Luca Antonio Predieri

Home , Antonio Caldara, Antonio Salvi, Girolamo Abos, Giuseppe Bonno, Teatro Capranica

Masarykova univerzita Filozofická fakulta

Ústav hudební vědy Hudební věda

Iva Bittová

Luca Antonio Predieri:

Missa in C

Sacratissimi Corporis Christi

Magisterská diplomová práce

Vedoucí práce: doc. PhDr. Jana Perutková, Ph.D.

2017

Prohlašuji, že jsem práci vypracovala samostatně a pouze s využitím uvedených pramenů a literatury.

......

OBSAH

PŘEDMLUVA ...... 4 ÚVOD ...... 5 1 STAV BÁDÁNÍ ...... 6 2 LUCA ANTONIO PREDIERI ...... 12 2.1 ŽIVOTOPIS ...... 12 2.2 PŘEHLED DÍLA ...... 16 3 EDICE PRAMENE MISSA IN C SACRATISSIMI CORPORIS CHRISTI ...... 19 3.1 POPIS PRAMENE ...... 19 3.2 EDIČNÍ POZNÁMKY A TABULKY ...... 20

3.3 TABULKY - ZHUDEBNĚNÍ ĆÁSTÍ ORDINARIA ...... 24 3.4 ANALÝZA MŠE ...... 26 4 EDICE: MISSA IN C ...... 33 ZÁVĚR ...... 107

PŘEDMLUVA

Je to již několik let, kdy mne mé myšlenky zavedly do hloubání o tom, jak smysluplně naplnit svůj volný čas v blízké budoucnosti a efektivně si oddychnout od každodenního cvičení na housle a posunout se opět o několik kroků dál v poznávání světa.

Oba moji synové právě dokončili svá vysokoškolská studia a odlétli z hnízda. Mnoho jejich probdělých nocí, kdy psali své úkoly, jsem ze svého pokojíku v přítmí prožívala a přála si, aby uspěli. Byla to pro mne zároveň velká inspirace: vrátit se zpět do mladých studijních let. Bohužel doba, ve které jsem maturovala, byla v totalitním režimu, a okolnosti tehdejších podmínek k přijetí na vysokoškolské studium mne odradily. Vrhla jsem se tedy do profesionální divadelní a hudební praxe. Veškeré získané zkušenosti za ta léta převážně hudební kariéry mi posloužily maximálně, ale přeci, jednoho dne... Po krátkém telefonním rozhovoru s mojí známou došlo k rozhodnutí přihlásit se ke zkouškám a vrhnout se do studia, věnovat se především teorii, jež je propojena s hudbou, naplnit tak veškerý svůj volný čas a prohloubit si své znalosti.

Ústav hudební vědy v Brně se stal mou novou destinací. Nabitý program plný dobrodružství, získání nových poznatků nejen sebe sama, a také díky úžasným lektorům na katedře mám jedinečnou možnost doplnit kvalitně své vzdělání. Mé poděkování patří doc. PhDr. Janě Perutkové, Ph.D. za veškerou podporu, inspiraci ve výběru témat prací, její odborné posudky a skvělou komunikaci. Mgr. Vladimíru Maňasovi, Ph.D. za značné množství invence a doplnění vzácné literatury a vědomostí. Prof. PhDr. Miloš Štědroň, CSc. patří k osobnostem, ke kterým jsem od dob svého působení v Divadle Na provázku shlížela s velkým obdivem a respektem (jeho hudba k Baladě pro banditu nás spojila na celý život) a dnes mu děkuji za každou poznámku - nejen v oboru kompozice. Poděkování patří také Mgr. Petru Sloukovi za odbornou konzultaci při vypracování diplomové práce, dále pak Mgr. Miroslavu Lukešovi, který mi zkušeně poradil při práci s notačním softwarem. Upřímně děkuji Prof. MUDr. Zuzaně Derflerové Brázdové, DrSc. za prvotní impuls přihlásit se ke studiu oboru Teorie a provozovací praxe staré hudby na FFMU.

Za veškerou přízeň a podporu děkuji také své rodině.

ÚVOD

Ve své diplomové práci se snažím pokračovat v bádání o duchovních skladbách první poloviny 18. století z vybraných moravských chrámových sbírek. Je stále překvapující, jak bohatý a rozmanitý repertoár, často z per italských autorů, je možné v těchto fondech dohledat. Jako zásadní instituce se pro nás v tomto případě jeví císařský dvůr, v jehož prostředí působili skutečně vynikající italští skladatelé. Jejich skladby se pak díky šlechtě, duchovenstvu i nejrůznějším hudebníkům velmi rychle šířily do všech koutů habsburské monarchie. Jedním z takovýchto autorů byl rovněž Luca Antonio Predieri (1688–1767), který jako jeden z mnoha odešel z rodné Itálie do Vídně, kde setrval řadu let. Především odtud se pak šířily jeho skladby – mimo jiné i k nám na Moravu.

Znovu oživit téměř zapomenutý opis Predieriho mše C dur pocházející z hudební sbírky známého poutního chrámu v Dubu nad Moravou je hlavním tématem předkládané diplomové práce. Mým úkolem bylo především vytvořit spartaci rukopisných materiálů k Prederiho zhudebnění mešního ordinária. Kvůli přehlednějšímu zasazení skladby do kontextu Predieriho díla a kompozičního stylu je práce doplněna rovněž o podrobný stav bádání o skladateli i jeho tvorbě.

Díky možnostem dnešních hudebních edičních programů můžeme editovat party dle současné normy, nově oživenou skladbu analyzovat, a později, což je nejdůležitější z hlediska provozovací praxe, také historicky poučeně interpretovat. Ačkoliv je práce doplněna stručným Predieriho životopisem i kapitolou věnovanou jeho dochovaným dílům, její primární částí zůstává spartace skladby, opatřená edičními poznámkami, které poslouží k porovnání se zápisem pramene.

1 STAV BÁDÁNÍ

Italský skladatel a houslista Luca Antonio Predieri (1688–1767) bývá v odborné literatuře zmiňován ponejvíce v souvislosti s žánrem opera seria, avšak pouze heslovitě. Rovněž pramenná základna k tématu není dostatečně zpracovaná. Z hlediska základních informací o skladateli a jeho díle je cenné heslo v The New Grove Dictionary of Opera, jehož autory jsou Anne Schnoebelen a Sergio Durante.1 Vedle důležitých životních dat autora přináší text také výčet autorových děl a poukazuje na jeho spolupráci s libretisty Pietrem Metastasiem (1698– 1782) a Giovannim Claudiem Pasquinim (1695–1763). Je zde rovněž zmínka o sérii dopisů psaných Predierim Padre Martinimu, které mimo jiné poukazují na přátelství mezi Predierim a kapelníkem Johannem Josephem Fuxem. Ve druhém vydání slovníku aktualizovala heslo Anne Schnoebelen, přičemž je doplnila o důležité poznatky z hlediska stylové problematiky. Zásadní je podle Schnoebelen především Predieriho kontrapunktické mistrovství, jež odpovídalo tehdejšímu vkusu císařského dvora. V závěru autorka hesla upozorňuje na skutečnost, že Predieriho galantní operní styl uplatňovaný v jeho operních kompozicích se časem proměňuje ve výrazně expresivní a vyniká zajímavou instrumentací.2 Podle některých badatelů po smrti císaře Karla VI. nebylo Predieriho dílo patřičně doceňováno. Pozměněnému vkusu publika vyhovovaly spíše operní kompozice nové generace skladatelů, jako byl Christoph Willibald Gluck nebo Niccolò Jommelli. Tato skutečnost je rovněž zmiňována v publikaci Haydn, Mozart and the Vienesse School Daniela Heartze.3

Druhé vydání encyklopedie Musik in Geschichte und Gegenwart z roku 2008 přináší některé nové informace. Autorem hesla je Ludwig Finscher. Heslo je koncipováno poměrně stručně, avšak nalézáme zde cenné poznatky o Predieriho studiu houslové hry u Abondia Biniho a Tomase Antonia Vitaliho (1663–1745); rovněž o školení v kontrapunktu u Giacoma Cesara Predieriho (1671–1753) a Giacoma Antonia Pertiho (1661–1756).4

1 SCHNOEBELEN, Anne - DURANTE, Sergio. Predieri, Luca Antonio, The New Grove dictionary of Opera, edited by Stanlie Sadie, volume 3, Oxford University Press, London, 1997, s. 1089. 2 SCHNOEBELEN, Anne. Luca Antonio Predieri, The New Grove Dictionary of Music nad Musicians, edited by Stanley Sadie, volume 20, Oxford University Press, 2001, s. 283. 3 HEARTZ, Daniel. Luca Antonio Predieri, Haydn, Mozart, and the Vienesse School, 1740–1780, W.W.Norton & Company, New York, 1995, s. 80. 4 MISCHIATI, Oscar - TAGLIAVINI, Luigi Ferdinando. Luca Antonio, Musik in Geschichte und Gegenwart, zweite Ausgabe, 2. vydání, ed. Ludwig Finscher, Persontheil 13, Bärenreiter, Kassel; New York, 2008, s. 905- 906.

Heslo Luca Antonio Predieri je možné nalézt také ve slovníku Dictionary-catalogue of operas and operetas Johna Towerse, který se snažil zmapovat dosud veškerá provedení jevištních děl vůbec. 5 Predieri je zde zmiňován celkem jedenáctkrát, přičemž v prvních dvou případech jsou údaje o skladateli úmrtí správné, ale všechna následující hesla uvádí chybný rok 1769. Podobně najdeme nejasnosti ohledně Predieriho úmrtí ve Wurzbachově lexikonu, a to rok 1770.6 Skladatele Wurzbach popisuje jako nadaného umělce s velkou fantazií a neobyčejnou silou a pravdivostí. Zdůrazňuje rovněž, že byl oblíben u císaře Karla VI.

O působení Predieriho na císařském dvoře ve Vídni i o jeho tamním postavení nás informuje starší literatura, například publikace Kaiserliche Hof-Musikkapelle in Wien od Ludwiga Rittera von Köchel. Köchel přehledně uvádí období a funkci jednotlivých skladatelů a hudebníků. Velmi krátké zpracování hesla o Predierim obsahuje vydání Riemannova slovníku Musik Lexikon z roku 1975.7 Ve stručném textu je zmínka o strýci Giacomu Cesarovi a dále je uveden rok působení Lucy Antonia Predieriho u císařského dvora.

Mylnou informaci u data úmrtí obsahuje heslo Predieri ve slovníku Roberta Eitnera. Dokonce uvádí ještě další možné datum: rok 1770 a místo Neapol.8 Autor se odvolává ohledně těchto variant na Köchla. Velmi stručné heslo je v maďarském slovníku Zenei Lexikon.9 Polská encyklopedie Encyklopedia muzyczna přináší v hesle Predieri informace nejen o životě a díle skladatele, ale i o Predieriho tvořivosti, která reprezentuje koncertní styl boloňské školy. Jeho díla jsou označena za mistrovská především na poli vokální polyfonie, dynamiky a exprese v rámci interpretace textů v recitativech.10

Zmiňované Predieriho instrumentační mistrovství vyzdvihuje ve své publikaci A Dictionary for the Modern Trumpet Player Elisa Koehler, a to na příkladu kompozic pro slavného hráče

5 TOWERS, John. Dictionary-catalogue of operas and operetas. ACME Publishing Company. Morangtown, 1910. s. 683-686. 6 WURZBACH, Constantin von. Predieri, Luca Antonio. Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich, enhalted die Lebensskizzen der denkwürdigen Personen, 23.díl, Druck und Verlag der K.K.Hof. und Staatsdruckerei, Wien, 1872, s. 245. 7 RIEMANN, Hugo. Predieri, Luca Antonio, Musik Lexikon L - Z, B. Schott’s Söhne, Mainz.London.New York, 1975, s. 412. 8 EITNER, Robert. Predieri Luc’Antonio, Biographisch - Bibliographisches Quellen - Lexikon, Band 7, Milleville, Francesco - Pluvier, Akademische Druck-U. Verlagsanstalt, Graz/Austria, 1959, s. 54. 9 SZABOLESI, Bence -TÓTH, Aladár. Predieri, Luca Antonio, Zenei Lexikon, ed. Dr. Bartha Dénes, 3 díl, Zenemükiadó Vállalat, Budapest, 1965, s. 149. 10 Uvedena pouze autorská zkratka – KDusz. Predieri Luca Antonio, Encyklopedia muzyczna, ed. PWM, díl pe- r, Krakow, Polsko, 2004, s. 185.

na trubku Johanna Baptistu Heinische, konkrétně na árii Pace una volta z opery Zenobia.11 Jeho virtuózní styl je charakteristický především náročným zdobením, značným rozsahem a častým používáním vysokých tónů. Stejnou problematiku reflektují ve své publikaci The Cambridge Companion to Brass Instrument Trevor Herbert a John Wallace: „ [...] with long sequennces, trills on nearly every sustained note, and treacherous arpeggiated figures “.12 Novodobá edice árie Pace una volta byla publikována (včetně faksimile titulní strany operní partitury Zenobia) ve sbírce Arie con tromba Nr.13.13

Predieriho skladby pro dechové nástroje jsou zmíněny také v publikaci Stewarta Cartera Trombone Obbligatos in Viennese Oratorios of the Baroque, která se zaměřuje na problematiku použití obligátních trombónů ve vídeňských duchovních kompozicích.14 V Predieriho oratoriích se sólový trombón objevuje v árii Dio sol ne porge aita z oratoria Il Sarcifizio d’Abramo. Virtuózní part trombónu potvrzuje skladatelovo kompoziční mistrovství. V sinfonii k oratoriu Isacco, figura del Redentore jsou sólové trombóny uplatněny pouze v rámci krátkých pasáží, avšak i ty jsou po technické stránce náročné a vynikají výrazným zdobením.15

Také Eleanor Selfridge-Field se ve své práci A New Chronology of Venetian Opera and Related Genres na několika místech zmiňuje o Predierim, a to v souvislosti s provozovací praxí benátské opery.16 Aktuální výsledky bádání k Predierimu shrnula v r. 2007 ve své disertaci Císařský styl v hudebně-dramatických dílech provedených za pobytu císaře Karla VI. v českých zemích roku 1723 Irena Veselá.17

11 KOEHLER, Elisa. A Dictionary for the Modern Trumpet Player. Rowman & Littlefield, London, 2015, s 80. 12 HERBERT, Trevor – WALLACE, John. The Cambridge Companion to Brass Instruments. Cambridge University Press, Cambridge, 1997, s. 91. 13 HAAS, Wolfgang G. Luca Antonio Predieri, Musikverlag Köln E. K., nahrávka z roku 1996, sopranistka Susanne Rydén, trompeta Niklas Eklund, orchestr London Baroque, Charles Medla, Edward H. Tarr. 14 CARTER, Stewart. Luca Antonio Predieri, Trombone Obbligatos in Viennese Oratorios of the Baroque, Historic Brass Society Journal, volume, 1990, s. 68-70. 15 Tamtéž, s. 70. 16 SELFRIDGE-FIELD, Eleanor. A New Chronology of Venetian Opera and Related Genres, 1660–1760. The Calendar of Venetian Opera. Stanford University Press, 2007, s. 161. 17 VESELÁ, Irena. Císařský styl v hudebně dramatických dílech za pobytu císaře Karla VI. v českých zemích roku 1723, disertační práce, ÚHV FF MU, Brno, 2007, s. 55.

Z hlediska výčtu Predieriho jevištních děl a lokací jejich provedení je cenný internetový almanach Amadeus Gherarda Casaglia. Pod jménem Luca Antonio Predieri uvádí almanach celkem 22 oper provedených jak na italských, tak i vídeňských scénách.18

Jméno Luca Antonio Predieri najdeme v knize Reinharda Wiesenda, který ve své studii o skladateli Baldassaru Galuppim (1706–1785) uvádí stručnou zmínku o tom, že Galuppi se nechal inspirovat Predieriho operou La pace tra la virtù e la bellezza na Metastasiovo libreto, jež nově zhudebnil.19

Ačkoliv byl Predieri autorem značného množství oper a oratorií, do dnešní doby je jeho dílo dochováno pouze fragmentárně. Z duchovních kompozic je nutné zmínit například Stabat Mater, která vznikla během Predieriho vídeňského působení a jejíž partitura je uložena v Univerzitní knihovně ve Stanfordu.20 Novodobá edice díla vyšla z iniciativy Thomase J. Martina v roce 2009. Predieriho vídeňské působení je tématem disertační práce rakouského klavíristy a pedagoga Romana Ortnera s názvem Luca Antonio Predieri und sein Wiener Opernschaffen. Ortner tuto práci obhájil roku 1966; o pět let později byla publikována. Skládá se z biografického dílu, druhá část je věnována dílu skladatele, ve třetí nalezneme Predieriho korespondenci21 a ve čtvrté je zařazen výběr archivních dokumentů. V databázi muzikologické literatury RILM také dvě disertační práce Jamese Isbell Amstronga a Dagmar Glüxam. Oba badatelé se věnovali Predierimu v několika kapitolách svých prací - v souvislosti s uváděním polyfonních skladeb v liturgii na vídeňském císařském dvoře v prvním případě, a o instrumentaci oper a vokálních děl za vlády císaře Karla VI. v případě textu Dagmar Glüxam.

V katalogu milánské Biblioteca Nazionale Braidense nalézáme celkem 31 Predieriho titulů: oratoria, sinfonie, lamentace, kantáty, antifony, moteta, árie, fugu pastorelu, ofertoria i sonáty

18 CASAGLIA, Gherardo. „Luca Antonio Predieri“. Almanacco Amadeus. 2005. Citováno z: http://www.amadeusonline.net/almanacco?r=&alm_testo=Luca_Antonio_Predieri [online], (2016-12-12). 19 WIESEND, Reinhard. Studien zur opera seria von Baldassare Galuppi: Werksituation und Überlieferung, Form und Satztechnik, Inhaltsdarstellung: mit einer Biographie und einem Quellenverzeichnis der Opern (=Würzburger musikhistorische Beiträge 8), sv. I, Verlegt bei Hans Schneider, Tutzing, Germany, 1984, s. 332. 20 Citováno z: https://searchworks.stanford.edu/?utf8=✓&search_field=search&q=antonio+predieri [online], (2016-13-12). 21 Část korespondence je uložena v boloňském muzeu: MARTINI, Giambattista, Piu celebri musicisti del suo tempo, Volume primo, Bologna, 1888.

pro různé nástroje.22 V hudební sbírce Rakouské národní knihovny ve Vídni nalezneme od Predieriho celkem 103 skladeb. Dále je zde uložena také diplomová práce Hanny Schodterer,23 v níž analyzuje dvě rozdílná zhudebnění na Metastasiova libreta serenaty La pace tra la virtù e la bellezza. Autorka ve svém diskurzu poukazuje na odlišnost hudebního stylu skladatelů Predieriho a Bioniho. V souvislosti s Bionim se objevuje heslo ve studii Zuzany Veverkové, která se zmiňuje o Bioniho účinkování v Predieriho opeře Lucio Papirio.24

Jednotlivým příbuzným této rozvětvené hudebnické rodiny věnuje nejvíce pozornosti Gabriele Moroni. U Lucy Antonia zdůrazňuje skvělou dikci recitativů a staví je na stejnou úroveň s Johannem Adolfem Hassem (1713–1771); houslové dynamické gradace přirovnává k Niccolò Jommellimu (1714–1774).25

Z roku 1927 existuje nepublikovaná disertační práce, kterou napsal Heinrich Freunschlag „Luca Antonio Predieri als Kirchenkomponist“. Freunschlagův tematický katalog Predieriho mší je dnes uložen ve Vídni (Musikwissenschaftliches Institut).

***

Předmětem námi předložené diplomové práce je Predieriho Missa in C Sacratissimi Corporis Christi,26 na niž poprvé upozornila Theodora Straková ve studii K hudební minulosti Dubu u Olomouce, publikované v Časopisu Moravského muzea v Brně.27 Kostelní kůr v městysi Dub nad Moravou byl jedním z těch, které významně přispěly k rozvoji chrámové hudby na Moravě. Dochovala se zde nevelká sbírka hudebnin, která je dnes uložená v Oddělení dějin hudby Moravského muzea v Brně. Tato hudební sbírka patří k významným hudebním kolekcím zachycujícím aktivitu hudebního života na Moravě a širším kontextu v habsburské monarchii 18. století. Poutní místo Dub bylo v hudebním repertoáru zaměřeno převážně na

22 Citováno z: http://www.urfm.braidense.it/cataloghi/msselenco_en.php?Scatola=55&Progressivo=6 al catalogue of music manuscripts - Ufficio Ricerca Fondi [online], (2017-11-02). 23 SCHODTERER, Hanna. Luca Antonio Predieri, Pietro Antonio Metastasios “Azione teatrale, La pace fra la virtù e la bellezza” in Vertonungen für den Wiener Hof von Luca Antonio Predieri ind Antonio Bioni, Diplomaarbeit, Universität Wien, 2011. 24 VEVERKOVÁ, Zuzana. Luca Antonio Predieri, Opus Musicum, hudební revue, ročník 44/2012, č. 3. Brno, s. 38. 25 MORONI, Gabriele. Luca Antonio, Dizionario Enciclopedico universale della musica e dei musicisti, diretto da Alberto Basso, Le biografie, Volume sesto, UTET, Torino, Italy, 2004, s. 114. 26 Příloha č. 1: titulní strana skladby Missa in C. 27 STRAKOVÁ, Theodora. K hudební minulosti Dubu u Olomouce. Hudebně historický ústav. Moravské muzeum, Brno. In: ČMm, liii–liv. Brno 1968–9, s. 19.

skladby s mariánskou tematikou. Jeho podstatnou část hudebního repertoáru tvoří mešní kompozice. V seznamu skladatelů, jejichž hudba je uchována v dubské sbírce, jsou zastoupeni např. František Xaver Brixi (1732–1771), Antonio Caldara (1670–1736), Karl Ditters von Dittersdorf (1739–1799), Leopold Koželuh (1747–1818), Joseph Richter (1749–1813), Jakub Jan Ryba (1765–1815), František Ignác Antonín Tůma (1704–1774) a další.

2 LUCA ANTONIO PREDIERI

2.1 Životopis

Císařský dvorní skladatel, kapelník a houslista Luca Antonio Predieri byl synem Vitale Predieriho a Marie Menzani. Narodil se dne 13. září roku 1688 v Bologni. Vyrůstal v rodině se silnou hudební tradicí. Řada členů tohoto rodu působila na významných hudebních postech, například Giacomo Maria (1611–1695), byl varhaníkem a jedním ze zakladatelů Accademia Filarmonica di Bologna. Jeho synovci Antonio (asi 1650–1710) a Giacomo Cesare (1671–1753) působili jako zpěváci, poslední jmenovaný rovněž komponoval. Angelo Tomasso (1655–1731) byl varhaníkem a skladatelem; hudbě vyučoval i italského skladatele, teoretika a františkánského mnicha Padre Giambattisty Martiniho (1706–1784), s nímž Luca Antonio udržoval přátelský vztah. 28 Stupně příbuzenského vztahu mezi jednotlivými členy rodu je však někdy obtížné přesně stanovit.29 Pojítkem mezi nimi je skutečnost, že se jejich uměleckou základnou stala boloňská Accademia Filarmonica.

U Lucy Antonia Predieriho se projevil talent již v mladistvém věku. Studoval hru na housle u Abondia Biniho a u velmi žádaného pedagoga Tomasa Antonia Vitaliho (1663–1745). Houslista a skladatel Vitali pocházel rovněž z Bologně, avšak od roku 1675 působil u modenského dvora. Zde jej Predieri navštěvoval, aby se zdokonalil ve hře na housle. Znalost kontrapunktu získal od svých příbuzných - varhaníka Giacoma Cesara, zpěváka Angela a rovněž u skladatele Giacoma Antonia Pertiho (1661–1756), který stál dlouhou dobu v čele orchestru Accademia Filarmonica.

Ve svých šestnácti letech byl Predieri přijat do orchestru v bazilice sv. Petra v Bologni, a to nejprve jako hráč na violu; v letech 1706–1711 pak zastával místo houslisty.30 Záhy začal také komponovat. V roce 1710 zazněla jeho první opera La Partenope při slavnostní inauguraci

28 ORTNER, Roman. Luca Antonio Predieri und sein Wiener Opernschaffen, Dissertation zur Erlangung des Doktorgrades, Band III, Briefe, Universität Wien, 1966. 29 MORONI, Gabriele. Luca Antonio Predieri, Dizionario Enciclopedico Universale Della Musica E Dei Musicisti, Alberto Basso, Le Biografie, Volume sesto, UTET, Torino, 1988, s. 113 - 115. 30 SCHNOEBELEN, Anne. Luca Antonio Predieri, The New Grove dictionary of music and musicians, Volume 20, edited by Stanley Sadie, executive editor John Tyrrell, 2nd ed. New York, Grove, 2001, s. 283.

v divadle Teatro Marsigli-Rossi. Partitura opery se bohužel nedochovala.31 Stejná situace panuje v případě uvedení Predieriho prvního oratoria s názvem S Cipriano e Giustina martiri z roku 1712 v Bologni.32 K většině skladatelových oratorních prací však není dochována hudba. Provedení Predieriho rozsáhlejších hudebních děl mu dopomohlo k vážnosti a respektu nejen u posluchačů, ale i u členů akademie - zejména z Accademia Filarmonica di Bologna, kde roku 1716 získal členství, jíž v roce 1723 dokonce předsedal.

Ve svých třiceti třech letech se Predieri oženil s asi o osm let starší 33 letou vdovou Clarou Marií Vittorií Sabatini, jež byla dříve vdaná za dr. Agostina Sandelliho. Dne 26. ledna 1722 se jim narodila dcera Maria Francesca Gertrude. V roce 1721-1722 žila rodina u strýce Giacomo Predieriho v Boloni. Od následujícího roku byli nuceni si vyhledat svůj vlastní domov. Bohužel se nelze dopátrat dalších stop, pouze víme, že se usadili v Bologni.33

Mimo akademii působil Predieri i v několika chrámech jako hudební ředitel. Jeho opery se uváděly v divadlech v Bologni, Turíně, Miláně, Benátkách a v Římě. Například Predieriho opera Astarto měla premiéru právě v Římě v roce 1715 v Teatro Capranica a následně roku 1720 byla provedena v Londýně.34 Povědomí o Predieriho tvorbě se tak pozvolna šířilo i za hranice Itálie.

Predieri patřil generačně k těm známým skladatelům, jako byl Leonardo Vinci, Giovanni Battista Pergolesi a Nicola Porpora.35 Roku 1737 se rozhodl opustit své rodné město a vydat se za novými zkušenostmi k císařskému dvoru ve Vídni. O jeho tvorbu projevila zájem i operní scéna ve Vídni která již v roce 1731 provedla Predieriho operu Amor Prigioniero a v roce 1735 měla premiéru serenata stejného Il sogno di Scipione k narozeninám císaře Karla VI. U císařského dvora byli tehdy zaměstnáni známí autoři, jako Johann Joseph Fux, Antonio Caldara, Francesco Bartolomeo Conti, Giuseppe Porsilea a další. Právě na doporučení

31 Citováno z: http://en.wikipedia.org/wiki/Luca_Antonio_Predieri [online], (2016-27-11). 32 SCHNOEBELEN, Anne. Luca Antonio Predieri, The New Grove dictionary of music and musicians, Volume 20, edited by Stanley Sadie, executive editor John Tyrrell, 2nd ed. New York, Grove, 2001, s. 283. 33 ORTNER, Roman. Luca Antonio Predieri und sein Wiener Opernschaffen. Dissertation zur Erlangung des Doktorgrades, Band III, Briefe, Universität Wien, 1966. s. 44. 34 Tamtéž, Band I, s. 37. 35 MISCHIATI, Oskar – TAGLIAVINI, Luigi Ferdinando. Predieri Luca Antonio, Die Musik in Geschichte und Gegenwart, Allgemeine Enzyklopädie der Musik begründet von Friedrich Blume, druhé vydání, editor Ludwig Finscher, Personenteil 13, Bärenreiter-Verlag, Stuttgart, 2005, s. 906.

kapelníka Fuxe byl Predieri přijat do císařské dvorní kapely.36 Zde se nejdříve ujal pozice asistenta, později pak, po smrti Antonia Caldary nastoupil na místo vicekapelníka. Když v roce 1741 po delší nemoci Fux zemřel, převzal Predieri většinu kapelnických povinností a v této funkci setrval následujících deset let až do odchodu do penze (1766).

Po celou dobu své nepřítomnosti v Itálii si Predieri pravidelně korespondoval s Padre Martinim. Ve svých dopisech sděluje dojmy ode dvora, tvůrčí zápolení i finanční situaci. Část této korespondence je uložena v Civico Museo bibliografico musicale v Bologni a některé dopisy jsou dohledatelné ve sbírce rukopisů Rakouské národní knihovny ve Vídni. V disertační práci Romana Ortnera je uvedeno 18 dopisů, v nichž se mimo jiné dočteme o Predieriho návratu do Bologně v roce 1765. Tam strávil poslední dva roky života strávil u svého bratra Giovanniho „im Hause Farné in der Strada Maggiore“.37 Dne 4. ledna roku 1767 po blíže neuvedené nemoci zemřel. Predieriho jedinou dědičkou je v poslední vůli uvedena dcera Maria, která se provdala za Giuseppa Almerigiho a žila v německém Augsburgu. O své manželce se Predieri v závěti nezmiňuje.38

Predieri po sobě zanechal početné dílo zahrnující opery, oratoria, mše, antifony, žalmy, Stabat Mater, Te Deum, ad. Z celkového výčtu jeho 32 oper se více než polovina nedochovala, některá hudebně-dramatická díla jsou pak zachována pouze torzovitě. Z instrumentálních kompozic zůstal dochován jen zlomek. Některé Predieriho skladby, konkrétně dvě lamentace pro sólový hlas a basso continuo, nebo árii „Pace una volta“ z opery Zenobia, můžeme najít i na hudebních nosičích.

Sbírka z Dubu nad Moravou obsahuje řadu skladeb italských autorů období vrcholného baroka, mezi nimiž jsou zastoupeni např. Antonio Caldara, Marco Antonio Ziani, Baldassare Galuppiho, a další. Ve snaze alespoň částečně oživit dílo, ve srovnání s výše uvedenými autory zapomenutého skladatele, jenž ve své době patřil k velmi známým autorům i daleko za hranicemi Itálie, byla z této sbírky ke spartaci vybrána právě Prederiho Missa in C.

36 PERUTKOVÁ, Jana. František Antonín Míča ve službách hraběte Questenberga a italská opera v Jaroměřicích, KLP, Praha, 2011, s. 34. 37 ORTNER, Roman. Luca Antonio Predieri und sein Wiener Opernschaffen. Dissertation zur Erlangung des Doktorgrades, Band III, Briefe, Universität Wien, 1966. s. 72. 38 Tamtéž, s. 74-75.

Dílo

Predieri vyrůstal v hudební rodině v době, kdy byla na vrcholu popularity žánru opera seria. Získané znalosti kompozice, živá operní scéna v jeho rodném městě, jeho talent a pracovitost již v mladém věku, to vše napomohlo jeho neutuchající tvorbě. Věnoval se operám dramma per musica, již od počátku se jako skladatel setkal s úspěchem, přesto neváhal a přepisoval partitury, rozšiřoval je o další árie dle „gusto moderno“. V roce 1712 uvedl své první oratorium. Jeho díla se brzy hrála po celé Itálii, a tak lze usoudit, že psal své kusy především na zakázku městských divadel i letních karnevalů. Spolupracoval s různými libretisty, na počátku několikrát s básníkem, libretistou Apostolem Zenem (1668-1750) anebo Francescem Silvanim (1660-1728). Komponoval rovněž typ drammatu giocoso a pastorale.

Opravdu početné dílo skladatele můžeme dělit na dvě části: operní a chrámové. V National catalogues of music manuscript v katalogu Bibliotec Nazionale Braidense v Miláně jsou zastoupena převážně díla chrámové hudby, kterou tvořil na italské půdě. Ve výčtu se objevují duchovní árie, litanie, žalmy, moteta, lamentace, antifony, ofertoria, také chrámové sinfonie a sonáty.

Druhou částí Predieriho díla již skladatelsky zralého období, kdy tvořil většinu svých skladeb na zakázku císařského dvora ve Vídni. Tam komponoval další oratoria, opery, také instrumentální hudbu. Rakouská národní knihovna ve Vídni - Österreichische Nationalbibliothek vlastní převážně Predieriho tvorbu z tohoto období: rukopisy několika oper, mší, Ave Regina (1741), nebo Laudate Pueri (1749), libreto k opeře Zenobia (1740) a další.

Ve druhé polovině 18. století přichází ke slovu změna paradigmatu v opeře a tak se Predieriho dílo záhy ocitá na okraji zájmu, přestože vynikal mistrovstvím v kompozicích především vokální polyfonie.

2.2. Přehled díla

Opery

La Partenope (libreto Silvio Stampiglia, Bologna, Teatro Marsigli-Rossi, 28. 10. 1710) La virtù in trionfo o sia La Griselda (dramma per musica, libreto Tomaso Stanzani podle Apostola Zena, Bologna, Teatro Marsigli-Rossi, 18. 10. 1711) La Giuditta (libreto Francesco Silvani, Ancona, Teatro La Fenice, 1713) Lucio Papirio (libreto Francesco Silvani, Pratolino, Villa Medici, 1713, ve stejném roce v Římě, v Benátkách, 1715)39 Astarte (libreto Apostolo Zeno a Pietro Pariati, Řím, Teatro Capranica, 1715) Il pazzo per politica (libreto Giovanni Battista Gianoli, Livorno, Teatro San Sebastiano, 1717) Il duello d`amore a di vendeta (dramma gioso, libreto Francesco Salvi, Livorno, Teatro Sebastiano, 1718)40 La fede ne`tradimenti (libreto Girolamo Gigli, Flerencie, Teatro della Pergola, 1718) Merope (libreto Apostolo Zeno a Pietro Pariati, Livorno, Teatro San Sebastiano, 1718) Anagilda (libreto Girolami Gigli, Turín, Teatro Carignano, 1719) Il tronfo della virtù (libreto Francesco Pecori, Florencie, Teatro della Pergola, 1719) Il trionfo di Solimano, ovvero Il trionnfo maggiore è vincere se stesso (libreto Francesco Pecori, Florencie, Teatro della Pergola, léto 1719) La finta pazzia di Diana (dramma pastorale, libretista neznámý, Florencie, Teatro della Pergola, 1719, v také v Benátkách a ve Vídni, 1748)41 Astarto (dramma per musica, libreto Apostolo Zeno a Pietro Pariati, Florencie, Teatro della Pergola, 1720) Titi Manlio ( libreto Matteo Noris, Florencie, Teatro della Pergola, 1720) Sofonisba (libreto Francesco Silvani, Řím, Teatro Alibert, 1722, do hlavní role obsazen Farinelli) Scipione (libreto Apostolo Zeno, Řím, Teatro Alibert, 1724, do role Salonice obsazen Farinelli) Cesare in Egitto (libreto Giacomo Francesco Bussani, Řím, Teatro Capranica, 1728)

39 SELFRIDGE-FIELD, Eleanor. A New Chronology of Venetian Opera and Related Genres, 1660–1760. The Calendar of Venetian Opera. Stanford University Press, 2007, s. 320. 40 Tamtéž, s. 379. 41 Tamtéž, s. 511-512.

Astianatte (libreto Antonio Salvi, Alexandrie, Teatro Soleri, podzim 1729) Eurene ( libreto Claudio Nicola Stampa, Milán, Teatro Regio Ducal, 1729) Ezio (libreto Pietro Metastasio, Milán, Teatro Regio Ducal, 1730) Alessandro nell`Indie (libreto Metastasio, Milán, Teatro Regio Ducal, 1731) Scipione il giovane (libreto Giovanni Francesco Bortolotti, Benátky, Teatro San Giovanni Grisostomo, 19. 11. 1731, do hlavní role obsazen Antonio Bernacchi) Amor prigionero (libreto Metastazio, Vídeň, 1732)42 Il sogno di Scipione (libreto Metastasio, Vídeň, 1735, u příležitosti oslav narozenin císaře Karla VI) Zoe (libreto Francesco Silvani, Benátky, Teatro San Cassiano, 10. 11. 1736)43 Gli auguri spiegati (libreto Giovanni Claudio Paquini, Laxenburg, 3. 5. 1738) La pace tra la virtù e la bellezza (libreto Metastasio, Vídeň, 15. 10. 1738) Perseo (festa di camera, libreto Giovanni Claudio Pasquini, Vídeň, 4. 11. 1738) Astre placata, ossia La felicità della terra (festa di camera, libreto by Metastasio, Vídeň, 28. 8. 1739) Zenobia (libreto Metastasio, Vídeň, Favorita Palace, 28. 8. 1739) Armida placata (pasticio, spolupráce George Christoph Wagenseil, Johann Adolph Hasse, Giuseppe Bonno a Girolamo Abos, libreto Ambrogio Migliavacca, Vídeň, 1750, u příležitosti narozenin císařovny Alžběty Kristýny Brunšvicko-Wolfenbüttelské)

Kantáta: “Quel ruscel che tra sassi si frange” a “Or che Lidia adorata” Árie: “Doppio tormento m’affana”

Oratoria

Santi Cipriano e Giustina martiri (Bologna, chrám Maria della Vita, 17. 3. 1712) L`Adamo (text Girolamo Melani, Bologna, chrám La Madonna di Galliera, 1723) La caduta di Gerusalemme (Bologna, chrám Santa Maria della Vita, 1727) San Pellegrino Laziosi (Bologna, chrám Santa Maria di Galliera, 1729) Gesù nel tempio (Bologna, chrám Santa Maria della Vita, 31. 3. 1735)

42 Tamtéž, s. 426. 43 Tamtéž, s. 450.

Il sacrificio d`Ambramo (text Francesca Menzion-Giusti, Vídeň, 1738) Isacco figura del Redentore (Vídeň, 12. 2. 1740)

Chrámová hudba

Stabat Mater (SATB sbor a orchestr) Lamentace pro Pašijový týden: Mercoledì Santo (soprán a basso continuo) Giovedì Santo (kontraalt a basso continuo) Venerdì Santo (soprán a basso continuo)

Moteta: Dulcis plaga, Ecce dies, Super astra in corde meo, Tuba canit (pro zpěv a orchestr) Te Deum (smíšený sbor a orchestr)

Hymnus: Inno ala Beata Vergine Maria (pro smíšený sbor a orchestr) Ave Maris Stella (SATB sbor a orchestr; tři verze zkomponované v letech 1739, 1740, 1746) Magnificat (SATB sbor a orchestr; tři verze zkomponované v letech 1739, 1740, 1746) Missa Sanctissimi Francisci (mše pro SATB sbor, 2 trubky, 2 housle, 2 pozouny, 1746) Missa Nativitatis (vánoční mše pro SATB sbor, trubky a housle, 1747)

Instrumentální hudba

Koncert b-moll pro housle a smyčcový orchestr Sonáty pro cembalo G-dur, C-dur a D-dur Sinfonia B-dur

3 EDICE PRAMENE MISSA IN C SACRATISSIMI CORPORIS CHRISTI

3.1 Popis pramene

Vokální a instrumentální party mše jsou uloženy v papírové složce o rozměrech 410 x 340 mm. Na přední straně složky uprostřed, která nese titul skladby i názvy jednotlivých partů je patrný filigrán, složený s písmen I L W. Na zadní straně složky je pak viditelný kříž vsazený do ozdobného věnce (viz: příloha). Papír je po obvodu tmavší a zašlý. Dva centimetry od shora je vedle inventárního čísla N:52. vypsán incipit mše - houslový part z části Kyrie, a to v délce tří prvních taktů.

Jednotlivé party jsou v dobře zachovalém stavu: notový zápis je psán černým inkoustem a je stále dobře čitelný. Pod incipitem je vysokým ozdobným písmem vyveden název díla MISSA in C a v dalším řádku již menším písmem Sacratissimi Corporis Christi. Dále následují vypsané jednotlivé hlasy a nástroje: Canto Primo / Canto Secundo / Alto Tenore / Baso / Violino Primo / Violino Secundo / Clarino Primo / Clarino Secundo / Tympano / Violonczello / el / Organo / a jméno autora díla:

Authore Predieri / včetně nové signatury A 14.612 psané tužkou. Ve spodní části titulní strany můžeme číst: Pro Choro Mariano Dubensi obtulit / Joannes Kops p[leno]:t[itulo]: Capellanus Dubae m[anu]pr[opr]ia / Sub Littera B N.10.

Datace chybí. Pramen obsahuje celkem 12 písařských složek, party jsou svázány.

V Průvodci po archívních fondech Ústavu dějin hudby Moravského musea v Brně se pod číslem 35 objevuje jak zmínka o Dubu nad Moravou, tak i jméno písaře Johannese Kopse (1738–1786?), který byl kaplanem proboštského kostela Očišťování Panny Marie a rovněž skladatelem a varhaníkem.44 Kops byl velmi výraznou osobností v dubském hudebním životě a pořídil většinu opisů dubských skladeb. Sbírku rovněž roztřídil, zrevidoval, dopsal nové titulní listy.

44 Průvodce po archívních fondech Ústavu dějin hudby Moravského musea v Brně, zpracovali: Theodora Straková, Jiří Sehnal, Svatava Přibáňová, redigovala: Theodora Straková, Brno, 1971, s. 45–46.

3.2 Ediční poznámky a tabulky

N.52 Canto Primo conc[er]:to Soprano Primo part má 6 stran. Sopránový klíč je v edici změněn na houslový. takt / znak znění v prameni znění v edici poznámky 42 / 2 g1 a1 66 / 4 # neuveden 100 / 4 # neuveden 112 / 2 bez legata s legatem 1 1 140 / 1 h hes chybí ♭♭ 152 / 4 taktová čára neuvedeno chybný zápis 160 / 5 a 6 šestnáctiny osminy 1 1 206 / 7 ais a chybí ♮ 2 2 230 / 1 e es chybí ♭ 1 1 234 / 3 a as chybí ♭ 234 / 6 a 7 ♭ neuvedeno 301 / 2 h1 c2 dle harmonie 302 / 3 čtvrťová půlová 328 / 1 fermata neuvedena uvedena sjednocení

N.52 Canto Secundo conc[er]:to Soprano Secundo part má 2 strany. Sopránový klíč je v edici změněn na houslový. Part končí v taktu 117.

66 / 4 # neuveden 100 / 4 # neuveden 111 / 1 h1 c2 sjednocení se S1

N.52 Alto conc[er]:to Alto part má 6 stran. Altový klíč je v edici změněn na houslový.

56 / 4 # neuveden 76 / 2 fermata neuvedena uvedena sjednocení s SATB 103 / 1 a 2 legato sjednocení s T 151 / 4 # neuveden 158 / 3 a 5 # neuveden 164 / 1 osminová čtvrťová 179 / 5 fermata neuvedena uvedena sjednocení s SATB 181 / 1 ♮ neuvedena

196 / 1 d1 dis1 203 / 1 dvoutaktová jeden takt pomlka pomlka 207 / 6 # neuveden 216 / 6 # neuveden 240 / 4 fermata uvedena neuvedena sjednocení 258 / 3 # uveden neuveden 279 / 4 ♮ neuvedena 309 / 2 e1 es1 319 / 3 e1 d1 328 / 1 fermata neuvedena uvedena sjednocení

N.52 Tenore conc[er]:to Tenore part má 6 stran. Tenorový klíč je v edici změněn na houslový s osmičkou dole.

76 / 2 fermata neuvedena uvedena sjednocení 103 / 7 e1 d1 sjednocení s A 132 / 4 a 5 osminové čtvrťové sjednocení s A,B 161 / 3 a 4 šestnáctiny osminy 170 / 6 fermata neuvedena uvedena sjednocení 239 / 4 ♮ neuvedena 328 / 1 fermata neuvedena uvedena sjednocení

N.52 Basso Basso part má 5 stran.

97 / 1 H c 151 / 4 # neuveden 170 / 5 fermata neuvedena uvedena sjednocení 296 / 3 ♭ neuvedeno 328 / 1 fermata neuvedena uvedena sjednocení

N.52 Clarino Primo Clarino in C 1 part má 2 strany.

124 nad taktem číslo 2 neuvedeno 143 / 3 a 4 d2 e2 277 nad taktem číslo 5 neuvedeno

N.52 Clarino Secundo Clarino 2 part má 2 strany

124 nad taktem číslo 2 neuvedeno 246 nad taktem číslo 3 neuvedeno 295 nad taktem číslo 3 neuvedeno

N.52 Tympano Timpano part má 2 strany.

Není nalezena žádná změna.

N.52 Violino Primo conc[er]to Violino 1 part má 8 stran.

47 / 2 chybí legato uvedeno 57 / 6 # neuveden 69 / 8 a 9 # neuvedeny 70 / 1 pomlka osminová šestnáctinová 70 / 12 # neuveden 92 / 4 # neuveden 95 / 1 ♮♮ # 114 / 14 # neuveden 115 / 10 # neuveden 125 / 7 # neuveden 168 / 9 e1 neuvedena nota navíc 193 / 9 # neuveden 196 / 5 d2 dis2 chybí # 209 / 4 # neuveden sjednocení s V2 213 akord změna dle harmonie V2 214 / 1 osminová pomlka osminová nota d1 dle harmonie V2 2 2 230 / 1 e es chybí ♭ 2 230 e uvedena ♮ 231 / 1 ♮ neuvedena 232 / 7 a 8 ♮ posunuta o notu dál 1 232 / 19 ♮ neuvedena uvedeno f 237 /1 chybí ♭ uvedeno 325 f neuvedeno 327 f uvedeno sjednocení s V2

N.52 Violino Secundo conc[er]to Violino 2 part má 8 stran.

18 / 9 bez trylku trylek uveden sjednocení s V1 33 / 6 příraz neuveden sjednocení s V1 40 / 8 malá osmina přeškrtnutá sjednocení s V1 47 / 8 přeškrtnutá malá osminová sjednocení s V1 56 / 3 # neuveden 69 / 5 h2 a2 sjednocení s V1 70 / 12 # neuveden sjednocení s V1 81 / 6 # neuveden sjednocení s V1 82 / 3 a 5 e1 f1

95 / 4 # neuveden 116 / 1 bez legata s legatem sjednocení s V1 116 / 6 chybí trylek uveden sjednocení s V1 125 / 3 # neuveden 139 / 2 a 6 p a f f 141 / 5 f1 e1 141 / 10 f neuvedeno uvedeno sjednocení s V1 149 / 8 bez # uveden 158 / 5 # neuveden 159 / 4 ♮ neuvedena 170 / 4 # neuveden 179 / 6 # neuveden 181 / 1 ♮ neuvedena 186 / 1 ♮ neuvedena 187 / 1 f neuvedeno uvedeno sjednocení s V1 193 / 9 # neuveden 194 / 9 bez legata uvedeno sjednocení s V1 195 / 7 přeškrtnutá osmina malá osmina sjednocení s V1 208 / 1 bez f uvedeno sjednocení s V1 209 / 4 # neuveden sjednocení s V1 216 / 6 # neuveden 218 / 1 ♮ neuvedena 223 / 1 ♮ neuvedena 232 / 3 chybí ♭ uvedeno 244 / 2 bez f uvedeno sjednocení s V1 279 / 4 ♮ neuvedena 306 / 1 chybí p uvedeno sjednocení s V1 324 / 1 chybí p uvedeno sjednocení s V1

N.52 Violoncello obligato conc[er]to Violoncello part má 6 stran.

44 / 3 f e 71 / 3 ♮ neuvedena 111 / 3 G A 138 / 9 ♮ neuvedena 151 / 4 # neuveden 170 / 7 chybí fermata uvedena sjednocení s Tutti 200 / 4 c G 201 / 1 chybí ♮ uvedena Sjednocení s Organo 209 / 5 # neuveden 230 / 3 ♮ neuvedena 240 / 2 fermata uvedena neuvedena sjednocení s Tutti

299 / 1 g f sjednocení s Organo

N.52 Organo Varhanní part má 6 stran. Ve spodní části psáno: Chori Mariani Dubensis Littera B N.10

151 / 4 # neuveden 194 / 9 # neuveden 209 / 5 # neuveden 230 / 3 ♮ neuvedena 238 / 4 chybí osminová uvedena sjednocení s Vlc pomlka 311 / 2 ♮ neuvedena sjednocení s Vlc

3.3 Tabulka – zhudebnění částí ordinaria

Incipit / Text Rozsah Tempo Takt Tón Obsazení Sazba ina Kyrie eleison 1 - 50 Allegro 3/4 C/C S1,S2,A,T,B, polyfonní Cla1,2, Timp, Vln1,2, Vlc, Org /dále Tutti/ Kyrie eleison 7 - 23 Allegro 3/4 C/C S1,S2,A,T,B, Tutti polyfonní Christe eleison 26 - 36 Allegro 3/4 a/a S1,S2,A,T,B, polyfonní Vln1,2, Vlc, Org Kyrie eleison 38 - 50 Allegro 3/4 C/C S1,S2,A,T,B, Tutti polyfonní

Gloria in excelsis Deo 51 - 117 Allegro C C/C S1,S2,A,T,B, Tutti polyfonní Et in terra pax hominibus bonae 53 - 56 Allegro C C/A S1,S2,A,T,B, Tutti polyfonní voluntatis. /G Laudamus Te. 57 Allegro C E/a S1,S2,A,T,B, polyfonní Vln1,2, Vlc, Org Benedicimus Te. 57 - 58 Allegro C G S1,S2,A,T,B, Tutti polyfonní Adoramus Te. 58- 59 Allegro C G A, Tutti polyfonní Glorificamus Te. 59 - 61 Allegro C G/C S1,S2,A,T,B, Tutti polyfonní Gratias agimus Tibi propter 63 - 66 Allegro C C/a S1,S2,A,T,B, Tutti polyfonní magnam gloriam Tuam. Domine Deus, Rex caelestis, 67 - 70 Allegro C a/e T,Vln1,2, Vlc, Org polyfonní Deus Pater omnipotens. Domine Fili unigenite, 68 - 69 Allegro C e A,Vln1,2, Vlc, Org polyfonní Jesu Christe. 70 - 71 Allegro C e A,Vln1,2, Vlc, Org polyfonní Domine Deus, Agnus Dei, 71 - 74 Allegro C a/C S1,B,Vln1,2, Vlc, polyfonní Filius Patris. Org Qui tollis peccata mundi, 74 – 76 Allegro C G S1,S2,A,T,B,Tutti polyfonní miserere nobis. 77 - 82 Un poco 3/4 E/a S1,S2,A,T,B, polyfonní largo Vln1,2, Vlc, Org Qui tollis peccata mundi, 82 - 84 Un poco 3/4 C/G S1,Vln1,2,Vlc, Org homofonní largo Suscipe deprecationem nostram. 85 - 89 Un poco 3/4 G/e S1,Vln1,2,Vlc, Org homofonní

largo Qui sedes ad dexteram Patris, 89 - 91 Un poco 3/4 e/G B,Vln1,2, Vlc, Org homofonní largo Miserere nobis. 92 – 101 Un poco 3/4 E/a S1,S2,A,T,B, polyfonní largo Vln1,2,Vlc, Org 101 Allegro C C S1,S2,A,T,B,Tutti polyfonní Quoniam tu solus sanctus. 102 - 103 Allegro C C A,T, Tutti polyfonní

Tu solus Dominus. 103 - 104 Allegro C C A,T,Cla1,2,Timp, polyfonní Vlc,Org Tu solus Altissimus, Jesu 104 - 106 Allegro C C/G A,T,Tutti polyfonní Christe. Cum Sancto Spiritu, 107 Allegro C C A,Vlc,Org homofonní in gloria Dei Patris. 108 - 113 Allegro C C S1,S2,A,T,B, Tutti polyfonní Amen. 109 - 117 Allegro C C/G S1,S2,A,T,B, Tutti polyfonní /C

Credo in unum Deum 118 - 167 Allegro 3/4 C/C S,A,T,B, Tutti polyfonní Patrem omnipotentem, factorem 118 - 120 Allegro 3/4 C/G B, Tutti polyfonní caeli et terrae, visibilium omnium et 118 - 121 Allegro 3/4 C A, Tutti polyfonní invisibilium. Et in unum Dominum Jesum 119 - 121 Allegro 3/4 C S, Tutti polyfonní Christum, Filium Dei unigenitum. 121 - 123 Allegro 3/4 C S, Tutti polyfonní Et ex Patre natum ante omnia 120 - 123 Allegro 3/4 C B, Tutti polyfonní saecula. Deum de Deo, lumen de lumine, 120 - 123 Allegro 3/4 C T, Tutti polyfonní Deum verum de Deo vero. 122 - 124 Allegro 3/4 C A, Tutti polyfonní Genitum, non factum, 123 - 124 Allegro 3/4 C S, Tutti polyfonní consubstantialem Patri 123 - 126 Allegro 3/4 C/e T, Tutti polyfonní per quem omnia facta sunt. 124 - 126 Allegro 3/4 G/e S,B,Vln1,2,Vlc,Org polyfonní Qui propter nos homines, 126 - 128 Allegro 3/4 e B, Tutti polyfonní et propter nostram salutem 126 - 128 Allegro 3/4 e S, Tutti polyfonní descendit de caelis. 128 - 130 Allegro 3/4 e/C S,A,T,B,Tutti polyfonní Et incarnatus est de Spiritu 131- 132 Largo C A S,A,T,B, polyfonní Sancto Vln1,2,Vlc, Org 133 Largo C A A, Vln1,2,Vlc, Org homofonní ex Maria Virgine et homo factus est. 133 - 135 Largo C d S,A,T,B, polyfonní Vln1,2,Vlc, Org Crucifixus etiam pro nobis sub 136 - 139 Largo C d/C S, Vln1,2,Vlc, Org homofonní Pontio Pilato passus, et sepultus est. 139 - 141 Largo C C S,Vln1,2,Vlc homofonní Et resurrexit tertia die 143 -145 Allegro 3/4 C B, Tutti polyfonní secundum Scripturas. 143 - 145 Allegro 3/4 C A,T, Tutti polyfonní Et ascendit in caelum, 144 - 145 Allegro 3/4 C S, Tutti polyfonní sedet ad dexteram Patris. 145 - 147 Allegro 3/4 C/G S, Tutti polyfonní Et iterum venturus est cum 145 - 147 Allegro 3/4 C/G B, Tutti polyfonní gloria, Iudicare vivos et mortuos; 147 - 149 Allegro 3/4 G/a A,T,B,Vln1,2,Vl, polyfonní Org cuius regni non erit finis. 149 - 151 Allegro 3/4 e S,Vln1,2,Vlc, Org polyfonní Et in Spiritum Sanctum 150 - 152 Allegro 3/4 a/e A,Vln1,2,Vlc, Org polyfonní Dominum 150 - 152 Allegro 3/4 a/e B,Vln1,2,Vlc, Org polyfonní et vivificantem,

qui ex Patre Filioque procedit. 151 - 153 Allegro 3/4 a T,Vln1,2,Vlc, Org polyfonní Qui cum Patre et Filio et 152 - 155 Allegro 3/4 a S,Vln1,2,Vlc, Org polyfonní conglorificatur, 153 - 155 Allegro 3/4 a T,Vln1,2,Vlc, Org polyfonní simul adoratur, Qui locutus est per Prophetas. 153 - 155 Allegro 3/4 a B,Vln1,2,Vlc, Org polyfonní Et in unam sanctam catholicam 154 - 158 Allegro 3/4 F A,Vln1,2,Vlc, Org polyfonní et apostolicam Ecclesiam. Conglorificatur, baptisma in 155 - 159 Allegro 3/4 a/G T, Tutti polyfonní remissionem peccatorum. Et expecto resurrectionem 156 - 158 Allegro 3/4 a/G S,Vln1,2,Vlc, Org polyfonní mortuorum. Et vitam venturi saeculi. 156 - 161 Allegro 3/4 C S,A,T,B, Tutti polyfonní Amen. 160 - 167 Allegro 3/4 C S,A,T,B, Tutti polyfonní

Sanctus, Sanctus, Sanctus 168 - 190 Largo C C/C S,A,T,B, Tutti polyfonní Dominus Deus Sabaoth 168 - 170 Largo C C/a S,A,T,B,Vln1,2,Vlc polyfonní , Org Pleni sunt caeli et terra gloria 171 - 185 Allegro 3/4 C/G S,A,T,B,Vln1,2,Vlc polyfonní tua , Org Hosanna in excelsis. 187 - 190 Allegro 3/4 C S,A,T,B, Tutti polyfonní

Benedictus 191 - 209 Andante C e/a S,A,Vln1,2,Vlc,Org polyfonní qui venit in nomine Domini 196 - 208 Andante C e S,A,Vln1,2,Vlc,Org polyfonní Hosanna in excelsis. 210 - 227 Allegro 3/4 C S,A,T,B, Tutti polyfonní

Agnus Dei, 228 - 240 Largo C a/C S,A,T,B, Tutti polyfonní qui tollis peccata mundi, 228 - 232 Largo C a/c S,A,T,B, polyfonní miserere nobis Vln1,2,Vlc,Org Agnus Dei, qui tollis peccata 234 - 238 Largo C Es/f S,A,T,B, polyfonní mundi, miserere nobis. Vln1,2,Vlc,Org Agnus Dei, qui tollis peccata 238 - 240 Largo C f/G A,T, polyfonní mundi, Vln1,2,Vlc,Org dona nobis pacem. 241 - 328 Allegro Alla C/C S,A,T,B, Tutti polyfonní che abbia breve del presto

3.4 Analytické poznámky

Missa in C je strukturovaná na základě latinského textu mešního ordinária. Tónina C dur je v rámci zhudebnění použita nejčastěji. Vokální sazba je do taktu 82 pětihlasá se dvěma sopránovými hlasy, dále čtyřhlasá až do závěrečného 328 taktu. Svou délkou se blíží mši brevis, ovšem její bohaté orchestrální obsazení i nápadná propracovanost odkazují ke slavnostní mši solemnis.

Kyrie (Allegro) je ve třídobém taktu a tónině C dur. Tato tónina má dle Johanna Matthesona (1681–1764) charakter drzý a troufalý, ovšem s účastí trubek může posloužit i k povzbuzení a slavnostní náladě.45 Obecně je tato tónina nabitá veselostí a slavnostní náladou, i bojovností, proto se tak ladily trubky a tympány. Skladby s těmito nástroji byly většinou ve vídeňském prostoru, ale i na Moravě komponovány v C dur.

První část mše je zpracovaná formou fugy. Otevírá ji ritornel - první takt v metrické stopě tribrachys a dále navazující melodickou radostnou linkou s figurou groppo a trylky v duu prvních a druhých houslí.

V sedmém taktu partitury otevírá alt část A Kyrie za postupného přidávání ostatních hlasů. Mezi úvodem A a A1 zazní opět dva takty ritornelu. Část B Christe je odlišena tóninou a moll a má charakter spíše mírný, naříkavý, dle teorie o afektech J. Matthesona je charakter této stupnice žalostný, bědující, může znít pronikavě, ale ne nelibě.46 Hlavní melodický part vypracování dílu B patří sopránovému duetu a je uzavřen kadencí. Takt 37 je instrumentální opět v metrické stopě tribrachys a napojuje se na reprízu A2. Ta se vrací zpět do C dur a hlasy následují po sobě od altu, stejně jako na začátku Kyrie.

Gloria (Allegro) má délku 66 taktů. V krátkém třítaktovém úvodu zazní ritornel s melodickou ozdobou v houslích circolo mezzo. Sólový hlas bas uvádí text Et in terra s částečně klesající melodií a v dalším taktu 54 se přidají ostatní hlasy se zdůrazněním slova (anaphora) pax. V 62 taktu v kadenci uzavírají první a druhé housle triolovými skoky, sextolou a ozdobným trylkem uzavírají první část. Sjednocené hlasy (noema) ve druhé části v 57 taktu zpívají se

45 MATTHESON, Johann. Das neu-eröffnete Orchestre, 1. Publikace, vydavatel B. Schiller, Hamburg, 1713, s. 240. 46 Tamtéž, s. 238.

synkopickým nástupem Laudamus te, benedicimus te. Třetí část Domine Deus je v klidnější tónině a moll s varhanním sólem.

Střídají se sólové party nejprve v tenoru a basu, s nástupem sopránu v taktu 71–72 nalezneme u sopránu, basu, violoncella a varhan rétorickou figuru circulatio, která zde prezentuje Boha: Deus, Agnus. Současně se jedná o symbol Kříže.

Nástupem čtvrté části Miserere se mění tempo Un poco largo na 3/4 i tónina E dur. Hlasy společně souzní v anaphoře, dechové nástroje a tympány se v této části odmlčí, následuje sólo v prvním sopránovém hlase za synkopického doprovodu houslí. Další sólo převezme bas Qui sedes ad dexteram Patris, pak přes harmonické modulace G dur/e moll se s Miserere nobis všechny hlasy vrací do tóniny E dur a v taktu 101 již přichází nové metrum 4/4 Allegro a tónika C dur. Pátá část Quoniam tu solus v taktu 102 je opět živější společně s dechy a tympány, zároveň i se sólem hlasů tenoru a altu. Poslední šestá část Cum Sancto Spiritu má melodickou příbuznost s Kyrie. Ve zpěvních partech SATB v textu gloria Dei je zjevná figura exclamatio: vyjádření afektu radosti. Po gradaci v dynamice se houslové party tematicky vrací zpět do Kyrie a v plném obsazení s varhanním sólem tak končí Gloria. V literatuře najdeme pro srovnání ukázku části Gloria z Predieriho Missa Nativitatis in C v analýze od Bruce Campbella MacIntyra.47

47 MACINTYRE, Bruce Campbell. The Vienesse concerted Mass in early classic period, history, analysis and thematic catalog, Kalifornská univerzita, USA, 1984, s. 502.

Credo obsahuje celkem 49 taktů, jeho první část je v tempu Allegro ve 3/4 metru, a je v základní tónině. V Predierim vytvořené pseudo-polyfonní sazbě48 se setkáme s výraznými nástupy SATB i s hudebními figuracemi (v první a třetí části hrají dechové nástroje) představujícími fanfáry. Imitační sekvence jsou obsaženy v basových partech v Patrem omnipotentem. Harmonicky zajímavé je svými stoupajícími půltónovými kroky v basso continuo Qui propter v taktu 126 s rétorickou figurou pathopoeia.

Proti nim jsou kladeny klesající diminuce v houslových partech s ozdobnými trylky v konci jednotlivých frází a kadencí v taktu 129 přechází v další část Largo, které je ve 4/4 metru. Sylabická deklamace SATB se vyskytuje v Et incarnatus, která je považovaná v liturgickém textu mše za „srdce“ Creda, je noemou v taktu 131 a 132 a končí fermatou v dominantní tónině A dur. Zde nejsou zastoupeny dechové a bicí nástroje. Crucifixus etiam je sólovým dramatickým climaxem v sopránovém hlasu v homofonní sazbě za doprovodu smyčcové sekce ve staccatové diminuci ve střídavém synkopickém rytmu. Dramatičnost je umocněná střídavou dynamikou, moduluje z d moll do základní tóniny a končí figurou catabasis v kadenci. Další část Et resurrexit se vrací do původního tempa Allegro a do 3/4 taktu v sazbě polyfonní a v plné instrumentaci. V taktu 152 nalezneme u druhých houslí a v altovém hlase figuru groppo a varhanní part následně moduluje v mollových a/e/a. V taktu 154 přes g moll se sníženou nónou a následně C dur s malou septimou, končí kadence v subdominantní tónině mše v F dur. Et expecto resurrectionem v sopránovém hlasu s průtahem na třetí době vede rytmickou sekvenci v pravidelném rytmu se všemi ostatními hlasy i s číslovaným basem a violoncellem, jenž moduluje přes a moll a G dur zpět do hlavní tóniky. Repetice slova Amen

48 Tamtéž, s. 669.

(epizeuxis) se sjednotí na poslední době v taktu 166 a na první době taktu 167. Nacházíme zde na poslední dvě doby pomlku (homoioptoton), jež uzavírá část Credo.

Sanctus má 22 taktů a Benedictus 36 taktů. Obsahují celkem čtyři části, každou v odlišném metru a tempu. První tři takty ve čtyřdobém metru Largo otvírá soprán, v houslových partech se nachází figura quodlibeticum49.

49 SCHÜLLEROVÁ, Silvie. Afektová teorie a hudebně rétorické figury, dizertační práce, MU, Brno, 2006, s. 194.

Druhý a třetí takt společně SATB s violoncellem a číslovaným basem modulují z C dur přes E dur do a moll s fermatou v závěru. Pleni otvírá novou část v rytmu 3/4 Allegro a hlasy (noema) jsou v hlavní tónině; sjednocení v rytmu je hudebním vyjádřením boží slávy. Text In gloria tua zdobí melodii melismaticky nejen v hlasech (krátká koloratura), ale i v nástrojích, v taktu 178 kreslí význam slova figura circulatio a trylky v houslových partech, moduluje do G dur. Tato část je u Predieriho kompozičně rozšířena do jedenácti taktů. Po odmlce SATB v délce jednoho taktu následuje ve forte první Hosanna in excelsis (noema) a vrací se zpět do C dur. V sopránovém a tenorovém hlase nalezneme opět rétorickou figuru circulatio. V závěru Sanctus je na poslední dvě doby ve všech partech pauza.

Benedictus otvírá čtyřtaktový ritornel Andante ve čtyřdobém metru a v tónině e moll, přičemž se jedná o čtyřhlasý kontrapunkt. V první části dechové a rytmické nástroje mlčí. První i druhé housle v diminuci v taktu 194 postupují v disonancích (passus duriusculus) a jejich party jsou až do konce taktu 209 v unisonu. Oproti plnému obsazení hlasů v Sanctus, je Benedictus pouze duet: altový hlas začíná sólo s kvintovým skokem v úvodu textu a následně soprán nastupuje o kvartu výš v a moll, hlasy jsou dále vedeny kontrapunkticky. V taktu 205 přichází překvapivé E dur, dále postupují SA chromaticky dolů zpátky do e moll. Rytmickou ozdobou je horní a dolní appogiatura u obou hlasů. V posledních dvou taktech této části je opět krátký instrumentální ritornel. Druhá Hosana ve 3/4 metru Allegro v C dur v plném obsazení končí v taktu 227 pauzou na poslední druhé a třetí době. Benedictus je jedinou částí mše, která je komponovaná v mollové tónině.

Část Agnus Dei má 100 taktů a je složena ze dvou navazujících celků: pomalejší Agnus Dei (Largo) má tři části ve 4/4 metru a obsahuje pouze 12 taktů. Rychlejší Dona nobis pacem (Allegro che abbia del presto) Alla breve je nejdelší částí celé mše: má 88 taktů. Agnus Dei začíná bez interludia, tuto část A otvírá hlas v base, ATB se přidají na text miserere, dechové

nástroje a tympány mlčí až do taktu 241. Před nástupem druhého sóla je ve dvoutaktech hudební předěl houslí v disonantní figuře passus duriusculus. Tato figura je stejně tak jako v případě Benedictus, kompozičně umístěna před nástupem sólového hlasu. Část Agnus A1 tedy otvírá hlas sopránu a následně zpívá celý chorus v tónině Es dur, v části A2 v tónině f moll jsou zastoupena sóla v hlasech T a A a končí půl kadencí v G dur. Kupodivu zde nenalézáme melodickou příbuznost s předchozí Gloria v textu Qui tollis peccata mundi, jak se obvykle u jiných kompozic mší děje. V obou místech u textu miserere nobis nalezneme půltónové postupy se zmenšenými sextakordy v číslovaném basu; harmonický závěr Agnus Dei umožní nasazení kontrastního rychlejšího tempa a přechod do hlavní tóniny C dur ve finální Dona nobis pacem. Mnoho skladatelů před rokem 1760 používalo v této části polyfonní imitační hudební formu fugu, mezi ně patřil i Predieri v námi analyzovaném díle.50 Sólové hlasy se v repeticích průběžně prolínají, hlavní hudební téma je uspořádáno v klesajících tónech melodie (climax). Tuto melodii převezmou dále dechové nástroje a 1 a 2 housle v krátké instrumentální mezihře, a dále pak v textu pacem dochází ke sjednocení v tutti. Metrická stopa spondej je použita k vyjádření zbožného afektu a vyskytuje se zde na čtyřech místech. V závěru stoupají vzhůru (k nebesům) basové nástroje i hlas B v půltónech a poslední tři takty dochází ve forte dynamice k jednotě všech hlasů (noema).

Predieri ve svém díle pracuje kompozičně skvěle s polyfonií především v hlasech. Rétorické figury používá na mnoha místech i v nástrojích; získané zkušenosti s předními libretisty jsou zde skvěle znatelné, protože tak uvědoměle staví dramatičnost významu liturgického příběhu.

Jeho mistrně vypracovaná rytmická dovednost je patrna z houslových partů.

50 Tamtéž, s. 863.

4 EDICE MISSA IN C

100

101

102

103

104

105

106

ZÁVĚR

Po celkovém prostudování veškerých dostupných materiálů ohledně tvorby skladatele Lucy Antonia Predieriho můžeme říci, že ač byl skladatelem plodným a ve své době uznávaným, je bohužel jeho dílo v současné době opomíjeno. Bruce Campbell Mac Intyre uvádí ve svém pojednání The Viennese concerted mass of the early classic period, že Predieri, jehož dvě mše typu brevis částečně analyzuje, měl několik kompozičních nedostatků, přičemž poukazuje mimo jiné na méně bohatou harmonii a nedostatečný kontrapunkt, což bylo údajně jedním z důvodů, proč se Predieriho tvorba jen v malém množství šířila za hranice Vídně.51

Toto tvrzení ovšem lze vyvrátit právě z námi předložené spartace mše, která ve své stručnosti kompozičně zcela jistě dokazuje Predieriho zručnost a talent. Skladba neobsahuje mnoho instrumentálních částí, ale z vypracované analytické sondy je zcela patrné, že veškeré podstatné kompoziční prvky jsou ve mši zahrnuty.

Právě díky této edici pramene můžeme – jak doufáme – přispět ke znovuoživení děl tohoto skladatele, který si renesanci zajisté zaslouží.

51 MACINTYRE, Bruce Campbell. The Vienesse concerted Mass in early classic period, history, analysis and thematic catalog, Kalifornská univerzita, USA, 1984, s. 224.

107

Résumé

Tématem této magisterské diplomové práce je edice pramene Missa in C Sacratissimi Corporis Christi od italského skladatele Luca Antonia Predieriho (1688–1767). Přesné vročení vzniku kompozice není známo. Lze však usuzovat, že tato mše vznikla v době Predieriho působení na postu vicekapelníka u vídeňského císařského dvora v letech 1737– 1765. Party Missa in C z fondu hudebnin z Dubu u Olomouce představují jediné Predieriho dílo z období první poloviny 18. století, které se na Moravě dochovalo. I přes svůj nevelký rozsah má tato mše velký význam nejen pro historii italské chrámové hudby prováděné na Moravě, ale upomíná rovněž na osobnost samotného skladatele díla, jenž patřil k velmi plodným autorům. Dnes je Luca Antonio Predieri, stejně tak jeho dílo, spíše pozapomenut. Nejdůležitější zdroje informací k Predierimu pocházejí z cizojazyčné literatury, zejména z disertace a publikací vídeňského muzikologa Romana Ortnera. Ve třetí části této práce jsou vypracované tabulky zhudebnění mešního ordinária a analytická sonda pramene poukazující na Predieriho kontrapunktickou práci. Čtvrtá část obsahuje jádro diplomové práce: edici mše, jejíž spartace byla realizována pomocí hudebního počítačového programu Sibelius 7. Věřme, že tato práce bude moci poskytnout informace dalším badatelům a stane se impulsem k novodobému nastudování Predieriho díla.

Resumé

The main subject of this master´s thesis is the critical edition of Missa in C Sacratissimi Corporis Christi by the Italian composer Luca Antonio Predieri (1688–1767). Although there is no information regarding the exact date of the work’s composition, we can infer that it was composed during Predieri´s stay at the Imperial Court in Vienna between the years 1737 and 1765. Predieri held the post of a vice-Kapellmeister during that time. The parts of the Mass in C, which were found in the music collection from the small town Dub, near Olomouc, make it the only work composed by Predieri in the first half of the 18th century that was preserved in Moravia. In spite of its relatively small scale, the Mass is very significant not only for the history of Italian church music performed in Moravia but it also reminds us of the personality of a very prolific author. Today, both Predieri and his work are largely forgotten. The most important sources of information about him in first and second

108

part of my thesis come mainly from foreign-language literature, especially from the dissertation and publications of the Viennese musicologist Roman Ortner. The third part of my thesis presents tables of the musicalization of the Mass Ordinary as well as an analytical investigation into the piece, concentrating on Predieri´s contrapuntal work. The fourth part presents the core of the master´s thesis. It is the critical edition of the Mass, a transcription using the computer music program Sibelius 7. I hope that this study will provide fresh material for other researchers and an impetus for performances of the Mass.

109

Prameny

PREDIERI, Luca Antonio. Missa in C Sacratissimi Corporis Christi. Cz-Bm, sign. A 14612.

Luca Antonio Predieri [CD] Orchestr London Baroque, Wolfgang G. Haas, Charles Medla, Edward H. Tarr. Musikverlag Köln E.K., 1996.

Literatura

CARTER, Stewart. Trombone Obbligatos in Viennese Oratorios of the Baroque, In Historic Brass Society Journal. Volume 2, 1990, s. 52–77.

CASAGLIA, Gherardo. Predieri, Luca Antonio. In Almanacco Amadeus, 2005. http://www.amadeusonline.net/almanacco?r=&alm_testo=Luca_Antonio_Predieri [online], (2016-12-12).

EITNER, Robert. Predieri, Luc’Antonio. In Biographisch-Bibliographisches Quellen-Lexikon der Musiker und Musikgelehrten der christlichen Zeitrechnung bis zur Mitte des neumzehnten Jahrhuderts. Band 7, Graz, Akademische Druck-U, 1959.

HEARTZ, Daniel. Haydn, Mozart, and the Vienesse School: 1740-1780. W. W. Norton & Company, New York, 1995.

HERBERT, Trevor; WALLACE, John. The Cambridge Companion to Brass Instruments. Cambridge University Press, Cambridge, 1997.

[KDusz]: Predieri Luca Antonio. In Encyklopedia muzyczna PWM, díl Pe-R, Polskie Wydawnictwo Muzyczne, Krakow, 2004.

KOEHLER, Elisa. A Dictionary for the Modern Trumpet Player. Rowman & Littlefield, London, 2015.

MISCHIATI, Oscar; TAGLIAVINI, Luigi Ferdinando. Predieri Luca Antonio. In Die Musik in Geschichte und Gegenwart, Allgemeine Enzyklopädie der Musik begründet von Friedrich Blume. Volume 2, Personenteil 13, ed. Ludwig Finscher, Bärenreiter-Verlag, Stuttgart, 2005.

110

MORONI, Gabriele. Predieri, Luca Antonio. In Dizionario Enciclopedico Universale Della Musica E Dei Musicisti: Le Biografie. Volume sesto, ed Alberto Basso, UTET, Torino, 1988.

ORTNER, Roman. Luca Antonio Predieri und sein Wiener Opernschaffen, Dissertation zur Erlangung des Doktorgrades, Universität Wien, 1966.

PERUTKOVÁ, Jana. František Antonín Míča ve službách hraběte Questenberga a italská opera v Jaroměřicích. Clavis Monumentorum Musicorum Regni Bohemiae, KLP, Praha, 2011.

RIEMANN, Hugo. Predieri, Luca Antonio. In Musik-Lexikon. Vol. 7, Schott’s Söhne, Mainz, 1975, s. 412.

SELFRIDGE-FIELD, Eleanor. A New Chronology of Venetian Opera and Related Genres, 1660-1760. The Calendar of Venetian Opera. Stanford University Press, 2007.

SCHÜLLEROVÁ, Silvie. Afektová teorie a hudebně rétorické figury. Dizertační práce, Masarykova Univerzita, Brno, 2006.

SCHNOEBELEN, Anne. Predieri, Luca Antonio. In The New Grove dictionary of music and musicians. Volume 20, ed. Stanley Sadie, New York, Grove, 2001.

SCHNOEBELEN, Anne; DURANTE, Sergio. Predieri, Luca Antonio. In The New Grove dictionary of Opera. Volume 3, ed. by Stanlie Sadie, Oxford University Press, London, 1997.

SCHODTERER, Hanna. Pietro Antonio Metastasios “Azione teatrale, La pace fra la virtu e la bellezza” in Vertonungen für den Wiener Hof von Luca Antonio Predieri und Antonio Bioni. Diplomarbeit, Universität Wien, 2011.

STRAKOVÁ, Theodora. K hudební minulosti Dubu u Olomouce. In Časopis Moravského muzea, ročník 53-54, Brno, Moravské muzeum, 1968–9, s. 5–28.

STRAKOVÁ, T.; SEHNAL, J.; PŘIBÁŇOVÁ, S. Průvodce po archívních fondech Ústavu dějin hudby Moravského musea v Brně. Ústav dějin hudby Moravského musea, Brno, 1971.

SZABOLCSI, Bence; TÓTH, Aladár. Predieri, Luca Antonio. In Zenei Lexikon. Vol. 3, ed. Dr. Bartha Dénes, Zenemükiadó Vállalat, Budapest, 1965.

111

TOWERS, John. Dictionary-catalogue of operas and operetas. ACME Publishing Company, Morangtown, 1910.

VESELÁ, Irena. Císařský styl v hudebně dramatických dílech provedených za pobyt císaře Karla VI. v českých zemích roku 1723. Disertační práce, Masarykova univerzita, Brno, 2007.

WIESEND, Reinhard. Studien zur opera seria von Baldassare Galuppi: Werksituation und Überlieferung - Form und Satztechnik – Inhaltsdarstellung. Tutzing, Germany, 1984.

WURZBACH, Constantin von. Predieri, Luca Antonio. In Biographisches Lexikon des Kaiserthums. Vol. 23, Druck und Verlag der K. K. Hof. und Staatsdruckerei, Wien, 1872, s. 245.

112

PŘÍLOHY

Missa in C Sacratissimi Corporis Christi L. A. Predieriho, titulní list.

113

Missa in C Sacratissimi Corporis Christi, první strana sopránového partu.

114

Missa in C Sacratissimi Corporis Christi, první strana houslového partu.

115

Missa in C Sacratissimi Corporis Christi, filigrány

116