JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra strunných nástrojů Hra na housle
Vystoupení světových houslistů v Lotyšsku v letech 1782 – 1937
Diplomová práce
Autor práce: BcA. Līga Kuzmane Vedoucí práce: Mgr. Jana Michálková Slimáčková, Ph.D. Oponent práce: prof. Peter Michalica ArtD.
Brno 2013
Bibliografický záznam KUZMANE, Līga. Vystoupení světových houslistů v Lotyšsku v letech 1782 – 1937 [Performances of the world famous violinists in Latvia from 1782 till 1937]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně. Hudební fakulta, Katedra strunných nástrojů, 2013. 84 s. Vedoucí diplomové práce Mgr. Jana Michálková Slimáčková, Ph.D.
Anotace Diplomová práce „Vystoupení světových houslistů v Lotyšsku v letech 1782 – 1937“ pojednává o historii koncertech 32 nejslavnějších světových houslistů, které vystoupili v době od roku 1782 do 1937 v Lotyšsku, jejích ţivotopisů, koncertní programu, místnosti koncertech, kritiku a hodnocení v novinách a časopisech.
Annotation Diploma thesis „ Performances of the world famous violinists in Latvia from 1782 till 1937” deals with history of the 32 most famous violinists who performed in Latvia from 1782 to 1937, their biographies, concert programs and places of their concerts, critics and reviews in newspapers and magazines. Klíčová slova
Lotyšsko, Riga, houslista, koncerty, koncertní ţivot, 19.století, 20.století Keywords
Latvia, Riga, violinist, concerts, concert life, 19th century, 20th century
2
Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a pouţila jen uvedené informační zdroje.
Brně, dne 2. května 2013 Līga Kuzmane
3
Obsah
ÚVOD ...... 6 1. HISTORICKÝ ÚVOD ...... 7 2. KULTURNÍ ÚVOD...... 9 3. CHRONOLOGICKÁ TABULKA ...... 13 4. HOUSLISTÉ A JEJICH LOTYŠSKÉ KONCERTY...... 23 4.1. JIŘÍ ANTONÍN BENDA ...... 23 4.2. FRANZ ECK ...... 24 4.3. PIERRE RODE ...... 25 4.4. PIERRE BAILLOT ...... 26 4.5. FERDINAND DAVID ...... 26 4.6. OLE BULL ...... 27 4.7. HENRI VIEUXTEMPS...... 29 4.8. HEINRICH WILHELM ERNST ...... 29 4.9. HENRYK WIENIAWSKI...... 30 4.10. WILMA NERUDA ...... 32 4.11. HUBERT LÉONARD ...... 33 4.12. FERDINAND LAUB ...... 34 4.13. LEOPOLD AUER ...... 35 4.14.AUGUST WILHELMJ...... 38 4.15. JOSEPH JOACHIM ...... 39 4.16. PABLO DE SARASATE ...... 41 4.17. EUGÈNE YSAŸE...... 42 4. 18. EMILE SAURET ...... 44 4.19. TERESINA TUA ...... 45 4.20. FRANTIŠEK ONDŘÍČEK...... 45 4.21. BRONISLAW HUBERMAN ...... 46 4.22. HENRI MARTEAU...... 49 4.23. JAN KUBELÍK...... 54 4.24. EFREM ZIMBALIST...... 55 4.25. FRITZ KREISLER...... 59 4.26. JASCHA HEIFETZ ...... 61
4
4.27. JOSEPH SZIGETI ...... 62 4.28. VÁŠA PŘÍHODA...... 64 4.29. JAROSLAV KOCIAN...... 67 4.30. MISCHA ELMAN...... 68 4.31. DAVID OISTRACH...... 69 4.32. JACQUES THIBAUD...... 71 ZÁVĚR...... 73 POUŢITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE...... 75
5
ÚVOD
Pro téma diplomové práce Vystoupení světových houslistů v Lotyšsku v letech 1782 – 1937 jsem se nerozhodla náhodně. Pocházím z hlavního města Lotyšska z Rigy, kde jsem se narodila a také zde vyrůstala. Proto je pro mě lotyšský kulturní ţivot důleţitý. Zajímá mě nejen dnešní hudební ţivot, ale i jeho historie. Sestavila jsem výběr z nejslavnějších světových houslistů, kteří koncertovali v Lotyšsku v době mezi lety 1782 – 1937. I kdyţ je Lotyšsko oficiálně samostatným státem teprve od roku 1918, napsala jsem do názvu Lotyšsko, neboť lotyšský národ má bohatou historii se svými kulturními zvyky a byl na tomto území jiţ dlouho před tím. Cílem této práce je udělat historický přehled o koncertech slavných houslistů v Rize, o jejich programech, o kritikách a o vlivu těchto koncertů na vývoj kulturního ţivota v Lotyšsku. Riga, hlavní město Lotyšska, hraje důleţitou roli v evropském kulturním ţivotě nejen v historii, ale i dnes, především díky svému geografickému umístění. Je vlastně jakousi spojnicí mezi západem a východem. Dodnes je v Lotyšsku cítit velký vliv národů (východních i západních), které toto území po několik století okupovaly. Proto i lotyšská kultura je velmi různorodá a koncerty slavných cizinců jistě mají na historickém kulturní dění svůj velký podíl. A samozřejmě v neposlední řadě měla tato vystoupení zahraničních houslistů velký vliv i na vývoj lotyšské houslové školy. Diplomová práce začíná v úvodu pojednáním o historii a kultuře Lotyšska, dále pokračuje chronologickou tabulkou, ve které je seznam koncertů, jejich data, místa konání a programy (ne všude byly dostupné všechny informace). Hlavní část je sloţena z krátkých ţivotopisů světových houslistů, historických přehledů jejich koncertů v Lotyšsku a vše je doplněno výběrem kritik, které byly dostupné v dobových novinách a časopisech.
6
1. HISTORICKÝ ÚVOD
Chceme-li přiblíţit dějiny Lotyšska, musíme nahlédnout do prehistorie. Území, na kterém se dnes Lotyšsko rozkládá, bylo osídleno po poslední době ledové někdy kolem 9000 př. n. l. Během 3. tisíciletí př. n. l. se v oblasti objevil ugrofinský kmen Līvi, ve 2. tisíciletí př. n. l. se v oblasti objevili Baltové, kteří do konce 1. tisíciletí vytvořili v Lotyšsku čtyři kmenové celky – Zemgaļi, Sēļi, Kurši, Latgaļi. Hlavní lotyšská řeka Daugava představovala významnou spojnici na cestě přes Rusko do jiţní Evropy a na Střední východ, čehoţ vyuţívali Vikingové a později i kupci ze severských států a Německa. V době raného středověku se zdejší obyvatelé postavili christianizaci a stali se cílem severských kříţových výprav. V Lotyšsku byli a jsou čtyři historické kraje – Vidzemsko (Vidzeme), Zemgalsko (Zemgale), Kurzemsko (nebo Kuronsko, Kurzeme) a Latgalsko (Latgale). Dnešní lotyšské hlavní město Riga, které bylo zaloţeno roku 1201 německými kolonisty v ústí řeky Daugavy, se stalo strategickou základnou při dobývání okolního území Livonským řádem. Celé teritorium dnešního Lotyšska se nacházelo na území Livonska, ale kaţdý kraj měl vlastní vedení – Riga byla centrem riţského biskupství (v tě patřilo Vidzemsko), Kurzemsko patřilo kurzemskému biskupství, Latgalsko podléhalo livonskému řádu. Postupně se Riga rozrostla a stala se prvním velkým městem na jiţním Baltu a po roce 1282 i důleţitým obchodním centrem hanzy. Od 16. století se německou nadvládu v této oblasti snaţily narušit okolní velmoci. Od livonské války 1558 – 1583 bylo území Lotyšska rozděleno pod nadvládu tří velmocí: Vidzemsko bylo v rukou Švédů, Latgalsko Poláků, Kurzemsko zůstávalo pod Německem. Po válce Švédska a Polska (1654 – 1661), ve které bojovaly o livonské dědictví Polsko, Švédsko a Rusko, v Lotyšsku dominovalo Švédsko (Vidzemsko) a Polsko (Zemgalsko, Latgalsko a Kurzemsko), od té doby začalo nevolnictví. Riga nadále zůstala německým městem, i kdyţ byla pod Švédskem, ale stejně jako celé území Lotyšska, stala se cílem Rusů. Nejdelší období nadvlády cizí mocnosti začalo po velké severní válce (1700 – 1721), kdy se Švédsko vzdalo svých baltských území ve prospěch Ruska. Za ruského panování bylo Lotyšsko v popředí industrializace a odbourávání nevolnických rysů společnosti, takţe ke konci 19. století představovalo jednu z nejvíce rozvinutých částí
7 ruského impéria. Začátku 19. století v Kurzemsku a Vidzemsku bylo zrušeno nevolnictví, v Latgalsku to bylo aţ roku 1861. Rostoucí sociální problémy a vzrůstající nespokojenost se odrazily během revoluce roku 1905, kdy Riga hrála mezi dalšími ruskými oblastmi čelnou roli. Vznikající smysl pro národní identitu od padesátých let 19. století podnítil vytvoření nezávislého lotyšského státu na konci první světové války 18. listopadu roku 1918, jenţ byl po dvou letech bojů v lotyšské osvobozenské válce mezi Německem, Ruskem a lotyšským národem roku 1920 uznán jak Ruskem, tak mezinárodním společenstvím o rok později. Po dvou desetiletích existence lotyšského státu byla však jeho suverenita narušena a na základě sovětsko–německého paktu Molotov – Ribbentrop roku 1939 lotyšské území obsadily jednotky sovětské Rudé armády. Roku 1941 a 1949 došlo k masivním deportacím, během nichţ tisíce lidí bylo odvezeno na Sibiř. Po napadení Sovětského svazu nacisty se Lotyšsko se na pět let ocitlo pod německou kontrolu (1941 – 1945), během které byli ţidé a cikáni nacisty likvidováni. Ke konci války bylo Rusy dobyto nazpět roku 1945. Od poloviny čtyřicátých let 20. století byla země pod sovětskou politickou a ekonomickou kontrolou a její obyvatelstvo bylo postiţeno silnou rusifikační politikou. Přesto se lotyšská kultura zachovala a ke konci éry Sovětského svazu se Lotyšům opět podařilo v květnu roku 1990 podepsat deklaraci o obnovení nezávislosti. Ještě potom se v lednu 1991 SSSR pokusil těmto snahám zamezit, coţ se nepodařilo. V srpnu roku 1991 získalo Lotyšsko nezávislost.1 Od obnovení nezávislosti se Lotyšská republika stala členem NATO a roku 2004 se připojila k Evropské unii.
1 PURĒNS, V. Latvijas vēsture, s. 206 – 221
8
2. KULTURNÍ ÚVOD
Archeologické vykopávky na území Lotyšska dokazují, ţe první hudební nástroje byly jednoduché flétny a chřestítka. Během 1. tisíciletí kmeny, které obývaly území Lotyšska, pouţívaly několik hudebních nástrojů, jako byla flétna s pěti otvory pro prsty a kokle, drnkací strunný nástroj, který se vyskytuje pouze v pobaltských oblastech. Do 12. století hudební ţivot rozvíjel na základě lidové hudby. Aţ do 19. století neměly lotyšské kmeny vlastní profesionální kulturu, protoţe území bylo pod nadvládou cizinců. Němci pěstovali vlastní kulturu a umění, tedy i hudbu a vycházeli z německých tradic. Nevznikaly ţádné místní školy. Hudební události se koncentrovalo v Rize. V Chronicon livoniae (Livonská kronika) je uvedeno, ţe na počátku 13. století (po křiţáckých výpravách) se prováděly duchovní hry (pokud to bylo po křiţácích). Od 14. do 16. století bylo Riga typické město hanzy, měla městské hudebníky (Stadtmusikanten) , kteří se seskupovali do gild. V 16. století, kdyţ začalo převládat luterství, postupně ztrácela německá dominanci. První kniha liturgických písní v lotyšštině byla vydána roku 1615 v Rize. V 17. a 18. století se lotyšští hudebníci spolupracovali se skupinami polských a českých hudebníků. Do 19. století se lotyšský, zejména riţský kulturní ţivot rozvíjel v kontaktu s evropskou kulturu – hudební aktivity pěstovalo městské divadlo, riţské collegium musicum a hudební společnosti. Další centrum hudebních aktivit bylo v Mitavě (teď„ Jelgava), která byla hlavním městem kurzemského vévodství. Hudebníci jako J. Fischer, F. A. Veichtner a J. A. Hiller byli angaţováni ve dvorním orchestru a opeře. V 18. a 19. století bylo postaveno mnoho varhan v lotyšských kostelích a katedrálách – přibliţně 250 nástrojů se dochovalo dodnes. Varhany v riţské katedrále od firmy Walcker, postavené roku 1884, byly v té době největší v Evropě. Roku 1782 O. H. von Vietinghoff zaloţil Riţské městské německé divadlo (Rīgas pilsētas vācu teātris), ve které bylo provedeno mnoho operních představení. Od 18. století koncertovalo mnoho světových hudebníků v Jelgavě a Rize – na cestě do Petrohradu nebo zpět. Kromě houslistů, kterými se zabývá předkládaná diplomová práce, byli v Rize John Field (1805), Franz Liszt (1842), Robert a Clara Schumannovi (1844), Hector Berlioz (1847), Anton Rubinštejn (poprvé 1849). Johann Gottfried Müthel, poslední ţák J. S. Bacha, působil v Rize od roku 1753 do roku
9
1788. Dále v Rize působil Richard Wagner, hlavně dirigoval v městském divadle od roku 1837 do 1839 a začal tam komponovat operu Rienzi. Ve druhé polovině 19. století vznikla lotyšská národní hudební škola. Jedním z jejích prvních reprezentantů byl Kārlis Baumanis, autor hudby a textu lotyšské národní hymny Dievs, svētī Latviju (Bůh ţehnej Lotyšsku!). Roku 1868 byla zaloţena Rīgas Latviešu biedrība (Riţská lotyšská společnost), která organizovala a podporovala národní kulturní aktivity. Katolická a luteránská hudba měla v Lotyšsku nadále silný vliv, který se však v raném období národního obrození zmenšil ve prospěch jiných hudebních oblastí. Skladatelé, z nichţ první byl Jānis Cimze, se naopak zaměřili na lidové písně, jejich sběr a úpravy. Zejména se pěstovala sborová hudba, jak lidové písně, tak i nově vzniklé skladby. Dodnes je základem Písňového festivalu (Vispārējie latviešu Dziesmu un Deju svētki), který se koná jednou za pět let v Rize a účastní se tisíce lidí z celého Lotyšska; závěrečný galakoncert se koná v Meţaparks, kde na venkovním pódiu spolu s pěvci zpívá kolem 30 000 lidí. Tato tradice je zapsána na listině UNESCO jako mistrovské dílo lidského ústního a nehmotného kulturního dědictví. Poprvé se tento festival uskutečnil roku 1873, letos v červenci to bude po pětadvacáté. V 19. století bylo profesionální hudební vzdělání bylo dostupné jenom v seminářích pedagogů a na hudební školách. Skladatelé dirigenti a hudebníci, kteří se chtěli stát profesionály, odjeli do zahraničí, nejčastěji do Petrohradu. Lotyšská hudba, stejně jako jiné národní školy v Evropě, byla silně ovlivněná lidovou hudbou. První skladatelé jako Andrejs Jurjāns, Jāzeps Vītols, Emilis Melngailis často upravovali lidové písně a citovali ve svých skladbách. Někteří skladatelé jako Alfrēds Kalniņš a Emīls Dārziņš nepouţívali přímou citaci, ale v jejich tvorbě se vliv lidové hudby výrazně odrazil.2 Roku 1840 byla pod vedením P. Feigerla otevřena první hudební škola v Rize.
2 BRAUN, Joachim et al. Latvia [Latvija]. Grove Music Online. Oxford Music Online. [online]. [cit. 2012-04-17]. Dostupné z
10
V krátké době nezávislosti Lotyšské republiky (1918 – 1940) se národní hudební ţivot značně rozvinul. Byla zaloţena Lotyšská národní opera (její budova byla postavena roku 1882, předtím měla název Rižské první městské divadlo), první provedená opera Baņuta, kterou sloţil Alfrēds Kalniņš, zazněla v premiéře roku 1920. Lotyšská konzervatoř vznikla roku 1919, jejím prvním rektorem byl Jāzeps Vītols, podle něj se od roku 1990 jmenuje Lotyšská hudební akademie Jāzepa Vītola ( Jāzepa Vītola Latvijas Mūzikas akadēmija). První trvalý symfonický orchestr existoval od roku 1926, vzniklo také několik hudebních škol, rovněţ Riţská pěvecká společnost (Rīgas Dziedāšanas biedrība), která se zabývala sborové činností, včetně Písňový festival. 3 Skladatelé v době nezávislosti uplatňovali různé kompoziční styly – hlavně romantismus (Jāzeps Vītols, Alfrēds Kalniņš, Jāzeps Mediņš), powagnerismus (Jānis Mediņš, Jānis Kalniņš), impresionismus (Jānis Ķepītis, Jānis Zālītis, Jānis Ivanovs). Od roku 1940 byla hudba v Lotyšsku pod kontrolou Sovětského svazu, proto mnoho hudebníků a skladatelů z Lotyšska emigrovalo. Roku 1948 celý Sovětský svaz vyvíjel přes kulturu ideologický tlak, a tak hudební tvorba z té doby měla většinou malou uměleckou hodnotu. Nejznamnější umělci sovětské doby jsou skladatelé Pauls Dambis, Maija Einfelde, Artūrs Grīnups, Imants Kalniņš, Romualds Kalsons, Juris Karlsons, Pēteris Plakidis, Pēteris Vasks, Imants Zemzaris, dirigenti Arvīds Jansons, Mariss Jansons, Leonīds Vīgners, Imants Kokars, houslisté Valdis Zariņš, Gidons Krēmers (Gidon Kremer), Rasma Lielmane-Kortesa, klavíristé Artūrs Ozoliņš, zpěváci Kārlis Zariņš, Ţermēna Heine-Vāgnere a Jānis Sproģis.4 Roku 1991 Lotyšsko získal nezávislost, od té doby se v Lotyšsku konají mezinárodní festivaly, rozvíjí se bohatý koncertní ţivot a řada hudebníků špičkové úrovně koncertuje po celém světě. Nejznámnější umělci z Lotyšska dnes jsou – dirigenti Mariss Jansons a Andris Nelsons, skladatelé Pēteris Vasks, Ēriks Ešenvalds,
3 BRAUN, Joachim – KLOTIŅŠ, Arnolds. Riga [Rīga]. Grove Music Online. Oxford Music Online. [online]. [cit. 2012-04-17]. Dostupné z
11
Rihards Dubra, Artūrs Maskats, houslisté Gidons Krēmers (Gidon Kremer), Baiba Skride, Vineta Sareika, klavíristé Vestards Šimkus, Lauma Skride, Artūrs Ozoliņš, Armands Ābols, varhanice Iveta Apkalna, violoncellista Kristīne Blaumane, Marta Sudraba, Miša Maiskis (Mischa Maisky), kontrabasista Gunārs Upatnieks, sopranistky Inese Galante, Kristīne Opolais, Inga Kalna, Sonora Vaice, Marina Rebeka, Maija Kovaļevska, mezzosopranistka Elīna Garanča, tenorista Aleksands Antoņenko a bassista Egīls Siliņš.
12
3. CHRONOLOGICKÁ TABULKA
Někdy není znám sál, ve kterým se koncert konal, je známo jenom město. Taky vţdycky není dostupný přesný program, přesné skladby nebo přesné datum koncertu. Názvy v dobových programech nebyly úplné, a proto jednoznačné. Pouţité zkratky: RPVT – Rīgas Pilsētas vācu teātris/Riţské Městské německé divadlo (od roku 1782) RPPT – Rīgas Pilsētas Pirmais teātris /Riţské Městské první divadlo (od roku 1863) MN – Melngalvju nams /Dům u černých hlav (Riga) MBZ – Mūzikas biedrības zāle/ Sál Hudební společnosti (Riga) ABZ – Amatnieku biedrības zāle/ Sál Řemeslné společnosti (Riga) *LNO – Latvijas Nacionālā opera/ Lotyšská národní opera (Riga) LK – Latvijas Konservatorija /Lotyšská konzervatoř (Riga) LTK – Latgales Tautas konservatorija/ Národní konzervatoř v Latgalsku (Daugavpils) RD – Rīgas Doms/ Riţská katedrála
*LNO se jmenuje od roku 1919 – před tím RPPT – Riţské Městské první divadlo ** Dubulti, Ķemeri a Majori jsou součást města Jūrmali. Jūrmala je město u moře, nedaleko od Rigy.
Rok Datum Hudebník Program Místnost koncertu 1782 12.10. Jiří Antonín Není známo RPVT 15.10. Benda 1788 16.01. Učinkoval Vlastní díla – včetně Adagia RPVT 18.01. J.A.Benda a jeho 20.01. manţelka (zpěv) Jelgava 1802 František Eck Vlastní houslové koncerty MN 27.11. MN 1.12. Není MBZ známo 1803 21.11 Pierre Rode Vlastní díla –houslový koncert, RPVT variace ad. 23.11. RPVT 28.11. MN 30.11. MN 1808 11.04. Vlastní díla – včetně nového MBZ
13
20.04. Houslového koncertu č. 12 op. 27 MBZ s rondem na téma ruské lidové písně 13.05. Pierre Baillot Vlastní díla – houslový koncert a Riga variace 1831 Leden David Ferdinand Není známo Riga 2 koncerty 1834 4 koncerty 1838 3.02. Ole Bull Vlastní houslový koncert, Capriccio, RPVT 5.02. fantazie, Preghiera dolente e rondo 6.02. ridente a další vlastní díla 8.02. 1839 3.01. Henri Vieuxtemps Vlastní díla – variace, fantazie, RPVT 5.01. adagio, rondo, 3. houslový koncert 7.01. 1847 15.01. Heinrich Wilhelm L. van Beethoven romance, L. Spohr MN 16.01. Ernst Houslový koncert č. 8, Paganini 23.01. Benátský karneval a vlastní díla – Fantazie na téma Rossiniho Otella, Introdukce, caprices a finale na téma Belliniho opery Pirát a Souvenir de l'Opera La Juive de F. Halévy, Elegie, Písně bez slov 1848 21.06. Henryk Není známo MN 28.06. Wieniawski 4.07. s bratrem Józefem Dubulti – klavíristou 1851 1.06. K. Lipinsky Concerto militaire, H. RPVT Henryk s W. Ernst Fantazie na téma Rossiniho orchestrem opery Otello 5.06. Bratři Wienawští – Fantazie pro Oba dvě bratři housle a klavír na téma Belliniho opery Náměsíčná 24.06. Není známo Dubulti, Ķemeri 1852 15.04. Henryk Vlastní díla – Souvenir de Moscow, MN 25.04. Wieniawski Ruský karneval, H. W. Ernst fantazie, Introdukce, caprices a finale na téma Belliniho opery Pirát, Henri Vieuxtemps Árie s variacemi Vlastní díl Duo concertant na téma Oba dvě bratří ruské lidové písně 1851- 23 Wilma Neruda Není známo Riga 1861 koncerty (Nerudová) 1853 Leden 5 Hubert Léonard Vlastní díla, včetně 3. houslového MN a koncerty koncertu, který opakoval na více RPVT koncertech 1.02. F. Mendelssohn-Bartholdy Houslový RPVT koncert e moll 1858 19.12. Ferdinand Laub Vlastní díla, F. Mendelssohn- Riga
14
22.12. Bartholdy Houslový koncert e moll 1870 7.12. Leopold Auer L. van Beethoven Houslový koncert RPPT D dur Koncerty a miniatury L. Spohra a vlastní díla 1872 25.04. Henryk A. Rubinštejn věta z Houslového MBZ 26.04. Wieniawski koncertu, věta ze Sonáty op. 47 L. s bratrem van Beethovena, vlastní díla 3.11. August Wilhelmj Houslové koncerty N. Paganiniho, J. RPPT 6.11. Raffa, L. van Beethovena, 8.11. transkripce na témata R. Wagnera, F. 1873 18.11. Chopina ad. ABZ 21.11. 31.01. Ferdinand Laub F. Mendelssohn-Bartholdy Houslový MN koncert e moll, J. S. Bach Ciaccona 1874 3.02. L. van Beethoven Kreutzerova sonáta a další díla 1876 27.01 Joseph Joachim G. Tartini Sonáta g moll Ďáblův ABZ trylek, L. van Beethoven Houslový koncert D dur a Kreutzerova sonáta, F. Mendelssohn-Bartholdy Houslový 29.01. koncert e moll a M. Bruch houslový koncert. Poprvé v Rize – J. Brahms 31.01. Uherské tance v transkripci RPPT Joachima, vlastní díla – včetně romance 1877 29.03. Leopold Auer Není známo Riga 1.04. 1880 10.12. Pablo de Sarasate Vlastní díla – Fantazie na Weberova ABZ Čarostřelce a Gounodova Fausta, 12.12. Španělské tance, Cikánské melodie, L. van Beethoven Houslový koncert D dur, Kreutzerova sonáta, F. 16.12. Mendelssohn-Bartholdy Houslový 19.12. koncert e moll, Henri Vieuxtemps RPPT Balada a polonaise, M.Bruch Skotská fantazie pro housle a 22.12. orchestr, C. Saint-Saëns Barcarola z 3. koncertu pro housle a orchestr 1883 21.01. F. Schubert Rondo brillante, H. Riga 25.01. Wieniawski houslový koncert, Henri 27.01. Vieuxtemps Fantazie appassionata 25.02. Eugène Ysaÿe F. Mendelssohn-Bartholdy Houslový MN 4.03. koncert e moll, H. Vieuxtemps 8.03. houslové koncerty, C. Saint-Saëns 12.03. Introdukce a rondo capriccioso, vlastní díla – miniatury 18.10. Emile Sauret L. van Beethoven Houslové sonáty ABZ
15
21.10. op. 26 a 53, díla H. Vieuxtempse, C. Saint- Saënse, M. Moškovského a vlastní díla 1885 22.02. August Wilhelmj Není známo Riga 27.02. 15.03. Eugène Ysaÿe Není známo MN 21.03. 25.03. 28.11. Teresina Tua M. Bossi houslová sonáta, klavírní ABZ (Sergej díla, která hrál Rachmaninov sólo Rachmaninov – klavír) 4.12. August Wilhelmj Není známo Riga 7.12. J. S. Bach Ciaccona, vlastní díla – RD Parafráze na téma Wagnerovy opery Parsifal, F. Schubert –Wilhelmj Ave Maria 1890 3.03. Eugène Ysaÿe Není známo Riga 8.03. 1895 C. Saint-Saëns Houslový koncert h Riga 14.11. moll, J. S. Bach Sarabanda a Gigue z Partity d moll pro housle sólo 1897 9.02. Leopold Auer L.van Beethoven Houslový koncert RPPT (hraje a diriguje) D dur Dir. P. Čajkovskij 2. symfonie a další díla 11.03. František Není známo Riga 18.10. Ondříček 2.12. Bronislaw L. van Beethoven, N. Paganini, L. Riga 10.12 Huberman Spohr, M. Bruch, J. Brahms 16.12. houslové koncerty, světová díla - miniatury 21.12. 28.12. 1898 11 koncerty Není Leopold Auer F. Mendelssohn-Bartholdy Houslový RPPT známo (hraje a diriguje) koncert e moll Dir. P. Čajkovskij Romeo a Julie, L. van Beethoven 7. symfonie 1899 15. – Henri Marteau Transkripce na díla J. Massenet, K. Riga 22.01. Sinding, E. Grieg 12.10. František Vlastní Fantazie na motivy ze Riga 13.10. Ondříček Smetanovy opery Prodaná nevěsta, 15.10. díla A. Dvořáka 1899 - 10 Leopold Auer Světový houslový repertoár Riga, 1913 koncerty Dubulti, Majori 1902 4.03. Bronislaw Není známo Riga
16
7.03. Huberman 15.03. 28.03. 2.04. 1903 11.01. Pablo de Sarasate Vlastní díla Riga 14.01. 17.01. 1904 13.01. Jan Kubelík Není známo Riga 16.01. 21.01. 1907 - 18 Bronislaw Není známo Riga 1911 koncerty Huberman 1908 8.10. Efrem Zimbalist Není známo Riga 1910 22.11. Fritz Kreisler Není známo Riga 24.11. Eugène Ysaÿe Není známo Riga 1 koncert Jascha Heifetz Není známo Riga 1911 28.11 Fritz Kreisler Není známo Riga 1911 10.12. Eugène Ysaÿe Není známo Riga 1912 1 koncert Jascha Heifetz Není známo Dubulti 1913 28.01. Fritz Kreisler Není známo Riga 7.02. Jascha Heifetz Riga 18.11. Efrem Zimbalist Riga 6.12. Joseph Szigeti Riga 10.12. 1924 21.04. Joseph Szigeti G. Tartini Sonáta g moll, J. S. Bach ABZ Sonáta a moll pro housle sólo, F. Schubert Sonatina D dur, E. Bloch Baal Shem, Vidui, Nigun (premiéra v Rize), A. Dvořák – F. Kreisler Slovanské tance 26.04. J. S. Bach Sonáta g moll pro housle ABZ sólo, W. A. Mozart Houslový koncert D dur, C. Debussy Houslová sonáta (premiéra v Rize), E. Bloch Baal Shem, F. Kreisler Siciliana a Rigaudon 22.09. J.S.Bach Sonáta g moll pro housle ABZ sólo, A. Corelli La Folia, E. Lalo Španělská symfonie, Bach – Kreisler Grave, F. Kreisler Siciliana a Rigaudon, N. Paganini Caprice č. 24 24.09. Není známo LNO 26.09. G. F. Händel Sonáta A dur, J. S. ABZ Bach Ciaccona, G. Tartini Sonáta G dur (premiéra v Rize), W. A. Mozart Houslový koncert D dur (s kadencí J. Joachima), F. M. Veracini Largo, N. Paganini Caprice E dur, Tartini – Kreisler Variace na téma Corelliho
17
1925 1.02. Henri Marteau J.S.Bach Sonáta C dur pro housle LK sólo, Mozart, Boccherini Menuet, C. Saint-Saëns Introdukce a rondo capriccioso 3.02. J. Brahms Houslový koncert D dur LNO 5.02. Není známo Riga 12.02. Eugène Ysaÿe G. Fauré houslová sonáta, W. A. ABZ 14.02. Mozart Houslový koncert G dur, C. Saint-Saëns Havanaise, H. Vieuxtemps Balada a polonaise Duben Bronislaw F.Mendelssohn-Bartholdy Houslový Riga Huberman koncert e moll, F. Chopin Nocturne, F. Schubert Ave Maria 3.05. J. Brahms Houslový koncert D dur, LNO P. Čajkovskij Houslový koncert D dur, J. S. Bach houslový koncert 25.10. Henri Marteau J. S. Bach Sonáta g moll pro housle ABZ sólo, W. A. Mozart Houslový koncert A dur, vlastní díla – včetně skladeb z 24 Caprices op. 25 28.10. W. A. Mozart Houslový koncert D dur, skladby Regera, Brucha ad. 1926 12.11. Jascha Heifetz L. van Beethoven Kreutzerova ABZ sonáta, J. S. Bach Ciaccona, F. Schubert Ave Maria, W. A. Mozart Menuet, F. Ries Perpetuum mobile, F. Chopin Nocturne Es dur, P. de Sarasate Introdukce a tarantella 14.11. P. Locatelli Sonáta f moll, F. Mendelssohn-Bartholdy Houslový koncert e moll, F. Schubert Rondo, C. Debussy La fille aux cheveux de lin, N. Paganini-L. Auer Caprice č. 24 1927 25.02. Váša Příhoda W. A. Mozart Houslový koncert D Baltijas dur, J. S. Bach Ciaccona, H. W. Mākslas Ernst Houslový koncert fis moll, N. aģentūra/ Paganini Variace I palpiti, miniatury Baltická F. Mendelssohna-Bartholdyho agentura umění, Riga 28.02. A. Corelli La Folia, L. van ABZ Beethoven Kreutzerova sonáta, H. Vieuxtemps Houslový koncert d moll, J. S. Bach Aria, A. Bazzini La Ronde des Lutins, N. Paganini houslová sonáta
18
3.03. G. Tartini Sonáta g moll Ďáblův trylek, N. Paganini Houslový koncert č. 1, F. Schubert – A. Wilhelmj Ave Maria, A. Dvořák – V. Příhoda Valčík, N. Paganini – V. Příhoda Rej čarodějnic, A. Bazzini La Ronde des Lutins, V. Příhoda Elegická romance 19.04. Joseph Szigeti W. A. Mozart Houslový koncert G ABZ dur, J. S. Bach Ciaccona, F. Schubert Duet pro housle a klavír A dur op.162 (poprvé v Lotyšsku), F. Busoni Albumblätter, D. Milhaud 2 Brazilské tanci (poprvé v Lotyšsku), I. Straviskij Suita Pulcinella na téma G. B. Pergolesiho (poprvé v Lotyšsku) 25.11. Jan Kubelík J. Kubelík Houslový koncert B dur č. LNO 4 (poprvé v Rize), L. van Beethoven romance, J. S. Bach Preludia, C. Saint-Saëns Havanaise a Introdukce a rondo capriccioso, N. Paganini Caprice g moll a Moto perpetuo 29.11. C. Saint-Saëns Houslový koncert h moll, N. Paganini Houslový koncert D dur, J. Kubelík Andante, J. Hubal Zefír, P. de Sarasate Cikánské melodie 1928 18.02. Jaroslav Kocian J. S. Bach Sonáta C dur pro housle LK sólo, W. A.Mozart Houslový koncert A dur 20.02. P.Čajkovskij Houslový koncert D dur LNO 24.02. Henri Marteau J. S.Bach Partita d moll pro housle Riga sólo a sonáta pro housle sólo, skladby W. A. Mozarta, L. Boccheriniho 28.02. F. Schubert Rondo a Serenáda, P. de Sarasate Fantazie na témata G. Bizeta Carmen, L. Boccherini-H. Marteau Menuet 24.10. Joseph Szigeti Sonátový večer – L. van Beethoven, MN C. Debussy, T. Kuula 1929 Henri Marteau Skladby J. S. Bacha, W. A. Mozarta, Riga P. de Sarasate Španělské tance a Fantazie na témata G. Bizeta Carmen, J. Brahms – J. Joachim Uherské tance
19
1930 22.01. Skladby W. A. Mozarta, J. S. Bacha, Riga C. Saint-Saënsa, J. Brahms – J. Joachim Uherské tance, F. Schubert Serenáda, P. de Sarasate Habanera 6.10. Bronislaw J. Brahms Houslový koncert D dur, LNO Huberman P. Čajkovskij Houslový koncert D dur 1931 19.01. Fritz Kreisler F. Mendelssohn-Bartholdy Houslový LNO koncert e moll, G. F. Händel houslová sonáta, J. S. Bach partita pro housle sólo, skladby W. A. Mozarta, C.Debussy a vlastní díla březen Henri Marteau W. A. Mozart 5.10. Váša Příhoda Skladby C. Francka, A. Corelliho, N. Paganiniho, P. de Sarasate, F. Schuberta ad. 16.11. Mischa Elman W. A. Mozart, A. Glazunov, F. 19.11. Chopin, L. van Beethoven, M. Elman 1932 10.10. Váša Příhoda L. van Beethoven Houslová sonáta LNO 16.10. č.3, W. A. Mozart Houslový koncert D dur 1933 leden W. A. Mozart, L. van Beethoven LNO 8.02. Henri Marteau Kreutzerova sonáta, E. Dārziņš – H. LTK Marteau Melancholický valčík 1934 leden J. S. Bach Ciaccona, W. A. Mozart LK Houslový koncert D dur, F. Schubert 1.02. L. van Beethoven houslová sonáta, J. LTK S. Bach Ciaccona, W. A. Mozart Houslový koncert D dur, P. Čajkovskij Melancholická serenáda, H. Marteau 3 caprices, R. Wagner, H. Fryklof Houslová sonáta – legenda pro housle a klavír 2.02. H. Fryklof Houslová sonáta – LK legenda pro housle a klavír 9.02. Bach, Mozart ad. MN 10.02. J. S. Bach Ciaccona, W. A. Mozart Liepāja Houslový koncert D dur, vlastní díla 4.05. Bronislaw J. Brahms houslová sonáta, C.Franck Riga Huberman Houslová sonáta A dur, F. Chopin – B. Huberman, K. Szymanowski 1935 Není David Oistrach L. van Beethoven houslová sonáta, Riga známo E. Lalo Španělská symfonie, J. Brahms houslová sonáta, F. Mendelssohn-Bartholdy Houslový koncert e moll, E. Chausson Poéma 9.12. Jacques Thibaud G. B. Vitali Ciaccona, skladby W. A. LNO
20
12.12. Mozarta, C. Francka, K. Szymanowského, C. Debussy, M. de Falla, I. Albeniza, J. Brahmse 13.12. G. B.Vitali Ciaccona, W. A. Mozart LTK Rondo, E. Lalo Španělská symfonie, miniatury od I. Albeniza, C. Debussyho, M. de Fally 1936 21.02. David Oistrach G. Tartini Sonáta g moll Ďáblův LK trylek, C. Saint-Saëns Introdukce a rondo capriccioso, E. Chausson Poéma, K. Szymanowski La Fontaine d'Aréthuse, N. Paganini – F. Kreisler Caprice č.24 24.02. C. Franck Houslová sonáta A dur, F. Mendelssohn-Bartholdy Houslový koncert e moll, E. Ysaÿe Caprice d'après l'Etude en forme de Valse de C. Saint-Saëns, miniatury od S. Tanějeva, E. Griega, F. Chopina 2.10. Efrem Zimbalist Beethoven Houslový koncert D dur LNO 5.10. Není známo Riga 8.10. A. Corelli – F. Kreisler La Folia, A. Liepāja Glazunov Houslový koncert, díla E. Ysaÿe a Paganiniho – Kreislera 16.10. A. Corelli – F. Kreisler La Folia, A. LTK Glazunov Houslový koncert, N. Paganini Moto perpetuo 20.11. Jacques Thibaud L. van Beethoven Houslová sonáta LNO D dur, F. Mendelssohn-Bartholdy Houslový koncert e moll, díla od E. Chaussona, C. Debussyho, C. Saint- Saënsa 23.11. W. A. Mozart Houslový koncert A dur, J. S. Bach Ciaccona, G. Fauré houslová sonáta 24.11. L. van Beethoven Houslová sonáta LTK D dur, W. A. Mozart Rondo, F. Mendelssohn-Bartholdy Houslový koncert e moll, C. Saint-Saëns Introdukce a rondo capriccioso a Havanaise 1937 3.05. David Oistrach G. B. Viotti houslový koncert LNO 7.05. 22.09. Joseph Szigeti W. A. Mozart Houslový koncert D LNO dur, J. Brahms Houslový koncert D dur
21
24.09. G. F. Händel Sonáta D dur, J. S. Bach Ciaccona, L. van Beethoven Kreutzerova sonáta, E. Bloch Nigun, C. Debussy La fille aux cheveux de lin 13.10. Efrem Zimbalist G. F. Händel Houslová sonáta E dur, LNO řijen J. S. Bach Partita d moll pro housle Liepāja sólo, E. Chausson Poéma, M. Ravel Tzigane, N. Paganini Moto perpetuo, N. Paganini – F. Kreisler La Campanella 14.11. Joseph Szigeti A. Corelli La folia, L. van Beethoven LNO Houslová sonáta c moll, F. Meldelssohn-Bartholdy Houslový koncert e moll, klasické miniatury
22
4. HOUSLISTÉ A JEJICH LOTYŠSKÉ KONCERTY
4.1 JIŘÍ ANTONÍN BENDA
Český skladatel a houslista Jiří Antonín (Georg Anton) Benda, představitel slavného muzikantského rodu, se narodil 30. června 1722 ve Starých Benátkách. Roku 1735 začal studovat na piaristickém gymnáziu v Kosmonosích a v letech 1739- 1742 studoval na jezuitském gymnáziu v Jičíně. Roku 1742 emigroval do Pruska, kde uţ působili jeho bratři. Roku 1750 se stal kapelníkem na dvoře durynského vévody Friedricha III. v Gotě. Během prvních let sluţby napsal kantáty a instrumentální skladby. Roku 1765 zazněla v premiéře jediná italská Bendova opera Xindo riconosciuto. Šest měsíců Benda působil v Itálii a studoval operu. Roku 1765 navštívil Benátky, Florencii, Řím a Boloňu. Roku 1770 povýšil – stal se totiţ ředitelem kapely. Kdyţ roku 1772 vévoda Friedrich III. zemřel, se počet hudbníků dvorní kapely sníţil, ale Benda v ní nadále působil. Začal psát melodramy. Roku 1778 odjel do Vídně, ale dlouho tam nezůstal, roku 1779 se vrátil do Goty. Roku 1781 od odjel do Paříţe a dirigoval svou Ariadnu na Naxu. Roku 1792 napsal své poslední dílo. Benda zemřel 6. listopadu 1795 v Kostřici (Köstritz).5 Jiří Antonín Benda byl jedním z prvních českých hostů v Lotyšsku.6 Roku 1782 tam hrál 2 koncerty – 12. a 15. října v divadelním sále v Rize. Podruhé navštívil Benda Lotyšsko roku 1788, kdy vystoupil spolu se svou manţelkou zpěvačkou, která zpívala v jeho melodramu Ariadna na Naxu 18. ledna v divadle, dirigoval sám Benda. (Samozřejmě, ţe v publiku byli přítomni jenom lidé z vyšších společenských vrstev. Ředitel divadla, které bylo otevřeno roku 1782, vyhlásil, ţe lidé, kteří nejsou z vyšších společenských vrstev, nesmí přijít a rovněţ sluţebnictvo nebude vůbec vpuštěno.) Dva dny předtím - 16. ledna - oba hudebníci vystoupili v divadelním sále. Na programu měl Benda i vlastní díla, včetně slavného Adagia. 7
5 DRAKE, D. John et al. Georg (Anton) [Jiří Antonín] Benda. Grove Music Online. Oxford Music Online. [online]. [cit. 2012-04-17]. Dostupné z
23
V novinách Rigasche Politische Zeitung, který o kultuře vůbec psal velmi zřídka, byl dne 21. ledna na titulní stránce velký titulek, ţe Benda svými skladbami a úţasným zpěvem houslí vyvolal všeobecné potěšení. 8 Dne 21. ledna hrál Benda v Jelgavě, hlavním městě Kuronského vévodství, jeho hře naslouchal sám vévoda. 9
4.2 FRANZ ECK
Český houslista Franz (František) Eck se narodil roku 1774 v Mannheimu. Jeho jméno je uvedeno na výplatní listině mezi houslisty mnichovského orchestru v letech 1789-1790, v dvorním kalendáři figuruje v letech 1791-1800. Později začal koncertovat jako sólový virtuos. Vystoupil v Praze roku 1791 a v Berlíně roku 1800. V roce 1802 se jeho ţákem stal mladý Spohr, cestovali spolu do Německa, do Petrohradu roku 1803, kde Eck se stal virtuosem královské dvorní kapely. Jeho nemoc se rozvinula do šílenství, a proto car ho mu umoţnil odcestoval za bratrem do Nancy. Eck zemřel zřejmě roku 1804 (1809?) v Štrasburku. 10 Čech František Eck byl prvním slavnějším virtuosem, který se v Rize představil. Byl to roku 1802, dva koncerty se konaly v Melngalvju nams (27. listopadu a 1. prosince), mezitím ještě jeden koncert v divadelním sále. Na programu měl Eck jenom vlastní houslové koncerty. 11 Kritik Otto Plūme v novinách Mūsu laikmets napsal, ţe Eck měl v Rize úspěch, coţ dokládá také to, ţe si riţské publikum vyţádalo ještě na jednom dalším koncertě. Koncert ve větším divadelním sále byl totiţ přídavkem.12
8 Rigasche Politische Zeitung, 1788., 21.01., viz SKRĀBĀNS, Raimonds. Izcilie pasaules mūziķi Rīgā. s. 149 9 BRAUNS, Joahims. Latviešu un čehu mūziķu sakari. Karogs, 1958, č. 5, s. 131 10 WÜRTZ, Roland – MÜNSTER, Robert. Eck, Franz. Grove Music Online. Oxford Music Online. [online]. [cit. 2012-04-17]. Dostupné z
24
4.3 PIERRE RODE
Francouzký houslista a skladatel Pierre Rode se narodil 16. února roku 1774 v Bordeaux. Začal hrát na housle ve věku šesti let pod vedením Andrého-Josepha Fauvela, který byl jeho učitelem osm roků. Roku 1787 se Fauvel vzal sebou talentovaného ţáka do Paříţi, kde Rode se stal ţákem Viottiho. Roku 1790 Rode debutoval v Paříţi. Roku 1795 on se stal profesorem tamější konzervatoře, i kdyţ záhy odjel na turné do Německa, Holandska a Anglie. Roku 1799 se Rode vrátil do Paříţe a věnoval se pedagogické činnosti na konzervatoři a taky byl sólovým houslistou v opeře. Roku 1803 Rode intenzivně koncertoval v Rusku, po cestě i v Německu. V letech 1804-1808 byl sólovým houslistou na dvoře ruského cara, kde byl velmi uspěšný. Roku 1808 se vrátil do Paříţe, roku 1811 se uskutečnilo jeho poslední turné po Evropě. Roku 1812 ještě vystupoval ve Vídni, roku 1814 měl koncert v Berlíně, kde zůstal do roku 1819, pak se vrátil do Francie. Roku 1828 v Paříţi vystoupil na svém posledním koncertě, který byl fiaskem – byl jiţ nemocen. Rode zemřel 25. listopadu roku 1830 v Château de Bourbon.13 Pierre Rode navštívil Rigu roku 1803 – po cestě do Petrohradu, carského rezidenčního města. Po jeho prvním koncertě 21. listopadu po ţádání publika následovaly ještě tři další – 23., 28. a 30. listopadu v Melngalvju nams a divadelním sále. Francouzský virtuos hrál vlastní díla – houslový koncert, variace ad. V Petrohradě měl Rode ohromný úspěch, následně tam zůstal pět let. Cestou zpátky domů roku 1808 se ještě jednou Rode v Rize zastavil – 11. dubna hrál v Mūzikas biedrība. Na programu měl opět vlastní díla, včetně v Rusku sloţeného Houslového koncertu č. 12 op. 27 s rondem na téma ruské lidové písně. Na posledním koncertě 20. dubna v divadle Rode hraje vlastní díla a taky houslový part smyčcového kvartetu F. X. Duška. 14
13 SCHWARZ, Boris – BROWN, Clive. Rode, Pierre. Grove Music Online. Oxford Music Online. [online]. [cit. 2012-04-17]. Dostupné z
25
4.4 PIERRE BAILLOT
Francouzký houslista a skladatel Pierre Baillot se narodil 1. října roku 1771 v Paříţi. O dva roky později zemřel jeho otec a opatrovníkem malého Pierra se stal M. de Boucheporn, vysoký paříţský úředník. Jeho prvními učiteli byli Florentine Polidori a Sainte-Marie. M. de Boucheporn jej později poslal na studia do Říma, kde studoval u Pollaniho. Mezi lety 1791 – 1795 působil Baillot opět v Paříţi. Nejdříve byl houslista v orchestru Théâtre Feydeau, poté pracoval na ministerstvu financí a později nastoupil do armády. Ale prvenství v jeho ţivotě získala nakonec hudba a on se přihlásil na konzervatoř, kde studoval kompozici u Catela, Reicha a Cherubiniho. Roku 1795 byl přijat na paříţskou konzervatoř jako zástupce Rodeho a po čtyřech letech se stal řádným profesorem. Mezi jeho ţáky patří například Mazas, Sauzay, Charles a Léopold Dancla. V letech 1805 – 1808 koncertoval v Rusku, kde měl velký úspěch. Od roku 1814 se jeho koncertní činnost rozšířila na celou Evropu, kde několikrát hrál na pódiích například v Holandsku, Belgii nebo Anglii. V letech 1821 - 1831 byl koncertním mistrem orchestru paříţské opery, od roku 1825 hrál v Chapelle Royale. Jeho poslední koncertní turné vedlo skrz Itálii a Švýcarsko v roce 1833. Baillot napsal mnoho skladeb pro housle – 9 koncertů, miniatury, etudy, capricca a další. Byl editorem Méthode de violon, kterou napsali Rode a Kreutzer. Baillot zemřel 15. září roku 1842 v Paříţi.15 Dne 13. května 1808 vystoupil Baillot v Rize. Na programu měl tehdy vlastní houslový koncert a variace. 16
4.5 FERDINAND DAVID
Německý houslista, skladatel a pedagog Ferdinand David se narodil 19. června roku 1810 v Hamburku. On i jeho sestra klavíristka Louise byli zázračné děti. David studoval housle u Spohra a Hauptmanna v Kasselu mezi lety 1823 - 1825. V
15 DAVID, Paul et al. Baillot, Pierre (Marie François de Sales). Grove Music Online. Oxford Music Online. [online]. [cit. 2012-04-17]. Dostupné z
26 následujících dvou letech koncertoval se svou sestrou v Kodaňu, Lipsku, Dráţd‟anech a Berlíně. Během práce v Königstadtu (1826 – 1829) se setkal s Mendelssohnem. Od roku 1829 do 1835 byl prvním houslistou v kvartetu Lipharta v Dorpatu (dnes – Tartu, Estonsko). Roku 1836 se David vrátil do Německa a stal se členem orchestru lipského Gewandhausu pod taktovkou Mendelssohna. Roku 1839 koncertoval ve Velké Británii a při návratu z turné do Lipska hrál na Lübeckém festivalu. Hned po zaloţení konzervatoře v Lipsku roku 1843 se stal David vedoucím houslové katedry. Jedním z jeho prvních ţáků byl Joseph Joachim. Roku 1851 byl pozván do Kolína, ale roku 1852 mu byla prodlouţena smlouva v Gewandhausu. David byl také výborným editorem – vytvořil výborné edice etud Kreutzera, Rodeho, Fiorillého, Paganiniho, koncertů Kreutzera a Rodeho a sólových skladeb pro housle od J. S. Bacha. David zemřel na infarkt v Klosters ve Švýcarsku 18. července roku 1873.17 Ferdinand David vystoupil v Rize opakovaně v letech 1829–1835 jako primárius smyčcového kvarteta Dorpata. Sólové koncerty hrál David v lednu roku 1831 (2 koncerty s violoncellistou Bernhardem Rombergem) a roku 1834, kdy v Rize.vystoupil na čtyřech koncertech.18 Bohuţel není dostupná ţádná konkrétnější informace o místě jejich konání a o programech těchto koncertů. V Rize měl Ferdinand David příbuzné, které navštívil.19
4.6 OLE BULL
Norský houslista a skladatel Ole Bull se narodil 5. února roku 1810 v Bergenu. Začal hrát na housle v pěti letech. Jiţ roku 1819 poprvé sólově vystupoval. Jeho učiteli byli Niels Eriksen, poté J. H. Poulsen (do roku 1820) a Mathias Lundholm do roku 1827. V roce 1828 chtěl studovat teologii v Christianii (nynější Oslo), ale neudělal přijímací zkoušky. Začal tedy komponovat.
17 MELL, Albert. David, Ferdinand. Grove Music Online. Oxford Music Online. [online]. [cit. 2012- 04-17]. Dostupné z
27
Roku 1829 poprvé vycestoval do zahraničí. Navštívil Kassel a Kodaň. V Kasselu se chtěl prý setkat se Spohrem, svým oblíbeným skladatelem, ale neví se, jestli se mu to ve skutečnosti podařilo. Bull působil v Paříţi, kde potkal Ernsta, který jej seznámil s Paganiniho stylem hry. Roku 1833 sám Paganiniho slyšel hrát na koncertě v Paříţi. Bull dále cestoval do Švýcarska a Itálie, pak se opět vrátil do Paříţe. Roku 1836 měl velké turné v Rusku a Německu a poté se roku 1838 vrátil do rodného Norska. V následujících letech Bull koncertoval po celé Evropě a v roce 1843 poprvé navštívil Ameriku. Roku 1845 se vrátil přes Paříţ do Norska. Roku 1849 bylo v Christianii poprvé otevřeno norské národní divadlo, o čemţ Bull dlouho snil a podílel se na jeho vzniku. Roku 1852 zase koncertoval v Americe a vrátil se do Bergenu roku 1857. Usiloval o vznik norské národní konzervatoře, ale to se mu však nepodařilo. V letech 1866 – 1867 měl velké turné po Německu, Polsku a Rusku. Ole Bull zemřel 17. srpna roku 1880 v Bergenu.20 V Rize se Ole Bull představil roku 1838. Severní Paganini, jak se mu říkalo, v hrál divadelním sále čtyři koncerty, konaly se 3., 5., 6. a 8. února toho roku. Jeho program sestával z vlastních skladeb – houslový koncert, fantazie, Capriccio, dále provedl ještě menší díla, mezi nimi byla i Preghiera dolente e rondo ridente. 21 V novinách Rigasche Statdblätter bylo po koncertě uveřejněno, ţe v houslovém umění jsou nyní dva hlavní směry: první představuje nejvyšší kulturu, kterou umoţňuje technický charakter houslí, a druhý hranice nástroje překonává a díky tomu dosahuje dokonalosti, získává obdiv. Do prvního směru patří mnozí umělci, zejména Vieuxtemps. Představiteli druhého směru, jak známo, jsou jenom dva – Paganini a právě Ole Bull. 22
20 BERGSAGEL, John. Bull, Ole. Grove Music Online. Oxford Music Online. [online]. [cit. 2012-04- 17]. Dostupné z
28
4.7 HENRI VIEUXTEMPS
Belgický houslista a skladatel Henri Vieuxtemps se narodil 17. února roku 1820 ve Verviers v Belgii. Studoval v Paříţi u Bériota. Udělal si úspěšnou sólovou kariéru nejen v Evropě, ale i v Americe. Byl pedagogem v Rusku (1846 – 1851). V té době napsal Houslový koncert č. 4 d moll, který byl chválen Berliozem a Čajkovským. Vieuxtemps vyučoval i na bruselské konzervatoři, kde byl jeho ţákem také Ysaÿe. Vieuxtemps byl jeden z prvních virtuosů, který koncertoval v Americe. Jeho turné roku 1844 bylo jen mírně úspěšné, ale druhé roku 1858 a třetí troku 1870 poloţilo základy následnému kulturnímu ţivotu a umělcům ve Spojených státech. Vieuxtemps zemřel 6. červnu roku 1881 v Mustaphě v Alţírsku. 23 Hru mladého belgického houslisty a skladatele si riţské publikum vyslechlo v roce 1839. Jeho tři autorské koncerty se konaly v divadelním sále 3., 5. a 7. ledna toho roku. Na koncertech účinkoval taky cellista Adrien-François Servais. Poprvé v Rize zazněly skladby, který jsou významné i dnes – vedle řady variací, fantazie, adagia a ronda (nejsou uvedeny konkrétně) Vieuxtemps hrál vlastní Houslový koncert č. 3 a Servais zase vlastní Violoncellový koncert č. 2. 24
4.8 HEINRICH WILHELM ERNST
Moravský houslista a skladatel Heinrich Wilhelm Ernst se narodil 6. května 1814 v Brně. Pro publikum poprvé hrál ve věku devíti let. V říjnu roku 1825 nastoupil na vídeňskou konzervatoř, kde byl ţákem Josepha Böhma a kompozici studoval u Seyfrieda. Roku 1828 slyšel poprvé Paganiniho ve Vídni a od roku 1829 jej začal následovat na jeho turné. Poté hrál některé nepublikované Paganiniho skladby podle sluchu. Po jeho debutu v Paříţi roku 1831 ustoupil z koncertního ţivota na dobu tří let, kdy se rozhodl dále studovat. Roku 1837 spolu s Paganinim vystupovali v Marseilles. Díky koncertování a cestování napříč Evropou a Ruskem, byl jedním z
23 EANES, Edward. Vieuxtemps, Henri. Grove Music Online. Oxford Music Online. [online]. [cit. 2012-04-17]. Dostupné z
29 nejslavnějších uznávaných houslistů té doby. Největší úspěch měl Ernst v Londýně roku 1843, který později často navštěvoval a zůstal zde od roku 1855. Ernst byl také skladatelem. Nejvíce kompoval virtuózní díla pro housle a také napsal jeden houslový koncert. Poslední roky ţivota byl nemocný, coţ mu znemoţnilo nadále koncertovat. Zemřel 8. října roku 1865 v Nice. 25 Ernst v Rize vystoupil 15., 16. a 23. ledna roku 1847 v Melngalvju nams. 26 V městských novinách Rigasche Zeitung napsal kritik, ţe Ernst měl velký úspěch a obdiv, vynikal prostotou projevu, nikoli jen bravurou. Tak Ernst ukázal, ţe jeho učitel Paganini nebyl jenom virtuosem svého nástroje, ale taky hlubokým hudebníkem. 27 Ernst byl vlastně ţákem Josepha Böhma ve Vídni a Paganiniho hru, jak uvedl, tajně pozoroval a poslouchal z pronajatého bytu vedle Paganiniho domu, zřejmě se snahou legendárního virtuosa porazit. Ernst měl fenomenální paměť, velmi často si nejprve poslechl a pak sám zahrál ještě nepublikovaná Paganiniho díla, včetně Benátského karnevalu, který v Rize provedl. 28 Tento houslista dále zahrál romanci L. van Beethovena, Houslový koncert č. 8 od L. Spohra a vlastní díla Fantazii na téma Rossiniho Otella, Introdukci, caprices a finale na téma Belliniho opery Pirát a Souvenir de l'Opera La Juive de F. Halévy, Elegii a Písně bez slov. 29
4.9 HENRYK WIENIAWSKI
Polský houslista a skladatel Henryk (Henri) Wieniawski se narodil 10. července roku 1835 v Lublinu. Talent Wieniawského se projevil jiţ v jeho raném dětství. Roku 1843 byl Henryk díky brilantní předehrávce přijat na paříţskou
25 SCHWARZ, Boris. Ernst, Heinrich Wilhelm. Grove Music Online. Oxford Music Online. [online]. [cit. 2012-04-18]. Dostupné z
30 konzervatoř do třídy J. Clavela a rok později Lamberta Massarta. Po koncertě v Paříţi roku 1848, kde Henryk hrál spolu se svým s bratrem Józefem (klavírista), odjel do Petrohradu. Zde odehrál pět koncertů a dostal ocenění Vieuxtempse, který byl sólistou u dvora. Roku 1848 Wieniawski koncertoval v Helsinkách, Rize, Vilniusu, Varšavě, Dráţd‟anech a Vratislavi (Wroclaw). Na podzim se vrátil do Polska, kde se setkal se Stanisławem Moniuszkem. V té doby začal i komponovat a cítil, ţe by potřeboval opět studovat. Takţe roku 1849 znovu nastoupil na paříţskou konzervatoř a studoval harmonii u H. Colleta. Po studiích Wieniawski hodně cestoval a koncertoval po Evropě. Od roku 1851 – 1853 působil v Rusku a zahrál na dvě stovky koncertů spolu se svým bratrem. Do roku 1853 napsal a vydal kolem 14 skladeb, včetně Polonaise D dur, Koncertu fis moll a dalších. Roku 1853 debutoval v lipském Gewandhausu. Následovaly koncerty v Německu, Rakousku, Holandsku, Belgii a Francii. Roku 1858 hrál s Rubinštejnem v Paříţi a poté měl turné po Velké Británii. V letech 1860 – 1872 Wieniawski bydlel v Petrohradě, hodně koncertoval a byl profesorem na petrohradské konzervatoři mezi lety 1862 – 1868. V té době Wieniawski napsal své nejlepší skladby, včetně 2. koncertu d moll, Polonaise – brillante a dalších. Roku 1872 opět koncertoval, tentokrát vedlo jeho turné skrz severní Ameriku, kde během dvou let odehrál 215 koncertů. Roku 1875 se vrátil do Evropy a stal se profesorem bruselské konzervatoře, kde působil dva roky. Pokračoval také aktivně v koncertní činnosti po Evropě i přes své zdravotní problémy. Roku 1878 hrál v Moskvě a roku 1879 v Oděse. Během tohoto ruského turné byl hospitalizován a 31. března 1880 Wieniawski zemřel v Moskvě. 30 Roku 1848 se Henryk Wieniawski představil v Rize – hned po získání grand prix na paříţské konzervatoři. Tehdy měl pouhých třináct let, jeho bratr Józef, který ho doprovázel, pouhých jedenáct. Oba bratři hráli na dvou koncertech v Melngalvju
30 SCHWARZ, Boris – CHECHLIŃSKA, Zofia. Wieniawski, Henryk [Henri]. Grove Music Online. Oxford Music Online. [online]. [cit. 2012-04-18]. Dostupné z
31 nams – 21. a 28. června – a na jednom koncertě v Dubulti dne 4. července a měli velký úspěch.31 Bratři se do Rigy vrátili roku 1851, vystoupili v divadelním sále 1. a 5. června a v Dubulti a Ķemeri 4. července. Mladý Henryk hrál s orchestrem Concerto militaire od Karola Józefa Lipińského, Fantazii na téma Rossiniho opery Otello od H. W. Ernsta. Na druhém koncertě 5. června provedli bratři vlastní skladbu Fantazie pro housle a klavír na téma Belliniho opery Náměsíčná . 32 Potřetí vystoupili uţ v následujícím roce – 15. a 25. dubna 1852 v Melngalvju nams. Na programu měli vlastní díla Souvenir de Moscow, Ruský karneval, skladby H. W. Ernsta - fantazie, Introdukce, caprices a finale na téma Belliniho opery Pirát, – Henri Vieuxtemps Árie s variacemi, bratři Wieniawští Duo Concertant na téma na ruské lidové písně.33 Roku 1872 bratři Wieniawští hráli v Rize naposledy – Henryk odešel z petrohradské konzervatoře a cestoval do Bruselu. V Amatnieku biedrība 25. a 26. dubnu bratři hráli větu z Houslového koncertu A. Rubinštejna, věta z Sonáty op. 47 Beethovena a jako vţdy vlastní díla.34
4.10 WILMA NERUDA
Česká houslistka Wilma Neruda (Vilemína Nerudová; Wilma Norman- Neruda) se narodila 21. března 1838 v Brně. Od raného dětství hrála na housle pod vedením svého otce, pak se jejím učitelem stal Leopold Jansa ve Vídni. Roku 1847 koncertovala v Praze se svojí sestrou. Roku 1848 měla první koncertní turné v Lipsku, Berlíně, Vratislavi (dnes Wroclaw), Hamburku, a roku 1849 debutovala v Londýně. V roce 1863, po skandinávském turné, ji švédský král jmenoval jeho komorní virtuoskou, následujícího roku triumfovala v Paříţi. Mezi lety 1867 - 1870 byla Nerudová profesorkou v Královské hudební akademie ve Švédsku.
31 SKRĀBĀNS, Raimonds. Izcilie pasaules mūziķi Rīgā, s. 32 32 SKRĀBĀNS, Raimonds. Izcilie pasaules mūziķi Rīgā, s. 34 33 SKRĀBĀNS, Raimonds. Izcilie pasaules mūziķi Rīgā, s. 34 34 SKRĀBĀNS, Raimonds. Izcilie pasaules mūziķi Rīgā, s. 42
32
Od roku 1869 začaly její kaţdoroční koncerty v Londýně. V roce 1898 odjela z Londýna a o dva roky později zůstala v Berlíně, kde učila na konzervatoři Sterna. Nadále se také věnovala koncertní činnosti. Nerudová zemřela 15. dubnu roku 1911 v Berlíně. 35 Vynikající houslistka Wilma Neruda celkem v Rize vystoupila na 23 koncertech v padesátých letech 19. století. 36
4.11 HUBERT LÉONARD
Belgický houslista, pedagog a skladatel Hubert Léonard se narodil 7. dubnu 1819 v Bellaire. Studoval housle u svého otce a poté u Augusta Rouma. Jeho debut byl v Grand Théâtre v Lutychu (Liège) 13. března roku 1832. Téhoţ roku také nastoupil na bruselskou konzervatoř, kde studoval u Françoise Prumeho. Finanční pomoc rodiny Francotte-Pieltaina mu umoţnila jet do Paříţe, kde se stal ţákem Habenecka na tamní konzervatoři (1836 - 1839). V Paříţi hrál v Théâtre des Variétés, Opéra-Comique a Académie Royale de Musique do roku 1844. Roku 1841 se zde také spřátelil z Vieuxtempsem. V letech 1845 – 1848 Léonard intenzívně koncertoval po Evropě, nejvíce v Německu. V letech 1853 – 1866 vyučoval na bruselské konzervatoři. V roce 1866 odjel do Paříţe a působil zde jako houslový virtuos, komorní hráč, skladatel a pedagog. Zůstal v Paříţi do své smrti 6. května roku 1890. 37 V Rize změl Léonard v lednu roku 1853 ohromný úspěch. Hrál celkem na šesti koncertech (5 v lednu, poslední 1. února) – jak v Melngalvju nams, tak i v divadelním sále. Na programu převaţovaly jeho vlastní skladby, včetně Třetího houslového koncertu, který na ţádost publika Léonard vícekrát opakoval. Na posledním koncertě houslista opakovaně hrál také Houslový koncert e moll Felixe
35 CLAPHAM, John. Neruda, Wilma. Grove Music Online. Oxford Music Online. [online]. [cit. 2012- 04-18]. Dostupné z
33
Mendelssohna-Bartholdyho. Spolu s místními hudebníky účinkoval Hubert Léonard ve smyčcovém kvartetu (provedli Beethovenův Smyčcový kvartet A dur). 38
4.12 FERDINAND LAUB
Český houslista a skladatel Ferdinand Laub se narodil v Praze 19. ledna roku 1832. Jeho otec byl známý učitel hudby a houslista. Ferdinand koncertně vystupoval poprvé v šesti letech. Studoval na praţské konzervatoři 1843 - 1846 u Mořice Mildnera. Na jeho absolventském koncertě byli přítomni Hector Berlioz a Franz Liszt. Berlioz byl jeho hrou nadšen a pozval nato Lauba do Paříţe. Později Laub hrál na koncertech v Rakousku a v Německu. Od roku 1848 do 1850 pracoval ve Vídni. V letech 1853 – 1857 působil na podnět F. Liszta jako koncertní mistr ve Výmaru. V letech 1857 – 1865 podnikl řadu koncertních turné - hrál v Praze, Dánsku, Vídni, Petrohradu, Německu, Belgii, Francii, Nizozemí, Norsku a Švédsku. V Göteborgu se roku 1860 setkal s Bedřichem Smetanou a společně s ním uspořádal dva koncerty. Roku 1866 získal místo profesora na moskevské konzervatoři. Petr Iljič Čajkovskij jej označil za největšího houslistu své doby a věnoval mu svůj Třetí smyčcový kvartet F dur. Ze zdravotních důvodů však Laub musel svoje povinnosti v Moskvě opustit. Ferdinand Laub zemřel 18. března roku 1875 v Gries v Itálii. 39 Ve dnech 19. a 22. prosince roku 1858 riţská publikum tleskalo Ferdinandu Laubovi.40 Tento houslista hrál vlastní díla a skvěle brilantně zahrál Houslový koncert e moll Mendelssohna-Bartholdyho. 41
38 SKRĀBĀNS, Raimonds. Izcilie pasaules mūziķi Rīgā, s. 34 39 NĚMCOVÁ, Alena. Laub, Ferdinand. Grove Music Online. Oxford Music Online. [online]. [cit. 2012-04-18]. Dostupné z
34
V novinách Rigasche Zeitung kritik napsal, ţe Laub je stejným nebo ještě lepším houslistou neţ Ernst nebo Vieuxtemps, coţ dokládají nejtěţší staccata a flagiolety. 42 Podruhé v Rize Laub, uţ jako profesor moskevské konzervatoře, hrál roku 1873.43 Koncert 31. ledna v Melngalvju nams nebyl dobře navštíven – po velkém Wilhemjho triumfu v témţe roce, Laubův koncert byl neúspěšným.44 Laub hrál Houslový koncert e moll Mendelssohna-Bartholdyho a Ciacconu J. S. Bacha, kterou díky svému hladkému, plném tónu a expresivitě v obtíţných polyfonních místech dosáhl dojmu, ţe hrají dva nebo tři nástroje v unisonu. Kritik se domníval, ţe největší kvalitou Lauba je, ţe vţdy mu je prvním cílem obsah díla, nikoli jenom virtuozita. Proto je pokládán v hudebním světě za špičku. 45 Druhý koncert roku 1873 se konal 3. února v Melngalvju nams. Největší ohlas Laub měla jeho interpretace Beethovenovy Kreutzerovy sonáty. Laub hrál v klasickém stylu, celá skladba byla vkusná, zdůrazňovala kontrasty v rytmu, tónu a barvách, s ţivosti a citlivosti.46
4.13 LEOPOLD AUER
Mad‟arský houslista a pedagog Leopold Auer se narodil 7. července roku 1845 ve Veszprému. V osmi letech začal studovat na konzervatoři v Budapešti u Davida Ridleyho Kohna, pokračoval ve Vídni u Jakoba Donta (1857 – 1858) a po koncertech v provincii, končil studium u Joachima v Hanoveru roku 1863 – 1864. Jeho debut v lipském Gewandhausu byl velmi úspěšný a také díky tomuto úspěchu získal místo koncertního mistra v Düsseldorfu (1864 – 1866), později v Hamburku, kde hrál také v kvartetu. Roku 1868 byl v Londýně a hrál Beethovenovo trio s Rubinštejnem a Piattiem. Na Rubinštejnovo doporučení se stal Auer profesorem v Petrohradu od roku 1868 a působil zde téměř padesát let. Při tom koncertoval v zahraničí – v Londýně a Loschwitzu (Dráţd‟any). Roku 1917 odjel z Ruska do Norska a roku 1918 přijel do New Yorku, kde mnoho koncertoval.
42 Rigasche Zeitung, 1858, 20.12., viz SKRĀBĀNS, R. Izcilie pasaules mūziķi Rīgā, s. 149 43 BRAUNS, Joahims. Latviešu un čehu mūziķu sakari. Karogs, 1958, č. 5, s. 132 44 SKRĀBĀNS, Raimonds. Izcilie pasaules mūziķi Rīgā, s. 43 45 Rigasche Zeitung, 1873, č. 27, viz SKRĀBĀNS, R. Izcilie pasaules mūziķi Rīgā, s. 150 46 SKRĀBĀNS, Raimonds. Izcilie pasaules mūziķi Rīgā, s. 44
35
Auer velmi ovlivnil ruskou houslovou školu. Mezi jeho ţáky patří například Elman, Zimbalist, Heifetz, Polyakin a další. Auer zemřel 15. července roku 1930 v Dráţďanech. 47 Roku 1870 si hudební svět připomínal sté výročí Beethovenova narození, rovněţ Riga se připojila ke vzpomínce na velkého hudebníka. Dne 7. února se v divadelním sále konal velký symfonický koncert, jehoţ sólistou byl vynikající houslista a pedagog Leopold Auer, který tehdy uţ dva roky vedl houslovou třídu na petrohradské konzervatoři. S velkým úspěcherm provedl host Beethovenův Houslový koncert D dur. Následující večer Auer hrál houslové koncerty a miniatury Spohra a některá vlastní díla. Podruhé Auer v Rize vystoupil roku 1877 (29. března a 1. dubna).48 Po poměrně dlouhé přestávce se Auer do Rigy vrátil roku 1897, kdy nejen hrál, ale také dirigoval. Na koncertě 9. února v divadle hrál symfonický orchestr, sloţený ze sedmdesáti hráčů, na programu byla Druhá symfonie P. I. Čajkovského, tance z Mozartovy opery Idomeneo, předehra z Wagnerovy opery Tannhäuser. Sólově provedl Beethovenův Houslový koncert D dur. 49 Kritik v novinách Rigasche Rundschau poukázal, ţe není důleţité, zda Auer diriguje nebo hraje – jeho cílem v hudbě jsou city. 50 Kritik v novinách Baltijas Vēstnesis chválil jak Auerovo dirigování, tak jeho hru. V Beethovenově koncertě byl Auer skutečným virtuosem, navozoval pocit, ţe jeho housle, které vypadaly jako malé, rostly ve větší a větší, a tím vzbudily hudební duši Beethovena. Koncert přinesl vzácné potěšení.51 Na podobném koncertě vystoupil Auer taky nasledujícího roku 1898 – sám hrál Houslový koncert e moll Mendelssohna-Bartholdyho, dirigoval Beethovenovu Sedmou symfonii a Čajkovského fantazii-předehru Romeo a Julie. Dále vystoupil
47 SCHWARZ, Boris. Auer, Leopold. Grove Music Online. Oxford Music Online. [online]. [cit. 2012- 04-18]. Dostupné z
36
Auer v Rize v letech 1899 – 1908 – přibliţně na deseti koncertech v Rize a Jūrmale. Bohuţel není dostupná přesnější informace o těchto koncertech.52 Roku 1909 hrál Auer dva koncerty v Melngalvju nams – 23. a 28. října. V novinách Dzimtenes Vēstnesis byly uveřejněny reklamy na koncerty. V novinách 8. října byl Auer nazýván starým houslovým mistrem, který potěší riţské publikum svou návštěvou53, ale vydání 21. října byl Auer označen za jednoho z nejslavnějších virtuosů té doby, jeho technika je pokládána za bezchybnou, je oslavován jeho temperament a kvalita přednesu. 54 Po koncertě 23. října kritik a skladatel Emīls Dārziņš v novinách Dzimtenes Vēstnesis napsal, ţe není mnoho takových houslistů, kteří mají takovou perfektní techniku jako Auer – dokonale vypracovanou ve všech směrech. Jeho tón není příliš velký, ale velmi hezký, zřejmě i jeho nástroj je nejvyšší kvality. Delikátně zní jeho rychlé pasáţe, taky trylky, Auer projevuje cit a vkus pro styl. Autor uvádí, ţe Auer tentokrát nemá velkou emotivnost, ale i skladby, které hrál, to nevyţadují – ani Händel, ani Brahms. Ale v Čajkovského koncertu se objevily intimnější tóny, které ukázaly, ţe starost velkého umělce není takové závaţnosti jako u jiných smrtelníků. Sál sice nebyl plný, coţ je škoda. Koncert byl však velkým kulturním záţitkem. 55 V době od roku 1910 do roku 1912 zahraje ještě tři koncerty v Rize, o kterých zase není ţádná přesnější informace. Roku 1913 Auer vystoupil v Rize naposled – 30. ledna v Melngalvju nams. Program - L. van Beethoven Houslová sonáta G dur op. 30, J. B. Vitali Ciaccona, vlastní transkripce na skladby Mozarta, Chopina, Haydna. Jak to bylo uţ předtím, kritika po koncertě nejvíc oslavovala Auerovu přesnou a jasnou techniku a jeho krásný tón. Největší úspěch podle kritiky měla Ciaccona G. B. Vitaliho – celé moře zvuků vycházelo z houslí, navozoval pocit, ţe malý nástroje si silou smyčce podrobuje. Bylo neuvěřitelné, ţe na pódium stál starý pán, protoţe to znělo tak, jako kdyby tam byl obr. Auerovy transkripce po Ciacconu byly pro publikum rekreací. Sólista sklidil ovace, a proto měl více přídavků.56
52 SKRĀBĀNS, Raimonds. Izcilie pasaules mūziķi Rīgā, s. 60 53 Anonim. Dzimtenes Vēstnesis, 1909, 21.10., č. 243 54 Anonim. Dzimtenes Vēstnesis, 1909, 21.10., č. 243 55 Anonim. Dzimtenes Vēstnesis, 1909, 26.10., č. 247 56 Anonim. Dzimtenes Vēstnesis, 1913, 31.01., č. 26
37
Kdyţ Leopold Auer roku 1930 zemřel, napsaly o tom i noviny Rigasche Zeitung, byl připomínána nejen význam velikost Auera jako sólista a skladatele, ale taky jako pedagoga – jeho ţáky byli Heifetz, Elman, Zimbalist, Milstein a další. 57
4.14 AUGUST WILHELMJ
Německý houslista August Wilhelmj se narodil v Usingenu 21. září roku 1845. Studoval housle u Konrada Fischera ve Wiesbadenu, později zde hrál ve dvorním divadle. Princ Emil von Wittgenstein jej poslal za Lisztem, který Wilhelmjho se slovy „Dovolte mi prosím představit Vám budoucího druhého Paganiniho!” přivedl k Ferdinandu Davidovi v Lipsku. Tam studoval Wilhelmj na konzervatoři harmonii a kompozici u Hauptmanna a Richtera a roku 1864 pokračoval ve studiu ve Frankfurtu u Raffa. Roku 1865 Wilhelmj začal svoji koncertní sérii po Evropě. Hrál ve Švýcarsku (1865), Holandsku a v Londýně (1866), Francii a Itálii (1867), Petrohradu (1868), Berlíně (1872) a ve Vídni (1873). Roku 1876 byl Wilhelmj koncertním mistrem na Bayreuthském festivalu, následujícího roku si pozval Richarda Wagnera, aby dirigoval koncerty v Londýně (Royal Albert Hall), on sám byl vedoucím houslové skupiny a organizoval také dva sólové koncerty. Od roku 1878 do 1882 úspěšně koncertoval v Jiţní a Severní Americe, v Asii a Austrálii. Roku 1894 byl Wilhelmj ustanoven vedoucím profesorem v Guildhall School of Music and Drama v Londýně. Wilhelmj byl jeden z nejlepších houslistů své doby – jeho kvalitami byla přesná technika, bohatý tón a kultivovaná interpretace. Napsal aranţmá Árii z Orchestrální suity D dur J. S. Bacha, které je známá jako Árie na G strunu. Wilhelmj byl i skladatelem, napsal několik skladeb pro housle a vytvořil také teoretické dílo Moderní škola pro housle. Wilhelmj zemřel roku 1908 v Londýně. 58
57 Anonim. Pēdējā Brīdī, 1936, 19.07., č. 159 58 HERON-ALLEN, E. – MacGREGOR, Lynda. Wilhelmj, August. Grove Music Online. Oxford Music Online. [online]. [cit. 2012-04-18]. Dostupné z
38
Na podzim roku 1872 Wilhelmj vystoupil v Rize, bylo to přesně 3. a 6. listopadu v divadelním sále. Publiku se jeho hra tak líbila, ţe na jeho ţádost slyšet ještě umělce Wilhelmj hrál navíc jeden koncert 8. listopadu. 59 Po koncertech kritika v novinách Rigasche Zeitung uvedla, ţe tak technicky perfektní hra spolu se zajímavou individualitou ve vystoupení se vidí zřídka nejen v Rize, ale v hudebním světe vůbec. Byl chválen Wilhemjeho velký a silný tón a jeho poeticky jemná kantiléna. 60 Následujícího roku 1873 Wilhelmj zase vystoupil v Rize, tentokrát v Amatnieku biedrība. Na koncertech 18. a 21. listopadu provedl houslové koncerty N. Paganiniho, J. Raffa a L. van Beethovena, miniatury R. Wagnera a F. Chopina, jejichţ transkripce vytvořil sám Wilhelmj. 61 Roku 1885 se Wilhelmj do Rigy vrátil, vystoupil tam 22. a 27. února a ještě 4. prosince téhoţ roku (není známo, kde to bylo a jaký byl program), ale po programu houslista ještě zahrál řadu přídavků.62 Kritik píše, ţe Wilhelmjeho tón připomíná zvuk violoncella, ţe se zdá jakoby v unisonu hrálo nejméně pět houslí, ale co je nejfantastičtější, ţe jeho projev a způsob hraní je velmi energický a ohnivý aniţ by však ovlivňoval kvalitu tónu. 63 Poslední koncert Wilhelmjeho se konal v riţské katedrále (Rīgas Doms) 7. prosince. Houslista s varhanami hraje Ciacconu J. S. Bacha, vlastní Parafrázi na téma Wagnerovy opery Parsifal a Schubertovo Ave Maria. 64
4.15 JOSEPH JOACHIM
Rakousko–uherský houslista, skladatel, dirigent a pedagog Joseph Joachim se narodil v 28. června roku 1831 v Kitsee. Narodil se ţidovským rodičům na panství Esterházyho, jeho rodina však odtud odjela roku 1833 do Pešti. Jeho talent byl zřejmý
39 uţ v raném dětství. První učitel Joachima byl Serwaczyński, pod jehoţ vedením Joseph debutoval roku 1839 v Pešti. Poté Joachim odjel do Vídně, kde studoval u Josepha Böhma, jeţ byl ţákem Rodeho. Ve věku dvanácti let jiţ byla jeho houslová technika velmi precizní. Roku 1843 začal studovat u Mendelssohna v Lipsku. Roku 1843 Joachim debutoval v Gewandhaus a o rok později jej Mendelssohn vzal s sebou do Londýna. Po smrti Mendelssohna roku 1847 byl Joachim v krizi. V té době byl pedagogem na konzervatoři v Lipsku a vedoucím skupiny v Gewandhausu. Rozhodl se odjet do Výmaru, kde začal studovat u F. Liszta. Mezi lety 1853 - 1868 byl Joachim hlavním houslistou hanoverského dvora, často koncertoval v Belgii, Holandsku a Anglii. Roku 1855 zaloţil první vlastní smyčcový kvartet. V té době se potkal se Schumannem a Brahmsem. Roku 1868 odjel Joachim do Berlína, kde zaloţil školu instrumentální hudby Königliche Akademie der Künste. Joachim byl v opozici s Lisztem a Wagnerem a jeho škola měla reputaci spíše jako reakční. O své názory se Joachim často dělil s Brahmsem. Brahms mu věnoval Houslový koncert D dur a Dvojkoncert a moll. Joachim napsal několik svých originálních skladeb a také mnoho kadencí ke světovým houslovým koncertům od Beethovena, Mozarta a Brahmse a také byl editorem například sólových houslových sonát od J. S. Bacha. Joachim zemřel 15. srpna roku 1907 v Berlíně. 65 Slavný maďarský houslový virtuos Joseph Joachim byl v Rize očekáván s velkým zájmem. Joachim byl slavný daleko za hranicemi Německa, všude lidé obdivovali i jeho nalezený smyčcový kvartet. Riţské publikum, které zaplnilo sál v Amatnieku biedrība 27. a 29. ledna roku 1876 a taky divadelní sál 31. ledna, bylo nadšené. Na programu tří koncertů byla Tartiniho Sonáta Ďáblův trylek, Beethovenův Houslový koncert D dur a Kreutzerova sonáta, houslové koncerty F. Mendelssohna- Bartholdyho a M. Brucha. Poprvé v Rize zazněly Brahmsovy Uherské tance (v Joachimově transkripci), dále Joachimova vlastní díla – včetně jeho romance.66
65 BORCHARD, Beatrix. Joachim, Joseph. Grove Music Online. Oxford Music Online. [online]. [cit. 2012-04-18]. Dostupné z
40
Kritika v novinách Rigasche Zeitung napsala, ţe Joachim je na vrcholu nejvyššího ideálu umění, jaké je vůbec dostupné. Kreutzerovou sonátu hrál Joachim s takovou krásou, plastičností, jemností a jasností. Tartiniho sonáta, která vznikla před jedním a půl stoletím, získala v Joachimovi geniálního interpreta.67
4.16 PABLO DE SARASATE
Španělský houslista a skladatel Pablo de Sarasate se narodil 10. března roku 1844 v Pamploně. Na housle začal hrát v pěti letech. Poprvé hrál před obecenstvem v osmi letech. Studoval v Madridu u M. R. Sáeze. V roce 1856 byl přijat na paříţskou konzervatoř do třídy Delphina Alarda. Následujícího roku vyhrál grand prix v oboru housle a v oboru kompozice získal prvenství roku 1859. V té době začal koncertovat po Evropě a Severní (1967 – 1871) a Jiţní Americe (1889 – 1890). Roku 1861 hrál poprvé v Londýně, ale neměl zde úspěch. V roce 1874 se tam však s větším úspěchem vrátil a poté zde koncertoval velmi často. Sarasate se přátelil s mnoha skladateli, kteří pro něj napsali a věnovali mu vlastní skladby, například Bruch, Saint-Saëns, Joachim a také A. Dvořák. Roku 1876 debutoval ve Vídni. Získával úspěchy po celém světě. Sarasate byl výborným skladatelem a dodnes má téměř kaţdý houslista ve svém repertuáru nějakou jeho skladbu. Virtuos zemřel 20. září roku 1908 v Biarritzu. 68 Riţské koncertní sály zaţily mnoho triumfálních momentů slavných umělců, ale takové extatické ovace, jako v Amatnieku biedrība 10. prosince 1880 ještě nikdo neslyšel. Skutečnost zcela překonala očekávání. Slavný, téměř legendární houslista Pablo de Sarasate hrál na jeden z nejlepších Stradivariho nástrojů. Po prvním koncertě Sarasate vystoupil ještě čtyřikrát – 12. a 16. prosince v Amatnieku biedrība a 19. a 22. prosince v divadle. Riţské publikum vyslechlo Sarasateho vlastní díla Fantazie na Weberova Čarostřelce a Gounodova Fausta, Španělské tance, Cikánské melodie, Beethovenův Houslový koncert D dur a Kreutzerovu sonáta, Mendelssohnův
67 Rigasche Zeitung, 1876, č. 22, viz SKRĀBĀNS, R. Izcilie pasaules mūziķi Rīgā, s. 150 68 SCHWARZ, Boris – Stowell, Robin. Sarasate, Pablo de. Grove Music Online. Oxford Music Online. [online]. [cit. 2012-04-18]. Dostupné z
41
Houslový koncert e moll, Baladu a polonaisu od Henriho Vieuxtempse, Skotskou fantazii pro housle a orchestr od Maxe Brucha, Saint-Saënsovu Barcarola z Třetího koncertu pro housle a orchestr h moll. 69 Kritika v novinách Rigasche Zeitung uvedla, ţe španělský mistr elektrifikuje publikum osobitostí svých děl. Tak, jak fascinuje Sarasate, by snad mohl působit jenom Paganini. Sarasate je génius, který kombinuje jiţanský španělský temperament, francouzskou lehkost, německou pocitovou hloubku a severskou melancholii. Ve hře na housle je Sarasate kouzelník – všechno je moţné – jak flagioletové trylky, pizzicatové blesky a jasné flagiolety v legatu, čisté pianissimo v nejvyšší poloze nástroje. 70 Sarasate se do Rigy vrátil ještě roku 1883 a vystoupil na třech koncertech 21., 25. a 27. ledna. V programu nebyla ta díla, která Sarasate uţ hrál předtím, tentokrát zaznělo Schubertovo Rondo brillante, Wieniawského houslový koncert, Vieuxtempsova Fantasia appassionata. Publikum nadšeně křičelo bravo, a tak Sarasate hrál přídavky, které byly téměř tak dlouhé jako celý program.71
4.17 EUGENE YSAŸE
Belgický houslista, skladatel a dirigent Eugène Ysaÿe se narodil 16. července roku 1858 v Lutychu (Liège). Jeho prvním učitelem byl jeho otec - amatérský houslista a dirigent. Ysaÿe začal studovat na konzervatoři v rodném městě roku 1865 u Désiré Heynbergera, ale o tři roky později (roku 1869) ukončil studium kvůli svému chaotickému přístupu, který způsoboval, ţe pravidelně chyběl ve vyučování. Vrátil se však na konzervatoř roku 1872 a tentokrát studoval ve třídě Rodolpha Massarta. Po absolvování školy dostal stříbrnou medaili a také stipendium, které mu umoţnilo studovat u Wieniawského v Bruselu a u Vieuxtempse v Paříţi. Od roku 1879 byl koncertním mistrem v orchestru v Berlíně, kde zůstal do roku 1882. V té době mu jeho patron Anton Rubinštejn dal první váţnou smlouvu, na základě které hrál sólové programy ve Skandinávii, Rusku a Mad‟arsku. Vrátil se do
69 SKRĀBĀNS, Raimonds. Izcilie pasaules mūziķi Rīgā , s. 48 70 Rigasche Zeitung, 1880, č. 289, 291, 294, viz SKRĀBĀNS, R. Izcilie pasaules mūziķi Rīgā, s. 151 71 SKRĀBĀNS, Raimonds. Izcilie pasaules mūziķi Rīgā, s. 48
42
Paříţe roku 1883 a dostal mnoho pozvání koncertovat po Evropě. Byl přítelem C. Saint-Saënse, C. Francka a G. Faurého a také mladého Chaussona. Ysaÿe měl v Evropě triumfální úspěch. Roku 1894 houslista koncertoval v Americe, kde zůstal do konce první světové války. Ysaÿe měl zdravotní problémy – neurózu a hlavně cukrovku. V letech 1918 - 1922 byl dirigentem symfonického orchestru v Cincinatti. Poté se vrátil do Belgie a koncertoval po Evropě. Také byl pedagogem, dával pouze soukromé hodiny. V roce 1929 mu byla amputována pravá noha. Naposledy koncertoval roku 1930. Virtuos a skladatel zemřel 12. května roku 1931 v Bruselu. 72 Eugène Ysaÿe se v Rize představil roku 1883 měsíc po Sarasateho koncertě. Pětadvacetiletý belgický houslista, ţák Vieuxtempse provedl tři koncerty v Melngalvju nams – bylo to 25. února a 4. a 8. března. Posluchačů tehdy nepřišlo mnoho, zřejmě ještě byl záţitek ze Sarasateho vystoupení příliš čerstvý. Houslista zahrál Mendelssohnův Houslový koncert e moll, Vieuxtempsovy houslové koncerty, Saint-Saënsovo Introdukce a rondo capriccioso a vlastní díla – miniatury. 73 Kritika v novinách Rigasche Zeitung houslistovi předpovídala velkou kariéru,74 coţ se potvrdilo. Druhá Ysaÿova návštěva se uskutečnila roku 1885, tři koncerty se opět konaly v Melngalvju nams – 15., 21. a 25. března. Tentokrát měl hudebník velký úspěch. Roku 1890 (přesně 3. a 8. března) a 1895, kdy Ysaÿe uţ byl profesorem bruselské konzervatoře, znovu v Rize vystoupil. Na koncertě 14. listopadu belgický mistr provedl Houslový koncert h moll od C. Saint-Saënse, Sarabandu a Gigue z Partity d moll pro housle sólo od J. S. Bacha a vlastní díla.75 Houslista není jenom virtuos, ale taky umělec, který uplatňuje techniku jako pomocníka řešení hudebních problémů. Jeho výkon charakterizuje široká výrazová škála rozum pocitu – od hlubokého míru po citové vzplanutí. 76
72 STOCKHEM, Michel. Ysaÿe, Eugène. Grove Music Online. Oxford Music Online. [online]. [cit. 2012-04-18]. Dostupné z
43
Houslista v Rize ještě hrál roku 1910 (24. listopad) a 1911 se synem Gabrielem (10. prosinec). Naposled navštívil Ysaÿe Rigu roku 1925. Dva koncerty v Amatnieku biedrība se konaly 12. a 14. února. Program - G. Fauré houslová sonáta, W. A. Mozart Houslový koncert G dur, C. Saint-Saëns Havanaise, H. Vieuxtemps Balada a polonaise. V časopisu Mūzika kritik a skladatel Jēkabs Graubiņš napsal, ţe světoznámý houslista potěšil riţské publikum, on je velkou osobností, vzácným umělcem. Ve svých sedmašedesáti letech je tento houslový král majestátní, někdy má upřený pohled orla, ale tíha roků je na něm uţ znát. Ale i přesto je umělec stále na vrcholu, jehoţ dosáhne jen málo mladých interpretů. Ysaÿe se nepokouší předvádět virtuositu, ale jeho hra má hloubku, všechno v ní září, ale je pod kontrolou.77
4.18 EMILE SAURET
Francouzský houslista a skladatel Emile Sauret se narodil v Dun-le-Roi 2. května roku 1852. Mnoho informací o jeho studiu není. Například to, ţe studoval na konzervatoři v Paříţi není nijak doloţeno. V některých jeho ţivotopisech se píše, ţe zde studoval, ale úplně jisté to není, stejně tak, jako nejsou doloţená fakta o studiu na bruselské konzervatoři, tam měl být údajně ţákem Charles-Auguste de Beriota. Podloţenou informací je pouze to, ţe byl ţákem Vieuxtempse a Wieniawského. Byl zázračným dítětem. Jiţ ve svých sedmi letech vystupoval ve Vídni, Londýně a Paříţi. Roku 1870 nastoupil do armády, ale o dva roky později nastartoval svoji další hudební kariéru koncerty v Americe, které byly velmi úspěšné a proto se tam později několikrát vrátil mezi lety 1874 - 1906. Roku 1876 se potkal s Hansem von Bülow a Antonem Rubinštejnem v New Yorku. Téhoţ roku se vrátil do Evropy a poprvé hrál v Gewandhausu v Lipsku. Roku 1879 koncertoval ve Švédsku i v ostatních zemích Skandinávie a roku 1892 byl přijat do Královské hudební akademie ve Stockholmu. Roku 1903 odjel do Chicaga, kde se stal pedagogem v Musical College Chicago. Roku 1906 se vrátil do Evropy, kde bydlel v Ţenevě a Berlíně. Roku 1908 se stal profesorem v Trinity College of Music v Londýně.
77 GRAUBIŅŠ, Jēkabs. Hronika. Mūzika – Latvijas Skaņražu kopas mēnešraksts, 1925, č.2, s. 67, 68
44
Sauret zemřel 12. února roku 1920 v Londýně. 78 Mladý, talentovaný virtuos Sauret navštívil Rigu roku 1883. Kritik v novinách Rigasche Zeitung jeho hru srovnával s J. Joachimem a s A. Wilhelmjm, opěvoval jeho křišťálově čistou hru, velký tón, který dosahuje vrcholu aţ tam, kde uţ to připadá nemoţné. 79 Emile Sauret koncertoval 18. a 21. října v sále Amatnieku biedrības, jeho program tvořily houslové sonáty op. 26 a op. 53 L. van Beethovena, skladby od H. Vieuxtempse, C. Saint-Saënsa a vlastní díla.80
4.19 TERESINA TUA
Kdyţ 28. listopadu roku 1885 v sále Amatnieku biedrības vystoupila italská houslistka Teresina Tua, studentka Lamberta Massarta, na koncertě účinkoval také mladý klavírista Sergej Rachmaninov, publiku ještě neznámý. Hrál jak sólo, tak spolu s Teresinou. 81 Je zajímavé, ţe kritik v novinách Rigaer Tageblatt nenapsal o tom, jak hrála T. Tua, ale o tom, jak krásně hrál Rachmaninov: od začátku koncertu jsme slyšeli houslovou sonátu Marca Bossiho, klavírní part hrál mladý pan Sergej Rachmaninov, jehoţ publikum ještě vůbec neznalo, ale svou hrou ukázal, ţe „je klavíristou, který umí něco navíc neţ jenom hrát na klavír.” 82
4.20 FRANTIŠEK ONDŘÍČEK
Český houslista a skladatel František Ondříček se narodil 29. dubna roku 1857 v Praze. Jiţ od dětství hrál v otcově kapele. Učil se u Jana Webera v letech 1873 - 1876 na praţské konzervatoři. Po absolvování konzervatoře ve třídě A. Bennewitze
78 COTTE, Roger J.V. Sauret, Emile. Grove Music Online. Oxford Music Online. [online]. [cit. 2012- 04-18]. Dostupné z
45 roku 1876 se jeho talentu ujal Wieniawski a mladého Ondříčka poslal k dalšímu studiu do Paříţe ke slavnému Josephu Lambertu Massartovi. Po dva roky byl Ondříček jeho ţákem, získával si jméno v praţských salónech a také zvítězil v prestiţní soutěţi o cenu konzervatoře. Vystupoval téţ na slavných Pasdeloupových koncertech v Bruselu, Francii, Vídni, Londýně a v Praze. Významnou ţivotní událostí bylo jeho provedení Dvořákova houslového koncertu v Praze a ve Vídni roku 1883. Od té doby koncertoval po celé Evropě i Americe. Po první světové válce se roku 1919 vrátil do Prahy, kde řídil houslové mistrovské kurzy na praţské konzervatoři do roku 1922. V roce 1922 zemřel 12. dubna v Miláně. 83 Český houslista v Rize koncertoval roku v dubnu 1897, potom roku 1899. (12., 13. a 15. října). Na programu měl vlastní Fantazii na motivy ze Smetanovy opery Prodaná nevěsta a díla A. Dvořáka. 84
4.21 BRONISLAW HUBERMAN
Polský houslista Bronislaw Huberman se narodil 19. prosince roku 1882 v Częstochowě. Studoval na konzervatoři ve Varšavě u Michałowicze, později u Isidora Lotta. Roku 1892 jej jeho otec přivedl do Berlína, aby zde studoval u Joachima. Ten jej však předal do učení svému asistentovi Markeesovi. Huberman tajně studoval u Karla Grigoroviče. Roku 1895 hrál Huberman ve Vídni na koncertě věnovaném rozloučení s Adelinou Patti Houslový koncert Mendelssohna-Bartholdyho a vytvořil senzaci. Roku 1896 hrál Houslový koncert od J. Brahmse. Ten v jeho podání slyšel sám skladatel, který jím byl ohromen. V letech 1896 - 1897 Huberman poprvé koncertoval v Americe, pak se vrátil do Evropy a poté opět cestoval hrát do Ameriky. Všude slavil velké úspěchy. Roku 1903 byl pozván do Janova vyzkoušet Guarneriho nástroje, na které hrál předtím i sám Paganini.
83 VYSLOUŢIL, Jiří. Ondříček, František. Grove Music Online. Oxford Music Online. [online]. [cit. 2012-04-19]. Dostupné z
46
Roku 1933, kdyţ se nacisté dostali k moci, zrušil Huberman všechny své koncerty v Německu. Vzal ţidovské hudebníky do Palestiny a zaloţil Palestinskou filharmonii (od roku 1948 Izraelská filharmonie). První koncert roku 1936, který dirigoval Toscanini. Roku 1940 odjel Huberman do Ameriky. Po skončení války se vrátil domů do Švýcarska. Zemřel 15. června roku 1947 v Corsier-sur-Vevey. Po smrti byla jeho knihovna a dokumenty převezeny do Tel Avivské ústřední knihovny. Dokonce je v Tel Avivu po něm je pojmenována ulice. 85 Bronislaw Huberman se v Rize představil poprvé roku 1897. Po pěti koncertech (2., 10., 16., 21. a 28. prosince) vystoupil na začátku následujícího roku ještě na jedenácti koncertech. To je rekord ne jenom kvantitou, ale i kvalitou – to je špička nedosaţitelného vrcholu.86 Umělec dostal stříbrný věnec, spoustu kytic, sklidil obrovské ovace. To nevysvětlitelné tajné něco, co je ţivot, vibruje v kaţdém Hubermanově tónu a je projevem jeho charizma. 87 Polský virtuos měl velmi široký repertoár – na koncertech v Rize hrál houslové koncerty L. van Beethovena, N. Paganiniho, L. Spohra, M. Brucha, J. Brahmse a světové díla – miniatury. 88 Jeho další návštěva v Rize se uskutečnila roku 1902, tehdy Huberman vystoupil na pětí koncertech – 4., 7., 15., 28. března a 2. dubna. Přesnější informace není dostupná. V době od roku 1907 do roku 1911 Huberman v Rize vystoupil na 18 koncertech. Dochovaly se informace pouze informace pouze o koncertě 19. listopadu 1909, který se konal v Amatnieku biedrība. Kritik a skladatel Emīls Dārziņš v novinách Dzimtenes Vēstnesis napsal, ţe tento koncert byl uţ jedenáctým riţským koncertem Hubermana roku 1909. První skladba programu byla Beethovenova Houslová sonáta c moll, její interpretace byla
85 SCHWARZ, Boris – CAMPBELL, Margaret. Huberman, Bronislaw. Grove Music Online. Oxford Music Online. [online]. [cit. 2012-04-19]. Dostupné z
47 jenom střední kvality, protoţe jí chybělo umělcova osobnost. Kritik se domníval, ţe například Auerova interpretace tohoto díla by byla úplně jiná. V Čajkovského Melancholické serenádě hrál Huberman s expresivitou, jeho housle zpívaly plně a krásně, určitě to byla nejlepší skladba koncertu. Huberman ukázal svou virtuozitu a dokonalou techniku v Paganiniho skladbách. Největším problémem, proč Huberman nemohl zasáhnout i tu nejjemnější strunu duše, spočíval podle autora kritiky v tom, ţe nebyl příliš lidskou a hlubokou osobností. Hubermanovou předností bylo, ţe jeho jméno bylo uţ dlouho známé, publikum bylo nadšené, jen kdyţ vidělo plakát jeho koncertu a sály byly plné i na třetím a na dalších jeho koncertech.89 Roku 1925 hrál Huberman v Rize v dubnu (bohuţel není známo přesné datum) a 3. května v opeře. Jeho dubnový koncert byl velmi úspěšný, představil se na něm jako umělec s dokonalou hráčskou technikou a hlubokou emocionalitou.90 V časopisu Mūzika kritik srovnal Hubermana s Marteauem, oba pokládal za špičkové houslisty, ale kaţdý vyniká něčím jiným: Huberman je emocionální hudebník, naproti Marteau je intelektuální filozof. Huberman je nejlepší v dílech jako Chopinovo Nokturno Es dur, Schubertovo Ave Maria, Mendelssohnův Houslový koncert e moll. Technicky je jeho hra jako opravdová hra, on totiţ nemá ţádné problémy. Uši posluchačů okouzlí velmi krásný a měkký tón, bohatý na detaily, čistý a expresivní. 91 Na koncertě 3. května Huberman hrál Brahmsův Houslový koncert D dur, Čajkovského Houslový koncert D dur a Bachův houslový koncert.92 Roku 1930, přesně v 6. října, hrál Huberman na prvním symfonickém koncertě v opeře. Program – houslové koncerty J. Brahmse a P. Čajkovského. 93 Poslední koncert v Rize hrál Huberman roku 1934, bylo to 4. května. Reklama v novinách Latvijas Kareivis uvedla, ţe takovou popularitu, jakou Huberman v Lotyšsku má, neměl ještě nikdo jiný předtím. Program byl zcela nový: J. Brahms houslová sonáta, C. Franck Houslová sonáta A dur, F. Chopin-B. Huberman, K. Szymanowski.94
89 DĀRZIŅŠ, Emīls. Broņislavs Hubermans. Dzimtenes Vēstnesis, 1909, 20.11, č. 269 90 Anonim. Ilustrēts žurnāls, 1925, č. 5, s 56 91 Anonim. Hronika. Mūzika – Latvijas skaņražu kopas mēnešraksts, 1925, č. 4, s. 141 92 Anonim. Latvijas Kareivis, 1925, 28.04., č. 117 93 Anonim. Latvijas Kareivis, 1930, 4.10. 94 Anonim. Latvijas Kareivis, 1934, 4.05., č. 139
48
4.22 HENRI MARTEAU
Houslista, skladatel a dirigent Henri Marteau se narodil 31. března roku 1874 v Remeši (Reims) ve Francii. Začal hrát na housle v pěti letech jiţ pod vedením Léonarda, který jej učil aţ do jeho sedmnácti let. Uţ v raném věku vystupoval ve Vídni (1884) a v Londýně (1888). Roku 1891 nastoupil na paříţskou konzervatoř do třídy Garcina a jiţ po roce získal grand prix. V letech 1893 - 1899 koncertoval Marteau ve Spojených státech, Švédsku a Rusku. Od roku 1900 začal vyučovat na konzervatoři v Ţenevě a od roku 1908 v Berlíně na Hochschule für Musik. Marteau měl jako Francouz, který bydlel v Německu, problémy během první světové válku, ale nakonec mu bylo povoleno pokračovat v učení do roku 1915. Poté odjel do Švédska, kde získal občanství a nastoupil jako dirigent orchestru v Göteborgu, kde působil do roku 1920. Po válce se Marteau stal pedagogem praţské konzervatoře a opět koncertoval po Evropě. Svůj poslední koncert hrál ve Stockholmu v dubnu roku 1934. Marteau zemřel 3. října roku 1934 v Lichtenbergu. 95 Roku 1899 přijel do Rigy Henri Marteau, tehdy jenom pětadvacetiletý. Na koncertech 15.–22. ledna bylo mnoho skladeb, které v Rize zazněli poprvé – transkripce děl J. Masseneta, K. Sindinga, E. Griega a dalších. 96 Jak napsal recenzent v novinách Rigasche Rundschau, Marteauovo umění má rysy latinského umění – jasnost a racionální uměřenost. Z hlediska duchovního v jeho hře dominuje ţivotnost a oduševnělost, z hlediska materiálního dokonalá hráčská technika. Technika pravé ruky se dostává na hranici moţného. 97 Henri Marteau se do Lotyšska vrátil roku 1925, kdy vystoupil na pěti koncertech – na třech v únoru a na dvou v říjnu. První koncert 1. února se konal konzervatoři, houslista hrál Sonátu C dur pro housle sólo od J. S. Bacha, Houslový koncert D dur od W. A. Mozarta, Boccheriniho Menuet, Introdukce a rondo capriccioso od C. Saint-Saënse, Čajkovského Melancholickou serenádu.
95 KINLOCH ANDERSON, Ronald. Marteau, Henri. Grove Music Online. Oxford Music Online. [online]. [cit. 2012-04-19]. Dostupné z
49
Po prvním koncertě kritik v novinách Latvijas Kareivis napsal, ţe tak velké jméno, jako je Marteau, v Lotyšsku vystupuje velmi málo, a proto je ještě větší radostí slyšet takové geniální vystoupení. Marteau vyniká mnohostranností a pruţností hry, coţ není běţné a obvyklé. První skladba programu byla Sonáta C dur pro housle sólo od J. S. Bacha. Uţ v její první větě Grave bylo hned poznat, ţe hraje velký mistr, který vede smyčec bezpečnou rukou smyčce, jeho tón je vřelý a plný. Jeho Bach je klasický, bez nadbytečné okázalosti. Mozart zní velmi rytmicky, lehce, graciózně a tónově subtilně. Marteau je aristokratem. 98 Kritik v časopisu Mūzikas nedēļa měl stejný názor: v Rize málo hrají dokonálí hudebníci, jako - podle něj - je virtuos Marteau. Velký umělec je ve středním věku, jistý, vznešený, ale šedovlasý. Je vidět, ţe je aristokrat, nevšední člověk. S sebou přinesl delikátnost paříţské kultury, představuje publiku čistotu skladby podle názoru skladatele, nikoli umělce. Marteau v sobě nemá nic umělého, je úplně klasický houslista, který skrývá vlastní osobnost, aby se mohl co nejblíţe mohl přiblíţit smyslu skladby. Má dokonalou techniku hry, činí dojem, ţe pod jeho smyčcem hraje celý orchestr. Nejlepší byl Mozartův Koncert D dur, tak zvukově čistý a rytmický jako křišťál. Melancholickou serenádu jsme asi zvyklí slýchat trochu jinak, pomaleji a smutněji, neţ ji hrál Marteau. Ale výborně zahrál Introdukci a rondo capriccioso, je znát, ţe to je jeho hudba. Nejvíc se publiku líbil Boccheriniho Menuet, jeho kaţdý tón vykouzlil siluety, pohyby. Koncert byl pro všechny svátkem . 99 Druhým vystoupením byl 5. symfonický koncert v opeře 3. února, na němţ hrál Marteau s orchestrem Brahmsův Koncert D dur. Reklamy na něj vyšly jak v novinách Latvis100, tak v novinách Latvijas Kareivis 101. Kritik v časopisu Mūzikas nedēļa napsal, ţe tentokrát lidé na symfonickém koncertě zaplnili celý sál, protoţe sólistou byl francouzský virtuos Henri Marteau, který hrál Brahmsův Koncert D dur. Od hlavy aţ po patu je Marteau klasickým umělcem, který vůbec není spontánní, ale všechno má promyšlené, bez emocí. Má čistý tón, přesně a jasně vyjadřuje obsah skladby. Jeho Brahms byl vynikající, moţná,
98 Anonim. Latvijas Kareivis, 1925, 05.02., č. 28 99 RAMATS, Edvards. Anrī Marto pirmais koncerts. Mūzikas Nedēļa, 1925, 12.02., č. 6 100 Anonim. Latvis, 1925, 3.02 101 Anonim. Latvijas Kareivis, 1925, 01.02., č. 25
50 jenom 3. věta Allegro giocoso byla méně zdařilá, umělec totiţ necítil stejné tempo jako orchestr, a proto zněla trochu trhaně. 102 Třetí koncert se konal 5. února, Marteau na něm hrál Bachovu Partitu d moll pro housle sólo, zbývající program není znám. Kritik Jēkabs Graubiņš v časopisu Mūzika napsal, ţe Marteau je umělcem, který chápe styly a formy. Styl a forma musí odpovídat obsahu, ţádné vnější vyjádření bez významu nepovoluje. To je hlavní princip Marteauovy hry. Ani jeden jeho tón není prázdný, bezvýznamný, nepochopitelný. Jeho nástroj zní dynamicky, plně, jeho technika je dokonalá. Ale jeho tón nemá plynulou melodickou linku.103 Další koncerty roku 1925 Marteau se konaly 25. a 28. října. Ten druhý – jak uváděla reklama – měl bohatý program, na ţádost publika Marteau byla plánován i Mozartův Koncert D dur. 104 Po koncertě kritik v novinách Latvis napsal, ţe koncert byl vyprodán, protoţe lidé uţ dobře znali Marteaua z předchozího koncertu. Tentokrát Marteau hrál Bachovu Sonátu g moll pro housle sólo, jeho interpretace byla jasná, jistá a klidná. Stylu a formě však Marteau obětoval hezký tón, hrál téměř bez vibrata, nechal tak znít svůj nástroj v primitivní jednoduchosti, ale i vznešenosti. Ovšem primitivní tón se někdy stává poněkud ostrý a hrubý. Ale v úplně jiném stylu zněl jeho Mozart (Koncert A dur), ten byl elegantní, lehký, tón byl měkký, jemný, smyčec doslova tancoval po strunách. Ve druhé části koncertu hrál Marteau vlastní skladby a transkripce a předvedl dokonalou techniku. 105 Po koncertě 28. října se kritik domníval, ţe je těţké říct, co hraje Marteau lépe, zda Mozarta, Bacha, Regera, Brucha nebo vlastní díla, vše je totiţ promyšlené, vše má jasnou formu a stylu. 106 Roku 1928 se Marteau opět vrátil do Rigy vrátil a vystoupil ještě na dvou koncertech – 24. a 28. února. Na prvním představil klasické hodnoty – Bacha, Mozarta, Boccheriniho, Schuberta. Kritik zase označil Marteaua za aristokrata s brilantní technikou, dokonce nazval básníkem zvuku. Na druhém koncertě se Marteau
102 RAMATS, Edvards. Nacionālās operas V simfoniskais koncerts. Mūzikas Nedēļa, 1925, 12.02., č.6 103 Anonim. Hronika. Mūzika – Latvijas skaņražu kopas mēnešraksts, 1925, č. 2, s. 67 104 Anonim. Latvis, 1925, 7.10. 105 Anonim. Latvis, 1925, 27.10. 106 Anonim. Latvijas Kareivis, 1925, 30.10., č. 246
51 představil nejen jako interpret, ale i jako skladatel, většina jeho skladeb byly transkripce nebo díla upravená pro housle.107 Poslední koncert 28. února měl nový program, jak oznamoval reklama v novinách Latvijas Kareivis. 108 Kritik Edvards Ramats chválil Marteaua jako houslistu, i jako skladatele. Známé skladby, například Schubertova Serenáda nebo Boccheriniho Menuet, zní v úpravách zní barvitěji, ţivěji. Pro lotyšské publikum je Marteau milý host. 109 Roku 1929 v únoru hrál Marteau na jednom koncertě v Rize, dokonce - jak uvedla reklama – na nástroj, na nějţ hrál sám Mozart. 110 Po koncertě kritik Jūlijs Sproģis v časopisu Daugava napsal, ţe Marteauova hra více méně vţdy připomíná salon. Ve hře klasiké skladbi (např. Mozart) nemá Marteau boţskou prostotu a naivnost. Marteau je do klasiky víc zamilovaný, neţ aby jí dosahoval. Ale v první části koncertu se zaměřil na klasiku, zejména na Bacha a Mozarta. Nejvíce se Marteauovi daří Sarasateho díla (španělské tance nebo fantazie Carmen) nebo Brahms–Joachim (Uherské tance). 111 V následujícím roce 1930 vystoupil Marteau v Rize 22. ledna. Program - skladby W. A. Mozarta, J. S. Bacha, C. Saint-Saënse, J. Brahmse–J. Joachima Uherské tance, F. Schubert Serenáda, P. de Sarasate Habanera. Kritik v novinách Latvijas Kareivis chválil Marteauovu uměřenost a vyrovnanost v dynamice a celkově v umění, které neustále je v souladu se zvukovou estetikou houslí. Marteau nikdy nepřepíná tón. 112 Kritik časopisu Izglītības Ministrijas Mēnešraksts napsal, ţe Marteau vystupuje jistě na všech koncertech a hraje s estetickou krásou a klasickým klidem. Jeho technika je dokonalá, proto se on vyjadřuje úplně svobodně a všechno věnuje hudbě. 113
107 Anonim. Hronika. Izglītības Ministrijas mēnešraksts, 1928, č. 3 108 Anonim. Latvijas Kareivis, 1928, 28.02., č. 48 109 Anonim. Latvijas Kareivis, 1928, 3.03., č. 51 110 Anonim. Domas, 1929, č. 3 111 SPROĢIS, Jūlijs. Hronika. Ārzemju mūziķu un dziedātāju viesošanās pagājušajā sezonā. Daugava, 1929, II semestr 112 Anonim. Latvijas Kareivis, 1930, 24.01., č. 19 113 Anonim. Hronika. Izglītības Ministrijas Mēnešraksts, 1930, č. 2
52
Roku 1931 (v březnu) hrál Marteau jeden koncert v opeře, na jeho programu byly skladby Mozarta. Kritik v novinách Latvijas Kareivis chválil Marteaua jako dokonalého interpreta Mozarta, jeho interpretace obsahuje emoce, dynamické kontrasty, jasnost pasáţí, to všechno má základ, nic není nelogické, efektní. Magginiho housle v Marteauových rukách zní vřele a zpěvně. 114 Roku 1933 Marteau hrál jak v Rize (v lednu), tak i v Daugavpils (8. února). Program byl stejný: W. A. Mozart, L. van Beethoven Kreutzerova sonáta, E. Dārziņš - H. Marteau Melancholický valčík. Kritik po riţském koncertě v opeře napsal, ţe, i kdyţ Marteau se uţ řadí ke starší generaci houslistů, není horší neţ ti mladší. Nejlépe hraje miniatury a klasické skladby Mozarta a Bacha. Na koncertě Marteau poprvé hrál Melancholický valčík od lotyšského skladatele Emīls Dārziņš, coţ byl určitě pro publikum jeden z vrcholů koncertu. 115 Po koncertu v Daugavpils kritik stejně jak v Rize chválil to, ţe Marteau hrál něco z lotyšského repertoáru - Melancholický valčík zasáhl kaţdé srdce. Marteau sám hraje v Lotyšsku rád, protoţe podle jeho názoru publikum má hudební cit, poslouchá s disciplínou, coţ není samozřejmostí, ne v Evropě, ne v moderní Americe. 116 Roku 1934 vystoupil Marteau v Lotyšsku celkem na pěti koncertech. První byl výroční koncert padesáti let jeho umělecké činnosti. Program - J. S. Bach Ciaccona, W. A. Mozart Houslový koncert D dur, F. Schubert. Slavný houslista uţ neměl mladistvý temperament, ale jeho stylovost a chápání obsahu bylo neustále vynikající.117 Kritik v novinách Latvijas Kareivis poukázal na to, ţe výroční koncert byl přeplněný, lidé, kteří se nedostali do sálu, byli i na pódiu, někteří dokonce museli jít domů. Tentokrát měl koncert pro Marteaua i osobní význam, brzy měl mít šedesát let, a oslavuje padesát let své kariéry. 118 Dne 1. února se Marteau opět vrátil do Daugavpils. Program byl náročný – L. van Beethoven houslová sonáta, J. S. Bach Ciaccona, W. A. Mozart Houslový koncert
114Anonim. Latvijas Kareivis, 1931, 27.03., č. 70 115 S. J. Marto un Frids. Domas, 1933, č. 2 116 Anonim. Latgales ziņas, 1933, 10.02., č. 6 117 Anonim. Koncertu hronika. Mūzikas apskats, 1934, č. 4 118 Anonim. Latvijas Kareivis, 1934, 24.01., č. 18
53
D dur, P. Čajkovskij Melancholická serenáda, H. Marteau 3 caprices, R. Wagner, H. Fryklof Houslová sonáta – legenda pro housle a klavír. 119 V novinách Latgales ziņas po koncertě napsal kritik, ţe houslista jako vţdy hrál stylově a s citem. Marteau hrál Koncert D dur od Mozarta, který je stále jeho vizitkou. Druhá část koncertu byla zajímavá, houslista velmi netradičně hrál Čajkovského Melancholickou serenádu, na konci programu byli tři caprices od Marteaua, v posledním spojil taky jeho prstový capriccio, prsty však nedovolily houslistovi zahrát to, co plánoval. Trochu je znát, ţe je po nemoci unaven, kritik doufá, ţe to není poslední koncert posledního velkého klasického houslisty v Daugavpils. 120 Dne 2. února na konzervatoři byl Marteau hostem komorním koncertě a hrál Fryklofovu Houslovou sonátu–legendu pro housle a klavír. V programu byly také jeho písně, spoluúčinkoval také v komorním souboru – kvintetu. Kritik Jēkabs Vītoliņš poznamenal, ţe houslista hodně koncertoval, a proto je znát, ţe je unaven – jeho tón postrádal brilanci, jeho interpretace byla rezervovaná. 121 Je zajímavé, ţe Marteau po koncertech v letech 1933 a 1934 několik měsíců působil v Rize a vyučoval lotyšské houslisty mistrovské hře. 122 Poslední koncert v Rize hrál Marteau 9. února roku 1934 v Melngalvju nams, v Liepāja pak vystoupil 10. února. Informace o těchto koncertech jsou jen v novinách, ve kterých byla dále uveřejněna zpráva, ţe Marteau zemřel ve věku šedesáti let na zápal plic.123
4.23 JAN KUBELÍK
Český houslista a skladatel Jan Kubelík se narodil 5. července roku 1880 v Michli (dnes část Prahy). Jeho hudební talent byl zřejmý jiţ od dětství. Studoval na praţské konzervatoři housle u Otakara Ševčíka a kompozici u J. B. Foerstera. Od začátku své kariéry byl nazýván druhým Paganinim, hlavně ve Vídni, ale i v jiných evropských městech, včetně Londýna, kde debutoval roku 1900 v St. James's Hall. Od
119 Anonim. Anrī Marto koncerts. Latgales ziņas, 1934, 26.01., č. 4 120 FEILS, A. Anrī Marto. Latgales Ziņas, 1934, 9.02., č. 6 121 VĪTOLIŅŠ, Jēkabs. Anrī Marto koncerts. Dienas Lapa, 1934, 3.02., č. 38 122 BRAUNS, Joahims. Vijoļmākslas attīstība Latvijā , s. 210 123 Anonim. Rīts, 1934, 5.10., č. 41
54 roku 1901 koncertoval v Severní Americe, později také v Jiţní Americe, Asii, Austrálii i Africe. Kubelík byl reprezentantem houslové metody Otakara Ševčíka a koncertoval více něţ čtyřicet let. Jeho poslední koncert se konal ve Smetanově sále roku 1940. Kubelík hrál na housle Guarneri del Gesù a na dva nástroje od Stradivariho – jeden z nich je znám pod názvem „Emperor”. Kubelík napsal šest houslových koncertů, několik symfonií, skladby pro housle a klavír a také několik vlastních kadencí k houslovým koncertům L. van Beethovena, P. I. Čajkovského a J. Brahmse. Zemřel 5. prosince roku 1940. 124 Jan Kubelík hrál v Rize poprvé 13., 16. a 21. ledna roku 1904. Bohuţel není dostupná ţádná informace o programu, ani místě konání koncertu. Dále byl houslista v Rize roku 1927. Oba dva koncerty se konaly v Lotyšské národní opeře. První byl v 25. listopadu, na němţ hrál vlastní Houslový koncert č. 4 B dur (v Rize zazněl poprvé), Beethovenovu romanci, Preludium od J. S. Bacha, C. Saint-Saënsa Havanaisu a Indrodukci a rondo capriccioso a Paganiniho skladby – Caprice g moll a Moto perpetuo. Druhý koncert se konal 29. listopadu a umělec na něm provedl Houslový koncert h moll C. Saint-Saënsa, Paganiniho Koncert D dur, vlastní skladbu Andante, Zefír od J. Hubala a Cikánské melodie od P. de Sarasate. Noviny Mūzikas nedēļa po koncertě psaly, ţe housle, na které Kubelík hrál, se opět rozezněly intimním, jemným tónem. Dříve však měly nosný, jasný zvuk, nyní byla jeho hra poněkud apatická, unavená, bez hudebního pulzu, někdy postrádala lesk a oduševnělost. Zřejmě čas a osud zasáhl tento slavný fenomén umění. 125
4.24 EFREIM ZIMBALIST
Efreim Zimbalist byl americký houslista, pedagog a skladatel, který se narodil 9. dubna roku 1890 v Rostově na Donu ţidovským rodičům. Jeho otec byl dirigentem v Rostovské opeře a byl také jeho prvním učitelem. Roku 1901 Zimbalist nastoupil na
124 ČERNUŠÁK, Gracian – NĚMCOVÁ, Alena. Kubelík, Jan. Grove Music Online. Oxford Music Online. [online]. [cit. 2012-04-19]. Dostupné z
55 petrohradskou konzervatoř k Leopoldu Auerovi. Po absolvování roku 1907 dostal zlatou medaili a cenu Rubinštejna. Poté debutoval v Berlíně a v Londýně. V Americe poprvé vystoupil roku 1911 v Bostonu s houslovým koncertem Glazunova. Díky svému úspěchu dostal moţnost v Americe zůstat. Roku 1928 začal Zimbalist učit v Curtisově institutu ve Philadelphii, kde byl také ředitelem v letech 1941 - 1968. Na rozloučenou zahrál koncert v New Yorku roku 1949, ale v roce 1952 se opět do Ameriky vrátil s premiérou Menottiho koncertu, který mu byl věnován. Zimbalist napsal několik houslových koncertů, efektní miniatury pro housle, jednu operu a také byl úspěšným aranţérem. Zimbalist zemřel 22. února roku 1985 v městě Reno v americké Nevadě. 126 Efrem Zimbalist v Rize poprvé vystoupil roku 1908 – 8. října. Druhý koncert se uskutečnil 18. listopadu roku 1913. Nejsou dostupné ţádné přesnější informace. Roku 1936 hrál Zimbalist v Lotyšsku na čtyřech koncertech – 2. a 5. října v Rize, 8. října v Liepāja, 16. října v Daugavpils. Prvním koncertem v Rize 2. října byl 2. symfonický koncert v opeře, kdy Zimbalist provedl Houslový koncert D dur L.van Beethovena. Kritik Edvards Ramats v časopisu Burtnieks napsal, ţe Beethovenův koncert v Zimbalistově interpretaci zněl hladce, ve stejném tempu jako orchestr, ale fascinovat nemohl, protoţe mu chyběla boţská jiskra, která naplňuje kaţdý umělecký opus.127 Kritik v časopisu Sējējs nejvíc kritizoval dirigenta, který byl příliš extrémní a nervózní v tempech, a proto nebyl na stejné vlně s Zimbalistou stabilní a klidnou hrou. 128 Druhý koncert v Rize byl sólový – opět v operním sále. Program - A. Glazunov Houslový koncert, E. Ysaÿe Sonáta d moll, A. Corelli – F. Kreisler La Folia, skladby N. Paganiniho a F. Kreislera.
126 SCHWARZ, Boris. Zimbalist, Efrem. Grove Music Online. Oxford Music Online. [online]. [cit. 2012-04-19]. Dostupné z
56
Kritik Jēkabs Graubiņš v novinách Brīvā Zeme napsal, ţe program byl velmi zajímavý, některé skladby se totiţ v Rize provádějí málo. Nejzajímavějším číslem programu byl Houslový koncert od Glazunova a Houslová sonáta d moll od Ysaÿe. V těchto dílech a taky v Corelliho-Kreislerově skladbě La folia dosáhl umělec nejvyšší umělecké úrovně, jehoţ hloubku a váţnost nejvíce charakterizují právě tato díla. Ačkoli v hráčské technice Zimbalist nemá ţádný problém, čistě technická díla jako ta Paganiniho a Kreislerova a podobná mu jako by neslušela. I kdyţ chromatismy a modulace v sonátě E. Ysaÿe jsou pro houslistu tvrdým oříškem, Zimbalist si s nimi poradil bez problémů, pozornost zaměřil na expresivitu. Stejný případ byl Houslový koncert od Glazunova. Výborně interpretoval Zimbalista známou La Folii. Sál byl naplněn a Zimbalist potěšil přítomné s několika přídavky. 129 Kritik Edvards Ramats se domnívá, ţe Zimbalist má vše, co potřebuje virtuos mít, pravé stradivárky, technickou dokonalost, delikátní, stylicky jasný přednes, ale suchý a studený. Jeho hra je studená, ale jinak perfektní, přesná a jasná. V repertoáru dominuje technika a také prstová cvičení, jako jsou v sonátě od Ysaÿe a koncertě od Glazunova.130 Kritik v časopisu Sējējs chválil, ţe Zimbalist má dokonalou jasnost a chápání stylu, nejvíc věnuje hudebním přednesu. Nic není jenom laciný efekt, i kdyţ dokonalá technika by k tomu vyzývat a svádět. Nejvíc byly v programu zastoupeny technické skladby, které Zimbalist hraje výtečně, ale nehodí se k němu, naopak jsou jeho doménou klasická hloubka a jasnost, jaké nalezneme u Beethovena, Glazunova a Corelliho.131 (Takovu myšlenku řekl i kritik Jēkabs Graubiņš.) V novinách Kurzemes Vārds můţeme přečíst reklamu na jediný koncert Zimbalisty v Liepāja, který se uskutečnil 8. října. 132 Po koncertu kritik Jānis Turss v novinách Kurzemes Vārds napsal, ţe městské divadlo v Liepāja bylo přeplněné. Ti, kteří před třiceti lety byli v Petrohradu, si pamatují Zimbalistu jako zázračné dítě ze třídy Leopolda Auera. Ve čtvrtek byla první skladbou večera La Folia (Corelli – Kreisler), ve které houslista předvedl různé odstíny tónu, eleganci, plynulost kantilény. Stradivariho nástroj v Zimbalistově ruce zpíval i plakal. V Sonátě d moll od Ysaÿe (bez doprovodu) neukázal Zimbalist ţádné
129 GRAUBIŅŠ, Jēkabs. Vijoļvirtuoza Efrema Cimbalista koncerts. Brīvā Zeme, 1936, 6.10., č. 227 130 Anonim. Koncertos un operā. Burtnieks – Izglītības Ministrijas mēnešraksts, 1936, č. 10 131 Anonim. Sējējs, 1936, č. 11 132 Anonim. Kurzemes Vārds, 1936, 4.10., č. 226
57 efekty, manýrovitost, předvedl brilantní techniku, i velmi obtíţné akordy působili jako pouhá hra, ale s vědomím jasného smyslu této hudby. V koncertu od Glazunova ukázal Zimbalist plný tón, kantilénu, ale větší expresivita by mohla ještě více pomoci. Provedl taky miniatury od Auera, Schuberta, dále Paganiniho–Kreislera Rej čarodějnic, ve kterém umělec předvedl ukázal svou dokonalou a bravurní techniku. Je jasné, ţe umělecká hodnota těchto děl je niţší neţ těch v první polovině koncertu. Zimbalist hrál hodně přídavků, publika mu děkovalo ovacemi a růţemi. 133 Před koncertem v Daugavpils, který se uskutečnil v 16. října, uţ měsíc předtím vyšla reklama v místních novinách Latgales Ziņas: Zimbalist bude hrát poprvé v Daugavpils (Latgales Tautas konzervatoř). 134 Po koncertě kritik v novinách Latgales Vēstnesis napsal, ţe i kdyţ Zimbalist uţ dvacet let bydlí v Americe, nezapomněl ty ctnosti, kterým se naučil v Petrohradě u profesora Auera. Americký vkus se snad projevil ve výběru miniatur druhé poloviny koncertu. Například poprvé jsme vyslechli árii Lenského. Jsme totiţ zvyklí na transkripce písní, ale zanedlouho si zvykneme i tento americký „objev” – na transkripce operních árií. Zejména bude-li je hrát takový sólista jako Zimbalist na své stradivárky. Kolik je tenorů, kteří mohou zpívat tuto árii tak krásně jako Zimbalistovy housle? Takový program jako měl Zimbalist, mívá málokdy umělec–cestovatel. Moc neslýcháme Houslový koncert od Glazunova, La Folii od Corelliho, kterou hrál naprosto skvěle. Zimbalist je houslista, který nemá ţádný problém s hráčskou technikou. Ta je tichý sluha, který pomáhá dosáhnout vrcholu hudby. Zimbalist hraje jistě, kulturně, delikátně, jasně zřetelně a s pochopením. Jeho hra je lehká. Na jeho koncert budeme ještě dlouho vzpomínat.135 Naposled navštívil Zimbalista Lotyšsko roku 1937. Houslista hrál v Rize 13. října a 14. října v Liepāja. Program obou dvou koncertů byl stejný - G. F. Händel Houslová sonáta E dur, J. S. Bach Partita d moll pro housle sólo, E. Chausson Poéma, M. Ravel Tzigane, N. Paganini Moto perpetuo, N. Paganini – F. Kreisler La Campanella.
133 TURSS, Jānis. Efrema Cimbalista koncerts. Kurzemes Vārds, 1936, 10.10., č. 231 134 Anonim. Slavenu mākslinieku koncerti Daugavpilī. Latgales Ziņas, 1936, 15.09. 135 FEILS, A. Efrema Cimbalista koncerts. Latgales Vēstnesis, 1936, 23.10.
58
4.25 FRITZ KREISLER
Houslista a skladatel Fritz Kreisler se narodil 2. února roku 1875 ve Vídni. Jiţ od čtyř let začal hrát na housle pod vedením svého otce, doktora a amatérského houslisty. Jiţ v sedmi letech byl přijat na konzervatoř Musikvereinu a stal se tak nejmladším ţákem v historii vůbec. Tři roky se učil u Josepha Hellmesbergera housle a u A. Brucknera teorii. Poprvé vystupoval v devíti letech. O rok později dostal zlatou medaili. V té době studoval na paříţské konzervatoři u J. L. Massarta. Kreisler ukončil studia roku 1887 a dělil se o grand prix se čtyřmi houslisty, kteří byli o deset let starší. Během roku 1889 – 1890 koncertoval Kreisler ve Spojených státech, kde měl pouze průměrný úspěch. Vrátil se do Vídně, kde ještě dva roky studoval na gymnáziu a další dva se připravoval na studium medicíny. Po vojenské sluţbě, kde Kreisler na housle téměř nehrál, se rozhodl opět nastoupit na hudební kariéru. Velmi rychle získal zpět houslovou techniku a v roce 1896 se přihlásil na konkurz do orchestru vídeňské Dvorní opery. Nebyl přijat především kvůli špatné hře z listu. V roce 1898 debutoval s Vídeňskou filharmonií a o rok později s Berlínskou. To bylo úspěšným začátkem jeho mezinárodní kariéry. Vrátil se do Spojených států v letech 1900 – 1901, poté debutoval s Londýnskou filharmonií. Roku 1904 byl odměněn zlatou medailí filharmonikých společností. Elgar mu věnoval Houslový koncert. Jeho premiéra byla roku 1910 v Queen‟s Hall, kde Kreisler hrál a sám Elgar dirigoval. Na začátku první světové války vstoupil Kreisler do rakouské armády. Poté, co byl hned roku 1914 zraněn, odcestoval do Spojených států. Jeho manţelka měla americkou státní příslušnost. V letech 1924 - 1934 bydlel v Berlíně. V roce 1939 odjel do Spojených států. Občanství zde získal roku 1943. Poslední koncert měl Kreisler v Carnegie Hall v New Yorku roku 1947. Kreisler je znám jako skladatel, jeho díla jsou nejen pro housle. Napsal kadence k houslovým koncertům Brahmse a Beethovena, byl editorem a aranţérem. Fritz Kreisler zemřel v 29. ledna roku 1962 v New Yorku. 136
136 SCHWARZ, Boris. Kreisler, Fritz. Grove Music Online. Oxford Music Online. [online]. [cit. 2012- 04-19]. Dostupné z
59
Slavný rakouský houslista hrál v Rize poprvé roku 1910, přesně 22. listopadu. Druhý koncert následoval následujícího roku – bylo to 28. listopadu, třetí – o dva roky později – 28. ledna 1913. O koncertech bohuţel není dostupná ţádná přesnější informace. Kreisler vystoupil v Rize ještě na jednou, později - 19. ledna 1931. Reklama se objevila pár dnů předtím v novinách Latvijas Kareivis. Program – F. Mendelssohn- Bartholdy Houslový koncert e moll, G. F. Händel houslová sonáta, J. S. Bach partita pro housle sólo, skladby W. A. Mozarta, C. Debussyho a vlastní díla. Vstupenky na jediný koncert houslového mistra Kreislera jsou ještě dostupné. 137 Po koncertu v novinách Sociāldeomkrāts kritik Jānis Sudrabkalns napsal, ţe kdyţ mluví o hudebníkovi, připomíná klasické spisovatele, například Puškina. Kreisler má vyváţenost v technice a expresivitě projevu, někdy je váţný, někdy sladký, někdy klidný. Sudrabkalns se domnívá, ţe posluchač, který mohl být tak klidný, veselý a štastný jako Kreisler sám, měl z koncertu velkou radost. 138 V časopisu Izglītības Ministrijas mēnešraksts je napsáno, ţe Kresislerův koncert byl opravdu velkým kulturním záţitkem, protoţe v Rize vystupuje málokdy. Kritik se domníval, ţe ve světě není druhý takový talent, jako je Kreisler. Dokonalá technika, muzikální inteligence a duševní zralost je základem jeho hry a projevuje se nejvíce v menších skladbách – miniaturách Mozarta (Rondo), Debussyho (La fille aux cheveux de lin) a vlastních skladbách. Je tak fascinující a inspirativní objevit magickou sílu hudby, jak to dělá Kreisler ve vlastních dílech, to zřejmě nemůţe nikdo jiný. Sál byl vyprodán, i kdyţ vstupenky byly drahé.139 Roku 1937 se uskutečnil ještě jeden Kreislerův koncert, který - jak vyšlo v novinách Brīvā zeme – vystoupí místo Hubermana, který nemůţe do Rigy přijet. Kreisler tam v lednu bude koncertovat v opeře.140 Velmi zajímavá zpráva je v časopisu Filma un Skatuve: Fritz Kreisler bude hrát hlavní roli v anglickém filmu o houslistovi a jeho lásce.141
137 Anonim. Latvijas Kareivis, 1931, 17.01., č. 13 138 SUDRABKALNS, Jānis. Fricis Kreislers Rīgā. Sociāldemokrāts, 1931, 22.01., č.17 139 Anonim. Hronika. Izglītības Ministrijas mēnešraksts, 1931, č. 2 140 Anonim. Fricis Kreislers Rīgā. Brīvā zeme, 1936, 24.10., č. 243 141 Anonim. Filma un Skatuve, 1932, 16.04., č. 84
60
4.26 JASCHA HEIFETZ
Americký houslista ruského původu Jascha Heifetz se narodil 2. února roku 1901 ve Vilniusu. Jeho prvním učitelem byl otec. Poté byl ţákem Eliase Malkina a jiţ v šesti letech dokázal zahrát Mendelssohnův Koncert e moll. Roku 1910 byl přijat na konzervatoř v Petrohradu, nejdříve studoval u Auerova asistenta Naldbandyana a později u samotného Auera. Roku 1911 koncertoval v Petrohradu, poté měl triumfální úspěch v Berlíně roku 1912. V roce 1917 Heifetz odjel do Ameriky a jeho debut v Carnegie Hall byl triumfální. Roku 1925 získal Heifetz americké občanství. Roku 1920 hrál Heifetz poprvé v Londýně, dále koncertoval v Austrálii (1921) a ve východní Asii (1923). Hrál také v Palestině roku 1926, kam se ještě vrátil v roce 1967. Jeho návrat do Ruska roku 1934 byl pro něj velmi emotivní . Od roku 1962 byl profesorem v Los Angeles v Kalifornii. V Americe uţ zůstal do konce svého ţivota. Heifetz zemřel 10. prosince roku 1987 v Los Angeles. 142 Jeden z nejslavnějších houslistů 20. století Jascha Heifetz hrál v Rize poprvé, kdyţ mu bylo jenom 9 roků – roku 1910. Bohuţel nejsou dostupné přesnější informace o jeho koncertu. Ještě jednou Heifetz hrál v Dubulti (část města Jūrmali) roku 1912 a 7. února roku 1913. Koncerty, o kterých se dochovaly bliţší informace, se konaly v roce 1926, kdy Heifetz hrál v Amatnieku biedrība. Na prvním koncertě 12. listopadu hrál Heifetz Beethovenovu Kreutzerovou sonátu, Bachovu Ciacconu, Schubertovo Ave Maria, Mozartův Menuet, Riesovo Perpetuum mobile, Chopinovo Nokturno Es dur a Sarasateho Introdukci a tarantellu. Druhý koncert 14. listopadu měl na programu Locatelliho Sonátu f moll, Mendelssohnův Houslový koncert e moll, Schubert Rondo, Debussyho La fille aux cheveux de lin a Paganiniho–Auerovo 24. Caprice. 143
142 SCHWARZ, Boris – CAMPBELL, Margaret. Heifetz, Jascha. Grove Music Online. Oxford Music Online. [online]. [cit. 2012-04-19]. Dostupné z
61
V časopisu Ilustrēts žurnāls vyšlo, ţe světový virtuos Jascha Heifetz měl na těchto dvou koncertech ohromný úspěch. Nejvíc lidé obdivovali jeho bravurní techniku, lehkost a eleganci hry. 144
4.27 JOSEPH SZIGETI
Houslista Joseph Szigeti se narodil 5. září roku 1892 v Budapešti. Jeho prvními učiteli byli otec a strýc, oba profesionální hudebníci. Szigeti studoval na Budapešťské akademii u Jenő Hubaye. Začal vystupovat jiţ v deseti letech věku. Roku 1905 debutoval v Berlíně a 1907 v Londýně, kde zůstal aţ do roku 1913. Jeho kariéru přerušila první světová válka. V letech 1917 - 1924 dělal mistrovské kurzy na konzervatoři v Ţenevě. Jeho velká mezinárodní kariéra začala mezi lety 1924 – 1927, kdy koncertoval jedenáctkrát v Rusku a také debutoval v New Yorku v Carnegie Hall (1925). Ve třicátých letech Szigeti koncertoval ve východní Asii, Austrálii, na Novém Zélandu, v Jiţní Americe a také v jiţní Africe. Roku 1938 hrál světovou premiéru houslového koncertu od E. Blocha v Clevelandu. Roku 1940 zůstal v Americe, kde o jedenáct let později získal občanství. V roce 1960 se Szigeti vrátil do Švýcarska a pomalu končil svoji koncertní činnost. Zemřel 19. února roku 1973 v Lucernu. 145 Mad‟arský houslista hrál v Rize poprvé roku 1913 – 6. a 10. října. Přesnější informace není dostupná. Roku 1924 vystoupil Szigeti v Rize celkem na pěti koncertech – na dvou v dubnu (21. a 26.) a na třech v září – 22., 24. a 26. Všechny koncerty se konaly v Amatnieku biedrība. Dne 21. dubna byly na programu tyto skladby: G. Tartini Sonáta g moll, J. S. Bach Sonáta a moll pro housle sólo, F. Schubert Sonatina D dur, E. Bloch Baal Shem, Vidui, Nigun (premiéra v Rize), A. Dvořák – F. Kreisler Slovanské tance. Program
144 Anonim. Ilustrēts žurnāls, 1926, č. 12 145 SCHWARZ, Boris. Szigeti, Joseph. Grove Music Online. Oxford Music Online. [online]. [cit. 2012- 04-19]. Dostupné z
62
26. dubna sestával z těchto děl: J. S. Bach Sonáta g moll pro housle sólo, W. A. Mozart Houslový koncert D dur, C. Debussy Houslová sonáta (premiéra v Rize), E. Bloch Baal shem, F. Kreisler Siciliana a Rigaudon. První ze Szigetiho podzimních koncertů - 22. září – měl následující program: J. S. Bach Sonáta g moll pro housle sólo, A. Corelli La Folia, E. Lalo Španělská symfonie, Bach–Kreisler Grave, F. Kreisler Siciliana a Rigaudon, N. Paganini Caprice č. 24. O dva dny později pak provedl skladby od J. S. Bacha, G. Tartiniho, J. Brahmse, N. Paganiniho. Dále pak 26. září byl program tento: G. F. Händel Sonáta A dur, J. S. Bach Ciaccona, G. Tartini Sonáta G dur (premiéra v Rize), W. A. Mozart Houslový koncert D dur (s kadencí J. Joachima), F. M. Veracini Largo, N. Paganini Caprice E dur, Tartini – Kreisler Variace na téma Corelliho.146 Kritik Jēkabs Vītoliņš v časopisu Ritums napsal, ţe Szigeti má ve všech ohledech oslnivou techniku, zpěvnou plynulou kantilénu, pasáţe, arpeggia, flagiolety, staccata. Projevuje delikátní vkus a porozuměním skladbám, jejich stylu, jeho hra je impulsivní a ţivá. Ze všech děl nejlepší byla Bachova Ciaccona a Lalova Španělská symfonie. 147 Kritik Edvarts Ramats v časopisu Mūzikas Nedēļa chválí křišťálově jasnou intonaci v pasáţích, flagiolety, přesvědčivý projev. Nezáleţí na tom, zda Szigeti hraje Bacha, Tartiniho, Paganiniho nebo Mozarta, všechny skladby zcela chápe a posluchačům představuje obsah a smysl hudby. 148 V novinách Latvijas Sargs po třetím koncertě 26. září kritik napsal, ţe je těţké si představit, ţe by po stránce technické a hudební mohl někdo být lepší Szigeti. Tvrdí, ţe houslista rozmrazil uzavřené duše riţských poslouchačů a lidé ho budou příště očekavát. 149 Další koncert Szigetiho se konal roku 1926, přesně 26. dubna, v Amatnieku biedrība.150 V roce 1927 se do Amatnieku biedrība Szigeti zase vrátil. 151 Program 19. dubna byl následující: Mozart Houslový koncert G dur, J. S. Bach Ciaccona, F.
146 Anonim. Latvis, 1924, 24.09. 147 VĪTOLIŅŠ, Jēkabs. Koncertos un operā. Ritums, 1924, č. 10 148 Anonim. Koncertu hronika. Mūzikas Nedēļa, 1924, č. 39 149 Anonim. Latvijas Sargs, 1924, 30.09., č. 222 150 Anonim. Latvis, 1926, 26.04. 151 RAMATS, Edvards. Koncertu apskats. Mūzikas Nedēļa, 1924, 2.10., č. 39
63
Schubert Duet pro housle a klavír A dur op. 162 (poprvé v Lotyšsku), F. Busoni Albumblätter, D. Milhaud 2 Brazilské tance (poprvé v Lotyšsku), I. Straviskij Suita Pulcinella na téma G. B. Pergolesiho (poprvé v Lotyšsku).152 Následujícího roku 1928 hrál Szigeti v Melngalvju nams 24. října. Na programu byly sonáty L. van Beethovena, C. Debussyho a T. Kuula. Poslední návštěva Szigetiho v Rize se uskutečnila roku 1937 – dva koncerty v září (22. a 24) v opeře a jeden 14. listopadu rovněţ v opeře. Koncert 22. září byl 1. symfonickým koncertem, Szigeti hrál Mozartův Houslový koncert D dur, Brahmsův Houslový koncert D dur. Kritik Jānis Zālītis v novinách Jaunākās Ziņas napsal, ţe Szigeti hraje velmi expresívně, někdy tomu obětoval i tónovou čistotu, coţ bylo nejvíc slyšet v Mozartovi, kde Szigeti občas příliš tlačil, a proto jeho Mozart takovým způsobem poněkud ztratil styl a vkus. Ale to, co v Mozartovi chyběl, pak vsadil v Brahmsově koncertu – patos, energie a expresivita byl základem úspěšného závěru večera. Po Brahmsovi sklidil Szigeti velké ovace. 153 Kritik Volfgangs Dārziņš stejně chválí Brahmsův koncert, v němţ Szigeti předvedl porozumění jeho formě (1. věta), velký a hezký tón (2. věta) a mad‟arský temperament (3.věta). 154 Na koncertě 24. září Szigeti zazněly tyto skladby: G. F. Händel Sonáta D dur, J. S. Bach Ciaccona, L. van Beethoven Kreutzerova sonáta, E. Bloch Nigun, C. Debussy La fille aux cheveux de lin. 155 Poslední riţský koncert Szigetiho se konal 14. listopadu roku 1937 v opeře. Program byl tento: A. Corelli La Folia, L. van Beethoven Sonáta c moll, F. Meldelssohn-Bartholdy Houslový koncert e moll, klasické miniatury.
4.28 VÁŠA PŘÍHODA
Český houslista Váša Příhoda se narodil 22. srpnu roku 1900 ve Vodňanech. Prvním učitelem byl jeho otec. V deseti letech začal chodit na soukromé hodiny k
152 Anonim. Brīvā Tēvija, 1927, 13.04. 153 Anonim. Jaunākās Ziņas, 1937, 23.09. 154 DĀRZIŅŠ, Volfgangs. Vijolnieka Jozefa Szigeti koncerts. Rīts, 1937., 24.09. 155 Anonim. Jaunākās Ziņas, 1937, 23.09.
64
Janu Mařákovi, profesoru praţské konzervatoře. Veřejně začal vystupovat uţ ve dvanácti letech, debutoval s Českou filharmonií roku 1915. V roce 1919 koncertoval v Itálii, Švýcarsku a Jugoslávii. Měl však finanční problémy a proto musel hrát s kavárenským orchestrem v Miláně. Náhodou jej slyšel Toscanini, kterého zaujal natolik, ţe mu pomohl k uskutečnění Italského turné roku 1920. Poté následovaly koncerty v Severní Americe, jíţní Africe, Jiţní Americe a v Evropě. Příhoda začal soukromě vyučovat v Praze a v roce 1936 se stal pedagogem na salzburském Mozarteu. Během druhé světové války dále koncertoval v Německu, Rakousku i v Čechách a roku 1944 učil na Akademii der Tonkunst v Mnichově. V roce 1946 odjel Příhoda z Československa a zůstal v Rapallu. Roku 1950 přijal turecké občanství a odjel do St. Gilgen. Poté byl profesorem na vídeňské konzervatoři aţ do své smrti. Roku 1956 hrál sólově na festivalu Praţské jaro. Příhoda zemřel 26. července roku 1960 ve Vídni.156 Váša Příhoda v Lotyšsku poprvé vystoupil roku 1927 – 25. února v Baltické agentuře umění (program - W. A. Mozart Houslový koncert D dur, J. S. Bach Ciaccona, H. W. Ernst Houslový koncert fis moll, N. Paganini Variace I palpiti, miniatury F. Mendelssohna-Bartholdyho) a 28. února (A. Corelli La Folia, L. van Beethoven Kreutzerova sonáta, H. Vieuxtemps Houslový koncert d moll, J. S. Bach Aria, A. Bazzini La Ronde des Lutins, N. Paganini houslová sonáta) a 3. března v Amatnieku biedrība (G. Tartini Sonáta Ďáblův trylek, N. Paganini Houslový koncert č. 1, F. Schubert-A.Wilhelmj Ave Maria, A. Dvořák – V. Příhoda Valčík, N. Paganini – V. Příhoda Rej čarodějnic, A. Bazzini La Ronde des Lutins, V. Příhoda Elegická romance). 157 V časopise Mūzika vyšel po těchto koncertech velmi krátký článek. Jeho autor napsal, ţe Příhoda má velký a plný tón, má jistý projev, jaký můţe mít jenom geniální umělec, rozhodně patří mezi špičku nejlepších světových houslistů. 158
156 NĚMCOVÁ, Alena. Příhoda, Váša. Grove Music Online. Oxford Music Online. [online]. [cit. 2012-04-19]. Dostupné z
65
Další koncert hrál Příhoda v Rize 5. října roku 1931. Koncert se konal v opeře. Program tvořily skladby C. Francka, A. Corelliho, N. Paganiniho, P. Sarasateho, F. Schuberta a další. V následujícím roce 1932 vystoupil Příhoda na dvou koncertech v opeře – 10. a 16. října. V časopisu Mūzikas apskats autor se raduje, ţe Příhoda je z těch houslistů, kteří se do Rigy vrátí.159 Program 10. října - skladby J. S. Bacha (Adagio a Fuga), F. Schuberta, A. Corelliho, Houslové koncerty F. Mendelssohna (e moll) a N. Paganiniho, vlastní díla a transkripce.160 Kritik Edvarts Ramats v novinách Latvijas Kareivis napsal, ţe lotyšský národ má mnoho společného s českým národem, především – v kultuře. Tento houslový virtuos je v Lotyšsku dobře znám. Příhoda má vynikající techniku a jeho projev je plný temperamentu. Jeho hra fascinuje krásným tónem, nejvíc ve staccatech a flagioletech. Kritik se domnívá, ţe Příhoda si úmyslně vybral program, který je technicky náročný: Adagio a fuga ze Sonáty g moll pro housle sólo od Bacha, houslové koncerty Paganiniho a Meldelssohna-Bartholdyho. Houslista mu dostál, ale romantismus, tak, jak jsme ho zvyklí slýchat, jsme tentokrát neslyšeli. 161 Kritik v časopisu Izglītības Ministrijas mēnešraksts stejně jako Ramats uvedl, ţe Příhoda má neuvěřitelnou techniku, ale jeho hra neoslovuje srdce, je příliš studená a mechanická. 162 Druhý koncert 16. října roku 1932 měl následující program: L. van Beethoven Houslová sonáta č. 3, W. A. Mozart Houslový koncert D dur, vlastní díla a transkripce na Paganiniho skladeb. 163 Poslední koncert v Rize hrál Váša Příhoda 21. března roku 1935, opět v opeře. Sál byl zaplněn, protoţe houslista je slavný v Lotyšsku a vystoupil uţ tam vícekrát. Příhoda má sametový tón, dokonalou, téměř nadlidskou technikou, ale jeho hra je chladná, Příhoda však vyniká velkou muzikálností, aby to bylo cynický, je natolik velkou osobností, ţe jeho projev není neumělecký. 164
159 Anonim. Koncertu hronika. Mūzikas apskats, 1932, č. 11 160 Anonim. Latvijas Kareivis, 1932, 9.10., č. 229 161 Anonim. Latvijas Kareivis, 1932, 12.10., č. 231 162 Anonim. Hronika. Izglītības Ministrijas mēnešraksts, 1932, č. 11 163 Anonim. Latvijas Kareivis, 1932, 15.10., č. 234 164 Anonim. Rīts, 1935, 22.03., č. 9
66
4.29 JAROSLAV KOCIAN
Český houslista, pedagog a skladatel Jaroslav Kocian se narodil 22. února 1883 v Ústí nad Orlicí. V dětství získal vzdělání od svého otce, později studoval housle u Otakara Ševčíka a kompozici u Antonína Dvořáka na praţské konzervatoři v letech 1896 – 1901. Od roku 1901 byl úspěšným sólistou jak doma, tak i v zahraničí. Koncertoval ve Vídni, Londýně a i ve Spojených státech, kde byl poprvé roku 1902. Stejně jako Kubelík, byl i Kocian reprezentantem učební metody Otakara Ševčíka a české houslové školy. V letech 1907 – 1909 byl profesorem v Oděse a vedl také české smyčcové kvarteto. Roku 1921 se stal asistentem Otakara Ševčíka na praţské konzervatoři. V roce 1928 ukončil svou koncertní činnost a začal se plně věnovat té pedagogické. Kocian napsal několik miniatur pro housle a vydal revizi děl jeho otce - Počátky hry na housle. Kocian zemřel 8. března roku 1950 v Praze. 165 Jaroslav Kocian vystoupil v Rize roku 1928. Jeho první koncert 18. února se konal na konzervatoři, hudebník hrál Bachovu Sonátu C dur pro housle sólo a spolu s klavíristou Oldřichem Kredbou Mozartův Koncert A dur.166 Druhý koncert (2. symfonický koncert filharmonie) v opeře se uskutečnil 20. února. Kocian provedl Čajkovského Houslový koncert D dur (je však zajímavé, ţe v novinách Latvijas Kareivis pět dnů před koncertem je napsáno, ţe Kocian bude hrát Dvořákův Houslový koncert.167). Kritik v novinách Izglītības Ministrijas mēnešraksts napsal, ţe opera nebyla plná (domníval se, ţe program koncertu nebyl příliš přitaţlivý, kromě Čajkovského Houslového koncertu D dur hrál orchestr Mahlerovu 1. symfonii, Respighiho Římské pinie, Mediņšovu 2. orchestrální suitu), a Kocian byl tím, kdo pozvedl z koncertu
165 NĚMCOVÁ, Alena. Kocian, Jaroslav. Grove Music Online. Oxford Music Online. [online]. [cit. 2012-04-19]. Dostupné z
67 bledý dojmu koncerta. Technicky hrál velmi lehce, ve hře projevil jak radost, tak i smutek Čajkovského hudby. Publikum mu srdečně děkovalo. 168
4.30 MISCHA ELMAN
Americký houslista ruského původu Mischa Elman se narodil 20. ledna roku 1891 v ukrajinském městečku Talnoje. Studoval v Oděse u A. Fiedemanna v letech 1897 – 1902. Poté jej objevil Auer, který jej pozval do Petrohradu. Elman tam studoval na konzervatoři v letech 1903 - 1904. Jeho debut v Berlíně roku 1904 byl začátkem kariéry, senzační úspěch měly koncerty v Londýně roku 1905 a New Yorku roku 1908. Elman zůstal od roku 1911 ve Spojených státech, občanství získal roku 1923. Koncertoval po celém světě. Elman zemřel 5. dubna roku 1967 v New Yorku. 169 Misha Elman hrál v Rize roku 1931. Jeho dva koncerty se konaly v Lotyšské národní opeře. První koncert v 16. listopadu měl na programu sonáty od Mozarta a Händela, skladby Glazunova, Chopina, Vieuxtempse. V novinách Latvijas Kareivis kritik napsal, ţe Elman se svými houslemi (Stradivarius za 240 000 Ls – skoro 9 000 000 Kč) ukázal zázraky, kaţdý tón zpívá, jeho hra je technicky vypracovaná do posledního detailu, má široký repertoár. Jeho Händelovy a Mozartovy sonáty zněly poněkud suše. Ale to byl jenom úvos, s Glazunovem a Chopinem vyhrál Elman nad skepticismem, a pak uţ předvedl svoji virtuozitu. Bezkonkurenčně dokonale hraje Elman se sordinou. Po Vieuxtempsovi sklidil nekonečné ovace. Svým tónem je Elman určitě králem houslí. 170 V časopisu Izglītības Ministrijas mēnešraksts je po prvním koncertu napsáno, ţe Elman fascinuje s oslnivou technikou a zvláštním chápáním skladby. Svou dokonalou techniku se naučil v Petrohradu u professora Auera. Nynější Elmanovy úspěchy jsou fenomenální, za koncerty dostává velmi vysoké honoráře. Elman hraje na skutečný Stradivariho nástroj. 171
168 Anonim. Hronika. Izglītības Ministrijas mēnešraksts, 1928, č. 3 169 SCHWARZ, Boris – Campbell, Magaret. Elman, Mischa. Grove Music Online. Oxford Music Online. [online]. [cit. 2012-04-19]. Dostupné z
68
Druhý koncert se konal 19. listopadu. Na jeho programu hrál Elman Sonátu D dur Händela, Bruchův Houslový koncert d moll, Bachovu Sonátu pro housle sólo g moll, Brahmse–Joachima Uherské tance, vlastní Tango a jako přídavek Wieniawského Polonézu. Elman hraje plynule a hravě. Jenom na konci programu předvedl virtuozitu a technické zázraky, které přivedly publikum v ohromné nadšení. Lidé nechtěli odejít ze sálu a rozvodem hudebníka ohromně oslavovali. 172
4.31 DAVID OISTRACH (ДАВИД ОЙСТРАХ)
David Oistrach se narodil 30. září roku 1908 v Oděse na Ukrajině, která v té době patřila k carskému Rusku. Začal hrát na housle v pěti letech u profesora Pjotra Stoljarského a pokračoval u něj aţ do roku 1926, kdy absolvoval konzervatoř v Oděse. Behěm studia hrál Oistrach s Oděskou filharmonií jako solista i jako koncertní mistr. V roce 1927 jej pozval Glazunov do Kyjeva, aby mu zahrál jeho houslový koncert, který sám Glazunov dirigoval. Jeho debut v Leningradu (Petrohrad) byl roku 1928 a v Moskvě o rok později. Oistrach v Moskvě zůstal a zde začal jeho umělecký růst. Ve třicátých letech vyhrál soutěţ na Ukrajině (1930) a v Sovětském svazu (1935), dále dostal 2. cenu na Wieniawského soutěţi (1935) a 1. cenu v soutěţi Eugène Ysaÿe v Bruselu (1937). To se stalo počátkem jeho bohaté houslové sólové kariéry. Behěm války vystupoval na frontě, v nemocnicích i v továrně. V roce 1945 hráli v Moskvě spolu s Menuhinem, který byl prvním cizincem po válce v Sovětského svazu, Dvojkoncert d moll od J. S. Bacha. Svůj debut v New Yorku měl Oistrach roku 1955, kdy hrál Šostakovičův koncert, který mu byl věnován. Oistrach je jeden z nejslavnějších ruských sovětských houslistů, proto je velmi zajímavé, ţe vůbec nebyl v kontaktu s Leopoldem Auerem, jeţ byl zakladatelem ruské houslové školy. Mnoho sovětských skladatelů věnovalo své skladby Oistrachovi, byli mezi nimi velikáni jako S. Prokofjev, D. Šostakovič, A. Chačaturjan, N. J. Mjaskovskij a další. Oistrach byl u vydání mnoha děl a edicí houslové literatury. Také například přepsal Prokofjevovu Flétnovou sonátu pro housle.
172 Anonim. Pēdējā Brīdī, 1931, 21.11., č. 263
69
David Oistrach zemřel 24. října roku 1974 v Amsterdamu. 173 Tento houslista vystoupil v Rize na koncertech v letech 1935, 1936 a 1937. Na koncertě roku 1935 hrál David Oistrach Beethovenovu sonátu (není známo kterou), Španělskou symfonii od E. Lalo, Brahmsovu sonátu, Houslový koncert e moll od F. Mendelssohna-Bartholdyho a Poému od E. Chaussona. Roku 1936 hrál Oistrach na Lotyšské konzervatoři 2 koncerty. První se konal 21. února (program G. Tartini Sonáta g moll Ďáblův trylek, C. Saint-Saëns Introdukce a rondo capriccioso, E. Chausson Poéma, K. Szymanowski La Fontaine d'Aréthuse, N. Paganini-F. Kreisler Caprice č. 24). Druhý koncert se uskutečnil 24. února rovněţ na Lotyšské konzervatoři. Program byl následující: C. Franck Houslová sonáta A dur, F. Mendelssohn-Bartholdy Houslový koncert e moll, E. Ysaÿe Caprice d'après l'Etude en forme de Valse de C. Saint-Saëns, miniatury od S. Tanějeva, E. Griega, F. Chopina.174 Všechny kritiky uznaly Oistrachovu dokonalost a mistrovství. V době, kdy v Evropě byla rozšířena planá virtuozita a salónní styl, napsal kritik, ţe by si Oistrach zaslouţil dostat plné světlo, jasné barvy a energický rytmus. 175 Pak ještě Oistrach hrál v Rize roku 1937, bylo to 7. května, tentokrát v opeře. Na programu byl houslový koncert G. B. Viottiho (bohuţel není informace který). Kritik v novinách uvedl, ţe publikum si zamilovalo tohoto vynikajícího houslistu a sál byl plný, po koncertě byl houslista zaplaven moře kyticemi, sklidil velké ovace, ale reakční tisk nebyl spokojen.176 David Oistrach vystupoval v Lotyšsku velmi často (ne jenom v Rize, ale taky v Jūrmale) po druhé světové válce. Byl také pedagogem několika lotyšských houslistů, jako byl Gidon Kremer nebo Rasma Lielmane-Kortesa.
173 SCHWARZ, Boris. Oistrakh, David. Grove Music Online. Oxford Music Online. [online]. [cit. 2012-04-19]. Dostupné z
70
4.32 JACQUES THIBAUD
Francouzký houslista Jacques Thibaud se narodil 27. září roku 1880 v Bordeaux. Jeho prvním učitelem byl otec. Poprvé vystupoval ve věku osmi let v Bordeaux. Ve třinácti letech nastoupil na paříţskou konzervatoř k Marsickovi a absolvoval s grand prix roku 1896. Začal nejdříve od roku 1899 koncertovat po Evropě, poté v roce 1903 debutoval v Americe. Thibaud hrál na nástroje Carla Bergonziho, později na Stradivariho „Baillot“. Zůstal ve Francii i během druhé světové války. Roku 1943 zaloţili spolu s klavíristkou Marguerite Long mezinárodní klavírní a houslovou soutěţ Marguerite Long – Jacques Thibaud. Poslední koncert Thibauda byl v Londýně roku 1953, pouhých deset dní před leteckým neštěstím, při kterém přišel o ţivot. Bylo to přesně 1. září při cestě na koncertní turné do východní Asie. 177 Jacques Thibaud v Rize vystoupil roku 1935 – 9. a 12. prosince v Lotšské národní opeře. Program měl následující: G. B. Vitali Ciaccona, Houslový koncert D dur od W. A. Mozarta, Sonáta A dur od C. Francka, skladby K. Szymanowského, C. Debussyho, M. de Falla, I. Albenize a J. Brahmse. Dne 13. prosince vystoupil v Daugavpilse – největším městě v Latgalsku. Program byl podobny jako v Rize: G. B. Vitali Ciaccona, W. A. Mozart Rondo, E. Lalo Španělská symfonie, miniatury od I. Albenize, C. Debussyho, M. de Falla. Po prvním koncertě v novinách Rīts kritik a skladatel Volfgangs Dārziņš napsal, ţe Thibaud, houslista starší generace, hraje s neuvěřitelně mladistvou inspirací, v níţ je cítit zenit osobnosti, jasnost a mistrovství výrazu. Kaţdý smyčcový pohyb ukazuje velkou kulturu, ducha a impulzivnost francouzského národa. Thibaud je houslista, který se v kontaktu s hudbou ihned rozhoří, a proto v jeho hře nejsou ţádná dogmata, akademismus, on to patrně ignoruje, i kdyţ hraje Mozarta. Jeho Mozart je jeden z nejjistějších a nejpravdivějších Vitaliho Ciacconu, intimní nástroj se pod Thibaudovými prsty rozezněl jako varhany, a umělecká inspirace byla jako vysoké budovy, jejichţ věţe se dosahují aţ do nebe. Na druhé polovině koncertu hrál
177 COBBETT, W.W. – GOODWIN, Noël. Thibaud, Jacques. Grove Music Online. Oxford Music Online. [online]. [cit. 2012-04-19]. Dostupné z
71
Thibaud jedno z největších světových děl – Houslovou sonátu A dur od C. Francka. Podle chování publika byl znát jeho postoj a zájem: čím méně hluku v sále jako listování v programu, kašlání, pohybů, tím větší hudebník. Jestliţe během Francka se publikum ani nehnulo, na pódiu byl skutečný génius. Thibaud si sklidil potlesk dostával, který nebyl tak hlasitý, ale zato skutečně srdečný, jak to bývá, kdyţ lidé obdivují to, co je skutečně velké a neopakovatelně krásné. 178 V následujícím roce 1936 se Thibaud do Lotyšska vrátil. Hrál opět na dvou koncertech v Rize, bylo to 20. listopadu (program L. van Beethoven Houslová sonáta D dur, F. Mendelssohn-Bartholdy Houslový koncert e moll, díla od E. Chaussona, C. Debussyho, C. Saint-Saënsa) a 23. listopadu (program W. A. Mozart Houslový koncert A dur, J. S. Bach Ciaccona, G. Fauré houslová sonáta) v Lotyšské národní opeře a jeden v Daugavpilse 24. listopadu (program L. van Beethoven Houslová sonáta D dur, W. A. Mozart Rondo, F. Mendelssohn-Bartholdy Houslový koncert e moll, C. Saint-Saëns Introdukce a rondo capriccioso a Havanaise.) V novinách Latgales Ziņas 179 a Latgales Vēstnesis uţ dva a jeden a půl měsíce předem můţeme přečíst reklamu na tyto koncerty. Latgales Vēstnesis bylo uvedeno, ţe 24. listopadu si opět poslechneme velkého francouzského houslistu, který nás uţ loni potěšil svou hrou.180
178 DĀRZIŅŠ, Volfgangs. Vijolnieka Tibo koncerts. Rīts, 1935, 10.12., č. 339 179 Anonim. Latgales ziņas 1936, 15.09. 180 FEILS, A. Daugavpils muzikālā sezona. Latgales Vēstnesis, 1936, 9.10.
72
ZÁVĚR
Ve své práci jsem se pokusila shrnout a popsat vystoupení nejznámnějších světových houslistů, kteří koncertně působili v Lotyšsku v letech 1782 – 1937, psala jsem o jejich programech a následném hodnocení jejich výkonů kritikou v novinách a časopisech. Během psaní této diplomové práce jsem si velmi silně uvědomila, jak tato vystoupení světových houslistů velmi ovlivnila vývoj kulturního ţivota v Lotyšsku. Z ţivotopisů některých houslistů bylo zřejmé, ţe mnozí z nich v Lotyšsku nejen koncertovali, ale ţe zde působili delší dobu (méně v Lotyšsku, nejvíce v Rusku). Mnozí z těchto houslistů pracovali v Rusku a ovlivnili vývoj ruské houslové školy, například Henryk Wieniawski, Leopold Auer, Ferdinand Laub. Dokud bylo Lotyšsko v područí Ruska, nemělo vlastní profesionální hudební akademii. Proto většina lotyšských umělců studovala v Rusku. To znamená, ţe světoví houslisté, kteří zde pedagogicky působili, měli přímý vliv na vzdělávání lotyšských hudebníků. Od roku 1918, po osamostatnění Lotyšska, bylo jiţ moţné získat profesionální hudební vzdělání na místní konzervatoři, nejvíce pedagogů však bylo ze zahraničí. Kaţdý koncert světových houslistů v době samostatnosti Lotyšska byl velkou příleţitostí pro místní hudebníky slyšet vynikající hudební vystoupení a učit se z nich, neboť před osamostatněním totiţ koncerty pořádány pouze pro nejvyšší společenské třídy. Největším problémem při psaní této práce byla nekonkrétnost některých informací spočívající v nejasnosti přesných dat a míst konání koncertů a také názvy skladeb byly mnohdy nepřesné nebo nejednoznačné. Velmi mě zaujaly právě programy koncertů. Zejména v 19. století bylo zřejmé, ţe téměř kaţdý virtuos byl také skladatelem. Často na svých koncertech hráli několik svých skladeb a spoustu vrcholně virtuózních kusů. Málo bylo slyšet skladby Bacha nebo Mozarta, dominovala převáţně virtuozita a miniatury. Naproti tomu ve 20. století, kdy víc a víc houslistů bylo pouze interprety (měli málo svých skladeb nebo psali pouze transkripce populárních děl), je obsah programů jiný – dominují skladby Bacha, Mozarta, Čajkovského, Brahmse, Mendelssohna-Bartholdyho a dalších. Houslisté začínají hrát více velké formy, jako jsou například koncerty a sonáty. Miniatury bývají pouze doplňující nebo bývají dávány jako přídavky na konci koncertů.
73
Během práce jsem také zjistila, ţe koncerty byly mnohem delší neţ dnes. V programu byly často dva nebo i více houslových koncertů nebo několik sonát, miniatur a virtuózních skladeb. Přídavky byly často tak dlouhé, jako polovina nebo někdy i celý druhý koncertní program. Co bylo zajímavé, ţe většina houslistů v 19. století koncertovala s klavírem, i kdyţ byla skladba původně napsána pro housle a orchestr. Nejspíše to bylo proto, ţe ne káţdé město mělo svůj orchestr nebo vhodný prostor pro velké obsazení a také to bylo jednoduší pro samotné umělce. Ve své práci jsem se zaměřila převáţně na nejvýznamnější houslisty, kteří koncertovali v Lotyšsku, ale byli i ti, kteří zde dále působili také v orchestrech a na hudebních školách a konzervatořích, a ovlivnili tak lotyšskou houslovou školu. Téma této diplomové práce by bylo moţno jistě rozšířit mnohem více, dokonce si myslím, ţe je dostatek materiálu k velkému rozšíření textu nebo i k celé další práci.
74
Pouţité informační zdroje
Literatura
BRAUNS, Joahims. Vijoļmākslas attīstība Latvijā. Rīga: Latvijas Valsts izdevniecība, 1962. 345 s. ISBN 9984-94-742-4
PURĒNS, Vilnis. Latvijas vēsture. Rīga: RAKA, 1998. 241 s. ISBN 9984-15-045-3
SKRĀBĀNS, Raimonds. Izcilie pasaules mūziķi Rīgā. Rīga: Zinātne, 1993. 167 s. ISBN 5-7966-0628-X
STŪRESTEPS, Voldemārs. Vijoļspēles attīstība Latvijā. Rīga: LPSR Kultūras Ministrijas mācību iestāţu Metodiskais kabinets, 1960. 35 s.
75
Elektronické zdroje
BERGSAGEL, John. Bull, Ole. Grove Music Online. Oxford Music Online. [online]. [cit. 2012-04-17]. Dostupné z
BORCHARD, Beatrix. Joachim, Joseph. Grove Music Online. Oxford Music Online. [online]. [cit. 2012-04-18]. Dostupné z
BRAUN, Joachim – KLOTIŅŠ, Arnolds. Riga [Rīga]. Grove Music Online. Oxford Music Online. [online]. [cit. 2012-04-17]. Dostupné z
BRAUN, Joachim et al. Latvia [Latvija]. Grove Music Online. Oxford Music Online. [online]. [cit. 2012-04-17]. Dostupné z
CLAPHAM, John. Neruda, Wilma. Grove Music Online. Oxford Music Online. [online]. [cit. 2012-04-18]. Dostupné z
COBBETT, W.W. – GOODWIN, Noël. Thibaud, Jacques. Grove Music Online. Oxford Music Online. [online]. [cit. 2012-04-19]. Dostupné z
COTTE, Roger J.V. Sauret, Emile. Grove Music Online. Oxford Music Online. [online]. [cit. 2012-04-18]. Dostupné z
76
ČERNUŠÁK, Gracian – NĚMCOVÁ, Alena. Kubelík, Jan. Grove Music Online. Oxford Music Online. [online]. [cit. 2012-04-19]. Dostupné z
DAVID, Paul et al. Baillot, Pierre (Marie François de Sales). Grove Music Online. Oxford Music Online. [online]. [cit. 2012-04-17]. Dostupné z
DRAKE, D. John et al. Georg (Anton) [Jiří Antonín] Benda. Grove Music Online. Oxford Music Online. [online]. [cit. 2012-04-17]. Dostupné z
EANES, Edward. Vieuxtemps, Henri. Grove Music Online. Oxford Music Online. [online]. [cit. 2012-04-17]. Dostupné z
HERON-ALLEN, E. – MacGREGOR, Lynda. Wilhelmj, August. Grove Music Online. Oxford Music Online. [online]. [cit. 2012-04-18]. Dostupné z
KINLOCH ANDERSON, Ronald. Marteau, Henri. Grove Music Online. Oxford Music Online. [online]. [cit. 2012-04-19]. Dostupné z
77
MELL, Albert. Léonard, Hubert . Grove Music Online. Oxford Music Online. [online]. [cit. 2012-04-18]. Dostupné
NĚMCOVÁ, Alena. Kocian, Jaroslav. Grove Music Online. Oxford Music Online. [online]. [cit. 2012-04-19]. Dostupné z
NĚMCOVÁ, Alena. Laub, Ferdinand. Grove Music Online. Oxford Music Online. [online]. [cit. 2012-04-18]. Dostupné z <
NĚMCOVÁ, Alena. Příhoda, Váša. Grove Music Online. Oxford Music Online. [online]. [cit. 2012-04-19]. Dostupné z
SCHWARZ, Boris – BROWN, Clive. Rode, Pierre. Grove Music Online. Oxford Music Online. [online]. [cit. 2012-04-17]. Dostupné z
SCHWARZ, Boris – Campbell, Magaret. Elman, Mischa. Grove Music Online. Oxford Music Online. [online]. [cit. 2012-04-19]. Dostupné z
78
SCHWARZ, Boris – CAMPBELL, Margaret. Heifetz, Jascha. Grove Music Online. Oxford Music Online. [online]. [cit. 2012-04-19]. Dostupné z
SCHWARZ, Boris – CAMPBELL, Margaret. Huberman, Bronislaw. Grove Music Online. Oxford Music Online. [online]. [cit. 2012-04-19]. Dostupné z
SCHWARZ, Boris – CHECHLIŃSKA, Zofia. Wieniawski, Henryk [Henri]. Grove Music Online. Oxford Music Online. [online]. [cit. 2012-04-18]. Dostupné z
SCHWARZ, Boris – Stowell, Robin. Sarasate, Pablo de. Grove Music Online. Oxford Music Online. [online]. [cit. 2012-04-18]. Dostupné z
SCHWARZ, Boris. Auer, Leopold. Grove Music Online. Oxford Music Online. [online]. [cit. 2012-04-18]. Dostupné z
SCHWARZ, Boris. Ernst, Heinrich Wilhelm. Grove Music Online. Oxford Music Online. [online]. [cit. 2012-04-18]. Dostupné z
SCHWARZ, Boris. Kreisler, Fritz. Grove Music Online. Oxford Music Online. [online]. [cit. 2012-04-19]. Dostupné z
79
SCHWARZ, Boris. Oistrakh, David. Grove Music Online. Oxford Music Online. [online]. [cit. 2012-04-19]. Dostupné z
SCHWARZ, Boris. Szigeti, Joseph. Grove Music Online. Oxford Music Online. [online]. [cit. 2012-04-19]. Dostupné z
SCHWARZ, Boris. Zimbalist, Efrem. Grove Music Online. Oxford Music Online. [online]. [cit. 2012-04-19]. Dostupné z
STOCKHEM, Michel. Ysaÿe, Eugène. Grove Music Online. Oxford Music Online. [online]. [cit. 2012-04-18]. Dostupné z
VYSLOUŢIL, Jiří. Ondříček, František. Grove Music Online. Oxford Music Online. [online]. [cit. 2012-04-19]. Dostupné z
WÜRTZ, Roland – MÜNSTER, Robert. Eck, Franz. Grove Music Online. Oxford Music Online. [online]. [cit. 2012-04-17]. Dostupné z
80
Periodická literatura – noviny a časopisy
Anonim. Koncertos un operā. Burtnieks – Izglītības Ministrijas mēnešraksts, 1936, č. 10 Anonim. Anrī Marto koncerts. Latgales ziņas, 1934, 26.01., č. 4 Anonim. Baltijas Vēstnesis, 1897, 10.02., č. 33 Anonim. Brīvā Tēvija, 1927, 13.04. Anonim. Brīvā zeme, 1937, č. 102 Anonim. Dzimtenes Vēstnesis, 1909, 21.10., č. 243 Anonim. Dzimtenes Vēstnesis, 1909, 8.10., č. 232 Anonim. Dzimtenes Vēstnesis, 1913, 31.01., č. 26 Anonim. Filma un Skatuve, 1932, 16.04., č. 84 Anonim. Fricis Kreislers Rīgā. Brīvā zeme, 1936, 24.10., č. 243 Anonim. Hronika. Izglītības Ministrijas mēnešraksts, 1928, č. 3 Anonim. Hronika. Izglītības Ministrijas Mēnešraksts, 1928, č. 3 Anonim. Hronika. Izglītības Ministrijas Mēnešraksts, 1930, č. 2 Anonim. Hronika. Izglītības Ministrijas mēnešraksts, 1931, č. 11 Anonim. Hronika. Izglītības Ministrijas mēnešraksts, 1931, č. 2 Anonim. Hronika. Izglītības Ministrijas mēnešraksts, 1932, č. 11 Anonim. Hronika. Mūzika – Latvijas skaņražu kopas mēnešraksts, 1925, č. 4, s. 141 Anonim. Hronika. Mūzikas nedēļa, 1927, č. 29/30 Anonim. Iekšlietu Ministrijas Vēstnesis, 1928, 14.01., č. 181 Anonim. Ilustrēts žurnāls, 1925, č. 5, s 56 Anonim. Ilustrēts žurnāls, 1926, č. 12 Anonim. Jaunākās Ziņas, 1936, č. 44 Anonim. Jaunākās Ziņas, 1937, 23.09. Anonim. Koncertu apskats. Domas, 1929, č. 3 Anonim. Koncertu apskats. Mūzika, 1927, č. 3 Anonim. Koncertu hronika. Mūzikas apskats, 1932, č. 11 Anonim. Koncertu hronika. Mūzikas apskats, 1934, č. 4 Anonim. Kurzemes vārds, 1936, 4.10., č. 226 Anonim. Latgales ziņas 1936, 15.09. Anonim. Latgales ziņas, 1933, 10.02., č. 6 Anonim. Latvijas Kareivis, 1925, 01.02., č. 25
81
Anonim. Latvijas Kareivis, 1925, 05.02., č. 28 Anonim. Latvijas Kareivis, 1925, 28.04., č. 117 Anonim. Latvijas Kareivis, 1925, 30.10., č. 246 Anonim. Latvijas Kareivis, 1927, 23.02., č. 41 Anonim. Latvijas Kareivis, 1928, 15.02., č. 27 Anonim. Latvijas Kareivis, 1928, 28.02., č. 48 Anonim. Latvijas Kareivis, 1928, 3.03., č. 51 Anonim. Latvijas Kareivis, 1930, 24.01., č. 19 Anonim. Latvijas Kareivis, 1930, 4.10. Anonim. Latvijas Kareivis, 1931, 17.01., č. 13 Anonim. Latvijas Kareivis, 1931, 18.11, č. 260 Anonim. Latvijas Kareivis, 1931, 27.03., č. 70 Anonim. Latvijas Kareivis, 1932, 15.10., č. 234 Anonim. Latvijas Kareivis, 1932, 9.10., č. 229 Anonim. Latvijas Kareivis, 1934, 24.01., č. 18 Anonim. Latvijas Kareivis, 1934, 4.05., č. 139 Anonim. Latvijas Sargs, 1924, 30.09., č. 222 Anonim. Latvis, 1924, 24.09. Anonim. Latvis, 1925, 27.10. Anonim. Latvis, 1925, 3.02. Anonim. Latvis, 1925, 7.10. Anonim. Latvis, 1926, 26.04. Anonim. Pēdējā Brīdī, 1927, 16.04., č. 38 Anonim. Pēdējā Brīdī, 1931, 21.11., č. 263 Anonim. Pēdējā Brīdī, 1936, 19.07., č. 159 Anonim. Rīts, 1934, 5.10., č. 41 Anonim. Rīts, 1935, 22.03., č. 9 Anonim. Sējējs, 1936, č. 11 Anonim. Slavenu mākslinieku koncerti Daugavpilī. Latgales Ziņas, 1936, 15.09. BRAUNS, Joahims. Latviešu un čehu mūziķu sakari. Karogs, 1958, č. 5, s. 131 DĀRZIŅŠ, Emīls. Broņislavs Hubermans. Dzimtenes Vēstnesis, 1909, 20.11, č. 269 DĀRZIŅŠ, Emīls. Leopolda Auera koncerts. Dzimtenes Vēstnesis, 1909, 26.10., č.247 DĀRZIŅŠ, Volfgangs. Vijolnieka Jozefa Szigeti koncerts. Rīts, 1937., 24.09. DĀRZIŅŠ, Volfgangs. Vijolnieka Tibo koncerts. Rīts, 1935, 10.12., č. 339
82
FEILS, A. Anrī Marto. Latgales Ziņas, 1934, 9.02., č. 6 FEILS, A. Daugavpils muzikālā sezona. Latgales Vēstnesis, 1936, 9.10. FEILS, A. Efrema Cimbalista koncerts. Latgales Vēstnesis, 1936, 23.10. GRAUBIŅŠ, Jēkabs. Hronika. Mūzika – Latvijas Skaņražu kopas mēnešraksts, 1925, č.2, s. 67, 68 GRAUBIŅŠ, Jēkabs. Hronika. Mūzika – Latvijas Skaņražu kopas mēnešraksts, 1925, č.2, s. 67 GRAUBIŅŠ, Jēkabs. Vijoļvirtuoza Efrema Cimbalista koncerts. Brīvā Zeme, 1936, 6.10., č. 227 PLŪME, Otto. Muzikālā Rīga. Mūsu laikmets, 1974, č. 3, s. 26 RAMATS, Edvards. Anrī Marto pirmais koncerts. Mūzikas Nedēļa, 1925, 12.02., č. 6 RAMATS, Edvards. Čehu vijolnieks Vaša Pšihoda. Latvijas Kareivis, 1932, 12.10., č. 231 RAMATS, Edvards. Koncertu apskats. Mūzikas Nedēļa, 1924, 2.10., č. 39 RAMATS, Edvards. Nacionālās operas V simfoniskais koncerts. Mūzikas Nedēļa, 1925, 12.02., č.6 Rigaer Tageblatt, 1895, č. 260, viz SKRĀBĀNS, R. Izcilie pasaules mūziķi Rīgā, s. 151 Rigaer Tageblatt, 1895, č. 272, viz SKRĀBĀNS, R. Izcilie pasaules mūziķi Rīgā, s. 151 Rigasche Zeitung, 1876, č. 22, viz SKRĀBĀNS, R. Izcilie pasaules mūziķi Rīgā, s. 150 Rigasche Politische Zeitung, 1788, 21.01., viz BRAUNS, Joahims. Latviešu un čehu mūziķu sakari. Karogs, 1958, č. 5, s. 131 Rigasche Rundschau – 1897, č. 33, viz SKRĀBĀNS, R. Izcilie pasaules mūziķi Rīgā, s. 151 Rigasche Rundschau, 1898, č. 5, viz SKRĀBĀNS, R. Izcilie pasaules mūziķi Rīgā, s. 151 Rigasche Rundschau, 1899, č. 12, viz SKRĀBĀNS, R. Izcilie pasaules mūziķi Rīgā, s. 151 Rigasche Statdblätter, 1838. č. 6, viz SKRĀBĀNS, R. Izcilie pasaules mūziķi Rīgā, s. 149 Rigasche Zeitung, 1847., č. 12, 13, viz SKRĀBĀNS, R. Izcilie pasaules mūziķi Rīgā, s. 149
83
Rigasche Zeitung, 1858, 20.12., viz SKRĀBĀNS, R. Izcilie pasaules mūziķi Rīgā, s. 149 Rigasche Zeitung, 1872, č. 257, viz SKRĀBĀNS, R. Izcilie pasaules mūziķi Rīgā, s. 150 Rigasche Zeitung, 1873, č. 27, viz SKRĀBĀNS, R. Izcilie pasaules mūziķi Rīgā, s. 150 Rigasche Zeitung, 1880, č. 289, 291, 294, viz SKRĀBĀNS, R. Izcilie pasaules mūziķi Rīgā, s. 151 Rigasche Zeitung, 1883, č. 241, viz SKRĀBĀNS, R. Izcilie pasaules mūziķi Rīgā, s. 151 Rigasche Zeitung, 1883, č. 53, viz SKRĀBĀNS, R. Izcilie pasaules mūziķi Rīgā, s. 151 Rigasche Zeitung, 1885, č. 45, viz SKRĀBĀNS, R. Izcilie pasaules mūziķi Rīgā, s. 151 S. J. Marto un Frids. Domas, 1933, č. 2 SPROĢIS, Jūlijs. Hronika. Ārzemju mūziķu un dziedātāju viesošanās pagājušajā sezonā. Daugava, 1929, II semestr VĪTOLIŅŠ, Jēkabs. Anrī Marto koncerts. Dienas Lapa, 1934, 3.02., č. 38 VĪTOLIŅŠ, Jēkabs. Koncertos un operā. Ritums, 1924, č. 10 ZĀLĪTIS, Jānis. Jozefs Szigeti. Jaunākās Ziņas, 1937, 23.09. SUDRABKALNS, Jānis. Fricis Kreislers Rīgā. Sociāldemokrāts, 1931, 22.01., č.17 TURSS, Jānis. Efrema Cimbalista koncerts. Kurzemes Vārds, 1936, 10.10., č. 231
84