Bohemia centralis, Praha, 31: 301–319, 2011

Motýli (Lepidoptera) Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko Butterflies and Moths (Lepidoptera) of the Křivoklátsko Protected Landscape Area

Ivo Novák Masarykova 882, CZ – 252 63 Roztoky; e-mail: [email protected]

▒ Abstract. Landscape and natural values of the Křivoklátsko Protected Landscape Area are evaluated in terms of butterflies and moths (Lepidoptera). The region is a phenomenon unique in Central Europe for its diversity and relative intactness. Extensive and diverse forest and xerotherm communities at altitudes ranging from 200 m to 600 m a.s.l. are inhabited by lepidopteran fauna estimated at more than 2000 species (over 1,600 species have been found up to now). During about 15 year investigation, occurrence of generally rare or for a long time disappeared species were confirmed, two among them new for the Czech fauna. Establishing and careful managing 25 specially protected areas (National Nature Reserves, Nature Monuments) make possible to maintain important gene pool of the insect species. The most significant findings relate to the Berounka River with its basin and adjacent forest complexes including xerotherm forestless meadow tops (so called bare patches) and scattered rock outcrops (rocky steppe). The area would require a stricter protection, e.g. as a national park. Rich fauna of butterflies and moths of the Křivoklátsko PLA is documented by a list of the selected most important species, representing about ten percent of the total number of species found in the area.

▒ Key words: Křivoklátsko Protected Landscape Area, Lepidoptera, faunistics, Central Bohemia, diversity, conservation

K článku patří obrázek č. 27 zařazený v barevné příloze na str. 575.

301 BOHEMIA CENTRALIS 31

Úvod

CHKO Křivoklátsko patří nesporně ke skvostům české a v širším smyslu i středoevropské přírody. Zoogeograficky patří do palearktické oblasti a do její lesní zony. Na ploše téměř 630 km2, což je velikost území současné Chráněné krajinné oblasti, najdeme tolik krajinných rozmanitostí, že to nemá na území České republiky hned tak obdoby. Zatímco však z botanického hlediska je toto území velmi dobře prozkoumáno a o tamější vegetaci je napsána řada knih a snad stovky odborných článků, je až neuvěřitelné, jak málo prací bylo o Křivoklátsku publikováno o fauně tak oblíbené sběratelské skupiny živočichů, jako jsou motýli. S výjimkou omezeného množství údajů v německy psaných prodromech motýlů Čech (Sterneck 1929, Sterneck et Zimmermann 1933) a tří článků ze čtyřicátých a padesátých let minulého století (Slípka 1946, Slabý 1949, Moucha 1957), nemáme o motýlech Křivoklátska až do konce století žádné další soubornější práce. Přitom Slípkův příspěvek o motýlech okolí Kladna má 3 strany textu, O. Slabý zmiňuje několik nálezů z Křivoklátska v rámci zajímavých údajů z celých Čech, a Mouchův příspěvek je na 4 strany. Na tom posledním je zajímavé, že je to prozatím nejobsáhlejší výčet pozorovaných druhů, především denních motýlů, a je zde zdůrazněn hojný výskyt některých druhů, které v dalších desetiletích postupně téměř vymizely, nebo jejich početnosti znatelně ubylo. Ne že by se na Křivoklátsku v minulém století příležitostně nesbíralo (např. po několik let zde v lesnictví působící Ing. J. Skýpala, z amatérských sběratelů MUDr. G. O. Krizek, E. Bariczek, Ing. K. Krušek aj.), ale nikdo své nálezy, pokud je autorovi známo, nezveřejnil. Teprve v posledních letech bylo publikováno několik jednotlivých nálezů z oblasti Křivoklátska v rubrice „Faunistické nálezy z České republiky“ v entomolo- gickém časopise Klapalekiana, případně se nachází v soukromých sbírkách další nepublikovaný materiál z příležitostných exkurzí jiného zaměření, který byl pro tento příspěvek k dispozici (RNDr. K. Rébl, Ing. J. Liška, G. Elsner aj.). V lepidopterologické literatuře (s výjimkou zmíněného Sternecka) není uveden ani výskyt a ubývání dnes již zřejmě vymřelého jasoně dymnivkového (Parnassius mnemosyne L.), přestože v soukromých sbírkách z minulého století je dokladového materiálu z okolí Nižboru, resp. Vůznice a Habrového potoka, poměrně hodně (viz obr. 27 na str 575). Teprve v přehledné publikaci o denních motýlech ČR (Beneš et Konvička 2002) je jednovětá zmínka o výskytu tohoto ostře sledovaného motýla v povodí Berounky a z přiložené mapky je možno vyčíst, že motýl se zde vyskytoval do 80. let 20. století. Pokud jde o údaje z prodromů obou německých autorů (Sterneck 1929 a Sterneck et Zimmermann 1933), které samozřejmě zahrnují i nálezy českých sběratelů z 19. a počátku 20. století, nejčastěji se zde opakují lokality Zbiroh, Svatá, Zbečno a Křivoklát. Zřejmě bylo Křivoklátsko z Prahy, kde žilo nejvíce lepidopterologů, poměrně špatně dostupné a sběratelská aktivita omezena většinou jen na měsíce školních prázdnin a dovolených. Také technické možnosti tehdejšího výzkumu, zvláště

302 Ivo Novák: Motýli (Lepidoptera) Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko noční průzkum se světlem, byly nesrovnatelně horší, než v současné době. Na druhé straně bylo tehdy všude spousty motýlů, a vůbec i jiného hmyzu, takže se na údolních rozkvetlých loukách motýli jen hemžili (vlastní autorova zkušenost ze 40. let minulého století) a nebyl problém sesbírat na hostitelských rostlinách i množství housenek. Vlastní systematický výzkum motýlí fauny byl zahájen na popud vedení CHKO teprve v r. 1994, kdy pracovníci Entomologického ústavu AVČR v Českých Budějovicích doc. Ing. K. Spitzer a Ing. J. Jaroš instalovali poblíž hájovny Jelenec světelný lapač a získali první poznatky o výskytu nočních motýlů. Od r. 1995 převzal tuto činnost RNDr I. Novák (Novák 1998), který ve výzkumu pokračuje dosud. Postupně byly umístěny světelné lapače (vždy po třech letech) na těchto lokalitách: hájovna Jelenec, nábřeží Berounky ve Zbečně, povodí Rakovnického potoka v Křivoklátu, hájovna Píně v lánské oboře, hájovna Hřebeny v lesích nedaleko PR Jouglovka a spodní okraj obce Skryje. Kromě toho byl sledován přílet nočních motýlů s využitím mobilních světelných zdrojů na různých lokalitách Křivoklátska přímo v terénu, především ve většině z 25 křivoklátských přírodních rezervací. Vynechány byly pouze některé maloplošné rezervace, které byly vyhlášeny z jiných než zoologických důvodů, např. jako pozoruhodné geologické útvary, jako lokality vzácných rostlin, maloplošných rostlinných společenstev apod., a z hlediska lepidopterologického nemají větší význam. Výskyt denních motýlů byl sledován a zaznamenáván při běžných denních pochůzkách za vhodného počasí a jednotlivé exempláře byly odchytávány pouze v případě nemožnosti spolehlivé determinace přímo v terénu. Šlo např. o obtížně rozeznatelné druhy modrásků, soumračníků apod. Jinak byly vyhledávány nebo sklepávány i housenky (zvláště nočních druhů) a chovány doma až do imag. Některé skupiny drobných motýlů se dařilo získat chovem z min nebo vaků. Přesto zůstaly některé druhově početné čeledi, které vyžadují zvláštní metody sběru a chovu, zkoumány jen okrajově, neboť nebylo v časových možnostech vše pracovně obsáhnout, např. Nepticulidae, Coleophoridae, Gelechiidae, Sesiidae a další. Mnozí z těchto motýlů ani nepřilétají ke světlu, mají velmi omezenou dobu výskytu a letu, žijí skrytě a pokud se dostali do seznamu pozorovaných druhů, jde jen o náhodné úlovky. Je také třeba vzít v úvahu, například oproti botanickému průzkumu, že zatímco rostliny jsou na svém místě téměř po celý rok bez ohledu na počasí, dospělí motýli aktivují (létají) jen krátkou dobu v roce, někdy jen několik dní za vhodného počasí a jinak jsou ve stadiu vajíčka, housenky a kukly jen těžko k nalezení. I přes různé zmíněné potíže získávání dat bylo prokázáno, že je motýlí fauna Křivoklátska i v současnosti druhově velmi bohatá, s vysokou diverzitou druhů a že je to tedy z hlediska ochrany biofondu nesmírně cenné území. Dosud zde bylo zjištěno více než 1600 druhů motýlů, což představuje téměř 50 % druhů známých v současné době z celé České republiky. Vezmeme-li v úvahu vysoce pravděpodobnou existenci dalších druhů ze zmíněných nedostatečně

303 BOHEMIA CENTRALIS 31 prozkoumaných čeledí (Nepticulidae – v ČR je známých přes 100 druhů, Coleophoridae – přes 140 druhů, Gelechiidae – přes 200 druhů, Elachistidae, Sesiidae, Tortricidae atp.), dá se na Křivoklátsku reálně předpokládat výskyt více než 2000 druhů motýlů. Pro srovnání: v nedalekém, daleko lépe prozkoumaném Českém krasu je v současnosti známo kolem 2200 druhů.

Charakter fauny motýlů na Křivoklátsku

Motýli jsou svým způsobem života vázáni převážně na rostliny. Jejich housenky se živí převážně rostlinnou potravou a také imaga, pokud vůbec přijímají potravu, se živí tekutými rostlinnými produkty, jako je nektar kvetoucích rostlin, míza z poraněných stromů, medovice mšic apod. Zdálo by se tedy, že by bylo jednoduché využít pro charakteristiku motýlí fauny dobře a podrobně propracovaný systém flóry a vegetace Křivoklátska (Kolbek, Mladý, Petříček et al. 1999, Kolbek et al. 1999–2003). Ukázalo se však, že je to možné pouze rámcově a jen u monofágních druhů, pokud je jejich hostitelská rostlina sama typickou součástí nějakého rostlinného společenstva, např. svazu Alysso- Festucion pallentis, resp. podsvazu Cynancho vincetoxici-Seslerienion calcariae apod. Takovým příkladem může být motýl kovolesklec tolitový (Abrostola asclepiadis Den. & Schiff.), který žije výhradně na tolitě lékařské. Podobnou vazbu mají druhy, žijící na třemdavě bílé – plochuška třemdavová (Agonopterix furvella Tr.), na silence ušnici – můra ušnicová (Hadena irregularis Hfn.), na piple osmahlé – kovolesklec piplový (Euchalcia consona F.) apod. Takových druhů je však málo a ani u nich neznamená, že přítomnost rostliny znamená automaticky výskyt na ni vázaného druhu motýla, nebo naopak, že výskyt rostliny na jiném místě, než v typické botanické asociaci vylučuje výskyt motýla. Většina motýlů jsou oligofágové nebo polyfágové s pestřejším rejstříkem potravy a s dalšími ekologickými nároky. U motýlů (a létajícího hmyzu vůbec) je pak vazba na rostlinná společenstva překryta schopností pohybu a především doletu, takže je možno mnohé druhy nalézt i na naprosto netypických a od běžných výskytišť velmi vzdálených místech. Extrémním případem jsou migrující a fluktuující druhy, které přeletují často na velké vzdálenosti a přiletují do střední Evropy každoročně z jihu, aby tu vytvořily letní generaci. V novější době, charakterizované přebujelou dopravou, může hrát významnou roli také zavlečení druhů nejrůznějšími dopravními prostředky. Ale také druhy držící se vhodných biotopů mají obecnou tendenci vyhledávat a zabydlovat nová místa. Nápadné je to např. u druhů vázaných na vodní nebo vlhkomilné rostliny, vyskytující se na přechodných nebo dočasných biotopech. Např. v čeledi travaříkovitých (Crambidae) existuje skupina motýlů vílenek (Nymphulinae), které žijí na okřehku, leknínu, rdestu, zevaru aj. a přilétají nebo bývají občas zaneseny i na suché biotopy. Podobně vagilní jsou můry rákosnice (rody Archanara, Rhizedra a další), které žijí na rákosu, orobinci, zblochanu atd.

304 Ivo Novák: Motýli (Lepidoptera) Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko a osidlují (někdy jen) dočasné tůňky a podmáčená místa s vhodnou živnou rostlinou. Nápadný je rozdíl v motýlí fauně nižších a vyšších křivoklátských poloh, které zde dosahují až přes 600 m n.m. (Těchovín 616 m, Vlastec 612 m, Krušná hora 609 m n.m.). Zatímco v nižších polohách (200–400 m n.m.) nacházíme většinu teplomilných druhů vázaných na teplomilné doubravy, dubohabřiny a podobná společenstva, v nejvyšších polohách se vyskytují druhy, které mají již podhorský charakter a objevují se v nižších polohách jen výjimečně nebo v podstatně nižší populační hustotě. Příkladem může být různorožec černopásý (Alcis bastelbergeri Hirschke) z čeledi píďalkovitých, kovolesklec modřínový (Syngrapha ain Hochw.), šedavka rudoskvrnná (Apamea rubrirena Tr.), šedavka horská (Hyppa rectilinea Esp.), můra podivná (Eriopygodes imbecillus F.) a osenice velká (Eurois occultus L.) z čeledi můrovitých, nebo lišejníkovec černý (Atolmis rubricollis L.) z čeledi přástevníkovitých a bourovec měsíčitý (Cosmotriche lobulina Den. & Schiff.) z čeledi bourovcovitých. Ponecháme-li stranou rozdíly v druhovém složení v různých nadmořských výškách, je samozřejmě možné rozlišit i ve vazbě na vegetaci alespoň zhruba některé odlišné krajinné fenomény.

Údolí Berounky a jejích přítoků (tzv. říční fenomén)

Vlastní údolí řeky Berounky a její niva nejsou z lepidopterologického hlediska příliš zajímavé. Z větší části totiž jde o záplavovou oblast, kde se nemohou motýli trvale uchytit a zalétají sem jen příležitostně a hledají tu vlhká místa, kde se mohou za suchého počasí napít. Někde sahá voda až ke strmým skalám a chybí tu pobřežní bylinná vegetace a začíná rovnou les, případně kamenná suť. Jinak na pobřežních vrbových nebo jiných porostech najdeme jen druhy, jejichž housenky žijí v korunách stromů a kuklí se ve větvích, v borce na kmenech, v trouchu (dnes už přerůstajících) vrbových babek, nebo odlézají ke kuklení dále na břeh. Z nápadných druhů je to např. lišaj paví oko (Smerinthus ocellatus L.), sklepnice obecná (Scoliopteryx libatrix L.), babočka osiková (Nymphalis antiopa L.) nebo oba druhy batolců (Apatura iris L. a A. ilia Den. & Schiff.). Zajímavější jsou údolí potočních přítoků. Zleva je to (z významnějších vodotečí) říčka Javornice, Tyterský potok, Rakovnický potok, Klíčava a Vůznice. Zprava pak Zbirožský, Skryjský a Úpořský potok, Klučná, Žloukava a Habrový potok. Prostřednictvím říčky Litavky přitéká do Berounky ještě jižním směrem několik menších potoků, které mají na území CHKO svá prameniště a horní toky. V některých částech mají přímé přítoky Berounky charakter hlubokých roklí (Zbirožský a Úpořský potok) se skalnatými a suťovými srázy a na dně se sporou vegetací. Fauna motýlů je v tomto chladném a vlhkém prostředí velmi chudá. Žijí a létají tu hojně např. zavíječ

305 BOHEMIA CENTRALIS 31 kopřivový (Pleuroptya ruralis Sc.) a zobonosec kopřivový (Hypena proboscidalis L.) vedle několika druhů vlhkomilných píďalkovitých a některých dalších tzv. mikrolepidopter, např. zavíječovitých. Denní motýl (např. bělásek řeřichový nebo řepkový) se tu objeví zřídka. Širší údolí však mají květnaté nivy, přecházející do vlhkých až polosuchých luk a fauna motýlů je tu velmi bohatá. Mezi ostatními vyniká údolí Klíčavy, kde se střídají luční enklávy s lužními a na přilehlých svazích listnatými lesy a s pobřežními vrbovými nebo olšovými porosty. Klíčava je lepidopterologicky zajímavá po celém toku počínaje přírodní rezervací Prameny Klíčavy, což je na Křivoklátsku ojedinělé, i když poměrně povrchové rašeliniště (hloubka do 150 cm), jehož motýlí fauna se od okolí ostře odlišuje. Létá tu např. ohniváček modrolemý (Lycaena hippothoe L.) a píďalka mokřadní (Eulithis testata L.), hojný je tu zelenopláštník březový (Geometra papilionaria L.), strakáč březový (Endromis versicolora L.) a hřbetozubec mniší (Odontosia carmelita Esp.) s vazbou na břízy, bělokorou i pýřitou. V 90. letech tu byl pozorován také okáč stříbrooký (Coenonympha tullia Müll.). Hlubší rašeliniště, resp. jejich zbytky po vytěžení jsou již těsně za hranicí CHKO, např. Červená louka u Olešné s mocností vrstev do 380 cm a vytěžené rašeliniště u Rynholce s někdejší mocností kolem 5m (Kolbek et al. 1999–2003), které však nebyly co do motýlí fauny zkoumány. Z druhé poloviny 20. století však odtud zřejmě pocházejí nálezy okáče stříbrookého ze sbírky Dr. Rébla (okolí Nového Strašecí) a p. Laňky (okolí Rakovníka). Na toku Klíčavy jsou i dva rybníky. Na osikách v okolí rybníka Horní Kracle byl chycen vzácný zejkovec osikový (Epirrhanthis diversata Den. & Schiff.), který je jinak běžnější v řevničovských lesích za hranicí CHKO, na leknínech je tu hojná vílenka leknínová (Elophila nymphaeata L.) vedle dalších druhů vílenek z jiných vodních rostlin. Další významnou rezervací na Klíčavě představují PR Klíčavské louky s bohatou květenou (mj. tu roste upolín evropský, tolie bahenní, všivec bahenní, vstavač kukačka a další zajímavosti). Táhnou se od Emilova luhu po proudu až po Myší díru, kde začíná za silnicí oplocená lánská obora. Z méně běžných motýlů tu byl pozorován ohniváček modrolesklý (Lycaena alciphron Rott.), perleťovec kopřivový (Brenthis ino Rott.), perleťovec prostřední (Argynnis adippe Den. & Schiff.), modrásek ušlechtilý (Polyommatus amandus Schn.) a m. hnědoskvrnný (P. daphnis Den. & Schiff.) a v hojném počtu travařík bělopruhý (Catoptria margaritella Den. & Schiff.). Nebyl tu však prozatím potvrzen v Čechách kriticky ohrožený perleťovec maceškový (Argynnis niobe L.), kterého od Klíčavy uvádí Moucha (1957). Běžně tu ke světlu přilétá přástevník hluchavkový (Callimorpha dominula L.), vyplašen vyletuje i ve dne, tak jako ostatně ve všech zdejších vlhkých údolích s bohatými porosty kopřivy dvoudomé, na kterých se živí jeho housenky. Také dolní tok Klíčavy protékající lánskou oborou je velmi zajímavý, včetně podmáčených luk na okraji klíčavské vodní nádrže, kde byla zjištěna např. molovenka Prochoreutis myllerana F., šípověnka bahenní (Symira albovenosa Gz.), světlopáska bahenní (Deltote

306 Ivo Novák: Motýli (Lepidoptera) Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko uncula Cl.), blýskavka bahenní (Athetis pallustris Hb.) a plavokřídlec mokřadní (Mythimna turca L.). Lepidopterologicky pozoruhodná je vůbec (i přes značné přezvěření) velká část lánské obory, vedle povodí Klíčavy také údolí Píňského a Lánského potoka s přilehlými stráněmi, např. teplá doubrava „Kocourová“ (Císařská cesta). Cenné jsou solitéry prastarých dubů a jejich suchá nebo polosuchá torza. Vedle tesaříka obrovského (Coleoptera) se na starých dubech a jejich zetlívajících zbytcích vyvíjí celá řada vzácných druhů motýlů z čeledi krásněnkovitých (Oecophoridae). Ze suchých větví byla také vychována nesytka dubová (Synanthedon conopiformis Esp.). Bylinné patro je zde ovšem vypasené zvěří, s výjimkou podmáčeného okolí Kouglova rybníka a velmi cenného Jeleního luhu, kde se zvěř po suti obtížně pohybuje a bylinná xerotermní vegetace s mateřídouškou, pelyňkem pravým, hlaváčem žlutavým, pupavou bezlodyžnou a obecnou atd. není díky tomu tak zdevastovaná. Na suťové stráni, která byla bohužel místy přerušena výsadbou borovice lesní, se stále hojně vyskytuje dnes již ubývající lišaj pryšcový (Hyles euphorbiae L.) a byl zde pozorován přástevník jestřábníkový (Spiris striata L.), teplomilný rudopásník menší (Lythria cruentaria Hfn.) a očkovec babykový (Cyclophora albiocellaria Hb.) z čeledi píďalkovitých, a z můrovitých např. travařka zelená (Calamia tridens Hfn.), vedle mnoha dalších druhů nočních a drobných motýlů jako je Aphelia unitana Hb., Eucosma pupillana Cl., Pyrausta cingulata L. Euzophera fuliginosella Hein., Ebulea crocealis Hb. nebo Tebenna bjerkandrella Thbg. Ve spodní části Jeleního luhu byl pozorován jediný exemplář u nás téměř vyhynulého modráska černoskvrnného (Maculinea arion L.) a na jiném místě lánské obory v současné době vzácný přástevník užankový (Hyphoraia aulica L.). Podobný charakter jako údolí Klíčavy má i údolí Vůznice, někdejší lokalita ochranářsky sledovaného a dnes již na Křivoklátsku pravděpodobně vyhynulého jasoně dymnivkového (Parnassius mnemosyne L.) (viz obr. 27 na str. 575). Ve Vůznici byl také opakovaně pozorován náš největší denní motýl bělopásek topolový (Limenitis populi L.) a jeho menší příbuzný bělopásek dvouřadý (Limenitis camilla L.). Ve starých vlhkých lesních porostech ve střední části tohoto údolí byl zaznamenán výskyt šedokřídlece jilmového (Hydrelia blomeri Curt.) a různorožce černoskvrnného (Fagivorina arenaria Hfn.), na kvetoucí miříkovité rostliny, kterými je zarostlá potoční niva, usedá zde hojná, jinde na Křivoklátsku však ojedinělá adéla zdobená (Adela croesella Sc.). Některá údolí proti proudu Berounky (Rakovnický a Tyterský potok a říčka Javornice) jsou do jisté míry dotčená civilizací. Podél Rakovnického potoka probíhá železnice a silnice a je tu několik obcí, niva Tyterského potoka byla v minulosti rekultivována a dosud se z tohoto zásahu botanicky ani lepidopterologicky nevzpamatovala, a dlouhé údolí Jesenice je značně zalesněné a využíváno místy jako tábořiště. Všude se však vyskytují oba druhy batolců (Apatura iris L. a A. ilia Den. & Schiff.) a již zmíněný bělopásek dvouřadý.

307 BOHEMIA CENTRALIS 31

Hojné jsou tu všechny druhy u nás žijících baboček, zvláště babočka bílé c (Polygonia c-album L.) a poměrně často je tu vidět na jaře i na podzim babočka osiková (Nymhalis antiopa L.), v posledních desetiletích silně mizející. Ve dvou generacích je tu velmi hojná babočka síťkovaná (Araschnia levana L.), jejíž ostnité malé housenky žijí na kopřivách. Je to v údolích celého Křivoklátska v současné době jeden z nejhojnějších denních motýlů.

Skály, skalní výchozy, sutě a pleše

Jde většinou o xerotermní biotopy s teplomilnou vegetací, které se objevují převážně v povodí Berounky, místy i v údolí Rakovnického potoka a u Skryjí v údolí Zbirožského potoka. Obnažené skály dosahují do výše kolem 400 m n.m. a jsou většinou exponované k jihu nebo k západu (Čertova skála, Vápenný vrch, Nezabudické skály, Na Babě, nižší část Brdatky směrem ke Zbečnu, skály nad Zbečnem a Kabečnice). Částečně zastíněné jsou skály orientované k severu nebo severozápadu v údolí Zbirožského potoka v NPR Jezírka, Týřovické skály, stráň NPR U Eremita, část NPR Stříbrný luh u Roztok a skály nad železniční tratí u obce Račice. Pod skalami jsou stráně pokryty obvykle volnou sutí. Vegetace skalních výchozů je jen sporá, extrémně xerotermní. Stromové patro tvoří obvykle zakrslé duby, babyka, jeřáby muk a břek, na sutích rostou roztroušeně lípy, javory a habr, místy i tis. V bylinném patře najdeme např. tolitu lékařskou, bělozářku větevnatou a liliovitou, třemdavu bílou, kakost krvavý, různé rozchodníky, suchomilné kostřavy apod. Na některých místech jsou byliny promíseny mechy a lišejníky. Vcelku je však vegetace lokálně velmi proměnlivá, na vlhčích místech sutí např. s různými kapraďorosty, podle toho, jak je relief orientován proti slunci a rozeklán různými skalními puklinami a menšími či většími roklinami. Od okolního lesa jsou tyto biotopy obvykle odděleny lemovými křovinami s trnkou, hlohem, šípkovou růží, svídou apod. Na některých místech se bohužel rozšířil i akát. Motýlí fauna těchto biotopů odpovídá mikroklimatickým poměrům a je výrazně teplomilná. Byla zde pozorována řada velmi zajímavých druhů, které se vyskytují v ČR, resp. v Čechách jen ojediněle. Jako příklad je možno uvést z můrovitých stužkonosky dubovou a úzkopasou (Catocala sponsa L. a C. promissa Den. & Schiff.), hnědopásku dubovou (Minucia lunaris Den. & Schiff.), žlutavku Zellerovu (Herminia zelleralis Wck.), kovolesklece tolitového (Abrostola asclepiadis Den. & Schiff.), šípověnku skalní (Cryphia ereptricula Tr.), zimovnici hlohovou (Conistra ligula Esp.), můru ušnicovou a m. zdobenou (Hadena irregularis Hfn. a H. filograna Esp.), z přástevníkovitých lišejníkovce šedavého (Paidia rica Frr.), některé pernatušky vázané potravně na jestřábník chlupáček apod. Na Nezabudických skalách byla pozorována hnědopáska Catephia alchymista Den. & Schiff. a na Týřovických skalách z Čech málo známý mol Lypusa maurella Den. & Schiff.

308 Ivo Novák: Motýli (Lepidoptera) Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko

Odlišný charakter mají skalní výchozy pokryté smíšeným lesem, jako je např. NPR Jouglovka s hřebenem Dlouhé skály u Kublova, případně Vraní skála u Svaté. Zde již hraje roli i nadmořská výška (563 m, resp. 536 m n.m.). Vlhké a trouchnivějící padlé kmeny listnáčů hostí celou řadu krásněnek, jako je např. krásněnka podkorní (Schiffermuelleria schaefferella L.), k. skořicová, skvostná a pařezová (Epicallima formosella Den. & Schiff., Oecophora bractella L. a Harpella forficella Sc.), z vzácnějších Metalampra cinnamomea Z. Podmáčená prameniště v okolí Jouglovky a nedaleké hájovny Hřebeny jsou vhodným prostředím pro zobonosce borůvkového (Hypena crassalis F.), šedavku horskou (Hyppa rectilinea Esp.), blýskavku žlutou (Enargia paleacea Esp.), travařku nejmenší (Photedes minima Hw.) nebo blýskavku bahenní (Athetis pallustris Hb.). Ve světelném lapači se tu objevila také můra sivá (Papestra biren Gz.) a zavíječ bahenní (Ostrinia palustralis Hb.). Pleše jsou charakteristickým fenoménem Křivoklátska. Hlavní plochy leží v NPR Pleše a NPR Týřov, menší plocha, ale z hlediska výskytu motýlů zvláště zajímavá je NPR Na Babě poblíž Křivoklátu, resp. Častonic. Pleše přecházejí obvykle na svazích do skal a sutí a v horní části do rozvolněných doubrav a jsou bezlesé se suchomilnou vegetací, místy jen s lišejníky. Nápadnými rostlinami zde jsou hvozdík kartouzek, rozchodník ostrý a bílý, chmerek vytrvalý, jestřábník chlupáček, sesel sivý, pelyněk ladní, rozrazil klasnatý a rozprostřený, silenka ušnice a zvláště v NPR Na Babě koniklec luční. Z motýlů se tu objevuje několik druhů teplomilných vřetenušek, např. vřetenuška ligrusová, mateřídoušková a přehlížená (Zygaena carniolica Sc., Z. purpuralis Brün. a Z. minos Den. & Schiff.), mimořádně hojně lišejníkovec žlutý (Eilema sororculum Hfn.), kromě toho řada suchomilných druhů z čeledí zavíječovitých a travaříkovitých a běžný je na těchto biotopech všude přástevník kostivalový (Callimorpha quadripunctaria Poda), celoevropsky sledovaný ubývající druh. Z denních motýlů tu uvidíme oba druhy otakárků, většinu druhů ostruháčků a některé méně běžné soumračníky. Z okáčů je tu hojný např. okáč strdivkový, třeslicový a zední (Coenonympha arcania L., C. glycerion Bkh. a Pararge megera L.), z modrásků m. vikvicový a rozchodníkový (Polyommatus coridon Poda a Scolitantides orion Pall.). Na některých lokalitách s rozrazilem klasnatým byla zjištěna adéla barvoměnná (Adela dumerilella Dup.), překvapivě hojně právě v NPR Na Babě. Mezi významné xetotermní biotopy patří také NPR Stará Ves, která leží v jihovýchodní části Křivoklátska nedaleko Hudlic. Vlastní rezervace není rozsáhlá, neboť jde o ojedinělé skalní výchozy v této části CHKO, ale suchá stráň, dříve extenzivně pasená, pokračuje dalších asi 500 m k jihovýchodu a je rozšířena v současné době o rozsáhlé úhory. Botanicky je tato lokalita zajímavá výskytem višně křovité, jinak zde roste bělozářka, koniklec luční, ožanka kalamandra, vičenec, čistec přímý, hlaváč žlutavý, roztroušeně nízké keřovité trnky apod. Bohužel se tu rozmáhají v bezprostřední blízkosti některé agresivní křoviny (především svída, líska a šípková růže), které by mohly časem tuto

309 BOHEMIA CENTRALIS 31 lokalitu pohltit. Křoviny jsou mimochodem plné černé zvěře – celkem nepříjemný zážitek v noci při lovu na světlo. Celá stráň funguje jako nárazník pro motýly přílétající z jihu. Z motýlů tu byla pozorována řada teplomilných druhů, jako je žluťásek jižní (Colias alfacariensis Ribbe), okáči, ohniváčci, modrásci a soumračníci, z nočních pak lišaj pryšcový a svízelový (Hyles euphorbiae L. a H. gallii Rott.) tři druhy dlouhozobek – svízelová, zimolezová a chrastavcová (Macroglossum stellatarum L., Hemaris fuciformis L. a H. tityus L.), lišaj svlačcový (Agrius convolvuli L.), l. šeříkový (Sphinx ligustri L.) a všudypřítomný, po krajině zřejmě velmi přelétavý l. borový (Sphinx pinastri L.). Ze zajímavějších píďalkovitých zde byl objeven tmavoskvrnáč štírovníkový (Selidosema brunnearium Vill.) a zejkovec olšový (Ennomos alniarius L.). Pod strání teče Libotický potok, který zde tvoří vlhkou luční nivu. Na kvetoucích mátách, kyprejích, vrbinách apod. se zde slétají hejna modrásků, ohniváčků a dalších denních motýlů. Hojně tu poletuje modrásek černolemý (Plebejus argus L.) a jednou byl zastižen i m. vičencový (Polyommatus thersites Cant.). Nedaleká NPR Trubínský vrch má podobný charakter jako NPR Stará Ves, je však ještě menší a přes ochranářskou péči a snahu o mýcení křovin je z okolí tísněna vysázenými borovicemi a pronikajícím akátem. Lokalita je příliš malá, než aby mohla hostit svéráznější motýlí faunu. Mnohem zajímavější je nedaleký, k jihovýchodu obrácený svah na kopci Šibenci (402 m n.m.) u Hředlí, který však nemá prozatím žádný oficiální statut ochrany. Jde o zarůstající bývalou pastvinu s přežívajícími porosty janovce a jalovce, která by zasluhovala občasnou údržbu, neboť zde létá vedle nočních motýlích druhů vázaných na zmíněné dřeviny (např. píďalka janovcová – Chesias legatella Den. & Schiff., píďalka severní – Thera cognata Thbg., píďalička jalovcová – Eupithecia intricata Zett. a p. čárkovaná – E. pusillata Den. & Schiff.) dosti hojně řada ne úplně běžných denních motýlů.

Lesy

Je-li Křivoklátsko něčím zvláště významné, pak jsou to ohromné plochy lesů. Tak, jak je tu pestrý krajinný relief s různorodým podkladem a půdními podmínkami v různých nadmořských výškách, tak je pestré i složení lesních porostů, ze značné části přirozených a polopřirozených. Jsou to ve vyšších polohách bučiny, v nižších polohách teplé a acidofilní doubravy a dubohabřiny. Umělé výsadby se týkají hlavně smrků, modřínů a borovic. Reliktní bory jsou vzácné a jejich motýlí fauna se neliší od kulturních borů. Bučiny obecně neoplývají příliš bohatou faunou motýlů, neboť na buku žije jen málo druhů a bylinný podrost bývá poměrně chudý (s výjimkou tzv. květnatých bučin, které však nejsou na Křivoklátsku zastoupeny). Mezi běžné zástupce zdejších bučin patří z velkých motýlů martináč bukový (Aglia tau L.), který se může vyskytovat i ve velkém množství. Divoký let samců

310 Ivo Novák: Motýli (Lepidoptera) Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko v dopoledních hodinách za slunečných dnů v dubnu a květnu neujde pozornosti běžného pozorovatele. Samice však létají jen v noci. Takové rojení, o jakém píše ve svém článku Moucha (1957), kdy bylo možno chytit za dopoledne několik desítek kusů, je však v dnešní době všeobecného úbytku motýlů nepravděpodobné. Z menších druhů žijí v bučinách např. srpokřídlec bukový (Watsonalla cultraria F.), drobnuška buková (Meganola strigula Den. & Schiff.), zeleněnka buková (Bena bicolorana Fssl.) a na listech minuje běžná klíněnka buková (Phyllonorycter maestingellus Müll.), která měří v rozpětí křídel pouhých 8–10 mm a je proto jako imago pro laika sotva postřehnutelná. Mohou zde žít také housenky různých polyfágních druhů, např. z čeledi obalečovitých. Staré přirozené bučiny oplývají množstvím mrtvých, případně padlých stromů nebo ulomených větví, porostlých choroši, mechy a lišejníky. Toto vlhké prostředí je vyhledáváno řadou druhů molovitých a krásněnkovitých motýlů, některých ve střední Evropě velmi vzácných. Hojná je zde naproti tomu skvrnuška lesní (Ethmia quadrillella Gz.) a krásněnka pařezová (Harpella forficella Sc.). Také se v těchto lesích vyskytuje můra šedavka bučinová (Apamea illyria Frr.), jejíž housenky se však živí travami. Z okolí Zbirohu je Sterneckem (1929) uváděna blýskavka kapradinová (Phlogophora scita Hb.). Její výskyt se nepodařilo v současné době potvrdit, je však v bučinách s kapradinami v podrostu (potrava housenek) pravděpodobný. Z denních motýlů se setkáme v bučinách pouze s typickým stínomilným okáčem pýrovým (Pararge aegeria L.), jehož housenky se živí rovněž travami. Létá ve dvou generacích časně zjara a v pozdním létě a nechybí ani v jiných lesích. Tam, kde je v bučinách (případně i jinde) zastoupena roztroušeně jedle, je fauna bučin obohacena řadou druhů živících se jehličím tohoto stromu. Jmenujme např. vzácnou adélu jedlovou (Adela ochsenheimerella Hb.), z píďalkovitých tmavoskvrnáče jedlového (Puengeleria capreolaria Den. & Schiff.), píďalku černobílou a p. jedlovou (Thera britannica Turn. a T. vetustata Den. & Schiff.). Doubravy a dubohabřiny není třeba z hlediska motýlí fauny podrobněji rozlišovat. Většina druhů, jejichž housenky žijí na těchto dřevinách, není tak specializována, aby byly svým výskytem vázány pouze na habr nebo některý druh dubu. Jde o oligofágní druhy, jejichž housenky se mohou živit i různými jinými listnáči. Výskyt jednotlivých druhů motýlů v těchto lesích závisí spíš na dalších podmínkách, jako je expozice lokality ke světovým stranám a k oslunění, vlhkost biotopu, lokální klima a další mikroklimatické, případně oligoklimatické podmínky. Navíc v doubravách, s výjimkou těch zakrslých, a v dubohabřinách bývá velmi bohatý bylinný podrost, na který je odkázáno, alespoň v určité fázi života, mnoho druhů housenek. Ostatně mnohé z těchto lesních asociací na Křivoklátsku nemají fytocenologicky vyhraněnou podobu, ale jde spíš o polopřirozené smíšené lesy s příměsí nejrůznějších druhů dřevin. Běžná je tu bříza, lípa a javory, včetně jednotlivě roztroušených buků, v údolích podél potoků pak jasan a olše, z jehličnanů smrk, modřín a borovice. Každá z těchto dřevin má svou motýlí faunu, která může dobře prospívat v těchto

311 BOHEMIA CENTRALIS 31 různorodých ekosystémech. Jedině na tisu, který byl důvodem k vyhlášení některých rezervací na Křivoklátsku, není znám žádný druh motýla. Kolem vlhkých, mechem pokrytých tlejících kmenů a větví bylo však pozorováno v tisové rezervaci „U Eremita“ přímo rojení primitivních motýlků z čeledi chrostíkovníkovitých (Micropterigidae), a to Micropterix schaefferi Heath., jednotlivě mezi nimi pak M. tunbergella F. Z křivoklátských listnatých a smíšených lesů pochází řada jedinečných nálezů. Bude uvedeno jako příklad pouze několik zvláště významných druhů, neúplný výčet dalších je zahrnut do závěrečného seznamu.Ve vlhkých lesích byl zaznamenán několikrát výskyt již zmíněného chrostíkovníka Micropterix tunbergella F. Také hrotnokřídlec kapradinový (Hepialus fusconebulosus DeG.), šedokřídlec jilmový (Hydrelia blomeri Curt.), píďalka olšinová (H. sylvata Den. & Schiff.) a různorožec černoskvrnný (Fagivorina arenaria Hfn.) nebo píďalka kuřičková (Perizoma taeniatum Steph.) jsou na Křivoklátsku významnými nálezy. Hojným druhem vlhkých lesů je zde skvrnopásník jilmový (Abraxas sylvatus Sc.), vzácným a obtížně rozeznatelným druhem je zavíječ Phlyctaenia stachydalis Zinck., který žije na čistci lesním. Je velmi podobný běžnému zavíječi bezovému (P. coronata Hfn.) a rozlišitelný prakticky jen podle kopulačních orgánů. Z tzv. miker stojí ještě za zmínku adéla Cauchas rufimitrella Sc., která je vázána na brukvovité rostliny a v době kvetení na Křivoklátsku běžné kyčelnice cibulkonosné usedá na její rozvité květy (též na kvetoucí česnáček). Většina druhů má tzv. mezofilní charakter a objevuje se v listnatých lesích. Za zmínku stojí např. tyto druhy: Nemapogon picarellus Cl. a N. nigralbellus Z. z čeledi molovitých, Ypsolopha dentella F. a Y. vitella L. z čeledi předivkovitých, Tichonia tinctella Hb., Borkhausenia minutella L., Metalampra cinnamomea Z. a Fabiola pokornyi Nick. z čeledi krásněnkovitých, Chrysoclista linneella Cl. z čeledi pupenovkovitých, Lobesia virulenta Bae & Komai (nový druh pro faunu ČR – Krampl 2007) z čeledi obalečovitých, očkovec březový (Cyclophora porata L.), žlutokřídlec slámový (Idaea nitidata H.-S.), píďalka březová (Rheumaptera hastata L.) a různorožec lipový (Paradarisa consonaria Hb.) z čeledi píďalkovitých, hranostajník bílý (Cerura erminea Esp.), hřbetozubec tmavý (Notodonta torva Hb.), hřbetozubec tmavoúhlý (Drymonia obliterata Esp.) a vztyčnořitka topolová (Clostera anastomosis L.) z čeledi hřbetozubcovitých a můrka topolová (Nycteola asiatica Krul.), šípověnka olšinová (Acronicta cuspis Hb.), blýskavka dubová a b. jilmová (Cosmia affinis L. a C. diffinis L.), pestroskvrnka zelenavá (Dichonia aprilina L.), p. dubová (Dryobotodes eremita F.), travařka ozdobná (Staurophora celsia L.) a osenice žlutošedá (Epilecta linogrisea Den. & Schiff.) z čeledi můrovitých. Za zmínku zde stojí výskyt travařky ozdobné (S. celsia), která byla ze středních Čech dosud uváděna pouze z Karlštejnska. Zřejmě proniká proti proudu Berounky a např. v lánské oboře na Píních a na pleších na protějším břehu Berounky se vyskytuje dosti hojně. Totéž se nedá říci o předivce Kessleria alpicella Stt., která se

312 Ivo Novák: Motýli (Lepidoptera) Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko vyskytuje v Českém krasu ve Sv. Janu pod Skalou (Vávra 1999) a rovněž v povodí Berounky na Karlštejnsku až téměř k Berounu, zatímco v okolí Zbečna a Račic, kde je na zastíněných skalách přirozený výskyt její živné rostliny (lomikámen vždyživý), nebyla prozatím přes intenzivní hledání zjištěna. Na teplejších lokalitách v rozvolněných smíšených nebo dubohabrových lesích, přecházejících případně do xerotermních biotopů, byla také zjištěna řada zajímavých druhů (některé z nich pouze ve světelných lapačích): Euplocamus anthracinalis Sc. z čeledi molovitých, Bucculatrix humiliella H.-S. z čeledi chobotníčkovitých (nový druh pro faunu ČR – Elsner 2006), Exaeretia allisella Stt. a E. culcitella H.-S. z čeledi plochuškovitých, Ethmia dodecea Hw. a E. terminella Fletch. z čeledi skvrnuškovitých, Helcystogramma lutatellum H.-S. a Teleiodes flavimaculella H.-S. z čeledi makadlovkovitých, Aethes flagellana Dup. a Eucosma pupillana Cl. z čeledi obalečovitých, Alucita grammodactyla Z. z čeledi pernatěnkovitých, Dioryctria schuetzeella Fuchs, D. sylvestrella Ratz., Agriphila selasella Hb., Catoptria osthelderi de Lattin, Heliothela wulfeniana Sc. a Ebulea crocealis Hb. z čeledi zavíječovitých, resp. travaříkovitých, píďalka širokopruhá (Epirrhoe rivata Hb.) p. siřišťová (Nebula salicata Den. & Schiff.), p. severní (Thera cognata Thbg.), p. žlutopásná (Perizoma flavofasciatum Thbg.) a p. menší (P. minoratum Tr.), p. janovcová (Chesias legatella Den. & Schiff.), zejkovec brslenový (Artiora evonymaria Den. & Schiff.), šerokřídlec trnkový (Odontognophos dumetatus Tr.) a š. jitrocelový (Gnophos furvatus Den. & Schiff.) z čeledi píďalkovitých a světlopáska bělavá (Pseudeustrotia candidula Den. & Schiff.), blýskavka svízelová (Hoplodrina superstes O.), b. plicníková (Atypha pulmonaris Esp.), šedavka dřišťálová (Auchmis detersa Esp.), pestroskvrnka hnědoskvrnná (Polymixis polymita L.), p. podzimní (P. xanthomista Hb.), šedavka temná (Apamea furva Den. & Schiff.), osenice černoskvrnná (Noctua orbona Hfn.), o. přehlížená (N. interposita Hb.), o. západní (N. interjecta Hb.), o. širokřídlá (Agrotis crassa Hb.) a o. popelavá (A. cinerea Den. & Schiff.) z čeledi můrovitých. Mnohé ze jmenovaných druhů je obtížné přiřadit k nějakému konkrétnímu biotopu, neboť fluktuují po krajině a je možnost zastihnout je kdekoliv. Jsou spíše dokladem bohatosti a relativní neporušenosti celé křivoklátské přírody.

Ruderály, zemědělská krajina a areály obcí

Tyto plochy zaujímají na Křivoklátsku poměrně velkou rozlohu, především na severu a severozápadě a v jižní části CHKO a mají nejrozmanitější charakter. Některé jsou z hlediska motýlů i poměrně bohaté. Zahrady, meze, remízky, neobhospodařované stráně, paseky, sušší či vlhčí louky a pole s pícninami jsou po celé vegetační období plné kvetoucích rostlin a poskytují hmyzu vyhledávanou potravu. Zvláště denní motýli jsou na této potravě závislí, ale rozmanitá je i fauna nočních motýlů, neboť se tu objevují kromě zemědělsky

313 BOHEMIA CENTRALIS 31 významných druhů také druhy inklinující ke stepním biotopům (tzv. kulturní step), které se v souvislých lesích nevyskytují. Otevřená krajina také usnadňuje migrace. V bezlesé krajině jsou i podmáčené biotopy a břehové porosty v povodí potoků a v okolí rybníků, které mají svoji svéráznou faunu. Druhy, které se v lesích a malých bezlesých enklávách objevují jen zřídka, mohou zde dosahovat zvýšené abundance. Jmenujme několik druhů, které sice mají menší význam z hlediska navrhovaného národního parku Křivoklátsko, ale nesporně obohacují druhové spektrum motýlů celé chráněné krajinné oblasti a mohou zde přežívat (na rozdíl od intenzivně obhospodařované zemědělské krajiny) jen díky celkově zachovalé přírodě Křivoklátska. Z denních motýlů jsou to: otakárek fenyklový (Papilio machaon L.), o. ovocný (Iphiclides podalirius L.), bělásek ovocný (Aporia crataegi L. – migrant), žluťásek čičorečkový (Colias hyale L.), ž. čilimníkový (C. croceus Frcr. – migrant), babočka kopřivová (Aglais urticae L.), b. admirál (Vanessa atalanta L. – migrant), perleťovec stříbropásek (Argynnis paphia L.– na Křivoklátsku se objevuje poměrně často melanistická samice formy valesina Esp.), p. velký (A. aglaja L.), p. malý (Issoria lathonia L. – migrant), p. nejmenší (Boloria dia L.), okáč metlicový (Hipparchia semele L.), ohniváček černokřídlý (Lycaena phlaeas L.), ostruháček březový (Thecla betulae L.), o. švestkový (Satyrium pruni L.), modrásek bahenní (Maculinea nausithous Brgstr.), m. tmavohnědý (Aricia agestis Den. & Schiff.), m. hnědoskvrnný (Meleageria dapnis Den. & Schiff.), soumračník žlutoskvrnný (Thymelicus acteon Rott.). Z ostatních motýlů: adela ohnicová (Adela mazzolella Hb.), adéla Cauchas rufifrontella Tr., předivka švestková (Yponomeuta irrorellus Hb.), krásněnka skvrnitá (Endrosis sarcitrella L.), několik druhů vřetenušek Zygaena spp., obaleč tavolníkový (Olethreutes sideranus Tr.), zavíječ malý (Achroia grisella F.), zavíječ voskový (Galleria mellonella L.), zavíječ průsvitný (Palpita vitrealis Rossi – migrant), bourovec ovocný (Gastropacha quercifolia L.), b. jetelový (Lasiocampa trifolii Den. & Schiff.), b. švestkový (Odonestis pruni L.), lišaj svlačcový (Agrius convolvuli L. – migrant), l. šeříkový (Sphinx ligustri L.), l. pupalkový (Proserpinus proserpina Pall.), l. svízelový (Hyles gallii Rott.), dlouhozobka svízelová (Macroglossum stellatarum L. – migrant)), skvrnopásník angreštový (Abraxas grossulariatus L.), kropenatec žlutavý (Semiothisa glarearia Den. & Schiff.), k. páskovaný (Tephrina arenacearia Den. & Schiff.), bekyně pižmová (Euproctis similis Fssl.), přástevník starčkový (Tyria jacobaeae L.), můřička večerní (Schrankia taenialis Hb.), šípověnka hnědá (Cryphia raptricula Den. & Schiff.), kukléřka heřmánková (Cucullia chamomillae Den. & Schiff.), k. pelyňková (Cucullia absinthi L.), k. černobýlová (Cucullia artemisiae Hfn.), černopáska štětková (Heliothis viriplaca Hfn.), blýskavka černopásá (Mormo maura L.), šedavka dřišťálová (Auchmis detersa Esp.), blýskavka panenská (Eucarta virgo Tr.), dřevobarvec luční (Xylena vetusta Hb.), šedavka bahenní (Apamea unanimis Hb.), š. větší (Apamea oblonga Hw.), š. pobřežní (Celaena leucostigma Hb.), můra bedrníková (Sideritis lampra Schaw.), m. bělotečná (S.

314 Ivo Novák: Motýli (Lepidoptera) Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko albicolon Hb.), p. žloutkový (Mythimna vitellina Hb. – migrant), p. jižní (Pseudaletia unipuncta Hw. – migrant), osenice přehlížená (Noctua interposita Hb.), o. západní (N. interjecta Hb.), o. mnohoskvrnná (Chersotis multangula Hb.), o. komonicová (C. rectangula Den. & Schiff.), o. korobarvá (Agrotis clavis Hfn.), a další.

Přehled zajímavějších nálezů motýlů na Křivoklátsku

Na Křivoklátsku bylo současným průzkumem dosud zjištěno více než 1600 druhů motýlů. Vedle druhů pojednaných v předcházejícím textu a charakterizujících více nebo méně jednotlivé ekosystémy jsou v následujícím přehledu (seřazeno podle systému: Novák et Liška 1997) uvedeny vybrané druhy pozoruhodné z různých hledisek (faunistika, vzácnost výskytu celkově, vzácnost výskytu na Křivoklátsku, nové, případně recentně potvrzené druhy pro ČR, neočekávané nálezy, horské a podhorské druhy, vzácnější migrující druhy apod.). Z celého spektra křivoklátských druhů jde přibližně o 10 %. Podrobnější data o těchto a dalších druzích, o jednotlivých vazbách na biotopy, o lokalitách, metodikách a komentáře k nim budou předmětem samostatné faunistické práce.

Micropterix schaefferi Heath, 1975 Fabiola pokornyi (Nickerl, 1864) Micropterix tunbergella (Fabricius, 1787) Metalampra cinnamomea (Zeller, 1839) Hepialus fusconebulosus (De Geer, 1778) Crassa tinctella (Hübner, 1796) Adela dumerilella Duponchel, 1839 Borkhausenia minutella (Linnaeus, 1758) Adela ochsenheimerella (Hübner, 1813) Chrysoclista linneella (Clerck, 1759) Adela croesella (Scopoli, 1763) Batrachedra praeangusta (Haworth, 1828) Adela mazzolella (Hübner, 1796) Heterogenea asella (Denis & Cauchas rufimitrella (Scopoli, 1763) Schiffermüller, 1775) Cauchas rufifrontella (Treitschke, 1833) Philedone gerningana (Denis & Euplocamus anthracinalis (Scopoli, 1763) Schiffermüller, 1775) Lypusa maurella (Denis & Schiffermüller, Aphelia viburnana (Denis & 1775) Schiffermüller, 1775) Nemapogon picarellus (Clerck, 1759) Aphelia unitana (Hübner, 1799) Nemapogon nigralbellus (Zeller, 1839) Olindia schumacherana (Fabricius, 1787) Bucculatrix humiliella Herrich- Celypha siderana (Treitschke, 1835)) Schäffer,1855 Lobesia virulenta Bae & Komai, 1991 Yponomeuta irrorellus (Hübner, 1796) Zeiraphera ratzeburgiana (Saxesen, 1840) Ypsolopha mucronella (Scopoli, 1763) Eucosma pupillana (Clerck, 1759) Ypsolopha dentella (Fabricius, 1775 Pammene giganteana (Peyerimhoff, 1863) Ypsolopha vitella (Linnaeus, 1758) Cydia illutana (Herrich-Schäffer, 1851) Ethmia dodecea (Haworth, 1828) Cydia zebeana (Ratzeburg, 1840) Ethmia terminella Fletcher, 1938 Prochoreutis myllerana (Fabricius, 1794) Exaeretia allisella Stainton, 1849 Tebenna bjerkandrella (Thunberg, 1784) Exaeretia culcitella (Herrich- Ochromolopis ictella (Hübner, 1813) Schäffer,1854) Epermenia illigerella (Hübner 1813) Agonopterix furvella (Treitschke, 1832) Dioryctria schuetzeella Fuchs, 1899 Dasytroma salicella (Hübner, 1796) Dioryctria sylvestrella (Ratzeburg, 1840)

315 BOHEMIA CENTRALIS 31

Euzophera fuliginosella (Heinemann, Epirrhanthis diversata (Denis & 1865) Schiffermüller, 1775) Heliothela wulfeniana (Scopoli, 1763) Cyclophora albiocellaria (Hübner, 1789) Crambus uliginosellus Zeller, 1850 Cyclophora porata (Linnaeus 1767) Agriphila selasella (Hübner, 1813) Idaea nitidata (Herrich-Schäffer, 1861) Catoptria osthelderi (de Lattin, 1950) Orthonama vittata (Borkhausen, 1794) Phlyctaenia stachydalis (Zincken, 1821) Epirrhoe rivata (Hübner, 1813) Ostrinia palustralis (Hübner, 1796) Nebula salicata (Denis & Schiffermüller, Ebulea crocealis (Hübner, 1796) 1775) Gastropacha quercifolia (Linnaeus, 1758) Eulithis testata (Linnaeus, 1761) Cosmotriche lobulina (Denis & Thera vetustata (Denis & Schiffermüller, Schiffermüller, 1775) 1775) Hemaris tityus (Linnaeus, 1758) Thera cognata (Thunberg, 1792) Hemaris fuciformis (Linnaeus, 1758) Rheumaptera hastata (Linnaeus, 1758) Proserpinus proserpina (Pallas, 1772) Perizoma minoratum (Treitschke, 1828) Thymelicus acteon (Rottemburg, 1775) Perizoma taeniatum (Stephens, 1831) Colias alfacariensis Ribbe, 1905 Hydrelia blomeri (Curtis, 1832) Lycaena alciphron (Rottemburg, 1775) Cerura erminea (Esper, 1783) Lycaena hippothoe (Linnaeus, 1761) Drymonia obliterata (Esper, 1785) Thecla betulae (Linnaeus, 1758) Notodonta torva (Hübner, 1803) Maculinea arion (Linnaeus, 1758) Clostera anachoreta (Denis & Maculinea nausithous (Bergsträsser, 1779) Schiffermüller, 1775) Eumedonia eumedon (Esper, 1780) Clostera anastomosis (Linnaeus, 1758) Polyommatus thersites (Cantener, 1834) Paidia rica (Freyer, 1858) Limenitis populi (Linnaeus, 1758) Coscinia striata (Linnaeus, 1758) Limenitis camilla (Linnaeus, 1764) Watsonarctia casta (Esper, 1785) Brenthis ino (Rottemburg, 1775) Hyphoraia aulica (Linnaeus, 1758) Melitaea didyma (Esper, 1779) Moma alpium (Osbeck, 1778) Melitaea aurelia Nickerl, 1850 Acronicta cuspis (Hübner, 1813) Hipparchia semele (Linnaeus, 1758) Simyra albovenosa (Denis & Coenonympha tullia (Müller, 1764) Schiffermüller, 1775) Abraxas grossulariatus (Linnaeus, 1758) Cryphia ereptricula (Treitschke, 1825) Semiothisa glarearia (Denis & Cryphia raptricula (Denis & Schiffermüller, 1775) Schiffermüller, 1775) Tephrina arenacearia (Denis & Zanclognatha zelleralis (Wocke, 1850) Schiffermüller, 1775) Catocala promissa (Denis & Ennomos alniarius (Linnaeus, 1758) Schiffermüller, 1775) Artiora evonymaria (Denis & Catocala sponsa (Linnaeus, 1767) Schiffermüller, 1775) Minucia lunaris (Denis & Schiffermüller, Selidosema brunnearium (Denis & 1775) Schiffermüller, 1775) Catephia alchymista (Denis & Alcis bastelbergeri (Hirschke, 1908) Schiffermüller, 1775) Fagivorina arenaria (Hufnagel, 1767) Syngrapha ain (Hochenwarth, 1785) Odontognophos dumetatus (Treitschke, Abrostola asclepiadis (Denis & 1827) Schiffermüller, 1775) Gnophos furvatus (Denis & Schiffermüller, Pseudeustrotia candidula (Denis & 1775) Schiffermüller, 1775) Charissa pullata (Denis & Schiffermüller, Atypha pulmonaris (Esper, 1790) 1775) Athetis pallustris (Hübner, 1808) Charissa intermedia (Wehrli, 1917) Mormo maura (Linnaeus, 1758)

316 Ivo Novák: Motýli (Lepidoptera) Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko

Hyppa rectilinea (Esper, 1788) Papestra biren (Goeze, 1781) Eucarta virgo (Treitschke, 1835) Sideritis lampra (Schawerda, 1913) Cosmia affinis (Linnaeus, 1767) Hadena filograna (Esper, 1788) Cosmia diffinis (Linnaeus, 1767) Hadena irregularis (Hufnagel, 1766) Xylena vetusta (Hübner, 1813) Mythimna unipuncta (Haworth, 1809) Dichonia aprilina (Linnaeus, 1758) Orthosia opima (Hübner, 1809) Dryobotodes eremita (Fabricius, 1775) Diarsia florida (Schmidt, 1859) Polymixis polymita (Linnaeus, 1761) Noctua orbona (Hufnagel, 1766) Polymixis xanthomista (Hübner, 1819) Noctua interjecta Hübner, 1802 Apamea epomidion (Haworth, 1809) Epilecta linogrisea (Denis & Apamea illyria Freyer, 1846 Schiffermüller, 1775) Apamea oblonga (Haworth, 1809) Chersotis rectangula (Denis & Apamea furva (Denis & Schiffermüller, Schiffermüller, 1775) 1775) Rhyacia simulans (Hufnagel, 1766) Apamea rubrirena (Treitschke, 1825) Eurois occultus (Linnaeus, 1758) Oligia versicolor (Borkhausen, 1792) Naenia typica (Linnaeus, 1758) Oligia fasciuncula (Haworth, 1809) Protolampra sobrina (Duponchel, 1843) Mesapamea secalella Remm, 1983 Agrotis cinerea (Denis & Schiffermüller, Staurophora celsia (Linnaeus,1758) 1775) Chortodes minima (Haworth, 1809) Agrotis crassa (Hübner, 1803)

Diskuse

Z hlediska lepidopterologického je CHKO Křivoklátsko i v současné době v relativně velmi dobrém stavu a představuje oázu zachované přírody v silně industrializované a na velkých plochách těžbou nerostných surovin nebo jinou lidskou činností zdevastované střední Evropě. I tato oblast je samozřejmě vystavena všeobecnému úbytku motýlů, a to jak po stránce počtu druhů, tak po stránce úbytku jejich abundance, ve srovnání např. s polovinou minulého století. Za zřetelný předěl je možno považovat 50. a 60. léta minulého století, kdy začala bezhlavá aplikace pesticidů (DDT, HCH a dalších) proti tzv. hmyzím škůdcům. Postřiky a popraše byly zpočátku cíleny hlavně proti škůdcům polních plodin a sadů, úletům z pozdějších leteckých postřiků a přímému ošetření (např. proti chroustům, obaleči dubovému, o. modřínovému, v rekreačních oblastech proti komárům apod.) však neunikly ani lesy. Tato, v současné době již omezenější činnost, byla dovršena průmyslovými exhalacemi, které zasáhly prakticky celou Evropu s následným odumíráním stromů, případně celých lesů. V rámci Křivoklátska jsou přísně chráněná území (NPR a PP) přesto, pokud jde o faunu motýlů, bohatá a v relativně dobrém stavu a jsou cíleně udržována. Lesnatá území nepotřebují vcelku žádnou zvláštní péči, pokud se daří zabránit nekoordinovanému mýcení a velkoplošným chemickým a jiným neuváženým zásahům (viz Šumava), neboť zde hrozí jen velmi pozvolná sukcese jako přirozený následek případných globálních klimatických změn. Podobně stabilní jsou také xerotermní skalní stepi, které mají téměř klimaxový charakter. Nebezpečí však hrozí biotopům, které jsou sice na pohled atraktivní, ale nejsou

317 BOHEMIA CENTRALIS 31 přirozeného původu, neboť jsou většinou pozůstatkem dřívějších pastvin nebo jinak v minulosti obhospodařovaných ploch. I když se také zde v nedávné minulosti vytvořily cenné a zajímavé biocenozy s bohatým zastoupením lepidopter, hrozí tu mnohem rychlejší sukcese a zánik těchto společenstev pod vlivem agresivních dřevin a plevelných bylin. Zde se nelze obejít bez pravidelné údržby a soustavné likvidace nežádoucích porostů. Podobný osud může potkat také luční společenstva na nivách potoků, která se na mnoha místech stále ještě vyznačují bohatým zastoupením vzácných rostlin (např. Klíčavské louky) a přítomností dobře prosperujících společenstev motýlů. Jsou to většinou původně jednosečné louky, z nichž některé byly v nedávné minulosti (před vyhlášením CHKO) nenávratně poškozeny tzv. melioracemi a rekultivacemi (např. údolí Tyterského potoka) a zbývající lze zachovat před zaplevelením (např. pcháčem zelným, vysokými porosty miříkovitých rostlin apod.) pouze pravidelnou údržbou (sečí). Při celkovém pohledu na CHKO Křivoklátsko tu najdeme bezpočet zajímavých biotopů nejrůznějšího charaktetru, roztroušených po celém území, ale jako nejcennější je jeví centrální část Křivoklátska v povodí Berounky a jejích potočních přítoků s obrovským komplexem lesů na pravém břehu řeky od Skryjí až po Křivoklát. Další, již poněkud oddělená území, pozoruhodná z hlediska lepidopterologického, jsou NPR Stříbrný luh, Brdatka a celé údolí Klíčavy, včetně lánské obory. Pěkné území je také povodí Vůznice, které však za posledního půlstoletí značně změnilo svůj charakter a postupně zarůstá lesem a ve spodní části bylo zastavěno chatami. To má za následek podstatnou změnu motýlí fauny, což asi mimo jiné i přispělo k vymizení jasoně dymnivkového.

Závěr

Krajinářské a přírodní hodnoty CHKO Křivoklátsko jsou zhodnoceny z hlediska lepidopterologického. Jde o krajinný fenomén jedinečný ve střední Evropě pro svou rozmanitost a zachovalost. Důkladnější výzkum motýlí fauny začal až po vyhlášení chráněného území z popudu vedení CHKO a byl zpočátku zaměřen na inventarizaci fauny přísně chráněných území (NPR), později rozšířen i na další zajímavé lokality. Hlavní metodou byl pravidelný terénní průzkum obvyklými entomologickými metodami, včetně nočního sledování příletu k mobilním světelným zdrojům. Významným doplňkem byla instalace světelných lapačů vždy po třech letech, prozatím postupně na šesti místech. Rozsáhlá a různorodá lesní a xerotermní společenstva ve výškovém rozmezí od cca 200 m do 600 m n.m. jsou obývána motýlí faunou odhadovanou reálně na více než 2000 druhů (dosud bylo zjištěno přes 1600 druhů). Na území CHKO bylo nalezeno několik druhů nových, případně po delší době nově potvrzených pro faunu České republiky, dále řada druhů obecně vzácných, vyskytujících se ve střední Evropě jen na nemnoha lokalitách. Nápadný je také rozdíl mezi

318 Ivo Novák: Motýli (Lepidoptera) Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko druhovým složením fauny nižších poloh (od 200 do cca 400 m n.m.) a výše položených částí CHKO, kde byl zaznamenán výskyt řady druhů podhorského charakteru. Zvláště cenné a zachovalé území představují mohutné komplexy převážně listnatých lesů (doubrav a bučin), včetně xerotermních skalních výchozů (skalních stepí) a bezlesých pleší a poněkud izolovaných NPR – Stříbrného luhu, Na Babě a Brdatky. Faunisticky mimořádně bohaté je také údolí celého povodí Klíčavy od pramenů této říčky (NPR Prameny Klíčavy) přes NPR Klíčavské louky a lánskou oboru na středním toku až po část zatopenou vodní nádrží. Tato území by zasluhovala i v rámci CHKO přísnější a komplexnější statut ochrany, např. národního parku. Bohatství fauny motýlů Křivoklátska je částečně dokumentováno připojeným seznamem cca 10 % vybraných, z různých hledisek zajímavějších druhů, a bude předmětem připravovaného podrobnějšího zpracování celé zdejší fauny lepidopter.

Literatura

Beneš J. et Konvička M. (eds.)(2002): Motýli České republiky: Rozšíření a ochrana I, II. – Společnost pro ochranu motýlů, Praha, s. 1–478, 479–857. Elsner G. (2006): In: Faunistic records from the Czech Republic – 202, Lepidoptera: Bucculatricidae. – Klapalekiana, Praha, 42: 181–187. Kolbek J., Mladý F., Petříček V. et al. (1999): Květena Chráněné krajinné oblasti a Biosférické rezervace Křivoklátsko. – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a Botanický ústav Akademie věd ČR, Praha, 300 s. Kolbek J. et al. (1999–2003): Vegetace Chráněné krajinné oblasti a Biosférické rezervace Křivoklátsko. 1–3. – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a Botanický ústav Akademie věd ČR, Praha, 232 + 364 + 380 s. Krampl F. (2007): Faunistic records from the Czech Republic – 233, Lepidoptera: Tortricidae. – Klapalekiana, Praha, 43: 203–204. Moucha J. (1957): Příspěvek k poznání zvířeny údolí Klíčavy. – Čas. Slez. Mus. Opava (A), 6: 44–47. Novák I. (1998): Výzkum motýlů Křivoklátska. In: Chráněná krajinná oblast Křivoklátsko, Biosférická rezervace UNESCO, 20. výročí vyhlášení CHKO Křivoklátsko, s. 38–41. – Vyd. Správa CHKO Křivoklátsko, Zbečno, 63s. Novák I. et Liška J. (eds.) (1997): Katalog motýlů (Lepidoptera) Čech. – Klapalekiana, Praha, 33 (Suppl.): 1–159. Slabý O. (1949): Faunistické paběrky z Čech. (Lep.). – Čas. Čs. Společ. Entomol., 46: 65–72. Slípka J. (1946): Lepidoptera z okolí Kladna. – Čas. Čs. Společ. Entomol., 43: 76–78. Sterneck J. (1929): Prodromus der Schmetterlingsfauna Böhmens. – Selbstverlag, Karlsbad, 297 s. Sterneck J. et Zimmermann F. (1933): Prodromus der Schmetterlingsfauna Böhmens II. (Microlepidoptera). – Selbsverlag, Karlsbad, 168 s. Vávra J. (1999): Poznámky k bionomii druhu Kessleria alpicella (Lepidoptera: Yponomeutidae) a potvrzení jeho výskytu v Čechách. – Klapalekiana, Praha, 35: 161–163.

Recenzovali: Mgr. Petr Heřman Ing. Jan Liška Doc. Ing. Karel Spitzer, CSc.

319