Masarykova univerzita Filozofická fakulta

Ústav hudební vědy

Sdružená uměnovědná studia

Radka Pospíšilová, BBA

Bakalářská diplomová práce

Francouzská komedie – po stopách Louise de Funèse

Vedoucí práce: Mgr. Jan Špaček

2017

Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci na téma Francouzská komedie – po stopách Louise de Funèse vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

V Olomouci dne 1. 5. 2017 ……………………………………………

Radka Pospíšilová, BBA

Poděkování Ráda bych poděkovala vedoucímu práce Mgr. Janu Špačkovi za vstřícnost, cenné rady a připomínky, které mi v průběhu zpracování bakalářské práce věnoval. Také děkuji panu Jiřímu Žákovi za poskytnuté informace k tématu. Na závěr děkuji všem, kteří mě podporovali při studiu, hlavně rodině.

Obsah Úvod ...... 6

Kritika pramenů a literatury ...... 8

1. Francouzská komedie ...... 10

1. 1. Historie francouzské komedie ...... 10

1. 1. 1. Vynález kinematografu a první němá komedie ...... 10

1. 1. 2. Komedie v meziválečném období a v době okupace ...... 11

1. 1. 3. Komedie po 2. sv. válce a nová vlna...... 13

1. 1. 4. Komedie od roku 1970 do 1990 ...... 15

1. 2. Francouzská komedie dnes ...... 17

1. 3. Francouzský humor ...... 18

2. Louis de Funès ...... 20

2. 1. Život Louise de Funèse ...... 20

2. 2. Začátek herecké kariéry ...... 21

2. 2. 1. První zkušenost s divadlem ...... 22

2. 2. 2. První zkušenost s filmem ...... 23

3. Vývoj herecké kariéry ...... 25

3. 1. Cesta k úspěchu ...... 25

3. 2. Slavný komik ...... 26

4. Nejúspěšnější Funèsovy komedie ...... 27

4. 1. Le gendarme de Saint-Tropez ...... 27

4. 2. Fantomas ...... 30

4. 3. La grande vadrouille ...... 31

5. Typická postava ...... 34

5. 1. Inspirace americkou groteskou ...... 35

5. 2. Gestikulace ...... 36

5. 3. Typologie postav ...... 40

5. 3. 1. Statista ...... 40

5. 3. 2. Četník ...... 41

5. 3. 3. Vlivný muž ...... 42

6. Český dabing ...... 43

7. Vliv Funèse na francouzskou komedii ...... 44

Závěr ...... 47

Filmografie ...... 48

Divadelní role ...... 75

Resumé, Summary ...... 79

Seznam použité literatury a pramenů ...... 80

Seznam zdrojů obrazových příloh ...... 83

Úvod Tématem bakalářské práce je francouzská filmová komedie a její vývoj. Značná část je věnována komikovi Louisovi de Funèsovi a jeho herecké kariéře. I když jeho práce málokdy doznala uznání filmových kritiků, jeho živelná komika a úspěchy po celé Evropě mu zajistily významné místo v dějinách francouzské kinematografie dvacátého století.

Cílem práce je zpracování tématu, které u nás dosud nebylo patřičně zpracováno. V bakalářské práci je popsána typologie hereckých postav a je zkoumáno, jakým způsobem Funès ovlivnil francouzskou komedii. Pro studium a zpracování tématu bakalářské byl zvolen kulturně-historický přístup. Tato metoda je vhodná pro analyzování dějin francouzské komedie a vývoje filmu Louise de Funèse.

V první kapitole je čtenář seznámen s historií francouzské komedie od vynálezu kinematografu až po současnost. Jsou zde popsány reálie filmové praxe a nejvýznamnější režiséři a komedii v daném období.

Následující část pojednává o životě komika Louise de Funèse. Čtenář je také seznámen s jeho prvními hereckými zkušenostmi, jak v divadle, tak i ve filmu. Jsou zde zobrazeny jak méně úspěšné herecké role, tak i role, kterému zajistily první větší úspěchy.

Další část práce zobrazuje vývoj Funèsovy herecké kariéry a jeho nejslavnější období. Na tuto kapitolu navazuje část s nejúspěšnějšími Funèsovými filmy, jako jsou Le gendarme de Saint-Tropez,1 Fantomas2 a La grande vadrouille.3

Důležitou částí bakalářské práce je seznámení s Funèsovou typickou postavou. Je zde popsán vliv americké grotesky na jeho postavu. Dále je zde popsána Funèsova typická gestikulace, která dělá jeho filmy úspěšné, tato část je doplněna obrazovou přílohou. Také je zde zkoumána typologie postav tohoto komika, která je rozdělena na tři základní typy.

1 Četník ze Saint-Tropez, 1964 2 Fantomas, 1964 3 Velký flám, 1966 6

V další kapitole je popsán český dabing Funèse a jeho specifika především v podání českého herce Františka Filipovského. Na závěr práce je zkoumán přínos Louise de Funèse pro francouzskou komedii.

7

Kritika literatury Pro první část bakalářské práce je zásadní publikace od Kristen Thompsonové a Davida Bordwella Dějiny filmu: přehled světové kinematografie, což je jedna z nejvýznamnějších knih věnovaná historii světové kinematografie od jejího počátku až do dnes. Kniha využívá stovek fotografií z filmů k názornému vniknutí do podstaty stylů, skladebních principů či dalších reálií filmové praxe dané doby. Další významnou knihou je Jak číst film: svět filmů, médií a multimédií: umění, technologie, jazyk, dějiny, teorie od Jamese Monaca. Kniha obsahuje technologie, jazyk, teorii i vývoj filmu a zachycuje vztah filmu k ostatním druhům uměním, jako je divadlo, hudba, literatura, malířství a fotografie. Kniha je také doplněna fotografiemi, rejstříky, bibliografií a chronologickým vývojem médií.

Mezi důležité zdroje v anglickém jazyce patří kniha French comedy on screen: a cinematic history, jejímž autorem je Rémi Lanzori, zobrazuje vývoj francouzské komedie v kulturních a historických souvislostech. Také jsou zde popsány metody, podle kterých filmy vznikaly. The Faber book of French cinema od Charlesa Drazina zobrazuje klíčové osobnosti francouzské kinematografie, jako jsou například bratři Lumièrové, Georges Méliès či Charles Pathé nebo Charles Pathè. Publikace Richarda Neuperta A history of the French new wave cinema nabízí nový pohled na sociální, ekonomické a estetické mechanismy, které formovaly francouzský film v padesátých letech, stejně jako podrobné studie nejdůležitějších filmů nové vlny z konce padesátých a počátku šedesátých let.

Druhá kapitola této práce pojednává o životě herce Louise de Funèse a vychází z publikace Jiřího Žáka Louis de Funès: lidé jsou komedianti, my jsme herci. Jsou zde zobrazeny nejintimnější zákoutí Funésova života, ale zároveň je zobrazován v dobových souvislostech. Kromě osobního života slavného komika mapuje poválečné kinematografie a společenské poměry, v nichž Funésovy filmy vznikaly. Další významnou knihou je Louis de Funès: "moc o mně, děti, nemluvte!" od Patricka a Oliviera de Funèsových. V knize je zobrazen život jednoho z nejoblíbenějších francouzských herců z pohledu jeho dvou synů. Olivier a Patrick de Funésovi vzpomínají na svého slavného otce a popisují rodinný život i zákulisí jeho hereckého působení. Odhalují jeho nepříliš známou povahu populární postavy četníka ze Saint-Tropez. Představují hercův každodenní život, který je bohatý na nevídané zážitky z natáčení filmů.

8

Další část práce popisuje začátky Louisovy herecké kariéry. Zde je čerpáno z knihy Francouzské rozhovory s osobnostmi francouzského umění od Jiřího Žáka. Kniha obsahuje rozhovory s francouzskými herci, zpěváky, spisovateli a dramatiky. Autor vzpomíná na nejznámější osobnosti francouzského kulturního dění. Kniha Louis de Funes: četník a milovník růží přibližuje život Funèse, který ve většině filmů vystupuje jako zlostný a nabručený cholerik, ale jeho okolí ho vidí jako obyčejného a tichého člověka. Herec je zde vykreslen jako puntičkář posedlý prací, věrný katolík milující přírodu a přívrženec tradiční měšťanské morálky.

Mezi další prameny patří dokumentární filmy Louis de Funès ou Le pouvoir de faire rire a Monsieur de Funès, které zobrazují Funèse jako legendárního francouzského herce, který baví už několikátou generaci diváků. Tvůrci těchto dokumentů se snaží odkrýt, v čem spočívá kouzlo jeho filmů. Dokumenty jsou doplněny řadou ukázek z Funèsových filmů. Přínosné informace k tomuto tématu najdeme také na elektronikých francouzských denicích, jako jsou Le Figaro, La Parisien či French moments.

9

1. Francouzská komedie 1. 1. Historie francouzské komedie Tradice francouzské komedie sahá samozřejmě až k Molièrovi či Beamarchaisovi, ale jejich komediálnost měla určitý "komorní" charakter, a i když se jejich hry hrály ve velkých divadlech a pro početné publikum, diktovala jejich obsah i klasicistní forma, což vytvářelo jisté nepřekročitelné mantinely. Nicméně na počátku 20. století se ve Francii objevil fenomén, který naprosto významným způsobem změnil pohled na hereckou komiku. Tímto fenoménem byl film. 4

1. 1. 1. Vynález kinematografu a první němá komedie Za počátek francouzské kinematografie je považován vynález kinematografického přístroje bratry Lumièrovými v roce 1895, ti patřili k nejlepším fotografům své doby. Jejich filmy měly původní rysy, což znamená, že to byly systematicky vytvářené „ožívající fotografie“. Jeden z jejich prvních a nejslavnějších filmů L'Arrivée d'un train en gare de La Ciotat5 již naznačoval možnosti příštího velkého rozvoje kinematografu.6 Tento němý film, který trvá padesát sekund zobrazuje příjezd vlaku do stanice, v pímořském městě La Ciotat. Lokomotiva se přibližuje směrem k divákům v kině a zaujímá téměř celé plátno. Řada diváků prchala v úděsu ze sálu, jelikož je tento efekt vyděsil.

Po počátečním úspěchu kinematografu bratří Lumièrů vznikly ve Francii další produkční firmy, jako například Pathè nebo Gaumont. Nicméně opravdový rozvoj filmu a komediálních prvků je spojen až s příchodem Georgese Mélièse, který je považován za prvního moderního filmového režiséra. Ten navázal na předešlé pokusy o hraný film a dále jej rozvinul. Mimo jiné vyvinul i řadu trikových metod a mnohé z nich byly využívány - a dodnes jsou využívány - jako například falešné pozadí, dvojexpozice či zastavení kamery.7 Ve svém vlastním filmovém ateliéru, který byl kombinací divadelního jeviště s příslušnou techikou a fotografického ateliéru, vytvořil i svůj nejproslulejší němý film Le voyage dans la

4 ZÁVIŠ, Jiří a Jiří ŽÁK. Francis Veber, Blbec k večeři: komedie: pátá inscenace šedesáté páté sezony 2009/2010 : premiéra 12. a 31. prosince 2009. Brno: Městské divadlo, 2009. s. 126 ISBN 978-80-254-6564-6. 5 Příjezd vlaku do stanice La Ciotat, 1895 6 THOMPSON, Kristin a David BORDWELL. Dějiny filmu: přehled světové kinematografie. 2., opr. vyd. Překlad Helena Bendová. Praha: Akademie múzických umění, 2011, 827 s., [24] s. obr. příl. ISBN 978-80-7331- 207-7. 7 DRAZIN, Charles. The Faber book of French cinema. London: Faber and Faber, 2011. s. 20 ISBN 978-0-571- 21849-3.

10 lune8. Tento film změnil pohled na hereckou komiku. Trvá šestnáct minut a skládá se z celkem třiceti obrazů. Autor zde vycházel z románů Julesa Verna a H. G. Wellse. Na filmovém plátně se postupně střídají tyto sekvence: mezinárodní kongres astronautů, příprava startu rakety na Měsíc, přistání na Měsíci, sněhová bouře, boj s obyvateli Měsíce, útěk astronautů, návrat na Zemi a slavnostní vyznamenání astronautů. I v bez trikových záběrů Méliès projevil vynikající cit pro výtvarnou stránku filmu, které celé pořídil vyzněním scén. V další části doplnil snímky o trikové sekvence, které zaujmou i v dnešní době.9

1. 1. 2. Komedie v meziválečném období a v době okupace V období po 1. světové válce se francouzský filmový průmysl nacházel v krizi. Technická zařízení začala být zastaralá a producenti byli závislí na prosklených studiích. Umělé osvícení scény nebylo obvyklé. Ve Francii se oproti hollywoodským světelným efektům vytvářely efekty stínové, tj. slunečním světlem se nechala osvětlit jen část scény. Z nouze používali i exteriéry jako například zámky, historické památky či přírodní krajinu. Produkce byla proti předešlým letům velmi nízká, nicméně oblíbenost komedie stále přetrvávala. Před nacistickou okupací se francouzský produkční sektor skládal z mnoha malých společností, často vytvořených pouze pro natočení jednoho filmu. I Pathé a Gaumont, hlavní vertikálně integrované společnosti, produkovaly málo filmů. Pronajímaly studia jiným společnostem a sloužily jako distributoři a pronajímatelé kin. Francouzská produkce během války stagnovala a začaly se zde prosazovat americké filmy. 10

Jeden z prvních významných celovečerních němých filmů této doby je Le Petit Café11, který natočil režisér Raymond Bernard. V tomto snímku se objevil komik Max Linder jako číšník. Ten zdědil velkou sumu peněz, ale musí i nadále pracovat, aby splnil smlouvu, kterou podepsal. V komických situacích divák sleduje, jak se snaží o to, aby byl vyhozen. Duchaplné momenty z filmu učinily divácký hit, což pomohl k získání většího respektu komediálního žánru ve Francii.12

Další významné komedie pocházejí od režiséra Reného Claira. V jeho filmech můžeme najít znaky dadaismu, které měly za cíl rozrušit tradiční logiku. Tento prvek se

8 Cesta na Měsíc, 1902 9 THOMPSON, Kristin a David BORDWELL, op. cit., s. 42 10 Ibid, s. 89-91 11 Kavárnička, 1919 12 DRAZIN, op. cit., 38

11 projevil ve filmu Entr’acte13, který využil jako rozmarnou provokaci diváka a výsměch všem tradičním formám filmové výroby. Clair se snažil o rytmické sladění obrazů a sekvencí, zachycených výhradně kvůli jejich pohybové hodnotě. Autorem scénáře byl Francis Picabio, který patřil k zakladatelům dadaismu. Ten o filmu prohlásil, že má sloužit jako přestávka v nudě každodenního života. Na začátku filmu se ve zmateném sledu zjevují obrazy sloupů, střech a komínů. Představitelé dadaismu Man Ray a Marcel Duchamp hrají na okraji střechy partii šachu, ale jejich hru překazí příval vody. Film vrcholí obrazem slavnostního pohřbu, který vede osel. Z rakve vystoupí kouzelník, nechá postupně zmizet všechny přítomné a nakonec i sebe. Pro Claira byl tento snímek pouze veselým rozptýlením a potvrzením neohraničené svobody.14 Po tomto filmu natočil Clair dvě fantastické, Mélièsem inspirované komedie Le fantôme du Moulin-Rouge15 a Le voyage imaginaire16. Ovšem jeho nejvýznamnějším filmem z období němého filmu je Un chapeau de paille d'Italie17. Film nese vliv bulvárního divadla i grotesek Macka Sennetta. Komedie vychází z klasické Labicheovy komedie z 19. století. Clair situoval děj do prostředí pařížských maloměšťáků okolo roku 1900. Clairův velký úspěch spočíval v tom, že se mu podařilo převést komiku dialogů do vizuální komiky gagů. Tento film mu přinesl mezinárodní uznání, které v období zvukového filmu dále rostlo.18

Za jednoho z nejvýznamnějších tvůrců meziválečné kinematografie je považován Jean Renoir. I když natočil několik snímků, jež mohou být řazeny do proudu poetického realismu, jeho dílo je mnohem širší a přerůstá hranice proudů, směrů a skupin. Jeho první zvukový snímek On purge bébé19 byla veselá fraška, kterou realizoval kvůli prostředkům na náročnější projekty. Film Boudu sauvé des eaux20 je poněkud jiného rázu. Před nástrahami malo- měšťácké společnosti se lze zachránit pouze anarchistickým útěkem k věčnému tuláctví. Pobuda Boudu je svým nezřízeným životním stylem pohromou pro celou místní komunitu, která si nakonec oddychne, když uplave po řece pryč. Renoir touto rozvernou komedií přitakává svobodomyslnému životu.21

13 Mezihra, 1924 14 THOMPSON, Kristin a David BORDWELL, op. cit., s. 91 15 Fantom z Moulin Rouge, 1925 16 Neskutečná cesta, 1925 17 Slaměný klobouk, 1928 18 HAYWARD, Susan. French National Cinema. London and New York: Routledge, 1993, s. 102 19 Projímadlo pro vaše dítě, 1931 20 Boudu z vody vytažený, 1932 21 FOURNIER-LANZONI, Rémi. French comedy on screen: a cinematic history. s. 23, ISBN 978-0-230-33842-5 12

1. 1. 3. Komedie po 2. světové válce a nová vlna Po 2. světové válce se filmový průmysl snažil reagovat na rostoucí poválečnou popkulturu a zábavní aktivity tím, že byli najímání mladí filmaři. Ti měli k dispozici moderní techniku, obzvláště lehčí kamery s objektivy citlivějšími na světlo, které umožnily bezprostřední kontakt s realitou. Díky malým ručním kamerám je divákovi přiblížena intimita postav a filmařům tak napomohly vyjádřit osobní životní zkušenosti.22 Subjektivní přístup a autobiografičnost se staly součástí filmového vyprávění. Nová technika dovolila pracovat i s přímým zvukem, který nahrával ruchy a atmosféru světa mimo uzavřené ateliéry. Celková „lehkost“ natáčení se promítla i do lehkosti střihu. Režiséři s oblibou porušovali zaběhlá pravidla montáže a využívali jump-cutů, velmi rychlých střihů, volných časoprostorových přechodů či techniky koláže, spojující různorodý materiál v jeden celek.23

Koncem 50. let nastal ve francouzském filmu zlom, jenž výrazně ovlivnil dějiny kinematografie. V letech 1957 až 1960 debutovalo více než 50 režisérů, kteří své první filmové zkušenosti posbírali převážně v dokumentárním filmu. Z úsilí tvůrců sdružených kolem časopisu Cahier du cinéma, v němž formulovali své teoretické názory a vyjadřovali odpor k oficiálnímu umění a velkým komerčně zaměřeným produkčním společnostem, vzešla tzv. nová vlna, která k hvězdnému nebi katapultovala režiséry, jako byli Godard, Chabrol, Truffaut, Resnais a další. Ti s sebou samozřejmě přivedli herce, kteří jejich polodokumentárnímu, nepatetickému stylu svým civilním herectvím dokonale vyhovovali. Kromě nové režisérské vlny lze tedy hovořit i o nové herecké vlně, která měla francouzskou kinematografii poznamenat na dlouhá léta a která v jistém smyslu, například v odkazu tzv. nové nové vlny, existuje dodnes. 24

Mezi nejvýraznější herecké osobnosti té doby patřili zejména Belmondo, Delon, Brialy, Deneuveová či Giradotová. O herce středního proudu, k nimž řadili i Gabina, se nezajímali nebo je aspoň bojkotovali a do svých filmů neobsazovali. O typ herce, jako byl Luois de Funès, se nezajímali už vůbec, protože ten byl pro ně představitelem pokleslé

22 KLUSÁKOVÁ, Veronika a Jan KŘIPAČ. Dějiny světového filmu 3. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013. ISBN 978-80-244-3830-6. 23 NEUPERT, Richard. A history of the French new wave cinema. 2nd Ed. Madison: University of Wisconsin Press, 2007. Wisconsin studies in film. ISBN 978-0-299-21704-4. 24 Newwavefilm [online]. [cit. 2017-04-06]. Dostupné z: http://www.newwavefilm.com/

13 kultury. Nicméně od konce 50. let až po začátek 80. let se objevuje série filmů o francouzském četníkovi, v podání Loui de Funèse a režii Jeana Giraulta. Druhá polovina 60. let přinesla i jednu z nejznámějších komediálních trilogií o Fantomasovi od režiséra Andrého Hunebella.25

V tomto období se francouzská společnost výrazně změnila, což mělo velký vliv i na komedii, která ukazovala vývoj společnosti. Řada francouzských komiků, jako byli Franandel, Bourvil, Louis de Funès a Jacques Tati, dokázala oslovit i publikum v zahraničí. Jacques Tati byl posledním představitelem němého filmu. Ačkoliv točil zvukové filmy, byly vlastně němé. Fyzicky byl velmi obratný a navíc všechny jeho postavy byly velmi poetické. Jeho režisérským debutem byl krátký film École des facteurs,26 kde vytvořil postavu pošťáka Françoise. Tato postava se objevuje také o dva roky později v Tatiho prvním celovečerním filmu Jour de fête.27 Dalším celovečerním filmem, který natočil, byl Les vacances de Monsieur Hulot,28 v němž sám ztvárňuje hlavní postavu milého pana Hulota, která ho posléze proslavila po celém světě. V roce 1958 natočil vynikající komedii Mon oncle,29 ta byla nominována v kategorii Nejlepší zahraniční film na Oscara.30

Mezi výzmamné osobnosti tohoto období se řadí Fernandel. Ten nebyl vyloženě komikem. Jeho první filmy byly většinou smutné. Hrál v Pagnolových filmech a byl velký herec. Nejvíce se proslavil postavou dona Camilla, díky které se dostal do Hollywoodu. V Americe natočil společně s komikem Bobem Hopesem film Paris holiday.31 Později ve svých rolích využíval toho, jak vypadá. Stačilo, aby udělal grimasu, a diváci se váleli smíchy. Bourvil byl rovněž francouzský komik, ale narodil se v Normandii a jeho komika měla hluboké normandské kořeny. Naproti tomu Fernandelovo umění mělo své kořeny na jihu v Marseille.32 Bourvil svá komické čísla předvedl ve filmu La Traversée de Paris33, po boku

25 ŽÁK, Jiří. Louis de Funès: lidé jsou komedianti, my jsme herci. Praha: XYZ, 2007, 361 s., [8] s. obr. příl. ISBN 978-80-87021-96-5. 26 Škola pošťáků, 1947 27 Jede, jede poštovský panáček, 1949 28 Prázdniny pana Hulota, 1953 29 Můj strýček, 1958 30 FOURNIER-LANZONI, op. cit., s. 40 31 Pařížské prázdniny, 1958 32 ŽÁK, Jiří. Schůzky nad Seinou: rozhovory s legendami francouzského filmu. V Praze: XYZ, 2009. s. 91 ISBN 9788073882785. 33 Napříč Paříží, 1956 14

Jeana Gabina a Louise de Funèse. S Funèsem tvořil úspěšnou dvojici i v komedii Le Corniaud34 a La grande vadrouille.35

1. 1. 4. Komedie od roku 1970 do 1990 Francouzská komedie se v 70. a 80. letech zabývala novými společenskými jevy a občas provokovala nebo šokovala. Na začátku tohoto období se tento žánr potýkal s krizí. Jednak je komedie kritizována novou vlnou a také začíná být francouzský filmový trh značně ovládán americkými filmy. Začínají si objevovat herecké hvězdy jako Dewaere Patrick, Gerard Depardieu, Bernard-Pierre Donnadieu či Alain Delon.36 Do tohoto období spadá řada provokativních komedií, jako například La Grande Bauffe,37 od režiséra Marca Ferreriho, Les Babas Cool38 od Françoise Leterriera nebo Le père Noël est une ordure39 od režiséra Jean- Marie Poirého, v níž se objevuje postava Ježíška, která je tradičně klidná, ale zde představuje násilí, vulgaritu a hrubost.

Sedmdesátá léta jsou také považována za Zlatý věk komedií Louise de Funèse. V jeho filmech jsou zobrazeny společenské změny. Například skutečnost, že děti chtějí mít větší postavení v rodině, dochází k nahrazení kvalitní stravy průmyslovou stravou, objevují se problémy spojené se znečištěním ovzduší, či kulturní šok v důsledku transformace venkova do města.40

Po většinu prvních sta let své existence byl film analogovým médiem. Fotochemickým procesem zachycoval na pás filmu souvislý otisk světla a zvukových vln. Od 80. let se ale film stává stále více digitálním mediem, zachycuje informace v binární formě jedniček a nul. Každý obraz nebo zvuk je v podstatě možné zachytit adekvátně v obou formátech, ale digitální záznam vyžadoval ohromnou kapacitu paměti, a proto byl jeho nástup pomalý.41 Celou oblast filmové výroby a distribuce výrazně ovlivnily dvě technologie. První byly kabelové a satelitní televize, které nebývalým způsobem rozšířily nabídku televizních programů a zvýšily poptávku po filmech i původních televizních filmech a seriálech. Samotné

34 Smolař, 1965 35 Velký fálm, 1966 36 MONACO, James. Jak číst film: svět filmů, médií a multimédií: umění, technologie, jazyk, dějiny, teorie. Praha: Albatros, 2004. Albatros Plus. ISBN 80-00-01410-6. 37 Velká žranice, 1973 38 Les Babas Cool, 1981 39 Ježíšek je neřád, 1982 40 Francouzskyfilm [online]. [cit. 2017-02-26]. Dostupné z: http://www.francouzskyfilm.cz/000/index.html 41 THOMPSON, Kristin a David BORDWELL, op. cit., s 728 15 kabelové televize brzo začaly financovat i výrobu takových programů. Druhou technologickou novinkou byl nástup VHS kazet.42

Od roku 1980 se ve francouzské komedii setkáváme s konceptem postavy „Francois Pignon“ a „Francois Perrin“ od režiséra Francise Vebera. Pignonové a Perrinové jsou nepřizpůsobivými antihrdiny, do kterých jejich autor promítá vlastní neurózy a nedokonalosti pohánějící vědecky přesný hodinový stroj jeho příběhů. Nezbývá místo pro náhodu, zaváhání, omyl a přece výsledek často – aniž by vybočoval z žánru komedie – připomíná skutečný život v jeho nelítostné, mrazivé absurditě. Veber vychází z tradice francouzské klasické frašky - Comédie et boulevard. Nicméně Veber se vzdělával i na situační komedii. V jeho prvních divadelních hrách můžeme vidět podobné prvky, jaké u svých filmů používali angličtí kinematografové např. Ray Coonye a Alan Ayckbourn. Francis Veber taky formuloval rozdíl mezi francouzskou a anglickou fraškou:

„Angličané mají bohatší nebo velkorysejší pojetí smíchu než Francouzi. V Anglii totiž existuje humor. Ve Francii máme esprit, což vůbec není to samé. Esprit je něco nepoctivého a falešného: vzbuzuje ve vás pocit nadřazenosti, takže se při francouzské frašce vždycky smějete na účet někoho jiného.“43

Tato myšlenka koresponduje s tím, co v jednom ze svých esejů napsal Joseph Wood Krutch: „Ve vysoké komedii se obvykle smějete sami sobě, ve frašce někomu jinému.“ Z Veberových úspěšných filmů můžeme zmínit Le Jouet44 s Pierrem Richardem v hlavní roli. La Chèvre45, kde se poprvé setkali Pierre Richard a Gérard Depardieu a vytvořili tak originální komediální dvojici, která se často objevuje v dalších Veberových filmech. Dalším snímkem je filmová verze divadelní hry Le Dîner de Cons.46

Jako úspěšnou komedii z 90. let můžeme zmínit Les Visiteurs,47 natočenou režiserém Jeanem-Marienem Poirém. Do hlavní role byla obsazena komediální dvojice Jean Reno a Christian Clavier. Dalšími úspěšnými snímky jsou Taxi,48 natočený režisérem Lucem

42 KLUSÁKOVÁ, Veronika a Jan KŘIPAČ, op. cit., s. 62 43 ZÁVIŠ, Jiří a Jiří ŽÁK, op. cit., s. 106 44 Hračka, 1976 45 Kopyto, 1981 46 Blbec k večeři, 1998 47 Návštěvnící, 1993 48 Taxi, 1998 16

Bessonem, který je hlavní představitel cinéma du look.49 La verité si je mens50 od režiséra Thomase Giloua a film Asterix & Obelix gegen Cäsar,51 který pochází od režiséra Clauda Ziddiho.

1. 2. Francouzská komedie dnes Od 80. let až po současnost je kinematografie ovlivněna technikou a technologií mnohem více, než dříve. Poslední dvě desetiletí dvacátého a přelom jedenadvacátého století přinesly značné technologické změny, které ovlivnily jak vznik a vzhled filmů, tak i jejich distribuci a konzumaci.52

Současná francouzská kinematografie patří k nejvýraznějším komediím a má stále co nabídnout. Pro rok 2001 je charakteristický snímek Le Fabuleux destin d'Amélie Poulain.53 Filmová řeč režiséra Jeana-Pierra Jeuneta je zde velmi osobitá a převládá v ní zřídkakdy vídaná manýra. Režisér ve snímku využívá postmoderní filmový přístup, to můžeme například vidět, když hlavní hrdinka Amélie komunikuje přímo s divákem nebo když ožívají obrazy, fotografie a věci. V roce 2003 se na scéně francouzské kinematografie objevila krimi- komedie Tais-Toi!,54 která je dalším autorským filmem Francise Vebera. Jedná se o buddy movie,55 jak se říká v Americe a dnes už i u nás. Snímek je založený na konfrontaci dvou protikladných mužských postav, které se nejprve stávají komplici z nutnosti a až po ní opravdovými přáteli. Veber je mistrem minimalistických variacích na již několikrát natočené téma a ve filmu překvapuje novou hereckou dvojicí Jean Reno - Gérard Depardieu.

S rokem 2011 přišla dojemná, ale přesto zábavná komedie, natočená podle skutečné události – Intouchables.56 Díky přívalu autorských filmů a především fenomenálnímu úspěchu tohoto filmu, zažila francouzská kinematografie své nejlepší období za posledních 45

49 Začátkem 80. let zasáhla francouzskou kinematografii vlna novátorských, výrazně stylizovaných filmů, označovaná jako cinéma du look . Tento název odkazuje spíše než k ději či k tématům přímo ke konkrétnímu stylu jednotlivých snímků. Ten se vyznačuje nadsázkou a spektakulárností, hraničící až s manýrou. Ovšem rysy manýrismu jsou zde zcela záměrné a upozorňují na postmoderní ráz děl, který je podtržen množstvím nejen filmových, ale obecně pop kulturních odkazů a citací - móda, reklamy, hudba. Mnohem více než tradiční umělecké druhy měla na cinéma du look vliv moderní média, jako televize, videoklip a komiks. Hlavními představiteli tohoto směru jsou Jean-Jacques Beineix, Léos Carax, Luc Besson. (KLUSÁKOVÁ, Veronika a Jan KŘIPAČ. Dějiny světového filmu 3., s. 18) 50 La verité si je mens, 1997 51 Asterix a Obelix, 1999 52 THOMPSON, Kristin a David BORDWELL, op. cit., s. 728 53 Amélie z Montmartru, 2001 54 Drž hubu!, 2003 55„film o kámoších“ 56 Nedotknutelní, 2011 17 let. Jedná se druhý nejlepší výsledek od roku 1966, kdy diváci stáli fronty na dnes již kultovní komedii La grande vadrouille,57 ve které si zahráli populární francouzští herci Louis de Funès a Bourvil. Podle agentury Agence France-Presse k tomu také velmi přispělo hollywoodské uznání francouzského němého filmu The Artist.58 Rok 2011 byl pro francouzskou filmovou tvorbu rekordní, první v Evropě co do produkce i počtu diváků. Sarah Drouhaudová z odborného časopisu Le Film français napsala:

„Je to výjimečný rok. Vznikla směsice filmů, které byly pro skutečně široké publikum a přitom vcelku kvalitní, a také snímků, které byly umělecké, ale zároveň také oslovovaly širokou veřejnost. To byl základ úspěchu,“59

Multikulturní komedie Qu’est-ce qu’on a fait au Bon Dieu?60 natočená režisérem Philippem de Chauveronem byla uvedena do kin v roce 2014. Film se především vysmívá stereotypnímu odsuzování jednotlivých kultur. Do hlavní role byl obsazen Christian Clavier, který je známý především díky filmům Asterix & Obelix gegen Cäsar61 a Les Visiteurs.62 Snímek je svým humorem podobný filmu Intouchables a dá se k němu přirovnat i návštěvností. Ve Francii film dlouho patřil do první desítky návštěvností.

1. 3. Francouzský humor Podle dramatika Alaina Reynaud-Fourtona, jehož hra Monsieur Amédée se s úspěchem hrála a pořád hraje i na českých jevištích, je komedie ve Francii a ostatně všude na světě velmi kritizována a podceňována. Nicméně je přesvědčený, že rozesmávat lidi a přinášet jim smích je radost. Lidi pláčou pořád nad stejnými věcmi. Dojmout je není nic složitého, ale rozesmát je někdy strašně obtížné.63

Komedie se v poslední době prolínají a propojují s tragédií a tím vznikají nové formy, které pak nazýváme tragikomedie, hořké komedie a podobně. Jeden humorista řekl: „Naštěstí máme Dürenmatta, abychom se mohli zasmát!" Věci se skutečně neustále střídají a prolínají.

57 Velký flám, 1966 58 Umělec, 2001 59 Literarky [online]. [cit. 2017-04-18]. Dostupné z: http://literarky.cz/kultura/film/7831-francouzska- kinematografie-se-vznai-na-rovem-oblaku 60 Co jsme komu udělali? 2014 61 Asterix a Obelix, 1999 62 Návštěvnící, 1993 63 ZÁVIŠ, Jiří a Jiří ŽÁK, op. cit., s. 126 18

Od zoufalství se člověk často může dostat ke smíchu a potom zase zpátky k tragédii. Na tom je ostatně postaven princip anglických a italských komedií.64 Ale francouzský humor je naprosto odlišný. Francouzi nejsou tak zatěžkání jako Angličané nebo Italové. Ve Francii je humor nazýván esprit. Rozdíl mezi espritem a humorem spočívá v tom, že humor se do jisté míry vysmívá sám sobě, zatímco esprit je mnohem útočnější, agresivnější a někdy i nostalgičtější.

Francouzští komici se inspirovali u naprosto odlišných zdrojů, než tomu bylo v případě amerických komiků éry němého filmu. Tradice zdejších šantánů a kabaretů se promítla i do prvních francouzských němých filmů. Aristide Bruant či Rodolpho Salis našli své pokračovatele v Dranemovi nebo v Mistiguette, ale ve filmu převažovali spíš komici "feydeauovského" typu, než aby své výkony stavěli na jednoduchosti gagu. Existuje jediná výjimka a tou byl Max Linder. Ten do francouzského filmu vstoupil už v roce 1905. Na počátku dvacátých let 20. století odjel na několik měsíců do USA, odkud se vrátil pod bezprostředním vlivem americké grotesky. Charlie Chaplin, Buster Keaton a Laurel s Hardym tak dostali malého francouzského kolegu, jenž se stal vzorem všech moderních francouzských komiků.65

Přesto se filmová a divadelní komika vyvíjela ve Francií spíš oním "komornějším" stylem. Feydeaua nahradil Marcel Pagnol a Sacha Guitry, Raimuho a Berryho vystřídali Fernandel a Bourvil, kteří vytvořili - nezávisle na sobě – jakési novodobé typy francouzských hloupých Honzů, s nimiž se ztotožnil zejména francouzský venkov. Podobu francouzské komiky také ovlivnil v roce 1961 naprosto bezvýznamný a neznámý komik Louis de Funès, když vystoupil na jevišti pařížského Théâtre de la Porte Saint-Martin. Rolí pana Berniera v komedii Oscar66 vrátil komiku zpátky k americké grotesce a k tradici Maxe Lindera. Ve Funèsově podání byly situace najednou zase důležitější než text a tímto revolučním způsobem změnil pohled veřejnosti a dokonce i kritiky na komedii a přístup herců ke komickým rolím.67

64 France-amerique [online]. [cit. 2017-04-07]. Dostupné z: https://france-amerique.com/les-americains-et- lhumour-francais-sont-ils- incompatibles/ 65 ZÁVIŠ, Jiří a Jiří ŽÁK, op. cit., s. 126 66 Oskar, 1961 67 Ibid., s. 128 19

2. Louis de Funès 2. 1. Život Louise de Funèse Louis Funès, celým svým jménem Louis Germin David de Funès de Galarza, se narodil 31. července 1914 jako nejmladší dítě do rodiny neúspěšného advokáta Carlose Louise de Funèse de Galarzi a Leonory Réguéry. Louis měl sestru Marii, která se provdala za režiséra Françoise Gira a bratra Charles, který byl zastřelen ve 2. světové válce. Louis se nenarodil zrovna do nejklidnější doby, jelikož ještě téhož dne vyhlásila Francie mobilizace a 3. srpna vyhlásilo Německo válku. Francii Kvůli ní a špatné finanční situaci se rodina přestěhovala do vesnice Villers – Sur – Marne, kde začal Louis chodit do školy.68

V období, kdy Louis navštěvoval základní školu, objevil své herecké nadání. Později vzpomínal, jak na dvorku jejich malého domu předváděl dětem i dospělým kameloty či prodavače ryb z nedalekého tržiště. Své dětské herectví později Funès komentoval takto:

„Hrál jsem komedie před svým publikem […] Myslím, že zájmy, které jsme projevili v raném dětství, nás poznamenají na celý život. Jsou dobré, můžeme je ztratit, ale ony se znovu vrátí.“69

První skutečné jeviště okusil na gymnáziu v Coulommier, kde se svými spolužáky nacvičil představení k výročí založení školy. Jeho výkonu si dokonce povšimnul i jeden místní kritik, avšak jeho cesta ke skutečnému divadlu byla daleko delší. Gymnázium pro něho nebylo příliš dobrou volbou, musel bydlet na internátu, který mohl opustit jen čtyřikrát do roka, což pro něho bylo psychicky náročné. Útěchou mu v této době byly hodiny klavíru a kreslení. A právě klavír hrál v jeho životě významnou roli, jelikož ho později přivedl zpět k divadlu. Gymnázium nedokončil a vrátil se k rodičům. Nakonec dospěl k názoru, že bude lepší vyučit se řemeslu a nastoupil na kožešnické učiliště. Ovšem to nebyla práce pro rozverného Louise. Kožichy ho brzy omrzely a tak se začal bavit tím, že se špendlíky trefoval do mistrova kanára. Jednoho dne se trefil a dostal okamžitou výpověď. Podobně dopadly i jeho další počiny, když se pokoušel stát se fotografem či průmyslovým kreslířem.70

68 Allocine. [online]. [cit. 2014-11-28]. Dostupné z: http://www.allocine.fr/personne/fichepersonne_gen_cpersonne=1639.html?nopub=1 69 ŽÁK, Jiří. Louis de Funès: lidé jsou komedianti, my jsme herci, op. cit., s. 26 70 Ibid., s. 22 20

Jeho první manželka byla Germaina Elodie Carroyerová, se kterou se oženil v roce 1936. Snažil se manželku finančně zaopatřit hraním po barech, ale na slušný život to nestačilo. Jejich manželství se rozpadlo po šesti letech. Časem si Louis našel stálé zaměstnání jako klavírista v baru Horizont na Montmarteru. Zde se stkal se svou osudovou láskou Jeanne Augustine Barthény de Maupassant, která byla praneteří slavného spisovatele Maupassanta, ale finančně na tom nebyla o moc lépe než Louis. Později se v Paříži vzali. V manželství spolu žili celých jednačtyřicet let až do jeho smrti. Měli spolu dva syny Patricka a Oliviera. Patrick je lékařem, Olivier se několik let věnoval herectví. Společně s otcem si zahrál v několika filmech.

V baru Horizont se stala ještě jedna událost. Louis si uvědomil, že způsob, jakým hraje na klavír, lidi baví. Jeho mimika, gesta či zvedání obočí slavilo u diváků velký úspěch. A jelikož ho hraní bavilo, rozhodnul se přihlásit do hereckého kurzu. Jeho spolužáci byli například herec Daniel Gélin či dramatik Robert Dhèry. Po roce studia se vrátil zpět ke klavíru, nicméně divadlo se stalo jeho nerozlučným společníkem. Musel mít pro něj velké zaujetí, protože skoro více než deset let hrál ve všech možných pařížských divadlech pouze drobné role. 71

V roce 1974 začal mít Louis problémy se srdcem. V té době byl známým komikem a musel dodržovat klidnější režim. Nicméně o rok později ho postihnul první infarkt. Každou další rolí riskoval své zdraví, ale s hraním nepřestal a natočil spousty filmů. Poslední film, který natočil, byl Le gendarme et les gendarmettes72. Při natáčení zemřel režisér Louisův přítel Jean Girault, což ho velmi zasáhlo. V lednu v roce 1983 se Louis s trhnutím probudil a vykřikl: „To není možné, já umřu.“73

2. 2. Začátek herecké kariéry Asi málokdo si s volbou povolání dával tak na čas, jako právě Louis de Funès. Sice se mu první lekce komediálního herectví dostalo už v dětství, kdy ho jeho matka honila doma kolem stolu a se silným španělským přízvukem křičela: „Já tě zabiju.“74 Nicméně od té doby

71 Francouzskyfilm [online]. [cit. 2017-02-26]. Dostupné z: http://www.francouzskyfilm.cz/000/index.html 72 Četník a četnice, 1982 73 FUNÈS, Patrick de a Olivier de FUNÈS. Louis de Funès: "moc o mně, děti, nemluvte!". 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2010, 271 s. ISBN 978-80-204-2066-4 74 Defunes [online]. [cit. 2017-04-12]. Dostupné z: http://www.defunes.fdb.cz/index.html

21 uplynula spousta let, než se herectví mohl věnovat profesionálně. Před třicítkou se rozhodl zapsat do hereckého kurzu. Ale první menší role začal dostávat až po druhé světové válce. Spíše než o role šlo o účinkování v komparzu, kde byly Funèsovi často vidět jen záda. Málokdy měl možnost říct nějakou repliku před kamerou.

2. 2. 1. První zkušenost s divadlem Dnes už jen s těžkostí zjistíme, jaké důvody vedly Louise k přihlášení do hereckého kurzu. Nikdy předtím se o herectví nijak zvlášť nezajímal a divadla vůbec nenavštěvoval. Ani jako dítě nepřišel s divadlem do styku, jelikož ho rodiče k ničemu podobnému nevedli. Sice později často vyprávěl o tom, jak si hrál na dvorku v Bécon-les-Bruyeres, jenže tyto hry určitě nepřekročily rámec běžného dětského dovádění. Ani zkušenost s Bodesovým Královským krocanem v lyceu rozhodně nemůžeme považovat za nějaký počátek Funèsovy herecké kariéry.

Do hereckého kurzu Reného Simona se Louis de Funès přihlásil už v roce 1941. Herecké kurzy v té době nebyly a dodnes nejsou v Paříži ničím výjimečným. Louis prý absolvoval přijímací zkoušku s monologem z Moliérových Scapinových šibalství, což zřejmě vysvětluje jeho pozdější vztah k tomuto autorovi. Herec neměl naprosto žádnou divadelní zkušenost a se svou postavou vypadal na jevišti směšně. Většinou hrál podřadné role a svým spolužákům spíš jen nahazoval repliky, než aby se sám dostával do středu pozornosti. Simonův kurz však měl svým způsobem pro Louise rozhodující význam. Seznámil se zde totiž se dvěma herci, kteří se stali nejen jeho celoživotními přáteli, ale zároveň ovlivnili jeho kariéru. První z nich byl jedenadvacetiletý Daniel Gélin, který měl už v roce 1941 za sebou debut ve filmu Miquette.75 Druhým byl, rovněž jedenadvacetiletý Robert Dhéry a jeho přítelkyně Colette Brossetová s nimiž se Louis nespřátelil hned, budoucí významný režisér, se kterým později spojil prakticky celou svou kariéru.76

Po necelém roce, stráveném v hereckém kurzu, se vrátil zpět k pianu. V roce 1944 se opět setkal s Gélinem, který mu nabídl vedlejší roli v divadelním představení. Louisovi to na zkouškách moc nešlo, byl nervózní a přeříkával se. V den premiéry přišlo jen 7 diváků. Funèsův výkon všechny ohromil a diváci sledovali jenom jeho. Po představení mu nabídl autor hry Marc-Gilbert Sauvajon roli v další hře. O pár let později ho režisér Raymond

75 Miquette, 1941 76 ŽÁK, Jiří. Louis de Funès: lidé jsou komedianti, my jsme herci, op. cit., s. 57 22

Rouleau obsadil do menší role Pabla v tehdy nesmírně populární hře amerického dramatika Tennesseeho Williamse Un tramway nemmé Désir. 77 První větší úspěch v Louisově herecké kariéře přišel až v roce 1953, kdy si zahrál v kabaretu Ah! Les belles Bacchantes.78 Louisovi se zde vůbec poprvé dostalo větší pozornosti kritiky a právě zde se zrodila přezdívka „Muž čtyřiceti tváří za minutu.“ 79

Ovšem faktem zůstává, že v polovině čtyřicátých let bylo sociální postavení herců úplně jiné než na počátku 20. století. Rodil se kult filmové hvězdy, to nebylo možné pominout. Navíc tradice francouzského divadla tento kult podporovala už od dob Moliérových. Díky rozvoji lidového divadla v 19. století a jeho soustředění na proslulém bulváru du Temple, kterému si Pařížané zvykli kvůli specifické dramaturgii říkat Bulvár zločinu, se zrodil prototyp lidové hvězdy, která svou popularitu čerpala nikoliv z královské přízně, ale z všeobecné obliby v nejširších vrstvách pařížské populace.80

2. 2. 2. První zkušenost s filmem Kult filmové hvězdy se sice zrodil v Německu a je spojen se jménem herečky Henny Portenové. Ale v žádné jiné evropské zemi se herci netěšili takové přízni jako ve Francii poválečných let. Francouzština má dokonce pro takové hvězdy specifický termín monstres sacrés, což znamená výjimečný zjev, modla či idol. K monstres sacrés se řadí například Jean Gabin, Jean Marais, Alain Delon, Lin Ventura, Jeane-Paula Belmondo, Gérard Depardieu, Annie Girardotová a další. 81

Louis se s těmito herci začal potkávat prakticky od počátku své kariéry. Nejdříve si ho samozřejmě nevšímali, ale někdy se dokázal prosadit i na malém prostoru. Funès natočil také několik filmů s režisérem Sachou Guitrym, který svou velikostí poznamenal vývoj celého francouzského umění. Při natáčení filmu Le poison,82 se Funès poprvé setkal s Michelem Simonem. O rok později s ním hrál opět v Guitryho filmu La vie d’un honnete homme.83 Následoval snímek Je l’ai été trois foi84, v němž hrál po boku svého budoucího velkého

77 Tramvaj do stanice Touha, 1948 78 Poprask v kabaretu, 1953 79 Defunes [online]. [cit. 2017-04-12]. Dostupné z: http://www.defunes.fdb.cz/index.html 80 Francouzskyfilm [online]. [cit. 2017-02-26]. Dostupné z: http://www.francouzskyfilm.cz/000/index.html 81 THOMPSON, Kristin a David BORDWELL, op. cit., s. 175 82 Jed, 1951 83 Život poctivého člověka, 1952 84 Byl jsem tím třikrát, 1952 23 přítele Bernarda Bliera. Michel Simon ho doporučil režiséru Gézovi Radvanyimu do filmu L’entrage désir de monsieur Bard.85 V roce 1954 se objevil v Guitryho snímku Napoleon,86 v němž se předvedl výkvět francouzského herectví počínaje Jeanem Gabinem přes Michele Morganovou a Jeana Maraise až k Yvesu Montandovi. Louis v něm vytvořil naprosto bezvýznamnou roli vojáka Laurenta Passementiera a vedle mezinárodních hvězd, jakými byli třeba Orson Welles nebo Erich von Stroheim se krčil někde na konci obsazení.87

Režisér Henri Verneuil si Louise vybral do role funebráka Piláta ve filmu Le mouton à cinq pattes,88 kde se potkal s komikem Fernandelem. Režisér, vzpomínal na natáčení takto:

„Nejdřív za mnou Louis přišel, aby mi poděkoval, že jsem ho obsadil. Dohodli jsme se na vhodném kostýmu: černé šaty, bílá košile atd. Nazítří mi přišel kostým ukázat. Řekl jsem mu, že je to OK. Následující den přišel zase: Vyhovoval by vám malý knírek? Zeptal se. To bude perfektní. Odpověděl jsem. Perfekcionalismus tohoto začínajícího herce mě překvapil.“ 89

V roce 1956 se chystal režisér Régamey natočit film podle scénáře Jeana Redona a Yvana Audouarda Comme un cheveu sur la soupe.90 Od Régameye bylo odvážné obsadit Funèse do hlavní role, protože do té doby hrál převážně vedlejší role, ale na druhou stanu už měl za sebou úspěch v Dhéryho Ah! Les belles Bacchantes.91 Film měl malé finanční prostředky, nejistou budoucnost a ani jména herců, kteří hráli hlavní role, mu nezajišťovala úspěch. Jenomže originální byl výběr hlavního představitele. Louis roli pojal jako sled komických čísel a na diváky v tomto filmu „vyskočil z krabičky“ s komickou energií. V období krize, kterou francouzský film na konci padesátých let procházel, to působilo poměrně svěže. Tisk Funèse možná přehnaně nazval francouzským Chaplinem. Hlavní představitel nakonec dostal Velkou cenu smíchu za rok 1957, což bylo vůbec první ocenění, jehož se Louisi de Funèsovi dostalo.92

85 Podivné touhy pana Barda, 1953 86 Napoleon, 1954 87 ŽÁK, Jiří. Louis de Funès: lidé jsou komedianti, my jsme herci, op. cit., s. 102 88 Beran s pěti nohama, 1954 89 Ibid., s. 99 90 Jako chlup v polévce, 1957 91 Poprask v kabaretu, 1953 92 FUNÈS, Patrick de a Olivier de FUNÈS, op. cit., s. 130 24

3. Vývoj herecké kariéry Louisova cesta k úspěchu nebyla nikterak jednoduchá. Jeho herecká kariéra se vyvíjela pomalým tempem. Po absolvování hereckého kurzu si na divadelních prknech zahrál malé, přesto nezapomenutelné role. Deset let hrál pouze statisty a přihrával repliky svým slavnějším kolegům. Byla to pro něj však velká zkušenost, která se časem několikanásobně zúročila. Občas Louis zaujal kritiku či nějakého režiséra svou grimasou.

3. 1. Cesta k úspěchu Za první velký úspěch Funèsovy kariéry je považován rok 1959, kdy byl obsazen do divadelní komedie Oscar,93 o zhrzeném podnikateli, kterého podvede vlastní zaměstnanec jen proto, aby získal ruku jeho dcery, od režiséra Clauda Magniera. I když se Louis k této práci dostal náhodou, stala se jeho životní divadelní rolí.

První Louisovy filmové role byly sice malé, avšak hojné. Například v roce 1951 se objevil v dvanácti filmech, většinou však pronesl jen krátkou větu. Díky svým přátelům z hereckých kurzů Gélinovi a Dhérymu se v následujících letech objevoval ve filmech téměř pravidelně. Stále šlo jen o malé role s nízkým počtem natáčecích dnů. Ty se ovšem postupně zvyšovaly a tak v roce 1953 získal Louis ve filmu Les compagnes de la nuit94 tři natáčecí dny.95 Jeho styl hraní byl velmi výrazný, a proto netrvalo dlouho a všimli si ho režiséři i jeho slavnější herečtí kolegové.96 Sám Funès považoval za velký zlom své herecké kariéry film Pouic-Pouic,97 kde ztvárnil hlavní roli obchodníka Léonarda Monestiera. Jednalo se o banální příběh obyčejného podvodu s ještě banálnější zápletkou. Tento film měl pro Funèse zásadní význam, protože od tohoto okamžiku začíná jeho dlouholetá spolupráce s režisérem Jeanem Giraultem. Společně tak v následujících patnácti letech natočili třináct filmů. V rozhovoru pro časopis Cinémonde Funès uvedl, že až díky filmu Pouic-Pouic natočil všechny svoje nejslavnější snímky.

93 Oskar, 1959 94 Družky noci, 1953 95 Defunes [online]. [cit. 2017-04-07]. Dostupné z: http://www.defunes.org/ 96 ŽÁK, Jiří. Francouzské rozhovory s osobnostmi francouzského umění. 1. vyd. Louny: Adart, 1999, 233 s., [30] s. barev. obr. příl. ISBN 80-902-6650-9. 97 Pouic-pouic, 1963 25

„Dá se říct, že od roku 1946 do roku 1963, to znamená celých sedmnáct let, jsem byl hercem čtvrté kategorie. Žádný producent, žádný režisér, žádný distributor by nevsadil jediné sous na můj úspěch.“98

3. 2. Slavný komik Po tomto filmu natočil tři snímky, které jistil svou neopakovatelnou komikou, a pomohl je tak představit celé Evropě. Jedná se o filmy Faites sauter la banque,99 Le gendarme de Saint- Tropez,100 a Fantomas.101 Francouzská média začala psát o nové hvězdě, která se co do hereckého šarmu vyrovná takovým velikánům, jakými v té době byli Jean Marais nebo Bourvil.

Velkým a ve své době ovšem překvapivým triumfem byl pak film Le gendarme de Saint-Tropez, který byl s osmi milióny diváků v kinech nejúspěšnějším francouzským filmem. Ovšem komerčně nejúspěšnější komedie byla La grande vadrouille,102 kterou natočil se slavným komikem Bourvilem. La grande vadrouille byl jeden z prvních filmů, který s odvážnou humornou nadsázkou reagoval na období německé okupace Francie za druhé světové války. Se sedmnácti milióny diváků držel dlouhá léta nepřekonaný rekord v návštěvnosti francouzských kin, až po třiceti letech jej porazil oscarový Titanic. S těmito filmy jsou spojena jména dvou režisérů, kteří patřili k předním Funesovým spolupracovníkům - Jean Girault a Gérard Oury, později natočil dva úspěšné filmy také s Claudem Zidim.103

Funès ve svých filmech tvořil dvojice s významnými francouzskými herci. Spolupráce s Bourvilem byla oboustranně prospěšná, naopak problematické bylo spojení s jinými hvězdami francouzského filmu, které se těžko ztotožňovaly s faktem, že bulvární komik se stává přední osobností francouzské komedie.104 Ukázalo to například natáčení tří filmů o nepolapitelném zločinci Fantomasovi s Jeanem Maraisem, nebo spolupráce s Jeanem Gabinem na společném filmu Le tatoue.105 O deset let později natočil film La zizanie106 s další velkou osobností francouzské kinematografie Annie Giradotovou. Spojení těchto dvou

98 ŽÁK, Jiří. Louis de Funès: lidé jsou komedianti, my jsme herci, op. cit., s. 150 99 Vyhoďte do povětří banku, 1964 100 Četník ze Saint-Tropez, 1964 101 Fantomas, 1964 102 Velký flám, 1966 103 Defunes [online]. [cit. 2017-04-07]. Dostupné z: http://www.defunes.org/ 104 ŽÁK, Jiří. Schůzky nad Seinou, op. cit., s. 23 105 Tetovaný, 1968 106 Jeden hot a druhý čehý, 1978 26 komiků rozhodně nebylo na škodu. Samozřejmě, že nejznámější dvojici Funès tvořil se svou četnickou manželkou Claude Gensacovou.

Další četnická série měla v průběhu sedmdesátých let, co se kvality týče, klesající tendenci. Naopak filmy La folie des grandeurs,107 nebo Les aventures de rabbi Jacob,108 s výraznými satirickými tóny zaznamenaly i příznivé ohlasy u kritiků. Kromě toho se Funès s úspěchem vracel i na divadelní jeviště, v roce 1971 na scéně Théâtre du Palais-Royal obnovil hru Oscar.109 Poslední hra, ve které na jevišti divadla Comédie des Champs-Elysées vystoupil, byla La vlase des toreadors110. Po prodělání dvou infarktů musel Louis de Funès výrazně omezit své umělecké aktivity. První film, který po infarktu natočil, byl L’aile ou la cuisse.111 Musel se šetřit se a jeho herecká energičnost šla jinam, už nebyl v takové vypjaté nervovosti nebo v pohybu a v práci svalů. Stále dodržoval určitý rytmus, který přechází na plátno a svůj výkon více ustaluje.112

Ke konci své kariéry Funès realizoval svůj sen zahrát si Moliérova L'avare.113 Spolu s Girlautem natočil stejnojmenný film L'avare.114 U tohoto snímku se Funès podílel na scénáři. Můžeme vidět vyumělkované scény, které mu vůbec neseděly. Oba tyto filmy, byly nakonec uměleckým zklamáním a provázel je i relativně malý zájem v kinech. Zcela poslední Funesův film Le gendarme et les gendarmettes,115 byl již jen odleskem jeho slávy i umění.

4. Nejúspěšnější Funèsovy komedie 4. 1. Le gendarme de Saint-Tropez116 Režie: Jean Girault Scénář: Jean Girault, Jacques Vilfrid Kamera: Marc Fossard Hudba: Raymond Lefevre

107 Pošetilost mocných, 1971 108 Dobrodružství rabína Jákoba, 1973 109 Oskar, 1971 110 Valčík toreadorů, 1973 111 Křidýlko nebi stehýnko, 1976 112 Leparisien [online]. [cit. 2017-04-06]. Dostupné z: http://www.leparisien.fr/cinema/actualite-cinema/videos- les-meilleures-repliques-de-louis-de-funes-25-01-2013-2511789.php 113 Lakomec, 1668 114 Lakomec, 1980 115 Četník a četnice, 1982 116 Četník ze Saint Tropze, 1964 27

Hrají: Louis de Funès (Ludovic Cruchot, četník), Geneviève Grad, Michel Galabru, Jean Lefebvre, France Rumilly, Daniel Cauchy, Christian Marin, Gabriele Tinti, Maria Pacôme, Nicole Vervil, Fernand Sardou, Guy Grosso, Michel Modo, Claude Piéplu, Jean Droze, Patrice Laffont, Giuseppe Porelli, Paul Bisciglia, Jean Panisse, André Badin, Martine de Breteuil, Sacha Briquet, Henri Arius, Pierre Barouh, Maurice Jacquin, Sylvie Bréal, Louis Massis117

Filmový historik Jacquese Sicliera uvedl, že tento film vznikl v době, kdy se Francie pomalu vzpamatovávala z následků alžírské války, stavby berlínské zdi, ze zavraždění prezidenta Kennedyho a ze směšných kotrmelců Nikity Chruščova a nabývala jistotu pod trvalou vládou prezidenta de Gaulla a předsedy vlády Georgese Pompidoua, se nechala pomalu kolébat vymoženostmi konzumní společnosti a iluzemi o mnohem snadnějším materiálním životě. Tato Francie, která se zbláznila do četníků, byla Francií měšťanskou, Francií střední třídy, Francií dospělých, pohodlně uhnízděných ve svých tradičních morálních zásadách.118 Z čehož je patrné, že diváci tohoto filmu nechtěli být obtěžováni žádnými novinkami. Publikum se chtělo bavit a film znamenal stejné rozptýlení jako televizní přenosy varietních vystoupení.

Nová vlna se pomalu začala vyčerpávat a začínala požírat sama sebe. Všechny Velké filmy, počínaje Godardovým À bout de souffle,119 Resnaisovým Hiroshima mon amour,120 či Truffautovým Jules et Jim121 a konče Malleho Les Amants122 či Chabrolovým Le beau Serge,123 už byly natočeny. Avantgarda přestávala být avantgardou a začala přebírat roli artriba. Některé z filmů mladých režisérů navíc zaznamenaly velký divácký neúspěch a řada herců, kteří byli původně ikonami nové vlny, jako třeba Belmondo nebo Delon, se pomaličku obracela ke konzumní tvorbě. Takhle to aspoň vnímala převážná část publika, která byla cílovou skupinou, na niž mířili komici typu Fernandela či Funèse.124

117 Le gendarme de Saint-Tropez [film]. Režie Jean GIRAULT, 1964. 118 LOUBIER, Jean-Marc a Olivier de FUNÈS. Louis de Funes: četník a milovník růží. 1. vyd. Překlad Jiří Žák. Plzeň: NAVA, 1995, 271 s. ISBN 80-852-5441-7. 119 U konce s dechem, 1960 120 Hirošima, má láska, 1959 121 Jules a Jim, 1962 122 Milenci, 1958 123 Krásným Sergem, 1958 124 ŽÁK, Jiří. Louis de Funès: lidé jsou komedianti, my jsme herci, op. cit., s. 146 28

Filmy o četnících se v té době točily často, a tudíž nebyly ničím novým. Ve velké většině se ale jednalo o pokleslý žánr, který se držel na okraji zájmů, jak herců, tak i publika. Podle Michela Galabru se ve Francii točila spousta veseloher, které nebyly moc vtipé, byly těžkopádné a jejich tvůrci neprojevovali příliš vkusu. Proto tak obrovský úspěch filmu všechny zaskočil – počínaje Funèsem, Giraultem, producenty, filmovými kritiky, psychology a sociology konče. Filmoví historici jako Jacques Siclier nebo André Sallée se znovu a znovu zamýšlejí nad společenským a následně i sociologickým fenoménem tohoto filmu, ale opomíjejí jednu důležitou věc. Aby se mohl Louis takovým fenoménem stát, musel získat vnitřní sebejistotu a musel na filmovém plátně působit přesvědčivě. Nejprve musel ovládnout sebe sama a teprve pak filmového diváka.125

Za svou popularitu film vděčí také tomu, že postava Cruchota vzbuzuje v divácích důvěru a řeší problémy lidsky. Brigáda četníků se podobá partě kamarádů. Nicméně mladé lidi přitahuje luxus a jachty, pozlátko, které je v Saint-Tropez tak očividné, což představuje nebezpečí. Cruchot tu zastupuje rodinné hodnoty, každodenní život, kde je sice míň peněz, ovšem je daleko serióznější. Představuje také starostlivého rodiče, který svou dceru zachrání ze všech nastražených pastí. Je to postava, jejíž hněv vyjadřuje pouze obavy. Úspěch tohoto filmu byl šílený a zároveň geniální, takže producenti, Girault a Funès začali uvažovat o pokračování.126 Natočil je stejný tým včetně scénáristy Balducciho, architekta Sydneyho Bettexe a skladatele Raymonda Lefèvra. Měnili se pouze kameramani. Co se týče obsazení i to zůstalo stejné, jen přibyla postava vdovy Joséphy Lefrançoisové v podání Claude Gensacové. Po natočení třetího dílu, začala kvalita jednotlivých částí zákonitě klesat, jelikož autoři vystříleli prach v prvních třech dílech. Novinář Pascal Pellegrino označil první tři díly za víno s přívlastkem, čtvrtý díl za víno jakostní, pátý díl Le gendarme et les extra – terrestres127 za víno stolní, vhodné leda tak k vaření a poslední díl Le gendarme et les gendarmettes128 za zakyslou Břečku.129

Můžeme zde vidět pricipy grotesky, z které Funès vycházel. Úplně na začátku, předtím, než je Cruchot přeložený do Saint-Tropez, je scéna, v níž nachytá nejprve rybáře se pstruhem pod míru a pak zloděje slepic. „Jen počkej! Stejně tě dostanu!“ křičí na zloděje

125 Allocine [online]. [cit. 2014-11-28]. Dostupné z: http://www.allocine.fr/personne/fichepersonne_gen_cpersonne=1639.html?nopub=1 126 Louis de Funès ou Le pouvoir de faire rire [dokumentární film]. Režie Eric DELACOUR, 2003. 127 Četník a mimozemšťané, 1978 128 Četník a četnice, 1982 129 ŽÁK, Jiří. Louis de Funès: lidé jsou komedianti, my jsme herci, op. cit., 165 29 předtím, ještě než se rozjedou titulky, při nichž sledujeme jeho cestu do Saint-Tropez.130 Divákova pozornost se upře na postavu, která jede někam, na nové místo, jehož zvyky nezná. Divák je upozorněn na to, že se může těšit na situace, do nichž se tam dostane. To je ona chůze, o níž mluví Funès. Je to dokonalá předehra k dramatické situace, kterou Girault akcentuje obrazem.

4. 2. Fantomas131 Režie: André Hunebelle Scénář: Jean Halain, Pierre Foucaud Kamera: Marcel Grignon Hudba: Michel Magne Hrají: Louis de Funès (komisař Juve), Jean Marais, Mylène Demongeot, Jacques Dynam, Marie-Hélène Arnaud, Christian Toma, Robert Dalban, Pierre Collet, Rudy Lenoir, Bernard Musson, Philippe Castelli, André Hunebelle, Michel Duplaix, Georges Adet, Dominique Zardi, Yvan Chiffre, Henri Attal, André Badin, Raymond Pellegrin, Daniel Lecourtois, André Dumas132

Na konci roku 1963 se rozhodli scénáristé Jean Halain a Pierre Foucaud napsat novou verzi Fantomase, ale neudělali to proto, že by chtěli navázat na dlouhou fantomasovskou tradici francouzského filmu. Reagovali na jiný fenomén a to na Jamese Bonda. Světový úspěch agenta 007 zaskočil všechny, včetně francouzských producentů. Světa se zmocnila hysterie, James Bond se stal nejprodávanějším obchodním artiklem první poloviny šedesátých let 20. století a jeho tvůrci na tom samozřejmě vydělali miliardy. Halain a a Foucaud věděli, že ve francouzské literatuře žádný Ian Flemming a jeho Bond neexistují, zato má Fantomase. A tak se obrátili na tehdy ještě žijícího Marcela Allaina a požádali ho, zda by mohli Fantomase poněkud upravit a svolení dostali. Mistr převleků a král zločinu totiž nemohl v klasickém pojetí Bondovi konkurovat. Rozhodli se tedy vybavit „svého“ Fantomase těmi nejmodernějšími technickými vymoženostmi. Ale protože to nestačilo, přidali k tomu to jediné, čím mohl Fantomas Bonda trumfnout a to humor.133

130 Le gendarme de Saint-Tropez [film]. Režie Jean GIRAULT, 1964. 131 Fantomas, 1964 132 Fantomas [film]. Režie André HUNEBELLE, 1964. 133 ŽÁK, Jiří. Louis de Funès: lidé jsou komedianti, my jsme herci, op. cit., s. 175 30

„Francouzský Fantomas nebyl chladnokrevným zabijákem, ale měl esprit a půvab lupiče-gentlemana, což byl typ postavy, který se ve francouzském filmu mnohokrát opakoval a dodnes opakuje.“134

Vtipná parodie na kriminální žánry se povedla už scénáristům, ale hodně ji povýšil zkušený režisér André Hunebelle. Na place se znovu setkali Jean Marais v dvojroli novináře Fandora a Fantomase a Louis de Funès jako potřeštěný komisař Juve. Toto setkání vedlo k celé řadě neshod během natáčení. Jean Marais o Funèsovi později řekl:

„Myslím, že to byl velký talent, ale založený na zlém humoru. A já zlý humor nemám rád. Ještě před tím, než stal velkou hvězdou, hrál v mých filmech malé role. Opravdu si myslím, že byl nesmírně talentovaný herec, ale neměl zrovna dobrou povahu. Provázel mě celou svou kariéru, ale jako kolegu jsem ho rád neměl.“135

Náročná dekorace byla postavena architektem Paulem-Louisem Boutiém v ateliérech v Bouritém v ateliérech v Boulogne. Tahle studia na východním předměstí Paříže mají pro Francouze stejný význam jako Hollywood pro Američany. Po ateliérech Pathé, Gaumnot a Éclair to byla čtvrtá nejstarší filmová studia ve Francii. Byly zde natočeny nejslavnější francouzské filmy a ve 20. stoletím snad neexistoval významnější francouzský herec, nebo režisér, který by tu netočil. Kromě interiérů však tvůrci potřebovali řadu exteriérových záběrů, takže se posouvali po celé Paříži, od Champs-Elysées přes náměstí Vendôme. Některé scény se natáčely v údolí Rhôny a v Alpách.136 Dnes, v době digitálních počítačových triků, působí možná záběry filmů o Fantomasovi trochu zastarale a leckomu vyloudí na tvář ironický úsměv, ale příběh a zejména herecké výkony ústředních protagonistů jsou diváky stále oceňovány. Ostatně, neustále se opakují vysílání těchto snímků na televizní obrazovce a stejně znovu láká výraznou množinu diváků všecho věku.

4. 3. La grande vadrouille137 Režie: Gérard Oury Scénář: Gérard Oury, Danièle Thompson, Georges Tabet, Denis Rodimin, Marcel Jullian Kamera: Claude Renoir

134 ŽÁK, Jiří. Jean Marais: mé dveře jsou dokořán. Brno: Doplněk, 2001. ISBN 80-7239-098-8. 135 ŽÁK, Jiří. Schůzky nad Seinou, op. cit., s. 23 136 MONACO, James, op. cit., s. 593 137 Velký flám, 1966 31

Hudba: Georges Auric Hrají: Louis de Funès (Stanislav Lefort, dirigent), Bourvil, Claudio Brook, Andréa Parisy, Colette Brosset, Mike Marshall, Mary Marquet, Pierre Bertin, Benno Sterzenbach, Marie Dubois, Terry-Thomas, Reinhard Kolldehoff, Paul Préboist, Hans Meyer, Sieghardt Rupp, Helmuth Schneider, Guy Grosso, Michel Modo, Jean Droze, Henri Génès, Paul Mercey, Lionel Vitrant, Rudy Lenoir, Pierre Roussel, Alice Field, Gabriel Gobin, Christian Brocard, Jacques Bodoin, Fred Fischer, Jean-Pierre Posier, Mag- Avril, Raymond Pierson, Tony Rödel, Konrad von Bork, Jerry Brouer, Anne Berger, Jean Minisini, Noël Darzal, Anthony Stuart138

Válečná komedie není v dnešní době nikterak výjimečná, nicméně v roce 1966 se jednalo o takřka revoluční počin. Žádná evropská kinematografie se nikdy dříve neopovážila zesměšnit válečné události. Pokud se válečné filmy vůbec točily, pak to byly výhradně příběhy oslavující hrdinství bojovníků proti fašismu. Konec války ještě nebyl tak vzdálený a v Evropě pořád žilo mnoho lidí, které válka bezprostředně poznamenala. Na počátku šedesátých let 20. století se v kinech s úspěchem promítal Drévilleho válečný epos Normandie-Niemen,139 natočený v koprodukci se SSSR. První pokus o válečnou komedii režiséra Christiana-Jacqua Babette s'en va-t-en guerre,140 s Brigitte Bardotovou v titulní roli, mu svým spojením ani zpracováním nemohl konkurovat.141

Gérard Oury zastával názor, že válku prožívali obyčejní lidé s obyčejnými příběhy. Takže se jejich činy snažil oslavovat obyčejným způsobem. Vycházel z faktu, že i v těch nejsložitějších situacích lidem odedávna pomáhal smích. Ouryho postavy nebyly profesionální odbojáři, stali se hrdiny proti své vůli. Ale to přece na jejich hrdinství nemohlo nic změnit, hrdina zůstává hrdinou a zbabělec zbabělcem, ať jsou jejich motivace jakékoliv.142

Navíc evropská kinematografie a ostatně i literatura, se po válce nevyhnula jistému klišé, které Němce svorně házelo do jednoho pytle, v němž se většinou mísila hloupost s barbarstvím. Oury si toho byl moc dobře vědom, což můžeme vidět na směšně šilhajícím

138 La grande vadrouille [film]. Režie Gérard OURY, 1966. 139 Normandie-Němen, 1960 140 Babeta jde do války, 1959 141 THOMPSON, Kristin a David BORDWELL, op. cit., s. 381 142 Frenchmoments [online]. [cit. 2017-04-07]. Dostupné z: https://frenchmoments.eu/top10-funniest-movies- starring-louis-de-funes/ 32 německém vojákovi v podání Michela Moda.143 Nebyl jen konkrétní postavou, ale typem, s nímž si francouzská společnost ztotožnila německé okupanty, aby se jim mohla svobodně vysmát. Podle filmového historika Jacquese Sicliera se Ourymu podařilo rozbít velké tabu a srdečně, vkusně a bez vulgarity se zasmál bolestnému období okupace.

Oury měl na Funèse velký vliv a je považován za jediného režiséra, který povýšil jeho talent. Nechal ho sice svobodně pracovat, ale na krk mu přivázal opratě. Což byl naprostý opak Jeana Giraulta, který Funèse nikdy nedokázal dostatečně ukočírovat. Louis potřeboval být kontrolován, aby se zbavil svých chyb a jeho komika byla působivější. Funès při natáčení proházel obdobím - co se grimas týče - kdy se snažil svoje herectví výrazně obměnit. V interview pro Paris-Match prohlásil:

„Když mám hrát šaška, nestačí, abych jen dělal grimasy. Trvalo mi dvacet let, než jsem to pochopil. Teď tedy dělám těch grimas daleko míň. Musím myslet i na další věci, především na to, abych vystavěl postavu.“ 144

Na postavě dirigenta Leforta, je do dnes znát, že se snažil opravdu najít úplně jiné výrazové prostředky. Bohužel mu jeho přesvědčení dlouho nevydrželo a v následujících snímcích, včetně těch lepších, jako byla La folie des grandeurs145 nebo Les aventures de rabbi Jacob,146 se opět vrátil k osvědčeným metodám, což jeho herectví moc neprospělo. Často se o Funèsovi bude mluvit jako o rutinérovi, kterému k popularitě stačí škála křečovitých grimas.147 A pokud to bylo u prvního Četníka něco nového a neokoukaného, v posledních filmech už to připomínalo spíše nudná klišé. Postava dirigenta Leforta tak zůstala ve Funèsově filmografii ojedinělá.

V tomto snímku se potkali dva výborní komici Funès a Bourvil a vzniklo tak mnoho vtipných improvizací, což mělo vliv na velký úspěch tohoto filmu. Například zde vznikla scéna, která je dnes považována za jednu z nejkomičtějších scén francouzské kinematografie. Jedná se o scénu, kdy Bourvil převlečený v německé uniformě nese svého rovněž

143 La grande vadrouille [film]. Režie Gérard OURY, 1966. 144 Francouzskyfilm [online]. [cit. 2017-02-26]. Dostupné z: http://www.francouzskyfilm.cz/000/index.html 145 Pošetilost mocných, 1971 146 Dobrodružství rabína Jákoba, 1973 147 ŽÁK, Jiří. Louis de Funès: lidé jsou komedianti, my jsme herci, op. cit., s. 213 33 převlečeného kolegu na ramenou. Po premiéře filmu 8. prosince 1996 v kině Ambassade zveřejnil novinář Pierre Billard v deníku Express tato slova:

„Producentovi Robertu Dorfmanovi, režiséru Gérardovi Ourymu a hercům Bourvilovi a Funèsovi trvalo celých třicet minut, než se po skončení promítání dostali přes čtrnáct řad k východu […] Všichni filmaři, kteří přípravy na tenhle film podceňovali, teď před ním museli smeknout klobouk. Jediná nepředvídatelná událost v tomhle dokonale namazaném stroji: maličký, cholerický, metr čtyřiašedesát vysoký křikloun využil okolností, honem se vyšplhal po žebříku a usadil se mezi velkými komiky. Louis de Funès si jistě tohle všechno nepromyslel předem. Neudělal nic jiného, než to, co od něj vyžadovala role. Byl stejně vynikající jako Bourvil, a občas ho dokonce zastínil.“148

Velký flám navštívilo ve francouzském kině více než 17 milionů diváků. Na dlouhá léta to byl absolutní rekord, který se podařilo překonat až v roce 1997 filmu Titanic.149, 150 V roce 2000 uskutečnil jeden odborný časopis anketu mezi 1131 respondenty staršími patnácti let o nejlepší francouzský film všech dob. S přehledem vyhrál film La grande vadrouille před Poirého Les Visiteurs151a Le grand bleu152 od režiséra Bessona.153 Teprve na dalších místech se umístily Pagnolovy filmy a Carného Les enfants du paradis.154

5. Typická postava Funèsovy postavy vychází z každodenního života nás všech. Jeho postavy mají ženy i děti a dostávají se do situací, ve kterých se může ocitnout každý z nás. Když se večer vrátíte z práce a vidíte film s Louisem de Funèsem, pobaví vás to, protože vidíte někoho stejně stresovaného, jako jste vy. Vidíte člověka, který má mnohem větší problémy, což do jisté míry relativizuje vaši vlastní situaci. Samozřejmě nakonec vše dopadne dobře. Všichni se smíří a dostanou od života ponaučení.

148 ŽÁK, Jiří. Louis de Funès: lidé jsou komedianti, my jsme herci, op. cit., s. 213 149 Titanic, 1997 150 Ina [online]. [cit. 2017-04-23]. Dostupné z: http://www.ina.fr/video/CAF86014381/bourvil-et-louis-de-funes- en-vadrouille-video.html 151 Návštěvníci, 1993 152 Magická hlubina, 1988 153 Allocine [online]. [cit. 2014-11-28]. Dostupné z: http://www.allocine.fr/personne/fichepersonne_gen_cpersonne=1639.html?nopub=1 154 Děti ráje, 1945 34

5. 1. Inspirace americkou groteskou Funèsova komika byla značně ovlivněna americkou němou groteskou. Jeho hlavní inspirací mu byli Laurel a Hardy či Charlie Chaplin. Ze slavné komické dvojky upřednostňoval Hardyho, který rozkazoval před Laurelem, který byl obětí. Malý despotický šéf a tyran se zlou náladou, který nepozná slitování, si podrobuje povahově slabší, kteří se nedokážou bránit jeho autoritě. Od Chaplina se naučil především timing, což je rytmus. Podle Funèse je rytmus základem úspěchu filmu, nikdy nesmíte zpomalit a zastavit se.155 Když se Funès spolu se svým synem díval na Laurela a Hardyho, řekl mu:

„Vidíš? Stávají se jim jen příšerné katastrofy, které by žádný smích nevyvolaly, kdyby byly špatně zahrané. Víš, člověk, kterému někdo vylije kýbl vody na hlavu, nikoho nerozesměje, jenže způsob, jakým se to stane, má neodolatelný půvab. Laurel a Hardy prožívají tragické události s velkou důstojností. Tím, že bezvýznamné příhody obohatí něčím nečekaným, co předchází dramatu, upozorní nás, že nás nečeká nic dobrého. Když člověk upadne na zem, může si ublížit. Podstata je tedy tragická. Ale k smíchu je to, když vidíme, jak se lidská důstojnost najednou zhroutí. Když člověk kráčí, uvědomuje si svou osobnost. A najednou prásk. Už žádné držení těla, je to absolutní uvolnění. Jistě se nebude smát starému člověku nebo dítěti, když upadnou. Aby byl pád komický, musíme chvíli sledovat, jak člověk kráčí a dává najevo svou sebejistotu. Jestliže tuhle scénu zbytečně neuspěcháme, on bude čím dál směšnější, protože my budeme moci lépe pozorovat, co tomu pádu předchází. Při pohledu na Lauerela víme, že se blíží katastrofa, protože si je příliš jistý sám sebou. Je klidný důvěřivý, upřímný, zatímco Hardy klepe rukou na stůl a očekává nevyhnutelné. Čím je situace tragičtější, tím větší takt, nebo dokonce uhlazenost vyžaduje hra, aby nezačala být vulgární. Nemluvím o jazyku, ale o postupu. V životě je vždycky něco ošklivého nebo nepříjemného“156

Funèsovy zdroje inspirace nevycházely pouze z odkazu němé grotesky. Podle Andrého Bonnotteho vždy interpretoval postavu, která je pevně zakotvená ve společnosti, postavu, která by mohla být naším sousedem nebo někým blízkým. Kromě jiného má v sobě něco, co je pozoruhodné a to je charakter.157 Člověk má vždy tendenci uklidňovat rozčilené

155 Monsieur de Funès [dokumentární film]. Režie Gregory MONRO, 2013. 156 ZÁVIŠ, Jiří a Jiří ŽÁK, op. cit., s. 128 157 Louis de Funès ou Le pouvoir de faire rire [dokumentární film]. Režie Eric DELACOUR, 2003. 35 lidi, utěšovat nešťastné a nespokojené. Funès má problém. A celý film, celou divadelní hru si o něj divák dělá starosti. Tento druh postav vychází z velké tradice, která sahá až ke klasickému divadlu. Už Molièrovi hrdinové měli tajemství, jež bylo třeba rozluštit. Funès adaptuje klasické divadlo na moderní společnost, kterou zná, se všemi novými parametry, které jsou její součástí: s auty, telefonem, střelnými zbraněmi, výbušninami, průmyslovou vyráběnou stravou atd.158

5. 2. Gestikulace V jednom televizním rozhovoru Louis de Funès řekl:

„Komika je dar, stejně jako komedie je dar. Sacha Guitry říkal, že se to nedá naučit. Že se člověk komikem rodí. A rodí se i komika, je to dar, který máme. Je rozdělovaný po troškách, v různých dávkách. Chaplin měl toho daru tuny. Tak to je dar. Někdo má dar, ale i tak na něj musí myslet. Musí s ním pracovat, aby viděl komické věci. Ale já si myslím, že je to u nás automatické. Vidíme určitou věc a hned si ji představíme v tom nejsměšnějším pohledu. Jsou to věci z ulice. Vidím hodně věcí, viděl jsem hodně věcí už hodně dávno. Uloží se, zařadí se nevím kam a pak se náhle vynoří třeba tři roky poté.“159

Funèsův herecký styl definovala živelná komika a mimické schopnosti v podobě záchvatů vzteku, hněvu, věčného rozčilování a všech doprovodných grimas, které rozesmívaly miliony diváků a vydobyly mu velký úspěch. Přitom svůj herecký projev prakticky neměnil. Diváci v něm viděli nerudnou komickou figuru a tak jim ji dával. Jeho typická postava je energická, roztěkaná a každou chvíli vybuchuje vzteky, což přináší spoustu vtipných situací. Funès publikum zaujal svou živelnou komikou a neuvěřitelnými mimickými schopnostmi. Ve svých filmech komunikuje s okolím záplavou slov, prohlášení a především neverbálními gesty i grimasy. Dokáže hrát i beze slov, jen výrazem obličejem. Sám Funès se v interview pro časopis Le Point zmínil, že si svoje nápady zapisoval, což mimo jiné dokazuje, jak pečlivě se na své postavy připravoval a nic neponechal náhodě. Když se ho novinář Pierr Desgraupes zeptal, jestli si zapisuje i své grimasy, Funès mu odpověděl:

158 ŽÁK, Jiří. Louis de Funès: lidé jsou komedianti, my jsme herci, op. cit., s. 163 159 Histoires de tournage La zizanie [dokumentární film]. Rosebund / Studio Canal Vidéo, 2002 36

„Ach to slovo nemám rád […] Grimasy nikdy nedělám. Pokouším se dělat jenom to, co jsem odpozoroval na jiných lidech. A protože se lidé většinou šklebí, šklebím se taky.“160

Po premiéře divadelního představení Oscar vyšla v deníku Le Figaro kritika, která přesně vystihuje Funèsovo hraní, tak, jak ho všichni známe.

„Už jste viděli Oskara? Ale možná jste ještě neviděli Louise de Funèse v Oskarovi. Mrká očima, jedno obočí zamračí, druhé vysune nahoru až ke kořínkům vlasů. Dělá grimasy. Klame tělem. Akumuluje komickou mimiku. Spřádá neodolatelná gesta. Zmítá sebou. Násobí hněvivé, vzteklé a potřeštěné výrazy. Zdvojuje šaškoviny. Křiví obličej, že vypadá jako z gumy. Otáčí se kolem své osy. Kouše si rty. Stahuje nosní dírky. Poskakuje. Vypadá, jako by se pohyboval na pružině. Vymýšlí si tiky. Ohrnuje rty. Dupe nohou. Strčí si prst do ucha těsně před tím, než zaujme napoleonskou pózu. Je burleskní. Mne si oči, utírá nos, tváří se, jako by si familiárním gestem osušoval slzu, přechází jeviště, funí […] Máme pocit, že slyšíme bláznivé štěbetání kačera Donalda a vidíme grimasy Pepka námořníka. Připomíná tančícího Pierota. Vyskočí do vzduchu a my vidíme, jak se přemisťuje vzduchem po diagonále. Tančí odvázané, vířivé shimmy. Svým klaunstvím se dotýká velikosti. Končí v absolutní potřeštěnosti, která jako by měla surrealistickou inspiraci.“161

160 ŽÁK, Jiří. Louis de Funès: lidé jsou komedianti, my jsme herci, op. cit., s. 254 161 Defunes [online]. [cit. 2017-04-12]. Dostupné z: http://www.defunes.fdb.cz/index.html 37

Obr. 1 Louis de Funès ve filmu Le gendarme de Saint-Tropez162

Obr. 2 Louis de Funès ve filmu Le grand restaurant163

162 Četník ze Saint-Tropez, 1964 163 Grand restaurant pana Septima, 1966 38

Obr. 3 Louis de Funès ve filmu Oscar164

Obr. 4 Louis de Funès ve filmu L’Homme-orchestre165

164 Oskar, 1967 165 Piti piti pa, 1970 39

5. 3. Typologie postav Funèsovy herecké postavy můžeme rozdělit na tři základní typy – statista, četník a mocný muž.

5. 3. 1. Statista První typ postavy, který Louis ztvárňoval, byl statista. Svou hereckou kariéru začínal jako drobný figurkář, svým slavnějším kolegům nahazoval repliky a sotva pronesl jednu větu. Od roku 1945 do počátku roku 1955, teda za necelých deset let, se mihl v 75 filmech a hostoval v 10 divadelních představeních. Ale pokud bychom sečetli věty, které na plátně a na jevišti za tu dobu vyslovil, stěží bychom se dobrali k trojcifernému číslu.166

Za vůbec první roli statisty, která mu přinesla delší divadelní angažmá, můžeme považovat roli plačky v Jacquemontově hře v divadle Comédie des Champs-Elysées. Louise oblékli do černých šatů, uvázali mu na hlavu šátek a obličej zakryli černým závojem, aby nikdo nepoznal, že jo to muž. Vystřičili ho na jeviště a on plakal, vzdychal a zoufale mňaukal. Další figurkou, byla role tuláka v Achardově přepisu hry Winterset167 Marxwella Andersona v divadle Bouffes du Nord. Po celé první jednání musel sedět před diváky na scéně na lavičce a sledovat děj. „Nepopsatelná postavička ve strarých hadrech a škrpálech vycpanými novinami,“ napsal Loubier.168 Pronesl jedinou větu: „Pořád ty prachy,“ a to bylo vše. V roce 1946 se objevil ve dvou filmech, jednou v roli šoféra a podruhé v roli zaměstannce jídelního vozu. Oba filmy se v kinech udržely sotva týden. Někdy byl obsazen do více figurek najednou a tak byl v jedné hře například prodavačem v obchodě, hostem na svatbě nebo trhovcem.

Ve Vermolově hře Thermidor169 uváděné v divadle Pigalle hrál postavu jistého Henriota. A Funés se poprvé dočkal kritiky. Jean-Jacques Gautier napsal ve Figaru: „Co se týče Henriota, vypadá jako šerif, který se sem dostal z nějaké americké komedie.“ První drobné Funèsovy role vacházely z lidové komiky a přesně odrážely hercův postup na sociálním žebříčku. Původně hrál postavy vyšlé z lidu, od číšníka přes prodavače až k šoférovi taxíku.170 Rok 1964 přinesl Funèsovy jeho nejslavnější roli četníka a od roku 1965,

166 Defunes [online]. [cit. 2017-04-07]. Dostupné z: http://www.defunes.org/ 167 Winterset, 1946 168 LOUBIER, op. cit., p. 157 169 Thermidor, 1948 170 Monsieur de Funès [dokumentární film]. Režie Gregory MONRO, 2013.

40 v tradici zděděné bulvárních divadel, začal hrát postavy měšťáků a úspěšných obchodníků. V roce 1973 se ho novinář Pierre Despagraupes zeptal:

„Někde jsem si přečetl, že jste natočil více než sto filmů, je to pravda?“ „Nenatočil jsem sto filmů, natáčel jsem ve sto filmech. To je rozdíl. V tomhle součtu jsou filmy, ve kterých jsem jen otevíral dveře, které bylo třeba otevřít.“171

5. 3. 2. Četník Role Četníka je Funèsovou nejznámější rolí, která mu zajistila mezinárodní úspěch. Charakter cholerického staříka ho od této chvíle provázela již všemi rolemi. Jeden gag střídající druhým, energetická živost strážmistra Cruchota a poutavý příběh dělá snímek takřka nesmrtelným. Můžeme říci, že Louis de Funès byl mistr svého řemesla a i když natočil několik komedií i dříve, až tady dostal velký prostor svůj talent uplatnit v plné síle. Postava Cruchota zde zastupuje rodinné hodnoty, každodenní život, kde je sice míň peněz, ovšem je daleko serióznější. Představuje také starostlivého rodiče, který svou dceru zachrání ze všech nastražených pastí. Je to postava, jejíž hněv vyjadřuje pouze obavy.

Funésovy postavy jsou nám také blízké, protože se v nich skrývá cosi z umanutého dítěte. V Četníkovi je scéna, v níž všichni četníci hrají pétanque. Cruchot tvoří tým s Gerberem. Když se jeho protivník Fougasse, představovaný Jeanem Lefebvrem, chystá hodit kouli, Cruchot se k němu přitočí a strčí do něj loktem v naději, že se Fougasse nestrefí. Koule však skoro zasáhne cochonette. Gerber v podání Michela Galabru z toho samozřejmě viní Cruchota. A publikum je z toho rázem rozpolceno. Na jedné straně je otázka morálky, podle níž si Cruchot zaslouží potrestání, protože švindloval. Na druhé straně mu držíme palce, protože víme, že by pro vítězství obětoval všechno.172

U postavy Cruchota je zajímavé, že se tu objevují hned dvě typologie. Když jednás podřízenými, či obyčejnými lidmi, je na ně nepříjemný a zlý, ale jakmile se objeví, nějaká vyšší autorita rázem se promění v patolízala, najednou je z něho ten největší slaboch a zbabělec. V četnících má Funès dvojí tvář, což ostatně platí pro celou jeho filmografii. Paradoxem je že v jeho postavách vystupuje jako nerudný muž, ale při tom je lidský a všichni

171 ŽÁK, Jiří. Louis de Funès: lidé jsou komedianti, my jsme herci, op. cit., s. 70 172 Monsieur de Funès [dokumentární film]. Režie Gregory MONRO, 2013.

41 mu rozumí. I když představoval zápornou postavu, tak si všichni přáli, aby z té nepříjemné situace vyvázl.173

5. 3. 3. Vlivný muž Už od druhé světové války Funès svými postavami sledoval vývoj francouzské společnosti. A jestliže jsou Funèsovy umělecké cíle jasné, jsou důležité i sociologické hlediska. Jeho postavy sní například o úplném vzdělání pro členy své rodiny, touží mít sluhy nebo nemovitý majetek. Shledáváme v tom bezpochyby věčný střet mezi tradicí a modernou. A také jsme svědky toho, jak Funèsova komika funguje, když působí na svou manželku, děti, na zaměstnance nebo dokonce na věci, které mu patří.

Funès rád kritizoval jakoukoli formu moci a rád ukazoval lidskou podlost a nízkost. Když se podíváme na jeho postavy, převážně hraje nějakého nepříjemného nadřízeného, který je zlý na své zaměstnance. Ale před jakoukoli autoritou se klaní a je podlézavý. Rád se vysmíval všemu podivínskému v lidské bytosti, což byla jeho komediální role. Jednalo se spíš o roli, než kritiku systémů.174 Tento druh postav vychází z velké tradice, která sahá až ke klasickému divadlu. Můžeme vidět, jak Funès adaptuje klasické divadlo na moderní společnost, kterou zná, se všemi novými parametry jako jsou auta, telefony, střelné zbraně, výbušniny či průmyslově vyráběná strava. Funès diváky zaujmne tím, že má nějaký problém a ten je třeba vyřešit. Stejně jako u Molièrových hrdinů, kteří měli nějaké tajemství, které bylo třeba rozluštit.175

Režisér Gérard Oury říkal, že Louis de Funès byl jediným hercem, který si mohl dovolit hrát zápornou či přímo nesympatickou postavu, přesto mu všichni diváci v kině drželi palce. Často ztvárňoval role šéfů, kteří byli arogantní a nepříjemní, ale tím, že jim dával osobitou mimiku, z nich udělal karikatury, které lidé spíše litovali, než nenáviděli. Je přirozené, že se jeho filmy také líbí dětem. A nejspíš se jim bude líbit i nadále. Protože je sám dospělé dítě, je dospělý, který dělá střeštěnosti, což děti uchvacuje.176

173 Louis de Funès ou Le pouvoir de faire rire [dokumentární film]. Režie Eric DELACOUR, 2003. 174 Histoires de tournage La zizanie [dokumentární film]. Rosebund / Studio Canal Vidéo, 2002 175 ŽÁK, Jiří. Louis de Funès: lidé jsou komedianti, my jsme herci, op. cit., s. 163 176 Histoires de tournage La zizanie [dokumentární film]. Rosebund / Studio Canal Vidéo, 2002 42

6. Český dabing Český dabing u nás patří k profesím s dlouholetou tradicí a je spojen se jmény známých českých herců. Již od roku 1933, kdy byl nadabován první film, se setkáváme s kvalitním českým dabingem. Ten bývá každoročně hodnocen Cenou Františka Filipovského za nejlepší tvůrčí a herecké výkony.177 Právě František Filipovský propůjčil svůj hlas francouzskému komikovi Lousivi de Funèsovi.

Nicméně Funès se českým divákům poprvé představil hlasem Bohumila Bezoušky ve filmu Papa, maman, la bonne et moi.178 František Filipovský poprvé propůjčil svůj hlas rtuťovému francouzi ve filmu La belle americaine.179 Ten byl svou mimikou, gestikulací i hlasovým projevem hodně podobný Funèsovi. Takže když se v polovině šedesátých let stal Funès slavným komikem, především díky strážmistrovi Cruchotovi a komisaři Juvemu, bylo už jasné, kdo ho v čechách nadabuje.

Když František Filipovský začínal dabovat Funèse, došlo k vytvoření nám již známého funesovského „Hó!“ a brumlání. Poctivost tvůrců nedovolovala ponechat v českém dabingu prázdné retnice a otevřená ústa bezhlasně. Podobný problém často řešili dabéři 60. let, u tehdy populárních italských filmů. Italští herci měli ve zvyku po skončení slova ještě občas klapnout ústy na prázdno. Funèsovy zámlky a mimika měly obdobné vlastnosti a tak vznikla potřeba je vyplnit.180 Filipovský byl znám jako umělecky poctivý herec a tohoto úkolu se zhostil na výbornou. Funèsův herecký projev dotvořil a dovedl takřka k dokonalosti. Do svého dabingu vložil spoustu energie, vyváděl neuvěřitelné grimasy a pohyby důstojné originálu.181 Louis de Funès je u nás neodmyslitelně spjat s Františkem Filipovským. Pamětníci Filipovského Harpagona z Národního divadla našli společné momenty v herectví obou komiků, jak v Molierově komedii na jevišti, tak i na filmovém plátně.

Další filmy s Louisem de Funèsem se v českém znění už bez Františka Filipovského neobešely. Ani ve filmu Le grand restaurant,182 u něhož mělo dojít k nouzovému experimentu. Když se Filipovský nemohl dabingu zúčastnit a distribuce nekompromisně

177 Mestodabingu [online]. [cit. 2017-04-18]. Dostupné z: http://www.mestodabingu.cz/ 178 Otec, matka, služka a já, 1954 179 Výhodná koupě, 1961 180 Defunes [online]. [cit. 2017-04-12]. Dostupné z: http://www.defunes.fdb.cz/index.html 181 Youtube [online]. [cit. 2017-04-23]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=I07hKPB7qiA 182 Grand restaurant pana Septima, 1966 43

čekala na nadabovaný film, bylo rozhodnuto, že ho nahradí jeho kolega, výtečný divadelní komik a skvělý dabér Jaroslav Dufek. Jenže jak všichni dobře víme, Louis de Funès i v tomto filmu exceluje hlasem známého Filipovského. Bylo totiž jasné, že tolik styčných bodů v komice a hlasovém projevu obou velikánů by nenahradil sebelepší Filipovského český kolega.183

Z posledních čtyř filmů, které do své smrti de Funès stihl natočit, Filmexport pro československou distribuční síť koupil jen dva zbývající díly četnické série Le gendarme et les extra – terrestres184 a Le gendarme et les gendarmettes.185 Nabízí se otázka, proč nebyly pořízeny i filmy jako L’avare186 a La soupe aux choux.187 Zvláště u L’avare je to škoda. Molièrův Harpagon byl totiž v Národním divadle skvělým výkonem i samotného Františka Filipovského. Oba tyto filmy později nadaboval Jiří Krampol. Ani tak nejde o to jakým způsobem, ale není to František Filipovský. Do filmu La soupe aux choux za Funèse Česká televize obsadila na zkoušku také Jiřího Lábuse. Byl výborný a snažil se o zcela jiný druh projevu, ale ani to nestačilo.188 K českému znění francouzského komika už neodmyslitelně patří hlas Františka Filipovského. Mimo výše uvedených herců své hlasy Funèsovi propůjčili i Vladimír Brabec, Jiří Císler, Tomáš Juřička a další.

7. Vliv Funèse na francouzskou komedii Louis de Funès ovlivnil podobu francouzské komiky v roce 1961 rolí pana Berniera v komedii Oscar.189 Funès navrátil komiku zpět k americké grotesce a k tradici Maxe Lindera. V jeho podání byly situace najednou zase důležitější než text a tímto revolučním způsobem změnil pohled veřejnosti a dokonce i kritiky na komedii a přístup herců ke komickým rolí.190 Za svůj přínos francouzské kinematografii získal Funès v roce 1980 cenu César za celoživotní dílo.

Prostřednictvím své herecké postavy se vysmívala všemu podivínskému v lidském chování, rád kritizoval jakoukoli formu moci a rád ukazoval lidskou podlost a nízkost. V jeho

183 Rozhlas [online]. [cit. 2017-04-20]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/archiv/zamikrofonem/_zprava/1546933 184 Četník a mimozemšťané, 1978 185 Četník a četnice, 1982 186 Lakomce, 1980 187 Zelňačka, 1981 188 Dabingforum [online]. [cit. 2017-04-01]. Dostupné z: http://dabingforum.cz/viewtopic.php?f=56&t=3560 189 Oskar, 1961 190 ZÁVIŠ, Jiří a Jiří ŽÁK, op. cit., s. 128 44 filmech jsou zobrazeny společenské změny a boj proti globalizaci.191 Například skutečnost, že děti chtějí mít větší postavení v rodině, dochází k nahrazení kvalitní stravy průmyslovou stravou, objevují se problémy spojené se znečištěním ovzduší, či kulturní šok v důsledku transformace venkova do města.

Funès také naprosto přesně popsal postup, jaký později při vytváření postavy Pignona ve Veberových filmech použijí prakticky všichni jeho představitelé, jako například Gérard Depardieu a zejména pak Pierre Richard.

"[…] Člověk, kterému někdo vylije kýbl vody na hlavu, nikoho nerozesměje, jenže způsob, jakým se to stane, má neodolatelný půvab. Laurel a Hrady prožívají tragické události s velkou důstojností. Tím, že bezvýznamné příhody obohatí něčím nečekaným, co předchází dramatu, upozorní nás, že nás nečeká nic dobrého. Když člověk upadne na zem, může si ublížit. Podstata je tedy tragická. Ale k smíchu je to, že vidíme, jak se lidská důstojnost najednou zhroutí." 192

Funès zajisté přemýšlel, kde jsou meze, v nichž se komik pohybuje. Jistě to je čas, scénu není možné uspěchat.

"Čím je situace tragičtější, tím větší takt, nebo dokonce spíš uhlazenost vyžaduje hra, aby nezačala být vulgární. Nemluvím o jazyku, ale o odstupu. V životě je vždycky něco ošklivého nebo nepříjemného."193

Pierre Richard uvedl, že jeho komika vždycky vycházela spíš z americké grotesky. Jeho vzory byli američtí tvůrci. Samozřejmě, že existují herci, jejichž komika je verbální, ale o to se nikdy nezajímal. Všechny jeho gagy vycházejí ze života. Když hrdina narazí do dveří, tak to není proto, že by snad byl roztržitý, ale proto, že dveře, které normálně fungují, najednou fungovat přestanou.194

191 Louis de Funès ou Le pouvoir de faire rire [dokumentární film]. Režie Eric DELACOUR, 2003. 192 ZÁVIŠ, Jiří a Jiří ŽÁK, op. cit., s. 128 193 Ibid., s. 129 194 ŽÁK, Jiří. Schůzky nad Seinou, op. cit., s. 92 45

Michel Galabru o Funèsovi řekl:

„De Funès byl úplně jiný. Své slávy vůbec nezneužíval, pracovat s ním bylo příjemné. Později jsem natáčel s řadou velkých herců, například s Fernandelem, který musel být vždy a za každou cenu středem pozornosti. Vůbec jsme nepředpokládali, že bude mít četník takový úspěch. V té době jsem byl ve Franci považován za herce, kterého jiná část intelektuálních režisérů a filmařů odmítala. Byl jsem pro ně nula, podřadný komik z druhořadých filmů. S podobným pohrdáním se chovali k mnoha dalším hercům, Louise de Funèse nevyjímaje. Tehdy byl pro ně bůh Jerry Lewis. V jednom článku ve Figaru se psalo, že Lewisovy grimasy jsou lepší než Funèsovy. Nicméně Lewis je dneska už zapomenutý, zatímco filmy s Funèsem se promítají znovu a znovu po celém světě.“195

195 ŽÁK, Jiří. Schůzky nad Seinou, op. cit., s. 146-147 46

Závěr V bakalářské práci jsme se mohli přesvědčit, že komika Louise de Funèse je výrazná a velmi osobitá. Jeho filmy jsou úspěšné i dnes, díky jeho postavám, které excelovaly v přetvářkách, zbabělosti a pomstychtivosti. Funès často vycházel z lidových námětů, ale při tom s důstojností. Paradoxem je že ve svých postavách vystupuje jako nerudný muž, ale při tom je lidský a všichni mu rozumí. I když představoval zápornou postavu, tak mu diváci drželi palce a přáli mu, aby z té nepříjemné situace vyvázl. V jeho podání je situace důležitější než text. Svými typickými gesty a grimasami baví další a další generace diváků a jeho herectví zůstává stále živé a přítomné.

47

Filmografie196, 197, 198 La Tentation de Barbizon (Barbinzonovo pokušení) 1945 Režie: Jean Stelli Hrají: François Périer, Simone Renatová, Pierre Larquey, Daniel Gélin, Henri Crémieux, Louis de Funès (portýr)

Six heures à perdre (Zbývá šest hodin) 1946 Režie: Alex Joffé a Jean Lévitte Hrají: André Luguet, Denise Greyová, Pierre Larquey, Jean Richard, Dany Robinová, Louis de Funès (šofér)

Dernier refuge (Poslední úkryt) 1946 Režie: Marc Maurette Hrají: Raymond Rouleau, Mila Parelyová, Noël Roquevert, Louis de Funès (zaměstnanec jídelního vozu)

Antoine et Antoinette (Antoine a Antoinetta) 1946 Režie: Jacques Becker Hrají: Roger Pigaut, Claire Mafféiová, Anette Poivreová, Noël Roquevert, Jean-Marc Thibaut, Louis de Funès (host na svatbě)

La château de la dernière chance (Zámek poslední šance) 1946 Režie: Jean-Paul Paulin Hrají: Nathalie Nattierová, Marguerite Pierryová, Cecile Jaffray, Robert Dhéry, Jean Marchat, Juliette Carettová, Guy Rivière, Louis de Funès (statista)

196 ŽÁK, Jiří. Louis de Funès: lidé jsou komedianti, my jsme herci, op. cit., s. 302-331 197 BLECH, Richard. Encyklopédia filmu. Bratislava: Obzor, 1993. 198 Francouzskyfilm [online]. [cit. 2017-02-26]. Dostupné z: http://www.francouzskyfilm.cz/000/index.html

48

Croisière pour l’inconu (Plavba za neznámým) 1947 Režie: Pierre Montazel Hrají: Claude Dauphin, Pierre Brasseur, Sophie Desmaretsová, Noël Roquevert, Henri Crémieux, Louis de Funès (statista, kuchař)

Du Guesclin (Guesclin) 1948 Režie: Bernard de Latour Hrají: Fernand Gravey, Junie Astrová, Noël Roquevert, Gérard Oury, Louis de Funès (statista, astrolog)

Rendez-vous avec la chance (Schůzka se štěstím) 1949 Režie: Emil-Edwin Reinert Hrají: Henri Guisol, Suzanne Flonová, Danièle Delormeová, Louis de Funès (čísník v kavárně)

Je n’aime que toi (Miluji jen tebe) 1949 Režie: Pierre Montazel Hrají: Louis Mariano, Martine Carolová, Robert Dhéry, Raymond Bussières, Anette Poivreová, Colette Brossetová, Louis de Funès (dirigent)

Mission à Tanger (Mise v Tangeru) 1949 Režie: André Hunebelle Hrají: Raymond Rouleau, Gaby Sylvia, Mila Parélyová, André Valmy, Louis de Funès (statista)

Vient de paraître (Práve vyšlo) 1949 Režie: Jacques Houssin Hrají: Pierre Fresnay, Blanchette Brunoyová, Frank Villard, Rellys, Louis de Funès (statista)

49

Mon ami Sainfoin (Můj přítel Sainfoin) 1949 Režie: Marc-Gilbert Sauvajon Hrají: Pierre Blanchard, Denise Greyová, Sophie Desmaretsová, Jacqueline Porelová, Alfred Adam, Louis de Funès (průvodce)

Le jugement de dieu (Boží soud) 1949 Režie: Raymond Bernard Hrají: Andrée Debarová, Gabrielle Dorziatová, Marie-France Planèzová, Olivier Hussenot, Louis de Funès (statista)

Au revoir, monsieur Grock (Na shledanou, pane Grocku) 1949 Režie: Pierre Billon Hrají: Grock, Suzy Primová, Maurice Régamey, Georges Chamarat, Louis de Funès (statista, divák)

Ademaï au poteau-frontière (Ademaï na hranicích) 1949 Režie: Paul Colline Hrají: Paul Colline, Jean Richard, Noël Roquevert, Sophie Carralová, Louis de Funès (statista)

Millionnaires d’un jour (Milionáři na jeden den) 1949 Režie: André Hunebelle Hrají: Gaby Morlayová, Pierre Brasseur, André Valmyová, Ginetty Leclerková, Pierre Larquey, Jacques Dynam, Louis de Funès (statista, advokát)

Pas week-end pour notre amour (Žádný víkend pro naši lásku) 1949 Režie: Pierre Montazel

50

Hrají: Louis Mariano, Maria Maubanová, Jules Berry, Denise Greyová, Louis de Funès (Constatntin)

Un certain monsieur (Jistý pán) 1949 Režie: Yves Ciampi Hrají: René Dary, Hélène Perdrièrová, Louis Seigneur, Louis de Funès (statista)

Quai de Grenelle (Nábřeží Grenelle) 1950 Režie: Émile-Edwin Reinert Hrají: Henri Vidal, Maria Maubanová, Jean Tissier, Françoise Arnoulová, Louis de Funès (statista)

Le roi du Bla-bla-bla (Král Blablabla) 1950 Režie: Maurice Labro Hrají: Roger Nicolas, Irène de Trébert, Lise Delamarová, Jean Tissier, Christian Duvaleix, Louis de Funès (Gino)

Boniface somnambule (Náměsičník Bonifác) 1950 Režie: Maurice Labro Hrají: Fernandel, Andrex, Yves Deniaud, Michel Ardan, Louis de Funès (podezřívavý manžel)

La rue sans loi (Ulice bezpráví) 1950 Režie: Marcel Gibaud Hrají: Gabriello, Anette Poivreová, Paul Demange, Dinan, Nathalie Nattierová, Louis de Funès (Hippolyte)

51

L’amant de paille (Slaměný milenec) 1950 Režie: Gilles Grangier Hrají: Gaby Sylvia, Jean-Pierre Aumont, Alfred Adam, Louis de Funès (Bruno)

La rose rouge (Rudá růže) 1950 Režie: Marcel Pagliero Hrají: Françoise Arnoulová, Dora Dollová, Barbara Laageová, Yves Deniaud, Yves Robert, Louis de Funès (básník)

Folie douce (Něžné šílenství) 1950 Režie: Jean-Paul Paulin Hrají: Gabriello, Duvallès, Lisette Jambelová, Marthe Mercadierová, Louis de Funès (statista)

Bibi Fricotin 1950 Režie: Marcel Blistène Hrají: Maurice Baquet, Alexandre Rignault, Nicole Francisová, Colette Darfeuilová, Yves Robert, Jacques Dufilho, Louis de Funès (statista)

Knock 1950 Režie: Guy Lefranc Hrají: Louis Jouvet, Jean Brochard, Pierre Renoir, Yves Deniaud, Jean Carmet, Louis de Funès (statista, muž, který zhubl o deset gramů)

La passante (Kolemjdoucí) 1950 Režie: Henri Calef Hrají: Henri Vidal, Maria Maubanová, Daniel Ivernel, Noël Roquevert, Jacques Dynam, Anette Poivreová, Louis de Funès (statista, zdymadlář)

52

Sans laisser d’adresse (Adresát neznámý) 1950 Režie: Jean-Paul Le Chanois Hrají: Bernard Blier, Danièle Delormeová, Carette, Simone Signoretová, Gérard Oury, Jacques Dynam, Louis de Funès (statista, budoucí otec)

La vie est jeu (Život je hra) 1950 Režie: Raymond Leboursier Hrají: Rellys, Jacqueline Delubaková, Jimmy Gaillard, Jacques Dynam, Louis de Funès (statista)

Les jouers (Hráči) 1951 Režie: Claude Barma Hrají: Daniel Lecourtois, Jacques Morel, Alexandre Rignault, Pierre Gallon, Louis de Funès (statista)

Un amour de parapluie (Láska pod deštníkem) 1951 Režie: Jean Laviron Hrají: Jacques-Henri Duval, Noël Roquevert, Denise Provenceová, Louis de Funès (statista)

Boite à vendre (Bar na prodej) 1951 Režie: Claude Lalande Hrají: Gabriello, Paul Demange, Gaby Bassetová, Louis de Funès (statista)

Champions juniors (Juniorští šampioni) 1951 Režie: Pierre Blondy Hrají: Jean Daurand, René Hell, Gilberte Risseová, Louis de Funès (statista)

53

Le voyage en Amerique (Cesta do Ameriky) 1951 Režie: Henri Lavorel Hrají: Pierre Fresnay, Yvonne Printempsová, Jean Brochard, Louis de Funès (statista, zaměstnanec Air France)

Pas de vacances pour monsieur la maire (Žádná dovolená pro pana starostu) 1951 Režie: Maurice Labro Hrají: André Claveau, Grégoire Aslan, Albert Duvaleix, Noël Roquevert, Dario Moreno, Louis de Funès (statista, poradce)

Ma femme est formidable (Moje žena je skvělá) 1951 Režie: André Hunebelle Hrají: Fernand Gravey, Sophie Desmaretsová, Simone Valèrová, Alfred Adam, Jacques Dynam, Pauline Cartonová, Noël Roquevert, Louis de Funès (statista, turista)

Ils étaient cinq (Bylo jich pět) 1951 Režie: Jack Pinoteau Hrají: Jean Carmet, Jean Gaven, Michel Jourdan, Jean-Claude Pascal, Jean Marchat, Nicole Besnardová, Louis de Funès (statista, Albert)

Le poison (Jed) 1951 Režie: Sacha Guitry Hrají: Michel Simon, Germaine Reuverová, Jean Debucourt, Pauline Cartonová, Jeanne Fusier-Girová, Louis de Funès (André)

Monsieur Leguignon, lampiste (Pan Leguignon, lampář) 1951 Režie: Maurice Labro

54

Hrají: Yves Deniaud, Jane Markenová, Pierre Larquey, Albert Duvaleix, Jean Carmet, Louis de Funès (statista, soudce)

Les sept péchés capitaux (Sedm smrtelných hříchů) 1951 Režie: Jean Dréville Hrají: Noël- Noël, Jacqueline Plessisová, Madelaine Barbuléeová, Louis de Funès (Martin Gaston)

Le dindon (Krocan) 1951 Režie: Claude Barma Hrají: Nadine Alariová, Denise Provenceová, Jacques Charon, Robert Hirsch, Louis de Funès (ředitel)

Agence matrimoniale (Sňatková kancelář) 1951 Režie: Jean-Paul Le Chanois Hrají: Bernard Blier, Michèle Alfaová, Carette, Philippe Noiret, Louis de Funès (statista, chodec)

Les dents longues (Dlouhé zuby) 1951 Režie: Daniel Gélin Hrají: Daniel Gélin, Daniele Delormeová, Jean Chevrier, Louis Seigner, Roger Vadim, Brigitte Bardotová, Louis de Funès (statista, barman)

La putain respecteuse (Lehká holka) 1951 Režie: Charles Brabant a Marcel Pagliaro Hrají: Barbara Laageová, Yvan Desny, Marcel Herrand, André Valmy, Louis de Funès (statista, host nočního podniku)

55

Les loups chassent la nuit (Vlci loví noc) 1951 Režie: Bernard Borderie Hrají: Jean-Pierre Aumont, Carla del Poggiová, Marcel Herrand, John Kitzimiller, Fernand Ledoux, Ronaldo Lupi, Louis de Funès

Le huitième art et la manière (Osmé umění a styl) 1952 Režie: Maurice Regamey Hrají: Georgestte Anysová, Georges de Cannes, Louis de Funès

L’amour n’est pas un péche (Láska není hřích) 1952 Režie: Claude Cariven Hrají: Robert Dhéry, Colette Brossetová, Maryse Martinová, Paul Demange, Louis de Funès (statista, podnájemník)

Monsieur taxi (Pan taxi) 1952 Režie: André Hunebelle Hrají: Michel Simon, Jane Markenová, Pauline Cartonová, Jeanne Fusier-Girová, André Valmy, Louis de Funès (statista, malíř)

Je l’ai été trois fois (Byl jsem tím třikrát) 1952 Režie: Sacha Guitry Hrají: Sacha Guitry, Bernard Blier, Lana Marconiová, Simone Parisová, Pauline Cartonová, Louis de Funès (statista, herec)

Moineaux de Paris (Pařížští vrabci) 1952 Režie: Maurice Cloche Hrají: Jean-Pierre Aumont, Virginia Keilyová, Louis de Funès (statista)

56

La fugue de monsieur Perle (Zmizení pana Perla) 1952 Režie: Roger Richebé Hrají: Noël-Noël, Arletty Poirierová, Gaston Orbal, Simone Parisová, Louis de Funès (statista, blázen)

Lègere et court vetue (Lehce a krátce oblečený) 1952 Režie: Jean Laviron Hrají: Jean Parédès, Madelaine Lebeauová, Jacqueline Pierreuxová, Jacques Dynam, Louis de Funès (Duvernois)

Elle et moi (Ona a já) 1952 Režie: Guy Lefranc Hrají: François Périer, Dany Robinová, Jean Carmet, Noël Roquevert, Louis de Funès (statista, čísník v kavárně)

Au diable la vertu! (K čertu s cností!) 1952 Režie: Jean Laviron Hrají: Henri Genès, Liliane Bertová, Carette, Christian Duvaleix, Simone Parisová, Louis de Funès (statista)

La vie d’un honnete homme (Život poctivého člověka) 1952 Režie: Sacha Guitry Hrají: Michel Simon, Marguerite Pierryová, Laurence Badie, Claude Gensacová, Louis de Funès (Emil)

Tambour battant (Bubeník) 1953 Režie: Georges Combert

57

Hrají: Armontel, Sophie Leclairová, André Gabriello, Albert Gambie, Jimmy Gaillard, Alfred Adam, Alice Tissotová, Louis de Funès

Rire (Smích) 1953 Režie: Maurice Régamey (krátký film) Hrají: Louis de Funès

Dortoir des grandes (Ložnice dospívajících děvčat) 1953 Rwžie: Henri Decoin Hrají: Jean Marais, Françoise Arnoulová, Denise Greyová, Noël Roquevert, Jeanne Moreauová, Louis de Funès (fotograf Tribodout)

L’entrange désir de monsieur Bard (Podivná touha pana Barda) 1953 Režie: Géza Radványi Hrají Michel Simon, Geneviève Pageová, Henri Crémieux, Georgatte Anysová, Louis de Funès (pan Chanteau)

Mon frangin du Senegal (Můj brácha ze Senegalu) 1953 Režie: Guy Lacourt Hrají: Raymond Bussières, Annette Poivreová, Paulette Dubostová, Paul Demange, Louis de Funès (doktor)

Captaine Pantoufle (kapitán Pantofle) 1953 Režie: Guy Lefranc Hrají: François Périer, Marthe Mercadierová, Noël Roquevert, Jane Markenová, Louis de Funès (pan Rachoux)

58

Le blé en herbe (Zelené obilí) 1953 Režie: Claude Autant-Lara Hrají: Edwige Feuillèrová, Nicole Bergerová, Pierre-Michel Beck, Renée Devillersová, Louis de Funès (promítač)

Le chevalier de la nuit (Rytíř noci) 1953 Režie: Robert Darène Hrají: Renée Saint-Cyr, Jean-Claude Pascal, Jean Servis, Annette Poivreová, Louis de Funès (krejčí)

Week-end à Paris (Víkend v Paříži) 1953 Režie: Gordon Parry Hrají: Alastair Sim, Claude Dauphin, Margaret Rutherfordová, Louis de Funès (Célestin)

Mam’zelle Nitouche 1953 Režie: Yves Allégret Hrají: Fernandel, Pierre Angeli, Jean Debucourt, Renée Devillersová, Michèle Cordoueová, Jacques Dynam, Louis de Funès (statista, ubytovatel)

Tourments (Trápení) 1953 Režie: Jacques-Daniel Norman Hrají: Tino Rossi, Blanchette Brunoyová, Jacqueline Porelová, Raymond Cordy, Louis de Funès (Eddie Gorlier, detektiv)

Le secret d’Hélène Marimon (Tajemství Heleny) 1953 Režie: Henri Calef Hrají: Isa Miranda, Carlo del Poggio, Frank Villard, Jean Debucourt, Noël Roquevert, Louis de Funès (Ravan, zahradník)

59

Faites-moi confiance (Důvěřuj mi) 1953 Režie: Gilles Grangier Hrají: Zappy Max, Gabriello, Jacqueline Noëlová, Francis Blanche, Jeanne Fusier-Girová, Louis de Funès (Tumlatum)

Les compagnes de la nuit (Družky noci) 1953 Režie: Ralph Habib Hrají: Françoise Arnoulová, Raymond Pellegrin, Noël Roquevert, Marthe Mercadierová, Suzy Primová, Jane Markenová, Louis de Funès (statista, host)

Les corsaires du bois de Boulogne (Piráti Boloňského lesa) 1953 Režie: Norbert Carbonnaux Hrají: Raymond Bussières, Annette Poivreová, Christian Duvaleix, Denise Greyová, Louis de Funès (komisař)

Les intrigantes (Intrikáni) 1954 Režie: Henri Decoin Hrají: Raymond Rouleau, Jeanne Moreauová, Raymond Pellegrin, Louis de Funès (Mercange)

Les hommes ne pensent qu’à ça (Muži myslí jenom na to) 1954 Režie: Yves Robert Hrají: Jean-Marie Amato, Jean Bellanger, Jacques Fabbri, Rosy Varteová, Louis de Funès (manžel)

Impures (Necudní) 1954 Režie: Pierre Chevalier

60

Hrají: Micheline Presleová, Raymond Pellegrin, Dora Dollová, Colette Castellová, Jacques Duby, Louis de Funès (statista)

Huis-clos (S vyloučením veřejnosti) 1954 Režie: Jacqueline Audryová Hrají: Arletty, Gaby Sylvia, Yves Deniaud, Nicole Courcelová, Danièle Delormeová, Jean Debucourt, Louis de Funès (čísník v hotelu)

Napoleon 1954 Režie: Sacha Guitry Hrají: Pierre Brasseur, Sachs Guitry, Danielle Darrieuxová, Michèle Morganová, Micheline Presleová, Patachou, Orson Welles, Erich von Stroheim, Louis de Funès (voják)

Les pépées font la loi (Kočky nastolují právo) 1954 Režie: Raoul André Hrají: Claudine Dupuisová, Dominique Wimsová, Louise Carlettiová, Suzy Primová, Louis de Funès (Jeannot)

Poisson d’avril (Aprílový žert) 1954 Režie: Gilles Grangier Hrají: Bourvil, Annie Cordyová, Pierre Dux, Denise Greyová, Maurice Biraud, Louis de Funès (porybný)

La reine Margot (Královna Margot) 1954 Režie: Jean Dréville Hrají: Jeanne Moreauová, Françoise Rosayová, Henri Genès, Daniel Ceccaldi, Louis de Funès (astrolog René)

61

Scènes de ménage (Manželské scény) 1954 Režie: André Berthomieu Hrají: Sophie Desmaretsová, Bernard Blier, Marthe Mercadierová, François Périer, Jean Richard, Louis de Funès (Boulingrin)

Le mouton à cinq pattes (Beran s pěti rohama) 1954 Režie: Henri Verneuil Hrají: Fernandel, Denise Greyová, Louis de Funès (Pilát), Noël Roquevert

Ah! Les belles Bacchantes (Poprask v kabaretu) 1954 Režie: Jean Loubignac Hrají: Robert Dhéry, Colette Brossetová, Raymond Bussières, Louis de Funès (komisař Leboeuf), Francis Blanche, Michel Serrault, Jacqueline Maillanová, Roger Caccia

Escalier de service (Schodiště pro služebnictvo) 1954 Režie: Carlo Rim Hrají: Danielle Darrieuxová, Robert Lamoureux, Louis de Funès (Césare Grimaldi), Fernand Sardou, Gérard Blain

Papa, maman, la bonne et moi (Otec, matka, služka a já) 1954 Režie: Jean-Paul Le Chanois Hrají: Robert Lamoureux, Gaby Morlayová, Fernand Ledoux, Nicole Courcelová, Louis de Funès (pan Calomel, soused), Jean Tissier

Ingrid, die Geschichte eine Fotomodells (Ingrid, příběh fotomodelky) 1955 Režie: Géza Radványi Hrají: Johanna Matzová, Paul Hubschmid, Paul Edwin Roth, Erni Mangold, Louis de Funès (d'Arrigo), Alice Treffová, Joseph Offenbach

62

L’impossible monsieur pipelet (Nemožný pan domovník) 1955 Režie: André Hunebelle Hrají: Michel Simon, Gaby Morlayová, Louis Velle, Maurice Baquet, Jean Brochard, Louis de Funès (strýček Robert), Noël Roquevert

Frou-Frou 1955 Režie: Augusto Genina Hrají: Dany Robinová, Gino Cervi, Philippe Lemaire, Louis de Funès (plukovník Cousinet- Duval), Mylène Demongeotová

Papa, maman, ma femme et moi (Otec, matka, moje žena a já) 1955 Režie: Jean-Paul Le Chanois Hrají: Robert Lamoureux, Gaby Morlayová, Fernand Ledoux, Nicole Courcelová, Louis de Funès (pan Calomel, soused), Jean Tissier

Bonjour sourir (Dobrý den, úsměve) 1955 Režie: Claude Sautet Hrají: Jimmy Gaillard, Olga Torelová, Louis de Funès (Bonoeil), Darry Cowl, Jean Carmet

La bande à papa (Tátova parta) 1955 Režie: Guy Lefranc Hrají: Fernand Raynaud, Noël Roquevert, Louis de Funès (inspektor Victor Merlerin), Henri Crémieux, Annie Noëlová

Les Hussards (Husaři) 1955 Režie: Alex Joffé

63

Hrají: Bernard Blier, Bourvil, Carlo Campanini, Giani Esposito, Virna Lisiová, Louis de Funès (kostelník)

Si Paris nous était conté 1955 Režie: Sacha Guitry Hrají: Françoise Arnoulová, Danielle Darrieuxová, Louis de Funès (Antoine Allègre), Sacha Guitry, Michèle Morganová, Odette Joyeuxová, Jean Marais, Lana Marconiová

Bébés à gogo (Děti na rozdávání) 1955 Režie: Ralph Habib Hrají: Jean-Louis Trintignant, Raymond Pellegrin, Silvana Pampaniniová, Fernand Ledoux, Louis de Funès (Paulo), Lino Ventura

Courte-tête (O délku hlavy) Režie: Norbert Carbonnaux Hrají: Fernand Gravey, Jean Ricahrd, Jacques Duby, Louis de Funès (Prosper), Darry Cowl, Micheline Daxová, Jacques Dufilho

La traversée de Paris (Napříč Paříží) 1956 Režie: Claude Autant-Lara Hrají: Jean Gabin, Bourvil, Louis de Funès (uzenář, hokynář), Jannette Natriová, Georgette Anysová

Comme un cheveu sur la soupe (Jako chlup v polévce) 1957 Režie: Maurice Regamey Hrají: Louis de Funès (Pierre Cousin, skladatel), Noëlle Adamová, Jacques Jouanneau, Robert Manuel, Nadine Tallierová

64

Ni vu ni connu (Nevídáno neslýcháno) 1957 Režie: Yves Robert Hrají: Louis de Funès (Blaireau, pytlák), Noëlle Adamová, Moustache, Claude Rich, Pierre Mondy

Toto à Madrid (Totò v Madridu) 1958 Režie: Steno Hrají: Totè, Gaicomo Furia, Abe Lane, Louis de Funès (profesor Francisco Montiel)

Taxi, roulotte et corrida (Taxi, maringotka a korida) 1958 Režie: André Hunebelle Hrají: Louis de Funès (Maurice Berger, řidič taxíku), Raymond Bussières, Annette Poivreová, Paulette Dubostová, Guy Bertil, Véra Valmontová

La vie à deux (Život ve dvou) 1958 Režie: Clément Duhour Hrají: Pierre Brausseur, Danielle Darrieuxová, Fernandel, Robert Lamoureux, Jean Marais, Edwige Feuillèrová, Louis de Funès (Stéphane), Gérard Philipe

Frippouillard et cie (Frippouillard a spol.) 1959 Režie: Steno Hrají: Totè, Miranda Campová, Aldo Fabrizi, Louis de Funès (Ettore Curto, finanční poradce), Fernand Sardou

Mon pote le gitan (Můj kámoš cikán) 1959 Režie: François Gir Hrají: Louis de Funès (Védrines, nakladatel), Pierre Dudan, Francis Blanche, Noël Roquevert, Jean Richard

65

Certain l’aiment froide (Někdo to rád studené) 1959 Režie: Jean Bastia Hrají: Louis de Funès (Ange Galopin), Pierre Dudan, Francis Blanche, Noël Roquevert, Jean Richard

Les Tortillards (Mrzáci) 1960 Režie: Jean Bastia Hrají: Jean Richard, Roger Pierre, Daniele Lebrunová, Louis de Funès (pan Durand), Christian Marin

Candide ou L’optimisme au XX siècle (Candide aneb Optimismus 20. století) 1960 Režie: Norbert Carboneaux Hrají: Jean-Pierre Cassel, Dahlia Laviová, Pierre Brasseur, Michel Simon, Jean Richard, Louis de Funès (gestapák), Jean Poiret, Michel Serrault

Le capitaine Fracasse (Kapitán Fracasse) 1960 Režie: Pierre Gaspard-Huit Hrají: Jean Marais, Geneviève Gradová, Gérard Barray, Louis de Funès (Scapin), Philippe Noiret

Le crime ne paie pas (Zločin se nevyplácí) 1961 Režie: Gérard Oury Hrají: Edwige Feuillèrová, Michèle Morganová, Annie Girardotová, Danielle Dariexová, Louis de Funès (barman)

La belle americaine (Výhodná koupě) 1961 Režie: Robert Dhéry

66

Hrají: Robert Dhéry, Colette Brossetová, Alfred Adam, Louis de Funès (Viralat, vrchní účetní), Jean Carmet, Michel Serrault

Dans l’eau fait des bulles (Bubliny ve vodě) 1961 Režie: Maurice Delbez Hrají: Pierre Dudan, Louis de Funès (pan Hernzer), Marthe Mercadierová, Philippe Clay, Jacques Dufilho

Le diable et dix commandements (Ďábel a desatero) 1962 Režie: Julien Duvivier Hrají: Fernandel, Michel Simon, Françoise Arnoulová, Charles Aznavour, Claude Rich, Alain Delon, Lino Ventura Jean-Claude Brialy, Louis de Funès (Antoine Vaillant)

La Vendetta (Pomsta) 1962 Režie: Jean Chérasse Hrají: Francis Blanche, Louis de Funès (Amoretti), Rosy Varteová, Jean Lefebvre, Christian Mery

Le gentleman d’Epsom (Gentleman z Epsomu) 1962 Režie: Gilles Grangier Hrají: Jean Gabin, Madelaine Robinsonová, Louis de Funès (Gaspard Ripeux, šéfkuchař), Paul Frankeur, Jean Lefebvre

Carambolages (Karamboly) 1962 Režie: Marcel Bluwal Hrají: Jean Claude Brialy, Louis de Funès (Charolais, generální ředitel), Michel Serrault, Sophie Daumierová, Alfred Adam

67

Les veinards (Děti štěstí) 1962 Režie: Philippe de Broca, Jean Girault, Jack Pinoteau Hrají: Louis de Funès (pan Beaurepaire, obchodník), France Rumillyová, Blanchette Brunoyová, Darry Cowl, Pierre Mondy, François Périer, Guy Tréjean, Mireille Darcová, Jacqueline Maillanová

Un clair de lune à Maubeuge (Svit měsíce nad Maubeuge) 1962 Režie: Jean Chérasse Hrají: Claude Brausser, Michel Serrault, Robert Manuel, Henri Salvador, Jean Carmet, Bernadette Laffontová, Maria Pacômeová, Louis de Funès

Nous irons à Deauville (Pojedeme do Deauville) 1962 Režie: Francis Rigaud Hrají: Michel Serrault, Claude Brasseur, Michal Galabru, Roger Pierre, Jean-Marc Thibault, Jean Carmet, Louis de Funès

Des pissentils par la racine (Nebožtíci) 1963 Režie: Georges Launter Hrají: Louis de Funès (žokej Jack), Michel Serrault, Mireille Darcová, Maurice Biraud, Francis Blanche, Darry Cowl

Pouic-pouic 1963 Režie: Jean Girault Hrají: Louis de Funès (Léonard Monestier, obchodník), Jacqueline Maillanová, Mireille Dracová, Guy Tréjean, Philippe, Nicaud, Roger Dumas, Christian Marin, Daniel Ceccaldi

Faites sauter la banque (Vyhoďte do povětří banku) 1964 Režie: Jean Girault

68

Hrají: Louis de Funès (Victor, zbrojař), Jean-Pierre Marielle, Yvonne Clechová, Georges Wilson, Jean Lefebvre

Une sourir chez les hommes (Myš mezi lidmi) 1964 Režie: Jacques Poitrenaud Hrají: Dany Savalová, Louis de Funès (Marcel), Maurice Biraud, Dany Carrelová, Robert Manuel, Dora Dollová, Maria Pacômeová, Claude Piéplu, Jacques Legras

Le gendarme de Saint-Tropez (Četník ze Saint-Tropez) 1964 Režie: Jean Girault Hrají: Louis de Funès (Ludovic Cruchot, četník), Michel Galabru, Geneviève Gradová, Jean Lefebvre, Christian Marin, Guy Grosso, Michel Modo, France Rumillyová

Fantomas 1964 Režie: André Hunebelle Hrají: Louis de Funès (komisař Juve), Jean Marais, Mylène Demongeotová, Robert Dalban, Jacques Dynam

Le corniaud (Smolař) 1964 Režie: Gérard Oury Hrají: Bourvil, Louis de Funès (Leopold Saroyan, obchodní ředitel), Venantino Venantini, Henri Genès, Guy Grosso, Michel Modo

Fantomas se déchaîne (Fantomas se zlobí) 1965 Režie: André Hunebelle Hrají: Louis de Funès (komisař Juve), Jean Marais, Mylène Demongeotová, Jacques Dynam, Robert Dalban, Olivier de Funès

69

Un grand seigneur (Požitkáři) 1965 Režie: Georges Lautner Hrají: Louis de Funès (Léon Haudepin, ředitel pojišťovny a majitel bordelu), Mireille Darcová, Bernard Blier, Andréa Parisyová, Jean Lefebvre, Jean Richard, Bernadette Laffontová

Le gendarme à New York (Četník v New Yorku) 1965 Režie: Jean Girault Hrají: Louis de Funès (Ludovic Cruchot, četník), Michel Galabru, Geneviève Gradová, Jean Lefebvre, Christian Marin, Guy Grosso, Michel Modo, France Rumillyová

La grande vadrouille (Velký flám) 1966 Režie: Gérard Oury Hrají: Louis de Funès (Stanislav Lefort, dirigent), Bourvil, Terry-Thomas, Claudio Brook, Mike Marshall, Andréa Parisyová, Marie Duboisová, Colette Brossetová, Mary Marquetová, Michel Modo

Fantomas contre Scotland Yard (Fantomas kontra Scotland Yard) 1966 Režie: André Hunebelle Hrají: Louis de Funès (komisař Juve), Jean Marais, Mylène Demongeotová, Jacques Dynam, Jean-Roger Caussimon, François Christophe

Le grand restaurant (Grand restaurant pana Septima) 1966 Režie: Jacques Besnard Hrají: Louis de Funès (pan Septime, majitel proslule restaurace), Brnard Blier, Pierre Tornade, Robert Dalban, Noël Roquevert, Olivier de Funès, Roger Caccia

70

Oscar (Oskar) 1967 Režie: Édouard Molinaro Hrají: Louis de Funès (Bernard Barnier, generální ředitel), Claude Rich, Claude Gensacová, Mario David, Paul Préboist, Agathe Natansonová, Roger Van Hool, Germaine Delbatová

Les grandes vacances (Senzační prázdniny) 1967 Režie: Jean Girault Hrají: Louis de Funès (Charles Bosquier, ředitel gymnázia), Claude Gensacová, Ferdy Mayne, Martine Kellyová, Olivier de Funès, François Leccos

Le petit baigneur (Tonoucí se stébla chytá) 1967 Režie: Robert Dhéry Hrají: Louis de Funès, (Louis-Philippe Fourchaume, majitel loděnice), Robert Dhéry, Andréa Parisyová, Colette Brossetová, Michel Galabru, Jacques Legras, Pierre Tornade

Le tatoué (Tetovaný) 1968 Režie: Denis de La Patellière Hrají: Jean Gabin, Loui de Funès (Félicien Mézeray, antikvář), Dominique Davrayová, Henri Virlojeux, Jean-Pierre Darras

Le gendarme se marie (Četník se žení) 1968 Režie: Jean Girault Hrají: Louis de Funès (Ludovic Cruchot, četník), Claude Gensacová, Michel Galabru, Geneviève Gradová, Jean Lefebvre, Christian Marin, Guy Grosso, Michel Modo, Mario David, France Rumillyová

Hibernatus 1969 Režie: Édouard Molinaro

71

Hrají: Louis de Funès (Hubert de Tartas, průmyslník), Claude Gensacová, BernRD Alane, Olivier de Funès, Martine Kellyová, Michael Lonsdale, Paul Préboist, Claude Piéplu

L’Homme-orchestre (Piti piti pa) 1970 Režie: Serge Korber Hrají: Louis de Funès (Evan Evans, ředitel baletního souboru) Olivier de Funès, Noëlle Adamová, Paul Préboist, Martine Kellyová

Le gendarme en balade (Četník ve výslužbě) 1970 Režie: Jean Girault Hrají: Louis de Funès (Ludovic Cruchot, četník), Michel Galabru, Claude Gensacová, jean Lefebvre, Christian Marin, Guy Grosso, Michel Modo, France Rumillyová, Yves Vincent, Dominique Zardi

Sur un arbre perché (Na stromě) 1970 Režie: Serge Korber Hrají: Louis de Funès (Henri Roubier, průmyslník), Geraldine Chaplinová, Olivier de Funès, Alice Sapritchová, Paul Préboist, Armontel

Jo 1971 Režie: Jean Girault Hrají: Louis de Funès (Antoine Brisebard, úspěšný autor), Claude Gensacová, Bernard Blier, Guy Tréjean, Michel Galabru, Christiane Mullerová, Yvonne Clechová, Florence Blotová, Paul Préboist

La folie des grandeurs (Pošetilost mocných) 1971 Režie: Gérard Oury Hrají: Louis de Funès (don Salluste, králův ministr), Yves Montand, Karin Schubertová, Gabriele Tintiová, Alice Sapritchová, Paul Préboist, Venantino Venantini

72

Les aventures de rabbi Jacob (Dobrodružství rabína Jákoba) 1973 Režie: Gérard Oury Hrají: Louis de Funès (Victor Pivert, průmyslník), Henri Guybet, Claude Biraud, Suzy Delairová, Marcel Dalio, Claude Piéplu, Miou-Miou

L’aile ou la cuisse (Křidýlko nebo stehýnko) 1976 Režie: Claude Zidi Hrají: Louis de Funès (Charles Duchemin, vydavatel průvodce gastronomií), Coluche, Julien Guiomar, Claude Gensacová, Ann Zachariasová, Marcel Dalio, Raymond Bussières, Philippe Bouvard, Vittorio Caprioli

La zizanie (Jeden hot a druhý čehý) 1978 Režie: Claude Zidi Hrají: Louis de Funès (Guillaume Daubray-Lacaze, starosta a podnikatel), Annie Girardotová, Maurice Risch, Julien Guiomar, Mario David, Jacques François

Le gendarme et les extra-terrestres (Četník a mimozenťané) 1978 Režie: Jean Girault Hrají: Louis de Funès (Ludovic Cruchot, četník), Michel Galabru, Maurice Risch, Jean-Pierre Rambal, Guy Grosso, Michel Modo, Maria Maubanová, Jacques François, France Rumillyová

L’avare (Lakomec) 1979 Režie: Louis de Funès Hrají: Louis de Funès (Harpagon), Michel Galabru, Claude Gensacová, Frank David, Claire Duprayová, Anne Caudryová, Hevré Bellon, Bernard Menez, Guy Grosso, Michel Modo

La soupe aux choux (Zelňačka) 1981 Režie: Jean Girault

73

Hrají: Louis de Funès (Claude Ratinier, venkovan), Jean Carmet, Jacques Villeret, Christine Dejouxová, Claude Gensacová, Marco Perrin, Henri Genès

Le gendarme et les gendarmettes (Četník a četnice) 1982 Režie: Jean Girault a Tony Aboyantz Hrají: Louis de Funès (Ludovic Cruchot, četník), Michel Galabru, Claude Gensacová, Maurice Risch, Guy Grosso, Michel Modo, Patrick Préjean, Babeth, Sophie Milhaud, Catherine Serreová, France Rumillyová

74

Divadelní role199, 200, 201 L’amant de apille (Slaměný milenec) Autor Marc-Gilbert Sauvajon Únor 1944, sál Pleyel Režie: Daniel Gélin Hráli: Meg Lemonnierová, Jean-Pierre Aumont, Bernard Blier, Louis de Funès (statista)

Dům doni Bernardy Autor Federico García Lorca Prosinec 1945, Studio des Champs-Elysées Režie: Maurice Jacquemont Hráli: Gemaine Kerjeanová, Marthe Mellotová, Geneviève Esteveová, Silvia Monfortová, Louis de Funès (plačka)

Winterset Autor Maxwell Anderson Leden 1946, Théâtre du Carrefour (Bouffes du Nord) Režie: André Certes Hráli: Yves Vincent, Marie Carlotová, Jean-Roger Caussimon, Daniel Gélin, Louis de Funès (Hanriot)

Thermidor Autor Claude Vermorel Březen 1948, Théâtre Pigalle Režie: Claude Vermorel Hráli: Claire Mafféiová, Gisele Grand-Préová, Claude Ferna, Michel Witold, Jean Servis, Gérard Oury, Louis de Funès (tulák)

Un tramway nommé Désir (Tramvaj do stanice touha) Autor Tennessee Williams Březen 1948 Théâtre Pigalle

199 ŽÁK, Jiří. Louis de Funès: lidé jsou komedianti, my jsme herci, op. cit., s. 333-336 200 BLECH, Richard. Encyklopédia filmu. Bratislava: Obzor, 1993. 201 Francouzskyfilm [online]. [cit. 2017-02-26]. Dostupné z: http://www.francouzskyfilm.cz/000/index.html 75

Režie: Raymond Rouleau Hráli: Arletty, Yves Vincent, Helène Bossisová, Daniel Ivernel, Milly Mathisová, Maurice Régamey, Louis de Funès (Pablo)

Dominique et Dominique (Dominika a Dominika) Autor Jean Davray Leden 1951, Théâtre Michel Režie: Raymond Rouleau Hrali: Jacques François, Lucien Nat, Madeline Dalevaivrová, Louis de Funès (pan Ernest)

La puce à l’oreille (Brouk v hlavě) Autor Georges Feydeau Listopad 1952, Théâtre Montparnasse Režie: Georges Vitaly Hrali: Pierre Mondy, Jean Le Poulain, Camille Fournierová, Marthe Mercadierová, Louis de Funès (Augustin Feraillon)

Ah! Les belles Bacchantes (Poprask v kabaretu) Autor Robert Dhéry, Francis Blanche a Gérard Calvi Červen 1953, Théâtre Daunou Režie: Robert Dhéry Hráli: Jacqueline Maillanová, Louis de Funès (komisař Leboeuf), Roger Caccia, Jacques Legras, Jacques Beauvais

Poppi Autor Georges Sonnier Březen 1955, Théâtre Des Arts Režie: Pierre Valde Hráli: Louis de Funès (Poppi), Maryse Pailletová, Maurice Vallier, Marie-Blanche Vernerová, Jacques Thebault

Ornifle (Miláček Ornifle) Autor Jean Anouilh Listopad 1955, Théâtre de la Renaissance

76

Režie: Jean Anouilh Hralá: Pierre Brasseur, Jacqueline Maillanová, Catherine Anouilhová, François Seignerová, Louis de Funès (Machetu)

Faisons un rêve (Zasněme se) Autor Sacha Guitry Únor 1957, Varietés Režie: Sacha Guitry Hráli: Robert Lamoureux, Danielle Darrieuxová, Louis de Funès (manžel), Max Montavon

Oscar (Oskar) Autor Claude Magnier Leden 1959, Théâtre de la Porte-Saint-Martin Režie: Jacques Mauclair Hráli. Louis de Funès (Barnier), Denise Provenceová, Guy Bertil, Mario David, Danièle Lebrunová

La grosse valse (Velký valčík) Autor Robert Dhéry Říjen 1962, Variétés Režie: Robert Dhéry Hráli: Louis de Funès (celník Roussel), Robert Dhéry, Colette Brossetová, Jacques Legras, Liliane Montevecchiová, Guy Grosso, Michel Modo, Pierre Tornade

Oscar (Oskar) Autor Claude Magnier Listopad 1971, Théâtre du Palais-Royal Režie: Pierre Mondy Hráli: Louis de Funès (Barnier), Olivier de Funès, Gérard Lartigau, Maria Pacômeová, Mario David, Germain Delbatová, Corinne Le Poulainová

La valse des toreadors (Valčík toreadorů) Autor Jean Anouilh Říjen 1973, Comédie des Champs-Elysées

77

Režie: Jean Anouilh a Roland Pietri Hráli: Louis de Funès (generál), Gabriel Gobin, Ronald Pietri, Mony Dalmèsová, Sabine Azémová, Gilberte Géniatová

78

Resumé Tato bakalářská práce se věnuje vývoji francouzské filmové komedie a herci Louisovi de Funèsovi, jehož filmy jsou stále populární. První kapitola popisuje historii, vývoj francouzské komedie a také zobrazuje nejúspěšnější komedie v daném období. Další kapitoly práce jsou věnovány Louisovi de Funèsovi, jeho životu, ale především jeho herecké kariéře. Práce se také zabývá nejúspěšnějšími filmy a typologií hereckých postav tohoto komika. Nakonec zkoumá vliv Louise de Funèse na francouzskou kinematografii.

Summary This bachelor thesis deals with the development of French film comedy and actor Louis de Funes, whose films are still popular. The first chapter describes the history, development of the French comedy, and also shows the most successful comedies at this time. Other chapters are dedicated to Louis de Funès, his life, but above all his acting career. The work also deals with the most successful films and typology of the characters of this comedian. Finally, he explores the influence of Louise de Funès on French cinematography.

79

Seznam použité literatury a pramenů  BLECH, Richard. Encyklopédia filmu. Bratislava: Obzor, 1993.

 BRETYŠOVÁ, Táňa, ed. Zahraniční filmy uvedené v čs. distribuci 1945 - 1985. Praha: Československý filmový ústav, 1989.

 BRUNELIN, André. Gabin. Přeložil Jiří ŽÁK. Plzeň: K. Veselý, 1995. ISBN 80- 901439-4-6.

 FIKEJZ, Miloš. Filmoví herci současnosti: 640 profilů zahraničních herců. Praha: Cinema, 1996. ISBN 80-85933-08-X.

 FIKEJZ, Miloš. Slovník zahraničních filmových herců konce XX. století. Praha: Volvox Globator, 2002. ISBN 80-7207-489-X.

 FUNÈS, Patrick de a Olivier de FUNÈS. Louis de Funès: "moc o mně, děti, nemluvte!". 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2010, 271 s. ISBN 978-80-204-2066-4

 KLUSÁKOVÁ, Veronika a Jan KŘIPAČ. Dějiny světového filmu 3. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013. ISBN 978-80-244-3830-6.

 LOUBIER, Jean-Marc a Olivier de FUNÈS. Louis de Funes: četník a milovník růží. 1. vyd. Překlad Jiří Žák. Plzeň: NAVA, 1995, 271 s. ISBN 80-852-5441-7.

 MARAIS, Jean. Příběhy mého života. Přeložil Jiří ŽÁK. Praha: Melantrich, 1997. Životopisy a memoáry. ISBN 80-7023-249-8.

 MONACO, James. Jak číst film: svět filmů, médií a multimédií: umění, technologie, jazyk, dějiny, teorie. Praha: Albatros, 2004. Albatros Plus. ISBN 80-00-01410-6.

 THOMPSON, Kristin a David BORDWELL. Dějiny filmu: přehled světové kinematografie. 2., opr. vyd. Překlad Helena Bendová. Praha: Akademie múzických umění, 2011, 827 s., [24] s. obr. příl. ISBN 978-80-7331-207-7.

 VEBER, Francis. Ať to zůstane mezi námi. V Praze: XYZ, 2012. ISBN 978-80-7388- 622-6.

 ZÁVIŠ, Jiří a Jiří ŽÁK. Francis Veber, Blbec k večeři: komedie: pátá inscenace šedesáté páté sezony 2009/2010 : premiéra 12. a 31. prosince 2009. Brno: Městské divadlo, 2 009. ISBN 978-80-254-6564-6.

 ŽÁK, Jiří. Francouzské rozhovory s osobnostmi francouzského umění. 1. vyd. Louny: Adart, 1999, 233 s., [30] s. barev. obr. příl. ISBN 80-902-6650-9.

 ŽÁK, Jiří. Louis de Funès: lidé jsou komedianti, my jsme herci. Praha: XYZ, 2007, 361 s., [8] s. obr. příl. ISBN 978-80-87021-96-5.

80

 ŽÁK, Jiří. Schůzky nad Seinou: rozhovory s legendami francouzského filmu. V Praze: XYZ, 2009. ISBN 9788073882785.

Zdroje v angličtině  BORDWELL, David a Kristin THOMPSON. Film art: an introduction. 2. ed. New York (New York): A. A. Knopf, 1986.

 DRAZIN, Charles. The Faber book of French cinema. London: Faber and Faber, 2011. ISBN 978-0-571-21849-3.

 FOURNIER-LANZONI, Rémi. French comedy on screen: a cinematic history. ISBN 978-0-230-33842-5.

 NEUPERT, Richard. A history of the French new wave cinema. 2nd Ed. Madison: University of Wisconsin Press, 2007. Wisconsin studies in film. ISBN 978-0-299- 21704-4.

 PERRET, Donald. Old comedy in the French Renaissance, 1576-1620. Genève: Droz, 1992. Histoire des idées et critique littéraire, v. 310.

 POWRIE, Phil. French cinema in the 1980s: nostalgia and the crisis of masculinity. Oxford: Clarendon press, 1997. ISBN 0198711190.

Online zdroje  Allocine [online]. [cit. 2014-11-28]. Dostupné z: http://www.allocine.fr/personne/fichepersonne_gen_cpersonne=1639.html?nopub=1

 Cahiersducinema [online]. [cit. 2017-04-07]. Dostupné z: https://www.cahiersducinema.com/categorie-produit/editos/

 Dabingforum [online]. [cit. 2017-04-01]. Dostupné z: http://dabingforum.cz/viewtopic.php?f=56&t=3560

 Defunes [online]. [cit. 2017-04-07]. Dostupné z: http://www.defunes.org/

 Defunes [online]. [cit. 2017-04-12]. Dostupné z: http://www.defunes.fdb.cz/index.html

 France-amerique [online]. [cit. 2017-04-07]. Dostupné z: https://france-amerique.com/les-americains-et-lhumour-francais-sont-ils- incompatibles/

 Francouzskyfilm [online]. [cit. 2017-02-26]. Dostupné z: http://www.francouzskyfilm.cz/000/index.html

 Frenchmoments [online]. [cit. 2017-04-07]. Dostupné z: https://frenchmoments.eu/top10-funniest-movies-starring-louis-de-funes/

81

 Imdb [online]. [cit. 2017-04-01]. Dostupné z: http://www.imdb.com/name/nm0000086/?ref_=nv_sr_1

 Ina [online]. [cit. 2017-04-23]. Dostupné z: http://www.ina.fr/video/CAF86014381/bourvil-et-louis-de-funes-en-vadrouille- video.html

 Lefigaro [online]. [cit. 2017-04-06]. Dostupné z: http://recherche.lefigaro.fr/recherche/louis%20de%20fun%C3%A8s/

 Leparisien [online]. [cit. 2017-04-06]. Dostupné z: http://www.leparisien.fr/cinema/actualite-cinema/videos-les-meilleures-repliques-de- louis-de-funes-25-01-2013-2511789.php

 Literarky [online]. [cit. 2017-04-18]. Dostupné z: http://literarky.cz/kultura/film/7831- francouzska-kinematografie-se-vznai-na-rovem-oblaku

 Mestodabingu [online]. [cit. 2017-04-18]. Dostupné z: http://www.mestodabingu.cz/

 Newwavefilm [online]. [cit. 2017-04-06]. Dostupné z: http://www.newwavefilm.com/

 Rozhlas [online]. [cit. 2017-04-20]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/archiv/zamikrofonem/_zprava/1546933

 Youtube [online]. [cit. 2017-04-23]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=I07hKPB7qiA

 Youtube [online]. [cit. 2017-04-23]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=FGsxOI-w0Sk

Filmy a dokumenty  Fantomas [film]. Režie André HUNEBELLE, 1964.

 Histoires de tournage La zizanie [dokumentární film]. Rosebund / Studio Canal Vidéo, 2002

 La grande vadrouille [film]. Režie Gérard OURY, 1966.

 Le gendarme de Saint-Tropez [film]. Režie Jean GIRAULT, 1964.

 Louis de Funès ou Le pouvoir de faire rire [dokumentární film]. Režie Eric DELACOUR, 2003.

 Monsieur de Funès [dokumentární film]. Režie Gregory MONRO, 2013.

82

Seznam zdrojů obrázkových příloh Obr 1 Louis de Funès ve filmu Le gendarme de Saint-Tropez Zdroj: http://www.lemauricien.com/article/louis-funes-la-pile-electrique

Obr 2 Louis de Funès ve filmu Le grand restaurant Zdroj: http://www.lemauricien.com/article/louis-funes-la-pile-electrique

Obr 3 Louis de Funès ve filmu Oscar Zdroj: http://kingofwallpapers.com/louis-de-funes.html

Obr 4 Louise de Funès ve filmu L’Homme-orchestre Zdroj: http://titulky.net/83323-piti-piti-pa/

83