MASARYKOVA UNIVERZITA

Fakulta Sportovních studií

Katedra podpory zdraví

Bakalářská práce

Doplňky stravy a doping v silniční cyklistice

Vedoucí: Vypracoval:

Mgr. Ivona Zálešáková Rutarová, DiS Pavel Novotný, učo 142 753

Brno, 2011

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v seznamu pouţité literatury.

V Brně dne 1. 5. 2011 ……………………………

Tímto bych chtěl poděkovat Mgr. Ivoně Zálešákové Rutarové, DiS. za odborné konzultace a cenné rady při zpracování této bakalářské práce. ÚVOD ...... 5 1. DOSAVADNÍ POZNATKY V SILNIČNÍ CYKLISTICE ...... 7

1.1 CHARAKTERISTIKA SILNIČNÍ CYKLISTIKY ...... 7 1.2 KATEGORIE SILNIČNÍ CYKLISTIKY ...... 9 1.3 PRVNÍ CYKLISTICKÉ ZÁVODY ...... 11 1.4 FYZIOLOGIE SILNIČNÍ CYKLISTIKY ...... 12 1.4.1 FUNKČNÍ A METABOLICKÁ CHARAKTERISTIKA ...... 13 1.4.2 MORFOFUNKČNÍ CHARAKTERISTIKA ...... 15 2. VÝŢIVA A PITNÝ REŢIM V SILNIČNÍ CYKLISTICE...... 18

2.1 ENERGETICKÁ BILANCE ...... 18 2.2 MAKRONUTRIENTY ...... 20 2.3 MIKRONUTRIENTY ...... 27 2.4 POTRAVINOVÁ PYRAMIDA ...... 33 2.5 PITNÝ REŢIM ...... 35 2.6 VÝŢIVOVÁ DOPORUČENÍ V SILNIČNÍ CYKLISTICE ...... 37 2.6.1 VÝŢIVA PŘED VÝKONEM ...... 40 2.6.2 VÝŢIVA V PRŮBĚHU VÝKONU ...... 42 2.6.3 VÝŢIVA A REGENERACE PO VÝKONU ...... 43 3. DOPLŇKY STRAVY V SILNIČNÍ CYKLISTICE ...... 45

3.1 DOPLŇKY STRAVY V PŘÍPRAVNÉM OBDOBÍ ...... 48 3.2 DOPLŇKY STRAVY V ZÁVODNÍM OBDOBÍ ...... 53 3.3 DALŠÍ VŠEOBECNĚ PROSPĚŠNÉ DOPLŇKY STRAVY ...... 56 4. DOPING V SILNIČNÍ CYKLISTICE ...... 60

4.1 CHARAKTERISTIKA DOPINGU ...... 61 4.2 DĚLENÍ DOPINGU ...... 65 4.2.1 LÁTKY A METODY ZAKÁZANÉ STÁLE (PŘI SOUTĚŢI I MIMO SOUTĚŢ) ...... 65 4.2.2 LÁTKY A METODY ZAKÁZANÉ PŘI SOUTĚŢI ...... 66 4.2.3 LÁTKY ZAKÁZANÉ V URČITÝCH SPORTECH ...... 67 4.4 NEJČASTĚJI ZNEUŢÍVANÉ LÁTKY V SILNIČNÍ CYKLISTICE ...... 68 4.5 BIOLOGICKÉ PASY ...... 74 ZÁVĚR ...... 76 SEZNAM LITERÁRNÍCH PRAMENŮ: ...... 78 SEZNAM PŘÍLOH: ...... 1

PŘÍLOHA Č.1 - NEJVĚTŠÍ CYKLISTICKÉ DOPINGOVÉ KAUZY ...... 1 RESUME ...... 92 SUMMARY ...... 92

ÚVOD

Silniční cyklistika patří mezi nejkrásnější, nejnáročnější a také nejsledovanější sporty na naší planetě. Po letech stagnace a nezájmu se dostává opět na výsluní. Lidé často vytahují bicykly, aby na nich trávili volný čas, zlepšovali kondici či vzájemně měřili své síly. Stále více se zajímají nejen o samotná kola, nové trendy v technice a designu, ale začínají pátrat po správných tréninkových metodách a zdravém ţivotním stylu.

Dříve zajímal pohled do zákulisí jen soutěţivé jedince, kteří se snaţili vyzrát nad ostatní. Dnes správná sportovní výţiva a doplňky stravy zajímají stále větší procento populace. Není však příliš mnoho autorů zabývajících se seriózně touto problematikou u nás v České republice. Z tohoto důvodu jsme se rozhodli vypracovat bakalářskou práci, která je vyústěním autorova dlouholetého zájmu o silniční cyklistiku a zlepšování sportovního výkonu. Rozhodli jsme se zaměřit na vyuţití podpůrných prostředků mezi jednotlivými cyklisty. Cílem práce je shrnutí aktuálních teoretických poznatků o výţivě, doplňcích stravy a dopingu, které jsou pouţívány pro zlepšování výkonu v silniční cyklistice.

V první kapitole je uvedena základní charakteristika silniční cyklistiky s rozdělením na jednotlivé formy. Jsou zde rozepsány faktory ovlivňující výkon silničního cyklisty a fyziologie. Zde si popíšeme náročnost sportu z hlediska trénovanosti organismu a bude také zajímavé sledovat jednotlivé rozdíly mezi disciplínami na straně jedné a mezi výkonnostními úrovněmi na straně druhé.

V druhé kapitole pojednáváme o důleţitosti správné výţivy a pitného reţimu. Jsou zde uvedena doporučení, která je vhodná dodrţovat pro optimalizaci výkonu. V první části jsou vyjmenovány jednotlivé ţiviny a jejich mnoţství, které je nutno dodat organismu. V druhé části jsou jiţ praktická doporučení pro jednotlivá období při výkonu.

Ve třetí kapitole si popíšeme doplňky stravy, které nám můţou pomoci při naplnění našich nutričních cílů. Jiţ z názvu kapitoly pramení skutečnost, ţe se

5 jedná o nadstavbovou část běţné stravy. Zde bude zajímavé sledovat rozdíly ve vyuţití v přípravném a poté závodním období.

V poslední čtvrté kapitole se zaměříme na fenomén dopingu, který není ţádnou novinkou, nýbrţ existuje od počátků lidstva. Kdykoliv nebo kdekoliv přinášelo vítězství ve sportu slávu, společenské postavení nebo peníze, pokoušeli se sportovci získat převahu nad soupeři pomocí nejrůznějších prostředků zvyšujících jejich výkonnost.

Při psaní práce jsme čerpali ze studia odborné literatury a její následné kategorizace, sekundární analýzy a syntézy. Vyuţili jsme téţ vlastních cenných zkušeností z oboru.

6 1. DOSAVADNÍ POZNATKY V SILNIČNÍ CYKLISTICE

V této kapitole si stručně shrneme charakteristiku a dosavadní poznatky o silniční cyklistice. Zaměříme se na jednotlivé výkonnostní úrovně a ukáţeme si rozdíly mezi nimi. Rozebereme si strukturu cyklistického výkonu a představíme si detailněji jednotlivé fyziologické parametry.

1.1 CHARAKTERISTIKA SILNIČNÍ CYKLISTIKY

Silniční cyklistika je individuálním sportem. Cílem sportovce je projet danou trať v nejrychlejším čase. V cyklistice se setkáváme s jednodenními závody (např. Paříţ - Roubaix), ale i závody etapovými (nejznámější Tour de France, Giro d’Italia, Vuelta a Espana). Výkon v těchto závodech je vytrvalostního, případně silově - vytrvalostního charakteru. V závodech je buď běţná etapa (všichni jezdci startují najednou) nebo tzv. časovka jednotlivců (jízda na čas, kdy cyklisté jezdí samostatně), případně časovka týmová (celý tým jezdí pohromadě). Zátěţ při cyklistickém výkonu je kontinuálního charakteru. [ 25 ]

7 V tab. 1 jsou uvedeny rozdíly mezi jednotlivými disciplínami.

tab. 1 Rozdíly mezi jednotlivými disciplínami [ 7, 41 ]

Rovinatý terén Horské etapy Časovky

Vzdálenost cca 200 km cca 200 km cca 40-60 km

Čas 4-5 h 5-6 h cca 1h

Intenzita Nízká aţ střední Střední aţ vysoká Vysoká

Převažující Aerobní (oxidace Aerobní (tuky a Oxidace glukózy a metabolismus tuků) glukóza), při stoupání anaerobní glykolýza anaerobní (glykolýza)

Průměrná rychlost 45 km/h cca 20 km/h (během 50 km/h stoupání)

Kadence šlapání 90 ot./min. 70 ot./min. 90 ot./min.

Pozice při jízdě Tradiční v sedu Proměnlivá (v sedu a Aerodynamická ve stoji)

Hlavní požadavky Technické (jízda Fyziologické Fyziologické a v pelotonu) aerodynamické

Specifická rizika Nehody, svalová Hypoxie Aerodynamika zranění

Průměrný pracovní < 250 W > 6 W/kg 350 – 400 W výkon

8 Struktura sportovního výkonu

Výkon v silniční cyklistice závisí na několika faktorech viz obr. 1

obr. 1 Faktory sportovního výkonu v silniční cyklistice [ 25 ]

1.2 KATEGORIE SILNIČNÍ CYKLISTIKY

V první řadě je třeba si rozdělit úrovně silniční cyklistiky, poněvadţ od toho se odvíjí cíle, stravovací návyky a další aspekty s tím související. Je jasné, ţe není moţné pro potřeby rekreačního sportu jen tak upravit doporučení pro vrcholový sport a obráceně. Přestoţe většina základních principů je podobných, je nutné se seznámit s jednotlivými specifiky, která se dotýkají daných kategorií.

9 Dle Konopky (2007) dělíme cyklistiku na:

Vrcholová (profesionální) cyklistika

Na vrcholové úrovni musí cyklisté na národní či mezinárodní scéně opakovaně dosahovat vynikajících výsledků. Jsou to cyklisté na profesionální úrovni a cyklistika je jejich zaměstnáním. Proto je vše podřizováno převáţně týmovým cílům. Typická závodní sezóna začíná koncem zimy (většinou v únoru) a končí na přelomu léta a podzimu (většinou začátkem října). Během této sezóny cyklisté ujedou 30 000 – 35 000 kilometrů. [ 33, 36, 41 ]

Z hlediska teorie sportovního tréninku je jasné, ţe nelze udrţet maximální sportovní formu po celou sezonu. Nicméně po celou dobu profesionálové závodí a vedou přípravu k předem stanoveným cílům. Tudíţ díky vysokým objemům a intenzitě je organismus vystaven enormní fyzické i psychické zátěţi, kterou si obyčejný rekreační cyklista nedokáţe ani představit.

Výkonnostní silniční cyklistika

I zde je základem dosahování maximální výkonnosti, jemuţ se podřizuje běţný denní ţivot. Cílem je zúčastnit se závodu a dosáhnout co nejlepšího výsledku. Rozdílem oproti vrcholové úrovni je fakt, ţe cyklistika je zde spíše posedlostí a ţivotním stylem, nikoliv zaměstnáním. Snahou je tedy dosahovat nadprůměrných výkonů v rámci osobních moţností.

Zdravotní silniční cyklistika

Do této kategorie zařazujeme převáţně silniční cyklistiku mající zdravotní cíl. Hlavní motivací je udrţet si dobrý zdravotní stav. Zdravotní silniční cyklistiku je moţné chápat jako prevenci, ale také jako způsob terapie po zranění či onemocnění. Zde nehraje osobní výkonnost vůbec ţádnou roli.

Rekreační silniční cyklistika

Je zaloţena na sociálních kontaktech, radosti z jízdy a dobrém pocitu z tělesné zátěţe. Velmi často jde také o udrţování dobrého rodinného klimatu. Osobní výkonnost nehraje ani zde ţádnou roli. Přestoţe je zpočátku patrná pouze radost

10 z jízdy a kontaktu s okolím, nikoliv primárně snaha o dosaţení dobrého zdravotního stavu, stává se rekreační cyklistika prvním krůčkem ke zdravotní silniční cyklistice.

Podstatný rozdíl mezi uvedenými kategoriemi tvoří stupeň intenzity zatíţení a především celková doba zatíţení. [ 12 ]

1.3 PRVNÍ CYKLISTICKÉ ZÁVODY

Díky nezdolné lidské touze měřit vlastní síly s jinými, se jiţ necelé 2 roky po vynálezu běhacího kola konaly roku 1819 v Paříţi první závody drezín. V roce 1865 byly uspořádány první silniční závody (pouze na úseku 500m). Prvním mezinárodním silničním závodem na světě byla roku 1879 jízda z Paříţe do Rouenu (130km). Z roku 1880 pochází zpráva o závodu přes Alpy z Paříţe do Milána a zpět. V roce 1891 se poprvé konal nejdelší jednorázový závod světa na trati Paříţ – Brest a zpět (1200km). O dva roky později proběhlo první mistrovství světa na dráze v Chicagu a v roce 1896 se cyklistika dostala do programu prvních novodobých olympijských her v Athénách (silniční závod na 87 km).

Dějiny cyklistiky byly utvářeny především díky velkým etapovým závodům téměř ve všech zemích Evropy. Nejznámějším a nejlegendárnějším závodem je Tour de France, který byl zaloţen v roce 1903 novinářem L´Auto (předchůdce dnešního listu l´Equipe) Henri Desgrangem. Dále mezi největší a nejprestiţnější závody patří etapové Giro d´Italia, Vuelta a Espaňa a jednorázové klasiky Milano-San Remo, Ronde van Vlaanderen, Paris-Roubaix, Liege – Bastogne – Liege a Giro di Lombardia. [ 12 ]

11 1.4 FYZIOLOGIE SILNIČNÍ CYKLISTIKY

Jízda na kole je umoţněna pohybem dolních končetin, které otáčejí klikami s ozubeným převodovým kolem, z něhoţ se síla přenáší řetězem na zadní kolo. Jízda na kole je tudíţ typický cyklický pohyb, který je prováděný střídavou prací svalstva jedné a pak druhé dolní končetiny. Pohyb opačné končetiny je v závislosti na úrovni techniky šlapání více či méně pasivní. Silniční cyklistika je vedle dráhové cyklistiky, cyklokrosu a závodech na horských kolech součástí rychlostní cyklistiky, která tedy zahrnuje všechny disciplíny měřitelné časem. Dělí se na závody jednorázové (tzv. klasiky, kriteria, různé druhy jízdy na čas a závody druţstev) a etapové. Jedná se tedy o závody vytrvalostního nebo silově vytrvalostního charakteru výkonu. [ 9 ]

Odborné termíny a zkratky uţívané v souvislosti s měřením vytrvalostních schopností [ 7 ]:

TF - tepová frekvence - počet srdečních tepů za minutu

VO2 max. - maximální spotřeba kyslíku (výše maximální aerobní kapacity)

Hematokrit – procentuální vyjádření objemu erytrocytů (červených krvinek) v jednotce krve

Vt - dechový objem f - dechová frekvence

Vk - vitální kapacita plic – objem vzduchu, který můţe být vydechnut po maximálním vdechu

V – minutová plicní ventilace – mnoţství vzduchu vdechnutého za 1 minutu

W 170 – výkon ve wattech při TF 170 tepů/min.

12 V tab. 2 je uveden přehled fyziologických hodnot cyklistů různých kategorií. tab. 2 Fyziologické hodnoty cyklistů různých kategorií [ 12 ]

Masový sport a sport Výkonnostní sport Vrcholový sport pro zdraví

Max. výkon (watt) 150 – 250 250 – 400 400 – 550

Max. příjem kyslíku 3 – 3,5 4 – 4,5 4,5 – 6,5 (l/min)

Max. příjem kyslíku na 35 - 50 50 – 70 70 – 90 kg těl. Hmotnosti (ml/kg/min)

Objem srdce (ml) 500 - 800 800 – 1100 1100 – 1400

Objem srdce na kg těl. 8 - 12 10 – 14 14 – 19 Hmotnosti (ml/kg)

Vitální kapacita plic (l) 3 - 4 4- 5 5 – 7

1.4.1 FUNKČNÍ A METABOLICKÁ CHARAKTERISTIKA

Silniční cyklistika je z hlediska charakteru sportovního výkonu odvětvím, v němţ existují snad největší rozdíly mezi jednotlivými disciplínami. Některé silniční závody bývají dlouhé pouze několik kilometrů (časovky, prology), jiné jednorázové běţně přes 200 km. Etapové závody od několika dnů po několik týdnů mají délku 500 – 3500 km. [ 9, 41 ]

Energetický výdej se při jízdě na kole zvyšuje v těsné závislosti na rychlosti jízdy ( pochopitelně bereme v potaz téţ věk, pohlaví a hmotnost jedince ). Průměrné číslo, které se uvádí u delších silničních závodů, se pohybuje kolem 700-750% náleţitého bazálního metabolismu (dále jen nál BM), oproti sprinterským disciplínám, kde je dosahováno hodnot i přes 10 000% nál BM. Při vlastním vytrvalostním tréninku cyklisty se intenzita metabolismu pohybuje kolem 900% nál BM coţ činí asi 25 110 kJ/24 h. Byl měřen nejen energetický výdej, ale i

13 rovnováha mezi příjmem a výdejem energie. Např. při etapovém závodě Varšava – Berlín – Praha byl energetický výdej naměřen i 33 440 kJ/24h, coţ při zmíněné rovnováze mezi příjmem a výdejem energie klade velmi vysoké poţadavky na denní skladbu jídel, a to nejen do kvantitativního, ale i kvalitativního sloţení. [ 9, 41 ]

Další zdroje uvádí energetický výdej profesionálních cyklistů v průměru 25 000 – 30 000 kJ/24 h. Nicméně v horských etapách můţe tento výdej vystoupat aţ na 37 500 – 42 000 kJ/24 h. Naproti tomu u rekreačních cyklistů se energetický výdej pohybuje v rozmezí 10 500 – 14 700 kJ, u výkonnostních činí 15 000 – 25 200 kJ. [ 8, 12, 14, 20, 42, 33 ]

Při závodech se zároveň se zkracováním tratě zvyšuje rychlost. Takţe nejkratší závodní tratě mají charakter dlouhých sprintů. Výdej energie v tomto případě roste s třetí mocninou rychlosti (při jízdě na 1 km aţ stonásobek klidové hodnoty). Rychlost v silničním závodě je konkrétním výsledkem vztahu frekvence šlapání a zvoleného převodu. Z tohoto důvodu je důleţitý optimální poměr mezi frekvencí šlapání a velikostí převodu. Kaţdé rychlosti odpovídají určité optimální poměry silových a rychlostních komponent šlapání, tzn. frekvence otáček pedálu a velikosti úsilí vynakládaného na pedály. Z hlediska energetického krytí, s přihlédnutím na podíl anaerobní a aerobní metabolické sloţky, přicházejí více v úvahu anaerobní procesy k zabezpečení energetické potřeby v okamţiku nástupu, úniku, při vyjíţdění kopců, spurtování apod. Naopak aerobní podíl stoupá u dlouhotrvajících silničních závodů a je limitován dýchacím a transportním systémem, obsahem kyslíku v krvi a oxidativní kapacitou svalové tkáně. Silniční cyklistika patří k fyzicky nejnáročnějším sportům. Z fyziologického hlediska se jedná o práci nízké a střední intenzity se střídáním úseků submaximální intenzity s opakovanými přechody do nízké intenzity. U silničních závodů se jedná o práci po dobu i 3-5 hodin i více. Kardiovaskulární systém vykazuje při vysokých energetických nárocích vytrvalostní silniční cyklistiky výrazné adaptivní změny. Cyklisté – vytrvalci disponují vyšší úrovní oběhové zdatnosti a transportní schopnosti pro kyslík. U silničních cyklistů se klidová tepová frekvence pohybuje kolem 50 tepů za minutu. [ 9 ]

14 U profesionálů a vysoce trénovaných jedinců je tato hodnota ještě niţší, kolem 40 tepů za minutu i méně. [ 12 ]

Se stoupajícím zatíţením stoupá i zátěţová TF. Její hodnoty se při silniční cyklistice pohybují v rozmezí 120-160 tepů/min, s moţností vzestupu v závěrečných spurtech. Velikost TF závisí na rychlosti jízdy. Např. dosahuje 100 tepů/min při rychlosti 21,4 km/h, při 50-ti šlápnutích za minutu, 130 tepů/min při 27,5 km/h a 60-ti šlápnutích za minutu a konečně TF 180 při 41 km/h a 96-ti šlápnutích za minutu [ 9 ]

1.4.2 MORFOFUNKČNÍ CHARAKTERISTIKA

Cyklisté jsou vesměs ekto-mezomorfové středního vzrůstu. Rozdíly mezi disciplínami i jednotlivci se odvíjejí převáţně ze síly a pákových poměrů nohou, tělesné výšky, hmotnosti, frontální plochy těla, polohy sedla a odporu pouţitých převodů. Poměr absolutního pracovního výkonu a frontálního odporu vzduchu favorizuje v rychlých závodech na rovné ploše cyklisty větších tělesných rozměrů. Z toho důvodu jsou dráhoví cyklisté a časovkáři mezi všemi cyklisty nejvyšší a mají také velmi výhodný poměr mezi frontální plochou těla a tělesnou hmotností. Opačně je tomu při stoupání, kde rozhoduje spíš relativní neţ absolutní pracovní výkon. Protoţe hmotnost těla (výška3) roste disproporční více neţ svalová síla (výška2), jsou zde zvýhodněni spíše subtilnější a lehčí závodníci. [ 9, 41 ]

Většina silničních cyklistů dosahuje průměrné tělesné výšky a jejich somatotypy se koncentrují v ekto-mezomorfní části somatografu, kolem hodnot 2-5-3,5 (viz obr. 1). Časovkáři připomínají méně robustní kopie dráhových stíhačů (180- 190cm/75-80kg, somatotyp cca 2-5-3). Spurtéři se podobají méně osvaleným dráhovým sprinterům (180cm/80-85kg, somatotyp cca 2-7-2). Vrchaři jsou naopak velmi štíhlých, často menších postav. (cca 170-185cm/55-70kg). [ 7, 37 ]

15

obr. 2 Somatograf – silniční cyklisté [ 25 ]

Trénovaní cyklisté mají spirometrické hodnoty srovnatelné s jinými sporty vytrvalostního charakteru. Trénink cyklistů má kladný vliv na ekonomiku dýchání, která je nezbytným předpokladem vysoké aerobní schopnosti závodníků a je charakterizována hodnotou VO2 max. Tato hodnota se většinou pohybuje dle stupně trénovanosti 2,8- 5 l/min (50-80 ml /min/kg). Hodnotu VO2max a další ukazatele z ní odvozené lze povaţovat za nejdůleţitější údaje pro posouzení zdatnosti a obecné trénovanosti silničního cyklisty. Ukazatelem ekonomičnosti dýchání u cyklistů je i hodnota maximálního tepového kyslíku (VO2max/TF max.). Tato hodnota je udávána u výkonných cyklistů v rozmezí 17,4 – 26,1 ml. Hodnotou vitální kapacity se cyklisté většinou pohybují nad normálem populace

16 v průměru o 15-20%, udává se hodnota 4-5 l u výkonnostní úrovně, u vrcholové úrovně i hodnoty vyšší (5-7l). Maximální minutová ventilace dosahuje hodnot 135 – 176 litrů. Průměrná hodnota W170 se uvádí mezi 280 – 350 W (4 W/kg a více). Morfologické a biochemické vlastnosti kosterního svalu pozitivně korelují s výše uváděnou hodnotou VO2 max. U cyklistů pozorujeme i větší kapilarizace svalů. Trénovaný silničář má převaţující podíl vláken typu I - pomalých oxidativních (viz tab. 3). [7, 9, 34, 36, 41 ]

tab. 3 Charakteristiky tří hlavních typů svalových vláken [ 7 ]

Pomalá (I) Rychlá (IIa) Rychlá (IIb)

Rychlost kontrakce Pomalá (70 - 140 ms) Rychlá (50 – 100 ms) Velmi rychlá (20 – 50 ms)

Produkce dynamické Malá Vysoká Velmi vysoká síly

Odolnost vůči únavě Vysoká Střední Nízká

Sportovní aktivita Aerobní Dlouhodobá anaerobní Krátkodobá anaerobní

Obsah mitochondrií Vysoký Střední Nízký

Hlavní zdroje energie Triacylglyceroly Glykogen, kreatinfosfát Glykogen, kreatinfosfát

17 2. VÝŽIVA A PITNÝ REŽIM V SILNIČNÍ CYKLISTICE

V předchozí kapitole jsme si popsali, jak je silniční cyklistika energeticky náročná a jaké fyziologické parametry musí cyklisté splňovat. V následujících řádcích si popíšeme, co všechno energetickou bilanci ovlivňuje a jaké by měla mít nutriční parametry. Podrobněji rozebereme jednotlivé nutriety a bilanci tekutin. Závěrem této kapitoly si ukáţeme praktické rady a doporučení pro jednotlivé fáze výkonu.

2.1 ENERGETICKÁ BILANCE

Pod pojmem energie si můţeme představit schopnost vykonávat práci nebo vytvářet teplo. Oba děje se odehrávají v lidském organismu. Člověk neustále potřebuje energii, přijatou ve formě stravy, k ţivotně důleţitým pochodům. Ideální situace nastává tehdy, je-li energetický příjem v souladu s energetickým výdejem. Pokud dochází neustále k výkyvům ve směru zvýšeného energetického příjmu a nízkého energetického výdeje, pak dochází zákonitě ke vzniku pozitivní energetické balance, která vede k ukládání energie do tukových zásob a zvyšování tělesné hmotnosti. Na druhé straně můţe energetický výdej převyšovat příjem, např. v důsledku vysokého výdeje energie na fyzickou zátěţ či v důsledku hladovění. Pak dochází k poklesu tělesné hmotnosti a z dlouhodobého hlediska k poškození zdraví. [ 3, 14, 12, 13 ]

Zásadním rozdílem ve způsobu výdeje a příjmu energie je skutečnost, ţe energetický výdej, i přesto, ţe značně kolísá, je nepřetrţitý. Naproti tomu energetický příjem uskutečňován příjmem stravy pouze několikrát za den. [ 11 ]

Příjem energie

Energetický příjem lze vypočítat z tabulek energetických hodnot potravin. Mnoţství energie spotřebovávané v lidském těle i mnoţství energie obsaţené v potravinách bývá vyjádřeno v kilokaloriích (kcal) nebo kilojoulech (kJ). 1 kcal

18 představuje mnoţství tepla, které se uvolní při ohřátí jednoho litru vody ze 14,5 stupně Celsia na 15,5 stupně Celsia. 1kJ pak vyjadřuje skutečný obsah energie v potravinách. Kilokalorie a kilojouly lze vzájemně přepočítávat. [ 12, 13, 14]

1 kcal = 4,2 kJ

1 kJ = 0,24 kcal

Fyziologická energetická hodnota hlavních výţivných látek:

Sacharidy 1g = 4,1 kcal (17,2 kJ)

Tuky 1g = 9,3 kcal (38,9 kJ)

Bílkoviny 1g = 4,1 kcal (17,2 kJ)

Výdej energie

Mezi základní komponenty energetického výdeje patří:

Bazální metabolismus (klidový energetický výdej, BM)

Bazální výdej energie je mnoţství energie potřebné pro zachování existence organismu. Jedná se o klidovou energetickou spotřebu nalačno, za normální tělesné teploty, tělesného klidu a normální teploty okolí. U normální populace odpovídá BM asi 60-75% celkového energetického výdeje. Tato hodnota je ovlivněna řadou faktorů (např. věk, pohlaví, výška, růst, fyzická aktivita, stavba těl ad.) [ 3, 11, 14 ]

Fyzická aktivita (FA)

Energie potřebná na fyzickou aktivitu zahrnuje energii potřebnou na aktivity spontánní a plánované. Tato hodnota je téţ ovlivněna řadou faktorů (např. druh

19 svalové práce, hmotnost jedince, počet zapojených svalových skupin, intenzita práce, délka trvání či věk). Při lehké tělesné zátěţi představuje výdej energie na FA asi 30-40% z celkové energetické potřeby. U fyzicky aktivních lidí však představuje největší podíl na celkovém energetickém výdeji (cyklisté při extrémní zátěţi aţ 25 000 kJ/den). [ 14 ]

Termický vliv stravy

Termický vliv stravy představuje energii potřebnou pro trávení, odbourávání, přestavbu a ukládání přijatých ţivin. Liší se pro jednotlivé makronutrienty (bílkoviny 18-25%, sacharidy 4-7% , tuky 2-4%). Při smíšené stravě se tato hodnota pohybuje okolo 10% energie z bazálního metabolismu. [ 14 ]

Průměrná denní spotřeba energie se pohybuje u příznivců kondičního sportu a sportu pro zdraví kolem 10500 kJ – 14 700 kJ, u výkonnostního a vrcholového sportovce přibliţně 16 800 – 25 200 kJ a výše (např. u některých etap Tour de France aţ 42 000 kJ. [ 8, 12, 14, 20, 42, 33 ]

2.2 MAKRONUTRIENTY

SACHARIDY

Sacharidy jsou nejdůleţitějším a nejpohotovějším zdrojem energie, který tvoří víc neţ polovinu energetické hodnoty potravy. Jejich metabolismus je jednodušší neţ metabolismus ostatních ţivin, jsou rychleji vyuţitelné jako energetický substrát, coţ má velký význam pro sportovce. Potraviny bohaté na sacharidy obsahují často i průvodní vitamin. Nestravitelné sacharidy příznivě ovlivňují činnost střev a pomáhají předcházet některým metabolickým poruchám. [ 14 ]

20 Mikletič (2008) uvádí, ţe sacharidy lze dělit dle molekulární hmotnosti či dle vyuţitelnosti pro lidský organismus.

Dělení sacharidů dle molekulární hmotnosti (počtu monosacharidových jednotek):

Monosacharidy – glukóza, fruktóza, galaktóza

Disacharidy – sacharóza, laktóza, maltóza

Oligosacharidy – rafinóza, stachyóza

Polysacharidy – škrob, glycogen, vláknina

Dělení sacharidů dle vyuţitelnosti pro lidský organismus:

a) vyuţitelné

- většina monosacharidů (glukóza, fruktóza)

- některé oligosacharidy, hlavně disacharidy (sacharóza, maltóza, laktóza)

- některé polysacharidy (škrob, dextriny, glykogen)

- některé deriváty sacharidů (aminocukry, alkoholické cukry) b) špatně vyuţitelné

- některé monosacharidy (xylóza, arabinóza)

- některé oligosacharidy (rafinóza, stachyóza)

- polysacharid (inulin) c) nevyuţitelné

21 - některé monosacharidy (mannóza, sorbóza)

- polysacharidy (celulóza, hemicelulózy, rezistentní škrob, pektiny, chitin)

Nejdůleţitějším a nejznámějším sacharidem je glukóza, poněvadţ je primárním zdrojem energie pro všechny buňky lidského těla. Při absorpci většího mnoţství glukózy neţ organismus momentálně potřebuje, se vytvářejí zásoby sacharidů jako zdroje energie ve formě glykogenu v játrech a ve svalech. Játra sacharidy pouţijí jako zdroj energie a také jako hlavní zásobárnu sacharidů pro udrţení stálé hladiny glykemie. V játrech se ukládá asi 50 – 150g glykogenu. Ve svalech je asi 200- 500g sacharidů (dle trénovanosti jedince). Tyto zásoby můţe organismus vyuţít pouze jako zdroj energie pro svalovou práci. Sacharidy by měly tvořit 50-70% z celkově přijaté energie. [ 8, 11, 12, 14 ]

Glykemický index (GI)

Glykemický index určuje kvalitu sacharidů podle toho, jak ovlivňují krevní hladinu glukózy. Čím rychleji se zvýší hladina plazmatické glukózy, tím vyšším glykemickým indexem je potravina označena.

Potraviny se určují podle stupnice 0-100. Potraviny s vysokým glykemickým indexem mají hodnotu větší neţ 70, s nízkým glykemickým indexem menší neţ 55. Střední hodnota se pohybuje mezi 55-70.

Glykemický index je ale pouze teoretickou hodnotou. V praxi je mnohem pouţívanější pojem Glykemická náloţ, poněvadţ zvýšení hladiny krevní glukózy neurčuje jenom kvalita, ale i kvantita sacharidů. [ 21 ]

Glykemická nálož (GN)

Glykemická náloţ jiţ konkrétně vypovídá o absolutní hodnotě nárůstu krevní glykemie po poţití jídla. Bere totiţ v úvahu nejen samotný glykemický index, ale i celkové mnoţství sacharidů.

22 Pro výpočet GN se uţívá následující vzorec:

GN = GI x počet gramů sacharidů/100

Potraviny se určují podle stupnice 0-20. Potraviny s vysokou glykemickou náloţí mají hodnotu vyšší neţ 20, s nízkou glykemickou náloţí menší neţ 10. Střední hodnota se pohybuje mezi 10-20. [ 21, 26 ]

TUKY (TRIACYLGLYCEROLY)

Tuky tvoří nejbohatší zdroj energie. Pro lidský organismus jsou důleţité, poněvadţ tvoří stavební sloţku biologických membrán, chrání orgány před mechanickým poškozením, mají výbornou izolační funkci a udrţuju tak teplo. Dále usnadňují vstřebávání vitaminů rozpustných v tucích, sniţují objem stravy bohaté na energii a v neposlední řadě zvyšují chutnost potravy. Triacylglyceroly (TAG) jsou tuky, které jíme a které se ukládají v lidském těle do zásob. Trávením a hydrolýzou TAG se uvolňují mastné kyseliny (MK) a glycerol. Tuky jsou v lidském organismu převáţně uloţeny ve formě zásobního tuku (TAG) v tukové tkáni (210000-420000kJ). Dále jsou triacylglyceroly uloţeny mezi svalovými vlákny (10000-12000kJ) a v krvi (295-335kJ). V krvi se také nachází volné mastné kyseliny (30-34kJ). [ 8, 11, 12, 14 ]

Dělení tuků dle původu: a) ţivočišné tuky a oleje (mléčný tuk, sádlo, lůj, rybí olej) b) rostlinné tuky a oleje (olej řepkový, sójový, slunečnicový, olivový, kukuřičný, kakaové máslo)

Klasifikace mastných kyselin dle Mandelové, Hrnčiříkové (2007): a) nasycené (saturované) mastné kyseliny (máslo, sádlo, lůj, kokosový a palmový olej) – zvyšují celkový cholesterol b) monoenové mastné kyseliny (olej řepkový, olivový, ořechy, avokádo) – sniţují LDL a zvyšují HDL

23 c) polyenové mastné kyseliny n-3, n-6 (n-3 - rybí tuk, ořechy, n-6 – olej slunečnicový, sójový, semena, ořechy) – sniţují celkový cholesterol (doporučený poměr n-3 : n-6 j je 1:5

Doporučený poměr mastných kyselin ve stravě:

Nasycené : monoenové : polyenové < 1 : 1,4: > 0,6

Příjem tuků by měl tvořit 25-30% z celkové energie, coţ odpovídá zhruba 75-100g tuku denně. [ 14 ]

Cholesterol

Cholesterol je pro lidské tělo velmi důleţitý. Je totiţ základním stavebním kamenem hormonů (steroidů – kortikoidů, muţských a ţenských pohlavních hormonů, kyseliny galeové, vitaminu D a buněčných membrán. Tělo si samostatně vyrábí v játrech mnoţství zhruba 1000 mg. Dále je pak přijímán v ţivočišných produktech (vejce, maso, mléko ad.) v mnoţství okolo 300-500 mg. Při poruchách metabolismu můţe dojít ke zvýšení hladiny cholesterolu v krvi, coţ následně způsobuje velmi váţné zdravotní potíţe (aterioskleróza, infarkt myokardu, mozková mrtvice, poruchy krevního oběhu). Zvýšená hladina cholesterolu v krvi vzniká v důsledku kombinace dvou faktorů – poruchy látkové výměny a nadbytečného přísunu ve formě stravy. Ovšem o tom, zda vznikne onemocnění ateriosklerózy, rozhodují ještě další látky. A to transportní lipoproteiny, které dopravují cholesterol do krevního řečiště a k buňkám. Tyto lipoproteiny dělíme na 2 druhy. Lipoproteiny s nízkou hustotou (LDL), které tělo zásobují cholesterolem, při přebytku jej pak ukládají v cévních stěnách a způsobují výše zmiňované zdravotní komplikace. Na druhé straně v krvi cirkulují téţ lipoproteiny s vysokou hustotou, které naopak odebírají přebytečný cholesterol LDL proteinům nebo

24 dokonce uvolňují jiţ usazený cholesterol z cévních stěn a tím oddalují nástup ateriosklerózy nebo odstarňují vzniklé důsledky onemocnění. [ 12, 13 ]

BÍLKOVINY

Bílkoviny slouţí v lidském organismu hlavně jako materiál pro výstavbu a údrţbu tělesných tkání. Dále jsou nutné pro tvorbu trávicích šťáv, fermentů, hormonů, enzymů, krevních elementů, obranných látek, mají význam pro výţivu nervové tkáně. Bílkoviny se skládají z aminokyselin, které jsou navzájem spojeny peptidovými vazbami. Podle počtu vazeb, podobně jako u sacharidů, rozlišujeme různě dlouhé řetězce.

Oligopeptidy – do 10 aminokyselin

Peptidy - více jak 10 aminokyselin

Proteiny – více jak 100 aminokyselin

V lidském těle neexistuje zásobárna bílkovin podobná těm u sacharidů nebo tuků! Organismus disponuje v nejnutnějších případech třemi funkčními mechanismy a vyuţívá aminokyseliny z krevní plazmy, ze svalů nebo z trávicí soustavy. Nadbytečné proteiny nemohou být v těle uloţeny, takţe jsou ve formě močoviny prostřednictvím ledvin vylučovány z těla, nebo jsou vyuţívány k obnově cukrů a touto cestou i ke vzniku glykogenu. [ 8, 11, 12, 13, 14 ]

Dělení aminokyselin dle Mandelové, Hrnčiříkové (2007)

a) Esenciální (tělo si je nedokáţe vyrobit, je nutný pravidelný příjem ve stravě) - Valin, leucin, izoleucin (tzv. BCAA – tři aminokyseliny s rozvětveným řetězcem), metionin, fenylalanin, lysin, threonin, tryptofan

b) Semiesenciální (esenciální jen v určitém věkovém období nebo při různých onemocnění) – histidin, arginin

25 c) Neesenciální – glycin, glutamin, kyselina glutamová, asparagin, kyselina asparagová, prolin, cystein, tyroxin, serin, alanin, arginin

Kvalita bílkovin:

V literatuře se setkáváme s několika různými měřítky kvality bílkovin. Řada z nich je zaloţena na výsledcích experimentů provedených na laboratorních zvířatech a tudíţ u člověka nemusí mít příliš vypovídající hodnotu. Nejznámější je asi Biologická hodnota (BV), která je definována jako poměr mezi mnoţstvím proteinů vyuţitých na stavbu tělesné tkáně a mnoţstvím strávených proteinů. Většina potravin má biologickou hodnotu 50-100 viz tab. 4. [ 7, 30 ]

tab. 4 Biologická hodnota bílkovin [ 30 ]

Zdroj Biologická hodnota (BV)

Vaječná bílkovina 100

Hovězí bílkovina 92

Bílkovina kravského mléka 88

Sýrová a sojová bílkovina 84

Rýţová bílkovina 83

Bílkovina v mouce a obilí 72 – 83

Optimální potřeba bílkovin činí 12 – 15 % z celkového energetického příjmu v rozmezí 0,8 – 2 g/ kg hmotnosti člověka. [ 7, 13, 14 ]

26 2.3 MIKRONUTRIENTY

VITAMINY

Vitamíny jsou látky, které si organismus ve většině případů nedokáţe vytvořit sám a musí být proto přijímány stravou. Nedostatečný příjem vitaminů ve stravě se projevuje v lidském organismu různými poruchami. Tyto poruchy nazýváme souhrnně hypovitaminózy. Pokud chybí vitaminy úplně, jedná se o avitaminózu. Naopak nadbytek se nazývá hypervitaminóza. Vitamíny slouţí jako prekurzory biokatalyzátorů (součást koenzymů, hormonů). Mají antioxidační účinky (likvidují volné kyslíkové radikály). A podílí se na metabolismu ţivin. [ 4, 14 ]

Dělení vitaminů dle rozpustnosti:

Vitaminy rozpustné ve vodě (viz tab. 5)

Vitamin C, vitaminy skupiny B (thiamin, riboflavin, pyridoxin, kyanokobalamin, kyselina listová, kyselina nikotinová, kyselina pantotenová a biotin)

27 tab. 5 Přehled vitaminů rozpustných ve vodě [ 14 ]

Vitamin Funkce Projevy nedostatku DDD Zdroje v potravě

B1 - Thiamin Metabolismus Beri-beri 1,1 – 1,4 Luštěniny, droţdí, sacharidů mg obiloviny, obalové Alkoholová vrstvy zrna, vepřové Intermediární polyneuropatie maso metabolismus

B2 – Riboflavin Součást koenzymů Ragády ústních koutků 1,5 – 1,8 Droţdí, obilné FMN a FAD Poškození kůţe mg klíčky, luštěniny, játra, ledviny, maso, Intermediární Neuropsychické příznaky vejce, mléko a metabolismus mléčné výrobky

B6 - Pyridoxin Koenzym Seboroická dermatitida 1,6 - 2,0 Droţdí, vnitřnosti, v enzymatických Hypochromní anémie mg maso vepřové, reakcích Neurologické příznaky drůbeţí, rybí), pšeničné klíčky, Metabolismus AK cereálie, sója, zelenina Ovlivnění funkce nervového a imunitního systému

Syntéza Hb

B12 - Koenzym Perniciózní anémie 1,5 μg Játra, maso, ryby, enzymatických reakcí vejce, mléko, sýry Cyanokobalamin hyperhomocysteinémie Syntéza hemu, NK

Metabolismus MK

B9 - Kyselina listová Syntéza nukleových Anémie 200 – 400 Listová zelenina, kyselin a erytrocytů μg játra, luštěniny, Hyperhomocysteinémie ořechy, obiloviny

Poruchy růstu

Rozštěp neurální trubice plodu

28 B3 - Součást NAD a NADP Pellagra (dermatitida, 16 mg Droţdí, maso, (podílí se na oxidativní průjem, demence) vnitřnosti, obalové Kyselina nikotinová fosforylaci) vrstvy zrna, obilné (niacin) klíčky

B5 – Součást koenzymu A Nedostatek je vzácný, 8 - 10 mg Vnitřnosti, maso, v intermediárním ryby, droţdí, sýry, Kyselina metabolismu Únava, anémie, ztráta ţloutek, rýţe, pantothenová pigmentace, vlasů luštěniny

B7 - Biotin Koenzym značného Nedostatek je vzácný 30 – 100 Játra, maso, mnoţství enzymů (např. při parenterální μg cereálie, arašídy, (glukoneogeneze, výţivě - slabost, čokoláda, vaječný syntéza MK) anorexie, nauzea, ţloutek zvracení, záněty kůţe)

C Krvetvorba Únava 60 - 100 Čerstvá zelenina a mg ovoce (paprika, zelí, Zvyšuje Opakované infekce brambory, černý obranyschopnost rybíz, citrusové Záněty dásní organismu ovoce, jahody)

Tvorba kolagenu Krvácení

Podporuje hojení Těţký deficit – skorbut Zvyšuje imunitu (kurděje) – vypadávání zubů, krvácení do kůţe, Zvyšuje vyuţitelnost z dásní, svalová slabost, ţeleza anémie aţ smrt

Antioxidant

29 Vitaminy rozpustné v tucích (viz tab. 6)

Vitaminy A, D, E, K tab. 6 Přehled vitaminů rozpustných v tucích [ 14 ]

Vitamin Funkce Projevy nedostatku Projevy DDD Zdroje v potravě nadbytku (toxicita)

A Ovlivňuje proces Suchost kůţe a Dávky nad 3 0,8 – 1,2 mg Rybí tuk, vnitřnosti, vidění olupování mg – toxické máslo, sýry, mléko

Diferenciace a Hyperkeratóza Provitamin β-karoten – růst epitelových Šeroslepost a zelenina a ovoce (mrkev, buněk xeroftalmie paprika, rajčata, špenát, meruňky, broskve) Antioxidační Slepota vlastnosti Zvýšená náchylnost k infekcím

D Regulace Děti: rachitis, Dávky vyšší 5 – 10 μg + Játra, olej z rybích jater, homeostázy Dospělí: neţ 1,25 mg – syntéza tuk mořských ryb, vápníku a fosforu osteomalacie, toxické u v kůţi fortifikované margariny a osteoporóza dospělých pomocí UV mléko Stavba kostí (otrava) – záření pouze Dělení a z orálního diferenciace příjmu) buněk

E Antioxidant Nedostatek vzácný Vysoké 10 – 12 mg Rostlinné oleje dávky (nad (z obilných klíčků, Anémie Poruchy 800 mg) slunečnicový a řepkový), reprodukce Sníţená trávicí obtíţe ořechy, kukuřice, hrášek, antioxidační obrana obilné výrobky, tmavě organismu zelená listová zelenina, vejce, játra, vnitřnosti

K Sráţlivost krve, Vzácně sníţení 1 μg/kg Zelená listová zelenina, biosyntéza sráţlivosti krve hmotnosti květák, luštěniny, játra, bílkovin, maso, mléko, vejce kalcifikace kostí

30 MINERÁLNÍ LÁTKY

Minerální látky jsou anorganické látky plnící v organismu mnoho důleţitých funkcí. Podílí se na stavbě kostí, udrţování nervosvalové dráţdivosti, osmolarity, jsou součástí hormonů a enzymů. [ 4, 14 ]

Dělení minerálních látek dle mnoţství potřebného pro lidský organismus:

Makroelementy (příjem větší neţ 100 mg) – vápník, fosfor, sodík, draslík, hořčík, síra, chlor (viz tab. 7) tab. 7 Přehled mikroelementů [ 14 ]

Minerální látka Funkce Projevy nedostatku DDD Zdroje v potravě

Sodík Hlavní extracelulární Dehydratace, pokles 500 – 2400 mg Kuchyňská sůl, sýry, kationt – podílí se na krevního tlaku, křeče uzeniny, instantní udrţování polévky, glutamát acidobazické sodný, chipsy rovnováhy a osmolarity krve

Draslík Hlavní intracelulární Slabost, apatie, 2500 – 4000 mg Ovoce a zelenina, kationt – podílí se na nauzea, srdeční mléčné výrobky, udrţování arytmie obiloviny, luštěniny, acidobazické brambory, ořechy rovnováhy, přenos nervových impulsů

Hořčík Kofaktor enzymů, Únava, slabost, 300 – 400 mg Listová zelenina, důleţitý pro činnost náladovost, bolesti ořechy, luštěniny, srdce a krevního hlavy, nauzea, křeče celozrnné výrobky oběhu

Vápník Součást kostí a zubů, Osteomalacie, 800 – 1000 mg Mléko a mléčné součást DNA, RNA, osteoporóza, zvýšená výrobky, brokolice, ATP nervosvalová obiloviny, luštěniny dráţdivost

Fosfor Součást kostí a zubů, Svalová a respirační 800 – 1200 mg Maso a všechny součást DNA, RNA, slabost potraviny s obsahem ATP bílkovin

Chlor Udrţuje objem Hypochloremická 750 mg Součást kuchyňské extracel.tek. a krve, alkalóza soli součást HCl v ţaludku

31 Síra Součást AK a enzymů 500 – 1000 mg Mléko, vejce podílejících se na detoxikaci

Mikroelementy (příjem do 100 mg) - ţelezo, měď, zinek, jód, chrom, selen (viz tab. 8) tab. 8 Přehled nejdůleţitějších mikroelementů [ 14 ]

Minerální látka Funkce Projevy nedostatku DDD Zdroje v potravě

Železo Přenos kyslíku, Bledost, únava, 10 – 15 mg Maso, játra, zelenina, součást hemoglobinu zvýšená náchylnost luštěniny a myoglobinu, k infekcím, transport elektronů mikrocytární anémie v dýchacím řetězci, součástí enzymů

Měď Součást Postiţení krvetvorby, 2 mg Ústřice, zelená metaloproteinů, imunitního systému, zelenina, ryby, součást koenzymů růstu vlasů, vnitřnosti, ořechy, hypochromií anémie sušené ovoce

Jód Součást hormonů Zvětšení štítné ţlázy, 150 – 180 µg štítné ţlázy, ovlivňuje sníţená funkce štítné růst a vývoj plodu, ţlázy, kretenismus u energ. metabolismus dětí

Selen Koenzym Sníţení antioxidační a 55 – 70 µg Mořští ţivočichové, glutathionperoxidázy imunitní odpovědi vnitřnosti, vejce,

Zinek Součást mnoha Retardace růstu 15 mg Maso, luštěniny, enzymů, podílí se na celozrnné výrobky hojení

Chróm Součást glukózo Glukózová intolerance 50 – 200 µg Maso, droţdí, sýry, tolerančního faktoru, ořechy, pšeničné lipoproteinový klíčky metabolismus

Stopové prvky – (potřeba v mikrogramech) – křemík, bor, vanad

32 2.4 POTRAVINOVÁ PYRAMIDA

Potravinová pyramida (viz obr. 3) názorně a přehledně vysvětluje výţivová doporučení, tedy jaké potraviny a v jakém mnoţství jíst, abychom byli zdraví. Skládá ze šesti potravinových skupin, které jsou rozděleny do čtyř podlaţí. U kaţdé potravinové skupiny jsou uvedeny druhy potravin, které sem patří, a eventuelně i přibliţný počet jejich porcí, který bychom měli za den sníst. [ 27, 28 ]

Sůl, tuky, cukry: 0-2 porce

Mléko, mléčné výrobky: 2-3 porce Ryby, maso, drůbeţ, vejce, luštěniny: 1-2 porce

Zelenina: 3-5 porcí Ovoce: 2-4 porce

Obilniny, rýţe, těstoviny, pečivo: 3-6 porcí

obr. 3 Potravinová pyramida [ 28 ]

DEFINICE PORCE

Sůl, tuky, cukry

Jedna porce – cukr (10g), tuk (10g)

33 Mléko, mléčné výrobky

Jedna porce – 1 sklenice mléka (250ml), 1 kelímek jogurtu (200ml), sýr (55g)

Ryby, maso, drůbeţ, vejce, luštěniny

Jedna porce – 125g drůbeţího, rybího či jiného masa, 2 vařené bílky nebo miska sójových bobů, porce sójového masa

Zelenina

Jedna porce – velká paprika, mrkev či 2 rajčata, miska čínského zelí

či salátu, půl talíře brambor či sklenice neředěné zeleninové šťávy

Ovoce

Jedna porce – 1 jablko, pomeranč či banán (100g), miska jahod, rybízu či borůvek, sklenice neředěné ovocné šťávy

Obilniny, rýţe, těstoviny, pečivo

Jedna porce – 1 krajíc chleba (60g), 1 rohlík či houska, 1 miska ovesných vloček nebo müsli, 1 kopeček vařené rýţe či vařených těstovin (125g)

Švýcarská společnost pro výţivu ( SSN – The Swiss Society for Nutrition) představila poprvé v roce 1998 potravinovou pyramidu pro sportovce, která zohledňovala téţ větší energetický výdej, a proto byla pro sportovce lepším nutričním vodítkem, neţ obecná potravinová pyramida pro běţnou populaci.

34 Tato pyramida slouţí jako vodítko pro sportovce, kteří věnují tělesným cvičení minimálně 5 hodin týdně. Základním rozdílem oproti základní potravinové pyramidě je skutečnost, ţe na spodním patře jsou uvedeny tekutiny v mnoţství 1- 2 litry denně, které v původní pyramidě nejsou uvedeny. Druhé patro tvoří ovoce a zelenina. A pak teprve následují ostatní patra pyramidy dle té původní. V případě kaţdé další hodiny cvičení je doporučeno přidat vţdy dalších 400 - 800 ml tekutin, jednu porci sacharidů a půl porce tuků. [ 32 ]

2.5 PITNÝ REŢIM

Voda představuje základní sloţku ţivého organismu. Lidské tělo je tvořeno z 50- 75% vodou. Rozdělení a změny vody v organismu jsou vázány na dva hlavní kationty. Intracelulární tekutina (40%) je vázána na draslík. Extracelulární tekutina, zastoupená v krvi a v mezibuněčných prostorech (20%) je vázána na sodík. [ 14 ]

Tělo zdravého štíhlého muţe s hmotností 70 kg obsahuje celkem asi 42 litrů vody. Obrat v organismu je větší neţ obrat všech ostatních látek. U běţného člověka se sedavým zaměstnáním tvoří 2-4 l nebo 5-10% celkového tělesného obsahu vody. [ 15 ]

Hlavní funkce vody:

- Prostředí pro ţivotní děje

- Rozpouštědlo pro ţiviny

- Tepelné hospodářství

- Udrţení koloidů v rozpuštěném stavu

- Reaktant při hydrolytických a hydratačních reakcích

- Řízení toku energie (oxidace, redukce)

35 - Udrţení stálého vnitřního prostředí - homeostáza

Doplňování tekutin je jediný způsob, jak pokrýt kaţdodenní ztráty tekutin organismu. Vţdy je důleţité udrţet rovnováhu mezi příjmem a výdejem tekutin. Nedostatek tekutin vede k dehydrataci. Ta se projevuje různými příznaky. (viz tab. 9)

tab. 9 Neţádoucí projevy dehydratace [ 14 ]

Dehydratace Kg tělesných tekutin (osoba 80 Účinek kg)

1% 0,8 Zvýšená tělesná teplota

3% 2,4 Zhoršená výkonnost

5% 4,0 Křeče, třes, nevolnost, rychlý tep, 20-30% zhoršení výkonu

6-10% 4,8 – 8 Problémy s trávením, vyčerpáním, záývratě, bolesti hlavy, sucho v ústech, únava

Více neţ 10% Více neţ 8 Úpal, halucinace, ţádný pot ani moč, nateklý jazyk, vysoká tělesná teplota, vratká chůze

Sportovní výkon vede ke změnám ve sloţení vnitřního prostředí. Při uvolňování potřebné energie se uvolňuje teplo, které je odváděno z organismu potem a dechem. Ztrácí se nejen voda, ale také elektrolyty. Pokud tedy sportovní výkon trvá více neţ 1-2 hodiny, je vhodné pít iontové nápoje. Jedná se o nápoje obsahující minerální látky a dále také sacharidy, které oddalují únavu a prodluţují výkon. [ 1, 14, 15 ]

36 Rozdělení iontových nápojů dle Mandelové, Hrnčiříkové, 2007:

Hypotonické – osmolalita činí 250 nebo méně miliosmolů v 1 litru nápoje, vhodné k doplnění tekutin během zátěţe.

Izotonické – osmolalita činí 290 ± 15 miliosmolů v 1 litru nápoje, a poněvadţ pot je hypotonický, tak z tohoto důvodu je vhodné pouţívat tento typ nápoje jen při dlouhotrvajících a intenzivních výkonech, kde dochází k většímu úbytku elektrolytů a ve fázi regenerace.

Hypertonické – osmolalita činí 340 nebo více miliosmolů v 1 litru nápoje, tyto nápoje jsou určeny pro regenerační fázi po náročném fyzickém výkonu, nikdy však v průběhu sportovní činnosti.

Jednoduchý, ale osvědčený recept pro sportovní nápoj v cyklistice dle Konopky, (2007):

500 ml čaje (černý, zelený, mátový, kopřivový)

1 čajová lţička citronové šťávy

40-50g hroznového cukru nebo medu

2-5g mořské soli

2.6 VÝŢIVOVÁ DOPORUČENÍ V SILNIČNÍ CYKLISTICE

Silniční cyklistika, obzvláště pak výkonnostní a profesionální, patří mezi nejnáročnější sporty vůbec. Celková povaha sportu, doba trvání a intenzita nám říkají, ţe pro úspěšné provozování tohoto sportu je třeba udrţovat určitá výţivová pravidla. Vědecké studie zaměřené na výdej energie a výţivu v silniční cyklistice

37 se shodují, ţe cyklistika patří mezi sporty s nejvyšším energetickým výdejem a nutností kompenzace vyváţeným energetickým příjmem. [ 33, 42 ]

Silniční cyklisté potřebují dostatečný přísun makronutrientů, především sacharidů (před výkonem, během, i po výkonu). Dále pak dostatečný příjem vody a minerálních látek během výkonu. [ 24 ]

Poměr ţivin v silniční cyklistice dle Mandelové, Hrnčiříkové (2007)

Sacharidy: 55-60%

Tuky: 25-30%

Bílkoviny: 10-15%

Velmi významným faktorem je téţ načasování příjmu nutrientů a přizpůsobení denního reţimu cyklistickému tréninku či závodu. [ 1 ]

Ve vytrvalostních sportovních disciplínách se v přípravné fázi trénuje převáţně základní vytrvalost a tedy metabolismus tuků. Tréninkový efekt stoupá, kdyţ se člověk stravuje střídmě a tím nutí tělo nejen získávat energii z tuků, ale také sníţit hmotnost a zlepšit tak maximální schopnost vytrvalostního výkonu díky zvýšení relativní schopnosti příjmu kyslíku na kg tělesné hmotnosti. [ 12, 13 ]

Nejjednodušší výţivové směrnice pro vysoce hodnotnou stravu dle Konopky (2007):

- Před a po intenzivním vytrvalostním zatíţení zvýšit podíl sacharidů, upřednostňovat komplexní sacharidy před výkonem a jednoduché sacharidy po výkonu.

38 - Před a po tréninkových jednotkách zaměřených na sílu zvýšit podíl bílkovin, dbát na vysokou biologickou hodnotu a na nízkotučné proteinové potraviny.

- K vyloučení oxidačního stresu zvyšovat nejprve rozsah a teprve potom intenzitu.

- Dbát na stravu bohatou na antioxidanty

- Ztráty tekutin vyrovnávat podle potřeby

Zdroje energie při vytrvalostní zátěţí (silniční cyklistice) (viz obr. 4)

Prvních 15 vteřin je energetickým zdrojem ATP a kraetinfosfát, dále se na 2-3 minuty uvolňuje energie glykolytickou fosforylací za vzniku laktátu, který je později za přístupu kyslíku spalován a nesyntetizován na glukózu. Současně se rozvíjí další forma uvolňování energie a to oxidativní fosforylace, která je ekonomická a časově neomezená. Hlavním energetickým zdrojem jsou v prvních 20-30 minutách sacharidy. Postupně dochází ke spalování tuků. Jejich vyuţívání však závisí na několika faktorech, z toho nejvíce na intenzitě výkonu, která by neměla přesáhnout asi 60% maximálního výkonu (70-80% u trénovaných jedinců). Kromě sacharidů a tuků dokáţe organismus vyuţívat okrajově i aminokyseliny (asi z 10%), a to v případě, kdy je vyčerpáno asi 50% glykogenových zásob ve svalu. [ 2, 7, 8, 12, 14 ]

39 obr. 4 Energetické krytí [ 2, 8 ]

2.6.1 VÝŢIVA PŘED VÝKONEM

Strava před výkonem má dle Clarkové (2000) 4 hlavní funkce:

1. Zabránit hypoglykemii a jejím příznakům, které mohou komplikovat výkonnost.

2. Zklidnit ţaludek, zmírnit pocit hladu.

3. Dodat svalům energii, jak stravou přijatou předem, tak stravou přijatou do jedné hodiny před výkonem.

4. Zklidnit mysl vědomím, ţe tělo je energeticky dobře předzásobeno.

V posledních 3-4 dnech před závodem by měly být vybudovány glykogenové rezervy ve svalstvu a játrech podle principu sacharidové superkompenzace.

40 Sacharidová superkompenzace

Principem je v počátku téměř úplné vyčerpání svalového glykogenu fyzickou aktivitou a nízkým příjmem sacharidů s jeho následným doplněním a navýšením pomocí stravy bohaté na sacharidy a tréninkem s niţší intenzitou a kratší dobou trvání. Takto lze zvýšit zásoby svalového glykogenu ze 300 aţ na 500 g. Sacharidová superkompenzace má význam především pro aktivity trvající více neţ 2 hodiny. [ 1, 14 ]

Výţiva před výkonem by měla být převáţně sacharidová. Zde jiţ nedochází ke zvyšování zásob glykogenu, ale strava slouţí jako zdroj energie a k udrţení stálé glykémie. Poslední větší a pevné jídlo se podává 2-4 hodiny před výkonem v dávce 2-4g sacharidů na kg tělesné hmotnosti, málo tuku a asi 20g bílkovin. Vhodné jsou především sacharidy s niţším glykemickým indexem (pozor na vysoký obsah vlákniny!). Těsně před zátěţí je důleţité se vyvarovat většímu mnoţství jednoduchých cukrů, hrozí hypoglykémie, únava a ztráta výkonnosti. [ 14 ]

Příklady předzávodní stravy:

3 hodiny před závodem by se měla snídaně skládat z následujících potravin

Těstoviny, rýţe

Omeleta, šunka, sýr

Cereálie s jogurtem či mlékem

Ovesné vločky

Tousty, chléb, netučné pečivo s marmeládou, medem, margarínem

Čerstvý pomerančový dţus, káva nebo čaj

[ 24 ]

41 2.6.2 VÝŢIVA V PRŮBĚHU VÝKONU

V zásadě by měl kaţdý dobře trénovaný cyklista schopen ujet závod s co nejmenším mnoţstvím potravy. Dobře trénovaný metabolismus tuků a vysoce zaplněné sacharidové rezervy umoţňují dlouhé vytrvalostní výkony bez příjmu potravy. Přesto u závodů, které trvají přes 2-3 hodiny hraje závodní strava klíčovou roli. [ 12, 13 ]

Během výkonu je důleţité hradit ztáty vody a minerálních látek vhodnými iontovými nápoji (hypotonickými). Dále je nutno kompenzovat pocit hladu příjmem sacharidů v podobě ovoce, energetických tyčinek apod. Energie by se měla doplňovat dříve, neţ se dostaví pocit hladu a ţízně, přibliţně v 15-20 minutových intervalech v mnoţství 1g sacharidů/1kg hmotnosti/1hod. [ 14 ]

Příklady závodní stravy v cyklistice dle Konopky, 2007:

Banány, kousky jablek, sušené ovoce (fíky, meruňky), ovocné řezy

Musli tyčinky, energetické tyčinky

Rýţový koláč, krupicový koláč

Sendviče z vydlabaných housek plněné:

- Rýţovým nebo krupicovým koláčem

- Marmeládou nebo medem

- Rajčaty a sýrem/tvarohem

- Rajčaty a šunkou

- Mletým kuřecím masem

Na posledních 10 – 20 km před cílem nebo dlouhým kopcem: sacharidové koncentráty (ampulky, gely)

42 Jak je vidět výčet závodní stravy je pestrý. Nelze říct, ţe jedno jídlo je lepší neţ druhé. Záleţí na individuální volbě a zkušenostech. Cílem této pevné stravy není přímo stimulovat výkon, ale zaplnit ţaludek, předejít hladu, ztrátě výkonu a udrţet organismus konkurenceschopný. Zde si dovolíme menší poznámku a budeme mírně oponovat autorovi Konopkovi (2007). V případě stravy, která se podává v průběhu výkonu, bychom se vyhnuli hůře stravitelným potravinám typu kaseinové bílkoviny (tvaroh, sýry) a masa, které by mohli vést při nadměrné intenzitě k ţaludečním problémům a ztrátě výkonu. Pro udrţení odpovídající hladiny aminokyselin při závodě je vhodnější syrovátková bílkovina ve formě hydrolyzátu.

2.6.3 VÝŢIVA A REGENERACE PO VÝKONU

Výţiva po tréninku slouţí především k co nejkvalitnější a nejrychlejší regeneraci. Tu zajistíme dostatečným příjmem tekutin a ztracené energie. Po tréninku platí zásada, ţe nejdříve se doplňují ztracené tekutiny a minerální látky (isotonické či hypotonické nápoje – viz podkapitola Pitný reţim). Po zhruba 30 minutách se doplňuje energie, převáţně ze sacharidů s vysokým GI. Toto období je nejvhodnější pro doplňování zásob svalového a jaterního glykogenu. Večer jsou vhodné dvě večeře. První bohatá na bílkoviny (35-40g), buď v tekuté formě (doplňky stravy- syrovátková bílkovina) nebo v pevné (ryby, drůbeţ). [ 1, 14 ]

Příklad stravy po náročném vytrvalostním výkonu v dopoledních hodinách dle Mandelové (2007)

Oběd:

30-90 minut po výkonu, předtím dostatek tekutin

Polévka – krůtí či kuřecí vývar s těstovinou a zeleninou

Čtvrt kuřete s rýţí, míchaný zeleninový salát

43 Dţus

Svačina (2 hodiny po obědě):

Palačinky s dţemem či kompotovaným ovocem

1. večeře:

Losos, brambory, zelenina

2. večeře:

Rýţový nákyp s ovocem

44 3. DOPLŇKY STRAVY V SILNIČNÍ CYKLISTICE

V této kapitole si představíme základní dělení doplňků stravy nejvíce uţívaných v silniční cyklistice. Hlavním důvodem uţívání doplňků výţivy je snaha po rychlejší regeneraci a oddálení únavy, zvýšení objemu a intenzity tréninkových dávek, stabilizaci vnitřního prostředí a u některých koncentrátů snaha po uţití vyšších dávek některých ţivin zvláště bílkovin při menší zátěţi zaţívacího mechanismu. [ 18, 38 ]

Doplňky stravy jsou látky slouţící k doplnění výţivy. Jiţ z názvu je tedy patrné, ţe se jedná o látky, které slouţí pouze pro doplnění výţivy! Jídlo ve své přirozené podobě by mělo tělu přinášet většinu nezbytných ţivin. V cyklistice však nastávají situace, kdy příjem běţných potravin nelze v dostatečném rozsahu realizovat, ale přesto je potřebné zajistit dodávku energie a mikronutrientů. Jedná se hlavně o občerstvení při pohybové aktivitě, poslední výţivu před výkonem a první výţivu po jeho ukončení. Tento problém nám pomáhají řešit doplňky stravy. Sportovní svět je dnes zahlcen obrovskou nabídkou nejrůznějších více či méně účinných doplňků výţivy, protoţe se jedná o velmi výhodný obchod pro firmy nabízející tyto doplňky. Stejně tak je dobré si uvědomit, ţe některé doplňky dostupné na našem trhu mohou obsahovat zakázané substance nebo naopak nemusí obsahovat uvedené látky v deklarovaných mnoţstvích. V obou případech se jedná o podvod, v tom prvním případě dokonce fatální pro kariéru sportovce. Proto je vhodné maximálně obezřetně zváţit uţívání těchto preparátů, ověřit si jejich bezpečnost a důvěřovat jenom dlouhodobě zavedeným a kvalitním firmám, disponujícím vlastním výzkumem. [ 5, 6, 16 ]

Doplňky stravy se rozumí potraviny určené k přímé spotřebě, lišící se od potravin pro běţnou spotřebu vysokým obsahem vitaminů, minerálních látek nebo jiných látek s nutričním nebo fyziologickým účinkem a které byly vyrobeny za účelem doplnění běţné stravy pro spotřebitele na úroveň příznivě ovlivňující zdravotní stav a které se uvádí do oběhu pouze s označením účelu jejího pouţití (dle zákona č. 456/2004 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích). Potravní doplňky jsou

45 pak dle stejného zákona definovány jako nutriční faktory (vitaminy, minerální látky, aminokyseliny, specifické mastné kyseliny, extrakty a další látky s významným biologickým účinkem). Vyhláška č. 446/2004 Sb., pak v souladu s právem Evropského společenství stanovuje poţadavky na doplňky stravy a na obohacování potravin potravními doplňky. O schvalování doplňků výţivy rozhoduje Ministerstvo zdravotnictví na základě posudku ze Státního zdravotního ústavu o zdravotní nezávadnosti, doporučeném dávkování a vymezení okruhu uţivatelů. Dále se opírá o výsledky z laboratorního vyšetření, ale jiţ neschvaluje text a údaje na etiketě, vyjma dávkování a omezení. Obvykle se také nekontroluje zda obsah účinné látky odpovídá deklarovanému mnoţství. [ 5, 14, 16 ]

Základní formy potravních doplňků a doplňků stravy

Tobolky (kapsle) – jsou vyrobeny většinou z celulózy, ţelatiny nebo chitinu, obsahují uvnitř sypkou směs nebo tekutinu.

Tablety – různé typy (cucavé, šumivé, rozpustné). Potahované tablety jsou potaţené různými látkami na ochranu před působením ţaludečních šťáv.

Ţvýkací plátky – výjimečné pouţití.

Pastilky (ţvýkací tablety) – většinou jen dětské multivitaminy, nevhodné pro vysoce koncentrovaná a účinná farmaka.

Tablety a kapsle s prodlouţeným účinkem - nejmodernější a velmi účinná aplikace látek, farmak a doplňků. Kaţdá účinná látka, sloţka je obalena vrstvou rostlinné ţelatiny. To zajišťuje ochranu pře ţaludečními šťávami a pozvolnější vstřebávání. Nehrozí tak třeba jednorázové přehlcení, nevyuţití a vyloučení účinných látek.

Prášková forma – klasická, jednoduchá. Riziko hrudkovatění a vlhnutí.

46 Tekutiny – různé formy tekuté výţivy (aerosol ve formě spreje, gely, kapky, tinktury, sirupy, koncentráty). Výhodnější oproti tabletám díky snadnější vstřebatelnosti.

Koloidy – velmi pokroková forma, většinou koloidní roztoky vitaminů a minerálních látek. Na první pohled obyčejná tekutina, lišící se však fyzikální formou rozpuštěných látek. V koloidu obsaţené látky jsou přítomny ve formě mimořádně malých částeček řádově menší neţ viry, které se vţdy na čas shlukují.

Micely – specifická technologie zvaná micelizace , je proces, který uzavře konkrétní látku do miniaturní kuličky (micely), která je na povrchu hydrofilní. Takto připravená micela zvyšuje vstřebatelnost např. látek rozpustných v tucích z 5-25% na 50-90%!!! Tento proces pochází z USA, kde je patentován.

Gely, masti, krémy – určeny k lokální aplikaci

[ 5 ]

Dělení doplňků stravy

Vhledem k obrovskému mnoţství doplňků stravy a mnohostrannému vyuţití jednotlivých potravních doplňků neexistuje ţádné jednotné dělení. Vţdy záleţí na konkrétním úhlu zkoumaného pohledu a poté řazení doplňků do jednotlivých kategorií. V obchodech se sportovní výţivou se tedy můţeme setkat s komerčními a zjednodušenými názvy jako „spalovače tuku“, „anabolizéry“ apod. Zde se jedná o uměle vytvořené kategorie cíleně zasahující širokou neodbornou veřejnost. Látky řazené do těchto kategorií obvykle vykazují více či méně očekávané účinky, avšak my se zaměříme na konkrétní zacílení pro podporu výkonu v silniční cyklistice. Proto se zde nesetkáme s těmito obecnými názvy, protoţe spalování tuku, nabírání hmotnosti a další nepatří mezi primární cíle.

47 Řadit je tedy budeme dle vyuţití v přípravném a závodním období, v pouţití na podporu výkonu před a při výkonu, stejně tak na podporu regenerace po výkonu a dále na obecně prospěšné doplňky vhodné pro pouţití v silniční cyklistice.

3.1 DOPLŇKY STRAVY V PŘÍPRAVNÉM OBDOBÍ

Hlavním cílem silničních cyklistů v přípravném období je budování základní aerobní vytrvalosti formou delších tréninků s niţší intenzitou zátěţe a následně také silové vytrvalosti s vyšším nasazením. V přípravném období je přínosné přidat k základnímu jídelníčku následující suplementy:

Základní suplementy

Iontové nápoje:

Spolu s vodou přináší energii v podobě rychlých a středně rychlých sacharidů, nejdůleţitější minerální látky, stopové prvky a vitamíny. Vyuţíváme jich v přímém průběhu tréninku. Výrobky pro přípravu iontového nápoje se prodávají v podobě instantních prášků nebo tekutých koncentrátů. Dle intenzity zátěţe, teploty a vlhkosti vzduchu z nich získáváme hypo či isotonické roztoky s 3 aţ 5% koncentrací sacharidů (viz 2.5 Pitný reţim) [ 1, 15 ]

Sacharido-proteinové přípravky:

Tyto přípravky je moţno rozdělit na tři základní skupiny:

Gainery (do 40 % bílkovin)

Proteino – sacharidové přípravky s rovnoměrným obsahem (40-60 % bílkovin)

Proteinové přípravky (více jak 60 % bílkovin)

48 Tyto nápoje lze konzumovat samostatně nebo jako přílohu k běţným potravinám. Bezprostředně po výkonu připadá v úvahu jen pouţití nízkoproteinového gaineru v poměru sacharidy : proteiny cca 3-4:1. [ 7 ]

Připravený roztok (prášek rozpuštěný ve vodě) obsahuje směs bílkovin a sacharidů, s minimálním zatíţením tuků. Název „gainer“ pochází od bodybuilderů, kterým proteino - sacharidové suplementy pomáhají vytvářet potřebné anabolické prostředí podporující hypertrofii svalové hmoty. Naprosto stejné přípravky jsou však velmi přínosné i pro vytrvalce. Těm ovšem gainery pouze doplňují sacharidové rezervy a podporují regenerační procesy v těle. Vytrvalcům po gainerech svalová tkáň neporoste. K tomu by museli omezit aerobní aktivity a naopak pravidelně zařazovat těţké silové tréninky v posilovně. Nejdůleţitějším okamţikem pro konzumaci gaineru jsou první minuty po ukončení zátěţe – nápoj je vhodné vypít 10 aţ 15 minut po ukončení výkonu. Vedle tekutin tělu přinese sacharidy určené pro zahájení restaurace vyčerpaných glykogenových zásob, rychle stravitelné bílkoviny pro ochranu svalové tkáně a materiál pro reparaci mikrotraumat svalových vláken způsobených fyzickou aktivitou. Přirozenou součástí gainerů jsou také nepostradatelné minerální látky, stopové prvky a vitamíny. Moţnost pouţití gainerů je také v podobě posledního předtréninkového občerstvení (cca 45-60 min před zahájením aktivity) nebo jako doplněk sacharidů a bílkovin ke svačinám či snídaním. Jsou-li energetické zásoby opravdu výrazně vyčerpány, je vhodné gainer zařadit rovněţ v pozdních večerních hodinách – ve formě druhé večeře. [ 7, 15 ]

Energetické gely a tablety

V průběhu dlouhých objemových tréninků vţdy dochází k výraznému (ne-li totálnímu) vyčerpání glykogenových zásob. Pomocí iontových nápojů doplnit poţadované mnoţství cukrů nezvládneme. K nim je třeba přidat další energetický zdroj. V pořadí rychlosti se po iontových nápojích nachází energetické gely a tablety. Jedná se o směsi rychlých a středně rychlých cukrů (glukóza,

49 maltodextrin, sacharóza, isomaltulóza, fruktóza), u některých výrobků obohacených o BCAA, popř. taurin. Od druhé hodiny trvání aktivity je třeba přidat v průběhu kaţdých 60 minut 1/2 aţ 1 celou tubu gelu, která tělu dodá 10 aţ 25 gramů sacharidů. Uţitý gel či tabletu je vţdy dobré zapít vodou nebo iontovým nápojem. [ 1, 15 ]

Energetické/sacharidové tyčinky

Výšlap trvající do 180 minut lze zvládnout na iontovém nápoji, gelu a ovoci. Aktivity delší, však vyţadují další, koncentrovanější a pomalejší zdroje energie. Ideálním řešením je aplikace energetických tyčinek bohatých na sacharidy. Jedna tyčinka přinese 25-30 g sacharidů, bez zbytečné zátěţe trávicího traktu bílkovinami, tuky a vlákninou. Někteří výrobci přidávají do energetických tyčinek také malé mnoţství větvených aminokyselin (BCAA) a „rychlých“ tuků - MCT. Běţná dávka je 1 tyčinka spotřebovaná během kaţdých 60 a 90 minut (záleţí také na příjmu ostatních energetických zdrojů). [ 7, 15 ]

L-karnitin

Nesportující jedinci si plně vystačí se svým vlastním karnitinem syntetizovaným játry, ledvinami a karnitinem přijímaným v potravinách (maso, ryby). Vlivem déle trvající zátěţe v aerobním pásmu u cyklistů a ostatních vytrvalostních sportovců však stoupají poţadavky na transport mastných kyselin přes mitochondriální membránu buněk. Karnitin je v tomto procesu klíčovým prostředníkem. Je-li trénink postaven na objemech v niţších intenzitách, tuky představují hlavní energetický zdroj pro pracující svaly. Karnitin zajistí přenos mastných kyselin do mitochondrií, ve kterých dojde k jejich finálnímu zuţitkování tvorbou molekul ATP. Karnitin je vhodné uţívat cca 30 minut před tréninkem (trvajícím déle neţ 60 minut) v mnoţství 1000 aţ 1500 mg (čistého L-karnitinu). [ 5, 6, 14, 15, 16 ]

50 Acetyl-L- karnitin

Je derivát L-karnitinu, který je navázán na acetylovou skupinu a tím daleko snadněji proniká do buněk a do mozku, kde se podílí na tvorbě acetylcholinu. Tudíţ nejenom podporuje vyuţití tuků pro tvorbu energie, ale téţ podporuje regenerační schopnosti mozku, brání degeneraci nervových buněk a omezuje dopad stresu a únavy, vzniklých z důsledku fyzické a psychické zátěţe. [ 5, 6 ]

Nadstavbové suplementy

MCT

Jedná se o tuky se středně dlouhými řetězci mastných kyselin (Medium Chain Triacylglycerols). Jejich předností je, ţe se vstřebávají a zuţitkovávají v těle mnohem rychleji neţ běţné tuky s delšími uhlíkatými řetězci. MCT poskytují ve stejném objemu 2x více energie neţ sacharidy. Po jejich uţití nehrozí riziko reaktivní hypoglykémie. Příjem vyššího mnoţství MCT však můţe způsobit bolesti břicha aţ průjem. Proto je dobré nepřekračovat jednorázovou dávku cca 20 g MCT (je vhodné začít nejdříve od malého 5 g mnoţství, postupně přidávat a sledovat reakce zaţívacího trakt). MCT se vyplatí při dlouhých trénincích (nad 2,5 hod trvání). Jako doplňkový, alternativní zdroj energie šetří glykogenové zásoby a pomáhají tak udrţet dostatečné mnoţství svalového i jaterního glykogenu po dlouhou dobu výkonu. S MCT se můţeme setkat v podobě samostatných výrobků – oleje, či v podobě energetických tyčinek. V malém mnoţství se také vyskytují v gainerech (proteino-sacharidových přípravcích). MCT je nejvhodnější uţívat společně s posledním předtréninkovým jídlem nebo gainerem vypitým nejpozději 1 hod před výkonem. [ 5, 14, 15 ]

51 BCAA

Aminokyseliny s rozvětveným řetězcem (Branched Chain Amino Acids) – valin, leucin a izoleucin patří mezi další alternativní zdroje energie, které jsou při intenzivních a dlouhých aerobních aktivit uţitečné. Tyto aminokyseliny po upuštění gastrointestinálního traktu neabsolvují v játrech sloţité metabolické úpravy (tak jak je tomu běţně u ostatních AK), ale putují krevním oběhem velmi rychle do svalů, kterým v případě potřeby poskytnou k zuţitkování svůj uhlíkatý skelet – dodají energii. Svým dílem tak také pomáhají chránit drahocenné glykogenové zásoby. BCAA se nachází buď jako samostatný výrobek – tj. v koncentrované podobě (prášek, ampule) nebo jako (symbolický) přídavek v gelech a tyčinkách. Před dlouhodobějším výkonem je doporučováno uţití 3-5g BCAA 30 min před výkonem pro výsledný efekt. BCAA v gelech a tyčinkách je moţno přijímat v průběhu výkonu a po dojetí je moţné téţ uţít další 3-5 g v rámci prvního potréninkového občerstvení (spolu s gainerem či dţusem). Co se týče předávkování, klinické studie prokázaly, ţe ideální mnoţství je aţ 16g denně, nejlépe však rozloţených do několika dávek. Jednorázová dávka před výkonem vyšší neţ 10g můţe způsobit naopak útlum. [ 5, 7, 14, 15, 38 ]

Glutamin

Tělo cyklisty je pravidelně vystavováno fyzickému stresu v podobě dlouhých a náročných tréninků. Rozumné mnoţství pohybu má jistě pozitivní vliv na imunitní funkce organismu. Je-li však zátěţ výraznější, dochází naopak k poklesu obranyschopnosti těla. Glutamin je aminokyselinou, která podporuje imunitní funkce organismu. Představuje nejdůleţitější zdroj energie pro buňky tenkého střeva, ve kterých se nachází hlavní část našeho imunitního systému. Dále pak glutamin chrání před vyčerpáním jaterní glutation, významný antioxidant v těle a je důleţitou součástí směsí aminokyselin k regeneraci svalové hmoty a ke stimulaci její novotvorby. V zimním období a v předjaří, kdy je nebezpečí respiračních onemocnění největší, je výhodné zajistit dostatečnou výţivu imunitních buněk pomocí zvýšeného příjmu glutaminu. Nejen z těchto důvodů,

52 ale také pro podporu regeneračních procesů je vhodné uţívat 3 aţ 5 gramů čistého L-glutaminu. Nejlépe 10 - 15 minut po ukončení tréninku, v podobě samostatného přípravku se 100 % obsahem glutaminu. [ 5, 14, 15 ]

Souhrn doplňků stravy v přípravném období uvádíme v tab. 10. tab. 10 Doplňky stravy v přípravném období

Suplementy základní Užití Suplementy Užití nadstavbové

Iontové nápoje Před, při a po výkonu BCAA Před, při a po výkonu

Sacharido – proteinové Před a po výkonu MCT Před a při výkonu nápoje

Energetické gely a Při výkonu Glutamin Po výkonu tablety

Energetické tyčinky Před, při a po výkonu

L-karnitin Před výkonem

3.2 DOPLŇKY STRAVY V ZÁVODNÍM OBDOBÍ

S příchodem závodního období dochází ke změnám na úrovni celkové kilometráţe a intenzity tréninků. Vše se podřizuje dosaţení maximální výkonnosti, která vyvrcholí nejdůleţitějším závodem (závody) sezóny. Tréninky bývají kratší, ale intenzivnější. Na to reaguje také výţiva i suplementační plán. Při trénincích v závodním období většinou ustupují do pozadí energetické tyčinky (tréninky nejsou na tolik dlouhé, aby mělo smysl je vyuţívat). Při krátkých tréninkových jednotkách, kde maximum energie je hrazeno ze sacharidových zdrojů, nenajdou plnohodnotné uplatnění ani karnitinové přípravky a MCT tuky. Nadále však platí uţívání iontových nápojů, gainerů, energetických gelů a tablet,

53 BCAA a glutaminu v plné míře. K těmto výrobkům je uţitečné přidat také suplementy s „povzbuzujícími“ účinky, jako jsou například kofein, kreatin či NOS systémy na bázi argininu.

Kofein

Kofein je látka, která je kvůli historicky dlouhodobému a rozšířenému uţívání povaţována za společensky přijatelnou. Kofein se vyskytuje v listech, plodech a semenech téměř 63 rostlin (z nichţ asi nejznámější je guarana) [ 5 ]

Pro mnoho lidí je kofein a příbuzné látky theofylin a theobromin součástí kaţdodenní stravy. Pro sportovce byl však aţ do roku 2004 na seznamu zakázaných látek s přesně určenou koncentrací v moči. Kofein má totiţ v organismu řadu účinků, včetně stimulace centrálního nervového systému, srdečního svalu a stimulace uvolnění a aktivity adrenalinu. Kofein je součástí kávy, Coca-coly a energetických drinků. Vedle těchto „klasických“ zdrojů kofeinu je také kofein obsaţen v doplňcích stravy v koncentrované podobě kapslí nebo v niţších koncentracích obsaţený v roztocích a gelech. Účinek kofeinu nastává jiţ za 20-30 minut po jeho uţití. Doba jeho působení trvá u většiny jedinců 1 aţ 2 hodiny (v případě pouţití výtaţku z guarany místo levnějšího syntetického kofeinu je nástup účinku pomalejší a vydrţí déle). Dávkování je velmi individuální. U dětí nebo jedinců, kteří běţně neuţívají kofein ve svém jídelníčku, stačí dávka jiţ okolo 40 mg k výraznějšímu účinku. Plně postačující dávka je 100 aţ 150 mg čistého kofeinu (odpovídá 1 aţ 2 šálkům kávy) před výkonem. Maximální mnoţství by nemělo překročit 300 mg denně. Pak jiţ nedochází k výraznějším stimulačním účinkům, ba naopak se začínají více projevovat vedlejší účinky kofeinu, jako jsou například močopudnost, neklid, třes, bušení srdce a snadný vznik závislosti. Pravidelné uţívání vede ke vzniku tolerance, běţné dávky proto začínají postupně méně působit. Je ideální kofein brát při důleţitých závodech, nikoliv v průběhu celého závodního období. [ 5, 15, 17, 38 ]

54 Kreatin

Je výborným doplňkem pro sprinterské typy závodníků. Jedná se o sloučeninu, která je základním stavebním kamenem kreatinfosfátu. Při rozpadu kreatinfosfátu (CrP) dochází k uvolnění molekuly fosforu, která se váţe s ADP (adenosindifosfátem) a společně utváří ATP (adenosintrifosfát) – přímý zdroj energie pro všechny tělesné buňky. Čím více má cyklista ve svalech kreatinfosfátu, tím lépe dokáţe vytvářet další a další molekuly ATP. Vyplatí se mu to při spurtech, únicích a všech prudkých stoupáních kratšího trvání. Maximální výkon dosáhne celkově vyšších hodnot a vydrţí o 10-20 vteřin déle neţ v případě nízkých kreatinových zásob. Jistou výhodou suplementace kreatinem u cyklistů je také větší mnoţství vody obsaţené uvnitř svalových buněk. Kreatin doslova táhne do buněk vodu. Čím lépe je svalová buňka zavodněná, tím déle vydrţí v dostatečně hydratovaném stavu a pozitivně se to podepíše na jejím výkonu. V průběhu uţívání kreatinu můţe díky tomuto nasycení svalových buněk vodou stoupnout tělesná hmotnost o 1-3 kg. Jedná se však jedině a pouze o vodu, navíc tolik potřebnou a uţitečnou vodu nitrobuněčnou. Nicméně k tomuto efektu dochází převáţně při uţívání v silových sportech, kde se kreatin uţívá v několika fázích, nepřetrţitě delší periodu. V případě cyklistiky je spíše doporučováno jednorázové pouţití 2-5 g opět před důleţitým závodem či silovým tréninkem. [5, 7, 15 ]

Arginin

Je semiesenciální aminokyselina, která vyţaduje zvýšenou pozornost, nejen u sportovců. Je součástí více neţ poloviny všech bílkovin v lidském těle a je nutná pro tvorbu růstového hormonu. V posledním desetiletí se význam této aminokyseliny ještě zvýšil a to s objevením jeho dalších funkcí. Zejména fakt, ţe arginin je prekurzorem oxidu dusnatého NO s významným dopadem na regulaci krevního tlaku a průtoku krve řadou orgánů (za tento objev byla v roce 1998 udělena Nobelova cena). Účinkem oxidu dusnatého dochází k relaxaci buněk hladkých svalů cévní stěny, čímţ dochází k vazodilataci („roztáhnutí“) cév -

55 následnému zvýšení průtoku krve a v ní rozpuštěného kyslíku, ţivin ke svalům, (penisu) a srdci. Vlivem NO dochází také ke sníţení rizika tvorby krevních sraţenin, k podpoře motility střev a ke zvýšení imunitních reakcí těla. Dávkování je individuální, doporučuje se před výkonem 3 gramy argininu ve formě A-AKG (arginin alfa keto glutarát). Dají se uţít také 3 gramy po výkonu, které intenzivně zlepší regeneraci. Nejnovější preparáty jsou jiţ zaloţeny na tzv. NO a NOS systémech, kdy je díky enzymům stimulována produkce oxidu dusnatého z argininu po delší časový úsek. Efekt „napumpování“, zvýšený průtok krve a lepší transport ţivin je tím zajištěn po celou dobu výkonu. [ 5, 7, 15, 16 ]

Souhrn doplňků stravy v závodním období uvádíme v tab. 11

tab. 11 Doplňky stravy v závodním období

Suplementy základní Užití Suplementy Užití nadstavbové Iontové nápoje Při výkonu BCAA Před, při a po výkonu Sacharido-proteinové Před a po výkonu MCT Před a při výkonu nápoje Energetické gely a Při výkonu Glutamin Po výkonu tablety kofein Před a po výkonu Kreatin Před a po výkonu L-karnitin Před výkonem NOS systém Před a po výkonu

3.3 DALŠÍ VŠEOBECNĚ PROSPĚŠNÉ DOPLŇKY STRAVY

V této kapitole zmíníme další velmi prospěšné doplňky stravy pro silniční cyklisty, které by měly být konzumovány v případě jejich nedostatku pro podporu výkonu, regenerace či ochrany zdraví.

56 Antioxidanty

Sportovci potřebují při tréninku a závodě 4-8 krát více kyslíku neţ v klidovém stavu. Zhruba 2-3% kyslíku se vyskytuje ve formě volných radikálů. Oxidační stres vzniká, kdyţ je organizmus poškozen nadměrnou produkcí agresivních kyslíkových radikálů. K tomu dochází u příznivců masového sportu a sportu pro zdraví, kteří trénují příliš intenzivně, aniţ by předtím trénovali podle principu pozvolnosti a dali tak antioxidačnímu ochrannému systému čas se projevit. U výkonnostních a vrcholových cyklistů k tomu dochází zase tehdy, kdyţ trénují s vysokou intenzitou a velkými objemy, především ve vyšší nadmořské výšce, při silném UV záření nebo sníţené vrstvě ozonu. Dále pak u všech při nedostatku vitaminů, minerálních a jiných látek, které jsou součástí ochranného systému proti volným radikálům. [ 12, 13 ]

Dle dostupných pramenů [ 5, 6, 12, 13, 16 ] do této kategorie patří:

Vitamin C (Ester – C) – dávkování 250-1000 mg dlouhodobě

Vitamin A – 10-30 mg (dlouhodobě jen 10 mg)

Vitamin E (DeltaGold – delta tokotrienoly) – 100-400mg

Selen – 50-150 mcg dlouhodobě

Mangan – 1 mg dlouhodobě

Zinek – 10-30 mg dlouhodobě

Fytochemikálie – látky obsaţené v ovoci, zelenině, zrninách, luštěninách

Karetonoidy (Alfa-karoten, Beta-karoten, Kryptoxantin, Lykopen, Lutein, Zeaxanthin)

Flavonoidy (Katechiny – zelený čaj, hroznové a červené víno, Resveratrol, Protokyanidiny a antokynidiny (Pyknogenol)

Isoflavony (Genistein , Daidzein – oba v sóji)

Koenzym Q10 – 30-150 mg dlouhodobě

57 ALA – kyselina alfa lipoová

Quercetin

Katechiny (extrakt ze zeleného čaje)

Flavoglykosidy (extrakt z Ginkgo Biloba)

Esenciální mastné kyseliny

Omega – 3 (EPA, DHA) – např. rybí olej

CLA – konjugovaná kyselina linolová

CLA je polynenasycená mastná kyselina, která je přirozenou součástí lidského organismu. V přírodě se vyskytuje prakticky jen v ţivočišných tucích. Doplňky stravy s obsahem CLA se však vyrábí ze slunečnicového a lněného oleje, přestoţe to nejsou nejbohatší zdroje. Jsou však nejekonomičtější.

Mezi nejvýznamnější funkce CLA patří:

1. urychlení metabolismu

2. uvolňování tukových zásob a zabránění jejich zpětnému usazování díky aktivaci specifických enzymů

3. Sníţení cholesterolu v krevní plazmě

4. Zvýšení aktivity inzulinu

Doporučení dávkování se pohybuje minimálně 500-1000 mg denně, v případě sportovců je pravidlem 3000 mg denně. [ 5, 6, 16 ]

Kloubní výţiva

Do této kategorie patří doplňky stravy, které jsou určeny pro ochranu, regeneraci a podpůrnou léčbu kloubních onemocnění (glukosamin, chondroitin, MSM

58 (methylsulfonylmethan), kolagenní bílkovina (ţraločí, rybí, vepřové a hovězí chrupavky), extrakt z Boswelie. [ 5, 15]

Závěrem této kapitoly je nutno konstatovat, ţe při rozhodnutí pouţívat doplňky stravy bychom se měli řídit zdravým rozumem. Ukázali jsme si, ţe toto rozhodnutí můţe být plně oprávněné v daných situacích, proto nelze doplňky stravy komplexně odsuzovat. Nicméně je důleţité mít neustále před očima komplexní výţivové doporučení v daných stádiích výkonu a z tohoto vycházet. Snaţit se naplnit tato doporučení pestrou a zdravou stravou, tam kde to není moţné, pomoct si doplňky stravy. Je třeba se ale vyvarovat neuváţené suplementaci slepým kombinováním všech moţných doplňků, kde můţe snadno dojít k nějaké fatální chybě.

.

59 4. DOPING V SILNIČNÍ CYKLISTICE

V této kapitole se dostáváme jiţ do nejvyšší úrovně podpory sportovního výkonu. Pro rekreačního cyklistu do tzv. zapovězené zóny. Pro některé profesionální sportovce ovšem tato zóna je denním chlebem, rutinou, bez které si nedokáţí svou kariéru představit. Vrcholová cyklistika je ve skutečnosti jenom špičkou ledovce, ale díky zájmu médií, sponzorů a celé široké veřejnosti je odrazem celé cyklistiky a jejího společenského vnímání. Silniční cyklistika je disciplínou, kde o výsledku rozhodují v první řadě faktory kondiční. Tudíţ je zde velký předpoklad, ţe stimulace těchto faktorů pomocí podpůrných prostředků povede i k celkovému lepšímu výsledku. Cyklistika je sportem, který vévodí spolu s atletikou a fotbalem ţebříčkům co do počtu dopingových kontrol, pozitivních dopingových nálezů a největším skandálům mezi olympijskými sporty [ 29 ]

A to vrhá obrovský stín na tento sport. Není se však čemu divit. Stačí se ohlédnout do nedávné historie, podívat se do výsledkových listin na naše nedávné idoly či vítěze nejslavnějších závodů a zjistíme, ţe u většiny vítězů si nemůţeme být jisti „čistotou“ dosaţeného výsledku. (viz příloha č. 1).

Tato skutečnost je dána především vývojem společnosti, který nejde zastavit. Vyvíjíme nové léky proti různým nemocem, některé z nich se pak začnou zneuţívat za jiným účelem, neţ ke kterému byly původně určeny. A tímto způsobem vţdy vznikají nové a nové dopingové látky nebo metody, které jsou v té době neodhalitelné, protoţe nejsou známé a nikdo je nehledá. Takţe zákonitě i antidopingový systém musí procházet vývojem.

Fakt, ţe silniční cyklistika patří mezi nejvíce zasaţené sporty dopingem je velmi důleţitý. Nicméně pro spásu tohoto sportu je ještě důleţitější fakt, ţe hlavní představitelé tohoto sportu (Mezinárodní cyklistická federace UCI) s tímto chtějí bojovat. Na rozdíl od jiných federací. Silniční cyklistika totiţ patří mezi průkopníky v celosvětovém boji proti dopingu. Nejenom jiţ zmíněným počtem dopingových kontrol, ale téţ komplexnějším systémem v boji proti dopingu a zavedením tzv. biologických pasů (viz podkapitola 4.5)

60 4.1 CHARAKTERISTIKA DOPINGU

Definice dopingu

Doping je definován jako jev, při němţ dochází k porušení jednoho nebo více antidopingových pravidel. Proto je nejen důleţité si hlídat sloţení výţivových prostředků a léků, ale také znát a rozumět antidopingovým pravidlům, která vymezuje Světový Antidopingový Kodex.

Antidopingová pravidla jsou porušena tehdy, kdyţ:

1) Je prokazatelná přítomnost zakázané látky, jejích metabolitů nebo indikátorů ve vašem těle.

2) Pouţijete nebo se pokusíte pouţít zakázanou látku nebo metodu.

3) Odmítnete dostavit nebo se nedostavíte k odběru vzorku bez náleţitého důvodu po výzvě nebo se jinak vyhnete dopingové kontrole.

4) Porušíte poţadavky týkajících se dostupnosti sportovce pro kontrolu mimo soutěţ.

5) Podvádíte nebo se pokusíte podvádět v průběhu dopingové kontroly.

6) Máte v drţení zakázané látky a látky umoţňující zakázané metody.

7) Nelegálně nakládáte s jakoukoliv zakázanou látkou nebo látkou umoţňující zakázané metody.

8) Podáváte nebo se pokoušíte podávat zakázané látky nebo aplikovat zakázané metody sportovci. [ 22 ]

Osobnost sportovce a doping

Ve sportovním vývoji jedince můţeme rozeznat čtyři stadia, pro něţ jsou určující vzájemná souvislost a podmíněnost dispozic vrozených a získaných vlastností.

61 1. Stadium prvotního hledání – charakteristické pro začátek sportovní kariéry, z hlediska dopingu nebývá toto stadium problematické, i kdyţ zde můţe mít kořeny, jestliţe se výrazně postaví proti sobě ambiciózní cíle mnohdy podporované rodiči a skutečné dispozice (fyzické i psychické) k výběru sportovní aktivity

2. Stadium výběrového uplatnění – je spojeno s růstem výkonnosti a úspěšnosti. Dochází ke specializaci, s dosahováním úspěchů se vyvíjí aspirace k vyšší úrovni výkonnosti provázené vyšším tréninkovým úsilím. Mohou se však také dostavit první neúspěchy, prohry, stagnace a zklamání. Podle toho bývá přijímáno i řešení v podobě zanechání sportovní činnosti nebo vzdání se dalších výkonnostních cílů. Můţe však dojít i k hledání cest, které se nabízejí jako snazší. Doping je v tomto stadiu nabízen jako moţné řešení bez ohledu na negativní následky.

3. Stadium sportovního mistrovství – představuje vrchol ve sportovní kariéře. Uspokojení potřeby pohybu ustupuje cílevědomému úsilí po dosaţení maximální výkonnosti a preferování jediného cíle, kterým je vítězství. Tyto silné vnitřní motivy jsou stimulovány získáním společenské prestiţe a ekonomického profitu. Při nezvládnuté sebereflexi dochází aţ k pocitu výjimečnosti a nadřazenosti. Toto stadium je z hlediska dopingové problematiky nebezpečné hned ze dvou hledisek. Za prvé při stále stoupající výkonnosti můţe nastat pocit zdánlivého neuspokojení vysokých ambicí na dosahování vítězství, za druhé můţe docházet k tomu, ţe se v určitém období dostaví stagnace, ne-li pokles výkonnosti. V takových případech je také dopingová dopomoc vyhledávaným prostředkem k záchraně.

4. Stadium sportovní recese - nastává v závěru sportovní kariéry. Příčinou je přirozené opotřebení organizmu spíše funkční neţ tělesné, které však nedovoluje dále rozvíjet výkonnost. Toto můţe být doprovázeno negativními psychickými jevy, ztrátou sebedůvěry, v krajním případě k destrukci osobnosti. V takových případech mohou přetrvávat ambice na

62 znovuoţivení výkonnosti a při nekritickém přístupu i hledání opory v podpůrných prostředcích dopingového charakteru. [ 18 ]

Možnosti použití zakázaných látek

Zakázané látky jsou obvykle uţívány ve formě tablet či roztoků, některé jsou určeny k aplikaci injekcí nebo infuzí. Vzhledem k tomu, ţe většina zakázaných látek nemá výraznou chuť, barvu nebo zápach, je technicky velice snadné jejich podání, které sportovec nemůţe nijak ovlivnit. Tato skutečnost má naprosto zásadní význam pro zaujetí objektivního stanoviska k současnému systému boje proti dopingu. K pozitivnímu nálezu zakázané látky je tak moţné dospět několika způsoby, zde jsou některé z nich:

1. Vědomý doping – sportovec dopuje zcela vědomě, se zřejmým cílem získat výhodu podvodem. Jde o případ jistě velmi častý, pokud se prokáţe, zaslouţí řádné odsouzení.

2. Omyl – sportovec v důsledku omylu vlastního nebo druhé osoby poţije zakázanou látku. Například pouţije běţně dostupný lék proti bolesti nebo astmatu, který mu předepíše doktor, ale neuvědomí si, ţe obsahuje nějakou látku, která je na dopingovém seznamu.

3. Náhoda – zakázaná látka se dostane do těla sportovce zcela náhodným způsobem. Např. ze závadného doplňku stravy, který obsahuje zakázanou substanci, která není uvedena na etiketě nebo jiné i kurióznější případy (anabolické steroidy a hormony v mase či testosteronové masti).

4. Dopování sportovce „dobrý úmysl“ – sportovci je podávána zakázaná látka například lékařem, trenérem či manaţerem, bez jeho vědomí a způsobem, kterému nemůţe zabránit, s cílem zlepšit jeho sportovní výkonnost.

5. Dopování sportovce „zlý úmysl“ – sportovci je podávána zakázaná látky bez jeho vědomí, opět způsobem, kterému se nemůţe účinně bránit,

63 s cílem poškodit dopingovým skandálem jeho, tým, sponzora nebo se mu pomstít.

6. Nátlak – sportovec je nucen přijímat zakázané látky pod hrozbou ztráty angaţmá, zákazu činnosti na atraktivních sportovních soutěţí apod. (dříve u většiny sportovců, kteří byli zařazeni do programu státem řízeného dopingu, dnes ideologický nátlak je nahrazen nátlakem ekonomickým, například získání smlouvy u profesionální cyklistické stáje bývá často podmíněno souhlasem sportovce s uţíváním různých podpůrných prostředků (viz skandál Festina na Tour de France 1998)

7. Nedbalost – sportovec nechce pouţívat zakázané látky, neprovádí však kontrolu léků, doplňků stravy a je prostě nedbalý

8. Nevědomost – sportovec nechce přijímat zakázané látky, ale vůbec neví, například proto, ţe nemá dostatečné vzdělání, ţe mezi léky nebo doplňky se vyskytují zakázané látky

9. Vrozeně zvýšená hladina zakázané látky – jde o ojedinělé případy, které však také nelze vyloučit

10. Odmítnutí nebo nedostavení se k dopingové kontrole – za prokázaný doping je povaţován i stav, kdy sportovec odmítne odevzdat vzorek moči nebo se na kontrolu nedostaví. Situace je to kuriózní v tom smyslu, ţe v těle sportovce není zjištěna ţádná zakázaná látka, ani tam doopravdy být nemusí. Pozitivní nález je vyhodnocen na základě podezření

11. Technické pochybení či selhání lidského faktoru - při odběru či zpracování vzorku moči, způsobené vědomě či z nedbalosti. [ 10 ]

64 4.2 DĚLENÍ DOPINGU

4.2.1 LÁTKY A METODY ZAKÁZANÉ STÁLE (PŘI SOUTĚŢI I MIMO SOUTĚŢ)

ZAKÁZANÉ LÁTKY

S0. Neschválené látky

Jakákoliv farmaceutická látka, která není zahrnuta v Seznamu zakázných látek a není aktuálně schválena pro humánní terapeutické pouţití jakýmkoliv vládním zdravotnickým regulačním úřadem (tzn. léčiva v preklinickém nebo klinickém stadiu výzkumu nebo po ukončené registraci), je zakázána stále.

S1. Anabolické látky

1. Androgenní anabolické steroidy (AAS): a) Exogenní AAS (tělo není normálně schopno produkovat přirozeně) b) Endogenní AAS (tělo můţe produkovat přirozeně), pokud jsou podány exogenně

2. Ostatní anabolické látky:

Např. Clenbuterol

S2. Peptidové hormony, růstové faktory a příbuzné látky

Např.: Erytropoetin (EPO), růstový hormon (hGH), inzulínu podobné růstové faktory (IGF-1) a další

S3. Beta2- agonisté

S4. Antagonisté a modulátory hormonů

S5. Diuretika a ostatní maskovací látky

65

ZAKÁZANÉ METODY

M1. Zvyšování přenosu kyslíku

a) Krevní doping

b) Umělé zvyšování spotřeby, přenosu nebo dodávky kyslíku

M2. Chemická a fyzikální manipulace

M3. Genový doping

[ 7, 17, 19, 29, 31 ]

4.2.2 LÁTKY A METODY ZAKÁZANÉ PŘI SOUTĚŽI

Kromě kategorií S0 aţ S5 a M1 aţ M3 uvedených výše jsou při soutěţi zakázané i následující skupiny:

ZAKÁZANÉ LÁTKY

S6. Stimulancia a) Nespecifická stimulancia:

Např. amfetamin, kokain, modafinil, norfenfluramin b) Specifická stimulancia:

Např. Adrenalin, katin, efedrin, metylefedrin, oktopamin, pseudoefedrin, sibutramin, strychnin.

S7. Narkotika

Např. diamorfin (heroin), morfin.

66 S8. Kanabinoidy

Přírodní (např. hašiš, konopí a marihuana) nebo syntetický delta9- tetrahydrokanabinol (THC)

S9. Glukokortikosteroidy

Všechny glukokortikosteroidy podávané orálně, rektálně, nitroţilní nebo nitrosvalovou aplikací jsou zakázané. [ 7, 17, 19, 29, 31 ]

4.2.3 LÁTKY ZAKÁZANÉ V URČITÝCH SPORTECH

P1. Alkohol

Alkohol (etanol) je zakázaný pouze při soutěţi v následujících sportech. Detekce se bude provádět dechovou zkouškou a/nebo rozborem krve. Prahová hodnota pro porušení dopingového pravidla (hematologická hodnota) je 0.10 g/l.

Automobilový sport (FIA), Karate (WKF), Kuţelky a bowling (FIQ), Letecké sporty a parašutismus (FAI), Lukostřelba (FITA, IPC), Motocyklový sport (FIM), Vodní motorismus (UIM)

P2. Beta-blokátory

Pokud není jinak určeno, beta-blokátory jsou zakázány pouze při soutěţi v následujících sportech.

Automobilový sport (FIA), Billiard a snooker (WCBS), Boby a skeleton (FIBT), Bridţ (FMB), Curling (WCF), Golf (IGF), Jachting (ISAF) - "match race" - jen kormidelník, Kuţelky a bowling (FIQ), Letecké sporty a parašutismus (FAI), Lukostřelba (FITA, IPC) (zakázané také Mimo soutěţ), Lyţování (FIS) - skoky na lyţích a akrobatické lyţování-skoky a U-rampa a snowboard U-rampa a "big air", Moderní pětiboj (UIPM) - jen discipliny se střelbou, Motocyklový sport (FIM),

67 Petanque a obdobné sporty (CMSB), Střelba (ISSF, IPC) (zakázané také Mimo soutěţ), Šipky (WDF), Vodní motorismus (UIM), Zápas (FILA)

[ 7, 17, 19, 29, 31 ]

4.4 NEJČASTĚJI ZNEUŢÍVANÉ LÁTKY V SILNIČNÍ CYKLISTICE

Hormony a příbuzné látky

Můţeme v současnosti povaţovat za nejnebezpečnější. Nebezpečnost moţného zneuţití spočívá v tom, ţe některé hormony lze stále těţko identifikovat nebo je lze v těle zjistit jenom po krátkou dobu, přitom jejich účinky jsou dlouhodobé. Mezi tyto látky patří především erytropoetin (EPO), růstový hormon, inzulín, inzulínu podobné růstové látky a mechanické růstové faktory, gonadotropiny a kortikotropiny.

Erytropoetin (EPO)

Erytropoetin je hormon, který je v těle vytvářen v naprosté většině ve speciálních buňkách ledvinových tělísek. Působí na receptory kmenových buněk v kostní dřeni a způsobuje jejich přeměnu na erytrocyty – červené krvinky, které mají za úkol transport dýchacích plynů mezi plicními sklípky a tkáněmi. Čím více je tedy v těle červených krvinek, tím více kyslíku je transportováno krví a organismus je schopen podávat lepší výkony, především vytrvalostní. Tvorba erytropoetinu je dána biologickými dispozicemi jedince a je stále stejná. Můţe být zvýšena zejména nedostatkem kyslíku v organismu (v důsledku krvácení či pobytu ve vysokohorském prostředí). Řada profesionálů se tak snaţí ve své přípravě zvýšit tvorbu erytropoetinu pobytem ve vysokohorském prostředí. Z tohoto soustředění pak těţí následující období. [ 19 ]

Další moţností jak zvýšit hustotu červených krvinek v krevní plazmě (hematokrit) je právě příjem umělého erytropoetinu a jeho nových variant. Jedná se o vysoce

68 nebezpečnou formu dopingu, neboť abnormální zvýšení počtu červených krvinek významně zatěţuje oběhový systém a můţe vést k ucpání cév s následkem infarktu. V dnešní době jiţ existují sofistikované metody, které dokáţou velmi spolehlivě vystopovat příjem umělého EPO, nicméně problémem těchto metod je, ţe jej dokáţou vystopovat v řádu dnů, maximálně týdnů, nicméně nadopovaný cyklista můţe profitovat ze zmnoţených červených krvinek aţ 3 měsíce (průměrná ţivotnost červených krvinek). [ 7 ]

V jedné studii bylo doloţeno, ţe vytrvalostním sportovcům se díky uţití EPO zvýšil hematokrit průměrně ze 43 % na 51 % a VO2max o 7%. Marcu Pantanimu naměřili dokonce několikrát v kariéře hematokrit kolem 60%, přičemţ jeho přirozené hodnoty byly kolem 40 %. [ 35 ]

Kromě erytropoetinu se můţeme setkat téţ se zneuţitím darbepoetinu (uměle vytvořená látka s podobnými účinky, ale delší působností) nebo novější generací CERA. [ 19, 29, příloha č. 1 ]

Růstový hormon (hGH)

Růstový hormon běţně vzniká v předním laloku hypofýzy. Při pohybu se vyplavuje růstový hormon proto, aby udrţel stálost vnitřního prostředí. Dále během zatíţení uvolňuje mastné kyseliny z tukových zásob a sniţuje vyuţití glukózy, stimuluje růst všech orgánů, podporuje zabudovávání aminokyselin v organismu, zvyšuje srdeční výkon a urychluje hojení a regeneraci. [ 19, 31 ]

Nejčastějším rizikem je akromegalie, která způsobuje nadměrný růst koncových kostí a měkkých tkání (změny v rysech obličeje, zvětšené vnitřní orgány). Dále také hrozí vznik diabetu, zvýšení krevního tlaku, potíţe se štítnou ţlázou. Následky bývají nevratné a tragické. [ 17 ]

Velký boom růstového hormonu nastal v souvislosti s faktem, ţe sportovci věřili, ţe zaujme roli anabolických steroidů, které lze dnes jiţ snadno detekovat.

[ 17, 19 ]

69 Krevní doping

V minulosti byla populární formou krevního dopingu krevní infuze, resp. transfuze. Zahuštěná krev s vysokou koncentrací červených krvinek byla uchována ve zmrazeném stavu aţ do doby závodu. Bylo doloţeno, ţe takováto forma dopingu je schopna zvýšit VO2 max. aţ o 13 % a zlepšit výkon např. v běhu na 10 km aţ o 69 sekund [ 35 ]

Prvními usvědčenými experimentátory s tímto druhem dopingu v cyklistice byli američtí cyklisté na olympijských hrách v Los Angeles v roce 1984. Později se téţ přiznal Francesco Moser, který v témţe roce překonal světový rekord v hodinovce. V té době ovšem nešlo o porušení ţádných sportovních regulí. Nicméně počínání to bylo odsouzeníhodné minimálně z hlediska etiky sportu. [ 23 ]

Na konci 80. let se stal ovšem krevním hitem číslo jedna hormon erytropoetin (EPO) produkovaný v ledvinách (částečně i v játrech), který stimuluje tvorbu červených krvinek. (viz výše Hormony).

Poslední formou krevního dopingu je umělé okysličování krve a aplikace umělých náhraţek krve na bázi hemoglobinu. Nicméně tato varianta nepatří jiţ mezi nejběţnější, protoţe nepřináší takový efekt jako transfuze nebo EPO a navíc je jiţ snadno odhalitelná díky vyspělejším detekčním metodám. [ 35 ]

Anabolické látky

Do této skupiny patří androgenní anabolické steroidy (exogenní i endogenní) a ostatní anabolické látky. Androgenní anabolické steroidy dělíme na exogenní (zevní, lidský organismus je nemůţe přirozeně produkovat) a endogenní (vnitřní, tělo je můţe produkovat přirozeně). [ 17, 19 ]

Nejsilnější a potenciálně nejnebezpečnější steroid je Anadrol, za kterým následuje téměř stejně účinný (ale relativně šetrnější) Dianabol. Na opačném konci spektra jsou méně nebezpečné látky jako Anavar, Primobolan, Winstrol či nandrolon. Někde uprostředpak najdeme různé formy injekčních testosteronů. [ 7 ]

70 Vedlejší účinky anabolických steroidů

Zde platí většinou přímá úměra mezi silou anabolického efektu a silou vedlejších účinků, neboť androgenní sloţku steroidu není moţné zcela potlačit. Injekční steroidy jsou vesměs šetrnější, protoţe se z místa vpichu dostávají přímo do krve. Negativní vliv na játra mají daleko větší steroidy podávané ústy, můţou se projevit ţloutenkou, v horším případě vznikem rakovinného bujení a cyst. Mezi další vedlejší účinky patří potlačení tvorby tělesného testosteronu, zvětšení prostaty, impotence při dlouhodobém pouţívání, chronické problémy pohybového systému, gynekomastie, akné, padání vlasů, silná retence vody, u ţen navíc zhrubnutí hlasu a zvětšení ochlupení. [ 7, 17, 19 ]

Testosteron

Testosteron je přirozený anabolický hormon, který se tvoří u muţů ve varlatech a kůře nadledvidenk, u ţen v kůře nadledvinek a ve vaječnících. Má řadu specifických funkcí, které jsou nejvíce zřetelné v pubertě. V tomto období navozuje spolu s dehydroepiandrosteronem (DHEA) růst reprodukční tkáně a vývoj sekundárních pohlavních znaků u chlapců. U dívek pak tyto hormony řídí růst ochlupení, udrţují libido a tvoří se z nich „ţenské“ hormony – estrogeny. Testosteron stimuluje anabolický účinek nárůstem svalové hmoty, zvyšuje ukládání vápníku do kostí a ovlivňuje produkci hormonů zodpovědných za funkci pohlavních ţláz (LH – luteinizační hormon a další). [ 17 ]

Silniční cyklisté zneuţívají testosteron ve snaze zvýšit tréninkové úsilí, zlepšit poţadovaný sportovní výkon a také urychlit regeneraci. V praxi se uţívají nejběţněji formy testosteronu pod názvem Sustanon, Omnadren nebo Undestor. Běţná dávka je 250 – 500 mg týdně. Zvyšování nad 1000 mg je jiţ provázeno závaţnějšími vedlejšími účinky (viz vedlejší účinky anabolických steroidů). Testy odhalující příjem umělých forem testosteronu se v praxi pouţívají od roku 1982 a jsou zaloţeny na zjišťování poměru mezi testosteronem a epitestosteronem. [ 7 ]

71 Nandrolon

Mezi dopujícími sportovci nejoblíbenější – a také nejčastěji falšovaný – steroid. Je obyčejně uţíván injekčně a je povaţován za krále sterolových směsí, neboť můţe být úspěšně kombinován prakticky s jakýmkoliv jiným steroidem pro zvýšení účinku. V praxi se vyskytuje pod názvy Deca-Durabolin nebo Superanabolon. Anabolický efekt je zhruba středně velký a dostavuje se aţ po více neţ 1 měsíci uţívání. Běţná dávka je 200 – 600mg týdně. [ 7 ]

Clenbuterol

Clenbuterol je další velmi známou látkou uţívanou mezi cyklisty. Patří k látkám, které se váţí na receptory nervového sytému. V medicíně se například pouţívá při astmatickém záchvatu pro uvolnění hladkého svalstva dýchacích cest. Dále vyplavuje inzulín a zvyšuje jeho aktivitu v organismu. A právě tato kombinace anabolického efektu a lepších dýchacích parametrů cyklisty velmi láká.

[ 7, 17, 19 ]

Diuretika, maskovací látky

Diuretika jsou látky, které zvyšují obsah mnoţství a obsah moči. V medicíně se vyuţívají k odstranění vody, minerálů a jiných látek. Cyklistům umoţní sníţit hmotnost a například po pouţití jiné dopingové látky, umoţní její rychlejší odstranění z těla. Uţití diuretik vede ovšem k dehydrataci, poruše minerální rovnováhy, při dlouhodobějším uţívání odvápňování kostí a usazování vápníku v krevním řečišti. Do kategorie maskovacích látek patří například epitestosteron (hormon, který se pouţívá po testosteronové kůře na úpravu poměru mezi těmito dvěma látkami), probenecid (zvýšení vylučování kyseliny močové) a plazmaexpandéry (látky, které dokáţou díky onkotickému tlaku nasávat tělní tekutiny do krevního řečiště a udrţet či zvýšit jejich objem – maskování EPO).

[ 17, 19 ]

72 Stimulancia

Stimulancia jsou zřejmě nejznámější a dlouhodobě nejdéle zneuţívanou skupinou látek. Někdy jsou mylně označovány za tzv. lehký doping. A to z důvodu, ţe některé látky tohoto typu (kofein) běţně uţíváme ve své kaţdodenní stravě. Nicméně zlehčování a podcenění později vedou ke katastrofálním následkům v podobě ztrát na lidských ţivotech. Stimulancia se ve sportu zneuţívají pro povzbuzení ostraţitosti, čilosti, zvýšení soutěţivosti, agresivity a zahnání únavy. Mezi nejběţnější stimulancia patří amfetaminy, kokain, kofein a sympatomimetické aminy, jako je efedrin a pseudoefedrin.

Amfetaminy

Tato stimulancia mají povzbuzující vliv na centrální nervovou soustavu, aktivují sympatický nervový systém, coţ má za následky zvýšení průtoku krve ve svalech, zvýšení koncentrace a ostraţitosti.

Kokain

Kokain má podobné účinky jako amfetaminy, nicméně pro výkon je jeho vliv spíše problematický. Kokain totiţ ovlivňuje také část mozku, kde se odehrávají emoční a sexuální pochody, zhoršuje koncentraci a koordinaci. Dopingové nálezy většinou pramení z „nesportovního“ uţití této látky při některém z večírků, kteří někteří sportovci vyhledávají.

Efedrin

Efedrin a jemu podobné látky (pseudoefedrin, fenylpropanolamin, katin ad.) mají stimulační a tonizující efekt. Ovlivňují centrální nervový systém, podobně jako amfetaminy, nemají však tak závaţné negativní zdravotní následky. Zvyšují krevní tlak, srdeční frekvenci, svým termogenním efektem působí na sniţování hladiny tuku bez úbytku svalové hmoty. [ 17, 19 ]

Glukokortikosteroidy

Tato široká skupina látek má silné protizánětlivé a analgetické účinky. Sportovci je často pouţívají pro zmírnění různých bolístek a utrpení, které je neminou

73 v závodní sezoně. Tyto látky mohou být pouţity inhalačně, nitrokloubní nebo lokální injekcí, dále můţe být poskytnuta aplikace ušní, oční, koţní, anální, nikoliv však rektální. Všechny ostatní způsoby jsou zakázány. Jejich podání je však nutno hlásit předem na dopingové kontrole. [ 17, 19 ]

4.5 BIOLOGICKÉ PASY

Biologické pasy byly zavedeny v roce 2008 Mezinárodní cyklistickou unií (UCI) ve spolupráci se Světovou antidopingovou agenturou (WADA) jako rozsáhlá prevence proti dopingu v silniční cyklistice. Byl odpovědí na neustále se mnoţící vynalézavost podvádějících sportovců a jejich doktorského zázemí, kteří měli na svědomí obrovský boom krevního a genového dopingu ve sportu. Dávno pryč jsou doby, kdy si podvádějící sportovec vzal „jenom“ tabletu nebo si píchl injekci s anabolickými steroidy a stačil jenom sofistikovaný test na konkrétní látky, které sportovce odhalil. V dnešní době si totiţ podvádějící sportovci zahrávají běţně s krevními transfuzemi, přenašeči kyslíku a lidskými hormony, které mají na jednu stranu podpořit a ovlivnit výkon a znevýhodnit soupeře a na stranu druhou upravit a zamaskovat stopy po zakázaných látkách a podvést tak antidopingové komisaře. UCI byla vůbec první sportovní federací, která zavedla biologické pasy, a jasně tak dala najevo, kterým směrem se chce vydat v boji proti dopingu.

Tento projekt začal a byl testován přibliţně od roku 2006, kdy jej představila WADA. Spočívá v určení jedinečného biologického profilu daného jedince, který je vytvořen na základě jednotlivých odběrů krve a moči. Hlavním rozdílem a pozitivem je, ţe sportovec není posuzován z hlediska dopingu na základě nějakých obecných pravidel. Dříve byl například automaticky potrestán sportovec, který měl hematokrit vyšší neţ 50%. Coţ mohlo být někdy nespravedlivé a velmi zavádějící. Nyní je kaţdý vţdy porovnáván se svými údaji a testován všemi dostupnými testy na zakázané látky. Druhým velmi významným faktorem je fakt, ţe sportovec můţe být potrestán na základě odůvodněných nesrovnalostí v biologickém pase, aniţ by

74 byl testován na nějakou zakázanou látku. Toto samozřejmě opět vzbuzuje řadu otázek. Nicméně zkusím vysvětlit a uvedu jeden případ za všechny.

EPO se začalo zneuţívat v 80. letech, na listinu zakázaných látek bylo zapsáno v roce 1990 a první přímá detekční metoda na pouţití EPO byla představena aţ v roce 2000 na olympiádě v Sydney. Mezitím se rozhodovalo na základě metody nepřímé, na základě počtu červených krvinek v krevní plasmě, coţ lze ovlivnit různými metodami a tedy nad výsledky dopingové kontroly se častokrát spekulovalo a závěry byly nejasné. A sportovec, který podváděl, častokrát unikl trestu, poněvadţ stačilo ve správnou chvíli jenom upravit hladinu červených krvinek a nikdo nic nepoznal. Tudíţ vzhledem k tomu, ţe vynálezci a moderní metody dopingu vţdy byly o krok napřed před dopingovými komisaři, kteří vţdy hledali látky do té doby jenom známé a detekovatelné, jsou biologické pasy velmi významným krokem kupředu. A to proto, ţe se podařilo výrazně zúţit manipulační prostor podvádějících sportovců právě na základě moderních detekčních metod v kombinaci s evidencí biologických pasů. První zkušenosti s biologickými pasy jsou velmi pozitivní, nejenom z hlediska úspěšnosti antidopingových komisařů, ale také díky tomu, ţe částečně vedli k obměně a průvanu v profesionálním cyklistickém prostředí. Po vzoru UCI tak začali schvalovat biologické pasy i další mezinárodní sportovní federace. [ 35, 44 ]

75 ZÁVĚR

Cílem práce bylo shrnutí aktuálních teoretických poznatků o výţivě, doplňcích stravy a dopingu, které jsou pouţívány pro zlepšování výkonu v silniční cyklistice.

Snaţili jsme se poukázat na rozdílnost výkonu mezi různými výkonnostními skupinami. A následně jsme se zabývali potřebou jednotlivé výkony uspokojit. Z kapitol o fyziologii a výţivě nám vyplynuli jednotlivé zákonitosti a doporučení pro naplnění energetických cílů. V kategorii rekreační cyklistiky můţeme dojít k závěru, ţe si plně vystačíme s pestrou stravou dle doporučení potravinové pyramidy s přihlédnutím na objem fyzické zátěţe. Pro výkonnostní a profesionální cyklisty budou velmi uţitečné téţ poslední dvě kapitoly, které se zmiňují o podpoře cyklistického výkonu prostřednictvím podpůrných látek.

V kapitole o doplňcích stravy se dozvíme, jak můţeme legálně a bez obav udrţovat náš organismus ve skvělé kondici i při ztíţených a náročných podmínkách. Kapitola o dopingu měla za úkol stručně definovat pojem dopingu, seznámit nás s pravidly, které jsou vymezeny a popsat si jednotlivé látky, které jsou pro uţití ve sportovním prostředí zakázány.

Myslíme si, ţe se nám podařilo odhalit a srozumitelně setřídit jednotlivé kapitoly. A dále pak poukázat na široké spektrum souvislostí a obtíţnost boje s dopingem ve vrcholovém sportu, ale i mezi ryzími amatéry. Názorně zde můţeme vidět ţe, sportovci se pokoušeli získat převahu nad soupeři pomocí nejrůznějších prostředků zvyšujících jejich výkonnost, kdykoliv nebo kdekoliv vítězství přinášelo slávu, prestiţ, společenské postavení nebo peníze.

V souvislosti s vývojem společnosti, tato bezmezná touha po vítězství a dominanci způsobuje konkrétní podstatu problémů. Z historie dopingových případů a účinků jednotlivých látek vyplývá fakt, jak tenká je někdy hranice mezi schváleným doplňkem stravy a dopingovou látkou. Dopingová látka je totiţ umělý pojem, který byl přiřazen látkám, které byly na základě zkušeností

76 posouzeny jako nebezpečné, zdraví škodlivé a ovlivňující výkon ve prospěch jedince na úkor ostatních. Proto se můţeme setkat v historii i současnosti se spoustou kuriózních případů. Kdy na jedné straně je profesionální cyklista zdolávající těţké horské etapy obviněn v devadesátých letech minulého století z dopingu při pouţití kofeinu. Na straně druhé, cyklista aplikující si anabolické steroidy v padesátých letech minulého století je povaţován za sportovní idol tehdejší společnosti.

Závěrem chceme tedy konstatovat, ţe uţívání schválených a ověřených doplňků stravy můţe být velmi prospěšné, zvláště pak při výjimečných případech extrémního zatíţení a nedostatku kvalitních zdrojů potravy. Co se týče dopingových látek, dle našeho mínění masivní zneuţívání souvisí vţdy s objevením nové nezjistitelné látky ve sportech, kde mají tyto látky opodstatnění (viz 50. - 70. léta a anabolické steroidy v silových sportech a kulturistice nebo 90. léta a EPO ve vytrvalostních sportech, zvláště pak cyklistice. Po současných zkušenostech s biologickými pasy můţeme však říct, ţe se profesionální cyklistické prostředí částečně proměnilo. EPO a krevní doping jsou stále nejvyhledávanějšími látkami mezi podvádějícími cyklisty, nicméně se jiţ nejedná o ţádné organizované týmové akce jako v minulosti.

Z tohoto tudíţ usuzujeme, ţe za dané konstelace nezastavitelného vývoje společnosti a touhy po vítězství je naivní a nemoţné zcela vymítit doping ze silniční cyklistiky a sportu vůbec. Moţné je pouze naučit se ţít s touto problematikou a nastavit taková pravidla, která povedou k rozkvětu nejen daného sportovního odvětví, ale celé společnosti.

77 SEZNAM LITERÁRNÍCH PRAMENŮ:

[ 1 ] Clarke, N. Sportovní výživa, 1. vyd., Praha, Grada, 2000. 272 s. ISBN 80- 247-9047-5

[ 2 ] Dovalil J. Výkon a trénink ve sportu, Praha, Olympia, 2005. 336 s. ISBN 80- 7033-760-5

[ 3 ] Dylevský, I. Somatologie, Olomouc, Epava, 2000. 480 s. ISBN 80-86297-05- 5

[ 4 ] Fořt, P. Tak co mám jíst?, 1. vyd., Praha, Grada, 2007. 424 s. ISBN 978-80- 247-1459-2

[ 5 ] Fořt, P. Zdraví a potravní doplňky, 1. vyd., Praha, Ikar, 2007. 400 s. ISBN 80-249-0612-0

[ 6 ] Fořt, P. Výživa pro dokonalou kondici a zdraví, 1. vyd., Praha, Grada, 2005. 184 s. ISBN 80-247-1057-9

[ 7 ] Grasgruber, P., Cacek, J. Sportovní geny, 1. vyd., Brno, Computer Press, 2008.480 s. ISBN 978-80-251-1873-3

[ 8 ] Havlíčková, L. a kol. Fyziologie tělesné zátěže I. – obecná část, 2. vyd., Praha, Karolinum, 2006. 203 s. ISBN 80 – 7184 -875-1

[ 9 ] Havlíčková, L. a kol. Fyziologie tělesné zátěže II. Speciální část – 1. díl, 1. vyd., Praha, Karolinum, 1993. 238 s. ISBN 80-7066-815-6

[ 10 ] Hnízdil, J. a kol. Doping aneb zákulisí vrcholového sportu, Praha, Grada, 2002. 151 s. ISBN 80-7169-776-1

[ 11 ] Holeček, M. Regulace metabolizmu cukrů, tuků, bílkovin a aminokyselin, 1. vyd., Praha, Grada, 2006. 288 s. ISBN 80-247-1562-7

[ 12 ] Konopka, P. Cyklistika, Liberec, ReproArt, 2007. 198 s. ISBN 978-80-254- 0258-0

78 [ 13 ] Konopka, P. Sportovní výživa, České Budějovice, Kopp, 2004. 125 s. ISBN 80-7232-228-1

[ 14 ] Mandelová, L., Hrnčiříková, I. Základy výživy ve sportu, 1. vyd., Brno, Masarykova Univerzita, 2007. 71 s. ISBN 978-80-210-4281-0

[ 15 ] Maughan R. J. – Burke L. M. Výživa ve sportu, 1. vyd., Praha, Galén, 2006. 311 s. ISBN 80-7262-318-4

[ 16 ] Mindell E. – Mundis H. Nová vitaminová bible, 2. vyd., Praha, Ikar, 2006. 576 s. ISBN 80-249-0744-5

[ 17 ] Nekola, J. Doping a sport, 1. vyd., Praha, Olympia, 2000. 132 s. ISBN 80- 7033-137-2

[ 18 ] Nekola, J. Prevence dopingu ve sportu, Praha, Univerzita Karlova, 2008. 114 s. ISBN 978-80-863-17-56-4

[ 19 ] Pyšný, L. Doping – rizika zneužití, 1. vyd., Praha, Grada, 2006. 96 s. ISBN 80-247-1702-6

[ 20 ] Soulek, I., Martinek K. Cyklistika, 1. vyd., Praha, Grada, 2000. 111 s. ISBN 80-7169-951-9

[ 21 ] Mikletič, M. Sacharidy a šport, Bakalářská práce, Brno, FSpS MU, 2008. 63 s.

INTERNETOVÉ ZDROJE:

[ 22 ] http://www.antidoping.cz/aktuality.php

[ 23 ] http://en.wikipedia.org/wiki/List_of_doping_cases_in_cycling

[ 24 ] http://www.gssiweb.com/Article_Detail.aspx?articleid=80&level=3&topic=6#4

[ 25 ] http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/fsps/ps10/fyziol/web/sport/cyklistika- silnicni.html

79 [ 26 ] http://www.mte.cz/stravovani-glykemicka-naloz.htm

[ 27 ] http://www.pandemie.cz/dokumenty/uzitecne_letak_vyzivove_doporuceni.pdf

[ 28 ] http://www.viscojis.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=2:potra vinova-pyramida&catid=6:vyziva-podle-veku&Itemid=14

[ 29 ] http://www.wada-ama.org/Documents/Science_Medicine/Anti- Doping_Laboratories/Lab_Statistics/WADA_2009_LaboratoryStatisticsReport_Fi nal.pdf

[ 30 ] http://video.upol.cz/dpx_enterprise_media_user/dpx/slidemedia/34/images/large/s lide64.jpg

ODBORNÉ ČLÁNKY

[ 31 ] Barroso, O. et al. Hormone abuse in sports: the antidoping perspective, Asian Journal of Andrology, 2008, roč. 10, č. 3, s 391 – 402

[ 32 ] Burke, L. M. Food pyramid for swiss athletes, International Journal of Sport Nutrition and Exercise Metabolism, 2008, 18, s. 430-437

[ 33 ] Burke, L. M. Nutritional practices of male and female endurance cyclists, Sports Med, 2001, roč. 31, č. 7, s. 521-532

[ 34 ] Coyle, E.F. Improved muscular efficiency displayed as Tour de France champion matures, Journal of Applied Physiology, 2005, 98, 2191-2196

80 [ 35 ] Eichner, E. R. et al. Blood doping infusions, erythropoietin and artificial blood, Sports Med, 2007, roč. 37, č. 4-5,s. 389-391

[ 36 ] Faria, E. W. et al. The science of cycling physiology and training – Part 1, Sports Med, 2005, roč. 35, č. 4, s. 285-312

[ 37 ] Foley, J.P. et al. Anthropometric comparison of cyclists from different events, Br. J. Sports Med., 1989, roč. 23, č. 1, s 30-33

[ 38 ] Huang, S. et al. The use of dietary supplements and medications by Canadian athletes at the Atlanta and Sydney Olympic games, Clin J Sport Med, 2006, č.16, s.27–33

[ 39 ] Lentillon-Kaestner, V. et al., Doping use among young elite cyclists: a qualitative psychosociological approach, Scand J Med Sci Sports, 2010, 20, s. 336–345

[ 40 ] Lentillon-Kaestner, V. et al. Health and doping in elite-level cycling, Scand J Med Sci Sports, 2011

[ 41 ] Lucía, A. et. al. Physiology of Professional Road Cycling, Sports Med, 2001, roč. 31, č. 5, s. 325-337

[ 42 ] Rehrer, N. J. et al., Energy intake and expenditure during a 6-day cycling stage race, Scand J Med Sci Sports,2010, 20, s. 609–618

[ 43 ] Thevis, M. et al., Annual banned-substance review: analytical approaches in human sports drug testing, Drug Test. Analysis, 2011, 3, s. 1–14

81 [ 44] Zorzoli, M. et al., Implementation of the biological passport: The experience of the International Cycling Union, Drug Test. Analysis, 2010, 2, s. 542–547

82 SEZNAM PŘÍLOH:

PŘÍLOHA Č.1 - NEJVĚTŠÍ CYKLISTICKÉ DOPINGOVÉ KAUZY

V této příloze uvádíme historický přehled dopingových kauz, které nás nejvíce zaujali v historii silniční cyklistiky. Dopingovou kauzou jsou myšleny všechny souvislosti s dopingem, které vyvolali bouřlivé reakce či souviseli s vývojem chápání problematiky dopingu v silniční cyklistice.

1924

O první velkou kauzu na Tour de France se postarali bratři Pélissierové (Henri, Francis a Charles) z Francie v roce 1924, kdyţ po opuštění závodu poskytli novinářům rozhovor, ve kterém zveřejnili, praktiky a nelidské podmínky při velkých cyklistických závodech. Mimo jiné se zmínili, ţe uţívají „výbušnou směs“ strychninu, kokainu, chloroformu, aspirinu, koňské masti a dalších drogy. Článek vyvolal velké pozdviţení.

1949

Fausto Coppi přiznal v jednom televizním rozhovoru, ţe pouţíval preparát zvaný „la bomba“ a ţe nebyla ţádná jiná alternativa, chtěl-li zůstat pořád konkurenceschopný.

1965

Jacques Anquetil z Francie nikdy neskrýval, ţe pouţívá drogy. Tvrdil, ţe je to běţná praxe mezi cyklisty té doby.

1967

Tom Simpson z Velké Británie zemřel vyčerpáním na svazích Mont Ventoux během 13. etapy Tour de France 1967. Bylo zjištěno, ţe pouţil smrtící kombinaci amfetaminu a alkoholu. Tato diuretická kombinace v těţkém stoupání a nesnesitelném vedru způsobily totální vyčerpání a selhání organismu. Vyšetřovatelé objevili další drogy v cyklistově pokoji a v kapsách jeho dresu.

1969

Eddy Merckx byl pozitivně testován na stimulant Reactivan po 16. etapě Giro d´Italia v roce 1969, poté co vedl v celkovém pořadí. Merckx byl shledán vinným a z Gira vyloučen. Trvale popíral svou vinu a poukazoval na podivné praktiky při testování a zveřejnění případu, které neprobíhalo obvyklým způsobem.

1973

Eddy Merckx byl testován pozitivně na zakázané látky při italské klasice Giro di Lombardia. Byl diskvalifikován a za vítěze byl prohlášen druhý v pořadí Felice Gimondi.

1982

V roce 1982 vypukl obrovský skandál na španělské Vueltě, kdyţ po 17.etapě vedoucí jezdec celkové pořadí Angel Arroyo ze Španělska byl pozitivně testován na tehdy velmi oblíbený stimulant Ritalin. Spolu s ním byli z dopingu kvůli stejné látce usvědčeni další jezdci. Na oficiálních stránkách Vuelty je tento případ veden jako nejhorší skandál v historii závodu.

1984

Francesco Moser z Itálie překonal v roce 1984 rekord v hodinovce, který drţel Eddy Merckx. V roce 1999 přiznal krevní doping v přípravě na tento pokus, a ţe spolupracoval s tehdejším italským dopingovým guru Francesco Conconim. Odvolával se na tvrzení, ţe druh tohoto dopingu nebyl v té době protiprávní.

Systematický krevní doping na letních olympijských hrách 1984 v Los Angeles. Úspěch amerických dráhařů byl značně znehodnocen zjištěním, ţe jezdci pouţili krevní transfuze před soutěţí. Tyto praktiky měl na svědomí národní trenér Eddie Boryszewicz, který se bránil, ţe neporušil v té době ţádná olympijská pravidla, nicméně byl za své počínání odsouzen a potrestán. Krevní doping byl oficiálně zakázán americkou federací v lednu 1985.

1987

Kim Andersen z Dánska (bývalý sportovní ředitel Saxo Banku, dnes nové lucemburské stáje Leopard Trek) byl v roce 1987 pozitivně testován na zakázané látky a potrestán celoţivotním zákazem startu. Později mu byl trest zmírněn na jednoroční zákaz. Nicméně v roce 1992 byl nachytán při dopingu podruhé a to znamenalo definitivní tečku za jeho sportovní kariérou.

Známý Španěl Pedro Delgado byl pozitivně testován v roce 1988 při Tour de France na probenecid, coţ je látka, která se pouţívá k maskování anabolických steroidů. Ačkoli většina sportovních svazů včetně MOV povaţovala látku za zakázanou, UCI jej na seznamu neměla, a proto Delgado vyvázl bez trestu.

Vznik EPO

Na konci 80. let začali sportovci pro zvýšení výkonu a vytrvalosti zneuţívat lék, který byl vynalezen pro pacienty trpícími selháním ledvin. Tímto lékem byl erytropoetin, známý jako EPO. Byla to genetická kopie hormonu, který je produkován ledvinami a v té době neexistoval ţádný test, který by uţití EPO odhalil. Doktoři a krevní specialisté se domnívali, ţe droga můţe být nejpravděpodobnější příčinou smrti 18 profesionálních cyklistů včetně 27 - letého Johana Draaijera z Holandska, který finišoval v roce 1989 na 130. místě při Tour de France.

1989

Laurent Fignon byl pozitivně testován na amfetamin při Grand Prix de la Liberation v Holandsku.

1990, 1991

Aféra PDM

Lékař týmu z let 1990-91 Wim Sanders byl obviněn, ţe zásoboval své svěřence anabolickými steroidy a látkou EPO. Svědectví potvrdilo později nezávisle na sobě několik jezdců této stáje včetně největší hvězdy Jespera Skibbyho. Ostudou bylo odstoupení týmu po 10.etapě Tour de France v roce 1991. Lékaři týmu sváděli odstoupení na otravu z jídla. Nicméně zajímavé bylo, ţe „otráveni“ byli jen závodníci a později vyšlo najevo, ţe důvodem infekce byli špatně uskladněné krevní infuze. V těchto letech byl rozmach dopingu v této stáji na vrcholu, coţ odnesli v tomto roce i dva závodníci, kteří museli ukončit nečekaně kariéru pro akutní srdeční problémy. Týmový manaţer Gisbers všechny informace popřel a tvrdil, ţe on o ničem neměl ani potuchy.

1993

Claudio Chiappucci přiznal, ţe pouţíval zakázané látky v letech 1993-95, později však tato tvrzení popřel. Byl totiţ namočen do aféry okolo doktora Conconiho, který distribuoval v týmu Carrera EPO. Conconi byl uznán viným, nicméně v době, kdy uţ byl případ promlčen. Stejně jako Chiappucci byl v případu zapleten další slavný cyklista Ir Stephen Roche.

1994

5. února 1994 zemřel ve věku 26 let polský cyklista Joachim Halupczok, českému fanouškovi velmi dobře známý ze Závodu Míru. V roce 1988 byl mistrem světa, stříbrným olympijským medailistou a polským sportovcem roku. V roce 1990 přešel k profesionálům, ale při přípravě na MS mu byla zjištěna váţná srdeční arytmie, která vedla k okamţitému ukončení kariéry. Jeho smrt byla spojována s uţíváním EPO během kariéry, ačkoliv to nikdy nebylo přímo dokázáno.

1995

Bo Hamburger se přiznal ve své autobiografii z roku 2007 k uţívání EPO v letech 1995-1997, ačkoliv se těmto nařčením tvrdošíjně bránil během aktivní kariéry.

Při závodě Milán-Turín byl Marco Pantanimu zjištěn hematokrit ve výši 60.1%, coţ byla o celých 20% vyšší hodnota, neţ měl Marco přirozeně.

1996

27. Května 2007 oznámil Bjarne Riis, ţe Tour de France v roce 1996 vyhrál i díky uţívání EPO, růstového hormonu a kortizonu. Prohlásil, ţe na čas byl doping kaţdodenní součástí jeho ţivota.

Aféra Telekom

Nelze zapomenout na dominanci německého týmu Telekom v 90. letech. Pod tíhou důkazů se v květnu 2007 několik tehdejších jezdců včetně hvězd Bjarne Riise a Erika Zabela přiznalo k uţívání zakázaných preparátů. Týmoví lékaři téţ přiznali svoji spoluúčast a vše zdokumentoval bývalý člen týmu Jef d´Hont ve své autobiografii. Bjarne Riis byl vymazán z oficiálních záznamů Tour de France jako vítěz, nicméně později byl zapsán zpět s dodatkem, ţe se přiznal k dopingu. Tento fakt jednoznačně svědčí o vývoji dopingové problematiky, který byl zmíněn v textu kapitoly 4. V této době dokázal vítěz Tour de France, který bral několik zakázaných látek najednou projít s čistým štítem spoustou dopingových kontrol, které musel jako vedoucí závodník absolvovat.

1998

Aféra Festina

Jednou z největších afér v dějinách byla právě dopingový skandál, který vypukl těsně před stratem Tour de France v roce 1998. Podařilo se tak díky znovuotevření kauzy kolem týmu TVM a vyšetřování neslo své ovoce. V týmových vozidlech stáje Festina byla nalezena obrovská kvanta zakázaných látek. Stáj byla vyloučena včetně svých největších hvězd, jakými v té době byly Richard Virenque, Alex Zulle, Laurent Brochard, Laurent Dufaux a Christophe Moraeu. Celá aféra velmi

poznamenala celou cyklistiku v očích veřejnosti, odkryla systematické uţívání dopingu a rozsáhlou síť mezi profesionálními týmy. Bylo zatčeno a vyšetřeno mnoho osob.

1999

Vítěz Tour de France a Giro d´Italia z roku 1998 byl v následujícím roce, kdy opět dominoval na Giru, odvolán ze závodu pro vysokou hodnotu hematokritu v krvi.

V tomto roce téţ senzačně vyhrál svou první Tour de France dnes jiţ legendární Američan Lance Armstrong. Nicméně se později v tisku objevili informace, ţe při zpětném otestování vzorků moči z roku 1999 byly v Armstrongově moči nalezeny stopy EPA. Nicméně tyto testy nebyli oficiální, stejně jako tyto informace nebyly právně doloţené, takţe Armstrong zůstal bez trestu a bez poskvrny.

2001

V roce 2001 se dostalo i na Giro, které bylo zastíněno skándály Daria Friga, Pascala Herve, Riccarda Forconiho. Tito závodníci byli pozitivně testováni na EPO. A téţ tomu nepřidalo opětovné vyloučení Marca Pantaniho, který byl potrestán půlročním zákazem za nalezení inzulinových injekcí v jeho pokoji. Po odvolání byl trest Pantanimu zrušen. Závodníci byly pod neustálým dohledem dopingových komisařů a museli čelit opakovaným policejním raziím.

2002

Frank Vandenbroucke byl zatčen poté, co v Belgii hlídka vyšetřovala Bernarda Sainze. Ten překročil na státní dálnici rychlostní limit a policie našla u něj velké mnoţství amfetaminu a injekčních stříkaček. Sainz, známý v cyklistickém světě jako Doctor Mabuse, sdělil policii, ţe jede z návštěvy Franka. Coţ vedlo policii k prohledání Frankova domu a zajištění mnoha zakázaných látek včetně EPO, morfinu a clenbuterolu. Vandenbroucke dostal půlroční trest a 10000 švýcarských franků pokuty.

2003 – 2004

Neočekávaná úmrtí

V letech 2003-2004 zemřelo celkem 8 cyklistů na srdeční kolaps, mezi nimiţ byli také:

Marco Pantani, který zemřel 15. Února 2004 ve věku 34 let na předávkování kokainem. Bylo zjištěno, ţe Marco byl drogově závislý a nemocný člověk.

Jose Maria Jimenez, který zemřel 6. Prosince 2003 ve věku 32 let. Postihl jej srdeční infarkt v psychiatrické léčebně, kdyţ nečekaně brzy ukončil kariéru. Permanentně se pokoušel o návrat, ale jeho úsilí dopadlo tragicky.

Denis Zanette zemřel 11. ledna 2003 náhle ve věku 32 let při návštěvě zubaře.

Michel Zanoli zemřel 29. prosince 2003, po ukončení kariéry jej v 35 letech usmrtil náhlý srdeční kolaps.

Z krevního dopingu a uţití substance EPO byli také usvědčeni Oscar Camenzind, Roberto Heras a Tyler Hamilton. Zvláště u Hamiltona to bylo velmi zajímavé, poněvadţ ten byl nejdříve usvědčen z dopingu na OH 2004 v Athénách, kde mu ovšem zlatá medaile zůstala díky chybě dopingových komisařů. Poté však své podvodné jednání zopakoval při španělské Vueltě, po níţ byl potrestán na 2 roky. Poté se pokoušel o návrat na výsluní, který mu ale zhatilo opětovné porušení dopingových pravidel. Po udělení 8-letého trestu za pouţití zakázaného steroidu byl nucen definitivně ukončit cyklistickou kariéru.

2006 - 2011

Kdyţ uţ se zdálo, ţe silniční cyklistika je z nejhoršího venku, po aféře Festiny totiţ v dopingových sítích končili většinou jiţ jenom jednotlivci, přišla na řadu léta 2006-2008 na které pořadatelé Tour de France nebudou vzpomínat rádi. Po odchodu Lance Armstronga z profesionální scény, který tento nejslavnější závod světa vyhrál 7 – krát v řadě, si brousilo na prvenství v tomto závodě několik excelentních závodníků, včetně Ivana Bassa a Jana Ullricha. Tito nakonec na start závodu nebyli puštěni, protoţe vypukla aféra Operacion Puerto kolem

španělského lékaře Eufemiana Fuentese. Ten byl usvědčen, ţe poskytoval své sluţby přes 200 profesionálním sportovcům. Byli mezi nimi právě hvězdy současného pelotonu Basso, Ullrich, Valverde, ale také vycházející hvězda Contador a další. Kaţdý díky specifičnosti případu, počtu zajištěných důkazů dopadl po svém. Basso dostal 2 roky ihned, aniţ by byl někdy pozitivně testován, protoţe přiznal, ţe se chytal uţít EPO právě v přípravě na Tour. Ullrich ukončil kariéru, Contador od té doby vyhrál 3 - krát Tour de France (nyní ale čelí pozitivnímu testu na Clenbuterol, který mu byl zjištěn právě při posledním vítězství) a Valverde si díky této aféře pořádně od té doby nezazávodil. Jako bonus navíc vyfasoval opoţděně také 2 - letý trest, aniţ by měl pozitivní dopingový test při závodě.

Korunu tomu všemu nasadili Floyd Landis, vítěz Tour de France 2006, který byl pozitivně testován na testosteron a v roce 2007 Alexander Vinokurov a Michael Rassmusen, kteří sváděli boj o prvenství na Tour de France. Oba byli ale odvoláni ze závodu. Vinokurov protoţe uţil krevní transfuzi a Rassmusen byl odvolán svým týmem Rabobank pro podezření z krevního dopingu a skrývání se před dopingovými komisaři. Z vítězství se premiérově radoval Contador.

Zdálo se, ţe cyklistika je znovu na dně. Nicméně představitelé UCI se snaţili napravit reputaci a vyrazili tvrdě proti hříšníkům. Po dohodě s WADA byly zavedeny biologické pasy.

Po těchto skandálech a přísných dopingových opatřeních začalo případů ubývat. Přesto ještě v dalších letech dostali především italští cyklisté chuť vyzkoušet nové verze EPA, a tak byli postupně chyceni a potrestáni. Mluvíme o Riccardovi Riccovi, Leonardu Piepolim, kteří na sebe upozornili na Tour de France 2008. Byli ale chyceni v ještě v průběhu závodu a odvoláni. A dále o Emenuelle Sellovi a Danilu Di Lucovi, kteří vyhráli soutěţ vrchařů na Giru 2008, respektive bojovali o celkové prvenství na Giru v roce 2009.

Loni o sobě dali slyšet výrazněji pro změnu španělští závodníci, kdyţ po památném souboji na Vueltě s Nibalim byl z druhého místa odstaven Ezequiel Mosquera a odchod do závodního důchodu si urychlil známý, nicméně jiţ trošku

v ústraní jezdící Oscar „El Nino“ Sevilla (který má téţ namočené prsty v Operacion Puerto).

V letošním roce 2011 na sebe opět upozornil Riccardo Ricco, který pošpinil památku věhlasného trenéra Alda Sassiho, kdyţ se naoko schovával pod jeho křídla a bojoval proti dopingu, aby byl v zápětí převezen do nemocnice v ohroţení ţivota po neúspěšné domácí aplikaci vlastní krevní transfuze. Tímto se zařadil na vrchol spolu s dalšími smutnými hrdiny typu Marca Pantaniho, Franka Vandenbrouckeho, Floyda Landise, Tylera Hamiltona a dalších.

V současné době těsně před Giro d´Italia vypukla další aféra v Itálii kolem týmu Lampre z let minulých, do které je namočen mimo jiné bývalý mistr světa Alessandro Ballan. Ten byl i s dalšími jezdci okamţitě odvolán ze startovní listiny právě začínajícího závodu Giro d´Italia. Současně se také čeká na vynesení verdiktu v případu současného nejlepšího etapového jezdce Alberta Contadora, který převzal štafetu po Lanci Armstrongovi. Tyto aféry určitě poznamenají další vývoj v cyklistice. [ 23, 39, 40 ]

RESUME

Bakalářská práce je zaměřena na doplňky stravy a doping v silniční cyklistice. V úvodu shrnuje dosavadní poznatky o silniční cyklistice. Dále zkoumá fyziologickou podstatu sportovního výkonu v silniční cyklistice. Zaměřuje se na pokrytí energetického výdeje a splnění nutričního plánu. V kapitole o doplňcích stravy jsou představeny jednotlivé látky podle vyuţití v různých obdobích. V poslední pasáţi pojednáváme o uţívání dopingových látek. Čtenář v této práci nalezne ucelené informace o náročnosti silniční cyklistiky a o vyuţití podpůrných prostředků.

SUMMARY

The thesis is focused on nutritional supplements and doping in road cycling. The introduction summarizes the current knowledge about road cycling. It examines the physiological nature of sports performance in road cycling. It aims to cover the energy expenditure and meet the nutritional plan. In the chapter on nutritional supplements are introduced individual substances by the use at different times. In the last passage we are discussing the use of doping substances. Readers get comprehensive information about the intensity of road cycling and use of support resources in this thesis.

92