Casopis Ceské Spolecnosti Entomologické = Acta Societatis

rc es. v 1 C C

: « c

1. f». • <- < (C ( t

«^ t « « «

«. * <«

r ( ( c «L .^ « C í C C ^ c /í

c c < r

Str. str. niveata 97, nycthemera Melecta armata 30, luctu- 92, ovina 91, Pandellei osa 30

95, pilipes 89, polita 98, Melitta haemorrhoidalis 28, praecox propinqua 93, leporina 28, melanura . 28 proxima 97, Rosae 97, Melitturga clavicornis . . 28 88, 91, ruficrus 94, ru- Methoca ichneumonides . 51 fitarsis 94, sericea 97, Mutilla europaea 5i, rufi- Shawella 97, similis 99, pes 51 simillima 96, tarsata 99,

Myrmosa melanocephala . 51 thoracica 91, tibialis 90, Tscheki 91. varians 94, Nomada VI

ventralis . 88, xanthura 99 Nomada eské druhy . . 30 Apis 29 Nomia 28 Biastes emarginatus ... 30 Osmia eské druhy ... 29

Bombus, eské druhy . . 29 Osmia adunca 9, 12, angu- Ceratina cyanea 28 stula 6, 10, 13, 14, an-

Chalcoosmia , . , , 10, 13 threnoides 5, 11, auru-

Coelioxys, eské druhy . . 30 lenta 7. 12, bicolor 6, Colletes, es. druhy ... 27 12, bicornis 10, caemen-

Comptodoeum frontale . . 28 taria 9, claviventris 9, Crocisa major 30, scutel- 12, coerulescens 10. 14, larii 30 cornuta 10, 13, 84, corti- Dasypoda argentata 28, plu- caiis 6, emarginata 10, mipes 28 13, fuciformis 6, 13, ful- Dioxys tridentata .... 30 viventris 7, 11, 14, gal- Dufourea halictula 28, vul- larum 10, 14, inermis 6, garis 28 13, leaiana 7, 14, leuco-

Epeloides 30 melaena 9, 12, mitis 7,

Epeolus productus 30, ru- 11, montivaga 7, mora-

fipes 30, variegatus . . 30 vvitzii 9, 12, nigriventris

Eriades campanularum . . 84 6, 13, panzeri 10, 14,

Eriades eské druhy ... 29 papaveris 9, 12, parietina

Eucera eské druhy ... 28 6, parvula 9, 12, pilicor-

Halictoides dentiventris 28, nis 6, 13, rhinoceros 9, inermis 28 robustaO, 12, rufalO, 13,

Halictus eské druh}^ . . 27 rufohirta 7, 11, solskyi

Hoploosmia 5, 11 7, spinolae 9, 12, spinu-

Lithurgus 29 losa 5, 11, tridentata 7,

Megachile eské druhy . . 29 11, tuberculata 7, 12, Melecta VI uncinata 6, 13, villosa Sir. .Sir, O, 5, G. 1 1 , vulpecula G. N e u r o p t e r a. xanthomelaena .... ti

Pachyosmia 10, 13 Ascalaphus coccajus . . .51 alba V, perla V, Panurginus 28, labiatus . 84 Chrysopa Panurgus banksianus 28, prasina V, tricolor 52,

calcaratus 28 ventralis V, vulgaris . . 52 Pasites 30 Hemerobius limbatellus 52, Phiarus 30 orotypus 52, pellucidus pini 52 Podalirius eské druhy . . 28 49,

Ponera contracta ... 112 Micromus paganus . 50, 110

Prosopis eské druhy . . 26 Osmylus maculatus . . . V \' Psithyrus eské druhy . . 30 Sialis lutaria

Rhophites canus 28, quin- H. O d o n a t a. quespinosus 28 depressa sco- Sphecodes VI, eské druhy 29 Libellula 54, tica 54 .Stelis Ví, eské druhy 30, nasuta 84 J. O r t h o p t e r a. Systropha curvicornis 28, .Stenobothrus bicolor II., va- planidens 28 gans .... li. Trachusa serratulae . . .29

K. P 1 e c o p t e r a. F. L e p i d o p t e r a. Arcynopteryx dovrensis 104 Acidaria trilineata .... V Chloroperla grammatica . 52

Aporia crataegi . . . 52, VII Leuctra Braueri 52, cingu- Arctia villica VII

lata 52, cylindrica . . . 52 Argynnis paphia var. vale- sina IV L. T r i ch o p t e r a. Carterocephalus palaemon VII Goéra pilosa \' Chrysophanus virgaureae \' Leptocerus bilineatus . . var zermattensis . . .III Limnophilus tlavicornis 52, Herminia tentacularia . . V vittatus 52 Lycaena corydon . . . VII \' Papilio podalirius .... V Mystacides nigra , . . .

Parnassius mnemosyne . 52 Ptilocolepus granulatus . IV. Sesia empiformis .... V Rhyacophila septentrionis V Simyra nervosa V Setodes interrupta ... 110 ASOPIS eské Spolenosíi Eníomologické.

lcfa Sociefaíis Eníomologicae Bohemiae.

Roník I. 1904. íslo 1.

Redakní komifé:

ProL Pr. Klapálek,

ed. Napoleon M. Kheil, Prof. Dr. Em. Rádi,

P. lug. Kubeš; Odb. u. Hni. Wimmer.

V PRHZE.

fiákladem eské Spolenosíi Eníomologické.

Tiskem Dra Ed. Grégra a syna. OBSAH: P. A. Kubeš: Osmia Pz. str. 1.; — Ant, W i m m c r : Píspvky k ana-

tomii sosáku hmyzu dvojkrídlého (Diptera) str. 15. ; — A. H. Joukl: Chytání a vzorná praeparace motýl str. 22.; — Faun a B oh emica: Conspcctus Api- darum (P. A. Kubcs) str. 26. Noví brouci pro eskou faunu. (Dr. E. I.okay) str. 31.; Doplky ku Kowarzovu seznamu eských much (A. Wímmer) (str. — y3. : Pygolampis bifurcata L. u Stíbra. Literatura: ZurMorpho- logie des Insektcnkopfes Nils Holmgren, Studie Dipterologické Ant. Wimmcr, Opuscula Ichneumonologica Otto Schmiedcknecht. Entomologická vj'cházka na Lysou Horu. — Drobnosti.

Výtah ze stanov ESKÉ SPOLENOSTI ENTOMOLOGICKÉ (Societas Entomologica Bohemiae).

Cl. 1. úkolem Spolenosti, sídlící v Praze, jest pstovati ja- zykem eským studium hmyzu a to: pednáškami v obasných

schzích konaných v Praze nebo mimo ni, vdeckými vycházkami, urováním a výmnou hmyzu, vydáváním asopisu, poizováním píslušné literatury a sbírek hmyzových a hmotnou podporou v- deckých prací entomologických.

Cl. 2. lenové jsou estní, zakládající a inní. Cl. 3. Každý pítel studia entomologického, a bydlí v zemích království eského ili nic, mže se státi lenem Spolenosti.

Cl. 6. Každý inný len platí pedem roní lenský píspvek 8 K,

splatný v Praze. Složí-li nkdo jednou pro vždy do dvou let 150 K; stává se lenem zakládajícím. Valnému shromáždní písluší právo výši tchto píspvk mniti.

Cl. 8. Každý len má právo: 1. pednášeti, súastovati se

•"ozprav i exkursí vdeckých, podávati referáty a literární práce k uveejnní, dostávati asopis Spolenosti bezplatn a jiné publikace Spolenosti za ustanovenou cenu sníženou, používati knihovny a vdeckj^ch pomcek. 2. initi ve schzích návrhy, rokovati a hla- sovati o nich. 3. Voliti a volenu býti. 4. Odvolávati se z nález výborovj''ch k valné hromad. Dopisy íízeny butež na: prof. Fr. Klapálka v Karlíne.

Poad schzí obasných: 20. záí, 11. íína, 25. íjna, 8. listopadu, 29. listopadu, 20. prosince. — Valná hromada 17. ledna 1905.

VuniOnof ^^^'^'""^ bezvadn praeparované vzácnjší druhy motýlu na IjMlulifli výmnu za mn chybící druhy motýl a brouk. Mezi jinými nabízím: Parn. apollo velmi variirující kusy, Thays polyxena, Gonopt. Cleopatra, Char. jasius, Apatura iris, iris ab. al. post. mac. n., ilia, var. clytie. Lim populi, ab. tremulae. Mel. maturna, Thctla acaciac, Libythea celtis, Smr. quercus, Las. otus. Die. oo, var. renago. — Eumera regina, Cat. dilecta, diversa Spinthcrops spectrum a Loph. Siewers i. — Nabídky pijímá pouze od len H. A. Joukl, ŽJžkov 660. ASOPIS ESKÉ SPOLENOSTI ENTOMOLOGICKÉ.

ACTA SOCIETATIS ENTOMOLOGICAE BOHEMIAE.

Roník I. 1904.

P. AUGUSTIN KUBEŠ: Osmia Pz-

Došlo 5. kvtna 1904.

Za píkladem staikého hymenopterologa švýcarského, Frey- Gessnera v Ženev, hodlám vydáv^ati struné klíe eských vel. Klíe nebudou následovati podle systematického poadí,

n3>brž podle toho, jak jednotlivé rody mám zpracovány : Osmia, Anthrena, Halictus, Prosopis, Nomada atd. Zevrubné popisy a biologické údaje ponechám si pro monografii eských vel. Mí- ním : bylo by pedasno psáti monografií eských vel, dokud zem své apidologicky dkladn neprozkoumáme. Nevycházeli bychom ze samých dodatk. Práv Cechy jsou apidologicky dosti zajímavý. Druhy, jimž knihy udávaly za nejsevernjší hranici stední Uhry, byly nalezeny u nás, a to ne ojedinle, nýbrž hojn (Camptopoeum frontale, Osmia tridentata, Eucera rufitarsis. Anthrena fimbriata, morio, genevensis, niveata atd.); podobn jest se druhy severními. Pátelé z Nmec a Svýcar, s nimiž jsem nálezy své sdílel, psali mi nejednou : )>Ach, das centrále

Boehmen !«

Snad zájem pro ád hmyzu blanokídlého, jehož život na výsost jest zajímav a dosud na sta záhad tají, se zvýší, bude-

me-li míti sebe strunjší klíe k urování vel a postupn : vos hrabavých, složnokídlých, chalastogaster, mravenc, zlatnek a lumk. K dalšímu (lumíci, vejitky, útlokrídelky, žlabatky, srpušky atd.) život a zrak jednoho lovka nestaí.

V klíích podávám jen hlavní, líšné znaky, aby popisy ne- zabraly mnoho místa ; chci však urování usnadovati hojnými vyobrazeními konturovými. Ovšem tak rychle jako na p. brouky' a veliké motýle nebudeme hymenoptery urovati ješt ani za pl století. Zbývá mnoho a mnoho práce.

Následující obrazce snad dostaí, aby i zaáteník poroz- uml názvm jednotlivých ástí tla velího. K urování rod jest nutný klí, který uveejnil p. Vilém Zavadil ve Vesmíru.

Obr. 1.: Hlíiva melái. Obr. 2.; Hru Anthreny. Obr. 3.: Noha Anthreny. — I. Hlava (melái); obr. 1 : li — jazyk (lingua) : la pysk (labrum); g — líce (genae); p — pi-ilící; o — oko (ocu- lus) ; oc — oka (oceli); v — tém (vertex) ; oce — týl (occiput); md — elisti (mandibulae); c — elní štítek (clypeus) ; fl — bi-

ík (flagellum) ; se — násadka (scapus).

w. 1!

Obr. 4.: Pední kídlo Nomady.

II. Hru íAnthrena): obr. 2.: k — stedohbetí (mesonotum) — kryvky (tegulae); o štítek (scutellum) ; s — zadní štítek (postscutellum); z — propodeum, uprosted pole ste- dové — zde hrub vrásité — (spatium cordiíbrme). -

III. Kídla (pední kídlo Nomady) ; obr. 4.: v textu znaí »p« pole, »ž« žilku.

[V. Noha (Anthrena); obr. 3.: a — kyel (coxa); b —

stehno (femur) : c ~ hole (tibia) ; — d pata (metatarsus) ; f — drápky (unguiculi); mezi nimi bývá nkdy šupinka, zvaná pul- villum (poduška) g — rouška (flocculus), vyvinutá zvlášt

u Anthren; pod ní píkylí (trochanter) ; h — ostruha (calcar)

'rr

Obr. 5. : Zadek Halicta rf Obr. 6.: Kídlo Osmie.

V. Zadek (Halictus); obr. 5.: 4 — tvrtý oblouek hbetní (v textu »4oh«); 6' — šestý oblouek bišní (v textu

»6ob«) ; 9 — plodidlová výzbroj (armatura).

Osmia Pz.*) (Pes 300 druh, palaearktických 210). Hlava na spáncích vypouklá; oi lysé, oka skoro v kivce. elisti spodem pihroceny, 9^1 trojzuby. J^í dvojzuby, zídka troj-

Obr. 7. : Bišní sbradlo Osmie. zuby. Druhý lánek tykadlový kratší tetího. Boky štítku málo- kdy (u nás jen u jednoho druhu) ozubeny. V pedních ki'-ídlech jen pil a pil,, kteréž pijímá Ž12i a Ž12, (obr. 6). Zadek vejitý nebo skoro vejitý. Sbradlo bišní (obr. 7). Poduška zetelná.

*) Použito: Ducke, Die Bienengattung Osmia Pz. ; Innsbruck 1900. — Schmiedeknecht, Apidae europaeae; Gumperdae, 1882. II, ; Saunders, The Hymenoptera aculeata of the British Islands, London 1896. Thomson, Hyme- noptera Scandinaviae, tom. II. Lundae, 1872.

1* :

Osmia podobá se velmi druhu l">riades Spin. Liší se: tlo táhlé, úzké, zadek skoro válcovitý, pední ást postscutella horizontální — Eriades; tlo zavalité, zadek vejitý, postscutellum skoro svismé — Osmia. Po velách domácích a melácích jsou Osmie nejzají-

mavjší skupinou vel, hlavn co do hnízdní. V té píin

dají se roztíditi na 2 druhy: jedny budují hnízda ve dev,

v zemi nebo ve hlemýždích ulitách, druhé lepí je na skály,

zdi a balvany. Hlinná hnízda na zdi, kly, kmeny atd.

lepí: rnýa, coerulescens, cornttla, ýttlvivntns, leaiana, panzeri

ve starých paezech zakládají obydlí : nigriventris, uncinala,

angustula, tuberciilata, a to hlavn v lesích jehlinatých. Parviila a lencomelacna a tridentata vy hlodá vají de starých (obr. gallantm, malá, kovov prut ostružiníkových 8) ; lesklá velka uchyluje se do dravých dubnek. Papaveris vyhrabává kolmé rourky do tvrdých, ušlapaných stezek

a vystlává je výkrojky z kvtových lupen divokého máku. — V ulitách hlemýždích hnízdí bicolor, auriilenta a prý také spiiinlosa, o emž však ponkud pochybuji; jesti spinulosa na Kolínsku velmi hojna, ale hlemýž pramálo. Vo-

lívají si obyejn ulity hlemýžd hajního (Helix nemoralis), išk žíhaného (austriaca), keového (hortensis), zahradního (po- mátla), ideji obecného (obvia). SpinoJae lepí práv tak jako Megachile muraria hnízda na skály; s ní podobn staví moraivilzii, vil/osa: adiinca buduje podobná

hnízda do skulin zedních, /]

Emarginata zakládá je ve skulinách skalních z rozkousa- ného mechu. Co do asu vyskytují se Osmie podle Sclimiede-

knechta takto : nejprve objevuje se všeobecn známá, ryšavá

rufa, bu na svých hnízdištích nebo na jehndách; málo Obr. 8. bicolor, na kvtinách (Viola hirta) Osmia triden- pozdji pichází (^ bu tata Duf. .V; Per. okiaji slunných lesík; dostavují se mnohem Hnízdo z Ko- nebo na 9 línska: pol. vul ''pozdji, létajíce až do kvtna. Za prvých teplých dn dubno- vých navštvuje Lamium purpureum a rybíz snadno poznatelná aitruJenta, která nezhrdá ani fialkami. Koncem dubna a zaátkem kvtna oživují slunné strán a svahy fuciformis (Ajuga), jmenovit blízko pí- skových dol, emarginata a coerulescens (Ajuga, Vicia). Po trámích, klech a v podkroví prohánjí se leaiana a panzeri. V kvtnu opouštjí zimoviska lencomelacna, parvnla a villosa. V krajinách vyšších teba borvkových pichází-li tam nigriventris (corticalis), si všímati kvt ; jist na nich stebe. Koncem kvtna a zaátkem ervna dlužno prohle- dávati na veer nebo asn z rána kvty zvonk, v nichž mimo jiné vely — Melitta, Anthrena curvungula, shawella ^ choulí se také Osmia fafaveris. Na hadinci živí se ndiinca a sfinolae. V ervenci objevuje se na zvonku broskvolistém (Campanula persicifolia) a na rmenu barvíském (Anthemis tinctoria) velmi vzácná mitis (montivaga). Kdo má mnoho štstí, uloví nápadn zbarvenou anthrenoides. Radu koní sj^iníiJosa. n +

1. Boky scutella ozubeny (zoubky jsou mezi vlásky ukryty a proto jen pi bedlivém pozorování patrný) — pod-

: spintilosa K. rod : H o p 1 o o s m i a Thoms

Roztroušen po celé E. ; Kolín. — Léto; Senecio jacobaea, Centaurea scabiosa; na Kolínsku obzvlášt hojna na lnula britannica.

— Scutellum prosto • 2

2. 1 — 2o. rudý, ostatní erný; 7 — 8 mm: anthrenoides Spin.

Již. a sted. E., Alžír, Zákavkazí ; nejsevernji Du- rynsko. — Bezen — erven; Hippocrepis.*) — Celý zadek erný nebo kovov lesklý 3

3. Tlo erno, bez lesku kovového a) — Tlo úpln nebo ásten do modra, zelenavá nebo bronzova kovov lesklo b)

1. Bišní sbradlo erno, alespo ásten • 2

— » » ruso nebo rudo, bez erných vlásk 8 — » » bílo nebo blavo 14

2. Jen zadní polovina sbradla erná, pední ruda. 3 — 5oh. uprosted, 6oh. zcela ern, ostatní tlo svtle srstnato; 10—11 mm: uillosa Schnk.

Roztroušen po c. E, ; Sušíce. — Koncem kvtna, poátkem ervna; Hieracíum, Cirsium, zvlášt po- blízku lom. — Sbradlo jednobarevno, erno 3

*) Druh, u nichž nalezišt jménem neuvádím, v Cechách jsem nenalezl

mám je však ze zemí sousedních, severnjších i jižnjších; proto jsem pesvden, že také u nás objeveny budou. 3. 1— 2oh, svtle srstnat 4 — Jen loh. svtle srstnat, na 2. a ostatních svtlé vlaskj^ do erné srsti jen vtroušeny 6

4. Stedové pole leskavo. Na hlav alespo elní štítek ern srstnat; 11 — 13 mm: fncífoinnis Ltr. (xanthomelaena K.) Sted, a sev. E. — Kvten; Hippocrepis comosa,

Lamium album ; hlinná hnízda lepí na stébla trav. — Stedové pole skoro úpln mdlo 5

5. Hlava, prsa a itní oblouek ern srstnat}^ ; 9 -10 mm: piliconiis Sm, Vzácná v sev. a sted. E. — Záhy z jara. — Hlava, prsa a itní oblouek svtle srstnaty; 10— 12 mm: nigriuentris Zett. (corticalis Gerst.). Sev. a sted. E. — Kvten; borvky, (l^ od prof. Klapálka z Lagerbergu, 18. kvtna 1898.)

6 (3). Tlo úzko. Zadek nezeteln tekován. Srst loh. žluto-

Šeda, 2. 5oh. erná se vtroušenými vlásky šedivými. Zadek nepatrn do modravá lesklý; 8 — 9 mm: angíistiila Zett. (parietina Curtis.).

Sev. a sted. E. — Cer^^enec ; Lotus. — Tlo široko. Zadek zetelnji tekován. Srst loh. hndo- žluta. Zadek erný, bez modravého lesku 7

7. Celní štítek nepatrn protažen. erná srst hbetních oblouk smíchána obj^ejn se šedou; 8—9 mm: nnci- iiata Gerst.

Sev. a sted. E. ; Sušice, Kolín. — Kvten > Hippocre- pis, Rubus, Pulmonaria, Ajuga, závory cest na pokraji les jehlinatých. — Pedešlé podobna, ale zavalitjší. Celní štítek zeteln protažen. 2— 5oh. skoro úpln ern srstnat; 9 — 10 mm: iíierniis Zett. (vulpecula Gerst.).

Velmi vzácná v sev. a sted. E., více v horách. 8(1). Tlo jen na prostedku 3—6oh. ern — ostatn svtle — dlouze a hust srstnato: 10— 11 mm: villosa ScJn. (Viz a. 2.). — Zadek bez erné srsti 9 9. Hlava a hru ern, zadek rud srstnat; 10 — 12 mm: hicolor Schni/,'.

Sev. a sted. E. ; Kolín. — cf koncem bezna, 9 za- átkem dubna; fialy, epka, Astragalus. Onobrychis, ; ;:

Potentilla vrna, Lamium album. Hnízda zakládá v dom- cích hlemýždích (Helix pomatia, nemoralis, hortensis, austriaca). — Tlo bez erné srsti 10 10. Tém v zadu ostrou lištnou omezeno. Okraj posledního oblouku bišního hrub pilkovit; 10— 12 mm: triden- fata Buf. S: Perr.

Sted, a již. E. ; Kolín. — Na Kolínsku chytil jsem ji

dosti asto na štírovníku i vj^choval ze suchých pru- tv ostružníkových. rf 1'hli se koncem kvtna, Q za- átkem ervna. Hnízdo viz obr. 8. — Tém bez lištny. Poslední oblouek není pilkovit ... 11 11. Stedové pole siln lesklo 12 — Stedové pole mdlo nebo jen strany slab leskly ... 13 12. Spodní okraj elního štítku rovn uat (obr. 9); 9 — 12 mm Icaiaiia K. (solskyi Mor.).

Hojná v sev. a sted. E. : Sušice. — ervenec, srpen Onopordon, Cirsiiim. — Spodní okraj elního štítku hluboce a široce vykrojen (obr. 10.); 9 — 10 mm: fulviventris Pz. — C. E : Sušice, Kolín. - Duben, kvten; bodlák, oko-

linaté ; hnízdí ve starých trámech. 13. Tlo zavalilo, široko Vrcholový zub elistní prodlou- žen, pihrocen. Zadek krátce vejit, hust a dosti siln tekován: 10— 12 mm: aiivíilenta Pz.

C. E. : Sušice, Kolín. — (^ v dubnu, ^ pozdji: Hip- pocrepis, Lotus, Viola. Na obou místech vychoval jsem

ji z hlemýždích ulit (Helix pomatia, obvia, austriaca). — Tlo stíhlo. Druhý zub elistní hrotit. Zadek podlouhlý 8—9 mm: rufohirta Lep.

Tu a tam v již. a sted. E., na sever až do Durynska; Tunis, Turkestan. V domcích hlemýždích. * 14(1). Alespo elo vtšinou hladko, lesklo, ídce tekováno; 7 —8 mm : niitis Nyl. (montivaga Mor.). Až do Švédska; Kolín. — erven, ervenec; Campa- nula, Anthemis.

— elo i elní štítek hust tekovány, mdlý 15 15. Poslední oblouek bišní hrbolat. Tlo stíhlo, skoro vál- covito: 10 — 11 mm: tnberctilata Nyl. Sev. E., Alpy. — erven, ervenec; Lotus. Hnízdí v suchém, práchnivém dívi. /^^í^^^^^^^^^w^;;^^

Obr. 9. : O. leaiana K. elní štítek 9í. Obr. 10. : O. fulviventris Pz. elní štítek 9Í. Obr. 11.: O. tridentata Dul. & Perr. Zadek /í. Obr. 12.: O. villosa Schnk. Zadek rji Obr. 13.: O. Morawitzli Gerst. Tykadlo /í. Obr. 14.: O. adunca Ltr. Tykadlo J^í. Obr. 1.5.: O. papaveris Ur. Zadek .Jci. Obr. 16.: O. robusta Nyl. Zadek r^í. Obr. 17.: O. pilicornis Sm. Tykadlo /í. Obr. 18.: O. nigri- vetris Zett. Zadek (^í. Obr. 19.: O. fucifurmis Ltr. Zadek /i. Obr. 20.: O. uncinata Gerst. Pata III r/í. Obr. 21.: O. gallarum Spin. Zadek r/í. Obr. 22.: O. panzeri Mor. Zadek c/í. Obr. 23.: caerulescens L. Zadek cjci. Obr. 24. O. leaiana K. Zadek /í. Obr. 25.: fulviventris Pz. elní štítek /í. Obr. 26.: i). leaiana K. Celní štítek //í. ;

— Bišní oblouek prost 1&

16. Na prostedku elního štítku zetelné, jehlancovité hrby Gir.). (3_3 mm : robnsta Nyl. (rhinoceros Vzácná v sev. E. a v Alpách. elní štítek bez hrb 17 17. elní štítek prodloužen, na spodním okraji dlouze tásnit a zeteln vroubkován. Stedové pole mdlo nebo slab

lesklo . 18

— Spodní okraj elního štítku lysý. nevroubkovaný, asto však uprosted vykrojený. Je-li však okraj ponkud vroub- kován a tásnit, pak jest stedové pole lesklo 20

18. Alespo ostruhy III. erný. Kídla obyejn zeteln za-

kouena ; 10 — 12 mm: adnnca Ltr.

Hojná v již. a sted. E. ; Sušice, Kolín. — Kvten,

erven ; Echium. Hnízda staví do zedních skulin. — Všechny ostruhy svtly. Kídla irá nebo slab zakouena lí^

19. Koncové oblouky zadku hust plstnaty ; 8—0 mm: inoraívitzii Gerst.

Sted. E. ; hory. — Lotus. spiiiolae — Koncové oblouky ídce srstnaty ; 8 — 10 mm: Sclink. (caementaria Gerst.).

Hojná ve sted. E., Sušice, Kolín. — erven, ervenec; Echium, Anchusa; hnízda staví z hlíny a písku na kameny. 20(17). Stedové pole mdlo nebo velmi slab lesklo ... 21 — Stedové pole velmi siln lesklo; 9 — 12 mm: papaveris Ur.

Sted. E., Sušice. — V polovici ervna; divoký mák.

21. Ostruhy erný. Zadek úzký; 6 — 8'/... mm: parvnla Dtif.

c^- Perr. (leucomelaena K.)

Sted, a již. E., Kolín. — Hnízdí v prutech ostružiní-

kových, z nichž jsem ji na Kolínsku asto vypstoval.

(^ líhli se koncem kvtna a v ervnu, ^ v ervnu a ervenci. Cizopasnice: Stelis ornatula,

— Ostruhy bledý. Zadek širší, tlo zavalitjší; 7—8 mm: leucomelaena K. (claviventris Thoms.). Sev. a sted. E., Kolín. — erven, ervenec; Lotus, lnula, Centaurea cyanus. Hnízdí jako pedešlá. Cizo- pasnice: Stelis minuta. : :

1. Zadek jakož i celé tlo hust a dlouze, odstávav srstnaty. Na koncových okrajích oblouk hbetních málo- kdy ídké brvy, nikdy však oste omezené, piléhavé pásky. Barva tla nazelenalá nebo bronzova, nikdy kovov modra. Sbradlo rudo (nkdy blavo), nikdy erno. Tlo vtšinou veliké, zavalité Pacliyosíuía Ducke podrod: 2 Zadek alespo na 2— 5oh. krátce a ídce srstnat, asto lysý, koncové kraje oblouk asto hust páskovány. Tlo asto kovov modro. Sbradlo bílo, rudo nebo erno. Tlo není nikdy nápadn veliké Chalcoosmia Schmd. podrod: 4

2. Na elním štítku 2 ržky 3

— Celní štítek bez ržk, uprosted však vyvj^šený kýl : uprosted spodního kraje trojhranná, vtiskla ploška lesklá.

1 Hru a — 3oh, nkdy i 4oh., hndožlut, ostatní ob- 12 louky ern srstnaty ; — 13 mm: emarg/nafa Lep.

Sted a již. E., Sušice. — Kvten, erven ; Ajuga, Hip- pocrepis, Lotus. Hnízda staví z rozkousaného mechu do skulin skalních a pod balvany.

3. Hru ern srstnata; šedivé chloupky jen tu a tam pi- míchány. Zadek ruse srstnat; 12—16 mm: coniuta Lir. E., sted. As., sev. Af. — Zjara; jehndy, Astragalus, Unobrychis.

— Hru ryšav srstnata, na nejvýš jen v pedu pimí- chány erné vlásky; 10— 13 mm; riifa L. (bicornis L.) Celá sted, a sev. E., Sušice, Kolín. — Záhy z jara; jehndy, Lamium, Myosotis, srstky a ovocné stromoví. 4(2). Sbradlo blavo; 7 —8 mm: gallariírn Spin. Již. a sted E. — ervenec. Hnízdí v dubnkách nebo suchých ostružinách. — Sbradlo erno o — Sbradlo rudo 6 o. Alespo 2— 5oh ern srstnat. Stedové pole mdlo. 8 — V)

mm : atigustiila Zet. (Viz a. 6). — Tlo krom sbradla bez erné srsti. Stedové pole lesklo. 8— 10 mm: caerulcscciis L.

C. E ; Sušice, Kolín. — Kvten, erven; Ajuga, La- mium, Campanula giomerata, Vicia. 11

Stedové pole mdlo nebo slab lesklo; 9 — 11 mm: pmizeri Mor. Sted a již. E., Kolín. — erven, ervenec : Centaurea. Hnízdí ve starých trámech a devných ohradách. Stedové pole siln lesklo

Spodní okraj elního štítku široce a hluboce vykrojen

(obr. 10): fíiluiventris Pz. (viz a. 12).

Spodní okraj elního štítku rovn uat (obr. 9) : leaiana

K. (viz a. 12). d

Na bocích scutella po zoubku (podrod : Hoploosmia

Thoms.) : spinnlosa K. Scutellum prosto 2 Pední oblouky zadku rudy; G— 8 mm: authreuoides Spin. Tlo erno nebo kovov lesklo 3 Tlo erno bez lesku kovového a) Tlo modravého, zelenavého nebo bronzového lesku ko- vového b)

7oh. trojzubý (obr. 11.): tridcntata Du. cV- Perr. 7oh. není nikd}^ trojzubý 2

Na 3ob. dlouhý, ostrý osten. Biík tykadlový krátký, zploštlý, 2. a obzvlášt 3. lánek jeho siln rozšíen. Boky 6oh. ozubeny, 7oh. ve tvercovou plochu protažen

(obr. 12). Tlo dlouze, hust a svtle, pouze na pro-

stedku 4— 7oh. ern srstnato ; 9 — 10 mm: villosa Schnk. Sob. bez ostnu 3 Na 2ob. zetelný osten nebo hrbol 4 Bišní oblouky jen na koncovém kraji mozolovit ztlou- stly, beze zetelných hrbol nebo ostn 7 Na 2ob. tenký osten .... 5 Na 2ob. hrbol 6

Koen tykadlového biíku rozšíen. Stedové pole lesklo. 7oh. jamkat; 8—9 mm: luitis Nyl. Koen tykadlového biíku není rozšíen, nýbrž prost. Stedové pole mdlo. 7oh. dlouhý a úzk3>, bez jamky; 9 — 10 mm: rnfohivta Ltr. : 2

-, 1

6. Konec hrbolu na 2ob. vykrojen; konec .3ob. rovn uat.

Tlo táhlo, skoro válcovito ; 9 — 10 mm: tiiberailata Nyl — Hrbol 2ob. bez výkrojku; konec 3ob. hluboce vykrojen. Tlo není nápadn protaženo; 7 — 8 mm: leiícomelaena K. (claviventris Thoms.).

7(3). 7oh. celokrajný, bez zub nebo výkrojku, pouze na kraji nkdy vroubkován, kraj jeho více mén zaoblen, nikdy úpln rovn uat. Boky 6oh. zeteln ozubeny, za zoubkem vykrojeny 8 — 7oh. zi'-eteln a hluboce vykrojen .11

8. Poslední lánek tykadlový piihrocen a prohnut; 6—7 mm:

parviila Duf. <.'( Perr. (leucomelaena K.). — Poslední lánek tykadlový není pihrocen a prohnut.

Je-li pak pece maliko pihrocen a prohnut, pak bývá biík zploštlý a rozšíený 9

9. Biík prostý, -jen maliko rozšíený. Ostruhy bledý 8 — 10 mm spiiiolae Schnk. — Biík siln komprimován, alespo koenem zeteln roz- šíen 10

10. Prostední lánky biíku, zvlášt 8 — 10., zeteln uzlíkaty (obr. 13). Ostruhy bledý. Kídla sotva zadýmána; 8 — 10

mm : morawitzii Gerst.

— Biík bez uzlík (obr. 14), Alespo ostruhy III. tmavý. 8 Kídla zeteln zakouena ; — 14 mm : adnuca Ltr. 11(7). Na bocích 6oh. zetelný, by mnohd}' jen tupý zoubek 12 — 6oh. neozuben 13 9 12. Stedové pole mdlo ; — 10 mm: aurtilenta Pz.

Stedové pole lesklo : 9 — 1 1 mm : papavis Ltr. (obr. 15).

13. Oblouek itní uprosted vyíznut, po stranách ozuben, tak že se zdá trojlalonatý (obr. 16.); 6 — 7 mm: rohusta Nyl. — Oblouek itní uprosted více mén vykrojen 14

14. Nohy prosty. Paty llí. bez zoubku, od koene k vrcholu

stejn široký. 6oh. celokrajn}'' ; 9—10 mm: hicoJor Schnk.

— Paty III. na vnitním prostedku ozubeny, od zubu ke

koenu více mén zúženy ; nebo bez zoubku, pak však ke koenu siln kyjovit zúženy 15 :

15. lánk}^ biíkové spodem obrveny (obr. 17.); 9 — 10 mm.: pilicornis S. — Biík neobrven 16

16. Zadek koncem rozšíen. 5oh. na bocích, 6oh. na celém okraji odchlípen, na strany rozšíen, uprosted vykrojen

(obr. 18.);. 10—11 mm: nigriventris Zett.

— Zadek koncem nerozšíen : o. a Goh. bez odchlípených

kraj, na strany nerozšíen . • . 17

17. Stedové pole dosti lesklo; 9 — 11 mm.: fnciforniis Ltr. (obr. 19). — Stedové pole mdlo 18

18. 6oh. nevykrojen, celokrajen. Zadek vrchem tmavohnd srstnat; 8 — 9 mm.: inermis Zett. — Goh. uprosted koncového kraje vykrojen. Zadek vrchem žlutošedé srstnat 19

19. Paty III. uvnit ozubeny, od zubu ke koenu zeteln zú- 7 ženy. Tlo úpln erno ; — 9 mm. (obr. 20.): iincinata Gerst.

^ Paty III. uvnit ozubeny, od zoubku ke koenu málo zú-

ženy. Tlo vždy s nepatrným leskem kovovým ; 7—8 mm^. angnstnUi Zett. b)

1.6. a 7oh. celokrajný nebo jen uprosted slab vykrojen. Všecko tlo dlouze a hust srstnato:

Pachyosinia Ducke podrod : 2 — Alespo itní oblouek hluboce vyíznut nebo dvojlaloen

a troj lálo en : Chalcoosmia Schmd. podrod: 4

2. Hru ern nebo tmavohnd srstnata. Zadek vrchem ruse srstnat; 11 — 13 mm.: cormita Ltr.

— Hru bez erné srsti • 3

3. Prsa, hi-bet, hrudi a 1. — 3oh. stejnomrn, hndožlut srstnat}^ Barva tla tmav modrozelená; 10—11 mm.: eniarginata Lep. — Prsa blavé, mesonotum svtle šed, scutellum rudošed,

1 — 3oh. ruse srstnaty. Barva tla bronzová, svtlejší druhu pedešlého; 10 — 12 mm.: riifa L. *)

*) Jako 9 tchto dvou druh snadno, tak 5 lze velmi tžko rozeznati. I vycviené oko poznává je teprve po delším pozorování. ::

4.(1.) Zadek dvojlaloen 5 — Zadek trojlaloen (obr. 21.); 6 — 7 mm.: gallarnui Spin. 5. Anální oblouek dvojlaloen 6 — Anální oblouek jen slab vykrojen, cípy zaobleny (obr. 22); 9— 10 mm.: pauzcvi Mor. 6. Stedové pole lesklo 7

— Stedové pole mdlo; 6 —8 mm: angnstiila Zett.

7. 6oh. maliko Vykrojen, po obou stranách vykrojku vroub-

kován (obr. 23). Na pat 111. jen nepatrná známka zoubku. Koen stedového pole jen jemn vrásit, ne-

: 7 vtlaen — 9 mm : caernlescens L. — Zadní kraj zmínného oblouku více vykrojen, nevroub-

kován (obr. 24.). Pata III. uvnit zeteln ozubena. Koen stedového pole hrub, mížovit vrásit, hluboce na- pí vtlaen 8 8. Spodní okraj elního štítku uprosted ponkud vykrojen (obr. 25); 8— 10 mm: fuluiveniis Pz. — Okraj štítku nevykrojen, obyejn temi zoubky opaten (obr. 26); 8—10 mm: leaicuia K.

Soustavný pehled.

1. podr. : i/o//oo57;//a Thoms. 3. podr. Chalcoosniia Schm. spinulosa K. gallarum Spin.

2. podr.: Osmia Pz. panzeri Mor. robusta Nyl. caerulescens L. parvula Duf. & Perr. fulviventris Pz. leucomelaena K. leaiana K. tuberculata Nyl. 4. podr.: Melaiioosniia Schm. mitis Nyl. angustula Zett. rufohirta Ltr. uncinata Gerst. bicolor Schrnk. inermis Zett. aurulenta Pz. pilicornis Sm. villosa Schenk. fuciformis Ldltr. adunca Pz. nigriventris Zett.

morawitzii Gerst. 5. podr. Pachyosmia Ducke. spinolae Schenck. emarginata Lep. papaveris Ltr. rufa L. tridentata Duf. & Perr. cornuta Ltr. anthrenoides Spin. 15 •

ANT. WIMMER Z KÍ^ÁL. VINOHRADU: Píspvky k anatomii sosáku hmyzu dvojkídlého (Diptera).

Došlo 20. kvtna 1904:.

\/ e »Studiích dipterologických, (Rozpravy eské akad císae

Františka Josefa pro vdy, slovesnost a umní, r. 1904 . 1.) jednak byly doplnny jednak opraveny starší názory o maxillách hmyzu dvojkídlého (Diptera). Uvedená studie jest vlastn toliko ástí vtší práce, jejímž cílem jest vystihnouti pokud možno úpln stavbu sosáku hmj^zu dvojkídlého a názor o nm uceliti. Tyto ádky pak chtjí pinésti nové poznatky ke zbudování jed- notného názoru, o njž se pokusil již Becher Eduard svými studiemi zvanými »Zur Kenntnis der Mundtheile der Dipteren«. (Denkschriften der kaiserlichen Akademie der Wis- senschaften. Mathem.-naturwissenschaftliche Classe. XLV. 1882.)

Práci Becherovu lze oznaiti za základní. Této bude si každému všímati, kdo si oblíbí studium sosáku hmyzu dvojkíd- lého. Protože bylo Becherovi zpracovati ohromný materiál, jest na bíledni, že jeho práce jako základní byla pedevším obry- sová. A asto Becher zabhl v podrobnosti, pece celkem se obíral jen podstatnými ástmi sosáku hmyzu dv^ojkídlého. Po této stránce podal dílo, které svdí o bystrosti pozorovatelské a pelivém ešení úkolu pedsevzatého. Proto pece zstala ješt ada vci, které vyžadují bližšího vysvtlení a po pípad i popisu. Z té píiny mohl hned za rok K r a e p e 1 i n vystoupiti s novou, velmi významnou prací »Z u r Anatomie u n d Physiologie des Rússels von Musca« (Zeitschrift fíir wissenschaftliche Zoologie, XXXIX. 1883). Krepelin pojednal o chitinové podstat sosáku, o svalech, o nervech, konen o žlá- zách v sosáku muším. Pro tuto práci má význam toliko ást o tak zv. o p o r- n ý c h vidlicích, jejichž hlavní typy míníme tenám ped- vésti. Dle objev Kraepelinových a jeho pedchdc pikládají se v sosálvu rodu moucha (M u s c a L i n n é) k horní desce labi- ální dv obloukovit zahnuté tyinky chitinové, které slouží k podpoe lalok ssací desky. Tyto vysílají smrem k ventrální stran sosáku lichý výbžek. Mžeme je považovati obrazn za horní rámec, na nmž laloky ssací desky visí. Obdobná podpora lalok pipojuje se také k ventrální chitinové desce labia, kterou — 1tí , zoveme mentum. Podpora pipojená kmentm jest vidlice podoby V; i tato jest opatena spoleným lichým výbžkem, který však s dolními vidlicemi kompaktn srostl, takže není tak zeteln zdiferencován jako lichý výbžek vidlic horních. Pod- poru, kterou jsme práv popsali, nazveme esky dolní op o mé vidlice. Tyto pimen také pomáhají ke svírání a rozvírání lalok ssacích desek. K horním oporným vidlicím pikládají se pseudotracheje v potu asi 33 pár.

1. Lonchaea vaginalis Fall. Sosák. /. = fulcrum, v. = jeho výbžky pro upevnní sval, 7;!.v. — maxilly, ín. = mentum, /. =TJeho chitinové lištny, op. i^= dolní oporné vidlice, /,= ejích rozšíená ást, op. p. = chit. oporný proužek, of. Vi = horní oporné vidlice. — 2. Sapromyza rorida Fall. Konec sosáku. Vysvtlivky jako v obraze 1. — 3. Sepsis pecto-

ralis Meig. Konec sosáku. Ostatní jako v obr. 1. Zvtšení: object. 5, ocular 3.

Tolik asi bylo teba pipomenouti z práce Kraepelinovy, aby se stala tato úvaha o vidlicích oporných zetelnjší.

Tak zvané oporné vidlice v rozmanité podob nalé- zají se v sosácích velikého m.nožství muších rod. Snad neznáme mušího sosáku, jenž by neml alespo stopy po oporných vidli- cích. Lépe jest v.^ak, nežli propovdti všeobecné vty, uchýlit se díve k vylíení jednotlivých skutených pomr. 17

Zpsobem, jakého druhého neznáme, vytvoily se oporné vidlice v sosáku rodu Lonchaea Fallen. Píkladem budiž druh Lonchaea vaginalis Fallen. Fulcrum celkem po- dobá se komolému kuželu o základn velmi široké. Plocha kuže- lová jest však nahoe pod elem mouchy prohnutá. Zadní fulcrální otvor není kruhový, nýbrž ellipsovitý a vodorovn pe- hnutý (/. obr. 1.). Vodorovné výnlky (v. obr. 1.) na fulcrum slouží k upnutí páru sval (musculi flexores). K užšímu konci fulcra pikládají se nepatrné maxilly (w/.r. obr. 1.), jež pedstavují toliko prosté c a r d i n e s. Znan zchitinosované mentum [m. obr. 1.) nese v pedu po jedné oporné vidlici (op. v. obr. 1.). Ob oporné vidlice zdají se jakoby byly srostlé s mentum, a

^ «/

4 — 4. Schéma konce sosáku druhu Chrysomyia lormosa Scop. Písmenky jako v 1. obraze. 5. Laterdlní pohled na konec dorsálni desky labiálni s horní vidlicí — Phorocera caesifrons Macquart. — 6. Chitinová podstata sosáku Poeciostolla pictipennis Meig. Ventrální pohled.

pí podrobném ohledání zdála se býti patrnou inserce. Levá oporná vidlice vniká do levé ásti uvnit a pravá do pravé ásti

ssací desky také uvnit. Horní konec vidlice (/, obr. I.) jest lo- patkovít rozšíen. K této ásti piléhá a o ní se opírá chitinový proužek, který svým druhým koncem obrubuje spodní kraje (op.p.ohr.í.) ssacích desek. Oporné vidlice s opornými proužky tvoí dokonale pružné ústrojí, které nejen že laloky ssací desky bezpen opírá, ale též dobe slouží rozvírání a svírání jejímu. Horní oporné vidlice, které nalezl Kraepelin v sosáku rodu Musea Linné, složené z nkolika splynulých lánk, spojily se po každé stran v jedinou destiku chitinovou

(op. v^ obr. 1.). Tato nese patrný výez (jamku) pro nepatrný výnlek svrchních lamell labiálních, ímž jest sprostedkováno nn- spojení i opora. V sosáku Lonchaea vaginalis lézají se tudíž spodní oporné vidlice lépe vy- vinuté nežli v sosáku rodu Musea, ale horní oporné vidlice za to znan zjednodušené.

K téže podeledi Sapromyzinae jako Lonchaea písluší

Sapromyza rorida FaUen, a pece již v její sosáku vy- skytují se oporné vidlice lišící se od vidlic v sosáku Lonchaea vaginalis Fal. Vlastní vidlice jeví se jako výnlky mentum {op. v. obr. 2.), k tmto pikládá se svým prostedkem oporn}"^ proužek

{op. v. obr. 2.) zcela prostého tyinkovitého tvaru. Spodní její ást ovrubuje též lalok ssací desky. Horní oporné vidlice ne- splynuly v desku jako u rodu Lonchaea, nýbrž tvoí dv tyinky {op. i\ obr. 2.). V bezprostedním okolí tchto vidlic vznikají pseudotracheje. A se podailo zjistiti v sosáku eledi Dolicho- podidae (viz »Studie dipterologické«, Praha, 1904) zvláštní membránu, která se pikládá k horním oporným vidlicím a dává vznikati pseudotrachejím, nebylo možno této zjistiti v sosáku rod Lonchaea a Sapromyza, nech byla provedena zkouška hydroxydem draselnatým, nebo barvením.

V sosáku druhu Sepsis pectoralis Meigen (obr. 'ó.) jest vidti podobné pomry tm, které byly shora uvedeny pro sosák rod Lonchaea i Sapromyza, V desku splynulé horní oporné vidlice pipomínají nám sosák rodu Lonchaea, dolní oporné vidlice bez oporných proužkv okazují na podobnost se sosákem rodu Sapromyza. Le vskutku nalézá se sosák rodu Sepsis na pechodu mezi sosáky obou již jmenovaných rod. A necháme psobiti hydroxid draselnatý sebe delší dobu na sosák druhu Sapromyza rorida, pece se objeví vždy vidlice sou- visle srostlé s mentum. Psobil-li hydroxyd na sosák druhu Sepsis pectoralis po nkolik dn, objevila se na mentum inserce spodních oporných vidlic. Ostatn jest oporná vidlice v míst inserce tlustší a tím se jeví býti dokonaleji zdiferencována nežli oporné vidlice v sosáku rodu Sepsis. Nápadným jest, že labrum v sosáku Sepsis pectoralis zdobí na pravé a levé hran jemné pilovité zoubky. Zjev tento zstává záhadným, nebo dle posa- vadních zkušeností a dle stavby ostatních ástí sosáku lze bezpen souditi, že Sepsis pectoralis jest moucha, která toliko ssaje. Ozbrojené labrum mívají druhy muší, které bodají, nebo které nabodávají hmyz. Jest pravda, že labrum druhu Sepsis pectoralis iest pomrn velmi dlouhé, ale celkové délky sosáku pece ne- dostihuje. Popisovati do podrobností cliitinovou podstatu sosáku druhu Phorocera caesifrons Macquart, znamenalo by to skoro opsati vývody a úvahy Kraepelinovy. Avšak v podrobnostech objevují se pece jenom urité odchylky, kterých není radno opomíjeti. Dorsální dvojitá deska labiální vysílá do pedu 4 ky- joví t ztlustlé výnlky, k nimž se pikládají horní oporné vidlice {op. v^ obr. 5.). Na pohledu laterálním jeví se pkn pipojení oporných vidlic k desce dorsální jako spojení pákové, tedy pohyblivé a složitjší, nežli u rodu Musea Linné. Nad opornou vidlici nalézá se membrána, v níž vzaly pvod pseudotracheje. Nevznikají tudíž tyto z oporných vidlic, aniž jsou nasazeny pímo na oporných vidlicích. (Podobn jest tomu u Dolichopod, viz Dipterologické studie, Praha 1904.) Lichý výbžek obloukovite dol prohnutý slouží patrn za oporu vedlejší postranní vtvi pseudotracheální. Dolní oporné vidlice shodují se s tmi, které popsal Kraepelin ze sosáku rodu Musea. Le podpora jejich zdá se lišiti od vyobra- zení Kraepelinova. Na pokrajních stloustlých lištnách mentum vidti jest zcela zeteln po jedné široké destice, na kterou oporná vidlice dosedá. lánek, ležící mezi fulcrum s jedné a mezi hypopharyngem a labrum se strany druhé (pední jeho otvor považuje Kraepelin za vlastní ústa muší), liší se od téhož v so- sáku muším tím, že jest mén uzavený. Vypadá jako poloro- zevená oblina kuželová. Známé dv mohutné vtve tracheální, které Kraepelin zakreslil jen v píném ezu, probíhají po jedné v každé stran sosáku a rozvtvují se v jemné kapiláry v ssa- cích deskách. Nejhustší plete kapilár nalézá se tam, kde jsou slinné žlázy labiální. Tyto se nalézají u koene sosáku, v okolí konce fulcra, jakož i konce ssacích desek. Prajednoduché oporné zaízení ssacích desek nalézá se v so- sáku druhu Chrysomyia formosa Scopoli. O horních oporných vidlicích nelze ani mluviti, nebo místo tch vyvinula se toliko ztlustlá chitinová obruba horních lalok ssacích desek.

V bezprostedním její okolí vznikly pseudotracheje, jejichž po- átek možno tu dobe znamenati jako u Phorocery (viz výše). Základy trachejí nepikládají se pímo k chitinové obrub lalok ssací desky, nýbrž vznikají ze samostatné membrány jako v so- sáku eledi Dolichopodidae. Mentum (obr. 4. : ni) rozdluje se v pedu ve dva výnlky, které spolu tvoí V. Na distálních koncích jsou opateny tužším chitinovým hrbolkem (hr. obr. 4.), jenž jest homologický s pomrn dlouhými a lennými opornými vidli- 20 — cemi v sosáku Lonchaea vaginalis Fall. (Srovnej s obr. 1.: op. v.) Jaké zjednodušení tu nastalo, vyniká zejm, když uvážíme, že dlouhý, nahoe lopatkovit rozšíený ústroj jest homologický s pouhým hrbolkem. S distálními hrbolky na výnlcích mentum souvisí hrbolky veliké oporné desky jednotlivých lalok ssacích desek. Tedy zase hrbolek {hr^ obr. 4.) jest homologický s dlouhou chitinovou tyinkou, za to úzká o porna proužka, jak jest ji vidti v sosáku Lonchaea vaginalis Fall, rozšíila se v širokou opornou desku. Patrn jest rozvoj oporných vidlic podmínn rozvojem lalok ssací desky a snad i jejich pohyblivostí a délkou sosáku.

Jako v sosáku Chrysomyia formosa Scop. tak také v so- sácích Mochlonyx velutinus Ruthe a Poecilostolla pictipennis Meigen nalézají se velmi kratiké dolní oporné vidlice {op. v. obr. 6.). S tmito souvisí široké oporné destiky lalok ssacích desek. Krátké zakroucené dolní oporné vidlice vyskytují se v podádu Orthorapha velmi asto, zvlášt jimi vynikají eledi Tipulidae a Culicidae.

Z nkolika tuto popsaných zaízení oporných vycházejí samozejm tyto všeobecné vty: 1. Nejdokonaleji zdife- rencované dolní oporné vidlice má Lonchaea vaginalis Fall. Z mentum po každé stran vyniká samo- statný dlouhý processus, jenž se nahoe rozšiuje aby mohl opíti chitinový proužek ssací desky. Pi tom teba poznamenati, že ssací desky jsou pomrn veliké a opatené etnými pseudotrachejemi, nikoliv však ve vtším potu nežli v sosáku rodu Musea Lin.

2. Horní oporné vidlice asto se tak promní

že 1 i c h 3> výbžek smrem v e n t r á 1 n í m znamenit vzroste, a to na úkor vlastní vidlice, která zakrsává

(Lonchaea, obr. 1.).

2. Zhusta oporná vidlice s lichým výbžkem, sroste v širokou destiku z mkkého chi tin u (Sepsis, obr. 3.).

4. U nkterých rod z Cycloraph splývá oporný proužek s vidlicí v jedinou tyinku, ale tato zstává sa ni ostat nou; tedy ncsrstají ob ásti vidlic ve skutenou vidlici jako u rodu Musea. (Viz obr. 2.) . 21

5. V sosáku jiných rod vyvinuly se samostatn ob ásti vidlic, ale ne srostly. Postrádají však op orného proužku. (Sepsis, obr. 3.)

6 U Orthoraph nalézají se spodní oporné vidlice pravidlem malé nebo nepatrné.

7. M e n t u m C y c 1 o r a p h m í v á p r a v i d 1 e m p o s t r a n n í okraje stlustlé, takže vypadají pod drobnohledem jako dv rovnobžné lištny. K tm se pí-ipojují spodní oporné vidlice, a proto bývají asto ob jejich ásti nes rostlé (mimo Muscidae a Tachinidae). Viz obr. 1., 2., 3. /.

8. Mentu m Orthoraph se vyznauje medián, ní ventrální lištnou, která se v pedu rozštpuje a tvoí podklad pro oporné vidlice, které jsou vyvinuty jako prosté hrbolky nebo kratiké chitinové oblouky. Viz obr. 4. a 6. /. Resumé.

1. Die bei weiten am meisten differenzierten íStútzgabeln, vvelche an das Mentum sich ansetzen, besitzt Lonchaea vaginalis

Fa 11. Dieselben sind aus zwei selbstándigen Chitinstábchen, an die sich erst die .Stíitzbánder anfúgen, zusammengesetzt.

2. Im Saugrussel anderer Holometopen sind zwar die unteren Stútzgabeln sichtbar, sind aber nicht verwachsen und stehen nicht in Verbindung mit den immer vorhandenen Stutzbándern.

(Beispiel: Fig. 3.)

3. Bei manchen Familien der Holometopen sind die Stútz- bánder und Stútzgabeln zu einem einzigen Chitinstreifen an

jeder Seite der Endlippen vereinigt. (Fig. 2.)

4. Bei der Gattung Musea sind beide Teile der Stútzgabeln zu einem wirklichen Gabelapparat verwachsen. Ihre Stútz- bánder sind nur rudimentár (Kraepelin).

5. Orthorapha zeigen nur kleine oder ganz rudimentáre Stútzgabeln oft von der Form eines Hockers. (F^ig. 4.)

6. Die oberen Stútzgabeln sind in dem Rússel der Dipteren

auch sehr mannigaltig entwickelt. (Fig. 1. bis 5.) _ 22

A. H. Jouki: Chytání a vzorná praeparace motýl.

1. Chytání motýl. (Dle vlastních zkušenosti.)

V následujícím pojednání chci zcela strun, promluviti o chytání motýl denních i noních a rzných pomckách i pedmtech, jichž nezbytn každý ádný entomolog má k tomu zapotebí. Entomolog ádn vypravený má pevnou, pípadn okovanou dobrou hl, v kapse náprsní uschovanou tydíln skládací síku z jemného tkaniva (nejlépe hedbávnou), která rychle dá se roz- ložiti a dvma hmaty na hl pipevniti. Takovjxh praktických sítek nabízí závody s entomologickými potebami nkolik typ. Ku chytání motýl užívá se také tak zvaných kleští, které ale zrunému lovci jsou jen zbyteným bemenem. Dále nutno míti nkolik rzn velkých lahviek s jedem (kyanid draselnatý) k usmrcení mr se kmen rzných strom sebraných. Místo kyanidu draselnatého možno užíti sírouhlíku aneb chloroformu. Sírouhliku užívá se vtšinou jen tam, kde chceme chycenou mru — samiku jen omámiti, aby ve skínce, do níž ji po chvilce pendáme, pípadn — jsouc oplodnna — vajíka svá nakladla.

Lahviky podobné, velice praktické, kde motýl ani s jedem,

ani s tekutinou omamující nepijde do pímého styku, zná za- jisté každý praktický entomolog. Další ást výzbroje jest oblá, lepenková krabice s rašelinou na dn, která slouží k uschován nabodnutých motýl. Doby, kdy entomologové chycené motýly zabodávali do klobouku, dávno již minuly a byl by takový sbratel dnes jist jen pro posmch. Prospch každého entomologa žádá, aby mo- týl ped nabodnutím na špendlík byl usmrcen, což jak všeobecn známo, dje se pi motýlech denních stisknutím hrudníku.

Pi vydatnjším lovu, možno na jeden špendlík více, 6—8 motýl nabodnouti a to tak, že nabodáváme tyto stranou hrud- níkem. K takovému »hromadnému« nabodávání užívá se, pokud možno, tch nejslabších špendlík, aby se motýli zase pohodln, po slabém navlhení, s nich bez poškození stáhnouti dali. Dležitá ást výzbroje jsou špendlíky, kterých nesmí býti

nikdy nedostatek. Na výlet berme ísla 4, 5, 6, 7 a 8. Slabší 23

druhy jsou na výletu zbytený, an zcela malinké mry a pí- alky až doma se napichují, zstávajíce po dobu exkurse v lahvice. Velké mry a lysaje, na stromech sedící, nabodáváme na ti, v delší (as 10 cm.) rukojeti zasazené jehly. Jehly tyto musí být soubžné a tvoí hroty trojhran o 5 mm. stran. K usmrcení velkých mr a lyšaj upotebuji po dlouhá léta roztoku kyanidu draselnatého (cyankalium), jejž vpravuji do tla jejich pomoci obyejné jehly šicího stroje. Jehla tato má jak známo, za hrotem dosti velké ouško, od kterého vede žlábek a staí ku pojmutí takového množství jedu, by v krátké chvíli pivodilo smrt motýla. Jehlu mžeme tupým koncem v zátce upevniti tak, že tato hrotem ke dnu lahviky smujíc stále v roztoku jedu jest ponoena.

Ale pozor ! Výpary kyanidu draselnatého vniknuvší do nozder a do oí vyvolávají zánt sliznic a malou, krátce trvající rýmu a slzení oí.

V poslední dob používá se s dobrým výsledkem k usmr- cení velkých motýl malé injekní stíkaky, která prý se velmi osvdila. Místo kyanidu draselnatého možno upotebiti také odvaru tabáku. Neusmrcuje tak rychle, ale má tu výhodu, že jím usmr- cený motýl nebývá napadán rznými škdci sbírek.

Vraceje se ješt ku špendlíkm, považuji » Karlovarské* za nejlepší a to zvlášt erné, které mají mnohé dobré vlastnosti. Jsou trvanlivé, velmi pružné, neusazuje se na nich mdnka a nad to nevnucují se svým leskem ve sbírce oku, jako špendlíky žluté, leštné. Sbratelé, kteí nehodlají materiál nachytaný ihned prae- parovati, uschovávají motýly v tak zvaných »kornoutkách«. Tyto kornoutky mají tu výhodu, že každý chycený motýl je od dru-

hého oddlen a nemže se nijak poškodit ; nad to možno velké množství motýl v malé skínce uschovati. Kornoutky tyto robí se z papíru do tverce nastíhaného, který do trojúhelníku se peloží a sice tak, aby na obou oteve- ných stranách zbyl okraj k založení, resp. k peložení. Usmrcený motýl, který musí míti kídla povrchem k sob složená, vsune se do kornoutku, na jedné stran již pehnutím kraje uzave- ného, tak, aby hlava ležela v rohu již zaveném, naež se tetí strana pehnutím penívajícího okraje uzave. 24

Dále jest výhodné bráti na výlety ješt dobe svírající pro- štpec (pinceta) a k ukojení okamžité zvdavosti dobrou lupu. Entomologové, kteí sklepávají hmyz se strom železným »klepáem« opateným gumovým prsténcem, musí se arci s tímto 3 — 5 kgr. tžkým bemenem lopotiti, ježto by hmyz vysoko na stromech sedící jinak neulovili. Neuznávám za nutné probírati a vysvtlovati zpsob chytání motýl do síky a lahviky, an každý sbratel i zaáteník sám v každé dob domže se pa- tiné zrunosti. Chci ješt krátce zmíniti se kdy a kde možno nejv^ýhodnji motýle denní chytati.

Nejlepší doba pro výnosný lov jest asné jitro, brzy po východu slunce ; motýli vzbuzeni slunkem »jdou na pastvu« a možno v tuto dobu uloviti druhy, které jinak po celý parný den neuvidíme, ježto pak poletují ve vrcholcích vysokých strom. Nejlepší a nejvýhodnjší místa jsou sluncem ozáené lesní prseky, travou a kvítím porostlé, lesní vozové cesty s rozma- nitou vegetací, paseky na výsluní, kvetoucí luiny pi pokraji lesa a konen louže s vysýchajícím a páchnoucím bahnem.

Kány na stromech lesních i ovocných s vytékající mízou jsou pirozeným vnadidlem, na nmž možno mnohého motýla uloviti.

Ze možno blopáska topolového starým sýrem pilákati jest mnohým entomologm známo. Pro odpolední lov, není-li vtrno, volme malé, sluncem ozáené paseky, lesní cesty a kvetoucí luka pi lese Je-li v- trno bývá výsledek lovu obyejn na nechránných místech slabý, tu nutno se uchýliti na paseky obklopené lesy. Je-li obloha zastena studenými mraky, kterými slunko jen obas prokmitne, jest výsledek lovu vždy špatný; i když tu a tam njaký motýl se m.ihne, jest veškera snaha jej uloviti marná. V takový as obmezí se sbratel na hledání mr na kmenech sedících a to vždy v závtí a na stran sluncem neozáené. Veerní a noní lov mr jest velice zajímavý a volíme-li dobré stanovišt i velice výnosný. Odpldne vypravíme se vy- zbrojeni dobrým vnadidlem, síkou a lahvikami na sbírání mr na místo ku vnadní vyhlédnuté. Paseka ze tí stran lesem ob- klopená jest dobrým lovištm, zvlášt smuje-li otevená strana k lukám a polím. Vyberme stromy z lesní stny vystupující aneb v pasece o samot stojící a tyto pomocí tvrdého šttce ve výši as 1 a pl metru vnadidlem hust poteme. Jiné kmenj^ výhodno natíti jen ve výši as pl metru, an takto možno po- ^ 25 lapiti mry blízko u zem létající. Nati-ené kmeny poznamenáme pípadn pi zemi kusem bílého papíru, který kaménkem zatí- žíme aneb vtvikou pibodneme. Výhodn možno též vnaditi pi-i kraji lesa a na stromech o samot ve stedu kvetoucích luk a polí stojících. Na vnadidlo chytati možno již asným jarem, ale druhá polovice ervna, ervence, srpen a záí jsou nejvydatnjší. Ješt vnaditi, výsledek jest v íjnu a dokonce i v listopadu možno slabší potem, ale mnohdy potší nás vzácnjší koist'.

Stahuje-li se na obzoru z veera boue, bude lov na vnadidlo jist velmi vydatný. Snaha mr a lyšaj rychle se nasytiti, nežli se boue rozburácí, žene tyto od místa k místu a tu nutno promeškaná vteina a dobrá mnohdy koist' je ta se pipraviti ; tam. Ku lovu na vnadidlo zapotebí nejmén dvou osob, jed- nomu lovci mnohý kus ulétá, který druhý len dvojíce do pi- pravené síky chytiti mže. Nezbytn zapotebí jest dvou dobrých jeden lovec lampiek a nutno i toho dbáti, aby proud svtla druhému nevrhal v obliej. Jakmile nastává soumrak, obchází dvojice lovc kmeny vnadidlem natené, první sbírá pi vnadidle sedící mry do lahviek, kdežto druhý odlétající kusy síkou lapiti se snaží. Takto chycené mry se nenapichují, an k této práci zapotebí asu a pozornosti; ponecháme je prosté v lahvikách s jedem aneb je z menších do vtších pozorn pesypáváme. Každý entomolog »vnadící« pozoroval, že nejvtší pílet je hned po západu slunce, pak nastane pestávka a až okolo 10té hodiny objeví se nové koisti. Pirozeným vnadidlem jsou skupiny siln vonících kvtin. acetylénce v za- Chytával jsem hojn mr i lyšaj pi cyklistské hrad na kvetoucím jasmínu a na knotovce, která má tu výhodu, že po celé tém léto kvte. Ku konci sdluji dobrý recept vnadidla. Dám svaiti pl litru piva (svtlého neb tmavého) s 2—3m lžícemi syrobu neb medu a pidám do vaící se tekutiny 3 vtší jablka neoloupaná. Po chvilce varu jablka popraskají, naež tyto vyndám a hmotu jejich cedníkem do vaící se a zvolna houst- noucí tekutiny procedím, vše pak nechám až do patiné hustoty vaiti. Tekutina tato nesmí se pi vaení pipáliti. jest Je-li vnadidlo patin husté, dáme je vychladnouti a nyní k použití pipraveno. Toto vnadidlo neteba parfumovati ovocnými ethery. Pi- dáme-li pi vaení suché slupky z jablk, získá vnadidlo na hod-

not ; chcemeli však uvaiti vnadidlo hustoty kaše, pidáme jablek.

astji odporuuje se též užívati sušených jablených ízk na motouzu navleených, jako dobrého vnadidla. Nemám v tomto smru vlastních zkušeností, ale nedal bych nikdy pednost zpsobu tomuto ped chytáním na vnadidlo na pevném kmeni na- tené.

Fauna Bohemica.

I. Conspectus Apidarum, quas in Bohemia collegi.

In Bohemia pauci adhuc viri coUigendis Apidis operám da- bant. Quod hac in re Kirchner fecit et scripsit, prorsus invete- ratum est. Apidarum vero coUectus, ab heredibus J. Duda, viri doctissimi et Bohemorum entomologi clarissimi, Museo Publico Pragensi condonatus, quod ad Bohemiae explorationem hymeno- pterologicam attinet, haud magni pretii est, cum accuratis de in- veniendi locis adnotationibus careat. Species, quas Duda ipse in

Bohemia captaverat et, quas ab amicis suis extraneis obtinuerat, promiscue maxima ex parte sine uUa explicatione in collectu ejus inveniuntur. Tempore demum novissimo haec hymenopterologiae pars diligentius tractata est.

Ego ipse nisi tribus locis Apidas non legebam : Sutticii (Su- šice — S), CoUinii (Kolín — K) et in vivario comitis Kinsky prope Chlumec (Obora — O), quod praecipue Fossoribus et Ichneu- monidis abundat. Nihilominus puto, hanc enarrationem sat cla- ram Apidarum bohemicarum imaginem praebere. Non credo, in Bohemia plus quam 80 novas species inveniri. Alio módo res sine dubio in Moravia se habet.

A. Apidae solitariae.

1. gen.: Prosopis F. : hyalinata Sm. (SK); — genalis Thoms. (SK); — conusa Nyl. (SK); — punctulatissima Sm. (K);

— pratensis Geof. (K) ; — sinuata Schnk. (S) ; — pictipes Nyl. (K); — brevicornis Nyl. (SK); — variegata F. (K) ; — nigrita -;

; — F. (SI\0) — annulata L. (SKO) ; — angustata Schrnk. (K) ;

punctata Brullé (KO) ; — lineolata Schnk. (K). 15 species.

2. gen. : C o 1 1 e t e s Ltr. : cunicularius L. (K) ; — fodiens

K. (SKO) ; — nasutus Sm. (K) ; — daviseanus Sm. (SKO) ; — marginatus Sm. (K) ; — succinctus L. (SKO); — picistigma Thoms.

(K) ; 7 species.

3. gen. : H a 1 i c t u s Ltr. : quadricinctus F. (K) ; — sexcinctus F. (.SK); — xanthopus K. (SKO); ~ tetrazonius Klug (SKO); — maculatus Sm. (SKO); — rubicundus Christ. iSK); rufocinctus Nyl: (K); laevigatus K. (SK); — sexnotatus K, (SK); — costulatus Kr. (K); — zonulus Sm. (SK); — leucozonius

Schr. (SK) ; — quadrinotatus K. (SK) ; — interruptus Pz. (K)

— calceatus Scop. (SKO) ; — albipes F. (SKO) ; — malachurus K, (K); — affinis Schnk. (SK); — fulvicornis K. (SK); — semi- punctulatus Schnk. (SK); — pauxillus Schnk. (K); — laevis K. (K); — minutus Schr. (SK); — nitidiusculus K. (SK); — villo- sulus K. (SK); — brevicornis Schnk. (K); ^ glabriusculus Mor.

(K); — minutissimus K. (K) ; — turaulorum L. (SKO); — sub- auratus Rossi (SKO); — morio F. (SKO); — politus Schnk. (K); — leucopus K. (SK); — smeathmanellus K. (SKO). 34 species.

4. gen. : A n t h r e n a F. : morio Brullé (K) ; — carbonaria L. (K); — cineraria L. (SK); — flessae Pz. (K); — thoracica F.

(SK) : — nitida Fourcr. ; — ovina Klug (K) ; — albicans (SKO) — Miill. — tibialis K. (SK); — morawitzii Thoms. (K) ; (SKO); — nigroaenea K. (SK) ; — rosae Pz. var. trimmerana K. (SK) ;

rosae var. spinigera K. (SK) ; — apicata Sm. (SK) ; — fulvago — Christ. (SK) ; — humilis Imh. (SK) ; gwynana K. (SKO) ; praecox Scop. (SKO); — varians K. (SKO); — fucata Sm. (SK); albicrus K. (K); — parvula K. (SK); — minuta K. (SK); flori-

(K); — nana K. (K) ; — nana Schmd. (K)^) — nievata cola Ev. — Friese (K); — ventralis Imh. (SK); — marginata F. (KO) ; F. cyanescens Nyl. (S) ; — hattorfiana F. (S) ; — cingulata (SKO); -- genevensis Schmd. (K)-) — polita Sm. (K); — cur-

vungula Thoms. (K); — extricata Sm. (K) ; — flavipes Pz. (SKO); — labialis K. (SKO); — labialis var. labiata Schnk. (schenkii Mor.) (KO); — fimbriata Brullé (K); — argentata K.

') Huic speciei de sententia J. D. Alfken aliud nomen imponendum est.

-) Magna copia carm invenitur in valle. quae prope Kolín sub Pasinka est; primo vere, 2 hebdomadas ante cognatam A. oingulatam, in floribus Po-

tentillae volitat. ;

(K); — lucens Imh. (KO); — shawella K. (S) ; — combinata

Christ. (K); — propinqua Schnk. (K) ; — chrysopyga Schnk. (K); — xanthura K. (SK); — similis Sm. (K); — afzelliella K. (K); denticulata K. (K); — pubescens K. (SKO); — simillima Sm.

(S); — nigrifrons Sm. (K); — clarkella K. (S). 52 species.

5. gen. : N o m i a Ltr. : O

6. gen. : P a n u r g i n u s Nyl. : O 7. gen.: Dufourea Lep.: vulgaris Schnk. (SK); — halictula Nyl. (KO). 2 species.

8. gen.: Halictoides Nyl.: dentiventris Nyl. (SK); — inermis Nyl. (KO); 2 species.

9. gen. : R h o p h i t e s Spin. : quinquespinosus Spin- (SK) — canus Ev. (K); 2 species.

;•') 10. gen. : Camptopoeum Ltr. Irontale F. — 1 species.

11. gen.: P a n u r g u s Ltr.: calcaratus Scop. (SKO); — banksianus K. (K); 2 species. 12' gen.: D a s y d o p a Ltr. : plumipes Pz. (SKO); — argentata Pz. (K): 2 species.

13. gen.: M e 1 i 1 1 a K. : leporina Pz. (SKO); — melanura

Nyl.: (KO) ; — haemorrhoidalis F". (SK); 3 species.

14. gen.: Systropha 111.: curvicornis Scop. (SKO); — planidens Gir.'*); 2 species.

15. gen.: M a c r o p i s Pz. : labiata F. (O); 1 species.

16. gen.: Xylocopa Ltr.: violacea K. ;^) 1 species.

17. gen.: Ceratina Ltr.: cyanea K. (SK); 1 species. 18. gen.: Eucera Ltr.: dentata Kliig (K); — ruficornis

F. (KO); — malvae Rossi ;") — longioornis L. (SK); — difficilis Duf. (SKO); interrupta Baer. (K); 6 species.

19. : 1 i : gen. Me 1 1 u r g a Ltr. clavicornis Ltr- (K) ; 1 species.

20. gen. : P o d a 1 i r i u s Ltr. : quadrifasciatus Vili. (K) ; — bimaculatus Pz. (SK); — pubescens F. (K); — vulpinus Pz. (K); — retusiis L. (SK); — acervorum L. (SKO); — parietinus

F. (SK); — furcatus Pz. (SK); — borealis Mor. (S) ; 9 species.

*) Permultos nidos detexit prof. Zavadil in colle, qui Kank dicitur et in-

íer Kolín et Hora Kutná positus est. *) Nonnulos mares prof. Zavadil prope Kutná Hora epit.

=) Quam prof. Klapálek prope Litomyšl captam esse affirmat.

") Unum marem a prof. Zavadil accepi. 29 •

21. gen.: Eriades Spin.: truncorum L. (SKO) ; — crenu-

latus Nyl. (K) ; — nigricornis Nyl. (SK) ; — florisomnis L. (SK); 5 species.

22. gen.: Osmia Ltr. : spinulosa K. (KO); — parvula

Duf. (leucomelaena K.) (KO) ; — leucomelaena K. (claviventris Thoms.) (KO); — mitis Nyl. (montivaga Mor.) (K); — bicolor Schrnk. (KO); — aurulenta Pz. (SK): — villosa Schnk. (S); — adunca Pz. (SKO); — spinolae Schnk. (SKO); — papaveris

Ltr. (S); — tridentata Duf. (K) ; — panzeri Mor. (K); — caerulescens L. (SKO); — fulviventris Pz. (SKO); — leaiana K. (S) ; — uncinata Gerst. (SK); — emarginata Lep. (S) ; — rufaL. (SKO); 18 species. 23. gen.: Lithurgus Ltr. 0.

24. gen.: Megachile Ltr.: argentata F. (KO) ; — paci- fica Pz. (S); — apicalis Spin. (KO); — centuncularis L. (KO.; — versicolor Sm. (KO); — circumcincta K. (SKO); — nigriventris Schnk. (S); — lagopoda K. (SKO); - lagopoda var. maritima K. (KO); — vviUoughbiella K. (SKO): — ligniseca K. (KO); — ericetorum Lep. (SK); — muraria F. (SK); 12 species.

25. gen.: Trachusa Jur. : serratulae Pz. (SKO); 1 species. -- stri- 26. gen.: A n t h i d i u m F. : oblongatum Ltr. (S); Ltr. gatum Pz. (SKO) ; — manicatum L. (SKO) ; — punctatum

(SKO) ; 4 species. B. Apidae sociales. a) Sociales unius anni.

27. gen. : B o m b u s Ltr. : hortorum L. (SKO) ; — subterraneus L. (SK); — distinguendus Mor. (SK); — pratorum L. silva- (SKO) ; — hypnorum L. (S) ; — derhamellus K. (SK) ; — rum L. (SKO); — agrorum F. (SKO); — variabilis Schmd. soro- (SKO) ; — muscorum F. (SKO) ; — pomorum Pz. (SKO) ; — ensis F. (S); — lapidarius L. (SKO); — confusus Schnk. (SKO);

— mastrucatus Gerst. (S) ; — terrester L. (SKO); — elegans

S. (SKO); 17 species. b) Sociaies permanentes.

28. gen. : A p i s L. (Non legebam.)

C. Apidae parasiticae.

29. gen.: Sphecodes Ltr.:'') fuscipenis Germ. (KO); — gibbus L. (KS); — subquadratiis Sm. (K); — reticulatus Thoms.

') Cur Sphecodem Apidis parasiticis, et quidem iis generis Halictus

adnumerem, aliquando hac in ephemeride expositurus sum. Species hujus gene- ;;

(SK); rubicundus Hag. (rufiventris Pz.) (K); - pilifrons Thoms.

L. (S) ; 9 species.

i t : 30. gen. : P s h y r u s Lep. rupestris F. (SKO) ; — campestris Pz. (SKO) ; — barbutellus (SK') ; — quadricolor Lep. (S) — globosus Ev. (S); — 6 species.

3L gen,: Stelis Ltr. : signata Pz. (K) ; — breviuscula Nyl. (SK); — phaeoptera K. (KO); — aterrima Pz. (SKO); —

; minuta Lep. (SK): — minima Schnk. -) — ornatula Klug (KO) ; 7 species.

32. gen.: — Coelioxys Ltr.: aurolimbata Forst. (K) ; rufescens Lep. (SK); — conoidea 111. (KO); — quadridentata L.

(SKO) ; — elongata Lep. (SKO) ; — elongata var. acuminata Nyl.

(SKO); — mandibularis Nyl. (S) ; — afra Lep. (KO); — brevis

Ev. (KO) : — rufocauda Lep. (KO) ; 9 species.

33. gen.: Dioxys Lep.: tridentata Jur. (KO); 1 species.

34. : : gen. Ammobates Ltr. punctatus F. (K) ; 1 species.

35. gen. : P h i a r u s Gerst. 0.

36. gen. : Pa s i t e s Jur. 0.

37. gen. : B i a s t e s Pz. : emarginatus Schnk. ;^) 1 species.

38. gen.: M e 1 e c t a Ltr.: armata Pz. (SK); — luctusa Scop. (SKO); 2 species.

39. gen. : C r o c i s a Ltr. : scutellaris F. (SKO) ; — major Mor. (K); 2 species.

40. gen. : E p e o 1 u s Ltr, : variegatus L. (K) ; — productus Thoms. (K); — rufipes Thóms. (K); 3 species.

41. gen.: Epeloides Gir. : O.

42. gen.: No m ad a F. : lineola Pz. (.SKO); — alternata K. (S); — solidaginis Mor. (SKO); — roberjeotiana Pz. (KO); — nobilis H. Sch. (K) ; — fucata Pz. (K) ; — jacobaeae Pz. (SKO) — sexfasciata Pz. (SK); — lathuburiana K. (K); — ochrostomma

K. (SKO) ; — guttulata Schnk. (SK) ; — rhenana Mor. (SKO) ;

ris determinare difficillimum est, sine praeparatione quadam impossibile. »Speci- mens not so prepared are sometimes quite impossible to name,« dicit Saunders in optimo opere, quod »The Hymenoptera aculeata of the British Islands* in- scribitur. Qua de causa multas species, praecipue eas, quae exiguae magnitudi- nis šunt, determinare non potui.

^) Unam feminam Sutticii captavi, alteram a prof. Zavadil obtinui.

®) Unum marem ego in colle Oškovrh, qui prope Libice situs est, alterum

J. Paes, ludimagister CoUinensis, prope Riany invenit. 1 . - 3

— xanthosticta K. (K); — zonata Pz. (K); — ruficornis L. (SKO); — dalla-torreana Schmd. (K); — bifida Thoms. (KO); — borealis Zett. K); — flavoguttata K. (K): distinguenda Mor. — (K). — fuscicornis Nyl. (K); — armata H. Sch. (S);

mutabilis Mor. (K) ; — ferruginata L. (K) ; — brevicornis Schmd. (K); — fabriciana L. (SK); 26 species.

Summatim 265 species.

Relatio Apidarum, quae in aliis regionibus gignuntur: Suecia (Thomson) 206 species.

Anglia (Saunders) . 220

Tirolia septentrionalis (Schletterer) . 220 »

Bohemia (e tribus tantum locis!) . 265 » Germania (Friese) 440 » Francia meridionalis (Peréz) ... 491 »

Hungaria (Friese) 506 »

Ignorantur adhuc e Bohemia 6 Apidarum genera: Nomia, Panurginus, Lithurgus, Phiarus, Pasites, Epeloides.

Multas species, quae dit^lcillime cognosci possunt (Prosopis, Halictus, Nomada), determinavit et recensuit J. D. Alfken, Bre- mensis, vir mihi carissimus, cui ego gratias maximas ago.

P. Augustinus Kubeš, quardianus Ordinis Capucinorum CoUinii.

11. Noví brouci pro eskou faunu.

Dle sdlení Dra Lokaye ve schzi . entomologické spolenosti dne 19. dubna.

Dle seznamu Dra Klímy r. 1902 vydaného vyhledal jsem 24 druhy brouk eských, jež v seznamu tomto scházejí, a jich vyskytování se mnou nade vší pochybnost bylo zjištno a sice:

1. Chlaenius sulcicollis Paykul, chycen byl p. pro f. Klapálkem 29. dubna 1899 u Veselí nad Lužnicí v jednom exemplái.

2. Oxypodarufa Kraatz chycena byla v jednom exem- plái mnou 3. záí 1902 v pralese pod Boubínem. 3. Ocyusida rufescens Kraatz chycena byla 2. ervna 1903 mojí chotí na Bezdze u Blé v jednom exemplái. 4. Hygroecia complana Mann h. (z rodu Atheta) chycena byla ve dvou exempláích v náplavu Vltavy r. 1901 v dubnu na Zlíchov. 32

5. Metaxya i sla di ca Kraatz, (z rodu Atheta) chycena byla poátkem ervna 1898 mnou u labské boudy na he- benu Krkonoš v 1 exemplái.

6. Omalium translucidum Kraatz, chyceno mnou v 1 exempl. v ervnu v Kri.

7. Neuraphes carinatus Mulsant, chycen byl mnou

26. íjna 1902 v 1 exempl. v Kri u Prahy.

8. Euconnus oblongus vSturm, chycen byl mnou 3. záí 1902 v pralese pod Boubínem v 5 exempláích.

9. Hydnobíus mul tistr iatu s Gy Hen hal, chycen byl mnou v ervnu v 1 exempl. ve Stromovce u Prahy.

10. Ptenidium Gressneri, Gillmeister, chytal jsem astji ve Stromovce v dutém jilmu.

11. Micrus filicornis Fairmaire, pichází v náplavu jarním eky Vltavy na císaské louce, v Podbab nepíliš hojné, chycen byl mnou astji.

12. Simplocaria maculosa Erichson, chytal jsem na jae ve Veltrusích v parku u potoka pod listím a mechem.

13. Curimus Erichson i Reitter, chycen byl 18. ervna 1903 v 1 exempl. p. prof. Klapálkem na cest podle Labe nad Spindelmúhle.

14. Menephilus curvipes Fabricius, chycen b}/! v etných exempláích ve devných setlelých kozách ped malo- stranskými mlýny.

15. 0ti o r rhy n chus scabrosus Marsham, chycen byl v íjnu v 1. exeplái mnou na Petín v lomech.

16. Foucartia squamulata Herbst, chycena byla

28. kvtna r. 1902 v 5 exempláích na kvetoucích kovinách v Chuchli p. prof. Klapálkem.

17. Cleonus obliquus Fab r., pichází na jae místy dosti hojn u Prahy. 18. Erirrhinus nereis Paykul, chycen byl mnou a- stji na jiínském rybníku. 19. Eubrychius velatus, Beck, chycen byl mnou ve 3. exempláích v jarním náplavu Labe v Toušeni, 20. Litodactylus leucogaster Marsham, chycen byl mnou astji v jarním náplavu Labe v Toušeni. 21. Rhinoncus inconspectus, Herbst, chycen byl mnou ve 3 exempl. v jarním náplavu v Toušeni. ,

22. Hylesinus crenatus Fabr., chytán byl mnou v jasanech ve Sv. Václavských lázních v Praze. 23. Oomorph US concolor Sturm, chycen byl mou

chotí na jae v 1 exempl. v Radotín.

24. Mantura ob t usa ta Gyllenhal, vyškytá se v záí v Kri u potoka.

Catalogus dipterorum faunae bohemicae. Supplementum.

(Doplky ku Kowarzovu seznamu eských much. Diptera).

R. 1902 o prázdninách sbíral jsem v okolí msta Proti- vína, odkudž jsem získal 1100 specií. Mezi tmi (ohledem na seznam Kowarzv^) objevila se celá ada pro Cechy nových specií, jež tuto uvádím. Chironomus ferrugineo-vittatus Zettr., Chir. aprilinus Mg Sciara Thomae L., Culex annulipes Meig., Anthrax hottentota L;,

Bombylius fugas Wied., Systaechus ctenopterus Mik. 9 , Rham- phomyia plumifera Zett. 9, Empis trigramma Meig."(5', Diaphorus cynocephalus Meig., Gymnopternus germanus Wied., Gymn.

nobilitatus Lin., Chilosia proxima Zett., Phasia annalis Fabr. ^f, Hyalomyia aurulans Rob Desw., Hyal. umbripennis Mg., Micro- excavata Zett., palpus pictus Meig. 9 , Gonia flaviceps Zett., Exorista Tachina agilis Meig., Tach. anticornis Mg., Tach. polita Meig. 9> Tach. hortensis Meig., Phorocera cillipeda Rond 9> Frontina nigricans Eger., Tryptocera frontalis Macq. 9, Hypostena medorina Sch., PoUenia depressa Meig., Pyrellia serena Meig., Cyrtoneura simplex Loew9> Spilogaster angelicae Scop., Spilogaster carbo- ari- nella Zett (^, Limnophora quadrimaculata Fall., Limnophora cina Schn., Hylemyia ílavipennis Fall. 9, Homalomyia sociella

Zettr. (5", Homalomyia floricola Meig. (j, Limosina coxata Stenh., Sapromyza plumicornis Fall, Sapromyza anisodactyla Loew^ (5*, Sapromyza platycephala Loew, Geomyza nigripes Meig., Nothi- phila annulipes Stenh., Chlorops nasuta Schin., Tetanocera co- ryleti Scop Nové rody eské z okolí Protivína jsou Geomyza Fall a Zeuxia Meig., nebo jsem tam nalezl Geomyza nigripes Meig.

a Zeuxia cinerea Meig. (5*. Ant. Wimmer.

Vzácná eská tiplice jest Ctenophora ruficornis Meig. Dle všeho spoe se rozšíila po lesnatých krajinách eských, a ta

3 34 jen tam, kde se v lesích nalézá dosti listnatých strom. Nejblíže

u Prahy objevil jsem ji v lesích pod Hlavatým Kamenem nad

Dobichovicemi. Jakmile jsem se zmocnil 9, pátral jsem po (J, kterého se mi podailo lapiti až druhý rok poátkem ervna, práv když opouštl kuklu, jež vynívala ze trouchnivjícího paezu bukového. Pohádán jsa touto koistí, prohledával jsem i okolní paezy, až se mi podailo najíti ješt kuklu celou. Tato se sice podobá kuklám ostatních Tipulid, le lze ji pece od tchto rozeznati pi podrobném srovnávání s nimi. Respiraní její rourky jsou kratší nežli tytéž na kuklách tiplic, pochva tykadlová vyniká tlouštkou a vetenovitým tvarem. Hrudní lánk}^ na dorsální stran zdobí chitinové kýly jako hru tiplic, ale abdominální lánky obmykají tvrdé, vysoké a nepravideln hrboulkaté prsténce z chitinu. Ant. Wimmer.

Im iMiesathale gegen das Dorf Wuttan bei Mies erbeutete ich eine unserer merkwúrdigsten Wanzen námlich die zu den Reduviiden gehórige Pygolampis bifurcata L. = bidentata

Frc. Jos. OH in Mies.

Liiter^atura.

Zur Morphologie des Insektenkopfes. II. Einiges iiber die Reduktion des Kopfes der Dipterenlarven. Von Nils Holmgren. Stockholm. —

Zoologischer Anzeiger. Bd. XXVII. 1904. Nro 1. Pan spisovatel nerozešil sice svojí prací velmi obtížný problém o redukci hlavy larev hmyzu dvojkídlého, ale za to podal cenné píspvky k jeho ešení. Po pehledu larví hlavy ze skupiny Eucephala, vylíil po-

mry na hlav, pes niž se prothorax již pevalil, pi emž doznala chitinová schránka hlavy znané redukce, což se jeví zvlášt na nientum a submentum.

Studie dipterologické. Ant. Wimmer. Rozpravy eské akademie císae

Františka Josefa pro vdy, slovesnost a umní. Tída II. Ro. XIII.

ís. 1. Spisovatel popsal methamorphosu pro ecliy nového ko- mára, Mochlonyx velutinus Ruthe a podal nové píspvky. k anatomii sosáku Sapromyza brunnitarsis Macq., Bor- borus nitidus Meig., Chrysomyia formosa Scop., Simulia nigra Meig., Platypalpus palIipesFall. Po- známky týkají se pedevším vývoje maxill a složení palpi maxil- 35

lares. Mimo to vysvtlil spisovatel, jak vznikají pseudotracheje

v sosáku rod el edi D o 1 i c h o p o d i d a e. Ani. 1 Vimmer.

Opuscula Ichneumonologica. Napsal prof. Dr. Otto Schmiedeknecht.

Svazek I., str. 410. Blankenburg v Durynsku. Nákladem vlastním. — Známý hymenopterolog, Dr. Schmiedeknecht, bez jehož spisu »Apidae Europae* žádný apidolog se neobejde, vnoval se poslední

léta studiu lumk a lumík, jež má zpracovati pro obrovské dílo »Das Tierreich«, vydávané král. pruskou akademií vd v Berlín a Nmeckou Spoleností Zoologickou. Jako prpravu, aby uspo- ádal systematiku, vydává struné klíe lumcích rod veškerého svta a druh palaearktických. Vyšel dosud první svazek, obsa- hující podele Ichneumoninae. Palaearktických rod popisuje tu Schmiedeknecht 58 se 792 druhy a etnými varietami. Ve druhém svazku následovati bude podele Cryptinae, ímž

ukonen bude pehled první skupinj' lumí: I ch n eu m o ni d ae

pentagonae. Zbude skupina druhá (leh ne um o n i d a e del-

toideae) se temi podeledmi : Pimplinae, Ophioninae, Tryphoninae. Poet druh všech tchto pti podeledí pjde

zajisté do tisíc. Veliká vtšina jich žije i v echách. Dosud však neetl jsem vdeckého popisu eského ani o jednom lumku, krom Klapálkova pojednání o prazvláštním Agriotypovi, jejž již Haliday

povýšil na zvláštní ele s jediným rodem a jediným druhem (armatus Curt.). — Jest vru tžko, abych neopakoval oblíbeného refrainu svého: Zbývá mnoho a mnoho práce, nežli zemi svou hymenopterologicky prozkoumáme. Ks.

Entomologická vycházka na Lysou Horu. Napsal J. M. Kadlák.

láneek tento jest ástí » Letáku vnovaného studujícím a turistm* : Z pírody Beskyd neb Moravského Valašska a slez- ského Lašska, vydaného nákladem Musejní Spolenosti ve Val. Meziíí. Ml by vlastn nésti nápis »Coleopterologická vycházka«, ponvadž pojednává jen o brouctvu uvedené krajiny a také tu zvlášt obšírn jen o Carabidech. Úelem jeho jest ukázati na bohatství

zvíeny tamnjší a pivábiti tak i jiné sbratele. Upozorujíce na ž^ láneek tento i celý leták, neváháme vysloviti pesvdení, pedevším jest nám teba místních sbratel, kteí v jedné ásti entomologie, by sebe menší, odborn se vzdlavše, všímají si také ostatního hmyzu, jehož materiál odborníkm ke spracovaní sví.

Jest žalostno, jak bídná jest posud naše znalos zvíeny hmyzí

našich vlastí, pes to, že hmyz jest objektem vedle rosíhn nejpí- stupnjším. asopis eské Spolenosti Entomologické bude bohdá 86 — '-

místem, kam nové bezpené poznatky budou ukládány, takže nebude se obrovské množství vdomostí a práce jako dosud

ztráceti. Kip.

DFobnosti.

Moucha Onesia sepulcralis a syreky. Ve velkých mstech po- letuje v lét tato moucha po oknech píbytk lidských, kde bývá po- važována za mouchu bzuivou, a patí do eledi Sarcophagidae (ma- saky). Abych zjistil, které to mouchy nií v Praze syreky, požádal jsem v nkolika obchodech o syreky zkažené. Ve všech pípadech vychoval jsem ze syrekových í>erv« jen jmenovanou mouchu. Larvy její, které v noci svtélkují úinkem bakterií na pokožce, zarývají se do syrek, kde šávou ze slinných žláz rozpouštjí vnitek jejich v hustou kapalinu, již ssají. Na povrchu syreek okornatí a chrání tak ped úrazem obyvatele svého nitra. A. W. O vlivu tepla a vlhka na vývoj much. Maje dosti kukel rodu Homalomyia canicularis zkoušel jsem, jak teplo a vlhkost psobí na vývoj jejich. Rozdlil jsem kukly do tí válc pro vývoj. V jednom jsem udržoval teplotu -|- 20" C a denn jsem do nho vkládal kousek mycí houby namoené ve vod. Z tchto kukel líhly se mouchy již po tech týdnech, (Bylo to v prosinci !) Druhé kukly jsem choval ve vzduchu -\- 20° C teplém, ale v suchu. Mouchy poaly se líhnouti ve

4. .týdnu. Prorazili sice kuklu, ale ven se nedostaly, zaschly. Tetí kukly jsem vysadil na pospas teplot — 2» až ^— 3" C a souasn suchu. Z tch se nevylíhla ani jediná moucha. Vývoji much svdí teplý a pimen vlhký vzduch. A. W. Známá entomologická firma Dr. O. S ta udí nger & B a ng-Haas v Blažejovicích u Drážan rozesýlá nové cenníky. Jsouce soustavn uspoádány, dobe poslouží jako píruný katalog pi úprav sbírek.

Úmrtí. Na svém sídle v Lewishamu u Londýna zemel dne 23. kvtna Rob. Mc Lachlan auktor základního díla o evropských Trichopterách :A monographic revision and synopsis of theTrichoptera oftheEuropean Fauna, ve kterém poprvé na pevný základ znak vzatých z pívsk genitalních postavil soustavu tohoto ádu. Omezujíce se pro nedostatek místa na tuto strunou zprávu, chystáme do píštího ísla obšírnjší nekrolog. Nakladatel knihkupectví I. L. KOBRA v Praze, Vodikova ulice.

Na mírné msíní splátky.

Atlasy rostlin, ptactva I motýl jsou c. k. mlníst. vyuování schváleny a školám ku koupi doporueny. Pírodopisný atlas rostlin. Napsal professor JAN JOHN. S 80 tabulemi, provedenými nejjemnjším barvotiskem a etnými devorytinami

v textu. — Cena celého díla ve dvou svazcích váz. 14 zl. První vydání rozebráno v jediném roce. — Druhé, pepracované a doplnné vy- dání vychází práv v sešitech po 32 kr.

Atlas brouk stedoevropských.

— 48 nádherných barvotickovýoh tabuli s 1350 obrazy. Slovný výklad podává professor FR. KLAPÁLEK-

Dva svazky 4" formátu váz. 20 zl. Atlas (tabule o sob) 48 tab., váz., cena 9 zl. Domácí literatura naše obohacena je dílem, jakého ani velké národy nemají.

IVIflLV BHEHP.

Vylíení života a vlasti:) os ti zvíat i postlin.

Podávají prof. B. ZÁBORSKÝ a J. JOHN.

4 svazky 8 zl. 80 kr, váz. s barev, pílohami 12 zl. 40 kr.

Ssavcía Vylíení života a jich vlastností. 300 stran. S 200 vyobrazeními v textu Cena brož. (bez píloh) 2 zl., váz. (s 8 barvotiskovými pílohami) 2 zl. 90 kr

Ptácii 322 stran. Se 184 vyobrazeními v textu. Cena brož. (bez píloh 2 zl. váz. se 4 barvotiskovými pílohami) 2 zl. 90 kr.

Plazil obojživelníci, ryby, mkkýši, lenovci a mtnší živoichové. 379 str. Se 342 vyobrazeními v textu. Cena brož. (bez píloh) 2 zl. 4Q kr., váz. (se 6 barvotiskovými pílohami) 3 zl. 30 kr. Rosftlinopis. Vlastnosti a soustavný popis rostlin se zvláštním zetelem k v3'jevm životním. Podává professor Jan John. 372 str. S 337 vyobr. v textu a 17 barev, tabulkami. Cena 2 zl. 40 kr., váz. 3 zl. 30 kr. — Velecenná pomcl^a pi studiu pírodopisném. Studující mládeži nelze dost doporuiti. Ji nahradí knih ta velikou a nákladnou knihovnu.

J\U% ptactva stedocvropskcDo.

Se zvláštním zetelem k druhm domácím slovem provází prof. J. JANDA.

Veliký 4'\ Se 48 skvostnými tabulemi barvotiskovými, na kterých vrn zobra- zeno jest 385 pták. Celé dílo vyšlo ve 2.5 sešitech po 40 kr. Cena váz. výt. 12 zl..

Všem ornilhologm, pátelm ptactva, myslivcm, školám doporuujeme k pro- hlédnutí. Vrnjších vyobrazení a zajímavjšího líení našich opeenc není. ^

Nakladatel knihkupectví I. L. KOBRA v Praze, Vodikova ul ice.

Na mérné msínó splátky.

]\U$ motýl stedití €^)ropy, ^í\ nádherných barvotískových ^f\ *^ tabul s 1300 obrazy

Slovný výklad napsal prof. JAN JOHN — Cena celého díla ve dvou svazcích

váz. 14 zl.

Nádherné tabule zobrazují nejen motýla, housenku a pupu jeho, ale i rostlinu, na které se nacházejí.

Atlasy motýl, ptactva i rostlin jsou nejen ministerstvem vyuování

schváleny, ale i doporueny.

menši dtla$ botanický (dle soustavy Línnéovy).

Pro potebu studujících škol siíedních, uitelstva škol obecných i mšanských a se zvláštním zetelem na rostlinopisy eské k vydání upravil pruf. ALEX. BERNARD. Cena brož. 15 K, váz. 17 K. - Text k veškerým tabulím vydán bude v pti zvláštních sešitech. —

Dr. 0. Staudinger & A. Bang-Haas. Blasewiiz-Drážany

= nabízí — ' v cenníku lepidopter . 47. (92 str. velké osmerky) as 1600 druhía mo-

týl, 1400 praepar. housenek etc, jakož i 159 levných centurií a skupin. v cenníku Coleopter . 20. a dodat. . 22.— 24. (136 str. vel. osmerky) as 22.000 brouk. v cenníku VII. (66 str. vel. osmerky) rzného hmyzu as 10.000 Hy- menopter, Dipter, Hemipter, Neuropter a Orthopter. Cenníky opateny jsou úplným seznamem rodovým. Cena každého ze tí seznam jest Mk. 1-50 m 180 hal. Tyto obnosy budou pi uinné objednávce piteny k dobru. Velký rabatt. — Zásylky na výbr. Korrespondence: nmecká, francouzská, anglická a skandinávská. ASOPIS

eské Spolenosíi Eníomologické.

flcta Sociefafis Eníomologicae Bohemiae.

Roník I. 1904. íslo 2.

Redakní komité:

ProF. Fr. Klapálek,

í?ed. Napoleon M. Klieil, Prof. Dr. Em Rádi,

P. Flug. Kubeš, Odb. u. Hni. Wimmer. S^

V PRnZE.

Nákladem eské Spolenosti Entomologické

Tiskem Dra £d. Grégra a syna. OBSAH: MUDr. K. Šulc: Popis nové mcr}' Psylla Dudai n. sp. str. P>7. ^ MUDr Em. I. okay: Cephennium ossulatum n. sp.,str. 40. — H. A. Joukl: iliytání a vzorná praeparace motýl str. 41. — P. Aug. Kuhes: Ze života

inravcnilK) str. 46. — Fauna Rohem i ca: Hcmcrobiws pcllucidus (Kpk. i str. 49.

MutiiliJae Latr. (P. A. Kubeš) str O. V oboí-c u Lán (Mužík i str 51. Ploštice

Pysolampis bidentata Goeze (Mužík) str. i')2. Aporia cratae.í^i L i Roubal) str 52. Phspvek k feun Bezkyd (Klapálek) str. r)2. — Nekrolojí: R, Mc Lachlanstr. 52. — Drobnosti: Sluch kobylek (Dr. E. Rádi) str. 53. Píspvek k praeparaci bio- logickvch objekt (A. V.) str. 54. Tahy hmyzu (Roubal) str. 54. — Literatura: Some unusual forms of Manduca atropos. C. R. Burrows str. 54. Mr.-J. E. Collin Fhora formicarum str. 54. Fr. Klapálek: Ueber die Gonopoden 'der Insekten und die Bedeutung derselben fijr die Systematik str 54 — Fr. Mužík: Struný ana- lytický pehled eských vroubenek (Coreidae) str. 55. Výtah ze stanov ESKÉ SPOLENOSTI ENTOMOLOGICKÉ (Societas Entomologica Bohemiae).

Cl. i. Úkolem Spolenosti sídlící v Praze, jest pstovati ja- Z3'kem eským studium hmyzu a to: pednáškami v obasných

schzích konan3'ch v Praze nebo mimo ní, vdeckými vycházkami, urováním a výmnou hmj'zu, vydáváním asopisu, poizováním píslušné literatury a sbírek hmyzových a hmotnou podporou v- deckých prací entomologických.

I. 2. lenové jsou estní, zakládající a inní. I. 3 Každý pítel studia entomologického, a bydlí v zemích království eského ili nic, mže se státi lenem Spolenosti.

Gl. 6. Každý inný len pla i pedem roní lenský píspvek 8 K, splatný v Praze Složí-!i nkdo jednou pro vždy do dvou

let 150 K, stává se lenem zakládajícím. Valnému shromáždní písluší právo výši tchto píspvk mniti.

Gl. 8. Každý len má právo: 1. pednášeti, súastovati se

rozprav i exkursí vdeckých, podávati referáty a literární práce k uveejnní, dostávati asopis Spolenosti bezplatn a jiné publikace Spolenosti za ustanovenou cenu sníženou, používati knihovn}' a vdeckých pomcek. 2. initi ve schzích návrhy, rokovati a hla- sovati o nich. 3. Voliti a volenu býti. 4. Odvolávati se z nález výborových k valné hi'omad.

Dopisy ízeny butež na:

prof. Fr. Klapálka v Karlin

Poad schzí obasných; 11. íjna, 25. íjna, 8. listopadu, i9. listopadu 20. prosince. — Valná hromada 17. ledna 1905.

"^bízím na brouky palaeark., zejména 7o CUÚPh rinilhlott výmnu zrod: LG Ofjllll UUUUICll Garabus, Staphylinus, Getonia, Elater, Necrophorus, Buprcstis, Tharops, Eucnemus, Melolontha, Ghr3'somela, Gerambyx, Donacia, Trichodes, Clerus, Gurcullio, Synodendron, Geruchus a jin^ za druhy z jiných aneb týchž rod brouk — i exotických — pak motýle palaearkt. i exolj^ — v mých sbírkách se nenacházející. Ferdinand Veselýj len v.vboru eské spolenosti entom., Král. \'inohrady, Mánesova ulice . 39. Popis nové mery Psylla Duda-i n. sp.

Popisuje MUDr. Karel Sulc.

Neonata tota viridis; specimina matura rufa, nigrofusca, striisflavoalbis;abdomennigrum;elytra

Psylla Dudaí n. sf. I. Žilnatina krovek. II. Konec tla J* se strany. III. Týž z pedu. IV. Konec kleští. V. Konec tla 9 se strany. VI. Kladélka zdola. vel hyalina, vel partim fušce tincta, costae brunneae; pedes, antennae etc. sine ullo signo proprio. 4 : ;

(^ Forceps copulatrix recta, a lat re visa aeque lata, apice paullulumexciso, birostrato; pars basa-

lis postíce in lobum dilatata. — Long. : 1^/^ —2^^ m. Habitat: Bohemia, Silesia austriaca, Transsyl- vania, in Salice Caprea.

Plastické znaky. Tlo neliší se nijak od jednotvárného

typu rodového ; kídla mají silné, mírn ochlupacené žilky ; v po- líkách: radiálním, discoidálním, kubitálním a obou marginálních

nco ídkých malých ostn ; rádius ve svém stedu význan ku pedu vyhnutý, pední vtev kubitu stejnomrn obloukovitá, plamka vyvinutá. Zadní kídla, kužele elní, tykadla a nohy bez zvláštních znak.

9 kroužky genitální : svrchní jest úzký, jen málo prota- žený a nco do vrchu vyhnutý; pi pohledu se strany na konci

zaoblený, pi pohledu s hora se stran setnutý ; spodní kroužek kratší, nahoru zahnutý a oste ukonený; v distální polovici jest nco nepravideln roztroušených ostn; ochlupacení sporé; rozmry délka svrchního kroužku .... 0"8 mm, délka spodního kroužku 0"6 mm, výška obou 0"4 mm.

(^ kopulaní klešt; se strany : vtévka pímá (pední její obrys pímý, v dolní polovici nco do pedu vypouklý, zadní obrys s pedním skoro rovnobžný), k vrcholu se jen o málo zužuje a zakonuje dvma tupými hroty, z nichž jeden je obrácen nahoru a ku pedu, druhý do zadu ; na dolní zadní polovin v- tévky pipojuje se do zadu a do vnit obrácený lalok. Výška vtévky 0*25 mm.; šíka dolní ^2 O' 10 mm., horní 72 0*05 mm. Pi pohledu shora obrací se vtévka mírným obloukem do vnit a ukonuje dvma hroty, krátkým, obrys nepenívajícím ped- ním a širokým trojúhelníkovitým zadním pi semknutých kle- ; štích vzniká mezi konci kleští prostora obrysu 0. Ze zadu : ukon- ení jeví se, jak práv popsáno; z dolní poloviny vtévky od- stává do zadu a do vnit lalok dvakrát širší vtévky; zevní obrys jest po stranách skoro rovný, nco vdutý, nahoe zaokrouhlený v oblouk; vnitní obrys jest osmovitý, s horní smykou kruho- vitou, dolní podlouhlou. Chlupatost vtévky jest stejnomrná okraj laloku má však mnoho do zadu a dol obrácených silných 39

chlup. Anální lánek samí o tetinu vyšší vtévky, pímý, hust ochlupacený, beze všech výbžk. lánek, klešt nesoucí jest jak dlouhý, tak vysoký, stejnomrn ídce ochlupacený.

Zbarvení jako u vtšiny mer jest velmi promnlivé a di- bezcenné jarní, práv vylíhlí agnosticky ; jedinci (z konce kvtna a zaátku ervna) jsou barvy šedozelené (cendre verte), kresba obvykle zbarvených míst jest rozplývavá, neuritá, barvy okrov žluté; zadek a nohy zelenožluté; koneky lánk tykadel, ge- nitálních kroužk, kleští a tarsi jsou nahndlé.

Úpln vybarvení pezimovavší jedinci : hlava na temen ervenohndá, pední okraj jamky temenní, jamky tykadlové a stední rýha hndé; zadní okraj partie u stední áry a pední rohy temene mohou býti žlutobílé; kužele jsou bu ervené, ervenohndé nebo žlutavé, tu pak base bývá hndá ; rovnž koneek mže býti temnji (hnd) zbarven. Oi jsou hndé, oka oranžová.

Štítek ernohndý má ve stedu 1 vtší skvrnu, po stra- nách 2 menší žlutobílé, jasn sienov vroubené; skvrny mohou splynouti ve více mén širokou a dlouhou pásku nebo zaujmou až celý štítek, tak že z pvodního zbarvení zbude po stran jen hndá skvrnka. Mesothorax: dorsulum ervenohndé, stední páska sie- nová nebo bložlutá: zadní okraj a rohy žlutobílé (jaune de

Naples) ; trojúhelníková kresba více mén znatelná a rozlehlá jest ernohndá. Dorsum ervené, až ervenohndé, kresba vy- vinutá, obyejn pesn ohraniená, barvy hndé i hndoer- vené; pásky bložluté, s okraji svtle sienovými i karminovými. Epidorsum ernohndé se svtložlutými rohy, lištna svtložlutá, ervenoern stínovaná. Metathorax ervený, ervenohndý, epidorsum žlutavé až hndé, lištna svtlejší, ervenoern stínovaná. Zadek: tergity erné, erven nebo bložluté lemované.

Kroužky gcnitální: (5" anální kroužek a spodní deska erné, distální konec této žlutohndý ; klešt hndé, koneek erno- hndý. 9 • svrchní kroužek smolov erný, koneek ervenohndý, spodní deska žlutohndá, špika a base erné. Tykadla: ernohndá, stední lánky mají proximalní ást svtlejší; dva basalní lánky až svtlohndé, poslední lánky celé smolov erné. Pochva sttinná a clypeus erné. Nohy žluto- až ernohndé, kolena a proximalní ást kyle svtlejší; tarsus hndý. Kídla 40

u erstvých mladých exemplá zcela sklovitá, prhledná pední: ;

u pezimovavších nervy i stigma úpln sepiov hndé ; u nkte-

rých exemplá mohou být políka více mén zakouená ; zadní kídla úpln irá.— Délka 1^1^ '27i mm., šíka */r, mm. Žije na jív. (Salix Caprea.) Nalezišt: Debrné (mezi Králové Dvorem n. L. a Hostin-

ným) v echách; nalezeny 6 9 a 4 (J v kopulaci pro pezimo- vání dne 18. dubna 1898. Michálkovice, Tšínsko, nalezen 6. ervna 1904 jeden samec práv vylíhlý (Šulc); HoheRinne, svah Oncescii, Sedmihrady 1 (j* a nkolik 9, na smrku (pe-

létlé) p. prof Fr. Klap alek 30. ervence 1904. Ode všech dosud popsaných forem kopulaními kleštmi bezpen odlišitelná. Larvy neznám. Novou význanou formu tuto dovoluji si pojmenovati na poest a památku prvního sbratele Psyll v Cechách zvnlého

p. prof. L. Dudy: Psylla Dudai mih i.

Michálkovice. Rak. Slezsko (Silesia Austriaca).

Cephennium fossulatum. n. sp.

Nový druh z rodu ..Mraveneká<. Popisuje MUDr. Emanuel Lokay.

Oblongo-ovatum, nigropiceum, convexum, elytrorum dorso depressiusculo, nitidum, parce subtiliter punctatum, thoracis la- teribus basin versus fossulatis, parte media basali elevata, con- vexa, antennis pedibusque flavis, antennarum articulo septimo majore, rotundato. 9 Long. 1*2 mm. Svrchu smoloerný, hlava hndoervená, tykadla a nohy

žiutoervené, makadla a chodidla svtlejší. Štít šíjový as o 7',

širší než delší, v ped zaokrouhlený, v zad rovn, slab zúžený, po stranách od polovice do zadu s hlubokou rýhou, soubžnou s okrajem, mírn zahnutou, stední ást štítu šíjového v zadu zdvižena, klenutá, hladká, strany nezn-ateln tekované a slab pýité. Jamka na koenu krovek nachází se uprosted šíky krovek á ramenní rýha jest od ní oddlena. Krovky klenuté, svrchu nco plošší, velmi jemn a spoe tekované, svrch jemn a spoe 41 pýitý; sedmý lánek tykadel znan vtší šestého a osmého, kulovitý, poslední lánek delší než širší, válcovitý s tupou špikou. Nalezený exemplá jest samika, nebo má pední holen na vnitní stran v pedu bez vroubku a zadohrudí nevtlaené. Velmi podoben Ceph. austriacum Reitt., má však na štítu šíjovém

Cephennium fossulatum n. sf. 1. Celkový pohled shora. 2. Koen štítu a krovek. 3. Konec tykadel. 4. Cephennicum austriacum konec tykadel. po stranách v zadní polovici hlubokou rýhu soubžnou s okrajem, fakou nevykazuje žádné dosud známé Cephennium. Sameek neznámý. Jedinou samiku nalezl jsem spolen s mnohými Ceph. majus Reitt. v bukovém listí dne 19. ervence 1901 na vrchu Kožleku v jižní Krajin.

Chytání a vzorná praeparace motýl.

Píše H. A. Joukl.

2. Vzorná praeparace motýl.

Pokládám za nutno, než pikroím ku vlastnímu pedmtu tohoto struného pojednání, pedeslati dvody, které mne po- hnuly napsati tento láneek s tak hrdým názvem. ;

— 42

Po léta pstuji již výmnu motýl se sbrateli eskými

i- cizími a mohu íci, že práv touto výmnou získal jsem velkou adu vzácných, ba nejvzácnjších druh lepidopter. Radost z takto získaných objekt byla však vždy kalena nepknou, ba mnohdy pímo hanebnou praeparací. Ve všech skoro pípadech byl jsem nucen motýle vym- nné znovu vlhiti a napínati. Ze tímto zpsobem motýl nezíská, ví každý entomolog z vlastní zkušenosti. Nechci tím snad íci, že by entomologové neumli nachy-

tané motýle správn a úhledn pro sbírku upraviti ; spíše jeví se pi této píležitosti nedostatek trplivosti, která jest pi prae- parací, vedle nutné zrunosti, pímo hlavní podmínkou. Není radno chytati na jedné exkursi spousty motýl jed- nch a týchž druh; není pak arci možno každému jednotlivému kusu vnovati pi praeparaci náležitou pozornost a péi. Chytejme vždy jen tolik kus jedné specie, kolik jich nutn pro sebe a své kolegy-entomology potebujeme. Nebude pak nikdy rzný entomologický brak, v massách nachytaný a prabídn praeparovaný zdobiti papírnické vykládce, jako smutný doklad »intensivní innosti* také — entomolog. Mj následující návod k vzorné praeparaci lepidopter má zkušené, »staré« entomology pímti ku praeparaci »jednotné« mladším pak kolegm-entomologm budiž prvodcem na nej- kratší cest ku získání zrunosti a vzorných výsledk praepa- raních. Pojednání toto jest pímo prosbou ku všem eským entomologm, prosbou za zavedení jednotné praeparace, která by pak

smle mohla nésti hrdý název : »Vzorná, eská praeparace lepidopter«. Prospch z vzorné praeparace plynoucí je jasný; každý entomolog s vzorným praeparatorem rád mní a posk3''tuje mu možnost, v krátké dob sbírku svou znamenit rozšíiti. Nyní k vci. Nejdležitjší pomckou pi napínání motýl jest ádné napínadlo. Vtšina entomolog robí sob napínadla sama a to s vtším neb menším zdarem. Vidl jsem u nkterých sbratel napínadla

» vlastní výroby «, která ani toho jména nezasluhují. Napínadel nutno míti vtší poet a to rzných šíek ho- eních desk a rzných mezer mezi tmito. Není radno používati dlouhých napínadel; délka 25 cm. úpln staí. 43

Abych uspoil sob popis vzorného napínadla, podávám tuto nálíres prezu jeho, který vše nutné vysvth' sám. Na první pohled vidno, že Ivídla každého, kolmo zabod- nutého motýla nalézají se ve výši 25 mm. na špendlíku, budou tedy kídla všech motýl, na tomto napínadle praeparovaných ve stejné výši. Podmínkou jest, že se špendlík vždy musí do- leního prkénka dotýkati. Mírný sklon hoeních desk budiž as 3 :50.

Rašelina sloužící k upevnní špendlík s nabodnutým motýlem, budiž vždy bezprostedn pod hoení deskou upevnna. Naprosto stejné napnutí obou pár kídel motýla usnad- uje velice, polepíme-li ob hoení desky bílým, v mezerách

A. Hrudník . B. Krdla.

Vzorné napínadlo.

5ti mm. dobrou, nesmytelnou tuší napí polinkovaným pa- pírem. Také J30vrch deva stává se tím hladším. Druhým dležitým pedmtem jsou jehly napínací. Tyto jsou bu rovné neb u hrotu zakivené, 35 cm. dlouhé, s jem- ným hrotem. Jehly zapuštny jsou do držadel devných a slouží ku zachycení a povytažení kídel motýla do správné polohy.

K upevnní a pikrytí kídel odporuuje t. zv. pauzovací plátno ; ono poskytuje znamenité výhody svou pevností, hladkým povrchem a svou prhledností. Konen teba míti zásobu ocelových špendlík se skle- nnými hlavikami, kterými pásky napínací na napínadlo upev- ujeme.

. Oznaiv nejnutnjší nástroje praeparaní, pikroím ku stfunému popisu napínání. 44

Motýle usmrcené nabodáváme s hora hrudníkem tak, aby

špendh'k stál na podélné i píné ose tla úpln kolmo. Leda- byle nabodnuté kusy dokazují nedbalost praeparatorovu a nemají, by sebe istší, pro sbírku vzornou valné ceny. Stává se velmi asto, že mnohý motýl usmrcený výpary jedu, složí kídla tak pevn k sob, že nemožno je bez po- škození rozevíti a špendlík do hrudníku vetknouti. Stískneme-li prsa motýlova, rozevou se kídla tolik, že možno špendlík zabodnouti. Je-li motýl správn nabodnut, vyberme napínadlo, jehož stední mezera je o málo širší tla motýlova, vbodnme hrot špendlíku kolmo do rašeliny napínadla tak hluboko, až se tento dotkne doleního prkénka (viz nákres) a upravme pak motýla posunutím hrudníku vzhru neb dol tak, aby kídla k hoení ploše napínadla dobe piléhala. Potom nastihejme úzké pásky pauzovacího plátna, které ped pedním krajem kídel pi vnitní hran napínadla ocelovým špendlíkem upevníme. Vzdálenost mezi pedním krajem kídla a zabodnutým v pásce ocelovým špendlíkem mže býti

10 mm. i více.

Levou rukou uchopíme pipevnnou pásku a lehce ji pes kídla napneme. Napínací jehlou (v pravé ruce) povytáhneme pední kídla (pod páskou) tak, aby zadní kraje tvoily s po- délnou osou tla pravý uhel. Zadní kídla upravme tak, aby jejích pední kraj zadním krajem pedních kídel byl kryt. Jsou-li kídla takto napnuta, položme pásku slabým pitáhnutím pes n a tuto pak ocelovým špendlíkem za vnitním rohem zadních kídel pibodneme. Totéž opakujeme s druhým párem ; kídla jsou tedy napnuta a úzkou páskou plátna pauzovacího k hapí- nadlu pomocí ocelových špendlík pitlaena. Dále ustihneme pásky v šíi dosud nezakrytých kídel, kterými tato pikryjeme a jež pomocí ocelových špendlík upev- níme. Pásky tyto musí býti pevn napjaty. Nyní úzké pásky, kterými jsme pvodn kídla upevnili, pozorn odstraníme a pikroíme k úprav tykadel a tla. Ty- kadla mají ležeti v téže ploše jako kídla a sice soubžn s pe ním krajem. Tlo nemá býti svislé a podkládá se vatou. Zruný praeparátor vynechá pípravné napínání úzkými páskami, nebude však široké pásky napínací klásti blízko k tlu motýla, aby ml dosti volnosti ku zachycení kídla u koene a aby nestlail jemné chloupky v této krajin kídel se nalézající. 45 •

Varuji ped pílišným probodáváním kídel pi napínání. U vzorného praeparatora jest stopa po hrotu jehly napínací sotva patrná; nešika však do kídel pímo dr nadlá.

Jehla napínací zachytí kídlo nedaleko koene a to vždy za silným žebrem.

asto stává se, že svalstvo kídel klade pi napínání velký odpor; takového motýla dáme na 3—4 hodiny na písek zvlh- ený 47o roztokem kreolinu. Motýle napnuté ponecháváme na napínadlech do úplného uschnutí; neradno spchati, an mnohý kus po pedasném se- jmutí s napínadla zmní polohu kídel. Pi píalkách i mnohých jiných dje se tak k velké mrzutosti entomolog i po úplném vyschnutí. Základní dv pravidla kladu ješt jedenkráte všem praepa- rátorm lepidopter na srdce. Kolmé nabodnutí v stejné výši a napnutí kídel tak, aby zadní kraj pedních kídel tvoil s po- délnou osou tla pravý úhel ili stál na této ose kolmo. Mnohý lepidopterolog a svdomitý praeparátor nenajde v tomto krátkém pojednání mnoho nového a pece sama základní myšlénka a intence tohoto láneku jest naprosto nová: Jed- notná a opravdu vzorná praeparace lepidopter u všech eských sbratel! Kdy dojdeme toho krásného cíle? Ku konci hodlám ješt popsati zpsob vlhení suchých motýl v kornoutkách uschovaných. Do nádoby plechové (také sklenné neb porcelánové) dáme na dno vrstvu vaty v 4% roztoku kreolinu namoené; na tuto vrstvu nakladu motýle v kor- noutkách vedle sebe a pikryji slabou vrstvou vaty zmínným roztokem zvlhené. Toto vrstvení mohu dva- až tikráte opakovati. Víko nádoby musí dobe piléhati. Denní motýle možno již druhý neb tetí den napínati, lysaje a velké mry pátý až sedmý. Motýle, nabodané na špendlíkách, vlhí se na hrubém, íním písku jmenovaným roztokem nasyceným, nesmí však tla a kídla s vlhkem pímo ve styk pijíti, an vznikají pak skvrny na kídlech a chloupky tla se slepují. Ped praeparováním musí takto vlhení motýli na povrchu oschnouti, an by se jinak pásky napínací na kídla pilepily a šupinky jejich setely. Pi praeparaci poínáme sob jako pi motýlech erstv chycených. 46

Ze života mraveního.

Podle Wasinanna podává P. Aiign^Jin Kubeš.

Mravenci jsou blanokídlým hmyzem spoleenským, jichž se hnízda skládají z (5", 9 a v- a Q bývají okídleni, v bez kídel. Hnízda staví rzn; nkteí budují »mraveniska« na zemi z jehlií, drobt dev atd.,jako For mi ca rufa; jiní hnízdí pod

zemí jako F. fusca. Jiní volí si suché paezy, na p. Lasius fuliginosus; nkteí žijí pod kameny, ve skulinách zdí, skal

a jinde. V nkterém hnízd bývá souasn i více matek. Sa- mekové umírají na podzim a pezimují pouze Q a ^. Dlníci staví a hájí hnízd, krmí a opatrují larvy, jež se asto líhnou z va- jíek již na podzim snesených. V lét vyvíjejí se z kukel i dl-

i níci okídlení (5* a 9 • Tito se rojí, vzlétajíce vysoko. Po oplození c/ hynou, 9 upadají kídla a dlníci zanášejí 9 do hnízd.

Na výsost zajímav a rozmanit jest spoleenský život mravenc. Zabývají se jím obzvlášt: A. Forel, Ch. Janet a E. W^asmann. Alyrmekologové rozeznávají:

1. hnízdo složené — obydlí skládající se ze 2 neb více osad rzných druh mraveních;

2. osadu smíšenou — obydlí, v nmž dlí 2 neb více druh mravenc.

1. Složená hnízda povstávají náhodou — nahodilá. Oby- vatelé každého hnízda žijí samostatn pro sebe, majíce svou do-

nácnost, své dlníky, matky i samce, budujíce své komrky matené a vychovávajíce svj plod. Tak našel známý myrmekolog, P. Wasmann T. J., že Formica sanguinea obestavla svým hnízdem obydlí druhu Tetramorium caespitum. Po-

vstal stát ve státu. Obyvatelé žili vespolek jako dva zlí sousedé : uvnit asté ptky a boje, venku ledová nevšímavost nebo ne- pátelské vrení na sebe, t. j. zlostné rozevírání elistí.

Mnozí malí mravenci žijí výhradn nebo obyejn v okrsku mravenc vtších. Tak povstávají složená hnízda — pravidelná. V nich pebývající mravenci dlí se na zlodj- ské a pohostinné. Ze stedoevropských náleží k onm nepatrný, žlutý a pes latinské jméno »fugax< loudavý mravenec: Solenopsis fugax. Staví svá obydlí pod hnízda druh Formica sanguinea, rufibarbis, fusca, pratensis, Polyergus rufescens. 47

Myrmicascabrinodis, lobicornis atd., krade jim kukly a požírá. K mravencm pohostinným náleží malý, lesklý a velmi hbitý mraveneek Formicoxenus ni ti d u lus, hlavn v hníz- dech Form. rufa a pratensis. Oba druhy bytují vespolek klidn, chovají se k sob lhostejn, žijíce každý pro sebe .For- micoxenus byv napaden silnjším a vtším soubydlitelem, staví se mrtvým.

2. Zcela lišny jsou osady smíšené. V nich mravenci nejen prostorn vedle sebe žijí, nýbrž splývají v jeden spoleenský

celek. Druhový rozdíl jedinc mizí spoleensky úpln : mravenci rzných druh chovají se k sob jako lenové jedné rodiny, sta- více spolen hn^'zdo, spolen shánjíce potravu, vychovávajíce plod, bráníce domova atd., pokud jim tlesné a fysické schopnosti, jakož i zákon o rozdlení práce dovolují. Proto také výraz pro mravence pomocné »otroci« (bezpochyby »otrocký« peklad nmeckého »Sklavenameisen«) jest vhoden pípadnji na- mén ; zývají je Francouzi »auxilíaires«.

Osady mohou býti opt pravidelné a nahodilé. Onch rozeznávají myrmekologové ti tvary: a) Páni nejsou podstatn závislí na svých pomocnících, po- nvadž dlníci pán mají ozubený okraj elistí. Okraj ten jest mravenci vším : lopatkou i motykou, pákou i dlátem, Ižicí zedni- ckou pi stavb hnízd a zárove jemnou rukou, kterou penáší plod; slovem slouží mravenci ke všemu, jenom ne ku žvýkání, ponvadž mravenci pijímají potravu lízáním. Mravenec, nema- jící žvýkacího okraje,*) nemže stavti píbytku, ošetovati plodu, jest neschopen samostatného bytí mraveního a odkázán na pomoc cizí. b) Páni jsou podstatn závislí na pomocnících, ponvadž dlníci pán nemají žvýkacího okraje. c) Páni jsou venkoncem, všestrann závislí na pomocnících, nemajíce vbec vlastních dlník. Ad a) Sem náleží Formica sanguínea, jejímiž pomoc- níky pravideln bývají Formica fuse a a rufibarbis. Nabý- vají jich lupem. Pepad takový líí Wasmann z Limburská takto:

Bylo 7. ervence 1884 mezi 1. a 2. hodinou odpolední. Ve vzdá- lenosti asi 45 krok od osady druhu sanguínea vzelo pod vesovým trsem hnízdo druhu fuse a. Nepravidelné oddíly lu-

') Také otrocký peklad nmeckého „Kaurand". ;

4S . . pi obklíily je už se všech stran. Nkteí útoili ješt na vchody, jiní odnášeli již koist dom, skládali u svého obydlí a chvatn se vraceli, aby znovu drancovali. Jiní pronásledovali kolem hnízda rozptýlené fuscy, které tu a tam se zachránným zámotkem v elistech na vrcholy vesových stonkij prchali. N- kolik lupi vyenichalo mezi tím málo krok vzdálené hnízdo nové; jako vyžli slídili po ukrytém vchodu. Sotva jsem nazvedl vrstvu mechu a odkryl malé lože pup, vrhli se lupii jako dravci na n, uchvátili a vlekli dom.

Taktika všech lupiských mravenc bývá stejná : náhlým, prudkým pepadem nepítele polekati a bez krveprolití co nej- více kukel nakrásti. Jen kdo se staví na odpor, zavsiv se na nohy nebo tykadla lupiova, bývá zabit. Jest zákonem pírody, že jakýkoli mravenec má se za lena té osady, v níž spatil svtlo svta, t. j., v níž vyklouzl ze zá- motku a se vybarvil. Ad b) Ke druhé skupin náleží zuivý otroká Polyergus rufescens, jehož jedinou prací bývá podnikati loupežné výpravy a se strojiti. Švýcarský myrmekolog Forel pozoroval 44 takové výpravy, jež Polyergus jediné osady vykonal ve 33 dnech (od 29. ervna do 8. srpna 1873) a napoítal, že naloupil skoro 40.000 kukel, jichž menší ást sndl a ostatek dal vychovati.

V píin druhé innosti praví Wasmann : Srpovitá kusadla, jež ke stavb jsou sice neschopna, ale v boji konají Polyergovi vý- tené služby, byla by dojista i dobrou zbraní loveckou. Nejednu tunou housenku, pavouka nebo brouka ukoistil by jimi, jsa k tomu nejhbitjším bhounem národa mraveního. Než neiní nic podobného, ponechávaje všechno pícování pomocníkm o masitou stravu stará se jen potud, že naloupí vtší poet larev a kukel, než možno vychovati. Nejsou-li na loupežných výpravách, jež obyejn podnikají za odpoledních hodin nejpar- njších msíc, neb neslídí-li v okolí po obydlí otrok, sedí páni doma, oddávajíce se pohodlnému dolce far niente a dlajíce — toilettu. Tém vždy, kdykoli za vlažnjšího poasí otevru pozoro- vací hnízdo, vidím, kterak njaký Polyergus sedí ve vážné po- sici, pedek tla maje nazdvižený, zadní nohy rozkroeny, a istí hebenitou ostruhou pední nohy tykadla a jezdí chodidlem po

ústech, jako by si pihlazoval vousy. Ješt ilejším bývá strojení na pochodu; co chvíle zastaví se nkterý bojovník, dvma nohami jedné strany pidrží se stébla a zadními te o pekot boky 49

-- kartáuje i tykadla — a zase uhání za ostatní i zadek nkdy etou dále rychlostí jednoho metru asi za 42 vteiny. Ba ani v nejprudším boji nezapomíná na toilettu. Kdykoli jsem za par- ného dne srpnového nazvedl kámen nad hnízdem Polyerga, vy-

ítili se mravenci zuiv ven, kousajíce do kamení, do stonk, vesových, do zem a dlajíce v bojovném zápale až pemety — ale toiletta musila býti. Co chvíle pekotil se ervený bojovník na znak nebo na bok, chvatn se otel a ulízal a zase pokra- oval ve zbsilém tanci. Kdo sám nevidl, uiní si tžko správnou pedstavu o kominosti divadla. Bylo by urážkou lovenstva, mysliti pi podobných vý- jevech ihned na reka 19. století, který si ped parádou popota- huje sebevdom hrdinný knír.

Podobn asi vede si uzlatý a žihadlem opatený mravenec Strongylognathus testaceus a severní druh Tomogna- thus sublevis, jejichž však život není ješt dostaten pro- zkoumán. Ad ) Rovnž zajímavou jest tetí skupina, již tvoí Aner- gates atratulus s pomocníky druhu Tetramorium. Aner- gates nemá dlník, závislý jsa úpln na pomocnících. Osada Anergata jeho jest hodná pozoru i tím, že mívá krom 5^9 a krom ^ Tetramoria jen larvy a kukly onch, nikdy však samika po tchto. Sameek jest bezkídlý a pravideln utváen ; oplození pozbývá kídel, nabubí a pipomíná skoro matky termit. Vznik osady vysvtluje Wasmann: Oplozená 9 Anergata bývá pijata do osady Tetramoria, skládající se pouze z dlník, bu že pozbyla matky smrtí, nebo že se odlouila jako samo- statná ást od vtší kolonie. Úhrnem známo jest 160 rod a 2350 druh mraveních.

Fauna Bohemica. Hemerobius pcUucidus Walk. v echách. Tento vzácný a posud v seznamu eských Neuropter neuvedený druh podailo se mi nalézti v posledních létech na dvou daleko odlehlých místech, a na každém jen v jediném exemplái. Jeden sklepán s malého buku nad ertovým jezerem u Eisensteinu 23. ervence, druhý s bízy v háji mezi Libicí a Chotboí 5. srpna. Podobn zajímav jest též nález Mieromus paganus Vili., který uinil Dr. E. Lokay u Henska; dosud ml jsem druh tento jen od Eisensteinu. Kpk. Mutillidae Latr. Dlouho pídil jsem se v echách marn po této eledi vos hrabavých. Teprve letos podailo se mi chy-

Ceské Kodulky. 1. Mutilla curopaea L. 2. Myrmosa melanocephala F. 3. Me- thoca ichneumonides Latr.

titi zástupce všech tí rod stedoevropských : na zálabských písinách u Kolína ukoistil jsem ve druhé polovici ervna etné sámeky a asi 10 samiek druhu Mutilla rufipes Fabr. a v mraveništi na tomže stanovisku 23. ervna 2 9 druhu Me- thoca ichneumonides Latr.; jednoho sameka Myrmosa :

51 melanocephala Fabr. polapil jsem v Oboe hrabte Kinského u Chlumce, druhého zaslal mi p. dr. Uzel od Králové Hradce; v Maria Sorgu u Jáchymova chytal jsem v první polovici ervence druh Mutilla europaea L. (velcí sameci, kteí se po kamenitých cestách skoro rojili, jsou s hrudí úpln ernou).

Pehled.

1. Kyle II. oddáleny; 9 bez oek: 3. rod: Mutilla Latr. (Kodulka).

M. europaea L., 11 — 16 mm. (obr. 1.) — M. rufipes F^abr., 4—9 mm.)

— Kyle II. soumezny; 9 s oky. 2. (^'í 8. oblouek bišní prostý; 9í hru válcovitá, mnohem kratší zadku:

1 . rod : M y r m o s a Latr. (Jediný druh: M. melanocephala Fabr., 6— 10 mm. (obr. 2.) — 8. oblouek bišní ostnit prodloužen Qi hru (^í ; zaškrcena, úzká, dlouhá jako zadek

2. rod: Methoca Latr.

(Jediný druh: M. ichneumonides Latr., 5—8 mm. (obr. 3). Samiky všech tí rod jsou bezkídly a cizopasí: M. europaea v hnízdech melácích, rufipes v hnízdech menších vos hrabavých. O život dvou rodv ostatních známo tém nic. P. Augustin Kubeš. V krásné oboe u Lán, kterou dovoluje mi tamnjší lesní správa voln za úely entomologickými procházeti, zjistil jsem tyto pro Cechy nové aneb aspo vzácné vci: Hypoderma Diana (steek srní). Jest to moucha váhavá usedající na rzné kve- toucí rostliny, zvlášt okolinaté, a dá se snadno lapiti. V ervnu a ervenci. Zevnjšek její nijak není nápadný a proto snadno mže býti pehlédnuta. Obliej pozorovaný zpedu ukazuje velikou podobnost oblieji opiímu. Dále ulovil jsem tam párek much AUophora hemiptera. Oba tyto druhy v Kowarzovu seznamu uvedeny nejsou. Z neuropter ne nový, ale pkný Asca- laphus coccajus. Je radost podívati se, jak elegantn ozdobný tento druh v povtí se vznáší. Vystoupiv do znané výše, pone opt schodovit sestupovati k zemi a letí pak dále pi zemi aneb na nkterou rostlinu se usadí. Tu mže se státi ví- tanou koistí. Objevuje se v ervnu. U pana uitele V. Treybala 52

V Rakovníce vidl jsem znaný poet motýla Parnassius Mne- mosyne, jejž ulovil v jiných místech téže obory a to v údolí potoka Klíavy. Mužík.

Ploštice Pxgolampis bidentata Goczc, o níž v 1. ísle se stala zmínka, nezdá se býti dle mé zkušenosti píliš vzácnou. Mám ji od Hnidous a od Kralup. Letos na jae podailo se mi nalézti na jedné vycházce 2 exempláe dosplé a 3 larvy. Bylo to 1. dubna. Svdí to o tom, že pezimuje též ve stavu larvy. Larvy mly asi polovinu délky dosplých. Jinou larvu a to v okolí Hnidous nalezl jsem 10. ervna. Také v museu ukazoval mi loni p. Dr. Vávra jeden kousek z ech, ale nevím urit odkud. Nalezne se nejspíše brzy na jae na výslunných stráních a mezích v tráv neb pod kameny. Muzik. Aporia crataegi L. jest zajímavý, jak všeobecn známo, svým periodickým se vyskytováním v posledních desítiletích. A díve znan byla tato forma všude rozšíena, náleží nyní k pravým už vzácnostem a v nkterých koninách evropských úpln vymizela. Proto dležito jest sledovati léta, kdy se na p. u nás vždy objeví; rok letošní zdá se býti opt píznivým pr® Aporii a udávám tuto data, kdy a kde byl pozorován, pokud mi známo: Borkovice u Veselí 26. ervna 1904 (p. J. Kašpar), Dolní Poernice 4. ervence 1904 (Roubal), Praha 10. ervence 1904 (p. Janele), Praha, Vyšehrad 12. ervence 1904 (Roubal). Roíibal. Píspvek k faun Bezkyd. Zapadnuv pi návratu svém z Uher pod hostinný krov pítele p. Dra K. Šulce, vyhovl jsem milerád vyzvání shlédnouti krajinu pod Radhoštm. Na krátkém odpoledním výlet sbírali jsme na potoce Ondejnici a ponvadž z krajiny té není posud o Neuropteroidách nieho známo, po- dávám zde jména druh nalezených: Limnophilus ílavicornis F., Limnophilus vittatus F., Silo pallipes F., Chrysopa vulgaris Sckn.,

Chrysopa tricolor Br., Hemerobius pini S/., Hem. limbatellus Zett., Hem. atrifrons Mc. Lach. (na modínech), Hem. orotypus Wallg., Chloroperla grammatica 5í:o/./ Leuctra cylindrica De Geer, Leu- ctra Braueri Kpny., a Leuctra cingulata Kpíty. Kpk.

NekFolog. Robert Mc Lachlan, jehož úmrtí dne 23. kvtna t. r. jsme oznámili, narodil se r. 1837 u Ongaru v Essexu a ml již v mládí zá- . , 53

libu ve sbírání motýl. Tato záliba však vedla ho na pole tloristiky, jíž hovl také, když jako 1 Slety jinoch meškal na cestách v Austrálii a ín. Doma však vrátil se opt ku prvotnímu studiu svému, zvlášta když seznámil se s adou vynikajících lepidopterolog, jmenovit Stain- tonem, s nímž byl v sousedství a blízkém pátelství až do jeho smrti. Teprve ke konci let padesátých vnoval se studiu hmyzu síokídlého, jehož pedním znalcem se stal. Již ped ním sice Brauer a Hagen po- ukázali k tomu, že potebí jest všímati si pi definování druh ješt jiných znak než barvy, ale teprve Mc Lachlan provedl dsledn soustavu Trichopter na základ znak strukturních najm pívsk ge- nitalních. Mimo dlouhcu adu kratších pojednání, z nichž mnoha psána byla také francouzsky nebo peložena do jiných jazyk (ku p. ruského), nejdležitjší práce jeho jsou Monograph of theBritish Species of Caddis-flies (Trans. Ent. Soc. Lond III. Ser., V.), Monograph of the British Neuroptera-Planipennia (Trans. Ent. Soc. Lond. 1868), Monograph ofthe British Psocidae (Ent. Mon. Mag.,

Vol. III.), Catalogue o f British Neuroptera (vyd. 1870 Ent.

Soc.) a vrchol jeho práce : M o n o g r a p h i c R e v i s i o n and S y n o p s i s

o f the T r i c h o p t e r a o f the E u r o p e a n Fauna. London-Berlin 1874— 1880 a 1. Additional Supplement, jež zstane navždy úhelným kamenem pro studium palaearkických Trichopter. Mc Lachlan konal sám mnohé cesty po Francii, Pyrenejích, Švýcarsku ješt v dobách,

kdy neb3'^lo tam nákladných hotel v horách vším pohodlím pro turisty opatených. Zstav neženatým vnoval se svým studiím bydle ve vlastní kottaži v Levvishamu, pedmstí londýnském, kde konány byly pátelské

schzky. Od r. 1858. byl lenem Ent. Soc. of London zastávav po-

stupem doby všecky možné funkce, mezi jiným pedsedy r. 1885 a 1886; byl lenem Linnean Society, Royal Soc, Zoological Soc. a celé

ady jiných, estným lenem mnohých spoleností anglických i na pevnin. Teba vnjškem svým nelákal k sob, byl velmi dobrosrdený a nesmírn ochotný a dlouho bude v adách neuroptolog postrádán.

Drobnosti.

o kobylkách se obecn ví, že vrzajíce v lét lákají tak samiky a vrzání pokládá se za nepímý dkaz, že kobylky také slyší.

Sluch jejich však jest jist jiný, než náš, nebo jestliže blízko vrzající kobylky zpsobíme hmot (luskajíce prsty, tleskajíce rukama nebo tlu- kouce kameny o sebe) kobylka se tím nikterak nedá rušiti ve svém vrzání, dokud nespatí náš pohyb. Dr. E. Rádi. Píspvek ku praeparaci biologických objekt. Píklad : v- tévka Robinia pseudacacia obalená hust štítky ervce Lecanium. V- tévka ponoí se na nkolik minut do 05*'/,, líhu, aby nastalo ástené odvodnní. Když preparát osechl, poleje se horkým roztokem parafinu ve xylolu, naež se nechá pebytený roztok odkapati nad talíem naplnným studenou vodou. Druhdy jsem užíval výlun parafinu, který však tuhl v píliš tlustých vrstvách a preparát ponkud znešvaoval. Roztokem v xylolu nabývá se velmi tenkého povlaku parafinového. .4. V.

Jako památný úkaz se asto v entomolog, literatue zazname- návají tahy hmyzu; tak pozorovány v tahu Eristalis silvaticus Meig.. Melithreptus lavandulae Macq., Libellula scotica, a sice za píinou pée o potomstvo, ježto plod vzniklý na míst, kde takové spousty jedinc se vylíhnou, by z velké ásti zahynul. Píinu tuto naznaili

Eimer, Klunzinger a j.

K tomu dodávám, že jsem vidl také u Klatov u Tajanova v ervenci 1898 na Úhlav ohromná hejna Libellula depressa v tahu. Roubal.

Ixitci^atuFa.

Some unusual forms of Manduca atropos. C. R. N. Burrows. (The Entomologiss Record and Journal of Variation — Vol. XVI.

Nro. 6, Pag. 137.) Spisovatel pojednává o aberracích lysaje smrti-

hlava a rozeznává aberaci, která vznikla neúplným melanismem, jenž zastihl znan pední a nepatrn zadní kídla. Druhá aberrace vznikla tím, že základní žluté barv a žlutému poprášení ustoupila barva erná. A. Vimmer.

Mr. J. E. CoUin pednášel 16. bezna 1904 na meetingu Entomolo- gical Society of London, že Phora formicarum Verr. para-

situje ve hnízdech mravencí:i Lasius niger. Phora parasitující

ve hnízdech meláka jest snad také Phorocera formicarum. (The Entomologiss Record and Journal of Variation — Vol. XVI.

Nro. 6. Pag. 161.) A. Vimmer.

Fr. Klapálek: Ueber dle Gonopóden der Insekten und die Bedeutung

derselben fiir die Systematik. Zool. Anz. Bd. XXVII. Nro. 14.

Spisovatel snaží se vystihnouti hlavní smry vývojové ve tid hmyzu a pichází ku pesvdení, že zpsob, jak vyvinuta jest hru a okolnost, zda samí gonopody (plodidlové nohy) jsou vyvinuty

ili n c, poskytují nám možnost rozvrhnouti veškerý hmyz kídlatý 55

(Pteiygota) na 2 velké skupiny : V prvé, pro niž navrhuje název

Homoi o th oraca, zahrnuty jsou ády, jejichž pední hru jest pomrn veliká a voln s ostatní hrudí spojená, tak že u nejnižších skupin všecky ti kroužky hrudní, nehledíme-Ji ke kídlm dosti stejnomrn jsou vyvinuty; tytéž ády postrádají však gonopod nebo mají je pouze více mén silnými sty li zastoupeny. V druhé skupin, Heterothoraca jest pední hru malá a splývá asto

s hrudí ostatní v pevný celek a samekové opateni jsou gonopody asto velmi mohutnými. Vezmeme-li ješt zetel k zpsobu

promny jeví se nám rozdlení hmyzu takto :

Homoiothoraca Heterothoraca

iCoIeoptera Hymenoptera jStrepsiptera Diptera Holometabola jSiphonaptera Lepidoptera Neuroptera Trichoptera Mecoptera Hemiptera Thysanoptera Corrodentia Hemimetabola Orthoptera Dermaptera Odonata Plecoptera Ephemerida

Struný analytický pehled eských vroubenek (Coreidae).

Podává Fraiit. Mužik, uitel mš. školy.

Diagnosis: Vroubenky jsou ploštice zemní s tykadly zej- mými, 4lennými, pi pohledu shora až ku koeni viditelnými. Hlava má okraje tupé, rypák pímý, v klidu na spodinu svou piložený, na temeni 2 jednoduchá oka. Štítek nedosahuje poloviny délky zadeku. Membrána s etnými (více^ než 5) podél- nými nervy. Chodidla noh Slenná s dvma pívsky rnezi drápky. Descriptio: Tlo podlouhlé, nahoe ploché, dole klenuté. Hlava 4- neb 3hranná, s okraji tupými, zaokrouhlenými, vespod bez rýhy pro rypák, neb s rýhou velmi krátkou. Dv jednoduchá oka na temen. Tykadla 4lenná, asto hranolovitá, se 4. lán- kem více mén vetenovitým. Hrbolky, nesoucí tykadla jsou velmi silné. Rypák o 4 láncích, délkou málo rozdílných ; druhý obyejn nejdelší. Štít (pronotum) asto po stranách ostnitý. Štítek (scutellum) nedosahuje poloviny délky zadeku. Krovky nejastji složené z coría, clavu a membrány jako u eledi Pen- tatom.idae; membrána má však etné (více než 5), rovno- neb rznobžné nervy podélné. Tyto nervy vycházejí z nervu pí- ného, se zadním krajem coria rovnobžného, neb s tímto sply- nulého. Nohy dosti silné, se zadními stehny asto ztlustlými a ozubenými. Chodidla o 3 láncích, z nichž prvý je nejdelší a druhý nejkratší. Tetí lánek jejich má 2 jednoduché drápky a mezi nimi 2 pívsky. Stedohrudí se stední rýhou. Zadeek se 6 lánky abdominálními.

Žijí na rostlinách a ssají šávu.

Tabulka tribuí.

1. (6.) Tetí a tvrtý lánek hbetní mají uprosted zadní své strany zaokrouhlený výbžek, zapadající do výkrojku lánk následujících. Žlázy zetelný. Šestý abdominální lánek samiky úhlovit vykrojen neb rozpoltn. Genitální lánky vi- ditelný.

2_. (5.) Postranní laloky elní neprodlouženy.

3. (4.) Hlava do zadu nezúžena, neb jen nepatrn. Šestý lánek abdominální u samice má po každé stran ostrý, do zadu smující výbžek. Poslední lánek tykadlový je pímý a obyejn kratší pedposledního. První asto hranolovitý.

Tr. 1. Coremi.

4. (3.) Hlava do zadu zúžena, krátká, široká aspo jako štít vzadu, s oima vyniklýma. Šestý abdominální lánek samice není prodloužen v postranní zuby. Poslední lánek ty- kadlový delší pedposledního, trochu prohnutý, hladký. Stední kyle oddáleny od zadních. Tr. 2. Alydini.

5. (2.) Postranní laloky elní penívají lalok stední a tvoí dv špice v pedu hlavy, která je užší než štít vzadu. Šestý lánek abdominální samicí bez postranních zub. Poslední lánek tykadel delší pedposledního a trochu prohnut. Tr. 3. Steiiocephalini.

6. (1.) tvrtý lánek híbetní uprosted výkrojkem zúžen. Žlázy nezetelný. Šestý abdominální lánek samice jest uatý neb prodloužený, ale nevykrojený ani nerozpoltný a kryje docela neb z velké ásti lánky genitální. Corium s políky prhled- nými, sklovitými (vyjma u rodu Terapha). Šestý lánek genitální

i u samice bez postranních zub ; holen válcovité, svrchu bez rýh Tr. 4. Corizini.

Tribus I. — Coreini.

1. (10.) Šeslý lánek abdominální u samc se zuby zaokrou- hlenými. Zadní stehna na vnitní stran u koene bez hrbolku. Hlava na vrchu s podélnou stední rýhou. Holen též nejastji s rýhou. Nervy membrány vycházejí bu z koene

její, aneb z píního nervu basálního se základem membrány sbíhavého. Stehna bez zub aneb se zoubky malými. {Mesocerus.)

2. (5.) Hrbolek tykadlový má na vnjší stran špiatý trn.

3. (4.) Štítek s okraji zvýšenými. Štít s kýly, druhý lánek tykadel mnohem kraiší tetího Sýathocera.

4. (3.) Štítek rovný, štít bez kýl. Druhý lánek tykadel skoro Coreus. tak dlouhý jako tetí. .

5. (2) Hrbolek tykadlový na vnjší stran tupý, bez trnu.

6. (7.) Hrbolek tykadlový s trnem na vnitní stran. Druhý lánek tykadel skoro válcovitý. Stehna mají vespod malé zoubky ve dvou adách Mesocerus.

7. (6.) Hrbolek tykadlový na vnitní stran bez trnu. Ti první lánky tykadel trojhrann hranolovité. Stehna bez zoubk.

8. (9.) Stední lalok elní vyniká do pedu znan a je ostrý. Postranní laloky krátké a úzké. Connexivum uprosted ná- padn úhlovit rozšíené, tak že abdomen má podobu koso- tverce Syromastes. tak dlouhé a široké jako 9. (8 ) Postranní laloky elní skoro stední. Connexivum mírn a stejnomrn široké. Gonocerfis.

10. (1.) Šestý lánek abdominální u samc se zuby zaostenými. Zadní stehna na vnitní stran u koene s hrbolkem. (Vidti 58 :

nejlépe pi pohledu ze zadu.) Hlava a holen bez rýhy. Nervy membrány vycházejí z píného nervu basálního se základem membrány rovnobžného. 11. (16.) Zadní stehna pouze s jedním zetelným zubem. Zadní rohy štítu tupé, zadní kyle oddálené. Druhý i. tykadel kratší než polovina tetího, oba pak tení než první a tvrtý.

12. (13.) Strany štítu zubaté neb ostnité. Hlava a štít s hrbolky. Pední kyle samce v zadu s ostnem. Rypák dosahuje ku stedním kylím. Zadohrudí široké, bez rýhy. Pseudophloens.

13. (12.) Strany štítu hladké, hlava a štít na povrchu bez hrbolku. Pední kyle u obou pohlaví bez trnu. 14. (15.) tvrtý lánek tykadel vejitý, mnohem kratší tetího.

Postranní rohy štítu široce zaokrouhleny. . . . Bathysolen. 15. (14.) tvrtý lánek tykadel podlouhlý, tak dlouhý jako tetí. Postranní rohy štítu zaosteny Arenocoris 16. (11.) Zadní stehna s nkolika zetelnými zuby ped špicí. 17. (18) Zadní rohy štítu tupé. Pední stehna hladká. Zadohrudí bez rýhy, která leda v pedu trochu je naznaena. Bothwstethus.

18. (17.) Zadní rohy štítu špiaté. Strany štítu s hrboky pro- táhlými v osinu. Všecka stehna ozbrojena zuby; zado- hrudí s rýhou. Druhý a tetí lánek t^^kadel skoro rovn dlouhý, tvrtý sotva silnjší než tetí a trochu kratší. Da:iycoris.

I. Spathocera Stein.

1. (2.) Tetí lánek tykadel celý plochý, lopatkovitý, se špicí zaokrouhlenou, mimo koen celý erný. Tlo vejité, po- dlouhlé, do pedu užší, barvy žlutoervené, tekované. Hlava svrchu zrnitá, vpedu ostnitá. Štít se 3 kýly vzadu zkráce-

nými, se zadním okrajem skoro pímým. Connexivum ši- roké, zdvižené Nohy hndé, žlut tekované. Dél. 6'/2 mm- Záhy z jara iednotliv pod listím a kamením na suchých návrších latícornis Schill.

2. (1.) Tetí lánek tykadel skoro válcovitý, trochu rozšíený pouze u špice, která je erná.

3. (4.) Postranní kýly štítu zkráceny vpedu i vzadu. Nohy hndé, stehna tekovaná, holen s bledými kroužky. Tlo barvy šedohndé, strany štítu svtlé. Stední ký\ štítu ze- telnýjen vpedu. Zadní rohy štítu krátké. Connexivum na-

hoe s malými vy puklinami Délka (3 mm. Na podobných místech, ale vzácnjší Dabnanni Schill. 4. (3.) Postranní strany štítu nezkráceny. Nohy žluté, stehna s jemnými podélnými hndými árkami. Podobá se pedešlé,

)'• l\ ( /I .

/ c- \ eské vroubenkj'-. 1. Mesocerus marginatus Lin. 2. Syromastes quadratus Fab.

3. Bath\'solen nubilus Faíl. 4. Alj^dus calcaratus Lin. 5. Stenocephalus agilis

Scop. G. Chorosoma Schillingi Schml. Zvtšení vesms asi tynásobné.

má ale barvu svtlejší a strany štítu mén odlišné. Tlo delší, oi mén vypuklé, první i. tykadel delší než druhý. Connexivum s vypuklinami zetelnjšími. Zadní rohy štítu

trochu prodlouženy. Dél. 6^/3 mm. Vzácná ; v teplejších po- lohách. lohata H.-Sch. 2. Coreus Fab.

Na povrchu tmav hndá; kraje hlavy, štítu a coria u koene a skvrna na každém lánku connexiva svtle žluté. První lánek tykadel znan ztlustlý, vn svtlý, druhý celý a tetí z ásti ervený. Štít zeteln užší než zadeek a má okraje zdvižené a ped zadními rohy výkrojek. Spodek tla a nohy žluté, tmavohnd skvrnité. Dél. 12—13 mm. Hojná na kamenitých a kenatých mezích a stráních. scapha Fab-

3. Mesocerus Rcut.

Na povrchu barvy tabákové s hustým erným tekováním, které místy splývajíc, tvoí nepravidelné skvrny. Connexivum s neuritými svtlými skvrnami na každém lánku. Špika štítku bývá žlutá. Zadeek svrchu ervený, u koene erný. Spodek tla a nohy svtlejší, tmav mramorované. Druhý a tetí lánek tykadel ervenavý. Dél. lo— 14 mm. Velmi obecná na rozliném koví, na nž za jasných dn hbit vylézá a do bzuivého letu se dává niarginatns Lín.

4. Syromastes Latr.

Svtle žlutohndá, tmav tekovaná. Tekování splývá místy

. v neurité skvrn}^ Spodek tla a nohy žluté. Druhý a tetí lánek tykadel žlucé neb trochu naervenalé. Postranní kraje štítu jemn pilovité a žluté. Postranní rohy štítu špiaté. Zadeek svrchu žlutý, po stranách ern skvrnitý, u koene erný. Connexivum skoro jednobarevné. Dél. 10 mm. Všude rozšíena na podobných místech jako pedešlé dv, ale ne hojna; z jara pod listím a kamením, na nž za jasného

svitu sluneního ráda vylézá ...... qitadratus Fab.

5. Gonocerus Latr.

1. (2.) Postranní rohy štítu ostré a zdvižené. Connexivum úzké

(zadeek užší než štít), žluté, bez teek. Svrchu žlutohndá, ern tekovaná. Kraje a stední ára v pedu štítu erné. Kraj coria u koene bledý. Postranní rohy štítu obyejn tmavší. Zadeek svrchu erný, mimo stední podélnou pásku a poslední lánek, jež jsou žluté. Dél. 11 — 12 mm. Na ja-

lovci ; vzácnjší jimiperi H.-Sch. 61 ;

2. (1.) Postranní rohy štítu širší, mén ostré, vodorovné. Con- nexivum široké (zadeek spíše širší než štít), ern teko- vané. Svtleji neb tmavji žlutoervená, ern tekovaná. Štít celý jednobarevný. Zadeek svrchu žlutý, jeho první lánek a kraje dvou následujících erné. Spodek a nohy še- dožluté. Dél. 12—14 mm. Dosti obecná; z jara mezi ka- mením a pod listím, pozdji na kvetoucích keí-ích. aciitangnlatns Goeze.

6. Pseudophloeus Burm.

Štítek s úplným stedním kýlem. Hrbolky tykadlové tupé, prohnuté na strany. Tetí lánek tykadel štíhlý, úpln žlutý a u špice nepatrn ztlustlý. Hlava, štít zrnit drsné, tento na pedním kraji s krátkými trny. Uprosted štítu je široká po- délná rýha. Štítek se zdviženými postranními okraji. Mem- brána jako zaazená, nervy s ernými tekami a árkami. Connexivum hnd mramorované. Tykadla mají první lánek krátký, tlustý a drsný, druhý a tetí žluté a štíhlé, tetí ti- krát až tyikrát tak dlouhý jako druhý. Spodek tla a nohy hnd mramorované. Dél. 6—6^/0 mm. Dosti obecná; v tráv a na koenech rostlin Falletiii Sckill.

7. Bathysolen Fieb.

Tmavohndá, tekovaná. Hlava a štít jsou zrnité, ale bez trn. Tykadla mají tetí lánek dosti tenký a skoro tikrát

tak dlouhý jako druhý, tvrtý erný, vejitý. .Štít s 5 podél- nými mlkými rýhami, s postranními kraji pímými, velmi jemn pilovitými, svtlými (zvlášt v pední polovin). Po- stranní rohy vynikají málo a jsou zaokrouhleny. Zadní strana štítu pímá. Štítek po stranách s okrajem, u koene trochu prohloubený, u špiky zdvižený a svtlý. Membrána šedá, nervy hndé. Connexivum má na každém lánku svtlejší pínou skvrnu. Nohy nepravideln žlut mramorované

Délka 6 mm. Na mezích v tráv ; obecná. iiiibilus Fall.

8. Arenocoris Hahn.

Cervenohndá, tekovaná. Tykadla krátká a silná, druhý a tetí lánek ervené, silnjší než u pedešlých, tetí lánek tak dlouhý jako druhý, tvrtý erný, téže délky, ale silnjší :

Hlava zrnitá, hrbolky tykadlové se zoubky zahnutými na venek. Štít tekovaný, jemn zrnitý, jeho kraje zdvižené, žluté, jemn zoubkované. Pední rohy protáhlé v zoubek, postranní málo vyniklé. Štít tekovaný, rovný, špice bílá. Membrána tmavá se svtlými skvrnami a hndými žilkami. Bicho naervenalé, slab hnd mramorované. Stehna hndá, místy do rezavá, holen žluté. Délka 8—9 mm. Na pokraji les a v mýtinách; dosti vzácná spiriipes Fall.

9. Bothrostethus Fieb. erná neb žlutohndá, siln tekovaná. Tykadla silná a drsná. Jich druhý a tetí lánek tak silný jako tvrtý, tetí nepatrn delší než druhý, první se 4 — 5 osinami na vnjší stran. Hlava krátce osinatá, hrbolk}^ tykadlové s tupými, zakivenými zoubky. Štít mlce prohloubený, na pední

ásti s osinami ernými i u svtlejších exemplá. Postranní kraje vpedu též s ernými, ku konci tenkými osinami. Štítek u koene trochu vtlaený se špicí svtlou. Na každém lánku connexiva svtlá skvrna. Nohy chlupaté, holen žluté, na koeni a u špice erné, uprosted s erným kroužkem. Dél. 9—10 mm. Na podobných místech, ale jen v polohách teplej- ších. Pro Cechy pochybná aiumlipcs Costa.

10. Dasycoris Dali.

Hndoervená. Tykadla silná, drsná, s ernými šttinkami jich tvrtý lánek je erný, ne delší tetího. Strana štítu s úzkým bledým lemem, na nmž je 9 — 10 též tak zbarve- ných trn prodloužených v osinu téže délky jako trn sám. Postranní rohy štítu prodlouženy v trny. Zadeek svrchu ervený, u koene erný. Kraj coria u koene svtlý a tamže drobnými zoubky lemovaný, majícími na konci osinky do zadu namíené. Membrána slab zatemnlá, nervy s podél- nými, nepravidelnými, hndými árkami. Dél. 8—9 mm. Velmi hojná denticnlatiis Scop.

Tri bus 2. — Alydini.

I. Alydus Fab.

Tlo dlouhé úzké, hlava trojhranná, za oima zúžená. Dva poslední lánky rypáku dohromady tak dlouhé, jako druhý. Štít do pedu zúžený s postranními rohy tupými Zadní 63 stehna ozubená. ernohndá, ern chlupatá a siln teko- vaná. Tykadla erná, druhý a tetí lánek, vyjímaje špici, žluté. V týle nkdy žlutá ára. Špice štílu zúžená, bílá. Krovky hndé, ern tekované, membrána zahndlá. Conne- xivum erné, na každém lánku se žlutou skvrnou. Zadeek svrchu ervený, u koene a na konci erný. Vespod kovov erná, holen žluté, u koene a na špici erné. První lá- nek chodidel ervený, ku konci erný. Délka 10 — 11 mm.

Míst}^ hojná. Nejvíce jsem jich nalezl v záí r. 1901 na jedné mezi u Hnidous. Larva podobá se nápadn ervenému mravenci lesnímu. ... • calcaratiis Lin.

Tribiis 3. — Steuocephalini

I. Stenocephalus Latr.

(4.) Druhý lánek tykadel uprosted s erným neb hndým kroužkem. Membrána zahndlá s temnjšími žilkami a skvrnami mezi nimi. Tykadla a stehna s krátkými, poléhavými chloupky.

(3.) Rypák dosahuje ku pedním kylím. Tlo podlouhlé. Svrchu šedohndá, ern tekovaná. Druhý lánek tykadel u koene a u špice erný, uprosted s erným kroužkem, ostatn žlutý. Špika štítku a teka na zadním kraji coria nedaleko vnitního rohu žlutá. Connexivum erné s velkou žlutou tja-hrannou skvrnou u koene každého lánku. Za- deek a koen spodních kídel ervený ; spodek tla šedý.

Postranní plátky r\'h3' rypákové, rypák a nohy žluté. Koen a špice holenní, chodidla, skoro celá druhá polovina sted- ních a zadních stehen a pední mimo koen celá, jakož i špice rypáku erné. Dél. 13 mm. Na kamenitých stráních; u Hni- dous velmi hojná; v jižních Cechách dle prof. Dudy dosti vzácná • agilis Scop.

(2.) Rypák dosahuje až k zadním kj^lím. Tlo kratší a pomrn širší než u pedešlé, jíž ostatn se podobá. Chloupky na tykadlech a nohách menší a idší, erný kroužek na 2. lánku tykadel mén uritý, erný konec tohoto lánku a zadních stehen je vetší. Dél. 8 — 9 mm. V seznamu prof. C4

Dudy není uvedena; dr. Puton uvádí ji však z Evropy stedn a já mám 3 exempláe chycené u Hnidous.

mediiis M. et R.

(1.) Druhý lánek tykadel uprosted bez erného kroužku. Membrána nemá mezi nervy tmavších skvrn. Tj/kadla a nohy hust a dlouze chlupaté. Je štíhlejší než »agilis«, zadní stehna

má jen na poslední tetin erná a 4. lánek tykadel erven}''. Dél. 10 — 11 mm. Druh jihoevropský, v Cechách asi pouze v nejteplejších polohách. Prof. Duda ml jediný exemplá z okolí Pražského albipes F.ab.

Tribiis 4. — orizini.

1. (4.) Délka tla není tyikráte vtší šíky. Prvý lánek pe- nívá sotva aneb málo špici hlavy; tvrtý jako tetí aneb delší. Hlava trochu sklonna.

2. (3.) Corium a clavus tekované, neprhledné, s nervy nepatrn vyniklými. Membrána naernalá s mnohými (více než 15) nervy. Barvy tla syté (rumlková a erná). CoíHzíís.

3. (2.) Corium a clavus s nervy silné vyniklými a políky (mezi nervy) sklovitým.i, prhlednými. Membrána bezbarvá, s menším potem nerv (mén než 15). Tlo slabji barevné. Rliopaliis.

4. (1.) Délka tla více než 4krát vtší šíky. Prvý lánek ty-

kadel penívá špici hlavy znan ; tvrtý kratší tetího. Co- rium mezi nervy sklovité Hlava leží vodorovn.

5. (6.) Prvý lánek tykadel je tak dlouhý jako polovina hlavy a penívá špici hlavy tetinou své délky. Tykadla a nohy s dlouhými a tuhými chloupky. Prvý lánek rypáku skoro tak dlouhý jako hlava vespod. Prvý lánek zadních chodidel rovná se délkou dvma následujícím dohromady. Délka tla k šíce jako 1:6 Myrmiis.

6i (5.) Prvý lánek tykadel je dlouhý jako hlava a penívá špici této temi tvrtinami své délky. Tykadla a nohy skoro lysé. Prvý lánek rypáku je kratší spodku hlavy. Prvý lánek zadních chodidel je delší než dva následující do-

hromady. Šíka tla k délce jako 1:8.-. . Chorosoma. (Pokraování.) Nakladatel knihkupectví I. L. KOBRA v Praze, Vodikova ulice.

Na itiórné msíní splátky.

Atlasy rostlin, ptactva i motýl jsou c. k. minist. vyuování schváleny a školám ke koupi doporueny. Pírodopisný atlas rostlin. Napsal professor JAN JOHN.

S 80 tabulemi, provedenými nejjemnjším barvoiiskem a emými devoiytinami v textu. — Cena celého díla ve dvou svazcích váz. 14 zl.

První vydáni rozebráno v jediném roce — Druhé, pepracované a doplnné vy- dání vychází práv v sešitech pO- 32 ítr. Atlas brouk stedoevropských.

48 nádherných barvotiskových tabulí s líiáO obrazy.

Slovný výklad podává professor FR. KLAPALEK.

Dva svazky 4" formátu váz. 20 zl. Atlas (tabule o sob) 48 tab., váz., cena 9 zl Domácí literatura naše obohacena je dílem, jakého ani velké národy nemají.

Vylíen. í života a vlastností zvíat i rostli rj.

Podávají prof. B ZÁBORSKÝ a J, JOHN.

4 svazky 8 zl. 80 kr , vá,z. s barev, pílohami 12 zl. 40 kr.

Ssavci. Vylíení života a jich vlastnosti. 300 stran. S 200 vyobrazeními v textu Cena brožované (bez pííloh) 2 zl, vázané (s 8 barvotiskovvmi pílohami) 2 zl. 90 kr. Ptáci. 322 stran. Sd 184 vyobrazeními v textu. Cena brož. (bez pílohl 2 zl., váz. se 4 barvotiskovými pílohami 2 zl. 90 kr. Plazi, obojživelníci, ryb}-, mkkýši, lenovci a menší živoichové. 379 s r Se 342 vyobrazeními v textu. Cena brož. (bez píloh) 2 zl. 40 kr., váz.

Jltlas ptact^)a stcdoempskcbo. Se zvláštním zetelem k druhilm domácím slovem provází prof. J JANDA. Velký 4" Se 48 skvostnými tabulemi barvotiskovými, na kterých vrn zobra- zeno jest 385 pták. Celé dilo vyšlo ve 25 sešit, po 40 kr Cena váz. výc. 12 zl. Všem ornithologm, pátelm ptactva, myslivcm, školám doporuujeme k pro- hlédnutí. Vrnjších vyobraaení a zajím.avjšího líení našich opeenc není. ;

Nakladatel knihkupectví I. L. KOBRA v Praze, Vodikova ulice.

>ía míi-iié iiis^íóni S!íplátlv>'. Atlas motýl stední Evropy. /S!/^ nádherných barvotiskových i!^^ ^^ — tabul s 1300 obrazy — O v/

Slovný vyklad napsal prof. JAN JOHN. - Cena celého díla ve dvou svazcích váz. 14 zl. — Nádherné tabule zobrazují nejen

motýla, housenku a pupu jeho, ale i rostlinu, na které se nacházejí.

Atlasy motýl, ptactva i rostlin jsou nejen ministerstvem

vyuování schválenv. ale i doporueny.

Menší atlas botanický. (Dle soustavy Linnéovy).

Pro portbu studujících škol stíedních. uitelstva skol obecných

i mšanských a se zvláštním zetelem na rostlinopisy eské k vydaní upravil prof. ALEX. BERNARD. Oena l>ož. 15 K, váz. 17 K. Te.xt k veškerým tabulím vydán bude v pti zvláštních sešitech.

Dr. 0. Standinger & A. Bang-Haas. Blasewitz-Drážany. Nabízí

"'^^^' os^^erky) as leix) druh motýi V cenniku lepidopter . 47. L 1 ;'-,f14-30 praepar. hovisenek etc, jakozil59 levných centurii a skupin ^^^^ '""• '''^- °'""''^^ *' V cenniku coleopter . 20 Uf^^f^J^J^"-^- '^'^ ^''^^ ^^'' ^^smerky) rzného hmyzu as 10.000 Hymenopter, v CBnnikU VII 1 Dipter, Hemipier, Neuropter a Orthopter. Cenniky opateny jsou úplným seznamem rodovým. Cena každého ze tí seznam jest Mk. 1-50 rz ISO hal. Tyto obnosy budou pi uinné objednávce piteny k dobru. 'Vel^3r raloat. — Zásills3^ na, \-'ý-lox. Korrespondence: nmecká, francouzská, anglická a skandinávská. ASOPIS

eské Spolenosti Enlomologické.

flcía Societafis Entomologicae Bohemiae.

íslo 3. Roník I. 1904.

Redakní komité:

ProL Pr. Klapálek,

eá. Napoleon M. Kheil, Prof. Dr. Em Rádi,

P. Flug. Kubeš, Odb. u. in. Vimmer.

^-^

V PRHZE. Nákladem eské Spolenosti Entomologické.

Tiskem Dra Ed. Grégra a sqna. OBSAH: Fr. Mužík: Struný analytický pehled eských vroubenek (dokonení) str. 65. — Dr. Em. Rádi: O sluchu hmyzím, str 68. — J. Roubal: Život hmyzu pezimujíciho na zamrzlé hladin vodní str. 78. — A. Vimmer: Nový rozlišovací znak rodu Aricia R.-D. a Spilogaster Macq. str. 80. — Fauna Bohémi ca: Noví brouci pro eskou faunu, pisp: JUC. Th. Krásy str. 81., píspvek F. J. Rambouska str. 88., J. Sekera, píspvek k aun eských vel str. 84. — Nekrolog: Ed. Schiffner str. 84. — Literatura: Th.Becher, Die Dipte- rengattung Peletophila Hagenb. (A. V.) str. 85. L. Czerný, Aganthomyia Wan- kowiczii Schn. und aurantiaca Bezzi nebst einer Uebersicht der europaeischen Aganthomyia Arten. (A. V.) str. 85. M. Bezzi, Verzeichnis der bis jetzt bekannten Arten des Gattung Drapetis Meig. (A. V.) str. 85. Fr. Klapálek: Evropské druhy eled Dictj^opterygidae str. 85. — Drobnosti: Z fysiologie hm3'zí (E. R.) str. 86., Limenitis populi (Roubal) str. 86. — P. Au g. Kubeš: Anthrena F. str. 86. Výtah ze stanov ESKÉ SPOLENOSTI ENTOMOLOGICKÉ (Societas Entomologica Bohemiae).

I. 1. úkolem Spolenosti sídlící v Praze, jest pstovati ja-

Z3'kem eským studium hm3'zu a to : pednáškami v obasnj'ch

schzích konaných v Praze nebo mimo ní, vdeckými vycházkami, urováním a výmnou hm3fzu, V3'dáváním asopisu, poizováním píslušné literatury' a sbírek hm3'zov3'-ch a hmotnou podporou v- deckých prací entomologických.

Cl. 2. lenové jsou estní, zakládající a inní. I. 3. Každý pítel studia entomologického, a bvdlí v zemích království eského ili nic, mže se státi lenem Spolenosti.

I. 6. Každ3' inný len platí pedem roní lenský píspvek 8 K. splatný v Praze. Složí-!i nkdo jednou pro vždv do dvou

let 150 K, stává se lenem zakládajícím. Valnému shromáždní písluší právo výši tchto píspvk mniti.

I. 8. Každý- len má právo: 1. pednášeti, súastovati se

a vdeck3'ch pomcek. 2. initi ve schzích návrh\-, rokovati a hla-

sovati o nich. 3. Voliti a volenu býti. 4. Odvolávati se z nález výborových k valné hromad.

Dopisy' ízeny butež na:

prof. Fr. Klapálka v Karlin

Poad schzí obasných: 11. íjna, 25. íjna, 8. listopadu, 29. listopadu 20. prosince. — Valná hromada 17. ledna 1905.

"^'^'^í'" výmnu broukv palaearkt., zejména zrod: 7q CUÚnh rinilhlott ^^ Lu ufjull UUUUlull Carabus, Staphylinus, Cetonia, Elater, Necrophorus, Buprestis, Tharops, Eucnemus, Melolontha, Chrysomela, Ceramby-x, Donacia, Trichodes, Clerus, CurcuUio, Synodcndron, Ceruchus a jiné - za druhy z jin3'ch

aneb týchž rod brouk — i exotických — pak motýle palaearkt. i exoty — v m3'ch sbírkách se nenacházející. Ferdinand Veselýf len výboru eské spolenosti cntom.. Král. Vinohrady, Mánesova ulice . 39. _ 65 —

I. Corizus Fall

Tlo šedožlut chlupaté. erná a ervená barva tla urit omezeny. erné jsou: Tykadla, kraje hlavy, pední strana štítu, dv velké skvrny na jeho zadní stran, koen štítku, clavus, velká skvrna ve stedu coria a 2 — 3 menší pi clavu, hru mezi kylemi, nohy, 3 ady teek na biše, špice bicha, koena špice hbetu. Dél. 8 — 10 mm. Velmi obecná; na rzných rostlinách hyosciaini Lin.

2. Rhopalus Schill.

1. (4.) Strany zadohrudí mají zadní kraj nepatrn vykrojený a vnjší roh neprodlouženy; na povrchu jsou rovnomrn tekovány. Rypák dosahuje až k zadeku. Postranní plátky rýhy tykadlové nesahají pes polovinu hlavy. Límec na pedním kraji štítu plochý a celý tekovaný. Hlava delší, koen tykadel dosti vzdálen od oí. Štítek na konci široce zaokrouhlený a ped koncem prohloubeny^ (Síibg. StidofJeiirus Stal.)

2. (3 ) Tykadla žlutá, první jejich lánek s ernou arou vespod, druhý ern tekovaný u koene, tetí netekovaný, tvrtý ervenavý. Connexivum skoro jednobarvé. Druhý lánek chodidel erný, u koene svtlý. Vnjší kraje coria nic neb nepatrn ern tekované Zadeek svrchu erný se žlutými skvrnami. Barva tla žlutá. Délka 7 —8 mm. Dosti hojný na rzných rostlinách ahiitilon Rossi.

3. (2.) Prvý lánek tykadel svrchu i vespod s ernou arou, druhý a tetí ern tekované, 4. erný a u koene svtlý. Connexivum s ernou širokou páskou na zadní polovin každého lánku. Celý druhý lánek chodidel erný. Vnjší kraje coria více mén ern tekované. Zadeek jako u pe- dešlého. Barva tla žlutá, ervenavá, šedá až ernavá. ern tekovaný. Délka 7—8 mm. Jako pedešlý. crassicornis Lin.

4. (1.) Strany zadohrudí mají zadní kraj vykrojený a vnjší roh prodloužený; v pední ástí povrchu jsou hrub teko- vány, v zadní skoro hladké. Rypák dosahuje nejvýš jen ku stedním kylím. Hlava kratší, koen tykadel oím blíže.

5. (16.) Postranní plátky rýhy tykadlové jsou úzké a dosahují jen do poloviny délky hlavy; rypák až k zadním kylím. 6 Límec štítu zetelný, tekovaný. Zadeek vzadu trochu roz sít-ený. (Subg. Corizus Fieb.).

6. (7.) Zadeek na hbet žlutý s prvním lánkem celým, stra námi následujících a stední arou na 0. lánku ernými. Membrána je zatemnlá a ern skvrnitá. Vnjší ást coria široká a hust tekovaná. Na vnjší stran každé k^yle erná teka. Zlutoervený, ern tekovaný, jemn chlupatý Kr;ij coria s ernými tejkami Conne.xivum s ernou skvr nou na každém lánku. Bicho se temi adami erných teek 7 Délka '1^ — 8 mm. Vzácný uiacnhitus ieb

7. (6.) Zadeek na hbet erný neb hndý, na tech posled nich láncích žlut tekovaný. Membrána bez erných skvrn.

S. (13.) Connexivum erné neb hndé se svtlou pínou pás- kou na zaátku každého lánku. Bicho s hndou podél- nou stední páskou, více mén zetelnou.

9. (10) Štítek se špicí vykrojenou. (Štít bez stedního bílého kýlu.) ervený neb zlutoervený, dosti dlouze chlupatý. Špice štítku bílá. Corium bílé, ku konci ervené, po stra- nách ern teko\'ané. Membrána prhledná. Hbet erný, žlut skvrnitý. Tykadla žlutá. Stehna žlutá, erven mra- morovaná, svrchu ern tekovaná. Holen svtlé s ernými tekami. Bicho žluté, drobn erven skvrnité, se stední páskou hndou. Dél. 7-8 mm. Na lesních mýtinách hojný. subvufns Gniel.

10. (9.) Spi:ka štítku ostrá, nevykrojená.

11. (12.) Štít se sti-edním bílým podélným kýlem. Membrána bezbarvá. Hbet žUit ervenohndý, žlut skvrnitý. Zluto- ervený, dosti dlouze chlupatý, stejnobarevn tekovaný. Tykadla ržová s posledním lánkem tmavším. Štít a štítek se stedním bílým kýlem. Krovky svtlé, na konci a po stra- nách ervenavé. .Sted hrudi stejný. Dél. O — 67o mm. V seznamu Dudovu není. Dr. Puton uvádí jej však se stední Evropy a já sám mám jeden exemplá od Hnidous. distiiictiis Sign.

12 (11.) Štít bez stedního bílého kýlu. Membrána trochu zakalena. Hbet hndý s velkou ervenavou nedokonale omezenou skvrnou ve stedu. .Strany coria s etnými ernými tekami. Stehna nahoe sihié ern tekovaná. Délka 7 mm, Dosti vzácný coiispersns Fieh.

13. (8.) Connexivum úpln svtlé beze skvrn aneb se skvrnami malými. Bicho též neskvrnité.

14. (15.) Strany coria s ernými skvrnami. Connexivum u samce s ernou skvrnkou na každém lánku. Poslední lánek hbetni žlutý se 3 podélnými ernými arami. Dno rýhy tykadlové erné. Hbet erný; podlouhlá stední skvrna za- ujímající ást 3. a 4. lánku, 2 malé okrouhlé uprosted pedního kraje a 2 podlouhlé na stranách zadního kraje pátého lánku žluté. Sted hrudi erný. Dél. tí'/.^-? mm. Schill. Náš nejhojnjší druh . . parmnpuuciatns

15. (14.) Strany coria netekovány. Connexivum u obou pohlaví bez erných teek. Poslední hbetni lánek obyejn jen

s jednou podélnou arou ernou. Dno rýhy tykadlové není erné. Užší a menší než pedešlý. Barva tla celkem erve- njší. Dél. 6 mm. Mén obecný nifiis Schill.

16. (5.) Postranní plátky rýhy tykadlové dosahují až k zadnímu konci hlavy, rypák jen doprosted stedohrudí. Límec štítu silný a jen z ásti tekovaný. Hlava krátká, zadeek zašpi- atlý. (Subg, Brachycarenus Fieb.). Žlutoervený, ern tekovaný, jemn chlupatý. erné jsou: límec, skvrna na postranních rozích štítu a skvrny roztroušené po ploše štítu. Štítek má také po stranách u koene po erné skvrn. — Strany coria ern tekovány. Vespod žlutý, uprosted hrudi ervený neb hndý. Dél. 6 a pl mm. Dosti vzácný na mý- tinách tygriniis Schill.

3. Myrmus Hahn.

Tlo sameka úzké, samiky trochu širší, žluté, zelenavé neb šedé. Štít a štítek mají stední kýl a jsou hrub teko- vány. Tykadla svtle hndá, s posledním lánkem tmavým, a jako nohy odstále chlupatá Postranní kraje štítu a krovek se svtlým lemem. Vnitní nervy coria ervené, mem- brána bezbarvá (forma macroptera). astjší jsou exempláe s krovkami zakrnlými, bez membrány, pouze o nco del- šími než štítek (forma brachy ptera). Hbet žlutý se stední a- ernou arou {Q), aneb i s podobnými postranními 6* 6S

rami (cJ); nkdy také zcela erný. Dél. 8—9 mm. Ne hojná;

na mýtinách a pokrajích lesních v tráv. . iniriformis Fall.

4. Chorosoma Curt.

Svtle žlutá. Tykadla hndá neb ervenavá. Štít a štítek hrub tekovány, stední kýl svtlý. Krovky mají silné nervy a políka mezi nimi prhledná. Bezbarvá membrána dosahuje jen k pedposlednímu lánku abdominálnímu. Hbet žlutý s dvma ernými arami postranními, aneb erný se

stední arou žlutou, nkdy i zcela erný. Dél. 14 — 16 mm

Vzácnjší ; na podobných místech jako pedešlá. Schillin^i Sehnil.

O sluchu hmyzím.

Dr. Em. Rádi.

V tomto lánku pokusím se vyložiti, jak stavny jsou slu- chové ústroje hmyzu, v em záleží sluch hmyzí a jak sluch ten souvisí fysiologicky s jinými smysly. Moje pozorování pivedla mne k odchylným názorm od tch, které dnes o sluchu panují a pokusím se je zde vyložiti ; literatura, které se budu dovolá- vati, není a nemže být úplná, protože jest píliš obsáhlá; zkusím v tomto lánku jen zásadní vci vyložiti; podrobnosti uveejním jinde.

Kdo mluví o sluchu hmyzím, ukazuje na sluchové ústroje kobylek, na organ smyslový, který po oích nejsložitji jest stavn. Na pední hoení stran holen pedních noh vidti jest u kobylky po každé stran štrbinu, která rozšiuje se v noze v široký vak. Mezi vaky obou stran leží uvnit nohy trachey (vzdušné trubice) velmi rozšíené a od vak onch tenkou pruž- nou stnou oddlené. Nejpirozenjší výklad — nikdo se jiného výkladu neodvážil — jest, že tyto vaky a vzdušné trubice tvoí resonanní pístroj. K nmu pipevnn jest uvnit vlastní slu- chový ústroj, který se dle N. v. Adelunga*) (jenž posledn

*) N. v. Adclung, Beitráge zur Kenntnis des tibialen Gehorapparates der Locustidcn. Z. f. w. Z. 54. 1892. 69 —

se jeho stavbou zabýval) skládá ze tí ástí, ale všechny v tom souhlasí, že v nich koní rozvtvený nerv; poslední koneek každého vlákénka nervového vybíhá v ústroj, který nám zná-

zoruje obr. 1. v silném zvtšení a který budu v dalším jmeno- vati konená tyinka; vrchol její pak, který se za živa silné leskne, bude nám slouti ípek.

Obr. 1 . Tyinka (/), s ípkem (c). z holen kobylky (dle Adelunga) u n nerv vniká do tyinkv.

Podrobnosti uspoádání sluchových tyinek neuvedu, jednak abych zbyten výklad neprotahoval, jednak že by výklad takový byl obtížný bez obrázk. O tom, jaký význam fysiologický tyinky v našem ústrojí mají, nic jistého není zámo ; V. Graber, který se studiem sluchu hmyzího velmi zabýval, pedstavoval si, že zvukem rozechvje se resonanní pístroj a ten otásá také tyinkami na nervu pipevnnými a ty pak, tesouce se, dráždí mechanicky nerv k nim pipojený.

U žádné jiné skupiny hmyzu nejsou tyto smyslové organy tuk vyvinuty jako u kobylek, podstatné ásti jejich však, slu- chová tyinka s ípkem a nervem, jsou u hmyz v rozmanitém uspoádání velice rozšíeny. Nejpodrobnji se stavbou a fysio- logickým významem tchto ústroj zabýval V. Graber,*) který

shledal : na nejrozmanitjších místech tla hmyzího pod vnjší chitinovou korou tla leží smyslové ústroje, které Graber obecn »chordotonalní« (»strunozvuné« pekládá to slovo Vejdovský) zove, které v podstat všude tak jsou stavny, že skládají se z jedné nebo více mezi dvma pevnými místy povrchu tla napjatých

*) v. Graber, Die chordotunalen Sinnesorgane und das Gchor der In- sekten. Arch. t". mikr. Anat. 20, 21. 70 strunek, ku kterým se strany vede nerv, konící ve strunce pa- likou, uzavenou ípkem. Nejjednodušší tvar takového chordo- toníilního organu podává obr. 2. (dle G r a b e r a), znázorující chordotonalní organ larvy Corethry.

Obr. 2. Ze spodní stran\' segnienai larvy Co- retlny, .^r ganglium, z nhož vedou nerv_v, jeden k chordotonalnínni ústroji {ch), v nmž u i leží lesklé tvinkv: 5 sval.

Graber rozeznává nkolik tvar chordotonalních organu a sice organy s jednou tyinkou, s dvma, temi a mnoha tyinkami, a dle polohy v tle organy v tykadlech, makadlech, v trupu, v nohách, v kídlech, v kyvadélcích hmyzu dvojkídlého, organy, do nichž ústí nerv se strany a do nichž ústí na jednom konci organu atd. Na dkaz, že tyto organy jsou sluchové, uvádí Graber následující. Typické chordotonalní organy jsou napjaty vždycky mezi dvma takovými místy krytu tla, která jsou pomrn ne- pohybliv spolu spojena, tak že se jejich napjetí pi pohybech tla nemní; zvlášt jsou vždycky' obma konci pipevnny v témž segmentu tla. Nepromnlivé napjetí jejich má Graber za nutné, aby mohly na zvuky na n narážející reagovati. Chordotonalní organy jsou za druhé pravidlem blízko povrchu tla a vbec na takových místech, která jsou chránna ped pohyby útrob (sval, zažívací dutiny a p.). Zpsob, jakým tyto ústroje na zvuk reagují, jest dle G ra- be ra podobný, jako u sluchových ústroj kobylky. Zvukem otásá se chitin na povrchu tla, otesy ty penášejí se na strunku, specificky tžší tyinka v ní ležící nechvje se stejnomrn se strunkou a otásajíc se, dráždí v ní konící nerv. že hmyzi slyší, na dkaz loho podává G r a b e r mnohé pokusy. Šváb jest velmi citlivý na zvuk: bží-li po zemi a za- zvuí-li housle hodn siln, zastaví se šváb; dáme-li šváby do veliké sklenné nádoby, reagují podobn (spadnou pi zvuku

housh' se stn). G r a b e r povsil švába za nohu na nit a když

se uklidnil, prudce pejel pes housle asi 1 m. daleko od nho

a šváb tím byl velmi prudce podráždn. I jiní suchozemští hmj^zi podobn reagovali jako šváb, jen že mén zeteln. Vodní hmyzi také reagovali velmi zeteln na zvuk, o emž se Graber pesvdil mezi jinými také tímto pokusem. Do sklenného akvária, v nmž se nacházela Corixa v hojném potu,

pustil voln kamének: ten probíhaje vodou, rozvíil ji, ale tento mechanický pohyb hmyz nepodráždil; když však kamének do- padl ke dnu a slabé uknutí se ozvalo, velmi etné Corixy prchaly

z míst, kde ped tím klidn sedly. I zvuky mimo akvárium vzbuzené (hodn silné drhnutí strun houslových, zvlášt za ko-

bylkou) dráždily podobným zpsobem tento hmyz. Také ji n vodní hmyzi reagovali podobn a proto soudí Graber, že hmyzi slyší. Po Graberových studiích nemnoho jiných autor se naším pedmtem zabývalo s tou šíí jako náš autor. U velmi mnoh^^ch našly jeho pokusy píznivého pijetí a dodnes se uvá- djí jednak vrzání kobylek, jednak pokusy Graberovy za takka jediné a nejsolidnjší dkazy pro sluch hmyzí. Jsou však, kteí tmito pokusy pesvditi se nedali. A. Fóre I*) ukazuje na velmi etné pokusy, kde nepodailo se reakci na tony u hmyzu vzbuditi, jen když bylo toho dbáno, aby na hmyz nepsobily vnjší otesy; ukazuje, že vely a mravenci na žádné tony ne- reagují. Ukazuje dále na nedslednost Graberovu, který do-

kazuje, že kobylky slyší i bez pedních nohou, a pece ví, že

organ v nich ležící jest sluchový. Fóre I shrnuje své úvahy o sluchu hmyzím v názor, že to, co se pokládá u hmyzu za sluch, jest s málo výjimkami pouze itím mechanických otes

vzduchu nebo zem, které jsou ity jako otesy h m a t o v ý m i ústroji hmyzu. **j Trochu podobn jako F o r e 1 usuzuje i A. K r e i d 1.

U píležitosti pokus o sluchu ryb — K r e i d I shledává, že ani

*) A. F o r e 1, E.xpériences et remarques critiques sur les sensations des

Insects. Rivicta di Scienze Biologiche. Vol. II. 1900.

*') .A. K r e i d 1, Uher die Perzeption der Schaliwellen bei den Fischen

1^11. .'\ lid. 61. 1895. ryby neslyší — praví, že na hmyz se slovo » slyšeti* nehodí, ale nesoudí tak proto, že by hmyz vbec nereagoval na zvuky a tony, nýbrž že slova toho má se pouze tam užiti, kde na- cházíme analogické zakonení nervové jako u lovka (tedy vnitní ucho). Jinak však uznává K r e i d 1, že rhytmický zpv cikad, kobylek a jiných hmyz pravdpodobn v podstat stejn jes vnímán jako tony uchem lidským.

Sluch jest zvláštní smysl. U lovka tak hluboce jest spojen se vší jeho duševní inností, že e a co vše s ní souvisí nebyla by možná bez sluchu ješt u ssavc a pták nesporného ; významu, mizí ve své dležitosti už u plaz, obojživelník, schází už u ryb a snad u všech bezobratlých vyjímaje hmyz. Není podivné toto jeho malinké rozšíení v živoišstvu, zvlášt srovnáme-li je s rozšíením jiných smysl, zraku, ichu, chuti, hmatu? A pro práv hmyz má sluchové ústroje vyvinuté, nikoli však suchozemští plži a jiná suchozemská zvíata? Myslím,

že stojí za to, jíti této otázce na kloub a zaal jsem tedy zkou-

šeti sluch hmyzu, jeho sluchové ústroje.

Z elementarných domnlých sluchových ústroj hmyzích jsou nejpístupnjší chordotonalní organy larvy C o r e t h r y. Larvu tuto možno v lét uloviti v stojatých vodách ve velkém množství a ponvadž jest krásn prhledná, možno všechny útroby její za živa pod drobnohledem prohlížeti. Má velmi hou- ževnatý život a také to pozorování ulehuje. U Corethry nakreslil poprvé chordotonalní organy Leydig v r. 1858 a po nm mnozí jiní. Jest možno snadno je najíti zvlášt v prosted- ních segmentech tla na bišní stran; jsou jako struna mezi dvma místy chitinu napjaty a poznáme je dle lesklých tyinek.

Na obr. 1. jest poloha jejich znázornna pi malém zvtšení.

Weismann*) a po nm Graber tvrdí, že chordo- tonalní organy Corethr^^ jsou obsaženy ve 4. — 10. segmentu a že v hrudi a v posledních segmentech v zadku scházejí. Našel jsem však tyto organy i v hrudi (dva páry; tet^' jsem marn hledal) i v posledních segmentech tla a trochu ovšem pozm- nné i v hlav a mohu tedy tvrditi, že jsou — až na první segment hrudní — ve všech segmentech obsaženy. O jiné jejich stavb tu vykládati nemohu, nýbrž jen o V3>znamu jejich pro sluch.

*) A. Weismann, Die Metamorphosc d. Corcthra pluinicornis. Z. f. \v. Z. 1866. :

73 '

Není správný názor Graberv, že tyto organy jsou obma konci pipevnny na takových místecj-i, která pi pohybech zvíete se k sob neposunují. Pedním JÝoncem jest totiž tento organ vždycky pipevnn na pepážce mezi dvma segmenty, a sice práv tam, kde jsou pipevnny také velmi silné svaly každé smrštní tchto sval má za následek zmnu v napjeti chordotonalního organu, zmnu zcela patrnou a mitelnou. V rzných segmentech nejsou sice organy ty stejn dlouhé, ale v témž segmentu pravý a levý mají délku stejnou. Jestliže však Corethra tlo své pod mikroskopem skroutí a míme délku

organu po konvexní stran a srovnáváme ji s délkou orgán po konkavní stran, najdeme vždycky na konvexní stran chordo-

tonalní organy delší ; na konkavní (skrené) stran bývá vlákno chordotonalního organu o více než o tetinu kratší než na napjaté stran. Už tato fakta, totiž pipevnní chordotonalního organu pi inserci svalové, rznost délky jeho v rzných segmentech a promnlivá jeho délka a promnlivé jeho napjeti v témž segmentu jsou dostateným dkazem pro nesprávnost domnnky G r a- bérovy; nebo napjatá struna jest resonanním pístrojem pouze pro ton urité výšky, a výška tato se mní dle délky a dle na-

pjeti struny; i byly by chordotonalní organy Corethry resonan- ními pístroji sice vždy jen pro jeden systém ton, ale ten by se zcela nahodile mnil dle toho, zdali by Corethra práv byla v klidu anebo se pohybovala. Nejen chordotonalní organ Corethry, nýbrž všechny ana- logické organy u jiných hmyz, pokud se dají za živa pozorovat, jsou tak upevnny, že pohyby zvíete mní zcela patrn jejich napjeti. Lze tu vc zvlášt dobe vidti v tle larev rzných ko- már a v tle drobných housenek. Vbec jest všeobecným pravidlem, z nhož jen velmi vyvinuté ústroje v holeních kobylek iní výjimku, že chordotonalní organy, a leží kdekoli, vždycky jedním koncem jsou pipevnny na pohyblivé blán, která za- stupuje u hmyzu místo kloub. Chordotonalní organy leží totiž na následujících místech v jednotlivých segmentech tla jako u Corethry a skrují a napínají se, když se segmenty ty k sob posunují ; anebo v láncích okonin, zvlášt na proximalnim konci holen, ale mohou být u rzných hmyz ve všech láncích nohy; skrují a napínají se, jak se noha ohýbá. Anebo v tykadlech a v makadlech; tu pak jsou bu v basalním anebo v následujícím lánku a mní svou délku zcela patrn pi po- :

^ 74 _ hybech tykadel; dále jsou na kloubní ploše kyvadélek hmyzu dvoukídlého a na kloubní ploše kídel.*) Jsou konen í ve hlav

Corethry (a larev jiných komáru, larv}' potápníka) a i tu se po- hybují, když se silné svaly v hlav uložené smršují. Proti názoru Graberovu svdí za druhé, že chordo- tonalní organy vyvinuty jsou zcela normáln také u hmyz, pro nž patrn sluch nemá významu. Jsou totiž dobe vyvinuty u larev menších; našel jsem je u larev njaké Puppipar}', cizo- pasících v zažívací dutin kobylky zelené; jsou u housenek vbec, také u housenky Graptolitha (v segmentech tla í na nohách), uzavené celý svj život uvnit ovoce a p. K emu by byl ta-

kovémuto hmyzu sluch ? Z tchto dvod nepokládám chordotonalní organy za ústroje po výtce sluchové: jejich fysiologický význam jest jinde hledati. Abych význam ten uritji vytknouti mohl, teba vyložiti

naped, slyší-li hmyz ilí nic, a slyší-li, kterým to. organem ? Pokusy Graberovy o sluchu hmyzu nahoe uvedené jest možno snadno opakovati a o správnosti jejich se pesvditi avšak pokusy ty nejsou exaktní a nedokazují, že by hmyz slyšel. Zkoušel jsem vc následovn. Larvy Corethry vznášely se voln

ve sklenném akváriu : udeíl-li jsem na stny akvária, lar\'y,

zvlášt ty, které byly blízko stn reagovaly tím, že mrskly sebou ve vod. Byla tato reakce sluchová? Vložme do téhož akvária

ruku (nedotýkajíce se dna) a uknme zase na jeho stnu : nejen

že uslyšíme zvuk, nýbrž my ho i ucítíme v prst jako slabý otes (voda nesmí být píliš studená'. Pesvdíme se brzo, že každý náraz na stnu, na který Corethry reagují, mžeme ve vod cítit rukou. Z toho ovšem ješt neplyne, že by Corethry ily ten náraz podobn povrchem tla jako my, ale snadno se pesvdíme, že tomu tak jest: ím vtší jest nádoba, v níž cho- váme Corethry, tím slabjí reagují na nárazy stny; naprosto však nereagují na tony, které se vzbudí pouze ve vod, na p. když jsem do vtšího akvária z ástí ponoil zvonek, žádná rána na ani nehnula Corethrami (v malém akváriu od zvonku roze-

chvjí se i stny akvária a pak Corethry reagují). Ani na jiné tony pouze ve vod vzbuzené (na p. tím, že drhneme pilníkem drát nebo tyinku sklennou jedním koncem ponoenou do vody), nereagují naše larvy. Tedy jejich reakce není sluch, nýbrž ana- logická pocitm, které máme, dotýkajíce se drnícího pedmtu.

*) Na techíT) místech popsaný byl\' u/. ivcydigcm. ("

nejvtší ticho; ba nezalekne ji ani, když vezmeme dva kameny a budeme jimi o sebe tískat — jen ovšem nás nesmí kobylka uvidt, sic hned zarazí. Avšak své cvrkání a cvrkání jiných kobylek kobylka jist slyší. Dal jsem jich nkolik pod sklenný poklop na stl a nechal je delší dobu v klidu Brzo zanou doma cvrkat, a dáme-li pozor a nehneme sebou, mžeme sedt vedle nich a nevyrušíme jich. Jestliže pak, až kobylka bude v nejlepším zpvu, zaneme pilníkem drhnout suché stéblo, což vydá ton podobný vrzání kobj^lky, cvrkající kobylka svj zpv zastaví, ale jakmile pestaneme, zane znova a znova pestane, když my zaneme a tak nám zcela zeteln ukáže, že na zvuk pilníkem drhnutého stébla reaguje. Není teba, aby zvuky námi vyvozované byly píliš podobné cvrkání kobylky a také na výšce

tonu nezáleží. Kobylka reaguje pod sklenným poklopem i na silné písknutí. Protiva pokus nahoe a práv zmínných jest snadno vy- svtlitelná: kobylka reaguje na otesy a vrzání její zpsobuje

také (vedle zvuku) i mechanické otesy, které lze rukou na

stnách sklenného poklopu cítiti.

1 jest pirozenj^ závr, že kobylky vrzání své vbec ne- slyší, nýbrž podobn ijí, jako my cítíme v ruce otesy. Nebo není dvodu, pro by kobylka na isté tony a krátké rázy ne- 76 reagovala, zvuky však, které budí silnou resonanci, slyšela, než ten, že práv cítí jen tu resonanci tonu.

Tento závr dá se užiti pro všechn}^ hmyzy a smiuje všechna protichdná pozorování: hmyzové ijí ovšem zvuky vrzavé, které sami vydávají, i jiné zvuky, ale jen takové, které budí v okolí silnou resonanci.

Mnozí se domnívají, že toto ití zvuk povrchem tla není než hmat a mluví v tom smyslu o hmatání ton; jiní je od hmatu odlišují a hledají pro n zvláštní smyslové ústrojí v kži. Budiž tomu jakkoli u lovka, u hmyzu toto ití hmatem není, nebo reakce živoicha na dotek a na otes jsou jiné. Vznáší-li se znakoplavka na povrchu vody v akváriu a dotknu se jí jehlou, sotva sebou pohne a dám -li pozor, mohu ji z místa v}^- sunout a nevzbudím u ní než reflektorické pohyby zadníma nohama, mající za úel udržeti ji v rovnovážné poloze. Podobn i jiný vodní hmyz (i potopený úpln pod vodou) reaguje jen velmi zvolna na dotek a reakce ta aspo pi mírném podráždní zstává lokalisována na místo doteku a jeho okolí. Tomu tak není u reakce na otesy zvukové. Tu zvíe — dle intensity otesu — reaguje vždycky trhnutím a už nohy nebo celého tla: znakoplavky a potápníci hnuli pi zazvuení stny pední nohou, podobn kobylka zelená zvedla pi zadrnení

sklenného poklopu pední nohu ; larvy komár mrskly celým tlem a sice rzn intensivn dle rzné intensity tonu; larvy znakoplavek (Corixa) daly se na útk a p.

I myslím, že u hmyzu reakce na otesy není hmatem,

a není-li jím fysiologicky, tedy ani anatomicky ; i smyslové ústroje pro obojí funkci jsou rzné. Mám za to, že chordotonalní organy jsou ústroji pro reakci na otesy; pímých dkaz podati není možno, ponvadž exstirpovati tyto ústroje nikde úpln nelze, ale mám dkazy nepímé. Ta vc, že chordotonalní organy hmyzu jsou pipevnny vždycky na kloubních plochách a že napjetí jejich mní se dle napjetí sousedních sval, zdá se na to ukazovati, že ústroje tyto registrují innost svalovou, podobn asi jako smyslové organy ve šlachách obratlovc. Pro tuto domnnku svdí také, že se dá sledovat úplný histologický pechod mezi chordotonal- ními organy a šlachami hmyzu (což na jiném míst vyložím),

a konen i ta vc, že jsou vždycky uzaveny uvnit tla, ukazuje, že hlavní úkol jejich jest registrovati vnitní zmny. I soudím, že chordotonalní organy jsou hlavn ústroje pro registrování pohyb svalových, a z této jejich funkce že se vyšší differenciací rozvíjí u hmyzu smysl pro otesy, tedy jakýs takýs sluch. Ze skuten tyto organy to jsou, které na otesy reagují, vidti jest z tchto dat : v nejdokonalejší své form, v holeni kobylky jsou to patrn ústroje otesy (husté zvuky) registrující; ale všechny, i nejelementárnjší chordotonalní organy, v tom se s tmito ústroji kobylky shodují, že mají podstatnou jejich ást, tyinku s ípkem. Za druhé: všude tam, kde chordotonalní organy ponkud dokonaleji jsou vyvinuty, leží v blízkosti vzdušných trubic, asto práv u chordotonalního organu rozšíených ; tak v nohách (holeních) nejrozmanitjšího hmyzu, na pelu kídel (zvlášt u nkterých motýl), v dýchacích pívscích na zadeku larev nkterých komár leží chordotonalní organy v nejbližším sousedství rozšíené trachey.

Nezbývá mi konen než vyložiti rozdíl mezi itím ton sluchem a mezi itím povrchem tla a chordotonalními ústroji. U lovka jest rozdíl ten pímo subjektivn dán — vnímání zvuk sluchem a povrchem tla jest tu nco velmi rzného; u zvíat rozdíl ten však objektivn njak vystihnout jest tžko. Mnozí formulovali vc tak, že povrchem tla cítíme a cítí zvíata mechanické otesy, sluchem chvní zvukové. Avšak patrn jest i chvní zvukové pouze mechanickým otásáním periodickým, jako jest periodické drnení skla resonujícího, když na udeíme. Rozdíl fysikalní jest pouze kvantitativní; fysiologický rozdíl pak záleží jednak v tom, že sluch slyší a analysuje tony (rzné výšky), kdežto tlem ijeme pouze jakési kvantitativní rozdíly v drnení ploch, kterých se dotýkáme ; v tom pak, myslím, liší se asi také reakce hmyz na zvuky od sluchu ; nic nesvdí proto, že by hmyz rozeznával rzné výšky ton, vše, zdá se, záleží pouze na intensit otes.

Slyší tedy hmyz? Odpov bude zníti dle toho, jaký smysl uiníme dáme slovu slyšeti ; užijeme-li toho výrazu pro hmyz, tak vždycky s výhradou, že sluch ten není slyšením ton, nýbrž takovým itím chvní, jaké lovku vedle sluchu možno jest na povrchu tla. . 78

Život hmyzu pezimujícího na zamrzlé hladin vodní.

J. Rouhal.

O Vánocích r. 1902 jsem blízko svého obydlí v Chudeni- cích konal zajímavá studia o život Hexapod a i jiných menších tvor, již žili nad hladinou ledovou a možno iíci na led samém. Veliký komplex luk »Zahradky« tam byl na podzim a za- átkem zimy zaplaven nkolikráte malým potkem od Chudenic z rybníka vedoucího. Rozlitá po lukách voda pinesla ohromné množství nejrozmanitjších Arthropod, zvlášt hmyz, kteí z ásti zahynuli, z velikého dílu však zachytili se a zachránili na kouscích stébel, rákosí a jiných organických zbytk a detritii a zaneseni tak byli na klidná místa. Na špikách rostlin vyní- vajících nad hladinou vodní, zvlášt na konecích mladých list trav a Carex se usadilo též velmi mnoho jednotlivých se topí cích hmyz, hlavn brouci. Toto vše možno sledovati po každém vtším dešti a povodni z jara i v lét. Tak jsem každého roku nasbíral množství hmyzu, zvlášt Coleopter. Tu však vždy zase voda opadla, oschla a paprsky sluneními osušeni, rozlezli se a rozlétali hmyzové povodní sem sehnaní. Jiné ovšem byly pomry po onch zavodnních podzimních a zimních, kdy voda ze znané ásti už zstala a tvoila hladinu na všech onch lukách. Tu nezbylo nahromadným zde živoi- chm než vyhledivati, pokud alespo ponkud to možným bylo, pevná tlesa ve vod plovoucí a z ní vynívající. Tak ukryli se do dutých stébel odumelých a rostoucích, do chomák trávy a smetí mezi stebélka, listy a mech. Konen vše zamrzlo. Ve- liká ást pravdpodobn utonula nebo zmrzla; jak se ostatním vedlo, seznal jsem o samých Vánocích 1902 a sledoval život jejich až do G. ledna 1903. Když o polednách, as od jedenácti hodin dopoledne do 2 odpoledne, vysvitlo slunce, poal nad míru ilý život na led. Pipomínám, že kol do kola bylo vše pokryto vysokou vrstvou zmrzlého snhu. V naznaenou dobu poalo se po led v pravém slova smyslu hemžiti množství hmyz. Nejvíce to byli Atheta, Microdota, Amischa, Oxytelus, Philonthus, Xnntholinus, Lagarus, Limnaebius, Hydrothassa, Prassocuris, larvy much atd. Rzných Athct bylo tolik, že se mohly pírkem smétat a tak hned lžiko- vitou pincettou do eprouvetty vnášet. Tito všichni živoichové byli vylákáni z onch úkryt, které, což je opravdu zajímavo, byly tak naprosto nenápadné, že laik by ani z daleka netušil jich, tím mén pak, že b}^ mohly poskytovati útulku tolika živým bj^tostem. Jednotlivá dutá stebélka, nad led vynívající, bylo možno znamenati teprve pi pohledu vodorovném pi samé hladin le- dové. Také chomáky rostlinné nad ledem málo znatelný byly, protože byly pokryty jíním a vše v jednu ledovou plochu splý- valo. Protože pak zmrzlá voda byla pomrn mlkou a tak pr- hlednou, že možno bylo každou traviku na dn pozorovati, klam ten byl tím vetší. V ledu bylo veliké množství zamrzlých hmyzu a pak též pavouk a jin^^ch menších tvor, jako nkolik exemplá Lumbricus, Succinea, Oniscus atd. Než vrame se zase k osudu vylákaných hmyz teplem slunením. Kd\^ž slunce totiž hálo tak silné a dlouho, že se vrchní vrstva ledu úpln rozehála, byl pohyb jejich stále víc a více ztžován, až konen uvázli v husté bece. Zatím ale poaly bj^ti paprsky slunení mén intensivn a ím dále k veeru, tím zamrzala vrstva ta vice a všickni živoichové ti v ní. A pec druhý den zase v nezmnném skoro množství na led se objevili, a-li ovšem slunce opt svítilo. To jsem pozoroval celých skoro 14 dní. Jak ohromné množství, zvlišt hmyz tu bylo naplaveno,

lze si alespo pibližn pedstaviti; a to snesla voda na jmeno- vané louky z beh onoho potka, jež tvoily pouze zase louky

a pole ; tedy ani les, aniž jakákoli hmyzem bohatá strá se vyskytuje po délce toho potka od rybníka až k našim lukám.

Délka ta obnáší sotva tvrtinu l^ni. Piln jsem pátral, jestli také nkterý z onch pedešlého dne zamrzlých hmyz dnes s tajícím ledem se ješt probudí ze zke-

hlého stavu. K tomu cíli jsem jednotlivé partie zamrzlých brouk oznail rznými markami a též kol jednotlivých exemplá jsem na mnoha místech zapíchal rzné znaky a druhý den jsem o po-

lednách lupou pozoroval, co se bude dít, když zaal se kolem nich led rozpouštti. Došel jsem k tomu výsledku, že nkolik exemplá Xantholinns linearis, Philonthus nigritulus, Amischa analis a Panagaeus crux major zase oživli, ale byli všichni tito brouci pouze z ásti tla pimrzlí Z tch, již úpln byli zmrzlí jsem nepozoroval, že by se opt vzkísil, ani jediného brouka ani pavouka. ;

. 80

Takovým zpsobem závisí život statisíc jedinc drobných živoich na meteorologických pomrech. Ješt zde stjtež jména na ledu se objevivších živoich, vtšinou pouze rodová, ježto pílišné specialisovaní vzhledem k cel-

kovému smyslu nemá znané dležitosti : Degeeria ; Desoria larvy nkterých Muscid; Notiophilus, Dyschirius, Bembidion, Trechus, Platinus, Lagarus, Pterostichus, Amara, Harpus, Steno- lophus, Acupalpus, Metabletus, Coelambus, Hydroporus, Limnae- bius, Cercyon, Helophorus, Laccobius, Oxypoda, Zyras collaris, Drusilla canaliculata, Amischa, Liogluta, Atheta, v nkolika dru- zích pehojn, Falagria, Leptusa, Gyrophaena, Tachyporus, Que- dius, Ocypus picipennis F. (!), Philonthus v pti druzích pehojn, Othius, Xantholinus, Lathrobium, Medon, Sunius, Stenus v 5 druzích, Bryaxis fossulata, Cistela, Tychius, Apion, Chry- somela, Prassocuris (hojn v obou druzích, totiž beccabungae a phellandrii), Hydrothassa, Phratora, Phyllotreta.

Nový rozlišovací znak rodu Aricia R.^D. a Spilogaster Macq. Mouchy rodu Aricia Rohiuean-Desuoidy od much rodu Spilogaster Macqttavt snadno lze rozeznati, jedná-li se o sá- meky, nebo mají nápadný rozlišovací znak plastický: i^ (^ rodu Aricia vyznaují se osrstnýma oima, (^' ''^du Spilogaster mají oi lysé. Avšak samiky tchto rod podobají se sob barvou a tvarem do té míry, že, nejsou-li oi 9 Aricie osrstny, nelze íci, patí-li již rodu Aricia Spilo- bezpen 9 > zkoumáme, nebo gaster. Nejvtší potíže iní práv 9 9 z rodu Aricia, které mí- vají oi lysé nebo jen na dolním kraji oka zcela nezeteln srst- naté. Nelze-li pozorovateli ostrou lupou nalézti chloupk na oích 9 , o níž mu jest rozhodnouti, je-li to Aricia nebo Spilogaster, nech obrátí zetel svj ke znakm nápadnjším, jejichž výet tuto ná- sleduje. 1. Hned za hlavou po obou stranách hrudního štítu na- lézá se po tech humerálních šttinách pi 9 9 obou rod. Vy- chází-li se od medianní osy proscutum a smuje-li se ku pleurám, shlédne se, že každá další humerální šttina jest delší ped- cházející, tedy nejvnitrnjší jest nejkratší, nejzevnjší nejdelší. Jenže na humeru 99 rodu Aricia vyskytují se ti skoro stejn tlusté šttiny, kdežto na humeri 9 9 ^ rodu Spilogaster jest prvá tak tenká, vláskovitá, že by bylo možno mluviti toliko o 2 humeréilních šttinkách. 2. Štítek (scutellum) Aricií zdobí . yi

celkem 8 šttin, Spilogaster 6 šttin. 1 pi znaném osrstní

štítlí pece liší se tchto 8 nebo 6 šttin nápadn od ostatního krytu štítkového. Nad špikou štítku Aricií ní 2 dlouhé, skoro do medianní osy pošinuté šttiny, od tch na právo a na levo nad postranními okraji štítk následuje po 3 šttinách. Prvá jest krátká, druhá dlouhá, tetí opt kratší. Na štítku vSpilogaster na obou krajích vyrostlo po 2 šttinách; prvá jest velmi dlouhá,

druhá kratší. vSrovnáváním polohy šttin možno zjistiti, že na štítku 99 rodu Spilogaster nevyvinula se prvá postranní šttina, která jest na štítku 99 i"odu Aricia zcela zetelná.

AnL Vinímer.

Fauna Bohemica.

1 . Noví brouci pro eskou faunu.

.4. Píspvek, jejž podává Theodor Krása, absolvent práv ve Vraném n \'Itavou.

1. Aleochara cuniculorum Kraatz. Ve Vraném n. Vltavou v kvtnu 1904 na pokraji dr divokých králík jeden exemplá (Krása),'

2. Aleochara vagepunctata Kraatz. V Dobíši pozd na podzim na zdi roku 1903 chytil jeden exemplá pan dr. Jelínek, panský léka.

3. Atheta paradoxa (Subgenus Pycnota) Rey. Dva exem- pláe asn z jara roku 1901 ve spolenosti s Aleochara Breiti Ganglb., Philontus Scribae Fauv. a Philonthus spermophili Ganglb. na pokraji dr sysl, v koenech trav a vlhké zemi v okolí Vra-

ného n. Vit. (Krása).

4. Quedius longicornis Kraatz. Jeden exemplá tohoto vzácného druhu našel jsem asn z jara u potoka údolí ve Vraném pod vlhkým mechem.

5. Quedius fulíginosus var. Jelineki /. lit. Jeden exemplá této variety z Vraného v^^znané tím, že chybí na ele dv teky pro tento druh nepostradatelné, tak že se zdá, že bude tvoiti

novou species, jelikož i krovky a abdomen jsou trochu jinak tekovány. Pi nálezu pouze jednoho exempláe správný úsudek jest však nemožný.

6. Stenus melanopus Fativel (nitidus Lac). Jeden exemplá u behu potoka ve spolenosti se Stenus picipennis Er. koncem února 1901 blíže Vraného (Krása). .

7. Stenus rafellus Erichson. Na behu Vltavy u Skochovic blíže Vraného z jam r. 1902 pod kameny nkolik exemplá (Krása). 8 Bledius spectabilis Kvaatz. Jednu 9 "a behu Vltavy v písku z jara 1903. Více exemplár samek i samiek sbíral letos v lét pan Roubal v okolí Prahy. 9. Trogophloeus hirticollis Mulsant. Pod kameny v hrubém písku na behu Vltavy pod vrchem Homolí sbíral jsem asn z jara 1902 u Vraného. 10. Micropcpius fulvus Enchson. Pí západu slunce v letu pozd na podzim 1901 chytil jsem jeden exemplá.

1 1 Synchita separanda Reitter. Na vytékající šáv stro- mové v lét 1902 dosti hojný ve Vi-aném. 12. Gnathoncus punctulatus Tlioiiison. Na zdech ve Vraném n. Vit. dosti hojný (Krása). 13. Saprinus var. rugiceps Diiftschniid. Dost hojný na suché mršin na behu Vltavy u Vraného v písku ( Krása t. 14. Agrilus laticollis Illiger. Na mladém doubí u Závisti jeden exemplá (Krása). Mimo to nkolik expl. od Dobichovic pan Schiffner. 15. Corymbitcs cinctus Paykiill. V Závisti s kvetoucích ke sklepal 1 ex. p. dr. Klemens Rodt. 16. Lagria atripes Mtilsant. Druh tento vyskytuje se v okolí Vraného dosti etn na kvetoucím hlohu z jara. Obyejná hirta vyskytuje se tamtéž, výhradn však jen na vrbách. 17. Chrysomela Asdepiadis Villa. Mezi eskými druhy chrysomel není v seznamu p. dra Klímy tento druh uveden a pokud se pamatuji, nevidl jsem v žádné sbírce eského exem- pláe. V ervnu roku 1901 nalezl jsem u Závisti na výslunném návrší 1 ^ a dv 9 ^ letošního roku opt za týchž podmínek ve Vraném n. Vltavou v lét jednu samiku. Brouk nápaduý jest svým leskle modrofialovým povrchem a od podobných mu Chrysomela violacea Panzer a modré odrdy od Chrysomela cerealis Linné liší se ztloustlým po obou stranách okrajem štítu a tím, že tlo samiek jest do zadu znan rozšíeno, což dodává brouku nápadné formy. 18. Cryptocephalus elongatus Geruiar. Nkolik exemplá na kvetoucím hlohu ve Vraném n. Vit. 19. Pachy brachys sinuatus Mnlsant (= Haliciensis Miller). Vyskytuje se velmi hojn u Vraného na vrbách pi behu Vltavy (Krása^ 20. Chaetocnema acrosa Lehner. Na behu Vltavy z jara 1903 na vlhkém bahn tyi exempláe (Krása).

B. F. J. Ramhoiiska.

K dodatku p. dra E. Lokaj^e pipojuji seznam a popis ná- sledujících druh, kleré byly v echách bezpen zjištny a jež v Klímovu »Catalogu« nejsou obsaženy. Jsou to:

1. Dromius longiccps Dej. Tlo podlouhlé, asi 6 mm. dl. Thorax ponkud delší šíky, do zadu zúžený, ervenavý. Krovky tekované rýhované s kraji skoro rovnobžnými, v zadu rovn uaté, základní barva jejich je hlínožlutá, šev a zadní ást krovek

t mavší. Tykadla a nohy rovnž hlínožluté, hlava téže barvy

ako štít, ústroje ústní svtlejší. Chycen byl mnou v 1 exempl. na »Folimance« pod Karlovem v ke švestky dne 17. ervna tohoto roku.

2. Atomaria Hermínac Reitt. Vel. 1 mm. Základní barva smolohndá, skoro erná. Tykadla zdéli poloviny tla, svtlejší. K nám nejblíže uvádn je z Uher. Mnou byl sbírán v Kri

5. kvtna 1902 ve dvou exempláích. Uren p. E. Reitterem.

3. Aphanisticus emarginatus F. Vel. as 4 mm. Tlo v zadu zúžené, abdominální lánky uaté ke krovkám, tak že pi pohledu se strany tvoí s nimi ostrý úhel. Štít má v prostedku 3 políka, která jsou ohraniena rýhami, z nichž nejvtší je pi krovkách, nejmenší pi hlav, která je rozdlena rýhou ve dva vyniklé hrbolky. Krovky s adami teek. Barvy kovov erné, mdzelen lesklé. Chycen mnou letos na Závisti 14. kvtna

v 1 exempl.

4. Throscus Duvali Bonu. Vel. pes 2 mm. Oi úpln roz- dlené. Barvy je erné, s olivovým nádechem, tlo pokryto blo- šedými chloupky. Štít velmi siln tekovaný, krovky s rýhami, které jsou velice jemn tekované. Tykadla a nohy rezav er- vené, stehna trochu tmavší. Sbírán mnou 12. záí 1903 v ko- i-enech topolu (Populus pyramidalís Rozier) v Liblicích u eského Brodu.

5. Cryptocephalus pusillus var. Marshami Weise. \'elikost 2'8 mm. Thorax hladký, žlutohndý, krovky proužkované teko van, erné, s hlínožlutými stranami a konci. Nohy, hlava mimo oi a prvé lánky tykadel žluté, ostatní tlo erné. Sbírán mnou a kol. A. Neádem v bažantnici mezi Pehvozdem a Kupou

u Kostelce n. . Lesy dne 1. záí v 3 exempláích. 84

2. Píspvek k faun eských vel. Jan Seketa, Bazzano.

Probíraje se seznamem vel eských v 1. sešit tohoto asopisu od p. Kubeše peliv sestaveném, seznal jsem, že n- kolik druh, mnou v Cechách již ped mým odjezdem do ciziny sbíraných, zde uvedeno není. Nkolik tchto ádek vnuji tmto druhm s nadjí, že za- hájí adu novinek ve faun vel eských.

1. Panurginus labiatus Ev. Tato i rodem nová pro Cechy velka byla chytána mnou v ervenci 1896 na Achillea millef. v Dolních Bekovicích. Friese ve své monografii vel evropských uvádí taici (Berteroa) šedou jako rostlinu navštvovanou. 2. Eriades campanularum K. Vyskytuje se dosti hojn v okolí Mlníka a Roudnice ve zvoncích v ervenci. Rovnž prof. Duda ji má zastoupenou ve své sbírce (nyní musejní) ze Smíchova. 3. Osmia cornuta Ltr., význaná ernou hrudí, v jednom exemplái, chycena v dubnu 1898 v D. Bekovicích. 4. Anthidium lituratum Pc. Chycena mnou v údolí Ja- ro vském naproti Zbraslavi na bodláí 10. ervence 1892 ve dvou kusech, z nichž jeden darován prof. Dudovi, v jehož sbírce se nalézá.

5. Stelis nasuta Ltr. Tuto velmi krásn zbarvenou para- sitní velku chytil jsem 22. ervna 1897 v údolí Kokoínském. Ve sbírce Dudov v okolí Libšic. Cizopasí u Megachile rChalico- doma) muraria F., která v údolí Kokoínském i v okolí Libšic velmi hojn se vyskytuje. Všech tchto pt druh stojí k disposici k nahlédnutí.

Nekrolo*

Již v prvém roce svého trváni zaznamenává Spolenost naše ztrátu lena svého p. Ed. Schiffnera, majitele domu a známého závodu kožesnického. Zemel náhle tše se posud dobrému zdrávi ve stedu

26. íjna t. r. ve vku 73 let. Byl horlivým sbratelem broukí^i, zvlášt eských, jichž obsáhlou sbírku zanechal. Jsa zamstnán svým závodem, nemohl se úastniti schíjzí, ale chystal se práv již oddati se zaslouže- nému odpoinku a milé libstce své — broukm. Želíme upímn a zachováme vždy pamt muže, který by byl jist poznání naší vlasti po stránce koleoptcrologické platn prospl. 85

Liitei^atur^a.

Die Dipterengattung Peletophila Hagenbach. Von Th. Becher. Rod

Peletophila jest znám od r. 1822., ale pojem jeho se neustálil, nebo nkteré druhy byly popsány jako Agromyza, Sapromyza, Scyphella.

Becher zrevidoval opt druhy a rozeznává : lutea Fall., femorella

Fall., latifrons Lw., quadrinotata Becher, tlava L., minima Becher;

novými druhy jsou : quadrinotata, minima. Vedle historického úvodu, pipojil Becher ke svému pojednáni druhový klí rodu Peletophila Hagen. Práce vyšla v asopise »Zeitschrift iur syste-

matische Hymenopterologie und Dipterologie«, IV. Jhg., 3. Heft,

1904. A. V. Aganthomyia Wankowiczii Schnabl und auratitiaca Bezzi nebst einer bersicht der europáischen Aganthomyia Arten. (Wiener ento-

mologische Zeitung, XXIII Jhg., Heft VII.) Von Leander Czerny.

Ve svém díle »Catalogue of the Platypezidae of the European

District« rozdlil Verall r. 1900 rod Callomyia Meigen ve dva rody, a

to Callomyia em. Verall, Agathomyia Verall. Ke druhému rodu pi-

pojil skupinu druh, která se vyznauje dle Schinera prodlouženým tetím lánkem antenálním tvaru bu kuželovitého nebo válcovitého a tykadlovou šttinou apikální u koene ztloustlou Czerny pak

sestavil monografii evropských druh, jež jsou : Wankowiczii

Schnabl, , aurantiaca Bezzi, Falléni Ztt., , antennata Q (^ (J', 9 Ztt., 9 cf, CoUini Ver., 9 (^, viduella Ztt., 9. A. V. Verzeichnis der bis jetzt bekannten Arten der Gattung Drapetis

Meig. Von Prof. M. Bezzi (Wien. entom. Ztg XXIII., VII. Heft.) ,

Autor dochází k úsudku, že druhy rodu Drapetis žijí hlavn v tropech, kde bývají pehlédnuty pro svou nepatrnou velikost. Nkolik druh oznail jako synonyma, naež uvádí 14 palearktických a 20 exo- tických druh. A. V. Fr. Klapálek: Evropské druhy eled Dictyopterygidae. Rozp. Ces. Akad. ro. XIII., ís. 17. Spisovatel na základ morfologického studia genitalních ástí podává zcela nové rozdlení druh dosud do uvedené eled poítaných. Rod Dictyopteryx Piet. dlí na

dva rody: 1. Dictyopteryx Piet. s. em., který rozpadá se ve

dva podrody a) Di c ty o p te r y x s. st. obsahující druhy: D. i n ti- cátá Piet., D. microcephala Piet. a D. rectangula Piet.

a b) Dictyopterygella Klp. n. sg., kamž patí D. recta

Kpny., D. septentrionis Klp. n. sp. a D. Nanseni Kny. Prvý a poslední druh Kempnym byly popsány jako Isogenus.

2. rod Arcynopteryx Klp. n. g. obsahuje druhy: A. com- 86

pacta Mc. Lach., A. do ven sis Mort., A. norvegica Kpny.

a A. tran s sy 1 v an i ca Klp. Zbývajíc! druhy dosud do rodu Dictyopteryx azené patí do rodu Isogenus Ncwm. tvoíce Jeden

jeho podrod : Dictyogenus Klp. n, sg. jsou to: I s. alpinus ;

Piet. a I s. ontium Ris. a I s. Imhofii Piet. Druhý podrod

tvoí Isogenus Newm. s. str. s jediným posud druhem Is. n u b e-

c u 1 a Newm.

Di^obnosti. Pozorujeme-li hmyz nejrznjších skupin — vážky, mouchy, hymeno- pery, vbec hmyzy bystré letory, kteí na chvíli usedají za parných dnu na kvcty, na zemi, na vtve a na kamení, najdeme, že velmi asto volí zcela uritý smr, ve kterém usednou jestliže je zlehka vyplašíme, odletí a ; usednuvše zvolí týž smr jako díve. Nevím, co jest toho píina. E. R. Známé, a nevysvtlené a proto stále ješt pozoruhodné jest faktum, že motýl, mírn vyplašen, odletí opodál a vrátí se za chvílí na totéž místo odkud odletl. I jiní hmyzi tak iní a jest toho možno užíti, když chytajíce motýla jsme ho netrefili, a stojíme klidn, ekajíce? až se vrátí na dívjší místo. Motýli pak mají ješt tu zvláštnost, že letíce jedním smrem dají se ztžka pímti k tomu, aby zvolili jiný smr letu. Dr. R. Limenitis populi L. se zálibou vyhledává prýštící se sladkou šávu listnatých strom, páchnoucí látky (ku p. sýrovinou), erstvé výkaly dobytka, blátivá místa atd. K tomu jako interessantní doklad o zálib jeho v páchnoucích objektech sdluji, že jsem pozoroval krásn^ý exemplá samiky na mrtvé srn, jež velmi siln páchla a byla obletována houfem za podobných okolností se vyskytujících much.

Bylo to v listnatém lese u Mnišku as v jedenáct hodin dop., za

velikého vedra. 12. ervna 1004. Roubal.

Anthrena F.*)

P. Augustin Knbcs.

Hlava píní, u Q zšíí hrudi, u širší. Oka v trojiihel- níku. Konec elistí dvojzubý. elní štítek plochý, u + vždy erný,

u (5* nkdy blavý nebo nažloutlý. T3'kadla lomena; 3. lánek

) Použito: J. D. .Xirkcn, Die Gruppc der .'\ncirona varians K.; liimy 1904. — Anthrena Af/.clicla K. uiid \'er\vandic, Ik-rlin IStH). — Die GiHippe der 9ích vždy nejdelší, (^fích rzný; poslední lánek zaoblen.

V pedních kídlech p II, p IIj a p 11,; ž 13. rovna. Na propodeu 9 ím bývají obyejn dlouhé vlásky, ohnuté dospodu (íibria thoracis — táse hrudní) ; skulptura stedového pole (str. 2, obr, 2z.) ruzna. Zadek sploštlý; na konci 5oh. a na bocích 6oh. hustá táse (fibria analis — táse itní) ; uprosted Ooh. lysé políko. Na zadním pikylí hustá rouška — flocculus (str. 2, obr. 3g.). Hlavní sbradlo na holeních. Drápky se zoubkem a poduškou. Tlo erno, nkdy narudlo, velm.i zídka kovov modro neb nazelenalo.

Anthrena podobá se velím rodm: M elit tu 1\., Col- letes Latr., Hal i c tu s Latr. Liší se: Melitta má nápadn ztloustlý poslední lánek zadních chodidel, koen zadku rovn uatý, 9 postrádá roušky a tásn hrudní ; tykadla (^ bývají spodem uzlata, poslední lánek jejich šikmo uat. U rodu Colletes bývají p 11^ a p lU skoro stejný — u Anthren p II, menší nežli p 11^ ; mimo to bývá u Anthren konec p I od kraje kídel ponkud vzdálen, kdežto u rodu Colletes tsn k okraji kídlovému pi- léhá. Halictus liší se siln ohnutou žl3; 9 '^'i "^ •''^oh. hlubokou rýhu podélnou.

Anthreny náležejí k nejhojnjším rodm velím.. Objevují se vtšinou záhy z jara, létajíce na jehndy vrbové, mochnu a skoro všechny kvtiny jarní. Hnízda budují v zemi, zvlášt na slunných stráních, porostlých krátkou travou. V podzemních bukách Anthren cizopasí Nomady, na tle larvy májek, v tle

S t y 1 o p s. Thomson uvádí ze .Švédska 41 druh, .Saunders z Anglie 49 Friese z Nmec 91, z Uher 106, Dalla-Torre a Friese z Evropy asi 300 druh.

K/i k urováni samiek. Zadek více mén rud zbarven A Zadek ern zbarven, jen zadní okraje zadkových oblouk nkdy úzce narudly B

1 . Táse itní svtla : nažloutla nebo blava 2 — » » tmavá: hndá 4

Teschen- .'Xnthrena nigriceps K.; Berlin lOoO. — Andrena cun^ungula Thoms. ; dorf 1904. - Saunders: The Ilymenoptera aculcata o thc British Islands; 18^2. London 1896. — Sch m i e d eknec h t : .-\pidac curopeac, Guinpcrduc ;

2. Živoich malý, 8— 9 mm. Jen stlaené okraje všech zad-

kových oblouk, zvlášt na bocích, jakož i bich na-

rudly : veni ra lis Inih. C. E. — Záhy z jara na jehnedách vrbových. Kolín, Sušice. — Živoichové vetší, 10—18 mm. Zadek ve vtším rozsahu rud zbarven

3. Sbradlo holenni jednobarevno, blavo. Mesonotum

a metanotum lysý ; propodeum krátce a i-ídce srstnato. 10—18 mm.: Hattorfiana F. C. E., záp. Asie, sev. Afrika. — Kvten, erven

na chrastavci polním (Knautia arvensis) ; Sušice, Kolín. — Sbradlo dvojbarevno: vrchem erno, spodem blavo. Mesonotum, zvlášt pak metanotum a propodeum hust srstnaty. 10 — 12 mm.: warginata F. (Cetii Schrank). Sted. E. — \' ervenci a srpnu na chrastavci. Kolín.

4. (1) Sbradlo holenní jednobarevno: blavo neb nažloutlo

— v. » dvojbarevno: vrchem nahndlo, spodem blavo

o. Malý živoich, 8 — 9 mm.: ventralrs Iiiih. (^viz 2.) — Vtší, 12—14 mm

6. Zadek jemn usnit.*) Jen zadní okraje všech oblouk a ohrnutý okraj loh. ervenožluty. elisti spodem blanit rozšíeny. Stedové pole propodea skoro hladko, jen slab vrásito: ferox Sin. Vzácná ve sted. E. — Kvten; hloh. — Zadek zeteln tekován. 2oh obyejn rud zbarven. elisti nejsou blanit rozšíeny. Stedové pole propodea málo lesklo, hrubji nebo jemnji zrnito: liibialis rar. lahiata Schenck. (^Schenckii Mor.) Sted. E. — Kvten; Kolín.

7. (4.) 3. lánek tykadlový kratší než 4. a 5. dohromady. Biík spodem hndý neb erný. Zadek jemn vrásit. 12—14 mm.: Rosae var. spiiiigera K. Sted. E — Zjara na jehnedách vrbových; Sušice, Kolín.

*) Alutaceus. ledcrartig gcrunzelt. .

. 89 .

— 3. lánek tykadlový delší než 4. a o. dohromady. Biík spodem nažloutlý. Zadek hust tekován .... 8 8. Vtší, 12 — 15 mm. Obyejn jen stlaené okraje zadko-

vých oblouk narudly : florea F. Tu a tam ve sted. E. — Skoro vždy na posedu (Bryonia alba). — Menší, 8—10 mm. 2. a 3. oblouek hbetní zcela rudý 9

9. Biík jen spodem nažloutlý. Zadní nohy erný, pouze koneky jejich narudly. Na zadním okraji 4oh. jemná páska bílá. 9 — 10 mm. cingulata F. Skoro všude. Záhy z jara na rezekvítku Veronica

chamaedrys) ; Sušice, Kolín. — Biík zcela nažloutlý, jen koenem nahndlý. Zadní chodidla rziva. 4oh. bez pásky. 6-8 mm.: Geneveiisis Schmied.

Tu a tam ve sted. E. — Sušice, Kolín ; na Ko- línsku velmi hojna v údolí pod Pasinkou; z jara na mochn. B.

1 Celé stedové pole propodea h r u b , nepravideln rýhováno 2 — Stedové pole jemn vrásito, zrnito, hladko nebo jen na koenu jemn vrásito 8

2. Zadek kovov mode zbarven. Mesonotum a metanotum skoro lysý. Boky propodea bílé srstnaty. Na bocích 4 a 5oh. chomáek bílých vlásk. 16— 18 mm.: Flessae Pz.

Sted, a již. E. — Kvten, erven ; na epce, ed-

kvice, rybízu a jestábníku; asto i mezi okny; Kolín — Zadek ern zbarven 3

3. Táse itní zlatová. 10—12 mm.: albicans Miill. Hojná v sev. a sted. E. — Záhy zjara na jehn- dách, pryskyníku a jiných kvtech jarních; Sušice, Kolín. — Táse itní hndá nebo erná 4

4. Propodeum ern srstnato. 12 — 15 mm. : carbonaria L. (pilipes Pz.).

C. E., sted. Asie. — Duben, kvten ; vrby, rybíz, pampeliška; Kolín, Sušice.

— Propodeum hnd srstnato . 5 :;

.^ ^ 90 —

5. Tvá c e r n srstnata 6 — Tvá šed až hnd srstnata 7

6. Zadní holen rziv zbarveny i rziv srstnaty. 12 — 15 mm. Morawitzii Tlioins. Sted. E. — Kolín; ve druhé polovici dubna na mochn.

— Zadní holen tmav zbarveny, rziv srstnaty. 12 — 15 mm. : Moraivitzíi var. Páveli Mocs. Jako pedešlá.

7. (5.) Zadní holen svtle zbarveny. 13—15 mm.: tibialis K.

C. E. — Od prvního jara do kvtna, (J obzvlášt na jehndách vrbových, Q '^^ pampelišce; Sušice, Kolín. — Zadní holen tmav zbarveny. 12—14 mm.: himaciilataK.

C. E. — Vzácnjší pedešlé ; z jara na vrbách druhé pokolení v ervenci a srpnu na šípku.

8. (1.) Zadek nepáskován, jen zadní okraje hbetních oblouk obrveny a)

— Zadek páskován. Pásky celistvý nebo petrženy . . . . b)

~. 1. Tlo do modravá nebo zelenavá kovov lesklo . . , 2 — Tlo ern zbarveno, bez lesku kovového 4

2. Druh veliký, 14 — 15 mm. Zadek modravého lesku. Hru šed srstnata, s ernou páskou mezi kídly: cineraria L. C. E. — Duben, kvten; vrby, pampeliška, borvky; letní tvar na vrbovce, bodláku, mateídoušce. Sušice, Kolín. — Druhy menší 7-8 mm 3

3. Mesonotum a metanotum porostlo dosti hust nahnd- lými šupinkami: aeueiveutrís Mor.

Sted. E. — ervenec, srpen ; okolinaté.

— Mesonotum a metanotum ídce, šed s r s t n a t o : cyanescens Nyl. Sted. E. — Duben; mochna jarní, rezekvítek; Sušice.

4. (1.) Zadek velmi hust srstnat — kosmat 5 Zadek ideji — ne kosmat — srstnat nebo docela lysý 7 — .-. _ 91

5. Zadek dvojbarevné kosmat : 1. a 2oh. hnd, ostatní ern. 10—12 mm. Tscheki Mor.

Sted, a již. E. — Na kvtech jarních; Kolín. — Zadek jednobarevn kosmat 6

6. Mesonotum a zadek hust rziv kosmaty. 12—14 mm.: fiilva Schránek. Sted. E. — Z jara; na vrbách a srstce. — Mesonotum rudohnd nebo (v olétaném stavu) špinav šed kosmato; zadek erný kosmat. 12—14 mm.: Clar- kella K. Sev, a sted. E. — Velmi záhy z jara. V píznivém roce 1893 byla v Anglii polapena již 19. února. Vrby, Sušice.

7. (4.) Druhy veliké, 14—18 mm 8 — Druhy prostední velikosti. 10— 12 mm 14 — Druhy maliké. G-8 mm 29

8. 3. lánek tykadlový kratší než 4. a 5. dohromady.

14 — 16 mm : Rosae var. Trimmerana K. Sev, a sted. E, — Z jara na vrbách a hlohu. Su- šice, Kolín.

— 3. lánek tykadlový delší než 4. a 5 9

9. Propodeum ern nebo šed srstnato 10 — Propodeum hnd srstnato 11 10. Hru aksamitov ern srstnata. Kídla erná, lesku fialo- vého. 15— 18 mm.: morio Brullé. Sted, a již. E., sted. Asie, sev. Afrika. — Kolín; první pokolení v kvtnu, druhé v ervenci a srpnu na ervených chrpách a na máce. — Hru šed srstnata. Kídla irá. 14— 16 mm.: ovina Ring (pratensis Nyl.)

C. E. — Duben, kvten ; hlavn na vrbách ; Kolín, Sušice.

11. (9.) Base zadku není uprosted srstnata 12 — Base zadku uprosted špinav žlutošed nebo žluto- hnd srstnata 13 12. Tvá a spodek tla ern srstnaty. Sbradlo holenní zcela ern srstnato. Hoejší povrch zadku bez bílé srsti. 14— 16 mm.: thoracica F.

E. — Duben a pak ervenec, srpen ; Salix, Ribes, Taraxacum. Sušice, Kolín. :

— Tvá a spodek tla šediv srstnaty. Boky 2., 3. a 4.

oblouku hbetního, ásten i prostedky bíle srstnaty. 14—16 mm.: nitida Geoffr. Sted. E. — Duben, kvten; vrby, pampelišky; Su- šice, Kolín. 13. (11.) Sbradlo holenní ruso. Tvái- ern srstnata. 12 až 15 mm.: nigroaenea K. Sev. a sted. E. Duben, kvten pampelišk}^, — ;

rybíz ; Kolín, Sušice. — Sbradlo holenní spodem žlutohndo, vrchem erno. Tvá šediv srstnata, mezi to jsou vtroušeny vlásky

špinav žlutohndé. 12 — 15 mm.: aficata Srn. " Sted, a sev. E. — Záhy z jara na jehndách vrbo- vých; Sušice, Kolín.

14. (7.) elisti spodem blanit rozšíeny 15 — elisti nejsou blanit rozšíeny 16

15. Zadní holen žlutorud zbarveny. 9—12 mm. : fevox Sjii. Sted. E. — Duben, kvten; hloh.

— Zadní holen ern zbarveny. 9 — 12 mm. : bncepkala Steýh.

Sted. E. — Duben, kvten ; na kvtech trnek. 16. Zadek, zvlášt pední oblouky hbetní, více mén

srstnaty . • 17 — Zadek skoro lysý 28 17. (14.) Hru vrchem šed nebo špinav žlutošed srstnata (u druhu apicata] var. tristis Alf. bývají vtroušeny vlásky erné) 18

— Hru vrchem rudohnd nebo ryšav srstnata . 22

18. Tém, hru, 1. i 2oh. šed srstnat}^; na zadním okraji

3oh. nkdy i 4. páska ze šedých vlásk. Hlava pedem ern srstnata Holenní sbradlo vrchem erno, spodem šedo. Biík spodem více mén rudohndý. 11 — 12 mm.: nycthemera Imh. Švýcary, Rakousko, Nmecko.

— Tém, hru, 1. a 2oh. špinav žlutohnd srstnaty Tykadla zcela ern zbarvena 19 19. Zadek ásten šed srstnat jako u druhu nycthemera Imh. nycthemera var. iergesteiisis Alfken. — Zadek není šed srstnat 20 20. Hlava pod tykadty ern srstnata, zídka bývají u koen tykadel pimíchány vlásky hndé. Zadek ern, : !

93 .

1. a 2oh. více mén žlutohnd srstnaty. Holenní sbradlo vrchem erno, spodem žlutohndo. 12 — 15 mm.: apicata Sin. Sted, a sev. E. — Záhy z jara na jehndách, na vrbách; Sušice, Kolín. — Mnohdy bjh-ají u tohoto druhu na hrudi vtroušeny vlásk}^ erné a pouze loh. žlutohnd srstnat: apicata var. tristis Alfk^u. — Hlava pod tykadl\' žlutohnd srstnata 2 21. Biík spodem více mén hndý nebo rudohndý, poslední lánek jeho zcela rudohndj'. Zadní pat}' rudohndý.

9\/o — 11 mm.: niitis Schuiied. Francie. — Biík úpln ernohnd zbarven. Všechen zadek vrchem ježat žlutohnd srstnat; zadní okraje 2 -4oh. svtleji, 9^ skoro blav srstnat}^ Zadní paty ern zbarveny. ,

až 12 mm. : praecox Scop. Sev: a sted. E. — Velmi záhy zjara na jehndách jívových a vrbových. Sušice, Kolín. 22. (17.) Zadek stejnomrn hust, kosmat, r3'šav srstnat. Hlava, tlo spodem, táse itní a oblouek anální ern srstnat3\ 11^— 14 mm.: fnlva Schránek. Sted. E. — Z jara na vrbách a srstce. — Zadek není stejnomrn hust srstnat, nýbrž první dva oblouk}' hbetní hustšími, ostatní idšími vlásky porostly 23 9 23. Holenní sbradlo jednobarevno : pkn rzivo. — 12 mm. Givynana K. C. E. — Z jara na vrbách a pampelišce. Letní tvar (bicolor Fab.) ve zvoncích. — Holenní sbradlo dvojbarevno: vrchem erno nebo hndo, spodem blavo 24

24. Zadek slab lesklý: 1. a 2.oh.. nkdy i 3. a 4. hust žlutohnd srstnaty 25

— Zadek siln lesklý; na 1. a 2oh. jen málo žlutohndých vlásk 27 25. Obliej blav srstnat. Zadní okraje 2— 4oh. nebo

i celé oblouky, jakož i prsa bíle srstnat^^ Zadní okraje bišních oblouk bíle obrveny. IG— 12 mm.: helvola L. Sted E. — Kvten. : ;

_ 94 .

— Obliej ern srstnat - 26

26. 1. a 2oh. žlutohnd, ostatní oblouky, jakož i celé tlo spodem ern srstnaty. 10— 12 mm.: varians K. Sev. a sted. E., sted Asie. — Duben, kvten: hlavn rybíz, srstky, pak vrby a pampelišky. Sušice, Kolín. — Koen zadku srstnat- jako u druhu pedešlého, všechno však ostatní tlo spodem, zadek pak vrchem od 2. oblouku

poínajíc šediv srstnatj^. lO'/" "^'n- • <^Jiibigiia Perli, Sted. E., zvlášt Anglie.

27. (24.) Obliej a prsa ern nebo hndoern srstnaty. Biík spodem a lánky chodid ové ern zbarveny. IOV2— 12V, mm.: JafporJca Zett.

Sev. a sted. E. — Kvten, erven ; borvky. — Obliej a prsa šediv srstnaty. Biík rudohndý, lánky chodidel narudly. IOV2 — 13 mm.: fticata Sm.

Sted. E. — Kvten, erven ; ostružinník. .Sušice, Kolín.

28. (16.) Zadek mdlý, zrnit (vyvýšen) tekován. 9 — 10 mm. híímilis luili. (fulvescens Sm.). C. E. — Kvten, erven; Hieracium, Taraxacum. Kolín, Sušice. — Zadek lesklý, hluboce tekován. 10 11 mm.: fulvago Christ. Sted. E. — Léto; jestábník. Sušice, Kolín. — Zadek lesklý, velmi jemn usnitý, netekovaný.*) 9 až 10 mm.: rnfitdrsis Zeit. (ruíicrus Nyl.). Sev. a sted. E. — Velmi záhy z jara, nkdy již poátkem bezna.

29. (7.) Zadek netekován. o — 7 mm.: iinriuiiila K. C. E. — Jarní pokolení v dubnu, letní v ervenci Taraxacum, Potentilla, okolinaté. Capsella bursa pastoris. Kolín, Sušice. — Zadek jemn tekován 30 30. Mesonotum nažloutle srstnato. Táse itní žlutavá. 6 — 7 mm. floricola Ev.

Skoro c. E. — Duben ; epka a ptainec. Kolín

*) Povrch zadku tchto tri druh dlužno pozorovati dobrou lupou neb( drobnohledem. .

— MesonotLim šed nebo blav srstnato. Táse itní Šeda. 6 — 7 mm.: uaua K. Sted. E. — Léto; okolinaté. Sušice, Kolín.

1. Mesonotum šupinl

— » vlásky porostlo 4

2. Menší druh. 7 mm. Zadek kovov lesklý: aeneiueutris Mor.

Sted. E. —r ervenec, srpen ; okolinaté. — \'tší druhy. Zadek bez lesku kovového 3

3. Mesonotum, štítek a zadní štítek r z i v o ž 1 u t šupi- natý. Poslední lánek chodidlový velmi dlouhý, tak

dlouhý jako t i pedcházející, siln prohnutý. Zadní okraje hbetních oblouk siln vtlaeny. Zadek, jmenovit uprosted, obídle, hustji však na vtlaených okrajích tekován. 13 — 14 mm.: ctirvungiiJa Thoms. Sted, a sev. E. — ervenec, srpen; Campanula (9):

Geranium {(^). — Mesonotum, štítek a zadní štítek špinav šedo- hnd šupinatý. Poslední lánek zadních chodidel kratší, jen tak dlouhý jako dva pedcházející, skoro rovný. Zadní okraje hbttních oblouk slab vtlaeny. Zadek všude stejnomrn tekován. 12 mm.: Paiidelleí Pér.

Sted, a již E. - Kolín : nkolik 9 v ervnu ve zvoncích.

4. (b\.) Pásky zadkové celistvý «

— Zadkové pásky více mén natrženy /^

1 Holenní sbradlo erno nebo hndoerno 2

— » » svtlo 6

2. Hbet hrudi dvojbarevné: uprosted ern, po stranách žlutošed srstnat. 11—12 mm.: denticulafa K. (Listerella K.). Sev. a sted. E. — Srpen; Senecio jacobaea, Hie-

racium ; Kolín, Maria Sorg.

— Hbet hrudi jednobarevn, svtle srstnat . 3

3. Tvá tmav, ernohnd nebo ern, srstnata .... 4

— » s v 1 1 e, šedožlut nebo blav. srstnata .... 5 96

4. Tvá ernohnd srstnata, nkdy podél oí vlásky svtlejší. Tém zcela ern srstnato neb jen málo na- žloutlých vlásk vtroušeno. Boky stedoprsí, roušky kyelní a brvy zadních kylí bily. Zadkové pásky úzký, bložluty. tvrtá páska jde až ke kraji bok. Koen oblouk široce ern srstnat. Táse itní ist erná. 10 — 12'5 mm.: Breuiensis Alfkeii. Severní Nmecko. — ervenec; Jasione, Campa- nula, Thymus. — Tvá ist ern srstnata. Na temen chomáek na- žloutle rudých vlásk. Boky stredoprsní, roušky kyelní

a brvy zadních kylí nažloutly. Pásky zadkové š i- roky, žlutohndý. tvrtá páska nedochází okraje bok. Koen oblouk úzce ern srstnat. Táse itní hndoerná, jako našedivlým leskem pokryta.

11 — 13 "5 mm.: nigviceps K. Vzácná v sev. a ješt vzácnjší ve sted. E. —

ervenec, srpen ; ves.

5. Tvá, líce, boky, stední hrudi, píkylí a kyle, zadní

okraje hbetních i bišních oblouk bíle srstnaty. Bílé pásky zadku velmi ídký, jen z nkolika odstávavých vlásk složeny. Táse itní není ist erná, nýbrž špinav šedým leskem pokryta. 10— 11 mm.: simillima Sin.

Švýcary, Anglie, Rusko. — ervenec, srpen ; Rubus

fruticosus ; Sušice. — Tvá a spodek celého zvíete šed srstnaty. Šedé pásky zadku hustý, piléhavý. Táse itní šedohndá, šedo- žlutými vlásky pikryta. 9 — 11 mm.: fíiscipes K. (pubescens K.).

Sev. a sted. E. — ervenec a srpen ; výhradn

na vesu ; Sušice, Kolín. 0. (al.) Táse itní pkn zlatožlutá. 14 mm.: chrysopyga Scheuck.

Sted, a sev. E. — Kvten a erven ; Veronica Chamaedrys. Kolín. — Táse itní erná nebo hndoerná 7. Tvá blošed srstnata. Zadkové pásky ídký a bily. 12 — 14 mm.: extricata Srn. (fasciata Wesm.).

Stední E. — Duben, ; Taraxacum, Hieracium kvten ; Kolín. :

Bruder Ortner & Co., Víde XVIII. Dittesg. II. Obchod, továrna a knihkupectví pro vdy pírodní,

Odborný závod pro Entomologií.

Á. O

> . o

> o ^ ^~ 2. So O

w> O

ci C

D ^ t^ S J^ > O) 'O 'li Z o O o 3 ^

í^

Entomologický pracovní drobnohled dle Ortnera. Entomologické pomcky všeho druhu náiní chytací a sbrací, pro chov hmyzu, pomcky pro praeparaci a konservováni, poteby pro úpravu sbírek a pedmt musejních, pomcky pro zasílání hmyzu a rzné druhy obal, optické pomcky pro entomologii etc. Cenník o 50 stranách obsahujcí pes 500 ísel a tém 300 vy- obrazení zdarma a franko. ;

Nakladatel knihkupectví i, L. KOBRA v Praze, Vodikova ulice.

Na míz-rió mesiní splátlcy. Atlas motýl stední Evropy. ^^ nádherných barvotiskových /^^ ^^^ — tabul s 1300 obrazy — Ow

Slovný výklad napsal prof. JAN JOHN. — Cena celého díla ve dvou svazcích váz. 14 zl. — Nádherné tabule zobrazují nejen motýla, housenku a pupu jeho, ale i rostlinu, na které se nacházejí.

Atlasy motýl,^ ptactva i rostlin jsou nejen ministerstvem

vyuování schváleny, ale i doporueny.

Menší atlas botanický. (Dle soustavy Línnéovy),

Pro potebu studujících škol stedních, uitelstva škol obecných i mšanských a se zvláštním zetelem na rostlinopisy eské k vydání upravil prof. ALEX. BERNARD. Oena l^rož. 15 it, váz. IT li. Text k veškerým tabulím vydán bude v pti zvláštních sešitech.

Dr. 0. Slandinger & A. Bang-Haas. Blasewitz-Drážany. Nabízí

^^'-str. ^^'^^velké osmerky) as leOO druh motýl. V CenníkU lepidOptBr i 47. ^^^ 1440 praepar. housenek etc, jakož i 159 levných centurií a skupin "^*- ^^^^ *' V cenníku coleooter . 20 ' ''' ^^^- """''•'^^ ^——-^——^^——^^ tAfn^l:22.000 brouku:J^ V PPnníklI VII ^^® ^^^- ^^'- osmerky) rzného hmyzu as 10.000 Hymenopter, ' "° "" '"' Dipter, Hemipter, Neuropter a Orthopter. Cenniky opateny jsou úplným seznamem rodovým. Cena každého ze tí seznam jest Mk. 1-50=180 hal. Tyto obnosy budou pi uinné objednávce piteny k dobru. '\7"el3s37" raToat. — ZiÁsll^-y na -vý-loéx. Korrespondence: nmecká, francouzská, anglická a skandinávská. ASOPIS

eské Spolenosíi Eníomologická

flcta Societafis Enfomologicae Bohemiae.

Roník I. 1904. íslo 4.

Redakní komité:

Pro. Pr. Klapálek,

Red. Napoleon M. Kheil, ProL Dr. Em Rádi,

P. flug. Kubeš, Odb. u. in. Vimmer.

^1 2.oy

v PRHZE.

nákladem eské Spolenosti Entomologické.

Tiskem Dra Ed. Grégra a syna. VI :

— Tvá hnd srstnata. Zadkové pásky hustý a nažloutly. 12 — 14 mm.: JJavipes Pz. (fulvicrus K.). Stední E. — První pokolení v dubnu na pampe-

lišce a ovocném stromoví ; druhé v ervenci a srpnu

na ebíku a bolševníku ; Sušice, Kolín, Obora.

1. Maliká velka, 7—8 mm.; ze snžných pásek jen první maliko natržena. Táse itní narudla: niueata Friese.

Sted. E. — Kolín; 1 9 13. dubna 1901. — Druhy vtší. 2

2. Zadek beze všeho tekování, jemn usníte vrásit. ... 3 — Zadek tekován 5

3. Táse itní tmavá, ernohndá. 11 — 14 mm.: sericea Christ. (albicrus K.). Sev. a sted. E. — Jaro; vrbové jehndy. Hnízda staví do ušlapaných stezek a chodník. Kolín. — Táse itní svtla, ruda nebo blava • 4 4. Táse itní ruda. Mesonotum narudle srstnato. Na 2. až 4. oh. zetelné pásky bílé. Koen stedového pole slab zrnit vrásit. 12— 14 mm.: lathyri AIfken.

Sted E. — Kvten, erven ; Lathyrus montanus, Vicia sepium, Ajuga reptans. — Táse itní žlutohndá, blav pikryta. Mesonotum šed srstnato. Na bocích 2.-4. oh. pouze skvrny z bí- lých vlásk. Koen stedového pole siln mížovít vrásit. 10 mm.: froxima K. (Collinonsana K.).

Skoro c. E. — Kvten, erven ; Euphorbia Cypa- rissias. Chaerophyllum temulum.

5 (2). Holenní sbradlo dvojbarevno : vrchem tmavošedo, spodem blavo. 6—8 mm.: coitana K. (Shavvella K.). C. E. — ervenec, srpen; ostružiny, zvonek, je-

stábník. Cizopasnice : Nomada obtusifrons Nyl. Su- šice, Maria Sorg. — Holenní sbradlo jednobarevno 6

6. Táse hru dní (fimbria thoracis) dlouhá 7

— » » » » krátká 9 7. Zadní chodidla úpln, ostatní ásten narudla. 9— 10 mm. dorsata K. (dubitata Schenck). 98

Sted. E. — Z jara na vrbách, pak v lét na bol- ševníku. Kolín.

— Nohy erný. . . • • 8

8. Zadek široký, vejitý, hrub tekovaný. 10— 11 mm.: combinaía Christ.

C. E. — Léto ; Aegopodium, Daucus, Heracleum ; Kolín.

— Zadek úzký, elliptický, j em n tekovaný, 9 — 10 mm.: propiiiqiia Schenck. Sted. E. — Duben, kvten; vrby, pampeliška, mochna; letní pokolení v ervenci a srpnu; Kolín, Obora.

9 (6.). Nohy ern zbarveny . . lO — Zadní nohy více mén rud zbarveny 14

10. Živoich malý, 9 — 10 mm. Táse itní uprosted hndá,

po stranách blava. : argentata Sm.

Sev. a sted. E — ervenec, srpen ; ves. Kolín.

— Živoich vtší, 12—16 mm 11

11. Táse itní narudla 12

— » » hndá 13

12. Hru šed, hlava a prsa bíle srstnaty. Zadek široký, málo lesklý, se 3 bílými páskami, z nichž první bývá petržena. 14—16 mm.: chrysopyga Schenck.

Sev. a sted. E. — Kvten, erven ; Veronica Cha- maedrys. — Hru nažloutle srstnata. Zadek úzký, velmi lesklý, pásky jeho žlutý. Páska druhého oblouku uprosted pe- tržena; páska tvrtého uprosted širší nežli na bocích. 13— 14 mm.: polita Sm.

Sted E. — erven, ervenec, Cizopasnice : Nomada mutabilis. Kutná Hora.

13. (11.). Pásky zadku jen maliko natrženy, skoro celistvý. Mesonotum lesklo, velmi hrub a ídce tekováno. 12 — 14 mm.: fimbriata Brtillé. Jižní Evropa a Kolín. — Srpen, na máce.

— Pásky zadku užší, alespo pední petrženy. Mesono- tum mdlo, jemnji a hustji tekováno. 12— 14 mm.: labialis K. :

99 •

Sev. a sted. E. — Kvten, erven; hnízdí ve

tvrdých cestách. Cizopasnice : Nomada lineola var. cornigera. Koh'n, Sušice.

14. (9). Poslední lánek chodidlový nápadn rozšíen, skoro jako u rodu Melitta. 15

Poslední lánek chodidlový není nápadn rozšít-en. . . 17 15. Kídla nejsou žlutav zakalena. Táse itní ernohndá,

i svtlejší. Tetí páska zadková celistvá. 9^10 mm.: Afzeliella K. E. a záp. Asie. — Na jae a pak opt v srpnu. Kolín. — Kídla žlutav zkalena. Táse itní zlatová IG 16 Zadní štítek srstnat. 9— 12 mm. siinilis Srn.

Sted. E., Anglie. — Kvten, erven : Kolín, í- any. — Zadní štítek (postscutellum) není srstnat. 3. páska zadková vždy petržena. 11 — 12*5 mm.: xaiíthura K. Sted E. — Kvten, ervenec; Kolín, Obora, Su-

šice.

17. (14.). Jen zadní paty narudly. 7 —9 mm.: lucens Imh.

Sted. E. — Léto ; okolinaté ; Kolín, Obora.

— Krom zadních pat i holen narudly 18 18. Kídla nažloutlá; plamka a žilky bledžluty. Táse itní žlutav bílá. 9-10 mm.: chrysosceles K. C. E. — Kvten, erven; Anthoriscus silvestris. — Kídla nejsou nažloutla; plamka a žilky špinav rzivo- žluty. Táse itní nahndle Šeda, na bocích bélava. 8—9 mm.: tarsata Nyl.

Sev. E., ideji stední. — ervenec, srpen ; Ranun- culus.

Sbírání a praeparace housenek.

H. A. Joukl.

Sbírání housenek jest práv tak zajímavé jako chytání l, ba v mnohém ohledu zajímavjší a také pounjší. 100

Entomologové housenky hledající, iní tak po vtšin k úelu vypstování bezvadných motýl, a jsou nucení osvojiti sob jisté botanické vdomosti, bez nichž se pstitel motýl z housenek neobejde. Stává se tímto zpsobem každý entomolog- pstitel také do jisté míry botanikem. Housenky možno sbírati v pírod skoro všade a v každý roní as, vyjímaje tuhé mrazy. V lét hledáme housenky na pasekách, na nízkých rostlinách, na kovinách a menších stromcích, na lukách i na polích a strništích, na pastvinách, v sítí a rákosí, okolo tní a rybník. Také sklepáváme je s vysokých strom listnatých i jehlinatých. Nízkými stromky krátce a prudce za- tesme a housenky na nich se nalézající ihned spadnou je- ; otes slabý, zachycují se nkteré housenky tak pevn listí a vtví, že i po optovaném tesení více nespadnou. Mnohé druhy housenek padají pi sebe menším otesu, aneb se na jemném vlákn spouštjí dol. Dobré výsledky poskytuje také hledání housenek za noci

pi lucern (Agrctis, Mamestra a j.). Pozd na podzim hledáme housenky v mechu okolo strom pod starým paícím se drnem, na vysázených pasekách a pod spadlým listím. Zvláštní pozornost vnujme každému listu do kornoutku stoenému. Pod korou ásten odloupnutou pezimují mnohé housenky, a nutno takové stromy, zvlášt pi krajích lesa stojící, dkladné prohlídce podrobiti. Z jara, sotva že mrznouti pestalo, hledejme piln v trhli- nách kry ovocných strom. Poátkem kvtna pod korou ovocných strom, dub, bíz a nízkých osyk, nacházíme housenky nesytek. V tutéž dobu vyhrabávejme loské trsy pryšce, v jehož zatlívajících koenech již dosplá housenka nesytky pryšcové hojn se nalézá; totéž ime s dvouletými výhony malinník. Housenku vzácného bourovce jestábníkového (Lemonia

dumi L.), kterou jsem na^el v lesích u Brandýsa n. L., možno uloviti jen v noci, an za dne ukryta, teprve veer na rostliny

potravu jí poskytující (jestábník a pampeliška) vylézá. Výminku

iní krátce ped zakuklením se v zemi, kdy pak i za dne chvatn pobíhá. Mnozí entomologové tvrdí, že housenka tato po celý den potravu nepijímá, kterému tvrzení ale odporuji. Housenky nasbírané uschováváme do krabic devných neb plechových, opatených ventilací z drátného pletiva a otvorem zásuvkou uzaveným. Neradno »nacpati« do jedné krabice - 101

iinožství housenek rzných druh ; housenky se navzájem píliš obtžují, mnohdy i vražedn napadají.

Pamatujme sob dobe rostlinu, na které jsme housenku našli, nejlépe, známe-li ji, jméno její sob zapsati, jinak uscho- vejme ást rostliny mimo dosah housenek. Nestaí, dáme-li housenkám do krabiky hojnost neznámé rostliny, an po pí- chodu dom asto jen holé stonky zbývají.

Pi sbírání housenek asto i vajíka mnohých druh motýl

nacházíme. Vajíka tato i s listím neb vtévkami, na nichž jsou upevnna, utrhnme, an z pravidla každý druh svá vajíka na ony rostliny klade, které píští generaci za potravu sloužiti mají.

Málo entomolog zabývá se hledáním vajíek rzných druh motýl a jest dnes ješt vajíko mnohých lepidopter naprosto neznámo. Vtšina sbratel spokojí se tím, že v pírod chycená, oplodnná samice doma vajíka svá naklade. To dje

se arci jen u druh noních, a i tu jeví se býti mnohé samice v tomto smru velmi tvrdošíjný.

V pírod chycené, oplodnné samice motýl denních

v zajetí nikdy vajíek nenakladly, leda že tu i tam pi smrtelném

zápasu mechanické píiny (ke a p.) dv — ti vajíka z tla samice vynutily.

Nedávno etl jsem krátké pojednáni jistého nmeckého entomologa, v kterém líí zpsob, jakým prý chycené, oplodnné samice motýl denních ku složení vajíek pinutil. Krmil totiž ony samice svaeným pivem s cukrem, medem neb syrobem,

a dal po té každou zvláš do papírového válce nahoe 1 dole uzaveného. Pivem opojené samice zapomnly prý úpln svobody a vajíka svá vykladly. Za pokus píštím jarem tento návod

zajisté stojí. Vajíka oplodnná, pro sbírku urená, dejme do horkého

vzduchu, ímž zárodky v nich usmrtíme ; neoplodnná vajíka, která se obyejn smršují, dejme na 6—8 dní do formalínu. Vajíka takto pipravená nalepme na pirozen praeparovaný

list oné rostliny, jež housenkám toho druhu za potravu slouží; jinak lepíme vajíka na bílé neb erné kartónové obdélníky a tyto na špendlíky nabodáváme. Vajíka v prsténcích a v sku- pinách na vtviky neb kru složená neodlupujme, nýbrž tak, jak byla nalezena, pro sbírku upravme. Pejdu nyní k návodu o praeparaci, ili »vyfukování« housenek. 102

Sbírka pkn praeparovaných housenek jest v mnohém ohledu zajímavjší než sbírka motýlu; nehled k tomu, jest také praeparace housenek mnohem obtížnjší, než praeparace motýl a dobrý výsledek rzn^Ámi, více mén píznivými okolnostmi podmínn.

Každému, kdož se praeparací housenek zabývati hodlá, a nehonosí se dobr3/m žaludkem, radím upímn, ab}^ toho radji zanechal. Ku praeparací housenek teba míti následující pedmty a pomcky: Železná malá kamínka s vrchní silnou mdnou deskou, kovový kahanec na líh, praeparaní jehlu s hrotem v malý háek ohnutým, praeparaní nžky, sklenné as 15— 20 cm. dlouhé, do oteveného hrotu vytažené rourky, pérový zachycova housenky, který na sklennou rourku navléci se dá, gumové dmychadlo a konen ješt stojánek opatený pérovou svorkou k držení sklenné rourky pi praeparací. *) Konen nutno míti zásobu pijavého papíru. Housenku ku praeparování vybranou usmrtíme výpary kyanidu draselnatého v uzavené lahvice Chlupaté housenky k praeparování urené nesmí býti v posledním stadiu vzrstu (ped zakuklením), an pak chloupky se lámou a vypadávají, až praeparát na dobro opelichá. Housenku usmrcenou položme hbetem dol na pijavý papír a tímtéž ji až k poslednímu kroužku tla pikryjme. Levou rukou housenku mírn pod papírem pitiskneme, pravou pak vsuneme jehlu s hákem do otvoru itního, a touto v kruhu zatoíme. Tímto pohybem zakroutili a zárove zadrhli jsme stevo housení. Nyní mírn táhneme jehlu zpt. Pravideln stává se, že petrhneme jícen nedaleko hlavy a tento s žaludkem i se stevem vytáhneme. Po pestíhnutí koneníku pi otvoru itním jest první polovina této nechutné práce vykonána.

Na to pikryjeme celou housenku pijavým papírem a kulatou tužkou »jedeme« smrem od hlavy k iti. Tlak budiž mírný, abychom housení kožku nikde neprotrhli. Tímto zpsobem vy- makáme veškerý tekutý obsah housenky do pijavého papíru, který ihned odstraníme a spálíme. Je-li poslední kroužek zne- ištn, oisme jej a osušme » pijákem*, je-li teba, i vlhkým šttcem. Nutno upozorniti, že housenkám lysým, zvlášt bílj^m.

*) Pedmty tyto jsou v cenníku tiriny »Bfati-í Ortnerové, Víde* vesms vvobrazenv. 103

Žlutým a zeleným musíme vnovati velkou pozornost, an za velkého tlaku pi vyprazdování vnitního obsahu tla housen-

ího asto i vrstvu barviva, bezprostedn pod kží se nalézající, uvolníme a vytlaíme. Housenka dostává pak vzhled sklovit- prhledný. Naopak zase povstávají na housenkách špatn vy- makaných hndé skvrny. Oištnou a osušenou housení kožku navlékneme na sklennou rourku tak, že kuželovitý hrot celý itní otvor vy- pluje, naež ji kovovým pérem s vidlicovitým koncem na rourku mezi posledním párem panožek pitiskneme. Rozžehnuvše nyní kahanec pod mdnou deskou kamínek, nastríme na druhý konec sklenné rourky gumové dmychadlo a rourku zaklesneme do kovového stojánku. Stojánek s housenkou postavíme tak, aby tato trela nad stedem proháté desky a voln dmycháme. Housenka má nyní voln schnouti a nemá se v pravém slova smyslu »péci« aneb dokonce pražiti. Housenky svtlé, najm zelené musíme na velmi mírné teplot sušiti; za velkého žáru zhndnou. Zda housenka úpln vyschla, poznáme, když uvolníme tlak vzduchu dmychadla; není- li housenka ješt úpln sucha, vtáhne se hlava do prvního kroužku zpt a nutno voln dmychati dále.

Varuji ped nemírným » nafouknutím* housenek až do nestvrné formy »miniaturních jaterniek«, kde jednotlivé lánky tla rozeznati nelze; na každé dobe praeparované housence musí patiné rýhy jednotlivé lánky oddlovati, práv tak, jako na housence živé vidíme. Je-li housenka úpln sucha, pozvedneme nejprve péro ji k rource tisknoucí a odsuneme zpt, pak tupým nožem za mírného tlaku na itní chlopn housenku s rourky sundáme.

Je-li praeparát na rource pischlý, pomozme mírným navlhením. Pro sbírku upravíme housenku vypraeparovanou dvojím zpsobem, bu lepíme ji na ohlodaný list rostliny druhu tomu za potravu sloužící, aneb pipravíme jemný mosazný drátek, který okolo špendlíku 2 až Skráte otoíme a oba konce spolu závitovit skroutíme, naež tento konec do otvoru í-itního vsuneme a zalepíme. Ku konci odporuuji každému praeparátoru piln pozorovati housenky v pírod, aby mohl dodati praeparátm vzezení pirozeného v klidu i v pohybu. 1U4

O vnjších plodidlech d Arcynopteryx dovrensis i/or/.

Morfologická studie ; podává prof.. Fr. Klapálek.

Když jsem psal rozbor evropských druh eled Dicty- opterygidae, neml jsem po ruce erstvý materiál žádného zá- stupce nov mnou stanoveného rodu Arcynopteryx a také mate- riál suchý byl nepíliš hojný, tak že nemohl jsem náležit morfo-

Arcynopteryx dovrensis Moii Apex. abdominis A. aspect. dorsalis B. lateralis. logicky oceniti jednotlivé ásti (f genitálií. Na exkursi do Tater byl jsem však tak šasten, že nasbíral jsem hojný materiál erstvý nedávno Alortonem popsaného druhu. S dychtivostí ovšem stu- doval jsem kusy v líhu konservované a došel k tmto výsledkm :

Kroužky 1.— 8. jsou normální. Kroužek devátý jest na stran bišní mírn trojúhle prodloužen a slab naznaené podélné zá- hyby postranní takto ohraniují málo vyvinutou chlope pod- plodní. Na stran hbetní jest týž kroužek v áe slemenní jen — 105 — slabé chitinován a žlábkovit prohlouben, tak že u kus suchých zdá se, jakoby byl rozísnut; ale zadní jeho kraj, a jest obloukovit vyíznut, jest souvislý a ukazuje, že chitinový oblouek není rozdlen. Zadní rohy žlábku proláklou ástí tvoeného jsou ponkud povytaženy, vyzdviženy a hustji chloupky posázeny. Kroužek desátý jest však jak na stran bišní, tak na hbetni perušen ; na bišní stran jest široce až ke koenu vykrojen, takže postranní ásti jeho ke stran bišní ponenáhlu trojúhle se zkracují a v bišní áe slemenní stýkají se v jediném bod. Na stran hbetni naproti tomu jest oblouek široce rozísnut; zadní roh každého úkrojku jest siln podlouhle šikmo do zadu povytažen, zaokrouhlen a nese ped koncem vzhru trící vý- bžek na konci vejci t rozšíený a tuhými sttinkami posázený; pi pohledu shora zdánliv konec toho výbžku spoívá na cípu desátého kroužku, ponvadž není jeho stopekovitá ást vidi- telná. Vnitní kraj každého úkrojku a vtší ást jazykovitého cípkii jsou ern zbarveny. Chlopn poditní jsou krátké, široké, zaokrouhlen trojúhle. Štty silné. Mezi chlopnmi poditními a pod výkrojkem X. oblouku hbetního jest mohutn vyvinutý hrbol naditní. Hbetni jeho ást ukazuje ostrou širokou rýhu po celé délce se táhnoucí a na každé stran erný chitinový pruh, sahající až skoro na konec a tu ješt ke stran bišní porozšíený. Nad samým koenem vzniká na každé stran šikmá asa, jejíž bišní plocha jest rovnž erná a chitinovaná. Koneek sám jest odlišen a patrn ješt ponkud vsunutelný, válcovitý, na konci zakulacený a dutý; z dutiny jeho vyniká tuhá silná šttina. .Samostatná pyje, pokud na lihovém materiálu lze zjistiti, není vyvinuta, chámomet ústí v ase mezi kroužkem IX. a X. na koen vnitní strany chlopn podplodní. Z uvedeného vyplývá, že rozdíly rodu Arcynopteryx od ostatních rod eled Dictyopterygidae jsou tak markantní, že nelze pochybovati o jeho oprávnnosti. Kdežto u rodu Dictyo- pteryx jsou chlopn poditní modifikovány a hrbol naditní nor- mální, u Arcynopteryx jest to práv obrácen, chlopn poditní jsou normální, hrbol naditní jest modifikován. U rodu ísogenus jest sice také hrbol naditní modifikován, ale modifikace jest daleko dokonalejší; zdá se, jakoby ísogenus stálo Arcynopteryx mnohem blíže, než ostatním rodm uvedené eled a jakoby modifikace hrbolu naditního u ísogenus byla dokonalejší formou téhož ústroje Arcynopteryx. 106

Auszug: Erstes bis achtes Abdominalsegment normál, neunte Ventralplatte hinten mászig dreieckig verlángert und mit zwei schvvachen Lángsfalten versphen, wodurch eine Subgenital-

platte angedeutet wird ; die zugehorige Dorsalplatte ist in der Mittellinie sehr schwach chitinisiert und rinnenartig vertieft, und dadurch erscheint dieselbe auftrockenen Stucken gespalten. Der zehnte Hinterleibsring ist auf der Bauchseite bis zum Grunde breit ausgeschnitten, auf der Riíckenseite voUkommen geschlitzt. Die Hinterecken der Seitenabschnitte sind in lángliche an der vSpitze abgerundete Ziptel vorgezogen, deren Dorsalíláche einen kolben- artig verdickten, vertikál abstehenden Fortsatz trágt. Die Subanal- klappen sind kurz, breit, abgerundet dreieckig; Cerci stark. Der Supraanallobus ist milchtig entwickelt; seine Dorsalíláche zeigt eine uber die ganze Lange sich ziehende Rinne und zu jeder Seite derselben einen stárker chitinisierten schwarzen Streifen. Wenn wir den X. Ring wegpraeparieren, sehen wir liber dem Grunde des Lobus jederseits eine schiefe, auf der Bauchseite chitinisierte Falte. Die Endpartie selbst ist abgesondert und kann beim Leben vvahrscheinlich eingezogen und vorgestreckt werden; sie zeigt eine Hohlung. aus welcher eine starke und lange, zvveifellos als Titillator fungierende Borste hervortritt Eine selbstándige Rute fehlt; Ductus ejaculatorius miindet am Grunde der Innenseite der Subgenitalplatte. Die Unterschiede der Gattung Arcynoptei'yx und der Ver- wandten sind demnach vollkommen genúgend um die Berechti- gung derselben zu beweisen. Fauna Bohemica.

I. Noví brouci pro eskou faunu.

A. Píspvek I. Následující tvary, pro vias naši nové, byly nížepsaným v létech 1903. a 1904. vlastnorun chyceny a p. cis. radou E. Reitterem ureny. Nkteré z tchto nález pekvapuji, proto- že ale nížepsaný s nikým nevymuje a jen eskou faunou se obírá, jest po autorisaci p. Reittera tento p-írstek pro eskou zvíenu nepochybný. Lcistus alpicola Fiiss. — Na cest z Luzného do Piirst- linku v Šumav. .Srpen 1904. Jeden exemplá bžel po cest, jeden pod kamenem. Ganglbauer ho uvádí jako velmi vzácného v Sedmihradských Alpách. iU7

Nebria castanca var. brunnea Dftschm. — U ertova jezera. Srpen 1904. Alpský brouk glacialní. Hydroporus discrctus Fairni. — V malé tni u Korosek u Ces. Budjovic. Duben 1904. Agabus styriacus Sharp. — Seidlitz uvádí tento tvar za odrdu A. guttatus Payk. Ganglbauer ho uznal za samostatný druh. Ve Všenorském potoce u Prahy loni a letos ve více exemplái'ích. Agabus Solieri Atihé. — Tento horský brouk zdá se býti obyvatelem malých luních studánek. Za tchto pomr nalezl jsem jej u Všenor u Prahy a u Vrabe u eských Budjovic. Srpen. Laccobius bipunctatus Fahr. — V malém rybníku se stálou vodou u Korosek u . Budjovic. Duben 1904. Cercyon centrimaculatus Strm. var. nepojmenovaná. — Jako varietu uril Reitter tvar u Nové Vsi u Budjovic v záí 1903. v kravinci nalezený. Phloeopora angustiformis Baudi. — Pod korou paezu smrkového, v dubnu 1904. na Hluboké u Budjovic. Aleochara lata Grav. — Tuto z nejvtších Aleochar jsem chytil 1903. a 1904. v srpnu ve vkolí Všenor u Prahy pod drobnými zdechlinami. Praha bude dle všeho severní hranice tohoto brouka. Atemeles emarginatus Payk var. nigricollis Kr. — U Myrm. laevinodis u Vrabe u Budjovic. Duben 1904. Quedius maurus Sahib. — \ letu chycen v ervenci 1903. blízko u Budjovic. Quedius ochropterus Er. var. Kicsenwetteri Guglb. — Pod korou jehlinatých strom v Šumav v údolí od Pi.irstlinku do Mádru. Srpen 1904. Oxytclus intricatus Er. — Pod zaschlým lejnem u Vrabe u Budjovic. Duben 1904. Engis bipustulata Thtmb. var. Jekeli Rttr. — V stromo- vých houbách na Hluboké u Budjovic. Srpen 1903. Tritoma picea F. var. humeralis Schílskv. — V trouch- nivém dubu na Hluboké u Budjovic. Kvten 1904. Epurca furcicollis Steph. — Hluboká u Budjovic. Na šáv dub. erven 1904. Epurea variegata H. var. monochroa Rttr. — S pedešlou na Hluboké. Platysoma elongatum Olv. — Pod bukovou korou na Kleti u Budjovic. erven 1904. Brouk z oblasti stedozemního moe. Gnathoncus punctulatus Thomson. — V trouchu dubu u Všenor u Prahy. erven 1904. Athous scrutator var. alpinus Redlnb. — Na Kleti u es- Budjovic. erven 1904. Ludius sjaelandicus MiilL var. assimilis Gyll. — S pvod- ním tvarem na umbelliferách u Budjovic. ervenec 1903. Ludius aeneus L. var. germanus L — Na Kleti u Bud- jovic. Kvten 1903. Cantharis pulicaria F. — U Lišova u Budjovic. Kvten 1904. Cantharis nigricans Mitll. var. plumbea Eschsch. — Plekn- štejn. Srpen 1904. Cantharis pellucida F. var. Rautenbergi Rf/r. — Lomnice u Tebon. Kvten 1904. Metacantharis discoidea Akr. var. lituratai^J//. — U Vrabe u Budjovic. erven 1903. Rhagonycha limbata Tlioms. — Klet' u eských Budjovic. erven 1904. Malthodes Schreiberi Reittr. — Uril Reitter le s? V údolí Prášilského potoka na .Šumav, 4 exempl. Srpen 1904. Až dosud jen z Pímoí známý.

Malthodes debilis Kiesiv. — Uril Reitter le s ? Myslivna Púrstlink v Šumav. Srpen 1904. Až dosud z jižní Francie známý. Ennearthron affine Mell. — Údolí Vltavy u Vrabe u Bu- djovic. erven 1904. Mordella leucaspis Kústcr. — \'šenory u Prahy. Srpen 1904. Dalmatský brouk. Anaspis melanostoma Cosia. — Všenory u Prahy. Srpen 1904.

Nacerdes adusta Pauz. — Jednu 9 ^' Adolfovském údolí u Budjovic. erven 1904. Oedemera podagrariae L. var. sericans Niiils. — V Kar- líkem údolí u Dobichovic u Prahy. Srpen 1904. Leptura dubia Scop. var. chamomillae F. — ^Tuto úpln ernou odrdu jsem chytil v jednom exemplái 9 u Všenor u Prahy. Srpen 1903. Leptura septempunctata Fahr. — Jeden exemplá jsem chytil na Kleti u Budjovic v ervnu 1904. na spiraeách. Pan prof. Štpán budjovické hospodáské školy má dva exempláe z Vltavského údolí u Vrabe u Budjovic. .

109

Donacia sparganii Altr. — Na vodních rostlinách u teplé Mtavy v Šumav hojná. Srpen 1904. Orina spcciosissima Scop. var. juncorum Stiffr. — Na Senecio v lesích u Lusného v Šumav. Srpen 1904, Luperus niger Goerc. — Tusset na Šumav. Srpen 1904. Nkolik rt na doslov. Zvíena kolem eských Budjovic bude asi jednou z nejbohatších v echách. Na jedné stran za- stavují se u Budjovic poslední výbžky Šumavy a na druhé se rozkládá rybniná rovina Budjovicko-Vodanská se starými lesy. Kle, (1084 m.) jest porostlá starým šumavským lesem, jehož velkou ást tvoí bukové porosty se stromy i sto a více let starými. Pod Kletí k Budjovicm táhnou se veliké borové komplexy, jimiž se vine v hlubokém údolí Vltava. K Vltav pak bží krásná píní údolí, pravá eldorada entomologa. Ergates faber, Chalcophora Mariana, Athous rutus jsou markantními nálezy zdejšími. Saphanus piceus byl tu loni i letos nalezen, brouci myrmecophilní, krásní btaphylini a Curculioni jsou tak etní, že lovk mže krok za krokem stále sbírati v tchto postranních údolích Vltavy. Mimodk si vzpomínám na pražskou Závist'. A na druhé stran Hluboká se svým okolím, se svými vkovitými duby a krásnými lesy pekvapí sbratele znova. Donacia semicuprea, Hygronoma dimiata jsou ku píkladu brouci obecní na Hluboké. Trouch dub jest paeništm Osmoderem, v kvtnu a ervnu jest jejich prýštící šáva obléhána vzácnými tvary. Sbratel by musel míti as, aby mohl každý den si vy- jíti a každý den by nalezl pekvapení. Celý ten materiálleží takm ladem. Pokud vím, interessují se všeho všudy o zdejší zvíenu jen asi tyi sbratelé, a doufám, zstanu-li ješt njaký as v eských Budjovicích, že budu moci ješt obsáhlejší dodatek entomologické spolenosti pedložiti. eské Budjovice, 4. listopadu 1904. Dr. Jaromír Peírka.

B. Píspvek II. Podává MUDr. Em. Lokay v Praze.

1 Aleochara spadicea Er. vzácného tohoto brouka, který se vyznauje štíhlými, dlouhými tykadly a nohami, jakož i neobyejnou délkou zadních chodidel, chytil jsem ped léty v jednom exemplái na jae v paezu na Štvanici. 2. Oxypoda nigrocincta MiUs. et Key. (danubiana Bernh.) význaná dlouhými, tlustými tykadly (Disochara Thoms.) chycena 110 byla mnou v jednom exemplái v dubnu 1902 v náplavu Labe v Toušeni. 3. Oxypoda Doderoi Bernh. podobná Ox. sericea Heer, s tykadly tenkými, ernými, avšak širší, s klenutjším štítem šíjovým, krátkým prvým lánkem zadních chodidel, nalezena byla mnou v Kri ve dvou exempláích. 4. Euplcctus brunneus Grimmer, chycen byl mnou 2. ervna 1901 v olšovém paezu ve Velkém Oseku. 5. Euplectus bcscidicus Reitt. na témže výletu ve Velkém Oseku jeden exemplá mnou vypodsýván z paezu. 6. Ccphenniuni carnicum Reitt. nalezeno mnou v jednom exemplái v bukovém listí v pralese boubínském 3. záí 1902.

V Praze, dne 12. prosince 1904. C) Dromius longiceps Dej. jsem sbíral už v roku 1902 v dubnu u Bráníka v jedné privátní zahrad nad onou známou plochou silurskou u cementáren Branických. .Sbíral jsem jej pod kamenem na suchém travnatém substrátu v jednom exemplái. Exemplá s udáním bližší lokality jest k disposici v mých sbírkách. Roubal.

II. Zajímavá Ncuropteroida z okolí Král. Hradce. Materiál sbíraný p. Drem J. Uzlem choval v sob nkolik druh zají- mavjšíchjež nebude od místa zde vytknouti: Z jepic: Ephemera lineata Eat. mn posud jen od Neratovic známý; ze síokídlých Micromus paganus 17//.; z chrostík Setodes interrupta. Kýk.

Ixiter^atui^a.

Erganzung zu Czwalinas »Neuem Verzeichnis der Fliegen Ost und Westpreussens«. Von MUDr. P. Speiser. (Allgemeine Z-itschrit fur Entomologie. IX. Band, Nro. 13. — 14., Juli, 1904.) Bez do- plk k seznamu faun jednotlivých oblasti snad se nikdy neobej- deme. Doplky Speiserovy však mistem vynikají poznámkami biologickými a zoogeografickými. Na p. Phora pulicaria Fall.

cizopasi v brouku Osmoderma eremita, jenž žije v trouchu starých

jabloni a hrušní. Homalomyia sociella Zett. žije v krajích od Korutan pes echy, Švédsko, Anglii; pruská nalezišt jsou novými smrem k východu. A. V. Beitráge zur Kenntnis der wahren Birngallmucke. Von Victor

Ferraut. (Allg. Ztschr. f. Entom. IX. Band, Nro. 15. — 16., August, 1904.) Skuteným škdcem hrušek jest Contarina pirivora Ril.

Synonyma : Cecidomyia piricola Nordlinger, Cecidoniyia pirivora

Riley. Contarina pirivora Ril. plodí jedinou generaci; pezimuji

kukly. Sciara piri Schmiedeberg a Sciara vSchmiedebergi KoUar

jako larvy žijí jen v hruštikách, které nahnily ; nejsou tedy parasity, nýbrž jen saprophyty. Sbíraji-li se padanky, nií se tím

toliko larvy saprophytické ; aby se zahubily larvy parasita, jest

teba hruštiky brzy setásati, díve než je larvy opusti. .1. V.

Klapálek: O morfologii kroužk a pívskix pohlavních

u Trichopter. ást I. v Roz. . Ak. ro. XI., . 35., ást II., tamtéž ro. XII. . 43. Spisovatel vyhovuje pociované poteb uvésti nic neznamenající názvy systematické na jejich morfologický význam probírá utváení posledních kroužk tlních a jejich pí- vsk a jednotlivých druh, podává pehledy jednotlivých eledí a posléze zpsobem srovnávacím vytýká morfologii zadeku Tri-

chopter. Struný výsledek jest tento: U (^ jest zeteln jen devt

kroužk zadekových vyvinuto, pi emž 1 . oblouek bišní velmi

jest redukován a 9. kroužek rozmanit vykrojen. Kroužek desátý

jen v ídkých pípadech jest jako kroužek vyvinut ; obyejn jest

rozmanit modifikován a asto i v pomocné pístroje kopulaní

promnn. Kroužky 11. a 12. jsou zakrnlé. Kroužek 9. nese na bišní stran své pár Gonopod (plodidlových noh), které u nižších

forem jsou dvojlenné, u vyšších jednolenné ; vždy slouží uchopo- vání zadeku samiího. Kroužek desátý nese na hbetní stran pár pívsk peditních. jež nejvíce posázeny jsou smyslovými šttinkami, rozmanit jsou utváeny a asto gonopody v jejich úkolu podporují. Ryje nachází se vždy nad koenem plodidlových noh, zpravidla vsunutá do více mén hluboké pušky pyjové a a asto opatena jest postranními trny — ti til lat o ry. Štty

(cerci) bylj'' jen u rodu Rhyacophila zjištny. Zadeek samicí jest

podobn složen ; také zde jest kroužek desátý zídka kroužkovit vyvinut. Na konci osmého kroužku, který mnohdy jest v chlope podplodní prodloužen, nachází se samicí otvor pohlavní. Le

následkem srstu chlopn podplodní s postranními laloky bišní plochy kroužku devátého posunuje se vnjší otvor pohlavní zhusta

až na koen kroužku desátého. C e re i u samiek astji se vy-

škytají než u (J a sestávají nkdy ze dvou zetelných lánk. :

- 112 Di^obnosti.

Ponera contracta Latr. jediný u nás zástupce skupiny Poneridae jest u nás mravencem ídkým. Skoro jen z teplého okolí pražského známo jest více lokalit ; tak zvlášt v Povltaví na památných lokalitách rzných MjTmekophilíi. Dle starších údajfi sbírána byla Ponera contracta Latr. v Závisti u Formica fuse a (Lokay sen.), porznu jinde u Prahj'- (Lokay sen.). V I)udove sbírce jest jeden exemplá bez bližšího udání lokality. U Vraného novji nalezen u mravenc p. Krásou. V poslední dob jsem já sbíral Poneru tikráte a udávám tuto lokality

Vrané n. Vltav, u Tetramorium caespitum Latr. v kvtnu 1903, u Strašíc v Brdech 29. ervna 1901 a pod Závistí v náplavu 2 kusy

2. kvtna 1903. Roubal.

Ontholestes tesselatus Fourcr. žije, jak všeobecn známo, skoro výhradn pod tlejíclmi a rozkládajícími se látkami organickými, zvlášt v mrv všeho druhu, výkalech, mršinách a p. Letos v srpnu u Chudenic nalezl jsem 4 kusy také na kvtech Angelica sil vest ris L., jak vyssávali šávu ve spolenosti perzných kvtomilných hmyz jiných,

jako jsou zvlášt v té dob : Vespa, Crabro, množství rzných Ichneumo- nid, Cerceris, Volucella, Eristalis, Phasia, Stratiomys, Musea, Ceria, Syrphus, Trichodes, Rhagonycha atd. Snad to bude obdobný úkaz s oním, kdy hmyzové žijící jinak v hnijících látkách (zvláš v tropech) dávají se svésti zápachem nkterých rostlin a navštvují je. Roubal. Jak upravíme pro sbírku meláky, kteí mají slepenou srst?

Velmi nemilé jest pro sbratele, když pkný jinak kus má chloupky na vtší ásti tla umazané nebo dokonce dohromady slepené. Pomoc však jest dosti snadná. Takový kus prost namoíme do vlažného sod- natého louhu, nebo navlhíme tímto louhem místo, které jest slepenými chloupky znesváeno — nejlépe šttcem. istíme-li celý kus, držíme jej pincetou za nohu a dkladn v louhu vymácháme a zahrabeme pak bu do hrubých pilin neb otrub, které nkolikráte vymníme, tak, aby zvíe rychle schlo. Jakmile poínají chloupky usýchati, rozechráváme je vtším istým a suchým šttcem, až je zvíe suché. Jedná-li se jen o jednotlivé místo na tle, které jsme louhem navlažili, staí, když vlhkost kouskem jemné látky (plátna nebo kmentu) vytíráme, až chloupky usýchají, naež je rozešeme. meláci takto vyištní mají velmi krásný vzhled. Také nkteré vely lze takto práti — ale tu teba býti opatrným, ponvadž nkdy chloupky pouštjí, což u melák se nedje. Neteba pipomínati, že olysalá místa tímto zpsobem chloupk nenabudou a proto takových kus nepereme, ponvadž nikdy pkné nebudou. Kpk. -o ^^VÉSTNÍK- :0

i) r^ oteba ústedí pro studium entomologie byla již dávno pociována a myšlénka zaíditi spolek pro pstování entomologie vznikla na dvou místech nezávisle a tém souasn. Pi nedostatku ofíicialního styku vznikly pátelské schzky odbývané jednak v bytech soukromých, jednak v místnostech veejných, pi nichž vedle hovor všeobecných mluvilo se též o novinkách a zajímavostech z íše hmyzí. Byly to hlavn dv takové o sob navzájem nevdoucí spolenosti : K prvé nále- želi profesor F. Klapálek, editel N. M. Kheil, profesor Dr. A.

Krejí, zesnulý již zem. pokl. A. Srnka, Dr. J. Uzel a Dr. V.

Vávra; diuhá skupila se kol pán J. erného, prof. H. A. Joukla, Ed. Kudliky atd. Koncem roku 1903 došly ob spolenosti k pesvdení, že poteba zaízení spolku stává se nutkavou a tu na poin a pozvání prof. Fr. Klapálka sešli se dne 17. ledna r. 1904. tito poadem zápisní listiny uvedení pánové: prof. Fr.

Klapálek, cis. rada Ferd. Veselý, ed. Nap. j\I. Kheil, prof. H. A.

Joukl, Ed. Kudlika, fil. Jos. ermák, Dr. Štpán Jureek, PhC.

J. Roubal, Josef erný, Karel Jan, odb. uit. Ant. Wimmer,

P. Aug, Kubés, odb. uit. Fr. Mužík, Dr. J. Zavel, odb. uit.

J. Pastejík, prof. R. Hartmann, prof. Fr. Krátký, okr. léka Dr.

Em. Lokay, docent K. P. Kheil a Dr. J. Uzel. Svolavatel schze prof. Klapálek zvolen byv pedsedou schze, pivítal pítomné a vyloživ úel schze požádal je, aby projevili své mínní P. Dr. J. Uzel uvítal velými slovy úmysl zídili spolek a naznail jeho úkoly. Po té pedložil prof. Kla- pálek pedbžný nástin stanov, které po nkterých opravách a dodatcích bjdy schváleny. Uloženo bylo pak pedsedajícímu podati žádost za povolení spolku. P. Aug. Kubeš uvolil se ochotn poíditi psacím strojem potebné isté opisy stanov a když tak uinil, podána dne 11. února 1904 c. k. místodrži- telství žádost za schválení stanov. Toto vyídilo vynesením ze dne 20. února 1904 . 32.920 žádost pízniv.

I konána dne 9. bezna ustavující valná hromada za pí- tomnosti prvních len v zasedací síni Zemdlské rady pro království eské. Schzi zahájil prof. Klapálek, jenž navrhl za pedsedu schze p. MUDra E. Lokaye, který byv jednohlasn zvolen, zahájil jednání. Prof. Klapálek podal zprávu o pedchozím jednání a pedložil úedn schválené stanovy. Po té pedseda perušil schzi pro úadu o volbu vj^boru. Dle spoleného do-

hodnutí zvoleni jednomysln a pijali volbu pánové : prof. Fr. Klapálek pedsedou, ed. Nap. M. Kheil místopedsedou, prof. Dr. Em. Rádi zapisovatelem, odb. uit. Ant Wimmer zapisovatelem, cis. rada Ferd. Veselý pokladníkem, prof. H. A. Joukl knihovníkem, Jos. erný kustodem. Do redakního komitétu po- voláni pánové: prof. Fr. Klapálek, ed. Nap. M. Kheil, P. Aug. Kubeš, Dr. Em. Rádi, odb. uit. Ant. Wimmer. Po volbách peteny stanovy a po návrhu nkterých len uinny malé zmny inící znní jich jasnjším. Dnem schzí ustanoven úterek.

První obasná schze konána dne 29. bezna t. r. Ctn protokol valné hromady a schválen. Pijati noví lenové. Ped- nášel p. ed. Nap. M. Kheil: O rodu Stenobo th rus, se zením k druhm St. bicolor, Charp. a St. vagans, Fieb Pedem uvedl, že rovnokídlý hmyz (ili Orthoptera) rozdlován byl na šest skupin: 1. Forficulidae (škvory), 2. Blattidae (šváby),

3. Mantidae (kudlanky), 4. Phasmidae (pakobylky), 5. Acridiidae

(kobylky), 6. Locustidae (koníky) a 7. Gryllidae (cvrky). Z tch první, totiž Forficulidae, jež díve i mezi brouky zaradovány byly, nyní iní vlastní ád: Dermaptera, tak že zbývá šest skupin. Z tch Mantidae a Phasmidae v Cechách zastoupeny nejsou, tak že máme jen se tymi eledmi co initi.

Hlavní životní podmínka Orthopter je teplo. Cím teplejší podnebí, tím více druh. Kdežto ve Švédsku nalezeno dosud jen 37 druh, je jich ve F^rancii 201 a ve vyprahlém Španlsku 281. V Cechách zjištny v posledních letech (nevítajíc Forficu- lidae) 52 druhy, Stenobothr pak, jež náležejí do eled Acridii- dae, 13 druh, tak že iní tvrtinu všeho rovnokídlého hmyzu. Nejobyejnjší druh je St. bicolor, který mimo to vyskytuje se v tak rzných barvách, že by laik, všímající si pouze barev, nikdy neuvil, že má ped sebou týž druh. Charpentir roze- jsou si tak znával dva druhy : St. bicolor a St. biguttulus, které blízky, že Fieber a jiní po nm, oba ty druhy slouili v jeden, a to St. variabilis, nemohouce vystihnouti znakv, jimiž by se dali rozeznati. Novjším orthopterologm, a hlavn Brunnerovi, písluší zásluha, že opt rozeznáváme dva druhy: Charpenti-

erova St. bicolor a Linnéova St. biguttulus. 1[»

Pednášející spatuje píinu variability druhu St. bicolor v jeho neustálenosti. Takovou neustálenost shledává u recent- ních druh vbec. Mezi lepidoptery, na p. u rod Melitaea, Zygaena, Parnassiiis, pak v africkém rodu Euphaedra a jiho- americkém Ithomia stále vyskytují se odrdy, které iní spo-

lehlivé urování nad míru obtížným, ba i nemožným. Jsou to rody, jež dosud nalézají se v studiu vývoje. Pi rodech Zygaena a Euphaedra shledalo se, že kižují se mezi sebou individua, pináležející dle našeho pontí rzným druhm.

St. bicolor je práv takový druh neustálený a nebylo

snadno vystihnouti znaky, jimiž se stále liší od druh jemu blízkých. Pan pednášející na tabuli pak kreslí hlavní znaky, ze- jména nervaturu krovky, jamky temenní, pronotum s kýly a rýhou, ku kterýmž pi urování nutno míti zení a uvádí pak znaky

druhu St. vagans, který náleží mezi vzácné specie. Co ve sbír-

kách bývává pod jménem St. vagans, nezídka jeví se býti oby- ejným druhem St. bicolor. St. vagans je velmi rozšíen. Pan pednášející našel druh ten v jižních Cechách a jižní Franci a tvrdí, že není na exempláích, z tak vzdálených od sebe

kraj zíti rozdíl. Jméno » vagans « (vagans = toulající se), jímž obdail druh ten Fieber, je tedy dobe volen.

Po té demonstruje p. pednášející ze své sbírky adu druhu St. vagans a pes 100 exemplá druhu St. bicolor. P. MUDr. Em. Lokay pedložil koUekci dodatk k faun

eských brouk (Uveejnno v ísle 1. asopisu.) P. prof. H. A. Joukl upozornil na varietu Chrysophanus virgaureae var.

zermattensis, již demonstroval pospolu s formami ji podobnými. Druhá obasná schze konána dne 19. dubna. Pedseda

pedkládá sbírku larev broucích, kterou Spolenosti daroval p. to- várník Samec, darované publikace a návrh jednacího ádu Spo lenosti, který má býti v píští schzi schválen. Oznamuje, že

došlo od c. k. místodržitelství schválení právního trvání Spo- lenosti.

Po té pednášel p. odb. uitel A. Wimmer : O m u š í e- ledi Tachinidae. Z etných rod žije asi 18 jako parasiti housenek a kukel motýl, odtud eský název »kuklice«. Jsou to zvlášt Echinomyia, Gonia, Micropalpus, Tachina, Exorista, Nemoraea, Nemorilla, Platychira. Larvy brouci nií Exorista a Frontina, brouky Carabusy pepadá Gymnopeza. Ve hnízdech IV

I lymenopter cízopasi Gonia, Hillarella, Phoi-ocera ; z KuKei i.o- phyrus pini lihne se Masicera, lumky pronásleduje Metopia. Drobné Peteiny byly vychoviiny z kukel much, jež se zovou vrtule (Trypety). Jiné Tachinidy žijí ve škvorech, plošticích a ve stonožkách. Rozeznáváme energické a neergické larvy kuklic. Tmto musí samiky pomáhati, aby se mohly pevné na hostiteli zachytiti. Samiky mají totiž pi-ed kladélkem ostrý trn. kterým kži hostitele natrhávají, v trhlince udrží se malá larva, která brzy vajíko opouští. Novým parasitem pro Ocneria Monacha jest PlHM'ocera caesifrons, pro Leucoma salicis Tachina nigricans

(vychoval p. erný), pro Sesia assiliormis Leskia aurea (vype- sto\-al p. prot". joukl). pro Saturnia carpini Masicera pratensis a l"helolyga nigrithorax {z kukel obdržel p l\udlika\

r. kvardian P. Aug. Kubeš pi-edíta drobné zprávy ento- mologické zaslané p. J. Ottem, úed. ve Stíbe. P. cis. r. J. Veselý demonstruje falsitikát motýle Argynnis paphia var. va- lesina. P. Dr J. l'zel ukazuje vzácného brouka Calopus serra- ticornis od Hradce Králové, mouchu cejlonskou, nápodobující mandelinku a termity. Prof. F. Klapálek ukazuje stadia vývojová

P t i 1 o c o 1 e p u s g r a n ulát u s. Tetí obasná schze konána dne 17. k\étna. Pedseda oznamuje, že \ýbor pikroil k vydáváni C"asopisu Leské .Spo- lenosti lMitomoli\gické, pedítá pipiš pedsedy * Klubu pírodo- vdeckého v Praze*, jímž nabízí se výmna zakládajícího len- ství a doporuuje tuto výmnu, tlednohlasné byla pijata. Pi'edseda

pedkládá pipiš p. odb. uit. F. A. Skorpila, vydavatele Revue

uebných pomcek a navrhuje, aby nabídnuta byla p. Skorpi- lovi výmna publikací, což schváleno. Pedseda pedítá návrh jednacího ádu v minulé schzi pedložený, který po nkterých

doplcích uinných p. doc. K. P. Kheilem schválen, Prof. Fr. Klapálek pednášel o pirozené soustav hmyzí (obsah shoduje se s výtahem spisu Ueber die Gonopoden der Insekten

uveejnným v 12. ísle asop. na str. 54).

P. cis. r. i'^ \'eselý pedložil seznam dublet na výmnu.

P. Dr. J. l'zel vykládal o zpsobech napichovaní hmyzu a ped- ložil sbírku exotického hmyzu a eských Trichopter. P. kvardian Kubeš demonstroval hnízdo Osmie.

tvrtá obasná schze konána dne 7. ervna. Když odbyty

byly správní záležitosti, pednášel p. D r. l-^ m Kadí O biologi-

ckém VVZnamU d\'OJÍtých oí U hmvZU. vP>-^kracováni.^ Složené oi hmyzu bývají \clmi asto ásten nebo úpln rozdleny horizontálním smrem ve dví. pi emž hoení ást nkdy stejn, jindy jinak bývá vyvinuta než dolení. Není známo, jaký biologický význam má toto rozdlení oí tam, kde jsou ob ásti stejné; kde jsou rzné, tam let hmyzu souvisí se stavbou oí tak, že hmyz mn smr letu, mní jej pravidlem nahoru nebo dolu (zídka se strany), tedy v tom smru, ve kterém oi jsou ve dvojité útvary rozlišeny- Také u korýš jsou nkdy oi

podobn rozlišeny a i lam smr jejich plování s rozlišením tím souvisí.

P. Rambousek demonstruje vývoj Saperda populnea, p. cis. rada Veselý sbírku rodu Ge o tru pes, zvlášt mon-

strosity, k emuž p. J. Roubal piiuje poznámky.

Dne r.). ervna konána první lenská vycházka -eské

spolenosti entomologické « do Radotínského údolí.

Vycházka urena na nedli dne 9. ervna t. r.

Nedle (ato, vyznamenávajíc se studeným a vtrným poa- sím, nemohla vylákati velký poet len. Vzdor tomu dostavilo se šest pp. len s pedsedou v ele k rannímu vlaku dnihy Františka Josefa. Nálada celkem dobrá, chvílemi pímo zname- nitá; naproti tomu nadje na vydatnjší lov velmi malá.

Po píjezdu do Radotína nastoupen pochod proti potoku až do Kopanského lesa. Údolí, na jih obrácené svahy a hebeny návrší podrobeny dkladné prohlídce a co chvíli slyšeti (zna- mení njakého nálezu.

Krajina zdá se býti za okolností píznivjších entomolo- gickým eldoradem.

Brouci: Phyt. virescens F., Donac limbata Panz., semicuprea Panz., Rhynch. pubescens F., Oedem. lurida iMarsh. a jiní.

M o tyli: Acid. trilineata Scop., Ses. empiormis Esp., Herm. tentacularia L. a j. Housenky: Simyra nervosa, Pap. podalirius a velké množství rzných druh vetenušek.

S í o- a m í ž o k í dlí: Sialis lutaria L., Osmylus maculatus F., Chrysopa prasina Burm., ventralis Curt., perla L., alba L., Goéra pilosa F., .Silo pallipes F., Mystacides nigra L.,

Leptocerus bilineatus L., Rhyacophila septentrionis Mc. Lach. Ephemera danica Múll. 9 Ví

Pátá obasná schze dne 5. ervence. Pedseda pedkládá

1. íslo asopisu eské Spolenosti Entomologické. Pednášel p. Roubal o Faun Polabí po stránce koleopterologické. Elementy fauny koleopterologické eského Polabí vykazují zajímavosti v každém smru. Shledáváme se zde s representanty typickými na pobeží vod, ve vrboví a p., s typy obýva- jícími na úrodných rovinách a konen se zástupci teplého okolí Pražského a Polabského. Interesantní jsou i formy sub- alpinské a alpinské. Uritji vyjádeny pomry faunistické našeho Polabí rozlenním terrénu Povltavského v partie charakteriso- vané rznými typickými podmínkami biologickými tch onch druh. Tak možno mluviti o faun koleopterologické vlastního mokrého okraje vod Polabských, o faune kovin, typických les Polabských, luin, kamenitých míst s pdou suchou neb mokrou, o faun úklon a strání, bažin a konen sieji líen život brouk v labských nápla\ech po povodních jarních, letních a zim- ních snesených. Zde zejména poukázáno na eldorádo význaných eských Staphylinid (Atheta, Callicerus, Oxypoda, Thinobius,

Ancyrophorus, Trogophloeus atd.), jakož i na methody sbrací, jež nutno ovládati, má-li se potkati se zdarem výzkum náplav. Také po stránce myrmekophilie promluveno o faun Polabské. Jako doklad pipojen ke každé formaci seznam typických specií s bližším udáním lokality a doby sbírání. Patiné formy de- monstrovány

Po pednášce sdlil p. MUDr. Em. Lokay svá pozorování o teto faun a dcnionstroval nejdležitjší její representanty.

Pan J. Rambousek demonstroval sbírku eských Buprcstid. V šesté obasné schzi dne 20. záí, pednášel, když odbyty záležitosti správní, p. kvardian P. A. Kubcs »o cizopasných

velách* : V Cechách žije asi 07 cizopasných vel a na vŠech lze znamenati asi 3 ohniska vývojová. M e 1 e c t a Ltr. cizopasí u Megachile, Anthophory a též ve hnízdech Eucery. N o m a d a se nejvíce odlišila od typu velího, laik ji považuje vždy za vosu; cizopasí v bukách anthren. S t e 1 i s ukládá svj plod do ko- lébek rodu Megachile a Osmia. Rod .Sphecodes jest sporný, sbírá i cizop;'.sí? Pan pednášející tvrdí, že cizopasí. Kde je mnoho Halict, tam lítá hojnost' Sphecod. Pednáška byla do- provázena pknou a instruktivní sbírkou biologickou. Na levo byli umístni hostitelé, na právo parasiti.

Po pednášce pt-edložil p. Dr. J. Uzel sbírku stedoeských a exotických Cikad. -

Vil

Sedmá obasná schze konána dne 11. ííjna. Pedseda oznamuje, že sjednána s p. J. Kranichem, vydavatelem asopisu ^Píroda a Skola« výmna publikací.

Po té pednášel na schzi p. Dr. Em. Rádi »o vývinu sluchu hmyzího«. Pednáška uveejnna jest v 3. ísle asopisu in extenso. Po pednášce ukazovány mezi leny rzné domácí

i cizí entomologické larit3^

Osmá obasná schze dne 25. íjna. Pedseda oznamuje, že získán V3>mnou asopis >A'esmír«.

Pak pednášel pan prof. Joukl »o vniadní motýkV< a do- daten k lánku v . 2. asopisu, o preparování motýl, o chovu a chytání housenek, o pstování jich z vajíek, zvi. motýla Le- monia dumi a Arctia hebe, Saturnia pyri, Acronycta leporina a apiíbrmis. Po pednášce byla debata, které se zúastnili pp. prof. Klapálek, cis. rada Veselý, prof. Joukl a E. Kudlika a týkala se kladení vajíek denními motýu a vzorného napínání motýl.

Pan J. Rambousek pedložil o nových druh brouku e-

ských, p. Roubal larvy hemipter Alydus calcaratus, Nabis lati ven

tris z mraveniš na úpatí Milešovky sbírané 14. ervence t. r. a larvy Carabida z Krajiny. Pan MUDr. Em. Lokay pedložil nové pro Cechy brouky a to Cephennium carnicum v pralese pod

Houbínem (3. záí 1902), Euplectus bescidicus a E. brunneus

(2. ervence 1902) z V. Oseku. Pan Dr. Jureek pedložil zají- mavé variety brouka Hylotrupes bajulus a rzné tesaíky. Pan

oftic. \'opršal ukazoval hermaphrodita motýla Lycaena corydon.

V deváté obasné schzi dne 8. list. vzpomíná pedseda

úmrtí p. Ed. Schiiínera, jehož památka povstáním uctna. Pak pednášel ve schzi p. prof. Klapálek »o evropských druzích eledi Dictyopterygidae. Pednáška jest obsahem práce uveejnné v Rozpr. eské Akad. Výtah jest v liter, zprávách . 3. asopisu str. 85. Po pednášce podal p. J. Rambousek dubletní seznam brouk od p. Štrby. P. Kudlika demonstroval zrdné formy brouk Kucanus, Calosoma sycophanta a denní motýle letošní zvláštní nepatrnými rozmry, dále Aporia crataegi a Arctia villica, jichž levá kídla byla menší než pravá. Pan cis. rada Veselý pedložil kollekci exotických brouk. Pan Roubal demonstroval vzácného pro echy motýla Carterocephalus palaemon od Lysé, pak brouka Philonlhus scribae, staphylinida symbiotický žijícího se syslem. vm

V desáté obasné schzi dne 29. listopadu pednášel pan

Dr. H. Uzel »o své entomologické cest na Ceylon« ; vylíil v pednášce pípravy na cestu a zpsob cestování na C-eylonu- Pednáška jest ástí cestopisu, jenž samostatné bude uveejnn.

Po pednášce pedložil p. Dr. Jureek nkteré abnormity brouk,

p. Rambousek eské Coroeby : C. undatus F., rubi L., elatus \\ a

eské Anthaxie, I skupinu: A. manca L., candcns Panz , salicis V., fulgurans .Schrnk, nitidula L. a z. neeských A. hunga- rica, millefolii a cichorii. P. uitel Mužík pedložil Prosternia quttula s úpln vyvinut3hni krovkami. P. Roubal pedložil Gly- ptoderes Grothii n. sp. z Wúrtemberka. V jedenácté obasné schzi dne 20. prosince pedložil pedseda dva svazky 11. roníku An-a!es Musei Nationalis Hunga- rici, které získány výmnou.

Pak pednášel odb. uitel p. Ant. Vimmer: Ze života rodu Anthomyia M e i g. Y úvodu promluvil pednášející o historii rod, které dipterologové od rodu Anthomj^ia oddlili. Dále pojednává o larvách rod Anthomyia Meig. part., Achanti- ptera Rond., Hammomyia Rond., Chortophila Macq a Zonosema. Pro naše polní hospodae má zajímavost Anthomyia conformis. K tomuto škdci adí se jiný, ale s Anthomyiemi nikoliv blízký píbuzný druh Lonchea chorea aut ?

Po pednášce pedkládá p. Dr. Lokay dva exempl. Ouedius brevicornis u Lasius fuliginosus nalezené (Král. Obora) a pipojuje zajímavé poznámky o chytání iMyrmekophil. P. Rambousek pedkládá tí-i druhy rodu Hydrochus a sice carinatus, brevis a elongatus nalezené souasn u sv. Prokopa. :

ZPRAVn VYROCN

za správní rok 1904.

Výbor eské Spolenosti Entomologické.

Pedseda:

Pro. Frant. Klapálek.

Místopedseda:

Nap. M. Kheil, editel soukr. obchod, školy.

Zapisovatelé:

Prof. Dr. Em. Rádi, docent eské university. Ant. Viminer, odbor, uitel.

Pokladník:

Cis. rada Ferd. Veselý.

Knihovník

H. A. Joukl, akadem. malí.

Kustos :

Jos. erný, hostinský. seznam len.

A. lenové zakládající.

Kheil Karel I^etr, docent eského vysokého uení technického, editel banky >^Slavie'< atd. v Praze.

B. lenové inní.

Binder, Emil, majitel domu v Praze. Bízek, i^udolí", správce sklad železáren v Komárov.

B 1 a 1 1 ný lim., rada zem. soudu, námstek stát. zástupce v Praze. Brýdl Rudolf, c. k. protéssor v Chrudimi. Bureš Josef v Sofii v Bulharsku. erný Jos., hostinský ve Vršovicích.

Hartmann Rob., c. k. professor v Praze 111. Hudeek Lad., uitel v Bochoi na Morav. Jelínek, MUDr. Robert, panský léka v Dobíši.

John Jan, c. k. professor v Praze-1. Joukl H. A., akademický malí v Žižkov. Jureek iMUDr. Štpán, externí léka ve všeob. nem. v Praze. Kašpar Ant., odb. uitel na Smíchov Kheil Napoleon Manuel, editel soukr. obchodní školy v Praze.

Klap alek František, c. k. professor v Karlin. Kotou l''rantišek, odb. uitel na Král. Vinohradech.

Kra nich Jan, professor paedagogia a vydavatel i> Pírody a škol3^« v Brn.

Krása Theodor, JUC. ve Vraném nad \'lt.

Krátký František, c. k. professor v Praze-lli. Krauskopf Josef, i-editeJ mš. školy v Lysé n. L.

Kížek Alexandr, c. k. professor v Chrudimi. Kubeš P. Augustin, kvardián ádu O. O, kapucínu v Kolín. Kudli ka Eduard, úetní na Král. Vinohradech. Lokay, MUDr. P^manuel, mstský okresní léka v Praze-11.

Melichar MUDr. Leopold, c. k. minist. rada ve Vídni. Mužík František, odb. uitel v Kralupech.

Nekut hYt., c. k. professor a redaktor »Vesmíru<' na Smíchov.

1 1 Josef, úedník spoitelny ve Stíbe. Pastejík Jan, odb. uitel v Karlin.

Peírka MUDr. Jaromír, c. a k. štábní léka v Budjovicích. Preis Karel, prolessor vys. uení technického v Praze.

Kádi Dr. I']m., docent eské university, c. k. prof. v Praze 11.

Rum li() LI !, ck Frt., na Král. \'ini)]i/adt'Lli Xí

Rosc.ký Krant., ryt. ádu železné koruny, c. k. zemský školní inspektor v Praze.

Roubal J., demonstrátor eského zoolog, ústavu v Praze.

Samec Jan J., továrník v Praze-VJI. t Schiffner luluard, majitel domu v Praze. Secký Rudolf, úetní oficiál zemsk. výboru v Praze-U.

Sekera Dr. Emil, c. k. professor v Táboe.

Sekera Jan, úedník cukrovaru, Bazzano v Itálii.

.Srdínko Jos., stav. rada v. v., Praha. Svoboda Jan, uitel ve Vtrném Jeníkov. Šrámek August., professor v Nymburce.

Štrba Frant , technický správce cukrovaru v Peckách. Sula Jaroslav, ingenieur v Praze. Šulc MLIDr. Karel, báský léka v Michálkovicích v Rak. Slezsku. Uzel Dr. Jindich, odb. pednosta na stanici týsiolog. pi eské technice v Praze. Vávra Dr. Václav, adjunkt musea Král. eského v Praze. Vávra \'iktor, kand. pharmacie v Praze. Veselý Ferdinand, cis. rada na Král. V^inohradech. Vimmer Antonín, odb. uitel na Král. Vinohradech. Vlach Vilém, professor obchodní školy. Wendler Jan, továrník v Praze. Zavel Di\ Jan, professor v Hodoníne lui Morav.

Zelinka Bohdan, c. k. professor v Karlíne.

Zpráva jednatelská.

Mimo usta\-ující valnou hromadu, která kon;ina byla 'J. bezna IbO-1 a na níž zvolen byl shora uvedený výbor, bylo 11 obas- ných schzí, každá s pednáškou — jež oživeny byly hojn pi- nášenými zajímavými objekty entomologickými a debattami, jednalo-li se o pedmt všeobecii pístupný. Spolená vycházka konána dne 19. ervna do údolí radotínského. asopisu eské .Spolenosti Entomologické \'ydána bhem druhé ple roku 1904 ísla 3; íslo 4. obsahující zprávy výroní jest souasn posledním íslem roníku prvého. Zájem, který pro »Casopis« se jeví, jest svdectvím, že smr, kterým se bere, jest schvalován a jest zárove dkazem, že bylo již citelnou

potebou u nás založiti periodický list pro entomologii. Do konce správního roku dosáhl poet lenstva ísla 56, z toho jeden len jest zakládajícím. Bohužel již v prvém roce XII

svého trváni ztrácí Spolenost naše jednoho lena, p. Fui. Schiff- nera, jehož úmrtí bjMo nám v ísle tí-etím asopisu oznámiti. Výbor sešel se osmkráte. V prvém roce trvání jednalo se hlavn o to, aby Spolenost postavena byla na pevný základ tím, že skutené poskytovala, by lenm co možná nejvíce výhod. Ponvadž pak lenové pražští jsou ve výhod, že úast- niti se mohou osobn všeho jednání spolkového, bylo hledno k tomu, aby lenové venko\-ští nalezii náhradu, že dostane se jim asopisu. Proto lví podíl z vydání pipadá tohoto roku na tisk. Výbor chová nadji, že hojným odebíráním asopisu a pi- stupováním nových len bude lze v létech pí.štích vydání roz- dliti soumrnji. Ješt jednu okolnost ml výbor na zeteli; tu totiž, že za asopis bude lze dosícT výmnou periodických list jiných, ímž opt knihovna bude obohacena. Podailo se posud získati výmnou: Revue uebných pomcek. Vesmír, Pí- rodu a školu a .Annales musei nationalis Hungarici. Výmnu lenstxí a publikací zjednal výbor s Klubem Pírodovdeckým v Praze a Klubem Pírodovdeckým v Plzni.

'Po, co kniho\'na spolenosti ztratila nepíznivým rozpotem, nahrazeno bylo etnými dárci, jichž jména ve zpráv knihov- nické s díkem jsou uvedena. Položen také dárci základ ke sbírce, jež asem má býti zízena; jména jejich uvedena ve zpráv kustodov. Nebylo by bývalo vbec možno uvedených vydaní uiniti, kdyby byla musela .Spolenost místnost njakou pro schze své

najímati. I cítí se výbor povinným vysloviti na prvém míst velý dik za laskavé propjování zasedací sín Zemdlské

rad pro království eské, jejíž pedseda .1. Jasnost kníže F. Lobkovic žádost výboru vžd}^ pízniv vyídil. Také pan vládní rada Ferd. Hiller, tajemník Zemdlské rady nemenší pízní svou kroky Spolenosti provázel. Rovnž povinován jest výbor díkem

p. docentu K. V. Kheílovi, který vlivem svým vždy ochotn pispl. Za laskavé uveejování zpráv o .Spolenosti dkuje výbor asopism: Vesmír, Živa, Píroda a Škola, Škola mš. a živnost.,

.Škola mš.. Uit. Noviny, Vstník USJU. na Mor. a denním listm : Hlas Národa, Národní Listy, Národní Politika, Politik, Luan, Ríp,

Plzeské Listy, Podvys. Listy a prosí slavné redakce, aby i na dále .Spolenosti píze svou zachovali.

V Karlin, dne 2. ledna 19U5. Prof. Fr. Klapálek,

t. . piedseda. XIII

2. Zpráva pokladní.

1904.

Píspvek jednoho zakládajícího lena xr.

3. Zpráva knihovní.

Jest mi milou povinností konstatovati, že za první, práv

uplynulý rok existence » eské spol. entomologické « knihovna naše zásluhou nkolika málo píznivc vzrostla na utšené íslo 67 dl vdeckých, z nichž nkterá dvojmo až tymo jsou k disposici.

eská spolenost entomologická, nedisponujíc valným jm- ním, byla odkázána skoro výhradn na dary pp. len, z nichž nkteí svou dobrotivostí velice vynikali a sluší tudíž, aby po zásluze jmenováni byli a dík náš velý a upímný jim byl vj^sloven.

Jest to v první ad naš milý pedseda, pan pro. Klapálek, který daroval 28 publikací svého vdeckého studia, vetn vel- kého atlasu brouku stedoevropských, díla to ve dvou vázaných svazcích nádhern vypraveného.

Dále dlužno mezi obtavé dárce zaaditi veledstojného pana kvardiana P. Kubeše, který vnoval knihovn '21 publikací vdeckých ve 31 svazcích. Nádherné dílo o Thysanopterách daroval autor pan Dr. Jindich Uzel.

Ostatními štdrými dárci jsou pánové: Dr. Em. Rádi, Em. Binder, red. Domluvil, odb. uitel Ant. Vimmer, F. Rambousek, J. Roubal, R. F^ormánek. Všem tmto pánm vyslovuji upímný dík.

Výmnou získány následující publikace periodické : Annales Musei Nationalis Hungarici, Píroda a .Škola (red. Jan Kranich),

Vesmír (red. prof. Fr. Nekut). Zakoupeno dílo : Ludwig Gangl- bauer, Die Káfer von Mitteleuropa.

Na periodických publikacích cizojazyných odbírá »Spo- lenost<5 : The entomologiss record and journal of variation, (red. J. W. Tutt.), Wiener entomologische Zeitschrift a Allgemeine entomologische Zeitschrift. (Neudamm.)

Knih bylo za první správní rok pjeno 58.

Koním tuto kratikou zprávu s vroucí prosbou, aby kmen jmenovaných dobrodinc byl nám i na dále naklonn a novými obtavci stále rozmnožován.

Zdar!

H. A. Joukl,

t. . knihovník. XV

Seznam knih. íslo seznamu 3. Allgem. Zeitschrift fur Entomologie. Neudamm 1904. Koupí. 6. Annales Historico-Naturales Musei Nationalis Hungarici.

Ro. lí., Vol. I, II. Budapest 1904. Výmnou.

56. Burmeister, Hermann. Handbuch der Entomologie. I. All-

gemeine Entomologie 1832. 11. Besondere Entomologie 1. Schnabelkerfe (Rhynchota) 1835. 2. Orthoptera 1858. und Neuroptera 1859. Dar. P. Kubeš. 41. Duda, prof. Lad. Analytický pehled eských ploštic vod- ních (Hydrocorisae). Se 6 obr. v textu. Dar. P. Kubeš. 48. Duda, prof. Lad. Návod ku sbírání hmyzu polokídlého. (Rhynchota) a další úprava jeho pro sbírkj^ S 5 obr. v textu. Dar. P. Kubeš.

62. Formánek, R. Znetvoeniny brouk. S 1 tab. 1904 Dar. aut. 42. Fricken, Dr. Wilhelm v. Entwickelung und Lebensvveise des grossen, braunen Fichtenrtisselkáfers, Hylobius abietis L. Dar. P. Kubeš.

64. Ganglbauer, Ludwig. Die Káfer von Mitteleuropa. 1. Band. Familienreihe Caraboidea. Wien 1892. Koupí.

31. Hoffer, Ed. Praxis der Insektenkunde. Wien 1892 Dar. P. Kubeš.

34. Húbner, Alexander P>eih. v. Ein Spaziergang um dle VVelt. Drei Bánde. Dar. P. Kubeš. 47. Jáger, Gustav. Anleitung zu mikroskopischen Beobachtun- gen und zum richtigen Gebrauch des Microscops. Berlin 1867. Dar. P. Kubeš. 4 a, b. Klapálek, prof. Frant. Atlas brouk stedoevropských. Dva svazky. Dar. aut. 24. Klapálek, prof. Franz. Beitrag zur Kenntniss der Neuropte- roiden von Krain u. Kárnthen. 1900. Dar. aut.

23. Klapálek, prof. Franz. Beitráge zur Kenntniss der Tricho- pteren- und Neuropterenfauna von Bosnien und der Her- zegowina 1900. Dar. aut.

20. Klapálek, prof. Franz. Bemerkungen uber die Trichopteren- und Neuropteren-Fauna Ungarns 1899. Dar. aut.

11. Klapálek, prof. Frant. Cmeláci zem eské 1902. Dar. aut.

7. » » » Dodatky ku seznamu eských Tri- chopter. 1892—1893. Dar. aut.

• 6. Klapálek, prof. Frant. Dodatky ku seznamu eských -Tri- chopter. 1893-1894. Dar. aut. 10* XV

íslo seznamu 19. Klapálek, prof. Franz. Ein Beitrag zur Kenntniss der Ne- uropteroiden von Ober-Steyermark 1903. Dar. aut. 63. Klapálek, prof. Frant. Evropské druhy eled »Dictyoptery- gidae« Praha 1904. Dar. aut. 18. Klapálek, prof. Franz. Fiinf neue Trichopteren-Arten aus Ungarn 1898. Dar. aut. 8. Klapálek Frant. From the grecks to Darwin 1896. Dar. aut. 9. » » K'LM1> H3y'IlUlH>tíT0 Ha Mpi&JKOKpH.lHli; H iipaiío- KpiiJiHi^fe HacíiKOMit Wh B'L.irapHfl. CoíHJi 189;'). Dar. aut. 66. Klapálek proí. PVanz. Noch einige Bemerkungen iiber die Gonopoden der Insekten 1904. Dar. aut. 25. Klapálek Frant. Nemura subtilis, n. spec. 1895. Dar. aut.

27. » » Morphologie der Genitalsegmente u. An- hánge bei Trichopteren 1903. Dar. aut. 14. Klapálek, prof. Frant. Obojetník Camponotus ligniperdus Ltr. 1896. Dar. aut. 12. Klapálek, prof. Frant. O morphologii kroužk a pívsk

pohlavních u Trichopter 1. ást popisná 1902. Dar. aut. 13. Klapálek, prof. Frant. O morphologii kroužk a pívsk

pohlavních u Trichopter. 1. ást popisná (pokra.), 11. ást srovnávací 1903. Dar. aut.

16. Klapálek, prof. Frant. Oxyethira tristella, n. spec. Reprinted

from »The Entomologiss Monthly Magazíne* II. Ser. Vol. vi. July 1895. Dar. aut. 21. Klapálek, prof. Fr. Plecopterologische Studien 1900. Dar. aut.

65. » » » Plecopteren. Hamburg 1904. Dar. aut.

10. » » » IIpMJio3M K no3HaBaH>y

ropteroid v r. 1902. Dar, aut.

33. Korsakov, Dr. V. V. Pt let v Pekin. Pel. V. Kudrna. Dar. P. Kubeš. 58. Kranich, Jan, red. Píroda a Škola. Brno 1904— 5. Výmnou. XVII

Cislo seznamu 38. Lehmann, Med, Dr. R. Die lebenden Schnecken und Mu- scheln 1873. Dar. P. Kubeš. 37. Lomnický-Redžep, S. Neznámá zem. Pel. Alb. Straka. Dar. P. Kubeš. 36. Lux, A. C. Die Balkanhalbinsel. lUustriert. Dar. P. Kubeš. 49. Mantegazza, P. Indien. Uebers.v. H. Meister 1885. Dar. P.Kubes. 46. Marshall, William. Die Tieísee und ihr Leben 1888. Dar. Kubeš. 53. Navás, Revd. P. Longinus. Una excursió científica a la Sierra Nevada. Barcelona 1902. Dar. prof. Klapálek. 61. Nekut, prof. Frant. Vesmír. Roník XXXIV. 1904. Výmnou. 35. Panýrek, Dr. D. Od Nvy po Kuru. Dar. P. Kubeš. 54. Pungur, Julio. Fauna Regni Hungariae. 1899. Dar. prof. Kla- pálek. 29. Rádi, Dr. Em. Ueber die Anziehung der Organismen durch das Licht. 1904. Dar. aut.

59. Roubal, J. Ein interessanter Fall von Symbiose einiger Arthropoden mít der Maus. Dar. aut.

60. Roubal, J. Nkolik nových zrd u coleopter pozorovan3>ch 1904. Dar. aut. 50. Sibree, James. Madagascar. Dar. P. Kubeš.

52. Škorpil, F. B, Revue uebných pomcek. Roník II. Výmnou. 30. Schmiedeknecht, Dr. Otto. Opuscula Ichneumonologica

1902. Fasc. 1 — 5. Dar. E. Binder. 44. Toscánský arcivojvoda Ludvík Salvátor. Karavanská cesta z Egypta do Sýrie. Dar. P. Kubeš.

1. Tutt, J. W. The Entomologiss Rekord and Journal of Variation. Vol. XVI. 1904. Koupí.

39. Túmpel^D. v. R. DieGeradflglerEuropas. 1901. Dar. P.Kubes. 32. Tylor, Dr. Ed. B. Úvod do studia lovka a civilisace, (Anthropologiej. Pel. Frant. Rajchl. Dar. P. Kubeš.

43. Uliný, J. Mkkýšové vys. eskomoravské. 1890. Dar. P.Kubes. 55. Uzel, Dr. Jindich. Monografie ádu »Thysanoptera« Hradec Králové 1895. Dar. aut. 40. Wasmann, E. Ueber die Lebensweise von Tomognathus sublaevis Nyl. Dar. P. Kubeš. 2. Wiener entomologische Zeitschrift. XXIII 1904. Koupí. 57. a) Vimmer, Ant. Studie dipterologické. Praha 1904. Dar. aut.

b) » » DipterologischeStudien.Prag 1904. Dar. aut.

45. a, b, c, d. Vstník klubu pírodovdeckého v Prostjov. Roník 1899—1903. Dar. P. Kubeš. XVIII

4. Zpráva kustodova.

Bhem roku 1904 darovány byly do sbírek » eské spolenosti entomologické* následující vci:

1. 3 lahviky larev coleopter, hlavn z eledi Cerambycidae, daroval továrník p. Jan F. Samec, Praha VII.

2. Hnízdo vely » Osmia tridentata« z Kolínska, daroval len spol. veledst. P. Kubeš z Kolína.

3. »Trigona emerina«, zavleená z Brasilie do Roztok ve kmenech stromu sumak, sbírána živá v Roztokách, daroval len spol. veledst. P. Kubeš z Kolína.

Pány leny, kteí nkteré species v píštím roce, do sbírek spolenosti darovati hodlají, prosím snažn, by nalezišt a datum nálezu u každé species pesn zaznamenali.

Praha-Vršovice, dne 31. prosince 1904.

Jos. erný,

t. . kustos.

OBSAH: P. A. Kubeš: Anthrena (Pokra.) str. 97. — H. A. Joukl: Sbírání a praeparace housenek str. 99. — Fr. Klapálek: O vnjších plodidlech rf Arcynopteryx dovrensis Mort. str. 104. — Fauna Bohemica: I. Noví brouci pro eskou faunu A. Píspvek I. od MUDra J. Peírky str. 106., B. Píspvek II. MUDra E, Lokaye str. 109., C. Dromius longiceps Dej. (Roubal) str. 110. — Li- Fliegen teratura. Speiser, Ergánzung zu Czwalinas : Neuem Verzeichnis der Westpreussens (A. V.) str. 110., Ferraut, Beitráge zur Kenntnis der wahren Birn- gallmucke (A. V.) str. 110. Fr. Klapálek, O morfologii kroužk a pívsku po- hlavních u Trichopter (str. 111.). — Drobnosti: Ponera contracta (Roubal) str. 112., Ontholestes tesselatus (Roubal) str. 112., Jak upravíme pro sbírku meláky, kteí mají slepenou srst (Kpk.) sír. 112. Výtah ze stanov ESKÉ SPOLENOSTI ENTOMOLOGICKÉ (Societas Entomologica Bohemiae).

I. 1. úkolem Spolenosti sídlící v Praze, jest pstovati ja- Z3'kem eským studium hmyzu a to: pednáškami v obasných schzích konaných v Praze nebo mimo ní, vdeckými vycházkami, urováním a výmnou hmyzu, vydáváním asopisu, poizováním píslušné literatury a sbirek hmyzových a hmotnou podporou v- deckých prací entomologických.

I. 2. lenov jsou estní, zakládající a inní. I. 3. Každý pítel studia entomologického, a bydli v zemích království eského ili nic, mže se státi lenem Spolenosti.

I. 6. Každý inný len platí pedem roní lenský píspvek 8 K, splatný v Praze. Složí-li nkdo jednou pro vždy do dvou

let 150 K, stává se lenem zakládajícím. Valnému shromáždní písluší právo výši tchto píspvk mniti.

I. 8. Každý len má právo: 1. pednášeti, súastovati se

rozprav i exkursi vdeckých, podávati referáty a literární práce k uveejnní, dostávati asopis Spolenosti bezplatn a jiné publikace Spolenosti za ustanovenou cenu sníženou, používati knihovny a vdeckých pomcek. 2. initi ve schzích návrhy, rokovati a hla- sovati o nich. 3. Voliti a volenu býti. 4. Odvolávati se z nález výborových k valné hi-omad.

Dopisy ízeny butež na: prof. Fr. Klapálka v Karlin.

Poad schzí obasných: 31. ledna, 21. unura, 21. bezna, 18. dubna, 16. kvtna, 13. ervna, 26. zái, 1.0. íjna, 24. íjna, 14. listopadu, 28. listopadu, 19. prosince. — Valná hromada 16. ledna 1906.

íslem 4. koní prvý roník asopisu eské Spolenosti Entomo- I I II Vložen jest složní lístek poštovní spoitelny, jehož mohou | I logické. | pp. lenové použíti ke složení píspvku.

KLIMKNTZOUF.AL. Prodá se

Cest! brouci V pVodní Vazbc vtší sbírka koleopter, vtšinou e.\.ot. jako nnvé se velmi levn prodá. Bližší MUDr. Jar. Peírka, c. a k. K vidní v Praze VII., Vltavská ul. štábní léka es. Budjovice. . 705. (Hotel Baštecký) I. patro. ASOPIS

eské Spolenosíi Eníomologické.

e^ HCÍa SOCÍetaíiS esa Entomologicae Bohemiae.

Roník IL 1905.

Redakní komité:

Prof. Pr. Klapálek,

Red. Napoleon M. Kheil, Proí. Dr. Em. Rádi,

P. Hug. Kubeš, Odb. u. Hni. Vlmmer.

(^^^^

V PRHZE. Nákladem eské Spolenosíi Eníomologické. Tiskem Dra Ed. Grégra a syna.

OBSAH.

1. Seznam dle spisovatel.

Str. Alfken J. D., Eine neue palaearktische Halictus-Art 4 Brožek Arth., Mathematika abiologie 89 Hudeek L., Calocampa exoleta 112 Joukl H. A., ^Židovské Pece* a vodní biouci 94 Klap alek Fr., Conspectus Plecopterorum Bohemiae .... 27 — Ephemeridarum species quatuor novae 75 — Píspvek k rodu Rhabdiopteryx Klp 10 K p k, Bekyn-mniška 26 — Prof. Dr. Fr. M. Brauer (nekrolog) 79 Krása Th., Anergates atratulus 89 — Noví brouci pro eskou faunu 86 — Ponera contracta 89 — Saphanus piceus 89 Kubeš P. Aug., Anthrena F 14 — Seznam eského hmyzu blanokídlého 81

Lokay MUDr. Em., Coleoptera myrmecophila bohemica . , 33 — Quedius brevicornis 27 — Stromokaz (Nosodendron fasciculare) 89

Lukeš Jos., Chrysomela olivacea . lil Maule V. Z., Hromadné objevení se Trichonyx sulcicollis v Praze 56

O 1 1 J., Blasticostoma filiceti 88

Pastejík J., Dipterologické stati v Annales mus. nat. Hung. (ref.) 60

— Píspvek k otázce: Co jsou ervíci v houbách? . . . 107 D. Peírka Jaromír MUDr., Noví brouci z Cech 57 Rádi Dr. Em., Spory o duši zvíat 61

Rambousek Fr. J., Euplectus Jureeki m., nový Pselaphid z okolí pražského 105

Roubal J., Aleochara Breiti Ganglb. 88 !oubal J., Carterocephalus palaemon 88 Hermafroditismus lateralis cardamines — . u Euchlo L. . 50 — Interessantní lokalita Saphanus^piceus 26 — O vzniku variety darabus glabratus Payk v. punctato- costatus Haury 24 — Solenopsis fugax (vytrvalost) 60 Secký Rud., Mravenec jezdcem 27 — Orientace Calopteryx splendens 27

Šulc MUDr. Karel, Revise Psyll sbírky Dudovy 1

Uzel D r. Jind., Phloeothrips Tepperi nov. sp., obyvatel nádor na Acacia aneura v Austrálii 99 Vimmer Ant., Doplky ke Kowarzovu seznamu eských dipter 102 — Muší rod Anthomyia Meig. a jeho význam pro polní hospodáství 6 — Pachyrhina iridicololor Schum. jako škdce epy cu- krové 70 Zavel Dr. Jan, Palingenia longicauda 01. z Moravy ... 97

2. Seznam všeobecný dle obsahu.

Acridium aegyptium v Cechách 26 Aleochara Breiti 88 Anergates atratulus 89 Anthomyia Meig., rod muší a jeho význam pro polní hospo- dáství 6 Anthrena F. 14 Bekyn — mniška 26

Blasticostoma filiceti . 88 Brauer, Prof. Dr. M. (nekrolog) 79 Brouci noví pro Cechy, pisp. Th. Krásy 56, Dra Lokaye 87, Dra. Peírky 57 Calocampa exoleta 112 Calopteryx splendens orientace 27 Carabus glabratus Payk, vznik variety punctato-costatus Haury 24 Carterocephalus palaemon 88 Chrysomela olivacea u Tábora 111 Coleoptera myrmecophila bohemica 33 Str. ervíci v houbách co jsou 107

Dipterologické stati v Annales musei nationalis Hungarici

(ref.) 60

Doplky ke Kowarzovu seznamu eských dipter 102 Duše zvíat, spory o ni 61 Ephemeridarum species quatuor novae 75

z Euplectus Jureeki, nový Pselaphid okolí pražského . , .105 Halictus-Art, eine neue palaearktische 4 Hermafroditismus lateralis a Euchloe cardamines 50 Mathematika a biologie 89 Mravenec jezdcem 27

Pachyrhina iridicolor Schum. jako škdce epy cukrové . . 7 Palingenia longicauda z Moravy 97 Phloeothrips Tepperi sp. nov., obyvatel nádor na Acacia nneura v Austrálii 99 Plecopterorum Bohemiae Conspectus 27 Ponera contracta 89

Psyll sbírky Dudovy revise 1 Ouedius brevicornis Thoms 27 Rhabdiopteryx, píspvek k rodu 10 Saphanus piceus 26, 89 Solenopsis fugax, vytrvalost 60 Stromokaz (Nosodendron fasciculare) 89 Trichonyx sulcicollis, hromadn se objevil v Praze .... 56

Vodní brouci »Zidovských pecí « 94

3, Podrobný seznam dle obsahu.

A. C o le op ter a. Str. Str.

Amauronyx Márkeli . 43 Clythra laeviuscula, qua- Amischa talpa .... . 39 dripunctata 49 Amphotis marginata X, 47 Colydiidae 47 Anacaema limbata . . 96 Copelatus ruficoUis .... 96 Anemadus strigosus . 45 Coptocephala rubicunda . 59 Anthaxia auricolor, para- Corticaria longicoUis 47, lella Mannerheími, VII saginata . 59

Anthicidae 48, Corymbites sjaeland. v. as- Anthicus Moroderi .... 11 similis 87 Aphanisticus emarginatus' Corynetes 59 ruficornis . . 48 Aphodius plagiatus 88 Coryphium . .... Letzneri . . XIII Astenus uniformis Crypticus .... 87 quisquilius . . 49 Atemeles emarginatus, pa- Cryptocephaliis coerules- radoxus pubicollis cens 87 38, . 37 Cryptophagidae 46 Atheta angusticoUis 86, eu- Cryptophagusbicolor, quer- ryptera 40, nigriventris 86 cinus 46 Batrisus Delaporti, formi- Ctenistes palpalis .... 44 carius, venustus ... 43

Cucujidae . 47 Bembidium humerale 58, Curculionidae 49 inoptatum 86 Cyrtoscydmus Godarti . . 44 Berosus luridus 96 Dasytes Moroderi .... IX Bryaxis impressa 58, 86, 87 Deliphrum tectum . . . XIV Buprestis cupressi .... VII Dendrophilus punctatus, Calodera riparia . .58, 87 pygmaeus 48 Carabus glabratus v. punc- Dicerca íurcata 59 tato-costatus 24 Dinarda dentata, Márkeli, Cartodere elongata .... 46 pygmaea 37 Centrotoma lucifuga 43, Donacia antiqua, sparga- rubra 44 nii, tiialassina, versico- Cercyon tristis 96 lorea 59 Cetonia íloricola .... 48 Dromius longiceps .... 58 Chennium bituberculatum 43 Dytiscidae, Dytiscus mar- Choleva spadicea . . . 58 ginalis var. conformis 96

Chrysomela olivacea . ..111 Emphylus glaber 46 Chrysomelidae 49 Endomychidae 46 Claviger iongicornis, tes- Euconnus chrysocomus 44, taceus, Clavigeridae . . 44 claviger 45, oblongus . 58 Cleridae 48 Kuglenes populneus ... 48 Str. str. Euplectus Fischeri 42, Ju- Ilyobates Bonnairei, ni- reeki IX, 105 gricoUis 35

Karsteni 42 Ischnoglossa corticina , . 36 Eurythyrea aurata IX, Laccobius minutus .... 96 austriaca, carniolica, mi- Laccophilus hyalinus, obs- cans VII curus 96 Euryusa castanoptera, la- Lampra festiva XIII, rutilans XII ticollis, sinuata .... - 40 Euthiaplicata44, scydmae- Lamprinus erythropterus IX, X noides X, 44 Lathridiidae 46 Falagria nigra, thoracica 40 Laihridius angusticolis, Geostiba caesula 39 constrictus 46, nodifer Gymnetron albofasciatum IX 58, 86, Rybinskii .... 58

Gynandrophthalma Moro- Leptacinus formicetorum . 42 deri IX Leptusa puellaris, flavicor- Haliplus amoenus, fluvia- nis XIII, Schaschli ... X

tilis var. immaculatus, Liogluta brunnea 40 ruficollis 96 Lomechusa strumosa ... 37

Haltica mercurialis . . . .112 Megista graminicola ... 40

Helophorus aífinis, aqua- Melanotus crassicollis . . 59 ticus, brevípalpis, granu- Melanophila discopunctata VIII

laris, griseus, nanus, nu- Melasoma lapponicum . . 59 bilus 95, pumilio 87, 95, Meligetes atramentarius, strigifrons, viridicollis 95 brachialis,coeruleovirens 59

Hesperus rufipennis . X, 41 Meloe brevicollis 87

Hetaerius ferrugineus ... 47 Melolontha vulgaris . . XIV Heterothops dissimilis 41, Microglossa gentilis XI, 36, XI, 4-punctatus 41 marginalis X, XIII, pul-

Hister distinctus 47, hel- la, suturalis 37 luo 86, ruficornis 47, Microsaurus brevicornis,

succicola . . 86 brevis 41 Histeridae 47 Microzoum tibiale .... 49

Homoeusa acuminata . . 37 Monotoma angusticoUis,

Hydrobius fuscipes .... 96 conicicoUis, flavipes . . 47

Hydrochus elongatus . . 96 Myrmedonia canaliculata 39 Hydrophilidae 96 cognata 38, funesta XI, 38 Hydroporus planus .... 96 humeralis 38, laticollisXI, Hygrotus decoratus .... 96 38, limbata, lugens, si-

Hyphydrus ferrugineus . . 96 milis 38 Str. Str.

Myrmetes piceus VII Ptenidium fuscicorne 87, Myrmoecia confragosa, Gressneri 45, myrme- plicata VIII, 39 cophilum 45

Nemadus anisotomoides, Ptilium myrmecophilum . 45 colonoides 45 Ptinidae, Ptinus bidens Neuglenes apterus .... 45 49, sexpunctatus ... 59 Neuraphes laminatus ... XI Ptychandra hepatica ... 40 Nitidulidae 47 Quedius brevicornis 27, Nosodendron fasciculare . 89 microps 41 Noterus crassicornis ... 96 Rhantus Grapi, puncta- Notothecta anceps, con- tus, suturalis 96 fusa, flavipes 39 Rhizophagus parallelocol- Ochthebius impressus . . 96 lis 47 Oligota pusillima 40 Rhynchophorus ferrugi- Omosiphora limbata ... 47 neus IV Opatrum sabulosum ... 49 Saphanus piceus . . .26, 89 Orthocerus crassicornis . 88 Saprinus sparsutus .... 87 Oryctes nasicornis . . . XIV Scarabaeidae 48 Othius myrmecophilus . . 41 Scydmaenidae 44, Scyd- Oxylaemus caesus .... 47 maenus Hellwigii, ru- Oxypoda amoena, Dode- fus 45 roi, formiceticola, hae- Sepidium aliferum .... IX morrhoa 36, longipes Silphidae 45

XI, 36, ruficornis seri- Sphaeridium scarabaeoides 96 cea, togata, vittata ... 36 Staphylinidae 35 Oxyporus rufus X Stenus aterrimus 42, car- Pachnida nigella 87 bonarius 58, cautus XV, Parnus luridus 58 cyaneus 42, niveus, pu- Philonthus Scribae, sper- milio 58 mophili 88 Sunius neglectus 42 Phloeopora corticalis ... 35 Symbiotes gibberosus, latus Planeusthomus africanus, 46, pygmaeus .... XI elegantulus, Kahri, miles XV Tachyporus erythropterus Plateumaris consimilis 59, 40, saginatus 4! 87, rustica 59 Tenebrionidae 49

Plegaderus caesus" . , .48 Thamiaraea hospita ... 39 Pogonochaerus bidentatus 59 Thiasophila angulata, in- Psammoecus quilina bipunctatus . VII 36 Pselaphidae VIII, 42 Thoracophorus corticinus 42 Str. str. Throscus Duvali .... X Cecidomyidae 102

Trachyphloeus scabrius- Ceratopogon rostratus . . 103

Chironomidae III., VIII. . 103 culus, squamulatus . . 49 aprilinus, fus- Trichonyx sulcicollis . 43, 56 Chironomus Trichopterygidae 45 cus 103, flaveolus VIII., Trogophloeus punctatulus 42 lucidus, niveipennis, pi- Xantholinus atratus, gla- ctulus, tendens, tentans 103 ber, punctulatus ... 42 Chortophila bicolor, con- Xenota myrmecobia ... 40 formis VIII., lactucae, Zyras collaris, Haworthi, ruficeps 9

fulgida 38 Chrysomyia speciosa . . . 104

Chrysophila helvola . . . .104 Corroden tia Chrysops parallelogram-

Embiidae XIV mus, sepulcralis . . . .104 Cordyla fusca 107

D i p t e r a. Corethra plumicornis . . . 103

Achantiptera inanis .... 8 Cricotopus silvestris . . .103 Amalopis Schineri .... 103 Ctenophora atrata, bima- Anisomera bicolor .... 103 culata 104

Anthomyia 6, antiqua 7, Culicidae 103

conformis 8, floralis 7, Dioctria linearis, oelandica 104

hyoscyami 8, platura, Diplosis poae 102 radicum, ruficeps, strio- Dolichopodidae 104

lata 7 Dynatosoma fuscicornis . 103 104 Anthrax velutinus, hotten- Empidae

Epidosis venusta . . . .103 totta 104

Erioptera obscura . . . .103 Asilidae, Asilus albiceps . 104 pictal04 Asphondylia umbellatarum 102 Exoprosopacleomene,

Gnophomyia pallipes . . .103 Azelia 7, Macquarti, triquetra 8 Gymnopternus germanus, Beris chalybeata 104 chyzozygos, nobilitatus 105 Bibio laniger, nigriventris, Holopogon fumipennis, ni- pomonae, reticulatus, gripennis 104

venosus 103 Hammomyia albescens . . 9 Bibionidae 103 Homalomyia 7 Bombylidae 104 Hormomyia Reaumuriana 102 Hylemia 7 Campylomyza ílavipes . . 103 Cecidomyia carpini, rosa- Hylephila 9

ria, veronicae 102 Kvtilka cviklová .... VIII Str. Str. Lasioptera arundinis . .103 Tabanidae 104 Leptidae 104 Tanypus nervosus . . . .103 Limnobia nigropunctata, Thereva annilis, annulata, albifrons 103 marginula, plebeja . . .104 Limnobidae 103 Therevidae 104 Lonchea chorea ..... 8 Tipula exciva, oleracera, Melanophora atra .... III Tipulidae 104 Micromyia lucorum . . . .103 Trichocera annulata . . .103 Mochlonyx velutinus ... 103 Trichosticha flavescens, Mycetophila punctata . . 109 icterica 103 Mycetophilidae 103 Xylophagidae 104 Odontomyia cingulata, ornata 104 Ephemerida. Oxycera xVIeigenii, pulchel- Ecdyurus ílavimanus ... 78

la, Ranzoni . 104 Ephemerella major .... 75 Pachygaster ater 104 Palingenia longicauda . . 97 Pachyrhina imperialis 104, Rhitrogena brenneriana iridicolor 70, pratensis 71 11 , vulpecula 76 Pakomár žlutavý .... VIII Pericoma ocellaris .... 103 Hymenoptera. Phora pulicaria HO Agenia bifasciata, hircana 83 Platyparaea pociloptera . III Alysson bimaculatus ... 84 Porphyrops longicornis . , 105 Ammophila affinis, cam- Psychodiae 103 pestris, hirsuta, sabulosa 83 Rhamphomyia anthracina, Anergates atratulus .... 89 conformis, fuliginella, ti- Anthidium lituratum ... 86 bialis 104 Anthrena afzeliella 23, al- Sargus infuscatus . . . . 109 bicans 17, ambigua 18, Sciara flavimana, fucata, apicata 18, argentata 22, nervosa, nigripes, pal- bimaculata, bucephala lipes, Thomae . . 103 17, bremensis 21, carbo- Sciophila limbriata . 103 naria 1 7, chrysopyga 22, Simulidae, Simulium ar chrysosceles 15, 16, ci- gyreatum, pictus . 103 neraria 19, cingulata 15, Silvius vituli .... 104 clarkella 20, coitana 16, Stratiomyia riparia 104 combinata 23, curvun-

Stratiomyidiae 104 gula 23, cyanescens 14, Subula marginata 104 15, denticulata 22, dor- Systoechus nitidulus 104 sata 23, extricata 21,

1 o Str. str.

flavipes 21, ferox 15, 17, Chrysididae 81

fimbriata 16, Flessae 16, Chrysis austriaca, bicolor, florea 15, floricola 20, cyanea, fulgida, ignita,

fucata 19, fulva 18, neglecta,Ruddii,rutilans,

fulvago 20, fuscipes 21, rutiliventris , simplex,

genevensis 15, Guynana succineta, unicolor, vi- 19, Hattorfiana 14, 15, ridula 82 helvola 18, 86, humilis Cleptes semiauratus ... 81 16, labialis 14, 16, lap- Colletes montanus .... 86 ponical9, 86, lathyri22, Crabro alatiis, albilabris,

86, lucens21, marginata brevis , chrysostomus,

14, minutula 20, mitis cinxius, clypeatus, cri-

18, Morawitzii 17, morio brarius, dives, elonga-

19, nana 20, nigriceps tulus, exiguus, fuscitar- 21, nigroenea 19, nitida sus, gonager, guttatus, niveata nycthe- peltarius 19, 20, , planifrons, mera 18, ovina 17, Pan- podagricus, pubescens, dellei polita quadricinctus 23, 20, 22, , quadri- praecox 18, propingua maculatus, scutellatus, 23, proxima 22, rosae serripes, sexcinctus, spi- 15, 17, rufitarsis 20, se- nicollis, subterraneiis, ricea 22, similis 23, si- tibialis, vagabundus, va- millima 21, tarsata 16, rius, Wesmalii 84 thoracia 19, tibialis 17, Didineis lunicornis .... 84 Tscheki 15, varians 18, Dinetus pictus 85 ventralis 14, 16, xanth- Diodontus luperus, minu-

ura 23 tus, tristis . 83 Apidae 85 Elampus auratus 82

Eriades campanularum . . Astata boops, stigma . . 84 85

Eumenes coarctatus . . 85 Bembex integra, rostrata . 84 Gorytes campestris, ele- Blasticostoma íiliceti ... 88 gans, mystaceus, qua- Bombus arenicola, ionellus 86 drifasciatus quinque- ,

Calicurgus fasciatellus . . 83 fasciatus 84 Cerceris arenaria, emargi- Halictus fasciatus, Frey- nata 83, labiata qua- 84, Gessneri 86, glabrius- drifasciata 83, quinque- culus 5, 6, leucopygus

fasciata 84, rybyensis . 83 5, 6, longulus, lucidulus Cqropales maculatus ... 82 86, marginellus, patel-

II Str. str.

latus 86, politus 5, 6, pulchellus, sericatus, quadrinotatulus86, tmn- uniglumis 84 catus 4, 6, 86 Parnopes fasciatus, gran- Hedychrum Gerstaeckeri, dior 82 nobile, rutilans 82 Passaloecus corniger, gra-

Heterogynidae 8 cilis, monilicornis, turi- Holopyga amoenula, ardens, onum 83 chrysonota, jucunda, ro- Pemphredon austriacus, sea 82 lugens, Shuckardii, Wes- Mellinus arvensis, sabulo- malii 83 sus 84 Philantus triangulum ... 84

Methoca ichneumonides . 82 Polistes Kohli 85 Mimesa atra, Dahlbomii, Pompilidae 82

equestris , Shuckardii, Pompilus albonotatus, cha- unicolor 83 lybeatus 83, cinctellus

Miscophus spurius . . . 85 82, consobrinus, fumi- Monotrocha 81 pennis 83, nigerrimus, Mutilladifferens, europaea, plumbeus 82, quadri- rufipes 82 spínosus 83, rufipes, sericeus 82, trivialis, un- Myrmosa melanocephala . 82 guicularis 83, unicolor Nomada fulvicornis, GoJe- 82, viaticus 83 tiana ... 86 Ponera cpntracta 89 Nysson dimidiatus, spi- Prosopisgracilicornis, sty- nosus, tridens 84 riaca 86 Odynerus allobrogus, an- Psen atratus, Schenkii . . 83 tilop, bifasciatus, callo- Pseudoagenia carboiiaria . 83 sus, eiegans, helvetius, Psithyrus vestalis . . .86 laevipes, meianocepha- Pterochilus chevrieranus, lus, orbitalis oviventris, phaleratus 85

parietinus, parietum, pu- vSalius affinis, coriaceus, bescens, sinuatus, spi- exaltatus, Fabricii, fus- nipes, trifasciatus, xan- cus, notaius, obtusi- thomelas 85 ventris parvulus, pu-

Osmia inermis, pilicornis 86 sillus Rossi, versicolor . 83 Oxybelus analis, bipunc- Sapyga clavicornis, cylin-

tatus, elegantulus, fur- drica, pacca ... • . 82 catus, lineatus, mandi- Scolia quadripunctata ... 82 buUaris, mucronatus, Sirex juvencus 61

12 ,

Str. str.

Solenopsis fugax 60 Urania Croesus III Sphecodes affinis, dimidi- Vanesa io XII atus 86 Specidae 83 Mecoptera. Stigmus pendulus, Solskyi Boreus hiemalis IV 83, tridens 84 Tachysphex nigripennis, Neuroptera. nitidus, Panzeri, pecti- Cymothales nipes 85 Escalerae, mirabilis XV

Tachytes europaeus . . 85 Dicolpus bicolor XV Tiphia femorata, ruficornis 82 Neuroptera VI Trypoxylon attenuatum, clavicerum figulus ... 85 Odonata. Vespa austriaca, crabro, Calopteryx germanica, media, nor- splendens . . 26 vegica, rufa, saxonica, silvestris, vulgaris ... 85 Orthoptera. Vespidae 85 Acridium aegyptium ... 26

Lepidoptera. Physopoda. Antheraea Pernyi .... XIV Phloeothrips Tepperi ... 99 Argynnis dia XII Bekyn-mniška 26 Plecoptera. Calocampa exoleta, vetusa 112 Amphinemura 31 Carterocephalus palaemon 88 Capnia atra, nigra .... 30

Epinephele janira . . .XI, XIII Capniidae 30

Euchloe cardamines . . 50 Chloroperla grammatica,

Gastropacha quercifolia . 51 griseipennis, helvetica

Geometra papilionar.a . . V rivulorum , rufescens Lycaena hylas XIII sudetica 29 Melitaea Athalia XI Dictyopterygella recta,sep- Melitaea didyma ...... 51 tentrionis 28

Morpho Cypris, Sulkovskii III Dictyopterygidae 28 Nepticula VIII Dictyopteryx intricata, mi-

Ocneria monacha . . .26 crocephala, rectangula 28

Papilo Hector III Filipalpia 30

Polyommatus phlaeas . . XI Isogenus nubecula .... 28 Rhodocera rhamni .... IV Isopteryx apicalis 30, Bur- Smerinthus populi .... 52 meisteri 29, neglecta 30,

13 Str. Str. serricornis 29, tripun- Taeniopterygidae 30

ctata 80, torrentium . . 29 Taeniopteryx Braueri, Risi, Leuctra albida, Braueri, seticornis 30 cingulata, cylindrica, di- Rhynchota. gitata, hippopus inermis, Alleoneura radiata .... 4 Klapáleki, nigra, prima, Aphanus quadratus ... VI signifera 32 Arytaina genistae .... 4 Leuctridae 32 Berytidae, Berytus tipula- Nemura avicularis, brevn- rius XIII, XIV styla, cambrica, cinerea, Carpocoris lunulatus ... VI

fumosa, humeralis, mar- Dictyophora europaea . . XV ginata, Meyeri, nimbo- Galeatus angusticollis . . VI rum, nitida 31, Pictetii Ischnocoris angustulus, 32, praecox, Standfussi, punctulatus VI triangularis, variegata 31 Macrodema micropterum VI

Nemurella 32 Metacanthus elegans . . XIV Nemuridae 31 Neides clavipes, crassipes,

Nephelopteryx nebulosa . 30 liirticornis, minor, mon-

Perla abdominalis, cepha- tivagus, Signoretti . . XIV lotes 28, elegantula 29, Psylla alni, ambigua, buxi

marginata, maxima 28, 3, crataegi 2, Forsteri,

vitripennis 29 Hartigii 3, mali 2, me-

Perlidae 28 lanoneura, nigrita 3, pe-

Plecoptera 27, X regrina 2, pruni 3, py-

Protonemura 31 rastri 2, pyri 1, pyri-

Rhabdiopteryx acuminata cola, pyrisuga 2, sali-

10, fasciata 12, hamu- ceti, salicicola 3 lata 10, neglecta ... 10 Pyrrhocoris apterus ... IV Subulipalpia 27 Štíhlenky XIII

14 ASOPIS eské Spolenosíi Eníomologické.

flcía Sociefatis Eníomologicae Bohemiae.

noník II. 1905. íslo 1.

Redakní komité:

Pro. Pr. Klapálek,

ed. Napoleon M. Kheil, ProL Dr. Em Rádi,

P. flug. Kubeš, Odb. u. Hni. Vimmer.

V PRHZE.

Nákladem eské Spolenosíi Entomoljiiihé Tiskem Dra Ed. Grégra 'W^

C/^SOPIS ESKÉ SPOLENOSTI ENTOMOLOGICKÉ.

ACTA SOCIETATIS ENTOMOLOGICAE BOHEMIAE.

Roník II. 1905.

Revise Psyll sbírky Dudovy.

Podává MUDr. Karel Šulc.

Pan prof. L. Duda nastádal za svého života hojnou sbírku eského hmyzu všech ád, která pešla laskavostí jeho sestry sleny M. Dudovy v majetek eského Musea.

Trapná vleklá choroba a pedasná smrt nedovolily Dudovi, aby zpracoval své zásoby v úhelný kámen eského hmyzozpyt- ného písemnictví; zstal}'' po nm pouze fragmenty, mezi jiným seznam: Hmj^z polokídlý v Cechách žijící, v Praze 1892 — kde uvádjí se pouze jména a soujména bez udání nalezišt, by- dlišt a asu.

Aby tato práce se stala eskou hemipterologickou základnou, podjal jsem se studia ásti sbírky Dudovy — eských Psyll, které za podklad seznamu sloužily, a doufám, že výsledkem bude monografie zajímavé této skupiny ponvadž jedná se ; o studium úmorné, pro nepístupnost a nedokonalost literatury nesnadné, podávám prozatím ást obsahující nalezišt, bydlišt, asová udání a revisi druh u sbf. Psyllina, Tr. 2. Psyllaria.

Mnohými díky zavázán jsem jeho Magnificenci p. Dru A, Fricovi a panu Dru A. Vávrovi, kteí mi laskav musejní majetek ke zpracování svili.

gn. Psylla Geoff.

Lin. 1. pyri Jind. Hradec, 9. VII. 87.; Pj^rus ^ i 9. 2. Praha, Petín, 8. V. 89., bydlišt? 9 pkn vybarvené, pole kídel siln zakouená, spojivka plát zadku karminová (zvlášt- nost). 3. Praha, botanická zahrada (univ. Smíchov ?i, 7. VII 89., bydlišt? 9 i - 4. Praha, botan. zahrada, 24. V. 88. Pyrus. 5. Nkolik (^ bez dat.

Urení veškerých jedinc jest správné. pyricola Fst. 1. Kysibel, 25. VII. Pyrus 9- 2. Nkolik (^ a 9 bez oznaení. Urení veškerých jedinc správné.

pyrastri F. Lów, 1. (^ 1 ex. bez oznaení jest nevybar- vená pyrisuga Fst. 2. Jedinci oznaeni pouze bezvýznamnými ísly 701, 704, 705 jsou vesms melanoneura Fst.

Urení nesprávné u viech jedincij.

Skoda, že není udáno bydlišt u druhé série jedinc ine- lanonetira; jsou totiž neúpln vybarvení a seschlí, tedy práv vylíhlí ; dosud udává se za bydlišt melanoneiivy pouze Cra- taegus; domnívám-li se správn, že k zámn s pyrastri sved asi nález na hrušce, mli bychom pro melaiioueurti novou vý- vojovou rostlinu.

crataegi Schrk. 1, Jind. Hradec, 25. VII. 88. Crataegus

oxyacantha (5* i 9 • Urení správné.

pyrisuga Fst. 1. Jind. Hradec, 2. VI. 88. Pyrus com-

munis množství cJ i 9 • Urení správné.

peregrina Fst. 1848. 1. Jind. Hradec, 25. VII. 88. Cra-

taegus množství (^ \ 9 • 2. . 1002. Praha.

Typy sbírky oznaené jako peregrina a mali jsou pi nej- bedlivjším studiu nerozlišitelné a platí pro n starší název mali Schmdbg. 1827. Jest vbec možno, že mali a peregrina jsou druhem jediným, což dá se íci pi nedokonalosti literatury až po studiu originálních typ.

mali Schmidberger 1827. 1.. Kysibel, 20. a 21. Vil. Malus. 2. Kr, 22. VI. 94. 3. Sedmihorky, 30. VII. 85. Quercus. 4. Nkolik (^ a 9 bez dat.

Urení správné až na exemplá sub 2,, kterýž jest Foer-

steri Fl.

ulmi Fst. 1. Jind. Hrad., 24. VIII. 86. Ulmus cT i 9- 2. 24. VIII. 86. J. Hrad. Salix Caprea; na tuto patrn pelétla

z jilmu. 3. 28. VIII. 89. J. Hr. Ulmus camp. 4. Kr. 26. VIII. 93.

Veškerá individua, jichž je znané množství, jsou správn urena.

visci Curt. 1. Kr, 11. V. Viscum. Urení správné. alni Lin. 1. J. Hr., 28. VIII. 89. 2. J. H r., 24. VIII. 86.

Larix (pelétla). 3. Nkolik 9 i t>®z dat. Veškeí jedinci správn ureni.

Foerstcri Flor. 1. Nkolik exemplá 9 i (S bez dat. Urení správné.

buxi Lin. Smíchov, 5. VII. 89. Buxus sempervirens ; množ- ství cf i 9- Urení správné.

Hartigii Flor. 1. J. Hr., 15. VI. 87. 9 i (j*. 2. Praha

Stromovka. 3. Nkolik (^ i 9 bez dat. Urení veskrze správné.

pruni Scop. 1. J. Hr., 5. V. 87. 9 i J. 2. Kysibel, 25. VII. 89. 3. Praha, 9 i J". Správn ureno.

melanoneura Fst. 1. Praha, btromovka, 3. V. 88. Cra- taegus. 2. Kr. (^ i 9- Správn ureno.

nigrita Zett. Nkolik kus bez dat. Urení správné.

saliceti Fst. 1. Praha, Stromovka, 29, V. 89. Salix pur- purea (^ i 9- 2. Praha, Stromovka, Salix nigra, 5. V. 88. Všechny kusy jsou nesprávn ureny za saliceti, nebo jsou nigrita.

salicicola Fst. 1, J. Hr., 1. a 13. VIII. Salix cinerea; množ- ství (^ i 9. Urení nesprávné, jedná se vesms o nevybarvenou saliceti Fst. nec Flor. Low., omyl stal se asi tím, že nerv u špiky clavu jest oproti ostatní žilnatin temnji zbarven, což ovšem není žádným zvláštním znakem druhovým.

ambigua Fst. 1. J. Hr., 4. VIII. 88. Salix caprea jest pyri- siiga. 2. J. Hr., 8. VIII. 87., jest saliceti. 3. 26. VI. 86., Krá- lové Hradec, Salix fragilis jest saliceti Fst. 4. Nkolik 9 i S bez dat jsou vesms saliceti Fst. Urení nesprávné. Odpadají tedy ze seznamu vyjmenovaných a probraných

devatenácti diuh Psy 11 musejní sbírky Dudovy, které se kryjí s výtem Dudova seznamu lyry specie a sice: fyrastri Low., peregrina Fst., salicicola Fst. a ambigua Fst. 1* gn. Arytaina Forster.

genistac Latr. 1. J. Hr., 17. VIL 87. 9 i c?. 2. Král. Hradec, 20. IV. 89. cT i 9- Urení správné.

gn. AUconcura Low.

radiata Furst. Kyši bel, 27. VII. 89. Cytisus austriacus, množství 9 i (S správn urených.

Michálkovice, Rak. Slezsko, 6. XII. 04.

Eine neue palaearktische Halictus-Art.

Von J. D. Alfken in Bemen.

Halicins truncatiis n. sp. Q 4'5—5'25 mm. Ig. Schwarz, Kopf kurz, ein weniggreis behaart; Clypeus nicht vorgezogen, viel breiter als lang, glánzend, vereinzelt und grob punktiert; Stirn- schildchen stark rundlich gewolbt, ebenfals glánzend und zerstreut punktiert; Wangen, Stirn, Scheitel und Schláfen matt, dicht und fein punktiert. Fúhler schwarz, Geissel unterseits rotbraun.

Mesonotum glánzend, zerstreut und fein, aber deutlich punktiert. Schildchen etwas dichter und feiner punktiert. Hinter- schildchen matt, dicht kórnig gerunzelt und struppig greis behaart. Mesopleuren sehr fein und dicht kornig gerunzelt. Meta- pleuren oben quer gerieft, unten fast ohne Skulptur. Mittelseg- ment seitlich abstehend greis behaart, matt, fein lederartig gerunzelt (chagriniert), die Area hinten abgerundet und fast bis zur Spitze mit feinen Lángsrunzeln versehen.

Hinterleib glatt und glánzend, nur am Grunde der Ringe ein wenig und kaum erkennbar punktiert, an den Hinterrándern breit rotlich durchscheinend und schwer sichtbar quer gerieft, seitlich abstehend greis behaart. Die Haare verdichten sich an den Hinterrándern zu schwachen Fransen.

Beine schwarz, Kniee, Schienenspitzen und Tarsen mehr oder weniger rotbraun durchscheinend. Schienenbúrste greis behaart, mit schwachem Silberglanz.

Flúgel ein wenig gebráunt. (5'. 4 mm Ig. Schwarz, Vorderrand des Clypeus, Oberlippe, Mitte der Oberkiefer, Tarsen mit Ausnahme der letzten Glieder, Kniee und Schienenspitzen der vorderen Beinpaare und Grund, Spitze und Aussenseite der Hinterschienen weissgelb gefárbt.

Clypeus schvvach vorgezogen ; Gesicht dicht weiss behaart. Fúhler

sehr kurz, so lang wie der Thorax, die Geissel unten vom 2. Gliede an rotbraun. Mesonotum, Schildchen und Hinterschildchen glánzend, zerstreut und fein punktiert. Mittelsegment matt, Area seitlich fein lángs-, in der Mitte kornig gerunzelt, der Raum daneben matt und deutlich kornig gerunzelt. Hinterleib nach der Spitze zu verbreitert, ziemlich dicht und fein punktiert, die breiten Endránder glatt und tief eingedruckt, am 2. Ringe auch die Basis tief eingedruckt. Diese Art schliesst sich eng an H. politiis Schck. an und hat dieselbe Kopfform, wie dieser. Sie unterscheidet sich aber sofort durch das matte Mittelsegment und das stárker punktierte Mesonotum. Von H. glabritisciihis Mor., von dem ich ein typisches Q untersuchen konnte, unterscheidet sie sich durch den weniger vorgezogenen Clypeus und die geringere Grosse. Verwandt ist auch H. lencopygns Pér. i. /., den ich vom Autor erhielt, der aber einen vorgezogenen Clypeus und einen glatten Raum neben der Area des Mittelsegmentes besitzt. Diese kleine schwarze Halictus-Art wurde von Herm Pater Atigiistin Knbes mehrfach bei Kolin in Bóhmen gesam- melt; sie ist mir ausserdem in je 1 9 von Toulon und Triest bekannt geworden.

Tabelle der Gnippe des Halictiis politus Schenck.

Area des Mittelsegments matt, fast bis zur Spitze hin mit feinen Lángsrunzeln versehen ; der Raum neben der Area ebenfalls matt, kornig gerunzelt. Mesonotum deutlich punktiert. Flúgel etwas gelriibt 1.

.Area des Mittelsegments gldnzetid, glatt, fast ohne Skulptur nur am Grunde mit einigen kurzen Lángskielen ; der Raum neben der Area des Mittelsegments ebenfalls gldnzend, glatt und ohne Skulptur. Mesonotum ausserordentlich fein, selbst bei starker Vergrosserung kanm erkemibar punktiert. Fliigel glashell. Clypeus nicht vorgezogen, viel breiter als hoch. 3V4 — 5 mm Ig. H. politus Schenck. 1. Basis der Oberkiefer mit einem deutliclien, kleinen, rundlichen Hócker. Mesonotum etwas grober zerstreut punktiert. Der Raum neben der Area des Mittelsegments deutlich kornig gerunzelt Clypeus nícht vorgezogen, breiter als hoch. 4 V2 — 5V4 mm. Ig. H. truncahis n. sp. Basis der Oberkiefer nicht oder undeutlich gehockert. Me- sonotum viel feincr punktiert. Der Raum neben der Area des Mittelsegments mideutlich gerunzelt Clypeus dentlich vorgezogen, nur wenig breiter als hoch. S'/.— 4'/4 mm. Ig. H. glahrinsciiliis Mor.

d- Der Raum neben der Area des Mittelsegments matt oder sehr wenig glánzend, fein kornig gerunzelt. Hinterleib nach der Spitze hin verbreitert. Fuhler kiirzer oder hochstens so lang wie

Kopf und Thorax zusammengenommen 1. Der Raum neben der Area des Mittelsegments glatt und stark glánzend, schwach skulpturiert, Hinterleib fast linear oder langestreckt elliptisch. Fuhler Idnger als Kopf und Thorax zusammengenommen. Clypeus nur wenig vorgezogen. 4 — 5V4 mm. Ig. H. polihis Schenck. Clypeus ínatt, wenig vorgezogen, der Raum neben der Area des Mittelsegments deutlich kornig gerunzelt. Fuhler kriizer als der Thorax. 4— 5 mm. Ig H. trimcatiis n. sp. Clypeus ein wenig glánzend, ziemlich stark vorgezogen. Der Raum neben der Area des Mittelsegments undeutlich kornig

gerunzelt. Fuhler so lang wie der Thorax. 4 mm. Ig. H. glabrinsculiis Mor.

Muší rod Anthomyia Meig. a jeho význam pro polní hospodáství.

Píše Ant. Vimmer.

R. 1803 zaadil Meigen do rodu Anthomyia veškery druhy muší, které se vyznaovaly pímou 4. žilkou podélnou,

nikoliv ke 3. v rohu piklonnou, ptilenným zadekem dosti srstnatým, s velmi úzkým elem pi samecích a širokým pi samikách; dále patrnými šupinkami a šttinou tykadlovou

srstnatou nebo lysou. (Meigen, Illiger's Magazín. 11.) R. 1830, tedy ješt díve, nežli vyšel tiskem VII. díl Meigenova základního díla, oddlil Robineau-Deswoidy od rodu Anthomyia Meig. druhy se šttinou tykadlovou patrn speenou a se zadekem zdánliv ptilenným nebo tylenným. Veškeré takto charakterisované druhy podídil rodu H y 1 e m y i a. Ješt téhož roku odlouil Robineau-Deswoidy (Essai sur les Myodaires, 1830) od rodu Anthomyia Meig. rod Azelia. ím dkladnji seznamovali se dipterologové s druhy shora jmenovaného rodu, tím více se pojem jeho úžil. Tak r. 1834 seskupil Bouché (Naturgeschichte der Insecten, 1834) nkteré druhy s polokulatou hlavou v rod Homalomyia. Nejmohutnji do Meigenova starého rodu zasáhl Rondani, jenž rozeznával vedle rodu Anthomyia, Achantiptera, Hylephila, Hammomyia.

V desetiletí od r. 1830 — 1840 lze patrn znamenati snahu po novém tvoení rod. Tyto se jen jen rojily. Pipomínáme toliko: Hylemyia R. D., Anthomyia Mg., Hydrophoria Macq. Chortophila Macq., Atomogaster Macq., Pegomyia Macq., Adia Rob.-Desw., Leucophora Rob.-Desw., Azelia Rob.-Desw. Po tomto vyrojení »rodových jmen« nastalo vystízlivní. A do doby jeho spadá vystoupení Schinerovo (Fauna Austriaca. Die Fliegen-

Diptera I. díl 1862, II. díl 1864). Týž pípadn pravil: ^Rod Anthomyia dle mého pontí obsahuje mnoho rznorodého, jež bude teba asem roztíditi. Ale Macquartovy a Robineau-Des- woidyho rody zdají se mi býti pece jenom nedostaten cha- rakterisovány a málo pirozené. Musí-li se užíti již znak umlých, tož by alespo mly býti tak voleny, aby byly ostré. « Z té pí- iny uznával Schiner na míst starého rodu Anthomyia Mg. rody Hylemyia R.-D., Anthomyia (sensus Schineri), Homalomyia Bouché a podrod Achantiptera Rond. Dnešního dne lze íci, že dipterologové uznávají na míst rodu Anthomyia ve smyslu Schinerov tyto rody: Anthomyia Meig. part., Achantiptera Rond., Azelia Rob.-Desw., Hylephila Rd., Hammomyia Rd., Chortophila Macq. Vlastních Anthomyií lítá u nás ada veliká; rozšíily se všude, nescházejí v žádné krajin. Larvy jejich citeln škodívají na polích a v zahradách zeleninou osázených. Cibuli, por a šalotku nií larvy druh antiqua, ruficeps, platura. Larva druhu platura jest špinav bílá, lesklá s jemn zrnitým bichem. Žije v zelenin shora již jmenované, ale také — ve výkalech lidských. Radicum a floralis ruší koeny vodnice, edkve a edkviky; striolata objevuje se zídka v semenci pro kanáry. Pi této píležitosti teba pipomenouti, že v píruních kniiiách bývá uvádno, že v semenci žije larva kvtilky Homalomyia canicularis. A nevíme, kde koní hranice chuti rzných larev, a možno pipustiti, že i hmyz jsa pinucen neblahými okolnostmi bere za vdk potravou rznou (housenky mní se v dravce, aby nabyly vody), pece jest nám prohlásiti, že bhem mnohaletého pozorování nikdy se nám nepihodilo najíti v semenci larvy Homalomyie. Vždy to byly larvy njakého mola nebo larvy malé mouchy domácí zvané Musea tempestiva. Listy jedovatého blínu dobe svdí larv druhu A n t h o m y i a hyoscyami Réaumur. ep cukrové škodí kvtilka A n t h o- myia conformis Fall. a ze sapromyzid Lonchea chorea. Oba škdci rozeznávají se dobe již dle vajíek. Vajíka Antho- myie jsou pesn vejitá s upkami na chorionu okrouhle vej- itými, vajíka druhu Lonchea jsou ledvinovit vejitá s protáh- lými upkami na chorionu. Larvy se liší posledním lánkem zadekovým. Anthomyia má velké spiracule, Lonchea malé, pod tmito vznikly u Anthomyie dv ady obloukovitých val, kdežto larva druhé škdkyn má nad spiraculemi šev meandrovitý.

Larvy druh antiqua, platura, ruficeps, radicum, floralis sice znan škodí zeleninám, proto pece se domníváme, že prvými jejich škdci jsou parasitické houby a následnými teprve larvy Anthomyií. Mohli jsme se pesvditi, že larvy druhu platura byly vždy v churavém chestu, kdežto zdravý, statný jich postrádal. V koenech edkve, edkviky a ohnice se objevovaly hojn, byly-li tyto na povrchu rozpraskány úinkem mikrosko- pických parasit. V domnnce té nás utvrzuje fakt, že larvy mnohých Anthomyií žijí zcela dobe i ve hnijících výkalech.

Kvtilky z rodu Azelia Rob.-Desw. mají krátký skvrnitý abdomen jako Limnophory, avšak ptilenný, nikoliv tylenný. U nás žijí triquetra a Macquarti. Vývoj jejich není znám.

Rod Achantiptera Rond. oste se liší od ostatních rod šttinkami na subcostální žilce. Larvj'' druhu i na ni s vy- skytují se v bukách vosích. Podailo se nám získati je z vo- sích hnízd z okolí Borohrádku, le chovali jsme je bezúeln. Larvy vosí' se zakuklily a zhynuly, larvy muší zpsobily sice znané hnití, ale zahynuly ped zakuklením. Nezdar sluší hledati jinde nežli v obyejném » zaschnu ti <^<. Napadené hnízdo bylo rozdleno. ást byla vlhena mírn, jiná znan, a pece pi obou chovech výsledek selhal. Snad jest larvám teba mírn vlhkého, avšak studeného vzduchu, jaký obklopuje hnízdo vosí ve pírod. Larvy nemohou prokousati stn ve vosím hnízd, nebo nemají kusadel. Rozrušení mže se státi toliko luebn, nebo mechanicky a luebn. Sekretem ze slinných žláz rozpouštjí bunné stny hnízda, ímž pivodí jejich hnilobu. Podobn zp- sobí hnilobu v cibuli a esneku larvy Anthomyií.

Mouchy rodu C h o r t o p h i la M a c q. vyznaují se pesn válcovitým zadekem a velmi úzkým elem u. (J(J, jejichž geni- tální pívsky na zevnjšek dosti vynikají. Larvy minirují v listech, nebo vrtají v semenech rzných Composit. Druh bicolor iní miny v listech šovíku kadeavého a patí tedy zvíen po- bežní. O larv druhu lactucae udává Bouché, že vrtá v úboru hlávkového salátu (lociky zahradní). Zdá se však, že Bouché zamnil druh ruficeps za druh lactucae. Rod Hylephila Rond. má hlavu naduelou, tykadlovou šttinu pak nezeteln speenou. O jejím vývoji nevíme nieho.

Kvtilky z rodu Hammomyia Rond. liší se od druh rodu Hylephila jen dosti zeteln speenou tykadlovou šttinou. Larvy albescens parasitují na hmyzu blanokídlém.

Ze všeho vyplývá, že larvy Anthomyií (ve smyslu Schine- rov) žijí v rzných rostlinných údech, zídka však parasitují na hmyzu neb u hmyzu. Proto si zasloužily eského jména kvtilky.

Literatura.

1. Réaumur, R. A, F. Mémoires pour servir á Thistoire des insectes Paris. 1734 — 1742. IV. a V. svazek.

2. Meigen, Joh. Wilh. Systematische Beschreibung der bekannten europáischen zweifliigeligen Insecten. 1818 — 1830, pak 1838.

3. Macquart, J. Insectes du Nord de France. Lilie. 1826— 33. — »Recueil des travaux de la société amateurs des sciences de

Tagriculture et des arts de Lilie «

4. Macquart, J. Histoire naturelle des insectes Diptres. Paris. 1834—35.

5. Robineau-Deswoidy, J. B. Essai sur les Myodaires. 1830.

6. Bouché. Naturgeschichte d. Insecten. 1834.

7. Schiner. Fauna austriaca. Fliegen (Diptera). 1862, 1864. 10 —

8. Stein P. Tachiniden und Anthomyinen der Umgegend Genthis. (Sachsen). — Entom. Nachr. (Karsch). 14. Jhg.

9. Mik J. Zur Biologie Zonosema Meigeni Lw. und einen neuen

Anthomyinen-Art (Chortophila). — Wien. £nt. Ztg, G. Jhg. 10. Hft.

10. Stein P. Die Tachininen und Anthomyinen der Meigenschen Sammlung in Paris. Entom. Nachr. (Karsch). 26. Jhg. Nro. 9—10.

11. Mik J Dipterolog. Miscellen. — Wien. Knt. Ztg. 0. Jhg. 12. Pokorný, E. Eine alte und einige neue Gattungen der Antho- myiden. — Wien. F:nt. Ztg. 12. Jhg.

13. Strobl Gabr. Die Anthomyinen Steiermarks. — Verh. d. k. k.

zool.-bot. Ges. Wien. 43. Bci.

14. Farský. Anthomyia conformis. — Verh. d. k. k. zool.-bot. Ges. Wien. Bd.

Píspvek k rodu Rhabdiopteryx Klp.

Podává prof. Fr. Klapálek.

Jedním z nejmén známých rod eled Taeniopterygidae jest Rhabdiopteryx, který jsem ve svém pojednání: Zur Kenntniss der Neuropteroiden von Ungarn, Bosnien und Herzegovina (Tei-mészetrajsi Fuzetek, XXV kot, 1902) ustavil. Tenkráte znal jsem pouze dva druhy evropské sem patící totiž Rh. neglecta Alb. a Rh. hamulata Klp. Od té duby nalezl jsem v materiálu, který mi byl z musea v Helsingforsu k urení zaslán, kus ne- soucí lístek : Nemoura nebulosa L. ? J. F. Zetterst. (Wanda) a ná- ležející rovnž do rodu Rhabdiopteryx, le druhu posud nezná- mého a který jsem nazval

Rhabdiopteryx acuminata n. sp.

Corpus nigrm, apíte ac pronoto subnítidis, antennis nigris, pedibus fuscis, femoribus fere nigris, maris lamina subgenitali testacea, apice triangaluriter producta; lobi decimi segmenti dorsalis obtuse triangulares. A Rh. hamulata differt primo rámo sectoris radii simplici, pronoto longiore. antea angustato, lamina subgenitali et lobis segmenti decimi; a Rh. neglecta corpore ampliore, pronoto latiore, alis angustioribus, lamina subgenitali ac segmenti decimi lobis. ;

Tlo jest erné, na hlav a štítu mírn lesklé, tykadla erná, nohy ernohndé, stehna tém erná, chlope subgenitalní (^ svtle hndá. Oka jednoduchá siln jsou rozestálá, zadní blízko oí složených a pední asi o poloviní jejich odlehlost do pedu

Obr. 1. Rhabdiopten'x acuminata n. sp. kídla. posunuto. Štít na kuse, který mám ped sebou, jest trochu zbor- cený, ale zdá se, že jest nco širší než delší, rozhodn jest v zadní tetin nejširší, do pedu mnohem více než do zadu zúžený. Kídla pední jsou zakouená, plamka jest patrn tmavší tvar jejich jest úzký a vrchol patrn parabolický. Žilnatina po- dobná jak u Rh. neglecta, ale anastomosa jest patrn šik-

Obr. 2. Rhabdiopteryx acuminata n. sp. Apex abdominis ,-j" A aspectus lateralis, B asp. dorsalis.

mjší; na jednom kídle jsou 3, na druhém 2 píné žilky ped koncem subkosty. Zadní kídla jsou svtlejší. Chlope podplodní jest obrysu poloelliptiného, ale konec její jest nahoru protažen v trojúhlý cípek, který jest do pedu 12 ' — ;

ohnut, pívsek na koen schází. Úkrojky 10. kroužku hbet- ního jsou rovnž jemn chagrinovány, jak u Rh. neglecta a hamulata, le nezdají se na konci v trn prodlouženy. Za to však svtlejší chitinovaný prsten objímající koen štt vybíhá na hbetní ploše v trojúhlý dosti ostrý zub. Štty jeví se pi pohledu se strany dvojlennými. Pívsky bišní plochy análního kroužku nelze sledovati.

Velikost jak u Rh. neglecta, jen tlo jest silnjší. Druh tento jeví znanou píbuznost kRh. hamulata; liší se od ní: jednoduchou hoejší vtví vidlice sektora radii, delším a do pedu siln zúženým pronotem, jednoduše trojúhle zakonitou chlopní podplodní a tupými úkrojky hbetního oblouku

desátého. Od Rh. neglecta liší se silnjší postavou, širším pro-

notem (?), užšími kídly, trojúhle zakonitou chlopní podplodní a tupými úkrojky 10. kroužku hbetního.

Loc..- Helsinge (sbíral Aláklin).

Tím dosáhl poet popsaných evropských druh ísla 3; dají se tímto zpsobem v tabulku uvésti:

1. Rámus superior sectoris rádi' furcatus; maris lamina subgenitalis apice quadrangulariter producta, tuberculis duobus extern instructa; lobi decimi segmenti dorsalis in processum spiniformem obtusatum producti hamulata Klý.

— Rámus superior sectoris radii simplex 2

2. Alaris lamina subgenitalis ampla, apice truncata; lobi segmenti decimi dorsalis in spinám producti neglecta Alb.

— Maris lamina subgenitalis apice triangulariter producta; lobi segmenti decimi dorsalis obtusi

a c u m i n a t a Kip.

Z druh severoamerických náleží sem Burm eis trém již popsaná Taeniopteryx fasciata, která však ve složení ge- nitálních ástí svých podstatné ukazuje úchylky, tak že bude bezpochyby nutno pro ni zvláštní utvoiti rod. Ml jsem jakožto podklad pro nkolik následujících po- známek exemplá vídeského dvorního musea, který nese po- známku: Vidit Pictet. Tlo jest erné, na stední a zadní šíji i na zadeku lesklé. Tykadla na koen ernohndá, na konci erná, šttinovitá s lánky válcovitými a vyjma tetí vesms delšími než širšími. Nohy hnédé, holen pod koleny a stehna na hbetní stran er- nohndá. Pední šíje do pedu zúžená, patrn širší než delší s rohy mírn zaokrouhlenými. Kídla pední slab nahndlá, pes anastomosu táhne se nezetelný tmavý píný proužek. Nervatura podobná jak u Rh. neglecta Alb., ale jen se 2 pí-

Obr. 3. Rhabdiopteryx fasciata Burm. A Apex abdominis rj aspect. dorsalis, B idem, asp. lateralis, C Lobus supraanalis

et cercus, asp. dorsalis.

nými žilkami v poli píkrajním a píná žilka ped koncem radia jest daleko za anastomosou.

U (5* jest chlope podplodní velmi dlouhá, parabolického obrysu, konec její jest tyúhle nahoru protažen a obloukovit vykrojen. Hbetní kraj 9. kroužku jest do zadu rozšíen a uprosted tyúhle vykrojen, tak že vzniká po každé stran pitroj- úhlý cípek. Lalok hbetní protažen jest ve výbžek piškotovitého obrysu, po jehož hoejší stran táhne se hluboký žlábek; pod ním lze, a nezeteln, sledovati jiný svtlý, podél prohloubený :

' 14 . výbžek. Prvý lánek štt jest boltcovitý a nese, jak se zdá — na suchém kuse lze tžko to rozeznati — 2 krátké lánky. Pí- všek chlopn podplodní schází. Rozpjetí 22 mm.

Druh tento kídly a nedostatkem pívsku chlopn pod- plodní shoduje se s rodem Rhabdiopteryx, ale lalok naditní ukazuje podobný tvar jako u druh vlastního rodu Taeniopteryx, nebo tvoí 2 výbžky, tvrdý hoejší a blánitý dolejší.

Anthrena F. P. Aug. Kubeš.

Kli k urování samek. Zadek více mén rud zbarven A. Zadek ern zbarven, pouze zadní okraje hibetních oblou- k nkdy svtlejší B.

1. Celní štítek nažloutle nebo blav zbarven 2

— » » ern zbarven. 8

2. Pouze štítek (clypeus) svtle zbarven 3

— I pilící svtle zbarveno 6

3. Druh vtši, 12—15 mm. Na elním štítku 4 erné teky. asto jen zadní okraje zadkových oblouk narudle zbarveny: " Hattorfiana F. — Druhy menší, 8 — 10 mm. Na štítku 2 erné teky. 4

4. Hlava a hru modroern zbarveny. Zadní okraje zad-

kových oblouk dole i nahoe široce narudle zbarveny. 7—8 mm.: cyanesccns Nyl. — Hlava a hru ern zbarveny 5

5. Plamka tmavohndá. Druhý oblouek zadkový zcela rud zbarven nebo uprosted jen tmavá skvrna. 8— 10 mm. marginata F. — Plamka žlutohndá. Pouze zadní okraje zadkových ob-

louk narudly. 8 mm. : . ventralis Imh.

6. elní štítek a pilící nažloutle zbarveny. 12— 13 mm.: Idblalis var. labiata Schenck. : :

— Kresba tváe blava 7

7. Biík narudle zbarven. Kídla irá. Mesonotum šed srstnato. 7 — 8 mm. Genevensis Schmd. — Biík ern, jen koneek jeho nkdy smoln zbarven. Kídla nahndla. Mesonotum žlutohnd srstnato. 8—9 mm.: cingulata F. 8. (1). Koen elistí prost. 11 — 13 mm.: florea F. — Koen elistí ozuben 9

9. Hlava veliká, dvakrát tak široka jako hru mezi kídly. Pouze zadní okraje zadkových oblouk více mén narudly. Zadní holen a chodidla žlutoruda. 9—12 mm.: ferox Smith.

— Hlava není tak široka. 2. a 3. oblouek hbetní nkdy zcela rud zbarven. Nohy erný. 10 — 12 mm.: rosae var. sfiiiigera Smith.

1. Clypeus svtle zbarven . 2.

— » ern » 12 2. Pouze clypeus nažloutle nebo blav zbarven 3

— I pilící svtle zbarveno 10

3. Druh veliký, 12— 15 mm.: Zadek hladký, velmi ídce tekován, lesklý. Na bílém štítku elním 4 erné teky. Zadní okraje oblouk narudle prsvitný: Hattorfiana F. — Druhy menší. Zadek hust tekován 4

4. Hru a první ti oblouky zadkové hust rudohnd, ostatní ježat ern srstnaty. Tvá hust bíle srstnata. 10-11 mm.: Tscheki Mor. — Zadek jinak srstnat 5

5. Kídla nažloutle zbarvena. Plamka žlutá. Zadní holen ásten žlutorud zbarveny. 8—9*5 mm. chrysosceles K.

— Kídla nejsou nažloutle zbarvena. Zadní holen erný . 6

6. Hlava, mesonotum kovov leskly. 7 —8 mm.: cyanescens Nyl.

— Hlava i hru ern zbarveny 7

7. Zadek skoro mdlý, zrnit (vyvýšen) tekován, jen velmi slabounkého lesku kovového. Všecko tlo hust 16

Špinav Žlutohnd srstnato. Na nažloutlém štítku elním 2 erné teky. 10 — 12 mm.: liuniiUs Imh. — Zadek skoro hladký, velmi jemn do plochy tekován nebo jemn usníte vrásit. Menší druhy 8

8. Zadek jemn usníte vrásit. Celní štítek žlutobíle zbarven, hust a dlouze blav srstnat. Hlava a hru blav srstnaty. Nohy skoro erný, jen lánky chodidlové a

nkdy i zadní holen hndorud zbarveny. Žilnatina kídel plava. 8 — 10 mm.: ventralis IinJi. — Koeny oblouk zadkových zeteln tekovány. Cho- didlové lánky rzivožluty 9

9. 3. lánek tykadlový skoro tak dlouhý jako ti následující. Hlava a hru blav srstnaty, po stranách tváe jsou vtroušeny vlásky erné. Kídla zeteln zakalena, plamka a žilnatina špinav rzivožluty. Nohy ernohndý, chodidla pkn ruda, zadní holen erný. 8 mm.: tarsata Nyl.

— 3. lánek tykadlový jen tak dlouhý jako dva následující. Hlava a hru hndožlut srstnaty. Kídla nažloutle zakalena, plamka a žilnatina svtle žlutý. Zadní okraje 2. —4, ob. hust porostly svtležlutými, odstávavými brvami, koneky brv nahoru ohnuty; uprosted jsou tyto brvy zeteln vykrojeny. Chodidla všech noh, konce a koeny zadních holení rzivožluty. 8 — 9*5 mm.: chrysosceles K.

10. (B2.) Menší druh, 6—8 mm. Podle elního štítku jen malá skvrna bílá: coitana K. (Shawella K.)

— Vtší druhy, 12—14 mm. Podle elního štítku veliká skvrna až k okraji onímu sahající 11

11. Mesonotum mdlo, velmi jemn vrásito (chagrinováno). Biík žlutorudý. Pásky zadkových oblouk uprosted petrženy: Jahialis K. — Mesonotum hladko, lesklo. Biík erný. Pásky zad- kové celistvý: fimbriata Briillé. 12. (Bl.) Stedové pole propodea hrub, nepravideln vrásito 13

— Stedové pole propodea jemn zrnito nebo hladko. . 18 13. Zadek modravého lesku kovového. 14— 16 mm: Flessae Pz. :

— Zadek ern zbarven 14 14. Táse itní rzivoruda. 8—11 mm.: albicans Mull. — Táse itní hndá nebo erná 15

15. Zadek jako uhel erný, velmi lesklý, ern srstnatý. 13— 14 mm.: carhonaria L. (pilifes Pz.) — Zadek mdlý nebo velmi slab lesklý, hnd srstnatý. 16

1(3. Zadní nohy zcela ern zbarveny. 10— 12 mm.: hiniaciiJata K. — Zadní paty a vrcholy zadních holení rudohnd zbarveny. 17

1 7. elní štítek ern srstnat. Zadek skoro lysý. 11 — 13 mm. Morawitzii Tlioms. — Na elním štítku jsou vtroušeny vlásky svtlejší. Zadek obhoustle svtle hnd srstnat. 12—15 mm.: tihialis K. 18. (B12.) Zadek nepáskován, jen zadní okraje hbetních oblouk nkdy slab obrveny a.

•— Zadek páskován; pásky celistvý nebo petrženy. ... b

1. 3. lánek tykadlový skoro o polovici kratší tvrtého. 12—14 mm.: Rosae var. Trinimerana K.

— 3. lánek tykadlový tak dlouhý nebo delší tvrtého. . 2

2. Hlava dvakrát tak široká jako hru mezi kídly. ... 3 — Hlava vtší nebo menší, ne však dvakrát tak široka atd. 4

3. Zadní holen svtle zbarveny. 9—12 mm.: ferox Smith. — Jen vrcholy zadních holení svtle zbarveny. 10— 14 mm.: hucephala Sniith.

4. Hlava veliká, zavalitá. elisti dlouhý, srpovit skíženy. Skrán do zadu ve hranu protaženy. «• — Hlava obyejná. elisti obyejný, srpovit ne skíženy.

Skrán do zadu zaobleny • ^

Zadek štítek, tém a hru ježat široce ve j it. elní šed srstnatý. Biík spodem smoln zbarven. Poslední lánky chodidlové všech noh rudohndy. Žilnatina kídel žlutoruda. 12 — l4mm.: ovina Khig. Zadek úzký, eUiptický 2

elní štítek, tém, 1. a 2. obi. h. špinav šed srstnatý.

3. lánek tykadlový delší tvrtého 3 18

— Celní štítek, tém, L a 2. obi. h. rudohnd srstnaty. 3. lánek tykadlový delší nebo tak dlouhý jako tvrtý. 6 3. Koen elistí prost. Brvy na zadním okraji bišních oblou- k nezetelný a ídký, pouhým okem tžko viditelný. 3. lánek tykadlový dvakrát tak dlouhý jako tvrtý. 10 5—11 mm.: nycihemera Imh.

— Koen elistí ozuben. Brvy na zadním okraji 2. —5. ob. bišního zetelný a hustý, pouhým okem viditelný. 3. lánek tykadlový maliko delší tvrtého 4

4. Na koenu elistí malý, trojhranný zoubek. Tvá velmi kosmat srstnata. Mesonotum více šedožlut srstnato. Živoich vtší. 875— 10-5 mm.: apicata Sniith. — Na koenu elistí velik3\ zahnutý zub. Tvá není tak kosmat srstnata. Mesonotum více našedivle srstnato. Živoichové prmrn menší 5

5. Všechna chodidla ern zbarvena, 7"75 — 10 mm.: praccox Scop. — Všechna chodidla zadních noh, poslední 4 lánky cho didlové pedních a zadních noh rudohnd zbarveny. 8 — 9 mm.: mítis Schnid.

6. 3. lánek tykadlový delší tvrtého. Zadek sotva lesklý 7

— 3. lánek tykadlový tak dlouhý jako tvrt}''. Zadek siln

lesklý " 10

7. 3. lánek tykadlový dvakrát tak dlouhý jako tvrtý. elní štítek a prsa žlutohnd srstnaty. lánky cho- didlové narudle zbarveny. 8'25— 12 mm.: fíilva Schrauk.

— 3. lánek tykadlový nanejvýš skoro dvakrát tak dlouhý jako tvrtý. elní štítek a prsa bíle srstnaty. Chodidla ern zbarvena 8

8. Na koi^enu elistním malý zoubek. 3. lánek tykadlovj^ jen málo delší tvrtého. 7 — 9*5 mm.: lielvola L.

— Koen elistní prost, zaoblen 9

9. 3. lánek tykadlový skoro dvakrát tak dlouh}- jako tvrtý, tvrt}- kratší pátého. 7 — 10 mm.: varians K.

— 3. lánek tykadlový jen málo delší tvrtého, tvrtý a pátý stejn dlouhý. 7"5 mm.: anibigna Perk. :

10. Chodidla erná. Na koenu elistním dlouhý zoubek. 9'5 7*5— mm. : lappouica Zett. — Chodidla narudla. Na elním koenu krátký zoubek. 7 "5 — 10 mm.: fncata Smith.

1. Zadek modravého lesku kovového, sotva tekován. Hlava, hru a zadek blav srstnaty. Na hrudi mezi kídly erná páska. 12 — 16 mm.: cineraria L. — Zadek ern zbarven, bez modravého lesku 2 2. Zadek vrchem ern srstnat 3 — » » šed nebo hnd srstnat 4 3. Hru vrchem ern, pouze pronotum a metanotum šed srstnaty. Kídla modroern zbarvena. 14—16 mm.* morio Briillé. — Hru vrchem rudohnd srstnata. Kídla obyejn irá (jen u odrdy assimilis Rad. zakalena, nikoli však modro- erna). 12 — 16 mm.: tJioracica F.

4. Tvá pod tykadly ern nebo tmavohnd srstnata . 5

— » i> » šed srstnata 6 5. Druh veliký, 12 -15 mm. Zadek široce vejit Hlava ern, u tykadel hnd, 1. — 3. obi. hbetní hust nahndle žlut, 4. — 6. hndoern nebo erné srstnaty. Zadek jemn do plochy tekován, slabounkého lesku kovového nigroaenea K. — Druh malý, 7 — 9 mm. Zadek úzce elliptický. Hlava a hru ern, mesonotum narudle hnd nebo šed srstnaty. Zadek lesklý, s nkolika vyvýšenými tekami. Pední oblouky hbetní šed, zadní ern srstnaty: Gity na na K.

6. Tvá uprosted blav, po stranách ern srstnata; na elním štítku srst tak hustá, že skulptura jeho není vidi- ditelna 7 — Tvá jednobarevn, ídce srstnata; skulptura elního štítku patrná 9 7. Vtší druh, 12—15 mm. 3. lánek tykadlový co do délky se tvrtým stejný. Mesonotum rzívorud srstnato.

Po stranách tváe jen málo erných vlásk vtroušeno : nitida Geoffr. — Menší druhy, 7 — 10 mm. 3. lánek tykadlový delší tvr-

tého „ 8 : : 1

8. Mesonotum špinav rudohnd srstnato. 3. lánek ty- kadlový dvakrát tak dlouhý jako tvrtý. Paslední lánky chodidel všech noh, všechny chodidlové lánky a vrcholy holení zadních noh rudohnd zbarveny. Na tvái po stranách mnoho erných vlásk. Bišní brvy stejn dlouhý. 8-5—10 mm.: Clarkella K.

— Mesonotum šed srstnato. 3. lánek tykadlový o svou polovici delší než tvrtý. Na tvái po stranách málo erných vlásk. Brvy bišní uprosted siln zkráceny, vykrojeny. Chodidla a vrcholy zadních holení více mén rudohndy. 7 — 8-25 mm.: rtifitarsis Zett.

9 (6). Druhy menší, 5 — 7 mm 10 — Druhy vtší 13 10. Zadek jemn usnit vrásit inimihila K. (parvula K.)

— Zadek tekován, jmenovit koeny hbetních oblouk 1 11. Zilnatina kídel a plamka hndý, skoro erný: íimia K. — Zilnatina a plamka rzivorudy nebo svtle žlutý .... 12

12. Kídla lesku mléného. Plamka a zilnatina velmi svtle

žlutý. Brvy hbetních oblouk široký : niueata Friese. — Kídla bez lesku mléného. Plamka rzivoruda. Brvy úzký floricola Ev.

13. 3. lánek tykadlový skoro dvakrát tak dlouhý jako tvrtý. Nohy erný, pouze vrcholky chodidel rzivorud zbarveny. 11—14 mm.: polita Smith.

— 3. lánek tykadlový jen maliko delší tvrtého, tver- cového. Všechna chodidla a zadní holen žlut zbarveny. 8 — 10 mm.: fulvago Christ.

Pásky zadku celistvý a. Pásky zadku více mén (alespo páska první) petr-

ženy /9.

«)

1. Na horním pysku tvercový hrbol, jehož spodní strana jest hluboce vykrojena 2 : : -

— Na horním pysku obdélníkový hrbol, jehož spodní strana není vykrojena

2. 3. lánek tykadlový tak dlouhý jako 4. Na zadním okraji hbetních oblouk pásky z hustých, piléhavých vlásk šedých; vlásky ped páskami jsou krátký a skoro

stejn dlouhý ; koen 5. oh. s koncovou páskou stejnobarevn nažloutle šed srstnat. 9 — 10 mm.: fuscifes K.

— 3. lánek tykadlový skoro o polovici delší tvrtého . . 3

3. 5. a 6. obi. h. úpln ern, hru vrchem pkn žluto- rud, štítek elní a prsa bíle srstnaty. Pasky oblouk zadkových skládají se z nkolika odstávavých bílých

vlásk ; vlásky ped páskami jsou ježaty, barvy erné, pouze na prvním oblouku barvy nažloutlé. Na pro-

stedku 2. obi. h, široká ovální jamka, podle ní 2 okrouhlé hrbolky. 9 mm. Brevnensis Alfken.

— 5. a 6, obi. h. úpln nebo ásten žlutošed srstnat 4

4. Tvá a prsa ist bíle srstnaty. Zadkové pásky sklá- dají se z nkolika bílých, odstávavých vlásk; koen 5. (a 4.) obi. h. ern srstnat. Jamka a hrbolky 2. ob. nezetelný. 9 mm.: simíllitna K. — Tvá, zvlášt nad tykadly, a prsa spodem šedožlut srstnaty. Zadkové pásky široký, složeny z ídkých, tsn nepiléhajících vlásk šedožlutých. Vlásky ped

páskami dosti dlouhý a ježaty. 5. oh., nkdy i koen 4., ern srstnaty. Jamka a hrbolky 2. ob. více mén zetelný. 9 — 10 mm.: nigriceps K.

5. Tvá bíle srstnata. Pasky zadkové blavy. 10— 12 mm.: extricata Smith. — Tvá hnd srstnata. Pásky nahndly. 10— 12 mm. flavipes Pz.

1. Zadek siln lesklý, jako vyleštný, hladký 2

Zadek mdlý, nebo málo lesklý 4

2. Zadní paty plav zbarveny, šed srstnaty. 1. obi. h. skoro netekován, ostatní ídce jemn tekovány. Hlava veliká, skrán široký, elisti dlouhý. Tykadla nápadn krátká a znan tlustá. 7 —9 mm. lucens Inih. 22

— Nohy ern zbarveny, nebo jen koneky jejich žlut zbarveny 3

3. Zadek netekován, velmi jemn vrásit. Na 2., 3. a 4, obi. h. úzké pásky z krátkých bílých vlásk; první a druhá více mén petržena. Stedové pole propodea napí vrásito, prostedkem vyvýšenou lištnou podél- nou rozdleno. 9— 11 mm.. sericea Christ. (albicrus K.).

— Zadek tekován. Velmi podobná pedcházející, ale menší a mesonotum lesklejší. Na všech zadkov3'^ch segmentech bílé pásky (širší nežli u pedešlé) z dlou-

hých vlásk. 1. páska široce, druhá jen úzce petržena. 7 —8 mm.; argeiitata Sinith. 4. Zadek netekován, velmi jemn vrásit. Srst hlavy a prsou dlouze ježata a ídká, vpedu na hlav všude bílá. 3. lánek tykadlový nejmén o polovici delší tvr- tého. Poslední obi. biš. pihrocen. 9*5— 10 mm.: Lathyri Alfken. — Zadek tekován 5

5. Hru vrchem dvojbarevné srstnata; po stranách šed, uprosted ern. Hlava veliká, za oima siln roz- šíena, na temen hluboce vykrojena. elisti dlouhý, skíženy. 8— 9 mm. denticiilata K. (Listerella K.). — vrchem Hru jednobarevn, svtle srstnata. . . 6 6. Zadek dvojbarevné srstnat: prvmí dva oblouky šed, ostatní ern. i ruse tásnita. 12—14 mm.: chrysopyga Scheuck. — Zadek svtle srstnat 7 7. Koen stedového pole propodea hrub, mížovit vrásit. 3. lánek tykadlový 4. skoro roven. 7—8 mm.: fvoxima K. — Koen stedového pole jemn zrnit 8 8. 3. lánek tykadlový mnohem (alespo o polovici) delší tvrtého 9 — 3. lánek tykadlový tak dlouhý nebo jen maliko delší nebo kratší 4 11

9. i svtle ruse srstnata. Pásky 2., 3. a 4. obi. h. svtle rusý, uprosted vícemén petrženy. 10— 12 mm.: polita Smith. : :

— Ri tmavohnd srstnata. Zadkové pásky blavy .... 10 10. Tváí- a mesonotum žlutohnd srstnaiy. Poslední lánek chodidlový zadních noh siln ohnutý, skoro tak dlouhý jako ti pedcházející. 10—12 mm.: curvmigula Thonis. — Tvá a mesonotum špinav šedohnd srstnaty, na

tomto pimíchány nkdy i erné vlásky. Poslední lánek zadních chodidel tém rovný, jen tak dlouhý jako dva pedcházející. 8"75— 11 mm.: Pandellei {Pér) Saund.

11. Zadek úzce elliptický 12 — Zadek široce vejit -14 12. Tvá zcela ern srstnata neb srst s ernými vlásky smíšena. lánky chodidlové erný. Zadek jemn teko- ván. 8—9 mm. propinqita Schenck. — Tvá svtle srstnata, nanejvýš na lících jest vtroušeno málo vlásk erných 13 13. Zadek hrub tekován, jen na bocích zetelné pásky jeho široký. Chodidla erná. 10—11 mm.: conihinata Christ. — Zadek jemn tekován, pouze uprosted petržené pásky zadkové úzký. tyi poslední lánky pedních a všechny lánky zadních chodidel žlut rudy. 9— 10 mm.: dorsata K. 14. Pokožka kídel nažloutle zbarvena 15 — Pokožka kídel šed zbarvena 16 15. 3. lánek tykadlový málo delší nebo tak dlouhý jako tvrtý. Pásky zadkové široce petrženy, páska 4. obi. nkdy málo. elní štítek svtle šedožlut nebo blav srstnat. 8— 11 mm.: similís Smith. — 3. lánek tykadlový kratší tvrtého. První ti pásky zad- kové málo petrženy, tvrtá nepetržena. elní štítek špinav hndožlut srstnat. 8"5— 12 mm.: xantlinra K.

16. Tvá hndožlut srstnata. 3. lánek tykadlový kratší tvrtého. 7-10 mm.

Afzeliella K. (1. pokolení). — Tvá šed srstnata. 3. lánek tykadlový tak dlouhý jako tvrtý. 7-8 mm.:

Afzeliella K. (2. pokolení == albofasciata Thm.). o vzniku variety Carabus glabratus Payk. v. punctato-costatus Haury.

(Ph. C. 7- Roubal, demonstrátor zoologického ústavu na . universit v Praze.)

Carabus glabratus Payk. (Mon. Carab. 14) vykazuje velice jednoduché pomry struktury krovené; jest to vlastn píklad nejprimitivnjší struktury u rodu Carabus. Tato sestává zde po celé plose krovek jen z element druhu jednoho, jež všem Ca- rabm jsou spolený, totiž z tak zvaných primérních jamek (foveolarum granula et foveolae primaria — sensu Kraatz), jak potom jest tomu ješt u Carabus marginalis Fabr. Po žebrech, etízkovitých vyvýšeninách neb jamkách není ani památky, jen šestnáctý meziprostor jinde normálních žeber na okrajích kro- vených zachován — je to tak zvaná series umbilicata. Avšak dlužno pravidlo toto omeziti výminkou, jakou pedstavuje bizarní opravdu varieta Carabus glabratus Payk. var. punctato-costatus Haury, již popsal Ch. Haury v lánku »Ein neuer Procrustes aus Klein-Asien und Einiges uber die Varietáten des Carabus caelatus Fbr., catenatus Panz., und glabratus Payk.« ve ^Wiener entomologische Zeitung«, IV. Jhg p. 109. 116. Mezi , — deseti exemplái C. glabratus Payk., jež mu byl zaslal Nosalek ze Sassowa v Polsku, zjistil dva kusy, jež mly na každé krovce po tech adách jemných, avšak znateln vyvýšených žeber z malinkých hrboulk se skládajících, což zvlášt krásn bylo

možno lupou znamenati. I pojmenoval je v. punctato-costatus pod touto diagnosou: »C. glabrato aftinis, elytris subtiliter gra- nulatis, punctis elevatis parvulis in costas tes dispositis.« Pi studiu tchto abnormit opodstatovalo autora k no- vému jménu zvlášt to, že ony ady hrboulk pravidelné a sy- metrické byly. Avšak já zde krátce podám zprávu o jiné form C. glabratus Payk., jež nám ukáže, že ona varieta Hauryho jest

vlastn jen » varietou ve smyslu abnormity«. Povrch exempláe tohoto už makroskopicky se jeví na krovkách, zvlášt v zadních dvou tetinách, drsným. Pi be- dlivém pak ohledání pomocí lupy možno sledovati na každé krovce ti ady hrboulk, jakoby etízkovit uspoádaných. Tyto se táhnou v týchž partiích, jako u nkterých forem žebernatých jest pravidlem, a pravdpodobn tam, kde žebra oné Hauryho varity jsou. Nejbližší okraji krovenému na rozhraní naduené partie krovek a rovného okraje, jest ada sahající jen asi od poloviny krovky ke konci tetí tvrtiny od prothovaxu poítáno. . 25

Na stran levé je delší, než na krovce pravé. Stední ada jest na krovce levé rovnobžná se švem, probíhá as ve stední tetin krovky pravá jest do zadu delší, za to pak tak da- ; nesahá leko ku pedu jako její korrespondující levá. Chitinosní zrna, z nichž sestává, jsou hrubá nejmarkantnjší ze všech. Rady švu nejbližší jsou skoro rovnobžné, jen pravá se mírn dvakrát probýhá a také as o 1 m-nt do zadu dále dosahuje, než levá

Ped špikou krovek je na každé (na pravé níže) as uprosted po jednom vtším trojbokém hrboulku. Zajímavé je dále, že jednotlivá zrnka chitinová, ony etízky tvoící, jsou velmi ne- pravidelných tvar, rzné velikosti a v nestejných intervallech se k sob pojí. Dle toho všeho resumuji, že z neznámých píin, s nimiž na p. u rzných zrd v organisaci Arthropod se setkáváme, nahromadilo se v místa onch ad hrboulku více chitinosní hmoty, jež zpsobila onu strukturu hrubou, a že jakoby naznaila strukturu element krvených, jaká u ostatních forem rodu Carabus jest. Jest to jakási tendence k podoonosti s ostatními píbuznými, nenadále získaný znak, který karakterisuje celé velmi obsáhlé píbuzenstvo. A tím spíše možno tak se domní- vati, ježto Carabus glabratus a jen ješt marginalis jsou svými hladkými krovkami jen jakousi výjimkou od ostatních. Pravidelné postavení etízk tch svdí, že zde nemáme pranic co initi s njakou snad monstrositou, následkem mechanických sil vnjších vzniklou. Jest tudíž exemplá tento jaksi jistým stadiem variety, chceme-li ony formy Hauryho za variety pijati. K tomuto pontí opravují zvláš nestejn dlouhé etízky z nepravidelných zrn a jich nesoumrnost. Zajímavo by bylo, kdyby se našlo nco podobného též u C. marginalis Fabr., který rovnž hladké krovky má. Jest to pípad velice interessantní a vzácný; ostatn sám Haury praví o své variet: i>Ich denke, dass man ein solches Merkmal nicht unbemerkt lassen solíte, um so mehr, als bis jetzt bei dieser Species Rippen noch nicht bemerkt vvurden, was den Bevveis liefert, dass auch die unscheinbarste Art beachtensvverth ist.« —

Mnou popsaný exemplá jest z Cech a k- popsání mi jej laskav dal pan MUDr. S. Jureek, interní léka v Praze, ja- kožto monstrosní individuum ješt s jinými abnormálními objekty entomologickými. Vzdávám mu tuto srdený dík. :

z literatury použito bylo prací tcho

Gangelbauer Ludwig: Die Káfer von Mitteleuropa, I. Band. 1892.

Haury Ch. : Ein neuer Procrustes aus Klein-Asien und Einiges iíber die Varietáten des Carabus caelatus Fbr., catenatus Panz. und glabratus Payk. Wien. Ent. Zeit., IV. Jhg. Pg. 109 — 116.

Kraatz G. : Ueber die Sculptur-Elemente des Carabus. Deutsche Ent. Zeitsch., XXII. (1878.) Pg. 273—291.

Fauna Bohemica.

Acridium aegyptium L. Pan Krauskopf, editel mš. školy v Lysé n. L. chytil v prutniku za Litolí dne 23. ledna t. r. '^ tohoto druhu, kterou mi v nedli na to následujíci laskav na ukázku poslal

(byla ješt vláná). Pokud mi známo, jest to prvé zjištné eské sta-

novisko. V seznamech p. Dra. A. Krejího z ech uveden není. Brtiítner ve svém Prodromu uvádi jako nejsevernjší nalezišt Erlangen.

Na sever od Alp jen peletuje. Zajímavá je též neobyejn asná doba

nálezu. Dle Brunnera hmyz tento dospívá v beznu a lítá až do ervna ; musíme tedy za to míti, že jest to pedasn vylíhlý kus, který k nám

doletl. Nesouvisí to s neobyejn mírnou povtrností pedvánoní ? Na

podzim jsou larvy už znan vyvinuty. Kpl;.

Drobnosti.

Bekyn-mniška. Akoliv rod Ocneria dávno nese eské jméno bekyn, pece njaká vtipná hlava v dob, kdy Ocneria motiacha L.

u nás zhoubnou se ukázala, vynašla pro ni nové jméno : mniška. Jest to jednak ukázkou lenosti — nebo vynálezce mnišky byl patrn tak pohodlný, že ani k literatue eské nešel na poradu — jednak naší otroiny nmin jest totiž mniška otrockým a hloupým pekladem n- ; mecké Nonne. Kdy se vymaníme ze snahy každé nmecké slovo,

každou nmeckou Irási po slabice zeŠtiti ? ! Jak pošetilé bylo tvoiti

slovo mniška, vysvitne, uvážíme-li, že bekyn býval též jistý druh e- holí (viz Nauný Slovník Ottv, heslo Beghardové). Nemusíme pipo-

mínati, že jest naší povinností »mnišku« z eštiny opt vjmiítiti. Kfk. Interessantní lokalita Saphanus piceus Laich Ccrambycid tento jest skoro výhradn obyvatelem alpinských ev. subalpinských jehlinatých les — a všude idším zjevem. Loni, 24. ervna jsem 27

našel jeden exemplá této specie mezi Závisti a Jaroveni na bahnc pod kamenem u jednoho chobotu vltavského. Snadno myslitelno, že sem

bylo toto individuum dívím ze Šumavy zavleeno a povodní v ta místa zaneseno. Zajímavo však, jak mnohým pekážkám tu muselo vzdorovat, ježto podobné pípady zavleení do Prahy ze Šumavy se obyejn jen malých brouk týkají a Saphanus patí mezi velké naše Ceram- bycidy. Rouhal. Mravenec jezdcem. Pozoroval jsem letos v lét celé odpldne lesního mravence, jenž nesmírn rychle a obratn snášel spadalé, uschlé jehlií smrkové na mravení kopec a sice tak, že posadil se na jehlií jako na kon, nožkami si je pidržoval a hbit k domovu uhánl. Po-

volal jsem cho svoji i synka k zajímavému divadlu, pí emž nápad-

ným nám bylo to, že všichni ostatní mravenci jehlií s daleko vtší námahou nosili v kusadlech. RudolJ Secký.

Jako pan E. R. (viz ís. 3 str. 8G) pozoroval jsem po dobu n- kolika týdn, že motýlice lesklé (Calopteryx splendens) stále a stále usedaly po rzných keích a vodních kvtinách, majíce hlavu obrácenu

vždy v jednom a témže smru, a to tak, jak zcela urit jsem zjistil, že hlava otáela se po slunci. Rudolf Secký.

Quedius brevicornis Thomson chycen byl mou chotí 5. prosince 1904 ve Stromovce ve hnízd Lasíus fuliginosus v jednom exem-

plái (^ jíž podruhé; první exemplá také (^ chycen ku konci íjna

1902 ; soudím, že tento velmi vzácný druh Quedius jest myrmecophilním

a že žije pí Lasíus fulíginosus pravideln, asi jako Quedius brevis Er. neb Quedius microps Gravh., což o nm dosud nebylo známo.

Zárove bylo zmínného 5. prosince 1904 v témž hnízd chyceno nkolik kus Microglossa pulla Gyllh. a gentilis Márkel, které tedy pezimují, kdežto jiné druhy mýrmecophilních Staphylin vyvinují se až na jae

v dubnu a kvtnu, jako na píklad : Alyrmedonía, Thíasophila, Noto-

thecta, Euryusa atd. Dr. Lokay.

Conspectus Plecopterorum Bohemiae. Prof. Fr. Klafáhh. Ordo Plccoptera Biirm.

Instrumentis cibariis masticantibus, antennis setaceis, tlio-

racis segmentis liberis, alis quattuor, posterioribus saepissime valde amplioribus, quiescentibus plicatis, tarsis triarticulatis metamorphosi incompleta. A. Subordo Subulipalpia (Genus Perla Bunu). Palpi elongati setacei, abdomen cercis duobus longis instructum, tarsorum articulus secundus brevissimus. I. Fam. Dietyoptcrygidae. Klp. Seu valvulae subanales seu lobus supraanalis maris ad copulationis usm modificatae. Alarum apicis nervatura saepis - sime compluribus nervulis transversalibus irregularis.

1. Gen. Dictyopteryx Piet. Valvulae subanales elongatae ac modificatae.

a Subgenuá Dictyopteryx sensii str. intricata Piet. Krkonoše, na Labi ve Spindelmúhle "o. microcephala Piet. Pi vtších ekách asn z jara pod

kameny. Tebo na Zlaté Stoce v dubnu a kvtnu ; Ves e na Nežárce v dubnu, Neratovice na Labi v dubnu, N. Brod na Sázav v dubnu, rectangula Plet. Zjara pi bysteji tekoucích ekách a potocích. V Praze na Štvanici v dubnu, Žár v kvtnu, Jablonec n. Orlicí pi Orlice v kvtnu.

b Subgen. Dictyopterygella. Klp. septentrionis Klp. Druh severskj'^ u nás jen pi Velkém Stavu na Krkonoších v ervnu recta Kny. Rovnž severský druh; u nás pi Malém Stavu v Krkonoších v ervnu.

2. Gen. Isogenus Newm. Lobus supraanalis modificatus. nubecula Newm. Pi vtších ekách v dubnu. V Praze na Vltav velmi hojný v dubnu. V Neratovicích a elákovicích na Labi v dubnu. Lagerberg u Cmuntu pi horském potku v kvtnu.

II. Fam. Perlidae Klp. Valvulis subanalibus ac lobo supraanali normalibus nec

valde modificatis ; alarum apicis nervatura regulari.

3. Gen. Perla. Geojfr.

Statura major, alae posteriores valde ampliores. Inter costam et radium tes seu plures nervuli transversales. cephalotes Ciirt. Eisenstein v ervnu, maxima Scop. Hirschenstein v ervnu, marginata Pazr. Jablonné pi Orlici i pot. Orlice v kvtnu až ervenci, abdominalis Biinn. Nejobyejnjší naše perla pi vtších ekách. Na Vltav na Císaské Louce, v Davii, na Berounce u Karlova Týna, v Nové Huti, na Sázav v Nm. Brod, na Tiché Orlici v Jablonném, vesms v kvtnu; na Divoké Orlici v Nekoi v ervnu. elegantula n. sp. Zlatá Stoka, Tebo. vitripennis Buvm. Na Vltav v Praze a na Labí v eláko- vicích a Neratovicích vesms v ervnu, na T. Orlici v Ja- blonném v kvtnu.

4. Gen. Chloroperla Neivm. Statura media, alae posteriores valde ampliores. Inter costam et radium unus aut duo nervuli transversales. Pronotum qua- drangulare.

? helvetica Schoch. Nalezena v echách na mnoha místech, a mimo echy rozšíení její nepatrn známo. V Teboni na Zlaté Stoce v dubnu a kvtnu, ve Veselí na Nežárce v dubnu, ve Záru v kvtnu, v Budislavi taktéž v kvtnu. Dává pednost, jak se zdá, bažinatým a rašelinatým krajinám. rivulorum Pid. Jen v horských krajinácli. V Jáchymov v ervnu až záí. sude ti ca Kolti. Jen v horských krajinách. V Krkonoších v ervenci a srpnu (Mumlava, Labský dl, Labský Slap, Bílé Labe, Loboch, Pudelbach a Martinsbach). Eisenstein v ervnu, Boubín v záí. grammatica Scop. Rozšíena tém po celých echách, jen

nejvyšší pohraniní hory snad vyjímaje; nacházíme ji hlav- n pi menších potocích a to od kvtna do záí. rufescens St. Jen na vtších ekách. Na Labi v elákovicích, Neratovicích a Podbradech (zde sbíral Dr. V. Vávra) v ervnu. griseipennis Piet. Pi vtších, ale bysteji tekoucích vodách v kvtnu a ervnu. Na Vltav v Praze, na Berounce u Nové

Huti , Pot. Kaák u Berouna, Podbrady, lesní potok na Lager- bergu u Cmuntu.

5. Genus I s o p te r y x Pid. Alae posteriores pauUulum ampliores, pronotum ellipticum. serricornis Pid. Neratovice v kvtnu, Tebo v ervnu. Burmeisteri Pid. Patí k obyejným druhm v polohách nižších. Lítá v kvtnu. Neratovice na Labi, Císaská Louka na Vltav, N. Hu na Berounce, Sázava u Nm. Brodu, potoky u Libice na Chotbosku, Plze, Tebo. torrentium Pid. Druh obyejný v polohách vyšších a na men- ších potocích. Kr a Hodkoviky u Prahy, Závis, N. Hu, Libice u Chotboe, Jablonné (T. Orlice, Orlická a erno- — -- 30 —

vický pot.), Krkonoše (Mumlava, Valtický potok, Vejsplach), Lagerberg, Eisenstein. V polohách nižších v kvtnu, ve vyš- ších v ervnu až ervenci, tripunctata Scof. V polohách vyšších v ervnu až srpnu. Krkonoše (Mumlava, Stpanice), Šumava (Eisenstein, Hirschen- stein), Libice, n eglec ta 7?os/. Krkonoše (Nový Svt, Langerfloss, Kleinerfloss), Jáchymov, apicalis Newui. V okolí Prahy na Vltav, potok na Cibulkách, Labe u Neratovic a elákovic, Lagerberg, Tebo. — V kvtnu a ervnu. B) Subordo Filipalpia (gen. Semblis Burm).

Palpi breves, filiformes. Tarsorum articuli tes seu aequales, seu tertius duobus primis valde longior.

III. Fam. Capniidae. Klp.

Abdomen cercis longis instructum, lobus supraanalis longissimus peniformis, valvulae subanales parvae.

6. gen. Capnia Piet. nigra Piet. Závist, Kr v beznu a dubnu- atra Mort. Tebo na Zlaté Stoce v beznu. IV. Fam. Taeniopterygidae Klp

Tarsorum articuli subaequales. Valvulae subanales ac lobus supraanalis plus minusve modificatae. Cerci valde abbreviati.

7. Gen. Nephelopteryx Klp. Cubitus alarum anticarum unum tantum ramum anteapicem emittens. nebulosa L. Praha v únoru a beznu na Štvanici a Cis. Louce, Tebo v beznu na Zlaté Stoce, Veselí na Nežárce v beznu, Plze (Sekera!)

8. gen. Taeniopteryx Piet. s. em.

Braueri Klp. V beznu až do dubna s Is. nubecula nejhojnjší pošvatka v Praze na zdech dom poblíž vody, na Štvanici, Cis. Louce, na Závisti, na' Járov; Nežárka ve Veselí, Plze

(J. Sekera!) seticornis Klp. Hojná v horách. Krkonoše na Labi od Vrch- labí až pes Spindelmúhle v ervnu, Jáchymov v ervnu, Šumava, Javorské Jezero v ervenci, Zár pod Zákovicí. Risi Mort. V hornatjších polohách v kvtnu. Na Vznici, v Budislavi, Nm. Brod, v Líbící. 31

V. Fam. Ncmuridae. Klp. Cellula apicalis tertia basi dilatata, nervatura in anastomosi .r-formis. Lobus supraanalis longus peniormis, valvulae subanales valde modificatae. Lamina subgenitalis (^ elongata orificio genitali apice instructa. Cerci uniarticulati.

9. Gen. N e m u r a. Latr. A) Subg. Protonemura Kny. brevistyla Ris. Krkonoše, Pramen Labe v srpnu. nitida Piet. Eisenstein záí, Jáchymov konec srpna, Neko záí.

? praecox Mort. Budislav v kvtnu (jediná 9)- Meyeri Pici. Jablonné, údolí Cernovické v kvtnu, Eisenstein erven. f Ris. um osa Jen ve vyššícli polohách ; Jáchymov erven—srpen, Eisenstein v ervnu až záí, Boubín záí, Plockenstein záí. humeralis Pid. Jen ve vyšších polohách. Krkonoše, Mumlava a Kamenice v ervenci a srpnu, Jáchymov v ervnu, Eisen- stein v ervnu a ervenci, Boubín v záí. nimborum Ris. Jen ve vyšších polohách. Krkonoše, Mumlava. Kamenice, Pudelbach, Loboch v srpnu, Plockenstein v záí, Jáchymov v ervnu až srpnu, Boubín v záí.

b) Subg. Amphinemura Ris. cinerea Oliv. Na menších potocích zvlášt ve vyšších polo- hách. Osterbach a Krás. Bezno u Ústí n. Lab. v ervnu,

Jablonné, Orlická, pot. ( ernovický v kvtnu, Libice v kvtnu, Jáchymov v ervnu, Eisenstein v ervnu až záí, Boubín v záí. triangularis Ris. Lagerberg u Cmuntu ervenec, záí, Tebo záí, Zár v záí, na Cibulkách u Prahy v ervnu. Standfussi Ris. Nmecký Brod v kvtnu, Libice v kvtnu, Eisenstein v ervenci.

c) Subg. Ne mra 5. str. v ar i ega ta Oliv. Nejobyejnjší druh na vodách tekoucích i sto-

jatých v polohách nízkých i znan vysokých. av i cul a ris Moi. Tebo na Zlaté Stoce v dubnu. marginata Piet. Jeden z obyejnjších druh na potocích v nižších polohách. V okolí Prahy v Chuchli, Kri, na

Závisti, v Radotín a j. v kvtnu a ervnu; Ústí n. Labem, Osterbach v ervnu, Neko pot. Boitovský v kvtnu, Libice v kvtnu, Zár v kvtnu, Eisenstein v ervnu. cambrica Mort. Na Vznici u N. Hut. d. Subgen. Nmu re 11a Ktiy.

Pie teti i. Klp. Po .V. variegata nejhojnjší druh. V okolí Prahy v Kri (kvten), Kunraticích (záí), Nová Hu (kvten); Lito- myšl, Strakov (srpen), Park zámecký (srpen); Jablonné, er- novické údolí v kvtnu až srpnu, pot. Orlická v srpnu. Osterbach u Ústí n. L. v ervnu, Tebo v kvtnu, Lager- berg v dubnu, kvtnu a záí; Libice kvten a srpen; Žár kvten a srpen; Eisenstein ervenec; Jáchymov srpen. Má bezpochyby aspo nkde dv generace ron. VL Fam. Lsuctridae Klp. Cellula apicalis tertia basi non dilatata, lobus supraanalis brevis, valvulae subanales angustae, corneae ac spiniformes, cerci uniarticulati ; dorsum abdominis maris appendicibus corneis plus minusve instructum. 10. gen. Leuctra St. Braueri Kny. Lagerberg u Cmuntu v záí, Boubín v záí, Ei- senstein v záí, Jáchymov konec srpna, Litomyšl konec srpna, Libice konec srpna, Žár konec srpna, N. Brod záí. cylindrica De Geer. Jablonné, pot. Orlická v ervenci, park v Litomyšli srpen. albida lúiy. Jablonné, Orlická v srpnu, Vejsplach a Zákoutí u Jilemnice v ervenci, Libice v srpnu, Eisenstein v záí. Klapáleki Kny. Jeden z obyejnjších druh podzimních. Tebo v srpnu a záí. Veselí v záí, Eisenstein v záí, u Litomyšle v Osiku a Cerekvici v srpnu, Jablonné na T. Orlici a Orlice v srpnu, Jihlava v záí, Kunratice u Prahy v záí. digitata Kny. Libice koncem srpna a v záí, Žár koncem srpna, Jihlava v záí, Eisenstein v záí. c i n g u 1 a t a Kny. Krkonoše, Mumlava a Kamenice v srpnu, Jablonné, Orlická a pot. Cernovický v srpnu, Libice a Žár koncem srpna, Eisenstein koncem ervence a v záí, Jáchymov koncem srpna. i n e r m i s Kny. Krkonoše, Mumlava a Kamenice v srpnu, Jáchymov koncem srpna, Eisenstein v ervnu a ervenci, Boubín v záí, Libice v kvtnu, Žár koncem srpna. Nová Hu v kvtnu. hippopus Kny. Nová Hu v kvtnu, Žár v kvtnu. prima Kny. Jaro v u Prahy v dubnu, Libice v kvtnu, Žár v kvtnu. signifera Kny. Eisenstein, Ploeckenstein a Boubín v záí. nigra. Lagerberg v dubnu a ervenci, Tebo v ervnu, Eisen- stein v ervnu a srpnu, Jáchymov v ervnu až srpnu, Žár v kvtnu.

OBSAH: MUDr. K. ŠuU: Revise Psyll sbírky Dudovy str. 1. — J. D. Alfken Eine neue palaearktische Halictus-Art str 4. — Ant. Vimmer: Muší rod Anthomyia Meig a jeho význam pro polní hospodáství str b. - Fr. Kla- 10. — P. Aug. Kubeš: pá 1 ek:' Píspvek k rodu Rhabdiopteryx Klp. str. Anthrena F. str. 14 — J. Roubal: O .vzniku variety Carabus glabralus Payk. v. punctatocostatus Haury str. 24. - Fauna Bohemica: (Kpk.) Acridium aegyptium L. str. 26." — Drobnosti: (Kpk.) Bekyn-mniška str. 26., (Roubal) Interessantní localita Saphanus piceus str. 26., (Rudolf Seck}^ Mravenec jezdcem str. 27, (týž orientace Calopceryx splendens str. 27.— Fr. Klapálek: Conspectus Plecopterorum Bohemiae str. 27.

Výtah ze stanov ESKÉ SPOLENOSTI ENTOMOLOGICKÉ (Societas Entomologica Bohemiae.)

I. I. úkolem Spolenosti sídlící v Praze jest pstovati ja- zykem eským studium hmyzu a to: pednáškami v obasnj^^ch schzích konaných v Praze nebo mimo ni, vdeckými vycházkami, urováním a výmnou hmyzu, vydáváním asopisu, poizováním píslušné literatury a sbírek hmyzových a hmotnou podporou v- deckých prací entomologických.

I. 2. lenové jsou estní, zakládající a inní. I. 3 Každý pítel studia entomologického, a bydlí v zemích království eského ili nic, mže se státi lenem Spolenosti. I. 6. Každý inný len pla:í pedem roní lenský píspvek 8 K, splatný v Praze. Složí-lí nkdo jednou pro vždy do dvou

let 150 K, stává se lenem zakládajícím. Valnému shromáždn! písluší právo výši tchto píspvk mniti.

I. 8. Každý len má právo: 1. pednášeti, súastovati se

rozprav i exkursí vdeckých, podávati referát}'^ a literární práce k uveejnní, dostávati asopis Spolenosti bezplatn a jiné publikace Spolenosti za ustanovenou cenu sníženou, používati knihovny

a vdeckvch pomcek. 2. initi ve schzích návrhy, rokovati a hla- sovati o nich. 3. Voliti a volenu býti. 4. Odvolávati se z nález výborových k valné hromad.

Dopisy iMzeny butež na prof. Fr. Klapálka v Karlin.

Poad schzí obasných: 31. ledna, 21. února, 21. bezna, 18. dubna, 16. kvtna, 13. ervna, 26. záí, 10. íjna, 24. íjna, 14. listopadu, 28. listopadu, 19. prosince. — Valná hromada 16. ledna 1906.

I íslem tímto poíná druhý rom'k asopisu eské I | | Spolenosti Entomologické.

KLIMENT- ZOUFAL, Prodá se (e$H bronci V pVodní Vazb vtší sbírka koleopter, jako niivé se velmi levn prodá. vtšinou exot. Bližší MUDr. Jar. Peírka, c. a k. K vidní v Praze VIL, Vltavská ul. štábní léka es. Budjovice. . 705. (Hotel Baštecký) I. patro. HSOPIS

eské Spolenosíi Entomologická

flcla Socieíafis Eniomologicáe Bohemiae.

Roník IL 1905. CísIo 2.

Redakní komité:

Pro. Pr. Klapálek,

ed. Napoleon H. Kheil, Prof. Dr. Em Rádi,

P. flug. Kubeš, Odb. u. Fini. Vimmer.

V PRFIZE. ^^ ^"

Nákladem eské Spolenosti Entomologické

Tiskem Dra £d. Crégra a syna.

Coleoptera myrmecophila bohemica.

Základní seznam podává MUDr. Em. Lokay v Praze.

Studium inyrmecophilních brouk zapoato v Cechách Janem Preysslerem, který roku 1790 vydal: Verzeichniss 100 bóhmischer Insecten, kde popisuje již Claviger testaceus a He- taerius sesquicornis. Pozdji dr. Helfer vdl již, že Chennium bituberculatum Ltr. žije v mraveništích, což Schmidt-Gobl sdlil

iMárkelovi (Márkel 1. c ). Dr. Schmidt-Gobl sám roku 1836 vydal monografii: De Pselaphis Faunae Pragensis, kde podává též anatomii Claviger testaceus. Stžejnými spisy jsou dále od Kantora Márkela ze Saského Švýcarska dv ásti: Beitráge zur Kentniss der unter Ameisen lebenden Insekten, prvá ást z roku 1841, druhá z roku 1844, obsahující velmi etná pozorování brouk u mravenc žijících, jakož i první dkladný seznam myrmecophil. Roku 1860 vydal mj otec v Živ dva lánky, a sice:

Život mravenc, dále ; Popsání hlavních druh mravenc v Cechách žijících, s ohledem na hosti u nás dosud v mraveništích nalezené, pak roku 1869: Seznam eských brouk, ve kterýchž spisech již skoro všickni naši myrmecophilní brouci uvedeni jsou. Od té doby elní entomologové v echách jako: JUDr. Kar>jl Skalitzký, MUDr. Otokar Nickerl, MUDr. Antonín Fleischer, MUDr. Jií Stein, JUDr. Clemens Rodt, v novjších létech pak JUC. Theodor

Krása a PhC. J. Roubal a jiní pracovali piln v tomto oboru. Též E. Wasmann, nejpovolanjší znatel života mravenc, zdržoval se po njaký as v Praze za úelem podrobného studia našich myrmecophil, než roku 1S94 vydal svj: Kritisches Verzeichniss der myrmecophilen und termitophilen Arthropoden. Dnes toto studium jest u nás tak dalece propracované, ze mohu sám po svých ptatí-icetiletých zkušenostech, s použitím nkterých dosud neuveejnných záznam otcových, pikroiti ku vydání základ- ního seznamu tohoto. Pro tenáe, kteí by povzbuzeni mým lánkem píšt chtli dále studovati brouky u mravenc žijící, chci ješt podati zde nkteré užitené pokyny pi sbírání myrmecophil. Wasmann dlí brouky u mravenc žijící na vlastní hosti jich, dále na brouky v hnízdech trpné a brouky pímo mravencm nepátelské, kteréž poslední druhy ukrývají se ped mravenci hlavn v okolí mrave- ništ. 3 ;

Pro entomologa jest ovšem pedevším nutno znáti dobe jednotlivé druhy mravenc u nás se vyskytujících; není jich mnoho a bhem jednoho roku lze se s nimi obeznámiti. U vtšiny mravenc sbírá se z jara od konce února do první polovice ervna pod kameny.

Horké slunné dny mén se k tomu hodí než dny zachmu- dešti. ené, je-li ovšem vlažno neb i po vlahém, mírném Tím zpsobem hledáme u Lasius niger L., tlavus Deg., umbratus Nyl., Formica fusca L. rufibarbis F., Myrmica laevinodis, scabrinodis a ruginodis Nyl, Tetramorium caespitum Ltr. a Tapinoma erraticum Ltr.

Pozorn vezmeme Ivámen hnízdo kryjící, obrátíme jej držíce v ruce a pozorujeme na spodin mravence se hemžící; brzy odkryjeme žluté Chennium neb Claviger, he již ernou, mravenci podobnou Centrotoma. Obyejn sedí brouci klidn na kameni, staphylini ovšem ile pobíhají vtšinou v hnízd samém v zemi; po prohlédnutí opt kamenem hnízdo opatrn pikryjeme, jinak nepikryté bylo by znieno.

Jsou-li v hnízd již larvy mravenc, mizí brouci. U Lasius fuliginosus Ltr. sbírá se v dutých stromech, jako jsou: topoly, lípy, duby, vrby a jiné. Prohlížíme trouch v nich tlící a listí do nich zaváté, též houby v nich rostoucí; není-li v nich listí, tedy si je sami listím suchým neb mechem vysteleme, lííce tak na brouky, kteí se tam za as ukryjí. U tohoto mravence možno hledati od jara až do zimy a rzné druhy brouk v rzných roních dobách se zde vystídají.

Lasius brunneus Ltr. tvoí kolonie málo jedinc ítající v rýhách starých strom, nkdy pod listím neb v trouchu shnilých paez; u nho hledáme bu pomocí podsívadla aneb vykuo- váním. Rzné vzácné druhy brouk vykouíme zde v dubnu, kvtnu a ervnu z puklin kry stromové, jako jsou Euryusa sinuata, iaticoUis neb i Batrisus Delaporti.

Podobn hledáme v paezích u Myrmica rubra L. a laevinodis Nyl. neb Formica truncicola Nyl. podsíváním kry a shnilé drti. Nejvdnjší sbírání jest v kupkách u Formica rufa L, tato hnízda i s jich okolím podsíváme a nalezneme Lomechusa, Dinarda, Notothecta a jiné druhy staphylin; v tchto hnízdech také brouci pezimují. Obyejn hledáme z jara až do ervence a pak opt na podzim. :

Použitá literatura

Joln. P r e y s s 1 e r : Verzeichniss 100 bohmischer Insekten. Prag 1790.

S c h m i d t Herm. Max (Gobi): Dissertatio de Pselaphis Faunae Pragensis. Prag 1836.

M árkel Joh. Christ. Friedr. : Beitráge zur Kentniss der unter Ameisen lebenden Insekten. Erstes Stúck. Germar's

Zeitschrift fiir Entomologie 1841.

Zweites Stiíck Germ. Z. f. Ent. 1844. Lokaj Em.: Život mravenc. Živa 1860, Lokaj Em.: Popsání hlavních druh mravenc v Cechách žijících s ohledem na hosti u nás dosud v mraveništích nalezené. Živa 1860. Lokaj Em.: Seznam eských brouk. Práce zoologické sekce pro prozkoumání Cech. Praha 1869.

E. W a s m a n n S. J. : Kritisches Verzeichniss der myrmekophilen und termitophilen Arthropoden. Berlin 1894. Ludwig Ganglbauer: Die Káfer von Mitteleuropa. Wien 1895. Josef Kliment: eští brouci. Nmecký Brod 1899. JUDr. Klíma Ant.: Catalogus insectorum faunae bohemicae. »Brouci«. Nákladem Spolenosti pro fysiokracii v Cechách. Praha 1902.

Staphylinidae. Ilyobates Kr.

n i g r i c o 1 1 i s Payk. L" Myrmica laevinodis Nyl. V Kri u potoka poátkem ervna. V náplavu v Hluboepích koncem kvtna, též s Myrmica laevinodis Nj^l. spolen.

B o n n a i r e i Fol. U Lasius niger (Skalitzký). Z jara ve Vraném chycen JUC. Krásou. Též pi Lasius brunneus Ltr. a alienus Forst. (Dle Wasmanna.)

AI e u o n o t a Thoms. rufotestacea Kr. U Lasius fuliginosus Ltr. V dubnu pod listím v Stromovce jednoho jedince jsem polapil. m a c e 1 1 a Er. Na zdechlém plži v Toušeni v kvtnu ve spolenosti Lasius niger L. nkolik jedinc.

Phloeopora Er. c o r t i c a 1 i s Grav. Jednou jsem ji nalezl v únoru ve Stromovce ve stromu s Lasius fuliginosus Ltr. Pezimuje a žije pod krami též bez mravenc. 36

Ischnoglossa Kr. c o r t i c i n a Er. V hnízd Lasius fuliginosus Ltr. nkolikráte ve Stromovce. V trouchli pod korou pi Lasius brunneus Ltr. na Štvanici, ve Stromovce. Pezimuje. Thiasophila Kr. a n g u 1 a t a Er. Z jara u Formica rufa L. Všenory. V Chuchli (Lokaj); asi po celých Cechách rozšíen. Též u Formica pratensis Deg. i n q u i 1 i n a Mark. Z jara u Lasius fuliginosus Ltr. v trouchu

strom ve Stromovce ; Cibulka (Skalitzký).

O X y p o d a Manuli.

r u f i c o r n i s Gyl. V starém dubu v Jirnách z jara u Lasius fuliginosus Ltr. etn. Na Závisti v starém buku (Lokaj). V Kri v ervnu pod listím s Myrmica laevinodis Nyl. dva jedince, v i 1 1 a t a Mirk. Na Závisti v buku u Lasius fuliginosus Ltr. z jara (Lokaj). U téhož mravence na Štvanici, ve Stromovce, na Cibulce, v Jirnách, ve Svtci koncem kvtna a v ervnu asto jsem chytal.

Dle Klimenta i u mravence erveného.

1 o n g i p e s Rey. Spolen s vittata v kvtnu a ervnu ve Stro- movce a na Závisti u Lasius fuliginosus Ltr. Vzácnjší druh.

s e r i G e a Heer. Pravideln u Foimica rufa L. V Cechách vzácný.

D o d e r o i Bernh. Dva jedince v ervnu pod listím v Kri ve spolenosti Myrmica laevinodis Nyl. formiceticola Marii. Na jae u Formica rufa L. Jednoho jedince chytil jsem v Kri pod listím pi Myrmica laevinodis Nyl. haemorrhoa Mamth. U Formica rufa L., pratensis Deg.,

truncicola Nyl, exsecta Nyl. Na jae i na podzim, u nás vzácný, a m o e n a Fairui. V Kri pod listím u Myrmica laevinodis Nyl. jednou v ervnu asi 100 jedinc.

t o g a t a Er. Na Závisti v buku u Lasius fuliginosus Ltr. (Lokaj).

Nalezl jsem ji roku 1872 v srpnu velmi etn v Krkonoších na Bílé louce pod lišejníky na velkých balvanech. Microglossa Kr.

g e n t i 1 i s Mcirk. Ve Stromovce u Lasius fuliginosus asto jsem

chytal. Pezimuje ; nalezl jsem ji 5. pros. a zase 20. února^

ovšem i na jae v dubnu a kvtnu. 37

p u 1 1 a Gyllh. U Lasius fuliginosus Ltr. Na Závisti (Lokaj),

u Chlumce n. C. ; ve Stromovce spolen s M. gentilis v témž

hnízd. Pezimuje a nalezne se i na jae. suturalis Sahib. Ve Stromovce u Lasius fuliginosus Ltr. n- kolik jedinc v kvtnu. Ve sklep chytal astji Lokaj. Aleochara Grav. s p a r s a Fainii. Ve Stromovce u Lasius fuliginosus Ltr. z jara hojn již 20. února chycen, tedy pezimuje. Z jara též na ; šáv strom hojný. spissicornis Er. Dva jedince z okolí Prahy (CoUectio Lokaj).

Dle sdlení p. PhC. J. Roubala u mravenc z jara ve Vraném

n. VI. chytil p. JUC. Krása. spadicea Er. U Lusius brunneus Ltr. V paezu topolovém na Štvanici ped léty jednoho jedince z jara. Homoeusa Kr. acuminata Mdrk. Na Závisti v starém buku u Lasius fuliginosus Ltr. astji (Lokaj). Ve Stromovce chytal Haber. V Toušeni na behu pod listím pi Lasius niger L. nkolik jedinc z jara,

D i n a r d a Marnili. Márkeli Kow. U Formica rufa L. Závist (Lokaj). eské Švý- carsko (Schonbach). Z jara v dubnu, kvtnu. den tata Grav. Pravideln u Formica sanguinea Ltr. eské Švýcarsko (Lokaj). Jablonné (SchmidtGobl). Kolem Prahy též ve smíšených hnízdech Formica fusca L. a rufibarbis F. pygmaea Wasm. Na Závisti, ve Všenorech, Mníšku, Vraném n. VI., Davli dosti hojn z jara u Formica rufibarbis F. a fuscorufibarbis For. Též u Formica fusca L. (Skalitzký). Lomechusa Grav. Formica s t r u m o s a F. Obyejn na pokraji jehlinatých les u sanguinea Ltr. Tak na Závisti, Všenorech, Karlov Týn, na Lísku u Berouna, v Jáchymov a jinde; asi po celých echách. Též ve smíšených hnízdech F. sanguinea Ltr.

a fusca L., taktéž u F. rufa L. v eském Švýcarsku (S:hón- bach). Pezimuje v hnízdech a nalézá se hlavn v dubnu

a kvtnu ; v horkých dnech též létá.

A t e m e 1 e s Steph. L. (dle Wasmanna). Pan p u b i c o 1 1 i s Bris. U Formica rufa PhC. Roubal jednoho jedince z jara v Nové Huti polapil. 38

paradoxus Grav. U Myrmica laevinodis na Závisti asn z jara pt jedinc (Lokaj), v Cliuchli (Haber). Pezimuje a vyskytuje se asn na jae.

emarginatus Payk. U Svtce již koncem února u Myrmica laevinodis dosti etn jsem sbíral. Též na Závisti a u Mníšku (Lokaj,) Není vzácný. V eském Švýcarsku u Formica rufa

L. (Schonbach). Pezimuje a nalezne se asn na jae ; ideji na podzim.

Z y r a s Steph.

H a w o r t h i Steph. U Lasius brunneus Ltr. pod listím na Štvanici v ervnu 1872 asi 100 jedinc spolen s drem Steinem jsem sbíral. V Kri v ervnu pod listím u Myrmica laevinodis. Zjištn v rzných krajinách Cech. fulgida Grav. Dva jedince z jara pod kamenem na Letné (Lokaj). V okolí Prahy kdysi etn sbíral Haury. Sousedství mravenc dosud nezjištno. collaris Payk. Obyejn ve spolenosti Myrmica laevinodis neb jednou též Formica fuliginosa Ltr. v Kri, na Závisti a jinde v kvtnu a ervnu pod listím. Kiesenwetter nalezl

jej u Lasius fuliginosus (Márkel 1. c ). Myímedonia Er.

h u m e r a 1 i s Grav. V hnízdech Lasius fuliginosus Ltr. v kvtnu všude dosti hojný.

c o g n a t a Mdrk. U Lasius fuliginosus Ltr. kol Prahy na Ci- bulce, Závisti. Ve Svtci u Teplic. eské Švýcarsko (Schon- bach). Vyskytuje se v kvtnu a není obyejný. funesta Grav. Po cel3>ch echách jeden z hojnjších u Lasius fuliginosus Ltr. v kvtnu spolen s Myrm. humeralis neb

laticoUis i lugens. si mi lis Mdrk. Vzácný na jaré u Lasius fuliginosus Ltr. Letná (Haber). eské Švýcarsko (Schonbach).

1 i m b a t a Payk. V Toušeni na behu pod listím pi Lasius niger L., též v Podbab neb na Závisti v dubnu a kvtnu. Po celých echách rozšíen (Lokaj). lugens Grav. Ve Stromovce u Lasius fuliginosus Ltr. v kvtnu dosti hojný; po celých echách rozšíen. lati co His Mdrk Jeden z etnjších druh u Lasius fuliginosus Ltr v kvtnu po celých echách,

D r u s i 1 1 a Leach. (Astilbus Steph.) )

39 —

canaliculata F. Nalezen astji pi Lasius niger L., flavus Deg., Tetramorium caespitum Ltr., Tapinoma erraticum Ltr.,

Myrmica laevinodis Nyl. Zajisté i u jiných mravenc. Oby- ejný tento brouk, a mravence napodobuje, nalezen bývá

za rzných okolností bez mravenc na jae i na podzim

pod listím, mechem i pod kameny. Myrmoecia Rey. confragrosa Hochh. Prvn v Cechách chytil na Závisti 15. V. 1873 Lokaj. Ve Vraném chycen Wasmannem; 13. V. 1903

též mnou a pozdji i JUC. Krásou. Nalezen u Tapinoma erraticum Ltr. v kvtnu. plicata Er. Prvn chycen na Závisti Drem Skalitzkým v kvtnu

1874 a téhož roku i mnou pt jedinc. Ve Vraném n. VI. v kvtnu 1903 tyi jedince jsem chytil. U Tapinoma erraticum v kvtnu. Notothecta Thoms.

flavipes Grav. Pravideln u Formica rufa L., též u F. pratensis Deg. a truncicola Nyl. (Wasmann). Po celých Cechách z jara hlavn na pokraji jehlinatých les,, není vzácný.

confusa Mdrk. Pravideln u Lasius fuliginosus Ltr. Ve Stro- movce koncem dubna a v kvtnu nkterý rok hojný. U Prahy

Dr. Fleischer. (Kliment 1. c.)

anceps Er. Pravideln u Formica rufa L., pratensis Deg., truncicola Nyl., exsecta Nyl. (Wasmann). V kvtnu kolem Prahy na pokraji jehlinatých les není vzácný; též eské Švý- carsko (Schonb;ich). Thamiaraea Thoms.

hospita Mdrk. Dle Gressnera u Formica rufa L. (Márkel 1. c.

též Ganglbauer 1. c). Na jae v kvtnu a ervnu na šáv strom, v echách vzácný. Amischa Thoms. (Amidobia Thoms.) talpa Tleer. Pravideln u Formica rufa L., pratensis Deg., truncicola Nyl., exsecta Nyl. (Wasmann). V echách sbíral

Dr. Fleischer. (Kliment 1. c.)

Ge os ti ba Thoms. (Pseudosipalia Seidl.) caesula Er. Na písitých místech pod kameny u Lasius niger L, též u Lasius fuliginosus Ltr. a Formica rufa L. (Gangl-

bauer I. c.) Z okolí Prahy jednoho jedince. (CoUectio Lokay ) Liogluta Thoms. (Plataraea Thoms 40

brunnea F. U Lasius fuliginosus Ltr. (Márkel 1. c.) V kvtnu a ervnu též na šáv stromové, v echách dosti vzácný.

Ptychandra GIb. hepatica Er. Dva jedince ze Štvanice pi Lasius fuliginosus. (Collectio Lokay.)

M e g i s t a Er. graminicola Grav. Pi Lasius fuliginosus Ltr. jednoho jedince 2. VI. 02 ve Velkém Oseku jsem vypodsíval. Kiesenwetter z Lužice (Márkel). eské Švýcarsko (Schonbach). Atheta Thoms. euryptera Steph. Ve Stromovce v hnízd pi Lasius fuliginosus Ltr. z jara nkolikráte jsem sbíral; jinak též na šáv stro- mové.

Xenota Rey. myrmecobia Kr. Pravideln u Formica rufa L. V echách vzácný.

Falagria Steph. th o raic a Ctirt. V ervnu pod listím pi Myrmica laevinodis Nyl. v Kri dosti hojný. Též na Závisti (Lokaj), nigra Grav. U Lasius niger L v Toušeni po náplavu jednou na jae v kvtnu pes 100 jedinc. Na Závisti u Tetramorium caespitum Ltr. (Lokaj).

E u r y u s a Er. sinuata Er. V rýhách kry strom pi Lasius brunneus Ltr. na Štvanici neb ve Stromovce jsem jej vykuoval v kvtnu

a ervnu ; též na Cibulce. laticollis Hcer. V trouchu stromovém pi Lasius brunneus Ltr. pezimuje, jednou koncem února v parku ve Svtci

u Teplic chytil jsem 25 jedinc, na Cibulce 24. II. letos jednoho jedince. eské Švýcarsko (Schonbach). castanoptera Kr. Dle Reittera pod korou bukovou pi Lasius

sp. ? V echách velmi ídký.

O 1 i g o t a Mannh. pusillima Grai^ Pi Lasius fuliginosus Ltr. koncem íjna ve Stromovce mnoho jedinc jsem chytil. Též pi Formica

rufa L. (Márkel 1. c.) Tachyporus Grav. (Lamprinus Heer.) erythropterus Panz. Prvn v echách chycen na Závisti u Tetramorium caespitum 15. IV. 1866. astji jsem jej tam 41

chytal v první polovici bezna, posledn 3 jedince 7. III. 1903. Ve Vraném n. Vit. JUC Krása chytil jej též na podzim. Pezimuje zajisté, saginatus Grav. U Myrmica laevinodis, ruginodis, scabri-

nodis Nyl., též u Myrmica rubra L., ba i u Formica rufa

L. a Lasius fuliginosus Ltr. (Márkel 1. c.) Koncem února

ve Svtci LI Myrmica laevinodis Nyl. 8 jedinc jsem sebral. Vrané n. Vit. (JuC. Krása). Chotbo (Dr. Rodt). Hvzda u Police (Koláj. Zajisté též pezimuje. Heterothops Steph. d i s s i m i 1 i s Grav. Pi Lasius fuliginosus Ltr. z jara ve Stro- movce, Jirnách, Svtci, dosti vzácný. quadripunctulus Grav. Dle Lokaje v starém buku na Zá- visti u Lasius fuliginosus Ltr., jinak z jara astji v náplavu.

Q u e d i u s Leach. (Ediquus Rey.) m i c r o p s Grav. U Lasius fuliginosus kdysi v Kanálské zahrad

pozd na zimu chytil jsem asi 30 jedincij ; na Závisti 2 jedince (Lokaj). Též na Hluboké, ve Stromovce a Svtci.

Drem Fleischerem také u Prahy sbírán. (Kliment 1. c.) Pe- zimuje.

(M i c r o s a u r u s Steph.)

b r e v i s Er. Z jara u Lasius fuliginosus Ltr. ve Svtci býval dosti hojný; též na Závisti, ve Stromovce, na Cibulce a na

Hluboké ; celkem jest vzácný, brevicornis Thoiiis. Zjistil jsem jej tyikráte vždy pi Lasius fuliginosus Ltr. jednou v lét v parku na Hluboké, ostatní 3 jedince chytila moje cho ve Stromovce koncem íjna 1902,

5. XII. 01 a 20. II. 05, všichni jsou J*. Velmi vzácný a pezimuje.

Hesperus Fativ. rufipennis Grav. V starém buku na Závisti u Lasius fuliginosus Ltr. z jara jednoho jedince (Lokaj). Ve Stromovce v hnízd téhož mravence chyti! jsem koncem íjna též jednoho jedince. Pezimuje, u nás velmi vzácný. O thius Steph myrmecophilus Kiesw. V Kri v dubnu v paezu u Lasius fuliginosus Ltr. dva jedince. V hornatých krajinách u Myr- Švýcarsko, mica rubra L. pod listím na zimu i z jara. eské Šumava, Rudohoí. s

Leptacinus Er. forinicetorum Miirk. U Formica pratensis Deg. a exsecta

Nyl. (Wasmann.) U Formica rufa L. (Márkel 1. c.) eské Švýcarsko (Schunbach). Závist (Lokaj). Není hojný v echách. Xantholinus Serv. a t r a t u s Hecr. U Formica rufa L., pratensis Deg. a Lasius fuliginosus Ltr. (Wasmann). Z okoH Prahy 3 jedince (Collectio Lokay). Nový druh pro eskou faunu, glaber Nordm. Pravideln z jara u Lasius fuhgniosus Ltr. ve

Svtci, na Štvanici, v Jirnách, ve Stromovce ; vždy vzácný, p u n c t u 1 a t u s Payk. U Lasius luliginosus Ltr. ve Stromovce

v zim i na jae stálý a astý host, nalezneme jej též jinde pod listim bez mravenc.

S u n i u s Steph. n e g 1 e c t u s Marii. U Formica rufa L. (Márkel 1. c), též u F. cunicularia. U Prahy jej chytal Dr. Stein.

S t e n u s Ltr. a t e r r i m u s Er. U Formica rufa L. a pratensis Deg. eské Švýcarsko (Schonbach). Vrdné n. Vit. JUC. Krása. Též PhC. J. Roubal. Na jae vzácný, cyaneus Baiidi. Tohoto St. glacialis Heer. velmi podobného brouka ulovil jsem na jae 1872 v jednom jedinci na Zá- visti v hnízd Tetramorium caespitum Ltr. Nový druh pro eskou faunu. Trogophloeus Marnili. punctatellus Er. Pravideln v hnízdech Tetramorium

caespitum Ltr. z jara na Závisti (Lokaj). Vrané n. Vit. (JUC. Krása). U Davle sbíral Dr. Fleischer se mnou. V nkterém hnízd dosti hojný. Thoracophorus Motsch. corticinus Motsch. U Lasius brunneus Ltr. (Schmidt-Gobl). U Prahy ve Hvzd ciyh jedince chytil Haber.

Pselaphidae. Euplectus Leacli. Fischeri Aííh. U Formica rufa L. (Wasm.); astji zjara ve starých paezech topol na Štvanici u Lasius brunneus Ltr. ve spolenosti Trichonyx sulcicoUis. K ar taní Reichb. Ve Stromovce v hnízd Lasius fuliginosus

Ltr. pravidelný host z jara i na podzim. Též ve starých vrbách, topolech kolem Prahy ne vzácný. 43

Trichonyx Cliaud.

sulcicollis ReicJih. Pravideln pi Lasius brunneus Ltr. v paezech topol na Štvanici býval hojný; též na Cibulce,

ve Stromovce, v Jelením píkopu i Kanálské zahrad. Z jara v kvtnu a ervnu.

Amauronyx Reitt. Már ke li Aiib. V hnízd Tetramorium caespitum Ltr. v dubnu

1872 na Závisti jednoho jedince jsem chytil ; tamtéž jej zjistil MUDr. Nickerl a Wasmann. Též v paezích (Dr. Fleischer). U Myrmica laevinodis Nyl. (Dr. Skalitzký). V e- chách velmi vzácný.

B a t r i s u s Lap. formicarius Aub. U Lasius brunneus Ltr. (Wasmann). V hornatých krajinách eských. eské Švýcarsko. (Schon- bach). Delaporti Aiib. U Lasius brunneus Ltr. v rýhách kry nebo v trouchu strom a v paezích z jara na Štvanici, Cibulce, v Kanálské zahrad. U Lasius fuliginosus Ltr. jednoho jedince jsem chytil v ervnu. U Myrmica laevinodis Nyl. v Kri pozd v íjnu jednoho jedince jsem chytil v paezu ha- brovém. U Myrmica rubra L. v paezu jsem jej chytil v ervnu. Pezimuje a jest vzácný; dá se též vykouiti. venustus Reichh. U Lasius brunneus Ltr. Již Dr. Schmidt-

Gobl jej u Prahy chytal. (Márkel 1. c.) Dle Dra Skalitzkého též u Lasius niger L. (Wasmann). Pezimuje a vyškytá se též na jae; vzácný.

Ch e n n i um Ltr. bituberculatum Ltr. Prvního jedince chytil v echách na Závisti Lokaj 20. IV. 1859 u Tetramorium caespitum Ltr. Od Závisti až do Davle v beznu a dubnu, též na podzim. Larvy lze pozorovati v hnízd. Vyskytuje se také ve spo- lených hnízdech Tetramorium a Strongylognathus testaceus Schenk. Ve Slabcích u Rakovníka (Dr. Kasper). Centrotoma Heyden. lucifuga Heyden. Prvního jedince v echách chytil Lokaj na Závisti u Tetramorium caespitum Ltr. v dubnu 1858, dru- hého pak 8. X. 58. Od té doby tém všemi zdejšími entomology chytán od Závisti až do Davle. V dubnu 1872 ulovil jsem jednoho jedince Centrotoma, který ml na pravém ty- kadle ješt tetí tykadlo tylánkové, od prvého lánku vy- 44 .

cházející; postoupil jsem jej p. Javetovi z Paíže. Na podzim v záí a íjnu jest mnohem vzácnjší než na jae v beznu a dubnu,

rubra Sanley. U Tetrimorium caespitum Ltr. ve Vranéml MUDr. Nickerl (Wasmann). Dva jedince na Závisti (Collectio Lokaj).

C t e n i s t e s Reichb. palpalis Reichb. Jednoho sameka chytil jsem na Závisti 9. IV. 1871 v hnízd Tetramorium caespitum Ltr. Též na Lísku u Berouna z jara pod kameny. V echách vzácný.

Clavigertdac.

C 1 a v i g e r Preyssier. testaceus Preyssier. Popsán roku 1790 Preysslerem ze Zbirova v díle: Verzeichniss 100 bohmischer Insekten od žlutých mravenc. Pravideln u Lasius tlavus Deg.. též u Lasius alienus Forst. (Lokaj) a Lasius niger L. (Wasmann). Z jara v beznu a dubnu kolem Prahy dosti hojný. longicornis Mull. Pravideln u Lafius umbratus Nyl. Prvn v Cechách chycen na Závisti Lokajem v dubnu 1857. Dle Wasmanna též u Lasius brunneus Ltr., niger L. a Myrmica

laevinodis Nyl. Sám jsem jej nalezl na Závisti z jara jednou

u Formica fuscoruíibarbis For. Márkel 1. c. také jej nalezl u Formica fusca L. a praví, že asi toto hnízdo bylo díve od F. flava L. opuštno a Cl. longicornis potom se tam vy- vinul. V Cechách jest vzácný.

Scydmaenidae.

E u t h i a Steph. scydmaenoides Steph. U Lasius niger L. pod listím na Zá- visti (Lokaj). Též ve Hvzd dva jedince (Lokaj). Na Cibulce jsem chytil na podzim jednoho jedince, u Strakonic také jednoho. Dle iMárkela u Formica rufa L. V Cechách vzácný. plicata Gyl. U Formica rufa L. (Wasmann). eské Švýcarsko (Schonbach). Cyrtoscydmus Motsrh.

Godarti Ltr. U Formica rufa L. (Márkel 1. c). eské Švýcarsko (Schonbach). Vrané n. Vit. JUC Krása.

E u c o n n u s Thoms. chrysocomus Sanley. Prvního v echách chytil na Závisti Lokaj u Tetramorium caespitum Ltr. 20. IV. 58, uril však 45 —

jej za Euc. claviger Múll Z jara v beznu a dubnu ze Zá- visti až k Davli v nkterých hnízdech etnjší. Chytil jsem

jej z jara 1879 také u Jiren. claviger MHU. Pravideln u Lasius fuliginosus Ltr. Mnou nalezen ve Hvzd v Kunraticích na jae. Též u Lasius niger L. (Dr. Skalitzký). V Cechách velmi vzácný.

Scydmaenus Ltr. ruíus Milll. U Formica rdfa L. (Wasmann). Na Štvanici pi Lasius brunneus H. IV. 59 chytil Lokaj, v roku 1871 dva jedince tamtéž chj-til Dr. Stein. Celkem vzácný v echách.

Hellwigi F. U Formica rufa L., též u La.ius fuliginosus Ltr. a brunneus (Wasmann). V Loketském kraji v Cechách (Gl.).

Sííphidae.

Anemadus Reitt. strigosus Kr. U Lasius brunneus Ltr. v trouchu topol na Štvanici 2. V. 1867 chytil prvn Lokaj, astji jsem jej tam s Drem Steinem chytal. Celkem vzácný na jae. Ne m ad US Thoms. anisotomoides Sýence. Pi Lasius fuliginosus Ltr. neb pi Lasius brunneus Ltr. pod listím v Kri a na Závisti v kvtnu asto chytán mým otcem a mnou. colonoides Kr. U Lisius brunneus Ltr. z jara vzácný v Cechách.

Trichopterygidae.

P t e n i d i u m Er. myrmecophilum Motsch. Pravideln u Formica rufa L. V e-

chách Drem Fleischerem sbírán (Kliment 1. c). Též prý u Lasius fuliginosus Ltr. (Wasmann). Gressneri Gillm. Pravideln u Lasius fuliginosus Ltr. Ped nkolika léty chytal jsem jej ve Stromovce v trouchu starého

jilmu u zmínného mravence velmi etn z jara i pozd na podzim pezimuje. ;

P t i 1 i u m Er. myrmecophilum Allib. Pravideln u Formica rufa L. V Ce-

chách sbírán Drem Fleischerem. (Kliment 1. c.) Neuglenes Thoms. apterus Guer. Ve Stromovce v trouchu starého jilmu ve spo-

lenosti Lasius fuliginosus Ltr. z jara i na zimu.

A d e r c e s Thoms. (Pteryx Matth.) 46

suturalis Heer. Ve shnilých paezech habr a jiných strom

u Lasius fuliginosus Ltr. neb brunneus Ltr. z jara i v lét v Kri a ve Velkém Oseku etn mnou sbírán. Endomychidae. Myrmecoxenus Chevr. subterraneus Chevr. U Formica rufa L., pratensis Deg. a exsecta Nyl. V Cechách sbírán Drem Fleischerem. (Kliment

1. c.)

S y m b i o t e s Redt. latus Redt. V hnízd Lasius fuliginosus Ltr. ve Stromovce na podzim dvakrát jsem našel. gibberosus Liic. U Lasius fuliginosus Ltr. na Závisti (Lokaj),

Ve Stromovce u téhož mravence astji na jae i na zimu jsem jej sbíral. eské Švýcarsko (Schonbach).

Cryptophagidae. Cryptophagus H.

q u e r c i n u s Kr. U Lasius fuliginosus Ltr. ve Stromovce býval

hojným z jara i na podzim. Totéž pozorování na Morav

uinil Dr. Fleischer s Formánkem. (Kliment 1. c.)

b i c o 1 o r Stiinii. (scutellatus Nevvm.) Ve Stromovce v trouchu starého jilmu u Lasius fuliginosus Ltr. jednou hojn jsem sebral pozd na podzim.

E m p h y 1 u s Er.

g 1 a b e r Gyll. Pravideln u Formica rufa L. eské Švýcarsko (Schonbach). \' echách vzácný.

Lathridiidae. Cartodere Thoms.

e 1 o n g a t a Ciirt. Pravideln v hnízdech Lasius fuliginosus Ltr. Na Závisti asto ve starém buku chytal mj otec, nalezen byl mnou na Cibulce, ve Stromovce, Jirnách, na Hluboké. Též u Tetramorium caespitum na Závisti pod kameny z jara. (Lokaj.)

L a t h r i d i u s H. angusticollis Gyl. U Lasius fuliginosus Ltr. ve Stromovce

hojn jsem sbíral na podzim i na jae. Též jinde pod listím a v trouchu bez mravenc, constrictus Thoms. Ve Stromovce v trouchu u Lasius fuliginosus Ltr. nkolikráte m.nou sbírán. Také jinde bez mravenc. 47

C O r t i c a r j a Marsh,

1 o n g i c o 1 1 i s Zett. U Formica rufa L. (Wasmann). V echách

chytán Drem Fleischerem. (Kliment 1. c.)

Cucujidac.

M o n o t o m a Ilbst. conicicollis Anb. U Formica rufa L. a pratensis Deg. (Wasm.) eské Švýcarsko (Se honbách). Jednou jsem jej chytil ve Velkém Oseku v ervnu, flavipes Kíinze. V paezech pi Myrmica laevinodis Nyl. ve Velkém Oseku poátkem ervna ti jedince jsem chytil. V Brandýse n. L. v trouchu dub Dr. Skalitzký. angusticollis Gyllh. U Formica rufa L. a pratensis Deg. (Wasm.) eské Švýcarsko (Schonbach).

Colydiidae. Oxylaemus Er. caesus Er. U Lasius fuliginosus Ltr. (Wasm) V trouchu dub u téhož mravence u Brandýsa (Dr. Skalitzký).

Nitidulidac. Omosiphora Reiít. limbata F. var. Skalitzkyi Reitt. U Lasius fuliginosus Ltr. pravideln mnou sbírána ve Stromovce, na Cibulce, vJirnách,

na Hluboké ; též pod listím jinde.

A m p h o t i s Er. marginata F. Pravideln u Lasius fuliginosus Ltr. zjara všude, v echách ne práv vzácný.

Rhizophagus //. parallelocollis Gyl. U Lasius fuliginosus Ltr. ve Stro-

movce pravidelný host na jae i na podzim. Jindj^ v hni- jících látkách rostlinných. Histeridae.

H i s t e r L. distinctus Er. U Lasius fuliginosus Ltr. v dutém topolu na Štvanici 23. VL 1858 jednou chytil Lokaj. Po druhé ve starém buku na Závisti u téhož mravence Velmi vzácný, ruficornis Grini. Na Zbraslavi v dutých topolech pi Lasius fuliginosus Ltr. nkolikrát sbíral Lokaj.

H e t a e r i u s Er. ferrugineus Ol. Již Jan Preyssler roku 1790 jej popsal z ech. Kolem Prahy v mraveništích z jara ne práv vzácný. Nejvíce .

u Formica fusca L., též rutibarbis F. a u Lasius niger L. \' kvtnu 1903 chytil jsem jej ve Vraném též u Tapinoma erraticum Ltr. Dle Wasmanna tnké u Formica rufa pra- L , tensis Deg., exsecta Ny\. a u Myrmica scabrinodis Nyl. Dend rop hilus Lcach pygmaeus L. V dutém topolu jednou chytil Lokaj. U Prahy též Haber; v eském Švýcarsku (Schonbach). Pravideln u Formica rufa L. a pratensis Deg., zídka u exsecta Nyl. (Wasmann). p u n c t a t u s Hbst. U Lasius fuliginosus Ltr. z jara v dutých stromech všude v Cechách, dosti vzácný.

A b r a e u s Leacli. gl o bos US Hojfin. U Formica rufa L. a Lasius brunneus Ltr. (AVasm.), též u Lasius fuliginosus Ltr. V eském Švýcarsku (Schonbach). U Prahy velmi vzácný.

A c r i t u s Le Conte. minutus F V Slabcích sbírán pod korou dubovou u mravenc hojn Drem Kasperem. eské Švýcarsko (Schonbach). Plegaderus Er. caesus ///í,''. U Lasius brunneus Ltr. v dutých vrbách a to-

polech kolem Prahy dosti hojný na jae i na podzim.

Scarabaeidae

C e t o n i a F. floricola H. Pravideln co larva žije u Formica rufa L. a pratensis Deg. (Wasmann). Výjimkou u Formica sanguinea Ltr. a Lasius fuliginosus Ltr. (Wasm.) Ostatní Cetonia jako:

aurata, marmorata a jiné žijí co larvy jen výminen u mravenc.

Cleridae. Corynetes Hbst. ruficornis Stiinn. Ve starém buku na Závisti u Lasius fuliginosus Ltr. z jara nkolikrát chycen mým otcem.

Anthicidae.

E u g 1 e n e s Westw. populneusF. V trouchu starých topol, vrb a lip pi Lasius brunneus Ltr. neb fuliginosus Ltr. asto jsem sbíral na jae

i na zimu na Štvanici, ve Stromovce, v Radotín. V Klímov Seznamu eských brouk není uveden, a Lokaj v seznamu eském jej uvádí. :

49 .

Ptinidae.

P t i n LI s L.

bidens Ol. Ve starém buku na Závisti u Lasius fuliginosus Ltr.

astji z jara i na podzim s otcem jsem chytal, také ve Stro- movce. Tenebrionidae.

O p a t r u m F. sobu los um L. Nkdy v hnízdech Formica fusca L. a sanguinea

Ltr. co larva ; též u Formica pratensis Deg. ( imago.) (Dle VVasmanna.)

C r y p t i c u s Ltr. quisquilius L. Co imago u Formica sanguinea Ltr. nalezen (Wasmann). Chytil jsem jej u Lasius niger L. a Tetramorium caespitum Ltr. Microzoum Redth.

tibiale F. Larva chycena u Formica rutibarbis F., vyvinutý

brouk astji pti iVlyrmica scabrinodis Nyl., Formica rutibarbis F. a sanguinea Ltr. (Wasmann).

Curculionidae. Trachyphloens Gemu. scabriusculusL. U Formica rufa L. nkdy hojný (Wasmann), sq uam ulatus 0//f. Ve Vraném roku 1903 v kvtnu u Tapi- noma erraticum Ltr ti jedince jsem sebral. Nový druh pro eskou faunu. Chrysomelidac. Clythra Laich. quadripunctata L. Na Závisti z mraveniš Formica íusca L. vychoval Lokaj. Dle Wasmanna též u Formica rufa L., pra-

tensis Deg., exsecta Nyl., sanguinea Ltr. i Camponotus liqui-

perdus Ltr., ba i Lasius flavus Deg. laeviuscula Ratzh. U Formica sanguinea Ltr. (Wasm.)

Auszug

Dem vorliegenden Verzeichnisse der in Bohmen bis dato sichergestellten myrmekophilen CoUeoptera lagen zu Grund die Arbeiten: Joh. Preyssler: Verzeichniss 100 bóhmischer Insecten. Prag 1790, wo bereits Claviger testaceus und Hetaerius sesquicornis beschrieben sind, ferner: Dr. Schmidt Hermann, Max: Dissertatio de Pselaphis Faunae Pragensis. Pragae 1836; in welchem 4 50

Werkchen bereits von myrmekophilen Batrisus-Arten und Chen- nium Ltr. Erwáhnung gemacht wurde. (Márkel erfuhr dann von Dr. Schmidt brieflich, dass bereits dem Dr. Helfer bekarint war, Chennium lebe bei Ameisen.) Die zwei epochemachenden Schriften Márkers: Beitráge zur Kentniss der unter Ameisen lebenden Insekten, erstes Stiíck 1841, zweites 1844 in Germars Zeitschrift fur Entomologie regten meinen Vater Em. Lokaj an zum fleis- sigen Studium der Ameisen und ihrer Gáste. Im Jahre 1860 der erschien von ihm in der Živa ein Aufsatz ; Das Leben Ameisen (bohmisch) und in demselben Jahrgange der Živa ein zweiter: Beschreibung der Hauptarten von Ameisen aus Bóhmen, mit Rucksicht auf die bei uns bisher entdeckten Gáste der Ameisen (bohmisch). Im Jdhre 1869 von demseiben: Das Verzeichniss der Káfer Bóhmens, in welchen Schriften schon fast alle unsere myrmekophilen Káfer Erwáhnung finden. Seit dieser Zeit ergánztjn viele hervorragenden Entomologen in Bohmen dieses Studium als da sind: JUDr. Karl. Skalitzký, AIUDr. Otokar Nickerl, MUDr. Anton Fleischer, MUDr, Georg Stein, JUDr. Clemens Rodt und in den letzten Jahren JUC. Theodor Krása und PhC. J. Roubal nebst Anderen; ja selbst der hervorragendste Gelehrte in Myrmeco- philis Herr E. Wasmann weilte einige Zeit in Prag, um sich mit unseen Myrmekophilen genau bekannt zu machen. Sein gross- artiges Werk: Kritisches Verzeichniss der myrmekophilen und termitophilen Arthropoden, Berlin 1894 lag mi vor bei der heu- tigen Abeit, in v^elcher ich meine fíinfunddreissigjáhrigen lo- kalen Efahrungen, theils auch genaue Data meines verstorbenen Vaters, die noch nicht veoffentlicht wurden niederlegte. Ich glaube, dass es an der Zeit war einmal ein Grund- verzeichniss zu veroffentlichen, damit man fúr die Zukunft in diesem Fache weitee Nova genau registrieren kann.

Hermafroditismus lateralis u Euchlo cardamines Lin.

Napsal Ph. C. J. Roubal, demonstrátor zoologie na eské universit v Praze.

Nový pípad hermafroditismu u tohoto motýle podailo se mi ped nkolika lety zjistiti na exemplái chyceném u Klatov. Jest to gynandromorphie laterální jevící se už frapantn ve zbar- vení kídel svrchní strany. Individuum to jest velké as jako nej- 51

vtší formy druhu loho, pi emž nápadný je znanjší rozmr strany pravé.

Pi studování vzácného onoho objektu zjistil jsem obojetné

znaky i ony, jež typu pevládajícímu náležejí jenom potud, pokud možnost toho dovolovala. Exemplá jest totiž starý, suchý, z ástí

i defektní, prachem zašlý ; byl praeparován amateurem. Jest to individium lateráln zbarvené na kídlech dle dimor- fismu pohlavního a to na levé stran samí, na pravé samicí.

Kídla této strany jsou delší, pední as 1 mm. poítáno v nej- delším prmru kídla. Levé (samí) pední kídlo má normální erveno-pomeran-

ové zabarvení v pední polovin ; tmavý roh jest mén intensivn zbarven než obyejn. erná skvrna jest v erveném poli velice malá což znan podmiuje nesymetrii vrchní strany. Tmavé zbarvení koen všech kídel tmavší a znanjší než u nor- málního jedince. Samicí zbarvení jest jako obyejn. Mramorov zelenavé kresby zadních kídel na

spodu nes^nnetrické — na samicí j^Btt^ ^ ,, t stran jsou totiž bledší, zvlášt pi hoením rohu a hoením okraji. Tím podána ta nejmarkantnji obojetnost našeho individua podmiující karak- teristika. '^*A:-

Hlava i thorax jsou normální. Sosák jest nepravideln sto- ený a suchý, nemožno tedy o nm íci nieho, Palpi zdají se býti stejné. Antenna náležející stran levé jest ponkud slabší. Nohy jsou symetrické. Interesantní jsou pomry stavby abdo- menu podélný šev jeho jest ; posunut k stran levé poínajíc lánkem tvrtým až ku konci. Zejmo, že genitální poruš, jakož

snad i genitálie vbec absolutn nemožno zkoumati. Zajímavé by tu as byly pomry, a jest chybou, že sbratelé vtšinou se spokojí tím, že konstatují takový pípad dle znak zevnjších a ze strachu, aby zkázy individuum nevzalo, chovají je celé ve sbírce a postaí jim, že jest na špendlíku. Radno tudíž, aby každý entomolog hned ve stavu erstvém anatomoval každého obo- jetníka — vždyf možno z rozpraeparovaných ástí, zde zvlášt ovšem genitálií, poídit praeparát lihový a ostatní ást se mže ješt mimo to napnouti jako obyejn. Jen málo jest známo pí- pad, kde zkoumány byly vnitní orgány obojetných Lepidopter; tak nejstarší zpráva známa v tom ohledu o Melitaea didyma (Frid. Klug), pak ohledána Gastropacha querci folia 4' roku 1825 (Schulz), a S m e r i n t h u s po pli roku 1867 (Gerstácker).

Jest interesantní, že úkaz hermafroditismu se tu objevil u motýle tak markantn vynikajícího zevn dimorphismem po- hlavním, í lépe eeno, že pomckou jest tento sexuální dimor- phismus, abychom byli upozornni na dvojtvárnost — bylo by totiž astji to možno konstatovati i u druhi jiných, avšak vt- šina entomolog všímá se pouze znak vnjších a mnohd}'' se jeví hermafroditické znaky jen ve vlastních orgánech pohlavních, nebo podmiují nesymetrii velmi nenápadným zpsobem. U rodu Anthocharis popsání obojetníci u A. Damone Feisth, A. Euphe- noides Stdgr. a u A. Cardamínes Lín. atd. (celkem u 4 specií rodu Anthocharis známo 43 exemplá hermafrodit). Ze známé mn literatury uvádím tyto dosud popsané gynan- dromorphní Anthocharis cardamínes L.

a) Samika s ervenou skvrnou na obou pedních kídlech (na spodu silnji znatelnou) perušovanou svtlými proužky podélnýíni. Bohosudov v Cechách. V. 1895.

b) Hermafroditísmus lateralis a to v právo strana (J, v levo 9- Ob tykadla stejn dlouhá, tlo se samekovými znaky. — Ve sbírce Daub Karlsruhe. (Nejpodobnjší pípadu našemu.)

hermafroditicky a to v c) Nedokonale právo 9 - v levo znaky obojetné. Tlo 9- Genitálie nemožno bylo ohledati. Coll. Daub, Karlsruhe. d) Pravá strana pedních kídel shora zdola a 9. (^ Q ; levé pední kídlo zcela 9- Zadní kídla, tlo, genitálie zcela 9- (Dle Hartmanna.) e) Levé kídlo pední 9 se stopami ervené skvrny, pravé jen na spodu jeví znaky jinak zcela — Nassavsko, Coll. (^ ; 9- Wiscott, Vratislav. /) Typus skoro úpln 9 až na slabé stopy ervených kreseb na pedních kídlech. — Coll. Wiscott, Vratislav.

g) Tj^pus (5*, jen pední kídla vykazují stopy kreseb jako to vtší, levé pak jen velmi slab. Štýr- je u $ , a pravé v míe ský Hradec. h) Cist 9 typ, ale pední pravé kídlo na spodu má slabé oranžové zabarvení. — Vratislav, Coll. Wiscott, Vratislav.

ch) Podobný exemplá ; mužský však charakter jeví se kresbami na spodní stran, jako normáln u cf tomu jest. — Góttinger, Coll. Wiscott, Vratislav. —

/ m) Dále jest pt exemplá hermafroditických ve sbírce Staudingrov, na nichž pevládá typus Q a již jsou obojetníky úplnými. n) Obojetný exemplá smíšených znak obou pohlaví jest konen pípad popsaný M. Gillmerem v Allgemeine Zeitschrift fúr Entomologie, VII. Bd., Nr. 10, 11 sbíraný Psenickou u Boho-

sudova v Cechách, který jest te ve sbírce H. A. Fassla jr. v Teplicích. Jest tedy pípad tuto popsaný nový a tím velice památný, že kídla tu jsou dle symetrické osy velice pravideln na stran

levé jako samí, na pravé pak jako samicí vytváena. I jinak zasluhuje pozornosti podobný úkaz, jesti známo, že hermafroditi Lepidopter jsou vždy vzácností, tak dle Frey-e pipadají 2—3 obojetníci na 100.000 normálních exemplá, dle Speyera jeden na 30.000 exemplá. Popsaný hermafrodit chycen byl u Klatov pod revírem Borem panem Kalousem ped nkolika lety.

Z literatury použito tchto pramen :

Gillmer M. : Funf Zwitter. Allgemeine Zeitschr. f. Ent. VII. Bd.

(1902) Nro. 10, 11. Pg. 208—212. Spuler: Die Schmetterlinge Europa's. Stuttgart 1904. Se hul z O.: Gynandromorphe Macrolepidopteren der palaeark-

tischen Fauna. lUustr. Wochenschr. f. Ent. Bd. II. (1896). Pg. 347—348. — Ueber den inneren Bau gynandromorpher (hermaphroditi-

scher) Macrolepidopteren. Illustr. Wochenschr. f. Ent. Bd. II. (1896). Pg. 199-202, 215-218. — Verzeichniss der palaearktischen Macrolepidopteren-Species, bei welchen bisher die Erscheinung des Gynandromorphis-

mus beobachtet worden ist. Berl. Ent. Zeitschr. Bd. XLI. Pg. 409-412. — Úbersicht uber die bisher bekannt gevvordenen Fálle von Gynandromorphismus bei paláarktischen Macrolepidopteren

nach Familien, Gattungen und Species. Allg. Zeitschr. f. Entomol. IX. Bd. Nro. 15716. (1904). Pg. 304—310.

Auszug.

leh beschreibe hiermit ein Exemplár des Falters A n t h o - charis Gardami nes Lin. r=Euchlo Cardamines 54

L i n. (1758), an dem ich einen schonen Fall von Hermaphrodi- tismus lateralis feststellen konnte. Die rechte Seite ist weiblich, die linke mánnlich, und das Fliigelausmaas der letzteren im Vergleiche zur ersteren geringer. Kopf und Thorax sind normál, die Palpi labiales scheinen gleich zu sein, der Rússel zeigt keine Abweichung. Die lángs der Oberseite der

Abdominalsegmente verlaufende Nath ist, vom 4 Ring angelangen, gegen links (also gegen die mánnliche Seite) verschoben und behált diese unregelmássige Lage bis zum Leibende. Im Uebrigen zeigt das Abdomen, insbesondere auf der Unterseite, keine Ab- normitáten. Gewiss wáre eine Untersuchung der Geschlechts- organe sehr interessant, leider ist eine solche unmóglich, selbst wenn man eine theilweise Beschádigung des Objektes riskieren woUte, da AUes trocken und eingeschrumpft ist. Der Genitalporus ist, soweit ich feststellen konnte, normál entwickelt. Die FiJisse weisen keine hermaphroditische Differenziation auf. Am markan- testen ist die Fárbung derFlúgel; scharf sticht ab die mánnliche Seite von der weiblichen. Einen vvunderbaren Anblick gewáhrt, wie eine habituell, d. h. eine in Fárbung, in beiden Geschlechtern so verschiedene Art, dieMerkmale beider Geschlechter im »Herma- phroditismus lateralis « so schon vereinigt. Wahrscheinlich tritt diese sonst seltene Erscheinung ofters auf, wird jedoch leicht bei Arten ubersehen, die einen viel áhnlicheren geschlechtlichen Habitus aufweisen.

Der Vorderílúgel der mánnlichen (linken) Seite ist zur Mitte orangeroth mit schwárzlichem Apex. Eine schwárzliche Makel befindet sich in der Mitte, ist jedoch schwácher ausgeprágt als auf der korrespondierenden rechten Seite. Die grúnen Z-ichnungen auf der Unterseite des Hinterfliigels zeigen auf den ersten Blick, was Stárke, Gruppirung und Schraffierung anlangt, einige Ab- weichungen, von jenen der weiblichen Seite. Die Mittelmakel auf der Oberseite des Vorderílúgels der weiblichen Seite ist grosser, nierenformig und tritt deutlicher hervor. Die griinen Zeichnungen des Hinternúgels sind etwas lichter und in der Anlage verschieden von jenen auf der mánn- lichen Seite. Beide Fliigel der weiblichen Seite sind merklich grosser. Dieses interessante Exemplár wurde bei Klattau (Bóhmen) auf einer Wiese unter dem »Bor-Revier« erbeutet.

Ganz anders entwickelt ist das Exemplár von Euchlo Cardamines Lin. [Hermaphrodit aber nicht Heimaphroditismus «

lateralis], das von M. Gillmer (Cothen i. A.) in der Allgemeinen Zeitschrift fur Entomologie, VII. Bd. (1902), Nro. 10—11. (1. Juni) beschrieben wurde und welches der Lehrer Herr Psenicka im Doktor-Gassel bel Mariaschein (Bohmen) gefunden hat. Das Exem- plár befindet sich gegenwártig in der Sammlung^ des Herrn H.

A. Fassl jr. in Teplitz.

Poznámka ke lánku o hermafroditismu u Euchloe cardamines. Krásné vyobrazení, a snad nejstarší vbec, nedoko- nalého hermafrodita druhu Euchloe cardamines nalézá se v pólo- zapomenutém spise: Hulfsbuch fiir Schmetterlingssammler von

Friedrich Treitschke, Víde 1844, na tabuli II. obraz ís. 5. Autor k vyobrazení podává na str. 21 toto vysvtlení;

»Man findet Hermaphroditen. die unvollkommen heissen, vveil beide Geschlechter sich an ihnen nicht scharf abschneiden,

sondern ihre Vermischung nur hie und wieder sichtbar ist. Bei Bombyx dispar kommt sie am oftesten vor. leh sah sie auch bei Bombyx quercus und zwei merkwúrdige solche Stiícke besitze

ich ; einen Bombyx carpini, mit gelb imd weiss gefleckten Flúgeln, mánnlichen Fiihlern und weiblichen Korper, dann einen Papilio cardamines, a n w elchem die lín ke Seite mánn- lich, die rechte weiblich ist; in dem Roth des mánnlichen Vorderflúgels ehlt aber lín ks ein Streif und dieser liegt rechts, auf der weib-

lichen, sonst einfachen, w e i s s e n S e i t e.«

Avšak tento r. 1844 Treitschkem uvedený exemplá existoval již ped r. 1816. Ve IV. svazku velikého díla: Die Schmetterlinge von Europa. Von Ferdinand Ochsenheimer; Lipsko 1816, na str. 155 stojí; »Pontia cardamines. Ich bemerke hier zwei sehr ausgezeichnete A u s a r t u n g e n in meiner Sammlung Das Weib hat auf" dem rechten Vorderflúgel, vom Aussenrande bis zu dem Mittelfleck, einen schmalen keilformigen orangefarbenen

Streif und einen kleineren gegen den Innenrand ; auf dem linken an dem schwarzen Mittelfleck, einwárts, ein orangefarbenes Fleckchen u. ein kleineres vor dem Aussenrande.

Z-!Jímavo je, že Ochsenheimer popisuje exemplá toliko jako "Ausartung*, tedy odrdu, a to odrdu samicí, kdežto pozdjší jeho spolupracovník Treitschke (jak známo po smrti Ochsenheimerov dokonil 17svazkové dílo: Die Schmetterlinge 56 von Europa sám Treitschke), který pejal sbírku po svém sou- druhu, nazývá týž exemplá hermafroditem. Tmito ádky chtl jsem zárove upozorniti na Treitschkv Hiilfsbuch, kterýžto spis není uveden v bibliografické ásti

Staudingerova Katalogu, a to ani v II. vydání (1871), ani v III. vy- dání (1901). Obsažnjší je bibliografie v II. vydání, kde citovány jsou i bezcenné knížky, jako na píklad: Zwanziger: Handbuch der Schmetterlingskunde, Víde 1844, anebo: Vogel Christian

Fried. : Chronologischer Raupenkalender, Berlin 1835.

Napoleon if. Kheil.

Hromadné objevení se Trichonyx sulcicollis Rchb. v Praze.

Ph. St. V. S. Matile.

Zajímavý tento Pselaphid vyškytá se dle souhlasných údaj rzných autor *) skoro vždy vzácn v koloniích mravenc Lasius bruneus a Ponera contracta, ve shnilých paezech, dutých stromech [&. podobn. Dne 13. ervna minulého roku naskytla se mi náhodou píležitost sbírati T. sulcicollis Rchb. za okol- ností zvláštních v samé Praze a to u velikém množství najednou Vc ta je tím zajímavjší, že, a díve již v Praze na Štvanici byl sbírán, dle údaj Lokayových, a také v Jeleních píkopech (Skalický), vždy bylo to jen ojedinle v nkolika málo exem- pláích. I Dr. Fleischer sbíral jej na Štvanici dle udání Klimen- tova. Já sbíral jej svrchu zmínného dne za okolností následu- jících : Dosti pozd odpoledne za parného dne kráel jsem na Olšanském hbitov po cest dlící oddlení IX. a X. Mezi byste poletujícími jinými hmyzy spatil jsem na jednom míst pele- tovati cestu veliké množství drobounkých brouk, kteí v zái zapadajícího slunce ervenav se tpytíce dobe byli na temnj- ším pozadí okolních k a pomník patrní. Pozoroval jsem delší chvíli tento úkaz na vedlejší lavice, až po krátké dob se západem slunce poal rej drobných tch brouk ochabovati, sletovali stále níže, až konen hromadn poali usedati všade na laviku, na níž jsem sedl, i na mj odv. Byl to, jak pozdji uril p. kol. Roubal, Trichonyx sulcicollis. V malé chvíli sebral jsem jich na 40 kus, nemohl jsem, bohužel, pro nedostatek

*) Redtenbacher: Fauna Austriaca, Die Káfer; Klimcnt : Ccští brouci ; Em.

: Kiifer von Mitteleuropa. Loká}' : Seznam brouií eských ; Ganglbauer Die lahviky více jich uschovati, ale tuším, že se nemýlím, když

odhadoval jsem poet jich do set ! V celých hejnech pomalu ješt dlouhou chvíli poletovali pes cestu. Teprve se zavátím chladnjšího vtíku podveerního ochaboval jich tah, až ustal

docela. — Vysvtluji si tento zajímavý úkaz tím zpsobem, že šastnou náhodou pišel jsem práv v den, kdy opustili nkde v okolí kolonie svých hostitel a hledali píhodná místa k na- kladení vajíek. Na témže míst chytil jsem v onen den také vzácného Ilyobates nigricollis Payk a Simplocaria semistriata

rovnž v letu. Když pak den na to navštívili jsme s p. kol. Roubalem onu lokalitu, podailo se nám asi po dvouhodinném pátrání uloviti jen 4 kusy Trichonyx, takže celé množství jich z pedešlého dne rozptýlilo se patrn už po okolí. Za to chytil pan Roubal dva krásné exempláe Blemus discus F. a Liodes calcarata Er. — Podotýkám ješt, že podobná pozorování mnoho mohou pispti ku poznání zajímav^é biologie našich Myrmecophil.

Fauna Bohemica.

Noví brouci pro eskou faunu.

Píspvek II.

Pan vrchní inženýr Karel Deworezky v Krumlov zabývá se jihoeskou brouci faunou již 20 let. Geometrické a stavitelské práce zamstntivají jej na švarcenberských panstvích mnohdy celé léto až do podzimu, tak že mohl vniknouti i do nepístup- ných kraj šumavských, kam turista, ba i pelivý sbratel jen s velkými obtížemi se dostane. Pebíráním poklad Šumavy obohatil seznam naši zvíeny o mnohé druhy, z nichž nkteré jsou boreální tvary z vysokého severu, patrn zbytky fauny postgiaciální, jež se pozdji do Alp a na sever uchýlila. Sbírky tyto mají pro nás velikou cenu vdeckou, protože se v nich nalézají jen brouci 'vlastnorun chycení pan inž. ; Deworezky s nikým nevymuje, a akoliv ode mne nkolik forem pijal, nezaadil je, jak jsem shledal, do sbírek svých.

Každý chycený brouk, by i jich bylo téhož druhu více, dostane íslo postupné a jest v píslušném »žurnálu« zanesen, kdy a kde a za jakých okolností byl chycen. Na podzim loského roku pekroilo toto adové íslo 40.000. Vru ideáln založená, uspo- ádaná a vedená sbírka. ^ 58 .

Použiv laskavého pozvání, obtžoval jsem pana inž. Dewo- rezkého v Krumlov celý den, ale pehlédnouti a to dosti spšn jsem mohl jen asi tetinu jeho sbirek. Srovnávaje nálezy tyto s katalogem pana Dra Klimy, nalezl jsem následující nova pro eskou zvíenu, jež si dovoluji Spolenosti Entomologické tuto pedložiti. Bembidium humeralc Stiirm. Severní brouk. U Muni- ckého rybníka u Hluboké, velmi vzácn3>. Dromius longiceps Dejean. Pány Rambouskem a Roubalem již oznámený byl chycen ve výsevu pod trouchnící vrbou též u Munického rybníka na Hluboké. Parnus luridus Erlchson. Samota Na Hradci (Hradzen) u Vrabe, u rybníka Bezdreva na Hluboké pod kameny. Calodera riparia Erichson. U Zelnavy vyset. Též u hlubo- ckého Bezdreva. Stenus pumilio Erichson. — Nmá Strouha u Vrabe u Bud- jovic. Rovnž brouk boreální. Stenus carbonarius Gylleithaí. — Dle Ganglbauera velmi vzácný. Okolo Krumlova v mechu zejména u drobných potk obecný. Též na Hluboké. Stenus niveus Fativel.. — V náplavu Vltavy u Pozdraz- ského mlýna nad Budjovicemi. Též u Langenbruckého rybníka u Horní Pian U Želnavy na kvetoucí Salix aurita. Vzácn3>. Euplectus carpathicus Reitter. — Vyset na svazích Kenov- ského (Krenau) potoka u Krumlova. Pozd na podzim. Bryaxis impressa Panzer. — Vyset ze sítiny u hlubockého Bezdreva, Na podzim.

Euconnus oblongus Sturm. - Byl již p. Drem Lokayem z Boubína oznámen. Pan inž. Deworezky vysel jej u Záluží u

Zlaté Koruny, jakož i u zícenin}^ Menštejna na Vltav. Choleva spadicea Sturm. — Ve vltavském náplavu u Pozd- razského mlýna.

Agathidium pallidum Gyll. — Ve sbírkách p. inž, Dewo- rezkého pod syn. varians Bech. Vyseto na Kleti (Schóninger), též u Zlaté Koruny. Lathridius Rybinskii Reitter. — Dosud nalezen ve východ- ní Halii a u jezera Neziderského, Vyset z rákosí na Hluboké. Lathridius nodifer Westwood. — Dle Ganglbauera v po- sledních létech do stední Evropy zavleen. Chum u Andreas- bergu vyset z hromady kompostu v nesetném množství. 59

Corticaria Mannerheimi Reitter. — Pod korou jehlinatých strom na Kleti (Schoninger). Corticaria saginata Mamterheim. — Ve sbírkách jako C. lapponica Zett. Vyset na stráních u Aiezipotoí (Nespoding) a u Krumlova. Meligeteš cocruleovirens -Fórster. — Smeten síkou u Zel- navy. Meligetcs brachialis Erichson. — Krumlov. Meligeteš atramentarius Fórster. — Na Galeobdolon luteum u Kenová (Krenau) na Kleti. (Dicerca furcata Thunherg. — Je sice známa z Cech, pro vzácnost však udávám nalezišt Písená (Prisnitz) u Krumlova na bíze, Weichseln u Krumlova na borovicích.) Agrilus betuleti Ratzebiirg. — Taktéž severní brouk. Kle- novice u Lhenic. Agrilus integerrimus Ratzeburg. — Weichseln u Krumlova na Daphne merereum. Aphanisticus emarginatus Fahricins. — U Vrabe u Bud- jovic smeten síkou na stráních. Melanotus crassicollis Erichson. — Na lískách a bízách u Zlaté Koruny. Ptinus sexpunctatus Panzer. — Hora Kluk u Kemže, smeten síkou.

Pogonochaerus bidentatus Thomson (syn. hispidulus Pili.) — V zim pod listím vyset u Písené a Kenová (Krenau) u Krumlova. Donacia versicolorea Brahms. — Podvesní rybník u Kemže v srpnu. Donacia sparganii Ahrens. — Již nížepsaným ze Šumavy oznámen. Langenbrucký rybník u Horní Plané. Donacia thalassina Germar. — Podvesní rybník u Kemže. erven. Donacia antiqua Kiinze. — Na podzim na Hluboké. Po- slední ti Donacie jsou severní tvary. Plateumaris consimilis Schrank. — Na Hluboké obecná, Krumlov. Plateumaris rustica Knnze. — Hluboká, Želnava. Brouk tento jest dle Reittra znám z Francie a východní Evropy. Coptocephala rubicunda Laicharding. — Nmá Strouha u Vrabe obecná. 60 —

Melasoma lapponicum. Linné. — Cist boreální zvíe. Nale- zen p. Deworezkým v rozsáhlém rašeliništi Todte Au u Volar.

Píšt dovolím si pedložiti ze sbírek pana vrchního inže- nýra Deworezkého ješt jednu možná ješt delší sérii.

eské Budjovice, 22. bezna 1905.

Dr. Jaromír Peirka.

Dipterologické stati v 3>Annales musei nationalis Hungarici«.

(Ron. 1903 a 1904.) Dr. K. Kertész v I. dílu ron. 1903 popisuje nový rod Taciiinisca se specií Tachinisca cyaneiventris, jejž ku Trypetidám a Pterocallidám adí a velmi zdailými obrázky prováži. Moucha vyskytuje se v Peru a Bolivii. Nkolik exempl. je majetkem uherského národního musea. — B. Lichtwardt v témž svazku pojednává o rodu Antiphrisson Low. (viz rod Asilus!), k nmuž dv nové specie (Thalhammeri a sareptanus)

piiríuje a popisuje. První z nich je novou specií pro Uhry. —

V II. svazku ron. 1904 popisuje Dr. K. Kertész nový rod

Turriger a specii Turriger frontalis z Vých. Indie. — Dr. P. S p e i s e r pojednává v témž dílu o nkterých rodech a druzích pupipar

a P. Stein o amerických Anthomyidách král. pírodovdeckého musea v Berlín a uherského národního musea v Budapešti.

Jan Pasiejík, odb. uitel.

Drobnosti.

Solenopsls fugax ze všech našich mravenc, pokud jsem mohl sledovati, má nejresistentnjší život Letos (1905) choval jsem v umlých hnízdech doma tém všechny mravence okolí pražského v koloniích žijící.

Solenopsis jsem ml ze Závi'Sti sbíranou 24. února a choval ji jednak jako samostatnou kolonii, pak jsem pidával vždy nkolik jich do rí^izných

kolonií jiných mravenc, a když úpln zašly tyto, vždy zstalj^ Solenopsis.

Ona pvodní slabá kolonie jest dodnes (pl dubna) úpln zachována

a vydrží bez potravy i celý msíc, kdežto jiní mravenci asto hynou, i když mají potravu i vlhko i stín. Roubal. 61

Sirex juvencus objevuje se v okolí Chudenic nkterá léta velmi hojn v lese »Obec« u Chlumské a zajímavo, že tehdy vymizí druhá, zde celkem dosti hojná specie S. gigas. V polenovém díví jsem jednou s panem Vorreithem v nkterém polen až 13 exemplár nasbíral. Roubal.

Spory o duši zvíat.

Referuje dr. Em. Rádi.

Probírati celou otázku o možnosti i nemožnosti srovnávací psychologie bylo by probírati otázku o podstat psychologie

vbec ; nebo základní myšlénka, na kterou takové spory vyjdou, jest, zdali a pokud jest možná objektivní vda o zjevech dušev- ních, o zjevech, za jichž základní vlastnost se uvádí, že jsou subjektivní. V tomto rozsahu vsak o srovnávací psychologii jednati málo by se hodilo do tohoto asopisu, nebo nezbylo by než rozbírati pouze filosofické soustavy a rzná pontí o podstat psychologie proto budu v lánku tomto referovati ; pouze o tch sporech, které vyšly ze studia života hmyz, o sporech, které v posledních létech se velmi ile vedly a teba positivního výsledku nemly, vzbudil}^ zájem odborník o tuto

ást vdy. Však i tak, zstávajíce pouze v oboru psychologie hmyz, zavadíme velmi asto o široce filosofické livahy.

Na dnešní názory o podstat srovnávací psychologie psobil hlavn darwinismus a uení o t. zv. psychofysickém parallelismu. Darwin sám jedná o vcech tchto v kapitole o pudu ^)

Praví tam ^), že pudová innost jest provádna živoichem bez zkušenosti, leda s trochou úsudku.

Nkteré pudy vznikly tím, že živoich navykl si njaké pvodn rozumn vykonávané jednání a toto zvykem se u nho zmechanisovalo a takto zmechanisovaný pud že se penesl d-

^) V následujícím užívám slova »pud« jako eského výrazu pro »instinkt«.

V posledních létech stalo se v naší literatue zvykem užívati cizích slov i tam kde máme domácí v tom falešném domnní, že ku p. slovo »instinkt« lépe se kryje s pojmem žádaným než »pud«. Toto mínní (a podobná v jiných pípa- dech) jest proto nesprávné, že ani instinkt nemá jedinou definici (rzní autoi pedstavu tím rozumí rzné vci) ; naproti tomu budí slovo pud živou názornou a není proto tak prázdným slovem jako »instinkt«.

2) Orig. of species Lond. 1895 S. 191 sq. «

dním na potomstvo. Ale takto vznikl leda malý poet pud. \'etšina a práv nejdležitjší pudy, jako jsou ku pr. pudy vel

nebo mravenc vznikly jinak. »Všeobecn se asi uzná ^), že pudy jsou pro zdar každého druhu v jeho nynjším život tak dle- žité jako tlesné struktury. Zmní-li se podmínky životní, jest aspo možno, že malé zmny pudu mohou bjH druhu pro- spšnj''; a možno-li dokázati, že pudy sebe mén se mní, pro by pirozený výbr nezachoval a stále nehromadil promny pudu až do toho rozsahu, v jakém jsou živoichu prospšný. To myslímjest pvod všech nejsložitjších a nejpodivuhodnjších pud. Škola Darwinova, držíc se všeobecn myšlénky, že pudy jsou zmechanisovaným pvodn rozumným jednáním, držela se

bu pímo výkladu Darwinova o pvodu pud -'), anebo — jako

t. zv. Novolamarckisté — ví, že pud}^ vznikly hlavn ddním individuálních zkušeností, anebo jdou za \\' eismann em ^) a všechny pudy vykládají pouze pirozeným v3''brem. Jaký rozsah a obsah duševní život živoicha má, o tom se tito autoi málo

vyslovují ; celkem však ví, že mezi lovkem a nižšími živo- ichy jest v duševním život pouze kvantitativní rozdíl, tak že mra-

venec ku p. jest duševn jakýms tuze omezeným lovíkem ; ba mnozí z nich (Btichner, Haeckel, Brehm) se zálibou

líí rozumnost i nejnižších tvor. Jak jsem se nahoe zmínil, psobilo za druhé na dnešní

názory o duševních zjevech u zvíat uení o t. zv. psychofysi- ckém parallelismu. Uení toto, ve své podstat velmi staré, pro- pracováno bylo zvlášt G. T. Fechnerem a tvrdí se jím, že duševní zjevy (pocity, vjemy atd.) provázeny jsou zmnami tlesnj^mi tak že pocitu ku p. ervené barvy odpovídá njaká objektivní zmna na sítnici a že tyto zmny objektivní tvoí celek pro sebe zrovna jako subjektivní. Vidím ku p. ped sebou zná- mého a jdu k nmu. Všechny zmny, které se pi tom na mn

a ve mn djí jsou pouze zmny materiální a silové : obraz zná- mého zpsobí na mé sítnici zmny chemické, které se rychle šíí až do sval, tam zpsobí pohyb svalu a tudy pohyb celého

tla. Vedle toho mám subjektivní pocity : vidím pítele, chci jíti,

cítím že jdu atd. Kdybych však náhodou byl pouh3> stroj, bez

'i Ibid. S. 192.

'-) Sem patí zvi. G. J. Roman es, Animal Intelligence 5. Ed. Lond. 1S92, H. E. Ziegler, Ueb. den Begriff d. Instinkts Verhandl. d. dcutsch. zool. Ges. Leipz. 1891.

^) A. Wcismann. Die Allmacht d. Xaturziichtung. Jena 1893. «

. bo vdomí, ale kdybych jinak fungoval jako živé tlo, všechny zmí- nné objektivní zmny (na sítnici, ve svalech atd.) daly se stejn a nikdo by nepoznal, že jsem bezduchý stroj, ponvadž práv o svých subjektivních duševních promnách nevím než já. Odtud, že dle této nauky duševní zjevy jdou pouze paralleln vedle tlesných sluje theorie ta psjxhofysický parallelismus. Jestliže však, jak tato nauka tvrdí, z pímé zkušenosti znám pouze svj duševní život, jak jest možná mluviti a zvlášt vdecky jednati o duševním život jiných lidí a dokonce zvíat? O cizím duševním život soudím — dle pívrženc oné nauky — podle analogie; vida, že u mne jsou urité tlesné zmny provázeny duševními a naopak, soudím, že také u jiných lidí stejné tlesné zmny jsou provázeny stejnými duševními a že také u zvíat objektivní jednání podobné našemu jednání prová-

zeno jest podobnými duševními pochody ; ím jsou zvíata svou organisací lovku podobnjší, tím bližší že jest i jejich duševní život našemu. Na tomto úsudku z analogie stojí skoro celá srovnávací psychologie zvíat.

Tak soudí ku p. E. Wasman n ') : »Fysiologická psychologie jistojist dokazuje, že zákonitý vztah mezi fysiologickými a psychickými dji jest nejen možný, nýbrž že vskutku jest. Ponvadž však každý lovk v sob vskutku tento zákonitý vztah poznává, jest logicky veden k tomu, aby jej uznal také u ostatních lidí. Piznáme-li však, že jest t nto vztah u všech lidí, nutno jest uznati také u tch zvíat, která mají podobn stavny smy- slové ústroje a na podráždní jich podobn reagují jako my. Tím myslím, jest jasn dokázáno, že jest užití úsudku z analogie ve srov- návací psychologii oprávnno, ba logicky nutno. Odmítáme -li vbec

úsudek z analogie, nesmíme pak tvrditi, že jiní lidé vidí, cítí, slyší atd., a to by byla patrn zcela nemožná skepse. Uznáme-li však zásadn, že úsudek z analogie jest oprávnn, nutno nám i piznati, že opatrné jeho užití ve srovnávací psychologii jest zcela vdecké.

Pívrženci tohoto názoru jsou velice etní ; z tch, kteí se pokusili na základ pozorování nebo rozumových úvah utvoiti si samostatný úsudek o duševním život zvíat, butež jmeno- vání zvlášt: W. Wundt^), E. Mach'"'), L. Edinger"*), K.

') Nervenphysiologie u. Tierpsychologie Biol. Centrbl. XXI. S. 27.

-) Vorles. úb. die Menschen- u. Tierseele. 3. Aufl. Hamburg 1897

*) Analyse d. Empfindungen. 3. Aufl. Jena 1902.

*J Hirnanatomie u. Psychologie. Berlin 1900. «

Groos'); sem možno poítati i A. Forela-) a E. Wa s man- il a ^). Autoi tito více všeobecn, že jest možno exaktn jednati o duševním život zvíat, hledí jej bu více filosoficky (jako ku p. Wundt) anebo ethologickým pozorováním (A. Forel, E. Wasmann) vystihnouti; odíkají se tch, kteí zvlášt niž- ším zvíatm pipisují píliš vysokou rozumnost, ale — až na Wasmann a — jiných než kvantitativních rozdíl mezi duší lidskou a zvíecí neuznávají. Z tchto theorií v nejnovjší dob odboil nový smr, za- stoupený nepíliš etnými mladými autory, kteí buto duševní život zvíatm, zvlášt hmyzu úpln upírají, anebo tvrdí, že není možno nco positivního o nm povdti a že jest tedy t. zv. srovnávací psychologie leda pavda.

K tomuto smru vedlo dvojí : jednak všeobecná velká nedvra exaktních biolog k t. zv. psychologiím zvíiat, ve kterých bylo vtšinou právem vidno cosi vdecky mén cenného, psto- vaného lidmi nedosti kriticky si vedoucími, jednak kritické studie ze srovnávací fysiologie, které ukázaly, že se dají mnohé reakce zvíat, zvlášt hmyzu, za rozumné a volní považované rozana- lysovati v pouhé mechanické reflexy. Tak na p. tvrdí ze starších H. Ziegler"*), že z pojmu pudu zvíecího teba jest vylouifi pojem vdomí, nebo, »kdo pak ví, kdy pes, ještrka, ryba, brouk, hlemýž, žížala, jednají v- dom a kdy nevdom. V pírodovd jest vždy na pováženou zavádti do njakého pojmu znak, o kterém nemžeme empiri- cky nic rozhodnouti.

' Podobn skepticky se vyjaduje fysiolog J. Loeb-), který odmítá psychologisující výklady o tom, jak housenky cítíce hlad hledají potravu, jak komái radostí taní atd. a ukazuje, že tyto životní projevy zvíat jsou pevné a jednoduché reflexy, které se dají zákonit mniti, a že v nich vle, radosti a pod. duševních projev zvíete nelze vidti. V možnost srovnávací psychologie však Loeb ješt ví a myslí, že základem jejím mže býti nauka o »associativní innosti pamti*. Jestliže živoich má

^ Die Spiele der Tiere. Jena 1896.

-) Expúriennces et rémarques critiques sur les sensations des Insectes. Cóme 1900.

•') Instinkt u. Intelligenz im Tierreich. 2. Aufl. Freiburg i. Br. 1899.

*) Ueb. d. Begriff d. Instinktes Verh. d. deutsch. Zool. Ges. 1892. Strana 121-136.

•') Einleitung in die vergl. Gehirnphysiologie u. vergl. Psychologie. Leip- zig 1899. é

OBSAH: MUDr. Em. \.c)ka.y: Colcoptcra myrmccophila bohemica str. 33. — Lin. str PhC. J. Roubal : Hermafroditismus lateralis u Euchlo cardamines 50. — Napol. M. Kheil: Poznámka ke lánku o hermafroditismu u Euchloe cardamines str. 55. — Ph. St. V. S. M aule: Hromadné objevení se Tri- chortyx sulcicoUis o Praze st. 56. — Fauna Bohemica: Noví brouci pro eskou faunu, píspvek II. (.MUDr. -lar. Peírka) str. 57. — Literatura: Diptcrologické stati v »Annales musei nationalis Hungarici*, (Jan Pastejík)

str. 60. —Drobnosti: Solenopsis . fugax (Rb.) str. 60., Sirex juvencus (Rb.) str. 61. - Dr. Em. R ádl: Spory o duši zvíat str. 61.

Knihovnický ád ESKÉ SPOLENOSTI ENTOMOLOGICKÉ (Societas Entomologica Bohemiae.)

1. žádný len nemá míti vypjeno souasn více než 5 knh a beze svolení výboru nemá podržeti je déle msíce. Každý nech prokáže se legitimací, jíž jest stvrzenka píspvkii.

2. Za knihu poškozenou nebo ztracenou požadována

bude náhrada plné její ceny.

3. lenové nemají práva knihy dále pjovati ani lenm ostatním, tím mén nelenm.

4. Jeden týden do roka dle ustanovení knihovníka a kontrolující kommisse mají býti všechny knihy vráceny do knihovny.

5. Kdokoliv by jednal proti uvedeným pravidlm nemá na dále býti pi^ipušten k vypjování knh, le se svolením výboru. Také zvláštní dovolení vypjiti si více knh nebo podržeti je déle udílí jedin výbor.

6. Kdo není lenem Spolenosti, nemá pístupu do knihovnv.

Poad schíizí obasných: 31. ledna, 21. února, 21. bezna, 18. dubna^ 16. kvtna, 13. ervna, 26. zái^í, 10. íjna, 24. íjna, 14. listopadu, 28. listopadu, 19. prosince. — Valná hromada 16. ledna 1906.

Vedle schzí obasných konány budou též schze vnované poaze výmn sbírek a to každou prvou sobotu po prvním msíce, tedy dne : 6, kvtna, 3. ervna, 8. ervence, 7. íjna, 4. listopadu a 2. prosince 1005 a 13. ledna 1906. ASOPIS

eské Spolenosti Eníomologické.

flcía Sociefatis Enfomologicae Bohemiae.

Roník IL 1905. íslo 3.

Redakní komité:

Pro. Pr. Klapálek,

í^ed. Napoleon M. Kheil, ProL Dr. Em Rádi,

P. flug. Kubeš, Odb. u. finí. Vimmer.

V PRAZE.

Nákladem eské Spolenosíi Entomeloglcké

Tiskem Dra Ed. Grégra a sijna.

pamt, t. j. jestliže reaguje na totéž podráždní v rzných dobách rzn dle toho, reaguje-li na podráždní po prvé nebo již po vícekrát, pak chce o nm Loeb viti, že má duševní život jinak nikoli. ;

Vedle J. Loeba byl to zvlášt J. v. UexkúlP), který v kritice Nagelových prací o ichu zvíat odmítal jeho psy- chologické výklady reakcí zvi. lenovc a žádal místo nich pedevším výklad fysiologický.

Také A. Bethe ve své studii o souvislosti stavby ústed- ního nervstva u Carcinus maenas s jeho reakcemi ^) odmítal nekritické stanovisko, dle nhož každý pohyb a každá reakce živoichova jest uvádna jako výron jeho rozumové innosti; nezíkal se sice úsudku z analogie jako základu srovnávací psychologie, vil, že zvíata mají pocity, pamt atd., avšak hle- daje njaký exaktní podklad pro jich poznání došel jako Loeb toho dsledku, že jen u tch zvíat možno pedpokládati njaký duševní život, která mají schopnost zmniti na základ osobní zkušenosti (pamti) své jinak ustálené jednání, která tedy bhem života svého nemu se nauí. Stoje na tomto stanovisku, zkoušel Bethe v další studii^), zdali mravenci a vely, hmyz asto za velmi rozumný považovaný vskutku jedná na základ njaké osobní zkušenosti, i jsou-li to pouhé automaty, které nemohou jednati jinak n.ž jedním zpsobem, který naped uhodnouti lze. Výsledky pokus pak dokazovaly Bethe-ovi, že vely a mravenci nic nejsou než prosté automaty, že nemohou mniti na základ njaké zkušenosti své jednání, že jsou pouhé »reflekní stroje^. Dokazuje o mravencích, že se neznají a že mravenci jednoho mraveništ jen proto na sebe neútoí, že napuštni jsou

podobným zápachem ; na mravence z cizího mraveništ útoí, ponvadž jinak zapáchá jestliže jej však potel Bethe vymaka- ; nou šávou z prvních mravenc a tím mu jejich zápachu dodal, mravenci jej beze všeho pijali za svého. Mravenci jdouce za potravou neorientují se dle okolí, nýbrž zanechávají za sebou jakous polarisovanou stopu, po této stop netrefí zpt, nýbrž jen ku pedu. Staí pejeti mravencm prstem pes jejich pšinku smazati jim tak stopu a mravenci netrefí dál. Podobn i u vel

^) Der Schatten als Reiz fúr Centrostephanus longispinus, Zeitschr. f. Biol. 1898.

'') Das Zentralnervensystem v. Carcinus maenas. Arch. f. mikr. Anat. 1898.

') Diirfen wir den Ameisen u. Bienen psychische Qualitáten zuschreiben?

Pnug. Arch. 1898. S. 15-100.

5 ;

66 .

shledal, že za pastvou jdou ist mechanicky a domov najdou

bez rozumových úvah : staí posunouti úl, nebo jej pootoiti a

vely netrefí dom, ale trefí, i když okolí papírem a p. zasteme atd. Že by si vely nebo mravenci své dojmy sdlovali Bethe rozhodn popírá. Bethe a Uexkúll, k nimž se pidal ješt Th. Beer uinili od tohoto stanoviska, kdy ješt duši u zvíat pipouštli, kdy však o uritých skupinách zvíat, o hmyzech tvrdili, že jsou neoduševnny, další ješt krok. Vidouce, že ani to jediné krite- rium duševního života, které Bethe uvedl, totiž jednání na základ zkušenosti, není dostateným podkladem pro exaktní psychologii, rozhodli se psychologii jakožto objektivní vdu vbec za nemožnou prohlásiti, ponvadž o duši jiných lidí a

zvíat nic positivního vdti nemžeme. Uinili tak lánkem ^), kterým navrhli, aby nejen psychologie jakožto vda o zvíatech byla odmítnuta, nýbrž aby se z exaktní vdy také odstranily ty názvy, které mají njaký psychologický podklad. Z vdy, která studuje reakce zvíat, má se pedem odstraniti slovo »vdomá

reakce* ; místo toho navrhují slovo antiklise (== zptný ohyb) místo slov smyslové ústroje chtjí íkati »receptory«, místo hmatových ústroj »tangoreceptory«, místo sluchových »fono- receptor3^«, místo pam »remanence podráždní* atd. Th. Beer

v dalším lánku ^) šel ješt dále a odmítal i slovo jako »vidti« a zavádí místo nho nové slovo »fotirovat« — ale to už zstalo na odborníky bez úinku. Návrh našich tí autor byl s málo výjimkami odmítnut a tuším, že dnes se ho ani autoi sami v jeho pvodní form nedrží. Podrobnjší odvodnní tohoto návrhu, zvlášt pak od- vodnní toho, pro o duševním život zvíat není možno vdecky

mluvit podal J. v. Uexkúll v polemice s Wasmannem^ Není možná srovnávací psychologie jako vda, tvrdí Uexkúll v tomto lánku, nebo t. zv. »fysiologická psychologie* jest potud, pokud studuje zmny v našich smyslových ústrojích a

našich nervech t. j. pokud pozoruje objektivní zmny, pouhou

^) Vorschláge zu einer objektivirenden Nomenklatur in der Physiologie

des Nervens}''stems. Zool. Anzeiger 1899. S. 275 sq.

'•') Die primitiven Sehorgane Wiener medic. Wochenschr. 1900 (také samostatn).

•'') Ueber dic Stellung der vergl. Physiologie zur Hypothese der Tierseele. Biol. Centr. 1900. S. 497 sq. 67 fysiologií. V té chvíli, kdy pozorované zmny v nervstvu se roz- šíily až do kry mozkové (místo, kam až, není dosud dobe známo) a kdy zane pozorování pocit, opouští fysiologická psychologie pozorování objektivní a zane subjektivní, ponvadž te zanou zjevy duševní, kterých tady díve nebylo. Tyto zjevy duševní nepovstaly z fysiologických, ponvadž tyto probíhají pro sebe jako uzavený celek. »Tu jest kardinální bod ^) celé otázky, který jest teba si náležíte ujasniti. Jestliže, jak jsme vidli, všude pohyb budí zase jen pohyb a etz píin a úink jest od té chvíle, kdy smyslový ústroj byl podráždn až do pro- vedení pohyb zcela uzaven, není možno, aby pohyb byl vedle toho ješt píinou njakého duševního pochodu.* Pojmy » pa- m*, »vjem«, »pocit« oznaující duševní zjevy nemají positiv- ního obsahu a oznaovati jimi njaké zjevy jest zbyteno a ne- pesno. »Hypothesa -) duše nemže ve srovnávací psychologii nic positivního vykonati ; jedno však zmže : mže zpsobiti nenapravitelný zmatek.*

Proti tmto do krajnosti vyhnaným dsledkm o psycho- fysickém parallelismu mnoho se bránili entomologové zabývající se studiem života hmyzího, zvlášt H. v. Buttel-Reepen, E, Wasmann, A. Forel. Zkušenosti jejich bránily jim, aby pi- stoupili k theorii Betheov o mechaninosti života hmyzího a všeobecné jejich názory nutily je, aby proti Betheovi a Uex- kúllovi možnost vdy o duši zvíat hájili.

H. v. Buttel-Reepen, nepouštje se do theoretických diskusí, vyvracel jednotlivá udání Betheova o velách a dokazoval, že není pravdivá Betheova domnnka, vely že by nemnily reakce dle vnjších okolností, a ponvadž je mní, že nejsou to reflekní stroje ve smyslu Betheov. Ve velmi podrobném a tení hodném rozboru ') ukazuje zvlášt, že vely nereagují vždycky stejn na zápach svého úlu (Nestgeruch), nebo vely bez královny pebhnou snadno do cizího úlu v jiném zápachu, že zbloudilé vely, nesou-li potravu, bývají pijaty

i cizím úlem atd., ukazuje, že vely mají schopnost sdíleti si (zvukem) dojmy, dokazuje, že Bethe-ovy pokusy o orientaci vel v pírod byly nepesný atd. O duševním život soudí však Buttel-Reepen nemnoho jinak než Bethe: »Pikneme-li zví-

1) Ibid. S. 499.

-) Ibid. S. 501.

3) Sind die Bienen Reflexmaschinen ? Biolog. Centrbl. 20, 1900. S. 97 sq. 5* . 6cS

eti vdomí i nic, záleží pouze na našem subjektivním odhadu, avšak otázka, mže-li se zvíe uiti a zkušenosti nabývati dá

se rozhodnouti objektivn. Vidíme, že vely ukazují i pi orien-

taci i pi jiných výkonech známky z ásti výborné pamti; dále myslím, že jsem ukázal, že vela má vedle barevných

vjem i vjemy tvarové a že má bohatou schopnost sdíleti své dojmy velmi vyvinutou »zvukovou eí«, že mže dále zkuše-

nosti sbírati, uiti se a associace dojm tvoiti atd. ; nemohu tedy souhlasiti s Bethem, který upírá vele schopnost shro- mažovati zkušenosti a íditi dle toho své jednání. \'ela jest patrn daleko pokroilejší než »reflekní stroj «.^) Ponkud mén kriticky než Buttel-Reepen odmítal ná- zory Betheovy A. Forel. Znaje zvlášt zpsob života mravenc dokazoval Betheovi, že jeho pokusy s mravenci byly nepesný a neúplný a že nkteré jsou už staršího data. O duši

zvíat má Forel názory své zvláštní ; neví v psychofysický

parallelismus a hájí t. zv. monistickou identitu duše a tla ; konkrétn vyjde však tato theorie na totéž jako parallelismus, soudí totiž Forel následovn^): »Psychologie není možná bez psychologie srovnávací. A fysiologie nervových ústedí bez psychologie není než konglomerát útržk bez hlavy, která by mu smysl dávala. Musíme tedy a rádi a neradi studovati psychologii a fysiologii v jejich vztazích k sob srovnávajíce jejich vý- sledky atd.« V mnoha láncích dále polemisoval proti mechanistm E. Wasmann. U zvíat, zvlášt pak u mravenc, kterými se Wasmann speciáln zabývá, rozeznává reakce reflektorické (jedin) vedle nich pak rozumové a pudové ; u lovka ješt

jednání. ^) Reflektorickou reakcí myslí reakce stejnotvárné a šablonovité, »reflektovické pohyby plynou z pouhých mechanism nervových, duševní prvek, pocit, není u nich podstatnou sou-

ástí. Jinak však u pudových dj ; tu zasahuje pocit jako pí- ina, zpsobující úelné pudové chování*. Na jiném míst'*)

pak praví : » Instinkt jest pedn a hlavn pud smyslového sna- žení po uritých vcech a innostech, jejichž úelnost leží mimo

dosah poznání jednajícího subjektu . . . « Rozum naproti tomu

') Ibid. S. 302.

^) Sensations des Insectes V. Ptie. Rivista die Biologia generále III. 1901.

(Také samostatn.) S. 33.

=*) Instinkt u. Intelligenz im Tierreich. Freiburg i. Br, II. Aufl. 1899. S. 7.

*) Ibid. S. 20. 69 jest »výhradnš schopnost poznávati vzájemné vztahy pojm a z nich odvozovati závry. Obsahuje tedy schopnost abstrakce,

t. j. schopnost z nkolilía pedstav spolené jim ásti shrnouti a tak obecné pojmy tvoiti. Obsahuje schopnost rozvahy, která mže pemýšleti o pomrech mezi prostedky a úelem, o pomru mezi sebou, jako jednající osobou a svými iny, a která tudy dává rozumné bytosti sebevdomí a schopnost rozumného, volného jednání. ')« W as m a n n (jesuita) obnovuje tímto svým. uením vdom scholastickou psychologii a snaží se dokázati, že tato není tak nepijatelná, jak se líí. Vedle Tomáše Aquinského vidí svého pedchdce v Reimarovi,^) který podobn pud a rozum jako jenže dv zcela odlišné schopnosti duševní proti sob postavil ; Wasmann spolen se scholastiky se domnívá a usilovn dokazuje, že zvíata mají pouze pudy a žádný rozum, kdežto lovk

vedle pud i rozum. Konkrétn rozvedl Wasmann tyto názory ve spise o duševních schopnostech mravenc,'') vnovaném vy- vrácení názor Betheových.

Celkem možno íci o Wasmannovi, že jeho názory o srov-

návací psychologii jsou z moderních — ani W u n d t a nevyjí- maje — nejpropracovanjší; nikoli však proto, že by je byl Wasmann sám byl propracoval, nýbrž proto, že pijal bez svého výhrady psychologii scholastickou ; tam, kde se pokusil ze nco pidati, jako pokus zakládati psychologii pouze na úsudku z analogie a pijati psychoíysický parallelismus, tam ukázal velkou

nedslednost : s Aristotelovou a scholastickou psychologií se psychologie opená jen o analogii spojovati nedá. Samo sebou se rozumí: chvále jeho scholastickou psychologii, netvrdím ješt, že by byla správná.

Vedle uvedených autor ješt mnozí jiní zasáhli do diskusse o duši zvíat; hlavní repraesentanty jsem však, tuším, uvedl všechny.

Co vzešlo z této diskusse? Bethe se pesvditi nedal, ale vida nezdar svého pokusu, ustoupil a nechal vbec diskusse; Forel a Wasmann se mají za vítze, ale nedvra v jejich psychologii mravenc a vel po útoku fysiolog jen vzrostla;

n Ibid. s. 16.

-) H. S. Reimarus, Allgemeine Betrachtungen Uber die Triebe der Tiere, hauptsachlich uber ihre Kunsttriebe. 3 Aufl. Hamburg 1773.

^) Die psychischen Fáhigkeiten der Ameisen, Zoologia, Stuttgart 1899. 70

teba zvítzili, i jejich postíiveni jest oteseno ; a ponvadž od nich nelze už ekati, že by srovnávací psychologii na nové a zdravé nohy postavili, nezbývá než ekati, že v budoucnu nkdo jiný tak uiní. Nebo jist jest pravda, že taková vda, která by celá opírala se jen a jen o analogii a nemla ani jedi- ného pímého fakta (taková jest psychologie W a s m a n n o v a a F o r e 1 o v a), taková vda by byla leda kuriosum a žádná vda. Na druhé stran jest ale pímo absurdní tvrzení lysio- log á la Hethe, že objektivní psychologie není možná; psychologie, i psychologie zvíat jest jist i jako objektivní s pímými objektivn zjištnými psychologickými fakty pracující vda možná, jen si nesmí hráti se školskými abstrakcemi, jako jsou pocity, pedstavy a podobné rekvisity školních uebnic u zeleného stolu sestrojené, nýbrž musí studovati spoleenský život, ošetování mladých, sháku po potrav a podobné objektivní a pece psycho- logické zjevy.

Pachyrhina iridicolor Schunimel jako škdce epy cukrové.

Napsal Aul. Vitmaer v. \\x. \'in(>lir;ulu.

V kvtnu letošního roku (19U5) vyskytl se na cukiovkových polích u Stedokluk, severn od Prahy, škdce, jenž dle oznámení hospodá iní tmto citelné škody.

Vzácnou laskavostí p. Ph. Dra. J. Uzla bylí mi škdcové, muší to larvy, opateni a dodáni. Aby mohla býti totožnost jejich prokázána, bylo teba škdce anatomovati. Mikroskopickým i makroskopickým badíiním vyšlo na jevo, že škdcové jsou patrné larvy tiplice Pachyrhina iridicolor Schummel, kterou sice již popsal Beling (Verhandlungen der kaiserl. kÍMiiglichen zoologisch-botanischcn Gescllschat in Wien, XXVlll. Band, strana 39.), ale hlavn jen dle zevních znak, které velmi poslouží tomu, kdo již zná typ larev Pachyrhin. Popis Belingv zní do- slovn takto: Larv: Bis 12 mm lang, 3'3 mm dick, ganz aus- gestrcckt bis 18 mm und darúber lang, graugelblich, zuvveilen schmutzig bráunlichgrau, mít stark durchschcincndem dunkelm Darminhalte. Die gewohnliche Behaarung ziemlich stark, dic

1 laare schwarzbraun, mit langcn, dunnen, weissen Spitzen. Kie- fernkapsclschvvarzbraun. llinterstigmen gross, kreisrund, schwarz- «

braun, mit hellerem Rande und dunkeler Scheibe, um etwa den ein und ein halbfachen Durchmesser des einen von einander entfernt. Von den vier Hautzapfen am Obenrande des Stigmen- feldes die beiden áusseren schmal, lang und spitz, die beiden inneren meist schmaler und kaum halb so lang, im Uebrigen gleichfalls spitz und mehrenteils etvvas genáhert stehend, an der inneren Basis eines jeden dieser beiden mittleren Hautzapfen ein kleiner schwarzbrauner Punkt. Die beiden Hautzapfen am Unterrande des Stigmenfeldes kurz, stumpflich, an der Spitze der Innenseite mit einem scliwarzbraunen Punkte. Unterhalb eines jeden Stigma ein ziemlich langer, schwarzbrauner Quer- strich. After der eine weibliche Míicke vorgebildet enthaltenden Larv wasserhell, stark vvulstig vortretend, an jeder Seite des Wulstes ein stumpflicher, seitwárts gespreizter Hautzapfen. Podobn dle vnjších znak charakterisoval Beling larvy rodu: Die Larven der mir bis jetzt bekannt gewordenen Arten der Gattung Pachyrhina sind den Larven der Tipula-Arten sehr

áhnlich. . . . Von den vier Hautzapfen am Oberrande des Stig- menfeldes am Ende des Aftergliedes sind die áusseren beiden in der Regel lang und spitz, die inneren beiden kiirzer, etwas dúnner, auch in der Regel einander etvvas genáhert. — A popisy Belingovy teba prohlásiti za pesné, pece nejsou do té míry spolehlivý, aby vyluovaly pochybnost. Mimo to ani Brauer ve své základní práci (Die Zweiflúgler des kaiserlichen Museums

zu Wien, III. Systematische Studien auf Grundlage der Dipteren Larven etc. Denkschriften der kaiserlichen Akademie der Wis- senschaften. Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe, XLVII. Band, 1883. Str. 21.) necharakterisoval larev Pachyrhin, spokojiv se toliko larválním popisem podeledi Tipulinae, jejž doprovodil pknými vyobrazeními. Ani Zetterstedt, ani Fabricius, ani Brauer ani Beling nevyobrazili larev Pachyrhin. Bouché jediný vykreslil

ve svém díle larvu druhu Pachyrhi na p r aten si s na tab. 3. Z posledních udání vysvítá, že nevyzní na prázdno nová práce o larvách rodu Pachyrhina, nadtož pak, když jest jejím úelem starší názory potvrditi a novými objevy je podepíti.

Pharynx (obr. 1. ph.) poíná dutinou ústní, která jest ome- zena v právo a v levo mandibulemi s maxillami, nahoe labrem a dole rudimenterním mentum. Teprve v tak zvané schránce jícnové (Schlundgerúst autor) pikládá se na pharynx zauzlina nadjícnová. Shluk nervových zauzlin tvoí tu veténko ze 4 gan- glií; se tetí jest komissurou spojeno ganglion podlouhlé, které se pikládá po stran na pharynx. Toto umístní ganglia nadjícno- vého dokazuje zejm, že zkoumaná larva patí do skupiny Poly- n e u r a B r a u e r. Po obou stranách pharyngových nalézají se etné žlázy. Dalším dvodem pro zaazení larvy mezi Polyneura stala se schránka elistní (Kopfkapsel autor) ili nepravá hlava,

/jri/X

Škdce epy cukrové. 1. ph rz: jícen, g = nervové zauzliny. 2. Schránka elistní a jícnová; Ibr z= labrum, md zz: mandibulae, ant zzz tykadla. 3. Obe schránky se spodu. 4. Labrum s bradavkami, brizzchitin. obrouek. 5. Schránky se strany. 6. Mandibula. 7. Maxilla. 8. Terminální plocha po-

sledního lánku ; k =:: vnitní komolce, h nz komolce dolní, st := stigma.

9. Larva 1 : L — Vyobrazení 1., 4., 6. a 7. znan zvtšeny; 2., 3., 5., a 8. zvtšena v pomru 16: 1. keré jako takové chybí ganglion nadjícnové, jak bylo výše vy- znaeno. Nepravá hlava (schránka elistní) napolo ukrývá se v prvém segmentu tla larvího. Schránka elistní nese na dorsální stran dv tykadla troj- lenná (ant. obr. 2. a 5.). Autoi udávají pro tipuly tykadla 73 dvojlenná. Chceme-li je následovati, tož nám bude znamenati, že dvojlenná tykadla Pachyrhin jsou opatena válcovi- tým pívskem. Basální antenální lánek jest zakulacený a znané veliký, druhý lánek jest tení, válcovitý, tetí pak ili pívsek teba oznaiti za velmi tenký a krátký. Tento se objeví teprve pod drobnohledem nebo pod velmi ostrou lupou. Smrem proxi- málním vidti jest na schránce elistní dva hrbolky, které patí již labrum. Oba hrbolky jsou obklíeny pevným chitinovým

obloukem (obr. 4. br.). Terminální plocha hrbolk jest podstaty

kožnaté. Obkliují ji 4 skupiny šttinek: pední skupiny skládají se ze 4—5 šttinek, zadní dv skupiny mají po jedné šttince (obr. 4.). Uprosted, tedy pesn termináln, zdvihají se ti mohutné šttiny na basálních bradavkách. Vnitní z nich jest

velmi široká, pi basi opatena hustými brvami ; snad jest to njaký citový orgán. Larvy tipulí mají také na labru tyto hrbolky, podobn upraveny; dle Braueravšak jednodušší. Dvojzubé mandibule znaných rozmr vy- nikají zcela zeteln ze spodu labra (obr. 2. a 5. md). Zuby

jejich jsou tup zakoneny (obr. 6.), kdežto zuby larev tipul dle vyobrazení Brauerova mají jen dva velmi ostré a veliké zuby. Osamocené maxilly tipulid posud nikdo nezobrazil. Na ma- xillách druhu Pachyrhina iridicolor Schumm. lze postehnouti lobus externus s makadly podoby bradavkovité a lobus

internus s charakteristickými brvami pro tento lobus i u ji- ných hmyz. K lamelle vnjší (lobus externus) pipojuje se chi- tinová šupina (snad cardo neb labium), ozdobená dvma dlou- hými šttinami, které trochu penívají pes labrum (obr. 7.: ex z= lobus externus, in = lobus internus, plp =:= palpus, c= chi- tinová šupina). Rudimentární mentum (obr. 5. m.) jest po- sázeno zuby: jedním proximálním a temi po každé stran. Tím se liší larva Pachyrhin od larev tipulí, které mají na mentum celkem 8—11 zub. Mentum jest na medi- anní ose prolomeno, což platí též pro tipul y, a je Brauer nakreslil neprolomené, tedy celistvé. Palpi maxillares zdobí ter- minální jemné papilly, které snad slouží uritému vnímání. Schránka jícnová skládá se ze dvou mohutných pleurálních desek kornoutovit ventráln a dorsaln zahnutých (obr. 2. a 3.

pl.). V medianní ose na dorsální stran v pedu splývají ob pleurální desky v jediný kuželovitý celek, jenž vysílá 3 chitinové tyinky, z nichž jedna leží práv v medianní ose, druhé dv pak tsn podél stední tyinky. Tyto postranní tyinky složeny jsou 74

ze dvou lamell, z nichž spodní penívá svrchní v podob zdán- liv lánkovaného pívsku (obr. 2. a 3. p.). Pod tyinkami vine se jícen, v pedu nad ním a v zadu pod ním probíhá páska ner-

vová. Schránkou jícnovou liší se také larva pachyrhin od larev tipulí. Tipuly mají tuto podél dorsální medianní osy široce rozevenou, Pachy rhiny dosti tsn se- venou.

Pro rozpoznání larvy druhu Pachyrhina iridicolor Schum.

jest velmi dležitá destika anální (anální pívsek — obr. 8.). Pod horními vnitními komolci (obr. 8. k) nalézá se po jedné

erné tece (pi zvtšení : malý trojúhelníek), mezi stigmaty (obr. 8. st.) vidti jest také dv teky, pod stigmaty vine se erná ára a spodní hrbolky (obr. 8. h.) zdobí na vnitní ploše ernohndá skvrna.

I< Belingovu popisu larev nutno ješt poznamenati, že je

každý kroužek tla rozdlen ve ti vrásky (obr. 9.) a že šttiny se usadily na prvé vrásce tetím lánkem poínajíce. Dle našich laboratorních pokus neprospívá larvám — soud dle larev tipulí — pílišné sucho. Ve vinohradských sadech larvy tipulí sthovaly se ze záhon do zem pod kei, když záhony pohnojili umlými hnojivy. Mimo to se larvy sthovaly po každém ranním silném zalévání, což trvalo skoro 14 dní.

Ku konci dkuji vele P. T. p. Dru Uzloví za vzácnou píze, projevenou mi zasíláním potebného materiálu.

Auszug.

1. Die Larv vvahrscheinlich von Pachyrhina iridicolor Schum mel hat heuer im Mai auf den Rúbenfeldern beim Dorte Stedokluky nordlich von Prag groszen Schaden gemacht. 2. Sie weicht von Brauers Abbildungen der Tipuliden- Larven in der Form der Maxillen, Mentum und von der Be- schreibung durch die nur in Vierzahl radiár gestellten Fleisch- zapfen ab; die zvvei weiteren Zapen sind nur kleine Warzen unterhalb der Stigmen.

3. Die Maxillen haben einen inneren abgesonderten Teil, den Lobus internus, und einen Lobus externus mít Maxillarta- stern, die eingliedrig sind und proximal einige Papillen tragen.

Lobus internus ist an den Seiten mit mehreren starken Borsten besetzt. 4. Auf der Innenfláche der Mandibeln stehen zvvei Zahne. :

75 — ^

5. Die Warzen auf dem Labrurn sind gross und mit festen Chitinringeln umschlossen. Inmitten der Terminalfláchen sitzen drei Borsten, die wahrscheinlich Sinnesborsten sind. Die Chitin- ringe tragen ringsherum Chitinborsten. 6. Die Fúhler sind dreigleidrig. Ihr erstes und zweites Glied stimmen volll

Ephemeridarum species quatuor novae.

Prof. Fr. Klafálek.

1. Ephcmerella major. n. sp.

Corpus nitidum pallide brunneum, tliorace superne lutes- cens, oculi rubro-castanei, pedes et forceps lutei, setae unicolores, albae. Alae hyalinae, venis albidis.

Maris segmentm octavum latere triangulariter acute productum in processum segmentm nonum paullulum superantem. Segmentm nonum ventrale in medio rotundate dilatatum. Pedes genitales triarticulati ; articulus primus brevissimus, secundus longissimus, ante apicem coarctatus Penis tubulis usque ad apicem connatis, parallelis, apice rotundatis. Tlo ervenav svtle hndé, svrchu

na stední i zadní hrudi žlutavé. Oi naervenale kaštanové, nohy a klíštky plodidlové žluté, štty ist bílé. Kídla sklovit prhledná s žilkami blavými, málo nápadnými.

U (5* osmý kroužek zadekový jest po stranách protažen v troj úhly zub, Appendices s;enitales maris: ,./ v,, v ,. j'i- , -Z . ^ který ponkud presahuie zadní kraj ^ „ ^ ^ •' A. Ephemerella major n. sj>. •' ^ devátého kroužku. Kroužek devátý jest na stran bišní mezi koeny noh plodidlových siln okrouhle rozšíen. Nohy plodidlové jsou trojlenné ; lánek prvý jest nej- kratší, druhý velmi dlouhý, ped koncem siln zaškrcený, takže • 76 zdánliv jsou nohy tylenné jeho vnitní strana malými chitino- ; vými zrníky jest siln drsná. lánek poslední jest dovnit zahnutý a podlouhle vejitý. Pyje má ob rourky pevn srostlé, asi parallelní, na konci jsou zaokrouhlené a mezi nimi jest okrouhlý výkrojek, podél stední áry jest bišní plocha prohloubena, ímž jest srst obou rourek naznaen.

Délka tla (^ 9 mm., kídla 10 mm. 9 neznáma.

1 (^ Stolac (Ig. Winneguth).

Velikostí tento druh blíží se asi E p h. h i s p a n i c a Eat., ale veskrze svtlé nohy nepipouštjí totožnost obou druh.

Rhitrogena vulpecula ;/. sp.

Thorax, venter et pedes postící luteo-brunnei, abdominís apex et dorsum marginibus anteríoribus exceptis brunneum, pedes antici paullulum obscuriores quam postici, tibiae anticae apex anguste niger, femorumque omnium signa nigra non ampla sed maxim conspicua. Setae lutescentes apicem versus albídae, juncturis basalibus vix obscurioribus. Alae anticae vitrinae, dimidio basalí et pterostigmate suffuso, nervis longitudinalibus, tribus primis exceptis, et transversalibus omnibus fuscis, valde conspí- cuis; costa, subcosta et rádius usque ad bullám luteae. Alae postícae seu totae vítreae, seu antea vix suffusae.

Femina pallidior, signis femo- ralibus distinctis, alis totís vitreis.

Maris pedes genitales pallide brunnei, quadriarticulati. Penis binus, tubulis cylindricis, apice subito dilatato, extern in dentem acutum producto. vSegmentum nonum ventrale rotundate dilatatum, in medio circulariter excisum. Long. corporis maris 1 1 mm., feminae 8'5 mm., long. alarum (^ 12 mm., 9 llmrn., Appendices geniiales maris:

^^- Rhitrogena vulpecula n. long. setarum ^T 27 mm. sf. U sameka jest hru, bich zadeku a oba zadní páry noh žluto-hndé, zadeek na konci a na hbet hndý vyjma pední kraje kroužk hbetních, které jsou svtlejší. Prvý pár noh nco tmavší než zadní s koncem holení úzce erným ; erné znaky na stehnech jsou sice malé, ale velmi zetelné. Štty jsou žlutavé. : ;:

ke konci blavé, jen na dolní ásti slab ervenohnd kroužko- vané. Kídla pední jsou v konené polovin irá, v dolní pli slab rezav, nkdy sotva patrn nabhlá, s žilkami podélnými, vyjma ti prvé, a všemi pínými ernohndými zetelnými žilka krajní, pikrajní a vetenní jsou až k plamce žluté. Kídla zadní irá, nebo naped stží nabhlá. Samika jest celkem bledší, jednobarvá, s kídly irými a árkami na stehnech zetelnými. Nohy plodidlové jsou svtle hndé, tylenné. Pyje je dokonale dvojitá, ob rourky jsou válcovité, na konci náhle pohár- kovit rozšíené a vn v ostrý zub prodloužené. Devátý kroužek bišní jest na zadním kraji okrouhle rozšíený a uprosted vy- krojený. Délka tla J 11, 9 8-5 mm., délka kídla (^ 12, 9 11 mm., délka štt (^ 27 mm. Lubla 19, V., Zidan most 15. V.

Druh tento patí do skupiny s e m ico lo ra ta, od níž liší se ponkud svtlejší barvou tla a štt, ale zvlášt nápadn kídly, jejichž zbarvení na koen je žlutší a žilky ponkud ná-

padnjší ; také tvar pyje jest význaný.

Rhitrogcna brenncriana n. sp.

Corpus olivaceo brunneum, mesonoto superne fusco. Oculi obscure brunnei, pedes antici obscure brunnei, in femoris medio fere fusci, postici pallide viridescenti brunnei, femorum par alterum in medio obscurior; setae brunneae, strictu- rae basales tantum fuscae. Pars anterior 3.^— 6. segmenti dorsalis pallida, sub- pellucida, alae vitrinae. Numeri proportionales tarsorum anticorum maris

1 : 5-68: 5-44: 5*22 : 1.5. Maris segmentm nonum ventrale obtuse triangulariter productum. Pedes genitales obscure brunnei quadriarticulati. Penis binus, utraque eius pars cylindrica, apice pauUulum dilatata ac extern pro- 9-5 Appendices genitales maris ducta. Corporis long. mm. alarum

C. Rhitrogena brenneriana long. 1 1 mm. n. sf. Tlo zelenav hndé, svrchu na stední šíji kaštanové. Pední nohy tmav hndé, jejich stehna uprosted ješt tmavší. Druhé dva páry svtlé, zelenav žluto- 78 hndé, stední stehna uprosted se slabou temnjší skvrnou. Štty hndé, ke konci svtlejší, jen na koen kaštanov krouž- kované. Prostední kroužky hbetní na zadeku v pední své ásti svtlejší a ponkud prosvítavé. Kídla se žilkami erno- hndými, ale jemnými.

U (5* jest pomr lánk chodidel pedních:

1 : 5-68: 5-44: 5-32: TS. Nohy plodidlové tmavohndé, tylenné. Pyje ze zetelných dvou samostatných rourek složená; každá rourka jest na konci ponkud rozšíena a na vnjší stran protažena. 9 neznáma. Délka tla ^f 9-5 mm., délka kídel 11 mm. 2 (^ p. Dra. F. Kempnyho z Tirol, sbírány Galvagnim na Brennerské silnici. Druh tento jest patrn z píbuzenstva K. semic olorata, ale liší se od všech druh neobyejn krátkým prvním lánkem chodidlovým.

Ecdyurus flavimanus n. sp.

Corpus nitidum fuscum, mesonoto fere nigro, pronoto utrinque ante alarum basim linea conspicua flava signato. Pedes antici fusci, tarsis flavis, articulationibus et linea externa articuli primi, quae šunt fuscae, exceptis; pedes postici flavo-brunnei. Setae pallide brunneae, articulationibus angustissime nigris. Alae nitidae, bases versus subinfus- catae, venis longitudinalibus brun- neis, distinctis, transversalibus incoloratis, tenuissimis. Numeri proportionales maris tarsorum anticorum : 1:1-2: 1-4: 106: 0-56. Maris pedes genitales ílavo brunnei, quadriarticulati. Penis apicem versus dilatatus, utrinque oblique truncatus.

Appendices genitales maris : Tlo leskle kaštanov hndé D. Ecdyurus flavimanus n. sf. svrchu, .. ^ na mesonotu temer erné ; na pední šíji táhne se od koene kídel pedních šikmý ná- padný žlutohndý proužek; podobný proužek táhne se na bocích od koene kídel zadních šikmo dol a do pedu. Pední nohy jsou ernohndé, konená ple stehen v jistých polohách 79 ponkud svtlejší, chodidlo docela svtle žlutohndé vyjma klouby a úzkou vnjší áru na lánku prvém, které jsou kaštanové. Nohy zadní jsou žlutohndé, jen úzká vnjší ára na stehn, skvrna na holeni pod kolenem a klouby chodidlové jsou ernohndé. Štty jsou svétlehndé v dolní polovin, se zetelnými a úzkými ernými kroužky na kloubech lánk. Kídla velmi jemná, ke koenu ponkud zakouená s podélnými žilkami tmavohndými zetelnými, pínými bezbarvými, velmi jemnými a stží viditelnými. 1'2 1-4 0*56. Pomr lánk pedních chodidel: 1 : : : 1-06 : Samí nohy plodidlové jsou žlutohndé, tylenné, pyje na koen pioblá chitinovaná, ke konci trojúhle rozšíená, na konci na každé stran šikmo seíznutá, ve stední áe, na koen s nápadným svtlým okrouhlým vyniklým knoflíkem a od nho do. zadu prohloubená. Délka tla 10 mm., kídel 11 mm., štt asi 22 mm. 9 neznáma. Jediný (^ v mé sbírce z Erdweisu poblíž Cmuntu (Gmúnd) na hranicích esko-rakouských 7. VI. Druh tento jest velmi odchylný svou žilnatinou ode všech posud známých. Pomrem prvých dvou lánk pedních chodidel i tvarem pyje pibližuje se E. fluminum, ale již pomr i. 2. a na 3. jest jiný ; také svtlejší barva pedních chodidel upomíná jmenovaný druh. Nápadná žlutá páska na hrudi ped koenem kídel jest vyvinuta jako u E. lateralis, k nmuž ponkud i tvar pyje vede.

Prof, Dr, Fr. M. Brauer.

Na samém sklonku minulého roku v požehnaném vku odešel jeden z nejelnjších entomolog: Friedrich Moric Brauer, jehož jméno dobe bylo známo nejen jako specialisty v ome- zeném oboru, nýbrž také jako výborného zoologa vbec. Podá- váme zde struný nástin jeho života i snah.*)

*) Pisatel, a stál v osobním styku se zesnulým, pece neml po ruce potebných dat a obrátil se proto na kustoda p. Ant. Handlirsche, který b}^ žákem zesnulého a choval krátkou jeho autobiografii, se žádostí, aby napsal struný životopis pro as. . Sp. Ent. P. Handlirsch však oznámil, že chystá obširnou biografii Brauerovu pro Verh. d. k. k. zool . bot. Ges., kde též ve svazku LV. str. 126 — 166 vyšla, a dovolil, aby výtah její byl v »Casopise« uveejnn. 80

Brauer narodil se jako syn Ant. Justusa Brauera, zámož- ného kupce, který z Oldenburgu do Rakous se pesthoval, a druhé jeho manželky Louisy, pocházející z Hannoveru, dne 12. kvtna 1832 ve Vídni, ztratil otce roku 1839, matka však provdala se r. 1842 optn za Dra Viktora Ivanice, známého operateura kamene. Již jako hoch ml zálibu ve hmyzu, která zvlášt buzena byla venkovským rázem okolí jeho rodného domu na Mariahilf, a nalézal dostatek porozumní jak u svých nej-

bližších píbuzných, tak i uitel. Na gymnasiu, které navšt- voval od r. 1843 — 1853, sešel se jako se spolužákem a druhem v zálib ^Gustavem Gózsym a seznámil se s kustodem Vin- cencem KoUarem, Jiím Frauenfeldem, Dr. H. Hagenem. Absol- vovav po nkterých nesnázích s maturitou gymnasium vstoupil

na medicínskou fakultu vídeskou. V kvtnu 1854 ztratil i matku a roku 1856 oženil se s Leontinou Boschetty, dcerou právního rádce. Složiv první medicínské rigorosum s vyznamenáním one- mocnl tžce tyfem a ponvadž studie valn ho netšily, pijal, aby pece jakousi existencí rodin opatil v íjnu 1861 místo mimoádného vdeckého pracovníka pi dvorních pírodních

sbírkách. Teprve r. 1871 odhodlal se složiti zbývající zkoušky, aby dosáhl titulu doktorského a mohl se habilitovati na filoso- íické fakult vídeské (1872); za dv léta dosáhl mimoádné professury, r. 1876 jmenován byl kustodem a po dvou dalších

létech dopisujícím lenem císaské Akademie vd, r. 1884 stal se ádným professorem universitním, roku 1888 ádným lenem Akademie, roku 1898 editelem zoolog, sbírek dvorního musea. Dosáhnuv sedmdesáti let poal však rychle scházeti, až 29. pro-

since 1904 smrt vysvobodila jej z tžké a bolestné chorob}'; poheb konán posledního dne toho roku. Povahy byl Brauer prudké, a sám rád byl aggressivním, tžce nesl útoky jiných a polemiky jeho bývaly ostré pes to ; však nebyl nikterak domysliv na svou práci, ba spíše skromný. V osobním styku byl velmi milý a ochotný, když prolomena byla hráz ostychu; v rozprávce rád se vracel do dob minulých. Byl bystrý pozorovatel a spíše mužem iniciativy, než aby pun- tikásky provádl obsáhlé kompilaní práce. Proto jeho práce obsahují množství nových fakt a pozorování, a teba že základní jejich ideje zstaly, pece v jednotlivostech leckdy opravy po-

tebovaly a doznaly; tím také lze si vysvtliti leckterý prudký útok kritiky, který mu bylo snésti. Celý dlouhý svj život zasvtil vdecké práci a první 81

Z jeho spis" pocházejí již z doby gymnasijních studií. Jsa 18 let stár pedložil první své pojednání v pírodovdecké spolenosti založené W. Haidingerem, v jejíž >Abhandlungen« roku 1850 vyšlo (Beschreibung und Beobachtung der Oesterr. Arten der Gattung Chrysopa) ; mimo tuto práci ješt 12 jiných, posud cenných, vyšlo v dob jeho gymnasijních studií. První jeho práce vesms mají za pedmt Neuroptera (v Linnejském smyslu) a teprve po roce 1854 obrací pozornost svou k dipterám. Ze 189 pojednání a spis (odkazujeme k podrobnému výpotu po- danému Handlirschem, 1. c.) zvláštní zmínky zasluhují: Neu- roptera austriaca, která byla dlouho jedinou pírukou urovací, Monographie derOestridenje posud vzorem, jak by mly jednotlivé skupiny monograficky býti spracovávány, vSystematisch-zoologische Studie n, kde poprvé rozvrhl hmyz na parallelní vývojové ady a Die Zvveiflú- gler des kais. Museu ms zu Wien, jímž položil základ k soustav dipter. Jeho pozorování biogická a zpracování sveného mu materiálu celé ady výzkumných cest (Novarra, Godeffroy, Semper atd.) jsou bohatou studnicí vdomostí. Brauer byl estným lenem mnoha entomologických spo- leností, roku 1868 dostal zlatou medailii pro umní a vdu, roku 1889 ád železné koruny III. tídy, roku 1894 rytíský kíž bavorské koruny, roku 1902 titul dvorního rady a krátce ped smrtí komturní kíž ádu Frant. Josefa. Kpk.

Fauna Bohemica.

1. Seznam eského hmyzu blanokídlého.

P. Augustin Ktihes.

Tímto dopluji seznam v prvním roníku tohoto asopisu na str. 26. Jako vely, sbíral jsem i jiný hmyz blanokídlý inten- sivnji pouze na Kolínsku, jinde jen mimochodem. Jest pak: B =: Babice u ían, K =: Kolín, M =: Manice na Kouimsku, Ms = Maria Sorg u Jáchymova, O = Obora u Ziželic, S = Su- šice v Pošumaví, V =; Veltruby na Kolínsku. íslice za jménem místa znamená msíc.

A. Hymcnoptera monotrocha.

I. ele: Chrysididae Mocs.

1 . rod : C 1 e p t e s Latr. : semiauratus L. (B 7). 6 82

: ; též vy- 2. rod : E 1 a m p u s Fórst. auratus L. (KS 6 7) chován z prut ostružinníkových a dubnek, v nichž hnízdila vosa Trypoxylon. — var. maculatus Buys.

(KO 5 8); — var. virescens M. (K 5, z prut ostružinníkových).

3. rod: Hol opy ga Mocs. : amoenula Dhlb. (K 6); — chrysonota Fórst. (K 6); — jucunda Mocs. (K 6);^

—• — rosea Rossi (K 7) ; ardens Coqueb. (K 7). 4. rod: Hedychrum Latr.: Gerstaeckerei Chevr. (0 7); — nobile Scop. (KOM 6 7): — rutilans Dhlb.

(KM 7 8). 5. rod: C hry sis L.: austriaca Fabr. (S 6); — neglecta Schuck. (SK 6); — simplex Dhlb. (S 6); — unicolor Dhlb. (K 7); — succincta var. bicolor Lep. (K 6); — cyanea L. (SK 6, též z prut ostružin- níkových); — viridula L. (SK 6 7); — fulgida L. (SKM 6 7); - rutilans Oliv. (0 6); — ignita L. (SKO 4—7); — var. rutiliventris Mocs. (SKO 5—7); — Ruddii Shuck. (SK 5—7).

6. rod : Parnopes Latr. : grandior Pall. (K 7) ; — var.

fasciatus Mocs. (K 7). (Úhrnem 22 druhy; Mocsáry uvádí z Evropy 352, z Uher 74).

II. ele: Formicidae Latr. (Nemám dosud zpracováno.)

III. ele: Heterogynidae Mocs.

i 1 1 : L. ; difterens Lep. 1. rod : M u t a L. europaea (M 8) — (Ms 7); — rufipes Fab. (K 6).

2. rod: Myrmosa Latr.: melanocephala Fabr. (O 7). 3. rod: Methoca Latr.: ichneumonides Latr. (K 6).

: quadripunctata F. (K 7). 4. rod : S c o 1 i a Fabr. 6

: F. 7 ruficornis 5. rod : T i p h i a Fabr. femorata (K 8);— Schenck (K 7 8).

: clavicornis L. (K ; — cylindrica 6. rod : S a p y g a Latr. 6) Schenck (0 7); — pacca F. (SKO 5 6).

(Úhrnem 1 1 druh ; Mocsáry vypoítává z Uher 39, Saunders z Anglie 8.) IV. ele: Pompilidae Latr.

1 Latr. : maculatus Fabr. (O 8.) L rod : C e r o p a e s

2. rod: Pompilus Fabr.: (Aporus) unicolor Spin. (K 8);

sericeus Dhlb. — rufipes L. (K 6 7) ; — cinctellus VdL. (0 7); — plumbeus Fabr. (K 6—8); — nigerrimus ;

83 •

Scop. (S 7); — viaticus L. (SK 6); — consobrinus Dhlb. (S 7); — chalybeatus Schiod. (SK 6 7); — trivialis VdL. (KO 5—8); — albonotatus Wesm. (K6); - unguicularis Thoms. (0 8); — fumipennis

Zett. (K 6) ; — quadrispinosus K. (K 6).

3. rod: Calicurgus Lep.: fasciatellus Spin. (SO 6);

4. rod: Salius Fahr.: versicolor Scop. (KO 6—8; — var. Fabricii VdL. (KO 8); — affinis VdL. (BO 6 7);

— coriaceus Dhlb. (S 6) ; — fuscus Fabr. (SKB 4—6); — obtusiventris Sch. (SKMB 6—8); — notatus Rossi (OMBK 6—8); — pusiUus Schiod. (OMMs 7 8); — parvulus Dhlb. (KO 7 8); — exaltatus Fabr. (SMO 7—8).

5. rod: Agenia Schiódte: bifasciata Dhlb. (O 8); — hircana

Fab. (O 6).

6. rod: Pseudoagenia Kohl: carbonaria Scop. (SK 6). (Úhrnem 28 druh; Mocsáry z Uher 57 Saunders z Britanie 29.) ele: Sphccidae Mocs.

1. rod: Psen Latr.: atratus Pz. (KO 6 7); — Schenckii Tour. (K 5 6).

; equestris F. 2. rod-: M i m e s a Shuck. : atra F. (M 8) — (BKM 9); — Shuckardii V^esm. (SK 6 7); — uni- — Dahlbomii Wesm. (OK 5 6.). color VdL. (O 8); — 3. rod: Pemphredon Lair.: lugens Dhlb. (O 6); — austriacus Kohl (K 5, vychován z dubnek) ;

unicolor F. (K 5 6, vychován z prut ostružinní-

kových) ; — Wesmaelii Mor. (KOS 6 7);— Schuck-

ardii Mor.. (K 5, Ms 7).

; — Solskyi 4. rod : S t i g m u s Pz.: pendulus VdL. (SV 6)

Mor. (K 6).

: F. (K ; — luperus 5. rod : D i o d o n t u s Ciirtis minutus 6) — tristis VdL. (SKM 6—8). Shuck. (KMO 6—8); — 6. rod: Passaloecus Shuck.: corniger Shuck. (O 6); gracilis Curt. (KO 5 6);- monilicornis Dhlb. (K 6) — turionum Dhlb. (V 6). — 7. rod: Ammophila Kir.: sabulosa L. (SKO 6—7);

hirsuta Scop. (SKO 6—8) ; — affinis Kir. (SK 5—8) — campestris Latr. (SKO 5 —7). emargi- 8. rod: Cerceris F.: rybyensis L. (K 6-8): — quadri- nata Pz. (M 8) ; - arenaria L. (KS 7 8);— 6* 84

fasciata Pz. (S 6) ; — quinquefasciata Rossi (KM 6-8); — labiata F. (KM 6—8).

: i 1 t 9. rod P h a n h u s Fahr. : triangulum F. ( K 6—8). 10. rod: B e b e x Latr.: m integra Pz. (K 7 8 ; — rostrata

L. (K 7 8).

11. rod: S t i g m u s Latr.: tridens F, (K 6—8).

12. rod : G o r y t e s Latr. : mystaceus L. (KSVMs 6 7) ; - campestris Miill. (KMs 6 7); — elegans Lep. (K 6) ;

— quadrifasciatus Fabr. (B 7) ; — quinquecinctus

Fabr. (S 6 7).

13. rod: Mel Hnus Fahr.: arvensis L. (SK 8 9); — sabu-

losus Fab. (M 8).

14. rod: Alyson Jnr.: bimaculatus Jur. (K 7 8). 15. rod: Di din eis Wesin.: lunicornis Fab. (KOM 8).

16. rod : N y s s o n Latr. : spinosus Forst. (K 5) ; — tridens

Gerst. (B 7); — dimidiatus Jur. (K 6 7).

17. rod : C r a b r o Fab. : tibialis Fabr. (0 8); — brevis VdL. (SMsB 6—8); — albilabris Fab. (KMs 6); — cinxius Dhlb. (SMs 7); — podagricus VdL. (O 8); — pu-

bescens Shuck. (O 6); — Wesmaelii VdL. (K 6 7); varius Lep. (SKMs 7 8); — exiguus Dhlb. (B 8) — elongatulus VdL. (SK 6 8); — gonager Lep'

(O 8) ; — quadrimaculatus Fabr. (K 6 7) ; — vaga-'

bundus Pz. (S 6 7) ; — serripes Pz. (S 6); — cri- brarius L. (SK 6 7); — peltarius Schreb. (SK 6);

— scutellatus Scheven. (S 6) ; — dives Lep. (SKOV 5—7); — spinicoUis H. S. (SK 6—8); — guttatus Dhlb. (K 6 7); — fuscitarsus H. S. (S 6, K 7; vy-

chován též z prut ostružinníkových) ; — quadri-

cinctus Fabr. (SK 6) ; — chrysostomus Lep. (SO 6 7); — sexcinctus Fabr. (SK 6 7); — planifrons Thoms. (S 6); — clypeatus L. (SKO 6 7); subter-

raneus Fabr. (K 6 7); — alatus Pz. (K 6 8).

18. rod : O x y b e 1 u s Latr. : lineatus Fab. (K 7) ; — elegantulus Gerst. (K 7); — furcatus Lep. (K8); — mu-

cronatus Fab. (K 6 7); — bipunctatus Oliv. (K7); — analis Gerst. (K 6 7); — mandibularis Dhlb.

(K 7) ; — uniglumis L. (K 7 8); — sericatus Gerst.

(K 6 7); — pulchellus Gerst. (K 8). 19. rod: As tata Latr.: boops Schenck. (SB 7 8); — stigma

Pz. (K 6). ;

.— 85

20. rod: Dinetus Jtir.: pictus Fábr. (K 6 7).

21. rod: Tachytes Pz.: europaeus Kohl. (K 7). 22. rod: Tachysphex KoliL: Panzeri VdL. (K 6-8); —

pectinipes L. (K 6 7) ; — nitidus Spin. (K 6 7) ; —

nigripennis Spin. (K 7).

23. rod : M i s c o p ii u s Jur. : spurius Dhlb. (K (3).

24. rod : T r y p o x y 1 o n Latr. : figulus L. (SKOV 6 7, též

výchovou z prut ostružinníkových a dubnek) ; —

attenuatum Srn. (V 6); clavicerum Lep. (SO 6—8).

(Úhrnem 98 druh ; Saunders z veškeré Anglie 90, Alocsáry z Uher 234.)

VI. ele: Vespidae D. T.

1. rod: Eumenes Latr.: coarctatus Latr. (SK 5— 8).

2. rod : Odynerus Latr. : allobrogus Sauss. (S 6) ; — — elegans Wesm. (0 6); — sinuatus Fab. (S 7) ; 3 bifasciatus L. (K 6) ; — callosus Thoms. (SK —5); — oviventris Wesm. (SK 6); — parietinus L. (SKO 5 — 7); — antilop Pz. (K 6); — trifasciatus (SK 6): 6 — parietum L. (SK — 8) ; — pubescens Thoms,

(S6); — orbitalis Thoms. (S 6) ; — xanthomelas

H. S. (K 6) ; — helvetius Sauss. (K 5, vychován z prut ostružinníkových); — laevipes Shuck. (K

5 6, též z prut ostružinníkových); — spinipes L.

(SKO 6 7) ; melanocephalus Gmel. (K 6).

3. rod: Pterochilus Kliig.: phaleratus Pz. (K 6 7); —

var. Chevrieranus Sauss. (K 7).

4. rod : V e s p a L.: crabro L. (SKO) ; — media Geer. (SK) — — saxonica Fab. (SK) ; — norvegica Fab. (SK) ; germanica Fab, (SKO); — silvestris Scop. (SKO).

— vulgaris L. (SKO) ; — rufa L. (SKO) ; — austriaca

Pz. (S).

5. rod : P o 1 i s t e s Latr. : Kohli D. T. (SK) ; co dosud bylo zváno P. gallicus, rozdlil Kohl (Ann. Naturh. Mus. Wien. 1898) na 6 druh, z nichž ve stední Evrop pichází P. Kohli D. T. a P. opinabilis Kohl.

(Úhrnem 29 druh; Saunders z Anglie 23, Mocsáry z Uher 71.) VIL ele: Apidac Leach. (Viz první roník tohoto asopisu, str. 26.) K tomu: a) Eriades campanularum K. (SK) — 86

a Psithyrus vestalis Geoffr. (SK), které nedopatením yly vynechány; b) Prosopis styriaca Fórst. (K6);

— gracilicornis Mor. (K 6) ; — Colletes montanus Mor. (S 8); — Anthrena lapponica Zett. (K 3); — helvola L. (K 5); lathyri Alfken (chytil prof. Kla-

pálek 10. V. 1891 u Radotína) ; Osmia inermis Zett. (KB 6); — pilicornis Sm. (Velký Osek 5); — An- thidium lituratum Pz. (0 8); — Bombus arenicola Thoms, (O 6); — Jonellus K. (Ms 7); — Nomada

Godetiana K. (K 5); — fulvicornis F. (K 6). —

Sphecodes dimidiatus Hag. ; — affinis Hag. ; — Ha-

lictus quadrinotatulus Schnck. ; — lucidulus Schnck; — — marginellus Schnck; — Frey-Gessneri Alfk. ;

longulus Sm. ; — fasciatus Nyl. ; — truncatus Altk.

(vesms z Kolínska); — patellatus Mor. (sbíral p. J. Sekera u Mlníka). Tím poet vel známých z Cech stoupá na 294.

2. Noví brouci pro eskou faunu.

Podává Theodor Krása, absolvent práv ve Vraném n. \'ltavou.

II.

1. Bcmbidium inoptatum Schanni. Ve Vraném na behu Vltavy nkolik exemplá (Krása).

2. Aleochara lata Grav. V Dobíši již ped nkolika roky

sbíral p. uitel J. Kraus (Coll. Krása). Jeden exempl. též z Vra- ného n. Vit. 1903.

3. Athcta (Plataraea) nigriventris Thoms. Roku 1901 nalezl jsem 1 ex. v lét pod vypletou travou na okraji cesty.

4. Atheta (Traumoecia Mtils S: Rey) angusticoUis Thomson. Nkolik exemplá chytil jsem na zdi ve Vraném. Druh tento

uril mi laskav výtený znalec této eledi p. Dr. Max Bernhauer.

5. Bryaxis ímpressa Panzer. Jeden exempl. sbíral jsem asn z jara na behu Vltavy u Vraného 1901.

6. Lathridius (Coninomus) nodifer IVesliv. V hnízd u La- sius fuliginosus sbíral jsem spolu s p. Dr. Clem. Rodtem již r. 1901 na Závisti u Prahy.

7. Hister heíluo Triiqui. Na Homoli u Vraného z jara roku 1902 a opt 1901-5 pod kameny u potoka (Krása).

8. Hister succicola Thoms. Na šáv dubu 1 ex. :

9. Saprinus sparsutus Solsky — (brunnensis Fleischer)

1 ex. ve spolenosti s pedešlým u Vraného n. Vltavou na šávé erstv poraženého dubí. 10. Agrilus sexguttatus Herbsf. Dva expl. ze sbírky pana Schiffnera s oznaením Bohemia (Coll. Krása). Rozhodné vy- žaduje tento druh ješt potvrzení, ježto údaje sbírky té jsou asto nespolehlivé. 11. Meloe brevicoUis Panzer. Hojná na travnatých místech u Vraného n. Vit. a asto ve spolenosti s M. scabriusculus

Brndt., jíž velmi se podobá. 12. Corymbites sjaelandicus MillL, v. assimilís Gyll. Se základní formou hojn jsem sbíral na klasech kvetoucího žita ve Vraném 1902. 13. Cryptocephalus coerulcscens Sahib. S bíz sklepal jsem na Homoli u Vraného nkolikrát cf i 9 • 14. Plateumaris consimilis Schrank, Nkolik expl. od p. Dr.

Rodta od Dobichovic, 1 ex. též u Vraného. (Coll. Krása)

3. Noví brouci pro eskou faunu. Píspvek IV. od Dr. Em. Lokaye. Pri letošních jarních lovech v Polabí nalezl jsem tyto pro eskou faunu nové druhy Helophorus pumilio Er. Vyset v nkolika jedincích v dubnu z náplavu u Toušen. Calodera riparia Er. Tento brouk, který byl v posledním

ísle asopisu ohlášen p. štáb. lék. Drem Jar. Peírkou ze Zel- navy a od rybníka Bezdreva, vyskytl se letos v dubnu v ná- plavu u Toušen. Alianta incana Er. Vyset z rákosí v kvtnu u rybníka Komárovského blíže Dymokur. Pachnida nigella Er. není vzácná v náplavu rybníka Ko- márovského v kvtnu. Astenus uniformis Dav. Tento vzácný jižní druh nalezen mnou pod drnem pi rybníku Komárovském v kvtnu. Bryaxis impressa Panzer která byla v pedešlém ísle a- sopisu p. štáb. lékaem Drem Jar. Peírkou ohlášena od ryb- níka Bezdreva, vyseta mnou též v kvtnu u rybníka Komárov- ského; mezi 90 jedinci Bryaxis fossulata nalezena jediná Bryaxis impressa. Ptenidium fuscicorne Er. Dosti hojn v rákosí a náplavu je nalezl u Toušen na jae u rybníka Komárovského ; též jsem a u Chlumce nad Cidlinou. .— 88

Orthocerus crassicornis Er. V drnu u Toušen pi behu Labe v dubnu vyset. Aphodius plagiatus L. nalezen v dubnu v náplavu u Tou- šen, hojnjší jest tam jeho úpln erná odrda var. concolor ScMl.

Drobnosti.

Aleochara Breiti Ganglb. jest vysoce zajímavou formou pod eled Aleocharini svým zpsobem života. Žije totiž symbioticky v syslích norách a to jen v obydlených práv, kde ústí nory jest vlhké moí sysla. Žijí tu na ammoniakových výparech, tak jako mnozí jiní sta- phylinidi žijí v blízkosti rzných obratlovc (v holubnících Athety, jiní na pdách, kde jsou kokj^ v hnízdech Cotyle riparia žije Microglossa nidicola, neb jiné Microglossy v úlech, ovincích atd.). Interessantní jest, že velmi vzácnou tuto specii možno jen nkolik dní v kvtnu v norách stihnouti. Pak vymizí úpln, jak asto pozoroval p. Krása.

Podobn žije Philonthus spermophili a Ph. Scribae. Patrn jest zde též as místo kopulace.

Zajímavý nález jsem uinil r. 1904 v pli ervna v Radotín, kdež tchto Aleochar jsem našel v lidských výkalech vtší poet. Tedy

žijí jinak, jako vtšina píbuzných žije ve výkalech, mrv a mršinách. Aleochara Breiti jest známa z ech pouze z Povltaví okolí Pražského. Roubal.

Gestem fand ich bei Mies in der Náhe des Pochwerkes der Langenzugbleierzzeche (untere L. Zeche), unweit des rechtsseitigen

Miesaufers, auf Gras ein Weibchen der nach Angabe Konows (s. Sy- stemat. Zusammenstellung der bisher bekanntgewordenen Chalastogastra

B. I. von Fr. W. Konow 1904 pag. 368. — Separatum 288) bisher nur in Norddeutschland und Schweden angetroffenen Blasticostoma filiceti Klug. Interessant ist bei diesem Hymenopteron der abstehende scharfgezáhnte Legestachel. — J. Olí in Mies, 22. ,'5. 05. Carterocephalus Palaemon Pall. jest pro domácí faunu vzácným representantem. Znám jest zejména z teplých krajin, jako ze širšího okolí Prahy a od Mariánských Lázní, kde prý na p. dosti rozšíen jest. Uvádím tuto velice interesantní lokalitu, totiž Hra bao v u Bran- dýsa n. Lys., kde jsem jej sbíral v jednom kuse r. 1902. Zajímavá je lokalita tím, že na p. zkušený lepidopterolog p. Joukl za dlouhou i^adu let ani jediný kus nepozoroval v zmínných místech. Byl to snad jen náhodn sem zalétlý exemplá. 89

Je to též dokladem k asté náhod, jak mnohdy jen namátkou se poštstí ten onen zvláštní hmyz polapiti. Na míst onom jsem

byl s p. Bindrem botanicky a na motýle ani nepomj^slil. Roubal. Stromokaz. Nosodendron fasciculare 01. zpsobuje výron šávy na starých listnatých stromech, hlavn dubech z jara. O škodlivosti tohoto brouka pesvdil jsem se letos v Polabí u Lysé naleznuv na jednom chorém miste starého dubu pes 100 jedincii'i stromokaza za- vrtaných hluboko až pi lýku v ke. Dr. Lokay. Od Ponera contracta Latr. podailo se mi nalézti letos poátkem kvtna pomrn silnou kolonii, ítající asi 60 jedinc. Pravideln vyskytuje se tento vzácný u nás mravenec v koloniích jiných mravenc.

Lokay sen. nalezl ho u Form. fusca, pan Roubal u Tetramoria a já u Tapinonoma erraticum. Mnou objevená kolonie nalézala se hluboko

v zemi pod velikým kamenem a zajímavo jest, že v okolí nikde pes bedlivé pátrání ani jediného jiného mravence jsem nespatil.

TJi. Krása. Od Anergates atratulus nalezl jsem letos dv Q v jednom hnízd Tetramoria. Atyslím, že názor p. Kubeše dle Wasmanna v loském

roníku Casop. str. 40. uvedený jest nesprávný. V tomtéž hnízd nalezl jsem i samiku Tetramoria a myslím, že i larvy a kukly patí Tetra- moriím a nikoli opan. Podrobnjší studie o tom po zjištní všech

dležitých fakt ponechávám si na pozdjší dobu. Pan Rambousek nalezl

touž dobu též 1 9 '-i Tetramorií. Th, Krása.

Saphanus piceus má asi dle všeho na Závisti svou stálou lokalitu.

Ve sbírce p. Schiffnera nalezlo se asi osm exemplá ze Závisti

a pan Binder dotvrdil mi pravost tohoto nalezišt. Náhled p. Roubala o zavleení ze Šumavy sluší dle toho opraviti. Th. Krása.

„Mathematika a biologie".

(Resumé pednášky na schzi »es. Spol. Entomol.« ze dne 18. dubna 1905.)

Ku ešení rozmanitých biologických otázek, které jsou vá- zány na skupiny týchž jedinc (ddinost ur. znak, pizpso- bení, lokální rasy, temperaturní aberace etc.) a nemohou tudíž býti šeteny na nkolika málo jedincích obvyklým zpsobem

v pracích morfologických i fysiologických bylo užito výhodn statistického zkoumání, jímž zavádí se poet pravdpodobností do pozorováni biologických. Statistikou dochází se k poznání vztah mezi jistým stavem jedinc (resp. celku t^^chž jedinc) :

a mezi stavem jejich okolí; výsledky pozorování pak jsouce openy hodnotami velkých ísel, vyjadují se ve form nejdoko- nalejší: ve tvaru pomrn jednoduchých rovnic algebraických — zcela dle píkladu pozorování fysikálních neb chemických. Ze základ theorie statistické v biologii uvedeno bylo toto Vlivem souboru rzných initel biologických [skupiny positivn a negativn úinkujících elementárních píin, jsoucích bu v rovnováze neb v pevaze jedné skupiny] zpsobuje se ve množství jednotlivc téhož druhu jistý nejetnji zastoupený stav

(po pípad tvar) t. zv. »normální« neb »typický«, od nhož in- dividuální povaha jedinc determinuje odchylky (varianty) od

normálního tvaru i jejich množství (rozsah varianí). Variace uritého druhu provází každou zmnu jistého stavu individua; varianí rozsah pak obsahuje adu variant, které dle okolností mohou se státi tvarem typickým. Variaci poznáváme mením neb poítáním uritého vždy dle okolností dležitého vnjšího znaku (délky, váhy, barvy, potu trn etc.) a zjistíme rzné

varianty i poet jejích, mezi nimiž ukáže se varianta nejetnji za- stoupená co tvar normální; poet, kolikráte ta která varianta jest zastoupena, udává píslušnou frequenci. Tedy k empirické ad variant uríme parallelní adu empirických frequenci a zná- zorujeme variaci znaku graficky po zpsobu analytické geo- metrie na základ tchto ad tím zpsobem, že zvolíce uritou délku za jedniku variant, nanášíme je co body stejn od sebe vzdálené na osu úseek (X) a k jednotlivým variantám zase na osu poadnic píslušné frequence opt ve vhodných jednikách délkových. Spojením koncových bod sousedních frequenci vzni- kne lomená linie, která omezuje s osou úseek varianí polygon

znaku. Tvar empirických polygon (resp. lomených linií plochu jejich ohraniujících), zvi. symmetrických dosti pesn shoduje se s polygony pro grafické znázornní Newtonova binomu (o + IT (— je-li ^í íslo velmi velké). Dle analogie vypo- etl K. Pearson — zakladatel anglické školy statistické a pvodce ist mathematického vypracování theorie varianích kivek pravdpodobnosti — rovnici pro všeobecnou kivku pravdpodobnosti pro (p -j- q)-, z níž odvodil 5 typ varianích kivek dle toho, je-li variace znaku omezená neb neomezená, symetrická neb asymmetrická vi normálnímu tvaru. Vrcholy the- oretických polygon varianích — které tém (ne zcela) sho- dují se s polygony empirickými — leží na tchto varianích kivkách a teba je bhem výpot zjistiti co prseíky (ve smy- —

slu apalyt. geom.) kivky varianí (jejíž rovnici máme vypoítánu pro jistý speciální pípad) s frequencemi, t. j. s kolmicemi vztý- enými na ose X v bodech Jednotlivých variant. Pro charakte- ristiku variace a výpoet \i definující rovnice kivky varianí nutno vyísliti dle empirickj>ch dat následující varianí konstanty:

2: (V . f)

- 1 . Prmrnou variantu (t. zv. »typicKý, normální* tvar) M=i —

2. index variability:

£ = 7//. Yn U„ — (2;,)2; kdežto jest

H- ^4 ziz — • ~ 3. index asymmetrie: IYb , '7. ^3 Ve vzorcích znaí :/= frequence, V z= variantu, F^ = variantu empir, « poet jedinc; — jffg /t^ jsou funkce nejetnjší; ^ /3j , , veliin pedcházejících, které charakterisují jednak typ var. kivky, ednak oznaení + pro asymmetrickou variaci.

4. Dle tchto hlavních konstant dospje se propoítáním ady vzorc [G. Duncker: »Die Methode d. Var.-Stat. etc] ku konkrétnímu vyíslení rovnice varianí kivky nkterého z 5 typ

Pearsonových : v pozorování biologických tém vždy (neb n ej- astji) k typu asymmetrickému IV. neb jeho speciálnímu pí- padu, typu symmetrickému V. — Obecné formy tchto pro biol.

šetení dležitých jsou :

- -> (Typ. IV.) y=y, (cos d-)^"^ e pi tg ^ = -, are & - j^,; a pro

1 ip / (cosy)- v \ ^ e\__As--Z_}EIL^ i [pibl. hodn.] 2 jr (cos gj) s -t- 1 n .u.i y^e 2e^ jest a (Typ V.)y = , kdež y^

Ve vzorcích znaí e =: basis piroz. logarithm; n =: poet jedinc, w, i r= jednika variant a frequencí ; a = var. index ; — ostatní jsou funkce základních konstant pedem uvedených. —

V(, =: poátení poadnice.

5. Sestrojení theoret. varianího polygonu dle vypoítaných theor. frequencí dje se týmž zpsobem jako pi empirickém. (ada frequencí theor. a variant empirických po pípad rozšíí se o varianty theoreticky požadované t. j. supponované.) 92

6. Srovnání emp. a theor. polygonu, resp. srovnání fre- quencí theoretických stejným variantám náležejících s empiri- ckými vede k stanovení shody mezi výpotem a pozorováním, mezi theorií a praxí, která — jsouc vtší dle potu pravdpodobnosti pi vtším materiálu — udává se v procentech diffe- rence ploch obou pol3''gonii

A = 100 ^((Xj'i_-zJl ./ 2n

kdež jest d a. ^ hodnota závislá na differencích mezi frequencemi theoretic. a empirickými a má být dle theorie (pro oprávnnost výsledk) /\ <; -—r **/p. — íslo n jest poet exemplá. Vn Mimo geometrický význam, jenž jest patrný ze vzorc mají uvedené hodnoty ješt vzhledem k biologii význam, jak ná- sleduje.

1. 71/, prmrná hodnota varirujícího znaku má význam ist morphologické konstanty, charakterisujíc »normální tvar*. Srovnávání rzných jejich hodnost vede k poznání lokál- ních ras, variet etc. Aí jest též graficky oznaeno dle toho bodem mezi variantami v ose úseek.

2. Index variability má absolutní hodnotu (— demonstrováno bylo na píkladech z literatury) vtší neb menší (nikdy tak kolísající jako M) dle ^ potu vrchol var. polj^gonu a tedy i dle ^ potu k nim náležejících variant ili ídí se dle varianího rozsahu. Dle toho jest indexem pro stupe reakní schopnosti individuální a má tedy význam konstanty fysiologické.

3. Index asymmetrie charakterisuje blíže zpsob variace; jeho absol. hodnota udává ^ nesoumrnost odchylek od nor- málního tvaru a jest 4- neb — dle toho, vyskytuje-li se pi variaci více vyšších i nižších variant od tvaru typického. Jest též znaen na ose úseek bodem (A), jenž od bodu ilf jest bu ve -j- smyslu i — položen ; v nm má patu maxim, frequence theoretická, která tudíž prochází práv vrcholem varianí kivky. Pi variaci symmetrické splývá A s M.

4. Posléze rovnicí vyjáden zákon variace jistého znaku ve tvaru, z nhož — tak jako z rovnic fysikálních — zptn lze poítati rzné otázky : ku p. jaký jest nutný pi stejné pravdpodobnosti výsledk poet jedinc, jestliže se m — násobí poet variant, (kterážto interpolace má praktic. význam bu pi mení znak v sebe picházejících, t. j. znak jako jsou: váha,

OBSAH: ])r. Em. Rádi: Spoiy o duši zvíat str. 65. — Ant. Vimmer: Pa- chyrhina iridicolor Schummel jako škdce epy cukrové str. 70. — Prof. Fr. Klap alek: Ephemeridarum species quatuor novae str. 75. — Fr. Kla- pá lek: Prof. Dr. Fr. Brauer str. 79. — Fauna Buhemica: 1. Seznam eského hmyzu blanokídlého (P. Aug. Kubeš) str. 81. 2. Noví brouci pro eskou faunu (Theodor Krása) str. 86. 3. Noví brouci pro eskou faunu (dr. M. Lokay) str. 87. — Drobnosti: Aleochara Breiti Ganglb. (Rb.) str. 88., Blasticostoma filiceti fJ. Ott) str. 88.. Carterocephalus Palaemon Pall

PhC. A. Brožek: Mathematika a biologie str. 89., Véstnik str. I. — IV,

Knihovnický ád ESKÉ SPOLENOSTI ENTOMOLOGICKÉ (Societas Entomologica Bohemiae.)

1. žádný len nemá míti vypjeno souasn více

než 5 knh a beze svolení výboru nemá podržeti je déle

msíce. Každý nech prokáže se legitimací, jíž jest stvrzenka píspvk.

2. Za knihu poškozenou nebo ztracenou požadována

bude náhrada plné její cen3^

o. lenové nemají práva knihy dále pjovati ani leíim ostatním, tím mén nelenm.

4. Jeden týden do roka dle ustanovení knihovníka a kontrolujíci kommisse máji býti v.šechny knihy vráceny do knihovny.

5. Kdokoliv by jednal proti uvedeným pravidlm nemá na dále b}^! pipuštn k vypjování knh, le se svolením výboru.

Také zvláštní dovolení vypjiti si více knh nebo

podržeti je déle udílí jedin výbor.

6. Kdo není lenem Spolenosti, nemá pístupu do knihovny.

Porad schzí obasných: 31. ledna, 21. února, 21. bezna, 18. dubna, 16. kvtna, 20. ervna, 26. záí, 10. íjna, 24. íjna, 14. listopadu, 28. listopadu, 19. prosince. — Valná hromada 16. ledna 1906.

Vedle schzí obasných konány budou též schze vnované pouze výmn sbírek a to každou prvou sobotu po prvním msíce, tedy dne : G. kvtna, 3. ervna, 8. ervence, 7. íjna, 4. listopadu a 2. prosince 1905 a 13. ledna 1906 v hotelu Platýz na Ferdinan- dov tíd. K -S^^^h^r^tn^r^^

ASOPIS

eské Spolenosíi Eníomologické^

flcía Socieaíis Eníomologicae Bohemiae.

Roník IL 1905. íslo 4.

Redakní komité:

Pro. Fr. Klapálek,

I^ed. Napoleon M. Kheil, Pro. Dr. Em Rádi,

P. flug. Kubeš, Odb. u. nní. Vimmer.

V PRHZE. Nákladem eské Spolenosti Entomologické

Tiskem Dra 6d. Grégra a syna.

: : :

93 zbarvení, délka) aneb znak sice jednotlivých, ale ve velmi zna- ných (íseln) variantách picházejících (poet šupin, trn etc, které mohou se seskupovati pi šetení v jednotlivé vtší celky, t. j. šetiti ve skupinách.) Vedle varianích kivek jednoduchých (nejastjších) pozo- rovány byly též kivky složené s rzným potem vrchol, o je- jichž podstat není ješt podán uritý rozbor mathematický. Dále upozornno bylo v pednášce na vztahy mezi souasnou variabi- litou více znak na témž jedinci a na vyšetování t. zv. k o r r e-

1 a n í c h k o f f i c i e n t , vyjadujících stupe intensity o vzá- jemném vztahu variace nkolika znak. Zajímavé pípady jsou tu znaky párov se vyskytující [ — demonstr. z lit. G. Duncker:

Asymmetrie u Symmetrie bei bilat. Thieren etc. — ].

Píklady na vyíslení varianích konstant s píslušnými rov- nicemi byly ukázány v pedložené literatue G. Duncker: »Die Methode d. Variationsstatistik. — Leipzig. 1899. G. Duncker: Symmetrie u. Asymmetrie bei bilateralen Thieren.

1904. — Separ. aus : Arch. í. Entw.-mech. d, Org. (— Má velmi znaný pozorovaný materiál.) G. Duncker: On variation of the rostrum in Palaemonetes vulgaris. Herbst. (Amer. Naturalist. Vol. XXXIV. 1900.) A. Brožek: Varian statistická zkoumání na Atyaphyra des- marestii Joly etc. — (Vstník král. es. spol. nauk v Praze 1904.) C. B. Davendlport: Quantitative studies in the evolution of

Pecten. — III. Comparsion of P. opercularis from three localities of the British Isles. (Pro. of the Amer. Acad. of Arts and Sciences. Vol. XXXIX. No. 6. —1903.) Základní práce pro theorii varianí statistiky má K. Pearson: Pro. Roy. Soc. London v letech 1893.— 1898.

Pehledné práce jsou : Ang. Gallardo: Les mathématiques et la biologie. (Publ. X. congr. internát, mathématiciens. Paris 1902.)

G. D u n c k e r: Die Methode etc. (zvi. dl. pro praxi poetní.) Statistické práce v biologii jdou dnes dvojím smrem, jednak ist mathematickým, analytickým, jednak praktickým. Za píklad posledního smru bylo demonstrováno a referováno v pednášce o následujících pracích

Smr biol.-fysiologický : dr. Chr. S c h r o e d e r : Die Zeichnungs- Variabilitát von Abraxas grossulariata, L., gleichzeitig ein :

Beitrag zu Descendenztheorie. (All. Zeitschr. f. Entomol. B. 8. — 1903.) P. Bachmetjew: Ein Versuch, die Frage uber die Partheno- genese der Drohnen mittelst der analytisch-statistischen Me- thode zu losen. (All. Zeitschr. 1903.) P. Bachmetjew: Zur Variabilitát der Flúgellánge von Aporia crataegi L. in Sophia. (All. Zeitsch. etc. 1903.) C. Emery: Gedanken zur Descendenz u. Vererbungstheorie IX. Variationsrichtungen u. Germinalselektion. (Biol. Cen-

tralbl. B. 17.)

O. A m o n : Der Abánderungsspielraum. (Tamže.)

Smr geografické variace a práce ve smru morfologickém

O. B. Davenport: Quantit, studies in the evolution of Pec ten etc. G. Duncker: Variation u. Verwandtschaft von Pleuro- nectes flesus L. u. PÍ. platessa L. G. Duncker: On variation of the rostrum etc.

Ph.C. A. Brožek.

„Židovské Pece" a vodní brouci.

H. A. Joiikl.

Tj^. Žižkovem nalézají se mnohému známé, tak eené »Zi- dovské Pece*, táhnoucí se ode dvora »Vápenky« v nepatrné rozloze smrem východním až k »Chmelnici«. V roklinách a jamách mezi jednotlivými skalkami utvoily se bhem let menší i vtší louže, zarostlé ásten svží travou. Poet tchto louží jest za asného jara nejvtší. Postupujícím létem vysýchají menŠí louže a vtším ubývá na rozmrech.

Po adu let docházím v tato pustá místa lovit vodní brouky a mohu íci, že jsem byl výsledky lovu nemálo pekvapen. Tato na pohled mrtvá lokalita se sporou vegetací chová v nkolika jamkách, špinavou a páchnoucí vodou naplnných, slušný poet brouk, mezi nimiž jsou i vzácné, ba dokonce pro Cechy nové specie. Na prvém míst uvedu seznam zde ulovených specií z rodu Helophorus Fabr. a pipojím kratiký pehled hlavních, roz- lišných znak ty pro echy nových a jednoho vzácného druhu. Doufám, že zavdím se hlavn onm pánm entomologm. 95

kteí na píšt ve jmenovaném míst loviti budou a to tím spíše, an práv specie z rodu Helophorus F. dosti nesnadno lze uriti.

Ulovil jsem následující druhy: Helophorus nubilus F., aquaticusL., bre vipalpis Bedel, affinis Marsh., griseus Herbst, granularis L., viridicollis Steph.*), strigifrons Thoms., pumilio Erichs., v. Redtenbacheri Kuw,, nanus Sturm.

Z tchto 1 1 druh (vetn jedné variety) jsou následující

4 druhy novými pro Cechy: Hel. pumilio Erichs., v. Redten- bacheri Kuw., brevipalpis Bedel a affinis Marsh. Tyto nové eské druhy, var. Redtenbacheri Kuw. vyjímaje, pedložil jsem dne 9. kvtna m, r. ve výborové schzi »eské spolenosti entomologické*. Pedkládám tuto jednoduchými rysy naznaené hlavní, roz- lišné znaky tí nových a jednoho vzácného, eského Helophora a piiuji zcela strun vysvtlivky.

tyry eské druhy Helophor: 1. Hel. pumilio Er., 2. Hel. brevipalpis Bedel, 3. Hel. affinis Marsh a 4. Hel. nanus Sturm.

Obr. 1. Helophorus pumilio Erichs.

Zevní dorsální rýha štítu se zevním (postranním) okrajem téhož naprosto soubžná. Mezera mezi touto rýhou a zevním okrajem štítu nápadn menší než mezera k rýze vnitní. Vzácný. var. Redtenbacheri jest štíhlejší forma pedešlého.

Obr. 2. Hel. brevipalpis Bedel. Poslední lánek makadel elistních symmetricky vetenovitý. Vnitní dorsální rýhy štítu v tupém úhlu vyboené. Chodidla krátká.

Abych pedešel nedorozumní podotýkám, že Hel. viridicollis Steph. uveden v publikaci fysiokratické spolenosti >Klíma, Seznam eských brouk* pod synonymem Hel. aeneipennis Thoms. 7* 96

Obr. 3. Hel. affinis Marsh.

Krovky podél švu se temi páry velmi zetelných, kulatých, žlutavých skvrn.

Redtenbacher i Gangelbauer uvádjí tento druh jako nehojn

se vyskytující ; mohu však naproti tomu íci, že práv letos objevil se hojnji než obyejný griseus Herbst a aquaticus L., tak že jsem po dvojím zalovení v pramalé louži chytil 34 kus tohoto druhu.*)

Obr. 4. Hel. nanus Sturm. Hlava zdobena po každé stran stední rýhy krátkou

šikmou rýžkou. Štít jako u H. pumilio Er. v pedu i v zadu stejn zaokrouhlený. Mimo tyto jmenované druhy vylovil jsem ješt slušnou adu následujících brouk.

eled Dytiscidae.

Haliplus amoenus Oliv., ruíícollis Deg., fluviatilis Atib., var. immaculatus Gerh., Hyphydrus ferrugineus L., Hygrotus decoratus Gyllh., Hydroporus planus F., Noterus crassicornis Mull:, Laccophilus hyalinus De Geer, obscurus Pauz., Agabus bipu- stulatus L., Copelatus ruficollis Sekali., Rhantus Grapi Gyllh., punctatus Fourcroy, suturalis Lacord., Acilius sulcatus L., Dy- tiscus marginalis L., 9 var. conformis Kunze.

Celed Hydrophilidae.

Hydrochus elongatus Schall., Ochthebius impressus Maršh., Berosus luridus, L., Hydrobius fuscipes L.. Anacaema limbata F., Laccobius minutus L., Sphaeridium scarabaeoides L., Cer- cyon tristis Illig. Doufám, že v krátkém ase poet druh na tchto místech vylovených novými pírstky ješt rozmnožím.

') Jest zajisté nápadno, že Hel. affinis Marsh., jenž pravdpodobn i jinde nezídka se vyskytovati musí a nadto dosti snadno uren býti mže, doposud v Cechách neznám zstal. Palingenia longicauda Oi z Moravy.

Prof. Dr. Jan Zavel.

Zaátkem ervna letošního roku chytal jsem na ece Mo- rav u Hodonína nápadn velkou jepici, kterou dle Leunise a Túmpela (»Die Geradflúgler Mitteleuropas«) uril jsem jako Palingenia longicauda 01. Ježto Leunis uvádí dotený druh

z Uher a jižní Evropy, obrátil jsem se na p. prof. Fr. Klapálka s otázkou, zda správn jsem chycené exempláe uril a zda jepice tato z našich vlastí je známa. Týž potvrdil moje urení a zárove mi laskav sdlil, že ve svých sbírkách má Pal. long. jen z Uher, že však Eaton udává jako nalezišt všechny vtší evropské eky od Rotterodamu poínaje. Jen z toho dvodu tedy, že není jisto, zda druh onen u nás byl již nalezen, chci tu uvésti nkterá ze svých pozorování, aniž bych ovšem tvrdil, že jsou úpln nová; nejsem v tomto oboru znalcem a chybí mi zde

i potebná litteratura.

Asi k 7. hodin veerní objevují se první ojedinlé jepice nad hladinou eky v elegantním, ale nikoli rychlém letu, pi emž chvílemi vlekou dva svoje nápadn dlouhé štty ocasní po hladin vodní. Pak se rychle rozmnožuje poet jedinc, kteí stávají se hojnou koistí vlaštovek. Asi o 9. hod. pozoroval jsem úžasné množství mnoha tisíc kus poletovati tsn po hladin vodní; jejich kídla zpsobují pi tom dosti silný šumot. Nad hladinou poletovaly v této dob jen poídku. Nápadno mi bylo, že asi ze 100 chycených jedinc nebyla ani jedna samika. Larvy našel jsem po dlouhém marném pátrání v bahn pi behu, v chodbách, které si samy vyhrabují. Larvy, které byly v bahn pod hladinou vody, vystrkovaly ze svého úkrytu vynívaly ze 3 dosti dlouhé štty ocasní ; larvy nad hladinou svých chodeb hlavou. Ku hrabání jsou larvy velmi dobe ozbro- jeny. Jejich silné mandibule mají na vnjší hran 7 silných chitinových zub a jsou široké, ploské a ponkud prohnuté, takže mohou dobe zastávati funkci rýe i lopaty. Také holen pedních noh jsou rozšíeny a opateny na vnjší stran mnoha zuby, takže nejsou nepodobny nohám krtonožky. Jejich hrabací innost jest, jak jsem se na vlastní oi pesvdil, zajisté dosti vážným initelem v rozrušování beh, což je ovšem vysvtli- telno jich úžasným množstvím. Beh iMoravy u Hodonína, pokud není upevnn koeny vrb a jiných strom, jest chodbikami jejich kíž na kíž provrtán, pi emž dobe se dá sledovati, jak 98 larvy po jarní povodni sthovaly se s opadávající vodou stále dol (asi ^l^ m od kraje behu.) Jich žaberní plátky na okraji hust zpeené pimknuty jsou od zdola nahoru tsn k tlu, což asi chrání tyto jemné ústroje ped poranním. Každý plátek se skládá vlastn z lístk dvou, svrchního vtšího a spodního menšího. Stedem každého jde silná trachea obalená zrníky erného pigmentu a vysílá rozvtvené výbžky, jejichž poslední vlnité vtviky bží po jedné do postranních úkrojk zaber. Na bišní stran jest u každého žaberního plátku ješt malý žluto- hndý plochý lísteek pokrytý hojnými, dlouhými chloupky, v nmž jsem však žádnou tracheu nalézti nemohl. O významu tohoto pívsku, o nmž se Tmpel (1. c.) pi popisu larev jepic nikde nezmiuje, nemohu ovšem nic bližšího povdti.

K veeru objevují se larvy dosplé na hladin vodní jsouce unášeny proudem a pohybujíce ile svými peíkm podobnými žabrami. Dle Tmpela jsou puzeny k povrchu tlakem plyn, které se nahromadí mezi starou kozí larvovou a novou subimaga, jakož i ve stev. O každou takovou larvu zápasí vždy celá ada rybiek, ale, jak jsem pozoroval, ne asto se zdarem. Z larvy takové vyletí subimago takoka rázem. Jen zídka jsem vidl, že hmyz zstane jedním kídlem vzeti v pochv, z níž se pak s vtším namáháním, ale vždy po nkolika vteinách až 1 minut osvobodí. Subimago zalétá ihned k njakému úkrytu na behu, kdež se znova svléká. Nejprve posunuje se kže na hrudi prasklá pes poslední lánek zadeku. Na to rozhrnuje se kže na hlav a svinuje se pes ob kídla; stará kže kídel zstane pak obrácena jako prst u rukavice. Pi tomto svlékání prodlouží se ocasní štty a pední nohy samek na délku více než dvojnásobnou.

Mezi množstvím samek vidl jsem poletovati jen ídké samiky a nikdy se mi nepodailo spatiti páení. Také jsem žádnou 9 neulovil. Jen z pinesených larev se mi dv doma vylíhly. Jejich ocasní štty mají délku 2'5 cm, kdežto u (^ nikdy mén než 7*5—8"0 cm nemí. V téže dob nacházel jsem na koínkách a stéblech ve vod pi behu ponoených rourovité, rosolovité vaky, naplnné podlouhlými, blav žlutými vajíky, která ve vaku seazena byla v hustých prsténcích (nebo snad ve šroubovnici?) Nemohu ovšem s jistotou tvrditi, zda náležejí tyto vaky vajené jmeno- vané jepici, a se mi to zdá velmi pravdpodobným. _ 99

Bohužel nastaly asi po týdnu deštivé a chladnjší veery, za nichž jen málo jepic se objevovalo, a v zakalené vod tžko bylo sbírati larvy a vaky vajené. Když jsem pak 23. ervna znovu zašel k Morav, nenašel jsem více žádných jepic. Rovnž ne ve dnech následujících.

Phloeothrips*) Tepperi nov. sp., obyvatel nádor na Acacia aneua v Austrálii.

Dr. Jindich Uzel.

9 Barva tla erná. Hlava mnohem delší než širší se stranami skoro rovnobžnými. Sosák jest krátký, vpedu široce zaokrouhlený. Tykadla tím význaná, že jejich dva poslední lánky tvoi^í dohromady celek. Hranice mezi nimi je sice zejmá, šikmá, avšak rýha jest nepatrná. Tetí lánek tykadla jest krátce kyjovitý, trochu delší než 2. a 4. ; 5. trochu kratší než ped- lánky 2. cházející ; rovnž tak 6. poslední lánek maliký. ; a 4.-7. na basi krkovit stažené. Barva tykadel (pi procháze- jícím svtle): 1., 6., 7. a 8. lánek erné, 2. (tento je na basi trochu zkalený) a 3. žlutavé, 4. asi v prvé polovin žlutavý, v druhé erný, 5. erný, na basi žlutavý. Oka vyvinuta. Pro- thorax trochu delší než hlava, nazad velmi rozšíený. Pední tarsy uvnit, uprosted s velmi velikým, zašpiatlým zubem, který je delší než šíka tarsu. Mimo to je na konci tarsu menší, ohnutý zub. Pední tibíe na konci uvnit s malým zubem. Pední femora znan rozšíena. Kídla irá, bez žilek. Tubus trochu delší hlavy, tenký, od své base ke konci znenáhla se zužující. Délka tla asi 3 — 3'3 min. d Pední tarsy a pední tibie jsou na tchže místech' jako u Q opateny zuby. Zub uprosted na vnitní stran pedního tarsu jest menší než u 9 ^ dosti tupý. Jeho délka rovná se asi šíce tarsu. Pední femora nejsou širší než u 9- Kídla taktéž

*) Ve smyslu Halidayové (An Epitome of the British Genera in the Order

Thysanoptera. The Entomological Magazíne, London 1836, vol. III). Neodvažuji se prozatím stanovovati nové rody tubulifer, dokud nepoznáme aspo ponkud itiimoevropské. 100

pítomna. Na basi tubu nalézá se po každé stran piléhající malý lupínek. Polokruhovitý výez, který se na basi tubu na spodní jeho stran nalézá & (^ (^ tubulifer vyznauje, je sice vyvinut, avšak je dosti nezetelný. Jinak v celku jako Q. Druh tento objevil pan J. G. O. Tefper v nádorech na Acacia aneura v pokoji v Adelaid chované; pozdji nalezen byl ve volné pírod panem O. Lowerem u Broken Hill v stední Au- strálii. Okrouhlé, šedožlutavé nádory mají 10— 13 nm v prmru, jsou na povrchu trochu nerovné a naplnny jsou tásnokídlíky! Na malém míst, kterým jsou pirostly, nalézá se otvor, jímž tásnokídlíci mohou vylézati. V nádorech, které jsem ohledal, nalézali se cfc?> 99 a larvy. Materiál k tomuto popisu obdržel jsem od pana prof. dra F. Uidwiga v Greizu, jenž také již popsal nádory dotyné (Jahresbericht d. Gesellschaft von Freunden der Naturwissen- schaften in Gera [Reuss] 1900-1902. Gera 1903. Str. 85).

Nádory z Acacia aneura, trochu zvtšené, které obývá ve velikém potu PUocoihriis Tefpert n. sp. Poslední obraz pedstavuje nádor, jehož hoejší ást je umele nadzvednuta, aby se jeho obsah objevil. Dle pír. kreslil K. Weinfurter. Gallen von Acacia aneura, etwas vergróssert, welche PUocothrifs Tcb- íen n. sp. m groszer Anzahl bewohnt. Die letzte Figur stellt eine Galle vor deren oberer Teil kiJnstlich abgehoben ist, um den Inhalt zu zeigen. Nach der Nat. gez. von K. Weinfurter.

Phloeothrips*) Tepperi nov. sp., ein Bewohner von Gallen auf Acacia aneura in Australien.

Dr. H. Uzel. 9 Korperfarbe schwarz. Kopf viel mehr lang als breit mit fast parallelen Seitenlinien. Russel kurz, vorn breit gerundet.

*) Im Sinne von Haliday (An Epitome of the British Genera in the Order Thysanoptera. The Entomologicul Magazíne, London 1836, vol. III). leh wage es nicht vor der Hand neue Genera fúr die Tubulifera aufzustellen. bevor d.e auszereuropaischen Vertreter nicht einigermaszen bekannt geworden sind. ;

101

Fúhler dadurch charakteristisch, dasz ihre zwei lezten Glieder zusammen ein Ganzes bilden, indem bie voneinander undeutlich abgeschnúrt sind; die Grenze zwischen ihnen ist jedoch deutlich, schief. Das 3. Fúhlerglied ist kurz keulenformig, etwas lánger als das 2. und 4.; das 5. etwas kúrzer als das vorhergehende das 6. ebenfalls; das letzte Glied ist winzig. Das 2., 4. — 7. Fúhlerglied an der Basis halsformig verengt. Fúhlerfárbung (bei durchscheinendem Lichte) : Das 1., 6., 7. und 8. Glied schwarz, das 2. (dieses an der Basis ein wenig getrúbt) und das 3. gelblich, das 4. etwa in der ersten Hálfte gelblich, in der zweiten schwarz, das 5. schwarz, an der Basis gelblich. Ocellen vorhanden. Prothorax ein wenig lánger als der Kopf, nach hinten sehr eiweitert. Vordertarsen innen, in der Mitte, mit einem sehr groszen, zugespitzten Zahne bewaffnet, welcher lánger ist als der Tarsus breit. Auszerdem ist am Ende des Tarsus ein kleinerer, gebogener Zahn vorhanden. Die Vordertibien am Ende innen mit einem kleinen Zahne versehen. Die Vorderschenkel bedeu- tend erweitert. Flúgel wasserhell, ohne Adern. Tubus etwas lánger als der Kopf, diinn, vom Grunde an gegen das Ende zu allmáhlich verengt. Lange des Korpers cca 3—3-3 mm. d Die Vordertarsen und Vordertibien sind auf denselben Stellen wie beim Q mit Záhnen bewaffnet. Der Zahn auf der Mitte der Innenseite der Vordertarsen ist kleiner als beim Q und ziemlich stumpf. Sein Lange gleicht etwa der Breite des Tarsus.

Die Vorderschenkel sind nicht breiter als beim 9 • Flugel ebenfalls vorhanden. Am Grunde des Tubus befindet sich jederseits eine kleine anliegende Schuppe. Der halbkreisformige Ausschnitt, welcher sich auf der Basis des Tubus auf der Unterseite befindet und die (^ (^ der Tubuliíera charakterisiert, ist wohl vorhanden, aber ziemlich undeutlich. Sonst im allgQfneinen wie das 9. Das Tier ist zuerst von Herrn J. G. O. Tepper in Gallen auf Acacia aneura gefunden worden, welche in einem Zimmer in Adelaide stand, spáter von Herrn O. L o w e r bei Broken Hill N. S. W. (Inneraustralien). Die rundlichen, graugelblichen Gallen sind 10— I3wm im Durchmesser, haben eine etwas un- ebene Oberfláche und sind von den Tieren voUgestopít. Auf der kleinen Stelle, mit welcher sie angewachsen sind, befindet sich eine Oeffnung, durch welche die Tiere herauskommen 102 — — konnen. In mir den von untersuchten Gallen haben sich cf(^, 9 9 und Larven befunden. Das Materiál zu dieser Beschreibung hábe ich von Herrn Prof. Dr. F. Ludwig in Greiz erhalten, von dem auch die Gallen schon beschrieben worden sind (Jahresbericht der Gesell- schaft von Freunden der Naturwissenschaften in Gera [Reuss] 1900—1902. Gera 1903. S. 85).

Doplky ke Kowarzovu seznamu eských dipter.

Podává Ani. Viminer.

ást II. Nejlepší znalec eských much, Ferdinand Kowarz, správce c. k. poštovn. úadu v Lázních Františkových, vydal ped 12 lety seznam hmyzu dvoukídlého. Sám spisovatel naznail, že se poet druh rozmnoží, až budou prozkoumány ješt skoro celé ^4 Cech, kterých nemohl prozkoumati. Téhož roku, ky vyšel Kowarzv seznam, zaal shora podepsaný s výzkumem muší fauny naší vlasti. Posud se mu podailo probádati pražské okolí, Tebosko, krajinu od Velešína ke Krumlovu, okolí Písku, eský Les, Šu- mavu, širší okolí msta Zamberka, Orlické Hory, Broumovský výbžek, Krkonoše, okolí Železného Brodu, okolí msta Jilemnice a ást Jizerských hor. Bohatý lov pinesl podepsanému p. kol. Kotou ze Železných hor, zajímavý a hojný materiál byl mu poskytnut p. Dr. Uzlem, docentem eské techniky, z okolí Krá- lové Hradce a ásten z Krkonoš, etné druhy polabské a rudohorské s nevšední ochotou daroval mu p. P. Kubeš, quar- dian kláštera v Kolín a z Brd i z okolí pražského pekvapil jej mnohými druhy pan erný z Vršovic. — Všem uve- deným pánm vzdávám za nezištnou a pátelskou ochotu srdené díky. Práci tuto pak pipisuji p. Ferd. Kowarzovi, ne- storu eských dipteroh^g.

Fam. L Cecidomyidae. Asphondylia umbellatarum Winertz., Cheb. Cecidomyia veronicae Bremi, P>ant. Lázn; rosaria Loew, Cheb; carpini Witz, Cheb. Diplosis poae Bosr., Cheb. Hormomyia Reaumuriana Lvv. ;

103

Frant. Lázn. Campylomyza flavipes Ztt., erchov. Micromyia lucorum Rd., Cerchov. Epidosis venusta Winertz, Frt. Lázn. Lasioptera arundinis Schin., Kr. Hradec.

Fam. II. Chironomidae.

aprilinus Chironomus Mg., Cheb ; lucidub Hal., Cheb ; ten-

dens F., Cheb; tentans F., Cheb; fuscus Mg. (j", Velešín

pictulus Mg., Podbrady ; niveipennis Fabr., Protivín. Cricotopus

sylvestris Mg., Frant. Lázn, Velešín ; Tanypus nervosus Mg., Frant. Lázn. Ceratopogon rostratus Wtz.

Fam. IV. Simulidae.

Simulium argyreatum Mg., Velešín pictum ; Mg., Houška,

Fam. V. Bibionidae.

Bibio pomonae F., Váp. Podol ; nigriventris Hld., Kr. Hradec,

Aš; laniger Mg., Aš ; venosus Mg., Kr. Vinohrady (park) ; reticulatus Lw., Kr. Hradec.

Fam. VII. Mycetophilidae.

Sciara nigripes Mg., Radotín ; nervosa Mg., Kr. Vinohrady

(park), Velešín pallípes F., Závist, Velešín ; flavimana Ztt., Ve- ; lešín ; fucata Mg., Kr, Kr. Vinohrady (park); Thomae L., Ve- lešín, Protivín.

Dynatosoma fuscicornis Mg., Kr. Sciophila fimbriata Mg.,

J. Hradec.

Fam. VIII, Psychodidae.

Pericoma ocellaris Mg., Aš.

Fam. IX. Culicidac.

Mochlonyx velutinus Ruthe, Podbrady. Corethra plumicornis F., Jind. Hradec.

Fam. XII. Limnobidae.

Limnobia nigropunctata Schum., Kr; albifrons Mg., Kr. Hradec. Erioptera obscura Mg., Kr. Gnophomyia pallipes F., Náchod. Trichosticha flavescens L., Kr; icterica Egg., Král. Hradec. Trichocera annulata Mg., Kr. Hradec. Amalopis Schi- neri Kolen., Aš, Cheb, Náchod. Anísomera bicolor Mg., Náchod, ;;

104 —

Fam. Xlll. ipulidac.

Pachyrhina imperialis Mg., Kr. Hradec. Tipula exciva Schum., Kr. Hradec; oleracea L., Kr. Vinohrady (park). Cteno-

phora bimaculata L., Dobichovice; atrata L., Vrané.

Fam. XV. Stratiomyidae.

Pachygaster ater Panz., Závis. Oxycera Ranzoni Schin.,

Kr. Hradec pulchella ; ; Lvv., Vysoany Meigenii Staeg, J. Hradec. Stratiomyia riparia Mg., Tebo. Odontomyia cingulata Pnz., Tebo; ornata Mg., Žamberk. Sargus infuscatus Mg., Kr. Hradec. Chrysomyia speciosa Macq., Sobslav. Beris chalybeata Foerst., Smeno.

Fam. XVI. Xylophagidae.

Subula marginata Meig., Kolin.

Fam. XVIII. Tabanidac.

Silvius vitLili Fab., Tebo. Chrysops sepulcralis Fab., J. Hradec; parallelogrammus Zeli., Tebo.

Fam. XIX. Lcptidae.

Chrysopila helvola iMg., Protivín.

Fam. XX. Asilidae.

Dioctria oelandica L., Kr. Hradec, Velešín, Kolín; linearis

F., Kr. Hradec, J. Hradec. Holopogon nigripennis Mg., Kolín fumipennis Mg., Kolín. Asilus albiceps Mg., Kolín.

Fam. XXI. Bombylidae.

Anthrax velutinus Mg., Kolín ; hottentotta L., Kr. Hradec,

J. Hradec. Exoprosopa pieta Mg.. Kolín ; cleomene Egg., Houška. Systoechus nitidulus Mg., Kr. Hradec.

Fam. XXII. Thercvidae.

Thereva plebeja L., Kr. Hradec; annulata F^ab., Kr. Hradec marginula Mg., Kr. Hradec; annilis L., Kolín.

Fam. XXV. Empidae.

Rhamphomyia anthracina Mg., Protivín; conformis Rond..

Aš; fuliginella Ztt , As; tibialis Mg, Cheb. Fam. XXVI. Dolichopodidae.

Gymnopternus germanus VVd., Kr. Hradec; nobilitatus L'., Krumlov; chryzozygos Wd., Protivín, Kr. Hradec. Porphyrops longicornis Fll., Houška. Doplky k seznamu cyclorrhaph uveejníme jindy.

Euplectus Jureeki m., nový Pselaphid z okolí pražského.

Vyobrazil a popisuje Fr. J. Ramhousek.

Elongatiis, rufotestacetis, nitidiis, pube brevi laeviter ve- stitns, cafite thorace paulo latiore, fronte postíce bisulcata, sulcis antice evanescentibus, vertice elevato,glabro. Abdominis segnientis pvimis duobus glabris, nec biimpressis {stibg. Phlectophloeus

Reitt.). (5", Lang. 1-S mm. Patria: Bohemia centr. {Vrané n. Vit.). Podlouhlý, leskle žlutoervený. Lysá, dozadu rozšíená hlava o nco širší nežli štít. elní štít ledvinovitý a boulovit vped vyniklý, je vpi'edu zaokrou- ,^1 hlen a má dv hluboké jamky, '•••*%A jr^iL^^a***^* které vybíhají ve dv krátké, ne- hluboké a rovnobžné rýžky vpe- V >* du nespojené. Prvý tykadlový lánek homolovitý, druhý vejitý, ) o trochu menší, dalších šest lán- k co do velikosti skoro stejných, ím dále od hlavy kratších, de- vátý o tetinu širší než ped- cházející, a o tolikéž užší než lánek vej- následující ; poslední itý, skoro tak dlouhý jako ti pedcházející. Celá tykadla po- rostlá chloupky.

Lysý štít nazad ztížený,

s pední ástí uprosted vykle- Euplectus Jureeki n. sp. nutou, uprosted s podélnou rýž- kou. V zadní tetin nedaleko kraje thoraxu je s každé strany teka, spojená nehlubokou rýžkou s tekou v zadní ptin štítu. Podél švu na krovkách jest linie vzadu trochu dovnit

zahnutá, druhá je as v polovin mezi švem a krajem krovek. 106

Ramena ponkud vyniklá, s krátkou rýžkou. Krovky husté pi- lehle chloupkované s nkolika tekami ponkud seazenými. Abdomen velmi jemn a ídce, skoro neznateln tekované. a jemnji než krovky chloupkované. Jednotlivé segmenty s linií kol zadního okraje, pední lánky bez basálních rýžek podél- ných (subg. Phlectophloeus Reitt.). Holen u koene zahnuté, jako tarsy hust chloupkaté. Znám pouze jediný (j* (šest abdomin. segment). Long. 1-8 mni.

Popsaný brouk byl mnou nalezen dne 24. kvtna 1905 na » Homoli* ve Vraném n. Vit. u mravence Tapinoma erraticum Ltr. pod kamenem, na iehož druhém konci byla malá kolonie Tetramorium caespitum Ltr.. tudíž považuji tento nový druh za myrmecophilní. Našel jsem ho náhodou pi sbírání Myrmoecií, které se roku letošního objevily u vtším potu.

Dovoluji si pojmenovati tuto novou specii ku poct svého píznivce p. MUDra Štpána Jureka, který se mnou krátce ped jejím objevem sbíral na onch místech, Euplectus Jureceki mihi, a kladu ji za nejpodobnjšího jí Euplecta, totiž Erichsoni Aubé. Za laskavé upozornní a za revisi této nové specie jsem díky povinen pp. MUDru E. Lokayovi a kustodu L. Gangl- bauerovi.

Resumé.

Une cspcce nouvcllc Euplectus dc la Bohéme centrále. Au mois de mai 1905 j'ai cherché exclusivement chez la fourmi

Tapinoma erraticum Ltr. pour pouvoir attraper des rares espces : Myrmoecia confragosa Hochh. et plicata Er. — et j'en ai vrai- ment trouvé un assez grand nombre.

Le 24 mai j'ai trouvé sur la colline »Homole« á Vrané situé sur Vltava pres Prague par hasard dans une fourmiliére de Ta- pinoma (il y avait aussi le Tetramorium caespitum Ltr.) un Euplectus, qui me fut absolument inconnu. A Taide de Mr. le

Dr. E. Lokay j'ai reconnu, que i'ai découvert une espce nouvelle — et Mr. le custode L. Ganglbauer confirma mon avis.

Cette espce est trs semblable á Erichsoni Aubé (subg.

Phlectophloeus) et s'en distingue par sa tet un peu plus large que le thorax. Celle-ci est marquée de fossettes saillantes aux sillons peu profonds, parallles et non unis. Le thorax est aussi bien diíférent de celui du Erichsoni. (Voir Timage.) J'ai pris la liberté de nommer cette espece á Thonneur de

Mr. le Dr. Etienne Jureek: Euplectus Jureeki mih i, et je la mets entre le Erichsoni et le nubigena; parceque je Tai at- trapée chez le Tapinoma, je la prends pour une espece myrme- cophile. Je n'ai attrapé qu' un seul (j"'. Long. 1 '8 mm.

Píspvek k otázce: Co jsou ervíci v houbách?

Odb. uc. Jan Faslejik.

Odborný uitel p. A. Wimmer v 21. . »Skoly mšanské* vypoítává hmyz, jehož larvy parasitují v houbách. Také já v minulých prázdninách otázkou tou jsem se zabýval a mohu správnost nkterých jeho údaj doložiti fakty.

Kousek syrovinky (Lactaria volema Fr.), larvami hojn prolezlý, vložil jsem do sklenné válcovité nádoby, klerou uza- vel jsem provrtanou zátkou. Její otvor byl popjat gázem, aby larvy nemohly vylézti a vzduch ml pece volný pistup. Již druhý den poaly nkteré z larev nitro houby opouštti po- ; tulovaly se po stnách válce.

Larvy ty byly táhlé, žlutav bílé, 6 mm dlouhé a mly ernou hlaviku. Tlo bylo zeteln rozlenno v 13 segment, na jichž dorsalní stran jasn prosvítaly dv podélné vtve trachealní, které na vnjších stranách kroužk (krom 1., 3. a 4.) vybíhaly v stigmata (obr. 1. III.). Pi boním pohledu (obr. 1. II.) bylo možno pozorovati na bišní stran 4. až 10. kroužku sku- pinky bradavinatých výnlk, t. zv. pošinky, jimiž se larva pichycuje. Tetí den slézaly se nkteré larvy na povrch houby a poaly se omotávati dlouhým vláknem po zpsobu bource morušového (obr. 1. IV.). Následujícího dne byla syrovinka na povrchu poseta vejitými, 4-5 mm dlouhými kokonky. Každý z nich byl k houb pilepen. Po 5 dnech od zakuklení nalezl jsem ve válci první dv mušky. Byl to druh :

Cordyla fusca Latr. (Obr. 1.)

Brzy po nich následovaly jiné. Byly sláby, kídla držely vzhru vztýená a rovnž tak i stední pár noh za klidu do výše nl. Délka tla mí 4 mm a celkové zbarvení je hndo- lOR

Žluté. Kulovitá a protáhlá hlava je znan vyklenutým hrudním

štítem skoro pikryta (obr. 1. I.) a tmavohnd zbarvena. erné, okrouhlé oi nesou na elním svém okraji po jednoduchém oku. Celo je pomrn široké. Dvanáctilenná tykadla jsou pi koeni sblížena. Jich první a druhý lánek jsou znanji vyvinuty, št- tinatý a ostatní lánky mají tvar válcovitý, jsou kratinké a na sebe tak pitisklé, že zdá se, jako by tvoily jednotný tetí lánek antenální (obr. 1. V.). Teprve macerováním zeteln se oddlují

Obr 1. Cordyla fusca Latr.

I. Moucha. — II. Larva se strany boní. — III. Larva se strany hbetní. — IV. Kukla. — V. Hlava s hora. — VI. Ty- kadlo. — VII. Makadlo. - VIII. Hlava s pedu. — IX. Hy- popygium samicí. — Hypopygium samí.

(obr. 1. VI.) Tyto lánky jsou jemn ochmýený a jako první dva žlut zbarveny. Málo vyvinutý sosák vyvážen je mohutnými makadly, která jsou trojlenná a za klidu kolenovit složena

(obr. 1. VIL). lánky jsou skoro rovné délky, avšak první z nich je nejmohutnjší. Žluté zbarvení i zde pevládá. Hrudní štít jest jemn ochmýen a smrem ku svému temeni tmavji zbarven. Štítek je ernohndý a zadní hru vysoká. Sedmilenný a se stran smáknutý zadeek má tvar vejit podlouhlý. Jednotlivé 109

segmenty jsou nerovn veliké, hndožluté ; avšak tato základní barva je širokými, nepesn ohranienými píními pruhy tém zakryta. Ochmýení je kratinké a ídké. Kídla mají zvláštní

žilnatinu (Obr. 1. I.) První žilka vyúsuje poblíž špiky kídla a vedlejší její vtev jest zakrnlá. Kostalní políko je tmavji za- kaleno než ostatní plocha kídla. Žilka tetí vybíhá z první

úhlovit a tvrtá i pátá vidlikovit se rozbíhají, pi emž zadní vtev vidlice tvrté žilky nedosahuje okraje kídla. Malá píní žilka je perušena. Nohy jsou žluté a mají kyle znan dlouhé, Stehna krom prvního páru jsou téže délky a mohutnosti. První pár je ponkud kratší. Pední holen jsou rovnž krátké a koní se jednou ostruhou. Holen stedního a zadního páru jsou delší a vybíhají ve dv ostruhy. Chodidla a holen jsou již ponkud do hndá zbarveny. Appendices samiího hypopygia nesou po dvou mo- hutných trnech (obr. I. IX.) Genitálie samí znázornny jsou obr. X. Cordyla íusca je pro Cechy novým druhem. Na híbku (Boletus bulbosus Schaeff.) podailo se mi vy-

pstovati mouchu známjší je to : ;

Mycetophila punctata Meig. (Obr. 2.)

Tato bedlobytka má barvu velice podobnou larv cordyly, od níž liší se hlavn znanjší velikostí. Její zapedení nemlo tvar kokonu spíše podobalo se pavu- ; in, kterou larva zastela své lžko. Také mezi obma mouchami jeví se znaná podobnost. Rozdíl spoívá ve velikosti, ve tvaru tykadel a makadel,

mezi holenmi a ponkud i mezi žil- natinou kídel. Mycetophila punctata

je dlouhá 6*5 í;í///, má tykadla 16lenná a ponvadž jednotlivé lánky jsou pro- táhlejší než u cordyly, jsou znan

dlouhá (obr. 2.) lánky tylenných makadel mají tvar hruškovitý. Na kí- dlech není malá píná žilka perušena, nýbrž spojit od 3. ku 4. pechází. Ho- len stedního a zadního páru jsou

Obr. 2. Mycetophila punctata posázeny dvma adami stídavých ostn ^^^S a jsou zakoneny dvma delšími ostru-

A. B. noha. , . ' Hlava. — Zadní r^^ , j u u ^:: ^^ hami. Stehna zadních noh maji na konci ernou tekovitou skvrnu. )

110

Phora pulicaria Fall. (Obr. 3

je drobná muška, již vypstoval jsem rovnž ze híbku. Bílé larvy mily do délky 3 mm a jich segmentování bylo mén zetelné než u pedešlých (obr. 3. B). Hlava nebyla vyvinuta, ale kousací elisti prvního lánku jasn prosvítaly. Také dv po- délné trachealní vtve byly patrný, avšak vyúsovaly v stigmata pouze v pedu a na zadeku tla. Larvy již za dva dny poaly se zakuklovati. Líhe se však nezdaila, jelikož híbek brzy podlehl rozkladu. Teprve když pokus jsem opakoval a po zakuklení híbek nahradil syrovinkou, podailo se mi mušky vypstovati. Zakuklo- vání dalo se na st- nách válce pouhým stažením tla. Kukly, v obrj^su vejité, byly tvoeny dvma kon- vexními obaly, z nichž dorsalní byl více vy- puklý a jeho spád byl k jedné stran náhlejší (obr. 3.C). Také z této druhé násady nemohl jsem se mušek dokati. Po- znal jsem, že píina je v nízké tempera- Obr. 3. Phora pulicaria Fall. túe, nebo když jsem A. Mouaha. — B. Larva. — C. Kukla. - D. Otevený kuklový obal. — E. Hlava dal válec na teplá s hora. — F. T\'l

a zadních mají ostruhy. Hypopygium samí i samicí charakterisuje obr. 3. G a 3. H. Také Phora puhcaria jest pro Cechy novým druhem.

Pstování vývoj považuji za nejsprávnjší cestu ku zpra- cování pesných klí pro samiky nkterých muších rod.

Fauna Bohemica.

Chrysomela olivacea Snffr. Vzácnou mandelinku tuto našel jsem letos u Tábora. Dne 16. ervna konal jsem tam totiž výlet se studenty z gymnasia píseckého; dopoledne vnováno prohlídce msta a odpoledne vycházce do Pintovky. A tu na dolení cest na levém behu eky Lužnice vidl jsem onoho brouka v etných exempláích lézti; vzal jsem si jen nkolik kousk, ale mohu

íci, že jsem si jich dobe 100 kus nasbírati mohl, mnoho jich také bylo zašlapáno a v sousedním lese jich také asi lezlo hezky mnoho. K tomu musím pipomenouti, že ten den bylo vlhko a teplo, cesta sama byla vlhká a místy ješt blátivá, nebo v noci ped tím byl silný déš; a to snad bylo podmínkou, že se tam ona mandelinka objevila v ten den ve velkém potu.

Fr. Klapálek klade mandelinku tu na Bezkydy, Redtenbacher praví o ní, že se nachází v pohoí slezském, dr. Klíma uvádí ji sice pro echy, ale bližšího stanoviska neudává. 112

K tomu ješt dodávám, že na téže stráni našel jsem na bažance lesní (Mercurialis perennis L.) depíka bažankového (Haltica mercurialis F.). U Písku také sice nacházím bažanku lesní, ale píslušný brouek na ní se neukazuje. Josef Lukeš.

Di^obnosti.

Calocampa Exoleta L. (Vetusta Hiibn.) Pozoroval jsem letos na Pe- rovsku nápadn mnoho housenek Caloc. exoleta. Žily hojn na máku aj.

šavnatých rostlinách. Housenky to zelené, velmi lehce rozeznatelné svými ervenobílými pruhy na bocích, dvma žlutými pruhy na hbet a zvlášt bilými, ern lemovanými dvojtekami na každém kroužku po dvou. Ostatn zbyteno tak význanou housenku popisovati. Živil jsem jich vtší množství mákem a chestem. Vzájemn se snášely, ale jiné housenkj?^ ranily, ba, když vylezly výše, pustily se chut do kukel Van. Antiopa a nenechaly než zadeek. Tedy také trochu masožravci. Než k tomu hlavnímu. Na podzim líhli se motýli, a co jsem už trochu tušil ze zkušeností dívjších, samé Caloc. vetusta. Když jsem pozdji chytal na

kížaly, lapil jsem veer po veeru po 4 — G tchto motýl a jen asi 2 mezi nimi Exoleta.

Housenka Caloc. vetusta, jak se všude zobrazuje, jest bezpochyby

mlád t. zv. Exoleta ; opravdu však vetusta v prvním šat. Našel jsem

také jednu takovou, ale tak uzrálou na svléknuti, že starého šatu už

ani znáti nebylo a ten nový, t. zv. exoleta, siln prosvítal, zvlášt pak

ony dvojteky vystupovaly. Svlékla se také den na to. Porovnáme-li

motýle samy, seznáme, že tu máme co initi s variací. V podstat

není mezi nimi rozdílu a kresby kídel Exolety dají se dobe vytušiti

u Vetusty a naopak jako u jiných noctuid, ku p. : Pronuba, Augur, Baja, Thalassina, Dianthoecia nana a mnohých jiných. Že u Exolety zadní

polovice pedních kídel je pisedlá jako olovo, není nic zvláštního.

To mžeme pozorovati u mnohých píbuzných, jako: Orth. nitida, Orrh.

vaccinii a Scop. satelitia. Zvlášt poslední tak variruje, že to stojí za

povšimnutí. (Nco podobného jeví i Las. quercifolia.)

Bu je tedy Exoleta zjev melanismu nebo vetusta zjev albinismu. To prvé bude asi spíše pravda; nebo Vetusta je hojná a E>coleta dosti

vzácná. Mžeme míti potšení jednu odrdu z palaearkt vyškrtnouti Ne-li hned, tedy brzy. Lad. Hudeek. :VSTNÍK.^^§

První správní rok naší . S. E. byl ukonen a druhý za- hájen valnou hromadou dne 17. ledna, na níž revidována byla innost S. za minulý rok. Ze zmn valnou hromadou uinných sluší poznamenati, že do nového výboru místo odstoupivšího p. ed. Nap. Kheila byl za místopedsedu zvolen MUDr. Lokay a místo nho do kontrolující komisse p. E. Kudlika. V prvé obasné schzi nového roku správního dne 31. ledna místo onemocnvšího p. Dr. Uzla pednášel p. Dr. E. Rádi »o mutaní theorii a varianí statistice*. Obsah výkladu jeho byl ten: Jeden smr biologický, pemýšlející o vzniku druh — dosud hlavn mezi botaniky zastoupený — drží se myšlénky, že nové druhy nevznikají nenáhlými, vlivem okolí zpsobenými pemnami, nýbrž z vnitních organických píin a skokem. Bylo možno u kvtin (a u nkterých zvíat) vznik nových druh pímo datem dne opatiti, kdy se poprvé objevily. Tyto nové druhy jsou ve svých vlastnostech stálé, t. j. varirují-li, kolísá variabilita jejich kolem uritého pro n specifického stedu. Tyto pak vzniklé druhy jsou t. zv. malé druhy na rozdíl od Linnéovských druh. Hlavní repraesentant této theorie, botanik de Vries tvrdí dále, že každý organismus skládá se z uritého potu vlastností (asi jako se skládá chemická slouenina z atom) a dokazuje staršími i novými pokusy, že tyto vlastnosti jsou na sob do jisté míry neodvislé.

Tyto t. zv. mutaní theorie vedou k tomu, že druh (malý druh) jest pirozená (nikoli umlá) jednotka a zvlášt že k je- jímu poznání nestaí popsati vlastnosti njaké nov nalezené aberrace, nýbrž že jest teba experimentem (sledováním nkolika generací) zjistiti, je-li tato aberrace konstantní i nic. Podobn za podrobným zjištním pirozen daných druh nese se varianí statistika. Vedle jiných úkol sledují varianí statistikové úlohu, z velikého potu lokálních variet pesným mením a podle mathematických vzorc vzatých z potu pravdpodobnosti najíti sted, okolo kterého nkterý typ variruje, a ta- kovým zpsobem mením a podrobným srovnáváním druhy a variety zjišují. K výkladu poznamenal pan MUDr. Lokay, že rod Leptusa ve svých horských formách tvoí ra^y odpovídající malým druhm (na p. jest Leptusa abdominalis pesn odlišena od L. piceata jsouc však její racou a žije v nižších polohách atd.). Pan Dr. Absolon upozornil na to, jak jest možno u jeskynních zvíat sledovati ponenáhlé promny vlivem jeskynního života.

Pan prof. Klapálek ví i pes pokusy de Vriesovy, že vliv vnjších podmínek jest hlavním faktorem pi tvoení nových druh.

Po debat demonstroval prof. Klapálek Acridium aegyptium,

nalezené p. ed. Krauskopfem živé v lednu v Litoli ve vrbin, pan Kudlika demonstroval domácí naše cvrky aTryxalis nasuta.

V druhé obasné schzi dne 21. února pednášel pan Ph. Dr. Absolon o faun jeskynní. Líil historický vývoj vdo- mostí o jeskynní faun rakouské, francouzské, italské, americké a nmecké, provázeje pednášku svoji hojnými demonstracemi

i fauny jeskynní i píslušné literatury. Pan Dr. Absolon bude

v pednášce pokraovati a pak podá obšírn i její obsah. Po pednášce demonstroval pan MUDr. Lokay sbírku jeskynních Coleopter.

V tetí obasné schzi dne 22. bezna pednášel pan demon- strátor Ph. C. Roubal o myrmekofilii. O pomru symbiosy mravenc a jistých tvor platí pedem nkolik vt: Parasitismus

Z ektoparasit jsou to zvlášt Acaridi, z endoparasit jistí nema- todi, kteí obývají pharyngealní žlázy. Zvláštní pomry životní naznauje synechtrie. Jistí Staphilinidi, jako Myrmoecia,

Myrmedonia a Quedius brevis žijí v mraveništích, kde olupují mravence o potravu a plod.

Synoekie jeví se dvojím smrem: a) Nkteí živoichové sdílí s mravenci píbytek, aby tu kladli vajíka a plod svj ukrývali ped nepohodou. Tak iní hlavn Myrmedonia v tropech. h) Jiní živoichové, kteí bydlí v mraveništích, živí se tam od- padky (nkteí Pselaphidi) a cizopasníky (Dinarda). Mravenci chovají se k nim celkem lhostejn, jen v dobách rozilení (jako za horka a pod.) otvírají proti nim hroziv elisti.

Rody Claviger, Lomechusa, Atemeles a nkteré rody mšic pechovávají mravenci ve svém píbytku, aby z jich sladké šávy

ssáli. Clav ger, Lomechusa i Atemeles jsou mravenci krmeni. Toto spolužití bylo nazváno myrmekoxenie. Nejmén doko- nalou formou myrmekoxenní jest Atemeles; požírá a napadá larvy m.ravení, proež jej mravenci od hnízd s larvami zahánjí, a jinak olizují sladký sekret ze šttiek, jež má Atemeles po stranách zadeku. Nejdokonalejším myrmekophilem jest Claviger Jest

slepý a pohybuje se velmi váhav. Mravenci jej musí ošetovati. — lir

Po té pan továrník Samec ukazoval nkolik kousk jantaru s hmyzem, které daroval Spolenosti. Pan Dr. Lokay ukazoval monstrositu Bryaxis haematica zvláštní tím, že jest chagri- novaná nelesklá, kdežto normální individua druhu toho jsou lesklá.

Pan Dr. J. Uzel demonstroval ze svých sbírek motýle tropické vynikající obzvláštní nádherou (Morpho Cypris, Morpho Sulkovski, Papilio Hector, Urania Croesus), kísy tropické vyznamenávající se bizarním tvarem (mezi jinými obrovské druhy Pomponia gigantea a Tosena speciosa, pak svítilku Fulgora phosphorea a nkteré píbuzné druhy; pak tvary vzbuzující obdiv svými rozvtvenými výrostky na hlav). Dále demonstroval výsledky letošního svého lovu a chovu, zvi. pestrou mouchu chestovou (Platyparaea poeciloptera), která loni místy velikých škod na chestu zpsobila. Konen pedložil malou a skládací velkou síku na lov hmyzu, pak smykací síku a vodní síku, všechny na jednu rukov se hodící, jež doporuil jakožto pohodlnou výzbroj loveckou na menší výlety entomologické. Ve tvrté obasné schzi dne 18. dubna za nepítom- ného prof. Fr. Klapálka pedsedal Dr. E. Lokay. Po vyízení záležitostí správních pednášel p. PhC. A. Brožek o themat : Mathematika a biologie; obšírný výtah pednášky uveejnn na str. 89.

V páté obasné schzi dne 16. kvtna pednášel p. odb. u. Ant. Vimmer o vzácnjších eských dipterách z Polabí. Pan pednášející rozhovoil se o 37 druzích polabských, které jsou celkem vzácnjší a z nichž mnohé byly sbírány toliko v Polabí.

Daleko do nížiny labské sestupují druhy horské s Krkonoš, mimo to vyskytují se v Polabí druhy, které teba pokládati za tvarj^, jež dávají pednost jižnjším krajinám. Ze 37 polabských vzácnjších druh jest jich 17 pro Cechy nových, a mezi tmi byl zaznamenán jedinec, jenž jest pro Cechy novým rodem i druhem, jest to Melanophora atra Macq. Pi každém druhu rozhovoil se pan pednášející též o biologii jeho larev.

P. Dr, E. Lokay piiuje poznámky faunistické a jako doklady k zajímavosti polabské zvíeny pedkládá sérii brouk, z nichž 10 jest opt pro vlast naši nových (uvedeny v rubrice Fauna Bohemica).

P. Dr. J. Uzel navrhuje rzná eská jména pro ele much Chironomidae a rod Chironomus, jehož jeden zástupce vzbudil v poslední dob v Praze hojným svým objevením se všeobecnou pozornost. Po ilé debat usneseno poohlédnouti IV

se v píslušné slovanské literatue, není-li již njaké hotové pijatelné jméno a odložiti definitivní rozhodnutí do schze píští. —

Dále pedkládá rzné své nálezy, a sice pouzdra kuklová cey- lonského nosatce Rhynchophorus ferrugineus, vyrobená ze svazk cévních palmových kmen a poznamenává, že tamní veverky obsah jejich považují za obzvláštní pochoutku; dále kuklová pouzdra zlatohlávk z mraveniš od Formica rufa z okolí Hradce Králové,

slepená z jehlií a jiných odpadk: pouzdra s vajíky kudlanky

nábožné z Istrie a kudlanek cejlonských ; rzný hmyz napíchaný uhýky na trny a ostré vtviky z okolí Hradce Králové a Prah}^ vzácnou varietu hrobaíka nejvtšího se tymi ervenohndými

skvrnami uprosted na krovkách od Hradce Králové (r. 1879) a zástupce síokídlého hmyzu Boreus hiemalis, jenž se na snhu místy hojn vyskytuje, tak v lese mezi Krí a Kundraticemi a v lese novohradském u Hradce Králové, však málo je znám, ponvadž bývá pehlížen.

Konen pedkládá ze své letošní koisti entomologické dv ploštice bezkídlé ili rumnice (Pyrrhocoris apterus), které mají na krovkách vyvinutou zadní blánitou ást a pod krovkami úplná kídla. A tvar okídlený u nás považován jest za velikou vzácnost (na jihu evropském vyskytuje se astji), pece, jak se zdá, lze ho pi bedlivém ohledání vtších spoleností ploštice té vždy nalézti; tak u Prahy na Petín vedle rozhledny a u Hradce Králové. Okídlené exempláe mají asi za úkol letem druh rozšíiti a krev vzdálených kolonií oberstviti (»feminae disseminantes«).

P. námstek stát. zástupce Em. B 1 a 1 1 n ý demonstroval nejprve zajímavý píklad Hermafroditismu u Rhodocera rhamni a uinil toto sdlení: Herm.afrodit našeho žlutaska ešetláko- vého, který se nalézá v mé skrovné sbírce, chycen byl v srpnu roku 1901 mým tehdy osmiletým synkem u Nového Hradce Králové. Exemplá ten jeví znaky obojetnosti za pevládání znak samicích. Levé kídlo hoejší má základní svtlozelenou barvu samicí s oste ohranienými skvrnami barvy žluté (samí). Levé kídlo spodní vykazuje vedle podélného pruhu od stedu žilky stední ku kraji jednu nepravidelnou skvrnu téže barvy. Pravé hoejší kídlo má pravidelné zbarvení bledzelené (samicí) beze skvrn, spodní kídlo pak jeví toliko žlutý úzký pás od koene stedové žilky vnitní až do stedu. Rub motýle tomuto zbarvení nikterak neodpovídá, a i tam základní barva samicí žlutými skvrnami jest pomísena.

Levé kídlo hoejší toliko v cípu vnjším, pak na kraji pedním a vnitním má skvrny žlutozelené (samí); levé kídlo spodní jest pi kraji vnjším a pi konci stedové žilky vnitní v celku na tyech místech žlutozelen zbarveno. Rub hoejšího kídla pravého má ti žlutozelené pásy od koene podél žilky pední a vnjší žilky stedové, pravé kídlo spodní pak podél žilky vnitní od stedu ku kraji a od vnj- šího kraje políka stedního ku hrotu na kraji vnjším širokou skvrnu téže barvy.

Hlava, hru i abdomen jsou normální. Motýl, pokud nebyl zaschnul, ml vedle zetelných genitálií samicích i zakrslá plodidla samí pouhým okem (nyní toliko pod lupou) viditelná, pi emž pozoruhodný jest úkaz, že normáln vyvinutá rodidla samicí nalézají se na stran levé, jejíž kídla hojn skvrny samí vykazují, kdežto zakrslá plodidla samí umístna jsou po stran pravé, která na líci jen jedinou nepatrnou skvrnu žlutou (samí) ukazují.

Po té demonstroval neobyejnou varietu Geometra papilio- naria, která chycena a darována byla panem odb. uitelem

Mikou ve Lhot pod Hoikami v ervenci r. 1897.

Motýl úpln vyvinutý jest zvláštn nepravideln zbarven. Toliko levé kídlo spodní má pravidelnou syt zelenou barvu, tepení jeho však jest hlínožluté.

Kídla hoejší ob jsou u koene i na rzných místech ve stedu a pi kraji zelená, z vtší ásti však nepravideln hlíno- žluté skvrnitá.

Skvrna téže barvy od stedu ku vnjšímu kraji klínovit se rozbíhající nalézá se na spodním kídle pravém.

Tásn i abdomen veskrz hlínožluté. eité pásky bílé mizí na místech, kde stýkají se se skvrnami žlutými. Nepravidelnou sms základní barvy zelené se žlutou ukazuje i rub motýle. Kídla na rubu od koene až do stedu jsou vesms zelená, spodní od vnjšího kraje až do stedu, pravé hoejší ve vnjším cípu a pi dolním vnjším kraji v nepravidelné skvrn, levé pi vnjším kraji v úzkém pásu hlínožlutá. 9 : .

Odb. u. p. F. Mužík pedkládá zajímavjší od letošního jara až dosud nalezené druhy hemipter Carpocoris lunulatus Goezc. Druh dle udání^^pana prof. Dudy v echách dosti vzácný, což i já dle dosavadních zkušenosti potvrzuji. Vzhledem svým dosti vrn 'napodobuje kvt pryšce a také na takových návrších, kde tato rostlina jest. se objevuje. Dne 12. kvtna 1905 ulovil jsem u Kralup pt exemplá. Macrodema micropterum Ct., tvar brachypterní, dva kousky na výslunné stráni. Nalezeny každý jindy, ale oba pod vesem. Ischnocoris angustulus Schill., ve form brach je velmi hojný a podobá se malému drabíku anebo v bhu také mravenci. S kídly vyvinutými jest asi dosti vzácný. Ta- kový chytil jsem 15. dubna 1905. Ischnocoris punctulatus Fieh. (macr.), je dosti

pkn zbarvený, žije na podobných místech, t. na výslunných svazích. Oba druhy, zvlášt tento, v bhu stále se zastavují, což iní dojem, jako by každé chvíle s ním se setkali, co zasluhuje jejich pozornosti. Aphanus quadratusF. U Kralup (na Hostibejku) není zjevem zvláštním. Galeatus angusticollis Rent. je ozdobná sífnatka vzhledu sklovitého, ídce mížkovaná. Hlavu má opatenu dlou- hými penívajícími pímými trny. V suché tráv na koenech rostlin. Je vzácná. — Pi volném rozhovoru o otázce, jak by bylo lze opatiti

si možnost podnikati exkurse po okolí pražském, navrhuje p. Dr. Lokay, aby Spolenost zažádala lesní správy o legitimace pro

leny spolku, které by opravovaly ke vstupu do lesa i tam, kde jinak není dovolen. V šesté obasné schzi, konané dne 20. ervna 1905 po provedených formálních záležitostech pednášel p. prof. Frant.

K 1 a p á 1 e k o sbírání a praeparaci neuropter. Hmyz síokídlý (ve smyslu Linnejském) nalézáme na místech nejrozmanitjších; nejvíce rzných druh mžeme sklepati s kovin a to pi vodách

stojatých i tekoucích zvlášt v dob dopolední a na veer hojné

chrostíky, pošvatky, jepice i pisivky a z vlastních neuropter rod Sisyra. Na pasekách a v hájích denívky, zlatooky, dlouhošíjky

i chrostíky. Smýkáním na bezích vod chrostíky, pošvatky i sr- pice. V rozsedlmách kry nebo pod odchliplou korou pošvatky VII

i chrostíky, pod kameny na bezích zajímavé pošvatky, zvlášt formy krátkokídlé. Z koen travin a z lišejník vypodsýváme etné pisivky. K chytání, aby bylo lze nejen po tvrdém koví a tráv smýkati nýbrž i ve vzduchu chytati, potebí jest jemné sice, ale pevné a objemné síky, bu hedvábné nebo kmentové. Hrubší vci lze hned na míst zabíjeti, jemnjší jako jepice, pisivky, drobné denívky a malé chrostíky nutno nositi v krátkých zkumavkách živé domu. Pednášející užívá k usmrcování sío- kídlého hmyzu jen lahviek cyankalim v zátce opatených, které vynikají istotou, trvanlivostí a lehkou nahraditelností, což zvlášt na cestách jest dležité. Vtší druhy napichujeme na erné lakované špendlíky a to vždy v stední hrudi; na drobné vci užíváme stíbrných nebo niklových minutií. Nalepovati sío- kídlé jest naprosto zavržitelno, ponvadž tím se exempláe úpln zkazí a pro vdecké prozkoumání stávají nepotebnými. Jest nutno síokídlé napínati, ponvadž pro urení jest žilnatina i tvar pívsk genitalních dležit. Napínání dje se jako u mo- týl, jenže nepidržujeme rozpínaná kídla špendlíky, nýbrž posunujeme je jemným šttekem nebo pistiženým pružným pérkem; špendlíky nechávají v jemné blán kídlové velké trhliny. Úprava sbírek jak u motýl.

\' rozhovoru po té zavedeném odpovídá pednášející na dotazy pp. Dra Peírky a Dra Uzla, týkající se usmrcování hmyzu. P. prof. Joukl doporuuje zvláštní lahviku pro cyankal firmy Ortnerovy. Pan Dr. Lokay doporuuje usmrcovati hmyz kysliníkem siiitým p. cis. radovi Veselému osvdila se ; pro brouky rašelina s trochou chloroformu.

Pan Ku dl Íka táže se, byly-li uinny kroky o zjednání pístupu do uzavených les. Pedseda sdluje, že pro letošní období jest již vc opoždna, ale že stane se opatení pro rok píští.

P. Dr. Peírka pedkládá nové pro Cechy Psammoecus bipunctatus a Myrmetes piceus a doporuuje hledati druhy myr- mekofilní v mraveništích opených o stromy, zvi. duby. Pan J. Roubal sbíral na Šumav na takových místech a nalezl pkné druhy, které demonstruje.

P. F. Rambousek demonstruje nové brouky pro Cechy

(uvedené v II. píspvku v asopise), které sbíral. Z eledi Bu- prestid demonstruje Eurythyrea austriaca Fab., micans Fab,,

carniolica Hbst. a poukazuje na jich znaky. Mimo to : Buprestis cupressi Germ., Anthaxia auricolor Hbst. a parallela Lap ze Spa- VIII nlska a sibiskou Melanophila discopunctata Fald. Z letošního lovu vzácné: Myrmoecia confragosa Hochh. a plicata Er. sbírané s Drem Jurekem ve Vraném nad Vit., Aleochara ruficornis Gr. 9, sbíraná v listí na Závisti, a neznámého myrm.ecophilního Pselaphida nalezeného u Tapinoma erraticum na Homoli ve Vraném.

P. Dr. J. Uzel demonstroval listy epy cukrové, poškozené larvami kvtilky cviklové {Chortophila conformis) a stadia vývoje této mouchy. Mimo to listy tešní s etnými chodbikami housenek motýlka Nepticula. Oba tito škdcové vyskytli se loni v potu velmi znaném a také letos hojn se objevují.

Po té referoval p. odb. uitel Vimmer a podává zprávu o negativním výsledku svého pátrání, které uinil po slovanském jmén rodu Chironomus a pipojuje se k návrhu p. Dr. Uzla, aby zavedeno bylo eské jméno »pakomár«, které naznauje vnjší podobnost s komáry. Píslušná ele mla by pak jméno Chiro-

n o m i d a e : pakomái a druh u nás obecný a množstvím ná- padný, Ch. flaveolus: pakomár žlutavý. Jednomysln se schvaluje. Pedseda pedítá pipiš p. Dra F. Sokola e (Víde

III/2. Pfefferhofgasse 2.), který peje si vstoupiti se leny ve spo-

jení a vyžaduje si materiál Carabid. Pan Roubal pipomíná, že pi prohledávání mraveniš dlužno toho dbát, aby kámen odvalený zase na staré místo byl vložen. V sedmé obasné schzi dne 26. záí oznamuje místo- pedseda, že na 150 nabídek výmny publikací, které výbor cizím spolenostem uinil, došlo dosud 54 píznivých odpovdí.

Po té pednáší p. Dr. E m. Lokay o eských Pselaphidech. Ve své pednášce nastínil nejdíve vývoj eské entomologie ped 70 lety, zmíniv se o tehdejších snaživých pražských entomolozích, zvlášt o Dru Helferovi a Dru Max, Herrm. Schmidtovi, který vydal roku 1836 první spisek o eských Pselaphidech a znal jich tehdy z okolí pražského již 17 druh, kdežto všech tehdy druh popsaných poítalo se 62; dnes jich známe z Cech již 49 druh a práv roku letošního pibyl naší faun jeden druh úpln nový. Po tomto úvodu pan pednášející mluví o systematickém rozdlení podeledí Psela- phidae brachyscelidae a macroscelidae a pikrouje ku vypsání všech eských rod; zmiuje se velmi zevrubn o Euplectech, zejména o podrodu: Plectophloeus, který letos pan stud. Ram- bousek obohatil novým druhem Eupl. Jureeki; vypisuje charaktery IX

tohoto nového druhu a porovnává s píbuznými druhy. Zmiuje se velmi zevrubn o našich eských myrmekophilních Psclaphech: Chennium a Centrotoma a demonstruje Chennium s vajíkem letos jím nalezené; dále kreslí tykadla samc všech 12 druh eských Bythin, které zejména vypisuje, a na konec demonstruje svou sbírku eských Pselaphid, ve které jen 3 druhy eské nejsou zastoupeny.

P. F. J. Rambousek demonstruje novou, letos nalezenou specii eského Pselaphida: Euplectus Jureeki i. lit., z myrmecophil ješt Lamprinus erythropterus Panz. Z mimoeských vcí pevzácnou Eurythyrea aurata Pall., vypjenou ke studiu od Reittera prostednictvím p. Štrby, vzácné španlské Sepidium aliferum a nové specie: Acmaeodera Moroderi Rtt., Dasytes Mo- roderi Rtt., Anthicus Moroderi Rtt., Gynandrophthalma Moroderi Reitt. a Gymnetron albofasciatum Reitt. z Valencie.

jílu, chovající P. E. K u d 1 i k a pedložil rourovitý výez z skrýši pro vajíka a mláata pavouka z rodu hryzel, Cteniza cementaria. Zajímavý tento úkryt tvoí rourovitou chodbu uvnit uhlazenou a jemnými vlákny pediva vyalounnou, na jejímž spodním konci pavouk svá vajíka ukládá. Druhý konec úkrytu opaten je umlou, k ústí roury pesn piléhající záklopkou, takže v pd ztrácí se i bystrému pozorovateli a chrání jak pavouka, tak i jeho potomstvo ped nepáteli a jinými zevními živly. Záklopka tato na jedné stran dmysln stžejkou upevnná dá se jen smrem zevním voln otevírati. Co znamenají tyto padací dvée, nelišící se vn niím od okolí, tak že, jsou- li uzaveny, nikdo o stavb pavouka tušení nemá? Sauvages poznal jich význam. Odkryv jedenkráte takové padací dvée a snaže se jehlou je otevíti, nalezl k podivení svému znaný odpor. Štrbinou vidl, jak uvnit leží pavouk na hbet, vší silou se o stny roury opíraje a nkolika nožkami víko pidržuje. Když po n- kolikerém otevení a zavení víka pavouk vidl se pemožena, utekl se do pozadí své skrýše. Kdykoli však bylo víkem po- hnuto, vyskoil, aby znova se ho chopil. Sauvages vyhrabal konen nožem stranou otvor, pi emž pavouk stále víka se držel. Tuto skrýši svou hryzel neopouští, leda v noci, vycházeje na lup, neb poskytuje mu dostatené ochrany ped útoky rz- ných nepátel. Na denním svtle, zvlášt v paprscích sluneních hryzel ochabuje a vypadá, jako by byl ochromen. :

Pedložený exemplá a skrýši pavouka pivezl pan Vine.

Jedlika ze své cesty z ostrova Corfu m. r.

V osmé obasné schzi dne 10. íjna pednášel prof. Fr, Klapálek o žilnatin pošvatek.

Kidla pošvatek žilnatinou svou ukazuji také ku primitiv- nímu stupni tohoto ádu hmyzího. Žilky jsou zeteln od sebe odlišeny a mžeme všecky základní dobe rozeznati. Tvoí dv skupiny; k pední náleží ž. krajní (costa), píkrajní (subcosta), vetenní (rádius) a stední (media); k zadní ítáme ž. loketní (cubitus) a 3 ž. hbetní (anální). Z. vetenní tvoí na kídlech ped- ních silnou lichou vtev, totiž odnož vetenní (sector radii), která u pošvatek není rozvtvena dichotomicky, jak tvrdí Comstock aNeedham, nýbrž vysýlá na stranu zadní adu vtví, jichž poet dle skupin kolísá. Ve kídlech zadních tato odnož schází a tu funkcioneln nahrazena jest pední vtví žilky stední. Tato žilka ve kídlech pedních jest jen jednoduše rozvidlená, v zadních však jest dvakrát vidlinatá a nejpednjší její vtev chová se docela jak odnož vetenní na kídlech pedních. %. loketní jest vždy jednou vidlinatá a pední její vtev tvoí vtviky pídat- né, které u skupiny s makadly osinovitými smují do zadu, u skupiny s makadly nitkovitými do pedu. Mezi žilkami podél- nými nacházíme žilky píné a tu jest zajímavo, že poet jejich jest v pomru obráceném se soustavnou výší druhu: ím jest druh specialisovanjší, tím jest žilek píných mén. adu píek

mezi stedovou a vrcholovou ástí kídla tvoí t, zv. pepážka (anastomosa).

P. F. Rambousek pedkládá myrmocephila Lamprinus erythropterus Panz., sbíraného u Lasius fuliginosus Ltr. v Po-

íanech dne 1. záí t. roku a ukazuje zajímavou abnormitu Oxyporus rufus L. s pední nohou zakrnlou, a vzácnou Euthia scydmaenoides Steph. sbíranou dvakrát u Lasius fuliginosus v Kounicích a Liblicích a mimo to dvakráte ješt u Liblic chycenou do smýkací síky. Pak rzné brouky z Liblic, mezi nimiž nkolik Throscus Duvali.

Pan Dr. Lokay demonstruje z posledních dvou e.xkursi do Stromovky dne 18. záí a 6. íjna chycené myrmekophily u Lasius fuliginosus a sice Hesperus rufipennis 3 jedince, ímž jest nade vši pochybnost zjištno, že druh tento žije pi Las. fuliginosus. Microglossa marginalis, která sice z Cech jest známá, ale nyní zjištno, že žije u Las. fuliginosus. XI

Mimo to: Symbiotes pygmaeus, Oxypoda longipes, Myrme- donia funesta a laticoUis, (které zdají se míti trojí vývoj za léto, nebo první jedince chytil letos erstv vyvinuté již 29. bezna, pak se vyskytuje koncem ervna a v ervenci a nyní koncem záí a v íjnu.) Dále Amphotis marginata, Microglossa gentilis a pulla ve více jedincích a Heterothops dissimilis. Dále demonstruje panem Dr. Klikou v Saviských Alpách letos 2 na Golim Vrchu ve výšce 1700 ni v travinách ulovené Leptusa Schaschli, která jest známá dosud jen ve dvou jedincích z Unterbergu u Celovce chycených p. Schaschlem a darovaných Vídeskému dvornímu Museu. Pan Dr. Klika ulovil též pod lískovým listím blíže eské Chaty Neuraphes laminatus, který není dosud z Rakouské íše znám, toliko z pímoských Alp a Savojska.

V deváté obasné schzi dne 24. íjna 1905. oznámil p. místopedseda, že p. Dr. J. Uzel vnoval chtje uctíti pam práv zesnulé své matky, horlivé ctitelky entomologie, které dkuje za úinnou pomoc pi výzkumných pracech svých, 400 K, aby založen byl fond pro podporu vydávání asopisu. Šlechetný dárce slíbil fond píležitostn rozmnožovati. Vzdány díky.

Po té pednášel p. H. A. Joukl o eských Helophorech; pednáška obsažena ve lánku na str. 94. Pan štábní léka Dr. Peírka demonstruje adu druh, které nasbíral na Šumav a v Již. Cechách.

P. cis. rada J. Veselý demonstroval pípady albinismu a melanismu u motýl a pipojuje tyto poznámky: Zajisté neušlo pozornosti pán, kteí se zabývají motýli, že se vyskytuje v posledních létech, zvlášt loni a letos, u motýl zhusta albinismus i melanismus. Letošního roku se mn poštstilo uloviti nkolik aberrací albinistických a melanistických. Jsou to: 2 9 Epinephele janira (jurtina). Pední kídla jsou tém celá bílá, zadní však s jasným nádechem hndošedivým. (1 exempl. z Poian ; 1 z divoké Šárky.) 1 (^ Polyommatus phlaeas, má pední pravé kídlo od kraje do '^/g plochy krásn bílé s typi- ckými ernými tekami, což se velmi pkn vyjímá. Zadní pravé kídlo s bílým, místo zlatovým okrajem. Chycen v Závisti.

1 Melitaea Athalia (^. Plocha všech kídel tmavohndá, místy ernavá — avšak místo 5ti ad okrových skvrn u typi- ckých kus se nacházejících, objevuje se jen jedna a to druhá od okraje všech kídel poítána. Pední kídla ukazují na spodní stran velké skvrny, jak úhel erné, zaujímající tém celou plochu. XII

Spodní ást zadních kídel vyznimenává se též proti typm hojnými ernými skvrnami a arami. Ze Závisti.

Konen: Argynnis dia (5*. Tento motýl je — poínaje od

koene — až do ^/g plochy všech kídel erný; zbývající tetina táhnoucí se kol okraje kídel má sice normální kresbu, je však u porovnání s typickými exempláry mnohem hndší. Zadní kídla ukazují na spodní ásti pekrásnou smsici stíbrných velkých a tmavotialových až do erná se skvjících skvrn; obrázek to opravdu pkný. Chycen v Šárce. Všichni zde uvedení motýlové jsou menších typ. Úkaz tento a shora uvedené odchylky pi zbarvení letošního roku tak zhusta se objevivší, souvisí asi se suchem loského roku. Housenky byly odkázány na velmi sporou aneb docela ne- zvyklou stravu, o emž jsem se pesvdil loni v ervenci v Kar- lových Varech. Tam jsem pišel ku skupin kopiv — totiž jen pahýl — na kterých se svého asu uhostily housenky »Vanessa io«. Ne- bohá tato zvíata, spotebovavše všechno listí, hlodala ješt asi dva dny na zbylých stoncích a pahýlech kopiv a když i tyto uschly, rozlezla se na všecky strany, hledajíce jinou potravu. Kde co našla, nevím; trávy neb bylin pi tom nesmírném vedru a nedostatku vláhy nebylo. Teprve ve vzdálenosti asi 12 krok živoil výhonek »divokého chmele*. Tam se sešlo nkolik z tchto ubohých, vyhladovlých a zakrnlých housenek. Po ostatní spolenosti nebylo stopy, proež jsem se domníval, že rozlezlé housenky buto hladem zahynuly nebo se jakž takž zakuklily. Ze ale z takých zmoených, nedosplých housenek nor- mální motýli vylíhnouti se nemohou, jest velmi pravd podobno a že tyto pomry mají též degenerující vliv na píští generaci, tom pochybovati, jak se mn zdá, nelze. Tím by se daly ástené vysvtliti letošního roku tak asto se vyskytující odchylky od vývoje a zbarvení motýl. Je v naší spolenosti nkolik pán »iepidopterolog« na slovo vzatých, kterým se zajisté naskytla píležitost pozorovati albinismus i melanismus mot3>l nyní se tak asto vyskytující.

1 bylo by s povdkem pijato, kdyby na tomto míst své zkuše- nosti uveejnili.

P. J. Zeman demonstroval Lampra rutilans z bízy a ku- klové pouzdro Cryptocephala.

P. prof. Joukl ukazuje zásylku brouk offeroyaných p. Duchonm. :

XIII

P. demonstrátor Roubal ukazuje Coryph'um Letzneri (?), Leptusa puellaris a flavicornis, Euplectus, Lam pra festiva a Po- gonochoerus sp. P. Dr. Lokay pipomíná k tomu zpsob života Coryphium, jehož la'va pronásleduje larvy Bostrych. P. F. Rambousek pinesl 6 nových brouk pro Cechy a vzácnou Microglossa marginalis Gr., sbíranou u Las. fuliginosus Ltr. v srpnu o letošních prázdninách v Liblicích u es. Brodu.

V desáté obasné schzi dne 14. listopadu po odbytí zá- ležitostí správních pednášel p. odb. uitel A. Wimmer o úst- ních ústrojích larev Pachyrrhin a Tipulin. Po historickém pehledu literatury týkající se ústních ústroj jmenovaných larev, ped- nášející charakterisoval larvy Pachyrrhin a Tipulin, naež pi- stoupil ke srovnání jejich ústních ústrojí. Labrum larev Pachyr- rhin bývá srdit vykrojeno, kdežto Tipuly mají labrum na pedním kraji obloukovité. Mandibule larev Pachyrrhin nesou 4 zoubky, Tipulin tí. Maxilly Pachyrrhin jsou jednoduché desky nesoucí zakrsalý palpus, kdežto larvy Tipulin mají lenní na- znaeno osrstnou rýhou. Stipites koní dvma komolcovitými

loby. Labrum obou larev nebylo posud známo ; co považovali autoi za submentum, byl výnlek schránky jícnové.

Pan J, Zeman pedložil albina okáe Epinephele janira, pak modráka Lycaena hylas s malým hlemýždm na hbet. Pan inž. Sula ukázal zajímavé brouky Hippocephalus a Helicopris.

V jedenácté obasné schzi dne 28. listopadu pednášel p. odb. uitel J. Mužík o eských štíhlenkách Stíhlenky (Berytidae) mají jméno odtud, že tlo jejich je velmi štíhlé. Hlava vtšiny eských rod opatena je ržkem týlním (jen rod Metacanthus ne). Prostední lalok elní bu je v téže rovin jako laloky postranní, aneb se zobánkovit zvedá (Berytus). Nad složenýma oima, poínaje od tykadel, smrem do zadu. leží lineální mozolky zatykadlové a koní u píné rýhy temenní. Proti nim za rýhou jsou jednoduchá oka (ocelli). Rypák je tylenný a dosahuje bu ku pedním aneb ku sted- ním kylím. Prvý jeho lánek rovná se délkou svou délce hlavy

(Metacanthus), aneb jen její polovin (Berytus), aneb jest ješt kratší (Neides). Tykadla, velmi tenká, jsou tylenná, lomená. Prvý jejich lánek velmi dlouhý a u špice stloustlý. Druhý je rzné délky. Pomrn nejdelší u Metacanthus, kratší u Berytus a nejkratší u Neides. Štít (pronotum) je v pedu užší, vzadu širší a zde také asto vyšší. Opaten je jedním stedním a dvma a1 \

postranními kýly. Štítek je malý a má stední kýl. Pední kídla složena jsou ze tí ástí (clavus, corium, membrána). Coriem probíhají ti, membránou pt nerv (z tchto dva vnitní, u n- kterých druh jsou blízko u koene spojeny. Spodní kídla jsou asto zakrnlá aneb scházejí. Zadeek má šest lánk abdomi- nálních a jeden genitální. Tento jest u samc (pohled se strany) silný a vykrojený, u samice ku konci zúžený. Nohy velmi dlouhé a štíhlé se stehny kyjovitými. Chodidla trojlenná, poslední jejich lánek s dvma drápky a dvma pívsky.

Tém stálým zjevem u štíhlenek je dvojtvárnost (dimor- phismus). Tvary brachypterní mají štít vzadu nezvýšený, mem- bránu krovek o nco užší a spodní kídla zakrnlá neb žádná.

U macropterních jsou oboje kídla úpln vyvinuta a štít vzadu silný a vysoký. Dvojtvárnost stžuje poznávání a urování druh. Starší autoi popsali brachyptera a macroptera téhož druhu za druhy rzné. V Cechách jsou zjištny: Berytus tipularius L., Neides clavipes Fab., N. minor H. Sch., N. montivagus Fieb, Neides Signoretti Fieb., N. crassipes H. Sch. a Metacanthus elegans Curt. Neides hirticornis Brul, uvedeny v seznamu eských hemipter od prof. L. Dudy, je pochybný; je to druh jižnjší. Stíhlenky žijí na mezích a výslunných stráních v tráv a bývají snadno pehlédnuty.

P. B. Ze žul a demonstruje zajím, abnormitu Antheraea Pernyi s pedními rohy všech kídel symmetricky vykrojenými. Mimo to Oryctes nasicornis se zkrácenou zadní nohou, a Melo- lontha vulgaris s obma pedníma nohama stejn otupenýma, beze stopy tars.

Dr. J. Uzel demonstroval materiál škvor, po svátek a jepic, který pivezl s sebou z Cejlonu. Dále ukazoval zá- stupce zajímavé eled Embiidae z Cejlonu, kterýžto hmyz žije hlavn v tropech, ve stední Evrop pak vbec schází a v jižní Evrop zastoupen je jedním toliko rodem. Larvy jeho, na suchu pod kameny žijící, po každém svlékání obklopují se kokonem. Dosplý hmyz dosti se podoba okídleným všekazm, od nichž se v?ak na první pohled rozeznává tím, že podélné žilky v kídle jsou spojeny pínými (v všekazu píných žilek není) a že chodidla jsou tiílenná (u všekaz tylenná).

Vzácného brouka Deliphrum tectum chytil p. J. erný v Dobichovicích. Pedseda pipomíná, že ve píští schzi mají býti podány volné návrhy. XV

prosince prednasel Ve dvanácté obasné schzi dne 19, žijícch v houbách Pastejik o druzich much, p odb. uitel J. 107. tohoto roníku), fviz Díslušný lánek na st. * njaký pedn,et démon- Kedseda žádá pány, kteí hodlají po- schzi, aby mohl bytí sestaven strovati aby hlásili se ped ad; ro;nž, aby neopomínali "^ P""««.='f ^^'f L.c.nem,.^^„^rTeze ukazuje Gord.a . s Pan odb. uitel Mužik

se vynoil. o kterého z ásti , , , i demonstruje 11 nových brouku Pan Fr Rambousek jich bude ve tetím p,.o echy (uveejnní P"-P'^^f.^fJ^^^^] Planeustomus (_ Compsochilus) alžírské staphyliny z rodu miles Scriba a africanus Fauv^ elegantulus Kr., Kahn Kr., a sice cruentata europaea Lin,, Acdota Mi^o to kísá Dictyophora Mfinnerh a Stenus cautus Er. dva úhledné Myrmeleomdy Prof Fr. Klapálek ukazuje Escalerae n. sp. i AscaU.PMa Cymothales mirabilis Gerst., a C. matenal nalez, žijí v Kamerunu a Dkolpus bicolor n. sp. Oboje museu Madridskému. výboru ^a pripomma,„i„nmíná že Pedseda pedkládá návrh píštího podání volných návrhu. dnes je poslední lhta k

:: : :: :

XVll

v /» ZPRHVn VYROCNI

za správní rok 1905.

Výbor eské Spolenosti entomologické

Pedseda

Prof. Frant. Klapálek.

Místopedseda MUDr. Emanuel Lokay, mstský okresm' léka.

Zapisovatelé

Prof. Dr. Em. Rádi, docent eské university. Ant. Vimmer, odbor, uitel.

Pokladník

Cis. rada Ferd. Veselý.

Knihovn k

H, A. Joukl, akadem. malí.

Kustos

Jos. erný, hostinský. XVIII

Seznam len.

A. lenové zakládající.

1904 Kheil Karel Petr, docent eského vysokého uení techni- ckého, editel banky »Slavie<5 atd. v Praze.

B. lenové inní. 1905 Absolon PhDr. Karel, assistent geologie pi eské universit v Praze.

1905 Bárta Eman., c. k. škol. rada v Litomyšli. 1904 Binder Emil, majitel domu v Praze. 1904 Bízek Rudolf, správce sklad železáren v Komárov. 1904 Blattný Em., rada zem. soudu, námstek stát. zástupce v Praze. 1905 Brožek Arth., kand prof. v Praze.

1904 Brýdl Rudolf, c. k. professor v Chrudimi. 1901: Bureš Josef, stud. vys. školy v Sofii v Bulharsku. 1904 erný Jos., hostinský ve Vršovicích. 1905 Ducho Manuel, pírodník v Rakovníce. 1905 Graf Josef, c. k. finan. úetní rada v Praze.

1904 Hartmann Rob., c. k. professor v Praze-lII. 1904 Hudeek Lad., uitel v Bochoi na Morav, 1904 Jelínek MUDr. Robert, panský léka v Dobíši.

1904 John Jan, c. k. professor v Praze-I. 1904 Joukl H. A., akademický malí v Žižkov. 1904 Jureek MUDr. Štpán, léka v Mor. Ostrav. 1904 Kašpar Ant., odb. uitel na Smíchove. 1904 Kheil Nap. Man., editel soukr. obchodní školy v Praze.

1904 Klap alek František, c. k. professor v Karlin. 1905 Klika MUDr. Ladislav, léka v Praze. 1904 Kotou František, odb. uitel na Král. Vinohradech.

1905 Krací k Václ., Ph. st. v Praze. 1904 Kranich Jan, prof. paed. avyd. »Pírody« v M. Ostrav. 1904 Krása Theodor, JUC. ve Vraném nad Vit.

1904 Krátký František, c. k. professor v Praze-III. 1904 Krauskopf Josef, editel mš. školy v Lysé n. L.

1905 Kruta Alfred, c. k. berní official v Blé p. Bezd.

1904 Kížek Alexandr, c. k. professor v Chrudimi. 1904 Kubeš P. Augustin, kvardián ádu O. O. kapucín v Kolín. 1904 Kudlika Eduard, úetní na Král. Vinohradech. 1904 Lokay MUDr. Emanuel, mstský okresní léka v Praze-ll. 1905 Maule V. St., Pn. stud. v Praze. XIX

1904 Melichar MUDr. Leopold, c. k. minist. rada ve Vídni. 1905 Mol tas Frt., uitel v Polici na Morav. 1905 Mrázek PhDr. Alois, prof. es. univ. v Praze. 1905 Mrvík Jaroslav, lithograf v Praze. 1904 Mužík František, odb. uitel v Kralupech.

1904 Nekut Frt., c. k. prof. a red. »Vesmíru« na Smíchov. 1905 Novák Bohumil, prof. prmysl, školy v Brn. 1905 Novák Jos., Pharm. mag. na Smíchov. 1904 Ott Josef, úedník spoitelny ve Stíbe. 1905 Pastejík Jan, odb. uitel v Karlin.

1904 Pecí ka MUDr. Jar., c. a k. štáb. léka v Budjovicích. 1904 Preis Karel, professor vys. uení technického v Praze.

1905 Princ Vojt., c. k. prof. v Praze.

1904 Rádi Dr. Em., docent eské university, c. k. prof. v Praze-ll. 1904 Rambousek Frt., stud. na Král. Vinohradech.

1904 Rosický Frant., ryt. ádu železné koruny, c. k. zemský školní inspektor v Praze.

1904 Roubal J., demonstrátor eského zoolog, ústavu v Praze. 1905 Ržika Ant., Phil. st. v Praze. 1905 ivná Ant., knihkupec, presid. obch. a živn. komory v Praze.

1904 Samec Jan J., továrník v Praze-VII. 1904 Secký Rudolf, úetní oficiál zemsk. výboru v Praze-ÍI.

1905 Sedláková si. Jaroši, na Král. Vinohradech.

1904 Sekera Dr. Emil, c. k. professor v Táboe.

1904 Sekera Jan, úedník cukrovaru, Bazzano v Itálii.

1904 Srdínko Jos., stav. rada v. v., Praha. 1904 Svoboda Jan, uitel ve Vtrném Jeníkov. 1905 Šofr Boh., Pharm. Mag., správce lékárny v Tebíi. 1904 Šrámek August., professor v Nymburce. 1904 Štrba Frant., technický správce cukrovaru v Peckách. 1905 Strof Jan, praeparator musea král. eského v Praze. 1904 Sula Jaroslav, ingenieur v Praze. 1904 Šulc MUDr. Karel, báský léka v Michálkovicích v Rak. Slezsku. 1904 Uzel Dr. Jindich, docent eské techniky, odb. pednosta na stanici fysiolog. pi eské technice v Praze.

1904 Vávra Dr. Václav, adjunkt musea Král. eského v Praze. 1904 Vávra Viktor, kand. pharmacie v Praze. 1904 Veselý Ferdinand, cis. rada na Král. Vinohradech. 1905 Veselý Jind., stud. v Praze. x\

1904 Vimmer Antonín, odb. uitel na Král. Vinohradech. 1904 Vlach Vilém, professor obchodní školy v Plzni. 1905 Vopršal Fr., úetní oflicial zem. výb. v Praze. 1904 Wendler Jan, továrník v Praze. 1904 Zavel Dr. Jan, professor v Hodonín na Morav.

1904 Zelinka Bohdan, c. k. professor v Karlíne. 1905 Zeman Josef, typograf v Nuslích. 1905 Zornig Frt., editel mš. škol v Litomyšli. 1905 Zežula Bed., mag. prakt. v Praze.

Zpráva jednatelská.

Ve druhém roce spolkovém vyvíjela se potšitelným zpsobem vdecká innost Spolenosti a obasné schze lenské, jichž v tomto roce konáno celkem 12, byly leny etn navštvo- vány; zájem budily zvlášt pkn propracované pi^ednášky, v nichž pihlíženo jednak ku domácí faun eské: O eských Helophorech, o eských Pselaphidech, o vzácných druzích Dipter z Polabí, o eských Stihlenkách, jednak probírána themata v-

decká, jako : Fauna temnostní, myrmekofilie, statistika varianí, sbírání a praeparování rzných hmyz, základy žilnatiny kídel u hmyzu, studie o larvách much a o vývoji rzných dipter. Nemenší zájem lenstva soustedil se ku demonstracím hmyz, kde hlavn mnohé nové druhy eské ze všech obor entomologie budily pozornost len, z nichž mnozí i z venkova do schzí zavítali. Výroní valná hromada konána byla dne 17. ledna 1905 a zvolen v pedu uvedený výbor. asopisu Spolenosti vyšla za správní rok 1905 opt tyi ísla, z nichž poslední práv vydané obsahuje výroní zprávy. Rozmanitost vdeckých lánk asopisu jest novým dkazem rozmachu innosti Spolenosti ve všech oborech entomologie a jest jen litovati, že dosud pro nedostatek jmní spolkového nebylo možno vydati v roce více ísel, takže nkteré práce v- decké ekají dosud uveejnní. Proto tím mileji dotkl se len šlechetný in pana Phil. Dra Jindicha Uzla, docenta es. techniky a odb. pednosty stanice phytopathologické pi eské technice, který k uctní památky zesnulé své matky, paní Anny Uzlové založil velko- dušným darem 400 korun pi Spolenosti íond ku podpoe vy- XXI

dávání asopisu Spolenosti, jejž asem slíbil ješt rozmnožiti, budiž mu na tomto míst vzdán dík s páním, by tento vzácný píklad nalezl hojn následovatel. Nemenší dík vzdává Spolenost si. eské Akademii vd za laskav poskytnutou podporu 200 ko. ku publikaci vdeckých prací Spolenosti a též si. Obanské záložn v Karlin za dar 30 korun. Do konce roku 1905 stoupl poet lenstva na 80, z nichž jeden jest zakládajícím. Výbor konal celkem 9 schzí, na kterých jednáno hlavn o pstování styk Spolenosti s cizinou a o výmn asopisu našeho za periodické spisy cizích spoleností vdeckých, akademii a museí. Nabídkou docíleno dosud výmny s 58 vdeckými spolenostmi a ústavy v íši Rakousko-Uherské i za hranicemi, ímž naše knihovna o velmi cenná, vdecká díla obohacena a asopis náš daleko se rozšíil. Na tomto míst sluší podkovati slavné Rad Zemdlské i panu pedsedovi téže J. Jasnosti knížeti F. Lobkovicovi a tajem- níku p. vl. r. Ferd. Hillerovi za prokázanou píze Spolenosti'laska- vým propjováním zasedací sín k obasným schzím lenským. Výbor vzdává díky dále za laskavé uveejování zpráv asopism: Vesmír, Živa, Píroda a škola, Škola mš. a živnost., Škola mš., Uit. Noviny, Vstník ÚSJU. na Mor. a denním listm : Hlas Národa, Národní Listy, Národní Politika, Politik, Luan, íp, Plzeské Listy, Podvys. Listy a prosí si. redakce, by i v roce píštím píze svou Spolenosti zachovaly.

V Praze, dne 3. ledna 1906. MUDr. Em. Lokay,

t. . místopedseda.

10 :

XXII

zpráva pokladní.

Pijem |1 Vydání K K 1905.

Penos z roku 1904 . . 302 Pispvk}^ 76 len inných 606

Dary: a) eské Akademie umní a slovesnosti . . . 200 b) Záložny Karlínské 30 cj Paní Klapálkové, choti pedsedy 20

d) Pana Ph. Dra J. Uzla . . . . \ 10 Fond -|- paní Uzlové 400 Za odebrané roníky asopisu spolenosti z rok 1904 a 1905 Za inseráty

Náhrada za vytištní pespoetných separát . . . . Úroky koncem roku 1904:

a) Ze záložny Vinohradské b) Z poštovní spoitelnj'

Správní výlohy a to

1. Tisk asopisu spolenosti 720 29 2. Poštovní výlohy spojené se zasíláním asopisu lenm a spolkm 112 56 3. Osvtlování, úklid a V3'tápní zasedací sín ku

obasným schzím . . 26 4. Vazba knih 36 20 5. Abonement na díla vdecká a asopisy .... 36 6 Úprava 20 krabic pro sbíriiu hmyzu 4 80 7. Poízení skín pro sbírku a knihy 23 8. Tisk separát 54

9. Poízeni z., písník . 41 10. Rozliná V3'dání 60

Dohromadv 1681 24 ' 1060 33

Od toho vvdání 1060 33 il

Zbývá istého jmní . 620 91

Toto jmní jesi uloženo:

a) V záložn Karlínské (Fond pí. A. Uzlové) . 400 b) V záložn Vinohradské c) Ve spoiteln poš.ovní 12i d) Hotov v pokladn Dohromady hoejších 620

V PRAZ1-: dne 31. prosince 1905.

Karel Petr Kheil m. p.,

Ed. Kudlika m. p., Rudolf Secký m. p t, . ]?rehlíži:clé út.

Cis. rada Ferdinand Veselý,

t. . pokladník. !

XXIll

zpráva knihovní.

Jest mi s potšením konstatovati rapidní vzrst kniliovny naší za práv uplynulý správní rok.

Poet knih skoro skokem vyšinul se s ísla 67 na íslo 236. Pibylo tedy 169 dl, mnohá o nkolika svazcích.

Nejvtších zásluh o získání cenných dl výmnou mají neúnavní a obtaví pánové prof. František Klapálek a MUDr Emanuel Lokay, kteí celou hdu nabídek ohledn výmny publikací do celého tém svta rozeslali.

Tímto piinním získáno 111 vdeckých, po vtšin per odicky vycházejících publikací všech eí a to : 7 eských, 3'

polské, 3 ruské, 1 chorvatská, 38 anglických, 10 francouzských

9 vlaských, 5 španlských, 3 švédské, 1 finská a 31 nmeckých. To zajisté výsledek nad oekávání skvlý.

Jako rokem loským i letos ada dárc knihovnu naš cennou literaturou rozmnožila. Jsou to zejména pánové: Dr.

Absolon, J. D. Alfken, šk, rada E. Bárta, pošt. rada R. For- mánek, prof. F. Klapálek, ed. J. Koenský, kvardian P. Kubeš, minist. rada Dr. L. Melichar, štáb. léka Dr. Jar. Peírka, Frant,

Rambousek, Phil. cand. J. Roubal, inž. Sula, Dr. J. Uzel a cis. rada Veselý.

Všem tmto pánm vzdávám velý dík s pipojenou prosbou, by i v budoucnosti knihovnu naši rozmnožovat pomáhali.

Periodické publikace a díla vdecká, jež »Spolenost« od-

bírá, jsou : The entomologiss record and journal of variation

(red. J. W. Tutt), Wiener entomologische Zeitschrift, Zeitschrift fúr Insektenbiologie a L. Ganglbauer, Die Káfer von Mitteleuropa.

Knih bylo za tento správní rok pjeno 137.

Na konec této své zprávy pipojuji pání, aby knihovna naše rychle mohutnla a »citelné mezery« (Lepidopterologie) v krátkém ase vyplnny byly.

Zdar

H. A. JOUKL,

t. . knihovník.

10" XXIV

Pírstky knihovny v roku 1905.

A. Dary.' Cis. bžné 72. Absolon Karl, Uber Neanura tenebrarum n. spec. aus den Hóhlen des máhrischen Karstes, iiber die Gatiung Tetro- dontophora Reitter und einige Sinnesorgane der Collem- bolen. (Separatum.) Dar. spisovatel. 71. — Weitere Nachrichten uber europaeische Hóhlencollem- bolen und uber die Gattung Aphorura A. D. Mac G. (Mit 5 Fig.) Dar. spisovatel. 70. — Untersuchungen uber Apterygoten auf Grund der Samm- lungen des Hofmuseum's in Wien 1903. (Separat.) Dar. spisovatel.

83. Alfken J. D., Die Gruppe der Andrena varians K. (Natur- hist. Abhandl. Bemen.) Dar. spisovatel. 84, — Dle von P. Knuth auf seiner 1898—99 unternommenen Reise nach Jáva, Japan und Kalifornien gesammelten Lepidopteren u. Hymenopteren und die von diesen be- suchten Pflanzon. Dar. spisovatel. 82. — Uber einige Bienenarten Thomson's. (Bemen 1904.) Dar. spisovat.

81. — Zur Kenntnis einiger nordwestdeutscher Bienen. (Natur- hist. Abhandlungen. Bemen.) Dar. spisovat.

80. — Die Fórstersche Monographie der Bienen-Gattung Hylaeus F. (Latr.) =: Prosopis F. und die Prosopis Sammlung Forsters (Bemen), Dar. spisov.

79, — Uber einige Apiden Zvvitter (Bemen 1904). Dar. spisov. 100. Brauer Friedr. M., Monographie der Oestriden. Wien 1863.

Dar p. škol. rada Bárta. 229. Formánek Romuald; Synoptische Ubersicht der Phaenops- Arten aus der palaearktischen Fauna. Sep. Wien, Ent. Zeit, XIX. 1900. Dar. spisov. 230. — Eine neue Art der Rússler-Gattung Ptochus aus Dalma- tien. Sep, Wien. Ent. Zeit. XXIV. 1905. Dar. spisovat. 231. — Zur náheren Kenntnis der Gattung Brachysomus Steph. Sep, Wien. Ent, Zeit YXIV. 1905. Dar. spisov. 232. — Krovci (Scolytidae) zemí Sudetských. Sep. Vest, Klubu pírod. Prost. 1900. Dar. spisovat. 233. — Em neuer Barypithes und zwei neue Omias. Sep. Múnch. Koleopt, Zeitschr. 1904. Dar. spisovat. XXV

Cís._ bžné 234. — Zur náheren Kenntnis der Gattung Barypithes Duv. und Omias Schonh. sensu Seidl. Separ. Múnch. koleopt. Zeitschr. 1904. Ses. 1. a 2. Dar. spisovat.

98. b. French. C. A handbook ofthe destructive insects ofVicto- ria 1891—93. Dar p. ed. Koenský.

123. Helms Ricli., »Anthropological Nevvs« 1895. Dar. p. ed. Koenský. 124. — Notes and observations on nitrifying bacteria 1902. Dar.

p. ed. Koenský. 129. — Report of a collecting Trip to Mount Kosciusko. Dar.

p. ed. Koenský.

125. — »Soil Bacteria* 1900. Dar. p. ed. Koenský. 159. Heyne Alexander, Verzeichnis exotischer Cicindelidae. Leip-

zig 1894. Dar. p. inž. Sula.

76. Janet Charles, Anatomie du corselet de la Myrmica rubra

Reine. 1898. Dar. p. Rambousek. 78. — Essai sur la constitution morphologique de la tte de

rinsecte. Paris 1899. Dar. p. Rambousek.

77. — Sur les nerfs cephalotiques les corpora alata et le tento-

rium de la fourmi (Myrmica rubra L.). (Extraites des

memoires d. 1. Soc. Zoolog, de France.) Dar. p. Ram- bousek.

102. Joukl H. A., Eine neue Varietát von Diachromus germanus L.

(Separatabdr. a. d. Wiener Entomolog. Zeitung. (October 1905) Dar. spisov.

97. — Sbírání a praeparace housenek. (Zvlášt. otisk z asopisu

» eské spol. entomolog.* R. 1. . 4. 1904. Dar. spisov. 154. Journal of the Bureau of agriculture Perth, Western Au-

stralia 1897. Dar. p. ed. Koenský. 87. Klapálek Frant., Beitráge zur Kenntniss der bohm. Hydropti-

liden. (Sitzungsbericht der Dohm. Gesellsch. d. Wissen- schaften.) 1904. Dar. spisov 157. — Catalogus insectorum faunae bohemicae. Pelzhúgler und

Netzflúgler (Trichoptera et Neuroptera) 1895. Dar. p. cis. rada Veselý. 95. — Conspectus Plecopterorum Bohemiae (asopis »eské

spolenosti entomologické*. R. I. . 1. 1904. Dar. spisov. 90. — Dodatky ku seznamu eských Trichopter za rok 1890. Tab. VIL, Vlil. (Zvi. otisk z Vstníka král. eské spol. nauk.) Dar. spisovat, XXVI

íslo bžné ^ 92. — Mateská pée hmyzu. (Zvi. otisk ze »Zenského svta») 1905. Dar. spisov, 89. — Die Metamorphose-Stadien der Oxyethira costalis Cart. (Lagenopsyche Tr. M.) M. Taf. IX. 189J. Dar. spisov. 86. — Obojetník kobylky zelené. (Locusta viridis L.) 1897. Dar. spisovat. 88. — Pedbžný seznam eských Tnchopter (Chrostík). 1890. Dar. spisovat. 96. — Píspvky k rodu Rhabdiopteryx. Klp. 1905. Dar. spisov, 91. — Píspvky ku znalosti vývoje eských Hydroptilid. 1897. Dar. spisovat.

186. — Ze života hmyzu. Ses. 1. Dar. spisovat. 226. P. Augustin. Rody kolínských vos a vel. Dar. spis. 235. Melichar, Dr. L., Beitrag zur Kenntnis der Homopterenfauna Dcutách-Ost Afrikas. Sep. Wiener Ent. Zeit XXIV. (1905) Dar. spisov. 236. — Genera tria Fulgoridarum mundi antiqui. Sep. Annal.

Mus. Nat. Hangár. III. 1905. Dar. spisovat.

128. Nickerl, Dr. Ottokar, Car. auronitens Fabr. 1889 Dar. p. cis. rada Veselý. 109. — Catalogus insectorum faunae bohemicae. D.e Gross-

schmetterhnge Bohmens (Macrolepidoptera). Dar. p. cis. rada Veselý.

75. — Goliathus Atlas n. spec. Prag 1887. Dar. .p. cis. rada Veselý. 110. Reitter, Bestimmungstabellen der europáischen Coleopteren.

Dar. p. štáb. léka Peírka. 156. Roubal Jos., Notizen zur Biologie von Tettigometra atra Hgb. (Separat. 1905.) Dar. spisovat. — Nová ada zrdných coleopter. Praha 1905. Dar. spisov. 227. — Prodromus »Myrmecophil

126. Tepper J. G. O., A list of the Libellulidae (Dragon Flies) of

Auslralia. Dar. p. ed. Koenský.

127. — List of principál Papers. 1878. Dar. p. ed. Koenský. 74. Uzel, Dr. Jind., Bemerkungen uber die bedeutendsten im Frúhjahr und im Sommer 1904 in Bóhmen auftretenden Schádiger der Kulturpflanzen. Dar. spisovat. 138. — Mittheilungen uber Krankheiten und Feinde der Zucker- riibe im Jahre 1904. Dar. spisovat. 135. — O cizopásné houb Cercospora belicola Sace. na ep

cukrové i krmné. Dar. spisovatel. :

XXVII

íslo bžné 184. — O kvlilce cviklové ili mouše burákové. (Antiiomyia conformis Fall.) Dar. spisovatel.

73. — Ochrana nejdležitjších rostlin pstovaných proti hlav-

ním jejich škdcm z íše rostlinné i živoišné. 1905. Dar. spisovatel.

139. — Uber Thysanopteren (Blasenfússe) 1905. Dar. spisov. 141. — Zpráva o škdcích a chorobách epy cukrové v e- chách 1904. Dar. spisov. 140. — Zpráva výzkumné stanice fysiologické odboru zemdl- ské rady pro král. eské. Dar. spisovatel.

99. Verhandlungen der k. k. zoologisch botanischen Gesellschaft

Jahrg. 1863—1874. Dar. p. škol. rada E. Bárta.

B. Výmnou. — Par échange.

Amiens, 117. Memoires de la Société Linnéenne du Nord dla France. X., XI. 1899—1904.

— 120 a. b. Bulletin de la »Société Linnéenne du Nord de la France. 1900—1904.

Baltimore, 146. The John íopkins University circular. 1905.

Berlín, 103. a. 149. Mittheilungen aus der zoolog. . Sammlung des Museums fúr Naturkunde. 1898—1903. — 225. Berlin, Bericht iiber das zoologische Museum im Rechnungsjahre 1904. Bemen, 85. Abhandlungen des naturwissenschaftlichen Vereins. Breslau, 217 Zeilschrift fúr Entomologie. 1904, 1905. Brno, Ze spis Moravské musejní Spolenosti — 108. První výroní zpráva komise pro prozkoumání Moravy. Brno 1904-1905.

— 205. ervinka J. L., »Lochy«, umlé jeskyn na Morav. — 202. Knies Jan, Stopy diluviálního lovka a fossilní zvíena jesky Ludmírovských.

— 203. Maska K. J., Poznámky k diluviálnim nálezm v je- skyních mladeských a stopám glacialním na severo- východní Morav. — 207. Neuwirth, prof. Vinzenz, Die Zeohthe aus dem Amphibolitgebiet in Zoptau. — 204. Remeš, Dr M., Nové nalezišt štramberského vá- pence ve Vlovicích u Píbora. — 201. — Nové nálezy v tithonském vápenci u Skalický. XXVIII

— 206. Rzehak prof. A., Praehistorische Funde aus Eis- grub und Umgebung. — 209. Steidler Emerich., Hymenomycetes moravici. (Zur Kenntnis der máhrischen Fleischpilze.)

•— 210. Zdobnický Franz., Ornithologische Wanderungen in Súdmáhren. — 208. Zimmermann Hugo, Eine neue Tarsonemus Art auf Gartenerdbeere.

— 58. Píroda. Vyd. a red. prof. J. Kranich. 1905. — 183. Bericht (XXII.) der meteorologischen Commission des naturforschenden Vereines, Jhrg. 1902. — 200. Verhandlungen des naturforschenden Vereins in Brunn. 1903. — 187. Beitrag zur Kenntnis der Niederschlagverháttnisse Máhrens und Schlesiens. 190,4. Bruxelles, 147. Annales de la société entomologique de Bel- gique. T. XLIX. — 150. Bulletin de la Soc. Royal Linnéenne. An. XXIX., XXX.

— 235. Memoires dla » „ » Tome X, et XI.

Budapeš, 67. a. b. c. d. Annales historico-naturales Musei Natio- nalis Hungarici. 1903, 1904.

Cassel, 181. Abhandlungen und Bericht (XLIX.) des Vereins fúr Naturkunde zu Cassel. 1903—05. Catania, 144. BoUetino delle sedute della »Acadeinia Gioenia di Scienze Naturali*. Fasc. 80, 81, 82, 83, 84. 1905. Cincinnati, 113. Journal of the »Cincinati Society of Natural History«. Val, XIX., XX. Colmar, 106. Mittheilungen der naturhistorischen Gesellschaft. 1903-04. Davenport, 194. Proceedings of the Davenport Academie of Sciences. 1901—03.

Firenze, 133. »Redia« Giornale di entomologia publicata dalla »R. Statione di Entomologia Agraria* in Firenze. 1905.

— 134 a. b. BuUetino della Soc. Entomolog. Italiana. XXXVI. 1904.

Frankfurt a. Oder. 236. Abhandlungen des naturwissenschaftlichen Vereines des Regierungsbezirkes Frankfurt (Oder). Graz, 148. Haupt-Repertorium uber sámtliche Vortráge, Abhand- lungen und wichtigere fachwissenschaftliche Notizen des naturwissenschaftlichen Vereins fúr Steyermark, 1905. :

XXIX

218. Mitteilungen des naturvviss. Vereines fúr Steyer- mark. 1904. Gub'en, 68. Zeitschrift, Entomologische Guben. 1904. Halle a, Saale, Von den Abhandlungen der Kaiserlichen Leo- poldinisch Carolinischen Deutschen Akademie der Natur- forscher — 190. Verhoeff, Dr. Karl W. Beitráge zur vergleichenden Morphologie des Thorax der Insekten. — 192. Verhoeff, Dr, Karl W. Uber die Endsegmente des Korpers der Chilopoden, Dermapteren und Japygiden und zur Systematik von Japyx. — 188. Verhoeff, Dr. Karl W. Uber den Háutungsvorgang der Diplopoden. — 191. Verhoeff, Dr. Karl W. Uber Tracheaten-Beine.

— 189. » » » » Uber vergleichende Morpho- logie des Kopfes niederer Insecten.

Helsingfors, 172. Meddelanden af Soc. pro fauna et flora Eennica, 1904, Igló, 224.'Jahresbericht des ungarischen Karpathenvereins. 1905.

Kiev, 216. SanílCKHKieBCKaroOómecTBaEcTecTBHcnEiTaTejleM. 1905. Kjobenha vn,"170. Entomologiske Meddelelser. (Klocker Alb.) 1903. Krakow,"105, Sprawozdanie konnisyi íizyograficznej obejmu- j^ce pogl^d na czynnošci dokonané v ci^gu lat 1902

i 1903. — 213. Rozpravy wydziaiu matematyczno-przyrodniczego akademii umiejgtnosci. Tom. 4, Dziaí A, B.

214, Spis autorów i rzeczy w wydawnictvvach »Wydzit'l'u matematyczno-przyrodniczego akademii umiejgtnosci vv Kra- kowie. La Roch;elle, 198. Rouy, Foucard, Camus. Floe de France. Annales de la société des Sciences naturelles de ia Charente Inferieure LIX. Academie de la Rochelle.

Madrid,'' 122. a. b. Revista de la »Real Academia de Ciencias Exactas Fisicas y Naturalas de Madrid*. Tomo II.

Núm. 2, 3. 1905. Hi- — 93. a. b. Boletin de la *Real Sociedad Espaola de storia NaturaU 1904, 1905. Magdeburg, 114. Jahresbericht und Abhandlungen des naturwissenschaftlichen Vereins. 1902—1904,

11 XXX

Marseille, 128. Annales du Musée hist. nat. de Mars. T. IX. 1904-1905 V^ partie. Meizsen, 69. Insekten-Borse. Red. Dr. Camillo Schaufuss. 1904, 1905. Nancy, 193. Bulletin des séances de la »vSociété des .Scien- ces*. 1904. Ne w-B righto n, 145. Proceedings of the »Natural Science Asso- ciation of Staten Island. 1903. Núrnberg, 119. Abhandlungen der naturwissenschaftlichen Gesellschaft. 1904. Olmiitz, 196. Erster Bericht der naturwissenschaftlichen Sektion des Vereins »Botanischer Garten«. 1904 — 1905. Padova, 182 a. b. Atti della Academia Scientifica Veneto-Tren- tinolstriana. 1905. PétersbourgSt, 211. PaóoTBi npoH3Be,i,eHHMa B^ jia6opaTopHaxx BooJiornqecKaro h sooTonnqecEaro KaóHHeioBt „Hunepa- TopCEaro Cn6. yHHBepcHTGTa. 1905. — 212. TpyjíH HHnepaTopcKaro Cnó. IleTepGyprcEaro 06- mecTBa EcTecTBOHcn-feTaTejiefl.

Philadelphia, Pa., 155. Entomological News. 1905.

Pisa, 153. Atti della Societa Toscana di Scienze Naturali, Vol. XIV., No. 6—8. Plze. Výroní zpráva klubu pírodovdeckého. 1904. Portland, 118. Proceedings of the »Portland Society of Nat. History. 1895-1901. — 143. Portland cataloque of Maine Plants. 1892. — 145. Brown, N. Clifford. A cataloque of the Birds Known to occur in the vicinity of Portland. .1882.

— 115. Kingsley, J. S. Additions to the recorded íauna of Casbo Bay (Maine).

Praha, 61. »Vesmír«. Vydavatel prof. Dr. A. Fric, redaktor prof. Fr. Nekut. 1904, 1905. — 94. Výroní zpráva Klubu Pírodovdeckého. 1904.

Prostjov. 45. Vstník Klubu Pírodovdeckého. 1904.

Queensland. 197. Annals of the Queensland Museum. No 6.

Stockholm, 173. Arkiv for Zoologi utgifvet af K. Svenska Vetenskaps Academien. 1904. — 169. Stocknolm, Entomologisk Tidskrift. 1904. Sydney. Proceedings of the Linnean Society of New South Wales. 1904. 7 sešit: XXXI

the austral. species — 176. Blackburn, Rev. T. A revision of of new species. (Co- of Bolboceras, with descriptions leoptera. Fam. Scarabaeidae.) 1904. of tlie austral. — 175. Goding. PhDr. F. W. Monograph Cicadidae. 1904. Coccidae ex coU- — 177. Green E. Ernest. Notes oí austral. 1904. W. W. Trogatt, with description of new species. notes on austral. — 179. Sloane Thomas G. Revisional Carabidae Part. 1. 1905. australian ento- — 174. Sloane Thomas G. Studies in mology. 1904. Lepidoptera II. — 180. Turner A. J. Revision of austral, species of Hetero- — 178. Waterhouse G. A. On a new 1904. nympha and a new variety of Tisiph. Abevua Don. Naturale Trieste. Ze spis vydávaných Museo Civico di Storia in Trieste: storia naturale. — 111. Trieste, Atti del museo civino di X. 1903. di Trieste. 1905. — 130. Gráffe Dr. Ed. Le Api dei dintorni Api dei dintorni di _ 131 » » » Aggiunta alle Trieste. 1904. Crisidi di Terste — 132. Gráffe Dr. Ed. Prospetto delle a de Suvi Dintorni. 1904. fauna dei Ditteri — 185. Funií-Gráffe. Contributio alla dei Dintorni di Trieste. 1905. report of the State Ento- Urbana 111., 107. Twenty-second of the mologist of the noxious and beneficial insects Laboratory of Ná- State of Illinois. (The Illinois State tura! History.) States Nat. Washington D, C. 160. Procedings of the United Museum. 1904. of regents of the — 161. a.b. Annual Report of the board Smithsonian Institution. the recorded — 220. Ashmead, William H. Additions to Hymenopterous Fauna of the Philippine Islands, with desciption of new species. Washington. collection of Ortho- — 222. Caudell, Andrew Welson. On a of new ptera from Southern Arizona, with desciptions species. a collection — 221. Dyar, Harrison G. A desciptive list of of Early Stages of Japanese Lepidoptera.

íl-i- :

XXXII

— 162. Ashmead William H., New Genera and species of Hymenoptera from the Philippines. — 163. Ashmead William H., New Hymenoptera from the Philippines. — 164. Backer Cai T., The classitication of the american Siphonaptera. Vol. XXIX. — 165. Warren William., Some new South Amer. Moths.

— 1 66. Dyar Harrison, G. New genera of South Amer. Moths.

— 167. » » > A list ofAmeric. Cochlidian Moths. — 168. Schaus William, Description of new South Am. Moths. Pes U. S. Department ot Agriculture — 151. Executiv report of the Illinois States Entomologist incl. a repord of Uperations under the horticultural inspection Law. — 152, Forbes. S. A. University of »Illinois Agricultural Experiments vStation«. 1905. Wiesbaden, 199. Jahrbiicher des Nassauischen Vereins fúr Naturkunde. 1904, 1905. Wien. 99 Verhandlungen der zoolog -botan. Gesellschaft. 1904. — 219. Handlirsch Anton, Friedr Moritz Brauer. Zagreb, 171. Glasnik hrvatskoga naravoslovnoga društva. 1905. Zaragoza, 121. a. b. BoUetin de la »Sociedad Aragonesa de Ciencias Naturales«. 1904—C5.

C. Koup.

1. Entomologiss record and journal of variation. Vol. XVII. 1905.

64. Ganglbauer Ludwig, DieKáfer von Mitteleurooa. II, III 1, 2, IV 1, 112. Junk W., Entomologisches Adressbuch. Berlin. 1905.

3. Zeitschrift fúr Insectenbiologie. 1905. Neudamm.

2. Wiener entomologische Zeitschrift. Jahrg. XXIV.

Zpráva kustodova.

v roce 1905 darovány tyto vci: 4 kusy jantaru s domnle fos-

silním hmyzem daroval p. F. Samec, továrník. K demonstracím

hmyzu darovány 2 krabiky p. inž. Sulou a 2 p. úet. radou Grafem. Na úet Spolenosti upraveno 20 doutníkových krabic na sbírky.

Místopedseda p. MUDr. Lokay daroval 64 druh sedmihradských brouk, které se mohou ve prospch spolkové pokladny prodati.

Josef erný, kustos.

'lít

OBSAH: A. Brožek: Mathematika a biologie (pokra.) str. 93. — H. A. Joukl: »Židovské pece* a vodní brouci str. 94. — Prof. Dr. Jan Zavel: Palin- genia longicauda Ol. z Moravy str. 97. — Dr. Jindr. Uzel: Phloeothrips Tepperi ;;. sf. obj^vatel nádor na Acacia aneura v Austrálii str. 99, — Ant. Vimmer: Doplky ke Kowarzovu seznamu eských Dipter str. 102. — Fr. J. Rambousek: Euplectus Jureeki m. nový Pselaphid z okolí Praž- ského str. 105. — J. Pastejík: Píspvek k otázce: Co jsou ervíci v houbách? str. 107. — Fauna Bohemica: Chrysomela olivacea Suffr. (J. Lukeš) str. 111. — Drobnosti: Calocampa exoleta L. (Lad. Hudeek). str. 112. — Vstník str. V.-XV. — Zpráva výroní. — Obsah.

Výtah ze stanov ESKÉ SPOLENOSTI ENTOMOLOGICKÉ (Societas Entomologica Bohemiae.)

Cl. \. úkolem Spolenosti sídlící v Praze jest pstovati ja- zj'kem esk3'm studium hmyzu a to: pednáškami v obasn3'ch schzích konaných v Praze nebo mimo ni, vdeckými vycházkami, urováním a výmnou hmj^zu, v\\iáváním asopisu, poizováním píslušné literatury a sbírek hm3'Zových a hmotnou podporou v- deckých prací entomologických.

Cl. 2. lenové jsou estní, zakládající a inní, Cl. 3. Každý pítel studia entomologického, a bydlí v zemích království eského ili nic, mže se státi lenem Spolenosti. I. 6. Každý inný len platí pedem roní lenskj' píspvek 8 K, splatný v Praze. Složí-li nkdo jednou pro vždy do dvou let 150 K, stává se lenem zakládajícím. Valnému shromáždní písluší právo vj'ši tchto píspvk mniti.

I. 8. Každý len má právo: 1. pednášeti, súastovati se

a vdeckých pomcek. 2. initi ve schzích návrhy, rokovati a hla-

sovati o nich. 3. Voliti a volenu býti. 4. Odvolávati se z nález výborov3'ch k valné hromad.

Dopis3' ízeny butcž na: prof. Fr. Klapálka v Karlin.

Poad schzí ve správním roce 1906. Leden Únor Bezen Duben Kvten

30. 20. 24. 22, erve Záí íjen Listopad Prosinec

26, 25. 9. a 30. 13. a 27. n. Valná hromada 22. ledna 1907.

|\/|Q'(ý|0 a vývoje motýlí levn prodává i vymuje za * motýle palaearktické a jejich biologický materiál i za brouky palaearktické Lad. Hudeek. uitel v Bochoí u Vlkoše- Kanovska na Morav. a1

> » , > > > > » » > ) > '^^y Ho »

^ > > >> X.»> », > > ^

-) > ) >> )>> >) > > ))

> > _