrické konference v únoru 1959. Deklarovanou potřebu hodnotných a ideově-výchovných děl naplňovala produkce tzv. li- dově demokratických kinematografií. Filmový obchod pro ně představoval především vývoz idejí,
215 Srov. např. Polák, František (1957): Náš filmový dovoz a vývoz. Rozhovor redakce s ředitelem Československého filmexportu. Film a doba 3, č. 2, s. 73–74. – Ideologické zaměření zdůraznili Ladislav Kachtík a Antonín Nový ve své zprávě o filmovém obchodu, podle níž filmoví pracovníci společně usilují o to, „aby se film stal mocnou výchovnou si- lou, aby myšlenky vyjadřoval ideologicky jasně a umělecky přesvědčivě, aby byl poutavý a pravdivý, hluboce lidský a srozumitelný, aby dojímal a strhoval nejširší vrstvy lidu, uchvacoval srdce a mysl diváků, naplňoval je optimismem a vírou ve vítězství tábora míru a socialismu a aby získával všechny poctivé lidi pro uskutečňování velikých ideálů ko- munismu.“ Viz Kachtík, Ladislav – Nový, Antonín: (1962): Československý film a světový filmový obchod. Praha: ÚŘ ČSF – tiskové oddělení ÚPF, s. 113. 216 Havelka, Jiří (1973): Čs. filmové hospodářství 1956–1960. Praha: ČSFÚ, s. 37. 217 NA, F. 1261/0/14 (Ústřední výbor KSČ 1945–1989, Praha – sekretariát 1954–1962), sv. 130, arch. j. 192, bod 3, In- formativní zpráva pro schůzi sekretariátu ÚV KSČ, podaná IV. oddělením ÚV KSČ, o současných kulturněpolitických problémech filmové distribuce. Cit. podle Skopal, Pavel (2010): Za „vysokou ideovou úroveň“, a/nebo za vyšší tržby? Filmová distribuce v českých zemích z hlediska konfliktu ideologických a hospodářských cílů (1945–1968). Soudobé dějiny 18, č. 4, s. 657. 218 Pavel Skopal popsal takovou situaci na příkladu brněnských kin. Dá se předpokládat, že postup byl obdobný i na dal- ších místech. Skopal, Pavel (2010): Za „vysokou ideovou úroveň“, a/nebo za vyšší tržby? Filmová distribuce v českých zemích z hlediska konfliktu ideologických a hospodářských cílů (1945–1968). Soudobé dějiny 18, č. 4, s. 661–662. 219 NA, f. 994, Zasedání kolegia ministra 1956–1966, kolegium č. 32, 13. 8. 1959. Cit. podle Skopal, Pavel (2010): Za „vy- sokou ideovou úroveň“, a/nebo za vyšší tržby? Filmová distribuce v českých zemích z hlediska konfliktu ideologic- kých a hospodářských cílů (1945–1968). Soudobé dějiny 18, č. 4, s. 659. 220 Podle Skopal, Pavel (2010): Za „vysokou ideovou úroveň“, a/nebo za vyšší tržby? Filmová distribuce v českých zemích z hlediska konfliktu ideologických a hospodářských cílů (1945–1968). Soudobé dějiny 18, č. 4, s. 659.
39
šíření hodnot a nástroj propagandy.221 Spolupráce s těmito státy byla navíc v souladu s politickou a ideologickou orientací Československa definována jako upřímná a nezištná. Zásadou obchodu na tomto segmentu trhu proto nebyl zisk a prostor jiné socialistické země ani nebyl označován jako trh. Prohlášení odkazující k přátelskému vztahu mezi socialistickými státy se však také zakládalo na tom, že výměna filmů byla postavena na recipročním vztahu. Forma spolupráce byla formulová- na prostřednictvím bilaterálních rámcových smluv, které byly zpravidla každoročně obnovovány. Jednání v západních zemích probíhalo individuálně na úrovni jednotlivých producentů a vlastníků práv a konkrétní smlouvy se domlouvaly na procenta.222 Systematický dovoz z kapitalistických států byl obnoven po roce 1952.223 Ještě v druhé polovině padesátých let byly filmy importovány celkově pouze ze zhruba dvou desítek států a kvantita meziročně kolísala. Na rozdíl od ideové hod- noty spojované s produkcí lidově demokratických zemí směřoval údajně výběr ze západních států ke kvalitě umělecké.224 Toto pojetí určovalo vnitřní pravidlo stanovující 60% podíl socialistických států vůči 40% zastoupení kapitalistických, jenž zůstal v pětiletí 1956–1960 neměnný.225 Ladislav Kachtík a Antonín Nový ještě v roce 1962 deklarovali požadavek orientace na dovoz ze socialistic- kých zemí, ale realita průběhu šedesátých let tomuto předsevzetí neodpovídala. Poválečné období přineslo na úrovni dovozu různé výkyvy způsobené politickými i ekono- mickými otřesy. Zatímco v roce 1945 bylo zakoupeno pouze 56 titulů, v následujících dvou letech je to 139, respektive 178. Od roku 1948 dovoz opět spíše stagnuje s významnými propady v letech 1950 a 1951, kdy nákup klesl dokonce na 45, respektive 53 titulů. O stabilizaci můžeme hovořit až v druhé polovině padesátých let.226 Zefektivnění a rozvoj filmového obchodování lze spojovat se založením Československého filmexportu. Směrem ke konci padesátých let rostl počet dovážených filmů a Československo bylo úspěšnější také ve vývozu vlastní produkce. V tabulce níže vidíme, že v období 1956–1962 byla kvantita dovozu meziročně srovnatelná s výjimkou roku 1960.227
Dlouhometrážní filmy dovezené do Československa 1956–1962228
Rok 1956 1957 1958 1959 1960 1961 1962 Celkem Počet filmů 133 138 140 146 174 127 143 1001
Při sjednávání cen za monopolní práva se vycházelo z počtu kin a návštěvnosti a stanovil se vzájemný poměr mezi zeměmi. Zároveň se však uvažovalo o ustoupení od prodeje monopolních práv a využití filmu dle ideových a uměleckých potřeb cílové země. Klíčový byl divácký dosah a maximální šíření.229 V období 1957–1963 platil FEX za monopolní práva k filmům kapitalistických
221 Srov. Kachtík, Ladislav (1960): Náš zahraniční filmový obchod. Film a doba 6, č. 4, s. 268–271. 222 Podle Havelka, Jiří (1975): Čs. filmové hospodářství 1961–1965. Praha: ČSFÚ, s. 208–209. – Rozhovor s Ladislavem Kachtíkem, který vedla Marie Barešová 10. 1. 2018 v Praze. NFA, Sbírka zvukových záznamů, N0737-01-01-ROZ-A. 223 Podle Kachtík, Ladislav (1960): Náš zahraniční filmový obchod. Film a doba 6, č. 4, s. 269. 224 Podle Kachtík, Ladislav – Nový, Antonín: (1962): Československý film a světový filmový obchod. Praha: ÚŘ ČSF – tiskové oddělení ÚPF, s. 97. 225 V letech 1956–1960 byly do Československa dovezeny filmy z více než 30 zemí, 11 z nich bylo socialistických. Zhruba polovinu produkce zakoupené z tohoto regionu zaujímal SSSR. Srov. Havelka, Jiří (1973): Čs. filmové hospodářství 1956–1960. Praha: ČSFÚ, s. 158. 226 Je třeba také doplnit, že v letech 1945–1960 kontinuálně roste počet kin: v roce 1945 jich v Československu existovalo 1 651, v roce 1950 dosáhl počet 3 290 a do roku 1960 stále mírně stoupal na konečný stav 3 527 kin. Podle Kachtík, Ladislav – Nový, Antonín: (1962): Československý film a světový filmový obchod. Praha: ÚŘ ČSF – tiskové oddělení ÚPF, s. 136 a 142. 227 V tomto roce významně vzrostl dovoz z Francie a Velké Británie. Viz Havelka, Jiří (1973): Čs. filmové hospodářství 1956–1960. Praha: ČSFÚ, s. 158. 228 Viz Havelka, Jiří (1973): Čs. filmové hospodářství 1956–1960. Praha: ČSFÚ, s. 158. – Havelka, Jiří (1975): Čs. filmové hospodářství 1961–1965. Praha: ČSFÚ, s. 211. 229 Podle Kachtík, Ladislav – Nový, Antonín: (1962): Československý film a světový filmový obchod. Praha: ÚŘ ČSF – tiskové oddělení ÚPF, s. 113–115.
40 států průměrně 24 000 korun, za celovečerní tituly socialistické produkce průměrně 35 000 korun. Mezi oběma regiony tedy rozdíl v ceně činil zhruba třetinu, přičemž finančně výhodnější byl nákup od západních produkcí.230 Porovnávat hodnotové vyjádření prostředků vydaných či získaných za obchodování s kapitalistickými zeměmi je ovšem zároveň obtížně vzhledem k administrativně sta- novené směnitelnosti československé koruny. V průměru za jednu vynaloženou devizovou česko- slovenskou korunu utržil Československý film při nákupu ze zahraničí sedmdesát pět korun, přičemž u některých atraktivních titulů dosahovala tato rentabilita i vyššího poměru.231 Za prodej československých monopolních práv FEX utržil sedm milionů, z toho pouze něco málo přes milion zaplatily kapitalistické státy.232 Vysoký rozdíl se projevil především proto, že vývoz do kapitalistic- kých zemí byl nejen kvantitativně nevyrovnaný, ale zejména nižší ve srovnání s odběrem v tzv. lidově demokratických státech. Tabulka shrnující celovečerní hrané filmy projednávané výběrovými komisemi ilustruje, že počet předkládaných snímků meziročně stoupal výrazněji než množství titulů přijímaných. V roce 1962 dosáhla potřeba československé distribuce 150–170 titulů ročně, přičemž asi 35 naplnila domácí produkce. V roce 1961 dovezly Československo (127) a Jugoslávie (130) téměř stejný počet zahraničních titulů. V obou zemích přitom v následujících letech objem dovozu s určitými výkyvy stoupal: ve srovnání deseti let v Československu o 45 % a v Jugoslávii dokonce o 100 %.233 Česko- slovensko mělo oproti Jugoslávii zhruba o třetinu obyvatel méně,234 počet kin byl naopak dvojná- sobný.235
230 Průměrné náklady na dovezený celovečerní film dosáhly v roce 1962 99 000 korun. Celkovou částku tvořila cena za monopol (průměr 46 800 korun), materiál (průměr 35 100 korun) a režijní náklady (17 100 korun). Viz Kachtík, La- dislav – Nový, Antonín: (1962): Československý film a světový filmový obchod. Praha: ÚŘ ČSF – tiskové oddělení ÚPF, s. 45. 231 Podle Kachtík, Ladislav [1964]: Zpráva o dovozní a vývozní politice Čs. filmexportu za období 1957–1963, s. 14–15. 232 Kachtík, Ladislav [1964]: Zpráva o dovozní a vývozní politice Čs. filmexportu za období 1957–1963, s. 4 a 14. 233 V roce 1965 bylo v Jugoslávii uspořádáno celkem 578 000 představení, během kterých bylo promítnuto 1 148 filmů. V roce 1969 to bylo 575 000 projekcí se 1 302 snímky. Počet diváků a tudíž i obsazenost kinosálů však podobně jako v Československu klesaly. AJ, f. 405 Savet za kinematografiju PKJ (1951–71), S-1 Koordinacioni odbor za uvoz filmova 1965–9 (razni materijali), Položaj proizvodnje, [Upravni odbor], 17. a 18. 12. 1970, s. 6. 234 Webový portál shrnující vybrané demografické údaje uvádí počet obyvatel ve 20. století po dekádách. Československo mělo podle tohoto přehledu v roce 1960 13,7 milionu obyvatel a o deset let později 14,3. Jugoslávie 18,4, respektive 20, 4 milionu. Srov.
41
Počet celovečerních hraných filmů projednaných výběrovými komisemi v ČSR 1956–1962236
Rok Předloženo Přijato Zamítnuto Filmové kluby 1956 366 133 – – 1957 389 138 – – 1958 402 140 – – 1959 478 146 – – 1960 656 174 482 – 1961 514 154 360 – 1962 488 165 323 –
Ladislav Kachtík, toho času pracovník zahraničního oddělení filmové distribuce, vzpomíná, že na počátku roku 1955 byl součástí delegace směřující do Lublaně za účelem opětovného navá- zání obchodních kontaktů s Jugoslavija filmem. Jednání se společně s Kachtíkem zúčastnil ředitel zahraničního oddělení a ředitel Krátkého filmu Karel Chyška. Kachtík popsal jednání jako přátelské a vstřícné. Okolnosti byly podle něj definovány zvnějšku zahraničně-politickou situací, nikoli po- stojem dvou států nebo jednotlivci přítomnými na setkání.237 Konkretním výsledkem jednání bylo zřejmě obnovení vzájemných kontaktů v oblasti im- portu a exportu, neboť smlouva o vzájemné distribuci s poměrem cen 2:1 ve prospěch Jugoslávie byla s Jugoslavija filmem uzavřena pro roky 1956–1959.238 K podpisu tedy došlo v období obnovo- vání kontaktů po sovětsko-jugoslávské roztržce. Ředitel FEXu František Polák zdůraznil v roce 1957 pravidelné přispěvatele československé distribuce (SSSR, NDR, Maďarsko, Polsko, Čínu, Ru- munsko a Bulharsko) a upozornil, že ke jmenovaným zemím přibyla před rokem také Jugoslávie.239 Proměna mezinárodní situace v roce 1955 umožnila také referovat o jugoslávské kinema- tografii v tisku. Začal vycházet časopis Film a doba, dosud interní časopis Československého filmu, a první zmínka o jugoslávském filmu se zde objevila ve třetí čtvrtině roku. Jednalo se o krátkou noticku informující o natáčení historického filmu Píseň Kumbary.240 (Snímek byl u nás v roce 1957 uveden pod názvem Obléhání Bělehradu.) Větší význam má následující dvojčíslo obsahující článek Vladimíra Bystrova, shrnující první desetiletí existence jugoslávské kinematografie.241 Text začíná zmínkami o vývoji na nynějším území státu od roku 1910, čehož využívá ke kritice předsocialistic- kého období. Naopak fáze po roce 1945 je oceňována v duchu neobchodního přístupu a důrazu na kulturní poslání filmu. Z hrané tvorby vyzdvihuje autor tematiku národně-osvobozeneckého boje a
236 Podle Havelka, Jiří (1973): Čs. filmové hospodářství 1956–1960. Praha: ČSFÚ, s. 156. – Havelka, Jiří (1975): Čs. filmové hospodářství 1961–1965. Praha: ČSFÚ, s. 156 – Komplexní rozbor činnosti Československého filmu za rok 1960 [1961]. [Praha]: ÚŘ ČSF, s. 15. 237 Rozhovor s Ladislavem Kachtíkem vedla Marie Barešová 10. 1. 2018 v Praze. NFA, Sbírka zvukových záznamů, N0737- 01-01-ROZ-A. 238 Podle Havelka, Jiří (1973): Čs. filmové hospodářství 1956–1960. Praha: ČSFÚ, s. 158 a 160. Jiří Havelka zároveň uvádí, že tři celovečerní jugoslávské filmy byly do Československa dovezeny už v roce 1955. Jeho údaje pro následující roky také vždy neodpovídají počtu filmů, které se v daný rok objevily v kinech. Rozdíl vzniká zřejmě mezi datem nákupu a datem programování do distribuce. 239 Srov. Polák, František (1957): Náš filmový dovoz a vývoz. Rozhovor redakce s ředitelem Československého filmexpor- tu. Film a doba 3, č. 2, s. 73–74. 240 Stručně odevšad. Jugoslavie (1955). Film a doba 1, č. 9–10, s. 477. 241 Vladimír Bystrov vzpomínal, že text o jugoslávské kinematografii vznikal právě v době oživování vzájemných kontak- tů. Autor mohl článek sepsat díky podkladům, které mu na ambasádě poskytl jugoslávský atašé. Výsledný rozsáhlý text odstartoval jeho kariéru ve filmové publicistice. Rozhovor s Vladimírem Bystrovem vedla Eva Strusková 3. 2. 2005 v Praze. NFA, Sbírka zvukových záznamů, N0358-01-01-ROZ-T.
42 adaptace klasických jihoslovanských literárních děl. Kritický je text vůči nedostatku současných témat. Pionýrské desetiletí však shrnuje jako úspěšné.242 Ve stejném čísle najdeme na závěr krát- kou informaci o připravovaném filmu Šolaja.243 Životopisný snímek o bosenském partyzánském hrdinovi Simu Šolajovi244 se však do československých kin nedostal. V návaznosti na podepsanou distribuční smlouvu se v československých kinech po osmileté pauze objevil jugoslávský film. Nevěra Vladimira Pogačiće byla nabídnuta v únoru 1956.245 V Sovětském svazu byl tento titul z roku 1953 exploatován už o rok dříve společně s dalšími dvěma filmy.246 Nevěra byla u příležitosti oslav desátého výročí jugoslávské kinematografie vyhlášena za nejlepší domácí film a vyzdvihovány byly také herecké výkony.247 Skvělé vykreslení charakterů zdůrazňuje také Antonín Navrátil ve Filmovém přehledu. V textu chválí snímek pro vynikající umě- lecké hodnoty a upozorňuje rovněž na to, že se jedná o adaptaci divadelní hry Iva Vojnoviće. Záro- veň vyzdvihuje, že se jedná o první jugoslávský celovečerní film, který se po válce objevuje na plátnech československých kin.248 Vypadá to, že z politických důvodů nebylo vhodné zmínit dlou- hou dobu, která uplynula od skutečně prvního u nás uvedeného jugoslávského snímku Tento národ bude žít. Zdá se nepravděpodobné, že by redaktoři pečlivě vedeného Filmového přehledu učinili takový omyl. Snímek Nevěra (pod názvem Dohra) byl recenzován také v časopise Film a doba a Gustav Francl ve svém textu chválí zpracování původní divadelní hry Rovnodennost.249 Kromě Nevěry vstoupilo do distribuce roku 1956 dalších pět celovečerních snímků. Dva z nich byly schváleny v říjnu 1955 stejně jako Nevěra. Prvním bylo drama Ešalon doktora M o ohro- žené polní nemocnici odehrávající se v Jugoslávii za druhé světové války. Druhý patří k nejranějším mezinárodním projektům, na kterých se FLRJ podílela. Krvavá cesta vznikla v koprodukci Norska, kde se také odehrává její děj o vězněných jugoslávských partyzánech a dramatickém útěku malého chlapce. Filmový přehled vyzdvihuje myšlenku protinacistického odboje a sounáležitost mezi náro- dy, které si v těžké situaci rozumí a dokážou pomoci navzdory jazykové bariéře.250 Gustav Francl pochválil Krvavou cestu jako příklad úspěšné mezinárodní spolupráce.251 V první čtvrtině roku 1956 byly pro československá kina schváleny další tři jugoslávské ti- tuly, tentokráte spíše žánrové. Dva z nich režíroval Vatroslav Mimica. Melodramatický příběh o lásce vdovy k vlastnímu švagrovi V bouři byl v roce 1952 jeho režijním debutem. Komedie Jubileum pana Ikla, odehrávající se v přelomovém roce 1929, kritizuje podle Aleny Tillové buržoazní společ- nost.252 Do československých kin vstoupil ještě dobrodružný snímek Sivý racek, jedno z prvních děl Branka Bauera, jenž se zaměřoval na tvorbu pro děti a mládež. Napínavý příběh o dětském kolekti- vu obsahuje také podle Antonína Navrátila jasnou výchovnou myšlenku: partu chlapců stmelí spo- lečně prožité nesnáze.253 Monopolní práva na všech šest dlouhometrážních filmů uvedených v roce 1956 měla plat- nost pět let.254 Nejúspěšnějším se v Československu stalo válečné drama Ešalon doktora M, když překonalo milionovou hranici diváků. Té se přiblížil také dětský snímek Sivý racek.
242 Bystrov, Vladimír (1955): Prvních deset let jugoslávské kinematografie. Film a doba 1, č. 11–12, s. 558–561. 243 Stručně odevšad. Jugoslavie (1955). Film a doba 1, č. 11–12, s. 574. 244 Viz Simo Šolaja. Wikipedia. Dostupné z:
43
Ešalon doktora M se jako první jugoslávský film objevil v pravidelné rubrice časopisu Film a doba „Nové filmy uvedené v našich kinech“, jež průběžně informovala o zahraniční tvorbě v naší distribuci.255 Stejné dílo využil autor či autorka článku „Jugoslávský film – a malý kamének v botě“ k otázce, zda je u některých projekcí třeba podávat vysvětlení historických souvislostí. Jugoslávský snímek totiž podle něj nabízí zahraničnímu divákovi špatnou orientaci v době a místu děje.256 Není jasné, zda text „napadá“ nejednoznačné filmové zpracování, nebo upozorňuje na nedostatečné čes- koslovenské povědomí o druhé světové válce na slovanském jihu. V roce 1956 zakoupilo Československo podle jugoslávských pramenů pět krátkometrážních titulů (Djerdap / Železná vrata, Pomlad v beli krajini / Jaro v bílé krajině, Veseli doživljaj / Veselý zážitek, Ribolov na Jadranu / Rybolov na Jadranu a Plitvička jezera / Plitvická jezera), stejně jako v roce 1957 (Crne vode / Černé vody, Mrtvi grad / Mrtvé město, Plave tišine / Podmořský rybolov, V solncu višin / Na vrcholcích julských alp a Krv slobode / Krev svobody).257 Díky informacím z Filmového přehledu víme, že první krátkometrážní snímky se v československých kinech objevily v roce 1957. Je mezi nimi jeden z titulů zmiňovaný Koordinač- ním výborem (Železná vrata) v první zakoupené várce a kromě posledního258 všechny snímky jme- nované ve druhé skupině. Jedná se o kombinaci přírodopisných, zeměpisných a sportovních filmů.259 Výběr doplnil historický Bělehrad,260 první ze snímků koprodukovaných podniky UFUS a Krátký film. V roce 1957 vzrostl o jeden titul počet uváděných jugoslávských celovečerních hraných snímků v československých kinech. Ze sedmi zakoupených filmů se šest odehrává v Jugoslávii za druhé světové války. Výjimku představuje Obléhání Bělehradu zasazené do roku 1806, jež je ovšem dílem válečným. Vypráví o osvobozování poslední turecké bašty. Nejstarším snímkem na programu se stal dramatický příběh partyzánky-lékařky Byla jsem silnější,261 poslední ze tří celovečerních filmů chorvatského režiséra Gustava Gavrina. Hned dvěma snímky se představil Žorž Skrigin. Oni dva vypráví komorní příběh o vesničanech ukrývajících zraněného partyzána.262 Výpravnější Pát- rání, zařazené také do soutěže karlovarského festivalu, představuje epizodu z ilegálního odboje v Bělehradě. Podle Luboše Bartoška uspěl tento snímek v Jugoslávii u diváků i kritiky.263 Pozornost získal i v Československu, kde jej zhlédlo více než milion návštěvníků kin. Československým divákům se v roce 1957 podruhé představil Vladimir Pogačić. Jeho aktu- ální dílo Velcí a malí vypráví komorní příběh partyzána, kterému pomůže malý chlapec. Snímek tematizuje nelehké dilema, jaké je za války nebo v jiném nebezpečném okamžiku nucena řešit řada lidí: Zda pomoci člověku v nouzi a zároveň ohrozit vlastní rodinu.264 Snímek byl v roce 1956 uve- den na filmovém festivalu v Benátkách a v následujícím roce za něj Pogačić získal cenu za režii na X. MFF Karlovy Vary. Toto vyznamenání se stalo prvním velkým mezinárodním úspěchem jugo- slávské kinematografie. Pozornost v zahraničí získalo také Údolí míru France Štiglice uvedené v roce 1957 v Cannes. Rovněž komorní příběh sleduje putování dvou sirotků, jejichž cestu protne
255 Nové filmy uvedené v našich kinech. Duben. Ešalon doktora M (1956). Film a doba 2, č. 5, s. 361. 256 ej (1956): Jugoslávský film – a malý kamének v botě. Film a doba 2, č. 6, s. 427. 257 AJ, f. 405 Savet za kinematografiju PKJ (1951–71), S-1 Koordinacioni odbor za uvoz filmova 1965–9 (razni materijali), Pregled izvoza kratkometražnih filmova 1915–1958, s. 3. 258 Krev svobody byla v roce 1956 na programu filmového festivalu v Karlových Varech. Viz níže. 259 Srov. ka [Karasová, Jindřiška] (1957): Železná vrata. Filmový přehled 8, č. 25 (22. 6. 1957), s. 9–10. – ak (1957): Na vrcholcích julských alp. Filmový přehled 8, č. 26 (29. 6. 1957), s. 13–14. – ka [Karasová, Jindřiška] (1957): Podmořský rybolov. Filmový přehled 8, č. 27 (6. 7. 1957), s. 15–16. – ti [Tillová, Alena] (1957): Černé vody. Filmový přehled 8, č. 36 (31. 8. 1957), s. 13–14. – ti [Tillová, Alena] (1957): Mrtvé město. Filmový přehled 8, č. 42 (19. 10. 1957), s. 15–16. 260 Viz ka [Karasová, Jindřiška] (1957): Bělehrad. Filmový přehled 8, č. 47 (23. 11. 1957), s. 11–12. 261 Viz n [Navrátil, Antonín] (1956): Byla jsem silnější. Filmový přehled 7, č. 49–50 (15. 12. 1956), s. 5–6. 262 Viz my [Myzetová, Jindřiška] (1957): Oni dva. Filmový přehled 8, č. 33 (10. 8. 1957), s. 3–4. 263 Viz Bk [Bartošek, Luboš] (1957): Pátrání. Filmový přehled 8, č. 15 (13. 4. 1957), s. 3–4. 264 Viz my [Myzetová, Jindřiška] (1957): Velcí a malí. Filmový přehled 8, č. 23 (8. 6. 1957), s. 5–6.
44 setkání s americkým letcem.265 Posledním naprogramovaným jugoslávským titulem se v roce 1957 staly Prokleté peníze. Méně závažné dílo pracuje se zápletkou kolem peněz, které ukryla prchající jugoslávská vláda.266 Prokleté peníze, Údolí míru i Velcí a malí byly oceněny na filmovém festivalu v Pule v roce 1956. Čtvrtý celovečerní film, kterému byla v rámci tohoto ročníku udělena cena, Ne- dívej se zpátky, synu!267 byl do československé distribuce zařazen o rok později. Všem uvedeným jugoslávským celovečerním hraným filmům (s výjimkou titulu Byla jsem silnější) byly ve Filmu a době věnovány kratší recenze.268 V průběhu roku 1957 zde byly otištěny také první dva překladové texty. Aleksandar Petrović napsal „Krátkou úvahu o jugoslávském do- kumentárním filmu“269 a Vladimir Petrić se na příkladu jugoslávské kinematografie ujal teoretické- ho pojednání „Film a současnost“ otištěného původně v periodiku Filmska kultura.270 Následujícího roku byl ze stejného časopisu přeložen další teoretický text, v němž se Živorad Žika Mitrović věno- val „Sociologii filmu v Jugoslávii“.271 Přeložen byl také bilnanční článek Žiky Bogdanoviće shrnující jugoslávskou kinematografii uplynulého roku. Autor v něm jmenuje mezinárodní úspěchy domácí kinematografie, mezi nimiž na prvním místě uvádí cenu pro Vladimira Pogačiće za Velcí a malí zís- kanou v Karlových Varech.272 Petar Volk hodnotí tuto cenu za režii jako největší dosavadní úspěch jugoslávského autora.273 Sérii překladových textů uzavírá v roce 1958 Ivo Vrbanić, který se ve svém textu původně otištěném ve Film danas zaměřil na animovaný film.274 Československá distribuce uvedla v roce 1958 stejně jako o rok dříve sedm celovečerních hraných jugoslávských snímků. Oproti předchozímu roku byla programová nabídka žánrově i te- maticky pestřejší. Hned třemi filmy vyrobenými postupně v letech 1955–1957 se představil režisér Branko Bauer. Nejstarší z tohoto výběru jsou Miliony na ostrově. Dětský snímek líčí dobrodružství tří dětí, které vyhrály spoustu peněz, o něž ale nakonec přijdou. Filmový přehled zdůraznil poučení, které z tohoto příběhu vyplývá: přátelství je cennější než peníze.275 Nedívej se zpátky, synu! se ode- hrává v Jugoslávii během druhé světové války. Pracovník odboje utíká z vězení a svého syna vysvo- bodí z fašistického internátu. Jinou polohu válečné zkušenosti nabídly Dny čekání. Mladí lidé si v tomto komorním psychologickém příběhu navzájem pomáhají nalézt nový smysl života. Tématu druhé světové války se věnovala už jen Cizí země. Snímek Jože Galeho sleduje ital- ské vojáky na jugoslávské frontě. Filmový přehled hodnotil snímek vysoce jako umělecký a zároveň jej charakterizoval jako hluboce lidské a působivé dílo upozorňující na morální hrůzy války.276 Vztahy v chudé vsi po první světové válce líčí snímek Pánem svého těla, ve kterém se hlavní hrdina odmítá oddat manželce vybrané rodinou kvůli jejímu bohatství. V distribuci se objevila také barev- ná širokoúhlá koprodukce Michal Strogov zpracovávající populární román Julese Verna. Právě tato adaptace získala v roce 1958 největší zájem, když ji v kinech zhlédlo více než dva miliony diváků.
265 Viz my [Myzetová, Jindřiška] (1957): Údolí míru. Filmový přehled 8, č. 45 (9. 11. 1957), s. 7–8. 266 Viz ak (1957): Prokleté peníze. Filmový přehled 8, č. 29 (20. 7. 1957), s. 5–6. 267 Viz Pulski filmski festival 14.–25. srpnja 1956. Pulski filmski festival. Dostupné z:
45
Poslední snímek uvedený v roce 1958 se výjimečně odehrává v současnosti. Zenica je budovatel- ským filmem o ocelárně v novém průmyslovém městě. Jindřiška Myzetová chválí umělecké ztvár- nění a realistické zpracování problémů mladých lidí, které jsou přenositelné i do československého prostředí.277 Vypadá to, že distribuce v roce 1958 opět reflektovala i výsledky pulského filmového festi- valu. Z pěti oceněných celovečerních filmů byly uvedeny tři (Cizí země, Pánem svého těla, který byl ohodnocen jako druhý nejlepší film, a Zenica), čtvrtý (V sobotu večer, označený za třetí nejlepší film) se v československých biografech objevil následujícího roku. Mezi vyznamenanými se objevi- lo i jméno Rade Markoviće, který získal Druhou cenu za mužskou roli (Druga nagrada za mušku ulogu) za snímek Cizí země.278 Podle jugoslávského zdroje zakoupilo Československo v roce 1958 devět krátkometrážních titulů vyrobených v letech 1951–1958 (Splavari na Drini / Voraři na Drině, Priča o jezeru / Povídka o jezeru, Mojster Plečnik / Mistr Plečnik, Dubrovačke ljetne igre / Dubrovnické letní kurzy, Let nad močvarom / Jaro nad močálem, Pomlad v gorskem lovišču / Jaro v horském lovišti, Nesporazum / Nedorozumění, Priča o dječaku i kuriru / Příběh chlapce a kurýra a Svetkovina kamena / Sváteční kámen). Stalo se tak druhým nejvýznamnějším odběratelem po SSSR, který v roce 1956 zakoupil najednou dvacet krátkometrážních snímků.279 Ne všechny se ovšem nakonec objevily v distribuci. Je možné, že změnu způsobilo opětovné zhoršení vztahů mezi Jugoslávií a východním blokem. Pří- mo v roce 1958 byla nabídnuta Plitvická jezera. Dokumentární film o chorvatském národním parku byl zmíněn již výše. Jedná se o jednu z koprodukcí, na kterých v oblasti krátkometrážní tvorby Čes- koslovensko a Jugoslávie spolupracovaly. V roce 1958 byly v československých kinech uvedeny ještě Vlny – řeč moře a Setkání v Dubrovníku. Jediným čistě jugoslávským snímkem, který pro rok 1958 zmínil i Koordinační výbor, byl Mistr Plečnik. O rok později ještě distribuce zařadila Jaro nad močálem Aleksandra Petroviće. V roce 1958 informovala rubrika časopisu Film a doba „Filmový život v zahraničí“ o mezi- národních kontaktech Jugoslávie. Na začátku roku se autor či autorka příslušného textu vyjádřil kriticky k přerušení kontaktů NSR s FLRJ, což mělo mít negativní dopad na vzájemné koprodukční projekty. Zároveň však padla zmínka o tom, že se Jugoslávie v poslední době orientuje na spoluprá- ci s Československem, Polskem, Maďarskem či Itálií.280 Stejná rubrika upozornila v následujícím čísle periodika na připravovanou novinku, sovětsko-jugoslávskou koprodukci Aleksa Dundić. Sní- mek vstoupil do československých kin v následujícím roce pod názvem V ohni a bouři. Na strán- kách Filmu a doby se pak setkal s pochvalou Miroslava Nýdla.281 Šárka a Luboš Bartoškovi vyzdvihli sociální motiv v Karlových Varech oceněné koprodukce (Francie/NSR/Jugoslávie) Velká modrá cesta režírovaná Gillem Pontecorvem.282 V roce 1958 vznikla také československo-jugoslávská ko- produkce Hvězda jede na jih, která se ovšem do československých kin dostala až v roce 1964. Osud tohoto díla ovlivnila proměna mezinárodní situace, ke které právě v roce 1958 došlo, jak bude roz- vedeno níže. Rok 1959 přinesl v oblasti distribuce znatelný propad kopírující ochlazení vztahů mezi Ju- goslávií a východním blokem. Stejně jako v následujících třech letech uvedla československá kina pouze dva čistě jugoslávské snímky. V roce 1959 je nicméně ještě doplnily tři mezinárodní kopro- dukce. Jednou z nich byl výše zmíněný dobrodružný film V ohni a bouři, inspirovaný skutečným
277 Viz my [Myzetová, Jindřiška] (1957): Zenica. Filmový přehled 8, č. 49 (7. 12. 1957), s. 7–8. 278 Viz Pulski filmski festival 27. srpnja – 4. kolovoza 1957. Pulski filmski festival. Dostupné z:
46 příběhem srbského poručíka bojujícího na straně bolševiků.283 Ještě dále do historie se vrací fran- couzsko-italsko-jugoslávská spolupráce Dej pozor, La Toure! Výpravný rytířský příběh se odehrává v době vlády francouzského krále Ludvíka XV. Luboš Bartošek představil dílo jako divácky vstřícné, které ale neuspokojí „ctitele filmového umění“.284 Třetí koprodukcí byl italsko-jugoslávský snímek se sociálním námětem. Cesta dlouhá jeden rok Giuseppa de Santise sleduje úsilí obyvatel malé chu- dé horské vesničky o stavbu silnice vedoucí do údolí.285 Oba čistě jugoslávské filmy jsou spíše ko- morními díly zasazenými do současnosti. Povídkový film V sobotu večer Vladimira Pogačiće líčí náladu a osudy občanů hlavního města. Černé perly Tomy Janiće označil Filmový přehled za umělec- ký film, ve kterém se ředitel ústavu pro mladistvé snaží pomoci provinilcům přátelským přístu- pem.286 Počet uvedených celovečerních hraných filmů sice citelně poklesl, ale krátkometrážních snímků se v československých kinech objevilo devět. Pět z nich nicméně vzniklo v československo- jugoslávské koprodukci. Ve výběru převažují přírodopisné a zeměpisné snímky. Jedinou výjimkou je dětem určená loutková Plakalka. Následujícího roku už se v československých kinech objevily pouze tři krátkometrážní fil- my, z toho jeden animovaný a dva dokumentární. Celovečerní tvorbu zastoupily v letech 1960 a 1961 shodně vždy dva snímky z roku 1960 tematicky spjaté s druhou světovou válkou. Drama Pev- nost Mamula Velimira Stojanoviće přibližuje osudy jugoslávských vězňů na malém ostrově krátce po italské kapitulaci. Komornější jsou Osmé dveře. V tomto filmu se penzionovaný univerzitní pro- fesor náhodně připlete do cesty odbojáři a řeší dilema, jak se ke vzniklé situaci postavit. V roce 1961 to byla nejprve Kóta 905 odehrávající se těsně po konci druhé světové války. Policie zde posí- lá svého agenta do jedné z loupeživých skupin, které operují v jugoslávských horách. Devátý kruh je dalším ze snímků France Štiglice, jehož komentář citoval Filmový přehled:
Scénář filmu „Devátý kruh“ mě opravdově zaujal svým hluboce otřesným příběhem mladé lásky, probouzející se uprostřed chaotických událostí druhé světové války. Ži- dovský původ hrdinky filmu dává celému příběhu široký rámec a dimense. Byla to především humanistická tendence tohoto příběhu, jež mě silně přitahovala a jíž jsem považoval za nutné zdůraznit. Dále pak možnost položit poetický sen mladé lásky do protikladu k temné vlně nelidskosti, jež vyvřela v minulé válce mocně na povrch a tvoří v našem příběhu obrys devátého pekelného kruhu. […] Film „Devátý kruh“ vy- práví o vášnivé lidské touze po štěstí a míru.287
Vzhledem ke snížení počtu jugoslávských titulů v československé distribuci se také zúžil prostor pro uvádění filmů oceněných na filmovém festivalu v Pule. Z ročníku 1958, kde bylo vy- znamenáno sedm titulů, se v Československu objevila Cesta dlouhá jeden rok, hodnocená jako dru- hý nejlepší film, a Černé perly v roce 1959 a H-8, vítěz ceny za nejlepší film, až v roce 1964. V roce 1959 již bylo v Pule vyznamenáno deset titulů. Vítězný Vlak bez jízdního řádu vstoupil do českoslo- venské distribuce až v roce 1966 (okolnosti jsou komentovány níže). Kromě něj se do českosloven- ské distribuce dostaly ještě filmy Osmé dveře v roce 1960 a Gardový seržant a Vítr se utišil před svítáním v roce 1962. Ročník 1960 se nesl ve znamení filmu Devátý kruh, který posbíral nejvíce cen včetně té za nejlepší film. (Nominován byl také na cenu Americké filmové akademie – Oscar
283 Viz n [Navrátil, Antonín] (1959): V ohni a bouři. Filmový přehled 10, č. 38 (3. 10.), s. 9–10. 284 Viz BK [Bartošek, Luboš] (1959): Dej pozor, La Toure! Filmový přehled 10, č. 9 (7. 3.), s. 3–4. 285 Viz BK [Bartošek, Luboš] (1959): Cesta dlouhá jeden rok. Filmový přehled 10, č. 14 (11. 4.), s. 3–4. 286 Viz red (1959): Černé perly. Filmový přehled 10, č. 18 (9. 5.), s. 3–4. 287 Viz Devátý kruh. Filmový přehled 12, č. 42 (30. 10. 1961), s. 6.
47 v kategorii Nejlepší zahraniční film jako první jugoslávský celovečerní film v historii.288) Z nejvýše oceněné trojice se do československých biografů dostalo stejně jako v předcházejícím roce jen ví- tězné dílo a kromě něj z oceněných už pouze středometrážní Ztracená tužka. Pulský filmový festi- val roku 1961 bezprostředně distribuce nereflektovala. Zpětně byl zakoupen pouze titul Signály nad městěm. Následující ročník dopadl podobně. Nejvíce oceňovaná Kozara vstoupila do českoslo- venských kin už další rok, Lady Macbeth z Mcenského újezdu však až v roce 1965. Do soutěže v Karlových Varech byla zařazena Přebytečná.289 V letech 1956–1958 je možné na stránkách Filmu a doby sledovat různorodé texty věnova- né jugoslávské filmové kultuře: recenze, souhrnné zprávy i překladové články. V roce 1959 je jugo- slávská kinematografie zmíněna dvakrát pouze prostřednictvím mezinárodních koprodukcí a v letech 1960 a 1961 jsou tamní filmy vstupující do československé distribuce charakterizová- ny negativně. Šárka Bartošková ve svém shrnutí z října 1960 na příkladech filmů Osmé dveře, vstu- pujícího do československé distribuce, a Vítr se utišil před svítáním, oceněného v Karlových Varech ukazuje na rutinnost, schematičnost a neosobnost tematicky vyčerpaného okruhu.290 V podobném duchu vyznívá také noticka otištěná časopisem Československého státního filmu Kino.291 V pravidelné rubrice Filmu a doby se další jugoslávský titul objevuje opět o rok později. I zde je hodnocení filmové novinky přísné. Gustav Francl považuje děj Kóty 905 za nerealistický a drama- tickou podívanou za samoúčelnou, přehnaně oslavující zásluhy jednotlivce.292 V roce 1962 je po čtyřech letech opět otištěna delší recenze, v níž Miloš Fiala chválí Devátý kruh. Tragédii lásky dvou mladých lidí za druhé světové války přirovnávaná k významnému československému dílu Romeo, Julie a tma.293 Vyšší počet textů tematicky věnovanýh jugoslávskému filmu se na stránky měsíčníku Film a doba opět vrací až na konci roku 1963. Na stránky magazínu Kino se první zmínky o jugoslávské kinematografii dostaly v roce 1957. Informace se soustředily na oblast výroby včetně koprodukčních projektů a pochopitelně u nás uváděných děl. Podrobné referáty byly věnovány filmovému festivalu v Pule. Rozsáhlý je také rozhovor s režisérem Vladimirem Pogačićem otištěný na počátku roku 1959. Režisér je zde před- staven s respektem jako jeden z nejvýznamnějších domácích tvůrců.294 V následujícím roce ovšem texty věnované Jugoslávii mizí a o rok později zde najdeme pouze jedno stručné představení výše zmíněné Kóty 905 vstupující do československých kin.295 S rokem 1962 se pak jugoslávský film do časopisu postupně vrací, přičemž počet článků stoupne výrazně v roce 1963. Vývoj je tedy analo- gický k popsanému přístupu časopisu Film a doba. Poslední rok před oživením vzájemných kontaktů se v československé distribuci objevily dva jugoslávské snímky a jedna mezinárodní spolupráce. Italsko-francouzsko-jugoslávská kopro- dukce Gardový seržant byla v kinech úspěšná: vstupenky si zakoupily téměř dva miliony diváků. Kromě ní byly na programu také snímky dvou režisérů, se kterými už se publikum v československých kinech setkalo. Počtvrté se v distribuci objevilo dílo Vladimira Pogačiće. Ten- tokrát psychologické kriminální drama Nebe bez lásky. Potřetí se představil Radoš Novaković. Jeho film Vítr se utišil před svítáním je výjimečným příkladem cenzurního zásahu.
288 Viz Oscars. The 33rd Academy Awards | 1961. Dostupné z:
48
Nejdůležitějším pramenem, ze kterého lze čerpat poznatky o vztahu cenzury a kinemato- grafie, jsou cenzurní karty HSTD. Jak již poznamenal Lukáš Skupa, informace o hodnocení a kontro- le konkrétních filmů se na karty zapisovaly v různém rozsahu.296 Cenzurní karty nejsou k dispozici ke všem jugoslávským titulům, které se objevily v československé distribuci. Dokládají minimum zásahů a dá se proto předpokládat, že případné nevhodné tituly byly zamítnuty už výběrovou ko- misí či jiným orgánem podílejícím se na selekci a do další úrovně jednání nepostoupily. Cenzurní karta vyhotovená k partyzánskému filmu Vítr se utišil před svítáním příznačně vy- stihuje atmosféru československo-jugoslávských vztahů. Film z roku 1959 byl projednáván 10. června 1960. Komentář zaměstnance HSTD obsahuje doporučení o úpravě dialogové listiny ve scéně, kde padne nepřímá či domnělá [!] zmínka o Titovi. Navrhovaná změna byla akceptována a film byl do československé distribuce přijat.297 O několik týdnů později byl uveden v soutěži Mezi- národního filmového festivalu Karlovy Vary, ale v široké distribuci se objevil až na jaře 1962.298 Do sovětských biografů se nedostal vůbec.299 Tento druh zásahu vypovídá o dopadu zahraničně- politické situace po tzv. druhé roztržce mezi Bělehradem a Moskvou. Po jejím propuknutí sice ne- byly přerušeny kontakty jako v roce 1948, ale napjaté vztahy způsobily zdrženlivost a opatrný po- stup při vzájemných jednáních a znatelný pokles v recipročním obchodování.
Jugoslávské dlouhometrážní filmy uváděné v Československu 1956–1962
Rok 1956 1957 1958 1959 1960 1961 1962 Celkem Počet filmů 6 7 7 5 2 2 3 34
Jugoslávské dlouhometrážní filmy uváděné v Sovětském svazu 1955–1962300
Rok 1955 1956 1957 1958 1959 1960 1961 1962 Celkem Počet filmů 3 8 3 6 6 3 6 9 44
Sedmileté období (1956–1962) filmových vztahů dvakrát ovlivnily probíhající politické změny. Jeho počátek nejprve přinesl obnovení obchodní výměny po dlouhé osmileté pauze. Drama- turgická selekce se věnovala nejen dominujícímu tématu druhé světové války a národně- osvobozeneckého boje, ale reflektovala i koprodukční projekty a další žánry. Slibný rozvoj narušilo propuknutí druhé sovětsko-jugoslávské roztržky vedoucí v oblasti distribuce k minimalizaci vzá- jemné výměny. Na rozdíl od prvního konfliktu nedošlo k přerušení vztahů, ale k opatrnému přístu- pu a zdrženlivosti při vzájemných jednáních, což lze nejlépe vidět na československém nákupu let 1960 a 1961. Čtyři celovečerní snímky uvedené v těchto dvou letech se všechny odehrávají během válečného konfliktu. Odstup se analogicky projevil také ve způsobu informování v časopise Film a doba. Zatímco v letech 1956–1958 najdeme v periodiku řadu různorodých textů, v roce 1959 ná- sleduje početní propad. Vyšší počet textů tematicky věnovaných jugoslávskému filmu se na stránky měsíčníku Film a doba opět vrací až na konci roku 1963. Filmová výměna zintentivní výrazně až v letech 1964 a 1965. Početní křivka jugoslávských filmů exploatovaných v Sovětském svazu vypa-
296 Viz Skupa, Lukáš (2014): Přísně utajená komunikace. Česká kinematografie a cenzura, případ Filmového studia Barran- dov v letech 1962–1970. Brno: MU, s. 20. 297 ABS, f. 318 Hlavní správa tiskového dohledu ministerstva vnitra, Kartotéka filmy U–VLE, cenzurní karta filmu Vítr se utišil před svítáním. 298 Viz Vítr se utišil před svítáním. Filmový přehled 13, č. 14 (16. 4. 1962), s. 9–10. 299 Viz Киноклуб "Феникс". СОВЕТСКИЙ ПРОКАТ: фильмы социалистических стран, списки. Dostupné z:
49 dá mírně odlišně. Výrazný kvantitativní výkyv vidíme v tabulce výše v roce 1960 obdobně jako v Československu, velký rozdíl mezi dvěma zeměmi naopak vykazují roky 1961 a 1962, kdy byl nákup v SSSR vždy trojnásobný. V celkovém součtu za sedmileté období uvedl Sovětský svaz o de- set titulů více, což vzniklo právě díky posledním dvěma letům vymezeného období. Obdobně lze sledovat vývoj na Filmovém festivalu pracujících. Přehlídka pořádaná v letech 1948–1990 se postupně stala mohutnou masovou akcí organizovanou v mnoha městech celého Československa.301 Pavel Skopal chápe filmovou kulturu v poválečném vývoji Československa jako integrační nástroj sloužící k budování ideově-uměleckého hodnotového systému. Nejevidentnějším příkladem této strategie byly festivaly, mezi které patřil i FFP.302 Jeho první ročník proběhl ve Zlíně 28. 7. – 3. 8. 1948, tedy po propuknutí československo-jugoslávské roztržky. Festival tak první ju- goslávský film (jednalo se o titul Pátrání) nabídl až v roce 1956, tedy v první sezóně konané po uklidnění mezinárodní situace. Následující dva roky byly v rámci této putovní akce uvedeny filmy Nedívej se zpátky, synu! a Pánem svého těla. Oba se také roku 1958 objevily v československé distri- buci. Zatímco v kinech jsou od tohoto roku jugoslávské dlouhometrážní i krátkometrážní tituly uváděny bez přerušení, FFP zařadil až v roce 1963 snímek Schody odvahy.303 Přísně ideologicky střežená dramaturgie se tedy jugoslávské produkci vyhnula znovu v letech 1958–1962 po propuk- nutí druhé sovětsko-jugoslávské roztržky. Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary (dříve Mariánské Lázně) organizovaný od roku 1946 zařadil jugoslávské snímky na každém ročníku pořádaném v letech 1956–1962. V roce 1956 se zde objevily krátkometrážní filmy Jovan Sterija Popović, Krev svobody, Příteli, příteli! a S druhem druh. Z celovečerních snímků bylo zařazeno Pátrání, které následujícího roku vstoupilo úspěšně do československé distribuce. Jugoslávskými hosty festivalu se stali režisér Živan Žika Čukolić, ředitel filmového studia Dejan Obradović, herec Vasilije Pantelić a režisér Žorž Skrigin. V roce 1957 byly na festivalu promítnuty dva krátkometrážní jugoslávské snímky Dubrovnické letní kurzy a Nezná- má zahrada a dva tituly celovečerní Prokleté peníze a Velcí a malí. Druhý jmenovaný dlouhý film vynesl Vladimiru Pogačićovi Cenu za režii, jedno z prvních mezinárodních uznání, kterého se jugo- slávské kinematografii dostalo. Oba tituly vstoupily v roce 1957 také do československé distribuce. V daném roce dorazila početná jugoslávská delegace: herečka Tatjana Beljaková, kterou mezi hvězdnými hosty představil i časopis Kino,304 režisér Mladomir Puriša Djordjević, režisér Milorad Djukanović, scenárista Ratko Djurović, herečka Dubravka Gallová, kameraman Nenad Jovičić, herec Joza Laurenčić, herec Vaso Peričić, kameraman Aleksandar Sekulović a režisér Velimir Stojanović. Následujícího roku se opět na programu objevily dva krátkometrážní jugoslávské snímky Den od- dechu a Petar Dobrović, z dlouhometrážních v soutěži Pánem svého těla a mimo soutěž Michal Stro- gov. Také tyto dva celovečerní tituly se ještě v roce 1958 objevily v československých kinech. Jugoslávskými hosty byli tentokrát režisér Fedor Hanžeković, herečka Ljubica Jovićová, herečka Marija Konová a generální ředitel jugoslávské kinematografie Gojko Sekulovski. V roce 1960 byla pořádána I. přehlídka a soutěž animovaných filmů, do které byla zařazena čtyři jugoslávská krát- kometrážní díla: Harmonika (oceněna Zvlášním čestným uznáním), Koncert pro kulomet, Sám a Sněhové srdce. Mimo ně vstoupil do programu ještě film Na slunné straně ulice. Jediným celovečer- ním zástupcem bylo výše zmiňované cenzurované dílo Vítr se utišil před svítáním. V roce 1962 uve- dl festival krátkometrážní snímek Bumerang, který získal Hlavní cenu a Cenu za nejoriginálnější
301 Viz Havel, Luděk (2016): Filmový festival pracujících a jeho funkce v kulturní politice komunistického režimu. Disertační práce. Brno: MU, s. 7. 302 Skopal, Pavel (2014): Filmová kultura severního trojúhelníku. Filmy, kina a diváci českých zemí, NDR a Polska 1945– 1970. Brno: Host, s. 83–84. 303 Srov. Havel, Luděk (2016): Filmový festival pracujících a jeho funkce v kulturní politice komunistického režimu. Diser- tační práce. Brno: MU, s. 94–102. 304 Viz Hvězdy festivalu jak je viděli fotografové..., Kino 12, č. 15–16, s. 252.
50 film. Celovečerní film byl rovněž zařazen jeden. Přebytečná se však do československých kin nedo- stala.305 Celovečerní filmy zařazené v letech 1957, 1959 a 1960 do festivalové přehlídky zpracová- vají tematiku narodně osvobozeneckého boje. Do roku 1962 se konaly první dva ročníky Moskev- ského filmového festivalu, kde byl v soutěži také válečný jugoslávský snímek. Nejprve v roce 1959 Větvemi prosvítá nebe a následně v roce 1961 Nebeský oddíl.306 Programování takových titulů od- povídá skladbě jugoslávské tvorby, ale i nedostatku umělecky zajímavějších děl. Také v oblasti vývozu se Československo soustředilo na spolupráci s „bratrskými kinema- tografiemi“. Uvádění československých filmů v socialistických zemích mělo podle Ladislava Kachtí- ka sloužit nejen k výchově, ale i upevňování jednoty celého tábora.307 Obchodování s lidově demokratickými státy bylo upraveno prostřednictvím výše zmíněných rámcových smluv. Zatímco výměna se socialistickými kinematografiemi fungovala, významný vstup na západní trhy se jevil jako velmi obtížný. Rozšiřování teritoriálního zastoupení a uplatňování československé tvorby v zahraničí přitom patřilo k cílům filmového podnikání,308 jehož záměry lze podle geografického směřování rozdělit na dvojí: kapitalistické státy nabízely komerční potenciál, v ostatních oblastech byly sledovány cíle politické.309 Vzájemná výměna v rámci socialistických států a především vý- chodního bloku odpovídala cílům prosazovaným kulturní politikou jednotlivých zemí. Ladislav Kachtík vystřídal v roce 1958 Františka Poláka na pozici ředitele FEX a zůstal v této funkci deset let. Obchodní zkušenosti získával během svého působení na pařížské delegatuře (1955–1957), kde měl na starosti jednání o prodejích se zástupci západních produkcí.310 Pod Kach- tíkovým vedením dovoz i vývoz vzkvétal. Konkrétní jednání a návrhy ukazují na snahu o maximali- zaci ekonomických možností svěřeného odvětví.311 Jeho oficiální vyjednávací pozice byla dána politicko-ideologickými požadavky určovanými ÚV KSČ i ÚPF. Minimálně do začátku šedesátých let proto postoj Československého filmexportu odpovídal plnění politicko-výchovných cílů socialistic- kého státu312 a distancoval se od tržního potenciálu. Ve skutečnosti kontinuálně usiloval o nalezení rovnováhy mezi politickými hledisky, požadavky trhu a ekonomickými možnostmi. Prodej byl realizován buď za fixní cenu, nebo na procenta, přičemž procentní obchody byly sjednávány pouze výjimečně s některou z kapitalistických zemí. Fixní smlouvy byly uzavírány při dovozu a nereflektovaly budoucí tržby. FEX byl jako výhradní dovozce v situaci, kdy zahraniční partneři v podstatě museli akceptovat nabízené smluvní podmínky. Při vývozu byla vyjednávací pozice obtížnější, protože nejistotu zisku nesl distributor. Fixní cena byla proto kompromisem pro obě strany, mezi něž se dělila rizika.313 Licence platily typicky po dobu pěti let a obvykle zahrnova- ly i práva na uvádění v televizi. V zemích silně kinofikovaných to byla podle Kachtíka vzhledem
305 Viz Dvacet pět mezinárodních filmových festivalů v Československu. Karlovy Vary 1946–1986 (1986). Praha: Českoslo- venský filmový ústav, s. 58–121, 367–368. 306 History. Moscow International Film Festival. Dostupné z:
51 k trojstupňovému uvádění (premiérová kina v hlavních městech, premiérová v ostatních městech a zbývající kina) se započítáním času na výrobu a jazykové úpravy poměrně krátká doba exploata- ce.314 Na úrovni bilaterálních výměn v rámci socialistické soustavy mělo být ideálně dosahováno rovnítka mezi výnosy.315 Vývozní cenu ovlivňoval počet kin a návštěvnost v daném teritoriu, doba trvání i rozsah domluvené licence. Při vývozu celovečerních filmů do socialistických států činila na počátku šede- sátých let cena 63 522 korun, v případě kapitalistické země 12 270 korun. Peněžní závazky se vůči socialistickým státům vyjadřovaly v rublech. Vztah k němu určilo zákonné opatření č. 25/1961 Sb. na poměr jeden rubl = osm korun. Obchod s kapitalistickými zeměmi byl realizován prostřednic- tvím měny cizího státu. Pokud nebyla konvertibilní, využil se americký dolar či jiná volně směni- telná měna.316 Vývoz monopolů postupně během padesátých let rostl (v letech 1958 a 1959 dosáhl trojná- sobné hodnoty oproti období 1950–1952). Situace nicméně nebyla na konci dekády jednoduchá – kapitalistické státy se orientovaly především na animované filmy a ani socialistické země pochopi- telně neodebíraly veškerou tuzemskou produkci.317 Skutečný rozvoj přinesla až léta šedesátá. V Jugoslávii upravoval kontakty se zahraničím Základní zákon o filmu přijatý v roce 1956. Vznikla také Kancelář pro dovoz a vývoz filmů, reorganizovaná v roce 1962 v Obchodní sdružení pro import a export filmů Jugoslavija film. Tento subjekt na žádost distributora opatřil filmové ko- pie, nechal je přezkoumat a vydal definitivní rozhodnutí o jejich výběru. Až do druhé poloviny šedesátých let existovalo šest distribučních společností se sídly ve všech republikách federace a majících působnost na území celé SFRJ: Croatia film (Záhřeb), Kinema (Sarajevo), Makedonija film (Skopje), Morava film (Bělehrad),318 Vesna film (Lublaň) a Zeta film (Budva). Všechny tyto firmy měly své pobočky v ostatních republikách a skrze ně dodávaly do kin na území celé Jugoslávie.319 Distribuci v kinech monitorovaly programové rady (saveti za program), které kontrolovaly dodržování poměrného zastoupení zábavných programů vůči produkci východoevropské. Kulturní politika tudíž odpovídala ostatním socialistickým zemím, přičemž jugoslávská kinematografie byla od druhé poloviny padesátých let citlivější na ekonomický dopad jednotlivých rozhodnutí. Bilance za období 1957–1960 například ukázala, že náklady na produkci domácí kinematografie jsou o 30 % vyšší než částka utržená v kinech.320 Na počátku šedesátých let se proto uvažovalo nad tím, že by bylo vhodné už na úrovni výroby promyslet, zda je připravovaný titul atraktivní pro zahraniční trhy.321 Objevily se také návrhy, aby všechny jugoslávské biografy byly povinovány zakoupit veške-
314 Podle Kachtík, Ladislav – Nový, Antonín: (1962): Československý film a světový filmový obchod. Praha: ÚŘ ČSF – tiskové oddělení ÚPF, s. 24–29. 315 Kachtík, Ladislav – Nový, Antonín: (1962): Československý film a světový filmový obchod. Praha: ÚŘ ČSF – tiskové oddě- lení ÚPF, s. 48. 316 Podle Kachtík, Ladislav – Nový, Antonín: (1962): Československý film a světový filmový obchod. Praha: ÚŘ ČSF – tiskové oddělení ÚPF, s. 28, 45 a 85. 317 Kachtík, Ladislav (1960): Náš zahraniční filmový obchod. Film a doba 6, č. 4, s. 270. 318 Rozbor činnosti a dramaturgie společnosti Morava zpracoval částečně s ohledem na kulturně-politické souvislosti Petar Volk. Viz Volk, Petar (1977): Morava film 1946–1976. Beograd: Beogradski izdavačko-grafički zavod. 319 NFA, f. ÚŘ ČSF, R12/BI/3P/1K, Zahraniční záležitosti 1962–1963. Cestovní zpráva o služební cestě do Jugoslávie ve dnech 25. 7. – 7. 8. 1963, 7. 9. 1963, s. 11–12. 320 AJ, f. 405 Savet za kinematografiju PKJ (1951–71), S-1 Koordinacioni odbor za uvoz filmova 1965–9 (razni materijali), Jugoslavenski film na stranih tržištima, s. 5. Petar Volk rekapituluje růst nákladů na výrobu celovečerního filmu: 1947 šest milionů, 1948 dvanáct milionů a 1950 třicet až čtyřicet milionů dinárů. Volk, Petar (2001): Dvadeseti vek srpskog filma. Beograd: Institut za film – Jugoslo- venska kinoteka, s. 335. 321 AJ, f. 405 Savet za kinematografiju PKJ (1951–71), S-1 Koordinacioni odbor za uvoz filmova 1965–9 (razni materijali), Primedbe na analizu „Ekonomski položaj filmske industrie“ [1961], s. 1.
52 rou domácí produkci.322 Motivací mělo být mj. zavedení vyššího poplatku při uvádění zahraničních titulů.323 Taková proměna by vyhovovala výrobcům, ale znevýhodnila by distributory. Stejně tak kinaři byli více motivováni uvádět zahraniční (zejména západní) filmy, které slibovaly vyšší tržby. Rozpory přetrvávaly také v oblasti vývozu. Ceny prodeje do socialistických zemí stanovené s rokem 1956 v rozmezí od dvou do dvaceti dvou tisíc dolarů324 v závislosti na zemi určení zůstáva- ly ještě v roce 1971 stejné, přestože se za patnáctileté období proměnila výrobní cena filmů.325 Jistě to souviselo také se skutečností, že východoevropské země představovaly pro Jugoslávii klíčový trh. Ještě plán na rok 1962 počítal s dělbou trhu v následujícím poměru: zhruba třetinu pokryjí západní státy, třetinu východoevropské země a třetinu zbytek trhu. První dva segmenty s sebou přitom nes- ly nezanedbatelné problémy. Socialistické státy vyžadovaly reciproční výměnu, na nákup kapitalis- tických pro změnu nebyl k dispozici dostatek deviz.326 V období 1951–1969 byl podíl evropských socialistických zemí na vývozu významných 25 %. Obzvášť vezmeme-li v úvahu, že region „konkuroval“ zhruba 140 zemím, se kterými v průběhu těchto dvou dekád Jugoslávie obchodovala. Prvních šest příček v počtu prodaných celo- večerních titulů obsadily právě evropské socialistické země a Československo bylo mezi nimi na druhém místě. K nejvýraznějšímu propadu podílu východní Evropy došlo mezi roky 1958 a 1959, kdy se obchodování snížilo téměř na polovinu. Kinematografie tak opět reagovala na aktuální poli- tický vývoj, kdy v polovině roku 1958 došlo k prudkému ochlazení jugoslávských vztahů s východním blokem v důsledku druhé sovětsko-jugoslávské roztržky. V oblasti dovozu bylo zastoupení východního bloku obdobné. Jeho podíl dosáhl za období 1945–1970 28 %. Československo bylo přitom sedmou nejvyhledávanější zemí a umístilo se za Sovětským svazem, když první místa obsadily nejsilnější západní kinematografie. V žebříčku zpra- covávajícím o něco kratší časový úsek 1945–1967, kdy bylo celkem importováno 3 249 snímků, jsou první místa zemí obsazena následovně: 1. USA 916, 2. SSSR 553, 3. Francie 439, 4. Itálie 341, 5. Velká Británie 287, 6.–7. NSR 122, ČSR 122.327 I zde tedy Československo figuruje na sedmé pozi- ci. Pro období do roku 1970 nemáme k dispozici kompletní údaje, dostupné informace ale naznaču- jí, že ze šesti základních podniků se dovozem z Československa nejvíce zabývaly záhřebský Croatia film, lublaňský Vesna film a bělehradský Morava film.
322 AJ, f. 405 Savet za kinematografiju PKJ (1951–71), S-1 Koordinacioni odbor za uvoz filmova 1965–9 (razni materijali), Plan za distribuciju domaćeg filma, 26. 5. 1959. 323 AJ, f. 405 Savet za kinematografiju PKJ (1951–71), S-1 Koordinacioni odbor za uvoz filmova 1965–9 (razni materijali), Primedbe na analizu „Ekonomski položaj filmske industrie“ [1961], s. 10. 324 Například vývoz do arabsky mluvících zemí byl v roce 1962 na úrovni 3–4 000 dolarů. AJ, f. 405 Savet za kinematogra- fiju PKJ (1951–71), S-1 Koordinacioni odbor za uvoz filmova 1965–9 (razni materijali), Plani problemi izvoza filmske industrie, [1961], s. 2. Představu o historické ceně dolaru vůči československé koruně dostaneme díky informacím České národní banky. Podle jejích údajů měl jeden dolar v roce 1953 (po peněžní reformě) hodnotu 7,20 korun. Až do počátku sedmdesátých let byl kurz podobný, protože ČNB uvádí až údaj pro rok 1971, kdy s oslabováním dolaru na světových trzích koruna po- sílila na 6,63 korun za dolar. Tento vývoj se ovšem vztahuje k oficiálnímu kurzu. Přepočty využívané v různých ty- pech transakcí se značně lišily. Viz Kurzový vývoj a zlatá měna. Historie ČNB. Dostupné z:
53
Československé dlouhometrážní filmy uváděné v Jugoslávii 1956–1962
Rok 1956 1957 1958 1959 1960 1961 1962 Celkem Počet filmů 6 5 6 6 4 3 2 33
Tabulka výše ukazuje, že počet vzájemně zakoupených dlouhometrážních filmů je v souhr- nu sedmiletého období téměř totožný. Konkrétní výběr snímků dovezených z Československa do Jugoslávie v letech 1956–1962 lze charakterizovat podle dvou časových etap. Zatímco roky 1956– 1959 reprezentují výběr učiněný v době obnovených vztahů východního bloku a Jugoslávie, období 1960–1962 je naopak poznamenáno druhou sovětsko-jugoslávskou roztržkou. První čtyři roky bylo do Jugoslávie prodáno vždy šest celovečerních snímků s výjimkou pěti v roce 1957. Výběr let 1956 a 1957 zahrnoval snímky vyrobené v dlouhém časovém rozmezí sahajícím až do let 1948 a 1949, které zastoupily snímky Císařův slavík, Divá Bára, Krakatit a Svědomí. Distribuce tak doplnila tituly se zpožděním vzniklým přerušením kinematografických vztahů po roce 1948. Celkově roky 1956–1959 představily pestrý výběr exportně úspěšných animovaných (Stvoření světa) a kombi- novaných filmů (Cesta do pravěku a Vynález zkázy), významných adaptací české literatury (Divá Bára, Dobrý voják Švejk, Poslušně hlásím, Krakatit a Vlčí jáma) a komedií (Cirkus bude!, Hudba z Marsu, Kudy kam?, Páté kolo u vozu a Zaostřit prosím!). Žánrové filmy doplnily také snímky dra- matické odehrávající se především v současnosti, mezi nimiž figurují také tituly patřící do spole- čensko-kritického proudu konce padesátých let (Škola otců a Tam na konečné). Výběr let 1960–1962 je vzhledem k ochlazeným vzájemným vztahům skromnější početně i žánrově. Lze jej rozdělit na detektivní či špionážní snímky a obsahově závažnější díla patřící k vrcholu dobové československé tvorby: Romeo, Julie a tma a Vyšší princip. Oba tyto snímky patřily v daném období k exportně nejvýznamnějším a také kriticky nejoceňovanějším. Z celovečerní tvor- by roku 1960 vyzdvihl ČSF deset titulů, které usilují „o hlubší pohled na život našeho lidu, nachází k vyslovení závažných myšlenek také účinnou uměleckou formu“.328 Jugoslavija film zařadil do distribuce čtyři z těchto ceněných děl. Dvě jsou jmenována výše jako příklady onoho vrcholného vzedmutí a dvě patří do žánrové kategorie. Obě byla uvedena v roce 1962, kdy jugoslávská distri- buce zařadila pouhé dva československé tituly. Rok před obnovením rozsáhlejší spolupráce se totiž do jugoslávských kin dostaly pouze snímky Kde alibi nestačí a Páté oddělení spadající do kategorie detektivní či špionážní. Právě o těchto dvou filmech máme informace z výběrové komise. Jugoslávští pracovníci se v roce 1962 zúčastnili celkem devíti těchto projekčních setkání.329 V Praze bylo promítnuto třicet čtyři dlouhometrážních a devět krátkometrážních filmů, z nichž bylo vybráno dvanáct, respektive dva. Jeden film neprošel cenzurním posouzením. Zároveň je však ve zprávě níže uvedeno, že byly zakoupeny a tarifem 2 000 dolarů zaplaceny dva celovečerní tituly v ceně se započítáním filmové- ho materiálu 4 804,6 dolarů. Jednalo se právě o snímky Kde alibi nestačí a Páté oddělení.330 Filmové obchodování bylo v Československu a Jugoslávii založeno na obdobných princi- pech. Oba socialistické státy se orientovaly na ideově-výchovné hodnoty nakupovaných titulů a s nimi související spolupráci s lidově demokratickými zeměmi. S těmi byly v oblasti distribuce uza- vírány rámcové smlouvy předpokládající reciproční výměnu v předem stanoveném poměru. Zá- padní státy naopak vyžadovaly prodej na procenta. Na nákup z této oblasti měly Československo i
328 Viz Komplexní rozbor činnosti Československého filmu za rok 1960 [1961]. [Praha]: ÚŘ ČSF, s. 3. 329 Tři z nich se uskutečnily v Moskvě, po jednom v Polsku, Československu, NDR, Maďarsku, Bulharsku a Rumunsku. AJ, f. 405 Savet za kinematografiju PKJ (1951–71), S-12 Devize za uvoz filmova 1967, 1968, uverenje o poreklu filmova 1965–67, Analiza rada na uvozu u 1962 godini, [1962], s. 10–[13]. 330 AJ, f. 405 Savet za kinematografiju PKJ (1951–71), S-12 Devize za uvoz filmova 1967, 1968, uverenje o poreklu filmova 1965–67, Uvoz filmova po zemljama, [1962].
54
Jugoslávie k dispozici nedostačující objem deviz a prodej narážel na nezájem ze strany potenciál- ních odběratelů. Ještě na počátku padesátých let importovaly oba státy především ze socialistické- ho tábora, v druhé polovině dekády klesl podíl tohoto teritoria shodně na úroveň kolem 30 %. Vývoz mimo lidově demokratické země a tzv. třetí svět byl ovšem do počátku šedesátých let z naznačených důvodů obtížný. Situaci ve filmovém obchodu proměnila výrazně až celková trans- formace kinematografie obou zemí. Již během padesátých let panoval v distribuční oblasti konflikt ideových a ekonomických zájmů. Potřeba finančního zisku fakticky hrála obdobnou roli jako neú- stupně deklarovaná oficiální kulturní politika. Ve druhé polovině padesátých let se nicméně lišila reálná situace obou zemí. Zatímco Československo se v roce 1957 ocitlo na vrcholu ideologické kontroly kinematografie, v Jugoslávii převážila vzhledem k tíživé finanční situaci snaha o zisk. V oblasti celovečerní tvorby si Československo a Jugoslávie v období 1956–1962 vyměnily téměř shodný počet filmů. Konkrétní dramaturgii a kvantitu v jednotlivých letech ovlivnily aktuální politické změny. Zatímco nákup 1956 zahrnoval i starší tituly, následující roky se orientovaly na současnou tvorbu. Stabilní odběr vydržel pouze do roku 1959, kdy oba státy utlumily svůj zájem o produkci zahraničního partnera kvůli aktuálně probíhající druhé roztržce mezi Bělehradem a Moskvou. Konkrétní dramaturgie reflektovala současný stav kinematografie. Československá stra- na importovala především válečné filmy doplněné o koprodukce či filmy pro děti a mládež. Až do skutečného rozvoje autorské kinematografie nebyla jugoslávská tvorba považována za výjimečnou a nákupy reflektovaly kulturně-politické cíle spíše než reálný zájem o konkrétní tituly. Federace si naopak podobně jako v poválečném období československou kinematografii považovala a volila žánrově pestřejší výběr zahrnující i společensky aktuální témata.
3.4 Koprodukční boom a Hvězda jede na jih Koprodukční praxe dosáhla podle Pavla Skopala v Evropě největšího rozkvětu koncem pa- desátých a začátkem šedesátých let. Cílem těchto aktivit bylo usnadnit oběh filmové tvorby na ev- ropských trzích. Mezinárodní projekty se ve skromnější podobě objevily i v zemích východního bloku včetně Československa.331 První koprodukce při výrobě celovečerních hraných filmů vznikly na Barrandově ve spolupráci s Bulharskem, když Václav Krška režíroval Legendu o lásce a Labaka- na. Oba snímky měly premiéru v roce 1957. Přípravu koprodukcí a zakázkovou výrobu měl v Československu na starosti Českosloven- ský filmexport. Jeho podnikový ředitel Ladislav Kachtík se podle svých slov inspiroval jugosláv- ským příkladem.332 Jugoslávie, na rozdíl od ostatních evropských socialistických států, realizovala první mezinárodní koprodukci již v roce 1953. Tamní filmový průmysl získával díky četným zahra- ničním projektům velký objem deviz. Cizí štáby využívaly finančně výhodné podmínky natáčení a atraktivní lokace také prostřednictvím zakázkových prací. Ekonomicky výhodné podnikání bylo pro FEX podnětem k vlastní aktivitě. Podnik kontaktoval potenciální partnery a ke konkrétním jednáním je předal FSB, aby příslušná skupina dojednala výrobní smlouvu. Cílem této činnosti byl především zisk deviz, jejichž přínos v těchto případech z Kachtíkova obchodního hlediska převážil nad zájmy ideologickými.333 Ty naopak po polovině roku 1957 vyzdvihoval Eduard Hofman z pozice ředitele FSB. Vedle společné tematiky zdůraznil v otázce koprodukcí preferenci současných látek. Vysvětlil také, že
331 Skopal, Pavel (2014): Filmová kultura severního trojúhelníku. Filmy, kina a diváci českých zemí, NDR a Polska 1945– 1970. Brno: Host, s. 21. 332 Rozhovor s Ladislavem Kachtíkem vedla Marie Barešová 23. 1. 2018 v Praze. NFA, Sbírka zvukových záznamů, N0737- 01-02-ROZ-A. 333 Rozhovor s Ladislavem Kachtíkem vedla Marie Barešová 10. 1. 2018 v Praze. NFA, Sbírka zvukových záznamů, N0737- 01-01-ROZ-A.
55 podíl výrobních nákladů každého z partnerů by měl být hrazen v měně jeho země a distribuční model se následně bude dělit s přihlédnutím k vloženým výdajům. V první řadě však podtrhl, že na rozdíl od západních výrobců je pro FSB klíčové hledisko kulturně-politické:
Záleží nám proto hlavně na takové thematice, která má nejen vnější společný vztah k oběma koproducentům, požadujeme, aby i vnitřní myšlenková náplň vybrané fil- mové látky pomáhala pokrokovému rozvoji národů obou partnerů koprodukce. Hospodářská hlediska, ať výrobní či distribuční, klademe zásadně vždy až na druhé místo.334
Již z oblasti filmové distribuce víme, že podobná prohlášení sice odpovídala požadavkům oficiální kulturní politiky, jejich platnost však byla alespoň do určité míry pouze deklarativní. Po- doba koprodukční praxe nicméně v letech jejího rozmachu v druhé polovině padesátých let ukazu- je, že právě v tomto pionýrském období bylo typické soustředění na spolupráci zemí uvnitř socialistického tábora. V roce 1957 došlo k náhlému nárůstu koprodukčních filmů ukazujícímu na shodný vývoj v zemích sovětského tábora. Ten podle Pavla Skopala čekal na liberalizaci byrokra- tického systému i uvolnění vztahů se Západem.335 Mezi sedmnácti mezinárodními projekty, na kte- rých se Československo v letech 1956–1962 podílelo, najdeme jediný kontakt s kapitalistickou zemí. V roce 1957, kdy vznikla koprodukce s NDR Ročník 21, realizoval FSB také historicky první projekt se západoevropským partnerem, československo-francouzský film V proudech. Naopak třináct snímků vzniklo ve spolupráci s některým ze socialistických států. Na zbývajících třech se podílely země tzv. třetího světa.336 Rozmach koprodukčních projektů v ČSR byl podle Pavla Skopala podporován filmovým průmyslem a podmíněn do značné míry liberální atmosférou nového kurzu. Před jejím vyprcháním v roce 1958 byly v Československu dokončeny čtyři koprodukce (z celkového počtu dvaceti devíti celovečerních filmů), mezinárodní projekty ovšem byly v této době již rychle utlumovány.337 V roce 1959 byly realizovány ještě dva a v letech 1960 a 1961 shodně pouze jeden. Následujícího roku vznikly na Barrandově čtyři mezinárodní projekty, po nichž následuje pauza až do roku 1965. Jiří Marek s více než dvacetiletým časovým odstupem spojoval nárůst koprodukčních pro- jektů s nástupem sovětského zmocněnce pro koprodukce na pozici ředitele hlavní správy sovětské kinematografie. Zajímavější je Markovo hodnocení těchto snah, které odpovídá popsané kombinaci ideových a ekonomických zájmů, a naznačuje také problematičnost způsobenou potřebou vybalan- covat zájmy zúčastněných stran:
To znamená jednak koprodukce společného námětu, později společného třeba i fi- nančního úsilí. Ty koprodukce, to byl taky problém. Na jednu stranu to přineslo něco dobrého, na druhou stranu to někdy vedlo k určitým deformacím, kde se nutně hle-
334 Hofman, Eduard (1957): Naše filmová koprodukce. Rozhovor redakce s ředitelem Filmového studia Barrandov. Film a doba 3, č. 7, s. 445. 335 Skopal, Pavel (2014): Filmová kultura severního trojúhelníku. Filmy, kina a diváci českých zemí, NDR a Polska 1945– 1970. Brno: Host, s. 21–22. 336 Seznam koprodukčních filmů vyrobených v Československu 1956–1962, v závorce uvedena partnerská země: 1956 Legenda o lásce (Bulharsko), Labakan (Bulharsko); 1957 Ročník 21 (NDR), V proudech (Francie); 1958 Co řekne žena (Polsko), Dáždnik sv. Petra (Maďarsko), Hvězda jede na jih (Jugoslávie), V šest ráno na letišti (SSSR); 1959 Májové hvězdy (SSSR), Přátelé na moři (SSSR); 1960 Prerušená pieseň (SSSR); 1961 Uprchlík (NDR); 1962 Akce Kalimantan (Indonésie), Komu tančí Havana (Kuba), Neděle ve všední den (Maďarsko), Praha, nultá hodina (NDR), Velká cesta (SSSR). Viz Havelka, Jiří (1973): Čs. filmové hospodářství 1956–1960. Praha: ČSFÚ, s. 109 a 265. – Havelka, Jiří (1975): Čs. filmové hospodářství 1961–1965. Praha: ČSFÚ, s. 155. – Havelka, Jiří (1976): Československé filmové hospodářství: 1966–1970. Praha: ČSFÚ, s. 169 a 356. 337 Skopal, Pavel (2014): Filmová kultura severního trojúhelníku. Filmy, kina a diváci českých zemí, NDR a Polska 1945– 1970. Brno: Host, s. 30.
56
dal hrdina. Dva kladní hrdinové, že, jeden musel bejt ruskej, jeden českej a takovýhle ty věci. Ale mělo to něco do sebe, protože se tím ten náš film přece jenom zase dostal do širšího povědomí.338
Počáteční období koprodukčního boomu se časově proťalo se sovětským přibližováním Ju- goslávii, které následovaly také ostatní země východního bloku. Vlády Československo a Jugoslávie uzavřely 29. ledna 1957 „Dohodu o spolupráci na poli kultury, umění, vědy, školství a vzdělávání“. Obecně formulovaný text předpokládá rozvoj kontaktů v několika resortech včetně filmu.339 Úvahy o společných koprodukcích tudíž zřejmě vznikly v návaznosti právě na tuto dohodu, neboť výměna filmů pro distribuci započala už o rok dříve. Před vznikem celovečerního koprodukčního filmu zahájily spolupráci subjekty věnující se výrobě krátkometrážních snímků a vzniklo deset barevných filmů s cestopisným zaměřením. V roce 1957 se do společných projektů zapojily Krátký film a UFUS a produkovaly snímky Karlovy Vary, Na shledanou, obdivující krásy Prahy, Bělehrad, Setkání v Dubrovníku a Plitvická jezera. Kame- raman Zdeněk Šibrava vzpomínal na dva projekty z roku 1958: Skrytá krása a Vlny – řeč moře. Prv- ní z nich snímal on, druhý kolega Svatopluk Malý. Obrazově podmanivá Skrytá krása estetizuje drobné organismy, jakými jsou plísně a řasy.340 V roce 1959 ještě UFUS a Dokumentární film spolupracovaly na výrobě titulů Delta na Ne- retvě, Na dvou březích Vardaru, Makedonie a Trogir.341 Tyto krátké dokumentární filmy se postupně objevovaly také v československé distribuci. Podíl na hudební komedii Hvězda jede na jih byl jedním z mála výsledků vyplývajících z bilaterálních jednání. Československé ministerstvo zahraničí zhodnotilo kvalitu filmových kon- taktů v druhé polovině padesátých let jako neuspokojivou. Jugoslávská strana údajně neopětovala československé snahy o rozšíření spolupráce a jugoslávské společnosti odmítly spolupracovat na ideologicky závažných tématech. Odsouhlasila pouze neproblematický žánrový snímek.342 V historii sovětsko-jugoslávských koprodukcí figurují hned dvě zápletky oslavující bojov- nou spolupráci obou zemí. První společná produkce SSSR (Kinostudijo imeni Gorkogo) a Jugoslávie (Avala film) přitom měla premiéru ve stejném roce jako Hvězda jede na jih. Snímek V ohni a bouři pojednává o dobrovolníkovi v srbské armádě Aleksu Dundićovi, který se stane hrdinou bojujícím v řadách Rudé armády během ruské občanské války.343 Na rozdíl od apolitického díla Hvězda jede na jih byl tento námět ideologicky vhodný pro upevnění vzájemných vztahů a posílení jejich vý- znamu směrem do minulosti. O sedm let později vznikl ještě ve spolupráci Lovćen filmu a kyjev- ského Studia Dovženko Oddíl 7 neodpovídá natočený u příležitosti dvacátého výročí osvobození Bělehradu a připomínající společnou účast jugoslávské a sovětské armády na tomto vítězství. Československo-jugoslávská spolupráce se historicky závažného tématu nakonec dočkala až v roce 1975, kdy vznikl snímek Sarajevský atentát. Nikdy ovšem nevznikl dobrodružný či váleč- ný snímek, který by pojednával o bojovném hrdinství spojujícím oba na koprodukci zúčastněné partnery. Nejvýraznějším motivem propojujícím dějiny Československa a Jugoslávie, který by k takovému snímku vybízel, je zapojení Čechů a Slováků do národně-osvobozeneckých bojů na
338 Rozhovor s Jiřím Markem vedl Stanislav Zvoníček 20. 8. 1981 v Praze. NFA, Sbírka zvukových záznamů, N0011-01-01- ROZ-T. 339 AJ, f. 147 Savezna komisija za pregled filmova, Međunarodna saradnja, Sporazum o saradnji na polju kulture, umet- nosti, nauke, skolstva i prosvete izmedju Vlade Federativne Narodne Republike Jugoslavije i Vlade Čehoslovačke Re- publike, s. 1–3. 340 Rozhovor se Zdeňkem Šibravou vedla Eva Strusková 14. 3. 1996 v Praze. NFA, Sbírka zvukových záznamů, N0105-01- 01-ROZ-T. 341 Za tuto informaci děkuji kurátorce Jeleně Milenkovićové z Jugoslávské filmotéky. 342 AMZ, T 1955–59 Jugoslávie 2, 025.437/58-2 Zpráva o současném vývoji styků mezi ČSR a FLRJ doplněná o návrhy na další postup v jednotlivých stykových oblastech. 343 Podle Volk, Petar (2001): Dvadeseti vek srpskog filma. Beograd: Institut za film – Jugoslovenska kinoteka, s. 353.
57 jihoslovanském území. Jak upozornil Pavel Zona, jedná se o početně třetí nejvýznamnější účast na protifašistickém odboji za druhé světové války. Zapojili se do něj v roce 1941 krajané usídlení v Chorvatsku, především v okolí Daruvaru ve Slavonii, a postupně zformovali samostatnou brigá- du.344 Koprodukční vlna, která se před koncem padesátých let vzedmula, přinesla zároveň řadu nerealizovaných nápadů. Na začátku léta 1957 byla naplánována služební cesta vedoucího výroby Karla Feixe do Jugoslávie. Jejím cílem bylo dojednání smlouvy o koprodukci snímku Velké rozhod- nutí. Podrobnější informace (kromě nákladů na cestu) bohužel stručný přehled neuvádí.345 Cesta se měla uskutečnit ve čtvrtém čtvrtletí roku 1957.346 Více informací se dozvíme z dramaturgického plánu FSB na rok 1958, který obsahuje cel- kem čtyři návrhy zahraniční koprodukce, z toho tři spolupráce s jihoslovanským partnerem. Po- vídka Velké rozhodnutí autorů D. Kosovaliće, J. A. Novotného a Jiřího Krejčíka byla projednávána ve skupině Feix – Daniel. Vypráví příběh Jihoslovana a Češky přicházejících po studiu medicíny z Československa do Jugoslávie, kde jsou přiděleni do malé nemocnice v horské vesnici.347 Podrob- nější informace máme díky vzpomínkám Novotného. Ten byl skupinou vyslán do bělehradského podniku Avala film, kde získal spolupracovníky, spisovatele Dušana Kostiće a výše zmíněného Ko- sovaliće, režiséra. Společně pracovali na příběhu inspirovaném skutečnými událostmi. Srbský mla- dík se po absolutoriu vrací do vlasti a z Československa s ním odchází také jeho česká manželka. Novotný popsal příběh jako lidový patos: lékař je nejprve obyvateli vesnice nenáviděn, ale svou prací si postupně získá jejich důvěru. Po vážné autonehodě putují vesničané mnoho kilometrů těž- kým zasněženým terénem, aby mohli mladému doktorovi darovat krev. Po vyhotovení scénáře absolvoval Krejčík obhlídky a vybral si v Jugoslávii lokace. Několik dní po jeho návratu do Prahy však skupina musela projekt zastavit.348 Novotného výpověď naznačuje politické důvody tohoto přerušení. Vzhledem k absenci časového údaje si však nemůžeme být jisti. Kromě toho existoval literární scénář Václava Kršky a Jaroslava Beránka z přímořského prostředí Na mé krásné lodi řešící dilema matky, která se na jadranském pobřeží zaplete s místním mladíkem. Titul s Krškou jako uvažovaným režisérem projednávala skupina Šmída – Kabelík. Tře- tím námětem byla Pohádka o děvčátku z Rivarollo diskutovaná skupinou Hanuš – Träger. Projekt existoval v rozšířené synopsi a režisérem měl být Vladimír Sís, jenž na námětu spolupracoval s Marií Cerviovou.349 Po polovině roku 1957 zmínil Eduard Hofman Pohádku o děvčátku z Rivarollo společně se snímkem Hvězda jede na jih, který měl v dané době již jasné obrysy. Znám byl koprodukční partner Lovćen film, všichni tři čeští scenáristé, žánr a příběh. Pohádka o děvčátku z Rivarollo byla v Hofmanově výčtu prezentována jako případná předloha pro mezinárodní projekt bez zmínky o zahraničním partnerovi. Vypráví o malé holčičce, která se s dětskou obrnou léčí v Janských Lázních. Snímek vychází ze skutečných událostí a je příběhem „[...] o síle lidské pomoci, která přes rozdíl
344 Viz Zona, Pavel (2014): Československá samostatná brigáda Jana Žižky z Trocnova v Jugoslávii. Opomíjená součást protifašistického odboje, Vojenské rozhledy 23 (55), č. 2, s. 146-153. Online verze dostupná z:
58 národností i jazyka dovede sdružovat lidi celého světa“.350 Ve druhé polovině roku evidentně po- kročilo vyjednávání o obou zmiňovaných snímcích. K 1. lednu 1958 jsou na příslušných skupiných evidovány honoráře a další náklady za text k Velkému rozhodnutí ve výši 6 656,49 korun a 1 812 korun za Pohádku o děvčátku z Rivarollo.351 Pátý návrh československo-jugoslávské spolupráce obsahuje hospodářská „II. alternativa návrhu plánu na rok 1958“, pocházející zřejmě z druhé poloviny roku 1957. Uvažuje se zde o výro- bě dvaceti tří celovečerních hraných snímků. Kromě dvou kooperací s Francií a jedné se Sovětským svazem jsou ve stručném přehledu jmenovány Hvězda jede na jih a nově také titul Svatý Štěpán. „Detektivní komediální příběh z jugoslávského mezinárodního hotelu“ měl být dokončen ve dru- hém čtvrtletí kalendářního roku.352 Podle plánu výroby z 20. srpna 1958 měly přípravné práce začít 1. září 1957 a první kopie vyrobena k 30. dubnu 1958. Realizace filmu Hvězda jede na jih spa- dala až do roku 1958: zahájení přípravných prací 1. března a první kopie 30. října.353 Oba projekty měla na starosti tvůrčí skupina Šmída – Kabelík. Spojoval je také syžet odehrávající se v Jugoslávii i plán snímat na barevný materiál. Oba snímky zmínila v lednu 1958 také Drahomíra Novotná, referující o současných barran- dovských projektech. Podle její zprávy již v prvním měsíci roku stály v ateliéru první dekorace snímku Grandhotelu svatý Stefan, „crazy komedie“ využívající exteriéry jadranského pobřeží. Film se měl podle Novotné opírat o české komediální herce Miloše Kopeckého, Josefa Hlinomaze a Karla Effu a stejně žánrově zaměřené protagonisty z dalších zemí. Natáčení další koprodukční veselohry s Jugoslávií mělo být podle Novotné zahájeno v následujícím měsíci: Hvězda jede na jih v režii Ol- dřicha Lipského a jugoslávskou herečkou [Gordanou] Miletićovou v hlavní roli.354 Konečný „Technicko-hospodářský plán“ schválený, 27. března 1958, eviduje dvacet čtyři355 celovečerních filmů. Podle informací zde uvedených došlo koncem roku 1957, kdy byl údajně ne- příznivý výrobní stav, k výraznému zásahu do tematického plánu. Následkem této intervence byla vypuštěna necelá třetina hotových a schválených literárních předloh.356 Ze všech dříve uvažova- ných československo-jugoslávských koprodukcí figuruje v plánu pro rok 1958 pouze Hvězda jede na jih.357 Rozhodnutí vyřadit Svatého Štěpána však muselo padnout pravděpodobně až v průběhu března téhož roku, tedy nedlouho před tímto finálním schválením. Časopis Kino totiž zmiňuje pro- jekt na konci ledna stejně jako Film a doba ve stejném měsíci pod názvem Grandhotel sv. Stefan358 a Filmový přehled uvádí na začátku března pod týmže označením film s doplněním, že se jedná o ba- revný film ve společné produkci s Jugoslávií autorů J. Muchy a O. Lipského a označuje jej za „vese- lohru z letních dnů“.359 Nejnovější zmínku nabízí dubnový Záběr. Časopis filmového diváka, který také nejlépe vy- světluje okolnosti. Autoři Brach a Penz citují v textu náměstka pro výrobu Miloše Schmiedbergra. Ten se vyjadřuje k využití ateliérů na příkladu jednotlivých projektů:
350 Hofman, Eduard (1957): Naše filmová koprodukce. Rozhovor redakce s ředitelem Filmového studia Barrandov. Film a doba 3, č. 7, s. 445–447. 351 BSA, Barrandov – historie, 1958 A, Literární práce, BH 1958 A 4, Stav literárních prací k 1. lednu 1958 dle inventury, nedat. 352 BSA, Barrandov – historie, 1958 B, Návrh hospodářského plánu, BH 1958 B 10, II. alternativa návrhu plánu na rok 1958, nedat. 353 BSA, Barrandov – historie, 1958 B, Návrh hospodářského plánu, BH 1958 B 10, Plán výroby filmů na r. 1958, 20. 8. 1958. 354 Novotná, Drahomíra (1958): Nové filmy, noví herci. (Leden 1958 na Barrandově). Film a doba 4, č. 1, s. 20–21. 355 Odpovídá konečnému stavu celovečerních hraných filmů vyrobených v roce 1958. Viz Havelka, Jiří (1973): Čs. filmové hospodářství 1956–1960. Praha: ČSFÚ, s. 106. 356 BSA, Barrandov – historie, 1958 B, Hospodářský plán, BH 1958 B 9, Československý film. Filmové studio Barrandov. Praha – Barrandov. Technicko-hospodářský plán na rok 1958, 27. 3. 1958, s. 12. 357 BSA, Barrandov – historie, 1958 B, Hospodářský plán, BH 1958 B 9, Československý film. Filmové studio Barrandov. Praha – Barrandov. Technicko-hospodářský plán na rok 1958, 27. 3. 1958. 358 Co se letos natáčí? Kino 13, č. 3 (30. 1. 1958), s. 34. 359 Výrobní plán Filmového studia Barrandov na rok 1958. Filmový přehled 9, č. 8 (1. 3. 1958), s. 2.
59
Grandhotel Štefan – koprodukční film s Jugoslávií, z naší strany naprosto připravený. Reservované ateliérové termíny od listopadu 1957 do února 1958. Natáčení filmu nebylo možno zahájit, protože z nepředvídaných důvodů nově ustavená censura pro koprodukční filmy neschválila scénář, ačkoli produkčně fa Lovčenfilm [sic] se scéná- řem souhlasila.
Hvězda jede na jih – koprodukční film s Jugoslávií, s fou Lovčenfilm [sic]. Ateliérové termíny byly reservovány návazně na film Grandhotel Štefan. U tohoto filmu nastalo podstatné zdržení, protože jugoslávské orgány vyslovily řadu připomínek k technickému scénáři a žádaly jeho změnu, ačkoli Lovčen [sic] film s původním scé- nářem v zásadě souhlasil.360
Můžeme-li důvěřovat informacím uvedeným Schmiedbergrem, zastavily rozpracovaný pro- jekt jugoslávské orgány, nikoli produkční firma nebo československá strana. Bohužel nemáme in- formace o tom, co mohlo toto rozhodnutí způsobit. Je nicméně neobvyklé, že oba koprodukční partneři paralelně plánovali v téže československé tvůrčí skupině společný projekt s tak podobným obsahem a žánrovým zaměřením a shodným režisérem. Mohlo se ovšem také jednat o strategii aplikovanou při výrobě snímků Legenda o lásce a Labakan. Projekty Grandhotel Štefan a Hvězda jede na jih mohly být připravovány tak, aby společně efektivně využily jugoslávské lokace, ateliéry i podobný štáb. Oba snímky měl také režírovat tentýž tvůrce. Oldřich Lipský, budoucí stálice české filmové veselohry, měl v této době za sebou první tři významné režijní zkušenosti. Na počátku roku 1958 se rovněž blížil vrchol druhé sovětsko-jugoslávské roztržky a tento vývoj mohl na Barrandově zastavit všechny politicky problematické projekty. Žádný z výše zmíně- ných námětů ovšem nezpracovával politicky ožehavé téma a i přes změnu mezinárodní situace započalo v dubnu natáčení jednoho z nich361 a časopis Československého filmu Kino o jeho vzniku průběžně se zájmem informoval včetně bohatého obrazového doprovodu. Zároveň je zde důležité zmínit postřeh Pavla Skopala o velkém množství nerealizovaných koprodukčních projektů v rámci východního bloku. Jejich četnost vypovídá podle něj jednak o neefektivnosti produkčního systému, ale především o vlivu turbulentního vývoje politických událostí na filmovu kulturu.362 Českoslo- vensko-jugoslávský případ ostatně tuto tezi potvrzuje. Řada plánovaných koprodukčních snímků byla na konci dekády zastavena také prostřed- nictvím různých obstrukcí. Od druhé poloviny roku 1958 musely být dohody o případné meziná- rodní spolupráci odsouhlaseny ředitelem ÚS ČSF i ministrem školství a kultury, jehož rozhodnutí ovlivňovaly také resorty ministerstva zahraničních věcí a ministerstva financí. Příčiny náhlého utlumení rozvoje koprodukcí lze kromě vnitropolitických záležitostí spatřovat také v záměrech sovětského filmového průmyslu i tamních stranických orgánů. SSSR chtěl k prosazování pro příště využívat instituce, jakou se měla stát konference filmových pracovníků socialistických zemí.363 V Jugoslávii přinášely zahraniční zakázky a koprodukce důležitý příjem. Ekonomické uvažování bylo podpořeno také nesnadnou finanční situací jugoslávského filmového průmyslu.364
360 Brach, St. – Penz, Bl. (1958): Jak je to s využitím ateliérů a s literární přípravou filmů. Záběr. Časopis filmového diváka 10, č. 4, s. 3. 361 Viz Gordana Miletićová. Kino 13 (24. 4. 1958), č. 9, s. 130. 362 Skopal, Pavel (2014): Filmová kultura severního trojúhelníku. Filmy, kina a diváci českých zemí, NDR a Polska 1945– 1970. Brno: Host, s. 22. 363 Podle Skopal, Pavel (2014): Filmová kultura severního trojúhelníku. Filmy, kina a diváci českých zemí, NDR a Polska 1945–1970. Brno: Host, s. 31–32. – Pro dobovou reflexi prvního ročníku konference srov. např. Chotek, Jan (1958): Za těsnější spolupráci kinematografií socialistických zemí. Film a doba 4, č. 2, s. 73–77. 364 V roce 1961 činily příjmy z této činnosti 3 377 447,39 dolarů a pro následující dva roky se počítá s růstem. AJ, f. 405 Savet za kinematografiju PKJ (1951–71), S-1 Koordinacioni odbor za uvoz filmova 1965–9 (razni materijali), Plan i problemi izvoza filmske industrie, [1962], s. 2–3.
60
Jak upozorňuje Pavel Skopal, koprodukce poskytují vhodné téma pro případovou studii pro komparaci zúčastněných národních kinematografií v oblasti produkční, ekonomické, umělecké i ideologické. Různorodé přístupy charakterizoval György Péteri, na jehož teorii Skopal upozornil. Východní blok podle Péteriho ustoupil od mezinárodních projektů se západními zeměmi se zámě- rem minimalizovat kontakty. Na rozdíl od této pozice ofenzivního izolacionismu však Sovětský svaz v duchu ofenzivního integracionismu365 využil první poválečné koprodukce s Albánií a Bul- harskem k posílení kontroly nad problematickými oblastmi. Natáčení filmu o albánském národním hrdinovi Skanderbegovi podle Skopala konvenovalo se Stalinovými zahraničně-politickými zájmy. Vedle snahy šířit prostřednictvím takové spolupráce preferované produkční normy nabízel tento projekt vhodný námět v době, kdy došlo ke konfliktu SSSR a FLRJ ohledně teritorií v jihovýchodní Evropě. Stalinem kontrolovaná verze albánských dějin se náramně hodila v době Titových zmaře- ných plánů ohledně balkánské federace. Podobné úmysly lze spojovat také s dalšími výpravným historickým snímkem, Hrdinové Šipky.366 Vznik koprodukce Hvězda jede na jih spadá časově do krátké etapy obnovování kontaktů východního bloku s Jugoslávií. Tyto snahy byly politicky nesnadné a ve výsledku neúspěšné. Spo- lečná československo-jugoslávská koprodukce byla obtížná z ekonomického hlediska. Produkční systémy dvou socialistických zemí byly po přechodu Jugoslávie na samosprávný systém a polotržní ekonomiku méně kompatibilní. Hvězda jede na jih v režii Oldřicha Lipského byla nicméně dokonče- na a stala se tak první československo-jugoslávskou koprodukcí při výrobě celovečerního hraného filmu. Pro podnik Lovćen film představovala první zahraniční účast. Z československého pohledu se jednalo o třetí nejdražší investici daného kalendářního roku. Rozpočet dosáhl výše 4 501 461,13, čímž o 545 461,13 přesáhl původně uvažované náklady. Vyšší skutečné výlohy si v roce 1958 vyžádaly pouze nákladné snímky Občan Brych (4 689 054,90) a Smrt v sedle (5 925 730,02).367 Bez započtení těchto dvou nejdražších filmů činily v roce 1958 průměrné nákla- dy na výrobu celovečerního hraného filmu 2 724 000 korun.368 (Podle Jiřího Havelky dosahuje průměr za období 1956–1960 při vyloučení vysokonákladových titulů o něco nižšího čísla, 2 300 000 korun.)369 Pavel Skopal vyvozuje, že koprodukčnímu modelu se dařilo lépe tam, kde měly obě strany co získat:
V padesátých letech to byla výměna technologie, hvězd, prestiže, filmařské zkuše- nosti a komerční úspěšnosti západních filmařů za […] nízké náklady, atraktivní exte- riéry a rozdělení distribučních práv bez nároku na podíl ze západních trhů.370
Natáčení filmu Hvězda jede na jih trvalo na Barrandově zhruba tři týdny371 mezi dubnem a květnem. Poté se štáb přesunul na dva měsíce do Jugoslávie.372 Kromě exteriérů měst Rijeka, Split a okolí, ostrova Korčula a dílčích dalmátských pobřežních lokací byly záběry pořízeny také na běle-
365 Srov. Péteri, György (2004): Nylon Curtain – Transnational and Transsystemic Tendencies in the Cultural Life of State- Socialist Russia and East-Central Europe. Slavonica 10, No. 2. p. 113–123. 366 Skopal, Pavel (2014): Filmová kultura severního trojúhelníku. Filmy, kina a diváci českých zemí, NDR a Polska 1945– 1970. Brno: Host, s. 26–27. 367 BSA, Barrandov – historie, 1958 A, Roční uzávěrka, BH 1958 A 7, Přehled nákladů na dlouhé filmy k 1. lednu 1959. 368 [Zpráva IV. oddělení ÚV KSČ o filmu Tři přání ze dne 20. 1. 1959, kterou předložil člen byra a tajemník ÚV KSČ Jiří Hendrych.] NA, A ÚV KSČ, f. 19/7. Cit. podle Klimeš, Ivan (2004): Banská Bystrica. Dokumenty ke kontextům I. festivalu československého filmu. Iluminace 16, č. 4, s. 151. 369 Podle Havelka, Jiří (1973): Čs. filmové hospodářství 1956–1960. Praha: ČSFÚ, s. 112. 370 Skopal, Pavel (2014): Filmová kultura severního trojúhelníku. Filmy, kina a diváci českých zemí, NDR a Polska 1945– 1970. Brno: Host, s. 79. 371 Podle Čolović, Simo (2006): Herceg Novi u kinematografiji Crne Gore. Želnid – Beograd: Opština Herceg Novi, s. 115. 372 Viz Jedlinski, Raja (1958): Hvězda jede na jih je prozatím v půli cesty. Kino 13, č. 11, s. 168.
61 hradském letišti a na lodi plovoucí v Jaderském moři.373 Největší devízou barevného filmu374 byly pochopitelně atraktivní přímořské exteriéry. Československá strana využila možnosti kulturního transferu angažováním populárních herců a zejména swingového orchestru Karla Vlacha. Hudba u nás populárního tělesa byla v tomto žánrovém titulu stejně významná jako obrazová složka propa- gující lákavé turistické destinace Jadranu. Československo u koprodukcí jako jeden z přínosů zahraničního partnera očekávalo zajiš- tění filmové suroviny, neboť kvalitní materiál zde byl finančně obtížně dostupný.375 V případě snímku Hvězda jede na jih ovšem není zřejmé, zda jej jugoslávská strana obstarala, protože se ne- natáčelo na Eastmancolor, ale Agfacolor.376 Používání barevného filmového materiálu se v československém hraném filmu prosazovalo jen pomalu. Do roku 1950 vznikl jediný barevný dlouhý hraný film, v padesátých letech se jeho zastoupení pohybovalo na úrovni 34 %.377 K výraznému početnímu skoku došlo až s koncem let šedesátých.378 Ze šestnácti koprodukčních snímků vyrobených v letech 1956–1962 bylo barevných devět. Vznik filmu Hvězda jede na jih provázely politické a ekonomické těžkosti a ani jeho uvedení nepřineslo mimořádný úspěch. Mezi dvaceti osmi koprodukcemi vyrobenými v Jugoslávii v letech 1953–1965 si Hvězda jede na jih z hlediska domácí návštěvnosti nevedla nejhůře. Se 766 723 divá- ky se zařadila na jedenáctou pozici.379 Za stejné období eviduje dokumentace Jugoslavija filmu 193 domácích titulů. V jejich konkurenci by se Hvězda jede na jih ocitla na padesátém šestém místě. Srovnávat zájem publika za takto dlouhé období je nicméně problematické vzhledem k rostoucímu počtu biografů i proměňujícímu se složení filmů v Jugoslávii produkovaných. Podle Sima Čoloviće koprodukční snímek jugoslávské publikum příliš nezaujal a nesetkal se tudíž s větším úspěchem.380 Ve srovnání s italsko-francouzsko-jugoslávskou koprodukcí Gardový seržant (1 204 627 diváků) byla návštěvnost téměř poloviční. Zařadíme-li však do porovnání všechny snímky vyrobené v Jugoslávii v roce 1958, získáme včetně dvou jmenovaných koprodukcí seznam šestnácti titulů. Nezdá se, že by dostupná statistika jejich návštěvnosti odpovídala Čolovićovu prohlášení. Jen šest celovečerních filmů překonalo počtem diváků československo-jugoslávskou koprodukci. Kromě Gardového seržanta přitom hranici milionu diváků překročily Paní ministryně (1 153 791) a Miss Stoneová (1 687 691).381 V Československu byl osud koprodukce dramatičtější. V letech 1958–1959 organizoval ÚV KSČ mohutnou kulturně-politickou kampaň spočívající především v pořádání sjezdů, konferencí a aktivů různých kulturních organizací.382 Do této série patřil také I. festival československého filmu,
373 BSA, Barrandov – historie, Hvězda jede na jih, literární scénář, 17. 3. 1958, s. 17–22. 374 První jugoslávské barevné filmy vznikaly právě prostřednictvím koprodukcí. První čistě jugoslávský barevný film, Miss Stoneová, vznikl stejně jako Hvězda jede na jih v roce 1958. 375 Ještě deset let po vzniku snímku Hvězda jede na jih zdůrazňuje Dramaturgický plán FSB na rok 1969 nejen finanční přínos koprodukčních aktivit, ale zejména přístup k barevnému materiálu. BSA, Barrandov – historie, BH 1969 A 1, Dramaturgie, Dramaturgický plán Filmového studia Barrandov na rok 1969. Definitivní varianta, prosinec 1968, s. 1. 376 Informace o originálním negativu viz Urbanová, Eva – Urgošíková, Blažena (eds.) (2001): Český hraný film III. 1945– 1960. Praha: Národní filmový archiv, s. 77. 377 Početní propad v používání barevných materiálů mohl být způsoben častějším využíváním širokoúhlých formátů, ale i nedostatkem kvalitní filmové suroviny. Za tyto informace děkuji Anně Batistové. 378 Srov. tabulku Výroba krátkometrážních a dlouhometrážních filmů v Československu 1945–1970 na s. 204. 379 Podle Levi, Samuilo – Stefanović, Radmila (1967): Jugoslovenska kinematografija (dokumentacija III). Beograd: Po- slovno udruženje Jugoslavija film, s. 77–78. 380 Srov. Čolović, Simo (2006): Herceg Novi u kinematografiji Crne Gore. Želnid – Beograd: Opština Herceg Novi, s. 116. 381 Podle Levi, Samuilo – Stefanović, Radmila (1967): Jugoslovenska kinematografija (dokumentacija III). Beograd: Po- slovno udruženje Jugoslavija film, s. 71–77. 382 Viz Klimeš, Ivan (2004): Filmaři a komunistická moc v Československu. Vzrušený rok 1959. Iluminace 16, č. 4, s. 132.
62 o jehož pořádání rozhodlo vedení Československého filmu 31. července 1958.383 Festival se měl stát pravidelnou platformou pro prezentaci úspěchů státního filmu, hodnocení domácí filmové tvorby, sdílení názorů a stanovení úkolů pro následující období.384 Ideologicky koncipovaná pře- hlídka uspořádaná v Banské Bystrici 22.–28. února 1959 plánovaně upozornila na výsledky dlou- hodobějšího uvažování. Funkcionáři ÚV KSČ sledovali podle Ivana Klimeše už od poloviny padesátých let v kulturní oblasti trendy, se kterými nesouhlasili. Samotný festival, jehož těžištěm byla ve skutečnosti konference, pouze nabídl vhodný prostor k představení problematických aspektů současné kinematografie a patřičné odsouzení kriticky laděných a občansky angažovaných titulů.385 Jak vyplývá z dobových dokumentů, diskutovalo se o problematických aspektech již od konce roku 1958. V průběhu ledna a počátkem února 1959 byly podrobně sepsány dílčí výtky i angažovanost konkrétních pracovníků. Prostřednictvím těchto informací lze doložit konkrétní vý- hrady vůči kritizovaným filmům s důrazem na jugoslávské souvislosti. Zároveň je z datace prame- nů patrné, nakolik byly vyjasněné nejen dílčí názory, ale i následná opatření již před konáním samotné banskobystrické přehlídky. Zpráva IV. oddělení ÚV KSČ z 29. ledna 1959 nachází ve filmo- vé tvorbě roku 1958 „závažné ideové i umělecké nedostatky“. Filmoví tvůrci si ve dvaceti dvou ze dvaceti čtyř případů realizovaných snímků zvolili současnou tematiku, přesto se údajně nevěnovali závažným aktuálním problémům.386 Tři nejvíce kritizované filmy387 – Tři přání, Hvězda jede na jih a Zde jsou lvi – byly společně se středometrážním Koncem jasnovidce zakázány. Cenzoři Hlavní správy tiskového dohledu se o Lipského Hvězda jede na jih vyjádřili negativ- ně s ohledem na umělecké kvality, ale i jugoslávské konotace:
Film nemá umělecké hodnoty a je natočen po vzoru západních kýčů. Jeden z hlavních důvodů, proč film byl natočen, je nutno hledat v tom, že bylo umožněno mnoha her- cům ([Karlu] Effovi, [Rudolfu] Cortézovi, R[udolfu] Deylovi ml., [Jaroslavu] Šterclovi, [Rudolfu] Princovi, [Stelle] Zázvorkové), celému orchestru Karla Vlacha i štábu filmu prožít zdarma (a ještě mít za to dobře zaplaceno) [dovolenou] v přímořských jugo- slávských lázních. Film jinak velmi zdařilou fotografií propaguje krásy Jugoslávie, ukazuje na dobrý pořádek, výstavbu a na ochotu v Jugoslávii.388
Dalibor Lipský zprostředkoval po letech vzpomínku svého otce Oldřicha Lipského, v níž je zákaz filmu spojen přímo s osobou prezidenta a prvního tajemníka ÚV KSČ Antonína Novotného:
383 Viz Návrh na poriadanie Festivalu československého filmu. SFÚ – NKC, nezpracované fondy (složka Festivaly). Cit. podle Klimeš, Ivan (2004): Banská Bystrica. Dokumenty ke kontextům I. festivalu československého filmu. Iluminace 16, č. 4, s. 216. 384 Srov. „Za užší sepětí filmové tvorby se životem lidu.“ Statut Festivalu československého filmu. Iluminace 16, č. 4, s. 158–159. Text poprvé uveřejněn periodikem Filmové informace 10, č. 4 (28. 1. 1959), s. 17. 385 Srov. Klimeš, Ivan (2004): Filmaři a komunistická moc v Československu. Vzrušený rok 1959. Iluminace 16, č. 4, s. 129–133. 386 [Zpráva IV. oddělení ÚV KSČ o filmu Tři přání ze dne 20. 1. 1959, kterou předložil člen byra a tajemník ÚV KSČ Jiří Hendrych.] NA, A ÚV KSČ, f. 19/7. Cit. podle Klimeš, Ivan (2004): Banská Bystrica. Dokumenty ke kontextům I. festivalu československého filmu. Iluminace 16, č. 4, s. 151–152. 387 Srov. [Zpráva IV. oddělení ÚV KSČ o filmu Tři přání ze dne 20. 1. 1959, kterou předložil člen byra a tajemník ÚV KSČ Jiří Hendrych.] NA, A ÚV KSČ, f. 19/7. Cit. podle Klimeš, Ivan (2004): Banská Bystrica. Dokumenty ke kontextům I. festivalu československého filmu. Iluminace 16, č. 4, s. 152. 388 Viz AMV, 318-126-2, DZ č. 1 – 70, 1959. Cit. podle Klimeš, Ivan (2004): Banská Bystrica. Dokumenty ke kontextům I. festivalu československého filmu. Iluminace 16, č. 4, s. 150. S kritikou se však ve stejném roce setkala i jiná koprodukce výrazně zábavního charakteru, československo-polský film Co řekne žena. Podle Skopal, Pavel (2014): Filmová kultura severního trojúhelníku. Filmy, kina a diváci českých zemí, NDR a Polska 1945–1970. Brno: Host, s. 31.
63
[...] prezident Novotný tehdy si to ňák pustil a řek, že tenhle režisér už točit nebude, protože Praha je šedivá a Bělehrad bílej. Ono prostě byla tak skutečnost, prostě. Ta- dy to bylo šedivý a tam to bylo bílý a zrovna v tý době holt prezident Tito byl krvavej pes Tito pro ně, protože se vzepřel světové socialistické soustavě, že jo. Tak prostě tenkrát táta nemoh točit [...]389
Novotného protijugoslávské postoje už byly zmíněny výše. Lipského výpověď navíc stejně jako vzpomínky mnoha dalších českých filmařů ukazuje, že i na jugoslávské straně personifikuje konflikt postava prezidenta. Ať už byl Novotného vstup do celé kauzy přímočarý, jak uvádí Lipský, nebo nikoli, faktem zůstává, že k nedostatkům koprodukce se vyjádřilo IV. oddělení ÚV KSČ:
Film čs.-jugoslávské koprodukce má být hudební komedií. Se svým plytkým námě- tem je zpracován z čistě měšťáckého pohledu. Odpovědní pracovníci uvádějí, že po zostření vztahů s Jugoslávií přestali jugoslávští partneři plnit dohodnuté podmínky a že film byl dokončen jen s mimořádným vypětím našich pracovníků. S vedením Čs. filmu bylo dohodnuto, že pro politické slabiny a nízkou úroveň nebude u nás film uváděn do kin.390
Ředitel ÚS ČSF Jiří Marek dokonce nabídl svou rezignaci ministru školství a kultury Fran- tiškovi Kahudovi, přijímajíce odpovědnost za popsaná pochybení. Ve věci koprodukce Hvězda jede na jih Marek argumentoval tvrzením, že její výroba byla schválena v době, kdy vypadala politická situace velmi odlišně. Zároveň uznal nízkou uměleckou kvalitu tohoto díla s odkazem na zamýšlený komerční efekt vyplývající také z orientace jugoslávské kinematografie. Toto vysvětlení uzavřel záměrem uvádět film v létě mezi tzv. lehčími žánry.391 Ukázalo se, že dlouhá doba přípravy, výroby, dokončování a následné distribuce celovečerního filmu byla riskantním způsobem spolupráce. Zatímco domluva na realizaci proběhla v optimistické době koprodukčního boomu a opětovného navazování styků východního bloku s Jugoslávií, její dokončení se potkalo s opětovně vyhrocenou politickou situací. Mezi filmy zakázanými prostřednictvím banskobystrické konference figuroval ještě titul Tři přání, rovněž ovlivněný jugoslávskými spojitostmi. Režisérská dvojice Ján Kadár – Elmar Klos spo- lečně zhotovila scénář podle námětu Vratislava Blažka, zaměstnance FSB. Na jeho základě se titul objevil v tematickém plánu roku 1957. Přípravné práce zastavilo politické byro ÚV KSČ. Tvůrčí skupina Feix – Daniel však film nadále připravovala. Blažek zároveň pro Městská divadla pražská přepracoval scénář do podoby divadelní hry.392 Snímek nakonec prošel kontrolou Hlavní správy tiskového dohledu zodpovědné za zhlédnutí všech filmů směřujících do československé distribu- ce.393 Scénáře a kopie posuzovali společně pečlivě proškolení a střežení pracovníci třetího oddělení druhého odboru HSTD, kteří také nesli zodpovědnost za svá rozhodnutí. Konkrétní zaměstnanec byl proto po banskobystrické konferenci, v dubnu 1959, potrestán za nesprávné posouzení filmu
389 Rozhovor s Daliborem Lipským vedla Marcela Pittermannová 18. 2. 2004 v Praze. NFA, Sbírka zvukových záznamů, N0341-01-01-ROZ-T. 390 [Zpráva IV. oddělení ÚV KSČ o filmu Tři přání ze dne 20. 1. 1959, kterou předložil člen byra a tajemník ÚV KSČ Jiří Hendrych.] NA, A ÚV KSČ, f. 19/7. Cit. podle Klimeš, Ivan (2004): Banská Bystrica. Dokumenty ke kontextům I. festiva- lu československého filmu. Iluminace 16, č. 4, s. 152. 391 [Dopis ředitele ÚS ČSF Jiřího Marka ze dne 5. února 1959 adresovaný Petrovi Faifrovi, vedoucímu sekretariátu minist- ra školství a kultury.] NFA, f. ÚŘ ČSF. Cit. podle Klimeš, Ivan (2004): Banská Bystrica. Dokumenty ke kontextům I. festivalu československého filmu. Iluminace 16, č. 4, s. 161–162. 392 Podle Macek, Václav (2008): Ján Kadár. Bratislava: SFÚ, s. 99–100. 393 ABS, f. 318. sign. 318-32-2. Zprávy o činnosti HSTD z let 1960–1965, Zpráva o činnosti II/3 odděl. HSTD, Praha, 19. 7. 1961. Cit. podle Skupa, Lukáš (2014): Přísně utajená komunikace. Česká kinematografie a cenzura, případ Filmového studia Barrandov v letech 1962–1970. Brno: MU, s. 37.
64
Tři přání.394 29. listopadu 1958 film schválila Umělecká rada FSB, ale pracovníci IV. oddělení ÚV KSČ se po projekci 28. prosince 1958 rozhodli neuvádět jej do kin. Jejich výhrady jsou ve výše cito- vané zprávě IV. oddělení ÚV KSČ podrobně vysvětleny. Jednotlivé nedostatky lze shrnout pod nepravdivou kritiku a konstrukci nevěrohodného obrazu současné československé socialistické společnosti. Text upozorňuje také na ideově ne- správné obsazení jugoslávských herců kritizované údajně již na úrovni produkce jako nevhodné a neekonomické.395 Režisérská dvojice se totiž poprvé rozhodla pro mezinárodní obsazení. Po cestě do Bělehradu na začátku roku 1958 angažovali do hlavních rolí manželského páru jugoslávskou dvojici Rade Markoviće a Tatjanu Beljakovou.396 Tehdejší ředitel ÚS ČSF Jiří Marek ještě i s odstupem komentoval obsazení jugoslávských herců jako „zbytečné“.397 Podle filmového kritika Miloše Fialy zvolili režiséři podle svých slov záměrně neznámé tváře, se kterými si české publikum nespojovalo žádné významy související s jejich předchozími rolemi či osobním životem. Českoslo- venští diváci nicméně mohli oba interprety znát z u nás uvedených jugoslávských filmů.398 Obsaze- ní zahraničních umělců samo o sobě pak nebylo problematické tolik jako skutečnost, že to byli právě Jugoslávci, jejichž ústy zaznívala kritika československých poměrů.399 Zákaz filmu na sebe vázal další opatření. Mezi ně patřilo zrušení skupiny Feix – Daniel, zodpovědné nejen za Tři přání, ale i Zde jsou lvi a Konec jasnovidce, a dvouletý distanc pro režiséry Kadára a Klose.400 Paradoxem doby je, že celovečerní film byl na čtyři roky zakázán, ale divadelní hra Vratislava Blažka zpracová- vající týž námět se nejen dostala na jeviště dříve, než film prošel schvalovacím řízením, ale ani ji nepostihl zákaz uvádění. Filmová cenzura tedy postupovala při hodnocení mnohem přísněji. Ivan Klimeš speciálně upozorňuje na jugoslávský motiv celé banskobystrické aféry. Projek- ty Hvězda jede na jih a Tři přání vznikaly v době, kdy byly sice vztahy Jugoslávie a sovětského bloku obnovené po zhruba šestileté pauze, ale zůstávaly opatrné a křehké. Dokončení snímků se ale po- tkalo s dobou vrcholící druhé roztržky mezi Bělehradem a Moskvou a jakékoliv jugoslávské souvis- losti se proto v roce 1958 staly velmi problematické. Interní stranické dokumenty politické pozadí zákazu filmu Hvězda jeden na jih opakují, navenek však zůstalo pouze u formulací zpochybňujících umělecké kvality kritizovaného díla. Klimeš přitom upozorňuje, že v průběhu existence zestátněné kinematografie neexistuje případ, kdy by byl film zakázán pro svou nízkou uměleckou úroveň. Na vážnost situace ukazuje i vysoká citlivost cenzorů HSTD na jakýkoliv jugoslávský obraz. Zákaz totiž postihl také dokumentární snímky Emana Kaněry Píseň o jedné zemi a Na dvou březích Vardaru.401 Cenzorní zpráva vytýká oběma titulům nekritický, až obdivný postoj ilustrující celkový rozvoj ze- mě.402 V atmosféře napjaté mezinárodní situace bylo nevhodné prezentovat jakýkoliv jugoslávský obraz pozitivně, jak ostatně ukázal již výše zmíněný komentář k filmu Hvězda jede na jih. Ve vypja-
394 Podle Skupa, Lukáš (2016): Vadí – nevadí. Česká filmová cenzura v 60. letech. Praha: NFA, s. 76–77. 395 AMZ, T 1955–59 Jugoslávie 2, 025.437/58-2 Zpráva o současném vývoji styků mezi ČSR a FLRJ doplněná o návrhy na další postup v jednotlivých stykových oblastech, s. 19. 396 Václav Macek získal tuto informaci díky korespondenci s Rade Markovićem. Viz Macek, Václav (2008): Ján Kadár. Bratislava: SFÚ, s. 269. 397 Rozhovor s Jiřím Markem vedl Stanislav Zvoníček 20. 8. 1981 v Praze. NFA, Sbírka zvukových záznamů, N0011-01-01- ROZ-T. 398 V roce 1957 byl uveden snímek Velcí a malí, který byl oceněn na MFF KV. Beljaková se festivalu i osobně účastnila. Dva Markovićovy snímky Cizí země a Zenica se v kinech objevily v roce 1958. V souvislosti s druhým jmenovaným titulem vyšel také s hercem rozhovor. Viz A.N. [Novák, Antonín] (1958): Představuje se Rade Markovič [sic]. Kino 13, č. 2, s. 28. 399 Rozhovor s Milošem Fialou vedla Eva Strusková 24. 1. 2007 v Praze. NFA, Sbírka zvukových záznamů, N0377-02-02- ROZ-T. 400 NA, A ÚV KSČ, f. 19/7. [Zpráva IV. oddělení ÚV KSČ o filmu Tři přání ze dne 20. 1. 1959, kterou předložil člen byra a tajemník ÚV KSČ Jiří Hendrych.] Cit. podle Klimeš, Ivan (2004): Banská Bystrica. Dokumenty ke kontextům I. festivalu československého filmu. Iluminace 16, č. 4, s. 154 a 156. 401 Podle Klimeš, Ivan (2004): Filmaři a komunistická moc v Československu. Vzrušený rok 1959. Iluminace 16, č. 4, s. 134–135. 402 AMV, 318-126-2, DZ č 1 – 70, 1959, denní zpráva č. 27, 6. února 1959, s. 1–2. Cit. podle Klimeš, Ivan (2004): Banská Bystrica. Dokumenty ke kontextům I. festivalu československého filmu. Iluminace 16, č. 4, s. 135.
65 tých etapách utlumených sovětsko-jugoslávských vztahů nesměla být federace vnímána ani pre- zentována jako vzor. Revize některých závěrů banskobystrického festivalu, ke kterým došlo o čtyři roky později, jsou důkazem počínajícího cenzurního uvolnění.403 Impulz k novému posouzení vzešel od Ideolo- gického oddělení ÚV KSČ, jehož pracovníci zhlédli kritizovaná díla počátkem roku 1963.404 Tři přá- ní (2. srpna 1963), Zde jsou lvi a Konec jasnovidce byly proto uvolněny do distribuce.405 Hvězda jede na jih, osočovaná pro „nevkusnost zpracování“, až 5. května 1964. Dlouhých šest let po svém do- končení působila v souvislostech tehdejší československé produkce anachronicky a nepatřičně. Její návštěvnost v kinech však byla solidní. Zajímavou zpětnou vazbu nabízí reflexe banskobystrického setkání sepsaná Jaroslavem Bočkem pro časopis Film a doba s desetiletým odstupem. Konání akce je zde dáváno do souvislosti s řadou setkání manifestačně vrcholící Sjezdem socialistické kultury. Dobové chápání a interpreta- ce filmů je spojeno téměř výhradně s režimem osobní moci Antonína Novotného, případně jeho koalice s blízkým spolupracovníkem, poslancem Jiřím Hendrychem. Volbu Tří přání jako exem- plárního příkladu označuje autor za shodu náhod: kritizovaný film většina přítomných neviděla, bylo vhodnější vybrat režiséry zastupující starší generaci, Škola otců byla vyloučena, protože získa- la státní cenu a jugoslávská souvislost byla jen kamínkem skládačky vytvářející příhodnou linku s koprodukcí Hvězda jede na jih.406 Případ spolupráce na snímku Hvězda jede na jih ukázal mnoho shodných rysů v rámci do- bové koprodukční praxe. Jugoslávie zahájila své mezinárodní aktivity o tři roky dříve, než k tomu hromadně došlo také v zemích východního bloku. Koprodukce (stejně jako zakázky) byly v Československu i Jugoslávii významně motivovány ekonomicky. Finanční úsporu přinášely i pro- jekty realizované se socialistickými státy, které nadto mohly být tematicky závažné i z hlediska ideově-výchovného. To ovšem nebyl případ hudební komedie Hvězda jede na jih. Film byl realizo- ván jako jediný z pěti proponovaných a v některých případech již připravovaných československo- jugoslávských projektů diskutovaných postupně v letech 1957–1958. Množství neuskutečněných nápadů ostatně dobové koprodukční praxi také odpovídalo. Dlouhá doba od příprav po dokončení celovečerního snímku se v případě titulu Hvězda jede na jih potkala s prudkou proměnou mezinárodní situace. Počátek spolupráce podnítila situace oži- vování kontaktů mezi Jugoslávií a východním blokem. Její závěr se naopak zkřížil s propuknutím druhé roztržky mezi Bělehradem a Moskvou. Důsledkem této turbulentní změny byl snímek Oldři- cha Lipského kritizován společně s dalšími díly v rámci kulturně-politické kampaně vrcholící pro oblast kinematografii na konferenci v Banské Bystrici v únoru 1959. Následný zásah postihl také několik společensko-kritických snímků, mezi nimiž je důležitý titul Tři přání, jemuž uškodila i jugo- slávská souvislost. Hvězda jede na jih byla do distribuce nakonec uvolněna až se značným odstu- pem v roce 1964.
403 Podle Skupa, Lukáš (2016): Vadí – nevadí. Česká filmová cenzura v 60. letech. Praha: NFA, s. 93. 404 Viz Řešení otevřených otázek ve filmu a informace o přehodnocení některých sporných jevů v literatuře a divadle, Praha, 19. 4. 1963. NA, f. ÚV KSČ 02/1, sv. 17, a. j. 18/10. Cit. podle Skupa, Lukáš (2016): Vadí – nevadí. Česká filmová cenzura v 60. letech. Praha: NFA, s. 93. 405 Viz Zápis ze druhé schůze ideologické komise ÚV KSČ 12. května 1963, Praha, 12. 5. 1963. NA, f. ÚV KSČ 10/5, sv. 18, a. j. 78/1, s. 8–15. 406 Srov. Boček, Jaroslav (1969): Banská Bystrica. Film a doba 15, č. 7, s. 356–359.
66
Kapitola 4 Rozvoj na dobu omezenou (1963–1969)
4.1 Politická stabilizace a rozmach hospodářských vztahů Národní shromáždění ČSR přijalo 11. července 1960 ústavu deklarující ve svém prohlášení vítězství socialismu i pospolitost se všemi „přátelskými zeměmi světové socialistické soustavy.“407 Následující sjezd KSČ byl pořádán ve dnech 4.–8. prosince 1962 v pozitivní atmosféře těchto změn a některé jeho závěry se staly prvními kroky liberalizačního procesu. Jugoslávie učinila podobné gesto vyhlašující stupeň rozvoje prostřednictvím nové ústavy schválené 7. dubna 1963 a přejme- nováním na Socialistickou federativní republiku Jugoslávie (Socialistička Federativna Republika Jugoslavija, SFRJ).408 Z pohledu vztahů mezi socialistickými státy v období po druhé sovětsko-jugoslávské roz- tržce je důležité Titovo přibližování sovětskému bloku patrné od září 1960. K jeho umocnění došlo po 1. summitu nezúčastněných zemí,409 který proběhl o rok později. Napětí mezi SFRJ a SSSR po- stupně sláblo. Země se pomalu politicky sbližovaly a rozvíjely se bilaterální kontakty, z nichž profi- tovala především Jugoslávie. V roce 1963 bylo také evidentní názorové sbližování Tita s prvním tajemníkem KSSS (1953–1964) a ministerským předsedou (1958–1964) Nikitou Sergejevičem Chruščovem, znepokojující domácí politické a ekonomické kruhy. Měsíc před koncem Chruščovovy politické kariéry (17. září 1964) podepsala Jugoslávie dohodu o spolupráci s RVHP, díky níž získala nejen status pozorovatele, ale i další možnost obchodování v rámci tohoto společenství.410 Tento model vztahu se podle Jana Pelikána stabilizoval s nástupem Leonida Iljiče Brežněva (generální tajemník KSSS 1964–1982) k moci.411 Kurz směrem ke zlepšování vztahů stvrdila ofici- ální Titova návštěva Sovětského svazu, která se uskutečnila ve druhé polovině června a na počátku července 1965.412 Po ní se vůdce dokonce domníval, že Brežněv a jeho nejbližší spolupracovníci budou pokračovat v linii postupné liberalizace a odklonu od stalinských praktik.413 Jugoslávie zažila v padesátých letech hospodářský růst fakticky umožněný finančními in- jekcemi od západních mocností. V následující dekádě se domácí ekonomika začala propadat do problémů a ekonomická pomoc ze Západu již nepřicházela. Země nebyla schopna splácet pohle- dávky a její pozice oslabovala. Československo se na počátku šedesátých let rovněž potýkalo s hospodářskými problémy způsobenými krachem třetího pětiletého plánu. Nerealistický a maxi-
407 Viz 100/1960 Sb. Ústavní zákon ze dne 11. července 1960. Ústava Československé socialistické republiky. Dostupné z:
67 malistický postup schválený pro roky 1961–1965 selhal a XII. sjezd KSČ jej zrušil. Obě země proto v podobném čase učinily pokus o uplatnění ekonomických reforem. ČSSR zaváděla úpravy centrál- ně řízeného hospodářství, které kulminovaly v období 1966–1969. Skupina odborníků v čele s ekonomem Otou Šikem414 připravila model změn později známý jako třetí cesta. Inspirováni ju- goslávským příkladem usilovali o nahrazení plánovaného hospodářství mechanismem vycházejí- cím z reálného prodeje výrobků.415 Snahu o jeho prosazení ukončily politické změny následující po okupaci vojsk pěti států Varšavské smlouvy. SFRJ přijala v roce 1965 opatření, která měla vést zemi k tržnímu hospodářství. Aplikované změny se však ukázaly jako nefunkční a neúspěšné. Československý Výzkumný ústav pro zahra- niční obchod charakterizoval jejich následky jako „zpomalení dynamiky růstu“, zároveň však při- pustil rozdílnou situaci dílčích odvětví i republik.416 Jože Pirjevec označil reformu jako „konec jugoslávského hospodářského zázraku“. Její záměr byl přitom velmi ambiciózní.417 Nový ekono- mický systém měl umožnit konvertibilitu dináru. Došlo k výrazné devalvaci měny (66,6 %) a vnějškově tak bylo dosaženo její reálné hodnoty. Odvážné změny ovšem natolik přeformovaly ce- lou ekonomiku, že musela být zaváděna rozsáhlá opatření k její stabilizaci a kontrole. Z pohledu mezinárodního obchodu byla nejpodstatnější přímá a nepřímá stimulační opatření podporující export, úzce navázaný na import stejně jako celý průmyslový sektor.418 Veřejně se o této skuteč- nosti nediskutovalo, ale roky 1967 a 1968 představovaly období hluboké hospodářské krize.419 Období 1960–1970 navíc přetrvávala silná inflace.420 S touto charakteristikou kontrastuje stav, kdy v jugoslávské společnosti rostl počet obyvatel, kteří směřovali ke konzumnějšímu způsobu života. Přestože tento „jugoslávský sen“ zůstal pro řadu obyvatel nedostupný, spotřební kultura již nebyla záležitostí privilegovaných elit,421 které kritizoval bývalý člen Titovy nejužší oligarchické skupiny Milovan Djilas v monografii Nová třída vydané v roce 1957.422 Popsaný stav vedl k posílení hospodářských vazeb s východním blokem. Zvyšoval se zejména obchod mezi SSSR a SFRJ.423 Ten představoval celou třetinu celkového objemu zahranič-
414 Ota Šik (1919–2004), od roku 1961 ředitel Ekonomického ústavu ČSAV a od roku 1962 člen ÚV KSČ, se později stal jedním z čelních protagonistů pražského jara. V souvislosti s politickými změnami odešel do exilu a zbytek života strávil ve Švýcarsku, kde působil jako vysokoškolský pedagog. Ve svém oboru vydal řadu publikací. Jeho kniha věno- vaná modelu třetí cesty vyšla v sedmdesátých a osmdesátých letech v řadě zemí včetně Jugoslávie. Srov. např. Šik, Ota (1968): Ekonomika a zájmy. Jejich vzájemné vztahy do socialismu. Praha: Svoboda. – Šik, Ota (1983): Treći put. Mark- sističko-lenjinistička teorija i moderno društvo. Zagreb: Globus. 415 Srov. např. Vondrová, Jitka (ed.) (2010): Ekonomická reforma 1965–1969. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR. Prameny k dějinám československé krize 1967–1970. 416 Viz Vývoj hospodářství a zahraničního obchodu evropských členských zemí RVHP a Jugoslávie v roce 1967 (1968). Praha: Výzkumný ústav pro zahraniční obchod, s. 313 a 315. 417 Viz Pirjevec, Jože (2000): Jugoslávie 1918–1992. Vznik, vývoj a rozpad Karadjordjevićovy a Titovy Jugoslávie. Praha: Argo, s. 295. 418 Podle Stojanović, Biljana (2007): Exchange Rate Regimes of the Dinar 1945–1990. An Assessment of Appropriateness and Efficiency. In: The Experience of Exchange Rate Regimes in Southeastern Europe in a Historical and Comparative Perspective, Workshops. Proceedings of OeNB Workshops. No. 13, April 2007. Dostupné z:
68 ního obchodu jihoslovanské federace. Sovětský svaz se navíc zřekl dříve vzniklých pohledávek a kromě toho v letech 1965–1967 poskytl Jugoslávii výhodné úvěry. Vysoké půjčky získala země před rokem 1968 i v Československu (110 000 000 dolarů).424 Federace se tak dostávala do závis- losti na SSSR.425 V tabulce shrnující obchod se zeměmi RVHP vidíme, že mezi roky 1966–1967 sice SFRJ omezila dovoz zboží z této oblasti a vývoz narostl ve stejném období jen mírně, ale tento ob- jem představoval 36 % celkového jugoslávského vývozu zboží a zhruba 25 % veškerého dovozu. Zatímco vývoz do zemí RVHP směrem k roku 1968 klesal a dovoz stoupal, výměna zboží s Československem vzrůstala v obou směrech.426 Československo-jugoslávské hospodářské vztahy, které zaznamenaly rychlý růst v letech 1963–1966 a poté stagnovaly, posílily opět v roce 1968.
Jugoslávský obchod se zeměmi RVHP v letech 1966–1968 v milionech dinárů427
Vývoz Dovoz Rok/země 1966 1967 1968 1966 1967 1968 BLR 221,9 247,7 249,0 461,3 252,6 285,0 ČSSR 844,9 626,9 684,0 1165,0 1177,2 1289,0 MLR 367,6 375,6 360,0 442,6 396,7 426,0 NDR 805,0 787,0 680,0 1099,2 859,9 885,0 PLR 703,9 573,4 462,0 901,4 519,3 558,0 RSR 209,1 285,0 277,0 280,8 277,9 278,0 SSSR 2421,8 2734,1 2587,0 1821,8 2047,7 2351,0 RVHP 5574,2 5629,7 5398,0 6172,1 5531,3 6072,0
Zatímco obchodní kontakty vzkvétaly, vztahy mezi SSSR a SFRJ nebyly ani v závěru roku 1967 idylické. Vedle jisté opatrnosti a nedůvěry pramenící z vývoje posledních dvaceti let je zatě- žovaly další více či méně významné rozdílné postoje. Jugoslávské vedení navíc opakovaně zdůraz- ňovalo své zcela nezávislé postavení. SKJ tak například přes naléhání Sovětského svazu a dalších států nevyslala delegaci na setkání evropských komunistických stran, které se uskutečnilo na jaře 1967 v Karlových Varech. Bělehrad tak jasně deklaroval, že se nebude včleňovat mezi řadové sate- lity východního bloku. Titovo stanovisko bylo nicméně pevné v tom, že v případě vojenského kon- fliktu mezi Východem a Západem stojí Jugoslávie po boku socialistických zemí. Spolupráce ve vojenské oblasti se rozvíjela v intenzitě, jaká byla ještě před několika lety nepředstavitelná. Vztahy mezi Moskvou a Bělehradem navíc v roce 1967 posílily v souvislosti se shodnými či velmi blízkými stanovisky ke konfliktu ve Vietnamu a napětí na Blízkém východě. Částečně se tak plnila Titova představa o rovnoprávném partnerství Moskvy a Bělehradu v rámci společenství socialistických
424 Více na základě studia archivních pramenů Pelikán, Jan (2008): Jugoslávie a Pražské jaro. Praha: UK, s. 31. 425 Sovětský svaz zaujímal v roce 1968 v pořadí jugoslávských obchodních partnerů třetí místo za Itálií a NSR. Podle Vývoj hospodářství a zahraničního obchodu evropských členských zemí RVHP a Jugoslávie v roce 1968 (1969). Praha: Výzkumný ústav pro zahraniční obchod, s. 350. 426 Podle Vývoj hospodářství a zahraničního obchodu evropských členských zemí RVHP a Jugoslávie v roce 1967 (1968). Praha: Výzkumný ústav pro zahraniční obchod. – Vývoj hospodářství a zahraničního obchodu evropských členských zemí RVHP a Jugoslávie v roce 1968 (1969). Praha: Výzkumný ústav pro zahraniční obchod. 427 Podle Vývoj hospodářství a zahraničního obchodu evropských členských zemí RVHP a Jugoslávie v roce 1967 (1968). Praha: Výzkumný ústav pro zahraniční obchod, s. 343. – Vývoj hospodářství a zahraničního obchodu evropských člen- ských zemí RVHP a Jugoslávie v roce 1968 (1969). Praha: Výzkumný ústav pro zahraniční obchod, s. 350.
69 zemí. Na rozdíl od poloviny padesátých let, kdy o tento stav usiloval, však podle Jana Pelikána ne- soutěžil s Moskvou o vliv v satelitních státech a nerozporoval její dominanci.428 Roku 1967, který OSN vyhlásila Mezinárodním rokem turismu,429 potvrdily jugoslávské or- gány rozhodnutí schválit cestovní pas každému, kdo o něj požádá. Zároveň jednostranně zrušily víza všem zemím. Tato rozhodnutí byla jednoznačně ekonomicky motivovaná. Pomohla rozvoji turistiky, čímž zajistila přísun valut, a zároveň umožnila odchod nevyužité pracovní síly na Zá- pad.430 V souvislosti s reformou roku 1965 klesl v letech 1966 a 1967 počet zaměstnaných o 117 tisíc431 a vláda tak odchod svých občanů za prací do ciziny podporovala. Tito tzv. gastarbeiteři na- víc znamenali pro federaci významný příjem, když pomáhali saturovat devizový rozpočet.432 Z po- hledu NSR, kam odešlo za prací na půl milionu občanů Jugoslávie, byl kromě ekonomického přínosu klíčový také kulturně-politický význam. Kaja Shonicková argumentuje, že předseda Sociál- ně demokratické strany Německa, ministr zahraničních věcí a budoucí spolkový kancléř Willy Brandt tlačil na bilaterální dohodu s Jugoslávií podepsanou v říjnu 1968 jako na jeden z prostředků vedoucí k evropskému poválečnému smíru.433 Vztahy se Západem se až na mírné výkyvy po celá šedesátá léta zlepšovaly. Na počátku roku 1968 vzhlíželo jugoslávské vedení s nadějemi ke změnám, které se ode- hrávaly v Československu. Vystupovalo však zdrženlivě, aby svými reakcemi nevzbudilo přílišný zájem Moskvy. Intenzivnější spolupráce se navíc obávali představitelé obou států, protože by tako- vý postup mohl být interpretován jako snaha narušit mocenskou sféru Sovětského svazu. Příslušní vládní činitelé především pečlivě sledovali dění v Československu a uvědomovali si jeho význam. Vnímali jej jako příslib nové etapy vztahů mezi oběma zeměmi. Již v březnu však Tito pojal opatr- nější postup, protože tempo a směřování změn začal považovat za příliš překotné.434 V první čtvrtině roku 1968 se také v souladu s prováděnými změnami personálně proměni- lo nejvyšší československé vedení. Antonín Novotný nejprve přišel o funkci 1. tajemníka ÚV KSČ (5. ledna byl zvolen Alexander Dubček) a 22. března byl vývojem politických událostí donucen také k odchodu z prezidentského křesla, na které dosedl Ludvík Svoboda. Novotného jméno je spojeno s etapou, jež je z hlediska československo-jugoslávských vztahů nejpodrobněji předmětem zájmu této disertační práce. Vzpomínky bývalého prezidenta, zaznamenané a interpretované novinářem a spisovatelem Rudolfem Černým v měsících po Novotného pádu, vypovídají o protijugoslávských postojích obou autorů. Celým textem se prolíná kritika jugoslávského socialismu a obava ze SKJ jako hlavního nositele revizionismu.435 Výsledné literární dílo je silně zatíženo postoji Černého, nicméně i v takové podobě dává důležité svědectví o názorech nejvyššího státního představitele na jugoslávskou politiku a její činitele. Zatímco státní představitelé postupovali v rozvoji vzájemných vztahů obezřetně, sympatie vůči Jugoslávii patřily ve veřejném prostoru k výrazným projevům obrodného procesu.436 Média
428 Viz Pelikán, Jan (2008): Jugoslávie a pražské jaro. Praha: UK, s. 22–24. 429 Rezoluci 2148 přijalo Valné shromáždění Organizace spojených národů během svého 21. setkání 4. 11. 1966. Viz Resolutions adopted by the General Assembly during its twenty-first session. United Nations. Dostupné z:
70 věnovala velkou pozornost dvacátému výročí rezoluce Informbyra. Situace rostoucího tlaku na československé vedení vedla také k poukazování na pevný Titův postoj vůči Stalinovi v době vrcho- lící roztržky před dvaceti lety.437 Projugoslávské nadšení kulminovalo během návštěvy jugosláv- ského prezidenta v Praze 9.–11. srpna 1968. Na rozdíl od rétoriky ve veřejném prostoru však obě strany přistupovaly ke vzájemné spolupráci s ohledem na Sovětský svaz opatrněji. Plány posunout vzájemné vztahy zůstaly nerealizovány.438 Pouhých deset dní po skončení oficiální návštěvy došlo k intervenci vojsk pěti států Varšav- ské smlouvy do Československa. Jugoslávie se k této události postavila s nesporným nesouhlasem a vztahy Bělehradu s východním blokem se tudíž okamžitě zhoršily.439 Proti intervenci protestovaly tisíce jugoslávských občanů. Československým turistům také mnohdy poskytli pomoc, když se v důsledku probíhajících událostí nemohli bezprostředně vrátit z dovolené trávené na Jadranu.440 Politicky angažovaný tvůrce Slavko Goldstein natočil v roce 1968 dva krátké dokumentární snímky reflektující okupaci Československa Koncert pro československé turisty a Devatenáct problémů roku 1968.441 Motiv československých turistů použil do svého filmu Brzy bude konec světa také Aleksan- dar Petrović. Okupaci pochopitelně reflektovalo i aktuální zpravodajství včetně týdeníku Filmske novosti. Vývoj událostí ovlivnily podle Jože Pirjevce také studentské nepokoje v Bělehradě. Vlád- noucí elity po neúspěchu hospodářské reformy pochybovaly o nastavené liberální cestě. Po událos- tech v Československu bylo klíčové zabránit domácímu napětí, aby SSSR nedostal také v Jugoslávii záminku k vojenské intervenci. Jugoslávské vedení dokonce demonstrovalo svou bojovou připra- venost a IX. sjezd SKJ (11.–15. března 1969) ukázal, že po srpnové okupaci ČSSR vzrostla vážnost armády. Konec dekády se však zároveň pojil s koncem liberalizačních snah,442 které v Československu zarazily právě srpnové události. Českoslovenští předáci odmítli společně s ostatními stranami zemí socialistického společenství vyslat na IX. sjezd SKJ stranickou delegaci, což u československé veřejnosti vyvolalo nesouhlas a opětovnou vlnu solidarity se SFRJ.443 Československo-jugoslávské vztahy zažily v šedesátých letech jedinečný politický a hospo- dářský rozvoj. Obchodní výměna významně rostla především v druhé polovině dekády. Ve stejné době pokračoval v Československu liberalizační proces vrcholíci pražským jarem, který s nadšením sledovala také Jugoslávie. Postoj Bělehradu byl nicméně po celou dekádu opatrný, protože navzdo- ry určitým zlepšením nebyla politická situace ve vztahu k Moskvě nikdy stabilní. V obou filmových
437 Československá televize neočekávaně 17. 7. 1968 uvedla pořad "Jugoslávie byla první" připomínající sovětsko- jugoslávskou roztržku. Jugoslávské velvyslanectví v Praze uvedlo, že program akcentoval rozhodnot, jakou Tito a SKJ v roce 1948 prokázaly, a jednotu jižních Slovanů. Zdárný postup „demokratických forem společensko-ekonomického a politického systému“ byl představen jako přímá konsekvence samostatné jugoslávské cesty. Jugoslávská zpráva po- psala program jako „očividný záměr ukázat na náš přiklad a posílit veřejnost v odporu [vůči sovětskému nátlaku] a podpoře čs. vedení". AJ, f. 507 CK SKJ, IX, 22/1-136, 19.–27. 7. 1968, Materiál o ČSSR. Cit. podle Vojtěchovský, Ondřej (2010): Jugoslávie a první fáze tzv. normalizace v Československu. In: Dvacáté století, 1, s. 13. 438 Srov. Pelikán, Jan (2008): Jugoslávie a Pražské jaro. Praha: UK. 439 Srov. Vojtěchovský, Ondřej (2010): Jugoslávie a první fáze tzv. normalizace v Československu. In: Dvacáté století, 1, s. 13. – Dimić, Ljubodrag (2005): Pogled iz Beograda na Čechoslovačku 1968. godine. In: Tokovi istorije, br. 3–4, s. 218. 440 Podle Šesták, Miroslav – Tejchman, Miroslav – Havlíková, Lubomíra – Hladký, Ladislav – Pelikán, Jan (2009): Dějiny jihoslovanských zemí. Praha: Lidové noviny, s. 549. 441 Viz Devetnaest (19) pitanja iz 1968. Zagreb film. Dostupné z:
71 kulturách přinesla šedesátá léta mohutný umělecký rozvoj a s proměnou politické situace paralel- ně oživení bilaterálních kontaktů. Slibný postup zastavila srpnová okupace a v následujících měsí- cích stvrdila nastupující normalizace.
4.2 Zlatá šedesátá Do roku 1963 vstupoval Československý film v organizační podobě přijaté v předcházejícím roce. Ústřednímu ředitelství bylo podřízeno osm podniků a náležela mu řada poradních orgánů včetně Výběrové komise zahraničních dlouhých filmů a Výběrové komise zahraničních krátkých filmů. Pod řídící organizaci spadalo také zahraniční oddělení. V úseku zahraničních styků fungovala komise pro akce s filmem v zahraničí, jejímž úkolem bylo obsazování zahraničních akcí českoslo- venskými delegacemi a další otázky týkající se kontaktů s cizinou.444 1. února 1964 došlo k personální změně, když se novým ředitelem FSB stal Vlastimil Harnach,445 dosavadní náměstek ÚŘ ČSF. Od roku 1966, kdy byla Laterna magika začleněna do Státního divadelního studia, řídil ČSF sedm z původních osmi podniků. Ústředním ředitelem ČSF byl Alois Poledňák.446 Personální ob- měny nastaly s nástupem normalizace. Ústředním ředitelem ČSF se stal 23. září 1969 Jiří Purš, ústředním ředitelem Českého filmu Bohumil Steiner.447 Období 1963–1970 charakterizuje odstředivý proces vzdalující vedení slovenského filmu od českého ústředí. Snahou bylo získat autonomii a zrovnoprávnit český a slovenský filmový prů- mysl. 1. ledna 1964 byl podnik Filmová tvorba a distribúcia Bratislava změnen na Československý film Bratislava. Ředitelem byl nadále Pavol Gejdoš (ve funkci od roku 1963), který osobně podpo- roval proticentralizační tendence. Prosadil například schvalování scénářů přímo na Slovensku. V roce 1966 jej vystřídal Ctibor Štítnický (ve funkci do 1970), jenž usiloval o konec éry dogmatic- kého a direktivního řízení kinematografie. Tuto vizi se mu podle Václava Macka dařilo do značné míry naplňovat. Proces osamostatňování byl zdůrazněn vytvořením Oblastního ředitelství Česko- slovenského filmu Bratislava 1. ledna 1967, čímž se kolibský podnik stal téměř samostatným.448 V roce 1968 byly v souvislosti s připravovaným federálním uspořádáním vytvořeny samostatné organizace Českého a Slovenského filmu. Do seskupení Český film byly tudíž začleněny původní podniky kromě Československého filmu Bratislava. Následujícího roku již přijaté změny (zřízení Ústředí Slovenského filmu 1. lednem 1969)449 fakticky federálnímu uspořádání odpovídaly. V Jugoslávii proběhla významná organizační a strukturální změna v roce 1962 s přijetím nového zákona o filmu. Jeho důsledky ovlivňovaly vývoj domácí filmové kultury po celá šedesátá léta. Podle Vitka Moska se prostředky na filmovou výrobu vybíraly v každé republice zvlášť od roku 1963. Skládaly se z povinného příplatku zahrnutého do ceny každé vstupenky. Fakticky však pokrývaly jen malou část výrobních nákladů.450 V roce 1963 bylo například vybráno 1 701 000 dinárů. Tato suma představovala zhruba 15 % ročních nákladů na výrobu celovečerních filmů.451 Na přerozdělování těchto peněz filmové společnosti trvaly.452 Další zdroj financí přinášely státní dotace a peníze utržené z půjček na dovoz filmů, které motivovaly zvyšovat kvalitu připravovaných
444 Viz Havelka, Jiří (1975): Čs. filmové hospodářství 1961–1965. Praha: ČSFÚ, s. 15–18. 445 Podle Havelka, Jiří (1975): Čs. filmové hospodářství 1961–1965. Praha: ČSFÚ, s. 9. 446 Viz Havelka, Jiří (1976): Československé filmové hospodářství: 1966–1970. Praha: ČSFÚ, s. 14. 447 Viz Havelka, Jiří (1976): Československé filmové hospodářství: 1966–1970. Praha: ČSFÚ, s. 14–15. 448 Podle Macek, Václav – Paštéková, Jelena (2016): Dejiny slovenskej kinematografie. Bratislava: SFÚ – FOTOFO / Stredo- európsky dom fotografie, s. 411–412. 449 Viz Havelka, Jiří (1976): Československé filmové hospodářství: 1966–1970. Praha: ČSFÚ, s. 10. 450 Podle Mosek, Vitko (1964): Jugoslávský film v posledním pětiletí. Film a doba 10, č. 3, s. 141. 451 AJ, f. 405 Savet za kinematografiju PKJ (1951–71), S-1 Koordinacioni odbor za uvoz filmova 1965–9 (razni materijali), Savezna privredna komora, Zapisnik o radu i predlozima Komisije filmskih proizvodjača, 26. 2. 1965, s. 2–4. 452 AJ, f. 405 Savet za kinematografiju PKJ (1951–71), S-1 Koordinacioni odbor za uvoz filmova 1965–9 (razni materijali), Zaključci. Predstavnika proizvodnih filmskih preduzeće po pitanju finansiranja proizvodnje domaćeg filma, [1965].
72 titulů a investovat do propagace. Vzhledem k částkám z předchozích let předpokládala zpráva z roku 1964 výši dotace v celkové sumě 175 milionů dinárů.453 Stát zároveň speciálně dotoval všechny filmové společnosti založené v Jugoslávii před rokem 1956. Z této podpory si vytvořily zdroje pomáhající při financování současné výroby.454 S rokem 1967 přestaly být peníze na filmovou výrobu plošně rozdělovány mezi jednotlivé společ- nosti, ale byly vypisovány výzvy, na které reagovali autoři sami, se souhlasem producenta, nebo formou ad hoc vytvořené produkční skupiny nazvané filmová pracovní společenství (filmska radna zajednica) a přímo soutěžící s vlastními projekty.455 Tyto samostatně financované skupiny se větši- nou formovaly kolem hotového scénáře nebo osobnosti režiséra a zúčastnění vložili do výroby část svých příjmů. Pokud se společenství utvořila přímo v podniku, půjčovala peníze na projekt banka, jinak existoval speciální fond na podporu kinematografie.456 Jakmile byl film exploatován, splatila se nejprve půjčka a poté vyplácely honoráře. Štáb i tvůrci byli tudíž osobně motivováni na ekono- mické úspornosti a budoucím úspěchu vznikajícího filmu.457 Decentralizace financování, jeho proměny a úpravy, ke kterým neustále docházelo, přispí- valy k nestabilitě výroby, která byla charakteristická pro celou dekádu. Podoba subvencování do- mácí tvorby navíc ani nikdy nebyla uspokojivě vyřešena. Různé státní pobídky nedokázaly konkurovat výdělkům, jakých mohly výrobní společnosti dosáhnout díky mezinárodním projektům či atraktivním žánrovým filmům. Podle Daniela J. Gouldinga byly výkyvy ve výrobě způsobené také nesystematickým plánováním, proměnlivými podmínkami i finanční situací jednotlivých společ- ností, které nezvládaly vlastní hospodaření. Nestabilní byla ovšem i jugoslávská ekonomika jako taková.458 Vzniklá rozdrobenost způsobila složitější koordinaci celého odvětví, ale umožnila i roz- voj, vznik nových společností a později početní růst filmové výroby. Decentralizace Svazového fon- du vedla k větší autonomii republik, ale i formování identity národních kinematografií.459 Právě v této otázce se domácí kritici neshodovali. Zatímco například u Ranka Munitiće převládal názor internacionality, Slobodan Novaković naopak národní dělení upřednostňoval.460 Do výroby zasahovaly v šedesátých letech Avala film, Bosna film, Dubrava film, Dunav film, Filmske novosti, Jadran film, Lovćen film, Studio film, Sutjeska film, Triglav film, Vardar film, Viba film, Zagreb film a Zastava film. Od roku 1962 docházelo ke změnám v organizaci, dávajícím podle Moska větší zodpovědnost přímo tvůrčím pracovníkům a umenšujícím zásahy administrativních pracovníků.461 Slavija film a UFUS zanikly v roce 1962 při transformaci Avala filmu. Zora film ukon- čil svou činnost v roce 1963 a Zagreb film se nadále věnoval výrobě krátkých filmů, podobně jako v Bělehradě Dunav film. Mezi produkční společnosti patřila minimálně od šedesátých let také slo- vinská firma Filmservis462 a od roku 1964 Kino klub Beograd.463
453 AJ, f. 405 Savet za kinematografiju PKJ (1951–71), S-1 Koordinacioni odbor za uvoz filmova 1965–9 (razni materijali), Informacija o raspodeli sredstva doprinosa od naknade za iznajmljene uvezene filmove za 1964. godinu, nedat., s. 1– 2. 454 AJK, Neoplanta, Dokumentacija, Ekonomsko-finansijska analýza filmskog preduzeća, únor 1962, s. 6. 455 Hodnocení prováděla pětičlenná komise sestavená z významných osobností z oblasti kultury a filmu. Organizačně byl autor zodpovědný za téma, scénář a výrobní postupy. Podle Škrabalo, Ivo (1998): 101 godina filma u Hrvatskoj 1896.– 1997. Pregled povijesti Hrvatske kinematografie. Zagreb: Nakladni zavod Globus, s. 317. 456 Podle Petrović, Aleksandar (1968): Co si přejeme, je mluvit pravdu. Film a doba 14, č. 4, s. 195. 457 Podle Fiala, Miloš (1968): Bělehradské momentky. Film a doba 14, č. 5, s. 269. 458 Viz Goulding, Daniel J. (1985): Liberated Cinema. The Yugoslav Experiment. Indiana University Press – Bloomington, s. 64. 459 Podle Škrabalo, Ivo (1998): 101 godina filma u Hrvatskoj 1896.–1997. Pregled povijesti Hrvatske kinematografie. Za- greb: Nakladni zavod Globus, s. 316. 460 Podle Škrabalo, Ivo (1998): 101 godina filma u Hrvatskoj 1896.–1997. Pregled povijesti Hrvatske kinematografie. Za- greb: Nakladni zavod Globus, s. 354–359. 461 Podle Mosek, Vitko (1964): Jugoslávský film v posledním pětiletí. Film a doba 10, č. 3, s. 141. 462 Českoslovenští činovníci se během cesty do Jugoslávie setkali v Lublani s jejími zástupci. NFA, f. ÚŘ ČSF, R12/AII/1P/1K, Cestovní zpráva o návštěvě Jugoslávie ve dnech 23. září – 9. října 1964, 15. 10. 1964, s. 4. 463 Podle O svátcích. Filmový přehled 19, č. 8 (28. 2. 1968), s. 7–8.
73
V druhé polovině dekády naopak vzniklo minimálně šest nových společností: 1966 Neo- planta film464 v Novém Sadu a Služba filmových komunit (Servis filmskih zajednica),465 která se od roku 1969 nazývala Centar filmskih radnih zajednica466 a od 1978 Centar film,467 1967 vzniklo Filmski studio Titograd,468 od roku 1968 produkovaly své první snímky dva podniky se sídlem v Prištině, Kosmet film469 a Kosovo film470 a v roce 1969 byl ještě založen Inex (Ineks) film.471 Výji- mečný byl navíc vznik první nezávislé produkční společnosti FAS (Filmski autorski studio / Filmo- vé autorské studio) roku 1967. FAS vzniklo iniciativou členů Kino klubů Zagreb a Split, mezi něž patřil i tehdejší student filmové režie na FAMU Lordan Zafranović. FAS se stal vlivnou společností, jejíž existence však neměla dlouhého trvání. 472 Pouze podnik Filmske novosti nezasahoval do vý- roby celovečerních snímků. Specifická byla také pozice Zastava filmu produkujícího nadále snímky pro armádu.473 Větší autonomie jednotlivých republik umožnila zakládání nových společností, kte- rých nakonec do výroby v průběhu šedesátých let zasáhlo alespoň dvacet pět. Tato pluralita vedla zároveň k početnímu růstu výroby, ale i rivalitě vrcholící na konci šedesátých a začátku sedmdesá- tých let. Výrobně nejsilnějším státem jugoslávské federace zůstalo i v šedesátých letech Srbsko, kde ročně vznikala zhruba polovina celkového počtu celovečerních hraných filmů.474 Naopak pomalu se rozvíjející Černohorská republika produkovala v druhé polovině šedesátých let maximálně jeden titul ročně a Makedonská republika na tom nebyla o mnoho lépe.475 Podobně jako v Československu byla tudíž filmová výroba koncentrována primárně v hlavním městě. Přesto byly rozdíly mezi oběma státy patrné. V decentralizované Jugoslávii působilo mnohem více výrobců, kteří si navzájem konkurovali. V Československu sice v druhé polovině šedesátých let došlo k postupnému osamostatňování slovenského filmu, stav kinematografie to ale podstatně nepro- měnilo. Zpráva referující o ekonomické situaci filmového průmyslu při zvážení budoucích výnosů předpokládala v roce 1961, že je v Jugoslávii možné vyrábět přibližně třicet dlouhometrážních hraných filmů ročně.476 Hranice třiceti snímků bylo v roce 1961 skutečně dosaženo. Na sklonku etapy producentské kinematografie byl ovšem takový počet neudržitelný. Společnosti vyráběly rychle a levně snímky, které nedosahovaly vysoké kvality. Průměrný počet natočených filmů se v nových podmínkách organizace a financování v pětiletí 1962–1966 propadl dokonce na méně než dvacet. Početně silné roky přineslo až období 1967–1969. V roce 1970 ovšem výroba znovu kles-
464 Podle Neoplanta film. Wikipedia. Dostupné z:
74 la.477 Níže v tabulkách vidíme, že na rozdíl od jugoslávských výkyvů byla výroba v Československu přes významné organizační změny mnohem stabilnější a početnější, přičemž kvantitativní rozdíl dosahuje více než 30 %.
Počet dlouhometrážních hraných filmů vyrobených v Jugoslávii 1963–1970478
Rok 1963 1964 1965 1966 1967 1968 1969 1970 Celkem Počet filmů 18 18 20 20 36 34 32 25 203
Počet dlouhometrážních hraných filmů vyrobených v Českoslovenku 1963–1970479
Rok 1963 1964 1965 1966 1967 1968 1969 1970 Celkem Počet filmů 36 38 40 38 40 37 39 38 306
Již bilanční zpráva Československého filmu za rok 1963 konstatovala řadu změn souvisejí- cích s vývojem celé společnosti po XXII. sjezdu KSSS a XII. sjezdu KSČ. Růst umělecké úrovně souvi- sel s odklonem od ždanovského dogmatismu, proměnou myšlení, rozvojem uměleckého jazyka i nástupem nové generace filmařů.480 Šedesátá léta přinesla rozvoj nových forem a inovací a kvalita- tivní posun oproti desetiletí předchozímu také v Jugoslávii. Nové tendence vyrostly díky politickým a ekonomickým změnám, které charakterizovaly oba státy v průběhu většiny dekády. Českosloven- ská nová vlna a jugoslávský nový film (novi film) či černá vlna (crni talas / crni val) přinesly oběma kinematografiím mezinárodní uznání, zvýšenou pozornost zahraničních trhů, producentů i festiva- lů. Období šedesátých let je proto tradičně vnímáno jako umělecký vrchol, nejbohatší a nejkom- plexnější dekáda v dějinách kinematografií obou zemí. Ústup novovolnných tendencí přišel v obou zemích shodně v roce 1969. Zatímco v Československu ukončil vzedmutí nástup normalizace, v Jugoslávii jej zastavila kritika formulovaná prostřednictvím stranického deníku Borba.481 S tímto úpadkem přišla do jugoslávské kinematografie umělecká krize doprovázená ekonomickými těž- kostmi. Oživení přinesla až druhá polovina sedmdesátých let a příchod mladých absolventů praž- ské FAMU. Podle Aleksandra Petroviće se modernistický směr objevil v roce 1961, ale ještě o dva roky později nebyla jugoslávská kinematografie zcela připravena na jeho přijetí.482 Prezident Tito ve svém novoročním projevu roku 1963 kritizoval „negativní tendence“ v umění a kultuře, čímž ná- sledoval postoje sovětského vůdce Chruščova. Příští měsíce přinesly zákaz vydávání některých periodik, románů a uvádění divadelních her či filmů.483 Z ideových pozic byly tvrdě kritizovány Petrovićovy Dny a Zámek z písku Boštjana Hladnika. Toto odsouzení bylo završeno rozhodnutím poroty filmového festivalu jugoslávských filmů v Pule, která zamítla jejich přijetí do soutěže. Podle Petroviće se dokonce objevily i hlasy navrhující dodatečné stažení snímků z distribuce.484 Zámek
477 Překonání hranice třiceti snímků dosáhla jugoslávská kinematografie znovu až v roce 1982 a v dekádě osmdesátých let se to dokonce podařilo celkem pětkrát. Srov. tabulku Výroba krátkometrážních a dlouhometrážních hraných filmů 1945–1991 v Jugoslávii na s. 206–208. 478 Podle Levi, Samuilo – Stefanović, Radmila (1968): Jugoslovenska kinematografija (Dokumentacija) IV. Beograd: Po- slovno udruženje Jugoslavija film, s. 131. 479 Podle Havelka, Jiří (1976): Československé filmové hospodářství: 1966–1970. Praha: ČSFÚ, s. 148. 480 Viz Komplexní rozbor činnosti Československého filmu za rok 1963 (1964). [Praha]: Ústřední ředitel- ství Československého filmu, s. 4–5. 481 Jovičić, Vladimir (1969): Crni talas u našem filmu, s. 22–29, Borba (3. 8.). 482 Viz Petrović, Aleksandar (1966): Situace jugoslávského moderního filmu. Film a doba 12, č. 2, s. 70. 483 Podle Pirjevec, Jože (2000): Jugoslávie 1918–1992. Vznik, vývoj a rozpad Karadjordjevićovy a Titovy Jugoslávie. Praha: Argo, s. 311. 484 Viz Petrović, Aleksandar (1966): Situace jugoslávského moderního filmu. Film a doba 12, č. 2, s. 70.
75 z písku se v březnu 1965 objevil také v československých kinech. O snímek Dny se Československo zajímalo v roce 1963,485 nakonec ale nebyl pro distribuci vybrán. Podporu iniciativám snažícím se osvobodit filmový výraz od tradičních přístupů a naopak aktivně přinášet autorské invence zdůraznil podnik Avala film poprvé v roce 1965.486 Společnost se stala ohniskem nástupu nových tendencí v době, kdy zde jako umělecký šéf působil Aleksandar Petrović. Největší jugoslávská filmová výrobna vytvořila vstřícné prostředí a umožnila rozvoj no- vým osobnostem.487 Filmový jazyk ovlivnila současná francouzská a italská kinematografie. Jugo- slávští filmaři zároveň mezi své inspirační zdroje počítali východoevropské kinematografie, především polskou a československou.488 Jan Svoboda zařadil mezi nejvýraznější autorské osob- nosti srbské (Aleksandar Petrović, Dušan Makavejev, Mladomir Puriša Djordjević, Vladan Slijepče- vić a Živojin Pavlović), chorvatské (Vatroslav Mimica a Zvonimir Berković) i slovinské (Boštjan Hladnik a Matjaž Klopčič) režiséry.489 Kromě posledního jmenovaného se tituly všech těchto tvůrců objevily v šedesátých letech také v československé distribuci, případně byly uvedeny na filmovém festivalu v Karlových Varech. Růst umělecké úrovně a vzestup nových vln v obou zemích se časově potkaly s oživením bi- laterálních kontaktů. V roce 1963 bylo jejich obnovení potvrzeno prostřednictvím postupného zlepšování vztahů mezi SFRJ a SSSR, které kopírovaly také státy východního bloku. Československo a Jugoslávie podnikly aktivní kroky směrem k navázání spolupráce na různých rovinách. Díky ná- růstu kontaktů a smluv lze jako zlomový označit právě rok 1963. Byla podepsána nová rámcová smlouva o vzájemné výměne filmů, dodávání koprodukčních titulů v rámci clearingu, cenách za televizní práva a zakázkách na distribuční kopie. Ta byla v následujících letech vždy obnovována až do svého vypovězení v roce 1970.490 Podobný systém platil i pro spolupráci s ostatními socialistic- kými státy.491 V roce 1963 také českoslovenští filmoví pracovníci vykonali dvě významné cesty do Jugo- slávie, během kterých bylo předmětem jednání právě obnovení kinematografických kontaktů. 3.– 10. dubna absolvovali cestu do Bělehradu tři členové výběrové komise zastupující různé instituce: Pavel Dubovský, náměstek ÚŘ ČSF, Stanislav Zvoníček, vedoucí Filmového ústavu, a Jitka Jeřábko- vá, referentka Československého filmexportu. Delegace diskutovala především možnosti vzájemné výměny filmů.492 Následovala účast na X. festivalu jugoslávských filmů v Pule (25. 7. – 7. 8. 1963), kterého se zúčastnili Vlastimil Harnach, náměstek ÚŘ ČSF, Ladislav Kachtík, ředitel FEX, a jeho referentka Jitka Jeřábková. V Pule proběhla opakovaná setkání s novým ředitelem Jugoslavija filmu Dejanem Obradovićem a jeho spolupracovníky. Československé činovníky zajímaly nejvíce informace o služ- bách nabízených zahraničním (především kapitalistickým) filmovým společnostem. Zjišťovali podrobnosti této spolupráce a ze zprávy je evidentní záměr inspirovat se jugoslávským příkladem. Zároveň z jednání vyplynula potenciální možnost kooperace v tom smyslu, že by československá
485 NFA, f. ÚŘ ČSF, R12/BI/3P/1K, Zahraniční záležitosti 1962–1963. Cestovní zpráva o služební cestě do Jugoslávie ve dnech 25. 7. – 7. 8. 1963, 7. 9. 1963, s. 19–20. [Dokument uvádí originální názvy snímků.] 486 Podle Volk, Petar (2001): Dvadeseti vek srpskog filma. Beograd: Institut za film. Jugoslovenska kinoteka, s. 373. 487 Podle JS [Svoboda, Jan] (1967): Nový jugoslávský film. Film a doba 13, č. 9, s. 494–499. 488 Podle Goulding, Daniel J. (1985): Liberated Cinema. The Yugoslav Experiment. Indiana University Press – Bloomington, s. 66. 489 Viz JS [Svoboda, Jan] (1967): Nový jugoslávský film. Film a doba 13, č. 9, s. 494–499. 490 Rámcová smlouva byla vypovězena československou stranou a byla očekáváno jednání o nové smlouvě. Viz Českoslo- venský filmexport. Komplexní rozbor za rok 1969 [1970]. Praha: Československý filmexport, s. 20. 491 Srov. Havelka, Jiří (1975): Čs. filmové hospodářství 1961–1965. Praha: ČSFÚ, s. 209. – Havelka, Jiří (1976): Českosloven- ské filmové hospodářství: 1966–1970. Praha: ČSFÚ, s. 221–222. 492 NFA, f. ÚŘ ČSF, R12/BI/3P/1K, Zahraniční záležitosti 1962–1963. Cestovní zpráva o služební cestě do Jugoslávie ve dnech 3.–10. 4. 1963, 20. 4. 1963.
76 strana pomohla jugoslávské s nějakou produkčně náročnou zakázkou nebo naopak.493 První zakáz- ky získalo Československo právě v roce 1963. V roce 1963 proběhla také cesta Sdružení filmových režisérů a scenáristů Jugoslávie do Prahy se záměrem navázat spolupráci se Svazem československých divadelních a filmových uměl- ců. Jugoslávská zpráva chválí rozkvět československého filmu,494 čímž kontrastuje s negativním hodnocením jugoslávské kinematografie vysloveným československými delegacemi v témže ro- ce.495 Plány na cesty do Československa uskutečnila také Komise pro zahraniční vztahy (Komisije za veze sa inostranstvom), jíž v roce 1963 předsedal režisér Veljko Bulajić. Zástupcem pro Česko- slovensko se stal režisér Jože Gale, který díky svému pražskému studiu hovořil česky.496 V rámci kulturní výměny vykonal na začátku roku cestu do Československa také Šime (Ivan) Šimatović.497 Podle jugoslávských pramenů dostal v témže roce honorář za v Československu právě připravova- ný snímek Limonádový Joe aneb Koňská opera.498 Jeho podíl na tomto díle je však nejasný.
4.2.1 Jugoslávští absolventi FAMU499 Všeobecný rozvoj české a slovenské kinematografie utvářelo mimo jiné také prostředí pražské filmové fakulty, ze které vzešli hlavní představitelé československé nové vlny. FAMU však neměla zásadní vliv jen na domácí prostředí. Již od počátku měla mezinárodní charakter. Během prvních pětadvaceti let její existence (1946–1970), absolvovalo fakultu 514 studentů, mezi nimiž bylo 55 cizinců.500 Vyšší počet zahraničních posluchačů ukončil studium v sedmdesátých a osmde- sátých letech. Mezi nimi i řada Jugoslávců. Ti patřili od poloviny šedesátých let ke stabilní skupině cizinců. Jejich studium je vedle filmové kariéry Františka Čápa nejviditelnějším vyjádřením bilate- rálních kinematografických vztahů mezi Československem a Jugoslávií. Nejsilnější skupina se na škole sešla v druhé polovině šedesátých let. FAMU v padesátých letech rozvíjela mezinárodní kontakty s filmovými školami přednostně v socialistických státech (Sovětský svaz, Německá demokratická republika, Polsko a Maďarsko), ke kterým po urovnání sovětsko-jugoslávské roztržky přibyla také Jugoslávie. V polovině šedesátých let se na FAMU diskutovalo o studiu zahraničních zájemců. FAMU požadovala, aby školné platili také studenti ze socialistických zemí. Po polovině šedesátých let rozšířila fakulta vzhledem k proměně politické situace své kontakty také směrem do západních zemí, odkud rostl počet ucha- zečů. Studenti a absolventi FAMU v posledních letech dosahovali úspěchů na mezinárodních festi- valech a škola tak získala v cizině dobré jméno.501 Díky tomu se zřejmě do Prahy po téměř dvaceti letech vrátili rovněž jugoslávští studenti, přestože v SFRJ mezitím byly založeny filmové školy.
493 NFA, f. ÚŘ ČSF, R12/BI/3P/1K, Zahraniční záležitosti 1962–1963. Cestovní zpráva o služební cestě do Jugoslávie ve dnech 25. 7. – 7. 8. 1963, 7. 9. 1963, s. 14–18. 494 AJK, Veze sa inostranstvom, Dohoda o spolupráci mezi Sdružením filmových režisérů a scenaristů Jugoslavie a Svazem československých divadelních a filmových umělců, 18. 12. 1963. 495 NFA, f. ÚŘ ČSF, R12/BI/3P/1K, Zahraniční záležitosti 1962–1963. Cestovní zpráva o služební cestě do Jugoslávie ve dnech 3.–10. 4. 1963, 20. 4. 1963, s. 8–9. – NFA, f. ÚŘ ČSF, R12/BI/3P/1K, Zahraniční záležitosti 1962–1963. Cestovní zpráva o služební cestě do Jugoslávie ve dnech 25. 7. – 7. 8. 1963, 7. 9. 1963, s. 7. 496 AJK, Veze sa inostranstvom, Stenografske beleške sa sastanaka Komisije za veze sa inostranstvom Udruženja scenaris- ta i reditelja Jugoslavije, 6. 5. 1963, s. 2–3. 497 AJK, Veze sa inostranstvom, Zaključci sa sastanka Komisije za veze sa inostranstvom Udruženja filmskih reditelja i scenarista Jugoslavije, 10. 2. 1963, s. 3. 498 AJK, Jadran film, Scenariji i sinopsiji /171/ per 31. XII. 1963. 499 Část této podkapitoly byla již autorkou publikována před dokončením disertační práce. Srov. Barešová, Marie (2018): My z Prahy. Jugoslávští filmaři na FAMU. Cinepur 27, č. 119, s. 62–65. 500 Vysoký podíl má Bulharsko (26 studentů), ostatní země měly zástupců podstatně méně (Polsko 7, NDR 4). Viz Bedna- řík, Petr (2017): FAMU. Filmová a televizní fakulta Akademie múzických umění v Praze. In: Franc, Martin a kol.: Ději- ny Akademie múzických umění v Praze. Praha: AMU, s. 224. 501 Podle Bednařík, Petr (2017): FAMU. Filmová a televizní fakulta Akademie múzických umění v Praze. In: Franc, Martin a kol.: Dějiny Akademie múzických umění v Praze. Praha: AMU, s. 208–209.
77
Prvními dvěma zapsanými posluchači se stali bělehradští spolužáci z gymnázia Srdjan Ka- ranović a Goran Marković,502 kteří v akademickém roce 1965/1966 nastoupili do ročníku Bořivoje Zemana. Budoucí režiséři se k této příležitosti dostali díky svému původu z významných srbských filmových rodin. Karanovićův tatínek Milenko Karanović (1911–1982) byl v letech 1949–1955 prvním ředitelem nově založené Ústřední filmotéky (Centralna kinoteka) při federálním podniku Zvezda film, který položil základy budoucí instituce Jugoslávská filmotéka (Jugoslovenska kino- teka).503 Zároveň se brzy po válce začal pohybovat také ve filmovém prostředí. Svého syna od útlé- ho dětství brával na natáčení či do střižny. První režijní pokusy absolvoval Srdjan již v nízkém teenagerském věku v Domě pionýrů a od patnácti let byl členem Kino klubu Beograd.504 Markovićovi rodiče byli zase slavní srbští herci. S ohledem na československo-jugoslávské kontakty je podstatné, že Markovićův otec Rade Marković (1921–2010) je po Zvonimiru Rogozovi nejvýznamnější jugoslávský herec, který se zapsal do dějin československé kinematografie. Dva- krát spolupracoval s režisérským duem Ján Kadár – Elmar Klos (Tři přání, 1958 a Touha zvaná Anada, 1969) a objevil se ještě ve špionážním dramatu Anděl blažené smrti (1965) Štěpána Skal- ského. Podle vyprávění Gorana Markoviće měl tatínek díky svým filmovým angažmá v Československu uložené honoráře, které odsud nemohl vyvézt. Zároveň si k Československu vy- tvořil vřelý vztah a studium svého syna v Praze podpořil.505 Stejnou pozici zaujal také Milenko Ka- ranović, který v roce 1964 navštívil gottwaldovský filmový festival a blíže se díky tomu seznámil s československou kinematografií. Svou roli sehrál také režisér a pedagog Elmar Klos, který oběma uchazečům domluvil pozdní přijímací řízení. Mladí aspiranti tak zřejmě do Prahy přijeli až v září 1965 a již v Československu zůstali.506 Klos se tak stal důležitou postavou pro otce a syna Marko- vićovy, ale i ostatní jugoslávské absolventy, kteří na něj vzpomínají jako na vynikajícího pedago- ga.507 O studiu zahraničních studentů není v dokumentech Archivu AMU mnoho informací. Zmín- ky najdeme v zápisech kolegia děkana, pokud byla projednávána nějaká studijní žádost. Existují informace o státních závěrečných zkouškách a promocích, ale prameny k ekonomickým záležitos- tem chybí.508 Proto ani nelze přesně rekonstruovat administrativní okolnosti studia jugoslávských posluchačů. Podle vzpomínek absolventů se zdá, že Marković a Karanović spoléhali na podporu rodiny. Další studenti oboru režie, Chorvati Lordan Zafranović a Rajko Grlić, přišli do Prahy o rok později a nastoupili do ročníku Elmara Klose. Podle Grliće získali na podporu při studiu stipendium
502 Goran Marković napsal beletrizovanou verzi svých vzpomínek a historie Jugoslávců na FAMU knihu (Srov. Marković, Goran (1990): Češka škola ne postoji. Beograd: Prosveta), kterou Srdjan Karanović či Lordan Zafranović označují jako pohádkovou verzi jejich skutečného příběhu. Viz Rozhovor se Srdjanem Karanovićem, který vedla Marie Barešová 28. 4. 2015 v Bělehradě. NFA, Sbírka zvukových záznamů, N0629-02-01-ROZ-A. – Rozhovor s Lordanem Zafrano- vićem, který vedla Marie Barešová 7. 6. 2015 v Praze. NFA, Sbírka zvukových záznamů, N0709-01-01-ROT-A. 503 Podle Kosanović, Dejan (2004): Milenko Karanović. Prvi direktor Jugoslovenske kinoteke, pionir filmske arhivistike i širenja filmske kulture. Beograd: Jugoslovenska kinoteka. 504 Viz Rozhovor se Srdjanem Karanovićem, který vedla Marie Barešová 28. 4. 2015 v Bělehradě. NFA, Sbírka zvukových záznamů, N0629-02-01-ROZ-A. 505 Viz Rozhovor s Goranem Markovićem, který vedla Marie Barešová 29. 4. 2015 v Bělehradě. NFA, Sbírka zvukových záznamů, N0689-02-01-ROZ-A. 506 Viz Rozhovor se Srdjanem Karanovićem, který vedla Marie Barešová 28. 4. 2015 v Bělehradě. NFA, Sbírka zvukových záznamů, N0629-02-01-ROZ-A. 507 Elmar Klos odešel z FAMU k 30. 9. 1971 v rámci rozsáhlé personální výměny, která postihla fakultu na počátku nor- malizace. (Podle Bednařík, Petr (2017): FAMU. Filmová a televizní fakulta Akademie múzických umění v Praze. In: Franc, Martin a kol.: Dějiny Akademie múzických umění v Praze. Praha: AMU, s. 234.) Téměř na celé normalizační ob- dobí se stal personou non grata. Jugoslávští absolventi vzpomínají, že když byla v Praze v roce 1979 uspořádána pře- hlídka jugoslávských snímků, Klos se nesměl oficiálních setkání účastnit. Na protest proti tomuto zákazu se spolužáci rozhodli na tiskové konferenci hovořit téměř výhradně o svém pedagogovi. Viz rozhovor se Srdjanem Karanovićem, který vedla Marie Barešová 28. 4. 2015 v Bělehradě. NFA, Sbírka zvukových záznamů, N0629-02-01-ROZ-A. – Rozho- vor s Rajkem Grlićem, který vedla Marie Barešová 25. 6. 2015 v Záhřebu. NFA, Sbírka zvukových záznamů, N0711-01- 01-ROT-A. 508 Podle Bednařík, Petr (2017): FAMU. Filmová a televizní fakulta Akademie múzických umění v Praze. In: Franc, Martin a kol.: Dějiny Akademie múzických umění v Praze. Praha: AMU, s. 209.
78 od filmového svazu.509 Zafranović vzpomíná, že se o to zasloužil především Šime (Ivan) Šimatović. Ivo Škrabalo také tvrdí, že existovala dohoda mezi Svazem chorvatských filmových pracovníků a československým Svazem filmových a televizních umělců. Na některá stipendia byly přiděleny pe- níze, které českoslovenští pracovníci využívali na pokrytí nákladů svých pobytů na Jadranu. Na oplátku uhradili ve stejné výši v korunách částky, které pokryly stipendia pro jugoslávské studenty. Tato bezdevizová dohoda fungovala do roku 1968.510 Vzpomínky jugoslávských absolventů vypo- vídají o tom, že studium na škole bylo zdarma. Finanční podporu a případné stipendium využívali posluchači k uhrazení běžných nákladů. Skromné podmínky se zlepšovaly ve vyšších ročnících, kdy mladí adepti režie získávali doma v Jugoslávii první filmové zakázky.511 Zafranović a Grlić si stipendia vysloužili díky úspěchu svých amatérských filmů. Stejně jako Karanović absolvovali v Jugoslávii kurzy v amatérských kino klubech. Toto neformální vzdělávání nabízelo v Jugoslávii již od padesátých let mladým začínajícím filmařům důležité technické zázemí a dobrou filmovou průpravu. Své první amatérské filmy zde natočili také Dušan Makavejev či Živo- jin Pavlović. Podobný formát propracovaného filmového školení neměl v Československu obdobu. Zafranović a Grlić vstoupili díky pokročilým znalostem filmového řemesla získaným právě pro- střednictvím kino klubů rovnou do druhého ročníku FAMU. Posledním jugoslávským studentem režie na FAMU, který do Prahy přišel v šedesátých le- tech, byl Goran Paskaljević studující od akademického roku 1967/1968. V šedesátých letech se však jugoslávští adepti nezajímali jen o režii. Hned sedm mužů a jedna žena studovalo kameru: Nikša Blajić, Josip Klarica, Predrag Popović, Rado Likon, Nevenka Redžićová, Dragan Ruljančić, An- te Verzotti a Živko Zalar. Další si vybrali obor dokument (Pavel Grzinčić, Vesna Mladenovićová), fotografie (Mitar Trninić) a střih (Andrija Zafranović). Kameraman Popović a střihač Zafranović (bratr Lordana) se také později stali pravidelnými spolupracovníky jugoslávských spolužáků oboru režie a ve svých profesích se stali vyhledávanými členy štábu napříč celou Jugoslávií. Přestože ně- kteří jugoslávští studenti se do domácí filmové výroby zapojili již na sklonku šedesátých let, FAMU absolvovali všichni až v dekádě následující. Jedinou výjimkou je Srdjan Karanović, který získal di- plom v roce 1970.512 Jugoslávští studenti zažili na FAMU také přelomové roky 1968 a 1969. Ve svých vzpomín- kách reflektují pražské jaro i změny, ke kterým postupně od podzimu docházelo. Srpnovou okupaci v Československu nezažili a do Prahy se dostali postupně až v následujících měsících. Grlić vzpo- míná, jak se v období několika měsíců administrativně proměňovala pozice Jugoslávie, což šlo dobře sledovat při vyřizování přechodného pobytu na příslušném úřadě. Údajně zde fungovaly dvě kanceláře: jedna pro kapitalistické, druhá pro lidově demokratické státy. SFRJ spadala střídavě do jedné z nich. Studenti se vzniklou mezinárodní situací necítili ohroženi, ale zaměstnanci velvysla-
509 Viz Rozhovor s Rajkem Grlićem, který vedla Marie Barešová 25. 6. 2015 v Záhřebu. NFA, Sbírka zvukových záznamů, N0711-01-01-ROT-A. – Rozhovor se Srdjanem Karanovićem, který vedla Marie Barešová 28. 4. 2015 v Bělehradě. NFA, Sbírka zvukových záznamů, N0629-02-01-ROZ-A. – Rozhovor s Goranem Markovićem, který vedla Marie Bare- šová 29. 4. 2015 v Bělehradě. NFA, Sbírka zvukových záznamů, N0689-02-01-ROZ-A. – Rozhovor s Lordanem Zafra- novićem, které vedla Marie Barešová 7. 6. 2015 v Praze. NFA, Sbírka zvukových záznamů, N0709-01-01-ROT-A. – Rozhovor s Lordanem Zafranovićem, které vedla Marie Barešová 27. 6. 2015 v Praze. NFA, Sbírka zvukových zázna- mů, N0709-01-02-ROT-A. 510 Škrabalo, Ivo (1998): 101 godina filma u Hrvatskoj 1896.–1997. Pregled povijesti Hrvatske kinematografie. Zagreb: Nakladni zavod Globus, s. 400. 511 Viz Rozhovor s Rajkem Grlićem, který vedla Marie Barešová 25. 6. 2015 v Záhřebu. NFA, Sbírka zvukových záznamů, N0711-01-01-ROT-A. – Rozhovor se Srdjanem Karanovićem, který vedla Marie Barešová 28. 4. 2015 v Bělehradě. NFA, Sbírka zvukových záznamů, N0629-02-01-ROZ-A. – Rozhovor s Goranem Markovićem, který vedla Marie Bare- šová 29. 4. 2015 v Bělehradě. NFA, Sbírka zvukových záznamů, N0689-02-01-ROZ-A. – Rozhovor s Lordanem Zafra- novićem, které vedla Marie Barešová 7. 6. 2015 v Praze. NFA, Sbírka zvukových záznamů, N0709-01-01-ROT-A. – Rozhovor s Lordanem Zafranovićem, které vedla Marie Barešová 27. 6. 2015 v Praze. NFA, Sbírka zvukových zázna- mů, N0709-01-02-ROT-A. 512 Viz Absolventi FAMU 1951–2005. FAMU. Dostupné z:
79 nectví jim prý pro jistotu radili, aby s sebou neustále nosili cestovní pas a v případě nebezpečí okamžitě překročili hranice do Rakouska či NSR.513 Tyto vzpomínky vypovídají o nejisté a opatrné pozici, v jaké se Jugoslávie po srpnu 1968 ocitla. Grlić doplňuje, že nebýt této dramatické meziná- rodní proměny, možná by v Československu alespoň nějakou dobu zůstal. Ke konci studia totiž pod dohledem Klose pracoval na scénáři zpracovávajícím osudy českého malíře Jaroslava Čermáka,514 jemuž se ve společné koprodukci chtěl o několik let dříve věnovat také černohorský Lovćen film. Grlićův film by zřejmě vznikl ve spolupráci s Elmarem Klosem, jenž ovšem po politických změnách v Československu o své postavení ve filmovém průmyslu i na FAMU přišel. O kariéře v Českoslo- vensku by zřejmě uvažoval také Zafranović, který se nakonec v Praze usadil v devadesátých letech. Naopak Karanović a Marković se shodují v tom, že se po studiích chtěli vrátit do své domoviny a věnovat se filmové kariéře tam.515 V roce 1968 Grlić také natočil krátký dokumentární film My z Prahy věnovaný studiím na FAMU a jugoslávským posluchačům. Pětice režisérů, kteří FAMU absolvovali na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, je v souvislostech jugoslávské kinematografie označována jako „pražská škola“. Mladí autoři se v domácí celovečerní tvorbě prosadili na konci sedmdesátých let, kdy díky nim domácí film pro- cházel opětovným oživením. Progresivní tendence potlačené na počátku dekády v souvislosti s kritikou černého filmu vrátili do jugoslávské kinematografie právě pražští absolventi. Jednotlivé režiséry je ovšem třeba vnímat jako individuální osobnosti se svébytným stylem a přístupem k filmové tvorbě. Jejich kariéru i pozici v domácí kinematografii bezpochyby ovlivnilo studium praž- ské FAMU, ale nevytvořilo z nich homogenní skupinu se sdíleným programem. Zatímco v předchozí dekádě spojila nejvýznamnější jugoslávské režiséry příslušnost k nové vlně, pojítkem jejich nástupců se stalo studium na FAMU. Nutno ovšem dodat, že mezi snímky vztahované k (pozdnímu) novému filmu bývají řazeny i Zafranovićova Neděle (1969) a Karano- vićova Společenská hra (1972). K této silné generaci (pětice režisérů se narodila v letech 1944– 1947) bývá někdy přiřazován také o deset let mladší Emir Kusturica. FAMU absolvoval v roce 1978 a stal se poslední velkou postavou jugoslávské kinematografie, která pražskou fakultu vystudovala. Debutoval v roce 1981 celovečerním snímkem Vzpomínáš na Dolly Bell? Nostalgický příběh se ode- hrává v Sarajevu na počátku šedesátých let, kde dospívá mladý protagonista.
513 Viz Rozhovor s Rajkem Grlićem, který vedla Marie Barešová 25. 6. 2015 v Záhřebu. NFA, Sbírka zvukových záznamů, N0711-01-01-ROT-A. 514 Kolem poloviny 19. století zintenzívněly české styky s Černou Horou. Češi se zajímali o povstání zde i v Bosně a Her- cegovině. Pořádali peněžité sbírky či tzv. tábory lidu – politická shromáždění organizovaná oběma politickými stra- nami, kde byly projevovány sympatie k jihoslovanskému boji. Jihoslovanské osvobozenecké boje měly u nás svůj ohlas i v literatuře. (Srov např. Krásnohorská, Eliška (1880): K slovanskému jihu. Básně. Praha: Dr. Grégr a F. Dattel.) Přímo z bojišť korespondoval spisovatel a novinář Josef Holeček (1853–1929). Podle Žáček, Václav (ed.) (1975): Češi a Jihoslované v minulosti. Od nejstarších dob do roku 1918. Praha: Academia, s. 322–384. Malíř Jaroslav Čermák (1831–1878) patří v oblasti vztahů s jihoslovanskými národy k výjimečným osobnostem. Slovan- ské motivy, zejména slovinské a dalmatské kroje, se v jeho tvorbě objevily v polovině 19. století. Na slovanský jih se umělec vypravil celkem třikrát. Poprvé v roce 1858, kdy ho nejvíce zaujala Černá Hora, její národně osvobozenecký boj i místní zvyky. Vracel se zpět nejen s množstvím skic, ale i s kořistí různorodého národopisného materiálu. Při druhé cestě (1862), kdy v Černé Hoře probíhal válečný konflikt s Tureckem, se přímo účastnil bojů. Jeho výprava tak měla rozměr etnografický i reportážní. Nejdéle (1863–1865) trvala jeho třetí cesta. Inspirován nabytými dojmy vy- tvořil celkem deset obrazů, které využívají zejména černohorské motivy. Srov. Soukupová, Věra (1981): Jaroslav Čer- mák. Praha: Odeon. 515 Viz Marković, Goran – Barešová, Marie (2014): V Československu nikdo zůstat nechtěl. Cinepur 21, č. 92, s. 32–34. – Rozhovor se Srdjanem Karanovićem, který vedla Marie Barešová 28. 4. 2015 v Bělehradě. NFA, Sbírka zvukových zá- znamů, N0629-02-01-ROZ-A.
80
4.3 Filmový obchod
4.3.1 Československo
Liberalizace Československa prostupující šedesátými roky se dotkla také dramaturgického zaměření filmového obchodu. K žádné výraznější změně jejího systému ovšem nedošlo. Do počátku dekády nadále platilo soustředění na vzájemnou výměnu s lidově demokratickými státy a ideově- výchovnou funkci filmu. Předpokladem tohoto uvažování bylo také sdílení stejných hodnot všemi diváky. Vzestupný trend prodeje do socialistických států charakterizuje ještě bilanční zprávu zahr- nující rok 1963. Státy východního bloku přitom navzájem kritizovaly svou produkci jako tematicky příliš podobnou.516 Stav programové nabídky se navíc dlouhodobě neslučoval s potřebami trhu či zájmy diváků a její teritoriální i obsahové zaměření se mělo velmi brzo změnit. Rokem 1963 vyvrcholila probíhající krize československého hospodářství. O rok později byl navýšen dovoz filmů ze západních zemí. Výrazný nárůst se projevil u importu z USA nebo Velké Británie.517 Proměnu umožnilo také rozhodnutí ÚV KSČ uvolnit větší objem devizových prostředků (byť stále nedostatkových), aby mohly být zakoupeny finančně nákladné tituly s vysokým ekono- mickým potenciálem. Po celá šedesátá léta klesala návštěvnost kin, tržby naopak kontinuálně stoupaly.518 Šedesá- tá léta přinesla také diferenciaci, která se projevila zakládáním filmových klubů nebo širším uplat- něním tzv. druhého distribučního okruhu. Dramaturgická skladba nakupovaných zahraničních titulů se rozrostla nejen mimo geopolitický prostor socialistických států, ale odklonila se také od dříve převažujícího ideově-výchovného uvažování. Vývoj skladby celovečerních jugoslávských fil- mů v československých kinech tuto proměnu ostatně demonstruje. Jak konstatuje Pavel Skopal, důraz postupně přenášený na roli hospodářských výsledků filmové distribuce byl od poloviny še- desátých let podpořen také počínající ekonomickou reformou. Nová soustava ekonomického řízení kinematografie byla zavedena počátkem roku 1969, ale nastupující normalizace se opět více při- klonila k ideologickým požadavkům.519 Obchodování se zahraničními tituly obstarával Československý filmexport, pod nějž přešla agenda zahraničního oddělení původně spadající pod Ústřední ředitelství Československého filmu 1. května 1965.520 FEX tak získal do své kompetence celou zahraniční oblast po stránce „komerční, kulturně-politické, tiskové a propagační“.521 Nákup zahraničních titulů realizoval podnik za devizy z prodeje československých filmů. Celou organizaci vedl podnikový ředitel522 podléhající ÚŘ ČSF. Obchodní agendu spravovaly tři teritoriální referáty zaměřené na socialistické, kapitalistické a země tzv. třetího světa. Tento úsek měl na starosti také přípravu koprodukcí a zakázkovou výrobu. Na konci řetězce pak figurovaly Ústřední půjčovna filmů a samotná kina programovaná pří- slušnými krajskými filmovými podniky. 1. listopadu 1965 byla při Ústřední půjčovně filmů zřízena Dramaturgická komise pro výběr zahraničních filmů,523 která navrhovala výběrovým komisím ko- nečné rozhodnutí.524 U již zakoupených filmů rozhodovala také o přístupnosti, titulkování a pří-
516 Viz Kachtík, Ladislav [1964]: Zpráva o dovozní a vývozní politice Čs. filmexportu za období 1957–1963, s. 6–7. 517 Podrobněji viz tabulka Dovoz krátkometrážních a dlouhometrážních a filmů do Československa 1961–1970 na s. 198– 199. 518 Srov. Skopal, Pavel (2010): Za „vysokou ideovou úroveň“, a/nebo za vyšší tržby? Filmová distribuce v českých zemích z hlediska konfliktu ideologických a hospodářských cílů (1945–1968). Soudobé dějiny 18, č. 4, s. 659 a 663. 519 Viz Skopal, Pavel (2010): Za „vysokou ideovou úroveň“, a/nebo za vyšší tržby? Filmová distribuce v českých zemích z hlediska konfliktu ideologických a hospodářských cílů (1945–1968). Soudobé dějiny 18, č. 4, s. 663–664. 520 Viz Havelka, Jiří (1975): Čs. filmové hospodářství 1961–1965. Praha: ČSFÚ, s. 11. 521 Komplexní rozbor činnosti Československého filmu za rok 1965 (1966). Praha: Československý film, s. 1. 522 V čele FEX se do konce šedesátých let postupně vystřídali Ladislav Kachtík (1. 1. 1958 – 30. 4. 1965), Jaroslav Kučera (1. 5. 1965 – 31. 5. 1968), Stanislav Kvasnička (1. 6. 1968 – 5. 6. 1970) a Jiří Rybín (5. 6. 1970 –). 523 Viz Komplexní rozbor činnosti Československého filmu za rok 1965 (1966). Praha: Československý film, s. 1. 524 Viz Havelka, Jiří (1976): Čs. filmové hospodářství 1966–70. Praha: ČSFÚ, s. 266.
81 padném dabingu.525 V letech 1963–1973 se prostorem pro výběr dovozu i vývozu filmů stal také brněnský veletrh Filmfórum.526
Celovečerní hrané filmy projednané v Československu výběrovými komisemi 1963–1970527
Rok Předloženo Přijato Zamítnuto Filmové kluby 1963 554 218 336 – 1964 517 182 335 – 1965 544 161 383 – 1966 537 155 382 10 1967 415 137 278 8 1968 518 157 361 18 1969 477 186 291 9 1970 697 186 511 19
V roce 1963 zaznamenala československá kinematografie vyšší počet mezinárodních uzná- ní. Zahraniční kontakty a stav vývozu byly nicméně stále hodnoceny negativně. V kapitalistických zemích byla československá produkce prakticky neznámá a pořádání týdnů československých fil- mů a dalších přehlídek nemohlo vynahradit běžnou distribuci. Vývoz dlouhometrážních snímků do kapitalistických států vzrostl plošně až v polovině dekády. Do té doby si můžeme všimnout přede- vším výrazných početních skoků při prodeji titulů krátkometrážních.528 Zlom nastal i v ostatních zemích východního bloku. Úspěch při případném importu nicméně vyžadoval investice do propa- gace nebo zřízení delegatur, jakými disponovaly SSSR nebo SFRJ.529 Zatímco v roce 1964 bylo na Západ prodáno 82 licencí v hodnotě 979 116,33 korun, v roce 1965 jich bylo 289 v ceně 2 310 540,38 korun, což je nejvyšší částka, jaké kdy bylo dosaženo. Mezi- roční nárůst tak dosáhl 200 %. Teritorium socialistických států zaznamenalo v meziročním srov- nání jen malý pokles: 181 licencí v hodnotě 4 978 515,08 korun v roce 1964 a 163 licencí v ceně 4 944 460,86 v roce 1965. Výnos z vývozu ještě vzrostl v roce 1966, kdy FEX za 277 licencí utržil 2 666 368,91 korun.530 Konkrétní částky ukazují, že mnohem vyšší finanční kompenzace přišla za výrazně nižší počet titulů ze zemí socialistického tábora. Finančně velmi úspěšného roku 1965 v Československém filmu bylo dosaženo právě především díky Československému filmexportu,
525 Hlavní dramaturg ÚPF Ladislav Janžura a místopředseda dramaturgické komise vysvětluje, že výběrové komise se několikrát transformovaly. Někdy spadala „výběrovka“ pod ÚPF, jindy pod ÚŘ ČSF, nějakou dobu dokonce existovaly dvě komise, kdy se nejprve rozhodovalo na úrovni ÚPF a poté při ÚŘ ČSF. V roce 1969 spadala pod ÚPF a jejími členy jsou zástupci distribuce (ÚPF, krajské filmové podniky), kritici, zástupci Svazu československých filmových a televiz- ních umělců, Československé televize a Československého filmexportu. Ne všichni členové se však promítání účastnili pravidelně. Někteří vyjížděli i na zahraniční výběrové komise, které se pravidelně pořádaly v Paříži, Londýně, Běle- hradě. 1. 1. 1969 se také oddělila samostatná komise se sídlem v Bratislavě. Srov. Oliva, Lubomír (1969): Kdo vybírá filmy?, Zítřek 2, č. 1, s. 8. 526 Srov. Tománek, Jan (2010): Filmfórum. Brněnský filmový veletrh 1963–1973. Bakalářská práce. Brno: MU. 527 Viz Havelka, Jiří (1976): Čs. filmové hospodářství 1966–70. Praha: ČSFÚ, s. 266. – Havelka, Jiří (1975): Čs. filmové hos- podářství 1961–1965. Praha: ČSFÚ, s. 19. 528 Např. vývoz do Japonska v letech 1962 a 1963, nebo do Velké Británie v letech 1961 a 1963. Podrobněji viz tabulka Vývoz krátkometrážních a dlouhometrážních filmů z Československa 1961–1970 na s. 200–202. 529 Podle Kachtík, Ladislav [1964]: Zpráva o dovozní a vývozní politice Čs. filmexportu za období 1957–1963, s. 9–10. 530 Viz Zpráva o zhodnocení činnosti a výsledku hospodaření výrobně hospodářské jednotky Československý film za rok 1966 (1967). Praha: Československý film, s. 16.
82 který překročil tržby nejen u vývozu díky růstu obchodu s kapitalistickými státy, ale také u zakáz- kových služeb pro zahraniční výrobce.531 Jugoslávské distribuční společnosti zachytily kvalitativní proměnu československé kinema- tografie a hned s rokem 1963, kdy došlo k oživení vzájemných kontaktů, zakoupily devět celove- černích filmů. Jejich počet v následujících letech ještě stoupal. Československo se o vzájemnou výměnu intenzivně zajímalo v souvislosti s obnovením bilaterálních vztahů. Důležitou roli ve vy- jednávání sehrály výše zmíněné delegace vyslané v dubnu, resp. červenci 1963 na jednání do Jugo- slávie. Jejich zájem byl ovšem ideově-politický. Na základě zhlédnutých filmů totiž obě zprávy hodnotily současnou jugoslávskou produkci negativně:
Když hodnotíme celkovou ideově uměleckou úroveň jugoslávské kinematografie za poslední rok, možno ji označit jen za slabě průměrnou, bez vážnějších uměleckých a myšlenkových výbojů. Několik málo filmů, v kterých se snažili tvůrci vyjádřit svůj postoj k problémům současného života Jugoslávie, jsou spíše nevyužitými příleži- tostmi těch možností, které témata poskytovala. Především v současné tématice ztrácejí se lidé, všechno je postaveno na příběhu, bez hlubší psychologie a charakte- ru hlavních postav. Jestli v minulosti filmy z partyzánských bojů tvořily jakousi hráz proti pronikání různých formalistických tendencí a vytvořily základ realistické filmové tvorby, tak ve filmech s touto tématikou natáčených v posledním roce velmi silně převažují ja- kási romantická dobrodružství a popisnost, zřejmě pod vlivem amerického wester- nu.532
Pokud se týče celkové ideově-umělecké úrovně této nové jugoslávské produkce je možno říci, že nedoznala nijaký výraznější krok vpřed.533
Obě zprávy vyjadřují nespokojenost s „ideově-uměleckou úrovní“. Postoje delegací mohly odpovídat opatrnosti příznačné pro období čerstvě obnovených bilaterálních vztahů. Nevíme, v jakém rozsahu mohli českoslovenští činovníci jugoslávskou produkci zhlédnout, ani zda se jejich zkušenost týkala pouze nejaktuálnější tvorby. Kritika romantických dobrodružství ovlivněných westerny mohla být zaměřena proti populárnímu žánrovému titulu Kapitán Leši, který se ovšem v československých kinech hned na počátku roku 1964 objevil. Skeptický postoj československé strany se každopádně proměnil až o několik let později. SFRJ se z pozice filmařsky „zaostalého“ teritoria vymanila kolem poloviny šedesátých let, kdy ji československá distribuce a kritika začala vnímat jako respektovaného partnera s významnou filmovou tvorbou. Výběr jugoslávských titulů pro rok 1963 zohlednil vývoj posledních let. Do Československa bylo zakoupeno šest celovečerních snímků, které vznikly ve třech předcházejících letech. (Čtyři v roce 1961, po jednom filmu jsou zastoupeny roky 1960 a 1962.) Polovina z nich je tematicky spjata s obdobím druhé světové války. Nejvýraznější z této trojice byla Kozara Veljka Bulajiće. Mo- numentální partyzánský film získal Zlatou cenu na Mezinárodním filmovém festivalu v Moskvě v roce 1963534 a Filmový přehled této pocty využil k dlouhé citaci sovětského kritika vyzdvihujícího
531 Viz Komplexní rozbor činnosti Československého filmu za rok 1965 (1966). Praha: Československý film, s. 23 a 56–57. 532 NFA, f. ÚŘ ČSF, R12/BI/3P/1K, Zahraniční záležitosti 1962–1963. Cestovní zpráva o služební cestě do Jugoslávie ve dnech 3.–10. 4. 1963, 20. 4. 1963, s. 8–9. [Rozdělení do dvou odstavců odpovídá originálnímu dokumentu.] 533 NFA, f. ÚŘ ČSF, R12/BI/3P/1K, Zahraniční záležitosti 1962–1963. Cestovní zpráva o služební cestě do Jugoslávie ve dnech 25. 7. – 7. 8. 1963, 7. 9. 1963. 534 Viz 1963 year. Moscow International Film Festival. Dostupné z:
83 nejen žánrové kvality, ale i hrdinství jugoslávských partyzánů.535 Pateticky vyzněla ostatně i recen- ze Jana Žalmana ve Filmu a době. Autorův soud nad filmovým zpracováním je podřízen oslavnému přístupu k národně-osvobozeneckému boji.536 Kozara obdržela také Velkou zlatou arénu na festiva- lu v Pule v roce 1962, kde získala dalších osm cen. Veljku Bulajićovi byla zároveň uděleno zvláštní uznání za trilogii Vlak bez jízdního řádu, Město varu a nejnovější Kozaru.537 Další dva snímky zasazené do období okupace jsou komornějšího rázu. Schody odvahy vy- chází ze skutečného příběhu z obsazeného Splitu, kde guerillová akce umístění rudé vlajky na věž kostela zburcovala tisíce lidí po celé Jugoslávii k protestům.538 Mezinárodními cenami ověnčenou koprodukci Ohrada režírovanou Armandem Gattim označil Luboš Bartošek za vynikající umělecký film. Příběh se odehrává v koncentračním táboře a jeho smyslem je ukázat důstojnost a mravní zásady člověka i v těch nejtěžších podmínkách.539 Podobně závažné téma zpracovává také titul Čtrnáct dní. Děj filmu sleduje čtyři vězně na dovolené a tematizuje morální zásady a podobu mezi- lidských vztahů.540 Zbývající dva snímky Martin v oblacích a Štěstí v aktovce zastupují komediální žánr. Do distribuce byl zařazen jediný, o to ale mezinárodně významnější, krátkometrážní sní- mek Surogát. Nakreslil, animoval a režíroval jej Dušan Vukotić. Surogát získal Oscara v kategorii Krátký animovaný film, což se do té doby nepodařilo žádnému neamerickému dílu.541 Jeho autor patří k nejvýznamnějším postavám jugoslávského animovaného filmu a jeho filmy se od roku 1963 pravidelně objevovaly v československých kinech. Do dějin vzájemných vztahů vstoupil významně tím, že režíroval dvě československo-jugoslávské koprodukce, Siedmy kontinent (1966) a Mon- strum z galaxie Arkana (1981). V říjnu 1963 se také v pražském kině Světozor konala přehlídka režisérových krátkých snímků. Po jejím skončení byly ve Filmu a době zveřejněny profil a rozsáhlý rozhovor s tímto tvůrcem.542 Kratší interview otiskl již dříve také magazín Kino,543 který později o proběhnuvší přehlídce informoval.544 Posílení vzájemné výměny registrujeme už v letech 1964 a 1965, kdy se zhruba zdvojnáso- bil počet jugoslávských celovečerních filmů v československých kinech. Obě strany zažádaly o ukázkové kopie. Československá strana se zajímala o Dny, Dvě noci jednoho dne, Láska a trest, Muže z fotografie, Nebezpečnou cestu, Pušku z Nevesinje, Tiziánův odkaz, Tváří v tvář a Vesnici bez mužů a krátkometrážní Dnešek v novém městě, Malá kronika, Můj byt, Památník, Pravda a Vlk.545 Z devíti jmenovaných filmů se jich nakonec v distribuci objevilo v letech 1964–1966 pět. Čtyři (Láska a trest, Tiziánův odkaz, Tváří v tvář a Vesnice bez mužů) mohly být vybrány během těchto jednání. Pátý, Muž z fotografie, zvolila výběrová komise až v roce 1965 v rámci plnění ko-
535 Viz dl (1963): Kozara. Filmový přehled 14, č. 36 (30. 9. 1963), s. s. 3–4. 536 Viz Žalman, Jan (1963): Dílo nikoliv pro kritiku. Film a doba 9, č. 11, s. 610–611. 537 Viz 9. Pulski filmski festival. Pulski filmski festival. Dostupné z:
84 produkční smlouvy s firmou Jadran film.546 Okolnosti této dohody rozvádí podkapitola věnovaná snímku Siedmy kontinent. Jmenované krátkometrážní snímky zastoupil v československých kinech jen Dnešek v novém městě. Mezi nezakoupenými tituly figuruje také Nebezpečná cesta. Snímek vznikl s podporou v Ju- goslávii žijících českých krajanů a jeho premiéra se uskutečnila ve středisku Československého svazu v Daruvaru. Částečně se odehrává také v Čechách, kudy putuje dvojice jugoslávských chlapců vracejících se domů z koncentračního tábora. Režisér snímku osobním dopisem apeloval na Česko- slovenský film, aby byl snímek zakoupen do distribuce.547 Zhruba ve stejné době vyšel ve Filmu a době také bilanční text Vitko Moska, který Nebezpečnou cestu chválí jako jeden z mála zajímavých snímků roku 1963 zpracovávajících partyzánskou tematiku.548 Do československé distribuce se nedostal ani starší snímek Tři čtvrtiny slunce, ve kterém se skupina lidí vracející se ze zajateckého tábora zastaví na českém nádraží. Syžet přitom zdůrazňuje, že se bývalí vězni po dlouhé době opět setkávají s dobrými lidmi. Neznáme bohužel důvody, proč se ani jeden z těchto filmů neobjevil v československých kinech. V případě snímku Tři čtvrtiny slunce by jednou z motivací mohla být účast Leopolda Laholy, který napsal k tomuto jugoslávskému snímku scénář. V roce 1949 odešel spisovatel s rodinou do Izraele poté, co byla ideology socialistického realismu kritizována jeho divadelní hra Atentát.549 Spoluautor námětu a spoluscenárista Bílé tmy tak opustil Československo ve stejné době jako reži- sér tohoto snímku František Čáp. Na rozdíl od něj ovšem nepřekročil hranice ilegálně. Lahola brzy přesídlil do Německé spolkové republiky, ale podle Jeleny Paštékové i přesto patří k zakladatelským osobnostem izraelské kinematografie. Obdobnou pozici připisuje ve slovinském filmu Paštéková také snímku Tři čtvrtiny slunce. V liberalizované atmosféře šedesátých let bylo spisovateli umožněno jezdit opět do vlasti.550 Do domácí kinematografie vstoupil naposledy kopro- dukčním filmem (Československý film Bratislava / Gala – International Köln) Sladký čas Kalimag- dory (1968), který režíroval a napsal k němu scénář. V roce jeho výroby ovšem bohužel předčasně zemřel. Jednání probíhající v roce 1963 umožnila také obnovu jugoslávské účasti na Filmovém fes- tivalu pracujících. Jugoslavija film přijal pozvání na jeho XIV. ročník a doporučil k uvedení snímky Kozara, Schody odvahy nebo Vyvolána je V/3.551 Všechny tři tituly se objevily v československé dis- tribuci (Vyvolána je V/3 pod názvem Čas beznaděje) a Schody odvahy reprezentovaly SFRJ také na FFP. Zároveň byl smluven příjezd jugoslávské výběrové komise do Československa na brněnské Filmfórum, případně do Prahy. Československá komise byla na oplátku pozvána do Bělehradu po- čátkem roku 1964. Obě strany také odsouhlasily vzájemné informování o posuzovaných či zakoupených zá- padních filmech. Jugoslávská strana nabídla odprodej rozmnožovacích materiálů, československá slíbila posílat měsíční přehledy výběrových komisí. Z jednání vyplynula potřeba nové rámcové smlouvy, která bude připravena pro následující kalendářní rok. Pro zbytek roku 1963 byla uprave- na dosavadní smlouva v ustanoveních týkajících se vzájemného prodeje pro televize. Tarif byl nově určen podle počtu dílů. Za jeden díl československého filmu platila jugoslávská televize dvacet do- larů, v opačném směru prodeje byla cena trojnásobná. Jugoslávská televize projevovala o českoslo-
546 NFA, f. ÚŘ ČSF, R12/BI/1P/5K, Cestovní zpráva o cestě výběrové komise do Jugoslávie ve dnech 25. 7. – 8. 8. 1965, 10. 8. 1965. 547 NFA, f. ÚŘ ČSF, R12/AI/1P/7K, [Dopis Mateho Relji s nejasným adresátem.], 8. 5. 1964. 548 Srov. Mosek, Vitko (1964): Jugoslávský film v posledním pětiletí. Film a doba 10, č. 3, s. 145. 549 Srov. Leopold Lahola. Literárne informačné centrum. Dostupné z:
85 venskou tvorbu veliký zájem. Její vysílání bylo nicméně dosud pionýrské a v zemi bylo v provozu pouhých 150 000 přijímačů.552 Československo zažívalo v šedesátých letech prudký nárůst zájem- ců o televizní koncese. Zatímco na podzim 1961 jich bylo vydáno milion, na jaře 1965 byl jejich počet již dvojnásobný. Pokles nastal až po roce 1968.553 Rozdíl mezi oběma zeměmi byl tudíž pro- pastný. Problematickým bodem jednání byla ekonomická stránka. Českoslovenští zástupci neú- spěšně opakovali výzvy k bezdevizovému styku. Jak víme z řady dobových zdrojů, nedostatek deviz byl pro československý film kontinuálně hendikepem projevujícím se v nejrůznějších oblastech. Hned během dubnového jednání roku 1963 požádala československá delegace, aby mohla mono- polní práva pro ČSSR u jugoslávských filmů koprodukovaných se západním partnerem nakupovat přes SFRJ, což bylo přislíbeno.554 Českoslovenští činovníci zdůrazňovali bezdevizovou zásadu pří- padných budoucích smluv, jakou odsouhlasila kolegiální porada ÚŘ ČSF.555 Princip bezdevizového styku byl v případě spřátelených kinematografií běžný,556 ale pro Jugoslávii ekonomicky nevýhod- ný. Tamní filmový průmysl se v šedesátých letech potýkal s finančními těžkostmi a příliš velké ústupky vůči socialistickým státům si zřejmě ani nemohl dovolit. Naopak Československu by doho- da o bezdevizovém styku přinesla velkou úlevu. Text Ludvíka Pacovského z roku 1968 potvrzuje, že nutnost obezřetného zacházení s devi- zami platila dlouhodobě. Československý film podle něj příliš deviz nespotřeboval, když využíval částky utržené za prodej fimů do zahraničí na nákup cizích titulů. Z článku také vyplývá, že Jugo- slavija film zřejmě nedodržel svůj slib o prodeji monopolních práv koprodukčních filmů. Poklad na Stříbrném jezeře byl totiž podle Pacovského zakoupen společně s dalším západoněmeckým sním- kem díky prodeji filmu Až přijde kocour.557 Dá se proto předpokládat, že také další koprodukční snímky vyrobené ve spolupráci se západními partnery nebyly do Československa kupovány přes Jugoslávii. Postup nicméně upravovaly jednotlivé koprodukční smlouvy a výsledné dělení trhu nebylo pouze v kompetenci Jugoslavija filmu. Zmíněná koprodukce Poklad na Stříbrném jezeře vstoupila do československých kin v roce 1964 a stala se nejúspěšnějším snímkem v československých kinech po roce 1945.558 První část série adaptací Karla Maye zhlédlo při prvním zakoupení licence 6 442 600 českých a 1 887 000 slovenských diváků. Kromě tohoto mezinárodního projektu vstoupila do kin opožděně také česko- slovensko-jugoslávská spolupráce z roku 1958 Hvězda jede na jih. Hudební komedie dosáhla dob- rého diváckého výsledku, když ji v kinech navštívil více než milion diváků. Ostatních deset celovečerních snímků uvedených v roce 1964 bylo produkčně čistě jugo- slávských. Početní nárůst doprovázela také pestrá tematická a žánrová škála. Ve výběru byly tra-
552 NFA, f. ÚŘ ČSF, R12/BI/3P/1K, Zahraniční záležitosti 1962–1963. Cestovní zpráva o služební cestě do Jugoslávie ve dnech 25. 7. – 7. 8. 1963, 7. 9. 1963, s. 19–20. 553 Viz Přehled vývoje TV koncesí 1953–1980 (1981). Praha: Československá televize. Cit. podle Čížkovská, Jana (2016): První den II. programu Československé televize. Praha: UK, s. 14–15. 554 NFA, f. ÚŘ ČSF, R12/BI/3P/1K, Zahraniční záležitosti 1962–1963. Cestovní zpráva o služební cestě do Jugoslávie ve dnech 3.–10. 4. 1963, 20. 4. 1963, s. 3. 555 NFA, f. ÚŘ ČSF, R12/AII/1P/3K, Kol. [kolegiální] porady 1963 1965, Zápis 7. kolegiální porady Ústředního ředitelství Čs. filmu, konané v pátek dne 18. června 1965 v 9 hodin v zasedaí síni ÚŘ ČsF, s. 2. 556 NFA, f. ÚŘ ČSF, R12/AI/1P/7K, Jednání o možnostech koprodukce mezi čs. a jugoslávskou kinematografií a o přípravě smlouvy o vzájemné pomoci při realisaci filmů na bezdevisových základech [Zpráva Vlastimila Harnacha.], 8. 8. 1964. 557 Podle Pacovskému zisk z prodeje mnohých titulů mnohonásobně převýšil výrobní náklady. Například prodej Obchodu na korze dokonce vydělal na nákup zhruba dvaceti až pětadvaceti západních filmů. Viz Pacovský, Ludvík (1968): Ne- vyhazujme peníze za filmy! Reportér 3, č. 4 (25. 1.), s. 27. 558 Statistiky návštěvnosti se v jednotlivých zdrojích liší. Podle údajů publikovaných časopisem Film Fan se do desítky nejnavštěvnovanějších filmů v československé distribuci v období po roce 1945 dostaly hned tři díly indiánské série. Na první pozici se umístil Poklad na Stříbrném jezeře (13 188 871 diváků) následovaný Vinnetouem (12 496 641 di- váků). Desítku uzavírá Vinnetou – Poslední výstřel (6 976 160diváků). Srov. mu [Ulman, Miroslav] (1995): Najúspeš- nejšie filmy v bývalom Česko-Slovensku. Kdeže Jurský park – Winnetou! Film Fan. Mesačník pre film, sat a video 5, č. 54, s. 37.
86 dičně zastoupeny snímky vracející se do období druhé světové války. Tragický Čas beznaděje byl inspirován skutečnými událostmi ve městě Kragujevac, kde během okupace došlo k hromadnému zatýkání a popravám. Ty se nevyhnuly ani mladým studentům, na něž a jejich profesora se snímek soustředí.559 Další dva zástupci reprezentují dobrodružné hrdinské příběhy. Kapitán Leši a jeho pokračování Konec vzpoury líčí příběhy legendárního hrdiny likvidujícího ozbrojené bandy.560 V kinech se překvapivě představily hned tři komedie: genderová Muži dnes a zítra, spor- tovní Střední útočník aneb potíže s láskou a prázdninová Vše zavinilo léto.561 Jako ideově významné vyzdvihl Filmový přehled dvě odlišná díla. Film pro děti a mládež Kocour před soudem demonstruje na případu přelíčení se zvířecím hrdinou téma viny a trestu.562 Politicky závažnější Tváří v tvář, vítěz X. ročníku filmového festivalu v Pule, je psychologickou studií ze schůze stranické organizace ve stavebním podniku.563 Tento titul také reprezentoval Jugoslávii na XV. FFP 1964564 a na XIV. MFF Karlovy Vary.565 Z celého výběru roku 1964 vyčnívá jako umělecky nejhodnotnější druhý celovečerní film Aleksandra Petroviće Milostná romance. Snímek uvedený předchozího roku v soutěži mezinárod- ního filmového festivalu v Cannes je nevšedním pohledem na vztah mezi dvěma lidmi. Režisér, který do vypuknutí sovětsko-jugoslávské roztržky studoval FAMU, byl v československé distribuci poprvé zastoupen krátkým poetickým filmem Jaro nad močálem. V šedesátých letech následovaly postupně čtyři celovečerní hrané snímky. Po Milostné romance se objevily ještě Tři, Nákupčí peří a Brzy bude konec světa. Snímek Tři přitom v roce 1966 získal První hlavní cenu na XV. MFF Karlovy Vary.566 Po předchozích cenách pro krátkometrážní animované snímky a ceně za režii pro Vladimi- ra Pogačiće se jedná o první úspěch jugoslávského celovečerního filmu na tomto festivalu. Podruhé se to podařilo o dva roky později snímku Až budu mrtev. Stejně jako československý film Lásky jed- né plavovlásky byl film Tři v roce 1967 nominován také na Oscara v kategorii Nejlepší zahraniční film.567 Tvůrce byl podle zájmu projevovaného kontinuálně časopisem Film a doba považován za jednoho z nejrespektovanějších jugoslávských filmařů. Časopis mimo jiné publikoval výtah ze dvou referátů přednesených v letech 1963 a 1965 a dvě rozsáhlá interview. Režisér vzpomínal i na FA- MU. Své krátké studium považoval za důležité díky debatám, které se na škole vedly, i semináři Bély Balázse, který zde přednášel. Petrović se podle svých slov inspiroval jeho charakteristikou metaforického filmu jako způsobu přetvoření skutečnosti. Toto tvrzení koneckonců režisérova tvorba šedesátých let dokazuje. Filmař a teoretik charakterizoval moderní jugoslávský film (zá- měrně se vyhýbal termínu „nová vlna“) prizmatem levicového intelektuála. Skrze tuto pozici vy- světloval i obhajoval také vlastní režisérské pohnutky. Překvapivě skeptický byl jeho postoj vůči současné filmové tvorbě. Jedinou výjimkou pro něj byla aktuální československá kinematografie.568
559 Viz mst (1964): Čas beznaděje. Filmový přehled 15, č. 18 (11. 5. 1964), s. 3–4. 560 Viz kš (1964): Kapitán Leši, Konec vzpoury. Filmový přehled 15, č. 3 (27. 1. 1964), s. 3–4. 561 Srov. dl (1964): Muži dnes a zítra. Filmový přehled 15, č. 34–35 (21. 9. 1964), s. 7–8. – ZN (1964): Střední útočník aneb potíže s láskou. Filmový přehled 15, č. 46 (23. 11. 1964), s. 7–8. – ZN (1964): Vše zavinilo léto. Filmový přehled 15, č. 25 (29. 6. 1964), s. 7–8. 562 Viz kš (1964): Kocour před soudem. Filmový přehled 15, č. 15 (20. 4. 1964), s. 3–4. 563 Viz Tváří v tvář. Filmový přehled 15, č. 40–41 (26. 10. 1964), s. 13–14. 564 Viz Havel, Luděk (2016): Filmový festival pracujících a jeho funkce v kulturní politice komunistického režimu. Disertační práce. Brno: MU, s. 102–103. 565 Viz Dvacet pět mezinárodních filmových festivalů v Československu. Karlovy Vary 1946–1986 (1986). Praha: Českoslo- venský filmový ústav, s. 230. 566 Viz Dvacet pět mezinárodních filmových festivalů v Československu. Karlovy Vary 1946–1986 (1986). Praha: Českoslo- venský filmový ústav, s. 376. 567 Viz Oscars. The 39th Academy Awards | 1967. Dostupné z:
87
Žádný z jugoslávských filmů uvedených v československých kinech roku 1964 pochopitelně neměl šanci dosáhnout podobného úspěchu, jaký zaznamenal Poklad na Stříbrném jezeře. Nicméně proti slaběji navštěvovanému výběru roku 1963 se tentokrát objevily dva na poměry socialistic- kých kinematografií úspěšné snímky Kapitán Leši a jeho pokračování Konec vzpoury. Oba dosáhly téměř shodného počtu jeden a půl milionu diváků. Staly se tak historicky nejúspěšnějšími jugosláv- skými (nekoprodukčními) filmy v československé distribuci. Vysoký zájem publika vyvolal jistě atraktivní a nedostatkový dobrodružný žánr, který ostatně příběhy kapitána Ramize Lešiho a ná- čelníka Vinnetoua naplňují. Nejnavštěvovanější americký snímek v československých biografech šedesátých let, wes- tern Sedm statečných, exploatovaný od roku 1964, zhlédlo pro srovnání během dekády celkem sedm a půl milionu diváků.569 Produkce socialistických kinematografií takové návštěvnosti nedo- sahovaly. Mezi filmy exploatovanými během šedesátých let najdeme jen několik titulů vyrobených v Maďarsku, NDR, Polsku či Rumunsku, na které se prodalo alespoň milion vstupenek. Typicky se přitom jednalo o dobrodružné kostýmní filmy, k jakým patřily maďarský Uherský magnát, rumun- ští Dákové, nebo dvojdílní polští Křižáci s úctyhodnou více než třímilionovou návštěvností.570 V této komparaci tudíž jugoslávská tvorba vystupuje jako úspěšná. Pozoruhodný byl v roce 1964 výběr snímků krátkometrážních. Přestože byla většina urče- na dětskému publiku, převažoval zde dramaturgický výběr motivovaný vážnými výchovnými té- maty. Ze šesti zakoupených snímků jmenujme tři příklady: Bumerang varuje před hrozbou atomového nebezpečí, Don Pedro líčí pád vlády vykořisťovatelů a Vejce je zase groteskou kritizující domýšlivost.571 Případ filmu Poklad na Stříbrném jezeře vhodně demonstruje úspěšnost západoevropské žánrové produkce v československých kinech. Série mayovek vyráběná za účasti chorvatského Jadran filmu se stala hitem. Divácky atraktivní cyklus adaptující populární literární předlohy však nebyl na úrovni většinové divácké recepce vnímán jako produkt socialistické, ale naopak západní kinematografie.572 Distribuovala jej západoněmecká společnost Constantin Film a periodikum Fil- mový přehled uvádí stejně jako Jiří Havelka ve svých soupisech všechny koprodukce Jugoslávie se západními státy v přehledu států pod hlavičkou některé z kapitalistických zemí. Jugoslávská strana ovšem nad těmito filmy uvažuje jako nad domácími.573 S opětovným rozvojem distribuční výměny a nárůstem počtu jugoslávských filmů v československých kinech se rozvíjelo také informování o tamní kinematografii ve Filmu a době. Galina Kopaněva referovala o setkání s režisérem a ředitelem Jugoslávské filmotéky Vladimirem Pogačićem,574 který poskytl také řadu informací o fungování kinematografie. Po deseti letech se v časopise objevil také souhrnný text o vývoji jugoslávského filmu. Vitko Mosek zrekapituloval tvorbu posledního pětiletí včetně institucionálních změn.575 Objevila se dokonce i reflexe XI. festi- valu jugoslávského dokumentárního a krátkého filmu, který se konal v březnu 1964 v Bělehradě.
569 Viz Havelka, Jiří (1976): Československé filmové hospodářství: 1966–1970. Praha: ČSFÚ, s. 321. 570 Viz Havelka, Jiří (1976): Československé filmové hospodářství: 1966–1970. Praha: ČSFÚ, s. 306, 310 a 311. 571 Srov. ka [Karasová, Jindřiška] (1964): Bumerang. Filmový přehled 15, č. 2 (20. 1. 1964), s. 7–8. KK (1964): Don Pedro. Filmový přehled 15, č. 31–32 (7. 9. 1964), s. 25–26. – ka [Karasová, Jindřiška] (1964): Vejce. Filmový přehled 15, č. 2 (20. 1. 1964), s. 7–8. 572 Srov. Vašátková, Hana (2010): Mayovky napříč generacemi. Západoněmecký western a jeho role v transformující se československé společnosti v 60. letech. Brno: MU. 573 AJ, f. 405 Savet za kinematografiju PKJ (1951–71), S-1 Koordinacioni odbor za uvoz filmova 1965–9 (razni materijali), Zapisnik sa sastanka Koordinacionog odbora održanog 8. maja o.g., 14. 5. 1969, s. 2. 574 Kopaněvová, Galina (1964): S Vladimírem [sic] Pogačičem [sic] o problémech společných a jugoslávských. Film a doba 10, č. 1, s. 52–53. 575 Srov. Mosek, Vitko (1964): Jugoslávský film v posledním pětiletí. Film a doba 10, č. 3, s. 141–145.
88
Přímý účastník Aleš Bosák ve svém příspěvku objasnil fungování festivalu i přístup k hodnocení filmů.576 V roce 1965 došlo v Československu obecně k poklesu návštěvnosti kin, který se týkal i československých filmů. Růst naopak zaznamenaly nesocialistické kinematografie.577 V tomto roce vstoupily do kin také další dvě části indiánského cyklu a počet diváků se téměř nezměnil. Vinnetou nalákal 6 341 100 diváků v českých zemích a 2 349 300 na Slovensku a Vinnetou – Rudý gentleman 6 122 100, resp. 2 055 100. Dramaturgický plán FSB na rok 1967 při hodnocení návštěvnosti do- mácích snímků přímo sérii o Vinnetouovi zmiňuje jako příklad titulů, kterým československá pro- dukce nedokáže konkurovat, pokud nenabídne „velké návštěvnické filmy“, jakými byly Starci na chmelu, Limonádový Joe nebo Kdyby tisíc klarinetů.578 Právě v roce 1967 uvedenou poslední část série, Vinnetou – Poslední výstřel, zhlédlo do roku 1970 zhruba o polovinu menší publikum než snímky předcházející: 3 316 400, resp. 1 155 000.579 Důvodem poklesu může být skutečnost, že na tento film nechodili diváci opakovaně, jako tomu bylo u předchozích částí série. Nebyl zřejmě ani tolikrát reprízován. Jeho exploatace nicméně pokračovala, neboť v seznamu nejúspěšnějších sním- ků v československých kinech za období 1945–1994 figuruje na desáté pozici se 6 976 160 divá- ky.580 Vedle dvou snímků Vinnetou a Vinnetou – Rudý gentleman vstoupila v roce 1965 do česko- slovenské distribuce ještě jedna koprodukce se západoněmeckým partnerem. Satira Pánská jízda dvacet let po skončení druhé světové války ukazuje na silnou averzi vůči německému živlu. Skupi- na turistů z NSR zabloudí v jugoslávských horách a ocitne se ve vesnici obývané ženami, protože všechny muže vyvraždili nacisté.581 Snímek zastoupil jugoslávskou tvorbu také na XVI. FFP 1965.582 Stejnou tragédii srbské vesnice líčí historické drama Vesnice bez mužů oceněné na festivalu v Pule v roce 1963, jeden ze tří snímků situovaných do období druhé světové války. Dalšími dvěma jsou Signály nad městem a Zrádce. V souvislosti s posledním jmenovaným titulem konstatuje autor či autorka anotace ve Filmovém přehledu, že jugoslávský film variuje podobné partyzánské zápletky. V tomto případě navíc neuspěl ani ve vykreslení psychologie postav.583 Na plátnech se tentokrát objevila i první světová válka ve filmu Pochod na Drinu, který pojednává o začátku tohoto konfliktu v Srbsku. Snímek získal o rok dříve čtyři ceny na filmovém festivalu v Pule, včetně Velké stříbrné arény. Vítěz ročníku, Služební postavení,584 byl Dramaturgickou komisí ÚPF pro dlouhé filmy za- mítnut společně s řadou dalších titulů v říjnu 1965.585 Významného diváckého úspěchu dosáhly již výše zmiňované díly indiánské série. Kromě nich překročila hranici milionu diváků ještě dobrodružná krimi Tiziánův odkaz, zástupce atraktiv- ního žánrového filmu. Přestože byl v tomto roce zakoupen rekordní počet jugoslávských snímků, nezměnil se dosud skeptický postoj vůči tamní produkci. V souvislosti s filmem Zámek z písku se v komentáři ve Filmovém přehledu dočteme, že jugoslávská kinematografie nadále prodělává krizi,
576 Viz Bosák, Aleš (1964): Bělehradský festival v poznámkách. Film a doba 10, č. 6, s. 331–332. 577 Komplexní rozbor činnosti Československého filmu za rok 1965 (1966). Praha: Československý film, s. 16. 578 BSA, Barrandov – historie, 1967 A, BH 1967 A 4, Úvod k dramaturgickému plánu FSB na rok 1967, s. 8. 579 Všechny údaje o divácké návštěvnosti byly počítány do roku 1970. Viz Havelka, Jiří (1976): Československé filmové hospodářství: 1966–1970. Praha: ČSFÚ, s. 309. 580 Viz mu [Ulman, Miroslav] (1995): Najúspešnejšie filmy v bývalom Česko-Slovensku. Kdeže Jurský park – Winnetou! Film Fan. Mesačník pre film, sat a video 5, č. 54, s. 37. 581 Podle BK [Bartošek, Luboš] (1965): Pánská jízda. Filmový přehled 16, č. 31 (19. 7. 1965), s. 11–12. 582 Viz Havel, Luděk (2016): Filmový festival pracujících a jeho funkce v kulturní politice komunistického režimu. Disertační práce. Brno: MU, s. 103. 583 Viz Zrádce. Filmový přehled 16, č. 33 (13. 9. 1965), s. 13–14. 584 Viz 11. Pulski filmski festival. Pulski filmski festival. Dostupné z:
89 je orientována primárně na komerční zisk a nevznikají zde žádné pozoruhodné filmy.586 Kritiku si vysloužil i žánr komedie, který v roce 1965 zastupovaly snímky Bláznivé léto a Cesta kolem světa:
Cesta kolem světa je již několikátá jugoslávská veselohra na plátnech našich kin, kte- rá nám potvrzuje, že jak jsou jugoslávští filmaři silní v líčení vzrušených událostí druhé světové války a neohroženého boje za svobodu, tak nemají úspěch ve vytvá- ření filmových komedií, které svým pojetím, režijním a hereckým ztvárněním nemo- hou našeho náročnějšího diváka uspokojit.587
Skeptický postoj kritiky kopíruje i nezájem diváků. Jugoslávské komedie se v českosloven- ských kinech nesetkávaly s větším zájmem publika. Konkrétně Cestu kolem světa, nákladný a pro- dukčně náročný snímek, zhlédlo pouze 206 100 diváků.588 Citát ovšem na druhou stranu vypovídá o respektu vůči jugoslávským válečným snímkům. Ty představují klíčovou součást tamní produkce a tato silná pozice se kontinuálně odrážela také v dramaturgii československé distribuce. Je ovšem zřejmé, že snímků věnovaných národně-osvobozeneckému boji vznikalo v Jugoslávii mnohem více, než reflektoval československý filmový obchod. Tituly procházely selekcí a jejich posuzování jistě ovlivňovaly i subjektivní postoje hodnotících. Díky zápisu z porady výběrové komise z 16. března 1965 víme například o partyzánském filmu s výraznou romantickou zápletkou, který schvalováním neprošel. O titul Dvě noci jednoho dne se československá delegace zajímala v létě 1963, jak bylo uvedeno výše. Nakonec byl projednáván o necelé dva roky později a vyřazen s argumentem, že není dostatečně divácky atraktivní, je zpra- cován „konvenčně a nepřináší nic nového“ a „neobohatil [by] repertoár našich kin“.589 O měsíc dří- ve (26. února) byl naopak přijat film Signály nad městem, v jehož případě hovoří komentář o obohacení „žánru v našich kinech“, přestože se ve stejném odstavci píše o nenáročně zpracovaném filmu se zjednodušenými charaktery a situacích na hranici konstrukce.590 Výběr patnácti snímků pro rok 1965 uzavírají pohádka Odvážný Radko, historický kostýmní film Láska a trest a projekt Lady Macbeth z Mcenského újezdu zajímavý tím, že jej v jugoslávské produkci režíroval Andrzej Wajda. V československých kinech však tento titul zapadl, když ho zhlédlo pouhých 82 400 diváků.591 Jan Svoboda ve svém hodnocení, první recenzi jugoslávského snímku, která se po dvou letech objevila ve Filmu a době, označil film za slepou odbočku v díle pol- ského režiséra, kterému nesedlo zahraniční prostředí.592 Úctyhodný byl v roce 1965 nákup krátkometrážních titulů. Jugoslávie byla tentokrát za- stoupena dvaceti díly nejrůznějšího zaměření. Vedle tradičně silného animovaného filmu nabídla československá kina také zeměpisné a přírodopisné snímky, filmy o historii a výtvarném umění a zajímavý byl také výběr dokumentárních děl, mezi nimiž se objevily tituly oceněné na mezinárodní scéně a představující největší současné jugoslávské osobnosti. V roce 1966 československá distribuce poprvé sebevědomě představila jugoslávskou ki- nematografii jako umělecky hodnotnou. Dramaticky se tak změnil skeptický postoj, který přetrvá- val do předcházejícího roku. Uvedeno bylo třináct celovečerních filmů, mezi nimiž se objevila díla Mladomira Puriši Djordjeviće, Dušana Makavejeva a Aleksandra Petroviće. Všech tří si ostatně o
586 Viz kš (1965): Zámek z písku. Filmový přehled 16, č. 4 (8. 11.), s. 9–10. 587 BK [Bartošek, Luboš] (1965): Cesta kolem světa. Filmový přehled 16, č. 45–46 (22. 11.), s. 5–6. 588 Viz Havelka, Jiří (1976): Československé filmové hospodářství: 1966–1970. Praha: ČSFÚ, s. 304. 589 NFA, f. ÚŘ ČSF, R12/BI/1P/5K, Výběrová komise /od 1. 1. – 31. 10. 1965/. Zápis z 20. porady Výběrové komise, kona- né dne 16. března 1965. [V zápisu komise figuruje titul pod názvem Dvě noci v jednom dnu.] 590 NFA, f. ÚŘ ČSF, R12/BI/1P/5K, Výběrová komise /od 1. 1. – 31. 10. 1965/. Zápis ze 16. porady Výběrové komise, ko- nané dne 26. února 1965. 591 Viz Havelka, Jiří (1976): Československé filmové hospodářství: 1966–1970. Praha: ČSFÚ, s. 304. 592 Svoboda, Jan (1965): Slepá ulička? Film a doba 11, č. 9, s. 494.
90 rok dříve všiml i X. ročník filmového festivalu v Pule. Tam zvítězil Prométheus z ostrova Viševice režírovaný Vatroslavem Mimicou, problematizující vývoj jugoslávské společnosti po druhé světové válce593 a Stříbrnou arénu získal snímek Přijít a zůstat. Porota ale také udělila cenu Zlatá aréna za režii Petrovićovi za snímek Tři, zvláštní ocenění Djordjevićovi za Dívku a diplom Makavejevovi za Člověk není pták.594 Všech těchto pět snímků se právě v roce 1966 objevilo v československé distri- buci. Výběrová komise zároveň v tomto roce poprvé zařadila některé tituly pouze pro případnou projekci ve filmových klubech,595 což se v následujících letech týkalo znovu několika jugoslávských snímků. Výslednou dramaturgii ovlivnila také povinnost nasadit do kin čtyři tituly domluvené v rámci koprodukční smlouvy se společností Jadran film: Jak se přiznat svému muži, Muž z fotografie, Pozdní léto a Vlak bez jízdního řádu. (Pátý, Signály nad městem, zařadila československá distribuce již předcházejícího roku.) Nejstarším z pětice byl Vlak bez jízdního řádu. Celovečerní debut Veljka Bulajiće z roku 1959 patřil doma i v zahraničí k oceňovaným dílům. Snímek uvedený na filmovém festivalu v Cannes označil Mića Milošević v časopise Film danas jako intenzivní „epopej nového života“. S Milutinem Čolićem (Film) se v dobových recenzích shodli na tom, že film svým dokumentaristic- kým zpracováním vyjadřuje souhlas a porozumění s novou porevoluční dobou a víru v agrární re- formu.596 V Itálii školený a neorealismem inspirovaný Bulajić rekonstruuje ve filmu Vlak bez jízdního řádu na základě skutečných událostí cestu tisíců lidí stěhujících se z horských oblastí do úrodnějších krajů. Otázkou zůstává, proč nebylo takto významné dílo zařazeno už do některého z dřívějších nákupů. Přitom například v Sovětském svazu bylo exploatováno už v roce 1961.597 Formálně zajímavé dílo Jak se přiznat svému muži Vladana Slijepčeviće využívá rámce anke- ty, ve které respondenti odpovídají na otázku, jak by se zachovali v případě partnerovy či partner- činy nevěry. Problematika je demonstrována prostřednictvím příběhu konkrétního páru.598 V současnosti se odehrává také psychologické drama Pozdní léto režírované Tomou Janićem. Žárli- vá dcera v něm ve své sobeckosti rozeštve svou rozvedenou matku a jejího nového partnera.599 Muž z fotografie Vladimira Pogačiće je zasazen do okupovaného Bělehradu za druhé světové války. Do válečné doby se vrací i Oddíl 7 neodpovídá. Sovětsko-jugoslávská koprodukce vznikla u příležitosti 20. výročí osvobození Bělehradu, na kterém se podílely právě jugoslávská a sovětská armáda. Spolupráce obou zemí je ve filmu heroicky představena prostřednictvím jednotky hledající miny. Jejím posledním úkolem se stane zneškodnit pod městem nálože nastražené ustupujícím oddílem SS.600 Po filmu V ohni a bouři se tak na československých plátnech objevila další sovětsko- jugoslávská koprodukce oslavující spolupráci a válečné hrdinství mužů z obou zemí. Na další koprodukci uvedené v roce 1966 spolupracovala Jugoslávie s Itálií. Vojandy natočil Valerio Zurlini podle mezinárodně úspěšné předlohy Uga Pirra. Morálně zkoušený italský důstoj- ník provází v tomto příběhu mladé řecké prostitutky na jejich cestě do německých nevěstinců.601
593 Titul také získal cenu za režii a kameru (Tomislav Pinter) na Mezinárodním filmovém festivalu v Moskvě v roce 1965, kde byl rovněž vyznamenán koprodukční snímek Vojandy, uvedený v Československu o rok později. Viz 1965 year. Moscow International Film Festival. Dostupné z:
91
Třetím mezinárodním projektem je spolupráce s Československem Siedmy kontinent, který v ki- nech dosáhl 730 800 návštěvníků. Nejúspěšnějším filmem s jugoslávskou účastí roku 1966 se stala vedlejší epizoda z indiánské série Old Shatterhand, kterou v československých kinech zhlédlo více než čtyři a půl milionu diváků. Zajímavé také je, že snímek byl zřejmě jako historicky jediný jugo- slávský uváděný v Československu na formátu 70mm. Solidní návštěvnosti 834 100 diváků dosáhl ještě žánrový detektivní snímek Vrah na dovo- lené s rozuzlením odehrávajícím se až v období druhé světové války. Do této etapy jugoslávské his- torie vstupují i umělecké filmy Tři a Dívka. Přestože si Aleksandar Petrović, resp. Mladomir Puriša Djordjević zvolili tematiku pro svou kinematografii příznačnou, přistupují k ní formálně i obsahově jiným způsobem. Jejich pohled není heroizující. Naopak v něm zachytíme problematizaci partyzán- ského mýtu i obžalobu války. Tyto rozměry ostatně postihl Milutin Čolić, části jehož textů využívá k představení obou snímků Filmový přehled. První díl válečné tetralogie Dívka zde navíc označil za jeden z nejlepších jugoslávských filmů všech dob.602 Tento film se v Československu promítal pouze ve filmových klubech a zhlédlo ho pouhých čtyři a půl tisíce diváků. Další autorské osobnosti nastupujícího nového filmu se československým divákům před- stavily prostřednictvím filmů Člověk není pták a Přijít a zůstat. Celovečerní debut Dušana Makave- jeva Člověk není pták je příběhem staršího muže, který se chce oženit s mladou dívkou. Ta ale dá přednost mladému hejskovi. Jednoduchá zápletka je vyprávěna dokumentaristickým stylem kom- binovaným s psychologickým rozměrem.603 Snímkem Branka Bauera Přijít a zůstat se představili spoluscenáristé Gordan Mihić a Ljubiša Kozomara. Autorská dvojice se v následujících letech zařa- dila mezi nejvýznamnější osobnosti jugoslávského černého filmu. Československá distribuce zahrnula do programového výběru také tři jugoslávské krátko- metrážní filmy. Dva hrané a jeden animovaný snímek se shodně zabývají celospolečenskými otáz- kami. Náš byt je satirou na neuspokojivou bytovou situaci, Slza na tváři vypráví o protikladech života v Německé spolkové republice, kde dosud ožívají tradice nacismu. Najdou se tam ale i po- krokové síly usilující o to, aby se Německo definitivně vypořádalo se svou minulostí z druhé světo- vé války.604 Kreslená Kráva na hranici kritizuje mezinárodní nedůvěru a militarismus. V kinech se rovněž objevily dva československé výukové školní filmy Jadran a Jugoslávie tematicky věnované jihoslovanskému prostředí.605 V roce 1966 došlo k rozdělení FFP na dvě dramaturgicky odlišné akce. Letní část uvádějící žánrově lehčí snímky doplnila podzimní (později zimní) představující vážnější tituly. Luděk Havel je shrnuje pod obecná označení umělecké či tzv. klubové.606 Právě během prvního podzimního FFP byly na programu dva jugoslávské snímky: v Československu se zpožděním uvedený Vlak bez jízd- ního řádu a také aktuální snímek Tři. Do výběru se také dostala československo-jugoslávská kopro- dukce Siedmy kontinent.607 V roce 1967 klesl počet uvedených celovečerních hraných jugoslávských filmů. Je možné, že vysoký počet předchozího roku souvisel s povinným nákupem od společnosti Jadran film. Na rozdíl od předchozího roku navíc nebyly tolik reflektovány výsledky jugoslávského filmového festivalu. Ve výběru devíti snímků najdeme tentokrát tři zasazené do současnosti. Všechny jsou komentářem ke společenským problémům a charakterovým nedostatkům. Kariérista, oceněný Stříbrnou medailí
602 Srov. Tři. Filmový přehled 17, č. 36 (12. 9. 1966), s. 5–6. – Dívka. Filmový přehled 17, č. 48 (5. 12. 1966), s. 3–4. 603 Podle kš (1966): Člověk není pták. Filmový přehled 17, č. 42 (24. 10.), s. 3–4. 604 Viz ka [Karasová, Jindřiška] (1966): Slza na tváři. Filmový přehled 17, č. 34 (29. 8.), s. 13–14. 605 Viz ka [Karasová, Jindřiška] (1966): Jadran. Filmový přehled 17, č. 38 (26. 9.), s. 15–16. – ka [Karasová, Jindřiška] (1966): Jugoslávie. Filmový přehled 17, č. 38 (26. 9.), s. 15–16. 606 Havel, Luděk (2016): Filmový festival pracujících a jeho funkce v kulturní politice komunistického režimu. Disertační práce. Brno: MU, s. 7. 607 Srov. Havel, Luděk (2016): Filmový festival pracujících a jeho funkce v kulturní politice komunistického režimu. Diser- tační práce. Brno: MU, s. 104.
92 na Mezinárodním filmovém festivalu v Moskvě v roce 1967,608 představuje hrdinu toužícího jen po pracovním úspěchu,609 povídkový Klíč rozebírá průběh vztahu muže a ženy610 a Truchlící pozůstalí se vysmívají lidské sobeckosti, chamtivosti a lstivosti.611 Zbylých pět jugoslávských titulů je tematicky spjato s druhou světovou válkou. Dva z nich byly určeny dětskému publiku. Záhada krápníkové jeskyně se stala nejnavštěvovanějším jugosláv- ským filmem v československých kinech roku 1967, přesto však nalákala malý počet diváků (325 100). Dobrodružný snímek se odehrává v malé horské vesničce, kde děti úspěšně bojují proti ustašovcům. Děti kapitána Šmidta vypráví o sirotcích po partyzánech žijících v dětském domově. Tento snímek nejprve Dramaturgická komise ÚPF pro dlouhé filmy 16. května 1967 zamítla.612 Film byl ovšem záhy oceněn na I. MFF Gottwaldov Zlatým střevíčkem za „velkou dovednost, prokázanou zvláště scénami v internátu, které mají skutečnou věrohodnost.“613 Do posuzování vstoupil ředitel ÚŘ ČSF Alois Poledňák a na jeho žádost komise film 30. května mimořádně schválila. Nejsebereflexivnější částí své série se představil Mladomir Puriša Djordjević. Vysoce forma- listní Sen sleduje další příhody několika hrdinů pouze fragmentárně prostřednictvím flashbacků a flashforwardů. Tento snímek získal Stříbrnou arénu na filmovém festivalu v Pule v roce 1966614 a byl také vybrán jako jugoslávský zástupce podzimního FFP 1967.615 Mezi příslušníky odboje vstoupili svými filmy Tomo Janić i Živorad Žika Mitrović. Zatímco v Janićově Hliněném holubovi se protagonista v okupovaném Sarajevu snaží očistit z křivého obvinění nastraženého gestapem, Mit- rovićovo Po vítězství se odehrává v makedonském městečku, kde bylo těsně před osvobozením popraveno dvanáct příslušníků ilegální skupiny. Vysoký byl tentokrát počet zakoupených krátkometrážních snímků. Mezi deseti tituly na- jdeme čtyři animované a pět dokumentárních. Mezi nimi cestopisné Hrady na Dunaji, snímek V závětří času věnovaný horalům žijícím na pustých svazích bosenských hor, U nás v Maoči upozor- ňující na těžký život dřevařů a nedostupnost vzdělání v jejich regionu, ale i poetický dokument natočený ke 150. výročí osvobození hlavního města a 25. výročí revoluce. Výběr dokumentárních filmů uzavírá Matka, syn, vnuk a vnučka, režírovaná Mladomirem Purišou Djordjevićem. Snímek vypráví o životě staré ženy a jejího syna, popraveného partyzána. Specifický je případ Jarmarku Nikoly Rajiće, což je část v Československu (ani v Sovětském svazu)616 neuvedeného povídkového filmu Čas lásky, k němuž napsali scénář Gordan Mihić a Ljubiša Kozomara. Rostoucí respekt k současné jugoslávské tvorbě se projevil i na stránkách časopisu Film a doba. V roce 1967 tam byly otištěny dva překladové texty reagující na aktuální tendence. Výňatek z „Otevřeného dopisu jugoslávských filmových tvůrců“ poukázal na nespokojenost se stavem kine- matografie. Čtyřicet tři filmařů a kritiků formulovalo své názory na současné moderní tendence v souvislostech komerční kinematografie.617 Petar Volk ve svém příspěvku vyzdvihl důležitost au-
608 Viz 1967 year. Moscow International Film Festival. Dostupné z:
93 torského filmu a jeho celospolečenského významu.618 Jan Svoboda také představil nejvýznamnější osobnosti současného jugoslávského moderního filmu. Ve svém shrnutí zmínil blízkost s českoslo- venskou kinematografií a argumentoval úspěšnou snahou o syntézu „národních rysů a tempera- mentu s výboji soudobé kinematografie“.619 Vrcholný výběr jugoslávské produkce se v československých kinech objevil v roce 1968. Ze šestnácti exploatovaných snímků bylo osm oceněno na Festivalu jugoslávských hraných filmů v Pule,620 kde porota poprvé v tak velkém rozsahu uznala kvality novovlnných titulů. Vysoká ná- vštěvnost ovšem v Československu skvělou dramaturgii neprovázela. Třikrát překročil počet divá- ků hranici čtyř set tisíc, ale jedenáctkrát se pohyboval na úrovni do padesáti tisíc. Je ovšem třeba zdůraznit, že tato čísla se týkají i čtyř filmů uvedených pouze ve filmových klubech. Tři nejnavštěvovanější filmy patřily do kategorie dobrodružných či napínavých snímků: Akční film Bratr doktora Homéra s národně-osvobozeneckou tematikou uznávaného režiséra Živo- rada Žiky Mitroviće (ve výběru roku 1968 měl tvůrce ještě krimi Nůž), Diverzanti Hajrudina Krvav- ce líčící partyzánskou misi s cílem zničit letadla a Bomba v 10.10 Časlava Damjanoviće pojednávají- cí o atentátu na poručíka SS. Tvůrce se tak československému publiku představil již osmkrát a jeho filmy patřily k těm nejvyhledávanějším. Naopak poprvé uvedla československá distribuce snímek Živojina Pavloviće. Jeden z nejvý- znamnějších zástupců nové vlny se představil titulem Až budu mrtev, k němuž napsali scénář Gor- dan Mihić a Ljubiša Kozomara. Snímek získal Velkou zlatou arénu na XV. ročníku filmového festivalu v Pule a Zlatou arénou byl oceněn také jeho režisér.621 V soutěži XVI. MFF Karlovy Vary 1968 získal Mimořádnou cenu autorské poroty a Cenu FIPRESCI ex aequo společně s kubánskými Vzpomínkami Tomáse Gutiérreze Aley622 a na konci srpna byl pak nabídnut do distribuce.623 Pro- střednictvím příběhu mladého frajírka ukazují tvůrci realistický až naturalistický pohled na sou- časnost, sociální problémy i nerovnosti mezi venkovem a městem. Svým vrcholným dílem Nákupčí peří, držitelem Velké zlaté arény, se představil také Aleksandar Petrović. Nejvýznamnější a meziná- rodně nejúspěšnější jugoslávský film posledních let představil směsici etnik a národností srbské Vojvodiny. Tyto dva snímky byly také na programu Filmového festivalu pracujících v roce 1968. XIX. FFP nejprve v létě uvedl Nákupčího peří a do podzimní části zařadil film Až budu mrtev.624 Pet- rović se podílel také na scénáři válečného snímku O svátcích, který odhaluje složité politické a me- zilidské vztahy v malé srbské vesničce roku 1943.625 Chorvatskou novou vlnu reprezentoval v roce 1968 Němý výkřik Ante Babaji. Balada adap- tující Slavka Kolara se odehrává na malé vsi po první světová válce. Formálně i obsahově náročné dílo Milostný příběh aneb Tragédie pracovnice pošt a telegrafů se prostřednictvím kolážovité struk- tury vyrovnává s řadou témat. Snímek má zajímavou historii schvalování, i když bohužel neznáme detaily. Dramaturgická komise ÚPF nejprve 31. října 1967 téměř jednomyslně exploataci schválila,
618 Volk, Petar (1967): Nový dogmatismus a probuzení autorského filmu. Film a doba 13, č. 7, s. 340–341. 619 JS [Svoboda, Jan] (1967): Nový jugoslávský film. Film a doba 13, č. 9, s. 494–499. 620 Jitro, Milostný příběh aneb Tragédie pracovnice pošt a telegrafů, Nákupčí peří, Němý výkřik, O svátcích a Protest v roce 1967. Viz 14. Pulski filmski festival. Pulski filmski festival. Dostupné z:
94 její rozhodnutí však zvrátil ředitel ÚŘ ČSF Alois Poledňák 14. prosince.626 14. dubna 1968 ovšem došlo k opětovnému povolení a snímek byl 22. října téhož roku premiérován ve filmových klu- bech.627 V Sovětském svazu se titul v biografech neobjevil vůbec.628 K přehodnocení došlo také u jiného klíčového novovlnného díla. Probuzení krys bylo nejprve zamítnuto 30. srpna 1967,629 aby bylo o necelý rok a půl později schváleno.630 Důvody těchto změněných rozhodnutí neznáme, mů- žeme se ale domnívat, že s uplynutím jisté doby postoupil obrodný proces a posunula se tudíž mě- řítka hodnotitelů. Díky Milostnému příběhu se československému publiku podruhé představil Dušan Makave- jev. Uzavřela se také Djordjevićova tetralogie uvedením filmů Jitro a Poledne. Poslední díl natočený dvacet let po vydání rezoluce Informbyra právě na tento dějinný zvrat reaguje.631 Historickou sou- vislost reflektoval ostatně i Miloš Fiala ve svém textu o pulském festivalu pro Rudé právo:
Neblahé výročí této rezoluce (pozn. rezoluce Informbyra), které vedlo k několikaleté exkomunikaci Jugoslávie ze socialistického společenství a k hrubým urážlivým po- mluvám její strany a lidu, připomněl na festivalu hned první večer nový film Puriši Djordjeviće Poledne. Podle slov našich jugoslávských kolegů vůbec první hraný film, který tematicky čerpá z napjatých dnů zveřejněmí rezoluce Informbyra. Djordjević v něm postavami hrdinů i stylem navazuje na své předchozí filmy Dívka, Sen a Jitro, dovádí je ovšem od let války a doby přelomu války a míru do doby rezoluce.632
Zbývající snímky už bychom nezařadili do novovlnného proudu, nebo je nespojovali s některou z jeho předních osobností, přesto ale patří do kategorie společensko kritických a věnují se závažným tématům. Čtvrtý spolujezdec Branka Bauera je podobenstvím o zneužívaném funkcio- nářství. Podle komentáře Filmového přehledu to bylo téma, o kterém se v době uvedení mluvilo také v Československu.633 Scénář k filmu Otevřená hra napsal významný novinář Dušan Savković, který se ve svých reportážích nevyhýbal kritice současné Jugoslávie. Filmu jde konkrétně o analýzu příčin „narušenosti“ mládeže.634 Režisérem byl Vojislav Kokan Rakonjac, významný představitel nového filmu, resp. černé vlny. Problematiku etického přístupu v žurnalistice předkládá Rozpor. V tomto snímku zpracovává novinář příběh invalidy. Zveřejnění ale nemocnému muži namísto pomoci uškodí.635 Rok 1968 nabídl bohatý výběr také krátkometrážních titulů, který již tradičně propojil animovanou tvorbu a snímky především dokumentárního či cestopisného rázu. Do poslední kate- gorie patří Kliment Ochridský, Lidé na Neretvě, Srbské hrady, Žáci – pěšáci nebo Od 3 do 22. Poslední jmenovaný film, fejeton zachycující tradiční lidovou bosenskou pouť, získal v roce 1967 Cenu FI- PRESCI na filmovém festivalu v Oberhausenu. Mezi animátory se již poněkolikáté představili Zlatko Grgić a Ante Zaninović. Několik snímků uvedených v roce 1969 zpracovávalo aktuální společenská témata. Snímek Slunce cizího nebe se věnoval fenoménu tzv. gastarbeiterů. Skupina vesničanů odjíždějících za prací
626 NFA, f. ÚŘ ČSF, R12/AI/1P/7K, 1967–68 Schválené zamítnuté, Zahraniční skupina, Porada č. 44 dne 31. 10. 67. 627 BK [Bartošek, Luboš] (1968): Milostný příběh. Filmový přehled 19, č. 42, s. 3. 628 Viz Киноклуб "Феникс". СОВЕТСКИЙ ПРОКАТ: фильмы социалистических стран, списки. Dostupné z:
95 do Německé spolkové republiky se v něm stane obětí podvodníka. Mám dvě mámy a dva táty pro změnu komentuje smutnou situaci rozvodu, s jakou se musí vyrovnávat děti i rodiče.636 „Humanis- tickou“ vlnu jugoslávského filmu reprezentuje podle Milutina Čoliće Gravitace, ve které je ukázána bezvýznamnost a jednoduchost povolání běžného úředníčka.637 V současnosti se odehrávají i tituly, které patří k nové vlně jugoslávského filmu. K nejčernějším jugoslávským filmům vůbec patří původně zamítnuté Probuzení krys významných scenáristů nového filmu Gordana Mihiće a Ljubiši Kozomary a režiséra Živojina Pavloviće. Marcel Martin jej v časopise Cinéma citovaném ve Filmovém přehledu označil za „socialistický naturalis- mus“. Snímek zařazený v Československu do druhého distribučního okruhu zobrazuje bídu a chu- dobu. Depresivní realitu odhaluje nekompromisně také prostřednictvím neutěšených rozpadajících se lokací.638 Moment aktuálního mezinárodního dění protne jinak spíše „bezčasý“ snímek Aleksandra Petroviće Brzy bude konec světa, vyrobený v koprodukci Jugoslávie a Francie. V pořadí již čtvrtý režisérův celovečerní film zakoupený do Československa se odehrává v malé chudé srbské vesnici. Místní dění naruší jako zcizující prvek krátká scéna, ve které čeští turisté poslouchají rádio a čtou noviny s datem 21. srpna 1968. Komentář k okupaci poskytne i několik dobových černobílých fo- tografií zachycujících pražské události tohoto dne. Film byl uveden také v rámci podzimního FFP 1969.639 V souladu s vysokou pozorností, jaká byla Petrovićovi věnována na stránkách Filmu a do- by, byl v periodiku zveřejněn úryvek ze scénáře ještě pod pracovním názvem snímku.640 Ivo Pondě- líček komentoval na počátku roku 1969 již dokončený film a zmínil také zapojení obrazové dokumentace i aktualizovaných citací ze současného a nedávného Československa.641 Českosloven- ští diváci však mohli tuto scénu ve filmu vidět až při televizním uvedení na konci devadesátých let.642 Kritický postoj k okupaci ČSSR tedy exploataci nezabránil, protože scéna byla evidentně po cenzurním zásahu vynechána. Filmu Brzy bude konec světa se věnoval také třetí rozhovor s Aleksandrem Petrovićem, připravený pro poslední číslo Filmu a doby v roce 1969.643 Hrané a dokumentární sekvence, typický přístup Dušana Makavejeva, kombinuje Ohrožená nevinnost. Snímek vzdává hold prvnímu zvukovému srbskému filmu stejného jména, který vznikl v roce 1942. Poslední ze snímků významných současných tvůrců nového filmu uvedených v roce 1969 byl v Československu doporučen pro druhý distribuční okruh. Několik snímků zastoupilo tradiční jugoslávskou válečnou tematiku. Jovan Živanović zpra- coval psychologickou studii o vztahu jednotlivce a společnosti. Venkovský barvíř rozdává ve sním- ku Příčinu smrti neuvádět černé plátno rodinám, jejichž muže povraždili Němci. Jeho nepoctivý šmelinářský partner je ovšem za jeho zády prodává.644 Právě toto dílo bylo nejvíce kritizováno v článku odsuzujícím černou vlnu.645 Do doby těsně po skončení druhé světové války je zasazen debut Baty Čengiće Malí vojáci. Děti, které v důsledku konfliktu ztratily rodiče, žijí v bývalém kláš- teře se správcem a jeho ženou. Nelehkou situaci zkomplikuje příchod německého sirotka, jehož přítomnost vyústí v tragédii.646 Z válečných hrůz se vzpamatovávají také hrdinové milostného troj-
636 Viz kš (1969): Mám dvě mámy a dva táty. Filmový přehled 20, č. 8 (7. 3.), s. 7–8. 637 Viz kš (1969): Gravitace. Filmový přehled 20, č. 12 (4. 4.), s. 3–4. 638 Viz ok (1969): Probuzení krys. Filmový přehled 20, č. 48 (12. 12.), s. 9–10. 639 Viz Havel, Luděk (2016): Filmový festival pracujících a jeho funkce v kulturní politice komunistického režimu. Disertační práce. Brno: MU, s. 107. 640 Viz Petrović, Aleksandar (1968): Světe, zboř se, historie tato je tak stará jak v naší vsi bláto. Film a doba 14, č. 9, s. 459–472. 641 Viz Pondělíček, Ivo (1969): Aleksandar Petrović dokončil svůj nový film. Film a doba 15, č. 1, s. 43–45. 642 Za tuto informaci děkuji Jaromíru Blažejovskému. 643 Petrović, Aleksandar – Branko, Pavel (1969): Démoni v nás a ve světě, v němž žijeme. Film a doba 15, č. 12, s. 660– 662. 644 Viz vmk (1969): Příčinu smrti neuvádět. Filmový přehled 20, č. 26 (16. 7.), s. 5–6. 645 Srov. Jovičić, Vladimir (1969): Crni talas u našem filmu, s. 22–29, Borba (3. 8.). 646 Viz ja (1969): Malí vojáci. Filmový přehled 20, č. 29 (8. 8.), s. 9–10.
96
úhelníku Zvonimira Berkoviće. Pozoruhodné Rondo nabídnuté filmovým klubům se odvíjí kolem šachové partie rozehrávané mezi dvěma mužskými protagonisty.647 Až s dvacetiletým odstupem po válce se odehrává Noc plná lží, další ze snímků Vojislava Kokana Rakonjace Ve filmu se protnou osudy dvou mužů: bývalý partyzán, který věnoval všechny své síly poválečnému budování, je nyní společensky degradován a bývalý četnik, jenž unikl trestu smrti, naopak vede blahobytný život.648 Snímek byl u nás stejně jako Raná díla zakázán,649 ale na krátkou dobu do distribuce vstoupil, pro- tože Jiří Havelka u něj eviduje návštěvnost tří tisíc diváků.650 Uvedeny byly také dva dobrodružné partyzánské snímky. Až uslyšíš zvony Antuna Vrdoljaka vyznamenaný v roce 1969 na Mezinárodním filmovém festivalu v Moskvě Stříbrnou medailí651 vy- práví o záhřebském komisaři, kterému se podaří zavést řádnou disciplínu v partyzánském oddílu blízko tureckých hranic.652 Klasik žánru Živorad Žika Mitrović zasadil Operaci Bělehrad do okupo- vaného hlavního města, odkud příslušníci národně-osvobozeneckého hnutí osvobodí vysoce po- staveného sovětského důstojníka. Filmový přehled ovšem informace o snímku doplnil překvapivě také kritickým úryvkem z textu Milutina Čoliće (Politika), který popisuje snímek jako průměrné dílo, jež nebstojí ve srovnání s podobně tematicky zaměřenými jugoslávskými filmy ani s americkými filmy představujícími neohrožené hrdiny.653 Kategorii žánrových titulů uvedených v roce 1969 uzavírá pohádka Pán hor, kterou režíro- val Jože Gale a dobrodružný Vlk z Údolí prokletí, odehrávající se na kosovsko-albánské hranici za druhé světové války.654 Tento film se také stal nejnavštěvovanějším jugoslávským snímkem premi- érovaným v daném roce. Vstupenky si zakoupilo 449 600 diváků. Druhou pozici obsadil akční sní- mek Operace Bělehrad s 298 200 návštěvníky. Roku 1969 ještě byla nabídka jugoslávských filmů v československých biografech pestrá. Reflektovala dokonce výsledky čtyř ročníků (1966–1969) Festivalu jugoslávských hraných filmů v Pule a uvedeno tak bylo dohromady devět zde oceněných titulů. Celkových čtrnáct celovečerních filmů doplnilo v československé distribuci pět snímků krátkometrážních. Vedle tří animovaných byl uveden také dokument o rybářích Lidé na moři a hraný film z vojenského prostředí Harmonika bez knoflíků. Na konci roku 1969 se ještě Miloš Fiala souhrnným článkem věnoval jugoslávské kinema- tografii. Ohradil se v něm vůči kritice, jakou proti „černé vlně“ spustil stranický deník Borba. Potvr- dil ovšem společenskou a politickou angažovanost těchto děl. Ve své charakteristice jednotlivých filmů si všiml „klasiků“ i debutantů Gordana Mihiće a Ljubiši Kozomary (Vrány), Želimira Žilnika (Raná díla), nebo pozdějšího absolventa FAMU Lordana Zafranoviće (Neděle).655 Vysokou vážnost, jakou si u československé filmové kritiky jugoslávský film v druhé polovině šedesátých let vydobyl, stvrdil ještě před koncem dekády dalším přehledovým textem Ljubomír Oliva. Hovoří o „skuteč- ném objevení“ tamějšího filmu, zmiňuje nejvýznamnější díla posledních let, ale rekapituluje také historii jugoslávské kinematografie.656 Zatímco mezi roky 1955–1962 se redaktoři Filmu a doby věnovali produkci jihoslovanské federace více formálně v rámci pozornosti udělované jednotlivým socialistickým kinematografiím, vystihuje období 1963–1970 skutečně komplexní zájem projevují-
647 Viz kš (1969): Rondo. Filmový přehled 20, č. 2 (24. 1.), s. 5–6. 648 Viz Noc plná lží. Filmový přehled 20, č. 46 (28. 11. 1969), s. 9–10. 649 Viz Zpráva [o situaci a návrh dalšího postupu konsolidace v čs. kinematografii]. Cit. podle Hoppe, Jiří (1997): Normali- zace a československá kinematografie. Dokumenty z archivu ÚV KSČ. Iluminace 9, č. 1, s. 194–195. 650 Viz Havelka, Jiří (1976): Československé filmové hospodářství: 1966–1970. Praha: ČSFÚ, s. 304. 651 Viz 1969 year. Moscow International Film Festival. Dostupné z:
97 cí se rozsahem, hloubkou i pestrostí otištěných textů. Autoři již nejsou zatíženi ideově zabarvenými komentáři a podrobně se věnují výjimečnému rozvoji moderního jugoslávského filmu. Rozsah informování rostl analogicky také ve čtrnáctideníku Kino. Typ textů odpovídal po- pulárnímu zaměření tohoto periodika. Krátké zprávy se nadále věnovaly oblasti výroby stylem, jakým byly prezentovány i ostatní státy. Jugoslávské hvězdy byly představovány prostřednictvím fotografií a výrazně obrazové byly také četné příspěvky upozorňující na některou z částí série mayovek. Zlom nastal s XV. ročníkem karlovarského festivalu, kde byla První hlavní cena udělena snímku Tři Aleksandra Petroviće. Svatopluk Svoboda napsal pro Kino o filmu text v rozsahu, jaký dosud nebyl jugoslávskému uměleckému filmu na stránkách magazínu věnován.657 Drahomíra No- votná publikovala obdobně zaměřený text na podzim roku 1967, když vyzdvihla kvality hned tří snímků režírovaných Mladomirem Purišou Djordjevićem: Dívka, Jitro a Sen.658 Pozornost Svatoplu- ka Svobody získal v roce 1968 snímek Až budu mrtev oceněný na karlovarském festivalu. Chválu filmu uvedl zmínkou, že režisér Živojin Pavlović „nepomíjí ani ty nejstinnější stránky života socia- listické Jugoslávie“.659 O několik týdnů později se Miloš Fiala vrátil k Djordjevićově tetralogii. Stejně jako v Rudém právu zmínil zápletku kolem rezoluce Informbyra a věrné vystižení atmosféry prová- zející tento historický milník vyzdvihl jako největši kvalitu snímku Poledne. Celkové hodnocení bylo nicméně střízlivé.660 V letech 1968 a 1969 zaznamenáme růst počtu článků věnovaných jugoslávské filmové kul- tuře. Objevily se bilanční texty,661 představení význačných osobností662 a pochopitelně informace o natáčených i uváděných filmech. Ještě v roce 1970 byly publikovány dva rozsáhlé články věnované filmům Bitva na Neretvě,663 resp. Probuzení krys.664 Na rozdíl od časopisu Film a doba nelze maga- zínu Kinu připisovat tak všestranný zájem o jugoslávskou kinematografii. Liberalizovaná atmosféra šedesátých let vedla v periodiku obecně k vyšší soustředěnosti na oblíbené žánrové filmy zejména západní produkce. Výčet několika textů publikovaných v letech 1965–1970 nicméně dokazuje, že významní přispěvatelé se zaměřili i na klíčová díla jugoslávského moderního filmu a jeho autory. Rozvoj československé kinematografie a související vysoký exportní potenciál byl zastaven nástupem normalizace. Filmový obchod opět zdůraznil spolupráci s lidově demokratickými země- mi. Výměna celovečerních filmů mezi Československem a Jugoslávii však vzhledem k proměně me- zinárodní situace klesla téměř na úroveň let po druhé sovětsko-jugoslávské roztržce. Vladimír Opěla vzpomíná, že s rokem 1970 vznikl také rozpor mezi kvalitou zahraničních titulů dovážených do Československa a Jugoslávie. Mezi filmotékami obou zemí byla proto zavedena neformální do- hoda o výměně filmových kopií dodržovaná až do roku 1989.665 V roce 1970 se v československé distribuci objevilo pouze šest jugoslávských snímků včet- ně dvou koprodukcí. První z nich byla čtvrtá část série indiánek produkovaná východoněmeckou společností DEFA Bílí vlci. Druhou se stala jugoslávsko-italská Špiónka beze jména Alberta Lattuady zpracovávající romantizovanou verzi životních osudů německé špiónky za první světové války pře- zdívané „Fräulein Doktor“. Oba tyto mezinárodní projekty byly vybrány také do programu XXI. FFP
657 Viz Svoboda, Svatopluk (1965): Tři. XV. MFF: První hlavní cena. Kino 20, č. 23 (18. 11.), s. 6. 658 Viz Novotná, D. [Drahomíra] (1967): Sen Dívky za jednoho Jitra. Kino 22, č. 21 (19. 10.), s. 6–7. 659 Svoboda, Svatopluk (1968): Až budu mrtev. Kino 23, č. 14 (11. 7.), s. 3. 660 Viz Fiala, Miloš (1968): Puriša Djordjević: Poledne. Kino 23, č. 23 (28. 11.), s. 5. 661 Srov. Fiala, M. [Miloš] (1968): Jugoslávský film očima Dušana Perkoviće. Kino 23, č. 18 (5. 9.), s. 2–3. – Fiala, Miloš (1969): Jiná tvář filmů od Jadranu. Kino 24, č. 12 (12. 6.), s. 5. 662 Srov. Kopaněvová, Galina (1969): Filmové monstrum Dušana Makavejeva. Kino 24, č. 7 (3. 4.), s. 6–7. – Fiala, M. [Miloš] (1969): Partyzán, fotbalista a režisér aneb Puriša Djordjević v Praze. Kino 24, č. 24 (27. 11.), s. 2–3. 663 Viz Goldscheider, František (1970): Dějiny psané filmem. K světové premiéře jugoslávské Bitvy na Neretvě. Kino 25, č. 2 (22. 1.), s. 5 664 Viz Fiala, M. [Miloš] (1970): Probuzení krys. Kino 25, č. 3 (5. 2.), s. 6. 665 Prostřednictvím tajných šifer si archiváři vzájemně posílali požadavky na doplnění sbírek. Transakce přitom často probíhala také přes Belgickou královskou filmotéku. Rozhovor s Vladimírem Opělou vedla Marie Barešová 25. 4. 2017 v Praze.
98
1970. Vedle nich zařadil festival také oba díly velkého koprodukčního projektu Osvobození.666 Ty se v témže roce objevily také v československé distribuci, Filmový přehled je ovšem eviduje jako pro- dukci SSSR.667 Spíše komorněji laděné byly snímky Láska a urážka a Lilika. První z nich se odehrává v ma- lém městečku v dalmatských horách, kde všední život obce naruší příjezd cirkusové společnosti. Sociálně angažovanější je příběh holčičky, přezdívané Lilika, žijící na bělehradském předměstí v nelehké rodinné situaci. Jugoslávskou programovou nabídku roku 1970 uzavírají dva snímky velkých osobností no- vého filmu. V pasti Živojina Pavloviće se odehrává po druhé světové válce v oblastech, které jsou nadále terorizovány skupinami fašistů a četniků. Tvůrce prostřednictvím těchto zápletek analyzuje dobu, kdy rostlo porevoluční nadšení a zároveň se ukázalo, jaké si může boj o upevnění moci vyžá- dat oběti.668 Režijní debut etablované scenáristické dvojice Gordana Mihiće a Ljubiši Kozomary Vrány připomíná atmosférou i osudem hlavního hrdinu Probuzení krys. Příběh zloděje a podvodní- ka je i v tomto případě tragický a bezvýchodný. Na plátnech se v roce 1970 objevil ve srovnání s dlouhometrážní tvorbou vyšší počet sním- ků krátkometrážních. Pěti díly byla zastoupena tradičně exploatovaná animovaná tvorba. Kromě ní byl do distribuce zařazen i film o rybářské vesnici Někdo umřel, nebo snímek natočený formou an- kety Den výplat. Početní propad obchodní výměny byl sice primárně způsoben politickou proměnou v Československu, sekundárně je ovšem možné vyvozovat, že kvalitativní i kvantitativní propad produkce na obou stranách transakční možnosti snížil. V Československu se koneckonců také pro- měnila skladba zahraničních dovozců filmových děl. Jugoslávská strana zároveň přehodnotila svoje obchodní zájmy a s koncem dekády vychýlila proporčně dovoz ve prospěch západoevropských států.
Jugoslávské dlouhometrážní filmy uváděné v Československu 1963–1969
Rok 1963 1964 1965 1966 1967 1968 1969 Celkem Počet filmů 6 12 15 14 9 16 14 87
Jugoslávské dlouhometrážní filmy uváděné v Sovětském svazu 1963–1969669
Rok 1963 1964 1965 1966 1967 1968 1969 Celkem Počet filmů 10 3 10 12 5 9 5 54
Doba formálního obnovení kontaktů mezi Československem a Jugoslávií se v roce 1963 po- tkala s růstem umělecké úrovně filmové tvorby a postupujícím liberalizačním procesem obou zemí. V Československu se tento vývoj odrazil v rozvolnění dramaturgického zaměření filmového obcho- du. Průměrný počet ročně exploatovaných jugoslávských celovečerních titulů vzrostl v letech 1963–1969 oproti období 1956–1962 více než dvojnásobně na 12,3 snímku. Tato proměna přitom neodpovídala situaci v Sovětském svazu, kde průměr dosáhl pouze na 7,7. Tento markantní rozdíl
666 Srov. Havel, Luděk (2016): Filmový festival pracujících a jeho funkce v kulturní politice komunistického režimu. Diser- tační práce. Brno: MU, s. 108. 667 Srov. ta [Bretyšová, Táňa] (1970): Osvobození I – Ohnivá duha. Filmový přehled 21, č. 24 (5. 6.), s. 3–4. – ta [Bretyšová, Táňa] (1970): Osvobození II – Průlom. Filmový přehled 21, č. 24 (5. 6.), s. 5–6. 668 Viz ta [Bretyšová, Táňa] (1970): V pasti. Filmový přehled 21, č. 46 (27. 11.), s. 11–12. 669 Viz Киноклуб "Феникс". СОВЕТСКИЙ ПРОКАТ: фильмы социалистических стран, списки. Dostupné z:
99 mezi dvěma státy východního bloku, viditelný v tabulkách výše, pomáhá interpretovat orientaci československé distribuce jako vyjádření skutečného uznání, nikoli pouhého „povinného“ plnění nákupu z jednoho ze socialistických států. Historie zamítnutých, nebo s odstupem zakoupených titulů a rozdílný obsah i objem nákupu ve srovnání se SSSR ukazuje, že navenek homogenní podo- ba vnějších vztahů doznávala uvnitř konkrétních spřátelených států svébytné podoby. Největší množství celovečerních snímků ze všech socialistických států s výjimkou SSSR bylo do Československa v letech 1963–1969 dovezeno z Jugoslávie. Kvantitativní proměna přitom na československé straně neznamenala automaticky respekt vůči soudobé jugoslávské kinematografii. Zatímco Jugoslávie vyjadřovala svůj obdiv k modernistickým tendencím v československém filmu hned od roku 1963, Československo bylo v opačném směru přezíravé až do roku 1965. Od té doby sledujeme zvýšený a systematický zájem o novovlnná díla, oceňovaná mezinárodně i na domácí scéně. V letech 1966 a 1968 ostatně jugoslávské snímky Tři, resp. Až budu mrtev uspěly také na MFF Karlovy Vary. Pestrá dramaturgie nicméně zahrnovala nadále i vysoký počet nejen partyzán- ských snímků, ale i filmů pro děti a mládež. Vysoký byl stále také zájem o krátkometrážní tvorbu určenou stejnému segmentu publika. Solidní divácký úspěch právě u dobrodružných a dětských titulů převýšila u tvorby jugoslávské provenience jen obrovská návštěvnost prvních částí kopro- dukční vinnetouovské série, která dosahovala oblíbenosti nejatraktivnějších západních produkcí.
4.3.2 Jugoslávie
Teritoriální zaměření jugoslávského filmového obchodu bylo podobné jako v Českoslo- vensku. Spolupráce se státy východního bloku konvenovala s kulturní politikou země a vycházela také z rámcových smluv založených na reciprocitě. Podrobný rozklad subvencí, regulací a kvót aplikovaných v průběhu šedesátých let na oblast importu ale ukáže na intenzivnější snahu o mi- nimalizaci nevhodných žánrů, podporu ideově-výchovných děl a upřednostňování socialistické produkce. Neustále diskutovaná a proměňovaná opatření ukázala na nefunkčnost tohoto systému. Aktivity jednotlivých distributorů byly orientovány na tržní potenciál zakoupených titulů. Atrakti- vitu z jejich pohledu zajišťovaly žánrové snímky západní produkce. Určitý kompromis mohly na- bídnout divácky orientované tituly socialistických kinematografií. Relativní samostatnost zmíněných podniků a decentralizovanost celého kinematografického odvětví stěžovaly kontrolu a systém na aplikaci opatření v závěru dekády rezignoval. Odlišná situace panovala v oblasti expor- tu, kde federace logicky reagovala na případný zájem zahraničních partnerů. Pouze socialistické země přitom zajišťovaly stabilní odbytiště. V přehledu pro období 1951–1969 vidíme, že nejvýznamnějším obchodním regionem byly pro Jugoslávii evropské socialistické státy. Do počátku šedesátých let platí, že zde federace naku- povala filmy pouze při současné výměně. Rok 1963 přinesl ale oproti roku předchozímu dvojná- sobný prodej do této oblasti a zvyšoval se také zájem tamních televizí.670 Tato situace ale zřejmě souvisí i se stavem, kdy právě v roce 1963 klesl oproti předchozímu roku o dvacet tři států celko- vý počet zemí, do kterých SFRJ krátkometrážní i dlouhometrážní tituly prodala. V následujícím roce ovšem došlo k opětovnému navýšení. Nejmarkantnější početní rozdíl mezi dvěma roky v rámci šedesátých let lze vysvětlovat obnovením vztahů mezi Jugoslávii a sovětským sektorem. V roce 1964 prodala Jugoslávie desítky titulů bulharské, maďarské, polské a východoněmecké televizi.671 V následujícím roce se zákazníkem stala také Československá televize, která zakoupila
670 AJ, f. 405 Savet za kinematografiju PKJ (1951–71), S-12 Devize za uvoz filmova 1967, 1968, uverenje o poreklu filmova 1965–67, Izvoz filmova, [1962, ]s. 3–4. 671 AJ, f. 405 Savet za kinematografiju PKJ (1951–71), S-13 Godišnji izveštaj JF 1966, Godišnji izveštaj JF 1965, Godišnji izveštaj JF 1964, Godišnji izveštaj o radu u 1964, 11. 1. 1965, s. II/2–II/9.
100 dvacet šest snímků, z toho pět celovečerních. Krátké filmy byly obchodovány za malý poplatek sedmdesát dolarů.672 Zvýšení prodeje do socialistických států analogicky znamenalo nákup z tohoto regionu.
Vývoz z Jugoslávie do zemí východního bloku 1951–1969673
Země Dlouhometrážní filmy Krátkometrážní filmy 1. Maďarsko 135 188 2. Československo 126 153 3. NDR 126 210 4. Bulharsko 112 83 5. Polsko 112 145 6. SSSR 103 114 Ostatní 1783 4805 Celkem 2497 5698
V roce 1964 obchodovala Jugoslávie s východoevropskými zeměmi v celkové výši 92 989,93 dolarů, což představuje přibližně šestinu celkového ročního obratu, ale 69 % podíl na počtu prodaných licencí. Federace v tomto roce obchodovala s jedenaosmdesáti státy, z toho osm- náct zakoupilo jen jeden snímek.674 Podrobný finanční rozklad roku 1964 ukazuje konkrétní výše transakcí se zeměmi východního bloku. Zatímco do Rumunska byly prodány pouze čtyři celovečer- ní snímky, každý za cenu 2 000 dolarů, československá strana zaplatila částky pohybující se na úrovni 4 000 dolarů, podobně jako NDR, která v Jugoslávii zakoupila čtyři dlouhometrážní filmy včetně československo-jugoslávské koprodukce Hvězda jede na jih. Snímek vstupující do distribuce po pěti letech od své výroby se tedy prodal až poté, co byl povolen v ČSSR. Při započtení ceny za kopii byla jeho cena 3 750 dolarů. Československo zaplatilo v roce 1964 celkem za dvanáct dlou- hometrážních filmů, za dva z nich (Pochod na Drinu a Cesta kolem světa) shodně vysokou částku 9 500 dolarů. Jednalo se o atraktivní barevné snímky, které nicméně v československé distribuci příliš neuspěly. NDR za druhý jmenovaný titul zaplatila 9 600 dolarů a Polsko 9 100 dolarů. Další- mi nákladnými filmy tohoto roku byl Konec vzpoury, za který polský partner zaplatil 9 120,32 dola- rů a bulharský 7 769 dolarů. V obou případech je do výsledné částky započítána i výroba distribučních kopií. Bulharsko stejně jako Československo ve stejném roce zakoupilo také snímek Kapitán Leši, jehož je Konec vzpoury pokračováním. Dva roky starý atraktivní titul, který se stal v Československu jedním z komerčně nejúspěšnějších jugoslávských titulů vůbec, stále patřil v roce 1964 k těm nejdražším. Bulharsko za něj se započtením ceny za kopie zaplatilo 8 962,50 dolarů. Řádově vyšší částky za licence dával Sovětský svaz. Cena každého ze dvanácti celovečerních sním- ků byla 22 000 dolarů.675 Dá se předpokládat, že jedenáctinásobný rozdíl mezi Rumunskem a SSSR,
672 AJ, f. 405 Savet za kinematografiju PKJ (1951–71), S-13 Godišnji izveštaj JF 1966, Godišnji izveštaj JF 1965, Godišnji izveštaj JF 1964, Godišnji izveštaj za 1965. Poslovnog udruženja za uvoz i izvoz filmova „Jugoslavija film“, leden 1966, s. VI/11. 673 Podle Levi, Samuilo – Stefanović, Radmila (1970): Jugoslovenska kinematografija (dokumentacija) VI. Beograd: Po- slovno udruženje Jugoslavija film, s. 25–29. 674 AJ, f. 405 Savet za kinematografiju PKJ (1951–71), S-13 Godišnji izveštaj JF 1966, Godišnji izveštaj JF 1965, Godišnji izveštaj JF 1964, Godišnji izveštaj o radu u 1964, 11. 1. 1965, s. II/32–III/36. 675 AJ, f. 405 Savet za kinematografiju PKJ (1951–71), S-13 Godišnji izveštaj JF 1966, Godišnji izveštaj JF 1965, Godišnji izveštaj JF 1964, Godišnji izveštaj o radu u 1964, 11. 1. 1965, s. II/1–II/9.
101 respektive více než pětinásobný oproti ostatním výše jmenovaným zemím byl dán velikostí trhu a počtem kin. Takový způsob výpočtu ostatně československá strana vysvětlovala, jak již bylo řečeno výše. Přestože si východní blok až do konce šedesátých let udržel pozici nejvýznamnějšího odby- tiště, tabulka shrnující období 1958–1969 ukazuje, jak se podíl tohoto regionu na objemu vývozu proměňoval. Zatímco v roce 1958 zaujímal 85 %, v průběhu druhé sovětsko-jugoslávské roztržky klesl na 40 %, aby v roce obnovených kontaktů 1963 téměř dvojnásobně stoupl. Prodej snímků do socialistických států východní Evropy byl za rok 1963 navíc explicitně hodnocen pozitivně a tato oblast byla vnímána jako důležitý partner, se kterým se počítalo i do budoucna při současné ambici rozvoje na dalších kontinentech.676 Vývoj roku 1964 tomu odpovídal, ale následující dva roky při- nesly znovu pokles. Společnost Jugoslavija film proto kontinuálně hledala cesty na zahraniční trhy a vymýšlela strategie pro kulturně a ekonomicky zcela odlišné cílové destinace, od nově samostat- ných afrických zemí přes socialistické východoevropské státy až po americký trh. Sledujeme-li v tabulce také čísla absolutních prodejů, všimneme si početního nárůstu od konce padesátých do konce šedesátých let: vyšší počet filmů do více zemí.677 Tento nárůst ovšem nebyl kontinuální. Za- tímco v letech 1961 a 1962 obchodovala Jugoslávie s více než sedmdesáti zeměmi, rok 1963 zna- menal zlepšení pro východní blok za současného poklesu celkového počtu zemí na pouhých padesát. Ve struktuře jugoslávského vývozu podle výrobních odvětví přinesl filmový průmysl v roce 1966 obrat 2,1, v roce 1967 2,7678 a v roce 1968 4,0679 milionů dinárů.680 Ve struktuře dovo- zu podle výrobních odvětví v letech 1966 a 1967 dosáhl filmový průmysl hodnoty 7, respektive 10 milionů dinárů.681 Výrazně nejvyšší počet obchodních partnerů zaznamenaly roky 1967 a 1968 při současném poklesu podílu východního bloku během druhé poloviny šedesátých let až na 49,6 %. Nicméně i tento stav vypovídá o tom, nakolik byl region strategickým odběratelem. Šest zemí na- koupilo ve stejném finančním objemu jako zbývajících sto čtrnáct států, se kterými federace ob- chodovala. V roce 1970 došlo v prodeji do zahraničí ke stagnaci. Svazová komise pro prověřování filmů ji interpretovala jako reakci na kvalitu domácí produkce.682 Tendenční posouzení ovlivněné negativními stanovisky vůči vývoji tvorby ale nemuselo s reálnými důvody souviset. Socialistické státy v souladu s kulturní politikou preferovaly a podporovaly vzájemné ob- chodování mezi spřátelenými kinematografiemi. Pozice Jugoslávie sice byla politicky problematic- ká, ale v období od oživení kontaktů v roce 1955 představovala významného partnera, jak ostatně ukázala již charakteristika hospodářské výměny. Jugoslávské uvažování bylo v tomto směru shod-
676 AJ, f. 405 Savet za kinematografiju PKJ (1951–71), S-13 Godišnji izveštaj JF 1966, Godišnji izveštaj JF 1965, Godišnji izveštaj JF 1964, Godišnji izveštaj o radu u 1964, 11. 1. 1965, s. I/3–I/7. 677 Tento trend odpovídá šíři kontaktů, které Jugoslávie v šedesátých letech budovala. Hnutí Nezúčastněných, které datu- jeme od roku 1961, zaměřilo pozornost federace na země tzv. třetího světa, čímž obohatila své kontakty v hospodář- ské oblasti. V šedesátých letech existovalo na světě 145 suverénních států (viz List of sovereign states in the 1960s. Wikipedia. Dostupné z:
102 né. Pro geopolitický region lidově demokratických zemí však zároveň platí, že kapitalistické země byly méně motivované odebírat jeho divácky neatraktivní produkci. Socialistické státy se proto také vzájemně potřebovaly jako klíčová odbytiště. V případě Československa a Jugoslávie přinesl změnu umělecký rozmach obou kinematografií kolem poloviny šedesátých let.
Vývoz filmů z Jugoslávie 1958–1969683
Počet Prodané licence Hodnota Vývoz do východní Rok zemí DF KF v dolarech Evropy (%) 1958 15 40 58 259 000 85 1959 55 54 117 526 000 55 1960 58 58 120 502 000 53 1961 71 139 192 534 100684 40 1962 73 103 143 553 000 41 1963 50 142 212 528 000 76 1964 81 257 353 568 300 69 1965 70 199 971 801 700 57 1966 51 218 537 802 600 64 1967 117 429 1623 1 009 000 57 1968 82 361 1204 1 067 000 53 1969 120 231 264 1 143 900 49,6
Agendu importu zastřešoval v SFRJ Jugoslavija film a prostřednictvím dalších institucí pro- bíhala jeho realizace, kontrola i podpora. Koordinační výbor pro dovoz filmů (Koordinacioni odbor za uvoz filmova), spadající pod Svazový sekretariát pro vzdělávání a kulturu (Savezni sekretarijat za prosvetu i kulturu), stanovoval, kolik filmů bude pro daný rok dovezeno, z jakých regionů se bude dovážet a jaké žánry budou zastoupeny. Domlouval také u Národní banky devizové přísliby a devizy rozdělil v předpokládané výši budoucích nákladů na import.685 Vedle kvót mohly být na- smlouvány filmy nevyžadující standardní devizové platby. Většinou se tyto výjimky týkaly filmů vyrobených ve spolupráci se zahraničním partnerem. Kvalitu selekce kontrolovala Komise pro hodnocení filmů (Komisija za ocenjivanje filmova), založená v roce 1964,686 a doporučila dovézt ta nejlepší díla mimo kvóty. V jejích časových možnostech ale nebylo zhlédnout všechny tituly vybra- né distributory. Podniky proto samy volily ty, u kterých očekávaly vysoká hodnocení.687 Dramatur- gický výběr byl schvalován Radou pro výběr filmů (Savet za izbor filmova) a Svazovou komisí pro
683 AJ, f. 405 Savet za kinematografiju PKJ (1951–71), S-1 Koordinacioni odbor za uvoz filmova 1965–9 (razni materijali), [Upravni odbor – zpráva Savezne komisije za pregled filmova o výsledcích hospodaření, 27. – 31. 10. 1971.], s. 27. 684 V roce 1961 uvádí Savet za kinematografiju PKJ, že cena za 1 USD je 750 YUN. AJ, f. 405 Savet za kinematografiju PKJ (1951–71), S-1 Koordinacioni odbor za uvoz filmova 1965–9 (razni materijali), Primedbe na analizu „Ekonomski po- ložaj filmske industrie“ [1961], s. 11. 685 AJ, f. 405 Savet za kinematografiju PKJ (1951–71), S-1 Koordinacioni odbor za uvoz filmova 1965–9 (razni materijali), Neke pojave i problemi u kinematografiji, mart 1964, s. 6. 686 AJ, f. 405 Savet za kinematografiju PKJ (1951–71), S-13 Godišnji izveštaj JF 1966, Godišnji izveštaj JF 1965, Godišnji izveštaj JF 1964, Godišnji izveštaj o radu u 1964, 11. 1. 1965, [s. Uvoz/1]. 687 V roce 1965 například proběhla tři setkání, během kterých bylo promítnuto 57 snímků, z nichž bylo 37 vybráno na dovoz mimo stanovené kvóty. AJ, f. 405 Savet za kinematografiju PKJ (1951–71), S-13 Godišnji izveštaj JF 1966, Go- dišnji izveštaj JF 1965, Godišnji izveštaj JF 1964, Godišnji izveštaj za 1965. Poslovnog udruženja za uvoz i izvoz filmo- va „Jugoslavija film“, leden 1966, s. Uvoz/3.
103 prověřování filmů. Pro každou republiku existovala Komise pro posouzení (Komisija za predikati- zaciju), která se volbou zahraničních titulů zabývala. Podle informací poskytnutých v rozhovoru s Vladimirem Pogačićem posuzoval první orgán čtyři aspekty: neútočí-li snímek proti státnímu zří- zení, proti míru, nepropaguje-li rasovou diskriminaci a není-li amorální. Druhou instancí byly vý- běrové komise složené z ředitelů distribučních podniků a kritiků. U těchto dvou skupin posuzovatelů se ale křížila prosazovaná komerční a umělecká hlediska, která byla jen výjimečně slučitelná.688 Distribucí se v šedesátých letech nadále zabývalo šest společností se sídly ve všech republi- kách federace: Croatia film, Kinema, Makedonija film, Morava film, Vesna film a Zeta film. Za nej- větší distribuční firmu byl v roce 1963 označen Croatia film.689 V roce 1966 vznikla Služba filmových komunit (Servis filmskih zajednica)690 (od roku 1969 pod názvem Centar filmskih radnih zajednica a od 1978 Centar film). Zřejmě shodně v roce 1969 se navíc objevily nové distribuční společnosti Avala Genex (Bělehrad)691 a Ineks (Inex) film.692 Organizace šesti základních podniků byla obdobná. Každý subjekt se rozhodoval nezávisle a byl motivován ekonomickým úspěchem svého podnikání. Ten však musel korespondovat s požadavky a omezeními výše jmenovaných institucí. Jednotlivé společnosti také hledaly způsoby, jakými obejít kvóty a využít přidělené finance na co nejatraktivnější tituly. Ty lze z pohledu distri- butora snadno ztotožnit s produkcí západních zemí. Kolem poloviny šedesátých let byla situace na trhu s dováženými filmy obtížnější, protože se zvětšila konkurence. Kromě zavedených dovozních subjektů začaly obchodovat i výrobní spo- lečnosti.693 Ty domlouvaly import především na základě smluv se zahraničními partnery či kopro- ducenty. Společnost Jadran film si například při podpisu koprodukční smlouvy na výrobu filmu Siedmy kontinent vymínila prodej pěti svých titulů do Československa, který je zmíněn v rámci dramaturgické skladby dovezených jugoslávských celovečerních snímků. Různé podniky se však v oblasti importu angažovaly i mimo tyto okolnosti. Pro rok 1967 zmiňuje Petar Volk dokonce osmnáct [!] subjektů, v roce 1969 třináct.694 K obcházení kvót také docházelo, jak vyplývá ze zprávy Koordinačního výboru z 1. dubna 1970. V tomto roce se na dovozu významně podílely produkční společnosti, které nakupovaly mimo stanovené limity. Nejvyšší počet zakoupených filmů (14,6 %) nicméně obstarala distribuční společnost Morava film. Firma dovezla pouze devět východoevrop- ských titulů oproti třiceti šesti ze západních zemí, čímž porušila nejen kvóty početní, ale i teritori- ální.695 Diskuze o kvótových opatřeních byly předmětem debaty po značnou část šedesátých let. Podnětem byla rozprava o možnostech finanční stimulace importu, jež by motivovala promítání „kvalitních filmů“. V návaznosti na ni padl na jaře 1963 návrh zřídit komisi, která by se posuzová-
688 Srov. Kopaněvová, Galina (1964): S Vladimírem Pogačičem o problémech společných a jugoslávských. Film a doba 10, č. 1, s. 52. 689 NFA, f. ÚŘ ČSF, R12/BI/3P/1K, Zahraniční záležitosti 1962–1963. Cestovní zpráva o služební cestě do Jugoslávie ve dnech 25. 7. – 7. 8. 1963, 7. 9. 1963, s. 22. 690 Podle O nama, Centar film. Dostupné z:
104 ním kvality zabývala.696 Její podstata není v dostupných pramenech důsledně definována.697 Probí- hající diskuze naznačují, že se jednalo o kombinaci dvou ne vždy slučitelných požadavků. Subjek- tivnější kritérium se vázalo k umělecké hodnotě a k obsahu posuzovanému mimo jiné skrze žánrová zařazení. Objektivnější hodnocení se vztahovalo k ideové vhodnosti. Ta byla do jisté míry slučována se zemí původu. V průběhu dekády požadavek kvality přetrvával, ale ustupovalo se od předpojatosti vůči žánrovým kategoriím. V letech 1963 a 1964 byly sestaveny ideální plány žánro- vého zastoupení. Kvóty cílily na potlačení žánrů považovaných za komerční, mezi které byly zařa- zeny pseudohistorické, špiónské, dobrodružné, kriminální a westerny.698 Rozhodnutí distributorů těmto kvótám často neodpovídala. Po polovině roku 1964 bylo do distribuce zakoupeno již dvacet osm (z toho Morava film deset a Makedonija film devět) filmů z kategorie pseudohistorických, dobrodružných, kriminálních a westernů, přestože jich bylo na celý rok naplánováno jen šestnáct. Ve zprávě je dokonce zanesena argumentace obou „provinilců“, podle které jsou mezi zakoupenými tituly západní díla vysoké kvality, adaptující literaturu pro mládež, a také sociálně angažované filmy z východu. Zároveň se zábavné produkci věnovala televi- ze a distribuční společnosti označily za konkurenci i projekce Jugoslávské filmotéky, která do pro- gramu zařazovala slavné westerny a další žánrově atraktivní díla.699 Požadavek kvality byl současně spojován s otázkou proporcionálního teritoriálního za- stoupení.700 Pro roky 1963 a 1964 se uvažovalo o regionech Východ a Západ, přičemž první skupi- na zemí měla ve výsledné distribuční nabídce zaujímat asi 40% podíl.701 Tento záměr se také v roce 1964 naplnil.702 V následujícím roce se poměr mírně nachýlil směrem k západním produkcím, které
696 AJ, f. 405 Savet za kinematografiju PKJ (1951–71), S-1 Koordinacioni odbor za uvoz filmova 1965–9 (razni materijali), Zaključci doneti na III. sednici Koordinacionog odbora za uvoz filmova, održanoj 10. maja 1963. godine, 16. 5. 1963, s. 7–8. 697 V roce 1964 je například hodnocena kvalita pozitivně při shledání, že ze 150 dovezených či naplánovaných titulů pro daný rok je 60 špičkové kvality a nositeli významných ocenění z mezinárodních festivalů. AJ, f. 405 Savet za kinema- tografiju PKJ (1951–71), S-1 Koordinacioni odbor za uvoz filmova 1965–9 (razni materijali), Zaključci doneti na V sednici Koordinacionog odbora za uvoz filmova održanoj 12. septembra 1964. godine, s. 3. 698 Ideální zastoupení žánrů mělo být v roce 1963 následující: 60 dramat, 22 filmů pro děti a mládež, 20 satir a komedií, 20 dobrodružných, krimi, westernů a špionážních, 15 válečných a historických, 12 milostných, 12 hudebních, 10 po- pulárně-naučných, 10 dokumentárních. AJ, f. 405 Savet za kinematografiju PKJ (1951–71), S-1 Koordinacioni odbor za uvoz filmova 1965–9 (razni materijali), Zaključci doneti na III. sednici Koordinacionog odbora za uvoz filmova, održanoj 10. maja 1963. godine, 16. 5. 1963, s. 5–6. Dovozní kvóty pro rok 1964 stanovily přesné početní zastoupení jednotlivých žánrů. Z 90 uvažovaných titulů zaujímaly 15 dramata, 11 komedie, 10 válečné snímky, 8 kriminální, 7 sociální dramata, 5 dobrodružné, 5 historické, 4 psycho- logická dramata, 4 milostná dramata, 3 hudební, 3 westerny, 3 melodramata, 2 pohádky, 2 pseudohistorické a po jed- nom dalších osm žánrů. AJ, f. 405 Savet za kinematografiju PKJ (1951–71), S-1 Koordinacioni odbor za uvoz filmova 1965–9 (razni materijali), Specifikacija žanrova za dugometražne filmove uvezene u 1964. godini. Realita nakonec tomuto plánu neodpovídala. Dovezeno bylo 151 titulů následujícího zařazení: 26 dramat, 20 komedií, 19 válečných, 13 sociálních dramat, 9 dobrodružných, 8 kriminálních, 8 psychologických dramat, 7 dokumentárních, 6 historických, 5 milostných dramat, 4 dětské, 4 hudební, 3 pohádky, 3 westerny, 3 pseudohistorické, 3 melodramata a 8 filmů spadajících do jiných žánrových označení. AJ, f. 405 Savet za kinematografiju PKJ (1951–71), S-13 Godišnji izveštaj JF 1966, Godišnji izveštaj JF 1965, Godišnji izveštaj JF 1964, Godišnji izveštaj o radu u 1964, 11. 1. 1965. 699 AJ, f. 405 Savet za kinematografiju PKJ (1951–71), S-1 Koordinacioni odbor za uvoz filmova 1965–9 (razni materijali), Zaključci doneti na V sednici Koordinacionog odbora za uvoz filmova održanoj 12. septembra 1964. godine, s. 3–4. 700 AJ, f. 405 Savet za kinematografiju PKJ (1951–71), S-1 Koordinacioni odbor za uvoz filmova 1965–9 (razni materijali), Zaključci doneti na III. sednici Koordinacionog odbora za uvoz filmova, održanoj 10. maja 1963. godine, 16. 5. 1963, s. 2. 701 Roční plán na 1964 dokonce detailně uvažuje nad zastoupením jednotlivých západních zemí: 36 filmů mělo být dove- zeno z USA, 24 z Francie i Itálie a 16 ze Spojeného království. AJ, f. 405 Savet za kinematografiju PKJ (1951–71), S-1 Koordinacioni odbor za uvoz filmova 1965–9 (razni materijali), Zaključci doneti na III. sednici Koordinacionog odbo- ra za uvoz filmova, održanoj 10. maja 1963. godine, 16. 5. 1963, s. 2–6. – V roce 1965 upravil Koordinační výbor kvóty tak, že ze 150 naplánovaných zahraničních filmů má mít následující podíl USA 30, Francie, Itálie a Velká Británie do- hromady 48, ostatní západní země 18 a Východ 54. AJ, f. 405 Savet za kinematografiju PKJ (1951–71), S-1 Koordina- cioni odbor za uvoz filmova 1965–9 (razni materijali), Zaključci doneti na V sednici Koordinacionog odbora za uvoz filmova održanoj 12. septembra 1964. godine, s. 5–6. 702 Východoevropské tituly reprezentovaly v konečném součtu 42,4 % ze 151 dovezených. AJ, f. 405 Savet za kinemato- grafiju PKJ (1951–71), S-1 Koordinacioni odbor za uvoz filmova 1965–9 (razni materijali), Zapisnik sa VI sednice Ko- ordinacionog odbora za uvoz filmova održane 27. januara 1965. godine, s. 2.
105 zaujaly 65,6 % celkového dovozu.703 Názory se lišily v tom, zda trvat na dovozu ze socialistických zemí, jejichž produkce nedosahuje takové úrovně. Kina a další subjekty věnující se promítání filmů tento region evidentně upozaďovaly, protože neměl vysoký ekonomický potenciál. V roce 1964 explicitně zaznělo, že dochází k velkým finančním ztrátám, pokud nejsou zakoupeny komerční fil- my špatné kvality.704 Z pohledu distributora představoval ideální kompromis žánrový film vyrobe- ný v některé z východoevropských zemí. Tuto kombinaci ostatně zdůraznil i Koordinační výbor jako strategickou možnost z pohledu ekonomického i ideově-kulturního. Vyjednávání pokračovalo například návrhem, aby se výběrová komise orientovala v kategoriích dlouhometrážní umělecký film (dugometražni umetnički), filmy pro děti a mládež (omladinski-dečji) a dokumentární (doku- mentarni) film. Tituly vybrané prostřednictvím těchto kvalitativních kritérií by navýšily uvažova- nou kvótu 150 na 180, započteme-li také jedenáct filmů, které potřebovaly dovézt Avala film a Jadran film, aby kompenzovaly vývoz svých snímků. Tato praxe už minimálně v roce 1965 existo- vala.705 Během šedesátých let se proměňoval podíl východoevropských titulů zakoupených do ju- goslávské distribuce. Zatímco v roce 1962 zaujímal tento region zhruba 30 %, v následujících dvou letech se zvýšil na 40 % požadovaných Koordinačním výborem z ideových důvodů. Na konci deká- dy bylo stejně motivováno 25 %. Pro rok 1970 byl z východního bloku plánován nákup padesáti filmů podpořených navíc subvencí Koordinačního výboru. Západních se mělo objevit 191, přitom pouze 100 bylo stanoveno kvótou. Stimulace zahraniční i domácí tvorby podpořené výběrovou komisí nadále zůstávala.706 Kolem poloviny dekády bylo cílem zaměřit se na kvalitu dovážených titulů a spolupráci s vyšším počtem zemí s cílem oboustranně posílit kulturní i ekonomické vazby. Dováženy byly také filmy, na kterých se SFRJ partnersky podílela. Podmiňovat dovoz vývozem domácího filmu bylo možné pouze se zeměmi, jejichž kinematografie byla na podobné úrovni jako jugoslávská. Reci- proční výměna byla nastavena pro všechny východoevropské socialistické státy, kam Jugoslávie vyvážela více, než odsud přivážela. Federace byla tudíž v příznivé pozici: výhodná smlouva byla taková, kdy export převyšoval import.707 Omezená dostupnost deviz kontinuálně limitovala a usměrňovala objem dovozu zejména ze západních zemí. Tamní společnosti neakceptovaly dohodu o vzájemné distribuční výměně a při obchodování upřednostňovaly podniky s kladným devizovým výsledkem, případně ty platící kon- vertibilní měnou. Rozvinuté kinematografie (USA, Velká Británie, Francie či Itálie) neprojevovaly o výměnu zájem, neboť SFRJ nepředstavovala dostatečně velký trh. Při pluralitě dovozců bylo těžké harmonizovat politiku repertoáru. Souhrnná zpráva Koordinačního výboru za rok 1965 přímo ar- tikulovala znepokojení nad tím, že se do domácích kin nedostaly některé kvalitní rumunské, bul- harské a sovětské tituly.708 Zároveň však na začátku téhož roku nastal problém, když Jugoslavija
703 AJ, f. 405 Savet za kinematografiju PKJ (1951–71), S-1 Koordinacioni odbor za uvoz filmova 1965–9 (razni materijali), [VII sastanak Koordinacionog odbora], 25. 2. 1966, s. 2. 704 AJ, f. 405 Savet za kinematografiju PKJ (1951–71), S-1 Koordinacioni odbor za uvoz filmova 1965–9 (razni materijali), Neke pojave i problemi u kinematografiji, mart 1964, s. 7–8. 705 AJ, f. 405 Savet za kinematografiju PKJ (1951–71), S-1 Koordinacioni odbor za uvoz filmova 1965–9 (razni materijali), Zaključci doneti na V sednici Koordinacionog odbora za uvoz filmova održanoj 12. septembra 1964. godine, s. 6–7. 706 AJ, f. 405 Savet za kinematografiju PKJ (1951–71), S-1 Koordinacioni odbor za uvoz filmova 1965–9 (razni materijali), Jugoslavija film, [příloha dopisu svolávajícího schůzi Koordinačního výboru], 24. 3. 1970, s. 2. 707 Ladislav Kachtík na příkladu svých aktivit pro FEX vysvětloval, že se mu během šedesátých let podařilo postupně docílit stavu, kdy za jeden exportovaný československý titul nabídl SSSR pět domácích. Rozhovor s Ladislavem Kach- tíkem vedla Marie Barešová v Praze 10. 1. 2018. NFA, Sbírka zvukových záznamů, N0737-01-01-ROZ-A. 708 AJ, f. 405 Savet za kinematografiju PKJ (1951–71), S-1 Koordinacioni odbor za uvoz filmova 1965–9 (razni materijali), Aktuelni problemi kinematografije, september 1965, s. 30–31. – Východoevropské země zde byly zastoupeny násle- dovně: Československo 9, Polsko 9, Maďarsko 5, NDR 5, Bulharsko 1, Rumunsko 1. AJ, f. 405 Savet za kinematografiju PKJ (1951–71), S-1 Koordinacioni odbor za uvoz filmova 1965–9 (razni materijali), [VII sastanak Koordinacionog od- bora], 25. 2. 1966, s. 5.
106 film nemohl pro nedostatek konvertibilních valut zakoupit padesát tři již domluvených meziná- rodně ceněných západoevropských filmů. Každoročně byl k dispozici předem určený objem deviz, se kterým mohl Koordinační výbor nakládat. Výši této sumy určovaly požadavky trhu, ale i ekonomická situace státu. V roce 1963 se 400 000 dolarů (300 000 000 devizních dinárů) mělo rozdělit mezi nákup licencí a dovoz kopií, nákup filmové suroviny a výrobu barevných filmů.709 Dvacet tři snímků přitom bylo dovezeno pro- střednictvím britské a americké pomoci.710 V roce 1964 byly naplánovány náklady ve výši 779 183 dolarů na nákup západních titulů a 433 000 dolarů na dovoz z oblasti východní Evropy. V říjnu bylo z první sumy utraceno 100 000 dolarů za čtrnáct titulů a z druhé částky zaplaceno či potvrze- no 105 534,30 dolarů za třicet tři snímků. Nákup ze Západu se na těchto konkrétních číslech potvr- zuje jako ekonomicky velmi náročný711 a odkázaný na finanční úlevy. Konečný rozpočet roku byl vzhledem k devizovým restrikcím zhruba o 40 % nižší, než se předpokládalo (790 947,10 dolarů). V roce 1964 bylo proto namísto zamýšlených 192 titulů zakoupeno pouze 151, čímž vznikl výrazný propad oproti 229 celovečerním filmům dovezeným v roce 1963, kdy bylo naopak plánováno „pouze“ 180.712 V roce 1964, kdy vznikl nedostatek novinek, se v kinech nejen objevovalo množství repríz,713 ale biografy si nezřídka z filmotéky vypůjčovaly i deset až dvacet let staré archivní ko- pie.714 Jak již zaznělo výše, počet zakoupených celovečerních titulů v Jugoslávii meziročně více- méně stoupal. Výrazné výjimky přinesly roky 1964 a 1965, kdy Jugoslavija film kvůli zmíněným devizovým těžkostem nemohl naplnit stanovené cíle. V těchto letech zde bylo uvedeno o třetinu méně amerických a na polovinu klesl objem italských titulů. Ekonomicky méně náročné kinemato- grafie polská a československá byly naopak v daných letech zastoupeny vyšším počtem snímků. Zároveň se jedná o období obnovených vřelých vztahů se sovětskou sférou vlivu. Pro rok 1965 se už limity nevhodných žánrů nevztahovaly na východoevropské kinemato- grafie,715 což mohlo být důsledkem právě nedostatečně naplněné distribuce roku 1964. Finanční situace tohoto roku se zlepšila, ale výsledná částka stále nedosáhla ani původního plánu pro rok 1964. Bylo vyčleněno 700 000 dolarů na obchod se západními zeměmi a 400 000 dolarů s východními. Rozpočet Rady pro kinematografii počítal v roce 1965 se zahraniční pomocí 69 000 000 dinárů (48 000 000 Spojené státy americké, 21 000 000 Velká Británie), což předsta- vovalo asi 7,5 % ročního rozpočtu.716 Distribuce navíc počítala s tzv. technickou pomocí od Francie, Velké Británie a Spojených států.717 Ta byla vzhledem k celkovému ročnímu rozpočtu nemalá.
709 AJ, f. 405 Savet za kinematografiju PKJ (1951–71), S-1 Koordinacioni odbor za uvoz filmova 1965–9 (razni materijali), Neke pojave i problemi u kinematografiji, mart 1964, s. 7. 710 AJ, f. 405 Savet za kinematografiju PKJ (1951–71), S-13 Godišnji izveštaj JF 1966, Godišnji izveštaj JF 1965, Godišnji izveštaj JF 1964, Godišnji izveštaj o radu u 1964, 11. 1. 1965, [s. Uvoz/1]. 711 AJ, f. 405 Savet za kinematografiju PKJ (1951–71), S-1 Koordinacioni odbor za uvoz filmova 1965–9 (razni materijali), Zaključci doneti na V sednici Koordinacionog odbora za uvoz filmova održanoj 12. septembra 1964. godine, s. 2. Některé americké tituly jsou nabízeny za tak vysoké částky, že jejich nákup nelze realizovat ani prostřednictvím nabízené finanční pomoci z USA. V roce 1965 byly proto odmítnuty jako předražené filmy My Fair Lady (150 000 dolarů), Mary Poppins (40 000 dolarů) a Velké závody (25 000 dolarů). AJ, f. 405 Savet za kinematografiju PKJ (1951–71), S-1 Koor- dinacioni odbor za uvoz filmova 1965–9 (razni materijali), [VII sastanak Koordinacionog odbora], 25. 2. 1966, s. 5. 712 Podle Ilić, Momčilo (ed.) (1972): Kinematografija u Srbiji 1970. Beograd: Institut za film, s. 34. 713 AJ, f. 405 Savet za kinematografiju PKJ (1951–71), S-1 Koordinacioni odbor za uvoz filmova 1965–9 (razni materijali), Zapisnik sa VI sednice Koordinacionog odbora za uvoz filmova održane 27. januara 1965. godine, s. 2–4. 714 AJ, f. 405 Savet za kinematografiju PKJ (1951–71), S-12 Devize za uvoz filmova 1967, 1968, uverenje o poreklu filmova 1965–67, Jugoslavija film. Informacija o stanju uvoza filmova u ovaj godini, [1964], s. 4. 715 AJ, f. 405 Savet za kinematografiju PKJ (1951–71), S-1 Koordinacioni odbor za uvoz filmova 1965–9 (razni materijali), Zaključci doneti na V sednici Koordinacionog odbora za uvoz filmova održanoj 12. septembra 1964. godine, s. 7. 716 Samuilo Levi v dopise Federálnímu sekretariátu pro obchod. AJ, f. 405 Savet za kinematografiju PKJ (1951–71), S-12 Devize za uvoz filmova 1967, 1968, uverenje o poreklu filmova 1965–67, 27. 10. 1964 [s. 1]. 717 AJ, f. 405 Savet za kinematografiju PKJ (1951–71), S-1 Koordinacioni odbor za uvoz filmova 1965–9 (razni materijali), Zapisnik sa VI sednice Koordinacionog odbora za uvoz filmova održane 27. januara 1965. godine, s. 6–7.
107
Americká strana alokovala 182 000 dolarů a britská 73 674 dolarů.718 Zřejmě i díky tomu bylo do- saženo plánu zvýšit podíl západních produkcí v distribuční nabídce a dle komentáře ve výroční zprávě Jugoslavija filmu také kvalitu nabídky.719 Nákup filmů od západních států ovlivňovala hodnota dolaru, která proměňovala nejen cenu licence, ale také filmových materiálů potřebných na výrobu kopií. V roce 1965 platí kurz 750 diná- rů za dolar,720 přičemž je zajímavé uvést, že americké, francouzské a anglické tituly byly zahranič- ním partnerem nabízeny ve zvýhodněném kurzu za 600 dinárů. Jugoslávská strana vnímala toto zvýhodnění jako pomoc od uvedených států.721 Při dovozu z východoevropských zemí byla při sta- noveném kurzu za dolar cena jednoho titulu při aktuálním kurzu platném od 26. července 1965 1 250 dinárů a při vývozu 1 175 dinárů.722 V roce 1966 dala Jugobanka (Jugoslovenska Banka za Spoljnu Trgovinu) dovozcům k dispozici částku 1 000 000 dolarů, aby devizově pokryly nákup zahraničních snímků. Ústřední devizový fond (Centralni devizni fond)723 alokoval tuto sumu pro konvertibilní teritorium a 470 000 dolarů pro východní oblast. Pro následující rok se počítalo se stejnou částkou i s podobným počtem uvedených titulů (250 včetně domácích). Přetrvávalo však dilema o finančně nevýhodném dovozu z východoevropských zemí a nastavení poměru vůči počtu snímků zakoupe- ných ze zbytku světa.724 V roce 1968 alokovaný jeden milion dinárů představoval jen zlomek z celkového objemu 625 000 000 deviz, které byly pro daný rok k dispozici.725 Směrem k dovozcům se uvažovalo o vstřícném kroku úpravy kvót tak, aby do limitu importu nebyly zahrnovány snímky vyrobené ve spolupráci se zahraničním partnerem nebo využívající služby v Jugoslávii.726 Jugoslavija film nako-
718 AJ, f. 405 Savet za kinematografiju PKJ (1951–71), S-1 Koordinacioni odbor za uvoz filmova 1965–9 (razni materijali), [VII sastanak Koordinacionog odbora], 25. 2. 1966, s. 2. V roce 1962 byly dokonce všechny americké, britské a francouzské filmy dovezeny prostřednictvím pomoci a díky jejímu rozsahu se USA s 51 a VB s 48 tituly zařadily na vrchol žebříčku v počtu distribuovaných titulů. Prostřednictvím po- moci bylo celkem dovezeno 107 filmů a fixní platbu vyžadovalo jen 17. AJ, f. 405 Savet za kinematografiju PKJ (1951– 71), S-12 Devize za uvoz filmova 1967, 1968, uverenje o poreklu filmova 1965–67, Analiza rada na uvozu u 1962 go- dini, [1962], s. 12. 719 AJ, f. 405 Savet za kinematografiju PKJ (1951–71), S-1 Koordinacioni odbor za uvoz filmova 1965–9 (razni materijali), Informacija o raspodeli sredstva doprinosa od naknade za iznajmljene uvezene filmove za 1964. godinu, nedat., s. 1– 2. 720 V letech 1945–1973 byla hodnota dináru určována fixně. Kontinuálně však existovaly oficiální a reálný směnný kurz. Skutečné exportní ceny byly o 30% a importní o 20% vyšší. Dinár byl kontinuálně nadhodnocován a favorizoval ex- port nad importem. Oficiální kurz dináru k dolaru byl stanoven následovně: 12. 4. 1945 50,6; 25. 5. 1949 50,0; 1. 4. 1952 300,0; 1954 632,0; 1. 1. 1961 750,0; 26. 7. 1965 1250,0; 1. 1. 1966 12,5; 23. 1. 1971 15,0 a 31. 12. 1971 17,0 di- nárů za dolar. (Konvertibilita dináru byla oficiálně vyhlášena v roce 1965 jako záměr celkové ekonomické politiky země, ale faktická konvertibilita během existence socialistické Jugoslávie nikdy neexistovala s výjimkou krátkého ob- dobí v první polovině roku 1990.) Podle Stojanović, Biljana (2007): Exchange Rate Regimes of the Dinar 1945–1990. An Assessment of Appropriateness and Efficiency. In: The Experience of Exchange Rate Regimes in Southeastern Eu- rope in a Historical and Comparative Perspective, Workshops. Proceedings of OeNB Workshops. No. 13, April 2007. Do- stupné z:
108 nec přerozdělil stejně jako v roce 1967 1 100 000 dolarů, z čehož jen zhruba třetina (375 375 dola- rů) připadla přímo šesti distribučním společnostem. 30 % (328 965 dolarů) částky bylo využito na podporu importu Výběrovou komisí, 10 % (102 360 dolarů) získal Avala film a zbývajících přibliž- ně 50 % si rozdělili někteří filmoví výrobci, televize, nonfikční produkce a 58 875 dolarů bylo alo- kováno na podporu dovozu z východoevropských zemí.727 Cena licence se v závěru dekády pohybovala na cifře 5 000 dolarů. Televize přitom platila za zahraniční film 300 dolarů a 20 000 – 30 000 dinárů za domácí, zatímco distributoři zásobující biografy vykupovaly licenci za 100 000 – 150 000 dinárů.728 Vedle žánrových a teritoriálních kvót byla v roce 1966 zavedena také motivační finanční podpora pro podniky, které zakoupily tituly oceněné Komisí pro hodnocení. Na tento druh podpo- ry bylo vyčleněno 25 % prostředků získaných z plateb provedených za západní tituly. Vznikly dvě kategorie ocenění: důrazně doporučen (posebno se preporučuje) podpořená částkou 5 000 dolarů a doporučen (preporučuje se) motivovaná sumou 2 000 dolarů.729 Zástupci dovozních společností předložili Koordinačnímu výboru někdy kolem poloviny šedesátých let koncept vyzývající k finančnímu motivování kvalitních filmů. Komisi pro hodnocení filmů byly navrženy čtyři kategorie rozšiřující dosavadní klasifikaci: a) důrazně doporučen (poseb- no preporučen), b) doporučen (preporučen), c) doporučen jako dokumentární film (preporučen kao dokumentarni film), d) doporučen jako film pro děti (preporučen kao film namenjen deci). Kategorie a) by dovozci nadále přinášela subvenci 5 000 dolarů, b) sumu 2 000 dolarů. Zároveň by ani v jednom případě společnost nespotřebovávala dovozní kvótu. Finanční stimulace 5 000 dolarů stejně jako obcházení kvót by se vztahovaly i na možnosti c) a d), pokud by takto označené tituly zároveň uspěly i v bodu a), případně b). Motivována by mohla být také kina, která by za uvedení doporučených titulů získala zpět 30 % z ceny licence.730 Tato rozšířená varianta se zřejmě nepro- sadila. Svazová komise pro prověřování filmu obdržela následně k posouzení pro rok 1966 šede- sát osm snímků. Označení doporučen získalo třicet osm a důrazně doporučen třináct filmů. Česko- slovenských filmů bylo přezkoumáno šest: tři byly označeny důrazně doporučen a dva doporučen.731 V následujícím roce bylo prověřeno sedmdesát jedna titulů z celkového počtu 261 dovezených, z toho dvacet devět získalo označení důrazně doporučen732 a třicet dva doporučen. Československé snímky tentokrát obdržely dvě označení důrazně doporučen.733 Pro rok 1968 zís- kalo doporučení čtyřicet dva filmů, z toho pět československých. Doporučení bylo uděleno osmnác- ti snímkům (mezi nimi O slavnosti a hostech) a důrazné doporučení rovněž osmnácti (z toho Hoří, má panenko, Rozmarné léto a Sedmikrásky). Byly vybrány také tři dokumentární filmy a tři dětské,
727 AJ, f. 405 Savet za kinematografiju PKJ (1951–71), S-1 Koordinacioni odbor za uvoz filmova 1965–9 (razni materijali), Pregled izvršene raspodele sredstva GDK za uvoz filmova u 1968 godini. Příloha dokumentu Zapisnik sa sastanka Ko- ordinacionog odbora održanog 8. maja o.g., 14. 5. 1969. 728 AJ, f. 405 Savet za kinematografiju PKJ (1951–71), S-1 Koordinacioni odbor za uvoz filmova 1965–9 (razni materijali), Zaključci Koordinacionog odbora za samoupravno dogovaranje jugoslovenske kinematografije, [1969], s. 8. 729 AJ, f. 405 Savet za kinematografiju PKJ (1951–71), S-1 Koordinacioni odbor za uvoz filmova 1965–9 (razni materijali), Raspodela sredstava za 1966. godinu, s. 3. [Část dochovaného dokumentu shrnuje závěry ze schůze Koordinačního výboru zřejmě na počátku roku 1966.] 730 AJ, f. 405 Savet za kinematografiju PKJ (1951–71), S-1 Koordinacioni odbor za uvoz filmova 1965–9 (razni materijali), [Dokument bez označení], s. 1–2. 731 Filmy byly předloženy z patnácti různých zemí, z nichž do východního bloku spadalo dvacet a doporučení získalo devatenáct: SSSR 8, ČSSR 5, Polsko 3, Maďarsko 2 a Rumunsko 1. Podle Levi, Samuilo – Stefanović, Radmila (1968): Jugoslovenska kinematografija (Dokumentacija) IV. Beograd: Poslovno udruženje Jugoslavija film, s. 69. 732 Nejvyšší počet doporučení získaly sovětské filmy (18), následované americkými (17) a britskými (10). Morava film obdržel 13 doporučení z celkového počtu 38 zakoupených titulů. Podle Volk, Petar (1977): Morava film 1946–1976. Beograd: Beogradski izdavačko-grafički zavod, s. 61. 733 Filmy byly předloženy z patnácti různých zemí, z nichž do východního bloku spadalo třicet a doporučení získalo dva- cet osm: SSSR 17, Maďarsko 4, Rumunsko 3, ČSSR 2 a Polsko 2. Podle Levi, Samuilo – Stefanović, Radmila (1968): Ju- goslovenska kinematografija (Dokumentacija) IV. Beograd: Poslovno udruženje Jugoslavija film, s. 68.
109 mezi nimiž byla oceněna Ukradená vzducholoď.734 V roce 1969 byly do kategorie doporučen zařa- zeny čtyřicet tři filmy, z toho dva československé (Dědeček, Kyliján a já a Nejkrásnější věk). Do sku- piny důrazně doporučen se dostalo třicet snímků včetně moravské kroniky Vojtěcha Jasného Všichni dobří rodáci.735 V roce 1970 předali distributoři k ohodnocení 132 titulů, z nichž bylo třicet pět důrazně doporučeno. Ze šedesáti doporučených patřilo jedenáct hodnocení Morava filmu.736 Petar Volk při reflexi práce společnosti Morava film v roce 1966 přímo upozornil, že se podniku podařilo získat dvanáct doporučení Svazové komise pro prověřování filmů, čímž dokazuje kvalitu dramaturgického výběru. O dva roky později naopak podnik volil filmy s nízkými cenami za licenci, což ovlivnilo kvalitu dovozu a za čtyřicet čtyři snímků ze třinácti zemí získal pouze dvě do- poručení. V roce 1969 se společnosti dařilo více. Ze všech dovozců zakoupila nejvíce filmů (čtyřicet pět) a získala od cenzurního orgánu jedenáct doporučení na distribuované tituly.737 Zdá se, že diskuze o finančních stimulacích nikdy nebyly uspokojivě vyřešeny. V květnu 1969 se na schůzi Koordinačního výboru opakovala rozprava s podobnými návrhy řešení. Finančně by mohla být stimulována kina zařazující do programu domácí produkci a kvalitní zahraniční tituly doporučené výběrovou komisí. Výbor navrhoval odměňovat od roku 1969 částkou 5 000 dolarů v případě důrazného doporučení a 2 500 dolarů v kategorii doporučen. Tímto způsobem by mohlo být přerozděleno 40 % částky alokované na import. Situaci sami „vyřešili“ filmoví distributoři, když přestali vnímat finanční pobídky jako vý- hodné. V roce 1971 došlo podle Petra Volka k celkové proměně jejich orientace. Výrazně se snížil počet zemí, se kterými společnosti obchodovaly. Bylo zakoupeno 275 dlouhometrážních snímků z pouhých jednadvaceti států. Svazové komisi pro prověřování filmů bylo ke zhlédnutí předáno pouze čtyřicet tři titulů, z nichž dvacet šest získalo doporučení. Volk obecně konstatuje, že filmy sovětské, maďarské, japonské, řecké, francouzské, filipínské, československé a bulharské proveni- ence nezaznamenaly výrazný úspěch. Na rozdíl od předchozích let také distributoři často na impor- tu některého ze snímků spolupracovali.738 Směrem ke konci šedesátých let klesal také procentuální podíl domácích titulů na trhu (15 % v roce 1964 a 13 % v roce 1969) a počet diváků se během de- kády snížil na třetinu.739 Svazová komise pro prověřování filmů proto na podzim roku 1971 navrh- la regulovat devizový pohyb směrem do zahraničí i absolutní čísla zakoupených titulů.740 Zároveň vznesla doporučení omezit dovoz z východoevropských zemí. Snímky této provenience nevykazují vysoká čísla návštěvnosti, ani nejsou jinak finančně pro distribuci výhodné. Nákup východoevrop- ských filmů byl často motivován prodejem či reciproční výměnou s touto oblastí nebo záměrem splnit podmínky nákupu filmů ze Západu.741 Ekonomicky nevýhodné je přitom i promítání domá- cích filmů, za které distributor zaplatí v průměru patnáct milionů dinárů, zatímco za zahraniční pouze pět.742 Žánrové kvóty byly nadále prosazovány i ve druhé polovině šedesátých let, ale konkrétní zápisy Koordinačního výboru vypovídají o tom, že distribuční společnosti nařízení shora nerespek-
734 Podle Levi, Samuilo – Stefanović, Radmila (1969): Jugoslovenska kinematografija (Dokumentacija) V. Beograd: Poslov- no udruženje Jugoslavija film, s 70–71. 735 Podle Levi, Samuilo – Stefanović, Radmila (1970): Jugoslovenska kinematografija (Dokumentacija) VI. Beograd: Po- slovno udruženje Jugoslavija film, s 76–79. 736 Viz Volk, Petar (1977): Morava film 1946–1976. Beograd: Beogradski izdavačko-grafički zavod, s. 81. 737 Viz Volk, Petar (1977): Morava film 1946–1976. Beograd: Beogradski izdavačko-grafički zavod, s. 61–64. 738 Podle Volk, Petar (1977): Morava film 1946–1976. Beograd: Beogradski izdavačko-grafički zavod, s. 82 a 84. 739 AJ, f. 405 Savet za kinematografiju PKJ (1951–71), S-1 Koordinacioni odbor za uvoz filmova 1965–9 (razni materijali), [Upravni odbor – zpráva Savezne komisije za pregled filmova o výsledcích hospodaření, 27. – 31. 10. 1971.], s. 24. 740 AJ, f. 405 Savet za kinematografiju PKJ (1951–71), S-1 Koordinacioni odbor za uvoz filmova 1965–9 (razni materijali), [Upravni odbor – zpráva Savezne komisije za pregled filmova o výsledcích hospodaření, 27. – 31. 10. 1971.], s. 4. 741 AJ, f. 405 Savet za kinematografiju PKJ (1951–71), S-1 Koordinacioni odbor za uvoz filmova 1965–9 (razni materijali), [Upravni odbor – zpráva Savezne komisije za pregled filmova o výsledcích hospodaření, 27. – 31. 10. 1971.], s. 16–17. 742 AJ, f. 405 Savet za kinematografiju PKJ (1951–71), S-1 Koordinacioni odbor za uvoz filmova 1965–9 (razni materijali), [Upravni odbor – zpráva Savezne komisije za pregled filmova o výsledcích hospodaření, 27. – 31. 10. 1971.], s. 24.
110 tovaly. Situaci navíc komplikovala přítomnost výrobních společností, které celou dynamiku impor- tu znepřehledňovaly. Firma Zagreb film, neregistrovaná jako dovozce, například v roce 1966 za- koupila dvacet westernů, které v Jugoslávii distribuovala.743 Ideologický distribuční plán na tento rok zároveň selhal v tom, že mezi patnácti nejnavštěvovanějšími filmy v kinech bylo sedm americ- kých. Pro rok 1967 stanovil Koordinační výbor maximální hranici 20 % zastoupení nevhodných žánrů. Zároveň trval na poměru jedné socialistické produkce vůči dvěma zakoupeným titulům vy- robeným jinde.744 Podle Petra Volka byl nakonec přístup ještě liberálnější při poměru 1:3. V tomto roce navíc došlo k boomu subjektů na importu zainteresovaných, když jejich počet dosáhl osmnác- ti. Tím pádem se devizy dělily na menší díly než v letech předchozích a Morava film reagoval na tuto situaci soustředěním na oblast služeb a spoluprací s dalšími podniky.745 Výsledkem tohoto všeobecného růstu byl rekordní počet dovezených celovečerních filmů, kterých se v roce 1967 ob- jevilo na trhu 261.746 Koordinační výbor pro dovoz filmů nakonec v květnu 1969 přehodnotil své stanovisko v tom směru, že přestal považovat žánrové tituly za nehodnotné a ustoupil od lpění na žánrových kvótách.747 Vzhledem k výše popsanému vývoji a přístupu dovozních podniků je prav- děpodobné, že výbor rezignoval na nefunkční systém, který navíc nesplňoval očekávání a preferen- ce publika. Do začátku roku 1970 vstoupil Koordinační výbor se spíše obecnými pokyny: dovážet kva- litní a komunikativní filmy, zastavit nárůst kupovaných filmů, aby se nepřesycovala kinosíť a příliš často nestřídaly filmy na programu. Zároveň je třeba ponechat nějaké minimální zastoupení vý- chodoevropských titulů, které budou zároveň finančně stimulovány.748 Na konci dekády zůstává tento region zastoupen z ideologických důvodů a s vědomím nízkého komerčního potenciálu. Změny přijaté v roce 1962 vedly v jugoslávské kinematografii ke změně financování a de- centralizaci. Filmovým obchodem a distribucí se zabývalo množství subjektů a nepřehledná situace ztěžovala jejich kontrolu. Až do konce dekády byla přijímána nejrůznější opatření směřující k dů- sledné kontrole dovážených titulů. Do složitého a proměnlivého systému importu promlouvalo množství státních institucí, jejichž požadavky byly pochopitelně mnohdy v rozporu s komerčními zájmy distributorů. Veškeré snahy o poměrně rigidní podobu importu soustředěnou na ideově- výchovnou hodnotu filmu a preferenci socialistických kinematografií ovšem selhávaly a na konci šedesátých let ustaly. Československo patřilo již od padesátých let ke klíčovým obchodním partnerům. Případná specifičnost jeho pozice na jugoslávském trhu by se lépe ukázala skrze bližší srovnání s ostatními lidově demokratickými státy. Jistá preference se dá odvozovat z vysokého početního zastoupení československé produkce v jugoslávské distribuci. Tu ostatně prokazuje i respekt vůči českoslo- venské nové vlně projevovaný v dobových ohlasech i retrospektivně filmovými historiky. Podmínkou rozvoje vzájemné výměny filmů bylo opětovné navázání kontaktů Jugoslávie s východním blokem, ke kterému došlo v roce 1963. V následujícím roce započalo šestileté období nejintenzivnějšího vzájemného prodeje mezi ČSSR a SFRJ. Průměrný počet obousměrně importo- vaných snímků se v této době v distribuci zdvojnásobil. Obě země tedy uváděly minimálně třetinu celkového počtu filmů vyrobených ročně u zahraničního partnera. Pro roky 1964 a 1965 máme
743 AJ, f. 405 Savet za kinematografiju PKJ (1951–71), S-1 Koordinacioni odbor za uvoz filmova 1965–9 (razni materijali), Zaključci doneti na 8. sednici Koordinacionog odbora za uvoz filmova održanoj 21. novembra 1966. godine, s. 3. 744 AJ, f. 405 Savet za kinematografiju PKJ (1951–71), S-1 Koordinacioni odbor za uvoz filmova 1965–9 (razni materijali), Zaključci doneti na 8. sednici Koordinacionog odbora za uvoz filmova održanoj 21. novembra 1966. godine, s. 3–5. 745 Viz Volk, Petar (1977): Morava film 1946–1976. Beograd: Beogradski izdavačko-grafički zavod, s. 61. 746 Srov. tabulka Dovoz dlouhometrážních filmů do Jugoslávie 1960–1970 na s. 203. 747 AJ, f. 405 Savet za kinematografiju PKJ (1951–71), S-1 Koordinacioni odbor za uvoz filmova 1965–9 (razni materijali), Zapisnik sa sastanka Koordinacionog odbora održanog 8. maja o.g., 14. 5. 1969, s. 3. 748 AJ, f. 405 Savet za kinematografiju PKJ (1951–71), S-1 Koordinacioni odbor za uvoz filmova 1965–9 (razni materijali), Zapisnik sa sastanka Koordinacionog odbora za samoupravno dogovaranje jugoslovenske kinematografie održan da- na 10. februara 1970 godine u Beogradu, 13. 2. 1970, s. 2–3.
111 také určitou představu o cenách. Jugoslávie zakoupila licence na československé snímky ve stejné hodnotě, za jakou nakoupilo jugoslávské tituly Československo. Na licenci bylo třeba 22 000 dolarů a 7 712,40 dolarů si vyžádala výroba filmových materiálů.749 V extrémním případě roku 1968 bylo dokonce Československým filmexportem zakoupeno šestnáct jugoslávských titulů. K propadu došlo až v roce 1970, kdy se v distribuci projevilo ochla- zení politických vztahů způsobené československými událostmi roku 1968. Jakkoli nárůst sleduje- me od let, kdy se jugoslávská kinematografie potýkala s finančními obtížemi, v druhé polovině šedesátých let dramaturgická selekce dokazuje na obou stranách reflexi dobového vrcholu produk- ce obou kinematografií. Dramaturgie československé distribuce byla popsána výše. Jak již bylo konstatováno, jugo- slávská distribuce zareagovala na růst kvality československé tvorby hned v roce 1963, kdy záro- veň došlo k obnovení bilaterálních kontaktů. Mezi umělecky ambicióznější tituly zakoupenými pro tento rok lze zařadit snímky Až přijde kocour nebo Smrt si říká Engelchen. Vedle nich však Jugosla- vija film dovezl také Reportáž psanou na oprátce a formálně výjimečného, ale obsahově tendenční- ho Krále Šumavy. V roce 1964 byly uvedeny snímky Černý Petr a Slnko v sieti zastupující raně novovlnnou tvorbu, které o rok později doplnily Lásky jedné plavovlásky či Obchod na korze. Ze žánrověji orientovaného výběru pro rok 1966 vystupuje především Kočár do Vídně. Následující rok mohli naopak jugoslávští diváci zhlédnout Hoří, má panenko, Intimní osvětlení, Marketu Lazarovou, Ostře sledované vlaky či Romanci pro křídlovku a o rok později Noc nevěsty, O slavnosti a hostech nebo Sedmikrásky. V závěru dekády se ještě na plátna dostaly Farářův konec, Všichni dobří rodáci či Ovoce stromů rajských jíme. Distribuce nereflektovala pouze umělecký vzestup československého filmu. Kromě něj se do Jugoslávie prodaly třeba úspěšné filmy Ladislava Rychmana Starci na chmelu a Dáma na kole- jích, rovněž hudební Kdyby tisíc klarinetů, dětské (Dědeček, Kyliján a já, Pohádka o staré tramvaji, Ukradená vzducholoď) nebo detektivní (Alibi na vodě, Slečny přijdou později, Vrah skrývá tvář, Zlo- čin v dívčí škole). Nákup žánrových snímků ze socialistických států představoval pro distribuční společnosti přijatelný kompromis splňující kvótu o teritoriálním zastoupení. Československo vyni- kalo právě tvorbou pro děti a mládež, která byla zejména v animované oblasti důležitým vývozním artiklem již v dekádě předcházející. Naopak dobrodružné snímky a westerny nepatřily k silně za- stoupeným žánrům. Jednou z výjimek je parodie Limonádový Joe aneb Koňská opera, která se v jugoslávských kinech objevila hned v roce své premiéry. Pestrý dramaturgický výběr odpovídá československé distribuci jugoslávských snímků, kde v průběhu šedesátých let novovlnné zástupce doplňovaly příklady partyzánských filmů i snímky pro nejmladší publikum a další tituly. V šedesátých letech byly zakoupeny také všechny tři československé snímky, ve kterých hrál Rade Marković. Špionážní drama Anděl blažené smrti uvedené v roce 1966 navíc představova- lo žánrově atraktivní dílo. Titul byl se třemi dalšími celovečerními snímky zakoupen po společné projekci pořádané pro jugoslávskou a bulharskou výběrovou komisi v promítací síni FEX v Praze ve dnech 8.–14. března 1966. Promítnuty byly celovečerní (7 zabitých, Anděl blažené smrti, Dva tygři, Intimní osvětlení, Káťa a krokodýl, Každý mladý muž, Kým sa skončí táto noc, Nylonový mesiac, O slavnosti a hostech, Slečny přijdou později, Smrt prichádza v daždi, Souhvězdí Panny, Šerif za mre- žami, Škola hříšníků, U telefonu Martin, Volejte Martina) a středometrážní (Horký vzduch, Stretnutie) filmy.750 Ze šestnácti dlouhometrážních filmů byly do jugoslávské distribuce zařazeny kromě Andě-
749 AJ, f. 405 Savet za kinematografiju PKJ (1951–71), S-13 Godišnji izveštaj JF 1966, Godišnji izveštaj JF 1965, Godišnji izveštaj JF 1964, Godišnji izveštaj za 1965. Poslovnog udruženja za uvoz i izvoz filmova „Jugoslavija film“, leden 1966, s. Uvoz/11. 750 Za jugoslávskou stranu se zúčastní Albert Vodnik, náměstek ředitele Vesna filmu, Drago Mijanović, náměstek ředitele Kinemy, Illja Milutinović, náměstek ředitele Zeta filmu a Miladin Redžić, referent Jugoslavija filmu. NFA, f. ÚŘ ČSF, R12/AI/1P/7K, Hlášení o Výb. komisích – příjezdy, 4. 3. 1966. [Dopis ze sekretariátu Československého filmexportu Františku Šolcovi na sekretariát ÚŘ ČSF.]
112 la blažené smrti také krimi Slečny přijdou později a dva zástupci české nové vlny Intimní osvětlení, nasazené v roce 1967, a O slavnosti a hostech uvedené v roce 1968. Je možné, že některé zbývající tituly byly vybrány pro televizní vysílání. Poslední jmenovaný titul patřil mezi osm snímků, které v letech 1968 a 1969 získaly vstřícné hodnocení od Svazové komise pro prověřování filmu, jak již zaznělo výše. Vysoký počet titulů směřoval v roce 1964 také do televizního vysílání. Československý fil- mexport zprostředkoval prodej třinácti dlouhometrážních v ceně 500 dolarů a třicet čtyři krátko- metrážních v ceně 1 550 dolarů.751 Jugoslávská radiotelevize se zaměřila na filmy pro děti a mlá- mládež. Zvolen byl výběr sedmi celovečerních snímků vyrobených v letech 1957–1962 (Holubice, Honzíkova cesta, Kuřata na cestách, Malí medvědáři, Pohádka o staré tramvaji, Práče a Zpívající pudřenka) a osm krátkometrážních či středometrážních z let 1952–1960, především z dílny Zdeň- ka Milera (Daniel, Devět kuřátek, Jak krtek ke kalhotkám přišel, Jak sluníčko vrátilo štěňátku vodu, Jak štěňátko dostalo chuť na med, Jak štěňátko chtělo malého pejska, Modrý kocourek a Vláček ko- lejáček).752 Jihoslovanské tituly určené dětem a mládeži figurovaly výrazně také v československé dis- tribuci. Vedle žánrových filmů, především kriminálních, stojí také nejvýše v žebříčku návštěvnosti. Oproti tomu snímky, které jsou filmovou historiografií připomínány mezi nejzdařilejšími díly vzniklými v socialistické Jugoslávii, zůstávaly v československých kinech téměř bez povšimnutí. Tato statistika dopadá na první dva díly válečné tetralogie Mladomira Puriši Djordjeviće – Dívka a Sen, nebo na Probuzení krys Živojina Pavloviće. Podobně tomu bylo i v Jugoslávii, kde se zástupci české i slovenské nové vlny až na výjimky také vysoké návštěvnosti nedočkali. Aleksandar Petrović staví vedle sebe návštěvnost jugoslávské produkce v letech 1963– 1965 a úspěšnost zahraničních filmů ve filmovém podniku Bělehrad. V roce 1965 zhlédl první tři nejnavštěvovanější podobný počet diváků. Na prvním místě se umístila komedie z produkce Bosna filmu Na místo, občane Pokorný se 158 138 diváky následovaná válečným americkým snímkem Nejdelší den, na který si lístek zakoupilo 157 496 lidí a americkým westernem s Johnem Waynem v hlavní roli Comancheros, který zhlédlo 156 102 diváků. V první desítce jsou kromě USA zastoupe- ny dále pouze Itálie a NSR. Druhý nejúspěšnější jugoslávský film daného roku byl partyzánský film Nikoletina Bursać (66 954 prodaných vstupenek) a na třetím místě skončila komedie Inspektor (46 363 platících). Nejúspěšnější československý titul za období 1963–1965 Smrt si říká Engelchen zhlédlo 15 975 diváků, což zhruba odpovídá desátému nejnavštěvovanějšímu jugoslávskému titulu roku 1965: komorní partyzánský snímek Tři zhlédlo 17 699 lidí.753 Dobré srovnání umožňuje také snímek O slavnosti a hostech. Divácky náročný film zhlédlo v československé distribuci pouhých 86 124 a v jugoslávské 31 000 diváků. Naopak atraktivní žánrový titul Limonádový Joe aneb Koňská opera vidělo u nás 4 556 352 platících a v Jugoslávii 2 384 000 návštěvníků. Umělecky významné slovenské filmy dosahovaly také úrovně sto, maximálně dvě stě tisíc diváků. Například na Slávnosť v botanickej záhrade se v Československu prodalo pouhých 50 362 vstupenek.754 Jak víme ze strategií filmových dovozců, ale i přehledů návštěvnosti, zájmy publika směřo- valy (nikoli překvapivě) spíše směrem k zábavnému než uměleckému zážitku. Lokální diváckou preferenci ve vysoké míře vykazuje Jánošík z roku 1963, uvedený společností Croatia film marke-
751 AJ, f. 405 Savet za kinematografiju PKJ (1951–71), S-13 Godišnji izveštaj JF 1966, Godišnji izveštaj JF 1965, Godišnji izveštaj JF 1964, Godišnji izveštaj za 1965. Poslovnog udruženja za uvoz i izvoz filmova „Jugoslavija film“, leden 1966, s. Uvoz/14. 752 AJ, f. 405 Savet za kinematografiju PKJ (1951–71), S-13 Godišnji izveštaj JF 1966, Godišnji izveštaj JF 1965, Godišnji izveštaj JF 1964, Godišnji izveštaj o radu u 1964, 11. 1. 1965, [s. Uvoz/21]. 753 Viz Petrović, Aleksandar: Novi film. Crni film (1965–1970). Beograd: Naučna knjiga, s. 29–30. 754 Viz Macek, Václav – Paštéková, Jelena (2016): Dejiny slovenskej kinematografie. Bratislava: SFÚ – FOTOFO / Stredo- európsky dom fotografie, s. 439.
113 tingově chytře pod názvem Hajduk Janošik.755 Z historického hlediska je tento termín pochopitelně zavádějící. Přejmenovat slovenské zbojníky na hajduky byl nicméně skvělý distribuční tah a záro- veň je pochopitelně silná analogie mezi oběma skupinami nenáviděnými vrchností a obdivovanými prostým lidem. Využití slova hajduk v jihoslovanském prostředí samozřejmě i usnadňuje srozumi- telnost. V zemi, kde válečná i poválečné generace žily skutečnými příběhy i legendami o partyzá- nech, jejichž hrdinské činy byly kontinuálně zpracovávány do velkolepých filmových spektáklů, představoval historický snímek věnovaný slovenskému „hajdukovi“ velké lákadlo. Ostatně nejlépe to dokládá právě statistika návštěvnosti, která vykazuje publikum o síle 4 432 000. Na základě do- stupných údajů je to nejvyšší číslo figurující u některého z československých celovečerních fil- mů.756 Dvojdílný snímek patřil ostatně také v Československu k nejnavštěvovanějším filmům slovenské produkce.757 Dva jiné „zbojnické“ filmy přitom zahrnula Morava film již do prvního pová- lečného nákupu z Československa v roce 1947. Jánošík Martina Friče byl v této várce titulů nejstar- ším snímkem, když vznikl celých dvanáct let před svým uvedením v Jugoslávii. Nikola Šuhaj patřil naopak k aktuální poválečné tvorbě. Kromě hlavního distribučního okruhu byly československé snímky v Jugoslávii uváděny ta- ké v rámci festivalů a různých speciálních příležitostí. Počet celosvětově pořádaných slavnostních premiér, přehlídek a týdnů československého filmu rostl již během první poloviny šedesátých let. V Jugoslávii se však první taková akce uskutečnila až v roce 1967. Nejprve byly uspořádány dva Večery československých animovaných filmů v Bělehradě (1.–2. února), kde se představily snímky Archanděl Gabriel a paní Husa, Blaho lásky, Jak si opatřit hodné dítě, Kouzelník, Neposlušná písmen- ka, Ptáci Koháci, Ruka a Slóvce M. Akce se zúčastnili Vladimír Lehký a Jindřich Vodička. Jugoslávská a československá filmotéka dále společně ve dnech 5.–18. prosince v Bělehradě připravily Přehlíd- ku filmů mladých československých režisérů. Celovečerní tvorbu reprezentovaly snímky Démanty noci, Hotel pro cizince, Kristove roky, Návrat ztraceného syna, Nikdo se nebude smát, Perličky na dně a Sedmikrásky, krátké a dokumentární Déšť, Dívka, Dvojí profese, Gymnastická symfonie, J. S. Bach – Fantasie G-moll, Odvaha, Potlach, Strop, Plechová neděle, Zrcadlení a Žalm. Podobné přehlídky se uskutečnily také v Lublani a Sarajevu.758 V druhé polovině dekády jejich počet klesal a účast v Jugo- slávii již se nezopakovala. Československé snímky byly nicméně uvedeny v rámci přehlídek jiného druhu, nebo na fes- tivalech. Kontinuální zastoupení lze sledovat pouze na festivalu dokumentárních a krátkých filmů v Bělehradě, kde se československé filmy objevovaly pravidelně po celá šedesátá léta.759 V roce 1966 (17.–23. října) proběhlo v Bělehradě Setkání mladých tvůrců ze socialistických zemí. Do pro- gramu byly zařazeny československé celovečerní filmy Intimní osvětlení, Každý mladý muž a Konec
755 Hajduci byli protiosmanští bojovníci, kteří působili hlavně na území širšího Balkánu od 17. do počátku 19. století. Tvořili oddíly a sdružovali se na odlehlých místech, v lesích či horách. Kromě protitureckého boje se věnovali i lou- pežným aktivitám. Mezi místními obyvateli však byli oblíbení díky své smělosti a odvaze postavit se pánům. Někteří byli dokonce oslavováni jako národní hrdinové. Viz Ottův slovník naučný (1896). Díl X. Praha: J. Otto, s. 753. 756 Tato disertační práce neshrnuje celková data o návštěvnosti v jugoslávských kinech, vzhledem k úctyhodnosti údaje u Jánošíka však lze předpokládat, že bude tento titul jistě figurovat alespoň na předních pozicích. Je možné, že je statis- tika součtem návštěvnosti obou dílů. I přesto však můžeme návštěvnost hodnotit jako velmi vysokou. Pro srovnání lze uvést, že Ostře sledované vlaky zhlédlo 3 348 000 diváků a výše zmíněný titul Limonádový Joe aneb Koňská opera 2 384 000. Viz Levi, Samuilo – Stefanović, Radmila (1970): Jugoslovenska kinematografija (dokumentacija) VI. Beo- grad: Poslovno udruženje Jugoslavija film, s. 86–87. 757 Na první díl si vstupenku zakoupilo 3 478 830 diváků, u druhého dílu to bylo 2 245 208. Viz Macek, Václav – Paštéko- vá, Jelena (2016): Dejiny slovenskej kinematografie. Bratislava: SFÚ – FOTOFO / Stredoeurópsky dom fotografie, s. 439. V historickém přehledu za období 1945–1994 figuruje na první díl na druhé a druhý díl na osmé pozici nejnavštěvova- nějších slovenských filmů v československé distribuci. Srov. mu [Ulman, Miroslav] (1995): Najúspešnejšie filmy v bývalom Česko-Slovensku. Kdeže Jurský park – Winnetou! Film Fan. Mesačník pre film, sat a video 5, č. 54, s. 37. 758 Viz Havelka, Jiří (1976): Československé filmové hospodářství: 1966–1970. Praha: ČSFÚ, s. 114. 759 Srov. Havelka, Jiří (1975): Čs. filmové hospodářství 1961–1965. Praha: ČSFÚ, s. 77–114. – Havelka, Jiří (1976): Českoslo- venské filmové hospodářství: 1966–1970. Praha: ČSFÚ, s. 94–132.
114 srpna v hotelu Ozon. Akce se zúčastnili jejich režisérka a režiséři Věra Chytilová, Pavel Juráček a Jan Schmidt, dále kameraman Jaroslav Kučera, režisér Jozef Zachar a publicista Peter Hirš.760 V roce 1968 byly v rámci V. mezinárodního festivalu vědecko-technických filmů (2.–7. prosince) předve- deny československé snímky Barva očí banánové mušky, Fluorescence I, Suroviny dneška, Tlaková nádoba a Vedecký zvárací výzkum.761 Československé filmy (Polovníctvo a Schůzky s Dianou) se ob- jevily i na VII. mezinárodním filmovém festivalu Lov a rybolov, uspořádaném ve dnech 14.–19. říj- na 1969 v Novém Sadu.
4.4 Koprodukční plány a Siedmy kontinent
Období 1963–1970 charakterizuje proces osamostatňování slovenského filmu od českého centralismu. Vývoj sedmdesátých let sice znamenal krok zpět, české ústředí však již nezískalo ta- kové postavení, jaké si drželo v období 1948–1962.762 Pod vedením ředitele Ctibora Štítnického (ve funkci 1966–1970) se podařilo zvýšit žánrovou pestrost i uměleckou úroveň tvorby. O zařazení titulů do výroby rozhodovaly především tvůrčí skupiny a ředitel kolibského studia, nikoli ideolo- gické oddělení Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska. V oblasti celovečerního hraného filmu figurovalo ve vnitřní struktuře Štúdio hraných filmov se třemi tvůrčími skupinami.763 V letech 1963–1965 se jejich podoba krystalizovala. Do popředí se dostala nejmladší, III. tvůrčí skupina, která vznikla 1. července 1963. Jejím vedoucím byl Ján Beer, prvními dramaturgy Peter Ševčovič a Svätopluk Šablatúra. Skupina se specializovala na tvorbu pro děti a mládež. V roce 1966 zde kromě dvou středometrážních snímků Koliesko a Kryštál z Istanbulu vznikl také dlouhometrážní Siedmy kontinent. Tlak na výrobu filmů pro děti a mládež souvisel podle Václava Macka se záměrem zvýšit pestrost produkce, ale důležitá byla také snaha konkurovat divácky i mezinárodně úspěšnému českému dětskému filmu.764 Po opětovném navázání užších kinematografických kontaktů mezi Československem a Ju- goslávií v roce 1963 byla mimo jiné zahájena také četná jednání o možnostech koprodukcí. Mnohé návrhy nakonec v šedesátých letech vyústily v realizaci jednoho společného projektu Siedmy konti- nent. První významné setkání se uskutečnilo v průběhu XI. festivalu jugoslávských filmů v Pule (26. 7. – 1. 8. 1964). Jeho důležitost potvrzuje osmičlenné zastoupení jugoslávských institucí.765 Nejvý- znamnějším bodem této schůzky byla právě diskuze o mezinárodních projektech. V této době již byl angažován Dušan Vukotić na snímek Siedmy kontinent, koprodukční smlouva byla nicméně podepsána až téměř o rok později. Československá strana předložila v Pule k úvaze připravovanou látku Vratislava Blažka Šeherezáda,766 proponovanou v režii Ladislava Rychmana. Jugoslávští part-
760 Viz Havelka, Jiří (1976): Československé filmové hospodářství: 1966–1970. Praha: ČSFÚ, s. 94. 761 Viz Havelka, Jiří (1976): Československé filmové hospodářství: 1966–1970. Praha: ČSFÚ, s. 118. 762 Podle Macek, Václav – Paštéková, Jelena (2016): Dejiny slovenskej kinematografie. Bratislava: SFÚ – FOTOFO / Stredo- európsky dom fotografie, s. 413. 763 Podle Havelka, Jiří (1975): Čs. filmové hospodářství 1961–1965. Praha: ČSFÚ, s. 338. 764 Viz Macek, Václav – Paštéková, Jelena (2016): Dejiny slovenskej kinematografie. Bratislava: SFÚ – FOTOFO / Stredo- európsky dom fotografie, s. 435 a 437. 765 Prostřednictvím ředitele Jugoslavija filmu uspořádána schůzka, které se za československou stranu se zúčastnili ná- městek ÚŘ ČSF Pavel Dubovský, ředitel FSB Vlastimil Harnach a referentka FEX Jitka Jeřábková. Jugoslávii zastupovali Ratko Drazović, ředitel Avala filmu, Milan Erceg, ředitel Bosna filmu, Slobodan Jovičić, ředitel Sutjeska filmu, Dr. Lajo- vić, komerční ředitel Triglav filmu, Levi Samoilo ze Saveta za kinematografiju, Branko Popović za Jugoslavija film, Danko Samokovlija, komerční ředitel Bosna filmu a Miša Nikolić, tajemník Ideologické komise CK SKJ. [Některá jugo- slávská jména jsou chybně zapsána.] NFA, f. ÚŘ ČSF, R12/AI/1P/7K, Jednání o možnostech koprodukce mezi čs. a ju- goslávskou kinematografií a o přípravě smlouvy o vzájemné pomoci při realisaci filmů na bezdevisových základech [Zpráva Vlastimila Harnacha.], 8. 8. 1964, s. 1. 766 Vratislav Blažek napsal námět a podílel se na scénáři hudebních filmů Ladislava Rychmana Starci na chmelu a Dáma na kolejích. Literární scénář s názvem Šeherezáda je ve sbírce NFA evidován s vročením 1958. Jako spoluautor je uve- den egyptský spisovatel Fathi Ghanema [sic] a námět byl projednáván jako koprodukce se Sjednocenou arabskou re-
115 neři se údajně vyjádřili o návrhu pozitivně, protože námět dobře reprezentoval obě kinematografie a obě také mají pro natočení takto náročného komediálně hudebního filmu dobré podmínky. Další jednání bylo domluveno na konec září opět v Jugoslávii. Ze závěrů zúčastněného Vlastimila Harna- cha vyplývá doporučení orientovat se při případné spolupráci na dva nejsilnější jugoslávské výrob- ce Avala film a Jadran film.767 Cílem následující cesty (23. září – 9. října 1964) bylo navázání kontaktů s vedoucími pra- covníky jugoslávské kinematografie. Vedlejším účelem uzavření smlouvy o bezdevizovém styku a rokování o možnostech společné produkce.768 Ve studiu Avala film zopakovali českoslovenští zá- stupci výzvu k podílu na Šeherezádě.769 Padl také návrh adaptovat v kooperaci předlohu Eduarda Basse Lidé z maringotek v režii Martina Friče a Pavol Gejdoš prosazoval koprodukci filmu Poslední bratislavský kat podle scénáře Paľa Bielika. Poslední jmenovaný titul považovali funkcionáři za komerčně přitažlivý, ale vysoké náklady historického díla je vedly k opatrnosti. Zdá se, že námět zaujal především společnost Bosna film. Ta ještě během pobytu československé delegace (25. září) požádala Svazovou obchodní komoru (Savezna privredna komora) Rady pro kinematografii o re- gistraci koprodukčního filmu. Informují o rozhovorech s Československým filmem Bratislava ve věci realizace titulu Bratislavský řezník (Bratislavský krvnik),770 čímž měli jistě na mysli výše zmí- něný Bielikův námět. Při dalších setkáních zástupci jednotlivých firem o možnostech koprodukce nadále hovořili, nedošlo ovšem ke konkrétní dohodě. Jedinou výjimkou byl zájem Jadran filmu o Siedmy kontinent, který už dříve zaujal Dušana Vukotiće. Českoslovenští představitelé odmítli ná- vrh Avala filmu na realizaci filmu líčícího „dramatické příběhy předválečné jugoslávské emigrace v Praze“.771 Důvody cestovní zpráva nesděluje. Vzhledem k vývoji poválečných vztahů mezi oběma zeměmi se však zdá zřejmé, že by bylo téma věnované pokrokovým studentům v Československu minimálně kontroverzní. Výše zmiňované československé scénáře Lidé z maringotek a Poslední bratislavský kat byly nakonec oba zpracovány v roce 1966 v české, resp. slovenské produkci. Ambi- ciózní byl především projekt realizovaný nakonec pod názvem Majster kat, který se stal po Jánoší- kovi dalším úspěšným historickým kostýmním filmem Paľa Bielika.772 Do kin nalákal 2 387 352 diváků a s přehledem tak získal pozici nejvyhledávanějšího snímku daného roku.773 Další předlohu nabídla k úvaze společnost Bosna film. Koprodukci zpracovávající historic- kou událost sarajevského atentátu diskutovala již s americkým partnerem, ale uvítala by vstup československého podílu. Tuto diskuzi zmínil v roce 1969 i Miloš Fiala, když referoval o právě na- točeném filmu na toto téma, Sarajevském atentátu Fadila Hadžiće.774 Bosna film byl údajně obe-
publikou. Srov. složka Šeherezáda (S-2322-FP), Knihovna NFA. – V roce 1967 měla premiéru také divadelní hra Šehe- rezáda a titul vyšel i knižně. Viz Vratislav Blažek. Slovník české literatury po roce 1945. Dostupné z:
116 známen s dílem Karla Nového775 a dalšími českými materiály. Přivítali by proto kooperaci již na úrovni námětu. Produkce se také zajímala o české exteriéry, jakými údajně pro tento film nedispo- novala. (Konkrétně bylo zmíněno prostředí zámku Konopiště.) Snímek Sarajevský atentát nakonec v Jugoslávii vznikl v roce 1968 bez zahraniční účasti. Do československých kin se nedostal,776 v SSSR nicméně uveden byl v roce 1970.777 Československo-jugoslávská koprodukce se stejným názvem byla realizována až v roce 1975 ve spolupráci FSB a Jadran filmu. Zástupci Bosna filmu vyjádřili také svůj obdiv vůči vysoké úrovni českého trikového filmu (opírajíce se o znalost tvorby Karla Zemana a snímku Ikarie XB 1). Obrátili se proto na českoslo- venskou výpravu s požadavkem na spolupráci u trikové části science fiction filmu Tajemství zlatého džina. V tomto snímku měl vystupovat „mechanický supergolem, který má výšku několikaposcho- ďové budovy“. Přání bosenské strany bylo, aby se Československo stalo třetím koprodukčním partnerem, nebo aby se postaralo o trikovou část v rozsahu 600–700 metrů v podobě zakázky. Účastníci jednání naznali, že Bosna film věnuje „největší pozornost ideově uměleckým otázkám“. V koprodukčních snahách byl kontinuálně hodně aktivní černohorský podnik Lovćen film. Malá periferní společnost zřejmě ráda využívala zahraniční kofinancování, aby tak ulehčila vlast- nímu malému rozpočtu. Spoluprodukovala ostatně také první československo-jugoslávskou ko- produkci Hvězda jede na jih. Ve svém úsilí o spolupráci pokračovala také v šedesátých letech. Během podzimního setkání československé delegace se zástupci jugoslávských společností zopa- koval Lovćen film dva již dříve předkládané nápady. Prvním z nich byla koprodukce na téma vzpoury v Boce Kotorské. Umělecký ředitel firmy Radko Rodković byl navíc autorem románu i divadelní hry toto téma zpracovávající. Českoslovenští funkcionáři se k nápadu vyjádřili kladně. Za problematické však považovali, že ani jeden z potenciálních partnerů nemá k dispozici válečné lodě z období první světové války. O případné pomoci v této věci se československá strana chtěla informovat v Polsku a Sovětském svazu. Záro- veň byla přislíbena rešerše v muzejních a archivních materiálech a hledání pamětníků. Druhým plánem byla výzva, aby Československý film vybudoval v Budvě a okolí technickou základnu, která by byla využívána jako externí pracoviště a zároveň nabízena prostřednictvím slu- žeb západním produkcím. Konečně padly také další úvahy: Černá Hora plánovala natočit film o českém malíři Jaroslavu Čermákovi a Šime Šimatović chtěl nabídnout rozepsaný špionážní film Černá Afrodita. Mluvilo se také o možnosti zabývat se českou a slovenskou menšinou žijící na jugo- slávském území.778 Obě strany se vstřícně dohodly ve věci vzájemného poskytování služeb západním partne- rům tam, kde by možnosti jedné angažované strany nedostačovaly. Potenciální komplikace mohly ale vzniknout kvůli rozdílům v organizaci a financování obou kinematografií. Pochybnosti se týkaly i případných koprodukcí vzhledem k obtížně dosažitelnému shodnému podílu obou partnerů. Čes- koslovenští zástupci chtěli spolupracovat s ekonomicky silným partnerem. Za nejsilnější společ- nost byl označen Avala film. Vývoj největšího producenta však zbrzdila neopatrná obchodní politika v kombinaci s posedlostí koprodukcemi. Špatná ekonomická situace nutila podnik spoléhat se kolem poloviny šedesátých let především na finančně výhodné služby. Nedůvěra byla spojována s ekonomicky údajně nedostatečně silným Lovćen filmem. Vzhledem k problematické situaci Avala
775 Spisovatel Karel Nový (1890–1980) zpracoval beletristicky román, ve kterém sympatizuje s činem a jeho vlivem na rozpad habsburské monarchie. Srov. Nový, Karel (1935): Atentát. Praha: Melantrich. Kniha vyšla později opakovaně již pod názvem Sarajevský atentát. Srov. např. Nový, Karel (1952): Sarajevský atentát. Praha: Československý spisova- tel. 776 Nákup byl zamítnut během jednání v rámci Filmfóra. NFA, f. ÚŘ ČSF, R12/AI/1P/7Kf, 1967–68 1967–68 Schválené zamítnuté, Zahraniční skupina, Filmfórum – Brno 30. 10. – 9. 11. 1968. 777 Viz Киноклуб "Феникс". СОВЕТСКИЙ ПРОКАТ: фильмы социалистических стран, списки. Dostupné z:
117 filmu byl nakonec za nejvýznamnějšího potenciálního partnera označen Jadran film,779 který se stal koproducentem snímku Siedmy kontinent. Pohled do budoucna byl zhodnocen pozitivně v duchu dobové rétoriky:
[…] byly navázány po letech přerušení vzájemných styků dobré osobní kontakty. Spolupráci na filmovém poli zřejmě v tomto okamžiku nebudou stát v cestě vážnější politické problémy.780
Vlastimil Harnach absolvoval mnohá jednání se zástupci studií o otázkách budoucích ko- produkcí také během XII. ročníku festivalu jugoslávských filmů v Pule. O spolupráci se nadále nej- aktivněji zajímal Lovćen film, aniž by ovšem předložil k úvaze konkrétní scénář. Bosna film naopak poslal scénář s názvem Lozinka, jehož autorkou byla F. Filipovićová.781 Zatímco v Jugoslávii už zápal pro koprodukce mohl přinášet problémy, do Československa se praxe vrátila po dvouleté pauze v roce 1965. K výrazné proměně došlo v tom smyslu, že meziná- rodní projekty realizované v období 1956–1962 se až na jedinou výjimku vyhnuly kontaktu s kapitalistickým státem a roky 1965–1970 ukázaly opačný trend. Mezi jedenadvaceti koprodukč- ními snímky je šest vyrobených ve spolupráci s některým z evropských socialistických států a pat- náct v kooperaci se západními zeměmi.782 Podle Pavla Skopala v šedesátých letech západoevropští producenti častěji nabízeli své finanční a technické zázemí výměnou za tvůrčí talent, festivalovou prestiž a komerční potenciál auteurské kinematografie.783 Zaměření mimo spřátelené socialistické státy přinesl Československu nejen konfrontaci s jiným myšlenkovým prostředím, ale také vítaný příliv zahraničního kapitálu či devizové úspory. Ladislav Kachtík zdůraznil kromě spolupráce se zahraničními tvůrčími pracovníky také zaručený přístup ke kvalitní barevné filmové surovině Eastmancolor.784 Mezi koprodukcemi realizovanými v období 1965–1970 najdeme jen tři černobílé snímky, které přitom československé výrobě dominovaly. Po celá šedesátá léta platilo, že devizový příděl filmového průmyslu na nákup drahého barevného materiálu Eastmancolor, vyráběného americkou firmou Kodak, nedosahoval. Dramaturgický plán FSB na rok 1969 specificky očekával přínos zá- padního partnera právě v zajištění této suroviny.785 Na základě těchto postřehů můžeme předpo-
779 NFA, f. ÚŘ ČSF, R12/AII/1P/1K, Cestovní zpráva o návštěvě Jugoslávie ve dnech 23. září – 9. října 1964, 15. 10. 1964, s. 12. 780 NFA, f. ÚŘ ČSF, R12/AII/1P/1K, Cestovní zpráva o návštěvě Jugoslávie ve dnech 23. září – 9. října 1964, 15. 10. 1964, s. 7. 781 NFA, f. ÚŘ ČSF, R12/BI/1P/5K, Cestovní zpráva z pobytu na XII. národním festivalu jugoslávských filmů v Pule, od 26. 7. – 1. 8. 1965, 6. 8. 1965, s. 5. 782 Seznam koprodukčních filmů vyrobených v Československu 1965–1970, v závorce uvedena partnerská země: 1965 Puščik jede do Prahy (SSSR), Strašná žena (NDR), Třicet jedna ve stínu (Velká Británie); 1966 Dýmky (NSR), Siedmy kontinent (Jugoslávie); 1967 Hoří, má panenko (Itálie); 1968 Muž, ktorý luže (Francie), Sladký čas Kalimagdory (NSR), Těch několik dnů (Francie), Zbehovia a pútnici (Itálie); 1969 Ezop (Bulharsko), Kolonie Lanfieri (SSSR), Kráľovská po- lovačka (Francie), Ovoce stromů rajských jíme (Belgie), Skřivánci na niti (NSR), Tělo Diany (Francie), Touha zvaná Anada (USA), Vtáčkovia, siroty a blázni (Francie); 1970 Rozsudok (Maďarsko/Rumunsko), Dovidenia v pekle, priatelia (Itálie, Lichtenštejnsko). Viz Havelka, Jiří (1975): Čs. filmové hospodářství 1961–1965. Praha: ČSFÚ, s. 155. – Havelka, Jiří (1976): Československé filmové hospodářství: 1966–1970. Praha: ČSFÚ, s. 169 a 356. – Vtáčkovia, siroty a blázni. SK CINEMA. Dostupné z:
118 kládat, že materiál Eastmancolor pro širokoúhlý formát zajistil koproducent také pro snímek Sied- my kontinent, přestože se v případě chorvatské společnosti nejednalo o partnera ze západní země. Koprodukční praxe se výrazně prosadila nejen v Česku, ale i na Slovensku, kde do té doby vznikly pouze dva mezinárodní projekty.786 Situace se změnila v druhé polovině šedesátých let, kdy Štúdio hraných filmov produkovalo třicet devět celovečerních hraných filmů, z toho devět kopro- dukčních. Přitom pouze dva přinesly výlučnou spolupráci s některou evropskou socialistickou ze- mí. Většina titulů vznikla v I. tvůrčí skupině Alberta Marenčina a Karola Bakoša. Po omezení tohoto koprodukčního trendu se změnou politického uspořádání po roce 1970 se mezinárodní projekty se zeměmi mimo pětici států Varšavské smlouvy, která se účastnila okupace Československa, vrátily na Kolibu až v osmdesátých letech.787 Podle Václava Macka souvisel obrat směrem k mezinárodní spolupráci s rostoucím sebevě- domím slovenské kinematografie. Přísun zahraničního kapitálu zároveň pomohl překonat nedosta- tek finančních prostředků potřebných zejména na kvalitní filmovou surovinu a moderní techniku a tudíž i zvýšit produkční hodnotu vyráběného díla. Pouze koprodukce totiž umožnily slovenskému filmu snímání na tolik žádaný Eastmancolor. Kromě zlepšení ekonomické situace pomohly meziná- rodní spolupráce také průniku na trhy, kam by se jinak filmy vyrobené na Kolibě nedostaly.788 Ko- produkční „boom“ odstartovala na Slovensku právě československo-jugoslávské spolupráce na snímku Siedmy kontinent. Scénář k tomuto filmu adaptuje původní rozhlasovou hru Sedmá pevnina české novinářky a spisovatelky Růženy Fischerové z roku 1960. Autorka zpracovala také dvě verze filmové povídky. Dramaturgické oddělení Jadran filmu v roce 1964 eviduje zaplacenou povídku či ideu směřující k přípravě díla pod jmény Beer a Bauma,789 tedy šéfy kolibské III. tvůrčí skupiny. Povídka byla již pod názvem Siedmy kontinent předložena 30. června 1964. O měsíc později, 31. července, byl na její realizaci angažován Dušan Vukotić.790 Na pozici hlavního kameramana se původně uvažovalo o Janu Stallichovi. Zajímavé je, že v argumentaci hrála nejvýznamnější roli tvůrcova zkušenost s barevným filmem. Nakonec byl nicméně angažován o něco mladší slovenský umělec Karol Krška. Vedení III. tvůrčí skupiny povídku definitivně schválilo na poradě 18. listopadu 1964 po absolvo- vání pracovní návštěvy v Jugoslávii a po domluvě s Vukotićem,791 ke které došlo o několik dní dříve v Záhřebu.792 Koprodukční smlouva mezi Studiem krátkých filmů Bratislava Koliba a Jadran filmem nese datum 14. května 1965 a její dodatek 1. července téhož roku.793 Ve stejný den byl schválen také literární scénář. Ten zpracovali Vukotić společně s Andrem Lušičićem. Na dialozích se později podí- leli také Vladislav Novak, Vladimír Andrić a Ján Beer.794 První verze literárního scénáře je označena březnem 1965. Druhá byla v Záhřebu odevzdána 10. června 1965, tedy necelý měsíc potom, co byla
786 Dáždnik sv. Petra (1958) v koprodukci s Maďarskem a Prerušená pieseň (1960) natočená ve spolupráci se sovětskou Gruzií. Viz Havelka, Jiří (1973): Čs. filmové hospodářství 1956–1960. Praha: ČSFÚ, s. 265. 787 Viz Macek, Václav – Paštéková, Jelena (2016): Dejiny slovenskej kinematografie. Bratislava: SFÚ – FOTOFO / Stredo- európsky dom fotografie. – Macek, Václav (2008): Ján Kadár. Bratislava: SFÚ, s. 520. 788 Viz Macek, Václav – Paštéková, Jelena (2016): Dejiny slovenskej kinematografie. Bratislava: SFÚ – FOTOFO / Stredo- európsky dom fotografie. – Macek, Václav (2008): Ján Kadár. Bratislava: SFÚ, s. 520. 789 AJK, Jadran film, Popis scenária filmskih priča, ideja per 31. XII. 1964. 790 SFÚ, f. Slovenská filmová tvorba, Štúdio hraných filmov, Dokumentácia k literárno-dramaturgickej príprave filmu Siedmy kontinent, Dopis Jána Beera Růžene Fischerové ze dne 20. 11. 1964. 791 SFÚ, f. Slovenská filmová tvorba, Štúdio hraných filmov, Dokumentácia k literárno-dramaturgickej príprave filmu Siedmy kontinent, Záznam z pracovnej porady III. tvořívej skupiny dňa 18. 11. 1964. 792 SFÚ, f. Slovenská filmová tvorba, Štúdio hraných filmov, Dokumentácia k literárno-dramaturgickej príprave filmu Siedmy kontinent, Dopis Jána Beera Růžene Fischerové ze dne 12. 11. 1964. 793 Smlouva byla uzavřena 14. 5. 1965 s dodatkem z 1. 7. 1965. HDA, f. 1602 Fond za unapredenje kinematografie, Spisi o djelatnosti „Jadran-film“ 1966, Bez názvu, s. 121. 794 SFÚ, f. Slovenská filmová tvorba, Štúdio hraných filmov, Dokumentácia k literárno-dramaturgickej príprave filmu Siedmy kontinent, Rozhlasová hra; Námet, synopse; Filmová poviedka I. verzia; Filmová poviedka II. verzia; Literárný scenár I. verzia; Literárný scenár II. verzia; Technický scenár; Dialogová listina.
119 podepsána spolupráce. Přípravné práce se spustily dnem 18. května 1965 s předpokládaným do- končením na začátku druhého čtvrtletí 1966.795 Ředitel firmy Jadran film Ivo Vrhovec navrhoval Aloisi Poledňákovi návštěvu Jugoslávie v září 1965, aby společně cestovali za štábem a zároveň si tak potvrdili význam, který obě strany koprodukčnímu projektu přikládají. Ředitel produkce Zvon- ko Kovačić vyslovil i jménem režiséra Vukotiće obavu ohledně volby kameramana.796 Tyto starosti, vyslovené ještě před začátkem snímání, se bohužel ukázaly jako oprávněné. Natáčelo se nejprve v Jugoslávii (24. srpna – 1. listopadu 1965) v černohorské Ulcinji a chorvatských městech Pula, Rijeka a Zagreb. V Československu se pracovalo v období 1. prosince 1965 – 25. května 1966 a to v Bratislavě a Brně. První kombinované kopie v obou jazykových zněních byly vyhotoveny v průběhu července stejného roku.797 Ekonomická zpráva hodnotící hospodaření výrobní společnosti Jadran film v letech 1962– 1966 obsahuje také oddíl věnovaný filmu Siedmy kontinent. V něm je zahrnuta i stížnost na výrazné překročení rozpočtu ze strany Koliby a celkovou nespokojenost se vzájemnou spoluprací, aniž by ovšem byly vysvětleny detaily. Natáčení se údajně potýkalo i s technickými problémy. Podle repor- tu se výrobní náklady vyšplhaly na 152 000 000 dinárů.798 Průměrné výdaje na jeden snímek byly v Jugoslávii v roce 1964 94 055 000 a 1965 87 642 000 dinárů. K výraznému skoku na 137 181 000 dinárů došlo právě v roce 1966. V tomto roce také výroba vyšla na nejvyšší částku (2 332 082 000) a hned tři snímky překročily u výloh hranici 200 000 000: válečné filmy V konjuhských horách (211 076 000) a Po vítězství (221 637 000) a nejdražším titulem se stal Siedmy kontinent (233 452 000). První jmenovaný titul také těsně obsadil druhé místo v žebříčku nejvýdělečnějších snímků daného roku. Zatímco Siedmy kontinet utržil v Jugoslávii 12 379 000, V konjuhských horách 12 004 000. Průměrné zisky byly přitom téměř třetinové (4 351 000).799 Celkové výdaje na výrobu snímku Siedmy kontinent přesáhly výrazně plánovaný rozpočet a záhřebské společnosti zůstala v Bratislavě pohledávka. Tu podnik vyčerpal o dva roky později při natáčení filmu Bitva na Neretvě. Některé problémy vedoucí ke zvýšení produkčních nákladů ozřejmuje také dochovaná ko- respondence. 26. ledna 1966 informuje vedení výroby Pavola Baumu o komplikacích s prací kame- ramana. Karol Krška požaduje zvýšení honoráře kvůli trikovým snímkům, které nepovažuje za běžnou součást své práce. Pisatel dopisu se proto obrací na hospodářského vedoucího III. tvůrčí skupiny, aby v této věci rozhodl.800 Už o čtyři dny později, 30. ledna 1966, adresují Krška společně se spolupracovníkem režie Jozefem Medveděm dopis přímo řediteli Československého filmu Brati- slava Pavolovi Gejdošovi. Zdůrazňují své opakované upozorňování ohledně „ťažkopádnej a nám nepochopiteľnej komplikovanosti“ při natáčení filmu Siedmy kontinent. Varují před budoucími ekonomickými dopady, které údajně nemohou ovlivnit. Hospodaření na tomto filmu se podle pisa- telů provádí takovým způsobem, že stanovený rozpočet zcela jistě nebude dostačovat. Vedení pod- niku na závěr upozorňují, že za uvedené skutečnosti nemůžou převzít žádnou zodpovědnost.801
795 NFA, f. ÚŘ ČSF, R12/AII/1P/3K, Kol. [kolegiální] porady 1963 1965, Zápis 7. kolegiální porady Ústředního ředitelství Čs. filmu, konané v pátek dne 18. června 1965 v 9 hodin v zasedaí síni ÚŘ ČsF, s. 4. 796 NFA, f. ÚŘ ČSF, R12/BI/1P/5K, Cestovní zpráva o cestě výběrové komise do Jugoslávie ve dnech 25. 7. – 8. 8. 1965, 10. 8. 1965, s. 4. 797 Viz Siedmy kontinent. SK CINEMA. Dostupné z:
120
Z této korespondence je patrné, že obavy z překročení rozpočtu měli členové štábu již záhy po za- čátku slovenské fáze natáčení. Náročnost zpracování a nekvalitní výsledný obraz kritizoval Krška také po zhlédnutí den- ních prací v únoru 1966. Kameraman byl nespokojený s opožděným předváděním denních prací a stěžuje si na nepoužitelnost barevného zpracování sekvence scén odehrávajících se v zeleném mo- ři. Společně s režisérem Vukotićem konstatují, že materiál je nepoužitelný a natáčení je třeba opa- kovat. Konkrétní výtka se týká i technického vybavení, kamery pořízené nesmyslně bez prolínačky.802 Popsané problémy vypovídají o nepřipravenosti či nedůslednosti, s jakou se k přípravě i natáčení koprodukčního snímku přistupovalo. Není jasné, zda byl projekt pro kolib- skou III. skupinu příliš náročný, nebo se jednalo spíše o shodu nepříznivých okolností, které film postihly. Zmiňované trikové práce patřily evidentně mezi nejproblematičtější technické aspekty, jak vyplývá i z dopisu Pavola Bauma adresovaného trikovému kameramanovi Milanu Peťovskému v březnu 1966. Bauma prosí o kvalitní zpracování triků a přiznává také zvýšenou finanční odměnu za odvedený výkon.803 Zatímco výrobní náklady se měly dělit rovným dílem, u distribuční smlouvy požadoval Jad- ran film zohlednit počet kin v obou zemích. Zatímco v Československu jich bylo 3 800, v Jugoslávii pouze 1 500. Zároveň se ve stručné zprávě z listopadu 1964 objevila poznámka, že by podmínky exploatace mohly být podobné jako u filmu Hvězda jede na jih, kde rovněž výhodněji figuroval ju- goslávský partner, tedy Lovćen film.804 Další poznámky k vyjednávání známe z 18. prosince téhož roku. Výnosy ze světové exploatace mají být až do úhrady celkových nákladů Jadran filmu stanove- ny v poměru 70:30 ve prospěch záhřebské společnosti. Po vyrovnání výrobních nákladů budou další výnosy vypočítány poměrem účasti obou koprodukčních partnerů.805 Podniky si předem nestanovily, kam bude která strana film distribuovat. Ján Beer píše 3. května 1966 pracovníkovi FEX Emilu Sirotkovi: „[…] je předpoklad, že film [Siedmy kontinent] umiesti jihoslovanská strana v západnej distribučnej sieti […]“.806 O měsíc později, 3. června 1966, se Beer obrací přímo na ředitele FEX Ladislava Kachtíka, protože na předchozí dopis nedostal od- pověď. Žádost o řešení otázky tantiém ve smlouvě o exploataci, která má být brzy uzavřena, byla motivována právě obavou, že Jadran film bude koprodukční snímek prodávat na západní trhy.807 Další informace k distribučním právům získáme z výše uvedené ekonomické zprávy. Oba partneři mají podle ní 100% podíl na svých trzích, ale Jadran film Zagreb je držitelem 70% práv pro export do zahraničí. Nadto smlouva zavázala Československý filmexport pro rok 1965 k odbě- ru pěti hraných celovečerních filmů z produkce Jadran filmu vyrobených do roku 1964.808 Smlouva je tak jednoznačně postavena ve prospěch chorvatské společnosti. Její podobu však zřejmě vý- znamně ovlivnily výše naznačené ekonomické obtíže. Zodpovědnost za ně evidentně převzala slo- venská strana.
802 SFÚ, f. Slovenská filmová tvorba, Štúdio hraných filmov, Dokumentácia k literárno-dramaturgickej príprave filmu Siedmy kontinent, Dopis Karola Kršky adresovaný produkci filmu Siedmy kontinent dne 25. 2. 1966. 803 SFÚ, f. Slovenská filmová tvorba, Štúdio hraných filmov, Dokumentácia k literárno-dramaturgickej príprave filmu Siedmy kontinent, Dopis Pavola Bauma Milanu Peťovskému ze dne 1. 3. 1966, dva listy, s. 1–2. 804 SFÚ, f. Slovenská filmová tvorba, Štúdio hraných filmov, Dokumentácia k literárno-dramaturgickej príprave filmu Siedmy kontinent, Informace ke koprodukční smlouvě Film. studia Koliba a Jadranfilmu [sic] – Ladislav Kachtík dne 13. 11. 1964. 805 SFÚ, f. Slovenská filmová tvorba, Štúdio hraných filmov, Dokumentácia k literárno-dramaturgickej príprave filmu Siedmy kontinent, Záznam o jednání se zástupcem ministerstva financí s. Fryčem o záležitosti výroby koprodukčního filmu „Sedmý kontinent“ s Jadran filmem – Jugoslávie, 18. 12. 1964. 806 SFÚ, f. Slovenská filmová tvorba, Štúdio hraných filmov, Dokumentácia k literárno-dramaturgickej príprave filmu Siedmy kontinent, Dopis Jána Beera Emilu Sirotkovi ze dne 3. 5. 1966. 807 SFÚ, f. Slovenská filmová tvorba, Štúdio hraných filmov, Dokumentácia k literárno-dramaturgickej príprave filmu Siedmy kontinent, Dopis Jána Beera Ladislavu Kachtíkovi ze dne 3. 6. 1966, s. 1–2. 808 HDA, f. 1602 Fond za unapredenje kinematografie, Spisi o djelatnosti „Jadran-film“ 1966, Bez názvu, s. 122–127.
121
Odběr pěti snímků komentoval Pavol Gejdoš již v prosinci 1964. Nepovažoval je za ekono- mický problém, ale za čistě kulturně-politickou otázkou, kterou je třeba dořešit.809 Cestovní zprávy Vlastimila Harnacha z návštěvy XII. festivalu jugoslávských filmů v Pule810 a Pavla Dubovského o cestě výběrové komise do Záhřebu811 mimo jiné také odhalují výběr konkrétních titulů. 1. srpna 1965 odjeli členové komise do Záhřebu, kde Jadran film zajistil několikadenní projekce dvanácti svých filmů. Podle dohody uzavřené dříve mezi Československým filmem Bratislava, Českosloven- ským filmexportem a Jadran filmem z nich československá strana vybere pět titulů.812 Promítání bylo připraveno na základě koprodukční smlouvy na film Siedmy kontinent. Dubovský se k celé akci vyjadřuje kriticky. Část promítaných filmů podle něj komise již dříve zamítly po projekcích v Praze či Bělehradě. Plnění koprodukční smlouvy proto neodráží potřebu distribuce, dokonce její práci vážně narušilo, a podobné závazky by proto neměly být do budoucna přijímány bez znalosti kon- krétních titulů. Nicméně konstatuje, že byly na základě projekcí přijaty tyto filmy: Vlak bez jízdního řádu, Pozdní léto, Muž z fotografie a Jak se přiznat svému muži. Čtveřici doplňují Signály nad měs- tem813 již dříve schválené výběrovou komisí v Praze. Gejdošův dopis vypovídá o tom, že výběr kon- krétních titulů byl výsledkem jednání obou zúčastněných stran, nikoli požadavkem jednoho či druhého partnera. Na základě Dubovského zprávy se lze spíše přiklonit k názoru, že byla českoslo- venská strana již vystavena jistému tlaku a na záhřebské projekci vyžádané Jadran filmem se ocitla v situaci, kdy bylo diplomaticky vhodné nutný výběr uzavřít. V Jugoslávii bylo v roce 1966 vyrobeno osmnáct celovečerních hraných filmů, z toho šest koprodukčních.814 V roce premiéry bylo v Jugoslávii uvedeno jednadvacet domácích filmů a Vuko- tićův debut se mezi nimi stal tím nejvýdělečnějším, když vykázal zisk přes 28 000 000 dinárů.815 Přestože titul dosáhl nejvyšší ekonomické úspěšnosti daného roku, ani zdaleka se zisk nepřiblížil vysokým výrobním nákladům. Kritické přijetí bylo oslavné.816 Vukotićovi snímek vynesl zvláštní cenu 13. ročníku filmového fetivalu v Pule „za důkladnou režii, novátorství a technickou dokona- lost“.817 Z pohledu recepce je třeba zdůraznit, že diváci i odborná veřejnost vnímali pochopitelně tento koprodukční snímek jako primárně jugoslávský. Obzvlášť vzhledem ke kampani vedené před uvedením v souvislosti s očekávaným dlouhometrážním hraným debutem vysoce ceněného domá- cího režiséra. Československo vyprodukovalo v témže roce třicet osm celovečerních snímků, z toho sedm vyrobil Československý film Bratislava. Tam vznikly dva produkčně nákladné barevné širokoúhlé filmy Majster kat a Siedmy kontinent. Vzhledem k jejich vyšší finanční náročnosti dosáhly průměrné
809 SFÚ, f. Slovenská filmová tvorba, Štúdio hraných filmov, Dokumentácia k literárno-dramaturgickej príprave filmu Siedmy kontinent, Dopis Pavola Gejdoše Sulejmanu Kapićovi ze dne 5. 12. 1964. 810 NFA, f. ÚŘ ČSF, R12/BI/1P/5K, Cestovní zpráva z pobytu na XII. národním festivalu jugoslávských filmů v Pule, od 26. 7. – 1. 8. 1965, 6. 8. 1965, s. 4–5. 811 Součástí delegace byli kromě náměstka ÚŘ ČSF Pavla Dubovského také ředitel FSB Vlastimil Harnach, ředitel ÚPF Miloslav Šebek, šéfredaktor časopisu Film a doba Antonín Novák a referentka FEX Jitka Jeřábková. NFA, f. ÚŘ ČSF, R12/BI/1P/5K, Cestovní zpráva o cestě výběrové komise do Jugoslávie ve dnech 25. 7. – 8. 8. 1965, 10. 8. 1965. 812 NFA, f. ÚŘ ČSF, R12/BI/1P/5K, Cestovní zpráva z pobytu na XII. národním festivalu jugoslávských filmů v Pule, od 26. 7. – 1. 8. 1965, 6. 8. 1965, s. 4–5. 813 NFA, f. ÚŘ ČSF, R12/BI/1P/5K, Cestovní zpráva o cestě výběrové komise do Jugoslávie ve dnech 25. 7. – 8. 8. 1965, 10. 8. 1965. 814 Podle Levi, Samuilo – Stefanović, Radmila (1967): Jugoslovenska kinematografija (dokumentacija III). Beograd: Po- slovno udruženje Jugoslavija film, s. 2. 815 Podle Levi, Samuilo – Stefanović, Radmila (1968): Jugoslovenska kinematografija (Dokumentacija) IV. Beograd: Po- slovno udruženje Jugoslavija film, s. 28. 816 Viz Volk, Petar (1966): „Sedmi kontinent“ ili kako biti čovek. Filmska kultura, 51, s. 46–50. 817 Viz 13. Pulski filmski festival. Pulski filmski festival. Dostupné z:
122 výdaje na výrobu jednoho celovečerního filmu 3 004 000 korun československých bez započtení eventuálních dodatečných nákladů.818 Případ mezinárodního projektu Siedmy kontinent ukazuje několik aspektů i nástrah kopro- dukční praxe. Domluvě na tomto konkrétním projektu předcházelo mnoho nápadů a jednání mezi československými a jugoslávskými činovníky. Podobná situace ostatně provázela i vznik předcho- zího čekoslovensko-jugoslávského koprodukčního snímku Hvězda jede na jih. Tentokrát ovšem do přípravy či uvedení nevstoupily politické komplikace a neregistrujeme žádné nedokončené projek- ty. Siedmy kontinent vznikl v době rostoucích ambic Štúdia hraných filmov souvisejících s odstředi- vými snahami slovenského vedení. Koprodukční boom druhé poloviny šedesátých let přinesl spolupráci s prestižními zahraničními partnery a angažmá významných osobností. Alain Robbe- Grillet režíroval ve slovenské koprodukci Muž, ktorý luže a Eden a potom, François Leterrier natočil Kráľovskou polovačku. O trochu starší Siedmy kontinent přivedl na Slovensko uznávaného chorvat- ského animátora Dušana Vukotiće. Právě skrze tohoto filmaře bylo s projektem spojováno vysoké očekávání, protože si adaptaci Sedmé pevniny zvolil pro svůj celovečerní debut. Zvolená látka na rozdíl od tématu žánrového hudebního filmu Hvězda jede na jih konveno- vala kulturní politice svým ideově-výchovným obsahem. Příběh cílící především na malé diváky vypráví o sedmém kontinentu, na který utíkají děti ze všech koutů světa. Klidné nekonfliktní pro- středí ovládané fantazií a hrou spojuje v socialistickém duchu všechny rasy a národy, které jsou si zde rovny. Dospělí nemají o tomto prostoru ponětí a nemají tam přístup. Postupný odchod všech dětí na sedmý kontinent způsobí paniku a nutí vyděšené rodiče i ostatní odrostlé k zamyšlení nad vlastním chováním. Ivo Škrabalo charakterizoval Siedmy kontinent jako satiru na moderní civilizaci, ve které vládnou technokracie, armáda, policie a další mocenské orgány. Tento „skutečný“ svět tvoří rámec pro fikční fantazijní prostředí, kam se uchýlily dosud nezkažené malé děti.819 Prostory sedmého kontinentu byly natočeny v atraktivních chorvatských exteriérech, které byly vedle Vukotiće hlavním přínosem chorvatské strany. Vzájemnou úlevu mělo přinést dělení nákladů a výměna filmařských zkušeností. Nezvládnutí kameramanských a trikových prací však přispělo k nedodržení rozpočtu a jeho výrazné navýšení způsobilo další komplikace. Českosloven- ská strana musela přijmout nevýhodnou distribuční smlouvu, zavázat se k odběru pěti titulů820 produkovaných společností Jadran film a nadto ponechat jugoslávskému partnetovi kredit k budoucímu užití. Jeho čerpání nakonec přineslo FSB podíl na monumentálním mezinárodním projektu Bitva na Neretvě. První zahraniční zakázky při natáčení celovečerního filmu se Československu podařilo zís- kat v roce 1963.821 V červnu 1964 dal sekretariát ÚV KSČ pokyn k rozvíjení ekonomicky výhodné spolupráce v oblasti filmu, včetně zakázkových služeb. Usnesení vycházelo ze statistik o velkém finančním přínosu z uvádění československých filmů v zahraničí.822 Posun od ideologických k ekonomickým motivacím představuje pro československý filmový průmysl velký průlom. Rokem 1964 tak byla činnost Československého filmexportu rozšířena také na zajišťování zakázkových
818 O rok dříve to bylo o půl milionu méně, konkrétně 2 499 000. O finančních sporech a budoucím finančním vyrovnání se zpráva Československého filmu nezmiňuje. Viz Zpráva o zhodnocení činnosti a výsledku hospodaření výrobně hos- podářské jednotky Československý film za rok 1966 (1967). Praha: Československý film, s. 44. 819 Viz Škrabalo, Ivo (1998): 101 godina filma u Hrvatskoj 1896–1997. Pregled povijesti hrvatske kinematografie. Zagreb: Nakladni zavod Globus, s. 351. 820 Nakonec byly zvoleny snímky Jak se přiznat svému muži, Muž z fotografie, Pozdní léto, Signály nad městem a Vlak bez jízdního řádu. Podle Skopal, Pavel (2014): Filmová kultura severního trojúhelníku. Filmy, kina a diváci českých zemí, NDR a Polska 1945– 1970. Brno: Host, s. 49–51. 821 Byly to výrobní zakázky pro tři filmy z NSR Dům v Kaprové ulici, Den v Praze a Vizitka z ČSSR. Podle Havelka, Jiří (1975): Čs. filmové hospodářství 1961–1965. Praha: ČSFÚ, s. 157. 822 Podle Skopal, Pavel (2014): Filmová kultura severního trojúhelníku. Filmy, kina a diváci českých zemí, NDR a Polska 1945–1970. Brno: Host, s. 49–51.
123 prací pro západní produkce.823 (Pravomoc byla převedena na FSB v lednu 1969.) 824 Hned tento rok bilanční zpráva Československého filmu hodnotí v tomto ohledu jako úspěšný.825 Na rozdíl od ko- produkcí, které byly sjednávány také s východoevropskými kinematografiemi, se zakázková čin- nost orientovala na kapitalistické země. FSB přitom hodnotilo koprodukční jednání s partnery ze socialistických zemí jako jednodušší a rychlejší.826 Početně nejvýkonnější bylo Československo v oblasti zakázek v roce 1968. FSB dokonce získal největší zakázku v historii, když byla uzavřena smlouva s americkou společností United Artists na film Most u Remagenu. Srpnové události ovšem přerušily natáčení a producent přeložil dokončovací práce do NSR a Itálie. Podobná situace nastala i u dalších rozpracovaných projektů. V roce 1968 probíhalo poblíž Bratislavy v československo-americké produkci (FSB a MOPO Productions Inc. New York) natáčení snímku Touha zvaná Anada. Režisérská dvojice Kadár – Klos obsadila do hlavní mužské role Rade Markoviće, jeho manželku ztvárnila Milena Dravićová. Jugo- slávský herec spolupracoval s duem již podruhé a také osud tohoto projektu byl poznamenán za- hraničně-politickými zvraty. Produkci narušil v srpnu 1968 vpád vojsk pěti států Varšavské smlouvy. Americká část štábu okamžitě přes Vídeň opustila Československo. Českoslovenští filmaři se k natáčení o několik měsíců později vrátili, ale projekt již nebyl realizován podle původních plá- nů. Distribuční premiéry se dočkal až v únoru 1971.827 Ještě o rok dříve na něj přitom redakce Fil- mu a doby upozorňovala jako na jeden „z nejočekávanějších filmů letošní sezóny“.828 Na obálce téhož čísla se také objevila tvář Mileny Dravićové. Podobný osud stihl také československo-sovětskou koprodukci Kolonie Lanfieri. Tvůrci po- třebovali exteriéry, jaké česká krajina nenabízela. Podle režiséra Jana Schmidta přicházela v úvahu „Jugoslávie nebo jiná spřátelená země s mořem“. Vyvstaly ovšem problémy s valutami a jako ko- produkční partner byl dojednán Sovětský svaz. Přípravné práce byly zahájeny 1. března 1968829 a natáčení probíhalo v létě 1968 v Gruzii. Jakmile se česká část štábu 21. srpna dozvěděla o událos- tech v Československu, přerušila práci a odcestovala domů. Film byl později podle režisérových slov dokončen tak, aby nevznikly zbytečné konflikty.830 Do československých kin vstoupil snímek v červenci 1969.831 Zařazen byl také do soutěže MFF v Moskvě 1969.832 Spolupráce se socialistickými zeměmi na zakázkách s rokem 1968 klesla. Rozšířily se pouze kontakty s Jugoslávií, když byly poskytnuty rozsáhlé trikové práce a služby pro partyzánský film Bitva na Neretvě.833 Podle přehledů zhotovených Jiřím Havelkou se zakázkové práce pro některou z lidově demokratických zemí realizovaly až v roce 1969. Jeho soupis ovšem nezahrnuje ani spolu- práci na Bitvě na Neretvě. 834 To by mohlo vypovídat o specifickém režimu, v jakém film jako kom- penzace vznikl. Byly na něj využity finance, které zůstaly Jadran filmu v Československu k dispozici po realizaci snímku Siedmy kontinent.835
823 Podle Havelka, Jiří (1975): Čs. filmové hospodářství 1961–1965. Praha: ČSFÚ, s. 207–208. 824 BSA, Barrandov – historie, 1969 A, BH 1969 A 2, Hospodaření, s. 9. 825 Viz Komplexní rozbor činnosti Československého filmu za rok 1964 (1965). Praha: Československý film, s. 23. 826 BSA, Barrandov – historie, 1967 A, BH 1967 A 4, Dramaturgie, Úvod k dramaturgickému plánu FSB na rok 1967, s. 9. 827 Srov. SFÚ, Distribučný list č. 28/71, Tužba zvaná Anada. Dostupné z:
124
Počet zakázek vyrobených v Československu 1963–1970836
1963 1964 1965 1966 1967 1968 1969 1970 Celkem Dlouhé filmy 3 5 2 3 2 6 3 0 24
Ostatní837 0 0 3 6 13 8 7 9 46
Epický válečný velkofilm Bitva na Neretvě líčí události, které proběhly na bosenském území v údolí řeky Neretvy mezi únorem a březnem 1943. Klíčovým momentem operací se stal manévr, při kterém partyzáni vyhodili do povětří strategický most vedoucí přes řeku Neretvu, aby přes jeho trosky neočekávaně přešli na druhý břeh. Tato zápletka vyžadovala perfektní technickou přípravu a podíl specialistů z několika zemí včetně Československa. Nejdražší jugoslávský projekt všech dob vznikal minimálně sedm let. Režisér a spolusce- nárista Veljko Bulajić inkasoval už před rokem 1963 peníze na literární zpracování.838 Projekt mu byl zřejmě svěřen po úspěšném filmovém zpracování jiných událostí národně-osvobozeneckého boje, snímku Kozara. Podle Iva Škrabala mohl být megalomanský projekt zafinancován díky tomu, že do něj vložilo peníze celkem padesát osm subjektů. Příspěvek z kinematografického fondu byl pouze symbolický. Naopak Jugoslávská národní armáda poskytla pomoc bezplatně.839 Do projektu investovaly také produkční společnosti ze západních zemí.
Pyrotechnici z Jugoslávie, Československa a Sovětského svazu připravili 12 000 ex- plozí a spotřebovali při nich 10 000 kg výbušnin. Do toho se nepočítá 7000 dělových nábojů do pušek, samopalů a kulometů. Do filmového boje byly nasazeny desítky tanků, obrněných vozů, stovky koní… Ale než mohly zbraně zasáhnout, ničit, musely být postaveny čtyři bosenské vesnice, jeden barokní kostel a především nejdůleži- tější dějový aktér – most přes Neretvu. A ten byl právě dílem barrandovských trika- řů.840
Příprava filmu trvala čtyři roky, z toho samotné natáčení osmnáct měsíců.841 Natáčení zača- lo v hercegovských horách na počátku roku 1968.842 Československá účast je na poradě vedení FSB evidována 28. února 1968. Podle zápisu se na spolupráci dohodl FEX se zástupci jugoslávské kine- matografie S. Löwym a Z. Kovačićem. Objednány byly maskérské a trikové práce, přičemž platí do- hoda o kompenzaci pohledávky za Československý film Bratislava.843 Trikové práce byly zřejmě provedeny nadvakrát. Nejprve v roce 1968 a poté v roce následujícím. V květnu 1969 vznikl poža- davek na přepracování triků a zhotovení nových. Ústřední ředitel ČSF přijel s tímto požadavkem z
836 Podle Havelka, Jiří (1975): Čs. filmové hospodářství 1961–1965. Praha: ČSFÚ, s. 157. – Havelka, Jiří (1976): Českoslo- venské filmové hospodářství: 1966–1970. Praha: ČSFÚ, s. 170–171 a 356–357. 837 Krátkometrážní, středometrážní, televizní filmy, exteriéry, dotáčky a další drobné či dokončovací práce. 838 Z dokumentu vyplývá, že před 1. 1. 1963 bylo Bulajićovi vyplaceno už 2 097 500 dinárů, což je částka vyšší, než u jiných zde uvedených titulů. Viz AJK, Jadran film, Scenariji i sinopsiji /171/ per 31. XII. 1963. 839 Celá částka nebyla nikdy uvedena, ale odhad se pohybuje na úrovni 57 milionů dinárů. Viz Škrabalo, Ivo (1998): 101 godina filma u Hrvatskoj 1896.–1997. Pregled povijesti Hrvatske kinematografie. Zagreb: Nakladni zavod Globus, s. 360. 840 Goldscheider, František (1970): Dějiny psané filmem. K světové premiéře jugoslávské Bitvy na Neretvě. Kino 25, č. 2 (22. 1.), s. 5. 841 Viz Škrabalo, Ivo (1998): 101 godina filma u Hrvatskoj 1896.–1997. Pregled povijesti Hrvatske kinematografie. Zagreb: Nakladni zavod Globus, s. 360. 842 Viz Martin, Marcel (1968): Heroická stránka dějin jugoslávského odboje. Panoráma zahraničního tisku 13, č. 14 (15. 11.), s. 817. 843 BSA, Barrandov – historie, 1968 A, BH 1968 A 3, Porady vedení, Porada vedení Filmového studia Barrandov dne 28. 2. 1968, s. 4–5.
125 jednání v rámci filmového festivalu v Cannes.844 Na tuto druhou fázi prací byl na dva měsíce uvol- něn malíř pozadí F. Martinásek a na tři měsíce odborník filmových laboratoří na barevný film Karel David.845 Zaměstnanec laboratoří byl na náklady Jugoslavija filmu vyslán do Jugoslávie v rámci smlouvy o vzájemné výpomoci.846 V září 1969 byl pro Jadran film na šest až dvanáct měsíců uvol- něn zvukový mistr inženýr Pavel Jelínek.847 Zdá se pravděpodobné, že i jeho angažmá se týkalo snímku Bitva na Neretvě. Čeští trikoví specialisté připravili ve studiu výbuch scény mostu přes Neretvu. Tuto verzi potvrzuje svou vzpomínkou také Želimir Maštrović. Čerstvě promovaný chorvatský lékař848 se k natáčení filmu Bitva na Neretvě dostal v rámci vojenské služby. U filmu působil jako zdravotník a objevil se i před kamerou. Scéna exploze byla podle něj připravena nejprve tak, že se v exteriéru nasnímalo okolí mostu, přičemž jeho samotná konstrukce byla přikryta kartónem. Ve studiu se pak triková sekvence výbuchu zkombinovala s tímto originálním pozadím.849 Výsledné dílo se stalo jedním z nejikoničtějších a nejmonumentálnějších snímkům party- zánské tematiky a jugoslávské kinematografie vůbec. Historický spektákl získal četná mezinárodní ocenění včetně nominace na Oscara v kategorii Nejlepší neanglicky mluvený film z roku 1969. Toto uznání zvýšilo jistě i exportní potenciál díla, které bylo prodáno do 84 zemí celého světa. S obdivem se ke vzniku filmu vyjadřoval také československý tisk. Uznání projevoval vůči výjimeč- né epičnosti snímku, ale i hrdinství partyzánského boje.850 Atraktivní bylo také obsazení. Hlavní role ztvárnili přední domácí herci, ale angažovány byly také filmové hvězdy z celého světa: Sergej Bondarčuk, Yul Brynner, Franco Nero nebo Orson Welles. Jejich řady mohla doplnit také česká star Jana Brejchová, která údajně z projektu odstoupila kvůli těhotenství.851 Do jugoslávské kinemato- grafie tak vstoupila pouze její sestra Hana. Ta se o rok dříve objevila v hlavní ženské roli slovinské- ho snímku společnosti Viba film Zámečtí býci režiséra Jože Pogačnika.852 Sociální drama o válečných sirotcích bylo pro uvádění v Československu zamítnuto na konci srpna 1967.853 Barrandovské ateliéry přijímaly zakázky na jugoslávské projekty jistě častěji, než je zmíně- no v tomto textu, a tato oblast tvorby vyžaduje podrobnější zpracování. Kameraman Jiří Šimůnek se například v roce 1977 podílel na historickém snímku Láska a běs, který se odehrává v Sarajevu v 19. století. Hlavní hrdinku posedne ďábel a čtyři různí duchovní se postupně snaží tohoto démo- na vymýtit. Právě na těchto sekvencích pracoval Šimůnek přímo v Sarajevu. V Praze vznikl složitý trikový záběr proměny lidské hlavy v děsivé monstrum, ale i dílčí úpravy a korekce obrazu. Díky podílu na tomto snímku oslovil Šimůnka režisér Hajrudin Krvavac a přizval ho ke spolupráci na
844 BSA, Barrandov – historie, 1969 A, BH 1969 A 5, Porady vedení, Porada vedení Filmového studia Barrandov, konaná dne 27. 5. 1969, s. 2. 845 BSA, Barrandov – historie, 1969 A, BH 1969 A 2, Hospodaření, Rozbor hospodářské činnosti Filmového studia Bar- randov za rok 1969, s. 16. 846 BSA, Barrandov – historie, 1969 A, BH 1969 A 5, Porady vedení, Porada vedení Filmového studia Barrandov, konaná dne 24. 6. 1969, s. 2. 847 BSA, Barrandov – historie, 1969 A, BH 1969 A 5, Porady vedení, Porada vedení Filmového studia Barrandov, konaná dne 23. 9. 1969, s. 3. 848 Srov. Želimir Maštrović CV. Zadarska Brodarica – Naslovnica. Dostupné z:
126 dalším velkém projektu zpracovávajícím jugoslávské národně-osvobozenecké hnutí.854 Partyzán- ská letka byla dokončena následujícího roku855 a do československé distribuce vstoupil film v roce 1981.856 Jeden z posledních velkých jugoslávských partyzánských snímků se odehrává v leteckém prostředí. Šimůnek vzpomínal, že produkční přípravu měl ve FSB na starosti Karel Vejřík. Náročný projekt zahrnoval natáčení náletů a dalších vzdušných akcí. Český kameraman snímal pro film le- tecké scény kombinované s hereckou akcí.857 Střih měl na starosti Miroslav Hájek a výpravu Milan Nejedlý. V barrandovských ateliérech se později částečně připravoval také jeden z posledních jugo- slávských válečných spektáklů Veliký transport, který vznikl v roce 1983 v režii Veljka Bulajiće.
854 Rozhovor s Jiřím Šimůnkem vedl Vladimír Hendrich 24. 4. 2012 v Praze. NFA, Sbírka zvukových záznamů, N0614-01- 03-ROZ-T. 855 Podle Frýdlová, Pavla (1980): Pula 1979. Kvantita nesouvisí vždy s kvalitou. Film a doba 26, č. 1, s. 36. 856 Viz ta (1981): Partyzánská letka. Filmový přehled 32, č. 9, s. 15–16. 857 Rozhovor s Jiřím Šimůnkem vedl Vladimír Hendrich 8. 5. 2012 v Praze. NFA, Sbírka zvukových záznamů, N0614-01- 04-ROZ-T.
127
Kapitola 5 Poslední kontakty (1969–1991)
Závěrečné období, kterému se bude tato disertační práce stručně věnovat, pokrývá více než dvacet let. Spodní časová hranice uzavírá etapu demokratizačního procesu v Československu a překrývá se s krátkou fází potlačení progresivních tendencí v kinematografiích ČSSR i SFRJ. Horní hranice datuje rozpad jugoslávského státu, ke kterému došlo postupně mezi roky 1991 a 1992. Československo jej přežilo o několik měsíců. Česká, respektive Slovenská republika se staly samo- statnými zeměmi 1. ledna 1993. Brzy po srpnové invazi došlo v Československu k transformaci na federativní uspořádání. 27. října 1968 byl přijat ústavní zákon vyhlašující rovnoprávné postavení České a Slovenské socia- listické republiky,858 které vznikly 1. ledna 1969. Rokem 1969 začíná v Československu období označované termínem normalizace. Pojem převzatý z dobových stranických dokumentů se vztahu- je k dvacetiletí 1969–1989. Jeho začátek bývá datován nástupem Gustava Husáka do funkce první- ho tajemníka ÚV KSČ v dubnu 1969 (ve funkci do roku 1987). Husák se stal v roce 1975 také prezidentem, když vystřídal Ludvíka Svobodu. Rok 1989 a pád komunistického režimu v Československu přináší tudíž také konec jeho éry. V Jugoslávii převážil po IX. sjezdu SKJ liberální trend a liberalizaci jugoslávské společnosti ukázaly také následující parlamentní volby roku 1969. Nová vláda měla za úkol především vyrov- nat se s obrovskými hospodářskými problémy. Volby zároveň poprvé ukázaly nacionalistické ten- dence na úrovni republik, přičemž emancipační nálady bylo možné v zemi sledovat silně právě od konce šedesátých let. Brzy se však ukázalo, že přijatá opatření včetně důrazné kontroly sdělovacích prostředků umožní vedení SKJ zastavit proces liberalizace. V roce 1972 přišel pád nejvyšších před- stavitelů vedení jednotlivých republik. Ze svých funkcí musely navíc odejít tisíce lidí nejen v politické, ale i kulturní a hospodářské sféře. Po těchto kádrových výměných nastoupily podle Jože Pirjevce na uvolněná místa průměrní a méně schopní lidé. Za této neklidné politické domácí situa- ce rozvíjel Tito v sedmdesátých letech mezinárodní i obchodní styky všemi směry – mezi státy ka- pitalistickými, socialistickými i nezúčastněnými.859 Přerozdělení části politických kompetencí v letech 1969–1971 znamenalo zvrat v politickém systému i narušení národnostního klidu. K růstu nacionalismu přispěla i hospodářská, sociální a demografická krize. Zdravotní stav Tita byl v podstatě po celá sedmdesátá léta špatný a země roky setrvávala v očekávání jeho smrti. Vůdce zároveň stále více ztotožňoval vlastní zájmy se zájmy státu. Pozdní titoismus lze proto charakterizovat jako autokracii se stále silněji budovaným kultem osobnosti. Po dvacet let se ztenčující oligarchie se na počátku sedmdesátých let proměnila v otevřenou diktaturu. Paralelně byl posilován samosprávný systém a probíhala postupná restruk- turalizace federace. Ústava z roku 1974 posílila kompetence jednotlivých republik a obsahovala dokonce některé konfederativní prvky.860 V padesátých a šedesátých letech fungoval v zemi model
858 Viz 143/1968 Sb. Ústavní zákon ze dne 27. října 1968 o československé federaci. Dostupné z:
128 přijatý po odluce od Sovětského svazu, země byla politicky stabilní a ekonomika se rozvíjela. V letech sedmdesátých však již fungoval spíše ze setrvačnosti.861 Zatímco v šedesátých letech žili jugoslávští občané nad poměry státu a tento trend pokra- čoval i po porážce liberalismu, v sedmdesátých letech jejich spotřeba ještě rostla paralelně s inflací. V osmdesátých letech se hospodářství ocitlo na pokraji katastrofy. Obrovské půjčky poskytl Mezi- národní měnový fond a vstřícné byly nadále i USA. Politická a ekonomická krize provázely federaci po celá osmdesátá léta a její počátek je spojován se smrtí Tita (4. května 1980). Na konci dekády rostly rozpory mezi jednotlivými republikami a autonomními oblastmi. Slovinsko už v roce 1990 přijalo jasná separatistická opatření a v témže roce ukázaly volby na pře- važující nacionalistické směřování jednotlivých území. Nejzápadnější země federace také jako prv- ní vyhlásila samostatnost a vyhnula se občanské válce, kterou nacionalistické rozbroje a neshody o podobě územního uspořádání rozpoutaly. Rozdělení Československa mezitím proběhlo v poklidném diplomatickém duchu. Teprve v roce 1990 KSSS přijala během XXVII. sjezdu rozhodnutí, aby byla ze stranického programu vymazána věta, která předchozích pětadvacet let označovala Jugoslávii za nejvýraznější zdroj revizionismu.862 Napětí mezi Východem a Západem, jež Jugoslávie dosud využívala, se po pádu berlínské zdi postupně ztratilo a mezinárodní postavení federace najednou nemohlo využívat středové pozice, která jí vyhovovala celých čtyřicet let. V přelomovém období 1969–1970 panovala mezi ČSSR a SFRJ kulturně a politicky největší zdrženlivost. Bez ohledu na tyto poměry se však rozvíjely hospodářské kontakty a obchodní vztahy pokračovaly podle dříve dohodnutých podmínek. V letech 1966–1970 byla podle plánu realizována smlouva o vzájemné výměně zboží a služeb, jejíž hodnota každoročně rostla o 13 %. Nová roční dohoda, podepsaná roku 1970, předpokládala růst o dalších 6 %. V únoru 1971 přijaly země novou pětiletou smlouvu o objemu 1,3 miliardy amerických dolarů.863 V prosinci 1968 byla podepsána dohoda o ustavení československo-jugoslávského bankovního konsorcia, jehož členy byly banky obou zemí. V roce 1970, kdy byly vzájemné vztahy obou států politicky minimalizované, byl dokon- ce objem výměny o 70 % vyšší než v roce 1965 a Československo patřilo mezi pět nejvýznamněj- ších zahraničních obchodních partnerů SFRJ. Ani jedna ze zemí si v této oblasti nechtěla dovolit odměřenost způsobenou politickými motivacemi. Kontinuitu lze sledovat také v rovině kulturní a vědecko-technické spolupráce, byť v redukovanější a opatrnější podobě. Významná kulturní doho- da byla podepsána na jaře 1969 a z jugoslávských pramenů je zřejmé, že se československá strana snažila kontakty striktně vymezit a kontrolovat.864 Jedinou podstatnou výjimku představoval tu- rismus tvořící významnou část domluvené vzájemné výměny.865 Československé úřady značně omezily možnost svých občanů do Jugoslávie vycestovat, protože byla federace klíčovým tranzit- ním místem pro případný ilegální odchod do emigrace.866
861 Podle Šesták, Miroslav – Tejchman, Miroslav – Havlíková, Lubomíra – Hladký, Ladislav – Pelikán, Jan (2009): Dějiny jihoslovanských zemí. Praha: Lidové noviny, s. 547. 862 Podle Pirjevec, Jože (2000): Jugoslávie 1918–1992. Vznik, vývoj a rozpad Karadjordjevićovy a Titovy Jugoslávie. Praha: Argo, s. 479. 863 AJ, f. 507 (CK SKJ, IX, 22/1-296. Sir. pov. br. 78/71. 19. 3. 1971. Bilaterální vztahy SFRJ-ČSSR. Cit. podle Vojtěchovský, Ondřej (2010): Jugoslávie a první fáze tzv. normalizace v Československu. In: Dvacáté století, 1, s. 15. 864 AJ, f. 507, IX, 22/I–271, Državni sekretariát za inostrane poslove, br. 422216, 18. 10. 1969, Informace o nejnovějším vývoji v ČSSR a některých aspektech československo-jugoslávských vztahů. Cit. podle Vojtěchovský, Ondřej (2010): Jugoslávie a první fáze tzv. normalizace v Československu. In: Dvacáté století, 1, s. 15. 865 Turismus se stal ve druhé polovině šedesátých let význačným zdrojem příjmů. Počet zahraničních turistů, kteří na- vštívili Jugoslávii v roce 1967, přesáhl 16 milionů, což je o 1,3 milionů více než v předchozím roce. Podle Vývoj hospo- dářství a zahraničního obchodu evropských členských zemí RVHP a Jugoslávie v roce 1967 (1968). Praha: Výzkumný ústav pro zahraniční obchod, s. 336. 866 Podle Vojtěchovský, Ondřej (2010): Jugoslávie a první fáze tzv. normalizace v Československu. In: Dvacáté století, 1, s. 13. Daniela Fischerová vzpomínala, že František Daniel jí a jejím ročníkovým spolužákům v září 1968 nabízel odchod do USA právě přes Jugoslávii, kam bylo v té době možné legálně vycestovat. Ze skupiny mladých lidí využil této možnosti Vác-
129
Rok 1969 přinesl přelomové změny také pro filmové kultury obou zemí. Kinematografie v Československu zažila důležitou transformaci 1. ledna 1969, když proběhlo nové uspořádání na Český film a Slovenský film.867 V období konsolidace 1969–1971 postupně docházelo k organizačním a personálním změnám.868 Ústředním ředitelem Československého filmu byl jme- nován Jiří Purš, ústředním dramaturgem barrandovského studia se stal Ludvík Toman. Ze zákulisí rozhodoval o filmu vedoucí kulturního oddělení ÚV KSČ Miroslav Müller. Tvůrčí skupiny na Bar- randově byly rozpuštěny a ustaveny nové. Část tvorby šedesátých let, včetně mezinárodně nejoce- ňovanějších titulů, byla odsouzena pro obsahové a formální prohřešky. Některé nejnovější filmy se již nedostaly do kin, jiné byly předčasně staženy z distribuce. V Jugoslávii se kritika novovlnných filmů objevila rovněž v roce 1969. Zatímco v Českoslo- vensku přišel jejich konec s nastupující normalizací, v Jugoslávii se opozice vůči nihilistickým a pesimistickým tendencím nového (černého) filmu zintenzivnila v letech 1969–1971.869 Sílily pře- devším výtky vůči černé vlně, jak ji pojmenoval v článku mimořádného rozsahu stranický deník Borba.870 Pokyny shora vedly k jednáním stranických schůzí v jednotlivých filmových společnos- tech. Ty byly nuceny přijmout příslušná opatření. Kampaň ovlivnily události roku 1968 (okupace Československa a bělehradské studentské bouře) a chorvatská separatistická krize roku 1971.871 Stejně jako v Československu byly zakázány některé filmy a distribuce dalších byla byrokraticky ovlivňována.872 Zlom představuje usnesení ÚV SKJ přijaté 21. prosince 1971 v Karadjordjevu, jehož následkem byly potlačeny liberální tendence a některé vůdčí intelektuální osobnosti se dokonce ocitly ve vězení.873 Nestabilní situace a ekonomické těžkosti ponechaly jugoslávský filmový průmy- sl v několikaletém vakuu bez jasného směřování. Nepříznivý stav se v letech 1973–1977 odrazil také ve zmenšeném objemu produkce a omezené tematické i žánrové pestrosti. K uklidnění situace přispěla změna ústavy přijatá v roce 1974 a adaptace samosprávného systému.874 Zákon o společ- né práci (Zakon o udruženon radu) přijatý 1976 tento systém kodifikoval a obsahoval ustavení samosprávných rad (samoupravna interesna zajednica, SIZ) s přímým rozhodovacím vlivem na schvalování filmových projektů.875 Podle zkratky SIZ dostala také kinematografie této doby ozna- čení sizovská. V roce 1976 byl rovněž přijat Zákon o kinematografii (Zakon o kinematografiji) vedoucí k zakládání samosprávných rad pro kinematografii (Samoupravna interesna zajednica za kinema- tografiju, SIZ KIN). Mimo jiné ukládal odvádět 35 % z ceny vstupenky do kina a 10 % hodnoty li- cence dovezeného filmu do fondu na podporu domácího filmu. Vybrané peníze přerozděloval. Kritizovaný a kontroverzní systém byl zrušen v roce 1982, kdy vznikla všeobjímající Republiková samosprávná rada pro kulturu (Republička samoupravna interesna zajednica kulture, RSIZ kultu- re) obsahující Sekci pro kinematografii (Sekcija za kinematografiju). Už předcházejícího roku
lav Koudelka, který se díky tomu v Los Angeles stal Danielovým asistentem. Rozhovor s Danielou Fischerovou vedla Alena Šlingerová 12. 8. 2016 v Praze, NFA, Sbírka zvukových záznamů, N0631-01-01-GN-T. 867 Podle Havelka, Jiří (1976): Československé filmové hospodářství: 1966–1970. Praha: ČSFÚ, s. 10. 868 Srov. Blažejovský, Jaromír (2002): Normalizační film. Cinepur 11, č. 21, s. 6–11. 869 Podle Goulding, Daniel J. (1985): Liberated Cinema. The Yugoslav Experiment. Indiana University Press – Bloomington, s. 78–79. 870 Jovičić, Vladimir (1969): Crni talas u našem filmu, s. 22–29, Borba (3. 8.). 871 Pro analýzu těchto událostí a faktorů ovlivňujících politické klima srov. Rusinow, Dennison (1972): The Crisis in Croa- tia. New York: American University Field Staff. 872 Zákazy či omezení stejně jako u nás ovlivnily také konkrétní tvůrce. Dušan Makavejev byl vyloučen ze strany a odešel do exilu, Aleksandar Petrović byl podobně jako Živojin Pavlović vyhozen z akademie. Podle Goulding, Daniel J. (1985): Liberated Cinema. The Yugoslav Experiment. Indiana University Press – Bloomington, s. 79. 873 Podle Škrabalo, Ivo (1998): 101 godina filma u Hrvatskoj 1896.–1997. Pregled povijesti Hrvatske kinematografie. Za- greb: Nakladni zavod Globus, s. 370. 874 Podle Goulding, Daniel J. (1985): Liberated Cinema. The Yugoslav Experiment. Indiana University Press – Bloomington, s. 83. 875 Podle Goulding, Daniel J. (1985): Liberated Cinema. The Yugoslav Experiment. Indiana University Press – Bloomington, s. 144.
130
(1. ledna 1981) byly zrušeny povinné odvody, které ukládal zákon z roku 1976. Nařízení bylo na základě žaloby projednáno Ústavním soudem a shledáno jako protiústavní. Finanční dotace dostala na starosti Republiková samosprávná rada pro kulturu a domácí kinemtagrafie získávala nadále přibližně tolik prostředků jako doposud. Náklady ale rostly a produkční společnosti v osmdesátých letech nezřídka na výrobě vzájemně spolupracovaly, aby potřebné výdaje rozložily mezi více sub- jektů.876 Rané post-karadjordjevské období bylo formálně zajímavé, ale obsahově opatrné. Situace se postupně proměnila v osmdesátých letech, kdy vznikly i tematicky odvážné tituly. Ty se postup- ně objevily i v československé distribuci. „Potitovskou“ kinematografii osmdesátých let charakteri- zuje početní nárůst produkce, ale i kvalitní filmy a noví autoři i tendence. Došlo také k viditelné generační výměně, kterou podle Iva Škrabala do určité míry obstarala „pražská škola“.877 Také Da- niel J. Goulding spojuje opětovný nástup jugoslávského filmu na konci let sedmdesátých se skupi- nou mladých režisérů. Mezi nejdůležitější z nich řadí Srdjana Karanoviće, Gorana Paskaljeviće, Gorana Markoviće, Rajka Grliće, Lordana Zafarnoviće a Miloše Radivojeviće.878 Všichni kromě po- sledního jmenovaného vystudovali filmovou režii na FAMU. Význam FAMU vyzdvihuje Ivo Škraba- lo, který fakultu charakterizuje jako nejlepší filmovou školu ve střední Evropě šedesátých a sedmdesátých let. Pražské absolventy řadí mezi významné jugoslávské filmaře. Podle Škrabala obohatili po svém návratu domácí kinematografii městskou citlivostí, která byla pro venkovskou mentalitu jugoslávského filmu příjemným osvěžením, a zkombinovali autorský přístup s určitými populistickými prvky.879 Na rozdíl od představitelů nového filmu nevstupovali pražští absolventi do uměleckého života s iluzemi o reálné situaci ve své zemi a vůči komunistickému režimu byli také méně subver- zivní. Svými snímky se postavili vůči dominantnímu proudu jugoslávské kinematografie, který v době jejich profesních startů tematicky i žánrově zploštěl. Období několika let po novovlnném vzedmutí navíc provázely ekonomické těžkosti související s výše popsanou proměnou kinemato- grafie. Autoři „pražské školy“ zároveň nepřistupovali k tvorbě tak elitářsky. Podle Zafranovićových slov se v Praze naučili primárně řemeslu a jejich cílem bylo točit kvalitní a současně divácké fil- my.880 Studium FAMU se pro ně stalo štěstím, ale svým způsobem i prokletím. Podle Srdjana Kara- noviće se filmoví profesionálové i odborná veřejnost rozdělili na dva tábory. Jeden projevil nadšení, že se konečně objevila skupina filmařů ovládajících řemeslo. Druhý obviňoval pražské absolventy z toho, že jejich filmy nejsou dostatečně srbské či jugoslávské. Zároveň panoval v Jugo- slávii té doby názor, že kdo nemá zakázaný film, není pořádný režisér. Karanović se však vyjadřuje v podobném duchu jako Zafranović, když říká, že nechtěl, aby byly jeho filmy zakazovány. Nezají- mal se tolik o politiku jako spíše o lidské osudy a vyjádření emocí.881 Zástupci „pražské školy“ debutovali dlouhometrážními filmy v rozpětí téměř deseti let (1969–1977). Již za studií zkušený profesionální režisér Lordan Zafranović vstoupil do celovečerní hrané tvorby ještě v období sizovské kinematografie, kdy byl podle Iva Škrabala v Chorvatsku poli- ticky nejkritizovanějším filmařem. Nejkontroverznějším a zároveň nejslavnějším snímkem se bez-
876 Podle Škrabalo, Ivo (1998): 101 godina filma u Hrvatskoj 1896.–1997. Pregled povijesti Hrvatske kinematografie. Za- greb: Nakladni zavod Globus, s. 372–374, 393–394 a 435. 877 Škrabalo, Ivo (1998): 101 godina filma u Hrvatskoj 1896.–1997. Pregled povijesti Hrvatske kinematografie. Zagreb: Nakladni zavod Globus, s. 415 a 396. 878 Viz Goulding, Daniel J. (1985): Liberated Cinema. The Yugoslav Experiment. Indiana University Press – Bloomington, s. 145. 879 Škrabalo, Ivo (1998): 101 godina filma u Hrvatskoj 1896.–1997. Pregled povijesti Hrvatske kinematografie. Zagreb: Nakladni zavod Globus, s. 399–400. 880 Viz Hrgović, Maja (2014): Praška škola. Pametni filmovi mogu biti napravljeni za široku publiku. Novi list (14. 5.). Dostupné z:
131 pochyby stala Okupace ve 26 obrazech,882 první částí válečné trilogie, do které dále patří Pád Itálie a Večerní zvony. Autorovým zatím posledním celovečerním hraným počinem je český snímek Má je pomsta (1995). Režisér odešel do exilu v devadesátých letech v obavě z autoritářského režimu teh- dejšího chorvatského prezidenta Franja Tudjmana (ve funkci 1990–1999) a usadil se v Praze. Dnes žije střídavě v Česku a v Chorvatsku. Nejintelektuálněji zaměřený režisér z celé skupiny, Srdjan Karanović, natočil shodou okol- ností nejméně celovečerních filmů. Jeho nejvýznamnějším dílem je Petřin osud, vyprávějící o dra- matickém životním osudu hlavní hrdinky ve válečných i poválečných časech. Režíroval mimo jiné i kultovní televizní seriál Hrdlo v jahodě, na kterém scenáristicky spolupracoval Rajko Grlić.883 V devadesátých letech vyučoval Karanović filmovou režii v USA, později působil jako pedagog také v Srbsku. Od nástupu digitálního filmu odmítá tento bytostný cinefil točit a jeho autorská kariéra se tudíž uzavřela v roce 2009 snímkem Besa. Karanovićův ročníkový spolužák Goran Marković debutoval z pěti pražských absolventů nejpozději, v roce 1977 snímkem Speciální vzdělávání. Z jugoslávské tvorby lze jmenovat výjimečné dílo Variola vera. Napínavý snímek s hororovými prvky se inspiroval skutečnou epidemií černých neštovic, která propukla v Bělehradě v roce 1972. Marković, podobně jako Paskaljević, pokračoval v tvorbě také v devadesátých letech. V atmosféře rozpadající se Jugoslávie natočil nostalgický retro snímek Tito a já tematizující kult osobnosti diktátorského maršála. Později se nebál kriticky reflek- tovat období nacionalistické vlády srbského prezidenta Slobodana Miloševiće (ve funkci 1991– 1997) ve filmech Blázniví lidé a Kordon. Mezinárodně nejoceňovanějšími jsou ve skupině pražských absolventů Rajko Grlić a Goran Paskaljević. Grlić debutoval v roce 1974 titulem Pokud mě to zabije, k němuž napsal scénář jeho český kolega a kamarád z FAMU Alex Koenigsmark. Významnější je jeho druhý snímek, drama Bra- vo, maestro o mladém hudebníkovi. V osmdesátých letech vynikl milostným příběhem Jen jednou se miluje. Obě jmenovaná díla se také dočkala ocenění na festivalu v Cannes. V devadesátých letech se Grlić odmlčel, ale od roku 2000 už stihl natočit další čtyři celovečerní filmy. Paskaljević debutoval snímkem Hlídač pláže v zimním období, příběhem mladíka hledající- ho své místo ve světě. Následující dílo, melodramatická road movie Pes, který měl rád vlaky, bylo zařazeno do soutěže filmového festivalu Berlinale. Režisér také jako jediný ze skupiny působivě reflektoval atmosféru po občanské válce tragikomedií Sud prachu, jež patří v post-jugoslávské ki- nematografii k nejoceňovanějším filmům věnovaným tomuto konfliktu. Některé snímky pražských absolventů se za normalizace objevily také v československých kinech. Významnou událostí se staly Dny jugoslávského filmu pořádané v pražském kině Klub ve dnech 23.–30. května 1979. Pět ze sedmi naprogramovaných titulů režírovali představitelé „praž- ské školy“, kteří se také osobně přehlídky zúčastnili. Uvedeny byly snímky Bravo, maestro Rajka Grliće, Okupace ve 26 obrazech Lordana Zafranoviće, Pes, který měl rád vlaky Gorana Paskaljeviće, v Cannes uvedený příběh divadelního herce Vůně polního kvítí Srdjana Karanoviće a komedie o automobilovém nadšenci Závod o Velkou cenu Gorana Markoviće.884 Bravo, maestro vstoupilo v témže roce také do československých kin. Ostatní snímky (kromě Vůně polního kvítí) zařadila distribuce v roce následujícím. Okupace ve 26 obrazech a Závod o Velkou cenu byly navíc v roce 1980 také v programu Filmového festivalu pracujících.885
882 Podle Škrabalo, Ivo (1998): 101 godina filma u Hrvatskoj 1896.–1997. Pregled povijesti Hrvatske kinematografie. Za- greb: Nakladni zavod Globus, s. 379–380. 883 Srov. Medić, Maja – Arsenijević, Stefan (2016): Grlom u jagode. 40 godina TV serije. Beograd: Kulturni centar Beograda – Vulkan izdavaštvo. 884 Viz Zdražilová, Milica (1979): Bravo, maestro. Rajko Grlić znovu v Praze. Kino 34, č. 13, s. 6. 885 Okupace ve 26 obrazech byla zařazena do jeho zimní a Závod o Velkou cenu do letní části. Viz Filmový festival pracují- cích – zima 1980 (1980). Záběr. Časopis filmového diváka 12, č. 25 (14. 12.), s. 4b–4c. – Filmový festival pracujících lé- to ´80 (1980). Záběr. Časopis filmového diváka 13, č. 11 (30. 5.), s. 4b–4c.
132
V osmdesátých letech bylo uvedeno dalších deset snímků pražských absolventů. Polovinu z nich ovšem režíroval evidentně nejžádanější Paskaljević: společensko-kritický Anděl strážný po- jednávající o gangu zotročujícím Romy, Dny života plynou komentující lidskou osamělost, Hlídač pláže v zimním období, komorní Soumrak o mladé učitelce přicházející do malé istrijské vesničky a Zvláštní léčba pojednávající o specifickém přístupu jedné protialkoholní léčebny. Tento snímek byl v lednu 1983 na programu zimní části FFP.886 Pouze režisérův debut Hlídač pláže v zimním období byl u nás přitom uveden se zpožděním. Důležité je však uvést, že Klamné léto ´68 mohlo být uvede- no až po roce 1989. Dalšími zakoupenými filmy byly Markovićův Variola vera, Karanovićův Petřin osud, Grlićo- vo Štěstí pro tři a Zafranovićův Pád Itálie.887 Poslední tři jmenované tituly byly zařazeny i do pro- gramu FFP. Snímky představitelů „pražské školy“ doplnil ještě Kusturicův debut Vzpomínáš na Dolly Bell? V posledním roce existence Jugoslávie vstoupil do československých biografů ještě Mar- kovićův žánrově nevšední film To už jsem viděl kombinující horor, thriller, psychologické i roman- tické prvky. Tento snímek byl ovšem stejně jako Variola vera nabídnut pouze filmovým klubům. Kromě snímků těchto šesti filmařů se československému publiku před rozpadem federace představil ještě jeden pražský student režie. Svěřenec Václava Vorlíčka Zoran Gospić absolvoval v roce 1986. Debutoval o tři roky později poslední československo-jugoslávskou koprodukcí (FSB / Forum Sarajevo) Atrakce švédského zájezdu. Snímek nakonec zůstal jeho jediným celovečerním počinem. V satirické roadmovie skandinávští turisté navštěvují různé země a prostřednictvím je- jich pohledu je divák konfrontován s charakteristikami jednotlivých národů. Natáčelo se v Československu, Jugoslávii, NSR a Turecku.888 O spolupráci na scénáři požádal Gospić Miroslava Sovjáka. Autoři psali text společně ve dvou liniích: jedna sledovala českého a druhá jugoslávského řidiče. Český příběh vymyslel Gospić už pro svůj půlhodinový polodokumentární snímek realizo- vaný na FAMU. Jugoslávskou část dostal za úkol Sovják, aby bylo možné žádat o finanční spoluúčast v Jugoslávii. Sovják vzpomíná, že premiéra proběhla „nevhodně“ 17. listopadu 1989 a film prošel kiny bez větší pozornosti.889 Během prvního půl roku zhlédlo tento snímek s lechtivým náde- chem890 pouze 170 000 diváků a kritické přijetí nebylo příznivé.891 Ještě před tímto filmem však během normalizace vznikly další čtyři koprodukční projekty. Po komplikované zkušenosti s výrobou filmu Siedmy kontinent mohly být obě zúčastněné strany k opakované spolupráci skeptické. Porada vedení FSB nicméně projednávala v dubnu 1969 synopsi Uprchlík zaslanou Čedo Vulevićem z Titogradu. Jednalo se o adaptaci románu Simy Matavulji a text byl předán Břetislavu Kuncovi.892 Kunc vedl také společně s Arnoštem Lustigem jednání s jugoslávskými filmovými společnostmi o scenáristické spolupráci.893 Jak připomíná Štěpán Hulík, v letech 1969–1970 bylo z různých důvodů upuštěno od reali- zace mnoha titulů. Jen některé z nich, jejichž natočení souviselo s aktuálními změnami v československé kinematografii, ovšem disponovaly potenciálem stát se nadprůměrnými díly.
886 Filmový festival pracujících zima ´83 (1982). Záběr. Časopis filmového diváka 15, č. 25/26 (20. 12.), s. 8–9. 887 Petřin osud v zimě 1982, Pád Itálie v zimě 1984 a Štěstí pro tři v létě 1989. Viz Filmovým uměním za krásu života, za komunismus. Viz Filmový festival pracujících zima ´82 (1981). Záběr. Časopis filmového diváka 14, č. 26 (25. 12.), s. 4b–4c. – Filmový festival pracujících zima ´84 (1984). Záběr. Časopis filmového diváka 17, č. 1 (9. 1.), s. 4b–4c. – Zpra- vodaj filmového festivalu pracujících zima 1989 (1988). Záběr. Časopis filmového diváka 21, č. 26 (29. 12.), s. 4a–4b. 888 Viz Kuděla, Jan (1989): Atrakce švédského zájezdu aneb film plný katastrof, napětí a vzrušení, s. 8–9. 889 Podle Sovják, Miroslav. Rozhovor vedla Kateřina Lachmanová 4. 2. 2010 v Praze. NFA, Sbírka zvukových záznamů, N0536-01-01-ROZ-T. 890 Schvalovací komise označila film jako nepřístupný mládeži do 18 let. Viz Bk [Bartošek, Luboš] (1989): Atrakce švéd- ského zájezdu. Filmový přehled 35, č. 9, s. 3. 891 Srov. Holub, Radovan (1990): Distribuční sloupek. Záběr. Časopis filmového diváka 23, č. 11 (31. 5.), s. 7. 892 BSA, Barrandov – historie, 1969 A, BH 1969 A 5, Porady vedení, Porada vedení Filmového studia Barrandov dne 21. 4. 1969, s. 2. 893 BSA, Barrandov – historie, 1969 A, BH 1969 A 5, Porady vedení, Porada vedení Filmového studia Barrandov, konaná dne 15. 7. 1969, s. 2.
133
Takovou charakteristiku přisuzuje Hulík i Pevnosti hadů připravované tvůrčí skupinou Feix – Brož. Scénář k tomuto filmu napsal Alexandr Kliment podle vlastní literární předlohy894 a spolupracovali na něm také Elmar Klos a Štěpán Skalský, který měl zaujmout pozici režiséra. Projekt počítal s účastí jugoslávského koproducenta, jenž by pro natáčení zajistil exteriéry.
Příběh byl zasazen do prostředí malých přímořských lázní těšících se přízni ná- vštěvníků především díky blízkosti turisticky oblíbené staré pevnosti. V té podle místní legendy hnízdí smrtelně nebezpeční hadi. Hlavní postavou měl být novinář přijíždějící do lázní nejprve z čistě soukromých důvodů, je však poznenáhlu vtažen do dění obklopujícího tuto nevšední atrakci a za pokus odhalit tajemství pevnosti zaplatí životem.895
Skalský ještě i s odstupem třiceti let vzpomínal na zavržený projekt jako na nejbolestivější ztrátu své kariéry. Během cesty do Jugoslávie si s Klimentem vybrali pevnost, kde se mělo natáčet, a na základě této obhlídky vznikl „fotoscénář“, jak jej Skalský označil. Jednalo se o text doplněný o fotografie dokumentující zřejmě především lokaci zvolené pevnosti. Režisér vyvozoval, že byl ná- mět smeten ze stolu, protože pojednával o „vymejvání mozku, o znásilnění, o diktatuře“.896 Tato skutečnost se mohla propojit s problematickým zahraničním partnerem. Předpokládejme, že situa- ce roku 1969 ještě nebyla v otázce spolupráce s Jugoslávií zcela vyjasněna. Ostatně podíl Klose na jednáních by o několik měsíců později již jistě nebyl možný. Ani jeden z výše jmenova- ných proponovaných projektů tedy nebyl realizován. Pevnost hadů byla natočena v jiné podobě až v roce 1994 v česko-francouzské koprodukci. Pod názvem Pevnost ji režírovala Drahomíra Vihano- vá, která na scénáři a dialozích spolupracovala s autorem předlohy.897 Z roku 1970 známe několik zápisů, které vypovídají o opatrnosti, nikoli ovšem politické problematičnosti. Ředitel FEX Stanislav Kvasnička komentuje v dopise adresovaném Ludvíku To- manovi potenciální návrh spolupráce iniciovaný Dunav filmem následovně:
Jestliže se Vám jugoslávský námět líbí, doporučujeme Vám nezamítat koprodukci, ale je třeba před jejím event. započetím zjistit přesně jugoslávský názor na podmín- ky, za kterých by chtěli tuto koprodukci realisovat. Pro Vaši informaci sdělujeme, že navrhovaný režisér – Puriša Djordjevič je jeden z nejlepších jugoslávských režisérů. Největšího úspěchu dosáhl svou válečnou trilogií „San“, „Jutro“ a „Podne“. Jeho po- slední film „Kros kontri“ nebyl jako jediný přijat pro čs. distribuci.898 Pokud jde o ekonomickou stránku, respektive finanční záležitosti koprodukce, jednání by bylo určitě složité. Dohoda je však možná a nevylučujeme ji. Byla by ovšem nutná velká opatrnost již od počátku jednání, aby nedošlo k podobným závadám jako při „Sed-
894 Povídka „Monopol“ vyšla knižně v souborném vydání. Srov. Kliment, Alexandr (1965): Hodinky s vodotryskem. Praha: Mladá fronta. 895 Hulík, Štěpán (2012): Kinematografie zapomnění. Počátky normalizace ve Filmovém studiu Barrandov (1968–1973). Praha: Academia, s. 45. Hulík odkazuje na barrandovské dokumenty: BSA, Barrandov – historie, Dokumenty k roku 1968, Složka „Různé“. Projekt byl pod názvem Pevnost zmijí projednáván ještě v následujícím roce. Srov. BSA, Bar- randov – historie, 1969 A, BH 1969 A 5, Porady vedení, Porada ředitele Filmového studia Barrandov dne 10. 6. 1969, s. 9. 896 Rozhovor se Štěpánem Skalským a Ladou Vackovou vedly Marcela Pittermannová a Eva Strusková 30. 3. 1999 v Praze. NFA, Sbírka zvukových záznamů, N0174-01-02-ROZ-T. 897 Srov. např. Rozhovor s Drahomírou Vihanovou, který vedla Eva Strusková v Praze 29. 4. 2002. NFA, Sbírka zvukových záznamů, N0278-01-03-ROZ-T. 898 Pro širokou distribuci nebyl titul přijat, ale byl uveden ve filmových klubech. Jeho promítání bylo povoleno 13. 7. 1970, tedy tři měsíce po vzniku citovaného dopisu. Viz ta [Bretyšová, Táňa] (1971): Cross country. Filmový přehled 22, č. 45, s. 3–4.
134
mém kontinentu“. Koprodukční smlouva by musela být po všech stránkách perfektní a o distribuční smlouvě by bylo třeba jednat současně s výrobní smlouvou.899
Zmínka o filmu Siedmy kontinent potvrzuje přetrvávající obavy z případné ekonomické ne- výhodnosti a problematičnosti spolupráce s jugoslávským partnerem, přestože se jedná o jinou produkční společnost. Zároveň je hodno pozornosti, že Kvasnička jednoznačně chválí proponova- ného režiséra. Mladomir Puriša Djordjević přitom patřil k zástupcům novovlnného proudu a zmi- ňované tituly k těm nejumělečtějším a formálně nejméně divácky vstřícným. Neznámý námět nakonec realizován nebyl a významný jugoslávský autor tak bohužel v československé tvorbě ne- zanechal svou stopu. Československo-jugoslávské kontakty byly předmětem jednání nejvyšších představitelů československého filmu nadále. Během Filmfóra v listopadu 1970 jednal ústřední dramaturg kolib- ského studia Jozef Alexander Tallo s ústředním dramaturgem barrandovského studia Ludvíkem Tomanem.900 Vysoce postavení činovníci se shodli na záměru zlepšit vztahy s jugoslávskou kinema- tografií. Padl návrh vycestovat v lednu 1971 do Bělehradu a zorganizovat schůzku, které by se účastnili zástupci Koliby i Barrandova. Nebyla však doporučována jednání na úrovni Ústředního ředitelství. Otázku „vyjasnění vztahů k jugoslávské kinematografii“ komplikují podle zprávy dvě skutečnosti. Potenciálně problematické mohou být hospodářské aspekty a zároveň kontakty jugo- slávské kinematografie s československými emigranty. Jejich přerušení je údajně jedinou podmín- kou případné budoucí spolupráce.901 Nevíme bohužel, zda měli českoslovenští činovníci na mysli některé konkrétní filmové pracovníky angažované v Jugoslávii nebo proč panovala právě tato oba- va. První společný projekt byl nakonec realizován až v roce 1975. Navzdory předchozí nepří- jemné zkušenosti vstoupil jako první v sedmdesátých letech do společného projektu Jadran film. Snímek vznikl v krizovém období jugoslávské kinematografie a rozhodnutí spolupracovat s pro- blematickým československým partnerem mohlo být motivováno snahou rozdělit náklady tak, jak k tomu docházelo mezi podniky uvnitř federace. Ve spolupráci s FSB nicméně vznikl nákladný his- torický kostýmní velkofilm v režii Veljka Bulajiće Sarajevský atentát. Jeden z posledních velkých epických snímků tohoto tvůrce rekonstruuje okolnosti smrti Františka Ferdinanda d'Este. Událost, která je spojována se začátkem první světové války, se odehrála na území státu propojujícího části budoucího Československa a Jugoslávie. Díky tomuto filmu vznikla jediná československo- jugoslávská koprodukce zpracovávající závažné historicko-politické téma. Na scénáři se podílel také Vladimír Bor. Ten se údajně obával neaktuálnosti látky, později ho však zaujala snaha o kritic- ký odstup a mnohovrstevnatý ideově-politický rozměr celé události. Vyzdvihl přitom „oprávněný zápas Jihoslovanů za základní politická práva“.902 Výsledný snímek se nicméně nesnaží o dokumen- taristický pohled, ani se nezabývá historicko-morálními aspekty atentátu. Režisér se soustředil na atmosféru jeho přípravy a zázemí organizace Mladá Bosna s jejími mladými členy. Výsledné dílo je ale stále primárně výpravným snímkem, v němž osudy atentátníků zaujímají důležitou pozici.903
899 BSA, Barrandov – historie, 1970 A, Dramaturgie, BH 1970 A 3, Dopis Stanislava Kvasničky adresovaný 15. 4. 1970 Ludvíku Tomanovi, s. 1–2. 900 BSA, Barrandov – historie, 1970 A, Dramaturgie, BH 1970 A 3, Zápis z pracovnej porady s ústredným dramaturgom Filmového studia Praha – Barrandov s. Ludvíkom Tomanom, ktorá se konala v Brne dňa 19. novembra 1970, 19. 11. 1970, s. 1–2. 901 BSA, Barrandov – historie, 1970 A, Dramaturgie, BH 1970 A 3, Informace o setkání se s. Tallo, ústředním dramatur- gem Koliby a s. Jašo [sic], hospodářem dramaturgie na Filmfóru v Brně dne 19./11. 1970, s. 1–3. 902 Srov Bor, Vladimír (1974): O sarajevském atentátu. Kino 29, č. 20 (8. 10.), s. 3. 903 Srov. cl (1976): Sarajevský atentát na filmovém plátně. Záběr. Časopis filmového diváka 9, č. 15 (16. 7.), s. 1.
135
Do kontaktu s československým prostředím vstoupil podruhé také Dušan Vukotić. Režisér spolupracoval na námětu a scénáři s českým autorem Milošem Macourkem.904 Kromě FSB se na snímku Monstrum z galaxie Arkana podílely chorvatské společnosti Zagreb film a Jadran film. Fan- taskní sci-fi zhmotňuje postavy mimozemšťanů, o kterých píše hlavní hrdina, amatérský spisovatel, pracující v přímořském letovisku jako recepční. Zatímco snímkem Siedmy kontinent slavný animá- tor v celovečerní tvorbě debutoval, Monstrum z galaxie Arkana se stalo jeho posledním dlouhome- trážním filmem. Přínos do koprodukčního snímku si obě strany rozdělily podobně jako u titulu Siedmy kontinent. Chorvatská strana zajistila atraktivní exteriéry (natáčelo se v okolí Dubrovníku a na ostrově Lokrum), barrandovský tým se zase postaral o trikovou část. Ostatně štáb byl přede- vším český. Výtvarně náročnou postavu mimozemšťana stvořil Jan Švankmajer. Snímek získal prv- ní cenu za režii na Mezinárodním festivalu fantastických filmů a filmů science-fiction v Terstu, ale jeho kritické přijetí oslavné nebylo. Ivana Málková se domnívá, že mu ublížila žánrová nevyhraně- nost kombinující komické prvky s hororovými a zbytečný naturalismus.905 Ivo Škrabalo popisuje dílo jako neinovativní a spojuje jej symbolicky s odchodem jedné generace i velkého autora.906 V následujícím roce byl jugoslávský projekt realizován také na Kolibě. Ve spolupráci se spo- lečností Avala film vznikl snímek Smrť pána Golužu. Adaptace novely Branimira Šćepanoviće z roku 1977 je tragikomickým příběhem bělehradského úředníka, který se poprvé v životě vydává na do- volenou k moři. Průběh jeho cesty osudově ovlivní atmosféra roku 1939 a blížící se válka. Závažné celospolečenské téma se podle Václava Macka nepodařilo přesvědčivě zpracovat kvůli autorské nezkušenosti režiséra Živka Nikoliće. Ambice vyjádřit se k nadčasovému námětu se vytratila a zů- stal pouze historický film.907 Martin Šmatlák dokonce dílo zařadil do linie nevydařených kolibských projektů.908 V roce 1984 se na koprodukci s Jugoslávií poprvé podílelo také Filmové studio Gottwaldov. Ve spolupráci s Croatia filmem vznikl dětský snímek Tajemství staré půdy. Jako námět využili tvůrci motivy z knihy Nic bez Boženy autorů M. Bjažiće a Z. Furtingera.909 Scénář zpracoval a režie se ujal architekt a jeden z nejvýznamnějších domácích výtvarníků a scénografů Vladimir Tadej. Byl hlav- ním architektem také na snímku Hvězda jede na jih a měl na starosti výpravu, dekorace a kostýmy Bitvy na Neretvě. Všestranný tvůrce se zaměřoval na tvorbu pro malé publikum, ale v jeho filmogra- fii najdeme díla nejrůznější tematiky. Dobrodružný letní snímek Tajemství staré půdy se odehrává na chorvatském ostrově Hvar ve stejnojmenném městečku. Během letních prázdnin se zde český chlapec spřátelí se dvěma místními dětmi. Společně najdou na tajemné půdě antigravitační dělo. Zvláštního vynálezu se chtějí zmocnit zločinci, ale děti jejich plány překazí. Pro vznik tohoto filmu byla opět příznačná kombinace jadranských exteriérů a českých ateliérů. Režisér Tadej údajně již při psaní scénáře počítal s českou účastí kvůli trikově náročným částem. České spolupracovníky ostatně přizval do svého týmu také při vzniku Bitvy na Neretvě.910 Vzpomínky českých členů koprodukčních štábů vypovídají o tom, že i v osmdesátých letech představovala Jugoslávie rizikového partnera, jehož účast přinášela československé straně kom- plikace nebo alespoň důvody k opatrnosti. Zástupkyně vedoucího výroby na filmu Tajemství staré
904 Miloš Macourek spolupracoval na jugoslávské látce už s Oldřichem Lipským. Režisér si jako předlohu svého filmu Čtyři vraždy stačí, drahoušku vybral román Mrtvým vstup zakázán Nenada Brixiho, který v Československu vyšel v ro- ce 1964 pod autorovým pseudonymem Timothy Tatcher. (Srov. Tatcher, Timothy (1964): Mrtvým vstup zakázán. Praha: Práce.) Podle Macourkových slov Briximu volná adaptace nevyhovovala, protože ji čeští tvůrci posunuli do pří- liš komické roviny. Rozhovor s Milošem Macourkem vedla Marcela Pittermannová 26. 6. 2000 v Praze. NFA, Sbírka zvukových záznamů, N0184-01-03-ROZ-T. 905 Viz mal [Málková, Ivana] (1981): Monstrum z galaxie Arkana. Filmový přehled 27, č. 12, s. 13. 906 Viz Škrabalo, Ivo (1998): 101 godina filma u Hrvatskoj 1896.–1997. Pregled povijesti Hrvatske kinematografie. Zagreb: Nakladni zavod Globus, s. 396–397. 907 Viz Macek, Václav (1988): Slovenský hraný film – osmdesátá léta. Film a doba 34, č. 1, s. 5. 908 Viz Šmatlák, Martin (1988): Daleko od reality (slovenský hraný film v roce 1987). Scéna 13, č. 17 (22. 8.), s. 3. 909 Viz Bk [Bartošek, Luboš] (1985): Tajemství staré půdy. Filmový přehled 31, č. 11 (22. 8.), s. 23. 910 Viz Tadej, Vladimir – Gogola, Jan (1984): Tajemství staré půdy. Kino 39, č. 21 (16. 10.), s. 4.
136 půdy Věra Kopecká vzpomíná, že do Jugoslávie mohl odjet pouze důsledně „prokádrovaný“ štáb. Nesměl odcestovat nikdo, u koho by hrozilo riziko emigrace.911 Kameraman filmu Monstrum z galaxie Arkana Jiří Macák se vyjadřuje v podobném duchu. Na zakázkách či koprodukčních pro- jektech se typicky mohli podílet pouze stranicky zasloužilí pracovníci. Existovaly však výjimky. Macák se k tomuto projektu dostal díky přímluvě Theodora Pištěka. Po skončení natáčení byl ovšem pozván k výslechu, kde byl dotazován na okolnosti vzniku koprodukce.912 Ještě v roce 1989 byl připravován koprodukční (Československá televize / Televizija Sara- jevo) televizní seriál Pražský student. Politické změny a ekonomické těžkosti nakonec vedly k jeho dokončení až v roce 1991 a uvedení ještě o rok později. Čtyřdílná řada vypráví o bosenském poslu- chači, který přijede na konci osmdesátých let studovat FAMU. Kromě osobních zkušeností protnou jeho pražský pobyt také revoluční události roku 1989. Jistě se přitom nejednalo o jediný společný projekt. Jugoslávská strana hodnotila například pozitivně spolupráci na tvorbě koprodukčních programů, jakými byly Budvarka v Mostaru či Trebižavské slavnosti.913 V československých kinech se pochopitelně objevily všechny jmenované celovečerní ko- produkční snímky. Celkově byl však počet mezinárodních projektů s jugoslávskou účastí nízký. Koprodukční boom, který federace dříve zažívala, se v posledních dvou dekádách její existence vytrácel. V první polovině sedmdesátých let celkově klesl počet vyrobených snímků a snížilo se i jejich zastoupení v československé distribuci. V sedmdesátých letech klesl průměrný počet ročně uváděných jugoslávských snímků oproti předchozí dekádě na polovinu. Kvantita byla vyrovnaná s výjimkou výrazné změny v roce 1979, kdy ovšem šest filmů v běžné distribuci doplnily hned čtyři nabídnuté pouze filmovým klubům. Několik snímků bylo navíc zakoupeno s větším časovým od- stupem od doby svého vzniku.914 V dekádě následující sice docházelo k výkyvům, průměr byl ale téměř totožný (6,5 snímku za rok).
Jugoslávské dlouhometrážní filmy dovezené do Československa 1970–1991915
Rok 1970 1971 1972 1973 1974 1975 1976 1977 1978 1979 1980 Počet filmů 7 6 6 5 7 5 7 8 6 10 6
1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 Celkem 7 11 8 8 5 6 7 8 6 3 5 86
Dramaturgický výběr jugoslávských filmů v československých kinech vyplývá z proměny filmové tvorby, ke které v SFRJ mezi šedesátými a sedmdesátými roky došlo. Z jugoslávské produk- ce samozřejmě nikdy nezmizelo téma druhé světové války. I během normalizace se tak v československých kinech objevil jeden z posledních spektáklů Sutjeska Stipe Deliće, dále Cenou růže z Lidic ověnčené filmy Krvavá bajka Tori Jankoviće (XVII. MFF Karlovy Vary 1970) a Akce Sta-
911 Sama paní Kopecká se natáčení v Jugoslávii zúčastnit nemohla. Její bratr žil od roku 1967 ilegálně v Kanadě, takže až do roku 1989 mohla Kopecká vyjíždět pouze do zemí východního bloku. Rozhovor s Věrou Kopeckou vedla Marie Ba- rešová 19. 1. 2018 ve Zlíně. NFA, Sbírka zvukových záznamů, N0738-01-01-ZLIN-A. 912 Rozhovor s Jiřím Macákem vedl Vladimír Hendrich 28. 6. 2011 v Praze. Sbírka zvukových záznamů NFA, N0589-01- 01-ROZ-T. 913 NFA, f. ÚŘ ČSF, R14/AI/2P/2K, Vládní výbor pro kult., škol., vědecké a zdravot. styky se zahraničím 5. 4. 1985, Hodno- cení kulturních, školských, vědeckých a zdravotnických styků se zahraničím za rok 1984 a plán hlavních akcí na rok 1985, Příloha III. Hodnocení kulturních, školských, vědeckých a zdravotnických styků ČSSR v roce 1984 podle oblastí a zemí, s. 23–25. 914 Starší pět a více let byly snímky Horoskop (1969), Pohoří smrti (1971), Žít navzdory (1972) a Pohled z podkroví (1974). 915 Tabulka shrnuje uvedené období, čímž navazuje na analogický přehled v předcházející kapitole, která se uzavírá rokem 1969. Horní hranice představuje poslední rok produkce jugoslávských filmů před rozpadem federace.
137 dión Dušana Vukotiće (XXII. MFF Karlovy Vary 1978),916 koprodukční Bouřlivá léta, Krvavá země Vladimira Jankoviće, Partyzánská letka Hajrudina Krvavce, Pekelný ostrov Vladimira Tadeje, Pohoří smrti Milutina Kosovace, koprodukční Šoféři v okovech nebo legendární Muži s granáty Predraga Goluboviće a Valter brání Sarajevo opět v režii Hajrudina Krvavace. Dvakrát byly na MFF Karlovy Vary oceněny snímky Radomira Šaranoviće odehrávající se za druhé světové války v Černé Hoře. Nejprve v rámci XIX. ročníku v roce 1974 Nezvyklá svatba Cenou federálního ústředního výboru Československého svazu protifašistických bojovníků a o osm let později (XXIII. ročník) získal Diplom festivalového výboru 13. červenec. V rámci tohoto ročníku byl do soutěže prvních děl zařazen ještě snímek Dvě poloviny srdce Vefika Hadjismajloviće. Na XXII. MFF Karlovy Vary 1980 byl ještě uveden partyzánský film Když se jaro zpozdí Ekrema Kryeziua a v roce 1984 byl na XXIV. ročníku promítán film Prohraná sázka Baty Čengiće.917 Mezi komornější díla zpracovávající stejné historické období patří Děvče z hor oceněné na XVIII. MFF Karlovy Vary 1972 Cenou federálního ústředního výboru Československého svazu pro- tifašistických bojovníků,918 Pokušení, Přátelé nebo Všechno přebolí. Některé filmy se také soustředi- ly na vliv konfliktu na další generace. V roce 1983 byly například uvedeny filmy Sezóna míru v Paříži, ve kterém Francouzka a Jugoslávec sdílejí dávné trauma z druhé světové války. Její dopady obecně rozebírá snímek Tak... a jdeme dál! O válečném sirotkovi vypráví Držím se ve vzduchu i Chlapec a housle. Slobodan Šijan zasadil příběh filmu Kdo to tam zpívá do posledních hodin před vypuknutím válečného konfliktu. V této době se na dlouhé cestě autobusem octne několik různo- rodých postav. Do pestré dramaturgie zakoupených jugoslávských snímků patřily také tituly pro děti a mládež (Čarovný les, Domov bez otců, Léto v mušli, Malý kapitán Mikula, Mech na asfaltu, Poslední dostih, Spiklenci ze starého mlýna, Vlk samotář), množství komedií (Bláznivá léta, Čekatel na životní příležitost, Jak to chodí u Šafránků, Malá vlaková loupež, Miluj, miluj, ale neztrácej hlavu, Miss, Motýlí mrak, S muži to není lehké, Sekula a jeho ženy, Táta na neurčito, Ve jménu lidu, Zkouška lásky), histo- rické filmy (Banović Strahinja, Derviš a smrt, Pustina, Rudí a černí, Sněhová bouře, Svěcení jara, Utr- pení uvedené na XX. MFF Karlovy Vary 1978, Vzpoura v Timoku, Žít navzdory), ale i krimi (Haló, taxi!, Nebezpečná stopa, Nějaká jiná žena) či horor (Pohled z podkroví a Říše zkázy). V osmdesátých letech se v Jugoslávii podobně jako v Československu objevily snímky ode- hrávající se mezi mladými lidmi, jejichž individuální příběhy upozorňovaly na problémy součas- nosti. Zapomenutí se tak například věnují problému vandalismu, Maturanti a Prohraná sázka zase ukazují běžný život mladých lidí a jejich starosti. Aktuálním společenským tématům se věnovaly také snímky Ještě jednou, Kde slunce zapadá, Nevyklánějte se z oken, Ovčák, První sníh v Mnichově nebo Žijme, potom uvidíme. Poslední jmenova- ný titul získal Cenu Ústřední rady odborů na XXII. MFF Karlovy Vary 1980.919 K umělecky ambici- óznějším snímkům patří psychologické drama Šťastný nový rok '49 vyrovnávající se s historickým rokem 1948. Scénář k snímku napsal Gordan Mihić, režíroval Stole Popov. Společenské změny po druhé světové válce reflektoval Matjaž Klopčić ve snímku Můj táta, socialistický kulak. Stejný reži- sér natočil také filmy Podzimní květ a Vdova Karolina Žašlerová. Generace zástupců nového filmu se již československým divákům příliš nepředstavila. Výjimečně se objevilo dílo Živojina Pavloviće reprezentované snímky Cesta do Katangy, Let mrtvého ptáka a Pach těla.
916 Viz Dvacet pět mezinárodních filmových festivalů v Československu. Karlovy Vary 1946–1986 (1986). Praha: Českoslo- venský filmový ústav, s. 383 a 408. 917 Viz Dvacet pět mezinárodních filmových festivalů v Československu. Karlovy Vary 1946–1986 (1986). Praha: Českoslo- venský filmový ústav, s. 231, 397 a 429. 918 Viz Dvacet pět mezinárodních filmových festivalů v Československu. Karlovy Vary 1946–1986 (1986). Praha: Českoslo- venský filmový ústav, s. 392. 919 Viz Dvacet pět mezinárodních filmových festivalů v Československu. Karlovy Vary 1946–1986 (1986). Praha: Českoslo- venský filmový ústav, s. 418.
138
Václav Březina se domnívá, že za normalizace byli členy výběrové komise posuzující jugo- slávské snímky typicky lidé zajímající se o tamní kinematografii, kteří se snažili vybírat reprezenta- tivní a hodnotné tituly.920 Přesto by bylo jistě vhodné zabývat se v budoucnu konkrétními rozhodnutími a rekonstruovat okolnosti zamítnutných nebo odložených přijetí. Za pozornost stojí třeba případ filmu Horoskop z roku 1969. Výrazný zástupce černé vlny se do Československa dostal až v roce 1978, zařazen byl ovšem pouze do distribučního okruhu filmových klubů. Ještě zajímavěj- ší se zdá případ výše zmíněného filmu Sutjeska. Partyzánský velkofilm byl do československé dis- tribuce evidentně vybrán, protože v roce jeho vzniku (1973) vznikl k dílu plakát českého autora Vladimíra Benetky. Do kin však film nakonec vstoupil až v roce 1984, kdy byl zhotoven nový plakát, tentokrát akcentující anglického herce Richarda Burtona, který ztvárnil roli Tita.921 Nikdy nebyla zakoupena tak významná díla jako Most, který se prodal do mnoha zemí celého světa, nebo také další spektákly, ve kterých výrazně vystupuje postava maršála (Užická republika nebo Igmanský marš). Do oblasti filmové distribuce patří také poznatek o neoficiálním získávání filmových kopií západních filmů. Dlouholetý zaměstnanec kin Jan Jíra a činovník královéhradeckého filmového klubu Pavel Hypius shodně vypráví o pohybu v Jugoslávii vyrobených kopií v československých biografech. Podle Jíry přicházely ukázkové kopie z Polska či Jugoslávie a v Československu se na- rychlo dělaly kopie, někdy třeba z barevného pouze na černobílý materiál.922 Cirkulace takto získa- ných snímků se neprojevila před nejširší veřejností, ale díky výpovědím zmíněných narátorů víme, že se k nim nedostala pouze politická či oborová elita, ale právě lidé z oblasti kinoprovozu. Filmový obchod není v této kapitole zmapován na jugoslávské straně. Vzhledem k reci- proční povaze vztahů socialistických kinematografií lze alespoň kvantitativně očekávat analogický vývoj v jihoslovanské federaci. Obecně lze říci, že počet zakoupených jugoslávských snímků sice oproti šedesátým letům průměrně klesl, dramaturgický výběr však nadále zachoval pestrost re- spektující vývoj kinematografie zahraničního partnera. Filmová kultura v jihoslovanské federaci prošla znatelnými proměnami nejprve po potlačení novovlnného proudu, poté s několikaletou ekonomickou krizí a konečně s určitým znovuzrozením postupujícím od konce sedmdesátých let. Tematická podoba se v následující dekádě podobala produkci československé, když se mezi reali- zované náměty pomalu dostávaly snímky společensko kritické reflektující současné problémy, nebo filmy s mladými protagonisty. Krátkou zmínku je třeba věnovat ještě jednomu exilovému filmaři. Vojtěch Jasný je druhým českým tvůrcem, který po svém odchodu z vlasti natáčel v Jugoslávii. František Čáp odešel v důsledku politických změn roku 1948 a v padesátých letech se usadil ve Slovinsku. Jasný opustil Československo v roce 1970 a jihoslovanská federace se pro něj stala pouze jednou ze zastávek. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let zde nicméně realizoval dva filmy. Podle Jiřího Voráče si tak splnil sen pracovat znovu ve slovanském prostředí. Po svém odchodu do zahraničí totiž působil především v Rakousku a Německu. Po třech letech přípravných prací v Sarajevu režíroval v roce 1980 Slečnu, adaptaci stejnojmenného románu Iva Andriće, jednoho z nejvýznamnějších jugosláv- ských spisovatelů.923 Stejné vročení nese také titul Nápady svaté Kláry podle scénáře Jeleny Maší- nové-Kohoutové a Pavla Kohouta. Kromě spolupráce s krajany (obsazeni byli i čeští herci) přináší český prvek také prostředí vizuálně zhmotněné v chorvatském Záhřebu. Svou poetikou snímek
920 Rozhovor s Václavem Březinou vedla Marie Barešová 10. 12. 2011 v Praze. 921 Srov. Dvě verze plakátu nabízené obchodem Terryho ponožky. Dostupné z:
139 připomíná režisérovu československou tvorbu. V Jugoslávii byl promítán v kinech, ale rakouští a němečtí produkční partneři jej uvedli pouze v televizi.924 Václav Březina vzpomíná, že snímek byl výběrovou komisí v Jugoslávii vybrán také pro uvedení v československých kinech. Při schvalování protokolu na ÚŘ ČSF si však všimli jména režiséra a exploataci zamítli. To způsobilo problémy Čes- koslovenskému filmexportu, který již měl s jugoslávským partnerem podepsanou smlouvu.925 Stručný pohled na období 1969–1991 ukázal, že bilaterální kontakty pokračovaly mezi federacemi i v posledním období jejich existence. Přes dramatické politické zvraty let 1968 a 1969 se nadále objevovaly diskuze o koprodukčních projektech. Těch bylo nakonec v oblasti celovečerní tvorby realizováno pět. Tři z nich přitom režírovaly velké osobnosti jugoslávské kultury Veljko Bulajić, Vladimir Tadej a Dušan Vukotić. Všichni tři se navíc s československými produkcemi setka- li alespoň podruhé. Silné pouto navázané již v polovině šedesátých let představuje prostředí FAMU. Filmovou fakultu absolvovalo v letech sedmdesát jugoslávských posluchačů včetně pěti zástupců „pražské školy“.926 Také jejich snímky se od sedmdesátých let objevovaly i v československých ki- nech.
924 Srov. Voráč, Jiří (2004): Český film v exilu. Kapitoly z dějin po roce 1968. Brno: Host, s. 99–100. 925 Na korespondenci s Václavem Březinou odkazuje ve svém článku Jaromír Blažejovský. Viz Blažejovský, Jaromír (2008): Nasilije – siledžijstvo – tiranie! Poznámky k jedinému exilovému filmu Luciana Pintilieho. Iluminace 20, č. 2, s. 112. 926 Zatoupení jednotlivých oborů: 19 kamera, 15 režie, 10 umělecká fotografie, 9 dokumentární tvorba, 9 střihová sklad- ba a 8 řízení a organizace. Srov. Absolventi FAMU 1951–2005. FAMU. Dostupné z:
140
Závěr
Disertační práce Křehké socialistické přátelství. Československo-jugoslávské kontakty v kine- matografii popsala kinematografické vztahy mezi dvěma zeměmi v rozmezí více než sedmdesáti let. Během takto dlouhého období se proměňovala státní zřízení, mezinárodní situace či kulturní politika. Dvacetiletí před druhou světovou válkou zaznamenalo první víceméně jednorázové kon- takty mezi konkrétními subjekty a osobnostmi obou filmových kultur. Nové navazování vztahů motivovala změna situace po roce 1945, kdy Československo a Jugoslávie shodně přešly k centrálně řízené a státem kontrolované kinematografii. Zároveň se v rozdělené Evropě ocitly v zájmové sféře Sovětského svazu a jejich vývoj směřoval ke kulturně-politické jednolitosti rodící- ho se východního bloku. Tento postup ovšem záhy proměnilo propuknutí sovětsko-jugoslávské roztržky v polovině roku 1948. Následná odluka jihoslovanské federace od východoevropské ali- ance posunula československo-jugoslávské vztahy na příštích čtyřicet let do specifické pozice, jež se zrcadlila ve všech odvětvích včetně kinematografie. Československý postoj k federaci byl pro- vždy filtrován skrze pozici Sovětského svazu a nemohl fungovat na přímé bilaterální úrovni. Kon- krétní podoba zahraničně-politického postoje vůči Jugoslávii se navíc v průběhu let proměňovala: Od absolutní opozice po snahu o smír. Stín roku 1948 však přetrval a Československo si i v letech nejvřelejších vztahů udržovalo opatrný odstup od státu, který se neměl stát vzorem ani inspirací. Nejdůležitější milníky těchto dramatických dějů reflektuje dělení disertační práce na jednotlivé kapitoly. Těžištěm textu je přitom rozmezí 1956–1969, které přineslo rozvoj a nejpestřejší příkla- dy spolupráce. I jejich průběh ale poznamenaly konflikty a zvraty. Nejúspěšnější bylo ve snaze o oživování období od roku 1963, které se v Československu i Jugoslávii protnulo s politickým uvol- ňováním a kulturním rozmachem. K ukončení této intenzivní etapy opět přispěl Sovětský svaz. Představení jugoslávské kinematografie umožnilo zároveň komparaci s filmovou kulturou v Československu. V době socialistického zřízení uvažovaly oba státy analogicky s ohledem na kombinaci ekonomických, kulturně-politických a ideových motivací. Přednostně spolupracovaly s ostatními lidově demokratickými státy, s nimiž sdílely obdobnou kulturní politiku. Jugoslávie stojící mimo východní blok měla od padesátých let díky posunu od centralistického řízení v hospo- dářské oblasti širší obchodní možnosti a vyšší ekonomické cíle. Ve filmové výrobě se to projevilo nejvýrazněji při realizaci koprodukcí především se západními státy. Ambiciózní a cílevědomý pří- stup v kombinaci s nabídkou atraktivních a levných exteriérů pomohl kinematografii k významným finančním výnosům. Československo mohlo nabídnout levné možnosti natáčení a na krátkou dobu také liberalizované a umělecky progresivní prostředí, ale dlouhodobě se přitažlivým partnerem nestalo. Přestože jihoslovanská federace upřednostňovala z finančních důvodů mezinárodní projek- ty za účasti některého z kapitalistických států, kulturně-politické nastavení ji kontinuálně vedlo také ke spolupráci se zeměmi socialistickými. Československo-jugoslávské koprodukční aktivity popsala disertační práce podrobně ve dvou obdobích, kdy byla na obou stranách vynaložena velká snaha o opětovné navázání či posílení kontaktů: Po uplynutí první, resp. druhé sovětsko- jugoslávské roztržky, jež se shodou okolností časově protly se dvěma fázemi koprodukčního boo- mu. Tato jednání nakonec vyústila v realizaci dvou československo-jugoslávských koprodukcí. Hudební komedie Hvězda jede na jih v režii Oldřicha Lipského byla připravena ve fázi ob- novování mezinárodních kontaktů ve spolupráci FSB a černohorského Lovćen filmu. Její dokončení se ovšem v roce 1958 potkalo s propuknutím druhé sovětsko-jugoslávské roztržky. V důsledku tohoto zahraničně-politického vývoje byl snímek v Československu zakázán a do kin mohl vstoupit
141 až v roce 1964. Oficiální kritika přitom primárně hovořila o „nevkusnosti zpracování“ a „plytkém námětu“, nikoli o zahraničně-politických souvislostech. Jugoslávský motiv byl nicméně také pejora- tivně zmíněn, což se ve stejnou dobu rovněž dotklo filmu Tři přání, kde ústřední manželskou dvoji- ci ztvárnili srbští herci. Oba snímky byly společně s dalšími díly kritizovány v rámci nechvalně proslulé banskobystrické konference v únoru 1959. Dva roky po opožděné premiéře snímku Hvězda jede na jih vznikl tentokrát za účas- ti bratislavského studia a chorvatského Jadran filmu Siedmy kontinent. Ve snímku zaměřeném pře- devším na malé diváky nachází děti ze všech koutů zeměkoule místo, kde mohou žít v klidu a radosti, neovlivněny zkaženým světem dospělých. Celovečerní debut mezinárodně uznávaného režiséra Dušana Vukotiće provázela v Jugoslávii zvýšená mediální pozornost i zájem diváků. Výro- bu však provázely technické problémy a závěrečné vyúčtování přineslo značný schodek. Obě stra- ny byly v důsledku se spoluprací nespokojené. Výsledkem byl navíc dluh u československého studia. Přebývající finanční prostředky Jugoslávie v roce 1969 využila při zakázkových pracích na partyzánském spektáklu Bitva na Neretvě a barrandovské studio se díky tomu podílelo na vzniku jednoho z nejmonumentálnějších a nejdražších filmů všech dob. Vyjednávání o koprodukcích se od kauzy kolem snímku Siedmy kontinent propříště na československé straně neslo s nabádáním k opatrnosti vzhledem k údajné problematičnosti jugoslávského partnera bez ohledu na konkrétní společnost. Za normalizace bylo nicméně mezi roky 1975–1989 vyrobeno dalších pět českosloven- sko-jugoslávských koprodukcí včetně druhé účasti Jadran filmu a Dušana Vukotiće. Okolnosti jejich vzniku již tato práce pouze naznačuje a podrobnosti jednotlivých vyjednávání a realizací proto zůstávají námětem pro další výzkumy. Vedle skutečně natočených filmů je neméně zajímavá historie proponovaných námětů, ne- realizovaných či nedokončených projektů. V letech 1957–1958 se kromě zmiňovaného filmu Hvězda jede na jih objevují v barrandovských materiálech čtyři další potenciální československo- jugoslávské dlouhometrážní koprodukční filmy. Snímek Na mé krásné lodi zůstal zřejmě jen na úrovni námětu. Moralistní příběh řeší dilema matky zažívající na jadranském pobřeží románek s místním mladíkem. Režírovat měl Václav Krška a zahraničním partnerem by se stal Jadran film. Tři tituly byly přerušeny až v určité fázi rozpracovanosti: Pohádka o děvčátku z Rivarollo patrně cílila na malé publikum. Ústřední hrdinkou příběhu je holčička léčící se v Jánských Lázních. Režie se měl ujmout Vladimír Sís. Nejzávažnější téma slibovalo Velké rozhodnutí v režii Jiřího Krejčíka. V Československu studovaný lékař v něm přichází do malé horské jugoslávské vesnice a přes počá- teční nedůvěru se stává respektovaným občanem i odborníkem. Nejdále dospěly přípravy snímku Svatý Štěpán, k němuž byly na Barrandově vyrobeny kulisy. Komediální námět z prostředí přímoř- ského hotelu sliboval podobně odlehčené téma jako Hvězda jede na jih. Režírovat měl navíc taktéž Oldřich Lipský. Tři z těchto nerealizovaných snímků měly využít atraktivní jadranské přímořské lokace, tedy největší přednost, jakou jugoslávské produkční společnosti všem potenciálním partne- rům nabízely. V šedesátých letech se sled nejrůznějších nápadů objevil po oživení bilaterálních kontaktů formalizovaném prostřednictvím smluv o spolupráci s rokem 1963. Československá strana navr- hovala žánrové tituly: Šeherezádu Vratislava Blažka a režiséra Ladislava Rychmana, Lidé z maringotek Eduarda Basse v režii Martina Friče a Poslední bratislavský kat (Bratislavský řezník) podle scénáře Paľa Bielika. Na plátna kin vstoupil druhý i třetí jmenovaný projekt nakonec v samo- statné československé produkci. Jugoslávské podniky naopak proponovaly historické snímky zpra- covávající závažná díla. Nejaktivnější Lovćen film nabízel k úvaze téma vzpoury v Boce Kotorské a film o českém malíři Jaroslavu Čermákovi, Bosna film zase doufal ve zpracování sarajevského aten- tátu. V roce 1969 byla ještě rozpracována Pevnost hadů podle námětu Alexandra Klimenta. Režisér Štěpán Skalský však projekt nemohl dokončit kvůli změně politického uspořádání. Zmíněny byly i jiné potenciální projekty a jistě se vyskytly i další, které výzkum pro tuto disertační práci neodhalil.
142
Na rozdíl od sovětsko-jugoslávských koprodukcí například neznáme žádný projekt, který by vážně promýšlel zpracování historického tématu oslavujícího vzájemné přátelství či hrdinství. Nejvýraznějším projevem vzájemných kontaktů v kinematografii se bezpochyby stala ob- last filmové distribuce. Reciproční obchodování započalo brzy po druhé světové válce a s výjimkou období zmrazených kontaktů (1948–1955) pokračovalo po celou dobu existence obou států. Roz- sah i dramaturgie zakoupených titulů odpovídaly kulturně-politickému nastavení socialistických kinematografií. Obě státem kontrolované kinematografie dodržovaly teritoriální zastoupení naku- povaných titulů početně nakloněné ve prospěch socialistických států. Zároveň však Českosloven- sko i Jugoslávie usilovaly o určitou ohebnost tohoto systému. V případě jihoslovanské federace ukázal pramenný výzkum na velký kontrast v šedesátých letech, kdy Koordinační výbor pro dovoz filmů prosazoval postupně množství opatření a kvót. Jejich aplikace měla vést k vysoké míře kont- roly importovaných titulů. Decentralizovaný distribuční systém ale přes opakované pokusy jejich efektivní prosazení neumožnil. Překvapivě striktní přístup zůstal nakonec především jen v teoretické rovině a instituce s koncem dekády od svých přísných regulačních snah upustila. V šedesátých letech se v obou zemích postupně zvyšovalo množství uváděných západních filmů a liberalizovaná atmosféra umožnila také nákupy umělecky ambicióznějších snímků. Ve vzá- jemném obchodování se od počátku projevoval také ekonomický zájem vedoucí k nákupu žánro- vých titulů. Československo prodávalo komedie a detektivky, Jugoslávie naopak dobrodružné, především partyzánské snímky. Obě země si navíc vzájemně vyměňovaly snímky cílící především na děti a mládež Do výběru nicméně v návaznosti na stávající možnosti vstupovala i angažovaná a umělecká díla. Vrcholným obdobím, kdy země vzájemně nakoupily vysoké množství kvalitní pro- dukce, se stala druhá polovina šedesátých let. V této době registrujeme také na československé straně poprvé respekt vůči produkci jugoslávského partnera, který byl po mnoho let jednostranný. To se odrazilo nejen v sofistikované dramaturgii uváděných titulů, ale také ve zvýšené pozornosti projevované časopisem Film a doba. Respekt odborné veřejnosti vůči vrcholným dílům jugosláv- ského nového filmu se ovšem neodrážel v zesíleném zájmu publika. Socialistické kinematografie (s výjimkou konkrétních sovětských titulů) se v československé distribuci jen výjimečně dočkaly vysoké divácké pozornosti. Slušné milionové návštěvnosti dosáhlo jen několik jugoslávských celo- večerních snímků. Obrovskými hity se staly jen koprodukční mayovky s jugoslávskou účastí. Tři části indiánské série patří do první desítky nejnavštěvovanějších filmů v československé distribuci po roce 1945. Po rozpadu federací se nejen proměnila politická situace a skončila etapa státní ki- nematografie, ale vzniklo také celkem devět malých filmových trhů. Vzájemné obchodování v malé míře pokračuje, ale jeho podoba je dramaticky odlišná od systematické reciproční výměny charak- teristické pro socialistické země. Vedle oficiálních kontaktů můžeme již od dvacátých let 20. století sledovat také příběhy konkrétních osobností, které vstoupily do filmových kultur obou států. Do československé kinema- tografie zasáhly za první republiky Ita Rina a Zvonimir Rogoz. Herečka slovinského původu se díky českým produkcím stala první mezinárodní jugoslávskou hvězdou, v Chorvatsku narozený herec se zase v Československu prosadil v divadelním i filmovém umění. Jeho československou kariéru ukončila sovětsko-jugoslávská roztržka, jejíž důsledky jej přiměly vrátit se zpět do vlasti. Odchod do exilu Františka Čápa byl přímým důsledkem jiné politické změny, komunistického puče roku 1948. Po krátké zastávce v Německé spolkové republice se filmař ocitl v Jugoslávii. Jeho působení znamenalo největší přínos pro slovinskou filmovou kulturu, ve které je považován za jednu ze za- kladatelských osobností a jeho filmy Vesna a Naše auto tam patří ke kultovním. Dvacetiletá jugo- slávská kariéra čítající osm celovečerních snímků jednoznačně představuje nejvýznamnější spojnici mezi československou a jugoslávskou kinematografií na úrovni jednotlivce. Další český režisér, který po svém odchodu do exilu v jihoslovanské federaci působil, je Vojtěch Jasný. Do tam- ní kinematografie ovšem zasáhl pouze dvěma snímky v roce 1980. Zahraniční filmy obou režisérů,
143 ilegálních exulantů, se do Československa dostaly až po roce 1989. Několik hereckých osobností protlo obě filmové kultury také po roce 1945. Nejvýznamnější jsou tři role Rade Markoviće, které vytvořil v československých filmech během let 1958–1969. Svou specifickou pozici má v dějinách bilaterálních kontaktů pražská filmová fakulta. Od počátku existence totiž formovala také řadu jugoslávských studentů. Před první sovětsko- jugoslávskou roztržkou zde byl krátce posluchačem Aleksandar Petrović, od konce sedmdesátých let zase Emir Kusturica, oba pozdější význační režiséři světové proslulosti. Do roku 1989 absolvo- valo různé obory sedmdesát občanů SFRJ. Nejsilnější skupina se nicméně na škole sešla v druhé polovině šedesátých let, kdy nastoupila pětice budoucích režisérů – Rajko Grlić, Srdjan Karanović, Goran Marković, Goran Paskaljević a Lordan Zafranović – později označovaná jako „pražská škola“. Jugoslávská kinematografie procházela od počátku sedmdesátých let krizí, kterou po svém návratu do vlasti pomohli překlenout právě absolventi FAMU. Prestižní filmová škola je navíc cílem studen- tů a studentek z bývalých jugoslávských zemí dodnes. Československo-jugoslávské kontakty mají díky tomu svou kontinuitu až do současnosti, byť na úrovni nástupnických států. Poslední jmeno- vaný člen „pražské školy“, Lordan Zafranović, natočil v Praze svůj prozatím poslední celovečerní film Má je pomsta (1995). Tvůrce opustil rodné Chorvatsko kvůli politickému vývoji a azyl našel právě v České republice. Vynucený odchod do exilu tak Zafranovićův osud spojuje s Františkem Čápem, který zvolil podobnou cestu v geograficky opačném směru o čtyřicet let dříve. Disertační práce Křehké socialistické přátelství. Československo-jugoslávské kontakty v kine- matografii charakterizovala specifický příklad bilaterálních vztahů silně podmíněných zahraničně politickou situací východoevropského prostoru. Některé v úvodu položené otázky zůstaly nedosta- tečně zodpovězeny. Široké rozkročení textu sledující vývoj během více než sedmi desetiletí ukázalo na vývoj vztahů, filmových kultur i množství podob bilaterálních kontaktů. Pohled na takto dlouhé období umožnil sledovat spojitosti a diskontinuity, jaké by se při užším zaměření neprojevily, a dovolil také charakterizovat jednotlivé dějinné milníky, které díky němu vynikly. Ze stejného dů- vodu se však naopak nepodařilo věnovat všem etapám a tematickým oblastem stejnou pozornost. Jednotlivé kapitoly či podkapitoly proto mohou působit asymetricky. Do jisté míry tento stav způ- sobila nedostupnost či neznalost archivních pramenů, případně nestejnoměrnost zdrojů českoslo- venské a jugoslávské provenience. Proto i zde nacházíme množství podnětů pro další bádání. To se týká zejména období před rokem 1948 a po 1969. Oblast vzájemných vztahů je ve své komplexnosti mnohovrstevnatá, a jak již bylo zmíněno výše, mnohá témata byla pouze naznačena, jiná zůstala nedostatečně vytěžena. Tato práce se neo- mezovala na striktně dvojstranné posuzování a nabídla dílčí přesahy pro chápání celé dynamiky mezi východoevropskými státy. Případná širší komparace s ostatními socialistickými zeměmi ovšem poskytuje mnohé další možnosti pro navazující výzkumy v jednotlivých oblastech kinema- tografického odvětví. Více pozornosti by zasloužila oblast filmového obchodu a distribuce, kde lze jistě hlouběji interpretovat a analyzovat, případně opět komparovat s dalšími zeměmi. Nedostateč- ně zpracováno bylo uvádění a recepce na jugoslávské straně a specifickou oblast nadto představují filmové festivaly a další speciální přehlídky. Zajímavé podněty nabízí také osudy jednotlivých osobností. Mnoho pozornosti se dostalo Františku Čápovi a absolventům FAMU, ale výzkum pou- kázal také na další jména, jejichž příběhy zůstávají dosud skryty.
144
Prameny a literatura
Archivní prameny Arhiv Jugoslavije – fond 405 Savet za kinematografiju Privredne komore Jugoslavije (1951–71) – fond 147 Savezna komisija za pregled filmova Arhiv Jugoslovenske kinoteke Archiv Barrandov Studio a.s. – Barrandov – historie Archiv bezpečnostních složek – fond 318 Hlavní správa tiskového dohledu ministerstva vnitra Archiv Ministerstva zahraničí Hrvatski državni arhiv – fond 1602 Fond za unapredenje kinematografie Národní archiv Národní filmový archiv – fond Ústřední ředitelství Československého filmu – Sbírka zvukových záznamů Slovenský filmový ústav – fond Slovenská filmová tvorba
Osobní rozhovory Březina, Václav. Rozhovor vedla Marie Barešová 10. 12. 2011 v Praze. Bystrov, Vladimír. Rozhovor vedla Eva Strusková 3. 2. 2005 v Praze. NFA, Sbírka zvukových zá- znamů, N0358-01-01-ROZ-T. Fiala, Miloš. Rozhovor vedla Eva Strusková 24. 1. 2007 v Praze. NFA, Sbírka zvukových záznamů, N0377-02-02-ROZ-T. Fischerová, Daniela. Rozhovor vedla Alena Šlingerová 12. 8. 2016 v Praze. NFA, Sbírka zvukových záznamů, N0631-01-01-GN-T. Grlić, Rajko. Rozhovor vedla Marie Barešová 25. 6. 2015 v Záhřebu. NFA, Sbírka zvukových zázna- mů, N0711-01-01-ROT-A. Hollandová, Agnieszka. Rozhovor vedla Marie Barešová 23. 9. 2015 v Praze. NFA, Sbírka zvukových záznamů, N0701-01-01-ROT-A. Horváthová, Jessica. Rozhovor vedla Marie Barešová 10. 12. 2015 v Praze. NFA, Sbírka zvukových záznamů, N0712-01-01-ROT-A. Kachtík, Ladislav. Rozhovor vedla Marie Barešová 10. 1. 2018 v Praze. NFA, Sbírka zvukových zá- znamů, N0737-01-01-ROZ-A. Kachtík, Ladislav. Rozhovor vedla Marie Barešová 23. 1. 2018 v Praze. NFA, Sbírka zvukových zá- znamů, N0737-01-02-ROZ-A. Karanović, Srdjan. Rozhovor vedla Marie Barešová 28. 4. 2015 v Bělehradě. NFA, Sbírka zvukových záznamů, N0629-02-01-ROZ-A. Kopecká, Věra. Rozhovor vedla Marie Barešová 19. 1. 2018 ve Zlíně. NFA, Sbírka zvukových zá- znamů, N0738-01-01-ZLIN-A.
145
Lipský, Dalibor. Rozhovor vedla Marcela Pittermannová 18. 2. 2004 v Praze. NFA, Sbírka zvuko- vých záznamů, N0341-01-01-ROZ-T. Macák, Jiří. Rozhovor vedl Vladimír Hendrich 28. 6. 2011 v Praze. Sbírka zvukových záznamů NFA, N0589-01-01-ROZ-T. Macourek, Miloš. Rozhovor vedla Marcela Pittermannová 26. 6. 2000 v Praze. NFA, Sbírka zvuko- vých záznamů, N0184-01-03-ROZ-T. Marek, Jiří. Rozhovor vedl Stanislav Zvoníček 20. 8. 1981 v Praze. NFA, Sbírka zvukových záznamů, N0011-01-01-ROZ-T. Marković, Goran. Rozhovor vedla Marie Barešová 29. 4. 2015 v Bělehradě. NFA, Sbírka zvukových záznamů, N0689-02-01-ROZ-A. Novotný, Josef Alois. Rozhovor vedla Marcela Pittermannová 29. 2. 2000 v Praze. NFA, Sbírka zvu- kových záznamů, N0239-01-05-ROZ-T. Opěla, Vladimír. Rozhovor vedla Marie Barešová 25. 4. 2017 v Praze. Pittermann, Jiří. Rozhovor vedla Marcela Pittermannová 13. 1. 2000 v Praze. NFA, Sbírka zvuko- vých záznamů, N0152-01-06-ROZ-T. Růžička, Rudolf. Rozhovor vedla Marie Barešová 15. 9. 2016 v Noutonicích. NFA, Sbírka zvukových záznamů, N0421-02-01-GN-A. Sajko, Mako. Rozhovor vedla Marie Barešová 13. 9. 2017 v Portoroži. Sovják, Miroslav. Rozhovor vedla Kateřina Lachmanová 4. 2. 2010 v Praze. NFA, Sbírka zvukových záznamů, N0536-01-01-ROZ-T. Skalský, Štěpán – Vacková, Lada. Rozhovor vedly Marcela Pittermannová a Eva Strusková 30. 3. 1999 v Praze. NFA, Sbírka zvukových záznamů, N0174-01-02-ROZ-T. Šimůnek, Jiří. Rozhovor vedl Vladimír Hendrich 8. 5. 2012. NFA, Sbírka zvukových záznamů, N0614-01-04-ROZ-T. Venclík, Vlastimil. Rozhovor vedl Vladimír Hendrich 5. 4. 2008 v Praze. NFA, Sbírka zvukových zá- znamů, N0480-01-01-ROZ-T. Venclík, Vlastimil. Rozhovor vedl Vladimír Hendrich 18. 11. 2008 v Praze. NFA, Sbírka zvukových záznamů, N0480-01-02-ROZ-T. Šibrava, Zdeněk. Rozhovor vedla Eva Strusková 14. 3. 1996 v Praze. NFA, Sbírka zvukových zázna- mů, N0105-01-01-ROZ-T. Šimatović, Šime (Ivan). Rozhovor vedla Marie Barešová 27. 6. 2015 v Záhřebu. NFA, Sbírka zvuko- vých záznamů, N0706-01-01-ROT-A. Vihanová, Drahomíra. Rozhovor vedla Eva Strusková 29. 4. 2002 v Praze. NFA, Sbírka zvukových záznamů, N0278-01-03-ROZ-T. Zafranović, Andrija. Rozhovor vedla Marie Barešová 10. 9. 2015 v Praze. NFA, Sbírka zvukových záznamů, N0708-01-01-ROT-A. Zafranović, Lordan. Rozhovor vedla Marie Barešová 7. 6. 2015 v Praze. NFA, Sbírka zvukových zá- znamů, N0709-01-01-ROT-A. Zafranović, Lordan. Rozhovor vedla Marie Barešová 27. 6. 2015 v Praze. NFA, Sbírka zvukových záznamů, N0709-01-02-ROT-A.
146
Periodika
Borba Cinepur Československá kinematografie ve světle zahraničního tisku Divadelní a filmové noviny. Čtrnáctideník pro divadlo, film, televizi, rozhlas Film a doba Film danas Film v přehledu zahraničního tisku Film novosti Filmová kartotéka Filmové a televizní noviny Filmové informace Filmový přehled Filmska kultura Filmski pregled Filmski svet Iluminace Kino Panoráma. Sborník filmových teoretických statí Panoráma zahraničního filmového tisku Politika Rudé právo Studies in Eastern European Cinema Záběr. Časopis filmového diváka
Sekundární zdroje
BALABAN, Milan (2016): Yugoslav-Czechoslovak Economic Relations between 1918 and 1938 year. Brno: MU. BAREŠOVÁ, Marie (2018): My z Prahy. Jugoslávští filmaři na FAMU. Cinepur 27, č. 119, s. 62–65. BAREŠOVÁ, Marie (ed.) (2017): Slovinský film a František Čáp. Bystřička: Nakladatelství Pavel Kotr- la – Klenov. BAREŠOVÁ, Marie – DVOŘÁKOVÁ, Tereza Czesany (eds.) (2017): Generace normalizace. Ztracená naděje českého filmu? Praha: NFA. BATISTOVÁ, Anna (2008): „Na širokém plátně klid.“ Přípravy na zavedení širokoúhlého formátu v české kinematografii (1953–1956). Disertační práce. Brno: MU. BAUMA, Pavol (1965): Ekonomika československého filmu. Bratislava: Slovenské vydavatelstvo technickej literatury – Filmový ústav Bratislava. BLAŽEJOVSKÝ, Jaromír (2010): Trezor a jeho děti. Poznámky k zakázaným filmům v socialistických kinematografiích. Iluminace 22, č. 3, s. 8–27. BLAŽEJOVSKÝ, Jaromír (2002): Normalizační film. Cinepur 11, č. 21, s. 6–11. BOGETIĆ, Dragan (2006): Nova strategija spoljne politike Jugoslavije 1956–1961. Beograd: Institut za savremenu istoriju. BOGLIĆ, Mira (ed.) (1971): Almanac of Croatian Film 1966–1970. Zagreb: The Associatin [sic] of Film Workers of Croatia.
147
ČERNÝ, Rudolf (2008): Antonín Novotný. Vzpomínky prezidenta. Česká Kamenice: PolArt. Československý filmexport. Komplexní rozbor za rok 1969 [1970]. Praha: Československý filmexport. ČÍŽKOVSKÁ, Jana (2016): První den II. programu Československé televize. Magisterská práce. Praha: UK. ČOLOVIĆ, Simo (2006): Herceg Novi u kinematografiji Crne Gore. Želnid – Beograd: Opština Herceg Novi. DOLEŽAL, Jiří (1996): Česká kultura za protektorátu. Školství, písemnictví, kinematografie. Praha: NFA. DUDKOVÁ, Jana (2008): Balkán alebo metafora. Balkanizmus a srbský film 90. rokov. Bratislava: SFÚ – VEDA – Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied. DUDKOVÁ, Jana (2001): Línie, kruhy a svety Emira Kusturicu. Bratislava: SFÚ. Dvacet pět mezinárodních filmových festivalů v Československu. Karlovy Vary 1946–1986 (1986). Praha: ČSFÚ. ERDELJANOVIĆ, Aleksandar (2006–2007): "Ita Rina." Povodom 100-godišnjice od rođenja slavne glumice. Dostupné z:
148
HOMOVEC, Boris (2016): Po čemu ćemo pamtiti kulturnog velikana, humanista i antifašista Šimu Šimatovića. Telegram (4. 11.). Dostupné z:
KACHTÍK, Ladislav – NOVÝ, Antonín (1962): Československý film a světový filmový obchod. Praha: ÚŘ ČSF – tiskové oddělení ÚPF. KALOUS, Jan (2011): Nerozlučné přátelství. Návštěva maršála Tita v Československu a spolupráce bezpečnostních aparátů. Paměť a dějiny 5, č. 1, s. 3–14. KAPLAN, Karel (2002): Rada vzájemné hospodářské pomoci a Československo 1957–1967. Praha: Karolinum. KAPLAN, Karel (2000): Kořeny československé reformy 1968 [Díl I.] Brno: Doplněk. KAPLAN, Karel (1995): Československo v RVHP 1949–1956. Praha: Ústav pro soudobé dějiny. KAPLAN, Karel – KOSATÍK, Pavel (2004): Gottwaldovi muži. Praha: Paseka. KLARICA, Siniša (2016): Želimir Maštrović o nepoznatim detaljima sa snimanja „Bitke na Neretvi“. Zadarski list 21. 11. Dostupné z:
149
Komplexní rozbor činnosti Československého filmu za rok 1962 (1963). [Praha]: ÚŘ ČSF. Komplexní rozbor činnosti Československého filmu za rok 1963 (1964). [Praha]: ÚŘ ČSF. Komplexní rozbor činnosti Československého filmu za rok 1964 (1965). Praha: ČSF. Komplexní rozbor činnosti Československého filmu za rok 1965 (1966). Praha: ČSF. KOSANOVIĆ, Dejan (2011): Kinematografija i film u Kraljevini SHS / Kraljevini Jugoslaviji 1918– 1941. Beograd: Filmski centar Srbije. KOSANOVIĆ, Dejan (2004): Milenko Karanović. Prvi direktor Jugoslovenske kinoteke, pionir filmske arhivistike i širenja filmske kulture. Beograd: Jugoslovenska kinoteka. KOSANOVIĆ, Dejan – Tucaković, Dinko (1998): Stranci u raju. Koprodukcije i filmske usluge. Stranci u jugoslovenskom filmu. Jugosloveni u svetskom filmu. Beograd: Stubovi kulture. KOSTIĆ, Slobodan – KARANOVIĆ, Srdjan (2001): Ne pripadamo istoj fioci. Vreme, br. 523 (11. 1.). Dostupné z:
MACEK, Václav – PAŠTÉKOVÁ, Jelena (2016): Dejiny slovenskej kinematografie. Bratislava: SFÚ – FOTOFO / Stredoeurópsky dom fotografie.
MACEK, Václav (2008): Ján Kadár. Bratislava: SFÚ. MACURA, Vladimír (2008): Šťastný věk (a jiné studie o socialistické kultuře). Praha: Academia. MARKOVIĆ, Dragoslav Draža (1987): Život i politika 1967–1978. Beograd: Rad. MARKOVIĆ, Goran – BAREŠOVÁ, Marie (2014): V Československu nikdo zůstat nechtěl. Cinepur 21, č. 92, s. 32–34. MARKOVIĆ, Goran (2009): Češka škola ne postoji. Beograd: Prosveta – Altera. MARKOVIĆ, Predrag (2010): The Cinema of Goran Paskaljević. Belgrade. MEDIĆ, Maja – ARSENIJEVIĆ, Stefan (2016): Grlom u jagode. 40 godina TV serije. Beograd: Kulturni centar Beograda – Vulkan izdavaštvo. MOLNAR, Christopher A. (2014): Imagining Yugoslavs. Migration and the Cold War in Postwar West Germany, Central European History, 47, No. 1 (March), p. 138–169. MUNITIĆ, Ranko (2005): Adio, Jugo-film. Beograd: Srpski kulturni centar – Centar film, Kragujevac: Prizma. MUNITIĆ, Ranko (2001): Goran Marković. Beograd: Centar film, Kragujevac: Prizma, Ljubljana: Slo- venska kinoteka – Zepter International – International Thessaloniki Film Festival. MUNITIĆ, Ranko (2001): Emir Kusturica. Beograd: Centar film, Kragujevac: Prizma, Zepter Inter- national, Čačak: Legenda.
150
MUNITIĆ, Ranko – KARANOVIĆ, Srdjan (2000): Srdjan Karanović. Beograd: Centar film, Kragujevac: Prizma, Ljubljana: Slovenska kinoteka – Zepter International. MUNITIĆ, Ranko (1980): Jugoslavenski filmski slučaj. Split: Marjan film. MUNITIĆ, Ranko (1978): Obdobja jugoslovanskega filma. Film socialistične Jugoslavije. Ljubljana: Dopisna filmska in ZV šola – Dopisna delavska univerza Univerzum. OPĚLA, Vladimír – URBANOVÁ, Eva – URGOŠÍKOVÁ, Blažena (eds.) (1995): Český hraný film I. 1898–1930. Praha: NFA. PACOVSKÝ, Ludvík (1968): Nevyhazujme peníze za filmy! Reportér 3, č. 4 (25. 1.), s. 27. PAPAJORGJI, Endri – ALIKAJ, Greta (2015): An analysis of the Yugoslav socialist system. Academic Journal of Business, Administration, Law and Social Sciences 1, No. 1 (March). Dostupné z:
151
SKOPAL, Pavel (2016): Příběh úspěšné koprodukce. Národní, mezinárodní a transnárodní prvky Tří oříšků pro Popelku. In: Skupa, Lukáš (ed.): Tři oříšky pro Popelku. Praha: NFA. SKOPAL, Pavel (2014): Filmová kultura severního trojúhelníku. Filmy, kina a diváci českých zemí, NDR a Polska 1945–1970. Brno: Host. SKOPAL, Pavel (2012): Naplánovaná kinematografie. Český filmový průmysl 1945 až 1960. Praha: Academia. SKOPAL, Pavel (2011): Na tenkém ledě koprodukční spolupráce. Srovnání žánrové produkce studií Barrandov a DEFA v polovině 60. let na příkladu snímku Strašná žena (1965). Iluminace 23, č. 3, s. 29–51. SKOPAL, Pavel (2010): Za „vysokou ideovou úroveň“, a/nebo za vyšší tržby? Filmová distribuce v českých zemích z hlediska konfliktu ideologických a hospodářských cílů (1945–1968). Soudobé dějiny, č. 4, s. 641–666. SKUPA, Lukáš (2016): Vadí – nevadí. Česká filmová cenzura v 60. letech. Praha: NFA. SKUPA, Lukáš (2014): Přísně utajená komunikace. Česká kinematografie a cenzura, případ Filmové- ho studia Barrandov v letech 1962–1970. Disertační práce. Brno: MU. SLAVÍKOVÁ, Hana (2016): Franz Cap. Průvodce životem a dílem filmového režiséra Františka Čápa. Brno: JAMU. SOUKUPOVÁ, Věra (1981): Jaroslav Čermák. Praha: Odeon. SOVILJ, Milan (2010): U potrazi za nedostižnim. Jugoslovensko-čehoslovačke kulturne veze 1945– 1949. Beograd: INIS. STANKOVIĆ, Peter (2012): A Small Cinema from the other Side of the Alps. A Historical Overview of Slovenian Films. Film History 24, No. 1, p. 35–55. STOJANOVIĆ, Biljana (2007): Exchange Rate Regimes of the Dinar 1945–1990. An Assessment of Appropriateness and Efficiency. In: The Experience of Exchange Rate Regimes in Southeastern Eu- rope in a Historical and Comparative Perspective, Workshops. Proceedings of OeNB Workshops, No. 13, April 2007. Dostupné z:
TOMÁNEK, Jan (2010): Filmfórum. Brněnský filmový veletrh 1963–1973. Bakalářská práce. Brno: MU. TURKOVIĆ, Hrvoje – MAJCEN, Vjekoslav (2003): Hrvatska kinematografija. Povijesne značajke, suvremeno stanje, filmografija (1991–2002). Zagreb: Ministarstvo kulture – Hrvatski filmski savez. Dostupné z:
152 mu [ULMAN, Miroslav] (1995): Najúspešnejšie filmy v bývalom Česko-Slovensku. Kdeže Jurský park – Winnetou! Film Fan. Mesačník pre film, sat a video 5, č. 54, s. 37. URBANOVÁ, Eva – URGOŠÍKOVÁ, Blažena (eds.) (2001): Český hraný film III. 1945–1960. Praha: NFA. VANĚK, Miroslav – MÜCKE, Pavel (2015): Třetí strana trojúhelníku.Teorie a praxe orální historie. Praha: UK, nakladatelství Karolinum. VAŠÁTKOVÁ, Hana (2010): Mayovky napříč generacemi. Západoněmecký western a jeho role v trans- formující se československé společnosti v 60. letech. Brno: MU. VELJANOVSK , Novica (2009): Makedonsko-čehoslovački kulturološki relacii vo XX vek. Skopje: Ma- kedonska reč. VOJTĚCHOVSKÝ, Ondřej (2007): Aktivizace jugoslávských Informbyrovců v Československu v dů- sledku krize roku 1968. In: Slovanské historické studie, č. 32, s. 149–165. VOJTĚCHOVSKÝ, Ondřej (2010): Jugoslávie a první fáze tzv. normalizace v Československu. In: Dvacáté století, č. 1, s. 13. VOJTĚCHOVSKÝ, Ondřej (2012): Z Prahy proti Titovi! Jugoslávská prosovětská emigrace v Českoslo- vensku. Praha: UK. VOLK, Petar (2001): Dvadeseti vek srpskog filma. Beograd: Institut za film – Jugoslovenska kinoteka. VOLK, Petar (1996): Srpski film. Beograd: Institut za film. VOLK, Petar (1977): Morava film 1946–1976. Beograd: Beogradski izdavačko-grafički zavod. VOLK, Petar (1975): Hronika jugoslovenskog filma 1945–1970. Beograd. VORÁČ, Jiří (2004): Český film v exilu. Kapitoly z dějin po roce 1968. Brno: Host. VRDLOVEC, Zdenko (1988): 40 udarcev. Slovenska filmska publicistika o slovenskem in jugoslovan- skem filmu v obdobju 1949–1988. Ljubljana: Slovenski gledališki in filmski muzej. VRDLOVEC, Zdenko – DOLMARK, Jože (1981): František Čap. Ljubljana: Slovenski gledališki in film- ski muzej. VUKOTIĆ, Dušan – LUŠIČIĆ, Andre – FISCHEROVÁ, Růžena: Siedmy kontinent. Bratislava: [Štúdio hraných filmov Bratislava – Koliba]. VUKOTIĆ, Dušan – LUŠIČIĆ, Andre – FISCHEROVÁ, Růžena [1966]: Siedmy kontinent. Praha: Česko- slovenský filmexport. VUKŠIĆ, Slobodan – MILOSAVLJEVIĆ, Dragan (1997): Centar film 1966–1996. Beograd: Centar film – Kragujevac: Prizma. VYKOUKAL, Jiří – LITERA, Bohuslav – TEJCHMAN, Miroslav (2000): Východ. Vznik, vývoj a rozpad sovětského bloku. Praha: Libri. Vývoj hospodářství a zahraničního obchodu evropských členských zemí RVHP a Jugoslávie v roce 1967 (1968). Praha: Výzkumný ústav pro zahraniční obchod, 1968. [Kapitolu věnovanou Jugoslávii zpra- covala Jana Palásková.] Vývoj hospodářství a zahraničního obchodu evropských členských zemí RVHP a Jugoslávie v roce 1968 (1969). Praha: Výzkumný ústav pro zahraniční obchod. [Kapitolu věnovanou Jugoslávii zpracovala Jana Palásková.] ZONA, Pavel (2014): Československá samostatná brigáda Jana Žižky z Trocnova v Jugoslávii. Opo- míjená součást protifašistického odboje, Vojenské rozhledy 23 (55), č. 2, s. 146-153. Online verze dostupná z:
153
Zpráva o zhodnocení činnosti a výsledku hospodaření výrobně hospodářské jednotky Československý film za rok 1967 (1968). Praha: ČSF. Zpráva o zhodnocení činnosti a výsledku hospodaření výrobně hospodářské jednotky Československý film za rok 1966 (1967). Praha: ČSF. Zpráva o zhodnocení činnosti a výsledku hospodaření výrobně hospodářské jednotky Čs. film za rok 1969 (1970). Praha: ČSF. ŽÁČEK, Václav – STARČEVIĆ, Veselin (eds.) (1970): Dějiny Jugoslávie. Praha: Svoboda. Želimir Maštrović CV. Zadarska Brodarica – Naslovnica. Dostupné z:
Elektronické zdroje
Centar film (http://centarfilm.com/home) Česko-Slovenská filmová databáze (https://www.csfd.cz/) Filmová databáze (https://www.fdb.cz/) Filmový přehled (http://www.filmovyprehled.cz/cs) Hrvatska enciklopedija (http://www.enciklopedija.hr) Hrvatski filmski savez (http://www.hfs.hr/clanice.aspx) IMDb (http://www.imdb.com) IMDbPro (http://www.pro.imdb.com) Киноклуб "Феникс". СОВЕТСКИЙ ПРОКАТ: фильмы социалистических стран, списки (http://fenixclub.com/index.php?showtopic=122587) KinoKultura (http://www.kinokultura.com/) Literárne informačné centrum (http://www.litcentrum.sk/) Moscow International Film Festival (http://www.moscowfilmfestival.ru/miff39/eng/) Národní filmový archiv (http://www.nfa.cz) Non-Aligned Movement. Centre for South-South Technical Cooperation (http://csstc.org/) Pulski filmski festival (http://pulafilmfestival.hr/hr/) SK CINEMA (http://www.skcinema.sk) Slovenska biografija (http://www.slovenska-biografija.si/) Slovenski filmski center (http://www.film-center.si/) Slovník české literatury po roce 1945 (http://www.slovnikceskeliteratury.cz/index.jsp) Tacitus.nu (http://www.tacitus.nu/english.html) Wikipedia (https://www.wikipedia.org/) Zagreb film (http://zagrebfilm.hr/) Zastava film (http://www.zastavafilm.mod.gov.rs/)
154
Filmografie
Analyzované filmy
Hvězda jede na jih (Zvijezda putuje na jug, 1958)927 Výroba: Filmové studio Barrandov, Lovćen film; Tvůrčí skupina: Šmída – Kunc; Vedoucí výroby: Jiří Pokorný, Milan Žmukić; Zástupce vedoucího výroby: Miloš Stejskal, Dušan Perković, Karlo Hudec, Jaroslav Jaroš; Ateliéry: Barrandov; Exteriéry: Chorvatsko (Jugoslávie): Brela, Cavtat, Dubrovník a okolí, Korčula, Rijeka, Split (přístav, Diokleciánův palác), Trogir, Srbsko (Jugoslávie): Bělehrad (letiště, ulice); Československo: Praha (Hlavní nádraží, nádraží Střed, Hradčany, panorá- ma z Petřína; Senohraby; Distribuce: ÚPF; Premiéra: 15. 5. 1964. Režie: Oldřich Lipský; Pomocná režie: Vladimír Zelenka, Mate Relja; Asistenti režie: Helena Po- korná, Nikola Jovičević; Námět a scénář: Oldřich Lipský, Jiří Síla, Vladimír Škutina; Kamera: Fer- dinand Pečenka; Asistenti kamery: Josef Novotný, Stevo Lepetić, Josef Pávek; Architekti: Vladimir Tadej, Vladimír Labský; Výprava: Vladimír Mácha, Sejfudin Tanović; Kostýmy: Lída No- votná, Jasna Novak-Šubić; Masky: Vladimír Petřina, Mirko Mačkić, Jan Štětina, Savo Košničarević; Střih: Miroslav Hájek; Zvuk: Josef Vlček; Hudba: Jiří Baur, Miloslav Ducháč, Vlastimil Hála; Nahrál: Orchestr Karla Vlacha; Dirigent: Karel Vlach; Hrají: Gordana Miletićová, Rudolf Hrušínský, Joža Gregorin, Ljubomir Didić, Barbara Połomska, Ludmila Píchová, Rudolf Deyl ml., Stella Zázvorková, Miloš Kopecký, Eman Fiala, Jaroslav Štercl, Rudolf Cortés, Karel Effa, Vladimír Menšík, Lubomír Lipský, Josef Hlinomaz ad. Formát 35mm (1 : 1,37), délka 95min, barevný (Agfacolor), zvukový.
Siedmy kontinent (Sedmi kontinent, 1966)928 Výroba: Československý film Bratislava, Jadran film; Tvůrčí skupina: Beer – Bauma; Vedoucí výroby: Karol Bakoš, Vladimir Džamonja; Zástupce vedoucího výroby: Anton Vyskočil; Ateliéry: Barrandov; Exteriéry: Chorvatsko (Jugoslávie): Brela, Cavtat, Dubrovník a okolí, Korčula, Rijeka, Split (přístav, Diokleciánův palác), Trogir, Srbsko (Jugoslávie): Bělehrad (letiště, ulice); Českoslo- vensko: Praha (Hlavní nádraží, nádraží Střed, Hradčany, panoráma z Petřína; Senohraby; Distribu- ce: ÚPF; Premiéra: 25. 11. 1966. Režie: Dušan Vukotić; Pomocná režie: Predrag Delibašić, Jozef Režucha; Asistenti režie: Mate Relja, Adolf Lachkovič; Námět: Růžena Fischerová (rozhlasová hra Sedmá pevnina); Scénář: Dušan Vukotić, Andro Lušičić Kamera: Karol Krška; Asistenti kamery: Stanislav Daníček, Otto Geyer; Architekt: Rudolf Kováč; Výprava: Vojtech Brázdovič, Petar Marčelja; Kostýmy: Ivan Štěpán; Masky: Michal Jurkovič, Lojzika Štefančić-Gal; Střih: Lida Braniš; Zvuk: Milan K. Némethy; Hudba: Tomislav Simović; Nahrál: Filmový symfonický orchestr Praha; Dirigent: František Belfín; Hrají: Iris Vrusová, Tomislav Pasarić, Abdoulaye Seck, Mikuláš Huba, Karla Chadimová, Dagmar Vichtová, Jozef Čierny, Ivan Folkman, František Krištof Veselý, Štefan Winkler, Ferdinand Lehotský, Ján Jam- nický, Viktor Blaho, Daniel Živojnovič, Jindřich Láznička, Anton Michalička, Zdeněk Říha, Emil Adamík, Alexander Bada, Karol Baláž, Imrich Fábry, Ladislav Fecko, František Gervai, Leopold Ha- verl, Viera Hladká, František Karas, Ján Kubáň, Igor Lembovič, Lotár Radványi, Eva Rysová, Hana Slivková ad. Formát 35mm (1 : 2,35), délka 81min, barevný (Eastmancolor), zvukový.929
927 Viz Urbanová, Eva – Urgošíková, Blažena (eds.) (2001): Český hraný film III. 1945–1960. Praha: NFA, s. 99–100. 928 Viz Siedmy kontinent. SK CINEMA. Dostupné z:
155
Citované filmy a seriály930
…a pátý jezdec je strach (Zbyněk Brynych, Československo, 1964) …a život jde dál… (Carl Junghans, Československo, 1935) 1 + 1 = 3 (Jedan plus jedan jeste tri, Branko Ranitović / Zdenko Gašparović, Jugoslávie, 1967) 13. červenec (13. jul, Radomir Bajo Šaranović, Jugoslávie, 1982) 7 zabitých (Pavel Kohout, Československo, 1965) A přece se točí… (E pak se kreče, Dragutin Vunak, Jugoslávie, 1960) A tak dále (I tako dalje, Ivo Kušanić, Jugoslávie, 1969) Abrakadabra (Abra Kadabra, Dušan Vukotić, Jugoslávie, 1957) Akce Stadión (Akcija Stadion, Dušan Vukotić, Jugoslávie, 1977) Alibi na vodě (Vladimír Čech, Československo, 1965) Alláhovy zelené vlajky (Le verdi bandiere di Allah, Giacomo Gentilomo / Guido Zurli, Itá- lie/Jugoslávie, 1963) Amadeus (Amadeus, Miloš Forman, USA, 1984) Anděl blažené smrti (Štěpán Skalský, Československo, 1965) Anděl strážný (Andjeo čuvar, Goran Paskaljević, Jugoslávie, 1987) Anticasanova (Anticasanova, Vladimir Tadej, Jugoslávie / Velká Británie, 1985) Archanděl Gabriel a paní Husa (Jiří Trnka, Československo, 1964) Atentát (Jiří Sequens, Československo, 1964) Atrakce švédského zájezdu (Švedski aranžman, Zoran Gospić, Československo/Jugoslávie, 1989) Až budu mrtev (Kad budem mrtav i beo, Živojin Pavlović, Jugoslávie, 1967) Až přijde kocour (Vojtěch Jasný, Československo, 1963) Až uslyšíš zvony (Kad čuješ zvona, Antun Vrdoljak, Jugoslávie, 1969) Banović Strahinja (Banović Strahinja, Vatroslav Mimica, Jugoslávie, 1981) Barva očí banánové mušky (Československo) Báseň (Pesma, Radoš Novaković, Jugoslávie, 1961) Bělašnice hlásí… (Sava Mrmak Mišin, Jugoslávie, 1959) Bělehrad (Boegrad, Drahoslav Holub, Československo/Jugoslávie, 1957) Besa (Besa, Srdjan Karanović, Srbsko/Slovinsko/Francie/Maďarsko/Chorvatsko, 2009) Bílá jachta ve Splitu (Ladislav Brom, Československo, 1939) Bílá tma (František Čáp, Československo, 1948) Bílí koně (Beli konji, Metod Badjura / Milka Badjura, Jugoslávie, 1960) Bílí vlci (Bieli vlci / Weisse Wölfe, Konrad Petzold, NDR/Jugoslávie, 1969) Bitva na Neretvě (Bitka na Neretvi, Veljko Bulajić, Jugoslávie, 1969) Blaho lásky (Jiří Brdečka, Československo, 1966) Bláznivá léta (Lude godine, Zoran Čalić, Jugoslávie, 1978) Bláznivé léto (Lito vilovito, Obrad Gluščević, Jugoslávie, 1964) Blázniví lidé (Poludeli ljudi, Goran Marković, Svazová republika Jugoslávie, 1997) Bláznova kronika (Karel Zeman, Československo, 1964) Bomba v 10.10 (Bomba u 10.10, Časlav Damjanović, Jugoslávie, 1967) Bouřlivá léta (Ljubov i jarosť / Zestoke godine, Ravil Batyrov / Žika Ristić, SSSR/Jugoslávie, 1979) Boxer a smrť (Peter Solan, Československo, 1962)
930 Všechny snímky uvedené v textu nebo v přílohách. U českých a slovenských názvů není v závorce opakován originální název s výjimkou cizojazyčného u koprodukcí.
156
Boxeři přicházejí do nebe (Bokseri idu u raj, Branko Čelović, Jugoslávie, 1967) Bratr doktora Homéra (Brat doktora Homera, Živorad Žika Mitrović, Jugoslávie, 1968) Bravo, maestro (Bravo, maestro, Rajko Grlić, Jugoslávie, 1978) Brzy bude konec světa (Biće skoro propast sveta, Aleksandar Petrović, Jugoslávie/Francie, 1968) Budvarka v Mostaru (Československo/Jugoslávie) Buffalo Bill, hrdina Divokého západu (Buffalo Bill, l'eroe del far west, Mario Costa, Itá- lie/Francie/NSR, 1965) Bumerang (Bumerang, Boris Kolar, Jugoslávie, 1962) Byl jednou jeden král... (Bořivoj Zeman, Československo, 1954) Byla jsem silnější (Bila sam jača, Gustav Gavrin, Jugoslávie, 1953) Cesta dlouhá jeden rok (Cesta duga godinu dana / La strada lunga un anno, Giuseppe De Santis, Ju- goslávie/Itálie, 1958) Cesta do hlubin študákovy duše (Martin Frič, Československo, 1939) Cesta do Katangy (Na putu za Katangu, Živojin Pavlović, Jugoslávie, 1987) Cesta do pravěku (Karel Zeman, Československo, 1955) Cesta kolem světa (Put oko světa, Soja Jovanović, Jugoslávie, 1964) Cestou proti větru (Košava, Dragoslav Lazić, Jugoslávie, 1974) Cirkus bude! (Oldřich Lipský, Československo, 1954) Císařův slavík (Jiří Trnka / Miloš Makovec, Československo, 1948) Cizí země (Tudja zemlja, Jože Gale, Jugoslávie, 1957) Co řekne žena (Zadzwońcie do mojej źony, Jaroslav Mach, Československo/Polsko, 1958) Comancheros (Michael Curtiz / John Wayne, USA, 1961) Cross country (Mladomir Puriša Djordjević, Jugoslávie, 1969) Čarovný les (Čudesna šuma, Milan Blažeković / Doro Vlado Hreljanović, Jugoslávie, 1986) Čas beznaděje (Prozvan je i V-3, Milenko Štrbac, Jugoslávie, 1962) Čas lásky (Vreme ljubavi, Vlada Petrić / Nikola Rajić, Jugoslávie, 1966) Čas nezralých jahod (Kad jagode zru, Rajko Ranfl, Jugoslávie, 1978) Čekatel na životní příležitost (Rad na odredjeno vreme, Milan Jelić, Jugoslávie, 1980) Černá Afrodita [nerealizovaný film] Černá Marie (Crna Marija, Milan Živković, Jugoslávie, 1986) Černé perly (Crni biseri, Toma Janić, Jugoslávie, 1958) Černé vody (Crne vode, Rudolf Sremec, Jugoslávie, 1956) Černí ptáci (Crne ptice, Eduard Galić, Jugoslávie, 1967) Černý Petr (Miloš Forman, Československo, 1963) Červená karkulka (Crvenkapa, Rade Ivanović / Nikola Rudić, Jugoslávie, 1968) Člověk není pták (Čovek nije tica, Dušan Makavejev, Jugoslávie, 1965) Čtrnáct dní (Dan četrnaesti, Zdravko Velimirović, Jugoslávie, 1960) Čtvrtý spolujezdec (Četvrti suputnik, Branko Bauer, Jugoslávie, 1967) Čtyři v kruhu (Miloš Makovec, Československo, 1967) Ďáblova past (František Vláčil, Československo, 1961) Ďáblův mlýn (Vladimír Pospíšil-Born, Československo, 1921) Ďáblův mlýn (Vladimír Pospíšil-Born, Československo, 1921) Dákové (Dacii, Sergiu Nicolaescu, Rumunsko, 1967) Dáma na kolejích (Ladislav Rychman, Československo, 1966) Daniel (Zdeněk Sirový, Československo, 1961)
157
Dáždnik sv. Petra (Szent Péter esernyője, Frigyes Bán / Vladislav Pavlovič, Maďar- sko/Československo, 1958) Dědeček, Kyliján a já (Jiří Hanibal, Československo, 1966) Dej pozor, La Toure! (La Tour, prends garde! / Agli ordini del re / Čuvaj se, La Tur, Georges Lampin, Francie/Itálie/Jugoslávie, 1958) Delta na Neretvě (Československo/Jugoslávie, 1959) Démanty noci (Jan Němec, Československo, 1964) Den delší než rok (Dan duži od godine, Branimir Tori Janković, Jugoslávie, 1971) Den oddechu (Dan odmora, Hrvoje Sarić, Jugoslávie) Den v Praze (NSR) Den výplat (Carski dan, Milutin Kosovac, Jugoslávie, 1968) Den za dnem (Idu dani, Nedeljko Dragić, Jugoslávie, 1969) Derviš a smrt (Derviš i smrt, Zdravko Velimirović, Jugoslávie, 1974) Déšť (Juraj Jakubisko, Československo, 1965) Deště mé země (Jugoslávie) Děti kapitána Šmidta (Deca vojvode Šmita, Vladimir Pavlović, Jugoslávie, 1967) Devatenáct problémů roku 1968 (Devetnaest pitanja iz 1968, Slavko Goldstein, Jugoslávie, 1968) Devátý kruh (Deveti krug, France Štiglic, Jugoslávie, 1960) Děvče z hor (Devojka sa Kosmaja, Dragovan Jovanović, Jugoslávie, 1972) Děvčica z Beskyd (František Čáp, protektorát Čechy a Morava, 1944) Devět kuřátek (Hermína Týrlová, Československo, 1949) Divá Bára (Vladimír Čech, Československo, 1949) Dívčí most (Devojački most, Miomir Miki Stamenković, Jugoslávie, 1976) Diverzanti (Diverzanti, Hajrudin Krvavac, Jugoslávie, 1967) Dívka (Československo) Dívka (Devojka, Mladomir Puriša Djordjević, Jugoslávie, 1965) Dívka ze saliny (La Ragazza della salina /Mädchen und Männer / Djevojka iz solane, František Čáp, Itálie/NSR/Jugoslávie, 1957) Divné děvče (Čudna devojka, Jovan Živanović, Jugoslávie, 1962) Divoké stíny (Jugoslávie) Dlouhé lodi Vikingů (The Long Ships / Dugi brodovi, Jack Cardiff, Velká Británie/Jugoslávie, 1964) Dnešek v novém městě (Danas u novom gradu, Vladan Slijepčević, Jugoslávie, 1962) Dny (Dani, Aleksandar Petrović, Jugoslávie, 1963) Dny čekání (Samo ljudi, Branko Bauer, Jugoslávie, 1957) Dny plynou (Idu dani, Fadil Hadžić, Jugoslávie, 1970) Dny snění (Dani od snova, Vlatko Gilić, Jugoslávie, 1980) Dny života plynou (Zemaljski dani teku, Goran Paskaljević, Jugoslávie, 1979) Dobrosrdečný mravenec (Mrav dobra srca, Aleksandar Marks, Jugoslávie, 1966) Dobrý vítr, modrý ptáku (Poputnogo vetra, 'Sinyaya ptitsa'! / Dobar vetar 'Plava ptico', Michail Jer- šov, SSSR/Jugoslávie, 1967) Dobrý voják Švejk (Karel Steklý, Československo, 1956) Doktor Mladen (Doktor Mladen, Midhat Mutapčić, Jugoslávie, 1975) Domov bez otců (Mirko i Slavko, Branimir Tori Janković, Jugoslávie, 1973) Don Pedro (Don Pedro, Zvone Sintić, Jugoslávie) Dovidenia v pekle, priatelia (Arrivederci all'inferno, amici, Juraj Jakubisko, Československo/Itálie, 1990)
158
Druhá strana medaile (Druga strana medalje, Fadil Hadžić, Jugoslávie, 1965) Drž se, Delfíno! (Ispravi se, Delfina, Aleksandar Djurčinov, Jugoslávie, 1977) Držím se ve vzduchu (Držanje za vazduh, Zdravko Šotra, Jugoslávie, 1985) Dubrovnické letní kurzy (Dubravačke ljetne igre, Sava Mrmak, Jugoslávie, 1956) Dům (Kuća, Bogdan Žižić, Jugoslávie, 1975) Dům v Kaprové ulici (Das Haus in der Karpfengasse, Kurt Hoffmann, NSR, 1965) Dvě noci jednoho dne (Dve noći u jednom danu, Radenko Ostojić, Jugoslávie, 1963) Dvě poloviny srdce (Dvija polovine srca, Vefik Hadžismajlović, Jugoslávie, 1982) Dveře zůstanou otevřené (Vrata ostaju otvorena, František Čáp, Jugoslávie, 1959) Dvojí Bělehrad (Beogradom neki dan, Milenko Štrbac, Jugoslávie, 1966) Dvojí profese (Československo) Dým (Dim, Slobodan Kosovalić, Jugoslávie, 1967) Dýmky (Vojtěch Jasný, Československo, 1966) Ecce homo Homolka (Jaroslav Papoušek, Československo, 1969) Eden a potom (L'Eden et après, Alain Robbe-Grillet, Francie/Československo, 1970) Elektrické křeslo (Električna stolica je nestala, Dragutin Vunak, Jugoslávie, 1963) Erotikon (Gustav Machatý, Československo, 1929) Ešalon doktora M (Ešalon doktora M., Živorad Žika Mitrović, Jugoslávie, 1954) Excelence (Ekcelencija, Aco Petrovski, Jugoslávie) Extase (Gustav Machatý, Československo, 1932) Ezop (Ezop, Rangel Valčanov, Československo/Bulharsko, 1969) Fantom Morrisvillu (Bořivoj Zeman, Československo, 1966) Farářův konec (Evald Schorm, Československo, 1968) Filosofská historie (Otakar Vávra, Československo, 1937) Fluorescence I (Československo) Freddy a píseň prérie (Freddy und das Lied der Prärie / Pesma prerije, Sobey Martin, NSR/Jugoslávie, 1964) Gardový seržant (La Tempesta / La Tempête/ Oluja, Alberto Lattuada, Itálie/Francie/Jugoslávie, 1958) Grandhotel svatý Stefan / Grandhotel sv. Stefan / Grandhotel Štefan / Svatý Štěpán [nerealizovaný film] Gravitace (Gravitacija ili Fantastična mladost činovníka Borise Horvata, Branko Ivanda, Jugoslávie, 1968) Gymnastická symfonie (Bruno Šefranka, Československo, 1967) H-8 (H-8, Nikola Tanhofer, Jugoslávie, 1958) Haf haf (Av av, Mika Milošević, Jugoslávie) Haló, taxi! (Halo taxi, Vlastimir Radovanović, Jugoslávie, 1983) Hanba (Josef-Medeotti-Boháč, Československo/Rakousko, 1929) Harmonika (Piccolo, Dušan Vukotić, Jugoslávie, 1959) Harmonika bez knoflíků (Harmonika, Stjepan Zaninović, Jugoslávie, 1968) Hej-Rup! (Martin Frič, Československo, 1934) Hlasuji pro lásku (Glasam za ljubav, Toma Janić, Jugoslávie, 1965) Hlídač pláže v zimním období (Čuvar plaže u zimskom periodu, Goran Paskaljević, Jugoslávie, 1976) Hliněný holub (Glineni golub, Tomo Janić, Jugoslávie, 1966) Hluboké kořeny (Njeriu prej dheu, Agim Sopi, Jugoslávie, 1984)
159
Hnědé oko, zlé oko (Smedje oko, zlo oko, Robert Angus, Jugoslávie/USA, 1967) Holubice (František Vláčil, Československo, 1960) Honzíkova cesta (Milan Vošmik, Československo, 1956) Horečka lásky (Groznica ljubavi, Vlastimir Radovanović, Jugoslávie, 1984) Horký vzduch (Václav Gajer, Československo, 1965) Horoskop (Horoskop, Boro Drašković, Jugoslávie, 1969) Hoří, má panenko (Miloš Forman, Československo, 1967) Hotel pro cizince (Antonín Máša, Československo, 1966) Housle a sen (Václav Krška, Československo, 1946) Hra (Igra, Dušan Vukotić, Jugoslávie, 1962) Hra bez pravidel (Jindřich Polák, Československo, 1967) Hrady na Dunaji (Tvrdjave na Dunavu, Ratomir Ivković, Jugoslávie, 1965) Hrdinové Šipky (Geroi Šipky / Geroite na Šipka, Sergej Vasiljev, SSSR/Bulharsko, 1954) Hrdlo v jahodě (Grlom u jagode, Srdjan Karanović, Jugoslávie, 1976) Hudba z Marsu (Ján Kadár / Elmar Klos, Československo, 1955) Chlapec a housle (Dečak i violina, Jovan Rančić, Jugoslávie, 1975) Chvíle rozhodnutí (Trenutki odločitve, František Čáp, Jugoslávie, 1955) Ikarie XB 1 (Jindřich Polák, Československo, 1963) Iluze (Iluzija, Krsto Papić, Jugoslávie, 1967) Inspektor (Inspektor, Milo Djukanović, Jugoslávie, 1965) Intimní osvětlení (Ivan Passer, Československo, 1965) Irčin románek (Karel Hašler, Československo, 1936) J. S. Bach – Fantasie G-moll (Jan Švankmajer, Československo, 1965) Jadran (Zdeněk Hrubec, Československo, 1965) Jak krtek ke kalhotkám přišel (Zdeněk Miler, Československo, 1957) Jak se přiznat svému muži (Prave stanje stvari, Vladan Slijepčević, Jugoslávie, 1964) Jak si opatřit hodné dítě (Stanislav Látal / Miloš Macourek, Československo, 1965) Jak sluníčko vrátilo štěňátku vodu (Zdeněk Miler, Československo, 1960) Jak štěňátko dostalo chuť na med (Zdeněk Miler, Československo, 1960) Jak štěňátko chtělo malého pejska (Zdeněk Miler, Československo, 1960) Jak to chodí u Šafránků (Tko pjeva zlo ne misli, Krešimir Golik, Jugoslávie, 1970) Jak zemřít (Si të vdiset, Miomir Miki Stamenković, Jugoslávie, 1972) Jan Hus (Otakar Vávra, Československo, 1954) Jan Roháč z Dubé (Vladimír Borský, Československo, 1947) Jánošík (Martin Frič, Československo, 1935) Jánošík I, II (Paľo Bielik, Československo, 1963) Jarmark (Put, Nikola Rajić, Jugoslávie, 1966) Jarní vody (Václav Krška, Českloslovensko, 1968) Jaro nad močálem (Let nad močvarom, Aleksandar Petrović, Jugoslávie, 1956) Jaro v bílé krajině (Pomlad v beli krajini, Jugoslávie) Jaro v horském lovišti (Pomlad v gorskem lovišču, Boris Režek, Jugoslávie, 1951) Jaro, které přineslo smrt (Primavera mortal / Samrtno proleće, Španělsko/Jugoslávie, 1973) Její panenka Červená karkulka (Vera Jocićová / Ljubiša Jocić, Jugoslávie, 1951) Jen jednou se miluje (Samo jednom se ljubi, Rajko Grlić, Jugoslávie, 1981) Ještě jednou (Još ovaj put, Dragan Kresoja, Jugoslávie, 1983)
160
Jitro (Jutro, Mladomir Puriša Djordjević, Jugoslávie, 1967) Jovan Sterija Popović (Jovan Sterija Popović, Miodrag Nikolić, Jugoslávie, 1956) Jsme prokleti, Irino! (Ukleti smo, Irina, Nikola Kole Angelovski, Jugoslávie, 1973) Jubileum pana Ikla (Jubilej gospodina Ikla, Vatroslav Mimica, Jugoslávie, 1956) Jugoslávie (Zdeněk Hrubec, Československo, 1966) Jugoslávie země moře (Jugoslavija primorska zemlja, Milo Djukanović, Jugoslávie, 1963) Jugoslávský kras (Branko M. Marjanović, Jugoslávie, 1959) Julius Caesar proti pirátům (Giulio Césare contro i pirati, Sergio Grieco, Itálie, 1962) Kájo, zabiju tě! (Kaja, ubit ću te!, Vatroslav Mimica, Jugoslávie, 1967) Kam po dešti (Kade po doždot, Vladan Slijepčević, Jugoslávie, 1967) Kapitán Leši (Kapetan Leši, Živorad Žika Mitrović, Jugoslávie, 1960) Kariérista (Štičenik, Vladan Slijepčević, Jugoslávie, 1966) Karlovy Vary (Československo/Jugoslávie, 1958) Káťa a krokodýl (Věra Plívová-Šimková, Československo, 1965) Kavárenská zpěvačka (I bog stvori kafansku pevačicu, Jovan Živanović, Jugoslávie, 1972) Kavárna na hlavní třídě (Miroslav Hubáček, Československo, 1953) Každý mladý muž (Pavel Juráček, Československo, 1965) Kde alibi nestačí (Vladimír Čech, Československo, 1961) Kde slunce zapadá (Nizvodno od sunca, Fedor Škubonja, Jugoslávie, 1969) Kdo chce zabít Jessii (Václav Vorlíček, Československo, 1966) Kdo střílí, bude mu otevřeno (Ko puca, otvoriče muse, Marko Babac, Jugoslávie, 1965) Kdo to tam zpívá (Ko to tamo peva, Slobodan Šijan, Jugoslávie, 1980) Kdyby tisíc klarinetů (Ján Roháč / Vladimír Svitáček, Československo, 1964) Když se jaro zpozdí (Kad proleće kasni, Ekrem Kryeziu, Jugoslávie, 1979) Kekec (Kekec, Jože Gale, Jugoslávie, 1951) Klakson (Klakson, Vojislav Kokan Rakonjac, Jugoslávie 1965) Klamné léto ´68 (Varljivo leto '68, Goran Paskaljević, Jugoslávie, 1984) Klíč (Ključ, Vanča Kljaković / Krsto Papić / Antun Vrdoljak, Jugoslávie, 1965) Kliment Ochridský (Ohridski svetionik, Trajčo Popov, Jugoslávie) Kocour před soudem (Veliko sudženije, Fedor Škubonja, Jugoslávie, 1961) Kočár do Vídně (Karel Kachyňa, Československo, 1966) Koliesko (Dimitrij Plichta, Československo, 1967) Kolonie Lanfieri (Jan Schmidt, Československo/SSSR, 1969) Komu tančí Havana (Para quién baila La Habana, Vladimír Čech, Kuba/Československo, 1962) Koncert pro československé turisty (Koncert za čehoslovačke turiste, Slavko Goldstein, Jugoslávie, 1968) Koncert pro kulomet (Koncert za mašinsku pušku, Dušan Vukotić, Jugoslávie, 1958) Konec agenta W4C (Václav Vorlíček, Československo, 1967) Konec jasnovidce (Vladimír Svitáček / Ján Roháč, Československo, 1957) Konec srpna v hotelu Ozon (Jan Schmidt, Československo, 1966) Konec vzpoury (Obračun, Živorad Žika Mitrović, Jugoslávie, 1962) Kordon (Kordon, Goran Marković, Svazová republika Jugoslávie, 2002) Korunovační klenoty (Kronjuwelen, František Čáp, NSR, 1950) Kóta 905 (Kota 905, Mate Relja, Jugoslávie, 1960) Kouzelník (Ivan Renč / Pavel Hobl, Československo, 1965)
161
Kozara (Kozara, Veljko Bulajić, Jugoslávie, 1962) Krakatit (Otakar Vávra, Československo, 1948) Král Šumavy (Karel Kachyňa, Československo, 1959) Kráľovská polovačka (La Chasse royale, François Leterrier, Francie/Československo, 1969) Krása neřesti (Lepota poroka, Živko Nikolić, Jugoslávie, 1986) Kráva na hranici (Krava na granici, Dragutin Vunak, Jugoslávie, 1964) Krev svobody (Krv slobode, Živan Žika Čukolić, Jugoslávie, 1955) Kristove roky (Juraj Jakubisko, Československo, 1967) Kroky mlhou (Koraci kroz magle, Žorž Skrigin, Jugoslávie, 1967) Kruh (Ladislav Rychman, Československo, 1959) Kruh se uzavírá (SB zatvara krug, Miomir Miki Stamenković, Jugoslávie, 1974) Krvavá bajka (Krvava bajka, Branimir Tori Janković, Jugoslávie, 1969) Krvavá cesta (Krvavi put / Blodveien, Kare Bergström / Radoš Novaković, Jugoslávie/Norsko, 1954) Krvavá země (Crvena zemlja, Branimir Tori Janković, Jugoslávie, 1975) Kryštál z Istanbulu (Vladislav Pavlovič, Československo, 1966) Křik (Jaromil Jireš, Československo, 1963) Křižáci (Krzyżacy, Aleksander Ford, Polsko, 1960) Kudy kam? (Vladimír Borský, Československo, 1956) Kufr (Kovček, Zlatko Grgić, Jugoslávie, 1968) Kuřata na cestách (Václav Vorlíček, Československo, 1962) Kým sa skončí táto noc (Peter Solan, Československo, 1965) Labakan (Labakan, Václav Krška, Československo/Bulharsko, 1956) Labyrint srdce (Jiří Krejčík, Československo, 1961) Lady Macbeth z Mcenského újezdu (Powiatowa Lady Makbet / Sibirska Ledi Magbet, Andrzej Wajda, Polsko/Jugoslávie, 1961) Láska a běs (Ljubav i bijes, Bakir Tanović, Jugoslávie, 1978) Láska a trest (Samorastniki, Igor Pretnar, Jugoslávie, 1963) Láska a urážka (Ljubav i poneka psovka, Antun Vrdoljak, Jugoslávie, 1969) Láska Romea a Julie (Kako su se volili Romeo i Julija?, Jovan Živanović, Jugoslávie, 1966) Lásky jedné plavovlásky (Miloš Forman, Československo, 1965) Legenda o lásce (Legenda za lyubovta, Václav Krška, Československo/Bulharsko, 1956) Let mrtvého ptáka (Let mrtve ptice, Živojin Pavlović, Jugoslávie, 1973) Léto v mušli (Poletje v školjki, Tugo Štiglic, Jugoslávie, 1985) Lhářka (Lažljivica, Igor Pretnar, Jugoslávie, 1965) Lidé na kolech (Ljudi na točkovima, Rudolf Sremec, Jugoslávie, 1964) Lidé na moři (Ljudi godine more, Zlatko Sudović, Jugoslávie, 1968) Lidé na Neretvě (Ljudi sa Neretve, Obrad Gluščević, Jugoslávie, 1967) Lidé z maringotek (Martin Frič, Československo, 1966) Lilika (Lilika, Branko Pleša, Jugoslávie, 1970) Limonádový Joe aneb Koňská opera (Oldřich Lipský, Československo, 1964) Lisinski (Lisinski, Oktavijan Miletić, Chorvatsko/Německo, 1944) Lozinka [nerealizovaný film] Lucie (Lucija, France Kosmač, Jugoslávie, 1965) Lůžkový vůz (Vagon Li, Dragoslav Ilić, Jugoslávie, 1976)
162
Má je pomsta (Lordan Zafranović, Česká republika, 1995) Májové hvězdy (Majskije zvjozdy / Májové hvězdy, SSSR/Československo, 1959) Majster Kat (Paľo Bielik, Československo, 1966) Makedonie (Československo/Jugoslávie, 1959) Makedonská krvavá svatba (Makedonska krvava svadba, Trajče Popov, Jugoslávie, 1967) Malá kronika (Mala hronika, Vatroslav Mimica, Jugoslávie, 1962) Malá vlaková loupež (Mala pljačka vlaka, Dejan Šorak, Jugoslávie, 1984) Malí medvědáři (Jindřich Purš / Jiří Jungwirth, Československo, 1957) Malí pastevci (Pastirci, France Štiglic, Jugoslávie, 1973) Malí vojáci (Mali vojnici, Bato Čengić, Jugoslávie, 1967) Malířské techniky (Slikarske tehnike, Srečko Weygand, Jugoslávie, 1958) Malý a velký (Mali i veliki, Zlatko Grgić, Jugoslávie, 1967) Malý kapitán Mikula (Kapetan Mikula Mali, Obrad Gluščević, Jugoslávie, 1974) Mám dvě mámy a dva táty (Imam dvije mame i dva tate, Krešimir Golik, Jugoslávie, 1968) Maratón (Ivo Novák, Československo, 1968) Marjuča nebo smrt (Marjuča ili smrt, Vanča Kljaković, Jugoslávie, 1987) Marketa Lazarová (František Vláčil, Československo, 1967) Marná láska (Ljubezen na odoru, Vojko Duletić, Jugoslávie, 1973) Martin v oblacích (Martin u oblacima, Branko Bauer, Jugoslávie, 1961) Mary Poppins (Mary Poppins, Robert Stevenson, USA, 1984) Matka, syn, vnuk a vnučka (Majka, sin, unuk i unuka, Mladomir Puriša Djordjević, Jugoslávie, 1965) Maturanti (Pazi šta radiš, Milan Jelić, Jugoslávie, 1984) Mech na asfaltu (Mahovina na asfaltu, Jovan Rančić, Jugoslávie, 1983) Město varu (Uzavreli grad, Veljko Bulajić, Jugoslávie, 1961) Mezi supy (Unter Geiern / Là dove scende il sole / Parmi les vautours / Medju jastrebovima, Alfred Vohrer, NSR/Itálie/Francie/Jugoslávie, 1964) Michal Strogov (Michele Strogoff / Michel Strogoff / Der Kurier des Zaren / Mihail Strogov, Carmi- ne Gallone, Itálie/Francie/NSR/Jugoslávie, 1956) Milan Rastislav Štefánik (Jan Sviták, Československo, 1935) Miliony na ostrově (Milioni na otoku, Branko Bauer, Jugoslávie, 1955) Milostná romance (Dvoje, Aleksandar Petrović, Jugoslávie, 1961) Milostný příběh aneb Tragédie pracovnice pošt a telegrafů (Ljubavni slučaj ili tragedija službenice P.T.T., Dušan Makavejev, Jugoslávie, 1967) Milostný život Budimira Trajkoviće (Ljubavni život Budimira Trajkoviće, Jugoslávie, 1977) Miluj, miluj, ale neztrácej hlavu (Ljubi, ljubi, al´ glavu ne gubi, Zoran Čalić, Jugoslávie, 1981) Miss (Miss, Aleksandar Husić, Jugoslávie, 1986) Miss Stoneová (Mis Ston, Živorad Žika Mitrović, Jugoslávie, 1958) Místenka bez návratu (Dušan Klein / Miroslav Sobota, Československo, 1964) Mistr Plečnik (Mojster Plečnik, Mirko Grobler, Jugoslávie, 1953) Moderní jugoslávská architektura (Savremena architektura Jugoslavije, Ljubomir Radičević, Jugo- slávie, 1963) Modrá devítka (Plavi 9, Krešo Golik, Jugoslávie, 1950) Modrý kocourek (Zdeněk Miler, Československo, 1959) Monstrum z galaxie Arkana (Gosti iz galaksije, Dušan Vukotić, Československo/Jugoslávie, 1981) Most přes řeku Kwai (The Bridge on the River Kwai, David Lean, Velká Británie/USA, 1957)
163
Most u Remagenu (The Bridge at Remagen, John Guillermin, USA, 1969) Motýlí mrak (Leptirov oblak, Zdravko Randić, Jugoslávie, 1977) Mrtvé město (Mrtvi grad, Velimir Stojanović, Jugoslávie, 1952) Mstitel (Osvetnik, Dušan Vukotić, Jugoslávie, 1958) Můj byt (Moj stan, Zvonimir Berković, Jugoslávie, 1963) Můj táta, socialistický kulak (Moj tata, socialistični kulak, Matjaž Klopčić, Jugoslávie, 1987) Muž z fotografie (Čovjek sa fotografije, Vladimir Pogačić, Jugoslávie, 1963) Muž, ktorý luže (L'Homme qui ment, Alain Robbe-Grillet, Francie/Československo, 1968) Muži bez křídel (František Čáp, Československo, 1946) Muži dnes a zítra (Muškarel, Milo Djukanović, Jugoslávie) Muži s granáty (Bombaši, Predrag Golubović, Jugoslávie, 1973) My Fair Lady (My Fair Lady, George Cukor, USA, 1964) My z Prahy (Mi iz Praga, Rajko Grlić, Jugoslávie, 1968) Na dvou březích Vardaru (Eman Kaněra, Československo/Jugoslávie, 1959) Na generálův rozkaz (Uomini contro / Ljudi protiv, Francesco Rosi, Itálie/Jugoslávie, 1970) Na kolejích čeká vrah (Josef Mach, Československo, 1970) Na laně (Ivo Novák, Československo, 1963) Na mé krásné lodi [nerealizovaný film] Na místo, občane Pokorný (Na mesto, gradjanine Pokorni!, Jugoslávie, 1964) Na papírových letadlech (Na papirnatih avionih, Matjaž Klopčić, Jugoslávie, 1967) Na počátku byl hřích (Am Anfang war es Sünde, NSR/Jugoslávie, 1954) Na shledanou (Dovidjenja, Mladomir Puriša Djordjević, Československo/Jugoslávie, 1957) Na slunné straně ulice (Na sončni strani ceste, Matjaž Klopčić, Jugoslávie, 1960) Na vrcholcích julských alp (V soncu višin, Boris Režek, Jugoslávie, 1953) Naděje (Karel Kachyňa, Československo, 1964) Nadlidé (Václav Wasserman, Československo, 1946) Nákupčí peří (Skupljači perja, Aleksandar Petrović, Jugoslávie, 1967) Nápady svaté Kláry (Die Einfälle der heiligen Klara, Vojtěch Jasný, NSR/Rakousko/Jugoslávie, 1980) Náš byt (Moj stan, Zvonimir Berković, Jugoslávie, 1963) Naše auto (Naš avto, František Čáp, Jugoslávie, 1962) Naše bláznivá rodina (Jan Valášek / Karel Kachyňa, Československo, 1968) Návrat ztraceného syna (Evald Schorm, Československo, 1966) Nebe bez lásky (Pukotina raja, Vladimir Pogačić, Jugoslávie, 1959) Nebeský oddíl (Nebeski odred, Boško Bošković, Jugoslávie, 1961) Nebeští jezdci (Jindřich Polák, Československo, 1968) Nebezpečná cesta (Opasni put, Mate Relja, Jugoslávie, 1963) Nebezpečná stopa (Opasni trag, Miomir Miki Stamenković, Jugoslávie, 1984) Nebezpečný klaun (Hitler iz našeg sokaka, Vladimir Tadej, Jugoslávie, 1975) Nečekej na máj (Ne čakaj na maj!, František Čáp, Jugoslávie, 1957) Neděle (Nedjelja, Lordan Zafranović, Jugoslávie, 1969) Neděle ve všední den (Pirosbetűs hétköznapok, Félix Máriássy, Maďarsko/Československo, 1962) Nedívej se zpátky, synu! (Neokreći se, sine!, Branko Bauer, Jugoslávie, 1956) Nedorozumění (Nesporazum, Ante Babaja, Jugoslávie, 1958) Neexistující příběh (Zgodba ki je ni, Matjaž Klopčić, Jugoslávie, 1967)
164
Nehoda (Accident, Joseph Losey, Velká Británie, 1967) Nehody krásné Ireny (Irene in Nöten / Nezgode lepe Irene, Rakousko/Jugoslávie, 1953) Nějaká jiná žena (Neka druga žena, Miomir Miki Stamenković, Jugoslávvie, 1981) Nejdelší den (Ken Annakin / Endre Márton/ Bernhard Wicki, USA, 1962) Nejkrásnější věk (Jaroslav Papoušek, Československo, 1968) Někdo umřel (Nikur je umor, Mate Bogdanović, Jugoslávie, 1965) Němý výkřik (Breza, Ante Babaja, Jugoslávie, 1967) Neplač, Petře! (Ne joći, Peter, France Štiglic, Jugoslávie, 1964) Neposlušná písmenka (Bohuslav Šrámek, Československo, 1964) Nepřítel (Neprjatel, Jugoslávie) Nesmírnost (L´immensità, Oscar De Fina, Jugoslávie, 1967) Nevěra (Ekvinokce, Vladimír Pogačić, Jugoslávie, 1953) Neviditelný prapor (Nevidni bataljon, Jane Kavčič, Jugoslávie, 1967) Nevyklánějte se z oken (Ne naginji se van, Bogdan Žižić, Jugoslávie, 1977) Nezbedný bakalář (Otakar Vávra, Československo, 1946) Neznámá zahrada (Nepoznati vrt, Čoči Mikieli, Jugoslávie) Nezvyklá svatba (Svadba, Radomir Šaranović, Jugoslávie, 1973) Nikdo se nebude smát (Hynek Bočan, Československo, 1965) Nikola Šuhaj (Miroslav J. Krňanský, Československo, 1947) Nikoletina Bursać (Nikoletina Bursać, Branko Bauer, Jugoslávie, 1964) Noc nevěsty (Karel Kachyňa, Československo, 1967) Noc plná lží (Pre istine, Vojislav Kokan Rakonjac, Jugoslávie, 1968) Noční motýl (František Čáp, protektorát Čechy a Morava, 1941) Nůž (Nož, Živorad Žika Mitrović, Jugoslávie, 1967) Nylonový mesiac (Eduard Grečner, Československo, 1965) O slavnosti a hostech (Jan Němec, Československo, 1966) O svátcích (Praznik, Djordje Kadijević, Jugoslávie, 1967) O ucpávači děr (O rupama i čepovima, Ante Zaninović, Jugoslávie) Občan Brych (Otakar Vávra, Československo, 1958) Obchod na korze (Ján Kadár / Elmar Klos, Československo, 1965) Obléhání Bělehradu (Pesma sa Kumbare, Radoš Novaković, Jugoslávie, 1955) Obrázky z Jadranu (Jadranski motivi, Jugoslávie, 1960) Obžalovaný (Ján Kadár / Elmar Klos, Československo, 1964) Od 3 do 22 (Od 3 do 22, Krešimir Golik, Jugoslávie, 1966) Oddíl 7 neodpovídá (Provereno min net, Jurij Lysenko / Zdravko Velimirović, SSSR/Jugoslávie, 1965) Odvaha (Československo) Odvážná slečna (František Filip, Československo, 1969) Odvážný Radko (Srečno, Kekec!, Jože Gale, Jugoslávie, 1963) Ohlédnutí (Antonín Máša, Československo, 1968) Ohrada (Ograda/L´Enclose, Armand Gatti, Francie/Jugoslávie, 1961) Ohrožená nevinnost (Nevinost bez zaštite, Dušan Makavejev, Jugoslávie, 1968) Okupace ve 26 obrazech (Okupacija u 26 slika, Lordan Zafranović, Jugoslávie, 1978) Old Shatterhand (Old Shatterhand / Les cavaliers rouges / La Battaglia di Forte Apache/ Old Še- terhend, Hugo Fregonese, NSR/Francie/Itálie/Jugoslávie, 1964)
165
Ole, torero! (Borivoj Dovniković, Jugoslávie) Oni dva (Njih dvojica, Žorž Skrigin, Jugoslávie, 1955) Operace Bělehrad (Operacija Beograd, Živorad Žika Mitrović, Jugoslávie, 1968) Osmé dveře (Osma vrata, Nikola Tanhofer, Jugoslávie, 1960) Ostře sledované vlaky (Jiří Menzel, Československo, 1966) Osvobození I – Ohnivá duha (Osvobožděnie – Ogněnnaja duga, Jurij Ozerov, SSSR/NDR/Itálie/Jugoslávie, 1967) Osvobození II – Průlom (Osvoboždenie – Proryv, Jurij Ozerov, SSSR/NDR/Itálie/Jugoslávie/Polsko, 1969) Otevřená hra (Nemirni, Vojislav Kokan Rakonjac, Jugoslávie, 1967) Ovčák (Ovčar, Bakir Tanović, Jugoslávie, 1971) Ovoce stromů rajských jíme (Ovoce stromů rajských jíme / Nous mangeons les fruits des arbres du paradis, Věra Chytilová, Československo/Belgie, 1969) Pád Itálie (Pad Italije, Lordan Zafranović, Jugoslávie, 1981) Pach těla (Zadah tela, Živojin Pavlović, Jugoslávie, 1983) Pachatel je robot (Dragutin Vunak, Jugoslávie) Památník (Zadušnice, Dragoslav Lazić, Jugoslávie, 1963) Pán hor (Pan hor, Jože Gale, Jugoslávie, 1969) Pánem svého těla (Svoga tela gospodar, Fedor Hanžeković, Jugoslávie, 1956) Paní ministryně (Gospodja ministarka, Žorž Skrigin, Jugoslávie, 1958) Pánská jízda (Herrenpartie / Muški izlet, Wolfgang Staudte, NSR/Jugoslávie, 1964) Partyzán z Lelejské hory (Lelejska gora, Zdravko Velimirović, Jugoslávie, 1968) Partyzánská letka (Partizanska eskadrila, Hajrudin Krvavac, Jugoslávie, 1979) Past na generála (Klopka za generala, Miomir Miki Stamenković, Jugoslávie, 1971) Páté kolo u vozu (Bořivoj Zeman, Československo, 1958) Páté oddělení (Jindřich Polák, Československo, 1960) Pátrání (Potraga, Žorž Skrigin, Jugoslávie, 1957) Pekelný ostrov (Pakleni otok, Vladimir Tadej, Jugoslávie, 1979) Perličky na dně (Věra Chytilová / Jaromil Jireš / Jiří Menzel / Jan Němec / Evald Schorm, Českoslo- vensko, 1965) Pes, který měl rád vlaky (Pas koji je voleo vozove, Goran Paskaljević, Jugoslávie, 1977) Pět z milionu (Zbyněk Brynych, Československo, 1959) Petar Dobrović (Aleksandar Petrović / Vicko Raspor, Jugoslávie) Petřin osud (Petrijin venac, Srdjan Karanović, Jugoslávie, 1980) Pevnost (Pevnost/La forteresse, Drahomíra Vihanová, Česká republika / Francie, 1994) Pevnost Mamula (Campo Mamula, Velimir Stojanović, Jugoslávie, 1960) Píďalka pádí (Klizi – puzi, Zlatko Grgić / Peter Hellstern, Jugoslávie/NSR, 1968) Pionýr i dvojka (Vera Jocićová / Ljubiša Jocić, Jugoslávie, 1949) Piran (František Čáp, Jugoslávie, 1965) Píseň o jedné zemi (Eman Kaněra, Československo/Jugoslávie, 1959) Plakalka (Josef Kluge, Československo/Jugoslávie, 1958) Plameny pod zemí (Crveni udar, Predrag Golubović, Jugoslávie, 1974) Plané sny (Pusti snovi, Soja Jovanović, Jugoslávie, 1968) Plechová neděle (Československo) Plitvická jezera (Drahoslav Holub, Československo/Jugoslávie, 1957)
166
Po vítězství (Do pobedata i po nea, Živorad Žika Mitrović, Jugoslávie, 1966) Počestné paní pardubické (Martin Frič, protektorát Čechy a Morava, 1944) Podezření trvá (Deps, Antun Vrdoljak, Jugoslávie, 1974) Podmořský rybolov (Plave tišine, Frano Vodopivec, Jugoslávie, 1955) Podzim na ostrově Brač (Jesen na otoku Brač, Branko Belan, Jugoslávie, 1957) Podzimní květ (Cvetje v jeseni, Matjaž Klopčić, Jugoslávie, 1973) Pohádka o děvčátku Rivarollo [nerealizovaný film] Pohádka o staré tramvaji (Milan Vošmik, Československo, 1961) Pohled z podkroví (Blick vom Dachboden / Pogled iz potkrovlija, Bernhard Fein, NSR/Jugoslávie, 1974) Pohoří smrti (Devetnaest djevojka i jedan mornar, Milutin Kosovac, Jugoslávie, 1971) Pohřeb Štěpána Halačka (Pogreb Stefa Halačka, Branko Ranitović, Jugoslávie, 1964) Pochod na Drinu (Marš na Drinu, Živorad Žika Mitrović, Jugoslávie, 1964) Poklad Aztéků (Der Schatz der Azteken / I violenti de Rio Bravo / Les mercenaires du Rio Grande / Blago Azteka, Robert Siodmak, NSR/Itálie/Francie/Jugoslávie, 1965) Poklad na Stříbrném jezeře (Der Schatz im Silbersee / Blago u srebrnom jezeru, Harald Reinl, NSR/Jugoslávie, 1962) Pokud mě to zabije (Kud puklo da puklo, Rajko Grlić, Jugoslávie, 1974) Pokušení (Sablazan, Dragovan Jovanović, Jugoslávie, 1982) Poledne (Podne, Mladomir Puriša Djordjević, Jugoslávie, 1968) Polnočná omša (Jiří Krejčík, Československo, 1962) Polovníctvo (Československo) Pomoc, miluje mě (Hilfe – sie liebt mich!, František Čáp, NSR, 1956) Pomsta moře (Vladimír Pospíšil-Born, Československo, 1921) Pondělí nebo úterý (Pondeljak ili utorak, Vatroslav Mimica, 1968) Poslední dostih (Poslednja trka, Jovan Rančić, Jugoslávie, 1979) Poslední most (Die letzte Brücke / Poslednji most, Helmut Käutner, Rakousko/Jugoslávie, 1954) Poslední výhybkář úzkokolejky (Posljednji skretničar uzanog kolosijeka, Vesna Ljubić, Jugoslávie, 1986) Posledný návrat (František Kudláč, Československo, 1958) Poslušně hlásím (Karel Steklý, Československo, 1957) Pošli muže v půl druhé (Pošalji čoveka u pola dva, Dragoljub Ivkov, Jugoslávie, 1967) Potlach (Pavel Brezina, Československo, 1965) Povídka o dobrých lidech (Povest o dobrih ljudeh, France Štiglic, Jugoslávie, 1975) Povídka o jezeru (Priča o jezeru, Gojko Šipovac, Jugoslávie, 1955) Pozdní léto (Rana jesen, Toma Janić, Jugoslávie, 1962) Práče (Karel Kachyňa, Československo, 1960) Pramen života (Izvor života, Nikola Majdak / Borislav Šajtinac, Jugoslávie, 1969) Pravda (Jugoslávie) Pražský student (Boro Radojčić / Ladislav Smoljak, Československo/Jugoslávie, 1991) Premiéra (Premijera, Nikola Kostelac, Jugoslávie) Prerušená pieseň (Prervanaja pesňa, Nikolaj Konstantinovič Sanišvili / František Žáček, SSSR/Československo, 1959) Probuzení (Jiří Krejčík, Československo, 1959) Probuzení krys (Budjenje pacova, Živojin Pavlović, Jugoslávie, 1967) Profesor Baltazar zachráncem (Vjetrovita priča, Zlatko Grgić / Boris Kolar, Jugoslávie, 1970)
167
Prohraná sázka (Pismi glava, Bato Čengić, Jugoslávie, 1983) Procházka starým městem (Eman Kaněra, Československo/Jugoslávie, 1959) Proka (Proka, Isa Ťosja, Jugoslávie, 1985) Prokleté peníze (Zle pare, Velimir Stojanović, Jugoslávie, 1957) Prométheus z ostrova Viševice (Prometej s otoka Viševice, Vatroslav Mimica, Jugoslávie, 1964) Protest (Protest, Fadil Hadžić, Jugoslávie, 1967) Prstýnek (Martin Frič, protektorát Čechy a Morava, 1944) První sníh v Mnichově (Rani snijeg u Münchenu, Bogdan Žižić, Jugoslávie, 1984) Přátelé (Drugarčine, Mića Milošević, Jugoslávie, 1979) Přátelé na moři (Druzja na more, Lev Aleksandrovič Kulidžanov, SSSR/Československo, 1959) Přebytečná (Prekobrojna, Branko Bauer, Jugoslávie, 1962) Předtucha (Otakar Vávra, Československo, 1947) Příběh chlapce a kurýra (Priča o dječaku i kuriru, Srećko Weygand, Jugoslávie, 1957) Příběh jezera (Priča o jezeru, Gojko Šipovac, Jugoslávie, 1955) Příčinu smrti neuvádět (Uzrok smrti ne pominjati, Jovan Živanović, Jugoslávie, 1968) Přijít a zůstat (Doći i ostati, Branko Bauer, Jugoslávie, 1965) Příteli, příteli! (Prijatelju, prijatelju!, Boško Vučinić, Jugoslávie) Ptáci Koháci (Vladimír Lehký, Československo, 1965) Pustina (Pustota, Jože Gale, Jugoslávie, 1982) Puščik jede do Prahy (Puščik jedět v Pragu, Lev Golub, SSSR/Československo, 1965) Puška z Nevesinje (Nevesinjska puška, Živorad Žika Mitrović, Jugoslávie, 1963) Pyramida boha slunce (Die Pyramide des Sonnengottes / I violenti di Rio Bravo / Les mercenaires du Rio Grande / Piramida boga sunca, NSR/Itálie/Francie/Jugoslávie, 1965) Raná díla (Rani radovi, Želimir Žilnik, Jugoslávie, 1969) Rekviem (Rekvijem, Časlav Damjanović, Jugoslávie, 1970) Reportáž psaná na oprátce (Jaroslav Balík, Československo, 1961) Revoluční rok 1848 (Václav Krška, Československo, 1949) Ročník 21 (Jahrgang 21, Václav Gajer, Československo/NDR, 1957) Romance pro křídlovku (Otakar Vávra, Československo, 1966) Romeo, Julie a tma (Jiří Weiss, Československo, 1959) Rondo (Rondo, Zvonimir Berković, Jugoslávie, 1966) Rozmarné léto (Jiří Menzel, Československo, 1967) Rozpor (U raskoraku, Milenko Štrbac, 1967) Rozsudok (Ferenc Kósa, Maďarsko/Československo, 1970) Rudí a černí (Crveni i crni, Miroslav Mikuljan, Jugoslávie, 1985) Ruka (Jiří Trnka, Československo, 1965) Rybolov na Jadranu (Ribolov na Jadranu, Jugoslávie) Rytmus kamene (Hop jan, Vlatko Filipović, Jugoslávie, 1968) Řeka čaruje (Václav Krška, Československo, 1946) Říše zkázy (Izbavitelj, Krsto Papić, Jugoslávie, 1976) S druhem druh (Uz druga je drug, Vicko Raspor / Aleksandar Petrović, Jugoslávie) S muži to není lehké (Nije lako sa muškarcima, Mihailo Vukobratović, Jugoslávie, 1985) Sám (Sam, Vatroslav Mimica, Jugoslávie, 1959) Sám (Sam, Vladimir Pogačić, Jugoslávie, 1959) Sarajevský atentát (Atentat u Sarajevu, Veljko Bulajić, Jugoslávie, 1975)
168
Sarajevský atentát (Sarajevski atentat, Fadil Hadžić, Jugoslávie, 1968) Saša (Saša, Radenko Ostojić, Jugoslávie, 1962) Sázka (Opklada, Zdravko Randić, Jugoslávie, 1971) Sedm statečných (The Magnificent Seven, John Sturges, USA, 1960) Sedmikrásky (Věra Chytilová, Československo, 1966) Sedmý kontinent (Václav Gajer, Československo, 1960) Sejdeme se večer (Srešćemo se večeras, Jugoslávie, 1962) Sekula a jeho ženy (Sekula i njegove žene, Dragoslav Lazić, Jugoslávie, 1986) Sen (San, Mladomir Puriša Djordjević, Jugoslávie, 1966) Setkání v Dubrovníku (Drahoslav Holub, Československo/Jugoslávie, 1957) Sezóna míru v Paříži (Sezona miru u Parižu, Predrag Golubić, Jugoslávie, 1981) Schody odvahy (Stepenice hrabrosti, Oto Deneš, Jugoslávie, 1961) Schůzky s Dianou (Československo) Siedmy kontinent (Sedmi kontinent, Dušan Vukotić, Československo/Jugoslávie, 1966) Signály nad městem (Signali nad gradom, Živorad Žika Mitrović, Jugoslávie, 1960) Siréna (Karel Steklý, Československo, 1947) Sivý racek (Sinij galeb, Branko Bauer, Jugoslávie, 1953) Skanderbeg (Velikij voin Albanii Skanderbeg / Skenderbeu, Sergej Jutkevič, SSSR/Albánie, 1953) Skok do tmy (Vladislav Delong, Československo, 1964) Skrytá krása (Stjepan Velić, Československo/Jugoslávie, 1958) Skutečný stav věci (Pravo stanje stvari, Vladan Slijepčević, Jugoslávie, 1964) Sladký čas Kalimagdory (Leopold Lahola, Československo/NSR, 1968) Slávnosť v botanickej záhrade (Elo Havetta, Československo, 1969) Slečna (Gospodjica, Vojtěch Jasný, Jugoslávie, 1980) Slečny přijdou později (Ivo Toman, Československo, 1966) Slnko v sieti (Štefan Uher, Československo, 1962) Slóvce M (Jiří Brdečka, Československo, 1964) Slunce cizího nebe (Sunce tudeg neba, Milan Kosovac, Jugoslávie, 1968) Služební postavení (Službeni položaj, Fadil Hadžić, Jugoslávie, 1964) Slza na tváři (Suza na licu, Stjepan Zaninović, Jugoslávie, 1965) Smrť pána Golužu (Živko Nikolić, Československo/Jugoslávie, 1982) Smrť prichádza v daždi (Andrej Lettrich, Československo, 1965) Smrt si říká Engelchen (Ján Kadár / Elmar Klos, Československo, 1963) Smrt v sedle (Jindřich Polák, Československo, 1958) Smyk (Zbyněk Brynych, Československo, 1960) Sněhová bouře (Mećava, Antun Vrdoljak, Jugoslávie, 1977) Sněhové srdce (Srce u snijegu, Branko Ratitović, Jugoslávie) Snílek (Sanjar, Branko Ranitović, Jugoslávie, 1961) Sólista (Solista, Nikola Majdak, Jugoslávie) Souhvězdí Panny (Zbyněk Brynych, Československo, 1965) Soumrak (Twilight Time / Suton, Goran Paskaljević, USA/Jugoslávie, 1982) Spanilá jízda (Oldřich Daněk, Československo, 1963) Speciální vzdělávání (Specijalno vaspitanje, Goran Marković, Jugoslávie, 1977) Spiklenci ze starého mlýna (Družba Pere Kvržice, Vladimir Tadej, Jugoslávie, 1970) Společenská hra (Društvena igra, Srdjan Karanović, Jugoslávie, 1972)
169
Spřízněni volbou (Karel Vachek, Československo, 1968) Srbské hrady (Letopis o starim gradovima, Ratomir Ivković, Jugoslávie) Srbské středověké monastýry (Moravski triptihon, Ratomir Ivković, Jugoslávie) Starci na chmelu (Ladislav Rychman, Československo, 1964) Staré makedonské umění (Svetlostite vo kanon zaklučani, Ljubiša Jocić, Jugoslávie) Steeple Chase (Vladimír Pospíšil-Born, Československo, 1922) Stopa vede do Berlína (Die Spur führt nach Berlin, František Čáp, NSR, 1952) Strašná žena (Eine schreckliche Frau, Jindřich Polák, NDR/Československo, 1965) Stretnutie (Vlado Kubenko, Československo, 1965) Strop (Věra Chytilová, Československo, 1961) Střední útočník aneb potíže s láskou (Drug predsednik centarfor, Žorž Skrigin, Jugoslávie, 1960) Studujeme za školou (Miroslav Cikán, protektorát Čechy a Morava, 1939) Stvoření světa (Eduard Hofman, Československo/Francie, 1957) Sud prachu (Bure baruta, Goran Paskaljević, Svazová republika Jugoslávie / Makedonská republi- ka/Francie/Řecko/Turecko, 1998) Supí děvče (Die Geierwally, František Čáp, NSR, 1956) Surogát (Surogat, Dušan Vukotić, Jugoslávie, 1961) Suroviny dneška (Československo) Sutjeska (Sutjeska, Stipe Delić, Jugoslávie, 1973) Svatba jako řemen (Jiří Krejčík, Československo, 1967) Svatba s podmínkou (Pavel Kohout, Československo, 1965) Sváteční kámen (Svetkovina kamena, Branko Marjanović, Jugoslávie, 1957) Svěcení jara (Praznovanje pomladi, France Štiglic, Jugoslávie, 1978) Svědomí (Jiří Krejčík, Československo, 1948) Světák (Čovik od svita, Obrad Gluščević, Jugoslávie, 1965) Šeherezáda [nerealizovaný film] Šejkův briliant (Šejkov briljant, Pavle Radimiri, Jugoslávie, 1962) Šejkův syn (Il figlio dello sceicco, Mario Costa, Itálie/Francie, 1962) Šerif za mrežami (Dimitrij Plichta, Československo, 1965) Škola hříšníků (Jiří Hanibal, Československo, 1965) Škola otců (Ladislav Helge, Československo, 1957) Školy (Šolaja, Vojislav Nanović, Jugoslávie, 1955) Šoféři v okovech (Jedinstvenaja doroga / Okovani šoferi, Vladimir Pavlovič, SSSR/Jugoslávie, 1975) Šolaja (Šolaja, Vojislav Nanović, Jugoslávie, 1955) Špiónka beze jména (Fräulein Doktor / Špionka beze mena, Alberto Lattuada, Jugoslávie/Itálie, 1969) Šťastní umírají dvakrát (Sretni umiru dvaput, Gojko Šipovac, Jugoslávie, 1966) Šťastný nový rok '49 (Sretna nova '49, Stole Popov, Jugoslávie, 1986) Štěstí pro tři (Za sreću je potrebno troje, Rajko Grlić, Jugoslávie, 1985) Štěstí v aktovce (Sreča u torbi, Radivoje Lola Djukić, Jugoslávie, 1961) Ta třetí (Jaroslav Balík, Československo, 1968) Tajemství (Il segreto, Itálie) Tajemství staré půdy (Vladimir Tadej, Československo/Jugoslávie, 1984) Tajemství zlatého džina [nerealizovaný film] Tak... a jdeme dál! (Idemo dalje, Zdravko Šotra, Jugoslávie, 1982)
170
Takový je život (Carl Junghans, Československo, 1929) Tam na konečné (Ján Kadár / Elmar Klos, Československo, 1957) Tarzanova smrt (Jaroslav Balík, Československo, 1963) Táta na neurčito (Moj tata na odredjeno vreme, Milan Jelić, Jugoslávie, 1982) Teferić – veselice v Bosně (Teferić, Midhat Mutapčić, Jugoslávie, 1967) Těch několik dnů... (À quelques jours près..., Yves Ciampi, ČSSR/Francie, 1968) Tělo Diany (Le Corps de Diane, Jean-Louis Richard, Československo/Francie, 1969) Ten pátý (Peti, Pavao Štalter / Zlatko Grgić, Jugoslávie, 1965) Tento národ bude žít (Živjeće ovaj narod, Nikola Popović, Jugoslávie, 1947) Tito a já (Tito i ja, Goran Marković, Svazová republika Jugoslávie, 1992) Tiziánův odkaz (Operacija Tizian, Radoš Novaković, Jugoslávie, 1963) Tlaková nádoba (Československo) To už jsem viděl (Déja vu, Goran Marković, Jugoslávie, 1987) Tolerance (Tolerancija, Zlatko Grgić / Branko Ranitović, Jugoslávie, 1967) Tonka Šibenice (Karel Anton, Československo, 1930) Touha zvaná Anada (Ján Kadár / Elmar Klos, Československo/USA, 1969) Transplantace citu (Pesadivanje osečanja, Dejan Djurković, Jugoslávie, 1969) Transport z ráje (Zbyněk Brynych, Československo, 1962) Trápení (Karel Kachyňa, Československo, 1961) Trebižavské slavnosti (Československo/Jugoslávie) Trogir (Československo/Jugoslávie, 1959) Truchlící pozůstalí (Pre rata, Vuk Babić, Jugoslávie, 1966) Trumpeta (Truba, Ante Zaninović, Jugoslávie) Tři (Tri, Aleksandar Petrović, Jugoslávie, 1965) Tři čtvrtiny slunce (Tri četrtine sonca, Jože Babić, Jugoslávie, 1959) Tři přání (Ján Kadár / Elmar Klos, Československo, 1958) Třicet jedna ve stínu (Ninety in the Shade, Jiří Weiss, Československo / Velká Británie, 1965) Tváří v tvář (Licem u lice, Branko Bauer, Jugoslávie, 1963) Tygr (Tigar, Milan Jelić, Jugoslávie, 1978) U nás v Maoči (Čančari, Midhat Mutapčić, Jugoslávie, 1967) U telefonu Martin (Milan Vošmik, Československo, 1966) Ubohá Marie (Sirota Marija, Dragoslav Lazić, Jugoslávie, 1968) Údolí míru (Dolina mira, France Štiglic, Jugoslávie, 1956) Údolí včel (František Vláčil, Československo, 1967) Údolím Neretvy (Eman Kaněra, Československo/Jugoslávie, 1959) Uherský magnát (Gy magyar nábob, Zoltán Várkonyi, Maďarsko, 1966) Ukradená vzducholoď (Karel Zeman, Československo, 1966) Ukryté kalorie (Skrivene kalorije, Dragomir Smiljanić, Jugoslávie, 1963) Uloupená hranice (Jiří Weiss, Československo, 1947) Umělý ráj (Umetni raj, Karpo Ačimović Godina, Jugoslávie, 1990) Uprchlík [nerealizovaný film] Utrpení (Pokoj, rci, jad, Kiril Cenevski, Jugoslávie, 1975) V bouři (U oluji, Vatroslav Mimica, Jugoslávie, 1952) V deltě řeky Neretvy (Ploče – luka na delti Neretvi, Hajrudin Krvavac, Jugoslávie, 1958) V horách roste zelená borovice (U gori raste zelen bor, Antun Vrdoljak, Jugoslávie, 1971)
171
V konjuhských horách (Konjuh planinom, Fadil Hadžić, Jugoslávie, 1966) V ohni a bouři (Aleksa Dundić, Leonid Lukov, SSSR/Jugoslávie, 1958) V pasti (Zaseda, Živojin Pavlović, Jugoslávie, 1969) V proudech (Vladimír Vlček / Henri Aisner, Československo/Francie, 1957) V průsmyku (Na klancu, Vojko Duletić, Jugoslávie, 1971) V sobotu večer (Subotom uveče, Vladimir Pogačić, Jugoslávie, 1957) V srdci Evropy (Drahoslav Holub, Československo, 1968) V šest ráno na letišti (Udivitelnoje voskresenije, Čeněk Duba, SSSR/Československo, 1958) V závětří času (U zavjetrini vremena, Vlatko Filipović, Jugoslávie, 1965) Valter brání Sarajevo (Valter brani Sarajevo, Hajrudin Krvavac, Jugoslávie, 1972) Variola vera (Variola vera, Goran Marković, Jugoslávie, 1981) Vašar (Vašar, Sveta Pavlović, Jugoslávie) Vdova Karolína Žašlerová (Vdovstvo Karoline Žašler, Matjaž Klopčić, Jugoslávie, 1976) Ve jménu lidu (U ime naroda, Živko Nikolić, Jugoslávie, 1987) Večerní zvony (Večernja zvona, Lordan Zafranović, Jugoslávie, 1986) Věčná hra (Das ewige Spiel, František Čáp, NSR, 1951) Vedecký zvárací výzkum (Československo) Vejce (Jaje, Vatroslav Mimica, Jugoslávie, 1960) Velcí a malí (Veliki i mali, Vladimir Pogačić, Jugoslávie, 1957) Veliký transport (Veliki transport, Veljko Bulajić, Jugoslávie, 1983) Velká cesta (Bolšaja doroga, Jurij Ozerov, SSSR, 1962) Velká modrá cesta (La granda strada azzurra, Gillo Pontecorvo, Francie/NSR/Jugoslávie, 1957) Velké rozhodnutí [nerealizovaný film] Veselý zážitek (Veseli doživljaj, Jugoslávie) Vesna (Vesna, František Čáp, Jugoslávie, 1953) Vesnice bez mužů (Radopolje, Stole Janković, Jugoslávie, 1963) Větvemi prosvítá nebe (Kroz granje nebo, Stole Janković, Jugoslávie, 1958) Vila Orchidej (Vila Orhideja, Krešimir Golik, Jugoslávie, 1987) Vinnetou (Winnetou – 1. Teil / Vinetu I, Harald Reinl, NSR/Itálie/Jugoslávie, 1963) Vinnetou – Poslední výstřel (Winnetou – 3. Teil / Vinetu III, NSR/Itálie,/Jugoslávie, 1965) Vinnetou – Rudý gentleman (Winnetou – 2. Teil / Vinetu II, NSR/Francie/Itálie/Jugoslávie, 1964) Vítr se utišil před svítáním (Vetar je stao pred zoru, Radoš Novaković, Jugoslávie, 1959) Vizitka z ČSSR (NSR) Vláček kolejáček (Hermína Týrlová, Československo, 1959) Vlak bez jízdního řádu (Vlak bez voznog reda, Veljko Bulajić, Jugoslávie, 1959) Vlčí jáma (Jiří Weiss, Československo, 1957) Vlk (Vuk, Obrad Gluščević, Jugoslávie, 1962) Vlk samotář (Vuk samotnjak, Obrad GluščeviĆ, Jugoslávie, 1972) Vlk z Údolí prokletí (Vuk sa Prokletija, Miomir Stamenković, Jugoslávie, 1968) Vlny – řeč moře (Josef Šuran, Československo/Jugoslávie, 1958) Vojandy (Le Soldatesse / Žene na frontu, Valerio Zurlini, Itálie/Jugoslávie, 1965) Volejte Martina (Milan Vošmik, Československo, 1965) Voraři na Drině (Splavari na Drinu, Živko Žika Ristić, Jugoslávie, 1951) Vrah na dovolené (Ubica na odsustvu / Mörder auf Urlaub, Boško Bošković, Jugoslávie/NDR, 1965) Vrah skrývá tvář (Petr Schulhoff, Československo, 1966)
172
Vrány (Vrane, Gordan Mihić / Ljubiša Kozomara, Jugoslávie, 1968) Vražda po našem (Jiří Weiss, Československo, 1966) Vše zavinilo léto (Leto je krivo za sve, Mladomir Puriša Djordjević, Jugoslávie, 1961) Všechna přání světa (Sve želje sveta, Vladimir Tadej, Jugoslávie) Všechno přebolí (I to će proći, Nenad Dizdarević, Jugoslávie, 1985) Všechny dětské kresby (Svi crtači grada, Ivo Vrbanić, Jugoslávie, 1960) Všichni dobří rodáci (Vojtěch Jasný, Československo, 1968) Vtáčkovia, siroty a blázni (Juraj Jakubisko, Československo/Francie, 1969) Vůně polního kvítí (Srdjan Karanović, Jugoslávie, 1977) Vynález zkázy (Karel Zeman, Československo, 1958) Vynálezce bot (Izumitelj cipela, Zlatko Grgić, Jugoslávie, 1967) Vyprávění o starém ostrovu (Eman Kaněra, Československo/Jugoslávie, 1959) Vyšší princip (Jiří Krejčík, Československo, 1960) Vzpomínáš na Dolly Bell? (Sječaš li se Dolly Bell?, Emir Kusturica, Jugoslávie, 1981) Vzpomínky (Memorias del subdesarrollo,Tomás Gutiérrez Alea, Kuba, 1968) Vzpoura v Timoku (Timočka buna, Živorad Žika Mitrović, Jugoslávie, 1983) X-25 hlásí (X-25 javlja, František Čáp, Jugoslávie, 1960) Zabil jsem Einsteina, pánové (Oldřich Lipský, Československo, 1969) Záhada krápníkové jeskyně (Orlovi rano lete, Soja Jovanović, Jugoslávie, 1966) Zámečtí býci (Tvrdjava siledžija, Jože Pogačnik, Jugoslávie, 1967) Zámek z písku (Peščeni grad, Boštjan Hladnik, Jugoslávie, 1962) Zanikající svět (Svet koji nestaje, Petar Lalović, Jugoslávie, 1987) Zaostřit prosím! (Martin Frič, Československo, 1956) Zapomenutí (Zaboravljeni, Darko Bojić, Jugoslávie, 1988) Závod o Velkou cenu (Goran Marković, Jugoslávie, 1979) Závrať (Karel Kachyňa, Československo, 1962) Zbehovia a pútnici (Juraj Jakubisko, Československo/Itálie, 1968) Zde jsou lvi (Václav Krška, Československo, 1958) Zeď (Zid, Ante Zaninović, Jugoslávie, 1966) Zelené obzory (Ivo Novák, Československo, 1962) Zenica (Zenica, Jovan Živanović / Miloš Stefanović, Jugoslávie, 1958) Zkouška lásky (Došlo doba da se ljubav proba, Zoran Čalić, Jugoslávie, 1980) Zlatá brána San Franciska (Zlatna kapija, Jug Grazelj, Jugoslávie) Zlatá reneta (Otakar Vávra, Československo, 1965) Zlaté kapradí (Jiří Weiss, Československo, 1963) Zlatý prak (Zlatna praćka, Radivoje Lola Djukić, Jugoslávie, 1967) Zločin v dívčí škole (Ivo Novák / Ladislav Rychman, Československo, 1965) Zločin v šantánu (Jiří Menzel, Československo, 1968) Zpívající prasátko (Muzikalne prase, Zlatko Grgić, Jugoslávie, 1966) Zpívající pudřenka (Milan Vošmik, Československo, 1959) Zrádce (Izdajnik, Vojislav Kokan Rakonjac, Jugoslávie, 1964) Zrcadlení (Evald Schorm, Československo, 1965) Ztracená tužka (Izgubljena olovka, Fedor Škubonja, Jugoslávie, 1960) Zvědavost (Znatiželja, Borivoj Dovniković, Jugoslávie, 1967) Zvláštní léčba (Poseban tretman, Goran Paskaljević, Jugoslávie, 1980)
173
Žáci – pěšáci (Djaci – pješaci, Vefik Hadžismajlović, Jugoslávie, 1966) Žalm (Evald Schorm, Československo, 1965) Železná vrata (Djerdap, Mihailo Cagić, Jugoslávie, 1951) Žena Hasana Agy (Hasanaginica, Miodrag Popović, Jugoslávie, 1967) Ženu ani květinou neuhodíš (Zdeněk Podskalský, Československo, 1966) Žijme, potom uvidíme (Živi bili pa vidjeli, Milivoj Puhlovski / Bruno Gamulin, Jugoslávie, 1979) Žirafa v okně (Radim Cvrček, Československo, 1968) Žít láskou (Živjeti od ljubavi, Krešimir Golik, Jugoslávie, 1973) Žít navzdory (Naperekor vsemu / Živjeti za inat, Jurij Iljenko, SSSR/Jugoslávie, 1972) Žízeň (Žedj, Dimitre Osmanli, Jugoslávie, 1971) Žíznivý car (Žedni car, Milo Djukanović, Jugoslávie, 1967) Žut (Der Schut / Au pays de Skipetars / Una carabina per Schut / Šut , Robert Siodmak, NSR/Francie/Itálie/Jugoslávie, 1964),
Další audiovizuální díla
Cestování prezidentů. Jak jezdily hlavy států po světě v druhé polovině 20. století. 26. 1. 2013 ČT24. iVysílání. Archiv ČT24. Dostupné z:
174
Summary
The dissertation Fragile Socialistic Friendship. Czechoslovak-Yugoslav Contacts in Cinema describes filmic relations between two countries over the course of more than seventy years. Such a long period experienced shifts in the establishment, foreign policy and cultural values. Contacts during the twenty years before the Second World War were rather incoherent and based on con- crete projects or activities of individuals. The situation transformed after 1945, when both Czecho- slovakia and Yugoslavia transitioned to state-controlled cinema. Both countries were also interconnected in the sphere of the Soviet Union´s influence. The Soviet-Yugoslav split in 1948 however separated Yugoslavia from the Eastern European alliance. The Czechoslovak position towards the South Slavic federation was from this point onward filtered through the Soviet stance, cinema included. The era after 1948 is essential: Both countries were governed by a communist party and socialistic establishment determined cultural policy and values as well as the economic framework. The most important milestones are reflected by this dissertation with a focus on the 1956– 1969 period. These fourteen years can be divided into two parts of the same length. The course of both of them was influenced by ongoing changes in international relations. The period 1956–1962 can be characterised by convergence after the first Soviet-Yugoslav split and repeated restoration of relations after the second Soviet-Yugoslav split which occurred in 1958. The span of 1963–1969 is the most intense period of contacts between Czechoslovakia and Yugoslavia both economically and culturally. Even this booming era was however shadowed by occasional conflicts and compli- cations. It´s ending was caused by turbulent political changes in Czechoslovakia on one hand and further development of cinema in Yugoslavia on the other. Both Czechoslovakia and Yugoslavia were for the longest part of their existence socialistic countries caught in a clash between cultural-political and economic motivations. Both countries were however governed by different internal policy. Yugoslav cinema was from 1945 onwards organised on federative principles. In general, the country´s shift towards self-management led towards more commercial objectives. Film production in Yugoslavia was therefore more motivated to cooperate with Western countries. Film companies however participated in co-productions with Eastern European companies as well. Their great advantage was a possibility to offer attractive and cheap exterior film locations. This dissertation analyses in detail first two Czechoslovak-Yugoslav coproductions. They were both prepared in times of restored relations: after the first and second Soviet-Yugoslav split retrospectively. The first Czechoslovak-Yugoslav film was made in 1958. The Musical Comedy A Star Travels South was co-produced by the Czech Barrandov Film Studio and the Montenegrin company Lovćen Film. The film, featuring the famous Czech swing orchestra, was completed du- ring the second Soviet-Yugoslav split. It was criticized for both a tasteless approach and Yugoslav connections and therefore banned from exhibition due to the political crisis. It only entered cine- mas after the end of this ban in 1964. The second Czechoslovak-Yugoslav coproduction The Seven- th Continent was directed by prominent Croatian animator Dušan Vukotić and produced by the Slovak studio Czechoslovak Film Bratislava and Croatian enterprise Jadran Film. The expensive and challenging project was completed but exceeded it´s budget. This "failed" collaboration however gave Barrandov Film Studio´s special effects department the opportunity to participate in the production of one of the most spectacular Partisan films, The Battle of Neretva. The dispute between the two collaborating parties nevertheless resulted in ongoing distrust and careful nego-
175 tiations. Still, five more Czechoslovak-Yugoslav co-productions were completed between 1975– 1989, including one made by Jadran film and Vukotić. The most distinctive area of contacts between Czechoslovakia and Yugoslavia was film dis- tribution. We can follow its continuity throughout the whole period after 1945 with an exception of the politically and internationally most intense years 1948–1955. The specific choice of reciprocal film trading was shaped by several factors: the international situation, cultural policy, structure of distribution and characteristics of film production. Yet we can also claim that many purchases were motivated economically. Czechoslovakia was continuously selling Comedies and Crime sto- ries, Yugoslavia Adventures, especially Partisan, films. Moreover, both countries were mutually buying films for children, in whose production they both excelled. Mutual exchange was from the Czechoslovak perspective mainly determined by cultural policy until the beginning of 1960s. The Yugoslav notion of Czechoslovak film production was on the other hand respectful from the begin- ning. The situation balanced in the second half of 1960s, when both cinemas reached its peak in terms of artistic quality. Czechoslovak esteem was at the time also significantly expressed by scho- larly magazine Film a doba. This esteem of professionals was not mirrored by the appreciation of general audience. Socialistic cinemas were never truly popular among audiences. Only a couple of Yugoslav feature films reached at least a million spectators, which was considered a solid atten- dance at the time. The most successful were however those films only co-produced by Yugoslavia: Three parts of a series adapting Karl May´s novels about American Old West even belong to the ten most viewed films in Czechoslovakia after 1945. We can parallelly follow stories of individuals who entered both cinemas. One actor and one actress played major parts in Czechoslovak films before World War II. Croatian actor Zvonimir Rogoz influenced both cultures of film and theatre. Rogoz was forced to leave Czechoslovakia after the Soviet-Yugoslav split. Slovenian born Ita Rina even became an international star due to her roles in acclaimed Czechoslovak films. Rade Marković is the most distinguished Yugoslav actor among those who contributed to Czechoslovak cinema after The Second World War. Similarly to Rogoz, the Czech director František Čáp chose exile due to political changes that occurred after the 1948 coup. Čáp made altogether eight feature films in Yugoslavia including cult titles Vesna and Our Car. He is considered one of the founders of modern Slovenian cinema. He can thus be counted as the most important persona connecting both Czechoslovak and Yugoslav culture. Specific attention needs to be attributed to the Prague film academy, where several promi- nent Yugoslav directors had studied. The strongest group entered FAMU in the second half of the 1960s. Five undergraduates – Rajko Grlić, Srdjan Karanović, Goran Marković, Goran Paskaljević a Lordan Zafranović – went down in history as "Prague Film School". Their work was essential for the Yugoslav cinema of late 1970s and early 1980s, because they strongly contributed to its revival after crises that weakened the industry after the decline of 1960s new wave. Two other internatio- nally recognised Yugoslav directors studied at the Prague film academy. Aleksandar Petrović enrol- led at FAMU for a year before forced to leave because of the first Soviet-Yugoslav split. Emir Kusturica, one of the most famous Yugoslav born contemporary filmmakers graduated from the academy thirty years later.
176
Přílohy
Celovečerní jugoslávské filmy v československé distribuci 1948–1991931
Rok Název filmu Návštěvnost932 1948 Tento národ bude žít –
1956 Ešalon doktora M 1 169 400 Jubileum pana Ikla 646 600 Krvavá cesta * 706 500 Nevěra – Sivý racek 1 031 200 V bouři 533 500
1957 Byla jsem silnější 395 500 Obléhání Bělehradu 469 200 Oni dva 257 700 Pátrání 1 012 300 Prokleté peníze 555 300 Údolí míru 590 000 Velcí a malí 605 200
1958 Cizí země 474 600 Dny čekání 835 400 Michal Strogov * 2 062 700 Miliony na ostrově 544 200 Nedívej se zpátky, synu! 443 700 Pánem svého těla 518 400 Zenica 439 300
1959 Cesta dlouhá jeden rok * 343 000 Černé perly 558 100 Dej pozor, La Toure! * 2 263 400 V ohni a bouři * 801 200 V sobotu večer 757 000
1960 Osmé dveře 222 400 Pevnost Mamula 479 600
1961 Devátý kruh 395 800 Kóta 905 552 400
931 Viz Filmová kartotéka 1949 a Filmový přehled 1950–1991. [Koprodukční tituly jsou označeny hvězdičkou.] 932 Celková návštěvnost jednotlivých snímků do roku 1970 včetně. Podle Havelka, Jiří (1973): Čs. filmové hospodářství 1956–1960. Praha: ČSFÚ, s. 217. – Havelka, Jiří (1975): Čs. filmové hospodářství 1961–1965. Praha: ČSFÚ, s. 293–294. – Havelka, Jiří (1976): Československé filmové hospodářství: 1966–1970. Praha: ČSFÚ, s. 304–305.
177
1962 Gardový seržant 1 825 600 Nebe bez lásky 1 033 100 Vítr se utišil před svítáním 253 600
1963 Čtrnáct dní 414 700 Kozara 37 200 Martin v oblacích 360 200 Ohrada * 237 300 Schody odvahy 299 200 Štěstí v aktovce 286 500
1964 Čas beznaděje 21 800 H-8 268 300 Hvězda jede na jih * 1 045 700 Kapitán Leši 1 519 500 Kocour před soudem 405 600 Konec vzpoury 1 457 500 Milostná romance 428 300 Muži dnes a zítra 291 600 Poklad na Stříbrném jezeře * 8 329 600 Střední útočník aneb potíže s láskou 187 800 Tváří v tvář 86 700 Vše zavinilo léto 142 900
1965 Bláznivé léto 574 600 Cesta kolem světa 206 100 Divné děvče 316 400 Lady Macbeth z Mcenského újezdu 82 400 Láska a trest 398 200 Odvážný Radko 560 800 Pánská jízda * 318 900 Pochod na Drinu 158 400 Signály nad městem 498 300 Tiziánův odkaz 1 018 800 Vesnice bez mužů 13 700 Vinnetou * 8 690 400 Vinnetou – Rudý gentleman * 8 177 200 Zámek z písku 106 900 Zrádce 196 500
178
1966 Člověk není pták 66 100 Dívka (Filmový klub) 4 500 Jak se přiznat svému muži 176 100 Muž z fotografie 126 100 Oddíl 7 neodpovídá * 184 200 Old Shatterhand * 4 637 600 Pozdní léto 116 500 Prométheus z ostrova Viševice 45 000 Přijít a zůstat 29 600 Siedmy kontinent * 88 100 Tři 49 200 Vlak bez jízdního řádu 23 200 Vojandy * 831 700 Vrah na dovolené 834 100
1967 Děti kapitána Šmidta 134 400 Hliněný holub 56 100 Kariérista 190 500 Klíč 71 000 Po vítězství 5 800 Sen 29 500 Truchlící pozůstalí 75 200 Vinnetou – Poslední výstřel * 4 471 400 Záhada krápníkové jeskyně 325 100
1968 Až budu mrtev 57 700 Bomba v 10.10 422 300 Bratr doktora Homéra 480 000 Čtvrtý spolujezdec 41 800 Diverzanti 446 900 Jitro 10 300 Milostný příběh aneb Tragédie pracovnice 11 100 pošt a telegrafů (Filmový klub) Nákupčí peří 234 100 Němý výkřik 23 100 Nůž 340 900 O svátcích (Filmový klub) 1 300 Otevřená hra 59 400 Poledne 32 000 Pondělí nebo úterý (Filmový klub) 3 300 Protest 24 600 Rozpor (Filmový klub) 2 500
179
1969 Až uslyšíš zvony 145 500 Brzy bude konec světa * 51 400 Gravitace 3 100 Malí vojáci 13 000 Mám dvě mámy a dva táty 114 100 Noc plná lží 3 100 Ohrožená nevinnost 12 700 Operace Bělehrad 298 200 Pán hor 212 600 Probuzení krys 12 400 Příčinu smrti neuvádět 133 600 Rondo (Filmový klub) 4 300 Slunce cizího nebe 30 700 Vlk z Údolí prokletí 449 600
1970 Bílí vlci * Bitva na Neretvě Láska a urážka Lilika Špiónka beze jména * V pasti Vrány
1971 Cross country Dny plynou Jak to chodí u Šafránků Kde slunce zapadá Krvavá bajka Rekviem
1972 Děvče z hor Ovčák Past na generála Spiklenci ze starého mlýna V horách roste zelená borovice Žízeň
1973 Jak zemřít Kavárenská zpěvačka * V průsmyku Valter brání Sarajevo Vlk samotář 1974 Domov bez otců Jaro, které přineslo smrt * Kruh se uzavírá Marná láska Muži s granáty Podzimní květ Žít láskou
180
1974 Domov bez otců Jaro, které přineslo smrt * Kruh se uzavírá Marná láska Muži s granáty Podzimní květ Žít láskou
1975 Cestou proti větru Derviš a smrt Malí pastevci Nezvyklá svatba * Plameny pod zemí Doktor Mladen Let mrtvého ptáka Malý kapitán Mikula Mezi supy * Povídka o dobrých lidech Sarajevský atentát * Sázka
1976 Cestou proti větru Derviš a smrt Malí pastevci Nezvyklá svatba * Plameny pod zemí Doktor Mladen Let mrtvého ptáka Malý kapitán Mikula Mezi supy * Povídka o dobrých lidech Sarajevský atentát * Sázka
1977 Den delší než rok Chlapec a housle Jsme prokleti, Irino! Krvavá země Na generálův rozkaz * Nebezpečný klaun Podezření trvá Poklad Aztéků *
1978 Dívčí most Dům Lůžkový vůz Milostný život Budimira Trajkoviće Pyramida boha slunce * Šoféři v okovech *
181
1979 Akce Stadión Bravo, maestro Horoskop (Filmový klub) Nevyklánějte se z oken Pohled z podkroví * Pohoří smrti Říše zkázy (Filmový klub) Utrpení (Filmový klub) Vdova Karolina Žašlerová Žít navzdory * (Filmový klub)
1980 Motýlí mrak Okupace ve 26 obrazech Pes, který měl rád vlaky Svěcení jara Závod o Velkou cenu Žijme, potom uvidíme
1981 Bouřlivá léta * Čas nezralých jahod Dny života plynou Hlídač pláže v zimním období Monstrum z galaxie Arkana * Partyzánská letka Tygr
1982 Bláznivá léta Čekatel na životní příležitost Dny snění Drž se, Delfíno! Kdo to tam zpívá Nějaká jiná žena Pekelný ostrov Petřin osud Poslední dostih Přátelé Sněhová bouře
1983 Banović Strahinja Dvě poloviny srdce Miluj, miluj, ale neztrácej hlavu Sezóna míru v Paříži Smrť pána Golužu * Tak… a jdeme dál! Zkouška lásky Zvláštní léčba
182
1984 13. červenec Haló, taxi! Pád Itálie Pokušení Pustina Sutjeska Táta na neurčito Vzpomínáš na Dolly Bell?
1985 Ještě jednou Mech na asfaltu Soumrak * Tajemství staré půdy * Vzpoura v Timoku
1986 Horečka lásky Maturanti Nebezpečná stopa Pach těla Prohraná sázka První sníh v Mnichově
1987 Anticasanova * Držím se ve vzduchu Hluboké kořeny Malá vlaková loupež Proka Rudí a černí Všechno přebolí
1988 Anděl strážný Čarovný les Černá Marie Léto v mušli Miss Poslední výhybkář úzkokolejky S muži to není lehké Variola vera (Filmový klub)
1989 Atrakce švédského zájezdu * Cesta do Katangy Krása neřesti Marjuča nebo smrt Sekula a jeho ženy Štěstí pro tři
1990 Můj táta, socialistický kulak Vila Orchidej Zanikající svět
183
1991 Šťastný nový rok '49 To už jsem viděl (Filmový klub) Umělý ráj (Filmový klub) Ve jménu lidu (Filmový klub) Zapomenutí
184
Krátkometrážní jugoslávské filmy v československé distribuci 1957–1970933 Rok Název filmu 1957 Bělehrad * Černé vody Mrtvé město Na vrcholcích julských alp Podmořský rybolov Železná vrata
1958 Mistr Plečnik Plitvická jezera * Setkání v Dubrovníku * Vlny – řeč moře *
1959 Bělašnice hlásí... Jaro nad močálem Jugoslávský kras Malířské techniky Píseň o jedné zemi * Plakalka * Podzim na ostrově Brač Procházka starým městem * Skrytá krása * Údolím Neretvy * V deltě řeky Neretvy Vyprávění o starém ostrovu *
1960 A přece se točí… Bílí koně Obrázky z Jadranu
1962 Všechny dětské kresby
1963 Surogát
1964 Bumerang Don Pedro Hra Snílek Vejce Ztracená tužka
933 Viz Filmová kartotéka 1949 a Filmový přehled 1950–1970.
185
1965 Abrakadabra Dnešek v novém městě Elektrické křeslo Jugoslávie země moře Lidé na kolech Moderní jugoslávská architektura Mstitel Ole, torero! Pachatel je robot Premiéra Pohřeb Štěpána Halačka Sólista Srbské středověké monastýry Staré makedonské umění Šejkův briliant Ten pátý Trumpeta Ukryté kalorie Vašar Zlatá brána San Franciska
1966 Kráva na hranici Náš byt Slza na tváři
1967 Dobrosrdečný mravenec Dvojí Bělehrad Hrady na Dunaji Jarmark Matka, syn, vnuk a vnučka U nás v Maoči V závětří času Všechna přání světa Zeď Zpívající prasátko
1968 1 + 1 = 3 Excelence Kliment Ochridský Lidé na Neretvě Malý a velký O ucpávači děr Od 3 do 22 Rytmus kamene Srbské hrady Tolerance Zvědavost Žáci – pěšáci
186
1969 Harmonika bez knoflíků Kufr Lidé na moři Pramen života Vynálezce bot A tak dále Červená karkulka Den výplat Den za dnem Haf haf
1970 Někdo umřel Píďalka pádí Profesor Baltazar zachráncem
187
Celovečerní československé filmy v jugoslávské distribuci 1947–1970934
Rok Název filmu Distributor 1947 Cesta do hlubin študákovy duše (Dnevnik jednog profesora) Morava Děvčica z Beskyd (Devojka sa planine) Morava Filosofská historie (Filozofska istorija) Morava Housle a sen (Violina i snovi) Morava Jánošík (Janošik) Morava Muži bez křídel (Ljudi bez krila) Morava Nadlidé (Nadljudi) Morava Nezbedný bakalář (Nestašni student) Morava Nikola Šuhaj (Nikola Šuhaj) Morava Počestné paní pardubické (Čestite gospodje Pardubičke) Morava Prstýnek (Prsten) Morava Řeka čaruje (Istina pobedjuje) Morava Studujeme za školou (Studiramo za školu) Morava Uloupená hranice (Ukradena granica) Morava
1948 Jan Roháč z Dubé (Jan Rohač iz Dube) Morava Siréna (Sirene) Morava
1949 Předtucha (Slutnja) Morava
1956935 Cesta do pravěku (Put u preistoriju) Kinema Císařův slavík (Carev slavuj) Vesna Divá Bára (Divlja Barbara) Kinema Jan Hus (Jan Hus) Kinema/Vesna Kavárna na hlavní třídě (Kafana u glavnoj ulici) Vesna Svědomí (Savjest) Kinema
1957 Byl jednou jeden král... (Jednom se živeo kralj) Vesna Dobrý voják Švejk (Dobri vojnik Švejk) Vesna Hudba z Marsu (Glazba iz Marša) Croatia Krakatit (Krakatiti) Vesna Kudy kam? (Gdje i kuda) Croatia
1958 Cirkus bude! (Večeras nastupamo) Croatia Legenda o lásce * (Legenda o ljubavi) Makedonija Poslušně hlásím (Dobri vojnik Švejk, II. deo) Vesna Škola otců (Škola očevima) Vesna Tam na konečné (Tiha ulica) Vesna Zaostřit prosím! (Izoštriti molim) Kinema
934 HFA, Distributirani filmovi ČSSR. – Volk, Petar (1977): Morava film 1946–1976. Beograd: Beogradski izdavačko- grafički zavod, s. 128–274. [Roky 1947, 1948, 1963, 1965, 1966, 1968 a 1969.] – Havelka, Jiří (1976): Čs. filmové hos- podářství 1966–70. Praha: ČSFÚ. – Havelka, Jiří (1975): Čs. filmové hospodářství 1961–1965. Praha: ČSFÚ. – Havelka, Jiří (1973): Čs. filmové hospodářství 1956–1960. Praha: ČSFÚ. 935 Jiří Havelka uvádí pouze Císařův slavík a Kavárna na hlavní třídě. Viz Havelka, Jiří (1973): Čs. filmové hospodářství 1956–1960. Praha: ČSFÚ, s. 168.
188
1959936 Labakan * – Páté kolo u vozu (Peti točak) Vesna Posledný návrat (Poslednji povratak) Makedonija Stvoření světa * (Stvaranje světa) Zeta Vlčí jáma (Vučja jama) Croatia Vynález zkázy (Opasan pronalazak) Zeta
1960 Kruh (Krug) Kinema Pět z milionu (Pet u milionu) Makedonija Probuzení (Vračeni u život) Zeta Romeo, Julie a tma (Romeo, Julija i tama) Vesna
1961 Smyk (Čovek sa dva lica) Kinema V proudech * (Ljubav pod nadzorom) Croatia Vyšší princip (Viči princip) Kinema
1962 Kde alibi nestačí (Alibi nije dovoljan) Croatia Páté oddělení (Peto odeljenje) Kinema
1963 Až přijde kocour – Ikarie XB 1 – Král Šumavy (Straža na granici) Morava Polnočná omša (Ponoćna misa) Morava Reportáž psaná na oprátce – Smrt si říká Engelchen – Tarzanova smrt – Trápení (Vrtlog) Morava Zbabělec –
1964 Černý Petr (Crni Petar) Vesna Ďáblova past (Vražja zamka) Croatia Křik (Prvi krik) Vesna Labyrint srdce (Labirint srca) Zeta Limonádový Joe (Revolveraš iz Arizone) Croatia Naděje (Nada) Croatia Na laně (Na užetu) Croatia Obžalovaný (Optušeni) Croatia Pohádka o staré tramvaji937 – Slnko v sieti (Sunce u mreži) Vesna Skok do tmy (Skok u tamu) Makedonija Tři přání (Treca želja) Croatia Zlaté kapradí (Zlatna paprat) Croatia
936 Jiří Havelka uvádí filmy Páté kolo u vozu, Stvoření světa, Vlčí jáma a Vynález zkázy již v roce 1958. Naopak pro rok 1959 pouze snímky Labakan a Posledný návrat. Viz Havelka, Jiří (1973): Čs. filmové hospodářství 1956–1960. Praha: ČSFÚ, s. 168. 937 Jiří Havelka uvádí pro rok 1964 navíc ještě film Pohádka o staré tramvaji. Viz Havelka, Jiří (1975): Čs. filmové hospo- dářství 1961–1965. Praha: ČSFÚ, s. 225.
189
1965 …a pátý jezdec je strach (…i peti jahač je strah) Vesna Atentát (Atentat) Zeta Bláznova kronika (Dva mušketýra) Vesna Kdyby tisíc klarinetů (Hiljadu klarineta) Croatia Lásky jedné plavovlásky (Ljubav jedne plavuše) Croatia Místenka bez návratu (Putovanje bez povrataka) Kinema Obchod na korze (Trgovnia na korzu) Croatia Povídky o dětech (Magdalena varalica šaran) Morava Starci na chmelu (Ljubav i gitara) Zeta Třicet jedna ve stínu (31° stinu/U hladu) Croatia Zlatá reneta (Zlatna jabuka) Morava
1966 Dýmky (Tri lule) Croatia Fantom Morrisvillu (Morisvilski fantom) Croatia Jánošík I, II (Hajduk Janošik) Croatia Kočár do Vídně (Kočije za Beč) Zeta Kdo chce zabít Jessii (Ko hoće da ubije Džesi) Makedonija Svatba s podmínkou (Brak sa uslovom) Morava Strašná žena (Starsna žena) Morava Slečny přijdou později (Devojke dolaze kasnije) Zeta Vrah skrývá tvář (Ubojica krije lice) Croatia Zločin v dívčí škole (Zločin u devojačkoj školi) Kinema
1967 Anděl blažené smrti (Andjeo blažene smrti) Vesna Alibi na vodě (Alibi na vodi) Kinema Čtyři v kruhu (Četvoro u krugu) Kinema Dědeček, Kyliján a já (Deda, Kilijan i ja/Deda i unuk) Kinema Dáma na kolejích (Dama na točkovima) Zeta Hoří, má panenko (Gori, moja gospodjice) Croatia Hra bez pravidel (Igra bez pravila) Zeta Intimní osvětlení (Intima osvetljenja) Vesna Konec agenta W4C (Kraj agenta W4C) Zeta Marketa Lazarová I, II (Marketa Lazarova) Croatia Ostře sledované vlaky (Strogo kontrolisani vlakovi) Kinema Romance pro křídlovku (Romanca za trubu) Croatia Ukradená vzducholoď (Ukradjeni vazduhoplov/Ukradeni balon) Vesna Ženu ani květinou neuhodíš (Ženu ni cvetom ne udari) Zeta
190
1968 Jarní vody (Prolećne vode) Vesna Nebeští jezdci (Nebeski jahači) Croatia Noc nevěsty (Noć opatice) Avala/Geneks O slavnosti a hostech (O svećanosti i gostima) Vesna Rozmarné léto (Hirovito leto) Croatia Sedmikrásky Sladký čas Kalimagdory (Kalimagdora) Morava Svatba jako řemen (Momačko veče) Morava Údolí včel (Dolina pčela) – Vražda po našem – V srdci Evropy – Zločin v šantánu (Zločin u noćnom lokalu) Croatia Žirafa v okně –
1969 Ecce homo Homolka (Ecce homo, Homolka) Croatia Farářův konec (Parohov kraj) Kinema Maratón (Maraton) Kinema Naše bláznivá rodina (Naša smešna porodica) Vesna Nejkrásnější věk (Najlepše godine) Croatia Ohlédnutí (Pogled unazad) Vesna Spřízněni volbou – Ta třetí (Ta treća) Morava Těch několik dnů… (Za koji dan) Croatia Všichni dobří rodáci (Svi dobri zemljaci) Croatia
1970 Ezop – Na kolejích čeká vrah – Odvážná slečna (Odvažna devojka) Croatia Ovoce stromů rajských jíme – Tělo Diany – Touha zvaná Anada – Zabil jsem Einsteina, pánové (Ubio sam Ajnštajna) Morava
191
Jugoslávští absolventi FAMU 1953–1989 podle studijních oborů938
Režie
1953 Danijela Popovićová 1970 Srdjan Karanović 1971 Rajko Grlić, Goran Marković, Lordan Zafranović 1972 Goran Paskaljević 1975 Predrag Babović 1977 Kosta Cirić, Dušan Knežević 1978 Emir Kusturica 1980 Stanislav Popović 1984 Želimir Gvardiol 1985 Boro Radojčić 1986 Zoran Gospić 1987 Slobodan Ščepanović 1989 Jasmin Dizdarević
Kamera
1971 Predrag Popović 1972 Živko Zalar 1973 Nevenka Redžićová, Ante Verzotti 1974 Nikša Blajić, Josip Klarica 1975 Rado Likon 1976 Zdravko Pošta, Dragan Ruljančić 1977 Vilko Filać, Valentin Perko, Destan Seferaj 1983 Georgi Danailovski 1985 Bojan Bazeli 1986 Bojan Kastelić 1987 Igor Meglić, Vladan Petrović 1988 Sead Muhtarević 1989 Vuk Dapčević
Řízení a organizace
1977 Miroslav Simonović 1978 Boro Banjanc, Momir Ilić, Dragan Mičaković 1983 Zoran Živković 1984 Lydia Milojkovićová 1988 Igor Gotier, Dragica Petrovićová
938 Srov. Absolventi FAMU 1951–2005. FAMU. Dostupné z:
192
Střihová skladba
1976 Andrija Zafranović 1978 Rifat Dobra, Vidoje Vranešević 1979 Spasoje Jovanović 1983 Svetolik Zajc 1985 Zoran Stanković 1986 Goran Balov, Igor Spasov 1989 Maria Kastratovićová
Dokumentární tvorba
1972 Pavel Grzinčić, Vesna Mladenovićová 1977 Milorad Milojević 1986 Benjamin Filipović, Dragiša Savić, Radomir Vučić 1987 Ema Kubatová 1989 Azalea Bačvić, Darko Kamarit
Umělecká fotografie
1975 Vladimir Červenka, Mitar Trninić 1976 Zvonimir Segi 1978 Milan Miletin 1979 Mehmed Akšamija 1980 Čedomir Butina 1983 Tomáš Lauko 1986 Vojislav Jovanović, Vladimir Marković 1988 Sonja Lebedinecová
193
Seznam schválených a zamítnutých filmů Dramaturgickou komisí ÚPF pro dlouhé filmy939
1965940 – přijaté: Pozdní léto (Rana jesen), Skutečný stav věcí (Pravo stanje stvari), Vlak bez jízdního řádu (Vlak bez voznog reda), Člověk z fotografie (Čovek sa fotografije), Tři (Tri), Klíč (Ključ), Přijít a zůstat (Doči i ostati), Prométheus z ostrova Višovice (Prometej sa otoka Višelica), Vrah na dovolené (Ubica na odsustvu), Oddíl 7 neodpovídá (Provereno min net, SSSR/Jugoslávie, mládeži přístupno), Vojandy (Itálie/Jugoslávie, mládeži nepřístupno), Ces- ta kolem světa (mládeži přístupno) – pro archiv: Dívka (Devojka) – zamítnuté: Světák (Čovik od svita), Druhá strana medaile (Druga strana medalje), Hlasuji pro lásku (Glasam za ljubav), Kdo střílí, bude mu otevřeno (Ko puca, otvoriče muse), Lhář (Lažljivica), Nepřítel (Neprjatel), Deště mé země (Kiše zemije moje), Nejoči Peter, Báseň (Pesna), Sám (Sam), Saša, Dvě noci v jednom dnu (Dve noči u jednom danu), Nikoletina Bur- sač, Na místo, občane Pokorný (Na mesto gradanine Pokorni), Hlasuji pro lásku (Glasam za ljubav), Inspektor, Klakson, Lucija, Služební postavení (Službeni položaj), Žut (Der Schut, Ju- goslávie/NSR), Freddy a píseň prérie, Vikingové – dovoz: Zrádce (mládeži nepřístupno), Samorostlí, Operace Tizian, Pánská jízda, Signály nad městem (mládeži přístupno), Pochod na Drinu (mládeži přístupno), Herrenpartie
Zápis z 9. porady Výběrové komise, konané dne 2. února 1965 Deště mé země Tento polohraný dokument režiséra Milenka Štrbace, by bylo možné nazvat filmem – konfrontací. Zachycuje pracovníky studia dokumentárních filmů, kteří vybírají z archivu staré materiály, jež zobrazovaly život Jugoslávie v poválečných letech, a kteří pomocí fotografií z těchto materiálů vy- hledávají své někdejší „hrdiny“ aby na konfrontaci jejich dřívějšího a dnešního života i na jejich osudech v posledním desetiletí sestavili pomocí jakési mozaiky obraz vývoje celé země. Postupy použité v tomto filmu jsou v mnohém novátorské a objevují v mnohém opravdu neznámou podobu života a jeho prudkého rozvoje v Jugosláviii, ovšem jde o dílo dosti výlučné, distribučně přespříliš náročné, které snad dovede plně docenit divák domácí, ale pro zahraničního návštěvníka by se mohlo zdát příliš rozvleklým, lokálním, předialogizovaným. Výběrová komise nedoporučuje film k přijetí.
Zápis ze 16. porady Výběrové komise, konané dne 26. února 1965 Signály nad městem Skutečná událost z bojů jugoslávských partyzánů proti okupantům se stala základem nenáročně zpracovaného filmu. Jednotka partyzánů vnikne do Karlovatce přestrojená za jednotku domobrany a osvobodí z nemocnice zraněného ilegálního pracovníka. Nepochybně zápletka zaujme diváka, i když charaktery jsou zjednodušené, některé situace jsou na hranici konstrukce, film obohatí tento žánr v našich kinech. Výběrová komise doporučuje film k přijetí – mládeži přístupno.
939 Názvy v původním znění i českém překladu uvedené v originálním dokumentu často neodpovídají pozdějšímu pojme- nování. Některé tituly jsou navíc uvedeny dvakrat pod různými názvy. Pro správné označení viz Citované filmy a seri- ály. 940 V období 1. 1. – 31. 10. 1965 zasedala výběrová komise 71x a zhlédla 371 kopií. Doporučila k přijetí 104 filmů, z toho ze SSSR 35, z LD 38 a z KS 31. Pro Filmové kluby doporučila 5, z toho ze SSSR 1, z LD 2 a z KS 2. Zamítnuto bylo 251 filmů, z toho ze SSSR 50, z LD 75 a z KS 126. – Z přehledu také vyplývá, že filmy vyrobené v koprodukci Jugoslávie a NSR jsou dováženy přes západního partnera. V analyzovaném období se to týká titulů Vinnetou I., Vinnetou II. a Old Shatterhand. NFA, f. ÚŘ ČSF, R12/BI/1P/5K, Výběrová komise /od 1. 1. – 31. 10. 1965/.
194
Zápis z 20. porady Výběrové komise, konané dne 16. března 1965 Dvě noci v jednom dnu Jeden z četných partyzánských příběhů jugoslávské filmové produkce. Student – partyzán ve chvíli, kdy má splnit důležitý bojový úkol, dá přednost své lásce. Je odsouzen k zastřelení: velitel, který má rozsudek provést, před časem prožil něco podobného: byl degradován za to, že se s partyzánskou jednotkou pokusil zachránit život své dívce, což nakonec stálo několik životů. Velitel v rozhodujícím okamžiku, kdy má dojít k zastřelení studenta, funguje popravu a studenta nechá přejít k jinému útvaru. Přes poměrně zajímavý námět i některé zdařilé scény a výkony je film zpra- cován konvenčně a nepřináší nic nového. Vzhledem k tomu, že by nijak neobohatil repertoár našich kin a že by se nemohl setkat s větším zájmem diváků Výběrová komise nedoporučuje film k přijetí.
Dodatek k zápisu z 23. porady Výběrové komise, konané dne 20. 3. 1965 Operace Tizian Napínavý film ze současného Dubrovníka. I když jeho historka kolem krádeže vzácného obrazu spojené [sic] s několika vraždami atd. není zrovna nej[…]lejší přeci jen její zasazení do kouzelného prostředí a napínavost zaujme diváka jako celkem dobrý odlehčující pořad v kině. Výběrová komise doporučuje film k přijetí.
Dodatek k zápisu z 27. porady Výběrové komise, konané dne 23. dubna 1965 Na místo, občane Pokorný Satira o lidech, kteří se nejrůznějšími cestami ženou za peněži a ve větší nebo menší míře porušují zákony. V podstatě správný záměr se míjí účinkem, protože ani scénář, ani realizace nemají únos- nou úroveň. Jednotlivé scény vyznívají násilně a křečovitě, řada hereckých výkonů nesnese profe- sionální měřítka. Výběrová komise nedoporučuje film k přijetí.
1967941
Porada č. 15/67 12. května – zamítnuto: Láska Romea a Julie
Porada č. 16/67 16. května – zamítnuto: Děti kapitána Schmidta – 20. května poznámka ÚŘ ČSF Aloise Poledňáka: „dostal v Gottwaldově cenu – bude na žá- dost Šebka schválen“ mimořádné schválení 30. května – schváleno: Děti kapitána Schmidta mimořádné schválení 30. srpna – schváleno: Bříza (Breza), Děti velitele Šmita (Deca vojvode Šmita), Jitro (Jutro), Nepokojní (Nemirni), Protest (Protest), Diverzanti (Diverzanti), Nákupčí peří (Skupljači perja), Bomba v 10.10 (Bomba u 10.10), Svátek (Praznik) (poznámka u všech filmů: otitulkovat)
941 NFA, f. ÚŘ ČSF, R12/AI/1P/7K, 1967–68 Schválené zamítnuté, Zahraniční skupina, [Jednotlivé listy s datem projedná- vání komise a s datem, případně vyjádřením ÚŘ ČSF. Z konkrétních komisí přepsány pouze jugoslávské či kopro- dukční tituly]. [Roky 1967, 1968 a 1969.]
195
– zamítnuto: Na papírových letadlech (Na avionima od papira), Boxeři přicházejí do nebe (Bokseri idu u ráj), Žíznivý car (Žedni car), Probuzení krys (Budjenije pacova), Zámečtí býci (Tvrdjava siledjija), Žena Hasan Agi (Hasanaginica), Šťastní umírají dvakrát (Sretni umiru dvaput), Iluze (Iluzija), Kájo, zabiji tě (Kaja ubit ca [sic] te), Nůž (Nož), Dým (Dim), Pošli mu- že v půl druhé (Pošalji čoveka u pola dva), Kroky mlhou (Koraci kroz magle), Černí ptáci (Crne ptice), Čtvrtý spolucestující (Četvrti sputnik), Láska Romea a Julie (Kako su se voleli Romeo i Julija), Kam po dešti (Kude posle kiše)
Porada č. 44/67 31. října – schváleno: Ljubavni slučaj (poznámka: pro II. distribuční okruh a Filmové kluby, 9 hlasů pro přijetí, 1 hlas proti) – 14. prosince poznámka ÚŘ ČSF Aloise Poledňáka: „po zhlédnutí zamítám“ mimořádné schválení 20. prosince – schváleno: Nůž, Čtvrtý jezdec
1968 Porada č. 6/68 19. ledna – zamítnuto: Zgodba ki je ni mimořádná komise – Jugoslávie, 18.–25. 2. – schváleno: Až budu mrtvý a bledý, Malí vojáci, Bratr doktora Homéra, Rozpor (poznámka: pro II. distribuční okruh a Filmové kluby) poznámka u všech filmů: mládeži nepřístupný – zamítnuto: Ubohá Marie, Makedonská krvavá svatba, Plané sny, Vlk z Prokletí, Dobrý vítr, modrý ptáku, Divoké stíny, Zlatý prak, Neviditelný prapor, Lelejská hora Itálie/Jugoslávie: Il figlio della scheico, Buffalo Bill, Julio Césare contro i pirati, L´imensita, Il sekreto, Le verdi bandiere di Allah USA/Jugoslávie: Buffalo Bill
Porada č. [nevyplněno] 17. dubna – schváleno: Pondělí nebo úterý (Ponedeljak ili uterak), Rondo mimoř. schválení 17. října – zamítnuto: Hnědé oko, zlé oko
Filmfórum – Brno 30. 10. – 9. 11. – schváleno: Operace Beograd (poznámka: mládeži přístupný, titulky) – zamítnuto: Sarajevský atentát
Porada č. 62, 63/68 12. a 16. prosince – schváleno: Probuzení krys (poznámka: mládeži přístupný, titulky)
1969 mimořádné schválení 7. ledna – schváleno: Vuk se prokletija
196
Dovoz dlouhometrážních filmů ze socialistických států do Československa 1945–1960942
1945 1946 1947 1948 1949 1950 1951 1952 1953 1954 1955 1956 1957 1958 1959 1960 Albánie – – – – – – 1 – – – – – – – – 1 Bulharsko – – – – – 1 1 2 2 2 1 1 2 3 3 5 Čína – – – – – – 4 11 4 6 3 3 5 2 7 5 Jugoslávie – – – 1 – – – – – – 3 7 5 7 1 5 Korea – – – – – – – 2 1 – 1 – – 3 2 2 Maďarsko – – – 1 2 2 5 8 4 2 11 9 10 13 9 13 NDR – – – – 2 4 15 10 5 5 11 12 14 11 12 15 Polsko – – – 2 4 2 4 4 1 6 8 6 6 4 4 4 Rumunsko – – – – – 1 2 1 1 2 3 2 1 3 2 4 SSSR 26 29 34 35 20 27 17 18 29 24 29 38 43 48 61 46 Vietnam – – – – – – – – – – 2 – – – – 1 Celkem 24 32 37 38 48 37 49 56 47 47 68 77 68 93 105 98
942 Havelka, Jiří (1970): Čs. filmové hospodářství 1945–1950. Praha: ČSFÚ, s. 143. – Havelka, Jiří (1972): Čs. filmové hospodářství 1951–1955. Praha: ČSFÚ, s. 279. – Havelka, Jiří (1973): Čs. filmové hospodářství 1956–1960. Praha: ČSFÚ, s. 158.
197
Vývoz dlouhometrážních filmů z Československa do socialistických států 1945–1960943
1945 1946 1947 1948 1949 1950 1951 1952 1953 1954 1955 1956 1957 1958 1959 1960 Albánie – – – – – 14 1 11 1 6 – 1 – 5 – – Bulharsko – 1 12 5 17 16 14 12 10 13 12 12 6 13 13 17 Čína – – – – – 1 3 8 7 4 6 7 9 2 6 6 Jugoslávie – 5 12 – – – – – – – 3 2 5 10 2 4 Korea – – – – – – – 1 3 – – – 1 4 4 1 Maďarsko – – – 5 8 14 11 13 11 18 18 9 10 15 16 20 NDR – – – – 1 5 17 17 12 16 9 13 7 25 15 18 Polsko – – 1 1 22 12 16 16 5 21 11 4 13 17 15 11 Rumunsko – – – 4 9 4 4 5 26 13 12 3 9 16 9 15 SSSR – – 2 – 1 – 3 3 15 12 7 10 14 18 18 14 Vietnam – – – – – – – – – 4 – – – – 7 – Celkem – – – 34 68 74 85 89 58 93 82 54 81 126 113 115
943 Havelka, Jiří (1970): Čs. filmové hospodářství 1945–1950. Praha: ČSFÚ, s. 191. – Havelka, Jiří (1972): Čs. filmové hospodářství 1951–1955. Praha: ČSFÚ, 278–279. – Havelka, Jiří (1973): Čs. filmové hospodářství 1956–1960. Praha: ČSFÚ, s. 158–159.
198
Dovoz krátkometrážních a dlouhometrážních filmů do Československa 1961–1970944
1961 1962 1963 1964 1965 1966 1967 1968 1969 1970 Země KF DF KF DF KF DF KF DF KF DF KF DF KF DF KF DF KF DF KF DF Argentina – 2 – 2 – 1 – – – 2 – 1 – – – – – – – 1 Bolívie 1 – – – – – – – – – – – – – – – – – – 1 Brazílie 1 1 – – – 1 – – – – – 2 – – – 2 – – – – Bulharsko 7 3 2 5 6 2 6 7 6 4 6 4 9 4 1 2 – 3 7 8 Čína 2 4 2 3 – 1 1 – 1 – – – – – – – – – – – Dánsko – 1 1 – 2 2 – – 3 – – – – – 1 1 – – – – Egypt – 1 – 1 – – – – – – – 1 – – – – – – – – Finsko – 1 – – – – – – 2 1 – – – – – – 1 2 – – Francie 5 14 7 10 4 13 12 10 5 12 15 16 2 20 1 14 12 25 6 17 Indie – 2 – – – – – – – – – – – – – – – – – – Indonésie – 1 – – – – – – – – – – – – – – – – – – Itálie 3 6 7 15 3 11 12 10 6 19 1 8 5 6 – 7 3 6 – 2 Japonsko 2 4 3 1 – 2 1 2 – 3 – 3 – 2 – 2 – – – – Jugoslávie 1 2 1 2 9 6 6 12 26 15 14 14 13 9 7 16 16 14 15 7 Kanada 1 – 2 – 5 – 6 – 16 1 3 – 2 – 3 1 9 – – – Korea – 1 – – – 1 – – – – – – – – – – – – – –
944 Po jednom filmu v roce 1961 Bolívie a Tunis, v roce 1963 Belgie. Podle Havelka, Jiří (1975): Čs. filmové hospodářství 1961–1965. Praha: ČSFÚ, s. 211. – Havelka, Jiří (1976): Československé filmové hospodářství: 1966–1970. Praha: ČSFÚ, s. 219.
199
1961 1962 1963 1964 1965 1966 1967 1968 1969 1970 Země KF DF KF DF KF DF KF DF KF DF KF DF KF DF KF DF KF DF KF DF Kuba – 1 – – – 1 – – – – 2 1 3 1 2 1 – – – 1 Maďarsko 4 10 5 7 4 9 10 14 3 6 1 12 8 9 12 10 – 11 12 8 Mexiko – 2 – 1 – 1 – 1 1 1 – – – – – 1 – 1 – – NDR 15 10 15 17 12 15 18 5 2 10 7 5 – 9 11 6 – 4 13 13 Nizozemsko – 1 1 – 2 – 1 1 5 1 – – – – 1 1 – – 1 – NSR 5 4 6 4 1 3 – 5 9 8 5 1 8 10 3 11 1 6 3 17 Norsko – 1 3 1 – – – – – – – – – – – – – – 1 1 Peru – – – – – – – – – – – – – – – – – – – 1 Polsko 22 5 12 18 33 16 38 12 22 8 20 10 35 14 17 3 7 7 5 10 Rakousko 1 1 – 2 – – – – 1 – 6 – – – 2 – 2 – – – Rumunsko 2 2 – 1 5 5 7 8 10 6 6 6 8 4 15 2 2 7 25 8 Řecko – – – 1 – – – – – 1 – – – – – – – – – – SSSR 34 45 47 35 31 31 11 33 17 27 20 33 25 26 41 28 4 13 42 57 Španělsko – – – 2 – 1 – – – – – 4 – 1 – – – 4 – – Švédsko – 2 – 3 – 1 – 2 – 1 – 3 – – – 4 – 5 – 1 Švýcarsko – 1 2 1 – – – – 2 – 1 – – 1 – – – – – – USA 1 5 1 5 13 2 – 10 2 7 – 11 – 13 – 20 – 31 – 25 Velká Británie 5 5 5 5 1 7 – 5 9 11 2 9 1 7 3 12 3 12 6 6 Venezuela – – – – – 1 – – – – – – – – – – – – – – Vietnam – – – – 1 1 1 1 – – – 1 1 1 – – 1 1 – –
200
Vývoz krátkometrážních a dlouhometrážních filmů z Československa 1961–1970945
1961 1962 1963 1964 1965 1966 1967 1968 1969 1970 Země KF DF KF DF KF DF KF DF KF DF KF DF KF DF KF DF KF DF KF DF Albánie 1 9 – 1 – 3 – 1 – 1 9 7 1 5 10 9 2 7 – 1 Alžírsko – – – – – – – 4 1 1 – 7 – – – 5 – – – – Argentina – 2 – – – – – 2 – 1 – 3 – 3 – – – 4 – 4 Austrálie – 1 2 – 1 – – 1 – 1 – – – – – – 1 – 1 1 Barma – – – – – – – – – – – – – 1 3 3 – – – – Belgie 33 5 24 9 19 5 10 7 8 12 4 13 9 7 3 4 30 9 30 7 Bolívie – – – – – 3 – 3 – 3 – – – – – – – – – – Brazílie – – – – – – – 1 – 1 5 11 – 8 9 4 – – – – Bulharsko 57 12 85 22 49 27 52 33 28 29 28 24 48 20 50 12 58 7 47 9 Čína 7 5 1 3 – – 1 – – – – – – – – – – – – – Dánsko 3 1 8 1 – 3 – – – 3 2 5 3 4 1 2 11 4 9 3 Egypt – – 121 37 15 6 46 – 4 101 – 59 – – 14 23 – 8 – – Etiopie 2 6 – – – 3 – – – – – – – – – – – – – – Finsko 12 – 1 – – – 5 2 2 6 – 4 1 3 20 11 3 2 9 – Francie – 1 12 2 16 4 – 5 7 9 40 13 11 13 9 4 17 6 16 11 Ghana – – – – – – – 3 2 4 – – – – – – – – – –
945 Po jednom filmu v roce 1962 Libanon, 1965 Ekvádor a Island, jeden krátkometrážní v roce 1964 Thajsko. Podle Havelka, Jiří (1975): Čs. filmové hospodářství 1961–1965. Praha: ČSFÚ, s. 212–213. – Po jednom filmu v roce 1968 Tunisko, 1969 Keňa a 1970 Portugalsko, jeden krátkometrážní v roce 1966 Turecko, dva krátkometrážní v roce 1967 Island. Havelka, Jiří (1976): Československé filmové hospodářství: 1966–1970. Praha: ČSFÚ, s. 220–221.
201
1961 1962 1963 1964 1965 1966 1967 1968 1969 1970 Země KF DF KF DF KF DF KF DF KF DF KF DF KF DF KF DF KF DF KF DF Chile – – – 7 – – – – – 2 – 2 – 2 – – – – – – Indie – 4 – – – – – – – – – – 1 – 22 – – – – – Indonésie – 1 – – – – – – – 9 – 1 – – – – – – – – Irák – 1 – – – – – – – – – – – – – – – – – 1 Irán – – – – – – – – – 1 – 1 – 2 – 3 2 1 – – Irsko – – – – – 1 2 – 1 1 4 1 2 – 2 – 1 – 13 – Itálie 4 3 7 – 6 2 – 2 21 3 1 2 12 46 10 5 15 – 23 – Izrael – – – – – – – 2 – – – 4 – – – 1 – 1 – – Japonsko 15 4 60 3 86 1 51 1 – 2 19 2 23 – 1 1 – 2 4 10 JAR – 5 – 1 – 1 – 1 – – – – 2 1 – – – 4 – – Jugoslávie 2 3 – 2 – 9 8 18 40 14 58 15 69 15 28 25 16 12 14 11 Kanada 1 2 – – 45 2 2 – – 2 13 27 9 3 – 3 2 6 9 8 Kolumbie – 4 – – – 1 – 1 – 2 – – – – – – – 1 – – Korea 3 1 – 1 1 – – – – – – – – – – – – – – – Kuba 28 29 65 31 32 60 44 36 38 21 15 13 – 1 – 3 2 8 33 12 Lichtenštejnsko 22 9 16 1 3 12 14 4 34 17 3 3 – 33 3 – – – – – Maďarsko 38 18 119 17 88 22 8 14 15 20 14 31 60 26 99 23 34 19 44 17 Maroko 1 1 – 2 – – – – – – – – – – – 1 1 2 – – Mexiko – – – 3 – 1 – – – 1 – – – 5 – 1 1 – – 1 NDR 44 34 87 27 100 33 62 21 106 24 42 28 82 25 61 17 32 13 66 16
202
1961 1962 1963 1964 1965 1966 1967 1968 1969 1970 Země KF DF KF DF KF DF KF DF KF DF KF DF KF DF KF DF KF DF KF DF NSR 6 3 9 7 10 1 14 0 17 14 1 25 41 10 30 17 46 11 14 11 Nizozemsko 8 3 15 1 19 1 32 11 21 5 12 8 16 5 24 8 29 8 19 3 Norsko 1 1 1 1 2 10 2 5 3 6 4 3 10 9 5 1 2 Nový Zéland – – – – – 1 – – – – – – – – – 2 – – – – Peru – – – – – – – 1 – 6 – 2 – 2 – – – 5 – 3 Polsko 21 24 107 17 60 18 18 25 58 32 21 22 48 22 58 16 29 10 28 9 Rakousko 1 1 2 4 6 – 2 5 1 2 2 2 3 4 – 1 35 – 9 – Rumunsko 21 16 48 18 – 11 6 15 20 6 13 12 26 8 4 20 24 12 15 8 Řecko – – 1 1 3 3 – 1 – 2 – – – – – 1 – 1 – 4 SSSR 3 13 3 12 9 14 7 9 7 14 4 11 8 11 5 8 12 5 9 7 Sýrie – – – – – – 1 – – – – – – – 2 – – – 2 4 Španělsko – 1 – – – – 2 1 – 2 – 7 – 5 20 6 34 3 4 7 Švédsko 2 1 21 3 6 1 4 3 3 3 4 2 2 4 6 7 18 9 18 3 Švýcarsko 4 2 6 1 13 1 1 6 34 10 19 9 – 2 23 6 53 11 21 12 Tunis 37 8 – 1 – – – – – 2 – – – – – – – – – – Uruguay 3 3 – 2 6 – – 1 – 5 – 2 – 5 – 6 – 8 – 2 USA 5 1 3 2 – 2 7 3 5 7 – 9 10 5 50 10 23 10 45 5 Velká Británie 43 2 7 1 53 1 12 7 12 7 24 6 5 9 6 14 8 5 17 7 Venezuela – 2 – – 1 13 – – – 13 – – – – – 1 – 1 – 2 Vietnam – 3 – 3 3 2 – 3 – 2 – 1 – – – 1 – – – –
203
Dovoz dlouhometrážních filmů do Jugoslávie 1960–1970
1960 1961 1962 1963 1964 1965 1966 1967 1968 1969 1970 Celkem % USA 45 18 35 47 35 35 52 51 80 74 75 547 23,1 Francie 18 24 29 33 13 27 29 36 38 47 41 335 14,1 SSSR 25 18 48 32 30 26 29 38 25 30 25 326 13,7 Itálie 15 26 30 31 12 16 25 24 47 46 47 319 13,4 Velká Británie 3 6 17 21 13 7 18 26 23 23 19 176 7,4 NSR 12 9 9 21 4 11 9 22 14 10 19 140 5,9 ČSSR 4 3 2 9 12 11 10 12 10 11 4 88 3,7 Polsko 5 6 5 4 8 8 7 6 8 14 4 75 3,2 Maďarsko 1 4 3 3 4 6 6 8 11 10 9 65 2,7 NDR 4 1 3 2 4 5 2 6 6 9 2 44 1,8 Rumunsko - 2 3 2 3 3 4 6 5 7 3 38 1,6 Bulharsko 2 3 1 6 3 3 2 2 5 2 5 34 1,4 Ostatní 5 10 23 18 10 22 14 24 13 24 23 186 7,8 Celkem 140 130 208 211 151 180 207 261 285 307 276 2373 100
204
Výroba krátkometrážních a dlouhometrážních filmů v Československu 1945–1970946
1945 1946 1947 1948 1949 1950 1951 1952 1953 1954 1955 1956 1957 DF 2 11 18 17 20 20 7 14 15 13 13 17 22 Česko KF 17 60 95 98 133 128 168 173 182 199 285 319 364 DF 0 0 1 1 1 3 1 2 3 1 2 3 3 Slovensko KF 2 7 8 8 23 18 24 27 34 39 48 46 59 Celkem DF 2 11 19 18 21 23 8 16 18 14 15 20 25 Z toho barevné 0 0 1 0 0 0 2 4 7 10 5 7 9
1958 1959 1960 1961 1962 1963 1964 1965 1966 1967 1968 1969 1970 DF 24 28 29 31 29 30 31 33 31 33 29 31 29 Česko KF 401 442 490 393 414 406 528 537 564 534 632 866 950 DF 5 5 4 8 6 6 7 7 7 7 8 8 9 Slovensko KF 70 78 109 105 97 90 85 81 98 82 119 73 92 Celkem DF 29 33 33 39 35 36 38 40 38 40 37 39 38 Z toho barevné 7 9 7 7 8 4 3 3 8 0 4 4 22
946 Srov. Havelka, Jiří (1976): Čs. filmové hospodářství 1966–70. Praha: ČSFÚ. – Havelka, Jiří (1975): Čs. filmové hospodářství 1961–1965. Praha: ČSFÚ. – Havelka, Jiří (1973): Čs. filmové hospo- dářství 1956–1960. Praha: ČSFÚ. – Havelka, Jiří (1972): Čs. filmové hospodářství 1951–1955. Praha: ČSFÚ. – Havelka, Jiří (1970): Čs. filmové hospodářství 1945–1950. Praha: ČSFÚ.
205
Výroba krátkometrážních a dlouhometrážních hraných filmů v Jugoslávii 1945–1991947
Srbsko Chorvatsko Slovinsko Bosna a Makedonie Černá Hora Jugoslávie Rok Hercegovina KF DF KF DF KF DF KF DF KF DF KF DF KF DF 1945 3 – 2 – 1 – – – – – – – 6 – 1946 19 – 8 – 6 – – – – – – – 33 – 1947 16 1 13 1 2 – 2 – 2 – – – 35 2 1948 23 3 22 – 10 1 1 – 6 – – – 62 4 1949 20 2 33 1 18 – 5 – 3 – – – 79 3 1950 16 3 23 1 10 – 3 – 5 – – – 57 4 1951 37 2 33 1 9 2 6 1 4 – 5 – 94 6 1952 52 2 22 1 16 1 3 – 2 1 4 – 99 5 1953 52 5 48 2 16 2 19 – 20 – 4 – 159 9 1954 44 3 28 1 10 1 18 2 12 – 6 – 118 7 1955 71 5 44 3 13 2 15 2 11 1 2 1 156 14 1956 46 5 36 2 16 1 20 2 11 – 1 2 130 12 1957 68 4 77 4 14 3 23 3 17 1 6 1 205 16
947 Časové ohraničení je dáno zdola koncem druhé světové války a shora posledním celým rokem existence Jugoslávie. – Tabulka shrnuje informace publikované průběžně v jugoslávských a později srbských filmových ročenkách. Podle Ilić, Momčilo (ed.) (1970): Filmografija jugoslovenskog filma 1945–1965. Beograd: Institut za film, s. 430. – Ilić, Momčilo (ed.) (1974): Fil- mografija jugoslovenskog filma 1966–1970. Beograd: Institut za film, s. 134. – Ilić, Momčilo (ed.) (1980): Filmografija jugoslovenskog filma 1971–1975. Beograd: Institut za film, s. 207. – Ilić, Momčilo (ed.) (1982): Filmografija jugoslovenskog filma 1976–1980. Beograd: Institut za film, s. 215. – Golubović, Predrag (ed.) (1988): Filmografija jugoslovenskog filma 1981–1985. Beograd: Institut za film, s. 178. – Golubović, Predrag (ed.) (1996): Kinematografija u SR Srbiji – uporedo SFRJ 1991. Beograd: Institut za film, s. 5.
206
Srbsko Chorvatsko Slovinsko Bosna a Makedonie Černá Hora Jugoslávie Rok Hercegovina KF DF KF DF KF DF KF DF KF DF KF DF KF DF 1958 76 8 78 2 26 3 12 1 4 1 12 1 208 16 1959 39 4 72 2 23 2 6 3 13 2 19 2 172 15 1960 61 7 74 5 30 3 6 – 12 – 4 2 187 17 1961 64 10 60 9 30 5 24 2 14 2 6 4 198 32 1962 64 10 83 4 29 4 27 5 14 – 5 – 222 23 1963 66 8 39 6 30 2 20 1 15 – 5 1 175 18 1964 85 7 31 4 28 2 21 4 12 1 3 – 180 18 1965 82 8 28 4 26 5 13 2 10 1 2 1 161 20 1966 80 11 28 4 18 1 16 3 10 1 – – 152 20 1967 65 18 29 6 31 4 17 4 8 3 1 1 151 36 1968 105 19 46 4 14 3 8 6 7 1 2 1 182 34 1969 105 14 94 7 40 1 13 7 11 2 1 1 265 32 1970 78 13 60 7 15 2 21 2 17 1 3 – 194 25 1971 120 9 78 3 17 4 16 6 7 3 6 – 244 25 1972 116 11 51 5 21 1 16 4 1 1 1 1 206 23 1973 98 6 61 6 20 4 17 3 3 1 4 1 204 20 1974 86 10 52 3 7 2 18 1 11 – 2 – 176 16 1975 83 10 33 5 12 3 9 1 8 1 1 1 146 21
207
Srbsko Chorvatsko Slovinsko Bosna a Makedonie Černá Hora Jugoslávie Rok Hercegovina KF DF KF DF KF DF KF DF KF DF KF DF KF DF 1976 108 8 45 2 52 3 13 – 15 2 – 1 225 16 1977 117 13 74 8 35 2 15 – 20 2 4 – 252 25 1978 107 14 88 5 36 3 10 2 13 – 2 – 242 24 1979 125 13 39 9 38 4 11 2 16 – 1 – 217 28 1980 117 15 57 6 29 3 15 1 9 2 2 1 214 28 1981 121 15 43 9 17 1 17 2 2 1 – – 200 28 1982 97 18 28 5 31 6 10 3 16 1 – 2 182 35 1983 111 19 36 4 25 3 14 1 8 – 2 – 196 27 1984 104 22 30 6 27 5 14 – 13 1 4 1 192 35 1985 106 15 18 8 23 5 18 3 10 1 2 – 177 32
1986948 141 15 37 2 24 4 23 2 7 1 5 1 237 25 1987 131 14 45 3 26 6 12 2 3 1 7 1 224 27 1988 111 20 40 6 18 5 13 3 3 1 4 – 189 35 1989 93 19 19 7 18 4 12 2 4 – 4 1 150 33 1990 58 16 24 5 8 4 13 3 5 – 1 – 109 28 1991 47 7 13 4 12 2 18 3 7 1 2 – 99 17
948 V přehledu zpracovaném pro roky 1986–1991 zahrnuje údaj pro krátkometrážní filmy také tvorbu dokumentární.