Erotika V Tvorbě Toyen a Jindřicha Štyrského Zpracovala Sama

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Sdruţená uměnovědná studia Ústav hudební vědy

Bakalářská práce Erotika v tvorbě Toyen a Jidřicha Štyrského

Eliška Kůstková Vedoucí práce: Mgr. Pavel Křepela

Brno 2014

„Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma: Erotika v tvorbě Toyen a Jindřicha Štyrského zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem pouţila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu pouţitých pramenů a literatury.“

Podpis autora práce …………………….

Poděkování

Děkuji Mgr. Pavlu Křepelovi za vedení bakalářské práce, za jeho váţené rady, které mi usnadnily tvorbu této práce.

Anotace

Tato bakalářská práce se zabývá erotickými náměty v tvorbě Toyen a Jindřicha Štyrského. Nejprve představuje tuto problematiku z hlediska českého surrealistického malířství, následně se zaměřuje na erotické kresby Toyen v různých edicích, v neposlední řadě zkoumá nejvýznamnější prvky Štyrského erotické tvorby. V závěru se věnuje komparaci tvorby těchto dvou autorů, především se soustředí na podobnosti a odlišnosti jejich erotického díla.

Klíčová slova

Toyen, Jindřich Štyrský, kresba, erotické umění, vulva, penis, ilustrace, erotické edice, malba, surrealismus, symbolika

Annotation

This Bachelor thesis deals with erotic themes in the works of Toyen and Jindřich Štýrský. First, this is an issue from the point of view of Czech surrealist painting, then focuses on the erotic drawings of Toyen in various editions, not least examines the most important elements of Štýrský erotic art. At the end it makes the comparison of these two authors, mainly focusing on the similarities and differences between their erotic work.

Keywords

Toyen, Jindřich Štyrský, drawing, erotic art, vagina, penis, illustration, erotic editions, painting, surrealism, symbology

Obsah

Úvod…………………………………………………………………………………………....6 1. Zobrazování erotiky v kontextu českého surrealistického malířství…………..…...... 8 2. Toyen………………………………………………………………………………………9 2.1. Genderová identita Toyen……………………………………………………………10 2.2. Erotika dle Toyen ……………………………………………………………………10 2.2.1. Lechtivé motivy ve sbírce Jednadvacet………………………………………12 2.2.2. Erotický náměť v Justině……………………………………………………..15 2.2.3. Ilustrace Toyen v erotických edicích Olisbos, Lotos a Mys dobré naděje……………………………………………………………………...…....17 3. Jindřich Štyrský…………………………………………………………………………..18 3.1. Erotika dle Štyrského………………………………………………………………..18 3.1.1. Štyrského ilustrace v Sexuálním nokturnu………………………………...... 19 3.1.2. Štyrského kresby k Halasově Thyrsos……………………………………….21 3.1.3. Štyrského Vilém Tell…………………………………………………………21 3.1.4. Emilie přichází ke mně ve snu……………………………………………….22 3.1.5. Erotické prvky ve Snu o hadech………..…………………………………...26 4. Srovnání erotické tvorby Toyen a Štyrského……………………………………….…26 4.1. Jindřich Štyrský a jeho vztah k Toyen…………………………………………….…26 4.2. Společné motivy v erotické tvorbě Toyen a Jindřicha Štyrského…………………...27 4.3. Odlišné náměty, postoje v erotické tvorbě Toyen a Jindřicha Štyrského…………...29

Závěr………………………………………………………………………………………….31 Resumé………………………………………………………………………………………..33 Summary…………………………………………………………………………………..….33 Seznam pramenů a pouţité literatury…………………………………………………….…..34 Přílohy………………………………………………………………………………………...38

Úvod

Studie, předkládána v této bakalářské práci, jejíţ hlavní námět spočívá v představení a přiblíţení erotických prvků v tvorbě dvou předních českých malířů dvacátého století - Toyen a Jindřicha Štyrského, se snaţí vyjádřit jejich odlišné ale i společné myšlenky a ideje spojené se sexuální tematikou. Bezpochyby bude nutné všeobecně zkoumat tyto aspekty i v kontextu českého surrealistického malířství.

Předně se zabývá erotickou tematikou zobrazovanou v českém a světovém surrealistickém malířství na počátku 20. století. Představuje hlavní ideu surrealismu, vznik a zástupce tohoto směru. Následně popisuje počáteční surrealistická díla Toyen a Štyrského, kteří se stali hybateli českého surrealismu.

V druhé kapitole se snaţím přiblíţit události, které se odehrály v ţivotě Toyen a také její vlastnosti, postoje a názory. Kapitola Toyen vysvětluje identitu Toyen, tedy její nesouhlas s přijetím ţenského pohlaví. Další podkapitoly se věnují autorčině představám a postojům k sexualitě a erotice. Týká se to zobrazování erotických motivů, především muţských pohlavních orgánů a zpodobňování sexu v drobné kníţce Jednadvacet či v příběhu Justiny a v odborných edicích Lotos, Olisbos, Mys dobré naděje. Představuje průběh změn její výtvarné tvorby a postupné změny jejích názorů na sex a erotiku. Toyen se snaţila se provést čtenáře všemi stránkami erotického ţivota a prolomit tak hranice zavedených společenských konvencí a norem okolo zobrazování erotiky a sexu.

Třetí kapitola s názvem Jindřich Štyrský se zabývá nástinem sexuality u Jindřicha Štyrského, který se stal malířským i ţivotním partnerem Toyen. Za prvé zkoumá Štyrského ţivotní události a postoje, a za druhé Štyrského výtvarnou činnost, především jeho koláţe v kníţce Emilie přichází ke mně ve snu, dále ve Snu o hadech, v Sexuálním nokturnu a v Halasově Thyrsosu. Štyrský věnoval krátkou, avšak intenzivní část svého ţivota tvorbě koláţí s erotickými motivy, silně tak ovlivnil nastupující surrealismus.

V zobrazování těchto námětů se Štyrského tvorba v některých bodech liší od díla Toyen, ale naopak v jiných částech se nacházejí společné znaky. Z tohoto důvodu je poslední kapitola věnovaná srovnání prvků jejich erotické tvorby. Studie popisuje seznámení těchto dvou malířů a jejich následný vztah. Zkoumá a porovnává, jak rozdílné postoje k erotice mezi Toyen a Jindřichem Štyrským, tak i společné znaky.

K přiblíţení českého surrealistického malířství mi poslouţila velmi obsáhlá kniha, která se nazývá Český surrealismus 1929 – 1953 od Lenky Bydţovské. Otevřeností surrealistických představitelů vůči erotice se také zaobírá Erotická revue I-III., coţ byl časopis vydávaný koncem 30. let 20. století v prostředí praţské surrealistické skupiny.

Ohledně Toyen a jejích názorů i představ byla vydána publikace s názvem Knihy s Toyen, kterou spoluvytvořili Lenka Bydţovská a Karel Srp a také publikace, která se nazývá Toyen jiţ jen od Karla Srpa. Vybrala jsem si tyto dvě obsáhlé publikace, neboť mi výborně přiblíţily základ nahlíţení na erotiku a sexuálno Toyen, převedení jejích názorů do obrazů či její výtvarný i myšlenkový vývoj.

K erotické problematice Jindřicha Štyrského mi pomohly koláţe a doslov od Karla Srpa ke knize s názvem Emilie přichází ke mně ve snu, kterou Štyrský vydal v rámci Edice 69. Zdůrazňuje Štyrského pohledy a názory na sexuální a erotický svět i jeho výtvarný vývin a hlubší smyslové poznání. Další významným pramenem je kniha s názvem Jindřich Štyrský, napsaná Karlem Srpem a Lenkou Bydţovskou.

Má práce vyţaduje nejen seznámení se s velkým mnoţstvím děl - ilustrace a volné kresby Toyen a Štyrského, ale také prostudování odborné literatury, která se zabývá touto tématikou. Abych mohla srovnat tyto dva autory, musím především prostudovat monografii Soustředné kruhy od Věry Linhartové.

1. Zobrazování erotiky v kontextu českého surrealistického malířství

Dějiny zobrazování erotiky se vyvíjely po mnohá staletí. V dávných dobách kolem prvního století našeho letopočtu, kdy bylo zobrazování erotického aktu přímočaré a běţné, coţ se poté vyvinulo do podoby erotiky spojované s démonizací v období rozšiřování křesťanství, to následně vyústilo k renesanční póze - oblíbení si erotiky. Ve dvacátém století dosáhlo zobrazování erotického umění do moderní a rozmanité podoby. Jiţ od nejstarších dob se stala sexuální tematika významným námětem malířů či sochařů, nahá těla se objevila v umění jiţ mnohokrát, avšak názor na nahotu či pornografii se v průběhu staletí vyvíjel, coţ hlavně bylo podmíněno náboţenstvím. Teprve dvacáté staletí přineslo sexuální tematice ulehčení od náboţenských, mytologických či historických zásad. V tomto období se utvářela různá avantgardní umělecká hnutí, která se od sebe odlišovala mnohými názory a myšlenkami, a také se utvořilo mnohem více zájemců o erotiku a sexualitu.1 Surrealismus, objevující se ve dvacátém století, úzce souvisí se zobrazováním erotických motivů. Surrealismus představuje evropský umělecký směr, který se snaţí o osvobození mysli či zdůrazňuje podvědomí, to znamená zachycení snů, představ, pocitů a myšlenek. První náznaky surrealismu jsou spojeny s rokem 1924, kdy André Breton vydal Surrealistický Manifest, v němţ byl surrealismus definován jako „čirý psychický automatismus“. Charakteristickým rysem surrealistického malířství je otevřené zobrazování sexuality a erotiky. Surrealisté nechtěli se podmaňovat omezenostem měšťácké společnosti, ale právě naopak se snaţili odkrýt tabuizovaná erotická témata, jeţ byla ještě v období kubismu skrytá. Na rozdíl od dnešní situace, nebylo dříve vůbec moţné veřejně zobrazovat sexualitu či erotiku, jelikoţ umělci byli stíháni mnoha cenzurami a normami. Otevřená erotická tematika byla znázorňována různými způsoby, například naturalistickými detaily aţ po poeticky milostné scény. K nejvíce radikální prezentaci erotiky dospěli surrealisté na výstavě Femininmasculin (Le sexe de L’art) v Paříţi v Centre Georges Pompidou.2 Zde byly také vystaveny práce dvou českých významných surrealistických představitelů Toyen a Jindřicha Štyrského, které jiţ byli zčásti představeny na výstavě Erotisme et Surréalisme en Tchécoslovaquie v paříţské Galerii 1900 - 2000.3 Českou erotickou tvorbu třicátých let

1TANG, Isabel. Pornografie: tajné dějiny civilizace. 1. vyd. v českém jazyce. Překlad Barbora Klasová. Praha: BB art, 2003. 2 Femininmasculin (Le sexe de l’art) Paříţ, Centre Georges Pompidou 1995. 3 Eroticisme et Surréalisme en Tchécoslovaquie, Paříţ, Galerie 1900 – 2000, Listopad 1993.

8 ovlivňoval mezinárodní status, a to především výtisky vydávané paříţskými surrealisty anebo erotické kresby Salvádora Dálího. 4 Pronikání surrealismu do českého malířství je spojováno se dvěma protichůdnými tendencemi Josefa Šímy a Jindřicha Štyrského. Přestoţe Josef Šíma, který se s mnohými surrealisty osobně znal a jako jeden z prvních přivedl paříţské surrealisty do Čech, se surrealismem zcela neztotoţnil. Naproti tomu Jindřich Štyrský, drţící si stále odstup od surrealismu, tento směr stejně prosazoval a právě v jeho tvorbě se nalézá erotický podtext. 5

2. Toyen

Toyen, vlastním jménem Marie Čermínová (* 21. září 1902, Praha – † 9. listopadu 1980, Paříţ) byla proslulou česko-francouzskou malířkou a představitelkou evropského surrealismu. Vystudovala Uměleckoprůmyslovou školu v Praze a stala se součástí sdruţení Devětsilu a Spolku výtvarných umělců Mánes. V tomto období nejvíce ovlivnily autorčinu tvorbu prvky pozdního kubismu, purismu a naivního umění. Koncem roku 1925 se Toyen přestěhovala se Štyrským do Paříţe, kde zaloţili nový směr artificialismus. V březnu roku 1934 spoluzaloţila s Bohuslavem Broukem, Jindřichem Štyrským, Karlem Teigem a Vítězslavem Nezvalem a dalšími Skupinu surrealistů v ČSR. Po okupaci s nástupem druhé světové války byl v Československu omezen vývoj avantgardního umění, tudíţ i Toyen nemohla veřejně tvořit a vystavovat, neboť její tvorba byla označena nacisty za zvrácenou. Po válce krátkou dobu vystavovala, avšak kvůli vyhrocené politické situaci se Toyen s básníkem Jindřichem Heislerem, jelikoţ Štyrský byl jiţ mrtev, přestěhovala opět do Paříţe, kde zůstala aţ do konce svého ţivota.

Toyen je jedna z nejvýznamnějších umělkyň na českém území i v zahraničí. Moţná se tak právě stalo kvůli autorčinu osobitému stylu. Vymykala se společenským konvencím, bojovala proti měšťáctví a pokrytectví v umění i společnosti. Nemohla se také ztotoţnit se svou ţenskou rolí a povaţovala se za stejně rovnou muţům jak ve své tvorbě, tak i ve svém osobním ţivotě.

Avantgardní umění se stalo největší vášní Toyen, díky němu se mohla osvobodit od tehdejších konvencí. Malba a kresba se staly vnitřní potřebou Toyen, stala se bez velkého úsilí

4 BYDŢOVSKÁ, Lenka. Český surrealismus 1929 - 1953. 1. vyd. Praha: Galerie hl. města, 1996. ISBN 80-701- 0047-8, str. 54-62. 5 Tamtéţ, str.54-62.

9 velmi oblíbenou. Nerada se přizpůsobovala poţadavkům galeristů či výtvarných kritiků. Své výtvarné výstavy povaţovala za střetnutí svých přátel – surrealistických básníků, kteří pro ni často psali verše či texty do originálně upravených katalogů. Mezi ně například patřili Vítězslav Nezval, André Breton, Benjamin Péret či Jindřich Heisler.6

2.1. Genderová identita Toyen

Zatímco v předválečném českém umění se více uznávala tvorba muţského pohlaví, jediná Toyen byla plně uznávanou umělkyní - ţenou. Tato situace vyplynula nejspíše z toho důvodu, ţe popírala tradiční ţenskou roli a bojovala tak proti měšťáckým, společenským, rodinným či kulturním konvencím. Také přijetím bezpohlavního pseudonymu Toyen, stejně jako jejím nezávislým způsobem ţivota, oblékáním se jako muţ či vysokými nároky na tvorbu ukazovala svůj nesouhlas s přijetím ţenského pohlaví. Dokonce i mluvila o sobě v muţském rodě, o čemţ se zmínil Jaroslav Seifert: "Právě tak jako neměla v lásce své vlastní příjmení, neměla ráda ani svůj ženský rod. Hovořila jen v rodě mužském. Bylo nám to zprvu trochu nezvyklé a groteskní, ale časem jsme si zvykli.“ 7

Co se týče vlastní rodiny Toyen, zřekla se jí, neboť se chtěla osvobodit od své minulosti. Toyen se narodila roku 1902 a od své rodiny odešla ve svých pouhých šestnácti letech. Našla si povolání dělnice v továrně na mýdlo. Díky své zručnosti mohla začít studovat na Uměleckoprůmyslové škole, kde si profesor Emanuel Dítě povšiml zvláštního výtvarného stylu Toyen – spíše chlapeckého neţ dívčího. Toyen neměla ráda, kdyţ se rozlišovaly od sebe ţenské a muţské role, nejspíše právě proto si zvolila umělecký pseudonym Toyen, který nebyl ţenského ani muţského rodu, jak jiţ bylo výše zmíněno.8

2.2. Erotika dle Toyen

Snad ještě více provokující neţ její zevnějšek bylo její otevřené zobrazování sexuality a erotiky v její tvorbě, které odkrývalo největší soudobé tabu, včetně lesbické touhy (např. Dvě přítelkyně, Ţeny východu – viz obr. A , B). Tyto motivy se často objevují v její tvorbě, ale

6 GLENN, Martina. ARTMUSEUM. Toyen [online]. [cit. 2014-01-20]. Dostupné z: ˂ http://www.artmuseum.cz/umelec.php?art_id=421 ˃ . 7 Seifert, Jaroslav. Všecky krásy světa. Praha: Československý spisovatel, 1982 s. 344. 8 LÁDYOVÁ, Jana. Ţena-in: Kdo se skrýval za záhadným jménem Toyen?. [online]. 14.10.2013 [cit. 2014-03- 07]. Dostupné z: ˂ http://zena-in.cz/clanek/kdo-se-skryval-za-zahadnym-jmenem-toyen˃ .

10 není zcela jasné, zdali chtěla tímto způsobem jen šokovat společnost nebo byla i homosexuálně orientovaná, jelikoţ nikdy přímo nemluvila o své sexuální orientaci. Avšak je povaţována za průkopnici ţenského umění, která představila nový pohled na ţenskou sexualitu, touhu, identitu a vnímání ţeny ve společnosti i porozumění ţeně samotné.

Vţdy bylo vidět, ţe Toyen měla zájem o erotiku, avšak díky Štyrského aktivitě se tímto tématem začala zabývat pravidelněji. K erotickým motivům přistupovala Toyen ve dvou rozdílných polohách. Na jedné straně ilustrovala publikace určené širokému publiku a na druhé straně knihy určené jen velmi malému počtu lidí. První druh knih vytvářela více idealizovaný neţ ten druhý, u kterého mohla zobrazit ostřejší erotické ilustrace. Obě kategorie se počátkem třicátých let vyhranily do významných titulů, jako jsou Lotos, Olisbos, Edice 69, Mys dobré naděje či Lis Knihomolův.9

Poprvé se erotickými motivy zabývala kolem roku 1925. Tyto obrazy se vyznačovaly lineárními, zjednodušenými kresbami s motivy kolektivního sexu a nejrůznějšími sexuálními praktikami jako například masturbace či sodomie. Toyen nikdy nevystavovala svá dráţdivá díla pod vlastním jménem, označovala je buď velkým písmenem T nebo značkou XX. Kolem roku 1930 se začal její kresebný styl stylizovat do nové neprimitivizující podoby. Od té doby byly pro její styl typické jednoduché, přesné nepřerušované linie a nejčastějším námětem se stalo detailní zobrazování pohlavních orgánů.10

V letech 1930 – 1933 se nikdo nemohl s Toyen srovnávat v tom, jak přímo zobrazovala tuto tématiku sexuálních orgánů, neboť relativně v krátkém čase namalovala velké mnoţství ilustrací s erotickými náměty a volné kresby, jeţ byly velmi promyšlené. Snaţila se ukázat všechny stránky erotického ţivota, detailně přesných, a naznačit, ţe lze prolomit hranice ustálených zvyklostí. V tomto období ilustrovala mnoho publikací zabývajících se tímto erotickým ţánrem, jako například Justinu Markýze de Sade (1932), Venuši a Tannhäusera (1930) od Aubrey Beardsleyho či knihu Pyrbac (1932) od Pierra Louÿse.11

Erotická fantazie Toyen se rychle uvolňovala, zatímco předtím spíše zobrazovaný objem nyní se vyvinul ve spontánní kresbu nebo také předcházející tematicky explicitní kresby se změnily v ilustrace osvobozené od přesné popisnosti. U knihy Pybrac, jako jedné z mála knih, Toyen ilustrovala rozpustilé verše spontánními kresbami, u kterých není tak viditelná vazba

9 Bydţovská, Lenka, Srp, Karel. Knihy s Toyen. Praha : Akropolis, 2003 s. 26. 10 Srp, Karel. Toyen. Praha : Argo, 2007 s. 88. 11 Bydţovská, Lenka, Srp, Karel. Knihy s Toyen. Praha : Akropolis, 2003 s. 26 – 27.

11 mezi ilustrací a textem, například to byl motiv masturbující černošky, která navazuje na obraz Ráj černochů (1925, viz obr. C).12

Během čtyřicátých let Toyen vytvořila drobný svazek s názvem Jednadvacet, coţ je soubor jednadvaceti kolorovaných perokreseb, který slouţil jako svatební dar pro bratra Bohuslava Brouka. Podrobněji bude zmíněn v následující kapitole.

V šedesátých letech se Toyen ještě mnohokrát vracela k erotickým kresbám, navazujíc tak na tvorbu třicátých let. To lze vidět u jejího obrazu s názvem Dámské rukavice, obraz, který se vyvinul do obrazu Jedno v druhém (1965). Taková zjevná spojitost je přirozeně důsledkem celistvosti tvorby, která – ačkoli postupem času doznala značných proměn, si udrţela svébytné autorský výraz. Během třiceti let přetvořila erotické impulzivní podněty do obecnějších a mnohovrstevných obrazů přímo představujících pudová hnutí, která později nabyly hlubší, smyslový význam.13

2.2.1. Lechtivé motivy ve sbírce Jednadvacet

V její sbírce kreseb Jednadvacet, jeţ byla vyrobena na zakázku pro Bohuslava Brouka jako svatební dar pro jeho mladšího bratra. Sbírka nejspíše pochází z prosince roku 1938, ale některé motivy odkazují na počátek třicátých let, na dobu, kdy Toyen přispívala do Erotické revue, dokonce se některé i opakují, například Snící dívka, Klauni (Erotická revue I., 1931, viz obr. D, E) či motiv se šachovnicí (Erotická revue II., 1932, viz obr. F). Také stojí za zmínku ilustrace, představující bělošku a černošku s rozměrným přirozením, která také nese odkaz na Erotickou revue II, (viz obr. G). Ostatní kresby pocházejí z pozdějšího období, kdy Toyen přestala erotické kresby veřejně vystavovat. Dílo pro Bohuslava Brouka je posledním výtvorem, kde Toyen představuje pohlavní orgány přímo bez nějakých analogií či jiných spojitostí.

Toyen nikdy neurčila, jestli jsou její kresby v tomto svazku určené pro ţenské nebo muţské publikum, avšak ve svých ilustracích vystupují pouze muţi v podobě muţských pohlavních orgánů spolu s ţenami, představujícími hlavní hrdinky v jejích obrazech, a to vše doplněno prvoplánově asexuálními předměty – šachovnicí, klecí, kartami, vějířem, kašpárkem či tabulí. Chtěla tím dát najevo, ţe ţena má nad muţi velkou moc a můţe si s nimi jakkoli

12 Bydţovská, Lenka, Srp, Karel. Knihy s Toyen. Praha: Akropolis, 2003, s. 28. 13 Tamtéţ, s. 29.

12 zahrávat. Podle častého vyobrazení muţského přirození, například v motivu snící dívky, který se ve svazku Jednadvacet objevil dokonce dvakrát: v úvodní (představující denní fantazii) a ve dvacáté kresbě - dívka snící o falu (viz obr. D, F), nejspíše Toyen chtěla přiblíţit pohled ţeny na tuto problematiku. Muţské přirození Toyen pojala jako samostatnou část oddělenou od zbytku těla, jako nějakou věc, bez které však ţena nemůţe ţít. Zatímco v ilustraci na první straně (viz obr. D) Toyen zobrazila penis jen jako snový objekt, na třetí (viz obr. H), třinácté (viz obr. CH) a dvacáté (viz obr. I) jiţ muţský úd představuje jakýsi nástroj fetiše či dívčí touhy po falu jako následku kastrace. Tuto ideu, vyjadřující touhu po ztraceném pohlaví, prosazoval Sigmund Freund, následně ji rozvíjel Bohuslav Brouk. Nejnázorněji lze tento motiv spatřit na třinácté kresbě, kde masturbující dívka se lehce dotýká rukou muţského údu odděleného od těla, představující dívčinu kořist. Svou neobvyklou otevřeností se tyto kresby staly Louise Bourgeisové předlohou významné plastiky s názvem Dívenka (La Fillette, 1968), která představovala obří penis s varlaty, vytrţený z muţského těla, pověšený do volného prostoru a umoţňující zacházení s ním jako s hračkou.

Vzorovou kresbou celého cyklu Jednadvacet se stala ilustrace zpodobňující ţenu masturbující před ptačí klecí (viz obr. H). V historii malířství se objevuje ikonografický motiv ptáka v kleci, který zobrazuje ztrátu panenství, a právě ilustrace ve sbírce Jednadvacet na tento motiv navazuje. Ptačí klec je jedno z témat této sbírky, které nejvíce tematicky navazuje na surrealismus. Nachází se v mnoha surrealistických dílech: ve Štyrského známé fotografii rozbitého akvária z cyklu Muţ s klapkami na očích (1934), samozřejmě v dílech Toyen – v cyklu Střelnice (1939) a v cyklu Schovej se, válko (1944) či v díle s názvem Terapeut (1937) jednoho předního evropského surrealisty Reného Magritty. Kresba Toyen Ptačí klec, která neobsahuje nějakého ptáka, ale muţské přirození, můţe v přeneseném významu znamenat totéţ, mohla by lehce souviset s kresbou Kurta Seligmanna, otištěná v Dictionnaire abrégé du surrealisme (1938), která představuje lidské ruce uvnitř klece.

Náměty ve sbírce Jednadvacet vyzdvihují také hravost či hraní si, a to ve dvou způsobech: v kresbách, kde ţenská ruka si pohrává s muţským přirozením, a v motivech, jeţ ke hrám přímo odkazují, například v kresbě č. 10, kde baletka tančí na špičce falu, v kresbách č. 2 a č. 16 (viz obr. J), představující divadelní či cirkusové vystoupení, v kresbě č. 12 – šachová partie (viz obr. F), v kresbě č. 21 – karty či v kresbě č. 17 – dětské hračky. Stejný motiv se objevuje i Nezvalově Sexuálním nokturnu (viz kapitola 4. Srovnání erotické tvorby Toyen a Štyrského).

Záliba Toyen v dětském světě nezůstala jen v kníţce Jednadvacet, ale dále pokračuje v ilustracích dětských pohádek či ve významných válečných surrealistických cyklech: Střelnice, Dny a noci či Zvířata spí.14

Toyen velmi často přebírala motivy ze svých obrazů do ilustrací. Mezi těmito jednadvaceti kresbami lze najít souvislost mezi kresbou číslo 16 (viz obr. J) a obrazem Úděs (1937). Avšak na rozdíl od skicovitých kreseb z poloviny dvacátých let se umělecký styl Toyen vyvinul během třicátých let v promodelovanější a sevřenější projev. Některé ilustrace se moţná zdají být více popisné či příliš prokreslují tělesné detaily, například obrázky číslo 14 a 15 (viz obr. K). Na dvacáté kresbě lze zpozorovat určitou shodu se surrealistickými kresbami Toyen, na této ilustraci je zobrazena tvář dívky, zakrývající si oči paţemi před zobrazeným muţským a ţenským pohlavím, představující údernost a sugestivnost stejně jako na surrealistických kresbách. Tento svazek by se díky tomuto dal pouţít jako názorná učební pomůcka pro školní učebnice.

Jedna kresba z tohoto souboru - vyobrazující motiv muţe souloţícího zezadu se ţenou se však stala významnou v ohledu na její pozdější tvorbu. Tímto motivem se Toyen zabývala v závěrečném období své tvorby, kdy zobrazovala figurální náměty, které znamenaly vztahy mezi muţem a ţenou, například obraz Zástěna (1966), Zatmění (1968) či Kdyţ zmlknou zákony (1969).

Toyen, jejíţ kresby se pohybovaly mezi vysokým a nízkým uměním, tedy mezi uměním určeným pro úzký okruh přátel, či uměním pro široké spektrum čtenářů, dala přednost v této sbírce zjemnělému rokokovému intimismu před konkrétní iracionalitou. Z tohoto důvodu se toto dílo nedá zařadit mezi vyhraněná surrealistická díla. Ilustrace Toyen nevyvolávají jen rozkoš a slast, ale občas nahánějí hrůzu či strach, například kresba číslo 19 (viz obr. L).

Erotická literatura na přelomu dvacátých a třicátých let byla velmi rozšířená a populární nejspíše proto, ţe prolomila dosavadní tabu. Nicméně v této době Toyen upravila mnoho knih nejen romantických spisovatelů Romaina Rolanda, Johna Calsworthyho, Pearly S. Buckové, Jeana Gioniho, ale i Davida Herberta Lawrence a jeho Milenece Lady Chatterleyové. Právě toto dílo se odráţí ve sbírce Jednadvacet, čímţ chce Toyen poukázat spíše na jeho pojetí smyslnosti neţ na avantgardní postoj.

14 Srp, Karel. Slabikář pro novomanţele, in: Toyen: Jednadvacet, Praha: Argo 2000 s. 50.

Ve třicátých letech byla otevřenost Toyen k erotice příliš neobvyklá. Rozdíl mezi surrealismem a měšťáckým prostředím spočíval v rozlišování hranic mezi erotikou a pornografií. Zatímco v surrealismu takové hranice nebyly, v měšťáckém prostředí ano a bohuţel právě pro toto prostředí byly kresby Toyen určeny. Avšak autorčin projev v této době nebyl jednosměrný, na jedné straně sice Toyen tvořila ilustrace s nasládlou senzualitou na objednávku měšťácké společnosti, ale na druhé straně Toyen ve svých vlastních dílech bojovala proti měšťáckým konvencím, etickým a estetickým normám a spíše se ztotoţňovala se surrealismem.

Nejenom svazek Jednadvacet pojí Toyen a Bohuslava Brouka, ale v průběhu třicátých let Toyen upravila pár soukromých Broukových tisků (Poslední dnové etiky, Praha 1937; Manţelství – sanatorium pro méněcenné, Praha 1938; Stoupa ţivota, Praha 1939), ale právě ve svazku Jednadvacet upevnila Toyen Broukův názor na manţelství – funkce manţelství je plodit, vychovávat a materiálně zabezpečovat děti, nikoli eroticko-sexuální funkce.15 Tato kniha Jednadvacet by mohla slouţit i jako malé povzbuzení manţelského ţivota, kdyţ se začíná stávat jen strojem na děti.16

2.2.2. Erotický náměť v Justině

Roku 1932 vyšel druhý svazek Edice 69 a jednou z jeho součástí byla Justina, ilustrovaná Toyen. Justina představuje volný překlad markýze de Sade, jehoţ překladatel je neznámý.

Vztah Toyen k práci markýze de Sade představuje pro Toyen ţivotní dialog, projevující se pouze v některých obdobích její tvorby. Za prvé se to jednoznačně projevuje v šesti ilustracích, uvedených v Justině, za druhé se tyto prvky promítají do malby Na zámku La Coste (1946), pojmenované podle slavného sídla markýze, následně ve dvou obrazech, pocházejících z šedesátých let a odkazujících k literárním dílům markýze de Sade: jeden se nazývá Na zámku Silling (1969), který znázorňuje místo z románu 120 dnů Sodomy, druhý je pojmenovaný Kdyţ zmlknou zákony (1969), pochází z úryvku Juliety čili Slastí neřesti. Na povrch se zdá, ţe se Toyen Sadovým dílem pouze inspirovala, ale ve skutečnosti Toyen s ním přímo souzněla. Dokonce se i spřátelila s francouzskou znalkyní markýze de Sade Annie Le Brun, která uspořádala výstavu s názvem Petits et Grands Theatres du Marquis de Sade (Paris

15 Bohuslav Brouk: Manţelství – sanatorium pro méněcenné, in: Bohuslav Brouk: Autosexualismus a psychoerotismus, Praha, Odeon 1992, s. 192–198. 16 Srp, Karel. Slabikář pro novomanţele, in: Toyen: Jednadvacet, Praha: Argo 2000 s.

Art Center 1989), na níţ se objevila ilustrace Toyen k Justině. Tyto ilustrace vycházely především v černobílé podobě, jen pár výtisků v kolorované podobě.

K ilustracím Justiny Toyen přistupovala zcela odlišně neţ k jiným ilustracím, na kterých právě pracovala. Zejména frontispis představuje obří rozevřenou vulvu přibitou hřebíky, ze které hledí jakési oči neurčitého pohlaví (viz obr. M). Tento propojený motiv očí a vaginy se stal v tvorbě Toyen zásadním pro pochopení její práce. V jiných kresbách, určených pro veřejnost, Toyen tyto oči zobrazila na rozpadajících se skalách. Ale vţdy, i kdyţ skrytě, odkazují k vulvě. Vulva pro ni představuje nejen symbol slasti, ale i krutosti. Druhá lineární kresba v Justině tvoří čtyři objekty: stojící nahé dívčí tělo, rozkročené ţenské nohy a dvě obří vulvy, plynoucí jako mraky. Toyen často překrývala stejné náměty přes sebe a často celek zastupoval zvětšený detail.

Ačkoli se zdají být ilustrace k Justině nesouvisející se samotným textem, Toyen nepotlačovala úplně jejich návaznost. Například na další kresbě (viz obr. N) lze spatřit dubový list, který odkazuje ke stromu, u kterého byla Justina bičována. Tato kresba na jedné straně představuje ostré rány zbičované Justiny a na druhé straně potěšení z orálního sexu a uspokojení z násilnosti. Tímto Toyen zobrazila jeden z hlavních Sadových motivů, ale i jeden z hlavních motivů své tvorby. Následující ilustrace zachycuje Justinu hledící k oblakům, jak jí z koutků úst teče krev (viz obr. O). Tento motiv představuje mnohotvárnost Toyen, stejně jako u předchozí kresby. Toyen se zde snaţí ukázat vnitřní stav trpícího hrdiny. V pravém dolním rohu Toyen ještě přikreslila krvácející obří vulvu, coţ by si ve veřejných ilustracích nemohla dovolit. Z tohoto je zřejmé, ţe vulva se stala hlavním zájmem pozornosti Toyen.

Další kresba představuje dívku zakrývající si oči před obřím falem (viz obr. P). Stejný úlek z mohutného falu Toyen vytvořila na kniţní obálce knihy Paprsek od Miloslava Dismana (1946). Teoretici díla Toyen se k tomu vyjádřili, ţe paprsek v nových souvislostech přebíral energii falu. 17

Poslední kresba znázorňuje dvě nahé postavy ţeny a muţe s rozkročenýma nohama (viz obr. Q). Na první pohled nelze přehlédnout krvavé přirození ţeny i muţe, čímţ Toyen nejspíše chtěla opět poukázat na přirozenou spojitost krutosti, bolesti, zároveň slasti v pohlavním aktu. Ilustrace Toyen Sadovy Justiny se staly nedílnou součástí celé její tvorby.

17 Srp, Karel. Doslov. In Sade, Donatien Alphonse François Justina, čili prokletí ctnosti. Praha: Torst, 2003, str. 137-141.

2.2.3. Ilustrace Toyen v erotických edicích Olisbos, Lotos a Mys dobré naděje

Na přelomu dvacátých a třicátých let Toyen ilustrovala text knihy Venuše a Tannhäuser od Aubreye Beardsleyho, coţ byl jeden z nejvýznamnějších spisovatelů erotické literatury konce devatenáctého století. Příběh Venuše a Tannhäuser, ilustrovaný Toyen, byl otištěn v erotické edici Mys dobré naděje v roce 1930. Toyen k tomuto dílu vytvořila jen tři ilustrace (viz obr. č. R, S, T), charakterizované přesnou lineárností. Kromě motivů, týkajících se erotiky – motiv sebeuspokojování, obřího falu, zrcadla odráţejícího vulvu či orálního sexu, se v těchto kresbách vyskytují i rostlinné náměty či obrazy pozůstatků nějakých staveb. Na první pohled je zřejmé, ţe tyto kresby jsou mnohem propracovanější neţ ostatní erotické ilustrace, které se objevily v jiných edicích.

Další ilustrovanou knihou Toyen se stal Pybrac od Pierra Louÿse, výstředního autora paříţského symbolismu, který se neztotoţňoval se soudobými normami a prostřednictvím svých textů pobuřoval společnost. Báseň Pybrac, vydaná v edici Lotos, Toyen ilustrovala deseti erotickými ilustracemi, vyjadřující touhu po vulvě a falu. Tyto ilustrace k básni se staly jedněmi z mála prací, kde Toyen přímo nenavazovala na ilustrovaný text, avšak vytvářela vášnivé autonomní kresby. Mezi ně patří námět chlapecké touhy po ţenském klíně, motiv onanie či masturbující černoška, odkazující na starší obraz Ráj černochů (1925, viz obr. C). Toto téma dále rozšiřovala v Legendách a pověstech Melanésie (obr. U), otištěných ve třetím ročníku Erotické revue z roku 1933.

Další z erotických edic, obsahující Toyeniny erotické ilustrace, se nazývá Olisbos. Do této edice spadá dílo s názvem Paměti vídeňské holky, jak je sama vypravuje od Josefiny Mutzenbachrové, spojené s ilustracemi Toyen. Autora tohoto díla nelze jednoznačně určit, ale podle mnoha úsudků by to mohl být vídeňský divadelní kritik a fejetonista Felix Salten. Dílo zobrazuje mnohé podoby sexuálního aktu; za prvé ten nejběţnější způsob pohlavního styku muţe a ţeny, dále lesbický sex či skupinový sex a na vrcholu všeho sadomasochistická souloţ. 18 „Figurální scény z Pamětí vídeňské holky umístila Toyen do prázdného prostoru, zhmotněného motivy ze zadního plánu, kam vkreslila pověšené prádlo, křeslo, kamna, zmenšené postavy, tedy různé náměty, dávající postavám v popředí jejich měřítko.“19

18 BARTESOVÁ, Martina. Erotické náměty v tvorbě Toyen. Brno, 2008. Bakalářská práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce PhDr. Aleš Filip, Ph.D., str. 17. 19 Tamtéţ, s. 27.

3. Jindřich Štyrský

Jindřich Štyrský (* 11. srpna 1899, Čemrná u Kyšperka – † 21. března 1942, Praha) byl český malíř, fotograf, výtvarník, básník a teoretik. Vystudoval praţskou Akademii výtvarných umění. V roce 1923 se Jindřich Štyrský spolu s Toyen stali členy uměleckého spolku Děvetsil. O pět let později se Štyrský dostal na pozici ředitele Osvobozeného divadla v Praze, v němţ se setkal a spolupracoval s významným básníkem Vítězslavem Nezvalem. V roce 1932 se začlenil do další umělecké organizace – Spolku výtvarných umělců Mánes.

3.1. Erotika dle Štyrského

Štyrského tvorba byla ovlivněna mnoha uměleckými směry, nejprve byl ovlivněn prvky kubismu a naivního umění, později se surrealismem. Roku 1934 byla zaloţena Surrealistická skupinu, jíţ se stali Štyrský a Toyen významnými členy. Toto období je výstiţně zachyceno na Štyrského fotografiích s nádechem nevšední praţské surrealistické atmosféry. Jindřich Štyrský jako jeden z prvních umělců začal pouţívat barevnou koláţ, například ve sbírce Emilie přichází ke mně ve snu - koláţe s erotickými motivy. Mimo jiné se Štýrský zabýval také literaturou, navrhl mnohé kniţní přebaly a ilustrace. Co se týče erotické tematiky v literatuře, sám napsal pojednání o markýzi de Sade, redigoval časopis Edice 69 a tři díly Erotické revue, vydávané od roku 1930.20

Na přelomu dvacátých a třicátých let minulého století se v Praze začal vydávat surrealistický časopis Erotická revue, který dával otevřeně najevo nespoutanost tvorby v oblasti sexu a erotiky. Vydával ho Jindřich Štyrský jako soukromý tisk, moţná proto se stal nejméně známým meziválečným magazínem. Stejným způsobem začal také na podzim roku 1931 vydávat serioznější Edici 69, která vyšla v šesti svazcích, z nichţ Štyrský výtvarně doprovodil tři. V prvním výtisku vyšlo Sexuální nokturno od Vítězslava Nezvala se xylografickými koláţemi navrţenými na způsob Maxe Ernsta. V druhém výtisku na podzim roku 1932 byl vydán Thyrsos od Františka Halase spolu s lineárními kresbami, podobajícími se stylu Toyen. Roku 1933 vyšla Emilie přichází ke mně ve snu s deseti erotickými fotomontáţemi.21 O jeho druhé této edici se vyjádřil Karel Michl slovy: „…Jindra tak dodával zájemcům fotografické snímky blízké vyslovené pornografii, ale budiž

20 GLENN, Martina. ARTMUSEUM. Jindřich Štýrský [online]. [cit. 2014-01-18]. Dostupné z: ˂ http://www.artmuseum.cz/umelec.php?art_id=378 ˃ . 21 Moravská galerie, SČSVU Praha. Štýrský a Toyen 1921- 1945. Brno: Grafia, 1966, s. 11.

18 konstatováno, že jejich kmenovými odběrateli byli především strážci společenské mravnosti – páteři a četníci. Ještě dnes ho vidím, jak upřímně se nad jejich seznamem se mnou smál.“22

Erotická revue sestávala ze tří ročníků vydávaných v letech 1930 – 1933. Díky ní česká meziválečná avantgarda odhalila nejrozmanitější podoby sexuality, zatímco ve dvacátých letech zůstávaly v rámci Devětsilu ještě skryté. Důleţitou sloţkou Erotické revue byly otevřené ilustrace a výtvarné přílohy. Mimo reprodukcí Aubreyho Vincenta Beardsleyho a Féliciena Ropse se na tvorbě podílelo patnáct českých výtvarníků, jako například Adolf Hoffmeister, František Bidlo, Vratislav Hugo Brunner, Antonín Pelc, Václav Mašek, Rudolf Krajc, František Ketzek, Emil Filla a samozřejmě Jindřich Štyrský a Toyen. Z těchto jmen vyplývá, ţe do Erotické revue přispívali protagonisté tehdy dvou významných směrů: kubismu s hlavním iniciátorem Emilem Fillou a Devětsilu, seskupení českých avantgardních umělců, pobývajících v Praze. Avšak nejvýznamnější zásluhu na tvorbě Erotické revue měli Toyen a Jindřich Štyrský. 23

3.1.1. Štyrského ilustrace v Sexuálním nokturnu Sexuální nokturno je erotická próza Vítězslava Nezvala ilustrovaná Jindřichem Štyrským a vydaná, jak jiţ bylo řečeno, jako součást Edice 69. Tento příběh s autobiografickými rysy zachycuje první smyslná chlapecká vzplanutí a zároveň lyricky popisuje nemravné maloměšťácké chování, odehrávané těsně před první světovou válkou i během ní.

Štyrský i Nezval se v tomto příběhu inspirují xylografickými koláţemim Maxe Ernsta: Stohlavá ţena a Sen děvčátka. Nezval ve svém textu dokonce Ernsta několikrát připomíná. Na těchto xylografických koláţích se nejspíše Štyrský a Nezval předem domluvili, ale i přesto Nezval nechal Štyrskému poměrně mnoho volnosti v jeho osobním vyjádření, které mnohdy text přesahují. Jiţ první ilustrace (viz obr. V), slouţící jako frontispis, odhalovala Štyrského osobitý postoj. V této ilustraci je vyobrazena ţena stojící před zrcadlem, lze zde zpozorovat kontrast bujného poprsí a kostry. V oblasti pánevního dna Štyrský nakreslil obrovské ţenské genitálie. Tento obraz představuje charakteristický motiv Štyrského: slast a smrt. Stejné téma se nachází v první fotokoláţi Emilie přichází ke mně ve snu (viz obr. W), motiv kostlivce s penisem. S motivem polo-těla a polo-kostry Štýrský ještě pokračuje na mnoha svých obálkách ze třicátých let či v souboru Ţabí muţ. Otevřeně zobrazené genitálie se nalézají i na

22 Michl, Karel. Chvíle setkání. Hradec Králové: Kruh, 1976, s. 167. 23 Srp, Karel, Bydţovská Lenka. Český surrealismus 1929 – 1953. Praha: Argo, 1996, s. 29.

19 obálce románu Tono Bungay od Herberta George Wellse (1925), které postupně přecházejí v marnost a konečnost. V ilustracích v Sexuálním nokturnu Štyrský často kombinoval lidskou postavu s anatomickými řezy, které byly provedeny skrz pohlavní orgány, čímţ chtěl Štyrský přiblíţit pocity dospívajícího chlapce, seznamujícího se s erotikou. V dalších koláţích se Štyrský snaţí rozvinout Nezvalův text, například v práci zobrazující malého chlapce s vyplazeným jazykem či penisem, který směřuje ke kosočtvercům namalovaným v rámu (viz obr. X). Tato koláţ vyjadřuje touhu mladého chlapce po orálním sexu. Na další z jeho koláţí se objevuje masturbace (viz obr. Y), kterou se podrobněji zabýval Bohuslav Brouk ve své práci Autoerotismus a psychoerotismus (1935), jeţ byla vydaná v Edici surrealismu. Dále lze spatřit téma strachu z početí, zobrazené na jedné z koláţí, kde stojí dívka s ustrašenou tváří, z jejíţ pochvy vychází opakovaný motiv ţeny s kočárkem(viz obr. Z) . Na jedné koláţi můţeme vidět ještě jeden strach, a to strach z pohlavní nemoci: na koláţi je v přední části umístěná pohovka, ve které leţí muţ s obřím pohlavním údem, za ním je stůl s uřezanou ţenskou hlavou, z níţ kape krev, která pravděpodobně připomíná hlavu Medusy, jeţ také krvácela (viz obr. AA). Na poslední koláţi je zobrazený svatební pár, nejspíše pojímaný jako zákonný svazek, potřebný k ukojení sexuální touhy (viz obr. BB). K muţské postavě sedící vedle nevěsty přikreslil velký penis. Několik koláţí je spojeno s motivem zvířete – ptáka, hmyzu či psa. Neví se, zdali je toto spojení jen dokreslením příběhu či Štyrský měl nějakou sexuální úchylku ke zvířatům, nicméně, na všech koláţích celého souboru lze zpozorovat rozvíjející dětskou sexualitu, rozebíranou dobovou psychoanalýzou. V neposlední řadě Štyrského kresby zahrnují ještě jeden motiv: voyeurismus a kastrace. Jedna koláţ představuje muţe leţícího v posteli, který má místo hlavy jen jedno velké oko, zatímco v pozadí se nachází řada obřích falů, vybízejících ke ztotoţnění oka a falu (viz obr. č. CC). Tato kresba připomíná batailleovsko-bellmerovské spojení oka a ţenských pohlavních orgánů, coţ bylo velmi oblíbené téma tehdejších paříţských surrealistů, například kresba Klidný svět od Victora Braunera (1927). Moţná, ţe chtěl tímto zdůrazněným okem vyzdvihnout jeden ze smyslů, moţná by se to dalo přiřadit právě k voyeurismu. Ilustrace Sexuálního nokturna se tak staly autonomními prvky Štyrského tvorby, ale i obrazy doplňujícími Nezvalův text.

3.1.2. Štyrského kresby v Halasově Thyrsosu Sbírka Thyrsos od Františka Halase představuje soubor erotických básní vydaných ve třetím svazku Edice 69 v roce 1932, coţ dohromady činilo 138 výtisků. Jindřich Štyrský tento svazek ilustroval a typograficky upravil. V ţádné jiné publikaci uţ tyto básně nebyly vydány. František Halas nepřispíval jen do Edice 69, ale jeho básně se objevují i v Erotické revue podepsané signaturou F. H. O jeho dílo se zajímali téţ mnozí jiní nakladatelé, například Jan Jelínek. Štyrský ilustroval jeho tři básně černou a červenou tuší. Hlavním námětem se stala nahá lidská těla prorostlá rostlinami. K básni Antická scéna (viz obr. DD) nakreslil kozonoha a bakchantku, čímţ se snaţil přiblíţit příběh textu. Báseň Bratr a sestra (viz obr. EE) ilustruje obraz chlapce pozorujícího sestřin klín a k básni Stařec a děvky (viz obr. FF) je vyobrazen motiv zestárlých satyrů. Štyrský stejně jako v Sexuálním nokturnu přizpůsobil svůj styl ilustrovaným básním. Nejdůrazněji svůj osobitý styl vyjádřil ve fotomontáţích k vlastnímu textu u posledního svazku Edice 69. Nicméně, řekla bych, ţe v ilustracích básní Františka Halase Štyrský zobrazil ţivé kresby, ale přesto v sobě skýtající tajemný lechtivý nádech.24

3.1.3. Štyrského Vilém Tell Na začátku třicátých let Štyrského nejvíce zaujaly xylografické koláţe a fotomontáţe. Pro svou Edici 69 si Štyrský vybral vyzývavější a ţivější techniku, inspirací se mu stala samostatná koláţ Vilém Tell z roku 1931 (viz obr. GG). Na ní je v levé části zobrazen muţ se zbraní v ruce, uprostřed vystupuje jakási podivná květina (nejspíše jde o oměj vystřiţený z knihy Unformen der Kunst, 1928, od Karla Blossfeldta) a v pravé části stojí ţena – vagina a muţ – penis, nad nimi je obří moucha dotýkající se masturbující dívky. Toto téma navazuje na xylografickou obálku ke hře Strach (1930) od Vítězslava Nezvala, kde hmyz sedí na rakvi, v níţ leţí dívka, a na fotomontáţní obálku také k Nezvalovu dílu – románu Posedlost (1930), kde na temném pozadí přilétá můra k leţící dívce. Tady bych připomenula Štyrského častý motiv hmyzu, coţ jsem jiţ zmínila v předchozí kapitole v Sexuálním nokturnu. Takovéto Štyrského vyjádření vyvrcholilo v portrétu Lautréamonta, který představuje průřez hlavy, na níţ sedí moucha, a na koláţi s ňadrem a mouchou. Na zadní straně koláţe Vilém Tell se dochovaly podmínky tisku, z čehoţ se zjistilo, ţe koláţ byla sjednocena z jednotlivých kousků

24 BYDŢOVSKÁ, Lenka a Karel SRP. Jindřich Štyrský. Vyd. 1. Argo, 2007, str. 219, 223.

21 mírně přetvořených neţ originál. Štyrský nejspíše nepředpokládal, ţe tyto koláţe by mohly být zveřejněny. Všechny tyto práce se staly předzvěstí Štyrského Emilie.25

3.1.4. Emilie přichází ke mně ve snu Drobná kníţka s názvem Emilie přichází ke mně je soubor deseti koláţí prolínaných krátkým textem a s doslovem Bohuslava Brouka. Emilie byla vydána roku 1933 v rámci Edice 69, coţ byl erotický časopis. Svazek Emilie přichází ke mně ve snu je nepostradatelnou součástí k pochopení Štyrského myšlenek a názorů, které se odráţejí v celé jeho tvorbě. V této drobné kníţce není přesně určeno, kdo vlastně je Emilie a co má se Štyrským společného. Ve Štyrského tvorbě se často objevovaly autobiografické prvky, je tudíţ moţné, ţe Emilie představuje jeho nevlastní jednadvacetiletou sestru Marii26, která zemřela v jeho šesti letech na stejnou srdeční vadu jako on sám. To můţe vyplývat z jeho dvou snů: Sen o Emilii, z 5. 7. 1926, a Druhý Sen o Emilii, z 2. 10. 1926, tyto motivy se také objevují v jedné jeho básni: Emilie se ráda obnaţovala a v jedné próze: Svět se stává stále menším. Oba sny o Emilii líčí Štyrského představy a vnitřní touhy, Štyrský se ocitá v zahradě svých rodičů, kde si hraje s Emilií a proţívá s ní první lechtivé akty. Ke konci druhého snu Štyrský uvedl: „Tento důležitý sen zaznamenávám pro živý pocit, který mi zůstal při probuzení, že souložím jako dítě.“27 Tím si lze připomenout, jak silné erotické i citové pouto ho svazovalo s Emilií. Nyní vyvstala otázka, proč Štyrský pojmenoval nevlastní sestru Emilie a proč se v jeho snech nejvíce objevovala právě ona Marie. Nejspíš proto, ţe se Štyrskému líbila zvukomalba jména Emilie. A co se týče druhé otázky, je potřeba stručně připomenout Štyrského rodinné vazby. Štyrského matka byla bigotní katoličkou, která se ve Štyrského pracích nijak zvlášť nevyskytovala, neboť Štyrský zastával antiklerikální postoje. Štyrského despotický otec, který učil na místní obecné škole, zakazoval svému synovi vydat se na cestu malíře pravděpodobně kvůli otcově profesi, je naopak párkrát nakreslen v dílech Štyrského. Ještě je nutné připomenout hospodyni Marii Hejkrlíkovou, která se stala součástí jejich rodiny. S kaţdou osobou ze své rodiny měl Štyrský určitý vztah, avšak právě jeho nevlastní sestra se stala nejčastějším motivem jeho díla. Štyrského nevlastní sestra se stala hlavním zájmem jeho představ a idejí, ze kterých se odvíjely jeho následné práce. Dokonce lze i vyřknout, ţe úmrtí nevlastní sestry se na

25 BYDŢOVSKÁ, Lenka a Karel SRP. Jindřich Štyrský. Vyd. 1. Argo, 2007, str 223. 26 František Šmejkal: Klíč snů, in: Jindřich Štýrský: Sny, Praha: Odeon, 1970, s. 29-30. 27 ŠTYRSKÝ, Jindřich. Sny.: 1925-1940, zrození díla ze zdrojů psychických modelů polospánku, prostřednictvím věrných ilustrací snových objektů a autentických záznamů snů. Vyd. 2;. Praha: Argo, 2003, s. 30 - 31.

Štyrském podepsalo natolik, ţe zasáhlo jeho pohlavní ţivot, neboť ve většině dalších ţen, jeţ se objevovaly v jeho tvorbě, vyhledával její rysy, ačkoli by se našla jedna výjimka, kterou se stala Toyen. Propojení rozkoše a smrti se odrazilo nejen v Emilii, ale i v celé jeho tvorbě. Štýrského vztah k Emilii byl v kontrastu k jeho vztahu k Marii, zatímco u Emilie chtěl zapomenout na její tvář a uchovat si jen její pohlavní orgány, u Marie se soustředil na její tvář - Podoba mé sestry Marie 1941.28 Krátký text uvedený v sbírce Emilie přichází ke mně ve snu je odrazem Štyrského uměleckých i osobních ţivotních zkušeností. Text zobrazuje měnící se Štyrského ţivotní postoje, názory na ţivot a smrt, čímţ se zabýval v polovině dvacátých let. V průběhu dalších pár let zkoumáním markýze de Sade29 rozšířil svůj názor na ţivot a tvrdil, ţe „neustále pohlcuje naši touhu po nicotě.“ K nicotě se však neustále navracel, coţ ho donutilo přehodnotit své pojetí času, to se poté ukázalo v textu o Emilii. Text uvedený v Emilii se skládá z neregulérních vzpomínek proţitých s Emilií, popisuje její vzhled, vůni, avšak čím více líčí vlastnosti Emiliina těla, tím spíše se můţe zdát, ţe odkazuje přímo sám na sebe. Nebyl jen poblázněn Emiliiným tělem, ale dokonce si Emilii spojoval s motivem smrti: „Tato žena je mojí rakví a chodí, ukrývajíc mne ve své podobě.“ Snaţí se ztotoţňovat s Emilií, jediné, co mu brání, jsou jejich odlišná pohlaví. Nicméně hlavním hybatelem textu se stal Emiliin klín, který Štyrského natolik dráţdil, coţ ve svém textu přiřazoval k myšlence spojení smyslnosti a nicoty. Tyto dva odlišné motivy smrti a slasti se staly ve Štyrského koláţích velmi významné. V Štyrského próze Svět se stává stále menším se nachází mnoho analogických idejí jako v textu o Emilii, ale v tom prvním textu popisuje Emilii způsobem odkazujícím k jeho předchozímu období artificialismu: „Emilie s čínskýma nožkama je mrtvá. Uchoval jsem si, pouze jedinou lampu bez hvězd, kouli bez světla. Zrcadlo bez obrazu, ruiny bez vzpomínek. Našel jsem opět v břečťanech a v tomto zakrslém ořechu historii, prodlužující a ztrácející se v melancholii prvního mládí, spleteného se vzpomínkami minulých dnů.“ Podle významu Štyrského textu by nejspíše na Emilii rád zapomněl, ale na druhé straně je líčí velmi ţivě a představuje si ji ve všech moţných erotických souvislostech. Štyrský se zajímal o kaţdičký kousek Emiliina těla, asocioval mu určitý jev, například horní ret představoval starosvětské korunovace, dolní ret botelové lupínky či pohlavní orgán spojoval s „dutými a vyprahlými ústy“.

28 Štýrský, Jindřich. Osvobozené libido, in: Jindřich Štýrský Emilie přichází ke mně ve snu. Praha: Trico, 2001, s. 40. 29 Lenka Bydţovská: Čtení v sesutých zdech, in Jindřich Štýrský: Ţivot markýze de Sade, Praha, Kra 1995, s. 55.

Ve druhé polovině dvacátých let Štyrský se začal více zajímat o vegetabilismus, který později aplikoval na Emiliino tělo. Znázornil ji jako pučící rostlinu, která před ním vyroste a shnije. K přirovnávání ţenského těla k rostlinám se Štyrský ještě mnohokrát vracel, například v úvodu ke Snům 1941, kde přirovnává svou sestru Marii k vodní rostlině, nebo ve Snu o svalech 1939, přirovnává svaly ke kvetoucím lodyhám rostlin.30 Velmi podivuhodný vztah měl Štyrský ke konvalinkám, jak uvádí básník Vítězslav Nezval ve své kronice Z mého ţivota.31 Kdyţ Štyrskému sdělili sestřinu smrt, zrovna se díval na květy konvalinek, které se mu natrvalo spojily se sestřinou smrtí, a staly se mu tak určitým druhem fetiše32. Právě tento fetiš představující kytici konvalinek Štyrský krátce před svou smrtí nosil své poslední veliké lásce, jejíţ osobnost se také prolíná ve Štyrského básních s představou Emílie. A nejen to, tento jeho poslední milostný vztah byl komplikován literární autostylizací, jeho lásku propojoval také s literární postavou Jeny Colon Gérarda de Nervala. Jindřich Štyrský si zidealizoval svůj vlastní mýtus, ţenu-přelud, ještě dávno předtím, neţ se stal členem surrealistické skupiny. Jeho mýtus je analogický s Bretonovým mýtem – postavou femme féerique, která se objevuje v celém jeho díle, jak u Bretona, tak i Štyrského. Kromě sexuálních motivů se ve Štyrského snech zobrazují nejrůznější fragmenty: střepy z hrnečků, talířů, dţbánků, na nichţ jsou namalovány květy, ornamenty, části krajin, tváře,úlomky ze skleniček a podobně. K těmto úlomkům je Štyrský citově vázán, nejspíše proto, ţe Štyrskému připomínají Emilii, díky nim jsou k sobě připoutáni. To se projevilo ve snu o Emilii, kde střepy zpevňuje plot, který jeho a Emilii odděluje od okolního světa. Tento plot staví na zahradě v Čermné, místě plném rozkoší, také v zahradě Štýrského dětství, kam se touţí vrátit celý svůj, coţ se odrazilo v mnoha jeho pracích a jednom nepublikovaném textu: „Kam se vrátit? Do ráje mého dětství….“33 Právě tento motiv se nachází ve sbírce Emilie přichází ke mně ve snu, jenţ se pak také promítá v trochu jiné podobě v přednášce prof. Mukařovského z roku 1938, který na ní vyprávěl o tom, jak si vytvořil akvárium a do něj naházel všelijaké předměty, které pak nechal zaletovat a shnít, čímţ chtěl říct, ţe v tom akváriu pohřbil své sny, stejně jako Štyrský naházel různé střepy, úlomky a jiné předměty do jámy, aby zapomněl na Emilii, na jeho nenaplněnou touhu. Štyrský se snaţí házením předmětů, symbolizujících jeho ţivot, navrátit do bezpečí, které je oddělené jakýmsi plotem, coţ vlastně představuje prostor našeho prenatálního ţivota.

30 Štýrský, Jindřich. Osvobozené libido, in: Jindřich Štýrský Emilie přichází ke mně ve snu. Praha: Trico, 2001, s. 41 – 42. 31S tímto souvisí publikace: NEZVAL, Vítězslav. Z mého života. Praha: Československý spisovatel, 1959, 245 s. 32 S tímto názorem je spojena kniha: Neumann, E, The Great Mother, An Analysis of the Archetype. Princeton University Press, 1974, 168 s. 33 František Šmejkal: Klíč snů, in: Jindřich Štýrský: Sny, Praha, Odeon 1970, s. 125-126.

Tento prostor, od kterého byl Štyrský vytrţen narozením, představuje jakousi nedosaţitelnou touhu. Štyrský později navázal na spis Tajný ţivot Salvadora Dalího34, ve kterém se uvádí, ţe náhraţka našeho vytouţeného prenatálního světa je spánek, coţ nám vysvětluje, proč je spánek a s tím spojený sen pro Štyrského tak důleţitý. Ve Štyrského myšlenkách jsou velmi úzkým vztahem propojovány touha po návratu do prenatálního světa a smrt, a proto se také v jeho snech a dílech spojuje morbidita s erotikou.35 Deset reprodukcí Štyrského erotických koláţí, jeţ jsou otištěny ke konci knihy Emilie přichází ke mně ve snu, nebyly nikdy během Štyrského ţivota vystaveny. Jeho koláţe jsou spojeny jedním neproměnným tématem, které je připomínáno pokaţdé v jiných souvislostech, tedy zobrazuje erotické motivy v různých kontextech. Jestli Štyrský ve svých koláţích skrýval nějaký tajný příběh, nikdo neví, ale vyjádřil se o nich touto úvahou: „K vytvoření tohoto erotického cyklu, jehož jádrem jest nejvyšší okamžik rozkoše, přispěl příběh, který mi byl kdysi vyprávěn a jenž mě dlouho pronásledoval ve snech“36, jak jiţ bylo podrobněji uvedeno výše. Jeho první koláţ zobrazuje obří falus, neboť zrcadlí dobové psychoanalytické teorie o vyšším postavení muţe ve společnosti, coţ bylo také podstatně více rozvinuto v Broukově Psychoanalytické sexuologii zveřejněné ve stejném období jako Emilie. Druhá koláţ představuje jakýsi obraz v obraze (viz obr. HH), tímto motivem se jiţ zabýval v předcházejícím díle (viz Obraz, 1932 ze Státní galerie ve Zlíně). Je na něm ţenské pohlaví ohraničené rámem, na které útočí dravá ryba. Často si ţenu představoval jako krajinu či vodní ţivel, coţ se ukázalo v jeho pozdních kresbách například Ve snu o matce-zemi (1940). Další jeho koláţ zobrazuje rakev (viz obr. CHCH) se souloţící trojicí, která poprvé odkazuje na souvislost sexuality a smrti, jejíţ významnost ve Štyrského tvorbě vyzdvihl František Šmejkal.37 To lze i vidět ještě na jedné koláţi s kostlivcem a tanečnicí, kterým přidělil pohlavní orgány a kostlivci dokonce i botu. Mimochodem určitou zajímavostí také je, ţe téměř všechny postavy v tomto souboru koláţí jsou obuté. V následující koláţi chtěl znázornit osamocenost muţe a milujících se ţen, kde mezi ně umístil polonahou herečku se silně vášnivým gestem. Postupné oproštění se od země vyvrcholilo v závěrečné koláţi (viz obr. č. II), jeţ odkazuje na symbolismus z přelomu 19. a 20. století, kde Štyrský spojil pohlavní orgány muţe a ţeny a hvězdy jakousi protoplazmickou látkou. Štyrského koláţe v Emilii byly jediné, kde se zabýval těmito sexuální motivy s výjimkou pár koláţí otisknutých v Erotické

34 Tournier M., Král duchů, op. cit., s. 27. 35 František Šmejkal: Klíč snů, in: Jindřich Štýrský: Sny, Praha, Odeon 1970, s. 126 -127. 36 Tamtéţ, s. 43. 37 Šmejkal, František. Mezi Erotem a Thanatem, Výtvarné umění 1991, č. 6 s. 65-69.

25 revue. Nejspíš z takového důvodu, ţe neměl mnoho inspirace k této tvorbě, téměř ţádnou aţ na Man Rayovy fotografie.38

3.1.5. Erotické prvky ve Snu o hadech Nejen v Emilii, tedy v Edici 69 a v Erotické revue, jak se ještě podrobněji dozvíme, se Štyrský zabývá sexuální tematikou i v několika svých snech. Jeden z těchto snů je Sen o hadu a podivuhodné hrušce, který se v jeho snech ještě opakoval v rozmezí let 1925 – 1930. Symbol hada představoval falus a symbol hrušky ţenská prsa. Další sen spojený s tímto motivem zobrazoval rozpáraného hada, který svým tvarem připomínal vaginu. Tyto sny pomohly najít Štyrskému představu, aby mohl stvořit obraz Hermafrodit (1934, viz obr. JJ). Nebo také sen z roku 1940 Sen o hadech má podobný androgynní charakter. Stejně tak Štyrského osobnost byla androgynního rázu, v němţ se projevovalo mnoho ţenských, ale převáţně muţských prvků. Vítězslav Nezval poukázal na jeho rozpornost povahy: „Byly v něm stále dvě bytosti.“ Poukazuje na to, ţe nejvíce se v něm projevil androgynický komplex v období, kdy společně ţil a tvořil s Toyen, dokazuje to jeho touha po návratu k jednotě, totalitě, k harmonii protikladů či dokonalosti původního stavu.

4. Srovnání erotické tvorby Toyen a Štyrského Abychom mohli komparovat Toyen a Štyrského erotickou tvorbu, musíme si alespoň zčásti přiblíţit jejich seznámení a vzájemný vztah.

4.1 Jindřich Štyrský a jeho vztah k Toyen Jejich první střetnutí se odehrálo roku 1922 na ostrově Korčula, a mělo velký vliv pro jejich následující tvorbu i osobní ţivot. Od té doby se spolu stýkali aţ do Štyrského smrti v roce 1942. Opět připomínám hlavní body v Štyrského a Toyen společném ţivotě. Koncem roku 1925 Toyen a Štyrský společně odjeli do Paříţe, kde na ně působily tamní avantgardní směry, které je inspirovaly k vytvoření nového vlastního směru – artificialismu. Hlavní princip artificialismu byl zakládán na ztotoţnění malířství s poezií, ne ve smyslu literárním, ale ve smyslu svobodné tvorby, v níţ osobnost sděluje svou afektivitu. Záměrem je oproštění

38 Štýrský, Jindřich. Osvobozené libido, in: Jindřich Štýrský Emilie přichází ke mně ve snu. Praha: Trico, 2001, s. 44 – 45.

26 diváka od automatické běţné představivosti, navodit lyrickou atmosféru, vzbudit básnické emoce a city. Tvrdí, ţe intelekt osobnosti brzdí rozvíjení citové roviny.39 První výstava Toyen a Štyrského se konala v roce 1926 v paříţské Galerii de l’art contemporain.40 Vztah Štyrského k Toyen se jevil tak, jako by se sice Štyrský stal pro ni velkou inspirací a popudem, ale zároveň ji velmi obdivoval a prohlásil o jejích erotických ilustracích k básnickým sbírkám: „Udělal je autor, pro něhož je poezie vášní“41. Tím chtěl říci, ţe její ilustrace jsou právě opakem toho, co je nazýváno popisem. Kresby Toyen jsou dle Štyrského pro takový typ čtenáře, který „miluje v knize jen ty ilustrace, které podporují vzrušení, které ho rozechvívají, aniž paralyzují jeho tvořivý poměr ke čtenému. Ilustrace inspirované.“42

Co se týče jejich osobního rodinného ţivota, Toyen o svém původu vţdy mlčela, zatímco Štyrský byl na svůj původ poměrně pyšný (viz kapitola 2. Toyen a kapitola 3. Jindřich Štyrský). Jejich milostný vztah byl velmi komplikovaný, nedal se jednoznačně zařadit do běţných mileneckých párů. Toyen a Štyrský spolu ţili a tvořili, ale Toyen nesouhlasila s tím, aby je lidé označovali za milence. Jednou ze spekulací bylo, ţe Toyen má lesbické sklony, ale druzí namítali, ţe je to jen autorčina póza.43

4.2 Společné erotické motivy v tvorbě Toyen a Jindřicha Štyrského

Společná cesta obou autorů od jejich seznámení aţ po Štyrského smrt je podle Věry Linhartové: „…vzácným příkladem názorové a tvůrčí shody dvou blízkých a zcela vyhraněných individualit. Je to setkání dvou osobností, jejichž vlastnosti byly v mnohém smyslu opačné a komplementární a jež se vzájemně doplňovaly a inspirovaly. Jako by teprve tímto vzájemným setkáním našel každý z nich možnost plného osobního vyslovení; a jako by společně utvořili jedinou dvojpolární androgynní bytost.“44 Na tuto podobnost odkazuji jiţ v kapitole 3.1.5. Erotické prvky ve Snu o hadech.

39 TOYEN,. Štyrský, Toyen: artificialismus : 1926-1931 : Kat. výstavy, Pardubice 25.6. - 6.9.1992, Karlovy Vary 17.9.-1.11.1992, Praha 11.11.1992-10.1.1993. Praha, 1992, str. 8. 40 GLENN, Martina. ARTMUSEUM. Toyen [online]. [cit. 2014-01-20]. Dostupné z: ˂ http://www.artmuseum.cz/umelec.php?art_id=421˃ . 41 Štýrský, Jindřich. Inspirovaná ilustrátorka (1932), in: Kaţdý z nás stopuje svoji ropuchu. Praha: ed. Karel Srp, 1996, s. 93. 42 Tamtéţ, s. 93. 43 LÁDYOVÁ, Jana. Ţena-in: Kdo se skrýval za záhadným jménem Toyen?. [online]. 14.10.2013 [cit. 2014-03- 07]. Dostupné z: ˂ http://zena-in.cz/clanek/kdo-se-skryval-za-zahadnym-jmenem-toyen˃ . 44 LINHARTOVÁ, Věra. Soustředné kruhy: články a studie z let 1962-2002. Vyd. 1. Praha: Torst, 2010, str. 136.

U Toyen a Jindřicha Štyrského lze najít v kaţdém období jejich tvorby spoustu společných znaků, shodují se i mnohé postupující názorové proměny. Avšak uvnitř této podobnosti se nacházejí dva odlišné způsoby inspirace, imaginace a realizace.45

Chtěla bych poukázat alespoň na tři z mnoha společných motivů v jejich způsobu zobrazování erotických námětů, za prvé se to týká hry a hraní. U Toyen toto téma lze shledat v její sbírce Jednadvacet, kde se motiv hraní dokonce objevuje ve dvou způsobech: v kresbách a v motivech, jeţ ke hrám přímo odkazují. (viz kapitola 2.2.1. Lechtivé motivy ve sbírce Jednadvacet). Stejný motiv se nachází i Nezvalově Sexuálním nokturnu, ilustrovaném Štýrským.46

Dalším ze společných prvků v erotické tvorbě Toyen a Jindřicha Štyrského je motiv zvířat a rostlin. U Toyen bych kupříkladu poukázala na jednu její ilustraci k Justině (viz obr. Q), představující nahá těla ţeny a muţe, na které je nakreslena ve spodní části malá nenápadná myš. Zato Štyrský si na tomto motivu ve svých ilustracích dal více záleţet. Ilustrace, doprovázející Nezvalo Sexuální nokturno, zobrazují námět zvířat hned několikrát: v podobě mraveniště, jako motýlí křídla, jakéhosi ptáka, brouka, psa a ptáčka či kobylky (viz obr. Z, BB, CC). Vegetabilní motiv je patrný taktéţ v dílech obou autorů: v ilustracích k Sadově Justině, k Venuši a Tatenhäuserovi, k Emilii přichází ke mně ve snu či k v Halasově Thyrsosu.

Třetí významnou spojitost představuje společný vztah k markýzi de Sade. Na přelomu dvacátých a třicátých vzrostl zájem paříţských surrealistů o markýze de Sade, převáţně o jeho Justinu. Justina se stala společným zájmem Toyen a Jindřicha Štýrského.47 Toyen se zabývala markýzem v mnoha svých pracích, jak jiţ bylo řečeno v kapitole 2.2.2. Erotický námět v Justině. Štyrský ve třicátých letech rozepsal Sadovu monografii, nazvanou Obyvatel Bastily. Krátkou dobu po vydání Justiny se Štyrský rozhodl vydat na zámek La Coste, odkud si dovezl spoustu fotografií rozpadajícího se zámku, které dokonale splynuly s pověstným „sadovským“ pesimismem. Na rozdíl od Štyrského snímku zámku, představující výhruţné ruiny, ilustrace Toyen, pocházející z téhoţ roku, působily smyslnou vitalitou, vzdorující nicotě.48

45 Tamtéţ, str. 136-137. 46 Srp, Karel. Slabikář pro novomanţele, in: Toyen: Jednadvacet, Praha: Argo 2000 s. 57. 47 Lenka Bydţovská: Čtení v sesutých zdech, in: Jindřich Štýrský: Ţivot markýze de Sade, Praha, Kra 1995, str. 56–60. 48Srp, Karel. Doslov. In Sade, Donatien Alphonse François Justina, čili prokletí ctnosti. Praha: Torst, 2003, str. 141.

Taktéţ bych chtěla podotknout, ţe právě v těchto ilustracích k Sadově Justině lze nalézt motiv slasti a krutosti, stejně jako u Štyrského Emilie. Avšak kaţdý pojímal motiv smrti odlišně. Toyen sice tyto dva náměty zobrazoval ve svých dílech současně, ale nespojovala si námět erotiky se smrtí, jak tomu bylo u Štyrského. Toto téma bylo jiţ u obou autorů rozebráno v předcházejících kapitolách.

4.3 Odlišné náměty, postoje v erotické tvorbě Toyen a Jindřicha Štyrského

Nejprve bych se zmínila o odlišnostech způsobu jejich tvorby jako takové a poté o odlišnosti jejich erotické tvorby.

Hlavní odlišnosti způsobu tvorby Štyrského od Toyen je samotné zacílení touhy. Tedy řekněme-li, ţe tvorba obou autorů vychází z okamţitého zpředmětnění proměnlivé touhy, tak samotný cíl je odlišný. Štyrského tvorba se vztahuje k minulosti, ke vztahům ztraceným či neuskutečněným. Tvorba Toyen je otevřená do budoucnosti, ale bytostně neuskutečnitelná, bezpředmětná a pomyslná. Motivy v jejich dílech nejsou znakovými snovými objekty Toyen, nýbrţ jsou její projekcí.49

Co se týče odlišností, které se přímo vztahují k jejich erotické tvorbě; ve Štyrského díle můţeme najít odlišné zobrazení muţských pohlavních orgánů, například v ilustracích k Nezvalově Nokturnu, kde lze spatřit penis v mnoha podobách: v asociaci velkého prstu, údu v řetězu, penis v podobě kočárků, penis jako jazyk, jako řada kůlů, masturbují úd, penis v prstenu, zmoţený či penis jako návnadu. (viz obr. X-CC). Srovnám-li tyto zmíněné Štyrského kresby se sbírkou Toyen Jednadvacet (viz obr. D-L ), tak lze spatřit poměrně velký rozdíl. Jeho penisy působí více tvrdě a moţná i vulgárněji neţ něţné kresby Toyen. Nejspíše je to z toho důvodu, ţe Štyrský je muţského pohlaví a Toyen ţenského, tedy genderová identita Toyen (viz kapitola 2.1. Genderová identita Toyen). I přesto, ţe Toyen se nechtěla ztotoţnit se svým ţenským pohlavím, tvořila své kresby něţněji neţ muţ.

Další odlišností je způsob zpracování jejich erotické tvorby - Štyrský se více zabývá fotokoláţemi či xylografickými koláţemi, zatímco Toyen dává přednost lineární perokresbě, ať uţ kolorované či nekolorované, výjimkou jsou Štyrského ilustrace k Halasovu Thyrsosu. Nejen to je jedinou odlišností, ale také dílo Toyen se zdá být barevnější, pouţívá sytější a

49 LINHARTOVÁ, Věra. Soustředné kruhy: články a studie z let 1962-2002. Vyd. 1. Praha: Torst, 2010, 524 s. ISBN 978-807-2153-923.

29 výraznější kolorit neţ Štyrský. Jeho Emilie je sice barevná, ale tyto barvy se skládají jen z odstínů šedé, hnědé a okrové, stejně tak další tvorba, kupříkladu v Thyrsosu.

Řekla bych, ţe Štyrského projev na nás působí mnohem více zasněně neţ erotické kresby Toyen. Dalo by se říci, ţe jeho hlavní aktéři v Emilii působí jako by se ocitli ve snu (viz kapitola 3.1.4. Emilie přichází ke mně ve snu). S tímto pravděpodobně souvisí to, ţe komplexně se zdá být Štyrského erotické dílo drsnější neţ práce Toyen.

Nakonec bych chtěla podotknout ještě jednu rozdílnost a tou je doba, kterou se oba autoři jednotlivě zabývali erotickou tvorbou. Zatímco Toyen se zaobírala erotickými náměty poměrně celý svůj ţivot, Štyrský se této tematice věnoval jen krátké, ale zato intenzivní období.50

50 Srp, Karel. Erotická revue a Edice 69, in:Erotická revue I-III. Praha: Torst 2011, s. 137.

Závěr

V první části této práce byla zmapována situace českého malířství v období surrealismu. Surrealismus, umělecký směr, jehoţ počátky spadají do přelomu dvacátých a třicátých let minulého století, se snaţil o prolomení ustálených norem a konvencí ohledně otevřeného zobrazování erotiky a sexuality. Toyen a Jindřich Štyrský, dva hlavní představitelé surrealismu, věnovali erotickým tématům poměrně velkou část své tvorby.

Druhá část práce měla za úkol objasnit genderovou identitu Toyen a charakterizovat hlavní prvky její erotické tvorby. Díky tomu, ţe Toyen nechtěla přijmout své ţenské pohlaví, se stala stejně uznávanou surrealistickou malířkou jako muţi. Usilovala tak proti měšťáckým, společenským, rodinným či kulturním konvencím. To lze vidět i na jejím bezpohlavním pseudonymu Toyen.

Dalším cílem této práce bylo shrnutí její erotické tvorby, provokativně, otevřeně zobrazovala ve svých kresbách motivy erotiky a sexu. Proto je povaţována za průkopnici ţenského umění, která ukázala nový pohled na ţenskou sexualitu, touhu, identitu a vnímání ţeny ve společnosti i porozumění ţeně samotné.

Toyen ilustrovala dva druhy knih, za prvé knihy pro velký okruh lidí a za druhé publikace určené jen vybraným jedincům, a z toho se pak odvíjí i její způsob tvorby. Její kresebný styl se v průběhu jejího ţivota měnil od lineárních, jednoduchých kreseb aţ po mnohovrstevné obrazy, ale s postupem času se měnil i výběr motivů. Práce popisuje změnu jejího uměleckého projevu ve sbírce Jednadvacet, v Sadově Justině a v edicích Olisbos, Lotos, Mys dobré naděje.

Třetí část práce se soustřeďovala na shrnutí hlavních rysů Štyrského erotické tvorby. Jindřich Štyrský se zaobíral erotickým tématem v průběhu několika let, ale zato velmi intenzivně ve své drobné kníţce Emilie přichází na svět, která byla zveřejněná jako součást Edice 69. Napsal tam krátký text a k tomu vytvořil deset erotických fotomontáţí. Jeho koláţe jsou spojeny jedním neproměnným námětem, které je uváděno pokaţdé v jiných souvislostech, z čehoţ vyplývá, ţe znázorňuje erotické motivy v odlišných kontextech. Studie popsala i další Štyrského erotické práce - ilustrace k Halosově Thyrsosu, k Nezvalově Sexuálnímu nokturnu, koláţ Vilém Tell a Sen o hadech.

Poslední kapitola se snaţila shrnout vztah Toyen a Štyrského a také komparovat jejich erotickou tvorbu. Štyrského vztah k Toyen byl velmi blízký. Seznámili se roku 1922 na

31 ostrově Korčula a od té doby aţ do konce jeho ţivota úzce spolupracovali. Jejich názory a myšlenky se shodovaly a doplňovaly ale i odlišovaly, proto se vzájemně ovlivňovali ve způsobu tvorby.

Rozdílné pojetí erotiky u Štyrského a Toyen bylo dáno tím, ţe Toyen se zabývala erotikou poměrně celý svůj ţivot na rozdíl od Štyrského, který věnoval tomuto tématu jen pár aktivních let. Další jejich odlišností bylo, ţe Toyen si motiv erotiky nespojovala se smrtí, jak tomu bylo u prací Štyrského. Avšak díky velkému zájmu a angaţovanosti Toyen a Štyrského vznikla v Čechách jedna z největších sbírek erotických knih.

Resumé

Tato bakalářská práce nás provádí erotickými náměty v tvorbě dvou předních českých malířů Toyen a Jindřicha Štyrského v období dvacátých aţ třicátých let minulého století. Nejenţe se snaţí zachytit hlavní charakteristiku jejich práce, ale i zkoumá tyto malíře v kontextu českého surrealistického malířství. Komparativní metodou se snaţí tato práce přiblíţit jednotlivé prvky kresby těchto dvou autorů. Nastiňuje čtenářům hlavní erotické náměty v různých erotických edicích a popisuje jejich charakteristické rysy, tím nalézá podobnosti i odlišnosti v tvorbě Toyen a Štyrského. Díky této metodě vyvozuje práce jistý závěr, ţe oba autoři byli jedinečnými osobnostmi v českém malířství, odpoutáni od uměleckých norem a lidských předsudků, kteří suverénně prolomili hranice zobrazování erotického aktu, a i kdyţ se jejich způsoby tvorby v mnohém liší, stále oba tvoří neodlučitelnou významnou dvojici v prostředí českého malířství dvacátého století.

Summary

This Bachelor thesis shows us the erotic themes in the works of two leading Czech painters Toyen and Jindřich Štýrský during the twenties to thirties of the last century . Not only trying to capture the main characteristics of their work , but also examines these painters in the context of the Czech surrealist painting. The comparative method, this paper seeks to bring the various elements of the drawings of the two authors. It outlines the main readers of erotic themes in various sexual editions and describes their characteristics , the similarities and differences found in Toyenině and the creation of liveable . With this method, the work draws certain conclusions that both authors were unique personalities in Czech painting , detachment from artistic standards and human prejudices , who masterfully broke the frontiers of erotic art , even though their methods of formation differ in many ways , still form an inseparable pair in a significant environment of Czech painting of the twentieth century .

Literární zdroje:

BYDŢOVSKÁ, Lenka. Český surrealismus 1929 - 1953. 1. vyd. Praha: Galerie hl. města, 1996. ISBN 80-701-0047-8.

BYDŢOVSKÁ, Lenka. Knihy s Toyen. 1. vyd. Praha: Akropolis, 2003, 218 s. ISBN 80-730- 4030-1.

SRP, Karel. Toyen. 1. vyd. Praha: Argo, 2000, 392 s. ISBN 80-720-3273-9.

BYDŢOVSKÁ, Lenka a Karel SRP. Jindřich Štyrský. Vyd. 1. Argo, 2007, 587 s. ISBN 978- 80-7203-952-4.

ŠTYRSKÝ, Jindřich. Sny.: 1925-1940, zrození díla ze zdrojů psychických modelů polospánku, prostřednictvím věrných ilustrací snových objektů a autentických záznamů snů. Vyd. 2.;. Praha: Argo, 2003, 192 s. ISBN 80-720-3512-6.

TOYEN,. Štyrský, Toyen: artificialismus : 1926-1931 : Kat. výstavy, Pardubice 25.6. - 6.9.1992, Karlovy Vary 7.9.-1.11.1992, Praha 11.11.1992-10.1.1993. Praha, 1992, 56 s. ISBN 80-705-6010-X.

TANG, Isabel. Pornografie: tajné dějiny civilizace. 1. vyd. v českém jazyce. Překlad Barbora Klasová. Praha: BB art, 2003, 199 s.

ŠTYRSKÝ, Jindřich. Každý z nás stopuje svoji ropuchu: texty 1923-40. 1. vyd. Editor Lenka Bydţovská, Karel Srp. Praha: Thyrsus, 1996, 165 s. Mythos, 47. ISBN 80-901-7745-X.

LINHARTOVÁ, Věra. Soustředné kruhy: články a studie z let 1962-2002. Vyd. 1. Praha: Torst, 2010, 524 s. ISBN 978-807-2153-923.

SEIFERT, Jaroslav. Všecky krásy světa. Praha: Československý spisovatel, 1982, 344 s.

BARTESOVÁ, Martina. Erotické náměty v tvorbě Toyen. Brno, 2008. Bakalářská práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce PhDr. Aleš Filip, Ph.D., 34 s.

Moravská galerie, SČSVU Praha. Štýrský a Toyen 1921- 1945. Brno: Grafia, 1966, 74 s.

MICHL, Karel. Chvíle setkání, věčnost vzpomínky: medailóny Františka Halase, Jaromíra Johna, Jindřicha Štyrského. 1. vyd. V Hradci Králové: Kruh, 1976, 168 s., [12] s. obr. příl. (čb.). Okamţiky, sv. 1. ISBN 80-721-5187-8.

ŠMEJKAL, František. Klíč snů, in: Jindřich Štýrský: Sny, Praha, Odeon 1970.

ŠMEJKAL, František. Mezi Erotem a Thanatem, Výtvarné umění 1991, 69 s.

ŠTÝRSKÝ, Jindřich. Osvobozené libido, in: Jindřich Štýrský Emilie přichází ke mně ve snu. Praha: Trico, 2001, 199 s. ISBN 80-721-5146-0.

BROUK, Bohuslav. Manželství – sanatorium pro méněcenné, in: Bohuslav Brouk: Autosexualismus a psychoerotismus. Praha, Odeon 1992, s.

SRP, Karel. Slabikář pro novomanžele, in: Toyen: Jednadvacet, Praha: Argo 2000, 72 s.

Srp, Karel. Erotická revue a Edice 69, in:Erotická revue I-III. Praha: Torst 2011, 151 s. ISBN 978-80-7215-411-1.

SRP, Karel. Doslov. In Sade, Donatien Alphonse François: Justina, čili prokletí ctnosti. Praha: Torst, 2003, 142 s. ISBN 80-721-5187-8.

BYDŢOVSKÁ, Lenka. Čtení v sesutých zdech, in: Jindřich Štýrský: Ţivot markýze de Sade, Praha, Kra 1995,. 60 s.

NEUMANN, Erich. The Great Mother: an analysis of the archetype. Princeton, N.J.: Princeton University Press, c1983, xliii, 379 s., 185 s. obr. příloh. Mythos, 47. ISBN 06-910- 9742-9.

TOURNIER, Michel. Král duchů: an analysis of the archetype. Praha: Odeon, 1988, xliii, 379 s., 185 s. obr. příloh. Mythos, 47. ISBN 06-910-9742-9.

NEZVAL, Vítězslav a ŠTÝRSKÝ, Jindřich (ed.). Edition 69. Praha: Twisted Spoon Press, 2011, 136 s., ISBN 9788086264097.

NEZVAL, Vítězslav. Z mého života. Praha: Československý spisovatel, 1959, 245 s.

Internetové zdroje:

GLENN, Martina. ARTMUSEUM. Jindřich Štýrský [online]. [cit. 2014-01-18]. Dostupné z: ˂ http://www.artmuseum.cz/umelec.php?art_id=378˃ .

GLENN, Martina. ARTMUSEUM. Toyen [online]. [cit. 2014-01-20]. Dostupné z: ˂ http://www.artmuseum.cz/umelec.php?art_id=421˃ .

LÁDYOVÁ, Jana. Ţena-in: Kdo se skrýval za záhadným jménem Toyen?. [online]. 14.10.2013 [cit. 2014-03-07]. Dostupné z: ˂ http://zena-in.cz/clanek/kdo-se-skryval-za- zahadnym-jmenem-toyen˃ .

Zdroje přílohy:

MALINA, Jaroslav. Kruh prstenu I.: Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity prof. PhDr. Jaroslav Malina, DrSc. a kolektiv. [online]. 2007 [cit. 2014-04-23]. Dostupné z: ˂ http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/prif/ps09/kruh/web/pages/03-sexuologie.html˃ .

BÁRTLOVÁ, Milena. ARTALK.CZ. In_margine (nejen o moři) [online]. 17.7.2013 [cit. 2014-04-23]. Dostupné z: http: ˂ //www.artalk.cz/2013/07/17/in_margine-nejen-o-mori/˃ .

ODAHA, Tomáš. V noci jsem snil, že jsem motýlem: Emilie přichází ke mně ve snu [online]. 2014 [cit. 2014-04-24]. Dostupné z: http://www.odaha.com/jindrich-styrsky/fotograficke- kolaze/emilie-prichazi-ke-mne-snu-0

ARCHIV VÝTVARNÉHO UMĚNÍ, o.s. ABART: Jindřich Štyrský - díla [online]. [cit. 2014- 04-24]. Dostupné z: http://cs.isabart.org/person/2504/works

Vlastní reprodukce z:

ŠTÝRSKÝ, Jindřich (ed.). Erorická revue I-III. Praha: Torst, 2001, 132 s.

NEZVAL, Vítězslav a ŠTÝRSKÝ, Jindřich (ed.). Edition 69. Praha: Twisted Spoon Press, 2011, 136 s.

SADE, Donatien Alphonse François. Justina, čili, Prokletí ctnosti. Reprint původního vyd. Praha: Torst, 2003, 142 s. Dílo Markýze de Sade, sv. 1. ISBN 80-721-5187-8.

Přílohy:

Obr. A

Toyen, Dvě přítelkyně, kresba reprodukovaná v časopise Erotická Revue, roč. 1, 1930- 1931, s. 27.

Obr. B

Toyen, Ţeny východu, kresba reprodukovaná v časopise Erotická revue, roč. 1, 1930–1931, s. 40.

Obr. C

Toyen, Ráj černochů, 1925, olej na plátně, uloţeno: soukromá sbírka, Paříţ, Francie.

Obr. D

Toyen, Snící dívka, kresba č. 1, z cyklu Jednadvacet, 1938, tuš a akvarel na papíře, uloţeno: soukromá sbírka: Praha, Česká republika.

Obr. E

Toyen, Clovni, kresba č. 2, z cyklu Jednadvacet, 1938, tuš a akvarel na papíře, uloţeno: soukromá sbírka: Praha, Česká republika.

Obr. F

Toyen, kresba č. 12, z cyklu Jednadvacet, 1938, tuš a akvarel na papíře, uloţeno: soukromá sbírka: Praha, Česká republika.

Obr. G

Toyen, kresba reprodukovaná z časopisu Erotická revue, roč. 2, 1930-1931, s. 85.

Obr. H

Toyen, kresba č. 3, z cyklu Jednadvacet, 1938, tuš a akvarel na papíře, uloţeno: soukromá sbírka: Praha, Česká republika.

Obr. CH

Toyen, kresba č. 13, z cyklu Jednadvacet, 1938, tuš a akvarel na papíře, uloţeno: soukromá sbírka: Praha, Česká republika.

Obr. I

Toyen, kresba č. 20, z cyklu Jednadvacet, 1938, tuš a akvarel na papíře, uloţeno: soukromá sbírka: Praha, Česká republika.

Obr. J

Toyen, kresba č. 16, z cyklu Jednadvacet, 1938, tuš a akvarel na papíře, uloţeno: soukromá sbírka: Praha, Česká republika.

Obr. K

Toyen, kresba č. 15, z cyklu Jednadvacet, 1938, tuš a akvarel na papíře, uloţeno: soukromá sbírka: Praha, Česká republika.

Obr. L

Toyen, kresba č. 19, z cyklu Jednadvacet, 1938, tuš a akvarel na papíře, uloţeno: soukromá sbírka: Praha, Česká republika.

Obr. M

Toyen, Ilustrace, D.-A. Franςois, markýz de Sade, Justina, 1932, akvarel na papíře, uloţeno: soukromá sbírka, Paříţ, Francie.

Obr. N

Toyen, Ilustrace, D.-A., Francois, markýz de Sade, Justina, 1932, akvarel na papíře, uloţeno: soukromá sbírka, Paříţ, Francie.

Obr. O

Toyen, Ilustrace, D.-A., Francois, markýz de Sade, Justina, 1932, akvarel na papíře, uloţeno: soukromá sbírka, Paříţ, Francie.

Obr. P

Toyen, Ilustrace, D.-A., Francois,

markýz de Sade, Justina, 1932, akvarel na papíře, uloţeno: soukromá sbírka, Paříţ, Francie.

Obr. Q

Toyen, Ilustrace, D.-A., Francois, markýz de Sade, Justina, 1932, akvarel na papíře, uloţeno: soukromá sbírka, Paříţ, Francie.

Obr. R

Toyen, ilustrace, Aubrey Beardsley,Venuše a Tatenhaüser, 1930, zikografie a akvarel.

Obr. S

Toyen, ilustrace, Aubrey Beardsley,Venuše a Tatenhaüser, 1930, zikografie a akvarel.

Obr. T

Toyen, ilustrace, Aubrey Beardsley,Venuše a Tatenhaüser, 1930, zikografie a akvarel.

Obr. U

Toyen, kresba k Povídkám Melanésie, reprodukce z časopisu Erotická revue, roč. 3, 1930-1931, s. 101.

Obr. V