Diplomová Práce

MENDELOVA UNIVERZITA V BRN Ě ZAHRADNICKÁ FAKULTA V LEDNICI

DIPLOMOVÁ PRÁCE

BRNO 2015 Bc. Veronika Schlesingerová

Mendelova univerzita v Brn ě Zahradnická fakulta v Lednici

Význam hub rodu Monilia a jejich hostitelé

Vedoucí práce: Vypracovala doc. Ing. Ivana Šafránková, Ph.D. Bc. Veronika Schlesingerová

Brno 2015

PROHLÁŠENÍ

Prohlašuji, že jsem práci „Význam hub rodu Monilia a jejich hostitelé“ vypracovala samostatn ě a veškeré použité prameny a informace jsou uvedeny v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zve řejn ěna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve zn ění pozd ějších p ředpis ů a v souladu s platnou Sm ěrnicí o zve řej ňování vysokoškolských záv ěre čných prací.

Jsem si v ědoma, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brn ě má právo na uzav ření licen ční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona.

Dále se zavazuji, že p řed sepsáním licen ční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity o tom, že p ředm ětná licen ční smlouva není v rozporu s oprávn ěnými zájmy univerzity a zavazuji se uhradit p řípadný přísp ěvek na úhradu náklad ů spojených se vznikem díla a to až do jejich skute čné výše.

dne ...... podpis ......

Pod ěkování: Ráda bych pod ěkovala mé vedoucí práce doc. Ing. Ivan ě Šafránkové Ph.D. za vedení diplomové práce a čas strávený p ři konzultacích. Dále bych ráda pod ěkovala manželovi a nejbližší rodin ě za morální podporu.

OBSAH 1 ÚVOD...... 7 2 CÍL PRÁCE ...... 8 3 LITERÁRNÍ P ŘEHLED ...... 8 3.1 Obecná charakteristika rodu Monilia Bonord 1851...... 8 3.1.1 Taxonomie...... 8 3.1.2 Charakteristika rodu Monilia ...... 10 3.1.3 Biocyklus...... 10 3.1.4 Symptomy ...... 11 3.1.5 Identifikace patogena ...... 12 3.1.6 Hostitelé rodu Monilia ...... 13 3.1.7 Ochrana ...... 14 3.1.7.1 Preventivní ochrana proti moniliovému úžehu...... 14 3.1.7.2 Preventivní ochrana proti moniliové hnilob ě...... 14 3.1.7.3 Kurativní ochrana proti moniliovému úžehu...... 15 3.1.7.4 Kurativní ochrana proti moniliové hnilob ě...... 15 3.2 Hlavní zástupci rodu Monilia ...... 16 3.2.1 telemorfa Monilinia laxa (Aderh & Ruhland) Honey 1945...... 16 anamofra Monilia laxa (Aderh & Ruhland) Honey 1945 ...... 16 3.2.2 telemorfa Monilinia fructigena Honey 1945...... 17 anamorfa Monilia fructigena (Pers.) Pers. 1801 ...... 17 3.2.3 telemorfa Monilinia fructicola (G. Winter) Honey 1928...... 18 anamorfa Monilia fructicola L. R. Batra 1991...... 18 3.2.4 telemorfa Monilinia linhartiana (Prill. & Delacr.) Dennis 1949...... 19 anamorfa Monilia cydoniae Schellenb. 1907...... 19 3.3 Zástupci rodu Monilia s p ůvodním rozší řením na východní polokouli...... 20 3.3.1 telemorfa Monilinia mali (Takah.) Whetzel 1945...... 20 anamorfa Sclerotinia mali Takah 1915...... 20 3.3.2 telemorfa Monilinia kusanoi (Henn. ex Takah) Yamam 1959 ...... 21 anamorfa Sclerotinia kusanoi Henn. ex Takah 1911 ...... 21 3.3.3 telemorfa Monilinia ssiori Harada, Sasaki & Sano 2005...... 21 anamorfa Monilia ssiori Harada, Sasaki & Sano 2005...... 21 3.3.4 Monilia polystroma Leeuwen 2002 ...... 21 3.3.5 Monilia mumeicola Harada, Sasaki & Sano 2004 ...... 22

3.3.6 Monilia yunnanensis Hu & Luo 2011...... 22 3.4 Zástupci rodu Monilia s p ůvodním rozší řením v severní Americe ...... 23 3.4.1 telemorfa Monilinia amelanchieris (Reade) Honey 1936...... 23 anamorfa Sclerotinia amelanchieris Reade 1908 ...... 23 3.4.2 telemorfa Monilinia gregaria (Dana) Honey 1936...... 23 anamorfa Sclerotinia gregaria Dana 1921...... 23 3.4.3 telemorfa Monilinia demissa (B.F. Dana) Honey 1936 ...... 23 anamorfa Sclerotinia demissa Dana 1921...... 23 3.4.4 telemofa Monilinia johnsonii (Ellis & Everh.) Honey 1936...... 24 anamorfa Monilia johnsonii (Ellis & Everh.) Honey...... 24 3.5 Zástupci mén ě známých druh ů rodu Monilia ...... 24 4 CHARAKTERISTIKA ROD Ů A DRUH Ů HOSTITELSKÝCH ROSTLIN PATOGEN Ů RODU. MONILIA ...... 26 4.1 Rod Chaenomeles Lindl...... 26 4.1.1 Význam ...... 26 4.2 Rod Crataegus L...... 26 4.2.1 Význam ...... 27 4.3 Rod Cotoneaster Medik...... 27 4.3.1 Význam ...... 28 4.4 Rod Cydonia Mill...... 28 4.4.1 Význam ...... 29 4.5 Rod Malus Mill...... 29 4.5.1 Význam ...... 30 4.6 Rod Mespilus L...... 30 4.6.1 Význam ...... 31 4.7 Rod Prunus L...... 31 4.7.1 Prunus avium (L.) L. syn. Cerrasus avium L...... 31 4.7.1.1 Význam...... 32 4.7.2 Prunus cerasus L., syn Cerasus vulgaris Mill...... 32 4.7.2.1 Význam...... 33 4.7.3 Prununs domestica subsp. oeconomika ...... 33 4.7.3.1 Význam...... 34 4.7.4 Prunus persica Mill...... 34 4.7.4.1 Význam...... 35

4.8 Rod Pyrus L...... 35 4.8.1 Význam ...... 35 4.9 Rod Sorbus L...... 36 4.9.1 Význam ...... 36 5 MATERIÁL A METODIKA...... 37 5.1 Charakteristika stanovišt ě...... 37 5.1.1 P ůdní charakteristika BZA...... 37 5.1.2 Klimatická charakteristika BZA ...... 37 5.2 Monitoring patogen ů...... 39 5.2.1 Výskyt patogen ů na v ětvích...... 39 5.2.2 Výskyt patogen ů na plodech ...... 39 5.2.3 Seznam sledovaných druh ů rostlin v r. 2013 a 2014 ...... 40 5.2.3.1 Rod Cotoneaster ...... 40 5.2.3.2 Rod Malus ...... 42 5.2.3.3 Rod Prunus a Persica ...... 43 5.2.3.4 Rod Pyrus ...... 43 5.2.3.5 Rod Sorbus ...... 44 5.2.3.6 Rod Crataeagus, Cydonia, Chaenomeles a Mespilus ...... 44 6 VÝSLEDKY...... 46 6.1 Výskyt moniliového úžehu r. 2014...... 46 6.2 Výskyt moniliové hniloby ...... 46 6.2.1 Rod Cotoneaster ...... 46 6.2.2 Rod Malus ...... 48 6.2.3 Rod Prunus a Persica ...... 50 6.2.4 Rod Pyrus ...... 51 6.2.5 Rod Sorbus ...... 51 6.2.6 Rody Cydonia, Mespilus, Crataegus, Chaenomeles ...... 52 6.3 Návrh možnosti ochrany...... 53 6.3.1 Návrh ochrany sad ů...... 54 6.3.2 Návrh ochrany veřejné zelen ě...... 55 7 DISKUSE...... 56 8 ZÁV ĚR ...... 60 9 POUŽITÉ ZDROJE...... 62 10 TABULKY ...... 73

11 P ŘÍLOHY ...... 73

1 ÚVOD Ovocné d řeviny, nap ř. jablo ň, hruše ň, više ň a t řeše ň aj. jsou ve v ětšin ě zemí sv ěta nejen ekonomicky velmi významné plodiny, ale i nezbytné pro výživu člov ěka. Obsahují vitamíny, minerály, vlákninu a cukry. Využívají se také k výsadbám, nap ř. podél komunikací. Některé mén ě známé druhy ovocných d řevin, nap říklad morušovník, muchovník aj. se využívají i jako okrasné rostliny. Morušovník se vysazuje nap říklad ke komunikacím pro jeho dobrou regenera ční schopnost, skalníky spolu s kdoulovci do ve řejné zelen ě, kde plní hlavn ě estetickou funkci. Postupn ě se ale tyto mén ě známé dřeviny spolu s dalšími jako nap ř. kdouloní a mišpulí dostávají do pop ředí zájmu i jako ovocné d řeviny. Ob ě skupiny d řevin jsou často využívány v krajiná řství a zahradní architektu ře. Jsou napadány patogenem, který zp ůsobuje usychání části koruny a postupné odumírání dřeviny. Napadeny mohou býti plody, které zahnívají. P ůvodcem houbového onemocn ění jsou druhy r.odu Monilia, které zp ůsobují tzv. moniliovou spálu a hnilobu plod ů. Patogeny r.odu Monilia zp ůsobují až 90% znehodnocení produkce ovoce nejen v sadu, ale i p ři uskladn ění nebo p řeprav ě. Cílem diplomové práce je sledování výskytu patogen ů r.odu Monilia na r ůzných druzích d řevin na dané lokalit ě a jejich identifikace, popis symptom ů na r ůzných druzích hostitelských d řevin a možnostech uplatn ění preventivní a kurativní ochrany.

2 CÍL PRÁCE Cílem diplomové práce práce je • charakteristika hub r.odu Monilia • stanovení jednotlivých druh ů r.odu Monilia , které se vyskytují na sledovaných ovocných a okrasných d řevinách • popis symptom ů, které vyvolávají houby r. Monilia • determinace druh ů r. Monilia na hostitelských rostlinách • vypracování návrhu ochrany rostlin proti houbám r. Monilia .

3 LITERÁRNÍ P ŘEHLED

3.1 Obecná charakteristika rodu Monilia Bonord 1851

3.1.1 Taxonomie Rod Monilia se řadí do t řídy Ascomycetes, řádu Helotiales a čeled ě Sclerotiniaceae . Rod je rozd ělen do dvou sekcí, na Junctoriae nebo Eumoniliae, kam jsou za řazeny druhy bez disjunktor ů mezi makrokonidiemi a Disjunctoriae (MORAL 2011), u nichž se vyskytují. Ob ě skupiny se také liší intenzitou specifické aromatické v ůně, hostitelskou specializací a biocykly (TÁBORSKÝ & ŠEDIVÝ 1997). Nejvýznamn ějšími zástupci provní skupiny jsou M. fructicola, M . fructigena, M . laxa , a pravd ěpodobn ě i Phaeosclerotinia nipponica . Do druhé skupiny jsou za řazeny hlavní ze známých druh ů Monilnia , v četn ě 12 druh ů ze Severní Ameriky, Evropy a Asie (ZICH 2014). Neformální sekce v rodu Monilia byly vytvo řeny na základ ě rozdílnosti morfologických znak ů, patogenity pro r ůzné hostitele a dle jejich životního cyklu (AMUNDA 2011). Druhy je možno d ělit i podle okruhu hostitelských rostlin. Hlavními hostiteli jsou zástupci rod ů z čeledi Ericaceae a Rosaceae .

Graf 1: Taxonomické člen ění podle Moral & kol. (2011)

Nejvýznamn ějšími zástupci rodu Monilia jsou dle Zicha (2014) druhy Monilia laxa, M, fructigena, M. brunnea, M. carbonaria, M. polystroma, M. pruinosa. Z ekonomického hlediska jsou nejd ůležit ější druhy M. laxa, M. fructigena , M. fructicola a M. linhartiana . Dle molekulárních dat je rod Monilia blízce p říbuzný rodu Botrytis, nap ř. M. fructicola vykazuje 96,6% sekven ční podobnost s Botritis cinerea (HOLST-JENSEN 1997).

3.1.2 Charakteristika rodu Monilia Telemorfní pohlavní stadium Monilinia má konidiové nepohlavní anamorfní stadium Monilia . Podle pohlavního stadia se rod řadí do čeledi Sclerotiniaceae . Haploidní stadium patogena je charakteristické tvorbou konidií. Na krátkých konidioforech se řetízkovit ě nebo jednotliv ě, dle druhu, odškrcují ve velkém množství citronkovité, kulaté nebo oválné konidie (AMUNDA 2011). Konidie, dle druhu, dosahují velikosti 4–25 µm. Pole Agriose (1997) se tvo ří i mikrokonidie, které nemají reproduk ční schopnost, ale mají vyživovací funkci. Kolonie spor láká hmyz vylu čováním sladkých š ťáv (TÁBORSKÝ & ŠEDIVÝ 1997). Diploidní stadium je charakteristické vytvá řením plochých nebo miskovitých plodni ček v dob ě nep říznivých podmínek patogena. Na mumifikovaných plodech nebo v ětvích se b ěhem zimního období vytvá řejí stopkaté nebo p řisedlé plodni čky apotecia. Hn ědá apothecia dle druhu dosahují velikosti 0,2–4 cm a obvykle jsou v p řírod ě velmi málo viditelná. Pole Agriose (1997) se na jednom mumifikovaném plodu vytvá ří více než 20 apothecií. Apothecium je tvo řeno l ůžkem, ve kterém jsou uložena jednost ěnná aska s askosporami a sterilní hyfy (MORAL 2011). Askospory, dle druhu, dosahují velikosti 5–15 µm a otevírají se ví čkem nebo št ěrbinou. Každá askospora obsahuje osm jednobun ěč ných spor

3.1.3 Biocyklus Na konci vegetace se na hyf ě tvo ří mnohojaderné pohlavní orgány (gametangia). Sami čí askogonium je kulovité, sam čí antheridium kyjovité. Po kopulaci gametangií vzniká dikaryotické mycelium. Z dvoujaderného mycelia se tvo ří vřecka, ale zárove ň dochází ke karyogamii (splývání jader). V každém v řecku postupn ě probíhá nejprve jedna meióza a pozd ěji jedna mitoza, tím vzniká ur čitý po čet askospor (nej čast ěji osm) (MORAL 2011). Z askospory vyr ůstá op ět haploidní jednojaderná hyfa. Patogen přezimuje v mumifikovaných plodech nebo na napadených větvích. Na mumifikovaných plodech se v apotheciích tvo ří aska s askosporami. Askospory jsou unášeny v ětrem a vyvolávají primární infekce na listech, letorostech nebo kv ětech. Primární infekci vyvolávají i konidie produkované na napadených v ětvích. Kv ěty jsou infikovány i p řes uzav řené okv ětní lístky (HOLB 2008).

Sekundární napadení vzniká z konidií uvoln ěných z primárn ě infikovaných pletiv, ale i askosporami (AMUNDA 2011). Napadány jsou zrající plody, z konidií

uvol ňovaných ve velkém množství z napadených v ětvi ček, kv ětů nebo list ů. Během vegeta čního období se patogen rozmnožuje nepohlavn ě konidiemi, které jsou dále rozši řovány hmyzem a vodou. Podle Agriose (1997) je možná infekce pletiv i p řes pr ůduchy.

Graf 2 :Biocyklus Monilia sp.

primární uvol ňování infekce kv ětu askospor klí čení askospor/ konidií askospora

konidie mezibun ěč né mycelium moniliový úžeh aska s konidie askosporami

konidiofory konidiofor s konidiemi nekrotické aska na léze apotheciu mumifikovaný na plod a větvi čkách nekrotická léze konidie soust ředné kruhy apotecia na konidiofor ů s mumifikovaném mumifikované plody konidiemi plodu na strom ě a mumifikovaný na zemi plod infekce plod ů

tvorba pohlavních orgán ů

likvidace shnilých plod ů uskladn ěné infikované plody

V biocyklu jsou znázorn ěny infikované části stromu s dalším možným rozmnožováním patogena. (upraveno dle AGRIOS 1997).

3.1.4 Symptomy Patogeny rodu Monilia napadají vegetativní a generativní orgány čeledi Rosaceae . Na ja ře jsou apadány v ětv ě, listy, letorosty a kv ěty a onemocn ění se nazývá moniliový úžeh (ŠINDELKOVÁ 2008). Ke škodliv ějšímu napadení výrazn ě napomáhá

deštivé nebo vlhké po časí, které zvyšuje infek ční tlak a konidie mohou proniknout pr ůduchy (MORAL 2011). Poškození na listech se projevuje hn ědými skvrnami, které se postupn ě zv ětšují. Pozd ěji odumírá celý list a z ůstává pevn ě p řichycený na strom ě. Napadení kv ětů se projevuje zhn ědnutím jednotlivých částí. Za vlhkého po časí zhn ědnou a shnijí, za suchého po časí jsou vybledlé, suché a lámavé (AGRIOS 1997). N ěkteré odpadávají, ale ty co z ůstávají, umož ňují pror ůstání mycelia do v ětvi čky. Pokud mycelium z kv ětu proroste do plodonoše, na v ětvích se objeví další symptomy napadení, nap ř. nekrotické skvrny, léze a klejotok (HOLB 2008). Napadené části odumírají nejpozd ěji do dvou týdn ů od napadení. Na v ětvích z ůstávají otev řené rány, které mohou být vstupní branou pro další saprofytické patogeny. Tyto symptomy odumírání v ětví zp ůsobují i jarní mrazíky. P ři každoro čním napadení strom ch řadne a odumírá. Patogen m ůže zp ůsobit i p římé lokální poškození čerstvých řezných ran, ale tento zp ůsob napadení je mén ě významný. Plody jsou napadány pouze pokud byly mechanicky poškozeny, nap ř. hmyzem, krupobitím, nebo pokud v dob ě zrání jsou velké úhrny srážek, které zp ůsobují praskání plod ů. Napadány mohou být plody zralé i nezralé. Dle Demelové & Kloutvorové (2014) se v nezralém plodu vyskytují inhibiční látky, které zamezují projevu choroby. Postupem zrání se inhibi ční látky p řem ěň ují a degradují a plod je náchyln ější k infekci. Patogen zp ůsobuje hn ědnutí plod ů a na povrchu plod ů se vytvá řejí bílé chomá čky konidiofor ů s konidiemi (CHRISTEN & kol. 2012). Plod postupn ě svraská, mumifikuje. Pokud mumifikované plody z ůstanou na strom ě, tak mycelium vr ůstá do plodonoše. Mumifikované plody jsou zdrojem prvotní infekce v jarním období následujícího roku (ŠINDELKOVÁ 2008).

3.1.5 Identifikace patogena Jednotlivé druhy rodu Monilia nelze na základ ě makroskopických znak ů vizuáln ě rozlišit. Nejjednodušší, ale nespolehlivou metodou, je identifikace podle hostitele. Jeden hostitelský druh však m ůže napadat více druh ů rodu Monilia . Nap říklad M. fructigena a M. fructicola napadají jak jádroviny, tak peckoviny (BACIGÁLOVÁ & kol. 1979). Spolehliv ější možností, jak rozeznat jednotlivé druhy, je mikroskopické pozorování a m ěř ení velikosti konidií (MORAL 2011). Další možnost rozeznání jednotlivých druh ů

je p ěstování patogen ů v kultiva čních mediích (HOLB 2008), kdy nap ř. M. fructigena vytvá ří na agaru soust ředné kruhy a sporodochia. Identifikace patogena je možná i na základ ě produkce enzym ů jednotlivými druhy z rodu Monilia . Bacigálová & kol. (1979) uvád ějí, že M. laxa využívá enzymy α–amylázy, lakázy a tirozinázy. Lakáza a tirozináza se využívá p ři rozkladu ligninu. Předm ětem zkoumání je produktivita monoaminooxidázy u M. fructigena a M. fructicola, kdy není zcela jasná produkce enzymu. Tvorba enzym ů u t ěchto patogen ů je jedním z hlavních a ur čujících rozdíl ů mezi nimi. Nejspolehliv ější, ale i nejdražší metodou identifikace je metoda PCR (polymerázová řet ězová reakce). Coté (2004) vyhodnotil genetické sekvence čty ř druh ů rodu Monilia . Výsledky ukázaly, že nejv ětší podobnost, tj. 93 %, je mezi Monilia fructigena a Monilia polystroma a 72 % podobnost mezi M. laxa a M. fructigena . Nejvzdálen ější podobnost je u M. fructicola (41 %) v d ůsledku n ěkolika inzercí (COTÉ 2006) k M. fructigena .

3.1.6 Hostitelé rodu Monilia Základní rozd ělení hn ědých hnilob dle Holba (2008), který se řídil četností výskytu jednotlivých druh ů Monilia na napadených hostitelských rostlinách: Monilia laxa , napadá hlavn ě peckoviny, zejména brokvon ě, švetky a meru ňky a v menší mí ře i jádroviny (HUDEC 2007). M. fructigena a M. polystroma napadá spíše jádroviny než peckoviny. Významnou ekonomickou plodinou je jablo ň (HLUCHÝ & kol. 2008). Monilia mali napadá jádroviny, ale nalezena byla pouze na území Japonska. Na uzemí dálného východu se vyskytují Sclerotinia kusanoi (KUSUNOKI & kol. 1984), M. ssiori a M. mumecola a napadají p řevážn ě peckoviny. M. yunnanensis z téže oblasti napadá Crataegus . Z oblasti severní a jižní ameriky jsou hostitelské d řeviny Amelanchie r na n ěmž byly pozorovány Sclerotinia amelanchieris a S. gragaria . S. demissa napadá Prunus virginiana , a hlohy jsou napadány Monilia johnsonii (SCHERM a SAVELLE 2003). Sclerotinia mespily významn ě škodí na mišpuli hlavn ě v ekonomicky významných oblastech jako ve Špan ělsku. Další, mén ě významné hostitelské d řeviny z rodu Sorbus je je řáb pta čí, je řáb muk a aronie, jsou napadány patogeny Stromantinia padi , Monilia aroniae a M aucupariae. Sclerotinia cydoniae a Monilia cydoniae napadají kdoulon (VITAS 2014).

Dřeviny s estetickou hodnotou jako d řín a st řemcha jsou napadány S. corni a S. seaveri (VAN DEN BERG 2014).

3.1.7 Ochrana Intenzita napadení hostitelských rostlin je ovliv ňována n ěkolika faktory. Nejd ůležit ější a nejrizikov ějším faktorem je vysoký infek ční tlak, který podporuje vysoká vzdušná vlhkost, vhodná teplota a velikost násady plod ů.

3.1.7.1 Preventivní ochrana proti moniliovému úžehu Preventivní opat ření mají zabránit nebo alespo ň výrazn ě omezit možnost napadení hostitele patogenem a jeho rozší ření. Mezi základní opat ření pat ří likvidace primárních zdroj ů infekce, výb ěr rezistentních či tolerantních odr ůd, výb ěr vhodné lokality i umíst ění stromu nebo ke ře v dostate čném sponu aj. (DEMELOVÁ & KUPKOVÁ 2014). Pokud nejsou spln ěny základní preventivní opat ření a dochází k napadení rostlin houbami rodu Monilia , je nezbytné prvád ět i prefentivní fungicidní ošet ření (PAULEN 2014). Prvotní infekce se projevuje na vegetativních částech rostlin. Jestliže se vyskytnou vhodné podmínky pro infekci, tj. 85% a vyšší RVV a chladné po časí (13–15 °C), je vhodné provést fungicidní ošet ření. Protože mohou být infikovány ješt ě uzav řené kv ěty, je nutné provést ošet ření ješt ě p řed jejich rozvinutí (ONDRÁŠEK 2014).

3.1.7.2 Preventivní ochrana proti moniliové hnilob ě K napadení plod ů dochází, až je slupka narušena, ale m ůže k ní dojít i v p řípad ě, pokud má plod mikroskopické trhliny. Poškození slupky plodu m ůže být abiotické (praskání vlivem nadm ěrných srážek, kroupami nebo hmyzem, vosami, pilatkami, kv ětopasy nebo vrtulí t řeš ňovou). Mechanickému poškození zabráníme biotechnickým opat řením, nap ř. natažením ochranné sít ě. Preventivní opat ření proti hmyzu je problematické. Pouze proti obale či (KAZDA 2003). Pro omezení vlivu šk ůdci je vhodné použít chemické p řípravky. Při vysokém infek čním tlaku patogena je doporu čeno ošet ření 4–2 týdny p řed sklizní (ACKERMANN 2004). Vhodným chemickým p řípravkem i pro preventivní ošet ření je Horizon 250 EW (ú činná látka tebuconazol), který neohrožuje opylova če.

Infikované plody je nejlepší mechanicky odstranit a zakopat nebo spálit. V opa čném p řípad ě, kdy se plody nechají na strom ě, jsou zdrojem další infekce. Konidie vytvá řené z napadených plod ů mají 10× vyšší klí čivost než konidie z napadených v ětví (CHRISTEN & kol. 2012). V dalším roce jsou ponechané plody zdrojem inokula pro jarní napadení. V rámci biologické ochrany proti Monilia laxa byly testovány houby Aspergillus flavus , Epicoccum nigrum , Penicillium chrysogenum , P. frequentans a P. purpurogenum, které výrazn ě inhibují klí čení konidií. Nejvyšší ú čnnost vykázalo Epicoccum nigrum, produkující antifungální slou čeninu fluviprin (HOLB 2008). Z hlediska komplexní ochrany sadu využívané v bioprodukci je t řeba brát v úvahu symbiotické vztahy mezi rostlinami, houbami a r ůznými jinými organizmy. Dle Paulena (2014) má mykorytické vztahy p řibližn ě 92 % čeledí rostlin. Tyto vzájemn ě prosp ěšné vztahy by mohly napomoci p ři obran ě proti tomuto patogenu.

3.1.7.3 Kurativní ochrana proti moniliovému úžehu Primární napadení probíhá v jarních m ěsících nej čast ěji v období kvetení. Z hlediska mechanické ochrany je u všech druh ů rodu Monilia vhodné odstranit napadené v ětve do zdravého d řeva a nat řít řeznou ránu balzámem a zabránit tak napadení saprofytickými organismy (ACKERMANN 2004). Chemická ochrana v tomto období je jedinou funk ční obranou proti napadení. K chemickému ošet ření jsou registrovány fungicidy ú č. l. tebuconazol, nap ř. Horizon 250 EW (0,075–0,1 %), Folicur (0,07–0,1 %) a Abilis Ultra (0,075–0,1 %). Termín aplikace proti moniliovému úžehu kv ětů se u merun ěk provádí od b řezna do června a u t řešní a višní od dubna nep řetržit ě až do tvorby plod ů, tj. do srpna (DEMELOVÁ & KUPKOVÁ 2014).

3.1.7.4 Kurativní ochrana proti moniliové hnilob ě Aplikace fungicid ů je doporu čena na plody v oblastech s každoro čním výskytem nebo p ři poškození plod ů. U jádrového ovoce se doporu čuje chemická ochrana v m ěsících od srpna do zá ří, u merun ěk od července do srpna (ACKERMANN 2004). U mišpule nemusí docházet k viditelnému mechanickému poškození, ale i p řesto jsou plody infikovány. Je to zp ůsobeno tvorbou mikroskopických trhlinek, které sta čí k pr ůniku infek čního vlákna.

K chemickému ošet ření jsou registrovány fungicidy s ú č. l. tebuconazol, nap ř. Horizon 250 EW (0,075–0,1 %), Folicur (0,07–0,1 %), Abilis Ultra (0,075–0,1 %) a Rovral AquaFlo (ú č. l. improdione) v koncentraci 0,3 %. Na potla čení infekce u M. fructicola se využívá Bacillus subtillis . Biologická ochrana není vypracovaná u M. mali . Biologickým organismem proti M. fructigena je vláknitá houba Lambertella corni-maris . Houba produkuje antibiotika lambertellos a lambertelin (MURAKAMI & kol 2011). Na Novém Zélandu byly testovány m ěď naté, sirnaté a biologické prost ředky proti M. fructicola na meru ňkách. Nejlepší výsledky byly dosaženy po aplikaci sirnatých prost ředk ů, avšak v dob ě sklizn ě plody obsahovaly vyšší hodnoty reziduí použitého pesticidu (MCLAREN & FRASER 2000). V roce 2013 bylo v Holovousích provedeno experimentální ov ěř ení ú čink ů dvou přípravk ů Signum a Sporgon 50 WP na odr ůdě višn ě 'Morela pozdní'. Fungicidy byly aplikovány v dob ě kv ětu. Ú činnost p řípravku Signum dosahovala 96,62 % a u p řípravku Sporgon 50 WP 98,65 % ú činnost. Chemický p řípravek Signum má v ůč i často využívanému fungicidu Horizon 250 EW výhodu antirezistence v ůč i patogenu (DEMELOVÁ & KUPKOVÁ 2014). Ochranná lh ůta p řípravku Signum je 7 dní. Pozdní infekce plod ů krátce p řed sklizní, na nichž se b ěhem sklizn ě neprojeví symptomy napadení, po uskladn ění z černají. Pro p římou ochranu plod ů se v praxi nej čast ěji používá má čení plod ů do fungicidního roztoku. Z hlediska biologické ochrany uskladn ěných plod ů broskvoní proti patogenu Monilia fructicola byla použita 40 °C teplá voda. Plody namá čené po dobu 5–10 minut byly výrazn ě mén ě napadeny LIU & kol. (2011).

3.2 Hlavní zástupci rodu Monilia Některé druhy z rodu Monilia jsou celosv ětov ě rozší řeny a zp ůsobují velké ekonomické ztráty v ovocných sadech i ve skladech.

3.2.1 telemorfa Monilinia laxa (Aderh & Ruhland) Honey 1945 anamofra Monilia laxa (Aderh & Ruhland) Honey 1945 Předpokládá se, že M. laxa pochází z Euroasie. Je rozší řena na severní polokouli, ale v sou časné dob ě se vyskytuje i v Austrálii a na Novém Zélandu (JUROCH 2006). Zp ůsobuje závažná onemocn ění p ředevším peckovin, v četn ě mandlon ě. Významn ě se podílí na poškození plodu (snížení kvality i kvantity), snížení násady plod ů v dalších

letech, snížení p řír ůstk ů (tvo ří se kratší a menší letorosty). P ři opakovaném napadení se snižuje vitalita strom ů a m ůže dojít i k vymrznutí. Primární infekce jsou vyvolány konidiemi nebo askosporami v období kvetení. K infekci kv ětů dochází hlavn ě za vlhkého (až 85 % RVV) a chladného po časí, 13–15°C (HUDEC 2007). Houba produkuje metabolity, které zp ůsobují rychlý úhyn infikovaných částí (do 2 týdn ů). Mycelium pror ůstá bliznou a čnělkou do semeníku a dále do v ětvi čky. Do 48 hodin od první infekce m ůže mycelium pror ůst až do kalichu. Následkem napadení hn ědnou a zasychají kv ěty a následn ě i letorosty, tzv. moniliový úžeh (CHRISTEN & kol. 2012). Listy zhn ědnou a z ůstávají viset na strom ě. Na infikovaném pletivu se vytvá řejí konidiofory s konidiemi. M ůže se objevit klejotok a letorosty mohou být napadeny p římo p ři poran ění. K infekci plod ů dochází za teplejšího (20–24°C) a deštiv ějšího po časí (HLUCHÝ & kol. 2008). Infikované plody hn ědnou, dužnina m ěkne a na povrchu plodu se objevují nepravideln ě rozmíst ěné 1–2 mm velké šedohn ědé polštá řky, tzv. sporodochia s hust ě uspo řádanými konidiofory (JUROCH 2006). V poslední fázi plody nekrotizují a mumifikují. Za vegetace jsou konidie p řenášeny hmyzem, vodou nebo v ětrem. Konidie jsou bezbarvé, citronkovité, 8–23×7–16 µm velké, uspo řádané v řetízcích (JUROCH 2006). Dle Ne čase & Kršky (2006) jsou konidie dvojí velikosti, letní 16,8–12,5 µm a zimní 11,3–8,4 µm. Harada & kol. (2004) uvád ějí konidie dvojího typu, citronkovité až široce elipsoidní, 10–16×6–10 µm a válcovité 20–30 nebo 50–70×7–11 µm. Mycelium v um ělé kultu ře na živné p ůdě je žlutav ě šedé s lalo čnatým okrajem. Ojedin ěle se na plodech tvo ří apothecia s v řecky a askosporami (ACTERMANN & kol. 1998). Podle Jurocha (2006) se apotecia tvo ří na pseudosklerociích na seschlých mumifikovaných plodech až po dobu 2 let, jsou tedy dlouhodobým zdrojem inokula. Apothecia jsou p řisedlá, žlutohn ědá, diskovitá, dlouze stopkatá, o pr ůměru 3–8 mm, stopka 10–30 mm vysoká a 1–2 mm široká. Askospory jsou eliptické až široce vej čité 7–19×4,4–8,5 µm velké. Patogen p řezimuje v mumifikovaných plodech nebo v korun ě strom ů (ROD 2012).

3.2.2 telemorfa Monilinia fructigena Honey 1945 anamorfa Monilia fructigena (Pers.) Pers. 1801 Areál rozší ření M. fructigena zahrnuje Evropu, Asii (Korea, Čína) a Severní a Jižní Ameriku. Dle Chalkley (2014) je výskyt tohoto druhu v Jižní Americe výsledkem chyby

v identifikaci. V Australii, Kanad ě, USA a na Novém Zélandu je považována za karanténního patogena. Aktuální informace uvád ějí výskyt i v Japonsku, ale p ředpokládá se, že jde o jiný druh M. polystroma (JUROCH 2006) . Symptomy napadení jsou podobné jako u M. laxa . Napadá hlavn ě jádroviny, ale m ůže se vyskytovat i na peckovinách. Primární infekce jsou vyvolány konidiemi nebo askosporami. Podle Ackermanna & kol. (1998) tento druh škodí od srpna do zá ří. Patogen málokdy napadá kv ěty a v ětvi čky, ale pokud se tak stane, je projev poškození podobný jako u M. laxa . K infekci plod ů dochází za teplejšího (20–22 °C) a deštiv ějšího po časí. Plod hn ědne a m ěkne a od místa poškození se rozr ůstá mycelium. Na povrchu plodu se vytvá řejí soust ředné chomá čkovité shluky sporodochií. Konidiofory se tvo ří kolem místa poškození ve stále větším pr ůměru. Na plodu se vizuáln ě vytvá ří ter č, postupem času plod černá a dužnina se rozpadá. Pokud je napadený plod v trsu dalších plod ů, m ůže infekce zasáhnout i ostatní plody. Plody pozd ěji sesychají a mumifikují. Na konidioforech se vytvá ří konidie, které jsou dále rozši řovány hmyzem, v ětrem nebo dešt ěm na další plody v okolí. Konidie jsou vej čitého tvaru 18–23 × 9–13 µm velké (KRŠKA & NE ČAS 2006). Mycelium na živné p ůdě je šedivé (YUAN & kol. 2013). Na rozdíl od M. laxa mycelium m ůže z ůstat v klidovém stadiu a napadení se m ůže projevit až pozd ěji. Infikované plody po uskladn ění černají. Plody jsou lesklé, kožovité a slupka je hladká a pružná, ale konidiofory se nevytvá řejí. Málokdy se na plodech za čnou vytvá řet plodnice apotecia s v řecky a askosporami (ACTERMANN & kol. 1998). Na mumifikovaných plodech se vytvá ří plodnice apotecia. Mají vzhled oranžových pohárk ů o velikosti 1–5 mm, stopka je dlouhá 5 mm. Askospory jsou eliptické až široce vej čité, 6–15 × 4–8 µm (DE CAL & kol. 2014). Na mumifikovaných plodech přezimují konidie nebo mén ě často mycelium ve v ětvích.

3.2.3 telemorfa Monilinia fructicola (G. Winter) Honey 1928 anamorfa Monilia fructicola L. R. Batra 1991 Patogen je za řazen do seznamu EPPO A2 (Evropská a st ředozemní organizace ochrany rostlin) karanténních organism ů. Evropský ú řad pro kontrolu potravin (ESFA) vydal posouzení o škodlivosti a p řenositelnosti tohoto organismu na území Evropské unie. Do budoucna je velmi pravd ěpodobný p řenos z d ůvod ů výskytu hostitelských druh ů, vhodných podmínek pro ší ření i celosv ětovému obchodu s rostlinným

a konzumním materiálem. První výskyt M. fructigena byl zjišt ěn v Evrop ě v Itálii a ve Špan ělsku (2006) na importovaných broskvích, v sou časné dob ě byl zaznamenán v jedenácti evropských zemích. Patogen napadá hlavně peckoviny (broskvon ě), ale v menší mí ře i druhy rodu Prunus, Malus, Pyrus, Chaenomeles, Crataegus, Cydonia a Vitis . Podle De Cal & kol. (2014) byl sledován výskyt M. laxa a M. fructicola v údolí řeky Ebro. Mnohem vyšší nár ůstu infekcí vyvolává M. fructicola, pravd ěpodobn ě díky větší produkci askospor, než u M. laxa. Lze p ředpokládat, že oba druhy se mohou k řížit. Primární infekce je vyvolána askosporami uvoln ěnými z mumifikovaných plod ů z p ředchozího roku nebo z infikovaných v ětví. Patogen m ůže napadnout kv ěty pouze za vhodných podmínek, tj. minimáln ě 15 hodin 80 % RVV. Napadené kv ěty pozd ěji zahnívají a mycelium vr ůstá p řes stopku do plodonoše. V ětev pak odumírá a vzhledov ě připomíná poškození mrazem. Na infikovaných kv ětech se vyvíjejí konidie vyvolávající sekundární infekci. Příznaky na plodech se projevují kruhov ě hn ědými skvrnami, které se pozd ěji rozši řují a plody postupn ě hnijí. Na napadené části se tvo ří malé šedavé chomá čky konidií. Konidie jsou bezbarvé, jednobun ěč né, oválné nebo citronkovité 10–20 × 6–12 µm (HARADA & kol. 2004). Podle Poniatowske & kol. (2013) se pohybuje velikost konidií v rozmezí 10 × 14 µm. Vyšší klí čivost konidií, a tím i jejich v ětší agresivita, nastává p ři teplot ě 15 °C. V laboratorních podmínkách na živné p ůdě nevytvá ří na rozdíl od M. Laxa lalo čnatý okraj (PETRÓCZY & PALKOVICS 2006). Stejn ě jako M. fructigena m ůže i tento patogen p řežívat v plodu v latentní fázi. Shnilé plody postupn ě odpadávají nebo z ůstávají p řichyceny na stromn ě jako mumie, kde přezimují (ROD 2012).

3.2.4 telemorfa Monilinia linhartiana (Prill. & Delacr.) Dennis 1949 anamorfa Monilia cydoniae Schellenb. 1907 M. cydoniae významn ě škodí na jihu Špan ělska, kde napadá kdoulo ň a v extrémních p řípadech m ůže zni čit i celou úrodu. Primární infekce vzniká z askospor uvoln ěných z mumifikovaných plod ů z minulého roku. Patogen napadá výhonky, listy, kv ěty i plody. Primární fáze napadení se projevuje na listech, kde vznikají kruhové sv ětlehn ědé skvrny. Líc listu je skvrnitý a na skvrnách se tvo ří šedavý povlak, který voní po mandlích. Zasažené nekrotické pletivo zp ůsobuje nepravidelné rozvíjení list ů a jejich krabacení (HOLB 2008). Druhá fáze napadení

se projeví na kv ětech a plodech. Infikované kv ěty jsou hn ědé a nevyvíjí se. Části napadených plod ů se špatn ě vyvíjí, jsou šedé a spolu s prvními 1–2 listy postupn ě zasychají a odpadávají. N ěkteré napadené plody v korunách strom ů z ůstávají a mumifikují. Konidie jsou citronkovité, hyalinní 7,4–9,2 ×8,8–12,2 µm. Vytvá ří se i hyalinní kulaté až hruškovité mikrokonidie, 3,5×3,2 µm. Vytvo řená apothecia na mumifikovaných plodech jsou sv ětlehn ědá, 30,7 mm dlouhá a 0,8 mm široká. Askospory jsou elipsoidní, hyalinní 10,1 ×5,6 µm (MORAL 2011). Mycelium na živné půdě (bramboro-dextrózový agar) je bílošedé s nadýchaným bílým st ředem.

3.3 Zástupci rodu Monilia s p ůvodním rozší řením na východní polokouli Na východní polokouli, zejména na území Japonska HU & kol. (2011) byly popsány dva nové druhy, Monilia mumeicola a M. yunnanensis. Druhý patogen ze zmi ňovaných je podle metody PCR nejvíce p říbuzný s M. fructigena. Pro ov ěř ení dvou nových druh ů je t řeba dalších studií.

3.3.1 telemorfa Monilinia mali (Takah.) Whetzel 1945 anamorfa Sclerotinia mali Takah 1915 Výskyt je znám pouze ve východní Asii, p ředevším v Japonsku. Napadá nej čast ěji jablon ě. V podzimním období se na mumifikovaných plodech za čínají vytvá řet apotecia, která b ěhem zimy p řeruší vývoj a pokra čují v r ůstu až v p ředja ří (HOLB 2008). Prvotním zdrojem infekce jsou askospory uvoln ěné z apothecií. P říznaky napadení se projevují po obou straných mladých list ů nekrotickými lézemi. Listy se mohou během r ůstu deformovat a postupn ě vadnou. Konidie uvoln ěné z infikovaných list ů mohou postupn ě infikovat i kv ěty. Malé plody infikují askospory. Mycelium pror ůstá infikovanýcm plodem dálé do plodonoše. Mumifikované plody p řezimují a jsou zdrojem infekce pro následující rok.

3.3.2 telemorfa Monilinia kusanoi (Henn. ex Takah) Yamam 1959 anamorfa Sclerotinia kusanoi Henn. ex Takah 1911 Patogen byl nalezen pouze v Japonsku a v Čín ě na Prunus padus . Postižené jsou kv ěty, listy i plody. Letorosty a listy vadnou a zasychají. M. kusanoi vyvolává stejné p říznaky M. fructicola , pouze askospory se tvo ří b ěhem celé vegetace až do podzimu (KUSUNOKI & kol. 1984).

3.3.3 telemorfa Monilinia ssiori Harada, Sasaki & Sano 2005 anamorfa Monilia ssiori Harada, Sasaki & Sano 2005 M. ssiori se vyskytuje na Prunus grayana v sadech na severu ostrova Hokkaido. Původní p ředpoklad, že se jedná o znám ějšího patogena M. kusanoi, byl pozd ěji vyvrácen a Ichihashi & kol. (2005), prokázali výskyt mén ě známého druhu M. ssiori . Příznaky napadení jsou stejné jako u M. kusanoi. Konidie uspo řádané v řetízcích jsou hyalinní, citronkovité až oválné, 5–15×10–12, 5 µm velké. Apotecia jsou šálkovitá, 4–5 mm široká, se stopkou dlouhou 3–8 mm. Askospory jsou vej čité nebo široce oválné 12,5–17,5×5–7,5 µm velké (HARADA & kol. 2005).

3.3.4 Monilia polystroma Leeuwen 2002 M. polystroma se do roku 2002 vyskytovala pouze v Japonsku na Prunus aitianli (ZHU & GUO 2010) a v Japonsku na Malus pumila . V roce 2009 byla M. polystoma izolována z plod ů jablek pocházejících ze sad ů v severovýchodním Ma ďarsku a na základ ě rDNA identifikována Původn ě byla považována za M. fructigena (PETROCZY & PALKOVICS 2009). V témže roce byl metodou PCR identifikován pozitivní vzorek M. polystroma na peckovém ovoci ve Švýcarsku (KNORST & kol. 2012). Pozitivní výskyt byl hlášen v Srbsku v jabloňových sadech, na odr ůdě 'Golden Delicous' (VASI Ć & kol. 2013). M. polystroma se podle Poniatowska & kol. (2013) vyskytuje i v Polsku na plodech švestek, broskví a jabloní. Identifikace byla provedena metodou PCR. Anamorfní stadium bylo popsáno na základ ě morfologických a genetických znak ů. Příznaky napadení jsou podobné symptom ům vyvolaným M. fructigena, ale podle molekulárních dat jde o odlišný druh (JUROCH 2006) . Konidie jsou nažloutlé 16,6×10,1 µm velké (PETROCZY & PALKOVICS 2009). Van Leeuwen & kol. (2002) porovnávali morfologického znaky evropských a asijských izolát ů M. fructigena ,

mezi nimiž byly nalezeny rozdíly, nap ř. v tvorb ě stroma, kdy pr ůměrná rychlost r ůstu asijských izolát ů byla vyšší než u evropských izolát ů. Odlišnosti byly pozorovány i ve velikosti spor. Konidie evropských izolát ů byly v ětší, dosahovaly velikosti 19×11,5 µm, asijské 16×10 µm. velikost konidií ze švýcarských izolát ů M. polystroma z odr ůdy ´Golden Delicious´, byla 15,2×8,97 µm (HILBER-BODMER 2012).

3.3.5 Monilia mumeicola Harada, Sasaki & Sano 2004 Tento druh byl nalezen pouze na listech a kv ětech meru ňky Prunus mume v Japonsku, ostrov ě Kjúšú. Optimální podmínky pro r ůst mycelia jsou p ři 20°C. Mycelium bylo na živné p ůdě mírn ě lalo čnaté a kolonie olivov ě hn ědé barvy. Konidie jsou kulovité až široce elipsoidní 15–23×15–20 µm velké (HARADA & kol. 2004).

3.3.6 Monilia yunnanensis Hu & Luo 2011 Na území Číny byl v roce 2011 na broskvoních nalezen nový patogen zp ůsobující hn ědou hnilobu, M. yunnanensis . V roce 2012 v provincii Liaoning se tentýž patogen vyskytnul i na plodech Crataegus pinnantifida var. major . Dle fylogenetických dat je patogen podobný M. fructigena (HU & kol . 2011). Mycelium na brambo-dextrózovém agaru (PDA) je šedozelené, na rozdíl od šedého M. fructigena . Podle ZHAO & kol. (2013) má mycelium na PDA sv ětlezelenou nebo sv ětležlutou barvu s bílošedým okrajem. Konidie jsou citronkovité nebo oválné, 8–16,5×1–0,6 µm velké (ZHAO & kol. 2013). Podle Schnabel & kol. (2011) jsou konidie 10–21×7–12 µm velké. V laboratorních podmínkách byl sledován vliv fungicid ů (účinná látka tebukonazol a triadimefon) na r ůst mycelia. Ú činnost tebukonazolu byla stanovena v koncentraci od 0,0001 do 0,0664 µg/mg a v p řípad ě triadimefonu byla koncentrace stanovena 0,2311–1,747 µg/mg (YUAN & kol. 2013). Ú činnost fungicidní látky tebuconazol byla vyšší o 5 % než u triadimefonu.

3.4 Zástupci rodu Monilia s p ůvodním rozší řením v severní Americe

3.4.1 telemorfa Monilinia amelanchieris (Reade) Honey 1936 anamorfa Sclerotinia amelanchieris Reade 1908 Poprvé bylo anamorfní stadium patogenu popsáno v roce 1908 biologem Readem. První výskyt byl hlášen na muchovníku ( Amelanchier ) v podmá čených lokalitách Finger lakes v New Yorku. Na ja ře, od dubna do kv ětna, jsou napadány kv ěty. Další symptomy se vyskytují na letorostech. Sekundární infekce se vyskytují na plodech, kde se tvo ří typické bílé kupky sporodochií. Infikované plody hnijí nebo černají, stopka z ůstává pevn ě přichycena k výhonu. (ANONYM 2014)

3.4.2 telemorfa Monilinia gregaria (Dana) Honey 1936 anamorfa Sclerotinia gregaria Dana 1921 Hostitelem patogenu je Amelanchier cusickii . Na listech zp ůsobuje listové skvrnitosti okrouhlého tvaru. Na plodech se tvo ří typické bílé chomá čky sporodochií s konidiofory a konidiemi, které zp ůsobují další infekce. N ěkteré infikované plody mumifikují a z ůstávají viset na strom ě. Konidie jsou sv ětlehn ědé, citronkovité,velikosti 4–13 ×5–13 µm (SEAVER & JAY 1951). Mikrokonidie jsou na krátkých nerozv ětvených řetízcích o velikosti 2–3,5 µm v pr ůměru. Apothecia jsou plochá, pozd ěji kruhovitá, sv ětlešedé postupn ě tmavnoucí. Askospory uvoln ěné z apothecií jsou te čkované, na jednom konci bezbarvé 2–3,5 ×8–12 µm velké (GIBSON 2007 28odst.).

3.4.3 telemorfa Monilinia demissa (B.F. Dana) Honey 1936 anamorfa Sclerotinia demissa Dana 1921 M. demissa napadá zejména severoamerický ke ř Prunus virginiana . Podle americké nomenklatury je P. virginiana za řazena do podrodu Padus a rodu Prunus . Patogen by se m ěl teoreticky vyskytovat pouze v severní Americe (HOLB 2008). Konidie jsou vej čité, bezbarvé, velikosti 7–14×3–9 µm, uspo řádané v nerozv ětvených řetízcích. Mumifikované plody jsou zdrojem infekce pro další rok. Tvo ří se apothecia, ze kterých se uvol ňují askospory o velikosti 9–15×5–6 µm (GIBSON 2007, 26odst.).

3.4.4 telemofa Monilinia johnsonii (Ellis & Everh.) Honey 1936 anamorfa Monilia johnsonii (Ellis & Everh.) Honey M. johnsonii napadá hlohy a je rozší řena v Gruzii. Primární infekce pocházejí z mumifikovaných plod ů. Na listech se projevují listové skvrnitosti a deformace. Sekundární infekce jsou vyvolány konidiemi uvoln ěnými z list ů. Napadány jsou i kv ěty, které usychají a plody, které hnijí a mumifikují. Pozd ěji opadávají na zem, kde patogen přezimuje. Scherm a Savelle (2003) sledovali četnost napadení dvou druh ů hlohu, Crataegus aestivalis a C. opaca. Bylo prokázáno, že napadení plod ů je u C. aestivalis bylo tém ěř vyší o 50 % než u C. opaca a napadení list ů bylo u obou druh ů p řibližn ě stejné.

3.5 Zástupci mén ě známých druh ů rodu Monilia Mén ě známé nebo jen ojedin ěle se vyskytující druhy rodu Monilia na ovocných nebo okrasných d řevinách.

Tabulka 1: Mén ě známé druhy rodu Monilia telemorfa anamorfa hostitelská d řevina výskyt Monilinia aucupariae (Ludw.) Monilinia aucupariae (Ludw.) Německo, Švédsko, Whetzel 1945 Whetzel 1945 Sorbus aucuparia Norsko (VITAS 2014) Monilinia ariae (Schellenb.) Whetzel 1945 Monilia ariae Batra 1991 Prunus padus Francie, Dánsko

Monilinia aroniae Batra 1991 Monilia aroniae Honey 1936 Sorbus melanocarpa USA– New York Monilinia corni Reade (Honey) 1936 Sclerotinia corni Reade 1908 Cornus sp. Holandsko Monilinia cydoniae (Schellenb.) Sclerotinia cydoniae Schellenb Whetzel 1945 1907 Cydonia oblonga Ázerbájdžán, Anglie Monilinia demissa (Dana) Honey 1936 Sclerotinia demissa Dana1921 Monilinia empetri (Lagerh.) Erikss. 1970 Sclerotinia empetri Lagerh 1899 Sclerotinia mespili (Woronin) Moniliania mespili Whetzel 1945 Boud 1907 Mespilus germanica Nizozemí, Anglie Monilinia mume (Hara) W. Yamam. 1959 Sclerotinia mume Hara 1926 Monilinia seaveri (Rehm) Honey 1936 Sclerotinia seaveri Rehm 1906 Prunus serotina Monilinia padi (Woronin) Honey Stromatinia padi (Woronin) 1936 Boud. 1907 Sorbus aria Švédsko Monilinia emarginata Honey 1936

U t ěchto zástupc ů je krom ě morfologických znak ů nutné vyhodnocení testy DNA pro vylou čení zám ěny. Oby čejn ě napadají plody ovocných strom ů, ale výskyt byl potvrzen i na plan ě rostoucích ovocných d řevinách (VAN DEN BERG 2014).

4 CHARAKTERISTIKA ROD Ů A DRUH Ů HOSTITELSKÝCH ROSTLIN PATOGEN Ů RODU. MONILIA

Houby rodu Monilia , které zp ůsobují hniloby plod ů, se vyskytují na ovocných a okrasných d řevinách čeledi Rosaceae, a to rodech Malus , Pyrus , Prunus (t řešn ě, višn ě), Cydonia , Crataegus, Cotoneaster, Sorbus, Rosa a jiné.

4.1 Rod Chaenomeles Lindl. Kdoulovec pochází z Japonska. Z rodu Chaenomeles jsou známi pouze čty ři zástupci, z toho jsou komer čně využívány dva druhy, Ch. japonica a Ch. speciosa (BRICKELL 1993) . Opadavé ke ře s trnitými v ětvemi dor ůstají do výšky až 1 m, Ch. speciosa je vzr ůstn ější. Ch. japonica má olysavé v ětve v mládí plstnaté (HEJNÝ & SLAVÍK 1992). Listy jsou lysé, pilovité nebo vroubkované, široce vej čité, 3–5 cm dlouhé. Palisty jsou zveli čené vytrvalé. Před rašením list ů nebo b ěhem rašení se objevují oboupohlavné nebo prašníkové kv ěty s červenými nebo r ůžovými okv ětními lístky. Kv ěty vyr ůstají jednotliv ě nebo ve svaze čku (KOBLÍŽEK 2006). Plodem je žlutozelená malvice kulovitého, řepovitého nebo hruškovitého tvaru s výraznou v ůní.

4.1.1 Význam Kdoulovce se využívají díky časn ě vykvétající kv ěty v parkových a krajiná řských výsadbách. Plody se sklízejí koncem zá ří. Mohou se využít jako osv ěžova če vzduchu do sk říní, ale čast ěji se využívají v potraviná řském pr ůmyslu. Zpracovávají se na želé, pasty, kompoty, džemy, marmelády a ve sv ětě je oblíbené jako kandované. Podle Prugara (2008) plody obsahují krom známých látek (fenoly a kyseliny) i mén ě známé látky jako nap ř kyselina kafeonylchynová.

4.2 Rod Crataegus L. Hloh je v sou časné dob ě rozší řen v celé západní a st řední Evrop ě, částe čně zasahuje do Afriky a Asie. Pilát (1953) udává až 1000 popsaných druh ů ze severní Ameriky,

Evropy a 90 druh ů z Asie. Rod Crataegus má mnoho zástupc ů, kte ří se mezi sebou snadno k říží. Opadavý ke ř nebo strom dor ůstá do výšky max 5 m. Borka je šupinatá. Na šedav ě zbarvených štíhlých v ětvích se vyskytují úžlabní trny o délce 2,5 cm. Pupeny jsou malé, přisedlé (PIRC 2014).. Z paždí trnu st řídav ě vyr ůstá lesklý řapíkatý list, vej čitého nebo kosníkovitého tvaru o velikosti 3–5 cm. Pe řenolalo čnatý list se t řemi až p ěti úkrojky je na okraji pilovitý. V horní části za řízlý do více než 1/3 čepele. Palisty jsou kopinaté až p ůlm ěsí čné (HEJNÝ & SLAVÍK 1992). Kv ětenství je uspo řádáno v chocholíku, jednotlivé oboupohlavní kv ěty jsou bílé nebo r ůžové o pr ůměru 1,5 cm a nevábn ě voní. Jsou p ěti četné s kalichem p řirostlým k češuli. Plodenstvím jsou kulovité až elipsoidní červené, oranžové nebo černé malvic. U plodu bývají kališní lístky nazp ět p řitisklé nebo mírn ě odstávající (PAZDERA 2008). Hložinky obsahují 2 jednosemenné peci čky (JAN ČA & ZENTRICH 2008).

4.2.1 Význam Listy, kv ěty a plody hlohu se využívají ve farmaceutickém pr ůmyslu. Má prosp ěšný vliv na srdce a krevní ob ěh (JAN ČA & ZENTRICH 2008). Hlavními obsahovými látkami jsou flavonoidy, triterpenické kyseliny, aminopuriny a saponiny. D řevo hlohu je velice houževnaté a d říve se využívalo k výrob ě násad na sekery. Estetický ú činek některých druh ů se využívá p ři tvorb ě zahrad, park ů nebo alejí. Hlavními okrasnými prvky jsou trny, květy a plody. Podle Va ňka & Böhma (1981) se hloh využívá pro živé ploty nebo jako solitern ě rostoucí ke ře.

4.3 Rod Cotoneaster Medik. Původním areálem výskytu byla Čína, ale nyní jsou druhy rodu Cotoneaster rozší řené i v Eurasii a v severní Africe. Skalníky jsou charakterem r ůstu velmi různorodá skupina ke řů . Od poléhavých, nap ř. Cotoneaster adpressus, až do mohutných typ ů, nap ř. C. Salicifolius. I co se tý če opadavosti, je rod Cotoneaster velice plastická skupina (BRICKELL 1993). Borka bývá hladká, červenošedá. Pupeny jsou malé až nenápadné. Listy jsou jednoduché celokrajné, n ěkdy dvou řadé (HEJNÝ & SLAVÍK 1992). Kv ět bývá uspo řádán do chudého okolíku, hroznu nebo lat. Korunní lístky bývají bílé nebo r ůžové

s patnácti až dvaceti ty činkami. Semeník je spodní se 2–5 čnělkami (KOBLÍŽEK 2006). Plod je červená, černá nebo fialová malvice se zdužnat ělými kališními cípy. Semena jsou pecky. Sklaníky se d ělí dle ploidie na diploidy, triploidy a tetraploidy. Nejvíce druh ů v rodu Cotoneaster jsou tetraploidních. Tetraploid v p řírodov ědeckém pojetí nemá možnost se spojit s jiným organizmem, proto jsou tetraploidi sterilní. A čkoliv je tato část rodu omezena reprodukcí mají možnost se množit díky apomyxii (NOHEL 2014). Do semene plodu je uložena pouze d ědi čná informace matky. Diploid ů v rodu Cotoneaster je mén ě a nejmén ě jsou zastoupeny triplodi. Z hlediska taxonomického je tento rod velice složitý. D ělí se do 2 podrod ů Chaenopetalum se čty řmi sekcemi a Cotoneaster se sedmi sekcemi.

4.3.1 Význam Skalníky se nej čast ěji využívají v zahradách a parcích jako p ůdokryvné d řeviny na zpevn ění p ůdy, na živé ploty a jako soliterní ke ře. Nejv ětší estetický ú činek mívají nej čast ěji na podzim, kdy jsou ke ře obsypané červenými plody. Plody n ěkterých ke řů jsou jedlé a mají vyšší obsah vitamínu C (KRŠKA 2014).

4.4 Rod Cydonia Mill. Cydonia oblonga, d říve nazývaná Pyrus cydonia, je jediným zástupcem rodu Cydonia . Dle Hejného Slavíka & kol. (1992) se vyskytují další 3 druhy v Asii. S nejv ětší pravd ěpodobností pochází ze starov ěké Persie. Podle Hri čovského a kol. (2003) se d ělí na 2 skupiny, Cydonia oblonga subsp . maliformis (kulovitý tvar plodu) a subsp . pyriformis (hruškovitý tvar plodu). Vyskytuje se ve stromové nebo ke řov ě form ě dosahující výšky až 8 m a ší řky 3,5 m a vytvá ří nepravidelnou korunu. K ůra stromu je nepravideln ě odlup čivá sv ětle hn ědé barvy. Výhony jsou sv ětle hn ědé, olysavé, s nenápadnými rezavými lenticelami (KRŠKA 2013). Pupeny jsou kulaté sv ětle hn ědé, šupinaté, drobné. Čepele list ů jsou eliptické až široce vej čité, celokrajné, na líci tmavozelené a rub listu je šed ě plstnatý, 4–6,5 cm dlouhý a 3–4,5 cm široký (HOSKOVEC 2007). Ke ře kvetou v druhé polovin ě kv ětna r ůžovobílými kv ěty. Korunní lístky jsou obvej čité 15–25 mm dlouhé, s fialovými nitkami a žlutými prašníky. (HEJNÝ & SLAVÍK 1992).

Plodem je žlutá kulovitá, hruškovitá až nepravidelná, chlupatá malvice s výrazným aroma, p řipomínající citrus (BRICKELL 1993).. V podmínkách mírného pásma plody nedozrávají. Semena jsou 8–10 mm dlouhá, vejcovitá, umíst ěná v 1–2 pergamenovitých pouzdrech.

4.4.1 Význam Kdoulo ň je v sou časné dob ě v České republice považována jako nejvýznamn ější podnož pro hrušn ě do intenzivních výsadeb. Plody nebo semena se využívají při revmatologických potížích (JAN ČA & ZENTRICH 2008). Plody se využívají ke konzervaci (kompoty, marmelády, džemy), v čerstvém stavu se využívají pro výrobu ple ťových krém ů nebo slouží jako osv ěžova č vzduchu ve sk říních.

4.5 Rod Malus Mill. Jablo ň je řazena do čeledi Rosaceae. V římském období se p řes Řecko a Itálii dostala do st řední Evropy. Podle Ruppa (2005) je nejbližším p ředkem kulturních jabloní Malus sieversii . Dnes je p ěstována v mírných pásech celého sv ěta. Zástupci rodu Malus jsou velké ke ře nebo stromy dor ůstající do výšky 6–10 m. Kmen má tmavošedou borku, letorosty jsou zelenohn ědé, na oslun ěné stran ě fialové, lysé mohou být i chlupaté až plstnaté, s šedými lenticelami nepravidelných tvar ů. Výhony tvo ří krátké, dlouhé nebo prstencové. Pupeny jsou plstnaté, špi čaté, tupé až zaoblené, kryté šupinami (HEJNÝ & SLAVÍK 1992). Vejcovité nebo kuželovit ě vejcovité kv ětní pupeny jsou mén ě plstnaté, s vernací svinutou. Listová čepel je celistvá s ší řkou 3,5–6,5 cm a délkou 6–12 cm. List je široce eliptický, m ůže být pe řenolalo čnatý, na bázi zaokrouhlený a na vrcholu zašpi čat ělý. Okraj je pilovitý až vroubkovit ě pilovitý. Rub listu je plstnatý sv ětle šedozelený a líc je tmavozelený a lesklý se zpe řenou žilnatinou. Řapík je 2–4 cm dlouhý. Kv ětenství tvo ří 4–8 kv ětů uspo řádaných v chudokv ětý chocholík. Listeny jsou čárkovité, které pozd ěji zasychají. Kv ět je p ěti četný 4–5 cm široký, kalich je vytrvalý, šed ě plstnatý, češule plstnatá. Korunní lístky jsou bílé, vn ě nar ůžov ělé, široce eliptické 15–25 mm dlouhé. Hlavním obdobím kvetení je kv ěten (PIRC 2014).

Plodem je malvice, která má nejmén ě 5 cm. Bývá r ůzných tvar ů, nap ř. kulovitá, zplošt ělá, soudkovitá nebo kuželovitá. Zralá semena jsou hn ědá, 8–10 mm dlouhá a uložena v 1–2 pergamenovitých pouzdrech. Běžn ě p ěstovaná ovocná d řevina je zna čně prom ěnlivá s velkým po čtem kultivar ů. Kultivary se roubují na podnože.

4.5.1 Význam Nejvýznamn ější ekonomická ovocná plodina mírného pásma. V České republice byly provedeny nové statistické údaje dle Jílka (2014) a dokazují p řibližn ě stálou poptávku po jabloních jako v minulých letech. Plody se nej čast ěji využívají k okamžité spot řeb ě (ovocné saláty), ale i ke konzervaci (protlaky, ke čupy). V České republice je, dle Hri čovského a kol. (2003), pr ůměrná ro ční spot řeba 25 kg jablek na osobu. Plody obsahují cukry, organické kyseliny, bílkoviny, vlákninu a ve slupce jsou obsaženy taniny a škroby. Dle Jan či a Zentricha (2008) mají prosp ěšný vliv na zažívání a výrazn ě zlepšují krevní obraz. Jsou významnou medonosnou rostlinou. Jablo ň bývá často využívána k výsadbám podél komunikací a p řilehlých vegeta čních pásech. Tato d řevina trpí velkým po čtem chorob i šk ůdc ů.

4.6 Rod Mespilus L. Mišpule N ěmecká pochází z jihovýchodní Evropy a Íránu (HEJNÝ & SLAVÍK 1992). Podle Kršky (2014) má p ůvod z Kavkazu. Nejv ětší rozší ření bylo na území Uherskohradiš ťska a Jižní moravy. Ke ře nebo stromy bývají 2–5 m vysoké s opadavými listy, oby čejn ě s trny (v kultu ře beztrnné). Mladé v ětvi čky jsou olisalé s nenápadnými bílými lenticelami. Čepel listu je úzce eliptická, 7–12 cm dlouhá a 2,8–4,2 cm široká (HEJNÝ & SLAVÍK 1992). List je celokrajný nebo v horní části jemn ě pilovitý, tuhý. Rub listu je olisalý a na žilkách je chlupatý (WALTER 1984). Kv ěty jsou na v ětvích umíst ěny jednotliv ě. Kališní lístky jsou vytrvalé a mají troj ůhelníkovitý tvar. Velikost kališních lístk ů je 4 × delší než češule. Korunní lístky jsou okouhlé 10–14 mm dlouhé obyvkle bílé barvy (BRICKELL 1993). Plodem je malvice kulovitého tvaru a bronzov ě hn ědé barvy s nez řetelnými lenticelami na povrchu slupky. Kališní cípy jsou na plodu lehce vzp římené.

Semena jsou uložena v peckovitém endokarpu (BARTEL 1988).

Tabulka 2: Botanické člen ění Mespilus germanica latinský název český název popis M. germanica f. silvestris mišpule planá trnité v ětve, malé listy a plody M. germanica f. mišpule bez trn ů, velké listy i plody, macrocarpa velkoplodá zplošt ělé malvice M. germanica f. gigantea mišpule velká velké plody M. germanica f. abortiva mišpule bezjaderná bezjaderné plody

4.6.1 Význam Mišpule je hodn ě p ěstována v jižních státech Evropy, p ředevším pro vysoký obsah pektinu. V České republice tato d řevina není p říliš známá pouze pro okrasné ú čely. Plody se využívají na kompotování a ovocné rosoly. Sklize ň plod ů pro technické ú čely probíhá koncem října v dob ě, kdy jsou plody tvrdé. Konzum je vhodný až po p řemrznutí, ale chu ť není nijak výrazná. D říve byly plody populární, využívaly se v zimním období, kdy byl nedostatek ovoce (JAN ČA & ZENTRICH 2008).

4.7 Rod Prunus L. Prunus tvo ří obsáhlý rod strom ů a ke řů z čeledi r ůžovitých zahrnující nap říklad třeše ň, više ň, slivo ň, meru ňku a broskev. Z taxonomického hlediska je rod Prunus monofyletický (ANONYM 2013). Dle Hejného Slavíka & kol. (1992) jsou Prunus cerasus a P. avium řazeny do pod čeledi Amygdalaceae . Dle Kobližka (2014) je rod Prunus rozd ělen do čty ř pod čeledí Amygdaloidea , Spiroideae , Rosoideae a Maloideae .

4.7.1 Prunus avium (L.) L. syn. Cerrasus avium L. Třeše ň pochází z p řední Asie. Dnes se p ěstuje v širokém rozmezí nadmo řských výšek. Strom dor ůstá až 30 m výšky. Kmen má černo-šedohn ědou p říčně odlup čivou k ůru, borka bývá šedo černá, slabá. Letorosty jsou hladké červenohn ědě zbarvené. Na konci výhonu se tvo ří kyti čkový plodonoš, postranní letorosty bývají krátké (KUTINA 1991). Pupeny jsou vej čit ě kuželovité.

Listy jsou obvej čité na vrcholu protáhlé do špi čky, u báze mírn ě srd čité, 2 × pilovité a p ři čepeli se dv ěmi červenavými žlázkami. Kv ětní pupeny jsou vejcovité až kuželovité s lepkavými šupinami. Kvetení probíhá p řed rašením listu, kv ěty jsou bílé nebo bílor ůžové ve zdánlivých okolících na krátkých brachyblastech. Češule je zvonkovitá, kališních a korunních lístk ů je p ět. U plnokv ětých forem je korunních lístk ů mnoho. Semeník je kulovitý až vejcovitý (HEJNÝ & SLAVÍK 1992). Plodem je dlouze stopkatá p řevislá rudá až černá peckovice. Pecka je kulovitá, v horní části mírn ě zplošt ělá a hladká.

4.7.1.1 Význam Produkce z českých školek byla v roce 2013 kalkulována na 181 000 ks výp ěstk ů, což je v porovnání s minulými t řemi roky nár ůst v pr ůměru o 30 000 ks (JÍLEK 2014). Plody se využívají k okamžité spot řeb ě nebo ke konzervaci (sirupy, marmelády, pulpy). D řevo se využívá v luxusním nábytká řství nebo k uzení masa. T řeše ň je považována za meliora ční d řevinu, její ko řeny jsou husté a silné, proto má i zpev ňující ú činek. Významným estetickým efektem je fáze kvetení.

4.7.2 Prunus cerasus L., syn Cerasus vulgaris Mill. Původní rozší ření višn ě pochází z jihovýchodní Evropy, západní Asie a severní Indie. Strom dor ůstá do výšky 6–8 metr ů, p řičemž koruna bývá kuželovitá až kulovitá. Kmen stromu je p říčně rozpukaný a tmavohn ědý. Starší v ětve jsou na konci p řevislé. Barva v ětví se pohybuje od fialovohn ědé do červenohn ědé s popelavým nádechem. Pupeny jsou tvo řeny v kyti čkovém plodonoši. Tvar bývá nej čast ěji protáhle kuželovitý, tup ě špi čatý. Pupen je lysý krytý se slab ě pilovitými šupinami (KUTINA 1991). Listy jsou vej čité nebo eliptické, na bázi klínovit ě zúžené. Délka listu je 5–8 cm, ší řka 2,5–4,5 cm, líc je lesklý, lysý a okraj 2 × pilovitý. Řapík je 1–3 cm dlouhý se dv ěmi žlázkami. Palisty bývají čárkovité 0,5 cm dlouhé a pilovit ě zubaté. Kvetení probíhá v dubnu až kv ětnu, p řed rašením list ů nebo sou časn ě s ním. Kv ěty jsou jednoduché, bílé barvy a 2–3 cm velké (WALTER 1984). Kališní lístky jsou trojúhelníkovit ě vej čité na okraji pilovité a korunní lístky jsou obvej čité 7–10 mm dlouhé. Plodem je dlouze stopkatá p řevislá peckovice, v barevné škále od žluté, sv ětler ůžové až po tmav ěč ervenou.

Pecka je kulovitá až vejcovitá a hladká (HEJNÝ & SLAVÍK 1992).

Tabulka 3: Rozd ělení p ěstovaných višní Pravé višn ě kyselky barevná š ťáva

amarelky sv ětlá š ťáva

sladkovišn ě skle ňovky barevná š ťáva

sladkovišn ě sv ětlá š ťáva

4.7.2.1 Význam Poptávka po viš ňových stromech byla v minulém desetiletí významná. Čeští školka ři produkovali kolem 100 tisíc výp ěstk ů ro čně. V roce 2013 byla situace špatná, produkce výp ěstk ů se pohybovala kolem 50 tisíc výp ěstk ů (JÍLEK 2014). Plody se využívají stejným zp ůsobem jako u t řešní. Kv ěty jsou více odolné proti mraz ům a plody více odolné v ůč i pukání než u t řešní. D řevo se využívá v nábytká řství nebo ve výrob ě dýmek (JAN ČA & ZENTRICH 2008). Više ň je považována za meliora ční d řevinu, její ko řeny jsou husté a silné proto má i zpev ňující efekt.

4.7.3 Prununs domestica subsp. oeconomika Prunus domestica je považována za mezidruhového k řížence mezi P. insiticia a P. spinosa (HEJNÝ & SLAVÍK 1992). Strom nebo ke ř dor ůstá až do 10 m výšky. Koruna je bohat ě v ětvená vejcovitého tvaru. K ůra kmenu je mírn ě podéln ě rozpukaná. Letorosty jsou olysalé, starší v ětve jsou lysé červenohn ědé až fialové barvy. Pupeny špi čaté kuželovitého tvaru stejné barvy jako v ětvi čky (PIRC 2014). Listy jsou vej čitého nebo eliptického tvaru. Vrchol je tup ě špi čatý, báze je klínovit ě zůžená. Okraj je pilovit ě zubatý. Líc je tmavozelený roztrhan ě chlupatý, rub listu je sv ětlejší a chlupatý. Na řapíku mohou být 1–2 žlázky ale mohou chyb ět. Kv ěty jsou zelenavé 1,5–2,5 cm velké. Rozkvétají spolu s rašením. Kališní lístky jsou vej čité a krátce chlupaté. Korunní lístky jsou eliptické. Plody jsou podlouhle vejcovité nebo oválného tvaru 2–8 cm velké s postranní rýhou. Povrch je ojín ěný. Nezralé plody jsou zelené, u zralých plod ů je krycí barva oby čejn ě fialová nebo tmavomodrá (WALTER 1984). Dužnina je žlutavá až oranžová s výraznou aromatickou v ůní.

Pecka je z boku zplošt ělá na vrcholu špi čatá a povrch je m ělce rozbrázd ěný (BARTEL 1988). Barva je hn ědá až červenohn ědá. U v ětšiny odr ůd je pecka lehce odd ělitelná od dužniny.

4.7.3.1 Význam Produkce slivoní v České republice v posledních t řech letech klesala, po čet 226 000 ks na rok. Tato situace byla zp ůsobena nedostatkem slivo ňových podnoží a vymrznutím už naškolkovaného materiálu v minulých letech (JÍLEK 2014). Plody slivoní se v minulosti, ale i dnes využívají nej čast ěji k vypálení na alkohol. V kuliná řském prost ředí se využívají na povidla i marmelády. D řevo se využívá pro uzení.

4.7.4 Prunus persica Mill. Původní centra výskytu jsou v Čín ě, St řední Asii a Íránu. Broskvon ě jsou teplomilné stromy, které v období klidu snáší nízké, nikoli však kolísavé teploty. Prunus persica je opadavá d řevina, která má kmen s tmavohn ědou rozpukanou borkou (HEJNÝ & SLAVÍK 1992). Pupeny jsou kuželovité, špi čaté (pupeny po 3, z toho jsou n ěkteré kv ětní). Jsou kryté šupinami. Letorosty jsou tenké, lysé, z oslun ěné strany na červenalé nebo hn ědé a na spodní stran ě jsou zelené s mnoha leticelami (WALTER 1984). Čepel list ů je podlouhle kopinatá až úzce vej čitá 8–15 cm dlouhá a 2–3,5 cm široká. Vrchol listu je špi čatý a báze je klínovitý, okraj je 2× pilovitý. Líc je lesklý, na rubu je lehce vystouplá žilnatina. Řapík je 1–2 cm dlouhý s dv ěma až t řemi kulovitými žlázkami, n ěkdy zcela chybí (PIRC 2014). Kv ěty jsou 1–4 cm velké, jednotlivé nebo po dvou. Jsou rozmíst ěny po celé délce lo ňských letorost ů nebo na jejich horní polovin ě. Kališní lístky jsou vej čitého tvaru 3–5 cm dlouhé, korunní lístky jsou obvej čité, lžícovit ě prohnuté 10–15 mm dlouhé a 6–15 mm široké. Barva je bílá, r ůžová nebo červená. Plody jsou kulovité, vejcovité nebo zplošt ělého tvaru 5–12 cm velké s postranní rýhou. Povrch je chlupatý, u n ěkterých odr ůd lysý (KUTINA 1991). Barva se pohybuje ve spektru od bílé až po tmav ě červenou. Dužnina je b ělavá, žlutavá až oranžová. Pecka je na vrcholu špi čatá, na bázi zaoblená, z boku zplošt ělá, oválná. Povrch pecky je hluboce nepravideln ě rozbrázd ěn, hn ědé až sko řicové barvy. U n ěkterých odr ůd je pecka špatn ě odd ělitelná od dužniny. Jádro je ho řké.

4.7.4.1 Význam Stromy se p ěstují hlavn ě pro plody, které se využívají k okamžité spot řeb ě nebo ke konzervaci (džemy, marmelády). Je to významná medonosná d řevina (JAN ČA & ZENTRICH 2008).

4.8 Rod Pyrus L. Hrušn ě mají n ěkolik míst p ůvodu. Základní rozd ělení hrušní je na Evropskou a Asijsou skupinu. Stromy vzr ůstností až 15 m. Ko řen je kulovitý, málo rozv ětvený. Kmen má rozpraskanou borku černošedé barvy. Pupeny jsou vejcovité, zašpi čat ělé, kryté rezavohn ědými šupinami (HEJNÝ & SLAVÍK 1992). Letorosty jsou hn ědé a lesklé, n ěkteré druhy hrušní mohou mít i kolce. Listy jsou jednoduché celistvé, na lícové stran ě lysé a na rubové chlupaté, sv ětlezelené barvy. Jsou pe řenose čné, široce eliptické, bez špi čky (PIRC 2014). Palisty jsou čárkovité tenké nebo chyb ějí. Tenký řapík n ěkdy zkrácený. Kv ěty jsou oboupohlavné v chudokv ětých chocholících. Kv ěty jsou r ůžové barvy a voní po trimetilaminu. Nerozvinuté kv ěty jsou bílé barvy, vn ější strana okv ětních plátk ů je r ůžová. Plodem je malvice hruškovitého nebo kulatého tvaru. Dužnina m ůže obsahovat ur čité množství sklerenchymatických pletiv (WALTER 1984). Barva plodu m ůže být červená, žlutá nebo zelená. Semena tvo ří pecky, umíst ěné v pergamenovitém jád řinci (BARTEL 1988). Jád řinec vytvá ří p ři vodorovném rozkrojení hv ězdicovitý obrys. Semena mají černohn ědou barvu, nezralá jsou bílá.

4.8.1 Význam V České republice bývala hruše ň významnou plodinou. Do roku 2012 byly ve školkách zaznamenávány vysoké poptávky, ale v roce 2013 došlo ke zlomu a poklesu v produkci o 19 % (JÍLEK 2014). Plody se nej čast ěji využívají k okamžité spot řeb ě (ovocné saláty), ale i ke konzervaci (protlaky). Obsahují cukry, organické kyseliny, bílkoviny. Vláknina je zastoupena ve v ětším množství než u jablek. Jsou významnou medonosnou rostlinou. Hruše ň bývá často využívána k výsadbám podél komunikací a p řilehlých vegeta čních

pás ů, protože je schopna velice dob ře odolat exhalát ům (PIRC 2014). Evropské druhy hrušní aktuáln ě nejvíc trpí na rez hruš ňovou.

4.9 Rod Sorbus L. Opadavé stromy nebo ke ře dožívající se p řibližn ě 300 let. Pupeny kuželovité nebo vejcovité, tupé nebo špi čaté. Listy mohou být jednoduché nebo lichozpe řené (KUTINA 1991). Vytvá řejí bílé p ěti četné kv ěty v chocholi čnatých latách. Korunní lístky jsou eliptické. Ty činek v kv ětu je 15–25 (HEJNÝ & SLAVÍK 1992). Plodem je malvice r ůzného tvaru, velikosti i barvy, p řičemž obsahuje pouze jedno semeno.

4.9.1 Význam Sorbus domestica je významný krajiná řský strom. Snáší p ůsobení exhalací a d řevo je velmi cen ěné. Stejn ě jako Sorbus aucuparia má jedlé plody (JAN ČA & ZENTRICH 2008). Plody obou je řáb ů se využívají na kompoty, marmelády, posýpku na buchty, výroby likér ů a pálenky. Jmelí nao čkované na Sorbus aucuparia se ov ěř uje jako možný lék proti rakovin ě plic a k ůže. (KRŠKA 2014). Sorbus melanocarpa je nutri čně hodnotné, obsahují vysoký obsah vitamínu B a C, karoten, rutin a mají velkou antioxida ční kapacitu (PRUGAR 2008).

5 MATERIÁL A METODIKA

5.1 Charakteristika stanovišt ě Areál Botanické zahrady a arboreta Mendelovy univerzity v Brn ě (BZA) se rozkládá na 10,9 ha ve dvou m ěstských částech m ěsta Brna, Ponava a Černá pole. Vznik nejstarší části arboreta se datuje do roku 1938, dnešní podoba byla navržena prof. Ivarem Otrubou v roce 1967.

5.1.1 P ůdní charakteristika BZA Botanická zahrada a arboretum se nachází v pr ůměrné nadmo řské výšce 230 m. n. m. Podloží je tvo řeno slinitým jílem a nejvrchn ější vrstvou jílu hn ědéhoo mocnosti cca 15 cm. V d ůsledku zavodn ění hn ědého jílu je vrstva plastická. Vytvá ří se tak vodonosný horizont. Sprašové hlíny tvo ří pokryv neogénu. Území BZA je z velké části tvo řeno černou ornicí s v ětším podílem oxidu vápenatého. P ůdní reakce je slabě zásaditá (PAVLÍK 2003). Činností zahradník ů je p ůda je na mnoha místech rekultivována a je snaha do celého p ůdního horizontu p řidávat organické látky, minerální hnojiva a p ůdní kondicionéry.

5.1.2 Klimatická charakteristika BZA Pr ůměrná ro ční teplota: +8,3 °C Pr ůměrné ro ční minimum: -14,5 °C Pr ůměrné ro ční maximum: +32,1 °C Pr ůměrné ro ční srážky: 531 mm Pr ůměrná výška sn ěhové pokrývky: 17 cm Absolutní slune ční svit: 1 806 hod/rok Oblast: teplá Okrsek: A3 (teplý, mírn ě suchý, s mírnou zimou)

Graf 3: Klimagram, BZA Brno 2013

Za čátek roku 2013 byl poznamenaný vysokými úhrny srážek v podob ě sn ěhu. Vysoké úhrny srážek byly v kv ětnu a červnu, v pr ůměru 111 mm. V dob ě zrání plod ů, tj. od srpna do října, byly úhrny srážek lehce nad pr ůměrem a to 65 mm.

Graf 4: Klimagram, BZA Brno 2014

Úhrn srážek v roce 2014 byl v porovnání s rokem 2013 nižší. Jarní období bylo srážkov ě podpr ůměrné. V rozmezí m ěsíc ů od b řezna do června byl pr ůměrný srážkový úhrn 25 mm. Vyšší úhrny srážek a vyšší vzdušná vlhkost byla pouze v období zrání plod ů od července do října.

5.2 Monitoring patogen ů V letech 2013 a 2014 byl provád ěn monitoring výskytu patogen ů rodu Monilia na ovocných a okrasných d řevinách v areálu Botanické zahrady a arboreta a na dalších lokalitách, tj. Hranice na Morav ě, Lednice a Nám ěšť nad Oslavou. Do pozorování byly zahrnuty druhy rodu Cotoneaster, Malus, Prunus (slivo ň, t řeše ň, više ň), Persica , Pyrus, Sorbus, Crataeagus, Cydonia, Chaenomeles a Mespilus. Symptomy na plodech a výhonech, odpovídající napadení houbami rodu Monilia, byly fotograficky dokumentovány a následn ě ve fytopatologické laborato ři Ústavu p ěstování, šlecht ění rostlin a rostlinoléka řství AF Mendelovy univerzity v Brn ě provedena mikroskopická analýza. Vzorky v ětví byly odebírané pouze z aerálu BZA, nej čast ěji se jednalo o letorosty nebo dvouleté v ětve s násadou kv ětů. Z odebraných vzork ů plod ů byly izolovány konidiofory s konidiemi, vytvo řeny mikroskopické preparáty a zm ěř ena velikost dvaceti konidií (mikroskop Olympus BX41). Preparáty byly pozorovány ve vodném roztoku. Pomocí lupy (Olympus BX12) a fotoaparátu Nikon D80 byly zhotoveny mikrosnímky patogenu (Obr.1). Výskyt hub rodu Monilia byl sledován ve dvou etapách, a to v dob ě kvetení strom ů a ke řů a dob ě dozrávání plod ů. U t řešní a višní v kv ětnu až červnu, u jabloní, skalník ů, kdouloní a hloh ů od kv ětna a od srpna až do zámrazu.

5.2.1 Výskyt patogen ů na v ětvích První fáze izolace byla uskute čněna v jarním období, kdy zasychaly koncové části výhon ů. Byly vybrány hostitelské d řeviny Prunus cerasus , Cotoneaster cooperii , C. hupehensis , C. roseus a jiné, jejichž vegetativní části, dle literárních údaj ů, mohou být napadeny houbami rodu Monilia . Odebrané vzorky byly umíst ěny do Petriho misky na navlh čený filtra ční papír tak, aby vzniklo prost ředí vhodné pro sporulaci patogena.

5.2.2 Výskyt patogen ů na plodech Na základ ě morfologických údaj ů byla provedena determinace patogena. Na každém napadeném vzorku byla část konidiofor ů s konidiemi vložena do optického mikroskopu. Na každém izolátu byla m ěř ícím programem Microsoft PHOTO EDITOR zm ěř ena velikost konidií. M ěř ení bylo provedeno u každého izolátu na dvaceti konidií.

U každé konidie byla m ěř ena délka a ší řka (Obr. 2). Nam ěř ené údaje byly uloženy do tabulkového dokumentu. Pomocí fotoaparátu zna čky Nikon D80 byla provedena fotodokumentace.

5.2.3 Seznam sledovaných druh ů rostlin v r. 2013 a 2014 Pr ůběžným sb ěrem plod ů v podzimním období bylo celkem shromáž ěno 28 vzork ů za rok 2013 a 50 vzork ů za rok 2014 (Obr. 3). Výskyt moniliového úžehu byl sledován vizuáln ě na stomech a ke řích v terénu (Obr. 4) a v laborato ři po vytvo ření rozmnožovacích orgán ů byl potvrzen mikroskopickým sledováním. V tabulkách je didaktickýma znaménkama plus (pozitivní) a mínus (nagativní) popsán výskyt patogena na jednotlivých d řevinách.

5.2.3.1 Rod Cotoneaster Tabulka 4: P řirozená infekce plod ů a v ětvi ček rodu Cotoneaster houbami rodu Monilia

rok eviden ční 2013 2014 rody číslo plody větve popis Cotoneaster výška ke ře 2 m, napadení v - + aitchisonii 5400 + - důsledku prasknutí slupky výška ke ře 2,5 m, solitern ě Cotoneaster rostoucí, napadení v d ůsledku + + albokermezinus 954 + + prasknutí slupky Cotoneaster výška ke ře 3,5 m, v podrostu, - + calocarpus 4238 + - bohat ě plodící výška ke ře 5 m, v porostu,plod napaden v d ůsledku prasknutí + + Cotoneaster cooperii 464 + + slupky Cotoneaster výška ke ře 2,5 m, v porostu, + + divaricatus 2981 + - bohat ě plodí výška ke ře 4 m, bohat ě plodí, Cotoneaster napadení v d ůsledku prasknutí + + hissaricus 204 + - slupky Cotoneaster výška ke ře 2,5–3 m, porostu, - + hupehensis 273 + - bohat ě plodící Cotoneaster výška ke ře 2 m, v porostu, - + megalocarpus 4499 + + tém ěř zastín ěn výška ke ře 4,5 m,bohat ě Cotoneaster plodící, napadení v d ůsledku monopyrenus 4501 prasknutí slupky + + + -

rok eviden ční 2013 2014 rody číslo plody větve popis Cotoneaster + + multiflorus 233 + + výška ke ře 3,5 m, bohat ě plodící Cotoneaster výška ke ře 2 m, pln ě zastín ěn, + + polyanthemus 4467 + - tém ěř neplodí

výška ke ře 2 m, v podrostu, siln ě Cotoneaster zastín ěm, tém ěř neplodí, Získáno + + przewalskii 321 + - pod jménem: C. Pseudomongolicus výška ke ře 2 m, napadení v Cotoneaster důsledku prasknutí slupky, získáno + - przewalskii 5400 + - pod jménem C. suavis výška ke ře 3,5 m, bohat ě plodí, Cotoneaster napadení v d ůsledku prasknutí + + roborowskii 4204 + - slupky Cotoneaster + + roseus 278 + + výška ke ře 3–3,5 m, v porostu

Cotoneaster výška ke ře 3 m, v porostu, bohat ě + + saxatilis 5336 + - plodící výška ke ře 4 m, ve skupince, mírn ě zastín ěné, napadení v d ůsledku + + Cotoneaster sp. 575 + - prasknutí plodu výška ke ře 2 m, mírn ě zatín ěné, napadení v d ůsledku prasknutí + + Cotoneaster sp. 3859 + - plodu výška ke ře 4 m, bohat ě plodí, Cotoneaster sp. napadení v d ůsledku prasknutí + + Č.6 4208 + + slupky Cotoneaster - + suavis 4495 + - výška ke ře 4m, v porostu Cotoneaster - + subacutus 4479 + - výška ke ře 4,5 m, v porostu Cotoneaster + + tomentellus 4280 + - výška ke ře 5 m, bohat ě plodící výška ke ře 4–4,5 m, v porostu, Cotoneaster plody napade v d ůsledku prasknutí + + veitchi 276 + + slupky Cotoneaster výška ke ře 1,5 m, částe čně zastín ěn, + + wilsonii 5323 + - tém ěř neplodí

5.2.3.2 Rod Malus Všechny uvedené taxony v Tabulce 5 jsou v dobrém zdravotním stavu.

Tabulka 5: Přirozená infekce plod ů a v ětvi ček rodu Malus houbami rodu Monilia

rok eviden ční 2013 2014 rody číslo plody větve popis výška stromu 4 m, plody malé 3 cm v pr ůměru, napadení v d ůsledku - + Malus baccata 'Dolgo' 4397 + - poškození hmyzem

výška stromu 3,5 m, každoro ční řez, strom málo plodí, plody v pr ůměru 8cm, + - Malus sp. 907 + - napadení v d ůsledku poškození hmyzem výška stromu 4,5 m, plody malé Malus ‘Neville pr ůměru 1cm, napadení v d ůsledku + + Copeman’ 940 + - poškození hmyzem Malus × gloriosa ‘Oekonomierat výška stromu 8 m, plody pr ůměru 6 cm, + + Echtermeyer’ 4032 + - napadení v d ůsledku poškození hmyzem

Malus × purpurea výška stromu 4 m, plody malé drobné, - + 'Aldenhamensis' 944 + - napadení v d ůsledku poškození hmyzem výška stromu 6 m, plody malé drobné, napadení v d ůsledku poškození hmyzem, získáno pod jménem: Malus × + + Malus × purpurea cv. 924 + - purpurea Eleyi Malus 'Golgen stromy v intenzivnívh výsadbách, p ůvod - + Delicious' - + - Starý lískovec stromy v intenzivnívh výsadbách, p ůvod - + Malus 'Rubinola' - + - Starý lískovec výška stromu 10 m, plody pr ůměru 10 Malus silvestris var. cm, napadení v d ůsledku poškození + + domestica 3384 + - hmyzem výška stromu 10 m, plody pr ůměru 10 Malus silvestris var. cm, napadení v d ůsledku poškození + + domestica 'Panenské' 4054 + - hmyzem výška stromu 7 m, v porostu, trpí st řídavou plodností, plody 2 cm v - + Malus toringoides 3451 + - pr ůměru

Z d ůvod ů v ětší diverzity byly získány vzorky hn ědé hniloby plod ů odr ůd 'Rubinola' a 'Golden Delicious ' p ůvodem ze sadu ve Starém lískovci (Tabulka 5).

5.2.3.3 Rod Prunus a Persica V roce 2014 byly v areálu BZA pozorovány dva druhy z rodu Persica , odr ůdy ′Mell Red ′ a ′Red Haven ′ (Obr 6). Další vzorky, tj. trnka a pravá švestka, pocházejí z Hranic na Morav ě z Olomouckého kraje.

Tabulka 6: Přirozená infekce plod ů a v ětvi ček rodu Prunus a Persica houbami rodu Monilia rok eviden ční 2013 2014 rody číslo plody větve popis Prunus domestica malé žluté plody, p ůvod Hranice - + subsp. Insiticia – + - Olomoucký kraj Prunus domestica pravá švestka, p ůvod hranice - + subsp. Oekonomica – + - Olomoucký kraj výška stromu 1,5 m, druhým rokem Prunus persica 'Mell Neuve plodící, plody 4 cm v pr ůměru, - + Red' deno + + bíloplodá Prunus persica ' Red Neuve strom vysoký 2,5 m, pravideln ě - + Haven' deno + + řezán do kulatého tvaru strom vysoký 6 m, strom ch řadne a - + Prunus cerasus 3921 + + je ve špatném zdravotním stavu

5.2.3.4 Rod Pyrus Roku 2014 byly pozorovány 3 druhy z rodu Pyrus (Tabulka 7). Pyrus pyrifolia ′Chojuro ′ asijského typu a Pyrus sp. evropského typu, žádný z vzork ů nepochází z BZA.

Tabulka 7: P řirozená infekce plod ů a v ětvi ček rodu Pyrus houbami rodu Monilia rok eviden ční 2013 2014 rody číslo plody větve popis hruše ň asijského typu, p ůvod - + Pyrus 'Chojuro' – + - Lednice hruše ň evropského typu, p ůvod - + Pyrus sp. – + - Nám ěšť nad Oslavou hruše ň evropského typu, p ůvod - + Pyrus sp. – + - Moravská Nová Ves

5.2.3.5 Rod Sorbus V areálu BZA byly pozorovány 4 druhy rodu Sorbus , a to Sorbus sudetica , S. mougeotii (Obr. 10) , S. koehneana (Obr. 12) a S. × thuringiaca ′Leonard Springer ′ (Tabulka 8).

Tabulka 8: P řirozená infekce plod ů a v ětvi ček rodu Sorbus houbami rodu Monilia rok eviden ční 2013 2014 rody číslo plody větve popis výška stromu 4 m, je ve špatném Sorbus × thuringiaca zdravotním stavu, plody malé 2 cm - + 'Leonard Springer' 1014 + - v pr ůměru výška ke ře 1,5 m, v porostu, tém ěř neplodí, Získáno pod názvem: S. - + Sorbus koehneana 3443 + - fruticosa strom vysoký 2,5 m st řižen do kulatého tvaru, Získáno pod - + Sorbus mougeotii 3405 + - názvem S. × hostii výška ke ře 1,5 m, tém ěř zastín ěn, - + Sorbus sudetica 4330 + - plody 2 cm v pr ůměru

5.2.3.6 Rod Crataeagus, Cydonia, Chaenomeles a Mespilus V areálu BZA byly pozorovány druhy Crataegus , Cydonia, Chaenomeles a Mespilus (Tabulka 9).

Tabulka 9: P řirozená infekce plod ů a v ětvi ček rodu Crataeagus, Cydonia, Chaenomeles a Mespilus houbami rodu Monilia rok eviden ční 2013 2014 rody číslo plody větve popis výška stromu 3 m, ve skupince, + + Crataegus crus-galli 896 + - bohat ě plodí výška stromu 4 m, plody malé 3 - + Crataegus sp. 4440 + - cm v pr ůměru výška ke ře 4 m, plody kulaté + + Cydonia oblonga 4032 + - pr ůměru 7 cm Chaenomeles Neuve 20 cm vysoký ke ř, v kontejneru - + japonica deno + - plod 3 cm v pr ůměru Mespilus germanica 3512 výška stromu 3 m, - + + -

Eviden ční číslo u Chaenomeles japonica není uvedeno, protože se jedná o sadbový materiál, kterému dosud nebylo číslo p řiřazeno.

6 VÝSLEDKY

6.1 Výskyt moniliového úžehu r. 2014 Na vzorcích se vyskytly bílé konidiofory podobné t ěm, které se tvo ří na plodech. Vizuáln ě v ětve odpovídaly napadením a patogen byl vyizolován. Jarní období roku 2014 bylo nadpr ůměrn ě suché po časí, čímž byly taxony v BZA málo napadeny. Avšak ze sledovaných rod ů byl zaznamenán moniliový úžeh u peckovin konkrétn ě na višni a broskvoních odr ůd ′Red Haven ′ a ′Mell Red ′.a u rodu Cotoneaster na druzích C. albokermezinus C. cooperii, C. megalocarpus, C. multiflorus, C.roseus a C. sp. č. 6.

6.2 Výskyt moniliové hniloby V areálu BZA byl v roce 2014 zaznamenán nár ůst výskytu hub rodu Monilia na plodech u všech sledovaných taxon ů o 35 % v porovnání s výskytem v r. 2013. Pravd ěpodobn ě je vyšší výskyt spojen s nadpr ůměrným úhrnem srážek, které zp ůsobili optimální podmínky pro výskyt a rozšíření patogena. Deštivé po časí v dob ě zrání zp ůsobilo popraskání plod ů (Obr. 21) a infekcím houbami rodu Monilia . Na plodech Cotoneaster byl výskyt o 21 % vyšší. N ěkteré druhy d řevin se v areálu BZA vyskytují ve více exemplá řích, ale do hodnocení byly zahrnuty výsledky vždy pouze z jednoho taxonu.

6.2.1 Rod Cotoneaster V roce 2013 bylo v areálu BZA p řirozen ě infikováno 20 vzork ů z rodu Cotoneaster . V roce 2014 bylo z BZA p řirozen ěn infikovaných 24 vzork ů (Tabulka 10). V BZA byly skalníky nej čast ěji napadeným rodem ze sledovaných taxon ů. Na plodech skalníku byly identifikovány t ři druhy rodu Monilia, a to M. laxa, M. polystroma . M. laxa na druzích C. alocarpus, C. divaricatus, C. hupehensis, C. wilsonii a C. sp. č. 6 (Obr. 18), M. fructigena na C. aitchisonii, C. cooperii (Obr. 5) , C. megalocarpu, C. monopyrenus, C. polyanthemus, C. przewalskii (vz. 39) , C. roseus, C. saxatilis, C. subacutus (Obr. 17), C. sp. (vz. 31), C multiflorus, C. tomentellus, C. przewalskii (vz. 19) , C. roborovskii a M. polystroma na C. albokermezinus, C. hissaricus, C. suavis. C. veitchi C. sp . (vz. 27). Plody jednotlivých druh ů se lišily pokožkou, p ředpoklad byl, že plody s ten čí slupkou budou napadány snadn ěji ale p ředpoklad se nepotvrdil. Slupka obklopující

dužninu u vzorku 27 Cotoneaster sp. (Obr. 20) byla tenká a se zm ěnami po časí snadno praskala ale slupka u C. divaricatus byla pevn ější ale i p řesto praskla.

Tabulka 10: Morfologická charakteristika konidií hub rodu Monilia na vzorcích plod ů rodu Cotoneaster spp. konidie ší řka délka čísla min. max. min. max. vzorku hostitelská rostlina (µm) (µm) (µm) (µm) pr ůměr (µm) popis patogen 10,9 ± 2,5 × 3–4 řetízky, 15 C. aitchisonii 6 16 18 26 22,1 ± 3,2 bezbarvé M. fructigena 11 ± 1,3 × 21,9 44 C. albokermezinus 8 14 19 26 ± 2,1 nažloutlé M. polystroma 12 ± 1,4 × 24 ± válcovité, 40 C. calocarpus 9 14 19 27 2,1 bezbarvé M. fructigena 11,1 ± 1,8 × válcovité, 35 C. cooperii 8 15 18 32 26,3 ± 2,9 bezbarvé M. fructigena 10,8 ± 1,9 × tvo ří řetízky, 45 C. divaricatus 8 15 15 31 19,9 ± 3,7 bezbarvé M. laxa 12,8 ± 2,1 × 20 C. hissaricus 7 16 14 26 22,3 ± 3,8 nažloutlé M. polystroma 10,9 ± 1,9 × citronkovité, 25 C. hupehensis 8 14 14 22 19,6 ± 2,2 bezbarvé M. laxa 13 ± 1,3 × 23,2 6–9 řetízk ů, 33 C. megalocarpus 10 15 19 26 ± 1,8 bezbarvé M. fructigena 11,3 ± 1,5 × tvo ří řetízky, 36 C. monopyrenus 9 15 16 28 21,6 ± 2,9 bezbarvé M. fructigena 13,5 ± 2,1 × 21 C. multiflorus 10 18 13 34 21,4 ± 4,1 citronkovité M. fructigena 11 ± 1,4 × 21,5 citronkovité, 1 C. polyanthemus 8 14 7 13 ± 1,8 bezbarvé M. fructigena 11,7 ± 2,6 × 19 C. przewalskii 7 18 17 24 20,6 ± 3,8 3–4 řetízky M. fructigena 11,5 ± 1,3 × 39 C. przewalskii 10 14 16 24 23,1 ± 1,8 6–10 řetízk ů M. fructigena 10,7 ± 1 × 20,7 12 C. roborowskii 9 13 18 26 ± 4,6 citronkovité M. fructigena

konidie čísla ší řka délka vzork hostitelská min. max. min. max. u rostlina (µm) (µm) (µm) (µm) pr ůměr (µm) popis patogen 14 ± 1,3 × 22 ± oválné, 26 C. roseus 12 17 14 29 3,4 bezbarvé M. fructigena 11,4 ± 1,5 × viditelné jádro 38 C. saxatilis 9 14 20 26 23,1 ± 1,8 oválné M. fructigena 12 ± 1,4 × 23,9 nažloutlé, 37 C. suavis 9 14 19 28 ± 1,9 oválné M. polystroma 12,5 ± 1,3 × tvo ří řetízky, 41 C. subacutus 10 15 18 30 23,2 ± 2,8 bezbarvé M. fructigena 11,6 ± 2 × 21,5 tvo ří řetízky, 46 C. tomentellus 8 16 18 24 ± 1,8 bezbarvé M. fructigena 9,7 ± 2,2 × 24 C. veitchi 6 13 16 30 22,2 ± 3,6 nažloutlé M. polystroma 11,1 ± 1,7 × citronkovité, 2 C. wilsonii 8 14 14 25 20,6 ± 3,3 bezbarvé M. laxa Cotoneaster 10,1 ± 2,2 × 27 sp. 6 16 14 24 18,6 ± 3,1 nažloutlé M. polystroma Cotoneaster 12,5 ± 1,8 × oválné 31 sp. 9 15 19 29 24,1 ± 2,6 bezbarvé M. fructigena Cotoneaster 11,7 ± 1,9 × 34 sp. Č.6 9 16 18 26 22,6 ± 1,9 tvo ří řetízky M. fructigena

Nejvyšší četnost napadení byla zaznamenána u skalníku ze sekce Multiflori a ze sekce Megalocarpi . Napadení v ětšího po čtu taxon ů v roce 2014 než v roce 2013 je p řisuzováno v ětšímu infek čnímu tlaku v daném časovém úseku.

6.2.2 Rod Malus V roce 2013 bylo v areálu BZA p řirozen ě infikováno 6 pozitivních vzork ů. V roce 2014 bylo p řirozen ě infikováno 9 pozitivních vzork ů a 2 vzorky byly získány p ůvodem ze sadu ve Starém lískovci. Ze získaných plod ů jablon ě se symptomy napadení houbami rodu Monilia byly izolovány konidiofory s konidiemi a identifikovány. Na základ ě nam ěř ených hodnot byly jako p ůvodce hniloby plod ů jabloní identifikovány dva druhy rodu Monilia. M. laxa na plodech M. silvestris var. domestica, Malus baccata 'Dogo' a M. fructigena

na plodech Malus ‘Neville Copeman’ , M. × purpurea 'Aldenhamensis' (Obr. 27), M. silvestris domestica 'Panenské', Malus gloriosa Oekonomierat 'Echtenmeierii', M. × purpurea cv. a M. toringoides . Vzorky získané ze sadu v Novém Lískovci, odr ůdy ‘Rubinola‘ a ‘Golden Delicious‘, vykazovaly na základ ě nam ěř ených hodnot, že se jedná o napadení M. laxa .

Tabulka 11: Morfologická charakteristika konidií hub rodu Monilia na vzorcích plod ů rodu Malus spp. konidie čísla ší řka délka vzork min. max. min. max. u hostitelská rostlina (µm) (µm) (µm) (µm) pr ůměr (µm) popis patogen Malus × purpurea 11,2 ± 1,5 × oválné, 6 'Aldenhamensis' 9 14 14 30 21,6 ± 3,3 bezbarvé M. fructigena 10,9 ± 1,9 × 7 Malus × purpurea cv. 6 16 14 26 22,4 ± 2,8 3–4 řetízky M. fructigena

10,8 ± 1,8 × citronko vité, 53 Malus baccata 'Dolgo' 7 14 17 25 19,8 ± 2,4 bezbarvé M. laxa Malus gloriosa Oekonomierat 11,4 ± 2,2 × oválné, 11 'Echtenmeierii' 6 18 15 26 20,8 ± 3,3 bezbarvé M. fructigena Malus domestica 11 ± 2,2 × 20 ± tvo ří řetízky, 48 'Golgen Delicious' 7 15 17 25 2,2 bezbarvé M. fructigena Malus ‘Neville 12,4 ± 2,7 × oválné, 5 Copeman’ 7 16 16 25 21,5 ± 3,2 bezbarvé M. fructigena Malus domestica 9,7 ±1,1 × 20,8 oválné, 49 'Rubinola' 7 12 18 27 ± 2,5 bezbarvé M. fructigena Malus silvestris 13,5 ± 2,5 × oválné, 13 domestica 'Panenské' 10 18 22 38 25,6 ± 6,3 bezbarvé M. fructigena Malus silvestris var. 10,1 ± 2,4 × vají čkové, 9 domestica 5 10 14 25 20,7 ± 3,6 bezbarvé M. laxa 11,6 ± 1,9 × oválné, 8 Malus toringoides 8 15 15 26 21,6 ± 3,3 bezbarvé M. fructigena

Jablon ě byly napadeny pravd ěpodobn ě z d ůsledku poškození plodu hmyzem nap ř. u vzorku 13 (Obr. 24) nebo poškození ptactvem u vzorku 9 (Obr. 26).

V roce 2014 nebyla napadena jablo ň Malus sp. (s eviden čním číslem 907) z d ůvodu st řídavé plodnosti. Nov ě byly napadeny z areálu BZA M. toringoides a M. baccata 'Dolgo ' Malus silvestris var. domestica 'Panenské' je vareálu BZA už od vzniku samotného arboreta, jedná se o starý strom (Obr. 23) a je každoro čně napadán moniliovou hnilbou.

6.2.3 Rod Prunus a Persica V roce 2014 byly v areálu BZA p řirozen ě infikovány 2 vzorky broskvon ě. Vizuáln ě bylo v roce 2014 pozorováno napadení (t řešn ě) Prunus cerasus s eviden čním číslem 3921 a zbývající 2 vzorky nepochází z BZA. Identifikace probíhala pomocí nam ěř ených parametr ů a z vizuálního zhodnocení tvaru izolovaných konidiofor ů s konidiemi (Tabulka 12). Z nam ěř ených hodnot velikosti konidií byly jako p ůvodce hniloby plod ů u broskvoní, švestky, trnky a višn ě identifikovány t ři druhy rodu Monilia. M. fructicola na Prunus domestica subsp. Oekonomica , M. fructigena na Prunus domestica subsp. Insiticia, a M. laxa na Prunus persica 'Red Haven' (Obr. 9), Prunus persica ‘Mell Red' a Prunus cerasus .

Tabulka 12: Morfologická charakteristika konidií hub rodu Monilia na vzorcích plod ů rodu Prunus spp. konidie čísla ší řka délka vzork min. max. min. max. u hostitelská rostlina (µm) (µm) (µm) (µm) pr ůměr (µm) popis patogen Prunus domestica 14,1 ± 2,1 × 8-9 řetízk ů, 30 subsp. Insiticia 8 18 20 25 23,3 ± 2,0 bezbarvé M. fructigena Prunus domestica 8,3 ± 1,3 × 17,1 oválné, 29 subsp. Oekonomica 5 11 14 21 ± 1,2 bezbarvé M. fructicola Prunus persica 'Mell 12,8 ± 2,4 × 8-9 řetízk ů, 22 Red' 8 18 14 29 21,7 ± 3 bezbarvé M. laxa Prunus persica ' Red 12 ± 2,3 × 20,8 oválné, 52 Haven' 7 16 17 25 ± 3,1 bezbarvé M. laxa 12,2 ± 1,2 × oválné, 53 Prunus cerasus 7 15 17 24 20,3 ± 2,8 bezbarvé M. laxa

Na plodech droskovon ě odr ůdy 'Red Haven' byly jans ě viditelné kupky konidiofor ů s konidiemi v částe čně soust ředných kruzích (Obr. 7).

Taxony byly napadeny pravd ěpodobn ě z d ůsledku poškození hmyzem nap ř u vzorku 52 (Obr. 8).

6.2.4 Rod Pyrus V roce 2014 byly získány p řirozen ě infikované 3 vzorky plodu hrušní. Plody se symptomy napadení u hrušní byly izolovány a identifikovány. Identifikace prob ěhla na základ ě m ěř ení velikostí a vizuálního zhodnocení tvaru spor (Tabulka 13). Původce hniloby plod ů u hrušní evropského a asijského typu byly identifikovány dva druhy rodu Monilia . M. laxa na Pyrus sp. vz. 28 (Obr. 28) a M. fructigena na Pyrus pyrifolia ‘Chojuro' (Obr. 29) a Pyrus sp . (vz.50).

Tabulka 13: Morfologická charakteristika hub rodu Monilia na vzorcích plod ů rodu Pyrus spp. konidie čísla ší řka délka vzork hostitelská min. max. min. max u rostlina (µm) (µm) (µm) (µm) pr ůměr (µm) popis patogen

Pyrus pyrifolia 9,9 ± 2,1 × 21,5 oválné, 23 'Chojuro' 7 13 14 37 ± 4,8 bezbarvé M. fructigena 13,3 ± 2,8 × 23,3 28 Pyrus sp . 9 17 15 29 ± 3,1 tvo ří řetízky M. fructigena 11,5 ± 2,4 × 22 ± citronkovité, 50 Pyrus sp . 7 16 18 26 2,2 bezbarvé M. fructigena

6.2.5 Rod Sorbus V roce 2014 bylo v areálu BZA p řirozen ě infikovány 4 pozitivní vzorky. Ze získaných plod ů je řáb ů se symptomy napadení houbami rodu Monilia byly izolovány konidiofory s konidiemi a identifikovány. Na základ ě nam ěř ených hodnot byly jako p ůvodce hniloby plod ů jabloní identifikovány t ři druhy rodu Monilia . M. polystroma na S. sudetica , S. koehneana (Obr. 14). M. fructigena na S. × thuringiaca 'Leonard Springer' a M. linhartiana na S. Mougeotii (tabulka 14).

Tabulka 14: Morfologická charakteristika hub rodu Monilia na vzorcích plod ů rodu Sorbus spp. konidie čísla ší řka délka vzork min. max. min. max. u hostitelská rostlina (µm) (µm) (µm) (µm) pr ůměr (µm) popis patogen Sorbus × thuringiaca 10,5 ± 2,2 × 25 ± 8–9 řetízky, 18 'Leonard Springer' 8 14 21 29 4,3 bezbarvé M. fructigena 11,4 ± 1,4 × 23,6 oválné, 16 Sorbus koehneana 9 14 18 30 ± 3 nažloutlé M. polystroma 4,3 ± 1,2 × 10,1 ± oválné, 3 Sorbus mougeotii 3 8 6 12 1 bezbarvé M. linhartiana 10,3 ± 2,1 × 23,6 podlouhlé, 17 Sorbus sudetica 6 15 19 26 ± 3,5 nažloutlé M. polystroma Je řáby byly napadeny pravd ěpodobn ě z d ůsledku poškození hmyzem nebo prasknutí slupky p ř. Sorbus mougeotii (Obr. 11) Zajimavostí taxonu S. koehneana je, že má bílé plody (Obr. 13).

6.2.6 Rody Cydonia, Mespilus, Crataegus, Chaenomeles Všechny vzorky byly získané z arálu BZA v roce 2014 byly nov ě napadeny plody od taxon ů mišpule a kdoulovce. Ze získaných plod ů kdoulon ě, mišpule, hlohu a kdoulovce se symptomy napadení houbami rodu Monilia byly izolovány konidiofory s konidiemi a identifikovány pomocí me ření a vizuálního zhodnocení tvaru spor. Na základ ě nam ěř ených hodnot byly identifikovány t ři druhy rodu Monilia . M. laxa na Chaenomeles japonica, M. fructigena na Crataegus srus–galli (Obr. 30) , Mespilus germanica , Crataegus sp. a M. linhartiana na Cydonia oblonga (Tabulka 15).

Tabulka 15: Morfologická charakteristika hub rodu Monilia na vzorcích plod ů rodu Cydonia, Mespilus, Crataegus spp. a Chaenomeles konidie ší řka délka čísla vzork min. max. min. max. u hostitelská rostlina (µm) (µm) (µm) (µm) pr ůměr (µm) popis patogen Crategus crus- 10,7 ± 1,5 × 22,2 4 galli 8 13 13 26 ± 4 citronkové M. fructigena 9,7 ± 1,7 × 21 ± oválné, 42 Crataegus sp. 6 13 17 26 2,5 bezbarvé M. fructigena 12,8 ± 1,5 × 25,7 M. 32 Cydonia oblonga 10 16 20 31 ± 2,8 hruškovité linhartiana Chaenomeles 10,3 ± 1,5 × 21,1 zelené malé 43 japonica 8 13 17 24 ± 2,1 jádro M. laxa Mespilus 13 ± 1,3 × 25,1 ± oválné, 47 germanica 11 16 22 29 1,8 bezbarvé M. fructigena

Plody kdoule byly napadeny v dob ě, kdy byly ješt ě nezralé, tvrdé a jejich slupka nebyla narušena. Plody hlohu byly popraskané vlivem zm ěn po časí. Tvar a velikost konidií z plod ů kdoule m ěly atypický hruškovitý tvar (Obr. 31). Pozorované konidie p ři mikroskopování na plodu kdoulovce m ěly z řeteln ě modrozelené jádro (Obr. 32) ale nejspíš se jedná o chybu mikroskopování zp ůsobenou kontaminací neznámé látky.

6.3 Návrh možnosti ochrany Možnosti ochrany okrasných a ovocných d řevin proti houbám rodu Monilia se odvíjejí od ú čelu porostu. Vzhledem k zabezpe čení každoro ční dostate čně vysoké úrody v produk čních sadech ovocných druh ů d řevin je nezbytná jejich ú činná ochrana. Porosty, které plní estetickou funkci a jsou nap ř. sou částí ve řejné zelen ě, bývají napadány stejn ě jako produk ční sady, ale ochrana se u t ěchto porost ů neprovádí. Drobní pěstitelé ovocných cht ějí, aby byly d řeviny nejen p ěkné na pohled, ale p ředevším aby byla zajišt ěna vysoká úroda zdravých plod ů. Pokud se p ěstují okrasné d řeviny, nap ř. Prunus serrulata , na nichž se m ůže vyskytnout moniliový úžeh či hniloba plod ů, není vypracována metodika ochrany. Pro tyto d řeviny je t řeba vypracovat ú činný model ochrany.

6.3.1 Návrh ochrany sad ů Jakékoli napadení d řevin v intenzivní výsadb ě zp ůsobuje stres a snížení obranyschopnosti p řed dalšími patogeny. P ěstitelé cht ějí t ěmto nevhodným vliv ům předejít preventivním opat řením. Pro vhodnou ochranu je t řeba d ůkladn ě znát vývojový cyklus a fyziologii patogena. Druhy z rodu Monilia škodí v jarním období na kv ětech a v ětvi čkách, nap ř. M. laxa a v dob ě zrání a plné zralosti škodí na plodech. M. linhartiana napadá v první fázi listy a pozd ěji plody. Napadené plody z ůstávají pevn ě p řichycené na strom ě nebo spadají na zem. V zimním období se na plodech tvo ří askokarp, ze kterého jsou na ja ře uvol ňovány askospory a kolob ěh se opakuje. K zabrán ění napadení druhy rodu Monilia je preventivní ochrana na prvním míst ě v komplexní ú činné obran ě. Podstatené je výb ěr vhodného stanovišt ě, zabezpe čit provzdušn ění koruny, tak aby docházelo k rychlému osichání povrchu pletiv a rutinní odstranování napadených pletiv až do zdravého d řeva a odstranování infikovaných plod ů a mumií z minulého roku. Napadené části stromu je t řeba spálit. V rámci preventivní ochrany lze p ěstovat odr ůdy, které nejsou náchylné na moniliový úžeh nebo na hnilobu plod ů. V rámci peckovin se jedná o švestky s nízkou citlivostí u odr ůd k moniliové hnilob ě plod ů nap ř.: Topend Plus, Topstate a Haimanova švestka. Rezistentní odr ůdová skladba u merun ěk jsou odr ůdy Lenova, Bergeroc a Vesprima. U t řešní je pouze st řední odolnost v ůč i úžehu u odr ůd Helga a Sandra, s vysokou odolností je odr ůda Rivan. U višní je pouze jedna odr ůda Morellneufeur, která není náchylná na moniliovou spálu. V rámci jádrovin je z jabloní rezistetní k moniliové hnilob ě odr ůda Pohoda a z hrušní je celkov ě odolná k houbovým chorobám odr ůda Decora. K zabrán ění moniliového úžehu je t řeba zvolit chemickou ochranu. V sou časné dob ě je v registru povolených p řípravk ů proti moniliovému úžehu Abilis ultra (0,075–0,1 %), AV Myclo (0,1 %), BEC Tebuco (0,075–0,1 %), Flint (prášek 0,45 kg.ha -1), Folicur (0,075–0,1 %) a Horizon 250 WG (0,075–0,1 %). Ošet ření se opakuje pokud relativní vzdušná vlhkost je vyšší než 80 % nebo pokud je list více než 15 hodin ovlh čen. Termín aplikace proti moniliovému úžehu kv ětů se u merun ěk provádí od b řezna do června a u t řešní a višní od dubna nep řetržit ě až do tvorby plod ů tj. do srpna. Plody ovocných strom ů mohou být napadeny pokud je pokožka poškozená. Proto je t řeba zabránit p ůsobení extrémních klimatických vliv ů a poškození živo čišnými

šk ůdci. Pokud jsou vhodné podmínky pro ší ření patogena je nejlepší zvolit chemickou ochranu. V sou časné dob ě je v registru povolených p řípravk ů proti moniliové hnilob ě plod ů AV Tebuco (0,075–0,1 %), Abilis ultra (0,075–0,1 %), Folicur (0,075–0,1 %) a Horizon 250 WG (0,075–0,1 %). Chemická ochrana u jablon ě je provád ěna v m ěsících od srpna do října, u peckovin se provádí od července do srpna. Pro p římou ochranu plod ů pro uskladn ění se v praxi nej čast ěji používá má čení plod ů do fungicidního roztoku.

6.3.2 Návrh ochrany ve řejné zelen ě Napadení okrasných d řevin jakýmkoli patogenem zp ůsobuje snížení estetické hodnoty d řeviny. D řevinám v parcích je v ěnována jen velmi malá pozornost. Ochrana by m ěla být provád ěna stejn ě jako v intenzivních sadech. V rámci nedostatku pracovních sil a pen ěz jsou provád ěny pouze základní ochranná opat ření jako b ěžná udržba strom ů pop řípad ě sanitární řez.

7 DISKUSE Druhy z rodu Monilia jsou celosv ětov ě rozší řeny a poškozují r ůzné druhy ovocných i okrasných d řevin. N ěkteré, nap ř. M. fructicola, jsou za řazeny mezi karanténní patogeny. Monilia je celosv ětový problém v ovocná řství, zp ůsobující zna čné ekonomické ztráty. V Evrop ě se objevují nové agresivn ější druhy rodu Monilia, které byly zavle čeny do Evropy z Dálného Východu. Pat ří mezi n ě nap ř. M. linhartiana , která ve své domovin ě dokáže vytvo řit v ětší infek ční tlak než ostatní z druh ů. Základní znaky napadení moniliového onemocn ění se projevují na vegetativních částech; kv ětech, listech a v ětvi čkách. Napadené části rostliny se jeví jako uschlé nebo p řešlé mrazem. V podmínkách vysoké vzdušné vlhkosti se na postižených místech tvo ří aspory, čímž se houba ší ří dál. Dalším významným znakem moniliového onemocn ění je hniloba plod ů. Plody jsou nakaženy nej čast ěji skrze mechanické poškození slupky plodu. Od místa poškození se na plodu mohou vytvá řet koncentrické kruhy konidiofór ů s konidiemi. Nakažené plody z ůstavají pevn ě viset na strom ě a mumifikují. P ři skladování nakažených plod ů se onemocn ění projeví z černáním. Základní a nejd ůležit ější podmínky pro napadení v první fázi je t řeba vysoké vzdušné vlhkosti a optimálních teplot, v rozmezí 13–15°C (HUDEC 2007). Nízká vzdušná vlhkost byla zaznamenána na ja ře roku 2014, proto se moniliový úžeh v BZA vyskytovala jen v malém m ěř ítku. Pro napadení plod ů je t řeba vyšší vzdušné vlhkosti a vyšších teplot, v rozmezí 20–25°C (HLUCHÝ & kol. 2008). Pokud se vyskytnou vhodné podmínky, nastává vysoký infek ční tlak a pozd ěji i vysoké ztráty v produkci ovoce. Na podzim roku 2014 byla zaznamenána vysoká vzdušná vlhkost a vysoké úhrny srážek v porovnání za rok 2013. D ůsledkem toho byl vyšší výskyt moniliové hniloby než v roce 2013. Za rok 2013 bylo zajišt ěno 28 vzork ů s moniliovou hnilobou a v roce 2014 jich bylo o 16 více. Z celkového po čtu napadených plod ů hn ědou hnilobou je 46 vzork ů p ůvodem z jádrovin a pouze 4 z peckovin. Podle výskytu jednotlivých druh ů rodu Monilia má nejvyšší zastoupení M. fructigena se 32 pozitivními vzorky, M. laxa má pouze 8 pozitivních vzork ů a M. polystroma 7 pozitivních vzork ů. Podle Holba (2008) jsou plody jádrovin více napadány druhy M. fructigena a M. polystroma. Plody peckovin jsou spíše napadány druhem M. laxa . Z druhového napadení vyplívá, že jsou výsledky

tém ěř shodné s Holbem, protože nev ětší procentuální zastoupení má M. fructigena a to 67 %. Na druzích rodu Cotoneaster byly na základ ě vyhodnocení morfologických znak ů konidii identifikovány t ři druhy rodu Monilia . M. laxa a M. fructigena pat ří v našich podmínkách k nej čast ěhji se vyskytujícím druh ům a jejich výskyt se p ředpokládal. T řetí druh, M. polystroma, pat ří v ČR mezi nov ější patogeny. Podle po čtu napadených skalníku v BZA se dá předpokládat, že se jedná bu ď o agresivn ější kmen tohoto druhu nebo o vnímav ější druhy skalníku. Podle Chalkleyho (2015) M. polystoma není agresivní druh. První výskyt (v Japonsku) byl zaznamenán roku 2002 (ZHU & GUO 2010), v Evrop ě v roce 2009 v Ma ďarsku (PETROCZY & PALKOVICS 2009), Podle Kornsta (2012) a Vasice (2013) napadá M. polystroma spíše jádrové ovoce. Výskyt moniliového úžehu byl zaregistrován na šesti druzích C. albokermezinus C. cooperii, C. megalocarpus, C. multiflorus, C.roseus a C. sp . č. 6. Předpoklad výskytu napadení u druh ů z rodu Cotoneaster byl takový, že se výskyt moniliové hniloby bude konkretizovat na ur čitou sekci nebo sérii. Více napadena byla pouze sekce Multiflori . Polyploidie u rodu Cotoneaster nemá na napadení plod ů vliv. Plody s v ětším obsahem vody jsou napadány více. Velký vliv na četnost napadení má p ředevším deštivé po časí, protože slupka plodu není schopna se p řizp ůsobit nar ůstajícímu objemu vody v plodu a praská. Plody rod Malus byly napadeny nejznám ějšími patogeny rodu Monilia ; M. fructigena celkem osm pozitivních vzork ů a M. laxa dva pozitivní vzorky. M. fructigena se vyskytuje hlavn ě na jádrovém ovoci. Na mikroskopovaných izolátech bylo patrné vají čkovité tvarování konidií, stejné, které popisuje Krška a Ne čas (2006). Napadené vzorky druhem M. fructigena pozd ěji z černaly , jak popisuje Ackerman a kol. (1998). Druh M. laxa popisují r ůzní auto ři s r ůznými výsledky. Z jejich prací je patrné, že velikost konidií je variabilní. Juroch (2006) uvádí citronkovitý tvar a velikost 8–23×7–16 µm, Ne čas a Krška (2006) uvád ějí velikost 16,8–12,5 µm a Harada & kol. (2004) uvád ějí dva typy konidií válcovitý 20–30 nebo 50–70×7–11 µm a citronkovitý 10–16×6–10 µm. Protože zdroje od Harady a kol. (2004) nepocházejí z Evropského klimatu, byly použity hodnoty dle Jurocha (2006) a Kršky a Ne čase (2006). M. laxa napadá i vegetativní části d řevin, kv ěty, kterými pror ůstá do plodonoše a zp ůsobuje úhyn v ětví (HUDEC 2007).

Výskyt moniliového úžehu nebyl na rodu Malus zaregistrován. Ve st ředoevropských podmínkách není výskyt moniliového úžehu výrazný, napadení úzce souvisí s dostate čnou vlhkostí a teplotou. Na rozdíl od jižních státu Evropy je výskyt moniliového úžehu vysoký (ŠAFRÁNKOVÁ 2015). Plody rodu Prunus byly napadeny t řemi druhy rodu Monilia . Plody Višn ě a obou broskví byly napadeny patogenem M. laxa . P řičemž M. laxa napadá spíše peckoviny. Moniliová hniloba u trnky byla zp ůsobena M. fructigena. U napadených plod ů pravé švestky byl jako patogen ur čen M. fructicola . M. fructicola napadá p ředevším peckoviny (broskvon ě), ale v menší mí ře i rody Prunus spp ., Malus, Pyrus, Chaenomeles, Crataegus, Cydonia a Vitis . Podle Harady a kol. (2004) jsou konidie citronkovitého tvaru 10–20×6–12 µm velké. Poniatowska & kol. (2013) uvád ějí velikost konidií v rozmezí 10×16 µm. Vzhledem k nov ějšímu datu práce a pokusech v podobném klimatu se p řikláním k velikosti konidií prezentované od Poniatowske & kol. (2013). Podle nam ěř ených hodnot spor 8,3±1,3×17,1±1,2 µm byly hodnoty tém ěř shodné s Poniatowskou & kol. (2013). Každoro čně je patrný v areálu BZA na ur čitých ovocných druzích úhyn v ětví. Je pot řeba rozlišovat uschnutí vyvolané nízkými teplotami . Zkoumání bylo podrobeno několika v ětví, které vykazovaly p říznaky moniliového úžehu. Po vložení části v ětví do vlhké kom ůrky byl výskyt moniliového úžehu potvrzen na višni a obou odr ůdách broskvon ě ′Red Haven ′ a ′Mell Red ′. Moniliová hniloba na plodech z rodu Pyrus byla ur čena jako M. fructigena . Nam ěř ené hodnoty ze všech t ří vzork ů se p řibližn ě pohybovaly v hodnotách 11×22 µm, což podle Morala (2011) s rozm ěry 13×24 µm nasv ědčuje napadení patogenem M. fructigena . Výskyt moniliového úžehu nebyl na rodu Pyrus zaregistrován. Napadní plod ů u rodu Sorbus patogenem rodu Monilia bylo velice r ůznodruhové. Napadení druh ů S. koehneana a S. sudetica bylo navzdory nam ěř ené velikosti konidií (délka až 23 µm) ur čeno jako patogen M. polystroma . D ůvodem pro ur čení patogena jsou nápadn ě žluté konidie pozorované p ři mikroskopování. Petroczy a Palkowics (2009) udávají menší velikost konidií 10,1×16,6 µm a barvu nažloutlou až žlutou. Podle Van Leuwena a kol. (2002) mohou být konidie prom ěnlivé velikosti v závislosti na daném prost ředí.

S. mougeotii byl napaden patogenem M. linhartiana s velikostí konidií 4,3±1,2×10,1±1 µm. Podle Morala (2011) jsou konidie 7,4–9,2 ×8,8–12,2 µm velké a hialinní, což souhlasí s nam ěř enými sporami u S. mougeotii . Výskyt moniliového úžehu nebyl na rodu Sorbus zaregistrován. Nam ěř ené velikosti konidií na plodu rodu Crataegus nasv ědčuje na napadení patogeny M. laxa a M. fructigena. Velikosti konidií z plodu Cydonia oblonga 12,8±1,5×25,7±2,8 µm by odpovídala konidiím M. fructigena. Konidie ale jsou z řeteln ě hrušti čkovitého tvaru, typickému pro M. linhartiana, jak uvádí Moral (2011). Jím nam ěř ené velikosti konidií jsou ale výrazn ě menší (konidie 7,4–9,2 ×8,8–12,2 µm), což m ůže být ovlivnit lokalita, pr ůběh po časí, druh a odr ůda aj. Ve Špan ělsku zp ůsobuje tento druh nekrotické skvrny na listech, stejné jako se v pr ůběhu roku vyskytovaly na pozorované d řevin ě. Nam ěř ené velikosti konidií z plodu Chaenomeles japonica odpovídají velikosti konidií M. laxa, podle Jurocha (2006).

8 ZÁV ĚR

Houby rodu Monilia pat ří v ČR k často se vyskytujícím patogen ům okrasných a ovocných d řevin, u nichž zp ůsobují moniliový úžeh či hnilobu plod ů. Z napadených částí rostlin, v ětvi ček a plod ů, vysazených v areálu BZA v Brn ě, v Hranicích na Morav ě, Lednici a Nám ěšti nad Oslavou bylo b ěhem dvou let (2013 a 2014) shromážd ěno celkem 78 vzork ů. Vzorky pocházely z druh ů rodu Cotoneaster, Malus, Prunus, Persica, Pyrus, Sorbus, Cydonia, Crataegus, Chaenomeles a Mespilus . V roce 2014, s vyšším úhrnem srážek, byl výskyt patogena na plodech o 53 % vyšší než v roce 2013. Na plodech d řevin rodu Malus, Cotoneaster, Pyrus, Prunus byly identifikovány nej čast ěji druhy M. laxa, M. fructigena a na plodech d řevin rodu Cotoneaster také M. polystroma . Na druzích rodu Cotoneaster ojedin ělý výskyt M. fructicola a na plodech Sourbus mougeotii a Cydonia oblonga M. linhartiana. Identifikace patogen ů byla provedena na základ ě morfologických znak ů (tvaru a velikosti konidií) a charakteristiky kultury na živné p ůdě. Vzhledem k možnosti zám ěny jednotlivých druh ů monilií by pro p řesnou identifikaci bylo nezbytné provést determinaci pomocí metody PCR. Výskyt moniliového úžehu i hniloby plod ů u ovocných d řevin, zejména za deštivého po časí, m ůže výrazn ě ovlivnit jak výnos, tak životnost d řevin a preventivní zásahy a kurativní ošet ření jsou nezbytné. U okrasných rostlin, u nichž je hodnocena především estetická hodnota, p řítomnost patogena sice není tak výrazná, avšak za p říznivých podmínek pro jeho rozvoj m ůže vést k jejímu výraznému snížení. Ochrana okrasných d řevin proti t ěmto patogen ům není vypracována.

ABSTRAKT V roce 2013 a 2014 byl sledován výskyt p ůvodce moniliového úžehu a moniliové hniloby, hub z rodu Monilia v Botanické zahrad ě a arboretu Mendelovy univerzity a na dalších lokalitách p ř. Hranice na Morav ě, Lednice, Nám ěšť nad Oslavou. Do pozorování byly zahrnuty rody Cotoneaster, Malus, Prunus, Persica, Pyrus, Sorbus, Cydonia, Crataegus, Chaenomeles a Mespilus . Na základ ě morfologických údaj ů byla provedena determinace druh ů rodu Monilia . Nejvíce se vyskytujícími druhy v areálu BZA byly Monilia laxa a M. fructigena . Podle morfologického pozorování byl determinován druh M. polystroma nejvíce zastoupen na druzích rodu Cotoneaster . Byl potvrzen i výskyt mén ě známého druhu M. linhartiana na plodech Cydonia oblonga a Sorbus mougeotii.

Klí čová slova: moniliová hniloba, moniliová hniloba, Cotoneaster ssp. , Malus ssp. , Prunus ssp. , Persica ssp., Pyrus ssp., Sorbus ssp, Cydonia ssp., Crataegus ssp., Chaenomeles ssp. a Mespilus ssp.

ABSTRACT In 2013 and 2014 the occurrence of originator of Monilia Heat Stroke and Monilia Rot Fungi of the genus Monilia was observed in the Botanical Gardens and Arboretum, Mendel University and at other locations, e.g. Hranice na Morav ě, Lednice, Namest nad Oslavou The following ones have been included in the observations: genera Cotoneaster, Malus, Prunus Persica, Pyrus, Sorbus, Cydonia, Crataegus, Chaenomeles and Mespilus . Based on morphological data, determination of Monilia species have been performed. Most commonly encountered species in the area BZA were Monilia laxa and M. fructigena. According to themorphological observation, it was determined thath kind M. polystroma appeared to be the most abundant species to the genus. The occurrence of lesser known species M. linhartiana on fruits Cydonia oblonga and Sorbus mougeotii has been confirmed.

Key words: Monilia Heat Stroke, Monilia Rot Fungi, Cotoneaster ssp. , Malus ssp. , Prunus ssp. , Persica ssp., Pyrus ssp., Sorbus ssp, Cydonia ssp., Crataegus ssp., Chaenomeles ssp. and Mespilus ssp.

9 POUŽITÉ ZDROJE

9.1 Internetové zdroje

1. ANONYM. Slivo ň. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-, 2013 [cit. 2014-02-05]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Slivo%C5%88

2. ANONYM. Life, Earth & Health Sciences: Monilinia amelanchieris. EurekaMag.com [online]. 2014 [cit. 2014-09-12]. Dostupné z: http://eurekamag.com/research/013/428/013428653.php

3. BACIGÁLOVÁ, K., J. ZEMEK, P. LA ĈOK & KUNIAK, L. Enzymatic Activity of the Genus Monilia Pers. Phytopathologische Zeitschrift [online]. 1979, vol. 96, issue 3, s. 251-257 [cit. 2015-01-21]. Dostupné z: http://eds.b.ebscohost.com/eds/pdfviewer/pdfviewer?vid=3&sid=cb362f20-8f09-47b2- a5f7-6804fc1df62e%40sessionmgr112&hid=119

4. BREGAR, O. & kol. Centre for Plant Biotechnology and Breeding: Monilinia laxa (Aderh. & Ruhl.) Honey. University of Ljublana [online]. 2012, č. 3, str. 326-333 [cit. 2014-08-18]. Dostupné z: http://www.genetika.si/research/genetics/pathogens/monilinia/

5. CLEAR, F. & VALI Č, N. The occurrence of fungus Monilinia laxa f.sp. mali in Slovenia. In: Pojav glive Monilinia laxa f.sp. mali v Sloveniji [online]. 1999 [cit. 2014- 08-18]. DOI: 20001003541. Dostupné z: http://www.cabdirect.org/abstracts/20001003541.html;jsessionid=AF919CD6D465A0E B5C90D1E6AD970BB9

6. COTÉ, M-J. Identification of Monilinia fructigena, M. fructicola, M. laxa, and Monilia polystroma on Inoculated and Naturally Infected Fruit Using Multiplex PCR. In: Canadian Food Inspection Agency, Ottawa Laboratory (Fallowfield), Centre for Plant Quarantine Pests, [online]. 2004 [cit. 2014-09-22]. DOI: 2004-0825-01R. Dostupné z:

file:///C:/Users/zlaci/Downloads/Cote%20et%20al%202004_Monilia%20polystroma.pd f

7. DE CAL, A., B. EGÜEN & MELGAREJO, P. Vegetative compatibility groups and sexual reproduction among Spanish Monilinia fructicola isolates obtained from peach and nectarine orchards, but not Monilinia laxa. Fungal Biology [online]. 2014, vol. 118, 5/6, s. 484-494 [cit. 2014-10-01]. DOI: 10.1016/j.funbio.2014.03.007. Dostupné z: http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S1878614614000488

8. GIBSON, I. CUP FUNGI of the Pacific Northwest. Pacific Northwest Key Council: 26 odstavec [online]. 2007 [cit. 2014-09-24]. Dostupné z: http://www.svims.ca/council/Cups.htm

9. GIBSON, I. CUP FUNGI of the Pacific Northwest. Pacific Northwest Key Council: 28 odstavec [online]. 2007 [cit. 2014-09-24]. Dostupné z: http://www.svims.ca/council/Cups.htm

10. HARADA, Y., S. NAKAO, M. SASAKI, Y. SASAKI, Y. ICHIHASHI & SANO, T. Monilia mumecola, a new brown rot fungus onPrunus mumein Japan. Journal of General Plant Pathology [online]. 2004, vol. 70, issue 6, s. 297-307 [cit. 2014-09-30]. DOI: 10.1007/s10327-004-0137-4. Dostupné z: http://eds.a.ebscohost.com/eds/pdfviewer/pdfviewer?vid=6&sid=e45b89e4-b647-4100- 98e6-283096540cd8%40sessionmgr4001&hid=4210

11. HARADA, Y., M. SASAKI, Y. SASAKI, Y. ICHIHASHI & SANO, T. Monilinia ssiori sp. nov. in the Sclerotiniaceae, causing leaf blight and young fruit rot of Prunus ssiori in Japan. In: Mycoscience [online]. 2005, s. 376-380 [cit. 2014-09-23]. ISSN 13403540. DOI: 10.1007/S10267-005-0261-9. Dostupné z: http://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S1340354005704423

12. HILBER-BODMER, M., V. KNORST, T. SMITS & PATOCCHI, A. First Report of Asian Brown Rot Caused by Monilia polystroma on Apricot in Switzerland. PLANT DISEASE [online]. 2012, vol. 96, issue 1, s. 146-146 [cit. 2014-10-02]. Dostupné z: http://apsjournals.apsnet.org/doi/abs/10.1094/PDIS-06-11-0522

13. HOLB, I.J. Brown rot blossom blight of pome and stone fruits: symptom, disease cycle, host resistance, and biological control: International Journal of Horticultural Science 2008 [online]. 2008[cit. 2014-09-22]. Dostupné z: http://www.agroinform.com/files/aktualis/pdf_agroinform_20081016133652_3_Holb_ Brown_Kert.pdf

14. HOLST-JENSEN, A., L. KOHN, K. JAKOBSEN & SCHUMACHER, T. MOLECULAR PHYLOGENY AND EVOLUTION OF MONILINIA (SCLEROTINIACEAE) BASED ON CODING AND NONCODING RDNA SEQUENCES. American Journal of Botany [online]. 1997, č. 5 [cit. 2014-09-20]. DOI: 686–701. Dostupné z: http://www.amjbot.org/content/84/5/686.full.pdf

15. HOSKOVEC, L. Botany.cz: Cydonia oblonga. RAK, L. Wordpress [online]. 2007 [cit. 2014-02-08]. Dostupné z: http://botany.cz/cs/cydonia-oblonga/

16. HU, M.J., K.D. COX, G. SCHNABEL & LUO, CH.X. Monilinia Species Causing Brown Rot of Peach in China. In: PLOS one [online]. 2011 [cit. 2014-09-22]. DOI: 10.1371/journal.pone.0024990. Dostupné z:http://www.plosone.org/article/info%3Adoi%2F10.1371%2Fjournal.pone.0024990

17. CHALKLEY, D. Systematic Mycology and Microbiology Laboratory, ARS, USDA. In: Invasive Fungi. Asian/European brown rot of rosaceae - Monilinia fructigena [online]. 2014 [cit. 2014-09-21]. Dostupné z: http://nt.ars- grin.gov/taxadescriptions/factsheets/index.cfm?thisapp=Moniliniafructigena

18. CHALKLEY, D. Mycology and Microbiology Laboratory, ARS, USDA In : Invasive Fungi. Asiatic brown fruit rot - Monilia polystroma. [online]. 2015 [cit. 2015- 04-06]. DOI: 106: 450. 2002. Dostupné z: http://nt.ars- grin.gov/taxadescriptions/factsheets/index.cfm?thisapp=Moniliapolystroma

19. CHRISTEN, D., L. MOTRY, & DEVÉNES, G. Comparison of three different evaluation methods of Monilia Laxa impact on apricot flowers. Acta Hort. (ISHS) 966:143-147. 2012. Dostupné z: http://www.actahort.org/books/966/966_22.htm

20. ICHIHASHI, Y., Y. SASAKI, M. SASAKI & HARADA, Y. Monilinia ssiori sp. nov. in the Sclerotiniaceae, causing leaf blight and young fruit rot of Prunus ssiori in Japan: Springer-Verlag. Springer link [online]. 2005, č. 6 [cit. 2014-09-15]. DOI: 10.1007 / s10267-005-0261-9. Dostupné z: http://link.springer.com/article/10.1007/s10267-005-0261-9

21. JUROCH, J. Ministerstvo zem ědělství ve spolupráci se Státní rostlinoléka řskou správou. Moniliniová spála a moniliniová hniloba - závažná houbová choroba peckovin [online]. Praha, 2006 [cit. 2014-09-21]. Dostupné z:http://eagri.cz/public/web/file/58571/Moniliniova_spala.pdf

22. KNORST, V., M. HILBER-BODMER & PATOCCHI, A. Occurrence of Monilia polystroma in a Swiss stone fruit orchard / Auftreten von Monilia polystroma in einer Schweizer Steinobstanlage. Obst- und Weinbau. Schweizerische Zeitschrift fuer Obst- und Weinbau der Eidg. Forschungsanstalt Waedenswil (Switzerland) [online]. 2012, ro č. 148, č. 13 [cit. 2014-10-02]. ISSN: 1023-2958. Dostupné z: http://eds.b.ebscohost.com/eds/detail/detail?vid=3&sid=9d27971a-3da5-461d-8164- c13c0f2472af%40sessionmgr115&hid=123&bdata=Jmxhbmc9Y3Mmc2l0ZT1lZHMtb Gl2ZQ%3d%3d#db=edsagr&AN=edsagr.CH2012000228

23. KRŠKA, B & NE ČAS, T. Monilinia laxa. In: Interaktivní databáze chorob a šk ůdc ů ovocných plodin [online]. 2006 [cit. 2014-09-21]. Dostupné z: http://tilia.zf.mendelu.cz/ustavy/551/ustav_551/aplikace/soubory/monilie_peckoviny. pdf

24. KRŠKA, B & NE ČAS, T. Monilinia fructigena. In: Interaktivní databáze chorob a šk ůdc ů ovocných plodin [online]. 2006 [cit. 2014-09-22]. Dostupné z: http://tilia.zf.mendelu.cz/ustavy/551/ustav_551/aplikace/soubory/monilie_jadroviny.p df

25. KUSUNOKI, M. & kol . Studies on the monilia blight caused by the fungus Monilinia kusanoi of flowering cherries: Life cycle, epidemiology and disease control

[online]. 1984 [cit. 2015-03-19]. ISSN 0082-4720. Dostupné z: http://agris.fao.org/agrissearch/search.do?recordID=JP19850035117

26. LIU, J. & kol. Effect of heat treatment on inhibition of Monilinia fructicola and induction of disease resistance in peach fruit [online]. 2011 [cit. 2014-08-17]. DOI: 10.1016/j.postharvbio.2011.11.002. Dostupné z: http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0925521411002535

27. MCLAREN, G.F. & FRASER, J.A. CONTROL OF BROWN ROT (MONILINIA FRUCTICOLA) ON ORGANIC APRICOTS [online]. New Zealand Plant Protection Society, 2000 [cit. 2014-08-17]. Dostupné z: http://www.nzpps.org/terms_of_use.html

28. MORAL, J. Characterization of monilia disease caused by Monilinia linhartiana on quince in southern Spain [online]. Spanish national Research council, 07/2011[cit. 2014-08-18]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/publication/256095290_Characterization_of_monilia_disea se_caused_by_Monilinia_linhartiana_on_quince_in_southern_Spain

29. MUNDA, A. Monilinia pathogens of cultivated and native Vaccinium species in Slovenia. Acta agriculturae Slovenica. 2011-01-1, vol. 97, issue 2, s. -. DOI: 10.2478/v10014-011-0005-9. Dostupné z: http://aas.bf.uni-lj.si/maj2011/02munda.pdf

30. MURAKAMI, T., N. TAKADA, Y. HARADA, T. OKUNO & HASHIMOTO, M.. Stimulation of the biosynthesis of the antibiotics lambertellols by the mycoparastic fungus Lambertella corni-maris under the acidic conditions produced by its host fungus in vitro. Bioscience, Biotechnology, and Biochemistry (Japan) [online]. 2007, 5 fig. 9 ref. [cit. 2014-10-01]. ISSN: 0916-8451. Dostupné z: http://eds.b.ebscohost.com/eds/detail/detail?vid=19&sid=a5638d89-0722-4c6b-9f79- e45ea3557960%40sessionmgr111&hid=116&bdata=Jmxhbmc9Y3Mmc2l0ZT1lZHMtb Gl2ZQ%3d%3d#db=edsagr&AN=edsagr.JP2007006311

31. PAZDERA, Z. Crataegus x media - hloh prost řední. Herbá ř Wendys [online]. 2008 [cit. 2014-02-08]. Dostupné z: http://botanika.wendys.cz/kytky/K611.php

32. PETRÓCZY, M. & PALKOVICS, L. First Report of Brown Rot Caused by Monilinia fructicola on Imported Peach in Hungary [online]. 2006 [cit. 2014-08-17]. DOI: 10.1094/PD-90-0375B. Dostupné z: http://www.researchgate.net/publication/236120654_First_Report_of_Brown_Rot_Caus ed_by_Monilinia_fructicola_on_Imported_Peach_in_Hungary

33. PETROCZY, M. & PALKOVICS, L. First report of Monilia polystroma on apple in Hungary. EUROPEAN JOURNAL OF PLANT PATHOLOGY [online]. 2009, vol. 125, issue 2, s. 343-347 [cit. 2014-10-01]. DOI: 10.1007/s10658-009-9476-5. Dostupné z: http://link.springer.com/article/10.1007/s10658-009-9476-5

34. PONIATOWSKA, A., M. MICHALECKA & BIELENIN, A. Characteristic of Monilinia spp. fungi causing brown rot of pome and stone fruits in Poland. European Journal of Plant Pathology [online]. 2013, vol. 135, issue 4, s. 855-865 [cit. 2014-10- 01]. DOI: 10.1007/s10658-012-0130-2. Dostupné z: http://eds.a.ebscohost.com/eds/pdfviewer/pdfviewer?vid=18&sid=a3e2d9a9-bb74- 4881-aab2-4017091a00ee%40sessionmgr4003&hid=4110

35. SEAVER, F. & JAY, F. The North American cup-fungi. Biodiversity Heritage Library [online]. 1951 [cit. 2014-09-15]. Dostupné z: http://www.biodiversitylibrary.org/page/4716665#page/90/mode/1up

36. SCHERM, H. & KREWER, G. Disease Management in Organic Rabbiteye Blueberries. International Journal of Fruit Science [online]. 2008, 1-2 [cit. 2014-09-20]. DOI: 10.1080/15538360802367661. Dostupné z:http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/15538360802367661

37. SCHERM, H. & SAVELLE, A. T.. Epidemic Development of Hawthorn Leaf Blight ( Monilinia johnsonii ) on Mayhaw ( Crataegus aestivalis and C. opaca ) in Georgia [online]. Department of Plant Pathology, University of Georgia, 2003 [cit. 2014-09-24]. ISBN 10.1094/pdis.2003.87.5.539. Dostupné z: http://apsjournals.apsnet.org/doi/pdf/10.1094/PDIS.2003.87.5.539

38. SCHNABEL, G., K. HU & LUO, Ch. Monilinia Species Causing Brown Rot of Peach in China. PLoS ONE [online]. 2011, vol. 6, issue 9, s. 1-14 [cit. 2014-10-01]. DOI: 10.1371/journal.pone.0024990. Dostupné z: http://eds.a.ebscohost.com/eds/pdfviewer/pdfviewer?vid=37&sid=3641fafc-bab2-427c- b835-7b0de25db1bc%40sessionmgr4002&hid=4102

39. ŠINDELKOVÁ, M. 2008. Monilinia fructicola . Praha. Dostupné také z: http://eagri.cz/public/web/file/58566/Monilinia_fructicola.pdf

40. VAN DEN BERG, Ad. NMV Verspreidingsatlas Paddenstoelen: Monilinia corni. Verspreidingsatlas [online]. 2014 [cit. 2014-09-12]. Dostupné z: http://www.verspreidingsatlas.nl/0646100

41. VAN LEEUWEN, G., R. BAAYEN, I. HOLB & JEGER, M. Distinction of the asiatic brown rot fungus Monilia polystroma sp. nov. from M. fructigena. Mycological Research [online]. 2002, vol. 106, issue 4, 444 - 451 [cit. 2014-10-02]. DOI: 10.1017/S0953756202005695. Dostupné z: http://journals.cambridge.org/action/displayAbstract?fromPage=online&aid=114917&fi leId=S0953756202005695

42. VASI Ć, M., N. DUDUK & IVANOVI Ć, M. First report of brown rot caused by Monilia polystroma on apple in Serbia. Plant Disease [online]. 2013, vol. 97, issue 1, s. 145 [cit. 2014-10-02]. DOI: 10.1094/PDIS-07-12-0670-PDN. Dostupné z: http://apsjournals.apsnet.org/doi/abs/10.1094/PDIS-07-12-0670-PDN

43. VITAS, P. Monilia aucupariae. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2014 [cit. 2014-09-15]. Dostupné z: http://lietuvai.lt/wiki/Monilinia_aucupariae

44. YUAN, N., L. SCHEN, G. ZHAI, L. Y. SCHNABEL & LUO, Ch. Baseline sensitivity of Monilia yunnanensis to the DMI fungicides tebuconazole and triadimefon. European Journal of Plant Pathology [online]. 2013, vol. 136, issue 4, s. 651-655 [cit. 2014-10-01]. DOI: 10.1007/s10658-013-0200-0. Dostupné z:

http://eds.a.ebscohost.com/eds/pdfviewer/pdfviewer?vid=4&sid=a3e2d9a9-bb74-4881- aab2-4017091a00ee%40sessionmgr4003&hid=4110

45. ZHAO, YZ D WANG. & ZH LIU. First Report of Brown Rot on Crataegus pinnatifida var. major Caused by Monilia yunnanensis in China. PLANT DISEASE [online]. 2013, vol. 97, issue 9, s. 1249-1250 [cit. 2014-10-01]. DOI: 10.1371/journal.pone.0024990. Dostupné z: http://apsjournals.apsnet.org/doi/abs/10.1094/PDIS-01-13-0085-PDN

46. ZHU, X. & GUO, L. First Report of Brown Rot on Plum Caused by Monilia polystroma in China. Plant disease: an international journal of applied plant pathology [online]. 2010, ro č. 94, č. 4 [cit. 2014-10-01]. DOI: 10.1094/PDIS-94-4-0478A. Dostupné z: http://apsjournals.apsnet.org/doi/abs/10.1094/PDIS-94-4-0478A

47. ZICHA O. Monilia. BioLib [online]. 2014 [cit. 2014-02-16]. Dostupné z: http://www.biolib.cz/cz/taxonsubtaxa/id125375/

9.2 Bibliografie

1. AGRIOS, G. N. Plant pathology. 4th ed. San Diego: Academic Press, xvi, 635 p. ISBN 01-204-4564-6.

2. ACKERMANN, P. Metodiky ochrany zahradních plodin pro zahradníky a zahrádká ře. 4. p řeprac. a rozš. vyd. Praha: Kv ět, 2004, 303 s. ISBN 80-853-6250-3.

3. BÄRTEL, A. 1988. Rozmnožování d řevin . Most: Státní zem ědělské nakladatelství. ISBN 07-021-88.

4. BRICKELL, Ch. 1993. Velká encyklopedie kv ětin a okrasných rostlin. . 1. čes. vyd. Bratislava: Príroda, 597 s. ISBN 80-070-0579-X.

5. BÖHM, Č. & VAN ĚK, V. Okrasné d řeviny . Vyd. 1. Praha: Státní zem ědělské nakladatelství, 1981, 303 s.

6. DEMELOVÁ, Š. & KLOUTVOROVÁ, J. Zahradnictví. Praha: Profi press s.r.o., 2014, č. 10. ISSN 1213-7596.

7. DEMELOVÁ, Š. & KUPKOVÁ, J. Zahradnictví. Praha: Profi press s.r.o., 2014, č. 6. ISSN 1213-7596.

8. HEJNÝ, S., B. SLAVÍK & kol. Kv ětena České republiky. Vyd. 3. Editor Slavomil Hejný, Bohumil Slavík. Praha: Academia, 1992, 542 s. ISBN 80-200-0256-1.

9. HLUCHÝ, M. & kol. Ochrana ovocných d řevin a révy v ekologické a integrované produkci . Brno: Biocont Laboratory, c2008, 498 s. ISBN 978-80-901874-7-4.

10. HRI ČOVSKÝ, I., J. SUS & ŘEZNÍ ČEK, V. Jablon ě a hrušn ě: kdoulon ě, mišpule . 1. vyd. Bratislava: Príroda s.r.o., 2003. ISBN 80-07-11223-5.

11. HUDEC, K. Encyklopedie chorob a šk ůdc ů: komplexní ochrana vaší zahrady . Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2007. ISBN 978-802-5117-682.

12. JAN ČA, J. & ZENTRICH, J. A. Herbá ř lé čivých rostlin . Praha: Eminent, c2008, 1 sv. ISBN 978-80-7281-361-01.

13. JÍLEK, A. Zahradnictví. Praha: Profi press s.r.o., 2014, č. 4. ISSN 1213-7596.

14. KAZDA, J. Choroby a šk ůdci polních plodin, ovoce a zeleniny . 3. dopl. vyd. Praha: Martin Sedlá ček, 2003. ISBN 80902413011.

15. KOBLÍŽEK, J. Jehli čnaté a listnaté d řeviny našich zahrad a park ů. 2. rozš. vyd. Tišnov: Sursum, 2006. ISBN 80-732-3117-4.

16. K ŮDELA, V. & KOCOUREK, F. Seznam škodlivých organism ů rostlin: viry, prokaryota, houby a houbám podobné organismy, živo čišní šk ůdci, plevele a parazitické rostliny = [List of pests injurious to plants] : viruses and viroids, prokaryotes, fungi and fungal-like organisms, pests, weeds and parasitic spermatophytes . Praha: Agrospoj, c2002, 342 s. ISBN 80-239-4301-4.

17. KUTINA, J. 1991. Pomologický atlas 1. . Vyd. 1. Praha: Brázda, 287 s. ISBN 80- 209-0089-6

18. PAULEN O. Zahradnictví. Praha: Profi press s.r.o., 2014, č. 8. ISSN 1213-7596.

19. PAVLÍK, M. Botanická zahrada a arboretum, Mendelova zem ědělská a lesnická univerzita v Brn ě 2003 (str 1,3,4)

20. PIRC, H. 2014. Řez strom ů a ke řů : jehli čnany, listnaté stromy, ovocné a okrasné dřeviny, r ůže . Vyd. 2. Praha: Knižní klub, 359 s. ISBN 978-80-242-4706-9

21. PRUGAR, J. Kvalita rostlinných produkt ů na prahu 3. tisíciletí . 1. vyd. Praha: Výzkumný ústav pivovarský a slada řský, 2008, 327 s., [13] s. barev. obr. p říl. ISBN 978-808-6576-282.

22. PILÁT, A. Listnaté stromy a ke ře našich zahrad a park ů. 1.vyd. Praha: Státní zem ědělské nakladatelství, 1953.

23. ROD, J. Atlas chorob a šk ůdc ů ovoce, zeleniny a okrasných rostlin . 4., dopl. a přeprac. vyd. Líbeznice: Víkend, 2012, 94 s. ISBN 978-80-7433-051-3.

24. RUPP, Ch. Ovocné stromy a keře: výb ěr, výsadba, p ěstování . 1. vyd. Čestlice: Rebo, 2005, 95 s. Zahrada plus. ISBN 80-723-4395-5.

25. TÁBORSKÝ, M. & ŠEDIVÝ, J . Rostlinoléka řství: u čebnice pro st řední zem ědělské školy . Vyd. 1. Praha: Credit, 1997. ISBN 80-902-2952-2.

26. WALTER, V. 1984. Pěstování okrasných strom ů a ke řů . Praha: Státní zem ědělské nakladatelství. ISBN 07-013-84.

9.3 Další použité zdroje

1. KRŠKA, B. Osobní sd ělení, 2013, Lednice

2. KRŠKA, B. Osobní sd ělení, 2014, Lednice

3. KOBLÍŽEK, M. Osobní sd ělení, 2014, Brno BZA

4. NOHEL, A. Osobní sd ělení, 2014, Brno BZA

5. ONDRÁŠEK, I. Osobní sd ělení, 2014, Lednice

6. ŠAFRÁNKOVÁ, I. Osobní sd ělení, 2015, Brno BZA

10 TABULKY Tabulka 1:Mén ě známé druhy rodu Monilia ...... 24 Tabulka 2: Botanické člen ění Mespilus germanica ...... 29 Tabulka 3: Rozd ělení kulturn ě p ěstovaných višní...... 31 Tabulka 4: Přirozená infekce na rodu Cotoneaster ...... 38 Tabulka 5: P řirozená infekce na rodu Malus ...... 40 Tabulka 6: Přirozená infekce na rodech Prunus a Persica ...... 41 Tabulka 7: Přirozená infekce rodu Pyrus ...... 42 Tabulka 8: Přirozená infekce rodu Sorbus ...... 42 Tabulka 9: Přirozená infekce rod ů Crataeagus, Cydonia, Chaenomeles a Mespilus ...... 43 Tabulka 10: Identifikace konidií na vzorcích plod ů rodu Cotoneaster ...... 45 Tabulka 11: Identifikace konidií na vzorcích plod ů rodu Malus ...... 47 Tabulka 12: Identifikace konidií na vzorcích plod ů rodu Prunus ...... 48 Tabulka 13: Identifikace konidií na vzorcích plod ů rodu Pyrus ...... 49 Tabulka 14: Identifikace konidií na vzorcích plod ů rodu Sorbus ...... 50 Tabulka 15: Identifikace konidií na vzorcích plod ů rod ů Cydonia, Mespilus, Crataegus, Chaenomeles ...... 51

11 P ŘÍLOHY 11.1 Grafy Graf 1: Taxonomické člen ění podle Moral & kol. (2011)...... 9 Graf 2: Schéma rozmnožování rodu Monilia (AGRIOS 1997)...... 11 Graf 3: Klimagram, BZA rok 2013 ...... 36 Graf 4: Klimagram, BZA rok 2014 ...... 36

11.2 Obrázky Obr. 1: Prunus domestica subsp. Oekonomica foceno pomocí lupy (Olympus BX12) ...... 71 Obr. 2: Měř ení délky cca 20 konidií m ěř ícím programem Microsoft PHOTO EDITOR ...... 71 Obr. 3: Pozitivní vzorky plod ů v papírových pytlících sledované v roce 2014...... 71 Obr. 4: Moniliový úžeh na vzorku Cotoneaster cooperii ...... 71 Obr. 5: Konidie M. fructigena p ůvodce hn ědé hniloby na plodech Cotoneaster cooperii ...... 71 Obr. 6: Pozitivní výskyt moniliové hniloby plod ů na taxonu Prunus persica ′Red Haven ′ ...... 71

Obr. 7: Soust ředné kruhy konidiofor ů s konidiemi na plodu Prunus persica ′Red Haven ′ .....72 Obr. 8: Plod Prunus persica ′Red Haven ′ poškozený hmyzem a napaden hn ědou hnilobou ...... 72 Obr. 9: Konidie M. laxa p ůvodce hn ědé hniloby na plodu Prunus persica ′Red Haven ′...... 72 Obr. 10: Pozitivní výskyt moniliové hniloby plod ů na taxonu Sorbus mougeotii ...... 72 Obr. 11: Plod Sorbus mougeotii napaden hn ědou hnilobou ...... 72 Obr. 12: Pozitivní výskyt moniliové hniloby plod ů na taxonu Sorbus koehneana ...... 72 Obr. 13: Bílé plody Sorbus koehneana ...... 73 Obr. 14: Konidie p ůvodce hn ědé hniloby M. polystroma na plodech Sorbus koehneana ...... 73 Obr. 15: Pozitivní výskyt moniliové hniloby plod ů na taxonu Cotoneaster subacutus ...... 73 Obr. 16: Napadené plody Cotoneaster subacutus moniliovou hnilobou...... 73 Obr. 17: Konidie M. fructigena původce hn ědé hniloby na plodech Cotoneaster subacutus ...... 73 Obr. 18: Konidie M. laxa p ůvodce hn ědé hniloby na plodech Cotoneaster sp. č.6 ...... 73 Obr. 19: Pozitivní výskyt moniliové hniloby plod ů na taxonu Cotoneaster sp. vz. 27...... 74 Obr. 20: Cotoneaster sp. vz 27 plod napaden v d ůsledku prasknutí tenké slupky ...... 74 Obr. 21: Cotoneaster sp. vz 27 plod napaden v d ůsledku prasknutí slupky...... 74 Obr. 22: Konidie M. polystroma p ůvodce hn ědé hniloby na plodech Cotoneaster sp. vz 27 ...... 74 Obr. 23: Taxon Malus silvestris var. domestica ′Panenské ′ každoro čně napadán moniliovou hnilobou...... 74 Obr. 24: Plod Malus silvestris var. domestica ′Panenské ′ napadený hn ědou hnilobou...... 74 Obr. 25: Každoro čně napadána Malus silvestris var. domestica moniliovou hnilobou plod ů ...... 75 Obr. 26: Plod Malus silvestris var. domestica poškozený ptactvem a napaden hn ědou hnilobou ...... 75 Obr. 27: Konidie M. fructigena p ůvodce hn ědé hniloby na plodech Malus × purpurea 'Aldenhamensis' ...... 75 Obr. 28: Konidie M. laxa původce hn ědé hniloby na plodech Pyrus sp. (vz. 28)...... 75 Obr. 29: Konidie p ůvodce hn ědé hniloby M. fructigena na plodu Pyrus ‘Chojuro'...... 75 Obr. 30: Konidie M. fructigena p ůvodce hn ědé hniloby na plodech Crataegus srus–galli .....75 Obr. 31: Hruškovité konidie M. linhartiana p ůvodce hn ědé hniloby na plodech Cydonia oblonga ...... 76

Obr. 32: Konidie M. laxa na plodech Chaenomeles japonica ...... 76

Autorem všech fotografií je Veronika Schlesingerová, byl použit fotoaparát Nikon S20 .

Obr. 1: Prunus domestica subsp. Obr. 2: M ěř ení délky cca 20 konidií Oekonomica foceno pomocí lupy měř ícím programem Microsoft PHOTO EDITOR

Obr. 3: Pozitivní vzorky plod ů Obr. 4: Moniliový úžeh na vzorku v papírových pytlících sledované v roce Cotoneaster cooperii 2014

Obr. 5 Konidie M. fructigena p ůvodce Obr. 6: Pozitivní výskyt moniliové hnědé hniloby na plodech Cotoneaster hniloby plod ů na taxonu Prunus persica cooperii ′Red Haven ′

Obr. 7: Soust ředné kruhy konidiofor ů Obr. 8: Plod Prunus persica ′Red s konidiemi na plodu Prunus persica Haven ′ poškozený hmyzem a napaden ′Red Haven ′ hn ědou hnilobou

Obr. 9: Konidie M. laxa p ůvodce hn ědé Obr. 10: Pozitivní výskyt moniliové hniloby na plodu Prunus persica ′Red hniloby plod ů na taxonu Sorbus Haven ′ mougeotii

Obr. 11: Plod Sorbus mougeotii Obr. 12: Pozitivní výskyt moniliové napaden hn ědou hnilobou hniloby plod ů na taxonu Sorbus koehneana

Obr. 13: Bílé plody Sorbus koehneana Obr. 14: Konidie p ůvodce hn ědé hniloby M. polystroma na plodech Sorbus koehneana

Obr. 15: Pozitivní výskyt moniliové hniloby plod ů na taxonu Cotoneaster Obr. 16: Napadené plody Cotoneaster subacutus subacutus moniliovou hnilobou

Obr. 18: Konidie M. laxa p ůvodce Obr.17 Konidie M. fructigena původce hn ědé hniloby na plodech Cotoneaster hn ědé hniloby na plodech Cotoneaster sp. č.6 subacutus

Obr. 20 Cotoneaster sp. vz 27 plod Obr. 19: Pozitivní výskyt moniliové napaden v d ůsledku prasknutí tenské hniloby plod ů na taxonu Cotoneaster slupky sp. vz. 27

Obr. 22: Konidie M. polystroma Obr. 21 Plod Cotoneaster vz 27 původce hn ědé hniloby na plodech napaden v d ůsledku prasknutí slupky Cotoneaster sp. vz 27

Obr. 23 Taxon Malus silvestris var. Obr. 24: Plod Malus silvestris var. domestica ′Panenské ′ každoro čně domestica ′Panenské ′ napadený hn ědou napadán moniliovou hnilobou hnilobou

Obr. 25: Každoro čně napadána Obr. 26: Plod Malus silvestris var. Malus silvestris var. domestica domestica poškozený ptactvem a moniliovou hnilobou plod ů napaden hn ědou hnilobou

Obr. 28: Konidie M. laxa původce

Obr. 27: Konidie M. fructigena p ůvodce hn ědé hniloby na plodech Pyrus sp. (vz. hn ědé hniloby na plodech Malus × 28) purpurea 'Aldenhamensis'

Obr. 29: Konidie p ůvodce hn ědé Obr. 30: Konidie M. fructigena p ůvodce hniloby M. fructigena na plodu Pyrus hn ědé hniloby na plodech Crataegus ‘Chojuro' srus–galli

Obr. 31: Hruškovité konidie M. Obr. 32: Konidie M. laxa na plodech linhartiana p ůvodce hn ědé hniloby na Chaenomeles japonica. plodech Cydonia oblonga