Redemptoris Custos Redemptoris Custos

Home , Redemptoris custos, Rosarium Virginis Mariae

15. srpna 1989 102

APOŠTOLSKÁ ADHORTACE APOŠTOLSKÁ ADHORTACE SVATÉHO OTCE JANA PAVLA II. SVATÉHO OTCE JANA PAVLA II.

O SVATÉM JOSEFOVI A JEHO POSLÁNÍ O SVATÉM JOSEFOVI A JEHO POSLÁNÍ Ě V ŽIVOT KRISTA I CÍRKVE V ŽIVOT Ě KRISTA I CÍRKVE

VYDALA ČESKÁ BISKUPSKÁ KONFERENCE PRAHA 2006 (PRO VNIT ŘNÍ POT ŘEBU)

Obsah

Úvod ...... 5

I. Zaznamenáno v Evangeliích ...... 6 II. Důvěrník Božího tajemství ...... 8 III. Muž spravedlivý – manžel ...... 17 IV. Práce vyjád řením lásky ...... 21 V. Primát vnit řního života ...... 22 VI. Patron církve naší doby ...... 24

Poznámky ...... 27 Seznam dokument ů vydaných v této edi ční řad ě ...... 29

Biskup ům, kn ěžím a jáhn ům, řeholník ům a řeholnicím a všem v ěř ícím ÚVOD

1. POVOLÁN ZA OCHRÁNCE VYKUPITELE, „Josef ud ělal, jak mu and ěl Pán ě p řikázal: vzal svou ženu k sob ě“ (Mt 1,24 ). Církevní Otcové, čerpajíce inspiraci z evangelií, již od prvních staletí zd ůraz ňovali, že svatý Josef, který s láskou ochra ňoval Marii a s radostí se v ěnoval výchov ě Ježíše Krista, 1 také dnes st řeží a chrání mystické T ělo Vykupitele, církev, jejímž obrazem i vzorem je nejsv ětější Panna. Ke stému výro čí vyhlášení encykliky Quamquam pluries papeže Lva XIII. 2 i v duchu staleté úcty ke svatému Josefovi chci vám po- skytnout k rozjímání, drazí brat ři a sestry, n ěkolik úvah o člověku, kterému B ůh „sv ěř il ochranu svých nejdrahocenn ějších poklad ů.“ 3 S radostí plním tuto pastý řskou povinnost a toužím, aby u všech stále více vzr ůstala úcta k patronu všeobecné církve i láska k Vykupiteli, kterému on tak p říkladně sloužil. Díky tomu se bude všechen k řes ťanský lid nejen ješt ě horliv ěji utíkat ke svatému Josefovi a s důvěrou prosit o jeho ochranu, ale také bude mít vždy p řed o čima jeho pokornou a vyzrálou službu i jeho úd ěl v ekonomii spásy. 4 Domnívám se totiž, že op ětné rozvažování o ú časti Mariina man- žela v Božím tajemství umožní církvi, sm ěř ující spolu s celou lidskou rodinou k budoucnosti, nacházet neustále nov ě svou totožnost na základ ě této vykupitelské ekonomie, která se váže k základ ům tajemství Vt ělení . Josef z Nazareta se vlastn ě ú častnil tohoto tajemství jako nikdo jiný z lidí, krom ě Marie, Matky vt ěleného Slova. Spolu s ní m ěl na tajemství vt ělení ú čast, skute čně se podílel na téže spásné události. Byl d ůvěrníkem téže lásky, jejíž mocí v ěč ný Otec (ješt ě p řed stvo ře- ním) „nás p ředur čil, abychom byli p řijati za jeho d ěti skrze Ježíše Krista“ (Ef 1,5 ).

I. ZAZNAMENÁNO V EVANGELIÍCH V tomto bod ě záznam Lukáš ův souhlasí s Mt 1,18 a p řispívá ě č ě ň k objasn ní toho, co tam teme. Jestliže se po Mariin s atku ů MANŽELSTVÍ S MARIÍ s Josefem ukázalo, že je „v požehnaném stavu p sobením Ducha Sva- č ě ě tého“, odpovídá tato skute nost celému obsahu zv stování, a zvlášt ů ř č ť 2. „Josefe, synu David ův, neboj se k sob ě vzít svou manželku Marii. posledním slov m e eným Marií: „A se mi stane podle tvého slova!“ ě ě ě Vždy ť dít ě, které po čala, je z Ducha Svatého. Porodí syna a dáš mu (Lk 1,38 ) Po její odpov di na výslovný zám r Boží se Maria b hem dní ů ř ř ě jméno Ježíš; on totiž spasí sv ůj lid od h řích ů.“ (Mt 1,20–21 ) a týdn objevuje p ed lidmi i p ed Josefem jako „t hotná“, jako ta, ě ř V těchto slovech je obsaženo úst řední jádro biblické pravdy o která má porodit, která nosí v sob tajemství mate ství. svatém Josefovi – moment, na který p ředevším navazují církevní ě Otcové. 3. Za t ch okolností, „protože její muž Josef byl spravedlivý a ne- ě ě ě Evangelista Matouš vysv ětluje význam tohoto momentu, tak jak cht l ji vydat pohan , rozhodl se tajn se s ní rozejít“ (Mt 1,19 ). Josef ě ě ůč ř ho prožíval Josef. Je však t řeba mít sou časn ě p řed o čima navazující nev d l, jak se má zachovat v i „podivuhodnému“ Mariinu mate - ěď ň ř text z Lukášova evangelia, abychom pln ě pochopili celkovou souvis- ství. Zajisté hledal odpov na tuto zneklid ující otázku. Ale p ede- ě ě lost. A tak, ve spojení se slovy verše: „S narozením Ježíše Krista to vším hledal východisko z této pro n ho t žké situace. „Když už to ě ě ě ě ř bylo takto: Jeho matka Maria byla zasnoubena s Josefem . Ale d říve cht l ud lat, zjevil se mu ve snu and l Pán a ekl: >Josefe, synu ů ě ť ě než za čali spolu bydlet, ukázalo se, že po čala z Ducha Svatého“ (Mt David v, neboj se k sob vzít svou manželku Marii. Vždy dít , které č 1,18 ), t ěhotenství Marie „p ůsobením Ducha Svatého“ najde širší a po ala, je z Ducha Svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; on ů ř ů jednozna čné vysv ětlení v Lukášov ě popisu Ježíšova zrození: „And ěl totiž spasí sv j lid od h ích .<“ (Mt 1,20–21 ) ě Gabriel byl poslán od Boha do galilejského m ěsta, které se jmenuje Jde o blízkou podobnost mezi „zv stováním“ v záznamu Matoušo- ě ě ě Nazaret, k pann ě zasnoubené s mužem jménem Josef z Davidova v a Lukášov . Boží zv stovatel uvádí Josefa do tajemství Mariina ř rodu a ta panna se jmenovala Maria.“ (Lk 1,26–27 ) Slova and ělského mate ství. Ta, která byla podle zákona „provdána“, stala se mocí Du- ů pozdravení: „Bu ď zdráva, milostiplná, Pán s tebou,“ (Lk 1,28 ) vyvolala cha Svatého Matkou, z stávajíc pannou. Když Syn, kterého Maria nosí ů ě ř ě Mariin vnit řní neklid a zárove ň ji podnítila k uvažování. V té chvíli ve svém l n , p ijde na sv t, má dostat jméno Ježíš. Bylo to jméno č ů ř ě zv ěstovatel Pannu uklid ňuje a odhaluje jí zvláštní Boží zám ěr s ní: mezi Izraelity známé, ob as je dávali svým syn m. V tomto p ípad ě ř „Neboj se, Maria, nebo ť jsi nalezla milost u Boha. Po čneš a porodíš však jde o Syna, který – shodn s Božím p íslibem – naplní celý vý- ů syna a dáš mu jméno Ježíš. Bude veliký a bude nazván Synem Nej- znam toho jména: Jesus – Jehošua znamená: „B h, který spasí.“ ě vyššího. Pán B ůh mu dá tr ůn jeho p ředka Davida.“ (Lk 1,30–32 ) Zv stovatel se obrací na Josefa jako na „manžela Marie“, který, ř č Krátce p ředtím evangelista potvrzuje, že ve chvíli zv ěstování Maria až p ijde as, má pak dát vlastní jméno Synovi, jenž se narodí naza- ě ěř již byla „zasnoubena s mužem jménem Josef z Davidova rodu“. retské Pann , za Josefa provdané. Obrací se tedy na Josefa a sv uje ůč Povaha tohoto zasnoubení se vysv ětluje nep římo; když Maria mu úkoly pozemského otce v i Mariinu Synovi . ě ě ě ř uslyšela, co říkal zv ěstovatel o narození Syna, ptá se: „Jak se to sta- „Když se Josef probudil ze spánku, ud lal, jak mu and l Pán p i- ě ě ne? Vždy ť muže nepoznávám?“ (Lk 1,34 ) Tehdy slyší tuto odpov ěď : kázal: vzal svou ženu k sob .“ (Mt 1,24 ) Vzal ji k sob s celým tajem- ř ě ř ě ů „Duch Svatý sestoupí na tebe a moc Nejvyššího t ě zastíní! Proto také stvím jejího mate ství, spolu se Synem, který m l p ijít na sv t p so- ů dít ě bude nazváno svaté, Syn Boží.“ (Lk 1,35 ) Maria, i když byla již bením Ducha Svatého. Josef ukázal týmž zp sobem jako Maria ů ůč ů ě ě „provdána“ za Josefa, z ůstane pannou, nebo ť Dít ě, které se v ní od ochotu v le v i tomu, co B h od n ho žádal skrze svého zv stovate- chvíle zv ěstování po čalo, bylo po čato z Ducha Svatého. le.

6 7

II. D ŮVĚRNÍK BOŽÍHO TAJEMSTVÍ oznámit tajemství své v ůle (Ef 1,9 ): že lidé prost řednictvím Krista, vt ěleného Slova, mají v Duchu Svatém p řístup k Otci a stávají se 8 4. Když Maria krátce po zv ěstování odešla do Zachariášova domu, účastnými božské p řirozenosti (srov. Ef 2,18; 2 Petr 1,4 )“. aby navštívila svou p říbuznou Alžb ětu, uslyšela p ři uvítání slova, Josef – spolu s Marií – je prvním d ůvěrníkem tajemství živého Bo- která Alžb ěta vyslovila „napln ěna Duchem Svatým“ ( srov. Lk 1,41 ). ha . Spolu s Marií – a také vzhledem k Marii – se podílí od samého Krom ě slov, která navazovala na pozdravení and ělské p ři zv ěstování, po čátku na vrcholném úseku sebezjevení Boha v Kristu. Majíce p řed Alžb ěta řekla: „Blahoslavená jsi, která jsi uv ěř ila, že se splní to, co ti očima záznamy obou evangelist ů, Matouše i Lukáše, m ůžeme říci, že bylo řečeno od Pána!“ (Lk 1,45 ) Tato slova se vlastn ě stala v ůdčí Josef je prvním, kdo má ú čast na ví ře Bohorodi čky. Svou ú častí pod- myšlenkou encykliky Redemptoris Mater , kterou jsem cht ěl prohlou- poruje svou manželku ve ví ře v Boží zv ěstování. Josef je též prvním, bit u čení II. vatikánského koncilu. Koncil potvrzuje, že „ blahoslavená koho B ůh postavil na cestu „putování ve ví ře“, ve kterém Maria – 9 Panna se ubírala cestou víry a své spojení se Synem udržovala v ěrn ě zvlášt ě od času Kalvárie a Letnic – bude „nejdokonaleji p ředcházet“. až ke k říži“ 5, „p ředcházejíc jako vynikající, jedine čný vzor“ 6 pro všechny, kte ří vírou putují za Kristem. 6. Vlastní Josefova cesta – jeho putování ve ví ře – skon čí d říve : ješt ě Na za čátku tohoto putování se Mariina víra setkává s vírou Jose- předtím, než Maria stane u paty k říže na Golgot ě, a d říve než – po fovou . Jestliže po zv ěstování Alžb ěta o ní řekla: „blahoslavená, která odchodu Krista k Otci – bude ve ve čeřadle o jeruzalémských Letni- uv ěř ila“ (srov. Lk 1,45 ) – bylo by možné jistým zp ůsobem toto blaho- cích, ve dni zjevení se sv ětu církve zrozené mocí slavenství vztáhnout i na Josefa, pon ěvadž odpov ěděl kladn ě na Boží Ducha Pravdy. Avšak Josefova cesta víry se ubírá tímtéž sm ěrem, slovo, p ředané mu v onom rozhodujícím okamžiku. Josef vskutku je pln ě definována tímtéž tajemstvím, jehož se Josef – spolu s Marií neodpov ěděl na slova zv ěstování slovy tak jako Maria, ale „ud ělal, –stal prvním d ůvěrníkem. Vt ělení i vykoupení tvo ří organickou a jak mu and ěl Pán ě p řikázal: vzal svou ženu k sob ě“ (Mt 1,24 ). To, co nerozlu čnou jednotu, ve které „toto zjevování se uskute čň uje činy i 10 ud ělal, bylo nej čistší „poslušností víry“ (srov. Řím 1,5; 16,26; 2 Kor 10,5– slovy, které navzájem vnit řně souvisí“. Vlastně vzhledem k této 6). jednot ě papež Jan XXIII., který m ěl velkou úctu k svatému Josefovi, Je možné říci, že to, co Josef ud ělal , ho zvláštním zp ůsobem sjed- přikázal v římském kánonu mše svaté – v ěč né památky vykoupení – notilo s vírou Mariinou: přijal jako pravdu pocházející od Boha to, vzpomínat jméno Josefa spolu se jménem Marie p řed apoštoly, pape- co ona p ředtím p řijala p ři zv ěstování . Koncil u čí: „Zjevujícímu se ži a mu čedníky. 11 Bohu je t řeba prokazovat ´poslušnost víry´..., jíž se celý člověk svobod- ně odevzdává Bohu tím, že se >rozumem i v ůlí plně pod řizuje zjevu- VE SLUŽB Ě OTCOVSTVÍ 7 jícímu Bohu <“. Výše uvedená slova , která mluví o nejhlubší podstat ě víry, týkají se v celé plnosti Josefa z Nazareta . 7. Jak vyplývá z evangelijních text ů, právním podkladem Josefova otcovství bylo manželství s Marií. B ůh vyvolil Josefa za manžela Marii 5. On se stal zvláštním d ůvěrníkem tajemství „od v ěků skrytého vlastn ě proto, aby zajistil Ježíšovi otcovskou pé či. Z toho vyplývá, že v Bohu“ (srov. Ef 3,9 ) – a to, podobn ě jako Maria, v onom rozhodujícím Josefovo otcovství – pouto, které ho nejt ěsn ěji spojuje s Kristem, okamžiku , který apoštol nazývá „plností času“ , kdy „poslal B ůh svého vyvrcholením veškerého vyvolení a p ředur čení (srov. Řím 8,28–29 ) – Syna, narozeného ze ženy..., aby vykoupil lidi, kteří podléhali Záko- dovršuje se manželstvím s Marií, to znamená rodinou. nu“, aby „mohli být p řijati za syny“ (srov. Gal 4,4–5). „B ůh rozhodl,“ Evangelisté, p řestože jasn ě potvrzují, že Ježíš byl po čat z Ducha jak u čí koncil, „ve své dobrot ě a moudrosti zjevit sebe samého a Svatého a že v manželství tím z ůstalo zachováno panenství (srov. Mt

8 9

1,18–25; Lk 1,26–38 ), nazývají Josefa manželem Marie a Marii manžel- v Kristu rovn ěž ono manželství – také o čišt ěné a obnovené – stává se kou Josefa (srov. Mt 1,16.18–20.24; Lk 1,27; 2,5 ). novou skute čností, svátostí Nové smlouvy. I zde, na prahu Nového Takže pro církev je stejn ě závažné vyznávání panenského po četí zákona, jako kdysi na po čátku Starého, stojí manželský pár. Zatímco Ježíše , jako i obhajoba manželství Marie s Josefem , nebo ť ono tvo ří manželství Adama a Evy se stalo zdrojem zla, které zaplavilo celý právní podklad Josefova otcovství. Umož ňuje to pochopit, pro č je sv ět, manželství Josefa a Marie tvo ří vrchol, ze kterého se svatost Ježíš ův rodokmen podle Josefovy genealogie. „Pro č,“ ptá se svatý rozlévá na celou zem. Spasitel za čal dílo spásy od tohoto panenského Augustin, „by se nem ěl odvozovat z rodu Josefova? Copak Josef a svatého spojení, ve kterém se zjevuje jeho všemohoucí v ůle o čišt ě- nebyl manželem Marie...? Písmo potvrzuje, odvolávaje se na autoritu ní a posv ěcení rodiny, tohoto svatostánku lásky a kolébky života.“ 17 and ěla, že to on byl jejím manželem. >Neboj se, < říká, >k sob ě vzít Kolik pou čení lze z toho odvodit pro sou časné rodiny! Pon ěvadž svou manželku Marii; neboť z Ducha Svatého je to, co se v ní po ča- „podstata a úkoly rodiny jsou dostate čně ur čovány láskou“, pak „ro- lo. < Josef má dát jméno dít ěti, i když se nenarodilo z jeho semene. dina... dostává poslání, aby st řežila, projevovala a sd ělovala lásku >Porodí syna, < říká Písmo, a >dáš mu jméno Ježíš. < Písmo ví, že jako živý projev a skute čnou ú čast na Boží lásce k lidem i na lásce Ježíš se nenarodil z Josefova semene, nebo ť práv ě když je Josef zne- Krista Pána k církvi, své nev ěst ě“18 ; všechny k řes ťanské rodiny jsou pokojen t ěhotenstvím Mariiným, slyší slova: dít ě, které po čala, je z povinny podobat se svaté Rodin ě nazaretské, prvotní „domácí círk- Ducha Svatého . Otcovská autorita mu p řesto není odpírána, vždy ť on vi“. 19 Nebo ť v ní „z tajemného Božího úradku žil... skryt ě po dlouhá ě ě ě má dát dít ti jméno. Nakonec sama Panna Maria si je pln v doma, léta Boží Syn: proto je též ona pravzorem a p říkladem všech k řes ťan- že nepo čala Ježíše v manželském spojení s Josefem, a p řece ho na- 20 12 ských rodin“. zývá otcem Kristovým.“ Syn Marie je také synem Josefa mocí manželského pouta, které je 8. Bůh vyzval svatého Josefa, aby p římo sloužil osob ě i poslání ě spojuje. „Vzhledem na toto v rné manželství oba dva zasluhují, aby Ježíše vykonáváním svého otcovství : vlastn ě tím zp ůsobem Josef č byli nazýváni rodi i Kristovými, ne pouze jeho matka, ale také jeho spolupracuje v plnosti času na velkém tajemství vykoupení a je ů otec, který byl otcem tímtéž zp sobem, jakým byl manželem jeho vpravd ě „služebníkem spásy“. 21 Jeho otcovství se projevilo konkrétním ě 13 ě matky – v úmyslu, a ne v t le.“ V manželství tím nechyb l žádný zp ůsobem tím, že „u činil ze svého života službu, ob ětoval ho tajemství čů ě podstatný prvek: „U rodi Kristových byla napln na veškerá dobro- vt ělení a s ním spojenému vykupitelskému poslání; že k tomu použil ě diní plynoucí ze zásnub: potomstvo, v rnost, svátost. Známe jejich moc, právn ě mu náležející ve svaté Rodin ě, aby jí p řinesl celkový ě ě potomstvo , kterým je Kristus Pán; jejich v rnost , pon vadž tam dar sebe, svého života, své práce; že p řetvo řil své lidské povolání nikdy nedošlo k cizoložství; svátost, pon ěvadž je nenarušil roz- ě 14 k rodinné lásce v nadlidské ob tování sebe samého, svého srdce i vod.“ všech schopností, v oddané lásce službě Mesiáši, vyr ůstajícímu v jeho Důkladn ě prozkoumávaje podstatu manželství, stejn ě jako svatý dom ě“. 22 Augustin, tak i svatý Tomáš vidí ji nezm ěniteln ě v „neodd ělitelném ř ů 15 Liturgie p ipomíná, že B h „povolal svatého Josefa, aby už od ě 23 sjednocení duší“, ve „sjednocení srdcí“ i ve „vzájemné shod “, to po čátku chránil dílo našeho vykoupení“ , a dodává: „On byl služeb- ů je v tom, co se vzorovým zp sobem ukázalo v manželství Marie a ník v ěrný a moudrý, a tys mu sv ěř il svatou Rodinu, aby jako otec ů Josefa . Ve vrcholném okamžiku díla spásy, kdy B h zjevuje svou chránil... tvého jednorozeného Syna.“ 24 Lev XIII. zd ůraz ňuje vzne- ě lásku lidskému rodu darem Slova, vlastn toto manželství v plné šenost Josefova poslání: „P řevyšuje všechny lidi svým postavením, ě ř „svobod “ realizuje „manželské darování se“, p ijímaje i vydávaje když z Božího rozhodnutí byl ochráncem Božího Syna, i 16 ř ě onu lásku. „V tomto velkém p edsevzetí obnovy všech v cí v přesv ědčení, že to je jeho poslání: pe čovat o n ěj jako jeho otec.

10 11

Přirozeným d ůsledkem toho bylo, že v ěč né Slovo bylo s pokorou sva- no „Ježíš, syn Josefa z Nazareta“ (srov. Jan 1,45 ). Zápis ukazoval zjev- tému Josefovi poddáno a vzdávalo mu úctu, jakou jsou povinny d ěti ným zp ůsobem, že Ježíš náleží do lidského rodu, že je člov ěkem projevovat svým rodičů m.“ 25 mezi lidmi, obyvatelem tohoto sv ěta, podléhajícím zákon ům i vlád- Pon ěvadž není možné si p ředstavit, že by člov ěk, který obdržel ním institucím, ale také že je „Spasitelem sv ěta“. Teologický smysl tak vznešený úkol, nem ěl odpovídající vlastnosti, nezbytné k jeho tohoto historického faktu, naprosto ne druho řadého, dob ře formuluje napln ění, je t řeba p řijmout, že Josef „v d ůsledku zvláštního nebeské- Origenes: „První s čítání lidu celé zem ě bylo provád ěno za vlády ho daru“ pe čoval o Ježíše s „veškerou p řirozenou láskou i bd ělou císa ře Augusta a mezi všemi jinými se dal zapsat také Josef se sob ě starostlivostí, jaká se m ůže zrodit v srdci otce“. 26 zasnoubenou Marií, která byla v požehnaném stavu, a Ježíš p řišel na Když p řiznáme Josefovu otcovskou moc nad Ježíšem, pak ho také jis- sv ět ješt ě p ředtím, než bylo s čítání ukon čeno; kdo to d ůkladn ě pro- tě B ůh naplnil otcovskou láskou, tou láskou, která má svůj zdroj v Otci, myslí, vidí jisté tajemství skryté v této skute čnosti, že v onom s čítání „od n ěhož mají p ůvod všecky rody na nebi i na zemi“ (srov. Ef 3,15 ). celé zem ě byl zapo čten také Kristus: jakmile byli všichni zapsáni, Evangelia jasn ě ukazují, v čem spo čívaly otcovské závazky Jose- všechny mohl posv ětit; jakmile byla celá zem ě zapsána, p řijal zemi fa v ůč i Ježíšovi. V podstat ě totiž spása, která p řichází skrze Ježíšovo do spole čenství se sebou, na čež všechny lidi vepsal do knihy živých. člov ěč enství, se uskute čň uje činy každodenního rodinného života a Poté zase ti, kte ří v ní byli zaznamenáni a v něho uv ěř ili, byli v ni čem nenarušuje onu „blahov ůli“, vlastní ekonomii vt ělení. Evan- v budoucnu zapsáni v nebi, mezi svaté Toho, kterému /pat ří/ sláva a 28 gelisté s velkou pe člivostí ukazují, že v Ježíšov ě život ě nic nebylo vláda na v ěky v ěků! Amen.“ dílem náhody, ale všecko se uskute čnilo shodn ě s plánem Bohem stanoveným. Často opakovaná formule: „stalo se tak, aby se vyplni- NAROZENÍ V BETLÉM Ě ly...“, jakož i odvolání na starozákonní události mají zd ůraznit jednotu i stálost zám ěru, který v Kristu dosahuje napln ění. 10. Jako d ůvěrník tajemství „p řed v ěky skrytého v Bohu“, které se Spolu s vt ělením se „sliby“ i „symboly“ Starého zákona stanou před jeho o čima za číná uskute čň ovat „v plnosti času“, Josef je spolu „skute čností“: místa, osoby, události i ob řady se propojí v celek s Marií v betlémské noci privilegovaným sv ědkem p říchodu Božího shodný se z řetelnými Božími p říkazy, p ředávanými prost řednictvím Syna na sv ět. Lukáš o tom píše: „ Když tam byli, naplnil se jí čas, kdy and ělských posl ů a p řijímanými osobami obzvláš ť vnímavými k měla porodit. A porodila svého prvorozeného syna , zavinula ho do Božímu hlasu. Maria je pokornou služebnicí Pán ě, p řipravovanou od plének a položila do jeslí, protože v zájezdním útulku nebylo pro n ě po čátku v ěků do role Matky Boží; Josef je tím, kterého B ůh vyvolil, místo.“ (Lk 2,6–7) aby „st řežil po řádek p ři narození Pán ě“, 27 a jeho úkolem bylo starat Josef byl o čitým sv ědkem tohoto zrození, které prob ěhlo se o „ řádné“ uvedení Syna na sv ět, se zachováním Božích příkaz ů i v podmínkách lidsky poko řujících a bylo prvním oznámením onoho zákon ů lidských. Celý takzvaný „soukromý“ či „skrytý“ Ježíš ův dobrovolného „zni čení“ (srov. Flp 2,5–8), které Kristus na sebe p řijme život je sv ěř en jeho pé či. pro vykoupení h řích ů. Sou časn ě byl Josef sv ědkem klan ění pastý řů , kte ří p řišli na místo Ježíšova narození, když jim and ěl oznámil velkou SČÍTÁNÍ LIDU radostnou zprávu (srov. Lk 2,15–16 ); byl též pozd ěji sv ědkem klan ění mudrc ů od Východu (srov. Mt 2,11 ). 9. Když se odebrali do Betléma kv ůli s čítání lidu, v souladu s na řízením zákonné autority, Josef splnil v ůč i dít ěti závažný a vý- znamný úkol, aby bylo oficiáln ě vepsáno do císa řských registr ů jmé-

12 13

OB ŘEZÁNÍ ÚT ĚK DO EGYPTA

11. Pon ěvadž ob řezání syna je prvním náboženským úkolem otce, 14. Po ob ětování v chrám ě evangelista píše: „Když vykonali všechno Josef tímto ob řadem (srov. Lk 2,21 ) napl ňuje v ůč i Ježíšovi povinnost, podle Zákona Pán ě, vrátili se do Galileje, do svého m ěsta – Nazareta. která je sou časn ě jeho právem. Dít ě rostlo a sílilo, bylo plné moudrosti a milost Boží byla s ním.“ (Lk Zkušenost, že všechny ob řady Starého zákona jsou p ředobrazem č ň č 2,39–40 ) skute nosti (srov. Žid 9,9n .; 10,1 ), nám umož uje pochopit, pro se jim Avšak podle záznamu Matoušova je t řeba p řed tento návrat do Gali- ř ě ř ř Ježíš pod ídil. Podobn jako jiné ob ady, také ob ízka dochází u Ježíše leje za řadit také velmi závažnou událost, ve které se ješt ě jednou Boží ě svého „napln ní“. Smlouva Boha s Abrahámem, jejímž znamením byla proz řetelnost obrací k Josefovi. Čteme: „Když mudrci odešli, zjevil se ř (srov. Gen 17,13 ) ob ízka , dosahuje v Ježíšovi plnosti skutku i koruny, Josefovi ve snu and ěl Pán ě a řekl: >Vsta ň, vezmi dít ě i jeho matku, ť nebo to On je oním „ano“ všech dávných zaslíbení (srov. 2 Kor 1,20 ). ute č do Egypta a z ůsta ň tam, dokud ti ne řeknu. Herodes totiž bude po dít ěti pátrat, aby ho zahubil. <“ (Mt 2,13 ) Herodes se u p říležitosti p ří- DÁNÍ JMÉNA ů ě ě chodu mudrc od Východu dov d l o narození „židovského krále“ (Mt 12. V okamžiku ob řezání Josef dává dít ěti jméno Ježíš. Pouze v tom 2,2 ). Když mudrci odjeli, „dal v Betlém ě i v celém jeho okolí pobít jménu je možné dojít spásy (srov. Sk 4,12 ); význam toho jména byl všechny chlapce do dvou let“ (srov. Mt 2,16 ). Tímto zabitím všech cht ěl zjeven Josefovi ve chvíli jeho „zv ěstování“: „Dáš mu jméno Ježíš; on odstranit onoho nov ě narozeného „židovského krále“, o kterém se totiž spasí sv ůj lid od h řích ů.“ (Mt 1,21 ) Dáním jména dává Josef na dov ěděl b ěhem pobytu mudrc ů na svém dvo ře. Avšak Josef, když vědomí, že ve sv ětle práva je otcem Ježíše, a vyslovením jeho jména uslyšel ve snu varování, „vzal v noci dít ě i jeho matku a odebral se předpovídá jeho poslání Spasitele. do Egypta a byl tam až do Herodovy smrti. Tak se splnilo, co řekl Pán ústy proroka: ´Z Egypta jsem povolal svého syna.´“ (Mt 2,14–15 ; OB ĚTOVÁNÍ JEŽÍŠE V CHRÁM Ě srov. Oz 11,1 ). Proto tedy zpáte ční cesta Ježíšova z Betléma do Nazareta vedla 13. Ob řad popsaný v Lukášov ě evangeliu (2,22 n. ) obsahuje vykou- přes Egypt. Jako Izrael nastoupil cestu odchodu „z domu nesvobo- pení prvorozeného syna; osv ětluje také pozd ější událost, kdy dvanác- dy“, a s oním odchodem za čala Stará smlouva, tak i Josef, d ůvěrník a tiletý Ježíš z ůstane v chrám ě. spolupracovník proz řetelnostního Božího tajemství, chrání ve vyhnan- Výkup prvorozeného je ješt ě jednou povinností otce, spln ěnou Jo- ství toho, který uskute ční Novou smlouvu. sefem. Prvorozený byl symbolem lidu Smlouvy, vykoupeného z nesvobody, aby náležel Bohu. Také z tohoto hlediska Ježíš, který je JEŽÍŠ V CHRÁM Ě pravou výkupnou „cenou“ (srov. 1 Kor 6,20; 7,23; 1 Petr 1,19 ), ne pouze ň ř č ě ř č ť „napl uje“ ob ad Starého zákona, ale sou asn ho p ekra uje, nebo 15. Od chvíle zv ěstování se Josef ocitl – spolu s Marií – ur čitým ř ě není p edm tem výkupu, ale je tím, od kterého výkupné pochází. zp ůsobem uvnit ř tajemství „od v ěků skrytého v Bohu“, které se ob- Z evangelia se dovídáme, že „jeho otec i matka byli plni údivu léklo v tělo: „Slovo se stalo t ělem a p řebývalo mezi námi.“ (Jan 1,14 ) ě ě nad slovy, která o n m slyšeli“ (Lk 2,33 ), a zvlášt nad tím, co prohlásil Přebývalo mezi lidmi, ve svaté Rodin ě nazaretské – v jedné z mnoha Simeon , který v hymnu proneseném k Bohu ukázal na Ježíše jako na rodin galilejského m ěste čka, jedné z mnoha rodin izraelské zem ě. ů ř „spásu, kterou B h p ipravil pro všechny národy“, nazval Ježíše Tam Ježíš vyr ůstal, „rostl a sílil, byl plný moudrosti a milost Boží ě ů ě „sv tlem k osvícení pohan m a k sláv svého izraelského lidu“, a dále byla s ním“ (srov. Lk 2,40 ). Evangelium shrnuje v několika slovech pak také „znamením, kterému se bude odporovat“. (srov. Lk 2,30–34 ) dlouhé období „skrytého“ života , v němž se Ježíš z Nazareta p řipra-

14 15 vuje ke svému poslání Mesiáše. Pouze jeden moment je vy ňat z oné III. MUŽ SPRAVEDLIVÝ – MANŽEL ě ě skrytosti a je popsán v Lukášov evangeliu : velikonoce v Jeruzalém , ě když Ježíš m l dvanáct let. 17. Na své životní cest ě, která byla putováním ve ví ře, z ůstal Josef č Zú astnil se toho svátku jako mladý poutník spolu s Marií a Josefem. až do konce v ěrný Boží výzv ě, tak jako Maria. Její život byl svrcho- č č ů ů A hle, „když ukon ili sváte ní dni a vraceli se dom , z stal chlapec vaným napln ěním onoho prvního fiat , které řekla v okamžiku zv ěs- ě č Ježíš v Jeruzalém , a jeho rodi e to nezpozorovali“. (Lk 2,43 ) Po uplynutí tování. Josef naproti tomu, jak už jsme řekli, v moment ě svého č ř jednoho dne, když se zorientovali, za ali hledat „mezi p íbuznými a „zv ěstování“ ne řekl žádné slovo a jedin ě „ud ělal, jak mu and ěl Pán ě ř ě ř známými“. „Teprve po t ech dnech ho našli v chrám , jak sedí uprost ed přikázal“ (Mt 1,24 ). A toto první „ud ělal“ se stalo po čátkem „Josefovy č ů u itel , poslouchá je a dává jim otázky. Všichni, kdo ho slyšeli, žasli cesty“ . V pr ůběhu celé té cesty nezaznamenávají evangelia žádné ěď nad jeho chápavostí a nad jeho odpov mi.“ (Lk 2,46–47 ) Maria se ptá: slovo, které řekl. Ale Josefovo ml čení má svou zvláštní výpov ěď : i ě č ě ů ě „Dít , pro jsi nám to ud lal? Hle, tv j otec i já jsme t s bolestí hleda- přes to ml čení je možné v plnosti p řečíst pravdu, jakou obsahuje ěď li! “ (Lk 2, 48 ) Ježíšova odpov je taková, že oba dva „nepochopili, co evangelijní zjišt ění: „muž spravedlivý“ (srov. Mt 1,19 ). ě ř ě ě č ě ě ě jim tím cht l íci“. Odpov d l jim: „Pro jste m hledali? Nev d li jste, Je t řeba um ět číst tu pravdu, nebo ť obsahuje jedno že já musím být v tom, co je mého Otce? “ (Lk 2,49–50 ) z nejd ůležit ějších sv ědectví o muži a jeho povolání . Církev b ěhem ěď ř ř ů Tuto odpov slyšel Josef, o kterém p ed chvílí Maria ekla „tv j pokolení stále hloub ěji a d ůkladn ěji zkoumá toto sv ědectví, jako by otec“. Všichni tak mluvili a tak smýšleli. Ježíš byl, „jak se myslelo – vyjíma la z pokladu této význa čné postavy „v ěci nové i staré“ (Mt ů ě ěď ě ě syn Josef v“ (Lk 3,23 ). Nicmén Ježíšova odpov v chrám m la 13,52 ). ř ě ř p ipomenout „domn lému otci“ to, co uslyšel oné noci p ed dvanácti ě ť lety: „Josefe,... neboj se k sob vzít svou manželku Marii. Vždy 18. „Spravedlivý muž“ z Nazareta má p ředevším výrazné vlastnosti ě č ě ě dít , které po ala, je z Ducha Svatého .“ Od té chvíle Josef v d l, že manžela. Evangelista mluví o Marii jako o „pann ě zasnoubené muži ů ě je d v rníkem Božího tajemství. Dvanáctiletý Ježíš nazval to tajem- jménem Josef“ (Lk 1,27 ). D říve, než se za čne napl ňovat „tajemství od ství jménem: „...musím být v tom, co je mého Otce.“ věků skryté v Bohu“ (srov. Ef 3,9 ), staví nám evangelia p řed o či obraz manžela a manželky . Shodn ě se zvyky izraelského lidu ob řad man- Ě OCHRÁNCE A VYCHOVATEL JEŽÍŠE V NAZARET želství m ěl dv ě etapy: nejd říve bylo uzavíráno manželství ve smyslu právním (bylo to vlastní manželství), a teprve po ur čitém čase muž ě ě 16. Ježíš rostl „v moudrosti, v ku a oblib u Boha i u lidí“ (Lk 2,52 ) uvedl ženu do svého domu. Josef byl tedy „mužem“ Marie ješt ě d ří- ř č č v prost edí svaté Rodiny, pod pé í Josefa, na kterém spo íval vzne- ve, než s ní za čal bydlet; Maria p řesto zachovávala vnit řní touhu č č ř šený úkol „výchovy“, ili živit a šatit Ježíše, nau it ho Zákonu i e- celkového oddání se výlu čně Bohu. M ůžeme se ptát, jakým zp ůsobem meslu, jak to odpovídá otcovským povinnostem. to šlo dohromady s „manželstvím“. Odpov ěď dává jedin ě další vývoj V eucharistické liturgii církev s úctou vzpomíná „slavnou Pannu spásonosných událostí – čili zvláštního jednání Boha samého. Od Marii, Rodi čku našeho Boha a Pána, Ježíše Krista, jejího snoubence ě 29 okamžiku zv stování Maria ví, že svou panenskou touhu oddání se svatého Josefa,“ pon ěvadž „on živil toho, kterého m ěli v ěř ící p řijí- Bohu zcela a výlu čně má naplnit tím, že se stane Matkou Božího 30 mat jako Chléb v ěč ného života“. Syna . Mate řství p ůsobením Ducha Svatého je ta forma oddání se Ježíš ze své strany „je poslouchal“ (Lk 2,51 ), úctou odpláceje sta- Bohu, které On sám o čekává od Panny „zasnoubené“ Josefovi. Maria rostlivost svých „rodi čů “. Toužil tímto zp ůsobem posv ětit povinnosti říká své fiat . rodinného života i práci, kterou konal po boku Josefov ě.

16 17

Okolnost, že byla „zasnoubena“ ( čili „p řiřč ena“) Josefovi – je za- osob – muže a ženy – zcela pochází od Ducha, který dává život (srov. hrnuta v Božím plánu . Poukazují na to oba citovaní evangelisté, ale Jan 6,63 ). Josef, který byl poslušný Ducha, nalezl v něm samotném zvláštním zp ůsobem Matouš. Slova řečená Josefovi jsou velmi vý- zdroj lásky – své manželské, mužské lásky. Byla to v ětší láska, než znamná: „...neboj se k sob ě vzít svou manželku Marii. Vždy ť dít ě, jakou mohl o čekávat „spravedlivý muž“ podle míry svého lidského které po čala, je z Ducha Svatého.“ (Mt 1,20 ) Tato slova objas ňují ta- srdce. jemství Josefovy manželky. Maria je Pannou ve svém mate řství. „Syn Nejvyššího“ z ní p řijal lidské t ělo a stal se „Synem člov ěka“. 20. Liturgie slaví Marii jako „sjednocenou s Josefem, mužem spraved- Bůh, který promlouvá k Josefovi slovy and ěla, obrací se na n ěho livým, poutem lásky panenské a manželské“. 31 Řeč je tu vskutku o jako na manžela Panny z Nazareta . To, co se v ní stalo p ůsobením dvou druzích lásky, které spole čně p ředstavují tajemství církve, pan- Ducha Svatého, ozna čuje sou časn ě zvláštní potvrzení manželského ny a snoubenky, jehož symbolem je manželství Marie a Josefa. „Pa- svazku , který existoval již d říve mezi Josefem a Marií. And ěl mluví nenství a bezženství kv ůli Božímu království – celibát – nijak neod- k Josefovi jasn ě: „Neboj se k sob ě vzít svou manželku Marii.“ A tedy poruje vysoké d ůstojnosti manželství, nýbrž ji předpokládá a to, co se stalo p ředtím – s ňatek Josefa s Marií – stalo se podle svaté potvrzuje. Manželství a panenství jsou on ěmi dv ěma zp ůsoby, jak vůle Boží, musí být proto zachováno. Maria ve svém Božském ma- vyjád řit a prožívat jediné tajemství smlouvy Boha s jeho lidem,“ 32 jímž te řství má žít i nadále jako „Panna zasnoubená s mužem“ (srov. Lk je spole čenství lásky mezi Bohem a lidmi. 1,27 ). Naprostým ob ětováním sebe samého Josef vyjad řuje velkomysl- nou lásku k Matce Boží, odevzdávaje jí „manželský dar sebe samé- 19. Ve slovech no čního „zv ěstování“ Josef slyší nejen Boží pravdu o ho“. Odhodlán z ůstat ve skrytosti, aby nebyl p řekážkou Božímu plánu nevýslovném povolání své manželky. Slyší sou časn ě pravdu o svém uskute čň ujícímu se v ní, Josef spl ňuje jasný p říkaz p řijatý od and ěla: vlastním povolání. Tento „spravedlivý muž“, který si v duchu neju- bere Marii k sob ě a respektuje její výlu čné p řináležení Bohu. šlechtilejších tradic vyvoleného lidu zamiloval Pannu z Nazareta a Na druhé stran ě práv ě manželství s Marií tvo ří zdroj zvláštní dů- svázal se s ní manželskou láskou, je Bohem samotným znovu vyzván stojnosti Josefa a jeho práv v ůč i Ježíšovi. „Nepochybn ě d ůstojnost a povolán k této lásce. Matky Boží je tak vysoká, že nic v ětšího stvo řit není možné. Pon ě- „Josef ud ělal, jak mu and ěl Pán ě p řikázal: vzal svou ženu k sob ě.“ vadž však byl Josef spojen s nejsv ětější Pannou manželským poutem, To, co po čala, „je z Ducha Svatého“ – copak na základ ě t ěchto slov proto se nepochybn ě nejvíce p řiblížil k oné vznešené d ůstojnosti , by se nem ělo p řijmout, že také i ona Josefova láska k Marii se po čala kterou Bohorodi čka o mnoho p řevýšila všecko stvo ření. Protože v té dob ě znovu, z Ducha Svatého? Copak není t řeba si myslet o této manželství je naprosto zásadním spole čenstvím a svazkem, proto i ze Boží lásce, rozlité v lidském srdci Duchem Svatým, který je nám dán své p řirozenosti si vyžaduje vzájemné spole čenství všech dober (srov. Řím 5,5 ), že dokonale utvá ří každou lidskou lásku? Utvá ří – manžel ů. Jestliže tedy B ůh ur čil svatého Josefa za manžela nejsv ětěj- ovšem jedine čným zp ůsobem – manželskou lásku obou manžel ů, ší Panny, u činil ho tak s jistotou ne pouze spole čníkem jejího života, prohlubuje v ní všecko to, co je lidsky d ůstojné a krásné, co má cha- sv ědkem jejího panenství, ochráncem jejích ctností, ale manželským rakteristická znamení této výlu čné d ůvěry a úmluvy osob, hodnov ěr- svazkem také ú častníkem na její vznešené d ůstojnosti.“ 33 č č ného spole enství podle vzoru troji ního tajemství. ě „Josef... vzal svou ženu k sob , ale nepoznal ji, dokud neporodila 21. Tato láska formovala život svaté Rodiny nejd říve v ubohosti č ě syna.“ (Mt 1,24–25 ) Ta slova sou asn ukazují na jinou blízkost man- Betléma, potom na út ěku do Egypta a nakonec – po návratu – žela. Hloubka této blízkosti, duchovní intenzita sjednocení a styku v Nazaret ě. Církev zahrnuje hlubokou úctou svatou Rodinu a dává ji

18 19 všem rodinám za vzor. Svatá Rodina z Nazareta, bezprost ředn ě spo- IV. PRÁCE VYJÁD ŘENÍM LÁSKY ě jená s tajemstvím Vt lení, je sama též zvláštním tajemstvím. K tomuto ě ě ř č tajemství – podobn jako u Vt lení – pat í také skute né otcovství: 22. Každodenním projevem této lásky je v život ě svaté Rodiny na- lidská podoba rodiny Božího Syna – opravdová lidská rodina, vytvo- zaretské práce. Záznam evangelií zachytil druh práce, kterou se Josef ř ě ená Božím tajemstvím. V té rodin je Josef otcem. Není to otcovství snažil zajistit rodin ě existenci: tesa ř. To jedno slovo p ředstavuje ř č dané plozením potomstva, p esto ale není jen „zdánlivé“ i též jen celou řadu rok ů Josefova života v Nazaret ě. Pro Ježíše to jsou léta č „náhradní“. Má plnou autenti nost lidského otcovství , otcovského po- skrytého života, o kterých říká evangelista (po události ě ů Č ě ř slání v rodin . Obsahuje d sledek hypostatické jednoty. lov k p ijatý v jeruzalémském chrám ě): „Vydal se s nimi na zpáte ční cestu, šel do (homo assumptus) do jednoty Božské Osoby Slova – Syna – Ježíš Nazareta a poslouchal je.“ (Lk 2,51 ) Ježíšova poslušnost ř č ěč Kristus. Spolu s tímto „p ijetím“ (assumptio) lov enství v Kristu je v nazaretském dom ě, čili ono „byl jim poddán“, bývá všeobecn ě ř ě také „p ijato“ všecko, co je lidské, a zvlášt – rodina jako první roz- chápána také jako ú čast na Josefov ě práci. Ten, o kterém se říká, že ě ř ě ř m r jeho p ebývání na zemi. V této souvislosti je rovn ž „p ijato“ je „syn tesa řů v“, u čil se práci od svého domn ělého „otce“. Jestliže Josefovo lidské otcovství. nazaretská Rodina je v řádu spásy a svatosti p říkladem a vzorem pro ě č Na základ této zásady nabývají Mariina slova ur ená dvanáctile- lidské rodiny, pak podobn ě i Ježíšova práce po boku Josefa – tesa ře. ě ů ě tému Ježíšovi v chrám pravý význam: „ Tv j otec i já jsme t ... hle- V naší dob ě to církev zvláš ť zd ůraznila liturgickou památkou svatého ě ě ř dali.“ Není to žádné „b žn používané“ vyjád ení: slova Ježíšovy Josefa – d ělníka – 1. kv ětna. Lidská práce (zvlášt ě práce fyzická) č ě ř Matky ukazují na celou skute nost Vt lení, která pat í k tajemství našla zvláštní místo v evangeliu . Spolu s člov ěč enstvím Božího Syna ě Rodiny z Nazareta. Josef , jda za sv tlem Ducha Svatého, které se byla pojata do tajemství Vt ělení. Stejn ě tak byla zvláštním zp ůsobem ě č ě ř ě č ud luje lov ku skrze víru, p ijal rovn ž od po átku svoje lidské vykoupena . Josef z Nazareta u svého pracovního stolu, kde pracoval otcovství ve vztahu k Ježíšovi „poslušností víry“ . Proto zajisté také spolu s Ježíšem, p řiblížil lidskou práci k tajemství Vykoupení. ě stále pln ji objevoval nevýslovný dar tohoto otcovství . 23. Důležitou úlohu v procesu Ježíšova lidského r ůstu „v moudrosti, věku i milosti“ m ěla ctnost pracovitosti . Nejen že „je práce dobrem pro člov ěka“, jíž „p řetvá ří p řírodu“, dokonce umož ňuje člov ěku „jis- tým zp ůsobem více se stávat člov ěkem“. 34 Vzhledem k velkému významu práce v život ě člov ěka jsou všichni lidé povinni pochopit a v plnosti prožívat smysl práce, aby „se jejím prost řednictvím p řibližovali k Bohu – Stvo řiteli a Vykupiteli, aby se podíleli na jeho spasitelných plánech s člov ěkem i se sv ětem a aby prohlubovali ve svém život ě p řátelství s Kristem a vírou se živ ě účastnili na jeho trojím poslání: kn ěze, proroka a krále“. 35 24. Jist ě se zde mluví o posv ěcení rodinného života, které se má stát úd ělem každého člov ěka podle jeho stavu a ke kterému ukazuje cestu dostupný vzor pro všechny: „Svatý Josef je vzorem pro pokorné, který ur čuje k řes ťanství pro velké cíle; vede k tomu, že není t řeba d ělat ´velké věci´, aby byl n ěkdo dobrým a v ěrohodným následovníkem Kristovým, ale sta čí mít obvyklé, lidské, prosté – ale opravdové a ryzí ctnosti.“ 36

20 21

V. PRIMÁT VNIT ŘNÍHO ŽIVOTA uzdravení (srov. nap ř. Mk 1,41 ), nebo jak ovlivnil Jana K řtitele, když oba ě ř ů ě ješt p ebývali v l n svých matek (srov. Lk 1,41–44 ). ě ě ů 25. Nad prací tesa ře v nazaretském dom ě se rozprostírá totéž klima Jak jsme vid li, sv dectví apoštol neopomenulo zprávu o Ježíšo- ě ř ě ě ě ml čení, které je spole čné všemu, co je svázáno s postavou Josefa. v narození, ob ezání, ob tování v chrám , út ku do Egypta i o skry- ě ě Toto ml čení sou časn ě zvláštním zp ůsobem odhaluje vnit řní profil této tém život v Nazaret , a to ve vztahu k „tajemství“ milosti obsaže- ě ť postavy. Evangelia mluví výlu čně o tom, co Josef „ud ělal“. P řesto ném v t chto všech událostech, které mají spásonosnou moc, nebo tímto ml čením zahalené Josefovy „skutky“ umož ňují odkrýt klima vyplývají ze samotného zdroje lásky: Božství Kristova. Jestliže skrze č ěč ř hluboké kontemplace : Josef byl den co den ve styku s tajemstvím „od jeho lov enství tato láska vyza ovala na všechny lidi, z jejího dob- ě ů ř rodiní s jistotou čerpali nejprve ti, kte ří z Boží v ůle žili v nejv ětší v k skrytým v Bohu“, které „se usídlilo“ pod st echou jeho domu. 40 Tak je možné pochopit, pro č se svatá Terezie od Ježíše, velká refor- důvěrnosti s ním: Maria, jeho Matka, i domn ělý otec, Josef. mátorka kontemplativního Karmelu, stala zvláštní obnovitelkou kul- „Otcovská“ láska Josefova s jistotou m ěla vliv na „synovskou“ tu svatého Josefa v západním k řes ťanství. lásku Ježíšovu a naopak – „synovská“ láska Ježíšova zcela jist ě měla vliv na „otcovskou“ lásku Josefovu. Jak tedy zm ěř it hloubku tohoto ve 26. Josefovo bezvýhradné ob ětování celé vlastní existence, aby svém druhu jediného pouta? Duše nejcitliv ější k působení Boží lásky náležit ě p řijal Mesiáše ve svém dom ě, nachází vysv ětlení „v hlubokém právem vidí v Josefovi zá řivý p říklad vnit řního života. vnit řním život ě, který usm ěrňoval jeho jednání a byl pro n ěj zdrojem V Josefovi se také uskute čň uje ideální p řekonání zdánlivého zvláštní út ěchy. Z tohoto vnit řního života čerpal Josef rozvahu i sílu nap ětí mezi životem činným a kontemplativním, které je možné pro – vlastní duším prostým a čistým – pro svá velká rozhodnutí: jako toho, kdo vlastní dokonalou lásku. Podle známého rozlišování mezi když bez váhání pod řizoval svoji svobodu, svoje právo lidského povo- láskou pravdy (caritas veritatis) a nezbytností lásky (necessitas cari- 41 lání, svoje manželské št ěstí Božím plán ům, p řijal v rodin ě ur čené mu tatis) můžeme říci, že Josef sou časn ě zakusil jak lásku pravdy, čili místo i b řemeno odpov ědnosti, a stejně tak se vzdal, silou neporovna- čistou, kontemplativní lásku Boží pravdy, která vyzařovala telné panické lásky, p řirozené manželské lásky, která tvo ří rodinu a z Kristova člov ěč enství, tak i nezbytnost lásky, čili stejn ě čistou lás- udržuje ji.“ 37 ku služby, jakou vyžadovala pé če nad tímto člov ěč enstvím i jeho To pod řízení se Bohu, p řipravenost v ůle k zasv ěcení se jeho službě rozvoj. není ni čím jiným než d ůsledkem zbožnosti, která je jedním z projev ů ctnosti nábožnosti. 38

27. Spole čenství života Josefa a Ježíše nás p řivádí ješt ě k uvažování o tajemství Vt ělení práv ě z hlediska člov ěč enství Kristova, onoho Božského nástroje vpravd ě sloužícího posv ěcení člov ěka: „Mocí Kristova Božství jeho lidské skutky byly pro nás spásonosné, p ůso- bící v nás milost, jak vzhledem k jejich záslužné moci, tak díky jejich jisté ú činnosti.“ 39 Uprost řed t ěchto Kristových čin ů evangelisté p řiznávají privile- gované místo čin ům vztahujícím se k velikono čnímu tajemství, ale také zd ůraz ňují význam fyzického kontaktu s Ježíšem v případech

22 23

VI. PATRON CÍRKVE NAŠÍ DOBY Jak potvrzuje konstituce II. vatikánského koncilu o Božím zjevení, základním postojem celé církve musí být „naslouchání Božímu slovu 46 28. Když p řišly t ěžké doby pro církev, Pius IX., „cht ěje ji sv ěř it se zbožnou úctou“, čili celková p řipravenost k v ěrné služb ě spáso- zvláštní ochran ě svatého patriarchy, vyhlásil Josefa >patronem kato- nosné Boží v ůli zjevené v Ježíšovi. Již na po čátku d ějin spásy na- 42 ě ě ě lické církve <“. V ěděl, že toto gesto nebude n ěč ím p řechodným, po- jdeme zt lesn ný vzor poslušnosti – po Marii – vlastn v Josefovi, č ě ě ř ů něvadž vzhledem k výjime čné d ůstojnosti, „jakou B ůh ud ělil nejv ěr- který se vyzna oval v rným pln ním Božích p íkaz . č nějšímu svému služebníkovi, svatá církev ji bude vždy ctít a chválit a Pavel VI. povzbuzoval k vzývání o pomoc, o jeho pé i, „tak jak ě ě ř – po nejsv ětější Pann ě – svatého Josefa zahrnovat nejvroucn ější to církev v poslední dob d lá, p edevším v souvislosti se spontánní č ů úctou, utíkajíc se k němu v nejd ůležit ějších pot řebách a nebezpe- teologickou reflexí nad spojením in Božích a lidských ve velkém č ě čích“. 43 plánu vykoupení, ve kterém ten první in – Boží – je sám v sob č č Jaké jsou p říčiny této tak velké nad ěje? Lev XIII. je vysv ětluje zcela dosta ující, ten druhý zas – lidský, náš – i když sám ni eho následovn ě: „Zvláštní p říčina toho, že svatý Josef je ochráncem círk- schopný (srov. Jan 15,5 ), nikdy není osvobozen od závazku pokorné, ť ve a že církev tak velmi spoléhá na jeho pé či a starostlivost, tkví ale nezbytné a zušlech ující spolupráce. Církev též vzývá svatého v tom, že byl manželem Marie a domn ělým otcem Ježíše Krista... Josefa jako svého ochránce, vedena hlubokou a dnes velmi aktuální Josef byl zákonným i p řirozeným strážcem, pe čovatelem i ochrán- touhou obohatit svou mnohaletou existenci pravdivými evangelijními ř 47 cem svaté Rodiny... Proto je oprávn ěnou záležitostí a p řed všemi ctnostmi, kterými zá í svatý Josef.“ ostatními p řísluší svatému Josefovi, aby nyní svou nebeskou pomocí ř ř ě ř st řežil a chránil Kristovu církev tak, jak kdysi nejsvědomit ěji st řežil 31. Církev p edkládá svoje pot eby v modlitb . P ipomíná si, že ů ěř ě ě Rodinu z Nazareta, když toho bylo t řeba.“ 44 B h „sv il mládí našeho Spasitele v rné ochran svatého Josefa, a ě ě proto prosí Boha, aby umožnil církvi v rn spolupracovat na díle ě č 29. Je t řeba prosit o toto orodování; nebo ť církev je ustavi čně potře- spásy, aby jí dal tutéž v rnost a istotu srdce, s jakou Josef sloužil ě ř ř ě buje ne pouze pro ochranu proti jevícím se ohrožením, ale také a Vt lenému Slovu, aby mohla podle p íkladu a s p ímluvou sv tce č ř 48 především pro upevn ění církve v pln ění úkolu evangelizace sv ěta a krá et p ed Bohem po cestách svatosti a spravedlnosti“. ř ě nové evangelizace zahrnující „zem ě i národy, ve kterých kdysi – jak Již p ed sto lety papež Lev XIII. vyzval katolický sv t jsem napsal v apoštolské adhortaci Christifideles laici – náboženství k modlitbám o ochranu svatého Josefa, patrona celé církve. Encykli- a k řes ťanský život kvetly... a dnes procházejí těžkými zkouška- ka Quamquam pluries se odvolává na „otcovskou starostlivost“, ě ěř ř mi“. 45 Aby pravdu o Kristu p řinášela poprvé, nebo ji hlásala znovu jakou svatý Josef „zahrnoval Dít Ježíše“, a sv uje mu jako „proz e- č ě tam, kde se stala zanedbanou či zapomenutou, církev pot řebuje telnostnímu strážci Boží Rodiny“ do pé e celé „d dictví, které Ježíš ě zvláštní „moc z výsosti“ (srov. Lk 24,49; Sk 1,8 ), která bude s jistotou Kristus získal svou krví“. Od té doby církev – jak jsem vzpomn l na č ě ě darem Ducha Pán ě, jako sou časn ě ovocem p římluvy a p říkladu jeho po átku – úp nliv prosí o ochranu svatého Josefa „pro lásku, která ě č ěř svatých. ho pojila s neposkvrn nou Pannou a Bohorodi kou“, a sv uje mu všechny své starosti a ohrožení velké lidské rodiny. ů ě 30. Církev nemá jen nad ěji ve velmi vlivné p římluv ě svatého Jose- I dnes máme mnohé d vody, abychom se stejn tak modlili: „Od- ť č ů fa, církev v něm vidí rovn ěž vznešený vzor nejen pro zvláštní situace vra od nás, laskavý ot e, všechnu nákazu blud a mravní zkaženos- ě v život ě, ale i pro celé k řes ťanské spole čenství, nezávisle na pod- ti... milostiv nám z nebe pomáhej v tomto boji s mocnostmi tem- č mínkách života i úkol ů, jaké v nich plní jednotliví věř ící. na..., a jako jsi kdysi vysvobodil Ježíše z nebezpe í života, tak nyní

24 25 bra ň církev Boží proti úklad ům nep řátel a proti všemu protiven- POZNÁMKY ství.“ 49 Také dnes máme neustálé d ůvody k tomu, abychom svatému Josefovi sv ěř ili každého člov ěka . 1 Sv. Irenej, Adversus haereses , IV 23,1: SCh 100/2, 692–694. 2 32. Je mým vroucím p řáním, aby nyn ější p řipomínka osobnosti Lev XIII., Encykl. Quamquam pluries /15.8.1889/: Lev XIII. P.M. Acta , IX /1890/, 175–182. svatého Josefa v nás obnovila také vzpomínku na tu modlitbu ke 3 ř ů ř ů ř ů č Kongr. ob ad , Dekr. Quemadmodum Deus /8.12.1870/: Pii IX P.M. Acta , svazek svatému Josefovi, kterou p ed sto lety m j p edch dce doporu il. I, díl V 282; Pius IX., List Apost. Inclytum Patriarcham /7.7.1871/, l.c. 331–335. ť ř Nebo je jisté, že tato modlitba, a p edevším sama osobnost Josefa 4 Srov. sv. Jan Zlatoústý, In Matth. Hom. , V 3: PG 57, 57n.. U čitelé církve i papežo- z Nazareta nabývá pro církev naší doby ve vztahu k novému tisíciletí vé, zabývající se mimo jiné identitou jmen, spat řovali prototyp Josefa z Nazareta křes ťanství zvláštní aktuálnosti . v Josefovi Egyptském, protože v jistém smyslu zjevoval službu i velikost toho II. vatikánský koncil znovu u činil všechny citlivými k „velkým Bo- strážce nejcenn ějších poklad ů Boha Otce – vt ěleného Slova i jeho nejsv ětější Mat- ř žím v ěcem“, k této „ ekonomii spasitelného tajemství “, na kterém měl ky: srov. nap .: sv. Bernard, Super „Missus est“, Hom. II, 16; S. Bernardi Opera , ů č ěř ě Ed. Cist. IV 33 n.; Lev XIII., encykl. Quamquam pluries /15.8.1889/: l.c. , 179. Josef zvláštním zp sobem ú ast. Sv ujíce se proto ochran toho, kte- 5 Věrou čná konst. o církvi Lumen Gentium , 58. ů ěř ě ě 6 rému B h sám „sv il stráž nad svými nejcenn jšími a nejv tšími po- Srov. tamtéž, 63. 50 č ě ě č 7 klady“, sou asn se také od n ho u íme sloužit „spásonosné ekono- Věrou čná konst. o Božím zjevení Dei Verbum , 5 . č č mii“ . Kéž se stane svatý Josef pro všechny jedine ným u itelem 8 Tamtéž, 2 . účasti v Kristov ě spásonosném poslání , které je v církvi úd ělem kaž- 9 Srov. II. vat. koncil, V ěrou čná konst. o církvi Lumen Gentium , 63 . dého jednotlivce i všech: manžel ů i rodi čů , t ěch lidí, kte ří žijí z práce 10 Věrou čná konst. o Božím zjevení Dei Verbum , 2 . vlastních rukou či z jakékoli jiné práce, osob povolaných k životu 11 ř ů kontemplativnímu i povolaných k apoštolátu. Kongr. ob ad , Dekr. Novis hisce temporibus /13.11.1962/: AAS 54 /1962/, 873 . 12 Sv. Augustin, Sermo 51, 10, 16: PL 38, 342. Spravedlivý muž , který v sob ě nosil celé d ědictví Staré smlouvy, 13 č ě č ů ěč Sv. Augustin, De nuptiis et concupiscentia , I, 11,12: PL 44, 421; srov. De consen- byl sou asn uveden Bohem do po átk Smlouvy nové a v né su evangelistarum , ii, 1, 2: PL 34, 1071; Contra Faustum , III, 2: PL 42, 214. v Ježíši Kristu . Kéž nám ukazuje cesty této spásonosné Smlouvy na 14 Sv. Augustin, De nuptiis et concupiscentia , I, 11, 13: PL 44, 421; srov. Contra prahu tisíciletí, ve kterém má trvat a dále se rozvíjet „plnost času“, Iulianum , V 12, 46: PL 44, 810. svázaná s nevýslovným tajemstvím Vt ělení Slova. 15 Srov. sv. Augustin, Contra Faustum XXIII 8: PL 42, 470n. De consensu evangelis- Kéž svatý Josef vyprošuje církvi i sv ětu, každému z nás, požeh- tarum , II, i, 3: PL 34, 1072; Sermo 51, 13, 21: PL 38, 344 n.; Sv. Tomáš Akv., Summa Theol., III, q. 29, a. 2 na konci. nání Otce i Syna i Ducha Svatého. 16 Srov. Promluvy z 9. a 16. 1., 20. 2. 1980: Insegnamenti , III/I /1980/, 88-92; 148- 152; 428-431. 17 Pavel VI. Promluva Equipes Notre-Dame /4.5.1970/, n. 7: AAS 62 /1970/, 431. V Řím ě, u Svatého Petra, dne 15. srpna, o slavnosti Nanebevzetí Podobnou pochvalu Rodiny nazaretské jako nejdokonalejšího vzoru rodinného Panny Marie, roku 1989, v jedenáctém roce mého pontifikátu. spole čenství je možné nalézt nap ř. v: Lev XIII., Apošt. list Neminem fugit /14.6.1892/: 920 s XIII P.M. Acta , XII /1892/, 149n; Benedikt XV., Motu proprio Bonum sane /25.7.1920/: AAS 12 /1920/, 313-317. 18 Apoštolská adhortace Familiaris consortio /22.11.1981/, 17: AAS 74 /1982/, 100. 19 Tamtéž , 49, l.c. 140; srov. II. vat. koncil, V ěrou čná konst. o církvi Lumen Genti- um , 11; Dekret o apoštolátu laik ů Apostolicam actuositatem , 11. 20 Apoštolská adhortace Familiaris consortio /22.11.1981/, 85: l.c. 189 n .

26 27

21 Srov. sv. Jan Zlatoústý, in Math. Hom. , V 3: PG 57, 57 n. Seznam dokument ů vydaných v této edi ční řad ě 22 Pavel VI., Promluva /19.3.1966/: Insegnamenti , IV /1966/, 110. 23 Srov. Missale Romanum , Collecta in „Sollemnitate S. Joseph Sponsi B.M.V.“. 24 Srov. tamtéž, Prefatio in „Sollemnitate S. Joseph Sponsi B.M.V.“. 1. Poselství Jana Pavla II. k oslav ě Sv ětového dne míru 1. ledna 1994 (1993) 25 Lev XIII., encykl. Quamquam pluries , /15.8.1889/: l.c. , 178. 2. Poselství Svatého otce Jana Pavla II. k oslav ě II. sv ětového dne nemocných 26 Pius XII., Rozhlasové poselství k účastník ům katolických škol Spojených stát ů 11. února 1994 (1993) /19.2.1958/: AAS 50 /1958/, 174. 3. Poselství papeže Jana Pavla II. k postní dob ě 1994 (1993) 27 Origenes, Hom. XIII in Lucam , 7: SCh 87, 214 n. 4. Poselství Svatého otce mladým celého sv ěta u p říležitosti IX. a X. sv ětového dne 28 Origenes, Hom. XI in Lucam , 6: SCh 87, 196 n. mládeže 1994–1995 (1994) 29 ě Srov. Missale Romanum, Prex eucharistica I. 5. Poselství Papeže Jana Pavla II. k XXXI. sv tovému dni modliteb za povolání (1994) ě č 30 Kongregace ob řad ů, Dekret Quemadmodum Deus /8.12.1870/: l.c. , 282. 6. List Svatého otce Jana Pavla II. kn žím k Zelenému tvrtku 1994 (1994) 7. Poselství papeže Jana Pavla II. k XXVIII. sv ětovému dni sd ělovacích prost ředk ů 31 Collectio Missarum de Beata Maria Virgine , I, „Sancta Maria de Nazareth“, Pre- 15. kv ětna 1994 (1994) fatio . 32 8. Dopis papeže Jana Pavla II. rodinám (1994) Apoštolská adhortace Familiaris consortio /22.11.1981/, 16: l.c. , 98. ě ů 33 9. Poselství papeže Jana Pavla II. ke Sv tovému dni uprchlík 1994–1995 (1994) Lev XIII., Encykl. Quamquam pluries , /15.8.1889/: l.c. , 177 n. 10. Poselství Jana Pavla II. k oslav ě Sv ětového dne míru 1. ledna 1995 (1994) 34 Srov. Encykl. Laborem exercens /19.9.1981/, 9: AAS 73 /1981/, 599 n. 11. Poselství Svatého otce Jana Pavla II. k oslav ě III. sv ětového dne nemocných 35 Tamtéž 24: l.c. , 638. Papežové poslední doby mnohokrát p ředstavovali svatého 11. února 1995 (1995) Josefa jako „vzor“ pro d ělníky a lidi práce; srov. nap ř. Lev XIII., Encykl. Qua- 12. List papeže d ětem u p říležitosti Roku rodiny (1995) mquam pluries /15.8.1889/: l.c. , 180; Benedikt XV. Motu proprio Bonum sane 13. Poselství papeže Jana Pavla II. k postní dob ě 1995 (1995) /25.7.1920/: l.c. , 314-316; Pius XII. Promluva /11.3.1945/, 4: AAS 37 /1945/, 72; 14. List Svatého otce Jana Pavla II. kn ěžím k Zelenému čtvrtku 1995 (1995) Promluva /1.5.1955/: AAS 47 /1955/, 406; Jan XXIII., Rozhlasové poselství 15. Poselství papeže Jana Pavla II. k XXXII. sv ětovému dni modliteb za povolání /1.5.1960/: AAS 52 /1960/, 398. (1995) 36 Pavel VI., Promluva /19.3.1969/: Insegnamenti , VII /1969/, 1268. 16. Poselství papeže Jana Pavla II. k XXIX. sv ětovému dni sd ělovacích prost ředk ů ě 37 Tamtéž : l.c ., 1267 . 28. kv tna 1995 (1995) 17. Poselství papeže Jana Pavla II. k oslav ě Sv ětového dne míru 1. ledna 1996 (1995) 38 Srov. sv. Tomáš Akv., Summa Theologiae , II-II, q. 82, a. 3, ad 2. 18. Poselství Svatého otce Jana Pavla II. k oslav ě IV. sv ětového dne nemocných 39 Tamtéž , III, q. 8, a. I, ad 1. 40 11. února 1996 (1996) Pius XII., Encykl. Haurietis aquas /15.5.1956/, III: AAS 48 /1956/, 329 n. 19. Poselství Svatého otce Jana Pavla II. k postní dob ě 1996 (1996) 41 Srov. sv. Tomáš Akv., Summa Theologiae , II-II, q. 182, a. 1, ad 3. 20. Poselství Svatého otce Jana Pavla II. k Sv ětovému dni uprchlík ů 1996 (1996) 42 Srov. Kongr. ob řad ů, Dekr. Quemadmodum Deus /8.12.1870/: l.c. 283. 21. Poselství Svatého otce mladým celého sv ěta u p říležitosti XI. sv ětového dne 43 Tamtéž, l.c. 282 n.. mládeže 1996 (1996) 44 Lev XIII., Encykl. Quamquam pluries , /15.8.1889/: l.c. , 177-179. 22. List Svatého otce Jana Pavla II. kn ěžím k Zelenému čtvrtku 1996 v jubilejním 45 ě ě Apoštolská adhortace Christifideles laici /30.12.1988/, 34: AAS 81 /1989/, 456. roce jeho kn žského sv cení (1996) ě 46 Srov. V ěrou čná konst. o Božím zjevení Dei Verbum , 1. 23. Poselství Svatého otce Jana Pavla II. k XXXIII. sv tovému dni modliteb za 47 povolání 28. dubna 1996 (1996) Pavel VI., Promluva /19.3.1969/: Insegnamenti , VII /1969/, 1269. ě ě 48 24. Poselství papeže Jana Pavla II. k oslav Sv tového dne míru 1. ledna 1997 (1996) Srov. Missale Romanum , Collecta ; Super oblata in „Sollemnitate S. Joseph Sponsi 25. Poselství Svatého otce Jana Pavla II. k příprav ě na V. sv ětový den nemocných B.M.V.“; Post commun . in „Missa votiva S. Joseph“. 49 11. února 1997 (1996) Srov. Lev XIII., „Oratio ad Sanctum Josephum“, p řipojena k textu Encykl. Qua- 26. Poselství papeže Jana Pavla II. k postní dob ě 1997 (1996) mquam pluries /15.8.1889/: Leonis XIII P.M. Acta , IX /1890/, 183. 27. Poselství papeže Jana Pavla II. k Sv ětovému dni uprchlík ů 1997 (1997) 50 Kongr. ob řad ů, Dekr. Quemadmodum Deus /8.12.1870/: l.c. , 282. 28. List Svatého otce Jana Pavla II. kn ěžím k Zelenému čtvrtku 1997 (1997) 30. Poselství papeže Jana Pavla II. k XXXI. sv ětovému dni sd ělovacích prost ředk ů 11. kv ětna 1997 (1997)

28 29

31. Poselství papeže Jana Pavla II. k oslav ě Sv ětového dne míru 1. ledna 1998 63. Poselství papeže Jana Pavla II. k XXXV. sv ětovému dni sd ělovacích prost řed- (1997) ků 27. kv ětna 2001 (2001) 32. Poselství papeže Jana Pavla II. k VI. sv ětovému dni nemocných, Loreto 11. 64. Poselství Papeže Jana Pavla II. k XXII. sv ětovému dni cestovního ruchu 27. zá ří února 1998 (1998) 2001 (2001) 33. Poselství papeže Jana Pavla II. k postní dob ě 1998 (1998) 65. Poselství papeže Jana Pavla II. k oslav ě Sv ětového dne míru 1. ledna 2002 (2001) 34. Poselství papeže Jana Pavla II. k Sv ětovému dni uprchlík ů 1998 (1998) 66. Poselství papeže Jana Pavla II. ke Sv ětovému dni nemocných 11. února 2002 (2002) 35. List Svatého otce Jana Pavla II. kn ěžím k Zelenému čtvrtku 1998 (1998) 67. Poselství papeže Jana Pavla II. k postní dob ě 2002 (2002) 36. Poselství Svatého otce Jana Pavla II. k XXXV. sv ětovému dni modliteb za 68. Poselství papeže Jana Pavla II. k LXXVIII. sv ětovému dni uprchlík ů 2002 (2002) povolání 3. kv ětna 1998 (1998) 69. Poselství papeže Jana Pavla II. k XXXIX. sv ětovému dni modliteb za povolání ě ě 37. Poselství Svatého otce Jana Pavla II. k XXXII. sv tovému dni sd lovacích pro- 21. dubna 2002 (2002) ř ů ě st edk 24. kv tna 1998 (1998) 70. Poselství papeže Jana Pavla II. k XXXVI. sv ětovému dni sd ělovacích prost řed- ě ě 38. Poselství papeže Jana Pavla II. k oslav Sv tového dne míru 1. ledna 1999 (1998) ků 12. kv ětna 2002 (2002) ř ě ě 39. Poselství papeže Jana Pavla II. k p íprav VII. sv tového dne nemocných 71. List papeže Jana Pavla II. kn ěžím k Zelenému čtvrtku 2002 (2002) 11. února 1999 (1999) 72. Poselství papeže Jana Pavla II. k XXIII. sv ětovému dni cestovního ruchu 2002 40. Poselství papeže Jana Pavla II. k postní dob ě 1999 (1999) ě ů (2002) 41. Poselství papeže Jana Pavla II. k Sv tovému dni uprchlík 1999 (1999) 73. Misericordia Dei – apoštolský list o n ěkterých aspektech slavení svátosti smí ření 42. Poselství Svatého otce Jana Pavla II. ke XXXVI. sv ětovému dni modliteb za (2002) povolání 25. dubna 1999 (1999) 74. Rosarium Virginis Mariae – apoštolský list o modlitb ě svatého r ůžence (2002) 43. List Svatého otce Jana Pavla II. kn ěžím k Zelenému čtvrtku 1999 (1999) 75. Poselství papeže Jana Pavla II. k oslav ě Sv ětového dne míru 1. ledna 2003 (2002) 44. Poselství papeže Jana Pavla II. k XXXIII. sv ětovému dni sd ělovacích prost ředk ů 76. Poselství papeže Jana Pavla II. u p říležitosti LXXXIX. sv ětového dne uprchlík ů 16. kv ětna 1999 (1999) 2003 (2003) 45. Incarnationis mysterium – bula k vyhlášení Velkého jubilea roku 2000 (1999) 77. Poselství papeže Jana Pavla II. k postní dob ě 2003 (2003) 46. List papeže Jana Pavla II. um ělc ům (1999) 78. Poselství papeže Jana Pavla II. k XI. sv ětovému dni nemocných 2003 (2003) 47. List papeže Jana Pavla II. starým lidem (1999) 79. Poselství papeže Jana Pavla II. ke Dni mládeže v diecézích na Kv ětnou ned ěli 48. Poselství papeže Jana Pavla II. k oslav ě Sv ětového dne míru 2000 (1999) 13. dubna 2003 (2003) 49. Poselství papeže Jana Pavla II. k VIII. sv ětovému dni nemocných (1999) 80. Poselství papeže Jana Pavla II. k XL. sv ětovému dni motliteb za povolání (2003) 50. Poselství papeže Jana Pavla II. k postní dob ě 2000 (2000) 81. Poselství papeže Jana Pavla II. ke XXXVII. sv ětovému dni sd ělovacích pro- 51. Poselství papeže Jana Pavla II. o putování na místa spjatá s dějinami spásy (2000) st ředk ů (2003) 52. Poselství papeže Jana Pavla II. k Sv ětovému dni uprchlík ů 2000 (2000) 82. Ecclesia in Europa – posynodální apoštolská exhortace (2003) 53. List Svatého otce Jana Pavla II. kn ěžím k Zelenému čtvrtku 2000 (2000) ě 54. Poselství papeže Jana Pavla II. ke XXXVII. sv ětovému dni modliteb za povolání 83. Poselství papeže Jana Pavla II. k XXIV. sv tovému dni cestovního ruchu 2003 14. kv ětna 2000 (2000) (2003) ě ě ř ů 84. Poselství papeže Jana Pavla II. k Sv ětovému dni míru 1. ledna 2004 (2003) 55. Poselství papeže Jana Pavla II. k XXXIV. sv tovému dni sd lovacích prost edk ě 4. června 2000 (2000) 85. Poselství papeže Jana Pavla II. k Sv tovému dni nemocných 11. února 2004 56. Poselství papeže Jana Pavla II. k oslav ě Sv ětového dne míru 1. ledna 2001 (2000) (2004) ě 86. Poselství papeže Jana Pavla II. k postní dob ě 2004 (2004) 57. Poselství papeže Jana Pavla II. ke Sv tovému dni nemocných 11. února 2001 (2001) ě ů 58. Apoštolský list Jana Pavla II. daný motu proprio k prohlášení svaté Brigity 87. Poselství papeže Jana Pavla II. k XC. sv tovému dni uprchlík 2004 (2004) ř č Švédské, svaté Kate řiny Sienské a svaté Terezie Benedikty od K říže za spolupat- 88. Spiritus et sponsa – apoštolský list papeže Jana Pavla II. k p íležitosti XL. výro í ronky Evropy (2001) vyhlášení konstituce o posvátné liturgii Sacrosanctum Concilium (2004) ě ě 59. Poselství papeže Jana Pavla II. k postní dob ě 2001 (2001) 89. Poselství papeže Jana Pavla II. k XIX. sv tovému dni mládeže na Kv tnou ě 60. Novo millennio ineunte – apoštolský list papeže Jana Pavla II. na záv ěr Jubilej- ned li 4. dubna 2004 (2004) ě ního roku 2000 (2001) 90. Poselství papeže Jana Pavla II. k XLI. sv tovému dni modliteb za povolání ě 61. List papeže Jana Pavla II. kn ěžím k Zelenému čtvrtku 2001 (2001) 2. kv tna 2004 (2004) ě ě 62. Poselství papeže Jana Pavla II. k XXXVIII. sv ětovému dni modliteb za povolání 91. Poselství papeže Jana Pavla II. k XXXVIII. sv tovému dni sd lovacích pro- ř ů 6. kv ětna 2001 (2001) st edk (2004)

30 31

92. List papeže Jana Pavla II. kn ěžím k Zelenému čtvrtku 2004 (2004) 93. Poselství Svatého otce Jana Pavla II. k XXV. sv ětovému dni cestovního ruchu (2004) 94. Poselství Svatého otce Jana Pavla II. k XX. sv ětovému dni mládeže (Kolín, srpen 2005) (2004) 95. Apoštolský list Svatého otce Jana Pavla II. biskup ům, kn ěžím a věř ícím laik ům k Roku eucharistie ( říjen 2004 – říjen 2005) Mane nobiscum Domine (2004) 96. Poselství Svatého otce Jana Pavla II. k Sv ětovému dni míru 1. ledna 2005 (2004) 97. Poselství Svatého otce Jana Pavla II. k XIII. sv ětovému dni nemocných 2005 (2005) 98. Poselství Svatého otce Jana Pavla II. k Sv ětovému dni uprchlík ů 2005 (2005) 99. Poselství Svatého otce Jana Pavla II. k postní dob ě 2005 (2005) 100. Poselství Svatého otce Jana Pavla II. k XLII. sv ětovému dni modliteb za povo- lání 17. dubna 2004 (2005) 101. List papeže Jana Pavla II. kn ěžím k Zelenému čtvrtku 2005 (2005) 102. Redemptoris custos (2006)