UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Přírodovědecká fakulta Katedra geografie

Michal Halady

Příspěvek ke geografii sportu: analýza úspěšnosti evropských států v profesionálním fotbale

Bakalářská práce

Vedoucí práce: Doc. RNDr. Marián Halás, Ph.D.

Olomouc 2013 Bibliografický záznam

Autor (osobní číslo): Michal Halady (R10151) Studijní obor: Regionální geografie

Název práce: Příspěvek ke geografii sportu: analýza úspěšnosti evropských států v profesionálním fotbale Title of thesis: Contribution to geography of sport: analysis of the success rate of European states in professional football.

Vedoucí práce: Doc. RNDr. Marián Halás, Ph.D. Rozsah práce: 54 stran, 17 stran příloh

Abstrakt: Záměrem bakalářské práce je zjistit úspěšnost jednotlivých evropských států ve vybraných fotbalových soutěžích na klubové i reprezentační úrovni. Práce dále analyzuje vývoj této úspěšnosti v čase a porovnává, jak si státy vedly na obou zkoumaných úrovních. Dílčím cílem práce je vymezit území Evropy z geografického a fotbalového hlediska, vybrat státy, na které se analýza bude vztahovat, a zařadit geografii sportu do vědních geografických disciplín.

Klíčová slova: geografie sportu, fotbal, UEFA, analýza úspěšnosti, evropské státy

Abstract: The aim of the bachelor thesis is to find out the success rate of individual European states in selected football competitions in club and representative class. The thesis analyzes the development of this success rate in time and compares how states were succesfull in both of the analyzed class. The partial aim of the thesis is to demarcate the territory of Europe from the geographic and football poit of view, select the states to which the analysis will apply, and integrate the geography of sport to geographic scientific disciplines.

Keywords: geography of sport, football, UEFA, analysis of success rate, European states Čestné prohlášení

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně na základě literatury a pramenů uvedených v seznamu použité literatury.

V Olomouci dne 8. 5. 2013 ...... Michal Halady Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval Doc. RNDr. Mariánu Halásovi, Ph.D. za odborné vedení, trpělivost a cenné, podnětné připomínky při zpracovávání bakalářské práce.

Obsah 1 ÚVOD...... 8 2 TEORETICKÝ VSTUP...... 10 2.1 Geografie sportu...... 10 2.2 Historie a pravidla fotbalu...... 13 2.2.1 FIFA...... 14 2.2.2 UEFA...... 15 3 VYMEZENÍ EVROPY A METODIKA PRÁCE...... 17 3.1 Evropa a její geografické vymezení...... 17 3.2 Fotbalové vymezení území Evropy (podle EUFA)...... 18 3.3 Přehled zkoumaných států...... 18 3.4 Metoda hodnocení států...... 19 3.5 Doba zkoumání a výběr časových intervalů...... 22 4 ANALÝZA ZKOUMANÝCH SOUTĚŽÍ...... 23 4.1 Reprezentační soutěže...... 23 4.1.1 Mistrovství světa...... 23 4.1.2 Mistrovství Evropy ...... 25 4.1.3 Mládežnické soutěže...... 26 4.2 Evropské klubové soutěže UEFA...... 27 4.2.1 Liga mistrů UEFA...... 28 4.2.2 Evropská liga UEFA (Pohár UEFA)...... 31 4.2.3 Superpohár UEFA...... 33 4.2.4 Pohár vítězů pohárů...... 34 4.2.5 Pohár Intertoto...... 36 5 ČASOVÝ VÝVOJ ÚSPĚŠNOSTI STÁTŮ...... 38 5.1 Reprezentační úroveň...... 38 5.2 Klubová úroveň...... 40 6 CELKOVÉ HODNOCENÍ A SYNTÉZA...... 43 6.1 Srovnání států na klubové a reprezentační úrovni...... 43 6.2 Srovnání seniorských a mládežnických reprezentací ...... 45 7 ZÁVĚR...... 47 8 SUMMARY...... 49 9 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ...... 50 10 SEZNAM PŘÍLOH...... 53 1 ÚVOD

Fotbal – pro někoho pouhá hra, pro ostatní životní styl. Desítky, možná i stovky, milionů lidí z celého světa, pro které je fotbal srdcovou záležitostí, by se mnou jistě souhlasili. Vždyť ta radost, když váš tým, kterému fandíte, nebo za něj dokonce hrajete, po devadesáti minutách tvrdé práce na hřišti zvítězí, je nepopsatelná. Ještě když vezmeme na vědomí, že ve světě fotbalu je vždy s kým se o tuto radost podělit. Ale fotbal není pouze o vítězství a radosti z něj, jde tu o mnohem víc. Jak se říká: „není důležité vyhrát, ale zúčastnit se”, a to přesně fotbal vystihuje. Je to prostě hra plná emocí, respektu, ať už k protivníkovi, rozhodčímu, nebo fanouškům, hra plná přátelství, krásných momentů a v neposlední řadě také ducha fair play. V mé bakalářské práci jsem se rozhodl spojit dvě zdánlivě neslučitelné věci, které mě již delší dobu provázejí životem, tedy fotbal a geografii. Uvádím zdánlivě neslučitelné, protože pravdou je, že tyto věci sobě navzájem mohou hodně nabídnout, ačkoli to tak na první pohled nevypadá. Má práce se přesněji zabývá úspěšností evropských států ve fotbale a jejich vývojem za posledních dvacet let. A i přesto, že mám vlastní hypotézu na to, kdo se umístí na předních příčkách, bude velice zajímavé zjistit, které státy byly nejúspěšnější a které naopak „vyhořely“. Podle mého názoru by se na předních příčkách měly umístit státy jako- Anglie, Španělsko, Německo a Itálie. Cílem práce je zjistit úspěšnost ale i neúspěšnost jednotlivých evropských států ve fotbale. Přesněji ve vybraných soutěžích na klubové i reprezentační úrovni, kde se navíc řeší úspěšnost i v mládežnických turnajích. Jejím cílem je taktéž analyzovat vývoj této úspěšnosti za jednotlivé časové úseky a porovnat, jak si státy vedly na obou zkoumaných úrovních, ale i to, jaké je jejich srovnání v seniorských a mládežnických reprezentacích. Dílčím cílem je vymezit území Evropy z geografického a fotbalového hlediska, srovnat rozdíly mezi těmito hledisky a vybrat státy, na které se analýza bude vztahovat. V neposlední řadě je dílčím cílem také zařadit geografii sportu do vědních geografických disciplín, popsat její historii a vývoj, a seznámit se s hlavními představiteli, kteří se tomuto odvětví geografie věnují. Práce je složena z pěti kapitol. První dvě kapitoly představují část teoretickou, ve třetí kapitole teorii doplňuje i část praktická a čtvrtá a pátá kapitola jsou čistě praktické. Kapitola první vymezuje základní charakteristiku fotbalu a geografie sportu. Druhá pak prezentuje metodiku práce, která je zaměřena zejména na vymezení území Evropy, výběr zkoumaných států a časových intervalů a v neposlední řadě na vlastní metodu ohodnocování.

8 Třetí kapitola nabízí přehled zkoumaných reprezentačních a klubových soutěží, jejich základní charakteristiku a prostorovou analýzu úspěšnosti států v těchto soutěžích. Čtvrtá obsahuje časoprostorový vývoj úspěšnosti na reprezentační a klubové úrovni. Pátá a poslední kapitola se zaměřuje na konečnou analýzu úspěšnosti států, jejich srovnání v určitých oblastech.

9 2 TEORETICKÝ VSTUP

2.1 Geografie sportu

Geografie sportu je celkem nová vědní disciplína, i když její prvopočátky sahají až k roku 1879. Frekvence publikací a velikost zájmu o tento obor byla v historii nízká, což se v posledních letech začíná měnit, a to díky průkopníkům geografie sportu, jako jsou Trudo Dejonghe a hlavně John Bale. Tento bývalý student britské univerzity v Keelu je jeden z prvních geografů, kteří se tomuto oboru geografie začali naplno věnovat. Byl to právě on, kdo napsal asi první sportovně zeměpisnou publikaci v Evropě jménem „Geography and football“. Tato publikace se zabývala provázaností zeměpisu se znalostmi místních fotbalových klubů a reprezentací. Největším dílem Johna Balea je pak bez pochyby publikace „Sports Geography“ z roku 1989 a její druhé vydání z roku 2003. Dá se říci, že tato kniha je jistou biblí sportovní geografie. Bale zde popisuje, co pojem „geografie sportu“ představuje a snaží se o jeho přesné vymezení. Zaměřuje se zejména na sportovní aktivity obyvatel jednotlivých území a rozložení sportovních aktivit v čase, vztahy mezi sportem, místem, prostředím a účastníky sportu, sport, jeho dopad na sociální a kulturní život lidí a hospodářský rozvoj. V neposlední řadě se snaží o propojení historie sportu se sportovní geografií. Bale v této knize dále uvádí, že geografie sportu pracuje na vědeckém základu a sportovní geografové by měli spolupracovat s jinými odborníky, jako například se sociology a ekonomy, což by posílilo postavení této oblasti geografie.1 Jak je uvedeno výše, první zmínka o geografii sportu je z roku 1879, kdy se autor Elisée Réclus ve své knize „Geographie Universelle“ okrajově věnoval teoriím vzniku kriketu. Mezi další publikace sportovně geografického charakteru patří článek z National Geographic „The Geography of Games“ z roku 1919, kde J. R. Hilderbrand popisuje spojení sportů a historií národů. Časopis American Journal of Education zase v roce 1940 vydal článek o původu a různosti profesionálních hráčů baseballu ve výchově jednotlivých států USA, na který o pár let později navázal finský geograf Jokl, který zpracoval podobnou práci, s tím rozdílem, že se týkala olympijských her v Helsinkách v roce 1952. Výsledkem se pak stala práce s množstvím okomentovaných grafů, tabulek a statistik. Výše jmenovaný časopis

1 BALE, J. 2003. Sports geography. London and New York, Routledge. Online dostupné na: http://books.google.cz/books?id=sjwoQOyLAbwC&printsec-frontcover? 10 American Journal of Education publikoval na sportovně geografické téma dále článek z roku 1960 od Johna Rooneyho o původu profesionálních hráčů amerického fotbalu a migraci těchto hráčů ze středních na vysoké školy.2 O šest let později T. Burley upozornil na to, že by se geografie sportu měla více zaměřit na amatérský sport, který má větší sociologické dopady na společnost. Geografie sportu měla dokonce od roku 1987 svůj Mezinárodní časopis geografie sportu, jenž však pro nedostatek vhodných publikací o pár let později zanikl. Autoři, kteří v něm publikovali své články, se nepovažovali přímo za sportovní geografy, ale zařazovali tento obor spíše do oblasti sociální nebo kulturní geografie. Mezi sportovními geografy na evropské půdě měli největší zastoupení ti francouzští, jako například dvojice Mathieu a Praicheux. Jejich práce z roku 1982 popisovala tématiku Lotrinska a tamních fotbalových klubů. Přesněji se zaměřili na výkonnost těchto klubů a závislost kupní síly a ekonomické aktivity obyvatel na ní. Tato francouzská dvojice později vytvořila i popisný atlas „Atlas Sports en France“ a v roce 1987 publikaci „Sport en France“. Mezi další francouzské geograficko-sportovní autory se řadí Jean-Pierre Augustin a jeho dílo „Sport, géographie et aménagement“ z roku 1995. 3 Dále jistě stojí za zmínku zástupci Švédka a Nizozemí. H. Aldskogiuse se svou prací o provázanosti města Leksand a tamějšího hokejového klubu, Roosjens a Van Dam pak s rozmístěním profesionálních fotbalových klubů v Nizozemí. Roosjens a Van Dam ve své práci popisovali taktéž ovlivňování životů normálních obyvatel velkými sportovními stadiony, přičemž se zaměřili hlavně na negativní faktory, které život kolem stadionu přináší, jako je kriminalita a hlučnost. Navrhoval i to, že by se velká sportoviště měla stavět na okrajích velkých aglomerací, čímž objevil novou oblast studie geografie sportu. Touto oblastí byla organizace a pořádání velkých sportovních akcí, při nichž sportovní geografové ve spolupráci se sociology a ekonomy realizovali přestavby měst, zejména u olympijských her v roce 1992 v Barceloně, 1996 v Atlantě a 2000 v Sydney. Zde se objevila velká provázanost sportovní geografie s územním plánováním.4 Z nynějších publikací bych zde zmínil například práci „Sport in the City“ od Michaela

2 BALE, John a Trudo DEJONGHE. Editorial Sports Geography: an overview. 157. [online]. [cit. 2013-04- 27]. Dostupné z: http://users.telenet.be/trudo.dejonghe/pdf/sportgeography%20an%20overview.pdf 3 BALE, John a Trudo DEJONGHE. Editorial Sports Geography: an overview. 158 – 162. [online]. [cit. 2013- 04-27]. Dostupné z: http://users.telenet.be/trudo.dejonghe/pdf/sportgeography%20an%20overview.pdf 4 BALE, J. 2003. Sports geography. London and New York, Routledge. Online dostupné na: http://books.google.cz/books?id=sjwoQOyLAbwC&printsec-frontcover? 11 Sama a Johna Hughsona, zabývající se vlivem sportu na územní plánování v regionálním měřítku, nebo knihu Davida Hassana „The History of Motor Sport“, která zkoumá vývoj automobilového sportu od vzniku ve střední Evropě po rozšíření do všech kontinentů.5 V roce 2003 pak nizozemský autor Van De Moortele zpracoval problematiku odlivu sportovních talentů z ekonomicky slabších zemí celého světa do zemí s finančně silnými a stabilními soutěžemi v Evropě a Severní Americe. Mne osobně zmíněné téma velmi zaujalo, jelikož právě odliv sportovních talentů je v současnosti pro některé státy značným problémem. Jestliže hovoříme o současných publikacích, je třeba podotknout, že jedním z nových trendů v nich je používání GIS (Geographical information systém) .6 Česká republika je v oblasti sportovní geografie na úplném začátku. Za zmínku však určitě stojí bakalářská a diplomová práce Jana Šichana, studenta Regionální geografie na Univerzitě Palackého v Olomouci, pod vedením RNDr. Mariána Haláse, PhD z let 2009 a 2011. Jeho práce s názvem „Časoprostorový vývoj kolektivních sportů v České republice“, se zaměřovala na rozdíly a vývoj v prostorovém rozčlenění vybraných sportů za posledních 50 let.7 Z aktivit studentů Univerzity Palackého bych vyzdvihl také diplomovou práci Marka Čermáka pod vedením Doc. RNDr. Václava Touška, Csc. „Sport a město Olomouc“ z roku 2010, zabývající se vztahem a postojem obyvatel města Olomouce k aktivnímu pohybu.8 Další geograficko–sportovní publikace u nás byly zveřejněny například ve čtvrtém čísle časopisu „Geografické rozhledy“ z roku 2012, které bylo celé věnováno geografii sportu.9 Geografii sportu provází v posledních letech, a to nejen u nás, velký nárůst zájmu geografů, kteří se této tematice začínají hojně věnovat. Díky tomuto zájmu počet sportovně geografických publikací neustále stoupá. Sport v současnosti není již pouhou vsuvkou do společenského a kulturního života obyvatel, z vrcholového sportu se stalo zaměstnání jako každé jiné. Představuje skvělou oblast pro geografické zkoumání, ať už na profesionální nebo rekreační úrovni. Má také jistý vzdělávací účinek, jelikož zlepšuje nejen fyzické ale i mentální vlastnosti, napomáhá k výchově mládeže a vštěpuje jim hodnoty, čímž formuje celkovou osobnost člověka.

5 Routledge [online]. [cit. 2013-04-11]. Dostupné z: http://www.routledge.com/books/subjects/SCSL1050/ 6 BALE, John a Trudo DEJONGHE. Editorial Sports Geography: an overview. 159 – 162. [online]. [cit. 2013- 04-27]. Dostupné z: http://users.telenet.be/trudo.dejonghe/pdf/sportgeography%20an%20overview.pdf 7 ŠICHAN, J. 2011. Časoprostorový vývoj kolektivních sportů v České republice (Diplomová práce). Univerzita Palackého v Olomouci, Katedra geografie. 8 ČERMÁK, M. 2009 Sport a město Olomouc: příspěvek ke geografii sportu (Diplomová práce). Univerzita Palackého v Olomouci, Katedra geografie. [online]. [cit. 2013-03-06]. Dostupné z: http://geography.upol.cz/soubory/studium/dp/2012-rg/2012_Cermak.pdf 9 TOMEŠ, J. (2012): Sport a geografie I. Geografické rozhledy, 21, 4, s. 6–9. ISSN 1210-3004 12 2.2 Historie a pravidla fotbalu

“Díváme-li se na fotbal na počátku 21. století, sledujeme mnohamilionový průmysl, který vyrábí z nejobyčejnějších lidí hvězdy a dráždí emoce mužů, žen i dětí na celém světě. V barech a kavárnách, doma i ve školách, od Amazonky po Zanzibar, všude se konverzace točí kolem této krásné hry. Dá se říct, že svět je fotbalem posedlý.”10 Jak můžeme pozorovat na základě výše uvedeného příspěvku, fotbalová tematika skutečně hýbe celým světem. Tato hra má své kořeny už ve staré Číně, Americe a Evropě, kde se vyvíjely různé verze této hry, ať už méně či více podobné dnešnímu fotbalu. Často se za nejranější formu fotbalu považuje hra tsu chu, což je čínská hra, která byla zaznamenána ve vojenském manuálu pocházejícím z Dynastie Han přibližně 200-300 př. n. l..11 Teprve až v roce 1848 ve Velké Británii v Cambridgi však přišel pokus o sepsání prvních jednotných fotbalových pravidel tzv. ''Cambridžská pravidla''. Na ty v roce 1857 navázaly pravidla Sheffieldská. Samotná pravidla moderního fotbalu byla sepsána v roce 1863, kdy ve Velké Británii jedenáct týmů založilo fotbalovou asociaci a vytvořily vlastní fotbalová pravidla.12 Postupem let se fotbal začal rozšiřovat dále do Evropy a poté i do celého světa. Začaly vznikat další národní fotbalové asociace a fotbalové soutěže, fotbal se začal profesionalizovat a komercializovat, a pravidla se přetvářela až do současné podoby. Nyní hrají proti sobě dva týmy, každý o jedenácti hráčích, s míčem na obdélníkovém hřišti. Hráči se pak snaží pomocí nohou dostat míč do soupeřové brány, tak aby přešel celým objemem brankovou čáru. Z jedenácti hráčů je vždy jeden brankář, který je jako jediný oprávněn hrát rukou, ale to pouze v pokutovém území. Každý tým má k zápasu taktéž možnost nominovat i náhradníky, přičemž v samotném zápase může nasadit do hry tři z nich. Pokud se počet hráčů jednotlivého týmu dostane pod sedm, ať už kvůli zranění, nebo vyloučení, je zápas automaticky ukončen.13 Délka hřiště musí být v rozmezí 90-120 m, šířka 45-90 m (pro mezinárodní utkání 100-110 × 64-75 m). Hrací plocha je vyznačena obvykle bílými čarami. Hřiště je rozděleno středovou čarou na dvě poloviny, přičemž na každé polovině je brána. Brána má rozměry 7,32 m x 2,44 m a nalezneme u ní vyznačené pokutové území a v něm značku pokutového kopu.

10 Světová encyklopedie fotbalu. 1. vyd. Editor Chris Hunt. Praha: Olympia, 2006, s. 9 ISBN 80-703-3965-9. 11 Světová encyklopedie fotbalu. 1. vyd. Editor Chris Hunt. Praha: Olympia, 2006, s. 9 ISBN 80-703-3965-9. 12 Světová encyklopedie fotbalu. 1. vyd. Editor Chris Hunt. Praha: Olympia, 2006, s. 12 ISBN 80-703-3965-9. 13 SK Stonava: stránky stonavského fotbalu. [online]. [cit. 2013-03-06]. Dostupné z: http://skstonava.webnode.cz/fotbalova-pravidla/ 13 Utkání fotbalu se hraje na dva poločasy o 45 minutách, mezi kterými je 15 minutová přestávka. Každé utkání řídí hlavní rozhodčí, jenž má na hřišti neomezenou pravomoc k uplatňování pravidel. Může například vyloučit hráče za faul nebo hrubé chování. Rozhodčímu na hřišti většinou pomáhají asistenti, kteří se pohybují na pomezních čarách a signalizují hlavnímu rozhodčímu mimo jiné, jestliže míč opustí hrací plochu, fauly, nebo další porušení pravidel.14 Jedno z nejdiskutovanějších pravidel je nepochybně pravidlo o ofsajdu. Nejen kvůli tomu, že ze sporných ofsajdových situací padá spousta branek, ale také proto, že hodně lidí pojem ofsajd plně nechápe a nedokáže ho rozpoznat. Proto si zde dovoluji citovat část z výkladu pravidel a to Pravidlo XI o ofsajdu a ofsajdovém postavení: - Ofsajdové postavení: ''Hráč je v ofsajdové pozici, je-li současně: na soupeřově polovině hrací plochy, blíže k soupeřově brankové čáře než míč a blíže k soupeřově brankové čáře než předposlední hráč soupeřova družstva (nebo než poslední dva hráči bránícího družstva, jsou-li tito dva hráči stejně vzdáleni od své brankové čáry).'' - Ofsajd: ''Hráče, který je v ofsajdové pozici, považuje rozhodčí za hráče v ofsajdu, jestliže v okamžiku, kdy míčem zahraje nebo se míče dotkne jeho spoluhráč, se podle názoru rozhodčího aktivně zapojí do hry.''15 Český fotbal se začal formovat již v době Rakouska-Uherska a po vzniku Československa se rozvíjel rychlým tempem. Po rozpadu Československa a vzniku samostatné České republiky v roce 1993 se začaly psát dějiny i samostatného českého fotbalu, který je zastřešován Českomoravským fotbalovým svazem (ČMFS).16

2.2.1 FIFA Fédération Internationale de Football Association, neboli FIFA, je světová organizace řídící světový fotbal, futsal a plážový fotbal. Byla založena představiteli Francie, Belgie, Nizozemska, Španělska, Švédska a Švýcarska roku 1904 v Paříži.17 Z počátku byly členy pouze evropské státy a organizace nebyla příliš uznávaná, což bylo vidět například v roce

14 SK Stonava: stránky stonavského fotbalu. [online]. [cit. 2013-03-06]. Dostupné z: http://skstonava.webnode.cz/fotbalova-pravidla/ 15 Fotbalová asociace České republiky [online]. [cit. 2013-03-19]. Dostupné z: http://nv.fotbal.cz/cmfs/Legislativa/index.php 16 BUZEK, Mario. Trenér fotbalu "A" UEFA licence: (učební texty pro vzdělávání fotbalových trenérů). 1. vyd. Praha: Olympia, 2007, s. 16 ISBN 978-807-3760-328. 17 Fédération Internationale de Football Association [online]. [cit. 2013-03-06]. Dostupné z: http://www.fifa.com/aboutfifa/index.html 14 1906, kdy se měl konat ve Švýcarsku první ročník světového šampionátu pořádaný touto organizací, ale nikdo se do něj nepřihlásil. Později však patřičné uznání získala, a stala se tak po letech vůdčí organizací světového fotbalu. FIFA zastřešuje 209 členských asociací jednotlivých zemí, kde ne všichni členové jsou suverénními státy. FIFA dále zastřešuje šest regionálních konfederací (AFC, CAF, UEFA, OFC, CONCACAF a CONMEBOL), které se s menšími výjimkami utvořily podle světadílů.18 Podmínkou pro členství je, aby každý člen FIFA byl současně členem jedné z těchto regionálních konfederací. Sídlo této organizace se nachází ve švýcarském Curychu. Prvním prezidentem FIFA se stal Robert Guérin a nyní v jejím čele stojí Švýcar Sepp Blatter. Hlavní náplň organizace představuje podpora a rozvoj fotbalu po celém světě pomocí různých podpůrných programů. FIFA taktéž pořádá mistrovství světa (dále jen MS) ve všech věkových kategoriích mužů i žen, uděluje každoroční ocenění pro nejlepší hráče, vydává každý měsíc žebříček FIFA, který se sestavuje podle výsledků z mezinárodních utkání a v neposlední řadě archivuje výsledky.19

2.2.2 UEFA Unie Evropských Fotbalových Asociací je hlavní řídící organizací evropského fotbalu, futsalu a plážového fotbalu. Byla založena po jednání francouzské, belgické a italské fotbalové federace 15. června 1954 ve švýcarské Basileji. Na začátku měla UEFA 25 národních asociací, nyní jich zastřešuje 53. Ne všechny se však geograficky nacházejí v Evropě. Tento rychlý růst způsobila především situace ve východní Evropě po roce 1990. UEFA je taktéž jedna z regionálních konfederací fotbalového světa spadající pod FIFA. 20 Sídlo UEFA se nachází ve městě Nyon a v čele je předseda Michel Platini. UEFA je strážcem fotbalu v Evropě, posiluje postavení fotbalu jako zřejmě nejpopulárnějšího sportu na světě a pečuje o blaho sportu na všech úrovních, od hvězd až po statisíce lidí, kteří fotbal berou jako koníček. Další činností UEFA je pořádání mezinárodních fotbalových turnajů a utkání, ať už na klubové úrovní: Liga mistrů UEFA, Pohár UEFA (nyní Evropská liga),

18 Světová encyklopedie fotbalu. 1. vyd. Editor Chris Hunt. Praha: Olympia, 2006, s. 20 – 25 ISBN 80-703- 3965-9. 19 Fédération Internationale de Football Association [online]. [cit. 2013-03-06]. Dostupné z: http://www.fifa.com/worldfootball/index.html 20 The official website for European football [online]. [cit. 2013-03-04]. Dostupné z: http://www.uefa.com/uefa/aboutuefa/organisation/history/index.html 15 Pohár vítězů pohárů (dále jen PVP), Superpohár UEFA a Pohár Intertoto, tak i na reprezentační úrovni jako například: Mistrovství Evropy (dále jen ME), mužů a žen všech věkových kategorií. UEFA také uděluje ocenění pro nejlepšího hráče Evropy a archivuje výsledky všech utkání, které pod ni spadají.21

21 The official website for European football [online]. [cit. 2013-03-04]. Dostupné z: http://www.uefa.com/uefa/aboutuefa/index.html 16 3 VYMEZENÍ EVROPY A METODIKA PRÁCE

3.1 Evropa a její geografické vymezení

Evropa je druhý nejmenší světadíl s bohatou historií, který někdy bývá označován jako západní Eurasie. Rozkládá se na severní polokouli na rozloze 9 908 543 km2, což zahrnuje 6,65% povrchu pevniny.22 Žije zde 740 miliónů obyvatel (2012) (10,5% světové populace), což z Evropy dělá světadíl s největší hustotou obyvatel okolo 74,68 ob/km2.23 Její krajina je velice rozmanitá, nachází se zde četné nížiny a to hlavně na severu a východu Evropy, kde nalezneme nejnižší bod Evropy -26 m v Kaspické sníženině. Tyto nížiny pak přechází v členitou oblast středohor, až ve vysokohorskou krajinu Pyrenejí, Karpat a Alp, kde můžeme najít nejvyšší bod Evropy horu Mt. Blanc, měřící 4807 m n. m..24 Evropa má poměrně hustou říční síť, a to díky vlhkému podnebí, které zde povětšinou panuje. Její Nejdelší řekou je Volha, mezi další větší řeky patří například Dunaj, Don, Seina, Rýn a Visla. Největším jezerem je s rozlohou 18 360 km2 jezero Ladožské. Evropa je rozdělena do dvou úmoří, a to úmoří Atlantského oceánu, kam patří asi 70% Evropy, a úmoří Severního ledového oceánu, kam patří 10% Evropy. Zbylých 20% je odvodňováno do bezodtoké oblasti Kaspického moře. Délka pobřeží Evropy bez ostrovů je pak 37 900 km.25 Hranice Evropy na severu, západě a jihu je hranice přirozená mořská. Na východě, s Asií vede přes Bajdaracký záliv, Karské moře, východní úpatí Uralu, řeku Ural (někdy též zvanou Emba), Kaspické moře, Kumsko-manyčskou sníženinu severně od Kavkazu, Azovské moře a přes Černé moře do Středozemního moře.26 Na evropském světadílu se nachází 46 nezávislých států, když počítáme i Turecko, které má hlavní část území v Asii, ale většinou se za evropský stát bere. Z těchto 47 států však Kosovo není všeobecně uznáváno. Kosovo vyhlásilo jednostranně nezávislost na Srbsku a uznává ho pouze 71 států světa. Kromě těchto států patří do Evropy ještě čtyři autonomní souostroví – Alandy (Finsko), Faerské ostrovy (Dánsko), Jan Mayen (Norsko) a Špicberky

22 LIŠČÁK, Vladimír. Státy a území světa. 3., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Libri, 2009, s. 16, [32] s. barev. obr. příl. ISBN 978-807-2774-142. 23 European commission: eurostat [online]. [cit. 2013-03-07]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/statistics/search_database 24 Svět: státy, národy, světadíly. Vyd. 1. Praha: Euromedia Group, 2006, xv, s. 1 Universum (Euromedia Group). ISBN 80-242-1757-0. 25 LIŠČÁK, Vladimír. Státy a území světa. 3., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Libri, 2009, s. 16, [32] s. barev. obr. příl. ISBN 978-807-2774-142. 26 LIŠČÁK, Vladimír. Státy a území světa. 3., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Libri, 2009, s. 16, [32] s. barev. obr. příl. ISBN 978-807-2774-142. 17 (Norsko), jedna kolonie – Gibraltar (Velká Británie) a Podněstří (neboli Podněsterskou moldavskou republiku). Podněstří vyhlásilo jednostranně nezávislost, potvrzenou referendem, a je uznáváno pouze všeobecně neuznanými státy Abcházií a Jižní Osetií. Dalším státem, který se občas považuje za evropský, je Kazachstán, i když hlavní část jeho území leží v Asii.27

3.2 Fotbalové vymezení území Evropy (podle EUFA)

Vymezení Evropy podle UEFA je podobné jako to geografické, až na pár výjimek. UEFA má pod sebou navíc některé státy Asie jako Arménie, Ázerbájdžán, Gruzie a Izrael. Další vyjímkou je Velká Británie, která je rozdělena na čtyři historické země – Anglie, Skotsko, Severní Irsko a Wales, jejichž asociace jsou členy UEFA. Některé státy Evropy nemají svoji fotbalovou asociaci, a proto také nejsou členy UEFA, jako například Monako.28

3.3 Přehled zkoumaných států

V rámci analytického výzkumu tato práce zahrnuje pouze současné státy a území ležící geograficky v Evropě, které jsou současně členy UEFA. Státy nacházející se v Asii ke zkoumaným státům nepatří i přesto, že jsou členy UEFA a zúčastňují se evropských pohárů a dalších akcí pořádaných touto organizací. Velká Británie se mezi zkoumanými státy taktéž nevyskytuje, avšak je zde zastoupena čtyřmi svými historickými zeměmi (Anglie, Severní Irsko, Skotsko, Wales), jelikož každá z těchto historických zemí má své vlastní fotbalové asociace, které jsou členy UEFA.29 Současným státům, které byly v průběhu zkoumaného období součástí nějakého soustátí, jsou každému jednotlivě udělovány i ty body, které vybojovalo dané soustátí za dobu, kterou v něm stát strávil. Takovými soustátími byly: Československo (mezi lety 1992- 1993), Jugoslávie (mezi lety 1992-2003), Srbsko a Černá hora (mezi lety 2003-2006). Příklad: Mezi lety 2003 – 2006 byly státy Srbsko a Černá hora členy stejnojmenného soustátí. Za tuto dobu soustátí získalo 45 bodů. Z toho tedy plyne, že každý jednotlivý stát soustátí (tedy Srbsko i Černá hora) získal taktéž 45 bodů.

27 LIŠČÁK, Vladimír. Státy a území světa. 3., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Libri, 2009, s. 42, 232, 267 – 268 358, 412, 440, 647, 740 – 744, 791, 832, , [32] s. barev. obr. příl. ISBN 978-807-2774-142. 28 Příloha č. 1 29 Příloha č. 1 18 Obr. 1: Přehled zkoumaných států, ostatních států Evropy a organizace UEFA

3.4 Metoda hodnocení států

Pro vyhodnocování úspěšnosti evropských států na klubové a reprezentační úrovni jsem se rozhodl zvolit vlastní metodu klasifikace, která je založena na udílení bodů státům za dílčí úspěchy jednotlivých klubů a reprezentací v evropských pohárech (Liga mistrů UEFA, Pohár UEFA (nyní Evropská liga), Pohár vítězů pohárů, Superpohár UEFA a Pohár Intertoto), MS a ME. Všechna data potřebná pro tuto analýzu úspěšnosti jsou z oficiálních stránek organizací UEFA a FIFA.30,31 V obrázku č. 10, který se vztahuje ke srovnávání klubové úrovně s reprezentační, se nezobrazují sloupce s bodovým ohodnocením, pokud toto ohodnocení alespoň v jedné úrovni nepřesáhne dvacet bodů.

30 The official website for European football [online]. [cit. 2013-03-04]. Dostupné z: http://www.uefa.com/ 31 Fédération Internationale de Football Association [online]. [cit. 2013-03-06]. Dostupné z: http://www.fifa.com/index.html 19 Klasifikace u evropských klubových pohárů byla zvolena takto: Předkola: − Každý postup z jakéhokoliv předkola evropského poháru...... 1B Hlavní soutěž: − Remíza v jakémkoliv zápase po uplynutí normální hrací doby...... 1B − Vítězství v jakémkoliv zápase po uplynutí normální hrací doby...... 3B − Postup do jakékoliv další fáze evropského poháru...... 3B − Celkové vítězství v jakémkoliv evropském poháru...... 6B Výjimkou je pohár Intertoto, který byl považován za předkolo pro Pohár UEFA, proto se mu dostává stejného ohodnocení jako každému jinému předkolu, tedy pouze 1B za každý jednotlivý postup. Dále se neudělují body za “postup“ z Ligy mistrů do Poháru UEFA (nyní evropské ligy), jelikož se nejedná o postup do další fáze soutěže, ale o sestup do méně uznávané a hodnocené soutěže. Při celkovém vítězství v jakémkoliv evropském poháru nedostává stát žádné jiné body, než zmiňovaných 6B za celkové vítězství, i když toto vítězství znamená postup do Superpoháru UEFA. Body z Ligy mistrů se poté násobí dvěma, aby se tato soutěž zvýhodnila oproti ostatním pohárům. Důvodem je vetší kvalita, konkurence, prestiž a finanční ohodnocení této soutěže oproti ostatním evropským klubovým soutěžím.

Klasifikace u reprezentačních soutěží byla zvolena takto: Hlavní soutěž: − Postup do hlavní soutěže...... 3B − Remíza v jakémkoliv zápase po uplynutí normální hrací doby...... 1B − Vítězství v jakémkoliv zápase po uplynutí normální hrací doby...... 3B − Postup do jakékoliv další fáze reprezentační soutěže...... 3B − Celkové druhé místo v jakékoliv reprezentační soutěži...... 1B − Celkové třetí místo v jakékoliv reprezentační soutěži...... 2B − Celkové vítězství v jakékoliv reprezentační soutěži...... 6B Body za celkové druhé a třetí místo nejsou udělovány v seniorském ME, stejně tak v ME do 21 let- zde však pouze v rozmezí od roku 2004 do současnosti. Důvodem tohoto hodnocení je absence zápasů o třetí místo ve výše zmíněných soutěžích.

20 Seniorské reprezentační soutěže jsou oproti mládežnickým soutěžím bodově zvýhodněny. Jedná se o takové zvýhodnění, kdy body v seniorském MS se nasobí třemi, zatímco body v seniorském ME pouze dvěma. Důvod je obdobný jako při násobení bodů u výše zmíněné Ligy mistrů, tedy větší kvalita, konkurence a prestiž seniorských soutěží. U obou klasifikací platí, že se při vítězství v prodloužení nebo po penaltových kopech oběma klubům počítá pouze 1B za remízu. Vítězný tým je potom odměněn 3B za postup nebo 6B za celkovou výhru – záleží, v jaké části soutěže tato možnost nastane. V obrázcích číslo 10 a 11, tedy v mapách pro srovnávání reprezentační úrovně s klubovou a seniorských reprezentací s těmi mládežnickými, je kvůli nepoměrnému bodovému ohodnocení pro lepší srovnávaní u sloupcových grafů násobeno bodové ohodnocení koeficienty k1 a k2 a to tak že: -Pro srovnání klubové úrovně s reprezentační podle vzorce: k1= Sk/Sr = 35496/4900 = 7,2 ≈ 7 (Sk- celkový součet bodů všech klubových soutěží, Sr- celkový součet bodů seniorských reprezentací) Jelikož bylo bodové ohodnocení na klubové úrovni několikanásobně větší a to hlavně díky většímu počtu a složitější struktuře soutěží, pro kvalitnější srovnání obou úrovní, bylo nutné

32 bodové ohodnocení reprezentačních soutěží vynásobit výše zmíněným koeficientem k1. -Pro srovnání seniorských reprezentací s mládežnickými podle vzorce: k2= Sr/Sm = 4900/2274 = 2,15 ≈ 2,1 (Sr- celkový součet bodů seniorských reprezentací, Sm- celkový součet bodů mládežnických reprezentací)

Zde bylo tímto koeficientem k2 vynásobeno bodové ohodnocení mládežnických reprezentací a to taktéž pro jejich lepší srovnání.33

32 Příloha č. 4 33 Příloha č. 5 21 3.5 Doba zkoumání a výběr časových intervalů

Tato analýza se zabývá úspěšností států za posledních dvacet sezón – tedy od sezóny 1992/1993 až po sezónu 2011/2012 včetně. Pouze pohár Intertoto a PVP jsou zkoumány v rámci kratšího období. Pohár Intertoto se oficiálně začlenil pod organizaci UEFA až v roce 1995, a proto je zkoumán od tohoto roku po rok 2008, kdy byl ukončen. U PVP je zkoumaná doba zkrácena díky konci této soutěže v roce 1999. Dále se zde bude porovnávat vývoj úspěšnosti v čase na reprezentační a klubové úrovni, a to v pěti intervalech po čtyřech letech. Zvolené intervaly jsou mezi sezónami: 1992/1993 až 1995/1996, 1996/1997 až 1999/2000, 2000/2001 až 2003/2004, 2004/2005 až 2007/2008, 2008/2009 až 2011/2012. Takové intervaly byly zvoleny z důvodu, že se v každém z nich nachází seniorské ME a MS, dvakrát všechny mládežnické reprezentační soutěže a čtyři pohárové sezóny. V každém intervalu jsou tedy zastoupeny všechny sledované soutěže.

22 4 ANALÝZA ZKOUMANÝCH SOUTĚŽÍ

4.1 Reprezentační soutěže

Reprezentační soutěže jsou zastřešeny výše zmiňovanými organizacemi FIFA a UEFA. Jedná se o mezinárodní turnaje a zápasy, kdy proti sobě nastupují vždy dva státy. Tyto státy si za pomoci určených osob (reprezentačního trenéra a realizačního týmu) libovolně vyberou 23 hráčů s občanstvím daného státu, kteří daný turnaj nebo zápas odehrají. Každé z těchto soutěží předchází kvalifikace, kde se všechny reprezentace utkají o možnost startovat v hlavním turnaji. Mezi zkoumané reprezentační soutěže patří MS a ME seniorů, MS do 17 a 20 let a ME do 21 let. Nejúspěšnějšími státy na všech reprezentačních úrovních ve zkoumaném období jsou jednoznačně: Španělsko, Německo a s mírným odstupem za nimi Itálie. Za těmito týmy následují s menším odstupem fotbalové státy jako Francie, Nizozemí, Portugalsko a Anglie. Jak nám ukazuje analýza, zmíněných sedm států ze západní Evropy uzavírá nejúspěšnější evropskou reprezentační špičku, za níž se objevuje již znatelná propast před dalšími pronásledujícími státy. Mezi tyto pronásledovatele patří Švédsko, Dánsko, Chorvatsko, Švýcarsko a Česká Republika. Posledních sedmnáct států pak naopak nedostalo žádný bod. Všechna tato umístění i s počtem bodů jsou zobrazena v tabulce č. 2.34

4.1.1 Mistrovství světa MS ve fotbale patří zcela jistě mezi největší fotbalová a možná i sportovní události naší doby. Jedná se o fotbalový turnaj, kde se objevují fotbalově nejsilnější státy z celého světa. První zmínky o uspořádání MS padly v roce 1904 při založení FIFA, kdy tato organizace rozhodla, že jako jediná má právo toto mistrovství pořádat.35 První MS se uskutečnilo v roce 1930 v Uruguay a vítězstvím se mohla pyšnit domácí reprezentace. Pouze zmíněné první mistrovství se uskutečnilo bez moderního systému kvalifikačních zápasů, který je dnes již samozřejmostí. Poté se mistrovství světa začalo hrát každý čtvrtý rok až do současnosti. Jedinou výjimkou je období v letech 1938 – 1950, kdy se turnaj na dvanáct let přerušil kvůli druhé světové válce a událostem s ní spojenými.36

34 Příloha č. 2 35 Světová encyklopedie fotbalu. 1. vyd. Editor Chris Hunt. Praha: Olympia, 2006, s. 40 – 41 ISBN 80-703- 3965-9. 36 Světová encyklopedie fotbalu. 1. vyd. Editor Chris Hunt. Praha: Olympia, 2006, s. 40 – 41 ISBN 80-703- 3965-9. 23 Následujícím ročníkům mistrovství pak vždy předcházela kvalifikace, do níž byl každý stát nasazen podle umístění v žebříčku FIFA a příslušnosti k určitému fotbalovému konfederačnímu regionu. Jednotlivé regiony mají předurčeno, kolik států z příslušné kvalifikace postupuje do hlavního turnaje, podle čehož se odvíjí samotná struktura kvalifikace. Do závěrečného turnaje postupuje 32 týmů z celého světa, které jsou v zápětí nalosovány do osmi skupin. Z každé skupiny potom postupují dva nejlepší týmy do osmifinále a dalších vyřazovacích zápasů.37 Nejlepším státem v bodování MS se stalo Německo, které sice nezískalo ani jedno prvenství, ale dostávalo se pravidelně až do závěrečných fází turnaje. V posledních třech ročnících získalo jednou druhé a dvakrát třetí místo. S mírným odstupem za ním se nachází dva poslední vítězové MS, tedy Itálie a stále se zlepšující Španělsko, následováni silnými reprezentacemi z Nizozemí, Francie, která v posledních pár letech už nedosahuje takových výsledků, a Anglie. Česká Republika se ocitla na ne moc lichotivých pozicích v třetí desítce. V přepočtu na sto tisíc obyvatel pak vévodí státy bývalé Jugoslávie Chorvatsko a Černá Hora.

Obr. 2: Úspěšnost vybraných států v seniorských MS mezi sezónami 1992/1993 až 2011/2012

37 Fédération Internationale de Football Association [online]. [cit. 2013-03-06]. Dostupné z: http://www.fifa.com/worldcup/preliminaries/index.html 24 4.1.2 Mistrovství Evropy ME je nejprestižnější evropská soutěž národních týmů, která je zastřešena organizací UEFA a je přístupná všem členům této organizace. První myšlenka o evropském šampionátu padla v roce 1927, kdy se mělo utkat deset vrcholových evropských zemí. Autorem této myšlenky byl Francouz Henri Delaunay, podle kterého byla později pojmenována trofej pro vítěze. Roku 1958 se začaly uskutečňovat první kvalifikační zápasy tehdejšího poháru evropských národů, které probíhaly v rámci sérií dvoukolových utkání (doma – venku). O dva roky později se pak ve Francii uskutečnily semifinálové a finálové zápasy. Po nichž se z vítězství radovalo SSSR. Název ME se začal užívat až roku 1972, kdy nahradil křečovitý název Evropská soutěž národních týmů. Další změnou v organizaci ME se roku 1976 stal fakt, že na závěrečném turnaji přibylo čtvrtfinále. Mimo jiné byl rok 1976 také rokem, kdy Československo porazilo ve finále na penalty SRN, a získalo tak titul mistrů Evropy. 38 Podoba závěrečného turnaje se v průběhu dalších let značně měnila až do roku 1996. V této době se podoba turnaje ustálila způsobem, že se soutěže účastní 16 týmů ve čtyřech skupinách, přičemž z každé skupiny postupují dva nejlepší týmy do čtvrtfinále a dalších vyřazovacích zápasů.39 Každému závěrečnému turnaji samozřejmě předchází kvalifikace. V ME byly v posledních 20 letech za nejlepší považovány týmy z Pyrenejského poloostrova. Na prvním místě se umístilo Španělsko, vítěz posledních dvou ME, a hned za ním Portugalsko, které v tomto turnaji nasbíralo rozhodně více úspěchů než na MS. Na dalších pozicích jsou situovány dlouhodobě silné reprezentace Německa, Nizozemí, Francie a Itálie. V těsném závěsu za nimi je Česká Republika, která se společně s Portugalskem, Černou Horou a Chorvatskem umístila na příčkách nejvyšších, a to i v přepočtu bodů na sto tisíc obyvatel. Až za Českou republikou je umístěna Anglie, která má sice stabilně výborný reprezentační tým, avšak úspěchy na závěrečných turnajích se jí vyhýbají.

38 The official website for European football [online]. [cit. 2013-03-04]. Dostupné z: http://www.uefa.com/uefaeuro/finals/history/index.html 39 Světová encyklopedie fotbalu. 1. vyd. Editor Chris Hunt. Praha: Olympia, 2006, s. 86 – 87 ISBN 80-703- 3965-9. 25 Obr. 3: Úspěšnost vybraných států v seniorských ME mezi sezónami 1992/1993 až 2011/2012

4.1.3 Mládežnické soutěže Mládežnické soutěže jsou MS a ME s velmi podobnou nebo stejnou strukturou jako ty seniorské, s tím rozdílem, že se jich mohou zúčastnit pouze hráči do určitého věku. Tato práce je zaměřena na tři nejhlavnější mládežnické soutěže, které se nejefektivněji porovnávají se seniorskými reprezentacemi, jelikož se jedná o ročníky blízké přechodu k nim. Jsou to ME do 21 let a MS do 17 a 20 let. Všechny tyto soutěže se hrají každé dva roky, a zastřešují je, tak jako většinu mezinárodních soutěží, organizace FIFA a UEFA. 40,41 Mládežnickým reprezentacím jasně vévodí Španělsko, jehož mládež získává úspěchy ve všech věkových úrovních. Španělsko má téměř dvojnásobek bodů co druhé Německo a třetí Itálie, která je v počtu vítězství nejúspěšnějším státem v ME do 21 let. Následují tradičně silné mládežnické reprezentace Francie, Portugalska, Nizozemí, České Republiky a Anglie.

40 Fédération Internationale de Football Association [online]. [cit. 2013-03-06]. Dostupné z: http://www.fifa.com/index.html 41 The official website for European football [online]. [cit. 2013-03-04]. Dostupné z: http://www.uefa.com/ 26 Obr. 4: Úspěšnost vybraných států v mládežnických reprezentačních soutěžích mezi sezónami 1992/1993 až 2011/2012

4.2 Evropské klubové soutěže UEFA

Jak název napovídá, jedná se o turnaje (poháry), do kterých postoupí nejlepší kluby jednotlivých členských států organizace UEFA podle předem stanovených pravidel. Postup probíhá na základě tzv. ''Národního koeficientu UEFA'', který určuje kolik klubů jakého státu bude mít možnost se těchto evropských pohárů účastnit. Koeficient je určen podle výsledků všech klubů jednotlivých států z evropských pohárů v posledních pěti sezónách. V tomto ohledu jsou nejúspěšnějšími státy za poslední roky: Anglie, Španělsko a Německo.42 Mezi sledované evropské klubové soutěže patří: Liga mistrů UEFA, Evropská liga UEFA (dříve pohár UEFA), Pohár vítězů pohárů, Evropský Superpohár a Pohár Intertoto. Podle analýzy za sledované období jsou v evropských pohárech úspěšné státy téměř totožné jako u ''Národního koeficientu UEFA''. V čele se usadilo Španělsko, za kterým se

42 Eurofotbal: specialista na evropský fotbal. [online]. [cit. 2013-03-06]. Dostupné z: http://www.eurofotbal.cz/clanky/narodni-koeficienty-uefa-uvod-129540/ 27 utvořily tři dvojice, které mají podobný počet bodů. Hned za Španělskem se nachází Itálie a Anglie, na čtvrtém a pátém místě pak s odstupem Německo a Francie, a za nimi Nizozemí a Portugalsko. Česká Republika se umístila až na třináctém místě. Je tedy zřejmé, že evropské scéně dominují převážně země ze západu Evropy. Na tyto země se v evropských pohárech snaží útočit hlavně státy jako Rusko, Ukrajina, Švýcarsko, Řecko nebo Turecko.

4.2.1 Liga mistrů UEFA Liga mistrů UEFA, dříve nazývána jako Pohár mistrů evropských zemí, je nejprestižnější fotbalová klubová soutěž na světě, která je, jak vyplývá z názvu, zastřešována organizací UEFA. Její historie sahá do roku 1955, kdy se do finále dostal Real Madrid a Stade de Reims. Díky návštěvě 38 tis. diváků se tak zrodil legendární turnaj, který dodnes sbírá stále větší popularitu.43 Prvním vítězem tohoto turnaje se stal španělský Real Madrid, který v následujících čtyřech letech své vítezství obhájil. Fotbal má však i své stinné stránky, což se ukázalo 29. května 1985. Tento den se stal nejčernějším okamžikem v historii soutěže, když bylo při finálovém zápasu mezi kluby FC Liverpool a Juventus Turín ušlapáno 39 lidí a další stovky byly zraněny. Za tento akt UEFA vyloučila na šest let všechny anglické týmy ze soutěže. Do této doby se turnaj hrál vyřazovacím způsobem, což však po změně struktury v roce 1991 přestalo platit. První dvě kola pokračovaly stejně, třetí se však skládalo ze dvou minilig a vítězové těchto minilig se utkali ve finále.44 O rok později přišlo přejmenování soutěže na současný název Liga mistrů UEFA. Struktura turnaje se během let často přetvářela, až do současné podoby. Nyní turnajová struktura vypadá tak, že se hrají čtyři předkola před začátkem hlavní fáze soutěže. Ta poté začíná základními skupinami, kde se utvoří osm skupin po čtyřech, z nichž první dva z každé skupiny postupují do vyřazovacích bojů (osmifinále, čtvrtfinále, semifinále a finále). Vyřazovací fáze se hraje pokaždé na dva zápasy stylem doma – venku a postupuje tým s lepším skóre za tyto zápasy. V případě stejného skóre rozhodují počty branek na soupeřově hřišti. Pokud nerozhodne ani toto, hraje se prodloužení a následně přichází penaltová loterie.45

43 Světová encyklopedie fotbalu. 1. vyd. Editor Chris Hunt. Praha: Olympia, 2006, s. 188 ISBN 80-703-3965-9. 44 Světová encyklopedie fotbalu. 1. vyd. Editor Chris Hunt. Praha: Olympia, 2006, s. 188 – 189 ISBN 80-703- 3965-9. 45 The official website for European football [online]. [cit. 2013-03-04]. Dostupné z: http://www.uefa.com/uefachampionsleague/index.html 28 Tab 3. Struktura Ligy mistrů mezi sezónami 1992/1993 až 2011/2012. počet hlavní soutěž sezóny předkol předskupinová fáze skupinová fáze vyřazovací fáze 1992/1993 1 2 kola 2 základní skupiny po čtyřech týmech FI první z každé skupiny postupuje 1993/1994 1 2 kola 2 základní skupiny po čtyřech týmech SEF první 2 z každé skupiny postupijí 1994/1995 až 1 4 základní skupiny po čtyřech týmech ČTVF 1996/1997 první 2 z každé skupiny postupijí 1997/1998 2 6 základní skupin po čtyřech týmech ČTVF 1998/1999 první 2 z každé skupiny postupijí nejlepší 2 z druhých míst 1999/2000 až 3 8 základních skupin po čtyřech týmech ČTVF 2002/2003 první 2 z každé skupiny postupijí 4 osmifinálové skupiny po čtyřech týmech první 2 z každé skupiny postupijí 2003/2004 až 3 8 základních skupin po čtyřech týmech OSMF 2008/2009 první 2 z každé skupiny postupijí 2009/2010 až 4* 8 základních skupin po čtyřech týmech OSMF 2011/2012 první 2 z každé skupiny postupijí * třetí a čtvrté předkolo je rozdělěno na mistrovskou a nemistrovskou část Vyřazovací fáze začíná: OSMF - Osmifinále; ČTVF - čtvrtfinále; SEF - semifinále, FI - finále Zdroj: The official website for European football [online]. [cit. 2013-03-04]. Dostupné z: http://www.uefa.com/, Michal Halady - vlastní návrh

Liga mistrů je soutěž, kterou za sledované období ovládají zejména tři státy. Podle bodování je na prvním místě Španělsko, za kterým v závěsu následuje v posledních letech silně dotírající se Anglie a naopak mírně upadající Itálie. Kluby těchto států ovládly tuto soutěž z dvaceti sezón patnáctkrát. S menším odstupem za nimi se nachází Německo, poté Francie a následně již s větším odstupem zbytek Evropy, z něhož jen občas někdo zaútočí na závěrečná kola této soutěže. V přepočtu bodů na sto tisíc obyvatel se na první místa ke státům Pyrenejského poloostrova přidal Kypr.

29 Obr. 5: Úspěšnost vybraných států v Lize mistrů mezi sezónami 1992/1993 až 2011/2012

Tab 4. Přehled všech vítězů Ligy mistrů. Stát Klub Rok vítězství v Lize mistrů Španělsko Real Madrid 1956, 1957, 1958, 1959, 1960, 1966, 1998, 2000, 2002 Barcelona 1992, 2006, 2009, 2011 Portugalsko Benfica Lisabon 1961, 1962 FC Porto 1987, 2004 Itálie AC Milán 1963, 1969, 1989, 1990, 1994, 2003, 2007 Inter Milán 1964, 1965, 2010 Juventus Turín 1985, 1996 Skotsko Celtic Glasgow 1967 Anglie Manchaster United 1968, 1999, 2008 Liverpool 1977, 1978, 1981, 1984, 2005 Nottingham Forest 1979, 1980 Aston Villa 1982 Chelsea 2011 Nizozemí Feyenoord Rotrdam 1970 Ajax Amstrdam 1971, 1972, 1973, 1995 PSV Eindhoven 1988 Německo Bayern Mnichov 1974, 1975, 1976, 2001 Hamburg SV 1983 Dortmund 1997 Rumunsko Steaua Bukurešť 1986 Srbsko (Jugoslávie) CZ Bělehrad 1991 Francie Olympic Marseille 1993

Zdroj: The official website for European football [online]. [cit. 2013-03-04]. Dostupné z: http://www.uefa.com/, Michal Halady - vlastní návrh 30 4.2.2 Evropská liga UEFA (Pohár UEFA) Tato soutěž vznikla roku 1955, tehdy ještě pod názvem Veletržní pohár. O vznik této soutěže se postarali tři muži a to: Angličan sir Stanley Rous (pozdější prezident FIFA), Švýcar Ernst Thommen a Ital Ottorino Barrasi (oba pozdější viceprezidenti FIFA), kteří dostali nápad na uspořádání turnaje pro města, kde se pravidelně konají veletrhy. Tyto turnaje trvaly i několik let a zúčastňovaly se jich i méně kvalitní kluby, protože postupy do nich nebyly spojovány s umístěním v domácí soutěži. Prvním vítězem byla v roce 1958 Barcelona a stanovila tak trend prvního desetiletí turnaje, kdy nadvládu nad touto soutěží držely týmy z jižních států Evropy. Poté ji vystřídala nadvláda států severní Evropy a to převážně klubů z Anglie.46 V roce 1972 zvítězil anglický klub Tottenham Hotspur, a stal se tak prvním vítězem po přejmenování soutěže na Pohár UEFA.47 Přejmenování přišlo zejména z toho důvodu, že tento turnaj zastřešila organizace UEFA. V tuto dobu už se do tohoto turnaje postupovalo podle umístění v národních ligách a pohárech. Později po roce 1998 expanze Ligy mistrů způsobila to, že do Poháru UEFA postoupily i některé kluby, které vypadly v předkole Ligy mistrů a po skončení PVP se do něj dostaly i vítězné kluby z poháru Intertoto. Další změna přišla o rok později, kdy se do třetího kola soutěže dostaly ty kluby, které se umístily na třetích místech v základních skupinách Ligy mistrů.48 Zatím poslední změna nastala v ročníku 2009/2010, kdy se soutěžní struktura prozatím naposledy přetvořila a soutěž dostala název Evropská liga. V současnosti jsou čtyři předkola před začátkem hlavní fáze soutěže, která poté začíná dvanácti skupinami po čtyřech klubech, z nichž postupují vždy první dva ve skupině. K těmto klubům se přidá osm dalších, kteří skončili v základních skupinách Ligy mistrů na třetích místech. Všechny tyto kluby postupují do vyřazovací části, kterou zahajuje šestnácnifinále a dále postupně pokračuje osmifinále, čtvrtfinále, semifinále a konečně finále. Zápasy ve vyřazovací části se hrají na dva zápasy stylem doma – venku, s výjimkou finále, které se hraje na jeden zápas na neutrálním hřišti.49

46 Světová encyklopedie fotbalu. 1. vyd. Editor Chris Hunt. Praha: Olympia, 2006, s. 200 ISBN 80-703-3965-9. 47 Světová encyklopedie fotbalu. 1. vyd. Editor Chris Hunt. Praha: Olympia, 2006, s. 200 – 202 ISBN 80-703- 3965-9. 48 Světová encyklopedie fotbalu. 1. vyd. Editor Chris Hunt. Praha: Olympia, 2006, s. 202 ISBN 80-703-3965-9. 49 The official website for European football [online]. [cit. 2013-03-04]. Dostupné z: http://www.uefa.com/uefaeuropaleague/index.html 31 Ve zkoumaném období této soutěži zpočátku vévodily kluby z Itálie, ve druhé polovině však přišel zvrat a začala nadvláda španělských klubů. Hlavně z tohoto důvodu se tyto státy nachází na prvních příčkách v bodování Evropské ligy (poháru UEFA) společně s Německem a Francií. Překvapivě až na pátém místě je umístěna Anglie se svými silnými kluby, které bohužel tuto soutěž často staví na druhou kolej.

Tab 5. Přehled všech vítězů Evropské Ligy (Poháru UEFA). Stát Klub Rok vítězství v Evropské lize (Poháru UEFA) Anglie Tottenham 1972, 1976, 1984 Liverpool 1973, 2001 Ipswich 1981 Nizozemí Feynoord 1974, 2002 PSV 1978 Ajax Amsterdam 1992 Německo Monchengladbach 1975, 1979 Eintracht Frankfurt 1980 Leverkusen 1988 Bayern Mnichov 1996 Schalke 1997 Itálie Juventus 1977, 1990, 1993 Neapol 1989 Inter Milán 1991, 1994, 1998 Parma 1995, 1999 Švédsko Goteborg 1982, 1987 Belgie Anderlecht 1983 Španělsko Real Madrid 1985, 1986 Valencia 2004 Sevilla 2006, 2007 Atletiko Madrid 2010, 2012 Turecko Galatasaray 2000 Portugalsko Porto 2003, 2011 Rusko CSKA Moskva 2005 Zenit Petrohrad 2008 Ukrajina Shakhtar Donetsk 2009

Zdroj: The official website for European football [online]. [cit. 2013-03-04]. Dostupné z: http://www.uefa.com/, Michal Halady - vlastní návrh

32 Obr. 6: Úspěšnost vybraných států v Evropské lize (Poháru UEFA) mezi sezónami 1992/1993 až 2011/2012

4.2.3 Superpohár UEFA Z počátku se jednalo pouze o slavnostní zápas mezi vítězi Poháru mistrů evropských zemí a Poháru vítězů pohárů, kdy první ročník v roce 1973 vyhrál nizozemský klub Ajax Amsterdam. Později tento pohár hráli vítězové Ligy mistrů a po zániku PVP vítězové Poháru UEFA (Evropské ligy). Byl a je to tedy vždy souboj mezi dvěma týmy, které vyhrály určité evropské poháry. Tato soutěž se hrála každý rok, vždy na 2 zápasy stylem doma – venku a to až do roku 1998, kdy se začalo hrát pouze na jeden zápas na neutrálním hřišti. Pouze v letech 1974 a 1981 se Superpohár neuskutečnil, protože se nepovedlo najít oboustranně výhodné datum pro zápasy nebo prostor pro odehrání zápasu.50 Jelikož se do této soutěže dostávají pouze vítězové ostatních evropských pohárů, body zde získalo pouze osm států. Z nich výrazně největší bodový obnos získalo Španělsko,

50 The official website for European football [online]. [cit. 2013-03-04]. Dostupné z: http://www.uefa.com/uefasupercup/index.html 33 následované Itálií a Anglií, která však již nemá ani třetinu bodů co první Španělsko. Tuto trojici pak doplňují státy, které získaly minimum bodů jako Německo, Nizozemí, Rusko, Turecko a Ukrajina.

Obr. 7: Úspěšnost vybraných států v Superpoháru UEFA mezi sezónami 1992/1993 až 2011/2012

4.2.4 Pohár vítězů pohárů První ročník PVP se uskutečnil v roce 1961 a vítězně z něj vyšla italská Fiorentina. Tento pohár byl založen a organizován tak, aby probíhal souběžně s Pohárem UEFA. Hrálo se vyřazovacím způsobem vždy na dvě utkání stylem doma – venku v jednom kole soutěže.51 Poháru se zúčastnily, jak už název napovídá, vítězové národních pohárů. Pokud se ale shodoval tento vítěz s vítězem ligy, postoupil do něj poražený finalista národního poháru. Dále se do PVP dostal vítěz přechozího ročníku turnaje. 52

51 Světová encyklopedie fotbalu. 1. vyd. Editor Chris Hunt. Praha: Olympia, 2006, s. 204 ISBN 80-703-3965-9. 52 The official website for European football [online]. [cit. 2013-03-04]. Dostupné z: http://www.uefa.com/ 34 Zpočátku mělo své národní poháry vytvořeno pouze pár zemí v Evropě, a proto se PVP zúčastňovalo jen pár klubů. Později, zejména díky tomuto poháru a možnosti dalšího výnosu v něm, se po celé Evropě začaly organizovat národní poháry. Poslední ročník se pak konal v roce 1999, kdy vyhrálo italské Lazio Řím. V tomto zápase dal vítězný gól český reprezentant Pavel Nedvěd a tím se zapsal do historie jako poslední střelec PVP. Konec PVP z velké části zavinil vzrůstající zájem a expandování Poháru UEFA a Ligy mistrů a z toho vyplývající tlak na organizaci UEFA, aby ''zeštíhlila'' své evropské klubové soutěže.53 Přední příčky v PVP obsadily opět Anglie, Itálie a Španělsko s velmi podobným počtem bodů. Za nimi se s poměrně velkou bodovou ztrátou nachází Francie a dále pak Nizozemí a Rusko.

Obr. 8: Úspěšnost vybraných států v PVP mezi sezónami 1992/1993 až 1998/1999

53 Světová encyklopedie fotbalu. 1. vyd. Editor Chris Hunt. Praha: Olympia, 2006, s. 204 ISBN 80-703-3965-9. 35 4.2.5 Pohár Intertoto Tento pohár byl koncipován na popud Švýcara Ernsta Thommena a Rakušana Karla Rappana, kteří měli zájem o vytvoření letního turnaje, který by byl jistou přípravou na sezónu. UEFA byla z počátku neochotná, přesto však dala nakonec turnaji zelenou a ten mohl v roce 1961 odstartovat. Prvním vítězem se stal nizozemský klub FC Ajax Amsterdam. Poté roku 1967 však byla změněna turnajová struktura a ze soutěže se stal tzv. ''turnaj bez trofeje'', tedy měl více vítězů. V roce 1995 pak přišla velká změna, kdy UEFA přijala tento turnaj pod svá křídla a nabídla vítězům dvě místa v PVP a později i Poháru UEFA, čímž se z něj stal turnaj pouze kvalifikační. Prvními takto postupujícími kluby do Poháru UEFA byly RC Strasbourg a FC Girondins de Bordeaux, který se nakonec dostal až do finále. Naposledy byl turnaj přepracován v roce 2006, kdy proběhly jen tři kola a jedenáct vítězů postupovalo do 2. předkola Poháru UEFA. Tato forma se moc neujala, a také proto se v roce 2008 konal poslední ročník soutěže.54 V této soutěži vyčnívají bodově dva státy a to Francie a Německo, kteří ovládli bodování s náskokem více jak dvaceti bodů na Českou Republiku a Španělsko. Z těchto dobrých výsledků těžily hlavně kluby z prvních dvou jmenovaných států, kterým se tímto způsobem dařilo získávat vstupenky do Poháru UEFA.

54 The official website for European football [online]. [cit. 2013-03-04]. Dostupné z: http://en.archive.uefa.com/competitions/intertotocup/history/index.html 36 Obr. 9: Úspěšnost vybraných států v poháru Intertoto mezi sezónami 1995/1996 až 2008/2009

37 5 ČASOVÝ VÝVOJ ÚSPĚŠNOSTI STÁTŮ

Fotbal je naštěstí velice nevyzpytatelná hra, ve které se jen málokdo udrží dlouhou dobu na nejvyšších příčkách. Proto bylo velice zajímavé tento časový vývoj úspěšnosti jednotlivých států ve výše zmíněných intervalech sledovat.

5.1 Reprezentační úroveň

Jak lze pozorovat v tabulce č. 9, v seniorských reprezentačních soutěžích nebyla špička nikdy stejná. Vždy se našel stát, který za jednotlivé období překvapil znatelným bodovým ziskem. Úspěšnost jednotlivých států značně kolísala. Jen málo států, jako u seniorů Německo a u mládeže Španělsko, si dokázalo držet svoji výkonnost po celých dvacet let. Což můžeme vidět na příkladu Nizozemí, které se vyskytovalo na pozici lepšího průměru, v průběhu dalších let se vyšplhalo špici, nicméně mezi sezónami 2000/2001 a 2003/2004 pak přišla viditelná krize, a následně opět návrat mezi nejlepší. Ještě viditelnější to je u Francie, která má své výsledky „jak na houpačce“. Svoji výkonnost si na stejné úrovni po celé sledované období držela Anglie, pro kterou to byl však spíše neúspěch, jelikož nedosáhla na žádný pohár a držela se pouze v silnějším průměru.55

Sezóny 1992/1993 až 1995/1996 Nadvládu nad seniorskými reprezentacemi drželo Německo, mistři Evropy z roku 1996, a Itálie, která skončila v roce 1994 na MS druhá. Následovala je čtveřice států v čele s Bulharskem. Neztratila se, na rozdíl od takových fotbalových států jako Anglie, Portugalsko nebo Francie, ani Česká republika, která skončila na ME hned druhá za Německem.56 Evropskému mládežnickému fotbalu v tomto období vládla jasně dvojice z Pyrenejského poloostrova, tedy Španělsko a Portugalsko. A zatímco Španělé nadvládu v dalším období potvrdili a i poté se drželi na špici, druhý jmenovaný tým se na mládežnické úrovni ze špičky propadl.

55 Příloha č. 6 56 Příloha č. 8 38 Sezóny 1996/1997 až 1999/2000 Ve druhém sledovaném období již byla situace úplně jinak. Francie, která se v minulých letech trápila, zvítězila jak na MS, tak na ME a s přehledem tyto roky ovládla. Z uctivé vzdálenosti se na ni dívali finalista ME Itálie, a Nizozemí, které se v obou soutěžích dostalo do semifinále. Další, kdo oproti minulosti hodně posílil, bylo Chorvatsko, Srbsko a Černá hora, tedy země bývalé Jugoslávie. Naopak velký propad zaznamenalo Bulharsko, Německo, Švédsko, ale i Česká Republika.57 U mládeže to byla jednoznačná záležitost pro Španělsko, které získalo téměř čtyřikrát více bodů co druhá reprezentace Irska a třetí Německa.

Sezóny 2000/2001 až 2003/2004 Německo, které v minulém období získalo neméně bodů z jednotlivých intervalů, se opět dostalo na příčku nejvyšší, a to hlavně díky druhému místu na MS. Naopak po Francii se slehla zem. Ještě hůře na tom však bylo Rumunsko, které společně s Bulharskem, Belgií a Norskem v tomto období započali pád na samé dno, na kterém zůstávají až do současnosti. Tento časový interval byl vůbec nejvyrovnanější ze všech, až na Německo zde nenajdeme žádný stát, který by se utrhl. Touto vyrovnaností ztratily zejména Itálie, Nizozemí a Francie, kteří prožili menší ústup ze slávy. Naopak dobrých let a svého maxima zde dosáhl semifinalista ME- Česká republika, úspěšný tým z MS- Turecko, a překvapivý vítěz ME- Řecko.58 Ve třetím období se v mládežnických soutěžích dokázala Francie dostat před doposud vládnoucí Španělsko na první místo. Tyto roky byly výborné pro týmy z České republiky.

Sezóny 2004/2005 až 2007/2008 Jestliže minulé období bylo nejvyrovnanější a výrazněji bodovalo hodně států, které třeba nepatřili k největším favoritům, potom v tomto období se na první místa opět dostala výše zmiňovaná sedmička západoevropských států v čele s Německem, Itálií a Španělskem. Tyto státy úplně ovládly jak MS, tak i ME. Poslední jmenovaný stát korunoval svoji za poslední desetiletí stále stoupající bodovou tendenci vítězstvím v ME 2008. Itálie zdolala ve Finále MS Francii a Německo se na obou turnajích umístilo do třetí pozice. Za touto

57 Příloha č. 9 58 Příloha č. 10 39 sedmičkou se dokázaly prosadit pouze státy Ukrajina a Švýcarsko, které zažily vynikající roky, a stabilně bodující státy Chorvatska a Švédska. Další státy jako Dánsko a Irsko, které se v minulosti do závěrečných turnajů občas dostávaly, se bodově vůbec neprosadily.59 Těmto letem u mládeže, na rozdíl od seniorských reprezentací, vládlo Nizozemí. Až za ním skončilo Španělsko, Německo a Itálie. Stejně jako u seniorů to bylo období velmi vyrovnané a pro dobré výsledky si došel nejeden stát.

Sezóny 2008/2009 až 2011/2012 V posledním časovém období se naplno ukázala stoupající forma velmi silné generace Španělska, které dokázalo ovládnout ME i MS, a tím samozřejmě i bodování. Za ním se umístil semifinalista obou soutěží- Německo, a druhý stát v MS- Nizozemí. Tyto tři týmy s velkým náskokem ovládly poslední roky. Dále už stojí za zmínku snad jen slibné výkony Slovenska v MS, které mu vynesly dost bodů.60 Podobně to pak pokračovalo i u mládeže, kdy vedla země z Pyrenejského poloostrova a v závěsu za ní následovalo Německo. Poslední roky ze začalo dařit Anglii a překvapivě i Švýcarsku. Naopak velký propad u mládeže zažilo Nizozemí.

5.2 Klubová úroveň

Vývoj na klubové úrovni sice tak nekolísá jako na úrovní reprezentační, za to je zde znatelnější odstup výše zmiňované první sedmičky států od ostatních. Ani v jednom ze sledovaných období se na prvních sedm míst nedostal nikdo jiný. Přesun v pořadí tedy probíhá pouze mezi první sedmičkou a ostatními mezi sebou. Vývoj na klubové úrovni je téměř totožný jako ten celkový, protože bodů z evropských pohárů je jednoznačně více. Státy zde lze dále rozdělit na ty, které svou úspěšnost v průběhu let spíše zvyšují jako Španělsko, Anglie, Portugalsko, ale i Ukrajina. Dále na státy, jejichž úspěšnost stagnuje, nebo i mírně klesá, jako Německo, Itálie, Francie a Nizozemí. A ostatní státy, které mají úspěšnost rok od roku jinou. Mezi takové patří například Turecko, Řecko, Česká Republika a Polsko, u kterých vývoj úspěšnosti připomíná pyramidu s vrcholem mezi sezónami 2000/2001 až 2003/2004.61

59 Příloha č. 11 60 Příloha č. 12 61 Příloha č. 7 40 Sezóny 1992/1993 až 1995/1996 Jasným lídrem prvních čtyř let této analýzy na klubové úrovni byla Itálie, a to hlavně díky tomu, že z dvanácti finálových utkání v Lize mistrů, Poháru UEFA a PVP zde byly desetkrát zastoupeny kluby z této země. Dokonce šest pohárů vyhrály. Až daleko za Itálií je druhá Francie se třemi účastmi ve finále, ze kterých proměnila dvě ve vítězství. Poté pak Španělsko, Německo a další. Z ostatních států se dopředu tlačily zejména Rusko, Belgie a Rakousko.62

Sezóny 1996/1997 až 1999/2000 Ve druhém období se Itálie propadla těsně na druhé místo, když se jí dařilo hlavně v poháru UEFA. Dostalo se před ní Španělsko díky dobrým výkonům v Lize mistrů. Třetí pak skončilo Německo, které se bodově velice zlepšilo, ale od této doby jeho bodové hodnocení začalo stagnovat až do současnosti. V tomto období začal velký nárůst úspěšnosti klubů z Anglie a také již zmiňovaného Španělska, který vyvrcholil o pár let později. Kromě těchto států se dokázal do nějakého finále v evropských pohárech dostat pouze jeden klub z Francie a Turecka. Výborné roky prožívaly taktéž kluby z Norska.63

Sezóny 2000/2001 až 2003/2004 Na vítězstvích v tomto období to sice zase tak patrné nebylo, ale k nadvládě nad evropským fotbalem se dostalo pro spoustu dalších let Španělsko a s mírným odstupem, který se v dalších letech zcela vymazal, také Anglie. Tuto dvojici pak ze třetího místa po dalších pár let doplňovala Itálie. Tyto roky jsou právě vrcholem výše zmíněné výkonnostní pyramidy některých týmů.64

Sezóny 2004/2005 až 2007/2008 Mezi těmito sezónami se pouze prohodily první dva státy, jinak mezi první sedmičkou další změna nenastala. Anglie se tedy dostala do vedení a to díky tomu, že ovládala Ligu mistrů. Druhému Španělsku se pak dařilo spíše v Poháru UEFA. Itálie si stále držela svou třetí pozici, ale začala se stahovat z prvních příček. Z dalších států své úspěšné sezóny odehrály hlavně Rusko, které je v poslední době na vzestupu, Rumunsko a Bulharsko. Nejhorší roky

62 Příloha č. 13 63 Příloha č. 14 64 Příloha č. 15 41 naopak zažívá polský a rakouský fotbal.65

Sezóny 2008/2009 až 2011/2012 Poslední zkoumané čtyřletí už znatelně změnilo umístění mezi sedmičkou těch nejlepších států. Španělsko se opět dostalo do vedení, díky dobrým výsledkům jak v Lize mistrů, tak v Poháru UEFA, když v obou soutěžích vyhrály jeho kluby dvakrát. Anglie pak byla v závěsu za ním po třech finálových účastech v Lize mistrů. Na třetí místo se díky vyrovnaným výkonům dostalo Německo, které přeskočilo Itálii. Nadvládu Pyrenejského poloostrova nad Pohárem UEFA pak potvrdily kluby z Portugalska, které se díky tomu dostaly poprvé ze sedmého místa jednotlivých období, když přeskočily Nizozemí. Poslední roky se poměrně hodně začalo dařit klubům z Ukrajiny a Ruska. Ukrajinské kluby to dokonce proměnily v jednu výhru v Poháru UEFA. Naopak v poslední době klesly na své dno Skotsko, Norsko, Švédsko a bohužel i Česká republika.66

65 Příloha č. 16 66 Příloha č. 17 42 6 CELKOVÉ HODNOCENÍ A SYNTÉZA

V celkovém součtu za všechny zkoumané soutěže ve sledovaném období získalo nejvíce bodů Španělsko, a to přesně 5752. Stalo se tak nejúspěšnějším státem s náskokem skoro tisíc bodů na druhou Itálii, který si získalo hlavně za velmi nadprůměrné výkony ve všech soutěžích. Na třetím místě pak skončila Anglie, která ztrácela na první dva týmy hlavně na reprezentační úrovni, což je pravý opak od čtvrtého Německa, které ztratilo body hlavně za výkony v Lize mistrů. Ještě další tři státy se oddělily od zbytku nadprůměrným ziskem bodů, přičemž těmito státy jsou Francie, Nizozemí a Portugalsko. Ti uzavírají nadvládu západních a jihozápadních států nad fotbalovou Evropou, na které se zbytek Evropy všemi silami snaží dosáhnout. Můžeme pozorovat, že v čele je sedmička států, které mají nejkvalitnější a finančně nejzaopatřenější národní soutěže. Na opačném konci nenajdeme taktéž žádné překvapení- skrývají se zde evropští trpaslíci, ať už je to myšleno po fotbalové stránce nebo stránce velikosti území. Poslední, bez zisku jediného bodu, je San Marino, na něhož dotírají se dvěma body Andora, se čtyřmi body Faerské Ostrovy a se sedmi body Lichtenštejnsko. Fotbalová Evropa by se podle této analýzy dala rozdělit na tři jednotky. První je vedoucí sedmička států, která se od ostatních viditelně bodově oddělila. Druhou jednotkou je přibližně dvacet států za první sedmičkou s vyrovnanými výkony, které občas překvapí nějakým dobrým výsledkem. Třetí jednotkou jsou pak ''fotbaloví trpaslíci'', tedy zbylé státy Evropy s nepřesvědčivými, někdy až žalostnými výsledky.67

6.1 Srovnání států na klubové a reprezentační úrovni

Velkou roli v tomto srovnání hrají reprezentanti jednotlivých států a také schopnost jednotlivých národních lig tyto hráče si udržet. V této době se většina reprezentantů stěhuje do bohatších a prestižnějších evropských lig, které tím získávájí potřebnou kvalitu pro úspěchy v evropských klubových soutěžích. Mezi takové ligy patří zejména ligy států Západní Evropy- Anglie, Španělsko, Německo, Francie, Itálie a Portugalsko a Rusko. Národní ligy ostatních států trpí odlivem reprezentantů, a tím na rozdíl od svých reprezentací ztrácí kvalitu a konkurenceschopnost na klubové úrovni.

67 Příloha č. 3 43 Rozdíly mezi kluby a reprezentacemi nejsou až na výjimky propastné. Prvních sedm nejúspěšnějších států podle analýzy na klubové úrovni je stejných jako na reprezentační úrovni, jen s tím rozdílem, že si prohodily pozice. Z této sedmičky států jsou velké rozdíly mezi reprezentací a kluby zejména v Anglie, u které velmi dobré výsledky na klubové úrovni, střídá výsledkově méně kvalitní reprezentační tým. Německo a Nizozemí se potýkají s opačným problémem, i když v menší míře. Ostatní týmy z top sedmičky mají poměrně vyrovnané výsledky mezi oběma úrovněmi. Mezi státy v prostřední části pořadí na reprezentační úrovni jsou na tom nejlépe státy severní Evropy: Dánsko a Švédsko. Oproti tomu na klubové úrovni jsou v popředí státy východní a jihovýchodní Evropy: Rusko, Řecko, Turecko a Ukrajina. Na posledních místech v obou úrovních se nachází fotbalově méně vyspělé státy, to hlavně státy Pobaltí a malé státy jako Lucembursko, Malta atd., kdy dokonce sedmnáct z nich nezískalo na reprezentační úrovni ani jeden bod. Z těchto malých států vybočuje Kypr, jehož reprezentační tým nezískal sice ani bod, ale na klubové úrovni, hlavně v posledních letech, uhrál poměrně dobré výsledky. Podobně jako Kypr jsou dalšími státy, které mají lepší klubovou úroveň než tu reprezentační Ukrajina, Rusko, Skotsko, Maďarsko a Rakousko. U prvních dvou jmenovaných je důvodem silná finanční stránka jejich nejlepších klubů, kdy si mohou dovolit zaplatit hráče na světové úrovni. Zbylé tři státy mají tento rozdíl spíše kvůli matným výkonům reprezentací. Dále zde nalezneme druh států jako Švédsko, Dánsko, Irsko, Chorvatsko, Rumunsko a Bulharsko, které jsou viditelně úspěšnější na reprezentační úrovni než na klubové. Důvodem je nižší kvalita a nedostatek financí tamějších národních lig, který způsobuje odliv lepších hráčů do jiných evropských zemí. Tito hráči tedy mohou pomoci jednotlivým reprezentacím, ale už ne svému státu na klubové úrovní, a tudíž i z tohoto důvodu je zde úspěšnost menší.

44 Obr. 10: Srovnání úspěšnosti jednotlivých států na klubové a reprezentační úrovni seniorů mezi sezónami 1992/1993 až 2011/2012.

6.2 Srovnání seniorských a mládežnických reprezentací

Z níže uvedeného obrázku č. 11 lze vyčíst, že rozdíly mezi seniorskými a mládežnickými reprezentacemi nejsou až na Španělsko tak výrazné. I když si španělská seniorská reprezentace vede nad míru dobře, výsledky jejích mládežnických reprezentací ji převyšují. Mezi další takové reprezentace patří Česká republika, Maďarsko, Slovensko, Rakousko a Polsko, tedy státy střední Evropy, kterým se nedaří převést v celku dobré hráče a výsledky mládeže do seniorské reprezentace. Stejně je na tom i Irsko. Například Dánsko je na tom právě opačně. Jeho seniorská reprezentace patří do širší špičky, zatímco mládežnickým týmům se výsledkově nedaří. Podobně jsou na tom státy jako Norsko, Švédsko, Řecko, Rumunsko, Slovinsko, Německo nebo Nizozemí. Pořadí států vede v obou úrovních výše zmíněná sedmička západoevropských států v čele s Německem a Španělskem. Jediný, kdo se dokázal mezi tyto státy vklínit je Česká Republika, která se umístila na šestém místě v mládežnických soutěžích, když předskočila

45 Nizozemí a Anglii, které jsou o něco úspěšnější v seniorských reprezentacích.68

Obr. 11: Srovnání úspěšnosti jednotlivých států v reprezentačních soutěžích mládeže a seniorů mezi sezónami 1992/1993 až 2011/2012.

68 Příloha č. 5 46 7 ZÁVĚR

Vypracování této bakalářské práce, přečtení řady knih a časopisů, prozkoumání různých internetových stránek a analyzování výsledků o fotbale a jeho historii, mě jen utvrdilo v tom, že je tato hra sportovním fenoménem dnešní doby a nebojím se říct i nejoblíbenějším sportem ze všech. Jeho postavení na výsluní mezi sporty je neotřesitelné a to i do budoucna. I protože je zdrojem neopakovatelných momentů, které lahodí každému lidskému oku, překvapivých výsledků, bouřlivých emocí a dramat, které by ani ten nejlepší hollywoodský režisér nenatočil. V mé bakalářské práci jsem shrnul nejzásadnější informace týkající se poměrně krátké historie geografie sportu, kterou jsem se snažil zařadit do geografie jako takové. Samozřejmě zde nechybí charakteristika, historie a pravidla toho nejhlavnějšího, tedy fotbalu, okolo kterého se celá práce točí. S tímto popisuji i historii a organizaci vybraných fotbalových soutěží jak na klubové, tak i reprezentační úrovni. Následují vlastní metody výběru pro praktickou část práce, kde nalezneme: které státy a podle jakých kritérií byly vybrány, různorodé bodování pro jednotlivé soutěže a také volbu zkoumaného časového období a intervalů. V návaznosti na tyto metody zde můžeme najít analýzu úspěšnosti vybraných států, ať už za jednotlivé soutěže, klubovou a reprezentační úroveň nebo celkově. Nechybí i různá srovnání a vývoj úspěšnosti v čase. Cílem této práce bylo zjistit úspěšnost jednotlivých evropských států ve vybraných fotbalových soutěžích na klubové i reprezentační úrovni. Tento cíl se i s ostatními dílčími cíli podařilo na sto procent splnit, když bylo zjištěno, že na čele se utvořila sedmička států západní Evropy, kterou vede jasně nejúspěšnější Španělsko. Tento stát byl nejlepší jak v klubových, tak i v mládežnických soutěžích, a jediné Německo před ním stanulo v seniorských reprezentacích. A protože dva výše zmíněné státy v celkovém pořadí na prvních čtyřech místech doplnila Itálie a Anglie, vyplnila se do puntíku má úvodní hypotéza, že tato čtveřice bude bojovat o příčky nejvyšší. Do silného bloku sedmi států západní Evropy pak patří ještě Francie, Nizozemí a Portugalsko. Jelikož se za sledovaných dvacet let ani jednou nikdo jiný do této sedmičky nepodíval a tyto státy mají kvalitní mládežnické týmy i národní ligy s dostatkem financí, domnívám se, že budoucnost evropského fotbalu bude dále pod jejich nadvládou. Kdybych měl odhadnout, které státy by mohli rozbít tento sedmičlenný blok, byly by to určitě východní státy jako

47 Rusko, Ukrajina a Turecko. Ty hlavně na klubové úrovni umí překvapit skvělými výkony a v poslední době vynaložily spoustu finančních prostředků pro zkvalitnění svých klubů. Na reprezentační úrovni by to pak byla Belgie, které se nyní formuje mladý, ale zároveň velmi silný národní tým.

48 8 SUMMARY

In the analytical research of this thesis it was found that in football competitions was formed a strong seven of states from Western Europe, which is led by the most successful Spain. This state was the best in the club and youth competitions and only Germany was ahead of it in the senior representations. In the first four places in the overall ranking, two above mentioned states were added by Italy and England, so my hypothesis that these four states will fight for the highest ranks was completely filled. We also count here France, the Netherlands and Portugal, so we get a strong block of seven countries of Western Europe. Because for monitored twenty years noone else enter into this seven-membered block, I guess that the future of European football will continue still under their domination.

49 9 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ

Tištěné dokumenty: BALE, J. 2003. Sports geography. London and New York, Routledge. Online dostupné na: http://books.google.cz/books?id=sjwoQOyLAbwC&printsec-frontcover?

ŠICHAN, J. 2011. Časoprostorový vývoj kolektivních sportů v České republice (Diplomová práce). Univerzita Palackého v Olomouci, Katedra geografie.

ČERMÁK, M. 2009 Sport a město Olomouc: příspěvek ke geografii sportu (Diplomová práce). Univerzita Palackého v Olomouci, Katedra geografie. [online]. [cit. 2013-03-06]. Dostupné z: http://geography.upol.cz/soubory/studium/dp/2012-rg/2012_Cermak.pdf

TOMEŠ, J. (2012): Sport a geografie I. Geografické rozhledy, 21, 4, s. 6–9. ISSN 1210-3004

TOMEŠ, J. (2012): Sport a geografie II. Geografické rozhledy, 21, 4, s. 18–20. ISSN 1210- 3004

SLEPIČKA, Pavel. Divácká reflexe sportu. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2010, 181 s. ISBN 978-802-4618-388.

BUZEK, Mario. Trenér fotbalu "A" UEFA licence: (učební texty pro vzdělávání fotbalových trenérů). 1. vyd. Praha: Olympia, 2007, 320 s. ISBN 978-807-3760-328.

FEKETE, Ján. Fotbalový dekameron. 1. vyd. Bratislava: Slovenské tělovýchovné vydavateľstvo, 1987, 288 s.

Světová encyklopedie fotbalu. 1. vyd. Editor Chris Hunt. Praha: Olympia, 2006, 384 s. ISBN 80-703-3965-9.

KUREŠ, Jiří. Pravidla fotbalu: platná od 1.7.2011. 1. vyd. Praha: Olympia, 2011, 147 s. ISBN 978-807-3763-114.

50 HORNBY, Hugh. Fotbal: (učební texty pro vzdělávání fotbalových trenérů). 2. vyd. Praha: Fortuna Print, 2003, 64 s. Vidět - poznat - vědět (Fortuna Print). ISBN 80-732-1097-5.

Svět: státy, národy, světadíly. Vyd. 1. Praha: Euromedia Group, 2006, xv, 469 s. Universum (Euromedia Group). ISBN 80-242-1757-0.

LIŠČÁK, Vladimír. Státy a území světa. 3., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Libri, 2009, 895 s., [32] s. barev. obr. příl. ISBN 978-807-2774-142.

Elektronické dokumenty: Fédération Internationale de Football Association [online]. [cit. 2013-03-06]. Dostupné z: http://www.fifa.com/index.html

European commission: eurostat [online]. [cit. 2013-03-07]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/eurostat/home

The official website for European football [online]. [cit. 2013-03-04]. Dostupné z: http://www.uefa.com/

Fotbalová asociace České republiky [online]. [cit. 2013-03-19]. Dostupné z: http://nv.fotbal.cz/index.php

BALE, John a Trudo DEJONGHE. Editorial Sports Geography: an overview. 157 – 166. [online]. [cit. 2013-04-27]. Dostupné z: http://users.telenet.be/trudo.dejonghe/pdf/sportgeography%20an%20overview.pdf

Routledge [online]. [cit. 2013-04-11]. Dostupné z: http://www.routledge.com/

SK Stonava: stránky stonavského fotbalu. [online]. [cit. 2013-03-06]. Dostupné z: http://skstonava.webnode.cz/

Eurofotbal: specialista na evropský fotbal. [online]. [cit. 2013-03-06]. Dostupné z: http://www.eurofotbal.cz/ 51 Wikipedie: Otevřená encyklopedie [online]. [cit. 2013-03-06]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Hlavn%C3%AD_strana

Eurostat: Your key to European statistic. [online]. [cit. 2013-04-18]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/eurostat/home

52 10 SEZNAM PŘÍLOH

Příloha č. 1 – Tab 1. Přehled evropských států, států patřících pod organizaci UEFA a zkoumaných států.

Příloha č. 2 – Tab 2. Úspěšnost vybraných států v mládežnických a seniorských reprezentačních soutěžích mezi sezónami 1992/1993 až 2011/2012

Příloha č. 3 – Tab 6. Celková úspěšnost zkoumaných států ve všech vybraných soutěžích mezi sezónami 1992/1993 až 2011/2012.

Příloha č. 4 – Tab 7. Úspěšnost vybraných států v seniorských reprezentačních a klubových soutěžích mezi sezónami 1992/1993 až 2011/2012.

Příloha č. 5 – Tab 8. Úspěšnost vybraných států v seniorských a mládežnických reprezentačních soutěžích mezi sezónami 1992/1993 až 2011/2012.

Příloha č. 6 – Tab 9. Úspěšnost zkoumaných států v seniorských reprezentačních soutěžích ve vybraných časových intervalech.

Příloha č. 7 – Tab 10. Úspěšnost zkoumaných států v klubových soutěžích ve vybraných časových intervalech.

Příloha č. 8 – Úspěšnost jednotlivých států Evropy ve seniorských MS a ME mezi sezónami 1992/1993 až 1995/1996.

Příloha č. 9 – Úspěšnost jednotlivých států Evropy ve seniorských MS a ME mezi sezónami 1996/1997 až 1999/2000

Příloha č. 10 – Úspěšnost jednotlivých států Evropy ve seniorských MS a ME mezi sezónami 2000/2001 až 2003/2004.

Příloha č. 11 – Úspěšnost jednotlivých států Evropy ve seniorských MS a ME mezi sezónami 2004/2005 až 2007/2008.

Příloha č. 12 – Úspěšnost jednotlivých států Evropy ve seniorských MS a ME mezi sezónami 2008/2009 až 2011/2012.

Příloha č. 13 – Úspěšnost jednotlivých států Evropy ve vybraných klubových soutěžích mezi sezónami 1992/1993 až 1995/1996.

53 Příloha č. 14 – Úspěšnost jednotlivých států Evropy ve vybraných klubových soutěžích mezi sezónami 1996/1997 až 1999/2000.

Příloha č. 15 – Úspěšnost jednotlivých států Evropy ve vybraných klubových soutěžích mezi sezónami 2000/2001 až 2003/2004.

Příloha č. 16 – Úspěšnost jednotlivých států Evropy ve vybraných klubových soutěžích mezi sezónami 2004/2005 až 2007/2008.

Příloha č. 17 – Úspěšnost jednotlivých států Evropy ve vybraných klubových soutěžích mezi sezónami 2008/2009 až 2011/2012.

54 Příloha č. 1 - Tab 1. Přehled evropských států, států patřících pod organizaci UEFA a zkoumaných států.

Státy Evropy Polsko Bulharsko Řecko Albánie Portugalsko Černá Hora San Marino Kypr Andorra Rakousko Česká Republika Severní Irsko Lichnštejnsko Belgie Rumunsko Dánsko Skotsko Litva Bělorusko Rusko Estonsko Slovensko Lotyšsko Bosna a hercegovina Řecko Faerské ostrovy Slovinsko Lucembursko Bulharsko San Marino Finsko Srbsko Maďarsko Černá Hora Slovensko Francie Španělsko Makedonie Česká Republika Slovinsko Gruzie Švédsko Malta Dánsko Srbsko Chorvatsko Šýcarsko Moldavsko Estonsko Španělsko Irsko Turecko Německo Finsko Švédsko Island Ukrajina Nizozemsko Francie Šýcarsko Itálie Wales Norsko Chorvatsko Turecko Izrael Zkoumané státy Polsko Irsko Velká Británie Kazachstán Albánie Portugalsko Island Ukrajina Kypr Andorra Rakousko Itálie Autonomní ostrovy Lichnštejnsko Anglie Rumunsko Kosovo Alandy Litva Belgie Rusko Kypr Faerské ostrovy Lotyšsko Bělorusko Řecko Lichnštejnsko Jan Mayen Lucembursko Bosna a hercegovina San Marino Litva Špicberky Maďarsko Bulharsko Severní irsko Lotyšsko Kolonie Makedonie Černá Hora Skotsko Lucembursko Gibraltar Malta Česká Republika Slovensko Maďarsko Členské státy UEFA Moldavsko Dánsko Slovinsko Makedonie Albánie Německo Estonsko Srbsko Malta Andorra Nizozemsko Faerské ostrovy Španělsko Moldavsko Anglie Norsko Finsko Švédsko Monako Arménie Polsko Francie Šýcarsko Německo Azerbajdžán Portugalsko Chorvatsko Turecko Nizozemsko Belgie Rakousko Irsko Ukrajina Norsko Bělorusko Rumunsko Island Wales Bosna a hercegovina Rusko Itálie

Zdroj: The official website for European football [online]. [cit. 2013-03-04]. Dostupné z: http://www.uefa.com/, Michal Halady - vlastní návrh Příloha č. 2 - Tab 2. Úspěšnost vybraných států v mládežnických a seniorských reprezentačních soutěžích mezi sezónami 1992/1993 až 2011/2012 Pořadí státy ME MS celkem ME do 21 MS do 20 MS do 17 celkem CELKEM 1 Španělsko 194 294 488 104 186 129 419 907 2 Německo 168 387 555 45 72 98 215 770 3 Itálie 146 306 452 132 32 30 194 646 4 Francie 148 234 382 65 58 65 188 570 5 Nizozemsko 132 270 402 64 44 32 140 542 6 Portugalsko 176 126 302 56 78 19 153 455 7 Anglie 102 183 285 46 56 36 138 423 8 Česká Republika 134 18 152 62 62 19 143 295 9 Švédsko 56 144 200 32 0 0 32 232 10 Chorvatsko 80 117 197 8 14 6 28 225 11 Šýcarsko 28 93 121 33 6 42 81 202 12 Turecko 58 72 130 3 14 41 58 188 13 Dánsko 54 105 159 11 0 4 15 174 14 Řecko 84 27 111 25 0 0 25 136 15 Rumunsko 36 96 132 3 0 0 3 135 16 Srbsko 20 66 86 49 0 0 49 135 18 Belgie 12 87 99 17 10 6 33 132 19 Rusko 64 36 100 6 23 0 29 129 20 Irsko 6 66 72 0 51 0 51 123 21 Ukrajina 12 48 60 19 21 0 40 100 22 Bulharsko 20 78 98 0 0 0 0 98 Černá Hora 20 48 68 26 0 0 26 94 23 Polsko 18 36 54 3 10 25 38 92 24 Norsko 14 54 68 13 4 0 17 85 25 Slovensko 0 30 30 16 13 13 42 72 26 Rakousko 8 15 23 0 27 3 30 53 27 Slovinsko 10 30 40 0 0 0 0 40 28 Skotsko 14 12 26 9 3 0 12 38 29 Maďarsko 0 0 0 6 27 0 33 33 30 Bělorusko 0 0 0 21 0 0 21 21 Finsko 0 0 0 3 6 6 15 15 Lotyšsko 8 0 8 0 0 0 0 8 Island 0 0 0 6 0 0 6 6 Albánie 0 0 0 0 0 0 0 0 Andorra 0 0 0 0 0 0 0 0 Bosna a hercegovina 0 0 0 0 0 0 0 0 Estonsko 0 0 0 0 0 0 0 0 Faerské ostrovy 0 0 0 0 0 0 0 0 Kypr 0 0 0 0 0 0 0 0 Lichnštejnsko 0 0 0 0 0 0 0 0 Litva 0 0 0 0 0 0 0 0 Lucembursko 0 0 0 0 0 0 0 0 Makedonie 0 0 0 0 0 0 0 0 Malta 0 0 0 0 0 0 0 0 Moldavsko 0 0 0 0 0 0 0 0 San Marino 0 0 0 0 0 0 0 0 Severní irsko 0 0 0 0 0 0 0 0

Zdroj: Michal Halady – vlastní analýza úspěšnosti 2013 Příloha č. 3 - Tab 6. Celková úspěšnost zkoumaných států ve všech vybraných soutěžích mezi sezónami 1992/1993 až 2011/2012.

Reprezentace Kluby Státy CELKEM MS+ME Mládež Liga mistrů EUFA PVP Seprpohár Intertoto Španělsko 488 419 2800 1743 198 73 31 5752 Itálie 452 194 2358 1514 203 61 24 4806 Anglie 285 138 2720 1137 203 26 19 4528 Německo 555 215 1706 1519 87 1 54 4137 Francie 382 188 1370 1387 140 0 73 3540 Nizozemsko 402 140 754 950 109 10 12 2377 Portugalsko 302 153 878 840 90 0 5 2268 Rusko 100 29 484 587 104 10 22 1336 Řecko 111 25 502 565 96 0 2 1301 Turecko 130 58 406 449 58 7 13 1121 Belgie 99 33 282 529 80 0 25 1048 Česká Republika 152 143 206 407 57 0 31 996 Ukrajina 60 40 410 361 19 2 6 898 Šýcarsko 121 81 178 402 34 0 24 840 Dánsko 159 15 118 353 44 0 16 705 Skotsko 26 12 310 330 25 0 1 704 Rakousko 23 30 134 368 84 0 26 665 Rumunsko 132 3 138 327 35 0 24 659 Švédsko 200 32 152 182 29 0 20 615 Norsko 68 17 222 201 45 0 5 558 Chorvatsko 197 28 90 169 30 0 21 535 Polsko 54 38 92 289 7 0 11 491 Bulharsko 98 0 48 212 18 0 8 384 Srbsko 86 49 38 143 18 0 12 346 Slovensko 30 42 62 97 37 0 12 280 Černá Hora 68 26 32 105 18 0 12 261 Maďarsko 0 33 38 146 14 0 14 245 Kypr 0 0 94 78 14 0 4 190 Irsko 72 51 20 24 3 0 7 177 Slovinsko 40 0 32 49 18 0 12 151 Bělorusko 0 21 40 59 1 0 12 133 Finsko 0 15 50 44 5 0 17 131 Lotyšsko 8 0 30 26 4 0 9 77 Moldavsko 0 0 32 31 1 0 9 73 Island 0 6 16 20 6 0 5 53 Litva 0 0 18 13 4 0 13 48 Makedonie 0 0 16 18 1 0 13 48 Bosna a hercegovina 0 0 14 24 0 0 6 44 Albánie 0 0 10 7 2 0 5 24 Severní irsko 0 0 8 10 2 0 2 22 Malta 0 0 14 4 0 0 1 19 Estonsko 0 0 8 5 0 0 1 14 Wales 0 0 4 8 1 0 0 13 Lucembursko 0 0 4 3 2 0 1 10 Lichnštejnsko 0 0 0 5 2 0 0 7 Faerské ostrovy 0 0 2 1 1 0 0 4 Andorra 0 0 2 0 0 0 0 2 San Marino 0 0 0 0 0 0 0 0

Zdroj: Michal Halady - vlastní analýza úspěšnosti 2013 Příloha č. 4 - Tab 7. Úspěšnost vybraných států v seniorských reprezentačních a klubových soutěžích mezi sezónami 1992/1993 až 2011/2012. Reprezentační úroveň Klubová úroveň Pořadí Pořadí Státy Body Státy Body 1 Německo 555 1 Španělsko 4845 2 Španělsko 488 2 Itálie 4160 3 Itálie 452 3 Anglie 4105 4 Nizozemsko 402 4 Německo 3367 5 Francie 382 5 Francie 2970 6 Portugalsko 302 6 Nizozemsko 1835 7 Anglie 285 7 Portugalsko 1813 8 Švédsko 200 8 Rusko 1207 9 Chorvatsko 197 9 Řecko 1165 10 Dánsko 159 10 Turecko 933 11 Česká Republika 152 11 Belgie 916 12 Rumunsko 132 12 Ukrajina 798 13 Turecko 130 13 Česká Republika 701 14 Šýcarsko 121 14 Skotsko 666 15 Řecko 111 15 Šýcarsko 638 16 Rusko 100 16 Rakousko 612 17 Belgie 99 17 Dánsko 531 18 Bulharsko 98 18 Rumunsko 524 19 Srbsko 86 19 Norsko 473 20 Irsko 72 20 Polsko 399 21 Norsko 68 21 Švédsko 383 Černá Hora 68 22 Chorvatsko 310 23 Ukrajina 60 23 Bulharsko 286 24 Polsko 54 24 Maďarsko 212 25 Slovinsko 40 25 Srbsko 211 26 Slovensko 30 26 Slovensko 208 27 Skotsko 26 27 Kypr 190 28 Rakousko 23 28 Černá Hora 167 29 Lotyšsko 8 29 Finsko 116 30 Albánie 0 30 Bělorusko 112 Andorra 0 31 Slovinsko 111 Bělorusko 0 33 Moldavsko 73 Bosna a hercegovina 0 34 Lotyšsko 69 Estonsko 0 35 Irsko 54 Faerské ostrovy 0 36 Makedonie 48 Finsko 0 Litva 48 Island 0 38 Island 47 Kypr 0 39 Bosna a hercegovina 44 Lichnštejnsko 0 40 Albánie 24 Litva 0 41 Severní irsko 22 Lucembursko 0 42 Malta 19 Maďarsko 0 43 Estonsko 14 Makedonie 0 44 Wales 13 Malta 0 45 Lucembursko 10 Moldavsko 0 46 Lichnštejnsko 7 San Marino 0 47 Faerské ostrovy 4 Severní irsko 0 48 Andorra 2 Wales 0 49 San Marino 0

Zdroj: Michal Halady - vlastní analýza úspěšnosti 2013 Příloha č. 5 - Tab 8. Úspěšnost vybraných států v seniorských a mládežnických reprezentačních soutěžích mezi sezónami 1992/1993 až 2011/2012. Seniorské reprezentace Mláděžnické reprezentace Pořadí Pořadí Státy Body Státy Body 1 Německo 555 1 Španělsko 419 2 Španělsko 488 2 Německo 215 3 Itálie 452 3 Itálie 194 4 Nizozemsko 402 4 Francie 188 5 Francie 382 5 Portugalsko 153 6 Portugalsko 302 6 Česká Republika 143 7 Anglie 285 7 Nizozemsko 140 8 Švédsko 200 8 Anglie 138 9 Chorvatsko 197 9 Šýcarsko 81 10 Dánsko 159 10 Turecko 58 11 Česká Republika 152 11 Irsko 51 12 Rumunsko 132 12 Srbsko 49 13 Turecko 130 13 Slovensko 42 14 Šýcarsko 121 14 Ukrajina 40 15 Řecko 111 15 Polsko 38 16 Rusko 100 16 Belgie 33 17 Belgie 99 Maďarsko 33 18 Bulharsko 98 18 Švédsko 32 19 Srbsko 86 19 Rakousko 30 20 Irsko 72 20 Rusko 29 21 Norsko 68 21 Chorvatsko 28 Černá Hora 68 22 Černá Hora 26 23 Ukrajina 60 23 Řecko 25 24 Polsko 54 Bělorusko 21 25 Slovinsko 40 25 Norsko 17 26 Slovensko 30 26 Dánsko 15 27 Skotsko 26 Finsko 15 28 Rakousko 23 28 Skotsko 12 29 Lotyšsko 8 29 Island 6 30 Albánie 0 30 Rumunsko 3 Andorra 0 31 Albánie 0 Bělorusko 0 Andorra 0 Bosna a hercegovina 0 Bosna a hercegovina 0 Estonsko 0 Bulharsko 0 Faerské ostrovy 0 Estonsko 0 Finsko 0 Faerské ostrovy 0 Island 0 Kypr 0 Kypr 0 Lichnštejnsko 0 Lichnštejnsko 0 Litva 0 Litva 0 Lotyšsko 0 Lucembursko 0 Lucembursko 0 Maďarsko 0 Makedonie 0 Makedonie 0 Malta 0 Malta 0 Moldavsko 0 Moldavsko 0 San Marino 0 San Marino 0 Severní irsko 0 Severní irsko 0 Slovinsko 0 Wales 0 Wales 0

Zdroj: Michal Halady - vlastní analýza úspěšnosti 2013 Příloha č. 6 - Tab 9. Úspěšnost zkoumaných států v seniorských reprezentačních soutěžích ve vybraných časových intervalech. státy 1993/1996 1997/2000 2001/2004 2005/2008 2009/2012 CELKEM Německo 117 65 109 138 126 555 Španělsko 75 45 74 113 181 488 Itálie 107 112 46 130 57 452 Nizozemsko 76 116 28 71 111 402 Francie 36 172 38 104 32 382 Portugalsko 26 44 62 99 71 302 Anglie 36 51 77 60 61 285 Švédsko 75 8 60 45 12 200 Chorvatsko 24 84 28 47 14 197 Dánsko 14 54 61 0 30 159 Česká Republika 42 12 44 30 24 152 Rumunsko 63 59 0 10 0 132 Turecko 6 20 72 32 0 130 Šýcarsko 38 0 8 54 21 121 Řecko 9 0 58 6 38 111 Rusko 26 0 30 30 14 100 Belgie 36 30 33 0 0 99 Bulharsko 80 12 6 0 0 98 Srbsko 0 59 0 9 18 86 Irsko 30 0 36 0 6 72 Černá Hora 0 59 0 9 0 68 Norsko 21 47 0 0 0 68 Ukrajina 0 0 0 48 12 60 Polsko 0 0 18 26 10 54 Slovinsko 0 10 9 0 21 40 Slovensko 0 0 0 0 30 30 Skotsko 14 12 0 0 0 26 Rakousko 0 15 0 8 0 23 Lotyšsko 0 0 8 0 0 8 Albánie 0 0 0 0 0 0 Andorra 0 0 0 0 0 0 Bělorusko 0 0 0 0 0 0 Bosna a hercegovina 0 0 0 0 0 0 Estonsko 0 0 0 0 0 0 Faerské ostrovy 0 0 0 0 0 0 Finsko 0 0 0 0 0 0 Island 0 0 0 0 0 0 Kypr 0 0 0 0 0 0 Lichnštejnsko 0 0 0 0 0 0 Litva 0 0 0 0 0 0 Lucembursko 0 0 0 0 0 0 Maďarsko 0 0 0 0 0 0 Makedonie 0 0 0 0 0 0 Malta 0 0 0 0 0 0 Moldavsko 0 0 0 0 0 0 San Marino 0 0 0 0 0 0 Severní irsko 0 0 0 0 0 0 Wales 0 0 0 0 0 0

Zdroj: Michal Halady - vlastní analýza úspěšnosti 2013 Příloha č. 7 - Tab 10. Úspěšnost zkoumaných států v klubových soutěžích ve vybraných časových intervalech. státy 1993/1996 1997/2000 2001/2004 2005/2008 2009/2012 CELKEM Španělsko 474 881 1368 1018 1104 4845 Itálie 842 841 921 893 663 4160 Anglie 260 628 943 1219 1055 4105 Německo 486 731 743 662 745 3367 Francie 573 601 638 634 524 2970 Nizozemsko 368 303 367 430 367 1835 Portugalsko 317 266 356 375 499 1813 Rusko 242 182 176 280 327 1207 Řecko 170 205 338 241 211 1165 Turecko 133 195 269 185 151 933 Belgie 235 126 221 133 201 916 Ukrajina 51 148 112 163 324 798 Česká Republika 125 145 259 110 62 701 Skotsko 127 93 196 198 52 666 Šýcarsko 94 118 155 154 117 638 Rakousko 169 112 133 97 101 612 Dánsko 126 85 106 85 129 531 Rumunsko 107 80 44 190 103 524 Norsko 55 174 111 95 38 473 Polsko 81 81 120 34 83 399 Švédsko 131 86 66 71 29 383 Chorvatsko 42 83 101 32 52 310 Bulharsko 43 28 77 101 37 286 Maďarsko 55 60 54 22 21 212 Srbsko 0 42 73 61 35 211 Slovensko 61 33 42 35 37 208 Kypr 24 26 25 19 96 190 Černá Hora 0 42 73 45 7 167 Finsko 24 28 23 25 16 116 Bělorusko 17 9 15 12 59 112 Slovinsko 20 39 15 24 13 111 Moldavsko 10 7 16 17 23 73 Lotyšsko 9 21 7 21 11 69 Irsko 5 0 14 19 16 54 Litva 4 6 11 17 10 48 Makedonie 3 8 16 14 7 48 Island 17 9 5 10 6 47 Bosna a hercegovina 0 1 15 15 13 44 Albánie 2 0 9 9 4 24 Severní irsko 15 1 1 2 3 22 Malta 4 4 6 0 5 19 Estonsko 0 1 3 6 4 14 Wales 1 3 2 3 4 13 Lucembursko 3 0 0 4 3 10 Lichnštejnsko 1 1 0 3 2 7 Faerské ostrovy 1 0 0 3 0 4 Andorra 0 0 0 0 2 2 San Marino 0 0 0 0 0 0

Zdroj: Michal Halady - vlastní analýza úspěšnosti 2013 Příloha č. 8 – Úspěšnost jednotlivých států Evropy ve seniorských MS a ME mezi sezónami 1992/1993 až 1995/1996. Příloha č. 9 – Úspěšnost jednotlivých států Evropy ve seniorských MS a ME mezi sezónami 1996/1997 až 1999/2000 Příloha č. 10 – Úspěšnost jednotlivých států Evropy ve seniorských MS a ME mezi sezónami 2000/2001 až 2003/2004. Příloha č. 11 – Úspěšnost jednotlivých států Evropy ve seniorských MS a ME mezi sezónami 2004/2005 až 2007/2008. Příloha č. 12 – Úspěšnost jednotlivých států Evropy ve seniorských MS a ME mezi sezónami 2008/2009 až 2011/2012. Příloha č. 13 – Úspěšnost jednotlivých států Evropy ve vybraných klubových soutěžích mezi sezónami 1992/1993 až 1995/1996. Příloha č. 14 – Úspěšnost jednotlivých států Evropy ve vybraných klubových soutěžích mezi sezónami 1996/1997 až 1999/2000. Příloha č. 15 – Úspěšnost jednotlivých států Evropy ve vybraných klubových soutěžích mezi sezónami 2000/2001 až 2003/2004. Příloha č. 16 – Úspěšnost jednotlivých států Evropy ve vybraných klubových soutěžích mezi sezónami 2004/2005 až 2007/2008. Příloha č. 17 – Úspěšnost jednotlivých států Evropy ve vybraných klubových soutěžích mezi sezónami 2008/2009 až 2011/2012.