ZOOLOGICKÉ DNY Brno 2006

Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006

Edito ři: BRYJA Josef & ZUKAL Jan

1 Po řadatelé konference : Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, Brno Ústav botaniky a zoologie, P řírodov ědecká fakulta Masarykovy univerzity, Brno Česká zoologická spole čnost - brn ěnská pobo čka

Místo konání : P řírodov ědecká fakulta Masarykovy univerzity, Kotlá řská 2, Brno

Datum konání : 9.-10. února 2006

BRYJA J. & ZUKAL J. (Eds.): Zoologické dny Brno 2006. Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006.

Vydal : Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, Kv ětná 8, 603 65 Brno Grafická úprava : BRYJA J. 1. vydání, 2006 Náklad 450 výtisk ů. Doporu čená cena 150 K č. Vydáno jako neperiodická ú čelová publikace. Za jazykovou úpravu a obsah p řísp ěvk ů jsou odpov ědni jejich auto ři.

ISBN 80-903329-4-3

2 Obsah

OBSAH

OBSAH ...... 3 PROGRAM KONFERENCE ...... 15 ZOOLOGIE BEZOBRATLÝCH ...... 29 BEZD ĚK J.: Kolik živo čišných druh ů bylo popsáno z České republiky?...... 29 ČÁPOVÁ L., FARSKÁ J., JÍNOVÁ K. & RUSEK J.: Rychlost rozkladu dubového a bukového opadu a ú čast Colembolla, Oribatida a Parasitiformes na t ěchto procesech ...... 30 DOUDA K.: Vliv faktor ů prost ředí na rozší ření mlž ů čeledi Unionidae ve vodních tocích povodí řeky Lužnice ...... 31 ČEJKA T., DVO ŘÁK L. & HORSÁK M.: Malakologické novinky na Slovensku v poslednom štvr ťstoro čí...... 31 DEDEK P., JANDOVÁ Š. & TUF I.H.: Jak dlouho trvá popovod ňová sukcese spole čenstev půdních bezobratlých? ...... 32 DOLEJŠ P., KUBCOVÁ L. & BUCHAR J.: Terestrický zp ůsob života slí ďáka Tricca lutetiana .33 DUBOVSKÝ M. & FEDOR P.: Vidli čiarky (Diplura) a ich bioindika čný potenciál v teplomilných dúbravách JZ Slovenska...... 34 ERBAN T., KUDLÍKOVÁ I. & HUBERT J.: Bakterie jako potravní zdroj pro skladištních rozto čů (Acari: Acaridida)...... 35 FAKOVÁ M.: Vybrané skupiny makrozoobentosu rieky Hron a ich význam pre klasifikáciu toku a hodnotenia kvality vody...... 36 FARKAŠOVÁ M. & STLOUKAL E.: Životný cyklus a rozšírenie medúzky sladkovodnej (Craspedacusta sowerbyi ) na Podunajskej nížine...... 36 FEN ĎA P. & LENGYEL J.: Rozto če (Acarina, Mesostigmata) v hniezdach orliaka morského (Haliaeetus albicilla ) na Slovensku...... 37 FILIPOVÁ L., PETRUSEK A., KOZÁK P. & POLICAR T.: Distribuce raka pruhovaného (Orconectes limosus ) v České republice...... 37 FISCHER D. & PAVLUV ČÍK P.Vliv predace norkem americkým ( Mustela vison ) na vybrané populace raka kamená če ( Austropotamobius torrentium ) ve st ředních a západních Čechách ...... 38 HODOVÁ I. & GELNAR M.: Skanovací elektronová mikroskopie tegumentu parazita Eudiplozoon nipponicum (Goto, 1891) ze žaber kapra ( Cyprinus carpio L.) ...... 39 HORÁKOVÁ J. & PIKULA J.: Vybrané skupiny epigeické fauny závrt ů CHKO Moravský kras a jejich antropogenní ovlivn ění ...... 40 HOTOVÝ J. & PETRUSEK A.: Diapauza a líhnutí klidových stádií u perloo ček z efemerních vod...... 41 HRABÁKOVÁ M., JUŘIČKOVÁ L. & PETRUSEK A.: Problematika rodu Trochulus (Mollusca, Gastropoda) v České republice ...... 42 CHRISTOPHORYOVÁ J. & KRUMPÁL M.: Epigeické š ťúriky (Pseudoscorpiones) lesných biotopov Malých Karpát v blízkosti Bratislavy ...... 43 JARAB M.: Biology of Micaria sociabilis (Araneae, Gnaphosidae): preliminary results ...... 44 JEŘÁBKOVÁ E. & TUF I.H.: Kdy b ěhají stejnonožci (Isopoda: Oniscidea)?...... 44 JUŘIČKOVÁ L. & KUČERA T.: Dálni ční náspy - biokoridory invazních druh ů nebo unikátní biotopy? ...... 45 KOŘÍNKOVÁ T.: Microscopic anatomy and histology of the genus Sphaerium s. l...... 46

3 Obsah

KOŘÍNKOVÁ T.: Sphaerium nucleus (Mollusca: Bivalvia: Sphaeriidae) - (staro)nový druh pro ČR...... 46 KOŠEL V.: Oplatí sa písa ť bibliografie? ...... 47 KOZUBÍKOVÁ E., PETRUSEK A., KOZÁK P., ĎURIŠ Z., GEIGER S., OIDTMANN B. & HOFFMANN R.: Výskyt p ůvodce ra čího moru ( Aphanomyces astaci ) v České republice a jeho molekulární detekce ...... 48 KRO ČA J.: Makrozoobentos NPR Razula (Javorníky)...... 49 KRUMPÁLOVÁ Z.: Epigeické pavúky (Araneae) v ekosystémoch dubovo-hrabových lesov Malých Karpát (Slovensko) a ich ekologická kategorizácia ...... 50 KUBOV ČÍK V.: Environmentálna história alpínskeho plesa Zmarzły Staw (Vysoké Tatry, Po ľsko)...... 51 KUBOV ČÍK V.: Environmentálna história Ľadového plesa (Vysoké Tatry, Slovensko): paleoekologická rekonštrukcia...... 52 KUBOŠOVÁ K. & BRABEC K.: Výb ěr indika čních taxon ů pomocí metody „Náhodných les ů“ (Random Forests)...... 52 KVARDOVÁ H. & ZAHRÁDKOVÁ S.: Habitatové preference jepic (Ephemeroptera) v tocích kolinního stupn ě (Oslava a Chvojnice) ...... 53 MACKO J.: Pôdna fauna subalpínskeho stup ňa Jaloveckej doliny...... 54 MAŘÁK P. & KURAS T.: Vliv alochtonní kle če na faunu bezobratlých v NPR Prad ěd (CHKO Jeseníky): na příkladu epigeických pavouk ů...... 55 NĚMCOVÁ M., STEJSKAL V., MUNZBERGOVÁ Z. & HUBERT J.: Suprese popula čního r ůstu skladištních rozto čů pomocí pesticid ů ...... 56 NYKLOVÁ E.: Ekologický stav Klaperova potoka: hodnocení podle makrozoobentosu...... 57 OPATOVÁ V., KUBCOVÁ L. & BUCHAR J.: Hrabací aktivita a epigamní projevy slí ďáka Xeralycosa miniata (Araneae, Lycosidae) ...... 58 PETRUSEK A.: K čemu m ůže být dobrý molekulární "barcoding": p říklad na evropských perloo čkách rodu Daphnia ...... 59 PIŽL V., NOVÁKOVÁ A., STARÝ J. & ŠUSTR V.: Co víme o endemické žížale Dendrobaena mrazeki ...... 60 RUSEK J.: Collembola Šumavy a jejich odlišnosti od sousedních horstev a oblastí ...... 60 ŘEZÁ Č M.: Ukaž mi kusadla a já ti řeknu, jak žereš, aneb unikátní modifikace chelicer pavouk ů šestio ček (Araneae: Dysdera )...... 61 SYCHRA J. & ADÁMEK Z.: Přísp ěvek k metodice odb ěru fytofilních bezobratlých v rybni čním litorálu...... 62 SENKOVÁ -BALDAUFOVÁ K.: Epigeická makrofauna vo vz ťahu k vegetácii a vybraným ekologickým faktorom Devínskej Kobyly ...... 63 SCHENKOVÁ J. & VAŇHARA J.: Historické výukové obrazové tabule - jejich záchrana a další perspektivy...... 64 STAŠIOV S.: Millipede communities (Diplopoda) in different conditions of oak-hornbeam ecosystems (Malé Karpaty Mts., Trnavská pahorkatina hills, SW Slovakia)...... 65 STAŠIOV S. & SVITOK M.: Altitudinal distribution of harvestmen (Araneae: Opiliones) in Slovakia ...... 65 TAJOVSKÝ K.: Mnohonožky, stonožky a suchozemští stejnonožci Novohradských hor...... 66 VARGA L. & FEDOR P.: Vybrané skupiny bezstavovcov (Invertebrata) a ich význam v ekosystémoch urbanizovaného územia ...... 67

4 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006

ZÁPRAŽNÝ B., FEDOR P. & MAJZLAN O.: Spolo čenstvá Oniscidea ako sú čas ť pôdnej fauny NPR Nad Šenkárkou v Malých Karpatoch ...... 68 ŽIŽKA Z. & HOSTOUNSKÝ Z.: LED-dioda - nový zdroj osv ětlení pro optické mikroskopy vhodný pro morfologická studia ...... 69 ENTOMOLOGIE ...... 71 BÁDR V. & PREISLER J.: Taxonomicko-faunistické zhodnocení vší (Anoplura) České republiky...... 71 BOGUSCH P.: Kodulky v České republice a na Slovensku ...... 72 BRANDÝSKÝ L. & KURAS T.: Křídelní variabilita Parnassius mnemosyne na území České republiky...... 73 CYPRICH D. & KRUMPÁL M.: Prostredie či hostite ľ sú rozhodujúce pre rozšírenie vtá čích druhov b ĺch (Siphonaptera)?...... 74 ČERMÁK V. & LAUTERER P.: Přísp ěvek k bionomii mer Cacopsylla picta a Cacopsylla melanoneura ...... 75 ČERNÁ K. & KURAS T.: Spole čenstva heliofilních motýl ů alpínské tundry Vysokých Sudet v kontextu teorie ostrovní biogeografie ...... 76 ČÍŽEK L., FRIC Z. & KONVI ČKA M.: Host plant defences and voltinism in European butterflies...... 77 DANDOVÁ J. & KURAS T.: Struktura spole čenstev motýl ů valašských pastvin ve vztahu k typu managementu a charakteru stanovišt ě...... 77 DOLNÝ A. & BULÁNKOVÁ E.: Rašeliništní odonatofauna České a Slovenské republiky...... 78 DROZD P.: Druhová pestrost a potravní specializace herbivorního hmyzu lužního lesa...... 79 DVO ŘÁK L.: Vosy chytané na sirup z hlediska výzkumu i biologické kontroly...... 80 DVO ŘÁKOVÁ K.: Mouchy čeledí Lauxaniidae a Heleomyzidae chytané na sirup...... 81 FEDOR P.J.: Strapky (Thysanoptera) a ich spolo čenstvá v NPR Devínska Kobyla (JZ Slovensko) ...... 81 HARABIŠ F. & DOLNÝ A.: Biomonitoring výskytu vážky jasnoskvrnné Leucorrhinia pectoralis (Odonata) na d ůlních poklesech Karvinska...... 82 HOLECOVÁ M.: Spolo čenstvá nosá čikov (Coleoptera, Curculionoidea) v epigeóne dubovo- hrabových lesov JZ Slovenska...... 84

HOLECOVÁ M. & SENKOVÁ -BALDAUFOVÁ K.: K poznaniu fauny Coleoptera, Curculionoidea NPR Strážov (CHKO Strážovské vrchy, stredné Slovensko) ...... 85 HOLUŠA J.: Saran če n ěmecká ( Oedipoda germanica ) v Čechách...... 85 HOLUŠA J. & WEISER J.: Neznámý druh mikrosporidie u Ips duplicatus (Coleoptera: Scolytidae)...... 86 HOLUŠA O.: Rozší ření vážek rodu Cordulegaster (Odonata) v České republice - výsledek různých ekologických podmínek v biogeografických podprovinciích?...... 87 HOLUŠA O.: Vertikální rozší ření pisivek (Insecta: Psocoptera) v lesních ekosystémech Ukrajiny (oblast Ukrajinských Karpat)...... 88 HRUDOVÁ E., ZELENÁ V. & KOCOURKOVÁ B.: Insekticidní ú činky silic anýzu ( Pimpinella anisum ) a kmínu ( Carum carvi ) proti potemníku ( Tribolium confusum )...... 88 HULA V.: Management travnatých biotop ů, aneb jak zlikvidovat faunu motýl ů ...... 89 HULA V.: Rozší ření soumra čník ů rodu Pyrgus v České republice (Lepidoptera, Hesperidae) ...... 90 HYRŠL P.: Lipophoriny a zásobní proteiny hmyzí hemolymfy...... 91

5 Obsah

HYRŠL P.: Pathogenicity of Steinernema feltiae and Heterorhabditis bacteriophora from Czech Republic to silkworm Bombyx mori and wax moth Galleria mellonella under certain conditions...... 92 HYRŠL P. & Mandátová V.: Srovnání t ří metod stanovení lysozymu v hemolymf ě hmyzu...93 JANŠTA P.: Využití morfologických a molekulárních znak ů pro fylogenezi parazitických vosi ček čeledi Torymidae (Hymenoptera: Chalcidoidea) ...... 94 KAŠÁK J. & KURAS T.: Vliv sjezdových tratí na faunu bezobratlých v NPR Prad ěd (CHKO Jeseníky): na p říkladu epigeických brouk ů...... 95 KAUFNEROVÁ J. & HUBERT J.: Vliv α-amylázového inhibitoru na zavíje če mou čného (Ephestia kuehniella ) a jeho parazitoida ( Venturia canescens )...... 96 KINKOROVÁ J.: Mimikry v čeledi Tephritidae (Diptera)...... 97

KLAUDYOVÁ A., HUBERT J. & KUDLÍKOVÁ I.: Vývoj polyklonálních protilátek detekujících kontaminace skladovaných potravin potemníkem hn ědým Tribolium castaneum (Coleoptera: Tenebrionidae) ...... 97 KNÍŽEK M.: Nep ůvodní druhy k ůrovcovitých v Česku...... 98 KOČÁREK P. & HOLUŠA J.: Kobylka Isophya pienensis (Orthoptera: Ensifera) zjišt ěna v České republice...... 99 KOPRDOVÁ S. & KINKOROVÁ J.: Zástupci čelade Tephritidae (Diptera) ako pre-disperzní predátori semien nevädze Centaurea stoebe (Asteraceae): životné stratégie a spôsob poškodenia ...... 100 KRÁL D. & ŠÍPEK P.: Rozší ření zlatohlávka Netocia ungarica (Coleoptera: Scarabaeoidea: Cetoniinae) v České republice ...... 101 LAŠT ŮVKA Z. & ŠEFROVÁ H.: Denní motýli (Rhopalocera) m ěsta Brna – historie a sou časnost...... 103 LAUTERER P.: Možnosti využití sacích pastí Státní rostlinoléka řské správy pro kontrolu a signalizaci mšic pro sledování r ůzných skupin členovc ů...... 104 LAUTERER P. & BŘEZÍKOVÁ M.: Nové ší ření k řísa Hyalesthes obsoletus Signoret, 1865 (Fulgoromorpha: Cixidae) v České republice ...... 105 MIKÁT M.: Předb ěžné výsledky k prostorové aktivit ě druh ů rodu Lestes (Odonata: Lestidae) ...... 105 MÜCKSTEIN P.: Přísp ěvek k poznání kuklic (Diptera, Tachinidae) Ž ďárských vrch ů...... 107 MURÁRIKOVÁ N., TÓTHOVÁ A., BRYJA J., MICHALKOVÁ V. & VAŇHARA J.: Molekulárno- genetická analýza tribu Winthemiini (Diptera, Tachinidae): predbežné výsledky ...... 108 PETERKOVÁ V.: Vplyv okrajového efektu na letovú aktivitu arthropodocenóz v trs ťových porastoch...... 109 PODSKALSKÁ H. & HOSKOVEC M.: Jak hroba řík k myšce p řišel? ...... 110 PROKOP P.: Potrava, polyandria a kanibalizmus u modliviek Mantis religiosa ...... 110 PSOTA V.: Dopad insekticidních p řípravk ů Integro a Trichoplus na populace mšic a afidofág ů v porostu kuku řice...... 111 PURCHART L., KULA E. & BUCHTA I.: St řevlíkovití brouci v souborech lesních typ ů ve východním Krušnoho ří ...... 112 PURCHART L., KULA E. & MATOUŠEK D.: Dopady vápn ění na faunu st řevlíkovitých v porostech b řízy v Krušných horách...... 113 SCHLAGHAMERSKÝ J.: Studium fauny saproxylických brouk ů pomocí nárazových pastí - probíhající výzkum na území BR Dolní Morava...... 114

6 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006

SCHLARMANNOVÁ J. & LUKÁŠ J.: Spolo čenstvá kutavkovitých (Hymenoptera, Sphecidae) NPR Devínska Kobyla...... 114 SKUHRAVÁ M. & SKUHRAVÝ V.: Fauna Faerských ostrov ů v Atlantském oceánu ...... 115 SKUHROVEC J.: Zvláštní chování larev nosatce Hypera postica (Coleoptera: Curculionidae) ...... 116 SPITZER L.: Recentní rozší ření a ochrana denních motýl ů na Valašsku...... 117 SYCHRA O.: Všenky (Phthiraptera: Amblycera, Ischnocera) exotických pták ů chovaných v České republice...... 118 SVITOK M. & NOVIKMEC M.: Population dynamics and secondary production of Brachycentrus montanus (Insecta: Trichoptera) under artificial discharge regimes ...... 119 SVITOK M. & NOVIKMEC M.: Population dynamics and secondary production of Leuctra hippopus (Insecta: Plecoptera) under artificial discharge regimes...... 120 ŠEFROVÁ H.: Minující druhy řádu Lepidoptera na d řevinách arboreta MZLU v Brn ě ...... 121 TÓTHOVÁ A., KNOZ J., BRYJA J. & VAŇHARA J.: Hodnocení fylogenetických vztah ů a taxonomických problém ů v čeledi Ceratopogonidae na základ ě sekvencí 16S rRNA genu ...... 122 VAŇHARA J., MURÁRIKOVÁ N. & HAVEL J.: Um ělé neuronové sít ě (ANN) a taxonomická klasifikace v entomologii...... 123 VÉLE A., HOLUŠA J., FROUZ J. & STEBELSKÁ E.: Výskyt mraveniš ť ve smrkových porostech různého stá ří ...... 124 VESELÁ H., VRABEC V. & WITEK M.: Srovnání fauny mravenc ů dvou Polabských lokalit s populací modráska Maculinea telejus (Lepidoptera: Lycaenidae) ...... 125 VODKA Š., ČÍŽEK L. & KONVI ČKA M.: Vliv lesního hospoda ření v lužním lese na spole čenstva xylofágních brouk ů na dubech...... 126 VRABEC V.: Sou časné znalosti o rozší ření b ěžného druhu majky – Meloe proscarabaeus (Coleoptera: Meloidae)...... 127 VRABEC V., NOWICKI P., BOUBERLOVÁ J., VESELÁ H. & CIBULKA J.: Situace druh ů Maculinea telejus a Maculinea nausithous (Lepidoptera: Lycaenidae) v okolí P řelou če – lze stav ět nový plavební stupe ň a p řitom chránit modrásky?...... 128 ICHTYOLOGIE ...... 129

DÁVIDOVÁ M., ONDRA ČKOVÁ M., GELNAR M. & JURAJDA P.: Rozší ření a patologický vliv Lernaea cyprinacea (Crustacea, Copepoda) na rybího hostitele...... 129 FOLTÁNKOVÁ V., ONDRA ČKOVÁ M. & REICHARD M.: Vliv intenzity pohlavního výb ěru na kondici a parazitární napadení ho řavky duhové...... 129 FRANCOVÁ K. & ONDRA ČKOVÁ M.: Diverzita cizopasník ů invazního druhu ryby Neogobius melanostomus (Pallas, 1814) v povodí Dunaje...... 130 HALA ČKA K., VETEŠNÍK L., PAPOUŠEK I., MENDEL J. & LUSK S.: Charakteristika populace drska v ětšího Zingel zingel z povodí Moravy ...... 131 JANÁ Č M., JURAJDA P., ONDRA ČKOVÁ M., VALOVÁ Z., REICHARD M. & NOVÁKOVÁ M.: Vliv záplavy na reprodukci ryb...... 132 MORAVEC P., FISCHER D. & DUŠEK J.: Potvrzení výskytu ouklejky pruhované ( Alburnoides bipunctatus ) v povodí Vltavy – návrh monitoringu a ochrany populace v Kocáb ě ...... 132 MUSILOVÁ Z., ŘÍČAN O., NOVÁK J., ŠVÁTORA M. & JANKO K.: Evolution of melanistic colour patterns in Neotropical cichlids (Perciformes: Cichlidae) and its utility for phylogeny studies ...... 133

7 Obsah

ONDRA ČKOVÁ M., DÁVIDOVÁ M., FRANCOVÁ K. & JURAJDA P.: Paraziti p ůvodních a nep ůvodních populací hlavá če Neogobius kessleri (Osteichthyes, Gobiidae) v podélném profilu Dunaje...... 134 ONDRA ČKOVÁ M., SPENCE R. & SMITH C.: Occurrence of metazoan parasites of zebrafish Danio rerio (Cyprinidae) in Bangladesh...... 135 POLA ČIK M. & JURAJDA P.: Invázny rod Neogobius (Gobiidae) – základná charakteristika pôvodných a nepôvodných populácií v pozd ĺžnom profile Dunaja...... 135 REICHARD M., ONDRA ČKOVÁ M. & BLAŽEK R.: Rybí spole čenstva aluvia st ředního toku řeky Gambie, NP Niokolo Koba, Senegal...... 136 HERPETOLOGIE...... 138 BÖHME M. & MORAVEC J.: Genetická variabilita populací ješt ěrky zelené ( Lacerta viridis ) v České republice...... 138 ČERVENKA J., KRATOCHVÍL L. & FRYNTA D.: Malí a šediví: Fylogeneze a ekomorfologie gekon ů rodu Cyrtopodion a příbuzných tvor ů...... 138 DOLEŽALOVÁ J. & VOJAR J.: Odhady po četnosti rodu Triturus na R ůžodolské výsypce (Mostecko)...... 139 DVO ŘÁK J. & GVOŽDÍK L.: Kam s nimi? Vliv teploty na výb ěr místa pro nakladení vají ček u čolka horského ( Triturus alpestris )...... 140 FRYNTA D. & ORLOVA V.: Pohlavní dimorfismus parthenogenetických jest ěrek Kavkazu a jejich rodi čovských bisexuálních druh ů...... 141 GVOŽDÍK L.: Jsou rychlí plavci pomalí b ěžci? Evoluce tvaru a funkce u čolk ů rodu Triturus ...... 142 GVOŽDÍK V., MORAVEC J. & KOTLÍK P.: Molekulární fylogeografie rosni ček ( Hyla ) na Blízkém východ ě ...... 142 HANDL L. & VOJAR J.: Osídlování um ěle vytvo řených vodních nádrží obojživelníky na území CHKO Koko řínsko...... 143 HEJTMÁNKOVÁ M., BUREŠ S. & GVOŽDÍK L.: Barevný polymorfismus skokana hn ědého (Rana temporaria ). Fakt nebo artefakt?...... 144 CHYLÁ L., JADRO ŇOVÁ P., ORSZÁGHOVÁ Z. & VONGREJ V.: Obojživelníky vybraných lokalít Bratislavy so zameraním na štruktúru populácií vodných skokanov...... 145 JAMBRICH A. & JANDZÍK D.: Morfometrická analýza Zootoca vivipara pannonica : odlišuje sa nížinná poplácia od nominotypickej formy? ...... 146 JANDZÍK D.: Ontogenéza spodnej čeľuste užovky stromovej ( Zamenis longissimus ) ...... 146 JANDZÍK D. & JAMBRICH A.: Polymorfizmus farebného vzoru jašterice živorodej Zootoca vivipara pannonica ...... 147 JEŘÁBKOVÁ L. & ŠVÁTORA M.: Analýza stanovištních preferencí obojživelník ů v severovýchodní části okresu T řebí č ...... 148 KRÁSA A.: Betadiverzita scink ů nížinného pralesa na Papui-Nové Guinei...... 149 KRATOCHVÍL L., KUBI ČKA L. & LANDOVÁ E.: Does mechanism of sex determination constrain the potential for sex manipulation? A test in geckos with contrasting sex- determining systems...... 150

KUBI ČKA L. & KRATOCHVÍL L.: Why reduce clutch size to one or two eggs? Egg size allometries in lizards reveal different causes of invariant clutch size evolution...... 150 LANDOVÁ E., LÁSKOVÁ J. & FRYNTA D.: Kam až lze zajít ? Existence mezidruhového k řížení a vliv na fitness hybrid ů u gekon čík ů Eublepharis macularius a E. angramainyu – předb ěžné sd ělení...... 151

8 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006

MAREŠOVÁ J. & FRYNTA D.: Lidské preference živo čišných druh ů a jejich d ůsledky pro druhovou ochranu: p říklad hroznýš ů a krajt ...... 152 MIKULÍ ČEK P. & PIÁLEK J.: Different genetic diversity and population differentiation of the crested newts Triturus cristatus and T. dobrogicus revealed by microsatellites: the contribution of genetic drift and mutations...... 153

MUSILOVÁ R. & ZAVADIL V.: Užovka stromová ( Elaphe longissima ) v Pooh ří...... 154 POKORNÁ M. & KRATOCHVÍL L.: Evoluce pohlavn ě determina čních mechanism ů šupinatých plaz ů: je možný p řechod mezi genetickým a teplotním ur čováním pohlaví v obou sm ěrech?...... 155 SMOLINSKÝ R.: Plazy Národného parku Slovenský kras ...... 155 STAROSTOVÁ Z., HYNKOVÁ I. & FRYNTA D.: Genetická variabilita hroznýšovce kubánského (Epicrates angulifer )...... 156

STAROSTOVÁ Z., KRATOCHVÍL L., FLAJŠHANS M. & FRYNTA D.: Phylogenetic analysis of genome size in eublepharid geckos: cell size does not always correspond to genome size ...... 157 ŠIMKOVÁ O., CIKÁNOVÁ V. & FRYNTA D.: Růst a pohlavní dvojtvárnost hroznýšovitých had ů: p ředb ěžné výsledky...... 157 VOJAR J.: Prostorová distribuce a po četnost skokana štíhlého ( Rana dalmatina ) na Hornoji řetínské výsypce ...... 158 VONGREJ V.: Fenológia rozmnožovania obojživelníkov v podmienkach Podunajskej nížiny a Malých Karpát ...... 159 ORNITOLOGIE ...... 161

ADAMÍK P. & BUREŠ S.: Experimentální evidence pro mikrohabitatové preference mezi lejsky ( Ficedula ) v jejich hybridní zón ě ...... 161 BROŽOVÁ M., MUSIL P., NACHTIGALOVÁ M., HOŘÁK D. & KLVA ŇA P.: Effect of age and numbers of ducklings on behaviour of rearing female in Common Pochard ( Aythya ferina ) in condition of Southbohemian fishponds...... 161 ČEJKA J.: Přísp ěvek k potravní ekologii sýce rousného ( Aegolius funereus ) ve Ž ďárských vrších ...... 162 DLESKOVÁ O.: Ptáci a sukcese monokulturních borových porostů (p ředb ěžné výsledky)...163 DUDA M. & Országhová Z.: Vtáky dunajského ostrova Siho ť v Bratislave ...... 163 FOUSOVÁ P., KRYŠTOFKOVÁ M. & EXNEROVÁ A.: Vybrané aspekty potravní biologie straky obecné ( Pica pica ) v urbánním a v rurálním prost ředí...... 164 GRUJBÁROVÁ Z.: Charakteristika hniezdneho habitatu trsteniarika pásikového ( Acrocephalus schoenobaenus ) a strnádky trs ťovej ( Emberiza schoeniclus ) a ich vzájomné porovnanie166 HAVLÍ ČKOVÁ J.: Potravní nabídka lelka lesního ( Caprimulgus europaeus ) v Ralsku ...... 166 HRALOVÁ S., KRYŠTOFKOVÁ M. & EXNEROVÁ A.: Antipreda ční chování straky obecné ( Pica pica ) v Praze a venkovské krajin ě - p ředb ěžné výsledky...... 167 JÁNOŠKOVÁ V., ORSZÁGH I. & ORSZÁGHOVÁ Z.: Protocalliphora azurea (Diptera: Calliphoridae) v hniezdach vrabca po ľného ( Passer montanus ). [ Protocalliphora azurea (Diptera: Calliphoridae) in nests of Tree Sparrow (Passer montanus )] ...... 168 JAŠKA P., LUČAN R.K. & ALBRECHT T.: Variabilita zp ěvu hýla rudého ( Carpodacus erythrinus ) ve Vltavském Luhu na Šumav ě: p ředb ěžné výsledky ...... 169 KUMSTÁTOVÁ T., PETRUSEK A., PAVEL V. & FUCHS R.: Faktory ovliv ňující agresivitu lindušky lu ční v playbackových experimentech aneb náladu p ři koncert ě ovliv ňuje i předkapela a obecenstvo ...... 169

9 Obsah

LORENC T.: Prostorová aktivita lelka lesního ( Caprimulgus europaeus )...... 170 MARTÍNKOVÁ D., PAZDEROVÁ A. & EXNEROVÁ A.: Jak souvisí frekvence krmení mlá ďat vrabce domácího s jejich stá řím a kondicí?...... 171 MELIŠKOVÁ M., FILÍPEK M. & ORSZÁGHOVÁ Z.: Ornitofauna PR Vršatecké Bradlá...... 172 MĚSTKOVÁ L., ALBRECHT T., BUFKA L., ČERVENÝ J. & ROMPORTL D.: Ekologie je řábka lesního ( Bonasa bonasia ) na Šumav ě ...... 173 MITRINGOVÁ L. & Országhová Z.: Príspevok k avifaune sídliska Bratislava - Petržalka ....173 MUSIL P., MUSILOVÁ Z. & CIMBURKOVÁ H.: Increasing numbers wintering of Great Cormorants ( Phalacrocorax carbo sinensis ) and its possible effect on other fish-eating species...... 174 MUSIL P., NACHTIGALOVÁ M., ALBRECHT T., BROŽOVÁ M., HOŘÁK D., KLVA ŇA P. & MUSILOVÁ Z.: Effect of nasal saddles on breeding performance of diving ducks...... 175 MUSILOVÁ Z. & MUSIL P.: Mezinárodní s čítání vodních pták ů v České republice v lednu 2004 a 2005...... 175 NÁDVORNÍK P., WEIDINGER K. & KOČVARA R.: Rapid and simple method for isoelectric focusing of egg white reveals maternity in passerine clutches...... 176 NACHTIGALOVÁ M., MUSIL P., HOŘÁK D., ALBRECHT T., BROŽOVÁ M., KLVA ŇA P. & MUSILOVÁ Z.: Effect of movements on survival of individually marked broods of diving ducks in condition of Southbohemian fishponds...... 177 PAVELKA K., KRESTOVÁ M., KOLE ČEK J. & JAKUBEC M.: Pohnízdní výskyt rákosinných pták ů na rybnících u Bartošovic v CHKO Pood ří v letech 2003 až 2005 ...... 178 POLA ČIKOVÁ L., HONZA M. & PROCHÁZKA P.: Diskriminácia vajca hniezdneho parazita hostite ľom: úloha UV a vidite ľného spektra...... 179 POUSTKOVÁ M.: Ekotonální efekt v Krušných horách z hlediska potravní nabídky ku řat tet řívka obecného ( Tetrao tetrix )...... 180 POŽGAYOVÁ M., PROCHÁZKA P. & HONZA M.: Sex roles and consistency in rejection of parasitic eggs in Blackcaps ...... 180 SCHNITZER J., MUNCLINGER P.., BRYJA J., EXNEROVÁ A. & ALBRECHT T.: Mimopárové paternity a síla sexuální selekce u hýla rudého Carpodacus erythrinus ...... 181 SKO ČOVSKÁ B., BAN ĎOUCHOVÁ H., HORÁKOVÁ J. & PIKULA J.: Jsou cyanobakterie toxické pro ptáky? ...... 182 STRNAD M., NĚMEC M., HOLE ČKOVÁ B. & FUCHS R.: Antipreda ční chování ťuhýka obecného ...... 182 SVOBODA A. & PAVEL V.: Využití um ělých hnízd p ři studiu hnízdní úsp ěšnosti lindušky lu ční (Anthus pratensis ) ve vrcholových partiích Krkonoš...... 183 SYCHRA O., LITERÁK I., BENEDIKT V. & PODZEMNÝ P.: Ptáci a jejich ektoparazité v oblasti Novojičínska ...... 184 ŠÁLEK M., SVOBODOVÁ J. & ZASADIL P.: Ztráta biodiverzity pta čích spole čenstev po regulacích říčních meandr ů: Jak silný je kompenza ční vliv dubových porost ů hrází?.....185 TAKÁCSOVÁ M.: Priestorové vz ťahy kane mo čiarnej ( Circus aeruginosus ) v kultúrnej krajine na južnom Slovensku ...... 185 TRNKA A.: Vplyv času expozície sietí na úspešnos ť odchytu trs ťových druhov spevavcov 186 TUR ČOKOVÁ L.: Štruktúra, funkcia a vnútrodruhová variabilita hlasových prejavov dudka chochlatého ( Upupa epops )...... 187 UVÍROVÁ L., HAMPL R., BERAN V. & BUREŠ S.: The using DNA sexing method for the population study of black stork ( Ciconia nigra ) ...... 188

10 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006

ŽAMBOCHOVÁ S., MUSILOVÁ Z., PAZDEROVÁ A. & MUSIL P.: Nep řítel u rybníka aneb antipreda ční strategie strnada rákosního ( Emberiza schoeniclus )...... 189 MAMMALIOLOGIE ...... 190 ADAMEC M.: Reštitúcia zubra hrivnatého na Slovensku a jej výsledky...... 190 AND ĚRA M.: Hypsometrie našich rejsc ů rodu Neomys ...... 191 BALÁŽ I. & JAN ČOVÁ A.: Reproduk čný potenciál druhov čeľade Soricidae na Slovensku ..191 BARTALOVÁ A. & HUDÁKOVÁ A.: Vplyv cementárenských a vápenkárskych imisií na morfológiu orgánov drobných zemných cicavcov v oblasti Kravany nad Dunajom...... 192 BÍMOVÁ B., ĎUREJE L., MUNCLINGER P., MACHOLÁN M. & PIÁLEK J.: Sam čí agresivita a Y chromosom v hybridní zón ě myší domácích...... 193 BRYJA J., KONE ČNÝ A., ČERVENÝ J. & KOUBEK P.: Hlodavci a hmyzožravci jihovýchodního Senegalu ...... 194 BUCHAMEROVÁ V. & MIKLÓS P.: Populácia Muscardinus avellanarius v oblasti subalpínskeho pásma ...... 195 BURDA H. & DAMMANN P.: Sexual activity delays ageing in a mammal ...... 196 BURDA H. & LANGE S.: Living in a stethoscope: Burrow-acoustics promotes auditory specializations in subterranean rodents...... 197 ČANÁDY A., MOŠANSKÝ L. & STANKO M.: Ekológia Mus spicilegus Petényi, 1882 na Slovensku ...... 197 DUFKOVÁ P., MUNCLINGER P., MACHOLÁN M. & PIÁLEK J.: Chromosom X v hybridní zón ě myši domácí...... 198 DUŠEK A. & BARTOŠ L.: Ovliv ňuje agresivní chování koloucha jeho úsp ěšnost sání u cizích laní? ...... 199 HEROLDOVÁ M., HOMOLKA M., KAMLER J., GHEZZI C., REDAELLI W., ANDREOLI E. & MATTIELLO S.: Potrava t ří druh ů kopytník ů ( Cervus elaphus , Rupicapra rupicapra a Capreolus capreolus ) v prost ředí italských Alp v mimovegeta čním období ...... 200 HEROLDOVÁ M., KAMLER J., HOMOLKA M., KOUBEK P. & FOREJTEK P.: Potravní strategie muflona na Morav ě...... 201 HEROLDOVÁ M., PEJ ČOCH M., BRYJA J., SUCHOMEL J. & TKADLEC E.: Nálezy hantavirového antigenu u hlodavc ů na jižní Morav ě v letech 2000-2004 ...... 202 HOMOLKA M., HEJCMANOVÁ P., ANTONÍNOVÁ M., HEROLDOVÁ M. & KAMLER J.: Spole čenstvo velkých herbivor ů v súdánské savan ě...... 202 HORÁKOVÁ J., BAN ĎOUCHOVÁ H., PIKULA J. & SKO ČOVSKÁ B.: Synantropní obratlovci a zdravotní rizika pro chov lovné pernaté zv ěř e ...... 203 JAN ČOVÁ A. & BALÁŽ I.: Popula čná ekológia a hodnotenie somatometrických znakov Apodemus flavicollis z pahorkatinového výškového stup ňa (Nitrianska, Žitavská pahorkatina)...... 204 JÁNOVÁ E., SKORI Č M., HEROLDOVÁ M., BRYJA J. & TKADLEC E.: Dynamika výskytu hlístic (Heligmosomum costelatum ) v populaci hraboše polního...... 205 JOHN F.: Bobr v historii zoologie...... 206 JOHN F.: Využití integrace GPS/GIS v ekologii živo čich ů. P řípadová studie: biotopové preference bobra evropského ...... 207 JOHN F. & DOBIÁŠ J.: Vliv vybraných stanovištních faktor ů na aktivitu bobra evropského 208 JUR ČOVI ČOVÁ M.: Porovnanie spolo čenstiev drobných zemných cicavcov v 3 typoch lesného prostredia...... 209

11 Obsah

KAMLER J. & HOMOLKA M.: Sezónní využívání prost ředí a impakt na ke řové patro v NPR Králický Sn ěžník...... 210 KAMLER J. & HOMOLKA M.: Význam zdroj ů potravy mimo lesní prost ředí pro velké býložravce...... 211 KAMLER J., HOMOLKA M. & HEROLDOVÁ M.: Využití NIR spektrometrie p ři výzkumu potravní ekologie velkých býložravc ů ...... 211 KLIMEŠ J., SMOLA J., BEDNÁ Ř V., MRLÍK V., NADZONOVÁ M. & LITERÁK I.: Bakterie Lawsonia intracellularis u myší domácích a hraboše polního v chovech prasat...... 212 KOCIANOVÁ -ADAMCOVÁ M., MALINA R. & ADAMEC M.: Výskyt drobných zemných cicavcov v alpínskom pásme Krá ľovej Hole (NP Nízke Tatry) ...... 213 KOLÁ ČKOVÁ K.: Allosuckling in Camels ( Camelus bactrianus ) in Prague Zoo...... 214 KOTRBA R., TOMÁŠOVÁ K., MOJŽÍŠOVÁ L. & PANAMÁ J.L.A.: Pr ůběh srde ční činnosti p ři pá ření u antilop losích ( Taurotragus oryx ) - p řípadová studie...... 214 KOZUBOVÁ L.: Charakteristiky zdatnosti jedincov v populácii hrdziaka lesného (Clethrionomys glareolus , Schreber 1780) ...... 215 LAFFERSOVÁ D.: Kraniometrická charakteristika Mustela putorius a Mustela eversmanni .216 LISICKÁ L., LOSÍK J., KADL ČÍKOVÁ R. & TKADLEC E.: Determinanty nadzemní architektury nor u k řečka polního ...... 216 MUNCLINGER P., STEHLÍKOVÁ J. & KUBEŠOVÁ L.: Užite ční paraziti genomu: využití traspozon ů p ři studiu voln ě žijících myší...... 217 NĚMEC P., CVEKOVÁ P., PEICHL L., BENADA O., TURLEJSKI K., BENNETT N.C. & BURDA H.: Vision underground: Visual system of the African mole-rats (Rodentia, Bathyergidae) .217 NĚMEC P., LUCOVÁ M., BURGER T., WEGNER R., BURDA H., WILTSCHKO W. & OELSCHLAGER H.A.: Neuroanatomy of magnetoreception: inducible transcription factors as tools for dissecting mole-rat and homing pigeon magnetosensory systems ...... 218 NOVÁKOVÁ M., VAŠÁKOVÁ B., CHARVÁTOVÁ V., GALEŠTOKOVÁ K., KUTALOVÁ H., PRŮŠOVÁ K., ŠMILAUER P., ŠUMBERA R. & FRYNTA D.: Sekundární pom ěr pohlaví u bodlinatých myší z rodu Acomys ...... 219 PIÁLEK J. & VYSKO ČILOVÁ M.: Sterilita samc ů myši domácí: paradox alopatických a parapatrických populací ...... 219 POLÁK J. & FRYNTA D.: Pom ěr pohlaví mlá ďat a selektivní prenatální investice u Capra hircus ...... 220 POLICHT R., TOMÁŠOVÁ K., HOLE ČKOVÁ D. & FRYNTA D.: Předb ěžné výsledky studia hlasového repertoáru severního poddruhu nosorožce širokohubého ( Ceratotherium simum cottoni )...... 221 SEDLÁ ČKOVÁ J. & AND ĚRA M.: Ur čování v ěku a v ěková struktura našich populací lišky obecné ( Vulpes vulpes )...... 222 SLÁBOVÁ M., MUNCLINGER P. & FRYNTA D.: Pohlavní dimorfismus nekomensálních populací Mus musculus ...... 222 SUCHOMEL J.: Jak vypadá tamarau ( Bubalus mindorensis )? ...... 223 SUCHOMEL J. & HEROLDOVÁ M.: Populace myšice lesní ( Apodemus flavicollis ) v odlišných podmínkách t ří typ ů lesních porost ů ...... 224 SUCHOMEL J., HEROLDOVÁ M. & MLČEK J.: Zjiš ťování potravní preference myšice lesní (Apodemus flavicollis ) v zimním období, s využitím FT NIR analýzy ...... 225 SŮVOVÁ Z., KREJ ČOVÁ D. & HORÁ ČEK I.: Glaciální refugia ve st řední Evrop ě?...... 226 SVOBODOVÁ P. & SEDLÁ ČEK F.: Co ovliv ňuje potravní preference hraboše polního?...... 226

12 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006

ŠÁLEK M., POLEDNÍK L., BERAN V. & SEDLÁ ČEK F.: The home ranges, movements and actvivity pattern of the American mink in the Czech Republic ...... 227 ŠANDERA M., BRYJA J. & STOPKA P.: Morfologie spermií hlodavc ů ve vztahu k reproduk ční strategii ...... 228 ŠKLÍBA J. & ŠUMBERA R.: Aktivita rypoše st říb řitého Heliophobius argenteocinereus v jeho přirozeném prost ředí...... 228 ŠTĚPÁNKOVÁ J.: Arboreální aktivita drobných savc ů ve smíšeném lese...... 229 VALLO P.: Ako chyta ť myšku drobnú?...... 230 TKADLEC E.: Vlivy velkoprostorové klimatické variability na populace drobných herbivor ů ...... 231 TOMÁŠOVÁ K., KOTRBA R., MOJŽÍŠOVÁ L. & PANAMÁ J.L.A.: Srde ční frekvence u antilopy losí jako indikátor chování...... 231 TRUBENOVÁ K.: Úspešnos ť prežívania zimy ryšavkou žltohrdlou ( Apodemus flavicollis ) v rôznych typoch prostredia...... 232 VÁLKOVÁ L. & MALO Ň J.: Srovnání biotopových preferencí bobra evropského ( Castor fiber L.) v přirozeném a um ělém biotopu...... 233 ZELENÁ K., KRATOCHVÍL L. & FRYNTA D.: Vliv velikosti t ěla na sexuální dimorfismus a reproduk ční charakteristiky domácího psa ( Canis familiaris ) ...... 234 ZEMANOVÁ B., HÁJKOVÁ P., BRYJA J., ROCHE K., HÁJEK B. & ZIMA J.: Stanovení po četnosti a struktury populace vydry říční ( Lutra lutra ) v CHKO & BR T řebo ňsko neinvazivní genetickou metodou...... 235 ŽIAK D., KOCIAN Ľ., MIKLÓS P., ADAMCOVÁ M., MARTÍNKOVÁ N. & BUCHAMEROVÁ V.: Diverzita drobných zemných cicavcov na horských svahoch – príklad subalpínskeho stup ňa Západnych Tatier...... 236 CHIROPTEROLOGIE ...... 237 BEDNÁ ŘOVÁ J., ZUKAL J., ŘEHÁK Z. & GAISLER J.: Rozší ření Myotis bechsteinii (Kuhl, 1818) v České republice...... 237 BENDA P.: Netopý ři rodu Eptesicus na Blízkém východ ě: rozší ření a systematika ...... 237 BERKOVÁ H., POKORNÝ M. & ZUKAL J.: Charakteristiky úkryt ů mate řských kolonií Myotis myotis a jejich okolí...... 238 BERKOVÁ H.1 & ZUKAL J.: Ekologie Myotis myotis a teplotní pom ěry na zimovišti v Moravském krasu...... 239 CELUCH M.1 & KAŇUCH P.: Aktivita raniaka hrdzavého ( Nyctalus noctula ) a výber úkrytu na sídlisku v zimnom období...... 240 ČERVENÝ J., KOUBEK P., BRYJA J. & KONE ČNÝ A.: Letouni Senegalu...... 240 HANÁK V.: K historii první etapy (1940–1966) taxonomické revize evropských netopýr ů rodu Plecotus ...... 241 HORÁ ČEK D.: Význam pseudokrasových paledových jeskyní pro netopýry...... 242 HORÁ ČEK I., LUČAN R.K., HULVA P., HANÁK V. & BENDA P.: Evropští kaloni...... 244 HULVA P., HORÁ ČEK I. & BENDA P.: Fylogeografie čeledi Rhinopomatidae (Mammalia: Chiroptera)...... 245 JAHELKOVÁ H.: Aktivita Pipistrellus nathusii v pr ůběhu sezóny pá ření...... 245 KUTAL M., BARTONI ČKA T. & ŘEHÁK Z.: Složení potravy, potravní nabídka a letová aktivita netopýra nejmenšího ( Pipistrellus pygmaeus ) v lužním lese ...... 246 LUČAN R.K.: Echolocation calls of six desert bat species from Jordan ...... 247

13 Obsah

LUČAN R.K., RADIL J. & KUBEŠOVÁ M.: Prostorová aktivita mate řské kolonie netopýra vodního ( Myotis daubentonii ) v různých fázích reproduk čního cyklu: telemetrické přiblížení...... 247 RADIL J. & LUČAN R.K.: Strukturní a termální parametry úkryt ů dendrofilních druh ů netopýr ů ...... 248 1 ŠPOUTIL F. & HORÁ ČEK I.: Maturace zubní skloviny: a co na to netopý ři?...... 249 ADRESÁ Ř REGISTROVANÝCH Ú ČASTNÍK Ů KONFERENCE...... 250 REJST ŘÍK AUTOR Ů...... 263

14 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006

PROGRAM KONFERENCE

I. (aula) II. (posluchárna G1) III. (posluchárna G2) Čtvrtek 9.2.2006 8.45-9.00 Oficiální zahájení (aula) 9.00-9.45 Plenární p řednášky (aula)

10.00-13.15 Mammaliologie 1 Entomologie 1 Zoologie bezobratlých 1 (10.00-11.30) (10.00-11.30) (10.00-11.15) Chiropterologie 1 Entomologie 2 Zoologie bezobratlých 2 (11.45-13.15) (11.45-13.15) (11.30-13.00)

13.15-13.45 Ob ěd 13.45-14.15 Poster session I.

14.15-18.00 Mammaliologie 2 Herpetologie 1 Entomologie 3 (14.30-16.00) (14.15-16.15) (14.30-16.15) Ornitologie 1 Chiropterologie 2 Zoologie bezobratlých 3 (16.15-18.00) (16.30-18.00) (16.30-18.00)

18.15-19.00 Populariza ční p řednáška (aula)

Pátek 10.2.2006

8.30-12.30 Ornitologie 2 Mammaliologie 3 Entomologie 4 (8.45-10.15) (8.30-10.00) (8.30-10.15) Mammaliologie 4 Herpetologie 2 Ichtyologie (10.30-12.15) (10.15-12.30) (10.30-12.30)

12.30-13.00 Ob ěd 13.00-13.45 Poster Session II.

13.45-16.45 Mammaliologie 5 Entomologie 5 Zoologie bezobratlých 4 (13.45-15.00) (13.45-15.00) (13.45-15.00) Mammaliologie 6 Entomologie 6 Zoologie bezobratlých 5 (15.15-16.45) (15.15-16.30) (15.15-16.30)

16.50-17.00 Oficiální ukon čení a vyhodnocení studentské sout ěže

Zm ěny programu vyhrazeny!

15 Program konference

Seznam p řednášek (* auto ři nedodali abstrakt do sborníku v požadovaném termínu) Plenární p řednášky: Čtvrtek 9.2.2005, aula 9.00-9.15 Zejda J., Hudec K. & Pižl V.: Docent Jaroslav Pelikán, entomolog, teriolog a ekolog 80-tiletý 9.15-9.45 Stloukal E., Kalúz S. & Soldán T.: Projekt Fauna Europaea a jeho aplikácia na Slovensku a v Českej republike

Populariza ční p řednáška: Čtvrtek 9.2.2005, aula 18.15-19.00 Reichard M.: Za rybami do trop ů a subtrop ů: záludnosti terénního výzkumu v Bangladéši, Čín ě a Senegalu aneb "Plav čík Vratko vo svete a jeho slasti a najma strasti"

Přehled p řednášek v jednotlivých sekcích (v četn ě jména vedoucího sekce) Ornitologie 1 ( Čt 16.15-18.00, aula) - Albrecht Svoboda A. & Pavel V.: Využití um ělých hnízd p ři studiu hnízdní úsp ěšnosti lindušky lu ční (Anthus pratensis ) ve vrcholových partiích Krkonoš Kumstátová T., Petrusek A., Pavel V. & Fuchs R.: Faktory ovliv ňující agresivitu lindušky lu ční v playbackových experimentech aneb náladu p ři koncert ě ovliv ňuje i p ředkapela a obecenstvo *Krist M.: Ovliv ňuje barva vajec rodi čovské úsilí samc ů lejsk ů b ělokrkých? Pola čiková L., Honza M. & Procházka P.: Diskriminácia vajca hniezdneho parazita hostite ľom: úloha UV a vidite ľného spektra Strnad M., N ěmec M., Hole čková B. & Fuchs R.: Antipreda ční chování ťuhýka obecného Adamík P. & Bureš S.: Experimentální evidence pro mikrohabitatové preference mezi lejsky (Ficedula ) v jejich hybridní zón ě *Ležalová R.: Ornitologie, reproduk ční strategie - téma bude up řesn ěno

Ornitologie 2 (Pá 8.45-10.15, aula) - Krištín Lorenc T.: Prostorová aktivita lelka lesního ( Caprimulgus europaeus ) Duda M. & Országhová Z.: Vtáky dunajského ostrova Siho ť v Bratislave Tur čoková L.: Štruktúra, funkcia a vnútrodruhová variabilita hlasových prejavov dudka chochlatého ( Upupa epops ) Sychra O., Literák I., Benedikt V. & Podzemný P. : Ptáci a jejich ektoparazité v oblasti Novoji čínska Pavelka K., Krestová M., Kole ček J. & Jakubec M.: Pohnízdní výskyt rákosinných pták ů na rybnících u Bartošovic v CHKO Pood ří v letech 2003 až 2005 Musil P., Musilová Z. & Cimburková H.: Increasing numbers wintering of Great Cormorants (Phalacrocorax carbo sinensis ) and its possible effect on other fish-eating species

Mammaliologie 1 ( Čt 10.00-11.30, aula) - Zima *Macholán M., Vysko čilová M. & Vohralík V.: Nové poznatky o systematice "aboriginálních" myší rodu Mus východního St ředomo ří Čanády A., Mošanský L. & Stanko M.: Ekológia Mus spicilegus Petényi, 1882 na Slovensku Munclinger P., Stehlíková J. & Kubešová L.: Užite ční paraziti genomu: využití traspozon ů p ři studiu voln ě žijících myší

16 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006

Sůvová Z., Krej čová D. & Horá ček I.: Glaciální refugia ve st řední Evrop ě? Tkadlec E.: Vlivy velkoprostorové klimatické variability na populace drobných herbivor ů Kozubová L.: Charakteristiky zdatnosti jedincov v populácii hrdziaka lesného ( Clethrionomys glareolus , Schreber 1780)

Mammaliologie 2 ( Čt 14.30-16.00, aula) - Stanko Št ěpánková J.: Arboreální aktivita drobných savc ů ve smíšeném lese Vallo P.: Ako chyta ť myšku drobnú? Kocianová-Adamcová M., Malina R. & Adamec M.: Výskyt drobných zemných cicavcov v alpínskom pásme Krá ľovej Hole (NP Nízke Tatry) Žiak D., Kocian Ľ., Miklós P., Adamcová M., Martínková N. & Buchamerová V.: Diverzita drobných zemných cicavcov na horských svahoch – príklad subalpínskeho stup ňa Západnych Tatier And ěra M.: Hypsometrie našich rejsc ů rodu Neomys Sedlá čková J. & And ěra M.: Ur čování v ěku a v ěková struktura našich populací lišky obecné (Vulpes vulpes )

Mammaliologie 3 (Pá 8.30-10.00, G1) - Červený Klimeš J., Smola J., Bedná ř V., Mrlík V., Nadzonová M. & Literák I.: Bakterie Lawsonia intracellularis u myší domácích a hraboše polního v chovech prasat *Poup ě J.: Řešení st řetných situací mezi rybá řstvím a myslivostí na stran ě jedné a zájmy ochrany p řírody na stran ě druhé Kamler J. & Homolka M.: Sezónní využívání prost ředí a impakt na ke řové patro v NPR Králický Sn ěžník Kamler J., Homolka M. & Heroldová M.: Využití NIR spektrometrie p ři výzkumu potravní ekologie velkých býložravc ů Adamec M.: Reštitúcia zubra hrivnatého na Slovensku a jej výsledky Homolka M., Hejcmanová P., Antonínová M., Heroldová M. & Kamler J.: Spole čenstvo velkých herbivor ů v súdánské savan ě

Mammaliologie 4 (Pá 10.30-12.15, aula) - Sedlá ček Bryja J., Konečný A., Červený J. & Koubek P.: Hlodavci a hmyzožravci jihovýchodního Senegalu Šklíba J. & Šumbera R.: Aktivita rypoše st říb řitého Heliophobius argenteocinereus v jeho přirozeném prost ředí Burda H. & Dammann P.: Sexuální aktivita zpomaluje stárnutí u savce Burda H. & Lange S.: Život ve stetoskopu: akustika chodeb podporuje sluchovou specializaci u podzemních hlodavc ů Němec P., Cveková P., Peichl L., Benada O., Turlejski K., Bennett N.C. & Burda H.: Vision underground: Visual system of the African mole-rats (Rodentia, Bathyergidae) Němec P., Lucová M., Burger T., Wegner R., Burda H., Wiltschko W. & Oelschlager H.A.: Neuroanatomy of magnetoreception: inducible transcription factors as tools for dissecting mole-rat and homing pigeon magnetosensory systems Lisická L., Losík J., Kadl číková R. & Tkadlec E.: Determinanty nadzemní architektury nor u křečka polního

17 Program konference

Mammaliologie 5 (Pá 13.45-15.00, aula) - Kotrba Pluhá ček J., Bartoš L. & Víchová J.: Rozdíly ve výskytu sam čí infanticidy u poddruh ů zebry stepní ( Equus burchelli ) podporují uznání zebry bezh řívé jako samostatného poddruhu Dušek A. & Bartoš L.: Ovliv ňuje agresivní chování koloucha jeho úsp ěšnost sání u cizích laní? Kotrba R., Tomášová K., Mojžíšová L. & Panamá J.L.A. : Pr ůběh srde ční činnosti p ři pá ření u antilop losích ( Taurotragus oryx ) - p řípadová studie Polák J. & Frynta D.: Pom ěr pohlaví mlá ďat a selektivní prenatální investice u Capra hircus *Foitová I., Koubková B., Baruš V. & Nurcahyu W.: Nález hlístice Mammomonogamus laryngeus (Railiet,1899) (Syngamidae: Nematoda) u orangutan ů ( Pongo pygmaeus abelii ) z polodivoké populace severní Sumatry

Mammaliologie 6 (Pá 15.15-16.45, aula) - Munclinger Zemanová B., Hájková P., Bryja J., Roche K., Hájek B. & Zima J.: Stanovení po četnosti a struktury populace vydry říční ( Lutra lutra ) v CHKO & BR T řebo ňsko neinvazivní genetickou metodou John F.: Využití integrace GPS/GIS v ekologii živo čich ů. P řípadová studie: biotopové preference bobra evropského *Daniszová K.: Reproduk ční biologie norka amerického ( Mustela vison ) Šandera M., Bryja J. & Stopka P.: Morfologie spermií hlodavc ů ve vztahu k reproduk ční strategii Slábová M., Munclinger P. & Frynta D.: Pohlavní dimorfismus nekomensálních populací Mus musculus Nováková M., Vašáková B., Charvátová V., Galeštoková K., Kutalová H., Pr ůšová K., Šmilauer P., Šumbera R. & Frynta D.: Sekundární pom ěr pohlaví u bodlinatých myší z rodu Acomys

Chiropterologie 1 ( Čt 11.45-13.15, aula) - Benda Horá ček I., Lu čan R., Hulva P., Hanák V. & Benda P.: Evropští kaloni Benda P.: Netopý ři rodu Eptesicus na Blízkém východ ě: rozší ření a systematika Hulva P., Horá ček I. & Benda P.: Fylogeografie čeledi Rhinopomatidae (Mammalia: Chiroptera) Červený J., Koubek P., Bryja J. & Kone čný A.: Letouni Senegalu Hanák V.: K historii první etapy (1940–1966) taxonomické revize evropských netopýr ů rodu Plecotus Špoutil F. & Horá ček I.: Maturace zubní skloviny: a co na to netopý ři?

Chiropterologie 2 ( Čt 16.30-18.00, G1) - Řehák *Mach J.: Zkušenosti s ochranou netopýr ů p ři revitalizacích panelových dom ů ve Svitavách Celuch M. & Ka ňuch P.: Aktivita raniaka hrdzavého ( Nyctalus noctula ) a výber úkrytu na sídlisku v zimnom období Horá ček D.: Význam pseudokrasových paledových jeskyní pro netopýry Berková H., Pokorný M. & Zukal J.: Charakteristiky úkryt ů mate řských kolonií Myotis myotis a jejich okolí Kutal M., Bartoni čka T. & Řehák Z.: Složení potravy, potravní nabídka a letová aktivita netopýra nejmenšího ( Pipistrellus pygmaeus ) v lužním lese Lu čan R.K., Radil J. & Kubešová M.: Prostorová aktivita mate řské kolonie netopýra vodního (Myotis daubentonii ) v různých fázích reproduk čního cyklu: telemetrické p řiblížení

18 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006

Herpetologie 1 ( Čt 14.15-16.15, G1) - Gvoždík Kubi čka L. & Kratochvíl L.: Why reduce clutch size to one or two eggs? Egg size allometries in lizards reveal different causes of invariant clutch size evolution Červenka J., Kratochvíl L. & Frynta D.: Malí a šediví: Fylogeneze a ekomorfologie gekon ů rodu Cyrtopodion a p říbuzných tvor ů Starostová Z., Hynková I. & Frynta D.: Genetická variabilita hroznýšovce kubánského (Epicrates angulifer ) Mikulí ček P. & Piálek J.: Different genetic diversity and population differentiation of the crested newts Triturus cristatus and T. dobrogicus revealed by microsatellites: the contribution of genetic drift and mutations Gvoždík L.: Jsou rychlí plavci pomalí b ěžci? Evoluce tvaru a funkce u čolk ů rodu Triturus Dvo řák J. & Gvoždík L.: Kam s nimi? Vliv teploty na výběr místa pro nakladení vají ček u čolka horského ( Triturus alpestris ) Gvoždík V., Moravec J. & Kotlík P.: Molekulární fylogeografie rosni ček ( Hyla ) na Blízkém východ ě Krása A.: Betadiverzita scink ů nížinného pralesa na Papui-Nové Guinei

Herpetologie 2 (Pá 10.15-12.30, G1) - Kratochvíl Jambrich A. & Jandzík D.: Morfometrická analýza Zootoca vivipara pannonica : odlišuje sa nížinná poplácia od nominotypickej formy? Kratochvíl L., Kubi čka L. & Landová E.: Does mechanism of sex determination constrain the potential for sex manipulation? A test in geckos with contrasting sex-determining systems Pokorná M. & Kratochvíl L.: Evoluce pohlavn ě determina čních mechanism ů šupinatých plaz ů: je možný p řechod mezi genetickým a teplotním ur čováním pohlaví v obou sm ěrech? Frynta D. & Orlova V.: Pohlavní dimorfismus parthenogenetických jest ěrek Kavkazu a jejich rodi čovských bisexuálních druh ů Marešová J. & Frynta D.: Lidské preference živo čišných druh ů a jejich d ůsledky pro druhovou ochranu: p říklad hroznýš ů a krajt Handl L. & Vojar J.: Osídlování um ěle vytvo řených vodních nádrží obojživelníky na území CHKO Koko řínsko Vojar J.: Prostorová distribuce a po četnost skokana štíhlého ( Rana dalmatina ) na Hornoji řetínské výsypce *Mikátová B. & Vlašín M.: P ředb ěžné výsledky z výzkumu populace užovky stromové v Podyjí Musilová R. & Zavadil V.: Užovka stromová ( Elaphe longissima ) v Pooh ří

Ichtyologie (Pá 10.30-12.30, G2) - Jurajda Pola čik M. & Jurajda P.: Invázny rod Neogobius (Gobiidae) – základná charakteristika pôvodných a nepôvodných populácií v pozd ĺžnom profile Dunaja Ondra čková M., Dávidová M., Francová K. & Jurajda P.: Paraziti p ůvodních a nep ůvodních populací hlavá če Neogobius kessleri (Osteichthyes, Gobiidae) v podélném profilu Dunaje Francová K. & Ondra čková M.: Diverzita cizopasník ů invazního druhu ryby Neogobius melanostomus (Pallas, 1814) v povodí Dunaje Dávidová M., Ondra čková M., Gelnar M. & Jurajda P.: Rozší ření a patologický vliv Lernaea cyprinacea (Crustacea, Copepoda) na rybího hostitele

19 Program konference

Moravec P., Fischer D. & Dušek J.: Potvrzení výskytu ouklejky pruhované ( Alburnoides bipunctatus ) v povodí Vltavy – návrh monitoringu a ochrany populace v Kocáb ě Hala čka K., Vetešník L., Papoušek I., Mendel J. & Lusk S.: Charakteristika populace drska většího Zingel zingel z povodí Moravy *Jozsa V., Lengyel P. & Gyore K.: Comparative study on the fecundity of indigenous and invasive fish species under different environmental conditions Janá č M., Jurajda P., Ondra čková M., Valová Z., Reichard M. & Nováková M.: Vliv záplavy na reprodukci ryb

Entomologie 1 ( Čt 10.00-11.30, G1) - Drozd Holuša J.: Saran če n ěmecká ( Oedipoda germanica ) v Čechách Krištín A. & Ka ňuch P.: Sága stepná ( Saga pedo ) na severnej hranici areálu: populácia, ekológia a morfológia *Vlk R., Jurda P. & Hanzel T.: Krátký vizuální p řísp ěvek k potrav ě kobylky ságy Skuhravá M. & Skuhravý V.: Fauna Faerských ostrov ů v Atlantském oceánu Mikát M.: P ředb ěžné výsledky k prostorové aktivit ě druh ů rodu Lestes (Odonata: Lestidae) Holuša O.: Rozší ření vážek rodu Cordulegaster (Odonata) v České republice - výsledek r ůzných ekologických podmínek v biogeografických podprovinciích?

Entomologie 2 ( Čt 11.45-13.15, G1) - Holuša J. Lauterer P. & B řezíková M.: Nové ší ření k řísa Hyalesthes obsoletus Signoret, 1865 (Fulgoromorpha: Cixidae) v České republice Holecová M.: Spolo čenstvá nosá čikov (Coleoptera, Curculionoidea) v epigeóne dubovo- hrabových lesov JZ Slovenska Holecová M. & Senková-Baldaufová K.: K poznaniu fauny Coleoptera, Curculionoidea NPR Strážov (CHKO Strážovské vrchy, stredné Slovensko) Vrabec V., Nowicki P., Bouberlová J. Veselá H. & Cibulka J.: Situace druh ů Maculinea telejus a Maculinea nausithous (Lepidoptera: Lycaenidae) v okolí P řelou če – lze stav ět nový plavební stupe ň a p řitom chránit modrásky? Hula V.: Management travnatých biotop ů, aneb jak zlikvidovat faunu motýl ů Bogusch P.: Kodulky v České republice a na Slovensku

Entomologie 3 ( Čt 14.30-16.15, G2) - Skuhravá Holuša O.: Vertikální rozší ření pisivek (Insecta: Psocoptera) v lesních ekosystémech Ukrajiny (oblast Ukrajinských Karpat) Fedor P.J.: Strapky (Thysanoptera) a ich spolo čenstvá v NPR Devínska Kobyla (JZ Slovensko) Cyprich D. & Krumpál M.: Prostredie či hostite ľ sú rozhodujúce pre rozšírenie vtá čích druhov bĺch (Siphonaptera)? Sychra O.: Všenky (Phthiraptera: Amblycera, Ischnocera) exotických pták ů chovaných v České republice Bádr V. & Preisler J.: Taxonomicko-faunistické zhodnocení vší (Anoplura) České republiky Svitok M. & Novikmec M.: Population dynamics and secondary production of Leuctra hippopus (Insecta: Plecoptera) under artificial discharge regimes Kvardová H. & Zahrádková S.: Habitatové preference jepic (Ephemeroptera) v tocích kolinního stupn ě (Oslava a Chvojnice)

20 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006

Entomologie 4 (Pá 8.30-10.15, G2) - Holecová Lauterer P.: Možnosti využití sacích pastí Státní rostlinoléka řské správy pro kontrolu a signalizaci mšic pro sledování r ůzných skupin členovc ů Holuša J. & Weiser J. : Neznámý druh mikrosporidie u Ips duplicatus (Coleoptera: Scolytidae) Vodka Š., Čížek L. & Konvi čka M.: Vliv lesního hospoda ření v lužním lese na spole čenstva xylofágních brouk ů na dubech Schlaghamerský J.: Studium fauny saproxylických brouk ů pomocí nárazových pastí - probíhající výzkum na území BR Dolní Morava Knížek M.: Nep ůvodní druhy k ůrovcovitých v Česku Véle A., Holuša J., Frouz J. & Stebelská E.: Výskyt mraveniš ť ve smrkových porostech r ůzného stá ří Drozd P.: Druhová pestrost a potravní specializace herbivorního hmyzu lužního lesa

Entomologie 5 (Pá 13.45-15.00, G1) - Va ňhara Mückstein P.: P řísp ěvek k poznání kuklic (Diptera, Tachinidae) Ž ďárských vrch ů Dvo řáková K.: Mouchy čeledí Lauxaniidae a Heleomyzidae chytané na sirup Kinkorová J.: Mimikry v čeledi Tephritidae (Diptera) Janšta P.: Využití morfologických a molekulárních znak ů pro fylogenezi parazitických vosi ček čeledi Torymidae (Hymenoptera: Chalcidoidea) Tóthová A., Knoz J., Bryja J. & Va ňhara J.: Hodnocení fylogenetických vztah ů a taxonomických problém ů v čeledi Ceratopogonidae na základ ě sekvencí 16S rRNA genu

Entomologie 6 (Pá 15.15-16.30, G1) - Rozkošný Skuhrovec J.: Zvláštní chování larev nosatce Hypera postica (Coleoptera: Curculionidae) Koprdová S. & Kinkorová J.: Zástupci čelade Tephritidae (Diptera) ako pre-disperzní predátori semien nevädze Centaurea stoebe (Asteraceae): životné stratégie a spôsob poškodenia Dvo řák L.: Vosy chytané na sirup z hlediska výzkumu i biologické kontroly *Liška P.: Blanokridly hmyz J. Slovenska - téma bude up řesn ěno Kaufnerová J. & Hubert J.: Vliv α-amylázového inhibitoru na zavíje če mou čného ( Ephestia kuehniella ) a jeho parazitoida ( Venturia canescens )

Zoologie bezobratlých 1 ( Čt 10.00-11.15, G2) - Schlaghamerský Ju řičková L. & Ku čera T.: Dálni ční náspy - biokoridory invazních druh ů nebo unikátní biotopy? Hrabáková M., Ju řičková L. & Petrusek A.: Problematika rodu Trochulus (Mollusca, Gastropoda) v České republice Varga L. & Fedor P.: Vybrané skupiny bezstavovcov (Invertebrata) a ich význam v ekosystémoch urbanizovaného územia Kašák J. & Kuras T.: Vliv sjezdových tratí na faunu bezobratlých v NPR Prad ěd (CHKO Jeseníky): na p říkladu epigeických brouk ů Ma řák P. & Kuras T.: Vliv alochtonní kle če na faunu bezobratlých v NPR Prad ěd (CHKO Jeseníky): na příkladu epigeických pavouk ů

Zoologie bezobratlých 2 ( Čt 11.30-13.00, G2) - Bádr Kubov čík V.: Environmentálna história Ľadového plesa (Vysoké Tatry, Slovensko): paleoekologická rekonštrukcia Hotový J. & Petrusek A.: Diapauza a líhnutí klidových stádií u perloo ček z efemerních vod

21 Program konference

Petrusek A.: K čemu m ůže být dobrý molekulární "barcoding": p říklad na evropských perloo čkách rodu Daphnia Fischer D. & Pavluv čík P.: Vliv predace norkem americkým ( Mustela vison ) na vybrané populace raka kamená če ( Austropotamobius torrentium ) ve st ředních a západních Čechách Filipová L., Petrusek A., Kozák P. & Policar T.: Distribuce raka pruhovaného ( Orconectes limosus ) v České republice Kozubíková E., Petrusek A., Kozák P., Ďuriš Z., Geiger S., Oidtmann B. & Hoffmann R.: Výskyt p ůvodce ra čího moru ( Aphanomyces astaci ) v České republice a jeho molekulární detekce

Zoologie bezobratlých 3 ( Čt 16.30-18.00, G2) - Pižl Košel V.: Oplatí sa písa ť bibliografie? Bezd ěk J.: Kolik zivocisnych druhu bylo popsano z Ceske republiky? Zápražný B., Fedor P. & Majzlan O.: Spolo čenstvá Oniscidea ako sú čas ť pôdnej fauny NPR Nad Šenkárkou v Malých Karpatoch Stašiov S.: Millipede communities (Diplopoda) in different conditions of oak-hornbeam ecosystems (Malé Karpaty Mts., Trnavská pahorkatina hills, SW Slovakia) Čápová L., Farská J., Jínová K. & Rusek J.: Rychlost rozkladu dubového a bukového opadu a účast Colembolla, Oribatida a Parasitiformes na t ěchto procesech Tajovský K.: Mnohonožky, stonožky a suchozemští stejnonožci Novohradských hor

Zoologie bezobratlých 4 (Pá 13.45-15.00, G2) - Tajovský Řezá č M.: Ukaž mi kusadla a já ti řeknu, jak žereš, aneb unikátní modifikace chelicer pavouk ů šestio ček (Araneae: Dysdera) Krumpálová Z.: Epigeické pavúky (Araneae) v ekosystémoch dubovo-hrabových lesov Malých Karpát (Slovensko) a ich ekologická kategorizácia Jarab M.: Biology of Micaria sociabilis (Araneae, Gnaphosidae): preliminary results Christophoryová J. & Krumpál M.: Epigeické š ťúriky (Pseudoscorpiones) lesných biotopov Malých Karpát v blízkosti Bratislavy Dubovský M. & Fedor P.: Vidli čiarky (Diplura) a ich bioindika čný potenciál v teplomilných dúbravách JZ Slovenska

Zoologie bezobratlých 5 (Pá 15.15-16.30, G2) - Horsák Rusek J.: Collembola Šumavy a jejich odlišnosti od sousedních horstev a oblastí Pižl V., Nováková A., Starý J. & Šustr V.: Co víme o endemické žížale Dendrobaena mrazeki Hodová I. & Gelnar M.: Skanovací elektronová mikroskopie tegumentu parazita Eudiplozoon nipponicum (Goto, 1891) ze žaber kapra ( Cyprinus carpio L.) Ko řínková T.: Sphaerium nucleus (Mollusca: Bivalvia: Sphaeriidae) - (staro)nový druh pro ČR Douda K.: Vliv faktor ů prost ředí na rozší ření mlž ů čeledi Unionidae ve vodních tocích povodí řeky Lužnice

22 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006

Seznam poster ů (* auto ři nedodali abstrakt do sborníku v požadovaném termínu)

Čtvrtek, 9.2.2006 - poster session I Baláž I. & Jan čová A.: Reproduk čný potenciál druhov čeľade Soricidae na Slovensku Bartalová A. & Hudáková A. : Vplyv cementárenských a vápenkárskych imisií na morfológiu orgánov drobných zemných cicavcov v oblasti Kravany nad Dunajom Bedná řová J., Zukal J., Řehák Z. & Gaisler J.: Rozší ření Myotis bechsteinii (Kuhl, 1818) v České republice *Beneš J. & Konvi čka M.: Butterflies of Czeck reserves: A comprehensive survey of 110 local assamblages Berková H. & Zukal J.: Ekologie Myotis myotis a teplotní pom ěry na zimovišti v Moravském krasu Bímová B., Ďureje L., Munclinger P., Macholán M. & Piálek J.: Sam čí agresivita a Y chromosom v hybridní zón ě myší domácích Böhme M. & Moravec J.: Genetická variabilita populací ješt ěrky zelené ( Lacerta viridis ) v České republice Brandýský L. & Kuras T.: K řídelní variabilita Parnassius mnemosyne na území České republiky Brožová M., Musil P., Nachtigalová M., Ho řák D. & Klva ňa P.: Effect of age and numbers of ducklings on behaviour of rearing female in Common Pochard ( Aythya ferina ) in condition of Southbohemian fishponds Buchamerová V. & Miklós P.: Populácia Muscardinus avellanarius v oblasti subalpínskeho pásma Čejka J.: P řísp ěvek k potravní ekologii sýce rousného ( Aegolius funereus ) ve Ž ďárských vrších Čejka T., Dvo řák L. & Horsák M.: Malakologické novinky na Slovensku v poslednom štvr ťstoro čí Čermák V. & Lauterer P.: P řísp ěvek k bionomii mer Cacopsylla picta a Cacopsylla melanoneura Černá K. & Kuras T.: Spole čenstva heliofilních motýl ů alpínské tundry Vysokých Sudet v kontextu teorie ostrovní biogeografie Čížek L., Fric Z. & Konvi čka M.: Host plant defences and voltinism in European butterflies Dandová J. & Kuras T.: Struktura spole čenstev motýl ů valašských pastvin ve vztahu k typu managementu a charakteru stanovišt ě Dedek P., Jandová Š. & Tuf I.H.: Jak dlouho trvá popovod ňová sukcese spole čenstev p ůdních bezobratlých? Dlesková O.: Ptáci a sukcese monokulturních borových porost ů (p ředb ěžné výsledky) Dolejš P., Kubcová L. & Buchar J.: Terestrický zp ůsob života slí ďáka Tricca lutetiana Doležalová J. & Vojar J.: Odhady po četnosti rodu Triturus na R ůžodolské výsypce (Mostecko) Dolný A. & Bulánková E.: Rašeliništní odonatofauna České a Slovenské republiky *Dori čová M. & Fedor P.: Taxocenózy rovnokrídleho hmyzu (Ensifera a Caelifera) v okolí hrádze Zemplínskej šíravy *Drozd B.: Raný vývoj pharyngeální dentice u bolena dravého ( Aspius aspius ) Dufková P., Munclinger P., Macholán M. & Piálek J.: Chromosom X v hybridní zón ě myši domácí Erban T., Kudlíková I. & Hubert J.: Bakterie jako potravní zdroj pro skladištních rozto čů (Acari: Acaridida)

23 Program konference

Faková M.: Vybrané skupiny makrozoobentosu rieky Hron a ich význam pre klasifikáciu toku a hodnotenia kvality vody Farkašová M. & Stloukal E.: Životný cyklus a rozšírenie medúzky sladkovodnej ( Craspedacusta sowerbyi ) na Podunajskej nížine Fen ďa P. & Lengyel J.: Rozto če (Acarina, Mesostigmata) v hniezdach orliaka morského (Haliaeetus albicilla ) na Slovensku Foltánková V., Ondra čková M. & Reichard M.: Vliv intenzity pohlavního výb ěru na kondici a parazitární napadení ho řavky duhové Fousová P., Kryštofková M. & Exnerová A.: Vybrané aspekty potravní biologie straky obecné (Pica pica ) v urbánním a v rurálním prost ředí Grujbárová Z: Charakteristika hniezdneho habitatu trsteniarika pásikového ( Acrocephalus schoenobaenus ) a strnádky trs ťovej ( Emberiza schoeniclus ) a ich vzájomné porovnanie Harabiš F. & Dolný A.: Biomonitoring výskytu vážky jasnoskvrnné Leucorrhinia pectoralis (Odonata) na d ůlních poklesech Karvinska Havlí čková J.: Potravní nabídka lelka lesního ( Caprimulgus europaeus ) v Ralsku Hejtmánková M., Bureš S. & Gvoždík L.: Barevný polymorfismus skokana hn ědého ( Rana temporaria ). Fakt nebo artefakt? Heroldová M., Homolka M., Kamler J., Ghezzi C., Redaelli W., Andreoli E. & Mattiello S.: Potrava t ří druh ů kopytník ů ( Cervus elaphus , Rupicapra rupicapra a Capreolus capreolus ) v prost ředí italských Alp v mimovegeta čním období Heroldová M., Kamler J., Homolka M., Koubek P. & Forejtek P.: Potravní strategie muflona na Morav ě Heroldová M., Pej čoch M., Bryja J., Suchomel J. & Tkadlec E.: Nálezy hantavirového antigenu u hlodavc ů na jižní Morav ě v letech 2000-2004 Horáková J. & Pikula J.: Vybrané skupiny epigeické fauny závrt ů CHKO Moravský kras a jejich antropogenní ovlivn ění Horáková J., Ban ďouchová H., Pikula J. & Sko čovská B.: Synantropní obratlovci a zdravotní rizika pro chov lovné pernaté zv ěř e Hralová S., Kryštofková M. & Exnerová A.: Antipredační chování straky obecné ( Pica pica ) v Praze a venkovské krajin ě - p ředb ěžné výsledky Hrudová E., Zelená V. & Kocourková B.: Insekticidní ú činky silic anýzu ( Pimpinella anisum ) a kmínu ( Carum carvi ) proti potemníku ( Tribolium confusum ) *Hudec K. & Gaisler J.: Jaroslav Pelikán - k životnímu jubileu ekologa, teriologa, entomologa a vzácného p řítele Hula V.: Rozší ření soumra čník ů rodu Pyrgus v České republice (Lepidoptera, Hesperidae) Hyršl P.: Pathogenicity of Steinernema feltiae and Heterorhabditis bacteriophora from Czech Republic to silkworm Bombyx mori and wax moth Galleria mellonella under certain conditions Hyršl P.: Lipophoriny a zásobní proteiny hmyzí hemolymfy Hyršl P. & Mandátová V.: Srovnání t ří metod stanovení lysozymu v hemolymf ě hmyzu Chylá L., Jadro ňová P., Országhová Z. & Vongrej V.: Obojživelníky vybraných lokalít Bratislavy so zameraním na štruktúru populácií vodných skokanov Jahelková H.: Aktivita Pipistrellus nathusii v pr ůběhu sezóny pá ření Jan čová A. & Baláž I.: Popula čná ekológia a hodnotenie somatometrických znakov Apodemus flavicollis z pahorkatinového výškového stup ňa (Nitrianska, Žitavská pahorkatina) Jandzík D.: Ontogenéza spodnej čeľuste užovky stromovej ( Zamenis longissimus )

24 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006

Jandzík D. & Jambrich A.: Polymorfizmus farebného vzoru jašterice živorodej Zootoca vivipara pannonica Jánošková V., Országh I. & Országhová Z.: Protocalliphora azurea (Diptera: Calliphoridae) v hniezdach vrabca po ľného ( Passer montanus ). Jánová E., Skori č M., Heroldová M., Bryja J. & Tkadlec E.: Dynamika výskytu hlístic (Heligmosomum costelatum ) v populaci hraboše polního Jaška P., Lu čan R.K. & Albrecht T.: Variabilita zp ěvu hýla rudého ( Carpodacus erythrinus ) ve Vltavském Luhu na Šumav ě: p ředb ěžné výsledky Je řábková E. & Tuf I.H.: Kdy b ěhají stejnonožci (Isopoda: Oniscidea)? Je řábková L. & Švátora M.: Analýza stanovištních preferencí obojživelník ů v severovýchodní části okresu T řebí č John F.: Bobr v historii zoologie John F. & Dobiáš J.: Vliv vybraných stanovištních faktor ů na aktivitu bobra evropského Jur čovi čová M.: Porovnanie spolo čenstiev drobných zemných cicavcov v 3 typoch lesného prostredia Kamler J. & Homolka M.: Význam zdroj ů potravy mimo lesní prost ředí pro velké býložravce Klaudyová A., Hubert J. & Kudlíková I.: Vývoj polyklonálních protilátek detekujících kontaminace skladovaných potravin potemníkem hn ědým Tribolium castaneum (Coleoptera: Tenebrionidae) Ko čárek P. & Holuša J.: Kobylka Isophya pienensis (Orthoptera: Ensifera) zjišt ěna v České republice Kolá čková K.: Allosuckling in Camels ( Camelus bactrianus ) in Prague Zoo Ko řínková T.: Microscopic anatomy and histology of the genus Sphaerium s. l. Král D. & Šípek P.: Rozší ření zlatohlávka Netocia ungarica (Coleoptera: Scarabaeoidea: Cetoniinae) v České republice Kro ča J: Makrozoobentos NPR Razula (Javorníky) Kubošová K. & Brabec K.: Výb ěr indika čních taxon ů pomocí metody „Náhodných les ů“ (Random Forests) Kubov čík V.: Environmentálna história alpínskeho plesa Zmarzły Staw (Vysoké Tatry, Po ľsko)

Pátek, 10.2.2006 - poster session II Laffersová D.: Kraniometrická charakteristika Mustela putorius a Mustela eversmanni Landová E., Lásková J. & Frynta D.: Kam až lze zajít ? Existence mezidruhového k řížení a vliv na fitness hybrid ů u gekon čík ů Eublepharis macularius a E. angramainyu – p ředb ěžné sd ělení Lašt ůvka Z. & Šefrová H.: Denní motýli (Rhopalocera) m ěsta Brna – historie a sou časnost *Lebloch B.: Modrásek bahenní a podmínky ovliv ňujících jeho disperzalitu Lu čan R.K.: Echolocation calls of six desert bat species from Jordan Macko J.: Pôdna fauna subalpínskeho stup ňa Jaloveckej doliny Martínková D. , Pazderová A. & Exnerová A.: Jak souvisí frekvence krmení mlá ďat vrabce domácího s jejich stá řím a kondicí? Melišková M., Filípek M. & Országhová Z.: Ornitofauna PR Vršatecké Bradlá Městková L., Albrecht T., Bufka L., Červený J. & Romportl D.: Ekologie je řábka lesního (Bonasa bonasia ) na Šumav ě Mitringová L. & Országhová Z.: Príspevok k avifaune sídliska Bratislava - Petržalka

25 Program konference

Muráriková N., Tóthová A., Bryja J., Michalková V. & Va ňhara J.: Molekulárno-genetická analýza tribu Winthemiini (Diptera, Tachinidae): predbežné výsledky Musil P., Nachtigalová M., Albrecht T., Brožová M., Ho řák D., Klva ňa P. & Musilová Z.: Effect of nasal saddles on breeding performance of diving ducks Musilová Z. & Musil P.: Mezinárodní s čítání vodních pták ů v České republice v lednu 2004 a 2005 Musilová Z., Říčan O., Novák J., Švátora M. & Janko K.: Evolution of melanistic colour patterns in Neotropical cichlids (Perciformes: Cichlidae) and its utility for phylogeny studies Nachtigalová M., Musil P., Ho řák D., Albrecht T., Brožová M., Klva ňa P. & Musilová Z.: Effect of movements on survival of individually marked broods of diving ducks in condition of Southbohemian fishponds Nádvorník P., Weidinger K. & Ko čvara R.: Rapid and simple method for isoelectric focusing of egg white reveals maternity in passerine clutches Němcová M., Stejskal V., Munzbergová Z. & Hubert J.: Suprese popula čního r ůstu skladištních rozto čů pomocí pesticid ů Nyklová E.: Ekologický stav Klaperova potoka: hodnocení podle makrozoobentosu Ondra čková M., Spence R. & Smith C.: Occurrence of metazoan parasites of zebrafish Danio rerio (Cyprinidae) in Bangladesh Opatová V., Kubcová L. & Buchar J.: Hrabací aktivita a epigamní projevy slí ďáka Xeralycosa miniata (Araneae, Lycosidae) *Paclík M.: Ovliv ňuje teplota ve stromových dutinách výb ěr místa k zimnímu nocování pták ů? *Pavelka K.: Zm ěny v mimohnízdním výskytu pták ů v meandrech řeky Odry v CHKO Pood ří v obdobích 1982-83 a 1983-84 Peterková V.: Vplyv okrajového efektu na letovú aktivitu arthropodocenóz v trs ťových porastoch Piálek J. & Vysko čilová M.: Sterilita samc ů myši domácí: paradox alopatických a parapatrických populací Podskalská H. & Hoskovec M.: Jak hroba řík k myšce p řišel? Policht R., Tomášová K., Hole čková D. & Frynta D.: P ředb ěžné výsledky studia hlasového repertoáru severního poddruhu nosorožce širokohubého ( Ceratotherium simum cottoni ) Poustková M: Ekotonální efekt v Krušných horách z hlediska potravní nabídky ku řat tet řívka obecného ( Tetrao tetrix ) Požgayová M., Procházka P. & Honza M.: Sex roles and consistency in rejection of parasitic eggs in Blackcaps Prokop P: Potrava, polyandria a kanibalizmus u modliviek Mantis religiosa Psota V.: Dopad insekticidních p řípravk ů Integro a Trichoplus na populace mšic a afidofág ů v porostu kuku řice Purchart L., Kula E. & Buchta I. : St řevlíkovití brouci v souborech lesních typ ů ve východním Krušnoho ří Purchart L., Kula E. & Matoušek D.: Dopady vápn ění na faunu st řevlíkovitých v porostech břízy v Krušných horách Radil J. & Lu čan R.K.: Strukturní a termální parametry úkryt ů dendrofilních druh ů netopýr ů Reichard M., Ondra čková M. & Blažek R.: Rybí spole čenstva aluvia st ředního toku řeky Gambie, NP Niokolo Koba, Senegal Schenková J. & Va ňhara J.: Historické výukové obrazové tabule - jejich záchrana a další perspektivy

26 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006

Schlarmannová J. & Lukáš J.: Spolo čenstvá kutavkovitých (Hymenoptera, Sphecidae) NPR Devínska Kobyla Schnitzer J., Munclinger P.., Bryja J., Exnerová A. & Albrecht T.: Mimopárové paternity a síla sexuální selekce u hýla rudého Carpodacus erythrinus Šefrová H.: Minující druhy řádu Lepidoptera na d řevinách arboreta MZLU v Brn ě Senková-Baldaufová K.: Epigeická makrofauna vo vz ťahu k vegetácii a vybraným ekologickým faktorom Devínskej Kobyly Sko čovská B., Ban ďouchová H., Horáková J. & Pikula J.: Jsou cyanobakterie toxické pro ptáky? Smolinský R: Plazy Národného parku Slovenský kras Spitzer L.: Recentní rozší ření a ochrana denních motýl ů na Valašsku Starostová Z., Kratochvíl L., Flajšhans M. & Frynta D.: Phylogenetic analysis of genome size in eublepharid geckos: cell size does not always correspond to genome size Stašiov S. & Svitok M.: Altitudinal distribution of harvestmen (Araneae: Opiliones) in Slovakia Suchomel J.: Jak vypadá tamarau ( Bubalus mindorensis ) ? Suchomel J. & Heroldová M.: Populace myšice lesní (Apodemus flavicollis ) v odlišných podmínkách t ří typ ů lesních porost ů Suchomel J., Heroldová M. & Ml ček J.: Zjiš ťování potravní preference myšice lesní ( Apodemus flavicollis ) v zimním období, s využitím FT NIR analýzy Svitok M. & Novikmec M.: Population dynamics and secondary production of Brachycentrus montanus (Insecta: Trichoptera) under artificial discharge regimes Svobodová P. & Sedlá ček F.: Co ovliv ňuje potravní preference hraboše polního? Sychra J. & Adámek Z.: P řísp ěvek k metodice odb ěru fytofilních bezobratlých v rybni čním litorálu Šálek M., Poledník L., Beran V. & Sedlá ček F.: The home ranges, movements and actvivity pattern of the American mink in the Czech Republic Šálek M., Svobodová J. & Zasadil P.: Ztráta biodiverzity pta čích spole čenstev po regulacích říčních meandr ů: Jak silný je kompenza ční vliv dubových porost ů hrází? Šimková O., Cikánová V. & Frynta D.: R ůst a pohlavní dvojtvárnost hroznýšovitých had ů: předb ěžné výsledky Takácsová M.: Priestorové vz ťahy kane mo čiarnej ( Circus aeruginosus ) v kultúrnej krajine na južnom Slovensku *Thelenová J., Kuda F. & Vermouzek Z.: Hnízd ění sýce rousného v budkách v Jizerských horách Tomášová K., Kotrba R., Mojžíšová L. & Panamá J.L.A.: Srde ční frekvence u antilopy losí jako indikátor chování Trnka A.: Vplyv času expozície sietí na úspešnos ť odchytu trs ťových druhov spevavcov Trubenová K.: Úspešnos ť prežívania zimy ryšavkou žltohrdlou ( Apodemus flavicollis ) v rôznych typoch prostredia Uvírová L., Hampl R., Beran V. & Bureš S.: The using DNA sexing method for the population study of black stork ( Ciconia nigra ) Válková L. & Malo ň J.: Srovnání biotopových preferencí bobra evropského ( Castor fiber L.) v přirozeném a um ělém biotopu Va ňhara J., Muráriková N. & Havel J.: Um ělé neuronové sít ě (ANN) a taxonomická klasifikace v entomologii *Vater M.: Premena lebky Triturus alpestris v evolu čnom kontexte

27 Program konference

Veselá H., Vrabec V. & Witek M.: Srovnání fauny mravenc ů dvou Polabských lokalit s populací modráska Maculinea telejus (Lepidoptera: Lycaenidae) Vongrej V.: Fenológia rozmnožovania obojživelníkov v podmienkach Podunajskej nížiny a Malých Karpát Vrabec V.: Sou časné znalosti o rozší ření b ěžného druhu majky – Meloe proscarabaeus (Coleoptera: Meloidae) Zelená K., Kratochvíl L. & Frynta D.: Vliv velikosti t ěla na sexuální dimorfismus a reproduk ční charakteristiky domácího psa ( Canis familiaris ) Žambochová S., Musilová Z., Pazderová A. & Musil P.: Nep řítel u rybníka aneb antipreda ční strategie strnada rákosního ( Emberiza schoeniclus ) Žižka Z. & Hostounský Z.: LED-dioda - nový zdroj osv ětlení pro optické mikroskopy vhodný pro morfologická studia

28 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006

ZOOLOGIE BEZOBRATLÝCH Kolik živo čišných druh ů bylo popsáno z České republiky?

BEZD ĚK J. Ústav zoologie, rybá řství, hydrobiologie a v čela řství, MZLU, Brno

Celkem bylo zaregistrováno 2741 druh ů a poddruh ů, jejichž typový materiál pocházel zcela nebo částe čně z České republiky (1727 z Čech, 1204 z Moravy) a jejichž primární popisy byly fyzicky zkontrolovány. Z tohoto po čtu je 1619 taxon ů validních (4,76 % z cca 34 000 živo čičných druh ů celkov ě známých z ČR), 570 považovaných v sou časnosti za synonyma, 3 druhy jsou nomina oblita, 100 druh ů jsou nomina dubia a u 449 druh ů se zatím nepoda řil zjistit sou časný status. Tato čísla je ale stále nutné považovat za p ředb ěžná. Svým zp ůsobem je takové sčítání nekone čné, protože jednak budou p řibývat starší popisy, které byly p řehlédnuty nebo k dnešnímu datu nebyly fyzicky dohledány, a stejn ě tak budou každým rokem p řibývat popisy zcela nové. Zárove ň tímto prosím o spolupráci specialisty na jednotlivé skupiny p ři kompletizaci seznamu. Z jednotlivých živo čišných skupin byl z České republiky popsán následující po čet druh ů (v závorce po čet popsaných / po čet v sou časnosti validních): Protozoa (223/??), Myxozoa (14/10), Rotifera (64/57), Tardigrada (5/5), Gastrotricha (1/1), Turbellaria (34/23), Trematoda (14/11), Cestoda (16/14), Monogenea (23/18), Nematoda (27/20), Anellida (45/30), Mollusca (15/7), Araneida (57/25), Pseudoscorpionida (3/1), Acarina (274/137), Opilionida (6/1), Crustacea (43/25), Chilopoda (19/7), Diplopoda (14/9), Symphyla (2/0), Collembola (77/57), Diplura (3/3), Protura (14/14), Microcoryphia (5/5), Ephemeroptera (8/8), Plecoptera (5/4), Orthoptera (5/4), Psocoptera (3/0), Phthiraptera (34/29), Hemiptera (156/80), Thysanoptera (77/59), Mecoptera (1/0), Raphidioptera (3/0), Neuroptera (2/2), Coleoptera (166/91), Strepsiptera (6/0), Trichoptera (13/5), Lepidoptera (149/75), Diptera (535/367), Hymenoptera (566/410), Siphonaptera (5/2), Vertebrata (10/1). Autorem nejstaršího popisu je Johann Fabricius: Musca dorsalis F., 1775 (Diptera). Další velmi staré popisy publikoval Johann Mayer (1779 - 9 druh ů) a p ředevším Jan Daniel Preyssler (1790-1793, 39 druh ů), jehož popisy vynikají na svou dobu nezvyklou d ůkladností a jsou provázeny nádhernými m ědirytinami. Nejvíce – 111 druh ů blanok řídlých – popsal Augustin Hoffer. Uvedená data by mohla najít uplatn ění v popularizaci v ědy i ochrany p řírody. Pro správy chrán ěných území by jist ě byla užite čná informace, kolik a jakých živo čišných druh ů bylo popsáno z doty čného území. Další nezanedbatelný aspekt m ůžeme vid ět ve známé lokalizaci primárních popis ů.

29 Zoologie bezobratlých

Rychlost rozkladu dubového a bukového opadu a ú čast Colembolla, Oribatida a Parasitiformes na t ěchto procesech 1,2 1,2 1,2 1,2 ČÁPOVÁ L. , FARSKÁ J. , JÍNOVÁ K. & RUSEK J. 1Biologická fakulta JU, České Bud ějovice; 2Ústav p ůdní biologie AV ČR, České Bud ějovice

Tříletý experiment s rozkladem opadu v sí ťkách simuluje posun vegeta čních zón do vyšších nadmo řských výšek zp ůsobený globálním oteplováním. B ěhem experimentu byly studovány zm ěny ve spole čenstvech Oribatida, Collembola, Gamasida, p ůdních bakterií a mikromycet. Experiment byl založen v listopadu 2002. Sí ťky s bukovým a dubovým opadem byly exponovány v bukovém a smrkovém lese na Kleti (CHKO Blanský les). Byly použity sí ťky se třemi velikostmi ok (42 µm, 0.5 mm, 2 mm) pro vylou čení ur čitých skupin edafonu. Na každé lokalit ě (bukový a smrkový les) byly odebrány p ůdní vzorky (10 x 10 x 6 cm) k zjiš ťování spole čenstev studovaných skupin zooedafonu a k porovnání s druhy zjišt ěnými v sí ťkách s opadem. Úbytek hmoty opadu v sí ťkách pro studium mesofauny byl po dvou letech expozice pr ůkazn ě vyšší (p < 0,05) v kombinaci buk – buk (bukový opad v bukovém lese) (46 % ± 8) než v kombinaci smrk – dub (dubový opad ve smrkovém lese) (34 % ± 8). Po t řech letech rozdíly pr ůkazné nebyly. Po četnosti Collembola a Oribatida v sí ťkách vzrostly po šesti m ěsících expozice a v následujících odb ěrech se nem ěnily, p řičemž po četnosti Oribatida byly vyšší (p < 0,05). Po četnosti Gamasida byly po celou dobu nem ěnné a nižší (p < 0.05) než u zbývajících dvou skupin. Struktura spole čenstev Collembola a Oribatida se lišila v jednotlivých kombinacích les - opad (p = 0.001, resp. p = 0.01). Druhové složení Gamasida se lišilo pouze mezi bukovým a smrkovým lesem (p = 0.001). N ěkteré druhy byly zjišt ěny pouze v experimentálních sí ťkách, ale v p ůdních vzorcích nebyly zaznamenány v ůbec. Rozkládající se opad v sí ťkách láká také n ěkteré málo po četné druhy z půdy. Toto bylo více patrné ve smrkovém než v bukovém lese.

Tato práce vznikla v rámci výzkumného zám ěru ÚPB AV ČR č. AVOZ60660521.

30 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006

Vliv faktor ů prost ředí na rozší ření mlž ů čeledi Unionidae ve vodních tocích povodí řeky Lužnice

DOUDA K. Laborato ř ekologie krajiny, FLE ČZU, Kostelec nad Černými lesy

V letech 2003-2005 provedl autor pr ůzkum rozší ření mlž ů čeledi Unionidae v tekoucích vodách povodí Lužnice. Následn ě byla provedena analýza vlivu abiotických faktor ů na rozší ření druh ů. Do práce byly zahrnuty následující toky: Lužnice na území ČR, Nežárka, Nová řeka, veškeré p řítoky t ěchto tok ů v české části povodí Lužnice s plochou povodí v ětší než 100 km 2 a dále n ěkolik menších p řítok ů volených s ohledem na p řítomnost odb ěrného profilu kvality vody. Pro zjišt ění výskytu druh ů byla použita metoda pr ůzkumného vzorkování, která spo čívá ve vyhledávání jedinc ů a prázdných schránek na celých úsecích toku. Vzorkování probíhalo převážn ě formou vizuální prohlídky biotopu p ři pohybu tokem brod ěním nebo na lodi za nízkých stav ů vody. Celkem bylo zaznamenáno 8571 jedinc ů a prázdných schránek 6ti druh ů mlž ů čeledi Unionidae: Unio pictorum (Linnaeus, 1758), Unio tumidus (Philipsson, 1788), Unio crassus (Philipsson, 1788), Anodonta cygnea (Linnaeus, 1758), Anodonta anatina (Linnaeus, 1758), Pseudanodonta complanata (Rossmäessler, 1853). Pro ur čení hlavních faktor ů, které ovliv ňují výskyt studovaných druh ů v zájmovém území byla použita p římá gradientová analýza. Posuzované skupiny faktor ů prost ředí byly: kvalita vody, využití území v povodí ke vzorkovanému úseku a hydrologické charakteristiky toku. V analýze byla použita data o chemismu vody v tocích z 36 odb ěrných profil ů v povodí z blízkosti lokalit vzorkování. Data o využití území byla získána v prost ředí GIS analýzou vrstev ze satelitního snímkování. Výsledky mnohorozm ěrné analýzy ukazují souvislost mezi výskytem druh ů, chemismem vody a využitím území v povodích. Diskutovány jsou vlivy jednotlivých faktor ů.

Malakologické novinky na Slovensku v poslednom štvrťstoro čí 1 2 3 ČEJKA T. , DVO ŘÁK L. & HORSÁK M. 1Ústav zoológie SAV, Bratislava; 2 Správa NP Šumava, Kašperské Hory; 3Katedra zoologie a ekologie, P řF MU, Brno

Poslednou súhrnnou monografiou o mäkkýšoch Slovenska je práca Lisického (1991), ktorá zah ŕň a všetky publikované a zbierkové údaje z rokov 1945–1982. V nasledujúcich rokoch sa na Slovensku postupne objavilo ďalších nasledujúcich 14 nových druhov: Theodoxus fluviatilis (Linnaeus 1758), Potamopyrgus antipodarum (Gray 1843), Bythinella metarubra Falniowski 1987, Columella aspera Waldén 1966, Hebetodiscus inermis (Baker, 1929), Oxychilus hydatinus (Rossmässler 1838), Deroceras panormitanum (Lessona & Pollonera 1882),

31 Zoologie bezobratlých

Deroceras turcicum (Simroth 1894), Arion lusitanicus Mabille 1868, Sinanodonta woodiana (Lea 1834), Corbicula fluminea (O. F. Müller 1774), Sphaerium solidum (Normand 1844), Pisidium hibernicum Westerlund 1894 a Pisidium globulare Clessin 1873. Šes ť druhov ( P. antipodarum , H. inermis , D. panormintanum , A. lusitanicus , S. woodiana a C. fluminea ) patrí k nepôvodným a okrem H. inermis , aj k viac či menej inváznym prvkom; zvyšných 9 druhov patrí k neinváznej európskej malakofaune.

Literatúra : LISICKÝ M.J., 1991: Mollusca Slovenska. – Veda, Bratislava, 344 pp;

Práca vznikla v ďaka podpore grantovej agetúry VEGA (projekty č. 1/1291/04 a 2/5014/25) ) a výskumnému zámeru P řF MU (MSM 0021622416).

Jak dlouho trvá popovod ňová sukcese spole čenstev p ůdních bezobratlých?

DEDEK P., JANDOVÁ Š. & TUF I.H. Katedra ekologie & ŽP, P řF UP, Olomouc

Povodn ě jsou p řirozeným faktorem, ovliv ňujícím a formujícím spole čenstva p ůdních bezobratlých. Rozsáhlé povodn ě, které v roce 1997 postihly velkou část st řední Evropy, poskytly p říležitost zjistit, jak dlouho se postižená spole čenstva p ůdních bezobratlých z takto výrazné a nepravidelné disturbance zotavují. Naše studie se zabývala obnovou spole čenstev st řevlíkovitých brouků a suchozemských stejnonožc ů v pr ůběhu sedmi let po letní povodni 1997 v prost ředí lužního lesa ( Querco-Ulmetum ) v CHKO Litovelské Pomoraví. Spole čenstva byla studována pomocí formalínových zemních pastí (6 ks) a tepelnou extrakcí půdních vzork ů (3-5 vzork ů) nep řetržit ě od ledna 1998 do února 2005. Získaná data byla porovnávána s referen čními spole čenstvy z blízkých lokalit podobného charakteru, reprezentujících p ředpovod ňový stav – Isopoda: jaro 1997 (Pižl & Tajovský 1998); Carabidae – rok 1994 (Malohlava 1995). Celkem bylo získáno 2.068 jedinc ů st řevlík ů (22 druh ů) a 4.101 jedinc ů stejnonožc ů (9 druh ů). Srovnáním spole čenstev z jednotlivých let bylo zjišt ěno, že n ěkteré druhy, p řítomné v nenarušeném stanovišti a nep řítomné v prvním roce po povodni, se v následujících letech na stanovišt ě vrátily ( Poecilus cupreus , Pseudoophonus rufipes , Pterostichus strenuus ), a naopak několik druh ů, obývajících studovanou lokalitu v prvních letech po povodni, se ze spole čenstva postupn ě vytrácelo ( Abax carinatus , Amara familiaris , Harpalus latus , Poecilus versicolor , Stomis pumicatus ). Podobná byla situace i u stejnonožc ů, v pastech Trachelipus rathkii postupn ě nahradil Ligidium hypnorum a v půdních vzorcích Trichoniscus pusillus po četn ě p řevýšil Hyloniscus riparius ; ob ě tyto zm ěny byly v souladu s předpovod ňovým stavem. Tém ěř všechny

32 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006 druhy znovu osídlily lokalitu již v pr ůběhu prvních let po povodni, zm ěny v dominancích však byly pozvoln ější. Ukázalo se, že zotavení narušeného spole čenstva p ůdní makrofauny je dlouhodobý proces i pro druhy s krátkými genera čními intervaly a rozhodujícím faktorem rychlosti obnovy spole čenstva jsou z řejm ě disperzní schopnosti druh ů. Spole čenstvo st řevlík ů (v ětšinou letuschopné druhy) se zotavilo pom ěrn ě brzy (za 3 roky bylo spole čenstvo více podobné předpovod ňovému stavu než spole čenstvu z předešlého roku; cluster analysis, Ward’s method), kdežto spole čenstvu stejnonožc ů (neschopných letu) to trvalo podstatn ě déle; v epigeické části (zemní pasti) bylo spole čenstvo podobn ější p ředpovod ňovému stavu získáno až v roce 2004 (za 7 let) a v edafické části spole čenstva (p ůdní vzorky) trvala obnova 5 let.

Literatura : Malohlava, V. (1995): St řevlíkovití jako sou část epigeonu na vybraných stanovištích v lesním ekosystému v Litovelském Pomoraví. Diplomová práce, Katedra zoologie a antropologie, P řF UP Olomouc, 172 pp. Pižl, V. & K. Tajovský (1998): Vliv letní povodn ě na p ůdní makrofaunu lužního lesa v Litovelském Pomoraví In: Krajina, voda, povode ň. Sborník Správy chrán ěných krajinných oblastí České republiky, 2: 47–54.

Terestrický zp ůsob života slí ďáka Tricca lutetiana

DOLEJŠ P., KUBCOVÁ L. & BUCHAR J. Katedra zoologie, P řF UK, Praha

Druh Tricca lutetiana (Simon, 1876) má v české arachnofaun ě zvláštní postavení. Vyzna čuje se svým taxonomickým za řazením. Dosud není ustálen po čet druh ů, které jsou do tohoto rodu za řazeny. Nap říklad v české faun ě bývá do tohoto rodu řazena také nesrovnateln ě vzácn ější Arctosa lamperti . Taxonomické otázky týkající se rodu jsou částe čně řešeny v pracích Braun 1963, Lugetti & Tongiorgi 1965, 1966, Buchar & Thaler 1995. Biologie druhu T. lutetiana je zna čně neznáma, protože žije skrytým zp ůsobem života, a nebyly proto popsány její základní životní projevy. Dosud nebyly studovány, na rozdíl od p říbuzného rodu Arctosa, její karyotypy. Cílem výzkumu je doplnit data o biologii a o životním cyklu málo známého druhu Tricca lutetiana z čeledi Lycosidae (Araneae). Pozornost je zam ěř ena na jeho ekologii, etologii a cytogenetiku. Sledovány jsou zejména životní cyklus, doba dospívání, epigamní chování, zp ůsob kopulace, po čet kokon ů, pé če o mlá ďata a jejich uplatn ění v životním cyklu. Pavouci jsou získáváni na studijních plochách odchytem do zemních pastí (bez formalínu) a ru čním sb ěrem. Takto získaní jedinci jsou dále chováni v laboratorních podmínkách ve sklen ěných teráriích a plastových epruvetách. Jejich životní projevy jsou fotografovány a zaznamenávány videokamerou. Pro pot řeby studia doby dospívání a cytogenetiky jsou připravovány histologické a karyologické preparáty.

33 Zoologie bezobratlých

Tricca lutetiana je druh obývající dutinky v p ůdě na území ekoton ů lesostepního charakteru, často pod kameny. Pouze samci se v dob ě pohlavní aktivity pohybují v noci po povrchu a p řes den se ukrývají v p ůdních skulinách. Ostatní aktivity probíhají v půdě, proto je nelze pozorovat, aniž by pavouci byli chováni v pr ůhledných nádobách. V rámci projektu bylo zatím zjišt ěno, že samice p ředou bílý kulovitý kokon v kom ůrce pod zemí, který p řidržují 4. párem nohou na ventrální stran ě opistosomatu. Mlá ďata po vylíhnutí obsazují celý povrch mat čina zade čku. Samice s nimi opustí kom ůrku a mlá ďata se sama rozprchnou. Karyotyp druhu Tricca lutetiana je 2n = 28, což je ancestrální stav u čeledi Lycosidae. Nadále bude pokra čovat pozorování v terénu i v laboratorních podmínkách, bude zkoumáno epigamní chování a kopulace a budou ov ěř ovány dosud získané poznatky.

Tento výzkum byl podpo řen grantovým projektem GA UK 208/2005B-BIO/Prf.

Vidli čiarky (Diplura) a ich bioindika čný potenciál v teplomilných dúbravách JZ Slovenska

DUBOVSKÝ M. & FEDOR P. Katedra ekosozológie, PriF UK, Bratislava

Štúdium vidli čiarok (Diplura), ich biológie a predovšetkým ekologických vz ťahov v rozmanitých ekologických systémoch Slovenska ostáva do sú časnosti pomerne opomínané. Vä čšina údajov pochádza zo širšie koncipovaného výskumu ostatných Apterygota. Najkomplexnejší preh ľad fauny vidli čiarok bývalého Československa spolu s preh ľadným kľúčom na ich determináciu publikoval Rusek (1964). Pedozoologický výskum prebiehal na lokalite Martinský les, severne od mesta Senec na rozmedzí Trnavskej pahorkatiny a Podunajskej nížiny juhozápadného Slovenska. Na refugiálnej ploche sa zachovali zvyšky teplomilných dúbrav asociácie Aceri tatarici-Qercetum (ZÓLYOMI , 1957) s pomerne bohatým horizontom opadanky lesnej pôdy. Vzorky boli odoberané v priebehu vegeta čného obdobia rokov 2004 a 2005 v trojtýždennom intervale štandardnými pedozoologickými metódami (kvadrátová metóda) na troch sukcesne rôzne vyzretých študijných plochách. Materiál bol neskôr v laboratóriu separovaný v Tullgrénovom aparáte. Na základe získaných vzoriek sme porovnávali taxocenózy vidli čiarok na troch študijných plochách v rôznom štádiu sukcesie. Najvyšší po čet jedincov (62) pochádza z pomerne vyzretého porastu 90 - ro čnej vzácnej dubiny. Najmenej jedincov (11) sme zaznamenali na náletovej ploche v iniciálnom štádiu. Všetky imága boli klasifikované do dvoch druhov. Campodea plusiochaeta (SILVESTRI , 1936) bola zaznamenaná len v najstaršom poraste, Campodea augens (SILVESTRI ,1912) sa vyskytovala na všetkých sledovaných plochách. Výsledky štúdia nazna čujú schopnos ť druhu C. plusiochaeta indikova ť sukcesne vyzretejšie až klimaxové ekosystémy

34 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006 v podmienkach teplomilných pahorkatinných dúbrav. Preferencie sú viazané k pomerne stabilným a vyrovnaným spolo čenstvám. Naopak C. augens vykazuje širšiu ekologickú valenciu a potenciu vzh ľadom na sukcesný vývoj. Štúdium potvrdilo závislos ť štruktúry pôdnej fauny od miery pôvodnosti, vitality aj stability lesného porastu.

Bakterie jako potravní zdroj pro skladištních roztočů (Acari: Acaridida) 1,2 2 2 ERBAN T. , KUDLÍKOVÁ I. & HUBERT J. 1 Katedra Zoologie, P řF UK, Praha; 2Výzkumný ústav rostlinné výroby, Praha - Ruzyn ě

Zbytky r ůzn ě rozložených rostlinných tkání a mikroorganism ů (mikroskopické houby, kvasinky a bakteriemi), které se na t ěchto tkáních množí, p ředstavují potencionální potravní zdroje pro skladištní rozto če. Zatímco konzumace rostlinných tkání, kvasinek a mikroskopických hub byla prokázána, není známo zda mohou skladištní rozto či využívat jako možný potravní zdroj bakterie. Pro trávení bakterií je zapot řebí lysozym (EC 3.2.1.17), enzym schopný hydrolyzovat bun ěč nou st ěnu G+ bakterií. Tento enzym m ůže být používán jako trávicí enzym a nebo jako sou část nespecifické imunity. Cílem práce bylo zjistit p řítomnost a enzymovou aktivitu lysozymu v (i) celot ělních homogenátech a (ii) exkrementech 10 druh ů skladištních rozto čů . Paraleln ě byly provád ěny biotesty, kde byl sledován popula ční nár ůst populace rozto čů na potrav ě obohacené G+ bakteriemi ( Micrococcus lysodiecticus ). Za druhy preferující G+ bakterie byly považovány ty, které dosahovaly vyššího popula čního nár ůstu na dietách obohacených bakteriemi, než na kontrolní (chovné) diet ě. In vitro testy prokázaly p řítomnost lysozymové aktivity u všech testovaných druh ů jak v celot ělních homogenátech, tak i v homogenátech z exkrement ů. Výskyt lysozymu v exkrementech indikuje jeho trávicí funkci, protože je pravd ěpodobn ě produkován bu ňkami st ředního st řeva. Nejvyšší enzymová aktivita byla zjišt ěna ve st ředn ě kyselém pH (4 až 5). Enzymová aktivita v celot ělních homogenátech se u jednotlivých druh ů liší. Vysoké hodnoty aktivit enzym ů celot ělních homogenát ů odpovídají často nízkým aktivitám v exkrementech, a naopak. In vivo pozorování ukazuje, že n ěkte ří skladištní rozto či jsou schopni využívat bakterie jako alternativní potravní zdroj. Nejsou prokazatelné korelace s enzymovou aktivitou v celot ělních homogenátech a v exkrementech a preferencí bakterií v biotestech. Spekulací z ůstává, zda míra enzymové aktivity souvisí s preferencí bakterií v potrav ě.

Tato práce byla financována z projektu COST (1P04OC853.003).

35 Zoologie bezobratlých

Vybrané skupiny makrozoobentosu rieky Hron a ich význam pre klasifikáciu toku a hodnotenia kvality vody

FAKOVÁ M. Katedra biológie a všeobecnej ekológie, Fakulta ekológie a environmentalistiky, TU vo Zvolene, Banská Štiavnica

Po čas 2 rokov (marec 2003 – december 2004) boli študované vybrané skupiny makrozoobentosu (Turbellaria, Mollusca, Hirudinea, Crustacea a Heteroptera) rieky Hron. Cie ľom práce, ktorá je sú čas ťou projektu VEGA 1/0200/03, bolo zisti ť sú časnú štruktúru zoskupení vybraných skupín, rozšírenie jednotlivých druhov pozd ĺž toku, opísa ť pozd ĺžnu zonáciu toku a zhodnoti ť kvalitu vody. Celkovo bolo zo 14 lokalít získaných viac ako 11 000 jedincov a determinovaných 32 taxónov. Viacrozmernou ordina čnou analýzou DCA boli odlíšené 3 zoskupenia lokalít, ktoré boli ordinované pozd ĺž prvej osi ordinácie, ktorú možno považova ť za hlavný gradient meniacich sa podmienok prostredia pozd ĺž toku. Na tomto základe boli odlíšené hlavné biotopy toku: epi-, meta-, hyporitrál a potamál, ktoré boli charakterizované zoskupeniami druhov. Kvalita vody bola hodnotená pomocou sapróbneho indexu. Zistili sa najviac zne čistené úseky, ako aj samo čistiace procesy. Výrazné zlepšenie kvality vody bolo zistené na úseku Hrona nad Banskou Bystricou, ktorý bol v minulých desa ťro čiach najviac zne čis ťovanou čas ťou toku.

Životný cyklus a rozšírenie medúzky sladkovodnej ( Craspedacusta sowerbyi ) na Podunajskej nížine

FARKAŠOVÁ M. & STLOUKAL E. Katedra zoológie, PriF UK, Bratislava

V rokoch 2002 až 2004 sme sledovali rozšírenie a životný cyklus medúzky sladkovodnej (Craspedacusta sowerbyi Lankester, 1880) na Podunajskej nížine. Navštívili sme spolu 48 lokalít a na desiatich z nich boli zachytené medúzky sami čieho pohlavia s priemernou ve ľkos ťou tela 15,73 mm. Priemerná d ĺžka gonád týchto jedincov je 3,88 mm a priemerná šírka gonád je 3,08 mm. Priemerná d ĺžka p ŕhlivých buniek odobratých z tentakúl odchytených medúziek je 12,59 µm a priemerná šírka p ŕhlivých kapsúl je 5,52 µm. Prítomnos ť medúziek na jednotlivých lokalitách je nepredvídate ľná a pripúš ťame tiež akúsi cykli čnos ť v ich výskyte (Zlaté piesky 2002, 2003, 2004). Teplota vody potrebná na strobiláciu medúzových štádií je zrejme nižšia ako 20 °C, pri čom vplyv na samotný proces strobilácie má teplota vody v nádrži, množstvo potravy, čistota (množstvo kyslíka vo vodnej nádrži) či pH vody. Medúzky prežili

36 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006 v akvarijných podmienkach pri stálej teplote 26 °C, prevzduš ňovaní vody a umelom dodávaní potravy (dafnie a tubifexy) maximálne 19 dní.

Rozto če (Acarina, Mesostigmata) v hniezdach orliaka morského ( Haliaeetus albicilla ) na Slovensku 1 2 FEN ĎA P. & LENGYEL J. 1Katedra zoológie, PriF UK, Bratislava; 2Správa CHKO Dunajské Luhy, Dunajská Streda

Orliak morský ( Haliaeetus albicilla (L. 1758)) sa vyskytuje takmer v celej severnej časti Palearktu od Japonska po Britské ostrovy a Island. Na území Slovenska hniezdili orliaky do roku 1964, ke ď bolo zaznamenané posledné úspešné hniezdenie. Až za čiatkom 90. rokov sa za čal postupne zvyšova ť po čet letných výskytov v oblasti ramennej sústavy Dunaja. Sú časnú populáciu tvoria 2-4 (5) hniezdiace páry, ktoré sú koncentrované v juhozápadnej časti územia Slovenska. Z hniezdneho materiálu štyroch hniezd orliaka morského z CHKO Dunajské luhy z roka 2005 bolo získaných 106 168 exemplárov mesostigmátnych rozto čov, z ktorých bolo determinovaných 34 druhov. Eudominantným druhom bol Androlaelaps casalis (Berlese, 1887) (90,3%), nasledovali Macrocheles ancyleus Krauss, 1970 (8,1%) a Nenteria pandioni Wi śniewski et Hirschmann, 1985 (1,1%), pri čom vo všetkých skúmaných hniezdach sa vyskytovali iba Androlaelaps casalis a Nenteria pandioni . Fauna mesostigmátnych rozto čov v hniezdach orliaka morského pozostáva predovšetkým z koprofágnych a nekrofilných nidikolov a saprofilných detrikolov, pri čom úplne absentujú parazitické krvcicajúce druhy. Rozto če sa do hniezd dostávajú predovšetkým foréziou na hmyze a spolo čne s hniezdnym materiálom pri stavbe hniezda. V porovnaní s nidikolnou faunou iných druhov vtákov sú hniezda orliaka osídlené bohatým a špecifickým spolo čenstvom mesostigmátnych rozto čov.

Distribuce raka pruhovaného ( Orconectes limosus ) v České republice 1 1 2 2 FILIPOVÁ L. , PETRUSEK A. , KOZÁK P. & POLICAR T. 1Katedra ekologie, P řF UK, Praha; 2Výzkumný ústav rybá řský a hydrobiologický, Vod ňany

Rak pruhovaný ( Orconectes limosus ) byl v roce 1890 importován do Evropy, aby spole čně s dalšími severoamerickými druhy rak ů nahradil populace p ůvodních druh ů, které byly zdecimovány ra čím morem (onemo čněním zp ůsobeným oomycetou Aphanomyces astaci ). Na území České republiky se rak pruhovaný dostal s nejv ětší pravd ěpodobností p řirozenou migrací proti proudu Labe. Jeho výskyt zde byl prokázán v roce 1988, kdy byli jedinci tohoto druhu

37 Zoologie bezobratlých odchyceni v Labi u Ústí nad Labem. O. limosus se však v českém úseku Labe vyskytoval z řejm ě již v 60. letech 20. století. Rak pruhovaný se u nás ší ří jak p řirozen ě, tak za p řisp ění člov ěka. V sou časné dob ě se v ČR vyskytuje pouze v povodí Labe. M ůžeme ho nalézt ve velkých řekách (Labe po Pod ěbrady, Vltava po České Bud ějovice) a v jejich menších p řítocích. V malých tocích se ale drží u ústí a aktivn ě neproniká p říliš vysoko proti proudu. Po čátkem 90. let byli údajn ě raci pruhovaní nalezeni na n ěkolika lokalitách relativn ě vysoko nad ústím následujících řek: Oh ře (Žatec), Jizera (Benátky nad Jizerou), Sázava (Havlí čkův Brod), Berounka a její p řítoky (Plze ň), Lužnice (Tábor). Jejich výskyt na t ěchto loklalitách ale není v sou časné dob ě potvrzen. Z konce 90. let však je výskyt rak ů pruhovaných spolehliv ě zdokumetován z přehradní nádrže Hracholusky u Plzn ě (na řece Mži). Krom ě tekoucích vod lze raka pruhovaného nalézt také v přehradních nádržích, zatopených lomech, pískovnách či rybnících. V případech, kdy nejsou tyto lokality napojeny na vodní toky s výskytem druhu, byli raci pravd ěpodobn ě zám ěrn ě vysazeni lidmi (nap ř. rybá ři a potáp ěč i). Z některých lokalit pak raci pruhovaní zp ětn ě pronikají do p řilehlých tok ů. Um ěle byly vysazeny i n ěkteré populace v tekoucích vodách (nap ř. Úpa, Metuje) V posledních n ěkolika letech (2002-2005) bylo na mnoha lokalitách na území naší republiky pozorováno výrazné snížení po četnosti rak ů pruhovaných. Částe čně by se mohlo jednat o vliv katastrofálních povodní z roku 2002, pravá p říčina tohoto fenoménu však zatím není známa. Zejména vzhledem k potenciálu p řenášet p ůvodce ra čího moru bude nutné pr ůběh ší ření raka pruhovaného i nadále sledovat a snažit se zabránit jeho rozši řování do dalších povodí.

Vliv predace norkem americkým ( Mustela vison ) na vybrané populace raka kamená če (Austropotamobius torrentium ) ve st ředních a západních Čechách 1 2 FISCHER D. & PAVLUV ČÍK P. 1Hornické muzeum P říbram, P říbram; 2Jiho česká univerzita, České Bud ějovice

Rak kamená č - Austropotamobius torrentium (Schrank 1803) je z našeho území v sou časné dob ě znám z více než 30 tok ů. Celková po četnost i veskrze pom ěrn ě dobrý stav jednotlivých populací a jejich biotop ů jej prozatím nestaví mezi druhy, které by u nás byly aktuáln ě ohroženy vyhynutím, existuje však řada faktor ů, které mají na jeho populace velmi negativní dopady. Jedním z těchto faktor ů je predace rak ů nep ůvodním druhem norkem americkým - Mustela vison (Schreber 1777). Na základ ě dosavadních poznatk ů lze konstatovat, že preda ční tlak tohoto invazního druhu pat ří minimáln ě lokáln ě mezi faktory, zásadn ě ovliv ňující po četnost populací raka kamená če u nás (Fischer et al. 2004).

38 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006

Výzkum vlivu predace norkem americkým na populace raka kamená če probíhá od roku 2000 do sou časnosti a postupn ě zahrnuje následující témata: vyhodnocení p řítomnosti norka a existence predace rak ů na v ětšin ě známých lokalit v ČR (celkem se jedná o 31 tok ů); stanovení míry predace na vybraném vzorku lokalit (na základ ě sb ěru požerků; výzkum je provád ěn na 5 tocích ve st ředních a západních Čechách); vliv dlouhodobé predace na po četnost a strukturu populací rak ů (prozatím vyhodnoceno pro jednu lokalitu); velikostní složení úlovk ů nork ů a jejich srovnání s velikostní strukturou populace. Výsledky získané b ěhem šesti let výzkumu jsou z pohledu ochrany raka kamená če na našem území pom ěrn ě alarmující. P řítomnost norka amerického byla prokázána na 58 % zkoumaných lokalit, p řičemž na všech zbylých lokalitách je vysoce pravd ěpodobná. Zjišt ěné hodnoty po čtu požerk ů se pohybují na jednotlivých lokalitách v přepo čtu od 0 do 1947 ks na km toku a rok, což p ředstavuje 0 – 0,86 uloveného raka na m2 toku za rok. Ze zjišt ěné hustoty populací to představuje 0 – 13,1 %. Z dlouhodobého pohledu p ředstavuje pro populace rak ů takto silný preda ční tlak velmi závažný problém - na Padr ťském potoce v Brdech došlo b ěhem 4 let (2000 – 2004) k poklesu po četnosti populace rak ů v důsledku predace norkem americkým o 52 %! Na této lokalit ě lze vysledovat i trend k postupnému snižování pr ůměrné délky rak ů v populaci (cca 6 % za 4 roky) - podle získaných výsledk ů totiž norci preferují v úlovcích v ětší jedince (na základ ě zjišt ěných výsledk ů lze navíc konstatovat, že p řevážnou část v úlovku nork ů p ředstavují již pohlavn ě dosp ělí raci, což výrazn ě zvyšuje míru nebezpe čnosti masivní predace ra čích populací tímto nep ůvodním druhem). Z uvedených výsledk ů je patrné, že preda ční tlak nork ů na populace raka kamená če představuje z pohledu ochrany tohoto druhu velmi závažný problém, jehož dalšímu výzkumu je třeba i v budoucnosti v ěnovat zna čnou pozornost.

Použitá literatura : Fischer, D., Bádr, V., Vlach, P. a Fischerová, J. (2004): Nové poznatky o rozší ření raka kamená če v Čechách. Živa 2: 79 – 81.

Skanovací elektronová mikroskopie tegumentu parazita Eudiplozoon nipponicum (Goto, 1891) ze žaber kapra ( Cyprinus carpio L.)

HODOVÁ I. & GELNAR M. Odd ělení parazitologie, Ústav botaniky a zoologie, P řF MU, Brno

S využitím skanovací elektronové mikroskopie byl studován tegument parazita Eudiplozoon nipponicum (Monogenea, Diplozoidae) ze žaber kapra ( Cyprinus carpio ). B ěhem vývojového cyklu se z vají čka (má elipsovitý tvar, hladký povrch bez struktur, je opat řeno dlouhým filamentem a otevírá se ví čkem) uvol ňuje voln ě plovoucí larvi čka – onkomiracidium, která napadá hostitelskou rybu. Na žábrách hostitelské ryby se vyvíjí další stádium – diporpa.

39 Zoologie bezobratlých

Zvláštností parazit ů z čeledi Diplozoidae je, že nemohou p řežívat do dosp ělosti samostatn ě, ale v ur čité fázi vývojového cyklu se diporpy párují a dále dochází k jejich trvalému sr ůstu a propojení pohlavních orgán ů. Pro diporpu je typický neúplný p řichycovací aparát v zadní části těla. Ve st řední části t ěla diporpy se na dorzání stran ě nachází papila a na ventrální stran ě jamka, což jsou místa, kde dochází k přek řižení diporp p ři jejich párování. U diporpy jsou již patrné náznaky p říčného kroužkování tegumentu. T ělo adultního parazita je 5-12 mm dlouhé a 2-4 mm široké. Na p ředním konci jsou na ventrální stran ě subtermináln ě umíst ěná ústa a dv ě p říústní přísavky. V okolí ústního otvoru se nachází mnoho ciliátních struktur s možnou smyslovou funkcí. Tegument v přední části t ěla vytvá ří výrazné p říčné rýhy, které jsou v laterálních oblastech p řerušované. Na dorzální i ventrální stran ě p řední části t ěla je velký po čet ciliátních struktur, které mohou mít funkci smyslových receptor ů. V oblasti p řek řižení a sr ůstu (vždy na ventrální stran ě p ůvodn ě samostatných jedinc ů) se nacházejí dva otvory, kterými ústí d ělohy na povrch t ěla. Těmito otvory odcházejí vají čka do vn ějšího prost ředí. V zadní části t ěla jsou výrazn ě vyvinuté p říčné tegumentární rýhy. Na konci obou zadních částí se nachází symetrický haptor, který nese p říchytný aparát tvo řený osmi svorkami ve dvou řadách. Podél laterální oblasti zadní části t ěla až k haptoru probíhá řada papil, které mohou mít smyslovou funkci p ři pohybu parazita po povrchu hostitele. Tegument parazita a nalezené struktury s možnou smyslovou funkcí budou dále studovány metodami transmisní elektronové mikroskopie.

Vybrané skupiny epigeické fauny závrt ů CHKO Moravský kras a jejich antropogenní ovlivn ění

HORÁKOVÁ J. & PIKULA J. Ústav veterinární ekologie a ochrany životního prost ředí, FVHE VFU, Brno

Během let 2002 a 2003 probíhal na vybraných plochách (závrtech) CHKO Moravský kras výzkum epigeické fauny, se z řetelem na výskyt bioindika čních skupin na r ůzných biotopech a při r ůzné antropogenní zát ěži. Výzkum epigeické fauny probíhal pomocí formaldehydových zemních pastí ve čtrnáctidenních intervalech od dubna do října. Po odb ěru byl materiál p řeveden do trvalé fixace v 70% alkoholu. Bylo instalováno po jedné linii pastí na p ěti vybraných plochách v severní části Moravského krasu (1 – pravideln ě kosený závrt v intenzivn ě využívaném poli, 2 – zcela ke ři zarostlý závrt, 3 – částe čně ke ři zarostlý závrt, 4 – vzrostlými stromy zarostlý závrt, 5 – závrt v intenzivn ě obhospoda řované louce). Každá linie byla tvo řena pěti pastmi s rozestupy cca 20 m. Zpracovány byly následující taxonomické skupiny: st řevlíkovití, drab číkovití, pavouci, mravenci, seká či, mnohonožky, stonožky a stejnonožci. Cílem práce bylo prokázat druhové složení a po četní zastoupení na jednotlivých plochách, zjistit

40 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006 rozdíly mezi plochami pomocí synekologických charakteristik a vyjád řit míru antropogenního ovlivn ění. U sledovaných skupin bylo celkem zjišt ěno 289 druh ů o celkovém po čtu 33 688 jedinc ů. Nejvíce druh ů (165) bylo odchyceno na ploše č. 4, na ploše č. 3 bylo zjišt ěno 155 druh ů, 146 druh ů na ploše č. 2 a nejmén ě druh ů (135) bylo prokázáno na ploše č. 1 a 5. Nejvíce jedinc ů bylo odchyceno na ploše č. 3 a to 9967 exemplá řů , dále bylo zjišt ěno 7584 jedinc ů na ploše č. 1, 5829 jedinc ů na ploše č. 2, 5642 jedinc ů na ploše č. 4, nejmén ě jedinc ů (4 666) bylo prokázáno na ploše č. 5. Nejvýznamn ějšími zjišt ěnými druhy ze st řevlíkovitých byly – Aptinus bombarda , Cicindela germanica , Licinus depressus a Syntomus obscuroguttatus , z drab číkovitých – Anotylus saulcyi , Carphacis striatus , Tachyporus cf. transversalis a Xantholinus tricolor , z pavouk ů – Dismodicus bifrons , Lepthyphantes nitidus , Porrhomma errans a Ozyptila claveata , z mravenc ů – Formica execta , F. gagates , Myrmica lobicornis a Tapinoma erraticum , z mnohonožek – Brachyiulus bagnalli a Julus cf. scanicus , ze stonožek – Lithobius muticus a L. nodulipes a ze stejnonožc ů – Cylisticus convexus , Porcellium collicola a Trichoniscus pussilus . Při celkovém srovnání se jako ekologicky nejhodnotn ější a antropogenn ě nejmén ě ovlivn ěná jevila plocha č. 4, zatímco plochy č. 1 a č. 5 vykazovaly nejv ětší dopad lidské činnosti.

Diapauza a líhnutí klidových stádií u perloo ček z efemerních vod

HOTOVÝ J. & PETRUSEK A. Katedra ekologie, P řF UK, Praha

Daphnia obtusa a Moina macrocopa jsou perloo čky typické pro tzv. efemerní vody, jako jsou nap říklad louže. Tyto lokality často vysychají, p řípadn ě promrzají. Perloo čky p řečkávají taková nep říznivá období ve form ě trvalých vají ček uložených v chitinózní ochranné struktu ře zvané efípium, která vzniká modifikací karapaxu samice. Cílem této práce bylo zjistit denzitu klidových stádií (efipiálních vají ček) perloo ček uložených na dn ě louží a otestovat úsp ěšnost a časový pr ůběh jejich líhnutí v laboratorních podmínkách. Celkem bylo nalezeno a zpracováno 700 efípií druhu D. obtusa a 124 efípií druhu M. macrocopa . A čkoli zkoumané louže jsou jako vodní plochy velmi malé, denzita trvalých vají ček byla vysoká, pro oba druhy se pohybovala řádov ě v tisících na m2. Toto množství zaru čuje obnovení populace p ři zaplavení a představuje bohatou zásobárnu genotyp ů. Denzita klidových stádií vykazovala vysokou variabilitu v rámci jednotlivých louží i mezi loužemi, což sv ědčí o jejich shlukovité distribuci na dn ě a odráží rozdíly ve vývoji jednotlivých populací v pr ůběhu posledních zaplavení i v délce p řítomnosti druhu v dané louži. Krátkov ěkost louží se odráží i v podílu efípií, která obsahovala alespo ň jedno vají čko (až 80 %, což je výrazn ě vyšší než v jezerech s dlouhodobým osídlením perloočkami).

41 Zoologie bezobratlých

Při líhnutí klidových stádií byly zjišt ěny významné mezidruhové rozdíly. U M. macrocopa byla úsp ěšnost líhnutí vají ček vyjmutých z efípia 93 % a k líhnutí docházelo do šestého dne inkubace, s výrazným vrcholem čtvrtého dne. U D. obtusa byla úsp ěšnost líhnutí 88 % a líhnutí mělo vrchol pátého dne. Líhnutí u M. macrocopa bylo tedy rychlejší (p<0,001) a mělo o n ěco vyšší úsp ěšnost (p<0,05) než u D. obtusa . Rozdíly v pr ůběhu líhnutí odrážejí odlišné habitatové preference druh ů ( Moina je úsp ěšn ější v nezastín ěných loužích). U druhu D. obtusa jsme sledovali i pr ůběh líhnutí z neporušených efípií. Odstran ění efipiálních obal ů nem ělo vliv na úsp ěšnost, ale líhnutí se jím výrazn ě urychlovalo (p<0,001). Při porovnání našich výsledk ů s publikovanými daty je u loužových druh ů perloo ček překvapivý vysoký podíl líhnoucích se vají ček. U organism ů z do časných lokalit se obvykle předpokládá, že se i za vhodných podmínek aktivuje pouze pom ěrn ě malá frakce klidových stádií. Naše výsledky jsou však v rozporu s tímto předpokladem. Jedním z důvod ů m ůže být skute čnost, že doba zaplavení louží je vzhledem ke generační dob ě perloo ček dostate čně dlouhá. Člov ěk z řejm ě vnímá efemernost lokality pon ěkud jinak než loužové perloo čky.

Problematika rodu Trochulus (Mollusca, Gastropoda) v České republice 1 1 2 HRABÁKOVÁ M. , JUŘIČKOVÁ L. & PETRUSEK A. 1Katedra zoologie, P řF UK, Praha; 2Katedra ekologie, P řF UK, Praha

Taxonomické chápání jednotlivých druh ů v rámci rodu Trochulus (d říve Trichia ) představovalo problém již od samých po čátk ů moderní systematické zoologie. Linné popsal roku 1758 první druh jako Helix hispida . Již roku 1774 popsal O. F. Müller další konchologickou variantu. Následovalo období hore čného popisování nových druh ů. Díky vysoké tvarové rozmanitosti ulit nebyl problém popsat nový druh tém ěř z každého údolí v oblasti Alp, kde je o čividn ě specia ční centrum rodu. Tak se stalo, že na konci devatenáctého století čítal rod Trochulus (tehdy Trichia ) dle n ěkterých badatel ů až kolem jednoho sta taxonomických jednotek. Opa čným extrémem byl protinázor redukcionist ů. který se za čal projevovat na po čátku století dvacátého. Podle hypotéz n ěkterých autor ů z tohoto období se dají všichni zástupci rodu shrnout do dvou druh ů. V šedesátých letech se názor malakozoolog ů ustálil na po čtu p řibližn ě osmi druh ů. Tato systematika byla založena na všech tehdy dosažitelných znacích – p ředevším na anatomii pohlavní soustavy a na morfologii ulit. V posledních letech za čaly do malokozoologie pronikat molekulární techniky. Pak bylo jen otázkou času, kdy se dostane i na tento problematický rod. V sou časné dob ě na problematice pracují odborníci z univerzity ve Frankfurtu nad Mohanem a v Lausane. Na jejich práci navazuje i výzkum probíhající na P řF UK v Praze.

42 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006

Podle rozdílné morfologie ulit bylo nejprve vybráno n ěkolik odlišných populací. Zvolené populace byly navštíveny a byl zde proveden sb ěr živých jedinc ů i konchilií. Živí jedinci byli za řazeni do chov ů. N ěkte ří juvenilové byli umíst ěni samostatn ě, aby u nich mohla být posouzena možnost samooplození. Byly vytvo řeny páry jedinc ů z různých populací s cílem zjistit možnost k řížení. Pr ůběžn ě byl sledován životní cyklus a zjiš ťována rychlost r ůstu ulit. Rovn ěž bylo sledováno kladení a líhnutí vajec.V návaznosti na práci odborník ů ve Frankfurtu a v Lausane byla provedena amplifikace a následná sekvenace mitochondriální DNA a to COI podjednotky a 16S rDNA. P ředb ěžné zpracování sekvencí obou úsek ů DNA metodou Neighbour-Joining nazna čuje, že druh T. plebeius je samostatným druhem. Druh T. hispidus tvo ří v rámci ČR dv ě zna čně odlišné linie: 1. Populace ze severních Čech a Moravy a 2. Ostatní české a moravské populace. Tyto linie ze od sebe liší ve stejné mí ře, jako nap říklad od linie druhu T. plebeius .

Tento p řísp ěvek vznikl za finan ční podpory grantu GU AK 183/2005/B-BIO/PrF

Epigeické š ťúriky (Pseudoscorpiones) lesných biotopov Malých Karpát v blízkosti Bratislavy

CHRISTOPHORYOVÁ J. & KRUMPÁL M. Katedra zoológie, PriF UK, Bratislava

Výskum š ťúrikov bol uskuto čnený po čas rokov 1999-2000 na piatich študijných plochách dubovo-hrabových lesov Malých Karpát v blízkosti Bratislavy - Briežky, Koliba, Dúbravská hlavica, Devínska Kobyla 1 a Devínska Kobyla 2. Materiál bol zbieraný pomocou kvadrátovej metódy v kombinácii s metódou presevu pôdnej hrabanky. Celkovo bolo získaných 1203 šťúrikov, najviac jedincov bolo nájdených na študijnej ploche Koliba (314) a najmenej na študijnej ploche Dúbravská hlavica (187). Z čeľade Chthoniidae sme zaznamenali druhy Chthonius ( Ephippiochthonius ) boldorii Beier, 1934, Chthonius ( Ephippiochthonius ) fuscimanus Simon, 1900, Chthonius ( Ephippiochthonius ) cf. tetrachelatus (Preyssler, 1790); z čeľade Neobisiidae Neobisium ( Neobisium ) erythrodactylum (C. L. Koch, 1873), Neobisium (Neobisium ) muscorum (Leach, 1817) a z čeľade Chernetidae druh Pselaphochernes scorpioides (Hermann, 1804). Z nich tri druhy boli nájdené na všetkých študijných plochách - Chthonius (E.) boldorii , Chthonius ( E.) fuscimanus a Neobisium ( N.) muscorum a mali eudominantné zastúpenie. Klastrová metóda complete linkage v kombinácii so Sörensenovým indexom a Wishartovým indexom podobnosti ukázala vysokú podobnos ť spolo čenstiev š ťúrikov piatich študijných plôch, najviac sa odlišovali spolo čenstvá na študijnej ploche Koliba a Devínska Kobyla 2. Pri spolo čenstvách š ťúrikov sme porovnávali druhové zloženie, dominanciu,

43 Zoologie bezobratlých ekvitabilitu, diverzitu a priemernú abundanciu jedincov. V práci porovnávame údaje o výskyte a bionómii nájdených druhov s doteraz publikovanými.

Táto práca vznikla s čiasto čnou podporou agentúry VEGA v rámci projektu 1/3266/06.

Biology of Micaria sociabilis (Araneae, Gnaphosidae): preliminary results

JARAB M. Institute of Botany and Zoology, Faculty of Science, MU, Brno

Despite large diversity of species of the genus Micaria , little attention has been paid to their biology. As a result our knowledge is only fragmentary. In 2005 a preliminary study on selected aspects of biology of Micaria sociabilis was performed. The species occurs on the bark of old oaks ( Quercus robur ) in the park of Lednice in protected area of Pálava in association with Liometopum microcephalum ants. The spider is a Batesian mimic of this ant. Observations of the circadian activity showed that this species is active during a day depending on the temperature of the habitat. . The spider does not feed on ants but on tiny arthorpods, Collembola ( Entomobrya ) and flies (Phoridae). 38 species of other spider were found on the oaks. Among them Philodromus praedatus , Stromiellus stroemi , Micaria subopaca , Midia midas , Afraflacilla epiblemoides and few others belong to endangered species.

Kdy b ěhají stejnonožci (Isopoda: Oniscidea)?

JEŘÁBKOVÁ E. & TUF I.H. Katedra ekologie & ŽP, P řF UP, Olomouc

V přírod ě je možno pozorovat řady cykl ů. P ůdní bezobratlí vykazují periodi čnost své aktivity v závislosti na svém vnit řním fyziologickém vylad ění, souvisejícím s měnícími se vn ějšími podmínkami. Epigeicky aktivn ější (b ěhající po povrchu p ůdy) jsou v období s příznivými mikroklimatickými podmínkami, jako je teplota a vlhkost. Panují-li podmínky nep říznivé, skrývají se v úkrytech, nap říklad v hlubších vrstvách p ůdy (Tuf 2002). V pr ůběhu roku panují nep říznivé podmínky spíše v zim ě (teplota) a v lét ě (vlhkost), v pr ůběhu dne pak přes poledne (teplota). Studiem diurnální aktivity (zm ěny aktivity v pr ůběhu dne) suchozemských stejnonožc ů (Crustacea: Isopoda: Oniscidea) se zabývá tento p řísp ěvek. Epigei čtí bezobratlí byli odchytáváni do zemních pastí bez fixace na ja ře (18 dn ů na přelomu kv ětna a června) a na podzim (25 dn ů na p řelomu zá ří a října) roku 2004. Celkem bylo instalováno 100 zemních pastí (plastikové lékárnické kelímky): 60 v lužním lese a 40 na p řilehlé

44 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006 mýtin ě v prostoru CHKO Litovelské Pomoraví. Pasti byly kontrolovány a vybírány v uvedeném období každé 3 hodiny. Ve stejném intervalu byla zaznamenávána i teplota p ůdního povrchu (dataloggery Minikin). Statistické zhodnocení bylo provedeno v CANOCU (RDA, GAM pro teplotu, datum a čas). 260 odchycených jedinc ů p říslušelo 6 druh ům ( Trachelipus rathkii , Protracheoniscus politus , Porcellium conspersum , Ligidium hypnorum , Trichoniscus pusillus , Hyloniscus riparius ). Signifikantními predikátory aktivity se ukázaly (dle významu) sezóna, lokalita, čas i teplota (RDA). Aktivita významn ě souvisela s časem (GAM) p řevážn ě u P. politus (nejaktivn ější dopoledne), L. hypnorum a T. rathkei (nejvyšší aktivita v noci až ráno). Teplota také ovliv ňovala aktivitu T. rathkei a P. politus (nejaktivn ější p ři teplot ě 9 °C). Více endogeické druhy ( T. pusillus , H. riparius ) byly epigeicky aktivní málo, p řevážn ě v no čních či ranních hodinách. Odpov ěď na otázku položenou v názvu tedy zní: specificky v pr ůběhu konkrétních částí dne, některé druhy v reakci na teplotu.

Literatura : Tuf, I.H. (2002): Contribution to the knowledge of vertical distribution of soil macrofauna (Chilopoda, Oniscidea). In: Tajovský, K., Balík, V., Pižl, V. (eds.): Studies on Soil Fauna in Central Europe. Ústav p ůdní biologie, AV ČR, České Bud ějovice: 241-246.

Dálni ční náspy - biokoridory invazních druh ů nebo unikátní biotopy? 1 2 JUŘIČKOVÁ L. & KUČERA T. 1Katedra zoologie, P řF UK, Praha; 2Ústav ekologie krajiny AV ČR, České Bud ějovice

Dálnice a silnice jsou jedny z nejvýrazn ějších liniových struktur v krajin ě. Výstavba dálnic je navíc i velmi diskutovaným tématem zejména ve střední Evrop ě, kde se definitivní dálni ční sí ť teprve vytvá ří. Literatura se v ětšinou zabývá negativními aspekty dálnic na okolní p řírodu. Kupodivu ale existuje pom ěrn ě málo studií o dálni čních náspech jako biotopu a když, tak spíše jako o biotopu pro potenciální ší ření invazních druh ů. Cílem naší práce bylo zjistit, jsou-li dálni ční náspy biokoridory pro ší ření invazních a synantropních druh ů m ěkkýš ů a jaké faktory prost ředí nejvíce ovliv ňují složení m ěkkýších spole čenstev na t ěchto biotopech. Vybrali jsme t ři 75 km dlouhé transekty podél t ří dálnic na sever (R10), jihozápad (D5) a jihovýchod (D1) od Prahy. Na každé dálnici byly po p ěti km vyty čeny čtverce o stran ě cca 5 m, z nichž byly odebrány standardní hrabankové vzorky o objemu cca 3 l. Na každé lokalit ě byla sledována geografická poloha, nadmo řská výška, sklon náspu, stá ří náspu a vegetace. Celkem bylo na 225 km dálnic zjišt ěno 44 druh ů m ěkkýš ů, což je více než 18% fauny České republiky. Z toho náleželo p řekvapiv ě 21% do červeného seznamu fauny ČR, v četn ě nálezu silné populace ohroženého druhu Daudebardia brevipes . P ředpokládané ší ření invazních druh ů nebylo

45 Zoologie bezobratlých potvrzeno a jediným invazním druhem, který byl na náspech zjišt ěn, byla jediná lokalita druhu Monacha cartusiana . Synantropní druhy ani nazí plži nebyly na dálni čních náspech zjišt ěny. Hypotéza o monotónních spole čenstvech invazních a synantropních druh ů m ěkkýš ů nebyla potvrzena. Faktory ovliv ňující nejvíce variabilitu druhových dat jsou geografická poloha, nadmo řská výška, sukcesní stadium (vyjád řené jako stá ří dálnice) a vegetace, zejména přítomnost k řovin. Rozlišili jsme t ři hlavní skupiny m ěkkýš ů: spole čenstva otev řených druhotných stanoviš ť, fragmenty lesních spole čenstev a spole čenstva euryvalentních druh ů. Druhy otev řených spole čenstev a euryvalentní druhy se podílejí na složení m ěkkýších spole čenstev dálnic více, než na složení fauny ČR jako celku. Po čet citliv ějších druh ů vzr ůstá na přirozen ě zarostlých náspech ve srovnání s um ělými výsadbami. M ěkkýší spole čenstva dálni čních násp ů nejvíce odrážejí stav v okolí dálnice a stahují druhy ze sousedních biotop ů. Představují svébytná, by ť druhov ě nep říliš bohatá spole čenstva, nikoli biokoridory.

Microscopic anatomy and histology of the genus Sphaerium s. l.

KOŘÍNKOVÁ T. Katedra zoologie, PřFUK, Praha

Three species of the genus Sphaerium s. l. (including Sphaerium s.str. and Musculium ) were investigated, using paraffin serial sections with Masson´s triple stain. Many details of the internal anatomy (namely of the alimentary tract, urogenital system and gills) were observed, as well as gametogenesis, formation of brood pouches and development of larval stages in the inner demibranches of adults. The results obtained were in agreement with the previous investigations of other authors dealing with other representatives of the genus. The main characters proved to be the same in both in Musculium lacustre and the sibling taxa Sphaerium corneum and Sphaerium nucleus .

Sphaerium nucleus (Mollusca: Bivalvia: Sphaeriidae) - (staro)nový druh pro ČR

KOŘÍNKOVÁ T. Katedra zoologie, P řFUK, Praha

Čele ď Sphaeriidae, zahrnující primárn ě sladkovodní živorodé mlže, je v posledních letech objektem četných studií a diskusí týkajících se zejména nevyjasn ěné taxonomické úrovn ě některých jejích zástupc ů. To je i p řípad taxonu Sphaerium nucleus (Studer 1820), v minulosti mnohými autory považovaného za poddruh, „formu“, či „varietu“ blízce p říbuzného Sphaerium corneum (Linné 1758). Jako rozlišovací znak se p řitom uvád ěl vn ější tvar schránky ( často velmi

46 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006 nep řesn ě definovaný). P ředevším z tohoto d ůvodu nebyla na našem území ani ve v ětšin ě západoevropských stát ů po řadu desetiletí v ěnována odlišení obou taxon ů pozornost. Řada malakozoolog ů za čala uznávat S. nucleus za platný druh a uvád ět jeho výskyt v jednotlivých evropských státech až v 90. letech 20. století, na základ ě n ěkolika prací A. Korniushina vymezujících jednozna čně konchologické, anatomické i ekologické znaky. V České republice byla v letech 2003-2005 zrevidována (p ředevším díky aktivit ě L. Berana, T. Ko řínkové a M. Horsáka) řada lokalit považovaných za typické pro druh S. nucleus – zejména drobné periodické t ůně, p říkopy a mok řady s hustou vegetací a často nízkým obsahem kyslíku. Prozatím bylo nalezeno 11 populací za řaditelných podle dosud známých znak ů ke S. nucleus , a sledována inter- i intrapopula ční variabilita v těchto znacích. V souladu se zjišt ěními Korniushina má studovaný druh výrazn ě zaoblen ější tvar schránky, pouhým okem obtížn ě sledovatelný, avšak dobře prokazatelný pomocí analýzy obrazu metodou eliptické Fourierovy transformace. Snadno m ěř itelným a rovn ěž pom ěrn ě spolehlivým znakem (i když s výraznými individuálními rozdíly) je vyšší hustota pór ů ve st ěně lastur S. nucleus ve srovnání se S. corneum . Pouze na živých jedincích S. nucleus jsou dob ře patrné výrazn ě dlouhé sifony, nepochybn ě adaptace k životu v periodických, často anoxických habitatech. Nejvýrazn ější znak – uzav řený typ nefridií u S. nucleus oproti otev řenému u S. corneum – vykazuje nejvíce odchylek – v populacích obou druh ů se vyskytuje asi 5-20% jedinc ů s netypickým uspo řádáním. Další znaky jsou již podstatn ě mén ě stabilní. P ři determinaci je proto vhodné používat vždy kombinaci alespo ň dvou znak ů, pro spolehlivé rozhodnutí vztahu obou druh ů bude nutno použít dalších metod (s výhodou zejména cytogenetiku). Pokud se týká výskytu a rozší ření druhu S. nucleus , lze o čekávat nalezení řady dalších lokalit na našem území i objevení dosud špatn ě ur čovaných exemplá řů v zoologických sbírkách.

Oplatí sa písa ť bibliografie?

KOŠEL V. Katedra zoológie, PriF UK, Bratislava

Vedecké bibliografie predstavujú vytriedený a zhrnutý súbor literárnych údajov o ur čitých objektoch, procesoch a problematike. Prvoradý význam bibliografií je poskytnú ť rýchlo a pohodlne informácie o literatúre a teda aj o poznatkoch dosiahnutých v danej problematike. Ich význam je ešte širší ak sa využijú pre štatistické výstupy. Vä čšina bibliografií je obmedzená na isté štátne, alebo administratívne územie aj inštitúciu, ale sú aj bibliografie naprie č štátmi, teda medzinárodné, zamerané na užšiu problematiku. Z pohľadu formálnej úpravy a využitia, možno bibliografie rozdeli ť na pracovné a publikované. Pracovné bibliografie si vytvára každý špecialista pod ľa svojho zamerania, technického a programového vybavenia. Publikované

47 Zoologie bezobratlých bibliografie slúžia pre vä čší okruh záujemcov a musia ma ť ur čitú formálnu úpravu. Tie môžeme zasa rozdeli ť na historické a periodické. Historické sa snažia poda ť preh ľad literatúry za ur čité obdobie od najstarších čias.Periodické vychádzaju v ur čitých časových intervaloch a môžu to by ť pokra čovania historických. Každá bibliografia je retrospektívna, je poh ľadom do minulosti a preto záleží na tom, s akým časovým odstupom sa zverejní a poskytne na využitie. Z tohoto poh ľadu je optimálna 5-ro čná periodicita, ale s výjdením maximálne do 2 rokov. Jej aktuálnos ť potom rýchle klesá. U ve ľkých skupín, kde sa intenzívne pracuje a ve ľa publikuje napr. v entomológií, periodicita by mohla by ť 1-3-ro čná. Tvorba každej bibliografie vyžaduje zna čný vklad energie a času a tým viac to platí o tvorbe historickej bibliogriafie. Dnes je to aj finan čne náro čné, napr. platby za MVS. Hoci tieto diela sú vyh ľadávané a často využívané, sú málo citované a pri evaluáciácha autora a pracoviska sú nízko hodnotené. Autorovi teda neposkytujú okrem dobrého pocitu uspokojivý efekt. Aby sa zvýšila citovanos ť diela a evalua čná hodnota, navrhujem aby aspo ň v prvej, teda historickej bibliografii bol na črtnutý a kriticky zhodnotený vývoj daného odboru, alebo u systematických skupín by bola bibliografia doplnená čeklistom, alebo katalógom druhov danej skupiny, resp. ak je zamyš ľané publikova ť čeklist, alebo katalóg tak bibliografia stala by sú častou tohoto diela. Na otázku v úvode článku či sa oplatí písa ť bibliografie, odvetil by som s istým váhaním, že áno. Sú potrebné a vyh ľadávané. Okrem informa čného významu, sú to aj diela, ktoré reprezentujú dosiahnuté výsledky, samotných autorov a ich prácu a urove ň odboru v danej krajine. Treba sa však prispôsobi ť dobe a naplno využi ť tie technické možnosti, ktoré máme k dispozícií aby sme si ušetrili čas i finan čné prostriedky. Objavujú sa elektronické podoby bibliografií. A zapoji ť do jej tvorby vä čší kolektív spoluautorov.

Výskyt p ůvodce ra čího moru ( Aphanomyces astaci ) v České republice a jeho molekulární detekce 1 1 2 3 4 4 KOZUBÍKOVÁ E. , PETRUSEK A. , KOZÁK P. , ĎURIŠ Z. , GEIGER S. , OIDTMANN B. & HOFFMANN R. 4 1Katedra ekologie, P řF UK, Praha; 2Výzkumný ústav rybá řský a hydrobiologický, Vod ňany; 3Katedra biologie a ekologie OU, Ostrava; 4Institut für Zoologie, Fischereibiologie & Fischkrankheiten, LMU, München, SRN

Ra čí mor je nebezpe čná choroba rak ů, zp ůsobovaná oomycetou Aphanomyces astaci (Oomycetes: Saprolegniales). Napadá kutikulu rak ů (v akutní fázi pak i ostatní t ělní tkán ě) a ší ří se pomocí zoospor. Tato nákaza je v naprosté v ětšin ě p řípad ů letální pro p ůvodní evropské druhy rak ů (u nás rody Astacus a Austropotamobius ), druhy pocházející ze Severní Ameriky (u nás b ěžný rak pruhovaný Orconectes limosus a mén ě rozší řený rak signální Pacifastacus leniusculus ) jsou proti patogenu vícemén ě odolné a p ůsobí jako jeho p řenaše či. Cílem naší práce

48 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006 je mapovat úhyny p ůvodních rak ů na ra čí mor a zjistit promo řenost populací p řenaše čů původcem nemoci. Pro detekci patogenu používáme molekulární metodu, založenou na amplifikaci druhov ě specifického úseku DNA. Vysoká citlivost detekce umož ňuje její použití také ke zjišt ění latentní nákazy u p řenaše čů . Ra čí mor vyhubil v ětšinu populací p ůvodních rak ů v Evrop ě na p řelomu 19. a 20. století, tato vlna moru zasáhla i české zem ě. Poté však existuje z našeho území jen málo zpráv o podobných úhynech, a to p řevážn ě z konce 90. let 20. století. O tom, že se ra čí mor u nás v sou časnosti stává op ět aktuální hrozbou, sv ědčí fakt, že b ěhem let 2004-2005 byly náhodn ě zaznamenány masové úhyny rak ů s příznaky moru ve čty řech potocích: K řivec (v Třinci), Bojovský (sev. od Prahy), Klí čava a Úpo řský (K řivoklátsko). Na posledn ě jmenované lokalit ě se úhyn týkal rak ů kamená čů , v ostatních p řípadech šlo o raky říční. Ve t řech p řípadech byla diagnóza potvrzena molekulárn ě. Zdroje infekce nejsou známé, zdá se však, že na Úpo řský potok byly zoospory p řeneseny z Klí čavy na mokrém rybá řském ná činí. Je pravd ěpodobné, že se ra čí mor vyskytl i na dalších místech, kde však vymizení rak ů uniklo pozornosti. Přítomnost latentní nákazy p ůvodcem ra čího moru jsme testovali ve vzorcích ze šesti českých populací raka pruhovaného. A. astaci byla zjišt ěna v p ěti z nich. Je pravd ěpodobné, že práv ě p řenos patogenu z raka pruhovaného zp ůsobil masový úhyn rak ů říčních a bahenních na potoce Pšovka (K řivoklátsko) v letech 1998-9. Lokality s výskytem raka pruhovaného (a pravd ěpodobn ě i signálního) jsou tedy z řejm ě velmi často potenciálním zdrojem nákazy.

Makrozoobentos NPR Razula (Javorníky)

KRO ČA J. Výzkumný ústav vodohospodá řský TGM, Brno

V pr ůběhu roku 2003 byl proveden v NPR Razula (Javorníky) komplexní botanickozoologický inventariza ční pr ůzkum (Actea). Jednou z částí pr ůzkumu bylo také zjišt ění druhového spektra bentických bezobratlých (makrozoobentos). NPR Razula je jedním z mála fragment ů p ůvodních, nebo minimáln ě narušených, lesních porost ů karpatských bu čin pralesovitého charakteru s typickou faunou a florou. Nachází se v severovýchodní části Javorník ů, východn ě od obce Velké Karlovice do jejíž katastru také spadá. Odb ěry makrozoobentosu byly provád ěny sí ťkou na bentické živo čichy s velikostí ok 0,5 mm semikvantitativní metodou - doba odb ěru 3 min. Sb ěr bentických organism ů byl dopln ěn také sb ěrem imag, jejichž larvální stádia prod ělávají sv ůj vývoj ve vodním prost ředí (Plecoptera, Ephemeroptera, Trichoptera). Sběr byl provád ěn smýkáním, nebo ru čním sb ěrem z vegetace. Dále byl využit materiál ze sv ětelných lapa čů , p ůvodn ě aplikovaných na no ční motýly. Odb ěry byly provád ěny na 6-ti vytipovaných profilech.

49 Zoologie bezobratlých

Celkem bylo zjišt ěno 65 taxon ů determinovaných do druhu, popřípad ě pouze na rodovou úrove ň. V rámci 4 čeledí však nebyla možná bližší determinace: Chironomidae, Simuliidae, Psychodidae (Diptera) a Scirtidae (Coleoptera). Vzhledem k po čtu druh ů jsou nejbohatším řádem chrostíci (Trichoptera) s 19ti druhy, dále pak pošvatky (Plecoptera) 15 druh ů a jepice (Ephemeroptera) 11 druh ů. Ve vý čtu druh ů nefiguruje žádný vym řelý ani kriticky ohrožený druh, pouze Rhyacophila philopotamoides se považuje za druh zranitelný (VU). Pošvatky Diura bicaudata , Perla marginata a Leuctra rosinae jsou ohroženy (EN) a Dinocras cephalotes , Isoperla grammatica , Siphonoperla neglecta – druhy potencionáln ě ohrožené (SU). Lokalita je cenná díky nenarušeností a patrn ě p řirozené skladb ě bentického spole čenstva.

Epigeické pavúky (Araneae) v ekosystémoch dubovo-hrabových lesov Malých Karpát (Slovensko) a ich ekologická kategorizácia

KRUMPÁLOVÁ Z. Institute of Zoology, Slovak Academy of Sciences, Bratislava

Po čas troch rokov výskumu na 7 študijných plochách v dubovo-hrabových lesoch Malých Karpát (2000–2002) sme zozbierali 6233 jedincov pavúkov, patriacich ku 158 druhom a do 24 čeľadí. Eudominantným druhom bol P. lugubris a jeho dominancia bola vysoká po čas celého obdobia výskumu (14% v priemere); P. lugubris mal najvyššiu dominanciu na študijnej ploche Lindava (22%). T. terricola bol druhý dominantný druh v araneocenózach dubovo-hrabových lesoch (takmer 14%), najvyššiu dominanciu mal na študijnej ploche Lindava (31%). Tretím dominantným pavúkom bol T. mengei (12% v priemere) a najviac dominoval na študijnej ploche Katarínka II. (18%). Druhové spektrum bolo na jednotlivých študijných plochách rozdielne. Všeobecne, najvyššie druhové bohatstvo sme zaznamenali v dubovo-hrabovom lese pri kame ňolome Lošonec (102 druhov) a v mladom dubovo-hrabovom lese Katarínka I.; na zvyšných študijných plochách sme zistili menšiu druhovú diverzitu, avšak spolo čenstvá pavúkov relatívne stabilné a vyrovnané. Priama gradientová analýza (CCA) potvrdila vplyv (alebo priamu koreláciu) bylinnej etáže na spolo čenstvá pavúkov. Nominálna premenná – fragmentácia stanovíš ť neovplyvnila spolo čenstvá pavúkov študovaných plôch. Nepriama gradientová analýza (PCA) potvrdila odlíšenie spolo čenstva pavúkov na študijnej ploche Lošonec – kame ňolom a Lindava od ostatných piatich skúmaných plôch. PCA analýza potvrdila významný vplyv druhov T. mengei, P. lugubris a T. terricola na spolo čenstvá epigeických pavúkov, tieto druhy zárove ň vzájomne

50 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006 odlišujú spolo čenstvá. Kolísanie po četnosti dominantných druhov sa javilo ako prirodzená oscilácia populácie jednotlivých druhov v araneocenózach.

Táto práca vznikla za podpory Slovenskej Grantovej Agentúry VEGA (grant č. 1/3266/06 a 1/3277/06).

Environmentálna história alpínskeho plesa Zmarzły Staw (Vysoké Tatry, Po ľsko)

KUBOV ČÍK V. Fakulta ekológie a environmentalistiky, Technická univerzita vo Zvolene, Banská Štiavnica

Larvy pakomárov (Chironomidae: Diptera) sú po četné v bentálnej zóne všetkých typov stojatých vôd. Zloženie ich tanatocenóz zachovaných v sedimentoch jazier odzrkad ľuje podmienky prostredia v čase sedimentácie. Pod ľa zmien v paleospolo čenstvách je možné rekonštruova ť napríklad vývoj jazera, paleoklimatické zmeny a antropogénnu acidifikáciu. Subfosilné spolo čenstvá pakomárov boli analyzované v sedimentoch alpínskeho jazera Zmarzly Staw (Vysoké Tatry, Po ľsko). Študované obdobie predstavovalo približne 127 rokov. Najhlbšia vzorka z hĺbky 5,5 – 6,0 cm bola datovaná do roku 1874 (± 27 rokov). Nájdených bolo 1620 hlavových zvyškov lariev pakomárov patriacich k 11 taxónom z pod čeľadí Diamesinae, Orthocladiinae a Chironominae (tribus Tanytarsini). Najdôležitejšie taxóny, napr. Micropsectra radialis , Diamesa , Pseudodiamesa , patrili k typickým zástupcom obývajúcim oligotrofné jazerá. Stratigrafický záznam bol na základe zmien v tanatocenózach pakomárov rozdelený na dve obdobia. Po čas prvého obdobia (pred rokom 1953) boli subfosilné spolo čenstvá pakomárov charakteristické vysokou relatívnou po četnos ťou reofilných a semiterestrických taxónov. Tieto taxóny mohli by ť do jazera splachované pri intenzívnych daž ďoch. V priebehu druhého obdobia (od roku 1953 do roku 2001) relatívna po četnos ť týchto taxónov smerom k horným mladším vrstvám klesala, pravdepodobne v dôsledku redukcie zrážok v povodí. Nárast relatívnej po četnosti Micropsectra radialis od 30-tych rokov 20. storo čia môže by ť spojený s nárastom organickej hmoty v sedimentoch. Relatívne zastúpenie reofilných a semiterestrických taxónov bolo najnižšie v najmladších vrstvách (v h ĺbke 0,0 – 1,0 cm). Výsledky môžu nazna čova ť postupné zvyšovanie teploty vzduchu a vody za posledných 20 rokov v strednej Európe. Následný pokles zrážok mohol redukova ť prítok do plesa a zmeni ť hydrologické pomery v povodí. Výsledky ukázali, že dôležitým faktorom ovplyv ňujúcim zloženie tanatocenóz a po četnos ť jednotlivých taxónov bola redepozícia zvyškov lariev pakomárov v nádrži.

Paleoekologická analýza sedimentov jazera Zmarzly Staw bola sú čas ťou medzinárodného projektu Európskej únie EMERGE („European Mountain lakes Ecosystems: Regionalization diaGnostic and socio-economic Evaluation“, EVK1- CT1999-00032).

51 Zoologie bezobratlých

Environmentálna história Ľadového plesa (Vysoké Tatry, Slovensko): paleoekologická rekonštrukcia

KUBOV ČÍK V. Fakulta ekológie a environmentalistiky, Technická univerzita vo Zvolene, Banská Štiavnica

Z viacerých skupín bentických bezstavovcov sú ako paleoenvironmentálne indikátory využívané pakomáre (Chironomidae: Diptera), ktorých larvy sú po četné v bentálnej zóne všetkých typov stojatých vôd. Ich chitinizované hlavové kapsuly sa vo ve ľkom množstve zachovávajú v jazerných sedimentoch. V sedimentoch Ľadového plesa bolo nájdených 16906 hlavových kapsúl pakomárov, patriacich k 9 taxónom. Študované obdobie predstavovalo približne 203 rokov. Najhlbšia analyzovaná vrstva, z hĺbky 17,0 cm, bola datovaná do roku 1798 (± 17 rokov). Analýza sedimentov Ľadového plesa odhalila druhovo ve ľmi chudobné tanatocenózy, avšak s ve ľmi vysokým po čtom jedincov v porovnaní s inými doteraz študovanými tatranskými plesami. Prítomnos ť zástupcov rodu Pseudodiamesa spolu s dominantným taxónom Micropsectra radialis indikovali α-oligotrofné jazero po čas celého rekonštruovaného obdobia. Stratigrafický záznam bol na základe zmien v tanatocenózach pakomárov rozdelený na dve zóny. Datovanie Ľadového plesa odhalilo výrazné zmeny sedimenta čnej rýchlosti na konci 19. storo čia. Prí čina tejto udalosti nie je známa. Okrem tejto epizódy boli tanatocenózy pakomárov ve ľmi stabilné. Vysoká a relatívne stabilná dominancia Micropsectra radialis a neprítomnos ť zvyškov Zalutschia tatrica v tanatocenózach Ľadového plesa poukazovali na neacidifikované podmienky po čas celého rekonštruovaného obdobia. Subfosilné zvyšky dominantných polyoxybiontných taxónov indikovali z dlhodobého h ľadiska dobré kyslíkové podmienky v plese.

Paleoekologická analýza sedimentov Ľadového plesa bola sú čas ťou medzinárodného projektu Európskej únie EMERGE („European Mountain lakes Ecosystems: Regionalization diaGnostic and socio-economic Evaluation“, EVK1-CT1999- 00032).

Výb ěr indika čních taxon ů pomocí metody „Náhodných les ů“ (Random Forests) 1 2 KUBOŠOVÁ K. & BRABEC K. 1Centrum biostatistiky a analýz MU, Brno; 2Ústav botaniky a zoologie, P řF MU, Brno

Naším cílem bylo srovnání statistických metod pro výb ěr indika čních taxon ů charakteristických pro abioticky definované říční habitaty. Pom ěrn ě nová metoda „Náhodné lesy“ (Random Forests; Breiman, 2001) byla srovnávána s metodou indika čních druh ů (Indicator Species Analysis; Dufrêne & Legendre, 1997). K ur čení významnosti (importance)

52 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006 indika čních taxon ů byly použity klasifika ční lesy, nebo ť závisle prom ěnná (typ habitatu) byla kategoriální. Klasifika ční les je klasifika ční model, jehož klasifika ční funkce je dána kombinací (podle vhodn ě zvoleného pravidla) klasifika čních funkcí ur čitého po čtu (typicky n ěkolika desítek) klasifika čních strom ů (v našem p řípad ě strom ů typu CART). Tato neparametrická metoda je vhodná, máme-li velké množství prediktor ů a chceme-li zjistit jejich významnost na závisle prom ěnné. Vytvo řený model p řiřadí každému prediktoru významnost (0-1), která nám ur čuje, jak vhodný je tento prediktor pro klasifikaci do jednotlivých kategorií závisle prom ěnné. Do analýzy vstupovala kategoriální závisle prom ěnná, obsahující 54 vzork ů rozd ělených do 4 typ ů habitat ů (definovaných na základ ě polohy odb ěrových míst v rámci koryta toku a lokálních hydraulických podmínek). Prediktory byly abundance 180 taxon ů makrozoobentosu, zjišt ěných v t ěchto vzorcích. Metodou klasifika čního lesa bylo vybráno 50 významných indika čních taxon ů a tyto výsledky byly srovnány s taxony, které ur čila metoda indika čních druh ů jako významné. Tyto dv ě metody se shodovaly v 75% vybraných taxon ů, p řičemž u prvních 20 nejvýznamn ějších taxon ů se metody shodovaly již na 85%. Ur čité zkreslení p ři výb ěru indika čních taxon ů pomocí metody klasifika čního lesa (hlavn ě u druh ů s nižší významností) mohlo být zp ůsobeno zejména malým po čtem vzork ů v jednotlivých typech habitat ů. Nicmén ě se zdá, že metoda klasifika čního lesa je vhodnou metodou pro zjišt ění indika čních taxon ů ( či druh ů). Je nezávislá na rozložení prom ěnných a velkou výhodou je rovn ěž fakt, že jako závisle prom ěnnou lze použít také spojitou prom ěnnou (pak se jedná o regresní les) a prediktory mohou být spojité i kategoriální (na rozdíl od Indicator Species Analysis), čímž se zna čně rozši řují možnosti použití této metody.

Habitatové preference jepic (Ephemeroptera) v tocích kolinního stupn ě (Oslava a Chvojnice)

KVARDOVÁ H. & ZAHRÁDKOVÁ S. Ústav botaniky a zoologie, P řF MU, Brno

Předkládaná práce p ředstavuje vstupní analýzu části materiálu, který bude v další etap ě použit k podrobnému vyhodnocení popula ční dynamiky a životních strategií jepic. V této etap ě byly studovány habitatové preference na dvou lokalitách se zna čně odlišným charakterem, které se nacházejí v těsné blízkosti soutoku řek Oslavy (potamální úsek) a Chvojnice (ritrální úsek). Na obou řekách byly ve dvoutýdenních intervalech provád ěny odb ěry makrozoobentosu pomocí Kubí čkova bentometru. Na lokalitách byl odebírán habitat v klidn ější a m ělčí části toku (proud) a habitat v pe řeji. Na řece Oslav ě byl navíc studován ješt ě habitat p říb řežní, do kterého zasahovaly trsy makrovegetace.

53 Zoologie bezobratlých

Celkem bylo odebráno p řes 25 tisíc jedinc ů řádu Ephemeroptera pat řících k 27 druh ům. Podle po čtu nalezených druh ů jsou jinak velmi odlišné lokality srovnatelné (20 a 21 druh ů). Z hlediska po čtu taxon ů a zejména po čtu jedinc ů se na obou řekách pe řejnaté habitaty jeví jako druhov ě bohatší. Pomocí statistických metod (PCord: UPGMA, Bray-Curtis, Indicator Species Analysis) byly stanoveny statisticky významné (p = 0,05) indikátorové taxony pro jednotlivé skupiny vzork ů. Baetis rhodani , Ecdyonurus starmachi , E. macani , Habrophlebia lauta , Rhithrogena carpatoalpina , R. semicolorata a juvenilní jedinci rod ů Ecdyonurus a Rhithrogena indikují skupinu vzork ů odebíraných na Chvojnici. Taxony Baetis lutheri , B. scambus , B. fuscatus , Ephemera danica , Caenis macrura , Oligoneuriella rhenana , Torleya major a juvenilní jedinci rodu Baetis byly stanoveny jako indikátorové pro skupinu vzorků zahrnujících p ředevším habitaty proud a pe řej řeky Oslavy. Druh Cloeon dipterum je indikátorem p říb řežních vzork ů z Oslavy. Zásadní rozdíly mezi habitaty pe řej a proud se nepotvrdily ani pomocí nep římých ordina čních metod. Obdobn ě jako v klastrové analýze se odd ělily pouze vzorky p říb řežní odebírané na řece Oslav ě. Zárove ň lze ob ěmi metodami vysledovat tendenci k rozlišení vzork ů z habitat ů proud a pe řej odebíraných v chladn ějším období ( říjen až duben) od vzork ů z teplejšího období. V následující etap ě budou vzorky jepic studovány s cílem detailn ě posoudit popula ční dynamiku, biomasu a produkci jednotlivých druh ů na sledovaných habitatech a porovnat pom ěry na obou tocích navzájem a s literárními prameny.

Pôdna fauna subalpínskeho stup ňa Jaloveckej doliny

MACKO J. Katedra biológie, Katolícka univerzita , Ružomberok

Pôdne rozto če sú významnou sú čas ťou pôdnej fauny všetkých lesných aj nelesných ekosystémov. Práve alpínske a subalpínske pásmo patrí v ďaka extrémnym klimatickým podmienkam (ako sú d ĺžka trvania zimy, ve ľké výkyvy teplôt v rámci roka ale aj d ňa, vysoké úhrny zrážok a i.) k špecifickým územiam Slovenska. Pôdnej faune sa v týchto lokalitách venovalo len nieko ľko autorov (Daniel 1974, Kunst 1974, Starý 1995), aj týmto príspevkom chceme prispie ť k rozšíreniu poznania o pôdnych rozto čoch v tejto oblasti. Výskum prebieha v rámci grantu ,,Kolobeh látok vo vybraných lesných ekosystémoch“ (VEGA č. 2/4168/24). Odoberali sme vzorky pôdy v rokoch 2004 – 2005 (od mája do októbra), na vybraných výskumných plochách v závere Jaloveckej doliny od nadmorskej výšky 1500 m

54 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006 n. m. Územie sa nachádza v západnej časti TANAp-u. Boli odobrané kvalitatívne a kvantitatívne vzorky pre zistenie druhového spektra spolo čenstiev, abundancie a denzity. Celkom bolo zistených 11 druhov pôdnych rozto čov, niektoré sa nám nepodarilo determinova ť a momentálne prebieha ich ďalšia determinácia. Na vä čšine lokalít v materiáli dominovali Oribatida s druhom Tectocepheus velatus (Michael 1880). Ostatné druhy boli zastúpené menej.

Výskum bol podporený grantom VEGA č. 2/4168/24 Kolobeh látok vo vybraných lesných ekosystémoch.

Vliv alochtonní kle če na faunu bezobratlých v NPR Prad ěd (CHKO Jeseníky): na příkladu epigeických pavouk ů

MAŘÁK P. & KURAS T. Katedra ekologie a životního prost ředí, P řF UP, Olomouc

V pr ůběhu sezóny 2005 byl studován vliv alochtonní borovice kle če ( Pinus nugo ) na epigeická spole čenstva pavouk ů (Aranea) v prostoru NPR Prad ěd, CHKO Jeseníky. Epigeon byl studován metodou zemních padacích pastí. Byly vymezeny 4 r ůzn ě veliké polykormony kle če o definované ploše. V každém polykormonu byly instalovány 3 pasti. Komparativn ě byly instalovány padací pasti v dalších definovaných vegeta čních typech v okolí kle čových výsadeb (konkrétn ě se jednalo o vegetaci subalpínských kapradinových niv, subalpínských vysokostébelných trávník ů, t řtinových smr čin, zapojených alpínských trávník ů, subalpínské brusnicové vegetace a vegetace alpínských a boreální v řesoviš ť). Celkov ě tedy bylo v zájmovém prostoru instalováno 81 pastí. Data o spole čenstvech bezobratlých byla analyzována standardními statistickými testy a metodami mnohorozm ěrné ordina ční statistiky (CCA), které umož ňují vyhodnotit míru vlivu jednotlivých environmentálních prom ěnných na strukturu spole čenstev. Ze studovaných taxon ů v kle čových porostech dominovaly taxony Linyphiidae ( Gonatium rubellum ) a Lycosidae ( Pardosa riparia , Alopecosa teniata ), z dalších pak Gnaphosidae (Haplodrassus signifer ), Agelenidae ( Coelotes terrestris ) aj. Z p ředb ěžného hodnocení struktury spole čenstev pavouk ů v r ůzných vegeta čních typech vyplývá, že kle č má velmi významný vliv na strukturu epigeonu. Žádný ze zjišt ěných druh ů nepreferoval biotop kle če, p řičemž plošná vým ěra polykormonu byla nep římo úm ěrná druhové diverzit ě studovaných pavouk ů. Již u malých polykormon ů kle če (n ěkolik m2) vyznívá okrajový efekt, dochází k výrazné pauperizaci spole čenstva a za čínají p řevládat druhy s širokou ekologickou valencí. V rámci podobnosti spole čenstev epigeických pavouk ů má spole čenstvo druh ů kle če pom ěrn ě unikátní pozici, nejpodobn ější je spole čenstvo t řtinových smr čin, naopak

55 Zoologie bezobratlých nejmén ě podobná jsou spole čenstva zapojených alpínských trávník ů a v řesoviš ť (nanešt ěstí kle č expanduje p řednostn ě v t ěchto porostech).

Suprese popula čního r ůstu skladištních rozto čů pomocí pesticid ů 1,2 1 3,4 1 NĚMCOVÁ M. , STEJSKAL V. , MUNZBERGOVÁ Z. & HUBERT J. 1Výzkumný ústav rostlinné výroby, Praha-Ruzyn ě; 2Česká zem ědělská univerzita, Praha-Suchdol; 3Botanický ústav AV ČR, Pr ůhonice; 4Katedra botaniky, P řF UK, Praha

Skladištní roztoto či (Acari: Acaridida) infestují zem ědělské a potraviná řské komodity a provozy. Jsou známi jako producenti alergén ů, které mohou ohrozit lidské zdraví. Bylo zjišt ěno, že smetky obilnin a prachu ve skladech obsahují vysokou popula ční hustotu skladištních rozto čů . Jednou z používaných metod ochrany p řed rozto či je chemická kontrola. P ůsobení biocidních p řípravk ů na skladištní rozto če není známo. Cílem této práce bylo zjistit ú činnost přípravk ů Empire*20, Crackdown Rapide, Allergoff 175 SC, Responsar SC 2,5, K-Othrine 25 WD na skladištní rozto če Acarus siro , Tyrophagus putrescence , Aleuroglyphus ovatus po aplikaci do potravy rozto čů v laboratorních podmínkách. Tento pokus má simulovat ú činnost výše uvedených p řípravk ů po jejich aplikaci do smetk ů prachu a obilovin ve skladech. P řípravky byly aplikovány v 5 koncentracíh (0,001, 0,01, 0,025, 0,05, 0,1%) do potravy rozto čů a 3 týdny byl sledován popula ční r ůst rozto čů z iniciální populace 50 jedinc ů v optimálních fyzikálních podmínkách (85% RH, 25±1oC). Finální popula ční densita rozto čů a relativní denzita rozto čů , vztažena na popula ční r ůst na kontrole, byla vyhodnocena pomocí linerární regrese, nezávislé prom ěné byly druh rozto če, pesticid a transformovaná koncentrace pesticidu (ln(konc+1*10-7). Všechny testované biocidy potla čovali popula ční r ůst rozto čů v závislosti na biocidu, jeho koncetraci a druhu rozto če. Nejvíce ú činý byl Alergoff 175 SC, nejmén ě Empire*20. Druhy rozto čů se v citlivosti na pesticidy lišily. To však bylo zap řičin ěno rozdílnou rychlostí r ůstu různých druh ů. Jestliže je srovnána relativní denzita, vliv druhu není patrný. Výsledky ukazují, že aplikace testovaných biocid ů je schopná omezit nár ůst populací skladištních rozto čů . V případ ě Allergoff 175 SC je možno dosáhnout celkové eliminace populace.

Práce byla financována z projektu MZE - 000-2700063.

56 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006

Ekologický stav Klaperova potoka: hodnocení podle makrozoobentosu

NYKLOVÁ E. Jiho česká univerzita v Českých Bud ějovicích, Výzkumný ústav rybá řský a hydrobiologický ve Vod ňanech

Klaper ův potok je jedním z levostranných p řítok ů řeky Dyje a v podstat ě celou svojí délkou protéká Národním parkem Podyjí. Na tomto potoce byla provedena studie, jejímž cílem bylo posouzení ekologického stavu toku. V povodí toku se nachází n ěkolik zdroj ů zne čišt ění, jsou to především obce Lesná, Horní B řečkov a Čížov. Ani v jedné z nich se v dob ě vzorkování nenacházela čisti čka odpadních vod. Dalším zdrojem zne čišt ění jsou pak splachy hnojiv z polí. Toto zne čišt ění je částe čně eliminováno rybníky nacházející se na hlavním toku i p řítocích a nejspíš také samo čistící schopností toku. Od dubna roku 2002 do kv ětna roku 2003 bylo odebráno celkem osm sérií vzork ů na čty řech lokalitách, orienta čně byly jednorázov ě vzorkovány i dva hlavní p řítoky Klaperova potoka. Vzorkování bylo provád ěno semikvantitativní metodou systému PERLA ru ční bentosovou sítí. P ři vzorkování byly taktéž m ěř eny n ěkteré fyzikáln ě-chemické prom ěnné prost ředí jako jsou teplota vody a vzduchu, vodivost a nasycení kyslíkem. Výsledky t ěchto měř ení a determinací makrozoobentosu byly hodnoceny r ůznými p řístupy. Na základ ě taxonomického složení byla posouzena podobnost vzork ů a jednotlivých lokalit (Jaccard ův a Bray Curtis ův index podobnosti, klastrová analýza, analýza DCA). Výsledky byly taktéž podrobeny multimetrickému hodnocení ekologického stavu systémem AQEM. Toto hodnocení postihuje p ředevším míru organického zne čišt ění. Na základ ě dat systému PERLA byl programem HOBENT stávající ekologický stav srovnán se stavem p ředpokládaným. Tento typ hodnocení je orientován p ředevším na porovnání taxonomického složení. Výsledky programu HOBENT ukázaly, že sou časný ekologický stav je od stavu předpokládaného horší, nicmén ě sm ěrem k ústí se zlepšuje. Na základ ě výsledk ů hodnocení systémem AQEM lze celkový ekologický stav toku hodnotit jako dobrý až velmi dobrý. V odebraných vzorcích bylo celkem nalezeno 229 taxon ů. Nejvíce jich m ěl řád Diptera (87 taxon ů), dále pak řád Trichoptera (42 taxon ů) a Ephemeroptera (27 taxon ů).

Tento p řisp ěvek vznikl v rámci diplomové práce na Kated ře zoologie a ekologie Masarykovy univerzity v Brn ě a za finan ční podpory výzkumného zám ěru VÚRH JU č. MSM6007665809.

57 Zoologie bezobratlých

Hrabací aktivita a epigamní projevy slí ďáka Xeralycosa miniata (Araneae, Lycosidae)

OPATOVÁ V., KUBCOVÁ L. & BUCHAR J. Katedra zoologie, P řF UK, Praha

Slí ďák Xerolycosa miniata (L. C. Koch, 1834) má v arachnofaun ě ČR zvláštní postavení, pat ří do cizokrajné pod čeledi Evippinae, která je známá p ředevším z oblastí St řední Asie a Severní Afriky. Její zástupci jsou obyvateli p ředevším pouští a polopouští. V České republice obývá X. miniata velmi suchá stanovišt ě. Typickými biotopy, které tento slí ďák osidluje jsou pís činy a xerotermní stanovišt ě. O jeho biologii je známo jen velmi málo, což bylo podn ětem k tomuto projektu. V letní sezón ě roku 2004 a 2005 byli sbíráni juvenilní a subadultní jedinci, kte ří byli dochováni do dosp ělosti v plastových epruvetách. Pro sb ěr byly použity pís čité lokality v okolí Staré Boleslavi. Etologické pokusy byly provád ěny v sklen ěných teráriích a Petriho miskách, pr ůběh pokusu byl zaznamenáván do protokolu nebo natá čen na videokameru. Hrabací aktivita a pé če o kokon byla sledována ve sklen ěných teráriích. Epigamní projevy samce druhu X. miniata nejsou p říliš složité. Samec se p řibližuje k samici trhavými pohyby za neustálého bubnování makadel o podklad. Signalizaci dopl ňuje st řídavým zvedáním prvního páru noh, které jsou napnuté a zvedané vysoko vzh ůru. Pokud samec nemohl delší dobu samici nalézt obohacoval svoje projevy o vibrování prvního páru noh nebo t ření metatarsu druhé kon četiny pomocí následující nohy. P ři setkání se samec krátce dotkne samice na karapaxu pomocí prvního páru kon četin, poté již následuje vystoupení samce na h řbet samice. Kopulace je velmi rychlá, v drtivé v ětšin ě p řípad ů netrvá déle než p ět sekund. B ěhem této doby dochází pouze k jediné inzerci každého makadla, čemuž samice napomáhá odpovídajícím natá čením zade čku. P ři pokusech bylo zjišt ěno, že samice m ůže kopulovat vícekrát. Pro pé či o kokon si samice hrabe m ělkou noru p řekrytou pavu činovou st řechou, na které je nalepen okolní substrát. Nora je hluboká maximáln ě 1,5 cm a sm ěrem dol ů se zužuje, rozd ělení nory na n ěkolik r ůzných oddíl ů chybí. Nora dosp ělé samice má pouze jeden východ, který v po čáte čním stádiu pé če o kokon m ůže být zcela zap ředený a otev ře se až po prvním opušt ění nory. Velmi podobná doupata si tvo ří i juvenilní jedinci pro svlékání a hibernaci.

Tento výzkum byl podpo řen grantovým projektem GA UK 208/2005B-BIO/Prf.

58 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006

K čemu m ůže být dobrý molekulární "barcoding": příklad na evropských perloo čkách rodu Daphnia

PETRUSEK A. Katedra ekologie, P řF UK, Praha

Pojem „barcoding“ („ozna čení čárovým kódem“), se používá pro charakterizaci jednotlivých organism ů druhov ě specifickou sekvencí DNA, kterou lze následn ě použít pro jejich identifikaci genetickými metodami. Iniciativa „Barcoding of Life“ prosazuje katalogizaci co možná nejv ětšího množství druh ů živo čich ů za využití sekvence mitochondriálního genu pro podjednotku I cytochrom c oxidázy (COI). „Barcoding“ lze potenciáln ě využít nap říklad pro rozlišování kryptických druh ů, ur čování neúplných jedinc ů, vývojových stádií nebo vzork ů tkání a jiného biologického materiálu, ale i pro rutinní identifikaci druh ů bez nutnosti obracet se na odborníky na p říslušné skupiny. A čkoli se prozatím jedná o relativn ě nákladnou metodu, v blízké budoucnosti lze p ředpokládat její významné zlevn ění a automatizaci. V našem výzkumu jsme sekvenací dvou mitochondriálních gen ů charakterizovali v ětšinu druh ů perloo ček rodu Daphnia vyskytujících se v západním Palearktu. Krom ě p ředem předpokládaného objevu nových druh ů a získání dat využitelných pro fylogenetické analýzy jsme dosp ěli i k řad ě výsledk ů p řesahujících svým významem hranice taxonomie nebo rutinní identifikace. B ěhem prezentace budou stru čně uvedeny následující t ři p říklady: 1. skrytá invaze obligátn ě partenogenetické perloo čky amerického p ůvodu v N ěmecku (Ve Frankfurtu nad Mohanem jsme nalezli výhradn ě nepohlavn ě se rozmnožující klon hybrida mezi americkými druhy D. pulicaria a D. „ pulex “, morfologicky nerozpoznatelný od jen vzdálen ě příbuzného evropského druhu. Lze p ředpokládat jeho ší ření po Evrop ě.) 2. doklad o vyhynutí reliktního severského druhu Daphnia lacustris v šumavských jezerech (Populace této perloo čky se vyskytují ve Skandinávii, jediná izolovaná lokalita ve st řední Evrop ě je známa z Vysokých Tater. Tento druh se v sou časnosti na Šumavě nevyskytuje, z Plešného jezera ale vymizel teprve nedávno v důsledku acidifikace. Jeho p ůvodní p řítomnost v tomto jeze ře jsme doložili analýzou trvalých vají ček uložených v sedimentu.) 3. obranný mechanismus perloo ček druhového komplexu D. atkinsoni proti predaci listonohy (N ěkte ří zástupci této skupiny mají na hlav ě otrn ěnou strukturu, jež byla v minulosti používaná jako rozlišovací znak mezi druhy. Molekulární data prokázala, že r ůzné druhy zahrnují jedince s „trnovou korunou“ i neotrn ěné. Experimentálně jsme prokázali, že „trnová koruna“ vzniká v reakci na p řítomnost listonoh ů a částe čně chrání své nositele p řed predací.)

59 Zoologie bezobratlých

Co víme o endemické žížale Dendrobaena mrazeki

PIŽL V., NOVÁKOVÁ A., STARÝ J. & ŠUSTR V. Ústav p ůdní biologie, Biologické centrum AV ČR, České Bud ějovice

Dendrobaena mrazeki ( Černosvitov, 1935) je rozší řena na relativn ě malém území st řední Evropy. V rámci fauny České republiky je jediným druhem žížalovitých preferujícím vysýchavá lesní a lesostepní stanovišt ě, kde m ůže dosahovat pom ěrn ě vysokých popula čních hustot. Až dosud však nebylo známo nic o jejích p řípadných adaptacích a ekologických strategiích, či o jejím vlivu na ostatní p ůdní organismy a p ůdní prost ředí. Během t říletého výzkumu byly stanoveny základní ekofyziologické charakteristiky D. mrazeki , které tento druh charakterizují jako p řechodný mezi žížalami endogeickými (spektrum trávících enzym ů, nízká specifická respira ční rychlost) a epigeickými (malý podíl st řevního obsahu na celkové hmotnosti t ěla). Ve srovnání s jinými druhy žížal je respirace D. mrazeki mén ě závislá na teplot ě, letální teplotou je 35°C. Etologickou adaptací v ůč i nep říznivým podmínkám je quiescence. Kokony D. mrazeki jsou morfologicky odlišné od kokon ů všech našich žížal, jejich líhnivost je nízká. Sezónní dynamika aktivity tohoto druhu je jednovrcholová, s maximem v kv ětnu až červnu. V této dob ě vyprodukují populace D. mrazeki velké množství specifických peletovitých exkrement ů, které mohou signifikantn ě ovlivnit fyzikální i chemické charakteristiky povrchové vrstvy p ůdy. Chodby D. mrazeki probíhají vertikáln ě a jsou relativn ě dlouhé. Tvorbou chodeb a produkcí exkrement ů ovliv ňuje D. mrazeki jak velikost populací mikroskopiských hub a pancí řník ů, tak i druhové složení jejich spole čenstev.

Výzkum byl podpo řen grantem GA ČR č. 206/03/0056 a výzkumným zám ěrem ÚPB AV ČR č. AV0Z60660521.

Collembola Šumavy a jejich odlišnosti od sousedních horstev a oblastí

RUSEK J. Ústav p ůdní biologie AV ČR, České Bud ějovice

Poznatky o chvostoskocích (Collembola) Šumavy shrnul Rusek (2001). V té dob ě bylo z tohoto poho ří známo 174 druh ů. Intensivní ekologický výzkum spole čenstev této skupiny půdní fauny v souvislosti s kůrovcovou kalamitou a r ůzným managementem napadených klimaxových smr čin, ale i výzkum p ůdní mikro- a mezofauny mikrohabitat ů bu čin a smr čin v různých oblastech Čech podstatným zp ůsobem p řisp ěl i k dalšímu rozší ření poznatk ů o faun ě Collembola Šumavy. Seznam Collembola tohoto území byl v posledních létech rozší řen o druhy Hypogastrura papillata , Willemia denisi a W. scandinavica ( čel. Hypogastruridae), Micranurida

60 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006 hygrophila , Neanura pseudoparva ( čel. Neanuridae), Hymenaphorura dentifera (d říve zde zam ěň ována s H. sibirica ), H. polonica , Protaphorura mediovanderdrifti , P. uliginata a Mesaphorura hylophila ( čel. Onychiuridae), Anurophorus atlanticus , Tetracanthella fjellbergi , Desoria divergens a D. ruseki ( čel. Isotomidae), Sminthurides assimilis a S. parvulus ( čel. Sminthurididae). Krom ě uvedených 16 druh ů nových pro Šumavu, rozši řujících po čet odtud známých druh ů na 189, byla nalezena řada druh ů nových pro v ědu, které budou popsány jinde. Zoogeografický rozbor ukázal, že fauna Collembola Šumavy má celou řadu alpských element ů, které ji odlišují od jiných území České republiky (nap ř. Hypogastrura papillata , Protaphorura austriaca , P. parallata , P. illaborata , P. humata , P. styriaca , P. subuliginata , P. s-vonternei , T. stachi ). Pro Šumavu je typický i výskyt druh ů boreoalpinních a boreomontanních spole čných s našimi severskými hercynskými poho řími (nap ř. Folsomia tesari , F. sensibilis , Pseudanurophorus binoculatus , Hymenaphorura polonica , aj.). N ěkteré z uvedených druh ů má Šumava spole čné s Novohradskými horami, které ale nemají tolik druh ů alpských. Jak pro Šumavu, tak i pro Novohradské hory je typická absence karpatsko-sudetských faunistických element ů, typických pro Jeseníky, Krkonoše, Jizerské hory a severní a st řední část Českomoravské vrchoviny a scházející v západní polovin ě Čech (Krušné hory, K řivoklátsko). Tyto rozdíly ukazuje i ordina ční analýza spole čenstev Collembola bu čin a smr čin Šumavy, Novohradských hor a NPR Vod ěradské bu činy. Druhové zastoupení čeledi Onychiuridae v těchto t řech územích potvrzuje naprosto rozdílný vývoj p ůdní fauny chvostoskok ů Šumavy a Novohradských hor. Chvostoskoci z representativního pr ůzkumu Šumavských rašeliniš ť nejsou zatím zpracovány a jist ě p řinesou faunisticky významné prvky dokládající i v ětší zastoupení severských element ů v šumavské p řírod ě.

Výzkum Collembola Šumavy byl podporován grantovými projekty GA ČR č. 206/99/1416, GA AV ČR č. A606702, projektem VaV č. SM/6/1/04 a výzkumným zám ěrem č. AV0Z60660521.

Ukaž mi kusadla a já ti řeknu, jak žereš, aneb unikátní modifikace chelicer pavouků šestio ček (Araneae: Dysdera )

ŘEZÁ Č M. Katedra zoologie, P řF UK, Praha

Stejnonozí korýši jsou díky odpuzujícím vým ěšk ům a pevnému kruný ři špatn ě dostupnou ko řistí. Jen málo predátor ů se nau čilo jejich obranné mechanismy p řekonávat. Z potravní specializace na stínky jsou podez říváni i pavouci rodu Dysdera . Tito pavouci, svým rozší řením z valné v ětšiny omezení na St ředomo ří, se vyzna čují neobvyklou variabilitou tvaru chelicer – pavou čích kusadel. Naším cílem bylo popsat variabilitu tohoto orgánu klí čového p ři p říjmu

61 Zoologie bezobratlých potravy a pomocí preferen čních pokus ů a pozorování lovu odhalit funk ční rozdíly odlišných typ ů chelicer. U pavouk ů studovaného rodu jsme zjistili čty ři základní typy chelicer. N ěkteré druhy vyskytující se ve východním St ředomo ří mají chelicery bez zvláštních modifikací, tedy takové, jaké jsou p řítomny u v ětšiny pavouk ů. U ostatních druh ů jsou však chelicery více či mén ě modifikované, a to bu ď prodloužené, prohnuté nebo zplošt ělé. Druhy s nemodifikovanými chelicerami lovily pouze drobné členovce s měkkým t ělem. Naproti tomu všechny druhy s modifikovanými chelicerami lovily p řednostn ě stínky. Podle typu modifikace chelicer se však tyto druhy výrazn ě lišily v převládající strategii uchopení stínek. Druhy s prodlouženými chelicerami útočily s hlavohrudí naklon ěnou tak, aby spodní chelicera mohla bodnout do m ěkké spodní strany stínky. Druhy s prohnutými chelicerami rychle zasunuly ob ě chelicery pod stínku tak, aby se mohly zakousnout do její spodní strany. Takové podebrání je umožn ěno práv ě prohnutou h řbetní stranou chelicer. Druhy se zplošt ělými chelicerami úto čily na h řbetní stranu stínky a to tak, že zasunuly jednu z chelicer pod hřbetní desti čku kruný ře stínky. Toto snadné proniknutí chelicery mezi h řbetní desti čky umož ňuje jedin ě její placatost a s ní spojená elasticita. Zjišt ěné potravní preference, morfologické adaptace a vyvinuté strategie lovu dokazují, že některé druhy rodu Dysdera jsou skute čně potravn ě specializované na stínky. Na základ ě fylogenetické analýzy tohoto rodu se domníváme, že nejstarší druhy specializované na lov stínek úto čily p řevážn ě první popsanou strategií využívající prodloužené chelicery. Ostatní dv ě strategie spojené s prohnutými a zplošt ělými chelicerami vyvinulo nezávisle na sob ě hned několik vzájemn ě nep říbuzných druh ů. Evolu ční výhodou t ěchto odvozených strategií je, že jejich použití není omezeno velikostí stínky.

Přísp ěvek k metodice odb ěru fytofilních bezobratlých v rybni čním litorálu 1 2 SYCHRA J. & ADÁMEK Z. 1Ústav botaniky a zoologie, P řF MU, Brno; 2VÚ rybá řský a hydrobiologický JU, Poho řelice

Důležitou složkou rybni čních ekosystém ů je fauna fytofilních bezobratlých živo čich ů, vázaných na rákosiny v rybni čním litorálu. Vodní bezobratlí, vyskytující se v tomto prost ředí tvo ří d ůležitý článek v potravních řet ězcích a jejich množství a diverzita m ůže do zna čné míry odrážet (indikovat) ekologický stav daného rybníku. Výzkum oživení typicky tvrdých emerzních porost ů (druhy Phragmites communis , Typha angustifolia , Typha latifolia ) byl doposud opomíjen z d ůvodu náro čné a dosud nejednotné metodiky odb ěrů v tomto prost ředí. Přitom se dnes jedná o jedno z nejrozší řen ějších mok řadních spole čenstev u nás.

62 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006

Zam ěř ili jsme se tedy na vývoj metodiky odb ěru fytofilní makrofauny v rybničním litorálu, která by skloubila jednoduchost odb ěrového za řízení a technickou nenáro čnost samotného odb ěru. Vyšli jsme z modifikace Gerkingova odb ěráku s posuvným b řitem. Jde o rámový kovový odb ěrák s bo čními st ěnami vypln ěnými pletivem, který po zaražení do dna a následném od říznutí vzorkovaného porostu posuvným b řitem umož ňuje zachytit živo čichy vyskytující se ve vegetaci nade dnem. Pro zachycení fauny vázané na ko řenovou zónu emerzních porost ů jsme vyvinuli nový typ sondového odb ěráku, kterým lze vzorkovat v návaznosti na odb ěry rámovým odb ěrákem. V zá ří 2005 jsme na rybníku Nesyt (NPR, 289,7 ha, Jižní Morava) provedli srovnávací odb ěry rámovým odb ěrákem (kvantitativní odb ěr) a bentosovou sí ťkou (semikvantitavní odb ěr na srovnatelné ploše). Vzorkování (n = 5) bylo provedeno na rozhraní litorálních porost ů a vodní hladiny. Odb ěry rámovým odb ěrákem byly technicky náro čnější. Ob ě metody zachytily stejné skupiny bezobratlých. Rámový odb ěrák byl úsp ěšn ější v zachycení p řisedlých živo čich ů (Gastropoda, Oligochaeta, larvy Chironomidae). Bentoska zachytila více rychle se pohybujících živo čich ů (larvy Ephemeroptera, Corixidae). Výhodami rámového odb ěráku jsou: (1) kvantitativní metoda, (2) technická nenáro čnost výroby, (3) pom ěrn ě jednoduché vzorkování a (4) dobré zachycení na stéblech p řisedlých živo čich ů. Nevýhodami jsou: (1) možnost vzorkování pouze v řídkém porostu, (2) destruktivní vliv na vzorkovaný porost a (3) horší zachycení rychle se pohybujících živo čich ů. Přínosem našeho výzkumu je zcela nové odb ěrové za řízení pro vzorkování ko řenové zóny litorálních emerzních porost ů.

Tato práce byla finan čně podpo řena výzkumnými zám ěry č.MSM 6007665809 a MSM 0021622416

Epigeická makrofauna vo vz ťahu k vegetácii a vybraným ekologickým faktorom Devínskej Kobyly

SENKOVÁ-BALDAUFOVÁ K. Katedra ekosozológie a fyziotaktiky, PriF UK, Bratislava

Prvým cie ľom bolo zhodnotenie aktivity epigeickej makrofauny na území o ve ľkosti približne 120 x 50 m na západnom svahu Devínskej Kobyly v Malých Karpatoch. Relatívne nezávislým druhým cie ľom bol fyzickogeografický výskum s dôrazom na detailný geobotanický a pôdny výskum. Výskumná plocha obsahuje tri fyziognomicky odlišné lokality, nachádzajúce sa v severnej časti Národnej prírodnej rezervácie (NPR) Devínska Kobyla, medzi Sandbergom a Waitovým lomom. V SZ časti svahu sme vytý čili prvú a druhú fyziognomickú lokalitu. Na JZ orientovanej časti západného svahu Devínskej Kobyly sme umiestnili tretiu fyziognomickú

63 Zoologie bezobratlých lokalitu. Na týchto priestorovo blízkych, ale fyziognomicky odlišných typoch stanovíš ť sme realizovali odbery materiálu metódou zemných pascí a materiálu získaného štvorcovou metódou presevov hrabanky a vrchnej vrstvy pôdy. Taxocenózy epigeických nosá čikov (Coleoptera, Curculionoidea) porovnáme pomocou použitia detrendovanej korešponden čnej analýzy (DCA). V druhom slede skúmame vplyv vegeta čnej pokrývky na spolo čenstvá makrofauny (Arthropoda, Coleoptera a Curculionoidea) medzi lokalitami navzájom. Pomocou poznania charakteristík georeliéfu, krajinnej pokrývky a kvantitatívno-kvalitatívnych znakov epigeickej makrofauny, môžeme odhadova ť krajinnoekologické vlastnosti krajiny (napr. ekologickú stabilitu, únosnos ť, citlivos ť, zranite ľnos ť).

Práca bola kompletizovaná a je sú čas ťou riešenia projektu Vedeckej grantovej agentúry Ministerstva školstva SR a SAV (VEGA) č. 1/3277/06.

Historické výukové obrazové tabule - jejich záchrana a další perspektivy

SCHENKOVÁ J. & VAŇHARA J. Ústav botaniky a zoologie, P řF MU, Brno

Ve sv ětě digitální techniky a multimédií p řinášíme informaci o výukových materiálech, které mají krom ě odborné hodnoty už také historickou cenu a mohly by tudíž zajímat i širší zoologickou ve řejnost. Jedná se o nást ěnné obrazové tabule pocházející z minulého století, které ješt ě dnes poskytují ve výuce podrobné informace jinak těžko sd ělitelné. Obrazové tabule byly vytvo řeny p ředními evropskými odborníky již koncem 19. století. Pro tehdejší Ústav zoologický Masarykovy univerzity je postupn ě po řizoval Prof. Jan Zavřel ve 20. až 30. letech 20. století. V sou časné dob ě disponujeme 135 obrazovými tabulemi rozm ěrů přibližn ě 150x100 cm, které náleží do t řech řad. První pochází ze série n ěmeckého léka ře, zoologa a parazitologa, který pracoval na Universitě v Gottingenu a pozd ěji v Lipsku profesora Rudolpha Leucarta (1822-1898). Druhá francouzská série je ze sbírky Rémyho Perriéra & Cepédeho z vydavatelství Jeana Montaudona v Pa říži. T řetí řadu sestavil profesor Paul Pfurtscheller z Vídn ě a vydal A. Pichler's Witwe & Sohn Buchhandlung und Lehrmittelanstalt, ve Vídni a Lipsku. Jednotlivé řady bohužel nemáme zcela kompletní, nejen vzhledem k tehdejším vysokým po řizovacím náklad ům, ale již také v důsledku ztrát. Tabule zahrnují bezobratlé živo čichy a obratlovce, zobrazují jejich morfologii, anatomii a podrobnosti z vývojových cykl ů. V sou časnosti se tyto sady obrazových tabulí nacházejí nap říklad v Institut für Biologie, Humboldt-Universität v Berlín ě v N ěmecku, podrobnosti najdete na http://www.biologie.hu- berlin.de/~zoologie/sammlung.html, v Marine Biological Laboratory v Massachusetts USA,

64 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006 http://www.mbl.edu/leuckart/index.html nebo v Museo Didattico di Zoologia, Università degli Studi di Milano v Itálii, http://users.unimi.it/museozoo/patrimonio.htm. Tabule zde skladují ve speciálních klimatizovaných místnostech s kontrolovanými parametry prost ředí, dále je katalogizují a digitalizují. Přes dramatické zm ěny pohledu na fylogenetické za řazení organism ů, jsou vyobrazení jejich stavby dodnes aktuální a p ři dané velikosti obraz ů mohou zacházet i do detail ů, které nelze postihnout ani p ři používání digitálních prezentací. Navíc, studenti je mají v pr ůběhu výuky neustále p řed sebou, což je z didaktického hlediska velmi d ůležité. Nyní probíhá jejich odborná restaurace, výhledov ě je plánována i detailní profesionální digitalizace, vytvo ření webových stránek a pracovních kopií, aby mohly být historické materiály vhodným zp ůsobem archivovány.

Millipede communities (Diplopoda) in different conditions of oak-hornbeam ecosystems (Malé Karpaty Mts., Trnavská pahorkatina hills, SW Slovakia)

STAŠIOV S. Department of Biology and General Ecology, Faculty of Ecology and Environmental Sciences, Technical University, Banská Štiavnica

The work deals with new knowledge of the millipede obtained during research realised in 10 separate oak-hornbeam forest stands situated in the central and northern part of the Malé Karpaty Mts and the Trnavská pahorkatina hills. The research was conducted during 1999 – 2002. Millipedes were collected using dry sieve method from the leaf-litter within each stand. In total, 3654 individuals of millipedes belonging to 18 species, 8 families and 5 orders respectively were recorded. Record of Julus curvicornis Verhoeff, 1899 is of the highest faunistic importance. It is an endemic species of the West Carpathian Mts region. The western- most locality of its occurrence was situated in the Malé Karpaty Mts. Influence of habitat conditions on the structure of millipedes communities were discussed.

Altitudinal distribution of harvestmen (Araneae: Opiliones) in Slovakia

STAŠIOV S. & SVITOK M. Dept. Biology and General Ecology, Faculty of Ecology and Environmental Sciences, Technical University in Zvolen, Banská Štiavnica

Harvestmen species distribution and patterns of species richness along altitudinal gradient in Slovakia were studied. Analysed data set was compiled through an extensive literature review and own research results including 32 species from 680 localities in the altitude range from 107

65 Zoologie bezobratlých to 2100 m a.s.l. Distribution of harvestmen species based on presence/absence data were examined by descriptive methods using series of box plots. Regression and graphical analysis was used to evaluate diversity pattern along elevation gradient. Majority of the harvestmen (19 species) had altitudinal distribution range wider than 1000 m, where Mitopus morio occurred throughout the whole range. 9 species occupied relatively narrow interval of altitudes (900-600 m). Remaining 4 rare species were found in single or two sites. Species richness showed clear unimodal response along the altitudinal gradient. It increased from 100 to 500 m a.s.l. Between 500 and 600 m a.s.l., there is a peak of diversity and beyond 600 m a.s.l. it decreased gradually towards higher altitudes. When rare species were excluded from analysis, observed pattern remained unchanged. However, causality of the relationship was difficult to identify, because of the possible influence of additional factors such as area and sampling effort.

Mnohonožky, stonožky a suchozemští stejnonožci Novohradských hor

TAJOVSKÝ K. Biologické centrum AV ČR, Ústav p ůdní biologie, České Bud ějovice

Většina výzkum ů zam ěř ených na p ůdní faunu Novohradských hor byla realizována teprve nedávno. V sou časné dob ě je pro toto území známo celkem 17 druh ů mnohonožek, 20 druh ů stonožek a 13 druh ů suchozemských stejnonožc ů. Z mnohonožek je faunisticky nejvýznamn ější výskyt endemického druhu hercynských poho ří Listrochiritium septentrionale . V porovnání s ostatními dosud známými lokalitami je jeho výskyt v Novohradských horách nejpo četn ější. Další významné druhy mnohonožek jsou nap ř. Mastigophorophyllon saxonicum , Pachypodoiulus eurypus a Cylindroiulus luridus . V rámci stonožek pat ří k významn ějším nález ům Lithobius punctulatus , Lithobius piceus ; charakteristická je rovn ěž hojná p řítomnost druh ů Cryptops parisi a Strigamia acuminata . Ze stejnonožc ů je t řeba jmenovat p ředevším Trichoniscus crassipes , který je známý pouze ze severovýchodních Alp a Novohradských hor, a Ligidium germanicum s nesouvislým areálem rozší ření ve východní a st řední Evrop ě. Podrobný cenologický výzkum v NPR Žofínský prales a NPP Hojná Voda poskytl údaje o skladb ě spole čenstev všech t ří skupin p ůdních bezobratlých v hlavních typech lesních porostů Novohradských hor. Ve srovnání s Hojnou Vodou byly bu činy Žofínského pralesa charakterizovány chudšími spole čenstvy mnohonožek. Pro jedlové smr činy a podmá čené smr činy byla typická specifická druhová kombinace Mycogona germanica , Haasea germanica a Listrocheiritium septentrionale . Vyšší kvalitativní i kvantitativní parametry spole čenstev stonožek vykazovaly smr činy než monitorované bukové porosty. Skladba cenóz suchozemských stejnonožc ů odrážela p ředevším vlhkostní pom ěry jednotlivých stanoviš ť. Pro podmá čené

66 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006 smr činy stejn ě jako vlhké polohy bukových porost ů v NPP Hojná Voda byly charakteristické bohatší spole čenstva stejnonožc ů s vysokým podílem druh ů Ligidium hypnorum ve smr činách a Ligidium germanicum v bu činách. Ve srovnání s Šumavou mají Novohradské hory bohatší faunu mnohonožek i suchozemských stejnonožc ů, spole čenstva stonožek vykazují menší rozdíly.

Výzkum byl realizován v rámci výzkumného zám ěru ÚPB AV ČR č. AV0Z60660521 za podpory projekt ů GA AV ČR A6066702 a MŽP VaV 620/2/03.

Vybrané skupiny bezstavovcov (Invertebrata) a ich význam v ekosystémoch urbanizovaného územia

VARGA L. & FEDOR P. Katedra ekosozológie, PriF UK, Bratislava

Poznávanie synantropných organizmov si vyžaduje v sú časnosti čoraz vä čšiu pozornos ť. Dôraz sa kladie nielen na medicínsky a hospodársky, ale aj na ekologický rozmer tejto problematiky. Nie príliš po četné práce sa opierajú predovšetkým o výsledky terénneho výskumu v exteriéri, zatia ľ čo komplexnejšie poznatky o zoocenózach ľudských obydlí až na výnimky (napr. Klausnitzer, 1987) absentujú. Získavanie vzoriek prebieha od mája roku 2003 v pravidelných mesa čných intervaloch. Z metód boli použité individuálny zber, odchyt pomocou exhaustora, závesné lepivé pásy, inštalácia umelých úkrytov, vysávanie a sú časne boli monitorované mikroklimaticlé veli činy . Hlavné odberové lokality v meste Senec predstavujú nový rodinný dom, starší dom (obe ešte členené na plochy) a stará opustená pivnica. V Senci ako aj v niektorých blízkych sídelných útvaroch (Bratislava, Blatné a iné) bol materiál odoberaný z ďalších doplnkových lokalít. Celkovo bolo dosia ľ v 169 zberoch zaznamenaných viac ako 11 853 exemplárov bezstavovcov z 25 radov s dominantným postavením radov Araneae (1394 ex.) a Diptera (vyše 8900 ex.). Z bežných synantropných pavúkovcov boli zaznamenané napríklad Chelifer cancroides , Phalangium opilio , Pholcus sp., za zmienku stojí napr. nález kosca Trogulus sp. alebo š ťúrika Lamprochernes sp., známeho foretickým transportom. Oniscoidea boli zastúpené 4 druhmi s kozmopolitným rozšírením ( Metoponorthus pruinosus , Cylisticus convexus , Armadillidium vulgare , Porcellio scaber ). Pestrú druhovú paletu hmyzu možno prezentova ť na rade Coleoptera, kde bolo determinovaných okolo 50 druhov z 19 čeľadí. K po četnejším patria napríklad Pseudoophonus rufipes , Blaps laethifera , Tenebrio molitor , Phyllotreta nigripes v nebytových priestoroch, v bytových priestoroch zase Rhyzopertha dominica , Stegobium paniceum , Tenebrio obscurus a ďalšie. Osobitne treba hodnoti ť druhy, ktoré nie sú považované

67 Zoologie bezobratlých za výrazne synantropné a do interiérov prenikajú skôr náhodne ( Phaneroptera phalcata , Mantis religiosa , Coccinella septempunctata a iné).

Spolo čenstvá Oniscidea ako sú čas ť pôdnej fauny NPR Nad Šenkárkou v Malých Karpatoch 1 2 3 ZÁPRAŽNÝ B. , FEDOR P. & MAJZLAN O. 1Ústav zoológie SAV, Bratislava; 2Katedra ekosozológie, PriF UK, Bratislava; 3Katedra biológie a patobiológie, PedF UK, Bratislava

V rokoch 2003 a 2004 sme sledovali štruktúru taxocenóz Oniscidea na študijnej ploche Národnej prírodnej rezervácie Nad Šenkárkou v pohorí Malé Karpaty. Študijná lokalita predstavuje jedine čnú ukážku rašeliniska s lesnými typmi Betuli – Alneta v 4. vegeta čnom stupni. V roku 2003 sme použili metódu zemných pascí, od mája do októbra v dvojtýžd ňových intervaloch. V roku 2004 bola použitá metóda presevov pôdy, od mája do októbra v týžd ňových intervaloch. Spolo čenstvá Oniscidea boli vyhodnotené z hľadiska po četnosti, dominancie, konštantnosti, diverzity a ekvitability. U jednotlivých druhov bol zaznamenaný i pomer pohlaví, pomer gravidných samíc a dĺžka rozmnožovania. Sledovali sme i sezónnu dynamiku. Na základe získaných výsledkov sme porovnali obe použité metódy. Na sledovanom území boli zaznamenané 4 druhy Oniscidea : Ligidium hypnorum (Cuvier, 1792), Protracheoniscus politus (C. L. Koch, 1841), Porcellium conspersum (C. L. Koch, 1841) a 3 samice Trichoniscus spp. získané metódou presevov pôdy. Na základe metódy zemných pascí je možné ako najpo četnejší hodnoti ť druh Ligidium hypnorum s dominanciou 71,2%, čo zrejme súvisí s jeho vyššou vagilitou a hygrofilnos ťou než u ostatných zistených druhov. Na základe metódy presevov pôdy bol najpo četnejší druh Protracheoniscus politus s dominanciou 57,9%, vyššie hodnoty dominancie mal i Porcellium conspersum (35,9%). Metódou zemných pascí sme zaznamenali ve ľké množstvo samcov Ligidium hypnorum (66%), čo zrejmä súvisí s ich vysokou pohlavnou aktivitou v období rozmnožovania a ve ľký pomer gravidných samíc (1/3 všetkých samíc). Naopak metódou presevov pôdy sme zaznamenali výrazne nižšie hodnoty po četnosti ako samcov, tak i samíc. Pre Protracheoniscus politus sa ukázala vhodnejšia metóda presevov pôdy. Druh Porcellium conspersum mal na základe oboch metód približne rovnaké hodnoty po četnosti samcov, samíc i juvenilov. Na báze získaných výsledkov sme pri porovnávaní použitých metód dospeli k záveru, že na štúdium kvalitatívnych i kvantitatívnych vlastností spolo čenstiev Oniscidea je potrebné použi ť kombináciu oboch metód zberu.

68 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006

LED-dioda - nový zdroj osv ětlení pro optické mikroskopy vhodný pro morfologická studia 1 2 ŽIŽKA Z. & HOSTOUNSKÝ Z. 1Mikrobiologický ústav AV ČR, Praha; 2Palouky 614, Hostivice

Optická mikroskopie je velmi d ůležitou a kontinuáln ě se rozvíjející metodou úsp ěšn ě používanou p ři studiu r ůzných biologických objekt ů. Její nespornou výhodou (nap ř. oproti elektronové mikroskopii) je možnost pozorování živých organizm ů nebo jejich částí, pop ř. i jednotlivých bun ěk (metody fázového kontrastu, reliéfního kontrastu a fluorescen ční mikroskopie). Pro osv ětlení preparátu v mikroskopu lze použít dvou zdroj ů sv ětla - p řirozený (Slunce) a um ělý (nízkovolté žárovky, halogenové žárovky, elektrický oblouk, r ůzné výbojky, lasery a p ři fotografování i elektronické blesky). Slunce je výborným zdrojem sv ětla, ale uplatní se zejména p ři exkurzích do terénu (Žižka & Žižka jun. 2001). Z um ělých zdroj ů sv ětla jsou v sou časnosti nejrozší řen ější dva - halogenové žárovky a vysokotlaké výbojky (rtu ťové a xenonové) (Patterson 2003). Pouze ke speciálním ú čel ům se používají monochromatické koherentní lasery (konfokální mikroskopie) a nov ě zavád ěné metal-halidové lampy (fluorescen ční mikroskopie). Zcela novým řešením, jež je p ředm ětem tohoto sd ělení, je instalace LED-diody jako zdroje bílého sv ětla v biologickém laboratorním mikroskopu, již provedla firma Lambda Praha (d říve Meopta Praha). Jako objekty pro mikroskopické pozorování jsme použili r ůzné živo čichy dvou říší - Protozoa a Animalia. Organizmy byly zkoumány jako nativní preparáty (živé ve vod ě nebo v tělních tekutinách), pop ř. fixované a zalité do kanadského balzámu nebo z nich byly zhotoveny parafinové řezy, jež byly následn ě obarveny hematoxylinem dle Heidenhaina a zality do kanadského balzámu nebo z nich byly zhotoveny otisky jejich povrchu. Ke studiu objekt ů jsme použili standardní laboratorní mikroskop Lambda Praha model DN 45 - BH 51 vybavený achromatickými objektivy a zejména novým typem osv ětlení bílým sv ětlem systému LED-dioda p ři zachování Köhlerova principu (Abbeho standardní kondenzor nebo reliéfní kondenzor dle Hostounského) (Žižka et al. 2001). Obrazy byly zaznamenávány pomocí Lambda FS -1 mikrofotografického za řízení vybaveného t ělem fotoaparátu Minolta X - 300 S nebo t ělem Praktica VLC se sadou fotografických mezikroužků (35 mm film Fuji Color Superia 100) nebo t ělem digitálního SLR fotoaparátu Nikon D 70. Standardní laboratorní mikroskop vybavený zcela novým osv ětlovacím systémem LED- dioda jsme použili ke studiu živých nebo fixovaných objekt ů v četn ě obarvených parafinových řez ů, pop ř. otisk ů povrch ů zástupc ů dvou říší organizm ů: Protozoa - Parabasala, Euglenozoa, Ciliophora a Apicomplexa a dále Animalia - Tardigrada, Euarthropoda, Nematoda, Platyhelminthes, Syndermata a Vertebrata. U studovaných organizm ů jsme pozorovali nejen vn ější tvar, jejich jednotlivé orgány a části, ale i jejich bun ěč nou skladbu v četn ě n ěkterých

69 Zoologie bezobratlých bun ěč ných organel (nap ř. potravní a kontraktilní vakuoly, řasinky, bi číky, jádra a r ůzná granula v cytoplasm ě) vše s 3D efektem, vyšším rozlišením a zd ůrazn ěným kontrastem p ři užití reliéfního osv ětlení (RCH kondenzor). Porovnáme-li naše výsledky s pozorováními jiných autor ů, pop ř. s našimi výsledky obdrženými již d říve, m ůžeme říci, že osv ětlení systémem LED-dioda je zcela vyhovující p ři práci ve sv ětlém poli (nativní i fixované a barvené preparáty) a p ři použití RCH kondenzoru (nativní preparáty a otisky). P ři t ěchto metodách m ůžeme fotografovat i pohybující se organizmy (expozice 1/30 až 1/125 s). P ři použití kondenzor ů pro temné pole nebo fázový kontrast se musíme omezit na fotografování nepohyblivých objekt ů, protože doba expozice se několikanásobn ě prodlouží. V t ěchto p řípadech je nutné použít elektronický blesk, jak jsme to ukázali již d říve p ři mikrofotografii rychle se pohybujících trypanosom a mikrofilárií v krvi žab (Hýsek a Žižka 1995). Záv ěrem lze říci, že nové osv ětlení systémem LED-dioda je zcela dosta čující pro mikrofotografii ve sv ětlém poli a s RCH kondenzorem. Intenzita sv ětla je nedostate čná pouze při fotografování rychle se pohybujících organizm ů v temném poli a p ři metod ě fázového kontrastu (pozitivní i negativní).

Literatura : Hýsek J., Žižka Z. 1995: Herpetopathologia 2: 123-128; Patterson D. J. 2003: Freee-Living Freshwater Protozoa, ASM Press, Washington D.C.; Žižka Z., Hostounský Z., Kálalová S. 2001: Folia Microbiol. 46: 495-503; Žižka Z., Žižka Z. jun. 2001: Niedeliana Praha 7: 10-17.

Tato práce byla částe čně podpo řena institucionálním v ědeckým konceptem č. AV 0Z 50200510.

70 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006

ENTOMOLOGIE Taxonomicko-faunistické zhodnocení vší (Anoplura) České republiky

1 2 BÁDR V. & PREISLER J. 1Katedra biologie, PdF UHK, Hradec Králové; 2Státní veterinární ústav, Liberec

Černý (1977) uvádí v check listu vší Československa celkem 24 druh ů deseti rod ů. Z území ČR je dle tohoto autora dokladováno 21 druh ů, p řičemž rozlišoval jako samostatné taxony Pediculus humanus Linnaeus, 1758 a Pediculus capitis De Geer, 1778. Oba posledn ě uvád ěné druhy jsou dnes obecn ě považovány za jediný - Pediculus humanus Linnaeus, 1758. Černý (1977) po vzoru Smetany (1965) v seznamu neuvedl veš Solenopotes capreoli Freund, 1935, by ť byl taxon popsán p římo z Čech. První sb ěry pravd ěpodobn ě u činil ješt ě p řed v ědeckým popisem druhu Št ěpán (1925). Černý (1977) považoval taxon za možné synonymum S. burmeisteri (Fahrenholz, 1919). V check listu tedy vyjmenovává z našeho území 20 druh ů. V dalších letech byly postupn ě nalezeny a determinovány následující druhy s uvedením hostitele: Hoplopleura longula (Neumann, 1909) - myška drobná (Kohn, 1980); Schizophthirus pleurophaeus (Burmeister, 1839) - plšík lískový (Kohn, 1980); Neohaemato-pinus sciuri Jancke, 1932 - veverka obecná (Preisler, 1985); Haemodipsus setoni Ewing, 1924 - zajíc polní (Preisler, 1986); výše diskutovaný Solenopotes capreoli Freund, 1935 - srnec obecný (Preisler & Černý, 1986) a Hoplopleura affinis (Burmeister, 1839) - myšice k řovinná (Máca, 1990). Celkem tak je nyní z území ČR doloženo 26 druh ů. Faunu vší parazitujících na voln ě žijících savcích by ovšem mohly doplnit taxony vázané na hostitele, jimž v tomto sm ěru nebyla u nás v ěnována tak řka žádná pozornost. Takovými druhy vší jsou Enderleinellus ferrisi (Touleshkov, 1957) a Polyplax bureschi Touleshkov, 1957 popsané výhradn ě ze sysla obecného Spermophilus citellus (vylou čen není ani výskyt mén ě specifického Enderleinellus propinquus Blagovestchensky, 1965, t řebaže tento byl čast ěji nalezen na jiných, u nás nežijících druzích sysl ů - Spermophilus suslicus a S. fulvus ; stejn ě jako Linognathoides laeviusculus (Grube, 1851) s ješt ě širším spektrem hostitel ů z rodu Spermophilus ). Dále to jsou: Hoplopleura captiosa Johnson, 1960 vyskytující se snad kosmopolitn ě na myši Mus musculus ; čty ři druhy rodu Schizophthirus : S. dryomydis Blagoveshtchensky, 1965 a S. jaczewskii Cais, 1974 na plchu lesním; S. gliris Blagoveshtchensky, 1965 z plcha velkého a S. sicistae Blagoveshtchensky, 1965, jehož hostitelem je myšivka horská. Vhodné by bylo rovn ěž šet ření v minulosti introdukovaného jelence viržinského, u n ějž je v Severní Americe znám výskyt dvou druh ů r. Solenopotes : S. binipilosus (Fahrenholz, 1916) a S. ferrisi (Fahrenholz, 1919).

71 Entomologie

Kodulky v České republice a na Slovensku

BOGUSCH P. Katedra filosofie a d ějin p řírodních v ěd, P řF UK, Praha

Kodulky (Mutillidae) jsou čele ď žahadlových blanok řídlých řazená mezi Vespoidea, stejn ě jako vosy (Vespidae) nebo hrabalky (Pompilidae). Jsou p říbuzné s žahalkami (Scoliidae) nebo trn ěnkami (Tiphiidae). Samice jsou bezk řídlé, samci v ětšiny druh ů mají k řídla i ocelli. Všechny druhy se živí jako predáto ři maturních larev r ůzných žahadlových blanok řídlých, které samice kodulek napadají v hnízdech. Samice kodulky vniká do hnízda a žihadlem zkontroluje obsah hnízdní bu ňky. Pokud najde hnízdní bu ňku s dosp ělou larvou, paralyzuje ji žihadlem a naklade na ni vají čko. Larva se živí parazitoidn ě na larv ě hostitele, jímž bývají nej čast ěji samotá řské i sociální v čely ( čmeláci), kutilky, vosy nebo hrn čířky. N ěkteré druhy kodulek jsou agresivní a často zabíjejí hostitele, pokud se s ním v hnízd ě setkají (O’Neill 2000). Ve sv ětě je známo asi 3700 druh ů (Lelej 2002), v České republice žije 16 druh ů, z toho jen 7 v Čechách. Na Slovensku bylo zaznamenáno 19 druh ů. V ětšina z nich má v České republice nebo na Slovensku severní hranici rozší ření (Bogusch in prep.). Mezi našimi kodulkami lze rozd ělit t ři základní ekologické skupiny: 1. horské druhy, které nemají v ČR a SR severní hranici rozší ření, jsou to nap ř. velké druhy Mutilla marginata a M. europaea , parazitující v hnízdech čmelák ů. První uvedený druh je více euryekní a tudíž b ěžn ější než M. europaea . 2. druhy vátých písk ů, vyskytující se od Hodonína p řes Bzenec a Malacky až k Bratislav ě a ostr ůvkovit ě v Podunají. U nás jsou to druhy Nemka viduata a Dasylabris regalis . 3. druhy skalních stepí – typické lokality jsou Pálava, okolí Brna, Ková čovské kopce a Devínská Kobyla, omezen ě i Slovenský kras a Východoslovenská nížina. Pat ří sem nap ř. druhy Smicromyrme sicana , Myrmilla mutica , Cystomutilla ruficeps a všechny druhy rodu Physetopoda ). N ěkteré z těchto druh ů zasahují i do Čech, zde se pak vyskytují v Polabí a v Českém st ředoho ří ( Physetopoda halensis , Myrmilla calva ). Druh Smicromyrme pouzd řanensis Hoffer, 1936 byl popsán z České republiky. Autor popsal v letech 1956-1938 ješt ě mnoho dalších druh ů, ve všech p řípadech se však jednalo pouze o atypické formy klasických druh ů. Byly nalezeny 2 samice na Pouzd řanské stepi (jižní Morava, kvadrát 7065) a n ěkolik dalších exemplá řů z Rakouska a Ma ďarska. Typové exemplá ře se ztratily (majitel Národní Muzeum, Praha), jedná se však s nejv ětší pravd ěpodobností o robustní exemplá ře našeho nejb ěžn ějšího druhu Smicromyrme rufipes . Do fauny ČR a SR nov ě p řibyl druh Myrmilla mutica André, 1903. Jedinci tohoto druhu s červenou hlavou byli léta ur čováni jako M. erythrocephala , což je však jižní druh se severem rozší ření v jižním Bulharsku. Na jihu Evropy se vyskytuje ješt ě další podobný druh M. caucasica . Druh M. mutica byl u nás velmi vzácn ě nalézán na nejteplejších stepních lokalitách

72 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006 v Pouzd řanech, na Devínské Kobyle a v okolí Štúrova, v roce 2004 byl nov ě zaznamenán na Pálav ě.

Literatura . BOGUSCH P. in prep. Mutillidae (Hymenoptera: Apocrita, Scolioidea) of the Czech Republic and Slovakia: determination key and prodromus. LELEJ , A. S. 2002. Catalogue of the Mutillidae (Hymenoptera) of the Palaearctic region. Vladivostok: Dalnauka, 171 pp. O’N EILL , K. 2000. Solitary Wasps: Behavior and Natural History . Cornell University Press, xiv + 408 pp.

Křídelní variabilita Parnassius mnemosyne na území České republiky

BRANDÝSKÝ L. & KURAS T. Katedra ekologie a životního prost ředí, P řF UP, Olomouc

Jaso ň dymnivkový ( Parnassius mnemosyne ) pat ří mezi kriticky ohrožené druhy fauny České republiky, p řitom je až s podivem jak málo toho doposud víme o jeho biologii a p říčinách vymírání. Obdobn ě neexistuje jednota v pojetí taxonomického statusu geograficky vymezených populací druhu. Jedním z možných klí čů k pochopení taxonomické validity lokálních poddruhů a stejn ě tak potenciálním indikátorem nadcházející extinkce malých populacích, je studium variability morfologických znak ů na k řídlech motýl ů. Křídelní variabilita a její vztah k lokálním populacím jason ě byla studována na sbírkovém materiálu o 421 jedincích. Do vlastní analýzy bylo zahrnuto 127 jedinc ů sam čího pohlaví z 9 lokalit (B řeclav, Litovel, Javorníky, Hrubá Voda, Velký Osek, Oderské vrchy, Bílé Karpaty, Raškov, Moravský kras). Každá studovaná lokality byla reprezentována nejmén ě deseti jedinci. Na každém jedinci bylo m ěř eno 19 morfometrických znak ů. Každý vypreparovaný jedinec byl digitáln ě nasnímán a následn ě softwarov ě prom ěř en. Pro m ěř ení bylo užito analýzy obrazu (software LUCIA 4.60®); pro vyhodnocení nam ěř ených dat bylo použito mnohorozm ěrných statistických metod (RDA). Na základ ě vyhodnocených charakteristik narážíme na rozpor v tradovaném geografickém vymezení poddruh ů P. mnemosyne na území České republiky. Dle našich zjišt ění se vyšt ěpují samostatn ě jedinci z lokalit situovaných na jižní Morav ě (lok. B řeclav). Vesm ěs v opozici k nim stojí jedinci ze severn ěji situovaných území (Čechy, st řední a severní Morava). Nápadná je diskrepance zejména mezi lokalitami Javorníky a B řeclav. Morfometrické znaky, které determinují toto rozložení jsou p ředevším ší řka a výška p ředního k řídla, délka zadního k řídla a plocha černého ko řenového pole zadního k řídla. Tyto znaky vysv ětlují nejvíce variability jedinc ů studovaných populací, p řičemž jsou z řejm ě determinovány environmentálními charakteristikami lokalit (viz gradient hory vs. nížiny). Samostatnou pozici zaujímají jedinci z lokality Litovel. Jedince litovelské populace vymezuje zejména vyšší po čet b ělavých skvrn v apexu p ředních k řídel ( lunulae ). Jedine čnost litovelské populace m ůže být dána geografickou pozicí lokality. Tato leží na úpatí Nízkého Jeseníku, stále však v termofytiku aluvia Moravy

73 Entomologie

(tedy v kontaktní zón ě nížinných populací a populací podhorských). Zbytek studovaných populací tvo ří relativn ě homogenní shluk bez výrazn ě odlišných morfometrických znak ů.

Prostredie či hostite ľ sú rozhodujúce pre rozšírenie vtá čích druhov b ĺch (Siphonaptera)?

CYPRICH D. & KRUMPÁL M. Katedra zoológie, PriF UK, Bratislava

Pri štúdiu sifonapterofauny hniezd vtákov viacerých oblastí palearktu sme sa zamerali aj na výskyt a rozšírenie vtá čích druhov b ĺch v závislosti od od klimatických faktorov a vz ťah b ĺch k hostite ľom. Sú to skupiny faktorov od ktorých závisí rozšírenie toho ktorého druhu b ĺch. Pochopite ľne, že pri formovaní areálov zohrávajú úlohu aj iné ekologické faktory. Napr. geografické, či ekologické bariéry, antropizácia prostredia, nedostatok hniezdnych príležitostí pre hostite ľa at ď. Na niektoré faktory upozor ňuje už Rosický vo svojej monografii (Rosický, 1957). Vz ťah blchy k hostite ľovi je fylogeneticky formovaný a často je i fyziologicky determinovaný. Existuje prakticky u každého druhu blchy. Najvýraznejšie sa prejavuje u bĺch, ktoré majú špecifický vz ťah k hostite ľovi. Ove ľa menej výrazný je u semišpecifických a eurypotentných b ĺch. Oby čajne je vyvinutý pre celú ekologickú skupinu hostite ľov charakteristickú podobnými hniezdnymi podmienkami. Iné väzby sú ešte vo ľnejšie (Cyprich a Krumpál in press). Tento faktor (vz ťah k hostite ľovi) má prioritný význam pre rozšírenie druhu najmä z hľadiska imág b ĺch, ktoré sú vo či vonkajším podmienkam prostredia ove ľa odolnejšie ako ich vývojové štádia. Pre vývojové štádia, najmä larvy, ktoré sú málo pohyblivé, slabo sklerotizované a živia sa detritom, sú ve ľmi dôležité klimatické faktory. A to najmä kombinácie teploty a vlhkosti pre rôzne druhy b ĺch. Pre rozšírenie b ĺch sú tieto faktory dôležitejšie, limitujúce a nadradené vz ťahu blcha (imágo) – hostite ľ. Vz ťah hostite ľ – blcha (imágo) môže zohra ť úlohu pri rozširovaní areálu a obsadzovaní nových regiónov zavle čením imága na tele hostite ľa. Výsledkom vplyvu oboch skupín faktorov môžu by ť aj také skuto čnosti ako napr. to, že semišpecifické druhy b ĺch nesledujú svojho hostite ľa v celom jeho areále (hostite ľ je ove ľa tolerantnejší vo či vplyvu klimatických podmienok).

Táto práca vznikla s čiasto čnou podporou agentúry VEGA v rámci projektu 1/2346/05.

74 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006

Přísp ěvek k bionomii mer Cacopsylla picta a Cacopsylla melanoneura 1 2 ČERMÁK V. & LAUTERER P. 1Ústav ochrany rostlin, MZLU, Brno; 2Moravské zemské muzeum, Brno

Mery Cacopsylla picta a Cacopsylla melanoneura (Psyllidae) jsou v sou časné dob ě považovány za nejd ůležit ější vektory fytoplazmy jablo ňové proliferace jak u nás, tak v mnoha dalších evropských zemích. I p řes sv ůj rostoucí význam z ůstávají životní cykly t ěchto dvou druh ů stále nedostate čně objasn ěny. Ve studii provedené v letech 2004 a 2005 na t řech r ůzných lokalitách jsme se zam ěř ili především na stanovení termín ů náletu p řezimující generace do sad ů, odletu nové generace na zimní hostitelské rostliny, dále jsme sledovali popula ční dynamiku v pr ůběhu setrvávání v sadech, vývoj mer a jejich následné rozši řování. Sb ěr jedinc ů jsme provád ěli dv ěma zp ůsoby, pomocí žlutých lepových desek a metodou sklep ů. Oba druhy jsou univoltinní, pro pokra čování jejich reproduk čního cyklu je nezbytná migrace na sekundární hostitelské rostliny. Tento fakt dokládají odchovy v izolátorech na jablo ňových letorostech, kdy jarní generace po vylíhnutí nalétala na st ěny izolátor ů a pokud jedinc ům nebyl umožn ěn odlet do 10 dn ů hynuli. Systematickým sb ěrem mer v Jihomoravském kraji jsme zjistili, že C. melanoneura naletuje do sad ů v první polovin ě b řezna, kdežto C. picta naletuje až koncem b řezna. Dosp ělci nové jarní generace se u C. melanoneura objevují v 1. dekád ě kv ětna a odlétají na zimní hostitelské rostliny v poslední dekád ě června. Jedinci nové generace C. picta se objevují až na konci kv ětna nebo za čátkem června a ze sad ů odlétají koncem první poloviny července. P ři odchytech metodou sklepávání populace C. picta vykazuje v prvních m ěsících v sadech mírný odklon od vyrovnaného pom ěru pohlaví (1:1) ve prosp ěch samic (56 %). Za čátkem kv ětna je procentuální p řevaha samic (62 %) ješt ě výrazn ější. Pom ěry vzájemné po četnosti pohlaví nové generace jsou pak v pom ěru 1:2 ve prosp ěch samic. U C. melanoneura byl zaznamenán výrazn ější posun pom ěru pohlaví na stranu samic (62 %) v pr ůběhu celého výskytu p řezimující generace v sadech a nebylo zaznamenáno výrazn ější kolísání. Na po čátku nové generace mírn ě p řevažovala po četnost samic (58 %). Dále jsme pozorovali výrazn ější atraktivitu žlutých lepových desek pro samce C. picta a to po celou dobu jejich výskytu v sadech, kdy zvlášt ě od kv ětna byl po čet samc ů zachycených na lepových deskách p ětinásobný oproti po čtu samic. U C. melanoneura pom ěr pohlaví z ůstával p řibližn ě stejný. Výsledky naší studie mohou p řisp ět k porozum ění bionomie mer Cacopsylla picta a Cacopsylla melanoneura .

75 Entomologie

Spole čenstva heliofilních motýl ů alpínské tundry Vysokých Sudet v kontextu teorie ostrovní biogeografie

ČERNÁ K. & KURAS T. Katedra ekologie a životního prost ředí, P řF UP, Olomouc

Práce je zam ěř ena na srovnání fauny motýl ů (Lepidoptera) izolovaných alpínských bezlesí Vysokých Sudet a západních Karpat. Úhrnem byla studována fauna motýl ů 10 poho ří s vyvinutým alpínským (subalpínským) pásmem: Harz (SRN), Krkonoše ( ČR/PL), Králický Sn ěžník ( ČR/PL), Hrubý Jeseník ( ČR), Babia Gora (SR/PL), Vysoké Tatry (SR), Belianské Tatry (SR), Nízké Tatry (SR), Malá Fatra (SR) a Velká Fatra (SR). Pro analýzu faunistické podobnosti bylo vybráno 41 diagnostických druh ů, tj. druh ů s vazbou na prost ředí nad horní hranicí lesa. Ze zoogeografického hlediska se jedná o reliktní prvky alpínského a boreálního původu. Data o výskytu druh ů v jednotlivých alpínských zónách vychází víceletého terénního průzkumu a z kritické excerpce publikovaných dat. Druhovou diverzitu jmenovaných alpínských zón lze interpretovat jednozna čně ve smyslu teorie ostrovní biogeografie, tedy druhov ě bohatší jsou bezlesí plošn ě rozsáhlejší a ležící blízkou u sebe. Na základ ě srovnání zastoupení diagnostických druh ů motýl ů se z řeteln ě odlišuje fauna Krkonoš od zbytku Sudetských poho ří. Krkonošská fauna se jeví svým složením podobn ější faun ě karpatské, zatímco Hrubý Jeseník, Harz a na Králický Sn ěžník hostí vlastní reliktní faunu Sudet. Pokud byla analyzována struktura spole čenstev alpínských druh ů motýl ů v pouze rámci izolovaných bezlesí Vysokých Sudet (tj. Harz, východní bezlesí Krkonoš, západní bezlesí Krkonoš, Králický Sn ěžník, Keprník, Šerák, Mravene čník, Malý D ěd, Prad ěd a h řeben Vysoké hole), pak se op ět z řeteln ě vylišuje krkonošská fauna motýl ů od fauny zbytku Sudet. Odlišnost fauny motýl ů Krkonoš od fauny ostatních Sudetských poho ří lze interpretovat jak z hlediska větší členitosti poho ří, tak z pohledu p řítomnosti borovice kle če. Kle č se v rámci studovaných bezlesí vyskytuje autochtonn ě pouze v Krkonoších. Vztah mezi druhovou kompozicí reliktních druh ů Sudet a p řítomností/nep řítomností kle če je tudíž z řejmý. Sou časn ě je možno definovat jádrovou oblast diverzity arkto-alpinních druh ů Vysokých Sudet. Ta je lokalizována na blízkých a plošn ě relativn ě rozsáhlých bezlesích Hrubého Jeseníku (h řeben Vysoké hole + Prad ěd + Malý Děd).

76 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006

Host plant defences and voltinism in European butterflies

ČÍŽEK L., FRIC Z. & KONVI ČKA M. Department of Ecology & Conservation, Institute of Entomology, Czech Academy of Sciences, České Bud ějovice

1. With respect to seasonal availability for herbivores, plants defended by synthesising qualitative compounds differ from those protected by accumulation of quantitative macromolecules, leaf toughness, and low contents of water/nutrients. While the palatability of the former plants remains relatively constant during season, the palatability of the latter group decreases with leaf age. 2. It was hypothesised that in seasonal temperate environments, quantitative plant defences should restrict the annual numbers of insect generations. To test this hypothesis, European butterflies were used as a model, both ordinary regressions and tests controlled for phylogeny were carried out, and potentially confounding factors such as body size or occurrence in short- season environments were treated as covariables. 3. Ordinary regressions corroborated that butterflies feeding on quantitatively protected hosts (woody plants + grasses) form fewer generations than species feeding on qualitatively protected forbs. Plant defences fitted voltinism better than butterfly size, and remained significant even after controlling for short season. In analyses of independent contrasts, feeding on woody plants plus grasses, and feeding on woody plants only, predicted fewer generations. However, these patterns applied exclusively for foliage feeding species. 4. The association between plant defences and voltinism represents a hitherto overlooked pattern in the ecology of temperate herbivores. It may explain why large insects tend to form fewer generations and feed on structurally complex hosts, and why some species remain monovoltine although they are not restricted by short season.

Struktura spole čenstev motýl ů valašských pastvin ve vztahu k typu managementu a charakteru stanovišt ě

DANDOVÁ J. & KURAS T. Katedra ekologie a životního prost ředí, P řF UP, Olomouc

Valašsko pat ří k typickým region ům České republiky s vysokou krajinnou diverzitou, dochovaným tradi čním zp ůsobem hospoda ření a z toho vyplývající vysokou druhovou diverzitou. Charakteristickým fenoménem Valašska jsou pastviny. Prom ěnlivý zp ůsob hospoda ření a rozdílná kvalita pastvin umož ňuje testovat řadu díl čích hypotéz na téma druhové

77 Entomologie diverzity a jejich managementu. Vhodnou modelovou skupinou jsou v daném ohledu denní motýli (Lepidoptera). V letech 2005-2006 byla tedy transektovou metodou studována spole čenstva ve dne aktivních motýl ů (Rhopalocera & Zygaenidae) na souboru 21 valašských pastvin (záv ěr údolí Losový, k.ú. Huslenky). Každá pastvina byla klasifikována z hlediska plochy, expozice a typu hospoda ření (pastva, se č, ponecháno ladem). Za definovaných podmínek prost ředí, zde byly opakovan ě (5x/sezónu) zaznamenávány po čty druh ů motýl ů. Pro vyhodnocení získaných dat o abundancích druh ů bylo použito mnohorozm ěrných ordina čních technik (RDA). Z dosavadních výsledk ů vyplývá, že ne všechny louky jsou kolonizovány stejnými druhy motýl ů. Ukazuje se že obecn ě nejohrožen ější druhy motýl ů jako Maculinea arion , Polyommatus bellargus , Melictaea cinxcia , Zygaena carniolica , Pyrgus sertorius aj., jsou lokalizovány primárn ě na pastvinách s jižní až západní expozicí, zatímco na severn ě až východn ě orientovaných svazích mají tendenci se vyskytovat spíše druhy v regionu široce rozší řené. Obdobný vliv na spole čenstva motýl ů má plošná vým ěra pastviny. Malé pastviny (tj. menší než cca 0,5 ha) nejsou stepními druhy vyhledávány, což patrn ě vyplývá ze zna čného zastín ění pastviny okolním lesním porostem. Kone čně se ukazuje, že pastevní systém hospoda ření nelze dlouhodob ě suplovat pouze se čí. Ohrožené a vzácné druhy motýl ů byly ve v ětší mí ře vázány na pasené, ne na se čené plochy.

Rašeliništní odonatofauna České a Slovenské republiky 1 2 DOLNÝ A. & BULÁNKOVÁ E. 1Katedra biologie a ekologie, P řF OU, Ostrava; 2Katedra ekológie, PriF UK, Bratislava

Rašeliništ ě p ředstavují z pohledu odonatologického velice cenná území; na specifické rašeliništní biotopy je vázáno více druh ů vážek, které se mimo tato stanovišt ě v přírod ě nevyskytují. Na rašeliništích se krom ě charakteristických druh ů místn ě vyskytují další vážky, které prost ředí rašeliniš ť nevyžadují, avšak tolerují. Na r ůzných typech rašeliniš ť jsme zjistili přítomnost celkem více než 50 druh ů vážek (v četn ě alochtonního výskytu imag), tj. asi 70 % všech druh ů vážek vyskytujících se území ČR a SR. Jen menší část z těchto druh ů je charakteristická biocenózám rašeliništních vod. Podle historických i aktuálních zdroj ů, zabývajících se hodnocením vazby vážek k rašeliništním biotop ům v České a Slovenské republice bylo celkem 28 druh ů za ur čitých okolností hodnoceno jako tyrfofilní nebo tyrfobiontní. Z nich ale více než polovina vykazuje t ěsn ější vazbu k odonatocenózám rašeliniš ť pouze v rámci ur čitého omezeného regionu, nap ř. n ěkte ří zástupci rodu Lestes , Pyrrhosoma nymphula a Libelula quadrimaculata na vrchovištích a p řechodových rašeliništích, a také nap ř. Sympecma paedisca , Coenagrion lunulatum , C. pulchellum , Cordulia aenea , Somatochlora

78 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006 flavomaculata na slatiništích r ůzného typu. Jen 11 druh ů je v rámci celého území ČR a SR všeobecn ě tyrfobiontních: Aeshna caerulea , A. subarctica , Somatochlora arctica, S. alpestris a Leucorrhinia dubia ; resp. tyrfofilních: Coenagrion hastulatum , Nehalennia speciosa , Aeshna juncea , Sympetrum danae , Leucorrhinia rubicunda a snad také Leucorrhinia pectoralis , u které tato vazba není jednozna čná. Nejomezen ější výskyt z uvedených tyrfobiont ů má A. caerulea vyskytující se v ČR jen na několika lokalitách v Krkonoších a na Šumav ě, na Slovensku v Tatrách, z tyrfofiních druh ů si zvláštní pozornost zasluhuje N. speciosa , která je na Slovensku pravd ěpodobn ě vyhynulá a v ČR se vyskytuje na jediné známé lokalit ě – slatiništ ě „Kramá řka“ (6854) na území CHKO Třebo ňska. Velmi vzácným tyrfofilem je na Slovensku také L. rubicunda , známá jen z Oravy. Vážky bývají aktuáln ě v ČR a SR využívány k bioindikaci p řirozenosti zoocenóz a k monitorování ekologického stavu rašeliništních biotop ů. Mohou charakterizovat jednak sou časný stav lokalit s vodními biotopy a jednak informovat o postupném vývoji a zm ěnách, ke kterým dochází v souvislosti s biotechnologickými zásahy na t ěchto lokalitách. Z díl čích hodnocení p řirozenosti zoocenóz, ve vazb ě k po čtu druh ů a vybraným environmentálním charakteristikám vyplývá nap ř. že p řirozenost odonatocenóz se zvyšuje s nadmo řskou výškou, aciditou vody a stá řím stanovišt ě. S nar ůstajícími extrémními podmínkami prost ředí, v korelaci s rostoucí výškou stanovišt ě, naopak významn ě klesá po čet druh ů i hodnota indexu diverzity. Dále bylo zjišt ěno, že p řirozenost odonatocenóz na rozdíl od po čtu druh ů není závislá na rozloze stanovišt ě. Z analýzy vyplývá, že vážky mohou mít velký význam pro analýzu zachovalosti rašeliništních biotop ů. Výsledky práce také ukazují, že k tomuto hodnocení je pot řeba znát podstatn ě více údaj ů než jsou pouhé po čty druh ů, p řípadn ě hodnoty index ů biodiverzity. V mnohých p řípadech by dokonce interpretace vycházející výhradně z těchto dat mohly být chybné a zavád ějící.

Druhová pestrost a potravní specializace herbivorního hmyzu lužního lesa

DROZD P. Katedra biologie a ekologie, P řF OU, Ostrava

V letech 2000-2002 probíhal v oblasti CHKO Pood ří a PR Rezavka výzkum hmyzích herbivor ů z 15 druh ů d řevin (GAAV B6187001). Sb ěry byly provád ěny metodou sklepávání z celkové listové plochy 300 m 2 (horní i dolní strana listu) pro 1 druh d řeviny. Vzhledem k tomu, že se výzkum krom ě druhové diverzity zabýval také potravní specializací, byli všichni odchycení jedinci testováni na konzumaci list ů dané d řeviny (larvální stádia byla dochovávána), dále byla zjiš ťována palatabilita jednotlivých druh ů hostitelských rostlin a další charakteristiky prost ředí, které by mohly druhovou pestrost významn ě ovlivnit.

79 Entomologie

Celkov ě bylo získáno a pozitivn ě testováno 189 druh ů a 2789 jedinc ů („leaf chewing“, bez minujících druh ů) s následujícími výsledky: (1) Materiál obsahoval druhy řádu Lepidoptera (1464 jedinc ů, 130 druh ů), Coleoptera (1094 jedinc ů, 27 druh ů) a Hymenoptera (231 jedinc ů, 32 morfotaxon ů). (2) Zjišt ěná hustota hmyzích herbivor ů (b ěhem celého vegeta čního období) je 1.24 jedinc ů/m2. (3) Pr ůměrný po čet druh ů je 34.3±1.24 na jeden druh d řeviny. Medián po čtu zvolených hostitelských d řevin na herbivora je 3. (4) Nejvyšší po čet druh ů byl zjišt ěn na Carpinus betulus (51 druh ů, zárove ň i nejvyšší hustota jedinc ů), dále na Quercus robur (49 druh ů) a Corylus avelana (45 druh ů). (5) Výsledky gradientové analýzy ukazují vyšší podobnost spole čenstev herbivorních druh ů hmyzu u p říbuzných rostlin. (6) Nebyl prokázán vliv frekvence, pop ř. abundance d řevin (p>0.5) na po četnost ani abundanci herbivor ů. (7) Nepr ůkazný je také vliv relativního prefa čního tlaku (r 2=0.2091, p=0.087). (8) Byla prokázána závislost mezi palatabilitou hostitelské rostliny (testovaná na polyfágních druzích nosatc ů) a druhovou pestrostí herbivor ů (r 2=0.54, p=0.002).

Vosy chytané na sirup z hlediska výzkumu i biologické kontroly

DVO ŘÁK L. Správa NP a CHKO Šumava, Odbor V ědy a výzkumu, Kašperské Hory

Sršn ě a n ěkteré vosy je možno ozna čit jako škodlivé (ni čení ovoce, nalétávání na potraviny, možnost žihadla). Jedním z cíl ů výzkumu bylo vyhodnotit druhové složení vos a druhým možnost biologické kontroly (= redukce „škodliv ějších“ druh ů). Do pr ůhledné PET lahve se nalije n ěkolik cm sm ěsi sirupu s vodou. P řidá se trochu ovoce (jablka, hrušky apod.) a láhev se pov ěsí na v ětev stromu. Vosy jsou p řitahovány sladkým nápojem, navíc Slunce a sladká tekutina urychlí kvašení ovoce. Celek je pro vosy velmi atraktivní (metoda je známa a dosti používána zahrádká ři a chalupá ři). Data byla získána z 16 lokalit (11 v Čechách, 4 na Morav ě nebo ve Slezsku a 1 na Slovensku). Jako cílový biotop byly vybrány zahrádky a sady, které jsou atraktivní pro mnoho druh ů vos. Celkem se chytilo 1018 vos 8 druh ů, na lokalitách se vyskytlo 2–7 druh ů, pr ůměr byl 3,5. Nejvíce druh ů se chytalo v druhé p ůli července a první p ůli srpna, což souvisí s časn ějším vymíráním n ěkterých druh ů. Nejbohatší lokality byly rozsáhlejší zahrady v nižších polohách. Srše ň obecná ( Vespa crabro ) byla na druhém míst ě co do po četnosti i co do frekvence výskytu. Vosa obecná ( Vespula vulgaris ) byla nejhojn ějším i nej čast ějším druhem. T řetím nejhojn ějším druhem byla vosa úto čná ( V. germanica ). Tyto t ři druhy jsou nej čast ější i na ovoci

80 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006 a poblíž lidských sídel (= „nejškodliv ější“ druhy). Jak ukázaly výsledky pr ůzkumu, jsou to t ři nejvíce chytané druhy (dohromady 95 % vos). Navíc alespo ň jeden z t ěchto druh ů byl uloven 15× (z 16 lokalit), jakékoliv dva z těchto druh ů se chytly 14× a všechny t ři druhy 7×. Ostatní druhy vos se chytají vzácn ě (dohromady 5 %), takže použitá metoda se ukázala jako vhodná metoda biologické kontroly neeliminující po čty ostatních druhů vos. Dalšími zaznamenanými druhy vos byly vosa prost řední ( Dolichovespula media ), vosa ryšavá ( V. rufa ) a vosa saská ( D. saxonica ). Z vosík ů byli chyceni vosík francouzský ( Polistes dominulus ) a vosík obecný ( P. nimphus ). Celkov ě tedy bylo chyceno 8 druhů vos. Zjednodušen ě řečeno, bylo chyceno 8 druh ů z 11 vícemén ě hojných, a to na jediný atraktant během jediné sezóny. Pov ěsí-li se past od p ůli července do p ůli srpna, je to velmi solidní dopl ňková metoda lovu sociálních vos (co se tý če kvality i kvantity). Použije-li se více pastí s různými atraktanty, dosáhne se v ětší rozmanitosti výsledk ů. Je tedy možné říci, že se jedná o vhodnou metodu k faunistickému a ekologickému výzkumu vos.

Mouchy čeledí Lauxaniidae a Heleomyzidae chytané na sirup

DVO ŘÁKOVÁ K. Rohanov 60, 384 73 Stachy

V sezón ě 2005 bylo instalováno 16 pastí na zahrady v různých částech České republiky a Slovenska za ú čelem výzkumu vos. Jednalo se o PET lahve s trochou sirupu smíchaného s vodou, do kterého byly pro lepší kvašení p řidány kousky ovoce. Pasti byly zav ěšeny na stromy, vždy jedna na lokalit ě, a obm ěň ovány n ěkolikrát za sezónu (dle možností sb ěratele). Jelikož výzkum nebyl zam ěř en na mouchy, m ěla jsem k dispozici pouze n ěkteré sb ěry ze 13 lokalit. Většina z nich obsahovala zástupce obou čeledí, n ěkdy i více než 40 kus ů na jednu past v pr ůběhu sezóny. Zástupci čeledi Lauxaniidae byli pravd ěpodobn ě lákáni samotnou kvasící šťávou, zatímco zástupci čeledi Heleomyzidae reagovali spíše na rozkládající se hmyz v pasti. Tyto p ředpoklady se opírají o znalost biologie obou čeledí. Domnívám se, že tuto metodu sb ěru lze použít jako dopl ňkovou, její efektivitu by však bylo vhodné ov ěř it dalším výzkumem (umíst ění na lokalitu sou časn ě s dalšími typy pastí).

Strapky (Thysanoptera) a ich spolo čenstvá v NPR Devínska Kobyla (JZ Slovensko)

FEDOR P.J. Katedra ekosozológie, PriF UK, Bratislava

Hoci približne dve tretiny územia známej NPR Devínska Kobyla pokrývajú lesné rastlinné spolo čenstvá, z ktorých k najrozšírenejším ur čite patria klimazonálne dubovo-hrabové lesy

81 Entomologie lipkavcové Galio sylvatici-Carpinetum (Maglocký, 1997), k biotopom zaujímavým pre ve ľkú skupinu teplomilného a suchomilného hmyzu treba zaradi ť aj slnku exponované xerotermy. Sledované územie ostáva pod drobnoh ľadom zoológov už nieko ľko desa ťro čí. Po čiatky výskumu strapiek (Thysanoptera) v NPR Devínska Kobyla siahajú až do 50-tych rokov 20. storo čia, kedy nieko ľko faunistických údajov publikoval Pelikán (1951, 1952). Dôležité informácie priniesla o 20 rokov neskôr aj diplomová práca Dobrovodskej (1973). Zatia ľ najkomplexnejší preh ľad prezentoval v tomto zmysle Fedor (2005) v rámci rozsiahlej monografie o faune sledovaného územia (Majzlan et al, 2005). Odber thysanopterologického materiálu prebehol na prebiehal po čas vegeta čného obdobia (V – X) rokov 2000 a 2001 metódou oklepávania a otriasania vegetácie, smýkania bylinného porastu a individuálneho odberu z kvetov. Študijný materiál zahrnul zástupcov 44 druhov z čeľadí Aeolothripidae, Thripidae a Phlaeothripidae, vrátane dominantných Limothrips denticornis (29,2 %) a Thrips viminalis (17,6 %). Vä čšina zistených druhov (97,7 %) sa vyskytovala len alebo aj na xerotermných stanovištiach, len jediný druh Dendrothrips saltarix bol pozorovaný výlu čne v lesnom biotope, resp. v jeho ekotóne. Na trávach boli zaznamenané viaceré graminikolné druhy rodov Aptinothrips , Chirothrips a Limothrips ale aj Stenothrips graminum , na kvetoch florikolné strapky, napríklad Aeolothrips intermedius a Anaphothrips euphorbiae . Arborikolné stratocenózy na duboch boli okrem iného tvorené aj druhmi Aeolothrips melaleucus , A. versicolor , Dendrothrips saltatrix , Haplothrips kurdjumovi , na v ŕbe Thrips viminalis , na jaseni Dendrothrips degeeri a Dendrothrips ornatus . Vä čšina zaznamenaných druhov patrí medzi fytofágne organizmy, výnimku tvoria len niektoré predátory, napríklad Aeolothrips albicinctus a A. versicolor , ktoré sa živia najmä rozto čmi (Acarina), pavšami (Psocoptera) alebo vají čkami hmyzu.

Biomonitoring výskytu vážky jasnoskvrnné Leucorrhinia pectoralis (Odonata) na d ůlních poklesech Karvinska

HARABIŠ F. & DOLNÝ A. Katedra biologie a ekologie, P řF OU, Ostrava

Vážka jasnoskvrnná Leucorrhinia pectoralis je ve v ětšin ě zemí západní a st řední Evropy řazena mezi siln ě až kriticky ohrožené druhy. Pat ří mimo jiné k evropsky významným („naturových“) druh ům, uvedeným v P řílohách II Sm ěrnice Rady 92/43/ES o stanovištích a také k p řísn ě chrán ěným druh ům v Přílohách II „Bernské“ úmluvy. Mizení tohoto druhu je p řevážn ě konsekventem zániku vhodných stanoviš ť v důsledku antropogenní činnosti, zejména slatinných biotop ů nižších poloh. M ůže být proto p řekvapujícím zjišt ěním, že aktuáln ě je u nás nejvíce

82 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006 nález ů tohoto druhu známo (vedle Českolipska) z Karvinska – tém ěř 20 lokalit!, tj. z devastované krajiny ovlivn ěné d ůlním dobýváním černým uhlí a dalším t ěžkým pr ůmyslem. Od roku 2001 probíhá intenzivní výzkum výskytu a ekologie druhu L. pectoralis na antropogenních lokalitách Karvinska (d ůlních poklesech, odkalištích). St ěžejní metodou výzkumu populací na sledovaných lokalitách byly zp ětné odchyty imag (každý jedinec byl ozna čen na k řídla individuálním kódem), vhodné ke sledování fenologie, migrace, metapopula ční dynamiky apod. B ěhem sledovaného období bylo v zájmové oblasti zkoumáno cca 20 lokalit, resp. populací tohoto druhu. Na n ěkolika lokalitách byl prokázán autochtonní výskyt (d ůkaz dokon čení vývojového cyklu). Naproti tomu jsou evidovány lokality s potenciáln ě vhodnými podmínkami pro osídlení avšak s absencí L. pectoralis . V pr ůběhu pětiletého období byl zaznamenán jak vznik nových vhodných stanoviš ť (zavodn ění poklesových kotlin) a nové obsazení t ěchto plošek zkoumaným druhem, tak také zánik vhodných biotop ů (a populací) na n ěkolika lokalitách v důsledku lidské aktivity i p řirozených zm ěn v ekosystémech. Bylo prokázáno, že výskyt druhu na lokalitách m ůže být zna čně ovlivn ěn sukcesními vývoji na stanovištích, které bývají na d ůlních poklesech dynami čtější, rychlejšího pr ůběhu než v jiných krajinných prvcích. Skute čnost, že v oblasti bylo nalezeno n ěkolik lokalit se siln ějšími (zdrojovými) a n ěkolik lokalit se slabšími či nestabilními (okrajovými) populacemi, lze vysv ětlit tím, že jednotlivé populace jsou v rámci sledovaného území propojeny migrací jedinc ů (doloženo) a tvo ří tak jednu nebo více metapopula čních jednotek. Metapopula ční dynamika by mohla vést k vysv ětlení, jak m ůže druh v nestabilní pr ůmyslové krajin ě dlouhodob ě p řežívat („stabilita v nestabilit ě“). Pohled na v ěc z širší perspektivy m ůže být rovn ěž prosp ěšný pro ú čely managementu ochrany p řírody. Hypotéza, která byla ve výzkumu stanovena ve vztahu ke stanovištním nárok ům druhu, zní: vážka L. pectoralis není typicky slatiništním, tyrfofilním druhem (jde o mýtus), nebo je toto tvrzení správné a pak jsou b ěžnými biotopy zvodn ělých d ůlních pokles ů slatinná rašeliništ ě. Během dosavadního výzkumu auto ři nalezli n ěkolik d ůkaz ů o tom, že biotop d ůlního poklesu může poskytovat mnohé podmínky srovnatelné s těmi, které známé ze slatiniš ť nižších poloh. Podobnost poklesových biotop ů s mnohými rašelinnými biotopy Slezska byla prokázána mnohorozm ěrnou statistikou. A čkoliv donedávna byl druh L. pectoralis považován dle některých prací za acidobiontní, výzkum z Karvinska toto hodnocení vyvrací. D ůlní pokles může dle výzkumu poskytovat optimální podmínky pro vývoj druhu, jakým je L. pectoralis .

83 Entomologie

Spolo čenstvá nosá čikov (Coleoptera, Curculionoidea) v epigeóne dubovo-hrabových lesov JZ Slovenska

HOLECOVÁ M. Katedra zoológie, PriF UK, Bratislava

V rokoch 1999-2002 sme študovali štruktúru a dynamiku taxocenóz nosá čikov (Coleoptera, Curculionoidea) v epigeóne dubovo-hrabových lesov. Výskum bol realizovaný na 10 študijných plochách veku 40-100 rokov patriacich do zväzov Carpinion betuli , Quercion confertae-cerris , Quercion pubescentis -petrae . Študované lesné porasty sa nachádzajú v orografických celkoch Malé Karpaty a Trnavská pahorkatina. Pôdna makrofauna bola zbieraná metódou presevov (1 vzorka = presevy 16 štvorcov 25x25 cm) v mesa čných intervaloch. Materiál bol extrahovaný v xereklektoroch Moczarskeho typu. Celkove sme zozbierali 4 090 jedincov, ktoré patrili do 78 druhov, 43 rodov a 4 čeľadí. Na jednotlivých študijných plochách sme zistili od 22 do 31 druhov. Priemerná abundancia nosá čikov dosahovala hodnoty od 2.1 do 49.7 ex.m-2 Charakteristické druhové spektrum bolo zastúpené 3 skupinami druhov: (1). druhmi s vysokou hodnotou dominancie a konštantnosti - Acalles fallax , Barypeithes mollicomus , Trachodes hispidus , Ceutorhynchus pallidactylus , Ceutorhynchus obstrictus , Sitona macularius ; (2). druhmi s vysokou konštantnos ťou, ktoré nedominujú - Acalles camelus , Ruteria hypocrita , Ceutorhynchus alliariae , Ceutorhynchus scrobicollis , Coeliodes trifasciatus , Curculio glandium , Furcipus rectirostris , Phyllobius argentatus ; (3) diferen čnými druhmi - Acalles echinatus , Acallocrates colonnellii , Barypeithes albinae , Brachysomus dispar , Brachysomus setiger , Coeliodes proximus , Coeliodes rana , Coeliodes transverseoalbofasciatus . RDA ordinácia dokázala, že z vybraných 13 gradientových a 2 kategoriálnych premenných má na štruktúru spolo čenstiev Curculionoidea priamy a signifikantný vplyv zápoj stromovej etáže a obsah výmenných báz (Ca2+, Mg2+, K+, Na+) v pôde. Fragmentácia porastov mala za následok vzrast po četnosti herbikolných, euryhygrických, ubikvistických druhov. Nestabilné a kvantitatívne chudobné bolo spolo čenstvo porastu zaprášeného vápenatým prachom z blízkeho lomu.

Príspevok bol kompletizovaný s čiasto čnou podporou grantových úloh VEGA č. 1/3277/06 a 2/5152/25.

84 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006

K poznaniu fauny Coleoptera, Curculionoidea NPR Strážov (CHKO Strážovské vrchy, stredné Slovensko)

1 2 HOLECOVÁ M. & SENKOVÁ -BALDAUFOVÁ K. 1Katedra zoológie, PriF UK, Bratislava; 2Katedra ekosozológie a fyziotaktiky PriF UK, Bratislava

V rokoch 2002-2004 sme sledovali druhové zastúpenie nosá čikov, dominantnej skupiny fytofágnych chrobákov na území NPR Strážov a v jeho bezprostrednej blízkosti. Skúmané lokality sú situované pozd ĺž vertikálneho gradientu v nadmorskej výške 540-1213 m n.m. Celkove sme zistili výskyt 111 spp. patriacich do 61 rodov a 4 čeľadí. V zhode s inými autormi sme zistili skuto čnos ť, že skúmané územie predstavuje ve ľmi pestrú mozaiku habitatov, kde sa spolo čne vyskytujú horské i xerotermofilné druhy. Typickými horskými druhmi sú Cyanapion spencii , Leiosoma cribrum , L. deflexum , Miarus monticola , Otiorhynchus corvus , O. fuscipes , O. kollari , . O. morio , O. niger , Phyllobius arborator , Plinthus tischeri , Rutidosoma fallax , Scleropterus serratus . K teplomilným druhom patria Squamapion atomarium , Brachysomus echinatus , B. dispar , Eusomus ovulum , Larinus obtusus , Otiorhynchus laevigatus , Cirrorhynchus kelecsenyi , Polydrusus pterygomalis , Pachyrhinus mustela , Sitona macularius , Smicronyx jungermanniae . Charakteristickými lú čnymi druhmi sú Ischnopterapion loti , Stenopterapion meliloti , Protapion ononidis , Holotrichapion ononis , C. seniculus , Microplontus campestris , Mecinus collaris , M . pyraster , Miarus ajugae , Rhynchaenus pratensis , Tychius picirostris , Zacladus geranii . K typickým lesným druhom patria: Acalles camelus , A. fallax , Leiosoma cribrum , L. deflexum , Polydrusus impar , Ceutorhynchus scrobicollis , Polydrusus cervinus , Orchestes fagi , Rutidosoma fallax . Potvrdili sme výskyt viacerých vzácnych a lokálne sa vyskytujúcich druhov: Trichopterapion holosericeum , Brachysomus dispar , Sitona languidus , Datonychus melanostictus , Donus palumbarius , Cirrorhynchus kelecsenyi , Tropiphorus cucullatus .

Príspevok bol kompletizovaný s čiasto čnou podporou grantových úloh VEGA č. 1/3277/06 a 2/5152/25.

Saran če n ěmecká ( Oedipoda germanica ) v Čechách

HOLUŠA J. Hasi čská 3040, Frýdek-Místek

Saran če n ěmecká (Orthoptera: Acrididae) je nápadný druh saranče s cihlov ě červenými zadními k řídly vyskytující se v jižní a západní Evrop ě a západní Asii. Na území České republiky

85 Entomologie se vyskytuje pouze ve st ředních a severních Čechách, kam pronikl od západu z Německa v teplém poledovém období. Celkem byl tento druh zjišt ěn jen na t řech lokalitách Českého st ředoho ří a t řech místech Českého krasu. Již v 80. letech byl potvrzen pouze na t řech lokalitách, a to v PP Koš ťálov (faunistické pole 5549) (CHKO České st ředoho ří), NPP Černá rokle pod Koso ří (6052) a PR Klonk (6050) (CHKO Český kras). Na t ěchto lokalitách byl výskyt ov ěř en v letech 2000-2004. Saran če zde obývá t ěžko p řístupné biotopy, které p ředstavují skalní římsy, terasy, kolmé skalní st ěny nebo su ťové pole s řídkým porostem vegetace. Lokality mají rozlohu pouze n ěkolik ar ů a jsou obklopeny porosty ke řů a strom ů. Po četnosti populací jsou velice nízké a jsou reprezentovány pravd ěpodobn ě jen desítkami jedinc ů. Na všech lokalitách jsou jedinci zbarveni tmav ě šed ě až čern ě a bylo tam výjime čně zjišt ěno jen n ěkolik dalších druh ů xerofilních druh ů saran čí a kobylek. Na dvou dalších lokalitách Českého st ředoho ří, odkud byl tento druh dokumentován (vrch Oblík a Milá, 5548), nebyl zjištěn ani po intenzívním pr ůzkumu v letech 2000-2005. Na t ěchto místech se i na extrémních stanovištích jiné druhy saran čí a kobylek vyskytují a lokality obecn ě jsou již částe čně zarostlé. Saran če n ěmecká byla zahrnuta do Červeného seznamu ohrožených druh ů České republiky jako druh kriticky ohrožený. Druh představuje ideální objekt pro genetická studia a studium popula ční dynamiky.

Neznámý druh mikrosporidie u Ips duplicatus (Coleoptera: Scolytidae) 1 2 HOLUŠA J. & WEISER J. 1VÚLHM Jílovišt ě-Strnady, Frýdek-Místek; 2Entomologický ústav AV ČR, Praha

V letech 2002 a 2003 bylo vyšet řeno celkem 863 a 578 brouk ů lýkožrouta severského ( Ips duplicatus ) získaných ve východní části České republiky. Krom ě mikrosporidií Chytridiopsis typographi a Gregarina typographi byla zjišt ěna doposud neznámá nákaza mikrosporidií rodu Larssoniella . Má drobné oválné jednojaderné spory a nákaza probíhá v podélných a okružních svalech st ředního st řeva a v matrix tracheálních zakon čení na povrchu st řeva. Ojedin ěle se objeví nákaza i v Malpighických žlázkách a p ři plném rozvoji nákazy se vyskytují ojedin ělé skupiny spor i ve vaje čných folikulech. Tento patogen byl zjišt ěn jak u mate čných, tak i u pln ě vyzrálých brouk ů následné generace na konci úživného žíru (nebyl doposud zjišt ěn u larev a kukel). Dosahuje v populacích frekvence až 20 %, místy byl podíl brouk ů napadený tímto patogenem dost vysoký a dosahuje více než 50% u dozrálých mate čných brouk ů a vysoký podíl je i u brouk ů nové generace. Nákaza se patrn ě projevuje patologicky až u starších jedinc ů. Tento druh nebyl u lýkožrouta smrkového ( Ips typographus ) zjišt ěn ani v jediném p řípad ě.

86 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006

Hladina infekcí u Ips duplicatus byla podrobn ě sledována ve v ětším prostorovém m ěř ítku v roce 2004. Byly vyšet řeny odb ěry (z feromonových lapa čů i ze strom ů) z 19 lokalit jak na severní Morav ě a ve Slezsku, tak na n ěkolika lokalitách podél Karpatského oblouku a z Bialowieszkého pralesa (severovýchodní Polsko s gradací Ips duplicatus a Ips typographus ). Byly zjišt ěny jen mikrosporidie Chytridiopsis typographi a nový druh rodu Larssoniella . Ch. typographi se vyskytovala jen výjime čně a ve velmi nízké frekvenci, zatímco frekvence nákaz Larssoniella duplicati dosahovala až 60%. Rovn ěž byla sledována intenzita promo ření b ěhem letové aktivity brouk ů b ěhem celé vegeta ční sezóny ve t řídenních až týdenních intervalech na jedné lokalit ě (Václavovický les u Frýdku-Místku). Frekvence nákaz byla v obou p řípadech vyrovnaná (Kolmogorov Smirnov ův test, p> 0.10).

Výzkum byl podpo řen grantem GA ČR č. 526/02/D149 „Studium využití bakulovir ů proti lýkožrout ům rodu Ips (Coleoptera: Scolytidae) na smrku“.

Rozší ření vážek rodu Cordulegaster (Odonata) v České republice - výsledek r ůzných ekologických podmínek v biogeografických podprovinciích?

HOLUŠA O. Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie, MZLU, Brno a Ústav pro hospodá řskou úpravu les ů Brandýs nad Labem, pobo čka Frýdek-Místek

V letech 1992-2004 byl proveden intenzívní pr ůzkum vodních tok ů v lesnatých oblastech v ČR. Na území ČR byl zjišt ěn výskyt dvou druh ů rodu Cordulegaster - C. bidentata a C. boltoni . Výskyt Cordulegaster bidentata byl zjišt ěn p ředevším v oblasti západokarpatské podprovincie v nadmo řské výšce 300-950 m n.m. (s t ěžišt ěm výskytu 400-500 m n.m.). Biotopem výskytu jsou prameništ ě a malé pot ůč ky. Kladení vají ček bylo zjišt ěno vždy v pramenných partiích toku. Larvy byly zjišt ěny v biotopech: hloubka vodního sloupce 1-10 cm, ší řka toku 12-110 cm, pr ůtok 0,01-2 l.s-1, materiál dna bahno s jemným pískem (hrubý písek) (n ěkdy ve vápnitých prameništích) – zv ětraliny pískovc ů a jílovc ů. Nejvyšší zjišt ěna denzita larev: 10 larev na 1m2. Se zm ěnou geologického podloží (z JZ sm ěrem k SV) se m ění i abundance druhu - nejvyšší v Bílých Karpatech a Vsetínských vrších - oblasti zv ětralin jemnozrnných ( často vápnitých) pískovc ů, jílovc ů; nižší v Moravskoslezských Beskydech – oblast chudších (k řemitých) pískovc ů, a nejnižší ve Slezských Beskydech - oblast hrubozrnných pískovc ů a slepenc ů. V hercynské oblasti byl hojn ější výskyt zaznamenán pouze ve východní části Nízkého Jeseník ů, kde se nacházejí zv ětraliny droby. Cordulegaster boltoni byl zjišt ěn p ředevším v oblasti pahorkatin v hercynské subprovincii v nadmo řské výšce 200-900 m n.m. (s t ěžišt ěm výskytu 600-700 m n.m.). Biotopem výskytu jsou meandrující potoky a menší říčky. Kladení vají ček bylo zjišt ěno u malých potok ů. Larvy byly

87 Entomologie zjišt ěny v biotopech: hloubka vodního sloupce 20-100 cm, ší řka toku 0,75-5 m, pr ůtok 30-50 l.s- 1, materiál dna hrubozrnný písek až drobný št ěrk s kameny – zv ětraliny rul, svor ů, fylit ů. Nejvyšší abundance zjišt ěna v oblasti Ž ďárských vrch ů a Jihlavských vrch ů. Rozdílný výskyt druh ů je dán geomorfologií oblasti a tím i vodních tok ů, p ředevším však geologickou rozdílností jednotlivých oblastí a tím vhodností zv ětraliny geologického podloží pro výskyt larev. Proto pro západokarpatskou podprovincii je charakteristický C. bidenata a pro hercynskou podprovincii C. boltoni .

Vertikální rozší ření pisivek (Insecta: Psocoptera) v lesních ekosystémech Ukrajiny (oblast Ukrajinských Karpat)

HOLUŠA O. Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie, MZLU, Brno a Ústav pro hospodá řskou úpravu les ů Brandýs nad Labem, pobo čka Frýdek-Místek

Znalosti o rozší ření pisivek (Psocoptera) na Ukrajin ě jsou minimální, o jejich rozší ření v oblasti Ukrajinských Karpat neexistují žádné údaje. V letech 2004-2005 byl proveden intenzívní výzkum složení taxocenóz pisivek v lesních ekosystémech ve dvou oblastech Ukrajinských Karpat: východní část Zakarpatské oblasti – masív Pop Ivan Maramurešský, Ivano-Frankivská oblast – podh ůř í a vlastí masív Horhan. V těchto oblastech byly výzkumné plochy umíst ěny v polohách od cca 600 po 1850 m n.m. (vrchol Pop Ivan), bylo tedy zachyceno spektrum p ěti vegeta čních stup ňů : 5.VS (jedlové bu činy – Abieti-Fageta ), 6.VS (smrkové bu činy – Piceeti-Fageta ), 7.VS (bukové smr činy – Fageti - Piceeta ), 8.VS (smr činy – Piceeta ) a 9.VS (kle čový – Mugheta ). Cílem výzkumu bylo zjišt ění složení taxocenóz pisivek v jednotlivých vegeta čních stupních a srovnání s dosavadními znalostmi o rozší ření pisivek a složení taxocenóz v oblasti západních Karpat.

Insekticidní ú činky silic anýzu ( Pimpinella anisum ) a kmínu (Carum carvi ) proti potemníku ( Tribolium confusum )

HRUDOVÁ E., ZELENÁ V. & KOCOURKOVÁ B. Ústav p ěstování, šlecht ění rostlin a rostlinoléka řství, AF MZLU, Brno

V sou časné dob ě stoupá zájem o nefarmaceutické využití extrakt ů z lé čivých a aromatických rostlin. Na potemníku ( Tribolium confusum ) byly zkoušeny insekticidní ú činky silice anýzové a kmínové. Silice byly aplikovány na brouky v Petriho miskách (3 opakování po 33 ks) v Potterov ě sedimenta ční v ěži p ři tlaku 3 MPa. Pro pokus byly použity ne řed ěné silice a silice

88 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006 anýzová řed ěná vodou v pom ěru 1:1, 1:2 a 1:3, silice kmínová řed ěná vodou v pom ěru 1:1 a 1:2 (vždy s použitím smá čedla Citowet) v dávce 1 ml. Ú činnost byla hodnocena po 24, 48 a 72 hodinách. Hodnocení probíhalo dle po čtu brouk ů živých, mrtvých a brouk ů ve fázi tzv. tremoru (vykazují známky života, nep řijímají však potravu, nejsou schopni tudíž škodit). Problémem může být tanatóza a katalepsie, která m ůže být p říčinou chybného za řazení do kategorie p řežití. Statistické hodnocení bylo metodou dle Hendersona –Tiltona. Experimentáln ě byl zjišt ěn insekticidní ú činek silic anýzu ( Pimpinella anisum ) a kmínu (Carum carvi ) na potemníka ( Tribolium confusum ). Silice anýzová vykazovala 100 % insekticidní ú činek (zp ůsobila 100 % mortalitu brouk ů) p ři použití všech koncentrací, silice kmínová m ěla 100 % ú činek jen ne řed ěná a řed ěná v pom ěru 1:1, p ři řed ění v pom ěru 1:2 byla její ú činnost 93,6 %. Insekticidní ú činnost silic fenyklu p ři p římé aplikaci na potemníka Sitophilus oryzae a Callosobruchus chinensis zjistili Kim et al. (2003).

Literatura : Kim S. I., Roh J. Y., Kim D. H., Lee H.S., Ahn Y. J. 2003: Insecticidal activities of aromatic plant extracts and essential oils against Sitophilus oryzae and Callosobruchus chinensis. Journal of Stored products research 39 (3): 293- 303

Management travnatých biotop ů, aneb jak zlikvidovat faunu motýl ů

HULA V. Ústav zoologie, rybá řství, hydrobiologie a v čela řství, Agronomická fakulta MZLU, Brno

V posledních deseti letech byl v oblasti ochrany p řírody zaznamenán výrazný posun v množství financí plynoucích do managementových aktivit – p ředevším na kosení a odstra ňování náletových ke řů . Jedná se o velmi záslužnou činnost, protože bez ní by mnoho rezervací a jiných maloplošných chrán ěných území dále zar ůstalo díky p řirozené sukcesy. Avšak celý systém t ěchto aktivit na jednu stranu p řírod ě prozpívá, ale na stranu druhou d ělá často nenahraditelné škody. Bohužel, v ětšina aktivit které probíhají na lu čních biotopech je provád ěna formou smlouvy o dílo, tzn. že sjednanou práci neprovede vždy n ějaký „nadšenec“ či aktivní ochránce p řírody, ale nap říklad firma na údržbu parkové zelen ě či místní zem ědělec. To často vede k tomu, že p řinejmenším složka denních motýl ů ze zasaženého území prost ě zmizí. Celý tento proces je možné demonstrovat na p říkladu dvou kriticky ohrožených druh ů denních motýl ů a to modráskovi ligrusovém ( Polyommatus damon ) a hn ědáskovi chrastavcovém (Euphydryas aurinia ). M. ligrusový pat ří mezi naše nejohrožen ější motýly. D říve se jednalo o relativn ě častý druh modráska xerotermních bezlesí a okraj ů polí, kde rostla jeho živná rostlina vi čenec ligrus (Onobrychis viciaefolia ). V sou časnosti v České republice existuje do 10 životaschopných lokalit a každým rokem nám ubývá populací či se zmenšují. K tomuto dochází z velmi

89 Entomologie jednoduchého d ůvodu a to p řemíry ochraná řského managementu. Je zajímavé, že tento problém je spíše problémem Moravy, protože ob ě populace v Čechách jsou udržovány zp ůsobem, který motýlu nevadí (pastva koz). Problém je v pastv ě ovcí. Z hlediska pastevního managementu je relativn ě obtížné zajistit vhodný druh, v našich podmínkách nej čast ěji kozu, a tak stále čast ěji jsou využívány na pastvu rezervací komer ční stáda ovcí. Ovce mají z pohledu m. ligrusového tu nevýhodu, že preferují kv ětenství živné rostliny, ve které probíhá vývoj housenek. Jinak řečeno, dochází k masivnímu ustoupení m. ligrusového, protože jeho housenky jsou prost ě sežrány. Dalším problémem je p říliš intenzivní a neodborné kosení, které spojuje oba dva výše zmín ěné motýly. Ke kosení stepních lokalit (m. ligrusový) dochází nej čast ěji v pr ůběhu června, tedy v dob ě letu imag. Sic se jedná o relativn ě schopného letce, ale jedná se o druh sedentární, tzn. že pokud je pokosena p říliš velká plocha, tak motýl zahyne z důvodu nedostatku potravy. V případ ě h. chrastavcového, který obývá vlhké louky západních Čech je malinko jiný problém. V jeho p řípad ě totiž často dochází ke kosení lokalit najatými firmami bez kontroly. Samoz řejm ě, že cílem každého, kdo d ělá n ějakou práci na zakázku, je vyd ělat co možná nejjednodušeji a z toho d ůvodu jsou v ětšinou první pokoseny nízkostébelné plochy, kde probíhá vývoj housenek tohoto hn ědáska. Jak je vid ět z předchozího textu, situace není veselá. Co s tím? Komunikovat s orgány ochrany p řírody a snažit se prosazovat to, že na r ůzných stepních lokalitách nerostou pouze rostliny. Zásadním problémem je to, že je zažitá p ředstava, že když není lokalita pokosena alespo ň jednou za rok, dojde k její degradaci, ale již v ětšinou není brán na z řetel fakt, že posledních 40-50 let byly tyto plochy vesm ěs bez managementu a p řesto nám z ůstaly. Z předchozího textu vyplývá n ěkolik jednoduchých doporu čení: nikdy nekosit celou plochu udržovaného území; kosit pokud možno v pásech, které se st řídají ob rok (ší řka max. 3 m) a vždy zajistit, a ť je p ředem rozvrženo, kde se kosit smí a nesmí. P ři údržb ě lokalit je také nutné vědět, co na udržovaném území žije a tomu p řizp ůsobit management.

Rozší ření soumra čník ů rodu Pyrgus v České republice (Lepidoptera, Hesperidae)

HULA V. Ústav zoologie, rybá řství, hydrobiologie a v čela řství, Agronomická fakulta MZLU, Brno

Soumračníky rodu Pyrgus lze ozna čit za jedny z nejobtížn ěji determinovatelných denních motýl ů Evropy. Tato „obtížnost“ je dána jednak jejich velkou vzájemnou podobností, ale i dosud neujasn ěnou a nestálou taxonomickou situací, kdy existuje mnoho taxon ů, jejichž validita je často zpochyb ňována. Z České republiky je dle Lašt ůvky (1993) uvád ěno z České republiky celkem 5 druh ů: Pyrgus malvae , P. armoricanus , P. alveus , P. carthami a P. serratulae . Beneš et al. (2001) uvád ějí další druh P. trebevicensis . Po tomto objevu jsem za čal determinovat a

90 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006 redeterminovat materiál z r ůzných kolekcí (privátních i muzejních) za ú čelem zjišt ění konkrétního rozší ření druh ů tohoto rodu. P ři této práci byl rozlišen další druh, a to P. malvoides . Druh P. malvae není do studie uveden, protože se jedná o velmi b ěžný a snadno determinovatelný druh, který není za normálních podmínek zam ěnitelný s žádným dalším druhem v České republice. Podklady map vychází z atlasu rozší ření denních motýl ů České republiky (Beneš et al., 2002). Data týkající se nejproblemati čtějších taxon ů P. alveus , P. armoricanus a P. serratulae byla z části upravena (redeterminace). Další údaje pochází z t ěchto kolekcí: Moravské zemské muzeum Brno; Východo české muzeum Pardubice; Východo české muzeum Hradec Králové; Západo české muzeum Plze ň, M ěstské muzeum Ústí nad Labem, Muzeum Vyso činy Jihlava; Regionální muzeum Mikulov; Staatliches museum für Naturkunde Stuttgart a soukromých sbírek: Z. Lašt ůvka, O. Jakeš, M. Králí ček, J. Šumpich, M. Dvo řák, P. Skala, A. Pavlí čko, J. Franz (†), F. Bilický, V. Št ěrba, E. Hrudová, V. Vrabec, F. Kope ček a další. Další údaje pochází z terénních pozorování koleg ů J. Beneše, M. Konvi čky, Z. Frice a T. Kadlece. Z České republiky jsem zjistil celkem 7 druh ů, p řičemž P. trebevicensis byl zjišt ěn jako nový pro Moravu a P. malvoides jako nový pro Českou republiku. Druh P. armoricanus pravd ěpodobn ě v České republice vym řel, v sou časnosti neexistují žádné recentní údaje o jeho výskytu. U všech druh ů byl zaznamenán masivní ústup z lokalit, p ředevším pak po revizi starého sbírkového materiálu. Zjišt ěný exemplá ř P. malvoides (lok. Hejná, PR Pu čanka, 1.6.1993, Jakeš lgt., det. V. Hula, redet. Z. Lašt ůvka) byl typický samec tohoto naprosto charakteristického druhu. Po jeho nálezu jsem provedl genitalizaci všech P. malvae ze Západo českého muzea Plze ň a n ěkolika soukromých sbírek (celkem 96 jedinc ů), protože jsem p ředpokládal, že pokud je zde druh více rozší řen, bude se vyskytovat p ředevším na podšumavských vápencích. Žádný další kus nebyl nalezen a z toho d ůvodu se domnívám, že sem tento jedinec byl zavle čen na mechanizaci – nedaleko (cca 1,5 km) se nalézá vápencový velkolom nadnárodní f. HASIT.

Lipophoriny a zásobní proteiny hmyzí hemolymfy

HYRŠL P. Katedra srovnávací fyziologie živo čich ů a obecné zoologie, P řF MU, Brno

Proteiny hmyzí hemolymfy lze rozd ělit na zásobní proteiny, lipophoriny, vitellogeniny, enzymy, antibakteriální proteiny a ostatní proteiny. Zásobní proteiny jsou velkou skupinou zejména larválních bílkovin o nativní molekulové hmotnosti zpravidla okolo 500 kDa. V ur čitých obdobích vývoje se stávají hojn ějšími a dosahují

91 Entomologie v hemolymf ě zna čné koncentrace. Jsou vylu čovány do hemolymfy b ěhem larválního vývoje a částe čně zp ětn ě absorbovány krátce p řed zakuklením. Lipophoriny jsou lipoproteiny hmyzí hemolymfy. P ředstavují multifunk ční prost ředek pro transport širokého spektra látek (hlavn ě lipid ů) mezi orgány. U všech dosud studovaných druh ů hmyzu je hlavním lipoproteinem lipophorin, který se skládá se z jednoho apoproteinu o molekulové hmotnosti (MW) 250 kDa (ApoLp-I) a jednoho o MW 80 kDa (ApoLp-II). U některých druh ů existuje ješt ě ApoLp-III (MW cca 18 kDa). Cílem práce bylo detekovat zásobní proteiny a lipophoriny v hemolymf ě vybraných hmyzích druh ů a porovnat jejich molekulovou hmotnost. Byly použity vzorky hemolymfy zástupc ů čty ř hmyzích řád ů: Coleoptera ( Tenebrio molitor , Zophobas morio , Leptinotarsa decemlineata ), Lepidoptera ( Galleria mellonella , Bombyx mori ), Hemiptera ( Pyrrhocoris apterus , Graphosoma lineatum ) a Diptera ( Sarcophaga bullata ). Odebraná hemolymfa byla po úprav ě na vhodnou koncentraci bílkovin zpracována metodikou SDS-PAGGE (polyakrylamidová gradientová gelová elektroforéza v prost ředí dodecylsulfátu sodného). Gely obarvené st říbrem byly dále analyzovány na videodensitometru v programu Molecular Analyst v rozsahu MW 6,5 – 250 kDa. U všech vzork ů byly zásobní proteiny a lipophoriny nejvýrazn ějšími proteinovými frakcemi, vždy byl p řítomen ApoLp-I v rozmezí 200-250 kDa a zásobní proteiny v oblasti 70-90 kDa. Zásobní proteiny nejspíše p řekryly ApoLp II. ApoLp III byl detekován v hemolymfě larev, přepul i kukel G. mellonella v oblasti 14-18 kDa. Výsledky prokazují univerzální zastoupení lipophorin ů a zásobních protein ů v hemolymf ě hmyzu.

Pathogenicity of Steinernema feltiae and Heterorhabditis bacteriophora from Czech Republic to silkworm Bombyx mori and wax moth Galleria mellonella under certain conditions

HYRŠL P. Department of Comparative Animal Physiology and General Zoology, Faculty of Science, Masaryk University, Brno

Entomopathogenic nematodes (EPN’s) of the genera Heterorhabditis and Steinernema are obligate and lethal insect parasites. Species and isolates of these genera exhibit differences in host range, infectivity, environmental tolerances etc. Two species of EPN’s isolated from Czech Republic were used for the experiments: Steinernema feltiae („Prosenice“) or Heterorhabditis bacteriophora H 221 („Pouzd řany“). As insect hosts were used silkworm ( Bombyx mori ) and wax moth larvae ( Galleria mellonella ).

92 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006

The invasion occurred in Petri dish for different time period (0.5, 1, 1.5, 2, 2.5, 3 hours, in G. mellonella after 4, 5 and 6 hours, too). EPN’s (approx. 1000 infective juveniles) were in the contact with 10 larvae of silkworm or 20 larvae of wax moth. Dead larvae were counted after 72 hours. Starving larvae were without feeding for 24 hours before the beginning of the experiment. One set of invasion with G. mellonella proceeded inside small glass tubes, where the larvae were still in a tight contact with EPN’s, without the possibility of escape. In the case of the silkworm larvae, the time for 50 % mortality (LT50) is between 1 and 1.5 hour of invasion. After 2 hours of invasion, usually 90 % of larvae were efficiently invaded. After starvation, the mortality decreased. The LT50 of wax moth larvae is approx. 4 hours. This time compressed rapidly to half (2 hours) after starvation. After 4 – 5 hours, more than 90 % of starving larvae were efficiently invaded. Furthermore, rapidly increased mortality was observed in larvae infected by EPN’s in the small glass tubes, with the LT50 < 0.5 hour by S. feltiae . To summarize, the time-dependent invasion of two insect species ( B. mori and G. mellonella ) by S. feltiae and H. bacteriophora was examined. The results concerning G. mellonella are in agreement with previously published, but this study presents for the first time new information about the pathogenicity of EPN’s to B. mori , as these results were not yet published.

Srovnání t ří metod stanovení lysozymu v hemolymf ě hmyzu

HYRŠL P. & MANDÁTOVÁ V. Katedra srovnávací fyziologie živo čich ů a obecné zoologie, P řF MU, Brno

Lysozym je sou částí humorální složky p řirozené imunity hmyzu stejn ě tak jako jiných bezobratlých a obratlovc ů. Řadíme ho mezi antibakteriální proteiny hemolymfy, které se nacházejí b ěžn ě v hemolymf ě (stejn ě jako fenoloxidázy ve form ě profenoloxidáz, lektiny, hemolin, aglutininy). Lysozym katalyzuje hydrolýzu polysacharidových řet ězc ů G+ bakterií (lytický, baktericidní faktor pro G+ bakterie, bakteriostatický faktor pro G- bakterie). U hmyzu se vyskytuje ve všech tkáních a jeho aktivita (koncentrace) v hemolymf ě stoupá po injikaci antigenu i po poran ění. Cílem práce bylo porovnat t ři metody stanovení lysozymu na základ ě kalibra čních k řivek (lysozym E.C. 3.2.1.17; Sigma; 2, 5, 10, 15 a 20 mg/ml). Dále byla použita hemolymfa B. mori a G. mellonella. Všechny metody využívají bakterii Micrococcus luteus , která je nejcitliv ější na působení lysozymu.

93 Entomologie

Koncentraci lysozymu lze stanovit radiální difúzí v agaróze. Pr ůměr difúzní zóny je p římo úm ěrný bakteriolytické aktivit ě vzorku a po p řepo čtu podle kalibra ční k řivky je množství lysozymu vyjád řeno v mg/ml hemolymfy. Dále byla použita SDS-PAGGE (polyakrylamidová gradientová gelová elektroforéza v prost ředí dodecylsulfátu sodného). Gely obarvené st říbrem byly analyzovány na videodensitometru v programu Molecular Analyst. Kalibra ční k řivka byla sestrojena na základ ě množstevní (kvantitativní) analýzy detekovaných frakcí, molekulová hmotnost 14,5 kDa byla ov ěř ena porovnáním se standardem molekulových hmotností. Turbidimetrická metoda stanovuje aktivitu lysozymu jako pokles absorbance vzorku p ři 530 nm po 10 minutách inkubace. Elektroforetické stanovení lysozymu je časov ě velmi náro čné a dochází p ři n ěm k přebarvení ostatních proteinových frakcí. Turbidimetrická metoda se nejeví jako spolehlivá, protože zm ěna absorbance není jednozna čně úm ěrná koncentraci lysozymu. Nejlépe se osv ědčila metoda radiální difúze v agaróze, protože je velmi rychlá, levná, citlivá a použitelná nejen pro vzorky hmyzí hemolymfy a tkání, ale i pro jiné vzorky obsahující lysozym.

Využití morfologických a molekulárních znak ů pro fylogenezi parazitických vosi ček čeledi Torymidae (Hymenoptera: Chalcidoidea)

JANŠTA P. Katedra zoologie, P řF UK, Praha

Parazitické vosi čky z nad čeledi Chalcidoidea (Hymenoptera) tvo ří jednu z nejpo četn ějších a nejmén ě prozkoumaných skupin blanok řídlého hmyzu. Fylogeneze nadčeledi nebyla zatím uspokojiv ě vy řešena. Dosud existuje pouze n ěkolik fylogeneticky zam ěř ených prací, které však většinou nekombinují morfologický a molekulární p řístup. Výzkum je zam ěř en na čele ď Torymidae, která byla na základ ě morfologických znak ů většiny známých rod ů roz člen ěna na dv ě pod čeledi a sedm trib ů (Grissell, 1995). Tribus Torymini, p řestože je jedním z druhov ě nejpo četn ějších, byl vymezen jako jasn ě monofyletická jednotka, ale jeho postavení v rámci čeledi stejn ě jako jeho vnit řní uspo řádání zůstalo nevy řešeno. Tribus Torymini má centrum rozší ření v palearktické oblasti, kde se vyskytují zejména zástupci velmi po četného rodu Torymus . Zbývající druhov ě chudší rody jsou rozší řeny především v tropických oblastech. V morfologické části projektu jsou studovány vn ější kutikulární znaky u 10 z 11 známých rod ů, v četn ě nominotypických taxon ů zbývajících trib ů použitých jako možné outgroups. Na základ ě t ěchto dat je navrženo p ředpokládané fylogenetické uspo řádání tribu a jeho umíst ění v kladogramu čeledi.

94 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006

Celkem se v Evrop ě vyskytuje 16 rod ů, z toho 4 jako incertae sedis (podle Grissell 1995). Většina z nich (zatím celkem 13, z toho 3 incertae sedis) byla podrobena molekulární analýze a prozatím osekvenován jaderný gen 28S rRNA (podjednotka D3). Jaderné geny 28S rRNA (podjednotka D2) a 18S RNA a mitochondriální gen COI je sekvenován. Pomocí t ěchto gen ů bude porovnáno prozatím uznávané fylogenetické uspořádání čeledi.

Literatura : Grissell E. E. 1995: Toryminae (Hymenoptera: Chalcidoidea: Torymidae) a redefinition, generic classification, and annotated world catalog of species. Memoirs on Entomology, International, 2: 1- 474.

Výzkum je podporován Grantovou agenturou Univerzity Karlovy ( číslo projektu 136/2005/B-BIO/PrF).

Vliv sjezdových tratí na faunu bezobratlých v NPR Prad ěd (CHKO Jeseníky): na p říkladu epigeických brouk ů

KAŠÁK J. & KURAS T. Katedra ekologie a životního prost ředí, P řF UP, Olomouc

V pr ůběhu sezóny 2005 byl studován vliv zimních rekrea čních aktivit - konkrétně přítomnosti lyža řských sjezdových tratí, na epigeické brouky (Coleoptera) v prostoru NPR Prad ěd, CHKO Jeseníky. Epigeon byl studován metodou zemních padacích pastí. V prostoru t ří sjezdovek bylo nainstalováno 54 pastí. Umíst ění pastí respektovalo strukturu t ří dominantních typu vegetace v lokalit ě, tj. vegetace subalpínských kapradinových niv, subalpínské brusnicové vegetace a subalpínských vysokostébelných trávník ů. Pasti byly instalovány vždy po 3 do každého biotopu a symetricky na sjezdovce a mimo ni (tedy 3×3×2×3 = 54). Celkem bylo provedeno 5 kontrolních výb ěrů. Vliv faktoru "sjezdovka" na strukturu epigeonu byl studován prost řednictvím mnohorozm ěrných ordina čních technik (Canonical Correspondence Analysis). Poda řilo se nashromáždit zna čně obsáhly materiál, p řičemž do analýz byly zahrnuty pouze indika čně známé taxony o 2 663 jedincích a 45 druzích. Nejpočetn ěji byly zastoupeny čeledí: Carabidae (st řevlíkovití), Curculionidae (nosatcovití) a Siphlidae (mrchožroutovití). Mezi eudominantní druhy pat řily: Pterostichus unctulatus , Carabus silvestris a Plinthus tischeri . K subdominantním st řevlík Cychrus rostratus a p řekvapiv ě také reliktní hnojník Aphodius limbolarius (z území ČR znám pouze z NPR Prad ěd). Na základ ě analyzovaného datového souboru je možno konstatovat, že na struktu ře spole čenstev epigeonu se zásadním zp ůsobem odráží zejména daný vegeta ční typ. P řekvapiv ě pr ůkazný podíl (6,3 %) ve variabilit ě druhových dat vysv ětluje také parametr "sjezdovka", jinými slovy sjezdovka má vliv na strukturu spole čenstev epigeických brouk ů. Z ordina čního schématu vyplývá, že sjezdovka má tendenci facilitovat druhy s vazbou na spole čenstva brusnicové vegetace. Naopak v opozici stojí faktor sjezdovka ke druh ům s vazbou na vegetaci subalpínských kapradinových niv. Z hlediska klasifikace jednotlivých druh ů mají tendenci se na

95 Entomologie sjezdovce vyskytovat spíše oportunní druhy s širokou ekologickou valencí, naopak druhy reliktní vykazují zvýšené abundance mimo sjezdové trat ě (viz Amara eratica , Cychrus attenuatus , Pterostichus rufitarsis , Plinthus tischeri , Aphodius limbolarius ).

Vliv α-amylázového inhibitoru na zavíje če mou čného ( Ephestia kuehniella ) a jeho parazitoida ( Venturia canescens ) 1,2 1 KAUFNEROVÁ J. & HUBERT J. 1Výzkumný ústav rostlinné výroby, Praha-Ruzyn ě; 2Katedra ekologie, P řF UK, Praha

α-Amylázové inhibitory jsou kandidáty vhodnými pro transgenní p řem ěny rostlin, aby zvyšovaly jejich rezistenci proti herbivornímu hmyzu. P řed inkorporací gen ů t ěchto látek do GMO organism ů, je nutná detailní studie vliv ů α-amylázových inhibitor ů na cílové a necílové organismy. Proto byl v této práci testován efekt α-amylázového inhibitoru - akarbózy ( α-AI) na šk ůdce zavíje če mou čného ( Ephestia kuehniella ) a jeho parazitoida ( Venturia canescens ) v laboratorních podmínkách. Na potrav ě obohacené r ůznou koncentrací α-AI byla zkoumána mortalita Ephestia kuehniella , za ú čelem nalezení subletální dávky α-AI. Housenky ovlivn ěné subletální koncentrací α-AI 0,001% a 0,0001% byly parazitovány vosi čkami Venturia canescens . Následn ě byly porovnávány morfologické parametry parazitoidů ovlivn ěných α-AI a parazitoid ů kontrolních. Nebyl zjišt ěn žádný negativní efekt α-AI na parazitoida Venturia canescens . Byl zjišt ěn statisticky významný rozdíl p ři m ěř ení morfologických parametr ů u jedinc ů 1) kontrolních a ovlivn ěných koncentrací α-AI 0,001% a 2) ovlivn ěných koncentrací α- AI 0,0001%. M ěř ené parametry u parazitoid ů ovlivn ěných koncentrací α-AI 0,0001% byly ve většin ě p řípad ů významn ě v ětší (hmotnost, délka holen ě, parametry k řídelní žilnatiny). U arénového pokusu, jehož ú čelem bylo stanovit po čet úsp ěšn ě napadených housenek na potravách obohacených konkrétní koncentrací α-AI parazitoidem a zárove ň ur čit po čet úsp ěšn ě vylíhlých nových jedinc ů parazitoida Venturia canescens , nebylo zjišt ěno up řednost ňování napadání housenek, ani úsp ěšn ější líhnutí nových jedinc ů parazitoid ů na konkrétních dietách. Protože nebyl zjišt ěn negativní efekt α-AI na necílového parazitoida, p ředstavují tyto výsledky reálnou možnost využití biologické ochrany za pomoci parazitoida, v kombinaci s α- AI a sou časn ě jejich vyšší ú činnost.

Tato práce byla financována grantem GACR 522/04/1286.

96 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006

Mimikry v čeledi Tephritidae (Diptera)

KINKOROVÁ J. Katedra zoologie, P řF UK, Praha

Mimikry jsou zajímavým a intenzivn ě sledovaným fenoménem ochranného chování hmyzu objevující se s r ůznou frekvencí nap říč hmyzími řády. Je to jeden z d ůležitých a d ůmyslných ochranných manévr ů zvyšující nad ěji jedince (druhu) na p řežití. V rámci čeledi Tephritidae (Diptera) byly dosud popsány pouze dva typy mimiker. (1) Tropické rody Toxotrypana a Anastrepha napodobují stavbou t ěla a žluto černým zbarvením r ůzné akuleátní blanok řídlé, v p řípad ě druh ů rodu Toxotrypana vosíky druh ů Polistes dorsalis , P. exclamans . Druh Bactrocera minax velmi dob ře mimetizuje vosíka Polistes marginatus . Jedná se o aposematickou ochranu „jsem nebezpe čný“. (2) Dva p řípady napodobování predátora, pavouky z čeledi Salticidae, tedy agresivní ochranné chování byly popsány u druhu Zonosemata vittigera , jehož kresba k řídla, pohyb k řídel a chování nápadn ě p řipomíná významného predátora t ěchto much, pavouka Phidippus apachaenus (Batesianské nebo Müllerianské mimikry), druh Rhagoletis zephyria podobným zp ůsobem napodobuje pavouka Salticus scenicus (Batesianské mimikry). V ěrohodnost mimikr ů je umocn ěna specifickým chováním a pohyby k řídel, které naprosto v ěrn ě napodobují chování vzoru. Tento agresivní zp ůsob ochrany upozor ňuje „jsem n ěkdo jiný“. Čele ď Tephritidae je v tomto ohledu zajímavá z mnoha d ůvod ů: nejnápadn ější je variabilní a mnohdy složitá kresba k řídel u v ětšiny druh ů (zejména st ředoevropských), dále byla popsána široká škála pohyb ů k řídel, díky níž se k řídla dostávají do poloh a pozic, kde se bu ď jedinci stávají neviditelnými na daném podkladu, nebo naopak nápadn ě napodobují nejr ůzn ější živé i neživé sou části obklopující je v daném areálu. Schopnost napodobování chování bu ď predátor ů nebo aposematických mimetických vzor ů je obdivuhodná. N ěkteré druhy navíc v kombinaci se zbarvením r ůzných částí t ěla mohou až p řekvapiv ě v ěrn ě napodobovat své vzory.

Vývoj polyklonálních protilátek detekujících kontaminace skladovaných potravin potemníkem hn ědým Tribolium castaneum (Coleoptera: Tenebrionidae)

1,2 1 1 KLAUDYOVÁ A. , HUBERT J. & KUDLÍKOVÁ I. 1Výzkumný ústav rostlinné výroby, Praha - Ruzyn ě; 2Katedra zoologie, P řF UK, Praha

Tribolium castaneum infestuje skladované potraviny a potraviná řské provozy. V podmínkách sklad ů v ČR pat ří k nej čast ěji a nejhojn ěji se vyskytujícím skladištním brouk ům. Infestace potravin tímto potemníkem snižuje jejich kvalitu, p ředevším produkcí karcinogenních chinol ů a alergen ů. Kontaminaci potemníkem lze detekovat pomocí standardních fyzikáln ě-

97 Entomologie chemických metod. Tyto metody však nejsou vhodné pro detekci vají ček a exkrement ů. Alternativní detek ční metody zahrnují polyklonální protilátky (Pabs), které je možné pro tyto detekce využít. Byly p řipraveny Pabs proti proteinovému antigenu z larev T. castaneum . Citlivost a specifi čnost p řipravených protilátek byla ov ěř ena technikou PTA-ELISA. Připravené Pabs (anti-TriCas K51 a anti-TriCas K52) byly vysoce citlivé pro daný antigen (proteiny z larev T. castaneum ); detek ční limit byl; (i) 50 ηg protein ů/ml p ři pracovní koncentraci 1µg IgG/ml; (ii) p ři nižší pracovní koncentraci IgG (0,1µg/ml) byla citliv ější protilátka anti-TriCas K51 s detek čním limitem 100 ηg protein ů larev/ml, oproti detek čnímu limitu 0,5µg/ml u anti-TriCas K52. Citlivost v ůč i jedinc ům dosáhla hodnoty 1 larvy T. castaneum /100 ml extrak čního pufru. Křížové reakce prokázaly specifi čnost uvedených protilátek pro vybrané zástupce čeledi Tenebrionidae, tj. Tenebrio molitor , Tribolium confusum a T. destructor . Nebyly prokázány žádné k řížové reakce v ůč i ostatním skladištním členovc ům (rozto či: Acarus siro , Aleuroglyphus ovatus , Caloglyphus redickoverzi , Tyrophagus putrescentiae ; zavíje či: Ephestia elutella , E. kuehniella , Ploidia interpunctella ; brouci: Sitophilus granarius , S. zeamays , Cryptolestes ferrugineus , Lasioderma serricorne ) a chovné diet ě. Anti-TriCas K51 umož ňuje detekovat vají čka, larvy, a dosp ělce stejn ě tak i exkrementy vybraných zástupc ů čeledi Tenebrionidae. Tyto výsledky indikují možnost aplikace této protilátky v detekci kontaminací skladovaných potravin pomocí imunochemických metod.

Tato práce byla financována z projektu MZe QF4071.

Nep ůvodní druhy k ůrovcovitých v Česku

KNÍŽEK M. Výzkumný ústav lesního hospodá řství a myslivosti, Jílovišt ě – Strnady, Praha – Zbraslav

V České republice je v sou časné dob ě známo 111 druh ů brouk ů čeledi k ůrovcovitých – Scolytidae. V tomto po čtu jsou zahrnuty druhy jak domácí, evidentn ě se zde vyskytující již řadu století, tak i druhy, které byly r ůzným zp ůsobem introdukovány na naše území v posledních desetiletích. Zjevným takovým p řípadem je zavle čení druhu drtníka Xyleborinus alni Niijima, vystupujícího polyfágn ě na r ůzných druzích listná čů , zejména na vrbách, olších a dubech, dále lýkohuba Phloeotribus caucasicus Reitter, vyskytujícího se na tenkých v ětvích jasan ů. P řesný zp ůsob introdukce k ůrovcovitých na nová území není často znám a jen st ěží jej lze odvodit zp ětn ě. Jinak je tomu u druh ů, které se k nám rozší řily v rámci zv ětšování, či posunu areálu jejich p řirozeného výskytu. Setkáváme se tak nej čast ěji s druhy rozši řujícími svou severní

98 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006 hranici výskytu, nap ř. druh lýkožrouta Orthotomicus robustus (Knotek), zjišt ěného na jižní Morav ě na borovicích, nebo naopak druhy postupující sm ěrem jižním, nap ř. lýkožrout severský Ips duplicatus (Sahlberg), vyvíjející se na smrcích. Krom ě toho jsou r ůzné druhy k ůrovc ů často zavlékány na nová území p ři obchodu s dřívím. Druh d řevokaze Trypodendron laeve Eggers, jehož úto čišt ěm je zejména smrkové, čerstv ě poražené d řevo, byl nejd říve zjišt ěn v sousedním Rakousku a posléze i u nás. Mnoho druh ů se k nám dostává také prost řednictvím obchodu s jinými komoditami, nap říklad s potravinami, kdy je v peckách datlí často zjiš ťován Coccotrypes dactyliperda (Fabricius). Celkov ě je nejv ětší množství druh ů d řevokazného hmyzu, a tedy i k ůrovc ů, zjiš ťováno p ři inspekcích d řev ěného obalového materiálu. Takto jsou „dováženy“ r ůzné druhy drtník ů (tribus Xyleborini) nebo lýkožrout ů (tribus Ipini), a to i ve zna čném po četním množství, takže je velký p ředpoklad jejich zdomácn ění. Podobným zp ůsobem byly do Evropy zavle čeny druhy Xylosandrus germanus Blandford a Gnathotrichus materiarius (Fitch), které jsou již široce rozší řeny v západní a st řední Evrop ě, zjišt ění jejich výskytu na našem území je pravd ěpodobn ě jen otázkou krátkého času. Problémem z ůstává, že tyto druhy se mohou za ur čitých podmínek stát významnými hospodá řskými šk ůdci, anebo alespo ň druhy kompetitivními k druh ům domácím, z ur čitého pohledu tedy nevítanými hosty v naší domácí faun ě.

Kobylka Isophya pienensis (Orthoptera: Ensifera) zjišt ěna v České republice 1 2 KOČÁREK P. & HOLUŠA J. 1Katedra biologie a ekologie, P řF OU, Ostrava; 2VÚLHM Jílovišt ě-Strnady, Frýdek-Místek

Rod Isophya Brunner von Wattenwyl, 1878 sdružuje okolo 50 druhů zavalitých krátkok řídlých kobylek. Jedná se o determina čně obtížný rod, protože jednotlivé druhy jsou si navzájem velmi podobné a zárove ň zna čně morfologicky variabilní, ale také proto, že p ři b ěžné determinaci nelze využít sam čí kopula ční orgány, které jsou jen slab ě sklerotizované. Klasifikace tohoto rodu je proto založena zejména na po čtu a tvaru stridula čních rýžek a charakteristické stridulaci samc ů, která je druhov ě specifická. V České republice byl dosud zaznamenán výskyt pouze jediného druhu tohoto rodu, Isophya kraussii Brunner von Wattenwyl, 1878. Na území sousedního Slovenska je diverzita výrazn ě vyšší a bylo zde zjišt ěno 7 druh ů, v č. 4 druh ů endemitních pro Západní a Východní Karpaty. Jedním z těchto druh ů je také Isophya pienensis Ma řan, 1954 popsaná z NP Pieniny a dosud známá krom ě Slovenska také z Polska a Ukrajiny. V roce 2004 jsme zaznamenali výskyt nám neznámého druhu rodu Isophya v NPR Mazák v CHKO Beskydy. Na základ ě následné analýzy stridulace a stridula čního aparátu samc ů byly odchycené exemplá ře za řazeny k druhu Isophya pienensis . V roce 2005 jsme p ři extenzivním

99 Entomologie výzkumu zaznamenali výskyt této kobylky také na n ěkolika dalších lokalitách (Lysá Hora, Smrk, Kn ěhyn ě). Kobylka Isophya pienensis se v Beskydech vyskytuje v nadmo řských výškách 1050-1200 m. Jak dosp ělé kobylky, tak jejich nymfy obývají vyšší bylinnou vegetaci a nízké ke ře mimo lesní zápoj. Dosavadní výzkumy poukazují na reliktnost výskytu. Typickými biotopy (refugii) jsou odlesn ěná okolí horských loveckých chat.

Výzkum byl podpo řen grantem MZE 0002070201 „Druhová diverzita, popula ční struktura a vliv živo čich ů a hub na funkce lesa v antropogenn ě ovlivn ěných biotopech“

Zástupci čelade Tephritidae (Diptera) ako pre-disperzní predátori semien nevädze Centaurea stoebe (Asteraceae): životné stratégie a spôsob poškodenia

KOPRDOVÁ S. & KINKOROVÁ J. Katedra zoologie, P řF UK, Praha

Nevädza metlinatá ( Centaurea stoebe L.) je potenciálna burina rozšírená v strednej Európe prevažne v teplých a vápenitých oblastiach. Reproduk čný potenciál druhu je zna čný. Rozmnožuje sa generatívne, produkuje ve ľké množstvo dobre klí čivých semien s nízkou primárnou dormanciou a ich produkciu môže významne ovplyv ňova ť pre-disperzná predácia. Na pre-disperznej predáciji nažiek sa zo zástupcov hmyzu najmä podie ľajú druhy čelade Tephritidae (Diptera), ktorích larvy využívajú kvetné úbory nevädzí pre svoj larválny požer. Sledované boli životné stratégie prítomných zástupcov čelade Tephritidae (hálkotvorných i nehálkotvorných) a spôsob poškodenia hostite ľskej rastliny s oh ľadom na fenológiu hostite ľskej rastliny. Spolu s tým bol sledovaný vplyv pre-disperznej predácie na množstvo, hmotnos ť a klí čivos ť semien vzh ľadom k postaveniu úboru na rastline (úbor centrálny a úbory laterálne) a k ve ľkosti úboru. Dominantnými druhmi prítomnými v kvetných úboroch sú Urophora affinis (Frauenfeld, 1857), Urophora quadrifasciata (Meigen, 1826) a Terellia virens (Loew, 1846). Tieto sú predátormi semien, ktorých larva poškodzuje bu ď semená alebo ostatné rastlinné pletivá kvetného úboru. U. affinis a U. quadrifasciata sú druhy hálkotvorné, larvy T. virens nestimulujú hostite ľskú rastlinu k tvorbe novotvarov. Pod ľa Strawa (1989) druhy rodu Urophora patria do skupiny tzv. skoré napadnutie, “early attack“, ktoré stimulujú formáciou hálok vnútri úboru. Samice druhu U. affinis kladú vají čka do malých uzavretých kvetných pupe ňov, cca 3-5 mm v priemere. Samica rozpoznáva hostite ľský pupe ň pod ľa ve ľkosti, kontroluje hrúbku a tvrdos ť pupe ňa. Výsledkom vývoja larvy je lignifikovaná tvrdá hálka, ktorej prítomnos ť obmedzuje nutri čný tok v kvetenstve.

100 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006

Samice druhu U. quadrifasciata majú podobnú stratégiu, kladú však do vä čších pupe ňov, cca 5-7mm v priemere. Hálka je v nažke, papierová tenká, a neovplyv ňuje nutri čný tok. Druh T. virens patrí do skupiny tzv. neskoré napadnutie, “late attack“, kedy v čase kladenia je kvetný úbor plne vyvinutý a nažky sú takmer zrelé. Vývoj larvy za čína v jednej nažke, postupne poškodzuje susediace semená i kvetné lôžko. Druhy čelade Tephritidae so stratégiou neskorého napadnutia sa sústre ďujú do ve ľkých úborov (dostupnos ť potravy). Ďalším rozdielom medzi hálkotvornými a nehálkotvornými druhmi, resp. stratégami skorého a neskorého napadnutia sú povrchové štruktúry na pupáriach. Hálkotvorné druhy (Urophora ) majú pupárium hladké bez akýchko ľvek povrchových štruktúr, pri tvorbe hálky nie je používané chmý ří, tak ako v prípade nehálkotvorných ( Terellia ) druhov, ktoré majú výrazne porchovo štruktúrované pupárium.

Rozší ření zlatohlávka Netocia ungarica (Coleoptera: Scarabaeoidea: Cetoniinae) v České republice

KRÁL D. & ŠÍPEK P. Katedra zoologie, P řF UK, Praha

Zlatohlávek uherský ( Netocia ungarica Herbst, 1792) je rozší řen v širokém pásu stepnatých nebo otev řených biotop ů od st řední Evropy až po Mongolsko a severozápadní Čínu. Na tomto území rozlišujeme p řibližn ě deset subspecií. Nominotypický poddruh s těžišt ěm rozší ření ve stepích jižního Ruska a Ukrajiny dosahuje na území jihovýchodní Moravy severozápadní hranici svého areálu. V rámci našeho území jde pravd ěpodobn ě o typický prvek panonské fauny. Druh Netocia ungarica je ekologicky vázán na teplé otev řené lokality stepního typu, v našich podmínkách však nej čast ěji kolonizuje mladá ruderální spole čenstva s hojností kvetoucích rostlin rodu Onopordum a Cirsium (Asteraceae), které slouží jako živné rostliny pro dosp ělce i larvy. Larvy jsou p ůdní, vyvíjejí se na ko řenech živných rostlin dosp ělc ů či jiném organickém materiálu, byly také zjišt ěny i v hnízdech drobných savc ů. Vývoj je jedno až dvouletý, zimujícím stadiem je nej čast ěji larva 2. či 3. instaru. Na základ ě excerpce literárních údaj ů a sbírkového materiálu muzeálního i soukromého charakteru jsme zjistili následující fakta. P ůvodní areál tohoto druhu u nás sahal pravd ěpodobn ě až k Brnu, publikován je i nález z Moravského krasu (Adamov). Druh byl na tomto území hojný ješt ě ve 30. letech minulého století. Poslední údaje jsme zaznamenali ze za čátku 50. let minulého století. V následné dob ě pravd ěpodobn ě vymizel tém ěř z celého areálu. Tak nap říklad i z Pouzd řanské stepi, která je navšt ěvována sb ěrateli entomology velmi často. Navíc brouk je velmi nápadný, dosp ělce na kv ětech bodlák ů je jen t ěžko p řehlédnout.

101 Entomologie

V roce 1999 se poda řilo překvapiv ě zjistit výskyt tohoto zlatohlávka v okolí obce Popice na Znojemsku. V následných letech probíhal (exkurze student ů katedry zoologie P řF UK, pracovníci Správy NP Podyjí a Jihomoravského muzea ve Znojm ě) monitoring vhodných stanoviš ť v okolí Popic. Na Znojemsku tak bylo posléze zjištěno n ěkolik desítek mikrolokalit s četným výskytem zlatohlávka uherského. Pravd ěpodobn ě vlivem zm ěn v zem ědělství (nap ř. nižší chemizace zem ědělských ploch, vyšší podíl ruderalizovaných ploch) po roce 1989 lze o čekávat možnou postupnou rekolonizaci dalších území tímto druhem na jihovýchodní Morav ě. Svou roli zde mohou hrát i klimatické cykly, dokumentované pronikáním řady teplomilných element ů fauny na naše území v posledních desetiletích.

Sága stepná ( Saga pedo ) na severnej hranici areálu: populácia, ekológia a morfológia

KRIŠTÍN A. & KAŇUCH P. Ústav ekológie lesa SAV, Zvolen Tento najvä čší hmyzí predátor Európy je rozšírený v 24 krajinách tohto kontinentu. Na Slovensku bol výskyt druhu zistený doteraz asi na 20 xerotermných lokalitách dubového až bukového lesného vegeta čného stup ňa v nadmorských výškach od 240 do 585 m n. m. I napriek jeho všeobecnej popularite existujú kontroverzné názory na rozmnožovanie druhu, dokonca nie je ani známe, kedy a kde sa môžu vyskytova ť samce. Na Slovensku boli zistené len samice. Čiasto čne bolo už zhodnotené jeho rozšírenie, no chýbajú podrobnejšie údaje k po četnosti, teritorialite, medzidruhovým vz ťahom, fenológií, a tiež k problematike rastu a morfológie. V rokoch 2003–2005 sme skontrolovali spolu 36 známych a potenciálne vhodných lokalít, z čoho bol druh zistený na 7 nových lokalitách oproti poznatkom do r. 2002. Na týchto lokalitách sa vyhodnotilo zloženie vegetácie a charakter biotopov a očakávané faktory ovplyv ňujúce výskyt a po četnos ť druhu. Na piatich lokalitách boli študované spolo čenstvá Orthoptera v teritoriách Saga pedo a ich kvalitatívno-kvantitatívna štruktúra. Celkom bolo na 5 lokalitách tohto ohrozeného druhu zistených 44 druhov Orthoptera. Okrem kobyliek a koníkov sa tam vyskytovala aj modlivka Mantis religiosa , a tieto živo číchy boli považované aj za potenciálne druhy koristi. Zaujímavé bolo spolužitie ságy s ďalšími predátormi, napr. Decticus verrucivorus , Pholidoptera aptera a Mantis religiosa . Porovnávané boli rôzne metódy a spôsoby kontroly popula čnej hustoty. Maximálne sa fyzicky zistilo 12 nýmf 3.–5. instaru, resp. 6 imág na 1000 m2. V laboratórnych podmienkach sa študovala potrava metódou ponuky viacnásobnej paralelnej vo ľby 3–4 druhov. Za potravu slúžilo spolu 13 druhov Orthoptera (naj častejšie Chorthippus paralellus , najvzácnejšie Oedipoda caerulescenes ) a tiež Mantis religiosa . Sledoval sa rast a rýchlos ť vývinu nýmf a imág, od zvliekania až po kladenie

102 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006 vajec. Bolo zistené, že samica po vyliahnutí z nymfy posledného instaru má v priemere 1,5 g, pri čom za 46 dní dospelosti môže svoju hmotnos ť zvýši ť až na 3,6 g. Nymfy boli registrované od 12. mája do 20. júla, imága od 26. júna do 6. septembra. Na základe skúseností s chovom je možné odporú čať metódu aktívnej ochrany a reštitúcie, t.j. vypúš ťania dospelých samíc z kvalitných lokalít na lokality známe z minulosti, odkia ľ druh vymizol. Na udržanie kvality biotopov najzachovalejších lokalít je potrebné realizova ť aj aktívny manažment.

Denní motýli (Rhopalocera) m ěsta Brna – historie a sou časnost

LAŠT ŮVKA Z. & ŠEFROVÁ H. Ústav zoologie, rybá řství, hydrobiologie a v čela řství a Ústav p ěstování, šlecht ění rostlin a rostlinoléka řství, AF MZLU, Brno

Denním motýl ům bezprost ředního okolí m ěsta Brna je v ěnována r ůzn ě intenzivní pozornost tém ěř od po čátku 19. století. Prvním brn ěnským sb ěratelem motýl ů byl patrn ě Franz Josef Kupido (1786-1863), moravský stavovský vrchní ú četní. V letech 1820-1830 sepsal obsáhlý komentovaný seznam zjišt ěných druh ů, který pozd ěji sloužil jako d ůležitý zdroj informací. Kolem roku 1850 již existovala konkrétn ější p ředstava o druhovém složení zdejší motýlí fauny (J. Müller, F. Schneider, A. Gartner aj.) a od té doby m ůžeme sledovat p řípadné zm ěny. Zájmové území odpovídá n ěkdejšímu okresu Brno-město, má rozlohu asi 225 km2. Za uplynulých 200 let zde bylo zjišt ěno 129 druh ů skupiny Rhopalocera, což je asi 82 % druh ů známých z ČR. V polovin ě 19. století se v okolí Brna patrn ě vyskytovalo 124 druh ů. Ješt ě do konce století vymizel první z nich, Neptis sappho . Od 70. let sice nebyl pozorován ani Argynnis pandora , ale ten se znovu asi na 20 let objevil ve 30. letech 20. století. Po čátkem 20. století tak bylo známo 122 druh ů. V dalších 50 letech již byla situace pon ěkud horší a postupn ě vymizelo 9 druh ů: Hipparchia statilinus , H. alcyone , Philotes vicrama , Maculinea alcon , Euphydryas maturna , Melitaea trivia , Pyrgus alveus , Nymphalis vaualbum a N. xanthomelas . V roce 1930 se na Brn ěnsku poprvé objevil Carterocephalus palaemon a v roce 1945 Lycaena dispar . Znovu sem pronikl již zmín ěný Argynnis pandora , čímž se v roce 1950 dostáváme na 116 vyskytujících se druh ů. V posledních 50 letech byl ústup druh ů nejdrasti čtější, postupn ě jich vymizelo dalších 31. T ři druhy se sem nov ě rozší řily. Kolem roku 1985 to byl Brenthis ino , v roce 1990 Colias erate a v polovin ě 90. let Heteropterus morpheus . Výsledkem je tedy 88 druh ů, které se na území m ěsta Brna dosud vyskytují. Za uplynulých 150 let tak vymizelo 41 (32 %) druh ů. N ěkteré druhy p řežívají ve zbytkových populacích s rizikem vymizení v blízké dob ě, jiné by se naopak po zlepšení stavu jejich biotopů nebo v souvislosti s expanzemi a posuny okraje areálu mohly znovu objevit. Zhruba polovina dosud p řítomných druh ů je vázána na p řírodní biotopy v okrajových částech m ěsta, naopak asi čtvrtina z nich proniká i do

103 Entomologie intravilánu a p říležitostn ě se i zde vyvíjí. P říčinou mizení druh ů je v lokálním m ěř ítku zánik biotop ů v těsné blízkosti m ěsta (zástavba, rekrea ční využití, bezd ůvodná devastace), rozhodující příčina však zjevn ě spo čívá v zásadních zm ěnách hospoda ření v pr ůběhu 20. století a celkové degradaci st ředoevropské krajiny.

Možnosti využití sacích pastí Státní rostlinoléka řské správy pro kontrolu a signalizaci mšic pro sledování r ůzných skupin členovc ů

LAUTERER P. Jílová 33, 639 00 Brno

Monitoring výskytu ok řídlených forem škodlivých druh ů mšic, p řípadn ě i nosi čství patogenních vir ů a fytoplasem, provádí SRS prost řednictvím sacích pastí typu Johnson-Taylor. Past se skládá ze sacího koše ve výši 12.20 m, na něj navazující trubice zakon čené sb ěrným kuželem a sb ěrných lahví s automatickou obm ěnou po 24 hodinách. Funguje nep řetržit ě od prvního výletu mšic v březnu do konce listopadu. Denn ě nasaje 69120 m3 vzduchu. Materiál je ukládán v 70% ethanolu a po vyhodnocení škodlivých mšic bývá skartován. V ČR je 5 stanic: Žatec, Čáslav, Lípa u Havlí čkova Brodu, V ěrovany u Olomouce a Brno-Chrlice. Pro sledování letové aktivity k řís ů a mer mi bylo v roce 2005 zap ůjčeno 236 vzork ů ze všech stanic ( červenec- srpen). Po četnost členovc ů ve vzorcích siln ě kolísala podle po časí (cca. 100-4000 ex.). Celkem bylo prohlédnuto p řibližn ě p ůl milionu jedinc ů. Získáno bylo 222 ex. mer (16 druh ů) a 718 ex. křís ů (36 spp.). Z mer p řevládaly druhy rodu Aphalara , žijící na plevelích rodu Polygonum , a polyfágní Bactericera nigricornis , z k řís ů šk ůdci obilí ( Laodelphax striatellus , Psammotettix alienus ) a dvoud ěložných plodin ( Empoasca spp., Eupteryx atropunctata ). Neprojevily se migra ční vlny následující po sklizni obilí. Migrace sledovaných skupin probíhá z řejm ě v nižších vrstvách nad povrchem p ůdy (srovnání s lepovými deskami p ři jiném výzkumu). Metoda je zřejm ě vhodná i pro monitoring šk ůdc ů Atomaria linearis , Piesma quadrata a zejména četných Thysanoptera. Zcela p řevažovali saprofágové (Diptera: Scatopsidae, Sciaridae a Brachycera). Z herbivor ů p řevládali Diptera: Cecidomyidae a n ěkterá Thysanoptera. Z blanok řídlých byli ob čas obzvlášt ě po četní ok řídlení Formicidae ( Myrmica , Lasius ), pravideln ě se vyskytovali parazitoidi Chalcidoidea, Proctotrupoidea a Cynipidae. Pravideln ě hojní byli pavouci, juvenilové i dosp ělci. Z brouk ů p řevládali predáto ři (Carabidae, Staphylinidae), hojní byli též Scarabaeidae, Curculionidae ( Sitona ) a Chrysomelidae: Alticinae. Z ploštic byli častí Orius , Nabis a Miridae. Často byla zachycena migrace hygrofilních a hygrobiontních skupin (Ephemeroptera, Chironomidae, Dytiscidae, Hydrophilidae). Vyskytly se i vzácnosti - k řís Eurhadina kirschbaumi (Žatec), nový pro Čechy, sami čka řásníka Xenos vesparum na d ělnici Polistes dominulus ( Čáslav), nebo entomoparazitické houby Laboulbeniaceae na Brachinus

104 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006 explodens a Agonum dorsale (Žatec). Materiály ze sacích pastí tak mohou být významné i pro studium driftu jiných skupin členovc ů.

Nové ší ření k řísa Hyalesthes obsoletus Signoret, 1865 (Fulgoromorpha: Cixidae) v České republice 1 2 LAUTERER P. & BŘEZÍKOVÁ M. 1Moravské zemské muzeum, Brno; 2Odbor diagnostiky SRS, Olomouc

Žilnatka vironosná ( Hyalesthes obsoletus Signoret, 1865) je považována za nejvýznamn ějšího vektora fytoplazmy stolburu bramboru. V evropských a st ředozemních státech tato bakterie zp ůsobuje závažné onemocn ění ekonomicky d ůležitých plodin, ke kterým pat ří zejména raj če, paprika, brambor, lilek a réva vinná. Tato fytoplazma je řazena do seznamu karanténních škodlivých organism ů, které je zakázáno zavlékat a rozši řovat na území ČR a ostatních zemí Evropského spole čenství, pokud se vyskytují na rostlinách nebo rostlinných produktech podle p řílohy č.2 vyhlášky č.330/2004 rostlinoléka řského zákona (jedná se o rostliny z čeledi Solanaceae , které jsou ur čeny k pěstování). Žilnatka vironosná je druh cirkummediteranního rozší ření po st řední Asii, nejsevern ěji se vyskytuje v Německu a Polsku, Česká republika je p ři hranici jeho rozší ření, které zde osciluje. Byla zde poprvé zaznamenána Melicharem (1896) z okolí Brna. Další nálezy znamenal Dlabola (1948,1954), v Čechách Boj ňanský a Blattný (1952), rozsáhlé mapování provedli Valenta (1953) a Musil (1956). Stolbur poprvé zaznamenal od B řeclavi Baudyš (1933) na rostlinách raj čat. Po letech 1955-58 nebyl k řís po 45 let z České republiky zaznamenán, po sérii teplých let byl op ět nalezen 2001 v Brn ě a v Mikulov ě, více v lo ňském roce (21.7.2005, Podivín, Lednice, leg. Milena B řezíková, det. Pavel Lauterer, 13.7.2005 Velké N ěmčice a Velké Bílovice, na jabloních, a zalétlý v Bílých Karpatech, leg. I. Malenovský). Druh i onemocn ění rostlin se sou časn ě ší ří. Dosp ělci H. obsoletus jsou polyfágní, up řednost ňují Solanaceae. Larvy sají na ko řenech plevelných rostlin, p ředevším svla čci ( Convolvulus sp.), vesnovce ( Cardaria sp.), kop řiv ě dvoudomé ( Urtica dioica ) a levanduli ( Lavendula sp.), které jsou p řírodními rezervoáry stolburu.

Předb ěžné výsledky k prostorové aktivit ě druh ů rodu Lestes (Odonata: Lestidae)

MIKÁT M. Peka řova 670, Hradec Králové

V letech 2000 – 2005 jsem se zabýval prostorovou aktivitou druh ů rodu Lestes , p ředevším L. sponsa a L. dryas . Výzkum byl provád ěn na Lokalit ě PP Na Placht ě. Z rodu Lestes zde byly

105 Entomologie zjišt ěny druhy L. sponsa , L. dryas , L. viridis , L. barbarus a L. virens . Druhy L. sponsa a L. dryas se na lokalit ě vyskytují v populacích p řesahujících tisíc jedinc ů. Velké populace druh ů rodu Lestes na lokalit ě umož ňují porovnání mezi jednotlivými druhy. Metodika: Jedinci rodu Lestes byly na jednotlivých částech lokality pozorováni, ve vybraných částech aktivn ě smýkáni. Jedinci druh ů L. sponsa a L. dryas byli individuáln ě zna čeni. Bylo ozna čeno p řes 2500 jedinc ů. Zna čení jedinci byly odchyceni smykem. Imaturní jedinci zna čeni nebyli z důvodu velkého rizika poškození. Výsledky: 1) Migrace mezi mok řadem a okolím: Imaga zástupc ů rodu po vylíhnutí nejprve migrují od mok řad ů. Tento pohyb vykonávají pravd ěpodobn ě v ětšina samic všech druh ů rodu Lestes na lokalit ě se vyskytujících (pom ěr pohlaví jedinc ů pozorovaných v mok řad ě u druh ů L. sponsa a L. dryas je u imaturních jedinc ů 1:1, u jedinc ů pln ě vybarvených nej čast ěji 1:10, v extrémních p řípadech až 1:60, na konci srpna se za čal pom ěr pohlaví v některých letech vyrovnávat). U druhu L. barbarus je pravd ěpodobné, že z mok řadu odlétají po vylíhnutí všichni jedinci 2) Preference jednotlivých stanoviš ť v rámci mok řadu u maturních jedinc ů: Pravd ěpodobn ě souvisí s hustotou a složením vegetace – sami čky imag rodu Lestes kladou vají čka do vodních rostlin. Rostliny, do kterých kladou, shrnuje J ŐDICKE (1997). Lestes sponsa , který je na lokalit ě nejhojn ější, p řevládá v ětšinu sezony na tém ěř všech částech lokality. Lestes dryas v pozd ějším období p řevládá p ředevším v zarostlejších částech mok řadu, ale i v místech s vyššími rostlinám, které J ŐDICKE (1997) uvádí jako vhodné pro kladení (nap ř. Eleocharis palustris , Alisma plantago – aquatica , Galium palustre ). Lestes barbarus preferuje především místa s rozvoln ěnější vegetací v okrajových částech mok řad ů, a to na místech, kam voda sahá z jara, ale v období, kdy se L. barbarus zdržuje u vody, je tato část mok řadu již vyschlá. Lestes viridis často sedá na vrby, či do jejich okolí. 3) P řelety mezi mok řady v dob ě sucha: Jedinci druh ů L. sponsa a L. dryas , pokud byli zp ětn ě odchyceni, tak v ětšinou poblíž místa ozna čení, nej čast ěji v části mok řadu nejblíže místu vypušt ění. V letech, kdy mok řad, na kterém byly jedinci zna čeni vyschl a jiné mok řady nikoliv, byly mnohem čast ěji pozorovány přelety na jiný mok řad (nejvíce p řelet ů bylo v roce 2000, maximální zaznamenaný p řelet cca 300 m). V případ ě že ostatní mok řady vyschly stejn ě jako mok řad, na kterém byly jedinci zna čeni, nebyly p řelety mezi mok řady pozorovány.

Literatura : JÖDICKE, R. 1997: Die Binsenjungfern und Winterlibellen Europas: Lestidae – Magdeburg: Westarp- Wiss. 277pp.

106 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006

Přísp ěvek k poznání kuklic (Diptera, Tachinidae) Ž ďárských vrch ů

MÜCKSTEIN P. Správa CHKO Ž ďárské vrchy, Ž ďár nad Sázavou

Čele ď kuklicovití (Tachinidae) pat ří mezi moderní skupiny brachycerních dvouk řídlých. Tato na druhy velmi bohatá čele ď je zárove ň jednou z taxonomicky nejobtížn ějších. Larvy všech dosud známých druh ů kuklic jsou parazitoidi členovc ů (Arthropoda), nej čast ěji hmyzu (Insecta). P řevážnou v ětšinu hostitel ů kuklic p ředstavují housenky motýl ů. V letech 2001 až 2004 probíhal intenzivní výzkum čeledi Tachinidae na p ěti lokalitách v chrán ěné krajinné oblasti Ž ďárské vrchy. Jednotlivé studované lokality byly vybrány tak, aby se pokud možno od sebe odlišovaly charakterem biotopu. Byly zde zastoupeny zrašelin ělé mezotrofní až slatinné louky p řecházející v mok řadní ost řicová spole čenstva; komplex spole čenstev vlhkých až zrašelinělých luk; stanovišt ě s výskytem subxerofilní vegetace na výslunných svazích; lesní komplexy se zachovalou p ůvodní d řevinnou skladbou (v četn ě pasek) a jižn ě exponované meze s ruderální vegetací. Metodou smýkání vegetace, pomocí Malaiseho pastí a žlutých misek byla na studovaných lokalitách zjiš ťována doba výskytu imag, druhové složení a základní ekologické atributy spole čenstev kuklic. Celkem bylo získáno 6 834 imag pat řících k 93 druh ům. Při srovnání druhových spekter a dominancí druh ů zjišt ěných na vybraných lokalitách Žďárských vrch ů, jsou patrné rozdíly mezi teplejšími stanovišti se subxerofilní vegetací, vlhkými kv ětnatými loukami a lesními biotopy. Hodnoty Shannon-Wienerova indexu diverzity se pohybovaly od 5,13 (mok řadní spole čenstva) do 6,15 (stanovišt ě s subxerofilní vegetací). Ekvitabilita jednotlivých lokalit byla v rozmezí 0,88 až 0,92. Nejvyšší druhová diverzita kuklic byla zjišt ěna na lokalit ě Ští ří d ůl, která je charakteristická výskytem subxerofilní vegetace na výslunných svazích. Na lesních stanovištích byla nejvyšší druhová diverzita (H´= 5,67) zaznamenána na lokalit ě Žákova hora, p ředstavující segment p řirozených pralesovitých lesních spole čenstev vyšších poloh Ž ďárských vrch ů. Po provedení shlukové analýzy byly lokality rozd ěleny do dvou hlavních skupin. První skupinu p ředstavují stanovišt ě, která jsou zachovalá a p řírod ě velmi blízká (mok řadní spole čenstva a fragmenty p ůvodního lesa). Druhá skupina obsahuje lokality s teplomiln ější vegetací, vlhké rašelinné louky a jižn ě exponované ruderály. Ze získaného materiálu je patrné, že ve Ž ďárských vrších dochází k setkávání jak teplomiln ějších druh ů kuklic (nap ř. Gonia vacua , Phasia aurigera ), tak i druh ů vysloven ě horských a chladnomilných ( Meigenia grandigena ). Vysoká druhová diverzita na teplejších lokalitách souvisí z řejm ě s vyšší potravní nabídkou imag (množství kvetoucích rostlin), ale také s výskytem v ětšího množství potencionálních hostitel ů.

107 Entomologie

Molekulárno-genetická analýza tribu Winthemiini (Diptera, Tachinidae): predbežné výsledky 1 1 1,2 1 1 MURÁRIKOVÁ N. , TÓTHOVÁ A. , BRYJA J. , MICHALKOVÁ V. & VAŇHARA J. 1Ústav botaniky a zoologie, PřF MU, Brno; 2Odd ělení popula ční biologie, ÚBO AV ČR, Studenec

Tribus Winthemiini patrí do čeľade Tachinidae (Diptera), ktorá je taxonomicky ve ľmi komplikovaná. V tribe existujú problémy, ako je nedoriešená validita niektorých druhov, alebo nemožnos ť odlíši ť na základe morfologických znakov navzájom od seba niektoré samice, a pod. Taktiež ur čovacie znaky niektorých samcov môžu by ť sporné. V Európe do tohto tribu patrí 18 druhov zo 4 rodov (Tschorsnig et al. 2004), v Českej republike a na Slovensku sa vyskytuje 13 druhov: Nemorilla floralis (Fallén, 1810), N. maculosa (Meigen, 1824), Rhaphiochaeta breviseta (Zetterstedt, 1838), Smidtia amoena (Meigen, 1824), S. conspersa (Meigen, 1824), Winthemia bohemani (Zetterstedt, 1844), W. cruentata (Rondani, 1859), W. erythrura (Meigen, 1838), W. jacentkovskyi Mesnil, 1949, W. quadripustulata (Fabricius, 1794), W. speciosa (Egger, 1861), W. variegata (Meigen, 1824) a W. venusta (Meigen, 1824) (Va ňhara et al. 2004). Validita druhu W. erythrura je otázna a pod ľa niektorých autorov môže by ť dokonca len formou druhu W. quadripustulata (Tschorsnig & Herting 1994). Doposia ľ boli analyzované molekulárnymi metódami (postup viz Tóthová et al. 2006) vz ťahy medzi modelovými druhmi 2 rodov, z rodu Winthemia 3 druhy: W. erythrura , W. quadripustulata , W. variegata a z rodu Smidtia len S. amoena ). Za genetický marker bol zvolený gén 16S rDNA. Bol zostrojený predbežný fylogenetický strom analyzovaných druhov. Ukazuje sa, že W. erythrura je druhom stojacim v blízkosti druhu W. quadripustulata . Percentuálny rozdiel medzi oboma týmito blízkymi druhmi v analýze bol hoci len 2,8 %, u hmyzu však takéto rozdiely medzi druhmi sú bežné (vo vzdialenejších dvojiciach W. quadripustulata -W. variegata je to 3,2 %, W. erythrura - W. variegata 4,2 %). Druh W. variegata stojí pri oboch týchto druhoch v spolo čnej skupine rodu Winthemia a druh S. amoena , ako zástupca iného rodu, stojí ved ľa skupiny druhov z rodu Winthemia . Tieto predbežné výsledky dokladajú možnos ť podpori ť, popr. upravi ť taxonómiu uvedeného tribu a oprávnenos ť snahy riešit ďalšie taxonomické problémy v tomto tribe molekulárnymi metódami, hoci bude nutné analyzova ť aj vnútrodruhovú variabilitu a ostatné druhy tohto tribu.

Literatúra: Tóthová A., Bryja J., Bejdák P. & Va ňhara J., 2006: Molecular markers used in phylogenetic studies of Diptera with a methodological overview. In.: Dipterologica Bohemoslovaca. Vol. 13. Acta Univ. Carol., Biol. (In press). Tschorsnig H.P. & Herting B., 1994: Die Raupenfliegen (Diptera: Tachinidae) Mitteleuropas: Bestimmungstabellen und Angaben zur Verbreitung und Ökologie der einzelnen Arten. Stutt. Beitr. Naturk. (A), No. 506: 1-170. Tschorsnig H.-P., Richter V. A., Cerretti P., Zeegers, T., Bergström C., Va ňhara J., Van de Weyer G., Bystrowski C., Raper C., Ziegler J. & Hubenov Z. 2004. Tachinidae. - In Fauna Europaea Service, version 1.1, http://www.faunaeur.org. Va ňhara J., Tschorsnig H.-P. &

108 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006

Barták M., 2004: New records of Tachinidae (Diptera) from the Czech Republic and Slovakia, with revised check-list. Studia dipterologica, 10 (2003): 679-701.

Výskum bol podporený výskumným zámerom MSM 0021622416 a grantom GA ČR 524/05/H536.

Vplyv okrajového efektu na letovú aktivitu arthropodocenóz v trs ťových porastoch

PETERKOVÁ V. Katedra biológie, PdF TU, Trnava

V roku 2004 sme po čas neskorého serotinálu (15.7. – 2.9.) na dvoch rozdielnych stanovištiach rybníka v Pustých Úľanoch sledovali zmeny po četnosti arthropodocenóz. Jedno stanovište tvoril vonkajší okraj rybníka a druhé vnútorný okraj rybníka. Prevládajúcim porastom na oboch stanovištiach bola trs ť oby čajná ( Phragmites austalis ). Na zber zoologického materiálu sme použili Malaiseho pascu. Výber sme vykonávali v pentádach (v 5-dňových intervaloch). Spolu sme získali 10 študijných vzoriek z každého stanoviš ťa. Sledovali sme zmeny po četnosti dominantných skupín v závislosti od umiestnenia pasce (vonkajší a vnútorný okraj porastu). Po čas sledovaného obdobia sme celkovo získali 47 112 jedincov. Z toho 25 514 z pasce umiestnenej na vonkajšom okraji rybníka a 21 598 z pasce umiestnenej na vnútornom okraji. Jedince sme roztriedili do jednotlivých radov hmyzu a pavúkovcov. Eudominantnými na oboch stanovištiach boli Diptera, dominantnými boli Lepidoptera. Coleoptera dosiahli na vonkajšom okraji eudominantný výskyt a na vnútornom subdominantný. Subdominantný výskyt na oboch stanovištiach dosiahli Plecoptera. Ostatné skupiny dosiahli recedentný, príp. subrecedentný výskyt. Letová aktivita sa po čas sledovaného obdobia sa pohybovala od 0,04 jedinca chyteného za de ň (Homoptera) po 357,46 odchytených jedincov za de ň (Diptera). Po štatistickom vyhodnotení zmien po četnosti pod ľa umiestnenia pasce sme zistili, že rozdiely celkovej po četnosti na porovnávaných stanovištiach sú na hranici preukaznosti rozdielov (P = 0,074). Vysoko preukazný rozdiel medzi Coleoptera (P = 0,005) nám potvrdzuje hypotézu, že terestrické skupiny budú ma ť na vonkajšom okraji vyššiu po četnos ť ako na vnútornom. V rade Diptera sme nezistili preukazný rozdiel, čo môže by ť spôsobené ve ľkou diverzitou druhov tejto skupiny naskúmanom území. Štatisticky vysoko preukazný rozdiel u Lepidoptera (P = 0,005) bol spôsobený výskytom ako terestrických druhov, ako aj druhov s vývinom viazaným na vodné prostredie na vonkajšom okraji a takmer absolútnym výskytom druhov s vývinomvo vode na vnútornom okraji. Preukazný rozdiel sme nezistili u Plecoptera, pravdepodobne v dôsledku jej nízkej po četnosti.

Táto štúdia bola podporená projektom VEGA 01/0111/03.

109 Entomologie

Jak hroba řík k myšce p řišel? 1 2 PODSKALSKÁ H. & HOSKOVEC M. 1Katedra ekologie a životního prost ředí, FLE ČZU, Praha; 2Ústav organické chemie a biochemie, AV ČR, Praha

V tomto projektu se zabývám hroba říky (Silphidae: rod Nicrophorus ), kte ří jsou lákáni t ěly čerstv ě uhynulých obratlovc ů, ostatní mrchožrouti jsou p řitahováni mršinami výrazn ě staršími. Není zcela jasné, které dominantní frakce pach ů p řesn ě vedou jednotlivé druhy mrchožroutovitých k preferenci r ůzn ě staré mršiny. Pomocí dvourozm ěrné plynové chromatografie s hmotov ě-spektrometrickou detekcí (2D-GC/MS-TOF na systému LECO Pegasus IVD) byly identifikovány následující t ěkavé organické látky z mršin (myš domácí - laboratorní chov a hraboš mok řadní): methanthiol, dimethylsulfid, dimethyldisulfid, methylthiolacetát a dimethyltrisulfid. Každá skupina menších obratlovc ů má jiný metabolismus a proto i pachy, které uvol ňuje po své smrti mohou být odlišné. V ětšina myší jsou všežravci a hraboši jsou p řevážn ě býložravci. Zjistila jsem, že z mrtvého hraboše (odchyceného v terénu) se uvol ňují látky již po 2 hodinách úmrtí, naopak z laboratorní myši až po 4 hodinách. Domnívám se, že by to mohlo být zp ůsobeno druhem stravy a zažívacím traktem hraboše, který zaujímá více než 1/3 celého těla hraboše, narozdíl od myši. V dalších etapách výzkumu se budu zabývat behaviorálními pokusy v olfaktometru a letovém tunelu. Jednotlivé zjišt ěné t ěkavé látky budou testovány na jejich biologickou aktivitu pomocí plynové chromatografie s elektrofyziologickou detekcí (GC- EAD). Zde bude jako detektor použito živé tykadlo testovaného brouka. Cílem tohoto výzkumu je objasn ění chemickoekologických princip ů detekce mrtvých zví řat hroba říky a pop řípad ě získat synteticky p řipravenou sm ěs atraktant ů vhodnou pro biomonitoring vybraných druh ů nekrofágních brouk ů.

Potrava, polyandria a kanibalizmus u modliviek Mantis religiosa 1,2 PROKOP P. 1Katedra biológie PdF TU, Trnava; 2Ústav zoológie SAV, Bratislava

Približne 30 % samcov modlivky zelenej ( Mantis religiosa ) padne za obe ť kanibalským sami čkám pred, po čas alebo tesne po kopulácii. Faktory ovplyv ňujúce kanibalské správanie samíc sú predmetom intenzívneho výskumu a zárove ň jednou z nevyriešených otázok evolu čnej biológie. V prezentovanom výskume som v laboratórnych podmienkach manipuloval predvídate ľnos ť potravy a „reproduk čný status“ samíc, dvoch faktorov, ktoré by mohli

110 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006 kanibalizmus ovplyv ňova ť. Predpokladal som, že (H1) samice z prostredia s nepredvídate ľnou potravou budú kanibalskejšie ako samice z predvídate ľného prostredia a (H2) oplodnené samice budú kanibalskejšie ako neoplodnené, pretože v ďalšej kopulácii môžu z hľadiska samíc prevažova ť nevýhody nad výhodami. Nepotvrdila sa ani jedna z uvedených hypotéz; zaujímavé však je, že skôr vyvinuté samice na za čiatku sezóny boli signifikantne kanibalskejšie ako neskôr vyvinuté jedince. Kanibalizmus súvisel štatisticky významne s kondíciou samíc – ľahšie a vä čšie samice napádali samcov častejšie ako menšie a ťažšie. Samce sa navyše približovali k samiciam na konci sezóny signifikantne rýchlejšie ako na za čiatku, čo zrejme súvisí s menším rizikom kanibalizmu na konci sezóny. Z výsledkov vyplýva, že samice si kanibalizmom zvyšujú kondíciu, ale zárove ň kalkulujú aj s pravdepodobnos ťou stretnutia sexuálneho partnera. Na konci sezóny, ke ď je pravdepodobnos ť úspešného párenia nižšia, sú menej kanibalské, ako na za čiatku, ke ď je samcov v populácii dostatok.

Dopad insekticidních p řípravk ů Integro a Trichoplus na populace mšic a afidofág ů v porostu kuku řice

PSOTA V. Agronomická fakulta MZLU, Brno

V posledních letech se mezi významné šk ůdce kuku řice v České republice za řadil motýl zavíje č kuku řičný ( Ostrinia nubilalis , Hübner 1796). Proti jeho housenkám je registrována řada chemických insekticid ů, ale také dva p řípravky na bázi dravé vosi čky rodu Trichogramma . V pr ůběhu července až zá ří roku 2005 byl sledován vliv insekticidu Integro s účinnou látkou methoxyfenozid a p řípravku Trichoplus využívající dravé vosi čky Trichograma evansecens a T. pintoi na populace mšic a afidofág ů v porostech kuku řice. V kuku řičném poli firmy Bonagro Blažovice a. s., byly vybrány dv ě pokusné plochy, jedna ošet řená Integrem a druhá Trichoplusem. Mezi nimi byl neošet řený pás. Kvantitativní hodnocení populací bylo provedeno sedmkrát v rozmezí 9 – 13 dn ů, u každé varianty vždy sto rostlin. Ru ční aplikace Trichoplusu byla provedena 22. a 29. června a p řípravek Integro byl aplikován 14. července. V porostech se vyskytovali následující p řirození afidofágové: mšicoma ři rodu Aphidius a Praon (Hymenoptera, Aphidiidae), dravé pest řenky (Diptera, Syrphidae), sluné čka (Coleoptera, Coccinellidae), hlad ěnky (Heteroptera, Anthocoridae), zlatoo čka obecná (Neuroptera, Chrysopidae) a pavouci (Araneida). Z celkového podíl ů afidofágních sluné ček tvo řilo 66,5 % sluné čko sedmite čné ( Coccinella septempnuctata ), 32 % sluné čeko čtrnáctite čné ( Propylea quatuordecimpunctata ) a 1,5 % sluné čko dvoute čné ( Adalia bipunctata ). Mezi sledovanými variantami nebyl zjišt ěn výrazn ější rozdíl ve výskytu afidofág ů a mšic. Pouze po post řiku p řípravkem Integro (14.7.) došlo k následující výrazn ější zm ěně ve výskytu

111 Entomologie sledovaných afidofág ů. V porostu došlo ke snížení výskytu kukel pest řenek o 41 %, ve variant ě Trichoplus byl pokles pouze 13 %. Larvy sluné ček se v Integru po post řiku nevyskytovaly vůbec, v Trichoplusu jich bylo 0,12 na rostlinu. Po čet imag sluné ček vzrostl z 0,03 na 0,1 na rostlinu, ale v Trichoplusu byl ale nár ůst výrazn ě vyšší z 0,01 na 0,53. Množství kukel sluné ček se snížilo z 0,32 na 0,02 na rostlinu, ale ve variant ě Trichoplus došlo k nár ůstu z 0,04 na 0,54. Tyto rozdíly byly pravd ěpodobn ě zp ůsobeny aplikací p řípravku Integro. V dalších termínech sledování došlo k postupnému snižování rozdílu v množství sledovaných afidofág ů mezi ob ěmi variantami.

St řevlíkovití brouci v souborech lesních typ ů ve východním Krušnoho ří 1 2 2 PURCHART L. , KULA E. & BUCHTA I. 1Ústav ekologie lesa, MZLU, Brno; 2Ústav ochrany lesa a myslivosti, MZLU, Brno

Modelové skupiny živo čich ů, mezi n ěž pat ří i st řevlíkovití (Coleoptera, Carabidae), jsou využívány k hodnocení stavu konkrétních stanoviš ť. K dopln ění charakteristik jednotek typologického systému - soubor ů lesních typ ů, edafických kategorií, lesních vegeta čních stup ňů - není doposud živo čišná složka adekvátn ě využívána. Kvalitativní a kvantitativní stav populace modelových skupin by však mohl p řisp ět k hodnocení stavu vývoje lesních geobiocenóz. St řevlíkovití se řadí mezi nejpo četn ěji zastoupené čeledi brouk ů s kosmopolitním rozší řením. Jejich bioindika ční význam je odvozen z jejich závislosti na specifických podmínkách stanovišt ě (vlhkost, teplota, pH p ůdy, nadm. výška, apod.). V letech 2003-2005 byl v 18 porostech b řízy ( Betula pendula Roth) ve východním Krušnoho ří provád ěn faunistický pr ůzkum st řevlíkovitých. Po revizi stanovištních podmínek provedené specialistou ÚHÚL byly sledované porosty 4.-7. lvs za řazeny do 10 SLT (4K, 4S, 5K, 5N, 5O, 5S, 6K, 6S, 7P, 7R). St řevlíkovití byli získáváni v jarním, letním, pozdn ě letním a podzimním aspektu po 6 týdenní expozi ční dob ě odchytu metodou formalínových zemních pastí umíst ěných liniov ě v porostech (5 ks s 10 m odstupy). Cílem projektu bylo zjistit zda mohou být st řevlíkovití obecn ě, p řípadn ě n ěkteré druhy této čeledi, skute čně využiti ke zp řesn ění charakteristik SLT.

Projekt byl podpo řen z grantu GA ČR 526/03/H036, NAZV 1G46002 a VZ MSM 6215648902.

112 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006

Dopady vápn ění na faunu st řevlíkovitých v porostech b řízy v Krušných horách 1 2 1 PURCHART L. , KULA E. & MATOUŠEK D. 1Ústav ekologie lesa, MZLU, Brno; 2Ústav ochrany lesa a myslivosti, MZLU, Brno

Bioindikace prost řednictvím voln ě žijících živo čich ů se stává alternativou technického přístupu, který využívá fyzikáln ě chemických metod ke kvantitativnímu stanovení zne čišt ění a který nem ůže pln ě zhodnotit kvalitativní stav a reakci sledované biocenózy. To vyžaduje stanovení vhodných, dostate čně citlivých a dostupných ukazatel ů pro hodnocení, v kontextu s postavením živo čišné skupiny v ekosystému, jejím místem v potravním řet ězci a citlivostí ke škodlivinám. Na základ ě reakce živo čišné skupiny na nep říznivé faktory (imise, hnojení, meliorace atd.) a m ěnícího se chování, diverzity, abundance aj. se hodnotí vývoj a stav prost ředí na r ůzných úrovních. St řevlíkovití (Coleoptera, Carabidae) byli uplatn ění jako indikáto ři zne čišt ění prost ředí imisemi, k indikaci urbanistického tlaku a narušení krajiny, protože jsou citliví na nejr ůzn ější toxické látky, na zm ěnu pH, teploty, sv ětla, vlhkosti. Zm ěny v životních podmínkách mohou mít zásadní efekt na biocenózu st řevlíkovitých. P ůdní prost ředí m ůže významným zp ůsobem ovlivnit rozší ření st řevlík ů v krajin ě. V letech 2003-2005 byl v porostech b řízy ve východním Krušnoho ří sledován dopad vápn ění na epigeickou a p ůdní faunu. St řevlíkovití pat ří mezi základní monitorovací skupiny bezobratlých. Šet ření se uskute čnilo na 12 výzkumných plochách diferencovaných dávkou dolomitického vápence (3x K-kontrolní, 3x 1,5t/ha, 3x 3t/ha, 3x 6t/ha), který byl aplikován v prvním roce šet ření (VIII/2003). Volba porost ů b řízy (8 ploch) ve st řední poloze (700 m n. m.) byla motivována relativn ě bohatou faunou v druhovém i po četním zastoupení, které vytvá ří p ředpoklady k hodnocení odezvy na uskute čněné vápn ění. Sou časn ě se jedná o území, které reprezentuje spodní hranici území ur čeného ve východním Krušnoho ří k vápn ění. Porosty (4 plochy) paraleln ě zvolené v poloze 900 m n.m. jsou dopl ňkové a jejich faunistická bohatost je nižší. Tyto náhorní polohy představují rozhodující část ur čenou k vápn ění. Základní otázkou a cílem projektu bylo stanovit vliv diferencované dávky dolomitického vápence na epigeickou a p ůdní faunu a její zm ěny v pr ůběhu 1-3 let po zásahu.

Projekt byl podpo řen z grantu GS L ČR s.p., GA ČR 526/03/H036 a VZ MSM 6215648902.

113 Entomologie

Studium fauny saproxylických brouk ů pomocí nárazových pastí - probíhající výzkum na území BR Dolní Morava

SCHLAGHAMERSKÝ J. Ústav botaniky a zoologie, P řF MU, Brno

Různé typy letových nárazových či záchytných pastí (flight interception traps) jsou ve sv ětě užívány již n ěkolik desetiletí pro odchyt brouk ů, p řípadn ě dalšího létajícího hmyzu a „vzdušného plankton“. Zatímco p ři studiu coleopterocenóz jsou v Evrop ě již po řadu let užívány klasické oknové pasti a z nich odvozené typy, v České republice tyto typy pastí užívány prakticky nebyly. P ři studiu saproxylických spole čenstev brouk ů se stal v minulých letech ur čitým standardem odchyt pomocí k řížových nárazových pastí. V ČR byly za tímto ú čelem použity patrn ě poprvé klasické oknové pasti v letech 1997 a 1998 a to autorem v lužních lesích na jižní Morav ě. V letech 2002 a 2003 pak byly testovány k řížové nárazové pasti a to p ři odchytu brouk ů v kmenovém a korunovém pat ře lužního lesa. Od r. 2003 používá autor se svými studenty sady deseti t ěchto pastí standardizovaného typu p ří studiu saproxylických spole čenstev brouk ů ve starých porostech s dominantním postavením dubu na území BR Dolní Morava. Pasti jsou p řitom umís ťovány ve výšce cca 1,5 m nad zemí podél transektu porostem. Na základ ě výjimky ud ělené MŽP ČR je tento výzkum od r. 2004 provád ěn také v národních přírodních rezervacích. Zvolená metodika byla zpracována pro AOPK jako vhodná metodika pro monitoring saproxylické fauny brouk ů (odevzdáno ke konci r. 2004). P řísp ěvek má za cíl obeznámit odbornou ve řejnost stru čně s touto metodikou i s probíhajícím výzkumným projektem.

Spolo čenstvá kutavkovitých (Hymenoptera, Sphecidae) NPR Devínska Kobyla 1 2 SCHLARMANNOVÁ J. & LUKÁŠ J. 1Katedra zoológie a antropológie, Fakulta prírodných vied, Univerzita Konštantína Filozofa, Nitra; 2Katedra ekológie, PriF UK, Bratislava

Blanokrídlovce patria po čtom druhov k najvä čším radom hmyzu. Pre človeka majú význam fytofágne druhy, ktoré sú častokrát významnými škodcami v lesoch, ale i na po ľnohospodárskych plodinách. Medzi užito čné zara ďujeme entomofágne druhy, ktoré ni čia rôznych škodcov a predovšetkým ope ľova čov kultúrnych a divorastúcich rastlín. Po četnú a spôsobom života zaujímavú skupinu hmyzu z podradu štíhlopásych žihadlovitých blanokrídlovcov predstavujú kutavkovité. Ich fauna na území Národnej prírodnej rezervácii Devínska Kobyla bola pomerne málo preskúmaná.

114 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006

Predmetom nášho výskumu, ktorého čas ť výsledkov predkladáme bolo zisti ť kvalitatívne a kvantitatívne zastúpenie kutavkovitých na lokalite NPR Devínska Kobyla. Materiál sme zbierali metódou individuálneho zberu z rozkvitnutej vegetácie pomocou entomologickej sie ťky na troch biotopoch – step, lesostep, les – lokality NPR Devínska Kobyla. Po čas vegeta čnej sezóny sme na území NPR Devínska Kobyla zaznamenali celkovo 363 jedincov kutavkovitých patriacich k 110 druhom a 7 pod čeľadiam (Sphecinae, Pemphredoninae, Astatinae, Larrinae, Crabroninae, Nyssoninae a Philanthinae). Z hľadiska druhovej diverzity sa ukázal ako najcennejší lesostepný biotop, kde index druhovej diverzity (Shannon – Wienerov index) dosiahol hodnotu – 4, 084. Z hľadiska faunistickej podobnosti (Morisitov index) sa ako najpodobnejšie javili spolo čenstvá kutavkovitých biotopov lesostepi a lesa, kde index podobnosti dosiahol hodnotu 0,723.

Fauna Faerských ostrov ů v Atlantském oceánu

SKUHRAVÁ M. & SKUHRAVÝ V. Bítovská 1227, CZ 140 00 Praha 4

Faerské ostrovy, skupina 18 ostrov ů sope čného p ůvodu ležící mezi Islandem a Shetlandam v Atlantském oceánu, jež zaujímají celkovou rozlohu 1399 km 2, nejsou častým objektem přírodov ědeckého výzkumu. Reliéf krajiny tvo ří tém ěř vodorovn ě uložené výlevy čedi čů a tuf ů přemodelované pleistocenním zaledn ěním. Ostrovy jsou porostlé nízkorostlými travinami a nevyskytují se tu p ůvodní ke ře a d řeviny. Ovce, které jsou tu po staletí chovány, zcela spásají traviny i byliny. V blízkosti lidských sídel rostou introdukované d řeviny, byliny a okrasné rostliny. Faunu Faerských ostrov ů, která je známá, tvo ří hlavn ě bezobratlí živo čichové a obratlovci (hlavn ě ryby) žijící v mo ři. Nejbohatší je fauna pták ů zahrnující 227 druh ů, z nichž v ětšina jsou migranti zastavující se zde na tahu. Na ostrovech se nevyskytují p ůvodní druhy savc ů, pouze krysy, myši a zajíc ( Lepus timidus ), kte ří byli na Faerské ostrovy introdukováni. Málo údaj ů z Faerských ostrov ů se týká zástupc ů hmyzu. V literatu ře nebyl zjištěn žádný údaj o výskytu hálek na rostlinách v této oblasti. V srpnu 2005 jsme uskute čnili sedmidenní výzkum výskytu bejlomorek a jejich hálek na ostrov ě Streymoy, a to jednak obvyklou metodou vyhledávání hálek na hostitelských rostlinách, jednak expozicí misek s vodou k odchytu létajícího hmyzu. Celkem bylo uloveno do misek za období 5 dn ů pouze 35 jedinc ů hmyzu, z toho jen 3 jedinci čeledi Cecidomyiidae. To je velmi malý úlovek, sv ědčící o nízké populaci létajícího hmyzu na Faerských ostrovech v tomto ročním období.

115 Entomologie

V pr ůběhu exkurzí bylo zjišt ěny hálky dvou druh ů vlnovník ů (Eriophyidae, Acarina), a to Aceria pseudoplatani (Corti) na listech Acer pseudoplatanus L. (Aceraceae) a Aculus anthobius (Nalepa) na stoncích Galium anisophyllum Vill. (Rubiaceae); a hálky dvou druh ů bejlomorek (Cecidomyiidae, Diptera), a to Dasineura sp. na kv ětních pupenech je řábu ( Sorbus aria ) and Oligotrophus juniperinus na jalovci ( Juniperus communis ). Krom ě toho byly zjišt ěny larvy dalších t ří druh ů bejlomorek p ři rozboru vzorků rostlin, odebraných na r ůzných lokalitách, a to Clinodiplosis cilicrus , Feltiella acarisuga a Mycodiplosis melampsorae . Na Faerských ostrovech byly zjišt ěny i t ři hálky p ůsobené houbami (Fungi, Uredinales), a to druhem Cronartium ribicola na listech Ribes rubrum L.(Grossulariaceae), Melampsora caprearum na listech Salix phylicifolia L. (Salicaceae) a Puccinia violae na listech Viola sp. (Violaceae). Záv ěrem lze konstatovat, že fauna hálkotvorných organism ů je na Faerských ostrovech velmi chudá. Souvisí to s pom ěrn ě chudou florou Faerských ostrov ů a p ředevším s primární absencí d řevin v této oblasti. D řeviny jsou významnými hostitelskými rostlinami hálkotvorných organism ů. Negativní vliv na výskyt hálkotvorných organism ů mají i ovce, které spásají traviny a byliny, potenciální hostitelské rostliny hálkotvorného hmyzu.

Zvláštní chování larev nosatce Hypera postica (Coleoptera: Curculionidae)

SKUHROVEC J. Katedra zoologie, P řF UK, Praha

Při chovu larev nosatce Hypera postica (Gyllenhal, 1813) byly pozorovány dva typy neobvyklého chování: wandering (hledací fáze larvy) a vnitrodruhové agresivní chování. Wandering byl pozorován u všech instar ů zkoumaného druhu. Hlavním motivem u instar ů: L1, L2, L3 a L4 (v první p ůlce vývoje) je hledání potravy. Wandering starších t ří instar ů lze pozorovat pouze pokud larvy nemají již ve své blízkosti dostatek potravy. Nejmladší instary (L1) mají jiný cíl. Musí najít místo s dostatkem potravy pro celý vývoj larvy. Samice druhu H. postica klade vají čka ve sn ůšce 3-30 kus ů, čerstv ě vylíhlé larvy musí prozkoumat okolí a najít místo, aby si p říliš nekonkurovaly. Tato strategie L1 je známa již i u jiných larev brouk ů (A. Hon ěk, pers. comm.). Jiný motiv wanderingu byl pozorován u starších jedinc ů L4 (druhá polovina vývoje instaru), kte ří hledají klidné bezpe čné místo pro vytvo ření kokonu a zakuklení. Vnitrodruhové agresivní chování larev nosatc ů nebylo dosud známo. Larvy H. postica žijí na živné rostlin ě (nap ř. Medicago sativa L.) hromadn ě. Larva, která nemá dostatek potravy, může za čít vyhledávat p říhodn ější místo pro vývoj. P ři tomto hledání m ůže potkat jinou larvu téhož druhu. V tomto p řípad ě kontakt t ěchto larev znamená souboj, p ři kterém mohou larvy zahynout. K útok ům dochází pouze tehdy, když má larva nedostatek potravy. V přírod ě k

116 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006

útok ům nedochází, protože na poli vojt ěšky je potravy pro larvy zpravidla až nadbytek, anebo je populace larev snížena parazitickou houbou, Zoopthora phytonomi (Arthur), nebo lum číky, nap ř. Bathyplectes anurus (Thomson) (Kuhar et al., 1999). Díky životní strategii larev nosatce H. postica nebylo vnitrodruhové agresivní chování larev dosud pozorováno. V p řírod ě k tomuto jevu nedochází ze z řejmých d ůvod ů: úkol prvního instaru je jasný, najít místo s dostatkem potravy pro celý vývoj larvy. V p řípad ě výrazného zvýšení množství jedinc ů v populaci se více projeví negativní p ůsobení parazit ů a parazitoid ů.

Literatura : Kuhar T. P., Youngman R. R. & Laub C. A. 1999: Alfalfa Weevil (Coleoptera: Curuculionidae) Pest Status and Incidence of Bathyplectes spp. (Hymenoptera: Ichneumonidae) and Zoophthora phytonomi (Zygomycetes: Entomophthorales) in Virginia. Journal of Economic Entomology 92: 1184-1189.

Výzkum byl podporován grantem GAUK 228/2004/B-BIO.

Recentní rozší ření a ochrana denních motýl ů na Valašsku

SPITZER L. Muzeum regionu Valašsko ve Vsetín ě, Valašské Mezi říčí

Poslední komplexn ější výzkumy týkající se rozší ření denních motýl ů na území bývalého okresu Vsetín probíhalo na za čátku 70. let. Od té doby byly publikovány jen díl čí zprávy či výsledky cíleného monitoringu n ěkolika málo lokalit (nap ř. Huslenky – Losový či Vsetín – PP Vršky Díly). V letech 2004-2005 byl proto proveden nový pr ůzkum sou časného stavu spole čenstva denních motýl ů. Celkem bylo navšt ěvováno 34 vybraných lokalit. Sou čet zaznamenaných druh ů byl na lokalit ě provád ěn minimáln ě t řikrát v roce (na za čátku sezóny, v pr ůběhu m ěsíce července a na konci srpna). Monitoring byl proveden dle Beneše a kol., 2002. Z každé navštívené lokality byli odebráni dokladoví jedinci b ěžných druh ů. V případ ě, že se na lokalit ě vyskytovala silná populace vzácných druh ů (nap ř. Maculinea arion , Argynnis niobe , Hesperia comma , Parnassius mnemosyne a jiných) byli chyceni a vypreparováni jednotliví, vysoce olétaní samci. Všichni usmrcení jedinci jsou deponováni ve sbírkách Muzea regionu Valašsko ve Vsetín ě. Celkem bylo zaznamenáno 75 druh ů denních motýl ů, což je 44 % všech zjišt ěných druh ů na území ČR (v četn ě již vyhynulých). Zaznamenáno bylo 15 druh ů ohrožených, 2 druhy kriticky ohrožené a jeden druh vymírající (podle Beneše a kol., 2002). Hojn ější a v případ ě dostatku vhodných pastvin i plošný výskyt byl zaznamenán u druh ů extenzivních pastvin: Hesperia comma , Argynnis niobe , Maculinea arion , Melitaea cinxia , Satyrium acaciae . V sou časné dob ě je zajišt ěno tradi ční obhospoda řování zjišt ěných lokalit s dosud hojným výskytem modráska černoskvrnného ( Maculinea arion ) a perle ťovce maceškového ( Argynnis niobe ). Tyto druhy jsou ve svém výskytu často doprovázeny i saran čí vrzavou ( Psophus stridulus ).

117 Entomologie

Druhy vázané na sv ětliny, lesní lemy a sv ětlé lesy v ůbec se vyskytují v menších populacích, ale stabiln ě v pr ůběhu dvou let ov ěř ovaných. Jedná se p ředevším o druhy: Erebia aethiops , Parnassius mnemosyne , Boloria euphrosyne , Argynnis addipe , Lasiommata maera . V ětšina zjišt ěných druh ů má své t ěžišt ě výskytu ve vyšších polohách Vsetínských vrch ů a h řebene Javrník ů. Jediná lokalita jason ě dymnivkového je dlouhodob ě ve stadiu vymírání a je pravd ěpodobn ě pravideln ě posilována zalétnutými jedinci ze Slovenska. Perleťovec prost řední (Argynnis addipe ) se v sou časné dob ě dokonce ší ří a v dob ě letu je to nejhojn ější perle ťovec. V nejvyšších polohách je b ěžný druh Erebia ligea . Znovu byl zjišt ěn ostruhá ček jilmový (Satyrium w-album ). Plošný je výskyt obou druh ů batolce a b ělopáska topolového ( Limenitis populi ). Ojedin ěle byl zjišt ěn b ělopásek dvou řadý ( Limenitis camilla ). Druhy vázané na zar ůstající a mok řadní stanovišt ě prožívají v sou časné dob ě spolu s opoušt ěním mnoha d řív ějších pastvin popula ční rozmach. Velmi po četné populace byly zjišt ěny u následujících druh ů: Lycaena hippothoe a Melitaea athalia . Ojedin ěle byly zjišt ěny i další dva druhy rodu Maculinea – Maculinea teleius a Maculinea nausithous , řídce pak ohnivá ček modrolesklý ( Lyceana alciphron ). Na území Valašska byly zjišt ěny i druhy nové, expandující zde z jižn ějších částí Moravy: t ři nálezy Lycaena dispar , dva nálezy Aricia eumedon , dva nálezy Brintesia circe . Rozvoj maloplošného hospoda ření v lesích a zvýšení turistického ruchu v zimních m ěsících (zvýšená pé če o lyža řské b ěžecké dráhy a sjezdovky) umož ňuje p řežití druh ů sv ětlých les ů. V sou časné dob ě pokra čuje expanze druh ů obývající opušt ěné louky a pastviny. V souvislosti se zm ěnami hospoda ření po roce 1989 dochází také k zp ětné rekolonizaci d říve intenzivních pastvin (p ředevším u druh ů M. arion a A. niobe ). P řed rokem 2004 byly známy pouze dv ě lokality s výskytem M. arion , p řičemž jedna byla hodnocena jako zanikající. Momentálně je potvrzen jeho výskyt na tém ěř deseti pastvinách a pastvinných komplexech. Valašsko je momentáln ě jedinou oblastí v ČR s hojn ějších výskytem modráska černoskvrnného. V sou časné dob ě dochází op ět k opoušt ění tradi čního hospoda ření na mnoha lokalitách jeho výskytu. Tento negativní trend by mohl zap říčinit až vym ření nejen tohoto druhu.

Všenky (Phthiraptera: Amblycera, Ischnocera) exotických pták ů chovaných v České republice

SYCHRA O. Ústav biologie a chorob voln ě žijících zví řat, FVHE VFU, Brno

V letech 2002-3 bylo vyšet řeno 326 exotických pták ů 41 druh ů (30 druh ů papoušk ů a 11 druh ů p ěvc ů). Ptáci pocházeli z chov ů soukromých chovatel ů, zoologických zahrad, obchod ů s exotickými zví řaty a ze záchytných stanic pro zabavené exoty.

118 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006

U papoušk ů byly všenky nalezeny u 4 druh ů, konkrétn ě u andulky vlnkované ( Melopsittacus undulatus ) pé řovky Neopsittaconirmus gracilis , u alexandra malého ( Psittacula krameri ) pé řovky Neopsittaconirmus lybartota a Echinophilopterus chapini , u korely chocholaté (Nymphicus hollandicus ) pé řovky Neopsittaconirmus sp. (jde o nový druh jehož popis se připravuje) a u ary zelenok řídlého ( Ara chloropterus ) luptouši Heteromenopon militaris . Celková prevalence výskytu všenek u papoušk ů byla relativn ě nízká (3 %, n = 265). Z p ěvc ů byli napadeni jedinci 4 druh ů – kanár obecný ( Serinus canaria ) luptouši Menacanthus eurysternus , Myrsidea serini a pé řovkou Brueelia cyclothorax , zeb řička pestrá (Taeniopygia guttata ) a modroušek rudoocasý ( Estrilda caerulescens ) pé řovkou Brueelia sp. (jde o nový druh jehož popis se p řipravuje) a amadina Gouldové ( Erythrura gouldiae ) luptoušem Menacanthus sp. Ve srovnání s papoušky byla celková prevalence výskytu všenek u pěvc ů mnohem vyšší (43 %, n = 61). Výskyt všenek u exot ů dokládá zna čný stupe ň adaptace a velmi silnou vazbu t ěchto ektoparazit ů na své hostitele. Všechny druhy všenek nalezené u papoušk ů pat ří do rod ů specificky vázaných pouze na papoušky. Také pé řovky ze zeb řičky a modrouška jsou nápadn ě podobné druh ům popsaných z ostatních astrildovitých. Je pravd ěpodobné, že nalezené všenky tedy pochází z pták ů odchycených ve volné p řírod ě a jejich populace v sou časné dob ě p řežívají a úsp ěšn ě se rozmnožují spole čně se svými hostiteli v zajetí. Jde o všenky p ůvodní, které jsou popsány pouze z voln ě žijících pták ů (pé řovky E. chapini a N. lybartota z alexandra malého či luptouši H. militaris z ary zelenok řídlého), tak i o druhy nep ůvodní, tzv. p řeb ěhlíky, kte ří v podmínkách chov ů kolonizovali nové hostitele. Zaznamenány byly p řenosy všenek mezi dv ěma druhy chovaných exot ů (pé řovky N. gracilis na andulce p ůvodn ě z agapornise škraboškového ( Agapornis personata )), tak i kolonizace chovaných pták ů všenkami voln ě žijících pták ů (pé řovky Brueelia cyclothorax , parazité vrabc ů ( Passer spp.), na kanárovi; jde o první doklad výskytu pé řovek u kanára).

Population dynamics and secondary production of Brachycentrus montanus (Insecta: Trichoptera) under artificial discharge regimes

SVITOK M. & NOVIKMEC M. Dept. Biology and General Ecology, Faculty of Ecology and Environmental Sciences, Technical University in Zvolen, Banská Štiavnica

Population dynamics of Brachycentrus montanus was studied at three metarhithral sites in the Hu čava stream (Po ľana Mts., Central Slovakia). Population characteristics at site with natural discharge regime (H1) were compared with two nearby sites regulated by operation of small hydropower station. First regulated site (H2) received reduced discharges and had

119 Entomologie significantly lower amount of transported organic matter than site H1. Second regulated site (H3) was affected by hydropeaking and had significantly higher amount of fine benthic organic matter. B. montanus showed relatively synchronous univoltine winter life history with cohort production interval ~ 10 months at all studied sites. Under natural conditions, mean annual density and biomass of this species was 54 ind.m -2 and 43.2 mg DM.m -2, respectively. At regulated sites, density was reduced by 54% (H2) and 19% (H3), respectively. Similar spatial variation was found by biomass. However, the differences in density and biomass were not significant. Annual production of B. montanus was lowest at site H2 (29.5 mg DM.m -2.y -1), intermediate at H3 (105.9 mg DM.m -2.y -1) and highest at H1 (116.2 mg DM.m -2.y -1). The highest production was found during autumn at all sites. Temporal overlap of production between unregulated and regulated sites, using the proportional similarity index, was relatively low (~ 0.4). Annual biomass turnover rate ranged from 2.7 to 3.5 y -1. Studied artificial discharge regimes did not strongly affect population of B. montanus . However, lower production of this species at H2 may be attributable to reduced food base (transported organic matter).

The study was supported by the Scientific Grant Agency VEGA, grants No. 1/0200/03 and 1/1292/04.

Population dynamics and secondary production of Leuctra hippopus (Insecta: Plecoptera) under artificial discharge regimes

SVITOK M. & NOVIKMEC M. Dept. Biology and General Ecology, Faculty of Ecology and Environmental Sciences, Technical University in Zvolen, Banská Štiavnica

Population dynamics of Leuctra hippopus was studied at three metarhithral sites in the Hu čava stream (Po ľana Mts., Central Slovakia). Population characteristics at site with natural discharge regime (H1) were compared with two nearby sites regulated by the operation of small hydropower station. First regulated site (H2) received reduced discharges and had significantly lower amount of transported organic matter than site H1. Second regulated site (H3) was affected by hydropeaking and had significantly higher amount of fine benthic organic matter. L. hippopus showed synchronous univoltine winter life history with cohort production interval ~ 8 months at all studied sites. Under natural conditions, mean annual density and biomass of this species was 103 ind.m -2 and 11.6 mg DM.m -2, respectively. Reduced discharge regime supported somewhat higher density (+33%) and biomass (+30%), however the differences were not significant. At site H3, mean annual density and biomass was non- significantly reduced by 16% and 42%, respectively. Annual production of L. hippopus was

120 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006 lowest at site H3 (29.0 mg DM.m -2.y -1), intermediate at H1 (43.5 mg DM.m -2.y -1) and highest at H2 (73.8 mg DM.m -2.y -1). Temporal pattern of daily production was characterised by main peak during autumn followed by winter decline and second peak of production in early spring until emergence period. This was true for sites H1 and H2. However, the spring production maximum was almost indiscernible at H3. Temporal overlap of production between unregulated and regulated sites, using the proportional similarity index, was high (> 0.6). Annual biomass turnover rate ranged from 3.8 to 4.9 y -1. Studied artificial discharge regimes did not strongly affect population of L. hippopus . However, the species appeared to be susceptible to hydropeaking.

The study was supported by the Scientific Grant Agency VEGA, grants No. 1/0200/03 and 1/1292/04.

Minující druhy řádu Lepidoptera na d řevinách arboreta MZLU v Brn ě

ŠEFROVÁ H. Ústav p ěstování, šlecht ění rostlin a rostlinoléka řství, AF MZLU, Brno

V arboretu MZLU v Brn ě byla v letech 2002-2004 studována diverzita a trofické vazby minujících druh ů řádu Lepidoptera. P ři studiu byly použity standardní entomologické metody (sb ěr a determinace min, laboratorní odchovy p ůvodc ů, kontrola výskytu pomocí syntetických feromon ů apod.). Abundance byla hodnocena orienta ční p ěti člennou stupnicí: 1 – zcela ojedin ělý, 2 – mén ě než 10 min (jedinc ů), 3 – 10-20 min, 4 – 20-100 min, 5 – zna čně po četný (stovky až tisíce min nebo jedinc ů). Na území České republiky se vyskytuje zhruba 660 minujících druh ů řádu Lepidoptera, z toho se asi polovina vyvíjí na dřevinách. V arboretu bylo zaregistrováno 132 druh ů 13 čeledí, tj. asi 40 % fauny ČR. Nejvíce druh ů p řipadlo na čeledi Nepticulidae (53), Gracillariidae (48) a Coleophoridae (11). Druhov ě nejbohatšími rody byly Stigmella (40), Phyllonorycter (31) a Ectoedemia (12). Ze zjišt ěných druh ů lze považovat 102 za monofágní ve smyslu vazby k jedinému rodu hostitelské rostliny (z nich je 16 striktních monofág ů vázaných alespo ň ve st řední Evrop ě k jedinému druhu hostitele), 21 druh ů je oligofágních, vázaných na rostliny n ěkolika blízkých rod ů v rámci téže čeledi a pouze 9 druh ů je polyfágních. Nejvyšší diverzitu minujících druh ů vykazovaly čeledi Rosaceae (38), Fagaceae (21) a Betulaceae (19) a rody Quercus (18), Malus (13) a Prunus (11). V ětšina zaregistrovaných druh ů pat ří k autochtonním p říslušník ům zdejší fauny. Pouze 9 druh ů (7 %) je cizího p ůvodu. Tyto druhy byly zjišt ěny bu ď výlu čně na svých p ůvodních, tedy alochtonních hostitelích (Parectopa robiniella , Phyllonorycter platani , P. robiniella , Cameraria ohridella , Argyresthia thuiella a Coleophora spiraeella ), nebo p říležitost ě p řecházely na p říbuzné druhy domácích dřevin ( Phyllonorycter leucographella na další rody r ůžovitých krom ě Pyracantha , P. issikii na

121 Entomologie domácí druhy rodu Tilia , Argyresthia trifasciata na Juniperus communis ). P řechod autochtonního druhu na alochtonní rod d řeviny byl pozorován pouze mezi rody Carpinus (autochtonní) a Ostrya (alochtonní), týkal se druh ů Stigmella microtheriella , Phyllonorycter tenerella a P. esperella a dokládá vývojovou blízkost obou rod ů d řevin. Pom ěrn ě vysoký po čet zaregistrovaných druh ů nazna čuje, že m ěstské prost ředí v četn ě frekventovaných komunikací v těsné blízkosti nemá na minující druhy výrazn ější negativní vliv. Rozhodujícími faktory ovliv ňujícími po čet druh ů i jejich složení je zjevn ě druhová skladba d řevin, struktura porostu a klimatické podmínky arboreta.

Hodnocení fylogenetických vztah ů a taxonomických problém ů v čeledi Ceratopogonidae na základ ě sekvencí 16S rRNA genu 1 2 1,3 1 TÓTHOVÁ A. , KNOZ J. , BRYJA J. & VAŇHARA J. 1Ústav botaniky a zoologie, P řF MU, Brno; 2Ústav experimentální biologie, P řF MU, Brno; 3Odd ělení popula ční biologie, ÚBO AV ČR, Studenec

Čele ď pakomárcovitých (Diptera, Ceratopogonidae) zahrnuje vesm ěs drobný dvouk řídlý hmyz s velikostí t ěla 1-6 mm. Pat ří sem i n ěkolik rod ů s krevsajícími druhy, které tak mají velký veterinární a zdravotnický význam. Determinace druhů čeledi Ceratopogonidae je pom ěrn ě komplikovaná a náro čná, p ředevším vzhledem k malým rozm ěrům t ěla, často nejasným determina čním znak ům a v neposlední řad ě i nedostatku vhodné determina ční literatury. Na základ ě získaných sekvencí 16 druh ů čeledi pakomárcovitích byly rekonstruovány fylogenetické vztahy v rámci čeledi a objasn ěny n ěkteré taxonomické problémy, na které klasické metody nebyly schopné dát uspokojivou odpov ěď . Fylogenetické rekonstrukce byly provedeny v programu MEGA 3 využitím r ůzných model ů (Jukes-Cantor, Kimura 2-Parameter, Tamura – Nei, P-distances) s obdobným výsledkem. Parciální sekvence genu 16S rRNA objasnily taxonomické problémy v rodech Dasyhelea a Atrichopogon . U rodu Dasyhelea šlo o rozlišení druh ů Dasyhelea saxicola , D. versicolor a D. septuosa , které jsou na základ ě variabilních morfologických znak ů tém ěř nerozlišitelné. Jde především o celkové zbarvení, zbarvení kon četin a morfologie gonosternitu samic. Podle jedné z intenzivn ě prosazovaných hypotéz zbarvení jedinc ů úzce souvisí (tedy i varíruje) s typem biotopu,v n ěmž se larvy i imaga vyvíjejí. Tato hypotéza byla vyvrácena a byla potvrzena validita všech t ří výše uvedených druh ů. U rodu Atrichopogon (podrod Meloehelea ) šlo o potvrzení či vyvrácení determinace severoamerického druhu A. epicautae . N ěkolik evropských jedinc ů, kte ří byli podle jediného dostupného morfologického klí če determinováni jako A. epicautae , vykazovalo identickou sekvenci s běžným evropským druhem A. lucorum . V sou časné dob ě je p řipravována do tisku

122 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006 revize podrodu Meloehelea (jak druhy evropské, tak americké a kanadské) na základ ě morfologických znak ů. Rekonstrukce fylogenetických vztah ů pln ě podpo řila sou časný systém založený na morfologických znacích, volba mitochondriálního genu 16S u pakomárc ů se tedy osv ědčila na více taxonomických úrovních.

Výzkum byl podpo řen granty FRVŠ 1237/2005 a GA ČR 524/05/H536 a výzkumným zám ěrem MSM 0021622416.

Um ělé neuronové sít ě (ANN) a taxonomická klasifikace v entomologii 1 1 2 VAŇHARA J. , MURÁRIKOVÁ N. & HAVEL J. 1Ústav botaniky a zoologie, P řF MU, Brno; 2 Katedra analytické chemie, P řF MU, Brno

V této práci byla studována možnost aplikace um ělých neuronových sítí (Artificial Neural Network, ANN) pro druhovou determinaci dvouk řídlého hmyzu (Diptera). Um ělé neuronové sít ě jsou schopny modelovat jakékoliv procesy a biologické systémy, a to bez nutnosti znát podstatu v systému probíhajících d ějů. ANN model je založen na nalezení souvislostí mezi vstupními a výstupními daty analýzou dostate čně obsáhlého souboru dat jedinc ů, u nichž byla klasickými expertními prost ředky provedena determinace a kde každý vzorek (jedinec) je charakterizován navíc souborem morfometrických, popř. dalších znak ů (characters). V procesu „u čení“ je pomocí ANN nalezena relace mezi tímto souborem znak ů a jejich p řiřazením k příslušnému druhu. V druhé fázi je pak „natrénovaná“ neuronová sí ť schopna tém ěř okamžité determinace nových jedinc ů na základ ě zadaných znak ů. V zoologické taxonomii je dosud využívání ANN velmi ojedin ělé, i když p řináší velmi zajímavé výsledky (u bezobratlých nap ř. Hernández-Borges et al., 2004; Marcondes et al., 2005). Je známo, že u řady druh ů nejsou znaky pro druhové rozlišení jednozna čné, mohou se p řekrývat, nebo dokonce scházejí, nebo je využíván materiál, který nesmí nebo nem ůže být zni čen (nap ř. použitím destruktivní molekulární analýzy, nebo je materiál v preparátu, pop ř. se jedná o typový materiál). ANN metoda byla testována u dvouk řídlých modelových druh ů z rod ů Tachina a Ectophasia čeledi Tachinidae. Objekty byly nejprve digitalizovány, následn ě byl snímek pomocí analýzy obrazu prom ěř en (v µm). Prom ěnnými byly délky jednotlivých častí žilek k řídla a ší řky článk ů tykadla. Bylo tak hodnoceno 17 znak ů, zvláš ť u samc ů a samic ( Tachina ), u časti materiálu také zvláš ť u pravého a levého k řídla ( Ectophasia ). Bylo prokázáno, že klasifikace pomocí ANN je možná p ři zajišt ění dostate čného množství jedinc ů jednotlivých druh ů pro vytvo ření testovací báze (desítky jedinc ů). P ři vytvá ření databáze je nutno akceptovat pohlaví dosp ělc ů (jeden ze znak ů každého jedince). Pravá a levá křídla jsou zam ěnitelná (výhodné u determinace poškozených jedinc ů). Lze konstatovat, že

123 Entomologie

ANN metoda je použitelná pro jakékoliv biologické objekty u kterých lze stanovit vhodné prom ěnné.

Literatura: Marcondes C. B. & Borgis P. S., 2005: Distinction of males of the Lutzomyia intermedia (Lutz & Neiva, 1912) species complex by ratios between dimensions and by an Artificial Neural Network (Diptera: Psychodidae, Phlebotominae). Mem. Indy. Oswaldo Cruz, Rio de Janeiro, 95(5): 685-688. Hernández-Borges J. , R. Corbella-Tena, M. A. Rodriguez- Delgado, F. J. Garcia-Montelongo, J. Havel, 2004: Content of aliphatic hydrocarbons in limpets ( Patella ) as a new way for classification of species using artificial neural networks, Chemosphere 54, 1059-1069.

Studium bylo podpo řeno výzkumným zám ěrem MSM 0021622416.

Výskyt mraveniš ť ve smrkových porostech r ůzného stá ří 1 2 3 1 VÉLE A. , HOLUŠA J. , FROUZ J. & STEBELSKÁ E. 1Katedra ekologie a ŽP, P řF UP, Olomouc; 2Výzkumný ústav lesního hospodá řství a myslivosti, Jílovišt ě- Strnady; 3Ústav p ůdní biologie, AV ČR

Mravenci p ředstavují významnou sou část lesních ekosystém ů. V důsledku holose čného hospoda ření dochází k výrazným zm ěnám porost ů ovliv ňujícím biotické a abiotické podmínky. Náš výzkum byl zam ěř en na sledování zm ěn spole čenstev mravenc ů v druhotných smrkových monokulturách r ůzného stá ří. V Jizerských horách bylo v srpnu 2005 vybráno p ět věkových stadií lesa: paseka (stá ří 0-2 roky), kultura (5-7 let), mlazina (15-20), tyčkovina (30- 40), dosp ělý porost (>80 let). Pomocí destruktivního vzorkování byl v každém porostu (3 plochy, 3x3m) zjišt ěn po čet hnízd a u zemních hnízd byla zm ěř ena i jejich velikost. Nalezená hnízda pat řila druh ům Formica fusca , F. sanguinea , F. truncorum , Myrmica ruginodis , M. rubra , M. galenii a Lasius platythorax . Nej čast ěji zastoupeným druhem je M. ruginodis , který se vyskytuje ve všech p ěti typech porost ů. Pr ůměrn ě nejv ětší po čet mraveniš ť se nachází v mlazinách (3407 hnízd/ha) a v kulturách (2888 hnízd/ha). Ty jsou následovány nejmladšími porosty (444 hnízd/ha). Nejmén ě hnízd bylo zjišt ěno v ty čkovinách a mýtních porostech (obojí

74 hnízd/ha). ANOVA (F (4,70) =15,906; p=0,0000) s následným post hoc testem ukázala, že stadia kultur a mlazin mají po četnosti vyrovnané a odlišují se od ostatních porostních stadií (Tukey, p>0,05). Objem hnízd byl zjiš ťován pouze u zemních mraveniš ť rod ů Myrmica a Lasius . Nejvyššího pr ůměrného objemu op ět dosahují hnízda vyskytující se v mlazinách (3,18 dm 3). P řekvapiv ě nejnižší pr ůměrný objem byl zjišt ěn u hnízd v kulturách (1,9 dm 3) . Hnízda na pasekách dosahují objemu 3,13 dm3. Objemy hnízd vyskytujících se v jednotlivých porostech se statisticky neliší (ANOVA, F (4, 74) =1.2961, p=.27940). Zdá se, že nar ůstající zastín ění přízemní vrstvy je hlavní p říčinou poklesu abundance mravenc ů b ěhem sukcese na pasekách.

Výzkum byl podpo řen grantem MZE 0002070201 „Druhová diverzita, popula ční struktura a vliv živo čich ů a hub na funkce lesa v antropogenn ě ovlivn ěných biotopech“.

124 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006

Srovnání fauny mravenc ů dvou Polabských lokalit s populací modráska Maculinea telejus (Lepidoptera: Lycaenidae) 1 1 2 VESELÁ H. , VRABEC V. & WITEK M. 1Katedra zoologie a rybá řství, Česká zem ědělská univerzita, Praha – Suchdol; 2Institute of Environmental Sciences, Jagiellonian University, Kraków, Poland

V letech 2004 a 2005 byla provedena orienta ční studie složení fauny mravenc ů dvou lokalit v Polabí ( Česká republika) s výskytem ohroženého druhu modráska Maculinea telejus (Bergsträsser, 1775): 1. P řelou č (5959c): VKP Slavíkovy ostrovy, louka nad bývalým m ěstským koupališt ěm SSZ od Masarykova nám ěstí v Přelou či (208 m, 50° 02' 49.58"N, 15° 33' 35.08"E) a 2. Pod ěbrady - Kluk (5856), louka JV od koupališt ě Jezero (187 m, 50°07´42´´N, 15°08´09´´E). Byly užity následující metody: A. transektový sb ěr p řebíhajících mravenc ů (linie lokalitou se zastávkami a zhruba 10 minutovým sb ěrem každých 10 - 15 m po celkovou dobu 60 minut v dopoledních hodinách, v Přelou či dne 4.7. 2004, J. Bouberlová, Ž. Vávrová, V. Vrabec lgt., P. Werner det., v Pod ěbradech dne 11.9. 2005, H. Veselá, V. Vrabec, P. Werner det.), B. sb ěr mravenc ů do pastí s kostkou cukru (30 pastí na každé lokalit ě položených dopoledne a vybraných ve ve černích hodinách následujícího dne v termínu 11.-12.9. 2005, na obou lokalitách V. Vrabec, H. Veselá, L. Vrabcová lgt., P. Werner det.), C. kontrola mraveniš ť rodu Myrmica (jejich vyhledání, povrchové rozhrábnutí a prohlídka za ú čelem nalezení myrmekofilních housenek modrásk ů či jejich kukel, v Přelou či ve dnech 14.-15.6. 2005, M. Witek, H. Veselá, V. Vrabec, H. Lálová, J. Bouberlová, J. Cibulka lgt., M. Witek det., v Pod ěbradech ve dnech 1.-3.7. 2005, V. Vrabec, H. Veselá, D. Malina lgt., P. Werner det.). Dokladové materiály jsou uloženy v coll. V. Vrabec a v coll. M. Witek. Uvedenými metodami bylo p ři výše popsaných odb ěrech zjišt ěno následujících 9 druh ů mravenc ů (v závorce jejich prezence na lokalitách 1, 2 a metody, kterými byl daný druh zachycen A, B, C): Myrmicinae: Myrmica rubra (Linnaeus, 1758) (2-B), Myrmica ruginodis Nylander, 1846 (1-BC), Myrmica rugulosa Nylander, 1849 (1-A), Myrmica sabuleti Meinert, 1861 (1-AB 2-AC), Myrmica scabrinodis Nylander, 1846 (1-ABC, 2-ABC), Myrmica schencki Emery, 1895 (2-A); Formicinae: Formica cunicularia Latreille, 1798 (1-AB, 2-AB), Formica rufibarbis Fabricius, 1793 (1-B), Lasius niger (Linnaeus, 1758) (1-AB, 2-B). Spole čnými druhy pro ob ě lokality jsou M. sabuleti , M. scabrinodis , F. cunicularia , L. niger . Housenky M. telejus na obou lokalitách byly nalezeny u M. scabrinodis (3 ex. na n = 189 mraveniš ť pro lokalitu 1 a 1 ex. na n = 67 pro lokalitu 2).

125 Entomologie

Vliv lesního hospoda ření v lužním lese na spole čenstva xylofágních brouk ů na dubech

VODKA Š., ČÍŽEK L. & KONVI ČKA M. Biologická fakulta JU a Entomologický ústav AV ČR, České Bud ějovice

Mnoho druh ů xylofágních brouk ů, mezi nimi tesa říci a krasci, pat ří mezi siln ě ohrožené obyvatele našich nížinných les ů. Pokusili jsme se zjistit, jak tyto skupiny ovliv ňuje intenzivní lesní hospoda ření a jak bezzásahový management často uplat ňovaný v nížinných lesích ochranou p řírody. Výsledky našich experiment ů nazna čují, že vliv obojího je podobný. V dubnu 2004 jsme v luzích mezi B řeclaví a Nejdkem exponovali 24 dubových návnad (15- 22 kg t ěžkých otepí z čerstvých v ětví Quercus robus , od letorost ů do pr ůměru 15cm, celkem 425 kg d řeva) pro kladoucí samice xylofágního hmyzu, a to 4 v každém z následujících biotop ů: (1) staré solitérní duby, (2) okraj zapojeného “p řirozeného” lužního lesa, (3) interiér téhož lesa, stejnov ěká (4) dubová, (5) jasanová a (6) topolová monokultura. Koncem srpna jsme návnady sundali a umístili je do klecí z mušího pletiva (velikost ok 1,6 mm), odkud jsme vybírali vylíhlé brouky, p ředevším tesa říky (Cerambycidae) a krasce (Buprestidae). Dosud se vylíhlo 805 jedinc ů, zastupujících 16 v ětšinou b ěžných druh ů. Druhov ě i po četn ě nejbohatší spole čenstva se líhla z návnad exponovaných na solitérních dubech a okraji “p řirozeného” lesa. Diversita i abundance byla nejnižší v interiéru “p řirozeného” lesa. Spole čenstva jednotlivých biotop ů se významn ě lišila v po čtu druh ů, nikoli však v po čtu jedinc ů. Ordina ční analýza odlišila spole čenstva z oslun ěných biotop ů (solitér, okraj “p řirozeného” lesa) od ostatních, zatímco interiér “p řirozeného” lesa za řadila mezi monokultury, které jsou si navzájem velmi blízké. “P řirozený” les v našem experimentu je stinný, vysokokmenný, pln ě zapojený porost, vzniklý p ředržením bývalého st ředního nebo pastevního lesa s “p řirozenou” skladbou d řevin, bez nebo jen s minimálními zásahy, což odpovídá situaci v lesních rezervacích, ponechaných samovolnému vývoji. Výsledky potvrzují všeobecn ě známý negativní vliv intenzivního lesního hospoda ření na faunu xylofágního hmyzu. Navíc ale nazna čují, že bezzásahový režim m ůže mít na n ěkteré skupiny xylofág ů podobn ě negativní vliv jako intenzivní hospoda ření. Snad proto, že hustý, tmavý, “p řirozený” i intenzivn ě obhospoda řovaný les jsou svou strukturou podobn ě vzdáleny původní rozvoln ěné struktu ře nížinných les ů.

126 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006

Sou časné znalosti o rozší ření b ěžného druhu majky – Meloe proscarabaeus (Coleoptera: Meloidae)

VRABEC V. Katedra zoologie a rybá řství, Česká zem ědělská univerzita, Praha – Suchdol

Příslušníci čeledi Meloidae pat ří mezi ohrožené brouky se složitými parazitickými vývojovými vztahy k dalším druh ům hmyzu a limitovanou schopností ší ření. V uplynulém století byl zaznamenán rozsáhlý ústup druh ů této čeledi po celém území státu. Díky tomu je celý rod Meloe v České republice řazen mezi zvlášt ě chrán ěné druhy živo čich ů. Naše znalosti o historickém i sou časném výskytu však nebyly dosud podrobn ě zhodnoceny a analyzovány. Níže je uveden seznam lokalit druhu Meloe ( Proscarabaeus ) proscarabaeus Linnaeus, 1758, na kterých byl druh zjišt ěn po roce 1990: Brloh (7051), B řeclav (7267), Bo ří les (7266-67), Čej č (7067), Čelechovice na Hané (6470), Je čmeništ ě u Znojma (7162), Liš čí vrch u Mikulova (7165), Milovice (bývalý VVP) (5755), Mirochov – Hajnice (69-7055), Pálava (7165), Plinkout u Dlouhé Lou čky (6168), Pohanský hrad (7267), Popice u Znojma (7162), Poštorná (7267), Pouzd řany (7065), Pustý kopec u Znojma (7162), Ruda u Rýma řova (6169), Slatinky u Prost ějova (6468), Slavkov u Brna (6867), Strakonice (6749), Šternberk (6269), Valtice (7266), Velká nad Veli čkou (7171), Vyšehradsko na Šumav ě (mapovací kód lokality nebyl identifikován), Znojmo – Purkrábka (7162), Žehu ňská obora (5857). Sou časné nálezy druhu v Čechách jsou spíše ostr ůvkovité a velmi izolované, koncentrace nález ů na Morav ě v oblasti Břeclavska, Pálavy, Pouzd řanské stepi a Znojemska je vyšší, ani zde však výskyt druhu není spojitý. Vzhledem k tomu, že v případ ě M. proscarabaeus jde o druh, který je coleopterologickou ve řejností považován za pom ěrn ě hojný je cca 20 recentn ě obsazených čtverc ů a jejich soust řed ění na n ěkolik málo míst území státu varováním, že obecn ě tradovaný názor nemusí být pravdivý. Co se tý če výškového rozší ření druhu Meloe proscarabaeus , jde o druh, který v ČR výrazn ě preferuje nížiny, 76 % nález ů po roce 1990 (hodnocené množství exemplá řů n = 104) bylo učin ěno do 200 m n. m., 19,2 % v rozmezí 201 – 400 m, pouhá 3,8 % v rozmezí 401 – 600 m a jeden jediný nález je hlášen z výšky okolo 1000 m na Šumav ě, dokladový exemplá ř však autor tohoto p řísp ěvku nerevidoval. Z hlediska doby výskytu je nejv ětší pravd ěpodobnost nálezu této majky v dubnu (47,9 % p řesn ě datovaných nález ů z n = 94), zhruba stejná je v březnu a kv ětnu (oba m ěsíce 25,5 %), velmi ojedin ělé nálezy jsou možné i v červnu (pouhý 1 zaznamenaný ex. tj. 1,1 % hodnocených).

127 Entomologie

Situace druh ů Maculinea telejus a Maculinea nausithous (Lepidoptera: Lycaenidae) v okolí Přelou če – lze stav ět nový plavební stupe ň a p řitom chránit modrásky? 1 2 1 1 1 VRABEC V. , NOWICKI P. , BOUBERLOVÁ J. VESELÁ H. & CIBULKA J. 1Katedra zoologie a rybá řství, Česká zem ědělská univerzita, Praha – Suchdol; 2Institute of Environmental Sciences, Jagiellonian University, Kraków, Poland

V souvislosti se zám ěrem výstavby plavebního stupn ě na Labi u P řelou če ( Česká republika) jsou zkoumáni modrásci Maculinea telejus (Bergsträsser, 1775) a Maculinea nausithous (Bergsträsser, 1775), kte ří se v trase výstavby vyskytují. Od roku 2002 do 2005 bylo v 5 km okruhu zamýšlené stavby zjišt ěno 19 ploch s výskytem motýl ů. Na 11 z nich jsou p řítomny oba druhy, na zbývajících 8 pouze M. nausithous . Na 10 plochách, z nichž 3 jsou p římo ohroženy probíhá výzkum popula čních parametr ů. Údržba nejvýznamn ější ohrožené plochy byla zahájena v roce 2004 a je nastavena pro druh M. telejus , který je v ČR vzácn ější. Pro posouzení trendu vývoje populací na této ploše je k dispozici málo starších dat, navíc shromážd ěný soubor od zahájení sledování není zcela úplný, nicmén ě již pouhé celkové číslo zde ozna čených motýl ů za jednotlivé roky ukazuje na zna čné kolísání po četnosti M. telejus : v roce 2002: 476 jedinc ů, v roce 2003: 486 jedinc ů, v roce 2004: 128 jedinc ů, v roce 2005: 160 jedinc ů. M. nausithous na téže ploše vykazuje postupný nár ůst po četnosti: v roce 2002: do 10 jedinc ů, 2003: 16 jedinc ů, 2004: 22 jedinc ů, 2005: 24 jedinců. V roce 2005 byl celkový po čet narozených motýl ů druhu M. telejus pro sledovaných 10 ploch získaný jako sou čet narozených individuí vypo čtený pro jednotlivé zkoumané plochy stanoven na 298 jedinc ů a pro M. nausithous na 356 jedinc ů. To koresponduje s vypo čteným po čtem motýl ů pro celou metapopulaci, který vyšel pro M. telejus asi 355 (±96) a pro M. nausithous 388 (±100). Hodnoty p řežívání u obou druh ů v roce 2005 dosáhly úrovn ě 6 dn ů. Procento zachycených motýl ů, kte ří p řelet ěli mezi sledovanými plochami bylo 26 % pro M. teleius a 41 % pro M. nausithous . Výpo čtem jsme zjistili po čty imigrant ů: 132 pro M. teleius a 306 pro M. nausithous (tj. 43 % a 84 % velikosti metapopulace). Cílem týmu je realizace vhodné údržby ohrožených ploch do doby jejich p řípadného zániku a udržovací management pro osídlené plochy v jejich blízkosti tak, aby populace m ěly perspektivu dlouhodobé existence a ť již k výstavb ě dojde či nikoliv. Než bude plánovaná stavba zahájena, musí být spln ěny podmínky MŽP ČR, které velmi striktn ě požadují, aby životaschopné populace obou modrásk ů z ůstaly zachovány. Řešené otázky jsou: 1. Jak se projeví zánik některých ploch v celém systému?, 2. Je reálné, aby je nahradila jiná pro modrásky upravená plocha v blízkém okolí?

128 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006

ICHTYOLOGIE Rozší ření a patologický vliv Lernaea cyprinacea (Crustacea, Copepoda) na rybího hostitele

1 1,2 1 2 DÁVIDOVÁ M. , ONDRA ČKOVÁ M. , GELNAR M. & JURAJDA P. 1Ústav botaniky a zoologie, P řF MU Brno, Brno; 2Odd ělení ekologie ryb, ÚBO AV ČR, Brno

Lernaea cyprinacea ( červok kap ří) je kosmopolitn ě rozší řený a vysoce metamorfovaný cizopasník širokého spektra sladkovodních ryb. Parazitují pouze sami čky, které se pomocí hlavových výr ůstk ů vno řují do k ůže a sval ů, p řípadn ě do t ělní dutiny hostitele. V letech 1999 – 2005 bylo vyšet řeno 24 druh ů juvenilních a adultních ryb šesti čeledí. Výzkum prob ěhl na jižní Morav ě celkem na 14 lokalitách. Ryby byly loveny z řeky (Morava, Kyjovka), p řilehlých ramen a zemník ů. T řináct ze 24 druh ů vyšet řených ryb bylo infikováno korýšem L. cyprinacea . Nejvyšší hodnoty prevalence byly zjišt ěny u adultních i juvenilních jedinc ů ho řavky duhové Rhodeus sericeus a u adultních jedinc ů jelce jesena Leuciscus idus . Výskyt druhu L. cyprinacea byl zaznamenán i na okounovitých ( Perca fluviatilis ), štikovitých (Esox lucius ) a sekavcovitých ( Misgurnus fossilis ) rybách. Hodnoty prevalence, abundance a intenzity infekce korýše L. cyprinacea pozitivn ě korelovaly s teplotou vody s maximem v letních m ěsících a za čátkem podzimu. Prevalence napadení byla vyšší u ryb malé a st řední velikostní kategorie. Nebyl zaznamenán žádný rozdíl v hodnotách intenzity infekce mezi jednotlivými velikostními kategoriemi ryb. Studium prostorové distribuce ukázalo statisticky signifikantní rozdíly v lokalizaci druhu L. cyprinacea na t ěle modelového druhu hostitele, ho řavky duhové. Cizopasník preferoval b řišní část t ěla p řed ocasní a h řbetní, p ředevším oblast bází b řišních a prsních ploutví. Výsledky histopatologického vyšet ření ukázaly, že druh L. cyprinacea poškozuje k ůži a vno řuje se relativn ě hluboko do t ělní dutiny, kde m ůže zp ůsobit nekrózu poškozené tkán ě. V důsledku penetrace dochází k poškození nebo k omezení funkce životn ě d ůležitých orgán ů a celkovému ohrožení životaschopnosti napadeného hostitele.

Projekt byl finan čně podporován FRVŠ (1924/2005), Výzkumné centrum ichtyoparazitologie (LC522).

Vliv intenzity pohlavního výb ěru na kondici a parazitární napadení ho řavky duhové

FOLTÁNKOVÁ V., ONDRA ČKOVÁ M. & REICHARD M. Odd ělení ekologie ryb, ÚBO AV ČR, Brno

Teorie pohlavního výb ěru je založena na principu vysoké variability v reproduk ční úsp ěšnosti alespo ň jednoho z pohlaví. U ho řavky duhové, ryby kladoucí jikry do žaberní dutiny

129 Ichtyologie

živých mlž ů, je reproduk ční úsp ěšnost samc ů limitována dostupností teritorií s mlži a sami čí volbou. Samci soupe ří o teritoria, samice p řipravené ke t ření navšt ěvují jednotlivé samce a kladou jikry do mlž ů v jejich teritoriích. Variabilita v reproduk ční úsp ěšnosti samc ů je ve srovnání se samicemi výrazn ě vyšší. Samice si vybírají samce na základ ě n ěkolika fenotypových charakteristik (kvalita teritoria, t ělesné proporce, zbarvení), které mohou samicím poskytovat přímé informace o schopnostech samce zajistit si dostatek zdroj ů pro r ůst a reprodukci nebo signalizovat rozdíly v dědi čných znacích (náchylnost k parazitárnímu napadení). V této studii jsme porovnávali pr ůměrné hodnoty a variabilitu kondi čních charakteristik (relativní výška t ěla, Fulton ův koeficient kondice) a míry parazitárního napadení (celkový po čet druh ů a jedinc ů parazit ů, abundance jednotlivých taxon ů) mezi samci a samicemi na konci reproduk ční sezóny. Vzhledem k energeticky náro čné obran ě teritoria, vábení samic a expresi karotenoid ů ve svatebním šatu na úkor jejich využití k imunitní odpov ěď jsme p ředpokládali, že samci budou mít v porovnání se samicemi nižší kondici a vyšší míru parazitárního napadení. Vzhledem k existenci alternativních reproduk čních strategií n ěkterých samc ů (která nevyžaduje obranu teritoria) jsme p ředpokládali také vyšší variabilitu v mí ře parazitárního napadení samc ů ve srovnání se samicemi. U vzorku 30 samc ů a 29 samic jsme celkem zaznamenali 12 druh ů vícebun ěč ných parazit ů a 2 skupiny prvok ů, Trichodina spp. (Ciliata) a Myxozoa phyl. spp. Z vícebun ěč ných parazit ů byly ho řavky hojn ě parazitovány metacerkáriemi motolic osmi druh ů, žábrohlísty ( Gyrodactylus rhodei , Dactylogyrus bicornis , Paradiplozoon homoion ) a hlísticí Pseudocapillaria tomentosa . Oproti našim p ředpoklad ům se míra parazitace mezi pohlavími nelišila. Samci vykazovali vyšší hodnoty Fultonova koeficientu než samice, což ovšem mohlo být zp ůsobeno vyšší pr ůměrnou velikostí t ěla samc ů (velikost t ěla pozitivn ě korelovala s Fultonovým koeficientem, r = 0,294, p = 0,001). Variabilita žádného ze sledovaných znak ů se mezi pohlavími nelišila. Intenzita pohlavního výb ěru tedy vliv na sledované parametry nem ěla. Výsledky budou diskutovány v kontextu teorie pohlavního výb ěru a reproduk čních investic.

Studie byla podpo řena grantem B600930501 Grantové agentury AV ČR.

Diverzita cizopasník ů invazního druhu ryby Neogobius melanostomus (Pallas, 1814) v povodí Dunaje

FRANCOVÁ K. & ONDRA ČKOVÁ M. Ústav botaniky a zoologie, P řF MU, Brno

Hlavá č černoústý ( Neogobius melanostomus ) byl p řed 15 lety introdukován z původní Ponto-Kaspické oblasti do Baltského mo ře, Velkých jezer v Severní Americe a v posledních letech postupuje též proti toku Dunaje. V roce 2003 byl prvn ě zaznamenán ve slovenské části

130 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006

Dunaje. Neogobius melanostomus má vlastnosti, díky kterým se dob ře p řizp ůsobuje novým podmínkám (nap ř. široké potravní spektrum a schopnost pe čovat o potomstvo) a které pravd ěpodobn ě zp ůsobily jeho invazní ší ření v Severní Americe a Baltském mo ři. K úsp ěchu invazního druhu m ůže p řispívat také ztráta parazit ů v novém prost ředí (hypotéza ztráty přirozených nep řátel). Pr ůzkum vícebun ěč ných parazit ů N. melanostomus prob ěhl v roce 2005 s cílem porovnat parazitofaunu tohoto druhu v původním prost ředí a v oblastech sou časné introdukce. Celkem bylo vyšet řeno 188 ryb z bulharského úseku Dunaje (p ůvodní prost ředí) a z Dunaje na Slovensku, v Rakousku a Chorvatsku (oblasti introdukce). Nalezení cizopasníci náleželi do 8 systematických skupin (Nematoda – 5 druh ů, Digenea – 3 druhy, Acanthocephala – 1 druh, Monogenea – 4 druhy, Mollusca – 2 druhy, Crustacea – 2 druhy, Myxozoa, Microspora). N. melanostomus byl v původních i nep ůvodních oblastech parazitován p ředevším endoparazitickými druhy. Nejvyšší hodnoty abundance parazit ů byly zjišt ěny u populací v Bulharsku a Rakousku. Druhová diverzita parazitofauny byla nejvyšší v Bulharsku a na Slovensku. Pomporhynchus laevis byl jediným druhem kmene Acanthocephala a p ředstavoval, s výjimkou slovenské populace hlavá čů , parazita dominantního. Kmen Nematoda byl druhov ě nejbohatším, druhové složení se mezi lokalitami lišilo. Nejpo četn ějšími ektoparazity byla glochidia Anodonta anatina a Pseudoanodonta complanata kmene Mollusca. Ojedin ěle byli nalezeni zástupci taxon ů Crustacea a Monogenea. V ětšinu druh ů parazit ů získal N. melanostomus v novém prost ředí.

Charakteristika populace drska v ětšího Zingel zingel z povodí Moravy

HALA ČKA K., VETEŠNÍK L., PAPOUŠEK I., MENDEL J. & LUSK S. Ichtyologické odd ělení, Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, Brno

Drsek v ětší se v minulosti na území České republiky vyskytoval v tocích Moravy a Dyje. Z tohoto areálu postupn ě vymizel. V posledních letech se znovu objevil, jak dokládají jeho pravidelné nálezy od roku 1992 v dolních částech obou tok ů. Možnost jeho dalšího postupu je však znemožn ěna jezy tvo řící nep řekonatelné migra ční bariéry. Cílem naší práce je charakteristika této populace. Velikostní a v ěková struktura: Vzorek námi sledovaných ryb tvo řili jedinci ve v ěku 2+ až 7+, maximální velikost dosahovala samice (TL 335 mm, SL 290 mm) o hmotnosti 255 g. Karyotyp: 2n = 47/48 (samci - 5m + 16 sm + 26 st-a, samice 2n = 4 m + 16 sm + 28 st-a). Tato struktura umož ňuje p ředpokládat existenci mnohonásobného pohlavního systému X1X1X2X2/X1X2Y, který však m ůže být omezen jen na ur čitý areál tohoto druhu. Genetická struktura: byla charakterizována pomocí sekvencování fragmentu mitochondriálního genu pro cytochrom B o délce cca 1140 bp.

131 Ichtyologie

Vliv záplavy na reprodukci ryb 1,2 2 2 1,2 2 1,2 JANÁ Č M. , JURAJDA P. , ONDRA ČKOVÁ M. , VALOVÁ Z. , REICHARD M. & NOVÁKOVÁ M. 1Ústav botaniky a zoologie, P řF MU, Brno; 2Odd ělení ekologie ryb, Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, Brno

Ztráta záplavových oblastí zp ůsobená kanalizací řek m ůže nep řízniv ě ovlivnit říční spole čenstva ryb, a to p ředevším redukcí jejich abundance a druhové diverzity. V ětšina nížinných řek ve st řední Evrop ě je kanalizována a regulována. Jednou z výjimek je dolní úsek řeky Dyje, kde z ůstala část záplavového území zachována. Po dobu čty ř let byla sledována juvenilní a adultní spole čenstva ryb šesti zemník ů (malých vodních nádrží vzniklých p ři t ěžb ě materiálu na stavbu hrází) v této oblasti. Všechny zemníky poskytovaly rybám podobné prost ředí bez úkryt ů a s minimem m ělčin. P ři zvýšené hladin ě se voda ze zemník ů rozlila na okolní louky, kde ryby nalezly vhodné podmínky pro t ření a odr ůstání pl ůdku. Cílem studie bylo zhodnotit vliv vybraných abiotických i biotických faktor ů na úsp ěšnost reprodukce rybích spole čenstev zemník ů v záplavovém území Dyje. Záplava, zejména pak délka záplavy, ovliv ňovala p ředevším spole čenstva kaprovitých ryb. Jarní záplava nejprve poskytla vhodné prost ředí pro t ření. Pokra čování záplavy do letních měsíc ů pak umožnilo opakovaný výt ěr ryb s dávkovým výt ěrem a také podpo řilo možnost přežití juvenilních ryb. Dlouhotrvající záplava tedy výrazn ě zvýšila abundanci juvenilních ryb na konci sezóny. Tato skupina pak pravd ěpodobn ě byla p říčinou zvýšení abundance subadultních a adultních (1+) ryb v příštím roce. Žádný ze sledovaných faktor ů nem ěl vliv na spole čenstva okounovitých ryb. Záplava tedy ovliv ňovala nejen reprodukci, p řežívání pl ůdku a abundanci starších ro čník ů, ale také m ěnila složení rybích spole čenstev. Nejpodstatn ějším faktorem se jevila délka záplavy, d ůležité bylo však také její správné na časování.

Studie byla podporována projektem „Ichthyoparazitologie – centrum základního výzkumu (LC522)“ podporovaným MŠMT.

Potvrzení výskytu ouklejky pruhované ( Alburnoides bipunctatus ) v povodí Vltavy – návrh monitoringu a ochrany populace v Kocáb ě 1 2 1 MORAVEC P. , FISCHER D. & DUŠEK J. 1Agentura ochrany a p řírody ČR, Praha; 2Hornické muzeum, P říbram

Areál rozší ření ouklejky pruhované (zvlášt ě chrán ěný druh dle vyhl. 395/1992 Sb.) leží v Evrop ě a Asii. Nejzápadn ěji lze ouklejku nalézt v evropských tocích ústících do Biskajského zálivu. Rozší ření pokra čuje východním sm ěrem a zahrnuje vodní toky vlévající se do kanálu La Manche a spadající do úmo ří Severního, Baltského a Černého mo ře. P řes úmo ří Kaspického

132 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006 mo ře pokra čuje do Asie, kde zasahuje do říčního systému Aralského jezera a na jihovýchod ě do říčního systém ů řek Eufrat a Tigris. V Evrop ě tedy chybí na Britských ostrovech a v úmo ří St ředozemního mo ře. V České republice je historicky její výskyt, v souladu s výše uvedeným, uvád ěn z celého území, v četn ě povodí Labe. Údaje o jejím recentním výskytu v těchto tocích však v ětšinou neexistují a jak vyplývá ze sou časných prací popisujících druhové složení ichtyofauny, t ěžišt ě výskytu ouklejky pruhované lze v recentu pro Českou republiku klást do povodí Dunaje ( řeky Morava a Dyje). Proto potvrzení výskytu tohoto druhu ve st ředním povltaví se jeví jako velmi významný. Výskyt ouklejky pruhované byl potvrzen v roce 2005 na st ředním úseku potoka Kocáby, levostranného p řítoku Vltavy, do které se vlévá pod hrází ÚN Št ěchovice. P řítomnost byla ov ěř ena elektrolovem a výsledky zpracovány pomocí standardních ichtyologických metod. Zárove ň byly odebrány vzorky pro genetickou analýzu. Ouklejka byla zjišt ěna v neregulovaném meandrujícím koryt ě se souvislým d řevinným doprovodem, který místy navazuje na lesní porosty. Tento druh zde obývá m ělčí proudy, v podzimním období migruje do zhlaví hlubších tůní s úkryty. Spole čně byl zjišt ěn hrouzek obecný ( Gobio gobio ), m řenka mramorovaná (Barbatula barbatula ), st řevle poto ční ( Phoxinus phoxinus ), mén ě jelec tlouš ť ( Leuciscus cephalus ) a jelec proudník ( Leuciscus leuciscus ), výjime čně pak pstruh obecný ( Salmo trutta m. fario ), i když se jedná o pstruhový rybá řský revír. V rámci ochrany druhu bude podporována p řírod ě blízká obsádka. Další p řípadný aktivní management s cílem zabezpe čit stávající populaci ouklejky bude sestaven na základ ě výstup ů zpracování dosavadních podklad ů a materiálu a zárove ň budoucího monitoringu. Cílem sledování v terénu bude p řesn ější vymezení rozší ření a zjiš ťování další popula ční dynamiky.

Evolution of melanistic colour patterns in Neotropical cichlids (Perciformes: Cichlidae) and its utility for phylogeny studies 1,3 2 2 1 1,3 MUSILOVÁ Z. , ŘÍČAN O. , NOVÁK J. , ŠVÁTORA M. & JANKO K. 1Department of Zoology, Charles University, Praha; 2Department of Zoology, University of Southern Bohemia, České Bud ějovice; 3Institute of Animal Physiology and Genetics, Academy of Science ČR, Lib ěchov

The colouration of fish is made by several types of cells (e.g. melanophores) which originate at the neural crest. We studied the melanistic colour pattern in Neotropical cichlids. They possess characteristic pattern of colouration ontogeny which establishes as four, resp. five spots in the early larval stage. We observed development of the whole body colouration as well as the migration of cells from neural crest. These cells move and form vertical stripes, the final adult pattern. Principal design of adult colouration is developed within two month of life. There are

133 Ichtyologie significant interspecific differences in the way how to form the final pattern. Till now we have studied 10 species in 5 genera ( Cichlasoma , Aequidens , “ Aequidens “, Nannacara, Laetacara ) of the tribe Cichlasomatini (Cichlidae: Cichlasomatinae) and try to reconstruct the evolution of this pattern. We used the phylogenetic tree derived from cytochrom b gene sequences data and used it for the historical analysis of colouration evolution.The differences of colour pattern ontogeny is well congruent with the phylogenetic hypothesis based on molecular characters.

Paraziti p ůvodních a nep ůvodních populací hlavá če Neogobius kessleri (Osteichthyes, Gobiidae) v podélném profilu Dunaje 1,2 2 2 1 ONDRA ČKOVÁ M. , DÁVIDOVÁ M. , FRANCOVÁ K. & JURAJDA P. 1Odd ělení ekologie ryb, Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, Brno; 2Ústav botaniky a zoologie, P řF MU, Brno

Parazitofauna hlavá če Neogobius kessleri byla sledována na p ěti lokalitách st ředního a dolního Dunaje. P ůvodní populace ryb byly odloveny na lokalitách bulharského úseku Dunaje (Vidin, Ruse), lokalita na chorvatském úseku (Osijek) byla vybrána pro introdukovanou populaci stabilizovanou po období více než 30 let a dále byly odloveny dv ě nov ě introdukované populace ryb na slovenském (Gab číkovo) a rakouském (Orth) úseku Dunaje. Celkem bylo zaznamenáno 21 druh ů vícebun ěč ných cizopasník ů, z toho 14 druh ů bylo zjišt ěno u ryb z původních populací a 20 druh ů bylo zjišt ěno u introdukovaných populací. Všechny ryby byly infikovány minimáln ě dv ěma druhy parazit ů. Jediným druhem parazita zjišt ěným pouze v populacích p ůvodních byly metacerkárie Rhipidocotylle illense . Tento parazit je ale široce rozší řený i ve st ředním Dunaji a ojedin ělá infekce introdukovaných ryb není vylou čena. V nep ůvodních populacích bylo navíc zjišt ěno šest druh ů vícebun ěč ných parazit ů, tyto druhy se vyskytují b ěžn ě u širokého spektra hostitel ů v celém povodí Dunaje. Nejchudší parazitofauna byla zjišt ěna u stabilizované introdukované chorvatské populace. Pr ůměrná intenzita infekce parazit ů kolísala od 88 do 115 jedinc ů na rybu, p řičemž nebyly pozorovány žádné rozdíly mezi po četností parazit ů v původních a nep ůvodních populacích. Dominantním druhem byl ve všech populacích vrtejš Pomphorhynchus laevis , který parazitoval všechny vyšet řené ryby nezávisle na lokalit ě. Mezi další po četné druhy pat řily motolice Nicolla skrjabini a hlístice Raphidascaris acus . Oba druhy byly po četn ější na introdukovaných lokalitách, zatímco intenzita infekce P. laevis byla vyšší u p ůvodních populací hostitele. Podobné složení spole čenstva parazit ů a jeho po četnosti u p ůvodních a nep ůvodních populací hostitele není b ěžným jevem a vyžaduje další studium.

Projekt byl finan čně podporován GA ČR (524/05/P291).

134 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006

Occurrence of metazoan parasites of zebrafish Danio rerio (Cyprinidae) in Bangladesh 1 2 2 ONDRA ČKOVÁ M. , SPENCE R. & SMITH C. 1Institute of Vertebrate Biology ASCR, Brno; 2University of Leicester, Leicester, UK

During January 2005, one hundred and twenty specimens of zebrafish Danio rerio were collected and parasitologically examined. The fish were sampled in two ponds in Khulna District (Ganges River drainage, south Bangladesh) and in five ponds in Mymensingh District (Brahmaputra River drainage, north Bangladesh). A total of 2498 metazoan parasites of 20 species were collected. Almost all fish were infected, with total prevalence of 90%. Majority of parasites found were in larval or immature stage (all Digenea, Cestoda and Acanthocephala). Ectoparasite infections were very rare (scarce occurrence of Monogenea, Bivalvia and Crustacea). Larval Digenea represented the most frequent taxon (93.1% of all parasites collected) in all localities. Maximum prevalence (100%) was observed in metacercariae of Acanthostomum sp. in Khulna District and in metacercariae of Centrocestus formosanus in Mymensingh District. Two mentioned species and Diplostomoidea sp. parasitized fish in all localities sampled. Generally the parasite load varied greatly among populations, when parasite abundance and species richness was the highest in fish from natural ponds in Mymensingh District and the lowest in shallow lake in Khulna District. Communities of metazoan parasites in zebrafish composed mainly by larval stages indicated that this small cyprinid fish serving as intermediate host represented important element in parasite life cycles.

This study was supported by the Centre of Excellence, Ministry of Education, Youth and Sports No. LC 522.

Invázny rod Neogobius (Gobiidae) – základná charakteristika pôvodných a nepôvodných populácií v pozd ĺžnom profile Dunaja 1,2 1 POLA ČIK M. & JURAJDA P. 1Odd ělení ekologie ryb, Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, Brno; 2Ústav botaniky a zoologie, P řF MU, Brno

V posledných dekádach bola pozorovaná zvýšená tendencia k zmene geografických areálov rôznych druhov rýb, pri čom najmä invázne druhy predstavujú riziko negatívneho ovplyv ňovania novoobsadených ekosystémov. Vybrané charakteristiky populácií štyroch druhov býčkov invázneho rodu Neogobius boli sledované v jesenných termínoch v rokoch 2004 a 2005 v pôvodnom (r. 2005, Bulharsko, r. km. 376 – 836) a nepôvodnom (r. 2004, Slovensko, r. km 1706 – 1873) areáli rozšírenia v rámci toku Dunaja, na Slovensku i v spodných častiach jeho prítokov. Materiál bol zbieraný elektrickým

135 Ichtyologie agregátom (Bulharsko – 34 lokalít, Slovensko – 36 lokalít) a 7 m zá ťahovou sie ťou (Bulharsko – 27 lokalít). V nepôvodnom areáli bol elektrickým agregátom celkovo prelovený 3,98 km úsek príbrežnej línie toku prevažne skalnatého habitatu, pri čom bolo ulovených 1582 ks (397 ks/km) zástupcov 3 druhov skúmaného rodu. Po četne aj popula čnou hustotou dominoval N. melanostomus , za ním nasledoval N. kessleri a výrazne nižšia bola abundancia N. fluviatilis . V slovenskom úseku Dunaja nebol výskyt N. fluviatilis potvrdený nad Komárnom (r.km 1767) a tiež nebol preukázaný výskyt N. gymnotrachelus . N. kessleri sa vyskytoval na 80,6% skúmaných lokalít, N. melanostomus na 69,4% a N. fluviatilis na 19,4%. V pôvodnom areáli bol elektrickým agregátom prelovený celkovo 3,44 km úsek príbrežnej línie toku Dunaja prevažne plážového habitatu a bolo ulovených 217 ks (63 ks/km) zástupcov 4 druhov skúmaného rodu. Po četne aj popula čnou hustotou dominoval N. kessleri , za ním nasledovali N. melanostomus , N. fluviatilis a N. gymnotrachelus . N. kessleri sa vyskytoval na 67,7% skúmaných lokalít, N. fluviatilis na 50%, N. melanostomus na 29% lokalít a N. gymnotrachelus na 17,6% lokalít. N. kessleri a N. melanostomus dosahujú štatisticky významne vyššiu priemernú d ĺžku tela v nepôvodnom areáli rozšírenia. Dáta tiež nazna čujú, že podobne by tomu mohlo by ť i u N. fluviatilis , nízka popula čná vzorka slovenskej populácie však znemož ňuje vyslovi ť jednozna čné konštatovanie.

Výskum bol finan čne podporený projektom MŠMT „Ichtyoparazitologie – centrum základního výzkumu“ (LC 522)

Rybí spole čenstva aluvia st ředního toku řeky Gambie, NP Niokolo Koba, Senegal 1 1 2 REICHARD M. , ONDRA ČKOVÁ M. & BLAŽEK R. 1Odd ělení ekologie ryb, Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, Brno; 2Ústav botaniky a zoologie, P řF MU, Brno

Řeka Gambie je jedním z nejv ětších tok ů západní Afriky. Zatímco ichtyofauna jejího dolního úseku protékajícím územím Gambie je pom ěrn ě dob ře prozkoumána, informace o rybím spole čenstvu horního a st ředního toku (území Senegalu) tém ěř chybí. Naším cílem byl pr ůzkum širokého spektra biotop ů v aluviu st ředního toku řeky Gambie v Národním parku Niokolo Koba v jihovýchodním Senegalu, oblasti s minimálním dopadem antropogenní činnosti na po četnost a druhové složení ichtyofauny. V této studii jsme se zam ěř ili p ředevším na srovnání abundance a diverzity spole čenstva ryb v jednotlivých typech habitat ů sledovaného území (hlavní tok, menší přítoky, odstavené rameno, periodické t ůně). Pomocí zátahových a tenatních sítí bylo proloveno 16 lokalit v listopadu až prosinci 2004 a 2005, 2 až 3 m ěsíce po skon čení období deš ťů . Celkem bylo na sledovaném území zjišt ěno 47 druh ů ryb 33 rod ů, 21 čeledí a 9 řád ů. Druhov ě

136 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006 nejpo četn ějším řádem byl Siluriformes (10 druh ů z 5 čeledí, z toho 5 druh ů rodu Synodontis , čel. Mochokidae), následován řádem Cypriniformes s 9 druhy z čeledi Cyprinidae, zastoupený především rody Barbus (5 druh ů) a Labeo (3). Bohat ě byly zastoupeny také řády Characiformes (9 druh ů ve 4 čeledích), Perciformes (8 druh ů ve 3 čeledích) a Osteoglossiformes (6 druh ů ve 4 čeledích). Nejhojn ějšími druhy byly Barbus macrops , B. pobeguini (Cyprinidae), Rhabdalestes septemtrionalis , Brycinus leuciscus , B. nurse (Characidae) a Tilapia guineensis (Cichlidae) vyskytující se ve všech typech habitat ů. Složení rybích spole čenstev jednotlivých biotop ů se lišilo, p řičemž každý biotop byl charakterizován jedním či více specializovanými druhy (hlavní tok: Nanocharax ansorgii , odstavené rameno: Auchenoglanis occidentalis , periodické t ůně: Pronothobranchius kiyawensis , menší toky: Labeo parvus ). Periodické toky a t ůně byly charakterizovány vysokou abundancí juvenilních stádií mnoha druh ů ryb, což sv ědčí o d ůležité roli t ěchto lokalit pro reprodukci a odr ůstání pl ůdku. Nejvyšší abundance ryb byla v odstaveném říčním rameni, nejnižší v hlavním toku. Abundance ryb v menších přítocích a periodických biotopech byla velice variabilní a závisela na mí ře propojení lokality se stálými vodními plochami.

Studie byla podpo řena grantem IAA6093404 Grantové agentury AV ČR.

137 Herpetologie

HERPETOLOGIE Genetická variabilita populací ješt ěrky zelené ( Lacerta viridis ) v České republice 1 2 BÖHME M. & MORAVEC J. 1University of Leipzig, Biology II, Molekular Evolution and Systematics, Leipzig, Germany; 2 Zoologické odd ělení, Národní muzeum, Praha

Výskyt ješt ěrky zelené ( Lacerta viridis ) je na území České republiky omezen na oblast st ředních a severozápadních Čech a na jižní Moravu. Českou populaci tvo ří t ři vzájemn ě izolované subpopulace rozší řené (i) v blízkosti Labe v severních Čechách, (ii) podle toku Oh ře v severozápadních Čechách a (iii) v oblasti Vltavy, Berounky a Sázavy ve st ředních Čechách. Jihomoravská populace je více homogenní a p ředpokládá se, že z jihu navazuje na souvislý areál rozší ření ješt ěrky zelené v Evrop ě. Mezi ob ěmi populacemi dosud nebyly zjišt ěny žádné morfologické rozdíly. V sou časnosti jsou odd ěleny Českomoravskou vrchovinou, p ředpokládá se však, že v minulosti byly vzájemn ě propojeny dalšími tzv. „spojovacími“ populacemi (linker populations). V práci jsme testovali hypotézu, že po vymizení „spojovacích“ populací mohou být dnes mezi českými a jihomoravskými ješt ěrkami zjišt ěny genetické rozdíly. Za tímto ú čelem jsme srovnali genetickou variabilitu vybraných subpopulací ješt ěrky zelené jak uvnit ř jednotlivých oblastí jejího výskytu v ČR tak i mezi nimi. Celkem jsme vyšet řili 22 jedinc ů ze čty ř českých a 25 jedinc ů ze čty ř jihomoravských subpopulací. Srovnání mitochondriálních haplotyp ů a výsledk ů analýzy mikrosatelit ů prokázalo existenci genetických rozdíl ů mezi ob ěma srovnávanými populacemi, které jsou v souladu s jejich geografickou polohou. St ředn ě vysoká míra regionální diferenciace mezi českými a jihomoravskými populacemi podporuje hypotézu o jejich p ůvodním propojení a nazna čuje, že k přerušení kontaktu mezi nimi došlo v historicky nep říliš dávné dob ě. V porovnání s jihomoravskou populací vykazuje česká populace ješt ěrky zelené celkov ě nižší genetickou variabilitu, což koresponduje s její izolovanou reliktní povahou.

Výzkum byl podpo řen grantovým projektem GA ČR 206/05/2334.

Malí a šediví: Fylogeneze a ekomorfologie gekon ů rodu Cyrtopodion a příbuzných tvor ů 1 1 2 ČERVENKA J. , KRATOCHVÍL L. & FRYNTA D. 1Katedra ekologie, P řF UK, Praha; 2 Katedra zoologie, P řF UK, Praha

Gekoni rodu Cyrtopodion a jim p říbuzné rody ( Agamura , Bunopus , Carinatogecko ) tvo ří nejdiverzifikovan ější skupinu palearktických gekon ů – pouze z Íránu je známo asi 20 druh ů.

138 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006

Přestože sdílejí na první pohled pom ěrn ě uniformní vzhled – všichni jsou malí a šediví, jedná se o druhy ekologicky i morfologicky dosti rozmanité. Najdeme zde druhy stromové, skalní, pouštní i synantropní. P ředstavují tedy ideální skupinu pro rekonstrukci ekomorfologických přizp ůsobení jednotlivým typ ům prost ředí b ěhem adaptivní radiace. Detailní analýze však brání nedostate čná znalost jejich fylogeneze – i systematika je velmi složitá a r ůzní auto ři se zásadn ě liší v definici rod ů, podrod ů a za řazení jednotlivých forem. Proto jsme se pokusili osv ětlit tuto složitou situaci kladistickým p řístupem za použití nov ě získaných molekulárních i morfologických znak ů. Sekvenovali jsme části dvou mitochondriálních gen ů (cytochrom b, 12S rRNA, celkem cca 700 pár ů bazí) u 23 jedinc ů 13 forem t ěchto gekon ů. Výsledky ukázaly, že rod Cyrtopodion pravd ěpodobn ě není monofyletický, rody Bunopus a Agamura tvo ří jeho vnit řní skupiny. Zdá se, že podrod Mediodactylus tvo ří monofylum vn ě rodu Cyrtopodion . Na základ ě použitých sekvencí se nepoda řilo úpln ě vy řešit bazální v ětvení studované skupiny. Z rozložení taxon ů v morfoprostoru je možno vysledovat vztah délky prst ů a terestrického zp ůsobu života. P řechod k terestrialit ě v této skupin ě gekon ů souvisí s redukci délky prst ů. Překvapiv ě se lokomoce na vertikálních versus horizontálních površích p říliš neprojevuje v parametrech dlouhých kostí kon četin. Zajímavý výsledek poskytla analýza meristických znak ů na folidóze: po čty šupin na r ůzných částech t ěla se až na výjimky (nap ř. po čet subdigitálních lamel roste s délkou prst ů) v evoluci m ění nezávisle na t ělesných rozm ěrech i na sob ě navzájem. Meristické znaky na šupinách jsou u plaz ů tradi čně využívány k druhové determinaci a výsledky této práce potvrzují, že se jedná o dobrý zdroj nezávislých znak ů.

Odhady po četnosti rodu Triturus na R ůžodolské výsypce (Mostecko)

DOLEŽALOVÁ J. & VOJAR J. Katedra ekologie a životního prost ředí, FLE ČZU, Praha - Suchdol

Práce se zabývá odhadem po četnosti rodu Triturus ve t řech vodních biotopech na členité části R ůžodolské výsypky metodou zna čkování a zp ětných odchyt ů pomocí podb ěrák ů. Systematický odchyt probíhal v letech 2002, 2003 a 2005 na dvou nebeských jezírcích (jezírko A 14m 2, jezírko B 22m 2), v roce 2004 na nebeském jezírku C rozlohy 72m 2, a to v měsících březen až červen. Po četnosti byly za roky 2002 – 2004 odhadovány metodou Schnabelové (Krebs 1998), po četnosti za rok 2005 byly odhadnuty metodou Jolly-Seber (Krebs 1998). Po čet jedinc ů T. vulgaris v roce 2002 byl odhadnut na jezírku A na 117 jedinc ů (71 samic, 47 samc ů). Odhad po četnosti populace T. cristatus činí 11 jedinc ů (7 samice, 4 samci). Z výsledk ů prolov ů jezírka B v roce 2002 byla po četnost populace čolka obecného odhadnuta na 150 jedinc ů (83 samic, 67 samc ů).

139 Herpetologie

V roce 2003 byla po četnost populace T. vulgaris na jezírku A odhadnuta na 37 jedinc ů (25 samic a 12 samc ů). V jezírku B byla po četnost tohoto druhu odhadnuta na 61 jedinc ů (31 samic a 30 samc ů). Po četnosti populací T. cristatus nebyla na jezírcích A a B vzhledem k nízkému po čtu odchycených jedinc ů v tomto roce odhadována. V roce 2004 v jezírku C činil odhad po četnosti populace T. vulgaris 302 jedinc ů (150 samic,142 samc ů, zbylých 10 jedinc ů odpovídá juvenil ům), odhad populace T. cristatus činil 53 jedinc ů (16 samic, 32 samc ů a 7 juvenil ů). Na této lokalit ě bylo možné také odhadnout po četnost juvenilních jedinc ů Bombina bombina na 20 jedinc ů. Odhad po četnosti 75 jedinc ů v populaci T. vulgaris byla v roce 2005 v jezírku A nejvyšší v termínu odlovu 14.5.05, v jezírku B v termínu odlovu 13.4.05 16 jedinc ů. Byl stanoven Brillouin ův index druhové diverzity H (Krebs 1998) – jezírko A v roce 2002 H=0,763; jezírko B v roce 2002 H=0,446; jezírko A v roce 2003 H=0,55; jezírko B v roce 2003 H=0,594; jezírko C v roce 2004 H=0,887; jezírko A v roce 2005 H=1,009; jezírko B v roce 2005 H=0,522. Dále byl stanoven Simpson ův index druhové vyrovnanosti (Krebs 1998) – jezírko A v roce 2002 E=0,349; jezírko B v roce 2002 E=0,232; jezírko A v roce 2003 E=0,432; jezírko B v roce 2003 E=0,319; jezírko C v roce 2004 E=0,376; jezírko A v roce 2005 E=0,638; jezírko B v roce 2005 E=0,681.

Kam s nimi? Vliv teploty na výb ěr místa pro nakladení vají ček u čolka horského ( Triturus alpestris ) 1 2 DVO ŘÁK J. & GVOŽDÍK L. 1Ústav botaniky a zoologie, P řF MU, Brno; 2Odd ělení popula ční biologie, ÚBO AV ČR, Studenec

Rozhodnutí samice, kdy a kde naklade vají čka, zásadním zp ůsobem ovliv ňuje performanci mlá ďat a fitness dosp ělc ů. V této práci jsme se zabývali vlivem teploty na výb ěr místa pro nakladení vají ček (ovipozici) u čolka horského ( Triturus alpestris ). Naším cílem bylo zjistit (i) zda samice pro kladení up řednost ňují ur čitou teplotu vody, (ii) zda je teplota vody d ůležit ější faktor pro kladení než dostupnost substrátu pro ukrytí vají ček, (iii) jaký vliv má teplota preferovaná pro kladení na délku embryonálního vývoje, p řežívání embryí a velikost larev po vylíhnutí, a kone čně (iv) zda teploty vody umož ňují samicím teplotní preference pro ovipozici v přírod ě. V laboratorním termálním gradientu (5-32,5 °C) samice nekladly vají čka náhodn ě, ale v relativn ě úzkém rozp ětí teplot vody (15-20 °C). Pokud byl z těchto teplot odebrán substrát pro kladení, v ětšina samic b ěhem experimentu nenakladla žádná vají čka. Ze sledovaných znak ů potomstva m ěla preferovaná teplota pro ovipozici nejvýrazn ější vliv na délku embryonálního vývoje. Teplotní podmínky v p řírod ě umož ňovaly samicím klást vají čka do teplot vody preferovaných v laborato ři mezi 12:00 - 20:00 na za čátku a v polovin ě reproduk čního období,

140 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006 kdežto na konci tohoto období nebyly teplotní preference pro ovipozici časov ě omezeny. Teplota vody je spole čně s dostupností substrátu pro kladení významným faktorem, podle kterého samice čolk ů volí místo a čas ovipozice. Teplotními preferencemi pro ovipozici mohou samice významn ě ovliv ňovat délku embryonálního vývoje, což m ůže mít vliv na p řežívání larev a reproduk ční úsp ěšnost.

Pohlavní dimorfismus parthenogenetických jest ěrek Kavkazu a jejich rodi čovských bisexuálních druh ů 1 2 FRYNTA D. & ORLOVA V. 1Katedra zoologie, P řF UK, Praha; 2Zoologi českij muzej MGU, Moskva

Na libovolný fenotypový znak p ůsobí zárove ň a často v protich ůdném sm ěru jak p řírodní, tak i pohlavního výb ěr. Výsledný stav znaku je pak zpravidla rovnovážným stavem mezi t ěmito tlaky. Zpravidla se p ředpokládá, že pohlavního výb ěr p ůsobí mnohem v ětší m ěrou na samce, než na samice a d ůsledkem této nerovnováhy je vznik pohlavní dvojtvárnosti. Ve skute čnosti jsou však samci i samice biparentálních živo čich ů p říslušníky jediného druhu a tudíž pohlavní výb ěr p ůsobící na samce ovliv ňuje prost řednictvím genetické korelace mezi sam čími a sami čími znaky také samice a jejich fenotyp. Pro studium samic žijících ve sv ětě zcela bez pohlavního výb ěru se musíme obrátit na uniparentální druhy. Za model pro studium pohlavního dimorfismu jsme proto zvolili čty ři parthenogenetické druhy ješt ěrek z rodu Darevskia (d říve Lacerta ): D. unisexualis , D. armeniaca , D. dahli a D.rostombekovi . Pro srovnání byly použity samice a samci rodi čovských druh ů D. raddei /nairensis , D. portschinskii , D. mixta a D. valentini . Digitální šuplérou bylo zm ěř eno více než p ět set jedinc ů ze sbírek moskevského zoologického muzea. Každý z nich byl zárove ň zdokumentován n ěkolika digitálními fotografiemi (svrchu, b řicho, hlava svrchu a lateráln ě) pro kontrolu druhového ur čení a p řesnosti m ěř ení. Cílem bylo srovnat alometrické vztahy mezi jednotlivými částmi t ěla (hlava, b řicho, nohy) u samic dce řinných parthenogenetických druh ů s těmito vztahy u samic a samc ů p říslušných rodi čovských bisexuálních druh ů. (1) Pokud by byly parthenogenetické samice odchýleny od samc ů ješt ě více, než samice biparentálních druh ů, sv ědčilo by to ve prosp ěch toho, že morfologie samic biparentálních druh ů je pohlavním výb ěrem „strhávána“ sm ěrem k morfologii samc ů. (2) Pokud by naopak parthenogenetické samice ležely na p římkách ležících mezi alometriemi samc ů a samic bisexuálních druh ů, pak bychom mohli dovodit, že dvojtvárnost je zp ůsobena patrn ě přírodním výb ěrem (nap ř. divergencí nik či selekcí na fekunditu). P ředb ěžné výsledky ukázaly, že alometrie parthenogenetických druh ů se podobají alometriím samic bisexuálních druh ů, v některých p řípadech se slab ě odklán ějí sm ěrem k alometriím samc ů. Zárove ň bylo zjišt ěno, že pohlavní dimorfismus kavkazských ješt ěrek lze nejlépe vysv ětlit nikoli zv ětšením hlav samc ů,

141 Herpetologie ale prodloužením relativní délky b řicha u samic, podobn ě jako to bylo prokázáno u ješt ěrky živorodé. Shodu alometrií parthenogenetických a „normálních“ samic lze tedy opatrn ě interpretovat i tak, že parthenogenetické druhy jsou možná vystaveny obdobn ě silné selekci na fekunditu a tím velikost b řicha, jako druhy biparentální.

Jsou rychlí plavci pomalí b ěžci? Evoluce tvaru a funkce u čolk ů rodu Triturus

GVOŽDÍK L. Odd ělení popula ční biologie, Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, Studenec

K pochopení evoluce performance je nutné identifikovat kompromisy (trade-offs) mezi protich ůdnými funkcemi nebo mezi r ůznými komponentami jedné funkce. V této práci jsem se zabýval evolu čním kompromisem mezi maximální pohybovou performancí ve vod ě a na souši u čolk ů rodu Triturus . N ěkte ří, p řevážn ě vodní, zástupci tohoto rodu se vyzna čují protáhlým t ělem a redukcí kon četin. Na základ ě biomechanických model ů je možné p ředpokládat, že tento konflikt mezi morfologickými znaky povede ke kompromisu mezi maximální pohybovou performancí v obou prost ředích. K ov ěř ení této predikce jsem provedl n ěkolik plánovaných test ů závislosti mezi morfologickými a performan čními znaky deseti druh ů. Fylogenetická komparativní analýza ukázala, že evoluce prodlužování t ěla je spojena s redukcí ší řky t ěla a kon četin, ale nikoliv s redukcí délky ocasu. Délka p řední kon četiny ovliv ňovala maximální rychlost na souši. Délka ocasu pozitivn ě ovliv ňovala maximální rychlost plavání, kdežto délka rozestupu kon četin m ěla opa čný vliv. Nenašel jsem negativní korelaci mezi maximální pohybovou performancí ve vod ě a na souši, což je pravd ěpodobn ě d ůsledkem antagonistického vlivu délky rozestupu kon četin a délky ocasu na rychlost plavání. Domnívám se, že i p řes existenci konfliktu mezi morfologickými znaky podílejícími se na pohybu v obou prost ředích, kompromis mezi maximální rychlostí ve vod ě a na souši neomezuje evoluci pohybové performance u čolk ů rodu Triturus .

Molekulární fylogeografie rosni ček ( Hyla ) na Blízkém východ ě 1,2,3 3 1,2 GVOŽDÍK V. , MORAVEC J. & KOTLÍK P. 1Katedra zoologie, P řF UK, Praha; 2Sekce evolu ční biologie a genetiky obratlovc ů, ÚŽFG AV ČR, Lib ěchov; 3Zoologické odd ělení, Národní muzeum, Praha

Prezentovány jsou p ředb ěžné výsledky molekulární fylogeografické studie rosni čky Hyla savignyi z Blízkého východu. Pro lepší pochopení fylogeografie tohoto druhu byly do studie zahrnuty také východní populace evropského druhu H. arborea . Dosavadní studium vycházelo z analýzy mitochondriální DNA (mtDNA) – gen ů pro 12S rRNA (fragment cca 380 bp) a 16S

142 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006 rRNA (fragment cca 570 bp). Dohromady bylo analyzováno asi 90 jedinc ů obou druh ů. Dosažené výsledky p řinesly n ěkolik hlavních zjišt ění: (1) Byla prokázána výrazná divergence mtDNA mezi ob ěma druhy. (2) Hluboká fylogeografická divergence byla ne čekan ě odhalena také v rámci H. savignyi , která má podobu dvou hlavních linií. První je tvořena populacemi z většiny druhového areálu – íránskými, zakavkazskými, iráckými, syrskými, tureckými a kyperskými. Druhá linie je reprezentována populacemi jemenskými spole čně s jordánskými. Naše výsledky ukazují, že ke genetické divergenci mezi hlavními liniemi došlo d říve než ke geografické izolaci jemenské populace zp ůsobené dezertifikací v oblasti SZ Arabského poloostrova. Na území syrsko-jordánského pomezí byl zjišt ěn geografický p řekryv obou hlavních linií. Tyto výsledky nazna čují, že dané linie pravd ěpodobn ě p ředstavují kryptické druhy. (3) Jako jedna z nejpozd ěji odd ělených populací se jeví populace kyperská, která má blízký evolu ční vztah k populacím jihotureckým. Vzhledem k historicky dlouhodobé izolaci Kypru od pevniny tento výsledek ukazuje, že rosni čky ostrov osídlily v relativn ě nedávné dob ě překonáním bariéry tvo řené mo řem. (4) Na základ ě dosavadních genetických analýz východních populací H. arborea byla zjišt ěna pom ěrn ě vysoká genetická uniformita populací celé ponto- kaspické oblasti. Zdá se proto, že tato oblast byla historicky kolonizována jedinou linií. K otestování této hypotézy je však ješt ě t řeba zpracovat materiál z Kavkazu a n ěkterých dalších oblastí regionu. (5) Výsledky analýzy mtDNA ukázaly, že areál rozší ření H. arborea zasahuje podél jižního pob řeží Kaspického mo ře až na sever území Íránu, což znamená první doklad výskytu H. arborea v tomto stát ě. Toto zjišt ění bylo podpo řeno také na základ ě bioakustických dat. K up řesn ění a dopln ění p ředložených výsledk ů bude studie rozší řena o vyšet ření jedinc ů z dosud nestudovaných oblastí a o analýzu jaderných a dalších mitochondriálních gen ů.

Výzkum byl podporován z projektu GA ČR 206/05/2334 a z výzkumného zám ěru ÚŽFG AV ČR AV0Z 50450515.

Osídlování um ěle vytvo řených vodních nádrží obojživelníky na území CHKO Koko řínsko

HANDL L. & VOJAR J. Katedra ekologie a životního prost ředí, FLE ČZU, Praha

Zp ětný monitoring revitaliza čních a jiných managementových opat ření je velmi užite čným pro vyhodnocování dopadu t ěchto aktivit a pro jejich následný vývoj v ochraná řské praxi. V letech 1996 – 2004 bylo na území CHKO Koko řínsko vybudováno kolem 200 nových vodních ploch za ú čelem podpory obojživelník ů. Na 106 lokalitách byla v jarním a letním období 2005 sledována po četnost jednotlivých populací metodami standardizovanými pro každý druh. Dále byly zjiš ťovány charakteristiky prost ředí vlastní nádrže (stá ří, rozloha, hloubka, zastoupení pono řené a litorální vegetace, sklon b řeh ů, oslun ění) a jejího okolí (p řevažující

143 Herpetologie biotopy, vzdálenost od ostatních vodní nádrží a toků, typ ohrožení), coby vysv ětlující prom ěnné. V rámci mnohorozm ěrných statistických metod (RDA - redundan ční analýza) byl testován vliv jednotlivých charakteristik prost ředí na druhové zastoupení. Celkem bylo zaznamenáno 8 druh ů obojživelník ů. Významný vliv na skladbu jejich spole čenstev má p ředevším pono řená vegetace, zejména pro čolka obecného ( Triturus vulgaris ) a skokana sk řehotavého ( Rana ridibunda ), zatímco nap ř. efekt rozlohy nádrže nebyl pr ůkazný. Vybudované vodní plochy se řádov ě lišily svou rozlohou, která spole čně s hloubkou pozitivn ě koreluje s náklady na jejich vybudování. Pro ur čité zástupce obojživelník ů je mnohem efektivn ějším ochraná řským opat řením vybudování více menších vzájemn ě propojených nádrží vhodných parametr ů než jedné o zna čné rozloze a hloubce.

Barevný polymorfismus skokana hn ědého ( Rana temporaria ). Fakt nebo artefakt? 1 2 3 HEJTMÁNKOVÁ M. , BUREŠ S. & GVOŽDÍK L. 1Katedra ekologie a životního prost ředí, P řF UP, Olomouc; 2 Katedra zoologie a antropologie, P řF UP, Olomouc; 3Odd ělení popula ční biologie, ÚBO AV ČR, Studenec

Barevný polymorfismus se vyskytuje v populacích mnoha druh ů živo čich ů. V minulosti bylo stanovení barevného polymorfismu u barevn ě velmi prom ěnlivých druh ů problematické a často subjektivní, protože vycházelo z um ěle vytvo řených kategorií. Typickým p říkladem byl skokan hn ědý ( Rana temporaria ), u kterého byl takto popsán výskyt n ěkolika barevných forem. V této práci jsme pomocí digitální fotografie a analýzy obrazu zkoumali po čet a celkovou plochu dorsálních tmavých skvrn ve t řech populacích tohoto druhu, abychom zjistili úroveň mezi- a vnitropopula ční prom ěnlivosti v těchto znacích. Plocha tmavých skvrn se zv ětšovala s celkovou plochou zad u samc ů a samic ve všech populacích. Prom ěnlivost po čtu skvrn byla ovlivn ěna interakcemi mezi velikostí, pohlavím a populací. Celková plocha tmavého zbarvení tak byla, v závislosti na t ěchto faktorech, kontinuáln ě rozložena do r ůzného po čtu dorsálních skvrn, což neukazuje na existenci polymorfismu dorsálního barevného vzoru v populacích skokana hn ědého. Výrazná prom ěnlivost barevného vzoru jak mezi populacemi, tak i v rámci jedné populace d ělá z tohoto druhu zajímavý modelový systém pro studium proximátních p říčin a evolu čního významu prom ěnlivosti tohoto znaku.

144 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006

Obojživelníky vybraných lokalít Bratislavy so zameraním na štruktúru populácií vodných skokanov 1 1 1 2 CHYLÁ L. , JADRO ŇOVÁ P. , ORSZÁGHOVÁ Z. & VONGREJ V. 1Katedra zoológie, PriF UK, Bratislava; 2Katedra ekológie, PriF UK, Bratislava

V rokoch 2004 -2005 sa robil výskum obojživelníkov v okolí Bratislavy na 7 lokalitách: Rusovce 1 (DFS 7969), Rusovce 2 (7969), Chorvátske rameno (7868), Karloveské rameno (7868), Devín (7867), Šúr (7769) a Železná studni čka (7868). Obojživelníky boli po odobraní krvi vodných skokanov a odmeraní telesných rozmerov pustené na mieste odchytu. Na všetkých lokalitách sme zaznamenali celkovo 11 taxónov: Salamandra salamandra , Triturus vulgaris , T. dobrogicus , Bombina bombina , Hyla arborea , Bufo bufo , Rana temporaria , R. dalmatina , R. ridibunda , R. lessonae a R. esculenta . Rusovce 1 - 3 malé štrkové jamy s vodou do výšky 1 m, v lete vysychajú, porasty Typha sp. Zistené 2 taxóny - R. esculenta , R. lessonae , prevládal R. esculenta (23 jedincov, 74,2 %). Bolo odchytených aj 47 juv. ex., ktoré neboli merané. Ako R. lessonae bolo ur čených 8 ex. (25,8 %). Rusovce 2 - štrkovisko a terénna depresia so stabilnou výškou hladiny po čas roka. Na brehoch i vo vode sú porasty Typha sp. a Phragmites australis . Boli tu zistené - R. esculenta , R. lessonae . Najhojnejší bol R. esculenta (n = 18; 78,3 %), z druhého taxónu odchytených 5 ex. (21,7 %). Chorvátske rameno - kanál so štrkovitým dnom, s hĺbkou vody 1m. Brehy porastené Typha sp. Chytený iba - R. ridibunda , n = 4. Karloveské rameno – rameno so zabahneným dnom, v okolí prevažuje lužný les. Výška hladiny po čas roka kolíše. Zistené tri taxóny - R. ridibunda , R. esculenta , R. lessonae . Chytených 6 ex. R. esculenta (54,5 %), 3 ex. R. ridibunda (27,3 %) a 2 ex. R. lessonae (18,2 %). Šúr – rybník s bahnitým dnom porastený Lemna sp. Zaznamenaný 1 taxón - R. ridibunda (n = 3; 100 %). Devín – periodicky zaplavované depresie, so štrkovitým, čiasto čne zabahneným dnom. Miestami sa vyskytuje Ph. australis , a Typha sp. Chytené 3 taxóny - R. ridibunda (n = 53; 71,6 %), R. esculenta (n = 13; 17,6 %) a R. lessonae (n = 8; 10,8 %). Železná studni čka – malá depresia s kolísajúcou hladinou vody, dno je ve ľmi bahnité s bližšie neur čenými rastlinami. Okrem nej aj 2 rybníky. V okolí bukový les. Nepotvrdil sa výskyt žiadneho zo zelených skokanov. Najpo četnejší je druh Bufo bufo , z hnedých skokanov R. temporaria a R. dalmatina . V okolí bol zistený aj druh Salamandra salamandra . Priemerná d ĺžka erytrocytov Rana ridibunda bola 23,62 µm, R. esculenta - 24,26 µm a R. lessonae 24,81 µm. Tieto hodnoty zodpovedajú normálnemu, diploidnému (2n) stavu genómu. Len pri 1 ex. R. esculenta , z lokality Rusovce 1, bola priemerná d ĺžka červených krviniek 31 µm, čo nazna čuje prítomnos ť triploidov v populácii.

Práca bola podporená grantovou agentúrou VEGA, č. grantu 1/2369/05.

145 Herpetologie

Morfometrická analýza Zootoca vivipara pannonica : odlišuje sa nížinná poplácia od nominotypickej formy?

JAMBRICH A. & JANDZÍK D. Katedra zoológie, PriF UK, Bratislava

Zootoca vivipara pannonica (Lác & Kluch, 1968) bola opísaná z Východoslovenskej nížiny a následne bol typový materiál stratený. Opodstatnenos ť taxonomického od členenia nížinnej populácie býva spochyb ňovaná, alebo sú naopak menom poddruhu ozna čované aj nížinné populácie z Ma ďarska a Rakúska, bez porovnania s jedincami z typovej lokality. Cie ľom práce bolo preskúma ť externú morfológiu jedincov z typovej lokality (Boťany, Východoslovenská nížina) a porovna ť ju s horskou populáciou nominotypického poddruhu Z. vivipara (Jacquin, 1787) z územia Slovenska. Skúmaných bolo 32 morfologických znakov (14 metrických, 18 meristických) na vzorke 70 jedincov z Bo ťan (31 samíc a 39 samcov) a 76 jedincov zo Šu ňavy (Kozie Chrbty, Nízke Tatry) (41 samíc, 35 samcov). Metrické znaky boli vyhodnotené len na adultných jedincoch (L >43 mm). Obe pohlavia boli hodnotené samostatne. Meristické znaky boli porovnané t-testom, U-testom alebo frekven čnou analýzou. Pri metrických znakoch bola lineárnou regresiou testovaná závislos ť od d ĺžky tela a v prípade rozdielu medzi populáciami boli porovnané d ĺžkové indexy. Zistili sme, že obe pohlavia Z. v. pannonica majú signifikantne (p <0,05) vyšší po čet dorzálnych štítkov v prie čnom rade, vyšší po čet prie čnych radov ventrálnych, gulárnych i subkaudálnych štítkov. Takisto sme zaznamenali vyšší po čet štítkov tvoriacich golierik a štítkov na hlave (temporálnych, supralabiálnych, submandibulárnych, sublabiálnych). Samice Z. v. pannonica majú relatívne kratšiu spodnú čeľus ť než samice Z. v. vivipara . Uvedené rozdiely potvrdzujú morfologickú odlišnosť nížinnej populácie od horskej formy. Opodstatnenos ť jej odlišného taxonomického hodnotenia ukáže analýza ďalších stredo- a východoeurópskych populácií a použitie molekulárnych taxonomických metód.

Práca bola realizovaná s podporou grantu VEGA 1/3285/06.

Ontogenéza spodnej čeľuste užovky stromovej ( Zamenis longissimus )

JANDZÍK D. Katedra zoológie PrifUK, Bratislava

Spodná čeľus ť (mandibula) hadov je párová štruktúra komplexnej stavby. V prípade najmodernejšej skupiny hadov (Caenophidia) je v postnatálnom období tvorená Meckelovou chrupkou a štyrmi kos ťami vytvárajúcimi dva rigidné elementy vzájomne pohyblivo spojené v

146 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006 nesynoviálnom intramandibulárnom k ĺbe: anteriórny (distálny) element tvorí ozubené dentále a mediálne situované drobné klinovité spleniále, posteriórny (proximálny) element je tvorený mediálne ležiacim anguláre a mohutnou zloženou kos ťou mandibuly (ZKM) vznikajúcou embryonálnou fúziou artikuláre, preartikuláre a suranguláre. Ontogenéza spodnej čeľuste užovky stromovej bola sledovaná na 26 embryonálnych a 26 postnatálnych štádiách spracovaných na transverzálne rezy, presvetlených in toto a diferen čne farbených (na chrupku a kos ť) alebo na sucho preparovaných. Meckelova chrupka (MC) sa objavuje ve ľmi skoro (em. 5 dní) v distálnej časti a chondrifikácia postupuje posteriórnym smerom. V prvej polovici embryonálneho štádia ontogenézy dochádza k nieko ľkonásobnému dorzoventrálnemu oblúkovitému prehnutiu MC a jej opätovnému narovnaniu. Od štádia 15 dní anteriórne konce pravej a ľavej MC konvergujú k mediánnej rovine. Zahnutie ostáva zachované na dentále aj v dospelosti. Artikuláre osifikuje enchondrálne, ostatné kosti endezmálne. Dentále osifikuje z dvoch centier osifikácie, kým zvyšné kosti z jedného. V štádiu 12 dní ešte nie je pozorovate ľný za čiatok osifikácie. V štádiu 15 dní sú vidite ľné základy preartikuláre a suranguláre a ventrálne osifika čné centrum dentále. Posterodorzálne osifika čné centrum dentále sa objavuje v štádiu 16,5 d ňa a vtedy je slabo osifikované aj spleniále. Osifikované anguláre je prvýkrát vidite ľné v štádiu 19 dní. V štádiu 28 dní sú prvýkrát spojené ventrálna a dorzálna čas ť dentále, preartiuláre so suranguláre a osifikovaná je aj čas ť artikuláre. Suranguláre ohrani čuje mandibulárnu jamu (pre úpon mandibulárneho adduktora) laterálne aj dorzomediálne, zóny fúzie s preartikuláre prebiehajú ventrálnou a mediálnou stenou ZKM. V postnatálnom vývine sa postupne zvyšuje mediálny okraj mandibulárnej jamy a zvä čšujú sa výbežky obmedzujúce pohyb v intramandibulárnom k ĺbe (anterodorzálny výbežok anguláre, posteromediálny výbežok dentále, laterálne výbežky anguláre fixujúce kos ť k mediálnej ploche ZKM). Zárove ň dochádza k miernemu relatívnemu pred ĺženiu posteriórneho komponentu spodnej čeľuste. Obmedzenie pohyblivosti k ĺbu a pred ĺženie proximálnej časti čeľuste pri vä čšej ve ľkosti hada má pravdepodobne funk čný význam v spevnení celej štruktúry pri ventrálnom fixovaní koristi, resp. sústa.

Práca bola realizovaná s podporou grantu VEGA 1/3285/06.

Polymorfizmus farebného vzoru jašterice živorodej Zootoca vivipara pannonica

JANDZÍK D. & JAMBRICH A. Katedra zoológie, PriF UK, Bratislava

Jašterica živorodá je farebne ve ľmi variabilný druh. Celkovo sa dajú typy dorzálneho vzoru exemplárov Z. v. pannonica z územia Slovenska rozdeli ť na tri skupiny: pruhované, škvrnité

147 Herpetologie a bez vzoru, avšak s existenciou prechodných foriem. Brušná strana tela je jednofarebná alebo obsahuje čierne škvrnky na jednotlivých ventrálnych štítkoch. Rozsah škvrnitosti je variabilný. Pod ľa niektorých autorov je v horských populáciách typické vysoké zastúpenie jedincov s markantným pozd ĺžnym pruhovaním. Podobne ako jašterica živorodá aj druh L. perpicillata vytvára zmiešané populácie odlišných typov sfarbenia – pruhovaného a škvrnitého. Oba sa vzájomne výrazne líšia únikovou stratégiou a osíd ľovaným mikrohabitatom. V populácii Z. v. pannonica v oblasti nížinného lesného biotopu sme rozdiely v únikovej stratégii jedincov ani v obsadzovaní biotopu nezaznamenali. Farebný vzor sme sledovali na 66 dospelých jedincoch (38 samcov, 28 samíc, L>43 mm) z typovej lokality poddruhu v Bo ťanoch. Vzor chrbtovej strany vytvárajú viac či menej výrazné biele škvrny laterálne i mediálne lemované tmavými škvrnami (škvrnitá forma), niekedy splývajúce do úzkych dorzolaterálnych pozd ĺžnych prúžkov (pruhovaná forma). Pruhovaný vzh ľad umoc ňuje tmavý úzky middorzálny pás, ktorý sa môže rozpada ť na individuálne škvrny (škvrnitá forma) a širší párový dorzolaterálny pás ohrani čujúci svetlejšiu mediodorzálnu plochu. Jedince sa vzájomne líšia zastúpením jednotlivých elementov vzoru. Škvrnitos ť je výraznejšia u samcov, pruhovanos ť u samíc, intenzita vzoru rastie s vekom a d ĺžkou tela. Škvrnité jedince bez znakov pruhovanosti sú vzácne (viac samce), rovnako aj pruhované jedince bez znakov škvrnitosti (viac samice). Vzácne sa vyskytuje aj uniformné hnedé sfarbenie bez kresby (obe pohlavia). Melanizmus bol zaznamenaný dvakrát (samce). Ventrálna strana tela je výraznejšie škvrnitá u samcov, výnimo čne je brucho škvrnité u samíc. Škvrny sú výraznejšie v posteriórnej časti brucha. Intenzita a rozsah ventrálnej škvrnitosti nezávisí od ve ľkosti jedinca.

Práca bola realizovaná s podporou grantu VEGA 1/3285/06.

Analýza stanovištních preferencí obojživelník ů v severovýchodní části okresu T řebí č 1 2 JEŘÁBKOVÁ L. & ŠVÁTORA M. 1ÚŽP, P řF UK, Praha; 2Katedra zoologie, P řF UK, Praha

Cílem práce bylo studium distribuce a charakteru reproduk čních vodních ploch obojživelník ů severovýchodní části bývalého okresu T řebí č a druhového složení obojživelník ů na t ěchto plochách a dopln ění dosavadních poznatk ů o rozší ření jednotlivých druh ů obojživelník ů v zájmovém území. Na sledovaném území bylo prozkoumáno 93 rybník ů, 9 vybetonovaných vodních ploch, 5 pískoven nebo lom ů. Každá vodní plocha byla považována za potenciální rozmnožovací místo pro obojživelníky. Obojživelníci byli zaznamenáváni v letech 2004 a 2005 jak vizuáln ě, akusticky, tak i odchytem. Na sledovaném území byla zjišt ěna p řítomnost 11 druh ů obojživelník ů ( Triturus

148 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006 cristatus , T. vulgaris , Bufo bufo , B. viridis , Pelobates fuscus , Hyla arborea , Bombina bombina , Rana temporaria , R. arvalis , R. dalmatina , R. kl. esculenta ). Výrazn ě vyšších hodnot frekvence výskytu jednotlivých druh ů dosáhly Bu bu , Hy ar a „zelení skokani“. Naproti tomu druhy Tr cr tc , Tr tv , Bu vi , Ra ar , Ra da byly ve sledovaném území zastoupeny s frekvencí výrazn ě nižší, než m ěli zbývající druhy. U vodních ploch byly sledovány základní charakteristiky (velikost vodní plochy, max. hloubka, podíl m ělčin, po čet dalších reproduk čních ploch obojživelník ů v okruhu 500m, hodnota pH, pr ůhlednost, vzdálenost od okraje lesa, podíl d řevinné vegetace v okruhu 500m, míra zastín ění vodní plochy, podíl b řehové bylinné a d řevinné vegetace, podíl litorální, natantní a submerzní vegetace). Vyhodnocením kvantitativních a kvalitativních dat o vybraných prom ěnných prost ředí pomocí statistických program ů NCSS a CANOCO byly identifikovány ty, které mají statisticky pr ůkazný vliv na po čet druh ů, hodnotu Shannonova indexu druhové diverzity a p řítomnost jednotlivých druh ů obojživelník ů na reproduk čních plochách zájmového území. Vzhledem k rozsáhlým zm ěnám v krajin ě je nutné vyhledávat i nové prvky v ochran ě obojživelník ů jako je nap říklad vhodná úprava a ochrana stávajících vodních ploch. Prohloubením našich znalostí o rozší ření obojživelník ů a jejich specifických nárocích na vodní plochy, kde se úsp ěšn ě rozmnožují, p řisp ějeme k jejich ochran ě.

Betadiverzita scink ů nížinného pralesa na Papui-Nové Guinei

KRÁSA A. Kv ětinová 1250, Poho řelice; Ústav botaniky a zoologie, P řF MU, Brno

Papua-Nová Guinea (PNG) je z hlediska biodiverzity nesmírn ě bohatým ostrovem, zárove ň je však její biota jen velmi nedostate čně prozkoumána. Každý rok jsou zde nalézány a popisovány nové druhy, a to nejen v rámci hmyzu a dalších bezobratlých, ale i mezi obratlovci, ať už jsou to obojživelníci nebo t řeba ptáci. Zárove ň je fauna PNG pom ěrn ě specifická, což je důsledkem dlouhodobé izolace. Najdeme zde jen nemnoho druh ů savc ů, ale o to významn ější je zastoupení plaz ů. V pr ůběhu roku 2004 jsem provád ěl dlouhodobá pozorování a sb ěry scink ů (Scincidae), kte ří jsou nejpo četn ěji zastoupenou čeledí plaz ů na PNG. Sbíral jsem na t řech místech v blízkosti m ěsta Madang (Baitabag, Nagada, Ohu) a dále v odlehlých lokalitách Wanang a Utai. Dané lokality leží, s výjimkou Nagady, v nížinném deštném pralese, který je však i p řes velkou rozlehlost pom ěrn ě homogenní, co se tý če spole čenstev rostlin a fytofágního hmyzu. Mým p ředpokladem bylo, že i spole čenstvo scink ů bude vykazovat jen nízkou míru betadiverzity, ale skute čnost byla jiná. Podobnost jednotlivých lokalit byla totiž jen mírn ě nad

149 Herpetologie

úrovní 0,5. Otázkou ovšem je, jak moc odpovídají zjišt ěné hodnoty realit ě. Podstatou rozdíl ů ve spole čenstvu totiž mohou být charakteristiky lokalit a také problémy spojené se sb ěrem scink ů (nap ř. nevydávají žádné zvuky). Je evidentní, že k potvrzení zjišt ěných výsledk ů je t řeba další práce.

Does mechanism of sex determination constrain the potential for sex manipulation? A test in geckos with contrasting sex-determining systems 1 2 2 KRATOCHVÍL L. , KUBI ČKA L. & LANDOVÁ E. 1Katedra ekologie, P řF UK, Praha; 2 Katedra zoologie, P řF UK, Praha

The concentration of yolk steroids was suggested to be the main determinant of offspring sex in oviparous animals with both temperature-dependent (TSD) and genetic sex determination (GSD). However, the proposed mechanisms involved in either group are different: a direct effect of oestrogens on gonad feminization in TSD species vs. a differential induction of male- or female-producing gametes in GSD species. Geckos offer an ideal opportunity for testing the suggested mechanisms. Closely related species differ in the mode of sex determination. They lay clutches of two eggs formed in phase, both eggs share equal steroid levels. If an identical hormonal composition and environment during vitellogenesis, gravidity and incubation determine the sex of progeny, siblings should share the same sex in both TSD and GSD geckos. We found strong support for this prediction in a TSD gecko species ( Eublepharis macularius ). Among clutches incubated at the temperature producing both sexes, there was none with siblings of the opposite sex. On the other hand, about half of clutches yielded siblings of opposite sex in four GSD species ( Coleonyx elegans , C. mitratus , C. variegatus , Paroedura picta ). The results suggest that sex-determining systems constrain female ability to produce single-sex siblings and hence the potential for sex manipulation.

Why reduce clutch size to one or two eggs? Egg size allometries in lizards reveal different causes of invariant clutch size evolution

1 2 KUBI ČKA L. & KRATOCHVÍL L. 1Katedra zoologie, P řF UK, Praha; 2 Katedra ekologie, P řF UK, Praha

Numerous and variable clutch size (VCS) is positively an ancestral state in reptiles. However, females of several lizard lineages lay just one or two eggs per a single clutch. The selective forces that have lead to such a dramatic drop in fecundity during a single reproductive bout are poorly understood. We compared interspecific egg mass and clutch mass allometries of several lizard lineages with contrasting ways of reproduction. Two lineages (anoles, eublepharid

150 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006 geckos) have independently evolved invariant clutch size (ICS), two other (lacertids and sceloporines) share ancestral VCS. To estimate the ancestral situation in anoles more precisely, we added data on a single species of the genus Polychrus , which is sister to anoles, but possesses VCS. We found out that all lizards with VCS, i.e. lacertids, sceloporines and Polychrus, and eublepharids share isometric relationship between clutch mass and body size. On the other hand, anoles have negative clutch mass allometry. As they have reduced individual clutch size to a single egg, their clutch mass allometry is simultaneously an egg mass allometry. Interestingly, egg mass allometries of anoles and lizards with VCS are the same. In contrast, eublepharids probably have enlarged their eggs (each in a single ovary) up to the limit formed by isometrically increasing female body volume. It seems that ICS evolved under different selective pressures: selection on reduction of female reproductive burden in anoles vs. selection on egg enlargement in geckos.

Kam až lze zajít ? Existence mezidruhového k řížení a vliv na fitness hybrid ů u gekon čík ů Eublepharis macularius a E. angramainyu – předb ěžné sd ělení

LANDOVÁ E., LÁSKOVÁ J. & FRYNTA D. Katedra zoologie, P řF UK, Praha

Na existenci mezidruhové hybridizace m ůžeme pohlížet i jako na jeden z d ůležitých faktor ů zvyšujících biologickou diverzitu (vznik druh ů hybridizací) pop řípad ě i fitness hybrid ů. Opa čný pohled zd ůraz ňuje negativní vlivy mezidruhového k řížení snižující fitness hybrid ů. Pozitivní role mezidruhové hybridizace na diverzitu druh ů byla prokázána zejména u rostlin, její role u zví řat a zvlášt ě pak u r ůzných druh ů obratlovc ů je složit ější. U obratlovc ů existují plodní hybridi i mezi fylogeneticky velmi vzdálenými liniemi nap ř. u žab izolovaných až 80 mil. let (rody: Hyla x Pseudacris ) nebo u 50-70 mil. let u mo řských želv (rody: Chelonia x Caretta ) nebo 10- 20 mil. let (rody: Caretta x Lepidochelys ) (Karl et al.1995). Jelikož u n ěkterých skupin plaz ů je hybridizace pom ěrn ě častá, rozhodli jsme se otestovat možnost mezidruhového k řížení na fitness u gekon čík ů rodu Eublepharis (Squamata). Jako příklad vzdálen ějších linií byli použity druhy E. angramainyu a E. macularius . Rodi čovská generace u obou druh ů pochází z volné p řírody ( E. angramainyu , Sýrie a Irán; E. macularius ) pravideln ě se v našich chovech rozmnožují. Oba druhy žijí v allopatrii (odd ěleni íránskou vyso činou) po dobu nejmén ě 10 mil. let. Oba druhy mají navíc teplotn ě ur čené pohlaví, což by mohlo být p ři mezidruhovém k řížení výhodou. Pokusy s hybridizací E. angramainyu (samec) a E. macularius (samice) prokázaly, že pá ření (podobné etologické prvky) mezi takto vzdálenými liniemi je možné a dává vznik životaschopnému potomstvu. Ochota k mezidruhovému k řížení však byla menší než ochota k pá ření uvnit ř rodi čovských druh ů.

151 Herpetologie

K ov ěř ení této hypotézy, že ke zvýšení fitness dochází na úrovni blíže p říbuzných taxon ů byl použit komplex forem druhu E. macularius . Jednalo se o formu po generace chovanou v zajetí nejasného p ůvodu - námi ozna čovaná jako „domácí“ a formy pocházející v první generaci z přírody (Pakistán): pracovn ě nazvaná „velká“, „sv ětlá“ a „tmavá“ – s různým stupn ěm p říbuznosti podle gen ů pro ribosomální RNA (Starostová 2004). Byly provedeny všechny kombinace k řížení mezi formami a sledovány jednotlivé parametry fitness (líhnivost vajec v daném roce oproti kontrolním pár ům, váha mlá ďat p ři vylíhnutí a délka inkubace p ři 28,5 C). Otázkou z ůstává p ůvod „domácí“ formy. Podle Starostové (2004) je tato forma nejp říbuzn ější form ě „ velké“. Hmotnost hybrid ů z k řížení velké (samec) a domácí (samice) formy je podobná spíše form ě domácí a jejich hmotnost je v pr ůměru podstatn ě nižší než u rodi čovské formy „ velké“ z přírodní populace. Rozdíl v hmotnosti mlá ďat i u t ěchto nejp říbuzn ějších forem nazna čuje, že lze o čekávat další zajímavé vlivy k řížení na fitness hybrid ů mezi jednotlivými mén ě p říbuznými formami.

Lidské preference živo čišných druh ů a jejich d ůsledky pro druhovou ochranu: p říklad hroznýš ů a krajt

MAREŠOVÁ J. & FRYNTA D. Katedra zoologie, P řF UK, Praha

Většina druh ů je dnes ohrožena zánikem prost ředí, ve kterých žijí, a do jejich záchrany je nutné investovat finan ční prost ředky, úsilí a prostor. Tím se zcela m ění význam lidské pozornosti, která v minulosti m ěla pro druhy p ředevším negativní dopad v podob ě lovu. Nyní může zájem člov ěka o druh (míra atraktivity) zvyšovat pravd ěpodobnost jeho p řežití. P řesto je studiu tohoto tématu v ěnováno jen velmi málo pozornosti. Podrobn ější výzkum atraktivity ostatních druh ů pro člov ěka proto považujeme za aktuální a p řínosný nejen z hlediska poznání lidských preferencí ale také užite čný pro praktickou ochranu živo čišných druh ů. Dosud jsme zkoumali lidské vnímání atraktivity zví řat v rámci skupiny hroznýš ů a krajt. Zpracovávána byla základní témata: (1) jaké jsou lidské preference v rámci této skupiny druh ů a co je jejich p říčinou – které vlastnosti zví řat (barva, vzor, tlouš ťka t ěla atd.) pop ř. charakteristiky respondent ů (pohlaví, v ěk, znalost druh ů atd.) je ovliv ňují; (2) zda m ůže míra atraktivity druhu pro člov ěka p ředpovídat jeho zastoupení v zoologických zahradách a ochraná řská opat ření. Pro experimenty jsme použili fotografie 56 druh ů hroznýšovitých had ů, které hodnotili respondenti (dosp ělí a p ředškolní d ěti) odlišnými metodami (promítání a fyzické p ředkládání fotografií). Hodnocení se ukázalo jako spolehlivé a opakovatelné (i u malých d ětí!), byl nalezen

152 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006 obecný trend spole čný velké části respondent ů a skóre jednotlivých druh ů se vzájemn ě velmi lišilo. Atraktivitu druhu bylo možné vysv ětlit konkrétními estetickými vlastnostmi zví řete (pozitivní korelace se zelenou barvou a kontrastností t ěla) a vztahem respondenta k had ům (pozitivní – fobie). Po četnost druhu v zoologických zahradách významn ě korelovala pouze s jeho atraktivitou (pr ůměrné skóre) a velikostí t ěla, nikoliv nap ř. s velikostí areálu. Zoologické zahrady p řitom považujeme za d ůležitou možnost ochrany druhu „ex situ“.

Different genetic diversity and population differentiation of the crested newts Triturus cristatus and T. dobrogicus revealed by microsatellites: the contribution of genetic drift and mutations 1,2 1 MIKULÍ ČEK P. & PIÁLEK J. 1Institute of Vertebrate Biology, Academy of Sciences of the Czech Republic, Department of Population Biology, Studenec; 2Department of Zoology, Biodiversity Research Group, Charles University, Prague

Evolution of selectively neutral loci is determined by the interactions between genetic drift and mutations. Recognizing the relative contribution of each factor thus represents a key point to understand causes of population differentiation. In this study, we used highly polymorphic microsatellite loci to investigate genetic diversity and population differentiation of the newt species Triturus cristatus and T. dobrogicus at different spatial scales, and to determine the relative importance of drift and mutations for population differentiation. Intrapopulation diversity was noticeably lower in T. cristatus , likely due to bottleneck(s) and low effective population size associated with glaciations. Populations of both species were highly differentiated. While global FST (0.222) and RST (0.239) statistics were not significantly different in T. cristatus , RST was much higher (0.585) than FST (0.098) in T. dobrogicus . Significant differences between FST and RST were observed only at a macrogeographic scale in the later species, indicating the contribution of stepwise mutations to population differentiation. High differentiation of two groups within T. dobrogicus , corroborated also by the model-based clustering methods, likely reflects their long-term geographic isolation and persistance in different glacial refugia. The degree of genetic differentiation at a microgeographic scale was lower among T. dobrogicus probably due to occupying of lowland habitats without geographic barriers and the ability to disperse along river systems, which enable higher gene flow rates.

153 Herpetologie

Užovka stromová ( Elaphe longissima ) v Pooh ří

1 2 MUSILOVÁ R. & ZAVADIL V. 1Česká zem ědělská univerzita v Praze, FLE, Praha; 2Agentura ochrany p řírody a krajiny ČR, Praha

V období od kv ětna do října v sezón ě 2005 probíhal výzkum užovky stromové (Elaphe longissima ) v severozápadních Čechách. Tento kriticky ohrožený druh se u nás krom ě izolovaného výskytu v Pooh ří vyskytuje pouze v NP Podyjí a v Bílých Karpatech, kde však navazuje na souvislý areál druhu. B ěhem posledních desetiletí byl v Pooh ří zaznamenán výrazný úbytek populace, jenž má mnoho p říčin (úbytek vhodných biotop ů, nedostatek líhniš ť atd.). Hlavním cílem výzkumu bylo tedy získání základních údaj ů o stavu a charakteristikách populace, což je práv ě nyní vysoce aktuální v souvislosti s navrhovanou výstavbou rychlostní komunikace I13, která m ůže již tak velice vážnou situaci ješt ě zhoršit. Celkem bylo odchyceno a individuáln ě ozna čeno 159 exemplá řů (77 samc ů - M, 58 samic – F, 19 subadutních ex. – Sad a 5 juvenilních ex. - J). Pr ůměrná délka samc ů činila 1194,9 mm (n = 76) a pr ůměrná délka samic 1044,8 mm (n = 57). Rozdíl ve velikosti mezi pohlavími je statisticky pr ůkazný (U = 1127, p < 0.05). Zjišt ěný pom ěr pohlaví se p řiklání ve prosp ěch samc ů (M:F - 1,32 :1), což je však z řejm ě zp ůsobeno vyšší aktivitou samc ů a tím i zvýšenou možností jejich odchytu. Pokud vezmeme v úvahu pouze jedince nalezené v úkrytu je již pom ěr pohlaví tém ěř vyrovnaný (M:F - 0,97:1). Z celkového po čtu 159 ex. bylo zp ětn ě bylo odchyceno 35 ex. (22%), trojnásobný odchyt byl zaznamenán u 8 ex. (5%), čty řnásobný odchyt u 2 ex. (1,3%) a 1 ex. (0,6%) byl odchycen dokonce p ětkrát. Díky individuálnímu zna čení p řinesly tyto zp ětné odchyty zajímavé informace o pohybech had ů v rámci území. Hodnocena byla časová a prostorová vzdálenost mezi jednotlivými odchyty. Nejdelší zjišt ěná doba mezi prvním a posledním odchytem činila 129 dní, nejv ětší zaznamenané vzdálenosti se řádov ě pohybují mezi 500 – 1000 m. První rok výzkumu užovky stromové v Pooh ří p řinesl nejen cenné výsledky, ale i mnoho dalších otázek, a proto je nezbytné ve výzkumu pokra čovat i v dalších letech. Získání informací je nezbytným p ředpokladem praktické ochrany tohoto vzácného hada na této jedine čné lokalit ě v Pooh ří.

Práce byla podpo řena grantem AOPK ČR (VAV620/1/03), vnit řním grantem FLE a je sou částí výzkumného zám ěru MŠMT č. 6293358101. Veškeré mapové digitální podklady byly zap ůjčeny Ministerstvem životního prost ředí.

154 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006

Evoluce pohlavn ě determina čních mechanism ů šupinatých plaz ů: je možný p řechod mezi genetickým a teplotním ur čováním pohlaví v obou sm ěrech? 1 2 POKORNÁ M. & KRATOCHVÍL L. 1Katedra zoologie, P řF UK, Praha; 2 Katedra ekologie, P řF UK, Praha

Ješt ěř i jsou jednou z mála skupin obratlovc ů, která vykazuje nesmírnou variabilitu ve zp ůsobu ur čování pohlaví – n ěkteré druhy mají pohlaví ur čené teplotn ě, jiné geneticky, a to typu XY nebo ZW. Shromáždili jsme literární údaje o pohlavn ě determina čních mechanismech pro jednotlivé druhy šupinatých plaz ů a metodou maximální parsimonie jsme vytvo řili fylogenetickou hypotézu evoluce mechanism ů ur čování pohlaví v rámci této skupiny. Podkladem pro fylogenetickou analýzu byla dv ě odlišná schémata kladogeneze (klasické schéma ex Cooper & Vitt, J. Zool., 2002 založené p řevážn ě na morfologických znacích versus recentn ě publikovaný molekulární kladogram ex Townsend et al., J. Syst. Biol., 2004). Výsledky ukazují, že i u šupinatých plaz ů jsou mechanismy ur čování pohlaví konzervativní; podstatnou a dob ře dokumentovanou variabilitu nacházíme pouze u gekon ů a agam. Na základ ě analýzy založené na klasickém kladogramu lze soudit, že ancestrálním stavem pro skupinu Squamata je teplotn ě ur čené pohlaví, p řechod mezi teplotním a genetickým mechanismem ur čování pohlaví byl v historii pouze jednosm ěrný, a to vždy od teplotního ke genetickému zp ůsobu ur čování pohlaví. Schéma kladogeneze šupinatých podle Townsenda et al. nese v pohlavn ě determina čních znacích mnohem více vzájemných p řechod ů než schéma klasické. Z hlediska mechanism ů ur čování pohlaví (stejn ě jako podle n ěkterých d ůležitých morfologických znak ů) m ůžeme tedy klasické schéma považovat za pravd ěpodobn ější hypotézu o kladogenezi šupinatých plaz ů. Náš scéná ř o jednosm ěrném p řechodu od teplotního ke genetickému zp ůsobu ur čování pohlaví lze testovat: pokud platí, pohlavní chromosomy jsou synapomorfií jednotlivých skupin s geneticky ur čeným pohlavím a nejsou tedy mezi jednotlivými skupinami homologické (vznikaly z pleziomorfního TSD paraleln ě).

Plazy Národného parku Slovenský kras

SMOLINSKÝ R. Katedra zoológie, PriF UK, Bratislava

V priebehu rokov 2000, 2001, 2003, 2004 a 2005 sa uskuto čnil monitoring vplyvu prostredia na plazy na vybraných lokalitách, nachádzajúcich sa na území NP - BR Slovenský kras. Cie ľom prieskumu bolo pomôc ť pracovníkom správy NP Slovenský kras v monitoringu daných území z hľadiska výskytu jednotlivých druhov plazov a v zlepšení ich ochrany. Čas ť

155 Herpetologie výsledkov bola použitá pre potreby projektu NATURA 2000 a prieskum v roku 2005 bol realizovaný s podporou grantu UK 124/2005. Rozšíreniu plazov v Slovenskom krase sa pozornos ť za čala venova ť až v polovici 19-teho storo čia, ale systematicky sa na tomto území tejto skupine stavovcov nevenoval nikto. Sporadicky sa objavili novšie práce, ktoré sa ale týkali bu ď len konkrétneho druhu alebo lokality. Pre monitoring lokalít boli použité 2 metódy, a to: priame pozorovanie a odchyt (ru čný a pomocou slu čky). Prieskum sa robil v charakterovo pomerne rozmanitej krajine, kde sa striedali škrapové polia s riedkymi porastami kríkov na svahoch a stromovými zárastami na ich úpätí. Na vybraných lokalitách sa vytý čili jednotlivé transekty o šírke približne 10 m, ktoré boli kontrolované raz za 1 de ň, pri čom sa prihliadalo na čas za čatia kontroly a momentálny stav meteorologických podmienok. Do výsledkov boli zahrnuté len presne identifikované jedince. Identifikácia jedincov zah ŕň ala druh, pohlavie a vek identifikovaného jedinca. Ak akýko ľvek údaj nebolo možné ur čiť, jedinec nebol do výsledkov zahrnutý, kvôli neskoršiemu porovnaniu vývoja stavu populácií danej lokality. Na analýzu údajov boli použité výsledné hodnoty, pri čom sa zohladnil aj možný vplyv jednotlivých faktorov habitatu na formovanie priestorovej a sociálnej štruktúry populácií plazov. Celkovo bolo zaznamenaných 658 jedincov jednotlivých druhov plazov z čeľadí: Lacertidae, Anguidae, Scincidae a Colubridae. Pre skúmané lokality na Plešiveckej, Silickej, Zádielskej planine a Hornom vrchu boli charakteristické druhy z rodov: Lacerta , Podarcis , Zootoca , Ablepharus , Anguis , Zamenis, Natrix a Coronella . Pre Zádielsku ties ňavu boli charakteristické rody Zootoca a Lacerta . Významný je výskyt našich najvzácnejších druhov plazov: Ablepharus kitaibelii a Zamenis longissimus .

Genetická variabilita hroznýšovce kubánského ( Epicrates angulifer )

STAROSTOVÁ Z., HYNKOVÁ I. & FRYNTA D. Katedra zoogie, P řF UK, Praha

Hroznýšovec kubánský ( Epicrates angulifer ) je kubánský endemit, který byl v minulosti často importován do České republiky. Koordinací chovu v zajetí a vedením plemenné knihy je pov ěř ena pražská ZOO. Cílem projektu, jehož p ředb ěžné výsledky prezentujeme, je zjistit genetickou variabilitu chované populace na základ ě mitochondriálních gen ů, ujasnit taxonomický status tohoto druhu a vysledovat matrilineární p říbuznost chovaných linií. Sekvenovali jsme proto fragment genu pro cytochrom b o délce 554 pár ů bazí u 53 jedinc ů z různých chovných za řízení. Zjistili jsme p řítomnost celkem 19 haplotyp ů. Fylogenetická

156 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006 analýza ukázala, že tyto haplotypy lze rozd ělit do dvou jasn ě definovaných linií, které se navzájem liší až 6,1 % sekven čním rozdílem. Podle lokalit odchytu p ředstavitel ů n ěkterých haplotyp ů výsledky nazna čují, že hlavní linie odd ělují jedince ze západu a východu + st ředu ostrova Kuba. Zatím lze shrnout, že chovaná populace vykazuje vysokou genetickou variabilitu a není proto doposud zcela jasné m ěla-li by se z hlediska ochraná řské biologie považovat za jednu nebo více „conservation units“.

Projekt je podporován GAUK č. 183/2004/B-BIO/PrF.

Phylogenetic analysis of genome size in eublepharid geckos: cell size does not always correspond to genome size

1 2 3 1 STAROSTOVÁ Z. , KRATOCHVÍL L. , FLAJŠHANS M. & FRYNTA D. 1Department of Zoology, Charles University, Praha; 2Department of Ecology, Charles University, Praha; 3Research Institute of Fish Culture & Hydrobiology, Vod ňany

At higher taxonomic levels, the correlation between genome size (GS) and red blood cell (RBC) size has been reported in many animal groups including reptiles. Some of mechanisms proposed to explain this seemingly general pattern suggest causative link between DNA content and cell size. Anyway, correlation between GS and RBC size has been rarely tested among closely related organisms within a phylogenetic framework. Eye-lid geckos (family Eublepharidae) serve as a proper group to conduct historical analysis of GS and cell size. The phylogenetic relationships among eublepharids are well understood. Moreover, they possess large variation in body size, which was particularly driven by changes in cell size - among eublepharids, there is a positive correlation between RBC and body size. We used flow cytometry to measure GS in 95 individuals of 15 forms of eublepharids, and carried out phylogenetic reconstruction. GS corresponds well with phylogenetic relationships among forms – sister forms share similar GS. Haploid GS about 1.85 pg can be considered ancestral. Most parsimoniously, there have been two independent increases and two decreases in GS during the evolution of eublepharids. Changes in RBC size and GS were not phylogenetically associated. Our results thus question causative bonds between GS and cell size.

Růst a pohlavní dvojtvárnost hroznýšovitých had ů: p ředb ěžné výsledky

ŠIMKOVÁ O., CIKÁNOVÁ V. & FRYNTA D. Katedra zoogie, P řF UK, Praha

U v ětšiny hroznýšovitých jsou samci výrazn ě menší než samice. Zajímalo nás proto, kdy a jakým mechanismem tento dimorfismus vzniká. Teoreticky p řichází v úvahu, že samci (1)

157 Herpetologie přijímají mén ě potravy, (2) využívají potravu mén ě efektivn ě, (3) alokují mén ě zdroj ů do r ůstu a šet řenou energii použijí na pohybovou aktivitu. Lze rovn ěž d ůvodn ě p ředpokládat, že hadi jsou vystaveni selek čnímu tlaku ve prosp ěch minimalizace rizik spojených s příjmem potravy, která jsou u této skupiny extrémn ě vysoká. Proto jsme sledovali r ůst a chování mlá ďat čty ř druh ů hroznýšovitých had ů Epicrates angulifer , E. inornatus , E. cenchria maurus , Boa constrictor imperator od narození, respektive prvního p říjmu potravy, zatím do stá ří jednoho až dvou let. Každý jedinec byl chován samostatn ě v nádrži vybavené nádrží na vodu a vyh řívané topným kabelem tak, aby mohl zvolit preferovanou teplotu. P ři každém krmení byli jak hadi, tak i krmní hlodavci váženi. Byla také zaznamenávána ochota p řijímat potravu. Experiment bude dále pokra čovat až do dosažení dosp ělosti experimentálních zví řat. Výsledkem jsou k řivky r ůstu t ělesné hmotnosti, údaje o spot řeb ě potravy i o efektivit ě využití potravy alokované do r ůstu. Na po čátku a na konci experimentu byli pokusní hadi navíc digitáln ě fotografováni a m ěř eni, aby bylo možné vyhodnotit dimorfismus v po čtu ventrálních a subkaudálních šupin, délce ocasu a t ěla, jakož i ve tvaru a relativní velikosti hlavy. Předb ěžné výsledky ukazují na nízký stupe ň dimorfismu u v ětšiny studovaných znak ů a tedy na jeho pravd ěpodobnou souvislost s vlivem pohlavních hormon ů v dob ě dospívání. Naopak se projevily zna čné mezidruhové rozdíly ve spot řeb ě potravy a r ůstu.

Prostorová distribuce a po četnost skokana štíhlého ( Rana dalmatina ) na Hornoji řetínské výsypce

VOJAR J. Katedra ekologie a životního prost ředí, FLE ČZU, Praha

Výsypkové plochy jsou za ur čitých okolností velmi významnými potenciálními biotopy pro řadu organism ů v četn ě obojživelník ů. Dokladem toho je Hornoji řetínská výsypka situovaná v pr ůmyslové oblasti Severo české hn ědouhelné pánve (cca 2 km JZ od Litvínova). P řevážná část území sypaného od roku 1954 do konce 80. let minulého století je bez technické a lesnické rekultivace, díky čemuž se zde zachovala výrazná členitost terénu s řadou rozmanitých vodních ploch - nebeských jezírek (tém ěř 200 na ploše cca 5 km2). Celá výsypka p ředstavuje vhodný biotop pro skokana štíhlého ( Rana dalmatina ), který je typickým p ředstavitelem lužních les ů až lesostepních formací. Krom ě tohoto druhu se zde vyskytuje dalších 7 zástupc ů obojživelník ů a 4 druhy plaz ů. V jarní sezón ě 2005 byla na v ětšin ě lokalit (n=182) zjiš ťována po četnost sn ůšek s. štíhlého (celkem 1257 shluk ů) a charakteristiky prost ředí vlastních jezírek (rozloha, hloubka, podíl litorální i pono řené vegetace, sklon b řeh ů, oslun ění nádrže, zastoupení ostatních druh ů obojživelník ů) i jejich okolí (p řevažující biotopy, typ rekultivace). Tyto environmentální

158 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006 charakteristiky byly užity jako vysv ětlující prom ěnné. Byl zjišt ěn pr ůkazný efekt rozlohy i hloubky jezírka, sklonu b řeh ů a charakteru okolí vodní plochy (GLM poiss , Type III test). K reprodukci nejvíce využívanými vodními biotopy byly nádrže o velikosti 100-5000 m2, hloubce 0,5-1,5 m s mírným sklonem b řeh ů (do 1:3) a okolím lesostepního charakteru. Na základ ě p ředb ěžného sledování bylo dále zjišt ěno, že distribuce a po četnost druhu je na výsypce zna čně nerovnoměrná. V některých částech tento druh i p řes vhodné podmínky absentuje, v jiných je naopak velmi hojný. P ředm ětem navazujícího pozorování bude testování faktor ů zjistitelných z leteckého snímku výsypky s využitím geografických informa čních systém ů (GIS), jako nap ř. p řesná rozloha, hustota a zastoupení vodních ploch i ostatních biotop ů a dále vzdálenost od okraje výsypky a od zdroje osídlování tímto druhem, který je vzhledem k převažujícímu industriálnímu charakteru okolí (t ěžební plochy, pr ůmyslové závody) zřeteln ě vymezen.

Výzkum byl podpo řen vnit řní grantovou agenturou FLE ČZU Praha 41110/1312/3157.

Fenológia rozmnožovania obojživelníkov v podmienkach Podunajskej nížiny a Malých Karpát

VONGREJ V. Katedra ekológie, PriF UK, Bratislava

V rokoch 2003 – 2005 bolo sledované rozmnožovanie druhov Bufo bufo , Rana dalmatina a Hyla arborea na vybraných lokalitách vo v ťahu k meteorologickým podmienkam. Lokality sa nachádzajú v okolí Bratislavy na Podunajskej nížine ( Čunovo, 128 m n. m.; Rusovce 130 m n. m.; Kopá č, 130 m n. m.; Šúr 130 m n. m.; Siho ť, 140 m n. m.) a v pohorí Malé Karpaty (Železná studni čka, 180 – 220 m n. m.; Nad Himligárkou, 450 m n. m.; Biely kríž, 480 m n. m.; Jurské jazero 540 m n. m.). Lokalita Železná studni čka leží v údolí potoka Vydrica, orientovaného južným smerom. Ostatné lokality v Malých Karpatoch sa nachádzajú na hrebeni. Za sledované obdobie bol na nížinných lokalitách zaznamenaný druh R. dalmatina najskôr 15.3. (rok 2004), najneskôr 24.3. (rok 2003) pri min. dennej teplote vzduchu 3°C. Doba párenia trvala približne 1 – 1,5 týžd ňa. Na lokalite Železná studni čka boli prvé jedince zaznamenané 25.3.2003 a 15.3.2004 pri min. dennej teplote vzduchu 3 – 7°C. Lokality na hrebeni Malých Karpát boli skúmané len v roku 2005, prvé skokany sa vo vode objavili 30.3., pri min. dennej teplote vzduchu 6°C. Doba párenia trvala približne 1 – 1,5 týžd ňa. Druh B. bufo bol na nížinných lokalitách zaznamenaná najskôr 17.3. (rok 2004) a najneskôr 28.3. (rok 2003), pri min. dennej teplote vzduchu 5 – 8°C. Doba párenia trvala približne 1 – 2 týždne. Na lokalite Železná studni čka boli prvé jedince zaznamenané 28.3.2003 a 19.3. 2004 pri

159 Herpetologie min. dennej teplote vzduchu 7°C. Doba párenia trvala približne 1 – 1,5 týžd ňa. Na lokalitách v hrebe ňových partiách Malých Karpát boli prvé jedince zistené 4.4.2005 pri min. dennej teplote vzduchu 5°C. Doba párenia trvala približne 1 – 1,5 týžd ňa. Rosni čka H. arborea bola na nížinných lokalitách zaznamenaná vo vode najskôr 28.3. (rok 2005), najneskôr 17.4.2003, pri min. dennej teplote vzduchu 6 – 7°C. Na lokalitách v hrebe ňových partiách Malých Karpát boli prvé jedince zistené 5.5.2005 pri min. dennej teplote vzduchu 8°C. Doba párenia trvala približne 2 mesiace. Zistená doba párenia populácií na nížine a v pohorí bola približne rovnaká. Oproti nížinným lokalitám bolo párenie druhov R. dalmatina a B. bufo na Železnej studni čke oneskorené len o nieko ľko dní, na hrebeni Malých Karpatoch asi o 1 týžde ň. Jedince H. arborea v Malých Karpatoch za čínali párenie asi o 5 týžd ňov neskôr jako jedince na nížine.

Tento príspevok vznikol v ďaka podpore Grantu Vega č. 1/2344/05.

160 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006

ORNITOLOGIE Experimentální evidence pro mikrohabitatové preference mezi lejsky ( Ficedula ) v jejich hybridní zón ě

1,2 2 ADAMÍK P. & BUREŠ S. 1Vlastiv ědné muzeum, Olomouc; 2Ornitologická laborato ř, P řF UP, Olomouc

Hybridní zóny se často nacházejí v oblastech kde se st řetávají environmentální charakteristiky prost ředí obou rodi čovských druh ů. Jedním z možných mechanism ů, který udržuje hybridní zóny je existence druhov ě specifických preferencí pro svoje rodné prost ředí. Tuto hypotézu jsme testovali u dvou p ěvc ů, lejska černohlavého ( Ficedula hypoleuca ) a bělokrkého ( F. albicollis ) v jejich úzké st ředoevropské hybridní zón ě. V této oblasti mají oba druhy vcelku z řetelnou distribuci, která do zna čné míry kopíruje charakteristiky prost ředí. Pro oba druhy se také uvádí, že se odlišují svými potravními nikami. Prost řednictvím série volierových experiment ů jsme zjistili, že oba druhy mají výrazné rozdíly v preferencích na úrovni mikro- a makrohabitatu. Lejsek černohlavý preferoval jehli čnaté prost ředí, kdežto lejsek bělokrký preferoval listnaté stromy. V situaci kdy byli ptáci konfrontováni se dv ěma listnatými stromy, oba druhy preferovali ten druh stromu, který byl z jejich domovského prost ředí. Na úrovni mikrohabitatu lejsek černohlavý vyhledával potravu zejména na zemi, kdežto lejsek bělokrký mnohem více v korunách strom ů. Jak samice, tak i samci v rámci p říslušného druhu vykazovali konzistentní preference. Domníváme se, že bu ď nau čené nebo vrozené habitatové preference u lejsk ů hrají významnou roli v udržovaní jejich hybridní zóny. Vzhledem k velice rozší řenému charakteru hybridních zón jako míst se smíšenými prvky prost ředí obou mate řských druh ů, se m ůžeme domnívat, že habitatové preference mohou být u celé řady taxon ů důležitým a rozší řeným mechanismem jejich udržování.

Effect of age and numbers of ducklings on behaviour of rearing female in Common Pochard ( Aythya ferina ) in condition of Southbohemian fishponds

BROŽOVÁ M., MUSIL P., NACHTIGALOVÁ M., HOŘÁK D. & KLVA ŇA P. Department of Zoology, Faculty of Science, Charles University, Prague

Survival of ducklings reared by duck female is generally affected by many factors, such as weather conditions and food availability. Knowledge about behaviour of rearing female on behaviour and survival of ducklings are still less known. Daily activity patterns of rearing females of Common Pochard change during the breading and we suppose important pattern according to the age and numbers of ducklings. These aspects

161 Ornitologie together with the environmental factors such as weather condition, water transparency (i.e. indicator of feeding condition), total waterbird numbers and other characteristics were investigated in South Bohemian (Czech Republic) fishponds in 2003-2005. From mid-June to the beginning of August the behaviour of certain females (marked or/and non-marked) and their broods was recorded throughout daylight hours in 30-seconds intervals during 5-minutes periods. Few hundred hours of observation including the observation data from the field season 2005 will be included in the poster. Female behaviour was classified into 6 categories (feeding, swimming, alert behaviour, sleeping, „no activity“ and comfort behaviour). Broods were divided into 4 age groups and 4 size groups. The preliminary results show that some categories of females behaviour (like alert behaviour, swimming or feeding) are affected by the number of ducklings and their age. The highest frequency of alert behaviour was recorded in female rearing mid-age broods. Alert and feeding behaviour of females is also positively correlated for example with water transparency. Alert behaviour and swimming of the observed female correlated negatively with presence of other females of Common Pochard and their broods.

Přísp ěvek k potravní ekologii sýce rousného ( Aegolius funereus ) ve Ž ďárských vrších

ČEJKA J. Správa CHKO Ž ďárské vrchy, Ž ďár nad Sázavou

Hnízd ění sýce rousného v CHKO Ž ďárské vrchy bylo poprvé prokázáno v roce 1988. Postupn ě byly zjiš ťovány a pravideln ě kontrolovány další hnízdní lokality. V roce 2005 bylo na Novom ěstsku (asi 1/4 zalesn ěného území CHKO) monitorováno 18 hnízdících pár ů. V sou časné dob ě lze v CHKO Ž ďárské vrchy odhadovat výskyt nejmén ě 50 hnízdních pár ů. Potravní ekologie sýce rousného byla na území CHKO Ž ďárské vrchy nepravideln ě zkoumána v letech 1990 – 1999. Analýza potravy byla provedena na základ ě rozbor ů pohnízdních zbytk ů potravy z budek vyv ěšovaných od roku 1988 do roku 1994. Vyhodnocený materiál pochází z 16 vzork ů. Každý vzorek zachycuje složení potravy z jedné budky v jedné hnízdní sezón ě. V potravním spektru sýce rousného bylo zjišt ěno celkem 1117 jedinc ů ko řisti, p říslušejících k 18 sav čím druh ům a nejmén ě 19 taxon ům pták ů. Zcela p řevládající složkou ko řisti jsou savci (90,15 %), zbývající složkou jsou ptáci (9,85 %). Složení potravy sýce rousného se ve Žďárských vrších vyzna čuje pestrým zastoupením lovené ko řisti (nejmén ě 37 druh ů). Nejpodstatn ějšími položkami potravy sýce rousného jsou 3 druhy drobných savc ů. Nejvýznamn ější ko řistí z hlediska po četnosti je rejsek obecný ( Sorex araneus ), který dosahuje

162 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006 relativní po četnosti 31,60 %. Pom ěrn ě často byl ve vzorcích zjišt ěn také rejsek horský ( Sorex alpinus ).

Ptáci a sukcese monokulturních borových porost ů (předb ěžné výsledky)

DLESKOVÁ O. Laborato ř ekologie krajiny, FLE ČZU, Praha - Suchdol

Práce se zabývá analýzou pta čích spole čenstev r ůzných sukcesních stádií monokulturních borových porost ů v bývalém vojenském výcvikovém prostoru Ralsko (Liberecký kraj). V hnízdní sezón ě 2005 bylo na 37 transektech o délce 300 m a ší řce 50 m provedeno s čítání pták ů liniovou metodou (t ři ranní a jedna ve černí kontrola v období od konce dubna do za čátku června). Transekty byly voleny v závislosti na druhovém složení a v ěkovém stá ří, které bylo odvozeno z porostních map využívaných divizí Mimo ň VLS ČR. Celkem bylo vytipováno 37 transekt ů (P – paseka, A (0–20 let), B (21–40 let), C (41–60 let), D (61–80 let), E (81–100 let), F (101–120 let), G (121 a více let). Podrobné mapování vegetace prob ěhlo v srpnu téhož roku s důrazem na p řítomnost jednotlivých druh ů dřevin, a také pater porostu. Autekologické a synekologických charakteristiky ptačích spole čenstev byly porovnány se sukcesním stádiem jednotlivých transekt ů. V porovnaných hodnotách lze sledovat vzestupný trend závislosti vypo čtených charakteristik na v ěku porostu. Vynesená k řivka má dva zlomové body (min – porost B, max – porosty A a F). Závislost topických skupin (pta čí druhy rozd ěleny na základ ě potravní a hnízdní preference) je též patrná – s přibývajícím v ěkem jsou druhy pasek a ke řů nahrazovány druhy strom ů a dutin. Ke řové druhy jsou znovu p řítomny s op ětovným nástupem ke řového patra v již v zapojených porostech. Samotné statistické zhodnocení závislosti pta čí složky na v ěkové struktu ře porostu je v sou časné dob ě analyzováno.

Vtáky dunajského ostrova Siho ť v Bratislave

DUDA M. & ORSZÁGHOVÁ Z. Katedra zoológie, PriF UK, Bratislava

V rokoch 2003 a 2004 bol robený výskum na ostrove Siho ť, ktorý leží v juhozápadnej časti Bratislavy medzi hlavným tokom Dunaja a Karloveským ramenom (štvorec DFS 7868, rie čny kilometer 1872 – 1876) a má rozlohu 180 ha. Patrí k najzachovalejším územiam dunajských lužných lesov. Pred rokom 1989 bol ostrov Siho ť s blízkym úsekom riek Dunaja a Moravy sú čas ťou uzavretého hrani čného pásma. Naviac ostrov Siho ť so svojími stud ňami je dôležitým vodným zdrojom pre Bratislavu. Podobne ako v minulosti i v sú časnosti je pre verejnos ť

163 Ornitologie neprístupný. Z uvedených dôvodov neexistujú údaje o avifaune ostrova spred roka 1989. Cie ľom práce bolo získanie faunistického preh ľadu druhov na tomto dlhodobo nerušenom území ostrovného charakteru. Územie bolo navštevované v týžd ňových intervaloch. Za obdobie rokov 2003 - 2004 bolo zistených 88 druhov patriacich do 14 radov. Za obidva roky sme zistili hniezdenie 36 druhov vtákov. V roku 2003 tu hniezdilo 31 druhov vtákov, najpo četnejšími hniezdi čmi boli Parus major (2 p/1 ha), P. palustris (0,75 p/1 ha), Sitta europaea (0,75 p/1 ha) a Fringilla coelebs (0,75 p/1 ha). V roku 2004 hniezdilo na sledovanom území 29 druhov vtákov, najpo četnejšími hniezdi čmi boli druhy Parus major (2,25 p/1 ha), P. palustris (1 p/1 ha), Sitta europaea (0,75 p/1 ha), Turdus merula (1 p/1 ha), Erithacus rubecula (0,75 p/1 ha), Sylvia atricapilla (1,25 p/1 ha) a Fringilla coelebs (0,75 p/1 ha). V obdobiach jarných a jesenných migrácií boli zistené aj druhy Egretta alba , E. garzetta , Ciconia nigra , Gallinula chloropus , Haliaeetus albicilla , Falco subbuteo a Larus argentatus a v zimnom období Anser fabalis , A. albifrons , A. anser , Bucephala clangula , Mergus merganser a Buteo lagopus . Zo s ťahovavých vtákov, ktoré sa na sledovanom území vyskytovali iba v teplej polovici roka, treba spomenú ť najmä druhy Pernis apivorus , Charadrius dubius a Ficedula albicollis , na vodných plochách sa celoro čne a pravidelne vyskytovali druhy Phalacrocorax carbo , Ardea cinerea , Anas platyrhynchos a Larus ridibundus .

Práca bola podporená grantovou agentúrou VEGA, č.grantu 1/2369/05.

Vybrané aspekty potravní biologie straky obecné ( Pica pica ) v urbánním a v rurálním prost ředí

FOUSOVÁ P., KRYŠTOFKOVÁ M. & EXNEROVÁ A. Katedra zoologie, P řF UK, Praha

Populace straky obecné v palearktických m ěstech v posledních 50-ti letech dramaticky vzr ůstá. K rozší ření pochopení d ůvod ů této stra čí expanze do m ěst jsme se v hnízdních sezónách 2003 až 2005 rozhodly ud ělat p římé srovnání vybraných aspekt ů potravní biologie straky obecné mezi páry hnízdícími v urbánních a v rurálních oblastech. Poda řilo-li se nám n ěkteré údaje nashromáždit jen z jedné oblasti, tak tyto údaje byly porovnávány s údaji z dostupné literatury pro oblast druhou. Výzkum probíhal v Praze a okolí a na Berounsku. Zam ěř ily jsme se p ředevším na porovnání složení potravy mlá ďat, výb ěr mikrobiotop ů pro lov potravy, chování rodi čů b ěhem lovu potravy, velikost teritorií a rozdíly v únikové vzdálenosti.

164 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006

Nejd ůležit ějšími výsledky naší práce jsou: 1) Jediný signifikantní rozdíl mezi oblastmi, co se zastoupení jednotlivých hojných složek v potrav ě mlá ďat tý če, vyšel pro masné výrobky (více v urbánních oblastech), aneb pro antropogenní složku potravy. Mlá ďata jsou všemožnou antropogenní potravou krmena v obou oblastech, ale v oblastech urbánních mnohem více (pr ůměrné objemové zastoupení na hnízdo: 52 % v urbánních obl. ku 12 % v rurálních obl.), což je patrn ě zp ůsobeno její v ětší nabídkou v těchto oblastech. 2) P ři porovnání výb ěru mikrobiotop ů pro lov potravy s jeho nabídkou v urbánních oblastech je z řejmé, že krátká tráva (do 15 cm) je využívána dle své nabídky, zatímco dlouhá tráva (od 16 cm) je tém ěř pr ůkazn ě opomíjena. P ři porovnání nabídky délky porost ů mikrobiotop ů pro lov potravy mezi oblastmi vyšel signifikantní rozdíl pro zastoupení krátkého a dlouhého porostu - krátký porost je více zastoupen v urbánních a dlouhý v rurálních oblastech. 3) P ři srovnání námi pozorovaných styl ů lovu v urbánních oblastech (ch ůze, krátké vzlety) s dostupnými daty z literatury pro rurální oblasti (stejné styly a navíc nízké p řelety nad vegetací či potáp ění z vyvýšených míst do dlouhé trávy) je z řejmé, že straky v rurálních oblastech používají širší škálu loveckých taktik, což m ůže být dáno jiným výškovým složením okolní vegetace, které je k tomu nutí. 4) P ři porovnání velikostí námi zmapovaných stra čích teritorií s dostupnými daty z literatury se zdá, že je zde tendence ke zmenšování teritorií se stoupající hladinou urbanizace. 5) Úniková vzdálenost je singnifikantn ě nižší v Kodani, kam straky pronikly zhruba o 20 let d říve než do Prahy. Dle t ěchto výsledk ů je možné podpo řit hypotézu, že jednou z možných p říčin ší ření straky obecné do m ěst je dostatek antropogenní potravy, jejíž časová distribuce není závislá na po časí a bývá často a snadno k nalezení. Dalším z důvod ů synantropizace straky m ůže být i výskyt preferovaných krátce st řižených trávník ů pro lov potravy v urbánních oblastech. Tomu by odpovídala i užší škála používaných loveckých taktik v těchto oblastech. Podporou pro předcházející tvrzení je i zjišt ění, že v urbánních oblastech mají straky menší teritoria, což m ůže být zap říčin ěno práv ě dostupn ější nabídkou potravy a lepším výb ěrem mikrobiotop ů pro její lov. Nižší úniková vzdálenost v Kodani, kam straky pronikly o zhruba 20 let d říve než do Prahy, sv ědčí pro jejich schopnost p řizp ůsobit se p řítomnosti lidí, což je bráno jako jedna z nejd ůležit ějších podmínek pro úsp ěšnou synantropizaci.

165 Ornitologie

Charakteristika hniezdneho habitatu trsteniarika pásikového ( Acrocephalus schoenobaenus ) a strnádky trs ťovej ( Emberiza schoeniclus ) a ich vzájomné porovnanie

GRUJBÁROVÁ Z. Katedra zoológie, PriF UK, Bratislava

Na území Jakubovských rybníkov (JZ Slovensko) bola na štyroch vybraných plochách sledovaná selekcia hniezdneho habitatu u trsteniarika pásikového a strnádky trs ťovej. Študijné plochy boli vyberané tak, aby zachytili heterogenitu skúmaného územia. Oba skúmané druhy obývajú terestrickú ekofázu litorálnych porastov stojatých alebo pomaly te čúcich vôd a ich nároky na hniezdne prostredie sú veľmi podobné, preto možno uvažova ť o existencii istého konkuren čného vz ťahu medzi nimi. Práca bola preto zameraná jednak na podrobné opísanie vegeta čnej a floristickej štruktúry habitatu oboch druhov a jednak na ich vzájomné porovnanie. Za týmto ú čelom bolo na vzorke 94 teritórií trsteniarika pásikového a 37 teritórií strnádky trs ťovej meraných 40 environmentálnych premenných. Rovnaké premenné boli merané aj na 131 kontrolných vzorkách, ktoré slúžili na odlíšenie habitatu vo vnútri teritória a mimo neho. Pre vzájomné porovnanie hniezdneho habitatu skúmaných druhov boli porovnávané environmentálne premenné z teritórií oboch druhov. Všetky údaje boli spracované pomocou diskrimina čnej analýzy. Hniezdny habitat trsteniarika pásikového bol charakteristický prítomnos ťou prevažne litorálnej zložky vegetácie a parametre tejto zložky aj zohrávali významnú úlohu pri výbere prostredia. V teritóriách tohto druhu sa zistila častá prítomnos ť nižších stromov či krov (výška 3-7 m), ktoré samce využívali ako spevné miesta pri obhajobe teritória. U strnádky trs ťovej pri výbere teritória zohrávali dôležitú úlohu skôr parametre terestrickej zložky vegetácie. V hniezdnom prostredí tohto druhu bol porast trstiny nižší a redší, čo umož ňovalo terestrickej zložke vegetácie dosiahnu ť vä čší objem. V niektorých prípadoch dokonca litorálna zložka vegetácie v teritóriách úplne chýbala.

Práca bola finan čne podporená Grantom Univerzity Komenského č. 216/2005.

Potravní nabídka lelka lesního ( Caprimulgus europaeus ) v Ralsku

HAVLÍ ČKOVÁ J. Moravská Chrastová 180, Brn ěnec

Během hnízdní sezóny v roce 2004 byl na území bývalého vojenského výcvikového prostoru Ralsko proveden sb ěr hmyzu s no ční aktivitou za ú čelem získání informací o

166 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006 potenciální potravní nabídce lelka lesního ( Caprimulgus europaeus ). Ke sb ěru byly použity modifikované sv ětelné lapáky pennsylvánského typu a smýkání. Lapáky byly umís ťovány po dvojicích, reprezentujících vždy dv ě topicky srovnatelné lokality, z nichž na jedné byl výskyt lelka zaznamenán a na druhé nikoli (r. 2004 – 10 dvojic). Sb ěry byly rozd ěleny do t ří časových úsek ů zachycujících jednotlivé fáze noci (soumrak, noc, svítání), které korespondují s aktivitou lelka lesního. Cílem bylo zachytit zm ěny potravní nabídky a zastoupení jednotlivých skupin bezobratlých v pr ůběhu noci a dále v rámci daných dvojic lokalit zaznamenat p řípadné rozdíly v celkové biomase a druhové diverzit ě hmyzu. Materiál byl t říd ěn do adekvátních taxonomických skupin a tyto skupiny byly dále d ěleny do p ěti velikostních kategorií. Materiál byl následn ě sušen a zvážen, s cílem zachytit a zhodnotit p řípadné rozdíly v biomase.

Antipreda ční chování straky obecné ( Pica pica ) v Praze a venkovské krajin ě - p ředb ěžné výsledky

HRALOVÁ S., KRYŠTOFKOVÁ M. & EXNEROVÁ A. Katedra zoologie, P řF UK, Praha

Pronikání straky obecné ( Pica pica ) do urbánních biotop ů bylo poprvé zaznamenáno v sedmdesátých letech minulého století v západní Evrop ě. V Praze v pr ůběhu devadesátých let došlo k výraznému r ůstu po čtu straky a k její expanzi do centra m ěsta. S postupným ší řením straky do m ěst lze o čekávat zm ěny v r ůzných aspektech chovaní, v souvislosti s odlišnou zkušeností pták ů trvale žijících v m ěstském prost ředí. Takové zm ěny se mohou projevit nap ř. v odlišných potravních, reproduk čních nebo antipreda čních strategiích. Častým typem antipreda čního chování je tzv. mobbing. Toto chování zahrnuje p řiblížení k predátorovi, vzrušené pohyby, p řeletování, vokalizaci a útoky proti predátorovi n ěkdy zakon čené fyzickým kontaktem. O zp ůsobu vzniku i aktuální funkci mobbingu existuje řada hypotéz, obecn ě platí jeho funkce p ři zahnání predátora z blízkosti ohroženého hnízda nebo mlá ďat. Lze tedy předpokládat rozdíly v reakcích související s vysokou hustotou stra čí populace ve m ěst ě nebo se zkušeností s r ůznými predátory na dané lokalit ě a tudíž mírou preda čního ohrožení hnízda. Srovnávací experimenty ve venkovské krajin ě budou dopln ěny letos. Reakce strak na přítomnost predátora byla studována u 28 hnízd p ři experimentech s vycpanou atrapou (jest řáb lesní Accipiter gentilis , puštík obecný Strix aluco , kuna skalní Martes foina , vrána obecná Corvus corone a kontrolní atrapa holuba skalního Columba livia ). Do teritorií strak byla v dob ě hnízd ění umíst ěna vždy na půl hodiny atrapa predátora. Reakce sledovaných pták ů byly natá čeny na videokameru a posléze vyhodnoceny s ohledem na po čet a délku trvání jednotlivých prvk ů v programu Observer. Z výsledk ů z roku 2003, 2004 a 2005 vyplývá, že reakce strak na jednotlivý predátory jsou r ůzné, nejintenzivn ější reakci jsme zaznamenali na jest řába a puštíka,

167 Ornitologie na puštíka byl vyšší podíl p římých útok ů, straky se přibližovaly do v ětší blízkosti a latence útoku byla kratší než u jest řába.

Protocalliphora azurea (Diptera: Calliphoridae) v hniezdach vrabca po ľného ( Passer montanus ). [Protocalliphora azurea (Diptera: Calliphoridae) in nests of Tree Sparrow (Passer montanus )]

JÁNOŠKOVÁ V., ORSZÁGH I. & ORSZÁGHOVÁ Z. Katedra zoológie, PriF UK, Bratislava

V hniezdnej sezóne 2002 a 2003 bola v hniezdach vrabca po ľného ( Passer montanus ) zis ťovaná prítomnos ť bzu čivky Protocalliphora azurea . Výskum prebiehal na juhozápadnom Slovensku v národnej prírodnej rezervácii Šúr, ktorá sa nachádza na juhozápadnom okraji Malých Karpát. Územie leží približne 12 km od Bratislavy (48° 42' s.z.š. a 17° 16' v.z.d.). NPR tvorí barinato-slatinná jelšina v terénnej zníženine Podunajskej roviny, mo čaristé lúky a teplomilné dúbravy Panónskeho hája. Hne ď po vyletení mlá ďat boli hniezda dané na tri dni do Tullgrenových extraktorov, čím bola získaná čas ť jedincov bzu čivky. Kone čný po čet lariev, vyletených a nevyletených imág bol zistený až dôkladným prebratím hniezdneho materiálu. V roku 2002 boli hematofágne larvy zistené v 51 % hniezd a v roku 2003 v 71 % hniezd. Priemerný po čet lariev na 1 hniezdo dosiahol hodnotu 15,3 v r. 2002 a 10,5 v r. 2003. V r. 2002 bola najvyššia abundancia v druhom hniezdení (23,2) a v roku 2003 v prvom hniezdení (10,8). V oboch rokoch bola najnižšia abundancia v tre ťom hniezdení (5,3 a 9,7). Priemerný po čet lariev na 1 vyliahnuté mlá ďa bol 3,06 v roku 2002 a 2,67 v roku 2003. V oboch rokoch po čet lariev v hniezdach zna čne kolísal. V roku 2002 od 0,17 do 10,6 a v roku 2003 od 0,2 do 12,5. V troch hniezdach v 2. hniezdení pripadalo na jedno vyliahnuté mlá ďa najmenej 6 lariev, v dvoch z nich došlo k úhynu (mortalite) mlá ďat, ktorého prí činou môže by ť vysoký po čet lariev bzu čivky. Infestation by bloodsucking larvae of Protocalliphora azurea was recorded in nests boxes of Tree Sparrow during breeding season 2002 and 2003. The study was conducted in the south- western part of Slovakia in Nature Reserve Jurský Šúr 12 km northeast of Bratislava (48° 42' N a 17° 16' E). This area represents the last relict of a submontane marshland. Examined nests were collected after nestlings had fledged and placed in Tullgren funnels for 3 days. Small part of individuals was obtained by this method. Then the nests were dismantled and the whole numbers of larvae, pupae and imagos counted. There were 51 % of nests parasitized in 2002 and 71 % in 2003. The mean number of larvae per nest (abundance) was 15.3 in 2002 and 10.5 in 2003. The highest abundance was recorded during the second brood (23.2) in 2002 and during the first brood (10.8) in 2003. The lowest abundance was recorded during the third brood (5.3;

168 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006

9.7) in both years. The mean number of larvae per chick was 3.06 in 2002 and 2.67 in 2003. In both years number of larvae varied between nests. In 2002 number of larvae per chick was ranging from 0.17 to 10.6. In 2003 number of larvae per chick was ranging from 0.2 to 12.5. There were 6 larvae of blow flies per chick in three nests during the second broods recorded. In two of them at least one nestling died.

The study was supported by Scientific Grant Agency VEGA, Project No. 1/2369/05.

Variabilita zp ěvu hýla rudého ( Carpodacus erythrinus ) ve Vltavském Luhu na Šumav ě: předb ěžné výsledky 1 1 2 JAŠKA P. , LUČAN R.K. & ALBRECHT T. 1Katedra zoologie, BF JCU, České Bud ějovice; 2Odd ělení ekologie pták ů, ÚBO AV ČR, Studenec

Ve Vltavském Luhu na Šumav ě byl hýl rudý zjišt ěn v 60. letech dvacátého století (Š ťastný a Bej ček 1991, Albrecht 1996). Nejvyšší hnízdní hustoty dosahuje mezi obcemi Volary a Pernek. Zde jsou vytvo řeny malé populace (mikropopulace), jež bývají vzdáleny 500-2000 metr ů a jsou v akustickém kontaktu. Zp ěv v jednotlivých mikropopulacích by m ěl být dle publikovaných hypotéz uniformní, tzn. každý samec, který p řiletí na hnízdišt ě se nau čí zp ěv, jímž již p řítomní samci zpívají (Kessler a Martens 2000). Na daném území bylo zjišt ěno v letech 1995 a 1997 šest základních typ ů zp ěvu (Kessler Martens 2000). Cílem práce zapo čaté v r. 2005 bude sledovat (1) dynamiku diversity typ ů zp ěvů studované subpopulace v čase, (2) zjistit zda je zp ěv konkrétních jedinc ů invariabilní, či zda se m ění v pr ůběhu párování.

Faktory ovliv ňující agresivitu lindušky lu ční v playbackových experimentech aneb náladu při koncert ě ovliv ňuje i p ředkapela a obecenstvo 1 1 2 3 KUMSTÁTOVÁ T. , PETRUSEK A. , PAVEL V. & FUCHS R. 1Katedra ekologie, P řF UK, Praha; 2Ornitologická laborato ř, P řF UP; 3Biologická fakulta J ČU

Linduška lesní ( Anthus trivialis , dále At ) a linduška lu ční ( A. pratensis , dále Ap ) se spole čně vyskytují na lokalit ě Knížecí plán ě na Šumav ě, kde obývají odlišná prost ředí a obhajují navzájem se nep řekrývající teritoria. Data z jiných lokalit však nepodporují hypotézu o všeobecn ě rozší řené biotopové separaci. Pokusy provedené v letech 1999-2001, jež m ěly potvrdit či vyvrátit p řítomnost mezidruhové agresivity, nazna čovaly, že Ap reaguje na zp ěv At na alopatrické lokalit ě v Krušných horách siln ěji než na lokalit ě sympatrické. Navrhli jsme proto hypotézu, že vyšší agresivita na alopatrické lokalitě m ůže být zp ůsobena špatnou identifikací některých motiv ů ve zp ěvu opa čného druhu. P ři častém kontaktu obou druh ů v sympatrii by mohla být Ap schopna rozpoznat cizí zp ěv a tím omezit mezidruhové st řety.

169 Ornitologie

Pro otestování této hypotézy jsme nejprve u zp ěvů obou druh ů provedli analýzu podobnosti motiv ů na základ ě poslechu i časových a frekven čních parametr ů. Vytipovali jsme motiv ve zp ěvu At , který by potenciáln ě mohl vést k agresivní reakci ze strany Ap . V roce 2004 jsme otestovali 24 same čků Ap na alopatrických lokalitách v Krkonoších. Každému byly p řehrány t ři typy zp ěvu ( Ap , At s „provokujícími“ motivy a At s „neutrálními“ motivy) v pseudonáhodném po řadí, doprovázené atrapou lindušky umíst ěnou v teritoriu. Ukázalo se, že Ap rozlišuje zp ěv druhého druhu, ale roli hraje po řadí sekvencí. Same čci nikdy nereagovali na zp ěv At , pokud mu nep ředcházel vnitrodruhový stimul, po zp ěvu Ap však reagovali shodn ě na „provokující“ i „neutrální“ zp ěv At . Pro zjišt ění, jak dlouho p řetrvává toto „vybuzení“ vnitrodruhovým zp ěvem, jsme v roce 2005 na stejných lokalitách zopakovali obdobné experimenty s 18 same čky; jedna sekvence At však byla nahrazena zp ěvem a atrapou budní čka v ětšího. Výsledky nazna čují, že reakce na p říbuzný a cizí druh po vnitrodruhovém stimulu se mohou lišit v závislosti na délce pauzy. Po delší pauze p řetrvávala čast ěji reakce na At než na budní čka. Otázkou z ůstává pozitivní mezidruhová reakce v experimentech z let 1999-2001, kde sice jako první prob ěhla vždy sekvence vnitrodruhová, ale stimuly At byly testovány nejmén ě s dvouhodinovým odstupem. Pokud by se ukázalo, že vybuzení p řetrvává i po tuto dobu, jednalo by se o d ůležitý metodický poznatek, jež je často zanedbáván i v sou časnosti. Intenzitu agresivní reakce ale ovliv ňovaly také další faktory, nap ř. na časování v hnízdní sezón ě nebo p řítomnost či nep řítomnost samic p ři pokusu. Ta rovn ěž nebývá p ři playbackových experimentech zohled ňována, a čkoli zjevn ě m ůže hrát významnou roli.

Prostorová aktivita lelka lesního ( Caprimulgus europaeus )

LORENC T. Katedra ekologie a životního prost ředí, FLE ČZU, Praha 6 – Suchdol

Bývalý vojenský výcvikový prostor Ralsko v Libereckém kraji je jedním z center výskytu lelka lesního ( Caprimulgus europaeus ) na území našeho státu. V letech 2004 a 2005 byly v tomto území provedeny odchyty lelka lesního a následné telemetrické sledování vysíla čkou ozna čených jedinc ů. Cílem bylo zjistit prostorovou aktivitu lelka lesního a jím využívané biotopy. Celkem bylo odchyceno 9 samc ů lelka lesního, ale použitelná data byla získána pouze u 4 jedinc ů. Pro výpo čet domovských okrsk ů sledovaných jedinc ů byla použita kernelova metoda. Jejich velikost se pohybovaly v rozmezí hodnot od 241 ha po 27 ha. U všech zam ěř ovaných jedinc ů byly zjišt ěny potravní exkurze mimo obhajovaná hnízdní teritoria až do cca 1 200 m vzdálených lokalit. U dvou samc ů byla zjišt ěna dv ě hnízdní teritoria, vzdálená od sebe cca 1 200 m u prvního jedince a cca 430 m u druhého jedince. Zjišt ěné biotopy, které sledovaní jedinci využívali, byly rozd ěleny do čty ř typ ů. Všichni zam ěř ovaní jedinci obhajovali

170 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006 svá teritoria v prvním typu biotopu, na sukcesích plochách po p ředchozí vojenské činnosti (bývalá st řelnice a letišt ě) tvo řené rozptýlenými porosty b řízy b ělokoré ( Betula pendula ) a borovice lesní ( Pinus sylvestris ) s pokryvností menší než 60 % a o pr ůměrném stá ří cca 15-20 let. Druhá obhajovaná teritoria u dvou výše zmín ěných samc ů však byla zjišt ěna v jiném typu biotopu, v mozaice pasek a mlazin s porosty borovice lesní do stá ří cca 15 let. Potravní exkurze ozna čených jedinc ů byly podnikány do dalších typ ů biotop ů, biotopu lesostepi charakterizovaným neobhospoda řovanými travnatými plochami s mozaikou remíz ů, solitér a menšími formacemi náletových d řevin. Tento typ biotopu navšt ěvovali t ři sledovaní jedinci. Poslední typ biotopu navšt ěvovaný jedním zam ěř ovaným jedincem je charakterizován jako smíšený porost d řevin na podmá čené p ůdě. Lelek lesní tedy využívá i jiné typy biotop ů v širším okolí svého obhajovaného teritoria, což by m ělo být zohledn ěno p ři jeho druhové ochran ě.

Projekt byl vytvo řen s podporou grantu MŠMT č. 411101161411608.

Jak souvisí frekvence krmení mlá ďat vrabce domácího s jejich stá řím a kondicí?

MARTÍNKOVÁ D., PAZDEROVÁ A. & EXNEROVÁ A. Katedra zoologie, P řF UK, Praha

Vrabec domácí ( Passer domesticus ) je celoro čně stálý, koloniáln ě hnízdící druh. Na stavb ě hnízda, inkubaci i krmení se podílejí oba rodi če. Mlá ďata jsou krmena 12-18 dní na hnízd ě, po vyvedení je rodi če krmí ješt ě 12-14 dní. Prezentovaná data byla získána v pr ůběhu dlouhodobého projektu zam ěř eného na reproduk ční chování, pohlavní výb ěr a rodi čovské investice studovaného druhu. Zabývali jsme se otázkou, jak se ob ě pohlaví podílejí na frekvenci krmení a jak jejich investice ovliv ňuje výslednou kondici mlá ďat. P ředpokládali jsme, že rodi čovská investice samce, jakožto pohlaví vybíraného v pohlavním výb ěru, ovliv ňuje výslednou reproduk ční úsp ěšnost páru. V hnízdní sezón ě 2004 jsme pozorovali frekvence krmení u 17 pár ů hnízdících v námi založené budkové kolonii na hospodá řském statku ve Veselí nad Lužnicí (okres Tábor). Pozorování probíhala ve dvou 4-hodinových intervalech (6:00-10:00, 16:00-20:00) u každého hnízda. Poprvé u 4-6 denních mlá ďat, podruhé u mlá ďat t ěsn ě p řed vyvedením (9-11 dní). Celkem bylo odpozorováno 272 hodin. Frekvence krmení samc ů se u obou v ěkových kategorií mlá ďat nelišila, zatímco samice krmily starší mlá ďata signifikantn ě čast ěji, čímž reagovaly na jejich rostoucí potravní nároky. Kondici vyvedených mlá ďat ovliv ňuje pouze frekvence krmení samce u mladší v ěkové kategorie. Tím se potvrzuje d ůležitost sami čí volby partnera, nebo ť jeho p řísp ěvek v rodi čovské pé či ovliv ňuje kvalitu mlá ďat.

171 Ornitologie

Ornitofauna PR Vršatecké Bradlá 1 1,2 1 MELIŠKOVÁ M. , FILÍPEK M. & ORSZÁGHOVÁ Z. 1Katedra zoológie, PriF UK, Bratislava; 2Správa CHKO Biele Karpaty, Nemšová-Kľúčové

V rokoch 2004 – 2005 bol robený výskum Prírodnej rezervácie Vršatecké Bradlá (CHKO Biele Karpaty), štvorce DFS 6974, 6975, ktorého cieľom bolo základné zhodnotenie avifauny. PR Vršatecké Bradlá má rozlohu 82,39 ha s nadmorskou výškou 570 – 898 m n. m. V hniezdnom období bola použitá mapovacia metóda v štyroch kvadrátoch (s oh ľadom na ve ľkos ť rezervácie mal každý rozlohu 1 ha), lokalizovaných pozd ĺž juhovýchodnej hranice rezervácie. Každý predstavoval iný typ biotopu a stupe ň pôsobenia antropických vplyvov (lú čne spolo čenstvá, extravilán obce, lesné spolo čenstvá nižšej a vyššej vekovej štruktúry). V decembri 2003 ve ľkú čas ť lesa silne zasiahol polom. Poškodené boli najmä stromy v mladom lesnom poraste, ktorým olámalo konáre alebo celé kmene. V dôsledku poškodenia boli kvadráty v lese vyššej vekovej štruktúry a na lúkach v roku 2004 zvä čšené na rozlohu 3 ha. V blízkosti obce bola na ďalej kontrolovaná plocha s rozlohou 1 ha. V mimohniezdnom období bol výskum robený lineárnou metódou. Línie viedli cez lú čne spolo čenstvá, popri hranici lesa a v lesných spolo čenstvách s dĺžkou asi 1 km, šírka bola 100 m V priebehu oboch rokov bolo vykonaných 107 návštev. Na území rezervácie a v blízkom okolí bolo zistených 71 druhov. Mapovacou metódou bolo v roku 2004 zistené hniezdenie 26 druhov vtákov, z toho v lú čnych spolo čenstvách 15, v extraviláne obce 10 a v „starom“ lesnom poraste 20 druhov. Len 6 druhov bolo zastúpených vo všetkých typoch biotopov. V lú čnych spolo čenstvách dosahovali najvyššiu denzitu druhy Sylvia atricapilla a Emberiza citrinella (4 páry/3 ha). V extraviláne obce bol najpo četnejším druhom Ficedula albicollis , ktorého denzita, v ďaka vyveseným búdkam, dosiahla hodnotu 4 p/1ha. V lese vyššej vekovej štruktúry dosahoval tento druh tiež najvyššiu denzitu (6 p/3 ha). Po četne tu hniezdili aj druhy Parus major (5 p/3 ha) a Fringilla coelebs (4 p/3 ha). V roku 2005 hniezdilo 28 druhov, z nich 23 bolo spolo čných s r. 2004, 16 druhov bolo zistených na lú čnych spolo čenstvách. Najpo četnejším druhom bola E. citrinella (5 p/3 ha). V extraviláne obce bolo zistené hniezdenie 14 druhov, z nich najvyššiu denzitu mali S. atricapilla , F. albicollis a P. major (2 p/1 ha). V lesnom spolo čenstve hniezdilo 20 druhov. Druhy F. albicollis a P. major boli zistené v po čte 6p./3ha. Vo všetkých typoch biotopov bolo zistených 7 druhov. Mimo mapovacích kvadrátov bolo pozorované hniezdenie aj ďalších druhov, napr. Falco tinnunculus , Apus apus , Hirundo rustica , Delichon urbica , Motacilla alba , Passer domesticus . V mimohniezdnom období tu boli zaznamenané napr. Ardea cinerea , Turdus torquatus , Pyrrhula pyrrhula , Coccothraustes coccothraustes .

172 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006

Práca bola podporená grantovou agentúrou KEGA, č.grantu 3/3184/05.

Ekologie je řábka lesního ( Bonasa bonasia ) na Šumav ě 1 2 3 4 5 MĚSTKOVÁ L. , ALBRECHT T. , BUFKA L. , ČERVENÝ J. & ROMPORTL D. 1Katedra zoologie, P řF UK, Praha; 2Odd ělení ekologie pták ů, ÚBO AV ČR, Studenec; 3Správa NP a CHKO Šumava, Kašperské Hory; 4Odd ělení ekologie savc ů, ÚBO AV ČR, Brno; 5Katedra fyzické geografie a geoekologie, P řF UK, Praha

Ekologie je řábka lesního ( Bonasa bonasia ) je v oblasti NP a CHKO Šumava zkoumána od roku 2004. Hlavní oblast výzkumu je situována do oblasti NP Šumava (oblast K řemelná), pro díl čí části výzkumu jsou vybrány i oblasti v šumavském podh ůř í (okolí Hartmanic, Sušice). Sledovaná území jsou vybrána tak, aby byla podchycena rozdílná prost ředí - lesní a zem ědělská krajina s fragmenty p ůvodních stanoviš ť, r ůzná kvalita biotop ů a r ůzný výškový gradient. Mapování výskytu je provád ěno celoro čně: vedle vlastního pozorování i pomocí zjišt ěných pobytových znak ů, v jarních a podzimních m ěsících také testováním odpov ědi jedinc ů na imitaci teritoriálního pískání. Na základ ě výskytu je stanovována preference prost ředí je řábka lesního. Dále byla testována intenzita preda čního tlaku pomocí um ělých hnízd (232 hnízd/rok s křepel čími vejci). Preda ční tlak byl vztahován k vybraným faktor ům prost ředí - typ krajiny (lesní/zem ědělská), umíst ění hnízd (vzdálenost od okraje lesa, edge effect). Na základ ě otisk ů byli ur čeni možní predáto ři.

Príspevok k avifaune sídliska Bratislava - Petržalka

MITRINGOVÁ L. & ORSZÁGHOVÁ Z. Katedra zoológie, PriF UK, Bratislava

V roku 2005 prebehol prvý rok výskumu avifauny sídliska Petržalka, ktorá je sú čas ťou Bratislavy a leží na pravom brehu Dunaja. Petržalka je postavená na štrkovo – pieskových nánosoch Dunaja (štvorec DFS 7868, 135 m n m.). Sledované územie je rozdelené na 4 časti - obytná čas ť Lúky A, Lúky B, štrkovisko Ve ľký Draždiak a Chorvátske rameno Dunaja, vybudované v 70-tych rokoch ako jeden z prvkov protipovod ňovej ochrany. Pozorovania prebiehali od februára 2005 do decembra 2005 v týždňových intervaloch (v čase hniezdenia častejšie), najmä v ranných hodinách medzi siedmou a desiatou hodinou. Za sledované obdobie bolo vo všetkých 4 častiach zistených 53 druhov vtákov z toho 28 hniezdi čov. Hus divá ( Anser anser ) bola zaregistrovaná pri prelete 19. 7. 2005. V časti Chorvátske rameno bolo pozorovaných 32 druhov vtákov, z toho 15 hniezdi čov (okrem iného v porastoch okolo ramena sa po čas celého hniezdneho obdobia zdržiavalo 7 ex. Acrocephalus

173 Ornitologie arundinaceus , d ňa 14. 9. 2005 boli zistené 3 ex. Nucifraga caryocatactes ). V časti Ve ľký Draždiak bolo zistených 44 druhov, z toho 26 hniezdi čov. Celoro čne sa tu zdržiavali 2 ex. Aythia ferina , d ňa 27. 9. 2005 bol pozorovaný 1 ex. A. fuligula , 12. 4. 2005 - 2 ex. Garrulus glandarius , d ňa 21. 6. 2005 bol pozorovaný 1 ex. Picus canus , po čas decembra 2005 sa tu zdržiavali 2 ex. druhu Gavia arctica ). V časti Lúky A bolo zistených 34 druhov, z toho 18 hniezdi čov . V časti Lúky B bolo zaregistrovaných 24 druhov, z toho 17 hniezdi čov (v období od 12. 7. 2005 do 19. 11. 2005 sa na sídlisku pravidelne zdržiavalo 5 jedincov Otus scops , ešte 14.10.2005 boli pozorované 3 jedince Phylloscopus collybita ). Zo zistených druhov, bolo 19 spolo čných pre všetky 4 časti. ( Delichon urbica , Hirundo rustica , Carduelis chloris , Fringilla coelebs , Passer domesticus , Passer montanus , Columba livia , Serinus serinus , Picus viridis , Dendrocopus medius , Corvus corone cornix , Sturnus vulgaris , Turdus merula , Parus major , Parus caeruleus , Apus apus , Phoenicurus ochruros , Pica pica , Corvus frugilegus ).

Práca bola podporená grantovou agentúrou VEGA, č.grantu 1/2369/05.

Increasing numbers wintering of Great Cormorants ( Phalacrocorax carbo sinensis ) and its possible effect on other fish-eating species

MUSIL P., MUSILOVÁ Z. & CIMBURKOVÁ H. Department of Zoology, Faculty of Sciences, Charles University, Praha

Regular wintering of Great Cormorant ( Phalacrocorax carbo sinensis ) in the Czech Republic was recorded from the mid 1980s. Wintering population size was estimated at 500 - 1500 individuals in 1982-1985, resp. 4000 – 6000 individuals in 1999 and more recently at 9500- 10000 individuals in winter 2004/05. The last estimate is based on data from International Waterbird Census, which achieve almost complete coverage (478 sites in 2004 and 567 sites in 2005) of the territory of Czech Republic. The regional shift in distribution of wintering Cormorants was recorded during last decades. In 1980s and early 1990s the most of wintering Cormorants was recorded in the South Moravia. Nevertheless, North and Central Bohemia seems to be the most important region for wintering Cormorants since the middle 1990s. Climatic conditions affected wintering Cormorants numbers and distribution in the Czech Republic. Numbers of wintering Cormorants increased especially in mild winters, when Cormorants invaded also standing waters. On the other hand, wintering Cormorants are strongly related to running water in colder winters. The changes in distribution of wintering Cormorants were recorded after large flooding in late summer 2002. In following years, numbers of Cormorants decreased in upper part of Vltava river and increased downstream on Labe river.

174 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006

The interesting changes in pattern of distribution of Goosander ( Mergus merganser ) were recorded since late 1990s. Although, total numbers of wintering Goosanders are affected by weather conditions of particular winters, Goosanders move from the largest Czech river Labe to smaller rivers after Cormorant expansion. The possibility of inter-specific competition between fish-eating birds will be discussed in presentation.

Effect of nasal saddles on breeding performance of diving ducks

MUSIL P., NACHTIGALOVÁ M., ALBRECHT T., BROŽOVÁ M., HOŘÁK D., KLVA ŇA P. & MUSILOVÁ Z. Department of Zoology, Faculty of Sciences, Charles University, Praha

In total, 133 females of European Pochard Aythya ferina and 85 females of Tufted Duck Aythya fuligula were marked during 1998 - 2005 in southern Bohemia (in the T řebo ň Biosphere Reserve and adjacent areas, 49°00´ N, 14°46´ E) in the Czech Republic. The project in based on catching, measuring, weighting and colour marking (nasal saddles or nassal discs) of females diving ducks. Advantages and disadvantages of various types of nassal sadless will be discussed in presentation. Females were caught on the nest using drop-door trap or flushed into mist nets exposed close to the nest. Both catching methods are used only during the late phase of incubation to prevent nest abandonment. Evaluation of possible effects of colour marking on patterns in individual behaviour and reproductive performance (nest success, duckling survival) will be included in presentation. The main goal of the Czech diving duck catching project is to investigate of movements and survival of individual diving duck broods and its relation to: female quality and weather and feeding conditions (i.e. fish stock density, density and composition of benthos and plankton, water transparency) on the nest site and in surroundings. More detailed informations are available on web page http://www.mujweb.cz/veda/aythya/

Mezinárodní s čítání vodních pták ů v České republice v lednu 2004 a 2005

MUSILOVÁ Z. & MUSIL P. Katedra zoologie, P řF UK, Praha

Mezinárodní s čítání vodních pták ů pat ří k celosv ětov ě nejrozsáhlejším projekt ům zam ěř eným na zjiš ťování po četnosti pták ů. Každoro čně probíhá ve více než 100 zemích 5 kontinent ů. Na území České republiky s čítání probíhá již od poloviny 60. let. V letech 2004 a 2005 prob ěhlo toto s čítání v dosud nejv ětším rozsahu, kdy jsme se snažili o co nejúpln ější

175 Ornitologie pokrytí území České republiky. V lednu 2004 bylo na 478 lokalitách zaznamenáno 133183 exemplá řů 50 druh ů vodních a mok řadních pták ů a v lednu 2005 bylo zaznamenáno na 565 lokalitách 176233 exemplá řů 51 druh ů vodních a mok řadních pták ů. V obou letech byla nejpo četn ějším i nejhojn ějším druhem kachna divoká: v lednu 2004 bylo zjišt ěno na 442 lokalitách 112217 ex. a v lednu 2005 pak na 507 lokalitách 113582 ex. Meteorologické podmínky se v obou zimách lišily. Průměrná teplota v lednu byla v České republice v roce 2004 -3,76 st C, ale 2005 -0,5 st C. V porovnání s lednovým s čítáním v roce 2004 byly v lednu 2005 zjišt ěny vyšší po čty následujících druh ů vodních pták ů: racek bou řní (Larus canus ), racek chechtavý ( Larus ridibundus ), volavka popelavá ( Ardea cinerea ), kormorán velký ( Phalacrocorax carbo ), skorec vodní ( Cinclus cinclus ), led ňáček říční ( Alcedo atthis ), slípka zelenonohá ( Gallinula chloropus ), husa velká ( Anser anser ), volavka bílá ( Egretta alba ) a potápka malá ( Tachybaptus ruficollis ). Naopak mén ě bylo lysek černých ( Fulica atra ), mor čák ů velkých ( Mergus merganser ), hohol ů severních ( Bucephala clangula ), polák ů chochola ček ( Aythya fuligula ), polák ů velkých ( Aythya ferina ), hvízdák ů eurasijských ( Anas penelope ) a labutí velkých ( Cygnus olor ).

Rapid and simple method for isoelectric focusing of egg white reveals maternity in passerine clutches 1 2 2 NÁDVORNÍK P. , WEIDINGER K. & KOČVARA R. 1Department of Cell Biology and Genetics, Faculty of Science, Palacký University, Olomouc; 2Department of Zoology and Laboratory of Ornithology, Faculty of Science, Palacký University, Olomouc

Individual eggs/clutches can be assigned to individual females by the “protein fingerprinting”, which is based on isoelectric focusing (IEF) of albumen from birds´eggs. Albumen is a strictly maternal origin secreted by specific cells in the magnum section of the oviduct. Protein composition of albumen is strictly inherited genetically so it can be used for genetic differentiation among females. Isoelectric focusing may be defined as electrophoresis in a pH gradient. In contrast to zone electrophoresis, IEF is an end point method. This means, that the pattern – once the proteins have reached their isoelectric points (pI) – is stable without time limit. Because of the focusing effect sharps protein zones a high resolution is obtained. Ultrathin polyacrylamide gels were used for our protein separation. These gels are totally synthetic, they can be made to closely controlled specification and pore size can be varied. The gels are chemically inert and mechanically strong. The ultrathin gels can be more efficiently cooled, so loaded samples need short running time and higher resolution. Staining times are rapid, as the diffusion pathway is very short.

176 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006

The present research is based on the separation of egg white diluted in water (1:21) in horizontal polyacrylamide gels (T5C3 gel with SERVALYT pH 4-5 and glycerol, thickness 0,25 mm, 20 cm distance between electrodes). The gels were pre-run (30 minutes, 3000 V, 150 mA, 20 W, 4°C), then 5 µl of each sample was loaded (22 samples per one gel) and they were separated for 5 hours (3000 V, 150 mA, 20 W, 4°C). If the sample was unable to interpret undiluted egg white was rerun. The gels with separated samples were silver-stained and then scored. The total number of bands and presence or absence of each band was scored. The eggs with the same egg white band pattern were assigned to the same female. To date, about 120 samples of Blackcap Sylvia atricapilla eggs from one breeding season have been completed. The IEF method was optimized to be faster and cheaper. Our own gels were prepared instead of precast gels. An electrophoresis time and a much faster silver-staining method were used. The method is applicable only to freshly laid eggs; samples from partly incubated eggs were unable to score.

This study was supported by the project GA ČR 206/04/1081.

Effect of movements on survival of individually marked broods of diving ducks in condition of Southbohemian fishponds

NACHTIGALOVÁ M., MUSIL P., HOŘÁK D., ALBRECHT T., BROŽOVÁ M., KLVA ŇA P. & MUSILOVÁ Z. Dept. Zoology, Faculty of Science, Charles University, Praha

Survival and movements of diving duck broods was investigated in condition of South- bohemian fishponds in 2001-2005. Females of Pochard ( Aythya ferina ) and ( Aythya fuligula ) were caught on the nest using drop-door or flushed into mist nets exposed close to the nest. Both catching methods are used only during the late phase of incubation to prevent nest abandonment. Duck females were measured, weighted and colour marked by both nasal saddles and colour rings (see http://www.mujweb.cz/veda/aythya/ ). Movements of about 45 females of Pochard and 35 females of Tufted Ducks will be analysed in poster including data from field season 2005. Length of movement reached up to 2.8 km in Pochard and up to 4.6 km in Tufted Duck. Effect of female condition, clutch investment, timing of breeding, weather condition, feeding condition and movement distance was analysed in both species. The preliminary results show that, daily mortality rate was higher in smaller broods and it was not affected by length of brood movements and female condition. Older ducklings survive better during movements. The highest duckling mortality was recorded in the week after hatching.

177 Ornitologie

Females of diving ducks move their broods to fishponds with higher water transparency and younger fish stocks, which offer rich invertebrate food supply.

Pohnízdní výskyt rákosinných pták ů na rybnících u Bartošovic v CHKO Pood ří v letech 2003 až 2005 1 2 3 4 PAVELKA K. , KRESTOVÁ M. , KOLE ČEK J. & JAKUBEC M. 1 Muzeum regionu Valašsko ve Vsetín ě, Valašské Mezi říčí; 2Gregorova 5, Nový Ji čín - Česká spole čnost ornitologická; 3St řítež nad Be čvou č. 246 - Česká spole čnost ornitologická; 4U dvoru 8, Ostrava-Mariánské Hory – Česká spole čnost ornitologická

Zám ěrem výzkumu bylo zjistit druhové složení, kvantitativní spektrum vyskytujících se pta čích druh ů a horizontální i vertikální distribuci chytaných pták ů na odchytovém stanovišti. Dále jsme cht ěli vymezit část faktor ů ovliv ňujících výskyt pták ů na míst ě odchytu, p řípadn ě zjistit další lokality z tahových tras a zimoviš ť n ěkterých kroužkovaných pta čích druh ů. Odchytová lokalita se nachází v Moravskoslezském kraji v CHKO Pood ří v lokalit ě Bartošovice. Soustava rybník ů u Bartošovic sestává celkem ze čty ř rybník ů rozdílné velikosti s celkovou rozlohou p řes 120 ha. Dolní bartošovický rybník, v jehož rákosin ě byla vymezena souvislá odchytová linie nárazových sítí o celkové délce 150 m (celkem 21 sítí o délce 7,15 m), má rozlohu 70 ha, p řičemž rákosina je velká 2,5 ha. Odchyty byly provád ěny každoro čně v letech 2003, 2004 a 2005 od poloviny července do poloviny až konce srpna. Ze sledovaných t ří let bylo hnízdní období dvou z nich (2003 a 2005) klimaticky velmi nep říznivé p ředevším pro hnízdní úsp ěšnost ptactva, což se projevilo i na mnohem menší kvantit ě chytaných pták ů v těchto letech. Po čet odchycených pta čích druh ů se pohyboval od 27 do 42 (pr ůměr byl 34). Velmi rozdílný byl jak celkový po čet odchycených pták ů (od 550 do 2179), tak celkový podíl tzv. zp ětných odchyt ů již okroužkovaných jedinc ů (od 5 % do 16 %, pr ůměr 11,5 %). Nejhojn ěji chytanými druhy byly Acrocephalus scirpaceus ( 26 % odchycených pták ů) a Acrocephalus schoenobaenus (20 %). S větším odstupem následují další tři druhy – Hirundo rustica a Acrocephalus palustris (po 9,2 %) a Acrocephalus arundinaceus (9,1 %). Druh s nejvyšším po čtem zp ětných odchyt ů byl rovn ěž Acrocephalus scirpaceus (tém ěř 21 %), druhým v po řadí byl Acrocephalus arundinaceus (tém ěř 13 %) a t řetím Acrocephalus palustris (tém ěř 11 %). Byla vyhodnocena vertikální distribuce odchycených pták ů u nejhojn ějších druh ů, stejn ě jako horizontální rozd ělení odchyt ů na odchytové linii sítí ve vztahu k zamok ření rákosiny i výšce rákosových porost ů. Záv ěry z dosud provedených sledování jsou ovlivn ěny rozdílnou hnízdní úsp ěšností sledovaných druh ů v jednotlivých letech i r ůznými podmínkami pro ptáky vyskytující se na odchytové lokalit ě, což ovlivnilo i po četnost odchytových vzork ů. K detailn ějšímu postihnutí

178 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006 vliv ů r ůzných faktor ů na po četnost a strukturu táhnoucích populací je t řeba pokra čovat v těchto sledováních ješt ě v perspektiv ě dalších minimáln ě t ří až p ěti let.

Diskriminácia vajca hniezdneho parazita hostite ľom: úloha UV a vidite ľného spektra 1,2 1 1 POLA ČIKOVÁ L. , HONZA M. & PROCHÁZKA P. 1Odd ělení ekologie pták ů, ÚBO AV ČR, Brno; 2Ústav botaniky a zoologie, P řF MU, Brno

Variabilita vo sfarbení znášky u vtákov zohráva významnú úlohu pri identifikácii cudzích vajec a predstavuje jednu z obrán vo či parazitácii. Anatomický rozdiel medzi vtá čím a ľudským okom významne ovplyv ňuje vnímanie sfarbenia, pretože vidite ľné spektrum vtákov zah ŕň a aj vlnovú d ĺžku pod 400 nm (UV), ktoré ľudské oko nerozlišuje. Na základe tejto fyziologickej skuto čnosti sme vnútroznáškovú variabilitu a kontrast medzi hostite ľským a parazitickým vajcom porovnali dvoma metódami: (1) posúdením ľudským okom a (2) objektívnou spektrometrickou analýzou. Za študovaný druh sme zvolili penicu čiernohlavú ( Sylvia atricapilla ), ktorá bola v minulosti pravidelne parazitovaná kuku čkou jarabou ( Cuculus canorus ). V našej štúdii sme sledovali, či vnútroznášková variabilita a kontrast ovplyv ňujú reakciu hostite ľa vo či mimetickému vajcu. Predpokladali sme, že čím je vnútroznášková variabilita vyššia, tým bude aj identifikácia cudzieho vajca náro čnejšia. Zárove ň sme o čakávali, že odmietnuté parazitické vajce bude preukazova ť vä čší kontrast vo sfarbení v porovnaní s hostite ľským vajcom, ako vajce akceptované. Pri posudzovaní ľudským okom sme nepotvrdili ani vplyv vnútroznáškovej variability na reakciu hostite ľa, ani preukazný rozdiel v kontraste medzi hostite ľským a parazitickým vajcom. Pri posudzovaní metódou spektrometrie sme zistili, že vtáky, ktoré parazitické vajce odmietli, mali nižšiu vnútroznáškovú variabilitu v sýtosti modrej farby ako vtáky, ktoré cudzie vajce akceptovali. Pri porovnaní kontrastu medzi parazitickým a hostite ľským vajcom sme zistili, že úrove ň mimikry sa signifikantne líšila vo vlnových d ĺžkach UV, modrého, žltého a červeného spektra iba na tupej časti vajca. Na strednej a ostrej časti vajca sme signifikantný kontrast nepotvrdili. To, že ľudským okom sa kontrast medzi hostite ľským a konšpecifickým vajcom nepreukázal, potvrdzuje, že pri rozpoznávaní vajec je dôležitá nielen kombinácia vidite ľnej časti svetelného spektra, ale aj UV, ktoré ľudské oko nevníma. Schopnos ť rozoznať parazitické vajce u penice čiernohlavej zrejme súvisí s variabilitou vajec vo vlastnej znáške, okrem toho naše výsledky nazna čujú, že nie sfarbenie vajca ako celok, ale len sfarbenie jeho tupej časti zohráva významnú úlohu pri rozpoznávaní konšpecifického vajca.

179 Ornitologie

Ekotonální efekt v Krušných horách z hlediska potravní nabídky ku řat tet řívka obecného (Tetrao tetrix )

POUSTKOVÁ M. Katedra ekologie a životního prost ředí, FLE ČZU, Praha-Suchdol

Ve fragmentované krajin ě Krušných hor byla v roce 2005 na rozhraní nejbohatších a tet řívkem preferovaných biotop ů – mladý lesní porost (do 4 m výšky) a otev řená krajina – sledována taxonomická diverzita a biomasa bezobratlých, tvo řící potravní nabídku pro ku řata tet řívka obecného. Pro sb ěr bezobratlých byla použita metoda zemních pastí a smýkání. Vzorky byly získávány na deseti reprezentativních lokalitách a to p římo z ekotonu, dále 10 m, 30 m a 60 m od ekotonu sm ěrem do obou biotop ů v dob ě, kdy se v Krušných horách líhnout ku řata (konec kv ětna – konec června). Ekotony nabízejí pest řejší i vydatn ější potenciální potravu než vnit řky biotop ů. Biomasa i diverzita fytofágního hmyzu je nejvyšší spíše do 10 m od ekotonu sm ěrem do mladého lesního porostu. Aktivní pásmo se zvýšenou taxonomickou diverzitou a biomasou bezobratlých odhaduji na 15 – 20 m sm ěrem do obou biotop ů, s tím, že fytofágní hmyz (v ětšinou létající) aktivuje v mladém lesním porostu ve zvýšené mí ře ješt ě i ve vzdálenosti do 30 m od okraje. Pro přechod biotop ů louka – mladý lesní porost jsou typi čtí dvouk řídlí, mravenci, blanok řídlí a fytofágní brouci. Ekotony hrají v Krušných horách z hlediska potravní nabídky ku řat tet řívka obecného významnou roli. P řestože poskytují vyšší potravní nabídku, nejsou ekologickou pastí, nebo ť hnízdní predace se, dle práce Svobodová et al. 2004, uvnit ř a na okraji biotop ů signifikantn ě neliší.

Sex roles and consistency in rejection of parasitic eggs in Blackcaps 1 2 2 POŽGAYOVÁ M. , PROCHÁZKA P. & HONZA M. 1Katedra zoologie a ekologie, P řF MU, Brno; 2Odd ělení ekologie pták ů, ÚBO AV ČR, Brno

In a coevolutionary arms race between a brood parasite and its host, adaptations and counteradaptations – such as egg mimicry and egg discrimination – are expected to evolve on both sides. The Blackcap ( Sylvia atricapilla ) is nowadays only rarely parasitized by the Common Cuckoo ( Cuculus canorus ); however it rejects parasitic eggs at a high rate. Although the technique of rejection of alien egg is known, the role of sexes in egg ejection and the effect of repeated experimental parasitism remain unanswered. For that reason a real non-mimetic egg was added into host nests in two consecutive experiments and the behaviour of host pairs was

180 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006 continuously videofilmed. Birds ejected 93 % and 97 % of experimental eggs in the first and in the second experiment, respectively. Female was the sex most responsible for egg ejection in both experiments, because she spent more time on the nest than male and the probability that the particular sex will eject the parasitic egg depended on its share in incubation. Blackcaps exhibited consistency in the sex responsible for ejection. Females were more likely to reject parasitic eggs over the two experiments than males. The mates showed almost no participation on egg puncturing and the bird which started pecking the parasitic egg was also responsible for its ejection. There were no differences between sexes in the time of ejection of the parasitic egg either during the first or during the second experiment, although the egg was ejected significantly faster in the second experiment. These findings suggest that in spite of the fact that host ejection of parasitic eggs may have genetic components; some traits of this behaviour may be changed by a previous experience with these eggs.

Mimopárové paternity a síla sexuální selekce u hýla rudého Carpodacus erythrinus 1 1 2 1 2 SCHNITZER J. , MUNCLINGER P. ., BRYJA J. , EXNEROVÁ A. & ALBRECHT T. 1Katedra zoologie, P řF UK, Praha; 2Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, Studenec

Ačkoliv jsou u sociáln ě monogamních p ěvc ů mimopárové paternity (EPP) zcela b ěžným jevem, z ůstává nejasné do jaké míry zvyšuje tato strategie varianci v reproduk čním úsp ěchu samc ů a potenciální sílu sexuální selekce. Toto zvýšení lze o čekávat hlavn ě tam kde n ěkte ří samci monopolizují EPP a zárove ň neztrácejí paternitu ve vlastních hnízdech. B ěhem 3 sezón jsme sledovali jak EPP p řispívají k varianci v reproduk čním úsp ěchu samc ů hýla rudého Carpodacus erythrinus . Zjistili jsme, že 1) míra EPP je u tohoto druhu vyšší než u ostatních zkoumaných p ěnkavovitých p ěvc ů; 2) pom ěr standardizované variance skute čného reproduk čního úsp ěchu samc ů (se zapo čítaným úsp ěchem v EPP a fertiliza čním úsp ěchem ve vlastních hnízdech) ku zdánlivému reproduk čního úsp ěchu (po čet mlá ďat v hnízd ě bez rozlišení paternity) dosahuje hodnot v ětších než 3; 3) Schopnost získat mimopárové paternity a v ěrnost vlastní sociální partnerky jsou nejd ůležit ějšími komponenty sam čí fitness; 4) mezi t ěmito dv ěma složkami reproduk čního úsp ěchu samc ů je pr ůkazná pozitivní korelace. P ředchozí práce nazna čují, že výb ěr sociálního partnera u hýla rudého je rychlým jevem, zcela náhodným ve vztahu k fenotypu samc ů. Na základ ě našich dat a porovnáním exprese druhotných ornament ů samc ů, kte ří ztratili paternitu ve svém hnízd ě a t ěch, kte ří paternitu naopak v daném hnízd ě získali, usuzujeme, že sexuální selekce probíhá u hýla rudého alternativní cestou – p řes EPP. Naše výsledky nazna čují, že samice hýla rudého mohou pomocí nev ěry kompenzovat náhodný (a možná suboptimální) výb ěr sociálního partnera a že sam čí druhotné ornamenty u hýla rudého (karotenoidy zp ůsobené zbarvení pe ří) signalizují samicím genetické (nepřímé) zisky.

181 Ornitologie

Jsou cyanobakterie toxické pro ptáky?

SKO ČOVSKÁ B., BAN ĎOUCHOVÁ H., HORÁKOVÁ J. & PIKULA J. Ústav veterinární ekologie a ochrany životního prost ředí, VFU, Brno

Je známo, že sinice p ři rozkladu uvol ňují ze svých bun ěk do okolního prost ředí toxické látky. Tyto látky, cyanotoxiny, r ůzným zp ůsobem ovliv ňují organismy, jež s nimi p řicházejí do kontaktu, a ť už se jedná o živo čichy, kte ří trvale žijí ve vodním prost ředí nebo o zástupce výlu čně suchozemských druh ů. Za cíl výzkumu jsme si ur čili prohloubení poznatk ů o ú čincích toxin ů sinic. Šlo konkrétn ě o vliv na zástupce t řídy ptáci. K tomuto ú čelu jsme využili dvou forem aviárních test ů toxicity, testu akutní toxicity a také test chronický. P ři jejich realizaci jsme se řídili sm ěrnicí OECD 205, test perorální toxicity u pták ů. K experiment ům byl použit p řemražený extrakt cyanobakterií, v němž druhov ě p řevládal rod Microcystis . Jako pokusný organismus jsme zvolili zástupce terestrických pták ů, k řepelku japonskou ( Coturnix coturnix japonica ). Zam ěř ili jsme se zejména na pr ůběžný monitoring hematologických a biochemických parametr ů, v pravidelných intervalech b ěhem obou pokus ů. Po ukon čení test ů byly výsledky rozší řeny o údaje získané pitvou a následným histologickým vyhodnocením odebraných vzork ů tkání. Během trvání experiment ů nebyl v žádném p řípad ě zaznamenán úhyn. Patoanatomickým vyšet řením jsme nezjistili výrazné zm ěny. Patohistologické vyšet ření u druhé a t řetí testované koncentrace ukázalo, že cyanotoxiny negativn ě ovliv ňují zárode čný epitel pohlavních bun ěk (varlat). U n ěkterých experimentálních zví řat (p ředevším ve vyšších koncentracích podávaných toxin ů) byly zjišt ěny histopatologické zm ěny jaterní tkán ě typu vakuolární dystrofie hepatocyt ů a hyperplazie lymfatických center.

Antipreda ční chování ťuhýka obecného 1 2 2 2 STRNAD M. , NĚMEC M. , HOLE ČKOVÁ B. & FUCHS R. 1Přírodov ědecká fakulta UK, Praha; 2Biologická fakulta JU, České Bud ějovice

V letech 2002-2004 jsme studovali míru intenzity a ochotu k riskování u ťuhýka obecného (Lanius collurio ) v pr ůběhu hnízdního období. Jednotlivé páry byly experimentáln ě testovány vůč i p ěti druh ům predátor ů, kte ří se apriori lišili: a) mírou ohrožení vajec a mlá ďat v hnízd ě (sojka obecná, straka obecná); b) mírou ohrožení rodi čů a vzletných mlá ďat (krahujec obecný, poštolka obecná, kalous ušatý); kontrolním druhem byl holub domácí. Atrapy byly p ředkládány 1m od hnízda s minimální časovou prodlevou jedné hodiny vždy čelem k hnízdu.

182 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006

U tohoto druhu se b ěžn ě vyskytuje aktivní antipreda ční chování tzv. mobbing. Povahu tohoto chování nejvíce ovliv ňuje individuální variabilita a druh predátora. Individuální rozdíly v reakci jsou významn ě ovlivn ěny stá řím mlá ďat a hnízdním stanovišt ěm. Vliv pohlaví se uplat ňuje již menší m ěrou. Testovaní jedinci spolehliv ě rozlišovali mezi atrapami. Intenzita aktivního mobbingu m ěř ená po čtem útok ů byla nejv ětší v ůč i poštolce. Dále nasledují krahujec, kalous a sojka. Velmi nízký po čet útok ů vyvolávala straka, která se pr ůkazn ě nelišila od kontrolního holuba. Míra podstoupeného rizika se signifikantn ě lišila pouze u sojky vůč i níž byl zaznamenán nejvyšší po čet fyzických atak ů. Straka ovšem nemohla být hodnocena. Intenzita pasivního mobbingu m ěř ená frekvencí varování sedících pták ů byla nejvyšší v ůč i kalousovi. Následují poštolka s krahujcem dále pak sojka se strakou. Nejmén ě ťuhýci varovali na holuba. Samci vykazovali pon ěkud vyšší intenzitu aktivního mobbingu, p řičemž rozdíl byl nejv ětší u nejnebezpe čnější atrapy krahujce. Mezi intenzitou aktivního mobbingu samc ů a samic však existuje pozitivní korelace. Intenzita pasivního mobbingu byla op ět s výjimkou krahujce naopak vyšší u samic než u samc ů. Intenzita aktivní i pasivní složky tohoto chování v pr ůběhu hnízd ění vzr ůstá. U aktivní složky však u nejstarších mlá ďat dochází k ur čitému poklesu. U pasivního varování je ovšem nár ůst v tomto období nejv ětší. U všech atrap z ůstávala v ětší či menší část pár ů zcela pasivní. Extrémn ě vysoký je jejich podíl u straky, která dokonce p ředstihuje i holuba. Nejvyšší podíl aktivních jedinců byl zaznamenán u poštolky a sojky. Kalous a krahujec leží mezi t ěmito extrémy. Vysoká individuální variabilita v reakcích v ůč i predátor ům má pravd ěpodobn ě více zdroj ů. Vedle vn ějších faktor ů (stá ří mlá ďat, pohlaví…) se na ní mohou podílet i rozdílné individuální zkušenosti s daným predátorem, t ělesná kondice nebo rozdílná jistota paternity v případ ě samc ů. Nelze vylou čit ani existenci d ědi čné predispozice. Otázky spojené se snahou vysv ětlit p říčiny individuální variability reakcí ťuhýka obecného v ůč i predátor ům jsou i nadále p ředm ětem našeho dalšího studia.

Využití um ělých hnízd p ři studiu hnízdní úsp ěšnosti lindušky lu ční ( Anthus pratensis ) ve vrcholových partiích Krkonoš

SVOBODA A. & PAVEL V. Ornitologická laborato ř, P řF UP, Olomouc

Hnízdní predací se v poslední dob ě zabývá řada odborných studií, p řesto je stále nedostatek údaj ů pro p ěvce hnízdící na zemi v oblastech alpínské tundry. V rámci výzkumu hnízdní biologie lindušky lu ční ( Anthus pratensis ) a slavíka modrá čka ( Luscinia svecica ) probíhajícího

183 Ornitologie na vrchovištích s charakterem alpínské tundry na území Krkonošského národního parku jsme se zabývali i identifikací hlavních hnízdních predátorů a vlivem aktivity rodi čů na míru hnízdní predace. Tato problematika byla studována na p řirozených hnízdech, která byla monitorována pomocí videozáznam ů a teplotních datalogger ů (preda ční událost lze identifikovat podle náhlého poklesu teploty v hnízd ě); a na um ělých hnízdech, kdy byla neaktivní hnízda lindušky lu ční bez preda ční historie osazená dv ěma modelínovými a dv ěma p řirozenými zastuzenými vejci lindušky lu ční nebo vrabce polního ( Passer montanus ). Část t ěchto um ělých hnízd byla opat řena automatickými digitálními fotoaparáty spoušt ěnými infra červenými čidly. Výsledky ukázaly, že hnízdní predace na um ělých hnízdech koresponduje s predací na hnízdech přirozených. Pomocí datalogger ů, videomonitoringu a automatických fotoaparát ů byla na přirozených i um ělých hnízdech zjišt ěna p řevážn ě no ční preda ční aktivita a jako hlavní predáto ři byli identifikováni drobní savci. Použití daného typu um ělých hnízd se ukázalo jako vhodné p ři studiu predace na pozemních hnízdech horských p ěvc ů.

Ptáci a jejich ektoparazité v oblasti Novoji čínska

SYCHRA O., LITERÁK I., BENEDIKT V. & PODZEMNÝ P. Ústav biologie a chorob voln ě žijících zví řat, FVHE VFU, Brno

V srpnu a zá ří 2005 byl v rámci odchytu a kroužkování pták ů u 196 jedinc ů 26 druh ů pták ů sledován výskyt ektoparazit ů. Odchyt probíhal na lokalit ě Čer ťák v k.ú Bludovice u Nového Ji čína. Použity byly linie sítí umíst ěné v pr ůseku listnatého lesa a na hranici lesa sousedící s pastvinami. Zaznamenán byl výskyt zástupc ů všenek - luptouš ů (Menoponidae), pé řovek (Philopteridae); dvouk řídlých - ptakotrudky (Hippoboscidae) a blech (Siphonaptera). Všenky se vyskytly u 34 jedinc ů 9 druh ů ( Sylvia atricapilla , Hippolais icterina , Turdus philomelos , T. merula , Prunella modularis ,Troglodytes troglodytes , Lanius collurio , Pyrrhula pyrrhula , Motacilla cinerea ). Celková prevalence výskytu všenek byla 18 %. Ptakotrudky se vyskytli u 33 jedinc ů 12 druh ů ( Sylvia atricapilla , Turdus philomelos , T. merula , Erithacus rubecula , Prunella modularis ,Troglodytes troglodytes , Lanius collurio , Motacilla cinerea , Cerhtia familiaris , Parus major , P. palustris , P. caeruleus ). Celková prevalence výskytu všenek byla 17 %. Z blech byl zastižen pouze 1 jedinec druhu Dasypsyllus gallinulae na konipasu horském.

184 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006

Ztráta biodiverzity pta čích spole čenstev po regulacích říčních meandr ů: Jak silný je kompenza ční vliv dubových porost ů hrází?

ŠÁLEK M., SVOBODOVÁ J. & ZASADIL P. Katedra ekologie a životního prost ředí, FLE ČZU, Praha-Suchdol

Studie zkoumá rozdíly mezi pta čími spole čenstvy v zachovalých říčních meandrech a na regulovaných úsecích řek Otavy a Blanice na Písecku a zjiš ťuje, zda dubové porosty rybni čních hrází mohou kompenzovat ztrátu biodiverzity pták ů po regulacích říčních tok ů. Ptáci byli sledováni na 30 transektech (po 10 v každém biotopu) b ěhem dubna a kv ětna 2003. Nejpest řejším prost ředím byly říční meandry, zatímco regulované úseky p ředstavovaly topicky nejchudší typ stanovišt ě. Rybni ční hráze se vyzna čovaly pouze pr ůměrnými hodnotami v biotopových charakteristikách. V souladu s těmito rozdíly byly potvrzeny také významné odlišnosti ve struktu ře pta čích společenstev obývajících tato t ři prost ředí. Zatímco mnoho lesních druh ů, vysoká druhová diverzita a výskyt dutinových hnízdi čů byly typické pro říční meandry, regulované úseky řek byly naopak nejchudší. Výsledky však jednozna čně poukazují na nedostate čnou kompenza ční roli hrází p ři podpo ře biodiverzity pták ů po regulacích říčních tok ů zejména pro nižší druhovou diverzitu a omezený po čet dutinových hnízdi čů . Mezi naše hlavní doporu čení pro management b řehových porost ů v zájmu posílení biodiverzity pták ů pat ří podpora pestrých výsadeb s p řevahou m ěkkých listná čů s dominancí olše v hustot ě umož ňující souvislý korunový zápoj, vysoce stratifikovanou patrovitost a bohaté ke řové patro.

Priestorové vz ťahy kane mo čiarnej ( Circus aeruginosus ) v kultúrnej krajine na južnom Slovensku

TAKÁCSOVÁ M. Katedra zoológie, PriF UK, Bratislava

V období od apríla 2003 do júla 2005 bol monitorovaný výskyt a priestorové vz ťahy kane mo čiarnej ( Circus aeruginosus ) na Hornokrá ľovskom kanáli. Záujmové územie sa nachádza v severnej časti Podunajskej roviny – rovinného krajinného celku Podunajskej nížiny. Habitatom kane mo čiarnej (v tomto konkrétnom prípade) je podmá čaná plocha – mokra ď o rozlohe cca 5 ha s porastom najmä trstiny a pálky. Z celkovej rozlohy záujmového územia cca 120 ha predstavuje mokra ď iba 5%. Zvyšná plocha je charakteristická kultúrami pšenice, raži, kukurice, slne čnice, repky olejnatej, ďateliny, cukrovej repy (parcely spravidla do 8 ha). V rokoch 2003 a 2004 bolo zaznamenané hniezdenie 2 párov, v roku 2005 k nim pribudol ďalší pár. Konkrétne hniezda neboli spozorované z dôvodu zna čného podmá čania terénu v niektorých častiach mokrade (presakovanie kanálov pod povrch).

185 Ornitologie

Preferované lokality po čas lovu boli v oblasti mokrade, trvalé vodné plochy – kanály, polia s obilím a kultúrnymi rastlinami nízkeho vzrastu. Kane mo čiarne sa vyhýbali zalesnenej oblasti. Zistený minimálny lovný okrsok v roku 2003 ( ♀ 22 ha, ♂ 36 ha), v roku 2004 ( ♀ 32 ha, ♂ 42 ha) a v roku 2005 – do júla ( ♀ 43 ha, ♂ 68 ha). Hlavnú potravu tvorili cicavce ( Microtus sp., ve ľmi zriedkavo aj Lepus europaeus ), vtáky ( Phasianus colchicus , Vanellus vanellus ), ryby a v menšej miere plazy a obojživelníky. Na sledovanom území boli zistené rušivé faktory – predovšetkým agrotechnické práce; boli zaznamenané aj aktivity po ľovníkov a rybárov – ako menej rušivé. Potenciálnym nebezpe čenstvom ohrozujúcim túto lokalitu môže by ť nadmerné používanie chemikálií (hnojivá a pod).

Vplyv času expozície sietí na úspešnos ť odchytu trs ťových druhov spevavcov

TRNKA A. Katedra biológie, PdF TU, Trnava

Odchyt vtákov do nárazových sietí je významnou metódou používanou pri výskume a monitorovaní vtá čích populácií. Objektívnos ť výsledkov tejto metódy je však limitovaná množstvom faktorov, akými sú kvalita a rozmiestnenie sietí, štruktúra biotopu, ve ľkos ť druhu alebo po časie. K významným patrí aj denná aktivita vtákov. Hoci táto je všeobecne najvyššia ráno a neskoro popoludní alebo ve čer, u jednotlivých druhov sa môže výrazne líši ť. Cie ľom práce bolo preto porovna ť čas odchytu 8 druhov trs ťových spevavcov a zisti ť či sú medzi nimi rozdiely v aktivite po čas d ňa. Výskum sme robili na konci hniezdneho obdobia v rokoch 1999 až 2004 v NPR Parížske mo čiare (JZ Slovensko). Výsledky potvrdili výrazné rozdiely v čase odchytu jednotlivých druhov (ráno: ANOVA, F7, 1375 = 5.551, P<0.001, ve čer: F7, 476 = 2.422, P = 0.019). Skoro ráno boli najaktívnejšie druhy Locustella luscinioides a Emberiza schoeniclus , najneskoršiu aktivitu vykazoval naopak druh Panurus biarmicus . Neskoro ve čer najaktívnejšími boli opä ť Locustella luscinioides , Emberiza schoeniclus a Acrocephalus palustris . Rozdiely sme zistili aj medzi ich rannou a ve černou aktivitou. Kým Acrocephalus melanopogon , A. schoenobaenus a Panurus biarmicus boli aktívnejšie ráno, výraznejšiu ve černú aktivitu vykazovali Acrocephalus palustris a A. scirpaceus . U druhov Panurus biarmicus a Acrocephalus scirpaceus sa výrazne odlišovala aj aktivita mladých a starých vtákov. Kým mladé jedince boli aktívnejšie ráno ( χ2 = 86,39 a 14,49, df = 1, P<0.001), dospelé rovnako ráno i ve čer. Zo získaných poznatkov vyplýva teda nutnos ť bra ť do úvahy pri interpretácii výsledkov odchytu vtákov do sietí aj vplyv času ich odchytu aby nedochádzalo k podhodnocovaniu druhov s odlišnou aktivitou.

186 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006

Projekt bol podporený grantovou agentúrou VEGA 01/0111/03.

Štruktúra, funkcia a vnútrodruhová variabilita hlasových prejavov dudka chochlatého (Upupa epops )

TUR ČOKOVÁ L. Ornitologická laborato ř, Katedra zoologie,P řF UP, Olomouc

Samce dudka chochlatého ( Upupa epops ) sa ozývajú ve ľmi jednoduchým typom spevu (Vivaldi 1998). Ich piese ň pozostáva z nieko ľkých strof, ktoré sú zložené z 1 až 5 elementov. Po čet elementov udáva d ĺžku jednej strofy. D ĺžka strofy je individuálne špecifická a kolíše v rozmedzí jedného až dvoch elementov, nemení sa však vekom. Môže sa však meni ť, konkrétne znižova ť, po dlhotrvajúcom spievaní. Tento jav poukazuje na to, že produkcia dlhých strof je energeticky náro čnejšia Spev má nieko ľko funkcií. Intersexuálna funkcia spevu slúži na atrahovanie samíc a udržanie kontaktu medzi partnermi. Intrarsexuálna funkcia v kompetícii samcov o teritórium a samicu. Aktivita spevu sa mení po čas d ňa a aj po čas hniezdneho obdobia. Najaktívnejšie sú samce medzi šiestou a siedmou hodinou rannou v predhniezdnom období koncom apríla za čiatkom mája, ke ď sa snažia získa ť si partnerku. Po čas hniezdenia sa dlhými spevmi vyzna čujú len nespárené jedince, ktoré sa snažia odláka ť samicu. Sezónna variabilita spevu sa nevyskytuje len pri spontánnych akustických prejavoch, ale aj umelo vyvolaných. Reakcie na playback vykazujú taktiež sezónnu zmenu a to postupné skracovanie po čtu strof vo vyprovokovaných spevoch. Opísaný druh spevu sa vz ťahuje na všetky poddruhy dudka chochlatého okrem poddruhu dudka chochlatého madagaskarského ( Upupa epops marginata ). Spevy týchto samcov znejú ako mäkké, rezonujúce „ raoo“. Ve ľmi nepodobné hlasovým prejavom ostatných poddruhov dudka. Táto strofa trvá približne 1s a opakuje sa v nieko ľkých intervaloch (de Juana 2001). Na základe odlišnosti v akustických prejavoch sa vyskytli snahy o vy členenie poddruhu U.e.marginata a o jeho opísanie ako samostatného druhu (Fry 1988, Dowsett & Dowsett-Lemaire 1993). Tento poddruh sa však morfologicky ani fyziologicky dostatočne neodlišuje od ostatných poddruhov. Otázka znie, či spev sta čí na jeho povýšenie na samostatný druh. Treba podotknú ť, že otázka systematického postavenia dudkov, najmä po čtu ich druhov respektíve poddruhov je v ornitologickej literatúre stále otvorená. Už samotné zaradenie dudkov do vyšších taxonomických jednotiek je ponímané v rôznej ornitologickej literatúre rôzne (Cramp 1985, Fry 1988, Clement 1991, Sibley & Monroe 1991, Morris & Hawkins 1998, Liversidge 2000, de Juana 2001). Experimenty s playbackom mali poukáza ť, do akej miery náš poddruh ( U. e. epops ) reaguje na spev madagaskarského poddruhu, čiže do akej miery sa modifikoval spev izolovanej madagaskarskej populácie. Vo všetkých prípadoch boli reakcie negatívne. Z 24 testovaných

187 Ornitologie samcov v predhniezdnom období (za č. mája), v čase najvyššej aktivity, na spev ( U. e. marginata ) nereagoval ani jeden. Na základe tohto výsledku sa nedá vyslovi ť kone čné rozhodnutie, ale mohol by by ť východiskovým momentom pre ďalšie, najmä molekulárne štúdie, ktoré by mohli spresni ť taxonomické postavenie jednotlivých poddruhov, resp. vy členie (U. e. marginata ) za samostatný druh.

Príspevok bol čiasto čne vypracovaný pomocou grantovej úlohy VEGA1/0017/03.

The using DNA sexing method for the population study of black stork (Ciconia nigra ) 1 2 4 2,3 UVÍROVÁ L. , HAMPL R. , BERAN V. & BUREŠ S. 1Department of Cell Biology and Genetics, Faculty of Science, Palacký University, Olomouc; 2 Laboratory of Ornithology, Faculty of Science, Palacký University, Olomouc; 3Department of Zoology, Faculty of Science, Palacký University, Olomouc; 4Agency for Nature Conservation and Landscape Protection of the Czech Republic, Havlí čkův Brod

The aim of this study was to get the data about nestlings sex ratio in the population of black stork ( Ciconia nigra ) breeding in the Czech Republic. The identification of sex in stork nestlings is not maybe to determine according to the external phenotype features therefore we have tested the molecular determination method of DNA sexing. This technique is based on the finding the first W-linked avian gene CHD (Chromo-Helicase-DNA binding protein). The gene CHD exists in two similar copies laying on the Z and W chromosomes and differing in their intron lengths. The female (ZW) is expected to have introns of two different sizes but the male (ZZ) has only one size class. The blood samples were taken from nestlings in the population of the Czech Republic during the breeding seasons 2003-2005. DNA was isolated by the phenol-chlorophorm extraction. The avian sex primers 2550F and 2718R were used for DNA amplification by the PCR method. PCR products were separated in 3% agarose gels and visualised by ethidium bromide staining. We totally analyzed 127 nestlings from 36 broods. Results show that sex-ratios were 1.16M:1.00F in 2003, 0.89M:1.00F in 2004 and 1.00M:1.00F (1 sample undetectable) in 2005. We are going to use the data for a study of variation in offspring sex ratio. We suggest that females are able to manipulate their primary sex ratios away from the equal sex ratio in relation to laying sequence.

This study was supported by the grant of MSM 6198959212.

188 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006

Nep řítel u rybníka aneb antipreda ční strategie strnada rákosního ( Emberiza schoeniclus )

ŽAMBOCHOVÁ S., MUSILOVÁ Z., PAZDEROVÁ A. & MUSIL P. Katedra zoologie, P řF UK, Praha

Jednou z aktivit rodi čovské pé če pták ů o potomstvo je antipreda ční chování tzv. mobbing - obt ěžování predátora útoky a vokalizací a zahnat jej tak z blízkosti hnízda. Definice mobbingu d říve zahrnovala obt ěžování predátora skupinou p ěvc ů spole čnými útoky. Další pozorování dokázala, že na predátora úto čí často i pár či samotný jedinec. Předchozí výzkumy strnada rákosního ( Emberiza schoeniclus ) nezahrnují žádné poznatky o antipreda čním chování tohoto druhu. V sezónách 2004 - 2005 jsme se zabývali pozorováním n ěkterých aspekt ů antipreda čních strategií strnada rákosního. B ěhem hnízdního období od kv ětna do července bylo provedeno 83 pokus ů u 34 hnízd na lokalitách v okolí Kardašovy Řečice a Lomnice nad Lužnicí (okres Jind řich ův Hradec, Tábor). Na sledovaných lokalitách byli strnadi odchytáváni, váženi, m ěř eni a ur čováno stá ří a pohlaví a zna čeni barevnými kroužky pro individuální identifikaci. Pro experimenty byly jako p říklady predátor ů zvoleni krahujec obecný ( Accipiter nisus ) a kuna skalní ( Martes foina ). Atrapa predátora byla umíst ěna ve vzdálenosti cca 2 m od hnízda po dobu 20 minut s časovým odstupem min. 1 dne u jednoho hnízda. Reakce na atrapy byly pozorovány ve t řech fázích hnízd ění: 1. fáze vajec, 2. malých mlá ďat od 1. do 7. dne a 3. fáze velkých mlá ďat od 8. dne do vylétnutí. Pr ůběh experimentu byl zaznamenáván na diktafon. Byl zaznamenán typ reakce (1-bez vokalizace, 2-varování, 3-pohyb kolem atrapy, 4-přelet nad atrapou, 5-třepetání nad atrapou, 6-útok). Dále latence, doba trvání reakce a vzdálenost rozlišené do kategorií 1 (mén ě než 1 m) až kategorie 3 (více než 5 m), po čet vajec nebo mlá ďat, morfometrická data a stá ří rodi čů . Typ atrapy ovliv ňuje reakci strnad ů. Krahujec p ředstavuje v ětší nebezpe čí pro dosp ělé ptáky, proto intenzita reakcí na n ěj by m ěla být slabší než u kuny. Hypotéza rodi čovské pé če předpokládá, že intenzita reakcí se zvyšuje se stá řím mlá ďat, kdy vzr ůstá investice rodi čů do sn ůšky.

189 Mammaliologie

MAMMALIOLOGIE Reštitúcia zubra hrivnatého na Slovensku a jej výsledky

ADAMEC M. Štátna ochrana prírody SR, Centrum ochrany prírody a krajiny, Banská Bystrica

V roku 2003 sa pracovníci Štátnej ochrany prírody SR za čali opä ť reálne zamýš ľať nad obnovou projektu reštitúcie zubra hrivnatého do Východných Karpát. Zubor hrivnatý ( Bison bonasus ) unikol o vlások vyhynutiu na za čiatku 20. storo čia. V Európe prežilo iba 54 jedincov. Z nich vznikli a v sú časnosti sa u zubra hrivnatého rozlišujú dve genetické línie - nížinná (Białowiežská - Bison bonasus bonasus ) a horská (krížence Kaukazskej - Bison bonasus caucasicus a nížinnej). Na území Slovenska bol posledný zubor zastrelený v 16.-17. storo čí. Štátna ochrana prírody SR v januári 2004 za čala pripravova ť a realizova ť projekt reštitúcie zubra hrivnatého do NP Poloniny (východné Slovensko). V prihrani čnej oblasti s Po ľskom a Ukrajinou, kde sa vypúš ťanie zubrov predpokladá, sa na po ľskej strane vyskytuje vo ľne žijúca populácia zubrov. Jedince ur čené na vypustenie boli vybrané na základe analýz DNA, ktoré vykonal chairman IUCN Bison Specialist Group a koordinátor záchranného chovu zubrov (EEP) - Dr. Wanda Olech tak, aby boli genotypovo vhodné k jedincom na po ľskej strane v PN Bieszczady. Prvou čas ťou projektu bolo vybudovanie aklimatiza čnej zvernice, ktorá bola úspešne dokon čená na jar 2004 v k.ú. bývalej obce Ruské a má rozlohu 2 ha. Ruské je jednou zo 7 obcí, ktoré boli z dôvodu výstavby vodnej nádrže Starina vysídlené. Záujmová lokalita je ve ľmi riedko obývaná, vzh ľadom na to, že vodná nádrž Starina je zdrojom pitnej vody pre východné Slovensko. Následne bolo vytipovaných 5 jedincov z chovov v západnej Európe - z Holandska (Artis Zoo Amsterdam), Švaj čiarska (Natur und Tierpark Goldau) a Talianska (Parco Natura Viva Bussolengo). Do NP Poloniny boli privezené 13. a 15.6.2004. Po úspešnej aklimatizácii boli 10.12.2004 vypustené do vo ľnej prírody a telemetricky monitorované. Krátko po vypustení, 25.12.2004, sa k čriede pripojil divožijúci býk. Ako pokra čovanie projektu boli následne d ňa 8.10.2005 privezené zo Zooparku Chomutov ďalšie 2 jedince (1 samec a 1 samica), ktoré boli po dvoch d ňoch a aklimatiza čnej zvernici vypustené a pridali sa k ostatným zubrom v už existujúcom 6 člennom stáde. V sú časnosti sa teda vo vo ľnej prírode v NP Poloniny vyskytuje min. 8 jedincov zubra hrivnatého bez pomoci človeka. Zubor hrivnatý bol úspešne navrátený do vo ľnej prírody a ide o prvý trvalý výskyt zubrov na južných svahoch Karpát.

190 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006

Hypsometrie našich rejsc ů rodu Neomys

AND ĚRA M. Národní muzeum – zoologické odd ělení PM, Praha

Na území ČR se vyskytují dva zástupci rodu Neomys ; zatímco rejsec vodní ( N. fodiens ) je uvád ěn od nestarších faunistických soupis ů z konce 18. století, výskyt rejsce černého ( N. anomalus ) byl prokázán poprvé až 30.-40. letech 20. století a dlouho byl hodnocen jako druh velmi vzácný (až ohrožený). Teprve v 80.-90. letech se ukázalo, že v některých oblastech m ůže být stejn ě hojný či dokonce hojn ější než r. vodní (paradoxn ě na stanovištích antropicky výrazn ěji ovlivn ěných). Zatímco nap ř. v západo českém podh ůř í Šumavy je podél p řirozen ě meandrujícího toku s olšovým luhem podíl N. f. a N. a. 2,24:1 (materiál z padacích pastí), na stejné lokalit ě se u regulované vodote če pom ěr m ění mírn ě ve prosp ěch N. a. (0,98:1). Oba druhy se u nás často vyskytují syntopicky; p řes odlišné preference r ůzných typ ů stanoviš ť ( N. f. – b řehy tekoucích a stojatých vod, N. a. – mok řiny a podmá čené terény), je celkové spektrum biotop ů u obou druh ů vícemén ě identické. Jisté rozdíly se jeví v hypsometrické distribuci lokalit, což je patrné jak z celkového obrazu rozšíření u nás ( N. f. – tak řka celoplošný výskyt, N. a. – absence či ojedin ělý výskyt v nížinách), tak ze zastoupení lokalit v jednotlivých výškových pásmech. Jestliže u N. f. distribuce lokalit prakticky kopíruje hypsometrickou členitost našeho území (podle Seznamu obcí ČR), pak u N. a. je procentické zastoupení výškových pásem do 400 m n. m. z řetelné nižší a naopak výrazn ější maximum se projevuje v pásmu 400-600 m n. m. Také srovnání relativní četnosti lokalit obou druh ů podle nadmo řské výšky ukazuje, že N. anomalus je typickým druhem vrchovin a zejména ve vyšších polohách se stává druhem mén ě zastoupeným. V celkovém rozp ětí nadmo řské výšky lokalit se mezi ob ěma druhy velké rozdíly neprojevují ( N. f. – 140 až 1400 m n. m., N. a. – 140 až 1300 m n. m.). V sou časné dob ě nejsou žádné d ůvody pro za řazení rejsce černého mezi druhy ohrožené či vyžadující zvláštní formu ochrany.

Reproduk čný potenciál druhov čeľade Soricidae na Slovensku 1 2 BALÁŽ I. & JAN ČOVÁ A. 1Katedra ekológie a environmentalistiky, FPV UKF, Nitra; 2Katedra zoológie a antropológie, FPV UKF, Nitra

Reproduk čný potenciál druhov čeľade Soricidae sme hodnotili na základe materiálu získaného v priebehu rokov 1975 až 2005. Analyzovali sme 212 gravidných samíc Sorex araneus , 42 gravidných ex. Sorex minutus , 15 gravidných ex. Sorex alpinus , 16 gravidných ex.

191 Mammaliologie

Neomys fodiens , 7 gravidných ex. Neomys anomalus , 7 gravidných ex. Crocidura leucodon a 5 gravidných ex. Crodicura suaveolens . Adultné jedince populácií druhov čeľade Soricidae prevažujú v prvej, subadultné v druhej polovici roka. V adultnej časti populácií prevládajú samice v zimných mesiacoch. Párenie Sorex araneus a S. minutus za čína koncom marca a kon čí koncom septembra (gravidné jedince zistené od 2. dekády apríla do 3. dekády októbra). Gravidné jedince S. alpinus pozorované od 2. dekády apríla do 3. dekády septembra. Po čet zárodkov v maternici S. araneus a S. minutus je 2 – 10 (priemery 6,2; 6,8), u S. alpinus 5 – 7 (priemer 5,3). Gravidné samice Neomys fodiens zistené od 2. dekády mája do 1. dekády septembra. Gravidné samice N. anomalus potvrdené od 3. dekády mája do 3. dekády októbra. Po čet zárodkov v maternici N. fodiens je 2 - 10 (priemer 5,7), u N. anomalus 3 – 6 (priemer 4,5). Gravidné jedince Crocidura leucodon zistené od 1. dekády marca do 3. dekády septembra. Gravidné samice C. suaveolens pozorované od druhej 2. dekády apríla do 3. dekády septembra. Po čet zárodkov v maternici C. leucodon je 2 – 6 (priemer 4,7), u C. suaveolens 3 - 6 (priemer 5,4). Porovnanie plodnosti druhov sme uskuto čnili pod ľa Emlen – Davisovho (1948) vzorca. Pod ľa hodnôt frekvencie gravidity „F“ sme najvä čší po čet vrhov po čas rozmnožovacej sezóny zaznamenali u Crocidura leucodon (F = 3,53) a najmenší po čet vrhov u Neomys anomalus (F = 1,6). Po čas rozmnožovacieho obdobia sme u Neomys fodiens stanovili po čet vrhov F= 1,7; u Sorex minutus F= 1,9; u Crocidura suaveolens F= 2,7; u Sorex araneus F= 2,86 a u Sorex alpinus F = 3,02. Priemerný po čet mlá ďat na jednu dospelú samicu S. araneus po čas sezóny dosahoval 17,7 mlá ďat, u S. alpinus 16,01; u C. leucodon 15,5; u C. suaveolens 14,3; u S. minutus 12,9; u N. fodiens 11,7 a u N. anomalus 11,2. Porovnaním hodnôt priemerného po čtu mlá ďat na jednu dospelú samicu konštatujeme najvyššiu plodnos ť u S. araneus a najmenšiu u N. anomalus .

Vplyv cementárenských a vápenkárskych imisií na morfológiu orgánov drobných zemných cicavcov v oblasti Kravany nad Dunajom

BARTALOVÁ A. & HUDÁKOVÁ A. Katedra zoológie, PriF UK, Bratislava

Metódou pasívneho monitoringu bol sledovaný vplyv cementárenských a vápenkárskych imisií yzniknutých vo fabrikách Holcim a.s. a Calmit a.s. v Ma ďarsku na morfológiu orgánov drobných zemných cicavcov v oblasti Kravany nad Dunajom, v okrese Komárno. Zmeny sa sledovali na orgánoch troch druhov – a to Apodemus flavicollis (Melchior, 1834), Mus musculus Linnaeus 1758, Microtus arvalis (Pallas, 1779). Zmeny štyroch orgánov – trachey, pľúc, pe čene

192 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006 a obli čiek boli skúmané zo štyroch lokalít z okolia zdroju zne čistenia a boli porovnané s orgánmi jedincov odchytených v oblasti Bodíky, v okrese Dunajská Streda, neovplyvnenej imisiami. Histopatologické zmeny najviac postihli tracheu a pľúca. Lumen trachey bol upchatý krvinkami, bunkami, čiasto čkami zne čistenia a hlienom, opakovane bol spozorovaný poškodený viacradý cylindrický epitel s degeneráciou cílií a premnoženie buniek. K emfyzému a atelektáze pľúc sa pridružili patologické zmeny priedušiek a priedušni čiek, vznikali fibrózne uzlíky, vyskytli sa aj nekrotické, mnohobunkové, gu ľovité ložiská vyzna čujúce sa zvýšenou mitotickou aktivitou. Popri kombináciach poškodení p ľúc sa pozorovali aj degeneratívne zmeny alveol, v ktorých sa nachádzal leukocytárny exsudát s vláknami fibrínu. Zmeny pe čene sa prejavovali prítomnos ťou čiasto čiek zne čistenia v cievach, v stenách ciev ako aj v pe čeňovom parenchýme. Poškodenie obli čiek sa prejavovalo degeneráciou nefrónov a hyalinizáciou stien primárnych mo čových kanálikov.

Sam čí agresivita a Y chromosom v hybridní zón ě myší domácích

1 1 2 3 1 BÍMOVÁ B. , ĎUREJE L. , MUNCLINGER P. , MACHOLÁN M. & PIÁLEK J. 1Odd ělení popula ční biologie, Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, Studenec; 2 Katedra zoologie, P řF UK, Praha; 3Ústav živo čisné fyziologie a genetiky, AV ČR, Brno

Reproduk ční úsp ěšnost samc ů myší domácích závisí na jejich sociálním postavení v demu, které je determinováno agresivními interakcemi. Agresivita je proto d ůležitou složkou fitness a může se podílet na asymetrickém toku gen ů mezi jedinci, izolovanými demy, populacemi a poddruhy. M ůže tak p řispívat k procesu speciace a ovliv ňovat dynamiku hybridní zóny mezi částe čně izolovanými poddruhy. V rámci této studie jsme sledovali agresivní chování samc ů v alopatrických a parapatrických populacích podél Česko-Bavorského transektu nap říč hybridní zónou. Výsledky potvrdily poddruhov ě specifickou úrove ň agresivity: samci M. m. domesticus jsou v soubojích proti oponent ům vždy agresivní, zatímco samci M. m. musculus jsou agresivní pouze jako vlastníci teritoria. V porovnání s ostatními studovanými molekulárními znaky na tomto transektu je však behaviorální klina pro agresivitu posunuta výrazn ě západním sm ěrem od st ředu hybridní zóny do areálu M. m. domesticus . Podobný unikátní posun vykazuje jen klina pro znaky na Y chromosomu. U samc ů z recipro čních a zp ětných k řížení však jednozna čný význam Y chromosomu v genetickém ur čení agresivity nebyl prokázán.

193 Mammaliologie

Hlodavci a hmyzožravci jihovýchodního Senegalu 1,2 1,2,3 4 4 BRYJA J. , KONE ČNÝ A. , ČERVENÝ J. & KOUBEK P. 1Odd ělení popula ční biologie, ÚBO AV ČR, Studenec; 2Ústav botaniky a zoologie, P řF MU, Brno; 3Centre de Biologie et Gestion des Population, Montferriez sur Lez, France; 4Odd ělení ekologie savc ů, ÚBO AV ČR, Brno

Od roku 2004 jsou v rámci projektu "Diverzita a ekologie vybraných skupin obratlovc ů v západní Africe" systematicky studována rovn ěž spole čenstva drobných zemních savc ů. Centrem výzkumu je národní park a biosférická rezervace UNESCO Nikolo Koba (NPNK) v jihovýchodním Senegalu, což je oblast o rozloze více než 900 tisíc hektar ů, kde jsou chrán ěny zejména poslední zbytky ekosystému súdánské savany v západní Africe s typickou biotou včetn ě velkých savc ů. Z této oblasti dosud neexistovala v ůbec žádná data o výskytu hlodavc ů a hmyzožravc ů (o hmyzožravcích Senegalu dokonce neexistuje v ůbec žádná publikovaná práce). Hlavním cílem subprojektu je tedy zmapovat strukturu spole čenstev drobných zemních savc ů v různých typech biotop ů a identifikovat faktory, které ovliv ňují distribuci jednotlivých druh ů. Během čty ř terénních expedicí (14 626 pas ťonocí) bylo dosud odchyceno a zpracováno 364 jedinc ů 16 druh ů (3 druhy hmyzožravc ů, 13 druh ů hlodavc ů), ze kterých byly mimo jiné odebrány vzorky na genetické a parazitologické analýzy. Specifické uspo řádání odchyt ů umož ňuje vyhodnotit vliv člov ěka na studovanou skupinu savc ů. Na základ ě p ředb ěžných výsledk ů je z řejmé, že p řítomnost primitivního zem ědělství za hranicemi parku zvyšuje celkovou abundanci drobných zemních savc ů a zárove ň ješt ě nedochází k žádné výrazné redukci druhové bohatosti hlodavc ů a hmyzožravc ů súdánské savany (savana v parku: 6 druh ů, pr ůměrn ě 0,91 jedinc ů na 100 pas ťonocí; antropizovaná savana mimo park: 10 druh ů, 5,34 jedinc ů). Nešetrné využívání p řírodních zdroj ů a globální klimatické zm ěny však vedou k intenzivní desertifikaci krajiny jak je pozorováno v severn ějších částech Senegalu a což ve studované oblasti dokládají nap ř. nejjižn ější recentní nálezy n ěkterých sahelských druh ů hlodavc ů na hranici NPNK (nap ř. pískomil Taterillus gracilis ). V pr ůběhu desertifikace dochází k fragmentaci lesnaté savany a tak dalším z cíl ů projektu je studium vlivu tohoto jevu na popula čně-genetickou strukturu arborikolního druhu Myomys daltoni . Výrazný negativní vliv člov ěka v této oblasti spo čívá i v ší ření invazivního druhu krysy Rattus rattus , která v jihovýchodním Senegalu za číná vytla čovat p ůvodní zde se vyskytující synantropní druh Mastomys natalensis . Jedním z cíl ů projektu je pomocí mikrosatelit ů zmapovat zp ůsob a sm ěry ší ření krysy a imunogeneticky charakterizovat invazivní populace. Molekulárn ě genetické (zejména DNA sekvence a mikrosatelity) a cytogenetické (u v ětšiny živých zví řat je analyzován karyotyp) analýzy umožní vy řešit n ěkteré problémy v systematice hlodavc ů a hmyzožravc ů, nap ř. (1) up řesnit hranici rozší ření kryptických druh ů Arvicanthis

194 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006 niloticus /ansorgei , v četn ě hypotetického výskytu hybridní zóny, která se m ůže nacházet na území NP nebo (2) provést fylogenetickou analýzu materiálu rodu Praomys (naše data dokazují, že v Senegalu se pravd ěpodobn ě v ůbec nevyskytuje uvád ěný druh P. tullbergi , ale pouze P. rostratus , dosud známý jen z Pob řeží Slonoviny).

Práce je sou částí grantového projektu GA AV ČR č. IAA6093404.

Populácia Muscardinus avellanarius v oblasti subalpínskeho pásma

BUCHAMEROVÁ V. & MIKLÓS P. Katedra zoológie, PriF UK, Bratislava

Od roku 1991 prebieha v subalpínskom pásme na území NPR Rohá čske plesá výskum drobných zemných cicavcov. V okolí Prvého rohá čskeho plesa, v nadmorskej výške približne 1560 – 1600 m n.m., sa nachádzajú tri odchytové kvadráty líšiacie sa štruktúrou prostredia (predovšetkým v zastúpení kosodrevinového porastu, skál a lú čneho porastu). Údaje o drobných cicavcoch boli získavané metódou CMR a odchytmi do živolovných pascí kladených na zem. Metodika odchytu sa po čas celého obdobia výskumu nemenila. Prvé jedince druhu Muscardinus avellanarius (Linnaeus, 1758) sa odchytili v roku 1999 a do roku 2005 sme zaznamenali 151 odchytov 47 jedincov. Od roku 1999 do roku 2004 abundancia populácie z roka na rok rástla. Maximálnu po četnos ť predstavovalo 18 p ĺšikov. Pomer pohlaví do roku 2004 bol vyrovnaný, resp. s vyšším po čtom samíc. Samice boli zvä čša pohlavne aktívne. Pod ľa hmotnostného kritéria sme na celom území zaznamenali ve ľmi nízky po čet juvenilných jedincov (jedného juvenila v roku 2000 a troch v roku 2003). V roku 2005 sme zaznamenali výrazný pokles po četnosti. Z abundancie 18 jedincov M. avellanarius klesla po četnos ť viac ako o polovicu – zaznamenali sme 7 p ĺšikov. Na rozdiel od predchádzajúcich rokov výskytu sa v roku 2005 odchytil vyšší po čet samcov než samíc (v pomere 5:2). Odchytené samice boli pohlavne aktívne. V roku 2005 sme zaznamenali aj jedného juvenilného samca. Lineárne stúpajúca po četnos ť M. avellanarius do roku 2004 nazna čuje „kolonizáciu“ skúmaného územia. Nižšiu abundanciu v roku 2005 si možno vysvetli ť ako pokles po četnosti po akomsi „nasýtení“ územia v predchádzajúcom roku. V nasledujúcich rokoch by sme mohli teoreticky o čakáva ť približne podobnú abundanciu populácie M. avellanarius ako v roku 2005. Na základe odlišných zistení z jedného roku od trendov v predchádzajúcom období však nemožno robi ť exaktné závery.

Tento výskum bol finan čne podporovaný grantovými úlohami VEGA 1/0017/03 a 1/3264/06.

195 Mammaliologie

Sexual activity delays ageing in a mammal

BURDA H. & DAMMANN P. Department of General Zoology, Institute of Biology, University Duisburg-Essen, Essen, Germany

Sexual reproduction is costly and reduces lifespan in many species across all taxa. The only exception known thus far are eusocial hymenopterans, with queens usually living longer than the sterile workers. Here, we report that in two eusocial rodent species, Ansell’s mole-rat Cryptomys anselli and the Giant mole-rat Cryptomys mechowii , (family Bathyergidae) from Zambia, a nearly identical life history pattern evolved. In both these species, reproduction is monopolized by a single monogamous breeding pair, whereas all other colony members do not reproduce. Due to strict inbreeding avoidance, adult offspring remain reproductively quiescent unless removed from their colonies and paired to an unfamiliar mate. Using long-term-breeding records (20 and 12 years, respectively), we compared gender-specific survivorships of breeders and non-breeders in captive Ansell’s and giant mole-rats. In C. anselli , breeders of both sexes lived significantly (almost 2-fold) longer than their non-breeding counterparts. Neither in breeders nor in non-breeders, a significant difference between the genders was found. A similar pattern emerged in C. mechowii , although in this species, the differences in survivorship were not as pronounced as in C. anselli , and a significant difference between breeders and non- breeders was detected only in females. In captive Cryptomys colonies there is no competition for mates or for food.. Neither social rank, nor intrinsic quality differences between breeders and non-breeders, nor different workload can explain this pattern. The only apparent and significant behavioural difference between breeders and their non-breeding offspring is the frequent (daily) mating in the in the former and sexual abstinence in the latter. Pair bonding and sexual activity seem to induce inherent anti-ageing mechanisms that are not active in non-breeding animals. This is the first time that a survival benefit of sexual activity could be shown in a vertebrate. We discuss our results in the light of life history theory, the social organization of the species, and possible proximate mechanisms. Cryptomys mole-rats could become a valuable new model organism for the study of the proximate mechanisms that underlie ageing.

196 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006

Living in a stethoscope: Burrow-acoustics promotes auditory specializations in subterranean rodents

BURDA H. & LANGE S. Department of General Zoology, Institute of Biology, University Duisburg-Essen, Essen, Germany

Acoustic signals seem to be predestined for communication, orientation and alertness in darkness, as exemplified by bats or dolphins. Correspondingly, hearing and vocalization are profoundly studied topics of the sensory ecology in subterranean mammals. The only hitherto published report on burrow acoustics revealed that in tunnels of Spalax ehrenbergi , airborne sounds of 440 Hz propagated best whereas lower and higher frequencies were effectively attenuated (Heth et bal. 1986). Morpho-functional analyses classify the ear of subterranean mammals as a low frequency, low sensitivity device. Concordantly, hearing is characterized by low sensitivity and a restricted frequency range tuned to low frequencies (0.5-4 kHz). Some authors considered restricted and low sensitive hearing in subterranean mammals vestigial and degenerate due to lacking stimulation. In contrast to this view stand a rich (mostly low- frequency) vocal repertoire, and progressive structural specializations of the middle and inner ear. Other authors thus called these hearing characteristics adaptations. To test the hypothesis that acoustical properties in burrows of different species of subterranean mammals are comparable, we tested sound propagation characteristics in burrows of Cryptomys mole-rats of two differently sized species at different locations in Zambia. We show that in these burrows, low-frequency sounds (200-800 Hz) are not only least attenuated, yet their intensity may also be amplified like in a stethoscope (up to 4-times over 1 m). We suggest that hearing sensitivity has decreased in the evolutionary course of subterranean mammals to avoid over-stimulation of the ear in their natural environment. Existence of the stethoscope effect may explain the progressive restructuring of the middle ear leading to reduced hearing sensitivity. In this view, low- frequency and low-sensitivity hearing in subterranean mammals should be considered adaptive specialization and not degeneration.

Ekológia Mus spicilegus Petényi, 1882 na Slovensku

ČANÁDY A., MOŠANSKÝ L. & STANKO M. Ústav zoológie SAV, Košice

Autori prezentujú novšie poznatky o ekológii myši kop čiarky ( Mus spicilegus ) na Slovensku. Intenzívny teriologický výskum prebiehal po čas jesenného a zimného obdobia r. 2004 – 2005 (október 2004 – marec 2005; október – november 2005), v agrocenózach južnej časti Košickej kotliny (k.ú. Kechnec; DFS 7493 B; 200 m n. m.). Na modelovom území bol

197 Mammaliologie uskuto čnený odchyt zemných cicavcov za pomoci živolovných a sklápacích pascí kladených biologickou metódou. Celkovo bolo na 1720 pascí/nocí odchytených 249 jedincov M. spicilegus . Pri výskume prezimujúcej populácie M. spicilegus bolo zistené, že jednotlivé kop čeky na jese ň obýva 1-14 (priemerne 6,9) myší kop čiarok. Prvé za čiatky stavieb kop čekov boli zaregistrované v auguste (30. 8. 2005) a ukon čenie v novembri (19. 11. 2004). V odchytoch bol zistený vyrovnaný pomer pohlavia (139 samcov, 110 samíc: χ² = 3,377, n.s.). V kumulovanom materiáli (2004-2005) tvorili dospelé jedince 26,9 % prezimujúcej populácie, pri čom samce v tejto skupine štatisticky preukazne prevládali (49 samcov, 18 samíc, χ² = 13,432). Štatisticky nepreukazná prevaha samcov bola registrovaná tak v období jese ň 2004 – jar 2005 (55,6 %), ako aj na jese ň 2005 (56,4 %). Vyhodnotenie synúzií drobných cicavcov ulovených po obvode kop čekov nazna čuje bohaté druhové spektrum -10 druhov ( Mus spicilegus 249, Microtus arvalis 100, Apodemus agrarius 60, A. microps 46, A. flavicollis 21, Crocidura suaveolens 7, C. leucodon 3, Sorex araneus , Micromys minutus a Mustela nivalis - po 1 jedincovi). Široké spektrum druhov drobných cicavcov zistených v okolí kop čekov poukazuje na možnos ť vzájomného kontaktu myši kop čiarky s inými druhmi, čo je ve ľmi významné z epidemiologického h ľadiska pri prenose nákaz. Dokazujú to i predbežné parazitologické a epidemiologické vyšetrenia materiálu M. spicilegus z danej oblasti. Zárove ň boli získané nové poznatky o reprodukcii na sledovanom území. V sú časnosti osem gravidných samíc M. spicilegus (apríl – 1; september – 3; jún – 4) malo 6 – 10 embryí s priemernou ve ľkos ťou vrhu 8, 37 embryí / gravidnú samicu.

Výskum bol sponzorovaný z grantov VEGA 2/5032/25 a 2/6199/2.

Chromosom X v hybridní zón ě myši domácí 1,4 2 3 4 DUFKOVÁ P. , MUNCLINGER P. , MACHOLÁN M. & PIÁLEK J. 1Katedra genetiky, BF JU, České Bud ějovice; 2Katedra zoologie, PřF UK, Praha; 3Ústav živo čisné fyziologie a genetiky AV ČR, Brno; 4Odd ělení popula ční biologie, ÚBO AV ČR, Studenec

K dokonalému porozum ění proces ů odehrávajících se p ři speciaci je nutné identifikovat oblasti genomu, které se podílejí na tvorb ě reproduk čních bariér. Reproduk ční bariéry a m ůžeme v přírod ě dob ře pozorovat u hybridních populací. Takové populace vznikají v místech, kde se kříží dva blízce p říbuzné, ale geneticky odlišné taxony – v hybridních zónách (HZ). Nap říč celou Evropou probíhá HZ dvou poddruh ů myši domácí Mus musculus musculus a Mus musculus domesticus . Zde jsme studovali transekt o rozloze 110 km x 40 km, který se nachází na území západních Čech a severovýchodního Bavorska. Molekulárn ě jsme zanalyzovali p řes 2000 jedinc ů z 127 lokalit. K analýze jsme použili 10 molekulárních znak ů rozmíst ěných po

198 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006 celé délce chromosomu X (70 centiMorgan ů). Chromosom X je podle mnoha studií kandidátním chromosomem, který by mohl nést geny zodpov ědné za tvorbu reproduk čních bariér a speciaci. Z výsledk ů molekulární analýzy jsme vymodelovali kliny – k řivky, které zachycují zm ěnu frekvence ur čitého znaku p ři pr ůchodu p řes HZ. Z tvaru klin jsme vypo čítali st řed a ší řku HZ pro jednotlivé znaky a odhadovali sílu p řírodní selekce p ůsobící na jednotlivé úseky na chromosomu X. St řed HZ se pohyboval v oblasti 69,45-72,35 km od nejzápadn ější lokality zkoumaného transektu, ší řka HZ byla v rozmezí 3,64-10,32 km. Podle našich výsledk ů by se geny pro tvorbu reproduk čních bariér mohly nacházet na chromosomu X v segmentu mezi 30- 55 cM, kde byla ší řka HZ analyzovaných znak ů nejužší.

Ovliv ňuje agresivní chování koloucha jeho úsp ěšnost sání u cizích laní? 1,2 1 DUŠEK A. & BARTOŠ L. 1Odd ělení etologie, Výzkumný ústav živo čišné výroby, Praha - Uh řín ěves; 2 Katedra zoologie, P řF UK, Praha

U jelena evropského ( Cervus elaphus ), podobn ě jako u mnoha jiných druh ů kopytník ů, bylo zjišt ěno, že potomci nesají pouze u svých vlastních matek, ale také u cizích samic (Packer et al. 1992, Anim. Behav. 43: 265-281; Bartoš et al. 2001, Anim. Sci. 72: 493-500). Toto chování může být pro mlá ďata výhodné, protože tak krom ě p říjmu potravy od vlastních matek získávají potravu navíc od cizích samic. Proto lze p ředpokládat, že by se všechna mlá ďata m ěla snažit o vylepšení své energetické bilance sáním u cizích samic. Jedním z faktor ů, který by mohl mít vliv na úsp ěšnost sání u cizích samic je tendence mlád ěte dominovat ostatním mlá ďat ům ve skupin ě. V této studii jsme vycházeli z předpokladu, že pravd ěpodobnost úsp ěšného sání koloucha u cizí lan ě bude r ůst v závislosti na jeho kompeti čním potenciálu. Zví řata byla chována ve výb ězích cca 0,7 ha velkých. Celkem bylo pozorováno 46 laní a 21 kolouch ů. Na základě zaznamenaných agonistických interakcí (hrozba zdviženou hlavou, útok, odehnání, kopnutí, kousnutí, trknutí, p řetla čování, boj na zadních nohou a pokládání) byl pro jednotlivé kolouchy stanoven index bojové úsp ěšnosti (Clutton-Brock et al. 1979, Anim. Behav. 27: 211-225) vyjad řující jejich kompeti ční potenciál. Krom ě bojové úsp ěšnosti byla zvažována samotná agresivita, pohlaví, datum porodu a porodní hmotnost koloucha a agresivita lan ě. Z celkového po čtu 1131 sání jsme zaznamenali 177 sání u cizí lan ě a z celkového po čtu 303 pokus ů o sání bylo 87 p řípad ů u cizí lan ě. Pravd ěpodobnost úsp ěšného sání byla odhadována logistickou regresí (procedura GENMOD pro opakovaná m ěř ení, SAS V9). Statistická analýza dat neprokázala mezi bojovou úsp ěšností koloucha a jeho úsp ěšností sání žádný vztah. Úsp ěšnost sání koloucha závisela na jeho v ěku, pohlaví a na tom, zda sál u vlastní matky či cizí lan ě ( χ2(4) = 10,10; p < 0,05). Zatímco u matek byl pokles v úsp ěšnosti sání

199 Mammaliologie rychlejší u sami čích kolouch ů, u cizích laní byl pokles v úsp ěšnosti sání rychlejší u sam čích kolouch ů. Možným vysv ětlením v ětší úsp ěšnosti sání sami čích kolouch ů u cizích laní a sam čích kolouch ů u vlastních matek by mohl být mezi-pohlavní rozdíl v rychlosti a energetické náro čnosti r ůstu. Protože samci rostou déle než samice a jejich r ůst je celkov ě energeticky náro čnější, matky mohly tolerovat déle sání sam čích potomk ů než sání sami čích potomk ů. Na druhou stranu, selek ční tlak mohl dát vzniknout mechanism ům, které by zabránily kojení především cizích sam čích kolouch ů. Proto mohly být v sání u cizích laní úsp ěšn ější sami čí kolouši než sam čí kolouši.

Potrava t ří druh ů kopytník ů ( Cervus elaphus , Rupicapra rupicapra a Capreolus capreolus ) v prost ředí italských Alp v mimovegeta čním období 1 1 1 2 3 2 HEROLDOVÁ M. , HOMOLKA M. , KAMLER J. , GHEZZI C. , REDAELLI W. , ANDREOLI E. & 2 MATTIELLO S. 1Odd ělení ekologie savc ů, ÚBO AV ČR, Brno; 2Fakulta Veterinárního léka řství, Univerzita Milano, Itálie; 3Výbor myslivecké spole čnosti, Sondrio, Itálie

V oblasti údolí Val Fontana (Centrální Italské Alpy) byly z lovecké sezóny 2003 – 2004 získány poznatky o potrav ě t ří druh ů kopytník ů - jelena evropského, kamzíka horského a srnce obecného. Analýza bachor ů ukázala, že skladba jejich potravy byla ovlivn ěna biotopem ve kterém v dob ě lovu žili. Nejvýznamn ější potravní složkou jelena byly trávy které byly zastoupeny v potrav ě v rozmezí 7 % (jeleni z nižších poloh) až 80 % (jeleni z vyšších horských poloh) a v pr ůměru zaujímaly 42 % objemu celkové potravy. Preferovanou podzimní potravou byly druhy rodu Rubus a z dřevin zaujímaly nejvýznamn ější místo topol osika ( Populus tremula ), dub ( Quercus spp.), je řáb pta čí ( Sorbus aucuparia ) a olše ( Alnus spp.). Významnou potravní složkou byly také byliny ( Trifolium spp., a další bobovité). Z plod ů a semen byly objemov ě nejvíce zastoupeny kaštany ( Castanea sativa ) a jablka ( Malus sp.) konzumovaná jelenem z nižších částí hor a okraj ů zasídlených údolí. Diverzita potravy (H´ = 2,08) a její vyrovnanost (J´ = 0,51) byla vzhledem k široké oblasti výskytu jelena (od okraj ů údolí až k vrcholk ům hor, 700 až 2350 m.n.m) vysoká. V potrav ě kamzíka byly dominantní složkou trávy (od 73 do 90 %, pr ůměrn ě 82 % objemu). Další pestrou složkou potravy byly byliny (5 % objemu) a polod řeviny z ke říčkovitých porost ů nad hranicí lesa (5 % objemu). Objem potravy z jehli čnatých d řevin byl vyšší (3 %) než listnatých (1 %). Diverzita (H´ = 1,03) a vyrovnanost (J´ = 0,28) potravy byla nízká protože populace kamzíka byla lovena z vysokých horských poloh, kde v potravní nabídce p řevažovaly trávy. Potrava srnce byla p řevážn ě tvo řena listnatými d řevinami (38 až 62 %, pr ůměrn ě 44 % objemu), druhy rodu Rubus (18 %) a bylinami (17 %). Také ke říkovité polod řeviny byly v potrav ě významné (14 %). I když byla

200 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006 potrava srnce analyzována z malého vzorku tvo řila reprezentativní ukázku jeho potravy v této oblasti a diverzita potravy (H´ = 2.29) i její vyrovnanost (J´ = 0,69) byla vysoká. Všechny druhy kopytník ů v této části Alp p řijímaly potravu ve shod ě se svou potravní strategií.

Potravní strategie muflona na Morav ě 1 1 1 1 2 HEROLDOVÁ M. , KAMLER J. , HOMOLKA M. , KOUBEK P. & FOREJTEK P. 1Odd ělení ekologie savc ů, ÚBO AV ČR, Brno; 2IEZ VF, Brno

Muflon byl do České republiky introdukován v polovin ě devatenáctého století a b ěhem posledních 30 let se jeho populace rozší řila do mnoha r ůzných typ ů prost ředí. Je druhem velmi přizp ůsobivým a jeho potrava a t ělesná kondice odráží stav prost ředí ve kterém žije. Potrava muflona byla zkoumána na základ ě rozboru obsahu bachor ů z dvou lokalit lišících se potravní nabídkou. Na severní Morav ě (SM) žije muflon v prost ředí sekundárních lesních porost ů s dominancí jehli čnan ů. Na jižní Morav ě (JM) jsou jeho životním prost ředím p řevážn ě listnaté lesy. Potrava byla analyzována z 50 vzork ů (23 – SM; 27 – JM) a porovnána byla její kvantita i kvalita. Na lokalit ě SM byla potrava pest řejší (H´ = 3,49) a obsahovala více potravních složek (S = 70) než na JM (S = 58; H´ = 2,88). V potrav ě z obou území byly dominantní listnaté dřeviny (SM 32,56 % objemu; JM 38,92 %). Dominantní konzumovanou d řevinou byly na obou lokalitách listy a letorosty jasanu a jejich objem v potrav ě byl shodný (17 % v). Rozdíl byl v konzumaci trav které na severu Moravy tvo řily jednu z dominantních složek (30 % v). Na jihu Moravy muflon konzumoval více semen a plod ů (34 % v) zvlášt ě plody jírovce a žaludy. Rozdíl byl také v konzumaci letorost ů jehli čnan ů (SM 14 % v, JM 7 % v). Kvantitativní podobnost potravních složek z obou lokalit byla nízká (index SI = 39,12) protože každá populace muflona měla a využívala druhov ě rozdílnou potravní nabídku. T ělesná kondice muflona z obou lokalit byla hodnocena podle jeho t ělesné hmotnosti a tuku a také tuku na ledvinách. Na JM byly hodnocení jedinci z populace muflona signifikantn ě t ěžší a m ěli více zásobního tuku (p = 0,04). Potrava i t ělesná kondice muflona tak byla ovlivn ěna kvalitou potravní nabídky.

Práce byla finan čně podpo řen projektem S 6093003.

201 Mammaliologie

Nálezy hantavirového antigenu u hlodavc ů na jižní Morav ě v letech 2000-2004 1 2 3 4 3,5 HEROLDOVÁ M. , PEJ ČOCH M. , BRYJA J. , SUCHOMEL J. & TKADLEC E. 1Odd ělení ekologie savc ů, ÚBO AV ČR, Brno; 2Zdravotní ústav Brno; 3Odd ělení popula ční biologie, ÚBO AV ČR, Studenec; 4Ústav ekologie lesa, LDF MZLU, Brno; 5Katedra ekologie a životního prost ředí, P řF UP, Olomouc

Populace drobných savc ů na jižní Morav ě byly v letech 2000 až 2004 vyšet řovány na přítomnost hantavirového antigenu. K pr ůkazu specifického antigenu byla použita souprava ELISA Hantagnost. Vyšet řeno bylo 1280 drobných savc ů s různých lokalit a biotop ů. Ze savc ů žijících v lesním prost ředí (336 jedinc ů) byla všechna vyšet ření negativní. V agrocenózách jižní Moravy bylo vyšet řeno 944 drobných savc ů a zjišt ěno 64 (7 %) pozitivních jedinc ů. Hantavirový antigen byl prokázán v ětšinou v plicích hraboše polního ( Microtus arvalis ) (11 %), malé procento u myšice k řovinné ( Apodemus flavicollis , 0.5 %) a poprvé byl prokázán také u myšice malooké ( Apodemus microps , 1.0 % a jeden hrani ční nález). Dalších 5 druh ů hlodavc ů (Apodemus flavicollis , Mus musculus , Micromys minutus , Clethrionomys glareolus , Microtus subterraneus ) a 2 hmyzožravci ( Sorex araneus , S. minutus ) byli hantavirus antigen negativní. Prevalence nákazy se v jednotlivých letech lišila (od 14 % v roce 2000 do 2 % v roce 2003) což bylo dáno odchytem v různých plodinách i sezónách. Trvalé porosty (louky, vojt ěšky) a ozimé plodiny (ozimá pšenice a řepka) byly biotopy vhodné pro rozvoj populace hraboše polního a prevalence hantavir ů zde byla nejvyšší. Nejvyšší procento bylo nalezeno v řepce (20 %) a v ozimé pšenici (16 %), zatímco o mnoho nižší v travních porostech (7 %) a ve vojt ěšce (5 %). V jednoletých plodinách (jarní je čmen, slune čnice a kuku řice) byl pouze jeden pozitivní jedinec odchycen v jarním je čmeni. Na jedné lokalit ě (vojt ěška) byl získán materiál ze t ří po sob ě jdoucích let. To nám umožnilo získat informace o vlivu sezóny na p řítomnost hantavirového antigenu v populaci. Pom ěr pohlaví u pozitivních jedinc ů byl vyrovnán a t ěžší jedinci byli více antigen pozitivní než leh čí.

Práce byla finan čně podpo řen projektem GA ČR 526/03/P051 and GA ČR 206/04/2003.

Spole čenstvo velkých herbivor ů v súdánské savan ě 1 2 2 1 1 HOMOLKA M. , HEJCMANOVÁ P. , ANTONÍNOVÁ M. , HEROLDOVÁ M. & KAMLER J. 1Odd ělení ekologie savc ů, ÚBO AV ČR, Brno; 2ČZU, ITS, Praha

Národní park Niokolo Koba (Senegal) je významná chrán ěná plocha v Západní Africe s relativn ě nedot čeným p řírodním prost ředím. V posledních desetiletích došlo v parku k výraznému úbytku velké zv ěř e. Odhalení p říčin poklesu stav ů velkých býložravc ů je náplní jedné části projektu studie biodiverzity obratlovc ů v oblasti Západní Afriky. Prvním krokem

202 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006 bylo vypracovat metodiku na monitorování distribuce a denzity velkých herbivor ů, která bude použitelná pro další ekologické studie i pro management parku. Metoda p římého s čítání zví řat byla v savan ě problematická pro nep řehlednost terénu a nízkou denzitu zví řat. Cílem naší práce bylo ov ěř it možnost monitoringu po četnosti antilop na základ ě s čítání hromádek trusu. V období sucha m ěla naprostá v ětšina (97,7%, N= 5600) výkal ů antilop podobu pravidelných vále čků, u kterých bylo možné zm ěř it jejich rozm ěry. K získání základní charakteristiky jedince posta čovalo zm ěř it pr ůměr jednoho vysušeného bobku z každé hromádky. Trus je v období sucha konzervován horkým vzduchem, ale část hromádek mizí (termiti). Na základ ě výsledk ů opakovaného s čítání jme vypo čítali rychlost mizení trusu a sestrojili rovnice pro p řepo čet nalezených hromádek na skute čně vyprodukované. T řicet až čty řicet díl čích ploch o velikosti 400 m² byla posta čující plocha pro stanovení denzity antilop pro území o rozloze řádov ě desítek kilometr ů čtvere čních. V NP NK se vyskytuje 9 druh ů antilop. K rozlišení jejich trusu jsme použili vztah mezi hmotností t ěla a pr ůměrem bobku. Vytvo řili jsme velikostní kategorie, které charakterizovaly jednotlivé druhy nebo skupiny druh ů antilop podle diametru jejich bobku. Na základ ě podílu hlavních složek potravy v peletách jsme potom ov ěř ili spolehlivost za řazení vzork ů do příslušných velikostních kategorií. Z celkového po čtu 613 použitých vzork ů bylo na základ ě pr ůměru bobku správn ě za řazeno 81% vzork ů. Kombinace pr ůměru bobku a obsahu travin v potrav ě významn ě zp řesnila identifikaci a umožnila p řiřadit vzorky k šesti druh ům a ke skupin ě zahrnující t ři druhy, které se neliší ani velikostí t ěla ani složením potravy. Ur čování denzity velkých herbivor ů v prost ředí súdánské savany na základ ě sčítání hromádek trusu se ukázalo jako použitelná metoda a v porovnání s metodami založenými na přímém pozorování zví řat je i efektivn ější.

Projekt podporovaný GA AV ČR č. IAA 6093403

Synantropní obratlovci a zdravotní rizika pro chov lovné pernaté zv ěř e

HORÁKOVÁ J., BAN ĎOUCHOVÁ H., PIKULA J. & SKO ČOVSKÁ B. Ústav veterinární ekologie a ochrany životního prost ředí, FVHE VFU, Brno

Přemnožení synantropních živo čich ů p ředstavuje pro chovatelská za řízení závažný problém. Synantropní obratlovci zp ůsobují škody p římé, nap říklad požerem krmiv, ale i nep římé, jelikož mohou být rezervoárem řady závažných infek čních onemocn ění. Cílem projektu je pomocí biomonitoringu zjistit druhové spektrum a po četní zastoupení jednotlivých druh ů drobných hlodavc ů v rámci jednotlivých technologií chovu, zmapovat potenciální rezervoáry či zdroje

203 Mammaliologie etiologických agens s ohledem na jednotlivé technologie chovu a navrhnout preventivní deratiza ční opat ření k tlumení výskytu synantropních obratlovc ů a tak p řisp ět ke snížení rizik pro zde chovaná zví řata a člov ěka, který s nimi p řichází do kontaktu. Výzkum byl provád ěn v roce 2005 a bude pokra čovat i v roce 2006, a to v odchovn ě lovné pernaté zv ěř e v Jina čovicích, která byla vybudována v roce 1979 v jihovýchodní části katastru obce Jina čovice. Odchovna se nachází asi 4 km od m ěsta Brna, na západní expozici okraje dubo-habrového lesního porostu. Je zde chováno 7 druh ů pernaté zv ěř e v celkovém po čtu cca 1000 jedinc ů kmenového hejna. Odchovaní jedinci jsou využíváni bu ď k pokusným ú čel ům nebo k zazv ěř ování honiteb. K odchytu byly použity živolovné pasti, které byly v období od 22.9. do 16.11. pravideln ě jednou týdn ě v dopoledních hodinách umíst ěny na vybraných stanovištích, byly pr ůběžn ě kontrolovány a v pozdních ve černích hodinách sesbírány. Celkem bylo zkoumáno 5 ploch (plocha č. 1 – okraj lesního porostu poblíž venkovních kovových voliér, plocha č. 2 – zpevn ěný podklad v oblasti klecové odchovny, plocha č. 3 – lesní úval vzdálený cca 3 m od venkovních kovových voliér, plocha č. 4 – travní porost v blízkosti soustavy venkovních voliér, plocha č. 5 – ke řový porost mezi d řev ěnou halou a venkovními voliérami) a na každé bylo v linii umíst ěno po 10 pastech v rozestupech po cca 2 m. Odchycení živo čichové byli p řeváženi na VFU, kde bude na základ ě sérologického vyšet ření stanovena prevalence výskytu p ůvodc ů zoonóz. Celkem bylo na plochách odchyceno 52 jedinc ů (16 samc ů a 36 samic) synantropních obratlovc ů. Byly zjišt ěny následující druhy: myšice lesní – 40 jedinc ů (11 samc ů a 29 samic), hraboš polní – 5 jedinc ů (2 samci a 3 samice), norník rudý – 5 jedinc ů (1 samec a 4 samice) a myš domácí - 2 jedinci (2 samci).

Popula čná ekológia a hodnotenie somatometrických znakov Apodemus flavicollis z pahorkatinového výškového stup ňa (Nitrianska, Žitavská pahorkatina) 1 2 JAN ČOVÁ A. & BALÁŽ I. 1Katedra zoológie a antropológie, FPV UKF, Nitra; 2Katedra ekológie a environmentalistiky, FPV UKF, Nitra

Pomocou štandartných teriologických metód bol v rokoch 2004-2005 realizovaný odber vzoriek drobných zemných cicavcov z biotopov Nitrianskej a Žitavskej pahorkatiny. Spolu sme získali 632 jedincov druhu Apodemus flavicollis . Posúdili sme relatívnu hustotu populácie A. flavicollis a jej zmeny, analyzovali sexuálnu štruktúru, ur čili somatometrické ukazovatele a následne zhodnotili telesnú kondíciu v závislosti od pohlavia a veku. V čase nástupu rozmnožovacieho obdobia boli zaznamenané najnižšie popula čné stavy. Najvyššie hodnoty dosiahla relatívna hustota v septembri 2004 (25,333 %) a v septembri 2005

204 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006

(35,5 %). Reproduk čná aktivita A. flavicollis za čína v prvej polovici februára a kon čí za čiatkom novembra. Pomer samcov k samiciam bol v kumulácii materiálu 325 : 307, t.j. 51,42 % : 48,58 %. Tento rozdiel nie je štatisticky významný. V jesenných mesiacoch bol pomer pohlavia naklonený v prospech samcov. V zimnom období sa situácia zmenila a vä čšie percentuálne zastúpenie mali samice. Tento trend bol najmarkantnejší v máji 2005, kedy v populácii výrazne dominovali samice (81,82 % : 18,18 %), rozdiel v pomere pohlaví v tomto období bol štatisticky významný (p<0,01). Telesná kondícia jedincov oboch pohlaví bola dobrá. Priemerné hodnoty sledovaných znakov, predovšetkým d ĺžky tela a hmotnosti boli pomerne vysoké (samce: 105,405 mm a 33,218 g; samice: 101,037 mm a 29,041 g). Samce ryšavky žltohrdlej majú vä čšie priemerné hodnoty somatických znakov ako samice. Rozdiely sú štatisticky významné (p<0,01). Hodnoty somatometrických znakov adultných jedincov boli signifikantne vyššie (p<0,01) ako dané ukazovatele v subadultnej vekovej kategórii. Dospelé samce mali opä ť všetky hodnotené ukazovatele štatisticky vyššie (p<0,01) ako dospelé samice. V subadultnej vekovej kategórii bola situácia opa čná. Výrazne vyššie hodnoty analyzovaných somatických znakov dosiahli nedospelé sami čky. Tieto rozdiely boli s výnimkou d ĺžky zadného chodidla štatisticky vysoko preukazné (p<0,01). Najvä čšia variabilita bola zistená pri d ĺžke tela (LC) a najmenšiu variabilitu vykazujú hodnoty d ĺžky zadného chodidla (LTp).

Výskum a spracovanie výsledkov bolo uskuto čnené za finan čnej podpory projektu MŠ SR VEGA 1/2364/05.

Dynamika výskytu hlístic ( Heligmosomum costelatum ) v populaci hraboše polního 1,2 3 1 2,4 4,5 JÁNOVÁ E. , SKORI Č M. , HEROLDOVÁ M. , BRYJA J. & TKADLEC E. 1Odd ělení ekologie savc ů, ÚBO AV ČR, Brno; 2Ústav botaniky a zoologie, P řF MU, Brno; 3Ústav patologické morfologie, FVL VFU, Brno; 4Odd ělení popula ční biologie, ÚBO AV ČR, Studenec; 5Katedra ekologie, P řF UP, Olomouc

Drobní savci byli jednou m ěsí čně odchytáváni do sklapovacích pastí ve vojt ěškovém poli v okolí obce Drnholec na jižní Morav ě. Část získaných jedinc ů hraboše polního byla podrobena analýze p řítomnosti chorob; výb ěr jedinc ů pro tuto analýzu byl náhodný. Byla zjišt ěna přítomnost paratuberculosy, hantavir ů i parazitóz. Bližší pozornost byla v ěnována dynamice výskytu hlístic ( Heligmosomum costelatum ; Nematoda, Heligmosominae), parazitujících ve st ěně žaludku v pr ůběhu roku. U odchycených jedinc ů hraboše polního byla sledována velikost těla, pohlavní kondice a metodou hmotnosti o ční čočky bylo zjišt ěno stá ří. Z 340 vyšet řovaných jedinc ů bylo 115 (33,8 %) pozitivních na p řítomnost hlístic. Multifaktoriální analýzou byl testován vliv v ěku, pohlaví a hmotnosti zví řete, stejn ě jako density populace hraboše na přítomnost hlístice v populaci. Bylo zjišt ěno, že samci i samice jsou tímto endoparazitem

205 Mammaliologie postiženi stejn ě. Hlístice jsou čast ější u t ěžších jedinc ů, ovšem na jejich p řítomnost nemá vliv věk hlodavce. Nebyl nalezen vliv data odchytu na p řítomnost hlístice, avšak parazitace je primárn ě ovlivn ěna hustotou populace (která v pr ůběhu roku kolísá). Výskyt parazita je čast ější při extrémn ě nízkých nebo naopak vysokých hustotách populace hlodavc ů, což pravd ěpodobn ě odráží horší fitness jedinc ů v těchto podmínkách. Nejmenší výskyt parazitace byl p ři st ředních hustotách hraboše p ři rA mezi 4-12. Frekvence výskytu Heligmosomum costelatum je závislá na popula čních parametrech jeho hostitele.

Tato práce byla podpo řena grantovým úkolem 206/04/2003 a GA ČR 524/05/4536.

Bobr v historii zoologie

JOHN F. Katedra ekologie a životního prost ředí, P řF UP, Olomouc

S bobrem byla spojována řada p ředstav, písemn ě zaznamenaných často již v období antiky. Na jejich vytvá ření se projevilo antropomorfní a sociomorfní modelování – tendence člov ěka p ři vnímání mimolidského sv ěta do n ěj projektovat sebe či lidskou spole čnost. Díky této determinaci poznání mimolidského sv ěta vypráv ějí dobové p ředstavy mnohdy více o člov ěku a spole čnosti, než o živo čichu samotném. Jednu z nejstarších zmínek o bobrovi nalezneme v Ezopov ě bajce sepsané ve 4. - 3. stol. p ř. Kr. Bobr se podle ní sám vykastruje a odevzdá žlázy lovc ům, aby si zachránil holý život. Tento popis chování bobra souvisí s řeckým jménem bobra Καστορ , odvozeným od kastrace. Tuto představu uvádí také Plinius starší v díle Naturalis historia (P řírodopis) sepsaném roku 77. Odtud ji až do období renesance p řebíraly další p řírodov ědecké autority. V období, kdy sm ěr evropské kultury ur čilo k řes ťanství, dostala tato bajka novou nápl ň – člov ěk se má zbavit hříchu, aby mohl jít blíže k Bohu. Mýtus se pak dostává do bestiá řů . Bobr ům byly p řisuzovány také vysoké sociální schopnosti. Nejv ětší p řírodov ědec st ředov ěku dominikán Albert Veliký v díle Animalium liber podává zprávu o bobrech, ve které popisuje zotro čení jiného bobra a jeho užití jako dopravního prost ředku - p ři doprav ě materiálu bob ři jednoho bobra položí na záda a naloží d řevem. Rozsáhlé popisy bobra a jeho chování uvádí zakladatel zoologie Konrád Gessner v knize Thierbuch (1606). Expanze evropské civilizace do severní Ameriky spolu s kolonialismem a po čínající pr ůmyslovou revolucí p řinesla nové podn ěty pro p řírodov ědnou interpretaci bobra. Evropské popisy bob ří spole čnosti v Severní Americe z období zámo řských cest obsahují prvky používané k popisu d ělby práce na vysoké organiza ční úrovni. Ta má být u bobra umožn ěna řečí – nap ř. dílo Histoire naturelle, Générale et Particulière, vydané v roce 1749 Buffonen.

206 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006

Je z řejmé, že bobr byl loven také v dob ě, kdy mu byl p řisuzován vysoký stupe ň psychických a sociálních schopností. Tato interpretace bobra jako tvora podobného člov ěku se na omezení jeho lovu nijak neprojevila. Jeho lov byl spole čensky p řijatelný, podobn ě jako nevolnictví. Naopak s ochranou bobra se za čalo až tehdy, když byla bob ří říše odmytologizovaná a ztratila mnohé ze svého kouzla. Dobové popisy vzniklé z per p řírodov ědných autorit se mohou zdát modernímu čtená ři úsm ěvné. Sou časné v ědecké poznání však nese také, a to i p řes veškerou snahu o objektivitu, odraz člov ěka a spole čnosti.

Využití integrace GPS/GIS v ekologii živo čich ů. Případová studie: biotopové preference bobra evropského

JOHN F. Katedra ekologie a životního prost ředí, P řF UP, Olomouc

Řadu životních projev ů organism ů lze chápat jako jevy v geografickém prostoru. Díky rozvoji informa čních technologií se otevírají nové možnosti práce s prostorovými daty v prost ředí geografických informa čních systém ů (GIS), které umocnilo propojení s geografickým pozi čním systémem (GPS). Dosud provád ěné studie biotopové preference bobra (Castor ) a řady dalších živo čich ů nerozlišovaly prostorové m ěř ítko selekce. Výzkum byl realizován na hlavním toku Moravy v úseku Post řelmov – Olomouc (70 km) a na Mlýnském potoku (37 km). Na podkladu leteckých snímk ů (pixel 0,5 m, M 1 : 5000) byly v prost ředí GIS (ArcView v. 3.1) vykresleny biotopy v pob řežní zón ě široké 50 m. V období V. 2004 až IV. 2005 byly pomocí p řístroje GPS (typ Meridian Collor) zaznamenávány pobytové znaky bobra (n = 2.696) - okusy (n = 2.384), nory, skluzavky, potravní stoli čky, pachové hromádky. Na základ ě zaznamenaných pobytových stop byly v prost ředí GIS (extense Animal Movement v. 2.0) vymezeny domovské okrsky (home range) kolonií (n = 53) s použitím metody nejmenších konvexních polygon ů (MCP; Mohr 1947) a studovaného území. P řekrytím vrstvy (GIS shape file) biotop ů s vrstvou domovských okrsk ů byly ur čeny biotopy v jednotlivých domovských okrscích. P řekrytím vrstvy pobyt. znak ů s vrstvou biotop ů byla ur čena míra využití jednotlivých biotop ů v rámci p řísl. home range. Preference jednotlivých typ ů biotop ů byly hodnoceny metodou kompozi ční analýzy (Aebischer et al. 1993) v programu R (v. 2.0.1. + balík Adehabitat v. 1.3). Použitý design navržený Johnsonem (1980) rozlišuje preferenci II. řádu (home range v rámci studovaného území) a preferenci III. řádu (alokace živo čich ů, v našem p řípad ě pobytové znaky bobra, v rámci home range jednotlivých kolonií).

207 Mammaliologie

Z hlediska selekce II. řádu se signifikantn ě lišila proporce biotop ů v nabídce s proporcí využitých biotop ů ( Λ = 0.057, P = 0,001). Nejvíce preferované jsou vrbové k řoviny, na druhém míst ě je tvrdý luh a na t řetím m ěkký luh. Pr ůkazné rozdíly ve využití r ůzných kategorií biotop ů jsou také v selekci III. řádu ( Λ = 0.409, P = 0,001). Nejvíce preferované jsou vrbové k řoviny, druhý je m ěkký luh, t řetí smr činy, čtvrté jasanoolšové luhy a na pátém míst ě je tvrdý luh. Výsledky souvisí s potravními nároky bobra a významem vegeta čního krytu. Využití technologie GIS umož ňuje zpracování rozsáhlých soubor ů prostorových dat.

Výzkum byl realizován za podpory grantu FRVŠ G4 53/2004.

Vliv vybraných stanovištních faktor ů na aktivitu bobra evropského

JOHN F. & DOBIÁŠ J. Katedra ekologie a životního prost ředí, P řF UP, Olomouc

Dosavadní designy výzkum ů biotopové preference bobra používaly r ůzné vyjád ření využití území bobrem a nerozlišovaly mezi prostorovými m ěř ítky selekce biotop ů. Byly realizovány především u bobra kanadského ( Castor canadensis ); ranné studie u bobra evropského ( Castor fiber ) se omezovaly p ředevším na slovní hodnocení, nov ější op ět nerozlišují prostorové m ěř ítko a neproblematizují ukazatele využití. V prost ředí st ředoevropské kulturní krajiny není navíc problém dostate čně dokumentován. Rozpoznání abiot. a biot. faktor ů prost ředí determinujících využití území bobrem je p řitom d ůležitým prvkem tvorby nástroj ů k udržení populace tohoto živo čicha v únosném stavu. Výzkum byl realizován na hlavním toku Moravy (délka 13,5 km) nad CHKO LP v úseku soutok se Sázavou – jez Moravi čany. Nejprve byly v prost ředí GIS (ArcView v. 3.1) vykresleny na podkladu leteckých snímk ů (pixel 0,5 m, M 1 : 5000) b řehové linie. Linie na obou b řezích byly pomocí GIS extenze rozd ěleny na úseky dlouhé 50 m (celkem 541 úsek ů). Body vyty čující úseky byly pro orientaci v terénu p řevedeny do p řístroje GPS. U každého úseku byly v letních měsících 2005 vyhodnoceny následující fyzikální faktory prost ředí: ší řka toku, hloubka toku, sklon b řehu, výška b řehu; dále byla vyhodnocena pokryvnost úseku ke řovým (E2) a d řevinným (E3) patrem a pomocí Braun-Blanquetovy stupnice abundance a dominance bylo vyhodnoceno druhové složení (jen u vybraných taxon ů) jednotlivých pater. V období zá ří 2004 – duben 2005 byly v terénu pomocí p řístroje GPS zaznamenány pobytové znaky živo čicha (n = 331): nory, ohryzy (n = 294), skluzavky, pachové zna čky, potravní stoli čky. V prost ředí GIS byly pobytové znaky pomocí extense p řid ěleny ke st řed ům vyty čených úsek ů. Dále byly ozna čeny úseky nacházející se v domovských okrscích (úsek kolonií obývaného toku) kolonií (5 kolonií). V programu JMP v. 3.2 (logistická regrese, PCA)

208 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006 byly provedeny analýzy vlivu faktor ů prost ředí na p řítomnost jednotlivých pobytových znak ů, přítomnost bobra (85 úsek ů) a p řítomnosti bob ří kolonie v úseku (365 úsek ů). Vliv stanovištních faktor ů byl na jednotlivé ukazatele aktivity bobra r ůzný. Oproti vlivu na výskyt stop či přítomnost bobra byla t ěsn ější vazba mezi faktory prost ředí a p řítomností kolonie (selekce II. řádu podle Johnsona, 1980). Jako faktory signifikantn ě ovliv ňující p řítomnost kolonie se jeví výška b řehu, p řítomnost E2 a E3 a p řítomnost d řevin využívaných bobrem. Výsledky významn ě ovliv ňuje použitý prostorový design výzkumu a ukazatel aktivity živo čicha.

Výzkum byl realizován za podpory grantu FRVŠ G4 53/2004.

Porovnanie spolo čenstiev drobných zemných cicavcov v 3 typoch lesného prostredia

JUR ČOVI ČOVÁ M. Katedra zoológie, PriF UK, Bratislava

V príspevku vyhodnocujem predbežné výsledky výskumu z roku 2005 prebiehajúceho v 3 typoch lesného prostredia v rôznych nadmorských výškach. Výskum bol robený metódou spätných odchytov. Na plochách Fúgelka a Jurský šúr bolo spravených 7 sérií od marca do novembra, na ploche Oravice boli spravené 4 série od mája do októbra. Na lokalite Fúgelka (350 m n.m., Malé Karpaty, nad obcou Dubová pri Modre) sú porast drevín tvoria najmä druhy Quercus petraea , Fraxinus excelsior , Acer platanoides a Fagus sylvatica . Na lokalite NPR Jurský šúr (130 m n.m., cca 15 km od Bratislavy) sú dreviny zastúpené druhmi Acer campestre , Ulmus minor a Fraxinus excelsior . Na lokalite Oravice (960 m n.m., TANAP) sú dreviny prezentované druhmi Fagus sylvatica , Picea abies a Acer pseudoplatanus . Spolu sme odchytili 8 druhov cicavcov, z toho 2 patriace do radu Insectivora, 5 do radu Rodentia a 1 do radu Carnivora. Pod ľa Shannonovho indexu diverzity (H = 1,3801) aj indexu ekvitability (E = 0,7703) boli najpriaznivejšie ekologické ukazovatele na lokalite Oravice. Najmenej priaznivé ukazovatele boli na lokalite Fúgelka (H = 0,4611, E = 0,2865). Na lokalitách v nižších nadmorských výškach bola veľmi výrazná dominancia druhu Apodemus flavicollis (Fúgelka – 87,4 %, Júrsky šúr – 80 %) po čas tohto roka. Na lokalite Oravice bola dominancia medzi druhmi rozdelená rovnomernejšie, Clethrionomys glareolus – 42,14 %, Microtus subterraneus – 22,14 % a Apodemus flavicollis – 21,4 %. Na plochách Fúgelka a Júrsky šúr bolo po popula čnom maxime (Fúgelka – júl, Júrsky šúr – október) odchytených viacero jedincov druhu Microtus arvalis , ktoré sem prenikli pravdepodobne v čase

209 Mammaliologie premnoženia ich populácií z blízkych polí a lúk. Na ploche Oravice po čas absencie jedincov A. flavicollis došlo k vzostupu druhu Microtus subterraneus . Napriek tomu, že plocha Oravice sa zdá by ť pod ľa indexu diverzity aj ekvitability najhodnotnejšia, až 75 % jedincov A. flavicollis a 61 % jedincov C. glareolus zotrvalo na tejto ploche iba 1 sériu. Na plochách Fúgelka a Júrsky šúr okolo 50 % odchytených jedincov týchto dvoch druhov zotrvalo 2 až 3 série.

Vyskum bol čiasto čne financovaný grantami VEGA 1/0017/03 a UK 169 r. 2005.

Sezónní využívání prost ředí a impakt na ke řové patro v NPR Králický Sn ěžník

KAMLER J. & HOMOLKA M. Odd ělení ekologie savc ů, ÚBO AV ČR, Brno

Jednou z hlavních priorit managementu lesního prostředí na území NPR Králický Sn ěžník je zm ěna nep řirozené skladby d řevin s převahou smrku. Cílem naší studie bylo posoudit vliv velkých býložravc ů na lesní vegetaci, protože zde dlouhodob ě dochází k problém ům s reprodukcí listnatých d řevin. P ři řešení zadané problematiky jsme v letech 2004 - 2005 monitorovali po četnost zv ěř e a intenzitu okusu letorost ů v ke řovém patru. Distribuci a denzitu velkých býložravc ů jsme zjiš ťovali sledováním frekvence stop na sn ěhové pokrývce v zimním období, jednorázovým s čítáním trus ů na monitorovacích plochách. Impakt na d řeviny jsme sledovali intenzitou okusu letorost ů. Jelen a srnec se na území rezervace vyskytují po celé období, kdy zde neleží souvislá sn ěhová pokrývka, na zimu migrují do nižších poloh. Dominantním druhem je zde jelen, jehož denzita je asi 5x vyšší než denzita srnce. Po četnost jelena nar ůstala s nadmo řskou výškou od 3,2 v polohách pod 900 m n.m. do 8,3 ks/km² v polohách nad 1100 m n.m. S nadmo řskou výškou se zvyšovala i denzita srnce (od 0,5 do 1,9 ks/km²). Vyskytuje se zde i kamzík v malém po čtu na menším území a zajíc v malém množství, ale ve všech částech území. Z listnatých d řevin je významn ější buk a je řáb. Ob ě d řeviny jsou intenzivn ě okusované. Buk je ohrožen zejména zimním okusem zajíce (místy okus p řes 70% letorost ů) a mén ě významn ější je okus jelenem b ěhem vegetace. Je řáb se vyskytuje hlavn ě na h řebenech, kde je ovšem intenzivn ě využíván býložravci a z ůstává na úrovni bylinné vegetace. Za dva roky jsme nenašli jediný je řáb, který by odrostl vlivu zv ěř e. Jedinou d řevinou, která zde bez problém ů odr ůstá je smrk. Snahy o zlepšení druhové skladby porost ů jsou omezovány pastvou býložravc ů i p řes zřetelné snížení jejich po četnosti za posledních p řibližn ě 15 let. Primární p řičinou tohoto stavu je ovšem nep řirozená skladba d řevin a ne abnormáln ě vysoké stavy herbivor ů. Krátkodobé (horizont 50 let) řešení této situace je t řeba hledat v kombinaci d ůsledné regulace po četnosti

210 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006 herbivor ů, spolu s důkladnou ochranou ohrožených d řevin. Dlouhodobém řešením je zvýšení podílu listnatých d řevin.

Tuto práci podpo řila Grantová agentura ČR grant č. 206/03/P134.

Význam zdroj ů potravy mimo lesní prost ředí pro velké býložravce

KAMLER J. & HOMOLKA M. Odd ělení ekologie savc ů, ÚBO AV ČR, Brno

Velcí býložravci jsou schopní migrovat na delší vzdálenosti, vyhledávat nejlepší zdroje potravy a flexibiln ě m ěnit spektrum p řijímané potravy. Preference potravy i biotopu je ovšem mimo kvality p řítomných zdroj ů potravy ovlivn ěna i jejich kvantitou, dostupností, rizikem vyrušování a dalšími faktory a v kulturní, zem ědělsky využívané krajin ě je významn ě ovlivn ěna zem ědělským hospoda řením. Intenzita využívání zem ědělských ploch zv ěř í m ůže být ovlivn ěna druhem p ěstovaných plodin, potravní nabídkou v lese, sn ěhovou pokrývkou, která na otev řených plochách rychleji mizí, potravní specializací zv ěř e a její prostorovou aktivitou, intenzitou rušivých antropických aktivit na polích a v lese (polní a lesní práce, blízkost lidských sídel a turistika, lovecké aktivity, houba ření) a také možností krytu v těchto dvou prost ředích. Polní plodiny jsou velkými kopytníky využívány celoro čně a na n ěkterých lokalitách jí mohou zajiš ťovat podstatnou část celoro ční potravy. Zejména v zimním období a v dob ě dozrávání je potravní nabídka na polích výrazn ě kvalitn ější, jak p řirozené potravní zdroje v lesním prost ředí. P řesto polní plodiny zpravidla nemají pro existenci p ůvodních druh ů velkých býložravc ů zásadní význam a přim ěř ené stavy zv ěř e jsou schopné se uživit i v čist ě lesním prost ředí. V prost ředích s dostatkem bylinného a ke řového patra zv ěř po v ětšinu roku preferuje p řirozenou potravu z lesního prost ředí a do polí vychází jen v dob ě jejich nejvyšší atraktivity.

Tuto práci podpo řila Grantová agentura ČR grant č. 206/03/P134.

Využití NIR spektrometrie p ři výzkumu potravní ekologie velkých býložravc ů

KAMLER J., HOMOLKA M. & HEROLDOVÁ M. Odd ělení ekologie savc ů, ÚBO AV ČR, Brno

Near infrared reflectance spectroscopy (NIRS) je v posledních letech velmi využívanou metodou pro stanovení širokého spektra látek v rozdílných materiálech. K výhodám pat ří zejména univerzálnost, rychlost, nenáro čnost na ostatní vybavení, finan ční úspora a šetrnost k množství materiálu. Aplikace NIR spektroskopie jsou velmi široké, od chemického a

211 Mammaliologie farmaceutického pr ůmyslu, p řes zem ědělství a potraviná řství a zahrnují chemické i fyzikální parametry. I ve výzkumu voln ě žijících býložravc ů, m ůže využití NIRS analýzy m ůže p řinést jinak t ěžko dostupné údaje a podstatn ě zvýšit úrove ň získaných poznatk ů. Naše pracovišt ě využívá p řístroj Antaris od firmy Nicolet a dosud jsme jej zkoušeli především pro výzkumy potravní ekologie býložravc ů. Použitelnost p řístroje je ale mnohem vyšší. Nám se poda řilo vytvo řit kalibrace pro obsah dusíku v trusu zví řat, který využíváme jako indikátor její kvality. K tomu jsme p řizp ůsobili i metodu, kdy m ěř íme trus na vybroušené plošce bez pot řeby p ředchozích úprav. Další oblastí, na kterou jsme se zam ěř ili je botanické složení potravy. Zatím jsme sledovali n ěkolik významn ějších složek potravy a uspokojivé výsledky jsme dosáhli p ři stanovení obsahu jehli čí. Stanovení botanického složení potravy jsme vyzkoušeli i u drobných savc ů.

Tuto práci podpo řila Grantová agentura ČR grant č. 206/03/P134.

Bakterie Lawsonia intracellularis u myší domácích a hraboše polního v chovech prasat 1 2 2 1 1 1 KLIMEŠ J. , SMOLA J. , BEDNÁ Ř V. , MRLÍK V. , NADZONOVÁ M. & LITERÁK I. 1Ústav biologie a chorob voln ě žijících zví řat, FVHE VFU, Brno; 2Ústav mikrobiologie a imunologie, FVL VFU, Brno

Lawsonia intracellularis je relativn ě nedávno popsaná obligátn ě intracelulární, b ěžnými metodami nekultivovatelná bakterie vyvolávající u řady druh ů savc ů p řípadn ě pták ů proliferativní zán ět st řeva. Jejím hlavním hostitelem jsou prasata domácí, u nichž zp ůsobuje pr ůjmy, pokles p řír ůstk ů hmotnosti a následné ekonomické ztráty v chovech. Naším týmem byla poprvé zjišt ěna u voln ě žijících zví řat v p řírodním prost ředí (prase divoké, vlk obecný, liška obecná, jelen lesní). Vzhledem k tomu, že byla prokázána i u laboratorních hlodavc ů (k řečků zlatých a potkan ů) a byly provedeny úsp ěšné experimentální infekce u laboratorních myší, zam ěř ili jsme se na studium jejího výskytu u synantropních hlodavc ů obývajících zem ědělské objekty pro chov prasat. V kv ětnu až listopadu 2005 jsme provedli odchyt hlodavc ů v 7 vybraných chovech prasat v ČR s p ředpokládaným výskytem L. intracellularis . Hlodavci byli loveni do sklapovacích pastí kladených liniovou metodou uvnit ř stájí a v jejich blízkosti v areálu velkochov ů, a to vždy b ěhem 1-3 nocí. V jednom z chov ů byl odchyt provád ěn opakovan ě 4krát. Celkem bylo vyšet řeno 88 hlodavc ů, z toho 80 myší domácích ( Mus musculus ), 2 myšice křovinné ( Apodemus sylvaticus ), 1 myšice lesní ( A. flavicollis ), 2 hraboši polní ( Microtus arvalis ) a 3 potkani ( Rattus norvegicus ). Sm ěsné vzorky 3 úsek ů st řeva (ileum, cékum, kolon) jednotlivých zví řat byly vyšet řeny metodou nested PCR na p řítomnost L. intracellularis . Bakterie byla prokázána u 40 myší domácích a 1 hraboše polního, tj.u 46,6 % vyšet řených

212 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006 zví řat, respektive u 50 % vyšet řených myší domácích. Pozitivní hlodavci byli zjišt ěni v 5 chovech; v jednom chovu, kde byl odchyt provád ěn opakovan ě, bylo 71,4 % myší pozitivních. Tyto výsledky ukazují, že myš domácí a hraboš polní jsou dalšími hostiteli L. intracellularis a nazna čují, že synantropní hlodavci mohou hrát roli rezervoáru této bakterie, p řípadn ě se podílet na jejím ší ření mezi domácími prasaty navzájem a mezi prasaty a voln ě žijícími zví řaty.

Studie byla hrazena z grantu MSM 6215712402 (MŠMT ČR).

Výskyt drobných zemných cicavcov v alpínskom pásme Krá ľovej Hole (NP Nízke Tatry) 1 1 2 KOCIANOVÁ -ADAMCOVÁ M. , MALINA R. & ADAMEC M. 1Katedra biológie, Fakulta prírodných vied UMB, Banská Bystrica; 2Štátna ochrana prírody, Banská Bystrica

V roku 2005 bol na území Krá ľovej hole (1948 m.n.m., NP Nízke Tatry) od júna do septembra uskuto čnený pilotný výskum drobných zemných cicavcov (DZC). Na odchyt jedincov sa používala metóda CMR. Výskum bol zameraný nielen inventariza čne, ale hlavne mal potvrdi ť indikovanú prítomnos ť tatranského endemita – hraboša snežného ( Chionomys nivalis mirhanreini Schaefer, 1935). Krá ľova ho ľa je typická prítomnos ťou nieko ľkoposchodovej budovy TV vysiela ča, ktorý by mohol ma ť tiež vplyv na eventuálnu synantropizáciu tu žijúcich DZC a preto bola jedna z plôch situovaná aj okolo budovy. Ďalšie dve plochy boli exponované južne od vrcholu. Krá ľova ho ľa je charakteristická svojim hô ľnym biotopom, nie príliš typickým – málo skalných sutín, či morén – pre hraboša snežného, avšak v jej okolí, v subalpínskom pásme bola jeho prítomnos ť už skôr potvrdená. V júli sa nám Ch . nivalis podarilo historicky prvý krát na Krá ľovej holi odchyti ť. Jedince – adultné, sa však odlovili ve ľmi sporadicky a vä čšinou nie opakovane, čo nás vedie k predpokladu, že by mohlo ís ť o migrantov. Jednozna čne dominantným druhom sa javí Clethrionomys glareolus , ďalej boli zaznamenané Microtus tatricus , Microtus agrestis , Apodemus flavicollis a Sorex araneus . Po četnos ť C. glareolus vzrastala od júna (12 jedincov) do septembra (17 jedincov), pri čom pomery pohlaví boli okrem septembra, kedy prevládalo viac samíc, takmer totožné. Podarilo sa nám tiež potvrdi ť výskyt nieko ľkých stabilných jedincov, prevažne samíc, ktoré sa zdržiavali na plochách po čas všetkých odchytových sérii. V septembrovej odchytovej sérii sa nám podarilo odchyti ť nieko ľko jedincov Ch. nivalis , M. tatricus a C. glareolus , u ktorých sme zistili prítomnos ť o čných červov. Jedná sa pravdepodobne o Rhabditis orbitalis (Nematoda). Takto napadnuté jedince, hlavne Ch. nivalis , sme odchytávali aj v Západných Tatrách – Rohá čoch.

213 Mammaliologie

Allosuckling in Camels ( Camelus bactrianus ) in Prague Zoo

KOLÁ ČKOVÁ K. Czech University of Agriculture, Institute of Tropics and Subtropics, Prague- Suchdol

Maternal behaviour, suckling and allosuckling has been investigated in a herd of female Bactrian camels ( Camelus bactrianus ) with their offspring in Prague Zoological garden in 2003. Primary assessed variables were for cows: own calf nursing (OCN), alien calf nursing (ACN), adult animal nursing (AAN), refused nursing (RNU), and for all animals: successful sucking (SSU), unsuccessful sucking (USS). During 20 observational days 199 sucking bouts were recorded, of which 158 (80 %) were SSU. Allosuckling (ACN and AAN) was recorded in 66 cases (42 % of SSU). Non-filial calf sucked alone in 25 cases (38 %), together with filial calf in 33 cases (50 %) and together with one or two other allosucklers in the rest of cases (12 %). All calves have been observed sucking from more than one cow but only two of three lactating cows have been solicited from non-filial calf. Three of five adult females were also regularly observed to suck from their herdmates. Despite the different calves’ strategies of soliciting milk (only filial sucking, only non-filial sucking and mixed strategy) there was no significant difference among total SSU for every calf. Allosuckling could serve as a compensation mechanism of milk intake for calves and as a way of evacuation of surplus milk. However, it is necessary to realize more complex studies of maternal behaviour in camels to receive further significant data.

Pr ůběh srde ční činnosti p ři pá ření u antilop losích ( Taurotragus oryx ) - p řípadová studie 1,2 1 1 2 KOTRBA R. , TOMÁŠOVÁ K. , MOJŽÍŠOVÁ L. & PANAMÁ J.L.A. 1Katedra chovu zví řat a potraviná řství, ITS ČZU,Praha; 2Odd ělení etologie, VÚŽV, Praha-Uh řín ěves

Pr ůběh srde ční frekvence p ři pá ření byl v minulosti popsán pouze v n ěkolika studiích. V nich bylo možné na základ ě vysokých hladin srde ční frekvence ur čit vyvrcholení (ejakulaci) u samc ů, nap ř. u laboratorních potkan ů a člov ěka. Pouze v jedné studii m ěla maximální hodnota srde ční frekvence u samic souvislost s vyvrcholením u samce b ěhem pá ření (potkan). V této případové studii byl zaznamenán pr ůběh srde ční frekvence neinvazivní metodou u samce a samice antilopy losí p ři pá ření a srovnán s klidovými hodnotami obou zví řat 24 hodin p řed pá řením. Pr ůběh srde ční frekvence p ři fyzickém kontaktu a následném chování souvisejícím s pá řením byl vyšší jak u samce (ANOVA, F (1, 1548) = 3649,13; p < 0,0001) tak u samice (ANOVA,

F(1, 1224) = 137,33; p < 0,0001). Pr ůměrná klidová hodnota srde ční frekvence u samce 24 hodin před pá řením byla 50 tep ů/min a p ři pá ření dosáhla maxima 237 tep ů/min (ejakulace). Překvapivé bylo, že p ři 5 sekund trvající kopulaci dosáhla srde ční frekvence u samice maxima 228 tep ů/min oproti klidové 70 tep ů/min. To nazna čuje, že metoda m ěř ení zm ěn v srde ční

214 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006 frekvenci by mohla být využita nap říklad ke studiu intenzity prožitku zví řat b ěhem pá ření nebo pomoci pochopit funk ční závislosti r ůzných reproduk čních systém ů zví řat.

Charakteristiky zdatnosti jedincov v populácii hrdziaka lesného ( Clethrionomys glareolus , Schreber 1780)

KOZUBOVÁ L. Katedra ekológie, PriF UK, Bratislava

V rokoch 2002 – 2004 prebiehal na území NPR Svätojurský šúr výskum populácie hrdziaka lesného zameraný na zdatnos ť jedincov v podmienkach jelšového lesa. Na ploche o ve ľkosti 1,8 ha zvä čšenej v roku 2003 na 3,8 ha bola v 6-týžd ňových intervaloch po 6 dní exponovaná sie ť živolovných pascí, s rozostupmi 15 m. Údaje o jedincoch boli získavané CMR metódou. Po čas 20-tich odchytových sérií bolo zaznamenaných 1623 odchytov 317 jedincov hrdziaka lesného. V rokoch odlišnej denzity bola v rámci charakteristík zdatnosti jedincov vyhodnotená ich priestorová aktivita a biometrické indexy adultov, d ĺžka zotrvania jedincov na ploche, miera rastu kohort a reproduk čná „príležitos ť“ samcov. Z hľadiska ve ľkosti okrskov a dĺžky prebehov mali samce v rámci rokov preukazne vä čšiu priestorovú aktivitu ako samice, kým výrazné rozdiely medzi rokmi 2002 a 2004 (rok 2003 vylú čený pre nedostatok údajov) neboli u oboch pohlaví pozorované. Odlišnosti boli ale zaznamenané pri biometrických indexoch adultných jedincov. S rastúcou hustotou v roku 2002 došlo k nárastu priemernej hmotnosti adultných samcov (pohlavne aktívnych aj neaktívnych zárove ň), čo pripomína Chittyho efekt. Naproti tomu boli adultné jedince telesne dlhšie v roku s rastúcou hustotou (2004). Všeobecne usadenejšie na ploche boli samice ako samce, s priemernou d ĺžkou rezidencie 83,9 dní u samcov a 107,8 dní u samíc. Pritom najvyšší po čet samcov, so signifikantnou prevahou nad samicami, zotrvával na ploche po čas jednej a v dvoch za sebou idúcich odchytových sériách. Pri vyhodnotení miery rastu kohort bolo pozorované, že rýchlos ť rastu je viac funkciou dospievania a pohlavnej aktivity ako funkciou veku, ke ďže neprerušovaný rast jarných kohort po čas leta úzko súvisel s dosiahnutím ich dospelosti a reprodukcieschopnosti v roku ich narodenia. Naopak, u jesenných kohort došlo po 1,5 mesa čnom intenzívnom raste k supresii dospievania trvajúcej do jari nasledujúceho roka. Reproduk čná „príležitos ť“ samcov, ur čená na základe priestorových vz ťahov medzi adultnými samcami a gravidnými samicami, bola vyššia v roku 2004 ako v roku 2002. Nízky po čet adultných samcov v okrsku gravidných samíc v roku 2004 viedol k zvyšovaniu pravdepodobnosti samca (resp. jeho reproduk čnej príležitosti) sta ť sa otcom budúceho vrhu. Zna čne k tomu prispela ich menšia priestorová aktivita, ako aj nízka hustota pohlavne aktívnych samíc na ploche v roku 2004.

215 Mammaliologie

Výskum bol uskuto čnený s podporou grantu VEGA 1/0017/03 a čiasto čne z grantu VEGA 1/2344/05.

Kraniometrická charakteristika Mustela putorius a Mustela eversmanni

LAFFERSOVÁ D. Katedra zoológie, PriF UK, Bratislava

Základ kraniometrického výskumu tvoril súbor lebiek druhov Mustela putorius Linnaeus, 1758 a Mustela eversmanni Lesson, 1827. Lebky pochádzali z uhynutých jedincov alebo z jedincov ulovených na území Slovenska v minulom storo čí. Celkovo bolo odmeraných a štatisticky spracovaných 52 lebe čných rozmerov upravených pod ľa rôznych autorov a doplnených o nieko ľko nových mier. Cie ľom bolo čo najdetailnejšie charakterizova ť morfológiu lebiek obidvoch druhov a vzájomným porovnaním zisti ť štatisticky významné ve ľkostné a tvarové rozdiely medzi nimi. Výskumom bol dokázaný významný kraniomorfologický rozdiel medzi druhmi Mustela putorius a Mustela eversmanni . Po čas spracovávania údajov bola navyše zistená aj evidentná odlišnos ť v rozmeroch medzi pohlaviami oboch druhov.

Determinanty nadzemní architektury nor u k řečka polního

LISICKÁ L., LOSÍK J., KADL ČÍKOVÁ R. & TKADLEC E. Katedra ekologie a životního prost ředí, PřF UP, Olomouc

V uplynulých desetiletích došlo v západní Evrop ě k významnému poklesu po četnosti populací k řečka polního ( Cricetus cricetus L. 1758). Základním nástrojem managementu jeho populací jsou relativní odhady po četnosti pomocí popula čních index ů (nap ř. po čet nor na ur čité ploše) získávaných obhlídkou nadzemní architektury norových systém ů. Ptali jsme se proto, zda jednoduché deskriptory nadzemní struktury norového systému mohou krom ě odhadu relativní hustoty poskytnout i informace o popula ční struktu ře. V letech 2001-2004 jsme proto zkoumali potenciální možnost predikce individuálních vlastností majitel ů nor (t ělesné hmotnosti a pohlaví) na základ ě dvou jednoduchých deskriptor ů nadzemní struktury norového systému: (1) po čtu východ ů a (2) pr ůměrů jednotlivých východ ů. M ěř ení nor a zp ětný odchyt zna čkovaných křečků pomocí živolovných pastí probíhal v přírodní populaci (plocha 30 ha) na p ředm ěstí Olomouce. Zjistili jsme, že pr ůměr východu sice klesá s rostoucím po čtem východ ů a roste s hmotností k řečka, ale prom ěnlivost je p říliš velká pro smysluplnou predikci. Nebyl zjišt ěn vliv pohlaví ani na po čet východ ů, ani na jejich pr ůměr. Také vliv sezóny na uvedené deskriptory byl kv ůli velké meziro ční prom ěnlivosti slabý. Tyto výsledky ukazují, že deskriptory vn ější

216 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006 struktury norového systému nelze bez dalších dopl ňkových metod doporu čit jako spolehlivý nástroj k predikci demografické struktury k řečka polního.

Užite ční paraziti genomu: využití traspozon ů p ři studiu voln ě žijících myší

MUNCLINGER P., STEHLÍKOVÁ J. & KUBEŠOVÁ L. Laborato ř pro výzkum biodiverzity, Katedra zoologie, P řF UK, Praha

Genom savc ů tvo ří z velké části transpozabilní elementy. Tyto elementy jsou p ěkným příkladem sobecké DNA, která se svébytn ě množí často i na úkor zdraví či životaschopnosti hostitele. Transpozony lze ale i využít jako šikovné molekulární markery v systematice nebo popula ční genetice. Výhodou t ěchto marker ů je minimální možnost konvergence, jednozna čné rozlišení variant, znalost p ůvodního stavu znaku, pokrytí velké části genomu, snadné prov ěř ení u velkého po čtu jedinc ů a nízká cena analýzy. Zatímco v lidské popula ční genetice je využití traspozon ů (p řevážn ě recentních inzercí Alu) b ěžným jevem, u ostatních živo čišných druh ů bývají takto transpozony využívány jen velmi z řídka. V našem p řísp ěvku ukazujeme, jak mohou být recentní inzerce B1 a B2 (myší transpozony z rodiny SINE) užite čné p ři studiu voln ě žijících myší. Myší transpozony lze využít nejen p ři studium hybridních zón nebo p říbuznosti populací ale také i pro zjiš ťování historie ší ření myší.

Vision underground: Visual system of the African mole-rats (Rodentia, Bathyergidae) 1 1 2 3 4 5 6 NĚMEC P. , CVEKOVÁ P. , PEICHL L. , BENADA O. , TURLEJSKI K. , BENNETT N.C. & BURDA H. 1Department of Zoology, Charles University, Praha; 2Max-Planck-Institute for Brain Research, Frankfurt a. M., Germany; 3Institute of Microbiology, Academy of Sciences of the Czech Republic, Praha; 4Department of Molecular and Cellular Neurobiology, Nencki Institute of Experimental Biology, Warsaw, Poland; 5Mammal Research Institute, Department of Zoology and Entomology, University of Pretoria, Pretoria, South Africa; 6Department of General Zoology, University of Duisburg-Essen, Essen, Germany

Using a variety of approaches and techniques, we have studied the visual system of subterranean mole-rats of the rodent family Bathyergidae, for which light and vision seems of little importance. The axial length of the eye varies between 2.6 mm in Bathyergus suillus and 1.5 mm in Heterocephalus glaber . The small superficial eyes have features typical of sighted animals (transparent colourless cornea and lens, well-developed pupil and well-organized retina that smoothly lines the inside of the ocular globe) and appear suited for proper image formation. The retina is rod-dominated but possesses significant cone populations (cone proportions of about 10%). Three cone types are present: cones that express exclusively either short-wave sensitive opsin (20%) or middle-to-long-wave sensitive opsin (10%), and dual pigment cones that co-express these two opsins (70%). The total number of optic nerve fibres ranges between

217 Mammaliologie

5,970 in Bathyergus suillus and 2,092 in Heliophobius argenteocinereus . Visual acuity, estimated from counts of peak ganglion cell density and axial length of the eye, ranges between 0.3 and 0.5 cycles per degree. The retina projects to all the visual structures described in surface- dwelling sighted rodents. The suprachiasmatic nucleus is large and receives bilateral retinal input. All other visual nuclei are reduced in size and receive almost exclusively contralateral retinal projections. While the lateral geniculate nuclei and pretectal nuclei are moderately reduced and heavily innervated, the retinorecipient layers of the superior colliculus and the accessory optic system are vestigial. The primary visual cortex is small and, in comparison to other rodents, displaced laterally. These findings indicate that the functional subsystems involved in photoperiod perception, form and brightness discrimination, and movement analysis are anatomically rather well developed, whereas those involved in coordination of visuomotor reflexes are severely reduced. Thus, the visual system of the African mole-rats is much better developed than that of the blind mole-rat Spalax ehrenbergi . We suggest that the African mole- rats have retained basic visual capabilities.

Neuroanatomy of magnetoreception: inducible transcription factors as tools for dissecting mole-rat and homing pigeon magnetosensory systems 1,2 1 1 3 3 4 NĚMEC P. , LUCOVÁ M. , BURGER T. , WEGNER R. , BURDA H. , WILTSCHKO W. & 2 OELSCHLAGER H.A. 1Department of Zoology, Charles University, Praha; 2Department of Anatomy, Johann Wolfgang Goethe University, Frankfurt a. M., Germany; 3Department of General Zoology, University of Duisburg-Essen, Essen, Germany; 4Department of Zoology, Johann Wolfgang Goethe University, Frankfurt a. M., Germany

In a series of experiments, we detected the evoked expression of several inducible transcription factors (c-fos, c-jun, junB, krox24 [syn: erg-1, zenk] and FRAs) in order to map neuronal activities that had been entrained either by active orientation via the magnetic compass or by changes in the ambient magnetic field (i.e., by magnetic stimulation). In the earlier study (N ěmec et al. 2001) we have demonstrated that the superior colliculus of the Ansell’s mole-rat (Cryptomys anselli ) contains neurons that are responsive to magnetic stimuli. Magnetic information is processed and integrated with multimodal sensory and motor information in this structure. Our recent data strongly suggest that the hippocampus is also involved in magnetic orientation in this species. On the other hand, the data do not support retinal origin of magnetosensory input. Indeed, anatomical evidence speaks rather for the magnetosensory input of trigeminal origin. In the pigeon, by contrast, the retina clearly seems to be implicated in the magnetic compass orientation. Neurons in the inner nuclear layer were either activated or inhibited, depending on the retinal locus, when exposed to repeated inversions of the magnetic field inclination. Such a response pattern is congruent with the hypothesis that magnetoreceptors

218 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006 are orientationally ordered across the retina. However, our data do not support the expected involvement of the retinal displaced ganglion cells in pigeon compass orientation.

Sekundární pom ěr pohlaví u bodlinatých myší z rodu Acomys 1 2 2 1 1 NOVÁKOVÁ M. , VAŠÁKOVÁ B. , CHARVÁTOVÁ V. , GALEŠTOKOVÁ K. , KUTALOVÁ H. , 1 2 2 1 PRŮŠOVÁ K. , ŠMILAUER P. , ŠUMBERA R. & FRYNTA D. 1Katedra zoologie, P řF UK, Praha; 2 Biologická fakulta JU, České Bud ějovice

Studium alokace pohlaví je jednou z významných oblastí evolu ční biologie. P řestože je této problematice v ěnována velká pozornost, u savc ů doposud nebylo spolehliv ě prokázáno, že k manipulaci s pom ěrem pohlaví skute čně dochází. Bodlinaté myši rodu Acomys jsou vhodným modelem ke studiu této problematiky, protože se vyzna čují neobvyklou rozmnožovací strategií v rámci myšovitých hlodavc ů. Mají dlouhou dobu b řezosti, rodí malý vrh a mlá ďata jsou prekociální. Prenatální investice matky je tedy velmi vysoká, a proto by p řípadná regulace pom ěru pohlaví mlá ďat m ěla nastat práv ě v tomto období. Zví řata byla chována v rodinných societách zakládaných ze dvou blízce p říbuzných samic (sester) a 1 blízce nep říbuzného samce. Ve skupinách probíhala volná reprodukce a byly zaznamenávány jednotlivé vrhy. U každého vrhu byly zaznamenávány prom ěnné týkající se mlá ďat ve vrhu, samice-matky a ostatních zví řat ve skupin ě v závislosti na stá ří a pohlaví. Data byla nasbírána od čty ř forem rodu Acomys . Celkem bylo zaznamenáno 1079 vrh ů (112 vrh ů A. sp. (Írán), 169 vrh ů A. cilicicus , 384 vrh ů A. cahirinus a 414 vrh ů A. dimidiatus ). V celém souboru dat byla nalezena pozitivní korelace mezi po čtem samc ů ve vrhu a po čtem dosp ělých i juvenilních samc ů ve skupin ě (p <0.05); počet samc ů ve vrhu naopak negativn ě koreluje s po čtem juvenilních sami ček ve vrhu a velikostí vrhu (p <0.05). Přestože byl zaznamenán signifikantní vliv n ěkterých prom ěnných, zjišt ěné odchylky jsou malé a jejich biologická významnost je tudíž velmi omezena. Výsledky našeho experimentu tedy zpochyb ňují p ředstavu o tom, že manipulace se sekundárním pom ěrem pohlaví je u savc ů běžným jevem.

Sterilita samc ů myši domácí: paradox alopatických a parapatrických populací 1 1,2 PIÁLEK J. & VYSKO ČILOVÁ M. 1Odd ělení popula ční biologie, Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, Studenec; 2Katedra genetiky a molekulární biologie, P řF MU, Brno

Empirická data nazna čují, že ke speciaci dochází narušením epistatických interakcí mezi komplementárními geny zp ůsobující neživotaschopnost nebo sterilitu hybrid ů. Modelovým

219 Mammaliologie objektem studia takových genových interakcí by mohly být poddruhy myši domácí, Mus musculus domesticus a Mus m. musculus . Oba taxony se setkávají v přirozené hybridní zón ě (HZ), kde tvo ří hybridní potomstvo s mixovanými genomy. V prvotním nadšení jsme předpokládali, že práv ě v HZ budeme pozorovat sterilní samce. Paradoxn ě, a čkoliv jsme v experimentálních k říženích divokých myší z alopatických populací prokázali výskyt sterilních samc ů, v parapatrických populacích byli sterilní samci nalézáni zcela výjime čně. Geny zp ůsobující narušení spermatogenese se tedy mohou vyvíjet recentn ě v alopatrii a ší ří se k HZ nebo se v HZ mohly projevit geny potla čující projev gen ů sterility a tyto geny, mající selek ční výhodu, se rozší řily v HZ. Abychom byli schopni rozhodnout mezi ob ěma alternativami, byl navržen experiment, podporovaný GA ČR, ve kterém budeme studovat geografickou prom ěnlivost gen ů podílejících se na sterilit ě hybrid ů.

Pom ěr pohlaví mláďat a selektivní prenatální investice u Capra hircus

POLÁK J. & FRYNTA D. Katedra zoologie, P řF UK, Praha

K vysv ětlení variací v sekundárním pom ěru pohlaví bylo již navrženo n ěkolik vzájemn ě si konkurujících evolu čních hypotéz. Trivers-Willard ův model (TWM) p ředpokládá u sexuáln ě dimorfních druh ů s polygynním reproduk čním systémem adaptivní manipulace pom ěrem pohlaví na základ ě relativní kondice matky. Zástupci rodu Capra spl ňují všechny nutné podmínky TWM, a proto jsme se rozhodli otestovat jeho platnost u kozy domácí, která již delší dobu nepodléhá p řirozeným selek čním tlak ům. Celkem jsme analyzovali pom ěr pohlaví u 31616 porod ů 61687 k ůzlat narozených v letech 1992 – 2004 v chovatelských za řízeních celé České republiky. Pr ůměrné relativní zastoupení samc ů 0,56 je signifikantn ě odlišné od vyrovnaného pom ěru pohlaví 1:1 (p<0,01), navíc se ješt ě zvyšuje s rostoucí velikostí vrhu (p<0,01). Krom ě čty řč etných porod ů však u všech zbývajících odpovídá distribuce jednotlivých kategorií vrh ů podle zastoupení obou pohlaví velmi p řesn ě binomickému rozd ělení, a tak naše studie nepotvrdila platnost TWM. P ři využití GLZ model ů se nám nepoda řilo objevit signifikantní vliv plemene samice, její rohatosti (a tedy sociální dominance), farmy, ze které pochází, sezóny porodu, dokonce ani složení mléka na pom ěr pohlaví mlá ďat. Rozhodující vliv má tedy pravd ěpodobn ě pouze v ěk matky (F (7, 31249) =4,60; p<0,01). Samice kozy domácí navíc v pr ůběhu březosti investují daleko více zdroj ů do mlá ďat sam čího pohlaví (porodní váha samce 4,51 ±

0,10 kg vs. porodní váha samice 3,77 ± 0,13 kg; F (1, 140) =19,36; p<0,01), což neodpovídá předpoklad ům Fischerovy hypotézy o vyrovnaných rodi čovských investicích. Nejvíce se selektivní mate řské investice projeví u porod ů dvoj čat smíšeného pohlaví, kdy samec je o 0,67 kg t ěžší než samice (Z=2,65; p<0,01).

220 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006

Předb ěžné výsledky studia hlasového repertoáru severního poddruhu nosorožce širokohubého ( Ceratotherium simum cottoni ) 1 2 2 1 POLICHT R. , TOMÁŠOVÁ K. , HOLE ČKOVÁ D. & FRYNTA D. 1Katedra zoologie, P řF UK Praha; 2Zoo Dv ůr Králové n. L.

Nosorožec širokohubý se vyskytuje ve dvou poddruzích. Zatímco jižní forma p ředstavuje v sou časnosti nejpo četn ější populaci nosorožc ů v ůbec, severní forma nezadržiteln ě zaniká. V pr ůběhu 70. a 80. let pytláci zredukovali zbývající populaci 500 zví řat na pouhých 15 jedinc ů. V následujících 90. letech se poda řilo tento po čet zdvojnásobit a situace se za za čala vyvíjet přízniv ě, v r. 2003 však intenzívní pytláctví srazilo populaci pod 10 exemplá řů . V zajetí zbývá posledních 11 nosorožc ů: 3 v Zoo San Diego v USA a 8 v Zoo Dv ůr Králové n. L. O vokalizaci nosorožc ů víme velmi málo, první podrobn ější studie byly provedeny u nosorožce dvourohého a sumaterského. Podobn ě jako u slon ů byla ve vokalizaci nosorožc ů zaznamenána i infrazvuková složka. Práce má za cíl popsat akustický repertoár severního poddruhu bílého nosorožce a objasnit tak význam této formy komunikace u t ěchto semisociálních zví řat. V pr ůběhu roku 2005 byly po řízeny audio a video záznamy sociálního chování. Data se v sou časnosti zpracovávají. P ředb ěžné výsledky zatím ukázaly 10 typ ů vokalizací: jeden harmonický hlas (pouze u samic) a 9 širokospektrálních zvuk ů. B ěžn ě známé fun ění má minimáln ě 4 formy: Puff, Snort, Threat a Wheezy Snort. Dále byly zaznamenány 4 typy vr čení: Soft Rumble, Grunt, Snarl a Grouch, žadonící hlas Whining a kontaktní volání Panting. Pouze Grouch zasahuje do infrazvukové úrovn ě. V ětšina hlas ů se odehrávala p ři agresivních interakcích, pravd ěpodobn ě vyjad řujících škálu zvyšující se intenzity hrozby. V následujícím roce budou provád ěny playbackové experimenty zam ěř ené na zjišt ění funkce vybraných signál ů a u kontaktních hlas ů ov ěř ována možnost individuálního rozpoznávání zví řat. Vokalizace severního poddruhu ( C. s. cottoni ) bude porovnána s jižním podruhem ( C. s. simum ) a dále budou posouzeny mezidruhové rozdíly obou afrických druh ů: nosorožce širokohubého ( C. simum ) a nosorožce dvourohého ( Diceros bicornis ).

Výzkum byl provád ěn za podpory grantu GAUK č. B-BIO-185/2OO4

221 Mammaliologie

Ur čování v ěku a v ěková struktura našich populací lišky obecné ( Vulpes vulpes )

SEDLÁ ČKOVÁ J. & AND ĚRA M. Národní muzeum – zoologické odd ělení PM, Praha

Ačkoli se liška obecná ( Vulpes vulpes ) řadí k našim hlavních predátor ům, jsou znalosti o jejích popula čních parametrech u nás mizivé. Cílem studie bylo na základ ě série lebek tém ěř 340 jedinc ů se známým datumem zást řelu, lokalitou i pohlavím (208 ♂♂ a 127 ♀♀ ), získaných v letech 1995-2004 z různých oblastí ČR (zejména severních a jihozápadních Čech) získat základní informaci o v ěkové struktu ře našich populací. K ur čování stá ří bylo u každého jedince sledováno uzavírání lebe čních šv ů a zubní pulpy, stupe ň obrusu M1 a zejména po čet přír ůstkových vrstev sekundárního cementu na ko řenech C1, který se ukázal jako nejspolehliv ější. Na rozdíl od tradi čního zdlouhavého histologického postupu (v četn ě odvápn ění) byla použita podstatn ě jednodušší metodika spočívající v prostém provedení nábrusu ko řene špi čáku na brusném papíru, vyhlazení a následném spo čítání p řír ůstkových linií pod stereomikroskopem. Tato metoda p řináší krom ě malé časové i materiálové náro čnosti i nespornou výhodu minimálního poškození muzejních sbírek (zub s nábrusem ko řenu m ůže být vsazen zp ět do čelisti bez zjevné újmy na vzhledu lebky). Vzájemnou kombinací použitých metod byla s pomocí vn ějších znak ů na lebce a dentici sestavena orienta ční tabulka k ur čování přibližného v ěku lišky do stá ří 2 let (s p řesností na p ůl roku). Zhruba polovina populací (resp. úlovk ů) lišky obecné p řipadá na mladé jedince do stá ří 1 roku, dvouleté lišky tvo ří asi t řetinu populace a jen zbylá část (kolem 20 %) je zastoupena jedinci staršími dvou let; pr ůkazné rozdíly mezi ob ěma sledovanými subpopulacemi (severní a jihozápadní Čechy) zjišt ěny nebyly. Naprostá p řevaha nejmladších v ěkových kategorií rámcov ě odpovídá výsledk ům ze zahrani čí (Dánsko, N ěmecko aj.). Pr ůměrný v ěk lišek se ve sledovaném vzorku pohyboval okolo 18 m ěsíc ů (shodn ě u samc ů i u samic) a nejvyšší zjišt ěné stá ří bylo 7-8 let (1-2 % jedinc ů), ze zahrani čí se uvádí až 10 let.

Pohlavní dimorfismus nekomensálních populací Mus musculus

1,2 1 1 SLÁBOVÁ M. , MUNCLINGER P. & FRYNTA D. 1Katedra zoologie, P řF UK, Praha; 2Laborato ř aplikované ekologie, Zem ědělská fakulta JU, České Bud ějovice

Samice z nekomensálních populací domácí myši jsou ve vzájemných st řetech daleko agresivn ější než samice populací komensálních nebo laboratorních. Lze tedy p ředpokládat, že jejich reproduk ční úsp ěch závisí, podobn ě jako u samc ů, i na úsp ěchu v boji. Protože úsp ěch v agresivních st řetech zcela jist ě souvisí s velikostí zví řete, položili jsme si otázku, zda v ětší

222 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006 velikost samc ů popsaná u komensálních populací je d ůsledkem pom ěrn ě nedávné zm ěny zp ůsobu života domácích myší z voln ě žijících na synantropní živo čichy. Porovnávali jsme nekomensální populace Mus musculus domesticus z jihozápadního Íránu a Jordánska s komensálními populacemi východotureckými, řeckými a bulharskými. Jako srovnávací skupina posloužili jedinci Mus musculus musculus z České republiky a p řírodní hybridi t ěchto dvou poddruh ů. Ve standardních podmínkách chovu byl sledován r ůst mlá ďat a zaznamenávána jejich hmotnost. V dob ě narození byli samci neo čekávan ě významn ě v ětší než samice, poté se rozdíly vyrovnaly a první t ři týdny života se samci a samice nijak významn ě nelišili. Ve v ěku 35 dní byli samci znovu výrazn ě v ětší (SSD = 1.05), a to u všech populací. Jak ale vyplývá z našich dalších studií, v dosp ělosti tyto rozdíly op ět mizí. Nenalezli jsme žádný rozdíl mezi mírou pohlavního dimorfismu mezi jednotlivými populacemi. Sou časný stupe ň pohlavního dimorfismu ve velikosti domácích myší m ůže být tudíž nadále vysv ětlován jako výsledek selektivních sil p ůsobících p ři nekomensálním zp ůsobu života, který je vzhledem ke komensálnímu životu p ůvodní.

Jak vypadá tamarau ( Bubalus mindorensis )?

SUCHOMEL J. Ústav ekologie lesa, LDF MZLU, Brno

Tamarau ( Bubalus mindorensis ) je endemickým zástupcem čeledi turovitých (Bovidae) obývající ostrov Mindoro (Filipíny). V České republice je to druh tak málo známý, že informace o n ěm, dostupné v tuzemské literatu ře, jsou velmi kusé, a ť se to týká jeho zp ůsobu života či jeho vzhledu. Zajímavý je i fakt, že ve v ětšin ě významn ějších publikací a prací, v četn ě významných sv ětových encyklopedických d ěl o savcích (Nowak 1991, Grzimek et al. 1990, Macdonald 1984 apod.), kvalitní obrázky vesm ěs nenajdeme. Cílem p řísp ěvku je proto formou posteru seznámit zájemce s tímto kriticky ohroženým druhem, který autor pozoroval v b řeznu r. 2003 jak v přírod ě tak v zajetí, v národním parku Mt. Iglit-Baco a poukázat na jeho základní morfologické znaky. Vedle drobné velikosti (výška 1 m, váha do 300 kg) je nejtypi čtějším a zcela nezam ěnitelným znakem druhu, tvar a velikost roh ů. Ty bylo možno studovat i v areálu Tamaraw Conservation Centre v San Jose (Mindoro). Rohy jsou krátké a široké, trojúhelníkovitého tvaru, dob ře odlišitelné u obou pohlaví. Samci tamarau mají rohy na bázi širší a pokryté výrazným rýhováním, samice mají rohy štíhlejší a v rýhování variabilní od tém ěř zcela hladkých až po z řetelné rýhy. Tím se výrazn ě liší od dvou dalších ostrovních trpasli čích druh ů tur ů – anoa nížinného ( B. depressicornis ) a anoa horského ( B. quarlesi ), kte ří mají rohy hladké a úzké, i od v ětšího sympatrického buvola domácího ( B. arnee f. bubalis ), který má rohy dlouhé a

223 Mammaliologie obloukovité. Co se tý če zbarvení, tamarau nejsou, v ětšinou hn ědí jak se uvádí, ale spíše hn ědošedí až tém ěř černí s více mén ě výraznými sv ětlými znaky na hlav ě a kon četinách. Mlá ďata jsou po narození rezav ě hn ědá s tmavohn ědým pruhem na h řbet ě, b ěhem n ěkolika týdn ů zhn ědnou, po t řech letech získají barvu b řidlicovou a zbarvení dospělých se u nich objeví až v pěti letech v ěku.

Přísp ěvek byl částe čně podpo řen výzkumným zám ěrem LDF MZLU – MSM 6215648902

Populace myšice lesní (Apodemus flavicollis ) v odlišných podmínkách t ří typ ů lesních porost ů

1 2 SUCHOMEL J. & HEROLDOVÁ M. 1Ústav ekologie lesa, LDF MZLU, Brno; 2Odd ělení ekologie savc ů, ÚBO AV ČR, Brno

Byly studovány populace A. flavicollis ( A.f. ) ve t řech v ětších lesních komplexech na jižní Morav ě, které se lišily potravní nabídkou pro drobné savce a zp ůsobem obhospoda řování člov ěkem. Lokalita „Horní Les“ (HL) reprezentuje starý polop řirozený porost s převahou dubu (Quercus spp.), bez jakýchkoliv t ěžebních zásah ů, lokalita „Hájek“ (HA) je klasickým produk čním lesem s dominancí dubu a trnovníku akátu ( Robinia pseudoacacia ) a lokalita „Rumunská“ (RB) p ředstavuje intenzivní bažantnici s velkou rozmanitostí biotop ů a s celoro čním p řikrmováním bažant ů. A. f. byla na všech lokalitách dominantním druhem (52 – 70 % ze všech odchycených drobných savc ů). V pr ůběhu t říletého sledování (2002 – 2004), byl významný rok 2003 nebo ť došlo k výrazné úrod ě žalud ů. Tato nadúroda zp ůsobila nár ůst abundance myšic na všech lokalitách, p řičemž nejvyšších hodnot dosáhla v HL. V následném zimním období však došlo v HL k jejímu poklesu a byla naopak zjišt ěna nejvyšší na lokalit ě RB, což z řejm ě zp ůsobila náhradní potrava v podob ě obilí a kuku řice, kterými byli celoro čně p řikrmováni bažanti. Oproti HL byla abundanci v RB vyšší (t = 2.37; P = 0.03), porovnáním s HA nebyl zjišt ěn rozdíl. V RB byla pozitivn ě ovlivn ěna velikost vrhu a hmotnost zví řat. Pom ěr pohlaví byl v rovnováze v HL. V RB a HA byla zjišt ěna mírná dominance samc ů. Jedinci obou pohlaví byli t ěžší v RB v pr ůměrných hodnotách (28,51 g) a rovn ěž zde byla zjištěna maximální hmotnost (54 g). I to m ůže nazna čovat lepší t ělesnou kondici vlivem dostupnosti náhradní potravy. Na lokalit ě HA byla zjišt ěna rozdílná a vyšší hodnota abundance na za čátku roku 2002 i p řesto, že úroda žalud ů byla nízká a nebyl zde p řísun náhradní potravy v podob ě p řikrmování. Tento nár ůst lze vysv ětlit jako d ůsledek úrody semen lípy a habru v předcházejícím roce, což také z řejm ě zap říčinilo i nejvyšší velikost vrchu za celé sledované období. Populace A.f. projevila velikou flexibilitu a citliv ě reagovala na r ůzné zm ěny v jejím prost ředí.

224 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006

Přísp ěvek byl podpo řen projekty GA ČR 526/03/P051 a MSM 6215648902

Zjiš ťování potravní preference myšice lesní ( Apodemus flavicollis ) v zimním období, s využitím FT NIR analýzy

1 2 1 SUCHOMEL J. , HEROLDOVÁ M. & MLČEK J. 1Ústav ekologie lesa, LDF MZLU, Brno; 2Odd ělení ekologie savc ů, ÚBO AV ČR, Brno

Byla testována FT NIR analýza jako možná metoda zjiš ťování p řítomnosti či nep řítomnosti vybraných druh ů potravy v žaludcích u jedinc ů myšice lesní ( A.f. ). Výzkum byl provád ěn v bažantnici „Rumunská“ u obce Blu čina, na jižní Morav ě, která je sou částí lesního závodu Židlochovice. Ve studii jsme se zam ěř ili na možný význam p řikrmování dopl ňkovou potravou pro bažanty a srnce, pro p řežívání zimních populací myšice lesní. Podstatou analýz bylo srovnání podílu p řirozené potravní nabídky (zde žalud ů) a dopl ňkové potravy (pšenice, je čmene, kuku řice) ve zkoumaných žaludcích. Pro srovnání výsledk ů byly analýzy provedeny i u jedinc ů pocházejících z ploch kde se v zim ě nep řikrmovalo (lokalita „Hájek“ u obce Vranovice a „Horní les“ u Lednice). Analyzovaný materiál byl získán z dvouletého období (2003 – 2004), kdy rok 2003 byl semenným rokem dubu a poskytl tak v zim ě podstatn ě v ětší p řirozenou potravní nabídkou žalud ů než rok následující. Za sledované období byla v bažantnici zjišt ěna vyšší abundance myšic než na ostatních plochách. Celkov ě se analyzovalo 58 žaludk ů. V semenném roce (2003) 72 % (36 vzork ů) obsahovalo dopl ňkovou potravu jako dominantní složku, z čehož 54 % byly žaludky s je čmenem, 42 % s pšenicí a 4 % s kuku řicí. Žaludy dominovaly ve 14 % žaludk ů. V následujícím roce s nízkou úrodou žalud ů (2004) bylo analyzováno 27 žaludk ů, z čehož 77 % obsahovalo v dominantním množství dopl ňkovou potravu, z nichž 48 % byl je čmen, 29 % pšenice a 24 % kuku řice. Žaludy dominovaly ve 4 % vzork ů což bylo signifikantn ě mén ě, ve srovnání se semenným rokem 2003 (p < 0,05). 22 % žaludk ů obsahovalo i jiné složky potravy než výše uvedené. Ze stejného roku jsme rovn ěž analyzovali 35 žaludk ů myšice lesní z oblastí bez p řikrmování. Jenom 11 % žaludk ů obsahovalo je čmen (pravd ěpodobn ě z přilehlých polí) a zbytek jedinc ů se živil jinou potravou (než žaludy a výše sledovanými druhy obilovin). Z uvedených analýz vyplývá, že zimní potrava A. f. byla siln ě ovlivn ěna p řikrmovanou náhradní potravou. FT NIR analýza se pak ukázala jako vhodná metoda pro výzkum potravy vybraných druh ů drobných zemních savc ů.

Přísp ěvek byl podpo řen projekty GA ČR 526/03/P051 a MSM 6215648902

225 Mammaliologie

Glaciální refugia ve st řední Evrop ě?

SŮVOVÁ Z., KREJ ČOVÁ D. & HORÁ ČEK I. Katedra zoologie, BF J čU, České Bud ějovice a Katedra zoologie P řF UK, Praha

Otázka glaciálních refugií lesních a teplomilných prvk ů mimo oblast st ředozemí pat ří v posledních letech k velmi aktuálním témat ům historické biogeografie Evropy. Náš referát zohled ňuje toto tema výsledky studia p římého fosilního záznamu: biometrickou analýzou serií glaciálních a interglaciálních populací t ří druh ů hrabošovitých a výsledky studia obratlov čí mikrofauny v přímém vrstevném sledu jeskyn ě Dzeravá v Malých Karpatech, pokrývajícím úsek 50000-10000 let BP. U Clethrionomys glareolus (n=1579 M, 40 znak ů) byly konstatovány jednotné trendy fenotypových p řestaveb v pr ůběhu glaciálu a tedy specifi čnost glaciálních populací t.j. m.j. kontinuální p řítomnost tohoto druhu ve st řední Evrop ě. U Microtus gregalis (n=2396 M/1, 20 znak ů) a Microtus arvalis (n=1877 M/1, 20 znak ů), t.j. typických prvk ů glaciálních spole čenstev, r-strateg ů se spojitou areálovou strukturou a neomezeným tokem gen ů, jsme srovnáním pom ěrů v sedmi sedimentárních seriích konstatovali, že ve všech p řípadech lokální specifika dentálního fenotypu p řevyšují efekt klimatického prost ředí a v základních rysech jsou shodná jak v glaciálních tak holocenních populacích. Zdá se tak, že stabilita místního výskytu a fenotypová kontinuita lokálních populací p ředstavuje v historické biogeografii st řední Evropy faktor mnohem významn ější než obvykle myslíme. O to pot řebn ější jsou proto informace ze souvislých faunových sled ů dokumentující historii lokálních populací přímým fosilním záznamem. Pro glaciální úsek jsou však podobné serie mimo řádné vzácné. Výzkum jedné z nich – jeskyn ě Dzeravá skala u Plaveckého Mikuláše poskytl tak řka ideální informaci (MNI=2013, 52 spp.): dokumentuje kontinuální výskyt Clethrionomys glareolus , Sorex araneus , Microtus agrestis či Microtus oeconomus v pr ůběhu celého studovaného úseku včetn ě LGM a ukazuje, že p řinejmenším oblast Malých Karpat lze za glaciální refugium oprávn ěně ozna čit.

Projekt v rámci grantu GA ČR 206/05/2334 a MŠMT 0021620828.

Co ovliv ňuje potravní preference hraboše polního?

SVOBODOVÁ P. & SEDLÁ ČEK F. Katedra zoologie, BF JU, České Bud ějovice

Hraboš polní ( Microtus arvalis ) m ůže mít díky své často vysoké abundanci významný vliv na spole čenstva lu čních, ale i hospodá řsky významných rostlin. P řestože se tímto herbivorem

226 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006 zabývala již řada studií, nejsou jeho konkrétní potravní preference ani faktory tyto preference ovliv ňující ješt ě zcela známy. N ěkteré odpov ědi se snažila p řinést tato práce. V teráriích byla vyp ěstována sm ěska vybraných druh ů lu čních rostlin a do t ěchto polop řirozených ekosystém ů byly následn ě vypušt ěni samci i samice hraboš ů. Pomocí dat z kontrolních ploch bylo ur čeno množství zkonzumované biomasy každého rostlinného druhu – tedy potravní preference zví řat. Nejoblíben ějšími druhy byl jetel lu ční ( Trifolium pratense ), rostlina známá pro vysoký obsah protein ů, dále jitrocel kopinatý ( Plantago lanceolata ) a pampeliška podzimní ( Leontodon autumnalis ). Mezi opomíjené druhy pat řila mate řídouška douškolistá ( Thymus pulegioides ), medyn ěk lu ční ( Holcus lanatus ) a jahodník obecný ( Fragaria vesca ). Důležitým faktorem ovliv ňujícím tyto potravní preference byl p ředevším obsah vody v pletivech. Význam m ěla i morfologie jednotlivých druh ů – nejvíce konzumovány byly rostliny tvo řící p řízemní r ůžice list ů (hemikryptofyty). Trávy a plazivé rostliny byly spásány mén ě. Pokusem bylo též ukázáno, že zví řata si vybírají rostlinné druhy bez ohledu na jejich produkci/abundanci. V dalším pokusu, b ěhem kterého byly hraboš ům p ředkládány ko řeny r ůzných kultivar ů mrkve seté ( Daucus carota ), byl identifikován další významný faktor – obsah sacharid ů. Zví řata byla schopna pouze pomocí čichu rozlišit ko řeny s vyšším obsahem cukru a tyto následn ě preferovala ve svém jídelní čku.

The home ranges, movements and actvivity pattern of the American mink in the Czech Republic 1,2 2 3 1,2 ŠÁLEK M. , POLEDNÍK L. , BERAN V. & SEDLÁ ČEK F. 1Department of Zoology, Faculty of Biological Science, University of South Bohemia, České Bud ějovice; 2Institute for Wildlife Biology and Game Management, BOKU, Wien, Austria; 3Department of Zoology and Anthropology, Faculty of Sciences, Palacky University, Olomouc

American mink ( Mustela vison ) is relatively new animal species in the Czech Republic. The first feral minks were observed in the wild in 60’s of the last century and since last decade the intensive spreading of the species is recorded. This study presents results of two-year work (2003-2004) from six American minks. Home range of all radio-tracked minks ranged from 0.1 – 15.2 km2. Males had significantly bigger ranges than females (p>0.001). High degree of overlapping of home ranges was recorded for individuals of different sex. Despite the fact that the longest movement recorded during 24 hours period was at least 8.4 km for males and 3.1 km for females the average distances traveled were shorter (1.5 km for males and 0.7 km for females). Continuous 24 hours observation revealed low activity of the minks (33% for females

227 Mammaliologie and 31 % for males). While, females spread activity during the whole day with distinctive peak between three and five a.m., males were active mainly during the night. Additionally, the data on predation rate of artificial ground nest placed in the home ranges will be presented.

Morfologie spermií hlodavc ů ve vztahu k reproduk ční strategii 1 2 1 ŠANDERA M. , BRYJA J. & STOPKA P. 1Laborato ř pro výzkum biodiverzity, Katedra zoologie P řF UK, Praha; 2Odd ělení popula ční biologie, ÚBO AV ČR, Studenec

Cílem tohoto projektu bylo porovnat reproduk ční strategie vybraných druh ů hlodavc ů (Muridae, Arvicolidae) na základ ě morfometrických a behaviorálních vlastností spermií. Výzkumy u hlodavc ů obecn ě poukazují na skute čnost, že u promiskuitních druh ů došlo ke zvýšení množství spermií v ejakulátu, prodloužení bi čík ů spermií a zv ětšení relativní velikosti varlat. Vzhledem k rozdíl ům v genetickém párovacím systému je pravd ěpodobné, že se budou jednotlivé druhy lišit i ve strategiích v procesu kompetice spermií. Jako výhodnou strategií v kompetici spermií se jeví kooperativní zapojování spermií apikálními há čky u Apodemus sylvaticus do agregací („vlá čků“), kde se shluk spermií pohybuje rychleji než samotná spermie. Spermie s apikálními há čky jsou považovány jako odvozené, avšak u myšovitých (Muridae s. str.) jsou apikální há čky plesiomorfním znakem. V rámci studie byly zatím zpracovány tyto druhy: Apodemus flavicollis , A. microps , A. sylvaticus , Clethrionomys glareolus , Microtus arvalis , Mus domesticus , M. musculus a myš BALB/c. Jako velikost varlat byla zjiš ťována relativní hmotnost varlat. Nejd ůležit ějším výsledkem bylo zjišt ění, že u rodu Apodemus koreluje relativní hmotnost varlat a délka apikálních há čků s publikovanými informacemi o mí ře promiskuity, tj. sestupn ě: A. sylvaticus , A. flavicollis , A. microps . U zástupc ů myšovitých byla zárove ň prokázána pozitivní korelace mezi délkou bi číku a relativní hmotností varlat.

Práce byla podpo řena z výzkumného zám ěru (VZ 1131004) a grantu GA ČR (206/04/0493).

Aktivita rypoše st říb řitého Heliophobius argenteocinereus v jeho p řirozeném prost ředí

ŠKLÍBA J. & ŠUMBERA R. Biologická fakulta JU, České Bud ějovice

Rozložení aktivity v pr ůběhu dne m ůže být d ůsledkem mnoha ekologických faktor ů. U striktn ě podzemních savc ů jde o obzvlášt ě zajímavý fenomén, nebo ť žijí ve stabilním prost ředí bez výrazných cykl ů sv ětla a teploty.

228 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006

V červnu až srpnu 2005 jsem pomocí radiové telemetrie sledoval aktivitu dvanácti rypoš ů st říb řitých v jejich p řirozeném prost ředí v J Malawi. Zví řata jsem zam ěř oval v půlhodinových intervalech vždy 8 hodin v kuse tak, abych v co nejkratším čase (obvykle do 10 dn ů) pokryl třikrát 24 h. Zam ěř ování jsem p řibližn ě po m ěsíci opakoval, takže pro v ětšinu zví řat jsem získal 2 – 3 opakování. Pozice zví řat byla zakreslována za pomoci čtvercové sít ě kolík ů natlu čených po 4 m nad každým ze systém ů. Vysíla čky poskytovaly také informaci o tom, zda se rypoš pohybuje, nebo odpo čívá (spí). Po ukon čení telemetrického sledování byly systémy odkryty a zmapovány. Rypoš st říb řitý v ěnuje 46 % času odpo činku (spánku) v hnízd ě, výjime čně mimo hnízdo. Celkový čas trávený v hnízd ě byl 65 %, nejvyšších hodnot (až 92 %) dosahovaly samice po porodu. V ětšinou je k odpo činku používané pouze jedno hnízdo. K používání více hnízd sou časn ě dochází pouze p ři p řechodu na nové hnízdo, nebo v případ ě výskytu rypoše ve velmi odlehlé části systému. K vým ěně hnízda dochází v pr ůměru jednou za 25 dní. Ve dvou případech za čali rypoši znovu používat d říve opušt ěné hnízdo. Rozložení aktivity b ěhem dne je zna čně individuální a m ění se v čase i u jednoho jedince. Aktivita je bu ď soust řed ěna do 1 až 3 fází, nebo je rozd ělena do mnoha krátkých úsek ů přerušovaných odpo činkem v hnízd ě. Většina hlíny z nov ě vykopaných chodeb je deponována ve starých tunelech. Po t řiceti dnech je v pr ůměru více než polovina používaných chodeb kompletn ě ucpána.

Arboreální aktivita drobných savc ů ve smíšeném lese

ŠTĚPÁNKOVÁ J. Katedra zoologie, P řF UK, Praha

Kvantitativní studie arboreální aktivity drobných savc ů probíhala v ekotonu smíšeného lesa a nekosené louky (st řední Čechy) v letech 2003 – 2005. Živochytné pasti byly umíst ěny na zemi u báze kmene vybraných d řevin a na jejich kmeni, ve výškách 1 a 2 metry. Metodou CMR bylo odchyceno 424 jedinc ů (646 odchyt ů), z nichž p řevážnou část (410 resp. 96.7 %) p ředstavovala myšice lesní ( Apodemus flavicollis ). Dalšími zjišt ěnými druhy byli plšík lískový ( Muscardinus avellanarius ), norník rudý ( Clethrionomys glareolus ) a rejsek malý ( Sorex minutus ). Všichni krom ě norníka rudého byli zastiženi i na d řevinách. Přestože pozemní odchyty myšice lesní byly v pr ůběhu celého sledovaného období statisticky prokazateln ě čast ější (240 odchyt ů, 159 jedinc ů) než odchyty na stromech (202 odchyt ů, 138 jedinců ve výšce 1 m a 187 odchyt ů, 113 jedinc ů ve výšce 2 m), je zjišt ěná míra její arboreální aktivity p řekvapiv ě vysoká.

229 Mammaliologie

Pom ěr pohlaví u myšic odchycených na zemi i na d řevinách byl vyrovnaný. Vliv hmotnosti, resp. stá ří jedince, na arboreální aktivitu nebyl pozorován. Rovn ěž preference myšic k ur čitému druhu d řeviny se nepotvrdila. Po čet návšt ěv myšic se u habr ů, u dub ů, u borovic a u trnek s rostoucím pr ůměrem kmene snižoval. Naproti tomu u bez ů a u hloh ů byl tento vztah pozitivní. Statisticky významná závislost mezi návšt ěvností jednotlivých d řevin myšicí lesní a tlouš ťkou jejich kmene byla prokázána pouze u dub ů. Zjišt ěné výsledky nazna čují, že arboreální aktivita p ředstavuje podstatnou část prostorové aktivity myšice lesní a bude nutné tuto skute čnost zohlednit i v dalších studiích, které se ekologií tohoto savce zabývají.

Ako chyta ť myšku drobnú?

VALLO P. Odd ělení ekologie savc ů, ÚBO AV ČR, Brno a Ústav botaniky a zoologie, P řF MU, Brno

Myšovité hlodavce patria k zrejme najskúmanejším a najviac odchytávaným skupinám našich cicavcov. Myška drobná Micromys minutus (Pallas, 1778) tvorí výnimku. Svojou ve ľkos ťou a spôsobom života je priam predur čená, aby unikala nástrahám terénnych výskumníkov. Príležitostné odchyty do sklapovacích pascí či bežných typov živolovných pascí prakticky neumož ňujú hlbšie spoznanie ekológie druhu a už vôbec nedovo ľujú využi ť štandardný postup pre výskum drobných zemných cicavcov, metódu spätných odchytov CMR (capture-mark-recapture). Vhodným prostriedkom na odchyt myšky drobnej sa javia padacie pasce, tzv. cylindre, ktoré v živolovnej úprave spätné odchyty umož ňujú. Jednoduchú verziu cylindrov, upravené PET f ľaše od nápojov, som úspešne využíval v rokoch 2001 - 2002 pri výskume habitatových nárokov myšky drobnej v NPR Šúr pri Bratislave. Myška drobná je tradi čne spájaná s porastami trsti a príbrežnej vegetácie a životom v nadzemných etážach, ako aj sezónnymi migráciami do zimných habitatov. Vyhodnotenie 531 zaznamenaných odchytov 215 jedincov skúmaného druhu a analýza vybraných environmentálnych premenných na preferovaných stanovištiach viazanos ť myšky drobnej k trsti a brehovému porastu potvrdzujú a poukazujú na významné využívanie nadzemných vrstiev vegetácie. Kolísanie úspešnosti odchytov po čas roka nazna čuje veľké sezónne zmeny po četnosti populácie a tiež možnos ť migrácie. Uvedené skuto čnosti podporujú myšlienku, že pri plánovaní terénneho výskumu myšky drobnej treba popri výbere vhodného typu pasce a odchytovej lokality uváži ť aj rozmiestnenie pascí na odchytovej ploche vo všetkých troch rozmeroch a časovo-priestorové rozloženie odchytových aktivitít z h ľadiska možnej sezónnej migrácie. Neprispôsobenie metódy odchytu

230 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006 biológii druhu môže v prípade myšky drobnej zna čne ovplyvni ť úspešnos ť odchytov a tým skresli ť informácie o po četnosti, priestorovej aktivite aj dynamike populácie.

Vlivy velkoprostorové klimatické variability na populace drobných herbivor ů

TKADLEC E. Katedra ekologie a ŽP, PřF UP, Olomouc a Odd ělení popula ční biologie, ÚBO AV ČR, Studenec

V posledních letech byly v popula ční ekologii pom ěrn ě intenzívn ě studovány vlivy velkoprostorové klimatické variability na popula ční dynamiku nejr ůzn ějších organism ů. V evropském prostoru šlo p ředevším analýzu vliv ů severoatlantické oscilace (NAO) na populace a jedince velkých býložravc ů, zatímco drobní herbivo ři z ůstávali zatím na okraji zájmu. V p ředloženém p řísp ěvku se zabývám vlivy zimní klimatické prom ěnlivosti (m ěř ené indexem NAO) na populace dvou drobných býložravc ů – zajíce polního a hraboše polního, u kterých testuji p ředpoklad, že p římé fyzické ú činky zimního po časí by m ěly být siln ější u skupiny býložravc ů žijících na sn ěhu (nap ř. zajíc polní) než u skupiny subniválních býložravců žijících pod sn ěhem a v podzemních norových systémech (nap ř. hraboši). Sou časn ě u obou druh ů srovnávám relativní význam p římých a nep římých ú čink ů po časí zprost ředkovaných rostlinami. K indikaci meziro ční prom ěnlivosti v rostlinné biomase používám opera ční indexy zem ědělské produkce, které m ěř í výnosy u 7 plodin (obiloviny, pšenice, je čmen, leguminózy, pícniny na orné p ůdě, kuku řice a řepka). V souladu s očekáváním byly p římé vlivy zimní klimatické prom ěnlivosti mnohem lepším prediktorem zm ěn v po četnosti u zajíce polního. Pozitivní index NAO asociovaný s teplejšími zimami p ředpovídal vyšší ro ční úlovek zajíc ů. U hraboše polního se naopak jako velmi dobrý prediktor zm ěn v po četnosti ukázaly ro ční výnosy leguminóz (hrách a fazole). V letech s vyššími výnosy byly pozorovány vyšší po četnosti hraboše polního. Uvedené studium dokumentuje, že zimní klimatické efekty na herbivory se mohou lišit v závislosti na jejich t ělesné velikosti, která v rozhodující mí ře determinuje strategie přežívání v zimním období.

Výzkum byl podpo řen grantem GA ČR 206/04/2003.

Srde ční frekvence u antilopy losí jako indikátor chování 1 1,2 1 2 TOMÁŠOVÁ K. , KOTRBA R. , MOJŽÍŠOVÁ L. & PANAMÁ J.L.A. 1Katedra chovu zví řat a potraviná řství, ITS ČZU,Praha; 2Odd ělení etologie, VÚŽV, Praha-Uh řín ěves

Výše srde ční frekvence je odrazem fyziologického stavu zví řete, nap ř. úrovn ě metabolismu, pohybu nebo stresové zát ěže. Proto by m ěla být rozdílná i p ři r ůzných projevech chování, tj.

231 Mammaliologie aktivitách spojených s pohybem, p říjmem potravy a jejím zpracováním a nebo spánkem. Cílem této monitorovací studie bylo zjistit, jestli mohou být individuální rozdíly v srde ční frekvenci p ři různých aktivitách (p říjem potravy, p řežvykování, pohyb, spánek aj.) u antilopy losí (Taurotragus oryx ) indikátorem tohoto typu chování. P ředpokládali jsme (H1), že srde ční frekvence bude u samce nižší než u samice p ři jednotlivých aktivitách, protože je výrazn ě v ětší a s velikostí t ěla by srde ční frekvence m ěla klesat. Srde ční frekvence p ři aktivitách souvisejících s pohybem by m ěla být výrazn ě vyšší než p ři aktivitách souvisejících s odpo činkem (H2). Jednotlivé aktivity zví řete by se m ěly projevit v rozdílné srde ční frekvenci (H3). M ěř ení probíhala neinvazivn ě pomocí p řístroje Polar S 610 p řipevn ěného elastickým pásem na hrudní oblast u samice (350 kg) a samce (660 kg) b ěhem čty ř 24 hodin trvajících pozorování, kdy byly zaznamenávány aktivity zví řete v čase. U samce byla potvrzena nižší srde ční frekvence p ři všech aktivitách (H1) než u samice. Aktivitám souvisejícím s pohybem (H2) odpovídaly vyšší hladiny srde ční frekvence u samce (ANOVA, F (1, 3933) = 1538,69; p < 0,0001) i u samice

(ANOVA, F (1, 2951) = 1392,59; p < 0,0001). Všem sledovaným aktivitám (H3) odpovídaly r ůzné hladiny srde ční frekvence jak u samce (ANOVA, F (7, 3933) = 393,46; p < 0,0001) tak u samice

(ANOVA, F (11, 2951) = 259,95; p < 0,0001). Tato metoda by po zjišt ění odpovídajících hodnot srde ční frekvence p ři r ůzných aktivitách u konkrétního zví řete mohla být využita k měř ení jeho behaviorálního profilu bez nutné p řítomnosti pozorovatele.

Úspešnos ť prežívania zimy ryšavkou žltohrdlou ( Apodemus flavicollis ) v rôznych typoch prostredia

TRUBENOVÁ K. Katedra zoológie, PriF UK, Bratislava

V práci je vyhodnotená a porovnaná dynamika, demografické parametre (pomer pohlaví, veková štruktúra, d ĺžka zotrvania) a priestorová aktivita prezimujúcej časti populácií Apodemus flavicollis (Melchior, 1834) v rôznych typoch prostredia. Terénny výskum bol vykonávaný na štyroch lokalitách (nížinné listnaté lesy NPR Jurský šúr, listnatý les CHKO Malé Karpaty, zmiešaný horský les NPR Osobitá, subalpínske prostredie NPR Rohá čske plesá) v rokoch 2000 - 2005, pri čom údaje boli získavané použitím CMR metódy. Spolu bolo zaznamenaných 126 prezimujúcich jedincov, z toho 58 samíc a 68 samcov. Obe sledované lokality Západných Tatier sa z h ľadiska prezimovania jedincov javia ako nevýhodné; v NPR Rohá čske plesá nebolo zaznamenané prezimovanie ani jedného jedinca, v NPR Osobitá boli za celé sledované obdobie zaznamenané 3 prezimujúce jedince. V prostredí Malých Karpát bolo zistené prezimovanie jedincov v dvoch rokoch, 2001/2002 a 2004/2005. Najúspešnejšie prežívanie zimného obdobia bolo zistené v listnatých lesoch NPR Jurský šúr, v každom zo

232 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006 sledovaných rokov, tieto sa však líšili po čtom jedincov. Celkovo medzi prezimovanými jedincami mali prevahu samce, tento trend je bada ť aj na vä čšine lokalít. Najviac jedincov, ktoré neskôr prezimovali bolo prvýkrát ochytených v novembri. V nasledujúcom roku jedince zotrvávali do februára až októbra, vä čšina prezimovaných jedincov bola naposledy odchytená v marci. Spomedzi prezimujúcich samíc na všetkých lokalitách bola vä čšina prvýkrát odchytená ako subadultná, vä čšina prezimujúcich samcov boli prvýkrát odchytené ako adulty. Lokality sa medzi sebou líšili v priebehu postupného vymierania prezimovaných jedincov z populácie. Priemerná d ĺžka zotrvania na študijnej ploche bola na jednotlivých lokalitách podobná, súhrnne pre samice 230,76 d ňa (max. 381 dní) a pre samce 212,16 d ňa (max. 409 dní). Lokality sa medzi sebou líšili v priemernom po čte odchytov jedincov a v priemernej d ĺžke prebehu.

Výskum sa uskuto čnil s finan čnou podporou grantu VEGA 1/0017/03.

Srovnání biotopových preferencí bobra evropského ( Castor fiber L.) v přirozeném a um ělém biotopu

VÁLKOVÁ L. & MALO Ň J. Katedra ekologie a životního prost ředí, P řF UP, Olomouc

Cílem výzkumu bylo nalézt a porovnat faktory, které ovliv ňují výskyt bobra evropského v přirozeném a um ělém biotopu. P řirozený biotop reprezentovala řeka Morava v úseku od Vnorovského jezu po Rohatec. Jedná se o úsek, kde řeka protéká p ředevším lužními lesy a přirozen ě zde meandruje. B řehový porost je bohatý na m ěkké d řeviny – vrba, topol, olše. Um ělý biotop p ředstavuje Ba ťů v kanál, vytvo řený v letech 1934 – 1938 za ú čelem transportu uhlí. Tok je p řevážn ě p římý, s ší řkou max. 20 m a hloubkou max. 2 m. B řehové porosty jsou také tvo řeny z větší části m ěkkými d řevinami. Vyskytuje se zde více ke řové vegetace, místy se však d řeviny nevyskytují v ůbec. Výzkum na lokalitách probíhal v letech 2003 – 2005. Na b řezích obou tok ů bylo provedeno podrobné mapování výskytu bobra a analýza charakteru biotop ů v celém úseku obou tok ů. Sledovali jsme vliv následujících faktor ů: potenciální potravní nabídka, pokryvnost b řehové linie, výška b řehu, charakter b řehu, rychlost proudu, charakter toku, rušivé faktory (zástavba, silnice). Výsledky byly zpracovány v programu S – plus, pomocí GML test ů. Modely zahrnovaly r ůzné kombinace abiotických faktor ů. Ze sledovaných faktor ů mají signifikantní vliv pouze faktor pokryvnosti břehové linie a dostate čná potravní nabídka, tedy vysoké zastoupení m ěkkých d řevin v břehových porostech.. Zárove ň vyšší denzita b řehového porostu pozitivn ě ovliv ňuje p řítomnost bobra evropského. Vliv ostatních abiotických faktor ů nebyl prokázán.

233 Mammaliologie

Z výsledk ů vyplývá, že bobr evropský dokáže osidlovat um ělé i p řirozené biotopy. Bobr osidluje tedy p ředevším lokality, kde se setkává s hustým b řehovým porostem a dostate čnou potravní nabídkou bez ohledu na ostatní parametry toku.

Vliv velikosti t ěla na sexuální dimorfismus a reproduk ční charakteristiky domácího psa (Canis familiaris )

ZELENÁ K., KRATOCHVÍL L. & FRYNTA D. Katedra zoologie, P řF UK, Praha

Variabilita ve velikosti a stavb ě t ěla mezi jednotlivými plemeny druhu Canis familiaris mnohonásobn ě p řevyšuje variabilitu mezi jednotlivými druhy i rody celé čeledi Canidae. Pes domácí nyní existuje v 347 oficiáln ě uznaných plemenech, jejichž variabilita není v současnosti primárn ě ovliv ňována prost řednictvím p řírodního výb ěru; i vliv pohlavního výb ěru je u tohoto druhu zna čně omezen. Selekci provádí člov ěk výb ěrem chovných zví řat. Zárove ň jsou v podstat ě odstran ěny vlivy p ůsobící na voln ě žijící druhy jako nap říklad efekt sociálního systému, velikosti populace, diety, predace nebo parazit ů a chorob. Z těchto d ůvod ů se pes domácí jeví jako vhodný modelový druh pro studium sexuálního dimorfismu a reproduk čních strategií. U mnoha skupin (hmyz, ješt ěř i, ptáci, savci…) velikost t ěla koreluje s pohlavním dimorfismem ve velikosti. Tento trend popisuje tzv. Renschovo pravidlo které říká, že u velkých druh ů dané skupiny bývají samci v ětší než samice, u malých druh ů naopak (Fairbairn 1997). Tento dosti obecný trend bývá vysv ětlován rozdílnou silou pohlavního výb ěru na velikost t ěla u malých a velkých forem dané skupiny. Vnitrodruhovým testováním Renschova pravidla (doposud bylo testováno pouze mezidruhov ě a na druzích ovlivn ěných p řírodním a pohlavním výb ěrem), navíc u domestikanta s odfiltrovanými vlivy pohlavního výb ěru, bude možno potvrdit nebo vyvrátit n ěkteré z hypotéz o jeho evolu čním významu a objasnit jeho funk ční d ůsledky. Krom ě testování Renschova pravidla se pes domácí jeví jako zajímavý model pro výzkum efektu velikosti t ěla na reproduk ční charakteristiky. Velikost t ěla je p ři mezidruhových srovnáních zásadní faktor ovliv ňující tém ěř všechny „life-history“ znaky. U ps ů je obecn ě známo, že malá plemena mají mén ě relativn ě v ětších št ěň at. Tato a další reproduk ční alometrie však dosud nebyla kvantifikována. Teprve pak bude možno u činit záv ěry o ovlivn ění reproduk čních charakteristik rychlou evolucí ve velikosti t ěla u psa domácího a srovnat je s vlastnostmi divoce žijících psovitých šelem, p řípadn ě dalších skupin savc ů.

Práce je podpo řena grantem GA AV ČR č. A6111410.

234 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006

Stanovení po četnosti a struktury populace vydry říční ( Lutra lutra ) v CHKO & BR Třebo ňsko neinvazivní genetickou metodou 1,2 2 1,2 3 4 2 ZEMANOVÁ B. , HÁJKOVÁ P. , BRYJA J. , ROCHE K. , HÁJEK B. & ZIMA J. 1Ústav botaniky a zoologie, P řF MU, Brno; 2Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, Brno; 3Český nada ční fond pro vydru, T řebo ň & Environment Agency, Bromholme Lane, Brampton, Huntingdon, Cambridgeshire, UK; 4Štátna ochrana prírody SR, Správa NP Slovenský raj, Spišská Nová Ves

Přestože je vydra říční ( Lutra lutra ) jednou z nejvíce studovaných kunovitých šelem, základní popula ční charakteristiky druhu (po četnost, pom ěr pohlaví apod.) nejsou dosud zcela známy. Je to p ředevším proto, že se vydry pohybují na velké vzdálenosti, mají p řevážn ě no ční aktivitu, jsou samotá řské, plaché, a tudíž t ěžko pozorovatelné. Neinvazivní genetickou metodou je však možné takové údaje získat, a to bez toho, že by byl živo čich rušen, nebo i jen pozorován. Cílem této práce bylo využít neinvazivní genetickou metodu pro zjišt ění po četnosti, denzity a pom ěru pohlaví v populaci vydry říční na vybraném území – v rybníká řské oblasti CHKO & BR T řebo ňsko. Dalšími cíli bylo získat údaje o prostorové distribuci a aktivit ě vyder v této oblasti a také popsat genetickou variabilitu a strukturu studované populace. V pr ůběhu chladných m ěsíc ů let 2003 a 2004 bylo na studovaném území o rozloze 100 km2 sebráno 250 vzork ů vyd řího trusu. DNA izolovaná z trusu byla analyzována pomocí 10 mikrosatelitových lokus ů. Na základ ě 138 úsp ěšn ě genotypizovaných vzork ů bylo rozlišeno 50 jedinc ů, což odpovídá denzit ě 0,5 jedince na 1 km 2. Identifikováno bylo 29 samc ů a 21 samic, pom ěr pohlaví v populaci byl tedy 1,4:1. Celkem 13 jedinc ů bylo zaznamenáno opakovan ě ve více než jednom měsíci; tito jedinci byli považováni za rezidenty. U rezident ů byla stanovena velikost minimálních domovských okrsk ů jako vzdálenost nejodlehlejších lokalit jejich zachycení vzdušnou čarou – u samc ů se pohybovala mezi 600 a 4600 m, u samic mezi 200 a 1000 m. Po čet alel na jednotlivých lokusech se pohyboval mezi dv ěma a čty řmi. Hodnoty pr ůměrné pozorované a o čekávané heterozygotnosti byly 0.475 a 0.473. Nebylo prokázáno vychýlení populace z Hardyho-Weinbergovy rovnováhy. Jiho česká populace se tedy jeví dostate čně velká – panmiktická, aby se neprojevil efekt inbreedingu nebo genetického driftu. Pomocí neinvazivní genetické metody lze získat takové údaje o po četnosti a struktu ře populace, které jsou jiným zp ůsobem t ěžko zjistitelné. Analýzy DNA z trusu mají vzhledem k vysoké časové a finan ční náro čnosti význam zejména p ři studiích menšího rozsahu, kdy se dají odb ěry vzork ů provád ět opakovan ě a dostate čně intenzivn ě a získané údaje jsou tak minimáln ě ovlivn ěny p řípadnými chybami.

Projekt byl podporován grantem GA ČR 206/03/0757.

235 Mammaliologie

Diverzita drobných zemných cicavcov na horských svahoch – príklad subalpínskeho stup ňa Západnych Tatier 1 1 1 2 3 1 ŽIAK D. , KOCIAN Ľ. , MIKLÓS P. , ADAMCOVÁ M. , MARTÍNKOVÁ N. & BUCHAMEROVÁ V. 1Katedra zoológie, PriF UK, Bratislava; 2Katedra biológie, FPV UMB, Banská Bystrica; 3Odd ělení popula ční biologie, ÚBO AV ČR, Studenec

Dlhoro čným výskumom na stacionári v subalpínskom stupni Západných Tatier bolo zistených 12 druhov drobných zemných cicavcov. Pomerne vysoký po čet druhov je v súlade s poznatkami o priebehu diverzity nelietajúcich cicavcov pozd ĺž horských svahov. Jednotlivé druhy vykazujú rôznu popula čnú dynamiku od krátkodobého výskytu, cez dlhodobé fluktuácie až po trvalý výskyt. Ak do riešenia priebehu diverzity pozd ĺž horských svahov zapracujeme popula čné princípy, vezmeme do úvahy vhodnos ť habitatu a vynecháme tradi čný zoogeografický prístup zh ŕň ajúci dlhodobé dáta do jednoduchej prezencie druhu, môžeme dospie ť k jednoduchšie interpretovate ľným výsledkom. Ide o zníženie významu druhov, pre ktoré dané prostredie predstavuje tzv. sink habitat, prípadne v inom ponímaní suboptimálne prostredie. Diskusie okolo zmien biodiverzity pozd ĺž gradientu zemepisnej šírky z času na čas dospejú k bodu, kedy sa ako modelový príklad uvádza práve priebeh biodiverzity pozd ĺž altitudinálneho gradientu na horských svahoch. Jedným z problémov, na ktoré pritom narazia, je známy rozdiel v priebehu biodiverzity, ktorá so stúpajúcou zemepisnou šírkou klesá, ale pozd ĺž gradientu nadmorskej výšky má svoje maximum v stredných polohách. Pokusy vysvetli ť tento rozdiel obvykle neberú do úvahy, že v odlišných časových a priestorových mierkach (rádovo 100 až 1000 násobne) prebiehajú odlišné procesy – na úrovni populácie a na úrovni areálu. Nevhodnos ť porovnávania dokladajú disperzné schopnosti viacerých druhov, ktoré prevyšujú rozsah hraníc nieko ľkých výškových vegeta čných stup ňov, ale nesta čia na osídlenie do časne vhodných území v rámci gradientu zemepisnej šírky, presahujúcich tradi čné hranice areálu druhu.

Výskum je podporovaný Vedeckou grantovou agentúrou, vrátane projektu VEGA 1/0017/03 a VEGA 1/3264/06.

236 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006

CHIROPTEROLOGIE Rozší ření Myotis bechsteinii (Kuhl, 1818) v České republice

BEDNÁ ŘOVÁ J., ZUKAL J., ŘEHÁK Z. & GAISLER J. Ústav botaniky a zoologie, P řF MU, Brno

Poster shrnuje data o rozší ření netopýra velkouchého ( Myotis bechsteinii ) na území České republiky získaná literární rešerší publikovaných prací a zpracováním nepublikovaných dat z terenních protokol ů od roku 1956. Spolu s prací Gaislera (1956) tak vznikl ucelený p řehled nález ů tohoto druhu na našem území. Výskyt netopýra velkouchého v České republice byl na základ ě literárních zdroj ů potvrzen na 17,8 % území, p řičemž p řevažovaly zimní nálezy zejména díky pravidelnému monitoringu zimoviš ť České spole čnosti pro ochranu netopýr ů ( ČESON). Zjišt ěná vysoká po četnost letních nález ů odráží zejména aktivitu pr ůzkumník ů v daných oblastech. Obecn ě se dá Myotis bechsteinii považovat na našem území za siln ě ohrožený druh s relativn ě nízkou celkovou po četností, který se však vyskytuje na v ětšin ě území s vhodnými biotopy a lokáln ě m ůže jeho po četnost vyšších hodnot.

Netopý ři rodu Eptesicus na Blízkém východ ě: rozší ření a systematika

BENDA P. Zoologické odd ělení NM, Praha

Netopý ři rodu Eptesicus byli na Blízkém východ ě (oblast vymezená mezi Tureckem, Iranem a Jemenem v četn ě) tradi čně řazeni ke čty řem druh ům (Koopman 1994): E. serotinus , E. bottae , E. nasutus a E. ( nilssonii ) gobiensis . Nálezy druhu E. bobrinskoi v Iranu byly zpochybn ěny a bylo usouzeno, že publikovaný vzorek p ředstavuje juvenilní kusy E. nilssonii (= E. gobiensis ). Ačkoliv status asijských populací E. nilssonii byl detailn ě revidován a jeho blízkovýchodní populace byly p řičlen ěny k nov ě vymezenému druhu E. gobiensis , tyto výsledky nebyly zcela akceptovány. Blízký východ tvo ří centrum rozší ření druh ů E. bottae a E. nasutus . E. bottae je velmi variabilní a z této oblasti je k n ěmu řazeno šest forem (subspecií). Variabilita druh ů E. nasutus a E. serotinus není jasná a jejich blízkovýchodní populace jsou zařazeny ke čty řem, respektive dv ěma až t řem poddruh ům. Za pomoci morfologického srovnání v ětšiny dostupného materiálu (v četn ě nov ě kolektovaného) byla částe čně revidována taxonomická situace rodu Eptesicus na Blízkém východ ě. Druh E. bottae v p ůvodním pojetí representuje druhy dva, lišící se velikostí, zbarvením, morfologií lebky a bakula, jakož i ekologií: menší sv ětlou pouštní formu E. bottae ,

237 Chiropterologie která v n ěkolika poddruzích (3–5) obývá poušt ě Iranu a Arabie (plus Zakavkazí a st řední Asie) a větší tmavou mediterranní formu E. anatolicus , jež je monotypická a endemická pro mediterranní oblasti Blízkého východu od Jižních Sporad (Rhodos) po východní Zagros. Variabilita blízkovýchodních populací E. serotinus je morfologickou analysou h ůř e definovatelná, druh nevytvá ří výrazn ě distinktní subpopulace, p řesto vykazuje ur čité mezipopula ční rozdíly ve velikosti, zbarvení a v morfologii lebky. Vzhledem k omezenému materialu je p ředb ěžn ě konstatován na Blízkém východ ě výskyt čty ř forem, jejichž rozší ření je přinejmenším parapatrické a úrove ň taxonomického statutu je otev řena (druhy/poddruhy?): E. s. serotinus (severní Anatolie a Hyrkanská oblast), E. s. shiraziensis (Levanta a Zagros), E. s. turcomanus (severovýchodní Iran, plus st řední Asie) a E. s. pachyomus (jivýchodní Iran, plus Přední Indie). Forma E. s. isabellinus se na Blízkém východ ě nevyskytuje (severozápadní Afrika a Iberie) a poznovu komparovaná forma E. sodalis byla op ětovn ě konstatována synonymickou ku E. s. serotinus . Znovu byl revidován iranský vzorek E. bobrinskoi × E. gobiensis , u n ějž bylo konstatováno, že nerepresentuje (p řinejmenším z části) juvenilní jedince a nejpodobn ější je svými lebe čními parametry druhu E. bobrinskoi . Je tedy možné, že tento druh se na Blízkém východě p řece jen vyskytuje či alespo ň vyskytoval. A čkoliv nebyla vnitrodruhová prom ěnlivost druhu E. nasutus detailn ě analysována (dostupný dokladový material není dostate čný), není vylou čeno, že druh představuje komplex více distinktních forem. Nov ě byl z Blízkého východu (Jemenu) dokumentován africký druh E. somalicus , který je tak novým druhem i pro asijský kontinent. Výsledn ě tak na Blízkém východ ě rod Eptesicus zahrnuje nejmén ě sedm distinktních forem na druhové úrovni, pravd ěpodobn ě však druh ů více: komplex E. serotinus (jeden až čty ři druhy), E. anatolicus , E. bottae , E. nasutus , E. nilssonii /gobiensis , E. cf. bobrinskoi a E. somalicus .

Charakteristiky úkryt ů mate řských kolonií Myotis myotis a jejich okolí 1 1 1,2 BERKOVÁ H. , POKORNÝ M. & ZUKAL J. 1Ústav botaniky a zoologie, P řF MU, Brno; 2Odd ělení ekologie savc ů, ÚBO AV ČR, Brno

Cílem práce bylo zjistit charakteristické znaky úkryt ů mate řských kolonií M. myotis , které mohou být ur čující pro jejich výb ěr. Byly zkontrolovány potenciální úkryty netopýr ů v Moravském krasu a okolí, v oblasti o velikosti 2826km2. Celkem bylo prohlédnuto 187 různých objekt ů (v ětšinou kostel ů) a bylo nalezeno 17 mate řských kolonií M. myotis . Většina (88%) úkryt ů se nacházela v neobydlených budovách; 9 v kostelech, 6 v zámcích a 1 v dom ě. Kolonie byly v ětšinou umíst ěny na p ůdách (82%), z nichž 64% bylo vyšších než 5m; 3 byly ve v ěžích kostel ů. St řecha byla nej čast ěji z tašek (65%) nebo plechová (29%). Budovy

238 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006 obývané koloniemi netopýr ů byly samostatn ě stojící a v ětšinou (88%) vyvýšené nad okolní domy. V okruhu 2 km kolem úkryt ů byla m ěř ena plocha 4 skupin biotop ů: otev řená krajina (nap ř. pole, louky), lesy, intravilán a vodní plochy. Nebyla zjišt ěna statisticky významná preference žádné skupiny biotop ů (Spearmanova korelace), i když velikost kolonií byla nep římo úm ěrná procentickému zastoupení intravilánu v okolí úkrytu. Z mapy byla m ěř ena vzdálenost k okraji obce, k nejbližšímu lesu a nejbližší vodní ploše nebo vodnímu toku. 4 úkryty ležely p římo na okraji vesnice a pr ůměrná vzdálenost k okraji obce byla 146m. Nejbližší les byl v pr ůměru 334m a nejbližší voda 251m od úkrytu. Stejné charakteristiky byly sledovány také u náhodně vybraných objekt ů neosídlených netopýry a poté srovnány s úkryty mate řských kolonií M. myotis .

Ekologie Myotis myotis a teplotní pom ěry na zimovišti v Moravském krasu 1 1,2 BERKOVÁ H. & ZUKAL J. 1Ústav botaniky a zoologie, P řF MU, Brno; 2Odd ělení ekologie savc ů, ÚBO AV ČR, Brno

Výzkum zimujících netopýr ů druhu M. myotis probíhal v Kate řinské jeskyni v období říjen až duben 1998-2002. Byla sledována po četnost jedinc ů, jejich rozmíst ění v jeskyni, shlukování netopýr ů a byla m ěř ena teplota ve vstupní části jeskyn ě. V zadních částech jeskyn ě (dómech) byly ojedin ělé nálezy M. myotis zaznamenány již p ři říjnových kontrolách. Jejich po čet postupn ě nar ůstal a maxima dosahoval b ěhem února. Pak docházelo k postupnému poklesu po četnosti v těchto částech. Ve vstupní části (Chodba) se M. myotis za čali objevovat v polovin ě listopadu, p řičemž jejich po čet kontinuáln ě stoupal. Nejvyšší po čty byly zaznamenány v druhé polovin ě b řezna. Poté následoval prudký pokles po četnosti. V Chodb ě byla také pozorována v ětšina netopýr ů tvo řících shluky. Po čet seskupených jedinc ů rostl s celkovým po čtem M. myotis , takže b ěhem sezóny procento seskupených jedinc ů rostlo a procento jednotlivc ů klesalo. A čkoliv pr ůměrný po čet netopýr ů ve skupin ě b ěhem sezóny rostl, po čet jedinc ů ve shlucích statisticky významn ě koreloval s po čtem shluk ů. Mezi po čtem seskupených netopýr ů a venkovní teplotou nebyla zjišt ěna statisticky významná korelace. V sezón ě 1999/00 rostl po čet seskupených netopýr ů se zvyšující se teplou v Chodb ě.

239 Chiropterologie

Aktivita raniaka hrdzavého ( Nyctalus noctula ) a výber úkrytu na sídlisku v zimnom období 1 2 CELUCH M. & KAŇUCH P. 1Katedra ekológie, FEŠRR SPU, Nitra; 2Ústav ekológie lesa SAV, Zvolen

Na sídlisku vo Zvolene bola od októbra 2003 do apríla 2004 sledovaná letová aktivita raniakov hrdzavých ( Nyctalus noctula ) v závislosti od teploty. Skúmaný bol aj výber úkrytov v panelových domoch. Letová aktivita sa zaznamenávala pomocou detektora po čas celého zimného obdobia (28 pochôdzok). Relatívna letová aktivita pozitívne korelovala s priemernou dennou teplotou. Raniaky často lietali aj pri teplotách 0 až –5 °C. Po čas najchladnejších dní, kedy priemerná teplota poklesla pod –10 °C, neboli zaznamenané žiadne lietajúce jedince. Spolu bolo nájdených 27 úkrytov raniakov, ktoré boli umiestnené prevažne v strešnej atike. Nebola zistená preferencia ur čitej výšky úkrytu, ale netopiere mierne preferovali severo-západnú a južnú expozíciu vletového otvoru. Zdá sa, že výber úkrytu závisí hlavne od dostupných úkrytov v budovách. Dva zaznamenané spätné odchyty doplnili poznatky o krátkych preletoch samcov po čas roka a vernosti samíc ur čitému územiu. Bola pozorovaná aj predácia raniakov myšiarkou ušatou ( Asio otus ).

Letouni Senegalu 1 1 2,3 2,3,4 ČERVENÝ J. , KOUBEK P. , BRYJA J. & KONE ČNÝ A. 1Odd ělení ekologie savc ů, ÚBO AV ČR, Brno; 2Odd ělení popula ční biologie, ÚBO AV ČR, Studenec; 3Ústav botaniky a zoologie, P řF MU, Brno; 4Centre de Biologie et Gestion des Population, Montferriez sur Lez, France

Senegal pat ří z hlediska poznání fauny kalo ňů a netopýr ů k málo prozkoumaným územím, navíc poslední publikované údaje pocházejí z období ješt ě p řed rokem1980. V roce 2002 jsme proto zahájili chiropterologický výzkum zam ěř ený zejména na Národní park Niololo Koba (JV Senegal) a jeho okolí. P říležitostn ě jsme však pracovali i v jiných oblastech: Dakar, Národní park Djoudj (SZ Senegal) a Národní park Delta Saloum (JZ Senegal). Materiál byl získáván především odchytem do nárazových sítí v místech p ředpokládaných pr ůlet ů a p řed potenciálními denními úkryty (dutiny strom ů, jeskyn ě, stavby, staré studn ě apod.). V případ ě znalosti úkryt ů kolonií byla k odchytu používána i harfová sí ť. U veškerého získaného materiálu byly zjišt ěny základní morfometrické charakteristiky, odebírány vzorky tkání na DNA analýzy a u vybraných jedinc ů byli zhotoveny i preparáty na karyologická vyšet ření. Celkem jsme v pr ůběhu p ěti akcí (10.11. – 22.11.2002, 6.4. – 21.5.2004, 17.10 – 17.11.2004, 14.2. – 9.3.2005 a 24.11 – 20.12.2005 ) získali 529 jedinc ů nejmén ě 28 taxon ů

240 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006 kalo ňů a netopýr ů: Eidolon helvum , Rousettus aegyptiacus , Epomophorus gambianus gambianus , Micropteropus pusillus , Rhinophoma hardwickei , Nycteris gambiensis , Nycteris macrotis , Nycteris hispida , Lavia frons , Rhinolophus alcyone , Rhinolophus landeri (nebo denti knorri ), Rhinolophus fumigatus (nebo eloquens ?), Hipposideros abae , Hipposideros ruber guinensis , Hipposideros caffer caffer , Hipposideros caffer cf. tephrus ,, Hipposideros cyclops , Hipposideros jonesi , Myotis bocagei , Eptesicus somalicus , Neoromicia africanus ( nanus ), Neoromicia rendalli rendalli , Pipistrellus rusticus , Scotoecus hirundo , Scotophilus leucogaster , Scotophilus viridis , Chaerephon pumila , Mops condylurus . Determinaci je nutno chápat jako předb ěžnou, nebo ť postavení n ěkterých jedinc ů zejména rod ů Rhinolophus a Hipposideros je zna čně nejasné a bude nutné po čkat na detailní kraniometrické, cytogenetické i molekulární vyhodnocení. Ze zoogeografického hlediska jsou velmi významné nálezy zejména R. hardwickei (neobvyklý a pravd ěpodobn ě izolovaný výskyt pouštního druhu v humidní oblasti), H. jonesi (význa čný posun hranice rozší ření severozápadním sm ěrem a nový druh pro Senegal) a R. fumigatus /eloquens (zcela jist ě nový druh pro Senegal a vylou čena není ani možnost, že se jedná o úpln ě nový druh). Z faunistického hlediska jsou pro Senegal velmi d ůležité i nálezy R. alcyone , H. abae , H. cyclops a M. bocagei (druhé nálezy t ěchto druh ů v Senegalu).

Výzkum byl provád ěn za podpory grantu GA AV ČR č. IAA 6093404.

K historii první etapy (1940–1966) taxonomické revize evropských netopýr ů rodu Plecotus

HANÁK V. Katedra zoologie, P řF UK, Praha

První etapa poznávání a popisování evropských netopýr ů prob ěhla už v 18. a 19. století, kdy se jejich po čet ustálil na 28 druzích. Posledním taxonem, jehož popis uzav řel toto období intenzivního výzkumu byl objev vrápence Mehélyova (Rhinolophus mehelyi Matschie, 1901) v Rumunsku. Tehdy se p ředpokládalo, že je to již úplný vý čet forem obývajících tento region a dále se o čekávaly jen drobné úpravy na subspecifické úrovni. Tento p ředpoklad v zásad ě platil v pr ůběhu první poloviny 20. století, kdy ovšem základní výzkum drobných savc ů v Evrop ě obecn ě stagnoval. Teprve zvýšení zájmu o tuto skupinu ve 40. a 50. letech sice p řinesl n ěkolik nových popis ů netopýr ů (u nás nap ř. Rhinolophus moravicus a Myotis coluotus ), ale ty byly hned od po čátku zpochyb ňovány a následn ě uznány za synonyma b ěžných druh ů. Prvním zásahem do tohoto zavedeného stavu bylo rozpoznání dvou blízce p říbuzných (podvojných) druh ů v rámci hojného evropského druhu Plecotus auritus s. l. K tomuto pokroku došlo v pom ěrn ě krátkém časovém úseku na po čátku šedesátých let minulého století spole čným výzkumným úsilím více pracovník ů z r ůzných výzkumných center východní a jižní části st řední

241 Chiropterologie

Evropy. I když definitivní prokázání „nového“ taxonu ( P. austriacus ) bylo pak obecn ě uznáno, podrobnosti tohoto procesu nebyly dosud nikde v úplnosti shrnuty a zve řejn ěny. Není tedy od věci vrátit se ješt ě po tém ěř padesáti letech k této problematice, ujasnit si význam tohoto objevu a zmínit se blíže o všech zú častn ěných osobnostech a jejich podílu p ři formulování kone čného záv ěru. Celý proces tohoto výzkumu je posouzen z hlediska přínosu následujících autor ů: Martino V. et E. (1940), Topál (1958), Lanza (1959, 1960), Abelencev et al. (1956), Bobrinskij (1926), Kuzjakin (1950), Hanák (1960, 1962, 1966, 1969), Bauer (1958, 1960). Každý z nich m ěl ur čitý podíl na postupném skládání obrazu taxonomické revize evropských populací p ůvodn ě jediného evropského druhu P. auritus a každý z nich vložil do této práce své odborné znalosti a zkušenosti z různých region ů Evropy a Asie a využil nejr ůzn ějších metodických postup ů. Krom ě b ěžných taxonomických praktik tu výrazn ě pomohla i data získaná metodou studia tvaru a velikosti bakula, krátce p ředtím prov ěř ená p ři taxonomickém studiu severoamerických netopýr ů (Krutsch & Vaughan 1955). O kone čný úsp ěch celé revize se však zasloužila především široká znalost historických prací z první etapy poznávání evropských netopýr ů, tedy cesta, která je v sou časných systematicko-taxonomických pracích často opomíjena jako dávno překonaná. P ři tom vzpomeneme i p ředpoklad ů jednotlivých aktér ů a jejich životních osud ů, které byly mnohdy pro úsp ěch práce nezastupitelné. Záv ěrem je zhodnocen také obecný význam tohoto výzkumu, který stimuloval podobné úsp ěšné projekty i u dalších b ěžných evropských druh ů ( Myotis mystacinus , Pipistrellus pipistrellus ). Tyto komplexní taxonomické rozbory pak vedly k rozpoznání nejmén ě dalších p ěti kryptických druh ů a n ěkolika subspecií, zejména v mediteránní oblasti Evropy a Afriky.

Význam pseudokrasových paledových jeskyní pro netopýry

HORÁ ČEK D. Sametová 721, 460 01 Liberec 6

Paledové jeskyn ě jsou p řírodn ě vzniklé podzemní dutiny r ůzných genetických typ ů, jejichž výpl ň tvo ří ve v ětším či menším množství jeskyní led, který se tu udržuje po v ětší část roku, v některých částech i celoro čně. Podmínkou jeho tvorby je jednak vn ější klíma, ale zejména vnit řní klima jeskyn ě s dostate čnou dotací vzduchu negativní teploty, a dostate čného množství srážek. Typické pro tyto jeskyn ě je, že po v ětšinu roku se vnit řní teplota vzduchu udržuje pod 0°C. Tato klimatická zvláštnost t ěchto lokalit bude mít rozhodn ě i vliv na jejich význam pro netopýry. V ČR je známo n ěkolik paledových jeskyní. Konkrétn ě Ledová chodba v Pikové dám ě, Ledová jeskyn ě v Moravském krasu, Paledové sluje u Vranova, Studená jeskyn ě na Lysé Ho ře, Ledová jeskyn ě Nad ěje v Lužických horách, Ledová jeskyn ě na Bezd ězu a Ledová

242 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006 jeskyn ě na Bukové ho ře. Poslední t ři jmenované jsou v severních Čechách, jedná se o lokality jimž se mužem v ěnovat. Paledové sluje u Vranova již zpracovali kolegové Hanák V., Reiter A. a Benda P. Výsledky dosažené na této lokalit ě jsou všeobecn ě v pov ědomí všech českých chiropterolog ů, takže je není nutno nijak zvlášt ě rozebírat. Dále první dv ě uvedené lokality v Moravském krasu jsou p ři zjiš ťování významu paledového fenoménu pro netopýry nevhodné, neb navazují na klasické krasové jeskyn ě a výsledky výzkumu dosažené v jejich blízkosti by byli zkresleny. Proto jsou pro tento ú čel nejvhodn ější pseudokrasové paledové jeskyn ě, které nenavazují na další v ětší trvale nezaledn ěné prostory s teplotami celoro čně nad 0°C. Pro klima v paledových jeskyních je rozhodující zimní obdoby. Zhruba od listopadu do března natéká do jeskyn ě studený vzduch, který vytla čuje zbytky teplého vzduchu. Typické pro paledové jeskyn ě jsou velké vstupní otvory, v ětšinou v nejvyšším bod ě jeskyn ě. Z hlediska proud ění vzduchu jsou paledové jeskyn ě statické. Již v prosinci je teplota v jeskyni hluboce pod 0°C. Následn ě se chlad akumuluje p římo v okolní hornin ě. Ledová výzdoba se tvo ří v období od března do kv ětna, kdy voda z tajícího sn ěhu, či z jarních srážek namrzá na st ěnách a podlaze jeskyn ě. V jarním období p řestává do jeskyn ě natékat studený vzduch, a teplý vzduch proudící nad vchodem paledové jeskyn ě, či v její vstupní části postupn ě vymývá chladný vzduch. Nejv ětší proh řívání jeskyn ě zp ůsobují teplé letní srážky, které nejvíce oteplují vnit řní klima. Přesto teplota pod nulou v paledových jeskyních z ůstává až do p řelomu července a srpna, u některých nebo jen jejich nejníže položených částí až do listopadu. Z tohoto je patrné že výrazn ě prochládají i st ěny a pukliny v nich. Proto je zimování netopýr ů možné pouze p řechodn ě v po čátku zimního období, nebo jen v omezené mí ře ve stropních puklinách, či v některých případech ve výše položených kavernách. V období podzimních p řeletu je v paledových jeskyních celkem p říhodné klima a jsou netopýry využívány jako p řechodné úkryty a sociální místa. Výzkumem chiropterofauny paledových jeskyní se zabýváme od roku 2002. U všech sledovaných lokalit, byl zjišt ěn nejv ětší význam v období podzimních p řelet ů jako sociální místo. V té dob ě prob ěhlo 12 odchyt ů v pr ůměrné po četnosti 46 jedinc ů za noc. Při nejpo četn ějším odchytu bylo zastiženo 133 netopýr ů. Celkem bylo zastiženo 12 druh ů (Rhinolophus hipposideros , Myotis myotis , M. daubentonii , M. mystacinus , M. brandtii , M. nattereri , M. bechsteinii , Plecotus auritus , Eptesicus nilssonii , E. serotinus , Pipistrellus pipistrellus a Nyctalus noctula ) Velice po četn ě se objevuje Plecotus auritus , ale také Myotis mystacinus /brandtii . Za povšimnutí stojí velké po četní zastoupení druhu Myotis nattereri na lokalit ě Bezd ěz (50,54 jedinc ů za noc). Zimní nálezy jsou jen sporadické a pocházejí z kaverny v zadní části Ledové jeskyn ě na Bezd ězu, která je položena výše než vchod a nepromrzá. Výzkumy zatím nejsou uzav řeny a ješt ě nadále probíhají. Pro jejich dokon čení by cht ělo získat spolupracovníka, který by provedl obdobný výzkum na lokalit ě Studená jeskyn ě na Lysé

243 Chiropterologie

Ho ře a také p řizvat k záv ěre čné práci kolegy co provád ěly výzkumy na Paledových slují u Vranova. Dále by cht ělo tyto výzkumy rozší řit na hluboké sut ě s obdobný paledovým fenoménem, jaký mají výše zmín ěné jeskyn ě. V ČR to jsou sut ě kolem řeky Dyje, dále u Adršpachu, v Krkonoších, na Klí či, na Kamenné h ůrce, na Plešvci a na Bor či. Posledních p ět uvedených najdeme v oblasti severních Čech. Záv ěrem bych cht ěl pod ěkovat za pomoc p ři získávání dat v terénu Jóžovi M., Fabiankovi O., Vitá čkovi Z. a zejména za konzultace a prop ůjčení data z m ěř ení teplot v paledových jeskyních a sutích Zachardovi M., Ruzickovi V.

Evropští kaloni 1 2 1 1 3 HORÁ ČEK I. , LUČAN R.K. , HULVA P. , HANÁK V. & BENDA P. 1Katedra zoologie, P řF UK, Praha; 2Katedra zoologie, BF J čU, České Bud ějovice; 3Zoologické odd ělení NM, Praha

Kaloni (Pteropodidae) jsou rozší řeni v tropech a nejteplejších subtropech Starého Světa, na evropském kontinentu zcela chybí. Nejstarší fosilní doklady pochází nicmén ě práv ě z Evropy. Referát podává jejich p řehled a diskutuje jejich relevanci v kontextu ostatních fosilních doklad ů skupiny a její paleobiogeografie. Svrchnomiocenní doklad z Belchatowa pokládáme za irelevantní z důvodu chybné identifikace: zdá se tak, že i v nejstarším miocenu byl výskyt kalo ňů omezen na oblast vnit řního Mediteránu (srv. LoFornas II aj.), p říslušné doklady náleží rodu Rousettus . Kaloni nicmén ě v Evrop ě (resp. v EU) žijí – na Kypru. V rámci výzkumu netopýr ů východního Mediteránu jsme v roce 2005 v ěnovali soust řed ěnou pozornost práv ě Kypru s získali řadu informací o kyperské populací Rousettus aegyptiacus . S celkem 32 lokalitami jde zde o druh vysloven ě hojný, na rozdíl od pom ěrů v sousedních oblastech (Hatay, SE Turecko, Syrie), s nimiž p ředstavují v ůbec nejsevern ější okraj areálu. Historie kyperské populace i díl čí poznatky z její ekologie jsou p ředm ětem referátu. M.j. jsme prokázali, že základní zimní potravou kalo ňů jsou plody karobu ( Ceratonia siliqua ) a že vztah mezi ob ěmi druhy byl velmi pravd ěpodobn ě ur čujícím faktorem historie areál ů a adapta čních strategií obou taxon ů.

Projekt v rámci grantu GA ČR 206/05/2334.

244 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006

Fylogeografie čeledi Rhinopomatidae (Mammalia: Chiroptera) 1 1 2 HULVA P. , HORÁ ČEK I. & BENDA P. 1Katedra zoologie, P řF UK, Praha; 2Zoologické odd ělení, Národní Muzeum, Praha

Čele ď Rhinopomatidae (víkonosovití) je považována za jednu z nejprimitivn ějších skupin nad čeledi Rhinolophoidea. Rekonstrukce její historie je komplikována absencí fosilního záznamu. V kontrastu k intenzivním radiacím u vrápencovitých a pavrápencovitých zahrnuje jen několik druh ů s ne zcela jasnými p říbuzenskými vztahy. V tomto p řísp ěvku dopl ňujeme údaje o čeledi (a) fylogenetickou studií založenou na analýze částe čné sekvence cytochromu b (b) novým fosilním nálezem ze svrchního miocénu (Elaiochoria 2, Chalkidiki, Řecko) a (c) fylogeografickými záv ěry založenými na interpretaci genetických i morfologických dat. U druhu Rhinopoma hardwickii byly pomocí molekulárních dat objeveny dva klastry, pravd ěpodobn ě s druhovým statutem. Nízký stupe ň geografické stukturace mitochondriální DNA v rámci t ěchto skupin kontrastuje s morfologickou diverzifikací zmín ěných populací. V případ ě Rhinopoma muscatellum byly objeveny rovn ěž dv ě izolované alopatrické populace pravd ěpodobn ě na úrovni druhu. V rámci Rhinopma microphyllum vykazovaly naopak dva zkoumané exemplá ře jen minimální genetické odlišnosti i p řes velkou geografickou vzdálenost. Existence morfologického polymorfismu uvnit ř jednotlivých relativn ě geneticky uniformních klastr ů i velikostní pom ěry u nového fosilního nálezu ukazují na zna čnou fenotypickou plasticitu této čeledi. S přihlédnutím k topologii získaného stromu a jeho datování pomocí molekulárních hodin navrhujeme jako jeden z možných mechanism ů vzniku velikostních rozdíl ů mezi recentními druhy sympatrický posun znak ů.

Aktivita Pipistrellus nathusii v pr ůběhu sezóny pá ření

JAHELKOVÁ H. Katedra zoologie, P řF UK, Praha

Metodou radiotrackingu byla sledována aktivita 5 samc ů (3 pohlavn ě aktivní, 2 pohlavn ě neaktivní) a 2 samic (adultní a juvenilní) v období na za čátku a konci sezóny pá ření (2004-2005) v CHKO T řebo ňsko (6854); u samc ů byla sou časn ě zaznamenávána vokaliza ční aktivita (vokalizace z úkrytu, vokalizace za letu). Pohlavn ě aktivní teritoriální samci trávili v blízkosti úkrytu 81,47 ± 2 %, z toho čas v ěnovaný na vokalizaci 15,01 ± 6,07 % (v období vrcholu sezóny pá ření p řibližn ě 4x v ětší), nejdelší zaznamenaná vzdálenost lovišt ě od úkrytu se pohybovala mezi 400 - 700 m u jednotlivých samc ů. Pokud st řídali úkryty, bylo to vždy v rámci teritoria. Pohlavn ě neaktivní samci byli po celou noc zaznamenáváni ve sledované oblasti ojedin ěle (známá aktivita 28 a 43%), úkryty více st řídali. Adultní samice z teritoria samce č.4

245 Chiropterologie

(za čátek srpna) vykazovala pouze ve černí aktivitu (v pr ůměru 137 ± 49,33 min po výletu, maximální zjišt ěná vzdálenost 950m); v pr ůběhu noci byla 1x zaznamenána v úkrytu jiného samce (celkem 40 min) vzdáleného 850m; juvenilní samice z teritoria samce č.1 (za čátek zá ří) se na denní úkryt vracela za úsvitu, její no ční aktivita byla na sledovaném území zaznamenána ojedin ěle (nejdelší zjišt ěná vzdálenost 2600 m).

Složení potravy, potravní nabídka a letová aktivita netopýra nejmenšího ( Pipistrellus pygmaeus ) v lužním lese 1 2 2 KUTAL M. , BARTONI ČKA T. & ŘEHÁK Z. 1Katedra zoologie, antropologie a OL, P řF UP, Olomouc; 2Katedra zoologie a ekologie, P řF MU, Brno

Cílem práce bylo srovnat sezónní zm ěny potravní nabídky s rozbory trusu netopýra nejmenšího ( Pipistrellus pygmaeus ) na lovecky atraktivních stanovištích. Ve 14 denních intervalech, t řikrát b ěhem noci byla vzorkována potravní nabídka u stojaté vody a na okraji porostu za pomoci prototypu rota ční pasti. B ěhem vzorkovací noci byl také zachytáván čerstvý trus pod výletovým otvorem sami čí kolonie. Paraleln ě byla v půlhodinových intervalech monitorována letová aktivita netopýr ů pomocí batdetektoru. Celkem bylo laboratorn ě zpracováno 66 vzork ů z rota ční pasti a 12 vzork ů trusu (po 20 peletách). Vzorky nabídky potravy obsahovaly tém ěř 11 tisíc jedinc ů 28 taxonomických skupin. V rozborech trusu bylo nalezeno minimáln ě 19 taxonomických skupin. T řetina z nich však byla zastoupena ojedin ěle. Ve složení vzork ů z rota ční pasti i v trusu byla zjišt ěna p řevaha drobných zástupc ů Diptera, kde dlouhorozí (Nematocera) tvo řili 96.3% v nabídce a 76.2% v trusu. Ve vzorcích z rota ční pasti p řevládali zástupci čeledí Chironomidae (45.5%) a Cecidomyiidae (33.9%). V trusu p řevládala taktéž čele ď Chironomidae (42%). Zastoupení dalších vyšších taxon ů jako nap ř. Lepidoptera, Trichoptera, Coleoptera nebo Sternorrhyncha bylo do 10%. Proporce jednotlivých skupin Diptera v trusu i v nabídce pozitivn ě koreluje (Pearson, r = 0.83, p = 0.001). V trusu byla zjišt ěna vyšší proporce zástupc ů řádu Trichoptera než v nabídce (T test, t = 2.94, p = 0.007). Po četnost Chironomidae v nabídce signifikantn ě nar ůstala do konce června (ANOVA, F = 26.36, p = 0.007) s následným poklesem. Zastoupení této skupiny v trusu však nevykazovalo žádné významné zm ěny, pouze mírné navýšení po čátkem zá ří. Dv ě po četní maxima b ěhem sezóny v nabídce potravy i v trusu byla zjišt ěna u skupiny Sternorrhyncha (konec června, polovina zá ří). Z pohledu hmotnostního zastoupení složek v nabídce p řevládali op ět zástupci čel. Chironomidae (49%) a Lepidoptera (17%). Celková zjišt ěná biomasa potravní nabídky však významn ě nekorelovala s úrovní lovecké aktivity. Okraj porost ů byl charakteristický celkov ě nižší loveckou aktivitou než vodní biotopy (T test, t = 4.25, p = 0.001). Zastoupení nejpo četn ější skupiny Chironomidae ve vzorku nabídky potravy nebylo mezi

246 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006 biotopy odlišné. Žádná ze sledovaných skupin taxon ů v nabídce potravy nevysv ětlovala zm ěny v lovecké aktivit ě. Tato skute čnost dokládá oportunistické lovecké chování druhu P. pygmaeus .

Výzkum byl finančně podpo řen grantem GA ČR 206/02/0961 a grantem Ministrerstva školství, mládeže a t ělovýchovy České republiky (MSM0021622416).

Echolocation calls of six desert bat species from Jordan

LUČAN R.K. Department of Zoology, Faculty of Biological Sciences, University of South Bohemia, České Bud ějovice

Echolocation calls of six desert bat species: Eptesicus bottae , Hypsugo bodenheimeri , Plecotus christii , Pipistrellus kuhlii , Rhinolophus clivosus and Taphozous perforatus , were recorded during field trip to Jordan in October 2004. Species determination was ascertained by netting at recording sites (except for Rh. clivosus ). Basic echolocation parameters (start frequency, end frequency, frequency with maximum energy, interpulse interval and call duration) are described and compared with those published in previous studies. Echolocation calls of H. bodenheimeri , P. christii and R. clivosus are described for the first time. The record (both echolocation and capture) of Taphozous perforatus from Hammamat Ma’in in Dead Sea region represents the second record of this species from Jordan.

The research was partially supported by Grant Agency of Czech Republic (project number 206/05/2334).

Prostorová aktivita mate řské kolonie netopýra vodního ( Myotis daubentonii ) v různých fázích reproduk čního cyklu: telemetrické p řiblížení 1 1 2 LUČAN R.K. , RADIL J. & KUBEŠOVÁ M. 1Katedra zoologie, BF JU, České Bud ějovice; 2Katedra botaniky, BF JU, České Bud ějovice

Prostorová aktivita samic netopýra vodního ve třech fázích reproduk čního cyklu (gravidita, laktace, postlakta ční období) byla sledována v sezón ě 2005 v okolí terénní stanice Ruda P řF UK v severní části CHKO & BR T řebo ňsko. V každém období bylo sledováno 5 samic, celkem tedy 15 jedinc ů. Netopýr ům byly p řipevn ěny 0,5 g vysíla čky LB-2 (Holohil Systems Ltd.) a poté byla jejich aktivita sledována pomocí AVM p řijíma čů p řipojených na 3-dílné Yagi antény. Jedinci byli v pr ůběhu no ční aktivity zam ěř ováni v patnáctiminutových intervalech t řemi výzkumníky z nichž dva byli mobilní, t řetí monitoroval okolí denního úkrytu kolonie a sledoval zejména návraty jedinc ů do úkrytu. Pr ůměrná délka sledování jednoho jedince byla 5.6±2.3 (pr ůměr ±SD) dn ů v období gravidity, 6 ±1.4 dn ů v období laktace a 6.8 ±0.5 v postlakta čním

247 Chiropterologie období. Celkový po čet positivních lokací bylo 123 (25 ±12) v období gravidity, 288 (58 ±21) během laktace a 188 (38 ±12) v postlakta čním období. Míra prostorové aktivity byla kvantifikována jako podíl času strávený v ur čitém konkrétním “jádrovém” území (cca 8 km2) v okolí denního úkrytu. Čím více času trávil konkrétní jedinec mimo toto území, tím v ětší prostorovou aktivitu vykazoval. Prostorová aktivita se výrazn ě snížila v období laktace, kdy samice trávily v “jádrovém” území cca 2,5 krát více času. Poté došlo k jejímu zvýšení zhruba na úrove ň z období gravidity. Během laktace se zvýšila frekvence návrat ů samic do úkrytu v pr ůběhu noci z 0-2 na 2-4, zajisté převším v souvislosti s pot řebou kojení mlá ďat. Naproti tomu čas strávený v úkrytu b ěhem jedné jeho návšt ěvy v pr ůběhu noci se v období laktace výrazn ě zkrátil: samice se tedy vracely do úkrytu v období kojení čast ěji, ale zastávky byly o to kratší. Všechny sledované samice využívaly více denních úkryt ů. K nej čast ějšímu st řídání úkryt ů docházelo p řekvapiv ě v období březosti: tento trend lze, krom ě energetických hledisek, dát z řejm ě do souvislosti s nejvyšší parazita ční zát ěží zjišt ěnou práv ě v tomto období.

Výzkum byl finan čně podpo řen granty GAJU 67/2005, BCI Scholarship Programme a Českou spole čností pro ochranu netopýr ů.

Strukturní a termální parametry úkryt ů dendrofilních druh ů netopýr ů

RADIL J. & LUČAN R.K. Katedra zoologie, BF JU, České Bud ějovice

Strukturní a termální parametry stromových úkryt ů netopýr ů ( Nyctalus noctula , Myotis daubentonii ) v severní části CHKO & BR T řebo ňsko v okolí terénní stanice P řF UK Ruda byly studovány v r. 2005. Obsazení úkryt ů bylo zjiš ťováno i) pomocí telemetrického sledování konkrétních jedinc ů, ii) dle typických akustických projev ů netopý řích kolonií, iii) odchyty do speciálních za řízení. Celkem bylo nalezeno 82 dutin ve 43 stromech. Na základ ě analýzy 21 externích fysických parametr ů skute čných a potencionálních úkryt ů byly provedeny multidimensionální autokorela ční analysy jejichž výsledky presentace shrnuje. Součásti výsledk ů je srovnání teplotního profilu části obsazených a neobsazených dutin zjišt ěného na základ ě m ěř ení pomocí datalogger ů. Výsledky poukazují mj. (1) na klí čový význam šplhavc ů (Picidae) pro tvorbu vhodných netopý řích úkryt ů, (2) na podstatný význam liniových a ekotonových prvk ů v lesních komplexech. Získané výsledky budou použity k návrhu lesního managementu zohled ňujícího ochraná řské aspekty.

248 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006

Projekt byl finan čně podpo řen granty BCI Scholarship Programme, GA JU 67/2005 a Českou spole čností pro ochranu netopýr ů.

Maturace zubní skloviny: a co na to netopý ři? 1 2 ŠPOUTIL F. & HORÁ ČEK I. 1Katedra zoologie, BF JU, České Bud ějovice; 2Katedra zoologie, P řF UK, Praha

Maturace sklovinného aparátu obratlov čího zubu je biologicky zajímavý proces, p ři kterém dochází k náhrad ě p ůvodn ě sekretované kolagenní matrix krystality biologického hydroxyapatitu za p řítomnosti protein ů amelogenin ů (Fincham et al. 1992). Tímto procesem dojde ke vzr ůstu množství hydroxyapatitu z původních 10 až 20 % na 80 až 90 % (Robinson et al. 1983) a vytvo ří tak nejtvrdší tká ň obratlov čího t ěla. Sav čí sklovina je typická výskytem tzv. sklovinných prismat obklopených interprismatickou matrix. P ředpokládá se, že v evoluci došlo k posunu krystaliza ční fronty k prodlouženému konci ameloblast ů, Tomesovým výb ěžk ům, které pomáhají vytvá řet základní sklovinný vzor (Sander 1997). A stejn ě jako probíhá tvorba zubu v cervikálním sm ěru, od apexu zubních vrcholk ů dol ů, probíhá stejným sm ěrem i maturace skloviny. Tomu nasv ědčuje i výskyt tzv. Retziových linií, což jsou oblasti hypomineralizované skloviny vznikající nap ř. stresovými situacemi (jako je třeba narození se). V důsledku fázového posunu stádia maturace skloviny cervikálním sm ěrem jsou pak tyto linie viditelné jako jinak zbarvené čáry, které sm ěř ují od sklovinného povrchu cervikáln ě, kde se dotýkají emailo-dentinové hranice. Výzkum v této oblasti se zam ěř uje p řevážn ě na člov ěka, pop ř. jiné primáty, kopytníky a nebo hlodavce, tedy bu ď na velké živo čichy s dlouhou dobou vývoje dentice, nebo s hypsodontním chrupem s neukon čeným r ůstem a se zubními typy zna čně odlišnými od původního sav čího vzoru, tedy tribosfénického moláru. Je tedy otázkou, zda m ůže být stejný proces p řítomen i u insectivor ů, jako je t řeba netopýr velký ( Myotis myotis ), s tribosfénickými moláry, které musí být v dokonalé oklusi, mají-li být funk ční, a u kterých je kompletní trvalá dentice p řítomna už v 35. dnu po narození (Míšek & Witter 2002). Už mikrostruktura skloviny trvalé dentice nazna čuje n ěkteré rozdíly od známého standartu, jako je odlišná velikost krystalit ů v různých oddílech skloviny i pr ůběh Retziových linií, prakticky nep řítomných na prismatech. Jelikož klasické histologické postupy vedou k odvápn ění skloviny, p řistoupili jsme na metodu sledování zubního povrchu a povrch ů výbrus ů skenovacím elektronovým mikroskopem. Ukazuje se, že v rámci jednotlivých zubních hrbolk ů existuje časový posun v mineralizaci krystalit ů v prismatech a mimo n ě. Takovéto uzp ůsobení dovoluje v ětší elasti čnost zubního orgánu a m ůže umožnit jeho za řazení do p řesné okluse.

249 Adresá ř registrovaných ú častník ů konference

ADRESÁ Ř REGISTROVANÝCH Ú ČASTNÍK Ů KONFERENCE

ADAMCOVÁ Marcela: Katedra biologie, Fakulta prirodnych vied UMB, Tajovskeho 40, 974 01 Banska Bystrica, Slovensko, e-mail: [email protected] ADAMEC Michal: Štátna ochrana prírody SR, Centrum ochrany prírody a krajiny, Lazovná 10, 974 01 Banská Bystrica, e-mail: [email protected] ADAMÍK Peter: Katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta, Univerzita Palackého, t ř. Svobody 26, 771 46 Olomouc, e-mail: [email protected] AMBROS Michal: Správa CHKO Ponitrie, Samova 3, 948 01 Nitra, e-mail: [email protected] AND ĚRA Miloš: Národní muzeum-zoologické odd ělení PM, Václavské nám ěstí 68, 115 79 Praha 1, e-mail: [email protected] BÁDR Vladimír: Katedra biologie, Pedagogická fakulta, Univerzita Hradec Králové, V. Nejedlého 573, 500 03 Hradec Králové 3, e-mail: [email protected] BALÁŽ Ivan: Katedra ekológie a environmentalistiky, FPV UKF, Tr. A. Hlinku 1, 949 74 Nitra, e-mail: [email protected] BALÁŽ Michal: e-mail: [email protected] BALÁŽOVÁ Mária: Katedra ekológie, Prírodovedecká Fakulta UK, Mlynská Dolina B2, 842 15 Bratislava, e-mail: [email protected] BAŇAŘ Petr: Výzkumný ústav lesního hospodá řství a myslivosti, Jílovišt ě-Strnady, e-mail: [email protected] BARTALOVÁ Anikó: Prírodovedecká fakulta Univerzity Komenského, Mlynská dolina, 842 15 Bratislava, e-mail: [email protected] BARTONI ČKA Tomáš: Ústav botaniky a zoologie, P řírodov ědecká fakulta Masarykovy Univerzity Brno, Kotlá řská 2, 611 37 Brno, e-mail: [email protected] BEDNÁ ŘOVÁ Jana: Ústav botaniky a zoologie, P řírodov ědecká fakulta Masarykovy Univerzity Brno, Kotlá řská 2, 611 37 Brno, e-mail: [email protected] BENCOVÁ Věra: Ústav botaniky a zoologie, P řírodov ědecká fakulta Masarykovy Univerzity Brno, Kotlá řská 2, 611 37 Brno a Odd ělení popula ční biologie, Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, 672 02 Studenec 122, e-mail: [email protected] BENDA Pavel: CHKO Labské pískovce, Teplická 424/69, 405 02 D ěč ín IV, e-mail: [email protected] BENDA Petr: Národní muzeum-zoologické odd ělení PM, Václavské nám ěstí 68, 115 79 Praha 1, e-mail: [email protected] BENEŠ Jan BENEŠ Ji ří: Entomologický ústav AV ČR, Branišovská 31, 370 05 České Bud ějovice, e-mail: [email protected] BERAN Luboš: Správa CHKO Koko řínsko, Česká 149, M ělník 27601, e-mail: [email protected] BERKOVÁ Hana: Odd ělení ekologie savc ů, Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, 672 02 Studenec 122, e-mail: [email protected] BEZD ĚČ KA Pavel: SPRÁVA CHKO BÍLÉ KARPATY , E -MAIL : PAVEL .BEZDECKA @CENTRUM .CZ BEZD ĚK Jan: Ústav zoologie a v čela řství, Mendelova zem ědělská a lesnická univerzita, Zem ědělská 1, 613 00 Brno, e-mail: [email protected] BÍMOVÁ Barbora: Odd ělení popula ční biologie, Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, 672 02 Studenec 122, e-mail: [email protected] BLAŽEJ Lukáš: CHKO Labské pískovce, Teplická 424/69, 405 02 D ěč ín IV, email: LUKAS .BLAZEJ @SCHKOCR .CZ BOGUSCH Petr: Katedra filosofie a d ějin p řírodních v ěd, P řírodov ědecká fakulta Univerzity Karlovy, Vini čná 7, 128 48, Praha 2, e-mail: [email protected] BORKOVCOVÁ Marie: Ústav zoologie a v čela řství, Agronomická fakulta, Mendelova zem ědělská a lesnická univerzita, Zem ědělská 1, 613 00 Brno, e-mail: [email protected] BRABEC Karel: Ústav botaniky a zoologie, P řírodov ědecká fakulta Masarykovy Univerzity, Kotlá řská 2, Brno, 611 37, e-mail: [email protected] BRANDÝSKÝ Ladislav: Katedra ekologie a životního prost ředí, P řírodov ědecká fakulta Univerzity Palackého, T ř. Svobody 27, 771 46 Olomouc, e-mail: [email protected]

250 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006

BROŽOVÁ Magda: Katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta Univerzity Karlovy, Vini čná 7, 128 44, Praha 2, e- mail: [email protected] BRYJA Josef: Odd ělení popula ční biologie, Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, 672 02 Studenec 122, e-mail: [email protected] BŘEHOVÁ Jana: Katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta, Univerzita Karlova, Vini čná 7, 128 44 Praha 2, e-mail: [email protected] BŘEZÍKOVÁ Milena: Odbor diagnostiky, Státní rostlinoléka řská správa, Šlechtitel ů 11, 783 71 Olomouc, e-mail: [email protected] BUCHAMEROVÁ Veronika: Prirodovedecka fakulta UK, Mlynska dolina, 842 15 Bratislava, e - mail: [email protected] BULÁNKOVÁ Eva: Katedra ekológie, Prírodovedecká fakulta Univerzity Komenského, Mlynská dolina, 842 15 Bratislava, e-mail: [email protected] BURDA Hynek: Lehrstuhl für Allgemeine Zoologie, Fachbereich Bio- und Geowissenschaften (FB 9), Universität Essen, D-45117 Essen, N ěmecko, e-mail: [email protected] BURGER Tomáš: Laborato ř pro výzkum biodiversity, Katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta, Univerzita Karlova, Vini čná 7, 128 44 Praha 2 CELUCH Martin: Katedra ochrany lesa a polovnictva, Lesnická fakulta, Technická Univerzita ve Zvolene, T.G. Masaryka 24, 960 53 Zvolen, Slovensko, e-mail: [email protected] CIKÁNOVÁ Veronika: Katedra zoogie P řF UK, Vini čná 7, 128 44 Praha 2, e-mail: [email protected] CIMBURKOVÁ Hana: Přírodov ědecká fakulta UK, Praha, e-mail: [email protected] CVEKOVÁ Pavla: Laborato ř pro výzkum biodiversity, Katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta, Univerzita Karlova, Vini čná 7, 128 44 Praha 2 CYPRICH Dušan: Prírodovedecká fakulta UK, Katedra zoológie, Mlynská dolina B1, 842 15 Bratislava, e-mail: [email protected] ČANÁDY Alexander: Ústav zoológie SAV, Löfflerova 10, 040 02 Košice ČÁPOVÁ Lenka: Biologicka fakulta Jiho české Univerzity, Branišovská 31, 370 05 České Bud ějovice, email: [email protected] ČEJKA Tomáš: Ústav zoológie SAV, Dúbravská cesta 9, SK-84506 Bratislava, mail: [email protected] ČEJKA Jaromír: Správa CHKO Ž ďárské vrchy, Brn ěnská 39, 591 01 Ž ďár nad Sázavou ČERMÁK Václav: Tománkova 35, 683 01 Rousínov, e-mail: [email protected] ČERNÁ Karolína: Katedra ekologie a životního prost ředí, P řírodov ědecká fakulta Univerzity Palackého, T ř. Svobody 27, 771 46 Olomouc, e-mail: [email protected] ČERVENKA Jan: Katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta Univerzity Karlovy, Vini čná 7, 128 44, Praha 2, e-mail: [email protected] ČERVENÝ Jaroslav: Odd ělení ekologie savc ů, Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, Kv ětná 8, 603 65 Brno, e-mail: [email protected] DANDOVÁ Jana: Katedra ekologie a životního prost ředí, P řírodov ědecká fakulta Univerzity Palackého, T ř. Svobody 27, 771 46 Olomouc, e-mail: [email protected] DANISZOVÁ Kristina: Katedra zoogie P řF UK, Vini čná 7, 128 44 Praha 2, e-mail: [email protected] DÁVIDOVÁ Martina: Odd ělení parazitologie, Ústav botaniky a zoologie, P řírodov ědecká fakulta Masarykovy Univerzity Brno, Kotlá řská 2, 611 37 Brno, e-mail: [email protected] DEDEK Pavel: Katedra ekologie a životního prost ředí, P řírodov ědecká fakulta Univerzity Palackého, t ř. Svobody 26, 771 46 Olomouc, e-mail: [email protected] DLESKOVÁ Olga: Mimo ňská 276, 471 27 Stráž pod Ralskem, e-mail: [email protected] DOBIÁ Š Ji ří: Ornitologická laborato ř, P řírodov ědecká fakulta Univerzity Palackého, T ř. Svobody 26, 771 46 Olomouc, e-mail: [email protected] DOHNAL Karel: Povodí Labe, státní podnik, Víta Nejedlého 951, 500 03 Hradec Králové DOLEJŠ Petr: Je řábkova 1461/12, 149 00 Praha 4 - Chodov, e-mail: [email protected] DOLEŽALOVÁ Jana: Jedli čkova 1166, 436 06 Litvínov 6, e-mail: [email protected] DOLNÝ Aleš: Katedra biologie a ekologie, P řírodov ědecká fakulta Ostravské univerzity, 30. dubna 22, 703 01 Ostrava, e-mail: [email protected]

251 Adresá ř registrovaných ú častník ů konference

DORI ČOVÁ Martina: Katedra ekosozoológie, Prírodovedecká fakulta Univerzity Komenského, Mlynská dolina, 842 15 Bratislava, e-mail: [email protected] DOUDA Karel: Černýšovice-Hut ě 21, Bechyn ě, 391 65, email: [email protected] DROZD Bo řek: Katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta Univerzity Karlovy, Vini čná 7, 128 44, Praha 2, e-mail: [email protected] DROZD Pavel: Katedra biologie a ekologie, P řírodov ědecká fakulta Ostravské univerzity, 30. dubna 22, 701 03 Ostrava, e-mail: [email protected] DUBOVSKÝ Michal: Katedra ekosozoológie, Prírodovedecká fakulta Univerzity Komenského, Mlynská dolina, 842 15 Bratislava, e-mail: [email protected] DUDA Marek: Stetinova 5, 811 06 Bratislava, e-mail: [email protected] DUFKOVÁ Petra: Družstevní 589, 675 71 Nám ěšť nad Oslavou; Odd ělení popula ční biologie, Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, 672 02 Studenec 122, e-mail: [email protected] ĎUREJE Ľudovít: Odd ělení popula ční biologie, Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, 672 02 Studenec 122 ĎURICA Milan: M. R. Štefánika 21, 98511 Hali č, e-mail: [email protected] DUŠEK Adam: Výzkumný ústav živo čišné výroby, P řátelství 815, 104 01, Praha 10 – Uh řín ěves a Katedra zoologie, Přírodov ědecká fakulta Univerzity Karlovy, Vini čná 7, 128 44, Praha 2, e-mail: [email protected] DUŠEK Jan: Agentura ochrany p řírody a krajiny ČR, Kališnická 4-6, 130 23 Praha DVO ŘÁK Jan: Ústav botaniky a zoologie, P řírodov ědecká fakulta Masarykovy univerzity, Kotlá řská 2, 611 37 Brno a Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, Studenec 122, 675 02 Kon ěšín, e-mail: [email protected] DVO ŘÁK Libor: Správa NP a CHKO Šumava, odd ělení ochrany p řírody, Kašperské Hory, e-mail: [email protected] DVO ŘÁKOVÁ -MARSOVÁ Kate řina: Rohanov 60, 384 73 Stachy, e-mail: k.marsova@seznam. cz ERBAN Tomáš EYERMANOVÁ K.: Ústav zoologie, MZLU Brno, Zem ědělská 1, 613 00 Brno, e-mail: [email protected] FAKOVÁ Mária: Kolpašská 9/B, 969 01 Banská Štiavnica, e-mail: [email protected] FARKAŠOVÁ Miroslava: Katedra zoológie, Prírodovedecká fakulta Univerzity Komenského, Mlynská dolina, 842 15 Bratislava, e-mail: [email protected] FARSKÁ Jitka: Biologicka fakulta Jiho české Univerzity, Branišovská 31, 370 05 České Bud ějovice, email: [email protected] FEDOR Peter: Katedra ekosozoológie, Prírodovedecká fakulta Univerzity Komenského, Mlynská dolina, 842 15 Bratislava, e-mail: [email protected] FENDA Peter: Katedra zoológie, Prírodovedecká fakulta Univerzity Komenského, Mlynská dolina, 842 15 Bratislava, e-mail: [email protected] FILIPOVÁ Lenka: Katedra ekologie, P řírodov ědecká fakulta Univerzity Karlovy, Vini čná 7, 128 44, Praha 2, e-mail: [email protected] FISCHER David: Hornické muzeum Příbram, B řezové Hory 293, 261 01 Příbram 6, e-mail: [email protected] FLOUSEK Ji ří: Správa KRNAP, 543 11 Vrchlabí, e-mail: [email protected] FOITOVÁ Ivona: Ústav botaniky a zoologie, P řírodov ědecká fakulta Masarykovy Univerzity, Kotlá řská 2, 611 37 Brno, e-mail: [email protected] FOLTÁNKOVÁ Veronika: Ústav botaniky a zoologie, P řírodov ědecká fakulta Masarykovy Univerzity, Kotlá řská 2, 611 37 Brno a Odd ělení ekologie ryb, Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, Kv ětná 8, 603 65 Brno, e-mail: [email protected] FOUSOVÁ Petra: Katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta Univerzity Karlovy, Vini čná 7, 128 44, Praha 2, e-mail: [email protected] FRANCOVÁ Kate řina: Odd ělení parazitologie, Ústav botaniky a zoologie, P řírodov ědecká fakulta Masarykovy Univerzity, Kotlá řská 2, 611 37 Brno, e-mail: [email protected] FRIC Zden ěk: Entomologický ústav AV ČR & Biologická fakulta Jiho české univerzity, Branišovská 31, 370 05 České Bud ějovice, e-mail: [email protected] FRYNTA Daniel: Katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta Univerzity Karlovy, Vini čná 7, 128 44 Praha 2, e-mail: [email protected] FUNK Andrej: Redakce Živa, Národní 3, 110 00 Praha 1, e-mail: [email protected]

252 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006

GAISLER Ji ří: Ústav botaniky a zoologie, P řírodov ědecká fakulta Masarykovy Univerzity, Kotlá řská 2, 611 37 Brno, e-mail: [email protected] GAVLOVÁ Zuzana GRUJBÁROVÁ Zuzana: Katedra zoológie, Prírodovedecká fakulta Univerzity Komenského, Mlynská dolina, 842 15 Bratislava, e-mail: [email protected] GVOŽDÍK Lumír: Odd ělení popula ční biologie, Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, 672 02 Studenec 122, e-mail: [email protected] GVOŽDÍK Václav: Katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta Univerzity Karlovy, Vini čná 7, 128 44 Praha 2, e-mail: [email protected] GYÖRE Karoly: Research Institute for Fisheries, Aquaculture and Irrigation (HAKI), P. O. Box 47, H-5541, Szarvas, Hungary, e-mail: [email protected] HÁJEK Bed řich: Správa NP Slovensky Raj, e-mail: [email protected] HÁJKOVÁ Petra: Ústav botaniky a zoologie, P řírodov ědecká fakulta Masarykovy Univerzity, Kotlá řská 2, 611 37 Brno; Oddělení ekologie ryb, Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, Kv ětná 8, 603 65 Brno, e-mail: [email protected] HALA ČKA Karel: Ichtyologické odd ělení, Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, Kv ětná 8, 603 65 Brno, e-mail: [email protected] HANÁK Vladimír: Katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta Univerzity Karlovy, Vini čná 7, 128 44 Praha 2 HANDL Lukáš: Katedra ekologie a životního prost ředí, Fakulta lesnická a environmentální, Česká zem ědělská univerzita v Praze, Kamýcká 129, Praha 6 – Suchdol, 165 21, e-mail: [email protected] HARABIŠ Filip: Katedra biologie a ekologie P řF OU, Chittussiho 10, Ostrava, 710 00, e-mail: [email protected] HART Vlastimil: Dubicko, 789 72 Velká strana 27, e-mail: [email protected] HAUZNEROVÁ Marta: Katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta Univerzity Karlovy, Vini čná 7, 128 44 Praha 2, e- mail: [email protected] HAVLÍ ČKOVÁ Jana: Moravská Chrastová 180, p. Brn ěnec, 569 04, e-mail: [email protected] HEJTMÁNKOVÁ Martina: Katedra ekologie a životního prost ředí, P řírodov ědecká fakulta Univerzity Palackého, t ř. Svobody 26, 771 46 Olomouc, e-mail: [email protected] HEROLDOVÁ Marta: Odd ělení ekologie savc ů, Ústav biologie obratlovc ů, AV ČR, Kv ětná 8, 603 65 Brno, e-mail: [email protected] HLÁVKOVÁ Anežka: Jordana Jovkova 3251, Praha 12 – Mod řany, 14300, e-mail: [email protected] HODOVÁ Iveta: Odd ělení parazitologie, Ústav botaniky a zoologie, P řírodov ědecká fakulta Masarykovy Univerzity Brno, Kotlá řská 2, 611 37 Brno, e-mail: [email protected] HOLECOVÁ Milada: Katedra zoológie, Prírodovedecká fakulta Univerzity Komenského, Mlynská dolina B-1, 842 15 Bratislava, e-mail: [email protected] HOLE ČKOVÁ Dana: ZOO Dv ůr Králové n.L. 544 01, e-mail: [email protected] HOLUBOVÁ Marcela: Správa CHKO Koko řínsko, Česká 149, M ělník 27601, e-mail: [email protected] HOLUŠA Jaroslav: VÚLHM Jílovišt ě-Strnady, pracovišt ě Frýdek-Místek, Nádražní 2811, 738 01 Frýdek-Místek; Hasi čská 3040, 738 01 Frýdek-Místek, e-mail: [email protected] HOLUŠA Otakar: Ústav lesnické botaniky, dendrologie a typologie, Mendelova zem ědělská a lesnická univerzita, Zem ědělská 3, 613 00 Brno; Bruzovská 420, 738 01 Frýdek-Místek, e-mail: [email protected] HOMOLKA Miloslav: Odd ělení ekologie savc ů, Ústav biologie obratlovc ů, AV ČR, Kv ětná 8, 603 65 Brno, e-mail: [email protected] HÖNIGOVÁ M.: Ústav zoologie, MZLU Brno, Zem ědělská 1, 613 00 Brno, e-mail: [email protected] HORÁ ČEK Daniel: Správa CHKO Lužické hory, e-mail: [email protected] HORÁ ČEK Ivan: Katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta Univerzity Karlovy, Vini čná 7, 128 44 Praha, e-mail: [email protected] HORÁKOVÁ Jana: Sv. Kate řina 11, 678 01 Blansko, e-mail: [email protected] HORAL David: Agentura ochrany p řírody a krajiny ČR, detašované pracovišt ě Brno, Lidická 25/27, 657 20 Brno, e- mail: [email protected] HOTOVÝ Ji ří: Odd ělení hydrobiologie, Katedra ekologie, Přírodov ědecká fakulta Univerzity Karlovy, Vini čná 7, 128 44, Praha 2, e-mail: [email protected]

253 Adresá ř registrovaných ú častník ů konference

HRABÁKOVÁ Magda: Katedra zoologie, Vini čná 7, 128 44 Praha 2, e-mail: [email protected] HRÁLOVÁ Stanislava: Sadová 1474, 396 01 Humpolec, e-mail: [email protected] HRUDOVÁ Eva: Ústav ochrany rostlin, Mendelova zem ědělská a lesnická univerzita, Zem ědělská 1, 613 00 Brno, e- mail: [email protected] HUDÁKOVÁ Alžb ěta: Prírodovedecká fakulta Univerzity Komenského, Mlynská dolina, 842 15 Bratislava HULA Vladimír: Ústav zoologie a v čela řství, Mendelova zem ědělská a lesnická univerzita, Zem ědělská 3, 613 00 Brno, e-mail: [email protected] HULKA Petr: U druzstva Zivot 22 Praha 4 140 00, E-mail: petr.hulka@tiscali, HULVA Pavel: Katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta Univerzity Karlovy, Vini čná 7, 128 44, Praha 2, e-mail: [email protected] HYNKOVÁ Ivana: Katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta Univerzity Karlovy, Vini čná 7, 128 44 Praha 2, e-mail: [email protected] HYRŠL Pavel: Katedra srovnávací fyziologie živo čich ů a obecné zoologie, P řírodov ědecká fakulta Masarykovy Univerzity, Kotlá řská 2, Brno 611 37, e-mail: [email protected] CHADIM Michal: Muzeum Vyso činy T řebí č, Zámek č. 1, 674 01 T řebí č, email:[email protected] CHARVÁTOVÁ Eva: Muzeum Vyso činy Jihlava, p řírodov ědné odd ělení, Masarykovo nám. 55, 58601 Jihlava, [email protected] CHRISTOPHORYOVÁ Jana: Katedra zoológie, Prírodovedecká fakulta Univerzity Komenského, Mlynská dolina B-1, 842 15 Bratislava, e-mail: [email protected] CHYTIL Josef: Správa CHKO Pálava, Nám ěstí 32, 692 01 Mikulov, e-mail: [email protected] JAHELKOVÁ Helena: Katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta Univerzity Karlovy, Vini čná 7, 128 44, Praha 2, e- mail: [email protected] JAMBRICH Andrej: Katedra zoológie, Prírodovedecká fakulta Univerzity Komenského, Mlynská dolina B-1, 842 15 Bratislava, e-mail: [email protected] JANÁ Č MICHAL : Ústav botaniky a zoologie, P řírodov ědecká fakulta Masarykovy Univerzity, Kotlá řská 2, 611 37 Brno; Odd ělení ekologie ryb, Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, Kv ětná 8, Brno, 603 65, e-mail: [email protected] JAN ČOVÁ Alena JANDOVÁ Šárka: Katedra ekologie a životního prost ředí, P řírodov ědecká fakulta Univerzity Palackého, t ř. Svobody 26, 771 46 Olomouc, e-mail: [email protected] JANDZÍK David: Katedra zoológie, Prírodovedecká fakulta Univerzity Komenského, Mlynská dolina B-1, 842 15 Bratislava, e-mail: [email protected] JANOŠKOVÁ Viera: Katedra zoológie, Prírodovedecká fakulta Univerzity Komenského, Mlynská dolina B-1, 842 15 Bratislava, e-mail: [email protected] JANŠTA Petr: Katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta Univerzity Karlovy, Vini čná 7, 128 44, Praha 2, e-mail: [email protected] JARAB Martin: Ústav botaniky a zoologie, P řírodov ědecká fakulta Masarykovy Univerzity, Kotlá řská 2, 611 37 Brno, e-mail: [email protected] JAŠÍK Martin JEBAVÝ Lukáš: BioTest s.r.o., Pod Zámkem 279, 281 25 Konárovice, e-mail: [email protected] JEŘÁBKOVÁ Eva: Katedra ekologie a životního prost ředí, P řírodov ědecká fakulta Univerzity Palackého, t ř. Svobody 26, 771 46 Olomouc, e-mail: [email protected] JEŘÁBKOVÁ Lenka: Kamenná 13, Budišov u T řebí če, 675 03, e-mail: [email protected] JÍNOVÁ Kristýna: Biologicka fakulta Jiho české Univerzity, Branišovská 31, 370 05 České Bud ějovice, email: [email protected] JIRK Ů Hana: Katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta, Univerzita Karlova, Vini čná 7, 128 44 Praha 2, e-mail: [email protected] JOHN František: Katedra ekologie a životního prost ředí P řF UP Olomouc, T řída svobody 26, 771 46 Olomouc, e- mail: [email protected] JÓZSA Vilmos: Research Institute for Fisheries, Aquaculture and Irrigation (HAKI), P.O. Box 47, H-5541 Szarvas, Hungary, e-mail: [email protected] JUR ČOVI ČOVÁ Martina: Lú čna 16, 900 01 Modra, Slovensko, e-mail: [email protected]

254 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006

JUŘIČKOVÁ Lucie: Katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta Univerzity Karlovy, Vini čná 7, 128 44 Praha 2, e- mail: [email protected] KAMLER Ji ří: Odd ělení ekologie savc ů, Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, Kv ětná 8, 603 65 Brno, e-mail: [email protected] KAŠÁK Josef: Katedra zoologie a antropologie, P řF UP, T ř. Svobody 25, CZ 77146 Olomouc, e-mail: [email protected] KAUFNEROVÁ Jana: Výzkumný ústav rostlinné výroby, Drnovská 507/73, Praha-Ruzyn ě 161 00, e-mail: [email protected] KINKOROVÁ Judita: Katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta Univerzity Karlovy, Vini čná 7, 128 44 Praha 2, e- mail: [email protected] KLAUDYOVÁ Andrea: Žižkova 555, M ělník 276 01, e-mail: [email protected] KLIMEŠ Ji ří: Ústav biologie a chorob voln ě žijících zví řat, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, Palackého 1-3, 612 42 Brno, e-mail: [email protected] KMENT Petr: Katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta Univerzity Karlovy, Vini čná 7, 128 44 Praha, e-mail: [email protected] KNÍŽEK Miloš: Výzkumný ústav lesního hospodá řství a myslivosti Jílovišt ě – Strnady, 156 04 Praha 5 – Zbraslav, email: [email protected] KNOTKOVÁ Ema: Katedra zoologie, Biologická fakulta Jiho české Univerzity, Branišovská 31, 370 05 České Bud ějovice, e-mail: [email protected] KOČÁREK Petr: Agentura ochrany p řírody a krajiny ČR, st ředisko Ostrava, Trocnovská 2, 702 00 Ostrava, e-mail: [email protected] KONVI ČKA Ond řej: Katedra ekologie a životního prost ředí, P řírodov ědecká fakulta Univerzity Palackého, T ř. Svobody 27, 771 46 Olomouc, [email protected] KOPRDOVÁ Stanislava: Katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta Univerzity Karlovy, Vini čná 7, 128 44 Praha 2, e- mail: [email protected] KORMAN ČÍK Jozef: Správa NP Slovensky Raj, e-mail: [email protected] KOŘÍNKOVÁ Tereza: Odd ělení zoologie bezobratlých, P řírodov ědecká fakulta UK, Vini čná 7, 128 00 Praha 2, e- mail: [email protected] KOŠEL Vladimír: Katedra zoológie, Prírodovedecká fakulta Univerzity Komenského, Mlynská dolina B-1, 842 15 Bratislava, e-mail: [email protected] KOTRBA Radim: Výzkumný ústav živo čišné výroby - odd ělení etologie, P řátelství 815, 104 01Praha – Uh řín ěves, e- mail: [email protected] KOUBÍNOVÁ Darina: Špindlerova 801, 41301 Roudnice n.L.,e-mail: [email protected] KOVA ŘÍK Petr: Katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta Univerzity Palackého, T ř. Svobody 26, 771 46 Olomouc, e-mail: [email protected] KOZUBÍKOVÁ Eva: Katedra ekologie, P řírodov ědecká fakulta Univerzity Karlovy, Vini čná 7, 128 44, Praha 2, e- mail: [email protected] KOZUBOVÁ Lucia: Prírodovedecká fakulta Univerzity Komenského, Katedra ekológie, Mlynská dolina B-2, 842 15 Bratislava, e-mail: [email protected] KRÁL David: Katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta Univerzity Karlovy, Vini čná 7, 128 44, Praha 2, e-mail: [email protected] KRÁSA Antonín: Kvetinova 1250, Pohorelice 691 23, e-mail: [email protected] KRATOCHVÍL Lukáš: Katedra ekologie, P řírodov ědecká fakulta Univerzity Karlovy, Vini čná 7, 128 44 Praha 2, e- mail: [email protected] KREISINGER Jakub: Katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta Univerzity Karlovy, Vini čná 7, 128 44 Praha 2, e- mail: [email protected] KRIST Miloš: Vlastiv ědné muzeum v Olomouci, e-mail: [email protected] KRIŠTÍN Antonín: Ústav ekológie lesa SAV, Štúrova 2, 960 53 Zvolen, e-mail: [email protected] KRO ČA Ji ří: Ústav botaniky a zoologie, P řírodov ědecká fakulta Masarykovy Univerzity, Kotlá řská 2, 611 37 Brno, e-mail: [email protected] KRUMPÁL Miroslav: Katedra zoológie PriFUK, Mlynská dolina B-1, 842 15 Bratislava, e-mail: [email protected]

255 Adresá ř registrovaných ú častník ů konference

KRUMPÁLOVÁ Zuzana: Ustav Zoologie SAV, Dubravska cesta 9, 845 06 Bratislava, Slovensko, e-mail: [email protected] KRYŠTOFKOVÁ Milena: Katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta Univerzity Karlovy, Vini čná 7, 128 44, Praha 2, e-mail: [email protected] KUBA ČÁKOVÁ Vendula KUBI ČKA Lukáš: Katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta Univerzity Karlovy, Vini čná 7, 128 44 Praha 2, e-mail: [email protected] KUBOŠOVÁ Klára: Centrum biostatistiky a analýz MU, Kamenice 126/3, 625 00 Brno, e-mail: [email protected] KUBOV ČÍK Vladimír: Fakulta ekologie a environmentalistiky, Katedra biológie a všeobecnej ekologie, Kolpašská 9/B, Banská Štiavnica, e-mail: [email protected] KUMSTÁTOVÁ Tereza: Katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta Univerzity Karlovy, Vini čná 7, 128 44 Praha 2, e- mail: [email protected] KURAS Tomáš: Katedra ekologie a životního prost ředí, P řírodov ědecká fakulta Univerzity Palackého, T ř. Svobody 27, 771 46 Olomouc, e-mail: [email protected] KUTALOVÁ Hanka: Katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta Univerzity Karlovy, Vini čná 7, 128 44, Praha 2, e- mail: [email protected] KVARDOVÁ Hana: Ústav botaniky a zoologie, P řírodov ědecká fakulta Masarykovy Univerzity, Kotlá řská 2, 611 37 Brno, e-mail: [email protected] LANDOVÁ Eva: Katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta Univerzity Karlovy, Vini čná 7, 128 44, Praha 2, e-mail: [email protected] LÁSKOVÁ Jitka: Katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta Univerzity Karlovy, Vini čná 7, 128 44, Praha 2, e-mail: [email protected] LAŠT ŮVKA Zden ěk: Ústav zoologie a v čela řství, Agronomická fakulta, Mendelova zem ědělská a lesnická univerzita, Zem ědělská 1, 613 00 Brno, e-mail: [email protected] LAUTERER Pavel: Moravské zemské muzeum, odd ělení entomologie (emeritní volontérní pracovník), Hviezdoslavova 29a, 627 00 Brno-Slatina, e-mail [email protected] LEBLOCH Břetislav: Katedra ekologie a životního prost ředí, P řírodov ědecká fakulta Univerzity Palackého, T ř. Svobody 27, 771 46 Olomouc, [email protected] LEHKÁ Hedvika: Laborato ř pro výzkum biodiversity, Katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta, Univerzita Karlova, Vini čná 7, 128 44 Praha 2 LEHOCKÝ Miroslav: Správa NP Slovensky Raj, e-mail: [email protected] LENGYEL Péter: Research Institute for Fisheries, Aquaculture and Irrigation (HAKI), P.O. Box 47, H-5541 Szarvas, Hungary, e-mail: [email protected] LEŽALOVÁ Radka: Jihoceska Universita, Biologicka Fakulta, Branisovska 31, 37 005 Ceske Budejovice, e-mail: [email protected] LISICKÁ Lenka: Ji řího z Pod ěbrad 15, Šumperk 78701, e-mail: [email protected] LIŠKA Jan: Výzkumný ústav lesního hospodá řství a myslivosti, Jílovišt ě-Strnady, e-mail: [email protected] LIŠKA Peter: Katedra ekosozológie a fyziotaktiky, Prírodovedecká fakulta Univerzity Komenského, Mlynská dolina B-2, 842 15 Bratislava, e-mail: [email protected] LORENC Tomáš: Česká zem ědělská univerzita, Lesnická fakulta, Katedra ekologie, Kamýcká 129, 165 21 Praha 6 Suchdol, e-mail: [email protected] LUCOVÁ Marcela: Laborato ř pro výzkum biodiversity, Katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta, Univerzita Karlova, Vini čná 7, 128 44 Praha 2 LUČAN Radek K.: Katedra zoologie, Biologická fakulta Jiho české univerzity, Branišovská 31, 370 05, České Bud ějovice, e-mail: [email protected] MACKO Jozef : Katedra biológie KU, Nám. A. Hlinku, 034 01 Ružomberok 56/1, e-mail: [email protected] MACH Jakub: Haškova 449, 572 01 Poli čka, e-mail: [email protected] MACH Ji ří: Gymnázium Svitavy, e-mail: [email protected] MACHOLÁN Miloš: Laborato ř evolu ční genetiky savc ů, Ústav živo čišné fyziologie a genetiky AV ČR, Veve ří 97, 602 00 Brno, e-mail: [email protected] MAJZLAN Oto: Katedra biológie a patobiológie, Pedagogická fakulta UK, Moskovská 3, 813 34 Bratislava

256 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006

MALO Ň Jaroslav: e-mail: [email protected] MAŇAS Michal: Táborit ů 23, 772 00 Olomouc, e-mail: [email protected] MAREŠOVÁ Jana: Katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta Univerzity Karlovy, Vini čná 7, 128 44 Praha 2, e-mail: [email protected] MARTÍNKOVÁ Dita: Katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta Univerzity Karlovy, Vini čná 7, 128 44 Praha 2, e- mail: [email protected] MAŘÁK Petr: Katedra zoologie a antropologie, P řF UP, T ř. Svobody 25, CZ 77146 Olomouc, e-mail: [email protected] MĚSTKOVÁ Lucie: Kojická 974, Praha 9, 190 16, e-mail: [email protected] MICHÁLKOVÁ Veronika: Ústav botaniky a zoologie, P řírodov ědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlá řská 2, 611 37 Brno, e-mail: [email protected] MIKÁT Michael: Pekárova 670, 500 09 Hradec Kralové, e-mail: [email protected] MIKÁTOVÁ Blanka: e-mail: [email protected] MIKOVÁ Karolína: Na Staré vinici 5, 140 00 Praha 4, e-mail: [email protected] MIKULÍ ČEK Peter: Katedra zoológie, Prírodovedecká fakulta Univerzity Komenského, Mlynská dolina, 842 15 Bratislava a Odd ělení popula ční biologie, Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, 675 02 Studenec 122, e-mail: [email protected] MORAVEC Ji ří: Zoologické odd ělení, Národní muzeum, 115 79 Praha 1, e-mail: [email protected] MORAVEC Pavel: Agentura ochrany p řírody a krajiny ČR, Kališnická 4-6, 130 23 Praha

MOŠANSKÝ Ladislav: Ústav zoológie SAV, Löfflerova 10, 040 02 Košice, e-mail: [email protected] MÜCKSTEIN Petr: Správa CHKO Ž ďárské vrchy, Brn ěnská 39, 591 01 Ž ďár nad Sázavou, e-mail: [email protected] MUCLINGER Pavel: Laborato ř pro výzkum biodiversity, Katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta, Univerzita Karlova, Vini čná 7, 128 44 Praha 2, e-mail: [email protected] MURÁRIKOVÁ Natália: Ústav botaniky a zoologie, P řírodov ědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlá řská 2, 611 37 Brno, e-mail: [email protected] MUSIL Petr: Katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta, Univerzita Karlova, Vini čná 7, 128 44 Praha 2, e-mail: [email protected] MUSILOVÁ Radka: Katedra ekologie, Lesnická fakulta, Česká zem ědělská univerzita, Kamýcká 129, 165 21 Praha 6 – Suchdol, e-mail: [email protected] MUSILOVÁ Zuzana: Katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta, Univerzita Karlova, Vini čná 7, 128 44 Praha 2, e- mail:[email protected] NÁDVORNÍK Petr: Katedra bun ěč né biologie a genetiky, P řírodov ědecká fakulta UP, Šlechtitel ů 11, 783 71 Olomouc, e-mail: [email protected] NACHTIGALOVÁ Michaela: K.H. Máchy 1218, 27711 Neratovice, [email protected] NĚMCOVÁ Marie: 569 51 Morašice 11, [email protected] NĚMEC Pavel: Laborato ř pro výzkum biodiversity, Katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta, Univerzita Karlova, Vini čná 7, 128 44 Praha 2, e-mail: [email protected] NĚME ČKOVÁ Iva: Správa CHKO Pood ří, 2. kv ětna 1, 742 13 Studénka, e-mail: [email protected] NENTVICHOVÁ Martina: Sídlišt ě Družba 702, 667 01 Židlochovice, e-mail: [email protected] NOVÁ Petra :Agentura ochrany p řírody a krajiny ČR, Kališnická 4-6, 130 23 Praha 3, e-mail: [email protected] NOVÁKOVÁ D.: Ústav zoologie, MZLU Brno, Zem ědělská 1, 613 00 Brno, e-mail: [email protected] NOVÁKOVÁ Ivana: FLE ČZU v Praze, e-mail: [email protected] NOVÁKOVÁ Marcela: Katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta Univerzity Karlovy, Vini čná 7, 128 44 Praha 2, e- mail: [email protected] NOVIKMEC Milan: Fakulta ekologie a environmentalistiky, Katedra biológie a všeobecnej ekologie, Kolpašská 9/B, Banská Štiavnica, e-mail: [email protected] NYKLOVÁ Eva: Sídlišt ě 510, 664 62 Hrušovany u Brna, e-mail: [email protected] OBUCH Jan: Botanická záhrada Univerzity Komenského, 038 15 Blatnica, e-mail: [email protected]

257 Adresá ř registrovaných ú častník ů konference

ONDRA ČKOVÁ Markéta: Ústav botaniky a zoologie, P řírodov ědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlá řská 2, 611 37 Brno; Odd ělení ekologie ryb, Ústav biologie obratlovc ů, AV ČR, Kv ětná 8, 603 65 Brno, e-mail: [email protected] OPATOVÁ Věra: Ve Struhách 34, 160 00 Praha 6, e-mail: [email protected] ORLOVA Valentina: Zoologi českij muzej MGU, Moskva, Rusko, e-mail: [email protected] ORSZÁGHOVÁ Zlatica: Katedra zoológie, Prírodovedecká fakulta Univerzity Komenského, Mlynská dolina B-1, 842 15 Bratislava, e-mail: [email protected] PACLÍK Martin: Ornitologická laborato ř, P řírodov ědecká fakulta Univerzity Palackého, T ř. Svobody 26, 771 46 Olomouc, e-mail: [email protected] PAVEL Václav: Ornitologická laborato ř, P řírodov ědecká fakulta Univerzity Palackého, T ř. Svobody 26, 771 46 Olomouc, e-mail: [email protected] PAVELKA Karel: Muzeum regionu Valašsko ve Vsetín ě, Zámecká 3, 757 01 Valašské Mezi říčí, e-mail: [email protected]; [email protected] PAVLUV ČÍK Petr: Biologická fakulta, Jiho česká Univerzita, České Bud ějovice PAZDEROVÁ Alena: Katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta Univerzity Karlovy, Vini čná 7, 128 44, Praha 2, e- mail: [email protected] PĚKNÝ J.: Ústav zoologie, MZLU Brno, Zem ědělská 1, 613 00 Brno, e-mail: [email protected] PETERKOVÁ Viera: Katedra biologie, PdF TU, Priemyselna 4, 918 46 Trnava, e-mail: [email protected]

PETRUSEK Adam: Katedra ekologie, Přírodov ědecká fakulta University Karlovy, Vini čná 7, 128 44 Praha 2, e-mail: [email protected] PIÁLEK Jaroslav: Odd ělení popula ční biologie, Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, 672 02 Studenec 122, e-mail: [email protected] PIŽL Václav: Ústav p ůdní biologie AV ČR, Na Sádkách 7, 370 11 České Bud ějovice, e-mail: [email protected] PLESKA ČOVÁ Anna: e-mail: [email protected] PLÁŠKOVÁ M.: Ústav zoologie, MZLU Brno, Zem ědělská 1, 613 00 Brno, e-mail: [email protected]

PLUHÁ ČEK Jan: Katedra zoologie, Přírodov ědecká fakulta University Karlovy, Vini čná 7, 128 44 Praha 2, e-mail: [email protected] PODHRÁZSKÝ Michal: Poštovní 909, 432 01 Kada ň, e-mail: [email protected] PODSKALSKÁ Hana: Katedra ekologie, Lesnická fakulta, Česká Zem ědělská univerzita, Kamýcká ulice, 165 21 Praha 6 - Suchdol, E-mail: [email protected]

POKORNÁ Martina: Katedra zoologie, Přírodov ědecká fakulta Univerzity Karlovy, Vini čná 7, 128 44 Praha 2, e- mail: [email protected] POLA ČIK Matej: Odd ělení ekologie ryb, Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, Kv ětná 8, Brno, 603 65, e-mail: [email protected] POLA ČIKOVÁ Lenka: Odd ělení ekologie pták ů, Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, Kv ětná 8, Brno, 603 65, e-mail: [email protected] POLÁK Jakub: e-mail: [email protected]

POLICHT Richard: Katedra zoologie, Přírodov ědecká fakulta Univerzity Karlovy, Vini čná 7, 128 44 Praha 2, e-mail: [email protected] POUP Ě Jaroslav: Ministerstvo zem ědělství, odbor 7010, T ěšnov 17, 117 05 Praha 1, e-mail: [email protected] POUSTKOVÁ Markéta: Fakulta lesnická a environmentální, ČZU Praha, e-mail: [email protected] POŽGAYOVÁ Milica: Ústav botaniky a zoologie, P řírodov ědecká fakulta Masarykovy Univerzity, Kotlá řská 2, 611 37 Brno, e-mail: [email protected] PRÁŠEK Václav: Moravské zemské muzeum, zoologické odd ělení, Zelný trh 6, 659 37 Brno, e-mail: [email protected] PRAUS Libor: T ř.E.Beneše 1534, 500 12 Hradec Králové, e-mail: [email protected] PREISLER Ji ří: Státní veterinární ústav, U sila 1139, Liberec 30, 463 11 Vratislavice nad Nisou, e-mail: [email protected] PROCHÁZKA Jan: Správa CHKO Koko řínsko, Česká 149, M ělník 27601, e-mail: [email protected] PROKOP Pavol: Katedra biológie, Pedagogická fakulta Trnavskej univerzity, Priemyselna 4, P.O. Box 9, 918 43 Trnava

258 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006

PRŮŠOVÁ Klára: Katedra zoologie, Přírodov ědecká fakulta Univerzity Karlovy, Vini čná 7, 128 44 Praha 2, e-mail: [email protected] PSOTA Václav: Valtická 3, Brno 628 00, e-mail: [email protected], [email protected] PUDIL Martin: Severo české muzeum v Liberci, Masarykova 11, 460 01 Liberec, e-mail: [email protected] PUCHALA Peter: e-mail: [email protected] PURCHART Luboš: LDF MZLU, Zem ědělská 3, Brno 613 00, email: [email protected] REICHARD Martin: Odd ělení ekologie ryb, Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, Kv ětná 8, 603 65 Brno; School of Biological Sciences, Queen Mary, University of London, London, Great Britain, e-mail: [email protected], [email protected] REMEŠ Vladimír: Ornitologická laborato ř, P řírodov ědecká fakulta Univerzity Palackého, T ř. Svobody 26, 771 46 Olomouc, e-mail: [email protected] ROBOVSKÝ Jan : Katedra zoologie, Biologická fakulta Jiho české univerzity, Branišovská 31, 370 05 České Bud ějovice, e-mail: [email protected] ROHÁ ČOVÁ Magdaléna: Muzeum Beskyd, Hluboká 66, 738 01 Frýdek-Místek, e-mail: [email protected] ROMPORTL Dušan: Ruská 15, Svitavy, e-mail: [email protected] RUSEK Josef: Ústav p ůdní biologie AV ČR, Na Sádkách 7, 370 11 České Bud ějovice, e-mail: [email protected] RŮŽI ČKA Jan: Katedra ekologie a životního prost ředí, Fakulta lesnická a environmentální, ČZU v Praze, Kamýcká ul., 165 21 Praha 6 - Suchdol, e-mail: [email protected] RŮŽI ČKA Milan: Správa CHKO Koko řínsko, Česká 149, M ělník 27601, e-mail: [email protected] RYNEKROVÁ Jitka: e-mail: [email protected] ŘEHÁK Zden ěk: Ústav botaniky a zoologie, P řírodov ědecká fakulta Masarykovy Univerzity, Kotlá řská 2, 611 37 Brno, e-mail: [email protected] ŘEZÁ Č Milan: Katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta Univerzity Karlovy, Vini čná 7, 128 44 Praha 2, e-mail: [email protected] SENKOVÁ -BALDAUFOVÁ Katarína: Katedra ekosozoológie a fyziotaktiky, Prírodovedecká fakulta Univerzity Komenského, Mlynská dolina, 842 15 Bratislava, e-mail: [email protected] SCHENKOVÁ Jana: Ústav botaniky a zoologie, P řírodov ědecká fakulta Masarykovy Univerzity, Kotlá řská 2, 611 37 Brno, e-mail: [email protected] SCHLAGHAMERSKÝ Ji ří: Ústav botaniky a zoologie, P řírodov ědecká fakulta Masarykovy Univerzity, Kotlá řská 2, 611 37 Brno, e-mail: [email protected] SCHLARMANNOVÁ Janka: Katedra zoologie a antropologie, FPV, Univerzita Konstantina Filozofa, Tr, A. Hlinku 1,g 949 74 Nitra, Slovensko, e-mail: [email protected] SCHNITZER Jan: Katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta Univerzity Karlovy, Vini čná 7, 128 44 Praha 2, e-mail: [email protected] SKLIBA Jan: University of South Bohemia, Faculty of Biological Sciences, Branisovska 31, 370 05 Ceske Budejovice, e-mail: [email protected] SKO ČOVSKÁ Blanka: Veterinární a farmaceutická univerzita, Palackého 1-3, 612 42 Brno, e-mail: [email protected] SKUHRAVÁ Marcela: Bítovská 1227, 140 00 Praha 4 – Michle, e-mail: [email protected] SKUHROVEC Ji ří: Katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta Univerzity Karlovy, Vini čná 7, 128 44 Praha 2, e-mail: [email protected] SLÁBOVÁ Markéta: Katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta Univerzity Karlovy, Vini čná 7, 128 44 Praha 2, e- mail: [email protected] SLAVI Č František: Zoologická zahrada m ěsta Brna, U zoologické zahrady 46, 635 00 Brno, e-mail: [email protected] SMOLINSKÝ Radovan: Katedra zoológie, Prírodovedecká fakulta Univerzita Komenského, Mlynská dolina B-1, 842 15 Bratislava, e-mail: [email protected] SOBEKOVÁ Karolína: Katedra zoológie, Prírodovedecká fakulta Univerzita Komenského, Mlynská dolina B-1, 842 15 Bratislava, e-mail: [email protected] SPITZER Lukáš: Muzeum regionu Valašsko ve Vsetín ě, Zámecká 3, Valašské Mezi říčí 757 01, e-mail: [email protected]

259 Adresá ř registrovaných ú častník ů konference

SPURNÝ Petr: Odd ělení rybá řství a hydrobiologie, MZLU v Brn ě, Zem ědělská 1, 613 00 Brno, e- mail: [email protected] STANKO Michal: Ústav zoológie SAV, Löfflerova 10, 040 02 Košice, e-mail: [email protected] STAROSTOVÁ Zuzana: Katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta Univerzity Karlovy, Vini čná 7, 128 44 Praha 2, e- mail: [email protected] STAŠIOV Slavomir: Katedra biológie a všeobecnej ekologie, Fakulta ekológie a environmentalistiky, Technická univerzita vo Zvolene, Kolpašská 9/B, 969 01 Banská Štiavnica, e-mail: [email protected] STLOUKAL Eduard: Katedra zoológie, Prírodovedecká fakulta Univerzity Komenského, Mlynská dolina, 842 15 Bratislava, e-mail: [email protected] STRNAD Martin: 252 08 Slapy nad Vltavou 127, e-mail: [email protected] SUCHOMEL Josef: Ústav ekologie lesa, Lesnická a d řeva řská fakulta, Mendelova zem ědělská a lesnická univerzita, Zem ědělská 3, 613 00 Brno, e-mail: [email protected] SVITOK Marek: Fakulta ekologie a environmentalistiky, Katedra biológie a všeobecnej ekologie, Kolpašská 9/B, Banská Štiavnica, e-mail: [email protected] SVOBODA Aleš: Ornitologická laborato ř, P řírodov ědecká fakulta Univerzity Palackého, T ř. Svobody 26, 771 46 Olomouc, e-mail: [email protected] SVOBODOVÁ Jana: Katedra ekologie, Lesnická fakulta České zem ědělské univerzity, Kamýcká 129, 165 21 Praha 6, e-mail: [email protected] SVOBODOVÁ Petra: Katedra zoologie, Biologická fakulta Jiho české university, Branišovská 31, 370 05 České Bud ějovice, e-mail: [email protected] SYCHRA Jan: Štolcova 54, Brno, 618 00, e-mail: [email protected] SYCHRA Old řich: Department of Biology and Wildlife Diseases, Veterinary and Farmaceutical University Brno, Palackého 1-3, 612 42 Brno, e-mail: [email protected] ŠAFÁ Ř Ji ří: Agentura ochrany p řírody a krajiny ČR, st ředisko Olomouc, Lafayettova 13, 772 00 Olomouc, e-mail: [email protected] ŠÁLEK Martin: Katedra zoologie, Biologická fakulta Jiho české university, Branišovská 31, 370 05 České Bud ějovice, e-mail: [email protected] ŠÁLEK Miroslav: Katedra ekologie, Lesnická fakulta, Česká zem ědělská univerzita v Praze, Kamýcká 129, 165 21 Praha 6 – Suchdol, e-mail: [email protected] ŠANDERA Martin: Lostákova 409, 506 01 Ji čín, e-mail: [email protected] ŠEFROVÁ Hana: Ústav ochrany rostlin, Agronomická fakulta, Mendelova zem ědělská a lesnická univerzita, Zem ědělská 1, 613 00 Brno, e-mail: [email protected] ŠEJNOHOVÁ Hana: Ústav zoologie, rybá řství, hydrobiologie a v čela řství MZLU, 613 00 Brno, e-mail: [email protected] ŠEV ČÍK Martin: Chme ľová dolina 81, 949 01 Nitra, e-mail: [email protected] ŠIMKOVÁ Olga: Katedra zoogie P řF UK, Vini čná 7, 128 44 Praha 2, e-mail: [email protected] ŠIMKOVÁ Šárka ŠÍPEK Petr: Katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta Univerzity Karlovy, Vini čná 7, 128 44, Praha 2, e-mail: [email protected] ŠIPOŠ Jan: Katedra biologie a ekologie, P řírodov ědecká fakulta Ostravské univerzity, 30. dubna 22, 701 03 Ostrava ŠIZLING Arnošt: Center for Theoretical Study, Charles University and the Academy of Sciences of the Czech Republic, Jilská 1, 110 00 Praha 1, e-mail: [email protected] ŠKORPILOVÁ Jana: Katedra ekologie, P řírodov ědecká fakulta Univerzity Karlovy, Vini čná 7, 128 44, Praha 2, e- mail: [email protected] ŠPOUTIL František: Biologická fakulta Jiho české university, Branišovská 31, 370 05 České Bud ějovice, e-mail: [email protected] ŠTĚPÁNKOVÁ Jana: St říbrná Lhota 692, 252 10 Mníšek pod Brdy, e-mail: [email protected] ŠUMBERA Radim: Katedra zoologie, Biologická fakulta Jiho české Univerzity, Branišovská 31, 370 05 České Bud ějovice, e-mail: [email protected] TAJOVSKÝ Karel: Ústav p ůdní biologie AV ČR, Na Sádkách 7, 370 05 České Bud ějovice, e-mail: [email protected] TAKÁCSOVÁ Melinda: Prírodovedecká fakulta Univerzita Komenského, Mlynská dolina B-1, 842 15 Bratislava, e- mail: [email protected]

260 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006

TEJROVSKÝ Vít: Správa ochrany p řírody, SCHKO Labské pískovce, detašované pracovišt ě, Chomutovská 120, 431 51 Klášterec nad Oh ří, e-mail: [email protected] THELENOVÁ Jitka: Správa CHKO Jizerské hory, U Jezu 10, 460 01; e-mail: [email protected] TICHÁ Klára: Muzeum Vyso činy Jihlava, p řírodov ědné odd ělení, Masarykovo nám. 55, 58601 Jihlava, [email protected] TICHÁ ČKOVÁ Markéta: P řírodov ědecká fakulta UK Praha, e-mail: [email protected] TKADLEC Emil: Katedra ekologie a životního prost ředí, P řírodov ědecká fakulta Univerzity Palackého, t ř. Svobody 26, 771 46 Olomouc; Odd ělení popula ční biologie, Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, 675 02 Studenec, e-mail: [email protected] TLUSTÁ Šárka: Zoologická zahrada m ěsta Brna, U zoologické zahrady 46, 635 00 Brno, e-mail: [email protected] TOMÁŠOVÁ Kate řina: ZOO Dv ůr Králové n.L. 544 01, e-mail: [email protected] TOMEŠEK M.: Ústav zoologie, MZLU Brno, Zem ědělská 1, 613 00 Brno, e-mail: [email protected] TÓTHOVÁ Andrea: Ústav botaniky a zoologie, P řírodov ědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlá řská 2, 611 37 Brno, e-mail: [email protected] TRNKA ALFRÉD : Katedra biológie, Pedagogická fakulta Trnavskej univerzity, Trnava TRUBENOVÁ Kristína: Katedra zoológie, Prírodovedecká fakulta Univerzita Komenského, Mlynská dolina B-1, 842 15 Bratislava, e-mail: [email protected] TRÝZNA Miloš: Správa Národního parku České Švýcarsko TUČKOVÁ Petra: Správa CHKO K řivoklátsko, Zbe čno 5, 270 24 Zbe čno, e-mail: [email protected] TUF Ivan H.: Katedra ekologie a životního prost ředí, P řírodov ědecká fakulta Univerzity Palackého, t ř. Svobody 26, 771 46 Olomouc, e-mail: [email protected] TUR ČOKOVÁ Lucia: e-mail: [email protected] UHRIN Marcel: e-mail: [email protected] UVÍROVÁ Lenka: Katedra bun ěč né biologie a genetiky, P řírodov ědecká fakulta UP Olomouc, Šlechtitel ů 11, 783 71 Olomouc – Holice, e-mail: [email protected] VALÍ ČKOVÁ Ivana: Správa CHKO Pálava, Mikulov, e-mail: [email protected] VÁLKOVÁ Lenka: e-mail: [email protected] VALLO Peter: Odd ělení ekologie savc ů, Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, Kv ětná 8, 603 65 Brno, e-mail: [email protected] VAŇHARA Jaromír: Ústav botaniky a zoologie, P řírodov ědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlá řská 2, 611 37 Brno, e-mail: [email protected] VARGA Lukáš: Katedra ekosozoológie, Prírodovedecká fakulta Univerzity Komenského, Mlynská dolina, 842 15 Bratislava, e-mail: [email protected] VATER Miloš: Ústav zoológie SAV, Dúbravska cesta 9, 845 06 Bratislava, e-mail: [email protected] VÁVRA Ji ří: Ostravské muzeum, Masarykovo nám. 1, 702 00 Ostrava 1, e-mail: [email protected] VÉLE Adam: Popluží 116, 468 22 Železný Brod, e-mail: [email protected] VINKLER Michal: Katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta, Univerzita Karlova, Vini čná 7, 128 44 Praha 2, e-mail: [email protected] VITÁ ČEK Zden ěk: Vlastiv ědné muzeum a galerie v České Líp ě, Nám ěstí osvobození 297, 470 34 Česká Lípa, e- mail: [email protected] VLK Robert: Katedra biologie, Pedagogická fakulta MU, Po říčí 7, 603 00 Brno, e-mail: [email protected] VODKA Št ěpán: Ke kurt ům 374, Praha 4 Pisnice, e-mail: [email protected] VOJAR Ji ří: Katedra ekologie a životního prost ředí, Fakulta lesnická a environmentální, Česká zem ědělská univerzita v Praze, Kamýcká 129, Praha 6 – Suchdol, 165 21, e-mail: [email protected] VOLF ROMAN : Výzkumný ústav lesního hospodá řství a myslivosti, Jílovišt ě-Strnady, 156 04Praha 5 - Zbraslav, e- mail: [email protected] VONGREJ Viliam: Katedra ekológie, Prírodovedecká fakulta Univerzity Komenského, Mlynská dolina, 842 15 Bratislava, e-mail: [email protected] VONI ČKA Pavel VOREL Aleš: Katedra ekologie a životního prost ředí, Fakulta lesnická a environmentalní, Česká zem ědělská univerzita v Praze, Kamýcká 129, 165 21 Praha 6, e-mail: [email protected]

261 Adresá ř registrovaných ú častník ů konference

VRABEC Vladimír: Katedra zoologie a rybá řství, Agronomická fakulta, Česká zem ědělská univerzita, Kamýcká 129, 165 21 Praha 6 - Suchdol, e-mail: [email protected] ZAHRADNÍK Petr: VÚLHM Jílovišt ě-Strnady, Strnady 136, Praha 5-Zbraslav, 156 04, e-mail: [email protected] ZÁPRAŽNÝ Branislav: Ústav zoológie SAV, Dúbravská cesta 9, 845 34 Bratislava, e-mail: [email protected] ZELENÁ Kate řina: Katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta Univerzity Karlovy, Vini čná 7, 128 44 Praha 2, e-mail: [email protected] ZELOVÁ Jitka: Biologická fakulta, Jiho česká univerzita, Branišovská 31, 370 05 České Bud ějovice, e-mail: [email protected] ZEMANOVÁ Barbora: Odd ělení popula ční biologie, Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, 675 02 Studenec a Ústav botaniky a zoologie, P řírodov ědecká fakulta Masarykovy Univerzity, Kotlá řská 2, 611 37 Brno, e-mail: [email protected] ZIMA Jan: Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, Kv ětná 8, 603 65 Brno, e-mail: [email protected] ZUKAL Jan: Odd ělení ekologie savc ů, Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, Kv ětná 8, 603 65 Brno, e-mail: [email protected] ŽÁKOVÁ Vladana ŽAMBOCHOVÁ So ňa: Kpt. Stránského 1001, 198 00 Praha 9, e-mail: [email protected] ŽIAK David: Katedra zoológie, Prírodovedecká fakulta Univerzity Komenského, Mlynská dolina B-1, 842 15 Bratislava, e-mail: [email protected] ŽIŽKA Zden ěk: Laborato ř elektronové mikroskopie, Mikrobiologický ústav AV ČR, Víde ňská 1083, 142 20 Praha 4, e-mail: [email protected]

262 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006

REJST ŘÍK AUTOR Ů Buchar J., 33, 58 Buchta I., 112 A Bulánková E., 78 Burda H., 196, 197, 217, 218 Adamcová M., 236 Bureš S., 144, 161, 188 Adamec M., 190, 213 Burger T., 218 Adámek Z., 62 Adamík P., 161 Albrecht T., 169, 173, 175, 177, 181 C And ěra M., 191, 222 Andreoli E., 200 Celuch M., 240 Antonínová M., 202 Cibulka J., 128 Cikánová V., 157 Cimburková H., 174 B Cveková P., 217 Cyprich D., 74 Bádr V., 71 Baláž I., 191, 204 Ban ďouchová H., 182, 203 Č Bartalová A., 192 Bartoni čka T., 246 Čanády A., 197 Bartoš L., 199 Čápová L., 30 Bedná ř V., 212 Čejka J., 162 Bedná řová J., 237 Čejka T., 31 Benada O., 217 Čermák V., 75 Benda P., 237, 244 Černá K., 76 Benedikt V., 184 Červenka J., 138 Bennett N.C., 217 Červený J., 173, 194, 240 Beran V., 188, 227 Čížek L., 77, 126 Berková H., 238, 239 Bezd ěk J., 29 Bímová B., 193 D Blažek R., 136 Bogusch P., 72 Dammann P., 196 Böhme M., 138 Dandová J., 77 Bouberlová J., 128 Dávidová M., 129, 134 Brabec K., 52 Dedek P., 32 Brandýský L., 73 Dlesková O., 163 Brožová M., 161, 175, 177 Dobiáš J., 208 Bryja J., 108, 122, 181, 194, 202, 205, 228, Dolejš P., 33 235, 240 Doležalová J., 139 Březíková M., 105 Dolný A., 78, 82 Bufka L., 173 Douda K., 31 Buchamerová V., 195, 236 Drozd P., 79

263 Rejst řík autor ů

Dubovský M., 34 Gelnar M., 39, 129 Duda M., 163 Ghezzi C., 200 Dufková P., 198 Grujbárová Z., 166 Ďureje L., 193 Gvoždík L., 140, 142, 144 Ďuriš Z., 48 Gvoždík V., 142 Dušek A., 199 Dušek J., 132 Dvo řák J., 140 H Dvo řák L., 31, 80 Dvo řáková K., 81 Hájek B., 235 Hájková P., 235 Hala čka K., 131 E Hampl R., 188 Hanák V., 241, 244 Erban T., 35 Handl L., 143 Exnerová A., 164, 167, 171, 181 Harabiš F., 82 Havel J., 123 Havlí čková J., 166 F Hejcmanová P., 202 Hejtmánková M., 144 Faková M., 36 Heroldová M., 200, 201, 202, 205, 211, Farkašová M., 36 224, 225 Farská J., 30 Hodová I., 39 Fedor P., 34, 67, 68 Hoffmann R., 48 Fedor P.J., 81 Holecová M., 84, 85 Fen ďa P., 37 Hole čková B., 182 Filípek M., 172 Hole čková D., 221 Filipová L., 37 Holuša J., 85, 86, 99, 124 Fischer D., 38, 132 Holuša O., 87, 88 Flajšhans M., 157 Homolka M., 200, 201, 202, 210, 211 Foltánková V., 129 Honza M., 179, 180 Forejtek P., 201 Horá ček D., 242 Fousová P., 164 Horá ček I., 226, 244, 245, 249 Francová K., 130, 134 Horáková J., 40, 182, 203 Fric Z., 77 Horsák M., 31 Frouz J., 124 Ho řák D., 161, 175, 177 Frynta D., 138, 141, 151, 152, 156, 157, Hoskovec M., 110 219, 220, 221, 222, 234 Hostounský Z., 69 Fuchs R., 169, 182 Hotový J., 41 Hrabáková M., 42 Hralová S., 167 G Hrudová E., 88 Hubert J., 35, 56, 96, 97 Gaisler J., 237 Hudáková A., 192 Galeštoková K., 219 Hula V., 89, 90 Geiger S., 48 Hulva P., 244, 245

264 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006

Hynková I., 156 Klva ňa P., 161, 175, 177 Hyršl P., 91, 92, 93 Knížek M., 98 Knoz J., 122 Kocian Ľ., 236 Ch Kocianová-Adamcová M., 213 Kocourková B., 88 Charvátová V., 219 Ko čárek P., 99 Christophoryová J., 43 Ko čvara R., 176 Chylá L., 145 Kolá čková K., 214 Kole ček J., 178 Kone čný A., 194, 240 J Konvi čka M., 77, 126 Koprdová S., 100 Jadro ňová P., 145 Ko řínková T., 46 Jahelková H., 245 Košel V., 47 Jakubec M., 178 Kotlík P., 142 Jambrich A., 146, 147 Kotrba R., 214, 231 Janá č M., 132 Koubek P., 194, 201, 240 Jan čová A., 191, 204 Kozák P., 37, 48 Jandová Š., 32 Kozubíková E., 48 Jandzík D., 146, 147 Kozubová L., 215 Janko K., 133 Král D., 101 Jánošková V., 168 Krása A., 149 Jánová E., 205 Kratochvíl L., 138, 150, 155, 157, 234 Janšta P., 94 Krej čová D., 226 Jarab M., 44 Krestová M., 178 Jaška P., 169 Krištín A., 102 Je řábková E., 44 Kro ča J., 49 Je řábková L., 148 Krumpál M., 43, 74 Jínová K., 30 Krumpálová Z., 50 John F., 206, 207, 208 Kryštofková M., 164, 167 Jurajda P., 129, 132, 134, 135 Kubcová L., 33, 58 Jur čovi čová M., 209 Kubešová L., 217 Ju řičková L., 42, 45 Kubešová M., 247 Kubi čka L., 150 Kubošová K., 52 K Kubov čík V., 51, 52 Ku čera T., 45 Kadl číková R., 216 Kudlíková I., 35, 97 Kamler J., 200, 201, 202, 210, 211 Kula E., 112, 113 Ka ňuch P., 102, 240 Kumstátová T., 169 Kašák J., 95 Kuras T., 55, 73, 76, 77, 95 Kaufnerová J., 96 Kutal M., 246 Kinkorová J., 97, 100 Kutalová H., 219 Klaudyová A., 97 Kvardová H., 53 Klimeš J., 212

265 Rejst řík autor ů

L Mošanský L., 197 Mrlík V., 212 Mückstein P., 107 Laffersová D., 216 Munclinger P., 181, 193, 198, 217, 222 Landová E., 150, 151 Munzbergová Z., 56 Lange S., 197 Muráriková N., 108, 123 Lásková J., 151 Musil P., 161, 174, 175, 177, 189 Lašt ůvka Z., 103 Musilová R., 154 Lauterer P., 75, 104, 105 Musilová Z., 133, 174, 175, 177, 189 Lengyel J., 37 Lisická L., 216 Literák I., 184, 212 N Lorenc T., 170 Losík J., 216 Nádvorník P., 176 Lucová M., 218 Nadzonová M., 212 Lu čan R.K., 169, 244, 247, 248 Nachtigalová M., 161, 175, 177 Lukáš J., 114 Němcová M., 56 Lusk S., 131 Němec M., 182 Němec P., 217, 218 Novák J., 133 M Nováková A., 60 Nováková M., 132, 219 Macko J., 54 Novikmec M., 119, 120 Macholán M., 193, 198 Nowicki P., 128 Majzlan O., 68 Nyklová E., 57 Malina R., 213 Malo ň J., 233 Mandátová V., 93 O Marešová J., 152 Martínková D., 171 Oelschlager H.A., 218 Martínková N., 236 Oidtmann B., 48 Ma řák P., 55 Ondra čková M., 129, 130, 132, 134, 135, Matoušek D., 113 136 Mattiello S., 200 Opatová V., 58 Melišková M., 172 Orlova V., 141 Mendel J., 131 Országh I., 168 Městková L., 173 Országhová Z., 145, 163, 168, 172, 173 Michalková V., 108 Mikát M., 105 Miklós P., 195, 236 P Mikulí ček P., 153 Mitringová L., 173 Panamá J.L.A., 214, 231 Ml ček J., 225 Papoušek I., 131 Mojžíšová L., 214, 231 Pavel V., 169, 183 Moravec J., 138, 142 Pavelka K., 178 Moravec P., 132 Pavluv čík P., 38

266 Zoologické dny Brno 2006, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2006

Pazderová A., 171, 189 S Peichl L., 217 Pej čoch M., 202 Peterková V., 109 Sedlá ček F., 226, 227 Petrusek A., 37, 41, 42, 48, 59, 169 Sedlá čková J., 222 Piálek J., 153, 193, 198, 219 Senková-Baldaufová K., 63, 85 Pikula J., 40, 182, 203 Schenková J., 64 Pižl V., 60 Schlaghamerský J., 114 Podskalská H., 110 Schlarmannová J., 114 Podzemný P., 184 Schnitzer J., 181 Pokorná M., 155 Sko čovská B., 182, 203 Pokorný M., 238 Skori č M., 205 Pola čik M., 135 Skuhravá M., 115 Pola čiková L., 179 Skuhravý V., 115 Polák J., 220 Skuhrovec J., 116 Poledník L., 227 Slábová M., 222 Policar T., 37 Smith C., 135 Policht R., 221 Smola J., 212 Poustková M., 180 Smolinský R., 155 Požgayová M., 180 Spence R., 135 Preisler J., 71 Spitzer L., 117 Procházka P., 179, 180 Stanko M., 197 Prokop P., 110 Starostová Z., 156, 157 Pr ůšová K., 219 Starý J., 60 Psota V., 111 Stašiov S., 65 Purchart L., 112, 113 Stebelská E., 124 Stehlíková J., 217 Stejskal V., 56 R Stloukal E., 36 Stopka P., 228 Radil J., 247, 248 Strnad M., 182 Redaelli W., 200 Suchomel J., 202, 223, 224, 225 Reichard M., 129, 132, 136 Sůvová Z., 226 Roche K., 235 Svitok M., 65, 119, 120 Romportl D., 173 Svoboda A., 183 Rusek J., 30, 60 Svobodová J., 185 Svobodová P., 226 Sychra J., 62 Ř Sychra O., 118, 184

Řehák Z., 237, 246 Řezá č M., 61 Š Říčan O., 133 Šálek M., 185, 227 Šandera M., 228 Šefrová H., 103, 121

267 Rejst řík autor ů

Šimková O., 157 Véle A., 124 Šípek P., 101 Veselá H., 125, 128 Šklíba J., 228 Vetešník L., 131 Šmilauer P., 219 Vodka Š., 126 Špoutil F., 249 Vojar J., 139, 143, 158 Št ěpánková J., 229 Vongrej V., 145, 159 Šumbera R., 219, 228 Vrabec V., 125, 127, 128 Šustr V., 60 Vysko čilová M., 219 Švátora M., 133, 148 W T Wegner R., 218 Tajovský K., 66 Weidinger K., 176 Takácsová M., 185 Weiser J., 86 Tkadlec E., 202, 205, 216, 231 Wiltschko W., 218 Tomášová K., 214, 221, 231 Witek M., 125 Tóthová A., 108, 122 Trnka A., 186 Trubenová K., 232 Z Tuf I.H., 32, 44 Tur čoková L., 187 Zahrádková S., 53 Turlejski K., 217 Zápražný B., 68 Zasadil P., 185 Zavadil V., 154 U Zelená K., 234 Zelená V., 88 Uvírová L., 188 Zemanová B., 235 Zima J., 235 Zukal J., 237, 238, 239 V

Válková L., 233 Ž Vallo P., 230 Valová Z., 132 Žambochová S., 189 Va ňhara J., 64, 108, 122, 123 Žiak D., 236 Varga L., 67 Žižka Z., 69 Vašáková B., 219

268