Proměny Futharku V Souvislosti S Vývojem Runové Švédštiny
Total Page：16
File Type：pdf, Size：1020Kb
Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav jazykovědy a baltistiky Obecná jazykověda Pavlína Lukešová Proměny futharku v souvislosti s vývojem runové švédštiny Bakalářská diplomová práce Vedoucí práce: prof. RNDr. Václav Blaţek, CSc. 2015 Prohlášení Tímto prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně a pouţila v ní pouze uvedenou literaturu. V Brně dne 30.6.2015 ……………………………………….. Poděkování Chtěla bych poděkovat prof. RNDr. Václavu Blaţkovi, CSc. za odborné vedení bakalářské práce a cenné rady, které mi pomohly tuto práci zkompletovat. Také bych zde chtěla poděkovat Mgr. Alarce Kempe za podporu při studiu staroseverštiny. ABSTRAKT Tato bakalářská práce je zaměřena na zpracování hláskových změn při vývoji runové švédštiny ve vztahu k písmu jednotlivých vývojových fází jazyka. Hlavním záměrem práce je tedy vyselektovat dané změny z dostupného jazykového materiálu a pokusit se je doloţit v konkrétních textech vybraných runových nápisů. Kromě přehledu vývoje jazyka a runového písma práce zahrnuje i vysvětlení procesů potřebných pro získání jazykového materiálu z runových nápisů. Klíčová slova: futhark, runy, švédština, staroseverština, jazykové změny SUMMARY This bachelor thesis focuses on processing of sound changes accompanying the development of runic Swedish in relation to writing system of various developmental stages of the language. The main aim of this paper is to select such changes from available language material and to demonstrate them in chosen texts of runic inscriptions. This thesis also includes an explanation of the processes necessary for obtaining the language material from the runic inscriptions. Key words: futhark, runes, swedish, old norse, language changes 1. ÚVOD ...................................................................................................................5 2. POPIS PRAMENŮ...............................................................................................7 1.1. Transliterace a normalizace runových nápisů.........................................7 1.2. Datace runových kamenů..........................................................................8 3. ANALÝZA ..........................................................................................................11 3.1 Runová písma ............................................................................................11 3.1.1 Starší futhark..............................................................................12 3.1.2 Mladší futhark............................................................................14 3.1.2.1 Runy bez dříku.................................................................16 3.1.2.2 Runy s punktací...............................................................16 3.1.3 Středověká runová abeceda......................................................17 3.2 Vývoj runové švédštiny.............................................................................19 3.2.1 Pragermánština..........................................................................19 3.2.2 Praseverština..............................................................................20 3.2.3 Staroseverština...........................................................................23 3.2.4 Runová švédština........................................................................26 3.2.5 Raná stará švédština..................................................................27 4. SYNTÉZA............................................................................................................30 4.1 Pragermánština -> praseverština.............................................................30 4.2 Praseverština -> staroseverština..............................................................33 4.3 Staroseverština -> runová švédština........................................................37 5. ZÁVĚR ................................................................................................................38 6. SLOVNÍK POJMŮ.............................................................................................39 7. PŘÍLOHY............................................................................................................40 7.1 Srovnání východní a západní staroseverštiny: Rökstenen Ög 136........40 7.2 Nástin histroricko-srovnávací jmenné morfologie..................................41 7.3 Fotografie...................................................................................................42 8. ZDROJE..............................................................................................................50 1. ÚVOD Tajemno přitahuje lidskou pozornost patrně odjakţiva a runy představují tajemství, které vábí jak odborníky, tak laickou veřejnost. Samotné praseverské slovo runō, ve znacích staršího futharku ᚱᚢᚾᛟ, nese význam „tajemství“ a v severské lidové tradici je mu připisován boţský původ. I praotec runologie, švédský antikvář Johannes Bureus1, nahlíţel na runy jako na cosi magického, stejně jako nesčetně současných esoteriků. Pro vědeckou práci je samozřejmě třeba racionální přístup a runy zde figurují pouze jako znaky pro zápis jazyka. Ve své práci hledám odpověď na tyto otázky: Jakým způsobem se datují runové nápisy, zejména na runových kamenech, které neobsahují odkazy na historické události? Jaká byla příčina výrazné redukce znaků při vývoji mladšího futharku? Jak se přizpůsobilo runové písmo hláskovým změnám při vývoji jazyka? Do jaké míry reflektuje runové písmo změny při vývoji jazyka? Tato práce je z jazykového hlediska především zaměřena na vývoj runové švédštiny, nicméně díky blízkosti jednotlivých skandinávských dialektů zkoumaného období zde pro komplexnější přístup k problematice pouţívám i materiál příbuzných jazyků. Kapitola Popis pramenů bude obsahovat vysvětlení procesů potřebných pro získání jazykového materiálu pro zkoumané období. V kapitole Analýza podám přehled jednotlivých fází vývoje runového písma a změn, které tento proces provázely, jakoţ i přiblíţím jazyky předcházející runové švédštině, samotnou runovou švédštinu a ranou starou švédštinu. V kapitole Syntéza poté propojím poznatky rozebrané v předchozí kapitole – výsledkem by měl být přehled změn při vývoji jazyka, které jsou zaznamenatelné runovým písmem s příklady v konkrétních textech runových nápisů. 1 Johannes Bureus žil v letech 1568–1652, je nazývaný otcem švédské gramatiky a prvním švédským lingvistou. Hluboce se zajímal o runové nápisy a staré rukopisy. Zaznamenal kolem 200 runových nápisů a sepsal několik svazků o runách. Přestože byl velmi významnou osobností lingvistiky, jeho poznatky jsou kritizovány pro časté esoterické spekulace jako nevědecké. - 5 - Toto téma jsem si vybrala, protoţe spojuje oba mé studijní programy (druhým jsou skandinávská studia) a protoţe věřím, ţe mám dostatečné vědomosti v oblasti severských jazyků a runologie pro správnou práci se zdroji. Dalším důvodem je moje osobní touha po vědecké činnosti v tomto specializovaném odvětví filologie. Tuto bakalářskou práci vnímám jako odrazový můstek pro svou další profilaci jako odborníka na staré severské jazyky a runová písma. Třetí motivací je nedostatek odborné literatury v českém jazyce, která by se hlouběji zabývala starými jazyky severu a runami, natoţ jejich souvislostmi. Věřím, ţe mne tato práce posune dál na mé cestě a doufám, ţe pomůţe dalším, kteří na ni třeba narazí při své vlastní honbě za poznáním.2 2 Symbol pod textem je ligatura run ᚷ a ᚨ, ga, která se interpretuje jako gibu auja „ dávám štěstí“ (z pgerm. *gebō a *aujan). V této interpretaci se na brakteátech (DR IK98 a DR IK161) z období 400 – 650 n. l. - 6 - 2. POPIS PRAMENŮ Aţ po období kolem roku 1225, kdy byl sepsán Zákoník Západního Götalandu (Västgötalagen – první švédská památka psaná latinkou), jsou runové nápisy jediným přímým písemným zdrojem, ze kterého lze získávat informace o vývoji švédštiny. Kaţdý runový nápis je evidován a je mu přiřazen vlastní kód.3 Signum sestává z kódu země (vyjma Švédska) a/nebo kódu provincie a přiřazeného čísla – např. ve formátu U 104 (= Uppland, Švédsko), nebo N B671 (= Bergen, Norsko). Pro snadnější dohledatelnost dat uvádím u kaţdého runového nápisu pouţitého v této práci jeho signum v závorce. V této kapitole je přiblíţen proces získávání jazykového materiálu z runových nápisů. Zvláštní pozornost je zde věnována metodám datace runových kamenů, které tvoří významnou část runových památek. 2.1. TRANSLITERACE A NORMALIZACE RUNOVÝCH NÁPISŮ Transliterace runového nápisu probíhá konvenčně. Znaky latinky jsou napsány v tučném stylu a kaţdé runě odpovídá právě jedno písmeno. Pro mladší futhark se pouţívají tato písmena, nehledě na proměnlivou fonetickou hodnotu jednotlivých run: fuþork hnias tbmlR a pro tečkované runy mladšího futharku yge. Pro transliteraci runových ligatur4 (které jsou velice vzácné v mladším futharku, ale poměrně běţné ve futharku starším) se pouţívá oblouček nad písmeny: ⁀. Transliterace ligatur je také jediným případem, kdy proces vyţaduje odbornou interpretaci textu pro správný přepis – v runové ligatuře je bez znalosti kontextu nemoţné správně odhadnout posloupnost znaků. Nedochované části textu, které je moţné doplnit pomocí odpovídajících sekvencí v jiných zdrojích, se uvádějí v hranatých závorkách: [ ]. Runy, jejichţ identifikace není 3 Od roku 1993 existuje Skandinávská databáze runových textů (Samnordisk runtextdatabas), která vnikla jako projekt Uppsalské univerzity. Původně šlo jen o databázi švédských runových nápisů, která se později díky grantu začala rozšiřovat o data z celé Skandinávie