Masarykova univerzita
Filozofická fakulta Ústav slavistiky
Polština se zaměřením na oblast firemní praxe, služeb a cestovního ruchu
Anna Kudrnová
Sebeupálení jako vyjádření politického protestu. Jan Palach a Ryszard Siwiec – pokus o srovnání
Bakalářská diplomová práce Vedoucí práce: Mgr. Małgorzata Balcerzak
Brno, 2019
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.
Brno, 29. listopad 2019 ...... Anna Kudrnová
Poděkování Zde bych chtěla poděkovat vedoucímu práce Mgr. Małgorzatě Balcerzak za cenné odborné rady a konzultace. Díky rovněž patří mojí rodině, která mě po celou dobu mého studia podporavala.
Obsah
Úvod ...... 7 1 Teorie ...... 9 1.1 Sebevražda vs. sebeoběť ...... 9 1.2 Čím je sebeupálení? ...... 12 1.3 Krátká analýza jevu na základě vybraných příkladů ...... 15 2 Situace v PRL a Československu po roce 1968 ...... 21 2. 1. Rok 1968 v Evropě ...... 21 2.1.1 Pražské Jaro ...... 23 2.1.2 Březnové události v PRL ...... 24 2.1.3 Tvůrci a umělci proti invazi vojsk Varšavské smlouvy na Československo ...... 26 2.2 Komunistický režim po roce 1968 ...... 27 2.2.1 Normalizace v Československu ...... 27 2.2.2 PRL ...... 28 2.3 Rok 1989 ...... 30 2.3.1 Změny po roce 1989 v Československu ...... 31 2.3.2 Změny po roce 1989 v Polsku ...... 33 3 Jan Palach ...... 33 3. 2 Následovníci 21. století ...... 36 3.3 Díla zabývající se osobou Jana Palacha ...... 38 3.4 Hrdina nebo oběť? Obraz J. Palacha v seriálu Hořící keř ...... 38 3.5 Hrdina nebo oběť? Obraz J. Palacha ve filmu Jan Palach ...... 41 3.6 Druhý pohled ...... 43 4 Ryszard Siwiec ...... 45 4.1 Život a historický kontext ...... 45 4.2 Následovníci 21. století...... 48 4.3 Díla věnována R. Siwiecovi ...... 50 4.4 Obraz Ryszarda Siwiece v dokumentu Uslyšíte můj křik...... 50 5 Literatura zabývající se problémem sebeupálení na příkladu Malé apokalypsy od Tadeusza Konwického ...... 55 5.1 Tadeusz Konwicki a jeho tvorba v komunistickém Polsku ...... 55 5.1.1 Typické rysy tvorby ...... 55 5.2 Malá apokalypsa ...... 56 5.2.1 Analýza motivu sebeupálení ...... 57 Závěr ...... 61 Resumé ...... 64 Seznam použité literatury ...... 67
6
Úvod
Letos oslavujeme 30. výročí pádu komunistického režimu a znovunabytí svobody v Československu, kterému předcházelo mnoho protestních akcí. Některé z nich se národu do paměti vryly více než ostatní. Letos uplynulo právě 50 let od protestního sebeupálení studenta filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze Jana Palacha. Nicméně tento student nebyl jediný, jehož nespokojenost s totalitním režimem vedla k rozhodnutí probudit veřejnost z letargie takto radikálním protestem. Polský úředník Ryszard Siwiec protestoval sebeupálením proti invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa ještě před J. Palachem, a to 8. září 1968. Přestože se zapálil před zraky sta tisíce diváků, veřejnost o jeho činu dlouhou dobu nevěděla. O daném tématu bylo již hodně napsáno, avšak ve své práci se problematikou zabývám z nového úhlu pohledu. Cílem mojí práce je srovnání činu J. Palacha a R Siwiece v kontextu kinematografie, literatury (beletrie) a dějin současnosti. V závislosti na účelu práce využívám metodu popisnou, analyticko-syntetickou a komparatistickou. Jelikož klíčovou částí práce je analýza obrazu J. Palacha a R. Siwiece v kontextu kinematografie a beletrie, jako primární zdroje jsem zvolila dokumentární snímek režiséra Macieje Drygase Uslyšíte můj křik věnovaný osobě a činu R. Siwiece, třídílný seriál v režii Agnieszky Hollandové Hořící keř zaměřený především na události po smrti J. Palacha. Dále pak film Jan Palach režírovaný Robertem Sedláčkem, který naopak pojednává o událostech a dnech před Palachovou smrtí. A v neposlední řadě byl stěžejním zdrojem práce psychologický román Tadeusze Konwického Malá Apokalypsa. Pro tento román jsem se rozhodla na základě skutečnosti, že ústředním motivem románu je politický protest hlavního hrdiny sebeupálením. Práce je rozdělena na část teoretickou a praktickou. Teoretická část se skládá ze dvou větších kapitol. První je zaměřena na teorii a historii jevu sebevraždy. Druhá pak pojednává o společenské a politické situaci v Československu a v Polské lidové republice v šedesátých letech. Avšak krátce se zde zaměřuji i na změny, které přišly po roce 1989. Praktická část práce je rozčleněna do tří ucelených kapitol. První kapitola se zabývá životem a sebeupálením studenta Jana Palacha a jeho následovníky 21. století. Druhá kapitola jeho polským předchůdcem Ryszardem Siwiecem. Třetí kapitola je pak zaměřena na sebeupálení v literárním kontextu na příkladu Malé apokalypsy. V práci se pokusím potvrdit/vyvrátit tři hlavní hypotézy:
7
1. Sebeupálení jednotlivce pro vyšší dobro společnosti jako radikální forma politického protestu je stále aktuální. 2. Filmy zobrazující J. Palacha a R. Siwiece demonstrují hrdinský obraz postav, slouží k zachování jejich památky a edukativním účelům. 3. Existují kulturní a historické rozdíly ve způsobu vytváření národních hrdinů v Čechách a v Polsku. Toto téma jsem si zvolila proto, že se domnívám, že je velmi důležité seznamovat především mladší generaci s režimem doby minulé a s jedinci, kteří se mu postavili. Připomínat si a zamýšlet se nad smyslem činů J. Palacha a R. Siwiece má velký význam především proto, aby se společnost poučila z chyb a neopakovala je.
8
1 Teorie
Každý z obou mužů se narodil v jiné zemi a v jiné době, přesto jejich životy navždy změnila stejná událost. Ryszard Siwiec a Jan Palach se upálili na protest proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Než se ale budu podrobněji zabývat těmito dvěma muži a jejich činy, pozastavím se nad problematikou sebevraždy jako takové. Jaké příčiny vedou lidi k tomu, že jsou ochotni sáhnout si na život? Co všechno tomuto činu předchází? Co je to vlastně sebevražda / sebeoběť? Je to čin hodný obdivu či odsouzení?
1.1 Sebevražda vs. sebeoběť
Pojem sebevražda pochází z latinských slov sui ceadere, což v překladu znamená zabít sám sebe.1 Prvotní teorie, které byly rozpracovány počátkem 19. století, pojímaly sebevraždu jako čin člověka duševně nemocného. Sebevražda byla činem neracionálním a nebyly přijímány žádné argumenty, co by opravňovaly člověka sáhnout si na život. Na příklad Émile Durkheim, který je považován za jednoho ze zakladatelů moderní sociologie toto stanovisko zastával. Francouzský sociolog definuje sebevraždu takto: „Sebevražda je činem člověka, jenž si sáhne na život ve stavu pomatenosti. Všichni kandidáti sebevraždy jsou pomatení.“2 S postupným vývojem společenských věd jako je sociologie, filozofie a psychologie, začala nejen akademická obec, ale i společnost jako taková na akt sebevraždy nahlížet jako na mnohem složitější jev. Jako na čin, ke kterému se odhodlá člověk z racionální příčiny. Náboženství, kultura, zvyky, tradice, dějiny, povolání, pohlaví, věk, společenská situace - to jsou některé faktory, které bezpochyby ovlivňují to, jak je na sebevražedný akt v různých společnostech nahlíženo. Velmi důležitou roli hraje morálka. Jinými slovy to, co většinová společnost uznává za správné. Obecně je sebevražda morálkou společnosti odsuzována. Člověku je sice dána možnost sáhnout si na život, ale morálka většiny moderních společností tento čin zakazuje a odsuzuje. Kromě tohoto obecného nahlížení na sebevraždu (jako na něco neslučitelného s morálkou), existuje ve společnosti ještě složitější morálka. Dívá se na každý jednotlivý akt sebevraždy. Taková morálka zkoumá příčiny, důvody a okolnosti jednotlivých
1 MONESTIER, Martin. Dějiny sebevražd: dějiny, techniky a zvláštnosti dobrovolné smrti. Praha: Dybbuk, 2003, s. 14. 2 Tamtéž. 9 sebevražedných aktů. K nejčastějším důvodům, které vedou člověka ke spáchání sebevraždy patří: nešťastná láska, křivé obvinění, čest, bída, úpadek, politická krize, duševní nemoci, nespravedlnost, pověrčivost a náboženství.3 Tyto důvody jsou opět ovlivněny společenskou situací v zemi. To, v jaké zemi a situaci se člověk nachází, rovněž ovlivňuje i výběr prostředku, který zvolí ke spáchání sebevraždy. Například ve Spojených státech amerických je dlouhodobě zaznamenáván vysoký počet sebevražd zastřelením, jelikož v některých státech USA není problém opatřit si střelnou zbraň. Sebevražda zastřelením je jedním z nejčastějších způsobů. Dále lidé často volí sebevraždu oběšením, utopením, pořezáním, ubodáním, otravou, polknutím předmětu, skokem z výšky, vrhnutím se pod dopravní prostředek, výbušninou a v neposlední řadě upálením.4 Psychiatr MUDr. Jiří Kohoutek poukazuje na to, že je třeba rozlišovat mezi pojmy sebevražda, sebeoběť a sebezabití. Sebevražda, neboli dokonané suicidum definuje jako: “sebepoškozující akt s následkem smrti, který je způsobem sebou samým s vědomým úmyslem zemřít”.5Oproti tomu sebeoběť je třeba chápat jako čin pro vyšší dobro. U takového člověka zcela chybí úmyslná tužba zemřít. Rovněž ani sebezabití nedoprovází touha po smrti.6 Émile Durkheim, francouzský sociolog, rozdělil sebevraždu do 4 kategorií. Ve své knize Sebevražda, kterou poprvé poublikoval v roce 1897, nahlíží na tento jev neotřelým způsobem. Fenomén sebevraždy spojuje s kolektivním vědomín, které je podle něj v každé polečnosti přítomné, a ovlivňujě individuální vědomí každého jedince. Podle Durkheima můžeme rozlišit sebevraždu egoistickou, alutruistickou, fatalistickou a anomickou, podle toho jakým způsobem dochází k oslabení sociálních vazeb mezi jedincem a společností.7 K prvnímu typu sebevraždy, k sebevraždě egoistické se člověk uchyluje, pokud proces individualizace je posílen v důsledku oslabení jednoty určité společnosti. Durkheim uvádí, že na jednotu společnosti má vliv náboženství, kultura, ekonomická a politická i rodinná situace. Jedinec, který necítí dostatečnou sounáležitost ke své společnosti si začně vytvářet vlastní normy, pravidla a individuální cíle, které se ovšem často neslučují se společností, ve které žje. Durkheim rozlišuje dva základní typy individualizace.
3 Tamtéž, s. 17-18. 4 Tamtéž. 5 KOHOUTEK, Jiří a Jana KOCOURKOVÁ. Sebevražedné chování. Praha 2007, s. 29. 6 Tamtéž, s. 33. 7 DURKHEIM, Émile. Le Suicide: Étude de sociologie. Paris: Félix Alcan, 1930, s. 158-178. 10
Prvním typem je individualizace projevující se melancholickou únavou Jedinec, postupně ztrácí zájem o společnost, o okolní svět, uzavírá se do sebe a upadá do depresí. Jeho existence přestává dávat smysl a ocitá se v prázdnu, jelikož lidské vědomí není soběstačné. Druhým typem je individualizace projevující se epikurejskou lhostejností. Jediným cílem v životě tkového jedince je naplnění vlastních tužeb a potřeb bez ohledu na ostatní ve společnosti. Jakmile ho přestane fascinvat život uchýlí se k sebevražednému činu.8 Druhý typ, altruistická sebevražda jak sám název napovídá je přesným protikladem prvního typu. Jedinec je plně společností integrován. Jeho individualita je potlačena a sám o sobě nemá žádnou hodnotu. Je silně závislý na skupině. Nejvyšší kvalitou ducha je ochota dobrovolně se vzdát svého života ve prospěch skupiny. Skupina je velmi silně zintegrovná a ačkoliv je na jedince vyvíjen vnější tlak, aby se k sebevraždě uchýlil, on sám má pocit dobrovolnosti. Nejčastěji se s tímto typem sebevraždy setkáme u armády, náboženských sekt a teroristických skupin, Jejich sebevražedný akt je zárověň obětí a jedinec věří, že změní svět k lepšímu. Čin uskuteční pro vyšší dobro. Třetím typem je sebevražda fatalistická. Setkáme se s ní v situacích, kdy jedinec vnímá svoji současnou situaci jako něco fatálního, beznadějného, nenapravitelného. Jediné východiskem z takové situace pro něj představuje smrt. V tomto typu nacházíme prvky jak egoistické tak i anomické. Jedinec se nemůže smířit se svojí existencí, s osudem- s politickou, ekonomickou a sociální situací v zemi. Posledním typem sebevraždy je sebevražda anomická. Ta je výsledkem stavu ztráty jakýchkoliv regulací, pravidel, zhroucení sociálního řádu., systému. Jedinec se nachází ve stavu hořkosti, vzteku a k sebevražednému činnu je poháněn hněvem. Cítí bezmocnost a stale větší zlost vůči okolnímu světu.9 Další, kdo se zabýval teorií sebevraždy, byl Tomáš Garyk Masaryk. Ve své knize Sebevražda hromadným jevem společenským moderní osvěty, která vyšla německy v roce 1881 a česky v roce 1904, se ze sociologického úhlu zabývá příčinou nárustu sebevražd v té době. Masaryk chápe pojem sebevraždy v širším a užším smyslu. „V širším smyslu slova rozumí se jí ten přirozený způsob smrti, jenž byl přivozen neúmyslným vsahováním člověka v životní proces, ať kladným, činným vlastním jednáním, nebo
8 Tamtéž, s. 276. 9 Tamtéž, s. 288. 11 záporným, trpným chováním k nebezpečím života.“10 Oproti tomu stojí pojetí sebevraždy v užším vlastním smyslu, kdy podle Masaryka sebevražda musí být učiněna s vědomým úmyslem život ukončit. Zabývá se i sebeobětováním, které staví mimo předchozí dvě skupiny. Sebeobětování shledává jako jednu z nejvyšší podobu lidské mravnosti. Sebevraždu chápe jako slabost a sebeobětování jako cnost.11 Mezi příčiny sebevražednosti zařazuje působení přírody, působení fyzické a duševní organizace člověka, fyzické poměry tělesné organizace, všeobecné společenské poměry, politické poměry, hospodářské poměry a v neposlední řadě poměry duševní vzdělanosti (rozumové, mravní a náboženské vzdělání, světový názor).12 Masaryk hlavní příčinou dobového nárůstu počtu sebevražd obecně shledává právě moderní dobu. Své poznatky opírá o statistická data a o historii. Moderní doba přinesla větší míru vzdělanosti. Masaryk poukázal na to, že v primitivních společnostech k sebevraždám nedocházelo a ani nedochází tak často jako v moderních zemích. A je to proto, že primitivní člověk je zaměřen pouze na vnější svět. Člověk moderní doby je zaměřen na vnitřní svět. Přemýšlí o smyslu svého života, a tak je více pravděpodobné, že se ocitne v krizi a uchýlí k sebevražednému činu. Moderní doba přinesla i úpadek náboženství. Upadající náboženství a církev vede k úpadku řádu, pravidel, dezintegraci společnosti a zvyšuje se nemravnost. Velmi popularizovaná v moderním světě je věda. „V takové době duchovní anarchie nemůže být všeobecně rozšířeno důkladné vzdělání, nýbrž jenom polovzdělání, polokultura, a tak je charakteristickou známkou naší vzdělanosti ona zvláštní polovičatost se všemi hroznými následky pro hlavu i srdce těch, kdo se nemohou propracovat k jednotě a harmonii.“13 Východisko z krize moderní společnosti pak Masaryk vidí v opětovném nastolení řádu a posílení role náboženství.
1.2 Čím je sebeupálení?
Jelikož se v této práci budu zabývat porovnáním činu J. Palacha a R.Siwiece, právě okruhu problému sebevraždy upálením se nyní budu věnovat. K sebevraždě
10 MASARYK, Tomáš Garrigue. Sebevražda hromadným jevem společenským moderní osvěty. Praha: 2002, s. 16. 11 Tamtéž. 12 Tamtéž, s. 19-87. 13 Tamtéž, s. 139. 12 sebeupálením za živa se nejčastěji člověk uchyluje na znamení protestu.14 Člověk, který se k takovému činu uchýlí, bývá nazýván živou pochodní.15 Sebevražda upálením neboli sebeupálení je velmi bolestivá a hrůzná smrt. Z jakého důvodu si lidé zvolí právě tuto smrt? Pro volbu tohoto způsobu ukončení existence mají lidé očividný a racionální důvod. Tento způsob si zvolí právě pro jeho hrůzostrašnost. Pečlivě si svůj čin plánují, někdy i desítky let. V žádném případě se tedy nejedná o spontánní akt. Vyberou den, hořlavou látku (nejčastěji benzín) a místo (nejčastěji veřejné), kde čin uskuteční. Klíčová pro tento typ sebevrahů je právě veřejnost jejich činu. Nevolí však tento způsob pro osobní slávu. Nýbrž proto, že chtějí upoutat pozornost co největšího počtu lidí, probudit je z letargie a vyburcovat společnost k činům. K tomuto způsobu se uchylují proto, že určitou situaci vidí jako bezvýchodnou a jiné formy protestu či nesouhlasu, například s politickým režimem v zemi, se nesetkávají s požadovaným účinkem. Nenacházejí jiné východisko z nadále neúnosné situace. Dalo by se říci, že se jejich čin opírá o vyšší dobro. Obětují se pro vyšší dobro celé společnosti. Sebevražda upálením je nejčastěji politickým protestem. Protestem proti potlačování politických, náboženských obecně lidských svobod. Jan Palach i Ryszard Siwiec byli ke svému činu politicky motivováni. „Politicky motivované sebeupálení (self-immolation) je možné definovat jako extrémní a radikální formu protestu, kdy jednotlivec úmyslně zabíjí sám sebe (nebo minimálně hazarduje se smrtí) zapálením svého těla pomocí hořlaviny ve jménu kolektivní věci. Nejčastěji se tyto případy objevují v obdobích systémových krizí politických režimů, které mobilizují značnou část společnosti. Na rozdíl od sebevražedného útoku není cílem takto vymezených protestů způsobit někomu dalšímu fyzickou újmu nebo materiální škodu.“16 Ačkoli je sebeupálení motivováno vyšším dobrem často se setkáváme s negativními reakcemi na tento čin. Tyto reakce bývají spojovány s náboženstvím, kulturou a tradicemi ve společnosti. Záleží vždy na tom, jak která společnost sebeupálení interpretuje. Jelikož je sebupálení nejčastěji motivováno politicky, proto dochází ze strany státu k utajování informací a cenzuře tisku. Tato radikální forma protestu je pak veřejnosti interpretována jako čin nešťastného psychicky nemocného člověka. 17
14Samospalenie [online]. [21.11.2019].Dostupné z: https://encyklopedia.pwn.pl/szukaj/samospalenie.html. 15Żywa pochodnia[online]. [21.11.2019]. Dostupné z: https://pl.wiktionary.org/wiki/%C5%BCywa_pochodnia. 16 BLAŽEK, Petr. Sebeupálení jako forma radikálního politického protest ve světě. In: SVOBODA, Libor (ed.): Solitér. Pocta historikovi Václavu Veberovi. ÚSTR, Praha 2012, s. 339-352. 17 BLAŽEK, PETR. 2013. Żywe pochodnie. Přel. A. Borowski. Pamięć.pl. Č. 9, s. 51-54. 13
Podrobněji se sebeupálením zabýval Grzegorz Ziółkowski. Zastává názor, že sebeupálení je nejčastěji formou politického procesu. Tento alutriistický čin přirovnává k divadelnímu aktu. Je to veřejné vystoupení s cílem upoutat co největší pozornost. Mít co největší publikum. Diváky probudit z lhostejnosti. Vyburcovat veřejnost k reakcím. Sebeupálení jako forma politického protestu má přesně daný scénář a vše je předem dopodrobna naplánovano. S rozvojem médií se tento způsob protestu zpopularizoval a od 60. let minulého století začal být protestujícími hojně využíván.18 Marcin Waldoch ve své práci Samospalenie jako nowy ruch społeczny i historia samospaleń také poukazuje na spojitost nárustu počtu protestů formou sebeupálení a rozvojem technologií. Zastává stanovisko, že v době informační společnosti, lze využít technologie ke komunikaci s masou lidí. Média mají velmi silný dopad na široké veřejné mínění a nová sociální hnutí toho využívají. Z tohoto hlediska lze skupiny sebevrahů chápat jako nové společenské hnutí. Sebeupálení je motivováno altruisticky, proto není společností odsuzováno natolik jako sama sebevražda. Marcin Waldoch se zabývá i historií sebeupálení. I když tato forma protestu byla pozorována proti politice římské říše, za domovinu politicky motivované sebevraždy je považována Čína.19 Józef Stanisław Tishner ve své knize Alfabet duszy i ciała přichází s revoluční myšlenkou. Křesťanství je obecně proti sebevraždě. Lidský život je dar od Boha, a tudíž jedině Bůh může rozhodnout o jeho konci. Na druhou stranu ale křesťanská církev má pochopení pro těžkost lidské existence. Tudíž pokud někdo trpí, může své trápení ukončit. Také se člověk může nacházet v situaci morálního utrpení, nemůže se například dívat na páchané zlo. V takovém případě, pokud se uchýlí k radikálnímu protestu ve formě sebevraždy je považován za svatého, ale za svatého jiného náboženství. J. S.Tishner se vyjadřuje k činu R. Siwiece. Spatřuje v něm hrdinu, který chtěl do křesťanské víry přenést prvky heroismu z budhistického náboženství, kde se setkáme s dlouholetou tradicí sebeupálení budhistických mnichů.20
18 ZIÓŁKOWSKI, Grzegorz, 2014 Samospalenie: akt-widowisko. Kilka słów o sprawczej mocy (pewnej) fotografii. ejournals.eu, Č. 2, s. 123-125 19 WAŁDOCH, Marcin. Samospaleńcy jako nowy ruch społeczny? Próba systematyzacji zjawiska w ujęciu integralnym i systemowym. Świat Idei i Polytiki [online] [cit. d. 22.11.2019]. Dostupné z: https://czasopisma.marszalek.com.pl/images/pliki/siip/16/siip1607.pdf 20TISCHNER, Józef. Alfabet duszy i ciała. Kraków: 2018. 14
1.3 Krátká analýza jevu na základě vybraných příkladů
R. Siwiec a později i J. Palach zvolili tento způsob sebevraždy po vzoru mnichů v Asii. Před rokem 1963 nebyly v Evropě zaznamenány téměř žádné sebevraždy upálením.21 11. června 1963 ve vietnamském městě Saigon, dnešní Ho či Minovo Město se na protest proti pronásledování budhistických mnichů upálil mnich Tich Quang Duc. Nejen ve Vietnamu byl považován za jednoho z nejváženějších budhistů. V té době vládl v Jižním Vietnamu křesťanský prezident, jehož vláda budhismus, který většina obyvatel vyznávala, chtěla zcela vymýtit. Vyznavači budhismu byli utlačováni a vláda proti nim využívala různé represe. Jeho čin byl výrazem politického protestu a reakcí na zabití několika protestujících za náboženskou svobodu. Tich Qunag Duc požadoval nastolení náboženské rovnosti. Těsně před svou smrtí prohlásil: „Dříve, než se zavřou mé oči a spatřím obraz Buddhy, s úctou naléhavě žádám, aby prezident Ngo Dinh Diem měl na mysli soucit k lidem svého národa a nastolením náboženské rovnosti věčně udržel sílu vlasti.“ Vláda včele s prezidentem na čin upáleného mnicha reagovala vypuštěním falešné zprávy o omámení tohoto mnicha, než se k činu uchýlil a obviněním amerických novinářů z inscenace celé události. Paradoxně tyto kroky vyvolaly ještě větší míru pobouření mezi mnichy a spustily sérii sebeupálení dalších mnichů. Tyto činy významně přispěly k boji proti čínské okupaci a k sérii událostí, které nakonec vedly k převratu v listopadu 1963, při kterém byl tehdejší prezident zabit. Bohužel sebeupálení budhistických mnichů nebylo záležitostí pouze minulého století. V Tibetu, který je už od 50. let minulého století okupován a utlačován Čínou 16. března 2011 odstartovala dosud největší série sebeupalování mnichů a mnišek. Tuto sérii započal Rigzin Phuncchog. Číslo mnichů a mnišek, kteří se odhodlali k tak radikálnímu činu, jako je sebeupálení, aby tímto způsobem protestovali proti náboženskému i politickému útlaku v Tibetu se v roce 2012 vyšplhalo na víc jak 90 “obětí režimu“.22 Další sebeupálení, které vzbudilo velké ohlasy po celém světě, bylo sebeupálení Normana Morrisona před budovou Pentagonu ve Washingtonu D. C. 2. listopadu 1965. Norman Morrison tímto způsobem protestoval proti válce ve Vietnamu, a především proti účasti americké armády v této válce. Nebyl však prvním Američanem. O dva měsíce dříve již proti této účasti protestovala Alice Herzová, avšak její případ nebyl tolik
21 Tamtéž, s. 33. 22 Tich Quang Duc. www.janpalach.cz [online]. [cit. 2018-12-22]. Dostupné z: http://www.janpalach.cz/cs/default/zive-pochodne/duc 15 medializován. Třetím Američanem, který se nemohl smířit s účastí americké armády na bombardování vietnamských vesnic byl Roger Allen Laporth, který se zapálil před budovou knihovny v New Yorku.23 Dalo by se říci, že invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa, 21. srpna 1968. spustila novou vlnu sebeupálení. Proti okupaci Československa Rudou armádou aktem sebeupálení protestovali Richard Siwiec, Vasyl Makuch, Jan Palach, Sándor Bauer, Josef Hlavatý, Jan Zajíc, Evžen Plocek, Elijahu Rips a další. Je zajímavým faktem, že prvním, kdo prostřednictvím sebeupálení vyjádřil svůj nesouhlas se situací v Československu nebyl Čech, ale občan Polska. Ryszard Siwiec se stal první živou pochodní. Protestoval především proti invazi do Československa, které se účastnily i jednotky polské armády, z čehož byl hluboce zklamán a uchýlil se k tomuto radikálnímu činu.24 R. Siwiec se upálil 12. září 1968 na stadionu Desetiletí ve Varšavě při celostátní slavnosti Dožínek. Podrobnosti tohoto Siwiecowa činu se budu zabývat ve čtvrté části mojí práce. Dalším, koho situace v Československu hluboce zasáhla, byl V. Makuch. Tento politicky vězeň ukrajinského občanství, bojoval za nezávislost Ukrajiny. Své názory netajil a on i jeho celá rodina byli pod dozorem KGB. Svým upálením 6. listopadu 1968 v Kyjevě chtěl kromě nesouhlasu s okupací Československa vyjádřit i nesouhlas proti rusifikaci a okupaci Ukrajiny.25 16. ledna 1969 se polil benzínem a zapálil dvacetiletý student Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, J. Palach. Pro svůj radikální protest si zvolil horní část Václavského náměstí. Zemřel o tři dny později 19. ledna 1969 v nemocnici na následky popálenin. Čin J. Palacha spustil řadu událostí, souborně nazývaných “Palachův týden”. Jednalo se o protestní akce, které byly vládnoucí stranou násilně potlačovány. “Palachův týden” byl jakýsi předstupeň Sametové revoluce, která v roce 1989 ukončila vládu komunistického režimu. Sebeupálením J. Palacha a rovněž i důsledky tohoto odvážného činu se budu podrobněji zabývat v třetí části mojí práce. Rovněž v Maďarsku Sověti rozšiřovali svoji moc. Pro sebeupálení se S. Bauer rozhodl poté, co se dozvěděl o vstupu vojsk Varšavské smlouvy na území
23 Norman Morrison. Www.janpalach.cz [online]. [cit. 22.12.2018]. Dostupné z: http://www.janpalach.cz/cs/default/zive-pochodne/morrison 24 Živé pochodně: Příběhy těch, kteří se upálili na protest vstupu vojsk Varšavské smlouvy. Echo24.cz[online]. 2018 [cit. 22.12.2018]. Dostupné z: https://echo24.cz/a/SqVfM/zivepochodne-pribehy- tech-kteri-se-upalili-na-protest-vstupu-vojsk-varsavske-smlouvy 25 Vasyl Makuch. Www.janpalach.cz [online]. [cit. 22.12.2018]. Dostupné z: http://www.janpalach.cz/cs/default/zive-pochodne/makuch 16
Československa a o činu J. Palacha. 20. ledna 1969 se mladík polil benzínem před Národním muzeem v Budapešti. S. Bauer byl teprve šestnáctiletý mladý muž. Jak uvedl v dopisu na rozloučenou, jeho čin přímo navazoval na sebeupálení J. Palacha. S. Bauer podlehl následkům popálení 23. ledna 1969. Tisk se jeho případem příliš nezaobíral. Byl označen za duševně nemocného člověka a o jeho odvážný čin se veřejnost začala zajímat až po roce 1989.26 Další živá pochodeň vzplála 20. ledna 1969 v Plzni. Byl jí J. Hlavatý, dvaceti- pětiletý dělník, pracující v pivovaru. Pro svůj čin si vybral Dukelské náměstí, dnes náměstí T. G. Masaryka. V blízkosti státní banky se polil petrolejem a zapálil. O tomto činu byla veřejnost informována, jelikož se vedení strany obávalo, že na čin J. Palacha navážou další. Tehdejší prezident Ludvík Svoboda apeloval na občany prostřednictvím televize. Média opět zatajila skutečný příběh tohoto mladého dělníka a prohlásila ho za alkoholika, kterého sužovaly osobní problémy. J. Hlavatý zemřel v nemocnici na následky popálenin 25. ledna 1969.27 Dalším následovníkem J. Palacha, byl 18. letý student průmyslové školy v Šumperku J. Zajíc. Po účasti v Praze na hladovce se rozhodl následovat čin J. Palacha. Zapálil se v jednom z domů na Václavském náměstí 25. února 1969. Jeho čin bohužel široká veřejnost nezaznamenala, jelikož z domu nestihl vyběhnout. Zemřel na místě. Zanechal dopis, v němž stálo toto: „Občané Republiky československé“. „Protože se navzdory činu Jana Palacha vrací náš život do starých kolejí, rozhodl jsem se, že vyburcuji Vaše vědomí jako Pochodeň č. 2. Nedělám to proto, aby mne někdo oplakával, nebo proto, abych byl slavným, anebo snad, že jsem se zbláznil. K tomuto činu jsem se odhodlal proto, abyste se už vážně vzchopili a nedali s sebou vláčet několika diktátory! Pamatujte: «Když někomu vystoupí voda nad hlavu, je už jedno o kolik». - (…) Ať moje pochodeň svítí na cestu k svobodnému a šťastnému Československu. (…) Jen tak budu žít dál.“28 E. Plocek, který si jako další zvolil sebeupálení jako formu radikálního politického protestu, měl poněkud jiný osud. Dá se říci, že v počátcích komunistickému systému důvěřoval. Od roku 1955 byl členem KSČ. Postupně ho ovšem tento systém a především
26 Sándor Bauer. www.janpalach.cz [online]. [cit. 22.12.2018]. Dostupné z: http://www.janpalach.cz/cs/default/zive-pochodne/bauer 27 Josef Hlavatý. www.janpalach.cz [online]. [cit. 22.12.2018]. Dostupné z: http://www.janpalach.cz/cs/default/zive-pochodne/hlavaty 28 Jan Zajíc. www.janpalach.cz [online]. [cit. 22.12.2018]. Dostupné z: http://www.janpalach.cz/cs/default/zive-pochodne/zajic 17
činy členů komunistické strany natolik zklamaly, že vystoupil ze strany. E. Plocek se polil hořlavinou a zapálil na Velikonoce 4. dubna 1969 na náměstí Míru v Jihlavě, 9. dubna 1969 podlehl následkům popálenin a v nemocnici zemřel. Přesto, že jeho pohřbu se zúčastnilo nad 2 000 osob, ze strany médií nebyla veřejnost o této závažné události informována.29 Další, kdo projevil nesouhlas tak radikálním způsobem jako je sebevražda upálením byl E. Rips. V roce 1968 ho upoutaly posrpnové události v Československu a později i čin J. Palacha. Ovšem oproti J. Palachovi, nechtěl vyvolat převrat či pozornost široké veřejnosti. Prohlásil: „Ne, byl to můj osobní protest, kterým jsem nechtěl nic rozpoutávat. Můj čin pramenil z absolutní hořkosti. Přestal jsem věřit, že se komunismus může zhroutit tak, jak se to později stalo.“ Tento student matematiky a fyziky lotyšské univerzity se zapálil 13. dubna 1969 na náměstí v centru Rigy. Jelikož byl rychle uhašen, zranění nebyla smrtelná. Po svém činu byl umístěn na psychiatrické oddělení, vyloučen z vysoké školy, umístěn do věznice a soudem uznán za duševně nemocného. V roce 1972 se mu podařilo emigrovat do Izraele a začít zde kariéru profesora matematiky a fyziky na univerzitě v Jeruzalému.30
29 Evžen Plocek. www.janpalach.cz [online]. [cit. 22.12.2018]. Dostupné z: http://www.janpalach.cz/cs/default/zive-pochodne/plocek 30 Elijahu Rips. www.janpalach.cz [online]. [cit. 22.12.2018]. Dostupné z: http://www.janpalach.cz/cs/default/zive-pochodne/rips 18
Nejen Československo bylookupováno sovětskými vojsky. Proti okupaci sovětů v Litvě se rozhodl svojí existenci upálením ukončit dělník R. Kalanta. Je velmi pravděpodobné, že se k tomuto činu uchýlil po vzoru Jana Palacha, o kterém litevská veřejnost byla informována. Devatenáctiletý mladík se 14. května 1972 polil benzínem a zapálil na hlavní třídě Aleje Svobody v Kaunasu. Zemřel o den později na následky popálenin. Než škrtl zápalkou zvolal: „Z mojí smrti prosím obviňte totalitní politický systém.“31 Proti utlačování křesťanů v Německé demokratické republice (NDR) se 18. srpna 1976 zapálil O. Brüsewitz. Byl evangelickým farářem, který otevřeně kritizoval násilnou ateizaci německého obyvatelstva komunistickou vládou. Zapálil se 18. srpna 1976 na náměstí ve východoněmeckém Halle. Těsně předtím, než se polil hořlavinou, umístil vedle sebe transparent, který hlásal: „Radiogram všem, radiogram všem, církev v NDR žaluje komunismus za jeho utlačování dětí a mladistvých ve školách.“ O. Brüsewitz svým zraněním v nemocnici podlehl 22. srpna 1976.32 Činem J. Palacha se s velkou pravděpodobností inspiroval i M. Mamut. On i jeho Rodina byli v roce 1944 deportováni do Uzbekistánu. Ačkoliv v roce 1967 jim byl povolen návrat do jejich vlasti, úřady jim život na Krymu komplikovaly. M. Mamut se zapálil 23. června 1978 před svým domem, když ho přišla zatknout policie za nesplnění ohlašovací povinnosti. Zemřel v nemocnici 28. června 1978 na následky svých zranění. Čtyřicetisedmiletý M. Mamut se k tomuto činu uchýlil, aby protestoval proti deportaci krymských Tatarů.33 V nedávné době veřejností otřásl případ šestadvacetiletého pouličního obchodníka zeleniny, který se zapálil 17. prosince 2010 ve městě Sidi Bouzid v Tunisku. Zemřel 4. ledna na následky svých zranění. M. Buazizi neměl povolení k prodeji, úřady mu proto zabavily elektronické váhy. Mladý muž pocházel z velmi chudé rodiny a chtěl tímto způsobem vyjádřit protest proti chování a postupům místních úředníků. Jeho čin spustil
31 Romas Kalanta. www.janpalach.cz [online]. [cit. 22.12.2018]. Dostupné z: http://www.janpalach.cz/cs/default/zive-pochodne/kalanta 32 Oskar Brüsewitz. www.janpalach.cz [online]. [cit. 22.12.2018]. Dostupné z: http://www.janpalach.cz/cs/default/zive-pochodne/brusewitz 33 Musa Mamut. www.janpalach.cz [online]. [cit. 22.12.2018]. Dostupné z: http://www.janpalach.cz/cs/default/zive-pochodne/mamut
19 masové demonstrace, které nakonec vedly ke změně politického systému. Čin M. Buaziziho inspiroval následovníky i v dalších arabských státech.34 Na podkladě výše vyjmenovaných případů sebevražd upálením můžeme konstatovat, že si tento radikální způsob smrti zvolí člověk nejčastěji z politických důvodů. Chce svým činem šokovat a především zburcovat širokou veřejnost. Svou obětí usiluje o změnu pro něj již nadále nepřijatelné situace v zemi.
34 Mohamed Bouazizi. www.janpalach.cz [online]. [cit. 22.12.2018]. Dostupné z: http://www.janpalach.cz/cs/default/zive-pochodne/bouazizi 20
2 Situace v PRL a Československu po roce 1968
V této části práce se budu zabývat společenskou i politickou situací v PRL a Československu v šedesátých letech. Především pak rokem 1968, který se do historie zapsal nejen u nás, ale i ve světě. Společnosti přinesl nejprve obrovské naděje a záhy hořké zklamání. Sled událostí té doby měl za následek právě i sebeupálení R. Siwiece ve Varšavě a později i J. Palacha v Praze. Pokusím se odpovědět na otázku: Jaký je historický kontext sebeupálení těchto dvou mužů?
2. 1. Rok 1968 v Evropě
Rok 1968 je nepochybně rokem, který se vryl do paměti všem evropským státům. Evropa byla již od Jaltské konference, která proběhla v únoru 1945, rozdělena na západ a východ. Na západě vedoucí úlohu zastával kapitalismus a demokracie. Východ však ovládal komunismus v čele se Sovětským svazem. USA, VB a SSSR se na jaltské konferenci dohodli o rozdělení vlivu. Byl zde projednáván vznik Organizace spojených národů, demokratická otázka a rozhodnuto o konání demokratických voleb v osvobozených zemích. Politika uvolňování mezinárodního napětí, tzv. détente, která se postupně rozvíjela od roku 1962, donutila obě supervelmoci, USA a Sovětský svaz, i jejich spojence ke spolupráci. Politika détente znamenala pro západ mnoho rizik – jedním z nich byla i možnost, že by Moskva mohla přistupovat k jednotlivým zemím rozdílně a ohrozila tím soudržnost NATO. Zejména Francie odmítala hegemonii USA a Sovětského svazu v Evropě a ve snaze oslabit ji prosazovala politiku uvolňování vnitro blokových struktur, emancipace evropských zemí a jejich nezávislost na jedné či druhé supervelmoci. Moskva však nebyla ochotna uvolnit kontrolu nad svou sférou vlivu, proto nebylo možné tuto politiku realizovat. Spojené státy americké usilovali o zlepšení vztahů se Sovětským svazem, tudíž i když podporovali nastolení parlamentní demokracie v Evropě, výrazná intervence se z jejich strany nekonala. Velká Británie do dění té doby nezasahovala vzhledem k jejímu koloniálnímu rozpadu. Svou novou vizí východní politiky, tzv. Ostpolitik, prodělávala SRN zásadní obrat. Ačkoli to bylo v rozporu s Hallsteinovou doktrínou z padesátých let, navázala diplomatické vztahy s Jugoslávií a Rumunskem. Nakonec i vláda SRN v létě 1967 uznala realitu a vzdala se práva na jednostranné zastupování německého národa, čímž uznala existenci NDR. Díky
21
Pražskému jaru se otevřela možnost normalizovat vztahy obou států a v březnu 1968 nabídlo Německo navázání kontaktů Československu.35 Jaro 1968 přineslo uvolňování napětí a na malý okamžik obyvatelům komunistických zemí svitla naděje, že všudypřítomný komunismus musí v brzké době podstoupit/ustoupit pluralitní demokracii. Rok 1968 od jeho počátku doprovázely studentské i dělnické stávky a nepokoje. Tomu, jak to probíhalo v Československu a Polsku, budu věnovat pozornost později. Nyní se zaměřím na ostatní evropské země. V lednu ve Španělsku studenti vysokých škol protestují proti třicetiletému diktátorskému režimu Francisca Franca. V únoru v USA propukají protesty proti válce ve Vietnamu. Protesty probíhající v Itálii, kde studenti požadují lepší zařízení vysokých škol, vyeskalují v prozatimní uzavření univerzity v Římě. V dubnu protestují španělští studenti proti mši k uctění památky Adolfa Hitlera. V západním Německu a Velké Británii propukají studentské protesty proti válce ve Vietnamu. Ve Francii studenti vysokých škol požadují od vlády zavedení smíšených vysokoškolských kolejí.36 Celonárodní sociální změnu ve Francii nastartovaly protesty na univerzitě v Nanterre. Byla obsazena i sorbonská univerzita. K studentským demonstracím se postupně přidávala i široká veřejnost a celonárodní protesty vyvrcholily počátkem května, kdy v Paříži vyrostly desítky barikád. I přes surový zásah policie (300 zraněných) demonstrace již nešly zastavit. “V následujících dnech byla Paříž poseta černými a rudými vlajkami, polepena hesly jako ‘Lidstvo nebude svobodné, dokud nebude poslední kapitalista viset na střevech posledního byrokrata’ nebo ‘Zboží je opium lidstva’“.37 Stávky vedly k rozpuštění parlamentu a vypsání voleb 23. června. Ještě na konci června byla navýšena minimální mzda, avšak k politickým změnám nedošlo. Ve volbách zvítězila pravice v čele s tehdejším prezidentem De Gaullem. Ke konci roku společnost zaplavil defétismus a snahy stávkujících jak ve Francii, tak v Itálii postupně upadly.38
35 VONDROVÁ, Jitka. Evropa 1968. In: cevro.cz [online].11.4.2008 [cit. 15.10.2019]. Dostupné z: http://www.cevro.cz/cs/201454-evropa-1968 36 1968: Rok, který změnil historii u nás i ve světě [online] Dotyk.cz: 2016 [cit. 22.11.2019]. Dostupné z: https://www.dotyk.cz/publicistika/1968-rok-ktery-zmenil-historii-u-nas-i-ve-svete-20160822.html 37 Studentské bouře ve Francii v květnu 1968 vyvrcholily brutálním zásahem policie [online]. In: Čt24: 2.5.2008. [cit. 22.11.2019]. Dostupné z: https://ct24.ceskatelevize.cz/archiv/1455914-studentske-boure-ve- francii-v-kvetnu-1968-vyvrcholily-brutalnim-zasahem-policie 38 Tamtéž. 22
2.1.1 Pražské Jaro
Od počátku padesátých let československá společnost byla utlačována komunistickým režimem. Československo bylo pod nadvládou Sovětského svazu. I když po smrti sovětského 1. generálního tajemníka J. V. Stalina došlo k částečnému uvolnění politického režimu, hospodářská i společenská krize byla prohlubována. Ekonomika šedesátých let byla postavena na těžkém průmyslu “(...Československo se stalo vedoucím producentem strojírenství i značné části zbrojařství pro celý sovětský blok.)”39 Převládající orientace na těžký průmysl měla přímý dopad na společnost. Československo počátkem šedesátých let charakterizoval nedostatek základních potravin, spotřebního zboží a časté výpadky elektřiny. Prezidentem byl komunista Antonín Novotný, který zároveň zastával i funkci prvního tajemníka Komunistické strany Československé. A. Novotný sympatizoval s prvním tajemníkem Komunistické strany Sovětského svazu Leonidem Iljičem Brežněvem. Opozice A. Novotného kritizovala kumulaci dvou nejvyšších funkcí v rukách jedné osoby, především proto, že tyto dvě nejvyšší funkce zaručovaly přímý zásah vládnoucí strany do činností a kompetencí vlády. Žádala decentralizaci moci a demokratizaci společnosti. Za počátek období pražského jara je považována prosincová schůze předsednictva ÚV KSČ, kde se členové strany shodli na nutném oddělení dvou výše zmíněných funkcí. O vyvolání otevřené diskuze na toto téma se zasloužil Alexander Dubček, který byl 5. ledna 1968 jmenován do funkce 1. tajemníka ÚV KSČ. A. Novotného nepodpořil ani L. I. Brežněv. Po návštěvě Prahy v prosinci 1967 shledal nelibost většinové společnosti s osobou A. Novotného. 30. března 1968 A. Novotného ve funkci prezidenta nahrazuje Ludvík Svoboda. 5. duben 1968 přinesl tzv. Akční program zaručující reformy v oblasti ekonomiky (zaměření na spotřební zboží, decentralizace vedení podniků, částečná liberalizace) a především zrušení cenzury. Zaměřoval se na ekonomické, politické a kulturní problémy. Stále však garantoval KSČ vedoucí postavení a spojenectví se Sovětským svazem mělo být zachováno. Protisovětské nálady uvnitř společnosti narůstaly a veřejnost požadovala urychlení dalších demokratických změn. V očích sovětů naplnění akčního programu znamenalo demontáž socialismu. A. Dubček se ve své knize Naděje umírá poslední vyjadřuje k tehdejší situaci: “(…) Nemohli jsme se ani náznakem zmínit, že se chceme vrátit k demokracii více politických stran,...Monopol moci, eufemicky nazývaný vedoucí úloha strany, byl pro
39 DUBČEK, Alexander. Naděje umírá poslední: Vlastní životopis Alexandra Dubčeka. Praha: Svoboda- Libertas, 1993, s. 115. 23 sovětskou doktrínu komunistické strany fundamentální.“40 Sovětský svaz se obával oslabení východního bloku. 3. srpna se představitele zemí východního bloku setkali v Bratislavě, kde měli potvrdit věrnost socialismu. L. I. Brežněv několikrát poukazoval na nelibost sovětských vůdců k reformám v Československu. Reformy viděl jako kontrarevoluční a protisocialistické a požadoval jejich zanechání, ale nikdy se nezmínil o použití hrubých sil.41 Bez vědomí prezidenta, prvního tajemníka ÚV KSČ, předsedy vlády i předsedy národního shromáždění v noci z 20. srpna na 21. srpna 1968 započala invaze vojsk zemí Varšavské smlouvy na Československo. Tanky obsadily všechna důležitá města a také letiště. Byli pozatýkáni vedoucí představitelé státu včetně A. Dubčeka. Došlo k přerušení televizního a rozhlasového vysílání. Veřejnost se se zradou bratrského státu odmítala smířit. Lidé protestovali v ulicích, na okupační tanky pokládali květiny a stavěli barikády. Během prvního týdne okupace L. Brežněv jednal s intervenovanými vedoucími představiteli KSČ v Moskvě, kde 27. srpna 1968 podepsali tzv. Moskevský protokol. Přijetí tohoto protokolu znamenalo konec období Pražského jara a následný proces normalizace. Sovětská invaze vyvolala silnou emigrační vlnu (zemi opustilo přibližně 100 000 obyvatel) a měla za následek několik stovek obětí, převážně civilistů.42 Události Pražského jara dokazují, že komunistický režim nelze zreformovat nenásilnou cestou. Je třeba ho zcela zrušit a nastolit režim nový.
2.1.2 Březnové události v PRL
Březnové události označují snahy polských obyvatel o demokratizaci tehdejšího komunistického režimu v roce 1968. Obdobně jako “pražské jaro” v Československu přinesly polskému obyvatelstvu vizi lepších zítřků. Tato naděje klíčila v národním povědomí již od 50. let. Po smrti 1. generálního tajemníka Komunistické strany Sovětského svazu J. V. Stalina, 5. března 1953, došlo k parciálnímu uvolnění totalitního režimu, k tzv. tání. V Polsku období tání datujeme od roku 1953 do roku 1957. Do čela komunistické strany byl dosazen v roce 1956 Władysław Gomułka. Ačkoli zprvu mezi obyvateli získal značné sympatie díky svým reformám a protisovětským názorům, brzy jeho antipatie k Rusku oslabily.43 W. Gomułka je kontroverzní postavou polských dějin.
40 Tamtéž, s. 160. 41 Tamtéž, s. 122-175. 42 PETRÁŠ, Jiří a Libor SVOBODA, ed. Jaro '68 a nástup normalizace: Československo v letech 1968- 1971. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2017, s. 167-173. 43 MANDELA, Przemysław. Komunistyczny antysemityzm – wypadki marcowe 1968 [online]. In: wei.org.pl: 2018 [cit. 22.11.2019]. Dostupné z: https://wei.org.pl/wp-content/uploads/2018/04/file- 24
Nepochybně se částečně zasloužil o demokratizaci Polska, avšak není žádným tajemstvím, že právě v roce 1968 podpořil intervenci vojsk Varšavské smlouvy do Československa, inicioval represe proti protestujícím studentům, inteligenci a podílel se na antisemitistické kampani proti židům v Polsku. Útlak ze strany Sovětského svazu od roku 1957 sílil a komunistická strana své pozice upevňovala. Na potlačení volnějšího komunistického režimu se podílel silně antisemitisticky orientovaný komunista a ministr vnitra Mieczysław Moczar. Podnětem březnových událostí se stal zákaz divadelního představení Kazimierza Dejmka Dziady za údajné protirežimní vyznění. Naposledy byla divadelní inscenace Mickiewiczovych Dziadův hrána 30. ledna. Doprovázely ji protesty veřejnosti proti cenzuře, které byly potlačeny. Několik protestujících bylo pozatýkáno a někteří studenti vyloučeni z vysokých škol, jako Adam Michnik a Henryk Szlajfer. Avšak lidé se nehodlali v boji za svobodu vzdát, byli pobouřeni jednáním státních složek moci. Situace vygradovala 8. března 1968, kdy se na Varšavské univerzitě konalo protestní shromáždění několika tisíc studentů proti potlačování demokratických svobod, cenzuře rovněž i vyloučení dvou již zmiňovaných studentů z univerzity. Demonstrace byla velmi brutálně rozehnána “ZOMem” (Zmotoryzowane Odwody Milicji Obywatelskiej – speciální pořádková jednotka Lidových milic Motorizované rezervy). Demonstrovat začali záhy i studenti dalších polských měst jako Krakova, Vratislavi, Toruně, Katovice, Poznaně a dalších.44 “Z rozdmýchávání společenských nepokojů byli obviněni ‘sionisté’ tedy Židé ve vládě, Židé mezi profesory, mezi studenty a literáty, ale i Židé jako agenti západních médií a také Židé jako stará garda komunistů z temných padesátých let.”45 Sionismus v Polsku však v té době prakticky neexistoval. Sionismem rozumíme národně- politické hnutí usilující o založení židovského státu v Palestině. Avšak Židé žijící v Polsku byli s většinovou společností integrováni. Někteří si však dopisovali se svými odstěhovanými příbuznými (sionisty). Na korespondenci a faktu, že sionisté se přiklonili k západu, vystavělo komunistické vedení myšlenku hrozby. Komunistické vedení pod lživou záminkou nebezpečí hrozícího polskému státu ze strany “sionistů” rozpoutalo silnou antisemitistickou kampaň. Z vysokých škol byli propuštěni špičkový profesoři a
e43e9fff98c21644e2797f218a3ddfd4.pdf?fbclid=IwAR3wLbSbRgvdVpWJrJWqYOjuUVjFV- Ly5r_mJ8X5mGzvDwq3PwmO_XfIXyw 44 KALENDARZ HISTORYCZNY 8.III – WYDARZENIA MARCOWE 1968. [online] 8.3.2014. [cit. 21.11.2019]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=BHHxLiR8_Kk 45 KLÍPA, Ondřej. Polsko vzpomíná na rok 1968. In: A2. [online] 13.10.2008.[cit. 20.11.2019]. Dostupné z: https://www.advojka.cz/archiv/2008/13/polsko-vzpomina-na-rok-1968
25 studenti. Polákům židovského původu byl znepříjemňován život ve všech jeho oblastech. Masová propaganda způsobila odchod přibližně 20 000 polských židů. Mezi nimi mimo jiné byl k emigraci donucen i spisovatel, vysokoškolský učitel a sociolog Zygmunt Bauman či filozof Adam Schaff. Na masovou antisemitistickou kampaň v Polsku negativně reagovali otevřeným dopisem Arnošt Lustig, Jan Procházka a Pavel Kohout. Některé státy sice přerušily zahraniční obchod s Polskem, avšak více na dění v Polsku nereagovaly.46
2.1.3 Tvůrci a umělci proti invazi vojsk Varšavské smlouvy na Československo
Situace po vpádu vojsk Varšavské smlouvy vzbudila spoustu otevřených reakcí literátů a umělců doma i v zahraničí. Mezi prvními, kdo vyjádřil svoje antipatie k okupaci Československa, byl spisovatel, dramatik a publicista Sławomir Mrożek. Žil od roku 1963 ve Francii, kde opublikoval v Le Monde svoji otevřenou kritiku. Francie poté vyjádřila sounáležitost s ČSSR. Tímto činem si zajistil místo na listině zakázaných autorů v Polsku. Kritiku vyjádřil rovněž i spisovatel, dramatik, scénárista a politik Jerzy Andrzejewski, jehož díla už v Polsku podléhala cenzuře. K dalším protestujícím polským umělcům patřil i redaktor časopisu “Ruch Muzyczny” Zygmunt Macielski. Exilový novinář, spisovatel a literární kritik Gustaw Herling-Grudziński svoji nechuť k okupaci ČSSR vyjádřil v textu Pół miliona żołnierz przeciwko 2000 słów. Navázal tak na manifest člena komunistické strany, prozaika a publicisty Ludvíka Vaculíka Dva tisíce slov. Mezi další literáty, kteří vyjádřili svůj nesouhlas především na účasti Polska v srpnové okupaci ČSSR, patřili: Witold Dąbrowski, Tadeusz Robak, Paweł Jasienica, Adam Włodek, Rzyszard Nowakowski, January Grędziński a mnoho dalších. Jacek Kaczmarski, básník, prozaik, skladatel a písničkář na podporu činu Jana Palacha složil píseň “Pochodnie”. 47Poměrně nedávno poctu Janu Palachovi vzdala i britská hudební skupina Kasabian, která v roce 2004 vydala píseň Club Foot. 48
46 Marzec 68 – bunt studentów, walka wewnątrz PZPR, antysemityzm [online]. 8.3.2013 [cit. 22.11.2019]. Dostupné z: https://wiadomosci.wp.pl/marzec-68-bunt-studentow-walka-wewnatrz-pzpr-antysemityzm- 6031585950507649a 47 KACZMARSKI, Jacek. Pochodnie. In: kaczmarski.art.pl. [online]. 12.1.1989 [cit.21.11.2019]. Dostupné z: http://www.kaczmarski.art.pl/tworczosc/wiersze/pochodnie/ 48SZYDŁOWSKI, Mirosław. Pochodnia. In: wordpress.com. [online]. 4.8.2013 [cit. 21.11.2019]. Dostupné z: https://mirekszydlowski.wordpress.com/2013/08/04/pochodnia/ 26
2.2 Komunistický režim po roce 1968
2.2.1 Normalizace v Československu
Svobodné nadechnutí v roce 1968 v Československu nemělo dlouhé trvání. Ukončila ho sovětská okupace 21. srpna 1968 a ta také započala období tzv. Normalizace. Toto období znamenalo návrat ke starým pořádkům, především znovu upevnění a posílení moci vládnoucí komunistické strany a potlačení všeho, o co usiloval “akční program” z 5. dubna 1968. 8. srpna 1968 pod výhružkou opětovného zásahu ozbrojených sil celé československé stranické vedení, až na Františka Kriegla, podepsalo souhlas s dočasnou okupací, čímž ji zpětně legalizovali.49 V následujících týdnech averze proti okupantům mezi obyvatelstvem stoupala. Rozhlasové vysílání probíhalo nepřetržitě, televizní bylo přerušeno. Noviny a časopisy nadále publikovaly, i když jejich činnost byla přesunuta do podzemí. Všude přítomné nápisy a transparenty plné zášti proti okupaci vyjadřovaly postoj veřejnosti. Ta se nehodlala s tímto stavem smířit. Za účelem zmatení sovětské armády lidé například odstraňovali i dopravní značky. Došlo k reorganizaci ústředního výboru, změnám ve sdělovacích prostředcích a ve vládě. 28. října 1968 byla slavnostně vyhlášena Československá federace. Ta byla zahrnuta už v akčním plánu, avšak Sověti federalizaci republiky chtěli využít k oslabení revolučních sil. Až do nástupu Gustava Husáka na post 1. tajemníka vládnoucí komunistické strany nedocházelo k politickým perzekucím. V dubnu 1969 z funkce odstoupil A. Dubček a na jeho místo nastoupil G. Husák. Začaly pracovat prověrkové komise a konaly se rozsáhlé čistky. Byla zastavena činnost některých časopisů (Listy, Reportér, Týdeník svazu československých spisovatelů a další), organizací (Sokol, Junák) a různých kulturních spolků. Z funkce předsedy ÚV KSČ byl nucen odstoupit Josef Smrkovský, na což rozhořčená veřejnost reagovala protesty a demonstracemi. 16. ledna 1969 se v centru Prahy upálil student J. Palach. Jeho pohřeb se změnil v demonstraci. Činu Jana Palacha se důkladněji budu věnovat v následující části mé práce. V březnu 1969 Československo porazilo dvakrát za sebou Sovětský svaz na Mistrovství světa v ledním hokeji ve Stockholmu. Dvojité vítězství rozdmýchalo spontánní bujaré oslavy přibližně 150 000 lidí. Oslavující neskrývali protisovětský podtext oslav. Prostřednictvím nastrčených agentů STB, kteří začali do výloh obchodů házet dlaždice, Sověti zneužili situace a označili situaci za nepovolenou
49 DUBČEK, cit. d., s 217. 27 demonstraci. Situaci uklidnila veřejná bezpečnost, i když původně Sověti požadovali použití ozbrojených sil. Následné výročí okupace přineslo rozsáhlé veřejné protesty po celé republice. I přesto, že demonstranti nebyli ozbrojeni, byla na jejich rozehnání po nařízení G. Husáka použita hrubá síla ze strany policie, milicionářů a vojáků. Zásah ozbrojených sil měl za následek několik obětí z řad demonstrantů. Následovaly další čistky. V průběhu 70. let 100 000 lidí přišlo o práci, bylo vyloučeno ze strany a dalšími způsoby perzekuováno. V roce 1977 povstala protestní organizace Charta 77, která bojovala za občanská a lidská práva. Stejnojmenný dokument podepsali například Václav Havel, Rudolf Battěka, Jiří Diensbier, Jan Patočka, Pavel Kohout a mnoho dalších jak z řad inteligence, tak z řad prostého lidu. V osmdesátých letech se generální tajemník ÚV KSSS Michail Gorbačov pokusil reformovat dostatečně neefektivní komunistický režim. Gorbačovy reformy, souhrnně nazývané “Perestrojka”, měly zlepšit situaci v ČSSR. Ovšem nakumulované společenské i hospodářské problémy země a její úpadek vedly k postupné ztrátě víry v socialismus. Posledním výkřikem do tmy bylo odvolání G. Husáka z postu 1. tajemníka a následné dosazení Miloše Jakeše. To však širokou veřejnost ještě více pobouřilo. Na konci osmdesátých let demonstrace Charty 77 začínaly být na denním pořádku. Komunisté se však svojí pozice nechtěli vzdát. Na protesty reagovala strana zmobilizováním ozbrojených sil.50
2.2.2 PRL
V PRL po násilném potlačení březnových protestů se protirežimní činnost přesunula do ilegality. Stále přetrvávala cenzura tisku a rušení vysílání rádia Svobodná Evropa. W. Gomułka stále prosazoval centrálně řízenou ekonomiku, která však přinesla řadu hospodářských problémů. Řešení špatné ekonomické situace bylo skokové zvýšení cen masa a jiných potravin. To rozpoutalo rozhořčení mezi občany.51 Průmyslový sever země ochromila vlna demonstrací a stávek. O zvýšení cen byla veřejnost informována 12. prosince a 14. prosince zaměstnanci gdaňských loděnic odmítli nastoupit do práce. Do prosincových stávek se zapojili i dělníci Trojměstí: Gdaňsk, Gdyně a Štětín. Pro upokojení situace vedení strany rozhodlo o radikálním použití ozbrojených sil proti protestujícím. Policie, armáda i lidová milice neváhaly použít obušků, slzného plynu a
50 KALINOVÁ, Lenka. Konec nadějím a nová očekávání: k dějinám české společnosti 1969-1993. Praha: Academia, 2012, s. 291-328. 51FRIEDL, Jiří, Tomasz JUREK, Miloš ŘEZNÍK a Martin WIHODA. Dějiny Polska. Přeložil Martin VESELKA. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2017, s. 531-532. 28 střelných zbraní. Oběti se odhadují na přibližně 40 mrtvých a 1 100 zraněných civilistů.52Jednou z obětí byl i 18. letý Zbyszek Godlewski. Byl zastřelen v Gdyni 17. prosince 1970. V roce 1980 vznikla na jeho památku balada Ballada o Janku Wiśniewskim Hudbu složil Mieczysław Cholewa a text napsal Krysztof Dowgiałło.53Nepokoje měla také ovlivnit rezignace 1. tajemníka vládnoucí PSDS. Na post 1. tajemníka byl dosazen, v očích komunistické strany důvěru vzbuzující, Edward Gierek. Ze své funkce předsedy vlády odstoupil i Józef Cyrankiewicz. Jeho nástupcem se stal Piotr Jaroszewicz. Propagandě v čele Edwardem Gierekem se na krátkou chvíli situace v zemi podařila uklidnit, a to především díky moskevské půjčce, která zajistila zlepšení životní situace obyvatel. Nicméně z dlouhodobého hlediska bylo očividné, že není v silách centrálně plánované ekonomiky zajistit permanentní modernizaci, hospodářský růst, a především zlepšení materiální situace obyvatel. Díky sympatiím západních zemí vůči osobě Giereka byly zprostředkovány i další půjčky. Podařilo se mu vyvolat iluzi liberalizace právě díky jeho spolupráci se Západem. Tzv. Gierkova konjunktura neměla dlouhé trvání. Hospodářská situace i životní úroveň v zemi opět klesala. Mělo opět dojít k drastickému navýšení cen (až o 70 %). Veřejnost na toto sdělení opět reagovala protestními akcemi, konaly se v Radomi, Płocku, Ursusu a ve Vašavě). Nejbouřlivější demonstrace propukly v Radomi, došlo při nich k zapálení několika automobilů a budovy PZPR. Demonstrace byly surově potlačeny a neobešly se bez mrtvých, zraněných a následných represí v podobě zatčení, uvěznění, ztráty zaměstnání a vyloučení ze strany.54 Na podporu obětí postižených těmito represemi z iniciativy mladých intelektuálů vznikl 23. června KOR (Výbor na obranu dělníků), což se vládnoucí straně samozřejmě nelíbilo a začala využívat zastrašování k ukončení jeho aktivit. 16. října 1978 byl zvolen papežem krakovský arcibiskup Karoł Wojtyła. Společnost pocítila sounáležitost a naději na nezávislost. V červenci 1980 došlo ke zvýšení cen masa a opětovně vypukly protesty, které vyvrcholily v srpnu.“ Do čela vzbouřených dělníků se postavil tehdy osmatřicetiletý elektrikář Lech Wałęsa, který se podílel i na organizaci
52 Hladové bouře v polském Gdaňsku předznamenaly pád komunismu. [online]. 14.12.2010 In: Čt24 [cit. 22.11.2019]. Dostupné z: https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/1298258-hladove-boure-v-polskem-gdansku- predznamenaly-pad-komunismu 53 CZYŻNIEWSKI, Tomasz. Zabity stoczniowiec Zbyszek Godlewski ma ulicę w Zielonej Górze. In: Gazeta Lubuska [online]. 3.11.2009 [cit. 21.11.2019]. Dostupné z: https://gazetalubuska.pl/zabity- stoczniowiec-zbyszek-godlewski-ma-ulice-w-zielonej-gorze/ar/7819725 54 FRIEDEL, cit. d., s. 535-540. 29 stávek v roce 1970.”55Stávky byly ukončeny dohodou 31. srpna 1980. Režim částečně povolil, byla zmírněna cenzura a uznán vznik nezávislých odborů. Tak vznikly samosprávné odbory “Solidarita”, do jejichž čela se postavil Lech Wałęsa. Odbory byly ovšem ze strany propagandy negativizovány a strana nedodržovala všechna práva, která Solidaritě na začátku přislíbila. Přesto vycházelo stále více nezávislých tiskovin. Začala hrozit možnost invaze vojsk Varšavské smlouvy. 13. prosince 1981 vláda vyhlásila výjimečný stav a vůdci Solidarity byli internováni, osobní svobody potlačeny, stávky krvavě potlačeny. V roce 1984 byl tajnými agenty zavražděn kněz Jerzy Popiełuszko. Pohřeb Popiełuszka se spontánně změnil v demonstrační akci proti stávajícímu režimu. Rok 1988 přinesl opět vlnu ekonomických krizí, což mělo materiální dopad na život obyvatel. Komunistický režim ztratil moc vypořádat se s další sérií stávek, a tak přistoupil na jednání u kulatého stolu na jaře 1989. Jednání navrhl L. Wałęsa.56 K výsledkům rozhovorů u kulatého stolu patřila změna státního zřízení, legalizace Solidarity a celková demokratizace společnosti. Ve volbách 4. června 1989 byl premiérem zvolen člen Solidarity, Tadeusz Mazowiecki. Post prezidenta zůstal generálu Jaruzelskému.57
2.3 Rok 1989
Rok 1989 byl revolučním rokem pro celý Východní blok. V Polsku skončila vláda komunismu již na jaře, nýbrž Československo muselo ještě nějaký čas ve svém úsilí o svržení systému setrvat. 16. ledna 1989 byl zatčen a uvězněn V. Havel. Brzy byl na žádost široké veřejnosti i zahraničí propuštěn. Ačkoli v zemi nebyly patrné známky demonstrací, mobilizace policejních sil dosáhla svého vrcholu. 17. listopadu propukla Sametová revoluce a trvala do 29. prosince. Období, které přineslo demokratizaci systému. 17. listopadu se průvod studentů vydal z pražského Albertova na Vyšehrad. Úřady povolený vzpomínkový manifestační průvod měl připomínat nacistický útok na české vysoké školy v době německé okupace. Průvod neplánovaně zamířil do centra Prahy. Tehdy soudruzi v zoufalé snaze o udržení moci udělali poslední chybu. Klidnou studentskou demonstraci nechali brutálně rozehnat za pomoci policejních těžkooděnců a obrněných transportérů.
55POTŮČEK, Jan. Solidarita (Polský boj za nezávislost). In: e-Polis.cz [online]. 3.4.2005 [cit. 21.11.2019]. Dostupné z: http://www.e-polis.cz/clanek/solidarita-polsky-boj-za-nezavislost.html#2.1. 56 ŽEBROWSKI, Andrzej. Polská Solidarita: srpen 1980 proti kapitalismu. In: Solidarita [online]. 29.8.2012 [cit. 21.11.2019]. Dostupné z: https://solidarita.socsol.cz/2012/clanky/polska-solidarita-srpen- 1980-proti-kapitalismu. 57 FRIEDEL, cit. d., s. 556-560. 30
Protesty už nešlo zastavit. Vysoké školy a divadla vyhlásily stávku. Každý den demonstrovaly proti režimu davy lidí nejprve na Václavském náměstí, poté na letenské pláni. Už 19. listopadu vzniklo Občanské fórum v Praze a Veřejnost proti násilí v Bratislavě.58 Tato opoziční hnutí požadovala: „ Revidovat platnou ústavu odstraněním čtvrtého článku postulujícího-vedoucí úlohu komunistické strany ve společnosti; zrušit Národní frontu jako překážku svobodného formování politických stran a hnutí; ukončit nadvládu marxismu-leninismu jako jediné státní ideologie.“59 Tlak široké veřejnosti na komunistické vedení v zemi narůstal. Zanedlouho vláda byla vzhledem k okolnostem nucena odstoupit.
2.3.1 Změny po roce 1989 v Československu
28. března 1990 vznikla oficiálně Česká a Slovenská Federativní Republika. Po odstranění politických a ideologických překážek se v roce 1990 začala pozornost věnovat ekonomické transformaci, především změně vlastnických vztahů. Stejně jako v postkomunistickém Polsku se neobešla bez komplikací například v podobě poklesu výkonnosti ekonomiky, problematické restituce velkých majetků, navýšení nezaměstnanosti, rychlého růstu cen, zvýšení životních nákladů apod.60 Po sametové revoluci v roce 1989 chtěli lidé v Čechách měnit nejen politický režim, ale vše, co jen trochu zavánělo domácí tradicí, zejména šedesátými léty. Slovensko bylo umírněnější a některé osvědčené ideje a tradice ihned nezatracovalo. Na to navazovala i volba polistopadového prezidenta. V. Havel byl v Čechách vnímaný jako symbol nové doby. Zatímco na Slovensku měli svého kandidáta, umírněnějšího A. Dubčeka. Slovenští poslanci zablokovali potvrzení V. Havla ve funkci. Slováci čekali, že alespoň federačním premiérem se stane slovenský občan, ale to nevyšlo. Slovensko preferovalo vlastní vládu s Vladimírem Mečiarem. ODS však nominovala na funkci premiéra Václava Klause. Současně se tu objevovaly tendence ke zřízení slovenské policie, armády a národní banky. Zásadní spory byly i v otázkách ekonomiky. V prosinci 1992 došlo k rozdělení České a Slovenské Federativní republiky a k 1. 1. 1993 vznikla Česká republika a Slovenská republika. Česká republika se v březnu 1999 připojila k Severoatlantické alianci.
58Nežná revoluce. In: Youtube [online]. 22.3.2016 [cit. 22.11.2019]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=sgdLztudjLQ. Kanál uživatele Proxima Centauri. 59 DUBČEK, cit. d., s. 272-273. 60 KALINOVÁ, cit. d., s. 334. 31
Slovenská pak v roce 2004 společně se vstupem do Evropské Unie. Ve stejném roce vstoupila i ČR do EU.61
61 Čt 24. 25 let od rozdělení Českoslovenka[online]. In: Čt24. [cit. 22.11.2019]. Dostupné z: https://ct24.ceskatelevize.cz/specialy/2217952-25-let-od-rozdeleni-ceskoslovenska. 32
2.3.2 Změny po roce 1989 v Polsku
Polsko se stalo první zemí sovětského bloku, kde se zhroutil komunistický režim, a rovněž jako všechny ostatní postkomunistické státy východního bloku muselo podstoupit proces politicko-ekonomické transformace. V roce 1990 se konaly plně demokratické svobodné volby do Sejmu a Senátu.62 Centrálně řízenou ekonomiku bylo potřeba přeměnit na tržní. To s sebou přineslo řadu problémů, se kterými se musely potýkat i ostatní státy v průběhu transformace. Změny bylo nutné provést ve školství, zdravotnictví, zemědělství i státní správě a samosprávě. Byl například zaznamenán negativní demografický vývoj související s migrační vlnou. Dalším problémem byla nezaměstnanost, v roce 1993 činila 16 procent a do roku 2002 překročila 18 procent. Změnil se název státu z PRL na Rzeczpospolita Polska. Důležitým krokem byl bez pochyb vstup státu do Severoatlantické aliance v březnu 1999 a vstup do Evropské Unie v roce 2004. Po pádu komunistického režimu nastal v Polsku rozvoj infrastruktury, technologie a permanentní hospodářský růst.63
3 Jan Palach
V předchozí části jsem se věnovala historickým událostem a okolnostem druhé poloviny 20. století. Především událostem roku 1968, který bezprostředně poznamenal osudy milionů obyvatel Československa. Tento rok lidem přinesl naději na pád komunistického režimu. Idea socialismu s lidskou tváří se však záhy velmi rychle rozplynula s vpádem vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Komunistický režim a nadvláda Sovětského svazu zasáhli do všech oblastí života. Početnou skupinou obyvatel, kterým nástup normalizace přinesl převážně strasti, byli studenti. Mezi nimi i vysokoškolský student filozofické fakulty Univerzity Karlovy Jan Palach, který se 16. ledna 1969 na Václavském náměstí v Praze zapálil. V této části práce se zaměřím především na otázku: Jak je J. Palach představen současnou kinematografií?
62 CHWALBA, Andrzej. Polsko 1989-2008: dějiny současnosti. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK), 2009, s. 215. 63 FRIEDEL, cit. d., s. 561-578. 33
3.1 Život a historický kontext
J. Palach se narodil v Praze 11. srpna 1948, tedy v době, kdy už byl po 2. světové válce v Československu nastolen komunistický režim. Vyrůstal ve vlastenecky založené rodině v obci Všetaty nedaleko Prahy. Měl o sedm let staršího bratra Jiřího. Matka se starala o domácnost a jeho otec byl živnostník, provozoval cukrářství. V padesátých letech, stejně jako téměř všichni ostatní živnostníci v zemi, pocítili Palachovi nadvládu komunistického režimu. Byli donuceni přestat provozovat cukrářskou dílnu i prodejnu, což se odrazilo na jejich ekonomické situaci. Otec J. Palacha mohl vykonávat pouze dělnickou práci a matka prodávala ve stánku na nádraží. Podle dostupných zdrojů J. Palach již na základní škole projevil svůj zájem o dějepis, v němž také ve škole vynikal. V ostatních předmětech dosahoval spíše průměrných výsledků. Rodina, spolužáci i učitelé ho popisují jako spíše introvertního, klidného, ochotného a o svět se do hloubky zajímajícího člověka. Mezi jeho záliby patřily šachy a četba historických románů a povídek. Líbily se mu knihy například od Aloise Jiráska jako Filozofská historie nebo románová trilogie Mezi proudy. Do vlastenecky laděné trilogie jsou zasazeny skutečné postavy českých dějin jako Jan Žižka z Trocnova, král Zikmund nebo Jan Hus. Právě osobností a činem J. Husa byl J. Palach hluboce interesován. Zájem o dějiny v něm nevzbuzovaly pouze knihy, nýbrž i otec, který se o historii také zajímal.64 Aby zajistila možnost studia na vysoké škole pro oba své syny, vstoupila matka J. Palacha v roce 1957 do Komunistické strany Československa. První tragickou událostí v životě J. Palacha bylo nečekané úmrtí jeho otce na infarkt myokardu v roce 1962. třináctiletým J. Palachem tato událost velice otřásla. Otec byl jeho vzorem a choval k němu hlubokou úctu. V roce 1966 J. Palach odmaturoval a hlásil se na Karlovu Univerzitu na obor historie. Pro velký počet uchazečů nebyl ovšem přijat. Začal studovat obor zemědělská ekonomie na Vysoké škole ekonomické. Během studia několikrát vycestoval. Účastnil se brigád v Kazachstánu, poblíž Lenigradu a ve Francii. Do vysokoškolského života se plně zapojil a stoupl i jeho zájem o politické dění v zemi. Na jaře 1968 na plno prožil Pražské jaro a pomáhal vzniknout Akademické radě studentů. Byla mu také schválena žádost o přestup na filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Druhou tragickou událostí pro J. Palacha byla invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968. Aktivně se účastnil protestních akcí a stávek. Velmi těžce nesl dočasnou legalizaci
64 LEDERER, Jiří. Jan Palach: zpráva o životě, činu a smrti českého studenta. V Praze: Malý princ, 2014, s. 10-13. 34 vojsk na československém území, kterou představitelé Národního shromáždění podepsali 16. října 1968.65 Na podzim roku 1968 postupně oslabovala politická moc i optimismus A. Dubčeka. Svoji pozici naopak upevňoval G. Husák. Naděje obyvatel na demokratizaci společnosti, které přineslo Pražského jaro vyprchávaly. Svůj zásadní nesouhlas s legalizací pobytu sovětských vojsk na území Československa vyjádřili vysokoškolští studenti generální stávkou 18. listopadu. J. Palach se ji také účastnil. 21. srpna byla stávka ukončena a nepřinesla žádné požadované výsledky. Neúspěch studentských aktivit přinesl J. Palachovi velké zklamání, ale v jeho soukromém ani studijním životě se tato skutečnost neodrazila. Žádnou svoji vnitřní krizi na sobě doma ani ve škole nedal znát.66 V. Liška, záhadolog, publicista a spisovatel ve své knize Jan Palach. Hrdina nebo oběť? uvedl názory některých jeho spolužáků, podle nichž byl J. Palach: “založením humanista, patřil k zarytým odpůrcům rasismu, šovinismu a snil o sbratření všech lidí...”67 Podle výpovědi jeho přátel J. Palach zastával vyšší mravní principy a nesnášel násilí. Interesoval se marxismem. Na tuto tématiku psal i jednu ze svých seminárních prací. Konkrétně se v práci zabýval komunistickou Internacionálou.68 Na Vánoce roku 1968 byl s maminkou ve Všetatech. Jak zjistil J. Lederer, o vánočních svátcích rozmlouval s farářem Trojanem mimo jiné i na téma Jana Husa a jeho boji za reformní ideály. Z rozhovoru bylo patrné, že společensko-politické události zaplavující Východ ale i západ jako například atentát na Roberta Kennedyho, protestní akce v Německu, Polsku, Francii a v neposlední řadě okupace Československa z pohledu J. Palacha znamenaly tragédii a povedou k sebedestrukci moderní civilizace.69 Velkým zklamáním byl pro všechny studenty předseda Národního shromáždění, Josef Smrkovský, který, ačkoli byl pro studenty symbolem nesmiřitelnosti se sovětskou okupací, svoje snahy nakonec vzdal. Ještě 15. ledna 1969 byl J. Palach na pohřbu svého strýce v Libši. Večer se domluvil s matkou na společných nákupech v Praze. Nikdo z rodiny nezpozoroval nic, co by naznačovalo, jaký čin hodlá J. Palach uskutečnit. 16. ledna 1969 se brzy ráno vydal vlakem do Prahy. Jeho první kroky vedly na kolej, kde napsal čtyři dopisy vysvětlující sebedestruktivní čin, který později uskutečnil. Dopisy obsahovaly sdělení, že svým činem chce probudit národ z letargie, vyburcovat ho k činu a také informaci o údajné skupině jejíž je členem. Podepsal se jako Pochodeň č. 1. V dopisech také avizoval, že pokud se situace v zemi po jeho činu
65Jan Palach [online]. [cit.15.10.2019]. Dostupné z: http://www.janpalach.cz/ 66 LIŠKA, Vladimír. Jan Palach: hrdina, nebo oběť? Praha: XYZ, 2019, s. 76-78. 67 Tamtéž, s. 79. 68 Tamtéž, s. 139. 69 LEDERER, cit. d., s. 81. 35 nezlepší, vzplanou další živé pochodně. Především žádal o zrušení cenzury a kolaborantských, propagandistických tiskovin . Po 14. hodině J. Palach došel na Václavské náměstí, kde se polil benzínem a zapálil. Jeho činu přihlížela řada svědků. Několik z nich plameny na hořícím J. Palachovi svými oděvy uhasilo, avšak v tu chvíli již měl těžké popáleniny na 85 procentech těla. Následně byl převezen do nemocnice na Vinohradech na popáleninové oddělení. Vzhledem k jeho kritickému zdravotnímu stavu zakázali lékaři výslech J. Palacha Veřejnou Bezpečností, která měla za úkol zjistit jména dalších živých pochodní. Lékařka Zdenka Kmuníčková byla pověřena pořídit záznam jeho výpovědi na magnetofon Veřejné Bezpečnosti. To se nestalo. Z Kmuníčková vyjádření J. Palacha pořídila, ovšem tajně a na jiné zařízení. Rozhovor mezi J. Palachem a psychiatričkou potvrzuje text dopisů. Opis této nahrávky zařadila Z. Kmuníčková v roce 2009 do svojí knihy Poslední dny Jana Palacha. Do posledních dnů se J. Palach velmi zajímal o společenskou situaci v zemi. Chtěl se ujistit, že lid jeho činu správně porozuměl. J. Palach podlehl svým zraněním 19. ledna 1969 v odpoledních hodinách.70 Smrt a především čin J. Palacha vyvolala ve společnosti rozhořčení. V mnoha městech byly organizovány pietní akce. V Praze proběhlo několik protestních akcí, kterých se zúčastnili převážně vysokoškolští studenti. Pohřeb J. Palacha se uskutečnil 25. ledna na Olšanech v Praze. Organizoval ho Svaz vysokoškolského studentstva Čech a Moravy. Poslední rozloučení, na které přišli desítky tisíc lidí, přerostlo v spontánní, ale poklidnou demonstrační akci proti důsledkům sovětské okupace.71 Ačkoli zřejmě žádná skupina Jana Palacha neexistovala, po jeho smrti vzpláli další živé pochodně. Jako druhý se zapálil 20. ledna v Plzni dělník Josef Hlavatý. Jako třetí pochodeň vzplál 25. února 1969 v Praze student Jan Zajíc. 4. dubna je v Jihlavě následoval tovární pracovník Evžen Plocek. Viz část práce 1.3. Na základě těchto faktů, lze konstatovat, že československý lid sebevražednému činu J. Palacha porozuměl.
3. 2 Následovníci 21. století
Ráno 18. března 2003 se na Václavském náměstí v Praze nedaleko od místa sebeupálení J. Palacha polil benzínem a zapálil devatenáctiletý Zdeněk Adamec z Humpolce. Mladík studoval na střední průmyslové škole v Pelhřimově. Na následky svých zranění zemřel. Pocházel z katolické rodiny a zajímaly ho především počítače a
70 Jan Palach [online]. [cit.15.10.2019]. Dostupné z: http://www.janpalach.cz/ 71 DUBČEK, cit. d., s. 237. 36 elektřina. Policie prověřovala různé činitele, které mohly zapříčinit mladíkovu smrt. Zkoumala i souvislosti s jeho činností na internetu.72 Z. Adamec provozoval tzv. darking, který slovník cizích slov popisuje jako: “sociálně deviantní chování při němž dochází k nežádoucímu odpojování elektřiny a často jsou přitom i ničeny rozvaděče elektrického proudu, též darkerství.”73O tuto jeho činnost se policie začala zajímat v únoru 2003. Mladík zanechal vzkaz, kde sám sebe označil za pochodeň 2003 protestující proti politickému režimu v zemi. Tentokrát to však nebyl protest proti komunismu, nýbrž proti demokracii, kterou neshledával skutečnou. Skutečnou proto, že reálně nevládne v zemi lid, ale mocenská složka a peníze. Ze vzkazu vyplývá, že byl značně frustrovaný děním ve společnosti. Navazoval na odkaz Jana Palacha a dalších živých pochodní po nástupu normalizace. Svým činem chtěl lidem otevřít oči.74 Po sebeupálení Z. Adamce došlo k dalším sebeupálením. Nicméně nebyla mezi nimi zjištěna přímá souvislost s činem Z. Adamce. O politický protest Z. Adamce se zajímala i zahraniční média. Polský publicista Mariusz Szczygiel vydal v roce 2006 knihu reportáží Gottland. Její součástí je i část věnovaná Z Adamcovi následovníkovi odkazu J. Palacha. V roce 2014 režisérka natočila stejnojmenný film Gottland zaměřující se také na čin Z. Adamce.75 Zatím poslední případ pokusu o sebeupálení uskutečnil pětapadesátiletý muž v Praze na Václavském náměstí během tzv. Palachova týdne. 18. ledna 2019 okolo 15. hodiny se polil hořlavinou a zapálil. Utrpěl těžké popáleniny na třiceti procentech těla a byl hospitalizován. Média neuvedla jméno tohoto muže ani jeho sebedestruktivní motiv. Případ je v procesu vyšetřování.76
72 Czech Horor At Teen Suicides [online]. In: CBSNEWS: ©2003 [cit. 22.11.2019]. Dostupné z: https://www.cbsnews.com/news/czech-horror-at-teen-suicides/ 73 Darking. In: ABZ.cz: slovník cizích slov [online]. Cit. 22.11.2019]. Dostupné z: https://slovnik-cizich- slov.abz.cz/web.php/slovo/darking 74 WALSH, David. Czech student kills himself in protest against war and corruption. In: Word Socialist Web Site [online]. 18.3.2003 [cit. 21.11.2019]. Dostupné z: https://www.wsws.org/en/articles/2003/03/czch-m18.html 75 MAZANEC, Jan. Film vypráví I příběh mladíka Zdeňka, který se upálil. In: denik.cz. [online]. 2.10.2014 [cit. 21.11.2019]. Dostupné z: https://pelhrimovsky.denik.cz/zpravy_region/film-vypravi-i-pribeh- mladika-zdenka-ktery-se-upalil-pe14.html 76 The Guardian. Man sets himself on fire in Prague as Czechs mark 1968 protest In: theguardian.com [online] 18.1.2019 [cit. 22.11.2019]. Dostupné z: https://www.theguardian.com/world/2019/jan/18/man- sets-himself-on-fire-in-prague-as-czechs-mark-1968-protest
37
3.3 Díla zabývající se osobou Jana Palacha
Především po roce 1989, kdy došlo k pádu komunistického režimu, tomuto radikálnímu a zároveň tragickému činu Jana Palacha věnovalo pozornost mnoho novinářů i historiků. Zde uvedu jen některé z nich. O jednu z prvních interpretací činu J. Palacha se zasloužil novinář Jiří Lederer, který v roce 1990 vydal knihu s názvem Jan Palach. Zpráva o životě, činu a smrti českého studenta. V kontextu tehdejší doby srovnává jeho čin i s analogickými případy v zahraničí. Jeho kniha je doplněna o výpovědi členů rodiny, přátel i učitelů J. Palacha. V roce 2009 byla vydána Univerzitou Karlovou v Praze rozsáhlá publikace k 40. Výročí smrti J. Palacha Jan Palach 69, která obsahuje dobové dokumenty, fotografie i velmi podrobný popis sledu událostí nejen roku 1969. Na tomto sborníku se podíleli především Petr Blažek, Michala Benešová, Patrik Eichler a další. Vůbec nejnovějším dílem věnovaném osobě J. Palacha je kniha Jan Palach – Hrdina, nebo oběť? Byla vydána počátkem tohoto roku a autorem je záhadolog a publicista Vladimír Liška. Zamýšlí se v ní nad skutečnou podstatou Palachova činu, jeho pozdějšími důsledky na společnost a především nad otázkou, zda byl J. Palach skutečným hrdinou. V roce 2013 režisérka Agnieszka Hollandová natočila třídílný seriál Hořící keř, inspirovaný skutečnými událostmi. A v roce 2018 režisér Robert Sedláček přichází do kin s filmem Jan Palach. V této části mojí práci se pokusím analyzovat seriálovou i filmovou interpretaci činu a osoby J. Palacha
3.4 Hrdina nebo oběť? Obraz J. Palacha v seriálu Hořící keř
Hořící keř77 je československý životopisný dramatický třídílný seriál. Je počinem režisérky a scénáristky polské národnosti A. Hollandové. Vznikl v roce 2013. Většina postav je obrazem skutečných osob i jména jsou zachována. Snímek začíná sebeupálením J. Palacha a pár posledních minut je věnovaných Sametové revoluci. Pozornost je především zaměřena na celý průběh vyšetřování sebedestruktivního činu. Snímek poukazuje na fakt, že vládnoucí Komunistická strana, ani na chvíli nepřipouštěla možnost, že by čin J. Palacha mohl být fatalistickým tipem sebevraždy, čili, že by snad za jeho činem stála tak hluboká nespokojenost se společenskou, politickou či ekonomickou situací v zemi, že jako jediné východisko z této bezútěšné situace by spatřoval veřejnou sebedestrukci, která by byla protestem proti stávajícímu stavu ve
77 Hořící keř [film]. Režie Agnieszka HOLLAND. Česko. Polsko, 2013. 38 společnosti viz 1.1. Naopak prostřednictvím médií čin vysokoškolského studenta veřejnosti interpretovala jako čin altruistický. Člen Komunistické strany Československa Vilém Nový dokonce veřejně označil, že mladičký student J. Palach se stal obětí organizace, která ho k tomuto činu navedla. Celou situaci okolo sebevražedného činu zlehčoval i tím, že J. Palach nebyl pravděpodobně duševně zcela v pořádku a svoji propagandistickou řeč umocnil historkou o studeném ohni. Prohlašoval, že student chtěl pouze vyvolat falešný oheň a jakousi nehodou se skutečně zapálil. Schůze Komunistické strany se jako obvykle účastní novináři. Právě prostřednictvím novin se matka a bratr J. Palacha dozvídají o nepodloženém nařčení J. Palacha ze strany V. Nového a rozhodují se ho žalovat pro urážku na cti. Případu se ujmula doktorka Dagmar Burešová, která mimo jiné figurovala v mnoha případech jako obhájkyně osob stíhaných komunistickým režimem. Ona i její rodina byla za svoji činnost stíhána agenty Státní bezpečnosti. Důležitou postavou je předseda komise Vysokoškolské rady Československého svazu mládeže Lubomír Holeček, který za své úsilí oddělit studentské organizace od vládnoucí komunistické strany byl z filozofické fakulty vyloučen. I přesto se nadále aktivně účastnil boje proti režimu. Podílel se na organizaci protestních akcí.78 Ovšem v seriálu jméno Lubomír Holeček nezaznívá. Jeho představitelem je Ondřej Trávníček. Na tento fakt upozorňuje Michaela Černá ze serveru Lidovky.cz “Ve skutečnosti žádná taková osoba neexistovala. Trávníček je spojením několika studentských vůdců, hlavním předobrazem je pak osoba studenta Lubomíra Holečka”79 Právě z důvodu spojení více postav do jedné si manželka L. Holečka nepřála, aby v seriálu zaznělo jméno jejího zesnulého manžela.80Ačkoli mu ve snímku není věnována přílišná pozornost, prostřednictvím této postavy se znovu potvrzuje fakt, že sebevraždu J. Palacha lze považovat za fatalistický typ sebevraždy. Jak uvádí web janpalach.cz: “Jan Palach navrhl, aby se iniciativy chopila malá a odhodlaná skupina studentů, která strhne k odporu širší veřejnost.”81 Byl to čin dlouhodobě plánovaný a promyšlený. Právě L. Holečkovi počátkem ledna 1969 J. Palach poslal dopis s výzvou k ústřední protestní stávce a na obsazení Československého rozhlasu.
78 Totalita [online]. [cit.15.10.2019]. Dostupné z: http://www.totalita.cz/ 79 ČERNÁ, Michaela. Hořící keř vs. realita: u Palachova soudu chybí Zátopek, přebývá tenze Burešové. In: LIDOVKY.cz [online]. 11.4.2013 [cit. 21.11.2019]. Dostupné z: https://www.lidovky.cz/kultura/horici-ker- vs-realita-u-palachova-soudu-chybi-zatopek-prebyva-tenze-buresove.A130408_220318_ln_kultura_mc 80 Tamtéž. 81 Jan Palach [online]. [cit.15.10.2019]. Dostupné z: http://www.janpalach.cz/ 39
Jelikož se osoba J. Palacha ve filmu A. Hollandové vyskytuje pouze na samém počátku, více se o něm dozvídáme nepřímo. Prostřednictvím vzpomínek maminky a bratra, spolužáků, novinářů a vyšetřovatelů. Snímek zobrazuje J. Palacha především jako hrdinu, který obětoval svůj život za svobodu pro svůj milovaný národ, pro vyšší ideály. Dokazují to studentské protestní akce a stávky i účast několika desítek tisíc osob při posledním rozloučení. Zároveň v něm však můžeme nalézt pochyby o jeho smyslu. O smyslu sebeupálení jako formě politického protestu. Přináší je právě marný soudní boj matky a bratra ve věci s V. Novým. M. Černá přináší výčet historických postav, které hrály značnou roli při soudním procesu.Přesto, že také žalovali poslance V. Nového, v seriálu jejich jména vůbec nezazněla“ Před soudem se tak objevil spisovatel Pavel Kohout, sportovec Emil Zátopek, studentský vůdce Lubomír Holeček, novinář Vladimír Škutina a šachista Luděk Pachman.”82 I přesto, že důkazy mluví ve prospěch žalující strany, soud rozhodne o nevině obžalovaného. Komunistický aparát má své prostředky a metody. Využívá zastrašujících metod a Palachově rodině i rodině právničky D. Burešové značně znepříjemňuje život (agenti Státní bezpečnosti je neustále sledují, ostatky J. Palacha jsou bez vědomí matky zpopelněny atd.). Marnost činu posiluje i zdrcenost rodiny, která se snaží v činu jejich nejbližšího nalézt smysl ospravedlnění toho, že je dobrovolně opustil. Matka si vyčítá, že si nevšimla žádných změn v životě jejího syna, které by předznamenávaly tragickou událost. Částečným utěšením je rodině podpora široké veřejnosti, především studentské protesty a pietní akce vyjadřující respekt a obdiv činu J. Palacha. Mirka Spáčilová ze serveru idnes.cz vyjadřuje svůj názor, že herecké výkony nejsou tím, co na diváka nejvíce zapůsobí. Jsou to podle ní scény s lidmi držící v ruce svíčky před domem Palachovy matky, odlévání posmrtné masky a pochmurná atmosféra doby. “S prvky detektivky a soudní bitvou pak film vděčně graduje, ale opět platí, že nejsilnější chvíle, v nichž se lidé od paní Palachové odvracejí, útočí beze slov.”83 Obraz sametové revoluce je na konci seriálu zařazen zřejmě proto, že režisérka chtěla ukázat, že čin J. Palacha sice ihned nevedl k pádu komunistického režimu, ale rozhodně přispěl k událostem, které nakonec o dvacet let později k jeho pádu vyústily.
82 Tamtéž. 83 SPÁČILOVÁ, Mirka. RECENZE: Hořící keř předvádí, jak točit vlastní dějiny bez plakátu. In: iDNES.cz [online]. 28.1.2013 [cit. 21.11.2019]. Dostupné z: https://www.idnes.cz/kultura/film-televize/televizni- film-o-palachovi.A130127_172415_filmvideo_spm 40
Velmi kladnou recenzi uveřejnil server totalfilm.cz. Vyzdvihnuty jsou především postavy, které musí dělat náročná rozhodnutí pod vlivem emocí. “Pokud se na podobné osudy tisíců lidí v době normalizace podíváme nezkresleným pohledem, není pak jednoduché šmahem je odsoudit. I toto poznání přináší Hořící keř. Nic není černobílé a nikdy nebylo.” 84 Jan Čulík ze serveru blisty.cz naopak přichází s negativní kritikou celého seriálu. Poukazuje především na nepropracovanost postav a řadu historických nepřesností. “Ve filmu se mihne na zdi komunistický plakát s nápisem VÍTĚZNÝ ÚNOR. Je to lež. V lednu 1969 nikde nevisely propagandistické komunistické plakáty, to je záležitost až od roku 1970. V pražských ulicích jezdí nezřízeně ruští vojáci v gazících. To je taky lež. V Praze žádná posádka okupačních vojsk nebyla a Pražané od prvního týdne v září 1968 žádné sovětské vojáky neviděli a nepřicházeli s nimi do styku.”85
3.5 Hrdina nebo oběť? Obraz J. Palacha ve filmu Jan Palach
V roce 2018 pod režií R. Sedláčka vznikl film Jan Palach.86 Toto životopisné drama se oproti seriálu Hořící keř zaměřuje na období před sebeupálením J. Palacha a končí scénou, kdy se student na Václavském náměstí polívá benzínem a zapaluje. Sám režisér udává, že jeho cílem nebylo z J. Palacha udělat člověka, z kterého by si mladá generace měla brát přiklad. “...chci vyprávět tragický příběh Jana Palacha. Příběh, který není dětsky naivním bojem proti totalitě, ale extrémním příkladem toho, kam až všudypřítomná konformita a přizpůsobivost dohnaná do krajnosti může zavést citlivého jedince.”87 Režisér R. Sedláček se na základě historických zkušeností a dostupných zdrojů pokouší přiblížit život J. Palacha a zároveň i bezútěšnou atmosféru tehdejší doby. Jsou zde zachyceny převážně okamžiky z jeho studentských let, jeho interakce se spolužáky, okamžiky v rodných Všetatech, studentské brigádnické pobyty v zahraničí. Tomáš Stejskal z portálu Aktuálně.cz upozorňuje na symboliku, která podle jeho názoru hraje velkou roli. Symbolika přírodních živlů, především ohně prostupuje celým
84Totalfilm.cz. Hořící keř je nejlepší historické drama, které po revoluci vzniklo. In: Totalfilm.cz [online] 27.1.2013 [cit. 22.11.2019]. Dostupné z: https://www.totalfilm.cz/2013/01/recenze-horici-ker-je-nejlepsi- historicke-drama-ktere-po-revoluci-vzniklo/ 85 85 ČULÍK, Jan. Hořící keř je neuvěřitelně slabý film. In: britskélisty [online]. 29.1.2014 [cit. 21.11.2019]. Dostupné z: https://blisty.cz/art/71956-i-horici-ker-i-je-neuveritelne-slaby-film.html 86 Jan Palach [film]. Režie Robert SEDLÁČEK. Česko, 2018. 87 ČERNÁ, Zuzana. Jan Palach. Příběh mladého muže a jeho činu. [online]. Cinemware.eu [cit. 22.11.2019]. Dostupné z: https://storage.cinemaware.eu/595/178/Jan%20Palach_metodicky%20list%20pro%20skoly.pdf 41 filmem.“...neustálá “hra s ohněm” může vytvářet až nepatřičný pocit, jako by se snad dějiny odvíjely s nějakou osudovostí. Jako by Palacha od raného dětství vedly k činu, jímž zakončil svůj život.”88 Většinu filmu se kamera zaměřuje na obličej J. Palacha zřejmě proto, aby byly zachyceny emoce, které prožíval v průběhu Pražského jara, normalizace a těsně před svým činem. Ve filmu je J. Palach vyobrazen jako klidný, introvertní student zajímající se především o historii a společensko-politické dění ve společnosti. Scénáristka filmu Eva Kantůrková uvedla, že při své práci vycházela především z práce historika J. Lederera Jan Palach, ale také z oficiálních pramenů jako například z policejních zpráv. Navíc se osobně účastnila i pohřbu J. Palacha. “Pokud jde o mě, zúčastnili jsme se s mužem Palachova pohřbu a potom jsem po léta jezdila i s dalšími Chartisty o výročí Palachovy smrti k jeho hrobu do Všetat, kde nás pokaždé policie zatkla už na nádraží a poslala zpátky do Prahy.”89 Filmový snímek poukazuje na skutečnost, že ačkoliv byl J. Palach zapřisáhlý vlastenec, rozhodně nebyl anti rusisticky orientován. J. Palach na brigádě v Kazachstánu navázal přátelství s ruským mladíkem. Přestože byl hluboce zklamán příjezdem ruských tanků do Československa o udržení kontaktu s tímto mladíkem stále usiloval. Další prožité zklamání, které je ve filmu zobrazeno, je postupná rezignace předsedy Národního shromáždění Československé socialistické republiky Josefa Smrkovského na zachování snahy alespoň o částečné nepodvolení se ruské nadvládě. Z počátku promlouvá k studenstvu a vyjadřuje svoji podporu, poté co na Strahovských kolejích přestala jít elektřina a rozhořčení studenti vyšli do ulic. Ačkoli je toho názoru, že je třeba se ozvat, pokud jsou podmínky bydlení pro studenty nevyhovující, nabádá je k umírněnějším reakcím a ujišťuje je, že situace se brzy zlepší, že vláda Moskvě nehodlá ustupovat. Zajímavým okamžikem je i jedno odpolední posezení J. Palacha a jeho přátel v jedné z pražských hospod, kde se J. Palach z novinového článku dozvídá o sebevražedném činu budhistického mnicha viz část práce 2.3. To, že byl sebeupálením mnicha interesován můžeme vyvodit z toho, že si článek opětovně čte v předvečer osudného dne ve Všetatech. Tuto skutečnost potvrdila i nahrávka, kterou pořídila lékařka Z. Kmuníčková. J. Palach na nahrávce prohlašuje, že sebeupálení jako formu politického protestu, zvolil po vzoru
88 STEJSKAL, Tomáš. Recenze: Sedláčkův film o Palachovi ukazuje národ, který nemá plno hrdinů, přesto nebyl zbabělý. In: Aktuálně.cz. [online]. 21.8.2018 [cit. 21.11.2019]. Dostupné z: https://magazin.aktualne.cz/kultura/film/jan-palach-film-robert-sedlacek-zavadil- recenze/r~86cfbf22a54711e8a4d90cc47ab5f122/?redirected=1552675550 89 ČERNÁ, cit. d. 42 budhistických mnichů.90 Mirka Spáčilová poukazuje na fakt, že režisér byl postaven před náročný úkol. Sám přiznal, že postava J. Palacha pro něj byla záhadou, kterou lze těžko uchopit. “Viktor Zavadil v titulní roli sice občas působí až příliš vzorově, jako hollywoodský prototyp Hugha Granta, nicméně bezprostředností neokoukané tváře se příjemně liší od více či méně strojených projevů kolegů.”91
3.6 Druhý pohled
Letos to je přesně padesát let, co se J. Palach rozhodl k radikálnímu protestu formou sebeupálení. A právě k padesátému výročí se kamarád J. Palacha Stanislav Hamr rozhodl přestat mlčet a promluvil o opravdové povaze a osobnosti J. Palacha. V rozhovoru pro Český rozhlas-Radiožurnál uvádí důvody, proč se svou výpovědí o J. Palachovi nepřišel už dříve. Do roku 1989 považoval za nesmyslné odhalit skutečnou povahu jeho spolužáka. Vzhledem k politické situaci v zemi by byl pravděpodobně považován za provokatéra a nikdo by mu neuvěřil. Po Sametové revoluci se kolem osoby J. Palacha spustila vlna glorifikace. Bylo publikováno mnoho článků, vydávaly se knihy. Byl líčen jako čistý národní hrdina. S. Hamr si byl vědom skutečnosti, že kdyby promluvil těsně v období po pádu komunistického režimu, pokazil by celé společnosti dosavadní obraz zidealizovaného mladého hrdiny. S. Hamr se zkontaktoval s historikem P. Blažkem, jemuž vyložil svůj pohled na věc. Poskytl rozhovor Českému rozhlasu. Zkrátka se rozhodl vystoupit z ústranní. J. Palach byl nepochybně výjimečně inteligentní. Zajímal se o historii a literaturu, především tu historickou. Už jako malý kluk si hrál na Jana Husa. V seriálu i filmu je J. Palach představen jako klidný introvert. Někdo ho tak skutečně mohl vnímat. Jako dítě byl však extrovert výbušné povahy. Až do deváté třídy vyhledával rvačky. Neustále se různými způsoby zoceloval. Měl posunutý práh bolestivosti. Připravoval se na to, že jednou přijde chvíle, kdy bude muset bojovat. Jeho údajná introvertnost především na vysoké škole pramenila právě z jeho hlubokého zájmu o věci. Diskuze se spolužáky mu nepřinášela uspokojení. Potřeboval hovořit s profesory. Zřejmě proto se mohl jevit uzavřeným. S. Hamr si na svém kamarádovi cenil především rovnosti, přímosti a zásadovosti. Je toho názoru, že sebeupálení J. Palacha bylo důsledkem událostí roku 1968. J. Palacha považoval za skutečného vlastence, kterému se po ruské invazi do
90 KMUNÍČKOVÁ, Zdenka. Poslední dny Jana Palacha. Praha: Epocha, 2009, s. 113. 91 SPÁČILOVÁ, cit. d.
43
Československa zhroutil svět. Tentokrát to totiž nebyla bratrská pomoc, co ruské tanky do země přivedlo.92 V seriálu i filmu spatřujeme J. Palacha jako dokonalého hrdinu. Otevřená výpověď S. Hamra přináší zcela nový pohled na mladého studenta. Ten rozhodně nechce svého kamaráda poškodit nebo snad zpochybňovat jeho čin, který ho osobně hluboce zasáhl. Pouze se společnost snaží seznámit s pravdivým J. Palachem.
92 GAZDÍK, Jan. Svatouškovský pohled na Palacha mě už štval, říká jeho kamarád Hamr. Proto promluvil. In: Aktuálne.cz [online]. 14.1.2019 [cit.19.11.2019]. Dostupné z: https://zpravy.aktualne.cz/domaci/svatouskovsky-pohled-na-palacha-me-uz-stval-rika-jeho- kamara/r~edf7f2e0f7eb11e8a470ac1f6b220ee8/?redirected=1552242006 44
4 Ryszard Siwiec
V této části práce se budu zabývat občanem polské národnosti Ryszardem Siwiecem, kterého účast polských vojenských jednotek v invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa 21. srpna 1968 zasáhla natolik, že se rozhodl pro radikální demonstraci sebeupálením. Přestože tento čin spáchal 8. září 1968, díky praktikám tajné policie se o protestním sebeupálení R. Siwieca širší veřejnost dozvěděla až v březnu 1969 v souvislosti se sebedestruktivním činem studenta J. Palacha, kterému jsem se věnovala v přechozí části. Budu se zabývat otázkou: Jak je R. Siwiec představen polskou kinematografií.
4.1 Život a historický kontext
Odpůrce totalitního režimu, aktivní člen polské podzemní armády a první “živá pochodeň”, která vzplála ve Východním bloku Ryszard Siwiec se narodil nedaleko Řešova v Dębici 7. března 1909. Poté co se rodina přestěhovala do Lvova, vystudoval gymnázium Jana Dlugoše a ve Lvově rovněž nastoupil i na filozofickou fakultu Univerzity Jana Kazimíra, aby tam studoval ekonomiku. Univerzitu úspěšně absolvoval. Kromě ekonomiky byl interesován historií a také hrál lední hokej. V roce 1936 se s rodinou přestěhoval do Přemyšle nedaleko Řešova, kde se stal úředníkem berního úřadu. S manželkou Marií měl pět dětí – 2 dcery a 3 syny. Po okupaci Polska německými vojáky během války úřednický post dobrovolně opustil a začal pracovat jako dělník. Nechtěl posluhovat Německu. Zapojil se do činnosti polské podzemní armády (Armia Krajowa).93 Díky vlivu Sovětů se v roce 1952 Polská republika oficiálně stala Polskou lidovou republikou. Zkončila válka a následovala vlna reforem. Došlo k násilné kolektivizaci zemědělství. I přesto, že období tzv. Gomulkova tání v 60. letech přineslo určité uvolnění poměrů, došlo ke zhoršení hospodářské situace v zemi a s ní i ke zhoršení životních podmínek prostých lidí. Po válce se R. Siwiec stal spolumajitelem malého zemědělského závodu. Podnik byl znárodněn, avšak on se na jeho chodu i nadále podílel jako zaměstnanec. V komunismu spatřoval čiré zlo, rovněž jako v ostatních totalitních režimech.94 Bratranec Tadeusz Kamiński řekl toto: “Zastával konzervativní hodnoty,
93 BLAŽEK, Petr. Ryszard Siwiec. Živá pochodeň na stadionu desetiletí. In: Totalita.cz [online]. [cit. 22.11.2019]. Dostupné z: http://www.totalita.cz/vysvetlivky/o_siwiecr.php 94 BLAŽEK, Petr, Patrik EICHLER, Jakub JAREŠ a Michala BENEŠOVÁ. Jan Palach '69. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2009, s. 115. 45 které vycházely z národních a křesťanských tradic. V domě visel na zdi portrét obnovitele samostatného polského státu Józefa Piłsudského, který v srpnu 1920 porazil v bitvě u Varšavy bolševickou armádu.“95 Byl interesován díly polských autorů období romantismu. Mezi jeho oblíbence patřil Henryk Sienkiewicz a Adam Mickiewicz. Poté, co komunistické vedení v roce 1967 zakázalo divadelní hru Dziady pro údajné protisovětské vyznění se o politickou situaci v zemi začal zajímat ještě intenzivněji. V lednu 1968 propukly studentské demonstrace, které byly v březnu 1968 násilně utlumeny. Následovala vlna odchodů polských Židu ze země. Marie Siewcová v dokumentu Uslyšíte můj křik 96 vzpomíná na dny před tragickou událostí. Podle jejich slov násilně potlačené protesty vnímal jako osobní porážku a neustále si stěžoval na bolesti hlavy a doma hovořil jen o politických tématech. 21. srpna 1968 propukla invaze vojsk Varšavské smlouvy, již se aktivně zúčastnily 3 polské divize. Mnoho polských obyvatel pociťovalo stud za tzv. “bratrskou pomoc” Československu. Nesouhlas s okupací projevovali nápisy na zdech, různými letáky a protestními akcemi, které se konaly v 64 městech. Avšak protesty neměly tak radikální povahu, jako březnové. Lidé se po událostech v březnu obávali represí. Jak bylo zmíněno výše, R. Siwiec vnímal situaci v zemi jako osobní porážku a jeho potřeba podniknout radikálnější protestní akci s událostmi roku 1968 narůstala. Protest si pečlivě připravil a naplánoval. Své varovné poselství adresované celému národu nahrál na magnetofonový pásek. Před odjezdem do Varšavy se zastavil u svého přítele Władysława Mazur a zmínil se mu o svém záměru protestovat proti invazi vojsk do Československa. W. Mazur ovšem netušil, jak radikální protest jeho přítel chystá.97 Den 7. září 1968 probíhal podle výpovědi M. Siewcové zcela obvykle. R. Siwiec manželce sdělil, že byl vyslán na pracovní cestu do Tanzbergu. Rozloučil se s manželkou i dětmi a vydal se na vlakové nádraží v Přemyšli, kde nastoupil do vlaku do Varšavy. Ještě při cestě brzy ráno napsal dopis na rozloučenou adresovaný ženě a dětem. Osudný den, 8. září 1968 se vydal z nádraží přímo na Stadion Desetiletí, kde probíhala Dožínková slavnost. Měl vstupenku do sektoru 37, avšak šel do sektoru 13, který byl umístěn naproti místům, kde seděl W. Gomułka a stranické vedení. Jak je uvedeno v záznamech dosud se nevyjasnilo, proč se zapálil při tanci polonézy několika chlapců a dívek, kdy se po celém prostranství rozléhala hudba. Podle výpovědi očitých
95 BLAŽEK, Petr. Živá pochodeň na Stadionu Desetiletí: protest Ryszarda Siwce proti okupaci Československa v roce 1968: historická studie a edice dokumentů. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2008, s. 13. 96 Usłyszcie mók krzyk [film]. Režie Maciej DRYGAS. Polsko, 1991. 97 BLAŽEK, cit. d., s. 27. 46 svědků poté co škrtnul zápalkou a vzplanul, držel v ruce polskou vlajku s nápisem “Za naši i vaši svobodu, čest a vlast” a křičel vlastenecká hesla. Ačkoli sebedestruktivní čin vidělo tisíce lidí, nevzbudil téměř žádnou reakci. Zasáhli příslušníci tajné policie a R. Siwiec byl transportován do fakultní nemocnice. Slavnost na Stadionu Desetiletí plynule pokračovala. Okamžitě bylo zahájeno policejní vyšetřování, prohlídka bytu v Přemyšli, výslechy rodinných příslušníků. R. Siwiec ještě několik dnů po svém činu v nemocnici se svými zraněními bojoval. Byl popálený na 80 procentech těla. Jeho manželka se do Varšavy dostala až 10. září, kdy se také teprve v nemocnici dozvěděla, k čemu přesně došlo na Stadionu Desetiletí. Vládnoucí strana se snažila protestní čin R. Siwiece utajit. To se jí také na dlouhá léta podařilo. Vzhledem k závažnosti popálenin mu lékaři nedávali žádnou naději na přežití, avšak přežil ještě další čtyři dny, byl při vědomí, a dokonce i komunikoval. Během jeho hospitalizace v nemocnici byla pořízena tajná nahrávka, kde vypovídá a objasňuje motivy svého činu. “Umírám proto, aby zvítězila pravda, aby zvítězilo lidstvo a aby zvítězila láska. Umírám proto, aby zanikla lež, zanikla nenávist a zanikl teror. Necítím žádnou bolest a necítil jsem žádnou bolest po celou dobu. Bolí mě jen obě ruce, levá na skládání falešných přísah a pravá na podávání ruky těm, kterým člověk tu falešnou přísahu složil. Moje smrt není ničím proti vyhlazení, které hrozí lidstvu. Má smrt i smrt mé rodiny není ničím. Ať žije pravda, ať žije svoboda, ať žije lidstvo, ať žije demokracie, ať žije ústava! Nechť zhyne totální teror ovládající celý svět! Nemám žádné inspirátory ani žádné společníky. Protestuji sám, jako jediný. Někdo musí velkým hlasem zvolat dost! Ne, to já volám, já sám, ne!!! Jestli lidé nezapomněli na zvuk nejhezčího slova na světě “matka”, ať se vzpamatují, dokud není pozdě. Ať zadrží ruku vztaženou k tlačítku, která může vyvolat záhubu poloviny lidtsva. Svou výzvu adresuji všem lidem dobré vůle na světě, lidem, kterým není lhostejné dobro všech, nejen malých skupinek. Vzpamatujte se, dokud ještě není pozdě.” 98
98 Tamtéž, s. 60. 47
12. září 1968 krátce před druhou hodinou ranní svým zraněním podlehl. 15. září 1968 proběhl pohřeb v Přemyšli. Po smrti R. Siwiece nastaly pro rodinu krušné časy. M. Siwiecová musela zaopatřit sama 5 dětí. Navíc se od ní odvrátili někteří přátelé na základě pomluv, že byl její manžel alkoholikem nebo trpěl psychickou nemocí. Potýkala se i s nedostatkem peněz a šikanou ze strany úřadů.99 Přesto, že se k redakci Rádia Svobodná Evropa dostala informace o vzplanutí muže na Stadionu Desetiletí a jeho motivu, vzhledem k její neurčitosti ji nepokládala za relevantní. Pravdivost informace redakci totiž nepotvrdili zahraniční hosté ze západu, kteří na slavnosti byli. Vůbec poprvé se k širší veřejnosti informace o upálení muže polské národnosti na protest proti invazi vojsk varšavské smlouvy dostala 7. února 1969, tedy až po sebedestruktivním činu J. Palacha. Informace se rozhodl publikovat francouzský týdeník Le Nouvel Observateur. Poté ji potvrdila i redakce Radia Svobodná Evropa.100
4.2 Následovníci 21. století
R. Siwiec je považován za jednu z prvních živých pochodní, která vzplála ve Východním bloku. Přesto jeho čin nebyl pravděpodobně inspirací pro další živé pochodně tohoto bloku, jelikož se o jeho protestu díky utajovacím praktikám tajné policie dozvěděla veřejnost více jak s ročním zpožděním. R. Siwiec však nebyl jediným občanem v Polsku, kdo se rozhodl protestovat proti komunistickému režimu. Další Polák, který se zapálil na protest proti komunistickému režimu byl Józef Dolak. K činu se uchýlil 30. září 1972. ve Vratislavi. Tajná policie ho označila za duševně nemocného člověka. O jeho činu nejsou známy téměř žádné podrobné informace.101 K dalšímu sebeupálení proti komunistickému režimu a jeho následkům došlo v Krakově 21. března 1980. Walenty Badylak, 76letý bývalý pekař v důchodu a bývalý člen zemské armády se přivázal v centru Krakova ke studni, polil hořlavinou a zapálil. Svým zraněním podlehl ještě při převozu do nemocnice. Jeho čin byl motivován především utajováním pravdivých informací o masakru v Katyni, ke kterému došlo v roce 1940.102
99 Tamtéž, s. 30-31. 100 BLAŽEK, cit. d. s. 123-124. 101 Tamtéž, s. 125. 102 HARZER, Filip. Křik ‚obyčejného člověka‘ umírajícího za Československo. Před 50 lety se upálil Ryszard Siwiec. In: iROZHLAS [online] 8.9.2018 [cit. 19.11.2019]. Dostupné z: https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/historie/ryszard-siwiec-sebeupaleni-protest-proti-okupaci- ceskoslovenska-polsko-50-let_1809081400_haf 48
Je třeba si uvědomit, že Polsko bylo v té době silně věřící katolickou zemí, a tudíž na činy výše zmíněných Poláků širší veřejnost mohla pohlížet rozporuplně. V souvislosti s katolickou vírou vyvstal etický problém. Tato skutečnost usnadňovala tajné policii diskreditaci těchto Poláků a jejich prohlášení za duševně nezpůsobilé. Radikální protesty proti politickému režimu sebeupálením nejsou ovšem záležitostmi pouze minulého století. Tento fakt potvrzuje poměrně nedávná událost ve Varšavě. Piotr Szczęsny se v odpoledních hodinách ve věku 63 let rozhodl upálit před Palácem kultury a vědy. K protestní události došlo 19. října 2017. Skutečnost, že se jedná o politický protest potvrzují letáky, které P. Szczęsny rozdal kolemjdoucím před tím, než se zapálil. Na letácích uvedl konkrétní body, které se mu nelíbili na vládě v čele s politickou stranou Právo a spravedlnost. Křičel do megafonu, že protestuje za svobodu, proti porušování ústavy, demokratických hodnot a vzýval polský lid, aby se vzpamatoval a začal konat. Opodál umístil tabuli s básní: „Na stadionie ludzie chórem/ Myślą: Płonie jakiś dureń / A to wśród strażników bezpieczeństwa/ Płonie ktoś dla człowieczeństwa/ Patrz, Ryszard płonie!/ Płoną włosy, płoną dłonie/ Patrz! To Ryszard płonie!!/ I tak nikt nie widzi nic”103 Je zřejmé, že P. Szczęsny poukazuje na čin R. Siwiece, a můžeme ho tedy pokládat za následovníka R. Siwiece. P. Szczęsny nezemřel na místě, avšak svým zraněním po desetidenním pobytu v nemocnici nedokázal dále vzdorovat. Pohřeb se konal 14. listopadu v Krakově. P. Szczęsny byl vysokoškolsky vzdělaný člověk. Vystudoval obor chemie na Jagelonské univerzitě. Byl členem oxfordské organizace Mensa International, která sdružuje lidi s vysokými hodnotami IQ. Žil v Niepołomicach. Měl manželku a tou dobou již dvě dospělé děti dokončující vysokoškolské studium.104
103 WÓJCIK, Marcin. "Usłyszcie mój krzyk". O Piotrze S., który podpalił się pod Pałacem Kultury. In: Wyborcza.pl [online]. 30.10.2017 [cit.19.11.2019]. Dostupné z: https://wyborcza.pl/duzyformat/7,127290,22571979,samospalenie-w-warszawie-uslyszcie-moj-krzyk-o- piotrze-s.html?disableRedirects=true 104Twn24. Podpalił się w centrum Warszawy, mówią jego bliscy. “to, co robił, przemyślał”. In: Twn24. [online] 7.11.2017. [cit. 22.11.2019] Dostupné z: https://www.tvn24.pl/wiadomosci-z-kraju,3/piotr- szczesny-podpalil-sie-przed-pkin-rodzina-i-przyjaciele-wspominaja,788134.html 49
4.3 Díla věnována R. Siwiecovi
Odvaha R. Siwiece, který se rozhodl obětovat pro vyšší dobro, nebyla doceněna bezprostředně po jeho činu. Až v roce 1981 Wit Siwiec k uctění památky svého otce vydal opis magnetofonové nahrávky, kde R. Siwiec otevřeně kritizuje režim a vyzývá lid k aktivitě. Antoni Zambrowski v roce 1989 o něm publikoval článek v časopisu Obóz. V témže roce byla v Krakově založena Společnost Ryszarda Siwiece a Jana Palacha a Maciejem J. Drygasem. Také byly objeveny archivní záběry tajné policie z Dožínkových slavností roku 1968, na kterých je vidět planoucí R. Siwiec. Posléze M. Drygas natočil dokument a přichystal rozhlasový pořad Testament. Na Stadionu desetiletí ve Varšavě byla umístěna pamětní tabule. V roce 1991 k uctění jeho památky v jeho rodné Přemyšli po něm pojmenovali most. 28. října 2001 předal tehdejší prezident České republiky Václav Havel Siewcově dceři státní vyznamenání Řád Tomáše Garrigue Masaryka in memoriam prvního stupně. 19. srpna byl oceněn polským státním vyznamenáním Komandérský kříž Řádu polské obrody. Tehdejší Slovenský prezident Ivan Gašparovič R. Siwiecovi 4. září 2006 udělil Řád bílého dvojího kříže III. Třídy.105 V Praze na Žižkově byla po Siwiecovi pojmenována i ulice. Dříve ulice Havelkova. V srpnu 2010 na jeho památku byl na této ulici umístěn pomník z dílny polského umělce.106
4.4 Obraz Ryszarda Siwiece v dokumentu Uslyšíte můj křik
Stejně jako v předchozí části věnované J. Palachovi, v této části se pokusím o analýzu činu a osoby R. Siwiece v dokumentárním snímku M. Drygase Uslyšíte můj křik, který byl natočen v roce 1991, poté co režisér objevil utajované záběry hořícího R. Siwiece.107 Režisér, scénárista a především dokumentarista M. Drygas se narodil v Lodži v roce 1956. Poté, co úspěšně vystudoval obor režie na Gerasimovově všeruské státní univerzitě kinematografie, se stal asistentem polského režiséra Krysztofa Kieślowskiego.108
105 BLAŽEK, cit. d., s. 38-39. 106 ČTK, iDNES.cz. V Praze odhalili pomník Polákovi, který se upálil kvůli okupaci Československa. In: iDNES.cz [online] 20.8.2010 [cit. 22.11.2019]. Dostupné z: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/v-praze- odhalili-pomnik-polakovi-ktery-se-upalil-kvuli-okupaci-ceskoslovenska.A100820_140015_domaci_jw 107 IMDb. Hear my cry. In: IMDb. [online] [cit. 22.11.2019]. Dostupné z: https://www.imdb.com/title/tt0128804/?ref_=nv_sr_1?ref_=nv_sr_1 108 MĄKA-MALATYŃSKA, Katarzyna. Zapisy przeszłości. In: filmotekszkolna.pl [online] [cit.22.11.2019]. s. 5. Dostupné z: http://www.filmotekaszkolna.pl/files/Broszury_dla_lekcji/Lekcja_nr_12_-_Zapisy_przeszoci_- _broszura.pdf 50
Ve své dokumentární tvorbě poukazuje na dopady totalitního režimu v zemi v kontextu osudů obyčejných lidí a usiluje o surový, pravdivý obraz minulých událostí. Mezi jeho dokumentární počiny patří například filmy jako Cudze listy, Abu Haraz, Jeden dzień w PRL, Głos nadzieji a v neposlední řadě Usłyszcie mój krzyk, který se stal jeho dokumentárním debutem.109 Metoda jeho práce připomíná práci detektiva. Je především o hledání. O hledání pravdy. Tu hledá v dobových dokumentech, filmových a rádiových archivech, ve výpovědi svědků a pamětníků. “Maciej Drygas jest właśnie jednym z tych, którzy wydobywają tę materiały z archiwów na światło codzienne.”110 Za stvořením každého jeho dokumentu je dlouhá cesta. Například na snímku Jeden dzień v PRL, který divákovi přibližuje typický den v komunistickém Polsku, pracoval 3 roky. Tvorba dokumentu o R. Siwiecovi trvala rok a půl. Režisér se o činu R. Siwiece dozvěděl po přečtení rozhovoru s Adamem Macedońskim. Týkal se založení Wspólnoty im. Ryszarda Siwca i Jana Palacha v Krakově a byl otištěn v Gazecie Wyborczej v roce 1989. Je zajímavé, že tou dobou psal scénář k filmu, který byl inspirován sebeupálením litevského mladíka R. Kalantou, jehož čin proti režimu pobouřil širokou litevskou veřejnost a dozvěděli se o něm i litvinci v emigraci. M. Drygas byl udiven, že se o R. Siewcowi dozvídá po tak dlouhé době a začal být jeho osobou hluboce interesován. 111 “Nie myślałem jeszcze o filmie, nie wiedziałem, czy uda mi się zainteresować producentów.Chciałem poznać prawdę.” Režisér započal hledání v novinových archivech. Několikrát vyslechl rádiové nahrávky z dožínkových slavností, setkal se s rodinou R. Siwiece a postupně získával obraz o tomto člověku, který svůj čin dlouho promýšlel. I přesto, že svědky jeho činu bylo statisíce občanů, protest nevzbudil ohlasy. Po tomto zjištění se M. Drygas rozhodl, že natočí dokument s cílem informovat širokou veřejnost. Sám sobě se zavázal, že se pokusí dát činu R.Siwiece po několika letech význam.112 Jako název dokumentu zvolil režisér slova pocházející z testamentu R. Siwiece, který nahrál na magnetonovou pásku krátce předtím, než zemřel. “Ludzie, w których może jeszcze tkwi iskierka ludzkości, uczuć ludzkich, opamiętajcie się! Usłyszcie mój krzyk, krzyk szarego, zwyczajnego człowieka, syna narodu, który
109 IMDb. Cit.d. 110 KOZUBEK, cit. d. s. 44. 111 DRYGAS, Maciej. Analiza warsztatowa filmu dokumentalnego Usłyszcie mók krzyk. Images, 25, 16, s. 147-148. 112 Tamtéž, s. 148-149.
51 własną i cudzą wolność ukochał ponad wszystko, ponad własne życie, opamiętajcie się! Jeszcze nie jest za późno!"113M. Drygas se snaží pomocí výpovědí svědků i rodinných příslušníků pochopit osobnost R. Siwiece i tragickou událost září 1968. Snímek je černobílý, dlouhý 46 minut a většina účastníků hraje sebe sama. Záběry tance krojovaných dětí a davu diváků přibližují na počátku dokumentu atmosféru dožínkových slavností. “taniec na stadionie zyskuje siłe metafory....Stadion Dziesięciolecia to synteza PRL-jego sztuczności,blichtru, intelektualnej latwizny i moralnego lenistwa.114 Záběry ze Stadionu Desetiletí se po celou dobu trvání dokumentu střídají s fotografiemi a výpověďmi svědků události, rodiny, přátel a známých. Dozvídáme se, že R. Siwiec byl člověk věřící. Věřil nejen v Boha, ale rovněž v lidskou důstojnost, patriotismus, spravedlnost, v důležitost každého jedince a především svobodu. Syn Adam Siwiec vzpomíná, že je jako děti otec vždy nabádal k víře. K víře v sebe samého, ale i v druhého člověka. Zajímal se o historii a politické dění. Podle jeho známých Siwiecova nenávist k režimu roku 1968 rapidně narůstala, tudíž se dalo očekávat, že se něco stane. Avšak nikdo nemohl tušit k jakému činu se uchýlí. Přítel R. Siwiece přirovnává jeho čin k výbuchu sopky, která je také dlouhou dobu nečinná a poté neočekávaně exploduje. Dokument dokazuje, že R. Siwiec se s odporem k totalismu a komunismu ke konci svého života nijak netajil, dokládá to jeho otevřený dopis i magnetofonová nahrávka již R. Siwiec nahrál před svým odjezdem do Varšavy. “...Která země, který stát, jenž si mohl skutečně vybírat, si zvolil systém podle vašeho vzoru? Žádná země! Žádný stát! Protože váš systém, společenský řád přinesených na bodácích, zavezený na tancích Rudé armády do jiných zemí, společenský řád, jenž jim byl vnucen brutální silou, a touto silou je udržován-není diktatura proletariátu, ani komunismu, ani socialismu, ani demokracie”115 M. Siwiecová vzpomíná na Velikonoce roku 1968. Měla tušení, že s jejím mužem je něco v nepořádku. Byl jak duchem nepřítomný. Vzpomíná i na osudný den. Manžel po ní chtěl vyžehlit oblek. Když mu chtěla do tašky dát svačinu na cestu, nedovolil ji to. Manželé se jako obvykle srdečně rozloučili. Dožínkovou slavnost ve Varšavě si s největší pravděpodobností vybral proto, aby svědkem jeho činu byl co největší počet lidí. Aby se co nejvíce občanů dozvědělo, že je třeba bojovat s režimem. Jeden ze svědků, který byl na téže tribuně vzpomíná, že viděl hořícího člověka. Okamžitě začal plamen bundou hasit.
113 DRYGAS, cit. d. 114 MĄKA-MALATYŃSKA, cit. d., s. 14. 115 DRYGAS, cit. d. 52
Reakce lidí byly různé. Někteří se domnívali, že se jedná o pomateného člověka. “Człowiek płonął, no to jest coś strasznego. Widziałem jak zmieniał się jak kolory wszystkie, jak kameleon poprzez fiolet, zieleń do czerwoności. Włosy stały pionowo tak jak maszty. Płonął, wokół ludzie krzyczeli – wariat, wariat.“116Přes muziku nebylo slyšet, co R. Siwiec křičí. “On dłuższy czas był poniżej mnie i wołał coś. Ale grała muzyka i myśmy niesłyszeli co on wołał. Wołał dużo...”117Slavnostní program pokračoval bez přestávky. Jako by se nic neudálo. To bylo šokující pro lidi, kteří spatřili na tribuně planoucího člověka. V dokumentu se k události vyjadřuje i kněz Józef Tishner. Poukazuje na fakt, že v křesťanské tradici sebevražda není hrdinským činem, na rozdíl od tradic budhistických. Smysl Siwcova činu vidí ve svobodě volby, kterou komunistický režim potlačoval.118Je zde také čtena závěť R. Siwiece. Děkuje v ní své manželce a příteli Stanisławu Łackému, nabádá děti k poslušnosti a ospravedlňuje svůj radikální protest. Na závěr M. Drygas zařadil několika sekundový, přes dvacet let utajovaný záběr planoucího R. Siwieca Za svůj dokumentární počin režisér M. Drygas obdržel v roce 1991 devět ocenění. Mezinárodní filmové ocenění Golden Gate Award obdržel v San Franciscu, Grand Prix v Melbourne, ve švýcarském městě Nyon ocenění Srebrna Sestercja na festivalu Międzynarodowy Festiwal Filmu Dokumentalnego "Vision du Reel" a také získal evropské filmové ocenění Cena Felix za nejlepší dokumentární film, ocenění Srebrny Smok v Krakově, ocenění Nagroda specjalna Jury udělovaná na festivalu Lubuskie lata filmowe, ocenění Nagroda Główna na festivalu Festiwal Mediów "Człowiek w zagrożeniu" v Lodži, ocenění Nagroda Młodych im. S. Wyspiańskiego v kategorii film a ocenění Nagroda im. Andrzeja Munka.119Jak dokazují obdržená ocenění, dokument byl velmi kladně přijat v tuzemsku i zahraničí. “Z tego skromnego materiału Maciej Drygas zrobił znakomity, wstrząsający film. Film, który jest nie tylko hołdem dla człowieka nie pogodzonego, ale też dopełnieniem sensu jego ofiary: dopiero teraz błagalny apel 'usłyszcie mój krzyk' zostaje spełniony.“120 Skutečnost, že se díky M. Drygasovi společnost začala o R.Siwiece a jeho čin, svědčí nejen získaná filmová ocenění, ale i zařazení jména R. Siwiec do školních učebnic.
116 Tamtéž. 117 Tamtéž. 118 MĄKA-MALATYŃSKA, cit. d., s. 11. 119 Filmposli.pl. Usłyczcie mój krzyk. In: FILMPOLSKI.PL. [online] 6.4.2017 [cit. 22.11.2019]. Dostupné z: http://filmpolski.pl/fp/index.php?film=424969. 120 MOSSAKOWSKI, Paweł. Usłyszcie mój krzyk. In: Culture.pl [online]. [cit. 19.11.2019]. Dostupné z: https://culture.pl/pl/dzielo/uslyszcie-moj-krzyk 53
Drygasův dokument slouží jako edukativní materiál pro mladší generace a připomíná tak dobu nedávno minulou.121 M. Drygas přináší pohled polské společnosti zotročené komunistickým režimem natolik, že neslyší, nevidí. Režim změnil pořadí hodnot a vnímání světa. Odprostil společnost od povinnosti rozhodovat se122Z dokumentu vyplývá, že R. Siwiec byl čestný člověk, který si svůj čin pečlivě promyslel a naplánoval. Byl velmi silně motivován lepší budoucnostní pro ostatní a svobodu ctil více než svůj život.
121 DRYGAS, cit. d., s. 158. 122 MĄKA-MALATYŃSKA, cit. d., s. 12. 54
5 Literatura zabývající se problémem sebeupálení na příkladu Malé apokalypsy od Tadeusza Konwického
V poslední části práce se pokusím zodpovědět otázku: Jak je fenomén sebeupálení zobrazen v literárním kontextu.. Konkrétně v kontextu psychologického románu Malá apokalypsa od Tadeusza Konwického, o kterém má paradoxně široká veřejnost v Česku, ale i v Polsku, větší povědomí než o protestním činu R. Siwieca. Pokusím se o srovnání motivů činu hlavní postavy románu s motivy činů J. Palacha a R.Siwiece.
5.1 Tadeusz Konwicki a jeho tvorba v komunistickém Polsku
Prozaik, režisér a scénárista T. Konwicki zažil 2. světovou válku, nástup i pád totalitního režimu. Narodil se v roce 1926 v Nowej Wilejce a zemřel v roce 1955 ve Varšavě. V letech 1944-1945 byl členem podzemní armády. Pracoval jako redaktor a korektor v několika polských časopisech. V 50. a 60. letech minulého století byl členem komunistické strany a jedním z hlavních autorů sociálního realismu. Avšak v roce 1966 byl z komunistické strany vyloučen. T. Konwicki začal psát o skutečnosti života v PRL a otevřeně kritizoval komunistický režim. Na vlastní kůži pocítil dopady komunistického režimu v Polsku. Nejen jeho Komplex polski, ale i Malá apokalypsa a další díla musela být z důvodu protirežimního vyznění vydána v podzemním nakladatelství 2. oběhu.123
5.1.1 Typické rysy tvorby
T. Konwický se často zabývá existenciálními otázkami. Pro jeho tvorbu je příznačný cynismus, grotesknost, skepse a ironie. Tyto charakteristiky spatřujeme například v politicko-groteskních knihách jako je Polský komplex a Němý snář. Rovněž jsou rozpoznatelné v Malé apokalypse. Hlavní hrdina je rozčarován stávajícími praktikami v zemi. “ Mlčící většina letargicky dřímá. Jakž takž se zařídila, našla si teplá místečka, zakuklila se v relativním blahobytu. Ta obrovská korupční epidemie zachránila systém.”124 V jeho tvorbě se často objevují autobiografické rysy jako existenciální
123 KOWALCZYK, Janusz. Tadeusz Konwicki. In: Culture.pl [online] [cit. 19.11.2019]. Dostupné z: https://culture.pl/pl/tworca/tadeusz-konwicki. 124 KONWICKI, Tadeusz. Malá apokalypsa. Přeložil Luboš DOBROVSKÝ. Praha: Mladá fronta, 1992, s. 99.
55 problematika umělce, na kterého dopadla sociopolitická realita. Vrací se ke své rodné Litvě, kde prožil své dětství a mladá léta. Litva a její mýtická krajina se stala inspirací pro jeho romány jako Bohyň, Díra v nebi, Kronika milostných nehod.125 Na svoje dětství a rodnou zemi vzpomíná i prostřednictvím myšlenek hlavního hrdiny Malé apokalypsy. “Kam se poděl ten půvab, to kouzlo nádherných obyvatel vyrostlých na březích romantických řek uprostřed Evropy?”126 Úvahy o rodné zemi hlavního hrdinu provází po celou dobu, co putuje Varšavou a přemýšlí o sebevražedném činu. “A pochopil jsem, že už není ta země mého dětství. Že žije jen ve mně spolu se mnou se promění v prach v některé z příštích, nepříliš vzdálených hodin.”127
5.2 Malá apokalypsa
Román, jak již bylo zmíněno výše, poprvé vyšel v ilegálním nakladatelství, a to v roce 1977. V témže roce ho vydal i český samizdat. Až v roce 1988 mohl být vydán oficiální cestou. Je to groteskní psychologické dílo přinášející čtenáři obraz socialismu v PRL. Obraz bezvýchodné společenské situace jako jeho důsledek. Obraz všeobecného marasmu. Obraz beznaděje. Děj se odehrává ve Varšavě v komunistickém Polsku v 70. letech 20. století Opozice rozhodne, že je třeba veřejnost vyburcovat z letargie. Jako nástroj zvolí spisovatele, který se má polít benzínem a zapálit před Palácem Kultury, kde probíhá stranický sjezd v den svátku “Lidové republiky”. Zajímavé je, jak Konwický ve svém románu pojímá čas. Vše se odehrává v jeden den. Čtenář má pocit, jako by se čas zastavil. Tím vystihuje dusivou atmosféru doby nedávno minulé. “ Nikdo už ani nemá zájem vědět, jaké je datum, protože toto datum nemůže stejně sloužit ničemu jinému než slavení výročí”.128Osamělý disident se potuluje Varšavou. V osudný den potkává řadu podivných postav, jako například polskou disidentku Naděždu, do níž se zamilovává. Milostné scény s Naděždou obohacují politickou scifi o romanticko-ironickou atmosféru. “Miluji tě. Zamiloval jsem se do tebe za jedinou hodinu, byla to celá epocha, poslední éra mé pozemské věčnosti. “129V jedné chvíli hrdina vyznává Naděždě lásku a vzápětí je milostná scéna přerušena realitou dne. Je mu doručena nádoba s ředidlem “Vzal jsem do
125 POKORNA, Beata. Autobiografizm w Małej apokalipsie” Tadeusza Konwickiego. Prace Naukowe. Filologia Polska. Historia I teoria Literatury 8, 2008, s. 141-149. [online]. Dostupné z: http://www.filmotekaszkolna.pl/files/Broszury_dla_lekcji/Lekcja_nr_12_-_Zapisy_przeszoci_- _broszura.pdf 126 KONWICKI, cit. d., s. 118 127 Tamtéž, s. 117. 128Tamtéž, s. 262. 129 Tamtéž, s. 72. 56 ruky modrý kanystr. Bylo těžké, to moje zavazadlo na dlouhou cestu“130 Pro Malou apokalypsu je také příznačná melancholická atmosféra. Tu jeho román získává prostřednictvím popisů prostředí. Především je zde vylíčena Varšava a její dusivá atmosféra rozkladu řádu a hodnot. Autor zde poukazuje na symbol tehdejší doby-Palác kultury. “Vidím již ocelové sloupy zabudované do atiky na sjezdovým sálem, velká palisáda, která má chránit delegáty před nenadále padajícími kusy pískovcového obkladu. A nad tou palisádou se vypíná obrovský duhový oblouk z barevných žárovek, vytvářejících krvavý nápis: Vybudovali jsme socialismus.“131 Hlavní hrdina o budově, před kterou se má zapálit opětovaně přemýšlí. Kniha je plná posměšných, sarkastických přirovnání. Obrovská špičatá budova budila hrůzu, nenávist, magický děs. Pomník pýchy, socha nesvobody, kamenný dort výstrahy.132 Palác kultury ovšem není jediným symbolem komunistického režimu v knize. Režim připomínají i další dobové reálie jako neustálá kontrola dokladů totožnosti, fronty v obchodech, nedostatek základního spotřebního zboží.
5.2.1 Analýza motivu sebeupálení
Hlavní hrdina představuje autorovo alter ego. Nevíme, jak se jmenuje. Autor ho ve své knize nepojmenoval. Konwického filmová i literární tvorba je charakteristická bezvýchodnou společenskou situací. Jeho hrdinové jsou často unaveni, zklamáni bezvýchodností vlastního života. Ústředním motivem Malé apokalypsy je právě takovýto hlavní hrdina. Nalézáme u něj podobnost se sebedestruktivními činy J. Palacha, R. Siwieca a dalších obětí režimu, které již nemohly snášet stávající situaci ve svých zemích. Avšak narozdíl od reálných postav, které se dobrovolně rozhodly obětovat pro vyšší dobro společnosti, Konwického hrdina je k protestu sebeupálení určen vnějšími silami. Opozice komunismu ho shledala nejvhodnějším kandidátem. Své rozhodnutí členové komunistické opozice obhajují takto: “Ten čin bude mít smysl jen tehdy, jestliže otřese lidmi jako doma, tak všude za hranicemi. Znají tě čtenáři tady doma a na Západě o tobě taky leckdo slyšel. Tvůj životopis i tvá povaha se do téhle situace dokonale hodí.”133
130 Tamtéž, s. 78. 131 Tamtéž, s. 251. 132 Tamtéž, s. 8. 133 Tamtéž, s. 21. 57
Hlavní hrdina se však necítí být nikterak výjimečným. Není si jistý, zda jeho smrt může přinést očekávaný výsledek. A přesto se řídí pokyny opozičních členů. Shání kanystr, benzín, zápalky. Potuluje se Varšavou, a přitom přemýšlí o svém dosavadním životě. I když o smrti sám se sebou polemizoval často, nikdy předtím ho nenapadlo, že by svoji existenci ukončil takto radikálním způsobem. Předtím, než se vydá na osudné místo, navštěvuje svého přítele Jana, který je rovněž umělcem. Svěřuje se mu se svým činem. Spíše než svého přítele přesvědčuje o smyslu sebevražedného činu sám sebe. “ Někdo musí tu letargii přetnout, Jene. Strašným výkřikem probudit spící.”134 Na rozdíl od reálných postav si není ničím jistý. Po celou dobu, co bloudí hlavním městem, váhá. J. Palach, R. Siwiec a další o svých protestních činech dlouho přemýšleli a věřili, že to, co dělají, je správné. Byli přesvědčeni, že již není jiné cesty, než přinést oběť v podobě živé pochodně. Na rozdíl od J. Palacha, studenta filozofické fakulty, a R. Siwieca, řadového úředníka, a dalších hořících pochodní hlavní postava Konwického románu pochází z uměleckého kruhu. Domnívám se, že Konwický chtěl poukázat na fakt, že toxický komunismus prostupuje napříč všemi společenskými vrstvami. Má dopad na každého člena společnosti. Všichni se nacházejí v podobné beznadějné situaci. Většina společnosti se s ní smíří, pro některé je však myšlenka smíření z morálního hlediska neúnosná. Nejvíce podobností shledávám s činem R. Siwiece. Stejné místo-Varšava. Stejní svědci-na očích co největšímu počtu členů strany. Podobná příležitost-významný den pro komunistické stoupence. Hlavní hrdina románu rovněž jako R. Siwiec navštěvuje před svým činem blízkého přítele a se svým záměrem se mu svěřuje. Také věří v Boha. Jako křesťan si je vědom, že svým činem poruší boží zákon. Přemýšlí také o tom, proč je na sebevraždu, kterou člověk vykoná v ústraní pohlíženo jinak než na sebevraždu, jež je spáchána před zraky ostatních. “Proč je sebevražda spáchána v ústraní ubohý hřích? Proč je veřejná sebevražda, s celým tím majestátním obřadem, vlastně nanebevstoupení? Proč je osamocená smrt z vlastní ruky hříšným porušením zákona božího, kdežto smrt před očima bližních je vítěznou výzvou Pánu Bohu? “135 Na závěr se románový hrdina loučí se svou láskou Naděždou slovy: „Sbohem Naděje. Když ne po mně, pak po některém z dalších básníků, dělníků nebo studentů
134 Tamtéž, s. 245. 135 Tamtéž, s. 252. 58 nadejde náhlá svoboda jako neočekávaný začátek léta.”136 Nevíme, zda hlavní hrdina románu skutečně sebevražedný čin spáchá. Autor ponechal románu otevřený konec. “Jdu pozvolna k té plošině, z níž vystupují nevysoké schody. Těžknou mi nohy a hlava se chýlí k zemi, z níž jsem se kdysi zrodil a do níž se musím z vlastní vůle vrátit. Lidé dejte mi sílu. Lidé, dejte sílu každému na tomto světě, kdo v tuto chvíli jde spolu se mnou, aby se stal zápalnou obětí. Lidé, dejte mi sílu. Lidé...”137 Poslední slova hlavního hrdiny Malé apokalypsy jsou určena národu, rovněž jako slova z testamentu R. Siwiece. “Ludzie w których może jeszcze tkwi iskierka ludzkości, uczuć ludzkich, opamiętajcie sę! Usłyszcie mój krzyk, krzyk szarego, zwyczajnego człowieka, syna narodu, który własną i cudzą wolność ukochał ponad wszystko, ponad własne życie, opamiętajcie się! Jeszcze nie jest za póżno!”138 Nicméně R. Siwiec vyzývá národ k prozření, probuzení z letargie. Hrdina Malé apokalypsy tyto ambice vůči národu nemá. Ke svému činu byl dotlačen vnějšími silami. Ačkoli konečné rozhodnutí závisí na jeho svobodné vůli. Vyvstává otázka. Kdo je představený jako větší hrdina? Režisér M. Drygas zobrazil ve svém dokumentárním snímku R. Siwiece jako člověka, který svůj čin dlouho promýšlel a byl hluboce motivovaný vidinou lepších zítřků pro ostatní. Hrdinu Malé apokalypsy naopak charakterizují nejistota a pochyby. Již delší dobu se potýká s existenciálními otázkami. S myšlenkami o smrti koketuje ještě před příchodem členů opozice. “Přichází můj konec světa. Můj předčasný konec světa. Kdo bude jeho zvěstovatelem? Bude to náhlá pronikavá bolest pod hrudní kostí? Nebo děsivé kvílení pneumatik brzdícího automobilu? Bude to nepřítel, nebo snad přítel?”139 Hlavní hrdina není bez hříchu. Bernadetta Żynis ve své knize Koniec świata raz jeszcze s podtitulem katastroficzne wątki Tadeusze Konwickiego mimo jiné zaměřuje na název románu.“Mała apokalipsa jest przede wszystkim apokalipsą człowieka, nie Boga. Wszelkie aluzje do proroctwa św. Jana, obecne jako znaki kulturowe, tradycyjne wzmacniają przekaz narratora, odwołującego się do wspólnej wiedzy z odbiorcą.”140 B. Żynis je toho názoru, že Malá
136Tamtéž, s. 257. 137 DRYGAS, cit. d. 138 DRYGAS, cid. d. 139 Tamtéž, s. 13. 140 ŻYNIS, Bernadetta. Koniec świata raz jeszcze [online] In: bibliotekacyfrowa [cit. 22.11.2019]. s. 131. Dostupné z: http://bibliotekacyfrowa.eu/Content/43618/47534.pdf 59 apokalypsa je zaměřena na lidský rozměr existence. T. Konwický nezobrazuje konec celého světa, ale především osobní konec jednoho člověka.141 Malá apokalypsa získala řadu literárních ocenění. V roce 1979 obdržela ocenění Nagroda im. M. Grydzewskiego za nejlepší knížku polského autora vydanou v emigraci. V roce 1981 ocenění Premio Letterario Internationale “Mondello”, v témže roce ocenění Nagroda “Wiadomości”.142 Kniha byla přeložena do 13 jazyků. V roce 1992 ji zfilmoval francouzský režisér Constantinos Gavras jako politickou komedii přenesenou do prostředí Paříže. Hlavním hrdinou však zůstává polský spisovatel. Shoda náhod zapříčiní, že dva jeho francouzští přátele nabydou dojmu, že hlavní hrdina chce ukončit svoji existenci a rozhodnou se místo pomoci příteli na jeho životní situaci zbohatnout.143 B. Żynis komentuje závěrečnou scénu filmu a přirovnává hlavního hrdinu k postavě Konrada z třetí části z cyklu romantických dramat Dziady od Adama Mickiewicza.“Śmierć – choćby bohaterska i ofiarna – nie ma już mocy wstrząsającej i nie ma mocy zbawczej, jak wierzono z początkiem tworzenia się romantycznego wzorca Czynu i Ofiary. Bohater powtarza drogę Konrada, chce cierpieć za miliony, tylko, że miliony nie chcą takiej ofiary.”144
141 Tamtéž. 142 KOWALCZYK. cit. d. 143 FILMPOLSKI.PL. LA PETITE APOCALYPSE. In: FILMPOLSKI.PL. [online] 11. 2. 2017 [cit. 22.11.2019]. Dostupné z: http://www.filmpolski.pl/fp/index.php?film=125620 144 ŻYNIS, ci. d., s. 156. 60
Závěr
V této bakalářské práci jsem se zabývala fenoménem sebeupálení - konkrétně sebeupálením českého studenta J. Palacha a polského úředníka R. Siwiece- v historickém, literárním a kinematografickém kontextu. Cílem této práce bylo především srovnání obrazu dvou výše zmíněných mužů v těchto třech kontextech. Stěžejními zdroji se staly film Jan Palach, třídílný serial Hořící Keř, dokumentární snímek Uslyšíte můj křik a psychologický roman Malá apokalypsa. V první části práce jsem se zabývala historií a teorií fenoménu sebevraždy. Zaměřila jsem se zde především na sebeupálení a došla k závěru, že tento typ sebezabití volí lidé nejčastěji z politických a náboženských důvodů s cílem šokovat širokou veřejnost a docílit tak změny. Druhá část práce osvětlila historické události 60. let minulého století v Československu a Polské lidové republice, které předcházely sebedestruktivním činům J. Palacha a R. Siwiece. Rok 1968 doprovázely stávky. Pražské jaro v ČSSR obdobně jako v březnové události v PRL přinesly lidem v obou zemích naději na postupnou demokratizaci systému. Ta se však velmi rychle rozplynula se vpádem vojsk Varšavské smlouvy do ČSSR a nástupem normalizace. Právě vpád vojsk Varšavské smlouvy byl poslední kapkou pro J. Palacha a R. Siwiece. Třetí a čtvrtá část práce potvrzuje hypotézu, že filmy zobrazující J. Palacha a R. Siwiece demonstrují hrdinský obraz postav a slouží k zachování jejich památky a edukativním účelům. Ve filmu R. Sedláčka Jan Palach a rovněž v seriálu A. Hollandové Hořící keř je J. Palach vyobrazen jako hrdina, který o radikálním protestu dlouhou dobu uvažoval. Sebedestruktivní čin si pečlivě naplánoval, což podle É. Durkheima vykazuje fatalistická sebevražda. Jeho čin nebyl motivován altruisticky. Nebyl obětí, kterou se z něj pokoušela po jeho činu udělat komunistická propaganda. Přestože se glorifikaci J. Palacha oba režiséři pokoušeli vyhnout, podle kamaráda S. Hamra působí často J. Palach jako svatý. Svatý ve smyslu “bez hříchu”. Ve srovnání s filmem a seriálem věnující se J. Palachovi dokument M. Drygase Uslyšíte můj křik R. Siwiece nijak neglorifikuje.Na diváka dokument působí naturalisticky především díky výpovědi svědků, rodinných příslušníků a přátel. Polský úředník je zobrazen jako inteligentní, čestný a věřící člověk, který svobodu a demokracii miloval natolik, že se pro záchranu vyšších ideálů uchýlil k protestu sebeupálením. Na diváka působí jako hrdina, který byl také dohnán k
61 fatalistickému typu sebevraždy. Edukace všech tří filmových počinů spočívá především v demonstraci socialistické ideologie. Ideologie, která ve špatných rukou dovedená do krajností může mít fatální dopad na život jedince a jeho okolí. Jelikož se snímky zaměřují na připomenutí konkrétních postav, divák získává možnost větší zainteresovanosti v celé věci. Bezesporu shlédnutí všech tří snímků může posloužit k zachování památky na dva statečné muže, kteří se postavili proti komunistickému režimu. V poslední části práce jsem se zabývala sebeupálením v kontextu Malé apokalypsy od T. Konwického. Nejvíce podobností činu hlavního hrdiny románu shledávám s činem R. Siwiece. Ačkoli hrdina románu je na rozdíl od J. Palacha a R. Siwiece k sebeupálení donucen vnějšími silami, konečné rozhodnutí zůstává na něm samotném. Dospěla jsem také k závěru, že autor chtěl demonstrovat skutečnost, že toxický komunismus prostupuje napříč všemi společenskými vrstvami. Má dopad na každého člena společnosti. Všichni se nacházejí v podobné beznadějné situaci. Většina společnosti se s ní smíří, pro některé je však myšlenka smíření z morálního hlediska neúnosná. Potvrzena byla i hypotéza, že sebeupálení jednotlivce pro vyšší dobro společnosti jako radikální forma politického protestu je stále aktuální. Protest sebeupálením není v Čechách ani v Polsku fenomén pouze minulosti. Je záležitostí i 21. století. 18. března 2003 takto protestoval student z Humpolce Zdeněk Adamec, 30. září 1972 ve Vratislavi Józef Dolak, 21. března 1980 v Krakově Walenty Badylak, 19. října ve Varšavě Piotr Szczęsny a zatím poslední protest sebeupálením uskutečnil 18. ledna 2019 v Praze pětapadesátiletý muž. Třetí hypotézu, že existují kulturní a historické rozdíly ve způsobu vytváření národních hrdinů v Čechách a v Polsku, práce rovněž potvrdila. J. Palach je všeobecně známou osobností v Čechách, o což se postarali historici. Svědčí o tom i vznik seriálu a filmu, kterým předcházela značná propagace. Narozdíl od J. Palacha, R. Siwiec v Polsku není povšechně známou osobností, jako například Jan Pavel II. nebo Lech Wałęsa. O tom svědčí i dokument o R. Siwiecovi, o kterém širší veřejnost nezískala povědomí. Je zapotřebí vzít v úvahu i vliv katolicismu na polské obyvatele. Někteří mají problém vidět v sebeupálení hrdinský čin. Vnímají ho spíše jako sebevraždu. Politické protesty si všeobecně lidé v Polsku spojují například s činností “druhého oběhu” či “Solidarity". Práce může pomoci při studiu především studentům polonistiky a historie. Také může být podkladem pro další autory, kteří by na toto téma chtěli navázat, či ho zpracovat
62 jiným způsobem. V neposlední řadě by pak mohla inspirovat mladé lidi k zájmu o politickou situaci v zemi.
63
Resumé
W tej pracy zajmowałam się zjawiskiem samospalenia – a mianowicie samospaleniem czeskiego studenta J. Palacha i polskiego urzędnika R. Siwca – w kontekście historycznym, literackim i filmowym. Celem tej pracy było przede wszystkim porównanie obrazu dwóch mężczyzn wspomnianych powyżej w tych trzech kontekstach. Głównymi elementami analizy były film Jan Palach, trzyczęściowy serial Płonący krzak, film dokumentalny Usłyszcie mój krzyk oraz powieść psychologiczna Mała apokalypsa. W pierwszej części zajmowałam się historią i teorią zjawiska samobójstwa. Tutaj koncentrowałam się głównie nad kwestią samospalenia Doszłam do wniosku, że ten rodzaj samobójstwa jest wybierany przez ludzi najczęściej z powodów politycznych i religijnych, aby wpływać na opinię publiczną i wywołać zmianę tej sytuacji. Druga część pracy dotyczyła wyjaśnienia historycznych wydarzń lat 60. XX wieku w Czechosłowacji i Polskiej Rzeczypospolitej Ludowej, które poprzedzały autodestrukcyjne działania J. Palacha i R. Siwca. Rok 1968 stał pod znakiem strajków przeciwko istniejącemu reżimowi. Praska Wiosna w Czechosłowacji, podobnie jak podczas marcowych wydarzeń w PRL, przyniosła ludziom w obu krajach nadzieję na stopniową demokratyzację systemu. Jednak zniknęła ona bardzo szybko wraz z inwazją wojsk Układu Warszawskiego na Czechosłowację i nadejściem normalizacji. Inwazja wojsk Układu Warszawskiego wpłynęła na dramatyczne decyzje J. Palacha i R. Siwca. Trzecia i czwarta część potwierdzają hipotezę, że filmy przedstawiające J. Palacha i R. Siwca demonstrują heroiczny wizerunek bohaterów i służą do zachowaniu ich pamięci i celów edukacyjnych. W filmie R. Sedláčka Jan Palach, a także w serii Płonący krzak A. Holland, J. Palach jest bohaterem, który od dawna myśli o radykalnym proteście. Starannie zaplanował swoje autodestrukcyjne działanie, które w oparciu o teorię É. Durkheima można uznać za fatalistyczne samobójstwo. Jego czyn nie był motywowany altruistycznie. Nie był ofiarą, którą komunistyczna propaganda próbowała zrobić z niego po swoim czynie. Chociaż obaj reżyserzy próbowali uniknąć uwielbienia J. Palacha, według jego przyjaciela S. Hamra, J. Palach często działa jako święty. Święty w znaczeniu „bez grzechu”. W porównaniu z filmem i serialem poświęconym J. Palachowi, dokument M. Drygasa Usłyszcie mój krzyk o R. Siwcu w żaden sposób nie gloryfikuje tej postaci. Dokument ma naturalistyczny wpływ na widza, głównie ze względu na zeznania świadków, członków rodziny i przyjaciół. Polski urzędnik jest przedstawiany jako
64 inteligentny, uczciwy i religijny człowiek, który tak bardzo kochał wolność i demokrację, że zdecydował się na samospalenie, aby ocalić wyższe ideały. Na widza R. Siwiec oddziałuje jako postać, która popełnia katastoficzny typ samobójstwa. Rola edukacyjna tych filmów tkwi przede wszystkim w oskarzeniu ideologii socjalistycznej. Ideologii, która w niewłaściwych rękach, jest doprowadzona do skrajności oraz może mieć fatalny wpływ na życie jednostki i jej otoczenia. Na podstawie działań paru postaci, widz może sobie stworzyć własne wyobrażenie rzczywistości. Bez wątpienia oglądanie wszystkich trzech filmów może zachować pamięć o dwóch odważnych mężczyznach, którzy byli przeciwni reżimowi komunistycznemu. W ostatniej części mojej pracy zajmowałam się samospaleniem w kontekście Małej Apokalipsy T. Konwickiego. Porównując postać książkową (główny bahater) i postać rzeczywistą (R. Siwiec), można zauważyć niesamowite podobieństwo. Doszłam również do wniosku, że autor chciał pokazać, że toksyczny komunizm przenika do wszystkich poziomów społeczeństwa. Wpływa na każdego członka społeczeństwa. Wszyscy znajdują się w podobnej beznadziejnej sytuacji. Większość społeczeństwa to akceptuje, ale dla niektórych idea pojednania jest moralnie nie do zniesienia. Potwierdzono również hipotezę, że samospalenie jednostki dla większego dobra społeczeństwa jako radykalna forma protestu politycznego jest nadal aktualna. Protest w postaci samospalenia w Czechach i Polsce to nie tylko fenomen przeszłości. To także kwestia dotycząca XXI wieku. 18 marca 2003 r. Zdeněk Adamec protestował w ten sposób, 30 września 1972 r. we Wrocławiu Józef Dolak, 21 marca 1980 r. w Krakowie Walenty Badylak, 19 października w Warszawie Piotr Szczęsny, a jak dotąd ostatni protest w sprawie samospalenia miał miejsce 18 stycznia 2019 r. w Pradze, kiedy mężczyzna w wieku pięćdziesięciu pięciu lat w taki sposób popełnił samobójstwo. Potwierdzono także trzecią hipotezę, że istnieją różnice kulturowe i historyczne w sposobie tworzenia bohaterów narodowych w Czechach i Polsce. J. Palach jest znaną postacią w Czechach, o którą dbali historycy. Dowodem na to jest pojawienie się serialu i filmu, które poprzedziła znaczna promocja. W przeciwieństwie do J. Palacha R. Siwiec w Polsce nie jest tak znaną postacią (jak np. Jan Paweł II. lub Lech Wałęsa). Potwierdza to także mało znany w Polsce dokument o R. Siwcu. Należy również wziąć pod uwagę wpływ katolicyzmu na polskie społeczeństwo. Niektórzy mają problem z tym, by porównywać samospalenie z bohaterskim czynem. Protesty polityczne są na ogół kojarzone z działaniami „drugiego obiegu” lub „Solidarności”.
65
Praca może pomóc w badaniach, szczególnie studentom polonistyki i historii. Może również służyć jako podstawa dla innych autorów, którzy chcieliby kontynuować ten temat lub opracować go w inny sposób. Również może zainspirować młodych ludzi do zainteresowania się sytuacją polityczną w kraju.
66
Seznam použité literatury
Primární literatura
Hořící keř [film]. Režie Agnieszka HOLLAND. Česko. Polsko, 2013.
Jan Palach [film]. Režie Robert SEDLÁČEK. Česko, 2018.
KONWICKI, Tadeusz. Malá apokalypsa. Přeložil Luboš DOBROVSKÝ. Praha: Mladá fronta, 1992. ISBN 80-204-0298-5.
Usłyszcie mók krzyk [film]. Režie Maciej DRYGAS. Polsko, 1991.
Sekundární literatura
BLAŽEK, Petr. Sebeupálení jako forma radikálního politického protest ve světě. In: SVOBODA, Libor (ed.): Solitér. Pocta historikovi Václavu Veberovi. ÚSTR, Praha 2012, s. 339-352.
BLAŽEK, Petr. 2013. Żywe pochodnie. Přel. A. Borowski. Pamięć.pl. Č. 9, s. 51-54.
BLAŽEK, Petr, Patrik EICHLER, Jakub JAREŠ a Michala BENEŠOVÁ. Jan Palach '69. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2009, s. 115. ISBN 8087258037.
BLAŽEK, Petr. Živá pochodeň na Stadionu Desetiletí: protest Ryszarda Siwce proti okupaci Československa v roce 1968: historická studie a edice dokumentů. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2008, s. 13. ISBN 978-80-87211-02-1.
DRYGAS, Maciej. Analiza warsztatowa filmu dokumentalnego Usłyszcie mók krzyk. Images, 25, 16, s. 147-148.
DURKHEIM, Émile. Le Suicide: Étude de sociologie. Paris: Félix Alcan, 1930, s. 158- 178.
67
FRIEDL, Jiří, Tomasz JUREK, Miloš ŘEZNÍK a Martin WIHODA. Dějiny Polska. Přeložil Martin VESELKA. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2017, s. 531- 532. ISBN 978-80-7422-306-8.
CHWALBA, Andrzej. Polsko 1989-2008: dějiny současnosti. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK), 2009, s. 215. ISBN 978-80-7325-185-7.
KALINOVÁ, Lenka. Konec nadějím a nová očekávání: k dějinám české společnosti 1969-1993. Praha: Academia, 2012, s. 291-328. ISBN 978-80-200-2043-7.
KMUNÍČKOVÁ, Zdenka. Poslední dny Jana Palacha. Praha: Epocha, 2009, s. 113. ISBN 978-80-7425-010-1.
KOHOUTEK, Jiří a Jana KOCOURKOVÁ. Sebevražedné chování. Praha 2007, s. 29. ISBN 978-80-7367-349-9.
LEDERER, Jiří. Jan Palach: zpráva o životě, činu a smrti českého studenta. V Praze: Malý princ, 2014, s. 10-13. ISBN 978-80-87754-34-4. LIŠKA, Vladimír. Jan Palach: hrdina, nebo oběť? Praha: XYZ, 2019, s. 76-78. ISBN 978-80-7597-331-3.
MASARYK, Tomáš Garrigue. Sebevražda hromadným jevem společenským moderní osvěty. Praha: 2002, s. 16. ISBN 80-86495-13-2.
MONESTIER, Martin. Dějiny sebevražd: dějiny, techniky a zvláštnosti dobrovolné smrti. Praha: Dybbuk, 2003, s. 14. ISBN 80-903001-8-9.
PETRÁŠ, Jiří a Libor SVOBODA, ed. Jaro '68 a nástup normalizace: Československo v letech 1968-1971. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2017, s. 167-173. ISBN 978-80-87912-99-7.
TISCHNER, Józef. Alfabet duszy i ciała. Kraków: 2018.
68
ZIÓŁKOWSKI, Grzegorz, 2014 Samospalenie: akt-widowisko. Kilka słów o sprawczej mocy (pewnej) fotografii. ejournals.eu, Č. 2, s. 123-125
Internetové zdroje
BLAŽEK, Petr. Ryszard Siwiec. Živá pochodeň na stadionu desetiletí. In: Totalita.cz [online]. [cit. 22.11.2019]. Dostupné z: http://www.totalita.cz/vysvetlivky/o_siwiecr.php.
Czech Horor At Teen Suicides [online]. In: CBSNEWS: ©2003 [cit. 22.11.2019]. Dostupné z: https://www.cbsnews.com/news/czech-horror-at-teen-suicides/.
CZYŻNIEWSKI, Tomasz. Zabity stoczniowiec Zbyszek Godlewski ma ulicę w Zielonej Górze. In: Gazeta Lubuska [online]. 3.11.2009 [cit. 21.11.2019]. Dostupné z: https://gazetalubuska.pl/zabity-stoczniowiec-zbyszek-godlewski-ma-ulice-w-zielonej- gorze/ar/7819725.
ČERNÁ, Michaela. Hořící keř vs. realita: u Palachova soudu chybí Zátopek, přebývá tenze Burešové. In: LIDOVKY.cz [online]. 11.4.2013 [cit. 21.11.2019]. Dostupné z: https://www.lidovky.cz/kultura/horici-ker-vs-realita-u-palachova-soudu-chybi-zatopek- prebyva-tenze-buresove.A130408_220318_ln_kultura_mc.
ČERNÁ, Zuzana. Jan Palach. Příběh mladého muže a jeho činu. [online]. Cinemware.eu [cit. 22.11.2019]. Dostupné z: https://storage.cinemaware.eu/595/178/Jan%20Palach_metodicky%20list%20pro%20sk oly.pdf.
Čt 24. 25 let od rozdělení Českoslovenka[online]. In: Čt24. [cit. 22.11.2019]. Dostupné z: https://ct24.ceskatelevize.cz/specialy/2217952-25-let-od-rozdeleni-ceskoslovenska.
ČTK, iDNES.cz. V Praze odhalili pomník Polákovi, který se upálil kvůli okupaci Československa. In: iDNES.cz [online] 20.8.2010 [cit. 22.11.2019]. Dostupné z:
69 https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/v-praze-odhalili-pomnik-polakovi-ktery-se-upalil- kvuli-okupaci-ceskoslovenska.A100820_140015_domaci_jw.
ČULÍK, Jan. Hořící keř je neuvěřitelně slabý film. In: britskélisty [online]. 29.1.2014 [cit. 21.11.2019]. Dostupné z: https://blisty.cz/art/71956-i-horici-ker-i-je-neuveritelne-slaby- film.html.
Darking. In: ABZ.cz: slovník cizích slov [online]. Cit. 22.11.2019]. Dostupné z: https://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/darking.
Elijahu Rips. www.janpalach.cz [online]. [cit. 22.12.2018]. Dostupné z: http://www.janpalach.cz/cs/default/zive-pochodne/rips.
Evžen Plocek. www.janpalach.cz [online]. [cit. 22.12.2018]. Dostupné z: http://www.janpalach.cz/cs/default/zive-pochodne/plocek.
FILMPOLSKI.PL. LA PETITE APOCALYPSE. In: FILMPOLSKI.PL. [online] 11. 2. 2017 [cit. 22.11.2019]. Dostupné z: http://www.filmpolski.pl/fp/index.php?film=125620.
Filmposli.pl. Usłyczcie mój krzyk. In: FILMPOLSKI.PL. [online] 6.4.2017 [cit. 22.11.2019]. Dostupné z: http://filmpolski.pl/fp/index.php?film=424969.
GAZDÍK, Jan. Svatouškovský pohled na Palacha mě už štval, říká jeho kamarád Hamr. Proto promluvil. In: Aktuálne.cz [online]. 14.1.2019 [cit.19.11.2019]. Dostupné z: https://zpravy.aktualne.cz/domaci/svatouskovsky-pohled-na-palacha-me-uz-stval-rika- jeho-kamara/r~edf7f2e0f7eb11e8a470ac1f6b220ee8/?redirected=1552242006.
HARZER, Filip. Křik ‚obyčejného člověka‘ umírajícího za Československo. Před 50 lety se upálil Ryszard Siwiec. In: iROZHLAS [online] 8.9.2018 [cit. 19.11.2019]. Dostupné z: https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/historie/ryszard-siwiec-sebeupaleni-protest- proti-okupaci-ceskoslovenska-polsko-50-let_1809081400_haf.
70
Hladové bouře v polském Gdaňsku předznamenaly pád komunismu. [online]. 14.12.2010 In: Čt24 [cit. 22.11.2019]. Dostupné z: https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/1298258- hladove-boure-v-polskem-gdansku-predznamenaly-pad-komunismu.
IMDb. Hear my cry. In: IMDb. [online] [cit. 22.11.2019]. Dostupné z: https://www.imdb.com/title/tt0128804/?ref_=nv_sr_1?ref_=nv_sr_1. Jan Palach [online]. [cit.15.10.2019]. Dostupné z: http://www.janpalach.cz/.
Jan Zajíc. www.janpalach.cz [online]. [cit. 22.12.2018]. Dostupné z: http://www.janpalach.cz/cs/default/zive-pochodne/zajic.
Josef Hlavatý. www.janpalach.cz [online]. [cit. 22.12.2018]. Dostupné z: http://www.janpalach.cz/cs/default/zive-pochodne/hlavaty.
KACZMARSKI, Jacek. Pochodnie. In: kaczmarski.art.pl. [online]. 12.1.1989 [cit.21.11.2019]. Dostupné z: http://www.kaczmarski.art.pl/tworczosc/wiersze/pochodnie/.
KALENDARZ HISTORYCZNY 8.III – WYDARZENIA MARCOWE 1968. [online] 8.3.2014. [cit. 21.11.2019]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=BHHxLiR8_Kk.
KLÍPA, Ondřej. Polsko vzpomíná na rok 1968. In: A2. [online] 13.10.2008.[cit. 20.11.2019]. Dostupné z: https://www.advojka.cz/archiv/2008/13/polsko-vzpomina-na- rok-1968.
KOWALCZYK, Janusz. Tadeusz Konwicki. In: Culture.pl [online] [cit. 19.11.2019]. Dostupné z: https://culture.pl/pl/tworca/tadeusz-konwicki.
MĄKA-MALATYŃSKA, Katarzyna. Zapisy przeszłości. In: filmotekszkolna.pl [online] [cit.22.11.2019]. s. 5. Dostupné z: http://www.filmotekaszkolna.pl/files/Broszury_dla_lekcji/Lekcja_nr_12_- _Zapisy_przeszoci_-_broszura.pdf.
71
MANDELA, Przemysław. Komunistyczny antysemityzm – wypadki marcowe 1968 [online]. In: wei.org.pl: 2018 [cit. 22.11.2019]. Dostupné z: https://wei.org.pl/wp- content/uploads/2018/04/file- e43e9fff98c21644e2797f218a3ddfd4.pdf?fbclid=IwAR3wLbSbRgvdVpWJrJWqYOju UVjFV-Ly5r_mJ8X5mGzvDwq3PwmO_XfIXyw.
Marzec 68 – bunt studentów, walka wewnątrz PZPR, antysemityzm [online]. 8.3.2013 [cit. 22.11.2019]. Dostupné z: https://wiadomosci.wp.pl/marzec-68-bunt-studentow- walka-wewnatrz-pzpr-antysemityzm-6031585950507649a.
MAZANEC, Jan. Film vypráví I příběh mladíka Zdeňka, který se upálil. In: denik.cz. [online]. 2.10.2014 [cit. 21.11.2019]. Dostupné z: https://pelhrimovsky.denik.cz/zpravy_region/film-vypravi-i-pribeh-mladika-zdenka- ktery-se-upalil-pe14.html.
Mohamed Bouazizi. www.janpalach.cz [online]. [cit. 22.12.2018]. Dostupné z: http://www.janpalach.cz/cs/default/zive-pochodne/bouazizi.
MOSSAKOWSKI, Paweł. Usłyszcie mój krzyk. In: Culture.pl [online]. [cit. 19.11.2019]. Dostupné z: https://culture.pl/pl/dzielo/uslyszcie-moj-krzyk.
Musa Mamut. www.janpalach.cz [online]. [cit. 22.12.2018]. Dostupné z: http://www.janpalach.cz/cs/default/zive-pochodne/mamut.
Nežná revoluce. In: Youtube [online]. 22.3.2016 [cit. 22.11.2019]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=sgdLztudjLQ. Kanál uživatele Proxima Centauri.
Norman Morrison. Www.janpalach.cz [online]. [cit. 22.12.2018]. Dostupné z: http://www.janpalach.cz/cs/default/zive-pochodne/morrison.
Oskar Brüsewitz. www.janpalach.cz [online]. [cit. 22.12.2018]. Dostupné z: http://www.janpalach.cz/cs/default/zive-pochodne/brusewitz.
72
POKORNA, Beata. Autobiografizm w Małej apokalipsie” Tadeusza Konwickiego. Prace Naukowe. Filologia Polska. Historia I teoria Literatury 8, 2008, s. 141-149. [online]. Dostupné z: http://www.filmotekaszkolna.pl/files/Broszury_dla_lekcji/Lekcja_nr_12_- _Zapisy_przeszoci_-_broszura.pdf.
POTŮČEK, Jan. Solidarita (Polský boj za nezávislost). In: e-Polis.cz [online]. 3.4.2005 [cit. 21.11.2019]. Dostupné z: http://www.e-polis.cz/clanek/solidarita-polsky-boj-za- nezavislost.html#2.1.
Romas Kalanta. www.janpalach.cz [online]. [cit. 22.12.2018]. Dostupné z: http://www.janpalach.cz/cs/default/zive-pochodne/kalanta.
Samospalenie [online]. [21.11.2019]. Dostupné z: https://encyklopedia.pwn.pl/szukaj/samospalenie.html.
Sándor Bauer. www.janpalach.cz [online]. [cit. 22.12.2018]. Dostupné z: http://www.janpalach.cz/cs/default/zive-pochodne/bauer.
SPÁČILOVÁ, Mirka. RECENZE: Hořící keř předvádí, jak točit vlastní dějiny bez plakátu. In: iDNES.cz [online]. 28.1.2013 [cit. 21.11.2019]. Dostupné z: https://www.idnes.cz/kultura/film-televize/televizni-film-o- palachovi.A130127_172415_filmvideo_spm.
STEJSKAL, Tomáš. Recenze: Sedláčkův film o Palachovi ukazuje národ, který nemá plno hrdinů, přesto nebyl zbabělý. In: Aktuálně.cz. [online]. 21.8.2018 [cit. 21.11.2019]. Dostupné z: https://magazin.aktualne.cz/kultura/film/jan-palach-film-robert-sedlacek- zavadil-recenze/r~86cfbf22a54711e8a4d90cc47ab5f122/?redirected=1552675550.
Studentské bouře ve Francii v květnu 1968 vyvrcholily brutálním zásahem policie [online]. In: Čt24: 2.5.2008. [cit. 22.11.2019]. Dostupné z: https://ct24.ceskatelevize.cz/archiv/1455914-studentske-boure-ve-francii-v-kvetnu- 1968-vyvrcholily-brutalnim-zasahem-policie.
73
SZYDŁOWSKI, Mirosław. Pochodnia. In: wordpress.com. [online]. 4.8.2013 [cit. 21.11.2019]. Dostupné z: https://mirekszydlowski.wordpress.com/2013/08/04/pochodnia/. The Guardian. Man sets himself on fire in Prague as Czechs mark 1968 protest In: theguardian.com [online] 18.1.2019 [cit. 22.11.2019]. Dostupné z: https://www.theguardian.com/world/2019/jan/18/man-sets-himself-on-fire-in-prague- as-czechs-mark-1968-protest.
Tich Quang Duc. www.janpalach.cz [online]. [cit. 2018-12-22]. Dostupné z: http://www.janpalach.cz/cs/default/zive-pochodne/duc.
Totalfilm.cz. Hořící keř je nejlepší historické drama, které po revoluci vzniklo. In: Totalfilm.cz [online] 27.1.2013 [cit. 22.11.2019]. Dostupné z: https://www.totalfilm.cz/2013/01/recenze-horici-ker-je-nejlepsi-historicke-drama-ktere- po-revoluci-vzniklo/.
Totalita [online]. [cit.15.10.2019]. Dostupné z: http://www.totalita.cz/.
Twn24. Podpalił się w centrum Warszawy, mówią jego bliscy. “to, co robił, przemyślał”. In: Twn24. [online] 7.11.2017. [cit. 22.11.2019] Dostupné z: https://www.tvn24.pl/wiadomosci-z-kraju,3/piotr-szczesny-podpalil-sie-przed-pkin- rodzina-i-przyjaciele-wspominaja,788134.html.
Vasyl Makuch. Www.janpalach.cz [online]. [cit. 22.12.2018]. Dostupné z: http://www.janpalach.cz/cs/default/zive-pochodne/makuch. VONDROVÁ, Jitka. Evropa 1968. In: cevro.cz [online].11.4.2008 [cit. 15.10.2019]. Dostupné z: http://www.cevro.cz/cs/201454-evropa-1968.
WAŁDOCH, Marcin. Samospaleńcy jako nowy ruch społeczny? Próba systematyzacji zjawiska w ujęciu integralnym i systemowym. Świat Idei i Polytiki [online] [cit. d. 22.11.2019]. Dostupné z: https://czasopisma.marszalek.com.pl/images/pliki/siip/16/siip1607.pdf.
74
WALSH, David. Czech student kills himself in protest against war and corruption. In: Word Socialist Web Site [online]. 18.3.2003 [cit. 21.11.2019]. Dostupné z: https://www.wsws.org/en/articles/2003/03/czch-m18.html.
WÓJCIK, Marcin. "Usłyszcie mój krzyk". O Piotrze S., który podpalił się pod Pałacem Kultury. In: Wyborcza.pl [online]. 30.10.2017 [cit.19.11.2019]. Dostupné z: https://wyborcza.pl/duzyformat/7,127290,22571979,samospalenie-w-warszawie- uslyszcie-moj-krzyk-o-piotrze-s.html?disableRedirects=true.
ŻYNIS, Bernadetta. Koniec świata raz jeszcze [online] In: bibliotekacyfrowa [cit. 22.11.2019]. s. 131. Dostupné z: http://bibliotekacyfrowa.eu/Content/43618/47534.pdf.
Żywa pochodnia[online]. [21.11.2019]. Dostupné z: https://pl.wiktionary.org/wiki/%C5%BCywa_pochodnia.
ŽEBROWSKI, Andrzej. Polská Solidarita: srpen 1980 proti kapitalismu. In: Solidarita [online]. 29.8.2012 [cit. 21.11.2019]. Dostupné z: https://solidarita.socsol.cz/2012/clanky/polska-solidarita-srpen-1980-proti-kapitalismu.
Živé pochodně: Příběhy těch, kteří se upálili na protest vstupu vojsk Varšavské smlouvy. In: Echo24.cz[online]. 2018 [cit. 22.12.2018]. Dostupné z: https://echo24.cz/a/SqVfM/zivepochodne-pribehy-tech-kteri-se-upalili-na-protest- vstupu-vojsk-varsavske-smlouvy.
1968: Rok, který změnil historii u nás i ve světě [online] Dotyk.cz: 2016 [cit. 22.11.2019]. Dostupné z: https://www.dotyk.cz/publicistika/1968-rok-ktery-zmenil-historii-u-nas-i- ve-svete-20160822.html.
75