Na Demarkaâní Âá¤E

Petros Cironis

NA DEMARKAâNÍ âÁ¤E

Setkání spojeneck˘ch vojsk v kvûtnu 1945 na Rokycansku Petros Cironis

NA DEMARKAâNÍ âÁ¤E

Setkání spojeneck˘ch vojsk v kvûtnu 1945 na Rokycansku

PRAHA 2005 Místo úvodu ·edesát let po válce

UÏ je tomu 60 let od skonãení druhé svûtové války, která stala Ïivoty více neÏ 70 miliónÛ lidí. Za onûch 60 let se vymûnily generace. Odchází generace pfiím˘ch úãast- níkÛ této války, odchází pomalu generace oãit˘ch svûdkÛ, kter˘m bylo v té dobû 10-15 let a nastupuje generace, která se narodila po znovuzrození a osvobození Evropy. Tato generace byla válkou psychicky i fyzicky nedotãena. Také jsou z ní jiÏ padesátníci. Dal‰í generace z 50. ãi 60. let jiÏ s touto válkou nemûla nic spoleãného. Uãila se o ní a jejích niãiv˘ch následcích jen z uãebnic ve ‰kole. Generace bezprostfiednû dotãená fa‰istickou persekucí a válkou, která pfieÏila, poklá- dala osvobození za nej‰Èastnûj‰í okamÏik svého Ïivota i své vlasti. A Ïivelnû vycháze- la do ulic a námûstí, radostnû padala do náruãí osvoboditelÛm a sv˘m hlasit˘m volá- ním »AÈ Ïije Rudá armáda!«, »AÈ Ïije Sovûtsk˘ svaz!« atd. vyjadfiovala své nejupfiím- nûj‰í a nej‰Èastnûj‰í pocity. VÏdyÈ díky osvoboditelÛm se z vûznic a koncentraãních táborÛ vraceli jejich polomrtví obyvatele, s osvobozením pfiicházely hrÛzné zprávy o tûch, ktefií byli popraveni, umuãeni, zemfieli na pochodech smrti, ktefií tuto stra‰livou válku nepfieÏili. Taková byla tehdy doba. Plná smutku, pláãe, radosti, ‰tûstí, lidské upfiímnosti i nad‰ení, Ïe zase pro Ïivé vy‰lo slunce. Symbolicky i slunce svobody. Je smutné dnes, po uplynutí ‰edesáti let, jak mnozí lidé se té dobû vysmívají, znevaÏují ji, jak degradují nad‰ení a radost, jak se ironicky a cynicky vyjadfiují k tehdej‰ímu v‰eo- becnému nad‰ení, jak mávnou rukama nad tehdej‰ími v˘kfiiky radosti, nad tehdej‰í nai- vitou lidí, Ïe je uÏ konec v‰em bûdám a strastem, Ïe se uÏ nikdy nebude opakovat válka, protoÏe se tehdy lidé domnívali, Ïe lidstvo dostalo lekci a rozum. Smutné je, jak dnes ãetní pisálkové a lokajové nov˘ch reÏimÛ bagatelizují skuteãné hrdinství lidí, ktefií tehdy padli nebo pfieÏili. Bagatelizují se i hrdinské ãiny Rudé armády, která tak tûÏce dob˘vala metr za metrem fa‰isty okupovaná území Evropy poãínaje od Moskvy, Stalingradu a Leningradu po Berlín, Prahu aÏ po Rokycany. ·okující je chování poli- tické reprezentace, která strhávala a strhává pomníky a památníky osvoboditelÛ, ile- gálních bojovníkÛ za svobodu, znevaÏuje tanky Rudé armády a strká je do muzeí ãi dává do ‰rotu. Vítûzí jen nenávist, po‰lapávání lidsk˘ch mravních hodnot, místo nichÏ se vyzdvihují jiné vztahy, které vráÏí mezi lidí nenávist a nepfiátelství. Lidé z pûtaãty- fiicátého, ktefií upfiímnû vûfiili, Ïe jiÏ nikdy nebudou války a zabíjení, se dne‰ním lidem zdají prostí a naivní. V tom má dne‰ní svût pravdu. M˘lili se v‰ichni ãestní lidé z doby pûtaãtyfiicátého roku. Místo míru byly vyhlá‰eny dal‰í niãivé imperialistické války, dal‰í desítky miliónÛ lidí se staly obûtí váleãného bûsnûní. Vojenská intervence brit- © Petros Cironis sk˘ch vojsk a následná Obãanská válka v Helladû (1944-1949), Korea, Vietnam, ISBN 80-86844-07-2 Palestina, severní Afrika, Irák, Afghánistán, JiÏní Amerika, agrese na Kubû. Obûti tûch- 5 to válek za posledních ‰edesát let se odhadují na 100 miliónÛ lidí. Je to moÏné, ‰ede- sát let po druhé svûtové válce? Pfiesto nebo právû proto je tfieba si pfiipomenout konec druhé svûtové války, neboÈ to byl spravedliv˘ boj a také spravedlivé vítûzství v‰ech poroben˘ch národÛ Evropy. Tehdy se v‰echny národy Evropy spojily proti spoleãnému nepfiíteli, proti fa‰ismu a dokázaly, Ïe I. spoleãn˘m bojem lze porazit i nejmohutnûj‰í váleãnou ma‰inérii a nejobludnûj‰í ideologii - Nûmecko, Itálii a jejich satelity, fa‰ismus, nacismus a japonsk˘ militarismus. Spojili se PARTYZÁNSKÉ ODDÍLY v‰ichni, Rusové, Poláci, Hellénové i Srbové, Francouzi i Italové, Norové, âe‰i a Slováci. Tehdy na‰li spoleãnou fieã i zbraÀ. Proti fa‰ismu a jeho váleãnému bûsnûní, proti koncent- NA PLZE≈SKU raãním táborÛm a plynov˘m komorám, proti celé zloãinné a sadistické ma‰inérii, která zachvátila zejména Evropu. Je v‰ak tfieba, aby se i dnes lidé spojili proti válkám a proti masov˘m zloãinÛm, páchan˘m jiÏ velkoplo‰nû po celém svûtû. VOJENSKÉ ZTRÁTY SPOJENCÒ Dnes vzpomínáme ‰edesát let od skonãení druhé svûtové války. ¤íkáme, Ïe je ‰ede- sát let po válce. Ale ve skuteãnosti válka nikdy neskonãila a podnes mluvíme o vãe- Na sklonku fa‰istické okupace zesílilo v dÛsledku drtiv˘ch úderÛ Rudé armády na rej‰ím i dne‰ním i zítfiej‰ím bombardování a masakrech ve v‰ech koutech této planety. v˘chodû a spojencÛ na západû partyzánské hnutí v ãesk˘ch zemích. Partyzánsk˘ch Pfiesto pfiese v‰ecko vraÈme se zpátky do doby prvního plo‰ného temna tohoto svûta, bojÛ se zúãastnilo na 8000 obãanÛ. Jádro vût‰iny partyzánsk˘ch oddílÛ tvofiili pfiíslu‰- které v období 1939-1945 zachvátilo celou Evropu i ãást ostatní planety. Autor níci smí‰en˘ch sovûtsko-ãesk˘ch desantÛ a z koncentraãních táborÛ a transportÛ uprchlí sovût‰tí zajatci. K zesílení partyzánského hnutí pomohlo i rozhodnutí partyzánského ‰tábu IV. ukra- jinského frontu vyslat na jafie roku 1945 na pomoc ãeskému odboji nûkolik desantÛ. Jedním z nich byl i desetiãlenn˘ oddíl para‰utistÛ »·ãors«, jehoÏ velitelem byl Vasil Petroviã Majskij, kter˘ byl vysazen vojensk˘m letadlem z Kyjeva v noci 25. bfiezna 1945 do lesÛ poblíÏ Zabûhlé a Padrtû na pomezí rokycanského okresu a oblasti Plznû- jihu. Jeho úkolem bylo operovat v obvodu rozsáhlého vojenského cviãi‰tû v Jincích, kde byl soustfiedûn znaãn˘ poãet nûmeck˘ch vojákÛ. Koncem války bylo vysazeno na Podbrdsku (v dobfií‰sk˘ch lesích) ‰est dal‰ích para- ‰utistick˘ch oddílÛ, mezi nimi i skupiny »Smrt fa‰ismu« a »PochodeÀ«. Velitelem jedenáctiãlenné skupiny »Smrt fa‰ismu« byl sovûtsk˘ kapitán Jevgenij Antonoviã Ole‰inskij a politick˘m komisafiem Wenzel Baumgartel, pfiidûlen˘ moskevsk˘m vede- ním KSâ. Hlavním úkolem této skupiny bylo ru‰it provoz na hlavních pfiístupov˘ch tratích Praha-PlzeÀ a PlzeÀ-âeské Budûjovice. Proto mûl b˘t oddíl pfiesunut lesními prostory do okolí Rokycan a Plznû. Pfiesun mûl zajistit W. Baumgartel, kter˘ pocházel z Újezda u sv. KfiíÏe a tento kraj dobfie znal. Baumgartel v‰ak byl v okolí Radnic pfiepaden a postfielen protektorátními ãetníky, ktefií pak zatãeného pfiedali plzeÀskému gestapu. Baumagrtel se choval pfii krut˘ch v˘sle‰ích stateãnû a nevyzradil nic o sv˘ch spolubo- jovnicích (viz téÏ Újezd u sv. KfiíÏe). V dÛsledku toho jeho oddíl pod vedením J. A. Ole‰inského operoval na Pfiíbramsku a v kvûtnov˘ch dnech pak s pomocí partyzánÛ a pfiíslu‰níkÛ rud˘ch gard osvobodil Pfiíbram. 6 7 Na Podbrdsku operovala dal‰í partyzánská skupina »PochodeÀ«, v jejímÏ ãele stál smûrech postup do âeskoslovenska a 6. kvûtna dosáhla se sovûtsk˘m velením dohod- plukovník B. O. Bogun. Jejím hlavním posláním bylo vymezit vhodné prostory na nuté demarkaãní linie (Karlovy Vary - PlzeÀ - âeské Budûjovice). Postupnû tak obsa- Dobfií‰sku a poblíÏ Berouna pro dal‰í sovûtské desanty a zaji‰Èovat jejich bezpeãné pfii- dila Cheb 27.4., DomaÏlice 5.5., Klatovy 5.5., Tachov 6.5., PlzeÀ 6.5., âesk˘ Krumlov stání. Tento oddíl, dobfie vyzbrojen˘ a vybaven˘ vysílaãkou, byl vysazen v Brdech 6.5.1945, zatímco Rudá armáda osvobodila Rokycany (první prÛzkumné tanky) 9.5., 25. bfiezna a získal mnohé spolupracovníky z fiad ãesk˘ch vlastencÛ z Pfiíbramska, Beroun 10.5., âeské Budûjovice 10.5., Karlovy Vary 11.5., Pfiíbram 11.5., Tábor 11.5., Dobfií‰ska, RoÏmitálska a Rokycanska. âinnost tûchto partyzánsk˘ch oddílÛ se citelnû Písek 11.5., Kaplice 11.5. 1945 atd. projevovala i na lesnatém jihu Rokycanska (Stra‰ice, Dobfiív, Tûnû apod.). Nelze V západních âechách pÛsobilo v r. 1945 150.000 vojákÛ III. Pattonovy armády, zapomenout na partyzánsk˘ oddíl Brigády Jana ÎiÏky z Trocnova, vytvofien˘ 5. kvût- která pfii obsazování tohoto území mûla celkem 314 padl˘ch, ranûn˘ch nebo nezvûst- na 1945 z b˘val˘ch politick˘ch vûzÀÛ koncentraãního tábora v Miro‰ovû, o nûmÏ se n˘ch vojákÛ, z toho 90 vojákÛ padl˘ch. zmiÀuji jinde. Údaje o lidsk˘ch ztrátách státÛ, jeÏ se zúãastnily boje proti Nûmecku, Itálií V posledních mûsících a t˘dnech druhé svûtové války na‰lo mezi obyvateli a Japonsku v dobû druhé svûtové války se podnes u historikÛ pohybují více ménû rokycanského okresu úkryt pfied nûmeck˘mi okupanty více jak 35 sovûtsk˘ch v odhadech. Nejvût‰í bfiímû této hrÛzné války nesl Sovûtsk˘ svaz a dal‰í evropské náro- zajatcÛ, kter˘m se podafiilo uprchnout z nûmeck˘ch koncentrákÛ a transportÛ dy, jak ukazuje i následující pfiehled: Sovûtsk˘ svaz 27 - 42 miliónÛ mrtv˘ch, Polsko smrti. Tito sovût‰tí zajatci na‰li nezi‰tné pfiátele a podporovatele mezi ãetn˘mi obãa- 6 miliónÛ, Jugoslávie 1,6 miliónu, ¤ecko 700 000, Francie 520 000, USA 400 000, ny, ktefií si za to zaslouÏí uznání. O jejich osudech se zmiÀuji v dal‰ím textu. Anglie 380 000, âeskoslovensko 360 000 atd.2 Ve dnech 9.-13. kvûtna 1945 postupovaly do v˘chodních oblastí západních âech jednotky Rudé armády, které drtily poslední fa‰istické oddíly ze skupiny vojsk »Stfied« mar‰ála Schörnera, operující ve stfiedních âechách. V tûchto posledních váleãn˘ch dnech zajala Rudá armáda pfieváÏnû na území âech 656 000 nûmeck˘ch vojákÛ, coÏ svûdãí o jejím obrovském nasazení pfii osvobozování âeskoslovenska. V koneã- né fázi boje proti zbytkÛm fa‰istick˘ch vojsk vstupovaly na PlzeÀsko pfiedsunuté oddí- ly I. a II. ukrajinského frontu. 25. tankov˘ sbor I. ukrajinského frontu postupoval ve smûru Rakovník-Zbiroh-Kralovice-Plasy na Kaznûjovsko a Manûtínsko, zatímco 6. gardová tanková armáda II. ukrajinského frontu po osvobození Prahy byla vyslána ve smûru na PlzeÀ a dosáhla mezi 9. a 10. kvûtnem 1945 prostoru Borek u Rokycan- RoÏmitál pod Tfiem‰ínem, kde se dostala do styku s jednotkami americké armády. V dobû fa‰istické okupace bylo jen z PlzeÀska fa‰isty umuãeno a popraveno více neÏ 1600 vlastencÛ a 3 948 ÎidÛ, z toho z Rokycanska celkem pfies 500 osob. V západních âechách bylo v zajateck˘ch nebo koncentraãních táborech ubito nebo padlo v boji kolem 4 000 sovûtsk˘ch vojákÛ, jejichÏ jména pfiipomíná na PlzeÀsku pfies 200, a v samotném Rokycansku 82 pomníkÛ, památníkÛ a náhrobkÛ.1 Jako první vstoupily na území západních âech útvary II. pû‰í divize III. americké armády. Stalo se tak v 2. polovinû dubna 1945, kdy dosáhla ãsl. hranic u A‰ského v˘bûÏku III. americká armáda pod velením generála Pattona, jejíÏ hlavní úsilí smûfio- valo k jihu do Rakouska, kde se mûla setkat se sovûtsk˘mi vojsky, postupujícími údo- lím Dunaje. V prvních kvûtnov˘ch dnech obsadily Pattonovy útvary pohraniãní prÛ- smyky âeského lesa a ·umavy. Od 5. kvûtna zahájila Pattonova armáda na nûkolika

1 Vojtûch La‰tovka: Protifa‰istick˘ odboj na PlzeÀsku v pﬁedveãer Kvûtnového povstání v roce 1945, in Minulostí Západoãeského kraje VII/1970, str. 13a, Cironis P. a kol.: Revoluãní Rokycansko, str. 232a, Cironis Petros: Miro‰ovsko v protifa‰istickém odboji, vyd. Okresní archiv v Rokycanech v r. 1983, 14 stran, Cironis Petros: Rudá armáda na Rokycansku, 1985, str. 5-7 atd. 2 Vojenské dûjiny âeskoslovenska, IV, 610n 8 9 II. O NùMECK¯CH UPRCHLÍCÍCH A »NÁRODNÍCH HOSTECH«

Historické události z roku 1945 mají pro historika dvojí podobu. V prvé fiadû vyÏa- dují podrobn˘ historick˘ v˘zkum, neboÈ zasáhly do osudÛ tisícÛ a desetitisícÛ lidí, ktefií byli do nich nucenû vtaÏeni, ãímÏ se stali nejen svûdky, ale i obûÈmi jejich krutosti. Bylo proto tfieba nûkolik desetiletí soustavné mravenãí práce, neÏ byly z historick˘ch pramenÛ, ze vzpomínek apod. odhaleny v‰echny osoby, které se zapojily do protifa‰is- tického odboje a které se staly obûtí nacistické perzekuce. O rozsáhlosti a mravenãí práci historického bádání svûdãí i rozsáhlá bibliografie, zab˘vající se obdobím okupace a osvobození. Druhá tváfi historick˘ch událostí jiÏ není tak závislá na historick˘ch pramenech, ale na pramenech vyprávûcích. NeboÈ tato válka byla válkou desítek miliónÛ lidí a kaÏd˘ její úãastník ji proÏíval sv˘m zpÛsobem a sv˘mi osobními bolestmi, které nemÛÏe pod- chytit Ïádná historická studie ãi úfiední dokument, ale jen osobní svûdectví a osobní vyprávûní. Proto tato publikace dává tolik prostorÛ volnému vyprávûní, osobním svû- dectvím úãastníkÛ událostí, kronikáfiÛm, ãasopiseck˘m zprávám. Obdobn˘ svûdeck˘ charakter mají i unikátní dokumentární fotografie rÛzn˘ch autorÛ z pûtaãtyfiicátého roku. Mluví bezprostfiednû, bez pfiíkras a bez definic. Ani tyto fotografie nepotfiebují historika a jeho interpretaci, neboÈ samy vyprávûjí pfiíbûhy. Na‰tûstí v té dobû jiÏ byla fotografie na tak dobré úrovni, Ïe její tvÛrci nám zanechali nejen dnes vzácné pohledy na dobu, ale byli také oãit˘mi svûdky událostí. Historik má tedy pfied sebou znaãné mnoÏství historick˘ch pramenÛ, ale mnohém vût‰í mnoÏství pramenÛ vyprávûcích. Nechal jsem oba prameny - úfiední i osobní pro- mluvit tak, aby se ãtenáfi dostal do víru tehdej‰ího dûní.

Dramatick˘m událostem druhé svûtové války na Rokycansku se regionální historiografie zab˘vala úspû‰nû po fiadu let. K nejzákladnûj‰ím dílÛm patfií bezesporu publikace »Revoluãní Rokycansko« z pera kolektivu autorÛ Petrose Cironise, Vojtûcha La‰tovky a Josefa ·irokého, dále publikace Karla Ka‰áka »Vrahové bez aliby«, Petrose Cironise »Rudá armáda na Rokycansku«, vydaná v r. 1985, od téhoÏ autora publikace »Na demar- kaãní linii« (1990), dále »Miro‰ovsko v dobû fa‰istické okupace« (Pracovní tábor v Kolvínû. Koncentraãní tábor v Miro‰ovû), staÈ »Poslední dny druhé svûtové války na 11 Rokycansku«, publikace »Rokycansk˘ uliãník« od téhoÏ autora, trojí vydání publikace a desetitisíce tûchto uprchlíkÛ pro‰ly napfiíã rokycansk˘m okresem. Tûmto tzv. »Rokycansko v boji proti fa‰istick˘m okupantÛm« a dal‰í. »národním hostÛm« vycházely ãeské obce z nafiízení nûmeck˘ch okupaãních úfiadÛ Úvodem k této problematice je tfieba poznamenat nûkolik zásadních skuteãností: i dobrovolnû vstfiíc. VyãleÀovaly jim ubytovací prostory (‰koly, tûlocviãny, kulturní Za prvé: zatímco v dobû fa‰istické okupace bylo obyvatelstvo zpoãátku ohroÏováno zafiízení apod.) k odpoãinku a k pfienocování ãi k del‰ímu pobytu, organizovaly pro nû a perzekvováno pfiedev‰ím nûmeck˘mi civilními bezpeãnostními sloÏkami, ke konci vyvafiování jídla, sbûr prádla, pfiikr˘vek apod., takÏe si nemohli nafiíkat na to, Ïe jim války a zejména mezi 5.-12. kvûtnem 1945 se situace obrátila a civilní obyvatelstvo âe‰i nepomohli, i kdyÏ na nû pohlíÏeli (konec koncÛ oprávnûnû) nevraÏivû a nepfiá- bylo hromadnû ohroÏováno a masakrováno pfiedev‰ím ustupujícími oddíly SS a wehr- telsky. Nikde se v‰ak nedochovaly zmínky o tom, Ïe by ãeské obyvatelstvo nûkoho machtu. z nich fyzicky napadlo. Domácí obyvatelé spatfiovali v jejich útûku, ztrátû domova Za druhé: níÏe uvedené události nejvíce zasáhly jiÏní ãást Rokycanska - Cheznovice: a v bûdném postavení velké ne‰tûstí, neboÈ mezi prchajícími byly v‰echny vûkové Stra‰ice - Dobfiív - Miro‰ov, kudy nûmecká armáda ustupovala smûrem k americk˘m skupiny vãetnû dûtí a starcÛ. pozicím. Následky ústupu nûmeck˘ch útvarÛ by byly mnohém tragiãtûj‰í, neb˘t pfií- S blíÏícím se koncem války se uprchlické vlny nûmeckého obyvatelstva stávaly ãas- tomnosti americké armády, která do Rokycan dorazila 7. kvûtna a Rudé armády, která tûj‰ími a poãetnûj‰ími a uprchlíci se jiÏ skládali z valné ãásti nejen ze starousedl˘ch dorazila mezi 9.-10. kvûtnem 1945. Pfiítomnost spojeneck˘ch vojsk a zejména NûmcÛ, ale i z tûch, ktefií se v ãesk˘ch zemích usadili spolu s okupaãní správou po AmeriãanÛ po 7. kvûtnu v Rokycanech a zvlá‰tû na silniãním tahu Rokycany - PlzeÀ 15. bfieznu 1939, tj. po okupaci âSR, nebo byli souãástí nûmecké represivní civilní sprá- znaãnû omezila fiádûní ustupujících nûmeck˘ch oddílÛ. vy. Je samozfiejmé, Ïe nûktefií z uprchlíkÛ v dÛsledku dlouhého strádání cestou zemfieli. Na druhé stranû Rudé armádû, která osvobodila více neÏ 80 % území okresu, pfiipa- Nelze pfii této pfiíleÏitosti nepfiipomenout fakt, Ïe v téÏe dobû, kdy tito prchající dl nelehk˘ úkol - vyãistit od skr˘vajících se a potulujících se nûmeck˘ch skupin roz- Nûmci nacházeli humanitární pomoc u ãeského obyvatelstva, hnaly nûmecké esesácké sáhlé brdské lesy. Tato operace trvala prakticky i nûkolik t˘dnÛ po skonãení války. hordy desetitisíce politick˘ch vûzÀÛ - odpÛrcÛ fa‰ismu - z koncentraãních táborÛ do Pfiítomnost Rudé armády po 10. kvûtnu 1945 stabilizovala situaci v oblasti a sníÏila pochodÛ smrti, v nichÏ vût‰ina z nich zemfiela na následky útrap nebo byla fyzicky zli- míru nebezpeãí ze strany NûmcÛ na nejmen‰í míru. RovnûÏ definitivnû stabilizovala kvidována. i demarkaãní linii, oddûlující americkou a sovûtskou zónu v západních âechách. Za tfietí: západní âechy a Rokycansko se staly v r. 1945 územím se zvlá‰tním reÏi- Statistika NûmcÛ v okrese mem, tkvícím zejména v tom, Ïe nûmecká armáda, panicky prchající pfied postupují- cí Rudou armádou, spûchala rychle se zdát do rukou americké armády. V dÛsledku Podle údajÛ ze dne 17. kvûtna 19463 Ïilo k 5.5.1945 v rokycanském okrese 56971 toho Ïila oblast i nûkolik t˘dnÛ po válce v urãitém napûtí. RovnûÏ vojenské operace âechÛ a 490 NûmcÛ, celkem tedy 57461 osob. K 31.3.1946 Ïilo v okrese 53154 âechÛ spojencÛ a urãení demarkaãní linie nepfiihlíÏely na správní rozdûlení území západ- a 1001 NûmcÛ, celkem tedy 54155 osob. Pokles poãtu obyvatel okresu za období 1945- ních âech, ãímÏ vznikl pomûrnû sloÏit˘ reÏim pohybu obyvatelstva v okresech roz- 1946 je v˘sledkem kampanû osídlování pohraniãí. Podle nûkter˘ch statistik se uvádí aÏ dûlen˘ch na zónu americkou a sovûtskou. Tak tomu bylo i s rokycansk˘m okresem, 12 000 osob4. Poãet NûmcÛ se neustále mûnil, neboÈ ‰lo vût‰inou o uprchlíky, ktefií po kde do americké zóny pfiipadlo 13 obcí vãetnû okresního mûsta, zatímco drtivá ãást krátkém pobytu zejména v internaãním tábofie v Miro‰ovû byli odsunováni do jin˘ch obcí byla v zónû Rudé armády. Tím byla ztíÏena komunikace obyvatelstva s okre- sbûrn˘ch táborÛ. sním mûstem, kde byly státní, soudní, policejní, finanãní a jiné státní orgány okres- V dobû okupace byla vedena samostatná evidence NûmcÛ, Ïijících v Rokycanech ní povahy. a v okrese. Zatímco dle sãítání lidu z r. 1930 Ïilo v okrese na 400 osob nûmecké národ- Za ãtvrté: Ve dnech mohutného exodu nûmeckého civilního obyvatelstva a nûmec- nosti, v dobû okupace poãet osob této národnosti vzrostl na 755, takÏe poãet nûmec- k˘ch oddílÛ z Prahy pfies cel˘ rokycansk˘ okres smûrem na PlzeÀ nedo‰lo, aÏ na nûko- k˘ch pfiíslu‰níkÛ Ïijících v Rokycanech vzrostl na 567 a podíl NûmcÛ ve mûstû pfii lik incidentÛ, k obûtem na stranû civilního nûmeckého obyvatelstva. 9 239 obyvatelích ãinil 6,16%, v historii Rokycan ãíslo nevídanû vysoké. Kromû dûl- Nûmecké obyvatelstvo zaãalo masovû utíkat z okupovan˘ch území v˘chodní níkÛ a dûlnic, sluÏek apod. se do Rokycan pfiistûhovalo znaãné mnoÏství NûmcÛ Evropy jiÏ nûkolik mûsícÛ pfied skonãením války. Témûfi v‰echna mûsta, obce i vût‰i- v dÛsledku sluÏebních povinností. Ve v‰ech dÛleÏit˘ch prÛmyslov˘ch závodech byli na star‰ích obyvatel pamatuje, co znamenala slova »národní hosté«. Bylo to právû 3 Hlá‰ení ONV Rokycany ze dne 17. kvûtna 1946 ãj. 14721-46 ‰kpt. Ant. Titûrovi, styãnému dÛstojníku, nûmecké obyvatelstvo, které v dÛsledku vítûzného taÏení Rudé armády prchalo ze fond ONV Rokycany, kart. 41, SOkA Rokycany sv˘ch trval˘ch nebo doãasn˘ch domovÛ na západ. Samozfiejmû do Nûmecka. Tisíce 4 Mûsíãník Nové Podbrdsko, roã. 1946 12 13 dosazeni jako správci Nûmci, ve mûstû zaãala pÛsobit fiada nûmeck˘ch civilních i oku- paãních orgánÛ a organizací, napfi. NSDAP, Hitlerjugend, expozitura Gestapa apod.5

O tzv. »divokém odsunu« V rokycanském okrese po 10. kvûtnu 1945 pfiibyl spojeneck˘m armádám zcela nov˘ úkol: zajistit v‰echny zajatce a zabezpeãit organizaci transportÛ nûmeckého civilního obyvatelstva, jenÏ tvofiilo vlastnû první fázi odsunu NûmcÛ. Tuto fázi lze definovat jako tzv. divok˘ odsun, zpÛsoben˘ v‰ak v˘luãnû panick˘m strachem a následn˘m útûkem NûmcÛ s rodinami, ktefií se v dobû okupace aktivnû podíleli na represivní civilní správû okupovan˘ch území - byli to úfiedníci, vojen‰tí správci dÛleÏit˘ch prÛmyslov˘ch podni- kÛ, nûmeãtí podnikatelé, ktefií se zmocnili nûkter˘ch v˘robních jednotek v âechách, osoby slouÏící v nûmecké justici a v fiadách potlaãovacího okupaãního aparátu jako byla justice, civilní bezpeãnostní sluÏby (Gestapo, Sicherheistdienst, NSDAP apod.).6 Tato pomûrnû velká ãást nûmeckého obyvatelstva, která nebyla trvalou souãástí populace âSR, ale pfiistûhovala se sem spolu s okupaãní armádou, se podílela pfiímo na perzeku- ci ãeského obyvatelstva. Proto není divu, Ïe masovû prchala z okupovan˘ch území je‰tû pfied kapitulací Nûmecka a tûsnû po ní, aniÏ by vyãkala verdiktu SpojencÛ. RovnûÏ není divu, Ïe ãeské obyvatelstvo na nû pohlíÏelo jako na nepfiátele a nûkdy jednalo v rozpo- ru s humanistick˘mi zásadami, které v‰ak v dobû druhé svûtové války a tûsnû po ní je‰tû ani nebyly definovány a kodifikovány mezinárodními konvencemi.

5 NSDAP - Nazionalsocialistische Deutsche Arbeiterpartei - Nacionálnû socialistická nûmecká dûlnická strana. Fa‰istická strana v Nûmecku (1920-1945). Vznikla 1. dubna 1920. Mezinárodním vojensk˘m tri- bunálem v Norimberku byla tato strana prohlá‰ena za zloãinnou organizaci a fiada jejich ãeln˘ch pro- minentÛ byla odsouzena k trestu smrti. Za okupace byl vedoucím NSDAP v Rokycanech, tzv. Ortsgruppenleiterem jist˘ Heinrich Hippmann, prokurista, kter˘ asi v r. 1943-1944 narukoval do nûmec- ké armády a údajnû mûl bojovat na frontû v Rusku, kde byl zajat. Ústfiednou NSDAP v Rokycanech (tzv. hnûd˘ dÛm) byla tzv. Brumlíkova vila v »Jirasekstrasse«, jak naz˘vali Nûmci Jiráskovou ulici v Rokycanech. Odtud také vycházela ãinnost expositury plzeÀského Gestapa, s niÏ udrÏoval konfidentské styky i fieditel firmy Tripol v Rokycanech Hauptmann. Fond ONV Rokycany, kart. 41, SOkA Rokycany. Gestapo - Geheime Staatspolizei - tajná státní policie, v letech 1933-1945 jeden z hlavních nástrojÛ nacistického teroru v Nûmecku a v okupovan˘ch územích. Za 6 let ãinnosti na ãesk˘ch zemích v dobû okupace zatklo Gestapo z politick˘ch dÛvodÛ celkem 105 000 aÏ 115 000 osob; dokumentaãnû je doloÏeno jen asi 40% zatãen˘ch (kolem 48 000 osob). Gestapo bylo Mezinárodním soudním tribunálem v Norimberku oznaãeno za zloãinnou organizaci. 6 Sicherheitsdienst, SD - bezpeãnostní sluÏba, vznikla v roce 1932 jako zpravodajská sluÏba NSDAP, po zaãlenûní Abwehru se od léta 1944 stala jedin˘m zpravodajsk˘m orgánem nacistického Nûmecka. V rozsudku Mezinárodního vojenského tribunálu v Norimberku byly NSDAP i SD prohlá‰ena na zloãineckou organizaci. SS -Schutzstaffeln - elitní formace nacistické strany NSDAP, samostatná od roku 1944. Organizace SS jako nositel fanaticky vyhrocené ideologie »vûrnosti vÛdci« a »ãistoty germánské rasy« mûla hlavní odpovûdnost za vybudování systému teroru v nacistickém Nûmecku a v okupovan˘ch územích a za maso- Vystûhované obce a vyvlastnûné území z jiÏního Rokycanska bylo prohlá‰eno za fií‰sko-nûmecké území, vé vyvraÏìování jejich obyvatelstva. Mezinárodní vojensk˘ tribunál v Norimberku oznaãil SS se v‰emi kam byl bez písemného souhlasu vstup zakázán. V tomto území byly zfiízeny i dvû nûmecké ãetnické stani- jejich sloÏkami za zloãinnou organizaci. ce. Na snímku okupaãní rozcestníky. 14 15 III. UPLATNùNÍ ¤Í·SKÉHO ZÁKONA O VÁLEâNÉM SOUDU V DOBù FA·ISTICKÉ OKUPACE

Teprve v prvních dnech a t˘dnech po osvobození v kvûtnu 1945 se provalily mezi obãany dal‰í otfiesné metody nacistické okupaãní justice, uplatÀované vÛãi ãesk˘m vla- stencÛm a jejich rodinn˘m pfiíslu‰níkÛm. PozÛstalí po popraven˘ch dostávali od nûmeck˘ch soudÛ úãty za soudní líãení a za popravy sv˘ch pfiíbuzn˘ch. Je znaãnû pfiekvapivé, Ïe ãeská historiografie si doposud málo v‰ímala uplatnûní a dopadu fií‰ského zákona o váleãném soudu na pfiíslu‰níky protektorátu v dobû nacis- tické okupace, a na pozÛstalé po popraven˘ch ãesk˘ch vlastencích, na jehoÏ základû nesli pozÛstalí nejtûÏ‰í psychickou újmu, jakou snad nevymyslel ani temn˘ stfiedovûk. V˘nosem A. Hitlera ze dne 16. bfiezna 1939 byl zfiízen Protektorát âechy a Morava. Tento v˘nos se stal rovnûÏ základem i pro nûmeckou justiãní správu na protektorátním území, která byla podfiízena pfiímo fií‰skému ministerstvu spravedlnosti (Reichsjustizministerium). Na území protektorátu vykonávaly svoji pÛsobnost i fií‰sk˘ soud (Reichsgericht) a tzv. lidov˘ soudní dvÛr (Volksgerichtshof). Na základû nafiízení fií‰ského ministra spravedlnosti ze dne 14. dubna 1939 byl v Praze zfiízen Nûmeck˘ vrchní zemsk˘ soud (Deutches Oberlandesgericht), dále dva podfiízené nûmecké soudy v Praze a v Brnû (Deutchesgerichte), jimÏ podléhalo 12 nûmeck˘ch úfiedních soudÛ (Deutsches Amtsgerichte) v âesk˘ch Budûjovicích, v Jiãínû, v Nûmeckém Brodû, Pardubicích, Plzni, Praze, Strakonicích, Brnû, Hodonínû, Jihlavû, Moravské Ostravû a Olomouci. Dnem 1. dubna 1941 vstoupily v platnost nûkteré zmûny v rozmístûní nûmeck˘ch úfiedních soudÛ: nové soudy byly zfiízenyv Hradci Králové a v Tábofie, rovnûÏ do‰lo i k pfieloÏení Amtsgerichtu z Nûmeckého Brodu do Kolína, z Hodonína do Uherského Hradi‰tû a ze Strakonic do Klatov. Tento stav pak pfietrval do konce války. Nûmecká justice, jíÏ podléhali v‰ichni nûmeãtí pfiíslu‰níci, silnû omezila pÛsobnost ãeského soudnictví, neboÈ nûmeck˘m trestním soudÛm podléhali i âe‰i, ktefií se provinili »trestn˘mi ãiny« velezrady, zemûzrady, proti státu, proti nûmecké branné moci nebo proti nositelÛm nûmeckého úfiadu a funkcionáfiÛm NSDAP. 17 Na území protektorátu uplatÀovali nacisté i mimofiádné trestní soudnictví. 10) Drábek Rudolf z Hrádku u Rokycan, popraven v DráÏìanech K 11. bfieznu 1940 byly ustaveny pro obvody nûmeck˘ch zemsk˘ch soudÛ v Praze 11) Drchal Václav z Rokycan, popraven v Berlínû a v Brnû i zvlá‰tní soudy tzv. Sondergerichte, proti jejichÏ rozsudkÛm nebylo odvo- 12) Fremr Alois ze Stupna, popraven ve Vejprnicích lání. Nebyly v‰ak regulérními soudními orgány, ale teroristick˘mi institucemi. 13) Fremrová Kristina ze Stupna, popravena ve Vejprnicích Dopad uplatnûní fií‰ského zákona o váleãném soudu se pokusím demonstrovat na 14) Gottlieb Václav z Rokycan, popraven v DráÏìanech nûkolika pfiípadech z Rokycanska a to na základû dochovan˘ch archivních dokumentÛ. 15) Havel Franti‰ek z Rokycan, umuãen v DráÏìanech V rokycanském okrese Ïilo na zaãátku okupace v r. 1939 pfiibliÏnû 57 000 obyvatel. 16) Jílek Josef z Rokycan, umuãen v Beyreuthu V té dobû náleÏela k okresu i fiada obcí, které v r. 1949 byly z okresu vyãlenûny a pfiipojeny k sousedním okresÛm PlzeÀ (·Èáhlavy, Tymákov, Mokrou‰e, LhÛta a Sedlec) 17) Kala‰ Oldfiich z Rokycan, popraven v Praze a Hofiovice (nyní Beroun) (Zajeãov, Svatá Dobrotivá, Jívina, Ole‰ná a KvaÀ, po r. 1951 18) Koko‰ka Franti‰ek z Tymákova, popraven v Berlínû i Kolvín a PadrÈ, které se staly souãástí vojenského Újezdu Brdy). 19) Kopeck˘ Franti‰ek z Jableãna, popraven na Pankráci V r. 1960 bylo pfiipojeno k rokycanskému okresu nûkolik obcí z okresu PlzeÀ-sever 20) Lhotka Josef ze Zbiroha, popraven na Pankráci (Liblín, Chockov, Lhota a Bujesily) a z okresu Beroun (Kafiízek). 21) Luke‰ Josef z Kafiezu, popraven na Pankráci V dobû okupace nesídlily v Rokycanech Ïádné nûmecké policejní a justiãní orgány, 22) Mare‰ka Franti‰ek z Rokycan, popraven v Plzni-Lobzích leda jejich expozitury (napfi. gestapa). S platností od 1. ãervna 1942 byl okupanty zru- 23) Mare‰ka Josef ze ·Èáhlav, popraven v DráÏìanech ‰en politick˘ okres Rokycany, skládající se ze soudních okresÛ Rokycany a Zbiroh 24) Mare‰ková Josefína z Rokycan, popravena v Plzni-Lobzích a jeho obvod byl pfiipojen k okresu PlzeÀ-venkov. V ohledu policejních a justiãních 25) Ma‰ek Václav z Medového Újezda, popraven v Lubech u Klatov orgánÛ podléhal okres pfiíslu‰n˘m úfiadÛm dislokovan˘m v Plzni. 26) Maxa Josef z Medového Újezda, popraven v Berlínû V období fa‰istické okupace bylo z rokycanského okresu pro ilegální odboj odsouzeno nûmeck˘mi soudy k smrti a popraveno 61 osob a 101 bylo umuãeno v koncent- 27) Merhaut Jaromír, Ing., z Kafiezu, popraven na Pankráci raãních táborech. Dal‰ích 27 osob padlo se zbraní v ruce na frontách druhé svûtové 28) Merhaut Jaroslav z Medového Újezda, popraven v Praze války v boji proti fa‰istÛm. 29) Moulis Josef, JUDr., z Pfiíkosic, popraven ve Stuttgartu Nás v této historické poznámce zajímají osoby odsouzené k trestu smrti a poprave- 30) Nûmcová Katefiina ze Lhotky Tere‰ovské, popravena na Pankráci né v nûmeck˘ch vûznicích a na Pankráci v Praze. Dle dosavadního v˘zkumu bylo na 31) Nûmec Josef ze Lhotky Tere‰ovské, popraven na Pankráci Pankráci odsouzeno k trestu smrti a popraveno celkem 15 osob, v Tábofie 4, v Plzni - 32) Nûmec Václav ze Lhotky Tere‰ovské, popraven na Pankráci Lobzích 6, ve Vejprnicích 3, v Terezínû 1, v DráÏìanech 13, v Berlínû 8, v Mnichovû 33) Niedermeier Josef ze Stupna, popraven v Berlínû, 1, ve Stuttgartu 1, v Lipsku 3, v Bayreuthu 1, neznámo kde 1 apod. 34) Novák Josef ze ·Èáhlav, popraven v DráÏìanech 35) Pajdar Pavel z Kamence, popraven v DráÏìanech Obãané z Rokycanska, ktefií byli nûmeck˘mi lidov˘mi soudy 36) Pajer Václav ze Stra‰ic, popraven v Mauthausenu v dobû fa‰istické okupace odsouzeni k trestu smrti a popraveni 37) Pouska Karel z Radnic, popraven v DráÏìanech 1) Aubrecht Alois z Vranova, popraven v Berlínû 38) Procházka Alois ze Zbiroha, popraven na Pankráci 2) Blecha Alois, JUDr., z Miro‰ova, popraven v Tábofie 39) Protiva Franti‰ek z Dobfiíva, popraven na Pankráci 3) Blecha Hugo z Miro‰ova, popraven v Tábofie 40) Racesberger Franti‰ek z Rokycan, popraven v DráÏìanech 4) Cajthaml Václav z Vitinky, popraven v DráÏìanech 41) Rajchart Jan z Ejpovic, popraven v DráÏìanech 5) Cibula Josef ze Zbiroha, popraven v Lipsku 42) Rott Antonín ze Zbiroha, popraven na Pankráci 6) âern˘ Franti‰ek z Rokycan, popraven v Berlínû 43) Sedláãková RÛÏena z Vranova, popravena na Pankráci v Praze 7) âervenka Antonín, JUDr., z Nûmãovic, popraven v Tábofie 44) Sedlák Jaroslav z Mokrou‰, popraven v r. 1944 (nezji‰tûno kde) 8) âiperová Veronika z Lí‰né, popravena v Terezínû 45) Slab˘ Josef z Rokycan, popraven v DráÏìanech 9) Dobromysl Eduard z Rokycan, popraven na Pankráci 46) Stehlík Franti‰ek z Rokycan, popraven v Plzni-Lobzích (první obûÈ za heydrichiády) 18 19 47) Stehlík Václav ml., z Rokycan, popraven v Plzni-Lobzích (první obûÈ za heydrichiády) Vrchol nûmecké zvrhlosti 48) Stehlík Václav z Rokycan, popraven v Plzni-Lobzích (první obûÈ za heydrichiády) Vyúãtování v˘loh za popravu 49) Stehlíková RÛÏena z Rokycan, popravena v Plzni-Lobzích (první obûÈ za heydrichiády) 50) ·i‰ka Franti‰ek z Dobfiíva, popraven v DráÏìanech Vyúãtování v˘loh v trestní vûci proti âernému a ostatním pro pfiípravy k velezradû 51) ·míd Arno‰t ze Zbiroha, popraven v Lipsku (byli popraveni) 52) ·míd Jaroslav ze Zbiroha, popraven v Berlínû Poplatek podle §§ 49, 52 fií‰ského zákona 53) ·tochlÛ Josef z Ole‰né (u Hofiovic), popraven v Mnichovû o váleãném soudu za trest smrti RM 300 54) Tomá‰ek Josef z Rokycan, popraven v Berlínû Svûdeãné a znaleãné podle § 724 fií‰ského zákona 55) Trejbal Franti‰ek ze Stupna, popraven v Berlínû o váleãném soudu 21 56) Trejbal Václav ze Stupna, popraven ve Vejprnicích Cestovní útraty lidového soudu dle § 725 o váleãném soudu 56.22 57) Urban Josef z Kamenného Újezda, popraven v Berlínû Poplatek podle § 726 zák. o váleãném soudu b˘v. právního zástupce 58) Vavroch Alois ze Skofiic, popraven v DráÏìanech Dr. Manna v DráÏìanech jako obhájce 122.88 V˘lohy spojené s pfievozem (popraven˘ch) 59) Vild Josef z Hrádku u Rokycan, umuãen v Berlínû podle § 727 zák. o váleãném soudu 42.30 60) Vokáã Karel ze Stra‰ic, básník, popraven na Pankráci K tomu porto za zaslané vyúãtování 22 fenikÛ 61) Îilina Franti‰ek z DrahoÀova Újezda, popraven v Berlínû Celkem 542. 52 Z vûzení se odeãte 10.21 O fiadû z nich se dochovaly nejen doklady o jejich zatãení, odsouzení a popravû, ale Soudní pokladna v Moabiten (Berlín) RM 532.31 i úãty o finanãním vyrovnání nacistick˘ch justiãních orgánÛ s rodinami obûtí. Zvrhlost nûmeck˘ch justiãních orgánÛ byla v tom, Ïe nejen odsuzovali vlastence k trestu smrti Dle originálu zaslaného rodiãÛm popraveného 22letého Fr. Racesbergra. a popravovali je, ale kromû toho vyÏadovaly od pozÛstal˘ch úhradu v‰ech nákladÛ spojen˘ch i s popravou. Ani temn˘ stfiedovûk nevytvofiil tak »dokonal˘« mechanismus Tento úãet za soudní v˘lohy a za jeho popravu nacistick˘m »Lidov˘m soudem odvety a msty. Co pro pozÛstalé asi znamenala fií‰ská úfiední po‰ta s fakturami o úhra- v DráÏìanech« museli zaplatit pfiíbuzní Fr. Racesbergera. dû nákladÛ spojen˘ch se soudním pfielíãením a popravou, si jen lze domyslet. Je jisté, Ïe pozÛstalí museli tyto v˘lohy, spojené s popravou sv˘ch pfiíbuzn˘ch uhradit, ale tako- Komentáfi redakce t˘deníku V nov˘ Ïivot z 24. srpna 1945 vé morbidní úãty si málokdo z nich uchoval pro budoucí generace. Zdá se, Ïe k zasí- lání faktur za popravy docházelo nejen z vûznic a popravi‰È tzv. fií‰e, ale i z protekto- Nûmecké zvrhlictví úãtuje rátu. Svûdãí o tom napfiíklad úãet za popravu, zaslan˘ pfiíbuzn˘m z popravi‰tû Pankrác »Hledíme na tento hnusn˘ dokument. A vyvstávají nám na mysli zúãastnûní. Mil˘, v Praze po smrti Eduarda Dobromysla z Rokycan, kter˘ byl zatãen gestapem roku 1942 dobr˘, dokonalé zdrav˘ Franti‰ek Racesbergr, 22let˘ hoch z Rokycan. Jeho smrteln˘ pro pfiechovávání zbraní a 12. dubna 1943 byl na Pankráci popraven (ãíslo popravy 11). hfiích: jednal vlastenecky, ãesky. K nûmu v DráÏìanech smûfiují v‰echny my‰lenky jeho ZároveÀ s ním byl zatãen i jeho syn Milou‰ Dobromysl, kter˘ v‰ak pfieÏil. Nûmecké rodiãÛ s hlodav˘m: ZÛstane Ïiv? - Ne! nacistické úfiady vymáhaly na bratrovi popraveného Václavovi, mistru krejãovském Na druhé stranû: otrlí soudci Lidového soudu se ‰tífiím jedem místo srdce. Kus za v Kolodûjích u âeského Brodu úhradu nákladÛ za vûznûní obou a za popravu Eduarda kus - k smrti. Dobromysla v ãástce 54 000 korun. V osobních spisech nûkter˘ch popraven˘ch odbo- A místo zdravého syna pfiichází do Rokycan k rodiãÛm kus kanceláfiského papíru, co jáfiÛ z Rokycanska se dochovaly originály nebo kopie úãtÛ za popravy, pfiípadnû zmín- mají zaplatit za to, Ïe jim Nûmci utratili syna. A rodiãe zaplatili, museli zaplatit. Úãet ky o tom. Ve vût‰inû pfiípadÛ v‰ak se tyto doklady nedochovaly - z pochopiteln˘ch je signován ãíslem 13 J 90/44« 7 dÛvodÛ - kdo by uchovával fakturu za popravu svého nejbliÏ‰ího! Pfiesn˘ poãet ilegálních protifa‰istick˘ch bojovníkÛ z âech a Moravy odsouzen˘ch Pro ilustraci cituji v ãeském pfiekladu dva úãty za popravu. nacistickou justicí v dobû okupace k trestu smrti není znám, lze jej v‰ak zhruba odhad- 7 Petros Cironis: Uplatnûní fií‰ského zákona o váleãném soudu v dobû fa‰istické okupace, in Minulostí nout znásobením poãtu popraven˘ch z okresu Rokycany s poãtem a velikostí politic- Rokycanska ã. 3/1994, str. 3-10 k˘ch okresÛ v dobû okupace. 20 21 Úãet za popravu Václav Gottlieba z Rokycan Václav Gottlieb byl popraven nacisty 14. února 1944 v DráÏìanech. Po vynesení rozsudku smrti staãil napsat sv˘m pfiíbuzn˘m do Rokycan je‰tû nûkolik dopisÛ, které byly tajnû vyneseny z vûznice. V jednom z nich pí‰e, Ïe ve správû vûznice mûl ulo- Ïeno 29 marek, které mu byly zkonfiskovány jako úhrada za procesní v˘daje. Podle svûdectví Gottliebovy dcery paní Pokorné a syna Jaromíra, ktefií Ïili v Rokycanech, po popravû jejich otce je nav‰tívili nûmeãtí úfiedníci, ktefií prohlédli cel˘ GottliebÛv byt a sepsali ve‰ker˘ majetek vãetnû hrneãkÛ a jin˘ch drobn˘ch vûcí. Otcovy vklad- ní kníÏky zkonfiskovali a vzali je s sebou. Kolik mûl jejich otec uloÏeno na vkladních kníÏkách, jim nebylo známo. Peníze uloÏené ve vkladních kníÏkách poslouÏily zfiej- mû NûmcÛm k úhradû zb˘vající ãástky, vyúãtované za popravu Václava Gottlieba.

22 IV. NÁLETY AMERICKÉHO LETECTVA V PLZNI A V ROKYCANECH

PlzeÀ se stala v posledních mûsících druhé svûtové války jedním z terãÛ bombardo- vání angloamerick˘m letectvem, neboÈ ·kodovy závody byly jedním z nejdÛleÏitûj‰ích zbrojních závodÛ v âeskoslovensku. Spoleãnû s nûmeck˘mi koncerny Krupp a Rheinmetall patfiily mezi tfii nejdÛleÏitûj‰í zbrojní kolosy, pracující pro fa‰istické Nûmecko. Hlavním váleãn˘m programem plzeÀské ·kodovky byla v˘roba dûl od pol- ních, tankov˘ch aÏ po námofiní. Kromû toho se ve ·kodovce vyrábûly i dal‰í kompo- nenty na letadla a ponorky. Vzdu‰n˘ prostor nad Protektorátem byl chránûn nûmeck˘mi leteck˘mi silami z Rakouska, které nebyly nejsilnûj‰í, takÏe bombardování cílÛ v protektorátû bylo pro Ameriãany snadnou záleÏitostí, neboÈ se nesetkávali s témûfi Ïádn˘m leteck˘m odporem a jen s omezenou protileteckou obranou. ·kodovka byla ãast˘m cílem americk˘ch »létajících pevností« B-17. V prÛbûhu náletÛ americk˘ch letadel na PlzeÀ od 13.-14. kvûtna 1943 do 25.4.1945 byly mûstu a obyvatelstvu zpÛsobeny tak velké ‰kody jak na majetku, tak i na lidsk˘ch Ïivotech, jaké historie mûsta nepamatuje snad od tfiicetileté války. Pfii nejvût‰ím a posledním náletu na ·kodovku dne 25. dubna 1945 zaútoãilo na ni 200 bombardovacích letadel B-17. Nejvût‰í obûti na lidsk˘ch Ïivotech zpÛsobil nálet americk˘ch letadel ve dnech 16.-17. dubna 1945, kdy zahynulo 624 PlzeÀanÛ a dal‰ích 453 jich bylo zranûno. Pfii tomto náletu bylo zniãeno 120 domÛ a dal‰ích 142 na Cikánce a tûÏce po‰kozeno dal‰ích 154 domÛ. Pfii posledním náletu na PlzeÀ, uskuteãnûném 25.4.1945 bylo zabito dal‰ích 67 PlzeÀanÛ a 66 zranûno. V˘sledky bombardování Plznû americk˘m letectvem v uvedeném období byly velmi tragické: 951 mrtv˘ch, 982 zranûn˘ch, 734 domÛ zniãen˘ch, 610 tûÏce po‰kozen˘ch, 8 139 lehce po‰kozen˘ch. Poãet obãanÛ, ktefií poÏádali o náhradu za zpÛsobené ‰kody dosáhl ãísla 18 879. Samotná ·kodovka byla bombardováním anglo-amerického letectva ze 70% zcela zniãena.8

8 Miroslav Eisenhammer: ·kody zpÛsobené mûstu Plzni nálety v dobû druhé svûtové války, in Západoãesk˘ sborník historick˘ ã. 5/1999, str. 267-298 a pfiíloha. 23 Dne 5. kvûtna vypuklo v Plzni povstání, které zaãali dûlníci ·kodov˘ch závodÛ. Do Nálety americk˘ch letadel na civilní cíle - na nádraÏí, na lokomotivy ãi na automobily veãera byla plzeÀská radnice v rukou revoluãního národního v˘boru. V nedûlních ran- jedoucí po silnicích mÛÏeme charakterizovat spí‰e jako cviãné hrátky americk˘ch letcÛ, ních hodinách 6. kvûtna vstoupil do Plznû pfiedvoj 16. obrnûné divize americké armá- neÏli jako skuteãné bojové akce. Na konci války, kdyÏ nûmecká mûsta byla angloamerick˘m dy, veden˘ plukovníkem Noblem, kter˘ zaãal s vyãi‰Èováním mûsta od nûkolika fana- letectvem totálnû zniãena a srovnána se zemi (ãasto zbyteãnû), ameriãtí letci si udûlali v˘le- tick˘ch ostfielovaãÛ, ktefií se odmítali vzdát. ty i do protektorátu, kde pfiedvádûli místnímu obyvatelstvu své umûní létat nízko a trefovat Jsou samozfiejmû oprávnûné pfiipomínky fiady historikÛ, politikÛ a obãanÛ, Ïe se do kaÏdého stojícího nebo jedoucího auta ãi do kaÏdé lokomotivy, nezávisle na tom, zda AmeriãanÛm tímto bombardováním v posledních dnech a hodinách druhé svûtové války jsou vojenské ãi civilní. V dÛsledku tûchto »cviãn˘ch« letÛ do‰lo v‰ak na zemi k fiadû trage- ne‰lo jen o oslabení nepfiítele, ale o cílené niãení v˘znamn˘ch ãesk˘ch prÛmyslov˘ch pod- dii, které se nedají skr˘t sympatiemi k americk˘m letcÛm ani eticky ospravedlnit. Patfií k nim nikÛ. Dosvûdãuje to skuteãnost, Ïe drtivou vût‰inu obûtí tûchto náletÛ tvofiilo civilní oby- i bombardování nákladního vlaku s dobytãími vagony kdesi u Zadní Tfiebánû dne 22. dubna vatelstvo a obûti NûmcÛ v uniformách byly spí‰e jen náhodné. Jak jinak si vysvûtlit sku- 1945, vezoucího na pût set politick˘ch vûzÀÛ z brnûnské vûznice (z tzv. Kounicov˘ch kole- teãnost, Ïe v Plzni nebyla bombardována kasárna s nûmeckou posádkou? Obdobnû se lze jí) do narychlo zfiízeného koncentraãního tábora v Miro‰ovû. Nûkolik vagónÛ s politick˘mi zeptat na to, proã byla v Rokycanech u‰etfiena dvû kasárna plná nûmeck˘ch vojákÛ vûzni bylo stfielbou americk˘ch letcÛ zasaÏeno a v˘sledky byly tragické: 2 politiãtí vûzÀové a nûmeckého váleãného materiálu, na nûÏ nebyla svrÏena ani jedna puma a nebyl uskuteã- zabiti, 7 tûÏce a 9 lehce zranûno.9 Mohli se zachránit z rukou popravãí ãety, ale nakonec skon- nûn ani jeden hloubkov˘ nálet? Je proto na místû konstatovat, Ïe AmeriãanÛm skuteãnû ‰lo ãili kulkami americk˘ch letcÛ. Proto tvrzení nûkter˘ch souãasn˘ch »prozápadních« ãesk˘ch o likvidaci prÛmyslov˘ch kapacit neÏli o boj s nûmeck˘mi okupanty. historikÛ, velebících kaÏd˘ krok AmeriãanÛ, kter˘ udûlali koncem druhé svûtové války v západních âechách, jsou silnû tendenãní a zkreslená, neboÈ se snaÏí zakr˘t pravou skuteã- nost. Rozhodnû neoãekáváme ani od americk˘ch vojensk˘ch ãinitelÛ ãi historikÛ, Ïe pfiiznají tuto nepfiíjemnou skuteãnost. Mají tedy velkou pravdu ti, ktefií tvrdí, Ïe bombardování ães- k˘ch mûst a prÛmyslov˘ch závodÛ sledovalo jedin˘ cíl: oslabit hospodáfiství zemû. Rozhodnû v‰ak nelze fiíci o Rudé armádû, Ïe by také bombardovala nûjaké civilní cíle - mûsta ãi továrny v âeskoslovensku, aãkoliv na ãeskoslovenském území svádûla mnohem tvrd‰í boje s hitlerovsk˘mi vojsky, ãemuÏ nasvûdãují i obrovské sovûtské ztráty na lidsk˘ch Ïivotech - celkem 146 000 padl˘ch vojákÛ. Nebylo to samozfiejmû tím, Ïe by se »bezbranní« sovût‰tí vojáci vrhali bezhlavû do boje, ale jedinû proto, Ïe se Nûmci v boji s Rudou armádou zufiivû bránili, zatímco vÛãi Ameriãanúm ãasto svádûli soutûÏ o to, kdo se jim dfiív vzdá do zajetí. I to je samozfiejmû v‰eobecnû uznávána pravda.

Nejniãivûj‰í nálet na ·kodovku dne 25. dubna 1945 K náletu na ·kodovku dne 25. dubna 1945 pí‰e rokycansk˘ kronikáfi: »Nov˘, snad nej- vût‰í nálet na PlzeÀ. ·kodovka v mnoh˘ch oddûleních pobofiena, SkvrÀany a Karlov také zasaÏeny, na mnoha místech hofií po zápaln˘ch bombách. V rokycansk˘ch kasárnách roz- dávají balíky látek a jin˘ch pfiedmûtÛ, lidé vozí si celé balíky a plné vozíky. Po mûstû pro- cházeli nûmeãtí vojáci husím pochodem jeden za druh˘m po chodnících po obou stranách ulic, ozbrojeni samopaly, ruãními granáty, automatick˘mi pistolemi, ruãními pûstmi, uprostfied ulicí ‰li dÛstojníci. RozhlíÏeli se na v‰echny strany, po oknech domÛ, aby touto snad poslední demonstrací vzbudili hrÛzu a strach pfied nûjakou akcí z na‰í strany vÛãi ním. Vidí, Ïe jim jde uÏ o kÛÏi. Obyvatelstvo je v‰ak klidné u vûdomí vûcí pfií‰tích.«.10

9 La‰tovka Vojtûch: Nacistické koncentraãní, pracovní a zajatecké tábory na PlzeÀsku, in Minulostí Západoãeského kraje VIII, str. 24-39 Americk˘ dÏíp pfied náletem po‰kozenou budovou tzv. Fitzovy vily pfied nádraÏím 10 Kronika Rokycan IV, fol. 132, SOkA Rokycany 24 25 Bombardování Rokycan prázdn˘mi patronami a pásy z nábojÛ. Bombardovací svazy obãas odhodí prázdnou nádobu na benzin. Dennû je stále ru‰nûji a nebezpeãnûji, obãanstvo aÏ na ojedinûlé pfií- Nûkolika nálety americk˘ch letadel byly postiÏeny, ov‰em v mnohem men‰í mífie, pady pfiestra‰en˘ch lidí je skoro dobré nálady, hlavnû kdyÏ vidí ustaralé a skleslé i sousední Rokycany. Témûfi telegrafickou zprávu o nich nám podává rokycansk˘ kro- Nûmce. Hlavnû místní Nûmci nyní nevûdí, na ãem jsou.« nikáfi Ing. Jaroslav Bíl˘. První nálet hloubkov˘ch letcÛ - 15. února 1945. Hloubkoví letci letûli 8 m nad zemí podle trati, pfies stráÀ, mûstu se vyhnuli, zniãili a po‰kodili lokomotivy na trati Nálet na Rokycany 27. dubna Miro‰ov-Nezvûstice, mezi Zbirohem a Holoubkovem, v Chrástu byly 4 lokomotivy Dne 27. dubna 1945 byly Rokycany poprvé aktivnû bombardovány hloubkov˘mi zniãeny. U Cheznovic napadli nákladní auto naloÏené dfievûn˘mi pilinami. Hloubkoví letci. Ke ãtvrté hodinû nad mûstem hloubkoví letci shodili 4 bomby. Jedna vybuchla letci zpÛsobili znaãn˘ rozruch mezi obyvatelstvem. v kolejích dráhy u okresní zahrady, druhá u podchodu, tfietí u nádraÏí vzadu k spofiitel- Dne 18. dubna uskuteãnily americké bombardéry nov˘ nálet na PlzeÀ. TéhoÏ dne ostfie- nû. âtvrtá zÛstala nevybuchlá na kolejích. V okolí byla rozbita v‰echna okna a stfiechy lovali i nádraÏí v Rokycanech, kde byla zasaÏena lokomotiva »miro‰ovky«, která byla a domy byly po‰kozeny. Mezi nimi i budova spofiitelny v traktu k nádraÏí se sloupovím, pro‰pikována stfielami. Na PlzeÀské silnici u Jelínkovic boudy bylo napadeno letci asi budova ãeskobratrského sboru v zadní stranû, nádraÏní vestibul, budovy hospodáfiského 15 tûÏk˘ch nûmeck˘ch nákladních aut, která plnû shofiela. TéhoÏ dne byla po‰kozena druÏstva aj.. V podchodu byla usmrcena tam se ukryv‰í 23letá paní ·ulcová odmetnuv- i v˘topna ve Zdicích a vlakové spojení bylo pfieru‰eno. V M˘tû zniãena dal‰í lokomotiva. Dne 19. dubna dopoledne pfied 9. hodinou na zdej‰ím nádraÏí byla hloubkov˘mi ‰ím kamenem, kter˘ ji proletûl hrdlem. »Byly to 250 kg bomby, detonace byly silné, letci ostfielována a zniãena jedna lokomotiva, na PlzeÀské silnici 3 nákladní auta, úãinnost dost velká. Vojáci z kasáren v noci zmizeli aÏ na nûkteré hlídky. Prostranství u Svojkovic byla zabita pfii ostfielování auta jedna Ïena. »V pÛl jedné odpoledne napad- pfied nádraÏím v tyto dny bylo plné vojákÛ, ãekajících na vlaky, které skoro nejezdí. li hloubkoví letci na rokycanském nádraÏí vlak a »pûknû« ho podle kronikáfie pocu- Vojáci vût‰inou ani neãekají na vlak, kradou ruãní vozíky, velocipédy, kde se jen dá, 11 chali. Bombardovací svazy shodili nûkolik bomb v Plzni. Ulice mûsta jsou posety zrekvírovali povozníky s potahy i vozy, naloÏili a vyjíÏdûli smûrem na Veselou.«

Poslední nálet hloubkov˘ch letcÛ na Rokycany V nedûli 29. dubna byly Rokycany znova bombardovány hloubkov˘mi letci, ktefií »stfiíleli v letu z kulometÛ na nádraÏí, do stojících vagónÛ a spou‰tûli bomby (opût 250 kg.) proti vile MUDr. ¤íhy na silnici, u skladi‰tû skladu firmy Kosnar nad pod- chodem, na koleje dráhy proti hospodáfiskému druÏstvu, na cestu mezi star˘m nádra- Ïím a sokolovnou (cílem byl patrnû Ïelezniãní viadukt), bomby padaly i na konci nád- raÏí u restaurace. Staré nádraÏí a sokolovna byly velmi tûÏce po‰kozeny, nové nádraÏí a gymnasium téÏ, v nemocenské poji‰Èovnû se neúfiaduje, v okresním domû u nádraÏí téÏ, okolní domy mají rozbitá okna, zdi nesou hojnû stop - dûr po rozlétnuv‰ím se ‰tûr- ku a kamenech. V gymnasiu, v úfiední budovû (okresního úfiadu), u MUDr. Jirmana naproti v domech v‰e rozbito«, konstatuje ve zkratce kronikáfi. Obûti bombardování Rokycan Vilém Celunda, zámeãník Rokycany Emanuel Pivec, soustruÏník Rokycany Antonín Soukup, dûlník Mûstsk˘ch Ïelezáren v Rokycanech Jaroslav Tytl, zámeãník Mûstsk˘ch Ïelezáren v Rokycanech.12

11 Kronika Rokycan IV, 132 Budova starého nádraÏí v Rokycanech po náletu americk˘ch hloubkov˘ch letcÛ koncem dubna 1945 12 Kronika mûsta Rokycan, díl IV., folio 134, SOkA Rokycany 26 27 V. POSLEDNÍ DNY VÁLKY NA JIÎNÍM ROKYCANSKU

Zásahy Wehrmachtu a ustupujících oddílÛ SS proti civilnímu obyvatelstvu zesílily po 5. kvûtnu 1945, kdy se ze stfiedních âech pohnuly poãetné vojenské útvary nûmec- ké armády prchající k AmeriãanÛm. První prchající nûmecké útvary ustupující po silnici Praha - PlzeÀ, se chovaly vÛãi ãeskému obyvatelstvu nápadnû hrubû a agresivnû, rekvírovaly zejména potraviny, ãasto vyvolávaly pfii nejmen‰í pfiíleÏitosti ozbrojené sráÏky a vraÏdily civilní obyvatele.

ZavraÏdûní tfii obãanÛ u Cheznovic V nedûli 6. kvûtna 1945 do‰lo k první velké tragédii v Cheznovicích, kde byli ustu- pujícími nûmeck˘mi oddíly SS zastfieleni tfii ãe‰tí obãané, ãlenové revoluãního národ- ního v˘boru - Václav Milota, 41 let, majitel pily v Cheznovicích, Bohumil Jaro‰ z Plznû, bytem v Cheznovicích, 35 let, a Vladimír âepelák, 22 let, rolnick˘ syn z Cheznovic. K tomu do‰lo na silnici vedoucí z Ole‰né do Stra‰ic. âlenové národního v˘boru chtûli odtáhnout auto, které stálo opu‰tûné na silnici. V tu chvíli v‰ak k nim pfiijel na motorce nûmeck˘ voják, kterého se pokusili odzbrojit. Ten v‰ak utekl do lesa pro posily. Podle popisu âetnické stanice v M˘tû »Vojín seskoãil z motorky a uprchl do lesa. V okamÏiku vystoupilo z lesa více nûmeck˘ch vojínÛ SS, ktefií poãali kfiiãet: »Hände hoch!« NeÏ v‰ak mohli Milota, Jaro‰ mlad‰í a âepelák dát ruce nahoru, poãali tito stfiíleti, takÏe kaÏd˘ zÛstal státi na svém místû. Nûkolik vojínÛ pfiiskoãilo k Milotovi a jeho spoleãníkÛm, provedli u nich osobní prohlídku a kdyÏ zjistili, Ïe mají v‰ichni tfii pfii sobû zbraÀ, poãali jim zbranû rváti. Milotovi a jeho spoleãníkÛm podafiilo se z hlouãku vyprostiti a z místa prchati. Vzápûtí v‰ak byli v‰ichni tfii ze zadu postfiílení a na místû jejich padnutí pak surov˘m zpÛsobem zohyzdûni. Popis zranûní jest uveden v pfiipojeném proto- Po zuby ozbrojeni vojáci Schörnerovy armády spûchají do amerického zajetí kolu sepsaném obvodním lékafiem MUDr. Vojtûchem Bundou zM˘ta ze dne 7. kvûtna 1945. Bohumilu Jaro‰ovi podafiilo se z místa uprchnout do blízkého lesa a pak do Cheznovic, kde pfiípad oznámil na obecním úfiadû. Za úãasti vícero obãanÛ z Cheznovic na silnici zanechan˘ automobil (byl) pfievzat, mrtvoly Miloty, Jaro‰e ml. a âepeláka naloÏeny a odvezeny do Cheznovic (...). 10. kvûtna 1945 za velké úãasti obyvatel celého ‰irokého okolí pohfibeni na fiímskokatolickém hfibitovû v M˘tû (...). 28 29 V daném pfiípadû jedná se o nûmeckou ustupující jednotku v poãtu asi 800 muÏÛ, fiiti téÏ podzemní hnutí protinûmecké v Dobfiívû. Jeho ãleny byli téÏ Josef ·ístek, kteráÏto jednotka loupila v obci Ole‰né a pak postupovala na Stra‰ice, Dobfiív Bohumil Laibl, Jan Kalivoda, Václav ·ilhánek, Franti‰ek Vald, Václav Spurn˘ atd. a Rokycany a ve v‰ech obcích fiádila nezvykl˘m zpÛsobem a dle novinov˘ch zpráv Pozorovatelskou akci fiídil Emil Pinker, fiídící uãitel v.v.« zavraÏdila cestou kolem 22 obãanÛ.«13 V období 1943 byla za ilegální boj zatãena fiada místních obãanÛ, mezi nimiÏ byl Na zastfielení tfii cheznovick˘ch obãanÛ vzpomíná i cheznovick˘ pamûtník Vil. Franti‰ek ·i‰ka z Dobfiíva - zastávky Miro‰ov, Bohumil Laibl, Václav Kreidl Kocourek, kter˘ tuto tragickou událost doplÀuje o dal‰í detaily. z Dobfiíva, Karel Vydra a Jaroslav Pelc z HÛrek; zaãátkem r. 1944 byli zatãeni gesta- Cheznoviãtí obãané Milota, Jaro‰ a âepelák, ktefií byli ve Îlebci zastfieleni, pfiijeli pem Josef âern˘, Josef Svoboda, Franti‰ek Drábek, Marie Moulisová (v‰ichni do místa, kde dnes jsou jejich pomníãky, osobním autem Tatra, jehoÏ vlastníkem byl z Hrádku), dále Jifií Votruba z Pavlovska, Franti‰ek ·paãek a Josef Vodrá‰ek z Dobfiíva, Jaro‰. Po vraÏedné akci Nûmci uvedené auto zkonfiskovali a odjeli s nim. Za nûkolik Karel Pujman z HÛrek, a koncem roku 1944 Josef ·molík z Nové Huti, kter˘ v kon- dni na to se souhlasem starého pana Jaro‰e jeli za Nûmci pro auto cheznoviãtí obãané centraãním tábofie zahynul. Holman, Hejna a Kocourek. Mûli prÛkazy, Ïe mohou pfiekroãit demarkaãní ãáru a tak se dostali aÏ do Nezvûstic, kde byla vraÏedná skupina NûmcÛ Ameriãany zajata. Auto, pro které jeli, jim bylo Ameriãany vydáno (bylo tam podobnû nakraden˘ch aut více). V pfiedveãer svobody V dobû, kdy cheznoviãtí obãané vyjednávali s Ameriãany, pfiijelo i nûkolik obãanÛ »5.5. 1945. Po‰murné sobotní odpoledne. V 9 hodin 10 minut rozezvuãela se továr- z Komárova, mezi nimiÏ i uãitel Spurn˘, kter˘ umûl anglicky, takÏe rozhovor ní siréna firmy J. âiÏinsk˘ v Dobfiívû, av‰ak nikoliv kolísajícím a nafiíkajícím tónem, s Ameriãany pak probíhal hladce. Komárováci pfiijeli rovnûÏ pro ukradené auto. oznamujícím blíÏící se spojenecká letadla, n˘brÏ trval˘m zvukem a pfiipojila se tak Ameriãané také dostali zprávu o tom, Ïe Nûmci nejenom kradli auta, ale cestou do k sirénám plzeÀsk˘m, oznamujícím konec potupné nacistické okupace. V krátkém ãase zajetí také vraÏdili obãany. Americk˘ dÛstojník dal zavolat z nûmeckého oddílu dÛstoj- byla náves (v Dobfiívû) plná lidu, ozdobeného trikolórami, odznaky a vfielo to jak v úle. níky, pak pfiijela skupina asi ãtyfi AmeriãanÛ a vybrané Nûmce pfied oãima uveden˘ch Z mnoh˘ch tváfií kanuly radostné slzy a veselí nebralo konce. Mezi lidem byli i nûmeã- 14 obãanÛ v poãtu 5-6 zastfielili na místû. tí vojáci z místní posádky (záloÏní dûlostfieleck˘ batalion ã. 314 v poãtu 200 muÏÛ). JiÏ v dubnu zaloÏen˘ revoluãní národní v˘bor s pfiedsedou Emilem Pinkerem (...) pfievzal Nûkteré události v Dobfiívû z doby okupace správu obce od staré obecní rady. S nûmeck˘m dÛstojníkem, velitelem místní posádky bylo vyjednáno, Ïe vojáci sloÏí zbranû a odejdou v klidu. Tato akce byla zmafiena nûko- Nûkteré velmi zajímavé události z období okupace v Dobfiívû, které jsou pomûrnû lika místními Ïenami, které napadly osamûlé nûmecké vojáky, v dÛsledku ãehoÏ se neznámé, zaznamenává mj. i pamûtní kniha âetnické stanice v Dobfiívû. Napfiíklad nûmeck˘ posádkov˘ velitel rozhodl, Ïe jeho vojáci nesloÏí zbranû v Dobfiívû, n˘brÏ aÏ v prvních dnech okupace uprchli z Dobfiíva na jízdních kolech Václav Strnad a Václav u americké armády. Tento útvar opustil Dobfiív bez násilností.« Vondrá‰ek s cílem dostat se do Jugoslávie a odtud dále na západ. Dostali se aÏ k jugo- V Hrádku v sousedství Rokycan byla umístûna v dfievûn˘ch barácích nûmecká pod- slávské hranici, kde v‰ak byli nûmeck˘mi orgány zatãeni a posláni do koncentraãní- dÛstojnická ‰kola v poãtu asi 300 muÏÛ, která opustila obec bez násilností 5. kvûtna ho tábora v Dachau.15 V letech 1941-1942 byli pro ilegální ãinnost zatãeni gestapem 1945. Pfied odchodem v‰ak nûmeãtí vojáci spálili ze zafiízení a zásob v‰e, co nemohli Karel Veska, pokladník sokolské Ïupy Rokycanovy a Franti‰ek Protiva pro zatajení vzít s sebou. zásob obilí. Dne 3.5.1942 byl popraven v DráÏìanech. Dne 27.5.1942 byl spáchán atentát na fií‰ského protektora R. Heydricha. »âetníci museli chodit dÛm od domu s obrázky pfiedmûtÛ, zanechan˘ch útoãníky na místû ãinu a dotazovat se obyvatel, zda Nûkteré zajímavé události z doby okupace ve Stra‰icích jim nejsou ony pfiedmûty známy. V˘sledek: »Neznáme!« V roce 1942 poãalo se tvo- V ozdravovnû Haléfiového spolku dûlníkÛ ·kodov˘ch závodÛ PlzeÀ v osadû Janov 13 Hlá‰ení âetnické stanice M˘to pod ãj. 594/45 ze 16. kvûtna 1945, fond OS Zbiroh sign. Tv 22/45, SOkA mezi Dobfiívem a Miro‰ovem byl v dobû okupace zfiízen tábor »Hitlerjugend«. Od Rokycany. Ke spisu je pfiiloÏeno lékafiské ohledání a 7 amatérsky zhotoven˘ch fotografii (6x6) svûdãí- ledna do dubna 1945 byla ve Stra‰icích ubytována ãást dÛstojnické ‰koly z Berlína. cích o brutálním zohavení tûl zavraÏdûn˘ch obãanÛ. V polovinû dubna se tito nûmeãtí vojáci stáhli do Bavorska. 14 Vzpomínka Vl. Kocourka z Cheznovic ãp. 100, zapsaná dne 25.11.1993 panem K. Svejkovsk˘m »Dne 5.5.1945 byla vztyãena na budovû âetnické stanice ve Stra‰icích ãsl. státní z Cheznovic, je uloÏena ve fondu OV âSPB Rokycany, evidence perzekvovan˘ch (heslo Milota), SOkA Rokycany vlajka. Ve Stra‰icích byl jiÏ pfiedtím ustaven ilegální revoluãní národní v˘bor, kter˘ jiÏ 15 Pamûtní kniha âS Dobfiív, SOkA Rokycany 5. kvûtna zaãal fiídit obec. TéhoÏ dne vrchní stráÏmistr Josef Pi‰l a stráÏmistr Karel 30 31 Strejc po pfiedchozím vyjednávání odzbrojili pfiíslu‰níky místní nûmecké ãetnické sta- a snaÏili se dosíci na lesní cestu vedoucí na Velk˘ kámen. Jeden z vojákÛ mûl na nice a pfievzali zbranû, stfielivo a písemnosti. Vrchní stráÏmistr Pi‰l spolu se ãleny cementovém poklopu u silnice pfiipraven kulomet ke stfielbû a na oba pfiebíhající zahá- národního v˘boru vyzvali velitele nûmeckého útvaru ve Stra‰icích ke kapitulaci a ode- jil hned bez dÛvodÛ palbu. Pfiitom Klír a Michal mûli zdviÏené ruce a po zásahu padli vzdání zbraní. Ten v‰ak v˘zvu neuposlechl a po zniãení rÛzn˘ch vojensk˘ch zafiízení na hromady kompostu, které se v tûchto místech nacházejí asi 25 metrÛ od silnice. Klír druh˘ den, tj. 6.5. s celou posádkou odjel na západ. V dal‰ích revoluãních dnech pro- a Michal museli b˘ti ihned mrtví. Nûmeãtí vojáci potom ‰li k mrtvolám, pfievraceli je jíÏdûlo Stra‰icemi mnoho transportÛ nûmeckého vojska. V tûchto dnech bylo zastfiele- a prohledávali. KdyÏ po chvíli nûmeãtí vojáci ode‰li, mohla b˘ti o tragedii podána no nûmeck˘mi barbary 6 místních obãanÛ a nûkolik ranûno.«16 zpráva do Stra‰ic.«18

ZavraÏdûní K. Klíra a V. Michala ze Stra‰ic ZavraÏdûní K. Klíra, V. Michala ze Stra‰ic, Podle hlá‰ení âetnické stanice ve Stra‰icích ze dne 14.5.194517 do‰lo dne 6. kvûtna Vavafiince Vacíka a Mil. Mencla z Miro‰ova 1945 ve Stra‰icích k váÏnému incidentu mezi ustupujícími nûmeck˘mi vojáky a místním Podle vylíãení události v obecní kronice, které jsou shodné s hlá‰ením ãetnické sta- obyvatelstvem. V hlá‰ení se mj. uvádí: nice, do‰lo k této tragické události takto: »Dne 6. kvûtna 1945 v dobû mezi 13. - 14. hodinou byli nûmeck˘mi vojáky nezná- KdyÏ ustupující esesáci pfie‰li u Stra‰ic pfies silniãní most, zastavili se na chvíli m˘ch jmen a neznámého útvaru zákefinû zastfieleni obchodník Karel Klír, nar. k odpoãinku. Potom se zvedali a v rojnici zaãali postupovat do lesa, kde se nane‰tûstí 20.6.1911 ve Stra‰icích, Ïenat˘, a Václav Michal, nar. 16.5.1908 ve Vitínû, okres nacházel s potahem hajn˘ Janza a Vavfiinec Vacík se sv˘m ‰estilet˘m synem. Nûmci TfieboÀ, poslednû bytem ve Stra‰icích ãp. 40, Ïenat˘, tovární dílovedoucí v Ïelezárnách zvolali: J. CiÏinského ve Stra‰icích. »Partisan!« a pustili do nich palbu ze v‰ech samopalÛ. Janzovi spolu s Vacíkov˘m Oba byli zastfieleni tûsnû u okresní silnice Stra‰ice-Dobfiív proti hostinci Franti‰ka synem se podafiilo uprchnout do stránû. Vacík v‰ak zÛstal stát a volal na Nûmce: Smejkala u Melmatûje (obec Dobfiív). »Nicht schiessen!« K zastfielení do‰lo takto: Nûmci v‰ak toho nedbali a Vavafiince Vacíka zastfielili na místû. KdyÏ k nûmu pfii- Karel Klír a Václav Michal dali se ve dnech revoluãních k dispozici Národnímu ‰li, sekli ho je‰tû vlastní sekyrou do krku, aÏ mu hlava drÏela s trupem jen kÛÏí. A jako- v˘boru ve Stra‰icích. Oba byli pouÏiti jako spojky mezi Stra‰icemi a Dobfiívem. by to nestaãilo, je‰tû ho sekerou Èali do bfiicha. K v˘konu této sluÏby pouÏíval Karel Klír svÛj vlastní motocykl. Dne 6. kvûtna 1945 Po té se nûmeck˘ dÛstojník s dal‰ími asi 15 nûmeck˘mi vojáky zastavil pfied hájo- procházelo nebo projíÏdûlo po okresní silnici Stra‰ice-Dobfiív více skupin b˘valé vnou u Melmatûje. Nûmeck˘ velitel stál u plotu, zatímco ostatní zalehli do pfiíkopu. nûmecké armády. Jedna z tûchto skupin, (...) stfiílela bez pfiíãiny. Mezi jin˘m (vojáci) Jeden z nich si opfiel lehk˘ kulomet o betonovou ‰achtu. Proti nim kráãely dvû osoby, stfiíleli do oken obytného domu kováfie Josefa Paura ve Stra‰icích ãp. 12 a jen náhodou které mûly na rukávû ãervené pásky Revoluãní gardy. Byl to Karel Klír, otec dvou dûtí, nebyl nikdo z obyvatel domu zasaÏen. a Václav Michal, otec jednoho dítûte, oba ze Stra‰ic. KdyÏ se pfiiblíÏili k NûmcÛm, Klír a Michal, patrnû, aby se pfiesvûdãili o pÛvodu této stfielby a zajistili spojení s obcí dÛstojník jim nafiídil zvednout ruce. Oba se v‰ak dali na útûk smûrem k lesu. Nûmci oka- Dobfiív, jeli na motocyklu do Dobfiíva, kamÏ dojeli. V Dobfiívû porouchal se jim moto- mÏitû zahájili palbu a prchající stra‰iãtí obãané se skáceli mrtví. Potom nûmeck˘ poru- cykl, kter˘ tam zanechali a ‰li do Stra‰ic pû‰ky. U Mûlmatûje narazili na skupinu vojá- ãík stfielil je‰tû do kaÏdého dvû rány z pu‰ky. Pro‰acovali je a vzali jim hodinky a ciga- kÛ, ktefií leÏeli u silnice a mûli kulomet v palebném postavení smûrem k Dobfiívu. Tímto rety, které si mezi sebou rozdali a zapálili si. kulometem byli oba napadeni a zezadu pfii útûku za hromadou kompostu zastfieleni.« TéhoÏ dne do‰lo k dal‰í tragédii. U tzv. Lomeãku jel proti kolonû NûmcÛ do Stra‰ic Oba zastfielení byli pohfibeni 9. kvûtna 1945 na hfibitovû ve Stra‰icích. Podle oãit˘ch na motorce 22let˘ student Miroslav Mencl. Nûmeck˘ dÛstojník ho zastfielil v jízdû svûdkÛ »u silnice Stra‰ice-Dobfiív, pfiesnû u Melmatûje, bylo asi 17 nûmeck˘ch vojákÛ, ranou z pu‰ky a potom ho hodil do pfiíkopu. VyuÏil toho, Ïe motorka byla schopna ktefií byli v bojové pohotovosti a zbranû mûli namífiené k Dobfiívu. Karel Klír a Václav jízdy, proto nasedl a ujel. Michal ‰li toho dne pû‰ky od Dobfiíva podél silnice lesem. U Mûlmatûje patrnû v lese Zatím oddíl esesákÛ, kter˘ zastfielil v Dobfiívû Aloise Kalivodu, nadále ohroÏoval sly‰eli stfielbu a proto pfiebíhali silnici tûsnû u Melmatûje a to z levé strany na pravou obyvatelstvo, násilím bral chleba a jiné potraviny (od pekafie Kfiivdy a od konsumu). Jídlo esesáci vymáhali s napfiaÏen˘mi pu‰kami a revolvery a pod pohrÛÏkou zastfiele- 16 Pamûtní kniha âS Stra‰ice, SOkA Rokycany. 17 Fond OS Zbiroh, sign. Tv 29/45, SOkA Rokycany 18 Pamûtní kniha âetnické stanice ve Stra‰icích, SOkA Rokycany 32 33 ní. Nûmci je‰tû odzbrojili ãeské ãetníky a teprve po ‰esté hodinû veãerní tato kolona Radou 7.5. kolem 19. hodiny Jitka ·Ûlová, která s nim udrÏovala asi rok milostn˘ odtáhla smûrem k Miro‰ovu. Následujícího dne byl tento oddílu esesákÛ údajnû roz- pomûr. Mezi 20. a 21. hodinou ode‰la spoleãnû s M. Radou, kter˘ mûl nastoupit hlíd- prá‰en u vesnice Kotousov nedaleko Blovic Ameriãany.19 ku jako stráÏn˘, od zámku Kozel po zámecké zahradû smûrem k nádraÏí ve ·Èáhlavech. Uvítání prvních AmeriãanÛ, ktefií do Dobfiíva pfiijeli v pondûlí 7. kvûtna ve tfiech »Pachatel pravdûpodobnû pouÏil opakovací pistole a oba na místû usmrtil. Po spácha- nákladních autech, bylo po tolika ne‰tûstích najednou velmi radostné a pohnuté. Av‰ak ném ãinu odnesli (pachatelé) nejdfiíve tûÏce ranûné tûlo ·Ûlové na místo nálezu, kde na je‰tû 9. kvûtna od pûti do deseti hodin projíÏdûla Dobfiívem velká motorizovaná koloni je‰tû spáchali souloÏ, pfii ãemÏ tato pravdûpodobnû dokonala. Pak vzali i na pû‰ince na fa‰istÛ, doprovázená pancéfiov˘mi vozy smûrem k RokycanÛm. A pfiesto, Ïe to byl leÏícího Mir. Radu a hodili ho na znak k usmrcené ·Ûlové.« poslední den války, tito prchající Nûmci se chovali jako by ne‰li do zajetí, ale do boje. K tomuto pfiípadu cituji je‰tû nûkolik svûdeck˘ch v˘povûdí obãanÛ ze ·Èáhlav Pro dobfiívské obãany to byl poslední obraz »neporazitelního« nûmeckého wehrmach- a okolí, ktefií podávají nûkteré zajímavé detaily o tûchto tragick˘ch událostech. tu. Tato kolona byla pak odzbrojena Ameriãany v Rokycanech u Jelínkovic boudy. Svûdek Jan Rybáfi, kontrolor ze ·Èáhlav udal, Ïe dne 7. kvûtna 1945 mûl sluÏbu národní- »V pátek 11. kvûtna 1945 dorazily do Dobfiíva první oddíly Rudé armády. Od ho v˘boru na zámku Kozlu spoleãnû s usmrcen˘m Mir. Radou, kter˘ asi kolem 20.15 ode- ãasného rána jely od Stra‰ic nepfietrÏitû proudy sovûtsk˘ch tankÛ a aut. Byl krásn˘ slu- ‰el s Jitkou ·Ûlovou spoleãnû smûrem k lesu BaÏantnice. SluÏbu na zámku mûl toho dne neãn˘ den.«, konãí kronikáfi. rovnûÏ i Bohuslav Uhfiíãek ze ·Èáhlav, kter˘ tuto skuteãnost dosvûdãuje. Dal‰í svûdek, dûl- ník Josef Komorous ze ·Èáhlav udal, Ïe dne 7.5.1945 kolem pÛl desáté veãer jel na jízdním Tragedie u ·Èáhlav kole ze ·Èáhlav ke ·Èáhlavicím po zámecké cestû pfies BaÏantnici a sly‰el napravo od smûru jízdy v lese padnout tfii v˘stfiely. V této dobû, neÏli pfiijel k BaÏantnici, vidûl na Ïelezniãním Dne 8.5.1945 oznámil Okresnímu soudu v Rokycanech vrchní ãetnick˘ stráÏmistr pfiejezdu asi 300 metrÛ od lesa BaÏantnice na stráÏi americkou hlídku v palebném postave- Rudolf ·pán z âetnické stanice v Sedlci,20 Ïe v lese zvaném BaÏantnice v katastru obce ní. Dal‰í svûdci - Josef a Josefa Kotouãovi z Plznû, bydlící ve ·Èáhlavech tvrdili, Ïe v lese ·Èáhlavy byly nalezeny dvû mrtvoly, a sice Jitky ·Ûlové, nar. 1928, a dvacetiletého BaÏantnice usly‰eli palbu z pu‰ek nebo pistolí a stfiely jim lítaly nad hlavou. Ihned se vrhli Miroslava Rady, obou ze ·Èáhlav. k zemi a Josefa Kotouãová kryla si hlavu nákupní ta‰kou. Pfii tom jí vypadl papírov˘ obal Pfii místním ohledání, provedeném JUDr. Jaromírem Novákem, soudcem Okresního s kmenov˘m listem a potravinov˘mi listy a asi 5 kouskÛ m˘dla zn. Groma, zabalen˘ch soudu v Rokycanech, a MUDr. Miroslavem Mandou, lékafiem ze Starého Plzence, bylo v bílém papírovém sáãku. V nastalém zmatku tyto vûci nechali na místû a ode‰li rychle zji‰tûno, Ïe oba byli zastfieleni nûkolika ránami a zohaveni bodn˘mi ránami, pfiiãemÏ z BaÏantnice. Po té se oba manÏelé odebrali ihned k hlídce AmeriãanÛ, ktefií stáli u Ïelez- bylo velké podezfiení, Ïe (u ·Ûlové) do‰lo rovnûÏ ke znásilnûní. niãní trati, a vytkli jim, proã Ameriãané na nû stfiíleli. Ameriãané se vymlouvali, Ïe zkou- »V daném pfiípadû, konstatuje hlá‰ení ãetnické stanice v Sedlci, jde se v‰í pravdû- ‰eli zabavené pistole. K této stfielbû AmeriãanÛ v‰ak do‰lo je‰tû pfied zavraÏdûním Rady podobností o vraÏdu spáchanou nûmeck˘mi uprchl˘mi vojáky SS, ktefií se v men‰ích a ·Ûlové, neboÈ potravinové lístky i s obalem, jakoÏ i m˘dlo, které ve spûchu zapomnûli hlouãcích po zdej‰ích lesích potulují. Îe tato dvojnásobná vraÏda byla spáchaná tûmi- manÏele Kotouãovi, byly nalezeny u obûtí, coÏ znamená, Ïe po útûku manÏelÛ to fií‰skonûmeck˘mi SS vojíny nasvûdãuje ta okolnost, Ïe dne 7. kvûtna 1945 v odpo- Kotouãov˘ch oba - Miroslav Rada i Jitka ·Ûlová je‰tû Ïili a ‰li kolem jejich místa a tyto ledních hodinách byla pfiepadena v lese v katastru Milínova hájovna »Mariina Skála« nalezené vûci vzali s sebou, pfiiãemÏ sáãek na m˘dlo nalezen˘ u nich byl potfiísnûn krví. rovnûÏ nûkolika ozbrojen˘mi fií‰skonûmeck˘mi SS vojíny. Tato hájovna jest od místa »Tato dvojnásobná vraÏda byla podle v‰ech známek spáchána jedinû prchajícími fií‰skonû- vraÏdy v BaÏantnici pouze 5 km vzdálena a mohli tudíÏ tito vojíni tuto cestu vykona- meck˘mi SS vojíny, neboÈ ve ·Èáhlavech (...) nemûli zavraÏdûní Ïádn˘ch takov˘ch nepfiá- ti, v lese baÏantnici se ukr˘ti a dvojnásobnou vraÏdu na Radovi a ·Ûlové spáchati.«21 tel, ktefií by snad mohli míti jak˘koli zájem na smrti obou usmrcen˘ch.«22 Dle vy‰etfiování vrchního stráÏmistra Rudolfa ·pána bylo zji‰tûno, Ïe dne 7.5.1945 mûl usmrcen˘ Miroslav Rada sluÏbu jako hlídka národního v˘boru ve ·Èáhlavech a to v zámku Kozel, vzdáleného asi 1 km od místa vraÏdy. Na zámek Kozel pfii‰la za M. Poslední v˘stfiely války u loveckého zámeãku

19 Kronika obce Dobfiív II, str. 168a, SOkA Rokycany Ke zvlá‰tnímu incidentu do‰lo 13. ãervna 1945 u loveckého zámeãku U tfii trubek 20 Od roku 1850 do r. 1949 patfiily obce ·Èáhlavy, Sedlec, LhÛta Tymákov a Mokrou‰e k okresu Rokycany. v katastru obce Stra‰ice, kde byla napadena vojenská ochranná stráÏ. V uvedené dobû Nyní patfií k okresu PlzeÀ-jih (pÛvodní okresy i po rozsáhlé správní reformû z roku 2003 nebyly zru‰e- byl tento dÛleÏit˘ objekt, stojící na území vojenské stfielnice, kter˘ v té dobû náleÏel ny). 21 Fond OS Rokycany, sign. Tv 52/45 (hlá‰ení âetnické stanice v Sedlci ãj. 577/45 ze dne 120.5.1945), 22 Fond OS Rokycany, sign. Tv 52/45. SOkA Rokycany. K vy‰etfiovacímu spisu je pfiiloÏen plánek a ãtyfii SOkA Rokycany. fotografie. 34 35 vojensk˘m lesním podnikÛm, byl stfieÏen hlídkou dvou osob a to velitelem stráÏe Václavem Bryndou a stráÏn˘m Karlem Hnízdilem ze Stra‰ic. Na objekt zaãala stfiílet skupina útoãníkÛ. Napadeni se bránil opûtováním stfielby. Pfii pfiestfielce byl zasaÏen jeden z útoãníkÛ a tûÏce byl zranûn na spodní ãásti tûla velitel stráÏe Václav Brynda, kter˘ k této události udal toto: VI. »Dne 13.6.1945 po 22. hodinû jsem nastoupil stráÏní sluÏbu spolu s Karlem Hnízdilem. Oba jsme obcházeli budovu zámeãku po pískem posypané pû‰inû. Tûsnû MIRO·OV A OKOLÍ pfied 24. hodinou upozornil mû slovy Hnízdil: »Pst, nûco prasklo!« NA ÚSVITù SVOBODY Oba jsme se zastavili a kdyÏ se nic nedûlo, udûlal Hnízdil dva kroky dále a ti‰e zaka‰lal. Hned na to tfieskl nedaleko smûrem od silnice v˘stfiel. Hnízdil stfielil téÏ Pracovní tábory pro nucenû nasazené, z pistole naznaãen˘m smûrem. Po 3-4 v˘stfielech ze strany útoãníkÛ stfielba na okamÏik utichla. Toho jsem vyuÏil a pfiebûhl za roh budovy, kde dfiíve bydlíval revírník. Karel koncentraãní tábor v Miro‰ovû Hnízdil se otoãil a bûÏel zpût k budovû, kde byla ubytována stráÏ. Nevím, z jak˘ch pfií- Je‰tû podnes je pro mnohé pfiíslu‰níky nejstar‰í generace âeské republiky jiÏní ãin tak uãinil. Buìto potfieboval náboje, nebo mûl v úmyslu vyvolat ostatní stráÏné. Rokycansko a zejména Miro‰ov a Kolvín Ïivou vzpomínkou. Vzpomínkou nepfiíjem- V tom okamÏiku ale stfielba ze strany útoãníkÛ opût zaãala a jednou stfielou byl Hnízdil nou, neboÈ mnozí z nich byli v této oblasti v dfievûn˘ch lágrech na nucen˘ch pracích, zasaÏen. Poznal jsem to podle jeho v˘kfiiku: ve vûzení v kárném pracovním tábofie a posléze v koncentraãním tábofie v Miro‰ovû »Jsem ranûn.« celé mûsíce, ba i roky. V této dobû byli ostatní stráÏní venku a zaãali v‰ichni stfiílet. Ze strany útoãníkÛ Jistou exkurzi do poãátkÛ okupace nám nabízí pamûtní kniha âetnické stanice padlo asi tfiináct, ãtrnáct v˘stfielÛ. ÚtoãníkÛ mohlo b˘t nûkolik. Je pravdûpodobné, Ïe Miro‰ov, a bylo by ‰koda, kdybychom nevyuÏili nûkterá fakta v ní zaznamenaná, neboÈ útoãníci mohli b˘t náhodní zatoulaní pfiíslu‰níci b˘valé nûmecké branné moci, ktefií, se zdají b˘t pomûrnû pfiesná a ovûfiená. kdyÏ narazili na odpor, zase utekli, aniÏ by byl z nich nûkdo ranûn...«23 Dne 1. ledna 1941 byla podle kroniky na základû poÏadavku okupaãních úfiadÛ vystû- hována dolní ãást obce PadrÈ. Vystûhováno bylo z 19 domkÛ celkem 60 obãanÛ. 1. dubna téhoÏ roku byli vystûhováni obyvatelé horní ãásti Padrtû v poãtu 84 rodin z 49 domkÛ, tedy celkem 213 osob. K 1. listopadu byli vystûhováni obyvatelé z obcí v obvodu âet- nické stanice Miro‰ov a to: osada MyÈ (ãást Miro‰ova), obec ·títov, Pfiíkosice, Vísky, Trokavec, Kolvín, Skofiice a skupina chalup na DráÏkách (obec Kakejcov). V Miro‰ovû byl okupanty vyvlastnûn velkostatek se zámkem. Pozemky, náleÏející k vystûhovan˘m obcím vãetnû pozemkÛ z ãásti vyvlastnûn˘ch od obcí Kakejcov a Me‰no, byly slouãeny a pfiipojeny k miro‰ovskému velkostatku. »Vystûhované obce a vyvlastnûné území bylo prohlá‰eno za fií‰sko-nûmecké území, na které byl vstup bez písemného povolení nûmeck˘ch vojensk˘ch úfiadu zakázán«. Rodiny, kter˘m bylo pozdûji dovoleno uby- tování v nûkteré z vystûhoval˘ch obcí, byly povinny provádût kaÏdodenní práce v lesích a majitelé potahÛ byli povinni po 3 dny v t˘dnu odváÏet dfiíví z lesÛ na miro‰ovskou pilu, kterou Nûmci postavili na velkém prostranství. Na této pile se dennû fiezalo dfiíví na 18 katrech. V dÛsledku toho se do Miro‰ova pfiistûhovalo mnoho NûmcÛ. Jenom na území brdské vojenské stfielnice SS byly zfiízeny dvû nûmecké ãetnické stanice a to jedna v Miro‰ovû a druhá v Kolvínû.24 Pracovní tábor v Kolvínû byl zfiízen 1. bfiezna 1942. Podle kroniky zde Nûmci postavili z dfievûn˘ch barákÛ celé mûsteãko, ve kterém byli 23 Hlá‰ení âetnické stanice Stra‰ice z 30. ãervna 1945 Okresnímu soudu ve Zbiroze, fond OS Zbiroh, sign. Tv 66/45, SOkA Rokycany 24 Pamûtní kniha âetnické stanice Miro‰ov, SOkA Rokycany. 36 37 ubytování dûlníci, nasazení za pomocí pracovních úfiadÛ z území âech a Moravy »za úãe- První velk˘ pracovní tábor byl vybudován u Stra‰ic, kde bylo nasazeno (soudû lem poraÏení a zpracovávání dfiíví pro váleãné úãely«. Zajímavé jsou i zprávy o kárném podle dokladÛ o vydan˘ch porcích jídla) na 1200 dûlníkÛ z cel˘ch âech a Moravy. pracovním tábofie v Miro‰ovû, zfiízeném na jafie roku 1942, do kterého byli dopravováni Pozdûji byl tento tábor zru‰en a ve vysídlené obci Kolvín vyrostlo dfievûné »mûsteã- ãe‰tí dûlníci v‰ech povolání, ktefií se zdráhali jít na práci do fií‰e nebo se provinili proti ko« (tzv. Holzlager), v nûmÏ Ïilo v dfievûn˘ch barácích kolem 2500 dûlníkÛ (denní vydan˘m nafiízením a pracovní morálce. K jejich stfieÏení v tábofie bylo nasazeno 60 pen- kapacita). zistÛ z fiad ãetnictva. Velitelem tohoto tábora byl vÏdy Nûmec SSman. Îivot v tábofie po V období 1942-1945 pro‰lo tímto táborem na nucen˘ch pracích (poãítáme-li prÛ- celé období jeho existence byl kritick˘. Lidé pracovali pod dozorem od 6 hodin ráno do 18 mûrn˘ stav 2500 dûlníkÛ) na nûkolik desítek tisíc nucenû nasazen˘ch z celé zemû. hodin; v dfievûn˘ch barácích byli nacpáni tak, Ïe nemûli ani kam si lehnout, spali na dfie- Dfiíví z lesÛ, které tûÏily stovky totálnû nasazen˘ch dûlníkÛ, bylo sváÏeno po tfiech vûn˘ch podlahách, v zimû v létû chodili polonazí, zav‰ivení a hladoví...25 zvlá‰tû kvÛli tomu vybudovan˘ch lesních úzkokolejkách bez lokomotiv do Zajímavé jsou i údaje ãetnické stanice o zat˘kání a popravách odbojáfiÛ z Miro‰ova Miro‰ova. V Miro‰ovû byly pily v provozu nepfietrÏitû ãtyfiiadvacet hodin dennû. a okolí. Dne 14.6.1944 byl v DráÏìanech popraven Franti‰ek ·i‰ka. »V uplynulé váleã- Dûlníci, ktefií pracovali na pilách, bydleli zprvu ve vysídlené obci Skofiice a do práce né dobû byli ve zdej‰ím obvodû (miro‰ovské ãetnické stanice) zatãeni gestapem pro do Miro‰ova chodili pû‰ky. Pozdûji v‰ak nûmecké firmy vybudovaly pfiímo u pil dfie- politickou ãinnost: Václav Andûl z ãp. 222, Vilém Bajnar z ãp. 35, Rudolf âermák vûn˘ lágr, kde byli dûlníci ze Skofiic i z dal‰ích míst ubytováni. Podle svûdectví pra- z ãp. 15, Josef Goldscheider z ãp. 12, Franti‰ek Holub z ãp. 19, Josef Kotrbat˘ z ãp. 256, covali 12 hodin dennû ve dne v noci. Ke konci války na pile nûmecké firmy Reschop Ladislav Lev z ãp. 247, Josef Reichl z ãp. 25, Václav ·najdr z ãp. 23, Josef ·najdr pracovali i ru‰tí, ukrajin‰tí, pol‰tí, holand‰tí a jiní zajatci, jak svûdãí i dochovan˘ z ãp. 54, Bohuslav Trachta z ãp. 239, Josef Zach z ãp. 69, Emanuel Zajíãek z ãp. 96, seznam 1732 nucenû nasazen˘ch na této pile v období 1942-1945.26 Julie Loudínová, uãitelka - v‰ichni z Miro‰ova. Dále Jifiina Dvofiáková z ãp. 45 Pfii tûÏbû a zpracování dfieva (prkna se odváÏela do Nûmecka), bylo tfieba nejen z Kakejcova, Franti‰ek Fryauf z Kolvína, Josefa Moulisová z ãp. 61, Vojtûch PrÛcha mnoha stovek dûlníkÛ, ale také silná a poãetná nûmecká vojenská a civilní správa. z ãp. 96, Josef Spousta z ãp. 127 a Franti‰ek BroÏík z ãp. 56 z Pfiíkosic a Jaroslav Jak se blíÏil konec nacistické okupace, mûnily se i pomûry v této oblasti. Zvy‰ovala Herman z ãp. 61 z Trokavce. se intenzita tûÏby a odvoz tolik potfiebného dfiíví nejen do Nûmecka, ale i do Belgie a Holandska, které bylo pouÏíváno k budování atlantického valu proti spojenecké invazi. V roce 1944 byli dokonce mnozí dûlníci z Miro‰ovska naloÏeni spolu 1. Pracovní tábory ve Stra‰icích a v Kolvínû s koÀmi do vagónÛ a putovali do Holandska, kde pracovali na nucen˘ch pracích pfii V roce 1940 se rozhodli nûmeãtí okupanti vybudovat v lesích kolem obce PadrÈ roz- budování obrann˘ch opevnûní do konce války. sáhl˘ vojensk˘ objekt - vojenskou stfielnici. Proto nafiídili vystûhovat obce Pfiíkosice, ·títov, Trokavec, Skofiice, Kolvín, PadrÈ, osadu MyÈ a Pfiední a Zadní Zabûhlou. V uve- 2. Pracovní tábor ve ·títovû deném prostoru se urychlenû budovalo vojenské cviãi‰tû tzv. »Truppenübungsplatz Kammwald«, k nûmuÏ oficiálnû do‰lo dnem 1. listopadu 1941. V roce 1944 zfiídil pracovní tábor v Karlovû u Plznû svou poboãku v hostinci V noci ze 14. na 15. listopadu 1941 mocná snûhová vichfiice zpÛsobila v rozsáhl˘ch »U HolpuchÛ« ve ·títovû. Zde bylo nasazeno kolem ‰edesáti Ïen a dívek star‰ích 16 brdsk˘ch lesích nepopsatelnou spou‰È a srovnala se zemí celé rozsáhlé plochy zdej‰ích let, které pracovaly na polích miro‰ovského statku patfiícího NûmcÛm. Pfies léto r. 1944 lesÛ. Nûmeãtí okupanti se proto chopili této pfiíleÏitosti a cel˘ kraj zmûnili v jednu se tu vystfiídalo na 450 Ïen. Po skonãení Ïní a podzimních prací se Ïeny vrátily do tábo- tûÏební oblast. Chybûly jim v‰ak pracovní síly a z místních zdrojÛ nemohli pokr˘t tisí- ra v Karlovû u Plznû. ce potfiebn˘ch mlad˘ch dûlníkÛ. TûÏba dfiíví byla svûfiena nûmecké firmû W. Fischer. Oficiální název firmy znûl: W. Fischer - Unternehmen Mörfelden bei Frankfurt - 3. Kárn˘ pracovní tábor v Miro‰ovû Main, Abteilung Forst. Baubüro: tr. Üb.-Pl. Kammwald, Protektorat Böhmen und Mähren, Kolvin bei Miröschau - Vernurf Miröschau 15 (dauervebindung). Ke zpra- Pro dûlníky, ktefií utíkali z totálního nasazení domÛ byl mezi Miro‰ovem a osadou covávání dfiíví byla vybrána firma W. Reschop, která v Miro‰ovû vybudovala tfii MyÈ zfiízen v dubnu 1943 rozsáhl˘ kárn˘ pracovní tábor pro tfii sta vûzÀÛ zvan˘ velké pily o 20 katrech. A tak zaãátkem roku 1942 po vysídlení sedmi obcí se zaãa- »Erziehungslager für Arbeitstragsbrüchige« - tedy pracovní tábor pro osoby, které lo naplno s tûÏbou a zpracováváním dfiíví. poru‰ily pracovní smlouvu. Zpoãátku slouÏil jako kárn˘ tábor pro uprchlíky z nedale-

25 Pamûtní kniha âS Miro‰ov, SOkA Rokycany. 26 Fond Pila Reschop v Miro‰ovû, SOkA Rokycany 38 39 kého pracovního tábora v Kolvínû, ktefií utekli do sv˘ch domovÛ o velikonoãních svát- cích. Zpoãátku zde bylo internováno 83 osob, av‰ak postupnû sem byli internováni i dûlníci, ktefií utíkali z práce i z jin˘ch oblastí vã. Nûmecka a Rakouska. V tomto tábo- fie s kapacitou 300 kárancÛ bylo nûkdy internováno aÏ 800 osob najednou. Káranci zÛstávali zde tfii aÏ dvanáct t˘dnÛ (nûkdy i déle), po odpykání trestu byli odváÏení do sbûrného tábora v Ruzyni u Prahy, odkud pak byli posíláni na práci do »fií‰e«. Tito káranci byli po dobu vûznûní v Miro‰ovû nasazování na pilách, kde vyná‰eli piliny a nucenû nasazené dûlníky na pilách prosili o kousek chleba.

4. Koncentraãní tábor v Miro‰ovû V dubnu 1945 v dÛsledku rychlého postupu Rudé armády z v˘chodu pfiemûnili okupanti kárn˘ pracovní tábor v Miro‰ovû v koncentraãní tábor pro politické vûznû z Kounicov˘ch kolejí v Brnû, ktefií tam ãekali na svou smrt - byli to vûzni pfiedem odsouzeni k smrti. VûzÀové z kárného pracovního tábora byli pfiemístûní do Karlova u Plznû. První transport politick˘ch vûzÀÛ k Kounicov˘ch kolejí v poãtu pfies 450 dorazil do Miro‰ova 12. dubna 1945. Druh˘ dorazil zcela zdecimován do Miro‰ova 22. dubna 1945, neboÈ pfied Berounem byl vlak tzv. »dobytãákÛ« bombardován americk˘mi hloubkov˘mi letci. Pfii tomto náletu byli zabiti dva politiãtí vûzÀové, dal- ‰ích 13 bylo tûÏce a 7 bylo lehce zranûno. Od toho dne bylo v miro‰ovském koncentraãním tábofie vûznûno 765 osob - pfiíslu‰- níkÛ rÛzn˘ch národností ve vûku od 15 do 77 let, z toho 581 âechÛ, 43 RusÛ, 39 SlovákÛ, 36 UkrajincÛ, 20 NûmcÛ, 19 PolákÛ, 8 ItalÛ, 5 AngliãanÛ, 4 Jugoslávci, 3 Rumuni, 2 Belgiãané, 2 Ameriãané, 1 Bulhar, 1 Francouz, 1 Holanìan a 1 Maìar. S nimi pfii‰lo do Miro‰ova i 150 SSmanÛ.27

Partyzánsk˘ oddíl »Brdy« Dne 5. kvûtna 1945 byl z osvobozen˘ch politick˘ch vûzÀÛ vytvofien partyzánsk˘ oddíl »Brdy«, kter˘ byl souãásti partyzánské Brigády Jana ÎiÏky, pÛsobící na morav- sko-slovenském pomezí. Zbranû získali politiãtí vûzÀové od pochytan˘ch NûmcÛ. Tento oddíl ãítal kolem 50 muÏÛ. Ve dnech 5.-12. kvûtna 1945 se pot˘kal se zbraní v ruce s ozbrojen˘mi esesáck˘mi oddíly, které terorizovaly obyvatelstvo - zejména na samotách. O rozsahu ãinnosti tohoto oddílu svûdãí i soupis zbraní a vojenského mate- riálu, kter˘ pfiedal Národní v˘bor v Miro‰ovû dne 8. srpna 1945 posádkovému velitel- ství v Rokycanech. Dle tohoto seznamu bylo pfiedáno: 132 pu‰ek, 5 kulometÛ, 3 auto- maty, 9 rezervních hlavní, 37 bodákÛ s pochvou, 127 junek na pu‰kové náboje, 3 peri- skopy, 1 dûlostfieleck˘ dalekohled, 3 dûlostfielecké zamûfiovaãe, 40 pfiileb, 3 bedny pu‰- kového stfieliva, 2 ‰avle, 1 bedna náloÏí, osvûtlovací pistole atd. Je samozfiejmé, Ïe to

Odzbrojování ustupujících nûmeck˘ch vojákÛ partyzány v Miro‰ovû 27 Pamûtní kniha âS Miro‰ov, SOkA Rokycany 40 41 nebyly v‰echny shromáÏdûné a odevzdané zbranû, neboÈ bûhem pfiedchozích mûsícÛ Z deníku partyzánského kapitána, byly prÛbûÏnû pfiedávány do rokycanské posádky zbranû, které ozbrojené oddíly po letce Fr. Foukala - Horjaãiho svém rozpu‰tûní pfiedávaly do úfiadovny Národního v˘boru v Miro‰ovû. âinnost partyzánského oddílu »Brdy«, sloÏeného z politick˘ch vûzÀÛ, skonãila Velitelem partyzánského oddílu »Brdy« brigády Jana ÎiÏky z Trocnova, operujícího v druhé dekádû kvûtna 1945, neboÈ ochranu obyvatelstva pfievzaly jak místní samos- ve dnech 5.-12. kvûtna 1945 na Miro‰ovsku, byl kapitán - letec Franti‰ek Foukal práva, tak i Rudá armáda, která do Miro‰ova dorazila dne 10. kvûtna 1945. Politiãtí z Moravy. O svém pÛsobení jako partyzán na Miro‰ovsku vedl deník, z kterého cituji vûzÀové po 9. kvûtnu se po skupinkách rozjíÏdûli pod patronací âerveného kfiíÏe do nûkteré pasáÏe, vztahující se k ãinnosti partyzánského oddílu »Brdy«.28 sv˘ch domovÛ, zejména na Moravu, odkud vût‰ina z nich pocházela. Po poráÏce slovenského povstání vznikla na Slovensku I. ãsl. partyzánská brigáda Jana ÎiÏky, jejíÏ prvním velitelem byl Slovák, poruãík Janko U‰iak, jeho zástupcem kapitán Rudé armády Murzin, komisafiem Michal Tursk˘. Po velmi tuh˘ch bojích na Slovensku se tato brigáda probila 10. záfií 1944 na Moravu, kde zaãala vojensky operovat. Zradou b˘valého dÛstojníka byl ‰táb brigády rozbit, velitel Janko U‰iak hrdinnû padl a vedení I. ãsl. partyzánské brigády na Moravû pfievzal major Rudé armády Murzin, komisafiem se stal kapitán Rudé armády Stûpanov, náãelníkem ‰tábu Vasil Nastûnko. Nûkolik t˘dnÛ po jejím pfiechodu na Moravu s ní navázaly moravské ilegální skupiny styk. Kapitán Fr. Foukal byl majorem Murzinem a komisafiem Stûpanovem urãen vedením v‰ech tajn˘ch vojensk˘ch a civilních organizací na Moravû pfii ‰tábu I. ãsl. brigády. 13. bfiezna 1945 byl kapitán Foukal zatãen gestapem a po 12. dubnu 1945 byl s dal- ‰ími více jak sedmi sty padesáti politick˘mi vûzni pfievezen z Kounicov˘ch kolejí v Brnû do narychlo zfiízeného koncentraãního tábora v Miro‰ovû. Dal‰í údaje jsou citovány z uvedené broÏury: Dne 15. dubna 1945 velitel tajn˘ch organizací na nucen˘ch pracích v koncentraãním tábofie v Miro‰ovû navázal prostfiednictvím Ludvíka a Divi‰e styk s ilegální skupinou Stela-Jirka Antonínem Hejnou, pÛsobícím na Miro‰ovsku. 16. dubna provedeno vloupání do nûmeckého vojenského skladu v Pfiíkosicích a zís- kány z této akce první zbranû pro tvofiící se oddíl. 18. dubna: V koncentraãním tábofie navázal velitel tajn˘ch organizací styk s para‰u- tistou Ing. Kramarenkem, kterého povûfiil organizováním vûznûn˘ch pfiíslu‰níku SSSR. 20.-21. dubna 1945 byly provádûny sabotáÏe pfiefiezáváním drátÛ polního vedení v Miro‰ovû. 22. dubna: Do koncentraãního tábora byla propa‰ována speciální mapa miro‰ovské- ho kraje s kompasem. 7. kvûtna: Z pfiíkazu velitele tajné organizace byl vyhotoven vûznûm nadporuãíkem Vesel˘m pfiesn˘ plánek koncentraãního tábora a tento vynesen ven a pfiedán. Odzbrojen v Miro‰ovû nákladní vÛz s 34 pfiíslu‰níky nûmecké armády a 44 SSmany. Získáni zajatci, 100 litrÛ benzinu, 50 litrÛ oleje, 1 lehk˘ kulomet, 15 pu‰ek, 9 pistolí a stfielivo.

12. dubna 1945 byl kárn˘ pracovní tábor v Miro‰ovû zmûnûn na koncentraãní tábor pro politické vûznû 28 Franti‰ek Foukal: »Daj nám, BoÏe, moci tûch Nûmcuov pfiemoci«, vyd. SdruÏení ãesk˘ch partyzánÛ, z Kounicov˘ch kolejí v Brnû. Na snímku hlídková vûÏ tábora. Okresní poboãka Hole‰ov, tisk Oldfiich Balatka, Hole‰ov 1946 42 43 Ukofiistûnou nûmeckou vysílaãkou stále informováno obyvatelstvo Miro‰ova a jeho okolí. Za Dobfiívem u Miro‰ova pfiepaden oddíl SS, odzbrojen a získáno 5 automatÛ, 5 pistolí a munice. 8. kvûtna 1945 byli zajati 2 SSmani. T˘Ï den zastfielena nûmecká spojka, jedoucí na motocyklu v ãele 70 pancéfiov˘ch vozÛ. Pfiepaden na silnici u Veselé 1 pancéfi s posádkou SS, jeÏ opravovala motor a získá- na v˘zbroj 2 pancéfiÛ vãetnû posádky. T˘Ï den se zúãastnil oddíl »Brdy« velmi v˘znaãné akce, kterou byla spoluúãast na pronásledování a dopadení K.H. Franka v Rokycanech. 10. kvûtna zajata 2 plnû obsazená vozidla NûmcÛ, jedoucí od Kolvína. 11. kvûtna prohledávání okolních lesÛ. Zajato mnoho SSmanÛ, ktefií pfiepadávali samoty. Tito popraveni. 12. kvûtna oddílem »Brdy« zajat osobní vÛz s adjutantem generála Vlasova kapitá- nem Tulinovem a 4 dÛstojníky jeho ‰tábu. Kapitán Tulinov byl pfiedán do ‰tábu ruské- ho dûlostfieleckého pluku 202. Potud vzpomínky kapitána Fr. Foukala.

Úloha spojencÛ pfii ústupu NûmcÛ Partyzánsk˘ oddíl sloÏen˘ z politick˘ch vûzÀÛ KT v Miro‰ovû »Brdy« Brigády Jana ÎiÏky Události zejména od 5. do 12. kvûtna 1945 mûly na Rokycansku dramatick˘ spád. Nejen vítûzn˘m vstupem spojeneck˘ch vojsk na území okresu, ale i ãetn˘mi tragédie- a památnících v okrese. RovnûÏ nelze pfiesnû uvést ztráty ustupující nûmecké armády mi, které mezi obyvatelstvem zpÛsobil pfiekotn˘ ústup nûmecké armády a oddílÛ SS. a oddílÛ SS, ale soudû podle kronikáfisk˘ch a jin˘ch zpráv, byly ztráty ustupujících Je na místû poloÏit si otázku, do jaké míry posílila pfiítomnost americké armády v okre- nûmeck˘ch útvarÛ, zejména tûch, které se i po kapitulaci Nûmecka skr˘valy v brdsk˘ch se poãínaje 7. kvûtnem, kdy vstoupila do Rokycan, bezpeãnost obãanÛ a zda mohla lesích na jiÏním Rokycansku, znaãné. PfiibliÏnû lze uvést jen nûmecké ztráty v prosto- nûkter˘m tragick˘m situacím zamezit. Je nesporné, Ïe pfiíjezd americké armády do ru Miro‰ova a okolí, kde operoval partyzánsk˘ oddíl politick˘ch vûzÀÛ »Brdy« znaãné míry vylouãil dal‰í a moÏná mnohém hor‰í zloãiny, které by napáchaly ustupu- Brigády Jana ÎiÏky z Trocnova - po 10. kvûtnu i v souãinnosti s Rudou armádou, jejíÏ jící nûmecké útvary. Velmi aktivnû a dÛslednû vyfie‰ila sloÏitou a témûfi gordickou situ- podíl na likvidaci poãetn˘ch po zuby ozbrojen˘ch nûmeck˘ch oddílÛ byl rozhodující. aci pfii odzbrojování desetitisícÛ ustupujících nûmeck˘ch vojákÛ a oddílÛ SS, zfiíze- Pfiedpokládá se, Ïe na Miro‰ovsku padlo v bojích s Rudou armádou a s partyzány nebo ním nûkolika internaãních táborÛ mezi Klabavou, Ejpovicemi a Ky‰icemi bylo zastfieleno na 110 vojákÛ zbraní SS a dal‰í ztráty nacistického wehrmachtu se 29 a mezi Bu‰ovicemi a Stfiapolemi, a organizovaním transportÛ tûchto internovan˘ch do odhadují na 200 muÏÛ. Ztráty NûmcÛ ve stfietech s Rudou armádou pfiímo v prostoru okupaãních zón spojencÛ. Hlavní podíl na potlaãení ozbrojen˘ch nûmeck˘ch útvarÛ brdsk˘ch lesÛ nejsou známé. v celé ‰iroké oblasti v‰ak mûla Rudá armáda, která se po svém pfiíjezdu dennû stfietá- Znaãné znepokojení jak mezi obyvateli - pamûtníky, tak i u odborné vefiejnosti vyvo- lala televize Nova po vysílání pofiadu »Na vlastní oãi« dne 6.6.1996 o údajn˘ch zloãi- vala v brdsk˘ch lesích s tûmito oddíly. Zatímco celé mohutné útvary nûmecké armády nech napáchan˘ch ãesk˘m obyvatelstvem na Nûmcích, neboÈ pofiad zcela opomenul a útvary SS se dobrovolnû vzdávaly AmeriãanÛm, s Rudou armádou svádûly tvrdé boje skuteãnost, Ïe v‰echny nûmecké obûti zejména mezi 8.-12. kvûtnem 1945 tvofiily po ãasto do posledního muÏe. Svûdãí o tom i zápisy ve váleãném deníku OKW (vrchního zuby ozbrojené nûmecké útvary SS a wehrmachtu, ohroÏující i po definitivní kapitula- velitelství wehrmachtu) z 1.5.1945: »Hitler je mrtev. V tûchto hodinách se kaÏd˘ ci Nûmecka civilní obyvatelstvo. Je tfieba rovnûÏ pfiipomenout, Ïe aãkoliv americká Nûmec snaÏí nepadnout do rukou RusÛm.« armáda obsadila oblast jiÏ 7. kvûtna, ustupující nûmecké útvary navzdory tomu pokra- Ztráty na lidsk˘ch Ïivotech v americké armádû v této oblasti nebyly zaznamenány Ïádné, ztráty Rudé armády na Rokycansku jsou uvedeny v kapitole o pomnících 29 ONV Rokycany, svazek »Váleãné hroby«, Státní okr. archiv Rokycany 44 45 ãovaly v raziích a vraÏdách civilního obyvatelstva. Na druhé stranû témûfi ve v‰ech obcích byly vytvofieny hlídky a ozbrojené oddíly, které mûly zajistit bezpeãnost obãa- nÛ. Nebylo proto divu, Ïe se obyvatelstvo snaÏilo pokud moÏno ubránit nájezdÛm nûmeck˘ch oddílÛ i legálním ozbrojen˘m odporem, jeÏ mu dávalo právo ochrany domova a vlasti. Dne 11. kvûtna 1945 byl podepsán mezi vedením koncentraãního tábora v Miro‰ovû podplukovníkem generálního ‰tábu Václavem Dvofiákem a likvidaãním dÛstojníkem tábora Jifiím Draxlerem, politick˘m vedoucím za Moravu, a Národním v˘borem v Miro‰ovû, veden˘m starostou Václavem Spûváãkem a ãlenem Národního v˘boru MUDr. Bedfiichem Lobovsk˘m tzv. Pamûtní protokol o pfiedání b˘valého koncentraã- ního tábora z rukou prozatímní správy b˘val˘ch vûzÀÛ do správy Národního v˘boru v Miro‰ovû. Pfiedány byly ve‰keré budovy a zafiízení tábora v stavu, v jakém byly pfie- vzaty po odchodu NûmcÛ.30 Dne 6. kvûtna 1945 byl v Miro‰ovû ustupujícími nûmeck˘mi jednotkami SS zastfielen politick˘ vûzeÀ Antonín Prokop a tûÏce postfielen dal‰í vûzeÀ Rudolf Lázeck˘.

30 Fond MûstNV Miro‰ov, SOkA Rokycany 46 VII. NA TRASE RADNICE - ROKYCANY

Rudá armáda v Radnicích I pamûtní kniha âetnické stanice v Radnicích nám zanechala nûkolik zajímav˘ch postfiehÛ z prÛbûhu událostí v tomto obvodu. Podle kronikáfie projely Radnicemi dne 7.5.1945 smûrem od Plznû dva v˘zvûdné pancéfiové vozy americké armády, jejichÏ posádku tvofiili ãerno‰i. Pfiíjezd Rudé armády do Radnic pfiesnû nespecifikuje, ale uvádí pfiesné datum jejího odjezdu a to 1. prosince 1945. 22. kvûtna 1945 se vrátil z koncentraãního tábora v Buchenwaldu velitel místní ãet- nické stanice vrchní stráÏmistr Josef Mach, kter˘ byl v r. 1943 zatãen gestapem a vûz- nûn v Plzni, v Terezínû a posléze v Buchenwaldu. Bûhem okupace bylo dle téhoÏ pra- mene zatãeno gestapem v obvodu radnické ãetnické stanice 11 osob a to: Pavel Pajdar z Kamence (popraven nacisty v DráÏìanech) Emil ·Èastn˘, Franti‰ek Blecha a Vojtûch Solfron, ktefií byli umuãeni ve vûznicích a koncentraãních táborech, dále Franti‰ek Königsmark, faráfi Josef SaÀka, Václav Tau‰, Josef Macák, Josef Kondelík, Ferdinand PetrÏila a Josef Beran, ktefií se po osvobození vrátili z koncentraãních táborÛ do sv˘ch domovÛ.31 Kronika mûsta Radnic z let 1938-1970 se bohuÏel nedochovala, proto k struãnému vylíãení událostí v kvûtnu 1945 ve mûstû jsme sáhli po ‰kolní kronice, která se dotkla i událostí osvobození Radnic. »Poãátkem kvûtna 1945,« pí‰e kronikáfi Mû‰Èanské a obecné ‰koly chlapecké v Radnicích, »bylo jiÏ k zalknutí. V noci ze 4. na 5. kvûten 1945 - ãas ukazoval pro rozhodn˘ ãin hodinu dvanáctou. âeská národní rada v Praze dala rozkaz k ãinnému odboji proti nûmeck˘m okupantÛm. Odtud se revoluce rychle ‰ífiila do v‰ech ãesk˘ch mûst, mûsteãek, obcí i samot. V Radnicích v sobotu 5. kvûtna 1945 ucítili obãané vanouti vzduch svobody. Asi po 9. hodinû dopolední roz‰ífiila se po mûstû zpráva, Ïe v obcích kralovického a v pfiilehl˘ch obcích zbiroÏského okresu i v Kralovicích samotn˘ch jsou vyvû‰eny ãeskoslovenské vlajky. Byl tím zpÛsobem rozruch v ulicích, ale vzápûtí vy‰etfiil starosta mûsta Karel Hol˘ telefonicky, Ïe prapory byly vyvû‰eny pfiedãasnû a Ïe v Kralovicích donutili ãlenové SS pod pohrÛÏkou stfielby sejmutí vlajek a prapo-

31 Pamûtní kniha âetnické stanice v Radnicích, SOkA Rokycany. 47 rÛ. Krátce nato pfiijeli do Radnic dva nûmeãtí dÛstojníci a Ïádali o ubytování 60 muÏÛ Vzru‰enou ulicí a námûstím projíÏdí na motorce ãetník, kter˘ volá: »Prapory ven!« Do a 5 dÛstojníkÛ. Vyt˘kali správû mûsta, Ïe na ulicích se kupí lidé a Ïe se jim chování mûstského úfiadu vniká nûkolik rozãilen˘ch lidí - dochází ke zbyteãné scénû. Ve obyvatelstva nelíbí. KdyÏ bylo pro nû zaji‰tûno ubytování, opût odjeli. Vûci v‰ak zrály 12 hod. 5 minut dostává starosta zprávu o událostech v Plzni. Mûstem zní z místního velmi rychle a vzru‰ení neochabovalo. Ve v‰ech domácnostech byly chystány prapory rozhlasu opût prvnû po dlouh˘ch letech na‰e ãeskoslovenská hymna. a o 12. hodinû objevil se první prapor na po‰tû a hned na to na nûkolika budovách. Radost z na‰eho osvobození projevila se vefiejnû a spontánnû v Radnicích teprve v nedûli 13. kvûtna. To, co pfiedcházelo, bylo jenom rozãilení a vzru‰ení, aÈ to bylo jiÏ pfievzetí správy mûsta místním národním v˘borem, zaji‰Èování osob, eskortování nûmeck˘ch vojákÛ, transporty uprchlíkÛ, vysílání hlídek a v‰echna ta rÛzná opatfiení, jeÏ doprovázela ru‰né události velikého t˘dne. Teprve v nedûli (13. kvûtna) rozjásalo se vpravdû na‰e mûsto hudbou, pestr˘mi kroji a pfiedlouh˘ prÛvod procházel mûstem. Oslav radnick˘ch se zúãastnilo obyvatelstvo v‰ech obcí ze ‰irokého okolí, které pfiicházelo v prÛvodech nebo na vozech, aby pak splynulo v jeden spoleãn˘, mohutn˘ prÛvod s ãetn˘mi prapory, hudbami, ‰kolní mlá- deÏí, dorostem a obecenstvem v‰ech vrstev. Na námûstí pfied deskami padl˘ch (v první svûtové válce), konal se vlastní projev. Zaznûla naposledy siréna, jejíÏ váleãn˘, v˘straÏn˘ úkol byl ukonãen, z desek se roze- zvuãely radnické zvony, jeÏ nám byly vzaty za války, a po recitaci a zpûvním pfiedne- su promluvil k shromáÏdûn˘m pfiedseda MNV Karel Hol˘. Vzdal ãest obûtem války a vylíãil zhruba utrpení národa za války. Tlumoãil dík Rudé armádû, spojeneck˘m armádám a hrdinn˘m bojovníkÛm domácím i zahraniãním...«32 »Více neÏ ãtrnáct dnÛ Ïily Radnice rusk˘m vojskem, pí‰e dopisovatel rokycanského t˘deníku V nov˘ Ïivot, a pfiíslu‰níci Rudé armády zaplÀovali v‰echna prostranství, místnosti a byty. V nedûli 11. ãervna odjeli a je tu po nich smutno. SÏili jsme se s nimi za ten krátk˘ ãas, navázaly se styky a známosti, dûvãata chodila s rÛzn˘mi tûmi Sergeji, Ivany a Alexandry tancovat a guljat. Leckde pfii louãení skanula slziãka a to »do svi- danija« bylo my‰leno hodnû doopravdy. Obyvatelstvo oceÀovalo slu‰nost a pozornost dÛstojníkÛ, mûlo shovívav˘ úsmûv pro zálibu vojákÛ v »ãasech«. Pfiíslu‰níci Rudé armády, aÈ pocházeli z Moskvy, od Lucku nebo z Kubánû, odná‰eli si dobr˘ dojem, a Ïe i oni na nás budou rádi vzpomínat jako my na nû.«33 V Radnicích pfied ‰kolou je památník vûnovan˘ Rudé armádû, odhalen˘ v r. 1960. Na místním hfibitovû je hrob a památník sovûtského poruãíka A. V. Kuznûcova.

Sovût‰tí zajatci u Újezda u Sv. KfiíÏe a u Vejvanova Újezd u Sv. kfiíÏe, kdysi obec se stoletou skláfiskou tradicí, vstoupil koncem druhé svûtové války do historie s ukr˘váním tfií sovûtsk˘ch zajatcÛ. Hlavní podíl na jejich záchranû mûla celá rodina Jana Smetany z ãp. 82. Zpoãátku nikdo v rodinû nevûdûl, Ïe hlava rodiny ukr˘vá sovûtské zajatce. Jeho syn, kter˘ na to vzpomíná, ani neví, jak se

32 Kronika Mû‰Èanské a obecné ‰koly chlapecké v Radnicích II, str.312a, SOkA Rokycany Spoleãné oslavy osvobození obãanÛ a Rudé armády v Radnicích 13.5.1945 33 T˘deník ONV Rokycany V nov˘ Ïivot, 15. ãervna 1945. 48 49 s nimi jeho otec setkal. Pozdûji v‰ak byli jak syn, tak i manÏelka obeznámeni se sku- la k Darové, na Ba‰tu u Stupna a dále k bfiezinskému zámku a odtud k RokycanÛm. teãností a tak se do jejich ukr˘vání a záchrany zapojila celá rodina. Zajatci se ukr˘va- Tyto jednotky zÛstaly v obci do konce srpna. Na rudoarmûjcích bylo poznat, Ïe se jim li v lese pod nynûj‰ím prameni‰tûm vodovodu do Újezda u Sv. kfiíÏe, necelou pÛlhodi- st˘ská po civilním Ïivotû. Jak jen mohli, pomáhali pfii Ïních, obilní panáky stavûli po nu od obce. Byla to klestem zastfie‰ená jáma na levém bfiehu potoka Velká Radná ruském zpÛsobu snad proto, aby jim pfiipomínaly jejich domov. v hustém smrkovém porostu. Aby nevzbudili pozornost pfii zásobování potravinami V Újezdû u Sv. KfiíÏe byl pochován gardov˘ vojín Alexandr Vasilejviã Paladi, kter˘ a ‰atstvem, stfiídali se v‰ichni ãlenové rodiny. Jednou k zajatcÛm chodil otec, podruhé tu zahynul ne‰Èastnou náhodou. syn, manÏelka. Jejich cesta vedla obvykle oklikou k Bohemii, pak do lomu a odtud ke krytu. Pozdûji chodili sovût‰tí zajatci v noci domÛ k nim a na sklonku války pfieb˘vali u nich v obci trvale. Jako tlumoãník chodil k nim Josef Pavlík z Bohemie ãp. 104. Tûsnû pfied osvobozením o zajatcích jiÏ vûdûl také nadlesní Ludvík Milde. Podle jejich vyprávûní sovût‰tí zajatci vyskoãili z jedoucího nákladního vlaku nûkde u Horní Bfiízy pfii pfiemisÈování vûzÀÛ koncentraãního tábora. Kter˘ to byl koncentraãní tábor, nebylo zji‰tûno. Jména zajatcÛ byla: Viktor Kolokolov, vojín dûlostfielec z Bûloruska, M (Maljar) Malar, námofiník ze Sevastopolu, Boris Michailoviã Gorievag, leteck˘ poruãík z Moskvy, kter˘ o svém pobytu v Újezdû u Sv. KfiíÏe napsal: »Na‰el jsem mnoho pfiátel uprostfied âech. A nejvíce za svÛj Ïivot vdûãím (...) nejlep‰ímu druhu Janu Smetanovi (...)« Po pfiíjezdu Rudé armády do obce se k ní sovût‰tí zajatci pfiipojili. Poruãík B. M. Gorievag napsal pozdûji ze své vlasti Janu Smetanovi nûkolik dopisÛ. V dubnu 1945 se ilegálnû vrátil do Bohemie (osady Újezda u Sv. KfiíÏe) politick˘ komisafi partyzánského oddílu Smrt fa‰ismu, operujícího v roÏmitálsk˘ch lesích. Na Bohemii pfienocoval, ale pfii návratu do svého oddílu v brdsk˘ch lesích byl protekto- rátním ãetnictvem postfielen a pfiedán plzeÀskému gestapu. Jako první pfiijelo jiÏ 7. kvûtna 1945 do Újezda u sv. KfiíÏe americké prÛzkumné vozidlo, které se téhoÏ dne vrátilo zpût patrnû do Plznû. Dne 10. kvûtna 1945 pfiijel do obce první sovûtsk˘ voják z Kralovic na motocyklu. Zji‰Èoval, zda v místû nejsou Nûmci. KdyÏ od obãanÛ zjistil, Ïe nikoli, odjel zpût. Hlavní motorizované oddíly Rudé armády I. ukrajinského frontu dorazily po té do obce mezi 11. a 12. kvûtnem 1945. DÛstojníci a ãást vojákÛ byli ubytováni v domech pfii silnici. Bojová technika byla umístûna v okolních lesích. Velitelství bylo v lese zvaném Hájek. V obci byla Rudá armáda boufilivû uvítána. Vojáci byli zahrnuti koláãi a jin˘mi dobrotami, pfiipraven˘mi k pouti, která pfiipadala na 6. kvûten. Podle obecní kroniky se v obci po celé tfii dny sla- vilo a tancovalo v sále hostince u ·najdrÛ. V fiadách Rudé armády slouÏily i Ïeny, které odloÏily uniformy a oblekly si dlouhé veãerní ‰aty. »Byly to nezapomenutelné dny se sovûtsk˘m lidem«, pí‰e kronikáfi. Dal‰í slavnost se konala v prostoru dne‰ního hfií‰tû a koupali‰tû, kde byla sovûtsk˘m vojákÛm slavnostnû pfiedána vojenská vyznamenání, fiády a medaile. Kolem 17. kvûtna byla tato jednotka pfiemístûna jinam a vystfiídala ji pûchota a vozatajstvo. Toto nové silné uskupení obsadilo okolní lesy, zejména jiÏnû a jihozápadnû od Újezda, kde proti proudu fieky Berounky probíhala demarkaãní linie, která pokraãova- Velitelé Rudé armády s obãany Radnic pfii pfiehlídce Rudé armády na hfii‰ti kopané v Radnicích 13. 5. 1945 50 51 V okolí hornické obce Vejvanov se koncem války skr˘vali ãtyfii sovût‰tí zajatci, set automobilÛ, následujícího dne projela obcí kolona sovûtsk˘ch zajatcÛ, vracejících kter˘m se podafiilo uprchnout z transportu smrti. Potravinami jim pomáhal lesní dûlník se z koncentraãního tábora v Norimberku v Nûmecku. Jaroslav Cipra z obce. KdyÏ 5. kvûtna vypuklo praÏské povstání, pfiivedl je do svého V první dekádû ãervna se usídlil v obci ‰táb Rudé armády veden˘ generálem bytu. Rudá armáda pfiijela do Vejvanova 15. kvûtna 1945. V prÛbûhu dal‰ích kvûtno- Dragonem. Silné útvary Rudé armády projely obcí 28. ãervna (pfies 1500 muÏÛ pûcho- v˘ch dnÛ pak tito sovût‰tí zajatci pomáhali revoluãnímu národnímu v˘boru stfieÏit ty, na 300 automobilÛ a pfies 50 dûl). V poli nad panem Vávrou se rozloÏil oddíl dûlo- obec. Prohledávali okolní lesy, a v lese âihadlo zajali tfii ozbrojené nûmecké vojáky stfielcÛ. V téÏe dobû byly rozloÏeny v lesích ve Sporu, V zahrádkách a v DráÏkách a pfiedali je národnímu v˘boru. Odtud byli zajatci odvedeni do Radnic. Poslední jed- u Újezda u Sv. KfiíÏe dvû divize Rudé armády, které vybudovaly spoustu pûkn˘ch dfie- notky Rudé armády opustily obec 7. listopadu 1945. vûn˘ch chat a jin˘ch zafiízení. Trvalou vzpomínkou na dny osvobození je v obci památník Rudé armády, odhalen˘ 29. ãervna 1947 v pfiítomnosti pfiedstavitelÛ obce, okresu a fiady spoleãensk˘ch organizací. Vranovice, Vranov a V‰enice Rudá armáda dorazila do hornické obce Vranov teprve 13. kvûtna 1945 âasto máme dojem, Ïe kvûten 1945 byl jen ve znamení rozkvetl˘ch ‰efiíkÛ. Zaãátek a mnoho obãanÛ ze V‰enic spûchalo do Vranova, kde vranov‰tí obãané jiÏ 5. kvûtna kvûtna v‰ak byl pomûrnû náladov˘, de‰tiv˘, ba i pochmurn˘. 2. kvûtna 1945 dokonce postavili slavobránu s rusk˘m nápisem »Da zdravstvujet Krasnaja armija« a netrpûlivû podle kronikáfie z hornické obce Vranovice napadlo tolik snûhu, Ïe se pod jeho tíhou láma- oãekávali pfiíjezd RusÛ. Místo nich v‰ak projel nûkdy po 7. kvûtnu obcí americk˘ oddíl. Rudá armáda dorazila do Vranova o nûkolik dnÛ pozdûji. ly vûtve stromÛ. Sníh se udrÏel dva dny. V sobotu 5. kvûtna od rána pr‰elo a bylo velmi Pfiesto, Ïe se ve V‰enicích oddíly Rudé armády neubytovaly, její pfiítomnost v sou- chladno. V deset hodin do‰ly do obce nepotvrzené zprávy o údajné kapitulaci Nûmecka, sedních obcích pÛsobila na obãany uklidÀujícím dojmem. Rudá armáda odjela ze sou- ale i o sráÏkách obãanÛ s Nûmci v sousedních Kralovicích. Horníci v tamûj‰ích dolech sedního Vranova 9. listopadu a americká armáda aÏ 12. listopadu 1945. ihned zastavili práci a spûchali domÛ. O pÛl jedné se ozval praÏsk˘ rozhlas volající na pomoc Praze. Nastalo v‰eobecné vzru‰ení. V místû byly vytvofieny obãanské hlídky, lidé vyvû‰ovali prapory a národní v˘bor, utvofien˘ koncem dubna, pfievzal správu obce do Slavnostní adresa v pamûtní knize obce Bujesily sv˘ch rukou a zahájil nepfietrÏité úfiadování v místnostech kampeliãky. Dne 7. kvûtna rozhodl národní v˘bor obãanské ozbrojené hlídky v obci zesílit, podafiilo se mu vytvofiit siln˘ Velmi pûknou vzpomínku na Rudou armádu mají obyvatelé oddíl o 92 muÏích a 8 hasiãích. Zbraní v‰ak bylo málo - oddíl mûl jen dvanáct loveck˘ch nejsevernûj‰í ãásti Rokycanska a jedné z nejmen‰ích obcí okre- pu‰ek, takÏe se vût‰ina ãlenÛ oddílu musela ozbrojit holemi. Teprve 12. kvûtna dorazily su - Bujesily. Malebná vesniãka uvítala Rudou armádu 19. kvût- zbranû z Rokycan - 12 pu‰ek. Revoluãní oddíl obsadil v místû v‰echny v˘chozí body na 1945. ·táb byl ubytován pfiímo v obci a v kaÏdé rodinû byli ubytováni 2-3 rudoarmûjci, v ãp. 14 u PrelátÛ byla zdravotní z obce a ãtyfii muÏe poslal na pomoc do Darové k ochranû vodní elektrárny. Dne 9. kvût- sanitka, u PrusíkÛ v ãp. 18 o‰etfiovna apod. Vût‰ina útvarÛ Rudé na se obãané dozvûdûli, Ïe Rudá armáda osvobodila Prahu. První sovûtsk˘ tank a americ- armády v‰ak mûla své leÏení jihov˘chodnû od obce v lese zv. k˘ automobil projely obcí dne 10. kvûtna. Dne 12. kvûtna postavili obãané v obci slavo- Bor. V obci zÛstala Rudá armáda asi 3 t˘dny (do zaãátku ãerv- brány vítající spojenecká vojska. TéhoÏ dne pfiijel do obce první oddíl Rudé armády - dûlo- na). Z kvûtnov˘ch dnÛ roku 1945 se dochoval v pamûtní knize stfielci v poãtu 42 muÏÛ - a v místû byla ihned zfiízena demarkaãní ãára u domku pana obce velmi hezk˘ doklad o té dobû. Je to dopis bujesilsk˘ch Melichara, která pozdûji byla posunuta aÏ do Darové. Zatímco ve Vranovicích byla Rudá obãanÛ adresovan˘ sv˘m osvoboditelÛm - Rudé armádû, pode- armáda, v sousedních Kfii‰ích a ve Stupnû jiÏ byla americká zóna. psan˘ v‰emi ãleny tehdej‰ího národního v˘boru. V dopise pí‰í: Dne 16. kvûtna 1945 uspofiádala v obci Rudá armáda »Slavnost míru«, pfii které byly »Roku tisícího devítistého ãtyfiicátého pátého, dne 20. kvûtna. proneseny oficiální proslovy, podáno poho‰tûní a pak následoval koncert a taneãní zábava. ·est let intensivní touhy nás v‰ech dochází koneãnû ke svému naplnûní. Dnes se‰li Následujícího dne byl první oddíl Rudé armády vystfiídán 16 muÏi pûchoty. Na jsme se my a vy, vítûzná Rudá armáda osvoboditelka. pomoc Rudé armádû byla utvofiena národní garda v poãtu 12 muÏÛ. Smutn˘ a dojíma- My, svobodní obãané âeskoslovenské republiky v˘ byl pohled na kolonu 30 nákladních automobilÛ, pln˘ch nemocn˘ch politick˘ch Boj proti nacistické bestii, která po léta dusila národy celé Evropy, je moÏno dnes vûzÀÛ vracejících se z koncentraãních táborÛ, která obcí projela 18. kvûtna 1945. povaÏovat za skonãen˘. S hlubokou láskou a obdivem se díváme na vás, ktefií jste pfied- Pfies Vranovice projíÏdûly dennû silné jednotky Rudé armády smûrem k Darové staviteli na‰ich cílÛ a záfiiv˘m pfiíkladem. a zpût. Dne 25. kvûtna projíÏdûla obcí k Darové motorizovaná kolona ãítající nûkolik 52 53 Nezlomná vÛle k vítûzství, bezpfiíkladná chrabrost, to v‰e, co krví jste vepsali na své til v jedné z budov, kde bylo sídlo národního v˘boru, a âe‰i nás snaÏnû prosili zmínit prapory. Vy jste osvobodili velikou ãást na‰í republiky a nic nemÛÏe vyjádfiit lásku ães- se o tom v této knize. kého lidu k vám. Pfiátelství sovûtsko-ãeské bude programem míru v‰ech národÛ a ses- Veãer 20. kvûtna 1945 v taneãním sále vesnice Bujesily pfiedseda národního v˘boru terské armády sovûtské. AÈ Ïije Rudá armáda! AÈ Ïije mar‰ál Stalin! AÈ Ïije svobodná Ferdinand Fencl pfieãetl dopis ãesk˘ch obyvatel z Bujesil. âsl. republika! AÈ Ïije president Dr. E. Bene‰! Tento v˘‰e uveden˘ dopis je naplnûn upfiímnou srdeãností, díky Rudé armádû v ãele Verner Franti‰ek, ãlen národního v˘boru se Stalinem, která osvobodila ãesk˘ lid od nûmeck˘ch okupantÛ. Oldfiich Maleãek, ãlen národního v˘boru Jako odpovûì na tento dopis my velitelé a vojáci n-tého útvaru jsme rozhodli na vûã- Novák Václav, ãlen národního v˘boru nou památku âechÛm odpovûdût: Upfiímnû vám dûkujeme za srdeãné pfiijetí. AÈ sílí Macháãek Jan, ãlen národního v˘boru je‰tû více bratrsk˘ svazek mezi âeskoslovenskem a SSSR! AÈ se stane vûãn˘m neru- Prusík Jan, ãlen národního v˘boru ‰ené pfiátelství slovansk˘ch národÛ v boji s nenávidûn˘m nepfiítelem - nûmeckofa‰is- Ferdinand Fencl, pfiedseda národního v˘boru tick˘mi okupanty. Sovût‰tí a ãe‰tí vojáci spoleãnû bojovali proti NûmcÛm za ãest Hora Rudolf, ãlen národního v˘boru a samostatnost na‰ich národÛ. Krinerová Amálie, ãlenka národního v˘boru Krev nebyla zbyteãnû prolita. Na tento pamûtní list obãanÛ odpovûdûli vojáci a velitelé Rudé armády zápisem do Bojovali jsme za spravedlivou vûc a zvítûzili! pamûtní knihy dne 21. kvûtna 1945 takto: AÈ Ïije neru‰ené bratrské spojenectví sovûtského a ãeskoslovenského lidu! »Dne 19. kvûtna 1945 ná‰ n-t˘ útvar dorazil do ãeské vesnice Bujesily. âeské oby- AÈ Ïije svobodné, samostatné, demokratické âeskoslovensko! vatelstvo neobyãejnû vfiele pfiivítalo na‰e vojáky a velitele. ·táb na‰eho útvaru se umís- AÈ Ïije ãeskoslovensk˘ president Bene‰! AÈ Ïije ná‰ milovan˘ Stalin!« Následuje 17 podpisÛ, které uvádím v pÛvodní ruské podobû: s-t kapitán ·abalin, kapitán Povznert, star‰í lejtûnant Bugarãuk V., lejtûnant M. Mudrakov, star‰í serÏant ·ulga, s-t I. Popov, star‰í lejtûnant Kynin, serÏant Martyrov, mlad‰í lejtûnant A. Lichaãev, serÏant Parabanovskij, lejtûnant âurajev, gardov˘ star‰í lejtûnant Djaãenko, mlad‰í lejtûnant Zatrutin, kr-u Potjakin, serÏant Lesnikov, kapitán Samates. Na dal‰í stránce pamûtní knihy je ruãnû malovan˘ barevn˘ obraz znázorÀující rudo- armûjce s rud˘m praporem se Stalinov˘m portrétem a v pozadí s kremelskou vûÏí a s textem: »AÈ Ïije na‰e vítûzství. 1945. Pozdrav ãeskému lidu!« Jako autor obrazu je podepsán mlad‰í lejtûnant A. Lichaãev.

Syn pluku v Ole‰né Do Ole‰né u Radnic dorazil velk˘ oddíl Rudé armády v ãasn˘ch ranních hodinách 13. kvûtna 1945 v poãtu asi 500 muÏÛ s koÀmi, auty a dûly. Rudoarmûjci se ubytovali v kaÏdém domû, na samotách, ve dvofie Îíkovû, v ml˘nû Fr. Valenty, v lese na Houheli a v hájovnû. Ole‰en‰tí obyvatelé uvítali rudoarmûjce s nad‰ením a ochotnû jim poskytli v‰e, co potfiebovali. Rudoarmûjci mûli s sebou také svého »syna pluku«, jimÏ byl tfii- náctilet˘ chlapec, obleãen˘ rovnûÏ do vojenské uniformy. Rudá armáda zÛstala v obci do 22. kvûtna, kdy odjela smûrem na Kralovice. »Dlouho jsme vzpomínali,« pí‰e kro- nikáfi, »na tyto slavné bohat˘ry a na‰e osvoboditele. Nikdy nezapomeneme jejich zásluh o na‰e osvobození, za které neváhali (mnozí z nich) poloÏit i svoje Ïivoty.«34

Vítání prvních americk˘ch vojákÛ v Rokycanech v pondûlí 7. 5. 1945 34 Kronika obce Ole‰ná u Radnic I, SOkA Rokycany. 54 55 V Mleãicích Do obce podle obecní kroniky dorazil první sovûtsk˘ tank údajnû jiÏ 9. kvûtna a následujícího dne 10. kvûtna pfiijela od Zvíkovce hlavní ãást Rudé armády. Byly to Rybalkovy tankové útvary a za nimi pû‰í útvary Rudé armády. Údaj o pfiíjezdu první- ho tanku 9. kvûtna je tfieba brát ponûkud s rezervou. Od zaãátku bfiezna 1945 se v Mleãicích ukr˘vali tfii sovût‰tí zajatci, ktefií uprchli z Mostu. U místních obyvatel byli známí jako Ivan z Ta‰kentu, Nikolaj z Kyjeva a Vasil z Charkova. Skr˘vali se spoleãnû ve stodole u VonáskÛ asi dva t˘dny a pak je odvedl uãitel Ungrman do Sebeãic, kde zÛstali do osvobození. O jejich dal‰ích osudech není nic známo.

Rudá armáda ve Vranovû Zajímavûj‰í a podrobnûj‰í zprávy o osvobození severní ãásti Rokycanska poskytuje kronika hornické obce Vranova. Tudy probíhala vlastnû demarkaãní linie, a to na hranicích se Stupnem, které leÏelo v zónû americké armády, zatímco Vranov v zónû sovûtské. »V ãas- n˘ch ranních hodinách 6. kvûtna,« pí‰e kronikáfi, »do‰la z Radnic zpráva, Ïe tam byl zavraÏ- dûn jeden obãan nûmecké národnosti. Aby bylo zabránûno podobn˘m zjevÛm i u nás, kde obyvatelstvo bylo rovnûÏ v krajním napûtí, vyvolaném neustál˘m voláním praÏského roz- Rudoarmûjci s dítûtem hlasu o pomoc (...), bylo neprodlenû zaji‰tûno obyvatelstvo nûmecké národnosti. Zaji‰tûno bylo celkem 28 NûmcÛ.« Sovût‰tí zajatci v Darové K veãeru téhoÏ dne byla koneãnû Ameriãany osvobozena PlzeÀ a kolem deváté hodiny veãerní pfiijely americké tanky aÏ do Stupna. O nûco pozdûji pfiijeli ameriãtí osvoboditelé V osadû Darové blízko Vranova se koncem bfiezna 1945 v místû zvaném »Mofie« ve i do Vranova, kde byli nad‰enû uvítáni. star˘ch ‰tolách ukryli sovût‰tí zajatci, ktefií uprchli z nûmeck˘ch transportÛ. První Dne 9. kvûtna 1945 o ‰esté hodinû pfiijela do Stupna americká armáda a pfiivezla styk s místními obyvateli navázali se ãtyfiiadvacetilet˘m Franti‰kem KoÏeluhem, byd- s sebou z Prahy zajat˘ nûmeck˘ generální ‰táb, kter˘ byl ubytován v mû‰Èanské ‰kole. lícím na okraji osady v domû ãp. 35. Ten jim nosil chléb a brambory. Tyto uprchlíky Dne 13. kvûtna pfiibyla do Vranova ze smûru od Liblína a Kralovic Rudá armáda potkávali také ráno horníci, kdyÏ ‰li do práce, a dûlili se s nimi o svaãinu. V opu‰tûné a zfiídila demarkaãní závoru na silnici nedaleko »zámeãku« na Kfiemenáãi. Pozdûji byla ‰tole se ukr˘valo pût sovûtsk˘ch zajatcÛ, ale vycházeli ven po dvou. ProtoÏe pfiídûly zfiízena dal‰í závora u Stupna u druhého lesíku a pod Ba‰tou. Závora u lesíka pak byla potravin pro obãany na lístky byly malé, podporovalo zajatce více obãanÛ, ale tak, aby posunuta zpût na vranovsk˘ katastr. Ameriãané mûli závory u Mû‰Èanské ‰koly ve jeden nevûdûl o druhém. Potraviny jim nosili Petr Kalãík, Václav a Antonín ·ebkovi, Stupnû, u Zral˘ch a u mostu. »Vojáci Rudé armády byli obãanstvem ve Vranovû nad‰e- Karel a Franti‰ek Lehk˘, Karel Bu‰ek, Tomá‰ Votava, Josef Fait, kozí mléko jim dodá- nû a bratrsky pfiivítáni. Nûktefií z nich vyprávûli, Ïe prodûlali taÏení od Stalingradu na vala Zd. Votavová. KdyÏ pak Rusové získali spojení s partyzány, pfiidali se k nim je‰tû Berlín, odtud táhli osvobodit Prahu a pfiijeli aÏ k nám.«35 pfied pát˘m kvûtnem 1945. Naposledy byli vidûni, jak pfii odchodu ze skr˘‰e pili vodu První útvary americké armády byly pozdûji ve Stupnû vystfiídány oddíly tankov˘mi. z dlaní u BelÛ. Vykoupali se je‰tû u Václava ·ebka, ko‰ile a obleãení jim dala »Americké vojsko bylo vybaveno v‰emi prostfiedky moderní doby. Mûli úhledné stej- Zd. Votavová. nokroje i bezvadnou obuv, ani stravování nebylo váleãné. Nejdfiív se s pfiíslu‰níky Vojáci Rudé armády pfiijeli do osady na nákladních autech a ubytovali se po dvorech armád spfiátelily dûti (...). Pfiíslu‰níci Rudé armády ode‰li v pátek 9.listopadu 1945 a na volném prostranství pfied hospodou. Nûkolik dÛstojníkÛ se ubytovalo u VotavÛ, a americké vojsko opustilo Stupno v úter˘ 13. listopadu 1945.«36 u Lehk˘ch v ãp. 15, u ÎiÏkÛ ãp. 11, ‰táb byl ubytován u HavlÛ v ãp. 35. Na dvofie elek- 35 Kronika obce Vranova str. 259, SOkA Rokycany trárny byly umístûny tfii tanky. Nejvût‰í ãást vojska se v‰ak rozloÏila na místû zv. Pofiíãí. 36 Kronika obce Vranova str. 259, SOkA Rokycan Od zaãátku se zrodily mezi místními obyvateli a rudoarmûjci velmi pfiátelské vztahy. 56 57 Lidé jim dávali co jen mohli, vojáci zase pomáhali sekat trávu. Pfii stfiídání oddílÛ Rudé bojích, byla nad‰enû obãanstvem pfiivítána.« Ameriãané mûli závory u mû‰Èanské ‰koly armády uspofiádal sovûtsk˘ dÛstojník veãírek na rozlouãenou. Kdy Rudá armáda opusti- ve Stupnû, pozdûji u hostince u Zral˘ch. Stupno bez Kfiemenáãe bylo v zónû americké, la obec, nedalo se pfiesnû zjistit.37 Vranov s Kfiemenáãem v zónû sovûtské. Americká pûchota, která pfiijela do Stupna jako první, byla pozdûji vystfiídána tankov˘mi oddíly. Pfied prostranstvím u kampeliãky bylo umístûno deset tûchto obrovsk˘ch tankÛ. Kronikáfi se zmiÀuje rovnûÏ o zfiízení internaã- Ameriãané ve Stupnû ního tábora v blízk˘ch Bu‰ovicích, kde bylo soustfiedûno na 60 tisíc nûmeck˘ch zajatcÛ. Zajímavé zprávy o osvobození obsahuje i kronika obce Stupna, jejíÏ zápisy se zdají Ameriãtí vojáci a dÛstojníci byli ve Stupnû ubytováni v soukrom˘ch domech. Mnozí b˘t dobové. Jako vût‰ina obecních kronikáfiÛ obcí rokycanského okresu i stupensk˘ z obãanÛ dostali od nich ãásti odûvÛ i obuv. »První americké vojsko, jeÏ pfii‰lo do Stupna, kronikáfi nezapomnûl zaznamenat podrobné údaje o náletech americk˘ch hloubkov˘ch vypráví kronikáfi, (...) byli úãastníci bojÛ na západní frontû a bylo na nich znáti pfiestálé letcÛ na ãeská mûsta a komunikace. Dne 15. února ve 12 hodin 45 min. provedli za osa- boje. Po nich pfii‰lo vojsko okupaãní, které do bojÛ nikdy nezasáhlo a pfiipadali nám zde dou Sedlecko hloubkoví letci nálet na motorov˘ vlak, jedoucí ze Stupna do Chrástu. jako v˘letníci. Ani jejich chování neodpovídalo v mnoh˘ch pfiípadech váleãn˘m zkou‰- Lokomotiva byla zasaÏena 68 stfielami, takÏe byla vyfiazena z provozu. Topiã Matûj kám. Byli mezi nimi i nûktefií âe‰i a Slováci. Naproti tomu Rudá armáda projevovala Král z Vranova byl ranûn do ruky a Alois Prachafi si zlomil nohu. v kaÏdém ohledu stopy pfiestál˘ch hrozn˘ch bojÛ a utrpení. Nûktefií pfiíslu‰níci vyprávûli, Nûmeãtí uprchlíci se nevyhnuli ani Stupnu. Kolem 200 uprchlíkÛ dorazilo do obce Ïe prodûlali taÏení od Stalingradu (...) aÏ k nám. Byli by se s námi rozdûlili o poslední.«38 25. února a byli ubytováni v mû‰Èanské a obecní ‰kole. V obci zÛstali do 8. kvûtna, kdy byli odvezeni do sbûrného tábora do Plznû. Bfiezina »v Americe a v Rusku« »Do rána 5. kvûtna 1945 nûmeãtí vojen‰tí ubytovatelé podezfiele zmizeli z obce, coÏ zna- menalo, Ïe se nûco dûje. Kolem 9. hodiny pfiijel do obce na kole z Rokycan uãitel Karel Se zklamáním listujeme v kronice obce Bfiezina. Obec byla rozdûlena na dvû ãásti, Trautner z Kfií‰ a oznámil náhodn˘m chodcÛm, mezi nimi i kronikáfii, Ïe v Rokycanech jiÏ a to do zóny americké a sovûtské a stala se místem setkání spojeneck˘ch armád proti- vlají ãsl. vlajky a prapory, nûmecké nápisy Ïe jsou strhávány. Tato zpráva se ihned rozne- fa‰istické koalice. Samotná obec byla v zónû americké, zatímco zámek byl v zónû sla po celém Stupnû. Reakce obyvatel byla stejná, jako v‰ude jinde. Prapory, vlajky, odstra- Rudé armády. V samotném zámku se usídlil ‰táb Rudé armády. Zápisy jsou bohuÏel Àování nûmeck˘ch nápisÛ, vytváfiení revoluãních národních v˘borÛ. Ve Stupnû jiÏ pfied velmi skromné. Kronika nebyla od r. 1931 v obci vedena a události za období koncem války pÛsobila ilegální skupina pod názvem »Revoluãní národní v˘bor«, která po 1931-1952 byly dodateãnû napsány kronikáfiem Bohuslavem Vyhlídkou. Tím v mno- 5. kvûtnu pfievzala správu obce do vlastních rukou. Po zvolení pfiedsedy byl pronesen míst- hem ztratily svou hodnovûrnost i kdyÏ kronikáfi mûl snahu po objektivitû. ním rozhlasem projev k obãanÛm. V místû byli v‰ichni Nûmci zaji‰tûni, byla uvedena v ãin- »Bfiezinsk˘ obãan Václav JeÏek«, vypravuje kronikáfi, »pfiibûhl z Rokycan s ãesko- nost stráÏní, poÏární a pofiádková sluÏba (...). V místnostech národního v˘boru se úfiadova- slovenskou vlajkou rovnou do místní ‰koly oznámit, Ïe lidé v Rokycanech strhávají lo ve dne v noci, rovnûÏ byla zavedena noãní pohotovostní sluÏba sloÏena ze tfii ãlenÛ.« nûmecké nápisy a vyvû‰ují ãeskoslovenské vlajky. Zatím jiÏ spojenecké armády postu- V nedûli 6. kvûtna po osvobození Plznû dorazily kolem deváté hodiny veãerní do pují do cel˘ch âech a k nám do Bfieziny pfiijíÏdí 7. kvûtna první americké vojsko.« Stupna první americké tanky. Ameriãtí osvoboditelé byli uvítání s nad‰ením a bylo jim Podle kronikáfie Ameriãané zaujali stanovi‰tû u bfiezinského zámku »U dubu«, kde pfies podáno obãerstvení. silnici dali závoru, u které stála vojenská hlídka. Sovûtské vojsko bylo na cestû ke JelikoÏ byl v místû nedostatek zbraní, vyjednával revoluãní národní v˘bor dne dvoru bfiezinskému, kde byla rovnûÏ postavena závora a kde byla sovûtská hlídka. 7. kvûtna s Ameriãany o dodání v˘zbroje pro deset muÏÛ. Zda poÏadovanou v˘zbroj Sovût‰tí vojáci zaujali toto postavení nûkolik dní po pfiíjezdu americké armády. dostali nebo ne, není komentováno. Dne 8. kvûtna byl vypraven z obce do Plznû tran- Pozornost si zaslouÏí i pohled do kronik dal‰ích obcí, kde do‰lo k bezprostfiednímu sport nûmeck˘ch uprchlíkÛ. V okolních lesích v‰ak, podle docházejících zpráv, bylo styku spojeneck˘ch armád. Jistû nás zajímají podrobnosti o zajateckém tábofie mezi zaznamenáno nûkolik pfiestfielek s ozbrojen˘mi tlupami esesákÛ. Proto bylo do uvede- Bu‰ovicemi a Stfiapolemi, ale Ïel, kronika Bu‰ovic se z období okupace nedochovala, n˘ch prostorÛ vysláno sedm ozbrojen˘ch ãet, kaÏdá sloÏena z deseti muÏí. jen pár fiádkÛ se dochovalo v kronice tamûj‰í ‰koly, z nichÏ se dozvídáme, Ïe první ame- I kronikáfi Stupna dosvûdãuje, Ïe Rudá armáda dorazila do sousedního Vranova rické oddíly dorazily do Bu‰ovic dne 8. kvûtna 1945 a ameriãtí vojáci byli nad‰enû uví- 13. kvûtna 1945, kde zfiídila demarkaãní závoru na silnici nedaleko »zámeãku« na táni a v nûkolika minutách se obyvatelstvo postaralo o jejich nejlep‰í ubytováni. Místní Kfiemenáãi. »(Rudá) armáda, dodává kronikáfi, unavená a vyãerpaná po vysilujících mládeÏ postavila slavobránu, kterou ovûnãila klestem a prapory spojeneck˘ch státÛ.

37 Kronika osady Darová, která je uloÏena u kronikáfiky. 38 Kronika obce Stupna I, str. 122, SOkA Rokycany 58 59 Volduchy »v Americe a v Rusku« dy a dÛleÏitá místa. Kusé zprávy o bojích v Praze byly sledovány v‰emi s velk˘m napû- tím, aby nikomu nic neu‰lo. Do 9. kvûtna témûfi nikdo nezamhoufiil oka a ani pofiádnû Stranou hlavních komunikací leÏí malá vesniãka Vitinka. Místní kronikáfi pí‰e: nejedl, neboÈ situace byla opravdu nanejv˘‰ kritická, jak jsem se dozvûdûl od barikád- »8. kvûtna vládne v celé na‰í vesnici nejistota. Napûtí vzrÛstá pfii hlá‰ení, Ïe Nûmci níkÛ hned po skonãení 12. kvûtna. ostfielují z dûl nemocnici na Bulovce (v Praze).« AÏ teprve 10. kvûtna se obãané doãka- Americká hloubková letadla (jedno je‰tû odpoãívá v troskách »Za vrchy« »na li prvních AmeriãanÛ. Projelo tudy nûkolik americk˘ch vojákÛ na dÏípech smûrem Holubojc vr‰ku« - ve Volduchách (...) jakoby zmizela, a jak˘ byl mÛj údiv, kdyÏ jsem k Oseku. Dne 6. ãervna do‰lo v obci k v˘znamné události, kdyÏ obcí projelo 30 ame- v Tymákovû a okolí vidûl 6. kvûtna, jak americké vojsko odpoãívá klidnû v plné zbro- rick˘ch tankÛ od Bu‰ovic do Volduch a Bfieziny.» Ve Volduchách,» pí‰e kronikáfi, »se ji, jakoby se jich to net˘kalo. Volání o pomoc a »Vnimanije« v‰ak bylo vysly‰eno setkala spojenecká vojska a Volduchy, jak se fiíkalo, byly v Americe, zatímco voldu‰ská Rudou armádou, která pfiispûchala od DráÏìan a Havlíãkova Brodu zoufale se bránící osada zvaná Habr, byla v Rusku.« Praze na pomoc, která rázem ukonãila pouliãní boje a vyãistila PrahÛ od vetfielcÛ. K podchycení atmosféry posledních dnÛ druhé svûtové války a osvobození nestaãí Pfiivítání Rudé armády bylo nev˘slovné. Dfiíve je‰tû neÏ 9. kvûtna v‰e skonãilo, ubí- jen úfiední dokumenty, spí‰e jsou v tomto pfiípadû podruÏn˘mi svûdky. Ducha doby nej- raly se hlouãky NûmcÛ na západ. Pak po tfii dny putovaly nepfiehledné zástupy NûmcÛ lépe charakterizují osobní proÏitky a vyprávûní. Velmi poutavû líãí kvûtnové dny roku vojákÛ i civilistÛ ve dne v noci do zajateck˘ch táborÛ. 1945 kronikáfi z Volduch, kter˘ mj. pí‰e. KaÏd˘ se snaÏil uniknout na západ. Tlaãilo je svûdomí, a strach pfied rudoarmûjci byl »Zachytit byÈ jen ve struãnosti revoluãní dny v na‰í obci je holou nemoÏností. Jen pfiímo panick˘. KaÏd˘ s sebou nesl nebo táhl, co mohl a co mûl. Vojsko se vût‰inou ve zkratkách s odstupem ãasu zde uvádím nûkolik momentÛ, kter˘ch jsem byl svûd- vezlo, civilisté pû‰ky nebo s vozíky a vozy. Nikdo z nás nevidûl podobn˘ch scén, které kem, neboÈ jsem pfiijel z Prahy ráno 4. kvûtna posledním vlakem pfies Du‰níky (pfies se odehrávaly pfied na‰imi zraky. Lidé nemocní, stafií, dûti, lidé na smrt unavení, se zou- ¤evnice se nejezdilo pro po‰kozen˘ most pfies Berounku u Mokropes od partyzánÛ). falstvím v tváfiích, zaraÏení, ale i je‰tû zpupní a drzí. Tak uboze vypadal Herrenvolk Jasné ráno 5. kvûtna mne nic netu‰ícího vylákalo na kole. Jaké v‰ak bylo mé pfie- snící o nadvládû nad svûtem. kvapení, kdyÏ jsem vidûl v‰ude po vsi hlouãky debatujících lidí s jasnou tváfií vyjad- V‰ude kolem silnice ze Svojkovic do Volduch a k Oseku v pfiíkopech a v polích fiující, Ïe se stalo nûco neobvyklého. V‰ude vlály prapory. Odev‰ad bylo sly‰et: »Je kromû lidí válely se nejrÛznûj‰í vûcí od zbraní rozbit˘ch i cel˘ch a munice v‰ech moÏ- konec války, máme zase samostatnost« (Nûmecké) vojsko zde ubytované (zde se ukr˘- n˘ch druhÛ aÏ po rozházené marky. Odhozené zbranû byly v‰ak pro neznající a zvlá‰- vali hlavnû dÛstojníci), skládalo, balilo a chystalo se k odjezdu na západ rovnûÏ s rado- tû pro dûtí nebezpeãím a proto zbranû a munice byla co nejrychleji hlídkami odklíze- stí. Zdálo se, Ïe války má uÏ kaÏd˘ dost a Ïe je opravdu konec. na. KaÏd˘ z na‰ich si mohl vybrat, co chtûl a leckomus se podafiil dobr˘ »nález«. Kluci Abych z té slávy mûl je‰tû víc, zajel jsem si do Rokycan, kde bylo vidût nûco podob- mûli pistole, které dávali AmeriãanÛm za cigarety, po kter˘ch byla znaãná poptávka. ného. Sem tam hlouãek NûmcÛ, veden˘ch na‰imi lidmi do vûzení. Pfiece v‰ak byla Zase se nespalo, ale uÏ to bylo zcela jiné. Nûmci naráz nikomu neimponovali, nikdo zde jakási nejistota, kterou hlavnû vzbuzovali ozbrojení SSmani, ktefií se nechtûli dát se jich nebál, naopak stali se pokorn˘mi prosebníky jako zufiiv˘ pes, kterého zkrotíme odzbrojit civilisty. Hlídkovali v okolí rokycanského nádraÏí a kasáren. Nad‰ení bylo biãem. posilováno zprávou, Ïe kaÏdou chvíli pfiijedou od Plznû Ameriãané a Ïe bude konec Jak˘si zmatek a nejistota stále existovaly. Byla to doba zvlá‰tní, plná vzru‰ujících jakékoli nejistotû. Obyvatelstvo bylo z radnice vyz˘váno ke klidu. Veãer se‰lo se na událostí. V lesích semtam se je‰tû potulovali vojen‰tí zbûhové. Lidé byli vcelku zma- spoleãném shromáÏdûní a pfieplnûné námûstí vyslechlo za de‰tû manifestaãní pro- teni, o nic se nestarali, zvûdavost a oãekávání nov˘ch událostí kaÏdého odvádûla od jevy (...) starosty Hejrovského, faráfie Klimeckého a osvobozeného vûznû ZdeÀka v‰ední práce, které bylo zapotfiebí. V továrnách se vÛbec nepracovalo. Nikdo nepfie- Bluìovského (zde je chyba, byl to Václav Svoboda, P. C.). Projevy byly pfiijaty pfií- m˘‰lel, co bude dal. A i kdyÏ pfiijeli Ameriãané a Rusové na tzv. demarkaãní ãáru, tomn˘mi s pohnutím a s velik˘m nad‰ením. ¤eãníci se v‰ak zdrÏovali ‰tvaní a pobu- nenastal je‰tû klid. Obû dvû vojska zaujala na této linii jakési útoãné poziãní fiování posluchaãÛ, ktefií se v klidu roze‰li do sv˘ch domovÛ. Stejnû v‰ak byli nesmír- postavení a lidé se chvûli. Na obloze se vzná‰el otazník, jak to dopadne. A to nû poboufieni zprávou z praÏského rozhlasu, Ïe je tam revoluce, Ïe se tam staví bari- dopadlo dobfie, kdyÏ si lidé na to zvykli. Nov˘ Ïivot se rodil ve zmatku.«39 kády, Ïe se zle bojuje, Ïe je tfieba posil z venkova Praze, nad kterou se stahovaly dûsi- Do Volduch, kde v r. 1945 Ïilo pfies 1200 obyvatel, pfiijeli poprvé Ameriãané na vé krvavé mraky. Germánská zufiivost, zbûsilost a pomstychtivost neznala mezí. Jim dÏípu asi 7. kvûtna 1945, ale otoãili se a odjeli zpût do Rokycan. Byli samozfiejmû rovnou bestialitou svefiepû vraÏdili, zohavovali mrtvé, pálili, plenili a vÛbec se snaÏili srdeãnû uvítáni. Leckdo si je ale pletl s Rusy pro pûticípou hvûzdu - ov‰em bílou. Pak zniãit nakonec v‰e, co se dalo. Nato v‰ak reagovali na‰í lidé s velik˘m rozhofiãením a stáli zde v nerovném boji. S bezpfiíkladn˘m hrdinstvím hájili hlavnû rozhlas, bariká- 39 Kronika Volduch II, str. 251n, SOkA Rokycany 60 61 do Volduch pfii‰la posádka, která se ubytovala v zasedací síni obecního domu a po sou- taneãní zábavû následovaly dal‰í v krat‰ích ãasov˘ch intervalech (i ve v‰ední den), které krom˘ch bytech. Byli mezi nimi také ãerno‰i a pfiíslu‰níci jin˘ch ras, ktefií se tû‰ili vût‰inou organizovali v obci ameriãtí vojáci, aby se ponûkud také »vyfiádili«. Vût‰inou zejména u dûtí veliké váÏnosti svou exotiãností. »Dûvãata ov‰em mûla zájmy jiné se konaly bez alkoholu »pfii studniãní vodû«, neboÈ ani pivo, ani likéry (ba ani limoná- a brzo bylo vidût nejen u nás, ale v‰ude tam, kde byli Ameriãané, nápadné sbliÏování dy) po urãitou dobu nebyly k maní. »Îe mládeÏ pfii tûchto zábavách dovádûla, nemusím obou pohlaví. Dokonce to pozdûji leckde skonãilo sÀatkem nebo nemanÏelsk˘m ani podot˘kat,« pí‰e kronikáfi, »a k ní se pfiidruÏili i Ameriãané a dokonce pfii takové dûckem. Romantika vojenská nûkdy pfiesahovala míru slu‰nosti. Na‰í chlapci cítili jedné tancovaãce do‰lo ke rvaãce mezi americk˘mi vojáky a zdej‰í mládeÏí.«41 konkurenci a vidûli v Ameriãanech soupefie v lásce. Semtam se staly rÛzné nemilé inci- denty v podobû rvaãek, které pokazily pomûr a reputaci AmeriãanÛ. Vcelku v‰ak jejich chování, zvlá‰tû prvních skupin, bylo v mezích slu‰nosti,« pí‰e voldu‰sk˘ kronikáfi. Okradeni ameriãtí vojáci ve Volduchách Jak bylo fieãeno, i ve Volduchách do‰lo k pfiímému dotyku spojeneck˘ch armád Sovût‰tí i ameriãtí vojáci byli také lidé. Pocházeli sice kaÏd˘ z jiného konce svûta, a i zde se stavûly na silnicích »‰raÀky«. Na silnici u BrantnerÛ byla vybudována ba i z jiného politického zfiízení a ãasto mûli odli‰nou mentalitu a etick˘ vztah k Ïivo- závora, kde hlídkovali ameriãtí vojáci, ktefií si krátili dlouho chvíli stfiílením z brow- tu i k jeho hodnotám - k rodinû, k bliÏnímu, k rodnému místu, ke své vlasti. Tyto vlast- ningÛ do rokle. nosti ãe‰tí obyvatelé odhalovali ãasto na první pohled a také je komentovali. Nebáli Voldu‰sk˘ kronikáfi poznamenává, Ïe na rudoarmûjce byli lidé zvûdavûj‰í. Pfied jsme se citovat mínûní kronikáfiÛ, ãasopisÛ a jin˘ch svûdectví, charakterizující odli‰- obecním domem k místu pfies silnici byl napjat transparent, vítající osvoboditele. První nosti obou armád. Ameriãtí vojáci byli samozfiejmû velmi dobfie vybaveni v‰ím, aÏ rudoarmûjci pfiijeli do Volduch »rovnûÏ v otevfieném autû, se zpûvem a v dopro- civilním komfortem. Nebylo proto divu, Ïe ãeské dívky, jak komentuje i kronikáfi, po vodu harmoniky. Byli uvítáni boufiliv˘m jásotem. Zatímco Ameriãané pfiijeli uãesá- nich »‰ílely«. Prostû Amerika je poslala do války i s ve‰ker˘m pohodlím a nikoliv jako ní, umytí, vyholení a vyÏehlení, se zabalen˘mi cigaretami, ãokoládou, s rádiem a se v pohádce o Honzovi, kter˘ ‰el do svûta jen s nûkolika buchtami a s rancem na zádech. v‰ím komfortem, pfiijeli Rusové nevyspalí, unavení, zaprá‰ení jako frontoví vojáci Jejich nadstandardní »vybavení« do války dokresluje i pfiípad, kter˘ se udal ve se zbranûmi, ze kter˘ch byl je‰tû cítit stfieln˘ prach, a s harmonikou. Byli mezi Volduchách 25. fiíjna 1945. ·lo o okradení americk˘ch vojákÛ. nimi i bojovníci od Stalingradu. Byli srdeãnû uvítáni, ponûvadÏ na‰i rozumûli jejich »Dne 25. fiíjna 1945 mezi 19. a 21. hodinou vloupal se dosud neznám˘ pachatel do fieãi. Byli témûfi dûtinsky upfiímní, v‰echno se jim líbilo, ale na druhé stranû by byli úfiadovny Obecního úfiadu ve Volduchách (...), kde jsou t. ã. ubytováni ameriãtí vojíny v‰echno rozdali. Nejvíce touÏili po hodinkách a po dûvãatech (dûvu‰kách), s nimiÏ téÏ vojenské jednotky Cof. 2, nD Bw. 317 wF. 80 D IV, kde do‰lo ke ‰kodû pfiíslu‰níkÛ navázali styky i milostné pomûry. tohoto vojska S/Sgt Oliver Virta, P.F.C. Jamese Kinzie, STG Remo Etzel a STG »Na demarkaãní ãáfie u Svojkovic (za mostem Pod dolíky), u lesa »Ve Chvojkách« Remick, (kter˘m bylo) odcizeno rÛzné vojenské ‰atstvo a jiné vûci v cenû as 262 dola- a pfii »Îabské cestû« stály hlídky Rudé armády, kde byla dfievûná ch˘‰ka, stejnû jako rÛ 37 centÛ, tj. asi 13.118 Kã. Pfiípad byl ohlá‰en na ãetnické stanici v Rokycanech v lese pfii cestû vedoucí k cihelnû a Habru, kde bylo velitelství (ruské) posádky. Rusové vojenskou policií dne 26. fiíjna 1945. jídlo mûli jednoduché, byli spokojení, veselí, sdílní a rádi si vystfielili po zvûfii. Ryby Na místû ãinu zjistil ‰tábní stráÏmistr Jaroslav Nykod˘m a Josef Ranc následující: zabíjeli granáty. Byli z nejrÛznûj‰ích konãin SSSR, takÏe v té dobû se Volduchy sku- Obecní dÛm ve Volduchách, kde jsou bytováni ameriãtí vojíni, nalézá se pfiesnû 40 teãnû staly dostaveníãkem národÛ témûfi celého svûta.« uprostfied obce u okresní silnice. Pfiízemí domu pozÛstává ze 4 místností, z nichÏ men‰í Po osvobození zaãalo se pomalu v‰e vracet do mírového Ïivota. Zfiizovalo se, kon- tfii pouÏívá obecní úfiad a vût‰í v pravé ãásti domu se nalézající a slouÏící za knihovnu stituovalo se, obnovovalo se v‰e, co bylo zniãeno ãi pfietrÏeno fa‰istickou okupací. a zasedací síÀ, pouÏívá nyní americká armáda, konající na demarkaãní ãáfie stráÏní Zpravidla v‰e opût od zaãátku.« sluÏbu.«42 První vefiejná akce, uspofiádaná po osvobození, byla oslava osvobození, konána Ze sloÏky vy‰etfiovacích spisÛ Okresního soudu v Rokycanech se dozvídáme 13. kvûtna 1945. Lidé z obce se se‰li na návsi u pomníku padl˘ch v první svûtové válce, dal‰í podrobnosti, ale nás nejvíce zajímá seznam ukraden˘ch vûcí a cena v dola- kde k pfiítomn˘m promluvil Stanislav Broj z Volduch a ãeskobratrsk˘ faráfi z Rokycan rech. âtenáfie rozhodnû zaujme ‰iroká paleta vybavení americk˘ch vojákÛ zcela Fr. Klimeck˘. Po projevech následoval koncert dechové hudby a veãer v obou místních civilními a intimními potfiebami. Mezi kraden˘mi vûcmi nechybûlo samozfiejmû hostincích pokraãovala dlouho vytouÏená tancovaãka. Po dobu války totiÏ - a to od nejen osobní prádlo, ale i cigarety, ãokoláda, Ïv˘kaãky, ale i pafiíÏsk˘ pudr apod. 22.6.1941 do kvûtnov˘ch dnÛ r. 1945, byly v‰echny taneãní zábavy zakázány. Po této 41 Kronika obce Volduchy II, str. 263, SOkA Rokycany 40 Kronika obce Volduchy II, str. 251n, SOkA Rokycany 42 Fond OS Rokycany, sign. Tv 112/45/1, SOkA Rokycany 62 63 Jak k loupeÏi do‰lo? Uvedená pfiíhoda, pomineme-li její policejní charakter, skr˘vá v pozadí fiadu zají- »Dne 26. fiíjna 1945 o 19. hodinû ode‰li v‰ichni vojíni do obce Volduch a místnost mav˘ch detailÛ, jako napfiíklad o tom, jak vypadala stará budova obecního úfiadu ve uzamkli. KdyÏ se v‰ak po dvou hodinách navrátili, shledali, Ïe dvefie jejich místnosti Volduchách, kde byli ubytováni ameriãtí vojáci, vykonávající stráÏní sluÏbu na demar- jsou odemãeny a otevfieny. Pfii podrobnûj‰í prohlídce místnosti shledali, Ïe do místnosti kaãní ãáfie, ceny ukraden˘ch vûcí, uvedené v dolarech i v korunách, skladba i mnoÏství vnikl neznám˘ pachatel a odcizil jim rÛzné vojenské ‰atstvo a jiné vûci (...). Pachatel ukraden˘ch vûcí, svûdãící o v˘borném aÏ nadstandardním zásobování americk˘ch pouÏil k otevfiení dvefií klíãe, kter˘ si pilníkem pfiedem pfiizpÛsobil a nechal jej trãeti vojákÛ atd. v zámku. Po spáchání krádeÏe nechal dvefie otevfieny. Dne 1. listopadu opustila spojenecká vojska Volduchy. V místnosti odcizil ze stolu a ze skfiínû následující vûci: 7 vlnûn˘ch vojensk˘ch pfiikr˘vek v cenû po 12 dolarech, 2 blÛzy vojenské po 15 dolarech, 1 spací pytel celtové látky v cenû 15 dolarÛ, 2 vlnûné vojenské kalhoty Osek bez posádky v cenû po 10 dolarech, 2 vlnûné ko‰ile po 7 dolarech, 1 fotografick˘ aparát znaãky Na jafie r. 1945 byli problémem ãíslo jedna pro v‰echny obce nûmeãtí uprchlíci. Jen »Kodak« v koÏeném pouzdfie v cenû 40 dolarÛ, 1 stfiíbrn˘ náramek se jménem »James 16. bfiezna pfiijelo do Oseka na 22 vozech 129 nûmeck˘ch uprchlíkÛ, ktefií byli umístû- Kinie« a ãíslem 36739521 v cenû 15 dolarÛ, 1 plnící pero, double zlato znaãky ni ve ‰kole a v hostincích. Za nimi pfii‰lo dal‰ích 13 uprchlíkÛ. Uprchlíci mûli s sebou EVERSHARP v cenû 9 dolarÛ, 4 krabice cigaret po 200 kusech znaãky Chesterfield 27 koní a 2 krávy. Byli to rolníci. S nimi byli i francouz‰tí zajatci, Ukrajinci i Poláci. v cenû 4 dolary, 3 páry vlnûn˘ch ponoÏek po 75 centech, 1 pytel zelené barvy v cenû Dne 14. dubna pfiejelo nûmecké vojenské vozidlo syna R. Lopaty, kter˘ vbûhl pod auto. 50 centÛ, 1 vojensk˘ batoh s fiemenem v cenû 1,80 dolaru, 1 krabici pafiíÏského pudru Chlapec zranûním podlehl. v cenû 8 dolarÛ, 15 balíãkÛ ãokolády po 15 centech, 15 balíãkÛ Ïv˘kací gumy, 2 spod- 25. dubna byla provedena ‰kolními dûtmi v Oseku sbírka potravin pro politické vûznû ní bílé ko‰ile s modr˘m prouÏkem a znaãkou »C 7607«, 2 krátké spodky, 2 kapesníky v koncentraãním tábofie v Miro‰ovû. Sbírku odvezl nákladním autem O. Elizar, jemuÏ zelené barvy a znaãkou C7607, 1 krabici Ïlutého krému na boty znaãky »GRIFFIN«, na zpáteãní cestû Nûmci auto zkonfiskovali. »Válka se nezadrÏitelnû ch˘lí ke konci. 1 kartáã na boty a krabici dopisního papíru. Okraje obálek jsou ozdobeny ãervenomodfie.« Lidé jsou nervovû velmi vyãerpáni. Místo, aby projevovali soudrÏnost a semkli se, soãí Kdo tak rozsáhlou krádeÏ mohl spáchat? Buì nûjak˘ místní obyvatel, nûjak˘ pfie- na sebe, protoÏe se bojí, aby politicky nûkdo nezÛstal pozadu a nebyl odsunut na ved- spolní nebo - samotní ameriãtí vojáci? Policejní hlá‰ení zjistilo, Ïe »v dobû od lej‰í kolej. Stará v˘chova se projevuje zase stejnou touhou.«, pí‰e kronikáfi Vyhlídka. 14. hodin do pozdních hodin veãerních dne 25. fiíjna 1945 dlelo v obci Volduchy pfied 2. kvûtna 1945 je‰tû leÏel sníh a byla mlha. »TíÏivé ticho leÏí na v‰em. Lidé ãekají na obecním domem více lidí, ktefií tehdy vyslechli rozhlasov˘ projev presidenta republi- zprávy. Jako pfied boufií. âeká se na nûjaké rozhodnutí. ·ífií se rÛzné popla‰né zprávy. ky. Veãer téhoÏ dne na obecním úfiadû ve Volduchách vystfiídalo se více osob, aby si Továrny zastavují práci. Mezi lidmi (vládne) neklid, neboÈ se neví, co bude dál. Na tam vyfiídilo rÛzné záleÏitosti. západû od nás pfiestala v noci kanonáda a ãeká se, co se bude dít...«44 AÏ dosud nepodafiilo se pachatele zjistit a t˘Ï po sobû nezanechal upotfiebiteln˘ch »5. kvûtna ve tfii ãtvrtû na devût pfiinesl rolník Tomá‰ek na obecní úfiad v Oseku zprá- stop, které by mohly vést k vy‰etfiení a usvûdãení pachatele. vu, Ïe v Rokycanech se strhávají nûmecko-ãeské nápisy a Ïe byla obnovena âSR. Tato Pokud mohlo b˘ti zji‰tûno, nabízeli dne 25. fiíjna 1945, tfii nám dosud jménem neznámí zpráva byla rychle roz‰ífiena po obci. Lidé snímali ãesko-nûmecké nápisy a malífi ameriãtí vojíni ve Volduchách, k prodeji vojenské pfiikr˘vky. Za jednu pfiikr˘vku poÏado- Kubíãek zabarvoval nápisy nûmecké. Vyvû‰ovány byly vlajky a prapory ãeskosloven- vali 1500 korun. Nepodafiilo se nám v‰ak zjistiti, zda byl nûjak˘ obchod uskuteãnûn. ské. Ve ãtvrt na jedenáct byla vyhlá‰ena obnova âSR.« Veãer dne 25. fiíjna 1945 pfii‰li do hostince Jaroslava ·Ûchy ve Volduchách dva ame- O pfiíjezdu americké armády se kronikáfi zmiÀuje jen letmo: »Po pfiíjezdu americ- riãtí vojíni a pfiinesli s sebou láhev likéru a také jej tam popíjeli. k˘ch tankÛ do na‰eho kraje nastalo trochu uklidnûní.« V uveden˘ den byl v obci Volduchách vydáván pfiídûl lihovin místnímu obyvatelstvu »Dne 9. kvûtna, kdyÏ dorazily do Prahy sovûtské tanky, byl ohlá‰en konec bojÛ a jest pravdûpodobné, Ïe nûkter˘ z obyvatelÛ vymûnil lihoviny za pfiikr˘vky s nûkte- a v‰ichni si oddychli. Vzpomínali jsme na obûti, které byly podstoupeny na obnovu r˘m americk˘m vojínem. míru: na vojáky, partyzány a v‰echny obãany, ktefií poloÏili své Ïivoty v této válce. Pfiíslu‰né americké vojenské velitelství koná v uvedené záleÏitosti vlastní ‰etfiení. Z koncentraãních táborÛ se vrátili z Oseka Josef Aubrecht, V. Îivn˘, Fr. Hochman, V Rokycanech 31. fiíjna 1945. Jos. Budek, J. Smil a V. Beran. Nevrátili se F. Savka a Fr. Kozler.«45 Velitel stanice SNB, v zast. stráÏmistr Vanãura.«43 44 Kronika Oseka, díl II., str. 172n 43 Fond OS Rokycany, sign. Tv 112/45/1, SOkA Rokycany 45 Kronika Oseka, díl II., str. 174n 64 65 První taneãní zábava v Oseku byla uspofiádána po nûkolika letech 12. kvûtna, dne 21. kvûtna byla uspofiádána slavnost k poctû osvobození. Ve dvû hodiny odpoledne vyrazil prÛvod k pomníku padl˘ch za první svûtové války, kde následoval proslov, a veãer opût taneãní zábava. O spojeneck˘ch armádách se kronikáfi témûfi nezmiÀuje. Jen poznamenává, Ïe demarkaãní ãára byla ve Volduchách, kde byli Ameriãané a nedaleko Rusové. Osek, leÏící tfii kilometry od Rokycan, proÏíval obdobné osudové okamÏiky, jako okolní obce. V sobotu 5. kvûtna o pÛl desáté po zprávách o praÏském povstání se se‰li ãlenové národního v˘boru, kter˘ byl na v˘zvu Okresního národního v˘boru v Rokycanech ilegálnû ustaven je‰tû v dobû okupace, k jednání o dal‰ím fiízení obce. JelikoÏ mnozí ãlenové NV byli v zamûstnáni mimo obec, zúãastnili se tohoto prvního jednání jen Fr. Brada, Fr. Aubrecht, Alois Mulaã, Karel Benetka, Jan Hejsek, Emil Baxa, Vincenc Krumphanzl a Josef Ko‰afi. Po krátkém jednání se odebrali na obecní úfiad, kde pfievzali ve‰keré vedení akcí, které mûly b˘t podniknuty. Oznámili starostovi obce Jar. Aubrechtovi, Ïe pfiejímají správu do sv˘ch rukou a jemu ponechávají jen vyfiizování bûÏn˘ch záleÏitostí pod dozorem NV. Národní v˘bor ustavil okamÏitû míst- ní vojenské velitelství, do jehoÏ ãela byl jmenován Václav Gajer. Na v˘chozích cestách od obce byly ustaveny hlídky, které mûly sledovat pohyby nûmeck˘ch vojsk a podávat od tom zprávu národnímu v˘boru. S obãansk˘mi spojkami byla udrÏována spojení i s okolními obcemi. Druhého dne hlídky národního v˘boru zajistily nûmeckou posád- ku u svûtlometu v Hájích, kde byly postaveny vlastní hlídky. Místní rozhlas neustále informoval obãany o událostech v Praze a v Plzni. Bûhem soboty bylo navázáno tele- fonické spojení s Národním v˘borem v Rokycanech a v Radnicích. 7. kvûtna za úãasti v‰ech ãlenÛ národního v˘boru byl zvolen jeho prvním pfiedsedou Franti‰ek Aubrecht, kter˘ v dal‰ích dnech pro neshody odstoupil a místo nûj nastoupil K. Benetka. 20. kvûtna byl zvolen nov˘m pfiedsedou národního v˘boru Josef Aubrecht, kter˘ se vrátil z koncentraãního tábora.

66 VIII. NA TRASE PRAHA-ROKYCANY

Zatímco na jihu Rokycanska fiádily prchající oddíly nûmecké armády snaÏící se dostat co nejdfiíve do zóny americké armády, byla hlavní trasa z Prahy smûrem na PlzeÀ pfiecpána tisíci a desetitisíci ustupujícími nûmeck˘mi vojáky, kolonami auto- mobilÛ a obrnûn˘ch vozÛ, které rovnûÏ spûchaly smûrem na PlzeÀ, kam dne 6. kvût- na 1945 dorazily americké útvary. Na trase Kafiez-Rokycany-PlzeÀ v‰ak na‰tûstí nedo‰lo k tak dramatick˘m událostem a k takov˘m tragediím jako v Cheznovicích, ve Stra‰icích ãi v Dobfiívû a v Miro‰ovû, av‰ak i zde hrozilo civilnímu obyvatelstvu nebezpeãí ze strany ustupujících NûmcÛ. Ve vût‰inû obcí rokycanského okresu byly na poãátku roku 1945 vytvofieny ile- gální revoluãní národní v˘bory, z nichÏ nûkteré vytváfiely i svoje ozbrojené ilegál- ní skupiny, takÏe na poãátku kvûtna r. 1945 byly obce pfiipraveny k pfievzetí moci od okupantÛ. Zbranû získávaly vût‰inou po 5. kvûtnu od ustupujících nûmeck˘ch jednotek a od nûmeck˘ch posádek, které sloÏily zbranû. Tak tomu bylo i v Zajeãovû, kde byl dne 5.5.1945 místní ãetnickou stanicí a národním v˘borem odzbrojen transport 7 povozÛ nûmeckého lesního úfiadu z Vy‰kova na Moravû a zabaven˘mi zbranûmi, ruãními granáty a loveck˘mi pu‰kami byla vyzbrojena tvofiící se revoluãní garda. Velitel gardy nadporuãík v záloze Jan Havrlík provádûl v souãinnosti s b˘val˘mi poddÛstojníky Josefem VodráÏkem ze Zajeãova a Emilem Luke‰em rozdûlování zbra- ní b˘val˘m vojákÛm a osobám, které se zbranûmi dovedly zacházet. JelikoÏ v soused- ních vojensk˘ch táborech v Jincích, ve Stra‰icích a v Komárovû byly silné nûmecké posádky, nebyly zbranû uloÏeny ve stráÏnici revoluãní gardy, ale ponechány jednotli- v˘m osobám a to proto, aby v pfiípadû pfiepadení nûmeck˘mi oddíly nepadly do rukou NûmcÛ. Podle svûdectví Jana Havrlíka »pfii jedné pfiíleÏitosti nûmeãtí vojáci pfiepadli vesnici a vzali si ze skladi‰tû asi 7 pu‰ek a nûjaké pistole.«46 K tomu ãetnická sanice ve Svaté Dobrotivé uvádí: »Obec (Zajeãov) leÏí na okraji brdsk˘ch lesÛ, kde bylo nutno pofiádati honiãky za skr˘vajícími se SSmany, takÏe zbranû byly v drÏení civilního obyvatelstva aÏ do poãátku srpna. Potom národní v˘bor vyzval obãanstvo vyhlá‰kami, aby odevzdalo zbranû do úfiadovny národního v˘boru«.

46 Hlá‰ení âetnické stanice Svatá Dobrotivá z 11.6.1945, ãj. 725/45, fond Okresní soud Zbiroh, sign. T 63/45, SOkA Rokycany. 67 Situace na hlavním silniãním tahu Dne 1. dubna hloubkafii napadli vojenskou kolonu a zapálili tfii osobní, 21 náklad- ních aut a 2 autobusy, naloÏené vût‰inou nûmeck˘mi vojáky. Vût‰ina z napaden˘ch Obec Kafiez leÏí na samé hranici PlzeÀského a Stfiedoãeského kraje na hlavním tahu vozÛ shofiela na místû. Z posádek v‰ak nebyl nikdo zranûn, neboÈ Nûmci, jakmile b˘valé státní silnice Praha - PlzeÀ. V kvûtnu r. 1945 byly kafiez‰tí obyvatelé oãit˘mi zahlédli letce, rychle vyskoãili z vozidel a skryli se v pfiíkopech a v polích. svûdky ãetn˘ch událostí. Od toho dne se mnoÏily stále více útoky americk˘ch hloubkafiÛ jak na vozidla jedoucí 13. bfiezna pfiijel na nádraÏí transport fií‰skonûmeck˘ch váleãn˘ch uprchlíkÛ po silnici, tak i na Ïelezniãní soupravy. 16. dubna byla na kafiízském nádraÏí ostfielována z Horního Slezska, prchajících pfied Rudou armádou, které na pfiíkaz plzeÀského »ober- lokomotiva a zapáleno nádraÏní skladi‰tû, které úplnû vyhofielo i s uskladnûn˘mi vûcmi. landrátu« bylo nutno umístit v obcích obvodu âetnické stanice Kafiez - tedy v Kafiezu, Souãasnû byl usmrcen i jeden maìarsk˘ pfiíslu‰ník z transportu maìarsk˘ch uprchlíkÛ, Kafiízku, Siré, Cekovû, Lhotû pod Radãem a v Plískovû. Na základû úfiední v˘zvy byly s nimiÏ vlak o 32 vagónech stal nûkolik dní na nádraÏí (jde zfiejmû o vlak,v nûmÏ prchala tyto obce nuceny uspofiádat sbírku rÛzn˘ch potfieb - nádobí, nábytku, prádla, potravin maìarská kolaborantská vláda, kter˘ stal nûkolik dní i na rokycanském nádraÏí). apod. a kromû toho jim bylo nafiízeno vyslat pro nûmecké uprchlíky na nádraÏí ve Zbiroze (Kafiízku) povozy a pfiipravit jim pfiíhodné ubytování ve ‰kolách a v sálech. S tímto hromadn˘m ubytováním v‰ak nûmeãtí uprchlíci nebyli spokojeni a domáhali Incident s oddílem SS se pozdûji u »oberlandrátu«47 ubytování jednotlivû nebo s rodinami u soukrom˘ch osob, pfii ãemÏ jim bylo v jednotliv˘ch pfiípadech i vyhovûno. Podle kroniky dne 5. kvûtna 1945 »koneãnû nade‰el touÏebnû oãekávan˘ den svo- To byla jedna z ãetn˘ch drobn˘ch scének, které se dennû odehrávaly po celé trase. body ãeského národa. O 7.30 hodinû ranní obdrÏela ãetnická stanice v Kafiezu telefo- Uprchlické vlny se v‰ak mnoÏily, Nûmci prchali jiÏ masovû ze v‰ech koutÛ v˘chodní nick˘ rozkaz od Okresního ãetnického velitelství v Rokycanech vyvûsit v‰ude ãesko- Evropy. Bûhem odpoledne 9. kvûtna 1945, tedy »den po válce« »ústup nûmeck˘ch vojsk slovenské vlajky. Byla to upfiímná a spontánní radost nad ukonãením okupace, nad pfies zdej‰í obec pokraãoval, av‰ak procházely jiÏ ponejvíce pû‰í oddíly. Mezi vojensk˘mi osvobozením.« Ale ne‰tûstí ãíhalo nablízku. Podle svûdectví ãetnické stanice se toho oddíly procházely men‰í i vût‰í skupiny civilních NûmcÛ, ktefií se narychlo odsunovali dne kolem ãtvrt na deset objevila na silnici osmiãlenná skupina esesákÛ, vedená poru- z Prahy a ostatních míst do pásma obsazeného Ameriãany. Tento odsun civilních NûmcÛ ãíkem, která pfiedtím byla posádkou ve ·vábínû u Zbiroha. V‰ichni byli vesmûs s roztodivn˘mi zavazadly po státní silnici na PlzeÀ trval nûkolik dní ve dne v noci.« vyzbrojeni samopaly a ruãními granáty. Pfii pohledu na vyzdobenou obec vyjádfiili pfii- volanému vrchnímu stráÏmistrovi Karlu Konrádovi svou nelibost. Poruãík se ho optal, kdo dal pfiíkaz k vyvû‰ení ãsl. vlajek a k niãení (zabarvování) nûmeck˘ch nápisÛ. KdyÏ O hloubkov˘ch letcích mu stráÏmistr odpovûdûl, Ïe rozkaz byl dán telefonicky v‰ude, Ïe se tak dûje v celé Mnoho se vyprávûlo a psalo o americk˘ch hloubkov˘ch letcích, jejichÏ nálety nemû- zemi, jevil rozpaky a nejistotu, neboÈ nevûdûl, co dûlat. Tu jeden z vojínÛ zpozoroval ly valn˘ vojensk˘ v˘znam a mûly spí‰e charakter »preventivní« ãi »disciplinární«, ale na telegrafním sloupu upevnûn˘ papírov˘ prapor SSSR s namalovanou rudou hvûzdou, hlavnû morální. Obyvatelé mûst a vesnic spatfiovali v nich »trestající ruku« a i jakési srpem a kladivem. Voják praporek strhl a pfiinesl poruãíkovi, kter˘ zaãal vy‰etfiovat na mstitele za v‰echna pfiíkofií napáchaná v dobû okupace. Nálety hloubkov˘ch letcÛ ãasto místû, kdo praporek upevnil na sloup. KdyÏ obdrÏel zápornou odpovûì, Ïe se neví, kdo pfiiná‰ely smrt i nevinn˘m lidem, jak se ukázalo pfii fiadû náletÛ v Plzni, v Rokycanech, to udûlal, obrátil pozornost na nûmecké uprchlíky, ubytované v obci. Chtûl ihned mlu- na hlavním silniãním tahu Praha - PlzeÀ, ale i v jin˘ch oblastech. Je zfiejmé, Ïe pfií- vit s jejich vedoucím, zda jim místní obyvatele neubliÏovali. Po cestû dva nûmeãtí vojí- tomnost americk˘ch hloubkov˘ch letcÛ na státní silnici Praha - PlzeÀ zamezila hrubé- ni se samopaly obklopili vrchního stráÏmistra Konráda, kaÏd˘ z jedné strany a Ïádali, mu chování nûmecké ustupující soldatesky. Kromû jiÏ zmínûného napadení transportu aby je vedl k ubikacím nûmeck˘ch uprchlíkÛ, ubytovan˘ch v jedné tfiídû politick˘ch vûzÀÛ z Kounicov˘ch kolejí v Brnû, kter˘ smûfioval do Miro‰ova, do‰lo v budovû místní obecné ‰koly. Na první pohled bylo na uprchlících vidût velké rozãi- k fiadû dal‰ích tragédií. Tak 31. bfiezna 1945 dva ameriãtí hloubkafii zaútoãili na osob- lení a strach. Na poruãíkovy otázky vesmûs odpovídali, Ïe jim není ubliÏováno, nao- ní vlak, jedoucí o 15. hodinû z nádraÏí v Kafiízku. Lokomotiva a sluÏební vÛz byly pak Ïe se jim ze strany vychází vstfiíc. Na to poÏádal nûmeck˘ poruãík telefonem o spo- zasaÏeny stfielami vícekrát, strojvÛdce byl tûÏce ranûn a svému zranûní v nemocni- jení s hlavní posádkou ve ·vábínû, ale spojení nedostal. ci podlehl, zranûn byl rovnûÏ i topiã. Mezitím zaslechl vrchní stráÏmistr nedoloÏenou zprávu od jednoho místního obãana z Kafiezu, Ïe oddíly SS ze ·vábína jsou jiÏ v obecním úfiadû ve Zbiroze odzbrojovány. Tuto 47 Oberlandrát - ãlánek okupaãní správy v ãesk˘ch zemích v dobû fa‰istické okupace, podfiízen˘ fií‰skému protektorovi. Oberlandráti (vrchní zem‰tí radové) mûli ve svém obvodu dozírat na ãinnost ãesk˘ch zprávu ihned tlumoãil nûmeckému nadporuãíkovi, kter˘ po jejím vyslechnutí zbledl a jiÏ úfiadÛ, pfiedev‰ím okresních a obecních. více se nezdrÏoval a dal pokyn vojákÛm k odchodu, kter˘ se za obcí Kafiez zmûnil v útûk 68 69 smûrem k lesu Zdefiiny, kde oddíl zmizel. Nûmci v tom zmatku zanechali na místû náklad- ní auto, kter˘m pfiijeli. Teprve v noci, kdyÏ patrnû zjistili, Ïe zpráva o odzbrojení jejich oddílu SS ve Zbiroze nebyla pravdivá, vrátili se pro auto a odjeli s nim neznámo kam. Na v˘zvu praÏského rozhlasu na pomoc Praze vypravilo se na nákladním automobi- lu nûkolik kafiezsk˘ch obãanÛ. Dne 9. kvûtna 1945 osvobodily tankové jednotky Rudé armády Prahu a téhoÏ nebo tûsnû následujícího dne první pfiedsunuté tankové oddíly Rudé armády dorazily aÏ do nejv˘chodnûj‰í ãásti rokycanského okresu na rozhraní Hofiovicka a Rokycanska. A obãané Kafiezu patfií nespornû k prvním na Rokycansku, ktefií nad‰enû uvítali první bojové jednotky Rudé armády jiÏ 9. kvûtna nebo z 9. na 10. kvûtna 1945.48 Hlavní ãást Rudé armády se utábofiila u kostela, kde sovût‰tí vojáci vybudovali velkou stanovou vesnici. V místû byl ubytován tankov˘ pluk. Podle kronikáfisk˘ch zázna- mÛ rudoarmûjci vybudovali na návsi i divadlo s jevi‰tûm a sedadly, ‰kolu, stáje pro konû apod. RovnûÏ upravili i cesty, zvlá‰tû kolem lesa, pískem a popelem. Na loukách proti lesu bylo upraveno cviãi‰tû. U hájovny stála stráÏní vûÏ. Okolí vojensk˘ch barákÛ bylo vyzdobeno napíchan˘mi lesními stromky a z kvûtin vysázeli rÛzné ornamenty.49 V druhé polovinû ãervna odjela ãást Rudé armády (vozatajstvo) a asi za ãtrnáct dní na to pfiijely do obce nové formace - motorizované oddíly, pûchota a dûlostfielectvo. V Kafiezu byla Rudé armáda ubytována do 12. fiíjna 1945, kdy hlavní ãást odjela a v místû zÛstala jen hlídka osmi vojákÛ aÏ do 25. fiíjna, kdy rovnûÏ odjela. V lese mezi Kafiízkem a Osekem u Hofiovic je památník - bunkr, kde se v dobû okupace skr˘vali ãe‰tí a sovût‰tí partyzáni.

10. kvûten 1945 ve Zbiroze Rozhlasové zprávy o vypuknutí bojÛ v Plzni a o bojích na barikádách v Praze uspí‰ily prÛbûh událostí také ve Zbiroze, kde se obãané jiÏ 5. kvûtna shlukovali, zpívali, sundávali a rozbíjeli nûmecko-ãeské nápisy, vyvû‰ovali ãeskoslovenské vlajky. Toho dne naposledy pfiipochodovala na zbiroÏské námûstí asi padesátiãlenná skupina NûmcÛ po zuby ozbroje- n˘ch pancéfiov˘mi pûstmi, kulomety a automatick˘mi zbranûmi, ktefií pro‰li námûstím aÏ k budovû mûstského úfiadu, pak se obrátili a vrátili se zpût na zámek. Obyvatelé, ktefií byli pfiedem upozornûni na tuto demonstraci síly, se zavfieli do sv˘ch domovÛ. Odpoledne 6. kvûtna se nûmecká posádka ze zámku shromáÏdila a ustoupila ze Zbiroha smûrem na Chfiíã v rakovnickém okrese. Zatím se ujal správy nad mûstem národní v˘bor, kter˘ okamÏitû zfiídil ozbrojené obãanské hlídky, zajistil nákladní automobil s municí a léky pro praÏské barikádníky, kter˘ se sice do Prahy probil, ale náklad byl pfiedán oddílÛm tzv. Vlasovovy armády, která spolupracovala s Nûmci.

48 Fond ONV Rokycany, kart. ã. 55, staré ãíslování 49 Kronika obce Kafiez I, 350a, SOkA Rokycany Dne 10. kvûtna 1945 vstoupily první oddíly Rudé armády do Zbiroha 70 71 Ve dnech 5.-9. kvûtna vládla v obci nejistota, strach a znaãn˘ chaos. Vyvrcholením Rudá armáda byla ubytována po domech v‰ude, kde to jen ‰lo. Vût‰ina v‰ak byla tûchto dnÛ byl 10. kvûten 1945, kdy se ve Zbiroze objevily první tanky stateãné Rudé ubytována v lesích v dfievûn˘ch chatách, které si sami postavili. Po ‰esti nedûlích byl armády. Ve ãtvrtek krátce pfied polednem se tanky, pfiijíÏdûjící smûrem od Tere‰ova tento pfiedvoj vystfiídán dal‰ími, ménû poãetn˘mi oddíly. Poslední vojáci Rudé armády marnû snaÏily projet mûsteãkem, kde je v‰ude boufilivû vítaly davy obãanÛ. Do opustili Cheznovice v fiíjnu 1945. Zbiroha pfii‰li i obyvatelé z okolních obcí, takÏe poãetn˘ dav si vynutil jejich zastáv- V Cheznovicích zemfiel na následky zranûní dÛstojník Rudé armády a byl pochován ku a lidé je uvítali po staroãesku chlebem a solí. Pamûtník tûchto slavn˘ch dnÛ v lese pod chatami u pfiíãné cesty lesem. Na jeho hrobû byl tento nápis: »Zdûs pocho- V. Rybáãek vzpomínal: »âasto se mylnû uvádûlo, Ïe Sovûtská armáda pfiijela do ronûn gv. lejtûnant T. Vasiljev N. A. 27. 6. 45 goda«. V roce 1947 byly ostatky odve- Zbiroha 7., 8. nebo 9. kvûtna 1945. Nezvratn˘m dÛkazem toho, Ïe pfiijela 10. kvûtna zeny do spoleãného hrobu rudoarmûjcÛ na hfibitovû v M˘tû, kde je postaven velk˘ je památníãek, kter˘ má paní Fr˘dová po svém bratru, kter˘ si nechal od velitelé pomník rudoarmûjce. sovûtské armády generálmajora Fominicha podepsat. Tam je uvedeno datum 10. kvûtna 1945. Generálmajor byl pfiivítán s vojáky Rudé armády velmi nad‰enû a dvû dívky a jeden chlapec jsou vyfotografováni, jak jej vítají chlebem a solí.« Sovût‰tí zajatci v Tûních A t˘deník ONV v Rokycanech V nov˘ Ïivot pí‰e v podobném duchu: »ZbiroÏ‰tí obãa- V sousední obci Tûnû se zaãátkem kvûtna 1945 objevili tfii sovût‰tí zajatci, kter˘m né je (sovûtské vojáky) oãekávali plní nad‰ení a boufilivû je zdravili. Okresní silnice se podafiilo uprchnout z transportÛ smrti a ktefií hledali partyzány, k nimiÏ se chtû- byla lemována jásajícími davy. TéhoÏ dne po druhé hodinû odpolední pfiijely motori- li pfiipojit. Místní obyvatelé se jich tajnû ujali. Jeden se ukr˘val na pÛdû u Franti‰ka zované jednotky (...). MnoÏství obyvatel z místa a okolí, které vítalo sovûtskou armá- Svejkovského ãp. 81, druh˘ u Václava Müllera ãp. 93 a tfietí v rodinû ·lapákÛ. A Nûmci du, nad‰enû skandovalo: »AÈ Ïije âeskoslovensko, aÈ Ïije mar‰ál Stalin!«. Námûstí byli v‰ude v obci, i ve ‰kole a v lidovém domû. Sovûtsk˘ voják, ukr˘vající se jásalo, jásali jsme v‰ichni, vzájemnû se zdravíce a rozmlouvajíce. »Germán kaput, vy u Svejkovského, se jmenoval Vasil Horochovec a pocházel odkudsi od Jasny svobodni!« »AÈ Ïije Rudá armáda«, oz˘valo se odev‰ad!« z Podkarpatské Rusi. 4. kvûtna 1945 ode‰li zajatci do lesÛ hledat partyzány, coÏ se jim Pobyt Rudé armády na Rokycansku ilustrují i nûkteré drobné zprávy, které uvádûjí, zfiejmû podafiilo, neboÈ v okolních lesích aÏ k RoÏmitálsku a k Pfiíbramsku operovalo Ïe v T˘ãku pob˘val oddíl Rudé armády polní po‰ty 83999, v Hradi‰ti VÚ 64068, nûkolik siln˘ch partyzánsk˘ch oddílÛ, vytvofien˘ch rusk˘mi paradesántními instrukto- v HÛrkách byl ubytován dûlostfieleck˘ oddíl, v Cekovû oddíly Rudé armády tábofiily ry, ktefií zde byli vysazeni na jafie r. 1945. Nûkolik let po válce nav‰tívil Vasil v sousedství obce a na polích. Od poloviny kvûtna po dobu ãtyfi nedûl byla v zahradû Horochovec své zachránce a pfiátele v Tûních, aby jim podûkoval za pomoc, kterou mu paní Holubové umístûna polní kuchynû.50 Do Tfiebnu‰ky dorazily oddíly Rudé armády s nasazením vlastního Ïivota poskytli tûsnû pfied skonãením války v roce 1945. aÏ 17. kvûtna 1945, do Lhoty pod Radãem 12.5.1945,51 kde u Bedfiicha Vítka byly První oddíly Rudé armády dorazily do TûÀ v sobotu 12.5.1945 krátce pfied poled- umístûny dvû polní kuchynû a obuvnická dílna,52 v Medovém Újezdû pfiijela Rudá nem. Byly to ãásti vojsk mar‰ála Malinovského. Oddíly vstoupily do obce od v˘cho- armáda v polovinû kvûtna atd. du (od Svaté Dobrotivé), slavobránou, která byla postavena pfied ‰kolou, za velkého jásotu místních obyvatel. Hned po pfiíjezdu se nastûhovali do jednotliv˘ch domkÛ. Rudá armáda v Cheznovicích »Do na‰eho domku ãp. 81,« vzpomíná kronikáfi obce Fr. Svejkovsk˘, kterému tehdy Zprávy o pfiíjezdu Rudé armády do Cheznovic se ponûkud rozcházejí a ani obecní bylo 17 let, »se nastûhoval ‰táb jednotky. V rohu jedné místnosti byla zástava útva- kronikáfi nedává jasnou odpovûì. Podle nûkter˘ch úfiedních dokumentÛ první tan- ru, u níÏ stála neustále stráÏ. Velmi jsme se s nimi spfiátelili, besedovali jsme s nimi kov˘ oddíl Rudé armády vstoupil do obce 9. kvûtna 1945,53 podle jin˘ch to bylo asi kaÏd˘ den dlouho do noci a proÏili jsme s nimi opravdu mnoho krásn˘ch chvil a pfií- 10. kvûtna. Je‰tû pfiedtím - 28. dubna 1945 dorazili do obce dva sovût‰tí zajatci, hod. Îili jsme jako jedna rodina. Ihned po jejich pfiíjezdu jim maminka se sestrou ktefií utekli z nûmeckého transportu a ukr˘vali se v domû ãp. 8 do pfiíjezdu Rudé praly prádlo a ponûvadÏ ve ‰tábu mûli i svého kuchafie, vafiili u nás doma a spoleãnû armády. Byli to Adama ·imak a Petr Teberskof.54 jsme jedli. Jak to byla velká rodina, svûdãí o tom to, Ïe v na‰em domku bydlela babiãka se dvûma tetami (jejími dcerami), dále na‰e ‰estiãlenná rodina a 32 rudoar- 50 Fond ONV Rokycany, kart 57, staré ãíslování, SOkA Rokycany mûjcÛ! Spali jsme, kde se dalo. V místnostech i na zemi, my kluci (já a mojí dva bra- 51 Fond ONV Rokycany, kart 57, staré ãíslování, SOkA Rokycany tfii) jsme s rudoarmûjci spali i na pÛdû, v kÛlnû, zkrátka, kde se dalo.« Asi po deseti 52 Fond ONV Rokycany, kart 59, staré ãíslování, SOkA Rokycany 53 Fond ONV Rokycany, kart. 57, staré ãíslování dnech nav‰tívil jejich obec a jejich domek, kde sídlil místní ‰táb, generál Rudé armá- 54 Kronika Cheznovic str. 170, SOkA Rokycany. dy, kter˘ provedl pfiehlídku oddílÛ ubytovan˘ch v obci. Bylo to neãekané, takÏe 72 73 v tom shonu a pfiekvapení mu tehdy zapomnûli pfiedloÏit obecní kroniku k podpisu. Tyto oddíly Rudé armády opustily obec koncem kvûtna. »V‰ichni dÛstojníci i vojáci i my jsme mûli pfii louãení oãi plné slz,« vzpomíná kronikáfi. »Byli jsme neradi, kdyÏ nás opou‰tûli, ale pfiáli jsme jim, aby se po dlouhé dobû zase setkali se sv˘mi drah˘- mi ve sv˘ch domovech.« Po nich pfiijely do obce dal‰í oddíly, které se v‰ak z valné ãásti ubytovaly ve svém vojenském tábofie v Kopaninách. A v obci jich uÏ bylo uby- továno ménû. V domku ãp. 81 byla zfiízena místo ‰tábu o‰etfiovna a umístûn vojensk˘ lékafi. V dal‰ím období se sovûtské oddíly v obci vystfiídaly je‰tû dvakrát a nûkdy koncem fiíjna nebo zaãátkem listopadu Rudá armáda opustila obec definitivnû.

Rudá armáda v M˘tû M˘to, leÏící na hlavní trase z Prahy do Rokycan a Plznû, patfii- lo rovnûÏ k prvním obcím, kam dorazila Rudá armáda. I zde v‰ak dochází k nejasnostem pfii urãení dne pfiíjezdu prvních motorizova- n˘ch jednotek do mûsta. Zatímco obecní kronika uvádí, Ïe malé skupiny nebo jednotlivá prÛzkumná vozidla Rudé armády dorazily ve veãerních a noãních hodinách M˘t‰tí obãané vítají pfiíjezd Rudé armády 11. kvûtna 1945, nûkteré jiné prameny uvádûjí shodnû, Ïe to bylo 9. kvûtna 1945, napfiíklad úfiední dokumenty ONV Rokycany.55 Podle obecní kroniky pak hlavní ãást Osvobození M˘ta Rudou armádou pfiipomíná památník na místním hfibitovû, kde sovûtské jednotky 6. tankové brigády generálplukovníka A. G. Kravãenka pod velením jsou pochováni sovût‰tí vojáci, ktefií padli na konci války v M˘tû a okolí. K 30. v˘ro- podplukovníka P. F. Tjurnûva dorazila do M˘ta v ranních hodinách 12. kvûtna 1945. ãí osvobození byla na budovû tehdej‰ího MûstNV zasazena pamûtní deska s datem ·está tanková brigáda byla souãástí II. ukrajinského frontu, kterému velel hrdina SSSR osvobození M˘ta a se jménem velitele sovûtsk˘ch jednotek P. F. Tjurnûva, kter˘ je rov- mar‰ál Malinovskij. Nûkteré tankové jednotky se zúãastnily jiÏ bojÛ u Stalingradu. nûÏ ãestn˘m obãanem obce. Jednotky Rudé armády byly rozloÏeny v okolí M˘ta, u Kafiízku, v Medovém Újez- dû a poblíÏ Holoubkova. Velitelem posádky Rudé armády v M˘tû byl gardov˘ podplu- kovník P. F. Tjurnûv, velitelství sídlilo v budovû ãp. 156 v Dlouhé ulici. Náãelníkem Rudá armáda v Holoubkovû ‰tábu místního velitelství byl gardov˘ major S. A Mkrtãjan. ¤ada dÛstojníkÛ byla uby- tována v soukrom˘ch bytech m˘tsk˘ch obãanÛ, v Kafiízku, v Medovém Újezdû, PrÛmyslová obec Holoubkov, leÏící na hlavním silniãním i Ïelezniãním tahu Praha- v Tû‰kovû, v Holoubkovû apod. PlzeÀ-Brod nad Lesy, asi 8 km v˘chodnû od Rokycan, byla svûdkem mnoha v˘znam- V ãervenci 1945 byla odvelena z M˘ta znaãná ãást sovûtsk˘ch jednotek, které se n˘ch událostí. Pfiíjezd Rudé armády v‰ak byl tou nejv˘znamnûj‰í. První pfiedsunuté podílely na osvobození M˘ta a okolí, a byla pfiesunuta pfies cel˘ Sovûtsk˘ svaz na oddíly Rudé armády projely obcí v poledne 10. kvûtna 1945. V prostoru Holoubkova Dáln˘ v˘chod, kde se zúãastnila poslední fáze druhé svûtové války - boje proti japon- a jeho okolí se rozloÏila divize Rudé armády v poãtu asi 6000 muÏÛ s hlavním ubyto- sk˘m okupantÛm v MadÏusku. váním kolem holoubkovského rybníka. K velitelÛm Rudé armády, ktefií v Holoubkovû pob˘vali, patfiil N. A. ·evadin, L. L. Ljachjov a S. A. Butov. Byli ubytováni po rodi- 55 Fond ONV Rokycany, kart. 59 staré ãíslování, SOkA Rokycany nách, rovnûÏ ãást zdravotní sluÏby byla ubytována po rodinách. Hlavní jádro Rudé 74 75 armády bylo ubytováno v dfievûn˘ch chatách, které si vybudovali rudoarmûjci pod Trhoní a v Chejlavách. K tankov˘m jednotkám, rozloÏen˘m v místû patfiil i útvar polní po‰ty 36251.56 Oddíly Rudé armády opustily Holoubkov 12. listopadu 1945. Uvedení tfii velite- lé dlouhá léta po té udrÏovali s MNV v Holoubkovû trvale druÏební styky a byli hosty IX. obce pfii v˘znamn˘ch pfiíleÏitostech. V roce 1981 byl v místû odhalen Památník pfiá- telství, pfiipomínající osvobození obce od fa‰istick˘ch okupantÛ. P¤ED BRANAMI ROKYCAN V kvûtnu 1945 byla v Holoubkovû utvofiena revoluãní garda v poãtu asi 60 ãlenÛ k ochranû dÛleÏit˘ch objektÛ (Ïeleznice, po‰ta, zesilovací stanice dálkového telefonní- ho kabelu, místní továrny na strojírenské v˘robky atd.) pfied ustupujícími nûmeck˘mi Ameriãané v Ejpovicích, odzbrojování NûmcÛ, sbûrné tábory jednotkami. Ejpovice a Klabava, leÏící na b˘valé státní silnici mezi Rokycany a Plzní, byly na sklonku druhé svûtové války svûdky mnoh˘ch váleãn˘ch epizod. Obyvatelé tûchto obcí, ktefií byli v r. 1945 oãit˘mi svûdky, by mohli vyprávût své osobní záÏitky a i osobní »historii«, jak ji vidûli oni. NeboÈ kaÏd˘ detail v té dobû byl historick˘m okamÏikem. Do obcí Ejpovice a Klabava dorazila americká armáda sice 6. kvûtna, ale ke skuteã- nému obsazení tûchto obcí do‰lo aÏ v pondûlí 7. kvûtna 1945. V prostoru tûchto obcí se desetitisíce prchajících nûmeck˘ch vojákÛ a civilistÛ vzdávaly americké armádû. Do Ejpovic pfiijeli Ameriãané v pondûlí 7. kvûtna, a »skoro bez v˘stfielu zajímali a odzbrojovali (...) vzdávající se hordy nûmecké moci a oddílÛ SS, které se zmatenû rozprchly od Prahy a Bene‰ova, jakoÏ i od v˘chodu pfied postupující Rudou armádou, a zalezli do lesÛ pfii v‰ech silnicích. Bylo zfiejmé, Ïe ãekají na zajetí od AmeriãanÛ.«57 »První vût‰í transport zajatcÛ v poãtÛ asi 2000 muÏÛ, pfiijel v úter˘ 8. kvûtna dopoledne. Byli to pfiíslu‰níci fiadového nûmeckého vojska, ktefií ‰li z Prahy z kasáren Pod Bruskou. ·li v trojstupech, byli zaprá‰ení a umazaní, nûktefií mûli mezi sebou i svoje Ïeny. V ãele transportu nesli vztyãen˘ bíl˘ prapor na znamení, Ïe se vzdali. Po stranách trojstupu asi dvaceti krokÛ za sebou ‰li Ameriãané. Nûktefií ze zajatcÛ chtûli vyuÏít zmatku na ejpovické kfiiÏovatce, kde se shromáÏdilo mnoho lidí a (pokusili) se utéci (...). Chtûli vyuÏít i kfiovin pod mostem, plotÛ i zahrad. Ameriãtí vojáci byli nekom- promisní a na místû zastfielili pfii pokusu o útûk 8 NûmcÛ. Celkem tak pfii‰lo (v obci) o Ïivot 26 NûmcÛ.«58 Tento transport odvedli Ameriãané do Plznû do tamních kasáren. Dal‰í transporty zajatcÛ v‰ak byly zastavovány a odzbrojovány v prostoru mezi mûstem Rokycany a Ejpovicemi. Zajatci byli shromaÏìováni v tábofie (lágru) za zahradou u ãp. 89 a na polích podél silnice ke Kanálu. Na sokolském cviãi‰ti a na pfiilehlé louce byly umístû- ny civilní osoby - b˘valé ãetnictvo z Prahy v poãtu asi 4000 osob, které sem byly pfii- vedeny 5. kvûtna. »Pláã, náfiek, zoufalství i kvílení jejich bylo veliké. »Herrenvolk« se potil a Ïíznil pod neúprosn˘m úpalem sluneãním a v noci chladly jeho rozpálené hlavy (...)«, poznamenává kronikáfi.

57 Kronika obce Ejpovic II, SOkA Rokycany 56 Fond ONV Rokycany, kart. 57, staré ãíslování 58 Kronika obce Ejpovic II, SOkA Rokycany 76 77 Vystûhovalci Podle nafiízení oberlandrátu v Plzni, Okresního úfiadu PlzeÀ-venkov a âetnické stanice v Rokycanech byla na‰e obec, jako v‰echny ostatní povinna ubytovati vystû- hovalce z váleãného pásma. Ve ãtvrtek veãer asi v 10 hodin dne 15. bfiezna pfiijel transport uprchlíkÛ se sv˘mi vozy a potahy od Ky‰ic. Mûli celkem 124 párÛ potahÛ a 4 hfiíbata. Osob bylo 139. Ve vozech mûli kufry, bedny, balíky se zásobami a u kaÏ- dého vozu byl vzadu pfiipevnûn kryt˘ koãár, v nûmÏ mûli v balech (balících) pefiiny. Do obou tfiíd zdej‰í ‰koly bylo ubytováno celkem 64 osob, vût‰inou malé dûti s mat- kami a staré babiãky. Do sálu hostince p. Salcmana byli ubytováni dospûlí lidé v poãtu 75 osob. Byl to tzv. »tábor vystûhovalcÛ«, nûmecky »Flüchtlingslager« , ale v novinách se jim fiíkalo »národní hosté«. V‰ichni tito vystûhovalci byli z nûmecké obce Gross Wierau, okres Schweidnitz (Svídnice) z polského Slezska, asi 50 km na sever od Krkono‰. Vedoucím tábora byla jakási Francke, která byla velmi pfiísná a ‰ikanovala jak obecní úfiad, tak fiídícího uãitele, kter˘ byl ustanoven jako tlumoã- ník pfii obstarávání nákupÛ stravy u místních obchodníkÛ i fiezníkÛ, z nichÏ nikdo neumûl ani ãásteãnû nûmecky. Cel˘ tábor se stravoval spoleãnû a vafiil si z jednoho hrnce u fiezníka p. ·mída. (...) 20. dubna. V místní Ïelezniãní stanici v 18. hodin veãer hloubkoví letci prostfií- Mezi Klabavou a Ejpovicemi vytvofiili Ameriãané sbûrné tábory pro ustupující Nûmce leli lokomotivu osobního vlaku od Prahy. V‰ichni cestující, z nichÏ nejvíce bylo S pfiib˘vajícími zajatci pfiib˘valo i zajateck˘ch táborÛ, »takÏe pak byly po obou stra- nûmeck˘ch dÛstojníkÛ a vojákÛ, museli jíti pû‰ky do Plznû. nách státní silnice v polích aÏ k lesu - kfiiÏovatce na Klabavu. Jeden velk˘ tábor oddí- Nûmci zabavují konû lÛ SS byl pak (umístûn) na západní stranû Ejpovic u polní cesty zvané Domkáfika. Ve v‰ech tûchto zajateck˘ch táborech bylo umístûno údajnû celkem na 40.000 muÏÛ. Kolem 20. dubna 1945 pfii‰el do zdej‰í obce nûmeck˘ Wachmeister (nadstráÏník) Oba pfiíkopy podél silnice byly plné v˘zbroje, pu‰ek, kulometÛ, automatÛ, granátÛ, z rokycanské posádky s nûkolika vojáky a za doprovodu starosty obce nav‰tívili v‰ech- pancéfiov˘ch pûstí jakoÏ i v˘stroje, pfiileb, opaskÛ, nábojÛ, aut atd. Lidé z okolních obcí ny stáje místních rolníkÛ s koÀmi a sebrali tu 18 koní i s chomouty a vozy bez jakého- po cel˘ t˘den ve velkém mnoÏství pfiicházeli do Ejpovic, protoÏe ameriãtí vojáci vyha- koli zaplacení nebo vydání aspoÀ potvrzenky. V nûkter˘ch hospodáfistvích vzali oba zovali zásoby z osobních i nákladních aut lidem. Na‰e obec byla v tyto dny plná voj- konû (ãp. 12), takÏe takov˘ hospodáfi pak nemûl s ãím obdûlávat pole, jinde nechali ska a lidí jako na nûjakém trhu. Kolem 20. kvûtna 1945 bylo zajímání nûmeckého voj- pouze jednoho konû. Na nûkterém místû odvedli konû ze stáje bez pfiítomnosti hospo- ska v okolních lesích skonãeno a nastaly klidnûj‰í dny.«59 dáfie, kter˘ byl právû na poli. TotéÏ provedli Nûmci i v ostatních obcích okolo Rokycan, kdyÏ chtûli hrdou svou brannou moc rychle odsunouti pfied postupujícími vítûzi. Za tyto odebrané konû s postroji a vozy nedostali po‰kození hospodáfii nic. Kronika Ejpovic Útûk NûmcÛ Poprava Jana Rajcharta Váleãné události nab˘vají rychlého spádu. Civilní zamûstnanci nûmecké národnosti 26. záfií 1944 do‰la z DráÏìan paní Rajchartové nûmecká zpráva, Ïe její muÏ Jan opou‰tûjí svá místa, na nûÏ sem byli dosazeni a prchají do Bavor. I nûmeãtí dÛstojníci, na Rajchart byl toho dne popraven popravãí sekyrou. Tak skonãil svÛj ‰lechetn˘ Ïivot nichÏ je patrno, Ïe prchají nebo desertují, se ptají na cestu do Bavor tak, aby minuli PlzeÀ. národní hrdina, velk˘ vlastenec a stateãn˘ zakladatel protinûmeckého odboje, kter˘ Pfiíchod svobody nikoho z na‰í místní skupiny neprozradil. »âeské obyvatelstvo bylo skrytû rozradostnûno, neboÈ tu‰ilo jiÏ blíÏící se konec oku- 59 Kronika Ejpovic II, SOkA Rokycany pace a blízkou svobodu. 78 79 Koneãnû v sobotu 5. kvûtna dopoledne v 10 hodin doãkal se ná‰ národ touÏebnû Klabava: »V Americe ‰ecko jest.« oãekávané svobody. První zprávu o tom do místní obce pfiinesl fiídící uãitel Václav ·pilar, kter˘ byl toho dne u zubního lékafie v Rokycanech, kde kolem 9. hodiny Obdobná byla situace i v sousední Klabavû. Klabavsk˘ kronikáfi o tûchto vzru‰en˘ch vyslechl z místního rozhlasu hlá‰ení velitele ãetnické stanice v Rokycanech o konci a napjat˘ch dnech vypráví: »Nûmecké vojsko pospíchalo ku Plzni, protoÏe povaÏova- války a o tom, Ïe národní v˘bory pfiebírají ve‰kerou pravomoc a fiízení dal‰ích vûcí lo zajetí u AmeriãanÛ asi za snesitelnûj‰í neÏ u RusÛ. Proto byly zde v okolí pochytá- v obcích. ny sousty nûmeck˘ch vojákÛ a na polích proti Klabavû aÏ ke Ky‰icím byly zfiízeny Obãanstvo za radostného jásotu naplnilo námûstí, mávalo ãsl. vlajkami a vyvû‰ova- zajatecké tábory hlídané Ameriãany. Podle umrlãích lebek na ãepicích NûmcÛ poznali lo je na domech. Jmenovan˘ spûchal pû‰ky s touto radostnou zvûstí do Ejpovic. jsme, Ïe tu bylo mnoho ãlenÛ SS a SA. Pfii zajímání u silnice bylo nûkolik NûmcÛ 61 U (PlzeÀské) brány v Rokycanech potkal svého Ïáka Romana ·paãka, jedoucího na zastfieleno, zvlá‰tû pfii pokusech o útûk«. dámském kole do Rokycan. »PoÏádal jsem ho o zapÛjãení kola, na nûmÏ jsem se vrá- »Pátého kvûtna«, vypráví klabavsk˘ kronikáfi, »jsem zrána vy‰el z Plznû z rozbité til do Ejpovic.« Po návratu vyvûsil ve ‰kole pfiipravenou ãsl. vlajku a ‰el na obecní ·kodovky k domovu pû‰ky, to uÏ vlaky málo jezdily a cestou jsem stále sly‰el povída- úfiad, aby také vyvûsili vlajku a vyrozumûli obãanstvo o osvobození.« ti, Ïe tento den, tj. 5. kvûtna v 9 hodin dopoledne budou Ameriãané uÏ v Plzni. Pfii‰li I kdyÏ vyprávûní ejpovického kronikáfie je velmi zajímavé, musíme jeho nûkterá v‰ak aÏ druh˘ den a svádûli zde boje. jeho údaje poopravit. Pí‰e totiÏ, Ïe veãer 5. kvûtna kolem 20. hodiny pfiijely na kfiiÏo- V sobotu 5. kvûtna cestou z Plznû u pivovaru jsem potkal nûmeck˘ povoz pln˘ kon- vatku státní silnice první tfii americké tanky, projely aÏ k lesu k RokycanÛm, ale ve serv. Na fÛfie sedûl vojín s pu‰kou. Jist˘ obãan skoãil do v˘‰e, popadl konservu a uprc- ãtvrt hodinû se vrátily zpût do Plznû. Tato událost se skuteãnû stala, ale aÏ následující- hl. V tom druh˘ sáhl po plechovce a jak ji mûl v ruce vysoko nad hlavou, voják mu ji ho dne, tedy 6. kvûtna 1945, kdy mûlo dojít ke styku rokycanského starosty Rudolfa roztfií‰til jednou ranou z pu‰ky. Dal se pak do velkého smíchu, ale dotyãn˘ obãan si Hejrovského s posádkami prÛzkumn˘ch americk˘ch tankÛ. pfieci sebral rozbitou konservu, pfiitom stále nûco povídal o hladu (...). U silnice Letné Dále kronikáfi pokraãuje: »Nûmeãtí uprchlíci byli ze ‰koly Ejpovic vystûhováni zaãínali sejímati nûmecké nápisy a na Hrádecké hospodû nûmeck˘ vojensk˘ oddíl stál 7. kvûtna a nejkrat‰í cestou posláni do Rokycan, kde byli ubytováni ve star˘ch kasárnách. v rozpacích, co si poãnouti má. Poslali ãtyfii vojíny smûrem k RokycanÛm. Já je pfie- V pondûlí 7. kvûtna pfiijeli do obce Ameriãané, ktefií »skoro bez v˘stfielu zajímali de‰el a tu jede na kole proti mnû kolega z na‰eho oddûlení ve ·kodovce JeÏek a odzbrojovali (...) vzdávající se hordy nûmecké branné moci a oddílÛ SS, které se zma- z Rokycan smûrem ku Plzni. Kfiiãel uÏ radostí, Ïe u nich uÏ mají vyhlá‰enou zas tenû rozprchly od Prahy a Bene‰ova, jakoÏ i od v˘chodu pfied postupující Rudou armá- republiku. Vojáci se zastavili a kdyÏ jim vûc nûmeckou fieãí vysvûtlil, obrátili se smû- dou a zalezly do lesÛ pfii v‰ech silnicích. Bylo zfiejmé, Ïe ãekají na zajetí od rem ku Plzni (...). KdyÏ jsem pfii‰el domÛ, visel na na‰em domku uÏ ná‰ prapor, jejÏ AmeriãanÛ.«60 vztyãila moje dcera Drahoslava, ale druh˘ den ráno dal poruãík Bene‰ rozkaz prapo- Obû obce, tedy Klabava i Ejpovice, zÛstaly do odchodu spojeneck˘ch vojsk ry sejmouti, Ïe pr˘ není je‰tû v‰e jisté. Já jej ale nesejmul (...). V Klabavû byl revo- v listopadu - prosinci 1945 v zónû americké armády. Stálé posádky v nich nebyly, ale luãní národní v˘bor vytvofien asi ãtrnáct dní pfied 5. kvûtnem. V jeho ãele stál uãitel styk s americk˘mi vojáky byl ãast˘, jak svûdãí i nûkteré drobné, ale zajímavé udá- Fr. Kraft, podporuãík v záloze. Bylo tûÏko tûmto z velké ãásti bezbrann˘m obãanÛm losti. Vypráví se, Ïe jedné soboty se konala v Ejpovicích zábava s muzikou, pfii níÏ ãeliti zde dobfie vyzbrojen˘m nûmeck˘mi oddílÛm, jichÏ byly v okolí plné lesy (...). místní ‰ohajové se náramnû bavili s místními dívkami do té doby, neÏ dorazilo do Vojenská ãeta nûmeck˘ch Ïen od svûtlometÛ u Mikovic domu byla vyvedena ze vsi obce i nûkolik americk˘ch vojákÛ, ktefií se vetfieli do zábavy a chtûli rovnûÏ utrhnout uÏ v sobotu 5. kvûtna k veãeru (...). Poslední dny uÏ asi nûmeãtí vojáci mûli i hlad, svÛj díl pfii tanci s dívkami. JenÏe to se nelíbilo místním, slovo dalo slovo, strkanice protoÏe obyãejnû k veãeru se trousili po vsi a shánûli potraviny a nabízeli za nû prá- zrodila strkanici, aÏ do‰lo i na ruce a pûsti aÏ byli násilnû vytlaãení ze sálu. dlo atd. Leckde pr˘ i dobfie pochodili, kdo to s nimi umûl. V hostinci u âern˘ch mûli Ameriãané, ktefií si jako vítûzové nárokovali podíl i na dívkách, se rozhodli k rázné- nûmeãtí uprchlíci i povoz s látkami, kter˘ národní v˘bor v Klabavû zabavil a dopra- mu zákroku, jak ukázat tûm místním ‰ohajÛm svou moc a sílu. Ode‰li z obce pofiád- vil do Rokycan, kde se pr˘ o nû postarali, protoÏe látky brzy zmizeli (...).« nû na‰tvaní. Av‰ak neuplynula ani pÛlhodina, kdyÏ se vraceli zpût - na zufiivû racho- tícím a nebezpeãnû vyhlíÏejícím tanku, kter˘ se v˘hruÏnû zastavil pfied hospodou Dne 6. kvûtna po desáté hodinû dopoledne do‰la do obce zpráva, Ïe z Plznû jedou s kanónem namífien˘m na budovu. Incident skonãil bez následkÛ, jedni i druzí uká- Ameriãané smûrem k RokycanÛm, kde se mûli setkat s Rusy. Proto byl v Klabavû zali, co umí a po té se roze‰li. narychlo sestav prÛvod s vlajkami a vypraven ke státní silnici k uvítání AmeriãanÛ.

60 Kronika obce Ejpovice I, str. 114 61 Kronika Klabavy II, SOkA Rokycany 80 81 »KaÏd˘ byl ale velice zvûdav˘ na to, jak vÛbec to americké vojsko a ta jejich pohotovost vyhlíÏí, ponûvadÏ nikdo z nás dosud nic podobného nevidûl.« U silnice ovûnãili stromy fábory apod. Z dálky vidûli kolonu aut, která v‰ak u Ejpovic zahnu- la do polesí âilina. Pak se zjistilo, Ïe to byli Nûmci. »Za chvíli, pí‰e kronikáfi, pfiijeli skuteãnû Ameriãané s tûÏk˘mi tanky a bylo vidûti, Ïe svojí v˘zbrojí a v‰ím zafií- zením pfiedãí urãitû armádu nûmeckou. KdyÏ projel poslední Ameriãan, byla radost- ná nálada.« A dál vypráví: » Nûmecké vojsko pospíchalo ku Plzni, protoÏe povaÏovalo zajetí u AmeriãanÛ asi snesitelnûj‰í, neÏ u RusÛ. Proto byly zde v okolí pochytány spousty nûmeck˘ch vojákÛ a na polích proti Klabavû aÏ ke Ky‰icím postaveny zajatecké tábo- ry, hlídané Ameriãany. Podle umrlãích lebek na ãepicích NûmcÛ poznali jsme, Ïe tu bylo mnoho ãlenÛ SS a SA. Pfii zajímání u silnice bylo nûkolik NûmcÛ zastfieleno, zvlá‰tû pfii pokusu o útûk (...). Pfii ustavení zajateck˘ch táborÛ byly u státní silnice spousty obãanÛ z celého okolí buì ze zvûdavosti, nebo proto, aby si nûjakou potfiebnou vûc, kter˘ch tam bylo dosti, mohli pfiinésti. Nevím, co se dûlo u táborÛ zajatcÛ, ale lidé fiíkali, Ïe Ameriãané v‰eli- ké vûci niãili a pálili asi na ãtyfiiceti místech, aby na‰im lidem nepfii‰ly do rukou. Za nûkolik dní jsem se ‰el podívat a skuteãnû: Házeli do ohnû ‰aty, boty, psací stroje, zkrátka v‰e, co jim pfii‰lo do rukou. Vyjadfiovali jsme se tudíÏ o jejich poãínání v‰eli- jak, ale zpozorovali jsme, Ïe nám asi rozumí a honem jsme odcházeli. Podotkl jsem, Ïe nám asi rozumí, a tu prohlásil jeden americk˘ voják: »A Ïe rozumím já!« S úÏasem jsem se vrátil a Ïádal jsem jej, aby mi vysvûtlil jejich poãínání. Tu on pravil: »To rozkaz, já povûdûl, jak moÏno jest. Já Slovák.« Divil jsem se mu, Ïe je v americké uniformû. Mûl na rukávu tfii pr˘mky, snad to byl ãetafi. On dodal: Nûmeãtí uprchlíci na rokycanském námûstí »Tam v Americe ‰ecko jest, oni dovezó sem.« Já na to: rické oddíly, které tu zÛstaly hlavnû u zajat˘ch NûmcÛ, vyhledávaly ãasto ãeské dívky. »Zadarmo?« Nemrzelo americká vojáky hledati ve vsi s tûÏk˘m autem i jefiábem nûkolikrát dûvãa- On zase: ta, která se jim zalíbila a mají na nû dobré vzpomínky. »Ó ne, to k‰eft jest. Já tuto zapálit, ty potfiebuje‰ a kópí‰ tam, ví‰, to k‰eft a rozkaz, Pfii spalování rÛzn˘ch pfiedmûtÛ na ohni u zajateck˘ch táborÛ mûla zvlá‰tû hezká jo tak.« dûvãata moÏnost si tu a tam z ohnû apod. vzíti v‰elicos, co obãanÛm jin˘m dovoleno Nestaãil jsem se divit. On je‰tû dodal: nebylo. První tábor byl na Rajzrovic poli pfii státní silnici tam, kde odboãuje silnice ku »Maìar, Nûmec, Slovák, âech, ·panûl a jin˘, to v‰ecko americk˘ voják, zapálí se, Klabavû, a poslední byl u jam na bílou hlínu u Ky‰ic.«62 jde se.« Kroutil jsem hlavou a odcházel jsem od dotyãné hlídky. Slovensk˘ Ameriãan se stále Dal‰í velk˘ zajateck˘ a internaãní tábor pro nûmecké vojenské a civilní uprchlíky jen spokojenû usmíval. byl zfiízen mezi Bu‰ovicemi a Stfiapolemi, kde bylo drÏeno nûkolik desítek tisíc Co se t˘ká prvních AmeriãanÛ, ktefií pfiijeli do na‰í obce, musíme pfiiznat, Ïe to bylo NûmcÛ. I tento tábor byl ve správû americké armády. upfiímné a vfielé pfiivítání. Zde na návsi u na‰eho domku jsme Ameriãany obklopili a nabízeli jsme jim vdolky, buchty atd., bylo to právû kolem poledne. Dal‰í pak ame- 62 Kronika Klabavy II, SOkA Rokycany 82 83 Kamenn˘ Újezd: Rudá armáda za humny Rokycan K bezprostfiednímu dotyku spojeneck˘ch armád do‰lo rovnûÏ v obci Kamenn˘ Újezd, tûsnû sousedící s okresním mûstem Rokycany. Do Kamenného Újezda pfiijela americká armáda jiÏ 7. kvûtna z Rokycan, Rudá armáda pak 10. kvûtna. Patrnû do 13. kvûtna byla obec více ménû v rukou obou armád, neboÈ v místû byli ubytováni jak ru‰tí, tak i ameriãtí vojáci. Na jejich slavnostní uvítání zorganizovali obãané zábavu s obãer- stvením. Pro Ameriãany se slavnost konala 12. kvûtna a pro Rusy 13. kvûtna 1945 v hostinci Josefa Uzlíka. »S rusk˘mi vojáky se ná‰ lid snadno dorozumûl,« pí‰e kroni- káfi, »a Ameriãané umûli nûmecky, takÏe druÏná zábava za zpûvu a tance se protáhla do rána.«63 Poté se americké vojsko stáhlo zpût do Rokycan za demarkaãní linii a v Kamenném Újezdû zÛstaly jen oddíly Rudé armády. Demarkaãní linii v tomto prostoru probíhala od polesí »Nûmãiãky« pfied továrnou »nábojky« (Kovohutû v Rokycanech) a dále do rokycanského pfiedmûstí Borku (v r. 1945 je‰tû samostatná obec). V‰ude, kde demarkaãní ãára pfietínala silnici, byly zfiízeny z obou stran závory, na jedné stranû hlídané ruskou hlídkou a na druhé americkou, které kontrolovaly pû‰í i vozidla. Ruské oddíly v Kamenném Újezdû patfiily ke 4. armádû mar‰ála Malinovského. Je‰tû fiadu dní po osvobození se potulovaly v okolních lesích ozbroje- né skupiny nûmeck˘ch vojákÛ a pfiíslu‰níkÛ SS a gestapa.

63 Kronika Kamenného Újezda I, str. 75, SOkA Rokycany 84 X. SVùDECTVÍ OKRESNÍHO âETNICKÉHO VELITELSTVÍ

V dochované pamûtní knize OâV jsou nûkteré velmi zajímavé zprávy, zaznamenané z pohledu stráÏcÛ vefiejného pofiádku. Proto, aã se zab˘váme osvobozením okresu spojeneck˘mi armádami, vraÈme se krátce zpût do poãátkÛ okupace âeskoslovenska. »Dne 15.3.1939 v dÛsledku okupace âeskoslovenska byly na v‰ech ãetnick˘ch sta- nicích zniãeny v‰echny mobilizaãní a dÛvûrné spisy. ·koda, Ïe tak neuãinila v‰echna velitelství a úfiady, neboÈ by se tím zabránilo pozdûj‰ím citeln˘m ‰kodám.«64 »(Ve dnech 16.-17. bfiezna, P.C.) byli pozat˘káni v‰ichni vedoucí ãinitelé komunis- tické strany. Celkem 84 osob. Z nich bylo zase 76 osob propu‰tûno, kdeÏto zb˘vajících 8 dáno do koncentraãních táborÛ. Z nich se vrátilo 5.5.1945 pouze 5, ostatní tfii byli v koncentracích umuãeni. Bylo také zapoãato se zat˘káním ÎidÛ, ktefií byli pozdûji dáni do koncentraãních táborÛ a do Terezína. Z celkového poãtu ÎidÛ, ktefií byli pozat˘kání, tj. 76 osob, vráti- lo se po 5.5.1945 pouze 10 osob, ostatní byli v koncentraãních táborech umuãení.65 Rok 1940: Bûhem roku bylo gestapem v Plzni ve zdej‰ím okrese zatãeno 43 osob pro ilegální ãinnost. 1941: Ve zdej‰ím okrese bylo zatãeno 93 sokolsk˘ch ãinovníkÛ, z nichÏ byla velká vût‰ina po ‰estimûsíãním vûznûní propu‰tûna. Nûktefií se v‰ak vrátili mnohem pozdûji, mnozí se nevrátili vÛbec. Nevrátil se také sokolsk˘ pracovník fieditel Horák z Rokycan. Bûhem roku bylo gestapem (kromû sokolsk˘ch ãinovníkÛ, pozn. P.C.), zatãeno 51 osob ze zdej‰ího okresu. Zfiízení brdské stfielnice V dÛsledku roz‰ífiení brdské vojenské stfielnice byly úplnû vystûhovány obce Pfiíkosice, Skofiice, Kolvín, PadrÈ, Zábûhlá, Trokavec, Vísky, ·títov a osada MyÈ a DráÏka - obvod ãetnické stanice Miro‰ov.

64 Míní tím patrnû skuteãnost, Ïe nûkteré ãetnické stanice nezniãili seznamy osob politicky nespolehliv˘ch, zejména komunistÛ a antifa‰istÛ, které vedly pro úfiední potfieby za první republiky, takÏe se k nim dostalo gestapo, které podle nich hned 16. bfiezna 1939 provedlo rozsáhlé razie a zat˘kání. 65 Tyto údaje o zatãen˘ch politick˘ch vûzních a Îidech jsou v‰ak nepfiesné, neboÈ je jisté, Ïe jsou psány dodateãnû aÏ po osvobození r. 1945. 85 V Kolvínû a v Miro‰ovû byly zfiízeny nûmecké ãetnické stanice, které mûly za úkol stfieÏit tento vysídlen˘ kraj. Mimoto byl v Miro‰ovû zfiízen ãetnick˘ stráÏní oddíl z pro- tektorátního ãetnictva, kter˘ mûl tent˘Ï úkol. 1942: 28.5.1942 byla popravena ‰estiãlenná rodina Stehlíkova z Rokycan pro pfie- chovávání para‰utistÛ jako odvetu za atentát na Heydricha. Zavedení nûmãiny do úfiadÛ 1.7.1942: »Byla zavedena úfiední fieã nûmãina a místa vedoucích zemského ãetnic- kého velitelství a generálního fieditelství byla obsazena Nûmci. Bylo nafiízeno, Ïe v‰ude nûmecká fieã musí b˘ti na prvním místû a ãeská aÏ na druhém. Byly zavedeny dvojja- zyãné zápisy na úfiadech i obchodech, nápisy na cestách a jména obcí. Muselo se pou- Ïívati nûmecko-ãesk˘ch tiskopisÛ - pozdûji bylo nafiízeno pouÏívati jedinû nûmeck˘ch tiskopisÛ. Na úfiadech se objevila nûmecká oznaãení a úfiadÛm bylo nafiízeno kores- pondovati jen nûmecky, coÏ platilo i pro ãetnictvo a policii. 15.8.1942 zru‰en politick˘ okres Rokycany a pfiiãlenûn k politickému okresu PlzeÀ.«66 Zat˘kání ilegálních bojovníkÛ 23.9.1942 byli gestapem zatãeni ‰tábní stráÏmistr Petr ¤íha a Josef ¤íha z âetnické stanice Rokycany pro ukr˘vání zbraní a ilegální ãinnost. Bûhem roku 1942 bylo v okrese zatãeno 87 osob pro ilegální ãinnost. 28.10.1943 byl zatãen gestapem vrchní stráÏmistr Václav Cibula ze stanice Zbiroh pro ilegální ãinnost a v roce 1945 popraven. 20.12.1943 byl zatãen gestapem ‰tábní stráÏmistr Franti‰ek Zeman ze stanice Zvíkovec pro ilegální ãinnost. 22.12.1943 byl zatãen gestapem vrchní stráÏmistr Alois Bene‰ z âS Zvíkovec pro ilegální ãinnost. V roce 1943 bylo v rokycanském okrese zatãeno 27 osob. Ústup nûmecké armády v roce 1945 Pamûtní kniha OâV v Rokycanech struãnû uvádí: »Nûmecké vojsko se stále hrnulo po silnicích jednak pû‰ky a pak rÛzn˘mi dopravními prostfiedky buì je‰tû ozbrojené nebo bez v˘zbroje. U Ejpovic byly tfii ohromné tábory tohoto nûmeckého vojska, kde Nûmci byli americk˘m vojskem odzbrojováni. V pfiíkopech kolem silnic, zejména kolem státní silnice, válela se v˘zbroj v‰eho druhu. Ve sbûrn˘ch táborech stálo nûko- lik tisíc motorov˘ch vozidel, tankÛ, dûl a jin˘ch zbraní. Byl to velkolep˘ pohled na onu zniãenou nûmeckou armádu...«67 O ústupu nûmecké armády se zmiÀuje rovnûÏ pamûtní kniha âetnické stranice Rokycany: »6.5.1945: Ústup nûmeckého vojska z Prahy pfied kapitulací dál se jedním

66 V kvûtnu r. 1945 byl okres rokycansk˘ na základû dekretu presidenta republiky ãís. 11 z 3. srpna 1944 o obnovení právního pofiádku opût obnoven v pÛvodních hranicích. 67 Pamûtní kniha OâV Rokycany, SOkA Rokycany Odzbrojování ustupujících nûmeck˘ch formací Ameriãany v Rokycanech 86 87 proudem pfies Rokycany. Tisíce NûmcÛ a jejich rodinn˘ch pfiíslu‰níkÛ na autech, tan- a pfii nastalé explozi bylo nûkolik dûtí ãeské národnosti ranûno a jedno dûvãe usmrce- cích a pû‰ky ‰lo do zajetí AmeriãanÛ, ktefií je odzbrojovali u jatek v Rokycanech a zafia- no. Nûmecká kriminální policie, jíÏ byl pfiípad hlá‰en, se o nûj vÛbec nezajímala zovali do zajateck˘ch táborÛ v polích u Ejpovic (...), kde museli zajatí Nûmci v‰e ode- a nûmeãtí v˘rostci, ktefií nehodu zavinili, nebyli vÛbec vzati k odpovûdnosti.« vzdati a byla tu spousta cenného majetku, kter˘ byl zãásti Ameriãany spálen a zãásti Podminování objektÛ v Rokycanech rozdán ze v‰ech stran sem pfii‰ed‰ím obyvatelÛm.«68 Cituji rovnûÏ nûkteré zajímavé zprávy, obsaÏené v pamûtní knize âetnické stanice Zaãátkem kvûtna 1945 bylo ilegální skupinou v Rokycanech zji‰tûno, Ïe cihelny Rokycany, které se vztahují k poãátkÛm okupace. Kronikáfi pfiipomíná, Ïe jednou v okolí Rokycan, v nichÏ byl uskladnûn vojensk˘ materiál a které byly stfieÏeny nûmec- z prvních obûtí fa‰istického fiádûní byl vrchní stráÏmistr Franti‰ek Novák, kter˘ k˘m vojskem, jakoÏ i oboje kasárny v Rokycanech, byly podminovány a byly pfiipra- pfii‰el na ãetnickou stanici do Rokycan 28.11.1934 od âS âerven˘ Újezd. Dne veny k elektrickému zapálení a v˘buchu. Za pomoci odborníkÛ a pfiíslu‰níkÛ zdej‰í ãet- 20.7.1937 byl odvelen do stanice Silberbach v okrese Kraslice jako velitel. Tam byl nické stanice bylo toto vedení pfiestfiiÏeno a tím velké nebezpeãí pro Rokycany odstra- 14.9.1938 zabit v boji s nûmeck˘mi bojÛvkami (byl ubit Nûmci). Tuto epizodu cituji nûno. Bûhem dopoledne 5.5.1945 byly obû cihelny s vojensk˘m materiálem, hlídané proto, Ïe je dosud zcela neznámá a zaslouÏí si pozornost ãtenáfiÛ. nûmeck˘m vojskem, obsazeny zdej‰ím ãetnictvem. RovnûÏ byl obsazen i obiln˘ sklad »Kooperativa« a budova »Péãe o mládeÏ«, které pfiedtím byly obsazeny nûmeck˘m Umístûní nûmeck˘ch invalidÛ vojskem. »Rok 1943 Nûmci uãinili soupis v‰ech dobfie prosperujících obchodÛ, hotelÛ a pûk- Zajetí voldu‰sk˘ch obãanÛ n˘ch staveb a usedlostí v obvodû (zdej‰í ãetnické stanice, pozn. P.C.) za úãelem jejich vyvlastnûní a jejich pfiedání nûmeck˘m vojensk˘m invalidÛm.« Dne 5.5.1945 osm voldu‰sk˘ch obãanÛ se pokusilo obsadit tamûj‰í ‰kolu, kterou mûli obsazenou nûmeãtí vojáci. Útok na ‰kolu se nezdafiil a Nûmci útoãníky zajali. Po Odzbrojení ãesk˘ch ãetníkÛ intervenci ãetnického ‰tábního stráÏmistra Franti‰ka Somolíka z Rokycan byli tito V dÛsledku vypuknutí povstání na Slovensku byly 6.9.1944 neoãekávanû a narych- obãané osvobozeni.69 lo odebrány zdej‰ím ãetníkÛm v‰echny pu‰ky, které musely b˘t bûhem noci ihned ode- vzdány do Plznû. Protitankové zátarasy v Rokycanech Kolem Rokycan byly vykopány zákopy v polích a v Husov˘ch sadech, u PlzeÀské brány, na PraÏské silnici, a na v‰ech v˘padov˘ch silnicích na v‰echny strany byly postaveny z kamenÛ a klad zátarasy proti tankÛm na obranu Rokycan (...). Po revoluci byly obãany rozebrány. Maìarská vláda v Rokycanech Na nádraÏí v Rokycanech stál v dubnu 1945 evakuaãní maìarsk˘ vlak po nûkolik t˘dnÛ, v nûmÏ byla ubytována uprchlá maìarská vláda Szalasiho. Tragédie ve Volduchách Poãátky roku 1945: »Jednotliví Nûmci poãali z tzv. protektorátu prchati. Kradli ruãní vozíky, jízdní kola a snaÏili se kaÏd˘m zpÛsobem odtud se dostati. Ve v‰ech obcích zdej‰ího obvodu byli ubytováni nûmeãtí uprchlíci z Horního Slezska, jimÏ obyvatelstvo pfiezdívalo »národní hosté«. Ve Volduchách skupina dûtí tûchto uprchlíkÛ ze zvûdavosti prohlíÏela shozenou benzinovou nádrÏ letadla, posvítila si dovnitfi zápalkou

68 Pamûtní kniha âS Rokycany I, SOkA Rokycany 69 Pamûtní kniha âetnické stanice v Rokycanech, SOkA Rokycany 88 89 XI. DNY OSVOBOZENÍ V ROKYCANECH

Revoluãní národní v˘bor v Rokycanech Rokycany ãítaly koncem války kolem 10.000 obyvatel. V období první republiky byly nejsilnûj‰ími stranami ve mûstû sociální demokracie, strana národnû demo- kratická, strana komunistická a národnû sociální. V letech 1919-1929 vládla na rokycanské radnici sociální demokracie, v období 1930-1938 národní demokracie a v krátkém období kvûten 1938 - únor 1939 opût sociální demokraté. Silné pozice mûla v obecním zastupitelstvu i komunistická strana, za kterou byl v letech 1930-1938 I. místostarostou komunista Zdenûk Bluìovsk˘. Bylo pfiirozené, Ïe se okresní mûsto stalo hned po 15. bfieznu 1939, tedy po okupaci, centrem protifa‰is- tického odboje na Rokycansku. Jako první vstoupili do ilegality komunisté, ktefií se také stali první masovou obûtí okupantÛ. JiÏ 16. bfiezna 1939 provedlo gestapo na základû seznamÛ ãlenÛ komunistické strany, získan˘ch od Okresního úfiadu v Rokycanech (na pfiedání seznamÛ se podílel okresní hejtman JUDr. Felix Kumpf), razii po celém okrese, pfii které bylo zatãeno 84 vlastencÛ, z toho 81 komunistÛ. V dal‰ích letech byly zat˘káním postiÏeny v‰echny národní sloÏky protifa‰istického odboje. V Rokycanech se zrodila fiada ilegálních protifa‰istick˘ch skupin, jako byl i pfies hromadné zat˘kání komunistÛ I. a II. ilegální OV KSâ, národnû revoluãní v˘bor, veden˘ Ïelezniãáfiem Václavem Gottliebem, dále odbojová skupina ¤ehofi - Rybáfi, skupina podplukovníka Kotûborského, sokolská akce Jindra - Îák, odbojová skupina Slab˘ - Racesbergr - Suda, dal‰í odbojová skupina Stanûk - Krahulík - ·imandl, skupina vedená Mrázem a posléze Revoluãní národní v˘bor v Rokycanech. To byly hlavní skupiny, které vze‰ly z Rokycan. ¤ada dal‰ích skupin pÛsobila na venkovû, zvlá‰tû v prÛmyslov˘ch závodech, jako napfiíklad v Holoubkovû, v Hrádku apod. ·iroce zasáhl oblast protifa‰istick˘ odboj napojen˘ na velké odbojové skupiny v Praze a ve stfiedních âechách (III. ilegální ÚV KSâ), a na PlzeÀ (Franti‰ek Bûlohlávek) atd.70 70 Protifa‰istick˘m odbojem na Rokycansku se ‰iroce zab˘vá obsáhlá bibliografie, publikovaná na konci této knihy. 91 Po novém roce 1945 do‰lo po dohodû mezi tehdej‰ím starostou mûsta Rokycan Rudolfem Hejrovsk˘m, nadstráÏmistrem Jaroslavem Lobovsk˘m (velitelem mûstské policie) a evangelick˘m faráfiem Klimeck˘m k ustavení ilegálního revoluãního národ- ního v˘boru, kter˘ mûl sjednotit pokud moÏno v‰echny b˘valé politické strany a ile- gální odbojové skupiny Rokycan a okresu. Jeho ãlenové se scházeli tajnû jednou za ãtr- náct dní na evangelické fafie. Dal‰ími ãleny tohoto v˘boru byli Matûj Straka, Ludvík Grayner, Franti‰ek Smolík, Franti‰ek Mudra, MUDr. Kamil Jáger, Václav Mrva, Václav Soukup, Václav Svoboda, Eduard Thiele, Rudolf Bulín, Franti‰ek Poncar, Bedfiich Koãí, Otakar Pospí‰il a Jaroslav Dressler.71 Hlavním úkolem RNV bylo pfiipravit se na pfievzetí moci od fa‰istick˘ch okupantÛ, a to zaji‰tûním a mobilizací dostateãného poãtu brancÛ, zabezpeãit zásobování obyvatelstva a vnitfiní bezpeãnost a plynulost v ãinnosti úfiadÛ, továren a jin˘ch podnikÛ. Znaãnou ãinnost vyvinula vojenská sekce v˘boru. Branci byli rozdûleni do dvou skupin: do první byli zafiazeni ti, ktefií byli odvedeni pfii normálních odvodech aÏ do 45 let, jejich velením byl povûfien poruãík Jaroslav Dressler a pozdûji mu byl dán ku pomoci plukovník Koãí, urãen˘ pro tento úkol Revoluãním národním v˘borem v Praze. Druhou skupinu tvofiili osmnáctiteletí aÏ ‰estadvacetiletí mladíci a dal‰í dob- rovolníci, ktefií byli podfiízeni MUDr. Jágrovi, jenÏ mûl provést jejich pfiedbûÏnou lékafiskou prohlídku a zafiadit je do milice. O úspûchu této akce svûdãí skuteãnost, Ïe dne 5. kvûtna 1945, kdy do‰lo v Rokycanech k pfievratu a pfievzetí správy nad mûstem, mûla vojenská sloÏka národního v˘boru v Rokycanech k dispozici na 700 brancÛ, pfies 500 ãlenÛ milice a 27 dÛstojníkÛ a rotmistrÛ. Revoluãní národní v˘bor pfievzal moc nad mûstem jiÏ 5. kvûtna 1945 vyhlá‰ením v mûstském rozhlase v pÛl deváté ráno. Prohlá‰ení o tom uãinil pfiedseda RNV Rudolf Hejrovsk˘ a to po pfiedchozích zprávách o vypuknutí povstání v Praze proti okupantÛm. První zprávu o praÏském povstání pfiedal R. Hejrovskému správce elektráren Josef Bene‰ a to ve dvû hodiny ráno 5. kvûtna. Druhou zprávu pfiinesl po sedmé hodinû ráno pfiednosta po‰tovního úfiadu Kollman, kterou zachytil úfiedník po‰ty Wágner, povûfien˘ RNV odposloucháváním vojensk˘ch zpráv. Je‰tû pfied osmou hodinou ranní se se‰li na evangelické fafie ke krátké poradû R. Hejrovsk˘, L. Grayner a J. Klimeck˘ a rozhodli zaãít neprodlenû s pfiebíráním sprá- Nûmeãtí vojáci spûchající pfies Rokycany do amerického zajetí vy mûsta do vlastních rukou. Po vefiejném vystoupení v mûstském rozhlase bylo mûsto vyzdobeno ãsl. vlajkami Po deváté hodinû byl volán pfiedseda RNV R. Hejrovsk˘ s L. Graynerem k veliteli nûmecké posádky, která ãítala na sto vojákÛ a s jednotkami v nejbliÏ‰ím okolí na 2 000 a prapory, bylo zapoãato se strháváním nûmeck˘ch nápisÛ a firem a vojsko a milice byly ozbrojen˘ch muÏÛ. Je tfieba fiíci, Ïe se zde údaje o poãtÛ muÏÛ nûmecké posádky svolány k pohotovosti. V odpoledních hodinách v sobotu 5. kvûtna je‰tû mnozí nevûfii- v Rokycanech rozcházejí, neboÈ jiné prameny uvádûjí aÏ 4 000 nûmeck˘ch vojákÛ. li v úspûch této akce a doporuãovali opatrnost a radili nevystupovat vefiejnû proti nûmec- Velitel vyhroÏoval pfiedstavitelÛm mûsta za revoltu a pfievzetí moci. Pfiedseda národní- ké správû a branné moci. BohuÏel, titíÏ lidé, jak tvrdí dokument o ãinnosti RNV »se po ho v˘boru pfiesto trval na tom, Ïe mûsto zÛstane jiÏ ve správû RNV, a ohlásil na ‰estou nûkolika dnech, kdyÏ nebezpeãí pominulo, ukázali velmi radikální a svou nekázní zpÛ- hodinu veãer manifestaci obãanÛ na námûstí. sobili mnoho tûÏk˘ch chvil pfiepracovan˘m ãlenÛm prvního národního v˘boru.« Aby tato rozsáhlá akce nezÛstala izolovaná, byly prostfiednictvím zvlá‰tních poslÛ 71 Fond ONV Rokycany VII/4, 1946, kart- 90 i telefonicky pfiedány vzkazy do okolních obcí s instrukcemi o koordinaci boje. 92 93 JiÏ od odpoledních hodin proudily na rokycanské námûstí davy lidu, aby vyslechly Tragédie u Dûkanského rybníãku hlá‰ení místního rozhlasu. V 17 hodin velitel nûmecké posádky znovu volal pfiedsedu národního v˘boru a oznámil mu, Ïe bude-li se konat manifestace lidu, dá do V pondûlí 7. kvûtna do‰lo od ãasn˘ch ranních hodin v Rokycanech rovnûÏ k hro- davu stfiílet. Pfiedseda národního v˘boru varoval nûmeckého velitele pfied tímto poãí- madnému zat˘kání NûmcÛ a kolaborantÛ, a to podle seznamu, kter˘ byl pofiízen mûst- náním a trval na svém rozhodnutí skou policií a jejím velitelem Jaroslavem Lobovsk˘m. Chaotická doba se projevila A skuteãnû toho dne, v sobotu 5. kvûtna 1945 v ‰est hodin veãer, za vytrvalého i tím, Ïe fiada zejména mlad˘ch lidí se zapojila do zat˘kání, pfiiãemÏ byli zatãeni de‰tû, se se‰lo na velkém námûstí na 12 000 obãanÛ z mûsta a ‰irokého okolí. i nevinní obãané, ktefií v‰ak byli postupnû v následujících dnech propu‰tûni. Promluvili k nim R. Hejrovsk˘, Jar. Klimeck˘ a Václav Svoboda (o tom se podrobnû- Tragickou situaci v Rokycanech vyvolal opil˘ obãan z Plznû, kter˘ po‰tval stejnû ji se zmiÀuji v dal‰ích kapitolách). Pfies tyto hrozby byly bûhem dne a veãera obsaze- uÏ znaãnû rozjitfien˘ dav proti uprchlíkÛm, ktefií ‰li pû‰ky smûrem na PlzeÀ. Toho dne se v Soukenické ulici v prostoru u Dûkanského rybníka pod kostelem vrhli mnozí pfii- ny ve mûstû témûfi v‰echny dÛleÏité objekty, které by mohli Nûmci pfiípadnû vyuÏít hlíÏející na kolony uprchlíkÛ a fyzicky je napadli bez ohledu na to, zdali to byli oku- proti obyvatelstvu. K úplnému obsazení mûsta mobilizovan˘mi jednotkami a milicí panti, nebo nevinní lidé. Vût‰inou byli napadeni nûmeãtí uprchlíci ze Slezska, ktefií do‰lo následujícího dne, tj. v nedûli 6. kvûtna obsazením kasáren. táhli po celé délce ulice. Na místû bylo ubito 28 osob a nûkolik desítek dal‰ích bylo tûÏce ãi smrtelnû zranûno (údaje o poãtu ubit˘ch se v‰ak rozcházejí). Nejtragiãtûj‰í Ze vzpomínek starosty Rokycan bylo, Ïe obûÈmi rozvá‰nûného davu se staly i belgické Ïeny, které se vracely v zubo- Ïeném stavu z koncentraãních táborÛ a z nucen˘ch prací v Nûmecku. Napadeno bylo Zajímavé svûdectví o tûchto kritick˘ch dnech podávají ve sv˘ch vzpomínkách rovnûÏ i nûkolik HolanìanÛ, ktefií se rovnûÏ ‰Èastnû vraceli z koncentraãních táborÛ R. Hejrovsk˘, HJ. Klimeck˘ aj. Lobovsk˘. »V nedûli ráno (6. 5. 1945) po pfiedchozím domÛ. Jeden z nich byl utluãen. Jejich totoÏnost nebyla zji‰tûna a v‰ichni byli pocho- oznámení, pfiiblíÏily se k RokycanÛm o pÛl jedenácté hodinû první americké pancéfie, váni ve spoleãném hrobû na zdej‰ím novém hfibitovû. Pozdûji byla celá tato nepfií- s nimiÏ ve‰el ve styk starosta Hejrovsk˘ s podporuãíkem Dienstbierem a ing. Haeslerem.« jemná záleÏitostí vyfie‰ena diplomatickou cestou a pozÛstatky byly odevzdány pfií- Je pravdûpodobné, Ïe k tomu do‰lo v prostoru mezi Klabavou a Rokycany a Ïe toho dne slu‰n˘m státÛm. Ameriãané do Rokycan nevstoupili. Je samozfiejmû záhadou, proã americké pancéfie dora- JiÏ 8. kvûtna zaãaly mûstem projíÏdût a procházet první transporty vûzÀÛ, vracejí- zily do Rokycan aÏ následujícího dne. Není rovnûÏ známo, o ãem jednali pfiedstavitelé cích se z koncentraãních táborÛ v Nûmecku, pro nûÏ byla ve zdej‰ím gymnaziu národního v˘boru s Ameriãany. Zda je varovali pfied pfiípadn˘m stfietnutím s poãetn˘mi a v budovû matefiské ‰koly narychlo zfiízena o‰etfiovna a zotavovací stanice, kterou nûmeck˘mi útvary, které se pohybovaly v okolí mûsta a zejména na jiÏním Rokycansku vedli MUDr. âáp, MUDr. ChrÏ a fieditelka ‰koly paní Stará. (Cheznovice - Stra‰ice - Dobfiív - Miro‰ov), kde napáchaly fiadu zloãinÛ. Sami autofii vzpo- Obãané vydatnû pomohli stovkám vracejících se vûzÀÛ pfiedev‰ím potravinami. mínek v‰ak tvrdí, Ïe »definitivní obsazení Rokycan a demarkaãní ãáry Ameriãany se stalo O tom se podrobnûji zmiÀují v dal‰í kapitole. v pondûlí 7. kvûtna 1945 o pÛl ãtvrté ráno«, coÏ souhlasí s dal‰ími dosaÏiteln˘mi histo- Z Rokycan zasáhla fiada obãanÛ i do bojÛ na barikádách v Praze. Nejvût‰í skupinu rick˘mi prameny. S nejvût‰í pravdûpodobností tyto americké pancéfie mûly za úkol jen vedl lékárník ChrÏ a úfiedník rokycanské spofiitelny Smola. Mûsto poslalo na pomoc provádût prÛzkum v okolí Plznû a podávat zprávy o vojenské situaci, neboÈ Ameriãané bojující Praze i nákladní auto s obvazov˘m materiálem a zásobami potravin. zfiejmû nemûli ponûtí o tom, jak vypadá nûmecká branná moc na venkovû. Podle vzpomínek v˘‰e uveden˘ch ãinitelÛ byla situace v kvûtnov˘ch dnech ru‰ná, Národnû socialistická strana ãasto nepfiehledná a dramatická. Pfiíjezd americk˘ch vojsk do Rokycan dne 7. 5. 1945 vÛbec neznamenal konec tûmto dramatick˘m situacím, ale naopak. Od 7. kvûtna totiÏ Zajímavé je rovnûÏ pátrání po dal‰ích úãastnících protifa‰istického boje ke konci vrcholil ústup Schörnerovy armády, stahující se ze stfiedních âech smûrem na západ, jejíÏ války. Jak se zachovaly ostatní vrstvy obyvatelstva, b˘valé politické strany? znaãná ãást táhla pfies Rokycany. V uveden˘ch dnech spolu s nûmeck˘mi ozbrojen˘mi Národnû socialistická strana v Rokycanech mûla pfied druhou svûtovou válkou sloÏkami ustupovaly i tisíce a desetitisíce nûmeck˘ch civilistÛ - uprchlíkÛ, ktefií rovnûÏ pomûrnû silné pozice a fiadila se mezi ãtyfii nejsilnûj‰í politické strany ve mûstû. táhli pfies Rokycany smûrem na PlzeÀ. Dal‰í tisíce bûÏencÛ tvofiili ti, ktefií ‰Èastnû pfieÏili V dobû fa‰istické okupace bylo pro odbojovou ãinnost zatãeno a vûznûno 15 ãlenÛ vûznice, koncentraãní, zajatecké a pracovní tábory. Byli to lidé z celé Evropy, k nimÏ se této strany z Rokycan, z celého okresu pak 56 ãlenÛ. Vût‰í poãet ãlenÛ této strany byl osud obrátil po celou válku zády a uvrhl je do nejvût‰ího poníÏení a otroctví. Ti, ktefií pfie- zatãen zvlá‰tû pro ãinnost v sokolsk˘ch jednotách, kde tvofiili hlavní kádr ãlenÛ, Ïili, vraceli se zpátky do sv˘ch domovÛ v‰emi moÏn˘mi prostfiedky, ale vût‰inou pû‰ky. zvlá‰tû na vesnicích. 94 95 V Revoluãním národním v˘boru v Rokycanech zastupovali národnû socialistickou stranu Karel Zacharda, mistr provaznick˘, dále Fr. Poncar, truhláfisk˘ dûlník, redaktor Otakar Pospí‰il, za jehoÏ redakce vy‰lo hned 9. kvûtna 1945 první ãíslo t˘deníku národního v˘boru pod názvem V nov˘ Ïivot, jehoÏ vydávání bylo ukonãeno pro nedostatek papíru dne 1. prosince 1945. Zajímavou epizodu na sklonku války proÏil Karel Zacharda, k nûmuÏ pfiijeli dne 19. dubna 1945 jeho dva b˘valí spoluvûzni z koncentraãního tábora v Bayreuthu, ktefií byli osvobození americkou armádou. Byl to b˘val˘ ãetník Karas z Olomouce a Ïelezniãní zfiízenec ·tumpf z Mostu, jimÏ bylo uloÏeno opatfiit pro v˘zvûdnou sluÏbu USA zprávy o opevnûních v západních âechách, o silniãních a Ïelezniã- ních komunikacích, vedoucích k Praze a o dislokaci nûmeck˘ch posádek. Oba se ubytovali v bytû typografa Otakara Pospí‰ila, kter˘ bydlel v prvním patfie domu pana Zachardy, a zde se se‰li 30. dubna s vojensk˘mi delegáty revoluãního národ- ního v˘boru pplk. Koãím a ppor. Dresslerem a policejním kapitánem Jar. Lobovsk˘m, ktefií jim pfiedali poÏadované údaje. Druhého dne odjel Karas do Berouna a ·tumpf na kole k veliteli americké v˘zvûdné sluÏby do Tachova, kde se mûl s nim patrnû setkat. Po osvobození byla národnû socialistická mládeÏ iniciátorkou k vybudování a zasa- zení pamûtní desky na budovû rokycanské radnice, vûnované vstupu americké armády do Rokycan dne 7. kvûtna 1945, která byla slavnostnû odhalena 8. kvûtna 1946.72

Hospodáfiské druÏstvo v Rokycanech Otázka plynulého zásobování mûsta a hrozba, Ïe ke konci války mÛÏe vzniknout v tomto smûru nenadálá katastrofická situace vedly RNV k tomu, Ïe zaji‰tûním obyvatelstva základními potravinami byl povûfien starosta, respekt. pfiedseda národního v˘boru R. Hejrovsk˘, kter˘ v úzké spolupráci s fieditelem Hospodáfiského druÏstva skladi‰tního a v˘robního Janem Hosnedlem uãinil fiadu opatfiení. Tak 26. dubna 1945 zajistili ve skladu Intendatury nûmecké vojenské správy v Ïelezárnách v Borku u Zbiroha 281 vagónÛ obilí, 140 vagónÛ sena, 100 vagónÛ slámy, celkem 521 vagónÛ. V nûmeckém podniku bratfií Ebertové v sladovnû v M˘tû zajistili 350 q cukru, 800 q hrachu, 500 q fazolí, 400 q kávovin, 100 q Ïita a 5 000 q jeãného sladu. Ve skladi‰tích Hospodáfiského druÏstva v Rokycanech zadrÏeli pfies 10 000 q obilí a pfied pfievratem Jan Hosnedl dovezl 10 000 sadbov˘ch brambor. RovnûÏ zmrazili jak˘koli odvoz jedl˘ch brambor z okresu a zdrÏovali expedici obílí pro nûmecké potfieby. Ve srozumûní s jednotliv˘mi Ïelezniãními stanicemi, s fieditelem drah v Plzni a s Ïelez- niãním personálem bylo dohodnuto pfiistavování vagónÛ na pfiikázané stanice pro potfieby okupantÛ co nejvíce zdrÏovat a omezovat. Zachránûné obilí a potraviny se staly základem plynulého zásobování obyvatelstva.

Rokycany v sobotu odpoledne 5.5.1945 72 Fond ONV Rokycany VII/4, 1946, kart. 90 (staré ãíslování). 96 97 V souvislosti s ãinností ÏelezniãáfiÛ je spojena i jedna epizoda z roku 1943, kdy se nové pomoci ze skladu ZKD s R. Zíkou, L. Ungrem a dal‰ími, kterou zásobovali odbo- v bfieznu toho roku podafiilo jednomu ruskému zajatci uprchnout z Nûmecka. Dostal se jáfie skr˘vající se ve zbiroÏsk˘ch lesích.. nákladním vlakem, schován mezi sudy aÏ do Plznû. PlzeÀ‰tí posunovaãi, ktefií jiÏ tehdy Pozdûji dostali pracovníci ZKD pokyn vytvofiit ‰irokou odbojovou skupinu, která by byli ve spojeni s rokycansk˘mi odbojov˘mi skupinami, poslali Rusa do Rokycan. zahrnovala v‰echny nezávisle na stranické pfiíslu‰nosti. Prvního kvûtna 1945 roz‰ífiili Zprávu o tom dostal i vedoucí ilegálního okresního národnû revoluãního v˘boru Václav a vyvûsili letáky, vyz˘vající k ãinÛm v‰echny vlastence. »Tvofite odbojové hnutí Gottlieb, kter˘ se po krátké poradû s dal‰ími pûti odbojáfii, mezi nimiÏ byl i Antonín Lidové fronty. Sabotujte, sledujte poãínání nûmeck˘ch vojákÛ, pfiepravy vojska atd. Stanûk, rozhodl uprchlíkovi pomoci. Pfiednostu stanice obelstili tak, Ïe nákladní vagón Pfiipravujte druÏstva dobrovolníkÛ.«75 byl vyfiazen na slepou kolej. Veãer byl Rus odveden na Vr‰íãek. »ProtoÏe byl otrhán, svûtu nepodoben, daroval jsem mu slu‰n˘ oblek civilní a Draãka mu daroval prádlo. Po‰tovní úfiad v Rokycanech Rus byl omyt, obleãen a po tfiech dnech odveden plzeÀsk˘m revoluãním národním v˘borem do Plznû,«, vypravuje Ant. Stanûk ve sv˘ch vzpomínkách.73 Po‰tovní úfiad byl a je magickou kuchyní kaÏdého mûsta a vesnice. Tam se shro- Na zásobování obyvatelstva potravinami vzpomíná jeden ze zakladatelÛ revoluã- maÏìují skryté osudy a pfiání obyvatel, mlad˘ch i star˘ch. A v dobách nejtûÏ‰ích byla ního národního v˘boru a v dobû okupace starosta mûsta Rudolf Hejrovsk˘, kter˘ mj. sluÏba po‰tovních zamûstnancÛ o to nároãnûj‰í a odpovûdnûj‰í. V dobû fa‰istické oku- pí‰e: »StÛj co stÛj jsme chtûli zachrániti, aby z kraje byly odvezeny velké zásoby pace ãasto osudy mnoh˘ch obãanÛ závisely na jednání po‰tovních úfiedníkÛ. obilí, masa, sena a slámy. Tuto ãinnost organizoval Rudolf Hejrovsk˘ spolu s fiedi- Dne 15. bfiezna 1939 vedle jin˘ch dÛleÏit˘ch míst obsadili nûmeãtí okupanti telem Hospodáfiského druÏstva v Rokycanech Janem Hosnedlem a fieditelem hospo- i Po‰tovní úfiad v Rokycanech, a to vojensk˘m oddílem, kter˘ byl za nûjak˘ ãas vystfií- dáfiské ‰koly ZdeÀkem Pucem. V dubnu zaãali choditi mezi nás spojeneãtí dÛstojní- dán nûmeckou domobranou. Do telefonní ústfiedny byly dosazeny ãtyfii nûmecké úfied- ci ameriãtí jako spojky blíÏící se armády. byly pfiijati mnou a Karlem Zachardou. nice, které tu pÛsobily asi rok. U po‰tovních pfiepáÏek byly rovnûÏ dosazeny dal‰í tfii Zprávy, které nám docházely prostfiednictvím zahraniãního rozhlasu, byly v‰ak nûmecké úfiednice, znalé ãesky, a tfii zfiízenci nûmecké národnosti. Dle vzpomínek zmatené a pfiedev‰ím se nám potvrdila zpráva o dodání zbraní. V den povstání b˘valého pfiednosty po‰tovního úfiadu Karla Smrãky, vycházeli s nimi ãe‰tí zamûst- 5. kvûtna byli jsme v‰ak dokonale pfiipraveni, okres mûl k dispozici 700 brancÛ, na nanci dobfie, a aã s nimi mluvili ãasto velmi otevfienû o politicky choulostiv˘ch otáz- 600 ãlenÛ milice a 27 dÛstojníkÛ. ObtíÏ s urãitou desorganizací pÛsobili mladí kách, Ïádn˘ z nich nikoho neudal. chlapci, ktefií ukofiistili ãást nûmeck˘ch zbraní a v˘stroje a nehodlali se podfiíditi V‰echna nafiízení a vyhlá‰ky, tiskopisy a podobnû byly vydávány dvojjazyãnû, vojenskému velení. Situace v‰ak byla v‰ude zvládnuta a pfii nastal˘ch pfiestfiel- nûmecky a ãesky, respekt. jen v nûmeckém znûní. Aã vy‰‰í nûmeãtí úfiedníci provádû- kách s Nûmci pfii‰lo v okrese o Ïivot jen nûkolik lidí. K vût‰ím destrukcím nikde li ãasto kontroly chodu po‰tovního úfiadu, v‰e dopadlo nakonec dobfie. Zásluhu na tom nedo‰lo, protoÏe pfiedev‰ím díky ãinnosti bratr Jindfiicha Kalivody z Rokycan byla mûl i pfiednosta úfiadu Jos. Kollmann, kter˘ dobfie ovládal nûmãinu. zaji‰tûna v‰echna místa zaminovaná a tfiaskaviny a jejich zapalovaãe odstranûny. Pfiesto, Ïe v úfiadû byli zamûstnáni i Nûmci, uchránili ãe‰tí zamûstnanci fiadu ãesk˘ch Dne 7. kvûtna projely mûstem pancéfiové ‰pice americké armády a pfiinesly klid obãanÛ od vy‰etfiování a zatãení tím, Ïe zadrÏovali rÛzná udání - bohuÏel pocházející tûÏce zkou‰enému kraji.«74 od ãesk˘ch lidí. Tato udání, urãená na gestapo, ãasto neodesílali, ale niãili je. SluÏba v po‰tovním úfiadû byla tûÏká a namáhavá, byly ãasté zmûny pfiedpisÛ vyda- n˘ch v nûmeckém jazyce, coÏ ãesk˘m zamûstnancÛm ãinilo velké potíÏe. KaÏd˘ omyl Západoãeské konzumní druÏstvo nebo nedopatfiení bylo povaÏováno za sabotáÏ a ãastokrát bylo vedoucímu úfiadu RovnûÏ zajímavou ãinnost vyvíjeli ke konci války zamûstnanci Západoãeského kon- vyhroÏováno Nûmci, Ïe bude cel˘ úfiad »sebrán«. zumního druÏstva v Rokycanech. Jeden z nich, Václav Mrva vzpomíná: »(...) utvofiili V dobû okupace byla fiada zamûstnancÛ úfiadu nasazena na nucené práce do jsme odbojové hnutí na celém Rokycansku. PonûvadÏ skladi‰tû ZKD bylo centrem Nûmecka. Tak dne 1.5.1942 byli pfiidûleni k po‰tovnímu úfiadu do DráÏìan po‰tovní potfiebn˘ch lidí, pfiicházel téÏ ãetnick˘ stráÏmistr R. Krásn˘ z Rokycan, kter˘ potfiebné zfiízenci Fr. Havel, Václav Nosek, Ant. Fiala, Karel Vávra, Václav Sak, Franti‰ek pokyny a letáky s informacemi mnû pfiedával prostfiednictvím R. Bulína.« V obcích Dvofiák, Josef Bfieh a do Královce Boh. Kordík. Z úfiedníkÛ byli nasazeni do Mnichova rokycanského okresu spolupracoval dále pfii roz‰ifiování letákÛ a poskytování potravi- pomocníci Karel Wágner a Miroslav Kozák. nûktefií z nich se bohuÏel jiÏ nevrátili do sv˘ch domovÛ. Podúfiedník Fr. Havel byl 3. února 1943 zatãen v DráÏìanech a 7. února 73 Fond ONV Rokycany VII/4, 1946, kart. 90 (staré ãíslování). 74 TamtéÏ. 75 Fond ONV Rokycany VII/4, 1946, kart. 90 (staré ãíslování). 98 99 1943 zemfiel na následky muãení gestapem. ZÛstala po nûm manÏelka s dcerou, která byla pfiijata k po‰tû. Po osvobození byl Fr. Havlovi udûlen Váleãn˘ kfiíÏ in memoriam. Koncem roku 1943 a zaã. roku 1944 se postupnû vrátili po‰tovní zamûstnanci z Nûmecka. Dne 9. ledna 1944 byl zatãen gestapem po‰tovní zfiízenec Rudolf Benda, kter˘ byl jistou Nûmkou obvinûn, Ïe pr˘ odcizil nûmeckému pfiíslu‰níku balík. Benda byl odsouzen a uvûznûn v koncentraãním tábofie. Pro‰el jich nûkolik a na sklonku války se zúãastnil povûstného pochodu smrti ze Straubingu do Dachau, kde byl s dal‰ími vûzni osvobozen dne 18.5.1945 americkou armádou. Pfii posledním bombardování Rokycan dne 29. dubna 1945 americk˘mi hloubkov˘- mi letci byla po‰kozena i po‰ta a hlavnû pfiednostÛv a domovníkÛv byt. »Koneãnû nastal dlouho oãekávan˘ den osvobození na‰í vlasti, dne 5. kvûtna 1945,« vzpomíná K. Smrãka, »kdy s nad‰enou radostí a láskou jsme po tak dlouhé dobû vyvû- sili na po‰tovním úfiadû opût na‰í státní ãeskoslovenskou vlajku.« PonûvadÏ byla Ïelezniãní traÈ Rokycany - Holoubkov ãast˘m terãem americk˘ch bombardérÛ a byla znaãnû po‰kozena, takÏe vlaky v tomto úseku nejezdily, museli po‰- tovní úfiedníci po tfii t˘dny dováÏet po‰tu nákladním autem do Holoubkova a z Holoubkova do Rokycan, kde byla pak zpravidla pfiedávána na vlakovou soupravu.76

76 Fond ONV Rokycany VII/4, 1946, kart. 90 (staré ãíslování). Nûmecké vojaãky se vracejí z v˘chodu 100 101 XII. ROZHODN¯ DEN - 5. KVùTEN 1945 V ROKYCANECH

Vyhlá‰ení v˘jimeãného stavu 24. dubna, pfievzetí správy nad mûstem 4. kvûtna, pfievrat 5. kvûtna 1945 Situace v Rokycanech se ch˘lila ke zvratu jiÏ od konce dubna 1945, v dÛsledku ãehoÏ byl ve mûstû nûmeckou posádkou vyhlá‰en dne 24. dubna 1945 v˘jimeãn˘ stav77, zaka- zující shromaÏìování více jak tfií osob, a od zaãátku kvûtna, kdy ve mûstû a v okolních obcích dûlníci zastavili práci. Hrozba pfiedãasného vystoupení proti okupantÛm tu byla znaãná, proto mûstská správa vydala 4.5.1945 v˘zvu dÛtklivû varující obãanstvo pfied neuváÏen˘mi ãiny, které by mohly ohrozit bezpeãnost obyvatel. Z této v˘zvy vypl˘vá, Ïe jiÏ 4. kvûtna ilegální národní v˘bor vystoupil z ilegality a pfievzal správu obce do sv˘ch rukou, v ãemÏ sv˘m jednáním pfiedãil fiadu jin˘ch mûst v âechách. Soudíme tak podle vydané úfiední v˘zvy k obyvatelstvu, v níÏ se zcela noví pfiedstavitelé mûsta, ktefií se v následujícím období hlásili jako vedoucí ãinitelé národního v˘boru, obracejí k obãanstvu takto: »Obãané! V tûchto historick˘ch hodinách obracíme se k vám s v˘zvou, která má zabráni- ti jak˘mkoli v˘stfielkÛm v na‰em mûstû. Na‰í první starostí je zachování klidu. Za bezpeãnost mûsta ruãí vrchní stráÏmistr Grayner, kter˘ je pro tuto sluÏbu zmocnûn z ãeské strany. Jakékoli rabování a krádeÏe budou co nejpfiísnûji trestány, v kaÏdém závaÏném pfiípadû ihned smrtí zastfielením. Správa mûsta se stará o zaji‰tûní zásobování obyvatelstva pro pfií‰tí mûsíc. Obyvatelstvo má moÏnost vidûti pfiesunování zásob potravin na rÛzná místa. Uvidíte-li jak˘- koli pfiípad krádeÏe nebo za‰antroãování potravin, ihned jej hlaste na ãetnickou stanici. Pro v˘strahu jmenujeme politováníhodnou událost v Klabavû, kde bylo zaji‰Èováno znaãné mnoÏ- ství masa (u firmy K. ·Ûla) a kde osm obãanÛ dalo se strhnouti chamtivostí a kradli z otevfie- n˘ch povozÛ ve velkém mnoÏství masové konservy. Poãínání tûchto obãanÛ, ktefií se ne‰títi- li sníÏiti se ke sprost˘m krádeÏím, kdyÏ se jednalo o zaji‰tûní zásobování v‰eho obyvatelstva, bude náleÏitû vy‰etfieno a podle velikosti zloãinu potrestáno. Pfii odváÏení zásob a provádûní jin˘ch neodkladn˘ch prací je potfiebí pomoci obãanÛ. Vybízíme vás, abyste na kaÏdou v˘zvu starosty mûsta nastoupili na urãená stanovi‰tû. Pracujeme pro vás a pro va‰e rodiny a Ïádáme

77 Kronika Rokycan IV., fol. 132, SOkA Rokycany 103 vás, abyste s námi spolupracovali. V˘slovnû upozorÀujeme, Ïe pro nadcházející veliké udá- losti je v‰echno dopodrobna pfiipraveno. Nedejte se zneklidÀovati popla‰n˘mi zprávami a dÛvûfiujte nám, Ïe pracujeme pro blaho svého mûsta a své vlasti.«78 Podepsáni: Ludvík Grayner v.r. Rudolf Hejrovsk˘ v.r. vrchní stráÏmistr ãetnictva starosta mûsta Za obãanstvo: Rudolf Bulín, správce skladu ZKD, Jaromír Klimeck˘, ãeskobratrsk˘ faráfi, Václav Svoboda, dûlník. V sobotu 5. kvûtna 1945 nastal v‰ak rozhodn˘ den v Rokycanech. Pod dojmem vypuknutí protifa‰istického povstání v Praze, obyvatelé Rokycan jako jedni z prvních v ‰irokém okolí, se zmocnili správy nad mûstem a vyhlásili osvobození mûsta od fa‰istick˘ch okupantÛ, i kdyÏ ve mûstû je‰tû dlela silná nûmecká posádka o síle nûkolika tisíc muÏÛ. Kronikáfi, kter˘ byl zajisté oãit˘m svûdkem, pí‰e: »Na Rokycansku bylo vfiení patrné jiÏ nûkolik dní. Ve stfiedu 2. kvûtna nepracovalo se jiÏ v Hrádeck˘ch Ïelezárnách i v továrnách rokycansk˘ch. V sobotu 5. kvûtna po 8. hodinû ranní zaãalo se s odstraÀováním nûmeck˘ch nápisÛ na úfiadech i soukro- m˘ch firmách, coÏ vyvolalo ve chvíli v ulicích neobvykl˘ ruch. Od úst k ústÛm, od osoby k osobû, od domu k domu aÏ do nejodlehlej‰ích ãástí mûsta se roz‰ifiovala zpráva o novém vyhlá‰ení âeskoslovenské republiky. V domech zavlály na‰e státní vlajky, sch˘- lené hlavy se pozvedly, ustra‰ené obliãeje se rozjasnily úsmûvy radosti, lidé si na potká- ní sdûlovali, Ïe je konec strachu pfied bombardováním, konec noãního projíÏdûní nûmec- k˘ch tankÛ, bude klid a bezpeãí. Na námûstí se zatím shlukl dav, kterému starosta Hejrovsk˘ potvrdil zprávu o na‰í nové státní samostatnosti, vyzval ke klidu a pofiádku a oznámil, Ïe v 6 hodin veãer bude se konati na námûstí manifestaãní tábor. V poledne zahrála na námûstí dorostenecká hudba kapelníka Martínka. Ve 2 hod. odpoledne konala se v starostenské síni radnice poprvé vefiejná schÛze národního v˘boru, kter˘ uãinil nûkterá nutná rozhodnutí k zaji‰tûní bezpeãnosti mûstsk˘ch obyvatel. Sokolové se opût ujali svého majetku, bohuÏel zpusto‰ené sokolovny, byly odstranûny nûkte- ré pfiekáÏky a vykonány nûkteré práce ve prospûch celku. Pfies vytrval˘ dé‰È se‰lo se v urãe- nou hodinu na Masarykovû námûstí desetitisícové shromáÏdûní. Poprvé po ‰esti letech objevily se opût sokolské kroje, dívky v národních krojích, uniformy ÏelezniãáfiÛ, po‰ÈákÛ, pfii‰ly prÛvody z Litohlav a z Volduch s hudbami, a mnoho obãanÛ z jin˘ch okolních obcí. Kdekdo chtûl b˘t pfiítomen tomuto památnému shromáÏdûní. Manifestaci zahájil vÏdy obû- tav˘ Záboj zapûním Bendlova sboru »Svoji k svému« a z balkonu radnice starosta mûsta Rokycan Rudolf Hejrovsk˘, dûlník Václav Svoboda a ãeskobratrsk˘ faráfi Jaromír Klimeck˘ vyjádfiili slovy to, ãím se chvûla du‰e lidu a co cítil ve sv˘ch myslích. âast˘ potlesk souhlasu byl toho dÛkazem. V sobotu 5. kvûtna 1945 ohlásil Národní v˘bor v Rokycanech desetisícovému shromáÏdûním obãanÛ pfie- vzetí správy mûsta do ãesk˘ch rukou. 78 Kronika mûsta Rokycan IV 104 105 Projev byl zakonãen zapûním národní hymny.«79 vy, úfiady soukrom˘mi i vefiejn˘mi bezpodmíneãnû uposlechnuto. Funkce národního Komunista Václav Svoboda, kter˘ pfieÏil útrapy gestapa, musel v‰ak ãást svého pro- v˘boru je doãasná a v‰ichni ãlenové sloÏí své povûfiení ihned, jakmile budou moci b˘ti jevu vynechat, ponûvadÏ manifestaci byl pfiítomen i nûmeck˘ pozorovatel, vyslan˘ vykonány svobodné volby. velitelem zdej‰í posádky. Toho dne bylo mûsto je‰tû pod nûmeck˘m komandem a veli- Bratfií a sestry! Pracujeme pro vás rádi, ãekáme va‰í spolupráci, rádi sneseme va‰i tel hrozil starostovi Hejrovskému násiln˘m rozehnáním manifestace a stfielbou. Po vûcnou kritiku a pouÏijeme va‰ich podnûtÛ. Voláme vás v‰echny k práci na nové v˘stav- dlouhém jednání od toho ustoupil, starosta se v‰ak musel spolu s velitelem ãetnické bû v‰emi námi milované âsl. republiky. stanice L. Graynerem zaruãiti za udrÏení klidu. Obavy vedení mûsta z ozbrojeného zásahu nûmeck˘ch oddílÛ proti obyvatelstvu byly oprávnûné, jak ukázalo i fiadûní Rudofl Hejrovsk˘, starosta mûsta, pfiedseda (národního v˘boru) nûmecké soldatesky na jihu Rokycanska a v nûkter˘ch jin˘ch místech. Napfiíklad Jaromír Klimeck˘, ãsbr. faráfi, Pplk. Koãí 7. kvûtna 1945 zavraÏdili nûmeãtí fa‰isté na námûstí v Tfie‰ti 47 obyvatel a téhoÏ dne Jaroslav Adamec, faráfi církve ãsl., Jos. Beznekr, arcib. notáfi, Vilém Bure‰, rolník, do‰lo k obdobné tragédii i ve Velkém Mazifiíãí, kde národní v˘bor po Ïivelném pfie- MUDr. Zdenûk âáp, lékafi, Ludvík Grayner, vrchní ãetnick˘ stráÏmistr, JUDr. Jaromír vratu pfievzal správu mûsta do sv˘ch rukou. Do mûsta se v‰ak vrátila nûmecká jednot- HuÀáãek, pfiednosta okr. soudu, Magistr Dr. Jan ChrÏ, lékárník, MUDr. Kamil Jágr, ka, která zajala pfiítomné muÏe na radnici a na místû jich 60 zavraÏdila. Podobn˘ osud mûstsk˘ lékafi, Rudolf Kadláãek, obchodník Ïelezem, Jindfiich Kalivoda, inspektor hrozil v sobotu 5. kvûtna i RokycanÛm; Nûmci si v‰ak na podobn˘ zásah netroufli, poji‰Èovny, Zdenûk Ka‰par, uãitel, poruãík Jos. Dresler, úfiedník mûstské spofiitelny, neboÈ dobfie vûdûli, Ïe americká armáda rychle postupuje na PlzeÀ a po 6. kvûtnu jiÏ Jaroslav Lobovsk˘, nadporuãík policejní stráÏe, Václav Mrva, dûlník ZKD, Franti‰ek stála pfied branami Rokycan. Mudra, ‰kolník, Franti‰ek Poncar, truhláfi, Otakar Pospí‰il, typograf a redaktor, »Tento den jest posledním dnem okupace, zítfiej‰í znamená svobodu«, uzavírá Franti‰ek Somolík, okr. ‰tábní ãetnick˘ stráÏmistr, Václav Soukup, truhláfi, Matûj popis události, které probûhly 4. kvûtna 1945, mûstsk˘ kronikáfi. Straka, úfiedník, Václav Svoboda, valcífi, Josef Sterner, majitel zámeãnictví, Eduard Thiele, valcífi, Karel Zacharda, provazník. V Rokycanech 5. kvûtna 1945 Provolání revoluãního národního v˘boru 5. kvûtna se poprvé oficiálnû pfiihlásil ilegální Národní v˘bor v Rokycanech, kter˘ ZadrÏení K. H. Franka v Rokycanech se obrátil k obãanÛm s následující v˘zvou: V kvûtnov˘ch dnech mûl Revoluãní národní v˘bor v Rokycanech velmi poãetnou »Obãané! Po osudném dni 15. bfiezna 1939 utvofiil se ãesk˘ národní v˘bor, kter˘ si a dobfie organizovanou vojenskou jednotku. V jejím ãele stal plukovník Kotûborsk˘. vzal za úkol nésti národ k lep‰ímu zítfiku. Práce, kterou konal po léta v podzemí, byla Tyto ozbrojené oddíly udrÏovaly pofiádek a bezpeãnost ve mûstû a okolí a intenzivnû nev˘slovnû tûÏká, odfiíkavá a spojená s nesmírn˘mi obûÈmi, pfii nichÏ padli do zloãin- spolupracovaly s americkou armádou a s partyzánsk˘m oddílem »Brdy« z Miro‰ova né germánské ruky tisíce na‰ich nejlep‰ích lidí. Odboj, k nûmuÏ se postupnû pfiidal v‰e- pfii zadrÏování potulujících se skupin NûmcÛ v brdsk˘ch lesích a pfii zadrÏení chen ãsl. lid, byl posléze korunován vítûzstvím. Dnes máme jiÏ svÛj ãsl. stát, v nûmÏ K. H. Franka v Rokycanech dne 9. kvûtna 1945. jsou rychle likvidovány zbytky nûmeck˘ch zloãincÛ a ãesk˘ch zrádcÛ. Národní v˘bo- ZadrÏením K. H. Franka v Rokycanech v dopoledních hodinách 9. kvûtna 1945 se ry se pfiipravují, aby v nejbliÏ‰ích dnech daly v‰em lidem práci a v‰em rodinám zajis- zab˘vala regionální historiografie velmi podrobnû. Zasvûcenû o této události vypráví tily chléb. âeské obyvatelstvo Rokycanova kraje voláme ku spolupráci. Nenechte novináfi Karel Ka‰ák ve své knize »Vrahové bez alibi«. RovnûÏ dal‰í oãití svûdkové zaslepiti svá srdce hnûvivostí a nedejte se strhnouti v tûchto slavn˘ch historick˘ch pfiiná‰í velmi podrobné údaje o prÛbûhu této akce. Patfií mezi nû i Jan Franta, jeden chvílích k nepfiedloÏen˘m ãinÛm, které by po‰pinily ãest na‰eho národa i va‰í osobní. z aktivních úãastníkÛ kvûtnov˘ch událostí v Rokycanech. V úter˘ 8. kvûtna 1945 obdr- Nepfiátelské Ïivly smûjí b˘ti zaji‰tûny jen orgány úfiednû k tomu oprávnûn˘mi a jak˘- Ïel Národní v˘bor v Rokycanech telefonickou zprávu, Ïe kolem 23. hodiny noãní je koli zásah ulice, která by si osobovala právo zasahovati do v˘konu trestající spravedl- tfieba oãekávat v Rokycanech prÛjezd velk˘ch kolon ustupující Schörnerovy armády nosti, bude národním v˘borem co nejpfiísnûji potrestána. Národní v˘bor representuje z Prahy na západ, neboÈ se kvapem blíÏila ku Praze Rudá armáda. skuteãnû v‰echno obãanstvo na‰eho mûsta. Jsou v nûm zástupci v‰ech b˘val˘ch poli- »Toho dne v noci,« vypráví Jan Franta, »jsme mûli sluÏbu na radnici s Janem tick˘ch stran. Plného zastoupení dostalo se dûlnictvu ze stran socialistick˘ch a komu- Schweinerem, takÏe jsme mohli pozorovat z radniãní vûÏe kolem pÛlnoci nepfiehledné nistické. PfiíkazÛ národního v˘boru musí b˘ti v‰ím obãanstvem, orgány vefiejné sprá- kolony nûmeck˘ch bojov˘ch vozidel, pfiijíÏdûjících od Svojkovic k RokycanÛm a dále 79 Kronika IV., 134 na PlzeÀ. Brzy ráno následujícího dne 9. kvûtna byl Národní v˘bor v Rokycanech tele- 106 107 fonicky upozornûn na to, Ïe Frank uniká z Prahy smûrem k Plzni a Ïe je nutno vûno- vat pozornost i jin˘m komunikacím neÏ hlavní silnici z Prahy, kudy by mohl FrankÛv vÛz projet do zajateckého tábora mezi mûstem Rokycany a PlzeÀ, kde jiÏ americká armáda odzbrojovala Nûmce. ProjíÏdûli jsme tedy ráno s dr. Dienstbierem na motocyklu nûkter˘mi místy kolem Rokycan a upozorÀovali jsme obãany na nebezpeãí, které by mohlo nastat pfii zadrÏo- vání tohoto váleãného zloãince, protoÏe se pfiedpokládalo, Ïe bude mít siln˘ ozbrojen˘ doprovod. Kolony NûmcÛ projíÏdûly po celé dopoledne mûstem, pozdûji i v neuspofiádan˘ch formacích - nebyla to jiÏ jen vojenská vozidla, ale i rÛzné povozy s naloÏen˘mi uprchlí- ky promí‰ené s pû‰ími skupinami nûmeck˘ch vojákÛ i civilistÛ. Mezitím pfii‰la dal‰í zpráva, údajnû z Kafieza, Ïe vÛz K. H. Franka projel obcí. Na rokycanském námûstí sledovalo pfiesuny NûmcÛ mnoho obyvatel. Pfiíslu‰níci mûstské policie a ãetnictva spolu s nûkter˘mi dobrovolníky dbali na to, aby pfiesun NûmcÛ probíhal bez vût‰ích zmatkÛ. Po 13. hodinû zahlédl stráÏmistr mûstské policie Josef Karel nenápadné osobní auto s pfiívûsn˘m vozíkem. Upozornil na to vedle stojí- cího ãetnického stráÏmistra ·tefla, kter˘ okamÏitû poznal K. H. Franka, sedícího hrdû ve vozidle. ·tefl vykfiikl: »To je Frank!« a stráÏmistr Karel se obrátil na americké vojáky, stojící poblíÏ u dÏípu, ktefií ihned po Karlovû v˘kfiiku »Frank!«, se rozjeli za autem. FrankÛv vÛz pfiijíÏdûl k rokycansk˘m jatkám, kde byl poznán ãetnick˘m stráÏmist- rem J. Rancem, kter˘ vÛz zastavil. V tom jiÏ pfiijíÏdûl americk˘ dÏíp z námûstí a dÛstoj- ník nafiídil Frankovi auto obrátit a zajet zpût na námûstí, kde pak byl Frank identifiko- ván. Mezitím byly vysílaãkou v dÏípu alarmovány dal‰í americké bojové vozy. Frank byl pak se sv˘m vozem dopraven do kasáren, odkud byl dále pfievezen do Plznû. Bylo to kolem 15.30 odpoledne.« O útûku K. H. Franka z Prahy se zmiÀuje i pamûtní kniha âetnické stanice v Kafiezu. »Od druhé hodiny noãní dne 5.5.1945 po státní silnici od Prahy k Plzni táhla se ustu- »To je Frank! Frank!«, volali obãané, kdyÏ spatfiili osobní auto jedoucí smûrem na PlzeÀ pující nûmecká vojska. V‰echny druhy zbraní, ponejvíce motorizované armády, tanky, pancéfiová auta, protiletadlová dûla apod.«, líãí situaci kronikáfi. jiÏ jednou ho vidûl v Praze. Po malém odpoãinku se kolona opût dala na FrankÛv pfií- kaz do pohybu smûrem na Rokycany a PlzeÀ. »Kolem 9. hodiny ranní 9. kvûtna 1945 dostala stanice telefonické hlá‰ení, Ïe po âetnická stanice v Kafiezu o tom ihned uvûdomila Okresní ãetnické velitelství trase Praha - PlzeÀ prchá na západ Karl Hermann Frank udánlivû v malém osobním v Rokycanech, kde hlá‰ení o pohybu K. H. Franka pfievzal ‰tábní stráÏmistr Viktor zeleném autû s pfiívûsn˘m vozíkem a Ïádalo se o jeho zatãení. Tato kolona údajnû mûla (Langr?).«80 jet po vedlej‰ích okresních silnicích. V 11.30 hod. ohlásil na kafiezskou ãetnickou sta- Vstup americké armády do Rokycan situaci ve mûstû neuklidnil, neboÈ mûsto leÏící nici zámeãnick˘ dûlník Karel Kunz z M˘ta, Ïe právû vidûl K. H. Franka, kter˘ na stát- na hlavní trase Praha - PlzeÀ bylo svûdkem útûku desetitisícÛ nûmeck˘ch uprchlíkÛ ní silnici na rozhraní okresÛ Hofiovice a Rokycany pfied Kafiezem vystoupil z osobního z v˘chodních území, nacistÛ, slouÏících v okupaãní správû na území ãesk˘ch zemí auta znaãky »Tatra«. Zde celá kolona, skládající se z tankÛ, pancéfiov˘ch vozÛ a ostat- a dal‰ích desetitisícÛ po zuby ozbrojen˘ch nûmeck˘ch vojákÛ a útvarÛ SS. Mezi nimi ních zbraní, v jejichÏ stfiedu jel Frank je‰tû s dal‰ími ãtyfimi osobními automobily téÏe utíkal z Prahy i tzv. fií‰sk˘ protektor pro âechy a Moravu K. H. Frank. Jeho útûku uãi- znaãky, krátce zastavila k odpoãinku. Karel Kunz, kter˘ jel na kole po státní silnici, spatfiil K. H. Franka zrovna ve chvíli, kdy vystupoval z auta a poznal ho hned, neboÈ 80 Pamûtní kniha âetnické stanice Kafiez, SOkA Rokycany 108 109 nili konec rokycan‰tí obãané a americká armáda. Pro lep‰í pochopení atmosféry doby, mû a jel v zelenû natfieném autu s pfiívûsn˘m vozíkem. Spatfien byl uÏ v Holoubkovû v jaké se tyto události odehrávaly, cituji opût kronikáfie mûsta, kter˘ podává plasticky kolem pÛl druhé hodinû odpoledne, kdy skuteãnû vjíÏdûlo od praÏské strany na roky- obraz doby a dal‰í dvû vzpomínky oãit˘ch svûdkÛ událostí: canské námûstí nûkolik aut s nûmeck˘mi policisty, nápadnû silnû vyzbrojen˘mi a upro- »JestliÏe sudet‰tí Nûmci vÛbec byli podnûcovateli sv˘ch soukmenovcÛ z ¤í‰e stfied zelené auto. Kter˘si ãetník vykfiikl: k nenávisti proti v‰emu ãeskému, byl Karel Herman Frank krvelaãn˘m démonem, »Frank!« a dav lidu toto volání opakoval. Americk˘ dÛstojník rychle nasedl do pfii- kter˘ proti nám pfiímo bûsnil. Tento zkrachovan˘ knihkupec z Karlov˘ch VarÛ, pro- praveného auta a za PlzeÀskou bránou zastoupil Frankovu autu cestu. Oba se rozjeli davaã kalendáfiÛ po trzích, sbûratel insertÛ a poslanec pak nûmeck˘ch nacionálÛ pak zpût na námûstí, leã po krátkém jednání nastoupil cestu ke Ejpovicím, kde byl v ãsl. parlamentû, vystupoval krajnû drze a provokaãnû, po okupaci se pak ukázal Frank zatãen americk˘m vojskem. Pak odvezen do Plznû a druhého dne do Prahy. Tam jako prav˘ typ germánské krutosti. K. H. Frank stál v pozadí stovek poprav nejlep- se pfiiznal, kam ukryl korunovaãní klenoty.« ‰ích ãesk˘ch lidí po atentátu na R. Heydricha v kvûtnu 1942 a on to byl, kdo je odpo- vûdn˘ pfied sousedem dûjin za vyvraÏdûní obcí Lidic a LeÏákÛ a v‰eho potom, co následovalo. V˘slech K. H. Franka v Ejpovicích Nyní se vefiejnost dozvûdûla, Ïe uloupil ãeské korunovaãní klenoty z dómu sv. Víta. (Vzpomínka V. ·nebergra) Posledním zoufal˘m jiÏ bûsnûním jeho bylo vûrolomné, zákefiné pfiepadení Prahy, pfii Na zadrÏení K. H. Franka vzpomíná také V. ·nebergr z Ejpovic, kter˘ vypráví: kterém v pouliãních bojích a na barikádách padlo 1960 ãesk˘ch lidí. Po osvobození Po 5. kvûtnu 1945 konal jsem tak, jako celá fiada ostatních spoluobãanÛ, pofiádkovou Prahy Rudou armádou a po nûmecké kapitulaci tento zloduch ve stfiedu 9. kvûtna zba- sluÏbu (v obci). Stfiídali jsme se a já se zdrÏoval v dobû volna v hostinci pfii státní silni- bûle prchal smûrem na západ. Na telefonické upozornûní, uãinûné Národnímu v˘boru ci, kter˘ moji pfiíbuzní mûli po léta v nájmu. Tam se objevil mezi Ameriãany jak˘si ãetafi v Rokycanech, byla uãinûna opatfiení k zadrÏení Franka, kter˘ byl v generálské unifor- aspirant, snad z Volar, jak udával, kter˘ vedle nûmãiny ovládal slu‰nû i jazyk anglick˘ asi tak jako já. Ameriãané nás v pfiípadû potfieby volali, kdyÏ chtûli nûco pfietlumoãit. Tehdy demarkaãní ãára byla pod lesem a v na‰em hostinci mûli Ameriãané jakousi kanceláfi. Tam mimo jiné byli evidováni nûmeãtí zajatci tím zpÛsobem, Ïe nûmeck˘ dÛstojník pfiedloÏil seznam lidí z jeho skupiny a ti pak byli rozdûlováni do lágrÛ v polích. To bylo muÏstvo a niÏ‰í dÛstojníci, vy‰‰í hodnosti byly transportovány, odvá- Ïeny smûrem na PlzeÀ. V pátek dopoledne81 bylo v této americké kanceláfii asi 12 gene- rálÛ, z nichÏ jeden byl maìarsk˘, pak tam byl jeden vy‰‰í námofiní dÛstojník a nûkolik osob v civilu. S tûmi se sepisoval jak˘si protokol o zajetí. Generálové pfiijeli je‰tû se ‰oféry ve sv˘ch autech. Dne 9. kvûtna 1945 dopoledne zavolal mû americk˘ major a poÏádal, abychom vyklidili silnici od civilního obyvatelstva, Ïe pr˘ pfiivezou nûjakého prominentního vûznû. Ptal jsem se, kdo to má b˘t a tu mnû ten major fiekl, Ïe sám neví, snad nûjak˘ ãetnick˘ generál. Netrvalo dlouho a do hostince vchodem vstoupil vysok˘ muÏ v polní uniformû, v polní vojenské ãepici, v dlouh˘ch kalhotách, sepnut˘ch u kotníkÛ. Pfii pfií- chodu ihned obrátil se na mne s prosbou, zda by nemohl dostat sklenici vody. ¤ekl jsem mu, Ïe máme vodu vadnou, Ïe mu ale mohu dáti pivo, které bylo v sudech na dvofie na americk˘ch autech. Vypil pÛl litru a souhlasil s tím, aby dostal je‰tû jednu sklenici. V˘slech s Frankem vedl star‰í americk˘ generál a já s tím ãetafiem z Volar jsme byli pfiitomni jako tlumoãníci. Na dotaz, jak zní jeho jméno, uvedl nûmecky: »Karl Hermann Frank, b˘val˘ fií‰sk˘ ministr pro âechy a Moravu«.

Auto s ustupujícím K. H. Frankem pfied radnicí v Rokycanech 81 Nelze urãit o jak˘ pátek jde, pravdûpodobnû pÛjde o pátek 12. kvûtna 110 111 Teprve teì jsem se dozvûdûl, o koho se jedná. Frank se choval klidnû a disciplinovanû, odpovídal na kladené otázky a uvedl mezi jin˘m, Ïe má z pûti dûtí dvû z prvního manÏelství (...) a tfii z manÏelství druhého. Jeho manÏelka Ïe je lékafikou v praÏské nemocnici a Ïe ho s dûtmi následuje ve druhém voze. Pfiipojil, Ïe má tûÏké starosti, neboÈ jeho nejstar‰í 19let˘ syn leÏí v nemocnici ve XIII. Vimperku, kde mu byla amputována noha u samého boku a mlad‰í jeho bratr ode‰el z domova, aby ho pr˘ tam nav‰tívil. Dal‰í tfii dûti ve vûku 5, 3 a 1 rok jedou s matkou. Na dotaz generála a majora prohlásil, Ïe není ozbrojen, v autû Ïe s nim jedou jeho SPOR O DATUM P¤ÍJEZDU poboãník a vy‰‰í generál SS. Tím byl v˘slech ukonãen a Frank se mnû pfii odchodu ptal, zda nevím, co se stalo SPOJENECK¯CH ARMÁD s jeho rodinou, Ïe mu bylo slíbeno, Ïe se zde s ní sejde. ¤ekl jsem mu, Ïe bohuÏel o tom nic nevím. DO ROKYCAN V ostatním souhlasí líãení o jeho zadrÏení v Rokycanech a o té registraci v Ejpovicích nikdo nemohl vûdût, a proto se o tom nikdo nezmiÀoval. Frank odejel Vyjádfiení historika Ústavu novodob˘ch dûjin v americkém doprovodu jako zajatec do Plznû, jeho auto s pfiívûsn˘m vozíkem zÛsta- lo v Ejpovicích, odkud bylo pfievezeno do Plznû, kde snad bylo pfiidûleno pro potfieby Dlouho byl veden spor o to, kdy do Rokycan kvûtnu 1945 vstoupila americká armá- primátora Ulricha. da a kdy do pfiedmûstí Borku pfiijely první sovûtské tanky. K této otázce se v roce 2000 To je v‰echno, co si o té vûci pamatuji.«82 vyjádfiil také pracovník Ústavu pro soudobé dûjiny, kter˘ mj. uvádí: Dne 21. kvûtna 1946 vynesl Mimofiádn˘ lidov˘ soud v Praze nad K. H. Frankem »Jako první vstoupily na katastr Rokycan útvary 16. obrnûné divize americké armády, rozsudek smrti a následujícího dne byl Frank popraven na Pankráci. Shodou okolností která jiÏ v nedûli 6. kvûtna 1945 osvobodila PlzeÀ. V podveãer pak nûkteré jednotky této byl pfiedsedou soudu, kter˘ K.H. Franka soudil, rokycansk˘ rodák JUDr. Martin divize postoupily aÏ na v˘‰iny v˘chodnû od Plznû, které zaujaly obranné postavení. Je Kozák, kter˘ o tom napsal i knihu. moÏné, Ïe v rámci prÛzkumné ãinnosti pronikly aÏ na katastrální hranice Rokycan, ale za datum oficiálního vstupu americké armády do Rokycan se rozhodnû klade pon- dûlí 7. kvûtna 1945 v ãasn˘ch ranních hodinách.83 Nejspí‰e se jednalo o 23. prÛzkumnou eskadronu, jejiÏ velitelské stanovi‰tû se nacházelo v Plzni - Doubravce, která v rámci pfií- prav útoku 16. obrnûné divize na Prahu dostala rozkaz organizovat prÛzkum aÏ k Pfiíbrami. âást vozidel této jednotky doprovázela i americkou misi, která 7. kvûtna veãer odjela po plzeÀské silnici do Prahy, resp. do Velichovek, aby pfiimûla Schörnerovou armádu k dodr- Ïování podmínek reme‰ské kapitulace. V prÛbûhu dne dorazily do Rokycan i jednotky 2. pû‰í divize. Jednalo se o 9. pû‰í pluk, kter˘ uÏ 6. kvûtna obdrÏel rozkaz, aby druhé- ho dne ráno zahájil postup na ãáru Tymákov - Star˘ Plzenec - Chválenice. V prÛbû- hu dne se pak pluk pfiesunul aÏ do Rokycan, kde zfiídil své velitelské stanovi‰tû.84 JiÏ 6. kvûtna 1945 vydalo velení amerického V. sboru podfiízen˘m divizím pokyn, aby okamÏitû a v‰emi dostupn˘mi prostfiedky hlásily navázání kontaktÛ s jednotkami Rudé armády. Díky tomuto nafiízení je tak moÏné pfiesnû stanovit datum a místo, kde se obû armády na na‰em území poprvé setkaly. Podle tûchto hlá‰ení k tomu do‰lo dne 10.5.1945 ve 13.40 hod. ve V‰erubech, kde se setkala 16. obrnûná divize US

83 Text tuãnû zv˘raznil P. C. 84 Pro upfiesnûní tohoto tvrzení je tfieba uvést, Ïe první prÛzkumná jednotka americké armády dorazila do Rokycan jiÏ v ãasn˘ch ranních hodinách 7. kvûtna 1945 (podle nûkter˘ch svûdectví jiÏ v pÛl ãtvrté ráno) 82 Vzpomínka V. ·nebergra z 16. záfií 1980, publikována ve sborníku Minulostí Rokycanska ã. 4/1966, str. 31 a nikoliv v prÛbûhu dne. 112 113 armády s pfiedvojem sovûtského 102. stfieleckého pluku (souãást 13. armády I. ukra- První problém, kter˘ panoval mezi ãetn˘mi obãany, obeznal˘mi aspoÀ laicky s touto jinského frontu), a v Rokycanech 2. pû‰í divize US armády, respekt. její 9. pû‰í pluk, problematikou, byla otázka, kdy vstoupily první americké jednotky do Rokycan. kter˘ navázal dne 10. kvûtna 1945 ve 13. hodin kontakt s pfiedsunut˘m odfiadem Nûktefií tvrdili, Ïe to bylo v nedûli 6. kvûtna 1945, aãkoliv fiada historick˘ch pramenÛ sovûtského 5. gardového tankového sboru. Tato jednotka, která patfiila do sestavy i osobních svûdectví tento názor jednoznaãnû vyvracely. Trvalo mnoho let, neÏ byla 6. gardové tankové armády (II. ukrajinsk˘ front), odpoledne 9. kvûtna dorazila koneãnû uznána historická skuteãnost, Ïe americká armáda vstoupila do Rokycan do Prahy, kde se v‰ak nezdrÏela a pokraãovala v dal‰ím postupu po plzeÀské sil- v ãasn˘ch ranních hodinách v pondûlí 7. kvûtna 1945, i kdyÏ pfiedchozího dne, tedy nici smûrem k americk˘m liniím. Je‰tû veãer 9. kvûtna pfiekroãila v Rudné pozi- 6. kvûtna, se malé motorizované jednotky americké armády pohybovaly v okolních ce 5. gardového mechanizovaného sboru 4. gardová tanková armáda I. ukrajin- obcích Rokycan (Ejpovice, Klabava), odkud se v‰ak téhoÏ dne stáhly zpût do Plznû. ského frontu a ráno 10.5.1945 projely její tanky Berounem, odkud pak pokra- Spor o datum vstupu americké armády do Rokycan dlouhou dobu Ïivila také pamût- ãovaly do Rokycan. Na jih od plzeÀské silnice pak operoval 25. tankov˘ sbor (sou- ní deska, která byla zasazena mezi Rokycany a Borkem v roce 1946 Americk˘m ústa- ãást 3. armády, I. ukrajinsk˘ front), kter˘ ve dnech 10.-11.5.1945 postupoval ve vem v âeskoslovensku v Plzni, v níÏ se mylnû uvádûlo, Ïe »v tûchto místech armáda smûru Hofiovice - Nepomuk, kde narazil na 90. divizi ze sestavy XII. sboru americ- USA zastavila dne 6. kvûtna 1945 svÛj postup a vytvofiila hranici obsazeného území.« ké armády. Îádné jiné sovûtské jednotky se v této dobû na Rokycansku a PlzeÀsku Tento historick˘ omyl se pfiedával dál, aÏ si obãané vsugerovali, Ïe americká armáda nevyskytovaly. Teprve 10. kvûtna 1945 vydalo velení II. ukrajinského frontu rozkaz vstoupila do Rokycan 6. kvûtna 1945. dal‰ím podfiízen˘m útvarÛm, aby do veãera 12. kvûtna 1945 zaujaly pozice na Tento spor je v‰ak jiÏ definitivnû odstranûn, i kdyÏ nová deska, která byla obnove- demarkaãní ãáfie a navázaly spojení s americk˘mi jednotkami. Vedle zbyl˘ch ãástí na v r. 1992 opakovala chybné datum - 6. kvûten 1945. 6. gardové tankové armády se jednalo pfiedev‰ím o 7. gardovou armádu, která dosta- Spor o datum pfiíjezdu Rudé armády na Rokycansko je stále je‰tû ve varu. Novou la za úkol pfiesunout se do prostoru Beroun - PlzeÀ a 9. gardovou armádu, jeÏ mûla podobu dostal po citovaném vyjádfiení p. S. Koko‰ky. postoupit na linii Písek-Klatovy. Jak jsem jiÏ pfiipomnûl, existuje fiada historick˘ch pramenÛ, které se s názorem o pfií- Na základû tûchto údajÛ je tfieba hodnotit nová zji‰tûní o pfiíjezdu prvních sovût- jezdu Rudé armády 10. kvûtna 1945 neshodují. Mezi nimi je i kronika obce Borek sk˘ch tankÛ do rokycanského pfiedmûstí Borek jiÏ 9. kvûtna 1945 v dopoledních hodi- (nyní pfiedmûstí Rokycan), z níÏ cituji ãást zápisu: nách (!) krajnû skepticky. PrÛjezd obdobné jednotky nebyl zaznamenán v Ïádné z okol- ních obcí a nezmiÀují se o nûm ani americké prameny. Nelze se proto ztotoÏnit se závû- Rudá armáda v Borku rem p. Cironise, publikovan˘m v roce 1996 ve sborníku Minulostí Rokycanska, Ïe tímto pfiíjezdem sovûtsk˘ch tankÛ do Borku »toho dne vlastnû do‰lo k prvnímu setká- Bylo 9. kvûtna 1945, 11.30 dopoledne, kdyÏ do na‰í obce vjel první sovûtsk˘ ní spojeneck˘ch armád na pÛdû tehdej‰ího âeskoslovenska.« tank s tfiíãlennou posádkou, zastavil na silnici proti obecní úfiadovnû a budovû Josefa Aubrechta ãp. 56. Pfiítomné obãanstvo pfii spatfiení touÏebnû oãekávan˘ch osvoboditelÛ propuklo v neutuchající jásot a na mnoh˘ch tváfiích se objevily slzy - slzy Pohled z druhé strany radosti a vdûãnosti. Toto je stanovisko p. Stanislava Koko‰ky, pracovníka Ústavu soudob˘ch dûjin V tyto dny revoluãního pfievratu hlavnû od 6. do 15. kvûtna procházeli na‰í obcí v Praze na Ïádost obãana z Rokycan z 9.11.1999 o vysvûtlení okolností osvobození nejenom tisíce, ale sta tisíce (lidí) rÛzn˘ch národností, ov‰em ponejvíce NûmcÛ. západních âech a zejména Rokycan spojeneck˘mi armádami. Vût‰inou smûrem od Prahy, jenom nepatrné ãásti smûrem opaãn˘m. Americká vojska zaujala svoje pozice u domku pana Slámy a pana Josefa Pácla na katastrálním území Vzhledem k tomu, Ïe z tohoto závûru vypl˘vá, Ïe první jednotky Rudé armády vstou- mûsta Rokycan, kde zadrÏovala a kontrolovala ve‰keré osobní dokumenty v‰ech pro- pily na území okresu Rokycany a na rokycanské pfiedmûstí Borek 10. kvûtna 1945 ve cházejících. Americká vojska hlídkovala na rÛzn˘ch kfiiÏovatkách cest, majíce mezi 13 hodin, pokusil jsem se v dal‰ím pfiíspûvku, publikovaném ve Zpravodaji Okresního sebou i vojáky ãernochy. Tyto hlídky mûly svoje stany také na konci lesnaté stránû úfiadu Rokycany85 pfiinést na svûtlo dal‰í archivní prameny, které se touto problematikou zvané »Borecká stráÀ« v pfiímoãaré linii s hlavní hlídkovou trupou silniãní. zab˘vají a které spí‰e mluví proti tomuto tvrzení a pfiiklánûjí se k datu 9. kvûtna 1945. 10. kvûtna 1945 pfii‰ed‰í sovûtské vojsko zaujalo pozice na okraji na‰í obce 85 Petros Cironis: Je‰tû k osvobození Rokycan v roce 1945, in Zpravodaj Okresního úfiadu Rokycany ã. 4 u domu Josefa Jiráska a u ãp. 75 Emila Poura.«86 z 29.4.2000, strana 5-13, item Petros Cironis: Na demarkaãní linii, 1990, item Petros Cironis: Rokycansko v posledních dnech druhé svûtové války in Minulostí Rokycanska ã. 5. srpen 1996, 44 stran aj. 86 Kronika obce Borek u Rokycan, II. díl, str. 17 n., AO Borek, SOA Rokycany 114 115 Lze moÏná pfiipustit, Ïe se kronikáfi zm˘lil o jeden den, tedy místo 9. kvûtna, které uvádí, dorazil první tank Rudé armády do Borku aÏ následujícího dne. Nebo si tuto událost o pfií- jezdu prvního tanku Rudé armády kronikáfi vymyslel? (Naprosto nepravdûpodobné). Ov‰em stejn˘ den, tedy 9. kvûten 1945 uvádí i pamûtní kniha Okresního ãetnického velitelství Rokycany. Tento pramen je jiÏ závaÏnûj‰í a nelze jej opomenout, ani bagatelizovat, neboÈ ãetníci byli neustále v terénu, bedlivû sledovali situaci a vûdûli o v‰em, co se dûlo. Zejména v takové dobû, jako byly poslední dny války. Nelze proto pfiedpokládat, Ïe by pfiehlédli tako- vou událost, nebo Ïe by se mohli zm˘lit o den. PfiipusÈme v‰ak, Ïe i tento zápis do pamûtní knihy okresního ãetnického velitelství nebyl proveden v t˘Ï den, ale Ïe je dodateãn˘, ãímÏ mohlo dojít k omylu. PfiipusÈme tedy, Ïe ãetník povûfien˘ vedením pamûtní knihy se zm˘lil. A to, prosím, ustupuji hodnû jen proto, abychom mûli voln˘ prostor pro dal‰í diskusi. Pro úplnost opût cituji ãást zápisu z pamûtní knihy Okresního ãetnického velitelství Rokycany: »5.5.: Okresním ãetnick˘m velitelstvím v Plzni dán telefonick˘ rozkaz vztyãiti ães- koslovenské vlajky, strhávati nûmecké nápisy a nûmecké posádky odzbrojiti. Do‰lo k v‰eobecné revoluci proti NûmcÛm. âetnictvo za pomoci civilního obyvatelstva odzbrojilo místní nûmecké posádky a nûmecké vojsko pochodující po silnicích smûfiujících na PlzeÀ. Ozbrojené nûmecké vojsko táhlo po v‰ech silnicích k Plzni, tam, kde se postavilo na odpor, bylo potfieno. 6.5.: Obsazena PlzeÀ americkou armádou a mezi Plzní a Rokycany byl utvofien sbûrn˘ tábor prchajícího nûmeckého vojska. 8.5: (ãíslo 8 málo ãitelné a nejasné) Rokycany obsazeny americkou armádou, dále tato armáda ne‰la. 9.5: Obsazen okres aÏ ke Svojkovicím Rudou armádou a mezi Rokycany a Svojkovicemi utvofiena demarkaãní ãára mezi ruskou a americkou armádou. Vlakové kontroly byly provádûny v Rokycanech americkou armádou a v Holoubkovû Rudou armádou. Nûmecké vojsko se stále hrnulo po silnicích jednak pû‰ky a pak rÛzn˘mi dopravní- mi prostfiedky, buì je‰tû vyzbrojeno nebo bez v˘zbroje. U Ejpovic byly tfii ohromné tábory tohoto nûmeckého vojska, kde byly americk˘m vojskem odzbrojovány. V pfií- kopech kolem silnic, zejména kolem státní silnice, válela se v˘zbroj v‰eho druhu. Ve sbûrn˘ch táborech stálo nûkolik tisíc motorov˘ch vozidel, tankÛ, dûl a jin˘ch zbraní. Byl to velkolep˘ pohled na onu zniãenou nûmeckou armádu, byla to sladká chvíle pro ná‰ zdeptan˘ lid, kter˘ koneãnû vidûl své kruté utlaãovatele pfiitisknuty k zemi. Mezi touto ustupující armádou pfies Rokycany bylo ãetnictvem poznáno auto (K. H.) Franka, na které upozornilo pfiíslu‰níky americké armády, ktefií se za nim hned rozjeli. Auto s Frankem bylo zadrÏeno u rokycansk˘ch jatek. Frank pak byl americkou armá- dou pfievezen do Plznû. 15.6.: Pan president republiky Dr. Edvard Bene‰ nav‰tívil PlzeÀ a na této své cestû se zastavil v Rokycanech, kde promluvil k mnohatisícovému davu.«.87

87 Pamûtní kniha Okresního ãetnického velitelství v Rokycanech, fond OâV Rokycany, SOA Rokycany. Rudá armáda na demarkaãní linii mezi Rokycany a Borkem 116 117 Potud tedy svûdectví pamûtní knihy okresního ãetnického velitelství. proto vylouãeno, Ïe by 6. kvûtna prÛzkumné jednotky americké armády vstoupily do Dal‰í svûdectví o tom, Ïe pfiedsunutá motorizovaná hlídka Rudé armády dorazila Rokycan byÈ jen na nûkolik okamÏikÛ (ostatnû - proã by se americké jednotky po v pozdních noãních hodinách do Borku u Rokycan 9. kvûtna 1945 pochází z pera vstupu do Rokycan stahovaly zpût do Plznû, kdyÏ dodrÏení nûjaké stanovené demar- Miroslava Brofta »Demarkaãní ãára Evropy 1945«, z jehoÏ pfiíspûvku cituji ãást: kaãní linie v té dobû bylo v detailech nemoÏné a nakonec bylo 7. kvûtna 1945 stejnû poru‰eno obsazením Rokycan, které s nejvût‰í pravdûpodobností do pfiedem dohod- DosaÏení demarkaãní ãáry nuté do americké zóny nepatfiily).89 Konstatování p. Koko‰ky, Ïe ze zpráv, uchovan˘ch ve vojensk˘ch archivech ame- »Kvûtnové povstání ãeského lidu tak v sobotu 5. kvûtna 1945 pfierÛstalo do celoná- rick˘ch útvarÛ se nedochovala Ïádná zmínka o tom, Ïe by do‰lo dne 9. kvûtna 1945 ke rodního rámce se souãasn˘m postupem americk˘ch vojsk z Bavorska do âech. Ve styku s nûjakou jednotkou Rudé armády u Rokycan, je samozfiejmû velmi zajímavé, ale dnech 6.- 8. kvûtna pak sovûtská vojska vyráÏela na jednotliv˘ch smûrech k praÏské i pfiípadn˘ nedostatek pramenÛ v americk˘ch vojensk˘ch archivech není dÛvodem operaci, kdyÏ americké jednotky mûly jiÏ obsazeno znaãné území na západû a jihozá- k tomu odmítnout fakt, Ïe - podle svûdectví borecké kroniky a jin˘ch historick˘ch, padû âech. Pfiitom svazky obou stran postupnû pronikaly na stanovenou demarkaãní vãetnû sovûtsk˘ch vojensk˘ch pramenÛ - první prÛzkumné tanky Rudé armády dora- ãáru. K prvnímu setkání sovûtsk˘ch a americk˘ch jednotek u nás pfiitom do‰lo zily do Borku dne 9. kvûtna s tím, Ïe pfii urãení hodiny se nelze plnû spolehnout na kro- v noci z 9. na 10. kvûtna na silnici mezi Rokycany a Berounem. V té dobû také niku. Konec koncÛ tak malá jednotka Rudé armády nemusela okamÏitû pfiijít do styku postupovala od v˘chodu sovûtská vojska v Rakousku aÏ k demarkaãní ãáfie, které jiÏ s Ameriãany téhoÏ dne, ale k prvnímu »sluÏebnímu« styku mohlo dojít aÏ v následují- pfiedtím dosáhly americké jednotky. cích dnech, kdy do Borku dorazily velké motorizované formace Rudé armády. Mohlo Na na‰em území (a také v Rakousku) byla demarkaãní ãára v celé délce oboustrannû se stát, Ïe Ameriãané pfiíjezd prvního tanku Rudé armády »propásli« ãi jednodu‰e igno- obsazena do poloviny kvûtna. Nejednou se pfiitom stalo, Ïe jednotky té ãi oné strany sta- rovaly a neuvedli do hlá‰ení. Nûkdo zase mÛÏe namítnout, Ïe jeden tank není Ïádn˘ novenou linii pfiekroãily - napfi. 6. kvûtna americké oddíly u Bfieznice, Mirotic a Písku ãi argument a Ïádná událost pro tvrzení, Ïe 9. kvûten 1945 má b˘t vyhlá‰en jako den pfií- 7. kvûtna u Lokte a Karlov˘ch VarÛ. Podobnû sovûtské jednotky pronikly 9. kvûtna ke jezdu Rudé armády. Domnívám se, Ïe i tato námitka nemÛÏe popfiít vojenskou pfiítom- KlatovÛm. Z tûchto prostorÛ se v dal‰ích dnech stahovaly na pfiedem stanovenou a postup- nost Rudé armády v Borku 9.5.1945. Z hlediska symboliky není rozdíl mezi jedním ãi nû upfiesÀovanou demarkaãní ãáru. Ta se ve druhé polovinû kvûtna 1945 podle doku- deseti tanky - zejména v dobû, kdy jiÏ boje s nûmeck˘mi oddíly v okolí utichly a mnoÏ- mentÛ Archivu Ministerstva obrany SSSR na na‰em území stabilizovala na linii: od ství pfiítomn˘ch zbraní nebylo rozhodující. Rozhodující bylo, Ïe obãané z Borku na Saské Kamenice na fiece Muldû k na‰í pohraniãní Bublavû a Stfiíbrné, potom v˘chodnû od vlastní oãi spatfiili první rudoarmûjce, které vfiele uvítali jako své osvoboditele. Kraslic a Falknova nad Ohfií (Sokolov), jihozápadnû od Horního Slavkova, Beãova nad Zdánlivû se zdá, Ïe závûr této polemiky nemÛÏe b˘t jednoznaãn˘. Argumenty obsa- Teplou, TouÏimi, Horní Bfiízy, Tfiemo‰né a Chrástu k Holoubkovu, odtud k Nezvûsticím Ïené v nûkter˘ch archivních pramenech v‰ak nelze jednodu‰e odmítnout a prohlásit, Ïe a dále k Blovicím, Nepomuku a Blatné, mezi Pískem a Strakonicemi k VodÀanÛm, se nezakládají na pravdû jen proto, Ïe jiné dokumenty tvrdí opak. Jsem si vûdom toho, 88 Netolicím, Vele‰ínu, Kaplici, Hornímu Dvofii‰ti a dále k hornorakouskému Linci.« Ïe i v archivních pramenech jsou nûkteré slabiny - napfiíklad, zda první tank pfiijel do K ãásti, jednající o vstupu americk˘ch jednotek do Rokycan, v níÏ p. Koko‰ka Borku v poledne ãi první motorizované útvary Rudé armády pfiijely aÏ v noãních hodi- tvrdí, Ïe »je sice moÏné, Ïe v rámci prÛzkumné ãinnosti útvary 16. obrnûné divize je‰tû téhoÏ dne pronikly aÏ k RokycanÛm, v‰ak za datum oficiálního vstupu ame- 89 O pfiípadném pfiíjezdu prÛzkumn˘ch americk˘ch jednotek do Rokycan by musela vûdût správa Rokycan rick˘ch jednotek do mûsta je nutno povaÏovat 7. kvûten 1945«, lze jenom rezignova- a policejní a ãetnické orgány. Ilegální Revoluãní národní v˘bor v Rokycanech byl ustaven v jarních mûsí- nû konstatovat, Ïe podobné spekulace jsou zcela nepodloÏené, neboÈ Ïádné »prÛ- cích roku 1945 a pfiipravoval se na pfievzetí správy nad mûstem. V kvûtnov˘ch dnech rozvinul velkou aktivitu, smûfiující na v‰echny strany - na pfievzetí správy nad mûstem, jednání s nûmeckou posádkou, zkumné jednotky americké armády« dne 6. kvûtna 1945 do Rokycan nedorazily, coÏ jejíÏ velitel hrozil dne 5. kvûtna ozbrojen˘m zásahem proti velkému shromáÏdûní na rokycanském námûs- dosvûdãuje znaãné mnoÏství archivních dokumentÛ, novinov˘ch ãlánkÛ a vzpomínek tí, znaãná byla pomoc vracejícím se politick˘m vûzÀÛm z koncentraãních táborÛ a vûznic i více jak (napfi. samotného tehdej‰ího starosty mûsta Rokycan Rudolfa Hejrovského, 850 vûzÀÛm koncentraãního tábora v blízkém Miro‰ovû, dále získával zbranû, udrÏoval klid a pofiádek Ing. Franti‰ka Procházky z Rokycan, kter˘ velmi peãlivû zaznamenával hodinu po ve mûstû, vydával první prohlá‰ení, vyhlá‰ky a nafiízení - a v neposlední fiadû vyvinul znaãnou aktivitu ve dnech 6.- 7. kvûtna 1945 pfii navázání styku s postupující americkou armádou. Revoluãní národní hodinû i po minutách ve‰kerá hlá‰ení plzeÀského revoluãního rozhlasu i události v˘bor posílal spojky na v‰echny strany - nûkteré motospojky smûfiovaly i ve smûru Klabava-Ejpovice, v Rokycanech a zhotovil velmi cennou fotografickou dokumentaci, a dal‰ích). Je kde se v dopoledních hodinách 6. 5. objevily první americké tanky. Ale ve vzpomínkách ãlenÛ RNV i starosty Rudolfa Hejrovského není Ïádná zmínka o vstupu americké armády do Rokycan dne 6. 5. 1945 ãi 88 Publikováno v Rudém právu 8. kvûtna 1990 pfiíjezdu pouhé americké spojky do mûsta. 118 119 nách mezi 9.-10. kvûtnem 1945. Spí‰e je tfieba se shodnout na tvrzení vojensk˘ch archivÛ Rudé armády, které dosvûdãují, Ïe první motorizované jednotky Rudé armády dorazily do Holoubkova a Borku nûkdy v noãních hodinách ve stfiedu 9. kvûtna 1945.

Závûrem je tfieba konstatovat, Ïe otázka pfiíjezdu spojeneck˘ch armád do Rokycan v kvûtnu r. 1945 není jiÏ otázkou prestiÏní, politickou ãi ideologickou, ale ãistû histo- rickou. Vûfiím, Ïe nikdo nemá zájem na zkreslení této pro Rokycany a okres tak v˘znamné události, jakou je osvobození kraje od fa‰istick˘ch okupantÛ. Pfii zkoumání této problematiky jsem vzal v patrnost v‰echna pro a proti a pokusil se vylouãit v‰echna nepodloÏená tvrzení ãi subjektivní úvahy. Není v‰ak dÛvod nevûfiit pfiedloÏen˘m dÛkazÛm, které jasnû dosvûdãují, Ïe Ameriãané vstoupili do Rokycan jednoznaãnû v pondûlí 7. kvûtna 1945 a první útvary Rudé armády ve stfiedu 9. kvûtna 1945 s tím, Ïe více jak 70 dal‰ích obcí okresu byly Rudou armádou obsazeny aÏ následujícího dne, tedy 10. kvûtna 1945.

120 XIV. SPOR O PAMùTNÍ DESKU MEZI BORKEM A ROKYCANY

Zb˘vá se je‰tû zmínit i o pamûtní desce mezi Borkem a Rokycany, pﬁipomínající osvobození. V roce 1946 byla péãí tzv. Amerického ústavu v Plzni, Palackého 6, vyhotovena a umístûna mezi Rokycany a obcí Borek pamûtní deska s následujícím dvojjazyãn˘m (anglick˘m a ãesk˘m) textem: V TùCHTO MÍSTECH ARMÁDA U.S.A. ZASTAVILA DNE 6. KVùTNA 1945 SVÒJ POSTUP A VYTVO¤ILA HRANICI OBSAZENÉHO ÚZEMÍ. TATO HRANICE BYLA ZRU·ENA DNE 30. LISTOPADU TÉHOÎ ROKU, KDY SPOJENECKÉ ARMÁDY OPUSTILY âESKOSLOVENSKÉ ÚZEMÍ. DùKUJEME SV¯M OSVOBODITELÒM! Zﬁízeno péãí Amerického ústavu v âeskoslovensku, PlzeÀ, Palackého 6.

Po pravé stranû desky byl umístûn text v angliãtinû, po levé pak v ãe‰tinû. Je zajímavé, Ïe mûsto Rokycany se na vyhotovení ani na zasazení nepodílelo, coÏ vysvûtluje i hrub˘ historick˘ omyl, kter˘ se plzeÀsk˘m dárcÛm vloudil do textu. Jde o datum 6.5.1945, kdy mûla americká armáda údajnû zde zfiídit demarkaãní ãáru. Pfiedpokládáme totiÏ, Ïe by se Rokycansk˘m toto datum rozhodnû nezdálo. JelikoÏ tato deska byla pozdûji znaãnû po‰kozena a musela b˘t v 50. letech strÏena, Klub historick˘ch vozidel Rokycany se rozhodl ji obnovit, coÏ se mu podafiilo - ale se stejnou chybou v datu vstupu americké armády do Rokycan. Teprve tfietí deska, která byla na tomto místû odhalena mûstem Rokycany v roce 1999, napravila omyl obou pfiedchozích tím, Ïe je doplnûna o údaje, vztahující se k pfiíjezdu prvního útvaru Rudé armády - tedy 9. kvûtna 1945. Otázka, proã americká armáda, která vstoupila do Plznû 6. kvûtna, nedorazila do Rokycan téhoÏ dne, kdyÏ nûkolik americk˘ch tankÛ bylo v Ejpovicích i v Klabavû, je zahalena tajemstvím. Je nanejv˘‰ pravdûpodobné, Ïe Rokycany musely b˘t zakresleny mimo americkou zónu, a Ïe vstup americk˘ch jednotek následujícího dne, tj. 7.5.1945 do Rokycan byl jen »drobn˘m poru‰ením« tûchto dohod - ostatnû kdo by v tak napja- té dobû zareagoval na tak nepatrné posunutí demarkaãní linie o pár kilometrÛ na 121 v˘chod od Plznû? Jisté svûtlo na tuto záhadu vrhají pamûti amerického generála G. S. Pattona, velitele 3. armády, kter˘ mj. pí‰e: »ProtoÏe (praÏsk˘) rozhlas pfiiná‰el zprávy, Ïe ãeskosloven‰tí obãané ovládli Prahu, mûl jsem sto chutí vyrazit jim na pomoc a poÏádal jsem Bradleyho o svolení, ale nedostal jsem je. Ve skuteãnosti v‰ak byly prÛzkumné jednotky 3. armády jiÏ u Prahy. 6. kvûtna bylo definitivnû stanove- no, Ïe nemáme pfiekraãovat koneãnou ãáru postupu, procházející Plzní, na vût‰í vzdálenost, neÏ bude zapotfiebí pro prÛzkum v zájmu zabezpeãení, tj. asi 5 mil. Velmi mne to mrzelo, protoÏe jsem mûl za to, a dosud se domnívám, Ïe jsme mûli postupovat aÏ k Vltavû, a kdyby se to RusÛm nelíbilo, mûli jsme je poslat k ãertu.«. Soudû podle toho, Rokycany tedy nebyly na základû dohody spojeneckého velení zahrnuty do zóny americké armády, ale stalo se tak jen v zájmu prÛzkumné ãinnos- ti, umoÏÀující obûma stranám pfiekroãit maximálnû o 5 mil stanovou demarkaãní ãáru. A tuto skuteãnost americká armáda vyuÏila a v rámci prÛzkumné ãinnosti obsadila i Rokycany a nûkteré obce v jejich okolí. Zmatky kolem urãení data pfiíjezdu prvního oddílu americké ãi Rudé armády do Rokycan nezaãaly aÏ v dobû, kdy jsme zaãali zkoumat historické události kolem osvo- bození, ale - jak dosvûdãuje i níÏe uvedené hlá‰ení mûstského rozhlasu národního v˘boru - tyto zmatky existovaly v samotn˘ch Rokycanech jiÏ nûkolik dní ãi t˘dnÛ po osvobození. K doloÏení sloÏitosti situace, která dokresluje, Ïe i nejãerstvûj‰í pamûÈ nûkdy mÛÏe zklamat, cituji neúfiední doklad, kter˘ vze‰el z pera kteréhosi mûstského úfiedníka, kter˘ sepsal v˘zvu k obãanÛm Rokycan a která byla pfieãtena v mûstském rozhlase snad nûkolik dní po vstupu AmeriãanÛ do Rokycan: Dochovan˘ text hlá‰ení do mûstského rozhlasu zní: »Îádáme v‰echny fotografy, ktefií vzali snímky pfiíjezdu tfií prvních prÛzkumn˘ch vozÛ AmeriãanÛ v úter˘ 8. kvûtna v pÛl páté ráno a mûli stanovi‰tû ve Stodolní ulici (nyní Jos. Knihy, pozn. P.C.), aby, pokud mají snímky hotové, odevzdali je ihned národ- nímu v˘boru. Nejdéle je potfiebujeme do 11 hod. Velitel prÛzkumné hlídky poruãík ame- rické armády rád by si vzal tyto snímky na památku domÛ.« Toto hlá‰ení je kuriózní tím, Ïe mylnû uvádí, Ïe do Rokycan vstoupil první oddíl americké armády v úter˘ 8. kvûtna 1945.90

90 Fond Mûstsk˘ národní v˘bor Rokycany, kulturní vûci, inv. ã. 1836 - pﬁíspûvky a podklady k vysílání v mûstském rozhlase z let 1945-1947, Státní okresní archiv Rokycany. Slavnostní v˘zdoba rokycanské radnice vlajkami spojencÛ - sovûtskou, britskou a americkou 122 123 XV. NÁV·TùVA PREZIDENTA REPUBLIKY DR. EDUARDA BENE·E V ROKYCANECH 15. âERVNA 1945

K nezapomenutelné události hned po osvobození oblasti spojeneck˘mi armádami patfií bezesporu náv‰tûva prezidenta republiky dne 15. ãervna 1945 v Rokycanech, která se uskuteãnila v návaznosti na jeho plánovanou náv‰tûvu Plznû téhoÏ dne. Tuto pro obãany celé oblasti tak v˘znam- nou událost nelze vylíãit jinak, neÏli sáhnout k soudob˘m pramenÛm ãasopiseck˘m ãi kronikáfisk˘m, neboÈ jen ony mohly zachytit skuteãnou atmosféru, která vládla po ‰es- tiletém utrpení. Cituji proto vylíãení tûchto událostí ze zápisu do mûstské kroniky, jak jej pofiídil tehdej‰í kroni- káfi Ing. Jaroslav Bíl˘. »Hned poãátkem ãervna pfii prvních zprávách o pozvání p. presidenta republiky velitelstvím V. americké armády do Plznû k slavnostní vojenské pfiehlídce, starali se pfiedstavitelé zdej‰ího národního v˘boru, aby se p. president zastavil v Rokycanech. Jednání s kanceláfií presidenta na praÏském Hradû mûlo pfiízniv˘ v˘sledek. RokycanÛm dostalo se vyznamenání, Ïe mohli vyvrcholiti dfiívûj‰í projevy radosti ze znovunabytí svobody slavnostním uvítáním prvního o osvobození nejzaslouÏilej‰ího muÏe ve státû. Den 15. ãervna byl pro obyvatelstvo na‰eho kraje svátkem. Od ãasné- ho rána netrhly se na cestách k mûstu proudy muÏÛ, Ïen, mládeÏe i dûtí, spûchajících zajistiti si vhodné místo v ulicích ãi na námûstí. Pfii‰li nejen z blízk˘ch obcí, z Borku, Svojkovic a z HÛrek, z Litohlav, Bu‰ovic a Smûdãic, z Oseku a Bfieziny, z Volduch, Ejpovic, D˘‰iné a Ky‰ic, ze LhÛty, Mokrou‰ a Tymákova, z Rakové, Nevida a Kornatic, z Veselé, Kamenného Újezda, z Hrádku - Nové Huti dlouh˘ prÛvod s národním v˘borem, s pfiedsedou V. Svobodou a s hudbou (v ãele), ale i ze vzdále- nûj‰ích míst - z Vranova, Radnic, Holoubkova, M˘ta, od Zbiroha, z Miro‰ova a z brdsk˘ch obcí nad ním, vidûli jsme známé tváfie z Cheznovic, Ole‰né, cvokafie a lesní dûl- níky ze Svaté Dobrotivé.

125 Vlajkami, prapory, zelení, kvûty a obrazy vyzdobené domy a v˘kladní skfiínû hlav- mu Ïaãky v národních krojích Haniãka Pourová a Vûru‰ka Klimecká vedené uãitelkou ních ulic a námûstí byly vnûj‰ím rámcem obdivu k tomu, kterého oãekávalo v‰ecko to âervenou podaly kytici rÛÏí. Poté byl pfiedstaven zastoupen˘m (ãlenÛm) národního mnoÏství asi 20.000 osob, shromáÏdûn˘ch v Rokycanech na námûstí a v prÛjezd- v˘boru. Pfiedseda MNV Zdenûk Bluìovsk˘ pozdravil pana presidenta proslovem: ních ulicích. Prostorné Masarykovo námûstí se vlnilo rozlit˘m jezerem zástupÛ obãanstva, mezi kter˘mi vynikaly kroje Ïactva, dorostu, Ïen a sokolsk˘ch ãerven˘ch ko‰il, pfiilbice hasiãÛ, kroje legionáfiÛ, junákÛ a veselé barvy národních krojÛ. Originální v˘zdobou byl kluzák plachtafiského odboru zdej‰í odboãky Aeroklubu, umístûn˘ ve v˘‰i nad hla- vami obecenstva na ka‰nû. Pod jeho kfiídly stála mládeÏ plachtafiského odboru s bíl˘- mi ko‰ilemi. Pfied radnicí byla postavena ãestná tribuna, nad kterou v sluneãní záfii vlály vlajky státní a spojeneck˘ch velmocí. Tribuna zaplnila se zástupci místního národního v˘boru s pfiedsedou Zd. Bluìovsk˘m, okresního národního v˘boru s pfiedsedou Rud. Hejrovsk˘m, s pfiedsedou okresního úfiadu dr. Jos. Hanou. Za ãsl. posádku pfiítomen velitel major Kotûborsk˘, major Krahulík a jiní dÛstojníci. Za okresní ‰kolní v˘bor inspektor Jan Ry‰av˘, zástupci ostatních úfiadÛ, závodních rad dûlnick˘ch v pracovním odûvu, dûkan Ing. Zahradník, b˘val˘ starosta mûsta Jos. Zápotoãn˘ aj. Na tribunû byli rovnûÏ umístûni politiãtí vûzÀové, Slováci, osvobození z koncentraãních táborÛ v Buchenwaldu a v Dachau, ktefií se po nemoci zotavují v o‰etfiovnû zdej‰ího âerve- ného kfiíÏe. Po obou stranách tribuny se shromáÏdili na‰í spoluobãané, proÏiviv‰í utr- pení nûmeck˘ch ÏaláfiÛ a koncentraãních táborÛ. Místní rozhlas kaÏdou chvíli oznamoval postup cesty pana presidenta. jeho prÛvod se blíÏí., projel M˘tem., je v Holoubkovû. Pozor, dosáhl Borku, je na demarkaãní ãáfie vítán ãleny Rudé armády. Za chvíli bude u nás. Napûtí vyvrcholuje, hluãící dav umlká a tichne. Projeli filmafii a novináfii, za nimi lehká auta ãestné stráÏe amerického vojska, zaznûly trubaãské fanfáry, a jiÏ táhlé zvuky sirén obrnûn˘ch vozÛ USA mísí se ve slav- nostní souzvuk s nad‰en˘m jásotem tisícÛ. Na rusko - americké demarkaãní ãáfie pfiijal p. president hlá‰ení plukovníka Westleyho, velitele 8. tankové americké divize v Rokycanech, kter˘ se pak pfiiãlenil k jeho prÛvodu. Pan president republiky Dr. Ed. Bene‰ pfiijel na rokycanské námûstí cestou posypanou nespoãetn˘m kvítím pfiesnû v stanoven˘ ãas 9.45 hodin. Doprovázel ho ministr národní obrany divizní generál Ludvík Svoboda, brigádní generál Mikulá‰ Ferjenãík, ministr zahraniãního obchodu Hubert Rypka, náãelník ãsl. generálního ‰tábu divizní generál Oldfiich ·paniel, pfiednosta presidentské kancelá- fie vyslanec Dr. Smutn˘, ‰éf protokolu vyslanec Skalick˘ a presidentÛv tajemník Dr. Táborsk˘. Automobil pánû presidentÛv zastavil pfied tribunou a vzácného hosta uvítali za stá- l˘ch ovací obãanstva pfiedstavitelé Jaromír Klimeck˘ a Jindfiich Kalivoda. Pan president, svûÏí a bystrého pohledu, se stál˘m mil˘m úsmûvem, vystoupil na tribunu, kde Dûti vítající prezidenta Eduarda Bene‰e 126 127 Pane presidente republiky! sebou veliké národní a sociální úkoly, jeÏ mají tvofiit novou národní spoleãnost. Vzpomínáme velkého díla osvobození, kterého jste konal po fiadu trpk˘ch let v emi- Nechceme tfiídních privilegií, ale chceme je dÛslednû a zámûrnû odstraÀovat tak, jak graci. Nenávistné propagandû se nikdy nepodafiilo sníÏiti Vás v na‰ich oãích, naopak uÏ Jan Rokycana fie‰il problém, kter˘ se mu postavil v revoluci TáboritÛ: státnickou od prvního dne zápasu jsme byli s vám spojeni velk˘m poutem lásky i boje. Pfiicházíte moudrostí pravého vlastence. Jsme, drazí pfiátelé, znovu zase pfied tímto sv˘m tradiã- do prÛmyslového mûsta s tisící dûlníkÛ, ktefií s vám bojovali a dnes chtûjí budovati stát ním velik˘m problémem. I my jej dnes máme a budeme fie‰it. A vûfiím, Ïe ho v zájmu sociálnû ke kaÏdému spravedliv˘. Revoluce, kterou proÏíváme, zanechává v kaÏdém národa a v‰eho na‰eho lidu dobfie rozfie‰íme, Ïe problém ten zmÛÏeme, Ïe otázky, jeÏ z nás hluboké dÛsledky, a pochopitelnû nemÛÏe projíti vÏdy a v‰ude hladce a bez otfiesÛ. nám dne‰ní doba tak naléhavû pfiedkládá, zvládneme. Myslím na to v‰e stále a dennû, Máme pfiitom na mysli, Ïe ‰Èastn˘ stát stojí na ‰Èastné rodinû. Aby mohly b˘ti rodiny vím, co nás ãeká a jsem si vûdom v‰ech tûch obtíÏí. Ale ná‰ lid je vyspûl˘ a inteli- ‰Èastné, je nutné, aby byl zaji‰tûn otec - Ïivitel. Obracíme se s dÛvûrou ve va‰í státnic- gentní, jde do tûchto otázek rozváÏnû, a jak jste sami fiekli - »sm˘‰líte, jednáte, Ïijete, kou moudrost, kterou jste tolikrát osvûdãoval za hranicemi i doma, a pevnû vûfiíme, Ïe pracujete a bojujete ãestnû a upfiímnû.« To je ta správná cesta, která nás brzo vyve- budete mít na mysli starosti na‰eho dûlnického mûsta a ‰tûstí jeho rodin. Vítáme vás de z prvních váleãn˘ch tûÏkostí a obtíÏí. I já ji pfiijímám a o ni usiluji. Jdûte touto ces- v na‰em mûstû posvûceném staletou tradicí Mistra Jana Rokycany, kter˘ v sobû dove- tou dale - ãestnû a svornû, upfiímnû a jednotnû, rozváÏnû a moudfie. Vyvede nás tento dl tak jedineãn˘m zpÛsobem spojiti revoluãní kvas TáboritÛ i státnickou moudrost pra- postup v‰echny brzo a rychle na cesty pofiádku, úspûchu a sociálního fiádu, spraved- vého vlastence, litujeme, Ïe mezi námi nemÛÏete zde pob˘ti déle, ale i v tomto kratiã- livûj‰ího a dokonalej‰ího, neÏli byl ná‰ fiád aÏ do poslední války. A bude to také fiád, kém zastavení Vás slavnostnû uji‰Èujeme, Ïe jste cele nás a my celí Va‰i. budovan˘ nejen v duchu státnictví Rokycanova, ale i v duchu potfieb a nezbytností dne‰ní na‰í pfievratné doby. Buìte zde v‰ichni Ïivi a zdrávi!«91 K mikrofonu pfiistoupil pfiedseda ONV Rudolf Hejrovsk˘, kter˘ oslovil pana presidenta slovy: Pane presidente republiky! Projev byl pfiijat shromáÏdûn˘m obãanstvem za hlubokého ticha s velkou pozornos- Padesát let pracuji v tomto kraji na‰í milé vlasti jako uãitel a v posledních letech tí a po skonãení byl p. president pozdravován nad‰en˘mi nov˘mi projevy radostí jako starosta mûsta. Za tuto dobu jsem poznal mûnící se reÏimy i du‰i na‰eho lidu. a díkÛ. Pfied odchodem z tribuny stanul p. president v jejím popfiedí a pokynem ruky Pfiesvûdãil jsem se za tuto dobu, Ïe nelze ujafimiti jiskru svatého nad‰ení, která je v nás zdravil davy obãanstva. Vstfiíc mu znûlo jásavé provolání slávy a mnohohlasit˘ a prahne po svobodû vÏdy vût‰í a vût‰í. Politická svoboda pfiibliÏuje nás k vysnûn˘m pozdrav: »AÈ Ïije ná‰ pan president!« V mnoh˘ch oãích zaleskly se i slzy dojetí, za ideálÛm, pro nûÏ chceme s vámi pracovati. Îijeme v kraji krásném, chceme v‰ak, aby které se v takov˘ch chvílích nemusí stydûti ani muÏi. to byl kraj je‰tû krásnûj‰í, osvobozen˘ od jafima sociálního útlaku. Jdeme svornû: dûl- Za boufiliv˘ch ovací nastoupil p. president se sv˘m prÛvodem dal‰í cestu do Plznû. níci na poli i v továrnû, ve ‰kolách i v úfiadech, nemáme stranické nenávisti, nemáme Radostné vzru‰ení tûchto nezapomenuteln˘ch chvil pfieneslo se v‰ak do ulic mûsta i do rasového zá‰tí ani privilegií nûkter˘ch tfiíd. V tento slavnostní den v na‰em kraji vás ‰irokého okolí na cel˘ den a dny následující.«92 chceme ujistiti, Ïe sm˘‰líme, jednáme, Ïijeme, pracujeme i bojujeme ãestnû a upfiímnû. Na to se ujal slova president republiky Eduard Bene‰, kter˘ fiekl: Stfiídání útvarÛ, podivná razie na obãany Rokycan VáÏení spoluobãané, dûkuji vám vfiele za va‰e milé uvítání zde v Rokycanech a ve Jak ãasopisecké zprávy, upfiímná dobová kronikáfiská vyprávûní, tak i úfiední hlá- va‰em celém kraji. A dûkuji vám neménû, Ïe jste v dobách tûÏkého utrpení zÛstali ‰ení v‰ak ãasto uvádûjí na pravou míru a ponûkud naru‰ují idealizující pfiedstavy vûrni na‰emu národnímu a také mému politickému programu a boji o osvobození. o chování americké armády. Témûfi v‰echny historické prameny velmi kladnû hod- Z va‰eho projevu zachycuji dvojí ideu: Vá‰ fieãník zdÛrazÀuje, Ïe mû vítáte »v mûstû notí bojové oddíly americké armády, které vstoupily do ãesk˘ch mûst a vesnic. posvûceném staletou tradicí Mistra Jana Rokycany, kter˘ v sobû dovedl tak jedineã- Konstatují, Ïe to byly útvary, které pro‰ly nejen bojov˘m kfitem, ale i ohnûm a které n˘m zpÛsobem spojiti revoluãní kvas táboritÛ i státnickou moudrost pravého vla- osvobozovaly i koncentraãní tábory v Nûmecku, kdy ameriãtí vojáci spatfiili na stence.«. A vá‰ druh˘ fieãník prohla‰uje: »Îijeme v kraji krásném, chceme v‰ak, aby vlastní oãi dûsné hrÛzy nûmeckého nacismu a fa‰ismu, napáchané ve v‰ech okupo- to byl kraj je‰tû krásnûj‰í, svobodn˘ od jafima sociálního útlaku. Jdeme svornû dûl- níci v továrnû i na poli, ve ‰kolách i v úfiadech, neznáme stranické nenávisti, nezná- 91 Tento projev, soudû podle reakcí prezidenta na pfiedchozí dva fieãníky, nebyl zfiejmû pfiedem pfiipraven. Prezident Eduard Bene‰ tak pfied shromáÏdûn˘mi obãany promluvil Ïivû a bez pfiíkras. O to je jeho pro- me rasové zá‰tí ani privilegií nûkter˘ch tfiíd.« Jak jste v tûchto dvou v˘rocích dobfie jev vzácnû upfiímn˘. charakterizovali na‰í dobu. Jsme si vûdomi toho, Ïe tvofiíme nov˘ svût, Ïe máme pfied 92 Kronika Rokycan IV 128 129 van˘ch zemích Evropy. Za mûsíc ãi dva byly tyto jednotky nahrazeny okupaãními Tu mu také Ameriãané poskytli tak, Ïe v˘trÏníky sebrali, ale za rohem je opût pustili jednotkami, mezi nimiÏ byl rozdíl, kterého si v‰imli i obãané. Obyvatelé s dojetím a honiãka na ãeské obyvatele pokraãovala dále. Tyto akce se odehrávaly hlavnû na vzpomínají na bojové jednotky, zatímco vÛãi okupaãním jednotkám písemné pra- hlavním námûstí, na pfiilehl˘ch ulicích, ale také na kraji mûsta (napfiíklad v lokalitû meny nezakrytû vyjadfiují urãitou rezervovanost, ãímÏ je objektivnû naru‰ena zvané Nové domky). Mezi 16 postiÏen˘mi, se kter˘mi byl sepsán protokol na ãetnické i legenda o americké armádû v západních âechách. ¤ada tûchto dokumentÛ mluví stanici, byl i jeden ãlen ãetnictva. Není to v‰ak, jak bylo poznamenáno, jedin˘ incident jednoznaãnû a objektivnû. âasto se okupaãní ameriãtí vojáci charakterizují jako americké armády v Rokycanech. JiÏ v kvûtnu 1945 po ubytování v objektu odborné »cigarety, ãokoláda, alkohol, voÀavky, nylonové punãochy a ãeská dûvãata«. ‰koly pro Ïenská povolání rozprodali ameriãtí vojáci inventáfi ‰koly - ‰icí stroje, BohuÏel tento obraz více ménû odpovídal skuteãnosti a byl pfiíãinou fiady konfliktÛ kuchyÀské zafiízení apod.94 s ãesk˘m obyvatelstvem. Zatímco ameriãtí vojáci získávali ãeská dûvãata tímto Dal‰í drobná, ale velmi zajímavá úfiední zpráva udává, Ïe od 9. kvûtna aÏ do 22. listopa- atraktivním zboÏím, rudoarmûjci mûli ménû nabídek. Byli upfiímní, prostí a rozdû- du 1945, kdy pob˘vala americká armáda v Rokycanech, pouÏilo mûstské láznû 16 031 ame- lili by se s ãesk˘mi obyvateli i o to poslední, co mûli. Jejich jedin˘mi vadami bylo, rick˘ch vojákÛ z Rokycan i okolních obcí, zatímco mûstské láznû v Plzni byly bombardo- Ïe obdivovali »ãasy«, tedy hodinky a touÏili po »dûvu‰kách«. To je obvyklé u vojá- váním po‰kozené. »US oddíly (v‰ak) odmítaly (...) za poskytnuté koupele platiti s odÛvod- kÛ, ktefií bojovali ãtyfii ãi pût let na frontû. Známe i jeden pfiípad, kdy sovûtsk˘ voják nûním, Ïe nemají pro tyto v˘lohy úhrady a Ïe má mûsto Rokycany pfiedloÏiti pak hromadné odvedl jednu »dûvu‰ku« kamsi do lesa a tam ji znásilnil. Tato Ïena tento ãin pak vyúãtování.«. Mûsto vyãíslilo náklady za tyto lázeÀské sluÏby na 96 186 Kãs.95 Tato infor- ohlásila sovûtskému velení. Pfiípad skonãil tragicky. Vojensk˘ soud Rudé armády mace je zajímavá zejména proto, Ïe udává jednak poãet americk˘ch vojákÛ, ktefií pouÏili odsoudil onoho rudoarmûjce k trestu smrtí zastfielením. A trest byl vykonán. mûstské láznû, a jednak data o pobytu americkou armády v Rokycanech s tím, Ïe o jejich O tom, Ïe chování okupaãní americké armády mûlo i své stinné stránky, o kter˘ch vstupu do Rokycan v pondûlí 7. kvûtna 1945 není pochyb. se vefiejnû z pochopiteln˘ch dÛvodÛ ani nemluvilo, aby nebyla naru‰ena legenda, Tyto epizody v‰ak uvádím jen jako ilustraci, v níÏ Ïili lidé v neklidné dobû po osvo- svûdãí i nûkteré pfiípady v Rokycanech, z nichÏ jeden se dostal i do hlá‰ení mûstské bození. policie v Rokycanech. V citovaném, bohuÏel v‰ak nepodepsaném úfiedním hlá‰ení se uvádí, Ïe v noci 13. ãervence 1945 pfiibliÏnû od desáté hodiny veãer do pÛlnoci Útvary americké armády, které pob˘valy v Rokycanech procházely po ulicích mûsta tfii aÏ pûtiãlenné skupiny americk˘ch vojákÛ, které Od 7.5. do 4.6.1945:9. Inf. Rgt. - Indian Head - 26 dní napadaly civilisty. Pfiíãina ke konfliktu z ãeské strany nebyla v Ïádném pfiípadû Od 5.6. do 18.9.1945:8th Armored Tanks Division - 106 dní zavdána. Obyãejnû se to sbûhlo tak, Ïe obãan byl zastaven ãlenem této hlídky a po Od 26.9. do 15.10.1945:9/4th Infantry Division - 20 dní dotazu, zda je âech, byl zbit. Je samozfiejmé, Ïe po dotazu, zda je âech, pfied napa- Od 16.10. do 22.11.1945:89th Infantry Division - 37 dní dením prohlásil kaÏd˘, Ïe je âech jiÏ proto, Ïe zpoãátku hlídky budily dojem, Ïe stí- hají nûjakého uprchlého Nûmce. Na mûstskou policejní stráÏnici se pfiihlásilo cel- Vzpomínky kapitána Rudé armády kem 16 fyzicky napaden˘ch rokycansk˘ch obãanÛ, ale tûch, ktefií byli zbiti a ktefií vyvázli jen s boulemi a políãky, bylo dle hlá‰ení policie, daleko víc. Ameriãtí vojá- G. D. Karpova ci dle téhoÏ hlá‰ení pouÏívali k úderÛm i boxery. Kapitána Rudé armády Grigorije Dmitrijeviãe Karpova pfiivedlo v roce 1945 na Vojenské hlídky »Special police«, které v tûchto pfiípadech na volání obãanÛ PlzeÀsko úsilí o upevnûní pfiátelství mezi národy âeskoslovenska a Sovûtského svazu. o pomoc zasahovaly, omlouvaly toto poãínání americk˘ch vojákÛ tím, Ïe pr˘ sto muÏÛ Popud vy‰el z poboãky Svazu pfiátel SSSR v Plzni, která poÏádala o vyslání lektora místní posádky se louãilo s Evropou a Ïe byli zpiti. Skuteãnost v‰ak byla taková, Ïe z fiad politick˘ch pracovníkÛ Rudé armády. A tehdy volba padla na kapitána onûch sto muÏÛ se opilo ve ‰kole, jejíÏ vnitfiní pfiíslu‰enství, dle téhoÏ hlá‰ení, zdemo- G. D. Karpova. »Pfii cestû z Prahy do Plznû,« vzpomíná G. D. Karpov, »jsme lovalo. Musela to b˘t v‰ak jiná skupina, neboÈ ameriãtí vojáci, ktefií bezdÛvodnû napa- u Rokycan pfiijeli do míst, kde byla demarkaãní ãára. Na jedné stranû bylo kontrolní dali obãany, byli úplnû stfiízliví a útoãili na obãany po mûstû plánovitû.93 stanovi‰tû s rudou vlajkou, na druhé stranû s americkou. Zajímavá je rovnûÏ v˘povûì jednoho z postiÏen˘ch. KdyÏ byl fyzicky napaden, Americk˘ dÛstojník dlouho prohlíÏel na‰e dokumenty a anglicky psan˘ dopis. Potom zastavil vÛz kolemjedoucí americké vojenské policie a Ïádal ji o poskytnutí ochrany. ode‰el do budovy kontrolního stanovi‰tû. Nechali nás ãekat opravdu dlouho - aÏ za dvû

93 Nedatované hlá‰ení policejního úﬁadu mûsta Rokycan z roku 1945. Sbírka dokumentÛ k dûjinám 94 T˘deník V nov˘ Ïivot ã. 3 z 25.5.1945 Rokycanska. SOkA Rokycany 95 ONV Rokycany, kart. 60 staré ãíslování 130 131 XVI. OSVOBOZENÍ OBCÍ ROKYCANSKÉHO OKRESU SPOJENECK¯MI ARMÁDAMI

V následujícím pfiehledu uvádím abecední seznam obcí rokycanského okresu (mimo obce ·Èáhlavy, Tymákov, Mokrou‰e, LhÛta a Sedlec, které byly v r. 1949 pfiipojeny k okresu PlzeÀ-jih, a obce Ole‰ná, Jívina, Zajeãov a Svatá Dobrotivá, které byly téhoÏ roku pfiipojeny k tehdej‰ímu okresu Hofiovice - nyní Beroun), s datem, kdy do obce vstoupila spojenecká vojska.

1) Bezdûkov: 9.5. americká armáda, která téhoÏ dne ustoupila a Bezdûkov zÛstal v zónû Rudé armády 2) Borek: 9.5. v prÛbûhu noãních hodin (z 9. na 10.5.) dorazil první prÛzkumn˘ tank Rudé armády 3) Bfiezina: Obec byla rozdûlena na dvû ãásti. Samotná obec patfiila do zóny ame- rické armády, zámek a ãást katastru do zóny Rudé armády 4) Cekov: Rudá armáda 5) âilá: Rudá armáda 6) Dobfiív: 11. 5. dorazila Rudá armáda 7) Ejpovice: 6.-7.5. americká armáda ShromáÏdûní lidu, svolané komunistickou stranou na rokycanském námûstí 21. kvûtna 1945 8) Hlohovice: 11.5. Rudá armáda 9) Hlohoviãky: 11.5. Rudá armáda hodiny se vrátil a mohli jsme pokraãovat v cestû.« V Plzni mûl kapitán Karpov fiadu pfied- ná‰ek v kinû Elektra, ve ·kodovce apod., které mûly velk˘ ohlas. »Velmi Ïivé vzpomín- 10) Holoubkov: 9.-10.5: Rudá armáda ky mám i na setkání v Rokycanech,« vypráví dále kapitán, »na pfiedná‰ku v mûstském 11) Hrádek: 7.5. americká armáda, která se v‰ak stáhla a obec zÛstala po 10.5. kinû, na rozhovory s antifa‰isty, na pobyt v rodinû tehdej‰ího pfiedsedy Svazu pfiátel v zónû Rudé armády SSSR s. âerného. Tehdy jsem se pfiesvûdãil, Ïe pfiátelství mezi na‰imi národy je vûrné.« 12) Hradi‰tû: 2. dekáda kvûtna Rudá armáda V roce 1978 G. D. Karpov nav‰tívil Rokycany podruhé jiÏ jako doktor vûd a profe- 13) HÛrky: 10.-11.5. Rudá armáda sor Akademie spoleãensk˘ch vûd. Jeho trvale pfiátelské vztahy ocenily Rokycany udû- 14) Hfie‰ihlavy: Rudá armáda lením ãestného obãanství mûsta Rokycan.96 15) Cheznovice: 10.-11.5. Rudá armáda 16) Chomle: 2. t˘den kvûtna 1945 Rudá armáda 96 (zr) Tfii mûsíce a tfiicet tfii roky, in Pravda, PlzeÀ, 25. srpna 1978, str. 4 17) Jableãno: Rudá armáda 132 133 24) Kladruby: 20.5. Rudá armáda 25) Kornatice: 2. t˘den kvûtna Rudá armáda 26) Kolvín: Rudá armáda 27) Kfií‰e: po 10.5. Rudá armáda 28) Lhota pod Radãem: po 10.5. Rudá armáda 29) Lhotka (u Radnic): Rudá armáda 30) Liblín: 11.5. Rudá armáda 31) Lí‰ná: 10.5. Rudá armáda 32) Litohlavy: kolem 8.-9.5. americká armáda 33) Medov˘ Újezd: 11.5. Rudá armáda 34) Me‰no: Rudá armáda 35) Miro‰ov: 7.5. pfiijel do Miro‰ova americk˘ tank, t˘Ï den se vrátil do Rokycan, od 10.5.1945 Rudá armáda 36) Mleãice: 10.5 Rudá armáda 37) M˘to: 9.-10.5: Rudá armáda 38) Mosti‰tû: Rudá armáda 39) Nevid: Rudá armáda 40) Ole‰ná u Radnic: Rudá armáda 41) Osek u Rokycan: americká armáda 42) Ostrovec: Rudá armáda 43) PadrÈ: Rudá armáda 44) Plískov: po 11.5. Rudá armáda 45) Podmokly: po 11.5. Rudá armáda 46) Pfiíkosice: po 11.5. Rudá armáda 47) Pfiísednice: Rudá armáda 48) Pfiívûtice: Rudá armáda 49) Radnice: 7. kvûtna dorazilo první vozidlo americké armády, které se téhoÏ dne stáhlo zpût do Plznû, 11.5. Rudá armáda 50) Raková: po 10.5.1945 51) Rokycany: ke ãtvrté hodinû ráno v pondûlí 7. kvûtna 1945 americká armáda 52) Sebeãice: Rudá armáda 53) Sirá: Rudá armáda 54) Skomelno: Rudá armáda 18) Kakejcov: 6.-7.5. americká armáda, která v‰ak ustoupila a obec po 10. kvûtnu 55) Skofiice: Rudá armáda zÛstala v zónû Rudé armády 56) Sklená HuÈ: v 2. kvûtnovém t˘dnu Rudá armáda 19) Kamenec: po 10.5.1945 Rudá armáda 57) Smûdãice: 7.5. americká armáda 20) Kafiez: 9.-10.5. Rudá armáda 58) Stra‰ice: po 10.5. Rudá armáda 21) Kafiízek: 12.5. Rudá armáda 59) Stfiapole: 6.-7. kvûtna americká armáda 22) Kamenn˘ Úezd: 7.5.1945 americká armáda, ustoupila a do obce vstoupila dne 60) Stupno: 6.5 první americk˘ tank, kter˘ se stáhl zpût do Plznû, definitivnû 11.5. Rudá armáda 9.5. americká armáda 23) Klabava: 6.-7.5 americká armáda 61) Svinná: Rudá armáda 134 135 62) Svojkovice: Rudá armáda 63) ·títov: Rudá armáda 64) Tere‰ov: Rudá armáda 65) Tûnû: Rudá armáda 66) Tû‰kov: 12.5. Rudá armáda 67) Trokavec: Rudá armáda 68) Tfiebnu‰ka: Rudá armáda 69) Tfiímany: Rudá armáda 70) T˘ãek: 10.5. Rudá armáda 71) Újezd u sv. KfiíÏe: dne 7.5. pfiijeli Ameriãané, ktefií se t˘Ï den stáhli do Plznû, od 10.5. Rudá armáda 72) Vejvanov: 15.5. Rudá armáda 73) Veselá: po 10.5. Rudá armáda 74) Vísky: Rudá armáda 75) Vitinka: americká armáda 76) Volduchy: americká armáda 77) Vranov: 12.-13.5. Rudá armáda 78) Vranovice: Rudá armáda 79) V‰enice: 13.5. Rudá armáda 80) Zbiroh: 10.5. Rudá armáda 81) Zvíkovec: Rudá armáda

Demarkaãní stanovi‰tû Bfiezina: mezi obcí, která byla v zónû americké armády, a bfiezinsk˘m zámkem, kde byl ‰táb Rudé armády Kfií‰e: Na rozcestí smûrem ke Stupnu, kter˘ patfiil do americké zóny Raková: Do obce pfiijela Rudá armáda nûkolik dní po 9.5.1945. Obec byla v zónû Rudé armády. Americká armáda mûla stanovi‰tû ve smûru ke ·ÈáhlavÛm u hájovny zv. »U Andûla«, dal‰í stanovi‰tû bylo na rozcestí u hájovny zv. »U polesnice« smûrem k RokycanÛm. Rokycany: U Kovohutí (ve smûru na Kamenn˘ Újezd), Pod Starou hutí (ve smûru na Dobfiív), dal‰í stanovi‰tû bylo mezi Borkem a Rokycany v blízkosti místa zv. u Tfiech kfiíÏÛ Smûdãice: Demarkaãní ãára byla v místû zv. Dolany, ke byla Rudá armáda Stupno: V místû, kde je nyní sídlo Obecního úfiadu Bfiasy. Obec Stupno náleÏela do americké zóny, Vranov do zóny sovûtské. Svojkovice-Volduchy: Na kfiiÏovatce mezi Svojkovicemi, které byly v zónû Rudé Sovût‰tí tankisté a ameriãtí vojáci na PraÏském pfiedmûstí v Rokycanech armády, a Volduchami, které byly v zónû americké armády. 136 137 Veselá: Demarkaãní ãára probíhala tûsnû za obcí smûrem na Rakovou. Pozdûji byly závory pfiemístûny k rakovskému hfibitovu. Volduchy: Stálé hlídky dlely na demarkaãní ãáfie u Svojkovic (za mostem Pod dolí- ky); u lesa »Ve Chvojkách« a pfii »Îabské cestû« stály hlídky Rudé armády, kde byla dfievûná ch˘‰ka, stejnû jako v lese pfii cestû vedoucí k cihelnû a Habru, kde bylo veli- telství ruské posádky. Vranov: Dne 13. kvûtna 1945 dorazila do Vranova ze smûru od Liblína Rudá armá- da a zfiídila zde tfii demarkaãní závory: První na silnici nedaleko »zámeãku« na Kfiemenáãi (kdysi sídlo národního v˘boru, nyní Obecního úfiadu Bfiasy). Pozdûji byla zfiízena druhá závora u druhého lesíka a tfietí pod ba‰tou. Závora u lesíka byla pak posunuta zpût na vranovsk˘ katastr. Je pravdûpodobné, Ïe tento pfiehled neobsahuje v‰echna stanovi‰tû, upravující demarkaãní linii mezi spojeneck˘mi vojsky a bude tfieba v tomto smûru v bádání pokraãovat.

138 XVII. OHLASY UDÁLOSTÍ ROKU 1945 V KRONICE MùSTA ROKYCAN

Dobovou atmosféru nám mohou nejlépe pfiiblíÏit zejména dobové historické prameny, k nimÏ patfií i kroniky. V roce 1941 sice okupaãní úfiady nafiídily odevzdat v‰echny obecní kroniky Zemskému archivu v Praze a zaloÏit zcela nové, které by odpovídaly duchu doby. Rokycansk˘ kronikáfi Ing. Jaroslav Bíl˘ v‰ak tak, jako mnozí dal‰í kroni- káfii, i nadále zaznamenával v‰echny dÛleÏité události a po osvobození je zapsal do obecní kroniky. A tak kronikáfiské zápisy vûrnû a souvisle doprovází celé historicky tak dÛleÏité období fa‰istické okupace i osvobození. ¤ada zajímav˘ch událostí se nemohla dostat do zpracovaného historického pfiehledu. Bylo by v‰ak ‰koda, aby se nedostaly k dne‰nímu ãtenáfii. Proto jsem se rozhodl zafiadit do této publikace v˘bûr nejdÛleÏi- tûj‰ích a nejzajímavûj‰ích pasáÏí kroniky od zaãátku do konce roku 1945. Vzhledem k tomu, Ïe jde o doslovné citace, zachoval jsem pokud moÏno zcela pÛvodní stylistic- kou a gramatickou podobu zápisÛ. Marila Rokycany - zastavení práce 2. ledna 1945: Továrna na zpracování ovoce »Marila« následkem nedostatku ovoce hlavnû z Bulharska omezuje podstatnû v˘robu a bude vyrábût pouze umûl˘ med. Vût‰í poãet Ïen dán k dispozici pracovnímu úfiadu, kter˘ je umístil ve zbrojafiském prÛmys- lu, nejvíce v‰ak do slamûné v˘roby baãkor firmy V. ·paãek. Odvod psÛ 2. ledna 1945: V Rokycanech nafiízen odvod v‰ech psÛ s v˘‰kou plecí v˘‰e neÏ 40 cm a ve stáfií od 1-8 let, jakoÏ i odevzdání psÛ, uznan˘ch za vhodné. Nafiizuje se za 1) s okamÏitou úãinností se zakazuje utrácení psÛ v obvodu mûsta, 2) psi musí b˘ti pfiedvedeni s obojkem, ‰ÀÛrou a náhubkem. Je-li rodokmen, tak s tímto, 3) pro nemocné psy pfiinésti vysvûdãení od zvûrolékafie, 4) vlastník psa musí míti s sebou osobní prÛkaz, 5) osvobozeni jsou psi branné moci, SS, policie, finanãní stráÏe, Ïelezniãní policie, vládní policie, »Todt-organizace«, formací závodní ochrany (milice), pokud jsou vedeni jako sluÏební psi, psi pfiíslu‰níkÛ cizích zastupitelsk˘ch úfiadÛ a psi slepcÛ. 139 Sníh 3. ledna: JelikoÏ napadlo hodnû snûhu, bylo obyvatelstvo mûsta upozornûno na ãi‰- tûní chodníkÛ a cest pro pû‰í. Leteck˘ poplach 3. ledna »Gendarmerieposten Rokitzan« vydalo tuto vyhlá‰ku: V poslední dobû bylo zji‰tûno, Ïe obyvatelstvo mûsta chová se pfii hlá‰ení leteckého poplachu neukáznûnû. UpozorÀuje se znovu dÛraznû, Ïe obyvatelé domÛ odebéfiou se ihned do nejbliÏ‰ího vefiejného krytu, není-li v domû samém kryt zfiízen. Osoby zastiÏené poplachem na ulici, vyhledají nejrychlej‰ím zpÛsobem nejbliÏ‰í kryt. Stejnû osoby prodlévající ve vefiejn˘ch místnostech, hostincích, kostelích, nádraÏní budovû apod., tyto místnosti ihned opustí a ukryjí se v nejbliÏ‰ím krytu. Kdo bude pfiistiÏen v dobû poplachu na ulici, bude v prvém pfiípadû pokutován do 500 K, v opakovaném pfiípadû bude potrestán soudnû. V˘jimky jsou pouze pro ãleny PO (protiletecká ochrana) a ZPO (závodní protiletecká ochrana). Tito jsou vybaveni legitimacemi. Cestující pfiijíÏdûjící vlakem opustí v dobû poplachu nádraÏní budovu a vyhledají kryt u nádraÏí. KaÏdé jednání proti tûmto pfiedpisÛm zvy‰u- je nebezpeãí, Ïe obyvatelstvo bude na Ïivotech a zdraví po‰kozeno. Se stejn˘m dÛrazem bude zakroãeno proti v‰em, kdo nedbají nafiízení o zatemnûní. Nezatemnûn˘mi okny, nedbalostí a lhostejností ohroÏujete nejen svÛj Ïivot, ale i Ïivot sv˘ch spoluobãanÛ. V následujících dnech budou provedeny pfiísné prohlídky a kontroly zatemnûní oken, dvefií apod. vojensk˘mi nûmeck˘mi hlídkami a bezpeãnostními orgány. ZpoÏdûní vlakÛ 8. ledna: Osobní vlaky mají velká zpoÏdûní aÏ 3-6 hodin. Vlak z Plznû do Rokycan jel kupfiíkladu 5 hodin. Omezení elektrického proudu 8. ledna: Tímto dnem nafiízena omezená spotfieba elektrického proudu v domácnos- tech o 30%. KaÏd˘ odbûratel je povinen provádûti kontrolu sám. ZaloÏí si vlastní list, do kteréhoÏ kaÏdé pondûlí v 8 hodin ráno zapí‰e stav elektromûru. Spotfieba proudu v záfii aÏ vãetnû prosince minulého roku se seãte, vydûlí na jeden den, pak násobí sedmi, coÏ dá prÛmûrnou t˘denní spotfiebu, od této se odeãte 30 %. Toto v˘slední ãíslo jest spotfieba, která se smí spotfiebovati za t˘den. Sbûr tepl˘ch látek 9. ledna: âleny »Kuratoria pro v˘chovu mládeÏe« proveden sbûr zbytkÛ tepl˘ch látek za tím úãelem, aby z nich mohly b˘ti u‰ity rukavice, nátepniãky apod. pro pfií- slu‰níky ãeské mládeÏe, ktefií v tûchto dnech odejeli na zákopové práce. 13. ledna odpoledne i veãer byly rozná‰eny povolávací lístky na kopání zákopÛ. Z Rokycan Nûmeck˘ »dobyvatel« Evropy se vrací domÛ povoláno 22 osob. Obec je musí opatfiiti lopatami a krumpáãi, reservní náfiadí musí b˘ti 140 141 uloÏeno na obecním úfiadû. 15. ledna byl z Rokycan vypraven zvlá‰tní vlak s muÏi ceny, pouze dostávají papíry. Hospodáfii se s koÀmi asi uÏ neshledají. Konû odhadová- povolan˘mi na kopání zákopÛ z okresu Rokycany, PlzeÀ-venkov, Rakovník, Kralovice. ni na 10-20.000 K, aã se platí aÏ 30-40.000 K. Na nádraÏí odehrávaly se dojemné scény pfii louãení s rodiãi. 27. leden. Nafiízeno protahování silnic zavát˘ch snûhem, dnes k LitohlavÛm, zítra 17. ledna: Rusové dobyli Var‰avu. Volduchy, v pondûlí do Veselé pfies Kotel. Nastupují nakomandované brigády. 18. ledna: V restauraci u »âerného konû« pfiistiÏena kriminální policii spoleãnost 17 osob pfii hazardní hfie (Gottes - Segen). V banku bylo 23 000 K, z ãehoÏ patrno, Ïe Potravinové lístky peníze nemají Ïádnou cenu. 29. ledna: Odevzdávají se potravinové lístky na pfií‰tí období. Mûstskému úfiadu 19. ledna: Padl Krakov, âenstochová, LodÏ, 20. ledna: Rusové obsadili Ko‰ice, bylo jich málo doruãeno, neboÈ lístky spotfiebovány pro (nûmecké) uprchlíky, jichÏ je Pre‰ov, Bardûjov. pln˘ »Protektorát«. âeká se, aÏ se natisknou nové. Plyn, uhlí Noviny, byty pro uprchlíky 21. ledna: Z nafiízení úfiadÛ bude plyn aÏ do odvolání trvale uzavfien od 12 hodin, 30. ledna: Noviny vy‰ly jen o 2 stránkách. plynárna nemá uhlí. Okresní hejtman Dr. Remplík vydal vyhlá‰ku o opatfieních Dnes byly ve mûstû zabírány byty pro uprchlíky z Ostravska. Jedná se zatím o byty úspor uhlí. VáÏná situace v zásobování uhlím nutí k radikálnímu omezení spotfieby 3 nebo více pokojové, ale dojde asi i na men‰í byty. a jeho úspofie. Z toho dÛvodu je nafiízeno: 1) vytápûní hostinsk˘ch místností a sálÛ apod. jest zásadnû zakázáno, 2) tento zákaz vztahuje se i na pofiádání schÛzí a jak˘- RÛzné 1.-13. února chokoli pfiedstaveni. Pro biografy platí, Ïe mohou b˘ti natolik vytápûny, aby pobyt 1. února: Prof. Drachovsk˘ (vedoucí âeské ligy proti bol‰evismu, pocházející v nich byl v zimním odûvu snesiteln˘, 3) vytápûní tûlocviãen je zakázáno, 4) pro z Rokycan), zatãen, Ïe se ohraÏoval proti udûlení ãestného odznaku »Orlice« slovy: nafiízené stráÏní sluÏby nelze poskytnouti Ïádn˘ zvlá‰tní pfiídûl uhlí, tyto nechÈ se »VÏdyÈ já si takové vyznamenání nezaslouÏím, nic jsem pro velkou my‰lenku nevy- uch˘lí do místností pfies den vytápûn˘ch. konal.« Dcera hajného Kesla z Nûmãiãek psala svému chlapci v Nûmecku zamûstnaném, Vyuãování aby pfied nálety radûji uprchl. Dopis censurován a dívka zatãena. 22. ledna: Poãátek vyuãování nedostatkem uhlí odloÏen na neurãito. 23. ledna: Pfii v˘deji potravinov˘ch lístkÛ rozdány v‰em majitelÛm domÛ sbûrací archy Nucená evakuace Moravské Ostravy. 24. ledna: Mûstské Ïelezárny (v Rokycanech) »Národní pomoci« za úãelem provedení sbírky mezi ãesk˘mi obyvateli domÛ. zabavily koks a surovou litinu u firmy Hirsch a u GuthÛ. Dráhy nejezdí, silnice jsou Z rozkazu »Bezirkshauptmanna RAV PlzeÀ« pfiedvádûny v biu »Viktoria« (sokolov- pouze pro vojsko. Stále padá sníh. Do okolních obcí pfiicházejí uprchlíci od Vratislavi na Rokycany) P.O. filmy: 1) V˘zbroj sil svépomocné ochrany, 2) Ochrana pfied ohnûm, (Osek, Volduchy). 3) Postarejte se v‰emoÏnû o kryty, 4) ProráÏení zdi, 5) Leteck˘ poplach - co dûlat? 11. února: Pod Îìárem nouzovû pfiistálo nûmecké letadlo. âetnick˘ stráÏmistr Transporty politick˘ch vûzÀÛ Somolík telefonoval do kasáren, aby si v‰e zafiídilo, ale dostalo se mu odpovûdi, Ïe jsou 25. ledna: Zdej‰í stanicí projíÏdûl vlak s internovan˘mi z koncentraãních táborÛ, zde pfiistûhovalci, ktefií pfiijeli z Pomofianska, cesta o hladu trvala tfii dny, (nûmeãtí) vojá- hlavnû z Osvûtimi. Jsou natûsnáni do otevfien˘ch vagónÛ, jeden vedle druhého ci jsou vysíleni, aby si to na‰i ãetníci vy‰etfiili sami. v panujících mrazech. ·patnû obleãení jsou vymrzlí a vyhladovûlí. Nikdo nemá Nûmeãtí vojáci Ïebrají v místních obchodech o chleba. k vlaku pfiístup, nic se nesmí k jídlu podati, v‰ude kol vagónÛ je plno stráÏí s ostfie nabi- 13. února: President Bene‰ s chotí byl na obûdû u anglického krále. t˘mi zbranûmi. Mezi Ïiv˘mi jsou i mrtví. Jak se nûco stane, hned se stfiílí. Na stanicích se stále vyná‰ejí zemfielí. VûzÀové vyskakují i z jedoucího vlaku a na trati umírají. 13. února byla Praha poprvé letecky bombardována. Bomby pou‰tûny tzv. »tepi- V Plzni odehrávaly se u tûchto vlakÛ hrozné scény. Transportovaní jsou Ïivé mrtvoly. chem« (kobercovû) od Wilsonova nádraÏí, kraje Václavského námûstí pfies Vinohrady (Mánesova, Fochova ul.). Mnoho domÛ zbofieno. Vlak, kter˘ od Prahy pfiijíÏdí v 17 hod., Odvod koní pfiijel aÏ v 22 hodin. Ostatní vlaky z Prahy nebyly vypraveny. Dnes byl v mûstû 26. ledna: Dnes jsou v‰eobecné odvody koní, hospodáfii musí se dostaviti s postroji, (Rokycanech) jeden poplach ve dne a dva v noci. Ve ‰kolách se nedostatkem uhlí stále nûktefií i s vozem. 27. ledna dostavili se do kasáren majitelé odveden˘ch koní, urãeny nevyuãuje, Ïactvo dostává úlohy domÛ, pak je správou ‰koly vyzváno, aby pfii‰lo do ceny za konû, postroje i vozy, cena zapsána do evidenãních listÛ, peníze nebyly vypla- ‰koly dle tfiíd v urãitou hodinu, pfiineslo upravované úlohy a nové pfievzalo. 142 143 25. února: V Rokycanech je nûmecká posádka 4 000 muÏÛ, ve Stra‰icích 2 000 a v Jincích 1 000. Od 26. února do 3. bfiezna probíhá ve mûstû mezi ãesk˘m obyvatelstvem sbûr staré- ho ‰atstva a obuvi v rámci akce »Národ svému dûlnictvu«. 27. února: V˘zva 12 na‰ich zahraniãních ãinovníkÛ k aktivnímu vystoupení party- zánsk˘ch skupin, zá‰kodníkÛ a vojensk˘ch druÏin v âechách a na Moravû. Osvobození se blíÏí, ná‰ boj zaãíná. Uprchlíci 1. bfiezna: Stále pfiijíÏdûjí uprchlíci, hlavnû od Vratislavi a ohroÏeného území. Jsou drzí, v‰echno chtûjí a poãínají si jakoby v‰e bylo jejich vlastnictvím. PfiijíÏdûjí celé vesnice v celku na vozech, mají s sebou jen to nejnutnûj‰í, na námûstí se pak pfiidû- lují do jednotliv˘ch okolních obcí. Rozdûlování fiídí Ing. Gerold, fieditel mûstsk˘ch Ïelezáren rokycansk˘ch spolu s na‰ím ãetnictvem. Pro obce jsou tito pfiistûhovalci pra- v˘mi kobylkami. Jedna uprchlice kupfiíkladu slehla, majitelce, kde byla ubytována, roztrhala svrchnici na pleny a kdyÏ si tato stûÏovala, fiekla jí, Ïe pfii‰la jenom o to, kdeÏ- to oni pfii‰li o v‰echno. Berou máslo, slepice, kde se co dá a není Ïádné dovolání. Jsou to tzv. »národní hosté.« RÛzné od 2.-15. bfiezna 1945 K pekafii a obchodníkovi koloniálním zboÏím Chaloupkovi v PlzeÀské tfiídû pfii‰li v noci v 10 hodin nûmeãtí vojáci, zaãali rámusit, vlezli do krámu, vzali si chléb, hofi- ãici, su‰enky a bez placení ode‰li. Mají hlad. U obchodníka koloniálním zboÏím Pfies Rokycany táhly desetitisíce nûmeck˘ch uprchlíkÛ na západ ¤ebouna pozval se nûmeck˘ voják sám na obûd a pfiivedl si je‰tû kamaráda. Hodovali, nezaplatili a ode‰li. Zaãínají b˘ti hladem drzí. RÛzné 15.-27. února 1945 Pfii bombardování koncentraãního tábora v Buchenwaldu u V˘maru byl zabit První nálet hloubkov˘ch letcÛ na Rokycany Emilián KfiíÏ, b˘val˘ nadporuãík z Rokycan. 15. února: První nálet hloubkov˘ch letcÛ v na‰em kraji. Letûli 8 m nad zemí Mladíci 16-17letí jsou povoláváni pracovním úfiadem na kopání zákopÛ. Byli vyzvá- podle trati, pfies StráÀ, mûstu se vyhnuli, zniãili a po‰kodili lokomotivy na trati ni, aby se dostavili v 8 hodin na úfiad a odjíÏdûli v pÛl druhé v noci. Do Rokycan pfii- Miro‰ov-Nezvûstice, mezi Zbirohem a Holoubkovem, v Chrástu 4 kusy. Pfied pal- ‰lo zase nové nûmecké vojsko. Mûsto se jimi jen hemÏí. Hradec Králové a Pardubice bou z kulometÛ dali znamení ãerven˘m praporkem. U Cheznovic napadli nákladní jsou opevÀovány. Bombardován Kolín nad Labem, rozbita rafinerie oleje, vagónka auto naloÏené dfievûn˘mi pilinami. Hloubkoví letci zpÛsobili znaãn˘ rozruch mezi a nová elektrárna. Poãasí (14.3.) zaãíná b˘ti hezké, jarní. obyvatelstvem, neboÈ poprvé jsme spatfiili tyto letce-akrobaty pfii jejich práci. Majitelé bytÛ, v nichÏ byli ubytováni pfiíslu‰níci nûmecké branné moci, vyzváni, Spou‰tí se ze znaãné v˘‰ky prudce - stfiemhlav k zemi a zaãnou fiádit, rány z kulo- aby ihned ve vlastním zájmu ohlásili jejich odchod. Patrnû zmizeli a nûmecké úfiady metÛ pfiímo pr‰í, na zemi zÛstávají jen prázdné patrony a ãásti pásÛ. KaÏd˘ pát˘ je hledají. My‰i opou‰tûjí koráb vÛdcÛv. náboj je zápaln˘ a je ãervenû natfien. Pracují velmi dobfie. V Rokycanech pfienocovali v sálech hostincÛ vystûhovalci (uprchlíci). Zaãíná chaos. 21. února: President Dr. Ed. Bene‰ mluvil v lond˘nském rozhlase na rozlouãenou Odejeli opût 2 roãníky chlapcÛ na kopání zákopÛ. 19.3. byl pohfieb jednoho starého s exilem. OdjíÏdí do Moskvy. Turecko vstoupilo do války proti Nûmecku a Japonsku. uprchlíka, kter˘ zemfiel ve voze na námûstí, 25.3. leteck˘ nálet na Kralupy n. Vltavou Padla PoznaÀ. 22. února: Mûstem stále projíÏdûjí celé kolony vozÛ s potahy a Neratovice. 24. bfiezna nûmecké vojenské hlídky konají stále pfiísné kontroly v hos- uprchlíkÛ z Maìarska a ze Slovenska. tincích. V Plzni sbûhlo 30 vojínÛ, tak se v‰ude hledají. 144 145 25.3. byla Praha znovu bombardována, Cheb také, rozbito úplnû nádraÏí a celé jeho tábofiili cel˘ den na prostranství pfied (rokycansk˘m) nádraÏím ãekajíce na pfiistavení okolí. 27. bfiezna zemfiel v Terezínû Franti‰ek Kvídera. Hloubkoví letci rozbili vlaku. Náladu mûli prabídnou u vûdomí, jak to s Nûmci uÏ dopadá. 31.3. na trati Praha - Zbiroh 15 lokomotiv. V mûstû se rozmohly neb˘valou mûrou krádeÏe králíkÛ a drÛbeÏe. Zakázána s okamÏitou platností poráÏka kÛzlat »bíl˘ch, bezroh˘ch« z leto‰ního vrhu (kozlíkÛ i koziãek). KaÏd˘ chovatel jest povinen hlásiti narození tûchto kÛzlat do 3 dnÛ Letecké bombardování zemûdûlskému oddûlení obce s udáním data narození, poãtu a pohlaví. Chovatel je 17. dubna: Cel˘ den letecké poplachy. Nálet na PlzeÀ. Hloubkoví letci stále útoãí povinen k chovu komisí urãené kÛzle nechati ssáti nebo napájeti mlékem nejménû na vlaky. U Ejpovic tûÏce pfiitom zranûn zdej‰í traÈmistr Îení‰ek, útoky letcÛ 6 nedûl a fiádnû je o‰etfiovati. u M˘ta, Zbiroha, Stupna. Pfii poplachu ranûn star˘ zedník Havel mrtvicí v krytu. K povinné sluÏbû mládeÏe mají se pfiihlásiti mladiství protektorátní pfiíslu‰níci, Zapoãalo se s kopáním zákopÛ u HirschÛ a na PraÏské silnici u zahradníka âerné- chlapci i dívky, ktefií r. 1945 dosáhli 10. roku vûku. Zástupci jejich vyzvednou si ho. V‰e se dûlá bez rozumu, ve spûchu, je jasnû vidûti, jak Nûmci jsou ze v‰eho ztfie‰- v místopisném úfiadu pfiíslu‰né formuláfie a vyplnûné odevzdají do 30. bfiezna. tûní a beznadûjní. Ve dnech 19.- 24. bfiezna byla v prostoru jiÏnû od nov˘ch kasáren smûrem ke Kotli 18. dubna: Pfiikázáno 31 drÏitelÛm párÛ pfiípadnû více koní a nákladních aut, aby se provádûna nûmeckou vojenskou posádkou ostrá stfielba. Cel˘ tento obvod byl stráÏní- dostavili v 7 hodin ráno na námûstí. Ti, ktefií jsou zafiízeni na odvoz dlouhého dfiíví, ky uzavfien. dostaví se s uzpÛsoben˘mi tûmito vozy. Ostatní vezmou s sebou vozy na odvoz zemû 1. dubna: Na pondûlí v noci ve dvû hodiny zaveden opût letní ãas. a kamene. Jedná se o vojenské opevÀovací práce v na‰em mûstû za vojenského vele- 2. duben: Kolují a roz‰ifiují se ve mûstû zprávy o para‰utistech shozen˘ch z leta- ní a dozoru. Stavûní zábran, pfiíkopÛ a jin˘ch zafiízení. Okolo mûsta dûlají Nûmci del v padrÈsk˘ch lesích u RoÏmitálu a Stra‰ic. Jsou pr˘ tam ãasté pfiestfielky mezi narychlo na silnicích ústících do mûsta zábrany z klád, na PlzeÀské silnici mezi para‰utisty a gestapáky a protektorátními ãetníky. chorobincem a domem ing. ·techa, u vily ing. Pecha, u Rakováãku, na PraÏské silnici 4. dubna: Do Plznû pfiijeli opût politiãtí vûzÀové a internovaní z koncentraãních pfied zákopem aj. Vozí se spû‰nû klády, kamení, zem, obãanstvo je nuceno pomáhati táborÛ v nejuboÏej‰ím ba nejhroznûj‰ím stavu. Podobn˘ch vlakÛ projelo jiÏ nûko- nûmeck˘m vojákÛm, u nichÏ je vidûti úplná nervozita. Smysl a úãel nemá tato práce lik na‰í stanicí, bylo stra‰né podívati se na to, jak jsou transportováni, zvûfi by se Ïádn˘, to kaÏd˘ chápe, kdo jen trochu nûco ví o mohutn˘ch tancích, které mají Rusové snad lépe a lid‰tûji pfieváÏela. Jsou to Ïivé, vychrtlé mumie, zacházení s nimi od a spojenci. Kdekdo se tomu smûje. doprovázejících gestapákÛ je pfiímo ‰ílené. Mnoho je jich cestou postfiíleno, zemfie únavou nebo hladem. Kdo mohl vidûti tyto transporty z blízka, nezapomene na tyto Fámy o evakuaci obyvatel hrÛzy do smrti. 21. dubna: Starosta mûsta Rokycan vydal v˘zvu k obyvatelstvu. ProtoÏe v tûch- 5. dubna: Zdej‰í dûlníci, zamûstnaní ve ·kodov˘ch závodech v Dubnici na to dnech se v mûstû vyskytly povûsti, Ïe obyvatelstvo z nûkter˘ch ãástí mûsta bude Slovensku pfiijeli narychlo domÛ bez pasÛ a propustek, jen s tím nejnutnûj‰ím, co mohli vystûhováno, prohla‰uje v dohodû s místním vojensk˘m velitelstvím, Ïe se tyto ve spûchu vzíti s sebou. povûsti nezakládají na pravdû a Ïe není dÛvodu k jakémukoli znepokojení. V pfií- 11. dubna: Doprava na trati Rokycany-Nezvûstice zastavena, vlaky jezdí pouze do padû, Ïe by bylo tfieba nûjak˘ch zvlá‰tních opatfiení, mÛÏe se obyvatelstvo spoleh- Miro‰ova. Hloubkoví letci stále ohroÏují tuto traÈ a lokomotivy. nouti, Ïe bude v ãas mûstskou správou o tûchto rozhlasem vyrozumûno. Povûsti Bylo zapoãato s trávením vran vyloÏením vajec naplnûn˘ch fosforovou pastou po vznikly tím, Ïe v okolí mûsta urãena urãitá místa, kam se obyvatelstvo v nebezpe- lukách a oset˘ch polích. ãí shromáÏdí. Po domech namalovány veliké bílé ‰ípky s oznaãením smûru k tûmto 12. dubna: Do na‰í stanice pfiijel dlouh˘ vlak pfieplnûn˘ Maìary a zdrÏel se zde stfiediskÛm. 3 dny. Rozbûhli se po celém mûstû a chtûli kupovati kde co se dalo. Je‰tû za tabák nûco získali. NádraÏí bylo hroznû po nich zneãi‰tûno a mûsto si oddychlo, kdyÏ odjeli. Byla Koncentraãní tábor v Miro‰ovû obava, Ïe zde zÛstanou natrvalo. 23. dubna: Do miro‰ovského tábora, kam byli dosud umísÈování uteãenci z Nûmecka 12. dubna: V‰ichni majitelé koní a povozÛ mají se nejdéle do 13. hodin odpoledne nebo sabotující dûlníci, pfii‰lo velké mnoÏství vûzÀÛ, majících hlad a bídu. Ve mûstû odebrati s koÀsk˘m potahem a s povozem do Stra‰ic, kde se budou hlásit u vojenské provedena po obchodech i domech sbírka potravin, která se velmi zdafiila a v‰e poslá- správy »Lehrstab II«. Jedná se o dopravu zavazadel ze Stra‰ic na na‰e nádraÏí. Práce no do Miro‰ova. Hlavní zásluhu o to má faráfi ãeskobratrsk˘ J. Klimeck˘ a starosta potrvá asi je‰tû druh˘ den. Stûhovala se dÛstojnická ‰kola, nûkolik set vojákÛ, ktefií pak mûsta R. Hejrovsk˘. 146 147 Vyhlá‰ení v˘jimeãného stavu v Rokycanech Vojenská nûmecká správa Ïádá, aby se dnes ve 13 hodin dostavilo na nádraÏí Dne 24. dubna: Odpoledne vyhlá‰en v˘jimeãn˘ stav. Obyvatelstvu mûsta oznáme- 100 dûlníkÛ k vyloÏení zb˘vajících 20 vagónÛ naplnûn˘ch dfievûn˘mi souãástkami no, Ïe jest zakázáno tvofiiti na ulicích vût‰í skupiny neÏli tfií osob. Platí to pro muÏe barákÛ. Dûlníci dostanou kromû mzdy je‰tû palivové dfiíví. Mohou b˘ti s touto prací i Ïeny. Kdo neuposlechne této v˘zvy, vystavuje se nebezpeãí, Ïe bude zastfielen. hotoví za 2-3 hodiny. Dal‰í v˘zva: MuÏ‰tí dûlníci mûstsk˘ch Ïelezáren, továrny na Tento rozkaz platí ode dne‰ka od 20. hodin (strach NûmcÛ uÏ má velké oãi). ¤editelství nábojky a firmy Guth se vyz˘vají, aby podle pfiíkazu Okresního úfiadu v Plzni a po a správy v‰ech ãesk˘ch ‰kol v mûstû oznámily, Ïe po dobu zv˘‰eného leteckého nebez- dohodû se správou závodÛ nastoupili 3.5. v 7 hodin ráno pfied budovou nového nádra- peãí je vyuãování aÏ na dal‰í zastaveno. Mûstem procházejí vojenské hlídky se stroj- Ïí (v Rokycanech). Jde o vykládání nahromadûn˘ch vagónÛ, práce bude placena a je ními pu‰kami a ruãními granáty. Tváfií se sice na oko kuráÏnû, ale pfiece je na nich bezpodmíneãnû nutná. vidûti obavy, co bude s nimi dále. Adolf Hitler spáchal sebevraÏdu SabotáÏe 2. kvûtna Adolf Hitler spáchal v Berlínû sebevraÏdu. V továrnách zastavena práce, 24. dubna: Vyskytla se první sabotáÏ, v Holoubkovû vypu‰tûn olej z transformátoru, hfimûní dûl od západu utichlo, prosl˘chá se, Ïe Ameriãané jsou jiÏ v DomaÏlicích, ale továrna je bez proudu, nemÛÏe pracovat. U M˘ta nalezeny pumy na trati, také u Karlova pak pr˘ se stáhli 30 km od na‰ich hranic. Starosta mûsta Rudolf Hejrovsk˘ nav‰tívil a nabádal jak úfiednictvo, tak i dûlnictvo, aby zasta- T˘na. Îelezniãáfii odfiezávají a napíchávají v noci gumové brzdové spoje, Nûmci zufií, v‰echny továrny v Rokycanech vilo práci na váleãné v˘robû. vy‰etfiují, zavírají, hrozí. V‰e se jim hroutí pod rukama. Nûktefií ãlenové závodÛ mûli z této v˘zvy obavy. Ve mûstû ukradeno plno ruãních vozíkÛ, velocipédÛ, v okolí v obcích ztráceli se i konû. 27. dubna: Pracovní povinnost V Rokycanech ztratilo se 40, v Oseku 46 vozíkÛ. Vojáci nûmeãtí kradou v‰echno, na Okresní úfiad v Plzni nafiídil je‰tû uvefiejnûní této vyhlá‰ky. »Po posledních nále- ãem se dá jeti a nûco potravin a ‰atstva odvézti. tech nedostavilo se mnoho dûlníkÛ do práce. KaÏd˘ musí pouÏíti v‰ech moÏností, aby dostál své pracovní povinnosti. Je v zájmu obyvatelstva udrÏeti v chodu za Po ‰estiletém utrpení opût svoboda v‰ech okolností pravideln˘ pracovní proces. Uãiním proto spoleãnû s úfiadem Památn˘ 5. kvûten práce nejostfiej‰í opatfiení proti jakékoli nedisciplinovanosti. Pracující obyvatelstvo nechÈ je upozornûno, 1) Ïe jezdící vlaky dostaãí kaÏdému k dosaÏení jeho pra- Na Rokycansku bylo vfiení patrné jiÏ nûkolik dnÛ. Ve stfiedu 2. kvûtna nepracovalo covi‰tû, 2) pokud nelze pouÏíti vlaku, nutno sáhnouti k jízdním kolÛm, 3) kdo se jiÏ v Hrádeck˘ch Ïelezárnách i v továrnách rokycansk˘ch. V sobotu 5. kvûtna po myslí, Ïe pfiesto nemÛÏe jiÏ dostihnout svého pracovi‰tû, pfiihlásí se nejdéle do 8. hodinû ranní se zaãalo s odstraÀováním nûmeck˘ch nápisÛ na úfiadech i soukrom˘ch 26.4. u úfiadu práce za úãelem pfiidûlení jiného zamûstnání. Neuposlechnutí bude firmách, coÏ vyvolalo ve chvíli v ulicích nezvykl˘ ruch. stíháno jako sabotáÏ.« V sobotu 5. kvûtna 1945 dostala zdej‰í ãetnická stanice pfiíkaz k odstraÀování nûmeck˘ch nápisÛ ve mûstû a brzo na to pfii‰lo nafiízení, aby byly vyvû‰eny pra- V˘zvy k dûlnictvu pory, ãímÏ vlastnû poãala poslední fáze osvobozovací práce. Na pfiíkaz národního 3. kvûtna v˘zva v‰emu dûlnictvu v na‰em mûstû od starosty Rud. Hejrovského: v˘boru bylo ihned provedeno zabezpeãení vefiejného pofiádku a národního majetku Îádám ve‰keré dûlnictvo i ‰kodováky, aby se ihned, nejdéle do pÛl ãtvrté hod. odpo- hlídkami tûlocviãn˘ch jednot a milice. Provádûn prÛzkum okolí a sledovány pohyby lední dostavili pfied nádraÏí. Mám umluveno s velitelem zdej‰í nûmecké posádky, Ïe se nûmeck˘ch vojsk. Ihned byla provedena intervence u velitele místní nûmecké posád- vyloÏí z naloÏen˘ch vagónÛ dfiíví, nebude se nijak odváÏeti a prázdné vagóny se odtáh- ky. T˘Ï slíbil, Ïe vojsko nepodnikne Ïádnou ozbrojenou akci, Ïe zÛstane v‰e v kasár- nou z nádraÏí. Je v zájmu nejen obãanÛ, bydlících v blízkosti nádraÏí, ale i celého nách. Ke v‰em vojensk˘m objektÛm postaveny pozorovací hlídky. Je‰tû téhoÏ dne byly mûsta, aby se tato práce co nejrychleji provedla, aby tak nebylo váÏné pfiíãiny k bom- organizovány z b˘val˘ch vojákÛ stráÏní ãety a zapoãato se stráÏní sluÏbou po vojen- bardování nádraÏí a pfiilehl˘ch k nûmu ãástí mûsta. Îádám dÛtklivû, abyste mému pfiání ském zpÛsobu. V noci na 6. kvûten byly hlídkami pozorovány pohyby v kasárnách ihned vyhovûli. UpozorÀuji ve‰keré obyvatelstvo na‰ich mil˘ch Rokycan, aby a proto bylo bûhem dopoledne provedeno obsazení obojích kasáren a materiál zaji‰tûn. zachovalo klid a pofiádek a nedopou‰tûlo se nijak˘ch nepfiedloÏen˘ch a dobû neu- Poãet vojensk˘ch zajatcÛ bûhem dne vzrÛstá. Do kasáren byly umístûny vojenské sloÏ- váÏen˘ch ãinÛ. Chceme pfiejíti do nov˘ch pomûrÛ s ãist˘m svûdomím a záleÏí mû ky na‰í ãsl. armády, jejichÏ organizace byla dokonãena. V pondûlí 7.5. byla hlá‰ena na tom velice, aby v na‰em mûstû byl nadále klid a pofiádek. mobilizace odvodních roãníkÛ 1933-1937. 148 149 cích a koncentraãních táborech ut˘ráni a umuãeni k smrti anebo byv‰e nasazeni na práce do fií‰e, nalezli tam svÛj konec. Vzpomínáme tûchto povraÏdûn˘ch a umu- ãen˘ch synÛ a dcer na‰eho národa s bolestí a láskou. Stali se nevinn˘mi obûÈmi nûmec- ké krutovlády. Jsou to tisíce a tisíce dobr˘ch, upfiímn˘ch a u‰lechtil˘ch âechÛ. I z na‰eho mûsta je dlouhá fiada tûchto obûtí. První popravení po atentátu na fií‰ského protektora Heydricha byli z Rokycan a to ‰estiãlenná rodina Václava Stehlíka. Byli zatãeni 24. kvûtna 1943 a jiÏ 28. kvût- na na telefonick˘ rozkaz z Prahy popraveni na stfielnici v Lobzích u Plznû. (Na to starosta jmenoval v‰echny ostatní popravené). Vzpomínka na tyto umuãené obûti nûmecké tyranie bude nám vÏdy svatou. Aby v‰ak i na‰i potomci mohli jich vzpomína- ti, bude na‰í povinností uctíti jejich památku zpÛsobem trval˘m. BudiÏ jim vûãná pamûÈ. Bratfii a sestry, nezapomínejte, Ïe ãlovûk ztrácí svÛj nejdraÏ‰í mravní podklad, necí- tí-li se synem zemû, v níÏ se narodil, a není-li jeho nejvy‰‰í p˘chou vûdomí pfiíslu‰nosti k vlastnímu národu. Teì, kdyÏ jsme zbaveni nûmecké tyranie a mÛÏeme opût volnû vydechnout, je na nás v‰ech, abychom dvojnásob svûdomitû plnili v‰echny své povinnosti a dvojnásob svûdomitû konali v‰echny své práce, zvlá‰tû pak povinnosti k náro- du a k vlasti. Neodmítejte milovat svÛj národ a svou vlast a pracovat k jejich rozkvû- tu. A uãte tomu i ty, ktefií jsou nám nade v‰e ve svûtû draÏ‰í: svoje dûti. MoÏná, Ïe budete za to posmíváni, ale neochabujte a vytrvejte a budoucnost i va‰e svûdomí dají vám Vítání politick˘ch vûzÀÛ rokycansk˘mi obãany za pravdu, Ïe do srdcí sv˘ch nejmilej‰ích jste seli zrno nejpoctivûj‰í. VÏdyÈ z hloubi Projev starosty mûsta Rudolfa Hejrovského du‰e si v‰ichni pfiejeme, aby v na‰em národû rostla nová generace ãeského ãlovûka vskutku rozumného, opravdového, ryzího charakteru, tûlesnû i du‰evnû zdravého na manifestaci 5. kvûtna a zdatného, vûrného své domovinû i svému národu. Aby v‰ak takoví noví, zdraví lidé »Jsem ‰Èasten, Ïe vás mohu dnes pozdraviti jménem národního v˘boru a upfiímnû nám mohli vyrÛstati, je nutno, abychom se v‰ichni ze v‰ech sil pfiiãinili o to, aby z na‰í vás v‰echny vítám k dne‰nímu shromáÏdûní. Se‰li jsme se, abychom se spoleãnû rado- vlasti zmizela v‰echna mravní i sociální bída, aby i ten sociálnû nejuboÏej‰í pfií- vali z toho, Ïe je koneãnû zlomena nûmecká krutovláda a jsme opût volní a svobodní. slu‰ník na‰eho národa si vydûlal poctivou a pilnou prací tolik, aby mohl b˘ti se Je konec na‰emu mnohaletému utrpení a úzkostem. Nepodlomeni, ale utrpením zoce- svou rodinou slu‰nû Ïiv, zdravû se sv˘mi dûtmi bydlel, cítil se spokojen a ‰Èasten. lení jsme vûfiili, Ïe pfiijde opût den Svobody. A doãkali jsme se. Dne‰ním dnem pfiejí- Chceme, aby na‰e zemû se nám stala nejkrásnûj‰í zemí na svûtû nejen jak pûjeme má do sv˘ch rukou Národní v˘bor jako vrcholná organizace v mûstû vedení v‰ech v na‰í národní hymnû »Zemsk˘ ráj to na pohled«, ale aby to byl skuteãn˘ zemsk˘ ráj, vefiejn˘ch vûcí v na‰í obci, a pfiedá je, aÏ bude fiádnû zvolen nov˘ národní v˘bor. v nûmÏ bychom si byli v‰ichni bratry, ktefií odvrhnuv‰e ve‰keré sobectví, kfiivé podezfií- V národním v˘boru jsou zastoupeny v‰echny b˘valé sloÏky na‰eho politického Ïivota. vání a nespravedlivé odsuzování, cítili by spolu, druh druhu pomáhali, kde by lidé Ïili Jen bych nechtûl, abyste se domnívali, Ïe se chceme vrátit k na‰emu b˘valému stra- v lásce, v míru a v pokoji, v práci - a zdÛrazÀuji: v práci - a u‰lechtilém zápolení. nictví, v˘stiÏnûji snad fieãeno partajnictví, které nám v minulosti natropilo tolik ‰kod. Konãím svÛj projev jedin˘m pfiáním: Abychom v‰ichni spoleãnû ruku v ruce svornû To uÏ je neodvolatelnû navÏdy mrtvo. Je mi milou povinností, abych v tuto chvíli vzpo- se dali do práce, nové a ‰Èastné, za rozkvût drahého nám národa a na‰í milé vlasti.« mnûl neúnavné práce na na‰em osvobození pana presidenta republiky Dr. Eduarda Bene‰e a jeho spolupracovníkÛ v Lond˘nû a v Moskvû. Jejich úsilí bylo korunováno Projev valcífie Václava Svobody za komunistickou stranu pln˘m úspûchem a patfií jim ná‰ nejvfielej‰í dík. RovnûÏ ná‰ upfiímn˘ dík patfií v‰em tûm nám dosud je‰tû neznám˘m bojovníkÛm za na‰i svobodu. Jako v‰ak slunce jas Na tomto shromáÏdûní lidu na námûstí v Rokycanech mûl pfiednést projev také pfied- není bez stínu, tak i dne‰ní na‰í radost kalí bolestná vzpomínka na ty, ktefií se nám stavitel komunistické strany, av‰ak ãást svého projevu musel vynechat, ponûvadÏ na uÏ nikdy nevrátí, ktefií byli nûmeck˘mi vrahy povraÏdûní nebo byli jimi ve vûzni- manifestaci byl pfiítomen i nûmeck˘ pozorovatel, vyslan˘ velitelem zdej‰í nûmecké 150 151 posádky. V sobotu 5. kvûtna bylo mûsto je‰tû pod nûmeck˘m komandem a velitel hrozil VáÏení pfiátelé. V souvislosti s touto fieãí vás prosím za udrÏení klidu a pofiádku. starostovi Hejrovskému násiln˘m rozehnáním manifestujícího lidu a stfielbou. Po dlou- Nechci tím hájit vá‰ spravedliv˘ hnûv, vím, Ïe by si mnoh˘ rád vyfiídil svÛj osobní úãet hém jednání od toho ustoupil, starosta se v‰ak musel spolu s velitelem ãetnické stani- a ãekal dlouho na dne‰ní pfiíleÏitost. Ale to by se mohlo zvrhnout ve zmatek a chaos, ce Graynerem zaruãit za klid. jakému propadly po osvobození jiné státy. Pofiádek musí b˘ti ve státû tak socialistic- »Dûlníci a dûlnice! Pracující lidé, obãané republiky âeskoslovenské. Nastal nejpo- kém, jako je Sovûtsk˘ svaz. Prosím vás proto ve jménu budoucnosti na‰eho tûÏce zkou- hnutûj‰í ale téÏ nejv˘znamnûj‰í okamÏik lidsk˘ch dûjin. Druhá svûtová válka, aÏ dosud ‰eného národa, abyste oznámili policii nebo ãetnictvu jednotlivce, ktefií udávali, doná- nejvût‰í ve svém rozsahu, se ch˘lí ke konci. Je‰tû sice nepfiestala téci drahocenná lidská ‰eli nebo ‰ikanovali nespravedlivû dûlníky ãi jinak ‰kodili za války národní pospoli- krev, ale jiÏ svítá slunce Svobody. Historické události posledních t˘dnÛ dozrávají tosti. KaÏd˘ bude souzen lidov˘m soudem a podle zásluh potrestán. v ovoce vítûzství a i ná‰ národ dochází dûjinné spravedlnosti. Leã je nutno se v‰í dÛraz- VáÏení pfiátelé. V dobách nejãernûj‰ího zoufalství za nev˘slovn˘ch muk jsme v‰ich- ností konstatovat, Ïe situace, v níÏ se právû nacházíme v tyto okamÏiky, není je‰tû úplnû ni touÏili po osvobození, pfiáli jsme si svobodu, nov˘ stát. Teì ho máme a budeme vyjasnûna, abychom mohli prohlásiti, Ïe máme v‰echny kritické okamÏiky jiÏ za sebou. v nûm míti lep‰í fiád. Je konec nacistického lÏisocialismu, kter˘ slovy dûlníka hladil, Je proto krajnû nutné b˘ti na stráÏi, pfiipraveni pro kaÏd˘ okamÏik postaviti se v‰emi ale ‰tval ho, jeho Ïenu i dûti aÏ do úpadu, tento papírov˘ socialismus bude vystfiídán prostfiedky na vybojování na‰í svobody. Souãasnû je v‰ak nutno udrÏeti kázeÀ, vystfií- skuteãn˘m socialismem, z kterého vyjde ‰Èastnûj‰í budoucnost dûlnické tfiídy a v‰ech hati se v‰ech nepfiedloÏeností, které by mohly státi nové obûti ná‰ národ, kter˘ jiÏ pro- pracujících lidí a tím také celého ãeského národa.« ‰el sv˘m martyriem utrpení. Prohla‰uji slavnostnû, Ïe bylo uãinûno v‰e, co bylo moÏné za okolností, za nichÏ jsme pracovali, aby tuÏby na‰eho lidu, utajované po léta, byly ¤eã ãeskobratského faráfie Jaromíra Klimeckého splnûny. Nebude snad moÏno okamÏitû vykonati v‰e, co by pracující lid povaÏoval za nutné, leã to je otázkou pfií‰tích dnÛ. »Nejtrpãí zklamání proÏívá ãlovûk, zklame-li pfiítel. TotéÏ pak, co se proÏívá v Ïivo- Zástupci pracujícího lidu, pokud jsou ãleny národního v˘boru, pracují podle svého tû osobním, zmnoÏen˘m úderem proÏil ná‰ národ na podzim r. 1938, kdyÏ byl zrazen nejlep‰ího svûdomí a vûdomí a jsou pfiipraveni dáti pracujícímu lidu svoje mandáty sv˘mi západními spojenci. NemÛÏeme pfiejíti bez trpkosti okolo Mnichova. Marnû ten- k dispozici, aby mohl ze své vÛle rozhodnouti, koho chce povûfiiti zastupováním krát president Bene‰ zapfiísahal západní spojence, aby nezrazovali âeskoslovensko sv˘ch zájmÛ v na‰í lidovû demokratické republice âeskoslovenské. Neusurpujeme a marnû dokazoval, Ïe padne-li Praha, padne i PafiíÏ. I Západ musel proÏít svoje pro sebe práva mluvit jménem pracujícího lidu, n˘brÏ konáme jen svoji povinnost obrození, aby se vymanil z pfiedstav Chamberlainov˘ch, které by byly pfiinesly celé k národu a pracující tfiídû. Sami dobfie víte, co ãesk˘ národ vytrpûl za uplynul˘ch ‰est Evropû smrt. A skuteãnû Západ dal svûtu veliké muÏe, Churchilla a nezapomenutelné- let, a kdybychom byli pod »ochranou« nûmeck˘ch nacistÛ je‰tû nûkolik rokÛ, zmizel ho Roosevelta. KdyÏ pak ke spojencÛm pfiidal veliká vítûzství ná‰ nejvût‰í spojenec by nadobro. Sovûtsk˘ svaz s generálním tajemníkem a stratégem Stalinem, proÏili jsme vá‰nivou Zamyslete se nad osudem miliónÛ pfiíslu‰níkÛ Nûmeckem doãasnû potlaãovan˘ch nadûji, Ïe bude pfiekonán Mnichov i na‰e okupace z 15. bfiezna 1939. národÛ a mezi nimi statisícÛ ãesk˘ch lidí, ktefií proÏili nûmeckou persekuci, jaké je‰tû Po okupaci mnoho na‰ich lidí upadlo do stavu otupûlé resignace, jiní neplodnû nafií- neznaly lidské dûjiny. Jsem jedním z tûch, ktefií tu dryáãnicky vykfiikovanou »ochra- kali. Bolest nás v‰echny dojímala a propaganda lÏivá a niãemná podupávala ãesk˘ nu« sami proÏili ve spárech gestapa. Moje zkou‰ka byla malá proti hofie utrpení, t˘rá- charakter. Ale revoluãní kvas, kter˘ je pfiímo podstatou na‰eho bytí zpÛsobil, Ïe byÈ ní a bûd, kter˘mi byly desítky ãesk˘ch lidí vydány v ‰anc pfii zlopovûstné vy‰etfiova- jsme byli i ujafimení, stáli jsme ve stfiehu, pfiipraveni k odboji. cí vazbû a metodû gestapácké, ve vûzeních, v koncentraãních táborech a pfii otrock˘ch Rozumí se, Ïe v první dobû odboje, kter˘ byl Ïiven hnûvem, Ïe byla po‰lapána pracích o hladu v nûmeck˘ch fabrikách, na silnicích pfii odklízení trosek. Jsou mezi svatá práva zemû, kterou nám BÛh dal v dûdiãné drÏení, nebylo jednotného organi- námi jiní, ktefií pro‰li ohnûm utrpení v Ïaláfiích, v lidomornách koncentraãních tábo- zovaného odporu. ¤ádilo mezi námi ve dne v noci povûstné gestapo. Nikdy nezapo- rÛ. Dovolávám se svûdectví tûchto kamarádÛ, i tûch, ktefií se brzo vrátí z germánské- mínejme, jak nás vyvádûli hÛfi neÏ zvûfi v okovech k nelidsk˘m v˘slechÛm, pfii nichÏ ho pekla, Ïe v‰ecko, co nám bylo po léta namlouváno rozhlasem nebo zaprodan˘m tis- neznali milosrdenství. Na slzy zoufal˘ch matek odpovídali proklínáním v‰eho ães- kem o bol‰evickém fiádûní, je pouh˘m stínem proti tomu, co provádûly germánské kého, kopáním a ranami sv˘ch automatick˘ch zbraní, které byly jejich p˘chou bestie s na‰imi lidmi. Bûhem doby pfiijdou na vefiejnost taková fakta o nacistic- a které jim mûly dob˘ti svût. k˘ch ukrutnostech, Ïe se bude zdáti neuvûfiitelné, Ïe by je mohl lidsk˘ mozek Nikdy nezapomeneme na pfieteskn˘ prÛvod dûtí horníkÛ z rozstfiílen˘ch Lidic, které vymysliti a Ïe se mohl ãlovûk sníÏit k jejich provádûní. v trojstupech od 3let˘ch do 14let˘ch s mal˘m raneãkem uvázan˘m provázkem na 152 153 zádech, byly hnány nelidsk˘mi pochopy desítky kilometrÛ pû‰ky do koncentraãních Proto vás prosíme, abyste v trpûlivé kázni procházeli pfií‰tími dny a v upfiímné táborÛ. Nezapomeneme na to, jak surov˘m zpÛsobem byl rozehnán Sokol, nezapome- lásce pomáhali druh druhu, jak toho bude potfiebí. Máme svou jedinou drahou ãsl. neme na to, jak byla vyhlazována po stech a tisících ãeská inteligence, jak ‰tván byl vlast, matku nás v‰ech. Ona jest na‰í spoleãnou láskou, pro ni jsme trpûli, pro ni bylo ãesk˘ dûlník pro své demokratické, socialistické a komunistické pfiesvûdãení. V‰ecka prolito nesmírnû krve a slz. Pro tuto republiku budeme spoleãnû pracovati. Neznáme ta hrÛza a krev, která byla prolitá, nezlomily v nás lásku k nejvût‰ímu statku, kter˘ BÛh tûch, ktefií by vyãkávali v pasivní resistenci, co by je‰tû v˘voj mohl pfiinésti a slav- dal lidskému Ïivotu, totiÏ k duchovní svobodû. První popudy k pfiímému odporu dáva- nostnû prohla‰ujeme, Ïe nemilosrdnû bude zniãen ten, kdo by chtûl zá‰kodnicky jí bratfií druÏin legionáfisk˘ch a dÛstojníci, ktefií pro‰li legiemi. postupovati proti na‰í republice. VÏdyÈ se v‰ichni podobáme hospodáfiÛm ve vypále- Ná‰ národ neproÏil po nûkolik set let revoluci doma a proto nebylo zku‰eností. n˘ch staveních, z trosek ohofiel˘ch trámÛ se je‰tû koufií a pod troskami je je‰tû smrt. A bezelstná, dobromyslná ãeská povaha nedovedla mlãenlivû pfiipraviti brann˘ odpor Kde zaãít s odklízením, kde zaãít s novou prací, kde zaãít s nov˘m oráním a setím? ãeského státu. Pfiesto nezÛstaly bez v˘sledku akce ut˘ran˘ch a zvûãnûl˘ch generálÛ Ruce dûlníkÛ jsou bez práce, ale velmi brzo se roztoãí kola továren a dílen a budete Kraváka a Svobody, plukovníkÛ Maxy, Ba‰eho a jak se v‰ichni tito drazí nám bratfii povoláni ne jiÏ obrábûti ráfy dûl a jiného váleãného materiálu, ale tvofiiti na plodné v rÛzn˘ch místech na‰í vlasti jmenovali. v˘stavbû své zemû. Naplní sæ prorocká slova, Ïe zkujeme meãe své v motyky a o‰tû- Zahraniãní emigrace v PafiíÏi a v Lond˘nû byly zpoãátku dezorganizovány a ani mos- py své v srpy. kevská nemûla v prvních chvílích jednotného programu. Ale v‰echno hnutí odporu rych- Národní v˘bor spolu s odborov˘mi organizacemi rychle se postará o to, aby Ïádná le vnitfinû sílilo a mohutnûlo. Zelené kádry, sabotáÏní hnutí, skupiny partyzánÛ, slavné ruka neãinnû nezahálela a aby Ïádná rodina netrpûla hlad. Pfií‰tí dny a mûsíce a pfií‰tí povstání slovenského lidu v létû 1944, odboj vala‰ského lidu na Moravû, to v‰ecko bylo léta budou ve znamení slavného vzkfií‰ení ãeského Ïivota. Bylo by nevdûãné, abychom neseno jedinou ideou získat ztracenou svobodu, i kdyby to mûlo státi sebe vût‰í obûti. v této chvíli nemysleli na ty, ktefií pfiicházejí osvobodit ná‰ kraj. Nikdy nezapomeneme, Pfiípady zjevné zrady mezi námi nebyly ojedinûlé, ale nebyly tak ãasté. za jak˘ch nesmírn˘ch obûtí je vybojována na‰e svoboda. A slavnostnû pfiísaháme, Ïe té Nezapomeneme v‰ak, Ïe ve chvílích nejbolestnûj‰ích zrádcovsk˘m noÏem fiezali do drahé ãsl. vlasti zÛstaneme vûrni a Ïe jí budeme milovati vûrnou, tichou a ustaviãnou tûla zmuãeného národa lidé jako Emanuel Moravec, redaktofii Krychtálek, Werner, KfiíÏ prací. Îiv buì národe, posvûcen˘ Bohu a neumírej. MuÏi tvoji aÈ jsou bezpoãtu.« a jiní,97 mají odplatu za své poãínání. Dlouho se neradovali z jidá‰ského gro‰e, za kter˘ prodávali ãeskou krev a ãeskou du‰i. Jejich zrada byla tím bolestnûj‰í, Ïe v dobû, kdy Potud tedy projevy tfii pfiedstavitelÛ, pronesené na manifestaci rokycansk˘ch obãa- pomáhali niãit v˘kvût celého ãeského Ïivota, za hranicemi se tvofiily na západû ãi na v˘chodû samostatné vojenské jednotky, kde mladí a nad‰ení ãe‰tí chlapci dávali v obûÈ nÛ dne 5. kvûtna 1945. své Ïivoty pro osvobození ãsl. vlasti. V‰ichni tito chlapci, ktefií pfiicházeli jako para‰u- V˘zva k ãsl. vojákÛm tisté nebo jako letci anebo s pû‰ími armádami a nedoãkali se této slavné chvíle a padli na poli váleãném, pokryli se nesmrtelnou slávou. Nebude to v‰ak spoleãná bolest 5. kvûtna 1945. V‰ichni vojáci, organizovaní v 7. ãetû, ihned se dostaví na noãní Tento den padl v boji na a spoleãn˘ hnûv, co spojilo na‰e srdce v srdce jediné, abychom manifestovali jednot- pochÛzkovou sluÏbu, z rozkazu vojenského jiÏ ãsl. velitelství. nou vÛli ãeského lidu. barikádách v Praze ná‰ rodák Josef Waldheger, rotmistr rusk˘ch legií v.v., majitel Pfied na‰ím duchovním zrakem defilují padlí otcové a bratfii, ktefií sv˘m hrdinstvím domu v Bráníku. Vyuãil se ãí‰níkem u hostinského Per‰la u âerného konû. Ve sv˘ch zpeãetili vûrnost této milované zemi. Budujeme na odkazu, kter˘ jasnû formuloval pre- 61 letech neváhal vstoupiti do fiad bojovníkÛ za svobodu vlasti a obûtoval za ni svÛj Ïivot. sident Osvoboditel T. G. Masaryk a kter˘ neúnavnou prací roz‰ífiil president Dr. Ed. RÛzné 7.5.1945 Bene‰. Stojíme zde jako dûlníci, ktefií budou spolupracovati na nové sociálnû spraved- livé republice. Nebudeme naprosto zatíÏeni stranictvím minul˘ch reÏimÛ, které vedlo Starosta mûsta upozornil v‰echny pfiíslu‰níky nûmecké národnosti, muÏe i Ïeny, aby k úzkoprsosti. Budeme vyrÛstati ve vzájemné dÛvûfie v‰ech tfiíd, abychom byli spolu- ihned nejdéle do 17. hodin odpoledne odevzdali v‰echny zbranû, souãástky v˘zbroje tvÛrci krásného kfiesÈanského ideálu království BoÏí lásky na zemi. Rozumí se, Ïe a v˘stroje v pfiízemí gymnasia. Vztahuje se to na zbranû stfielné, seãné, d˘ky, noÏe. k této práci bude potfiebí dobré vÛle v‰ech vás, ktefií dnes manifestujete. V nûkolika K nim ta‰ky, pochvy, mapy, dalekohledy apod. dnech nebude lze odstranit hrozné ‰kody a kfiivdy, spáchané bezboÏn˘m nacismem. Zatemnûní stále trvá od 10. veãer do 5. hod. ráno. Na ulicích nesmí v dobû zatem- nûní se nikdo zdrÏovati mimo hlídek a ãlenÛ národního v˘boru. 97 âe‰tí kolaboranti s nástupem roku 1945 cítili svou krutou poráÏku, kterou mohl odvrátit jedinû zázrak. Proto protektorátní ministr E. Moravec 5.2.1945 napsal do novin toto zoufalé pfiání: »Dej, BoÏe, Autodopravce Schreiber vyslán s nákladním autem do Prahy s dobrovolníky NûmcÛm sílu a s námi hfií‰níky mûj slitování!«. a lékafisk˘mi potfiebami. 154 155 Bylo zji‰tûno, Ïe neoprávnûní obãané konají prohlídky v bytech NûmcÛ a kolabo- se na pomoc Praze. Setkali jsme se na nádvofií gymnasia a nikdo nechybûl. Poznali jsme rantÛ. chlapce z junácké skupiny, vidûli mládeÏ sokolskou i komunistickou. Zarmouceni S okamÏitou platností prohla‰ují se za neplatné fií‰ské potravinové lístky pro Nûmce. zákazem jízdy do Prahy (jeli star‰í), nastupujeme hlídkovou sluÏbu ve star˘ch Drancování a rabování zásob potravin se trestá smrtí. kasárnách, abychom pro pomoc Praze uvolnili aspoÀ dobrovolníky z fiad vojákÛ. V‰ichni se jednotnû zúãastÀujeme práce na budování lep‰ího spoleãenského fiádu. Nástup mlad˘ch dûlníkÛ Nastupuje kolektiv mlad˘ch, prodchnut˘ch my‰lenkou socialistickou, která zvítûzila Ulicemi ãesk˘ch mûst a vesnic duní tanky Rudé a americké armády. Mocná ruka a v jejímÏ znamení se bude vyvíjet ná‰ pfií‰tí stát. nás chrání pfied zbûsilostí nûmeck˘ch vrahÛ. Není jiÏ tísniv˘ch pocitÛ a nejistoty. Zat˘kání nacistÛ Dobrovolníci na pomoc Praze V pondûlí 7. kvûtna ãasnû ráno zaãalo v Rokycanech zat˘kání nacistÛ a zrádcÛ poli- Rozhlas hledá dobrovolníky na pomoc Praze. Prost˘ kousek papíru pfiipevnûn˘ na cejními a ãetnick˘mi orgány. Také pomocní orgánové milice a pofiádkové sluÏby byli dvefie klubovny (mlad˘ch DTJ) mluví lépe neÏ dlouhé provolání: V‰ichni jednotáfii hlásí nápomocni, zejména pfii odváÏení zabaven˘ch pfiedmûtÛ. Hned první den bylo zatãeno 69 Ïen a 86 muÏÛ. âást obvinûn˘ch a podezfiel˘ch osob byla doãasnû ponechána ve sv˘ch bytech a budou zaji‰tûni pozdûji. Nûktefií nacisté vãas z Rokycan utekli, ale ãást jich byla zatãena v jin˘ch obcích. PrÛbûh zat˘kání byl ru‰n˘, zástupy obãanstva stály pfied radnicí, sledujíce pfiivádûní tûch, ktefií je‰tû pfied nûkolika dny drze provokovali. Sem tam nûjaká ta rána také pfii tom padla tomu, kdo si toho nejvíce zasluhoval. Zatãení mûli obû ruce vzhÛru a strach jim hledûl z celého obliãeje.98 RÛzné 8.-10. kvûten Upraveni kursu koruny Mûstská spofiitelna ohlásila rozhlasem, Ïe dle sdûlení Národní banky ãsl. je stanoven kurs 1 okupaãní marky za 1 Kã, 1 rublu za 5.50 Kã. Toto nafiízení pfii v˘mûnû v obchodech a hostincích vyvolalo velk˘ rozruch mezi pfiíslu‰níky americké armády a dÛsle- dek byl, Ïe za dva dny byl kurs okupaãní marky stanoven v pomûru 1:10.

Hlá‰ení rozhlasu 8.5.: Nafiizujeme, aby obãanstvo ihned opustilo ulice a odebralo se do sv˘ch domovÛ. Hrozí nám nebezpeãí. Ozbrojené hlídky zÛstanou na sv˘ch místech. K RokycanÛm blíÏila se od kasáren tlupa asi 60 ozbrojen˘ch nûmeck˘ch vojákÛ, ktefií v‰ak klidnû pro‰li Palackého tfiídou smûrem ke GuthÛm. Byli unaveni a jistû ãeka- li na internování. Z nafiízení amerického velitele, kter˘ ráno nav‰tívil Rokycany, poÏádáno obyvatelstvo, aby se na námûstí neshlukovalo a netvofiilo velké celky. 9. kvûtna. Pfii májové poboÏnosti v dûkanském kostele promluvil Josef Pe‰ka, profesor náboÏenství z Brna, osvobozen˘ z miro‰ovského koncentraãního tábora. Pfii té pfiíleÏitosti se rozlouãí jménem v‰ech politick˘ch vûzÀÛ s Rokycansk˘m krajem a podûkuje obãanstvu Rokycan za poskytnutou pomoc. Politiãtí vûzÀové miro‰ovského tábora, pfiípadnû jiní, ktefií smûfiují na Moravu, mají vyãkati do 20/5. v Rokycanech, odkud bude vybaven zvlá‰tní vlak.

Zat˘kání NûmcÛ v Rokycanech v Stodolní ulici (nyní Jos. Knihy) 98 Kronika Rokycan IV, 140 156 157 9. kvûtna: O‰etfiovna vrátiv‰ích se z koncentraãních táborÛ umístûna v gymnasiu. Potfiebuje dennû v poledne a veãer pro stále se mûnící poãet strávníkÛ vût‰í mnoÏství husté bramborové polévky. Îádáno, aby obyvatelstvo z vnitfiního mûsta pfiipravilo polévku dnes veãer, z PlzeÀského pfiedmûstí zítra v poledne a z PraÏského zítra veãer. V tomto pofiadí budou se tyto ãtvrtû stfiídati aÏ do doby, kdy tohoto nouzového zafiíze- ní nebude tfieba. Dnes veãer je potfieba 80 litrÛ polévky. Vyzváni v‰ichni tlumoãníci anglického jazyka, aby se dostavili na radnici. Zakázány s okamÏitou platnosti ve‰keré jízdy motorov˘mi vozidly, jinak budou zabavena. Okresní národní v˘bor vydal vyhlá‰ku v‰em MNV: Ve‰ker˘ majetek nûmeck˘ch pfií- slu‰níkÛ se obstavuje. Ze vkladÛ tûchto pfiíslu‰níkÛ, pokud jsou na svobodû, moÏno vyplatiti pro hlavu rodiny 1 000 Kã a pro kaÏdého ãlena rodiny dal‰ích 500 Kã mûsíã- nû, nejvíce v‰ak 2 500 Kã. 9. kvûten: Skupina vûzÀÛ z koncentraãních táborÛ najmû z Buchenwaldu rozlouãila se s obãanstvem a podûkovala za vfielé pfiivítání a poho‰tûní. VáÏn˘ incident v Rokycanech Hlá‰ení mûstského rozhlasu: Dnes dopoledne (9.5.) pfii prÛchodu mûstem cestou od hospodáfiské ‰koly v Rokycanech k Dûkanskému rybníãku a k PlzeÀské bránû bylo ubito nûkolik pfiíslu‰níkÛ nûmecké armády, také nûkolik PolákÛ a HolanìanÛ (celkem asi 34 osob). Tím se neposlouÏí na‰í spoleãné vûci. Napfií‰tû kdo vztáhne ruku na ty, ktefií jsou internováni, bude ihned postaven pfied stann˘ soud. Mûstem projíÏdûl dal‰í transport 20 bratfií z Buchenwaldu. Obãanstvo poÏádáno, aby Ruské tanky na demarkaãní linii Rokycany-Borek pfiesnû v 18 hodin pfiineslo na námûstí pfied hotel âesk˘ dvÛr jídlo. Jede-li nûjak˘ tran- Obãanstvo upozornûno, Ïe podle ujednání podmínek pfiímûfií nesmí se na projíÏdûjí- sport osvobozen˘ch vûzÀÛ mûstem, obãanstvo pfiinese ochotnû a s radostí znaãné cí nûmecké jednotky hroziti nebo je jinak ‰ikanovati, jinak tito ihned stfiílí a mohlo by mnoÏství pokrmÛ. dojíti ku zbyteãn˘m obûtem. Ústup nûmecké armády Nûmci za jízdy odhazovali granáty, zbranû, stfielivo, nûmecké peníze, váleãné medaile a odznaky i kovové peníze, kter˘miÏ pfiedmûty byly pfiíkopy podél silnic Mûstem projíÏdí ohromné mnoÏství váleãn˘ch nûmeck˘ch vozidel plnû obsa- i okolní pozemky posety. Nutno dáti na to pozor, neboÈ se stalo, Ïe dûti si hrály s nevy- zen˘ch nûmeck˘m vojskem od Prahy. Jsou opatfieni zbranûmi. Mimo tyto hemÏí buchl˘mi granáty, jeden z nich vybuchl a byly zranûny. se silnice pû‰ími vojáky, civilisty - muÏi i Ïenami, ktefií jdou z Prahy pû‰ky. Obyvatelstvo vyzváno, aby se nedot˘kalo vûcí odhozen˘ch Nûmci po cestách. Z pfií- Nûktefií jsou v zbûdovaném stavu. Na nûmeck˘ch vojácích jsou patrny stopy bojÛ kazu amerického velitele poÏádáno obãanstvo, aby nezastavovalo auta a povozy ustu- v Praze. Jsou uãouzení, umazaní, nûktefií po zranûních obvázáni. Za PlzeÀskou bra- pující nûmecké armády. Jest naprosto nutné, aby nûmecká armáda volnû a rychle pro- nou jeden americk˘ voják pozoruje vojenská vozidla, která jsou amerického pÛvodu jíÏdûla. Také, aby se nûmeck˘m vojínÛm neodebírala zbraÀ, pouze zbranû Nûmci odho- (Nûmci ukofiistûna), tyto diriguje stranou, porouãí osazenstvu vystoupiti a jíti dále zené moÏno sbírati. pû‰ky. VÛz obsadí Ameriãan a odjede s ním na urãené stanovi‰tû. U ing. ·techa stojí druh˘ Ameriãan a ten nafiizuje v‰em pû‰ím odloÏiti nesené zbranû jako 9. 5.: Dobrovolnická akce, která mûla jeti na pomoc ohroÏené Praze z Rokycan revolvery apod. na hromadu. Ostatní vozidla jsou dirigována k Ejpovicím, kde (byla) odvolána, jelikoÏ není jí jiÏ zapotfiebí. Praha je Rudou armádou osvobozena. je sbûrn˘ tábor nûmeck˘ch zajatcÛ. JelikoÏ státní silnice návalu NûmcÛ nestaãila, 10. kvûtna: Obyvatelstvo upozornûno, Ïe technické oddíly AmeriãanÛ budou odpa- byla ãasto zatarasena, zvoleny je‰tû dvû okresní silnice, jedna pfies Tymákov a druhá lovati nashromáÏdûné od NûmcÛ v˘bu‰niny nad Trhovkou. Není dovoleno v tato místa pfies Tû‰kov. choditi a je tfieba se fiíditi pokyny americké armády. 158 159 Rudá armáda ve Zbiroze RÛzné od 12. do 16. kvûtna 1945 Ve ãtvrtek 10. kvûtna krátce pfied polednem projely první motorizované jedno- ¤í‰ské marky se nevymûÀují. Pokud je ãeské obyvatelstvo má, mÛÏe je sloÏiti do tky Rudé armády Zbirohem. ZbiroÏ‰tí je oãekávali plni nad‰ení a boufilivû je zdravi- depot u kteréhokoli penûÏního ústavu nejdéle v‰ak do 12.5. Pozdûji mohou b˘t pfiijaty li. Okresní silnice byla lemována jásajícími davy. Po 2. hodinû pfiijeli motorizované do úschovy jen od tûch ãesk˘ch pfiíslu‰níkÛ, ktefií se vrátili z Nûmecka a to pouze na jednotky. Velící generál byl pozdravem ãsl. brannou moci, podán mu chléb a sÛl a kyti- potvrzení národního v˘boru. ce rud˘ch kvûtÛ. Generál zanechal ZbiroÏsk˘m vlastnoruãnû psan˘ pozdrav. Nûkteré vozy zastavily. Posádky byly boufilivû zdraveny a podáno jim obãerstvení. »AÈ Ïije Péãe o uprchlíky âeskoslovensko, aÈ Ïije Stalin!«. Námûstí jásalo, âe‰i a Rusové se vzájemnû zdravili 14. kvûtna: Mûstem stále procházejí uprchlíci rÛzn˘ch národností, zajatci a spolu rozmlouvali. »Germán kaput, vy svobodni!«, »AÈ Ïije ruská armáda!« Stejnû angliãtí, francouz‰tí, belgiãtí, holand‰tí aj. O jejich ubytování a stravování (je) srdeãnû byla uvítána Rudá armáda i v M˘tû, Holoubkovû a ve v‰ech obcích ‰irokého nutno se starati. Îeny, které v gymnasiu o nû dobrovolnû pfievzaly úkol peãovati, okolí Rokycan, které obsadila. nestaãí velk˘ nával zdolati a jsou nuceny pracovat ve dne v noci. Vyzvány dal‰í Ïeny ku spolupráci. Mûstsk˘m rozhlasem oznámeno pfiání majora americké armády Jamesa Hardwicka, Ïe by rád pfiivezl své dceru‰ce (4leté) do vlasti ná‰ národní kroj. Pfiihlásili se hned O‰acení pro dûlnictvo z Nûmecka 3 dárci Národní v˘bor dÛtklivû vyzval v‰echny obãany, ktefií vlastní kaliko na ko‰ile, texti- lie, látky i hotové lehké uniformy, pracovní ‰aty, velocipédy aj., které dostali z kofiisti Taneãní veãer AmeriãanÛ americké armády, aby je neprodlenû vrátili do skladu na berním úfiadû vedoucím DÛstojníci 9. pû‰ího pluku II. Americké armády uspofiádali v nedûli 13. kvûtna v res- Hubrovi, Koko‰kovi, Pohanovi a Tolarovi. Pfiebytky nutnû se potfiebují pro vracející se tauraci na koupali‰ti první taneãní veãer na poãest plukovníka pana P. D. Gindera. dûlníky z Nûmecka, ktefií o v‰echno tam pfii‰li a chtûjí nastoupiti práci. Americk˘m hostÛm se na‰e koupali‰tû velmi líbilo. Plukovník Ginder si získal sympa- Z nafiízení národní rady oznámeno, aby se v‰echna zemûdûlská ãeleì a dûlnictvo tie v‰ech, je to hezk˘, gentlemansk˘ 42let˘ muÏ, otec 3 dûtí a je z Caroliny. Veãera se neprodlenû dostavilo na svá pracovní místa. zúãastnili ãlenové národního v˘boru. Ameriãané mûli vlastní hudbu. Zábavy se také zúãastnil rusk˘ nadporuãík, kozák, kter˘ prodûlal od píky celé dlouhé taÏení od Polévka pro Francouze Stalingradu a spûchal s armádou na pomoc Praze. Dal‰í v˘zva: Máme nasytiti nûkolik francouzsk˘ch rodin, proto prosíme obãanstvo, aby nám do gymnasia ihned pfiineslo polévku. Podobné bûhem posledních dnÛ ãastûji Taneãní zábavy opakované prosby nikdy neminuly se úãinkem a polévky bylo vÏdy pfiineseno hojnost Podle pfiání velitelství zdej‰í americké posádky konaly se na oslavu vítûzství taneã- i jin˘ch pokrmÛ. ní zábavy 12. a 14. kvûtna ve vyzdoben˘ch sálech »Lido-bia« a Stfielnice. Úãinkovaly 15. kvûtna: V mûstském muzeu odstranûny v‰echny nûmecké nápisy na vystaven˘ch vÏdy 2 hudby tak, Ïe zábavy pfiipomínaly velké mírové plesy s tím rozdílem, Ïe pfii pfiedmûtech a sbírky v tento den otevfieny. tûchto americk˘ch taneãních veãerech není civilních taneãníkÛ ani gardedam. Platnost známek ZadrÏování udavaãsk˘ch dopisÛ na rokycanské po‰tû Po‰tovní úfiad oznámil, Ïe ve‰keré dosavadní v˘platní známky pozb˘vají okamÏitû Zásluhou nûkter˘ch po‰tovních zamûstnancÛ byly na po‰tû v Rokycanech v posled- platnosti. NeÏ budou vydány nové ãsl. známky, budou se podávati zásilky po‰tovní, ních mûsících zadrÏovány dopisy, adresované nûmeck˘m policejním úfiadÛm, ges- psaní atd. nevyplacenû. Poplatky vybéfie dodací úfiad. Doporuãené zásilky se vyplatí tapu, nûmeckému ãetnictvu, kriminální policii, cenovému úfiadu a okresnímu v hotovosti pfii podání. úfiadu. Dopisy obsahovaly udání na nûkteré vefiejné pracovníky, obchodníky a rolníky. Tím, Ïe dopisy nebyly doruãeny na místa urãení, pfiede‰lo se zatãení mnoha dal‰ích Cestování po Ïeleznici osob v Rokycanech. ZadrÏené dopisy jsou dnes v rukou na‰í policie a budou dobr˘m V pfiítomné dobû jsou povoleny Ïeleznicí zásadnû jen cesty sluÏební, vojenské, materiálem pfii zji‰Èování denunciantÛ, lidí podl˘ch povah. V Rokycanech bylo od vefiejné sluÏby a do zamûstnání. Cesty obchodní a soukromé jsou vylouãeny. Cestující 15. bfiezna 1939 do dubna 1945 gestapem zatãeno 271 osob. musí pfiedloÏiti u osobní pokladny osvûdãení, které se orazítkuje. 160 161 Nafiízení národního v˘boru má sebemen‰í mnoÏství benzinu, tento daroval na odvoz na‰ich politick˘ch vûzÀÛ Národní v˘bor nafiídil: a) v‰echny osoby nûmecké národnosti, bydlící v Rokycanech z Buchenwaldu, kam pro nû pojede autobus. a star‰í 14 let, pokud nejsou je‰tû ve vazbû, a osoby, které byly v letech 1939-1945 Kuchynû americké armády ãleny fa‰istické »Vlajky«, aby se hlásily nejpozdûji do 18. kvûtna na radnici, b) budÈéÏ U Dûkanského rybníãku je zfiízena kuchynû pro americké vojáky. Pisatel tûchto písemnû oznámeno, ve kter˘ch bytech zanechalo nûmecké vojsko pfiijímací aparáty, fiádkÛ na vlastní oãi vidûl, jak kuchafii vyndávali z hromady beden jednu po druhé, psací stroje apod. z kaÏdé vyndávali zmrazené kapouny, odsekávali nohy, prsa, vnitfinosti zahazovali do Na‰e vojsko do pohraniãí nádob dûtem (srdíãka, Ïaludky, krky apod.), nebo sbûhnuv‰ím se psÛm, ktefií uÏ se nemohli h˘bati. Bylo to nûkolik set drÛbeÏe pro veãefii vojákÛm, k tomu byla zavafie- Dne17. kvûtna dopoledne byla volána Kladnem zdej‰í posádka, aby vyslala asistenãní nina z ananasÛ a tfie‰ní. Pohled na vybavení kuchynû a práci kuchafiÛ byl jedineãn˘. rotu pro zaji‰tûní b˘val˘ch Sudet. O pohotovosti zdej‰í posádky svûdãí, Ïe za dvû hodiny byla jiÏ sestavena rota a v 16 hodin odjela z Rokycan. K rozlouãení dostavil se velitel posádky pplk. Koãí a veliteli roty kpt. Námûstkovi bylo tlumoãeno pfiání, aby rotu dopro- vázel zdar. Ve ãtvrtek odjela z Rokycan II. rota do Teplé s velitelem ‰tkp. Bfi. Martínkem a k odjezdu jsou i s velitelstvím pfiipraveny III. rota do TouÏimi a IV. rota do Beãova. Návrat z Buchenwaldu JiÏ od 7. kvûtna vraceli se nûktefií na‰i spoluobãané jednotlivû ãi v mal˘ch sku- pinách z vûzení a koncentraãních táborÛ v Nûmecku, ale teprve v pátek 18. kvût- na mohlo se mluviti o hromadném návratu tûchto obûtí. Podafiilo se vypraviti z Rokycan autobus do Buchenwaldu. Pfied radnicí se‰el se dav obãanstva, kter˘ rostl kaÏdou minutu, takÏe pfii pfiíjezdu buchenwaldsk˘ch bylo námûstí plné jako o velkém táboru lidu. Dav jásal nad dlouho ãekávan˘m návratem vûzÀÛ, jejichÏ pfiíbuzní a známí je tklivû beze slov i boufilivû vítali a objímali. Bylo potfiebí v tuto chvíli nûjak projevit pfiíval citÛ a vyjádfiiti, ãím pfietékalo srdce. Uãinili tak Zdenûk Bluìovsk˘ a Josef Tyrpekl, ktefií byli z Rokycan odvleãeni do koncentraãních táborÛ jiÏ 16. bfiezna 1939. SloÏení národního v˘boru Na schÛzi 21. kvûtna vzdali se sv˘ch funkcí dosavadní pfiedseda národního v˘boru Rudolf Hejrovsk˘ a organizátor faráfi Jaroslav Klimeck˘, ktefií mají o hladk˘ prÛbûh pfievratu nejvût‰í zásluhy. V národním v˘boru v‰ak zÛstávají. Národní v˘bor byl roz‰í- fien o nové dva ãleny, ZdeÀka Bluìovského a Josefa Tyrpekla (navrátiv‰í se z koncent- raãního tábora), Karel Ka‰par se ãlenství vzdal. Nov˘m pfiedsedou NV zvolen Zd. Bluìovsk˘, místopfiedsedy R. Hejrovsk˘, Jar. Klimeck˘, Rud. Bulín, Jindfiich Kalivoda a Jos. Tyrpekl, ktefií spolu s Jos. ·ternerem a Václavem Svobodou tvofií pfied- sednictvo ãi radu k vyfiizování dÛleÏit˘ch záleÏitostí. Práce národního v˘boru je roz- dûlena do 16 odborÛ. RÛzné od 17.-27. kvûtna Obãané Valenta a Rydrych se 17.5. vrátili z koncentraãního tábora Buchenwaldu a sdûlili, Ïe ostatním se dafií dobfie. Národní v˘bor vyzval obãanstvo, aby kaÏd˘, kdo Vzácn˘ host - první ãernoch v Rokycanech 162 163 Ruská armáda - demarkaãní linie ‰ího mnoÏství polévky a obãanstvo vyzváno, aby ji tam pfiineslo. Polévky bylo pfiine- Velitelství ruské armády oznámilo, Ïe poãínaje dne‰kem 19.5. a to dvanáctou hodi- seno více jak dostateãné mnoÏství, coÏ stále svûdãí, Ïe obãanstvo koná v‰e z lásky nou nebude po 4 dny nikdo pu‰tûn pfies demarkaãní ãáru Ïádn˘m smûrem. Na radnici k trpícím, obûtavû tfiebas na úkor vlastního vyÏivování. vydávaly se propustky v jazyce anglickém a ruském. S tûmito propustkami bylo moÏno se dostati pfies demarkaãní ãáru. Hold presidentu republiky Hranice americké armády byla na silnici k Borku za Tfiemi kfiíÏi, ruská hranice asi 200 krokÛ k Borku. Oboje armády mûly na tûchto místech závory, jimiÏ propou‰tûli Pfiipnutí stuhy na prapor 9. amerického pluku vojáci po kontrole prÛkazÛ auta, kola a pû‰í. Ameriãané byli ve Volduchách, v Oseku, Bfiezinû. U Bfieziny sousedili Rusové, za Obãanstvo mûsta Rokycan a okolí vzdalo hold presidentu republiky Dr. Ed. Bene‰ovi. Patronkou (Kovohutû v Rokycanech, pozn. P.C.) taktéÏ. Na nádraÏí v Holoubkovû byla To nebyla pouhá oficielní slavnost, kterou uspofiádal národní v˘bor v nedûli 27. kvûtna kontrola cestujících ruská, v Rokycanech americká. Tím se vlaky v tomto úseku velmi o pÛl tfietí hodinû odpoledne na Masarykovû námûstí, n˘brÏ skuteãnû srdeãn˘ projev zpoÏìovaly. Obû armádní kontroly vybíraly z fiad cestujících prchající Nûmce a pode- lásky a hluboké vdûãnosti na‰eho lidu k panu presidentu republiky dr. Ed. Bene‰ovi zfielé osoby, které pak ãekaly na stanici na dal‰í osud. Na nádraÏí mûli Ameriãané kulo- v pfiedveãer jeho 61. narození. Jarní slunce v plné kráse laskalo svûÏí barvy vlajek a pra- met obsazen˘ vojáky. V Rokycanech byli jsme v tuto dobu tak ‰Èastni, Ïe jsme mûli porÛ vzkfií‰eného âeskoslovenska, rudé prapory chrabrého bratrského Ruska a hvûzdna- moÏnost styku s obûma vítûzn˘mi armádami, jak s ruskou, tak i americkou. té vlajky hrdinné Ameriky. Pestré kroje, sviÏné americké vojsko a hudba zv˘‰ily sváteã- Demarkaãní ãára obtáãela mûsto v nejbliÏ‰ím okolí. ní náladu, které dala krásná slova fieãníkÛ dÛstojn˘ obsah. Radost záfiila z oãí dûtí, dorostu a dospûl˘ch. Nebylo vhodnûj‰í chvíle k slavnostnímu pfiipjetí stuhy mûsta Rokycan Nedovolené styky s vûznûn˘mi Nûmci na star˘ prapor 9. amerického pluku pû‰ího, kter˘ je zde posádkou. Slavnost zahájil sta- Bylo zji‰tûno, Ïe zdej‰í obyvatelstvo pfiijímá od nûmeck˘ch uprchlíkÛ z táborÛ dopi- rosta mûsta Rudolf Hejrovsk˘ proslovem k americkému plukovníku a k shromáÏdûní. sy a dává je necensurované na po‰tu. PonûvadÏ pfii censufie bylo zji‰tûno, Ïe dopisy Vzpomíná dnÛ osvobození, zmiÀuje se o starém slavném praporu, o zápasu lidskosti proti obsahují ‰tvavé a protiãeské zprávy, zakázáno národním v˘borem jakékoli zprostfied- bezpráví, do nûhoÏ vstoupilo mocné Rusko, slavné Spojené státy a ctihodná Anglie. kovávání korespondence od NûmcÛ. Pfieklad tohoto projevu tlumoãila paní ·najdrová (âervená, nar. v Americe), po ãemÏ následoval vojensky struãn˘ proslov kolonela P. D. Gindera. Starosta Hejrovsk˘ pfiipjal Revoluãní garda do A‰e potom stuhu na prapor. Prapor je z roku 1782. Na stuze je vy‰ito vûnování. âeskobra- 21. kvûtna se pfiihlásilo na 60 zdej‰ích hochÛ do oddílu Revoluãní gardy. Byli to ves- trsk˘ faráfi ve své fieãi skvûlé formou i obsahem ocenil Ïivotní dílo a státnickou prozí- mûs známí ho‰i, ktefií hned v pfievratov˘ch dnech slouÏili jako dobrovolníci milice ravost presidentovu. Pfiedseda národního v˘boru Zdenûk Bluìovsk˘ v˘stiÏnû zhodno- v kasárnách. Byla z nich vybrána ãeta o 33 ãlenech, jejíÏ organizace a velení se ujal til zásluhy presidenta sv˘m klidn˘m, vûcn˘m a kaÏdému sympatick˘m proslovem. ãetafi aspirant Fr. Spûváãek. Po v˘cviku a pfiísaze v Plzni odjeli 29. kvûtna do A‰e. Z této krásné slavnosti byla zaslán kanceláfii presidenta blahopfiejn˘ telegram: »Slovutn˘ pane presidente! Obãanstvo staroslavného mûsta Rokycan shromaÏìuje Repatriace vûzÀÛ se dnes na slavnostním holdu, aby Vás pozdravilo v den Va‰ich 61. narozenin. dûkuje- 23. kvûtna. Národní v˘bor oznámil, Ïe od dne‰ního dne v poledne platí zákaz v‰ech me Vám upfiímnû za v‰echno, co jste pro nás vykonal a slibujeme Vám, Ïe dílo, které soukrom˘ch repatriací na‰ich pfiíslu‰níkÛ z koncentraãních táborÛ z fií‰e. Americké s tak velikou vûrností konáte, budeme podpírati na‰í poctivou prací. Zdenûk Bluìovsk˘, velení a âechoameriãani pfievzali tuto starost na sebe a nechtûjí, abychom to provádû- pfiedseda NV., Rud. Hejrovsk˘, místopfiedseda NV.« li sami, neboÈ se bojí zavleãení infekãních nemocí. Obûti nacismu Stravovna v gymnasiu Mezi po‰Èáky pfiikázan˘mi v roce 1942 do Nûmecká byl i zdej‰í obãan Franti‰ek Havel, Rozdûlena sluÏba pfii stravování uprchlíkÛ v gymnasiu v partách Ïen, od 8-12, pfiidûlen˘ k polní po‰tû v DráÏìanech, kde byl jako nebezpeãn˘ ãesk˘ zloãinec zatãen 12-20, 20-8 hod. po 5-7 vdan˘ch i svobodn˘ch Ïenách, které ochotnû se ujaly této a za tfii dny na to ve vûzení zemfiel. KovosoustruÏník Franti‰ek Kvídera byl zatãen ges- namáhavé a odpovûdné ãinnosti. Kupfiíkladu 25. kvûtna bylo v gymnasiu umístûno tapem 15. záfií 1944 a k smrti ut˘rán v koncentraãním tábofie v Terezínû 22. bfiezna 1945 na 300 RusÛ (vracejících se k koncentraãních táborÛ, P.C.) pfies noc. Byla potfieba vût- ve stáfií 38 let. Valcífi Josef Kryã z Rokycan zahynul v koncentráku ve Flossenburgu. 164 165 Vyhlá‰ení pracovní povinnosti a následoval program. Nejdfiíve promluvil bratr Zd. Bluìovsk˘, pak br. P‰eniãka, poté ode- Okresní národní v˘bor vydal vyhlá‰ku s okamÏitou platností, aby se v‰echny osoby vzdání darÛ - machety plukovníku Ginderovi, kter˘ odpovûdûl velmi srdeãnû prostfiednic- od 14 rokÛ u muÏÛ do 60 rokÛ, u Ïen do 40 rokÛ, pokud nejsou jiÏ v Ïádném zamûst- tvím oblíbeného podplukovníka Ptáka, âechoameriãana tfietí generace. Pak odevzdána pod- nání, pfiihlásily ihned, nejpozdûji v‰ak do 5.6.1945 na úfiadu práce v Rokycanech za plukovníku Rudé armády sekyra. Podûkoval stejnû srdeãnû, nemohl v‰ak vefiejnû, neboÈ byl úãelem urychleného zafiazení do práce. Povinni jsou i ti, ktefií nálezem úfiedního léka- na území obsazeném Ameriãany. V tomto ohledu jsou obû strany, jak americká, tak i ruská fie nebo jinak byli od pracovní povinnosti osvobozeni. VyÀaty jsou matky s 12 nebo na sv˘ch obsazen˘ch územích velmi choulostivé a pfiesné. více dûtmi ve stáfií do 10 let. Kdo pfiíkazu nevyhoví nebo opustí a nenastoupí na pfiiká- Po pfiedání darÛ následoval skautsk˘ program, kter˘ skonãil o pÛl dvanácté hodinû zanou práci, bude souzen lidov˘m soudem. noãní spu‰tûním vlajky, která byla reflektorem osvûtlena, za zvukÛ na‰í hymny. Náv‰tûva mládeÏe a obãanstva byla veliká. V pondûlí 4. ãervna ve 20.30 veãer pfiijel Volby do ONV z Plznû kolonel P.D.Ginder 9th Infantry USA a pfiedal vedoucímu místních junákÛ Do ONV v Rokycanech byli zvoleni: dosavadní pfiedseda Rudolf Hejrovsk˘ z Rokycan, MgDr. Janu ChrÏovi anglick˘ dopis: »Dfiíve, neÏ opustím Rokycany, touÏím vyjádfiiti své právní rada Halík Zbiroh, Jan Procházka, úfiedník Vranov, Zd. Bluìovsk˘, Rokycany, díky za dvornost, prokázanou mému slavnému pluku rokycansk˘mi junáky. Jsem pfie- Václav Vokáã, Zbiroh, Václav Jí‰a Hlohovice, Frant. Balej, M˘to, Václav âern˘, Stra‰ice, svûdãen, Ïe skautská v˘chova jest u mnoh˘ch dÛstojníkÛ a muÏÛ pfiíãinou tak vynikající Václav Spal, Mleãice, Jan Pa‰ek, Zajeãov, Fr. Eret, Tymákov, Jan Budín, Volduchy, vojenské kvality 9 pluku. KdyÏ jsem pozoroval pûkné vystoupení rokycansk˘ch junákÛ, Jar. ·mucr, Bu‰ovice, Václav Svoboda, Hrádek, Jos. Janou‰, Miro‰ov, Jos. Boula, Skofiice, cítil jsem, Ïe budoucnost âeskoslovenska je v dobr˘ch rukou.« Jos. Slavík, Trokavec, Jos. Macák, Radnice, Václav Hrách, Bfiezina, Jan Dudek, Stupno, Posádka ãsl. armády Jos. Tyrpekl, Rokycany, Jindfiich Kalivoda, Rokycany, odborníci: Jar. Tetfiev (pro vûci repatriací), fied. spofiitelny, Jan Hosnédl, fied. hospodáfiského druÏstva (zásobování). Podle rozkazu velitelství 11. divize v Plzni byl zfiízen v pondûlí 4. ãervna v Rokycanech I. oddíl dûlostfieleckého stráÏního pluku v Plzni, kde bude druh˘ oddílu Ustavení pfiípravného v˘boru Svazu ãeské mládeÏe pluku. Velitelem I. oddílu a zároveÀ posádkov˘m velitelem v Rokycanech je major 30. kvûtna v Rokycanech ustavil se pfiípravn˘ v˘bor odboãky Jednotného svazu dûlostfielectva Jaroslav Krahulík. Poãet muÏstva bude znaãn˘. ãeské mládeÏe. Pfiedsedou zvolen Ant. Rydrych. 1. ãervna uspofiádána vefiejná mani- âsl. strana lidová festace mládeÏe, kterou byla zahájena náborová akce. 27. kvûtna ustavena v mûstû ãsl. strana lidová prozatímním v˘borem. âsl. brigáda ze Západu RÛzné (v˘bûr) 28. kvûtna: Tento den vítaly Rokycany srdeãnû a nad‰enû ãást vítûzné ãsl. brigády Esesáci v okolí Rokycan byli nejdéle v polesí Kotle, kam pfiebíhali ze ‰Èáhlavsk˘ch lesÛ. ze Západu, jedoucí na slavnostní pfiehlídku do osvobozené Prahy. Mûstem projelo mnoho Obãané v Rakové jich chytili v minulém t˘dnu deset, poslední dva v nedûli odpoledne. desítek tankÛ a aut se jmény rÛzn˘ch mûst republiky. PrÛjezd byl oboustrannû okázal˘ Pfiíslu‰níci rokycanské Revoluãní gardy se dostali ‰Èastnû do A‰e a jsou tam spokojeni. a vskutku dojímav˘. Po obou stranách ulic námûstí byly davy lidu mávající, volající, slzí- cí radostí, Ïe tolik na‰ich vût‰inou mlad˘ch se zúãastnilo bojÛ za na‰e osvobození. Studentsk˘ národní v˘bor Jamboree Studentsk˘ národní v˘bor pfii reálném gymnasiu obrátil se na pfiíznivce studentstva o dar dobré knihy ãeské i svûtové, hlavnû ruské a anglické. Îákovská knihovna byla V sobotu veãer 2. ãervna uspofiádali zdej‰í junáci místní jamboree99 za úãasti skau- za okupace velmi ochuzena nûmeckou censurou, které padlo za obûÈ mnoho hodnot- tÛ Ameriky pod vedením plukovníka a skautÛ Ruska pod vedením podplukovníka. n˘ch knih. OheÀ byla zapálen dle v‰ech pfiedpisÛ ze ãtyfi svûtov˘ch stran, pak se zazpívaly hymny

100 Jamboree (dÏaemberí) - v angliãtinû znamená veselice anebo »mezinárodní sjezd skautÛ«, ãemuÏ Divadelní ochotníci v tomto pfiípadû odpovídá druhá varianta. Je zajímavé, Ïe pobyt americké armády v Rokycanech v roce Vyzváni v‰ichni ãlenové divadelních ochotnick˘ch spolkÛ a dramatick˘ch odborÛ 1945 zanechal, soudû podle novinov˘ch i kronikáfisk˘ch textÛ, do ãe‰tiny málo »amerikanizmÛ«, a i samotné slovo »jamboree«, pouÏité poprvé rokycansk˘m kronikáfiem, se vÛbec neujalo. Po korporací ãinní i pfiispívající, aby se pfiihlásili do sdruÏené organizace ochotníkÛ Ameriãanech se trvale ujalo slovo dÏíp. Více slov zanechal pobyt Rudé armády, coÏ není divu vzhledem v Rokycanech. V˘zva tato úplnû zklamala, neboÈ odbory sokola, hasiãÛ, spolek J. K. Tyl k blízkému vztahu obou slovansk˘ch jazykÛ - ãe‰tiny a ru‰tiny. pracovaly dále samostatnû. 166 167 Taneãní zábava lik km z Halle. ¤editel ¤ehofi byl tehdy ve velmi dobrém zdravotním stavu. O dal‰ích âlenové americké 8 tankové divize zvali na taneãní veãery v‰echna rokycanská dûv- jeho osudech nemá Rybáfi pfiesn˘ch zpráv. ãata. Tyto veãery konaly se 6., 7., 8. a 10. ãervna v Sokolovnû za veliké úãasti. Dívky Dle doslechu bylo asi 5 000 vûzÀÛ hnáno pû‰ky ze Straubingu, kam se káznice jsou po Ameriãanech posedlé. z Kasselu dostala, pfies 150 km, pfiiãemÏ mûlo zahynouti celkem 4000 osob. A ti, AmeriãanÛm uteklo z kasáren ve 3 hodiny ráno 15 koní smûrem ke Kotli. ktefií nezemfieli, odnesli si tûÏkou chorobu jako fieditel ¤ehofi. âeské vojenské velitelství zapÛjãilo vozy i ‰oféra Sudu a Rokycan‰tí sebrali 200 litrÛ benzinu, kter˘ se se‰el bûhem noci, aby byl odvezen ze Straubigu fieditel JUC. Josef Rybáfi o Fr. ¤ehofiovi ¤ehofi. Koneãnû 1. ãervna po rÛzn˘ch nesnázích odvezlo auto fieditele ¤ehofie do plzeÀ- Úmrtí Franti‰ka ¤ehofie ské nemocnice jako velmi tûÏce nemocného. V nedûli 10. ãervna v odpoledních hodinách pfiicházely skupiny ztichl˘ch lidí na Dne 6. ãervna hlá‰eno rozhlasem, Ïe v plzeÀské nemocnici leÏí Franti‰ek ¤ehofi, fiedi- Masarykovo námûstí. V radnici vyzdobené smuteãním flórem na prostém katafal- tel rodinné ‰koly, kter˘ pût let pfieãkal v krut˘ch nûmeck˘ch vûznicích a dnes zápasí se ku v záplavû kvûtÛ byla poloÏena rakev se zesnul˘m fied. ¤ehofiem. U rakve se stfií- smrtí. Îádá se o pomoc darováním krve. Pfiihlásilo se ihned nûkolik mlad˘ch muÏÛ, ale dala ãestná stráÏ vojenská, Sokola a sester âerveného kfiíÏe. Ve 3 hodiny, kdy pomoc byla marná, fieditel ¤ehofi zemfiel 7. ãervna veãer. nastalo louãení, námûstí bylo naplnûno tisíci lidmi, ktefií se pfii‰li poklonit památ- ce hrdinovû. Prosté církevní obfiady vykonal faráfi ãeskoslovenské církve Jar. V únoru 1940 byly v Rokycanech prozrazeny gestapu první tajné pfiípravy k odboji Adamec a pak se louãili kamarádi, spolutrpitelé, spolubojovníci a zástupci mûsta, proti nûmeck˘m okupantÛm. V ãele této podzemní akce stáli fieditel Frant. ¤ehofi okresu a rodinné ‰koly. KdyÏ se po posledním »Sbohem« dal pohfiební prÛvod, a JUC. Jos. Rybáfi, fieditel mûstsk˘ch úfiadÛ. Byli zatãeni 23. února 1941 s nûkolika doprovázen˘ bled˘mi a vyhubl˘mi druhy z koncentraãních táborÛ, do pohybu, jin˘mi obãany. Jednalo se o opatfiování a uskladÀování zbraní. ¤editel Rybáfi sdûlil po nezÛstalo jediné oko v zástupech lidu suché. ¤editel ¤ehofi byl pochován ve stfie- návratu z Kasselu toto: du 13.6.1945 na hfibitovû ve Strakonicích, kam se s nim odjela rozlouãit poãetná ¤editel ¤ehofi byl s ostatními druhy odsouzen k doÏivotní káznici lidov˘m soudem delegace z Rokycan. v Berlínû po dvoudenním jednání 29. ledna 1942 za pfiedsednictví pozdûj‰ího ministra justice Dr. Fischera. ¤í‰sk˘ návladní navrhl proÀ a pro tfii dal‰í jeho druhy trest Svaz osvobozen˘ch politick˘ch vûzÀÛ smrti. O poledních pfiestávkách po oba dny soudu pocítil tíhu studen˘ch Ïelezn˘ch Z podnûtu Jaroslava Holuba, Jar. Nového a Josefa Tyrpekla byla 16. ãervna pout. 21. února 1942 byl dopraven do káznice v Ebrachu, kde byl drÏen v samovazbû 1945 konána ustavující schÛze odboãky Svazu osvobozen˘ch politick˘ch vûzÀÛ. do 4. kvûtna 1942. Potom byl odeslán s JUC. Rybáfiem do káznice v Kasselu - SchÛzi zahájil bratr Holub v˘kladem o úãelu schÛze a vzpomínkou na mrtvé bratry. Wehlheidenu, kamÏ pfiibyli 9. kvûtna. Vyjma u gestapa a v Ebrachu Ïil ve spoleãné Na to promluvil bratr Vodiãka o v˘znamu svazu pro jeho ãleny i pro ná‰ vefiejn˘ Ïivot. vazbû (JUC Rybáfi mûl samovazbu pln˘ch 26 mûsícÛ). V Kasselu pracoval ¤ehofi Za pfiedsedu svazu odboãky zvolen Zdenûk Bluìovsk˘, místopfiedsedou Jan Kuchler v nádvorním baráku na rozdûlování kabelÛ, coÏ byla práce tûÏká a málo ãistá. KdyÏ a Václav ·ik, jednatelem Jaroslav Holub, zapisovatelem Jos. Hejda, pokladníkem pracovní baráky pfii stra‰livém náletu 22.10.1943 vyhofiely, zÛstal po del‰í ãas bez Karel Florián, za ãleny v˘boru: Fr. Hochman, Václav Ernest, Karel Kot˘za, Antonín zamûstnání, aÏ nûmecká dráha vybudovala v roce 1944 pracovní baráky za káznicí. Batelka, Josef Tyrpekl, Vojtûch Skála, Václav ·ach, náhradníky: Rud. Slováãek ·Èastnou náhodou se‰el se Rybáfi v jednom baráku u stolu na jedné stranû s uãitelem a Jaroslav Nov˘. Jago‰em z Uherského Hradi‰tû, na druhé s fieditelem ¤ehofiem a s posledním dûkanem právnické fakulty v Praze dr. Arno‰tem Wenigem. Îili ve vzájemném pfiátelství pfii Svaz pfiátel SSSR zcela lehké práci - pfii rozebírání telefonních pfiístrojÛ a bez velkého dozoru. Tak bylo Poslední místopfiedseda Svazu pfiátel SSSR v Rokycanech (z první republiky, pozn. aÏ do Zeleného ãtvrtka 1945, kdy v noci byl na rozkaz vyklizen cel˘ ústav aÏ na P. C.) Josef âern˘ svolal ustavující schÛzi místní odboãky. Po zahájení schÛze vzpo- nemocné, ktefií byli druh˘ den zabráni Ameriãany. Káznice se stûhovala dráhou do mnûl t˘Ï v‰ech ãlenÛ odboãky, ktefií pro svoji práci ve svazu se stali obûÈmi nacistické Halle na Séle, kde byla na BoÏí hod tfiikrát bombardována ve vlaku na nádraÏí, pfii- zlovÛle. Zahajovací pfiedná‰ku velmi obsáhlou a hodnotnou proslovil Antonín Vodiãka. ãemÏ mnoho vûzÀÛ pfii‰lo o Ïivot. Den na to se rozlouãil Rybáfi s ¤ehofiem, protoÏe Pfied schÛzí a bûhem téÏe se pfiihlásilo 110 ãlenÛ. Zvolen byl roz‰ífien˘ v˘bor 32 ãlenÛ. prv˘ pro revmatické bolesti v celém tûle nebyl schopen pochodovati s ústavem nûko- Za pfiedsedu zvolen Josef âern˘, místopfiedsedu Zd. Bluìovsk˘. 168 169 Zprávy o esesmanech Lékafii v dobû poroby V nûkter˘ch obcích na Rokycansku a i v na‰em mûstû jsou ‰ífieny popla‰né zprávy, Závodní rada Okresní nemocenské poji‰Èovny v Rokycanech vyvûsila ve dvou v˘klad- které zneklidÀují vefiejnost. Vypráví se, Ïe v podbrdsk˘ch lesích jsou je‰tû hlouãky ese- ních skfiíních na námûstí písemné doklady o tûÏk˘ch pomûrech tûchto sociálních ústavÛ za smanÛ, ktefií pr˘ pfiecházejí z místa na místo a ohroÏují obãanstvo. Po zji‰tûní na ãet- války. Mezi doklady byly bohuÏel také anonymní i podepsané udavaãské dopisy, kter˘mi nick˘ch stanicích se ukázalo, Ïe tyto zprávy jsou nepravdivé. Nûktefií i náruÏiví hou- byli lékafii nûkdy dosti neomalenû, jindy s pohrÛÏkami upozorÀováni na nemocné poji‰- bafii obávali se choditi na houby. tûnce, ktefií pr˘ berou podporu a pracují, chodí do biografÛ, hostincÛ apod. V˘vûsky vzbu- dily u dûlníkÛ i ostatního obãanstva velk˘ zájem, neboÈ daly nahlédnouti do zákulisí HusÛv pomník nemocenského poji‰tûní dûlnického nûmeck˘mi nafiízeními znásilnûného a zamûfieného JiÏ pfied válkou usiloval okra‰lovací spolek o postavení pomníku Mistru proti nemocn˘m poji‰tûncÛm. J. Husovi (v Rokycanech). Akademick˘ sochafi Václav Koukolíãek zhotovil velmi V dobû poroby se ãasto sl˘chalo, Ïe si to obãanstvo po válce vyfiídí také s na‰imi léka- zdafiil˘ model pomníku a bylo vyhlédnuto i místo v Husov˘ch sadech. K postave- fii, zejména s tûmi, ktefií léãili pro nemocenské poji‰Èovny. Nejvíce bylo lékafiÛm vyt˘ká- ní v‰ak nedo‰lo a naopak model pomníku musel b˘ti uschován pfied slídiv˘mi no, Ïe jsou pfiísní pfii posuzování pracovní neschopnosti. Jest v‰ak málo známo, Ïe smut- zraky okupantÛ. O uschování se postarala firma Holub a Poborsk˘. Vzhledem nû proslulé tzv.»Rüstungskommando« zfiídilo zvlá‰tní komisi s kontrolními orgány, které k znaãnému nákladu v dne‰ní dobû, kolem 80.000 Kã, bylo prozatím v fieãeném bez ohlá‰ení vpadaly do podnikÛ pro válku dÛleÏit˘ch a zji‰Èovaly v˘‰i stavu nemocn˘ch. spolku od dal‰ího upu‰tûno. Ve své »odborné znalosti« zapoãítávaly mezi nemocné i osoby, které mûly zákonnou dovolenou, Ïeny , které mûly podle vyhlá‰ky nûmeck˘ch úfiadÛ dovolen tzv. »prací den«, Americk˘ ãasopis osoby, které byly úfiadem práce odkomandovány do nûmeck˘ch krajÛ k odklizování tro- The Forty - Niner se tiskne v Rokycanech. Svût se zmen‰uje. Kdo by si kdy pomys- sek, ale jichÏ pracovní pomûr trval, uãnû, ktefií byli právû ve ‰kole atd. Tak zji‰Èovali, Ïe lil, Ïe se budou v Rokycanech tisknout americké noviny pro americké vojáky? stav nemocn˘ch je aÏ 18%. A nyní stíhal jeden v˘hrÛÏn˘ ferman druh˘. VyhroÏováno »Devûtaãtyfiicátník« se jmenuje t˘denník, v sobotu 28.7. vy‰lo tfietí ãíslo. Vzadu jed- správû závodu, nemocensk˘m poji‰Èovnám a jejich lékafiÛm. Zejména lékafiÛm a správám notlivého tiskopisu je uveden The Forty - Niner jako noviny 49. pû‰ího pluku. V redak- nemocensk˘ch poji‰Èoven bylo hrozeno (vyhroÏováno, P. C.) nejménû koncentraãním ci jsou ãiniteli Harold, Kerzner, Everett.100 táborem, nebude-li stav nemocn˘ch pronikavû sníÏen. LékafiÛm pfiedkládána k podpisu Kulturní zpravodaj prohlá‰ení, Ïe souhlasí, aby byli zatãeni gestapem i s rodinou a jejich majetek zabaven, kdyby neplnili pfiíkaz. A lékafi‰tí »odborníci« - ov‰em nûmeãtí, hned jasnû nafiizovali, kdy Komunistická strana ãsl. v Rokycanech zaãala vydávati pro kulturní a propagaã- lékafi smí uznati pacienta práce neschopn˘m a kdy ne. Podle tûchto nafiízení mûl napfií- ní referenty své strany v okresu rokycanském zpravodaj »·ipka«. Jak tfieba pochvá- klad lékafi uznati práce neschopn˘m dûlníka s pokroãilou tuberkulózou plic, jestliÏe zjis- liti tento poãin zdej‰ích komunistÛ, ktefií pochopili v˘znam spolupráce a pomoci til podle koneãkÛ prstÛ (Ïlut˘ch), Ïe konãí. Chfiipková onemocnûní nesmûla b˘ti uzná- lidov˘m osvûtov˘m pracovníkÛm v na‰em kraji. Pestr˘ obsah zajímav˘ch zpráv vána za dÛvod k pracovní neschopnosti. Jinou nepfiíjemnou povinností lékafiÛ bylo hlásit z kulturního Ïivota, ver‰e, podnûty k práci, citáty z ãetby, rubrika o nov˘ch knihách kaÏd˘ pfiípad onemocnûní, v nûmÏ bylo podezfiení, Ïe si pacient pfiivodil pracovní a o filmu, vkusná grafická úprava se sviÏn˘mi kresbami je provedena dvojbarevnû. neschopnost sám nebo ji prodluÏuje. Pro v˘strahu bylo nûkolik lékafiÛ pro nedodrÏování ZadrÏení nûmeckého nadporuãíka této udavaãské povinnosti popraveno nebo odsouzeno do koncentraãních táborÛ a tyto pfiípady sdûlovány v dÛvûrn˘ch obûÏnících. Podobné bylo i léãení pacientÛ, ktefií byli Vojenskou hlídkou americké armády byl na nádraÏí zadrÏen Adolf Steinberger, nasazeni do práce daleko od svého domova nebo v Nûmecku. Lékafi musel odeslati paci- b˘val˘ nadporuãík, Nûmec z Chomutova. Byl pak na‰ím ãetnictvem zatãen. T˘Ï byl za enta podle nafiízení ihned do jeho pracovi‰tû i kdyÏ byl stálé práce neschopen, jen kdyÏ války tlumoãníkem ãeské fieãi u Oberlandsgerichtu v DráÏìanech a mûl dozor pfii povo- byl schopen cesty. Neschopen byl jen ten, kdo mûl vysokou horeãku, nebo byl bez nohy, len˘ch náv‰tûvách a rozmluvách s vûzni a jejich pfiíbuzn˘mi. Dával si platiti vysoké s protézou, aã i zde jim mûlo b˘ti fieãeno, Ïe je do vlaku nûkdo dovede. Lékafii v dobû úplatky a z pfiedan˘ch balíãkÛ vykrádal v‰e, co bylo hodnotné. Byl dán do vûznice poroby nebyli lékafii, nesmûla rozhodovati péãe o zdraví, ale hrub˘ zájem pracovního národního v˘boru v Rokycanech. nasazení. Srovnáme-li v‰ak praxi na‰ich lékafiÛ, jak ji skuteãnû provádûli (i v na‰í okres- 100 »Devûtaãtyfiicátník«, vycházející samozfiejmû v angliãtinû, byl ti‰tûn v tiskárnû Jos. B. Zápotoãného ní nemocenské poji‰Èovnû vãetnû Nûmce dr. Kunze) a jak jí mûli pod pohrÛÏkou ztráty v Rokycanech (pozn. autora). hrdla provádûti, pochopíme jejich nezávidûníhodn˘ stav. 170 171 Rusk˘ film pro Nûmce a zrádce 21. srpna 1945 Národní v˘bor v Rokycanech uspofiádal zvlá‰tní biografické pfied- stavení v kinû »Lido-bio« pro Nûmce a zrádce, ktefií jsou ve vazbû. Pfiedvádûn byl mohutn˘ rusk˘ film »âlovûk ã. 217«, líãící hrÛzy nacismu, kter˘ klesl tak hluboko, Ïe lidi nenûmecké národnosti zafiadil pod úroveÀ zvífiat. Diváci sice slzeli, ale snad jen z lítosti nad sv˘m nynûj‰ím osudem, nûktefií se docela cynicky je‰tû filmu posmívali. V kaÏdém pfiípadû vidûli - tfiebas jen na plátnû - co hrÛzy a bolu zpÛsobil nacismus a jak hluboko poklesl národ, kter˘ si fiíkal, Ïe vede v Evropû kulturu. Vystoupení herce Jaroslava PrÛchy Dne 24.8.1945 vystoupil v Sokolovnû recitátor, Mistr Jaroslav PrÛcha, ãlen ãinohry Národního divadla a zahrál nûkolik monologÛ ze své knihy »Hrdinové okamÏiku«. Taneãní veãery AmeriãanÛ 28.-31. 8. 1945 Americká posádka »Torento club« pofiádala od 18-23 hodin taneãní veãery, na které byly zvány rokycanské dívky. Pro gardedámy a civilní obyvatelstvo byla vyhraÏena místa na galerii od 21. hodiny. Generál Patton na krátké náv‰tûvû v Rokycanech V pátek 14. záfií 1945 mûly Rokycany vzácnou náv‰tûvu, která se jistû jiÏ nikdy nebude opakovat. Po 11 hod. dopolední sem pfiijel k pfiehlídce vojska americké posád- ky hrdina USA ãtyfihvûzdiãkov˘ velící generál III. armády Patton, doprovázen˘ velitelem amerického vojska v západních âechách generálem Harmonem a jin˘mi dÛstoj- níky. Pfiehlídka se konala na Masarykovû námûstí za velké úãasti obãanstva, které mûlo opût pfiíleÏitost obdivovat se vpravdû demokratickému pomûru americk˘ch dÛstojníkÛ i tûch nejvy‰‰ích k vojákÛm. Po pfiehlídce se vojáci na pokyn gen. Pattona volnû seskupili kolem tribuny s generály a Patton k nim promluvil pfiátelsky a kama- rádsky jako sobû rovn˘m, ãemuÏ nasvûdãoval ãast˘ projev veselosti a radostn˘ch tváfií. Vojáci sedûli na helmách, v‰e pÛsobilo velmi sympaticky. Náv‰tûva gen. Pattona byla zcela krátká, je‰tû pfied polednem odejel se sv˘m prÛvodem auty do Plznû. Posádka v Rokycanech Posádkové velitelství (pplk. Jar. Krahulík) dÛraznû upozornilo, Ïe jest zakákán pfií- stup do nov˘ch kasáren v‰em civilním osobám, zejména dûtem i v prÛvodu pfiíslu‰ní- kÛ amerického vojska. Odjezd americké armády Dne 19.9.1945 ode‰la ãást americké posádky z Rokycan. Ameriãané nakládali do vlastních vagónÛ vojenské pfiedmûty, pfiiãemÏ bylo velké louãení zdej‰ích dívek, které navázaly známosti s americk˘mi vojíny. NádraÏí bylo stále tûmito okupováno. Pfied Ameriãtí vojáci u PlzeÀské brány 172 173 sv˘m odjezdem Ameriãané spalovali v‰ecko pro nû nepotfiebné, pfiiãemÏ pfii‰lo mnoho Vût‰ina pfienocujících je vybavena vydatnou svaãinou na dal‰í cestu k domovu. pro nás cenn˘ch upotfiebiteln˘ch vûcí nazmar. KdyÏ byli na to upozornûni, fiíkali, Ïe nám Strava je upravována tak, aby obsahovala pokud moÏno velké procento cukru, kterého toho po‰lou co jen budeme chtíti. Je v tom vidûti americk˘ k‰eft pfii kaÏdé pfiíleÏitosti. o‰etfiovanci nejvíce postrádali. Polévky jsou dodávány dobrovolnû ve znaãném mnoÏ- ství obyvatelstvem a jsou velmi vydatné a chutné. Mimo polévky je dodáváno z mûst- Nûmci sk˘ch domácností dobré peãivo, které se vesmûs vûnuje nemocn˘m. Okresní národní v˘bor vydal pro Nûmce toto nafiízení:1) bezpodmíneãné hlá‰ení Zásoby byly získány ze zásob nûmeck˘ch rodin a z kuchynû dÛstojnické ‰koly, která pobytu, 2) no‰ení viditelného oznaãení bílou páskou na pravé ruce (ãervenou pásku nosí byla pfied pfievratem ubytována v gymnasiu. Mimoto fiada obchodníkÛ velmi ochotnû pouze ti, ktefií byli NV uznáni jako antinacisti - antifa‰isté), 3) nesmí opustiti své pracovní vûnuje potraviny v‰eho druhu. stanovi‰tû bez povolení pracovního úfiadu, 4) po 19. hodinû veãerní nesmí se zdrÏovati Od 11. do 16. kvûtna bylo vydáno 1 600 obûdÛ, za jedin˘ den byly nakrájeny 4 met- venku, 5) nesmí pfiekroãiti hranice obce, 6) nedûle a svátky platí pro nû, pokud dovoluje ráky krajícÛ chleba. Nejvût‰í denní prÛchod byl 680 osob. Zvlá‰tní péãe a vydatná stra- vefiejn˘ zájem a pracovní nasazení, 7) nesmí nav‰tûvovati zábavní podniky, 8) nesmûjí va byla vûnována osobám národnosti ãeskoslovenské, vracejícím se z koncentraãních b˘ti pouÏívání jako vychovatelé ãesk˘ch dûtí, jezditi s koãárkem apod. Zamûstnavatelé táborÛ v Buchenwaldu, Flossenburgu, Miro‰ova, Terezína apod. podávají hlá‰ení kaÏdého prvního dne mûsíce o pfiípadn˘ch zmûnách a chování NûmcÛ. Staãí jen zbûÏn˘ pohled na organisaci práce v pfiízemí gymnasijní budovy, aby vzbu- dil údiv, kolik lásky k trpícím, soucitu a obûtavosti je skryto v srdci Ïen a dívek, které dobrovolnû a nezi‰tnû jiÏ po tfii t˘dny vykonávají tuto samaritánskou sluÏbu. Jedinou Na Rokycany bude vûãnû vzpomínáno odmûnou jest jim vûdomí, Ïe pomáhají mírniti bolest, vlévati novou dÛvûru v Ïivot (T˘deník ONV Rokycany »V nov˘ Ïivot« 25.5.1945) tûm, u nichÏ surové metody germánského gestapa za mûsíce a léta Ïaláfiování ubíjely Krásná ãinnost Ïen a dívek ve stravovací a ubytovací stanici. Za jedin˘ den pocit lidské dÛstojnosti. V‰ichni ti pla‰í a poníÏení, ktefií pfii návratu do vlasti na‰li byÈ poskytnuta pomoc pfiíslu‰níkÛm 12 národÛ a vydány 4 metráky chleba. Stanicí pro- jen na den ãi dva dny útulek v rokycanské ubytovací a stravovací stanici, budou dlouho vdûãnû vzpomínat na laskavou péãi Ïen a dívek. BuìtéÏ za to pochváleny! ‰lo za den 680 osob, za 5 dní podáno 1 600 obûdÛ a za 10 dní pfiespalo pfies 3 000 osob. Dobrovolná zdravotní, ubytovací a stravovací akce v reálném gymnasiu v Rokycanech vstoupila v ãinnost 7. kvûtna 1945. Jejím úãelem bylo pÛvodnû poskyt- nout âechÛm a SlovákÛm, vracejícím se z koncentraãních táborÛ, pfiechodné lékafiské o‰etfiení, ubytování a stravu. Pozdûji se v‰ak tato akce roz‰ífiila z dÛvodÛ humanitních i na pfiíslu‰níky cizí mimo nacisty. Odbor zdravotní poskytuje nejnutnûj‰í o‰etfiení. K disposici jsou stále tfii osoby odbornû ‰kolené a lékafi. Celkem jiÏ bylo o‰etfieno pfies 300 nemocn˘ch. Odbor ubytovací kontroluje v‰echny prÛkazy a pfiijímá teprve na potvrzení národní- ho v˘boru. K ubytování má k dispozici asi 300 lÛÏek se slamníky a s omezen˘m poãtem pokr˘vek v 16 místnostech, pravidelnû uklízen˘ch politick˘mi vûzni. Z toho bylo zabráno americk˘m vojskem 44 lÛÏek. SluÏba funguje nepfietrÏitû dnem i nocí. Na dobu jednoho aÏ tfií dnÛ ubytováno pfiechod- nû pfies 3 000 osob v‰ech národností. Napfi. v pátek 11. kvûtna pro‰lo útulkem 12 národ- ností: âe‰i, Jihoslované, Poláci, Rusové, Holanìané, Belgiãané, Estonci, Loty‰i, Litevci, Francouzové, Italové, ·v˘cafii. Pfiijde-li velk˘ transport, nutno umísÈovat i na slámû v kres- lírnû a tûlocviãnû ústavu. Akce se snaÏí pomáhat pfiíchozím i v dal‰í dopravû k domovu. Odbor stravovací. Jídlo se vydává pravidelnû tfiikrát dennû (pro nemocné dietní strava podle dobrozdání lékafie nebo sestry âerveného kfiíÏe pûtkrát dennû). Mimoto je vÏdy pfiipraveno vût‰í mnoÏství ãerné i bílé kávy, polévky a krajícÛ chleba se zavafie- ninou pro neoãekávané vût‰í transporty. Návrat politick˘ch vûzÀÛ z koncentraãních táborÛ 174 175 XVIII. POMNÍK RUDÉ ARMÁDY V ROKYCANECH Z ROKU 1952

Star‰í obãané Rokycan i okresu je‰tû pamatu- jí, Ïe dominantu na Masarykovû námûstí v Rokycanech (do r. 1989 námûstí Rudé armády) tvofiil pomník rudoarmûjce. Bylo to vzácné umû- lecké dílo v celém ‰irokém okolí. Poltické zmûny - tak jako fiadû jin˘ch pomníkÛ a památ- níkÛ - mu v‰ak nedopfiály trvalého místa. První popud k postavení pomníku Rudé armádû v Rokycanech vze‰el z Mûstského v˘boru Svazu pfiátel SSSR 6.5.1947 a byl odsouhlasen 3.11.1947 na schÛzi pfiípravného v˘boru, jehoÏ pfiedsedou byl Ing. A. Kulhánek, ãlenové Zdenûk Bluìovsk˘ a dal‰í. Poté odboãka svolala 15. kvûtna 1947 zástup- ce v‰ech politick˘ch spolkÛ k jednání, ve kterém byl pfiijat návrh, aby památník Rudé armádû byl postaven na námûstí v Rokycanech. Byl rovnûÏ pfiijat návrh na uspofiádání sbírky ve prospûch pomníku. Dne 3. listopadu 1947 byla svolána ustavující schÛze pfiípravného v˘boru pro postavení pomníku. Se‰lo se 50 zástupcÛ v‰ech sloÏek národní fronty. Pfiedsedou byl zvolen A Kulhánek, místop- fiedsedou Zdenûk Bluìovsk˘ a jednatelem Josef âern˘. První pfiíspûvek na památník vûnoval Svaz osvobozen˘ch politick˘ch vûzÀÛ a pozÛ- stal˘ch (1 000 Kãs), dále âsl. obec legionáfiská v Rokycanech téÏ 1.000 Kãs. Odboãka Svazu pfiátel SSSR vûnovala 5 000 Kãs. Pfiípravn˘ v˘bor vydal provolání k obãanstvu o zahájení akce na postavení pomníku. V letech 1947-1948 rozvinul v˘bor v okrese i po celé republice rozsáhlou akci na získání finanãních prostfiedkÛ. Celkem bylo roze- sláno 1200 dopisÛ. Do 19. záfií 1949 bylo darováno ve prospûch pomníku obãany, organizacemi, závody a spolky 479 400 Kãs. Okresní národní v˘bor v Rokycanech pfievzal ochranu nad jmûním v˘boru pro postavení pomníku.

177 Bylo rovnûÏ zahájeno jednání s umûleck˘m patronem okresu, akademick˘m socha- souhlasem zainteresovan˘ch stran (mûsta Rokycan, Svazu bojovníkÛ za svobodu, fiem Václavem Vokálkem o vypsání soutûÏe na návrh. V˘bor se pak 3.10.1949 usnesl Svazu pfiátel s národy V˘chodu) byl trvale zapÛjãen Vojenskému muzeu v Rokycanech, na vypsání vefiejné soutûÏe. Po novém jednání byla vypsána uÏ‰í soutûÏ, ke které byli kde je vystaven doposud. vyzváni sochafii Václav Vokálek, Václav Koukolíãek, Jaroslav Votluãka, Josef Vzhledem k tomu, Ïe se Rokycany staly místem v˘znamné historické události - Hru‰ka a Vladislav Tursk˘. V soutûÏní porotû, která mûla zhodnotit pfiedloÏené návr- totiÏ setkání spojeneck˘ch armád protifa‰istické koalice - armády americké a sovût- hy, byli akademick˘ sochafi Václav Îalud, Ing. architekt Svatopluk Janke, akademick˘ ské dne 9. kvûtna 1945, by si tato událost zaslouÏila mnohem dÛstojnûj‰í prezentaci, sochafi Alois Sopr, dále okresní ‰kolní inspektor Václav Vodák, Zdenûk Bluìovsk˘ neÏ drobn˘m kamenn˘m památníkem v podobû trojúhelníku, postaveném pfiibliÏnû a Antonín Spour. Vypsáním soutûÏe byla jiÏ zahájena práce s vlastním postavením v místû demarkaãní linie mezi Borkem a Rokycany. Pomník rudoarmûjce, kter˘ je jiÏ pomníku, kterou jiÏ nemohl vykonávat stávající v˘bor - volné sdruÏení zástupcÛ slo- k dispozici, volá po zhotovení podobného umûleckého díla amerického vojáka a toto Ïek NF, proto po doporuãení ÚV SâSP v dubnu 1950 bylo rozhodnuto, aby se tento souso‰í pak by mohlo na vhodném místû (u demarkaãní ãáry) tvofiit historick˘ sym- v˘bor pfiemûnil na komisi SâSP. Pfiedsedou byl zvolen fieditel Okresní nemocenské bol setkání americké a sovûtské armády v Rokycanech trvale pfiipomínající osvobo- poji‰Èovny v Rokycanech Arno‰t Joná‰ a jednatelem Miroslav Novák. SoutûÏní poro- zení âeskoslovenska od fa‰istick˘ch okupantÛ. MÛÏe to b˘t pfiedstava daleké, ale ta uznala za nejlep‰í návrh sochafie V. Vokálka. Dne 28.9.1950 byla s ním sjednána i blízké budoucnosti. smlouva o realizaci památníku. Dne 5.5.1951 byla provedena sochafiem V. Vokálkem a architektem F. Markem z Prahy zkou‰ka maketou o nejvhodnûj‰ím umístûní na námûstí. Do konce ãervna 1951 byl zhotoven tzv. mezimodel, kter˘ sochafi dokonãil do konce roku 1951 a pfiedal k odlití. Umístûní památníku na námûstí vedle ka‰ny nebylo vhodné, proto bylo se souhlasem Státního památkového ústavu rozhodnuto pfiemístit ka‰nu z námûstí do parãíku pfied budovou dûkanství. Náklady na pfiemístûní hradil mûstsk˘ národní v˘bor. Pfii téÏe akci bylo odpracováno zdarma 3.133 hodin v ãástce 97.612 Kãs. Dne 13. kvûtna 1952 poloÏili kameníci Ïulov˘ osmihrann˘ spodek pro ãtyfihrann˘ podstavec, na nûmÏ mûla stál bronzová postava rudoarmûjce. 15. kvûtna 1952 byl vlo- Ïen do trávníku pfied spodek podstavce základní kámen a dovnitfi byla uloÏena v mûdû- né trubce listina s údaji pfiítomné doby a noviny. 23. kvûtna 1952 byla pfiivezena bronzová socha rudoarmûjce a postavena na Ïulov˘ podstavec. Socha byla odlita v Praze v závodû b˘valého majitele Franty An˘Ïe, Praha 7, Na prÛhonu. Souãasnû byla postavena dfievûná tribuna pro hosty. Památník mûl b˘t pÛvodnû odhalen dne 9. kvûtna 1952. Ale protoÏe téhoÏ dne se konala v Plzni velká vojenská pfiehlídka, které se mûlo zúãastnit i obyvatelstvo z Rokycan, bylo odhalení pomníku pfieloÏeno na 25. kvûten 1952. Pro tento památ- ník bylo sebráno pfies 30 metrákÛ barevn˘ch kovÛ. Tak zvaná »me‰enská akce«, vyvo- laná ‰kolními dûtmi v Me‰nû, vynesla dal‰ích 17 metrákÛ kovÛ. Celkové mnoÏství sebran˘ch barevn˘ch kovÛ bylo ov‰em vy‰‰í. Odhalení pomníku Rudé armády, kter˘ se stal dominantou velkého rokycanského námûstí, mûlo slavnostní charakter a pfiilákalo tisíce obãanÛ z Rokycan a okolí. Pfiítomni byli rovnûÏ umûlci a dal‰í v˘znamní hosté. K historii tohoto umûlecky vzácného díla z bronzu náleÏí i jeho po‰kození v roce 1968 a násilné strÏení 4. 1. 1990. Pozdûji byl mûstem zapÛjãen na deset let soukromé- mu vojenskému muzeu v Doudlebech nad Orlicí, odkud byl vrácen v roce 2003 a se 178 179 XIX. LESNÍ ARCHIV

Po stopách pobytu Rudé armády v roce 1945 Pojem »archiv« je pevnû spjat s odbornou institucí uchovávající ve sv˘ch tajn˘ch skfiíních, regálech a depozitáfiích cenné písemné historické památky dochované z minu- l˘ch, dávn˘ch ãi pradávn˘ch ãasÛ lidské ãinnosti. Ov‰em tu a tam sly‰íme o archivu (databázi) informací, uloÏen˘ch kdesi na poãítaãi, o archivu vin, o archivu kterési organizace apod. Ale o »lesním archivu« sotva lze mluvit, leda v pfiedstavû toho, Ïe nûjaká odborná lesní instituce ukládá ve své bance »semena« a »kultury« lesního bohatství pro budoucí ãasy, pro pfiípad, Ïe nám úplnû zanikne nûjaká rostlina ãi druh stromu.

Vyfiezan˘ text »Ruskyje soldaty 5-06-045« na kÛfie buku v lese Bukovci u Cekova 181 âlovûk je v‰ak s lesem spojen od poãátku své existence na této planetû, proto arche- Velkou nelibost mezi na‰imi lidmi vzbudilo »pfiednostní právo pfii zásobování« ologové nachází na tomto prostoru ãasto velmi zajímavé archeologické památky o lid- a vût‰í pfiídûly pro uprchlíky. ské ãinnosti. Za nûjak˘ ãas se domáhali jednotlivci soukrom˘m vyjednáváním bytÛ pro sebe, Velmi fiídk˘m jevem je lesní archiv, dochovan˘ jako v˘mluvn˘ dokument na kÛfie stro- pozdûji vûc chtûli vyfie‰it pro v‰echny úfiednû, kdyÏ jim bylo odpíráno se strany obce, mÛ. Îe nûco takového neexistuje? Nav‰tívil jsem s pfiáteli mal˘ vr‰ek u Cekova na tak i jednotlivcÛ. Zajisté Ïe by byli dosáhli svého cíle, kdyby jim bylo dopfiáno jednak Rokycansku s porostem vût‰inou bukov˘m, kter˘ má podobn˘ název - Bukovec. A k vel- více ãasu, nebo kdyby bylo lep‰í spojení Ïelezniãní nebo silniãní. Skupinu v hostinci kému pfiekvapení nás v‰ech jsme na bukov˘ch kmenech na‰li mnohé hmatatelné a viditel- u ProkopÛ tvofiila lep‰í kasta lidí, vefiejnû opovrhující a pfiehlíÏející druhou poãetnûj- né stopy lidské ãinnosti v dobrém ãi zlém. ·piãka noÏe a vyrytá písmena na bukov˘ch kme- ‰í skupinu, sloÏenou vût‰inou z lidí chud‰ích. Pozdûji v revoluãních dnech bylo nech aÏ kam dosáhne lidská ruka, jsou velmi zajímav˘m svûdectvím nejen »turistick˘m«, dokonce tfieba v tom ohledu pfiísného zákroku národního v˘boru, neboÈ vedoucí ode- ale i historick˘m. Vedle ãetn˘ch »rytin« na kÛfie siln˘ch bukÛ, svûdãících o tom, Ïe tudy ‰li pfiela starat se o nû a tito si stûÏovali. milenci ãi recesisté, nacházíme na nûkolika mohutn˘ch bukov˘ch stromech i jakési »píse- Dne 5. kvûtna, v sobotu se ukazovalo z jitra slu‰né poãasí a tak jsem ‰el »Za ‰reku« mné« památky na rok 1945, kdy do tûchto krajÛ dorazily první oddíly Rudé armády. Na rozbíjet pafiezy. Poãasí se poãalo rychle kazit, obloha se potahovala mraky, kdyÏ jsem mírném svahu tohoto vr‰ku mûl své stanovi‰tû dûlostfieleck˘ oddíl Rudé armády a dobu zaãal pracovat. Pospíchal jsem, abych aspoÀ nûco udûlal, kdyÏ jsem váÏil cestu sem. ãekání si rudoarmûjci krátili vyr˘váním rÛzn˘ch vzkazÛ pro budoucí generace. Vût‰inou Z M˘ta byl sly‰et vefiejn˘ rozhlas, dnes nûjak Ïiv˘ a podivn˘, ale nic netu‰e a zabrán dochované texty oznaãují oddíl Rudé armády a místo, odkud táhl z Ruska do Berlína a aÏ v práci, nevûnoval jsem tomu velké pozornosti. A proã poslouchat to vûãné ».kdo neu- do tûchto krajÛ. Je tfieba si uvûdomit, Ïe buky, na nichÏ dnes ãteme rÛzné nápisy v azbuce, poslechne.. pokuta. Ïaláfi. trest smrti« atd. musely b˘t v r. 1945 mlad˘mi stromky. Za padesát let z nich vyrostli statní »buci« o prÛ- Ale zdály se mi ty projevy a hovory nûjak vzru‰ené, byl sly‰et kfiik a hluk lidí. Ale mûru i jednoho metru. Spolu s jejich rÛstem rostly do objemu i nápisy, takÏe nûkteré dnes ani to by mne nebylo upoutalo, ale tu sly‰!: »Kde domov mÛj - Nad Tatrou sa bl˘ská«. splynuly dohromady a nejde z nich vyãíst nic, jiné lze rozeznat - jde vût‰inou o peticípé Náfiadí padá z ruky, stojím v pozoru, oãi vlhnou. Není divu, pln˘ch sedm let jsme tyto hvûzdiãky, které jsou dnes velk˘mi hvûzdami. Nûkteré struãné nápisy jako »Ruskyje sol- nám v‰em drahé zvuky u nás nesly‰eli. A ihned se chopím náfiadí a pádím domÛ. Nyní daty 6.6.1945« jsou dnes velmi ãitelné, úhledné, ale z historického hlediska také vzácné. jiÏ bezpeãnû tu‰ím nûco velkého - ohromného. Vrch Bukovec leÏí v blízkosti obce Cekova, jejíÏ obyvatelé proÏívali v roce 1945 poslední dny druhé svûtové války velmi intenzivnû. Co událostem kolem kvûtna 1945 fiíká obecní kronika Cekova? Pod kapitolkou »Pfiistûhovalci« kronikáfi pí‰e: Pfiíjezd Rudé armády Dne 11. kvûtna k veãeru pfiijel po státní silnici oddíl motorizovaného ruského dûlo- Nûmeãtí uprchlíci stfielectva smûrem od Prahy k Plzni a zÛstal stát mezi lesy. V zajetí tu byla skoro polo- vina na‰eho obãanstva a nastalo dorozumívání, vítání, nejsrdeãnûj‰í projevy, jak˘ch si »Dne 22. bfiezna 1945 pfiivezli k nám do obce na‰i hospodáfii na nûkolika povozech lze pfiedstavit ve styku civilistÛ s vojáky. nûmecké uprchlíky s ãetn˘mi zavazadly ze zbiroÏského nádraÏí. Bylo to nûkolik rodin, Ojedinûlé pfiípady nedÛvûry z obou stran brzy pominuly, a nikdo by byl nepoznal , celkem 44 osob, vût‰inou Ïeny a dûti. Bylo pr˘ nafiízeno ze zaãátku naz˘vati je »národ- Ïe to jsou lidé jin˘ch národností. S dorozumíváním to ‰lo lépe neÏli mnozí mysleli a tak ními hosty«, ale nyní se úfiednû naz˘vali »pfiistûhovalci«. se rozproudila Ïivá a ãilá zábava. Celkem si poãínali uprchlíci dosti sebevûdomû, necítili se aÏ dosud zkru‰eni, poãí- Rusové h˘ãkali dûti, smáli se a Ïertovali. Mnozí z na‰ich si je pfiedstavovali jako tali aspoÀ nûktefií z nich, Ïe si na ná‰ úãet ulehãí svoje svízelné postavení. fousaté mrzouty a nyní vidûli, Ïe jsou veselí a dobfií lidé aÈ mladí nebo stafií. Ale star- Vût‰í skupina 29 osob byla ubytována v sále hostince Josefa Svobody ãp. 17, men‰í cÛ, jak nám nûmecká propaganda tvrdila, vidût nebylo, a v‰ichni Rusové se tomu 17 osob v sále hostince Antonína Prokopa ãp. 3. V této skupinû byla vedoucím (lager- smáli: »Eh co, máme je‰tû dost mlad˘ch, je‰tû na dvû takové vojny staãí.« Vojáci führerem) uãitelka. i dÛstojníci se chovali navzájem kamarádsky, aã bylo zfiejmo, Ïe to není nikterak na Nafiízenou sbírkou bylo u obãanstva sebráno trochu nádobí a pfiíborÛ. Vafiili spoleã- újmu vojenské kázni. nû na jedné plotnû, ale vzdor tak vychvalované zásadû »vafiení z jednoho hrnce« na Jsem dalek zbyteãné chvály, ale kaÏd˘ uzná, Ïe armáda, která porazila Nûmce a byla takové fie‰ení nepfiistoupili a vafiili si oddûlenû, aã pfii takov˘ch pfiídûlech to bylo vel- jejich postrachem, musela b˘t ideálnû stmelena a mistrnû ovládána. A zde jen jako pro- kou nev˘hodou. stí pozorovatelé jsme vidûli mnohé prvky z toho, co jí ãinilo silnou, vítûznou a nepfie- 182 183 moÏitelnou. Vojáci byli zváni i k nám do vsi, ale v dÛsledku rozkazu museli setrvávat na místû, aby vãas potfieby mohli ihned jeti dále. Byli tam je‰tû v sobotu 12. kvûtna, ale k polednímu jezdily ze v‰ech stran tankové a jiné oddíly ruské pfies na‰i obec a dále k Plzni. Co tu bylo kfiiku, jásotu a vûãného mávání, zdravení, ruce jiÏ bolely. U nás v obci zatím jiÏ ru‰tí ubytovatelé hledali byty pro oddíl, kter˘ po poledni pfii- XX. jel a ubytovával se v obci. Byl to pluk protiletadlového letectva, asi 700 muÏÛ. Celá ves byla rázem vzhÛru. Auto za autem pfiijíÏdûlo a ‰oféfii hledali vhodné parkovi‰tû pro auta, dÛstojníci a vojáci si zaji‰Èovali vhodné byty. Trávníky byly parkovi‰tûm pro auta a sta- POPIS PAMÁTNÍKÒ novi‰tûm pro dûla. Velitel pluku major Mi‰urin bydlel u starosty ¤íhy v ãp. 68. Aby bylo náleÏité spojení mezi národním v˘borem, obãanstvem a posádkou, byl jmenován PROTIFA·ISTICKÉHO ODBOJE tlumoãníkem Josef Svoboda z ãp. 56. Oddíl se u nás zdrÏel nûco pfies tfii t˘dny. Dne 21. kvûtna v pondûlí svatodu‰ní pfii- NA ROKYCANSKU jel do obce generál Potapov na pfiehlídku pluku a zúãastnil se obûda na jeho poãest posádkou pfiipraveného, pfiátelské besedy a zábavy v hostinci Josefa Svobody Úvod v ãp. 17. Obãanstvo se svolením vojenského velitelství se pfiipojilo k této slavnosti a po skonãení vojenské pfiehlídky, konané na louce Josefa Zajíãka pod velkou hrází, JiÏ více jak tfiicet let provádûl Svaz bojovníkÛ za svobodu a Státní okresní archiv pfiivítán byl generál pfied vchodem do hostince Svobodova jménem obãanstva tlu- v Rokycanech shromaÏìování historick˘ch pramenÛ k obûtem první a druhé svûtové moãníkem Josefem Svobodou a dvûma druÏiãkami v národních krojích. K obûdu války na Rokycansku. a pozdûji zábavû bylo pozváno nûkolik obãanÛ, ktefií se s manÏelkami vedle mládeÏe, Díky velkému úsilí zejména ãlenÛ SBS okresu Rokycany byla vytvofiena znaãnû boha- hlavnû dívãí zúãastnili i tance. Hrála napfied ruská národní hudba, pak na‰e obãanská tá sbírka dokumentÛ, vztahující se k obûtem nacistické okupace z okresu, která ãítá více jazzová. Bylo proneseno nûkolik vzájemn˘ch srdeãn˘ch pfiípitkÛ. Pak byla taneãní jak tisíc svazkÛ. První pokus o ucelené zpracování této problematiky uãinil v r. 1979 fiedi- zábava do veãera. tel archivu prom. hist. Petros Cironis, kter˘ zpracoval publikaci »Rokycansko bojující« Bûhem pobytu ruského vojska byly ov‰em i stíÏnosti jak ze strany obãanstva, tak i ze (Popis památn˘ch míst dûlnického hnutí, KSâ a protifa‰istického odboje. Obûti fa‰istické strany RusÛ, coÏ je zcela pochopitelné. Vojáci, ktefií je‰tû pfied nûkolika dny stáli v bitev- okupace). V dal‰ím období údaje byly obsaÏené v této broÏufie upfiesÀovány a doplÀová- ní linii, nebyli je‰tû zvyklí mírovému stavu, a kromû toho mnozí z nich radostí nad skon- ny, takÏe bylo nutné zejména seznam obûtí vydat znovu. Stalo se tak v r. 1988 publikací ãením této stra‰né vojny pfiímo ztratili hlavu. Kdo byl ve válce, pochopí tento stav. pod názvem »Rokycansko v boji proti fa‰istick˘m okupantÛm 1939-1945«, jejíÏ autorem Celkem moÏno shrnouti poznatky o rusk˘ch vojácích takto: vojáci a bojovníci jsou je vedoucí Historicko dokumentaãní skupiny SBS Milou‰ Dobromysl. Tento titul byl po to velmi dobfií. Drsnosti, která se zvlá‰È u nûkter˘ch jednotlivcÛ projevovala, nauãili je upfiesnûní vydán v roce 1995 opût pod stejn˘m názvem. Nûmci, o tom ví kaÏd˘ dobfie. Pfiesnou hranici mezi válkou a mírem po takové hrozné Popudem k jeho novému zpracování bylo odhalení památníku obûtem nacistické fieÏi jako byla tato válka, ve smyslu psychologickém lze tûÏko záhy vyznaãit a oka- zvÛle z Rokycan dne 7.5.2000. Rokycany byly dosud snad jedin˘m místem v okrese, mÏitû, aÏ na jednotlivé charaktery uÏ vÛbec ne. kde památník obûtem fa‰istické okupace nebyl. Pfied nádraÏím stál jen památník obûtem Povahou jsou Rusové velmi upfiímní a dobrosrdeãní, praví Slované, jedin˘m kazem fa‰ismu z celého okresu. Díky obûtavé práci Svazu bojovníkÛ za svobodu a díky velké- u mnoh˘ch se vyskytujícím byla náchylnost k pití lihovin, odkud vyvûraly v‰echny mu pochopení Okresního úfiadu Rokycany a mûsta Rokycan, které pfiispûly i finanãnû stíny, aã jich po pravdû fieãeno nebylo mnoho. Tolik pro objektivitu.«101 na realizaci památníku a samozfiejmû za velmi aktivního podílu státního okresního V˘‰e uveden˘ dokument z cekovské kroniky jsem citoval proto, abych pfiiblíÏil archivu, byl tento dluh vÛãi obãanÛm z Rokycan, ktefií byli umuãeni a popraveni, a ktefií atmosféru doby, z které pochází tzv. »lesní archiv«, leÏící na otevfiené volnû pfiírodû na padli na frontách protifa‰istické koalice nebo se stali obûtmi bombardování, dokonãen vrchu Bukovû ve v˘‰ce 572 metrÛ nad mofiem. PakliÏe nezasáhne niãivá lidská ruka a odhalen dne 7. kvûtna 2000. Souãasnû byla k této pfiíleÏitosti zpracována i tato publi- a motorová pila, zanikne tento »archiv« aÏ v budoucích ãasech, kdy buky sv˘m vzrÛs- kace, jejíÏ obsah je zamûfien zejména na Rokycany publikováním jmenného seznamu tem naru‰í vyrytá písmena a hvûzdy tak dalece, Ïe zaniknou v kÛfie stromÛ. v‰ech rokycansk˘ch obãanÛ, ktefií v dobû fa‰istické okupace zahynuli. Souãasnû s tím se kolektiv autorÛ zamûfiil také na zvefiejnûní doplnûného soupisu a popisu v‰ech památ- 101 Kronika obce Cekov, díl II. 1935-1953, str. 121-123, Archiv obce Cekov, Státní okresní archiv Rokycany níkÛ a pomníkÛ z I. a II. svûtové války, které jsou rozsety po celém okrese. 184 185 3) âern˘ Josef - umuãen v Buchenwaldu 4) Gottlieb Václav - popraven nacisty 5) Hejrovsk˘ Rudolf - 1939-1945 starosta Rokycan, první pfiedseda Revoluãního národního v˘boru v Rokycanech 6) Horák Bohuslav, PhDr. - umuãen v Osvûtimi 7) Kot˘za Franti‰ek - zemfiel na následky vûznûní v r. 1944 8) Kozler Alois - umuãen v Buchenwaldu 9) Markup Karel - umuãen v Buchenwaldu 10) Nov˘ Václav - umuãen ve Flossenburgu 11) Racesberger Franti‰ek - popraven nacisty v DráÏìanech 12) Slab˘ Josef - popraven nacisty v DráÏìanech 13) ·molík Matûj - umuãen v Terezínû 14) Tomá‰ek Josef - popraven nacisty 15) Urban Josef - popraven nacisty 16) Valenta Alois - vûznûn v Buchenwaldu

Jmenn˘ seznam obûtí fa‰istické okupace z Rokycan u památníku obûtí, znovu odhaleného dne 7. kvûtna 2000

Slavné »KaÈu‰e« na pfiehlídce Rudé armády v Rokycanech První deska Andûl Josef, nar. 15.3.1903, úfiedník, zatãen 1.9.1942, podpora rodin vûznûn˘ch - Rokycany domácí odboj (umuãen), + Osvûtim 5.3.1943; Památník obûtem fa‰ismu na námûstí 5. kvûtna, park u nádraÏní budovy Benda Klement, nar. 19.1.1896, úfiedník, zatãen 27.4.1943, odboj KSâ, + Buchenwald v Rokycanech. Památník postaven na frekventované ulici v krásném parku. Na horní ãásti 14.3.1945; památníku byla trnová koruna, nápis: »Obûtem fa‰ismu okres Rokycany 1939 - 1945« Brill Emanuel, nar. 17.12.1903, zatãen 17.1.1942, + RAS Památník byl odhalen 25. záfií 1955 v »T˘dnu mezinárodního boje proti fa‰ismu« na Celunda Vilém, nar. 25.5.1906, dûlník, zahynul pfii náletu na Berlín 30.3.1943; pamûÈ 142 popraven˘ch a umuãen˘ch hrdinÛ rokycanského okresu. Památník navrhl âerná Marie, nar. 5.9.1897, dûlnice, zatãena 28.4.1943, odboj KSâ, + Ravensbrück a zhotovil akademick˘ sochafi Václav Koukolíãek z Rokycan. 10.4.1945; Dne 7.5.2000 byl odhalen rekonstruovan˘ pomník se jmény 142 obûtí nacistic- âernovsk˘ Franti‰ek, nar. 9.11.1890, hostinsk˘, zatãen 28.4.1943, RNV, + Buchenwald ké okupace mûsta Rokycan. Projekt zpracoval ing. architekt Vladimír ·trunc. 1944; âestní obãané Rokycan in memoriam âern˘ Franti‰ek, nar. 11.10.1894, dûlník, zatãen 16.3.1939, propu‰tûn a zatãen 5.9.1940 odboj KSâ, + popraven 20.6.1943 Berlín; V roce 1965 u pfiíleÏitosti 20. v˘roãí osvobození âeskoslovenska od fa‰istick˘ch âern˘ Josef, nar. 2.10.1886, úfiedník, zatãen 24.4.1943, odboj KSâ, + Buchenwald okupantÛ bylo mûstem Rokycany udûleno 16 obãanÛm, ktefií byli nacisty popravení, 1944; umuãení nebo zemfieli v koncentraãních táborech ãi se v˘raznû podíleli v ilegálním boji âerven˘ Karel, nar. 18.6.186, Ïivnostník, zatãen 2.7.1942, domácí odboj, za osvobození, ãestné obãanství:102 Patfiili k nim: + Flossenburg 12.10.1942; 1) Bystfiick˘ Václav - vûznûn v Buchenwaldu âihák Josef, nar. 29.10.1891, zatãen 24.3.1940, KSâ, + Buchenwald 1941; 2) âern˘ Franti‰ek - popraven nacisty Dobromysl Eduard, nar. 28.5.1897, úfiedník, zatãen 23.6.1942. odboj. skupina ETA, 102 Kronika Rokycan X, 176 + popraven 12.4.1943 Pankrác; 186 187 Draãková AlÏbûta, nar. 20.3.1893, zatãena v dubnu 1943, KSâ, + Ravensbrück Katz Vilém, + pfied transportem sebevraÏda, RAS; 15.12.1943; Katzová Gabriela, + pfied zatãením, RAS; Drchal Václav, nar. 5.9.1923, dûlník, zatãen 14.4.1943, KSâ, + Berlín 24.12.1943; Klappholz Alexandr, nar. 28.9.1903, zatãen 22.1.1942, + RAS; Eben Mofiic, nar. 25.9.1892, zatãen 22.1.1942, + RAS; Klappholz Pavel, ‰kolák, zatãen 22.1.1942, + RAS; Ebsteinová Marta, nar. 10.3.1913, zatãena 17.1.1942, + RAS; Klappholzová Anna, nar. 16.1.1911, zatãena 22.1.1942, + RAS; Fantl Arno‰t, nar. 1891, zatãen 1941, + 1942 RAS; Klauber Josef JUDr., nar. 21.1.1906, právník, + 26.10.1942, RAS; Fantl Jifií, nar. 22.9.1919, zatãen 22.1.1942, + RAS; Klauberová Felicie, nar. 3.2.1922, + 26.10.1942, RAS; Fantlová Elsa, nar. 10.12.1892, zatãen 22.1.1942, + RAS; Klauberová Julie, nar. 6.12.1870, + 26.10.1942, RAS; Fantlová Lidie, nar. 28.5.1926, zatãena 17.1.1942, + RAS; Kohn Ludvík, nar. 23.9.1879, zatãen 17.1.1942, + RAS; Fischerová Klára, nar. 31.8.1865, zatãena 17.1.1942, + RAS; Kohnová Anna, nar. 3.4.1924, zatãena 17.1.1942, + RAS; Freiman Franti‰ek, nar. 24.1.1892, zatãen 22.1.1942, + RAS; Kohnerová Franti‰ka, nar. 25.7.1883, zatãena 17.1.1942; Friedmanová Marie, nar. 21.10.1892, zatãena 22.1.1942, + RAS; Kosnar Václav, nar. 5.9.1885, dûlník, zatãen 15.11.1944, DO, + 5.5.1945, Terezín; Friedmanová Zdenka, nar. 1.8.1921, zatãena 22.1.1942, + RAS; Kotyza Franti‰ek, nar. 22.3.1890, Ïivnostník, zatãen 15.3.1939 a znovu 7.11.1941, Gärtner Arno‰t, narozen ?, + RAS, zatãen v lednu 1942;103 odboj KSâ, + 6.2.1944 v Rokycanech na následky vûznûní; Gärtner Josef, nar. 24.1.1897, zatãen v lednu 1942, + RAS; Kozler Alois, nar. 21.5.1897, dûlník, zatãen 23.3.1943, KSâ, + Buchenwald 24.8.1944; Gärtnerová Hela ?, zatãena I. 1942, + RAS; Kreidl Rudolf, nar. 17.4.1904, truhláfi, zatãen 13.12.1941, roz‰ifiování ilegálního tisku, Gottlieb Emanuel, nar. 15.9.1884, zatãen 22.1.1942, + RAS; + Rottenburg am M. 20.5.1942; Gottlieb Václav, nar. 28.9.1883, zatãen 14.4.1943, KSâ a RNV, + popraven 14.2.1944 Kryã Josef, nar. 12.2.1921, dûlník, zatãen 17.3.1943, DO polit. angaÏ., + Flossenburg DráÏìany; 2.4.1944; Gottliebová Elsa, nar. 18.5.1888, zatãena 22.1.1942, + RAS; KfiíÏ Emilian, nar. 25.7.1912, úfiedník, zatãen 27.4.1943 KSâ, + Buchenwald - ãerven Gottliebová Elsa, nar. 4.5.1924, zatãena 22.1.1942, + RAS; 1945; Gottliebová Marie, nar. 11.7.1890, zatãena 22.1.1942, + RAS; Kus˘ Bohumír, nar. 10.11.1872, + RAS; dal‰í údaje nebyly zji‰tûny; Guta Franti‰ek, nar. 15.2.1902, zatãen 24.1.1942, + RAS; Kus˘ Franti‰ek, nar. 23.8.1897, zatãen 17.1.1942, + RAS; Guth Josef, nar. 1897, zatãen 1.9.1939, rukojmí RAS, + Polsko 1944; Kusá Albína, nar. 2.11.1872, zatãena 17.1.1942, + RAS; Kvídera Franti‰ek, nar. 6.1.1907, dûlník, zatãen 15.9.1944, roz‰ifiování ilegálního tisku, Druhá deska + Terezín 2.3.1945; Guthová Berta, nar. 19.11.1872, zatãena 24.1.1942, + RAS; Kyncl Miroslav, nar. 13.8.1902, dûlník, zatãen 24.3.1943, KSâ, Buchenwald, Havel Franti‰ek, nar. 3.11.1893, úfiedník, zatãen 5.2.1943 odboj po‰tovních zamûst- + v Rokycanech 3.7.1945 na následky vûznûní; nancÛ, + DráÏìany 7.2.1943; Lederová RÛÏena, nar. 29.1.1900, zatãena 22.1.1942, + RAS; Horák Bohuslav PhDr., nar. 14.10.1877, fieditel rokycanského gymnázia, zatãen Levitus Emanuel, nar. 13.12.1874, zatãen 17.1.1942, + RAS; 8.10.1941, odbojová skupina »Jindra«, + Osvûtim 10.2.1942; Levitusová Berta, nar. 13.5.1877, zatãena 17.1.1942, + 28.4.1942 RAS; Jílek Antonín, nar. 25.1.1924, student, zatãen 23.9.1941, DO, + Bayreuth 22.9.1942; Löblová Julie, nar. 1870, zatãena 24.1.1942, + RAS; Kala‰ Oldfiich, nar. 27.5.1912, dûlník, zatãen 27.1.1942, DO - roz‰ifiování letákÛ, Tfietí deska + popraven v Praze 31.5.1942; Kánia Franti‰ek, nar. 29.5.1912, kuchafi, zatãen 22.7.1943, DO, roz‰ifiování letákÛ, Löwy Arno‰t, nar. 3.6.1919, zatãen 17.1.1942, + RAS; + Bayreuth 5.3.1944; Löwy Julius, nar. 7.7.1882, zatãen 24.1.1942, + RAS; Löwy Leo, nar. 5.12.1923, zatãen 17.1.1942, + RAS; Ka‰ák Franti‰ek, nar. 9.3.1911, dûlník, zatãen 6.11.1944, KSâ, + Terezín 29.4.1945; Löwy Vilém, nar. 11.3.1911, zatãen 17.1.1942, + RAS; Ka‰ák Jindfiich, dûlník, + padl na barikádách v Praze vkvûtnu 1945; Löwyová Anna, nar. 23.9.1849, zatãena 17.1.1942, + RAS; Katz Rudolf JUDr., advokát, + pfied zatãením Rokycany, RAS; Mandelíãek Karel, nar. 12.2.1920, dûlník, zatãen 19.12.1942, odboj. skupina ·KODA, 103 U jmen s otazníky nebylo moÏné nûkteré údaje zjistit napfi. datum narození, zatãení ãi úmrtí. sabotáÏe, + Osvûtim 25.2.1943; 188 189 Mare‰ka Franti‰ek, nar. 2.12.1911, dûlník, zatãen 24.5.1942, ukr˘vání para‰utistÛ, Slab˘ Josef, nar. 24.10.1922, studující, zatãen 20.1.1944, skupina mládeÏe ilegálního popraven v Lobzích 28.5.1942; Revoluãního národního v˘boru v Rokycanech, popraven v DráÏìanech 18.8.1944; Mare‰ková Josefina, nar. 10.2.1914, zatãena 24.5.1942, ukr˘vání para‰utistÛ, poprave- Soukup Antonín, 26.7.1882, dûlník, zatãen 13.8.1941, DO, + Lipsko 8.7.1944; na 28.5.1942; Stadler Josef, nar. 26.1.1930, + RAS; Markup Karel, nar. 10.3.1877, dûlník, zatãen 28.4.1943, KSâ, KTB 11.5.1944; Stadler Julius, nar. 30.8.1890, + RAS; Mikolá‰ek Alois, nar. 22.9.1902, zahradník, zatãen 15.1.1943, DO, Osvûtim 1943; Stadler Ludvík, nar. 1.3.1893, + RAS; Mráz Milo‰, nar. 29.7.1920, úfiedník, zatãen 25.9.1942 ON, + Osvûtim 21.2.1943; Stadler Pavel JUDr., nar. 26.12.1887, zatãen 24.1.1942, + 11.3.1942, RAS; Nejdl Alois, nar. 5.9.1893, zatãen 15.1.1943, PO; Osvûtim 6.3.1943; Stadlerová Bohumila JUDr., nar. 25.4.1897, zatãena 24.1.1942, + 28.3.1942, RAS; Nov˘ Václav, nar. 10.1.1904, dûlník, zatãen 13.8.1941, ilegální tisk, + 7.12.1941 PlzeÀ; Stadlerová Flora, nar. 13.7.1861, + RAS; Nov˘ Václav, nar. 2.9.1890, hostinsk˘, zatãen 1944, + Flossenburg 1944; Stadlerová Valerie, nar. 11.9.1925, + RAS; Östereich Bohumil, nar. 25.7.1908, + RAS; Stehlík Franti‰ek, 11.11.1925, uãeÀ, zatãen 24.5.1942 - ukr˘vání para‰utistÛ; popraven Östereich Josef, nar. 21.10.1899, zatãen 1942, + RAS; 28.5.1942 v Lobzích u Plznû; Östereichová Marie, nar. 24.4.1895, zatãena 22.1.1942, + RAS; Stehlík Václav, nar. 14.10.1879, Ïelezniãáfi, zatãen 24.5.1942 - ukr˘vání para‰utistÛ, Östereichová RÛÏena, nar. 19.5.1897, zatãena 22.1.1942, + RAS; popraven 28.5.1942; Palack˘ Josef, nar. 21.4.1891, dÛstojník, zatãen 1940, odbojová skupina, Obrana náro- Stehlík Václav, nar. 29.10.1915, Ïelezniãáfi, zatãen 24.5.1942, ukr˘vání para‰utistÛ, da, + popraven Berlín 3.12.1942; popraven 28.5.1942 v Lobzích; Páník Jaroslav, nar. 11.3.1876, úfiedník, 28.5.1943, Sokol. odboj, + KTB 17.5.1944; Stehlíková RÛÏena, nar. 19.4.1889 v domácnosti, zatãena 24.5.1942, ukr˘vání para‰u- Páník Václav, nar. 12.9.1892, dûlník, zatãen 8.5.1943, sokolsk˘ odboj, + koncentraãní tistÛ, + poprava 28.5.1942 v Lobzích; tábor Buchenwald (KTB) 25.8.1944; Steiner Alfred, nar. 15.9.1879, zatãen 22.1.1942, + 25.4.1942 Var‰ava, RAS; Pelikán Mirko JUC, nar. 17.6.1913, studující, zatãen 28.5.1940, sokolsk˘ odboj, Steinerová Otilie, nar. 18.3.1884, zatãena 22.1.1942, + RAS; + BRIEG 14.4.1944; Strass Vilém, JUDr., nar. 20.2.1883, zatãen 17.1.1942, + RAS; Pivec Emanuel, soustruÏník, zahynul pfii náletu; Strassová Anna, nar. 28.4.1893, zatãena 17.1.1942, + RAS; Polesie Arno‰t MUDr., nar. 24.7.1898, zatãen 22.1.1942, + RAS; Strassová Flora, nar. 24.6.1873, zatãena 17.1.1942, + RAS; Polesiová AneÏka, zatãena 22.1.1942, + RAS; Strassová Zuzana, nar. 29.3.1927; zatãena 17.1.1942, + RAS; Polesiová Franti‰ka, nar. 27.1.1909, zatãena 22.1.1942, + RAS; Strankmüller Josef, nar. 26.7.1912, dÛstojník, zahraniãní armáda - Západ, zahynul pfii Polesiová Hana, nar. 15.9.1865, zatãena 22.1.1942, + RAS; bojovém v˘cviku ve Skotsku 13.8.1942; Pour Augustin, nar. 19.2.1905, úfiedník, zatãen 8.10.1941, sokolsk˘ odboj, + Osvûtim 20.3.1942; ·molík Matûj, nar. 16.1.1893, dûlník, zatãen 13.8.1941, odboj KSâ, + Terezín PoÏarka Karel, nar. 18.6.1882 - DO; 28.4.1945; Proke‰ Rudolf, nar. 22.3.1912, dÛstojník, odboj KSâ, + KTB v dubnu 1944; ·nábl Rudolf, nar. 21.5.1881, obchodník, zatãen 15.1.1943, ukr˘váni zbraní, Racesberger Franti‰ek, nar. 14.10.1919, dûlník, zatãen 20.1.1944, odbojová skupina + Osvûtim 23.5.1943; mládeÏe RNV, + popraven DráÏìany 18.8.1944; ·ulcová Miroslava, nar. 11.6.1922, nálet v Rokycanech, + 27.4.1945; Reich Max, nar. 17.11.1882, zatãen 24.1.1942, + RAS; Tausigová RÛÏena, zatãena v lednu 1942, + RAS; Reich Walter, zatãen 24.1.1942, + RAS; Tausig Josef, nar. 1921, zahynul v roce 1942 v Osvûtimi, RAS, není uveden na desce Reichová Mariana, nar. 12.2.1916, zatãena 24.1.1942, + RAS; památníku obûtí nacistické okupace z Rokycan, kter˘ byl odhalen dne 7. kvûtna Reichová Îofie, nar. 8.1.1888, zatãena 24.1.1942, + RAS; 2000, neboÈ údaje o jeho zatãení a úmrtí v koncentraãním tábofie byly zji‰tûny doda- teãnû a upfiesnûny na základû údajÛ na desce na Ïidovském hfibitovû v Rokycanech. âtvrtá deska Tobrman Stanislav, nar. 17.5.1925, soustruÏník, zatãen 12.7.1944, odbojová skupina Roubíãek Jan JUDr., nar. 20.6.1911, zatãen 24.1.1942, + pochod smrti IV/1945; ·koda PlzeÀ, + 22.1.1945; ¤ehofi Franti‰ek, nar. 18.9.1899, fieditel ‰koly v Rokycanech, zatãen 23.2.1940, ilegál- Tomá‰ek Josef, nar. 2.2.1885, úfiedník zatãen 16.2.1940, odboj KSâ, + popraven ní skupina »V boj«, + 7.6.1945 na následky vûznûní; v Berlínû 18.6.1943; 190 191 Tomek Bohuslav, nar. 28.10.1914, popraven 29.6.1942 v Klatovech - Dubsk˘ les, ukr˘- Urban Josef ·molík Matûj vání para‰utistÛ; ·imandl Franti‰ek Markup Karel T˘ml Jan, nar. 10.4.1865, uãitel, básník, zatãen 25.9.1940, DO, + následky vûznûní âihák Josef Roãek Franti‰ek 27.5.1945, ·védsko; Nov˘ Václav Záhrobsk˘ Alois Tytl Jaroslav, zámeãník, nar. 2.8.1918, + nálet Rokycany; Kotyza Franti‰ek Pamûtní deska byla odhalena 8.5.1970. Vajner Franti‰ek, nar. 3.11.1897, dûlník, zatãen 4.9.1940, KSâ, + Terezín 2.5.1945; Volf Jaroslav, nar. 14.9.1910, uãitel, zatãen 28.5.1940, Obrana národa, + BRIEG kon- Pamûtní deska Dr. Bohuslava Horáka, umístûna na chodbû gymnázia centraãní tábor 1.4.1944; v Rokycanech. Nápis: »âestné památce PhDr. Bohuslava Horáka, nar. 1877, profesora, Weinberger Pavel, nar. 30.8.1897, zatãen 22.1.1942, + RAS; fieditele gymnázia, kter˘ zahynul 10.2.1942 v Osvûtimi.« Profesor B. Horák byl fiedite- Weinbergerová Markéta, nar. 5.1.1903, zatãena 22.1.1942, + RAS; lem gymnasia a jedním ze zakladatelÛ rokycanského muzea, jeÏ nese jeho jméno. Winter Ladislav, nar. 28.4.1939, + 23.10.1942, RAS. Památník na nádvofií závodu ·koda slévárna v Rokycanech byl pfiemístûn vpravo pfii vjezdu do továrny s deskou se jmény zamûstnancÛ, ktefií byli popraveni nebo Vysvûtlivky: zahynuli v koncentraãních táborech. Odboj KSâ - odbojové skupiny vedené ilegálním okresním v˘borem KSâ âern˘ F., nar. 11.10.1894, popraven 1943 v Berlínû RNV - Revoluãní národní v˘bor v Rokycanech, ustaven˘ po Novém roce 1945 do‰lo âihák J., nar. 29.10.1891, zemfiel 1941 v Buchenwaldu k ustavení RNV. V dubnu 1945 mûl 36 ãlenÛ - prvním pfiedsedou se stal Rudolf Kincl M., nar. 13.8.1902, zemfiel krátce po osvobození Hejrovsk˘. Vavroch A., nar. 4.2.1916, popraven 1945 v DráÏìanech DO - Domácí odbojová ãinnost - pomoc rodinám zatãen˘ch, poslech zahraniãního roz- Drchal V., nar. 23.3.1919, popraven 24.12.1943 v Berlínû hlasu a roz‰ifiování zpráv, letákÛ, tisku, opakování informací o pohybu okupaã- Ka‰ák F., nar. 9.3.1911, zemfiel 29.4.1945 v Terezínû ních vojsk atd. Kryã J., nar. 12.2.1921, popraven 2.5.1944 ve Flossenburku ETA - JEST¤ÁB - polovojenská organizace z fiad b˘val˘ch ãlenÛ národních stfieleck˘ch Stehlík F., nar. 11.8.1925, popraven 28.5.1942 v Lobzích u Plznû jednot a národních gard - plnila úkoly pro vojenské odbojové organizace a zahra- »Lidé bdûte!« niãí. Budova ãp. 319/II RAS - rasová persekuce ÎidÛ a CikánÛ oznaãen˘ch podle norimbersk˘ch zákonÛ z r. 1935 Bronzová deska s nápisem, kter˘ objasÀuje pfiíãinu popravy celé Stehlíkovy rodiny za ménûcenné rasy. v dobû heydrichiády. Text: »Zde Ïil Václav Stehlík, Ïelezniãáfi. Ve druhé svûtové válce Odbojová skupina Jindra - Sokolská odboj. skupina od r. 1939 - vedoucí R. Îák poskytl úkryt ãesk˘m para‰utistÛm z Anglie. Za to byl se svojí pûtiãlennou rodinou KTB - koncentraãní tábor Buchenwald 28.5.1942 gestapem popraven.« ON - obrana národa - vojenská sloÏka (zbranû) a civilní sloÏka (zbranû, zprávy, spoje- Pamûtní deska vûnována manÏelÛm âern˘ch na budovû na nám. T.G.M. ní se zahraniãím). Franti‰ek âern˘, nar. 11.10.1894, bydlel v nádvorním domku ãp. 88/I, kde se konalo Pamûtní deska na budovû Základní umûlecké ‰koly v Rokycanech mnoho schÛzek ilegální skupiny. Popraven byl 20.6.1943 v Berlínû ve vûku 49 let. Deska byla v roce 1990 sÀata a je uloÏena v depozitáfii Muzea dr. Boh. Horáka v Rokycanech. Tato pamûtní deska pfiipomíná 21 komunistÛ z Rokycanska, ktefií poloÏili své Ïivo- Památník Rudé armádû na námûstí T.G.M. v Rokycanech. Základní kámen ty za osvobození v dobû okupace. památníku byl poloÏen 16.9.1951, památník byl odhalen 25.5.1952. Pfied památníkem Jména popraven˘ch a umuãen˘ch: byla na Ïulovém podstaveãku bronzová truchlící madona. Na zhotovení památníku se Bûlohlávek Franti‰ek ·i‰ka Franti‰ek podíleli sochafi V. Vokálek a arch. Fr. Marek. Pomník byl strÏen 4.1.1990 a nûjak˘ ãas Cibulka Václav âern˘ Franti‰ek byl uloÏen ve skladu technick˘ch sluÏeb. Nyní se i s podstavcem nachází v soukromém Merhaut Jaromír Gottlieb Václav Vojenském muzeu v Rokycanech. Tomá‰ek Josef ·míd Arno‰t Námûstí T.G.M. ãp. 3/I v Rokycanech: Ho‰ek Franti‰ek âermák Karel Pamûtní deska na budovû pfiipomíná jedenáct umuãen˘ch b˘val˘ch zamûstnan- Lhotka Josef âerná Marie cÛ záloÏny. Symbolika: trnová koruna znaãí koncentraãní tábory - Flossenburg, 192 193 DráÏìany, Stuttgart, Osvûtim, Buchenwald a Kassel. Text: »V létech nesvobody 1939- Klígr Rostislav, Stfiapole - pfiíslu‰ník armádního sboru âSA v SSSR 1945 poloÏili své Ïivoty na oltáfi vlasti ãlenové záloÏny, v˘boru a úfiednictví: Jaroslav Brabec Rudolf, Rokycany - úãastník kvûtnového povstání. Páník, Václav Páník, Rudolf ·nábl, Augustin Pour, Josef âern˘, Karel âerven˘, Bohuslav Horák, Alois Nejdl, Alois Moulis, Franti‰ek ¤ehofi, Julius Stadler.« Pamûtní Obãané perzekvovaní z rasov˘ch dÛvodÛ deska byla odhalena 27.10.1946. Desku zhotovil akademick˘ sochafi V. Koukolíãek. Stadler Ludvík, Rokycany, nar. 1.3.1893, prohlá‰en za mrtva 26.6.1948 Pamûtní deska Fr. ¤ehofiovi je umístûna na budovû matefiské ‰koly v parku (budova Stadler Josef, Rokycany, nar. 26.1.1930, prohlá‰en za mrtva 26.6.1948 b˘valé odborné ‰koly pro Ïenská povolání, kde F. ¤ehofi pÛsobil jako fieditel). Fr. ¤ehofi vedl Stadlerová Valerie, Rokycany, nar. 11.9.1925, prohlá‰ena za mrtva 26.6.1948 poãetnou odbojovou organizaci - civilní sloÏku Obrany národa. ¤ehofiova skupina byla Katz Vilém, Rokycany, zemfiel pfied transportem v úzkém kontaktu s dÛstojnickou skupinou ON, vedenou J. Kotûborsk˘m. Fr. ¤ehofi opatfio- Katz Rudolf, Rokycany, zemfiel pfied zatãením val zbranû a stfielivo ze zbrojovky ve Strakonicích. Skupina byla pozat˘kána dne 23.2.1940 Tausigová RÛÏena, Rokycany, nar. 1889 (dal‰í údaje nezji‰tûny) na základû udání. Fr. ¤ehofi byl odsouzen do káznice na doÏivotí. F. ¤ehofi podlehl zákefiné Tausig Josef, Rokycany, nar. 1921, zemfiel v Osvûtimi 1942 nemoci po více jak pûtiletém Ïaláfiování v nûmeck˘ch káznicích. Dne 4.6.1945 byl pfievezen Wintrová Jana, Radnice, nar. 5.1.1935, zemfiela 21.3.1943 do plzeÀské nemocnice, kde 7.6.1945 zemfiel. Pamûtní deska byla odhalena 9.6.1946. Zvefiejnûné osobní údaje je‰tû mohou b˘t dal‰ím bádáním upfiesnûny. Pamûtní deska osvoboditelÛm Rokycan - 9. pû‰ímu pluku americké armády byla odhalena 8.5.1946 a po strÏení na poãátku 50. let byla v pÛvodní podobû obnove- Památníky druhé svûtové války v dal‰ích obcích okresu na 6. 5. 1990 a opût zasazena na budovû rokycanské radnice. Památník na demarkaãní linii mezi Borkem a Rokycany - základní kámen byl Bfiasy poloÏen 5.5.1995, pomník byl odhalen 3.5.1996. Na rozcestí u keramiãky stával pomník havífiÛm od umûlce Emanuela Famíry z roku Dodatek k vydanému seznamu publikovanému v publikaci 1933, kter˘ byl nacisty zniãen v roce 1941. TamtéÏ je i památník obûtem fa‰istické »Rokycansko v boji proti fa‰istick˘m okupantÛm« (Rokycany 1995) okupace, kter˘ byl odhalen v r. 1984. V roce 1995 byla u pfiíleÏitosti 50. v˘roãí osvobození âeskoslovenska od fa‰istické nad- Bfiezina vlády vydána publikace kolektivu autorÛ pod titulkem »Rokycansko v boji proti fa‰istic- V zahradû vedle b˘v. ‰kolní budovy je umístûn památník ‰estnácti obûtem 1. svûto- k˘m okupantÛm 1939-1945«, v níÏ je publikován i seznam v‰ech obûtí fa‰istické perse- vé války, odhalen˘ 14.10.1928. Na památníku je zasazena ãerná deska se jmény zahy- kuce a zvÛle z okresu Rokycany, vycházející z dokladÛ, shromáÏdûn˘ch OV Svazu bojov- nul˘ch ve 2. svûtové válce: Vojtûch Vodiãka, keramick˘ dûlník, padl na barikádách níkÛza svobodu a z historick˘ch pramenÛ Státního okresního archivu v Rokycanech. v Praze 7.5.1945, Václav Skfiivan, dûlník, totálnû nasazen na práci do Nûmecka, kde Na základû dal‰ích dokladÛ získan˘ch a ovûfien˘ch ãleny historicko dokumentaãní zahynul 24.8.1943 pfii náletu. komise âeského svazu bojovníkÛ za svobodu v Rokycanech byl pfiipraven tento dodatek, kter˘ jiÏ publikované údaje zpfiesÀuje a doplÀuje. Dobfiív Jména dal‰ích obãanÛ zapojen˘ch v domácím odboji Památník obûtem 1. svûtové války byl odhalen 28.101924. Je umístûn na návsi. Na památníku je zasazena i deska se jmény patnácti osob, které zahynuly v dobû fa‰istic- HenÏlík Antonín, Rokycany ké okupace z politick˘ch, rasov˘ch i jin˘ch dÛvodÛ. V Dobfiívû je i památník, nachá- Kostner Franti‰ek, Rokycany zející se opodál smûrem ke Staré hospodû, v místû, kde byl dne 6.5.1945 zastfielen ustu- Jelínková Anna, Stupno pujícími nûmeck˘mi vojáky SS Alois Kalivoda. Homola Jan, Zbiroh, zemfiel 22.11.1944 v koncentraãním tábofie Buchenwald ·onka, Miro‰ov (ãetník) a Janou‰ová, Miro‰ov (zahradnice), ukr˘vali V. Koláfie. Ejpovice V místû je pomník padl˘m za první svûtové války, odhalen˘ v r. 1922. Na budovû Úãastníci ozbrojeného protifa‰istického boje v zahraniãních armádách základní ‰koly je pamûtní deska vûnovaná Janu Rajchartovi, popravenému 26.9.1944 Bau‰ Josef, Pra‰n˘ Újezd - poruãík 313 perutû RAF za protifa‰istick˘ odboj. V místû je rovnûÏ hrob jugoslávského politického vûznû Soukup Alois, Vranovice - ‰tábní stráÏmistr 312. perutû RAF Kry‰tofa Bolta, nar. 17.7.1921, vyhozeného z projíÏdûjícího transportu 7.2.1945. 194 195 Holoubkov Jan Hrabák, Adolf Huml, Václav Milota, Artur Neumann, Felix Neumann, Anna Památník padl˘m v dobû první svûtové války stojící po pravé stranû silnice z nádra- Neumannová, Jaroslav Vainer, Bohumil Jaro‰. Ïí u továrny Kovosvit, byl odhalen 7.8.1927. Do památníku byla zasazena i deska se Památník ppor. Bohuslavu Jaro‰ovi z Cheznovic, kter˘ je umístûn v lese Îlebci jmény obûtí fa‰istické okupace z Holoubkova: Federová, Janou‰ek, Fichtl, Jelinková, na pamûÈ jeho zákefiného zavraÏdûní nûmeck˘mi fa‰isty dne 6.5.1945. Kajnár, Havlíãek, Kovafiík, manÏelé Erlichovi. Díky obecnímu úfiadu byl renovován Pomníãek vûnovan˘ studentu Vladimíru âepelákovi z Cheznovic, kterého dne a znovu odhalen v fiíjnu 2000. 6.5.1945 spolu s dal‰ími dvûma obãany z Cheznovic, ktefií hlídkovali na okraji lesa V Holoubkovû v budovû Z· je i pamûtní deska vûnovaná fiediteli ‰koly Aloisu Îlebce mezi Ole‰nou a Stra‰icemi zavraÏdili ustupující SS jednotky. Byli to: student Janou‰kovi, kter˘ zahynul v koncentraãním tábofie. V místû je rovnûÏ pamûtní deska na por. B. Jaro‰ a mlynáfi V. Milota. Na místû vraÏdy byl vybudován V. âepelákovi budovû nádraÏí âD, vûnovaná pfiednostovi stanice Janu Kovafiíkovi, kter˘ zahynul na pomníãek. Pamûtní deska s kfiíÏem, je vûnovaná Václavu Milotovi. pochodu smrti na jafie r. 1945. umístûná v lese Îlebci, Hrádek Kamenec památník obûtem V místû je pomník a hrob sovûtského vojáka V. Klevana, kter˘ zemfiel 4.7.1945 V jiÏní ãásti obce na svahu u silnice z Radnic na Hfie‰ihlavy stojí 1. svûtové války v sanatoriu Janov a kter˘ je pochován na hfibitovû u sv. Jakuba. , kter˘ byl odhalen 6.7.1929. V záfií 1945 byla do památníku vsazena a odhalena péãí Sboru dobrovoln˘ch hasiãÛ v Kamenci pamûtní deska vûnovaná Pavlu V místû je pomník bratfií BlechÛ popraven˘ch v Tábofie a hrob Miroslava Paidarovi, zamûstnanci Ïelezniãních dílen âSD v Plzni, kter˘ byl v dobû okupace Mencla, zastfieleného u Melmatûje (Dobfiív). vedoucím jedné ilegální skupiny KSâ na Radnicku. Poprvé byl zatãen 26.2.1940, za Pomník obûtem 1. a 2. svûtové války, umístûn˘ pfied kulturním domem v Hrádku, byl nûjak˘ ãas propu‰tûn a opût zatãen gestapem 14.4.1943 a 30.11.1943 popraven odhalen 9.5.1974 (po zru‰ení pomníkÛ z 1. svût. války a odboje za 2. svût. války). Na v DráÏìanech. jedné desce jsou vyryta jména padl˘ch z 1. svûtové války a na druhé desce obûtí z doby fa‰istické okupace. Mezi jmenovan˘mi je 6 politick˘ch vûzÀÛ, ktefií byli umuãeni v kon- Kafiez centraãních táborech v Nûmecku: J. ·molík, M. Pelikán, J. âern˘, R. Drábek, K. Vaska, V místû u SudÛ stal pomník vûnovan˘ podbrdsk˘m partyzánÛm. Odhalen byl J. Vild. Antonín ·kach, Franti‰ek Pokorn˘ a Antonín ·pilar padli jako na‰i letci v boji 7.5.1978, v r. 1994 byl pfiemístûn do obce Kafiez. o Anglii. Památník Antonína ·pilara, rolníka z Nové Hutû: Po levé stranû silnice, vedoucí Kafiízek z Nové Huti - Hrádku do Miro‰ova, v ústí ulice do sídli‰tû je umístûn pomníãek-radli- Blízko obce je památník vûnovan˘ partyzánÛm z bunkru v lese nad Újezdem. Bunkr ce, v níÏ je vyryto jméno Antonína ·pilara, b˘valého ruského legionáfie, kter˘ se ihned se nachází na hranici Západoãeského a Stfiedoãeského kraje. Byl vybudován v fiíjnu 1943 péãí po osvobození zapojil do stráÏní sluÏby. KdyÏ eskortoval v revoluãních dnech 7.5.1945 hajného Maliny z Újezda a obûtavostí celé fiady lidí z blízkého okolí. SlouÏil jako úkryt pro nûkolik nûmeck˘ch váleãn˘ch zajatcÛ, byl nûkter˘m z nich postfielen a na následky ‰táb fiídící partyzánskou a odbojovou ãinnost na Podbrdsku, Berounsku, ZbiroÏsku a okolí. zranûní dne 12.5.1945 v nemocnici zemfiel. Ukr˘val se zde zejména pracovník III. ilegálního ÚV KSâ Josef Ko‰Èálek s fiadou dal‰ích stra- V továrnû ÎBC v Hrádku je umístûn pomníãek z kvádru, do kterého je zasazena nick˘ch funkcionáfiÛ (Jar. Neliba, Jifiina Nikodémová, Josef Ma‰ek), dále zde na‰li úkryt kovová deska se jmény zamûstnancÛ ÎBC, ktefií v dobû fa‰istické okupace zahynuli. uprchlí sovût‰tí zajatci i jiné osoby hledané gestapem. Kryt je velk˘ 5x5 m a 2 m vysok˘. Jsou zde uvedena jména politick˘ch vûzÀÛ, ktefií byli popraveni nebo zahynuli v kon- O zásobování osazenstva krytu se staralo mnoho poctiv˘ch a nezi‰tn˘ch lidí z okolí. Zradou centraãních táborech v Nûmecku a jména letcÛ, ktefií padli v boji o Anglii jako zahra- byl kryt fa‰isty objeven. Dne 11. ledna 1944 gestapo obklíãilo bunkr a zatklo 7 bojovníkÛ niãní vojáci. kromû velitele Ko‰Èálka, kter˘ se v krytu zastfielil. Zatãení byli spoutáni a odvedeni do Hofiovic. T˘Ï den byli zatãeni dal‰í obãané z okolí, ktefií podporovali partyzány. Patnáct jich Cheznovice bylo postaveno v Hofiovicích pfied soud a 13 z nich odsouzeno k trestu smrti. Z odsouzen˘ch Památník obûtem 1. svûtové války byl odhalen 13.7.1924. Po druhé svûtové válce pak bylo 13.1.1944 dvanáct popraveno. âtyfii sovût‰tí zajatci byli v dubnu 1944 zastfieleni v Terezínû. byl doplnûn deskou se jmény obãanÛ a místních rodákÛ, ktefií se stali obûtí nûmeckého Partyzáni z bunkru byli pozdûji vût‰inou umuãeni a popraveni v nacistick˘ch fa‰ismu. Na pamûtní desce ãteme nápis: »Padli, abychom my mohli Ïít!« Pod nápisem Ïaláfiích. Pouze ‰Èastnou náhodou se zachránili Josef Ma‰ek a Jifiina Nikodémová. Na vûãnou pamûÈ byl zde stateãn˘m bojovníkÛm proti fa‰ismu vybudován památník. je uvedeno 10 jmen padl˘ch v letech 1939-1945: Vladimír âepelák, Jaroslav âermák, 196 197 Klabava V místû je památník obûtem 1. a 2. svûtové války s pamûtní deskou Josefu Hájkovi, umuãeném v koncentraãním tábofie v Buchenwaldu 7.2.1945. Kfií‰e Památník Rudé armádû v Kfií‰ích. V horní ãásti obce na levé stranû silnice smûrem do Vranova byl vybudován památník Rudé armádû, kter˘ symbolizuje podûkování za osvobození na‰í vlasti v r. 1945. Na památníku jsou upevnûny dvû tmavo‰edé kovové desky: obraz druÏby horníka se sovûtsk˘m vojákem a nápis vyjadfiující vdûãnost za osvo- bození. Památník byl postaven péãí MNV Kfií‰e a jeho odhalení bylo provedeno za velké úãasti obãanÛ, spoleãensk˘ch organizací, zástupcÛ státní správy a âSLA dne 28.6.1953. Lhotka u Zbiroha Pamûtní deska na budovû ml˘na ve Lhotce. V tomto ml˘nû se ukr˘val asi od poloviny srpna gestapem hledan˘ Arno‰t ·míd ze Zbiroha. Spoleãnû s nim se ve ml˘nû ukr˘- vali rusk˘ para‰utista Franti‰ek Klein (krycím jménem Eda), kterého pfiivedl na ZbiroÏsko ãlen III. ilegálního ÚV KSâ J. Ko‰Èálek ze Zdic jako zku‰eného odbojáfie a telegrafistu. Kolem 20.10.1943 odjel Franti‰ek Klein do Prahy se slibem, Ïe se vrátí a sestaví vysílaã- ku. Z Prahy se uÏ nevrátil. Koncem fiíjna do‰lo k vyzrazení úkrytu Arno‰ta ·mída. Dne 17.10.1943 ráno pfied pátou hodinou obsadilo gestapo z Plznû, Prahy i Kladna NûmcÛv ml˘n a zatklo Arno‰ta ·mída, mlynáfie Václava Nûmce, jeho manÏelku Katefiinu a jejich dva syny Josefa a Václava Nûmce. Následujícího dne 28.10.1943 bylo zatãeno ve Zbiroze a na severním ZbiroÏsku kolem dvaceti dal‰ích odbojáfiÛ, ‰esti odbojáfiÛm se v‰ak podafiilo gestapu uniknout. ManÏelé Václav Nûmec a Katefiina Nûmcová se synem Josefem byli popraveni v Praze na Pankráci 8.11.1943. Syn Václav byl rovnûÏ odsouzen k trestu smrti soudem v Norimberku, ale na‰tûstí k popravû nedo‰lo a doãkal se osvobození. Arno‰t ·míd byl popraven v Lipsku 13.4.1945. Památník obûtem 1. a 2. svûtové války ve Lhotce: Na památníku obûtem 1. svû- tové války pfiibyla jména obûtí fa‰ismu z 2. svûtové války: Václav Nûmec, Katefiina Nûmcová, Josef Nûmec, Josef Roãek, Franti‰ek Simandl, Franti‰ek Bûlohlávek. Medov˘ Újezd Památník 1. svûtové války byl odhalen v kvûtnu r. 1923; do nûj byla zasazena deska se jmény obûtí fa‰istické okupace generála Josefa Maxy, kter˘ byl nacisty popraven, dále Václava Ma‰ka (popraven r. 1944) a Jaroslava Merhauta - (popraven v r. 1945) Miro‰ov Pamûtní deska Franti‰ku ·i‰kovi na nádraÏí v Miro‰ovû, kde b˘val F. ·i‰ka vlak- vedoucím. Na Miro‰ovsku organizoval odboj a spolupracoval s ilegálním OV KSâ v Rokycanech. Prostfiednictvím konfidenta gestapa v Plzni byl prozrazen, 16.4.1943 Na památku od sovûtského tankisty zatãen a 14.2.1944 v DráÏìanech popraven. 198 199 Památník v parku Ústavu sociální péãe v Miro‰ovû (b˘val˘ kárn˘ a pracovní raãním tábofie v Buchenwaldu) a Savkov Ferdinand (zemfiel 21.2.1944 v koncentraã- tábor, od dubna 1945 koncentraãní tábor). V nynûj‰ím Domovû dÛchodcÛ v Miro‰ovû ním tábofie Schwandorf). b˘val za 2. svûtové války nacistick˘ pracovní tábor. V bfieznu a dubnu r. 1945 sem byli dopraveni gestapem z Kounicov˘ch kolejí v Brnû politiãtí vûzÀové, ktefií zde byli vûznû- Ostrovec ni aÏ do osvobození 5.5.1945. Na nádvofií je v kamenném kvádru zasazena deska z ãer- Pomník Franti‰ka Bûlohlávka stojící na pokraji lesa u silnice mezi Tere‰ovskou Hutí ného mramoru, na níÏ je napsán závûr z Fuãíkovy ReportáÏe psané na oprátce »Lidé, mûl a Ostrovcem. Franti‰ek Bûlohlávek a Arno‰t ·míd byli na ZbiroÏsku mezi prvními, kte- jsem vás rád - bdûte!« Ve spodní ãásti pamûtní desky je umístûn nápis, kter˘ pfiipomíná, r˘m se podafiilo uprchnout pfied zatãením gestapa. Oba se skr˘vali asi od poloviny dubna Ïe v tûchto místech stával za fa‰istické okupace koncentraãní tábor. 1943. Konec obou odbojáfiÛ byl v‰ak velmi tragick˘, neboÈ oba byli zastfieleni. Pomníãek Antonína Prokopa v Miro‰ovû v Prokopovû ulici. Antonín Prokop se Podmokly narodil 9.5.1907 v Bru‰perku na Moravû a byl jako politick˘ vûzeÀ pfievezen z Kounicov˘ch kolejí v Brnû do koncentraãního tábora v Miro‰ovû. KdyÏ se v prvních Pomník protifa‰istickému odboji, stojící nad tzv. FroÀkov˘m ml˘nem, byl dnech osvobození na‰í vlasti vzdálil z tábora, byl jedním nûmeck˘m vojákem (ze zbyt- odhalen 22.5.1975, pozdûji renovován a upraven Obecním úfiadem v Podmoklech. kÛ nûmecké armády projíÏdûjící Miro‰ovem) zastfielen. Na místû jeho skonu je na jeho Franti‰ek Fronûk patfiil mezi v˘znamné odbojáfie ZbiroÏska. Josef Ko‰Èálek ho pamûÈ do kamene zasazena ãerná mramorová deska. v ãervenci 1943 povûfiil vedením obvodu obcí âilá, Hradi‰tû, Zvíkovec, Podmokly, Mleãice. Obvod mûl b˘t roz‰ifiován smûrem k RadnicÛm. V ml˘nû se rozmnoÏoval M˘to leták »Za novou vesnici« za úãelem vyburcování venkovského lidu k odporu proti Památník Rudé armádû na hfibitovû sv. ·tûpána. Na následky zranûní z pfiedcho- fa‰ismu. âleny redakce byli J. Ko‰Èálek, V. Rybáãek a uãitel Josef MojÏí‰, kter˘ byl zích bojÛ zemfielo po osvobození na‰í vlasti v M˘tû a okolí 7 rudoarmûjcÛ, ktefií byli zatãen a internován do koncentraãního tábora. První ãíslo v rozsahu dvojlistu roz- pochováni ve spoleãném hrobû na místním hfibitovû. Zásluhou místní odboãky SâSP mnoÏil Fr. Fronûk na rozmnoÏovacím stroji spolku mlynáfiÛ, kterého byl pfiedsedou. a za pfiispûní místních sloÏek NF byl jim vybudován památník, kter˘ symbolizuje úctu Druhé vût‰í vydání bylo znemoÏnûno, protoÏe Fr. Ko‰Èálek jiÏ byl sledován gesta- a vdûãnost sovûtsk˘m osvoboditelÛm. Autorem památníku je plzeÀsk˘ akademick˘ pem. F. Fronûk pfied odchodem do ilegality dne 28.8.1943 stroj hodil do tÛnû sochafi ·íp. Socha pfiedstavuje ruského automatãíka ve stfiehu a do jejího podstavce je v »Jezírkách« a dal‰í rozmnoÏovací techniku zniãil. Po válce byl stroj vyloven vytesán ãesko rusk˘ nápis: »Památce sovûtsk˘ch hrdinÛ padl˘ch za na‰i vlast v r. 1945«. a nalézá se v muzeu v Kladnû. Památník 1. a 2. svûtové války na námûstí Franti‰ek Fronûk se ukr˘val u K. Urbana na Bránovû na Kfiivoklátsku. Z ilegality se Pamûtní deska na budovû mûstského úfiadu vûnovaná osvobození M˘ta Rudou vrátil 5.5.1945. Doma po úraze poã. dubna 1946 byl pfievezen do nemocnice armádou v kvûtnu r. 1945. v Rakovníku, kde 12.4.1946 zemfiel. Bylo mu 46 let. Hrob Franti‰ka FroÀka s nápis- ní deskou je na hfibitovû ve Zvíkovci. Nûmãovice Památník obûtem 1. svûtové války a fa‰ismu v Nûmãovicích je umístûn na návsi Radnice u b˘valé ‰koly. Na první mramorové desce jsou jména 11 obãanÛ, ktefií zahynuli Na hfibitovû proti kapli v Radnicích je hrob dÛstojníka Rudé armády Anatolije v 1. svûtové válce. Památník byl odhalen v r. 1925. Druhá deska, která je vûnována Vasiljeviãe Kuznûcova, kter˘ zahynul 16.5.1945 pfii sluÏební cestû na vr‰ku silnice obûtem nûmeckého fa‰ismu, byla zasazena v r. 1947. Na desce jsou vyryta jména: z Vranova do Radnic u pískovcového lomu. Památník byl postaven v r. 1946 péãí JUDr. Antonín âervenka, b˘v. fieditel obchodní akademie v Tábofie, rodák z Nûmãovic. MûstNV v Radnicích. V horní ãásti námûstí vedle hlavní budovy ZD· je umístûn Byl zatãen za heydrichiády 31.5.1942 s nûkolika studenty za pfiechovávání zbraní památník Rudé armádû. Byl postaven péãí místní odboãky SâSP a odhalen byl v ãer- a schvalování atentátu na Heydricha a popraven 3.6.1942. Souãasnû byla zatãena i jeho vnu 1960. manÏelka Bohumila, která zemfiela 10.10.1942 v koncentraãním tábofie v Osvûtimi, Pamûtní deska politick˘m vûzÀÛm a obûtem fa‰ismu v Radnicích je umístûna na a dcera Bohunka âervenková, která rovnûÏ zemfiela v Osvûtimi 30.11.1942. budovû b˘v. radnice. Byla odhalena 9.8.1964 a je vûnována politick˘m vûzÀÛm a obûtem fa‰ismu za 2. svûtové války: Vojtûchu Solfronkovi, ãlenovi ilegální skupiny KSâ, kter˘ byl Osek zatãen 5.9.1940 a po ‰esti t˘dnech vûznûní byl tûÏce nemocen propu‰tûn domÛ, kde zem- Památník padl˘ch za 1. svûtové války (z 24.9.1923) a obûtí fa‰istické okupace. fiel, dále Josefu Blechovi, soustruÏníku ·kodov˘ch závodÛ v Plzni, kter˘ byl zapojen do V dobû fa‰istické okupace zahynuli Kozler Franti‰ek (zemfiel v srpnu 1944 v koncent- odbojové skupiny, 2.2.1942 zatãen a 11.3.1943 umuãen v Osvûtimi, Josefu Waldmanovi, 200 201 úfiedníku poji‰Èovny v Praze, kter˘ byl zapojen do odbojové ãinnosti a zemfiel v koncent- ku vsazena druhá deska se jmény a fotografiemi obãanÛ, ktefií zahynuli v dobû okupa- raãním tábofie v Dachau 24.2.1945. ce: Josef Svoboda, zemûdûlec, byl zatãen 10.1.1943 a vûznûn pro hospodáfiskou sabo- Pamûtní deska Emilu ·Èastnému, b˘v. fiediteli spofiitelny. Na budovû b˘v. Mûstské táÏ; zemfiel 29.4.1943 v Bavorsku. Václav ·maus, zemûdûlec, byl zatãen 10.1.1943 spofiitelny na námûstí v Radnicích byla odhalena 3.11.1947 v den 5. v˘roãí umuãení a rovnûÏ vûznûn pro hospodáfiskou sabotáÏ; zemfiel 1.10.1945 v Unter Mansfeldu, pamûtní deska b˘v. fiediteli spofiitelny Emilu ·Èastnému, kter˘ byl zatãen 1.9.1939 jako a Vladimír Kolman, kter˘ padl 5.5.1945 u âeského rozhlasu v Praze. rukojmí z rasov˘ch dÛvodÛ a zemfiel 3.11.1942 v Osvûtimi. Pamûtní deska obûtem fa‰ismu na budovû muzea byla odhalena u pfiíleÏitosti Skofiice X. ·títu podbrdsk˘ch partyzánÛ dne 11.6.1982. Pamûtní deska na mohylce, umístûné na návsi ve Skofiicích. Nápis na desce pfii- pomíná jména ãtyfi obûtí nûmeckého fa‰ismu. Sebeãice - Biskoupky Pamûtní deska Aloisu Vavrochovi na rodném domku ve Skofiicích. Alois Vavroch V Biskoupkách vlevo u silnice ve smûru Vejvanov - Tere‰ov na dvofie ãp. 14 je vsa- se narodil ve Skofiicích 2.4.1916. Byl ãinn˘ v DTJ v Miro‰ovû. Pfied okupací se oÏenil zena pamûtní deska vûnovaná Franti‰ku Kreisingerovi, b˘valému majiteli tohoto a pfiestûhoval do Chrástu u Plznû, kde se zapojil do protifa‰istického odboje. Byl zatãen domku, odhalená v ãervnu 1962. Franti‰ek Kreisinger, koláfi a malozemûdûlec, byl a popraven 20.1.1945. zatãen 28. ledna 1943 »pro uráÏku vÛdce tfietí fií‰e«, vûznûn v koncentraãních táborech Buchenwald a Sandhausen, a zemfiel na pochodu smrti 18.3.1945. Stra‰ice Pomník a hrob neznámého rudoarmûjce na hfibitovû. Stupno Památník partyzána Karla Svejkovského na hfibitovû ve Stra‰icích. Karel Památník Rudé armádû na rozcestí Stupno - Bfiasy. Z vdûãnosti Rudé armádû za Svejkovsk˘ byl povoláním slévaã. Zúãastnil se Slovenského národního povstání, kde osvobození na‰í vlasti byl 6.7.1971 odhalen památní pfied budovou MNV Bfiasy na roz- 13.9.1944 padl u Prievidzy. cestí silnic Vranov, Stupno a Bezdûkov (v tûchto místech probíhala v r. 1945 demar- Pamûtní deska uãiteli a básníku Karlu Vokáãovi na budovû základní ‰koly ve kaãní ãára). Na památníku je tento nápis: »Na památku pfiíchodu Rudé armády, osvo- Stra‰icích. Karel Vokáã se narodil 28.10.1903 ve Zbiroze. PÛsobil jako uãitel ve boditelky âSR«. Pod ním je nápis v ru‰tinû. Stra‰icích. V letech 2. svût. války se zapojil do ilegálního boje proti fa‰ismu. Dne Památník obûtem 1. a 2. svûtové války ve Stupnû. Památník je umístûn na návsi ve 1.3.1944 byl nûmeck˘mi okupanty zatãen a uvûznûn na Pankráci v Praze, kde byl Stupnû vedle ZD·. Byl postaven v r. 1923 tfiiceti sedmi padl˘m v první svûtové válce. Po 12.7.1944 popraven. Ve vûzení napsal krásnou báseÀ »Posledním dechem«, která vy‰la druhé sv. válce byl památník roz‰ífien - po stranách byly pfiistavûny dva hranoly. Na mra- po osvobození tiskem. morov˘ch deskách jsou jména jedenácti obûtí nacismu: Alois Fremr, zamûstanec âSD, Pamûtní deska K. Vokáãe na domû ãp. 268/II, odhalena 2.5.1985. popraven 30.6.1942 ve Vejprnicích, Kristina Fremrová, zatãena 26.6.1942 za schvalování Pamûtní deska Fr. Zdvofiáka na domû ãp. 277, odhalena 15.6.1985. atentátu na Heydricha, byla popravena 30.6.1942 ve Vejprnicích, Václav Trejbal, Památník obûtem 1. a 2. sv. války ve Stra‰icích. zatãen 22.6.1942 za pfiechovávání zbraní, popraven byl 30.6.1942 ve Vejprnicích, Josef Niedermaier, vedoucí ilegální skupiny KSâ na Radnicku, zatãen 5.9.1940 a popraven V r. 1921 byl vybudován památník obûtem první svûtové války ve Stra‰icích. Jména v r. 1943 v Berlínû, Franti‰ka Brechbinderová, obchodnice, zatãena z rasov˘ch dÛvodÛ padl˘ch jsou vyryta na desce, umístûné na boãní stranû pomníku. Na ãelní stranû v r. 1942, vûznûna a zemfiela neznámo kde, MUDr. Josef Eisenberger, zatãen v fiíjnu 1940 památníku je upevnûna deska se jmény ‰estnácti padl˘ch a umuãen˘ch za 2. svûtové z rasov˘ch dÛvodÛ, podporoval vûznûné, zemfiel v r. 1942 v koncentraãním tábofie války: Václav Brynda, nar. 1898 - slévaã, zastfielen pfii v˘konu stráÏní sluÏby 3.5.1945 v Mauthausenu. »U zámeãku« v lese u Stra‰ic, Josef Freund, nar. 1898, Karel Freund, nar. 1884, Pamûtní deska osvobození americkou armádou je zasazena do budovy kina Matylda Freundová, nar. 1881, Bohumil Janeãek, nar. 1906, Anna Janeãková, nar. 1909 u Ïelezniãní stanice Stupno. - v‰ichni vûznûni z rasov˘ch dÛvodÛ, zemfieli v koncentraãním tábofie neznámo kde. Svinná Obãané, ktefií byli brutálnû zastfieleni ustupujícími nûmeck˘mi útvary Památník obûtem 1. svûtové války (z 28.10.1928) a fa‰ismu ve Svinné. Je umís- V nedûli 6.5.1945 kolem poledne prchala skupina jednotek SS smûrem k Dobfiívu, tûn na návsi proti kapliãce u silnice smûfiující z Radnic do Hfie‰ihlav. Na horní desce kde v lese Îlebci mezi Ole‰nou a Stra‰icemi zastfielila tfii obãany z Cheznovic: ppor jsou jména deseti obãanÛ, ktefií padli v 1. svûtové válce. V roce 1947 byla do památní- Bohuslava Jaro‰e, mlynáfie Václava Milotu a studenta Vladimíra âepeláka, postfielila 202 203 obãana Vladislava Nerada. U samoty Melmatûj mezi Stra‰icemi a Dobfiívem ustupu- Památník gardového vojína Rudé armády v Újezdû u Sv. KfiíÏe, kter˘ byl po jící jednotka SS zastihla Karla Klíra, nar. 1921 a Václava Michala, slévaãe ze Stra‰ic, osvobození ubytován se sv˘m útvarem v Újezdû u Radnic a zemfiel zde11.7.1945. nar. 1908 ktefií se vraceli z Rokycan a bezdÛvodnû je na místû zastfielila. Nedaleko zavraÏdili SSmani je‰tû obãana Vavfiince Vacíka, lesního dûlníka z Melmatûje a mezi Vejvanov Melmatûjem a Dobfiívem zastfielili studenta Miloslava Mencla, syna hajného Na návsi naproti hostinci u autobusové zastávky stojí památník obûtem první z Miro‰ova. V Dobfiívû zastfielili Aloise Kalivodu. Václav Brynda byl zastfielen pfii svût. války, kter˘ byl odhalen v 6.11. 1922. Na desce z le‰tûné Ïuly jsou uvedena v˘konu stráÏní sluÏby »U zámeãku« nedaleko Stra‰ic. jména dvanácti obûtí první svûtové války. Péãí místní organizace SPB v Radnicích do památníku zasazena v r. 1955 pamûtní deska Josefu Opatrnému, rodá- Ostatní obûtí perzekuce byla ku z Vejvanova, úfiedníku na po‰tû v Praze II, kter˘ byl zapojen v odbojové skupi- Jana Kr˘lová, nar. 1898, uvûznûna z rasov˘ch dÛvodÛ, zemfiela v koncentraãním tábo- nû na pracovi‰ti. Dne 27.2.1945 byl zatãen a 1.5.1945 umuãen v Terezínû v Malé fie Osvûtim. pevnosti. Karel Motl, nar. 1909, úfiedník, politick˘ vûzeÀ, zatãen 22.6. 1942 a zemfiel 26.9.1944 v koncentraãním tábofie. Volduchy Franti‰ek Opatrn˘, nar. 1891, stavitel, politick˘ vûzeÀ, zatãen 22.5.1941, zemfiel Pamûtní deska Franti‰ku Ho‰kovi byla umístûna v budovû Základní ‰koly ve v Mauthausenu. Volduchách, která nese jeho jméno. Franti‰ek Opatrn˘, nar. 1922, student, politick˘ vûzeÀ, zatãen 22.5.1941, zemfiel Pamûtní deska vûnována Franti‰ku Ho‰kovi na spoleãenském domû »Svornost« v Mauthaussenu. na návsi ve Volduchách. Obû pamûtní desky byly z neznám˘ch dÛvodÛ sejmuty Václav Pajer, nar. 1907, soustruÏník, politick˘ vûzeÀ, zatãen 8.12.1941, zemfiel a v souãasné dobû není známo, kde jsou uloÏeny. v Mauthaussenu 11.7.1942. V místû je památník obûtem 1. svût. války a nûmeckého fa‰ismu v 2. sv. válce. Karel Svejkovsk˘, nar. 1923, slévaã, úãastník SNP, padl 13.9.1944 u Prievidzi. Pfied základní ‰kolou byla 18.8.1990 odhalena busta T.G.M. Tû‰kov Vranov V místû je památník obûtem I. a II. svûtové války. Dne 5.5.1945 byl zastfielen na Památník obûtem fa‰ismu v létech 1939-1945 stojí u hfii‰tû Jiskry Bfiasy a zastáv- barikádách v Praze Vlãek Karel. ky âSAD. Na památníku je uvedeno ‰est obûtí nacismu: T˘ãek Alois Aubrecht, truhláfisk˘ dûlník, zatãen za sabotáÏ v továrnû na letadla, byl popra- Památník obûtem I. a II. sv. války. V boji proti fa‰istick˘m okupantÛm zahynul ven v Berlínû 8.9.1943. v koncentraãním tábofie Terezín 16.8.1947 Karel Hynek, nar. 6.3.1894. Petr Gruber, obuvnick˘ dûlník, zatãen 31.12.1942 za ilegální ãinnost v KSâ, zemfiel 8.5.1943 v koncentraãním tábofie Gross - Rosen. Újezd u Radnic Jifií PotÛãek-Tolar, technick˘ úfiedník, pfiíslu‰ník ãeskoslovenské jednotky v Anglii, Památník padl˘m v dobû první svûtové války, kter˘ stojí na návsi, byl odhalen para‰utista skupiny »Silver A«, byl zastfielen na útûku 2.7.1942 u Trnové u Pardubic. 7.7.1929. Druhá deska, vûnovaná obûtem fa‰ismu, byla zasazena na jafie r. 1947. Na RÛÏena Sedláãková, byla zatãena 7.6.1944 »za pfiechovávání nepfiátel fií‰e« a popra- této desce jsou tato jména: vena na Pankráci 13.3.1945. Josef Brebera, skláfi, byl zatãen v r. 1940, vûznûn v nûkolika koncentraãních tábo- Franti‰ek Seidl, Václav Seidl, dûlníci, byli zatãeni za ãinnost v ilegální skupinû KSâ, rech a zemfiel v r. 1942 neznámo kde. vedené Niedermeierem ze Stupna. Franti‰ek Seidl zemfiel 2.1.1945 a Václav Seidl zemfiel Pavel Koy‰ Kry‰tof, dûlník, byl pfiíslu‰níkem 10. praporu Jana ÎiÏky, padl v bojích na pochodu smrti v bfieznu 1945. u HorÀan pfii SNP dne 12.10.1944. Památník, kter˘ byl vybudován z iniciativy MO SPB Radnice a za pomoci MNV Alois Záhrobsk˘, zedník, byl vedoucím ilegální skupiny KSâ, zatãen 7.9.1940 Bfiasy a sloÏek NF, byl odhalen 14.8.1966.. a zemfiel v Terezínû 5.6.1944. Pamûtní deska J. PotÛãkovi-Tolarovi, radistovi a ãlenu v˘sadku para‰utistÛ SIL- Josef Zábransk˘, dûlník, byl ãlenem téÏe skupiny jako Záhrobsk˘ a Brebera, zatãen VER - A, kter˘ byl zastfielen na útûku 3.7.1942 v Trnové u Pardubic. Pamûtní deska byl aÏ v r. 1944 a zemfiel na pochodu smrti neznámo kde. byla odhalena 6.7.1946. 204 205 Zbiroh Památník obûtem 1. a 2. svûtové války ve Zbiroze. V horní ãásti zbiroÏského námûstí je umístûn památník vybudovan˘ obûtem první svûtové války a obûtem fa‰is- tické okupace v létech 1939-1945. U pomníku jsou pohfibeni dva sovût‰tí vojíni (pamûtní deska). V budovû b˘valé radnice bylo v dobû okupace v r. 1943 pod vedením Emila Sirotka a Josefa Ko‰Èálka, instruktorÛ III. ilegálního ÚV KSâ, ti‰tûno ilegální Rudé právo. Pamûtní deska byla odhalena dne 29.9.1973. Pamûtní deska obûtem nûmeckého fa‰ismu - uãitelÛm Jaroslavu Maku‰ovi, Karlu Vokáãovi a Antonínu Rottovi. Je umístûna na budovû Základní ‰koly ve Zbiroze. Pomník a hrob básníka Karla Vokáãe na hfibitovû ve Zbiroze. Karel Vokáã se narodil 28.10.1903 ve Zbiroze. PÛsobil jako uãitel ve Stra‰icích. V letech 2. svûtové války se zapojil do ilegálního boje proti fa‰ismu. Dne 1.3.1944 byl zatãen gestapem a uvûznûn na Pankráci v Praze, kde byl 12.7.1944 popraven. ·mídÛv ml˘n u »âápa« ve Zbiroze. Tento ml˘n pfiipomíná smutnou historii z doby nûmecké okupace a souãasnû je spjat s poãátky protifa‰istického odboje na ZbiroÏsku. Z tohoto ml˘na pocházel Jaroslav ·míd, poruãík ãsl. armády, kter˘ se zapojil do odboje jiÏ v r. 1940. V té dobû uschoval v rodném domû ve Zbiroze vût‰í mnoÏství zbraní. V dubnu 1940 byl v Podûbradech zatãen, uvûznûn v Terezínû a v prosinci 1942 odsouzen v Berlínû k trestu smrti a 4.5.1943 popraven. Star‰í bratr Arno‰t ·míd, mlynáfisk˘ ve ml˘nû u rodiãÛ, se zapojil do odbojové ãinnosti fiízené ilegálním ÚV KSâ. V dubnu 1943 unikl pfied zatãením a skr˘val se na mnoha místech zejména na severním na ZbiroÏsku. Posledním jeho úkrytem byl ml˘n Václava Nûmce ve Lhotce. Zde byl 27.10.1943 zatãen a s ním i celá Nûmcova rodina. V Norimberku byl odsouzen k trestu smrti a dne 13.4.1945 Rudá armáda ve Vranovû v Lipsku popraven. Po uniknutí gestapu v dubnu 1943 byli zatãeni jeho rodiãe Arno‰t a Aloisie ·mído- Vranovice vi. Pozdûji byli z vûzení propu‰tûni. Matka zemfiela v r. 1945, otec se vrátil s podlo- Památník Rudé armádû na vr‰ku mezi Újezdem u sv. KfiíÏe a Vranovicemi. men˘m zdravím a zemfiel v r. 1948. Bronzová deska nese nápis: »Na‰im osvoboditelÛm, Rudé armádû, na vûãnou pamûÈ Nápisní pamûtní deska na kfiíÏi s trnovou korunou na hfibitovû ve Zbiroze, vdûãné obãanstvo - 13.5.1945 - 11.11.1945.« Památník byl odhalen 29. ãervna 1947. venována obûtem fa‰ismu. Pamûtní deska Jaromíra Merhauta u statku Zbiroh, nar. 5.2.1920, zatãen V‰enice 5.2.1944 v Îilinû, popraven 22.4.1945 na Pankráci. Památník obûtem 1. svûtové války, kter˘ byl odhalen 25.7.1920, je umístûn v dolní Pamûtní deska Václavu Hejdukovi na budovû Ïelezniãní stanice ve Zbiroze, kter˘ ãásti návsi a pfiipomíná 15 padl˘ch 1. sv. války. V r. 1948 byla do památníku vsaze- byl pfiednostou âSD Zbiroh - zatãen 22.2.1943, zahynul 14.2.1943 v DráÏìanech. na pamûtní deska obûtem nûmeckého fa‰ismu V. a F. Novému. Pamûtní deska na budovû hájenky nad Újezdem u Hofiovic a na domku ve Václav Nov˘, zámeãník, byl zatãen v r. 1942 za sabotáÏ ve ·kodov˘ch závodech Zbiroze je vûnována protifa‰istickému bojovníku Franti‰ku Bûlohlávkovi. Franti‰ek v Plzni, zemfiel v kárném tábofie v Miro‰ovû 28.11.1942. Bûlohlávek, dûlník ·kodov˘ch závodÛ v Plzni, se del‰í dobu skr˘val pfied gestapem Franti‰ek Nov˘, typograf, zahynul pfii leteckém útoku na PlzeÀ 14.5.1943. u sv˘ch pfiátel a rodiãÛ. Dne 17.2.1944 smrtící rána ukonãila jeho Ïivot. Na pokraji lesa 206 207 u silnice mezi Tere‰ovskou Hutí a Ostrovcem, kde bylo nalezeno jeho mrtvé tûlo, byl Fr. Bûlohlávkovi postaven pomník. Nov˘ majitel domu pamûtní desku sÀal; v souãasné dobû je uloÏena v Mûstském muzeum ve Zbiroze. Zvíkovec Na hfibitovû je hrob serÏanta RA Demijana Nikolajeviãe Masalykina, nar. v r. 1923, dvojnásobného nositele fiádu a medaile »Úãastník osvobození Evropy od fa‰ismu«, kter˘ zemfiel 4.6.1945.

Hroby 14 RudoarmûjcÛ, ktefií zemfieli na následky zranûní z pfiedchozích bojÛ a jsou pochováni v obcích okresu Rokycany Miro‰ov - hrob sovûtského vojáka V. Klebana M˘to - spoleãn˘ hrob sedmi sovûtsk˘ch vojákÛ Radnice - hrob sovûtského poruãíka A.V.Kuznûcova Stra‰ice - hrob neznámého sovûtského vojáka Újezd u Svatého KfiíÏe - hrob rudoarmûjce A.V.Paladiho Zbiroh - na námûstí spoleãn˘ hrob dvou sovûtsk˘ch vojákÛ Zvíkovec - hrob sovûtského serÏanta Masalykina

Zatím bylo zji‰tûno, Ïe od 15. bﬁezna 1939 do kvûtna r. 1945, bylo v protifa‰istic- kém odboji z okresu Rokycany zapojeno 941 osob, z toho 802 v rÛzn˘ch odbojov˘ch skupinách Dal‰ích 39 osob se zúãastnilo v bojích na SOS, na frontách, u partyzánÛ, v SNP a V/45

Nacistick˘mi bezpeãnostními orgány bylo za ilegální odbojovou ãinnost zatãe- no celkem 640 osob a dal‰ím 162 osobám se podafiilo zatãení uniknout. Z tohoto bylo 66 osob popraveno, 113 umuãeno ve vûznicích a koncentraãních táborech, 30 padlo v boji, 20 osob zahynulo jinak (bombardování apod.) a 361 osob se po osvobo- zení vrátilo z vûznic a koncentraãních táborÛ. Obûti rasové persekuce: Celkem zatãeno: 283 ÎidÛ (z toho ze smí‰en˘ch manÏelství 28) z toho umuãen˘ch: 231 pfieÏilo 24 Cikáni Zatãeno celkem 14, z toho 7 bylo umuãeno a 7 se vrátilo z koncentraãních táborÛ. Údaje samozfiejmû nejsou úplné a lze pfiedpokládat, Ïe v prÛbûhu dal‰ího v˘zkumu mÛÏe dojít k men‰ím zmûnám v poãtech obûtí.

208 Radnice v Rokycanech z roku 1808 209 Takto vypadaly Rokycany v de‰tivé sobotû 5. kvûtna 1945 V kvûtnu 1945 se v Rokycanech setkaly dvû armády protifa‰istické koalice - armáda sovûtská a americká 210 211 První americk˘ tank dorazil do Miro‰ova 7. kvûtna 1945 Ameriãtí a sovût‰tí vojáci na námûstí v Rokycanech 212 213 Pﬁehlídka Rudé armády v M˘tû v kvûtnu 1945

Americk˘ tank v Rokycanech

Osvobození vûzÀové rÛzn˘ch národností z koncentraãního tábora v Miro‰ovû na námûstí v Rokycanech Rusk˘ tankista s dûtmi v Borku 214 215 Na památku z Rokycan Voják 9. pluku americké armády mezi prvními, ktefií vstoupili do Rokycan 216 217 Velitel 9. pluku »IndiánÛ« americké armády plukovník Ginder a pfiedseda MNV Rokycany Rud. Hejrovsk˘ pfii pfiehlídce americké armády v Rokycanech, pfii které byla pfiipnuta na plukovní prapor stuha mûsta Rokycan Z pfiehlídky americké armády v Rokycanech 218 219 Barevné vûnování (akvarel) rudoarmûjcÛ obãanÛm obce Bujesily na Rokycansku z kvûtna 1945 Rudá armáda v T˘ãku 220 221 Skupina rudoarmûjcÛ v Radnicích

President republiky Dr. Edvard Bene‰ na náv‰tûvû v Rokycanech dne 15. ãervna 1945 (vpravo vzadu teh- Z vystoupení vojenského souborÛ Rudé armády v Radnicích dne 13. kvûtna 1945 dej‰í ministr národní obrany generál Ludvík Svoboda) 222 223 Pomník Rudé armády, slavnostnû odhalen˘ v r. 1952 na námûstí v Rokycanech (nyní stojí v soukromém vojenském muzeu v Rokycanech) 224 Resumé

. 1945 – !" #. $ % . & " % " 1110 . 15 " ' (. 1584 . ) " & &', – *. #' + ' 9 10 1945 . - + " ' " , " , " * . / " " ' ' " . $2% 16 1939 " 84 , " ' . 7 " , , ; ' ' " . " , ' " ' 500 . : + " "2 " " . 7 % "' (#, *, =, /). ?' / " " 1945 . " ' "% ' @. A % , ' 6 225 " " 9 1945 . "2 7 «@», 2 50 . - " *. .B. $ " ( 12 1945 .). " " / 765 ; + &'. 1946 . *. . B, ' "% ((, #, , F, 7, ", ( "% G', H, I, , @' H ). . : 150 ++. " "2 7 15 ' 1945 . – % . " " A @. - ' " "" «J» = ( % " &''. 7 20 & " ") . * " " ', 6 – 9 1945 . 30 – . ' D . $2% 24 " 1945 . K & " ' ", "' . 4 " . ' 7' . & 15 1945 . "' (, '; ' ' , . "' ". # ' " " 7' . L & " " 6 , ( ' '. "' ' 7 4 . ", . 7' ', & * " " @ ", ' + . ' 9-10 1945 . " . ? @ ( * ) ( ). 10 " 2% ' * . ) ', , " ' – . " 13 ', . * ' 68 . ". - % ' %. #% " @ 2% " 1944 . ?% ", . ' " ", ' '. " @ % ' " "' ' "2 . ( " 5-9 1945 . ' ' =, 2 ", &, # (. / * A" #" @ ". 226 227 Rokycany an der Demarkationslinie Treffen der allierten Armeen der antifaschistischen Koalition im Mai 1945 in Rokycany Die Region von Rokycany liegt an der Grenze von West und Mittelböhmen. Ihr Knotenpunkt ist die Stadt Rokycany, die eine reiche Geschichte aufwe- ist. Die erste schriftliche Erwähnung darüber stammt aus dem Jahre 1110 u. Z. Im 15. Jahrhundert gehör- te es zu den führenden Hussitenstädten in Böhmen. Im Jahre 1498 wurde es an die Königskammer als Kammerstadt angeschlossen und im Jahre 1584 auf eine Königs und Freistadt erhoben. Im Bezug auf seine strategische Lage zwischen Prag und Pilsen, gelang es Rokycany im Jahre 1945 zwei Primate zu gewinnen. Rokycany war die östlichste Stadt Westböhmens, wohin die Zone der amerikanischen Armee reichte, und gleichzeitig vermutlich auch die erste Stadt, die in den Abend oder Nachtstunden vom 9. - 10. Mai die ersten Aufklärungsungspanzer der Sowjetischen Armee erreichten und anschlie- ßend die Demarkationslinie besetzten. Es scheint höchst wahrscheinlich zu sein, dass sich in Rokycany im Mai 1945 zum ersten Mal in der Tschechoslowakei die alliirten Armeen - die sowjetische und die amerikaniche - trafen. An dieses außerordentliche historische Ereignis erinnern auch ein kleines Denkmal und eine Gedenkstafel an dem Ort zwischen Borek (heute Vorstadt von Rokycany) und der Stadt Rokycany, wo die Demarkationslinie verlaufen war, und ebenso das Denkmal der Sowjetischen Armee im Wehrgeschichtlichen Museum in Rokycany. Manche Bürger des Kreises Rokycany schlossen sich sofort nach der Besatzung Böhmens und Mährens am 15. März 1939 aktiv dem illegalen Kampf gegen die faschistischen Okkupanten an. Bereits am 16. März 1939 führte die Gestapo einen gro- ßen Streifzug durch die Stadt und andere Orte in ihrer Umgebung durch und dabei hielt sie 84 Bürger fest, vorwiegend Mitglieder der Kommunistischen Partei, von denen manche in die Konzentrationslager geschickt wurden. Eine Reihe von ihnen wurde zu Tode gefoltert und hingerichtet, nur einige kehrten nach der Befreiung von den KZ in ihre Heime zurück. In dem beinahe sechs Jahre langen Zeitraum der faschistischen Okkupation wurden mehr als 500 Bürger der Region Rokycany zu Tode gefoltert, hingerichtet oder sie star- ben aus politischen oder Rasssengründen an Folgen der Leiden in Zwangsarbeitsanstalten und KZ. Nach dem Krieg wurden ihnen mehr als 50 Denkmäler und Mahnmale in der ganzen Region gewidmet. Im Bereich der Region Rokycany errichteten die Nazionalsozialisten in der Zeit der Faschistischen Okkupation vier Arbeitslager (in Stra‰ice, Kolvín, ·títov und Miro‰ov) und ein Zwangsarbeitslager in Miro‰ov, das in der Hälfte April 1945 in ein 229 Konzentrationslager für politische Häftlinge umgewandelt wurde. Diese politischen borgen und so konnte er die Befreiung erleben. In einer Reihe von Ortschaften verbargen Häftlinge wurden hierher von dem Gefängnis in Brno (Brünn) transportiert. Kurz die Bürger mehr als 30 sowjetische Häftlinge, denen es im Frühjahr 1945 gelungen war, darauf bemächtigten sie sich der Waffen einer deutschen Wachabteilung, schufen die von den Gefangenenlagern zu flüchten. Alle sowjetischen Häftlinge hatten sich noch vor Streifabteilung »Brdy», Bestandteil der Partisanenbrigade Jan ÎiÏka, die in der Zeit der der Ankunft der Roten Armee den Partisanenabteilungen angeschlossen, die in den Okkupation an der mährisch-slowakischen Grenze operierte. Diese Abteilung von ca. Wäldern des Gebirges Brdy operiert hatten, oder sie hatten sich in den Dienst zu den 50 Mann wirkte hier bis zum 12. Mai 1945. Nach diesem Datum durften sie sich in ihre bewaffneten Abteilungen der Nationalkomitees gemeldet.. Auf diese Art und Weise halfen Heimat begeben. Im Konzentrationslager Miro‰ov wurden 765 politische Häftlinge - sie den Schutz der Bevölkerung vor den rückziehenden deutschen Truppeneinheiten zu Angehörige verschiedener Nationalitäten (Tschechen, Russen, Slowaken, Ukrainer, sichern. Am schlimmsten war es im Zeitraum zwischen dem 5. und 9. Mai 1945, als durch Deutsche, Italiener, Engländer, Jugoslawen, Rumänen, Belgier, Amerikaner etc.) - fest- Rokycany die starken Truppen der in die amerikanische Gefangenschaft eilenden genommen. Sie wurden dort von 150 SS-Männern(??) überwacht. In den letzten Schörner-Armee und weitere Zehntausende deutsche Flüchtlinge aus Ostpreußen, Kriegstagen wurde ein politischer Häftling von den abziehenden Truppen erschossen Schlesien und auch aus Böhmen und Mähren, die auch in die amerikanische und ein Häftling schwer verletzt. Gefangenschaft wollten, durchzogen. Zwischen den Ortschaften Klabava und Ejpovice, Im Zeitraum vom 6. - 9. Mai 1945 wurden von den von Prag nach Westen in die sowie Stfiapole und Bu‰ovice wurden Sammellager für Zehntausende abgerüstete deuts- amerikanische Gefangenschaft rückziehenden deutschen Truppen ca. 30 Bürger der che Soldaten, SS-Truppen und flüchtende Zivilisten errichtet. Region Rokycany kaltblütig erschossen. Besonders gnadenlos handelte dabei die In den Mittagsstunden dem 9. Mai 1945 wurde unter den flüchtenden Deutschen Armeegruppe?? Militärgruppe?? »Stfied» (»Mitte») der Schörner- Armee. auch der Reichsprotektor K.H. Frank von den tschechischen Bürgern und Polizisten Bereits am 24. April 1945 erklärte der Ortskommandant der deutschen Armee in erkannt. Darauf wurde er von den amerikanischen Soldaten angehalten und nach einem Rokycany Notstand, um den Unruhen der Ortsbevölkerung vozubeugen. Am 4. Mai kurzen Verhör der amerikanischen Heeresleitung in Pilsen übergeben. Im Jahre 1946 1945 übernahm das Nationalkomitee in Rokycany die Verwaltung in der Stadt und am wurde K.H. Frank, der auf seinem Gewissen den Tod tausender tschechischer Patrioten gehabt hatte, von dem Sondervolksgericht als Kriegsverbrecher zur Todesstrafe verur- nächsten Tag wurde der Umsturz vollendet. So geschah es dank einer teilt und hingerichtet. Volksversammlung der Bürger aus Rokycany und dessen naher Umgebung. Zu dem Zu einem für die Bürger bedeutenden und unvergesslichen Ereignis kam es am versammelten Volk sprach der Vorstand des Nationalkomittees, der aus der Illegalität 15. Juni 1945. An diesem Tag hielt sich in der Stadt Rokycany der nach Pilsen fahrende trat und die Herrschaft über der Stadt übernahm. Die Bewohner von Rokycany erwar- Präsident der Republik Edvard Bene‰ auf. Hier wurde er begeistert von einer zwanzig- teten den Einmarsch der amerikanischen Armee in die Stadt bereits am 6. Mai, aber das tausendköpfigen Volksversammlung begrüßt. Zu den versammelten Bürgern hielt der geschah jedoch erst am folgenden Tag. Präsident eine zwar improvisierte, aber trotzdem warme Rede. In dieser Rede hob er die Das erste motorisierte Kommando der amerikanischer Armee betrat Rokycany am Hussitentradition der Stadt Rokycany und die hervorragende Rolle des Magister Montag, den 7. Mai 1945 gegen 4 Uhr am Morgen. Das ereignete sich nach der vor- Johannes von Rokycany hervor und er forderte das Volk zum Aufbau eines neuen demo- herigen Besatzung der Stadt Pilsen am 6. Mai 1945. kratischen und sozial gerechten Staates auf. Die ersten Aufklärungspanzer der Roten Armee kamen im Ort Borek in den Abend- Den 15. November 1945 begannen die Sowjettruppen in der Zahl von 65 tausend (in oder Nachtstunden zwischen dem 9. und 10. Mai 1945 an und anschließend nahmen der Tschechoslowakei waren es vor dem Abmarsch 165 tausend insgesamt) die sie ihre Stellungen an der Demarkationslinie ein. Diese Linie teilte die heutige Vorstadt Tschechslowakische Republik zu verlassen. Die amerikanischen Truppen führten den von Rokycany Borek, die in der Zone der Sowjetarmee gelegen war und die Stadt Abmarsch von Westböhmen fünf Tage später durch. Rokycany, die sich in der Zone der amerikanischen Armee befunden hatte, auseinan- Nach dem sechs Jahre lang dauernden Leid und der faschistischen Gewaltherrschaft der. Am 10. Mai 1945 langten dann weitere mächtige motorisierte Truppeneinheiten begann das tschechische Volk erneut sein ruhiges Leben aufzubauen. In allen Städten der Sowjetarmee an und auch diese nahmen Stellungen an der Demarkationslinie ein. und Dörfern wurden neue demokratische und von den Bürgern gewählte So wurde Rokycany zur Stadt, in der sich zum ersten Mal die alliierten Armeen der Selbstverwaltungsorgane geschaffen. Es wurde die Wirkung der Staatsverwaltung antifaschistischen Koalition trafen - die sowjetische und die amerikanische. erneuert und langsam kehrte auch das politische, kulturelle und Wirtschaftsleben des Im April 1944 stürzte zwischen den Ortschaften Borek und Volduchy ein amerikanis- Landes ins friedliche Leben zurück ches Aufklärungsflugzeug ab. Dabei gelang es dem amerikanischen Piloten, sich vor dem deutschen Fahndungsdienst zu retten. Er wurde vor den einheimischen Bewohnern ver- 230 231 Rokycany on the Line of Demarcation Meeting of allied armies of the antifashist coalition in May 1945 in Rokycany The district of Rokycany lies on the border between West and Central Bohemia. Its centre is the town of Rokycany with a rich past. The first writ- ten mention about Rokycany goes back to 1110 A.D. In the 15th century, it was one of the foremost Hussite cities in Bohemia. In 1498 it was attached to the Royal Chamber as a chamber town and in 1584 it was promoted to the royal and free town. With regard to its strategic position between Prague and Pilsen, it gained in 1945 two primacies. Rokycany was the easternmost town of West Bohemia belonging to the zone of the US Army and at the same time, appartently, the first town reached by the first vanguard tanks of the Red Army at night from 9th to 10th May 1945, which occupied the Line of Demarcation. So, it seems very probable that in Rokycany in 1945 met for the first time in Czechoslovakia the allied forces - the Soviet and the US Armies. This remarkable historic event is commemorated by a little monument and a marker between the periphery Borek and Rokycany where the Line of Demarcation lied, and also by the Red Army monument in the Military Museum in Rokycany. Many inhabitants of the district of Rokycany participated in illegal fight against the Fascist occupants just after the occupation of Bohemia. Already on 16th March 1945 the Gestapo carried out a swoop on the town and on other communes of the district and arrested 84 citizens, mainly the members of the Communist party, some of whom were sent to concentration camps. A lot of them were tortured and executed, only some of them came home from concentration camps. In the nearly six-year period of fascist occupation more than 500 inhabitants of the district were tortured to death, executed or died of the after-effects of hardship in pri- sons and concentration camps for political and racial reasons. More than 50 monuments and memorials throughout the district are devoted to them. In the district of Rokycany, the Nazis founded at the time of fascist occupation four work camps (in Stra‰ice, Kolvín, ·títov and Miro‰ov) and one disciplinary work camp in Miro‰ov. This one was changed in mid-April 1945 into the concentration camp for political prisoners brought from the prison in Brno. These politcal prisoners captured on 5th and 6th May the weapons of the German guard division and formed a guerrilla division »Brdy», which was a part of the Jan ÎiÏka’s guerrila brigade operating during the occupation on the borderline between Moravia and Slovakia. This division of about 50 men operated here until May 12, 1945, when the political prisoners began to come home. In the concentration camp in Miro‰ov, there were 765 political prisoners of dif- 233 ferent nationalities (Czech, Russians, Slovaks, Ukrainians, Germans, Italians, English, Bu‰ovice, collecting camps were created for tens of thousands unarmed German soldi- Yugoslavs, Romanians, Belgians, Americans, etc.), that were guarded by 150 SSmen. ers and troops of SS and for running civilians. During the last days of war, one political prisoner was shooted and other heavily bles- On May 9th, 1945 in late hours, the Reich Protector of Bohemia and Moravia sed by the retiring German troops. K.H.Frank was recognized by Czech citizens and by the police and then he was arres- Especially during the retire of the troops »Middle» of the Schörner’s Army from ted by American soldiers. After a short interrogation in the garrison town in Rokycany, Prag to the American captivity in the west, more than thirty inhabitants of the district he was transfered to the American headquarters in Pilsen. In 1946, K.H.Frank, who were coldly assasinated between 6th and 9th May 1945 by these troops. caused the death of thousands of Czech patriots, was sentenced by the Special popular Already on 24th April 1945 the governor of the German garrison in Rokycany decla- court in Prague to death as a war criminal and he was executed. th red a state of emergency in order to prevent the commotion among the inhabitants. An important and for citizens unforgettable event happened on June 15 , 1945 when the President of the republic Eduard Bene‰ visited Rokycany on his journey to Pilsen. On 4th May the People’s Committee took over the control of the town and the following He was welcomed with enthusiasm by a gathering of twenty thousand inhabitants of day the revolution was accomplished by a large gathering of the inhabitants of the town and its environs. The President made a speech to the gathering. The speech Rokycany and its environs. The representatives of the People’s Committee, which went was unscripted but warm, he highlited the Hussite traditions of Rokycany as well as out of the illegality and took over the control of the town, spoke to the gathering. The a notable role of Mr Jan of Rokycany and he challenged people to establish a new th inhabitants of Rokycany expected the entry of the US Army into the town just on 6 democratic and socially equal state. May but it came a day later. On 15th November 1945 the Soviet Army numbering about 65 000 (before the cut- th After having occupied PlzeÀ on 6 May 1945, the first motorized division of the US back there were 165 000 of them in Czechoslovakia) began to leave Czechoslovakia, Army arrived in Rokycany on Monday 7th May at about 4 am. the US Army began to leave West Bohemia five days later. The first vanguard tanks of the Red Army reached the periphery Borek at night from After a six-year suffering and Fascist despotism, Czech people began to build again 9th to 10th May 1945 and occupied the Line of Demarcation which separated Borek their peaceful life. In all the towns and villages, there were established new democra- belonging to the Red Army zone from a district capital Rokycany which remained in tic municipal bodies, elected by citizens and the function of public administration was the US Army zone. On 10th May other full-strength motorized troops of the Red Army renewed. Also the political, cultural and economic life of the country returned gradu- arrived and took positions on the Line of Demarcation. Thus Rokycany became a town ally to peceful life. where first met allied forces of the antifascist coalition - the Soviet and US Armies. 13 communes of the district including Rokycany fell under the US Army zone, 68 towns and villages fell under the Red Army. In many places of the district, there were built demarcation points dividing the Soviet zone from the US one. In April 1944 an American exploratory plane crashed down between the communes Borek and Volduchy. The American pilot survived and the natives hid him from the German feelers. So he experienced the liberation. In many communes of the district people managed to hide and save from the Germans more than thirty Soviet captives who got away from German camps in spring 1945. All the Soviet captives even before the arrival of the Red Army joined the guerrila divisions operating in woods of Brdy or they joined the armed divisions of people’s committees and helped them assure the security against the retiring German troops which threatened the security of inhabitants. Especially between 5th and 9th May 1945, retire through Rokycany strong troops of Schörner’s Army, hurrying into the American captivity, and other tens of thousands German escapers from the eastern Prussia, Silesia and Bohemia, running also to the American captivity. Between the villages Klabava and Ejpovice as well as Stfiapole and 234 235 Rokycany sur la ligne de démarcation La rencontre des armées de la coalition antifasciste à Rokycany en mai 1945 Le district de Rokycany se trouve à la frontière de la Bohème de l’Ouest et de la Bohème centrale. Son centre est représenté par la ville de Rokycany. Cette ville a une très riche histoire. Par écrit, elle est mentionnée pour la première fois en 1110, mais elle a du être fon- dée au 10ème siècle. Au 15ème siècle elle représente une des plus importantes villes hussites. En 1498 elle a été rattachée à la chambre royale et en 1584 elle a été promue ville royale indépendante. En 1945, vu sa position stratégique entre les villes Prague et Pilsen, Rokycany est au centre des événements dramatiques liés à la fin de la guerre. Rokycany était la ville pla- cée le plus à l’Est de la Bohème de l’Ouest dans la zone de l’armée américaine et, en mñme temps, la première ville où les chars de l’Armée rouge sont arrivés la nuit du 9 au 10 mai. Ceux-ci ont occupé la ligne de démarcation. Il est donc très probable que, en mai 1945, les armées américaine et russe se sont rencontrées pour la première fois à Rokycany. Cet événement historique est rappelé par un monument et une plaque commémorative à l’endroit où passait la ligne de démarcation entre les quartiers Borek et Rokycany et aussi par le monument de l’Armée rouge qui se trouve au musée mili- taire de Rokycany. De nombreux habitants de la ville ont, juste après l’occupation le 15 mars 1939, pris part dans le combat illégal contre les occupants fascistes. Le 16 mars 1939 la gestapo a exécuté une razzia dans la ville et dans le district et a arrêté 84 citoyens, surtout mem- bres du parti communiste. Certains ont été envoyés dans les camps de concentration, la plupart parmi eux étaient torturés et exécutés, rares sont ceux, qui sont revenus dans leurs foyers. Plus de 500 citoyens du district ont été torturés, exécutés ou morts suite au séjour dans les camps de concentration durant les 6 années de l’occupation fasciste. Les 82 monuments commémoratifs dans le district leur sont destinés. Dans le district de Rokycany les nazis ont créé 4 camps de travail (à Stra‰ice, Kolvín, ·títov et Miro‰ov) et un camp de travail punitif à Miro‰ov. Ce dernier a été transformé, en avril 1945, en camp de concentration pour les prisonniers politiques transférés de Brno. Le 5 et 6 mai 1945 ceux-ci se sont emparés des armes d’une unité de garde allemande et ont créé l’unité de partisans appelée Brdy. Cette unité faisait partie de la Brigade de partisans de Jan Îi‰ka. Cette section était opérationnelle jusqu’au 12 mai 1945 où les prisonniers politiques commençaient à rentrer chez eux. Dans le camp de concentration de Miro‰ov, il y avaient 765 prisonniers politiques (Tchèques, Russes, Slovaque, Ukrainiens, Allemands, Italiens, Anglais, Yougoslaves, Roumains, Belges, 237 Américains, etc.) gardés par 150 S.S. Un prisonnier politique a été tué et un grièvement ville et des environs sont venus l’applaudir. Il a prononcé un bref discours improvisé blessé dans les derniers jours de guerre. mais très chaleureux, dans lequel il a souligné les traditions hussites de Rokycany et le Entre les 6 et 12 mai 1945, pendant la retraite du »Centre« de l’armée de Schörner rôle de Maitre Jan Rokycana. Il a incité la nation à créer le nouvel Etat démocratique de Prague vers l’Ouest dans la captivé américaine, ses soldats ont assassiné du sang et juste au niveau social. froid une trentaine des citoyens de district. Le 15 novembre 1945, les armées de 65 000 soldats (avant il en avait 165 000) ont Le 24 avril 1945 le commandant de garnison allemande à Rokycany a déclaré l’état commencé à quitter la Tchécoslovaquie, et cinq jours plus tard, l’armée américaine d’urgence pour empêcher les désordres des citoyens. Le 4 mai le Comité national de a commencé à quitter la Bohème de l’Ouest. Rokycany a repris la gestion de la ville. Les habitants attendaient l’entrée de l’armée Après six années de terreur fasciste les habitants tchèques ont commencé à rebâtir américaine dans la ville le 6 mai, mais ceci a eu lieu un jour plus tard. leur vie tranquille. De nouveaux organes autonomes démocratiques, élus par les citoy- La première section motorisée de l’armée américaine est entrée dans la ville le 7 mai ens, ont été formés dans toutes les villes et communes. Le rôle de la fonction publique vers quatre heures du matin. a été renouvelé et la vie paisible politique, culturelle et économique reprenait de nou- Les premiers chars d’assaut de l’Armée rouge sont arrivés dans le quartier de Borek veau son cours. la nuit du 9 au 10 mai 1945 et ils se sont positionnés sur la ligne de démarcation, qui séparait Borek dans la zone russe, de la ville de Rokycany, dans la zone américaine. Le 10 mai le reste des troupes russes les a rejoint à la ligne de démarcation. La ville de Rokycany est donc devenue le premier endroit de rencontre des armées soviétique et américaine. La zone américaine contenait 13 communes y compris la ville de district et la zone russe avait 68 villes et communes. Certaines villes ont construit les postes de démar- cation qui séparaient les deux zones. En avril 1944 un avion de reconnaissance s’est écrasé entre les communes Borek et Volduchy. Le pilote a été sauvé par les habitants locaux et il a vu la libération. Dans les autres communes de district, les habitants ont sauvé une trentaine de soldats russes qui sont partis dans des camps de prisonniers. Avant l’arrivé de l’Armée rouge tous les prisonniers russes se sont joints aux partisans pour assurer la sécurité des habitants par rap- port aux unités allemandes en retraite. Surtout entre les 5 et 9 mai 1945 de fortes troupes de l’armée Schörner avec des milliers de réfugiés allemands de Prusse, Silésie et des pays tchèques reculaient par Rokycany pour se rendre aux américains. De grands camps collecteurs ont été créés pour rassembler des dizaines de milliers de soldats allemands armés, des unités SS et des civils allemands. Le 9 mai 1945 les habitants et les policiers tchèques ont reconnu, parmi les Allemands, le protecteur du Reich pour la Tchéquie et la Moravie K.H. Frank. Il a été arrêté par les soldats américains et après un bref interrogatoire dans les casernes de Rokycany il a été transféré au commandement américain à Pilsen. En 1946 K. H. Frank, l’homme responsable de la mort des milliers patriotes tchèques, a été jugé comme cri- minel de guerre par le Tribunal exceptionnel public de Prague, condamné à la peine de mort et exécuté. Le 15 juin 1945, les habitants ont vécu un événement important et inoubliable : la visite du président de la république Edvard Bene‰ à Rokycany. 20000 habitants de la 238 239 BIBLIOGRAFIE K OBDOBÍ FA·ISTICKÉ OKUPACE (Zpracovaly prom. hist. Petros Cironis. Mgr. Petr Cironis jun. a Vl. T˘cová)

Cironis Petros (P.C.): Pfiátelství zrozené za ostnat˘m drátem, RB, 13.5.1965 Cironis Petros: âern˘ humor (okupace v Rokycanech), RB, 1965, ã. 26 Cironis Petros: Dopisy Franti‰ka ·i‰ky pfied popravou, MR 14/2002, s. 43-58 Cironis Petros: Dopisy Josefa Tomá‰ka pfied popravou, MR 15/2002, s. 3-5 Cironis Petros: Dopisy Josefa Tomá‰ka z vûzení pfied popravou, Zpravodaj OKÚ 4/29.4.2000 Cironis Petros: Gavarit Praga (5.-9. kvûtna 1945 v Rokycanech), RB, 8.5.1963 Cironis Petros: Je‰tû k osvobození Rokycan v r. 1945 spojeneck˘mi armádami. O pamûtní desce vûnované americké armádû, Zpravodaj OKÚ 4/29.4.2000 Cironis Petros: Miro‰ovsko v dobû fa‰istické okupace, MR 2/1995 Cironis Petros: Obrázky z Rokycan po 28. fiíjnu 1918, MR 13/2000, s. 81-83 Cironis Petros: Ohlasy 15. bfiezna 1939 v obecních kronikách, MR 12/1989, s. 63-72 Cironis Petros: Okradli americké vojáky v r. 1945, MR 6/1996, s. 73-74 Cironis Petros: Osvobození obcí rokycanského okresu spojeneck˘mi armádami + mapa, Zpravodaj OKÚ Rokycany Cironis Petros: Padlí v 1. svûtové válce, MR 12/1989, s. 75-76 Cironis Petros: Rokycansko v posledních dnech druhé svûtové války MR 5/1996 Cironis Petros: Svûdectví Ïiv˘ch, MR 4/1996, s. 3-30 Cironis Petros: Uplatnûní fií‰ského zákona o váleãném soudu v dobû fa‰istické okupace, MR 3/1994, s. 3n Cironis Petros: Z temn˘ch dob (15.3.1939 v Rokycanech), B, 1962, ã. 11 Dobromysl Milou‰: DoplÀky k poznání protifa‰istického odboje na Rokycansku, SM 14/2002, s. 74-75 Dobromysl Milou‰: Obûti nacistické okupace, MR 14/2002, s. 15 Dobromysl Milou‰: Vzpomínka na obãany Rokycanska popravené na Pankráci, SM 2/1989, s. 3-6 Dobromysl Milou‰: Závûreãná zpráva o úpravû Památníku obûtem druhé svûtové války 1939-1945 v Rokycanech, SM 12/2000, s. 44-49 Dodatek k ãlánku »ZbiroÏsko v boji proti fa‰istick˘m okupantÛm«, MR/9, str. 48 241 Dvofiák Antonín: SládkÛv kraj bojující (protifa‰istick˘ odboj na ZbiroÏsku), RB, 15.4., La‰tovka Vojtûch: Obûtovali Ïivoty za svobodu svého národa. Soupis obûtí z fiad komu- 22.4., 29.4., 6.5., 13.5., 27.5. a 3.6.1965 nistického odboje, MZK XIII/1976, s. 15-33 Faktografick˘ záznam o vzniku, ãinnosti a zániku západoãeské poboãky Obrany náro- La‰tovka Vojtûch: Obrana národa na ãeském západû 1939-1940. da, MZK XXVI/1990, s. 169-186 La‰tovka Vojtûch: Odboj mládeÏe PlzeÀska proti fa‰istick˘m okupantÛm, MZK Foud Karel: âas posledních ztrát (o nouzovém pfiistání amerického letounu u Volduch XIV/1978, s. 71-90; MZK XV/1979, s. 99-110 r. 1945), SM 5/1993, s. 45-54 La‰tovka Vojtûch: Odboj na hranici Ïivota a smrti (Komunistické hnutí odporu na Franta Jan: Jak byl pfied 25 léty zadrÏen v Rokycanech K.H. Frank, MR/6, str. 32 PlzeÀsku v roce 1943), MZK XII/1975, s. 25-50 Fuchs Václav: Kdo byl generál Homola, Z 1/1983, s. 15 La‰tovka Vojtûch: Odboj na hranici Ïivota a smrti (Komunistické hnutí odporu na Fuchs Václav: Rokycansko a legionáfii druhého odboje 1939-1945, SM 13/2001, PlzeÀsku v r. 1943), MZK XII, str. 25-50 s. 37-54 La‰tovka Vojtûch: PlzeÀ v boji proti fa‰ismu. Struãné dûjiny odboje PlzeÀanÛ proti Gottlieb Jaromír: Cesta do Sudet 1945, MR 12/2000, s. 57-63; pokraãování MR fa‰istick˘m okupantÛm 1939-1945, vyd. ZNP r. 1975, 160 str. + fotopfiíloha 14/2002, s. 3-14 La‰tovka Vojtûch: PlzeÀsko za heydrichiády, MZK XVII/1981 Hofman Karel: První obûti heydrichiády, SM 6/1994, s. 1-41 La‰tovka Vojtûch: Protifa‰istick˘ odboj na PlzeÀsku v pfiedveãer Kvûtnového povstání Jindfiich Karel: Na dobré lidi se nezapomíná (o Ïivotû prof. Ant. âervenky v r. 1945, MZK VII, str. 13-32 z Nûmãovic), B, 22.12.1960 La‰tovka Vojtûch: Protifa‰istick˘ odboj na ZbiroÏsku, MR ã. 10-11, str. 1-22 Jindfiich Karel: Okupaãní zóna osvoboditelsk˘ch armád na Rokycansku, KP, ã. 7- La‰tovka Vojtûch: Zemljanka v Kafiízku - pfiechodné útoãi‰tû pronásledovan˘ch orga- nizátorÛ komunistického odboje, MR/12, str. 10-26 8/1967, str. 22-28 Metlick˘ ·tûpán: Radnicko z dob utrpení k svobodû, B, 29.9.1960 Jindfiich Karel: Utrpením k vítûzství. Svûdectví o Kolvínu a Miro‰ovu - pracovním, Nûmecké tiskové materiály t˘kající se kvûtnov˘ch událostí r. 1945 na Miro‰ovsku, MR pracovnû-v˘chovném a koncentraãním táboru, SM suppl. Historie 7/1999 zvlá‰tní ãíslo, listopad 1996 J· (Josef ·irok˘): Partyzáni na Podbrdsku, R, 22.5.1969 Pasák Tomá‰: K prÛbûhu 28. fiíjna 1939 v rokycansk˘ch Ïelezárnách, MR/12, str. 1-10 J·: Hrdina protifa‰istického odboje (O âeÀku ·ilingerovi z Cerhovic), R, 3.7.1969 Pe‰ek M.: Zákopníci (2. sv. v.), MZ 3/1995, s. 13-15; MZ 4-5/1995, s. 11-14 J·: Smrt Franti‰ka Bûlohlávka (vzpomínka na odbojového pracovníka KSâ), R, Rokycanská Jiskra, ilegální ãasopis OV KSâ Rokycany (1938-1939) 5.6.196976 Rokycansk˘ okres v boji proti fa‰ismu (a popis památníkÛ protifa‰istického odboje), Junek Rostislav: Vzpomínky na totální nasazení v Miro‰ovû, MR OV SPB Rokycany 1975 K-: Jako kámen ze Îìáru (vzpomínka na Václava Gottlieba), R, 13.2.1969 Rudá armáda na Rokycansku, RB, 13.5.1965 K-: Jména v kámen vtesaná (o generálu Jos, Maxovi, ing. Jar. Merhautovi a plukovní- ·ála Josef: Na co tu nemáme zapomínat,. (o para‰utistovi Jifiím PotÛãkovi - Tolarovi), ku Václavu Ma‰kovi), R, 3.4.1969 IZ 4/1999, s. 10-12 Kalendáfi dnÛ revoluce (na Rokycansku), RB, 6.5.1965 ·ála Josef: Vzpomínka na para‰utistu Jifiího PotÛãka-Tolara, IZ 3/1991, s. 8-9; Ka‰ák Karel: Vrahové bez alibi, vyd. Horizont Praha r. 1974, 98 str. + fotopfiíloha (pát- 2/1992, s.10-11; 2/1994, s. 4-5 rání po událostech souvisejících se zadrÏením K.H.Franka v Rokycanech 9.5.1945) ·irok˘ Josef: Boj komunistÛ proti fa‰ismu (bohaté tradice regionálního tisku na Ka‰par V.: Bruncvík versus K.H.Frank, RB, 20.5.1945 Rokycansku), RB, 26.1. a 2.2.1967 Ka‰par V.: Kde stával koncentraãní tábor (o pracovním a koncentraãním tábofie ·irok˘ Josef: Dopisy na rozlouãenou k smrti odsouzen˘ch protifa‰istick˘ch bojovníkÛ, v Miro‰ovû), RB, 22.4.1965 MR/3, str. 10-13 Ka‰par V.: Konec K.H.Franka (o zadrÏení K.H.Franka v Rokycanech), RB, 15.4.1965 ·irok˘ Josef: Gottliebova odbojová skupina v boji proti fa‰istick˘m okupantÛm, MR/1, Königsmark Josef: Hrdinové sokolské Ïupy Rokycanovy 1939-1945, vyd. Rokycany str. 7-15 1947 ·irok˘ Josef: Heydrichiáda a Rokycansko, RB, 10.6. a 24.6.1965 Kyncl J.: Rokycansk˘ Záboj v pohnut˘ch dnech fa‰istické okupace, B, 1961, ã. 16 ·irok˘ Josef: Okupace a boj za svobodu (poznámky k dûjinám protifa‰istického odbo- La‰tovka V.: Nacistické koncentraãní, pracovní a zajatecké tábory na PlzeÀsku, MZK je na Rokycansku), KP, ã. 1/1965, str. 5-8 VIII, str. 24-39 ·irok˘ Josef: Padli v radostn˘ch dnech svobody, RB, 6.5.1965 242 243 ·irok˘ Josef: PotÛãek Jifií z Vranova - jeden z hrdinÛ heydrichiády, MR/4, str. 5-12 ·irok˘ Josef: Revoluãní národní v˘bory v r. 1945, KP, 5/1965, str. 20-21 ·irok˘ Josef: Rokycansko v boji proti fa‰istick˘m okupantÛm, MR/9, str. 1-40 ·irok˘ Josef: Svût pro kter˘ zemfiel I. (K nedoÏit˘m 80tinám Josefa Tomá‰ka), KP, 2/1965, str. 11-14 OBSAH ·irok˘ Josef: Svût pro kter˘ zemfiel II. (K nedoÏit˘m 80tinám Josefa Tomá‰ka), KP, 3/1965, str. 16-19 ·irok˘ Josef: ZbiroÏsko v boji proti fa‰istick˘m okupantÛm, MR/7, str. 1-23 ·edesát let po válce ...... 5 ·nebergr V.: Jak se objevil K.H. Frank 9.5. v Ejpovicích, MR 4/1996, s. 31 Tfie‰ka B.: Neradostné jubileum (o vystûhování brdsk˘ch obcí v dobû okupace), B, I. PARTYZÁNSKÉ ODDÍLY NA PLZE≈SKU, VOJENSKÉ ZTRÁTY SPOJENCÒ ...... 7 5.10.1961 Tyrpekl Josef: Na cestû do Dachau (o koncentraãním tábofie v Ostrovû), RB, ã. 24/1965 II. O NùMECK¯CH UPRCHLÍCÍCH A »NÁRODNÍCH HOSTECH« ...... 11 Uãitelé ZbiroÏska v odboji, RB, 31.3.1966 a 7.4.1966 ● Statistika NûmcÛ v okrese ...... 13 V.ã.: Vzpomínáme Franti‰ka FroÀka, RB, 5.5.1966 ● O tzv. »divokém odsunu« ...... 14 Vacková M.: Toulky vzpomínek (k období okupace), RB, 1.10.1964 Veverka Viktor: Mé vzpomínky a záÏitky z doby nesvobody, MZ 11/2002, s. 7-10; III. UPLATNùNÍ ¤Í·SKÉHO ZÁKONA O VÁLEâNÉM SOUDU 12/2002, s. 4-12 V DOBù FA·ISTICKÉ OKUPACE ...... 17 Vzpomínka na Miro‰ov (koncentraãní tábor), B, ã. 19, 1963 ● Vrchol nûmecké zvrhlosti ...... 21 Vzpomínka na rodáka (o Jifiím PotÛãkovi - Tolarovi z Vranova), RB, 25.8.1966 IV. NÁLETY AMERICKÉHO LETECTVA V PLZNI A V ROKYCANECH . . . . 23

V. POSLEDNÍ DNY VÁLKY NA JIÎNÍM ROKYCANSKU ...... 29 Seznam excerpovan˘ch ãasopisÛ a jejich pouÏité zkratky v bibliografii ● Tragédie u ·Èáhlav ...... 34 B - Budovatel, ãasopis ONV Rokycany 1951-1963 ● Poslední v˘stfiely války u loveckého zámeãku ...... 35 KP - Kulturní pfiehledy mûsta Rokycan 1959-1967 (neúplné) MZ - Mûsíãník ZbiroÏsko z let 1984-2003 VI. MIRO·OV A OKOLÍ NA ÚSVITù SVOBODY ...... 37 ● MR - Minulostí Rokycanska z let 1989-2003 Pracovní tábory pro nucenû nasazené, koncentraãní tábor v Miro‰ovû ...... 37 ● Partyzánsk˘ oddíl »Brdy« ...... 41 MZK - Minulostí Západoãeského kraje z let 1974-2002 ● Z deníku partyzánského kapitána, letce Fr. Foukala - Horjaãiho ...... 43 MPP - Minulostí Plznû a PlzeÀska, ã. I-III ● Úloha spojencÛ pfii ústupu NûmcÛ ...... 44 MRMinulostí Rokycanska, ã. 1-12 (roã. 1967-1974) MZK - Minulostí Západoãeského kraje, ã. I-XII VII. NA TRASE RADNICE - ROKYCANY ...... 47 R - Rokycansko, t˘deník ONV Rokycany vycházející od 11.7.1968 do 25.9.1969 ● Rudá armáda v Radnicích ...... 47 RB - Rokycansk˘ budovatel, t˘deník ONV Rokycany, vycházející od 29.4.1963 do ● Sovût‰tí zajatci u Újezda u Sv. KfiíÏe a u Vojvanova ...... 49 23.3.1967 ● Vranovice, Vranov, V‰enice ...... 52 Rm - Rokycansko (mûsíãník) - orgán ONV Rokycany vycházející od 11. ãervence ● Slavnostní adresa v pamûtní knize obce Bujesily ...... 53 ● Syn pluku v Ole‰né ...... 55 1968 do 25.9.1969 ● V Mleãicích ...... 56 SM - Sborník Muzea dr. B. Horáka z let 1988-2003 ● Rudá armáda ve Vranovû a v Darové ...... 56 SPF - Sborník Pedagogické fakulty v Plzni (fiada Dûjepis) z let 1958-2003 ● Sovût‰tí zajatci v Darové ...... 57 SZâM - Sborník Západoãeského muzea v Plzni (fiada Historie) z let 1976-2002 ● Ameriãané ve Stupnû ...... 58 Z - Zpravodaj mûsta Rokycan z let 1981-1992 ● Bfiezina »v Americe a v Rusku ...... 59 Z - Zpravodaj Okresního úfiadu Rokycany z let 1992-2002 ● Volduchy »v Americe a v Rusku« ...... 41 244 245 ● Okradení ameriãtí vojáci ve Volduchách ...... 63 XIV. SPOR O PAMùTNÍ DESKU MEZI BORKEM A ROKYCANY ...... 121 ● Osek bez posádky ...... 65 XV. NÁV·TùVA PRESIDENTA REPUBLIKY VIII. NA TRASE PRAHA - ROKYCANY ...... 67 DR. EDUARDA BENE·E V ROKYCANECH 15. âERVNA 1945 ...... 125 ● Situace na hlavním silniãním tahu ...... 68 ● Stfiídání útvarÛ, podivná razie na obãany Rokycan ...... 129 ● O hloubkov˘ch letcích ...... 68 ● Vzpomínky kapitána Rudé armády G. D. Karpova ...... 131 ● Incident s oddílem SS ...... 69 ● 10. kvûten 1945 ve Zbiroze ...... 70 XVI. OSVOBOZENÍ OBCÍ ROKYCANSKÉHO OKRESU ● Rudá armáda v Cheznovicích ...... 72 SPOJENECK¯MI ARMÁDAMI ...... 133 ● Sovût‰tí zajatci v Tûmicích ...... 73 ● Demarkaãní stanovi‰tû ...... 137 ● Rudá armáda v M˘tû ...... 74 ● Rudá armáda v Holoubkovû ...... 75 XVII. OHLASY UDÁLOSTÍ ROKU 1945 V KRONICE MùSTA ROKYCAN . . . . 139 ● Po ‰estiletém utrpení opût svoboda ...... 149 IX. P¤ED BRANAMI ROKYCAN ...... 77 ● Projev starosty mûsta Rudolfa Hejnovského na manifestaci 5. kvûtna ...... 150 ● Ameriãané v Ejpovicích, odzbrojování NûmcÛ, sbûrné tábory ...... 77 ● Projev valcífie Václava Svobody za komunistickou stranu ...... 151 ● Kronika Ejpovic ...... 78 ● ¤eã ãeskobratrského faráfie Jaromíra Klimeckého ...... 153 ● Klabava: »V Americe ‰ecko jest.« ...... 81 ● Hold prezidentu republiky ...... 165 ● Kamenn˘ újezd: Rudá armáda za humny Rokycan ...... 84 ● Úmrtí Franti‰ka ¤ehofie ...... 168 ● Na Rokycany bude vûãnû vzpomínáno ...... 174 X. SVùDECTVÍ OKRESNÍHO âETNICKÉHO VELITELSTVÍ ...... 85 XVIII. POMNÍK RUDÉ ARMÁDY V ROKYCANECH Z ROKU 1952 ...... 177 XI. DNY OSVOBOZENÍ ROKYCAN ...... 91 ● Revoluãní národní v˘bor v Rokycanech ...... 91 XIX. LESNÍ ARCHIV ...... 181 ● Ze vzpomínek starosty Rokycan ...... 94 ● Po stopách Rudé armády v roce 1945 ...... 181 ● Tragédie u Dûkanského rybníãku ...... 95 ● Nûmeãtí uprchlíci ...... 182 ● Národnû socialistická strana ...... 95 ● Pfiíjezd Rudé armády ...... 183 ● Hospodáfiské druÏstvo Rokycanech ...... 97 ● Západoãeské konzumní druÏstvo ...... 98 XX. POPIS PAMÁTNÍKÒ PROTIFA·ISTICKÉHO ODBOJE NA ROKYCANSKU ...... 185 ● Po‰tovní úfiad v Rokycanech ...... 99 ● Úvod ...... 185 XII. ROZHODN¯ DEN- 5. KVùTEN 1945 V ROKYCANECH ...... 103 ● Rokycany ...... 186 ● Vyhlá‰ení v˘jimeãného stavu 24. dubna, ● Památníky druhé svûtové války v dal‰ích obcích okresu ...... 195 pfievzetí správy nad mûstem 4. kvûtna, pfievrat 5 kvûtna 1945 ...... 103 ● Provolání revoluãního národního v˘boru ...... 106 FOTOGRAFICKÁ P¤ÍLOHA: ...... 209 ● ZadrÏení K. H. Franka v Rokycanech ...... 107 16 stran vynikajících dobov˘ch fotografií z roku 1945 z osvobození okresu ● V˘slech K. H. Franka v Ejpovicích ...... 111

XIII. SPOR ODATUM P¤ÍJEZDU SPOJENECK¯CH ARMÁD DO ROKYCAN ...... 113 RESUMÉ ...... 225 ● Vyjádﬁení historika Ústavu novodob˘ch dûjin ...... 113 ● Pohled z druhé strany ...... 114 BIBLIOGRAFIE K OBDOBÍ PROTIFA·ISTICKÉHO ODBOJE ● Rudá armáda v Borku ...... 115 NA ROKYCANSKU ...... 241 ● »DosaÏení demarkaãní ãáry« ...... 118

246 247 Petros Cironis

NA DEMARKAâNÍ âÁ¤E

Setkání spojeneck˘ch vojsk v kvûtnu 1945 na Rokycansku

Vydáno k 60. v˘roãí osvobození âeskoslovenska spojeneck˘mi armádami

Dûkujeme v‰em sponzorÛm, kteﬁí pﬁispûli k vydání této knihy

Grafická úprava a technická redakce typografické poãítaãové studio FUTURA, a.s. Fotografie: Petros Cironis

Vydalo nakladatelství FUTURA Praha jako svou 108. publikaci

Tisk a vazba B Print

Vydání první, Praha 2005

ISBN 80-86844-07-2