III. Lepidopterologické Kolokvium

III. Lepidopterologické kolokvium

MZLU v Brn ě, 24. ledna 2008

Program, sborník referát ů a abstrakt ů

Edito ři: Zden ěk Lašt ůvka & Hana Šefrová

III. Lepidopterologické kolokvium

Po řadatel a místo konání kolokvia: Ústav zoologie, rybá řství, hydrobiologie a v čela řství AF MZLU v Brn ě Zem ědělská 1, 613 00 Brno

Datum konání: 24. ledna 2008

Organizáto ři: Zden ěk Lašt ůvka Jan Bezd ěk Vladimír Hula Ivana K řížanová Hana Šefrová Pavla Š ťastná Jana Štoura čová

Kolokvium sponzorovaly firmy:

Biocont Laboratory spol. s r.o. Monarch

Možné citace sborníku a jednotlivých částí:

LAŠT ŮVKA Z. & ŠEFROVÁ H. (eds), 2008: III. Lepidopterologické kolokvium. Program, sborník referát ů a abstrakt ů. AF MZLU v Brn ě, 24. ledna 2008, 40 s.

ČERNÁ K. & KURAS T., 2008: Diverzita motýl ů alpínských bezlesí Vysokých Sudet: vliv plochy a míry izolovanosti. S. 30. In: LAŠT ŮVKA Z. & ŠEFROVÁ H. (eds), III. Lepidopterologické kolokvium. Program, sborník referát ů a abstrakt ů. AF MZLU v Brn ě, 24. ledna 2008, 40 s.

Obrázek na obálce a titulní stran ě: Phyllonorycter eugregori , klín ěnka popsaná ze Stránské skály v roce 2006 (del. A. Lašt ůvka)

ISBN 978-80-7375-139-5

2 Program, sborník referát ů a abstrakt ů, AF MZLU v Brn ě, 24.1.2008

Obsah

Program...... 4 Referáty a abstrakty referát ů ...... 6 Abstrakty poster ů ...... 30 Adresá ř ú častník ů...... 37

III. Lepidopterologické kolokvium pokra čuje v tradici I. a II. kolokvia, která byla uspo řá- dána 20. října 2005 na Ústavu ekológie lesa SAV ve Zvoleni a 25. ledna 2007 na MZLU v Brn ě. P ředstavuje setkání profesionálních i amatérských entomolog ů, pracovník ů ochrany p řírody a obecních ú řad ů, kte ří mohou v širokém kolektivu prezentovat a disku- tovat výsledky svých r ůzn ě zam ěř ených výzkum ů a aktivit. K účasti na kolokviu se p ři- hlásilo 111 zájemc ů, kte ří prezentují 22 referát ů a 9 poster ů. Nosnými tématy jsou hodno- cení biodiverzity r ůzn ě velkých území, problematika vymírání druh ů, krajinný management a pé če o jednotlivé biotopy, tvorba záchranných program ů, studium ekologických nárok ů, bioindika ční a ekonomický význam motýlích druh ů. P řísp ěvky jsou se řazeny v abecedním po řadí podle jména prvního autora.

Pod ěkování: Konference byla uspo řádána a sborník vydán s podporou Výzkumného zá- měru č. MSM6215648905 „Biologické a technologické aspekty udržitelnosti řízených ekosystém ů a jejich adaptace na zm ěnu klimatu“ ud ěleného Ministerstvem školství, mlá- deže a t ělovýchovy České republiky. Organizáto ři d ěkují za podporu také ob ěma uvedeným spozor ům.

3 III. Lepidopterologické kolokvium Program

Přednášky a prezentace poster ů: posluchárna A 01, budova „A“ MZLU v Brn ě

Registrace ú častník ů: Ústav zoologie, rybá řství, hydrobiologie a v čela řství AF MZLU

8.00–9.10 Registrace ú častník ů

9.15 Zahájení

9.30–11.00 1. blok referát ů (Z. Lašt ůvka)

LAŠT ŮVKA Z. & LIŠKA J.: Faunistický výzkum motýl ů v českých zemích (Lepidoptera) ...... 16 KALIVODA H.: Mapovanie motý ľov Slovenska ...... 12 LIŠKA J., PETR Ů M. & ŠPRY ŇAR P.: Motýli Českého krasu ...... 22 HROUZEK M., KRÁLÍ ČEK M. & LAŠT ŮVKA Z.: Slovenský kras z pohledu t ří generací ...... 9 HLUCHÝ M.: Zem ědělské technologie a ochrana motýl ů ...... 8

11.00–11.15 Přestávka

11.15–13.00 2. blok referát ů (J. Kulfan)

BĚLÍN V.: Chráníme motýly v chrán ěných územích? ...... 6 JANÍKOVÁ E. & KULFAN J.: Spolo čenstvá denných motý ľov (Rhopalocera a Zygaenidae) trávnato-bylinných biotopov s rozli čným obhospodarovaním v letnom aspekte ...... 11 ŠUMPICH J.: Srovnání motýlích spole čenstev kosených a nekosených částí vlhkých luk v p řírodní rezervaci Kamenná trouba na okrese Havlí čkův Brod ...... 25 ČÍŽEK O., ZÁME ČNÍK J. & KONVI ČKA M.: Vliv prostorové a časové heterogenity se če na motýly a další vybrané skupiny bezobratlých ...... 6 PAVLÍKOVÁ A. & KONVI ČKA M.: Funk ční analýza habitat ů makrolepidopter st řední Evropy ..... 24 HULA V.: A že to nejde – hospoda ření pro motýly v PR Dlouholou čské strán ě ...... 10

13.00 Ob ěd

13.30–14.00 Diskuse a prohlídka poster ů

14.00–15.45 3. blok referát ů (V. Vrabec)

KULFAN J. & PATO ČKA J.: Nový druh rodu Argyresthia z Tatier ...... 14 KULFAN J., PATO ČKA J. & TUR ČÁNI M.: Ako zis ťova ť Dioszeghyana schmidtii (Diószeghy, 1935) v teréne? ...... 15 FRIC Z. & PECH P.: Myrmekofilie, modrásci, fylogeneze a taxonomie ...... 7 KŘIVAN V.: Výsledky monitoringu jason ě dymnivkového ( Parnassius mnemosyne ) na Znojemsku v roce 2007 ...... 14

SLÁMOVÁ I. & KONVI ČKA M.: Habitatové preference zranitelného motýla Erebia aethiops ...... 24

4 Program, sborník referát ů a abstrakt ů, AF MZLU v Brn ě, 24.1.2008

ZIMMERMANN K., KONVI ČKA M., FRIC Z., HULA V., VLAŠÁNEK P., ZAPLETAL M., NOVOTNÝ D., BLAŽKOVÁ P., KOPE ČKOVÁ M. & JISKRA P.: Populace hn ědáska chrastavcového ( Euphydryas aurinia ) v Čechách: pokus o nejmasivn ější mark-recapture ve st ředoevropských d ějinách ...... 29

15.45–16.00 Přestávka

16.00–18.00 4. blok referát ů (M. Konvi čka)

KLÍMOVÁ M.: Popula ční struktura a p řežívání hn ědáska kv ětelového (Melitaea didyma ) v Národní p řírodní rezervaci Mohelenská hadcová step ...... 13 HORÁK J.: Přežije nás modrásek ho řcový ve východních Čechách?: pokus o lekci z praktické ochrany p řírody...... 8 VRABEC V., HANOUSKOVÁ H., NOWICKI P., MALINA D., VESELÁ H., BOUBERLOVÁ J., SPALOVÁ M. & LÁLOVÁ H.: Status populace modráska Maculinea telejus (Lepidoptera: Lycaenidae) u Poděbrad ...... 28 VRABEC V., NOWICKI P., BOUBERLOVÁ J., RYCHLÍKOVÁ H., VESELÁ H., ANTOŠOVÁ P., HANOUSKOVÁ H., SPALOVÁ M. & LÁLOVÁ H.: Rozdíly v migra čních schopnostech Maculinea telejus a M. nausithous (Lepidoptera: Lycaenidae) v okolí P řelou če ...... 27 HULA V.: Determinace evropských soumra čník ů rodu Pyrgus ...... 11 ca 18.00 Záv ěr

Postery

ČERNÁ K. & KURAS T.: Diverzita motýl ů alpínských bezlesí Vysokých Sudet: vliv plochy a míry izolovanosti ...... 30 DANDOVÁ J. & KURAS T.: Vliv managementu a faktor ů prost ředí na druhové složení spole čenstev motýl ů valašských pastvin...... 30 KADLEC T., KONVI ČKA M. & TROPEK R.: Mrhají technické rekultivace ochraná řským potenciálem vyt ěžených lom ů? P řípad motýl ů v Českém krasu ...... 31 KONE ČNÁ H. & ŠEFROVÁ H.: Molovky rodu Argyresthia na okrasných jehli čnanech ...... 32 NOVOTNÝ D. & KONVI ČKA M.: Vlivy fragmentace krajiny na ubývající a neubývající druhy: mobilita dosp ělc ů dvou druh ů hn ědásk ů (Lepidoptera, Nymphalidae) ...... 33 SPITZER L. & BENEŠ J.: Intenzivní mapování denních motýl ů (Lepidoptera) na území CHKO Beskydy v období 2006–2007 ...... 34 ŠTEMBERKOVÁ A. & ČÍŽEK O.: Poslední populace hn ědáska osikového ( Euphydryas maturna ) v ČR: sou časný stav a nejnov ější poznatky z bionomie ...... 35 VARGOVÁ K., KULFAN J. & ZACH P.: Výber vhodného miesta pre prezimovanie húseníc smrekových motý ľov ...... 35 VLAŠÁNEK P. & KONVI ČKA M.: Mění se párovací chování denních motýl ů s fenologickým stavem populací?...... 36

5 III. Lepidopterologické kolokvium Referáty a abstrakty referát ů

Chráníme motýly v chrán ěných územích?

VLADIMÍR BĚLÍN Trnava č. 314 Během n ěkolikaletých inventariza čních výzkum ů motýl ů v maloplošných chrán ěných územích ve Zlínském kraji se opakovan ě ukázalo, že mnohým z t ěchto cenných a chrán ěných lokalit stále schá- zí odpovídající pé če, která by zohled ňovala existen ční požadavky p řítomných druh ů živo čich ů. Odbor životního prost ředí a zem ědělství Zlínského kraje (odd ělení ochrany p řírody a krajiny) vydává podle zákona č. 114/1992 Sb. na řízení o zřízení p řírodního parku, p řírodní rezervace a přírodní památky, v četn ě stanovení jejich bližších ochranných podmínek a zajiš ťuje pé či o tato území. Pro každé chrán ěné území v regionu je zpracován velmi podrobný plán pé če. Pé če o ma- loplošná chrán ěná území je zajiš ťována bu ď samotnými pracovníky odd ělení ochrany p řírody, členy ČSOP a také r ůznými organizacemi či firmami. Při každoro ční pé či je v ětšina chrán ěných území velmi intenzívn ě kosena a navíc v nevhodnou dobu. Výsledkem t ěchto zásah ů je úbytek cenných druh ů a z řetelný pokles celkové druhové diverzity. Mnohé druhy p řežívají jen v okrajových nepokosených lemech, často jsou kosením ni čena preimaginální stadia. Naprostá v ětšina chrán ěných území sice vyžaduje v ětší nebo menší regula ční zásahy. Ty je však nutno provád ět tak, aby nedocházelo k likvidaci n ěkterých skupin organism ů. Hlavním problematickým faktorem je tedy špatn ě či p říliš intenzívn ě prove- dený management chrán ěných lokalit. Sou částí inventariza čních výzkum ů jsou návrhy pé če v jednotlivých chrán ěných lokalitách. Při stanovování managementu chrán ěných území je nutné volit takové metody, které by umož ňo- valy zachování druhové diverzity hmyzu. Mezi hlavní problémy na v ětšin ě chrán ěných území pat ří rozsah koseného území a stanovení vhodné doby. Je nep řípustné, aby byla kosena jednorá- zov ě celá plocha. Nejlepším řešením je plochu kosit po částech, použít nap ř. pásové metody. Zce- la nevhodné je kosení chrán ěné lokality v červnu či červenci. Tyto regula ční zásahy je nutné po- sunout na zá ří či říjen. V tomto období už nedochází k velkým ztrátám vývojových stadií hmyzu. Bohužel mnohdy však je obtížné tyto podmínky dodržet z hlediska technického či ekonomického. V sou časné dob ě už existují ve Zlínském kraji maloplošná chrán ěná území, kde jsou doporu- čované metody využívány, bylo zaznamenáno zastavení poklesu druhové diverzity, nebo dokonce její r ůst. Záleží jen na dobré organizaci pé če v těchto lokalitách. Odpov ědní pracovníci na odd ě- lení ochrany p řírody a krajiny Zlínského kraje se snaží koordinovat regula čních zásahy v souladu s doporu čením nejen botanik ů, ale i zoolog ů.

Vliv prostorové a časové heterogenity se če na motýly a další vybrané skupiny bezobratlých

1,2,3 1,4 2,3 OLD ŘICH ČÍŽEK , JAROSLAV ZÁMEČNÍK & MARTIN KONVI ČKA 1HUTUR – ob čanské sdružení, J. Purkyn ě 1616, 500 02 Hradec Králové 2PřF Jiho české univerzity v Českých Bud ějovicích 3Entomologický ústav, BC AV ČR, České Bud ějovice 4Muzeum východních Čech v Hradci Králové Pro studium problematiky termínu se če, množství pokosené a člen ění ponechané biomasy ve vztahu k aktivit ě modelových skupin bezobratlých jsme využili komplex luk v rámci NPP Babi č- 6 Program, sborník referát ů a abstrakt ů, AF MZLU v Brn ě, 24.1.2008

čino údolí. Mezofilní louky o rozloze cca 100 ha byly do roku 2004 koseny celoplošn ě dvakrát ro čně. V roce 2005 a 2006, kdy probíhal výzkum, byl management modifikován. V experimentu byly zastoupeny plochy zcela se čené až nese čené. Neposekaná biomasa byla ponechaná v blocích a pásech. Celkem bylo území podle charakteru se če rozd ěleno do 17 ploch. Studované skupiny byly motýli (Lepidoptera), mravenci (Formicoidea), st řevlíci (Carabidae) a rovnok řídlí (Orthopte- ra). Motýli byli studováni oba dva roky na všech plochách pomocí transekt ů, zbývající skupiny jen v roce 2006 na osmi plochách pomocí linií zemních pastí. Získaná data byla analyzována ca- nonickými analýzami. U motýl ů je patrný nejen vliv rozlohy nepose čené plochy, ale také struktu- ry, ve které byla biomasa ponechána. Roli hraje nejen množství nektaru a pestrost nektaronos- ných rostlin, ale také výška vegetace. U naprosté většiny druh ů zbývajících skupin je patrná vý- razná afinita k nese čeným částem.

Myrmekofilie, modrásci, fylogeneze a taxonomie

1,2,3 1,2 ZDEN ĚK FRIC & PAVEL PECH

1Entomologický ústav, BC AV ČR, České Bud ějovice 2PřF Jiho české univerzity v Českých Bud ějovicích 3Ústav systémové biologie a ekologie AV ČR, České Bud ějovice

Myrmekofilie – vztah, pozorovaný u mnoha druh ů modrásk ů. Jsou na n ěj dob ře p řipravení – housenky modráskovitých mívají r ůzné orgány (dorzální, thorakální), ze kterých sekretují š ťávy. Pro ty mravenci ud ělají spoustu v ěcí, které by jinak ned ělali. Nap říklad chrání housenky p řed predá- tory. A p řesto, že je myrmekofilie u modrásk ů tolik vyvinuta, je jen malý po čet druh ů, které by bez mravenc ů nemohly p řežít. Jednou takovou skupinou jsou modrásci, řadící se n ěkolik desítek let do rodu Maculinea van Eecke, 1915. Naše první, morfologická, studie (Pech et al., 2004, Cla- distics ) se zabývala p říbuzenskými vztahy mezi druhy tohoto rodu. V ní jsme zjistili, že druhy řazené do rod ů Maculinea a východoasijského Phengaris Doherty, 1891 jsou p říbuzné více, než se zdálo a druhy jednoho rodu jsou podmnožinou rodu druhého. Následující práce (Fric et al., 2007, Systematic Entomology ), kombinující morfologické i molekulární znaky, tuto skute čnost ješt ě více stvrdila. Proto jsme museli navrhnout synonymizaci rodu Maculinea (název je mladší o 24 let) a všechny jeho druhy p řevést pod rod Phengaris . Bohužel, nepovedlo se p řesn ě zjistit, kde se vyvinula obligátní forma myrmekofilie a jaká byla p ůvodní živná rostlina p ředka této skupiny. Proto jsme se odhodlali k další fylogenetické studii, tentokrát celé skupiny sekce „ Glaucopsyche “ (Pech et al., in prep.). Z ní vychází, že rod Phengaris vznikl na území dnešního Mandžuska a zárove ň v této oblasti vznikla parazitická myrmekofilie, vázaná na mravence rodu Myrmica . Živ- né rostliny p ředka t ěchto modrásk ů byly rostliny bobovité a diverzifikovaly z řejm ě ve stejném období a u stejných skupin, jako vznikl obligátní parasitismus. Vedlejším efektem této studie je, že taxonomické za řazení n ěkterých skupin modrásk ů se bude muset zm ěnit.

Výzkum byl podpo řen granty GA ČR (206/03/H034), MŠMT (MŠM6007665801, FRVŠ21-2926, LC06073), GA AV (KJB600070601).

7 III. Lepidopterologické kolokvium

Ochrana motýl ů ve st ředoevropské pesticidy „ošet řované“ krajin ě – fikce a reálné možnosti

MILAN HLUCHÝ

Biocont Laboratory spol. s r.o., Brno

Jedním z problém ů v ochran ě biodiverzity obecn ě a v ochran ě motýl ů ČR speciáln ě jsou plošné apli- kace vysokých dávek chemických insekticid ů a dalších pesticid ů. Jen v roce 2006 bylo na území ČR aplikováno dle údaj ů SRS ČR více než 9 925 000 kg pesticid ů v celkové hodnot ě vyšší než 6 200 000 000 K č. Insekticid ů bylo aplikováno více než 463 000 kg, vyjád řeno množstvím čistých ú činných látek 145 887 kg. P ři prokazatelném letálním vlivu úletu používaných insekticidů na populace motýl ů vzdálené více než 300 km od ošet řovaných ploch neexistuje v ČR jediná lokalita, která by nebyla úletem insekticid ů aplikovaných v zem ědělství a lesnictví více či mén ě pravideln ě zasahována. Z hlediska celkového množství aplikovaných čistých ú činných látek je plodinou, která nejvíce zat ěžuje krajinu aplikacemi insekticid ů řepka s 87 300 kg, následována obilninami s 14 800 kg, ovocnými sady s 6 500 kg, cukrovkou s 5 700 kg a chmelem s 5 000 kg aplikovaných ú činných látek insekticid ů. Ve srovnání se sady a chmelnicemi se dnes vinice podílí p ři zhruba srovnatelné výměř e (sady 19 000 ha, vinice 18 500 ha) na zatížení krajiny 2 700 kg aplikovaných ú činných látek insekticid ů díky d ůsledné aplikaci systému IP na ploše zhruba 10 500 ha podstatn ě mén ě. Z hlediska rizikovosti aplikovaných ú činných látek insekticid ů pro populace motýl ů na necí- lových plochách jsou nejrizikov ější ovocné sady, kde bylo v r. 2006 aplikováno 1 257 kg ú. l. insekticid ů ze skupiny regulátor ů r ůstu a vývoje hmyzu (IGR). Tyto látky zabíjející housenky motýl ů již v extrémn ě nízkých dávkách jsou navíc velmi stabilní. V přísp ěvku jsou diskutovány možnosti efektivního snížení množství aplikací insekticidů v zem ědělství a lesnictví náhradou insekticid ů pro hmyz netoxickými prost ředky (feromony, prost ředky biologické ochrany rostlin) zavedením systém ů IP, biologického zem ědělství a dalšími zp ůsoby, jako je dota ční a da ňová politika.

Přežije nás modrásek ho řcový ve východních Čechách?: pokus o lekci z praktické ochrany p řírody

1,2 JAKUB HORÁK

1Katedra ekologie a životního prost ředí FŽP ČZU v Praze 2Odd ělení ochrany p řírody, Odbor ŽP a zem ědělství, Krajský ú řad Pardubického kraje

Náš zákon o ochran ě p řírody rozlišuje zvláštní ochranu druhovou a územní. A č má druhová ochrana pom ěrn ě silné postavení, nese s sebou ur čité nevýhody. Jednak je statut druhové ochrany u řady druh ů dosti sporný a také se t ěžko aplikují tzv. aktivní ochranná opat ření (nap ř. pravidelné kosení). V případ ě ochrany poslední populace modráska ho řcového ( Phengaris alcon ) ve vý- chodních Čechách jsme se rozhodli jít cestou územní ochrany. Před více než rokem za čal proces vyhlašování p řírodní rezervace (PR), kde jsou jako p ředm ě- ty ochrany vyjmenovány: populace m. ho řcového, ho řce ho řepníku ( Gentiana pneumonanthe ), hvozdíku pyšného ( Dianthus superbus ), jakož i jejich stanovišt ě, bezkolencové louky a další vzácné druhy vyskytující se v území. Po řad ě peripetií je v platnosti nový plán pé če a je vydán návrh vyhlášení PR. Vzhledem ke vzneseným námitkám není PR doposud vyhlášena.

8 Program, sborník referát ů a abstrakt ů, AF MZLU v Brn ě, 24.1.2008

V lo ňském roce jsme za čali s aktivní ochranou, která zahrnuje i mnohdy nepopulární asana č- ní management jako je kácení vzrostlých d řevin, vy řezávání náletu nebo disturbance pomocí po- jezdu traktoru. Území jsme za čali pravideln ě kosit. Kosení provádíme na celém území PR i v jeho nelesním ochranném pásmu. Vzhledem k zanedbané pé či v minulosti kosíme prozatím dvakrát ro čně. Nikdy však území nekosíme celé, ale aplikujeme mozaikovou se č. V ětšinu území kosíme v cca 4 m nespojitých pásech mimo období letu imag a nadzemní aktivity housenek m. ho řcového. To by m ělo vyhovovat i dalším druh ům v č. ostatních p ředm ětů ochrany. Jen st ěží lze soudit, zda zmín ěná pé če již b ěhem prvního roku p řisp ěla k ochran ě celé lokality, pro- to p ředkládám pouze stru čný p řehled nejzajímav ějších nález ů: objevila se imaga m. ho řcového na mik- rolokalit ě, kde byl považován za vym řelého. A to vzhledem k tomu, že se zde již více než dva roky motýl neobjevil. Na téže lokalit ě vykvetlo více než 70 ho řepník ů, rok p ředtím jich kvetlo 20. Na mikro- lokalit ě dlouhodobého výskytu m. ho řcového bylo pokladeno více než 40 ho řepník ů, rok p ředtím to bylo 5 rostlin. Dále se na území nov ě objevili m. o čkovaný ( P. telejus ) ve více než 40 jedincích, m. ba- henní ( P. nausithous) a ohnivá ček černo čárný ( Lycaena dispar ). Terénní deprese vytvo řené disturbancí především pro vysemen ění ho řepník ů, byly ihned osídleny obojživelníky, larvami vážek a vodními brouky. Na lovu se v území objevila imaga vážky klínatky rohaté ( Ophiogomphus cecilia ), p řítomna je také saran če tlustá ( Stethophyma grossum ). Mezi další druhy denních motýl ů vedených v Červeném seznamu se na lokalit ě objevil perle ťovec prost řední ( Argynnis addipe ), nov ě nebyl potvrzen soumra č- ník slézový ( Carcharodus alceae ). Z druh ů chrán ěných zákonem jsou to dále batolec červený ( Apatura ilia ), b ělopásek topolový ( Limenitis populi ) a otakárek fenyklový ( Papilio machaon ).

Tento p řísp ěvek vznikl v rámci kampan ě proti utla čování bezobratlých menšin, a to díky grantu VGA ČZU reg. č. IG 200741110022.

Slovenský kras z pohledu t ří generací

1 2 3 MARTIN HROUZEK , MILAN KRÁLÍ ČEK & ZDEN ĚK LAŠTŮVKA

1Revolu ční 513, Uherské Hradišt ě 2Lidická 534, Kyjov 3Ústav zoologie, rybá řství, hydrobiologie a v čela řství AF MZLU v Brn ě

Nejv ětší krasové území Slovenska je po desetiletí magnetem pro lepidopterology. P řísp ěvek se snaží zmapovat stav motýl ů z pohledu t ří generací od padesátých let až po sou časnost. Kvantita- tivní data pro srovnání chybí, proto se p řísp ěvek zam ěř uje pouze na druhovou bohatost motýlů Slovenského krasu. V posledních 50 letech byly postupn ě opoušt ěny tradi ční zp ůsoby hospoda ření, což vedlo k nenápadnému zar ůstání rozsáhlých ploch, které byly d říve více nebo mén ě intenzivn ě spásány. V sou časné dob ě z ůstala pastva jen na n ěkolika místech, v ětšina otev řených ploch je tak pone- chána ladem a postupn ě zar ůstají konkuren čně zdatn ějšími druhy trav a ke ři. P řesto je druhové bohatství motýl ů stále ohromující, i když n ěkteré druhy asi nep řežijí pokra čující zapojování ke řů a strom ů na nelesních plochách. Některé motýly se již nepoda řilo recentn ě potvrdit. P říkladem je b ělásek jižní ( Pieris mannii ) nebo b ělásek východní ( Leptidea morsei ). Z těch, kte ří zde dodnes mají menší populace, je t řeba zmínit p ředevším oká če jílkového ( Lopinga achine ). Je to jedna ze dvou oblastí jeho výskytu na Slovensku. Zdá se, že v postupující sukcesi našel optimální podmínky b ělopásek tavolníkový (Neptis rivularis ), jehož živná rostlina se stále v území ší ří. Stejn ě tak trnovník akát roste na bý- valých pastvinách a v roce 2007 bylo n ěkolik pozorování b ělopáska hrachorového ( Neptis sap-

9 III. Lepidopterologické kolokvium pho ) ze t ří oblastí národního parku. Jednotliv ě, ale pravideln ě je v posledních letech pozorován bělásek ovocný ( Aporia crataegi ). Další významné druhy, které dosud p řežívají na více lokali- tách, jsou modrásek východní ( Pseudophilotes vicrama ), perle ťovec východní ( Argynnis laodi- ce ), hn ědásek kv ětelový ( Melitaea didyma ), h. černýšový ( M. aurelia ) a h. podunajský ( M. brito- martis ), soumra čníci rodu Pyrgus a oká č šedohn ědý ( Hyponephele lycaon ). Poslední zbytky toho, co nazýváme managementem otevřené krajiny, jsou d ůkazem, že k záchran ě druhového bohatství Slovenského krasu sta čí málo. V malém údolí, kde byla obnove- na pastva, jeden z autor ů pozoroval 60 druh ů denních motýl ů za jedno odpoledne. Slovenská ochrana p řírody ale ml čí, a vážn ě hrozí, že mnohé z dnešního pohledu klasické lokality se pro- vždy zm ění v les. Po čet druh ů motýl ů Slovenského krasu je dnes tém ěř stejný jako p řed 50 lety. Mnoho z nich se ale postupn ě stalo neb ěžnými a po čet lokalit i velikost populací z řejm ě nadále klesají.

A že to nejde – hospoda ření pro motýly v PR Dlouholou čské strán ě

VLADIMÍR HULA

Ústav zoologie, rybá řství, hydrobiologie a v čela řství AF MZLU v Brn ě

V rámci plán ů pé če a hospoda ření v chrán ěných územích obecn ě dochází k celé řad ě činností, které ovliv ňují bezobratlé, potažmo faunu motýl ů. Vzhledem k finan čním možnostem zaintereso- vaných organizací (AOPK, Krajské ú řady, CHKO, NP) jsou takové akce čím dál čast ější a leckte- rá rezervace je dnes udržována. Bohužel, tyto aktivity jsou často postaveny pouze na botanických podkladech, o faun ě bezobratlých často neexistují žádné údaje. Tento trend se však netýká všech maloplošných chráněných území, n ěkteré organizace se po- učily z různých nezdar ů (p ůvodn ě záslužných akcí) a začaly pé či o tato území zpracovávat na základ ě relevantních dat – nejen botanických, ale i zoologických. Jedním z takových území je i přírodní rezervace (PR) Dlouholou čské strán ě u Moravské T řebové. Tato PR, p ůvodn ě vyhlášená za ú čelem ochrany významných druh ů rostlin, byla dlouhou dobu neudržovaná. Jedná se o sou- stavu izolovaných xerotermních strání na opukách, které jsou tém ěř z jedné poloviny porostlé stromy a ke ři, p řičemž pouze 1/3 lesních porost ů je opravdu na lesní p ůdě. Jednotlivé xerotermní plochy jsou od sebe vícemén ě izolovány, pouze n ěkteré jsou propojeny p řes vrcholové plató, kte- ré je však udržováno jako lu ční porost (tedy celoplošn ě koseno, 2× ro čně). Od roku 2003 zde probíhají intenzivn ější managementové zásahy, od roku 2005 jsou tyto zásahy již pod řízeny p ře- devším významným druh ům bezobratlých. V samotné PR bylo zjišt ěno celkem 52 druh ů denních motýl ů a v řetenušek, z nichž nejvý- znamn ější jsou modrásci Phengaris arion , Cupido decoloratus (prvonález pro Čechy), Polyom- matus daphnis, ohnivá ček Lycaena dispar , soumra čníci Hesperia comma a Spialia sertorius a perle ťovec Argynnis adippe, a pr ůzkum místní fauny dále pokra čuje (pavouci, st řevlíkovití brou- ci, v budoucnu snad blanok řídlí a další čeledi brouk ů). Regionáln ě jsou všechny tyto zjišt ěné druhy velmi cenné, velmi zajímavé je zdokumentované šíření modráska C. decoloratus a ohnivá čka L. dispar . Z výše zmín ěných druh ů jsou 4 druhy vázány na krátkostébelné plochy ( P. arion , P. daphnis , H. comma a S. sertorius ) a jeden ( A. adippe ) na řídké lesní porosty s violkami. Oba tyto typy biotop ů jsou v PR na ústupu, tedy jedním z prvních cíl ů je obnova takových ploch. Navíc, je třeba pomocí cílených zásah ů obnovit porosty mate řídoušek tak, aby zde m ěl co nejlepší podmín- ky velmi vzácný a celoevropsky ustupující P. arion . Toho lze krátkodob ě docílit r ůzným mecha- nickým porušením drnu, ale dlouhodob ě pouze pastvou dobytka. Proto je práv ě vznikající plán pé če (jeho „lu ční“ část) rozd ělen na dv ě základní fáze – p řípravná, kdy dojde jednak k prvním zásah ům v blízkosti porost ů mate řídoušek, ke kosení a odstran ění ke řů na všech xerotermních 10 Program, sborník referát ů a abstrakt ů, AF MZLU v Brn ě, 24.1.2008 plochách v PR. V rámci této fáze dojde i k vytvá ření koridor ů pro p řesuny jedinc ů mezi jednotli- vými plochami – v sou činnosti s „lesní“ částí plánu pé če. Vytvo řením koridor ů a odstran ěním části vzrostlých ke řů a sta řiny dojde k připravení podmínek pro následnou druhou fázi, tedy ex- tenzivní pastvu, která docílí jednak rozrušení drnu a dále k přenosu diaspor n ěkterých druh ů rostlin. Z hlediska p řežití minimáln ě modráska P. arion je pastva nutná. Standardním problémem je však její dostupnost v oblasti. „Lesní“ část plánu pé če je sm ěř ována ke dv ěma základním cíl ům. Jednak k odstran ění nežá- doucích d řevin (borovice, smrky) a dále k prosv ětlení stávajících lesních porost ů. Prosv ětlení za čne v porostech mimo lesní p ůdu (v ětšina) a bude provedeno ve smyslu p řevedení na tzv. st řední les s výstavky. Na lesních pozemcích musí nejdříve dojít k převedení na tzv. lesy zvlášt- ního ur čení (aby nedošlo ke konfliktu s „lesním zákonem“) a ty poté budou udržovány jako st řední les.

Projekt vznikl za podpory Krajského ú řadu Pardubického kraje a Výzkumného zám ěru MŠMT ČR č. MSM6215648905 „Biologické a technologické aspekty udržitelnosti řízených ekosystém ů a jejich adaptace na zm ěnu klimatu“.

Determinace evropských soumra čník ů rodu Pyrgus

VLADIMÍR HULA

Ústav zoologie, rybá řství, hydrobiologie a v čela řství AF MZLU v Brn ě

V rámci studia soumra čník ů (Hesperiidae) jsem provedl determinaci či redeterminaci materiálu celé řady českých a slovenských koleg ů a n ěkterých muzejních sbírek. Jedná se o velmi složitou skupinu asi nejmén ě oblíbených denních motýl ů na sv ětě a z této relativní neoblíbenosti také pramení často špatná determinace jednotlivých druh ů této čeledi. V podmínkách Evropy a blízkého okolí je jednozna čně nejkomplikovan ější rod Pyrgus Hüb- ner, 1819, p řípadn ě dále rod Carcharodus Hübner, 1819. P řednesená prezentace je v ěnována roz- lišovacím znak ům jednotlivých evropských druh ů, p řípadn ě poddruh ů, plus druh ů ze severní Af- riky a Turecka.

Přísp ěvek byl zpracován s podporou Výzkumného zám ěru MŠMT ČR č. MSM6215648905 „Biologic- ké a technologické aspekty udržitelnosti řízených ekosystém ů a jejich adaptace na zm ěnu klimatu“.

Spolo čenstvá denných motý ľov (Rhopalocera a Zygaenidae) trávnato- bylinných biotopov s rozli čným obhospodarovaním v letnom aspekte

1 2 EVA JANÍKOVÁ & JÁN KULFAN

1Katedra environmentálneho manažérstva FPV, Univerzita Mateja Bela, Banská Bystrica, SR 2Ústav ekológie lesa SAV, Zvolen, SR

V okolí Novej Bane (stredné Slovensko, 18° 38 ' 40 " v. d., 48° 26 ' 20 " s. š., nadmorská výška okolo 350 m) boli v minulosti pôvodné dubovo-hrabové lesy na ve ľkých plochách premenené na lú čne porasty a ovocné sady s rôznou intenzitou obhospodarovania. V tejto oblasti sme skúmali motýle

11 III. Lepidopterologické kolokvium s dennou aktivitou (Rhopalocera, Zygaenidae) v piatich typoch biotopov: (1.) v intenzívnych ovocných sadoch kosených (ISK), (2.) v extenzívnych ovocných sadoch kosených (ESK), (3.) v intenzívnych ovocných sadoch 15 rokov nekosených (ISN), (4.) na pasienkoch 40 rokov opuste- ných (OP) a (5.) v ekotonoch les – extenzívne sady (EK). Imága sme sledovali metódou líniového spo čítavania exemplárov v páse širokom 4 m a dlhom 500 m na každom biotope. Biotopy sme navštevovali v letnom aspekte – v júli a auguste v rokoch 2003 – 2005 (v roku 2003 aj v júni z dôvodu skoršieho nástupu letného aspektu). Po čet zistených druhov za tri roky výskumu v jednotlivých biotopoch bol nasledovný: 60 v ESK, 56 v OP, 51 v EK, 51 v ISN a 38 v ISK. Po čet jedincov (sú čet za tri roky) bol zazname- naný nasledovne: 3898 v ISN, 3543 v EK, 3254 v ESK, 3004 v OP a 1403 v ISK. Z celkového po čtu druhov sa 24 druhov vyskytovalo vo všetkých 5 biotopoch a 15 druhov sme zistili len v jednom z piatich biotopov. Z nich v intenzívnych ovocných sadoch kosených sa nevyskytoval ani jeden druh a v ostatných biotopoch bol výskyt nasledovný: v extenzívnych ovocných sadoch kosených – Scolitantides orion, Apatura ilia, Neptis rivularis a Melitaea aurelia ; v intenzívnych ovocných sadoch 15 rokov nekosených – Zygaena loti, Pontia daplidice, Hamearis lucina a Meli- taea phoebe ; na pasienkoch 40 rokov opustených – Zygaena ephialtes, Maculinea rebeli, Limeni- tis camilla a Pararge aegeria ; v ekotonoch – Thecla betulae, Neozephyrus quercus a Satyrium w- album. Pri zhodnotení podobnosti spolo čenstiev (zo sú čtov dát za všetky tri roky spolu) na zákla- de kvalitatívno-kvantitatívneho zloženia (Wishartov index, complete linkage) mali vysokú podobnos ť spolo čenstvá na ekotonoch s extenzívnymi ovocnými sadmi kosenými (ESK) a pomerne vysokú podobnos ť spolo čenstvá v intenzívnych ovocných sadoch 15 rokov nekosených (ISN) so spoločenstvami na pasienkoch 40 rokov opustených (OP). Zloženie spolo čenstiev sa v jednotlivých rokoch dos ť líšilo, výraznejšie sa odlišovala situácia v horúcom roku 2003. 100- percentnú frekvenciu výskytu (t. j. zaznamenanie v každom roku výskumu) sme zistili v intenzívnych ovocných sadoch kosených (ISK) u 12 druhov, v extenzívnych ovocných sadoch kosených (ESK) u 30 druhov, v intenzívnych ovocných sadoch 15 rokov nekosených (ISN) u 20 druhov, na pasienkoch 40 rokov opustených (OP) u 28 druhov a v ekotonoch les – extenzívne sady (EK) u 25 druhov. Spolo čných druhov, ktoré sa vyskytovali vo všetkých biotopoch a v každom roku bolo len 7: Pieris rapae, Lycaena tityrus, Cupido argiades, Polyommatus ica- rus, Melanargia galathea, Maniola jurtina a Coenonympha pamphilus . Extenzívne ovocné sady kosené sú významné biotopy pre motýle s dennou aktivitou. Intenzívne ovocné sady 15 rokov nekosené a pasienky 40 rokov opustené sú tiež významné, ale v prípade absencie manažmentu sa môžu tieto v budúcich 10 rokoch zmeni ť.

Mapovanie motý ľov Slovenska

HENRIK KALIVODA

Ústav krajinnej ekológie SAV, Bratislava, SR

Hoci prvé publikované údaje o motý ľoch z územia Slovenska pochádzajú už z roku 1772 (J. A. Scopoli, Annus historico-naturalis, V. Observationes zoologicae ), prvé seriózne súborné dielo bolo publikované až v roku 1964. Profesor Karel Hrubý vo svojom, dnes už posvätnom Prodro- me Lepidopter Slovenska zhrnul takmer všetky publikované i nepublikované údaje do roku 1960. Na svoju dobu to bolo unikátne dielo a entomológovia z neho čerpajú informácie dodnes. I napriek ve ľmi systematickej a precíznej práci sa však profesor Hrubý nevyhol nieko ľkým pro- blémom a nepresnostiam, o ktorých sám píše v úvodných kapitolách Prodromu. Až časom vyšli na povrch ďalšie nepresnosti. Revízie zbierkového materiálu odhalili, že pod niektorými senzáci- ami je podpísaná chybná determinácia. Nie však všetky "podozrivé" údaje boli alebo mohli by ť 12 Program, sborník referát ů a abstrakt ů, AF MZLU v Brn ě, 24.1.2008 zrevidované. Pokra čovate ľom Prodromu boli Doplnky k Prodromu Lepidopter Slovenska , publi- kované A. Reiprichom v roku 1974. V rokoch 1988 a 1989 vychádzajú v 3 zväzkoch Dodatky k Prodromu Lepidopter Slovenska (Reiprich & Okáli). V týchto prácach sú zhrnuté publikované i nepublikované údaje o motý ľoch Slovenska do roku 1984, ale sú tu uvádzané iba také kombiná- cie druh – lokalita, ktoré nie sú uvedené v Prodrome, čiže ide o doplnky a dodatky v pravom zmysle slova. Z Doplnkov a Dodatkov týmto pádom vypadli údaje, ktoré by mohli potvrdi ť niek- toré zaujímavé nálezy z minulosti. Taktiež výsledky revízií zbierkových materiálov neboli nikdy skompletizované a sú roztrúsené v mnohých vedeckých a odborných periodikách. Prodromus vytvoril dobrú štartovaciu čiaru pre ďalšie mapovanie motý ľov na Slovensku, no to sa však nikdy neuskuto čnilo. Preto až dodnes Prodromus, spolu so svojimi kladmi aj zápormi, zostáva hlavným zdrojom informácií o faune motý ľov Slovenska. Ďalším faktorom, ktorý prispel k tejto situácií je malý po čet slovenských entomológov, ktorí sa motý ľom seriózne venujú (ako profesionálov tak aj amatérov). Pri štúdiu literatúry zistíme, že z mnohých oblastí Slovenska sú publikované iba sporadické nálezy a z niektorých oblastí nemáme takmer žiadne údaje (napr. Javorníky alebo Kysuce). Relatívne dobre preskúmaných oblastí je ve ľmi málo a naj častejšie sa jedná o faunisticky atraktívne územia (napr. Vysoké Tatry, Východné Karpaty, Borská nížina) alebo o cielený výskum na maloplošných chránených územiach (napr. Abrod, Tematínske vrchy, Devínska Kobyla). Vzh ľadom na tieto skuto čnosti štartuje v roku 2008 celoslovenské mapovanie motý ľov. Ma- povanie zastrešili Slovenská entomologická spolo čnos ť pri SAV a Slovenská zoologická spolo č- nos ť pri SAV, partnerom mapovania je Štátna ochrana prírody SR. Všetky potrebné informácie budú postupne uverej ňované na webovej stránke (www.lepidoptera.sk).

Popula ční struktura a p řežívání hn ědáska kv ětelového ( Melitaea didyma ) v Národní p řírodní rezervaci Mohelenská hadcová step

MARTINA KLÍMOVÁ

AOPK ČR, Praha, Entomologický ústav, BC AV ČR a P řF Jiho české univerzity v Českých Bud ě- jovicích

V České republice byl hn ědásek kv ětelový ( Melitaea didyma ) ješt ě v nedávné minulosti velmi rozší řený, ale postupně vymizel na v ětšin ě území. Do roku 2001 se v Čechách ješt ě vyskytovaly populace v okolí Prahy a na K řivoklátsku. Dnes se v Čechách nachází pouze v Českém krasu, na st řední Morav ě v okolí Prost ějova a Olomouce a na jižní Morav ě na území Pálavy, Znojemska a Třebí čska. V NPR Mohelenská hadcová step se pravd ěpodobn ě vyskytuje nejv ětší populace hn ě- dáska kv ětelového. U nás je tento druh ohrožen, ale není chrán ěn. Jeho hlavními hrozbami jsou zar ůstání lokalit a cílené zales ňování. Studovaný druh má v ČR jen jednu generaci ro čně s výsky- tem od konce kv ětna do konce srpna až za čátku zá ří. Ve st řední Evrop ě je známa celá řada využí- vaných larválních živných rostlin pocházejících z čeledí Lamiaceae, Scrophulariaceae a Plantagi- naceae. Všechna podrobn ější data o hn ědáskovi kv ětelovém totiž pocházejí z populací studova- ných v Německu. Cílem mé práce bylo zjistit velikost mohelenské populace a nároky dosp ělc ů a larválních stadií. V České republice se tomuto druhu zatím nikdo podrobn ěji nev ěnoval. Pro studium byla využita metoda transektového s čítání housenek a zp ětných odchyt ů dosp ělc ů. Poda řilo se mi nalézt 20 sn ůšek vají ček, pr ůměrný po čet vají ček byl 20 kus ů. Na zkoumané lokalit ě využíval hn ědásek jako živné rostliny dva druhy z čeledi krti čníkovitých (Scrophularia- ceae): lnici kru činkolistou ( Linaria genistifolia ) a diviznu malokv ětou ( Verbascum thapsus ). Z celkového po čtu 361 nalezených housenek bylo nejv ětší množství (55 %) nalezeno na lnici

13 III. Lepidopterologické kolokvium kru činkolisté a druhý nejv ětší podíl se nalézal na suché vegetaci, kde se housenky vyh řívaly. Housenky se pot řebují dostate čně slunit b ěhem celého dne, proto ve vyšším okolním porostu vy- lézají na vegetaci a slézají na zem v případ ě, že je v okolí dostatek obnažené p ůdy či sut ě. Letová perioda dosp ělc ů trvala od za čátku července do konce srpna. Odhadovaná velikost populace činila 2000 jedinc ů. Výskyt hn ědáska kv ětelového v NPR Mohelenská hadcová step je zna čně ovlivn ěn kvalitou biotopu. Dosp ělci se vyskytují p ředevším na svazích v přítomnosti živ- né rostliny a nektarových zdroj ů. Chování sam čích a sami čích jedinc ů se od sebe odlišuje, samci většinu času vyhledávají samice (patrolují), kdežto samice nejvíce času tráví nektarováním a letem. Jedinci bez v ětších ztrát často migrují mezi jednotlivými biotopovými ploškami.

Pod ěkování za financovaní projektu pat ří GA ČR (206/03/H034), MŠMT (LC06073), GAAV (KJB600070601).

Výsledky monitoringu jason ě dymnivkového ( Parnassius mnemosyne ) na Znojemsku v roce 2007

VÁCLAV KŘIVAN

ZO ČSOP Kn ěžice

V roce 2007 prob ěhl pravidelný monitoring jason ě dymnivkového ( Parnassius mnemosyne ) na všech dosud známých lokalitách na Znojemsku. Hlavní oblastí výskytu je Národní park Podyjí a dále údolí Dyje na Bítovsku. Jedinou lokalitou mimo říční údolí je lesní komplex v okolí Dešova. V přísp ěvku budou prezentovány výsledky monitoringu druhu, stavu jednotlivých lokalit a p ří- klady managementu realizovaného na území NP Podyjí.

Nový druh rodu Argyresthia z Tatier

JÁN KULFAN & JAN PATO ČKA

Ústav ekológie lesa SAV, Zvolen, SR

V roku 2003 vyšiel popis novoobjaveného druhu Argyresthia tatrica Baraniak, Kulfan & Pato č- ka. Hoci sa popisuje množstvo nových druhov motý ľov, je pozoruhodné, že bol nájdený na území Slovenska a môže by ť aj lesným škodcom. Zatia ľ sme ho zistili len na území Vysokých a Západných Tatier pri hornej hranici lesa. Mo- tý ľ je ve ľmi podobný iným druhom rodu Argyresthia z podrodu Blastodere , ktoré sa vyzna čujú jednofarebnými sivastými až zelenkastými krídlami. Dá sa odlíši ť hlavne pod ľa genitálií samice. Ve ľmi charakteristický je však spôsob života jeho húsenice, ktorá vyžiera brachyblasty smrekov- ca opadavého ( Larix decidua ). Iné druhy tohto podrodu sú spravidla prísnymi stenofágmi na ko- niferách. Na smrekovci žijú u nás dva druhy, A. laevigatella (Heydenreich, 1851) a novoopísaný druh. Argyresthia laevigatella je vä čšia, sfarbená odlišne žltkavo a má celkom inú bionómiu. Hú- senica napáda mladé vrcholové výhonky, ktoré vyhlodáva. Spolu s A. tatrica sa vyskytujú aj tri smrekové druhy – A. glabratella (Zeller, 1847), A. amiantella (Zeller, 1847) a A. bergiella (Ratzeburg, 1840), ktorých húsenice vyžierajú pú čiky a prípadne koncové časti konárikov smre- ka, každý charakteristickým spôsobom.

14 Program, sborník referát ů a abstrakt ů, AF MZLU v Brn ě, 24.1.2008

Imága sa vyskytujú v letných mesiacoch od júna do augusta. Húseni čka napadne a za čína vy- žiera ť brachyblast už v jeseni, prezimuje v ňom a kuklí sa na jar. Výskyt A. tatrica možno zisti ť jednoducho v jesennom období. Ihlice na napadnutých brachyblastoch pred časne žltnú. Po otvo- rení brachyblastu sa v ňom nachádza charakteristická húseni čka. Na kvantitatívne zis ťovanie toh- to druhu sa osved čili fotoeklektory. Vetvy do nich treba odobra ť koncom zimy alebo za čiatkom jari. Do zberných nádobiek sa koncentrujú v eklektore vyliahnuté imága. Druh je známy zatia ľ len z Tatier. Treba venova ť pozornos ť jeho výskytu v iných vyšších pohoriach. Výskum bol podporený projektmi VEGA č. 2/5152 a 2/6007 .

Ako zis ťova ť Dioszeghyana schmidtii (Diószeghy, 1935) v teréne?

1 1 2 JÁN KULFAN , JAN PATO ČKA & MAREK TUR ČÁNI

1Ústav ekológie lesa SAV, Zvolen, SR 2Katedra ochrany lesa FLD ČZU v Praze Dioszeghyana (=Orthosia) schmidtii je druh v Európskej únii chránený v rámci systému Natura 2000. Štáty Únie sú povinné monitorova ť „naturovské“ druhy a zabezpe čiť ich ochranu a priaznivý stav. Slovenskom prebieha severná hranica rozšírenia uvedeného druhu, doteraz je známy výskyt z pomerne malého územia v okolí dolného toku Hrona až po rieku Ipe ľ a ojedinele sa uvádza z oblasti Bratislavy. Pravdepodobne sa vyskytuje aj v iných častiach južného Slovenska. Doteraz sa zis ťoval výskyt tohto druhu (podobne ako iných druhov s no čnou aktivitou) láka- ním na svetlo. Možné je použi ť svetelný lapa č, ktorý pracuje kontinuálne. Nevýhodou je malá selektivita a zni čenie množstva entomologického materiálu, často v chránených územiach. Indi- viduálny lov po čas nieko ľkých nocí je zasa ve ľmi závislý od po časia, svitu mesiaca a iných okol- nostiach. Imágo D. schmidtii odlíši od podobných druhov (najmä v teréne) iba odborník, problé- mom je aj identifikácia poškodených a olietaných kusov. Pri pomerne dlhom živote a ve ľkej vagilite imág sa nemusí zhodova ť miesto nálezu s biotopom (miestom vývinu) tohto druhu. Autori navrhujú monitorova ť húsenice tohto druhu. Najvhodnejšie je použi ť metódu oklepov konárov hostite ľských drevín od polovice mája do polovice júna. Metóda odberu vzorkových vetiev je prácnejšia, deštruktívnejšia a menej vhodná pre vä čšie vzorky. Pod ľa doterajších skúse- ností sa húsenice nachádzajú hlavne na krovinatých duboch a spodných vetvách stromov na okra- ji porastov a v lesostepiach. Húsenice sme našli na dube cerovom ( Quercus cerris ) a plstnatom (Q. pubescens ). V chove sa húsenice živia aj inými druhmi domácich dubov. Literatúra uvádza aj javory Acer tataricum a A. campestre . Metóda má tieto výhody: menšia závislos ť na stave po- časia a fázach mesiaca, ľahšia determinácia v teréne aj pre nešpecialistu, možnos ť kvantitatívne- ho vyhodnotenia, ur čenie hostite ľskej rastliny húsenice a tým aj presné stanovenie biotopu (seri- óznejšie zachytenie rozšírenia). K presnému ur čeniu netreba húsenice usmrcova ť. Na základe tejto metódy výskumu možno prija ť serióznejšie a adresné opatrenia na ochranu druhu. Húsenica D. schmidtii je sivohnedá, na bokoch a spodnej strane svetlejšia. Vyzna čuje sa cha- rakteristicky zvlneným dolným okrajom sivohnedej dorzálnej časti tela. Brvové štítky na hlave a na ostatných častiach tela sú ve ľké a kontrastne tmavé. Zámena je možná hlavne s podobne sfarbenými druhmi môr (Noctuidae), ktoré sa vyskytujú v rovnakom čase. Najpodobnejšia je Orthosia miniosa , ktorá má takisto tmavé štítky, ale odlišuje sa modrosivým sfarbením a jasne žltými pozd ĺžnymi pruhmi. V prípade nejasností je možné húsenice dochova ť do kukly, ktorú možno ur čiť pod ľa literatúry. Húsenica sa zakuk ľuje v hrabanke alebo plytko v pôde.

Výskum bol podporený projektmi VEGA č. 2/5152 a 2/6007. 15 III. Lepidopterologické kolokvium

Faunistický výzkum motýl ů v českých zemích (Lepidoptera)

1 2 ZDEN ĚK LAŠT ŮVKA & JAN LIŠKA

1Ústav zoologie, rybá řství, hydrobiologie a v čela řství AF MZLU v Brn ě 2VÚLHM, v.v.i. Jílovišt ě-Strnady

Abstrakt Z České republiky je dosud doložen výskyt 3 410 druh ů motýl ů (Lepidoptera), z území Čech je známo 3 013, z Moravy a Slezska 3 238 druh ů. V posledních 13 letech je každoro čně nov ě nalé- záno pr ůměrn ě 8 druh ů nových pro ČR, 9 druh ů nových pro Čechy a 9 druh ů nových pro Moravu a Slezsko. Na základ ě materiálu pocházejícího z území České republiky bylo stanoveno 145 no- vých jmen pro taxony motýl ů druhové úrovn ě, 75 z nich jsou v sou časnosti považována za platná jména. Klí čová slova: České zem ě, Lepidoptera, faunistický výzkum, po čty druh ů

České zem ě ( Česko) vzhledem ke svému tradi čnímu historickému člen ění na západní část, tj. vlastní Čechy a východní část, reprezentující Moravu a malou část Slezska (d říve tzv. rakouské, dnes české Slezsko), v minulosti p ředstavovaly do zna čné míry samosprávní celky, což se promí- talo i do p řírodov ědeckých aktivit. Proto i faunistický výzkum motýl ů byl v podstat ě až do poloviny 20. století provád ěn i publikován odd ělen ě. Tato tradice v zásad ě p řetrvává dodnes a nové faunistické nálezy jsou publikovány jak ve smyslu novinek pro celé Česko, tak i obou historic- kých region ů (zejména v p řípad ě Čech je to i v ěcn ě opodstatn ěné, vzhledem k dobré biogeogra- fické vymezenosti území). První pokusy o zpracování motýlí fauny Čech pocházejí od známých lepidopterolog ů F. A. Nic- kerla a jeho syna O. Nickerla (1850, 1894); skute čně souborné „prodromové“ dílo však publikoval až J. Sterneck v roce 1929 (Macropepidoptera) a J. Sterneck a F. Zimmermann v roce 1933 (Microle- pidoptera). Na Morav ě pat ří mezi nejstarší publikace n ěkolik souborn ějších prací o motýlech okolí Brna (Müller, 1856, Schneider, 1861, Gartner, 1866). První souborné zpracování fauny motýl ů Mo- ravy a pozd ěji i Slezska publikoval Skala (1912–1913, 1931 s řadou dopl ňků). Po delší p řestávce, jež však byla napln ěna intenzivní sb ěratelskou činností mnoha desítek lepidopterolog ů a zve řej ňováním r ůzn ě rozsáhlých faunistických zpráv v ěnovaných ur čitým taxo- nomickým skupinám nebo geografickým oblastem, jak v mezivále čném období, tak zejména po roce 1965, byly b ěhem 90. let minulého století publikovány t ři studie, které shrnuly dosavadní poznatky o výskytu motýl ů na území Česka. Nejprve vyšel „Katalog motýl ů moravskoslezského regionu“ (Lašt ůvka, 1993) a po p ětileté p řestávce „Katalog motýl ů Čech“ (Novák & Liška, 1997). Shrnutí dosavadních poznatk ů o rozší ření motýl ů na území bývalého Československa pak přinesla publikace „Seznam motýl ů České a Slovenské republiky (Lašt ůvka, 1998). Posledním krokem, uskute čněným na ja ře 2005, bylo zve řejn ění seznamu motýl ů zjišt ěných na území Česka (odd ělen ě podle historických zemí) i na internetových stránkách (Lašt ůvka & Liška, 2005).

Výsledky

Celková úrove ň prozkoumanosti

Z území České republiky je ke konci roku 2007 známo 3 410 druh ů motýl ů. Po čty druh ů v díl čích částech ČR i r ůst t ěchto po čtů zachycuje tab. 1. Uvedená čísla zahrnují všechny druhy, jejichž výskyt je doložen alespo ň jedním spolehliv ě ur čeným jedincem. Nejde tedy o po čty aktuáln ě u

16 Program, sborník referát ů a abstrakt ů, AF MZLU v Brn ě, 24.1.2008 nás žijících druh ů, protože n ěkteré z nich se mohly objevit jednorázov ě, žily zde krátkodob ě nebo jsou dnes vym řelé, a ť již o jejich nyn ější nep řítomnosti víme či nevíme. V ětšina zaregistrovaných druh ů je však doložena z posledních desetiletí a lze je považovat za aktuální sou část naší fauny.

Tab. 1. Po čty druh ů motýl ů zjišt ěných v různých obdobích na území České republiky a jejich částí Období/území Čechy Morava a Česko Slezsko Do r. 1931/1933 2 326 2 266 [2 500] Do r. 1998 2 920 3 188 3 333 Do r. 2007 3 013 3 238 3 410

Od roku 1995 bylo na území České republiky nov ě zjišt ěno 104 druh ů, 123 pro území Čech a 113 pro území Moravy a Slezska. Na tomto nár ůstu po čtu druh ů se svými výzkumy podílelo zhruba 50 lepidopterolog ů. Konkrétní podíl jednotlivých z nich je z řejmý z obr. 1–3. V ětšina lepidopterolog ů p řisp ěla nálezy jednoho nebo dvou druh ů, více než 5 druh ů bylo zjišt ěno 13 lepidopterology. V uplynulých 13 letech bylo ro čně nalezeno pr ůměrn ě 8 druh ů poprvé pro území Česka a 9 nov ě pro území Čech i Moravy (obr. 4).

Česko - 34 lepidopterolog ů J. Liška, 1-3 druhy, 25 ů 19 druh ů lepidopterolog

G. Elsner, J. Vávra, 4 druhy 16 druh ů J. Marek, 4 druhy

J. Šumpich, J. N ěmý, ů 14 druh 6 druh ů A. & Z. ů J. Sitek, Lašt vka, ů 12 druh ů 10 druh

Obr. 1. Podíl lepidopterolog ů na nov ě zjišt ěných druzích motýl ů v ČR v posledních 13 letech

Z po čtů zjišt ěných druh ů je z řejmé, že stupe ň poznání motýlí fauny českých zemí je relativn ě vysoký, srovnatelný s okolními zem ěmi (srv. nap ř. Karsholt & Razowski, 1996) a sou časn ě, že jde o území druhov ě velmi pestré. D ůvodem je p ředevším rozmanitost p řírodních podmínek a geografická poloha Česka na rozhraní hercynské a západokarpatské podprovincie st ředoevrop- ských listnatých les ů, s možností pronikání polonských prvk ů od severu do českého Slezska a na Moravu, západoevropských prvk ů p ředevším ka ňonem Labe do České kotliny a zejména otev ře- nost území na jihovýchod s rozsáhlým vlivem Panonie v podob ě severopanonské podprovincie. Významnou pozitivní roli sehrálo i n ěkolik tisíc let trvající p ůsobení člov ěka vedoucí k výraznému zvýšení heterogenity krajiny. 17 III. Lepidopterologické kolokvium

S ohledem na skute čnost, že i v posledních letech stále p řibývají nové nálezy doposud nezjiš- těných druh ů, lze po čítat s tím, že po čet zaregistrovaných druh ů se bude nadále mírně zvyšovat (lze uvažovat nejmén ě o 3 500 druzích).

Čechy - 32 lepidopterolog ů

J. Liška, 1-3 druhy, 24 ů 30 druh ů lepidopterolog L. Maršík, 4 druhy M. Mikát, 5 druh ů

J. Vávra, J. Šumpich, 27 druh ů 6 druh ů

M. Žemli čka, G. Elsner, M. Petr ů, 8 druh ů 9 druh ů ů 9 druh

Obr. 2 (naho ře) a 3 (dole). Podíl lepidopterolog ů na nov ě zjišt ěných druzích na území Čech a Moravy a Slezska v uplynulých 13 letech

Morava - 25 lepidopterolog ů 1-3 druhy, 16 J. Sitek, lepidopterolog ů 24 druh ů G. Elsner, 4 druhy V. Elsner, 4 druhy

J. N ěmý, ů J. Šumpich, 5 druh ů 22 druh J. Marek, 5 druh ů A. & Z. J. Liška, Lašt ůvka, 20 druh ů 16 druh ů

18 Program, sborník referát ů a abstrakt ů, AF MZLU v Brn ě, 24.1.2008

20 B (123; Ø 9) 18 M (113; Ø 9) 16

né druhy né CZ (104; Ø 8) ě 14 zjišt

ě 12

Nov 10 8 6 4 2 0 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007

Obr. 4. Po čty nov ě zjišt ěných druh ů v jednotlivých letech od roku 1995

Nové taxony popsané z území

Území Česka je také oblastí, odkud byla popsána celá řada taxon ů motýl ů. Dosud se poda řilo podchytit 145 popis ů taxon ů na úrovni druhu, 75 jmen je v sou časnosti platných. P řevážn ě jde o druhy popsané v 19. století n ěmeckými lepidopterology, v ětšina typových lokalit se pak nalézá v západní a severní části území, často v oblastech obývaných tehdy n ěmecky mluvícím obyvatel- stvem. U řady druh ů není p řesná poloha typové lokality ani známa, nebo ť v popisu je zmín ěna pouze „Böhmen“ či „Mähren“, bez bližší lokalizace, jak bylo v prvopo čátcích entomologických popis ů obvyklé. Na tehdejších popisech se nejvíce podíleli Ph. Ch. Zeller, G. A. W. Herrich- Schäffer a F. Treitschke, kte ří (krom ě prvního) na našem území sice sami nesbírali, ale obdrželi ke zpracování obsáhlý materiál od Fischera von Röslerstamm. Ten ve svém rozsáhlém díle také více druh ů sám popsal (Fischer von Röslerstamm, 1834–1843). Z dalších entomologů p řisp ěl popisy více druh ů zejména O. Nickerl, pozd ěji v pr ůběhu 20. století M. Hering, M. Králí ček, D. Povolný, H. Rebel, H. Skala a F. Zimmermann. Po čty popsaných taxon ů v jednotlivých obdobích zachycuje obr. 5 a podíl jednotlivých lepidopterolog ů obr. 6.

50 ů 45 40 35 30 25 20 et popsaných taxon

č 15

po 10 5 0 1821- 1841- 1861- 1881- 1901- 1921- 1941- 1961- 1981- po 1840 1860 1880 1900 1920 1940 1960 1980 2000 2000

Obr. 5. Po čty popsaných taxon ů ve dvacetiletých obdobích od roku 1820 19 III. Lepidopterologické kolokvium

6 druh ů, 3 lepidopterologové Nové taxony Herrich-Schäffer, 5 druh ů, 2 12 % lepidopterologové 20, 13 % 6 %

4 druhy, 2 lepidopterologové více než 6 druh ů 5 % popsali

3 druhy, 2 lepidopterologové Treitschke, 4 % 19, 12 % Zeller, 2 druhy, 4 36, 23 % lepidopterologové Fischer v. R., 5 % 1 druh, 21 11, 7 % lepidopterolog ů 13 %

Obr. 6. Podíl lepidopterolog ů na popisech nových taxon ů z území Česka

Úrove ň poznatk ů o díl čích částech území

Informace o výskytu motýl ů v jednotlivých oblastech území Česka jsou však pochopiteln ě zna čně nevyrovnané. Pokud si za kritérium zvolíme vertikální členitost, m ůžeme obecn ě říci, že asi nej- lépe jsou prozkoumané horské oblasti (ostrovy oreofytika), p ředevším vzhledem k jejich plošn ě omezenému rozsahu a druhov ě málo po četné biot ě. I zde jsou však v úrovni poznání zna čné roz- díly, patrn ě nejlépe prostudované je území Šumavy, naopak nap ř. Jeseníky a Krušné hory vyža- dují podrobn ější pr ůzkum. Oblasti mezofytika a termofytika jsou naopak natolik rozsáhlé a členi- té, že jsou prozkoumány pouze díl čím zp ůsobem, p řičemž roli hraje „atraktivita“ daného území v kombinaci s jeho dostupností. Nicmén ě z řejm ě kvantitativn ě i kvalitativn ě více údaj ů je k dispozici z termofytika než z mezofytika. Pokud za kriterium zvolíme geomorfologické, (bio)geografické či územně-správní člen ění, dostaneme také velmi diferencované výsledky. Mezi nejprozkouman ější oblasti, jež sou časn ě p ředstavují i oblasti druhov ě nejbohatší, pat ří Pavlovské vrchy, Moravský či Český kras, z nichž je známo více než 2 200 druh ů motýl ů. Dob ře prozkou- maná je řada oblastí Českomoravské vrchoviny, díky činnosti agilní skupiny „vyso činských“ le- pidopterologů, n ěkteré části východo českého Polabí, okolí v ětších m ěst apod.

Děkujeme všem lepidopterolog ům, kte ří nám poskytli informace o dosud nepublikovaných faunis- tických nálezech. Přísp ěvek byl zpracován s podporou Výzkumného zám ěru č. MSM6215648905 „Biologické a technologické aspekty udržitelnosti řízených ekosystém ů a jejich adaptace na zm ěnu klimatu“ ud ěleného Ministerstvem školství, mládeže a t ělovýchovy České republiky .

20 Program, sborník referát ů a abstrakt ů, AF MZLU v Brn ě, 24.1.2008

Literatura

FISCHER VON RÖSLERSTAMM J. E., 1834–1843: Abbildungen zur Berichtigung und Ergänzung der Schmetterlingskunde... . Leipzig, 308 s., 100 tab. GARTNER A., 1866: Geometriden und Mikrolepidopteren des Brünner Faunen-Gebietes. Verh. Naturforsch. Ver. Brünn ., 4 (1865): 48–270. KARSHOLT O. & RAZOWSKI J., 1996: The Lepidoptera of Europe. A distributional checklist . Apol- lo Books, Stenstrup, 380 s. LAŠT ŮVKA Z. (ed.), 1993: Katalog motýl ů moravskoslezského regionu. Katalog von Faltern der mährisch-schlesischen Region (Lepidoptera) . AF VŠZ, Brno, 130 s. LAŠT ŮVKA Z. (ed.), 1998: Seznam motýl ů České a Slovenské republiky. Checklist of Lepidoptera of the Czech and Slovak Republics (Insecta, Lepidoptera) . Konvoj, Brno, 118 s. LAŠT ŮVKA Z. & LIŠKA J., 2005: Seznam motýl ů České republiky . Dostupné na: www.lepidoptera.wz.cz (poslední aktualizace 12.1.2008). MÜLLER J., 1856: Prodromus der Lepidoptern-Fauna von Brünn´s Umgebung. Lotos , 6: 143–146, 166–168. NICKERL F. A., 1850: Synopsis der Lepidopterenfauna Böhmens . I. Abtheilung . Prag (In Commis- sion bei Friedr. Ehrlich), 77 s. NICKERL O., 1894: Catalogus insectorum faunae bohemicae. III. Motýlové drobní (Microle- pidoptera) . Spol. pro fysiokracii v Čechách, Praha, 70 s. NOVÁK I. & LIŠKA J. (eds), 1997: Katalog motýl ů (Lepidoptera) Čech (Katalog der Falter Böhmens). Klapalekiana , 33 (Suppl.): 1–159. SCHNEIDER F., 1861: Lepidopteren-Fauna von Brünn. Jahresheft Naturwiss. Sect. K. K. Mähr. Schles. Ackerbau, Natur-, Landesk. , 1860: 29–116. SKALA H., 1912–1913: Die Lepidopterenfauna Mährens. I, II. Verh. Naturforsch. Ver. Brünn , 50 (1912): 63–241, 51 (1913): 115–377. SKALA H., 1931: Zur Lepidopterenfauna Mährens und Schlesiens. Acta Mus. Moraviensis , 30 (Suppl.): 1–197. STERNECK J., 1929: Prodromus der Schmetterlingsfauna Böhmens . Selbstverlag, Karlsbad, 297 s. STERNECK J. & ZIMMERMANN F., 1933: Prodromus der Schmetterlingsfauna Böhmens II. (Micro- lepidoptera) . Selbstverlag, Karlsbad, 168 s.

21 III. Lepidopterologické kolokvium

Motýli Českého krasu

1 2 3 JAN LIŠKA , MILOSLAV PETR Ů & PAVEL ŠPRY ŇAR

1VÚLHM, v.v.i. Jílovišt ě-Strnady 2Státní zdravotní ústav, Praha 3Katedra botaniky P řF UK, Praha

Poznatky o faun ě motýl ů Českého krasu jsou postupn ě shromaž ďovány již více než jedno a p ůl století. Po čátky t ěchto snah jsou spojeny se jmény nestor ů české lepidopterologie, prof. Františ- kem Antonínem Nickerlem a jeho synem dr. Otokarem Nickerlem. Do sou časnosti se na lepi- dopterologickém pr ůzkumu podílelo velké množství entomolog ů a jeho výsledky jsou soust řed ě- ny v mnoha desítkách literárních p řísp ěvk ů a v rozsáhlém dokladovém materiálu muzejních i soukromých sbírek. Z literárních p řísp ěvk ů je pot řebné zmínit p ředevším oba „prodromy“ z první poloviny 20. století (Sterneck 1929, Sterneck & Zimmermann 1933), jež obsahují velké množství údaj ů ze zkoumaného území, a dále také souhrnné faunistické studie o motýlech Karlštejnska, které byly publikovány p řed zhruba 30 lety (Soldát 1978, Soldát & Starý 1978, Krušek & Soldát 1980). Také v posledním období byla o motýlech zájmové oblasti publikována celá řada p řísp ěv- ků, jako p říklad je možné zmínit práce Skyvy & Číly (1993) či Vávry (1993, 2000). Přestože lze Český kras považovat za jedno z lepidopterologicky nejprozkouman ějších území Čech (zejména n ěkteré lokality v NPR Karlštejn a NPR Koda, PR Prokopské a Radotínské údolí), dosavadní poznatky o druhové diverzit ě tohoto hmyzího řádu jsou stále neúplné. Doposud je ze zkoumaného území, vymezeného regionáln ě fytogeografickou jednotkou Český kras (tj. z území o n ěco v ětšího než je rozloha CHKO), znám výskyt p řibližn ě 2 200 druh ů motýl ů. Uspokojivým zp ůsobem jsou prozkoumány čeledi velkých motýl ů (Macrolepidoptera), z území Českého krasu je p řitom známo plných 80 % druhového bohatství Čech. U skupiny drobných motýl ů (Microle- pidoptera) je stupe ň poznání nižší, známo je doposud cca 70 % fauny Čech. Pokud budeme p řed- pokládat, že skupina Mikrolepidopter má v území stejné procentické zastoupení jako velcí motýli, lze v podmínkách Českého krasu reáln ě po čítat s výskytem p řes 2 400 druh ů motýlů. Uvedené druhové bohatství vyplývá z neoby čejné rozmanitosti zkoumaného území po čínaje členitostí terénu a pestrým geologickým podložím (krom ě vápenc ů r ůzného stá ří se zde vyskytují i další horniny jako b řidlice, diabasy či pikrity) a kon če dlouhou historií ovliv ňování jeho bioty přímou a nep římou činností člov ěka. Pro zkoumané území je p ředevším typická p řítomnost druh ů sucho a teplomilných, vázaných na p řirozené či antropogenn ě podmín ěné lokality stepního a le- sostepního charakteru. Jako významné zástupce této skupiny lze jmenovat drobní čka Parafomo- ria helianthemella , vakonoše Ptilocephala muscella , vzp římenku Parornix szocsi, klín ěnku Phyl- lonorycter helianthemella , trávní čka Elachista heringi , nesytku Pennisetia bohemica , zavíječe Pyrausta castalis , oká če Chazara briseis , m ůry Luperina nickerlii, Heliophobus kitti, Polia ser- ratilinea , Epipsilia latens a Euxoa vitta či lišejníkovce Paidia rica . Velmi zajímavé jsou také druhy úzce vázané na skalní biotopy, z nichž je možno jmenovat nap ř. mola Psychoides verhuel- la , vakonoše Eosolenobia mannii a Eumasia parietariella , pí ďalky Charissa intermedia , Eupi- thecia semigraphata a E. impurata či m ůry Dichagyris candelisequa a Albocosta musiva . Vý- znamné jsou však také druhy chladnomilné, vázané na zastín ěné a inverzní polohy svah ů, skal a údolí krasového a říčního fenoménu. Mezi n ě pat ří p ředivka Kessleria alpicella , krásn ěnka Hy- percallia citrinalis , pí ďalky Eupithecia actaeata , E. immundata a E. egenaria či m ůra Polychry- sia moneta. Krom ě výše zmín ěných druh ů, recentn ě v Českém krasu p řítomných, je možno uvést také druhy známé z minulosti, jež v sou časnosti považujeme v území za nezv ěstné či vymizelé: bou- rovce Eriogaster catax , m ůry Lygephila lusoria a Periphanes delphinii, bekyni Parocneria detri- ta či p řástevníky Phragmatobia luctifera , Chelis maculosa a Arctia festiva (všechny uvedené druhy jsou v sou časnosti nezv ěstné v celých Čechách). Také z klasických denních motýl ů (Papi- 22 Program, sborník referát ů a abstrakt ů, AF MZLU v Brn ě, 24.1.2008 lionoidea a Hesperioidea) je možno uvést více druh ů, náležejících do této kategorie: jaso ň Parna- ssius mnemosyne , žlu ťásek Colias myrmidone či soumra čník Pyrgus armoricanus . N ěkte ří jiní zde doposud p řežívají, avšak na izolovaných stanovištích a v drasticky snížených hustotách (Pseudophilotes vicrama , Chazara briseis , Hipparchia semele ). Na druhé stran ě dochází v sou časnosti i k obohacování fauny o druhy doposud zde nepozorované, nej čast ěji v souvislosti s rozši řováním jejich areálu ve st řední Evrop ě (v četn ě ší ření tzv. invazních druh ů). Zmínit lze klín ěnky Phyllonorycter robiniella , Phyllonorycter issikii a Cameraria ohridella , zavíje če Ostri- nia palustralis či m ůry Eucarta virgo , Mythimna sicula či Noctua interjecta . Na celém území Českého krasu dochází v sou časnosti k významným zm ěnám krajinného pokryvu, zejména v souvislosti s pokra čujícím útlumem tradi čního zem ědělského a lesnického obhospoda řování (zesíleným bezprost řední p řítomností velkom ěsta), v kombinaci se zvyšující se eutrofizací krajiny, což se nejciteln ěji projevuje „zar ůstáním“ bezlesých a lesostepních formací, na nichž byla sukcese v minulosti blokována. Vzr ůstá také p římé ohrožení prost řednictvím nar ůs- tajících stavebních a jiných aktivit pražské aglomerace, což ohrožuje zejména nejvýchodn ější část území. Lze tedy p ředpokládat, že v relativně blízké budoucnosti ješt ě více zesílí tendence vedoucí k ochuzování a fragmentaci stávajících p řírodních stanoviš ť, což se dotkne i lepidopterocenóz. Druh ů s ozna čením „nezv ěstný či v území vymizelý“ bude tedy v Českém krasu pravd ěpodobn ě stále p řibývat.

Literatura

ČÍLA P. & SKYVA J. 1993: Výsledek pr ůzkumu vybraných čeledí motýl ů v hl. m. Praze. Natura Pragensis, Studie o P řírod ě Prahy, 10: 3–51. KRUŠEK K. & SOLDÁT M. 1980: Motýlí fauna Karlštejnska – 2. část. Bohemia Centralis, 9: 109– 161. SOLDÁT M. 1978: Fauna denních motýl ů (Rhopalocera) Karlštejnska. Bohemia Centralis, 7: 163– 169. SOLDÁT M. & STARÝ B.1978: Fauna drobných motýl ů Karlštejnska. Bohemia Centralis, 7: 105– 149. STERNECK J. 1929: Prodromus der Schmetterlingsfauna Böhmens . Selbstverlag, Karlsbad, 297 s. STERNECK J. & ZIMMERMANN F. 1933: Prodromus der Schmetterlingsfauna Böhmens II . (Micro- lepidoptera) . Selbstverlag, Karlsbad, 168 s. VÁVRA J. 1993: Nové nálezy drobných motýl ů (Microlepidoptera) v CHKO Český kras. Bohemia Centralis , 22: 35–49. VÁVRA J. 2000: Nové nálezy drobných motýl ů (Microlepidoptera) v CHKO Český kras. Český kras , 26 (Živá p říroda): 33–40.

23 III. Lepidopterologické kolokvium

Funk ční analýza habitat ů makrolepidopter st řední Evropy

1 1,2 ANEŽKA PAVLÍKOVÁ & MARTIN KONVI ČKA

1PřF Jiho české University v Českých Bud ějovicích 2Entomologický ústav, BC AV ČR, České Bud ějovice

S přibýváním autekologických poznatk ů se ukazuje, že povrchní vazba živo čich ů na (jakkoli de- finované) vegeta ční formace nedokáže predikovat jejich výskyt, hojnost a vzácnost, ani ohrože- nost. O výskytu druh ů rozhoduje nabídka zdroj ů, p řičemž (i) a priori často nevíme, které zdroje jsou limitující a (ii) zdroje pro mobilní živo čichy se nemusejí vyskytovat syntopicky, nemusí se krýt s vegeta čními „spole čenstvy“ (Dennis et al. 2003, Oikos 102: 417–426). Jednou z možností, jak odhalit pravidelnosti ve využívání habitat ů, je pro každý druh definovat N-rozm ěrný prostor vymezený jejich nároky, tedy vlastn ě jeho „niku“, a p řitom neuvažovat samotný habitat. Když Shreeve et al. (2001, J. Insect Conserv . 5: 145–16) použili tento p řístup při analýze habitat ů britských denních motýl ů, zjistili, že architektura prost ředí – patrovitost, ho- rizontální struktura – predikovaly rozší ření a statut jednotlivých druh ů mnohem lépe, než habitaty definované druhovým složením rostlin. P řístup lze použít i prediktivně pro skupiny, kde neznáme status a rozší ření jednotlivých druh ů. Jejich postup jsme použili pro malé čeledi makrolepidopter (bez Geometridae a Noctuidae). Ve st řední Evrop ě obsahují zvládnutelný po čet druh ů, bionomie je známá dob ře, rozší ření a status špatn ě. Zpracovali jsme matici 170 binomických (0-1) znaků pro celkem 163 druh ů. PCA- analýza zjednodušila ordina ční prostor na t ři gradienty a p ět shluk ů: (i) druhy závislé na stinné stromové vegetaci; (ii) druhy spjaté s bylinami až holou p ůdou; (iii) mobilní druhy rann ě sukces- ních stanoviš ť; (iv) druhy polootev řených stanoviš ť typu řídkých les ů; a (v) druhy vyvíjející se na lišejnících. První ordina ční osa vedla od (i) do (iii), druhá od (iii) do (iv), t řetí rozlišila (v) od ostatních skupin. Pouze skupiny (iii) a (v) byly definovatelné taxonomicky. Ukazuje se, že nejvíce ohrožených druh ů je ve skupinách (ii) a (iv); druhy vázané na uzav ře- né lesy ohrožené nejsou. Velká diverzita řídkých les ů podporuje tezi, že st ředoevropské listnaté lesy by v přirozeném stavu byly relativn ě řídké a sv ětlé.

Podpo řeno granty MŠMT (LC-06073 a 6007665801).

Habitatové preference zranitelného motýla Erebia aethiops

IRENA SLÁMOVÁ & MARTIN KONVI ČKA

PřF Jiho české univerzity a BC AV ČR, České Bud ějovice

Oká č klub ěnkový – Erebia aethiops (Esper, 1777) – je netypickým zástupcem rodu Erebia Dal- man, 1816. Zatímco v ětšina jeho p říbuzných jsou horské druhy, jeho biotopem jsou lesostepní formace, sv ětliny, rozvoln ěné k řoviny a okraje les ů v xerotermních a subxerotermních oblastech ČR. Protože jako mnoho dalších motýl ů mizí z mnoha oblastí Evropy, snažili jsme se odhalit biotopové preference imág a zjistit základní demografické a behaviorální informace o sledované populaci. Data jsme sebrali v NPR Vyšenské kopce – velké subxerotermní rezervaci s diverzifi- kovaným managementem. Použili jsme metodu zp ětných odchyt ů, kdy jsme zárove ň zaznamená- vali chování motýla p řed odchytem. Odchytové plošky podléhaly r ůzným typ ům managementu, krom ě managementu jsme zaznamenali jejich geomorfologii, architekturu a složení vegetace, charakter hranic stanovišt ě a dostupnost nektaru. 24 Program, sborník referát ů a abstrakt ů, AF MZLU v Brn ě, 24.1.2008

Rezervaci obývalo 800 jedinc ů, populace však byla propojená s dalšími subxerotermními stanovišti v okolí, hostícími populace srovnateln ě velké. Samci a samice se lišili v preferencích k typ ům biotopu. Samci preferovali stanovišt ě se stromy rostoucími ve skupinách a skupinov ě ros- toucí nízké ke ře, zatímco samice solitérní ke ře a stromy se sušinou v podrostu. Ochraná řská opat- ření by m ěla sm ěř ovat k udržení krajinné mozaiky, ve které se stýkají rozli čné biotopy. Toho lze dosáhnout kombinací cyklické pastvy s ponecháváním nedopask ů a nepravidelné se če.

Podpo řeno MŠMT (LC-06073) a GA AV (600070601).

Srovnání motýlích spole čenstev kosených a nekosených částí vlhkých luk v p řírodní rezervaci Kamenná trouba na okrese Havlí čkův Brod

JAN ŠUMPICH

Entomologický ústav, BC AV ČR, České Bud ějovice

Přírodní rezervace (dále PR) Kamenná trouba se nachází 1,5 km jihozápadn ě od obce Lipnice nad Sázavou v niv ě Pstružného potoka na rozloze 64,73 ha na území kraje Vyso čina. Jedná se o územn ě rozsáhlý soubor spole čenstev stojatých vod, rákosin, vysokých ost řic, vlhkých luk, vrbin a olšin v niv ě potoka a p ředstavuje významný biotop pro řadu ohrožených druh ů rostlin a živo či- ch ů. Na části PR je každoro čně provád ěn ochraná řský managament, v ětší část PR je ponechána samovolnému vývoji. V roce 2003 jsem zde v devíti termínech provedl odběr 54 kvantitativních vzork ů hmyzu pomocí p řenosných lapa čů hmyzu (dále PL), 27 z nich na dlouhodob ě nekosených loukách (lokalita Centrální mok řad) a 27 na kosených částech luk (lokalita Malí řovna). Lokalita Malí řovna představuje v posledních letech pravideln ě kosené vlhké pchá čové louky as. Angelico-Cirsietum palustris (svaz Calthion ), na východ ě s přechody k minerotrofním ost řicovým loukám svazu Ca- ricion fuscae . Lokalita Centrální mok řad s vysokou pravd ěpodobností p ředstavuje degrada ční fáze výše jmenovaných mok řadních spole čenstev (v minulosti patrn ě tvo řily jeden mok řadní ce- lek), vegetace je zde dlouhodob ě nekosena, v porostu dominují t řtiny ( Calamagrostis canescens, C. epigejos ), vlivem ruderalizace a eutrofizace se ve vegetaci místy prosazují Urtica dioica a Galeopsis tetrahit , v okolí expandují rákosiny (ty v sou časnosti tvo ří zárove ň bariéru mezi sledo- vanými lokalitami). Na ob ě lokality byly ve shodném termínu instalovány vždy t ři PL, získaný materiál řádu motýl ů byl determinován do druh ů a pro každou lokalitu sumarizován. V Centrálním mok řadu byl prokázán výskyt celkem 256 druh ů motýl ů v celkovém sou čtu 2288 jedinc ů. Naproti tomu na kosených loukách u Malí řovny se zjistilo 299 druh ů v sou čtu 2618 jedinc ů. Byly vyhodnoceny ekologické nároky všech zjišt ěných druh ů. Na obou lokalitách byl shodn ě prokázán výskyt řady typických mok řadních druh ů motýl ů: Sauterina hofmanniella, Gly- phipterix thrasonella, Elachista pomerana, Monochroa conspersella, Brachmia inornatella, Eu- donia pallida, Chilo phragmitellus, Agriphila selasella, Orthonama vittata, Eulithis testata, Si- myra albovenosa, Hypenodes humidalis, Plusia putnami, P. festucae, Deltote uncula, Apamea unanimis, Celaena leucostigma, Mythimna straminea, Diarsia rubi a Thumatha senex , čímž byla prokázána vysoká p řírodov ědecká hodnota této PR jako celku. Nicmén ě n ěkteré stenotopní druhy motýl ů byly prokázány pouze na jedné z lokalit, druhy Opostega salaciella a Argyresthia brocke- ella pouze na Malí řovn ě, zatímco pouze na nekosených mok řadech bylo takových druh ů zjišt ěno o poznání více: Orthotelia sparganella, Cosmopterix lienigiella, Monochroa lutulentella, Acleris shepherdana, Lobesia abscisana, Ancylis diminutana, Macrochilo cribrumalis a Apamea ophio- gramma . Podobného výsledku (kvalitativn ě v mírný prosp ěch nekosených částí luk) bylo zjišt ěno i porovnáním ekologické valence druh ů, které na jednotlivých lokalitách dosáhly více než jedno- 25 III. Lepidopterologické kolokvium procentní po četnosti z celkového vzorku. Na Malí řovn ě dosáhlo této po četnosti dev ět mok řadních druh ů motýl ů: Xestia sexstrigata – 183 ex. (6,99 %), Mythimna impura – 109 ex. (4,16 %), Cole- ophora alticolella – 71 ex. (2,71 %), C. glaucicolella – 44 ex. (1,68 %), Celaena leucostigma – 44 ex. (1,68 %), Acentria ephemerella – 40 ex. (1,53 %), Orthonama vittata – 35 ex. (1,34 %), My- thimna pudorina – 30 ex. (1,15 %) a Bactra lancealana – 28 ex. (1,07 %), na Centrálním mok řadu to bylo více než 1,5× více – celkem 14 druh ů motýl ů: Mythimna impura – 123 ex. (5,38 %), Celae- na leucostigma – 56 ex. (2,45 %), Hypenodes humidalis – 53 ex. (2,32 %), Simyra albovenosa – 45 ex. (1,97 %), Clepsis spectrana – 45 ex. (1,97 %), Xestia sexstrigata – 43 ex. (1,88 %), Cole- ophora glaucicolella – 39 ex. (1,70 %), Orthonama vittata – 36 ex. (1,57 %), Mythimna obsoleta – 34 ex. (1,49 %), Brachmia inornatella – 33 ex. (1,44 %), Deltote bankiana – 30 ex. (1,31 %), Hydraecia micacea – 25 ex. (1,09 %), Eudonia pallida – 24 ex. (1,05 %) a Cybosia mesomella – 24 ex. (1,05 %). Více než po čet typiza čních druh ů v nejvyšších t řídách dominace stojí za pozornost ekologické nároky t ěchto druh ů. Krom ě spole čných mok řadních druh ů je na nekosených loukách schopna dominovat i řada význa čných druh ů striktn ě vázaných na mok řadní spole čen- stva (Hypenodes humidalis, Simyra albovenosa, Mythimna obsoleta, Brachmia inornatella, Del- tote bankiana a Eudonia pallida ), které byly na Malí řovn ě zjišt ěny pouze jednotliv ě. Záv ěrem je možné konstatovat (alespo ň pokud jde o výsledky bádání na Kamenné troub ě), že kosení vlhkých luk na jedné stran ě vegetaci pon ěkud „homogenizuje“, což má za následek sníže- ní abundance nebo i vymizení ekologicky náro čných mok řadních druh ů motýl ů, na druhé stran ě je však jedním z předpoklad ů vyšší druhové diverzity, a to jak u rostlin, tak u motýl ů. Zárove ň je však t řeba dodat, že další postupnou sukcesí nekosených částí mok řadních luk bude zákonit ě do- cházet k dalším vegeta čním změnám (nap ř. ve prosp ěch expandujících rákosin, k postupnému přechodu k mok řadním olšinám apod.), a tím i ke zm ěnám v motýlích spele čenstvech (další sní- žení druhové diverzity, ústup n ěkterých stenotopních druh ů). Udržet v krajin ě vysokou druhovou diverzitu mok řadních druh ů a zárove ň zachovat prosperitu druh ů stanovištn ě velmi vyhran ěných je z řejm ě možné pouze mozaikovitým managamentem (v prostoru i v čase), nicmén ě stanovit (a následn ě praktikovat) jeho optimální úrove ň (srovnatelnou s přirozeným hospoda řením člov ěka v minulých obdobích) je v podmínkách sou časné ochrany p řírody prakticky jen obtížn ě realizo- vatelné.

26 Program, sborník referát ů a abstrakt ů, AF MZLU v Brn ě, 24.1.2008

Rozdíly v migra čních schopnostech Maculinea telejus a M. nausithous (Lepidoptera: Lycaenidae) v okolí P řelou če

1 2 1 1 1 VLADIMÍR VRABEC , PIOTR NOWICKI , JANA BOUBERLOVÁ , HANA RYCHLÍKOVÁ , HANA VESELÁ , 1 1 1 1 PAVLA ANTOŠOVÁ , HANA HANOUSKOVÁ , MILENA SPALOVÁ & HELENA LÁLOVÁ

1Katedra zoologie a rybá řství, FAPPZ ČZU v Praze, autor pro korespondenci: [email protected] 2Institute of Environmental Sciences, Jagiellonian University, Gronostajowa 7, 30-387 Kraków, Poland Většina autor ů obecn ě p ředpokládá rozdíly v migra čních schopnostech druh ů Maculinea telejus a M. nausithous , p řičemž vyšší vagilita i mobilita je p řisuzována druhu M. nausithous , u kterého je znám nejdelší p řelet p řes 5 km, na rozdíl od asi 2,5 km pro M. telejus . Zjišt ění o vyšší úrovni mi- grací pro M. telejus (40 % p řelétnuvších jedinc ů) než pro M. nausithous (26 %) je známo pouze ze Slovinska, nutno ovšem upozornit, že v daném p řípad ě byla po četnost M. telejus p řibližn ě 4× vyšší než M. nausithous . Další analýza dat o disperzi M. nausithous a M. telejus , která zpochyb- ňuje výše uvedený p ředpoklad pochází ze severního Bavorska a konstatuje, že p řelétalo více jak 50 % jedinc ů obou druh ů, p řičemž pro M. telejus se pr ůměrná disperzní vzdálenost blížila 500 m, pro M. nausithous 420 m; v případ ě druhého druhu bylo dopo čteno, že 6 % populace p řeletí 1340 m. Stanovili jsme proto hypotézu, že migrace druhu Maculinea nausithous mohou být čast ější a za- znamenané p řelety delší než u M. telejus na základ ě prostého faktu, že tento druh na řad ě lokalit spole čného výskytu vykazuje vyšší po četnost. Analyzovali jsme v tomto sm ěru dostupná data z našich výzkum ů v okolí P řelou če s negativ- ním výsledkem pro výše uvedenou hypotézu. Tabulka 1 ukazuje hodnocení migrací uvedených druh ů mezi sledovanými stanovišti pouze na základ ě jednoduchého srovnání spo čtené velikosti populace daného druhu a skute čného po čtu zjišt ěných p řelet ů. M. nausithous vykazuje vždy vyšší pom ěr p řelétnuvších jedinc ů k celkové spo čtené velikosti své populace než druh M. telejus . Naše zjišt ění tak potvrzuje vyšší mobilitu druhu M. nausithous . Pro zd ůvodn ění této skute čnosti musí- me hledat jiné vysvětlení než vyšší po četnost jeho populací.

Tabulka 1: Srovnání po čtu zaznamenaných migrací s vypo čtenou celkovou velikostí populace pro č léta 2004 – 2007. Sloupec ” Nˆ total ” udává velikost populace druhu spo tenou v programu MARK, sloupec “M” ukazuje celkový po čet emigrant ů a imigrant ů mezi sledovanými stanovišti. Taxon 2004 2005 2006 2007

Nˆ total M Nˆ total M Nˆ total M Nˆ total M M. telejus 246 13 355 47 830 112 912 37 M. nausithous 148 22 388 81 1015 163 315 41

Přísp ěvek byl vypracován v rámci výzkumného zám ěru České zem ědělské univerzity a v rámci spolupráce b ěhem RTD EC projektu “MacMan”.

27 III. Lepidopterologické kolokvium

Status populace modráska Maculinea telejus (Lepidoptera: Lycaenidae) u Poděbrad

1 1 2 1 1 VLADIMÍR VRABEC , HANA HANOUSKOVÁ , PIOTR NOWICKI , DAVID MALINA , HANA VESELÁ , 1 1 1 JANA BOUBERLOVÁ , MILENA SPALOVÁ & HELENA LÁLOVÁ

1Katedra zoologie a rybá řství, FAPPZ ČZU v Praze, autor pro korespondenci: [email protected] 2Institute of Environmental Sciences, Jagiellonian University, Gronostajowa 7, 30-387 Kraków, Poland

V letech 2005 a 2006 jsme pomocí metody zp ětného záznamu ozna čených jedinc ů studovali populaci modráska Maculinea telejus poblíž Pod ěbrad (Pod ěbrady – Kluk, louky JV od koupaliště Jezero, 5856, 187 m, 50°07´42´´N, 15°08´09´´E). V roce 2005 bylo studováno pouze stanoviště s nejpo četn ější kolonií motýla, v roce 2006 bylo studováno 7 motýlem osídlených stanoviš ť. Vzhledem k omezeným možnostem týmu neprobíhal výzkum po celou sezónu, ale byl p řed časn ě ukon čen, zejména v roce 2006. P řesto jsme získali zajímavý soubor dat o po četnosti populace a migracích mezi dostupnými stanovišti, které stru čně shrnujeme v následujících tabulkách 1 a 2.

Tabulka 1: Základní zjišt ěná data o populaci M. telejus u Pod ěbrad Rok Ozna čeno Po čet Termín Nˆ M ů ť total č ř ů jedinc stanoviš sledování (spo čteno) (po et p elet ) 2005 551 1 10.7.-18.8. 1021 nestudováno 2005 1312 7 9.7.-3.8. 3278 87

Tabulka 2: Vypo čtené podrobn ější údaje o populace M. telejus u Pod ěbrad za rok 2006 č Plocha Ozna eno Nˆ total SE Vylíhlí Imigranti jedinc ů 1 531 1074 278 872 202 2 104 188 87 118 70 3 131 682 631 395 287 4 188 863 528 642 221 5 222 790 560 695 95 6 175 566 920 530 36 7 2 6 - 6 0 Celková 1312 3278 891 populace

Vzhledem k ukon čení výzkumu ješt ě v letové sezón ě, odhadujeme, že jsme zachytili asi 90 % sezónní populace jediného stanovišt ě ( či dvou sousedních) v roce 2005 a pouhých 70 % sezónní populace celkem 7 stanoviš ť v roce 2006; skute čný po čet p řítomných jedinc ů motýla tedy byl ješt ě vyšší. Dlouhodobé existenci populace modrásk ů napomáhá p řítomnost vodojemů a jejich ochranného pásma, kde se nesmí používat chemikálie. Okolí vlastních vodojem ů je navíc oploce- né a p říležitostn ě kosené (je odstra ňován nálet). Popula ční systém v blízkosti Pod ěbrad je jednozna čně dosud nejpo četn ější známou zkoumanou metapopulací druhu Maculinea telejus v Čechách a její význam pro ochranu druhu je naprosto prioritní a nadregionální.

Přísp ěvek byl vypracován v rámci výzkumného zám ěru České zem ědělské univerzity a v rámci spolupráce b ěhem RTD EC projektu “MacMan”.

28 Program, sborník referát ů a abstrakt ů, AF MZLU v Brn ě, 24.1.2008

Populace hn ědáska chrastavcového ( Euphydryas aurinia ) v Čechách: pokus o nejmasivn ější mark-recapture ve st ředoevropských d ějinách

1,2 1,2 2 3 1 KAMIL ZIMMERMANN , MARTIN KONVI ČKA , ZDEN ĚK FRIC , VLADIMÍR HULA , PETR VLAŠÁNEK , 4 1,2 1 5 6 MICHAL ZAPLETAL , DAVID NOVOTNÝ , PAVLA BLAŽKOVÁ , MICHALA KOPE ČKOVÁ & PETR JISKRA

1PřF Jiho české univerzity v Českých Bud ějovicích 2Entomologický ústav, BC AV ČR, České Bud ějovice 3Ústav zoologie, rybá řství, hydrobiologie a v čela řství AF MZLU v Brn ě 4PdF Jiho české univerzity v Českých Bud ějovicích 5Ob čanské sdružení Ametyst 6AOPK ČR, Karlovy Vary

Již šestou sezónu zkoumáme metodou zpětných odchyt ů populaci hn ědáska chrastavcového ( Eu- phydryas aurinia ) na úpatí Doupovských hor. Od roku 2001, kdy v ČR nebylo známo více než pět lokalit, se poda řilo potvrdit výskyt na plných 82 lokalitách. Tento nár ůst inspiroval nápad podchytit zp ětnými odchyty co možná nejv ětší po čet populací. V roce 2007 jsme spustili ekolo- gickou ofenzívu, p ři níž jsme zna čili motýly v sedmi popula čních systémech (Ašsko, rezervace Soos, Mariánskoláze ňsko, okolí Teplé, centrální Slavkovský les, východní Karlovarsko a okolí Bochova). Celkem bylo ozna čeno 9466 jedinc ů, sou čet odhad ů pro všechny systémy činí 27 605 jedinc ů. Nár ůst po čtu lokalit je dán lepší prozkoumaností oblasti, nesouvisí se stavem dlouhodob ě sledovaného bochovského systému. V ětšina kolonií je malá (jen ve 14 koloniích bylo zjišt ěno více než 20 larválních hnízd), existují však i kolonie hostící p řes 3000 dosp ělc ů. KZ disperzních schopností a délky p řelet ů lze usuzovat propojenost jednotlivých systém ů. Byly zaznamenány 3 přelety mezi jednotlivými systémy a 18 p řelet ů delších než 10 km (samci 16, samice 2), což ukazuje, na relativn ě dobrou schopnost komunikace mezi sebou a rekolonizace vhodných biotop ů. Nejdelší zaznamenanou celoživotní trajektorii ulet ěla samice, která p řekonala 23,5 km. I nadále se ukazuje, že management jednotlivých lokalit je jedním z hlavních faktor ů ovliv ňujících osud kolonií. Na mnoha místech nadm ěrná se č a pastva zatla čují zbytky populací do lemových partií nebo dochází k zar ůstání náletovými d řevinami a rostlinami a tím ke ztrát ě vhodných biotop ů. Přestože jsou každým rokem objevovány nové kolonie a celková obývaná plocha se zv ětšila na 350 ha, je naprosto nutné zam ěř it se na ochranu stávajících biotop ů a p ředevším na jejich roz- ší ření. V opa čném p řípad ě bude v ětšina malých populací brzy odsouzena k zániku.

Podpo řeno MŠMT – centrum LC-06073, MSM 6007665801, MSM 6215648905, GAV – KJB 60070601, Karlovarský kraj

29 III. Lepidopterologické kolokvium Abstrakty poster ů

Diverzita motýl ů alpínských bezlesí Vysokých Sudet: vliv plochy a míry izolovanosti

KAROLÍNA ČERNÁ & TOMÁŠ KURAS

Katedra ekologie a životního prost ředí P řF UP v Olomouci

Diverzita motýl ů (Lepidoptera) byla studována v rámci 10 izolovaných alpínských bezlesí Vyso- kých Sudet s vyvinutým alpínským (subalpínským) pásmem: západní a východní Krkonoše, Krá- lický Sn ěžník a v Hrubém Jeseníku – Šerák, Keprník, Červená hora, Mravene čník-Vřesník, Pra- děd, Malý D ěd a Vysoká hole. Analýzy byly provedeny na základ ě 20 diagnostických druh ů, tj. druh ů s vazbou na prost ředí nad horní hranicí lesa. Ze zoogeografického hlediska se jedná o reliktní prvky alpínského a boreálního p ůvodu. Data o výskytu druh ů v jednotlivých alpínských zónách vychází z víceletého terénního pr ůzkumu a kritické excerpce publikovaných dat. Vliv velikosti plochy na faunu motýl ů (Lepidoptera) byl testován alometrickým modelem SAR („Species Area Relationships“) a vliv izolovanosti plochy pomocí matematického modelu IFM („Incidence Function Model“). Na základ ě výsledk ů lze druhovou diverzitu jmenovaných alpínských zón interpretovat ve smyslu teorie ostrovní biogeografie, tedy druhov ě bohatší jsou bezlesí s vyšší mírou konektivity a v ětší plochou. Na základ ě obou model ů, SAR a IFM, lze také definovat jádrovou oblast diverzity arkto-alpinních druh ů Vysokých Sudet, která je lokalizována na geograficky blízkých a plošn ě relativn ě rozsáhlých bezlesích Hrubého Jeseníku (h řeben Vyso- ké hole + Prad ěd + Malý D ěd) a na Králickém Sn ěžníku. Výsledky je možné dále využít v ochran ě p řírody, která by m ěla být sm ěrována p ředevším na uvedené plochy s vysokou druhovou diverzitou, tzv. „hotspots“ Vysokých Sudet. Za zmínku jist ě stojí i endemický a sou časn ě nominotypický poddruh oká če menšího Erebia sudetica sudetica , který se vyskytuje práv ě na plochách Malého D ědu a Prad ědu, kde byl objeven již ve druhé polovin ě 19. století a v roce 1861 O. Staudingerem popsán. Jinde na sv ětě není znám.

Vliv managementu a faktor ů prost ředí na druhové složení spole čenstev motýl ů valašských pastvin

JANA DANDOVÁ & TOMÁŠ KURAS

Katedra ekologie a životního prost ředí P řF UP v Olomouci

Předm ětem studia byla diverzita spole čenstev ve dne aktivních motýl ů (Rhopalocera, Zygaeni- dae). Spole čenstva motýl ů byla studována z hlediska environmentálních parametr ů stanoviš ť. Dále byla studována míra konektivity krajiny. Studie probíhala ve Vsetínských vrších v letech 2005–2007. Na lokální úrovni bylo v údolí Losového zkoumáno 21 segment ů luk a pastvin, na úrovni regionální bylo studováno 111 segment ů v dalších sedmi údolích (Brat řej ůvka, Hluboké, Lušová, Babínek, Malý Babínek, Brodská a Kobylská).

30 Program, sborník referát ů a abstrakt ů, AF MZLU v Brn ě, 24.1.2008

Korelace mezi druhy a parametry prost ředí byla testována mnohorozm ěrnou metodou CCA. Bylo zjišt ěno, že druhová diverzita motýl ů je na obou úrovních siln ě korelována s přítomností indika čních druh ů na stanovišti. Dále je diverzita pozitivn ě korelována s jižn ě až jihozápadn ě exponovanými svahy, velikostí plochy, množstvím nektaru a pastvou ovcí, na regionální úrovni potom ješt ě s pastvou skotu a sukcesn ě zar ůstajícími plochami. Diverzita byla negativn ě korelo- vána se se čenými plochami (vesm ěs celoplošn ě se čenými) a zastín ěním. Podle p řítomnosti indika čních druh ů byly vybrány plochy, které p ředstavují fragmenty kvalit- ních stanoviš ť a jsou osidlovány druhov ě bohatými spole čenstvy motýl ů. Testována byla velikost a vzájemná vzdálenost (parametry krajiny) t ěchto vybraných ploch a jejich vliv na diverzitu. Míra konektivity zájmových území byla, za použití t ěchto údaj ů, stanovena pomocí matematického modelu IFM („Incidence Function Model“). Vysokou míru konektivity vykazují údolí Losového a Babínek, nejnižší míra konektivity byla stanovena v údolí Brodská.

Mrhají technické rekultivace ochraná řským potenciálem vyt ěžených lom ů? Případ motýl ů v Českém krasu

1 2, 3 2 TOMÁŠ KADLEC , MARTIN KONVI ČKA & ROBERT TROPEK

1Katedra ekologie PřF UK, Praha 2PřF Jiho české univerzity v Českých Bud ějovicích 3Entomologický ústav, BC AV ČR, České Bud ějovice

Technické rekultivace t ěžebních prostor, nap říklad lom ů, jsou širokou ve řejností vnímány pozitivn ě. Ovšem lomy poskytují potenciální refugia druh ům vázaným na vyprahlé skalnaté sut ě, stepní trávníky či k řoviny, pro mnoho specializovaných kriticky ohrožených taxon ů se stávají posledními úto čišti v okolní pusté krajin ě (Beneš et al., Conserv. Biol . 17: 1058–1069). V roce 2006 jsme ve vápencových lomech Českého krasu srovnávali plochy technicky rekul- tivované a ponechané samovolnému vývoji. Jednou ze sledovaných skupin byli motýli s denní aktivitou. Metodou transekt ů jsme srovnávali deset pár ů ploch (rekultivovaná a nerekultivovaná) přibližn ě stejného stá ří a expozice v celkem šesti lomech. Každá plocha byla navštívena b ěhem roku 5krát za standardního po časí. Na všech plochách bylo celkov ě zjišt ěno 79 druh ů motýl ů: na rekultivovaných plochách 62, na nerekultivovaných 66. V rámci srovnávaných dvojic bylo vždy víc druh ů na nerekultivova- ných plochách. Ješt ě v ětší rozdíly ukázaly ordina ční analýzy: afinitu k rekultivovaným plochám měly druhy široce rozší řené ( Polygonia c-album , Ematurga atomaria ), p řípadn ě vázané na mezo- filní trávníky ( Ochlodes sylvanus , Diacrisia sannio ). Na plochách ponechaným pozvolné sukcesi se da řilo druh ům skalních stepí ( Scolitantides orion , Selidosema brunnearium ) a teplých lesostepí (Satyrium acaciae , Hipparchia semele ). Pouze zde byly zjištěny ohrožené druhy jako Pyrgus armoricanus nebo Thymelicus acteon . Technická rekultivace vyt ěžených vápencových lom ů vede k výraznému ochuzení fauny, k převaze ubikvistických, všudyp řítomných druh ů, a k mrhání ochraná řským potenciálem t ěchto stanoviš ť.

Projekt byl financován ze zdroj ů Ministerstva školství (LC-06073 a 6007665801).

31 III. Lepidopterologické kolokvium

Molovky rodu Argyresthia na okrasných jehli čnanech

HANA KONE ČNÁ & HANA ŠEFROVÁ

Ústav p ěstování, šlecht ění rostlin a rostlinoléka řství AF MZLU v Brn ě

V letech 2005–2007 byl studován výskyt, bionomie, estetický vliv napadení a možnosti regulace po četnosti molovky zeravové Argyresthia thuiella (Packard, 1871) a m. jalovcové A. trifasciata (Staudinger, 1871). Studium bylo realizováno v Zámeckém parku v Lednici, v arboretu Nový Dv ůr a částe čně v brn ěnských parcích. Molovky rodu Argyresthia Hübner, 1825 jsou na našem území zastoupeny 30 druhy (Lašt ůvka & Liška, 2005, www.lepidoptera.wz.cz), jejich housenky se vyvíjejí na listnatých i jehli čnatých d řevinách, potravn ě jsou více nebo mén ě specializované, v pr ůběhu roku mají jedinou generaci a jejich bionomie je v ětšinou vcelku dob ře známa (nap ř. Agassiz in Emmet, 1996, The moths and butterflies of Great Britain and Ireland. Vol. III. ). Něko- lik druh ů pat ří mezi šk ůdce ovocných nebo okrasných strom ů. Oba studované druhy jsou na našem území nep ůvodní a obvykle se vyvíjejí také na nep ůvodních, okrasných druzích d řevin (nap ř. Váv- ra, 1999, Živa , 47: 80–82; Šefrová & Lašt ůvka, 2005, Acta Univ. Agric. Silvic. Mendel. Brun. , 53(4): 151–170). Molovka zeravová pochází ze Severní Ameriky. V Evrop ě byla poprvé zaregistrována v Holandsku v roce 1974. B ěhem dvou desetiletí osídlila v ětšinu území západní a st řední Evropy. Na našem území byla poprvé zjišt ěna v roce 1988 (Povolný in Novák & Liška, 1997, Klapalekiana, 33 (Suppl.): 1–159). V sou časné dob ě se vyskytuje po celém území, v závislosti na p řítomnosti hostitel- ských rostlin, tj. je omezena na urbanizované prostředí a parky. Imaga se na sledovaných plochách vyskytovala od konce kv ětna do druhé poloviny června. Housenky byly nalezeny na zeravech ( Thuja spp.) a výrazn ě mén ě na cyp řišcích ( Chamaecyparis spp.). Objevovaly se od července a jejich vývoj byl velmi pomalý. Vyžírají kompletn ě koncové listovité jehlice v délce 2–3 cm. Vždy p řezimovaly v posledním instaru uvnit ř požerku, kde se od konce dubna do poloviny kv ětna kuklily. Molovka jalovcová je p ůvodní v Alpách, kde je existen čně vázána na porosty jalovce chvoj- ky (Juniperus sabina ). Od p řelomu 70. a 80. let 20. století se z alpské oblasti ší ří do okolí, resp. je rozvlékána s hostitelskými rostlinami (p říčiny po čátku jejího ší ření nejsou jasné). V sou časnosti je známa z většiny zemí st řední a západní Evropy, na našem území byla zjišt ěna v roce 1995 (Vávra in Novák & Liška, 1997, Klapalekiana, 33 (Suppl.): 1 –159). V současnosti se patrn ě vyskytuje po celém území v závislosti na p řítomnosti hostitelských rostlin. Imaga se na sledovaných plochách líhla od poloviny kv ětna do po čátku června. Housenky se objevily v červenci. Rostou velmi pomalu, nejd říve vytvá řejí asi 10 mm dlouhou minu v jehlicovitých listech, pak vyžírají koncové části letorost ů v délce kolem 20 mm. Housenka b ěhem vývoje vyst řídá n ěkolik letoros- tů, které opouští otvorem na bázi požerku. Je dorostlá v pr ůběhu zá ří až října. V ětšinou opouští poslední napadený letorost již na podzim, mén ě často po oteplení v březnu. Pro č dochází k tomuto rozdílu je p ředm ětem dalšího studia. V ětšina housenek, které p řezimovaly v letorostech byla parazitována nebo hynula z jiných p říčin. Z možných hostitelských rostlin byly nejvíce na- padány jalovec virginský ( Juniperus virginiana ), j. čínský ( J. chinensis ) a j. chvojka ( J. sabina ), naopak jalovec obecný ( Juniperus communis ) jen zcela výjime čně. Na zeravech ( Thuja spp.) a cyp řišcích ( Chamaecyparis spp.), které jsou rovn ěž uvád ěny jako hostitelské d řeviny, nalezena nebyla. Argyresthia trifasciata byla v pr ůběhu studia mnohem hojn ější než A. thuiella , která byla za- znamenána obvykle jednotliv ě. Pouze v Zámeckém parku v Lednici se vyskytovala pon ěkud po- četn ěji (srv. Povolný & Zacha, 1990, Ochrana Rostlin , 26: 67–71). P ři napadení prvním druhem docházelo vzhledem k jeho výrazn ě vyšší abundanci k mírnému estetickému znehodnocení napa- dených d řevin, které zjevn ě nevedlo k jejich oslabení nebo jinému zdravotnímu postižení. P ři pokusech byla vyzkoušena také možnost chemické regulace t ěchto druh ů. Jako pom ěrn ě ú činné se ukázaly p řípravky na bázi blokátor ů syntézy chitinu (diflubenzuron) a neonikotinoid ů (aceta- 32 Program, sborník referát ů a abstrakt ů, AF MZLU v Brn ě, 24.1.2008 miprid) aplikované v dob ě nakladených vají ček a líhnoucích se housenek, tj. ve druhé polovin ě června nebo po čátkem července. Praktické využití chemické regulace t ěchto druh ů molovek lze doporu čit pouze ve výjime čných p řípadech p ři extrémn ě po četném výskytu. V pokra čujícím studiu bude v ěnována pozornost p říčinám rozdíl ů v bionomii A. trifasciata (ukon čení vývoje housenky na podzim nebo na ja ře), výskytu parazitoid ů v pr ůběhu trvající vyšší po četnosti A. trifasciata , preferenci jednotlivých druh ů hostitelských d řevin i dalším detail ům bionomie obou studovaných druh ů.

Vlivy fragmentace krajiny na ubývající a neubývající druhy: mobilita dosp ělc ů dvou druh ů hnědásk ů (Lepidoptera, Nymphalidae)

1,2 1,2 DAVID NOVOTNÝ & MARTIN KONVI ČKA

1Entomologický ústav, BC AV ČR, České Bud ějovice 2PřF Jiho české univerzity v Českých Bud ějovicích

Schopnost migrace a vazba na specifické biotopy jsou zásadní pro přežívání druh ů v krajin ě. Porovnáním vlastností b ěžného a ohroženého druhu m ělo ukázat na čem závisí ohrožení denních motýl ů v dnešní krajin ě. Použita byla metoda zp ětných odchyt ů, kterou jsme studovali schopnost migrace dvou blízce p říbuzných hn ědásk ů (Lepidoptera: Melitaeini) v systému údolí jižn ě od Ždánického lesa. Jako b ěžný druh byl vybrán Melitaea athalia , jako ohrožený Melitaea aurelia . Délky p řelet ů byly vyneseny proti pravd ěpodobnosti p řelet ů pomocí obrácené mocninné funkce. Touto metodou jsme nezjistili žádné rozdíly v disperzi jednotlivých druh ů, ani mezi pohlavími v rámci druh ů. Naopak srovnání výskytu dosp ělc ů v rámci spole čně obývaných lokalit ukázaly na signifi- kantní rozdíly v mikrodistribuci. M. aurelia využívá mozaiku krátkostébelné stepi a místa s do- statkem nektaru, kdežto M. athalia preferuje pozd ější sukcesní stadia s vyšší vegetací. Také vyu- žívá další typy biotop ů, v četn ě vlhkých luk, pasek a sv ětlých okraj ů les ů. A čkoli oba druhy mají podobnou schopnost migrace, M. athalia snadn ěji nachází vhodný habitat (i jiný). Pravd ěpodob- nost osídlení lokality vzdálené více jak 5 km je pro druh M. aurelia vzhledem k velikosti stávající populace více než nepravd ěpodobné.

33 III. Lepidopterologické kolokvium

Intenzivní mapování denních motýl ů (Lepidoptera) na území CHKO Beskydy v období 2006–2007

1,2 3 LUKÁŠ SPITZER & JIŘÍ BENEŠ

1Muzeum regionu Valašsko ve Vsetín ě, Valašské Mezi říčí 2PřF Jiho české univerzity v Českých Bud ějovicích 3Entomologický ústav, BC AV ČR, České Bud ějovice Chrán ěná krajinná oblast Beskydy je plošn ě nejv ětší CHKO v ČR (1238 km 2) a tvo ří ji unikátní mozaika rozsáhlých les ů, remízk ů, sad ů, činných i opušt ěných extenzivních i intenzivních pastvin a luk. P řes vysoký potenciál nebyla tomuto prostoru v minulosti v ěnována dostate čná pozornost. V roce 2006 bylo pod záštitou Nadace FOA a Správy CHKO Beskydy p řistoupeno k plošnému mapování denních druh ů motýl ů. Mapování voln ě navazuje na podobný projekt, kte- rý byl již zakon čen v sousední CHKO Bílé Karpaty. Mapování se ú častnilo 13 entomolog ů. Do- sud bylo zpracováno za použití standardizované metodiky celkem 91 kvadrát ů (1/16 b ěžných faunistických čtverc ů) v jižní a st řední části CHKO Beskydy. Projekt bude ukon čen v roce 2008 zpracováním všech p řevážn ě nelesních kvadrát ů v její severní části. Dosud byl zjišt ěn výskyt 95 druh ů motýl ů, a to 12 druh ů v řetenušek a zelená čků a 83 druh ů denních motýl ů (celkový po čet pozorovaných jedinc ů p řesahoval 194 000 ex.). Dle Červené knihy byl zjišt ěn výskyt 3 druh ů kriticky ohrožených ( Maculinea arion – 16 kvadrát ů, Parnassius mnemosyne – 1 kvadrát a Zygaena brizae – 4 kvadráty), 3 druhy ohrožené (Argynnis niobe , Melitaea diamina a Melitaea cinxia ), 16 druh ů zranitelných (mezi jinými Hesperia comma , Spialia sertorius , Maculinea teleius , Erebia aethiops a Jordanita notata ) a 2 druhy tém ěř ohrožené. Mezi d ůležité nálezy pat ří potvrzení nezv ěstných druh ů po 20 letech: Hamearis lucina a Me- litaea diamina . D ůležité bylo také potvrzení ší řících se druh ů: Brintesia circe , Cupido argiades , Brenthis ino , Aricia eumedon či Lycaena dispar . Nemén ě zajímavé je nalezení silné populace druhu Zygaena carniolica , která zde vystupuje až do výšky 450 m n m. Z dosud získaných údaj ů vyplývá, že údolí Vsetínské Be čvy hostí ve srovnání s nejjižn ější částí CHKO (okolí Pul čína) či st řední částí CHKO (údolí Rožnovské Be čvy) druhov ě nejpo četn ější spole čenstva motýl ů. Mnohé druhy jsou zde vázány p římo na maloplošné soukromé hospoda ření, hlavn ě extenzivní pastvu ovcí. Nejbohatší kvadráty obývají katastry obcí Halenkov a Huslenky (až 73 druh ů/kvadrát). Severní část Beskyd vykazuje již podstatný úbytek druhové bohatosti. Údolí Vsetínské Be čvy hostí nejsiln ější metapopulaci druhu M. arion v rámci celé ČR. Modrásek je ochraná řsky vhodným deštníkovým druhem – doprovázen je často ostatními ohroženými druhy. Dosud funk ční beskydská metapopulace druhu M. arion je významná i celoevropsky. Podpo řeno projektem „Zachování biologické rozmanitosti trvalých travních porost ů v poho ří Karpat v ČR“ (UNDP – GEF a Správa CHKO Beskydy), MŠMT ČR 60077665801 a MŠMT ČR LC06073.

Poslední populace hn ědáska osikového ( Euphydryas maturna ) v ČR: sou časný stav a nejnov ější poznatky z bionomie

1 2,3,4 ALENA ŠTEMBERKOVÁ & OLD ŘICH ČÍŽEK

1PřF UP v Olomouci 2HUTUR – ob čanské sdružení, J. Purkyn ě 1616, 500 02 Hradec Králové 3PřF Jiho české univerzity v Českých Budějovicích 4Entomologický ústav, BC AV ČR, České Bud ějovice 34 Program, sborník referát ů a abstrakt ů, AF MZLU v Brn ě, 24.1.2008

V České republice je pouze jediná – poslední – populace hn ědáska osikového ( Euphydryas maturna L.). Motýl p řežívá v lese, kde se do roku 1900 hospoda řilo výmladkov ě. V sou časné dob ě je tento druh sv ětlých listnatých les ů vytla čen na paseky. Na nevhodnost náhradních biotop ů ukazuje také extrémn ě malý po čet jedinc ů v této polabské populaci. Od roku 2002 kdy výzkum za- po čal, fluktuuje její velikost od 200 do 2500 jedinc ů. Živnou rostlinou housenek je v první – gre- garické – fázi jasan. Vzhledem k jiné struktu ře náhradních biotop ů ve kterých druh v sou časnosti přežívá, lze o čekávat vliv na vývoj larev. Výzkum je proto v posledních letech zam ěř en na preference samic p ři kladení a na mortalitu larev. S využitím kanonických analýz a analýz p řežívání jsou studovány vlivy stanovišt ě, parametr ů strom ů a jejich okolí pro výb ěr místa pro ovipozici. Dále pak vliv t ěchto faktor ů spolu s umíst ěním hnízda v rámci stromu na p řežívání housenek.

Výber vhodného miesta pre prezimovanie húseníc smrekových motý ľov

KATARÍNA VARGOVÁ , JÁN KULFAN & PETER ZACH

Ústav ekológie lesa, SAV, Zvolen, SR

O mieste prezimovania húseníc na konároch smrekov viac alebo menej rozhodujú sami čky výbe- rom vhodných ovipozi čných miest. Niektoré vo ľne žijúce pohyblivé húsenice, ktoré sú schopné do nástupu zimy prekona ť na konároch vä čšie vzdialenosti (napr. z čeľade Geometridae), sa mô- žu od miesta ovipozície vzdiali ť a zimova ť v iných častiach korún. Húsenice endofágnych druhov majú ve ľmi obmedzené možnosti premiestni ť sa inde. V našej práci sme sa zamerali na štúdium horizontálnej distribúcie zimujúcich húseníc troch hlavných trofických listožravých skupín motý ľov (mínova če ihlíc, pú čikožravé a vo ľne žijúce druhy) na smreku oby čajnom ( Picea abies ). Na lokalite Kamenný kopec, Detvianska Huta (stred- né Slovensko, 830 m n.m.) sme v marci 2007 odobrali na južných svahoch zo solitérne rastúcich smrekov 10 vzoriek z južných častí korún a 10 vzoriek zo severných častí korún. Podobným spô- sobom sme odobrali vzorky zo smrekov na severných svahoch. Jedna vzorka predstavuje 20 kusov 50 cm dlhých terminálnych konárov. Vzorky boli osobitne vložené do fotoeklektorov. Do zberných nádobiek sme odchytili húsenice a v eklektoroch vyliahnuté imága motý ľov, ktoré sme následne determinovali. Všetky nami zistené druhy zimujú v štádiu húseníc. Spolu sme získali 495 jedincov všetkých troch trofických skupín motý ľov. Pokia ľ ide o jedince všetkých druhov spolu, najviac sme ich zaznamenali na stromoch na južných svahoch a v tejto situácii bolo viac exemplárov na južných stranách korún (ANOVA: d.f.=1; F=9; p=0,005*). Na severných svahoch bola situácia opa čná. Nepotvrdili sme signifikantný vplyv ori- entácie svahu ani vplyv orientácie koruny stromu na výskyt zimujúcich húseníc púčikožravých druhov. Naproti tomu sme zistili signifikantný vplyv orientácie svahu na výskyt prezimujúcich mínova čov ihlíc (ANOVA: d.f.=1; F=11,24; p=0,002*); na južných svahoch bolo húseníc viac. Najpo četnejším druhom, ktorý mínuje ihlice, bola Batrachedra pinicolella , zaznamenali sme u neho signifikantný vplyv orientácie svahu (ANOVA: d.f.=1; F=8,7; p=0,005*) aj orientácie koruny (ANOVA: d.f.=1; F=8,7; p=0,005*), pri čom v oboch prípadoch húsenice preferovali juž- nú orientáciu. Zo skupiny vo ľne žijúcich druhov húseníc sme získali len malý po čet jedincov, z ktorých bolo najviac na severných stranách korún stromov rastúcich na južných svahoch. Z týchto výsledkov sa dá usudzova ť, že kladenie vají čok sami čkou niektorých druhov nie je náhodné, ale sa pravdepodobne prispôsobuje miestnym mikroklimatickým podmienkam prostre- dia.

Výskum bol podporený projektmi VEGA č. 2/5152/25 a 2/6007/6.

35 III. Lepidopterologické kolokvium

Mění se párovací chování denních motýl ů s fenologickým stavem populací?

1 1,2 PETR VLAŠÁNEK & MARTIN KONVI ČKA

1PřF Jiho české Univerzity v Českých Bud ějovicích 2Entomologický ústav, BC AV ČR, České Bud ějovice

Optimaliza ční teorie p ředpokládá, že samci hmyzu s odd ělenými generacemi dosp ělc ů by do ak- tivního párovacího chování m ěli investovat tehdy, kdy je k dispozici nejvíce čerstvých samic; jindy by m ěli párovacími aktivitami šet řit a soust ředit se na chování „udržovací“. Z tohoto p řed- pokladu vyplývá, že chování motýl ů by se m ělo lišit s pr ůběhem sezóny, stavem populace (ze- jména pom ěrem pohlaví) a kone čně i denní dobou. K prozkoumání t ěchto p ředpoklad ů jsme použili data získaná p ři r ůzných projektech zahrnu- jících zp ětné odchyty, p ři nichž bylo, vedle jiných charakteristik, zapisováno i chování jedinců. Taková data máme k dispozici pro patnáct druh ů – jason ě dymnivkového, babo čku sí ťkovanou, tři perle ťovce, šest hn ědásk ů a čty ři oká če. N ěkteré projekty trvaly více let – celkem se jedná o 27 „motýlo-sezón“, 23 716 jedinc ů (15 379 samc ů, 8337 samic), respektive 42 062 odchyt ů celkem (29 749 samc ů, 12 313 samic). Pracovali jsme mnohorozm ěrnými (ordina čními) metodami, přičemž všechny výpo čty odfiltrovaly rušivý vliv po časí. Denní doba se ve výsledcích často rozpadá na t ři části. Dopoledne a podve čer bývají co do chování identické (p řevládají odpo činek, slun ění a nektarování), uprost řed dne p řevládá párovací chování. Co se tý če sezónních zm ěn, kopulace se z pohledu samic vyskytují p ředevším na za čát- ku, zatímco z pohledu samc ů je posunutá více ke st ředu sezóny (protandrie). Koncem sezóny u obou pohlaví p řevládají udržovací aktivity. Co se tý če denzitních charakteristik (pom ěr pohlaví, denní velikost populace), jsou ve v ětšin ě p řípad ů z řetelné zm ěny párovacího chování jednoho pohlaví p ři zm ěně abundance pohlaví druhého.

Podpo řeno granty MŠMT (LC-06073 a 6007665801).

36 Program, sborník referát ů a abstrakt ů, AF MZLU v Brn ě, 24.1.2008 Adresá ř ú častník ů ADAMOVÁ Jana, 542 41 Vl čice 197, [email protected] BĚLÍN Vladimír, 763 18 Trnava č. 314, [email protected] BENEŠ Ji ří, Entomologický ústav, BC AV ČR, Branišovská 31, 370 05 České Bud ějovice, [email protected] BERÁNEK Otmar, Pod vinohrady 301, 684 01 Slavkov u Brna BEZD ĚK JAN , Ústav zoologie, rybá řství, hydrobiologie a v čela řství AF MZLU v Brn ě, Zem ědělská 1, 613 00 Brno, [email protected] ČELECHOVSKÝ Alois, Katedra zoologie a ornitologická laborato ř P řF UP v Olomouci, tř. Svobody 26, 771 46 Olomouc, [email protected] ČERNÁ Karolína, Katedra ekologie a životního prost ředí P řF UP v Olomouci, t ř. Svobody 26, 771 46 Olomouc, [email protected] ČÍŽEK Old řich, J. Purkyn ě 1616, 500 02 Hradec Králové, [email protected] DANDOVÁ Jana, Boženy N ěmcové 109, 294 71 Benátky nad Jizerou, [email protected] DAREBNÍK Ji ří, 769 01 Jankovice 93, [email protected] DEDEK Pavel, AOPK ČR, Správa CHKO Pálava, Nám ěstí 32, 692 01 Mikulov, pa- [email protected] DOBROVSKÝ Tomáš, Hn ězdenská 735/6, 181 00 Praha-Troja, [email protected] DRVOTOVÁ Magda, Nad Výšinkou 12, 150 00 Praha 5; Odd ělení ochraná řského plánování, AOPK ČR, Nuselská 34, 140 00 Praha 4, [email protected] DVO ŘÁK Marek, 588 01 Smr čná 144, [email protected] ELSNER Gustav, H ůlkova 304, 197 00 Praha 9-Kbely, [email protected] FIALA Libor, Jasenická 1796, 755 01 Vsetín, lb.fialovi @seznam.cz FLORIÁN Antonín, Horácké nám ěstí 3/131, 621 00 Brno, [email protected] FRIC Zden ěk, Entomologický ústav, BC AV ČR, Branišovská 31, 370 05 České Bud ějovice, [email protected] GOTTWALD Albert, Jana Žižky 677, 686 06 Uherské Hradišt ě, [email protected] GREGOR František, Loosova 14, 638 00 Brno-Lesná HÁJEK Miroslav, Krajský ú řad Jihomoravského kraje, Odbor životního prost ředí – odd. ochrany přírody a krajiny, Žerotínovo nám. 3/5, 601 82 Brno, [email protected] HEŘMAN Petr, SRS, diagnostická laborato ř, Drnovská 507, 161 06 Praha 6, [email protected] HLUCHÝ Milan, Biocont Laboratory spol. s r.o., Šmahova 66, 627 00 Brno-Slatina, [email protected] HORÁK Jakub, Katedra ekologie a životního prost ředí FŽP ČZU v Praze & Odd ělení ochrany přírody KrÚ Pardubického kraje, [email protected] HRABÁK Rudolf, Slaví čkova 6, 638 00 Brno-Lesná, [email protected] HRN ČÍŘ Jan, Na Vyhlídce 591, 679 02 Rájec-Jest řebí, [email protected] HROUZEK Martin, Revolu ční 513, 686 06 Uherské Hradišt ě, [email protected] HRUDOVÁ Eva, Ústav p ěstování, šlecht ění rostlin a rostlinoléka řství AF MZLU v Brn ě, Zemědělská 1, 613 00 Brno, [email protected] HULA Vladimír, Ústav zoologie, rybá řství, hydrobiologie a v čela řství AF MZLU v Brn ě, Zem ědělská 1, 613 00 Brno, [email protected] CHOBOT Karel, AOPK ČR, Nuselská 39, 140 00 Praha 4, [email protected] JAKEŠ Old řich, Gruzínská 13/12, 625 00 Brno, [email protected] JANÍKOVÁ Eva, Katedra environmentálneho manažérstva, FPV Univerzita Mateja Bela, Tajovského 55, SK-974 01 Banská Bystrica, [email protected] JOHN Václav, Kyselovská 111, 783 01 Olomouc, [email protected] KADLEC Tomáš, Katedra ekologie P řF UK, Vini čná 7, 128 44 Praha 2, [email protected] KALABZA Miloslav, Na Okrouhlíku 944, 530 03 Pardubice, [email protected]

37 III. Lepidopterologické kolokvium

KALA Č Petr, Národní muzeum, odd. KNM3, Václavské nám ěstí 68, 115 79 Praha 1, [email protected] KALIVODA Henrik, Ústav krajinnej ekológie SAV, Štefánikova 3, P.O. Box 254, SK-814 99 Bratislava, [email protected] KLÍMOVÁ Martina, Česká 4757, 760 05 Zlín, [email protected] KONE ČNÁ Hana, Ústav p ěstování, šlecht ění rostlin a rostlinoléka řství AF MZLU v Brn ě, Zem ědělská 1, 613 00 Brno, [email protected] KONVI ČKA Martin, N. Frýda 1, 370 05 České Bud ějovice, [email protected] KONVI ČKA Ond řej, AOPK ČR, Správa CHKO Bílé Karpaty, Nádražní 318, 763 26 Luha čovice, [email protected] KOPE ČEK František, Rychtalíkova 1819, 688 01 Uherský Brod, [email protected] KORYNTA Josef, Ho řejší 66, 252 26 Koso ř KRÁLÍ ČEK Milan, Lidická 534, 697 01 Kyjov KŘIVAN Václav, ZO ČSOP Kn ěžice, Kn ěžice 109, 675 21 Ok říšky, [email protected] KŘÍŽANOVÁ IVANA , Ústav zoologie, rybá řství, hydrobiologie a v čela řství AF MZLU v Brn ě, Zem ědělská 1, 613 00 Brno, [email protected] KULFAN Ján, Ústav ekológie lesa SAV, Štúrova 2, SK-960 53 Zvolen, [email protected] LAŠT ŮVKA Zden ěk, Ústav zoologie, rybá řství, hydrobiologie a včela řství AF MZLU v Brn ě, Zem ědělská 1, 613 00 Brno, [email protected] LEITGEB Vladimír, Pod svahy 994, 686 00 Uherské Hradišt ě LIŠKA Jan, VÚLHM, v.v.i. Jílovišt ě-Strnady, 156 00 Praha 5-Zbraslav, [email protected] MACH Jakub, Haškova 449, 572 01 Poli čka, [email protected] MAREK Jaroslav, Venhudova 21, 613 00 Brno MARŠÍK Ladislav, Na kopci 175, 549 01 Nové M ěsto nad Metují, [email protected] MÁSLOVÁ Barbora, Husovo nám ěstí 624, 547 01 Náchod, [email protected] MATUŠKA Ji ří, AOPK ČR, Správa CHKO Pálava, Nám ěstí 32, 692 01 Mikulov, [email protected] MIKÁT Miroslav, Muzeum východních Čech v Hradci Králové, Eliš čino náb řeží 465, 500 01 Hradec Králové, [email protected] MIKÁTOVÁ Blanka, AOPK ČR, st ředisko Hradec Králové, Pražská 155, 500 04 Hradec Králové, [email protected] MÍKOVCOVÁ Alena, AOPK ČR (odbor monitoringu), Nuselská 39, 140 00 Praha 4, [email protected] MINÁRIKOVÁ Tereza, Fantova 1757, 155 00 Praha 5, Odd ělení ochraná řského plánování, AOPK ČR, Nuselská 34, 140 00 Praha 4, [email protected] MOCEK Bohuslav, Muzeum východních Čech v Hradci Králové, Eliš čino náb řeží 465, 500 01 Hradec Králové, [email protected] MODLINGER Roman, VÚLHM, v.v.i. Jílovišt ě-Strnady 136, 156 00 Praha 5-Zbraslav, [email protected] , [email protected] NAVRÁTIL Zden ěk, Píškova 21, 635 00 Brno, [email protected] NĚMÝ Jaroslav, Kamínky 7, 634 00 Brno-Nový Lískovec, [email protected] NOVOTNÝ David, Prachatická 2, 307 05 České Bud ějovice, [email protected] OŠUST Ján, Huta č. 82, SK-053 23 Rud ňany, [email protected] PALI ČKOVÁ Margita, Krajský úřad Jihomoravského kraje, Odbor ŽP – odd. ochrany p řírody a krajiny, Žerotínovo nám. 3/5, 601 82 Brno, [email protected] PÁLKA Michal, Kaštanová 814, 383 01 Prachatice, [email protected] PATO ČKA Jan, Ústav ekológie lesa SAV, Štúrova 2, SK-960 53 Zvolen, [email protected] PAVEL ČÍK Petr, 687 61 Vl čnov čp. 831; Krajský ú řad Zlínského kraje, t ř. Tomáše bati 21, 761 90 Zlín, [email protected] PAVLÍ ČKO Alois, Solní 127, 383 01 Prachatice, [email protected] PAVLÍKOVÁ Anežka, Družstevní 4565, 760 05 Zlín, [email protected] 38 Program, sborník referát ů a abstrakt ů, AF MZLU v Brn ě, 24.1.2008

PETR Ů Miloslav, Revolu ční 25, 110 00 Praha 1, [email protected] POTOCKÝ Pavel, Nová 461, 679 72 Kunštát, [email protected] RICHTER Ignác, Clementisa 49/4, SK-971 01 Prievidza, [email protected] RICHTER Ivan, Na Karasíny 19/14, SK-971 01 Prievidza, [email protected] RŮŽI ČKA Milan, Správa CHKO Železné hory, [email protected] SELUCKÁ Markéta, Sta ňkova 3, 602 00 Brno, [email protected] SITEK Jan, Státní rostlinoléka řská správa, obvodní odd ělení, 4. kv ětna 217, 738 02 Frýdek-Místek, [email protected], [email protected] SKALA Ji ří, K cikánce 790, 154 00 Praha 5, [email protected] SKYVA Jan, Buzulucká 3, 160 00 Praha 6, [email protected] SLÁMOVÁ Irena, Prokopa Vel. 1176, 34 701 Tachov, [email protected] SPITZER Lukáš, Muzeum regionu Valašsko, Zámecká 3, 757 01 Valašské Mezi říčí, [email protected] SRNKA Ľubomír, Školská ul. 752/9, 972 42 Lehota pod Vtá čnikom, [email protected] STUCHLÍK Zden ěk, Stamicova 1, 623 00 Brno SVOBODA Petr, Krajský ú řad Jihomoravského kraje, Odbor životního prost ředí – odd. ochrany přírody a krajiny, Žerotínovo nám. 3/5, 601 82 Brno, [email protected] ŠAFÁ Ř Jaroslav, P říkopy 3, 795 01 Rýma řov, [email protected] ŠEFROVÁ Hana, Ústav p ěstování, šlecht ění rostlin a rostlinoléka řství AF MZLU v Brn ě, Zem ědělská 1, 613 00 Brno, [email protected] ŠNAJDARA Pavel, Doubravy 117, 763 45 B řez ůvky; Krajský ú řad Zlínského kraje, T. Bati 21, 761 90 Zlín, [email protected] ŠTĚRBA Vladimír, El. Krásnohorské 29, 618 00 Brno ŠTASTNÁ Pavla, Ústav zoologie, rybá řství, hydrobiologie a v čela řství AF MZLU v Brn ě, Zemědělská 1, 613 00 Brno, [email protected] ŠTOURA ČOVÁ Jana, tamtéž, [email protected] ŠUMPICH Jan, 582 61 Česká B ělá 212, [email protected] ŠVESTKA Milan, Coufalova 19, 669 02 Znojmo, [email protected] TOKÁR Zdenko, Hollého 78/10, SK-071 01 Michalovce, [email protected] TRAXLER Ladislav, Únorová 359, 530 03 Pardubice TUR ČÁNI Marek, Katedra ochrany lesa a myslivosti, FLD ČZU v Praze, Kamýcká 129, 165 21 Praha 6-Suchdol, [email protected] UŘIČÁŘ Jan, R ůžová 1178, 697 01 Kyjov, [email protected] VACULA Dušan, Pokorného 1348, 708 00 Ostrava-Poruba, [email protected] VÁCHA Ji ří, Čápkova 31, 602 00 Brno, [email protected] VALDA Slavomír, Správa CHKO Koko řínsko, Česká 149, 276 01 M ělník, [email protected] VALÍ ČKOVÁ Ivana, Správa CHKO Pálava, Nám ěstí 32, 692 01 Mikulov, [email protected] VARGOVÁ Katarína, Ústav ekológie lesa SAV, Štúrova 2, SK-960 53 Zvolen, [email protected] VICHEREK Petr, Dlouhá t ř. 107, 736 01 Haví řov-Podlesí, [email protected] VÍTEK Pavel, Dukelská 125, 671 81 Znojmo, [email protected] VLAŠÁNEK Petr, Hlavní 84, 747 92 Háj ve Slezsku, [email protected] VRABEC Vladimír, Katedra zoologie a rybá řství FAPPZ ČZU v Praze, Kamýcká 129, 165 21 Praha 6-Suchdol, [email protected] VRBA Pavel, P řím ělkov 24, 588 22 Luka nad Jihlavou, [email protected] VYHLÍDAL Martin, Poto čná 106, 793 43 Stará Ves (u Rýma řova), [email protected] ZACH Peter, Ústav ekológie lesa SAV, Štúrova 2, SK-960 53 Zvolen, [email protected] ZÁME ČNÍK Jaroslav, Muzeum východních Čech v Hradci Králové, Eliš čino náb řeží 465, 500 01 Hradec Králové, [email protected] ZIMMERMANN Kamil, M. Chlajna 3, 370 05 České Bud ějovice, [email protected]

39 III. Lepidopterologické kolokvium

Název: III. Lepidopterologické kolokvium. Program, sborník referát ů a abstrakt ů

Edito ři: Zden ěk Lašt ůvka & Hana Šefrová

Vydala: Mendelova zem ědělská a lesnická univerzita v Brn ě 1. vydání, 2008

Po čet stran: 40

Tisk: Edi ční st ředisko

Náklad: 130 výtisk ů

ISBN 978-80-7375-139-5