Doplňky Stravy a Doping V Silniční Cyklistice

Silniční cyklistika patří mezi nejkrásnější, nejnáročnější a také nejsledovanější sporty na naší planetě. Po letech stagnace a nezájmu se dostává opět na výsluní. Lidé často vytahují bicykly, aby na nich trávili volný čas, zlepšovali kondici či vzájemně měřili své síly. Stále více se zajímají nejen o samotná kola, nové trendy v technice a designu, ale začínají pátrat po správných tréninkových metodách a zdravém ţivotním stylu.

Dříve zajímal pohled do zákulisí jen soutěţivé jedince, kteří se snaţili vyzrát nad ostatní. Dnes správná sportovní výţiva a doplňky stravy zajímají stále větší procento populace. Není však příliš mnoho autorů zabývajících se seriózně touto problematikou u nás v České republice. Z tohoto důvodu jsme se rozhodli vypracovat bakalářskou práci, která je vyústěním autorova dlouholetého zájmu o silniční cyklistiku a zlepšování sportovního výkonu. Rozhodli jsme se zaměřit na vyuţití podpůrných prostředků mezi jednotlivými cyklisty. Cílem práce je shrnutí aktuálních teoretických poznatků o výţivě, doplňcích stravy a dopingu, které jsou pouţívány pro zlepšování výkonu v silniční cyklistice.

V první kapitole je uvedena základní charakteristika silniční cyklistiky s rozdělením na jednotlivé formy. Jsou zde rozepsány faktory ovlivňující výkon silničního cyklisty a fyziologie. Zde si popíšeme náročnost sportu z hlediska trénovanosti organismu a bude také zajímavé sledovat jednotlivé rozdíly mezi disciplínami na straně jedné a mezi výkonnostními úrovněmi na straně druhé.

V druhé kapitole pojednáváme o důleţitosti správné výţivy a pitného reţimu. Jsou zde uvedena doporučení, která je vhodná dodrţovat pro optimalizaci výkonu. V první části jsou vyjmenovány jednotlivé ţiviny a jejich mnoţství, které je nutno dodat organismu. V druhé části jsou jiţ praktická doporučení pro jednotlivá období při výkonu.

Ve třetí kapitole si popíšeme doplňky stravy, které nám můţou pomoci při naplnění našich nutričních cílů. Jiţ z názvu kapitoly pramení skutečnost, ţe se

5

jedná o nadstavbovou část běţné stravy. Zde bude zajímavé sledovat rozdíly ve vyuţití v přípravném a poté závodním období.

V poslední čtvrté kapitole se zaměříme na fenomén dopingu, který není ţádnou novinkou, nýbrţ existuje od počátků lidstva. Kdykoliv nebo kdekoliv přinášelo vítězství ve sportu slávu, společenské postavení nebo peníze, pokoušeli se sportovci získat převahu nad soupeři pomocí nejrůznějších prostředků zvyšujících jejich výkonnost.

Při psaní práce jsme čerpali ze studia odborné literatury a její následné kategorizace, sekundární analýzy a syntézy. Vyuţili jsme téţ vlastních cenných zkušeností z oboru.

6

1. DOSAVADNÍ POZNATKY V SILNIČNÍ CYKLISTICE

V této kapitole si stručně shrneme charakteristiku a dosavadní poznatky o silniční cyklistice. Zaměříme se na jednotlivé výkonnostní úrovně a ukáţeme si rozdíly mezi nimi. Rozebereme si strukturu cyklistického výkonu a představíme si detailněji jednotlivé fyziologické parametry.

1.1 CHARAKTERISTIKA SILNIČNÍ CYKLISTIKY

Silniční cyklistika je individuálním sportem. Cílem sportovce je projet danou trať v nejrychlejším čase. V cyklistice se setkáváme s jednodenními závody (např. Paříţ - Roubaix), ale i závody etapovými (nejznámější Tour de France, Giro d’Italia, Vuelta a Espana). Výkon v těchto závodech je vytrvalostního, případně silově - vytrvalostního charakteru. V závodech je buď běţná etapa (všichni jezdci startují najednou) nebo tzv. časovka jednotlivců (jízda na čas, kdy cyklisté jezdí samostatně), případně časovka týmová (celý tým jezdí pohromadě). Zátěţ při cyklistickém výkonu je kontinuálního charakteru. [ 25 ]

7

V tab. 1 jsou uvedeny rozdíly mezi jednotlivými disciplínami. tab. 1 Rozdíly mezi jednotlivými disciplínami [ 7, 41 ]

Rovinatý terén

cca 200 km 4-5 h

Horské etapy

cca 200 km

Časovky
Vzdálenost Čas

cca 40-60 km

cca 1h

5-6 h

Intenzita

Nízká aţ střední

Střední aţ vysoká

Vysoká

Převažující

Aerobní (oxidace tuků)

Aerobní (tuky a

Oxidace glukózy a

metabolismus

glukóza), při stoupání anaerobní glykolýza anaerobní (glykolýza)

Průměrná rychlost

45 km/h

cca 20 km/h (během

50 km/h

stoupání)

Kadence šlapání Pozice při jízdě

90 ot./min.

70 ot./min.

90 ot./min.

Tradiční v sedu

Proměnlivá (v sedu a

Aerodynamická

ve stoji)

Hlavní požadavky Specifická rizika

Technické (jízda

Fyziologické

Hypoxie

Fyziologické a aerodynamické

v pelotonu)

Nehody, svalová zranění

Aerodynamika

Průměrný pracovní výkon

< 250 W

> 6 W/kg

350 – 400 W

8

Struktura sportovního výkonu Výkon v silniční cyklistice závisí na několika faktorech viz obr. 1

obr. 1 Faktory sportovního výkonu v silniční cyklistice [ 25 ]

1.2 KATEGORIE SILNIČNÍ CYKLISTIKY

V první řadě je třeba si rozdělit úrovně silniční cyklistiky, poněvadţ od toho se odvíjí cíle, stravovací návyky a další aspekty s tím související. Je jasné, ţe není moţné pro potřeby rekreačního sportu jen tak upravit doporučení pro vrcholový sport a obráceně. Přestoţe většina základních principů je podobných, je nutné se seznámit s jednotlivými specifiky, která se dotýkají daných kategorií.

9

Dle Konopky (2007) dělíme cyklistiku na:

Vrcholová (profesionální) cyklistika

Na vrcholové úrovni musí cyklisté na národní či mezinárodní scéně opakovaně dosahovat vynikajících výsledků. Jsou to cyklisté na profesionální úrovni a cyklistika je jejich zaměstnáním. Proto je vše podřizováno převáţně týmovým cílům. Typická závodní sezóna začíná koncem zimy (většinou v únoru) a končí na přelomu léta a podzimu (většinou začátkem října). Během této sezóny cyklisté

ujedou 30 000 – 35 000 kilometrů. [ 33, 36, 41 ]

Z hlediska teorie sportovního tréninku je jasné, ţe nelze udrţet maximální sportovní formu po celou sezonu. Nicméně po celou dobu profesionálové závodí a vedou přípravu k předem stanoveným cílům. Tudíţ díky vysokým objemům a intenzitě je organismus vystaven enormní fyzické i psychické zátěţi, kterou si obyčejný rekreační cyklista nedokáţe ani představit.

Výkonnostní silniční cyklistika

I zde je základem dosahování maximální výkonnosti, jemuţ se podřizuje běţný denní ţivot. Cílem je zúčastnit se závodu a dosáhnout co nejlepšího výsledku. Rozdílem oproti vrcholové úrovni je fakt, ţe cyklistika je zde spíše posedlostí a ţivotním stylem, nikoliv zaměstnáním. Snahou je tedy dosahovat nadprůměrných výkonů v rámci osobních moţností.

Zdravotní silniční cyklistika

Do této kategorie zařazujeme převáţně silniční cyklistiku mající zdravotní cíl. Hlavní motivací je udrţet si dobrý zdravotní stav. Zdravotní silniční cyklistiku je moţné chápat jako prevenci, ale také jako způsob terapie po zranění či onemocnění. Zde nehraje osobní výkonnost vůbec ţádnou roli.

Rekreační silniční cyklistika

Je zaloţena na sociálních kontaktech, radosti z jízdy a dobrém pocitu z tělesné zátěţe. Velmi často jde také o udrţování dobrého rodinného klimatu. Osobní výkonnost nehraje ani zde ţádnou roli. Přestoţe je zpočátku patrná pouze radost

10

z jízdy a kontaktu s okolím, nikoliv primárně snaha o dosaţení dobrého zdravotního stavu, stává se rekreační cyklistika prvním krůčkem ke zdravotní silniční cyklistice.

Podstatný rozdíl mezi uvedenými kategoriemi tvoří stupeň intenzity zatíţení a především celková doba zatíţení. [ 12 ]

1.3 PRVNÍ CYKLISTICKÉ ZÁVODY

Díky nezdolné lidské touze měřit vlastní síly s jinými, se jiţ necelé 2 roky po vynálezu běhacího kola konaly roku 1819 v Paříţi první závody drezín. V roce 1865 byly uspořádány první silniční závody (pouze na úseku 500m). Prvním mezinárodním silničním závodem na světě byla roku 1879 jízda z Paříţe do Rouenu (130km). Z roku 1880 pochází zpráva o závodu přes Alpy z Paříţe do Milána a zpět. V roce 1891 se poprvé konal nejdelší jednorázový závod světa na trati Paříţ – Brest a zpět (1200km). O dva roky později proběhlo první mistrovství světa na dráze v Chicagu a v roce 1896 se cyklistika dostala do programu prvních novodobých olympijských her v Athénách (silniční závod na 87 km).

Dějiny cyklistiky byly utvářeny především díky velkým etapovým závodům téměř ve všech zemích Evropy. Nejznámějším a nejlegendárnějším závodem je Tour de France, který byl zaloţen v roce 1903 novinářem LÁuto (předchůdce dnešního listu lÉquipe) Henri Desgrangem. Dále mezi největší a nejprestiţnější závody patří etapové Giro dÍtalia, Vuelta a Espaňa a jednorázové klasiky Milano-San

Remo, Ronde van Vlaanderen, Paris-Roubaix, Liege – Bastogne – Liege a Giro di Lombardia. [ 12 ]

11

1.4 FYZIOLOGIE SILNIČNÍ CYKLISTIKY

Jízda na kole je umoţněna pohybem dolních končetin, které otáčejí klikami s ozubeným převodovým kolem, z něhoţ se síla přenáší řetězem na zadní kolo. Jízda na kole je tudíţ typický cyklický pohyb, který je prováděný střídavou prací svalstva jedné a pak druhé dolní končetiny. Pohyb opačné končetiny je v závislosti na úrovni techniky šlapání více či méně pasivní. Silniční cyklistika je vedle dráhové cyklistiky, cyklokrosu a závodech na horských kolech součástí rychlostní cyklistiky, která tedy zahrnuje všechny disciplíny měřitelné časem. Dělí se na závody jednorázové (tzv. klasiky, kriteria, různé druhy jízdy na čas a závody druţstev) a etapové. Jedná se tedy o závody vytrvalostního nebo silově vytrvalostního charakteru výkonu. [ 9 ]

Odborné termíny a zkratky uţívané v souvislosti s měřením vytrvalostních schopností [ 7 ]:

TF - tepová frekvence - počet srdečních tepů za minutu VO_{2 max.}- maximální spotřeba kyslíku (výše maximální aerobní kapacity) Hematokrit – procentuální vyjádření objemu erytrocytů (červených krvinek)

v jednotce krve

V_t- dechový objem f - dechová frekvence V_k- vitální kapacita plic – objem vzduchu, který můţe být vydechnut po maximálním vdechu

V – minutová plicní ventilace – mnoţství vzduchu vdechnutého za 1 minutu W 170 – výkon ve wattech při TF 170 tepů/min.

12

V tab. 2 je uveden přehled fyziologických hodnot cyklistů různých kategorií. tab. 2 Fyziologické hodnoty cyklistů různých kategorií [ 12 ]

Masový sport a sport Výkonnostní sport pro zdraví
Vrcholový sport

150 – 250

250 – 400

400 – 550

Max. výkon (watt)

3 – 3,5

4 – 4,5

4,5 – 6,5

Max. příjem kyslíku

(l/min)

35 - 50

50 – 70

70 – 90

Max. příjem kyslíku na

kg

těl.

Hmotnosti

(ml/kg/min)

500 - 800 8 - 12

800 – 1100

1100 – 1400

Objem srdce (ml)

10 – 14

14 – 19

Objem srdce na kg těl.

Hmotnosti (ml/kg)

3 - 4

4- 5

5 – 7

Vitální kapacita plic (l)

1.4.1 FUNKČNÍ A METABOLICKÁ CHARAKTERISTIKA

Silniční cyklistika je z hlediska charakteru sportovního výkonu odvětvím, v němţ existují snad největší rozdíly mezi jednotlivými disciplínami. Některé silniční závody bývají dlouhé pouze několik kilometrů (časovky, prology), jiné jednorázové běţně přes 200 km. Etapové závody od několika dnů po několik týdnů mají délku 500 – 3500 km. [ 9, 41 ]

Energetický výdej se při jízdě na kole zvyšuje v těsné závislosti na rychlosti jízdy ( pochopitelně bereme v potaz téţ věk, pohlaví a hmotnost jedince ). Průměrné číslo, které se uvádí u delších silničních závodů, se pohybuje kolem 700-750% náleţitého bazálního metabolismu (dále jen nál BM), oproti sprinterským disciplínám, kde je dosahováno hodnot i přes 10 000% nál BM. Při vlastním vytrvalostním tréninku cyklisty se intenzita metabolismu pohybuje kolem 900% nál BM coţ činí asi 25 110 kJ/24 h. Byl měřen nejen energetický výdej, ale i

13

rovnováha mezi příjmem a výdejem energie. Např. při etapovém závodě Varšava – Berlín – Praha byl energetický výdej naměřen i 33 440 kJ/24h, coţ při zmíněné rovnováze mezi příjmem a výdejem energie klade velmi vysoké poţadavky na denní skladbu jídel, a to nejen do kvantitativního, ale i kvalitativního sloţení. [ 9,

41 ]

Další zdroje uvádí energetický výdej profesionálních cyklistů v průměru 25 000 – 30 000 kJ/24 h. Nicméně v horských etapách můţe tento výdej vystoupat aţ na 37 500 – 42 000 kJ/24 h. Naproti tomu u rekreačních cyklistů se energetický výdej pohybuje v rozmezí 10 500 – 14 700 kJ, u výkonnostních činí 15 000 – 25

200 kJ. [ 8, 12, 14, 20, 42, 33 ]

Při závodech se zároveň se zkracováním tratě zvyšuje rychlost. Takţe nejkratší závodní tratě mají charakter dlouhých sprintů. Výdej energie v tomto případě roste s třetí mocninou rychlosti (při jízdě na 1 km aţ stonásobek klidové hodnoty). Rychlost v silničním závodě je konkrétním výsledkem vztahu frekvence šlapání a zvoleného převodu. Z tohoto důvodu je důleţitý optimální poměr mezi frekvencí šlapání a velikostí převodu. Kaţdé rychlosti odpovídají určité optimální poměry silových a rychlostních komponent šlapání, tzn. frekvence otáček pedálu a velikosti úsilí vynakládaného na pedály. Z hlediska energetického krytí, s přihlédnutím na podíl anaerobní a aerobní metabolické sloţky, přicházejí více v úvahu anaerobní procesy k zabezpečení energetické potřeby v okamţiku nástupu, úniku, při vyjíţdění kopců, spurtování apod. Naopak aerobní podíl stoupá u dlouhotrvajících silničních závodů a je limitován dýchacím a transportním systémem, obsahem kyslíku v krvi a oxidativní kapacitou svalové tkáně. Silniční cyklistika patří k fyzicky nejnáročnějším sportům. Z fyziologického hlediska se jedná o práci nízké a střední intenzity se střídáním úseků submaximální intenzity s opakovanými přechody do nízké intenzity. U silničních závodů se jedná o práci po dobu i 3-5 hodin i více. Kardiovaskulární systém vykazuje při vysokých energetických nárocích vytrvalostní silniční cyklistiky výrazné adaptivní změny. Cyklisté – vytrvalci disponují vyšší úrovní oběhové zdatnosti a transportní schopnosti pro kyslík. U silničních cyklistů se klidová tepová frekvence pohybuje kolem 50 tepů za minutu. [ 9 ]