Olomouc 2018 Vedoucí Práce: Phdr

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

PEDAGOGICKÁ FAKULTA

Ústav pedagogiky a sociálních studií

Bakalářská práce

Kateřina Šimčíková

Historie školství ve Zborovicích

Olomouc 2018 vedoucí práce: PhDr. Jitka Plischke, Ph.D.

PROHLÁŠENÍ

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a že jsem použila jen uvedených zdrojů a literatury.

V Olomouci dne 22. června 2018 ..………………………….

Kateřina Šimčíková

PODĚKOVÁNÍ

Chtěla bych poděkovat paní PhDr. Jitce Plischke, Ph.D., za její vedení a cenné rady, které mi jako vedoucí bakalářské práce poskytovala při jejím zpracování. Dále bych chtěla poděkovat všem, kteří mi pomohli při psaní této práce, obrovské díky patří především mé rodině, která mě vždy podporovala a umožnila mi studium na vysoké škole.

OBSAH

Úvod ...... 5

1 Zborovice ...... 7

1.1 O obci ...... 7

1.1.1 Znak obce ...... 8

1.2 Zborovické osobnosti ...... 8

1.3 Historie obce ...... 10

1.3.1 Vznik obce a jejího názvu ...... 10

1.3.2 Majitelé Zborovic ...... 10

1.4 Kostel sv. Bartoloměje ...... 11

1.5 Historie a současnost podnikání ...... 14

1.5.1 Cukrovar ...... 14

2 Historie školy ...... 17

2.1 Vývoj školy v období jejích počátků do roku 1914 ...... 17

2.2 Škola v období první světové války ...... 22

2.3 Škola v meziválečném období ...... 24

2.4 Škola v době 2. světové války ...... 29

2.5 Poválečné období ...... 30

2.6 Období od roku 1948 po 80. léta 20. století ...... 31

2.7 Události po 17. listopadu 1989 až po současnost ...... 40

3 Význam školy ve Zborovicích a její proměny v čase ...... 45

Závěr ...... 47

Použité zdroje a literatura ...... 49

Seznam příloh ...... 51

Úvod

Pro svou bakalářskou práci jsem si vybrala téma „Historie školství ve Zborovicích“. Obec Zborovice společně s obcí Medlov, která patří do Zborovického správního obvodu, jsou mi velice blízké. V obou obcích žije moje rodina, která má se školou vlastní zkušenosti jak po stránce výchovné a vyučovací, tak po stránce pracovní. Navíc mě historie vždy zajímala. I vzhledem k tomu, že je pedagogika příbuzná mému studijnímu oboru, jsem se rozhodla právě pro téma s pedagogickým zaměřením.

Obec Zborovice je spádovou obcí pro danou oblast. Je v ní historicky zabudována základní občanská vybavenost, jako je zdravotnické zařízení s ordinacemi lékařů, kostel, základní škola, mateřská škola, knihovna s veřejným internetem, pošta, množství obchodů a pohostinství. Dále je zde areál zámku a zámecké zahrady, který v současnosti slouží jako Domov pro osoby se zdravotním postižením. Z důvodu růstu občanské vybavenosti obce v průběhu historie bylo zapotřebí zřídit školu za účelem zvýšení vzdělanosti nejen pro Zborovice, ale i pro okolní přilehlé vesnice. Proto byla v roce 1736 na náklady vrchnosti založena první škola ve Zborovicích.

Cílem bakalářské práce je co nejpřesněji zachytit a popsat historický vývoj školství ve Zborovicích. Dalším cílem je zaměřit se na významné historické události, popsat je a interpretovat jejich dopad na chod školy. Abych naplnila tyto cíle, je třeba analyzovat dostupné materiály a z nich objasnit vyplývající zákonitosti fungování školy.

Obsahem první kapitoly bakalářské práce je charakteristika obce Zborovice, jejího znaku a praporu. Zaměřuji se na významné osobnosti, které po sobě v historii zanechaly výraznou stopu. Dále nastiňuji počátky vzniku obce společně s původem jejího názvu a majiteli, kteří obec vlastnili. Pokračuji dominantou Zborovic, a to kostelem sv. Bartoloměje. V souvislosti s kostelem se krátce zmiňuji i o hřbitovu, který dříve býval umístěn uprostřed vesnice. V poslední části kapitoly popisuji dějiny podnikání v obci, kde velkou pozornost věnuji bývalému cukrovaru.

V druhé části práce se především zabývám vývojem školy, dále objasňuji zvláštnosti chodu školy v různých časových etapách. Prvně se věnuji období, kdy se škola začala rozvíjet až do roku 1914. Toto období se vyznačuje velkým nedostatkem prostoru a špatným stavem tříd, což komplikuje činnost školy. Dále popisuji chod školy v době první světové války,

5 tehdy byla nejen školní docházka, ale i celková sociální situace lidí válkou zřetelně poznamenána. Pokračuji meziválečným obdobím, v němž se škola snaží vzpamatovat z předešlých událostí. Vznikají rodičovské výbory, pořádají se exkurze, promítají se filmy a také začíná fungovat poradna pro volbu povolání. Okamžik klidu však zanedlouho vystřídá období častých revizí a přísných pravidel. Další částí je období za druhé světové války. Po této etapě se věnuji poválečnému období, které je charakteristické podporováním národního hospodářství, sběrem odpadových hmot nebo léčivých bylin. Následující kapitola je věnována úseku od roku 1948 až po 80. léta. Vznikají střední a národní školy, žáci jsou vedeni k práci pro kolektiv, je založena školní kuchyně, školní družina a začíná se s novou přístavbou školy. V posledním úseku druhé kapitoly popisuji období po 17. listopadu 1989 až po současnost.

Ke zpracování bakalářské práce jsem použila metodu přímou, dále metodu bádání v archiváliích ve státním okresním archivu Kroměříž, rešerši dostupných materiálů a hodnocení.

K vypracování bakalářské práce a uskutečnění cílů bylo třeba shromáždit a prostudovat literaturu vztahující se k tématu a množství pramenů uložených v okresním archivu Kroměříž. Z archiválií jsem měla k dispozici obecní a školní kroniky. Obecní kroniky jsou dostupné od roku 1922 až po rok 2000. Školní kroniky, ze kterých jsem nejvíce čerpala, jsou možné k vidění již od roku 1878 po rok 2006. Kroniky jsou psané v českém jazyce, většinou úhledným rukopisem. Zprávy o průběhu roku vždy zapisovali ředitelé školy, kteří mnohdy své zápisky doplnili o fotografie. První fotografie je vložená do školní kroniky z roku 1920 – 1940, na ní je zachycen bývalý prezident T. G. Masaryk před Kroměřížským zámkem. Kroniky mají stejnou strukturu obsahu, zápisy se týkají dění školy, obce, ale jsou zaznamenány i informace týkající se dění ve světě. Na závěr své práce jsem čerpala ze školních výročních zpráv dostupných na webových stranách školy. Z důvodu velkého množství archiválií bylo prostudování všech informací po časové stránce poměrně náročné.

Přínos bakalářské práce shledávám v získání nových znalostí o samotných Zborovicích, ale především o vývoji školství v této obci. V možnosti nahlédnout, jak se dříve učilo na vesnických školách. Dále spatřuji přínos v pochopení vážnosti školství ve Zborovicích. Již v nejstarších dobách byla spádovou školou pro široké okolí, dokázala překonat závažné situace a události, které ovlivnily její další vývoj, a proto si zasluhuje obdiv a uznání.

1 Zborovice 1.1 O obci

Obec Zborovice se nachází ve Zlínském kraji v okrese Kroměříž. Obec se prostírá na severu v podhůří Chřibů, s nejvyšším vrcholem Brdo, kde začíná Haná. Na jižní straně Chřibů můžeme již najít Slovácko. Od severu jsou Zborovice chráněny lesem. Leží asi 14 km jihozápadně od města Kroměříž, 4 km severozápadně od obce Zdounky a 40 km od krajského města Zlín. V řeči občanů si můžeme povšimnout patrné hanácké mluvy. Hlavním rysem ve slovním projevu je koncové – ó, jako například při slovech majó (mají), dělajó (dělají) apod. (Rotschedl, 2001, str. 53 – 56)

Podle Českého statistického úřadu víme, že v obci k datu 1. 1. 2017 žije 1488 obyvatel. (Počet obyvatel v obcích - k 1. 1. 2017 [online], 2017) Rozloha obce, ve které jsou zahrnuty pole, zahrady, pastviny, louky, lesy, sady, vodní plochy, zastavěné plochy a plochy ostatní, je 981 ha. Obec Zborovice spravuje dvě katastrální území, a to Zborovice a Medlov. Můžeme zde najít dvě knihovny, základní devítiletou školu a dvoutřídní mateřskou školu. (Rotschedl, 2001, str. 53 – 56) Obec Zborovice s sebou nese i pár pověstí. Nejznámější je asi o studánce Hejtmance. Pověst popisuje příběh, který se odehrává okolo roku 1866, kdy přes Moravu směrem k Vídni táhla pruská vojska. Několik vojáků spolu se svým velitelem zůstalo v obci, kde se postarali o patřičný rozruch. Celou pověst uvádím v příloze.

V první polovině 17. století v obci bývala tvrz, kterou nechali tehdejší majitelé o století později přestavět na barokní zámek, jemuž se dnes říká Starý zámek. Je to jednopatrová budova se třemi křídly, stojící na okraji parku u hlavní silnice. Na východní straně zámku bývala dřevěná terasa, ta byla v roce 1905 odstraněna. Zámek dříve sloužil jako sídlo tehdejších pánů a později byl proměněn na kanceláře a byty pro úředníky. V zadní části parku se nachází tzv. Nový zámek, všeobecně ve Zborovicích zvaný vila, kterou si v letech 1890 - 1891 nechali postavit bývalí majitelé Zborovic Friessové. Na výstavbě vily se podíleli známí vídeňští architekti Helmer a Fellner, kteří například stavěli brněnské městské divadlo. V parku nedaleko vily můžeme najít rybník, poblíž něhož stojí rodinná hrobka Friessů. V roce 1947 se tento areál začal využívat jako domov pro seniory, později se proměnil na ústav sociální péče pro dospělé a dnes je to Domov pro osoby se zdravotním postižením. V parku mezi nejvzácnější rostliny určitě patří platany javorolisté, které dosahují výšky až 25m a šířky 476 cm. Pak to jsou červené duby a platany dosahující délky života sta let a více. (Život v obci - pamětihodnosti [online], 2018) V obci dále můžeme najít kostel sv. Bartoloměje, který

7 se tyčí uprostřed městečka na místě bývalého hřbitova. Nový hřbitov byl přesunut za obec. Na bývalém hřbitově dříve stávala ne příliš velká kaple s věží, jež sloužila jako hrobka rodu Rottalů. V roce 1890 byla kaple zrušena. (Peřinka, 1910, str. 417) Původní stavba kostela byla dřevěná a několikrát i s okolními budovami shořela. Před kostelem jsou k vidění sochy sv. Floriána a sv. Jana Nepomuckého. Obě sochy původně stávaly na jiných místech, ale po roce 1948 byly komunisty přemístěny ke kostelu, kde zůstaly až do současnosti. V roce 1947 se z místního cukrovaru stala továrna Pilana, která vyrábí nástroje na dřevo. A důležité je zmínit i železniční stanici, která nejen v dřívějších dobách prospěla rozkvětu obce. Dopravní spojení je tedy vlakové nebo autobusové. (Augustin, 2001, str. 694)

1.1.1 Znak obce Důležitým rokem pro obec je rok 1909, tehdy byly Zborovice povýšeny na městečko s právem konat trhy. V roce 1910 mělo městečko poštu, telegraf, železniční dráhu a později četnickou stanici. Obec nepoužívala žádný znak ani prapor až do roku 1995, kdy se představitelé obce rozhodli učinit opak. Znak je ve tvaru štítu, který je kolmo rozdělen dvěma barvami, a to spodní část zlatou a horní část zelenou barvou. Zlatá barva představuje obilná pole a zelená barva okolní lesy. V horní části znaku jsou znázorněna dvě křížící se stébla zralého ječmene se svěšenými klasy. Ve spodní části jsou dva od sebe odvrácené žaludy, které vyrůstají z jednoho stonku. Vlajka je opět kolmo rozdělená dvěma barvami. Ve spodní části na žlutém pozadí se vyskytuje zelený kolmo položený žalud, horní část vlajky je čistě zelená. Viz příloha. (Augustin, 2001, str. 694)

1.2 Zborovické osobnosti

Zborovice se staly jak rodnou obcí, tak i místem působení významných osobností, které po sobě v historii zanechaly výraznou stopu. Jednou z nejdůležitějších osobností obce je Prof. MUDr. Milan Šamánek, DrSc., FESC. Narodil se 9. května 1931 ve Zborovicích. Dědeček z matčiny strany, Rudolf Štětina, se živil jako rolník. Účastnil se první světové války, ale brzy byl zajat ruskými vojáky a poslán na Sibiř. Domů se vrátil až za pět let od konce války. Jeho žena se jmenovala Františka Štětinová. Společně měli jedno dítě, a to maminku pana Šamánka. Dědeček z otcovy strany byl malíř a natěrač, měl také sklad dřeva a velkou pilu, v obci byl velmi oblíbený, a možná i proto se později stal starostou obce. Dokonce měl tu čest přivítat ve Zborovicích tehdejšího československého prezidenta Tomáše

G. Masaryka. Babička se jmenovala Žofie a pracovala na poli a v domácnosti. Pár měl dohromady pět dětí. Nejstarší Miroslav byl tatínek pana Milana. Otec pana Milana se stal rovněž malířem a natěračem jako dědeček. Chvíli pobýval v zahraničí, ale nakonec se vrátil zpět do Zborovic, kde se usadil a založil rodinu se svou ženou Františkou. Maminka pana Milana se učila velmi dobře, ale rodiče si nemohli dovolit zaplatit za gymnázium. Tak byla poslána do Olomouce, kde se učila vybranému chování. Jako první se rodičům narodil Milan a o tři a půl roku později se narodil syn Svatopluk. Pan Milan, protože byl velmi šikovné dítě, začal chodit do školy trochu předčasně. Protože tehdejší pan učitel Dvořák byl příbuzný rodiny, dovolil mu chodit do školy ještě dva měsíce před koncem školního roku. Do první třídy však řádně nastoupil až v září. V obecné škole strávil čtyři roky a na další čtyři roky se odebral na školu hlavní, to už bylo období protektorátu. Ve škole se především učilo o německé Říši, proto není divu, že výuka neměla příliš dobrou úroveň. Už v tomto věku měl pan Milan blízko k hudbě. Hrál v orchestru, který se stal lidmi velmi oblíbeným. Po ukončení studia ve Zborovicích začal studovat na gymnáziu v Kroměříži, kde později úspěšně složil maturitní zkoušku. Po dokončení školy v Kroměříži pan Milan uvažoval o studiu na konzervatoři. Ovšem jeho otec mu to vyvrátil, a tak se rozhodl jít s kamarády studovat medicínu do Olomouce, na kterou se také dostal. Ve druhém ročníku studia se rozhodl přejít do Prahy na Karlovu Univerzitu na Fakultu dětského lékařství. Ještě před dokončením studia se oženil, a tak byl umístěn do Uherského Hradiště, kde nastoupil na dětském oddělení. O několik let později dostal příležitost pracovat v Praze na II. dětské klinice a později dokonce chvíli pobýval v USA. Díky těžké a usilovné práci a dalším novým zkušenostem se pan Milan Šamánek stal významným, světově uznávaným dětským kardiologem. Získal několik ocenění a je rovněž nositelem státní medaile za zásluhy I. Stupně. Nejen Zborovice tak mohou být patřičně hrdé na svého rodáka. (Hořejší, 2010, str. 35 – 90)

Další známou osobností je například Ing. Blahoslav Adamík, který se narodil roku 1925 ve Zborovicích. Chodil zde do obecné školy, potom studoval v Kroměříži na gymnáziu. V dalších letech studoval vysokou školu v Praze a později se stal se slavným architektem. Projektoval různé stavby, jako školy, lázně, různé obřadní síně a podobně. Většinu svého života žil v Prostějově, kde i zemřel. Dalšími zborovickými osobnostmi jsou například Doc. PhDr. Arne Linka, Csc., hudební teoretik, skladatel a klavírista, který se ve Zborovicích narodil. Dále Hynek Šubčík, hudebník, profesor hudby a další. (Život v obci - osobnosti [online], 2018)

1.3 Historie obce

1.3.1 Vznik obce a jejího názvu První písemné zmínky o obci můžeme nalézt již v roce 1276. Díky výkopovým pracím se na území obce našly hroby, ve kterých se našly šperky a různé předměty pro každodenní využití. Archeologové potvrdili, že se jedná o předměty z 10. století. Tento fakt prokazuje, že na tomto území již v 10. století existovalo osídlení. Osada byla tvořena po obou stranách tehdejší kupecké stezky. Uvádí se, že roku 1396 bývaly ve Zborovicích 3 šenky, roku 1415 již 6 šenků. Roku 1638 tvrz a ovčín a dále pak 1680 park, pivovar a lihové pálenice. Obecní nemocnice byla zřízena v roce 1892 ve staré sýpce. (Peřinka, 1910, str. 415 – 417)

Samotný název obce několikrát měnil svou podobu. Roku 1358 se psal Sborowicz, o deset let později se psal Zworowicz i Sworowicz, roku 1391 opět Sborowicz a 1410 jen Borovice. Později se ustálil název Zborovice, který je používán dodnes. První přesná zpráva o použití názvu Zborovice je z roku 1348, kdy Vítek z Jarohněvic daroval kus zborovické půdy Skochovi a jeho bratrům z Troubek. Za války byl rovněž pro obec používán název Sborowicz. Tohoto nápisu, který jemně prosvítá pod špatně natřenou fasádou, si můžeme všimnout na domě u železniční stanice. Název obce doprovázejí pověsti o jeho vzniku. Podle lidové etymologie v místech osady bylo kdysi boří (les z borovic), v němž se zdržovali loupežníci. Majitel lesa loupežníky v lese usadil do pevných domů, čímž vznikla osada, která se po boří nazývala Borovice. Osada byla stavěna po obou stranách tehdejší kupecké stezky, která se o několik století později stala širokou silnicí. (Peřinka, 1910, str. 415 - 417)

1.3.2 Majitelé Zborovic Zborovické panství se neustále po částech prodávalo, a tak toto místo vystřídalo mnoho českých, ale i cizích šlechtických majitelů. Všechny vlastníky obce uvádím v příloze. Až po roce 1600 byla obec sloučena v jedno panství, když v roce 1625 Zborovice koupili Podstatští z Prusinovic. V roce 1680 je získal Kryštof Říkovský z Dobrčic, který byl členem starobylého moravského vladyckého rodu. O 40 let později panství koupila Maxmiliána Beatrice, hraběnka z Rottalu, rozená kněžna Lichtenštejnová. Poté panství převzal její syn František Adam, svobodný pán z Rottalu, kterému náležel Holešov, Bystřice pod Hostýnem a Prusinovice. Panství dále patřilo potomkům tohoto rodu až do poloviny 19. století, kdy jej v dražbě odkoupil bohatý průmyslník Abraham Poppr. V obci nechal společně s J. Friessem a M. Redlichem postavit cukrovar. Poppr se také snažil prosadit pěstování cukrové řepy, tehdy nové plodiny. A protože zdejší půda byla úrodná, řepě se v ní dařilo. Později po jeho smrti

10 panství převzal Jonas Friess a jeho sestra Antonie Redlichová, kteří v obci provedli výrazné změny. Sourozenci nechali přistavět nový zámek jako moderní vilu a poblíž postavili rodinnou hrobku. Friess dal vybudovat 3 rybníky, sloužící jako zásobárna vody pro místní cukrovar. V roce 1881 Jonáš Friess nechal vystavět železnici ze Zborovic do Kroměříže, a to hlavně kvůli převozu řepných řízků. Železnice byla umístěna hned za cukrovarem. První cestující se vlakem projeli 1. listopadu 1881 směrem na Kroměříž. Železniční trať přispěla jak k rychlejšímu rozvoji obce, tak i k výraznějšímu růst počtu obyvatel. Pro srovnání v roce1869 bylo v obci 895 obyvatel a po roce 1880 přibylo do Zborovic téměř 300 obyvatel. I když železniční stanice byla vystavěna především pro odvoz řepy, po zrušení cukrovaru byla důležitou součástí obce. Denně odvážela dělníky do práce do Kroměříže, Hulína a Kojetína. Díky železnici také do obce vnikla nová móda. Častá návštěva města zavedla do Zborovic městské oblékání. Dále se zde vybudovala cihelna, pivovar a také vápenka, která byla důležitá pro samotnou činnost cukrovaru. (Rotschedl, 2001, str. 53 - 56)

Škola ve Zborovicích byla založena roku 1737 společně s farou nákladem vrchnosti. Roku 1828 byla stará budova stržena a na témže místě byla vybudována nová dvoutřídní škola. Roku 1886 se budova kvůli růstu počtu žáků přestavěla na čtyřtřídní. Roku 1909 byla škola přesunuta na nové místo, a tak vznikla nová měšťanská škola, která byla spádovou institucí pro široké okolí. Více se však budu těmito záležitostmi zabývat v následujících kapitolách. V letech 1846 a 1867 obec zachvátil rozsáhlý požár, škola, kostel i fara několikrát shořely. V letech 1846 – 1847 je popisována v obci velká drahota, lidé neměli peníze, dostatek jídla, proto byli nuceni snad i kopřivy jíst. Roku 1866 se v obci rozšířila cholera, která trvala dva měsíce, od počátku srpna do konce září. Oběti této nemoci se pohřbívaly u rybníka na Podlavčí. Dalším zaznamenaným neštěstím se stalo krupobití roku 1888, které zpustošilo z velké části všechno obilí a ovoce. Kroupy byly tak velké, že byly přirovnávané k holubím vejcím. (Peřinka, 1910, str. 418)

1.4 Kostel sv. Bartoloměje

Kostel sv. Bartoloměje je barokní stavba, která uvnitř skrývá gotické jádro. Nachází se v centru obce v ulici Hlavní. Jedná se o římskokatolický farní kostel, jehož půdorys je stavěn do tvaru kříže obrácený směrem k východu. Před kostelem stojí dvě sochy světců, které sem byly po roce 1948 přeneseny z okolních míst. Jedná se o sochu sv. Floriána, která stávala před podnikem Pilana, a sochu sv. Jana Nepomuckého, která dříve stála před ústavním parkem.

Ve vnitřních prostorách kostela můžeme najít tři oltáře. (Život v obci - pamětihodnosti [online], 2018)

Při vstupu do kostela se po levé straně nalézá oltář sv. Kříže, na němž je znázorněn ukřižovaný Kristus. Po stranách oltáře jsou umístěny čtyři sochy andělů. Na druhé straně, po své pravici se nachází druhý oltář zasvěcený Bolestné Panně Marii, kterému se dříve říkalo oltář „Smrtelné úzkosti Krista Pána“. V horní části jsou dvě sošky andělů, ale hlavní pozornost na sebe strhne obraz znázorňující pietu. Postaven byl v roce 1798. Třetí a hlavní oltář je zasvěcen sv. Bartoloměji, a pyšní se obrazem sv. Bartoloměje svírajícího nůž v pravé ruce. V roce 1893 tento obraz namaloval brněnský malíř Šichan za 400 zlatých. Po stranách se nachází mramorové sloupy, na kterých jsou umístěny dvě sochy světců. V dolní části oltáře se nacházejí sochy sv. Pavla a sv. Petra. Zvláštností všech tří oltářů je, že jejich sloupky a vrchní oblouky jsou provedeny z italského mramoru. Před vypuknutím první světové války kostel míval čtyři zvony. V době války byly tři zvony zničeny a použity na výrobu zbraní. Ponechán byl alespoň jeden, tzv. umíráček. V roce 1917 na popud místního faráře Františka Matulíka, který podal žádost k vojenskému velitelství o vrácení zvonů, byl vrácen největší zvon. Další dva chybějící zvony byly zakoupeny v roce 1922. (Obecní kronika 1922 - 1945, str. 77 - 79)

Historie kostela sv. Bartoloměje ve Zborovicích a fary sahá až do roku 1374, kdy o nich máme první zmínky. První známé jméno faráře se uvádí Jan Locika. Jména dřívějších farářů nejsou známa. Fara přečkala husitské bouře, ale později nejspíše zanikla, protože další zmínky o ní a farářích jsou až z roku 1653. Zborovice byly později přifařeny do nedalekých Hoštic a roku 1670 do Zdounek. Ke konci století měl mít kostel tři oltáře, stříbrný kalich, dva zvony a jediný ornát neboli roucho, které se užívalo kněžími. Až roku 1737 byla samostatná činnost duchovní správy obnovena, a to hlavně díky hraběnce Maxmilianě Beatrici z Rotallu. Ta požádala biskupa Lichtenštejn – Kastelkorna, aby mohla ve Zborovicích zřídit farnost. Záminkou byla její nemoc, kvůli které nemohla dojíždět na mše do nedalekých Zdounek. Biskup její žádosti vyhověl. Ke Zborovicím následně byly přifařeny obce Troubky, Medlov a Těšánky. (Obecní kronika 1922 - 1945, str. 75 -76) Od této doby začaly v kostele úpravy vnitřních prostorů. V interiéru vznikaly sochařské výzdoby, na kterých pracovalo mnoho sochařů, a jedním z nich byl i známý olomoucký sochař Ondřej Zahner, autor více jak sta soch, sousoší a oltářů, dále několika soch na sloupu Nejsvětější Trojice v Olomouci. Tyto barokní přestavby, které financoval rod Rottalů, tehdejší majitelé Zborovic, trvaly až do konce 18. století. Dříve se kolem kostela rozprostíral hřbitov, ten byl ovšem roku 1836 zrušen a

12 přemístěn za obec. Kostel sv. Bartoloměje byl v 19. století kvůli několikrát se opakujícímu požáru poškozen. V roce 1924 byl kostel zevnitř upraven. Opravena byla také střecha a věže. V roce 1930 byly zakoupeny kostelní hodiny od hodinářské firmy z Vyškova, které byly umístěny na věž. (Obecní kronika 1922 - 1945, str. 79)Vždy když kostel potřeboval opravu, dříve nebo později se jí také dostalo. V roce 1997 byla opravována kostelní věž. Pořízeny byly nové trámy, nová břidlicová krytina, pozlacena kupole a kříž, dále byla opravena fasáda a část zdí olíčena. (Obecní kronika 1986 – 2000, str. 369)

Po vzniku Československé republiky se katolická církev rozdělila na dvě části, na katolickou a československou církev. Do československé církve patřili spíše lidé z řad dělníků. Ke katolické církvi se hlásili živnostníci a úředníci zdejšího velkostatku. První mše československé církve se konaly v říjnu roku 1920. Pro novou církev přijel sloužit mši kaplan Matěj Pavlík. Později přestoupil do pravoslavné církve, odjel do Prahy a stal se biskupem jménem Gorazd. V době druhé světové války byl v Praze zatčen za pomoc při ukrývání atentátníků na říšského protektora R. Heydricha. Nové náboženství v obci mezi lidmi vyvolalo osobní spory a hádky. Řešil se problém společného využívání kostela, kostelních předmětů a hřbitova. Československá církev žádala, aby mohla společně s katolíky kostel využívat. Ti se však o kostel nechtěli dělit. Protože je katolíci nechtěli pustit dovnitř, probíhaly mše pod lipami u kostela. Ze strany lidí československé církve došlo i k demonstračním akcím, kdy stáli před dveřmi kostela, aby zabránili vstupu dovnitř. Někteří z nich byli četníky rozehnáni, ale 13 demonstrantů bylo dokonce podmínečně odsouzeno do vězení. Kostel tak nakonec zůstal katolické církvi. (Obecní kronika 1922 - 1945, str. 244 – 250) V současnosti je kostel využíván římskokatolickou církví, každou neděli se pořádají od půl osmé ráno mše. Na tyto bohoslužby pravidelně dojíždějí občané z obcí Troubek, Zdislavic a Medlova. Československá husitská církev pro své mše, v neděli od osmi hodin vždy jednou za 14 dní, využívá prostory pro to určené v Sokolské ulici. (Život v obci - farnost [online], 2018)

Starý hřbitov býval uprostřed obce okolo kostela. V roce 1830 se v městečku vyskytl mor. Lidé, kteří zemřeli právě na toto onemocnění, nebyli pochováváni uprostřed osady, ale za osadou u rybníka. Když hřbitov přestal stačit jak z kapacitních důvodů, tak ze zdravotních důvodů, byl založen v roce 1835 za vesnicí nový hřbitov. Tehdy byla zřízena jen část hřbitova, a to levá strana. Další část hřbitova, strana pravá, byla zakoupena až roku 1887 a připsaná katolické farní obci. Od roku 1926 bylo pro příslušníky církve československé jasně dané místo pro pohřbívání u hlavní silnice po dobu dvaceti let. Do té doby byli zemřelí

13 pohřbíváni postupně v řadách bez ohledu na jejich církevní příslušnost. (Obecní kronika 1922 - 1945, str. 80.)

1.5 Historie a současnost podnikání

Občané Zborovic se do poloviny 19. století většinou živili jako zemědělci. Mohli jsme ovšem v obci najít také obchodníky i řemeslníky, tkalce, zpracovatele lnu a konopí, kováře, ševce, krejčího, pekaře a koláře. Půda v celém okolí Zborovic byla velmi úrodná a v lesích vždy žilo dostatek zvěře. V obci se nacházela i šlechtitelská stanice, která vyšlechtila proslulý ječmen zvaný Hanácký Kargyn a tzv. Zborovický bob, což je krmná luštěnina, která se v současnosti již téměř nepěstuje. Změny nastaly právě v padesátých letech 19. století, kdy byl zřízen místní cukrovar. Další změny pro obyvatelstvo přineslo zřízení telegrafního úřadu a později založení poštovního úřadu. Do obvodu pošty patřily obce Medlov, Věžky a Tetětice. Roku 1880 začala stavba železniční trati ze Zborovic do Kroměříže. Nejdříve se jezdívalo 2x denně a postupem let se jezdilo 4x za den a o svátcích, v neděli a v letním období se jezdilo až 5x denně. V roce 2011 železniční trať oslavila výročí 130 let provozu na trati Kroměříž – Zborovice. Jak už jsem psala, díky železnici se městečko dále mohlo rozvíjet. Roku 1909 byla obec povýšena na městečko a od té doby se zde mohly konat trhy. Po povýšení městečka byla zřízena četnická stanice, která udržovala pořádek mezi občany nejen při konání trhů. Do obvodu četnické stanice patřily obce Medlov, Tetětice, Dřínov, Troubky, Věžky, Zborovice, Vlčí Doly a Zdislavice. (Bartošíková, Zezulová, Olšina, Paštiková 2010, str. 121 - 123)

V čtyřicátých letech 19. století ve Zborovicích fungovala palírna lihu. Palírna okolo roku 1843 zaměstnávala 8 dělníků, kteří za rok vyrobili 600 věder třicetistupňového lihu. Pro další úpravu a zpracování byla pálenka dovážena do Brna a do Olomouce. V nedalekých Zdislavicích také fungovala palírna, která téhož roku zaměstnávala 7 dělníků. Ti vyrobili ročně z brambor asi 400 – 500 věder třicetistupňového lihu, který byl rovněž dovážen pro další zpracování do Brna a Olomouce. Pouze malá část zředěného lihu byla prodávána přímo v obcích a jejich okolí. Díky různému zpracování pálenky se z ní mohl stát likér nebo sladká rosolka. (Bartošíková, Zezulová, Olšina, Paštiková, 2010, str. 121 - 123)

1.5.1 Cukrovar Rok 1851 mnohé v městečku změnil. V tomto roce došlo k významné události v životech občanů Zborovic. V obci byl zřízen brněnskými textilními podnikateli Abrahamem

Popprem, Jonasem Friessem a Moricem Redlichem cukrovar. Společně tito pánové založili firmu Zborovicko-kojetínské cukrovary. Jedna továrna se nacházela přímo ve Zborovicích a druhá v Kojetíně u Přerova. Díky založení cukrovaru dostali občané zaměstnání v továrně a pěstitelé vítaný příjem. Důležité je podotknout, že právě zásluhou cukrovaru byla později vybudována železnice, díky které se zlepšila dopravní dostupnost do obce. Mnoho nových lidí přijelo za prací právě kvůli nově otevřenému cukrovaru. Nacházeli zde práci, zakládali rodiny, jejich děti mohly navštěvovat místní školu a celkově se zvyšovala kvalita života občanů. Cukrovou řepu dodávaly jak samotné Zborovice, tak další velkostatky, jako jsou Hoštice, Litenčice, Věžky a Morkovice. Dodavatelé samozřejmě nestrádali, dostávali finanční odměnu, také finanční příspěvek na dopravu. Pro zajímavost v roce 1921 a 1930 to bylo 80 haléřů na 1q cukrovky. Dále dodavatelé získali vyluhované řízky, melasu a 4 kg cukru. Kvůli svozu cukrové řepy se uvažovalo o rozšíření železnice až do Morkovic. Ale kvůli finančním nákladům a proto, že lidé nechtěli prodat svá pole pro výstavbu tratě, z tohoto nápadu sešlo. Kousek od továrny byly postaveny tři rybníky, které sloužily jako zásobárna vody pro cukrovar. Voda se z rybníků čerpala pomocí propracované soustavy studní. Od roku 1901 budova měla i vlastní elektřinu a roku 1907 byla postavena vápenka, důležitá pro samotnou činnost cukrovaru. Rok 1930 byl pro továrnu kritický. V tomto roce řádila velká hospodářská krize, která poznamenala i městečko Zborovice. Cukrovar byl nucen dříve nebo později propustit své zaměstnance a ukončit svou výrobu, i když byl zdejší cukrovar jediný na Zdounecku. Prostory továrny po ukončení činnosti byly využívány jako sušárna řepy. Správa obce se snažila zařídit, aby zde byl založen lihovar. Ministerstvo zemědělství jejich návrh ale nepodpořilo, a tak interiéry budovy byly stále využívány jako sušárna. Později zde měla fungovat továrna na kapesní baterky, zaměstnávala by 50 – 150 lidí. Ovšem zanedlouho vypukla 2. světová válka, která tento projekt zhatila. (Bartošíková, Zezulová, Olšina, Paštiková, 2010, str. 121 - 123)

V roce 1947 v prostorách továrny byla zřízena pobočka podniku Pilana Hulín, Pilana Zborovice. Vyráběly se zde různé pomůcky a nástroje, jako například malířské stěrky, nůžky na drůbež, truhlářská dláta a hoblíková železa. Postupem času se zde začaly vyrábět okružní pily na kov, okružní pily na dřevo, segmentové pily na dělení kovů a další. Pilana se po svém vzniku stala patronem zdejší školy. V poválečném období podnik škole velmi pomáhal, především po stránce finanční. Pilana i dnes se školou úzce spolupracuje a často školu podporuje finančními a jinými dary. V roce 1958 vnikl národní podnik Nářadí Praha. Zborovická továrna byla k tomuto podniku přiřazena, a tím vzniklo nové jméno podniku,

Nářadí Zborovice. Do roku 1992 byla firma ve státním vlastnictví, od té doby je firma v rukou soukromého vlastníka. Dnes Pilana zaměstnává téměř 650 zaměstnanců a patří k největším výrobcům nástrojů v Evropě. Nástroje jsou vyráběny z oceli, jejíž kvalita je pečlivě sledována. Můžeme říci, že firmě se daří dobře, dokonce více jak 60% vyrobených nástrojů je vyváženo do Německa, USA, Francie a Velké Británie. (Bartošíková, Zezulová, Olšina, Paštiková, 2010, str. 121 - 123)

V předešlé části jsme se seznámili s obcí Zborovice, která leží v podhůří Chřibů, vzdálená od okresního města Kroměříž přibližně 14 km. Popsala jsem znak a prapor obce, vizuálně je uvádím v příloze. Pokračovala jsem významnými osobnostmi, jako Ing. Blahoslavem Adamíkem, Doc. PhDr. Arne Linkou a Prof. MUDr. Milanem Šamánkem, o něhož jsem se nejvíce zajímala. Dále jsem nastínila počátky vzniku obce, sahající až do roku 1276, společně s původem jejího názvu. Zabývala jsem se i dominantou obce, kterou pro své umístění nemůže nikdo přehlédnout. Kostel sv. Bartoloměje, stojící uprostřed městečka na menším náměstí, je připomínán již v roce 1374. Krátce se zmiňuji i o hřbitovu, který dříve býval rozprostřen okolo kostela, v roce 1835 byl však přemístěn do zadní části Zborovic. V poslední kapitole první části se zaměřuji na historii a současnost podnikání v obci. Velkou pozornost věnuji bývalému cukrovaru, který po svém založení poskytl práci mnoha lidem, a do rodin tak přinesl vítaný příjem. Z cukrovaru se později stal podnik Pilana, který vyrábí nástroje na dřevo. V další části práce se již zaměřím na samotnou historii školství ve Zborovicích. Popíši chod školy a dopad historických událostí na školu v různém časovém období od 19. století až po současnost.

2 Historie školy 2.1 Vývoj školy v období jejích počátků do roku 1914

Roku 1736 byla ve Zborovicích nákladem vrchnosti zřízena první škola postavená celá ze dřeva. Stála na stejném místě u kostela jako budova školy o století později. K této škole byly přiškoleny obce Troubky, Medlov, Těšánky a Zdislavice. První zmíněný učitel se jmenoval František Kedrutek. Kvůli chudobě si škola nemohla dovolit obstarat zkušené učitele. Proto ve škole často učili tzv. nouzoví učitelé, což byli učitelé bez jakéhokoliv přípravného vzdělání. Kvůli špatnému platu, který dostávali za učení ve škole, si museli často vydělávat v dalším zaměstnání, aby se vůbec uživili. V nejstarších dobách do školy chodily děti z celé farnosti. Roku 1813 bylo na škole celkem 181 dětí, později, roku 1849, 206 dětí. Kvůli velkému počtu žáků si v roce 1821 Troubky zřídily vlastní budovu školy a obec Těšánky byla přiškolena do Zdounek. Okolo roku 1828 byl zdejším katechetou Ondřej Peiker, zborovický farář. Po jeho smrti se roku 1850 stal místním farářem Michael Grubich, který byl taktéž katechetou, jeho úkolem bylo učit děti náboženství. V roce 1863 byl na místo katechety a faráře dosazen Tomáš Láska. Za jeho působení byla založena školní knihovna. První školní kroniku založil nadučitel Dohnal roku 1874. V roce 1867 převzal stát školy do své správy, a tak byla církev zbavena přímého dozoru nad školstvím. Prvním předsedou místní školní rady byl zvolen pan Matouš Adamíček. Po smrti Tomáše Lásky byl do Zborovic dosazen na funkci faráře Bedřich Krayczy.

Roku 1812 byla první budova školy v tak špatném stavu, že se v ní nadále nemohlo vyučovat, proto se výuka přesunula do domu č. 36 naproti kostelu. Odtamtud se později vyučování přesunulo do budovy, kde byl zřízen hostinec, jehož majitelem byl pan Abštorfský. Z tohoto místa se dál vyučování přeložilo do domu za zámeckou zahradou, kterému se říkalo „Malá Vídeň“. Zde probíhalo učení až do roku 1828. V tomto roce nechali vystavět patronátní páni ze Zborovic a Dřínova a pak obce Zborovice, Troubky a Medlov novou dvoutřídní školu. V měsíci září roku 1846 ve Zborovicích vypukl rozsáhlý požár, který zasáhl celou osadu. Téměř celá budova školy vyhořela. Z budovy zbyly pouze holé zdi. Po požáru nastaly rychlé nejnutnější opravy, kvůli přicházející zimě a aby zde vyučování mohlo dále pokračovat. Na jaře budoucího roku mělo dojít k velkým opravám. K těm ale nedošlo, a tak škola zůstala ve stejném stavu až do roku 1886. (Obecní kronika 1922 - 1945, str. 11 - 12)

Ve školním roce 1882 - 1883 byl stav školní budovy velmi špatný. Školu navštěvovalo 306 dětí. Místnosti, kde se vyučovalo, byly nízké a pro značný počet žáků velmi malé. V zimě byly třídy mnohdy až přeplněné. A to obzvláště v první třídě, kdy žáci kvůli nedostatečnému prostoru museli sedět i na podlaze. Kvůli přeplněnosti se ve třídách nedalo pořádně větrat, což nebylo dobré ze zdravotního hlediska jak pro žáky, tak pro učitele. Tento problém měla vyřešit přestavba dvoutřídní školy na trojtřídní. V dalším školním roce byla budova školy stále ve velmi špatném stavu. Lavice začaly být pro děti stále více nevhodné. Zdravotní stav kvůli velkému počtu dětí v jedné učební místnosti se oproti minulému roku nelepšil. Dokonce učitel mnohdy nemohl ani do učebny vejít. O nové úpravě školy se začalo uvažovat usilovněji. A tak na jaře roku 1885 byla dvoutřídní škola rozšířena na trojtřídní. (Školní kronika 1878 – 1894, str. 31 - 35)

Budova školy však byla i tak stále nevyhovující, a proto se začalo uvažovat o výstavbě nové školy. Místní školní rada spolu se zastupitelstvem obce ve Zborovicích si nechala povolat pana Josefa Vrtěla, stavitele a zeměměřiče z Kojetína, aby vytvořil nákresy nové školní budovy. Stavitel plány vyhotovil, ale požadavkům nevyhovovaly, a tak ani jeden nákres nebyl přijatý. Rada s obcí si posléze nechala zavolat pana Josefa Ryšavého, proslulého stavitele také z Kojetína. Vytvořil nákres čtyřtřídní školy a navrhl, aby se stará budova školy zbourala a na jejím místě se postavila zcela nová škola. Tak bude vyhověno všem požadavkům na budovu. Nákres i návrh byl později patřičnými úřady schválen. (Školní kronika 1878 – 1894, str. 46 - 53)

Na jaře roku 1886 se začalo s bouráním staré školy. Mezitím, než se nová škola postavila, byly děti umístěny do náhradních prostor. První a druhá třída byla umístěna do dvou místností zdejšího pivovaru, které k tomuto účelu bezplatně propůjčil velkostatkář Jonas Friess. Pro třetí třídu obec Zborovice poskytla obecní místnost v hostinci. Ve třídách se učilo běžným způsobem až do té doby, dokud školní rada nepovolala pana učitele Zdražila do obce Cetechovice na výpomoc do školy místo nemocného učitele. A tak byly třídy rozděleny mezi dva učitele. Nadučitel Kedrutek vyučoval třetí třídu a pan učitel Vymětal učil dopoledne druhou třídu a v odpoledních hodinách první třídu. (Školní kronika 1878 – 1894, str. 47)

Dne 12. dubna se začalo se stavbou nové školní budovy. Protože na stavbu nové školy bylo potřeba více místa, obec odkoupila od fary asi 13 metrů čtverečních půdy za 50 zlatých. Uvádí se, že při stavbě se nestalo žádné neštěstí a nikdo nepřišel k úrazu. Stavba byla šťastně dokončena, přesně podle nákresů pana Ryšavého, a to k úplné spokojenosti všech. Dne 28.

18 srpna se do Zborovic dostavila komise, která novou budovu zkontrolovala, prohlédla a zákonitě ji uznala. Na začátku září skončily poslední řemeslnické práce. Škola byla postavena nákladem velkostatkáře ze Zborovic pana Jonáše Friesse a jeho sestry Antonie Redlichové, dále obcí Zborovickou a obcí Medlovskou. (Školní kronika 1878 – 1894, str. 54 - 55)

V nové obecné škole bylo vyučování zahájeno dne 12. září, kdy celá budova byla vysvěcena místním farářem. Následně se konala bohoslužba a později propukly oslavy k této události, kterou navštívili nejen občané obce a okolí, ale i významní hosté z kraje. Oslavy trvaly až do samotného večera. V novém školním roce byla také zřízena tělocvična, která byla umístěna na školním dvoře. Dřevo na potřebné nářadí daroval pan Jonas Friess, jedině dřevo na šplhadla a za tesařskou práci škola zaplatila sama ze školní pokladny. Zařízení tělocvičny muselo být takové, aby odpovídalo nařízení zákonu pro rozšíření čtyřtřídní školy. V tělocvičně musely být bradla, hrazda a šplhadlo. Škola mimo tělocvičnu měla i tělocvičnu venkovní neboli letní tělocvičnu. (Školní kronika 1878 – 1894, str. 55 - 57 )

S dalším rokem se rozrostl učitelský sbor na šest osob. Přibyl pan Adolf Adámek, který učil první třídu, nastoupil 1. září 1887. Dále pak paní Magdalena Kleinová, která učila různým ručním pracím, nastoupila přesně o měsíc později. Ve všech třídách se vyučovalo po celý den až do konce února, kdy bylo v první a ve druhé třídě zavedeno polodenní vyučování. V novém školním roce se začaly u dětí objevovat spalničky. Tato nemoc se natolik rozšířila, že od poloviny září se muselo přestat vyučovat. Znovu se zase začalo vyučovat až 5. října, kdy byl zdravotní stav žáků pod kontrolou. Důležitou událostí byly, dne 28. března 1892, oslavy 300. narozenin Jana Amose Komenského, které byly zahájeny ve škole promluvou o Komenském a následně se zpívaly národní a náboženské písně. (Školní kronika 1878 – 1894, str. 71 - 118)

Pro Zborovickou školu byl 28. srpen 1893 významný den. Místní učitel Jan Vymětal, který pracoval jako učitel na škole 8 let, byl ustanoven správcem jednotřídní školy ve Vrbce, kam odešel pracovat. Občané učitele dokázali ocenit, a tak se s ním ve velkém způsobu rozloučili. V poledne toho dne se občané Zborovic vedení starostou panem Františkem Šamánkem i s hudbou dostavili před budovu školy. Tam už čekalo mnoho žáků. Všichni šli pana učitele doprovodit až na rozcestí za obcí, kde mu naposledy poděkovali za jeho služby škole a rozloučili se. Uvádí se, že tento den byl pro Zborovice svátečním a málokdo pracoval na polích. (Školní kronika 1878 – 1894, str. 138)

Školní rok pokaždé začínal obdobně. Většinou prvním školním dnem bylo 1. září, kdy se konala mše v místním kostele. Žáci také na začátku i na konci školního roku vykonali svatou zpověď. Po bohoslužbách byla zazpívána tehdejší národní rakouská hymna. Poté se žáci shromáždili ve škole v jedné síni, kde byl žákům přečten školní řád, podle kterého se mají ve škole řídit. Vyučování začínalo od září do dubna v 8 hodin ráno a od května už od 7 hodin ráno. To z toho důvodu, aby mohly děti dříve pomoci svým rodičům s prací na poli. Školní rok končil okolo 15. července a byl zakončován podobně, jak začínal, a to svatou mší v kostele. Po mši se žáci odebrali do místnosti ve škole, kde správce školy poučoval děti o tom, jak se mají chovat o prázdninách. Nakonec se zazpívala národní hymna a po té byly děti propuštěny domů. Z toho můžeme usoudit, že tyto školní zahajovací a ukončovací události se tolik nelišily od toho, jak je to prováděno dnes. Každý rok také probíhaly kontroly od okresní školní inspekce, které měly téměř vždy příznivý výsledek. Jedna zpráva zněla například takto: „Okresní rada školní přesvědčila se ve svém zasedání dne 27. května 1899 ze zprávy c. k. okresního dozorce školního o visitaci tamnější školy provedené dne 24. května 1899, že nadučitel s obvyklou horlivostí školu řídí a všude vzorný pořádek udržuje. Pokud se týče jednotlivých učitelů shledáno, že kázeň, vyjma II. třídu jest velmi dobrá a prospěch většinou uspokojivý, o čemž členové učitelského sboru uvědoměni buďtež s doložením, aby šetřeno bylo pokynů, kteréž ústně byly oznámeny. Zvláštně budiž připomenuto podučiteli Zdražilovi, aby výklad slov a věcí při čtení článků důkladněji probíral a cvičením pravopisným více pozornosti věnoval.“ (Školní kronika 1894 - 1920, str. 22)

Jako začátek a konec školního roku byly církví ovlivněny i například každoroční oslavy k příležitosti narozenin a jmenin císaře Františka Josefa I. a jeho manželky císařovny Alžběty Bavorské. Tyto slavnosti probíhaly následujícím způsobem. Žáci se s učiteli v kostele účastnili bohoslužeb, kde byla následně zazpívána národní hymna. Později se žáci shromáždili ve škole ve velké ozdobené místnosti, kde správce školy vedl řeč o významu toho dne. Celý den se nevyučovalo. Shromáždění skončilo po zazpívání písně. (Školní kronika 1894 -1920, str. 15)

Školní obvod se postupně zvětšoval. Přibyly další obce, jako Počenice, Věžky, Vlčí Doly, Morkovice a Nětčice. V měsíci březnu roku 1896 byla vedle školní tělocvičny zařízena školní zahrada. Práce na této zahradě byly však zmařeny povodněmi. Všechna zasetá semena a rostliny byly zaplaveny a z velké části odplaveny, totéž se stalo i na polích v obci. V květnu byly dokonce takové deště, že některé domy na konci obce byly zaplaveny. Školní zahrada byla později rozdělena tak, aby každý žák čtvrté třídy měl přidělený záhonek, který měl na

20 starost. Ve školní zahradě se pilně pracovalo. Pěstovala se zelenina, len i květiny. Také se šlechtily stromy, které měli na starost chlapci. Děvčata se starala o květiny a zeleninu. Pěstovala se zelenina, jako květák, zelí, kapusta, tuřín, mrkev, celer, petržel, salát, cibule, okurky, česnek a další. Všichni pak vždy byli částečně poděleni vypěstovanými plodinami. (Školní kronika 1894 -1920, str. 23- 48)

Dne 10. září 1898 byla v Ženevě zavražděna císařovna Alžběta. V den pohřbu Jejího Veličenstva se všichni žáci shromáždili v místnosti čtvrté třídy, kde správce školy informoval děti o tragické události v císařské rodině. Vybídl tak žáky, aby na zesnulou císařovnu často vzpomínali a připomínali si ji konáním dobrých skutků. Na její počest byla v obci konána mše svatá, které se účastnilo veškeré žactvo se svými učiteli. (Školní kronika 1894 -1920, str. 56) Nutné je podotknout, že žáci byli ve škole jasně vedeni ke kultuře a poznání. O tom svědčí záznamy z různých poučných vycházek po okolí Zborovic nebo z výletů na hrad Buchlov, na Velehrad, do Uherského Hradiště, do Rožnova pod Radhoštěm apod. V roce 1900 dokonce zborovickou školu navštívil cestovatel Dr. Emil Holub, který dětem odpřednášel své zážitky z cest po Africe. Škole daroval vzácné sbírky jihoafrických a jiných hornin, různé zkameněliny a další. Některé z nich jsou dodnes ve škole k vidění. (Školní kronika 1894 - 1920, str. 38 - 39)

Protože okolo roku 1901 byl počet žáků na druhou a třetí třídu velmi vysoký, zborovická škola vybídla přiškolenou obec Medlov, aby si zřídila vlastní školu. Obec o tomto nápadu nechtěla ani slyšet a dál posílala své děti do školy ve Zborovicích. Tento problém se vyřešil tak, že se místnost druhé třídy přepažila korkovou zdí, a tak vznikla nová třída. Další třída byla umístěna do místnosti v obecní radnici za roční nájem 250 korun. A tak vznikly dvě pobočky druhé a třetí třídy. (Školní kronika 1894 -1920, str. 69) V roce 1905, od 2. ledna do 7. února, byl ve Zborovicích pořádán účetnický kurz pro živnostníky. Vyučovali zde pan Adámek jako řídící kurzu, dále pan Urbášek a pan Malina. Vyučovalo se 42 hodin podle knih K. Rehlinga. Kurzu se účastnilo přes 20 mistrů a pomocníků. Celý kurz byl pro účastníky velkým přínosem. (Školní kronika 1894 -1920, str. 81)

Obecná škola ve Zborovicích byla v roce 1905 čtyřtřídní se dvěma pobočkami. Kvůli narůstajícímu počtu dětí bylo třeba šesti tříd. Z tohoto důvodu byla ve staré škole jedna třída přepažena korkovou zdí, a tak vytvořena použitelná místnost. Další třída byla umístěna v obecní radnici. V místnosti malé, mokré a nevyhovující. Okresní školní rada stále více naléhala, aby se obec postarala o přístavbu nové vhodné třídy. Obecní rada se k tomuto činu

21 ovšem neměla. Různě se vymlouvala a tvrdila, že škola má opravovat jen to, co je nejnutnější. Na žádost správce školy byl alespoň částečně opraven školní nábytek, shnilá podlaha nahrazena novou, chodby a učírny byly vymalovány. V roce 1905 byl také přes silný odpor některých členů místní školní rady a obecního zastupitelstva přijat na školu první školník. Pracoval za roční odměnu 106 korun. Před jeho nástupem žáci sami museli v prostorách školy uklízet. (Obecní kronika 1922 - 1945, str. 96 - 109)

Dne 2. prosince 1908 oslavil rakousko-uherský císař František Josef I. své šedesátileté nastoupení na trůn. Před oslavami prohlásil: „Místo oslav, vše pro dítě!“ V důsledku tohoto prohlášení Dr. Friess začal uvažovat o zřízení mateřské školy. Tato otázka byla současně řešena se stavbou nové měšťanské školy. Žádost na tuto stavbu byla později patřičnými úřady schválena. Školní rada nechala poslat pro zednického mistra Františka Zbořila, který s plánem a rozpočtem šel za Dr. Friessem, ten se vším souhlasil a stavba mohla začít. Při kladení základního kamene roku 1908 byla uspořádána slavnost, při níž promluvil Dr. Jindřich Friess, hejtman Galusek a okresní školní inspektor Josef Jedlička. Nová budova školy společně s mateřskou školou byla postavena v letech 1909 – 1910. Škola tak byla rozšířena v zásadě na pět tříd, ale stále měla dvě pobočky. Současně s otevíráním školy se řešilo povolení otevření měšťanské školy chlapecké s právem veřejnosti. Za tímto účelem byla vyslána skupina mluvčích k zemskému výboru a zemské školní radě do Brna. Tehdejší školní referent a přísedící zemského výboru zařadil žádost Zborovic mezi další podobné žádosti. Dlouho na tuto žádost nebylo odpovídáno. Po dlouhém čekání a usilovném snažení byla nakonec žádost u zemské školní rady příznivě vyřízena a ve školním roce 1913/1914 byla zveřejněna. Dne 1. září 1912 byla otevřena první třída soukromé měšťanské školy pro chlapce. Tato škola byla roku 1913 převzata do státní správy. Škola byla spádovou institucí pro široké okolí a byla také nejmodernější školou v této části okresu. Od roku 1915 se zde mohly vzdělávat i dívky. Učitelský sbor tenkrát tvořili hlavně muži. (Obecní kronika 1922 - 1945, str. 97 - 98)

2.2 Škola v období první světové války

Dne 28. června 1914 byl v Sarajevu zavražděn následník trůnu František Ferdinand d'Este i se svou manželkou Žofií. To bylo záminkou pro vypuknutí první světové války. Tento den se stal v dějinách rakouských národů památným, protože rakouská říše vyhlásila válku Srbsku. To byl začátek první světové války, která trvala od roku 1914 do roku 1918. Počátky první světové války ve Zborovicích nezpůsobily zvláštní rozruch, lidé pořád doufali, že

22 k válce nedojde a narukovaní záložníci se opět vrátí domů. Dne 31. července 1914 přišla do obce zpráva o všeobecné mobilizaci, zpráva o válce. Informace se v městečku šířila velmi rychle. Toto období bylo poznamenáno častým střídáním učitelů ve zborovické škole.

Do války byli povoláni jak otcové, tak synové z řad občanů Zborovic. Ti, kteří zůstali doma, rovněž museli pomáhat Rakousku. Sbíralo a sušilo se ostružinové listí, které bylo posíláno do továrny v Rakousku. Taktéž se posílalo sušené listí lipového květu a kaštany pro dobytek. Žákyně pro válečné potřeby vyráběly šály, kukly, nátepníky, rukavice, vložky do bot, papírové ponožky a další. Žactvo také muselo chodit po domech a sbírat kovové potřeby na výrobu zbraní. Všechen sesbíraný materiál se posílal do Brna do dělostřeleckého skladiště. Sbírány byly i zlaté a stříbrné předměty, jako náušnice, náramky apod., za které majitelé dostali železné předměty a pamětní listinu. V městečku byla provedena sbírka vlny, kapesníků a prádla. Žáci společně s učiteli byli nuceni oslavovat každé vítězství rakouských vojsk například při dobytí Bělehradu, Lovčena nebo Lvova. Kromě toho všeho byly sbírány ve škole i po vesnici peněžité obnosy, které sotva došly svému účelu. Většinou si vybranými penězi plnili kapsy váleční zbohatlíci. (Obecní kronika 1922 - 1945, str. 130-136)

Nejen návštěva školy, ale celková sociální situace lidí byla válkou zřetelně poznamenána. V listopadu scházelo až 28% dětí, které většinou pomáhaly svým matkám na polích a v domácnosti. Ani výuka nebyla natolik kvalitní, jak by měla být. To jistě zapříčinilo časté střídání učitelů, špatná školní docházka žáků i nedostatek uhlí, pro který bylo několikrát, především v zimních měsících, přerušeno vyučování. Ani učitelé již neměli dostatek sil. Život v bídě a hladu nijak nepřispíval k návštěvě školy ani výuce. Kvůli těmto problémům byla v prosinci roku 1917 provedena sbírka všech potravin a v lednu 1918 zřízena v městské škole polévková akce. Každý den dostávalo 30 – 40 žáků teplou polévku s krajícem chleba. Pro některé to bylo jediné jídlo za celý den. Chudí žáci dostávali i šaty a obuv. Jak už sepřed válkou konaly každým rokem inspekce, tak probíhaly i v toto období, a to s výsledkem překvapivě příznivým. Děti rychle dospívaly, čemuž snad není ani divu, když osmnáctiletí byli odváděni na frontu a šestnáctiletí cvičeni pro válku. Mravní výchova byla zanedbávána nebo dokonce ani nebyla. V rodinách chyběl otec, který by byl patřičným vzorem pro své děti. Veškeré hrůzy, které byly přetrpěny, byly vyváženy dne 28. října 1918, kdy se v naší zemi roznesla zpráva o konci války a samostatnosti státu. (Obecní kronika 1922 - 1945, str. 135 - 141)

Dne 28. října 1918 byl prohlášen samostatný československý stát. Zpráva o této události přišla do obce až na druhý den dopoledne. Obecní úřad ji dal ihned vyhlásit po obci s nařízením, aby lidé své domy ozdobili prapory a aby na večer toho dne byla při slavnostním průvodu osvětlena okna. Právě na večer se konal průvod doprovázený hudbou, pochodněmi a lampiony, kterého se účastnili občané Zborovic, děti i lidé z blízkého okolí. Průvod se řadil okolo půl sedmé v podvečer u obecního hostince, kde lidé zpívali národní hymnu „Kde domov můj“. V přední části průvodu byl nesen transparent s obrázkem Tomáše Garrigua Masaryka. Průvod procházel vesnicí ozdobenou červenobílými prapory až na její horní konec. Před starým zámkem promluvil ke shromáždění pan Karel Pavlík. Na dolním konci ředitel školy František Popelka a před hostincem důstojný pán František Matulík a učitelka Albína Plachá. Po opětovném zazpívání národní hymny a písně „Hej Slované“ se zástup v dobré náladě rozešel. Celý průběh oslav byl důstojný a lidé na něj určitě dlouho vzpomínali. Později žáci na počest prezidenta Tomáše G. Masaryka vysadili před školní budovou jabloň. (Obecní kronika 1922 - 1945, str. 18 – 19)

2.3 Škola v meziválečném období

V roce 1922 byla zrušena mateřská škola kvůli malému počtu dětí. Téhož roku byla ve snaze poskytnout mládeži, která zůstává v oblasti hospodářství i po povinné školní docházce, další vzdělávání, 4. listopadu 1922 otevřena Lidová škola hospodářská. Škola byla určená pro dorost z obcí Zborovice, Medlov, Troubky a Zdislavice. Vyučovalo se vždy jeden den v týdnu od osmé hodiny ranní do páté hodiny odpolední, a to od listopadu do dubna. V listopadu 1925 byla ve Zborovicích zřízena Pokračovací škola živnostenská opět pro obce Zborovice, Medlov, Troubky a Zdislavice. Vyučovalo se zde 10 měsíců v roce až do roku 1933, kdy byla škola zrušena. Vyučovalo se v budově měšťanské školy. Předměty, jako čtení, počítání, psaní, vedli učitelé z obecné a měšťanské školy. Odborné předměty zase místní mistři. (Obecní kronika 1922 - 1945, str. 124 – 127)

Postupem času se díky různým sbírkám stav vybavení školy zlepšoval. Byla zřízena školní kuchyně a začalo se vyučovat vaření. Učitelé pro žáky připravovali různé poučné přednášky, jako „Život v moři“, „Vznik a těžení uhlí“, „Život a dílo B. Smetany“ a jiné. S žáky také stále jezdili na naučné výlety, zájezdy, na kulturní a hospodářské výstavy. Dokladem toho je například výlet 6. dubna 1922, kdy žáci třetí třídy měšťanské školy navštívili arcibiskupský zámek v Kroměříži, zámecké zahrady a skleník. V roce 1924

Československý Červený kříž pro žáky obecné i měšťanské školy uspořádal přednášku na téma „ O dětské hygieně“. Žáci se sešli v obecní místnosti, kde paní doktorka Rubešová povídala o problematice za doprovodu promítání obrázků. Účastnilo se asi 250 dětí, které si odnesly spoustu nových poznatků a navíc brožurky o tuberkulose a brožku s názvem „Zdravotní pravidla“. (Školní kronika 1920 - 1940, str. 21 -31)

V roce 1925 odchází dlouholetý ředitel zdejší obecné a měšťanské školy František Popelka, který měl obrovské zásluhy na vybudování měšťanské a mateřské školy. Byl velmi oblíbený širokým obyvatelstvem Zborovic. Ještě před svým odchodem ze školy zajistil, aby pro velký nedostatek vhodných bytů pro učitelstvo se začalo se stavbou obecních nájemních bytů pro učitele. V tomto roce se rozdělily školy na obecnou a měšťanskou školu. Měšťanská škola chlapecká se společnou výukou dívek byla v roku 1927 přeměněna na měšťanskou školu smíšenou. Za zajímavou příhodu můžeme považovat nouzové přistání vojenského letadla z Prostějova v zámeckém parku u vily. Došlo k ní dne 28. října roku 1927. Všichni žáci se tehdy shromáždili a šli si letadlo prohlédnout. Srpen 1929 byl pro Zborovice významným. Na konci měsíce srpna se v okolí Zborovic konaly velké armádní manévry, kterých se účastnil prezident T. G. Masaryk. Do obce byla poslána zpráva, že Zborovicemi skutečně projede pan prezident, a tak se i stalo. Přijel okolo půl 12. dopoledne. Nejstarší občané, manželé Vybíralovi, mu podali chléb a sůl. Krátce ho přivítal starosta obce pan Šamánek a za žactvo obou škol dvě děti obecné školy. Celý průběh setkání s prezidentem mělo na starost ředitelství školy. Prezident se nechal zvěčnit s představiteli obce na několika fotografiích a dokonce podepsal školní kroniku. (Školní kronika 1920 - 1940, str. 40 - 83)

V důsledku špatné zdravotní péče, která byla v této době velmi malá, děti často trpěly infekčními nemocemi jako například tyfem. Proto učitelé společně s místním lékařem, Dr. Aloisem Uhrem, připravovali pro rodiče přednášky o nakažlivých nemocech a jak se před nimi chránit. Další podobná schůze se konala na téma péče o chrup. Třídní učitel ukázal rodičům statistiku chrupu dětí jednotlivých tříd a upozornil na nutná opatření. Schůze rodičů a učitelů se pořádaly poměrně často a byly vždy rodiči hojně navštěvovány. Spolupráce s rodiči se začíná značně rozvíjet a prohlubovat. V zimním období byla pro žáky obecné, měšťanské školy i pro učně a žáky lidové školy hospodářské otevřená čítárna, kde si mohli půjčit dětské časopisy a různé zábavné či poučné hry. V době otevřené čítárny na děti dávali pozor členové učitelského sboru obou škol. (Školní kronika 1920 - 1940, str. 85 – 91)

V roce 1930 byly Ministerstvem školství vydány nové učební osnovy jak pro obecné školy, tak pro měšťanské školy. Kvůli novým osnovám se 14. září toho roku konala schůze rodičů obou zdejších škol. Rodiče tak byli seznámeni s novými učebními osnovami. Mluvilo se také o důležitosti rodičovského sdružení. Celkově tyto změny znamenaly jistý krok vpřed. Nově vznikají první rodičovské výbory, jakési sdružení volené rodiči pro zprostředkování spolupráce školy s rodinami. Podle nových osnov učitelé pořádají v rámci výrobního odvětví exkurze, například do místního cukrovaru, do mlékárny, kde si děti prohlédly postup výroby másla a sýru, podívaly se i do sodovkárny. Dětem jsou promítány filmy ze sibiřského prostředí, z jižního pobřeží Asie, z Německa. V každé třídě byla založena čítárna, kde si žáci mohli přečíst časopisy a noviny pro mládež. Na škole začala fungovat Poradna pro volbu povolání. Po Vánocích roku 1930 zdejší cukrovar škole věnoval rozhlasový přijímač. Žáci tak mohli každý pátek od 11 do 12 hodin poslouchat školský rozhlas. Pro představu v období 30. let bylo ve škole 310 žáků. Hodně žáků bylo z chudobných rodin, tito žáci především v zimním období dostávali od Okresní péče o mládež chleba. Někteří dostali i obuv a oblečení. Od roku 1931 bylo ve škole zavedeno měření a vážení žáků, a to čtyřikrát ročně. Výsledky byly pak dále posílány do Kroměříže okresnímu školskému výboru. V těchto letech svět postihla hospodářská krize, která dolehla i na zborovické občany, což neprospívalo obzvláště fyzickému a psychickému vývoji dětí. Škola nemá dostatek financí na obstarání pomůcek pro své žáky. Dokonce je zdejší cukrovar nucen ukončit svou činnost, a tak v této nelehké době navíc mnoho rodin přichází o přísun peněz. (Školní kronika 1920 - 1940, str. 96 -113)

Dne 30. listopadu 1932 byl dosavadní ředitel školy pan G. Fišer přeložen do Kuřimi u Brna a na jeho místo přichází Anežka Bradíková. Stala se významnou učitelskou osobností zborovické školy až do roku 1958. (Školní kronika 1920 - 1940, str. 107) Anežka Bradíková, narozená v Žalkovicích u Kroměříze, do školy nastoupila 1. září 1921 na místo zesnulého odborného učitele B. Milleta. V obci se zapojovala do kulturního dění, byla členkou pěveckého sboru Sokola Zborovice, členkou TJ Sokol a často pomáhala s nácvikem divadel. Jako ředitelka školy se starala o patřičnou úroveň ve vzdělání žáků, ale také se snažila o růst odborných kompetencí učitelů. Pořádaly se tak besedy na různá témata se všemi učiteli z okolních malotřídních škol. Anežka Bradíková byla velmi uznávanou osobností, přísnou, vyžadující kázeň a úctu. Vynikala především v českém jazyce, slohu a literatuře. Její žáci později na výběrových školách patřili téměř vždy k těm úspěšnějším. Z její hodiny českého jazyka se uchoval tento názorný příklad, jak lze čárkou zachránit život. „Trestanec odsouzený

26 k doživotní káznici na Sibiři se odvolal. Úředník obdržel od soudu spis s větou: „Vyhověti nelze poslat na Sibiř.“ Úředník ve své horlivosti napsal čárku na nesprávné místo. Jím přepsaná věta zněla: „Vyhověti, nelze poslat na Sibiř.“ A odsouzenec byl osvobozen!“ Ředitelka Anežka Bradíková zemřela v roce 1988 ve svých 90 letech. (Život v obci - osobnosti [online], 2018)

Schůze rodičů nadále pokračovaly, v dubnu 1933 k rodičům promluvila oční lékařka na téma „Oční nemoci v dětském věku“. Zájem rodičů neklesal, schůze se účastnilo asi 100 rodičů. Inspekční zprávy z tohoto období jsou velmi dobré. Inspektor chválil celkový stav školy jak po stránce výchovné, tak vyučovací. Kladně hodnotil řízení školy, vzkvétající rodičovské sdružení a čistotu budovy školy. Dne 11. ledna 1933 byla pro žáky připravena přednáška na téma československé letectví a o budoucí letecko-plynové válce a obraně proti ní. V roce 1934 žáci oslavili 25. výročí založení měšťanské školy. Vystaveny byly práce žáků, otevřeny k nahlédnutí všechny prostory včetně kabinetů. V kuchyni žákyně třetích tříd toho dne vařily jídlo pro své maminky. Událost určitě přispěla ke sblížení občanů se školou, navštívilo ji až 450 hostů z obce a okolí. (Školní kronika 1920 - 1940, str. 114 – 129) O rok později 6. března byla uspořádána besídka na počest 85. narozenin prezidenta T. G. Masaryka. Besídky se účastnili žáci jak obecné, tak měšťanské školy a také žáci lidové školy hospodářské společně s rodiči a dalšími lidmi. Žáci společně s učitelským sborem poslali telegram panu prezidentovi, který zněl takto. „K Vaší požehnané pětaosmdesátce dovolujeme si Vám projeviti svou vděčnost jako osvoboditeli, lásku jako vůdci republiky, hlubokou úctu jako našemu velkému vzoru životní moudrosti a vyrovnanosti. Žáci a učitelský sbor měšťanské školy ve Zborovicích u Kroměříže.“ (Školní kronika 1920 - 1940, str. 129) Oslavy pak pokračovaly až do večera.

Novým prezidentem se roku 1935 stává Edvard Beneš, jehož volbu žáci poslouchali v rozhlase. O veškerých změnách ve vládě byli žáci informováni svými učiteli. V červnu roku 1936 navštívil prezident Edvard Beneš město Kroměříž. Slavnostního uvítání se účastnilo široké okolí a s ním i žáci, učitelé, zástupci obce a další občané Zborovic. Dne 20. prosince 1935 došlo k vydání nového zákona o újezdních měšťanských školách. Do újezdu patřily obce Zborovice, Medlov, Troubky, Zdislavice, Tetětice, Věžky a Vlčí doly, které byly ze všech obcí od školy nejdále. Učitelé byli rozděleni do kategorií podle jejich hodnocení, kvalifikace a délky praxe následovně: definitivní odborný učitel, zatímní odborný učitel a učitelský praktikant. Na škole probíhala lékařská prohlídka žáků, kterou prováděl státní

27 obvodní lékař, pan MUDr. Hynek Znojil. Prohlídka byla dvakrát ročně. Žáci jednou za týden poslouchali rozhlasové vyslání asi půl hodiny. (Školní kronika 1920 - 1940, str. 130 – 140)

Ve školním roce 1936 – 1937 byl při škole zřízen jednoroční učební kurs. Mezinárodní situace v Evropě začíná být velmi napjatá. V roce 1938 Německo zabralo Rakousko a rovněž se přiostřují poměry mezi Československem a Německem. Ve školách probíhají takzvané stravovací a ošacovací akce pro děti z chudých rodin, při kterých se rozdalo až 5825 čtvrtlitrových porcí jídla a zdarma bylo poděleno až 62 žáků. Několik dalších žáků vždy dostalo nové šaty, boty a svetry. Na tuto akci přispívaly různé organizace z okolních obcí i místní velkostatek. Ve školách byla věnována velká pozornost branné výchově, dále první pomoci a začala se vyučovat i předvojenská výchova hochů od 16 do 21 let. Branná výchova byla ve Zborovicích zahájena 8. května 1938 a účastnilo se jí 32 branců a 4 instruktoři. I další občané, tzv. nevojáci jakož i ženy, byli poučováni o službě v domobraně a úschově potravin. Učitelé se celou situaci snažili odlehčovat filmy s vlasteneckou tématikou, které dětem často promítali. Školní docházka se pochopitelně díky všeobecnému nedostatku zhoršila. Probíhaly různé sbírky na obranu státu, kdy se v roce 1938 například od žáků a školní rady vybrala částka 700 korun, která byla zaslána jubilejnímu fondu na obranu státu. (Školní kronika 1920 - 1940, str. 141 – 158)

Školní rok 1938 – 1939 byl pro český národ rokem těžkým. Seběhly se takové události, které vedly k zániku Československé republiky. V říjnu E. Beneš abdikoval a odjel do zahraničí. Dne 30. listopadu se novým prezidentem stal Emil Hácha. Dne 16. března 1939 na Pražském hradě podepsal říšský kancléř Adolf Hitler nařízení, podle kterého se Čechy a Morava připojily k německé říši jako Protektorát Čechy a Morava. V důsledku všeobecné mobilizace nastoupilo do vojenské služby několik učitelů ze zborovické školy. Vyučovalo se však v plném rozsahu. Návštěva školy se v tomto školním roce zhoršila. Příčinou bylo povolání otců do vojenské služby a také časté nepříznivé počasí v zimních měsících. Přespolní žáci tak při cestě do školy často onemocněli. Prováděny byly revize ve školní knihovně. Jako v minulých letech, tak i teď se prováděly stravovací a ošacovací akce. Lékařská prohlídka byla provedena jen jednou. Inspekce školy v tomto školním roce nebyla provedena. (Školní kronika 1920 - 1940, str. 160 – 166)

2.4 Škola v době 2. světové války

Ve školním roce 1939 – 1940 ministerstvo školství opět vydalo nové osnovy učiva. Podle těchto osnov museli učitelé vypracovat podrobné rozvrhy učiva jednotlivých předmětů. Na měšťanských školách byl zaveden německý jazyk jako povinný předmět. Stále probíhaly stravovací a ošacovací akce pro přespolní a nemajetné žáky. V tomto roce byli žáci pojištěni pro případ úrazu u pojišťovny „Lípa“ v Brně. Pololetní prázdniny byly pro velmi tuhou zimu a velký nedostatek uhlí prodlouženy. Žáci tak byli doma celý únor a do školy se vrátili až na začátku března. Tyto delší prázdniny zapříčinily u dětí mezery ve vzdělání, učitelé se to s nimi však snažili dohnat. Dne 15. března 1940 byli kvůli prvnímu výročí Protektorátu žáci shromážděni a následně poučeni o povinné úctě k symbolům Německé říše. Na budově školy byly vztyčeny protektorátní a říšské vlajky. V knihovně se opět prováděly revize, později byla knihovna i na nějakou dobu uzavřena. Z knih a z učebnic byly vyjmuty a odstraněny obrázky a články týkající se naší republiky. Všechny závadné knihy byly uloženy a zamknuty ve skříni ve sborovně. Také z kabinetů učitelů byly odstraněny závadné pomůcky, jako třeba obrazy ze zeměpisného kabinetu. Odstraněna byla i busta T. G. Masaryka. Dne 19. dubna byli všichni žáci za doprovodu učitelského sboru shromážděni v tělocvičně, kde jim ředitel školy přečetl předepsaný proslov ke dni narozenin Adolfa Hitlera. V měsíci květnu byla uspořádána výstava reprodukcí a originálů předních českých malířů, spojená s výstavou lidového umění. Výstava měla u občanů veliký úspěch. Za vedení odborného učitele žáci v letních měsících sbírali různé léčivé byliny, které pak usušené prodali Hospodářskému družstvu v Kroměříži. (Školní kronika 1920 - 1940, str. 168 – 173) Mnoha žákům bylo za protektorátu zakázáno navštěvovat školu a do školy se vrátili až po osvobození. Od 1. dubna 1941 byly v budově měšťanské školy umístěny evakuované německé děti ve věku od 10 do 15 let. Vyučovány byly ve třech třídách. Z tohoto důvodu musela být první třída měšťanské školy přestěhována do obecné školy. Avšak pro nedostatek místností v budově byla první třída nouzově zřízena v bytě řídícího učitele. Školní inspektoři si v tomto období všímali především vyučování německého jazyka. 19. června 1942 byli žáci shromážděni, aby si vyslechli vážný výnos, který vydal ministr školství Emanuel Moravec po atentátu na zastupujícího říšského protektora R. Heydricha. Žáci po celé válečné období každý rok v rámci narozenin A. Hitlera poslouchali školní rozhlas. Později se konala i vzpomínka na R. Heydricha, kterou rovněž vysílal školní rozhlas. (Školní kronika 1940 - 1953, str. 3 -34)

Koncem roku 1944 bylo vyučování na obecné škole přerušeno z důvodu rozšíření nakažlivých spalniček. V lednu 1945 žáci dostali domácí úkoly a pravidelně se scházeli v místnosti obecní radnice. To z toho důvodu, že budova školy byla zabrána německými jednotkami jako ubytovna. Kvůli nebezpečí propuknutí tyfu bylo okresním úřadem v Kroměříži zakázáno shromažďování obyvatel. Docházka žáků tak byla zcela přerušena. Učitelé byli přiděleni do obecního úřadu, kde byli k dispozici pro kancelářskou práci. Na začátku dubna němečtí vojáci opustili školu. Po uklizení prostor se mohlo začít znovu vyučovat. Od 6. dubna se vyučovalo střídavě ve dvou třídách. Protože hrozilo letecké nebezpečí, vyučovalo se asi 2 hodiny dopoledne a 2 hodiny odpoledne. Dne 28. dubna se blížila fronta, proto bylo vyučování zastaveno a škola uzavřena. Zborovice byly osvobozeny rumunskými vojáky 1. května 1945. Po osvobození byli rumunští vojáci ubytováni ve škole. Proto není divu, že budova byla ve špatném stavu. Kabinety, knihovna, tělocvična byly více méně zničeny. Toho roku přešli žáci obecných škol, kterým nebylo dovoleno navštěvovat školu za německé okupace, na měšťanskou školu. Vyučovat se zase začalo po nejnutnějších opravách prostorů školy, kdy byly poměry v obci zase uklidněny. Povinný předmět německého jazyku byl zrušen a vyučovaly se především předměty, které byly za okupace zakázány. Český jazyk, dějepis, zeměpis a matematika. Pro velký nedostatek pracovních sil pomáhali žáci lidem na polích. Školní docházka činila asi 96%. Na začátku června se konala konference všech učitelů zdejších škol, kde s každým jednotlivcem proběhl nepříjemný rozhovor týkající se národnostní spolehlivosti a chování za doby okupace Němci. Všichni členové učitelského sboru statečně obstáli. Školní rok byl ukončen 19. července 1945 a píše se o něm jako o nejhorším školním roku za německé okupace. Žáci měli kvůli velmi špatné školní docházce značné mezery ve vzdělání. (Školní kronika 1940 - 1953, str. 52 - 59) „Snahou a přáním učitelstva do příštího roku školního budiž, aby vyučování v nové osvobozené vlasti bylo v plném rozsahu plodné, aby z naší školy vycházeli vzorní občané Československého státu!“ (Školní kronika 1940 - 1953, str. 59)

2.5 Poválečné období

Škola obecná v roce 1945 byla pětitřídní o 8 ročnících s pěti učiteli. Pro představu bylo hochů 69 a dívek 83, celkem 152 dětí. Počátkem nového školního roku byla zavedena od čtvrté třídy ruština. Újezdní měšťanská škola měla tři třídy a jednoroční učební kurz, učilo zde deset učitelů, téhož roku pro srovnání navštěvovalo školu 79 chlapců a 73 dívek, dohromady 152 žáků. Na podporu národního hospodářství byly ve škole pořádány akce sběru odpadového

30 materiálu, sběr léčivých bylin apod. Probíhaly sbírky na sociální pomoc a stále se prováděly stravovací, ošacovací a vitamínové akce. Stravovací akce probíhaly dvakrát týdne, kdy si pro polévku přišlo až 90 chudých dětí. Pro děti bylo rozdáváno sušené mléko, oblečení a také chutí ne moc oblíbený, zato velmi zdravý, rybí tuk. Děti, které vyšly obecnou školu, následně začaly navštěvovat školu měšťanskou. Obecnou školu navštěvovaly 5 let a potom šly na tříletou měšťanskou školu. Docházka v poválečném období nebyla moc vysoká. Nedostatek šatstva a obuvi, nepříznivé počasí, to vše zapříčiňovalo slabší docházku. (Školní kronika 1940 - 1953, str. 60 – 82) Dne 1. prosince 1947 byla při měšťanské škole zřízena osvětová škola, jež měla za úkol doplnit vzdělání v předmětech, které byly za okupace zakázány. Byla to literatura, dějepis, zeměpis a občanská výchova. Školu většinou navštěvovali mladí lidé ve věku asi 21 let. Vyučování bylo ukončeno v dubnu 1948. (Obecní kronika 1946 - 1953, str. 31 - 32) Na škole bylo možné později navštěvovat různé kurzy, jako například ovocnářský nebo přešívačský. Učitelé stále pořádali různé akce pro děti, pořádali divadelní představení, brali své žáky za poznáním do přírody, na výlety. Prováděly se brigády sběru chroustů, mandelinek bramborových, výpomoc v lese, soutěže ve sběru odpadových hmot (papír, textil, kovy), soutěž v čistotě a docházce. Škola navázala styk s místním podnikem Pilana, a tak vzniká vzájemná spolupráce obou institutů. Žáci s učiteli školy chodí na exkurze do závodu a naopak dělníci Pilany zase chodí na slavnostní události školy. Patronátem se také stalo JZD (jednotné zemědělské družstvo). Obsah školní práce tak ukazoval novou cestu do života. (Obecní kronika 1946 – 1953, str. 40)

2.6 Období od roku 1948 po 80. léta 20. století

Dne 1. září 1948 byly všechny měšťanské školy přejmenovány na školy střední. Školy obecné zase na školy národní. Národní školu navštěvovali žáci od 6 do 10 let a střední školu žáci od svých 10 do 15 let. Školní docházka se tak prodloužila na devět let. Poprvé na středních školách dochází k doučování slabších žáků. Mění se i obsah vyučování. Děti jsou vedeny k práci pro kolektiv, vychovávány pro čestnou a poctivou práci. Záměrem je vychovat v dětech smysl pro tělesnou i duševní práci. Vyučovalo se vaření, kde se projevoval praktický smysl pro život. Byly pořádány stravovací a ošacovací akce. V červenci roku 1949 zanikl jednoroční učební kurz zřízený při dřívější měšťanské škole. Škola se velmi zaměřuje na pracovní vyučování a dostává tak charakter pracovní školy. Žáci čtvrté třídy mají povinnost tělesné práce. Chodí sbírat mandelinky bramborové, upravují hřiště, sázejí stromky v lese apod. Poprvé v obci proběhla akce očkování dětí proti tuberkulose. Očkování prováděla

31 lékařka Červeného kříže. V obci se začíná rozvíjet autobusové spojení. V květnu roku 1948 začal ze Zborovic do Zlína jezdit autobus. Odjezd byl ráno ve 4 hodiny a příjezd byl ve 4 hodiny odpoledne. Autobusem se do práce dopravovali zaměstnanci závodů. (Obecní kronika 1946 - 1953, str. 42 - 59 )

Školní rok 1950 – 1951 byl zahájen společně s mateřskou a střední školou. Školy se sešly u nádraží, kde se daly s živou hudbou do pochodu k budově sokolovny. Tam byl školní rok zahájen slavnostními projevy. Učitelské platy se v tomto roce zlepšily. Pro představu si učitel, který v roce 1950 učil první až pátý rok, vydělal za měsíc 4000 Kčs. S dalšími odpracovanými roky se plat zvedal. V každé třídě byla zavedena jedna doučovací hodina, to z toho důvodu, aby bylo co nejvíce omezeno propadání žáků. Na škole je v březnu založena pionýrská organizace, kterou ke konci roku navštěvovalo 27 členů. (Školní kronika 1940 - 1953, str. 103 – 131) V roce 1953 vznikla nová školská reforma, a to zákon o školské soustavě a vzdělání učitelů. Vydáním nového školského zákona vznikl ve Zborovicích nový typ školy. Bývalá pětitřídní národní škola se spojila se střední školou, a tak se zrodila škola s názvem osmiletá střední škola, kterou měl pod svou správou jeden ředitel. Nová organizace školy začala klást vyšší požadavky na učitelský sbor. Veškeré otázky týkající se výchovy a vzdělávání se řešily na schůzích, kde se probíraly úkoly vyplývající z nové organizace školy. (Školní kronika 1952 - 1967, str. 21 - 25)

Zahajování a ukončování školního roku v tomto období probíhalo vždy velice slavnostně. Žáci se shromaždovali ve vyzdobené tělocvičně, kde se na zahájení zazpívala národní hymna. Následoval k žákům a všem přítomným projev ředitele školy a dále pak proslovy hostů, konkrétně předsedy JZD, předsedy sdružení rodičů a přátel školy (SRPŠ), předsedy místního národního výboru (MNV), předsedy patronátního závodu Pilana a zástupkyně pionýrského sdružení. Toto vše mělo být projevem nového pohledu na naše školství. (Školní kronika 1952 - 1967, str. 1) Zřízením osmileté střední školy se staly obě dvě budovy součástí jedné školy. Školy byly kvůli svému stáří ve špatném stavu. Muselo se v nich stále něco opravovat a udržovat. Bývalá střední škola měla všechna okna ve velmi špatném stavu. Zaniklá národní škola zase potřebovala nutně novou střechu a opravu omítky. Nemluvě o tom, že obě dvě instituce neměly zavedenou pitnou vodu. Opravy se plánovaly až na rok 1956. K osmileté střední škole byla přiškolena obec Dřínov, vzdálená od Zborovic 7 kilometrů. Žáci z Dřínova byli do obce dopravováni autobusem, speciálně pro ně zřízeným. (Školní kronika 1952 - 1967, str. 33 -36)

Školní rok 1954 – 1955 byl významný tím, že se začalo vyučovat s novými učebnicemi vypracovanými podle nových učebních osnov pro osmileté střední školy. Polytechnizace vyučování byla zvýšena hlavně laboratorními pracemi v chemii a fyzice. Značný vliv na polytechnizaci měly časté exkurze do různých zemědělských závodů a továren. Ve snaze splnit všechny podmínky ke správnému provádění polytechnizace, byly ve škole zřízeny dílny, ve kterých se začalo s vyučováním dílenských prací. Důležitou událostí školy bylo připravování dětí na první celostátní spartakiádu v Praze. Ze Zborovic do Prahy jelo 9 dívek a 9 hochů. Po celý školní rok jsou žáci vedeni k osvojování zdravotních pravidel a hygienických návyků. Ve třídách dokonce fungovaly zdravotní hlídky a konaly se mezitřídní zdravotní soutěže. (Školní kronika 1952 - 1967, str. 36 – 41) V roce 1956 byly školní budovy konečně opraveny. Zvýšenou péčí o děti byla ve škole zřízena kuchyně, ve které se začalo v roce 1957 pro žáky vařit. Ke kuchyni byla přistavěna umývárna, spižírny, do kuchyně byl zaveden vodovod a opatřil se i velký sporák. Škola si vynutila další menší úpravy, jako opravu sklepu pro uskladnění brambor a zeleniny, výměnu tří prohnilých oken ode dvora a zavedení levnějšího elektrického proudu. (Školní kronika 1952 - 1967, str. 65)

Školní kuchyně se velice osvědčila. Zprvu v ní pracovala jedna kuchařka a dvě pomocnice. Žáci pro školní kuchyni na školní zahradě pěstovali zeleninu, snažili se pěstovat i mák a heřmánek. V roce 1959 byla při škole zřízena družina pro žáky zaměstnaných matek. Družinu navštěvovali žáci od první do páté třídy. Děti ve školní družině měly zajištěnou pestrou činnost. Chodily na procházky, na hřiště, kde hrály různé míčové hry, upravovaly záhony na školní zahradě, nacvičovaly básničky, písně i scénky na školní besídky. Ačkoliv se vše zdálo, tak jak má být, učitelé i měli se staršími dětmi menší neshody. Žáci byli raději vedeni k práci než ke slušnému chování. Učitelé si tento problém uvědomovali, konzultovali ho na pravidelných schůzkách učitelského sboru a snažili se ho řešit. Také si byli vědomi nutnosti vést mládež k práci pro kolektiv, a tak se žáci začali učit kolektivní třídní odpovědnosti. Novinkou byla počínající stavba dílenského pavilonu na školním dvoře, kvůli nevyhovujícímu stavu dílen ve škole. (Školní kronika 1952 - 1967, str. 66– 110)

Ve školním roce 1960 – 1961 byl vydán nový školský zákon, který zavedl povinnou devítiletou školní docházku. Zákon rozdělil školy na základní devítileté školy a střední všeobecné vzdělávací školy. Podle nových osnov se začalo učit v první a v šesté třídě. Důraz byl kladen především na výchovu. „Výchova se stává předním činitelem ve školní práci na naší škole. Je dělána plánovitě a soustavně. Je součástí celoročního i čtvrtletního plánu školy, písemných příprav učitelů na vyučování, proniká i do mimo vyučovací práce v kroužcích,

33 doučování, třídních hodin apod.“(Školní kronika 1952 - 1967, str. 129) Pro dívky osmé a deváté třídy je zaveden nový školní předmět, a to domácí nauka. S vyhlášením socialistické republiky a s novým školním rokem dostali žáci učební pomůcky a učebnice zdarma. Při běžných inspekcích se kontrolor nejvíce zaměřuje na výchovnou stránku a strukturu hodiny. Vznikají nové tělovýchovné a turisticko-branné kroužky. Žáci navštěvují jiné školy a naopak, konají se divadelní vystoupení, sportovní soutěže, žáci si dopisují s žáky jiných škol. V roce 1961 zborovickou školu navštívili dva žáci původem ze zahraničí. Jeden byl z republiky Mali a druhý z Guiney. Tito dva chlapci, staří okolo 20 let, studovali v Holešově český jazyk, aby se dále mohli vzdělávat na vysoké škole. Při té příležitosti byli pozváni právě do Zborovic. Další roky jsou popisovány jako velmi rušné. Nové zákony, osnovy, pracovní metody kladly na vedení a učitele zvýšené požadavky. I rodiče žáků pomalu začínají chápat smysl nové školy a začínají aktivně pomáhat. Do školy pomalu vchází komunistický duch. (Školní kronika 1952 - 1967, str. 116 -141)

S novým školním rokem se začalo vyučovat podle nových osnov ve druhé a sedmé třídě. Od šesté do deváté třídy se začal vyučovat sborový zpěv a v sedmé třídě německý jazyk. Oba dva předměty byly nepovinné. Rok od roku ve školní kuchyni přibývá strávníků a prostory jídelny začínají být nedostačující. Dobře se na škole uplatňovala estetická výchova, velké nástěnky na chodbách i ve třídách, výstavy, květiny ve třídách, plánovitá výchova kreslení i hudební výchovy, školní výlety do Prahy. Při výchově a vyučování se také velmi často využíval film. Po celý rok žáci mohli zhlédnout až deset filmů v místním kině a až osmdesát čtyři krátkých filmů ve vyučování. Pořádaly se různé besedy s rodiči, s umělci divadel a další. To vše bylo uvědoměle a plánovitě prováděno ke zvýšení estetické výchovy. Škola se začíná postupně vybavovat audiovizuálními pomůckami. Do školy přibyl gramofon s řadou gramofonových desek, televizor, hudební skříň a nový diaprojektor. Učitelé rovněž začali vnímat nutnosti individuálního přístupu k žákům, zvláště u dětí dělníků, zemědělců, z neúplných rodin a dětí ze sociálně slabších rodin. Ve všech třídách se tak zavedly osobní listy žáků. Vzniká nový kroužek, kde se děti učily pravidla silničního provozu a jízdy na pionýru. V některých třídách třídní učitelé zavedli domácí deníčky, kvůli častému zapomínání domácích úkolů a školních potřeb žáků. Deníčky se brzy projevily jako dobrý nápad. Zajímavostí, ale i nelichotivým faktem je, že až v roce 1964 byly ve školní budově bývalé měšťanky nainstalovány splachovací záchody. Do té doby byla zborovická devítiletá škola jediná v okrese, která neměla splachovací záchody. (Školní kronika 1952 - 1967, str. 146 – 178)

Pro péči o studenty byly na škole zřízeny další zájmové kroužky. Nejlépe si vedl kroužek leteckých modelářů. Žáci byli tak šikovní, že se jejich výrobky často umísťovaly v soutěži v okresním kole na nejvyšších místech. Výsledky výchovy k společenskému chování se například projevovaly i při výchovných koncertech, kde se žáci chovali velmi vzorně. V soukromém životě žáků to však bylo horší. V kronice se píše: „Dvě patnáctileté žákyně se nevrátily za celou noc domů, protože byly do půlnoci s chlapci a pak se bály jít domů a vyspaly se ve stohu. Jedna žákyně z Dřínova se vrátila ze školního výletu do školy o tři dny později než ostatní, protože po dvě noci „spala“ s dvacetiletým milencem.“ (Školní kronika 1952 -1967, str. 227) Důvody těchto provinění učitelé hledali v rodinách žáků, ty však odpovědnost házely na učitele. V tomto období se začíná zdůrazňovat význam třídního učitele a předávání zkušeností. Škola poprvé v roce 1967 využila přírodní pobyt v Rajnochovicích. Na školu v přírodě tehdy jela první třída, která následně s pobytem měla velmi dobré zkušenosti a doporučila ji i pro další ročníky. Od 1. dubna 1967 vstoupila v platnost nová platová úprava, kdy v průměru měli učitelé vyšší plat o 150 – 200 Kčs. (Školní kronika 1952 - 1967, str. 210 - 250)

V dalším školním roce se škole podařilo zvýšit úroveň mravní a estetické výchovy a upevnit třídní kolektiv. Kázeňské přestupky značně poklesly. Škola zřídila další doučovací skupiny a nepovinné kroužky a předměty, aby i nadále mohla pomáhat méně nadaným žákům. Mezi nepovinné předměty patřil kurz šití, sborový zpěv, německý jazyk, výtvarná výchova, fyzikální a chemická praktika. Mezi zájmové kroužky patřil stolní tenis, letecko-modelářský kroužek, šachistický kroužek, fotografický kroužek, radistický kroužek a další. Škola se znovu vydala na školu v přírodě, tentokrát jel první až pátý ročník. Celkem jelo 124 dětí. (Školní kronika 1967 – 1975, str. 7- 8) O prázdninách roku 1968 byla provedena generální oprava tělocvičny (nové parkety, obložení stěn, malba). Obecnímu národnímu výboru byl také předložen požadavek na generální opravu školní budovy bývalé měšťanky. Žáci se učili ruštině jako dříve. Četli a probírali články z časopisu Ruský jazyk, poslouchali gramofonové nahrávky pro pochopení správné výslovnosti atp. Komunistická výchova se stala náplní všech vyučovacích předmětů a proniká i do práce pionýrské organizace a mimoškolní činnosti. Učitelé byli na začátku školního roku informování a instruováni při projednávání plánu práce školy, na ranních poradách, schůzích a pedagogických radách o směrnicích ministerstva školství. Do školy jezdívali různí hosté, například sovětští hosté z Burjatska, kterým žáci v ruském jazyce povídali o Zborovicích a okresním městě Kroměříž. V šestém ročníku

35 v prvním pololetí, byl zaveden nový předmět občanská výchova. Ve druhém pololetí zase branná výchova. (Školní kronika 1967 – 1975, str. 31 – 56)

V roce 1972 byla nově navázána družba s vojenským leteckým útvarem v Brně. Díky této družbě byla vojenskými letci z Brna před budovu školy, bývalé měšťanky, umístěna vojenská trysková stíhačka označována jako MIG 19. Při oslavách Dne Československé lidové armády, byli ve škole přítomni dva vojenští letci, kteří žákům přednášeli o ochraně našich hranic. Letci některým dětem předali odznaky a na oplátku jim žáci darovali své výrobky letadel. Škola dále rozvíjí družbu se slovenskou školou z Tesarských Mlýňan z okresu Nitra. Obě školy se pravidelně navštěvují, pořádají kulturní vystoupení, sportovní soutěže, žáci si spolu dopisují a navazují nová přátelství. Tato spolupráce, družba je zachována i v dnešních letech. Dvakrát do roka se všichni žáci účastnili branného cvičení, kde se učili zacházet s mapou, buzolou, s plynovou maskou, učí se orientaci podle mapy, přenášení raněného, poskytování první pomoci apod. Tato branná cvičení jsou na škole prováděna i dnes. Nově žáci první a druhé třídy jezdili jednou za týden do sauny do Roštína. Žáci čtvrté a páté třídy absolvovali kurz plavání v Prostějově a žáci sedmé třídy se účastnili týdenního lyžařského kursu na severu Moravy v Branné. Škola také vytváří spolupráci s mateřskou školou. V roce 1972 byla zahájena stavba nové mateřské školy v rámci akce „Z“ (bezplatné brigády rodičů a občanů) a dokončena byla v roce 1974. Do všech škol bylo v roce 1973 nainstalováno zvonkové zařízení. (Školní kronika 1967 – 1975, str. 114 – 156)

V polovině 70. let byla ve školách zaváděna nová výchovně vzdělávací soustava. S tím souviselo rušení malotřídních škol v okolních obcích. V Troubkách byla například zrušena dvojtřídní škola s prvním až pátým ročníkem. Zborovická škola převzala do svého inventáře školní pomůcky, knihy, lavice, židličky a jednu tabuli ze zrušené školy. Na škole se tak zvýšil počet tříd a počet žáků. Do Zborovic tedy začali žáci dojíždět již do první třídy. Nová soustava se postupně začala zavádět od prvního ročníku. Učitelé byli proškoleni, seznámeni a začali novou koncepci uplatňovat i v praxi. Svou výchovně vzdělávací práci učitelé zkvalitňovali pomocí moderních metod podle nových osnov, nových učebnic a metodických příruček. Na chodbách školy a v pionýrské klubovně byly vybudovány koutky revolučních tradic, na kterých byly žákům přibližovány významné historické události, jako počátky dělnického hnutí, založení KSČ (komunistická strana Československa), osvobození Československé republiky, regionální dějiny a další. Dívky sedmých tříd se učily šití na šicím stroji, a tak si osvojovaly kulturu oblékání, kterou si navíc mohly rozšířit v kroužku pletení a háčkování. V osmých třídách se dívky učily vařit základní jídla, dále kulturu stolování a

36 hygienu vaření. Dívky z devátých tříd byly v hodinách péče o dítě seznamovány s otázkami mateřství a rodičovství. Soustavná pozornost byla celoročně věnována branné výchově, dopravní výchově a civilní ochraně. Tam se žáci učili jak zacházet s plynovou maskou, prováděly se cvičné poplachy atp. Žáci si stále dopisovali a navazovali přátelství s žáky jiných škol. Až 113 žáků si dopisovalo se sovětskými pionýry a 130 žáků komunikovalo se žáky družební školy v Tesarských Mlýňanech. V 70. letech také došlo ke zkrácení základní školy na osm ročníků, ale povinná školní docházka byla prodloužena na deset let. Každý absolvent základní školy musel dále pokračovat ve studiu buď na gymnáziu, střední odborné škole nebo středním odborném učilišti. (Školní kronika 1975 - 1986, str. 4 – 13)

Protože bylo ve Zborovicích zemědělství velmi důležité, žáci se od šesté třídy začali učit zásadám bezpečnosti a hygieny práce v zemědělství, učili se poznávat druhy půd, hnojení a přihnojování rostlin, zpracování půdy v různých ročních obdobích a jiné vlastnosti osiva a sadby. Také každoroční snaha o co nejlepší vyučování v branné výchově se výrazně projevila v pionýrské branné olympiádě, která se uskutečnila v areálu Rusava – Ráztoka. Této olympiády se zúčastnily všechny základní devítileté školy z okresu Kroměříž. Děti soutěžily v orientačním běhu, střelbě ze vzduchovky, hodu granátem a zdravotnické přípravě. A právě první místo získali pionýři ze základní devítileté školy ve Zborovicích. Každý rok byl pro vycházející žáky pořádán kurz řidičů malých motocyklů, kdy každoročně až 40 žáků získalo řidičský průkaz pro řízení malých motocyklů. (Školní kronika 1975 - 1986, str. 35 – 39)

Kázeňské problémy, porušování školního řádu, neomluvené hodiny, krádeže peněz, drzé chování, zanedbávání školních povinností, to nejsou problémy jen dnešního světa. S těmito skutečnostmi se potýkali pedagogičtí pracovníci školy již mnohem dříve. Nedostatky, které mohou být způsobeny nejednotnou výchovou školy a rodiny a menší náročností některých rodičů. Učitelé si byli vědomi, že právě proto se škole dost dobře nedaří u žáků vypěstovat slušné chování a úctu k dospělým lidem. Někteří žáci za tyto prohřešky byli klasifikováni druhým stupněm z chování, někteří dostali důtku ředitele nebo třídního učitele. Drobné přestupky se řešily zápisem do žákovské knížky apod. Během školního roku bylo možné žákům udělit i pochvalu například za vzorné chování a prospěch, za dobré výsledky a účast v soutěžích nebo za sběr léčivých bylin. (Školní kronika 1975 - 1986, str. 43 – 44)

V roce 1977 byla budova bývalé obecné školy kompletně zmodernizována, opravena. Do všech učeben včetně kabinetů, chodeb, sboroven a pavilonu (i na hlavní budově školy),

37 byl zaveden školní rozhlas. Dále byla zavedena vodoinstalace a ústřední topení. Ve všech učebnách a záchodech je tekoucí voda. Největší akcí byla výstavba kotelny, instalace kotle ústředního topení. Topení bylo rozvedeno do všech tříd, šaten, sociálních zařízení, kabinetů a chodeb. Po dokončení těchto prací byly obě školy, za pomoci učitelů a rodičů, vymalovány a uklizeny. Do tří místností ve školní budově u kostela, byly položeny parkety a na druhé budově do dvou místností. Školní budova bývalé obecné školy tak naplňovala představy o moderní škole. (Školní kronika 1975 - 1986, str. 51 – 55)

Trvalá a pravidelná pozornost byla věnována, ze strany vedení školy, výchovnému poradenství. Od začátku školního roku i v jeho průběhu ředitel školy projednává s výchovnými poradci a třídními učiteli vycházejících žáků zásadní úkoly k výchově a k volbě povolání. Připravovali je do učebních oborů s maturitou nebo na další studia. Výchovný poradce na třídních schůzkách pak také informoval rodiče o možnostech uplatnění jejich dětí na studiích či v různých profesích. Pro starší žáky školy byly připravovány přednášky o škodlivosti kouření na lidské zdraví. Spolupráce školy s mateřskou školou pokračovala i dále. Jako v předchozích letech docházelo především ke kontaktu s učitelkami mateřské školy a s učiteli prvních tříd. Cílem bylo co nejlépe děti z mateřské školy připravit na vstup do prvního ročníku základní školy, aby byly děti schopny po stránce hygienických a kulturních návyků zvládnout požadavky prvního ročníku. Vzájemně si učitelky vyměňovaly informace o vlastnostech, chování a problémech dětí z mateřské školy, což byly pro učitele školy cenné informace. Tato spolupráce měla vždy velmi dobré výsledky. V roce 1979 postihly celou republiku silné mrazy, kvůli kterým byly vyhlášeny tzv. uhelné prázdniny. Zimní prázdniny byly prodlouženy o tři týdny. Kvůli dlouhému volnu, byly zrušeny jarní prázdniny, těchto dnů učitelé využili pro dohánění učiva žáků. Po celé topné období uhlí přinášeli do místností chlapci osmých a devátých tříd. Po několika týdnech školu postihla chřipková epidemie, která postupně zasáhla všechny třídy a některé členy učitelského sboru. V tom samém roce byly družební styky se slovenskou školou omezeny jen na dopisování mezi žáky, v důsledku výskytu infekční žloutenky v okrese Nitra, takže veškeré kulturní, tělovýchovné a další akce byly přeloženy na další rok. V dalších letech, konkrétně v roce 1980, škola opět žila přípravami na Československou spartakiádu v Praze. Učitelé s žáky pravidelně cvičili na dané skladby. Jejich celoroční práce byla zkontrolována na spartakiádních vystoupeních ve Zborovicích, v Troubkách, ve Zdounkách a na okresním kole v Kroměříži. Nejšikovnějších devět žákyň bylo posléze se svou učitelkou posláno na Strahov do Prahy, kde se spartakiáda konala. (Školní kronika 1975 - 1986, str. 73 – 130)

Přístavba školy byla plánována už několik let dopředu. Zahájena však byla až 1. září 1979 v akci „Z“. V prvním kroku přístavby se začalo s odkryvem půdy a s výkopovými pracemi. V přístavbě bude umístěna školní kuchyně, jídelna, třídy a kotelna. Ředitel školy spolu se sdružením rodičů začal organizovat pravidelné dobrovolné brigády rodičů žáků školy. Do brigády se zapojili i zaměstnanci školy a jejich příbuzní. Rodiče a občané byli o průběhu prací na přístavbě a o účasti dobrovolníků informováni rozhlasem jednou týdně. Až v roce 1980 byla zajištěna stálá pracovní skupina, která byla tvořena vedoucím, uvolněným k této práci z místního JZD, a pak už jen důchodci. Na stavbu dohlíželi stavební technici. Rodiče pilně pracovali na vybudování přístavby i nadále, ve školním roce 1981 – 1982 byla zhruba dokončena výstavba horního podlaží, kvůli nepříznivému počasí se však nestihla dokončit izolace střechy. Práce na jaře zase pokračovala. Brigádníci z řad občanů prováděli zednické práce, omítali stěny. Na stavbu pak nastoupili elektrikáři a topenáři, kteří zahájili instalaci ústředního topení. Rodiče byli pravidelně jednou za čtrnáct dní zváni písemnými pozvánkami na brigádnickou pomoc. Nejvíce přicházeli lidé ze Zborovic a z Medlova, z okolních obcí jen málo. Pomalé tempo prací bylo jistě způsobeno malým počtem stálé pracovní skupiny (jeden zedník a čtyři důchodci ve věku 65 – 70 let). Škola počítala s větší brigádnickou pomocí z řad občanů a patronátních závodů. V přístavbě se začalo vyučovat od roku 1984 a v listopadu toho roku byl zahájen provoz školní jídelny. Současně se opravovala stará budova školy a pavilon s dílnami. Generální oprava školy byla dokončena až v roce 1989. (Školní kronika 1975 - 1986, str. 155 – 272)

Ve školním roce 1981 – 1982 byla ve Zborovicích zřízena devátá třída pro žáky základní devítileté školy Litenčice, Zdounky a Zborovice, protože v těchto obcích nebyla pro malý počet žáků devátá třída otevřena. Celkem do deváté třídy docházelo dvacet pět žáků. Vyučování začínalo ráno o tři čtvrtě na devět, aby žáci školu dobře stíhali kvůli autobusovému spojení. Jako každý rok byl pořádán sdružením rodičů a přátel školy společenský ples, kterého se účastnilo až 300 osob. Z vybraného vstupného byly pořizovány knihy, pojištění žáků proti ztrátám ve škole, poskytoval se příspěvek na lyžařský výcvik sedmých tříd, školní výlety apod. Zborovická škola zažila se svými žáky chvíle plné slávy a radosti, ale i chvíle napětí a strachu. Dokladem toho je záznam o vážné situaci, ve které došlo ke zranění žáka čtvrté třídy svým kamarádem. Chlapci si po vyučování šli hrát k jednomu z nich na dvůr, kde manipulovali s malorážkou a jeden z nich byl touto zbraní postřelen. Situace byla velmi vážná, postřelený chlapec byl operován v Kroměřížské nemocnici a v nemocnici v Brně. Naštěstí nehodu přežil. Chlapci, který neuváženě manipuloval se zbraní,

39 byla snížena známka z chování a udělena důtka ředitele školy. (Školní kronika 1975 - 1986, str. 200 - 245) Opakem této události je příhoda, která se stala v březnu roku 1981. Ředitel školy nechal oznámit, že B. D., žák osmé třídy, zachránil jeho šestiletou dceru před utonutím v hasičské nádrži v nedaleké obci Medlov. Ředitel udělil žákovi veřejnou pochvalu, dopisem také poděkoval jeho rodičům a nechal uveřejnit článek o této události v Kroměřížských novinách. Žák byl dokonce pozván na Krajský národní výbor do Brna, kde za svůj odvážný čin dostal na památku náramkové hodinky. (Školní kronika 1975 - 1986, str. 179)

Ministerstvo školství ve školním roce 1988 – 1989 vydalo nové pokyny pro pedagogicko-didaktickou práci. Místo klasického známkování žáků bylo zavedeno slovní hodnocení výkonu žáka. V prvním pololetí nebyli žáci prvních tříd hodnoceni, až v druhém pololetí, na konci školního roku, byli hodnoceni slovně variantami, žák dosáhl velmi dobrých výsledků, žák dosáhl dobrých výsledků a žák dosáhl slabých výsledků. Při dosažení třetího stupně hodnocení žák dále nepostupoval do vyššího ročníku. Snížen byl celkový počet vyučovacích týdnů z 35 na 33. V sedmé a osmé třídě byl zvýšen počet hodin českého jazyka a zeměpisu. V osmé třídě pak byla zavedena jedna hodina výuky hudební výchovy jako povinného předmět. Dne 15. února 1989 podala ředitelka školy vedoucímu odboru školství zprávu o nové koncepci základní školy ve Zborovicích. Celý první stupeň bude přesunut z budovy u kostela do hlavní budovy školy. Tam bude umístěn do prostor přístavby. Druhý stupeň bude zřízen v rekonstruované části budovy. Zpráva zahrnovala i rekonstruovanou budovu pavilonu, která obsahovala školní dílnu, strojovnu, kabinet, cvičnou školní kuchyň s jídelnou, spíž, učebnu a další čtyři místnosti. Vedoucí odboru školství s návrhem souhlasil. Aby se stihl zahájit nový školní rok již v novém prostředí, začalo se brzy se stěhováním. O letních prázdninách práce na škole vrcholily, možné zahájení roku kvůli stále velkému nepořádku nevypadalo příliš nadějně, ale díky velkému úsilí a snaze byl přece školní rok včas zahájen. Toho dne odpoledne bylo uskutečněno slavnostní otvírání opravené školní budovy. Této události se účastnilo velké množství lidí z řad patronátních závodů, vedení obce, slovenské družební školy, pedagogického sboru, veřejnosti a další. (Školní kronika 1986 - 2006, str. 109 – 131)

2.7 Události po 17. listopadu 1989 až po současnost

Události, které se staly po 17. listopadu 1989, ovlivnily fungování celého našeho státu. „17. listopadu 1989 v Praze se po lednové vzpomínce Jana Palacha a říjnových oslavách

40 vzniku republiky změnila, v okamžiku střetnutí s neústupnou mocí v revoluci, která byla počátkem změny takzvaně „nezměnitelného politického systému“, který u nás trval od roku 1948. Klidnou a pokojnou cestou (revoluce „něžná“ nebo „sametová“) se začaly měnit základní a podstatné věci v celé naší společnosti, v jejím politickém systému, společenském uspořádání, zahraniční orientaci, v ekonomické struktuře, kultuře, školství a postupně také ve vědomí lidí.“ (Školní kronika 1986 - 2006, str. 135 - 136) Byla zrušena vedoucí úloha strany KSČ, prezidentem se stal Václav Havel. První změna v oblasti školství, která nastala po 17. listopadu, byla změna obsahu učiva dějepisu, občanské nauky, literatury, zeměpisu, vlastivědy i přírodovědy a dalších předmětů v duchu historické pravdy. Učilo se bez zkreslování a přizpůsobování. Nejdůležitějším úkolem bylo seznámit žáky s postavou našeho prvního prezidenta T. G. Masaryka, seznámit je s jeho zásluhami o vznik Československé republiky, s jeho životní filosofií a vývojem naší republiky. V dějepise a občanské nauce se v sedmých a osmých ročnících neklasifikovalo. Naopak na přání rodičů byla v první třídě v druhém pololetí opět zavedena klasifikace známkou. Škola se stala apolitickou (nezájem o politiku), místo oslovení učitelů „soudružko“, „soudruhu“, bylo zavedeno oslovování „paní učitelko“, „pane učiteli“. Na popud rodičů bylo možné se ve škole učit jazyku německému, anglickému, francouzskému, španělskému a ruskému. Nejvíce rodičů, asi 90%, se přiklánělo k německému jazyku, menší část pak k anglickému jazyku. Aby učitelé učili jazyky na patřičné úrovni, byly pro ně zřízeny jazykové rekvalifikační kursy v Kroměříži. Škole se však přes velkou snahu nepodařilo zajistit učitele cizího jazyka se státní zkouškou. Podobně tomu bylo i u jiných venkovských škol.

Doba se zdála být klidnější, žáci se těšili z většího volna, svoboda slova a náboženského vyznání byla zaručena. Hlavním úkolem byla demokratizace a humanizace školství, oživení mravního cítění naší společnosti. V měsíci únoru a v březnu byly vypsány konkurzy na všechna ředitelská místa u všech typů škol. Změny osob ve funkcích proběhly na začátku července roku 1990. Vlastním konkurzním řízením předcházely rozhovory pracovníků z odboru školství s pracovníky školy, kteří znovu zjišťovali názory na uchazeče o místo ředitele. Na toto místo se přihlásila i stávající ředitelka školy, která byla do funkce opět jmenována dne 1. září. 1990. Pro nezájem většiny vedoucích a samotných pionýrů přestává na škole fungovat činnost pionýrské organizace. Žáci osmých tříd měli možnost pokračovat ve studiu a jít do deváté třídy. Všichni si ale už podali přihlášky na střední školy a střední odborná učiliště. Při přijímání žáků na další studium bylo zrušeno komplexní hodnocení a

41 kromě toho i osobní listy žáků. Základním kritériem přijímání žáků se stal jejich prospěch. (Školní kronika 1986 - 2006, str. 135 – 144)

Celkový provoz školy se od roku 1989 podstatně zlepšil. Nové materiální podmínky značně pomohly zvýšit úroveň výchovně vzdělávací práce, ale přinesly také celkové zlepšení v řídící práci. Díky přesunutí prvního stupně je tak celá základní škola v jedné budově. Odpadlo přecházení dětí ze školy u kostela do jídelny, tělocvičny, družiny apod. Po přestěhování prvního stupně pod jednu střechu se tato budova po nutných opravách stala penzionem pro místní seniory. Podmínky dětí, učitelek, vychovatelek a všech pracovníků školy prvního stupně se staly po stránce sociální a pracovní značně lepšími. Práce na dílenském pavilonu se dokončovaly. Kolaudace byla provedena na konci května v roce 1990. Školní pozemek byl oplocen, na školním dvoře bylo vybudováno malé hřiště a v dalším roce bylo pokryto asfaltem a doplněno o průlezky, houpačky a skluzavky. Škola byla materiálně vybavována přes Okresní technické a materiálové středisko v Hulíně. Škola dostala tři nové počítače, televizor a další zařízení. (Školní kronika 1986 - 2006, str. 145 - 146)

Protože o letních prázdninách v roce 1992 zaniklo SRPŠ, mezi hlavní cíle školy patřilo zachování a zlepšování spolupráce s rodiči. Učiteli byly pořádány třídní schůzky, na kterých byli rodiče informování o nových směrech ve školství a práci školy. Rodiče tyto schůzky hojně navštěvovali. Také měli možnost kdykoliv se setkat s učiteli jejich dětí. Škola začala pořádat týdny otevřených dveří, kdy se rodiče mohli přijít na své děti podívat přímo do vyučovacích hodin. Spolupráce se slovenskou školou na nějakou dobu ustala. Každý rok stále probíhají plavecké a lyžařské kurzy, školy v přírodě, sběr odpadových surovin, soutěže žáků, besídky, výlety, exkurze, branné závody a další. Na rozdíl od minulých let vzrostl na škole počet dětí s vývojovými poruchami učení. Tito žáci byli zařazeni do logopedického a dyslektického kroužku přímo na škole, kde s nimi pracují vyškolené učitelky. Žáci jsou dále v péči pedagogicko-psychologické poradny v Kroměříži. Do školy byl umístěn nápojový automat pro zajištění pitného režimu dětí. Na druhém stupni později došlo k úpravě učebních plánů. Žáci osmých tříd budou dále pokračovat devátou třídou. Na škole začal vycházet časopis, dětmi nazvaný Matýsek.

Škola ve školním roce 1995 – 1996 zahajovala své vyučování od 7:40 hodin a končila v 13:55. To z důvodu rušení autobusových linek. Pro dojíždějící žáky to omezilo využívání volného času v zájmových kroužcích při škole nebo ve školním klubu. Škola se opět dočkala menších oprav a úprav. Děti na konci školního roku dokonce jeli na pobyt do Itálie. Velkým

42 přínosem pro fungování školy bylo zřízení počítačové učebny. Výpočetní technika se stala nepovinným předmětem nebo kroužkem pro děti. K dispozici bylo deset počítačů s hrami, ale i s výukovými programy pro jednotlivé předměty. Prevence sociálně patologických jevů se stala součástí výuky. Konaly se přednášky ohledně problematiky užívání drog, využívání volného času, zdravý životní styl, volba povolání – přání a skutečnost a další. Od 1. července roku 2000 je základní škola Zborovice příspěvkovou organizací se samostatným hospodařením. Ve školním roce 2002 – 2003 byla po deseti letech zase obnovena družební spolupráce se základní školou v Tesarských Mlýňanech. Školy se vzájemně navštěvovaly, mezi dětmi se uskutečňovala přátelská sportovní utkání, žáci navazovali nová přátelství. Ve školním roce 2005 – 2006 začaly přípravy tvorby školního vzdělávacího programu. V platnost vstoupil nový školský zákon, který jistě zvýšil pracovní zatížení pedagogů. Mimo přímé vyučování museli studovat legislativu, metodické dokumenty, připravovat vlastní vzdělávací plány apod. Ve škole funguje výchovné poradenství, probíhá minimální preventivní program, který je spojený s různými naučnými akcemi. Žáci jsou chváleni za velmi dobré výsledky v soutěžích na škole, v okresní i na krajské úrovni. Dne 15. července 2006 byl zaveden nový název školy, Základní škola Zborovice, okres Kroměříž, příspěvková organizace. (Školní kronika 1986 - 2006, str. 185 - 400)

Protože ve školním roce 2007 – 2008 chodilo do školy 150 žáků, poprvé v dějinách školy její zřizovatel (Obec Zborovice) povolil, podle školského zákona, základní devítileté škole výjimku z počtu žáků. V tomto školním roce vzniklo při škole sdružení rodičů, přátel a příznivců dětí a školy s názvem Klapka, o. s. (Výroční zpráva 2007/2008) V dalších letech byla opět povolována výjimka z počtu žáků, protože průměrný počet žáků ve třídě je nižší než předepsaných 17 dětí ve třídě. Z toho vyplývá nová povinnost zřizovatele školy financovat kromě provozu školy i zvýšené výdaje na vzdělávání. Dne 6. května 2009 zborovická škola oslavila sté výročí založení měšťanské školy. Oslav se zúčastnili občané Zborovic, rodiče žáků školy i široké okolí. (Výroční zpráva 2009/2010) V roce 2011 vydalo MŠMT (ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy) dokument Koncepční záměr reformy systému financování regionálního školství, podle kterého by muselo především mnoho venkovských základních škol z finančních důvodů pro nízký počet žáků ve třídách ukončit svou činnost. V důsledku vydání dokumentu podepsalo až 65 000 obyvatel z celé České republiky petici, díky které byla reforma financování odložena. (Výroční zpráva 2011/2012) V roce 2013 proběhla obsáhlá rekonstrukce budovy školy, kdy byly zmodernizovány učebny, vyměněna všechna okna, vchodové dveře a další. (Výroční zpráva 2012/2013) Škola každým rokem

43 přijímá dotace na provoz jak od MŠMT, tak i od obce. Důsledkem demografického vývoje regionu přetrvává nízký stav počtu žáků ve škole, který se již poměrně stabilizoval. Rodiny se spíše směřují do měst, celkově je málo dětí v předškolním věku, což souvisí s nízkou porodností. (Výroční zpráva 2015/2016) Zborovická škola každý rok pořádá besedy na různá témata, sportovní i kulturní soutěže, plavecké a lyžařské kurzy, sběry papíru, školní výlety, exkurze, jezdí na divadelní představení, provádí výměnné pobyty s družební školou apod. V současnosti je Základní škola Zborovice školou rodinného typu. Díky menšímu počtu žáků ve třídě se všichni navzájem znají, a učitelé tak mohou žákům věnovat větší pozornost, než je tomu například v městských školách. V příštím roce Základní škola Zborovice oslaví již 110. výročí vzniku měšťanské školy. (Výroční zprávy [online], 2016)

3 Význam školy ve Zborovicích a její proměny v čase

Počátky školství na našem území výrazně ovlivnily takzvané Tereziánské reformy. Za vlády Marie Terezie došlo k hospodářskému i politickému vývoji, který si postupně vyžadoval změny i ve školství. Marie Terezie pochopila nutnost zavedení povinné školní docházky pro všechny děti, a tak byla zavedena všeobecná vzdělávací povinnost. Později byl vydán školní řád, ve kterém se psalo o výchově chlapců a dívek, pro které byly zřizovány školy jak ve městech, tak na vesnicích. Existovaly tři typy škol. Prvním typem byla škola triviální, většinou jednotřídní nebo dvoutřídní zřizovaná na vesnicích. Hlavním předmětem bylo náboženství. Druhým typem byla hlavní škola, trojtřídní a čtyřtřídní zřizovaná ve městech. Vyučovaly se zde předměty běžné jako na triviální škole a mimo to navíc latina, geometrie, dějepis atp. Posledním typem škol byly školy normální, ve kterých se vyučovalo rozšířené učivo škol hlavních, ale také předměty potřebné pro budoucí učitele v rámci zvláštních kurzů. (Somr, 1987, str. 152 – 158)

Dozor nad triviálními školami, kam patřila i Zborovická škola zřízená v roce 1736, po stránce hospodářské prováděl místní farář, po stránce administrativní to byl školní dozorce. Většinou nějaký bohatý rolník nebo statkář. Kvůli chudobě si zborovická škola nemohla obstarat zkušené učitele, proto ve škole často učili tzv. nouzoví učitelé, kteří učili bez jakéhokoliv přípravného vzdělání. Kvůli špatnému platu, který dostávali za učení ve škole, museli si často vydělávat v dalším zaměstnání, aby se vůbec uživili. Začaly se provádět soupisy dětí, aby bylo jasné, kdo školu navštěvuje a kdo ne. Rodičům, kteří své děti neposílali do školy, hrozila peněžitá pokuta nebo jednodenní pobyt ve vězení.

Zborovická škola neustále bojovala se špatným nevyhovujícím stavem tříd a školní budovy. Škola byla velmi malá na obrovský počet docházejících dětí. V roce 1813 bylo na škole celkem 181 dětí, v roce 1849 již 206 dětí. Roku 1882 navštěvovalo školu 306 dětí. Žáci kvůli nedostatku prostoru museli sedět na podlaze a učitelé mnohdy do učebny nemohli ani vejít. Z těchto důvodů byla stará budova školy zbořena a na stejném místě vystavěná nová čtyřtřídní škola. I v následujících letech však počet dětí navštěvujících školu neklesal, proto bylo nutné udělit opatření, kterým byla jedna třída přepažena korkovou zdí, a tím rozdělena na dvě místnosti. Další třída byla přesunuta do místnosti v obecní radnici. Kvůli těmto nedostatkům byla řešena otázka týkající se výstavby nové školy. Nová budova měšťanské školy byla postavena v roce 1909. Škola byla spádovou oblastí pro široké okolí a byla rovněž

45 nejmodernější školou v této části okresu. Učitelský sbor tenkrát tvořili hlavně muži, což si v současnosti pomalu nedokážeme ani představit, díky převažujícímu zastoupení žen v učitelském sboru.

Se vznikem Československé republiky vznikaly požadavky na novou školní reformu. Požadovalo se zavedení bezplatného vyučování a využívání učebních pomůcek. Na venkově stále fungovaly jednotřídní a dvoutřídní obecné školy, které zajišťovaly zabezpečení gramotnosti i v malých obcích. Mezi povinné předměty obecných škol byla zařazena občanská nauka a ruční práce. Ve 30. letech 20. století navštěvovalo školu 310 žáků. V období druhé světové války ministerstvo školství vydalo nové osnovy učiva, kdy byl na měšťanské školy zaveden povinný předmět německého jazyka. Žáci společně s učiteli museli oslavovat události týkající se politické situace ve světě, jako například výročí Protektorátu Čechy a Morava nebo narozeniny A. Hitlera. Po osvobození Zborovic rumunskými vojáky se po nejnutnějších opravách školy opět začalo vyučovat. Povinný předmět německého jazyka byl zrušen a začaly se vyučovat předměty, které byly za okupace zakázány.

Později byly obecné školy přejmenovány na školy národní a měšťanské školy na školy střední. Bývalá pětitřídní národní škola se spojila se střední školou, a tak se zrodila škola s názvem osmiletá střední škola, kterou měl pod svou správou jeden ředitel. V polovině 70. let byla ve školách zaváděna nová výchovně vzdělávací soustava a s tím souviselo rušení malotřídních škol v okolních obcích. Do školy tak začali přijíždět žáci z okolí již do první třídy. V roce 1979 byla zahájena přístavba školy plánovaná už několik let dopředu. Dokončena byla až v roce 1984. Po roce 1989 první změna v oblasti školství byla změna obsahu učiva předmětů v duchu historické pravdy. Začalo se učit bez zkreslování a přizpůsobování. První stupeň školy byl přesunut do hlavní školní budovy, a odpadlo tak přecházení do školní jídelny, tělocvičny, družiny apod.

Počet žáků docházející do školy ve Zborovicích se postupem času snižoval. Protože ve školním roce 2007 – 2008 chodilo do školy pouze 150 dětí a škola nesplňovala přepsaných 17 žáků ve třídě, poprvé v historii školy její zřizovatel povolil výjimku z počtu žáků. Nízký počet dětí ve škole se již poměrně stabilizoval. Souvisí to s demografickým vývojem regionu, kdy se ustálil nižší počet dětí v předškolním věku a rodiny se spíše směřují do měst než na vesnice. Je pomalu až neuvěřitelné, že do této školy chodilo přes 300 dětí ze Zborovic a okolních obcí. Bude možné se někdy tomuto počtu znovu přiblížit?

Závěr Téma bakalářské práce zní „Historie školství ve Zborovicích“. Zpracovala jsem historii a vývoj školství ve Zborovicích. V první části práce popisuji základní charakteristiky obce. Samotné historii školství věnuji většinu své práce psanou od roku 1812 až po současnost. Po časové stránce je historie školy poměrně obsáhlá.

Cílem práce bylo co nejpřesněji zachytit a popsat historický vývoj školství ve Zborovicích, analyzovat dostupné materiály a z nich objasnit vyplývající zákonitosti fungování školy. Dalším cílem bylo zaměřit se na významné historické události, popsat je a interpretovat jejich dopad na chod školy.

Ve své práci jsem zachytila a popsala historický vývoj školy od roku 1812 až po současnost. Zaměřila jsem se na významné události, které působily na společnost, a tím v dané době ovlivnily i chod školy. Díky nastudovaným informacím z dostupných materiálů vztahujících se k tématu, které jsem měla k dispozici, cíle byly splněny.

Školství ve Zborovicích má obsáhlou historii. První škola vznikla společně s farou v roce 1736 na náklady vrchnosti. Již v nejstarších dobách do této školy chodily děti z celé farnosti. Později tomu bylo obdobně. Škola byla spádovou oblastí pro široké okolí. Mnohokrát se budova školy musela rekonstruovat, aby vyhovovala požadavkům na výuku. V roce 1909 byla zřízena nová budova měšťanské školy, která potom pro žáky sloužila jako druhý stupeň. Po druhé světové válce byla založena osvětová škola, která měla za úkol doplnit znalosti z předmětů, kterým se v období protektorátu nevěnovalo příliš pozornosti. Docházelo k navazování družeb s místními podniky i s jinými institucemi. Fungovala mateřská škola, která spolupracovala se základní školou. A i když byl dříve kladen velký důraz na práci a pomoc v zemědělství, škola vždy zastupovala důležité místo v životech občanů. Škola dokázala přestát mnoho důležitých událostí místního až národnostního charakteru, které se podepsaly na chodu této organizace. V mé práci jsem tedy došla k závěru, že škola byla vždy důležitou součástí Zborovic. I přes velké překážky dokázala plnit svou roli. V současnosti škola i nadále prosperuje, je institucí rodinného typu. Ačkoliv kvůli demografické rozloze obce školní kapacita žáků není zcela naplněna, díky dotacím obce nehrozí její zánik, neboť samotní představitelé obce mají zájem o její fungování.

Pedagogický přínos práce spatřuji v možnosti ohlédnutí se zpět do dob, kdy do malé vesnické školy chodilo denně až 300 žáků. Dále přínos shledávám v nahlédnutí, jak se

47 v dřívějších dobách žáci učili v poměrně nevyhovujícím prostředí a jak dějinné události postupně ovlivňovaly chod školy. Nakonec pak v popsání zákonitostí, za kterých škola fungovala.

Snažila jsem se tuto práci, založenou na skutečných událostech, psát poutavě a čtivě, tak aby zachycovala historickou pravdu.

Použité zdroje a literatura Seznam pramenů

Všechny prameny až na školní kroniku z roku 1986 – 2006, kterou jsem měla půjčenou ze Základní školy Zborovice, jsou uloženy ve Státním okresním archivu Kroměříž.

Školní kronika 1878 – 1894, Národní škola Zborovice, inv. č. 1

Školní kronika 1894 – 1920, Národní škola Zborovice, inv. č. 364

Školní kronika 1920 -1940, Národní škola Zborovice, inv. č. 365

Školní kronika 1940 – 1953, Národní škola Zborovice, inv. č. 2

Školní kronika 1952 -1967, Střední škola ve Zborovicích, inv. č. 73

Školní kronika 1967 – 1975, Základní devítiletá škola Zborovice, inv. č. 74

Školní kronika 1975 – 1986, Základní devítiletá škola Zborovice, inv. č. 75

Školní kronika 1986 – 2006, Základní devítiletá škola Zborovice

Obecní kronika 1922 – 1945, Archiv obce Zborovice, B – a 124

Obecní kronika 1946 – 1953, Místní národní výbor, B - b - 124

Obecní kronika 1986 – 2000, Místní národní výbor, B - b 124

Seznam literatury

AUGUSTIN, Josef. Velká encyklopedie měst a obcí ČR. Ilustroval Václav HRŮZA, ilustroval Jan VĚCHET, ilustroval Peter MAKARIUS. Sokolov: Arbor, 2001. ISBN 80-901534-1-0.

BARTOŠÍKOVÁ, Jarmila, Jitka ZEZULOVÁ, Miroslav OLŠINA a Jana PAŠTIKOVÁ. Historie a současnost podnikání na Kroměřížsku a Holešovsku. Žehušice: Městské knihy, 2010. Historie a současnost podnikání v regionech ČR. ISBN 978-80-86699- 59-2.

HOŘEJŠÍ, Jaroslav. Pomoc dětským srdcím: hovory s Milanem Šamánkem. Praha: Galén, c2010. Almanach medicíny. ISBN 978-80-7262-650-2.

PEŘINKA, František Václav. Vlastivěda moravská. 2, Místopis Moravy. V Brně: Musejní spolek, 1910. 460 s.

ROTSCHEDL, Jiří. Mikroregion Zdounecko: stručný průvodce dějinami a současností. Zdislavice: Littera, 2001

SOMR, Miroslav. Dějiny školství a pedagogiky. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1987.

SPÁČIL, Jindřich a Bohumil ŘEZNÍČEK. Z časů dávných i nedávných: výbor pověstí Kroměřížska a Holešovska. V Kroměříži: Odbor školství ONV, 1969.

Internetové zdroje

Výroční zprávy jsem použila z dostupných webových stran ZŠ Zborovice, až na výroční zprávy z roku 2007/2008 a 2009/2010, které jsem získala od bývalé ředitelky školy.

Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1. 1. 2017 [online]. 28. 04. 2017 [cit. 2018- 04-03]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/pocet-obyvatel-v-obcich-k-112017

Základní škola Zborovice okres Kroměříž, příspěvková organizace: Výroční zprávy [online]. 2016 [cit. 2018-04-03]. Dostupné z: http://www.zszborovice.cz/index.php?p=255

Zborovice - oficiální stránky obce: Život v obci - pamětihodnosti [online]. 2018 [cit. 2018-04- 03]. Dostupné z: http://www.obeczborovice.cz/index.php?nid=989&lid=cs&oid=1678093

Zborovice - oficiální stránky obce: Život v obci - osobnosti [online]. 2018 [cit. 2018-04-03]. Dostupné z: http://www.obeczborovice.cz/index.php?nid=989&lid=cs&oid=1678111

Zborovice - oficiální stránky obce: Život v obci - farnost [online]. 2018 [cit. 2018-04-03]. Dostupné z: http://www.obeczborovice.cz/index.php?nid=989&lid=cs&oid=1748578#

Seznam příloh Textové

Příloha č. 1: Vládcové na panství Zborovickém

Příloha č. 2: Pověst Hejtmanka

Obrazové

Příloha č. 3: Symboly obce Zborovice

Příloha č. 4: Základní škola Zborovice

Příloha č. 5: Mateřská škola Zborovice

Příloha č. 6: Budova bývalé obecné školy

Příloha č. 7: Zámek zvaný vila

Příloha č. 8: Starý zámek

Příloha č. 9: Hrobka Friessů

Příloha č. 10: Kostel sv. Bartoloměje

Příloha č. 11: Podnik Pilana

Příloha č. 12: Železniční stanice

PŘÍLOHY

Textové přílohy

Příloha č. 1: Vládcové na panství Zborovickém

1276 – Stavimír ze Zborovic 1348 - Skoch ze Zborovic 1350 – Racek ze Zborovic 1368 – Markrabě Moravská Jan 1375 – Stach z Troubek 1391 – Soběm ze Zborovic 1397 – Ješek z Vyšehořovic 1405 – Jan ze Zborovic 1407 – Vojtěch ze Zborovic 1410 – Markvart brázda ze Zborovic 1412 – Jan Dítě 1415 – Zbyněk z Dřínova 1415 – Hynek a Bohuš ze Šumvalda 1447 – Jan z Bítova a z Cornštejna 1447 – Jan ze Zdislavic 1464 – Václav Zemánek ze Zdislavic 1466 – Jan z Morkovic 1480 – Filip z Pačlavic 1480 – Milota z Morkovic 1500 – Jan Zajíček ze Zborovic 1516 – Jan Kobík z Opatova a na Majetíně 1523 – Vítek Jan z Dobrčic 1545 – Jan Kropáč z Nevědomí 1574 – Dorota Otička z Pěnčic 1575 – Václav Ořechovský z Honbic

1580 – Anna Kropáčka spolu s Rataji Matyášovi Žalkovskou 1596 – Zdeněk Martinkovský z Rozseče 1626 – Kryštof Karel Podstatský z Prusinovic 1638 – Bernart Stupan z Ehrenštejna 1655 – Melichar Ledenický z Ledenic 1657 – Michal Ferdinand Althan 1658 – Maxmiliana Tereza Offredi 1669 – Jiří Zahrádecký ze Zahrádek 1680 – Jan Kryštof Říkovský z Dobrčic 1689 – František Ferdinand Sak z Bohuňovic 1709 – Anna Kateřina z Walderode 1720 – Maxmiliana Beatricie hraběnka z Rottalu 1741 – František Adam svobodný pán z Rottalu 1760 – Marie Teresie Wimmrová 1764 – Dcery Marie Teresie Wimmrová, Eufrosina a Cecilie 1765 - Eufrosina 1773 – Josef Jáchym svobodný pán Braid 1775 – Jan z Krameru 1818 – Marie Eufrosina z Weissenburka 1832 – František rytíř z Weissenburka 1840 – Eufrosina šlechtična Terschová 1850 – Abraham Poppr 1885 – Antonie Redlichová a Jonáš Friess 1891 – Dr. Heřman Friess (Peřinka, 1910)

Příloha č. 2: Pověst studánka Hejtmanka u Zborovic

Přepis pověsti

„Prajzi! Prajzi! Takové volání se ozývalo před sto a třemi roky po všech obcích našeho okresu. Bylo to po bitvě u Tovačova, kde se pokoušeli rakouští vojáci zadržet pruské vojsko

při přechodu přes řeku Moravu, ale marně. Prušáci se hnali Moravou směrem k Vídni a zaplavili celý náš okres. Chování pruských vojáků bylo všude podobné: sháněli hlavně jídlo pro sebe a seno pro své koně. Jedli mnoho, brali, kde se co dalo. Obyvatelé schovávali potraviny i šatstvo do různých úkrytů ve sklepích, na půdách, ve stodolách. Říkalo se také, že Prajzi berou dospělé hochy na vojnu, proto utíkali mnozí do hor, do lesů.

Velký rozruch byl zvláště v Bezměrově. V den bitvy u Tovačova bylo zřetelně slyšet hřmění děl a snad i rachot pušek. Večer prchali rakouští vojáci směrem ke Kroměříži a dále k Uherskému Hradišti, ale vzápětí za nimi se hnala pruská jízda, za ní dělostřelectvo a dále proudy pěchoty – vojáci plní sebevědomí, plní hrdosti na své jehlovky, které tolik přispěly k jejich vítězství.

Panimáma Kuzníková v Bezměrově měla za hlavním sklepem ještě menší sklípek, který se dal snadno zazdít. Do toho snášela pytlíky mouky, hrachu, hrnec sádla, polty slaniny, šrůtky uzeného, ale také nějaké přikrývky a prádlo. Nejraději by tam byla usadila i svého sedmnáctiletého syna Juru, kdež ale tomu byl konec! Jakmile zaslechl o Prajzích, popadl pecen chleba, kus slaniny, sůl a už hnal k lesu nad Zborovicemi a dále do Chřibů.

Podobný rozruch byl téměř ve všech obcích, ve všech domech našeho venkova. Dnes něco o Zborovicích. Tam se přihnal první proud Prušáků od Morkovic. Dlouho se nezdržel, ale jejich velitel nařídil, že musí dát obec šest povozů na přípřež. S párem koní a vozem vyjel také pantáta Zbořil. Odjížděl s těžkým srdcem, protože měl osmnáctiletého syna, o něhož se obával. Také manželka se s ním smutně loučila, bála se o něho, o syna, o hospodářství, bála se Prušáků.

Přitáhl další proud, rozdělili se po domech. U panímámy Zbořilové se ubytoval jejich velitel v hodnosti hejtmana. Byl to člověk celkem sympatický, pocházel z Kladska, uměl i trochu česky. Po službě se rád posadil v kuchyni, vzal si, co mu hospodyně nabídla, chvíli s domácími pohovořil. Hospodyni se zdál být člověk příjemný, ale syn Honza se na něho díval nevraživě. Viděl v něm nepřítele a nelíbilo se mu, že s ním maminka mluví.

Uplynulo 10 dní, lidé s povozy se vraceli do obce. Vrátil se také pantáta Zbořil. Večer zašel do hostince, aby pověděl sousedům, co zkusil. A tu se ozval od sousedního stolu Zikmund, známý rýpal:“Vidíš, Zbořile, ty se touláš světem a tvoje panímáma se tu zatím baví s hejtmanem.“ Sousedé to odmítli, ale Zbořil už neměl klidu, brzy se zvedl a spěchal domů.

Hejtman seděl v kuchyni a rozmlouval s panímámou, ale po Zbořilově příchodu se zvedl a odešel. Zbořila bodlo u srdce, co kdyby ta zlá huba, ten Zikmund měl pravdu! Červ žárlivosti začal hlodat v jeho srdci.

Manželce to bylo divné, že se muž chová jaksi cize. Slyšela v noci, že se převaluje neklidně na posteli, zřejmě nespal. Cosi ho trápilo, ale na její dotazy odpovídal odmítavě a nevlídně – alespoň se jí tak zdálo. V následujících dnech ji pozoroval podezřívavým zrakem, styku s hejtmanem se vyhýbal, ale bedlivě sledoval, kam hejtman chodí.

Byla krásná srpnová neděle. Hejtman posnídal a odcházel z domu. Panímáma mu kynula na rozloučenou. To Zbořila silně vydráždilo. Ztratil se na komoru, cosi tam dlouho kutil. Když vyšel, bylo manželce nápadné, že je všecek rozechvělý a že nese cosi v pytli. Nesl. Byla to stará puška, po mnoha letech opět nabitá.

Oklikami zamířil k louce za obcí. Tam u studánky seděl pruský hejtman. Zbořil se plížil za křovím, ulehl, vytáhl zbraň a dlouho mířil. Ruce se mu chvěly, oči se chvílemi zamlžily. V tom prásk! Zazněla z pravé strany střelná rána. Hejtman klesl. Cosi letělo vzduchem směrem k němu. Kdosi vyskočil a prchal. Zbořil nechtěl věřit svým očím – byl to jeho syn.

Co teď? Pomalu se mu vracela rozvaha. Zamířil lesu, tam zahrabal svou pušku. Chodil pak dlouho mezi poli, obhlížel úrodu – a když se vrátil domů, byl už zdánlivě klidný. Honzík, všecek bledý, právě obědval. Také on usedl ke stolu, ale co jedl, to nevěděl.

Přišel večer. Hospodyni bylo divné, že se hejtman nevrací. Venku se připracovali zatím vojáci k odchodu z obce, Byla sháňka po hejtmanovi, ale když ho nebylo, myslili si, že byl už předem odvolán. Velení převzal jeho zástupce.

Vojáci odtáhli, druzí zatím nepřišli. Teprve druhého dne se rozkřiklo, že na louce u studánky leží mrtvý hejtman. Starosta s četníkem obhlédli situaci a usoudili, že se hejtman sám zastřelil. Vždyť jeho pistole ležela blízko něho a bylo z ní vystřeleno. Domnívali se, že hejtman skončil svůj život, neboť snad cítil, že se hlásí cholera, která se začínala šířit. Proto bylo rozhodnuto hejtmana v tichosti pohřbít. To se také stalo. Ani Prušáci se po hejtmanovi nesháněli – vždyť za války se člověk ztratí snadno.

A ve Zborovicích zůstala po hejtmanovi jedna památka: studánce na louce za obcí se počalo říkat hejtmanka. (Spáčil, Řezníček, 1969)

Obrazové přílohy

Příloha č. 3: Symboly obce (Zborovice - oficiální stránky obce: Život v obci - O obci [online]. In: 2018 [cit. 2018-04-04]. Dostupné z: http://www.obeczborovice.cz/index.php?nid=989&lid=cs&oid=1678091)

Znak obce Zborovice Prapor obce Zborovice

Příloha č. 4: Základní škola Zborovice (foto vlastní)

Příloha č. 5: Mateřská škola Zborovice (foto vlastní)

Příloha č. 6: Budova bývalé obecné školy (foto vlastní)

Příloha č. 7: Zámek zvaný vila (foto vlastní)

Příloha č. 8: Starý zámek (foto vlastní)

Příloha č. 9: Hrobka Friessů (foto vlastní)

Příloha č. 10: Kostel sv. Bartoloměje (foto vlastní)

Příloha č. 11: Podnik Pilana Zborovice (foto vlastní)

Příloha č. 12: Železniční stanice (foto vlastní)

ANOTACE

Jméno a příjmení: Kateřina Šimčíková Katedra: Ústav pedagogiky a sociálních studií Vedoucí práce: PhDr. Jitka Plischke, Ph.D. Rok obhajoby: 2018

Název práce: Historie školství ve Zborovicích

Název v angličtině: History of education in Zborovice

Anotace práce: Bakalářská práce se zabývá historií školství ve Zborovicích. Práce přesně popisuje vývoj školství v obci napříč historií. V bakalářské práci jsme se soustředili na významné historické události, které jsme popsali a interpretovali jejich dopad na chod školy. V práci jsou tak rozebrána i důležitá data národnostního charakteru. Text je doplněn o příhody ze školního života žáků a občanů Zborovic.

Klíčová slova: Zborovice, školství, historie, základní škola Zborovice

Anotace v angličtině: This bachelor thesis deals with the history of education in Zborovice. It describes the development of education in the village across history. Furthermore it focuses on the important historical events, that are described and had their impact on the school's performance. Therefore the important data of national character are analyzed. The text is supplemented by school life events of pupils and citizens of Zborovice.

Klíčová slova v angličtině: Zborovice, school system, history, primary school Zborovice Přílohy vázané v práci: Příloha č. 1: Vládcové na panství Zborovické Příloha č. 2: Pověst Hejtmanka Příloha č. 3: Symboly obce Zborovice Příloha č. 4: Základní škola Zborovice Příloha č. 5: Mateřská škola Zborovice Příloha č. 6: Budova bývalé obecné školy

Příloha č. 7: Zámek zvaný vila Příloha č. 8: Starý zámek Příloha č. 9: Hrobka Friessů Příloha č. 10: Kostel sv. Bartoloměje Příloha č. 11: Podnik Pilana Příloha č. 12: Železniční stanice Rozsah práce: 51 s. Jazyk práce: čeština