DOCSLIB.ORG

Předmluva (Jan Holec) Úvod Metodika

Total Page：16

File Type：pdf, Size：1020Kb

Download full-text PDF Read full-text
Předmluva (Jan Holec) Úvod Metodika Obsah Předmluva (Jan Holec) 5 Úvod Obecné vymezení hub a skupiny hub zpracované v Červeném seznamu (Jan Holec) 7 Role a postavení hub (makromycetů) v ekosystémech (Jan Holec) 8 Ekologické skupiny makromycetů 8 Faktory, které určují výskyt makromycetů v přírodě 10 Shrnutí 16 Literatura 16 Úbytek hub a jeho příčiny (Miroslav Beran) 17 Začátek ústupu hub v ČR a jeho hlavní příčina 17 Přirozené příčiny úbytku hub 17 Člověkem způsobené příčiny úbytku hub 18 Literatura 22 Stručná historie ochrany hub na území České republiky (Jan Holec & Jan Borovička) 23 Ochrana hub v bývalém Československu 23 Ochrana hub od začátku devadesátých let 20. století 25 Vstup do Evropské unie a ochrana hub 26 Shrnutí 27 Literatura 28 Metodika (Jan Holec) Specifika hub při studiu jejich výskytu a rozšíření 31 Metodika tvorby červených seznamů podle IUCN 31 Aplikace kritérií a kategorií ohrožení pro potřebu hub a území ČR 33 Základní principy použité při tvorbě Červeného seznamu hub ČR 33 Kategorie ohrožení použité v Červeném seznam hub ČR 35 Výběr druhů a shromažďování údajů pro Červený seznam 38 Členění seznamu 39 Struktura textů o jednotlivých druzích 39 Nedostatečně zpracované nebo nezpracované skupiny hub 43 Autoři textů o jednotlivých rodech hub 43 Červený seznam hub na internetu 45 Literatura 45 3 Výsledky (Vladimír Antonín, Miroslav Beran, Zuzana Bieberová, Jan Borovička, Jiří Burel, Karel Čížek, Helena Deckerová, Daniel Dvořák, Michal Graca, Jan Holec, Petr Hrouda, Václav Janda, Oldřich Jindřich, František Kotlaba, Zdeněk Pouzar, Mirko Svrček, Josef Šutara, Petr Vampola, Martina Vašutová, Alois Vágner, Luboš Zelený & Vladimír Zíta) Vřeckovýtrusné houby (oddělení Ascomycota) 47 Stopkovýtrusné houby (oddělení Basidiomycota, třída Agaricomycetes) 64 Literatura 227 Závěry (Jan Holec & Lenka Edrová) Celkový počet druhů a zastoupení systematických skupin hub v Červeném seznamu 251 Zastoupení ekologických skupin hub 252 Ohrožení hub (makromycetů) v České republice 254 Poděkování 256 Summary 257 Rejstřík latinských jmen 261 Rejstřík českých jmen 277 4 Předmluva (Jan Holec) Houby jsou významnou a druhově bohatou skupinou organismů, která je stejně jako jiné organismy ohrožena postupujícím tlakem lidské civilizace. Pokud chceme houby chránit, je třeba dobře znát stupeň ohrožení jednotlivých druhů. V tomto ohledu se červené seznamy staly na celém světě všeobecně uznávaným zdrojem informací. Téměř ve všech státech Evropy už červené seznamy hub existují a v sou- časnosti se připravuje i celoevropský seznam (viz http://www.artdata.slu.se/Bern_ Fungi/Bern_Fungi.htm, odstavec All national fungal Red Lists in Europe com- bined). Česká republika byla jednou z posledních zemí, kde červený seznam pu- blikován nebyl. To bylo v rozporu s dlouhou a bohatou tradicí mykologie na na- šem území. Předkládaná práce je výsledkem snahy tento nedobrý stav změnit. Na rozdíl od zahraničních červených seznamů, které jsou většinou jen holým vý- čtem druhů s uvedením kategorie ohrožení, přináší Červený seznam hub (makro- mycetů) České republiky navíc informace o ekologii, rozšíření a konkrétním typu ohrožení v ČR a také odkazy na literaturu k jednotlivým druhům. Tyto informace by měly pomoci nejširší obci mykologů, přírodovědců i pracovníků ochrany pří- rody. Přejeme všem uživatelům, aby jim Červený seznam co nejlépe sloužil. Houbám pak přejeme, aby příští verze seznamu obsahovala mnohem menší po- čet druhů! 5 6 Úvod Obecné vymezení hub a skupiny hub zpracované v Červeném seznamu (Jan Holec) Houby (Fungi) jsou už delší dobu považovány za samostatnou říši organismů. Názory na ohraničení a členění této říše a její postavení mezi ostatními živými organismy u nás nejnověji shrnuli KALINA & VÁŇA (2005). Pro potřeby Červeného seznamu jsou brány v úvahu jen tzv. makromycety, tedy houby s nápadnými a okem dobře postřehnutelnými plodnicemi nebo stromaty, tj. o velikosti nejméně 0,2 cm. Je to skupina vymezená ryze prakticky a v podstatě se kryje s oblastí zájmu klasických terénních mykologů (viz např. VESELÝ et al. 1972, HAGARA et al. 2006). Systematicky jde o některé zástupce vřeckovýtrusných hub – askomycetů (oddělení Ascomycota) a zástupce stopkovýtrusných hub (Basidiomycota), zde výhradně ze třídy Agaricomycetes (syn. Basidiomycetes), tvořících nápadné plod- nice. Důvodem je to, že pouze pro makromycety jsou k dispozici podrobnější údaje o ekologii, rozšíření a ohrožení jednotlivých druhů. V Červeném seznamu tedy nejsou z vřeckovýtrusných hub zahrnuty kvasinkovité houby, drobné disko- mycety, drobné pyrenomycety, anamorfní houby a také lichenizované vřecko- výtrusné houby (tj. lišejníky; jedinou výjimkou jsou dva druhy lichenizovaných stopkovýtrusných hub). Ze stopkovýtrusných hub nejsou zahrnuty rzi (Uredinales), sněti (Ustilaginales, Tilletiales) a některé další skupiny ze tříd Urediniomycetes a Ustilaginomycetes. V České republice žije tři až čtyři tisíce druhů z takto vymezené skupiny makro- mycetů. Přesný počet není znám, protože není zpracována moderní flóra ani sou- borný seznam (check-list). Existují pouze souborné práce o několika větších sku- pinách, např. o břichatkovitých houbách, lošákovitých houbách a choroších, mono- grafické studie některých rodů a obrovské množství prací o vybraných druzích v nejrůznějších mykologických časopisech. Literatura HAGARA L., ANTONÍN V. & BAIER J. (2006): Velký atlas hub. – Praha. KALINA T. & VÁŇA J. (2005): Sinice, řasy, houby, mechorosty a podobné organismy v současné bio- logii. – Praha. VESELÝ R., KOTLABA F. & POUZAR Z. (1972): Přehled československých hub. – Praha. 7 Role a postavení hub (makromycetů) v ekosystémech (Jan Holec) Ekologické skupiny makromycetů Všechny houby obecně, a tudíž i makromycety jsou typické heterotrofní absorp- tivní výživou. V ekosystémech mají funkci destruentů, jsou to tedy rozkladači organické hmoty. V případě konkrétních druhů makromycetů tento způsob výživy uplatňují zejména jako saprotrofní, mykorhizní nebo parazitické organismy, méně často i jako lichenizované houby nebo endofyti. V řadě případů to ale není zcela jednoznačné – známe např. saproparazitické druhy nebo mykorhizní houby schopné za určitých podmínek nebo v určitých fázích životního cyklu typicky saprotrofní výživy. Saprotrofní houby Saprotrofní houby rozkládají mrtvou organickou hmotu, zejména dřevo (lignikolní houby), opadané listí a jehličí, zbytky těl rostlin a surový nadložní humus (detriti- kolní houby) nebo humusové látky v půdě (terestrické saprotrofní houby). K tomu využívají poměrně bohatou enzymatickou výbavu (zejména celulolytické a lignino- lytické enzymy). Výsledkem jejich činnosti je vznik humusu, v ojedinělých pří- padech u některých lignikolních hub až rozklad organické hmoty na oxid uhličitý a vodu (dřevomorka domácí – Serpula lacrymans). Význam této činnosti pro fun- gování ekosystémů je obrovský a makromycety jako skupina tak tvoří významný pilíř v koloběhu živin. Kromě základních skupin saprotrofních hub vyjmenovaných výše existují i druhy vázané na různé speciální substráty, např. na odumírající rostlinky mechů (muscikolní houby), rašeliníků (sfagnikolní houby), na rašelinu (turfikolní houby), spálené dřevo a popel (antrakofilní houby), odumřelé části bylin (herbikolní houby), trav, ostřic apod. (graminikolní houby), na šišky jehličnanů (strobili- kolní houby), plody rostlin (fruktikolní houby) nebo na odumřelé části těl živo- čichů, zejména rohovinu (keratinofilní houby) a exkrementy živočichů (koprofilní houby). U některých hub je obtížné v terénu rozlišit, zda jsou saprotrofní nebo parazitické. Například muscikolní druhy rodu čepičatka (Galerina) vyrůstají ze živých trsů mechů, ale báze jejich třeňů (a tudíž i mycelium) vyrůstají z odumře- lých částí rostlinek. Pouhým pozorováním pak nelze zjistit, zda houba v trsu mechu primárně žila jako parazit a teprve pak jako saprotrof na odumřelých rostlinkách, nebo žila od počátku jako saprotrof na rostlinkách odumřelých přirozeným způ- sobem. Houby, které rostou na odumírajících částech těl živých organismů (a toto odumírání je způsobeno jinými vlivy než těmito houbami), lze také označit za saproparazity. Nejdůležitějším předpokladem existence saprotrofních druhů v přírodě je pří- tomnost vhodného substrátu. Důležitý je nejen typ substrátu (např. dřevo, nad- ložní humus, rašelina, exkrement), ale i druh substrátu (např. druh dřeviny nebo byliny), část substrátu (kmen, větve, listy, lodyhy apod.), stupeň rozkladu (surový 8 humus, jemný humus), stáří (mladý vs. starý kmen apod.), chemismus, fyzikální vlastnosti a množství vody v substrátu. V poslední době se stále více ukazuje, že klíčové je i celkové složení společenstva organismů v substrátu (např. uvnitř pad- lého kmenu), jejich mezidruhové vztahy a stadium sukcese organismů (určitý druh houby může nastoupit až po jiném apod.). Další faktory (klima, biotop, expozice apod.) jsou rovněž velmi důležité a jsou shrnuty v závěru této kapitoly. Mykorhizní houby Mykorhizní makromycety žijí v ektomykorhizní symbióze se stromy nebo keři. Na kořenech rostlin kolonizovaných myceliem houby se vytvářejí speciální orgány, tzv. mykorhizy, v nichž dochází k oboustranně prospěšné výměně látek mezi oběma partnery. Houba získává hotové organické látky a rostlinný partner jejím prostřednictvím zejména dusík, fosfor a vodu. Mykorhizní symbióza houbám usnadňuje výživu a významně podporuje tvorbu plodnic (fruktifikaci), rostlinným partnerům, zejména stromům, umožňuje růst na živinami chudých půdách (hlavně tam, kde je nedostatek dusíku), na místech s biologicky nepříznivou formou hu- musu (např. typu mor) a na různých extrémních stanovištích (rašeliniště,
Load more

Recommended publications
  • Strážovské Vrchy Mts., Resort Podskalie; See P. 12)
    a journal on biodiversity, taxonomy and conservation of fungi No. 7 March 2006 Tricholoma dulciolens (Strážovské vrchy Mts., resort Podskalie; see p. 12) ISSN 1335-7670 Catathelasma 7: 1-36 (2006) Lycoperdon rimulatum (Záhorská nížina Lowland, Mikulášov; see p. 5) Cotylidia pannosa (Javorníky Mts., Dolná Mariková – Kátlina; see p. 22) March 2006 Catathelasma 7 3 TABLE OF CONTENTS BIODIVERSITY OF FUNGI Lycoperdon rimulatum, a new Slovak gasteromycete Mikael Jeppson 5 Three rare tricholomoid agarics Vladimír Antonín and Jan Holec 11 Macrofungi collected during the 9th Mycological Foray in Slovakia Pavel Lizoň 17 Note on Tricholoma dulciolens Anton Hauskknecht 34 Instructions to authors 4 Editor's acknowledgements 4 Book notices Pavel Lizoň 10, 34 PHOTOGRAPHS Tricholoma dulciolens Vladimír Antonín [1] Lycoperdon rimulatum Mikael Jeppson [2] Cotylidia pannosa Ladislav Hagara [2] Microglossum viride Pavel Lizoň [35] Mycena diosma Vladimír Antonín [35] Boletopsis grisea Petr Vampola [36] Albatrellus subrubescens Petr Vampola [36] visit our web site at fungi.sav.sk Catathelasma is published annually/biannually by the Slovak Mycological Society with the financial support of the Slovak Academy of Sciences. Permit of the Ministry of Culture of the Slovak rep. no. 2470/2001, ISSN 1335-7670. 4 Catathelasma 7 March 2006 Instructions to Authors Catathelasma is a peer-reviewed journal devoted to the biodiversity, taxonomy and conservation of fungi. Papers are in English with Slovak/Czech summaries. Elements of an Article Submitted to Catathelasma: • title: informative and concise • author(s) name(s): full first and last name (addresses as footnote) • key words: max. 5 words, not repeating words in the title • main text: brief introduction, methods (if needed), presented data • illustrations: line drawings and color photographs • list of references • abstract in Slovak or Czech: max.
    [Show full text]
  • Appendix K. Survey and Manage Species Persistence Evaluation
    Appendix K. Survey and Manage Species Persistence Evaluation Establishment of the 95-foot wide construction corridor and TEWAs would likely remove individuals of H. caeruleus and modify microclimate conditions around individuals that are not removed. The removal of forests and host trees and disturbance to soil could negatively affect H. caeruleus in adjacent areas by removing its habitat, disturbing the roots of host trees, and affecting its mycorrhizal association with the trees, potentially affecting site persistence. Restored portions of the corridor and TEWAs would be dominated by early seral vegetation for approximately 30 years, which would result in long-term changes to habitat conditions. A 30-foot wide portion of the corridor would be maintained in low-growing vegetation for pipeline maintenance and would not provide habitat for the species during the life of the project. Hygrophorus caeruleus is not likely to persist at one of the sites in the project area because of the extent of impacts and the proximity of the recorded observation to the corridor. Hygrophorus caeruleus is likely to persist at the remaining three sites in the project area (MP 168.8 and MP 172.4 (north), and MP 172.5-172.7) because the majority of observations within the sites are more than 90 feet from the corridor, where direct effects are not anticipated and indirect effects are unlikely. The site at MP 168.8 is in a forested area on an east-facing slope, and a paved road occurs through the southeast part of the site. Four out of five observations are more than 90 feet southwest of the corridor and are not likely to be directly or indirectly affected by the PCGP Project based on the distance from the corridor, extent of forests surrounding the observations, and proximity to an existing open corridor (the road), indicating the species is likely resilient to edge- related effects at the site.
    [Show full text]
  • Conservation Status Assessment
    Element Ranking Form Oregon Biodiversity Information Center Conservation Status Assessment Scientific Name: Fayodia bisphaerigera Classification: Fungus Assessment area: Global Heritage Rank: G3Q Rank Date: 3/9/2017 Assigned Rank Comments: None. Rank Adjustment Notes: Found over a wide range but rare within its range. In 2017 L. Norvell says "A good species; widespread in Asia, Europe (including Iceland), North America; critically threatened in Czech Republic (Holec & Beran 2006, Holec & al. 2015), France (Larent-Dargent 2009), and on Norway red list; 22 historical occurrences noted in Region 6. Antonín (2004) provides an excellent description of the European type material. NOTE: In 2002 Norvell noted taxonomic confusion between F. bisphaerigera and 'Mycena rainierensis' to be resolved when Redhead combined M. rainierensis in Fayodia. As no such transfer has been made, the status of the PNW taxon remains unresolved. The PNW reports of F. 'biphaerigera', would reflect the rarity accurately, and current ranking accepted until taxonomy is resolved." (Holec, Jan; Beran, Miroslav (eds.) 2006. Red list of fungi (macromycetes) of the Czech Republic]. – Příroda, Praha, 24: 1-282. [in Czech with English summary] ; Holec, Jan; Kříž, Martin; Pouzar, Zdeněk; Šandová, Markéta. 2015. Boubínský prales virgin forest, a Central European refugium of boreal-montane and old-growth forest fungi. Czech Mycology 67(2): 157–226. ; Laurent-Dargent, Jonathan. 2009. La Liste Rouge des Champignons (macromycètes) rares ou menacés de Lorraine. Thesis for Docteur de Pharmacie: Universite Henry Poincare - Nancy I. 120 pp ; Antonín, Vladimír. 2004. Notes on the genus Fayodia s.l. (Tricholomataceae) — II. Type studies of European species described in the genera Fayodia and Gamundia.
    [Show full text]
  • G. Gulden & E.W. Hanssen Distribution and Ecology of Stipitate Hydnaceous Fungi in Norway, with Special Reference to The
    DOI: 10.2478/som-1992-0001 sommerfeltia 13 G. Gulden & E.W. Hanssen Distribution and ecology of stipitate hydnaceous fungi in Norway, with special reference to the question of decline 1992 sommerfeltia~ J is owned and edited by the Botanical Garden and Museum, University of Oslo. SOMMERFELTIA is named in honour of the eminent Norwegian botanist and clergyman S0ren Christian Sommerfelt (1794-1838). The generic name Sommerfeltia has been used in (1) the lichens by Florke 1827, now Solorina, (2) Fabaceae by Schumacher 1827, now Drepanocarpus, and (3) Asteraceae by Lessing 1832, nom. cons. SOMMERFELTIA is a series of monographs in plant taxonomy, phytogeo­ graphy, phytosociology, plant ecology, plant morphology, and evolutionary botany. Most papers are by Norwegian authors. Authors not on the staff of the Botanical Garden and Museum in Oslo pay a page charge of NOK 30.00. SOMMERFEL TIA appears at irregular intervals, normally one article per volume. Editor: Rune Halvorsen 0kland. Editorial Board: Scientific staff of the Botanical Garden and Museum. Address: SOMMERFELTIA, Botanical Garden and Museum, University of Oslo, Trondheimsveien 23B, N-0562 Oslo 5, Norway. Order: On a standing order (payment on receipt of each volume) SOMMER­ FELTIA is supplied at 30 % discount. Separate volumes are supplied at the prices indicated on back cover. sommerfeltia 13 G. Gulden & E.W. Hanssen Distribution and ecology of stipitate hydnaceous fungi in Norway, with special reference to the question of decline 1992 ISBN 82-7420-014-4 ISSN 0800-6865 Gulden, G. and Hanssen, E.W. 1992. Distribution and ecology of stipitate hydnaceous fungi in Norway, with special reference to the question of decline.
    [Show full text]
  • Czech Mycol. 57(3-4): 279-297, 2005
    CZECH MYCOL. 57(3-4): 279-297, 2005 Bankeraceae in Central Europe. 2. P e t r H r o u d a Department o f Botany, Faculty of Science, Masaryk University Kotlářská 2, CZ-61137 Brno, Czech Republic svata@sci. muni, cz Hrouda P. (2005): Bankeraceae in Central Europe. 2. - Czech. Mycol. 57(3-4): 279-297. The paper presents the second part o f a study of the genera Bankera, Phellodon, HydneUum, Sarcodon and Boletopsis in selected herbaria of Central Europe (Poland and northern Germany in this part). For each species, its occurrence and distribution is described. Historical changes of the occur­ rence of hydnaceous fungi in the Central European area are discussed at the end of the study Key words: Bankeraceae, distribution, Central Europe. Hrouda P. (2005): Bankeraceae ve střední Evropě. 2. - Czech. Mycol. 57(3-4): 279-297. Práce představuje druhou část výsledků studia rodů Bankera, Phellodon, Hydnellum, Sarcodon a Boletopsis ve vybraných herbářích střední Evropy (tato část je zaměřena na Polsko a severní Němec­ ko). U jednotlivých druhů je popsán výskyt a rozšíření a závěrem jsou pak diskutovány historické změ­ ny ve výskytu lošáků v prostoru střední Evropy. I ntroduction The presented study follows the previous article summarising the knowledge of the genera Bankera, Phellodon, Hydnellum, Sarcodon and Boletopsis in the southern part of Central Europe (Hrouda 2005). This article represents the second part of the study, which describes the ecology, occurrence and distribution of Bankeraceae in Poland and northern and central Germany (all lands except Ba­ varia and Baden-Württemberg), and is completed with a summary of the historical and recent occurrence of this group in Central Europe.
    [Show full text]
  • A Phylogenetic Overview of the Antrodia Clade (Basidiomycota, Polyporales)
    Mycologia, 105(6), 2013, pp. 1391–1411. DOI: 10.3852/13-051 # 2013 by The Mycological Society of America, Lawrence, KS 66044-8897 A phylogenetic overview of the antrodia clade (Basidiomycota, Polyporales) Beatriz Ortiz-Santana1 phylogenetic studies also have recognized the genera Daniel L. Lindner Amylocystis, Dacryobolus, Melanoporia, Pycnoporellus, US Forest Service, Northern Research Station, Center for Sarcoporia and Wolfiporia as part of the antrodia clade Forest Mycology Research, One Gifford Pinchot Drive, (SY Kim and Jung 2000, 2001; Binder and Hibbett Madison, Wisconsin 53726 2002; Hibbett and Binder 2002; SY Kim et al. 2003; Otto Miettinen Binder et al. 2005), while the genera Antrodia, Botanical Museum, University of Helsinki, PO Box 7, Daedalea, Fomitopsis, Laetiporus and Sparassis have 00014, Helsinki, Finland received attention in regard to species delimitation (SY Kim et al. 2001, 2003; KM Kim et al. 2005, 2007; Alfredo Justo Desjardin et al. 2004; Wang et al. 2004; Wu et al. 2004; David S. Hibbett Dai et al. 2006; Blanco-Dios et al. 2006; Chiu 2007; Clark University, Biology Department, 950 Main Street, Worcester, Massachusetts 01610 Lindner and Banik 2008; Yu et al. 2010; Banik et al. 2010, 2012; Garcia-Sandoval et al. 2011; Lindner et al. 2011; Rajchenberg et al. 2011; Zhou and Wei 2012; Abstract: Phylogenetic relationships among mem- Bernicchia et al. 2012; Spirin et al. 2012, 2013). These bers of the antrodia clade were investigated with studies also established that some of the genera are molecular data from two nuclear ribosomal DNA not monophyletic and several modifications have regions, LSU and ITS. A total of 123 species been proposed: the segregation of Antrodia s.l.
    [Show full text]
  • Hans Halbwachs
    Hans Halbwachs hat are fungal characteristics Moreover, the variability of spore traits in winter. It has been speculated that good for? Well, for identifying is bewildering (as was discussed by Else this may be a strategy to avoid predators fungi, of course! Field Vellinga in the previous issue of FUNGI). (Halbwachs et al., 2016), though this Wmycologists all over the world are living Size, ornamentation, and pigmentation would imply investment, e.g., into encyclopedias when it comes to fungal occur in all combinations (Fig. 2). These antifreeze substances and producing traits. Even the most subtle differences are the visible characteristics which may relatively small fruit bodies, as in in spore size or cap coloration have their be grouped in (1) morphological (shape, Flammulina velutipes or Hygrophorus place in identifying mushrooms and size) and (2) physiological (pigments, hypothejus. Generally, species fruiting other fungi. Quite many mycologists are taste, smell, toxicity, etc.). A third, more in late autumn seem to have larger intrigued by the endless variations, for mysterious trait, is the phenology of fruit fruit bodies, at least in Cortinarius instance of fruit bodies (Fig. 1). bodies. Some do it in spring, some even (Halbwachs, 2018). Figure 1. Examples of basidiomycete fruit body shapes and colors. From left to right top: Amanita flavoconia (courtesy J. Veitch), Lactarius indigo (courtesy A. Rockefeller), Butyriboletus frostii (courtesy D. Molter); bottom: Calostoma cinnabarinum (courtesy D. Molter), Tricholomopsis decora (courtesy W. Sturgeon), Mycena adonis (courtesy D. Molter). creativecommons. org/licenses/by-sa/3.0/deed.en. 18 FUNGI Volume 12:1 Spring 2019 Knockin’ on Evolution’s Door Although some ideas are circulating about the functionality of fungal traits, mycologists want to know more about their ecological implications.
    [Show full text]
  • Felipe Bittencourt FUNGOS POLIPOROIDES DAS
    Felipe Bittencourt FUNGOS POLIPOROIDES DAS VEGETAÇÕES DE ALTITUDE DO PARQUE NACIONAL DE SÃO JOAQUIM, URUBICI/SC Dissertação submetida ao Programa de Pós Graduação em Biologia de Fungos, Algas e Plantas da Universidade Federal de Santa Catarina para a obtenção do Grau de Mestre em Biologia de Fungos, Algas e Plantas. Orientador: Prof. Dr. Elisandro Ricardo Drechsler dos Santos Coorientador: PhD. Jozséf Geml Florianópolis 2019 Ficha de identificação da obra elaborada pelo autor através do Programa de Geração Automática da Biblioteca Universitária da UFSC. AGRADECIMENTOS Primeiramente agradeço aos meus pais, Dione M. Bittencourt e Flávio Bittencourt, que me acompanharam durante toda a minha jornada, me dando todo o apoio necessário para minha formação como pessoa e como pesquisador. Agradeço também aos meus orientadores, Elisandro Ricardo Drechsler dos Santos, por me apresentar o fantástico mundo dos fungos lá na graduação e pela confiança e parceria desde então, me passando ensinamentos sem os quais eu não teria concluído este trabalho; e meu coorientador Jozséf Geml, que me deu a oportunidade de conhecer uma área de estudo em ascenção dentro da micologia; Ao Diogo H. C. de Rezende por me dar opiniões e dicas importantísismas para a discussão e conclusão desta dissertação; também ao Aristóteles G. Neto, que forneceu subsídios indispensáveis para a execução das análises moleculares deste trabalho; À Denyse K. S. Guimarães, Luís A. Funez, Marcel Comin, Thiago K. Cardoso e Weslley R. Nardes por coletarem e me fornecerem importantes espécimes,
    [Show full text]
  • Inventaire Des Espèces De BASIDIOMYCOTA Du Gard Au 15 Février 2015, Après Consultation De 8 Publications Périodiques Et 22 Ouvrages De Mycologie*
    Inventaire des espèces de BASIDIOMYCOTA du Gard au 15 février 2015, après consultation de 8 publications périodiques et 22 ouvrages de Mycologie* Cette liste permet de voir rapidement toutes les espèces de Basidiomycota signalées dans le Gard NB 1) Si les noms relevés dans les différentes publications apparaissent deux ou plusieurs fois de façon identique, on n’indiquera qu’une seule appellation de genre et d’espèce dans « Noms des genres et d’espèces actuels ». NB 2) Si, pour un nom de Genre et d’espèce actuel, les noms relevés dans les différentes publications ne sont pas identiques, on conservera les deux appellations et on caractérisera cette similitude en identifiant les cellules de la première colonne d’une même couleur. NB 3) Pour connaitre les bulletins, revues, ouvrages de mycologie d’où proviennent ces noms de genres et d’espèces ainsi que les lieux où ces espèces ont été récoltées, consulter « Répartition des espèces par arrondissement » et « Répartition des espèces par commune ». NB 4) Les noms de Genres et d’espèces écrits en vert sont tirés du Site « Species fungorum » ; écrits en bleu, ils proviennent du Site « Index Fungorum » ; écrits en noir, ils ne proviennent ni de l’un ni de l’autre. *Voir la liste des publications périodiques et ouvrages de mycologie consultés A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z BASIDIOMYCOTA (222 Genres, 971 espèces ou variétés) Noms de Genres et d’espèces actuels Noms utilisés dans les publications et (Commentaires) Abortiporus (Meruliaceae – Polyporales – Agaricomycetes) Abortiporus biennis (Bull.) Singer (1944) Doedalea biennis Bull.
    [Show full text]
  • Algunas Especies De Macromicetos Interesantes Recolectadas En Galicia
    REQUEJO, Ó. & M.L. CASTRO Algunas especies de macromicetos interesantes recolectadas en Galicia REQUEJO, Ó.1 & M.L. CASTRO2 1San Xurxo, A Laxe 12B. 36473 Salceda de Caselas, Pontevedra. E-mail: [email protected] 2Facultad de Biología. Campus Universitario As Lagoas-Marcosende. 36310 Vigo. E-mail: [email protected] Resumen: REQUEJO, Ó. & M.L. CASTRO (2014). Algunas especies de macromicetos interesan- tes recolectadas en Galicia. Bol. Micol. FAMCAL 9: 11-19. Se estudian 6 taxones poco frecuentes de la división Basidiomycota, pertenecientes a los géneros Cyathus, Hypholoma, Entoloma, Gymnopilus, Gymnopus y Pluteus, recolectados en el noroeste de la Península Ibérica. Palabras clave: Galicia, Península Ibérica, Basidiomycota, Cyathus, Hypholoma, Entoloma, Gymno- pilus, Gymnopus, Pluteus. Summary: REQUEJO, Ó. & M.L. CASTRO (2014). Some interesting species of macromycetes from Galicia. Bol. Micol. FAMCAL 9: 11-19. Six rare taxa of the division Basidiomycota, belonging to the genera Cyathus, Hypholoma, Entoloma, Gymnopilus, Gymnopus and Pluteus collected in the Northwest of the Iberian Peninsula, are studied. Key words: Galicia, Iberian Peninsula, Basidiomycota, Cyathus, Hypholoma, Entoloma, Gymnopilus, Gymnopus, Pluteus. INTRODUCCIÓN nes de ríos, alisedas (Alnus glutinosa) o hayedos Galicia se encuentra en el extremo más nor- (Fagus sylvatica) y en las zonas más secas, con occidental de la Península Ibérica, por lo que su suelo calcáreo, aparecen encinares (Quercus ilex climatología está claramente influenciada por subsp. ballota). Son escasos los alcornocales el mar; sin embargo, su extensión geográfica (Quercus suber) y excesivamente abundantes las (29.574 km2) permite un claro gradiente de tem- plantaciones de eucaliptos (Eucalyptus spp.) y pi- peratura y humedad desde la costa hasta la me- nos (Pinus spp.).
    [Show full text]
  • OF UKRAINE © Chvikov V., Prylutskyi O
    Біорізноманіття, екологія та експериментальна біологія, 2020, №2 MYCOLOGY UDC 582.284 (477) Prylutskyi O. https://orcid.org/0000-0001-5730-517X Chvikov V. https://orcid.org/0000-0001-5297-3996 ANNOTATED CHECKLIST OF HYGROPHORACEAE (AGARICALES, BASIDIOMYCOTA) OF UKRAINE © Chvikov V., Prylutskyi O. V.N. Karazin Kharkiv National University [email protected] , [email protected] https://doi.org/10.34142/2708-5848.2020.22.2.01 Hygrophoraceae is a family within Agaricales, which comprises 26 genera and approximately 690 agaricoid species, including ectomycorrhizal, lichen-forming, bryophilous, humus and litter decomposing fungi. Some of these species especially those from genera Cuphophyllus, Hygrocybe, Neohygrocybe and Porpolomopsis are associated with natural grasslands and show extreme sensitivity to the presence of nitrogen-containing fertilizers in their substrate. This makes them indicative species of grasslands of high conservation value. While casual observations of Hygrophoraceae of Ukraine were incorporated in studies of agaricoid fungi as a whole, this family has never been in the focus of special research. Previously accumulated data on the diversity of Hygrophoraceae in Ukraine must be aggregated and revised. We have summarized all available data on the occurrences of Hygrophoraceae in Ukraine, including published papers, open databases, citizen science observations, and the previously unpublished original collection materials. Also, we provide an original description of the rare European species Haasiella venustissima (Fr.) Kotl. & Pouzar ex Chiaffi & Surault, which is reported for the first time from the territory of Ukraine. The resulting checklist of Hygrophoraceae of Ukraine includes 66 species. Leading genera are Hygrophorus (22 species), Hygrocybe (17) and Arrhenia (10); 5 species among them (Hygrocybe punicea, Hyrgocybe splendidissima, Neohygrocybe nitrata, Neohygrocybe ovina, Porpolomopsis calyptriformis) are threatened and according to “IUCN Red List” considered “Vulnerable”.
    [Show full text]
  • Mykologické Listy 122
    MYKOLOGICKÉ LISTY 122 Časopis České vědecké společnosti pro mykologii Praha 2012 ISSN 1213-5887 Mykologické listy, Praha, no. 122, 2012. OBSAH / CONTENTS Čížek K.: Vatičkovité houby České republiky a Slovenska. XXIX. Tomentella atrovirens – vatička tmavozelená Tomentelloid fungi in the Czech Republic and Slovakia XXIX. Tomentella atrovirens .......................................................................................................... 1 Kříž M.: Zemnička žlutavá – Boubovia luteola – v Českém středohoří Boubovia luteola in the České středohoří Mountains .......................................... 9 Hagara L.: Leptoporus mollis nájdený na Slovensku aj v nížine a pahorkatine Leptoporus mollis in Slovakia also found at lower altitudes .............................. 14 Hagara L.: Sarcoporia polyspora – prvý nález na Slovensku Sarcoporia polyspora – first find in Slovakia .................................................... 16 Kokeš P.: Parazitické houby na kyhance sivolisté na Moravě Parasitic fungi on Andromeda polifolia in Moravia ........................................... 17 Novotný D.: Recenze (Václav Kůdela, Kocourek František, Bárnet Martin a kol. (2012): České a anglické názvy chorob a škůdců rostlin – Czech and English names of plant diseases and pests) Review (Václav Kůdela, Kocourek František, Bárnet Martin a kol. (2012): České a anglické názvy chorob a škůdců rostlin – Czech and English names of plant diseases and pests) ........................................................................................... 21 Antonín
    [Show full text]