DOCSLIB.ORG

Elagabalův ´Circus Varianus´ V Areálu Císařské Vily U Římské Baziliky Santa Croce in Gerusalemme Je Nejméně O Devět Metrů Delší Než ´Circus Maximus´

Total Page：16

File Type：pdf, Size：1020Kb

Download full-text PDF Read full-text
Elagabalův ´Circus Varianus´ V Areálu Císařské Vily U Římské Baziliky Santa Croce in Gerusalemme Je Nejméně O Devět Metrů Delší Než ´Circus Maximus´ 1 ELAGABALŮV ´CIRCUS VARIANUS´ V AREÁLU CÍSAŘSKÉ VILY U ŘÍMSKÉ BAZILIKY SANTA CROCE IN GERUSALEMME JE NEJMÉNĚ O DEVĚT METRŮ DELŠÍ NEŽ ´CIRCUS MAXIMUS´. Cinzia COLANTONI. Podle posledních měření, provedených v archeologickém areálu římské baziliky Santa Croce in Gerusalemme ztrácí Circus Maximus svůj primát nejdelšího círku starověkého Říma. Jeho 621 metrů délky neobstojí v porovnání s Circus Varianus, který je, jak se nyní ukázalo, dlouhý 630 metrů (a široký 125 m), a překonává tedy svého slavnějšího kolegu o plných 9 ‘délek’. Circus Varianus byl zbudován v císařském rezidenčním komplexu, zvaném Ad Spem Veterem, ve východní části Říma; začal ho stavět císař Septimius Severus a dokončil ho Caracalla a Elagabal (Sextus Varius Avitus Bassianus), po němž byl pojmenován. Na jeho dráze se konaly závody čtyřspřeží, které císař miloval do té míry, že některých u nich osobně účastnil. Střední spina cirku nesla Antinoův obelisk1, který byl dovezen Hadriánem z Egypta a vztyčen na Via Labicana, než byl 1 Pozn. překl.: tzv. Antinoův obelisk (it. obelisco di Antinoo, častěji obelisco del Pincio) je jedním ze třinácti starověkých obelisků Říma, umístěným dnes na Viale dell'Obelisco, na vrchu Pincio; je vysoký 9, 24 m, i s podstavcem a hvězdou na vrcholu 17, 26 m. Dal ho vytesat v Egyptě císař Hadrián na památku svého oblíbence, býthýnského mladíka Antinoa (Αντίνοος, * Claudiopolis 29.11. 110 - + utonul při koupání v Nilu 30.10. 130, na místě, kde pak Hadrián, který ho dal 2 přemístěn do Elagabalova cirku. Následně byl nadále užíván jako pro závody kvadrig, tak pro vojenské přehlídky ke cti císaře, než byly zbudovány Aureliánské hradby, které ho přetnuly vedví. Když byla kopána sonda pro zásah Acey v tomto areálu, byla objevena část západní věže cirku: nález této stavby také odhalil polohu startovních kójí kvadrig, které ležely po boku věže. Tak bylo možno stanovit reálnou původní délku cirku, který pak byl Elagabalem zmenšen. Další zásahy se týkaly Heleniných Lázní, vystavěných Severem Alexandrem, pravděpodobně určených k veřejnému užití a nově pojmenovaných, protože byly obnoveny Konstantinovou matkou Helenou. Z komplexu zůstává viditelná jen cisterna, jež nyla předmětem právě dokončených restaurátorských prací, protože Lázně byly zcela zničeny na počátku dvacátého století výstavbou současné čtvrti. Archeologický výzkum z května 2014 odhalil zeď, dokonale odpovídající Palladiovu2 plánu, náčrtku ze šestnáctého století, jedinému ikonografickému prameni, který máme k dispozici. Rovněž tak chrám Venuše a Cupida, právě restaurovaný, byl předmětem nové sondy, která odhalila část dlažby, tvořené mramorovými deskami o straně v délce 90 cm. Tento významný archeologický prostor bude otevřen pro veřejnost až do 27. července 2014 v rámci čtvrtého ročníku akce Santa Croce effetto notte, kde budou krom divadelních představení, koncertů a promítání filmů každého dne v 18.30 hod. konány i bezplatné prohlídky s průvodním slovem archeologa Sergia Palladina v areálu Círku, Claudiova Akvaduktu a některých prostor Sessoriánského paláce, císařské rezidence Severovské dynastie, mimo jiné v atriu Severovské vily (Villa Severiana), proměněném Helenou v palácovou kapli, v civilní Basilice, v tzv. chrámu Venuše a Cupida (ve skutečnosti audienční aule Paláce), v soukromých dvoupatrových domech u Aureliánských hradeb a v domus ve Via Eleniana s freskami a mozaikami na dlažbách3. zbožštit, založil město Antinoúpolis) a byl původně umístěn v památníku, který mu zbudoval (pravděpodobně v Hadriánově vile u Tiburu /Tivoli, kde bylo nedávno toto Antinoeon objeveno; kartuše obelisku nesou v hieroglyfickém písmu opakovaně jméno Hadriána a Sabiny Augusty, dvakrát i jméno Antinoa). Císař Elagabal ho dal přemístit do Horti Variani, kde zdobil spinu jeho Circus Varianus v areálu obrovské císařské vily. Na začátku šestnáctého století byl objeven, rozlomen na dva kusy, u Aureliánských hradeb (Aureliánské hradby v sedmdesátých létech 3. stol. po Kr.) totiž přetnuly areál vily a ponechaly část cirku mimo něj (proto byl také zván obelisco Aureliano), a teprve roku 1570 ho opravili Curzio a Marcello Saccoccia a umístili ho do jednoho z oblouků blízkého akvaduktu Aqua Felix s nápisem „OBELISCI FRAGMENTA DIV PROSTRATA / CVRTIVS SACCOCCIVS ET MARCELLVS FRATRES / AD PERPETVAM HVIVS CIRCI SOLIS MEMORIAM / ERIGI CVRARVNT / ANNO SALVTIS M.D.LXX“. Ve třicátých létech sedmnáctého století ho Barberiniové převezli na nádvoří svého římského paláce, kde zůstal ležet nepovšimnut do roku 1773, kdy ho Cornelia Barberini darovala papeži Klementovi XIV., který ho nechal přemístit do zahrady na vatikánském Cortile della Pigna. Klementův nástupce Pius VI. měl v úmyslu ho vztyčit nad fontánou na Cortile del Bramante nebo na podstavci, zobrazujícím apotéozu císaře Antonina Pia a jeho manželky Faustiny, který je dnes chloubou nádvoří Vatikánských muzeí, ale teprve roku 1822 ho dal papež Pius VII. restaurovat architektem Marinim a umístit nad Španělským náměstím na promenádě na vrchu Pincio, nedaleko od někdejšího paulánského kostela SS. Trinità sul Monte Pincio. 2 Pozn. překl.: Andrea Palladio (pseudonym Andrea di Pietro, * Padova 230.11. 1508 - + Maser v provincii Treviso 19.8. 1580), občan Benátské republiky, byl jedním z nejvýznamnějších italských renesančních architektů, scénografů a teoretiků architektury. 3 Pozn. překl.: k tomu srov. náš dokument (Messaggero)_Řím, S. Croce in Gerusalemme. Domus hodnostáře dvora sv. Heleny (2013) 3 (Cinzia COLANTONI, Nuove scoperte archeologiche, il Circo Variano, v: „il Quorum“ z 27.7. 2014, http://www.ilquorum.it/nuove-scoperte-archeologiche-il-circo-variano/, přel. fjh; předkládané texty jsou nekomerčním interním studijním materiálem Slavatovské akademie při Městské knihovně v Nové Bystřici, zaměřeným k rozšíření obzorů účastníků jejích přednáškových programů, křesťanských pedagogů, studentů a zájemců o církevní dějiny. Autorská práva náleží autorům samým či svrchu uvedeným institucím, nakladatelstvím a redakcím). Řím, bazilika Santa Croce in Gerusalemme PŘÍLOHA Horti Spei Veteris http://it.wikipedia.org/wiki/Horti_Spei_Veteris Horti Spei Veteris (později Horti Variani) byly areálem na vrchu Esquilinu, náležejícím v augustovském rozdělení Říma k Regio V Esquiliae, jejíž jihovýchodní část tvořily. Tato lokalita u Porta Praenestina (dnes Porta Maggiore), kde se od Via Praenestina větvila Via Labicana, byla pojmenována ad spem veterem podle starého chrámu z republikánského období, zasvěceného bohyni Spes (Naděje), zbudovaného roku 477 př. Kr. po vítězství nad Vejskými v bitvě u řeky Cremery4. Označení vetus odlišovalo tento chrám od dalšího chrámu ze 3. stol. př. Kr., vystavěného za První punské války na Forum Olitorium. 4 Pozn. překl.: k tomu srov. náš dokument Frediani_Zmasakrování ´gens Fabia´ u Cremery roku 477 př. Kr. (2014). 4 Tato předměstská, avšak Fóru dosti blízká oblast, dobře zásobená vodou díky akvaduktům, které se sbíhaly k Porta Praenestina (dnes Porta Maggiore)5, se stala kolem poloviny 1. stol. př. Kr. prestižní rezidenční čtvrtí, jejíž význam rostl tím více, čím více bylo Město přelidněnější a hlučnější, jak to ostatně dokazuje i řada objevených domus, jež zde byly stavěny až do čtvrtého století. Horti Spei Veteris byly zahrnuty do císařského majetku Septimiem Severem, který v této oblasti vybudoval první císařskou rezidenci. Následné pojmenování Horti Variani přineslo rozšíření císařské domény na blízké pozemky, které náležely Sextovi Variovi Marcellovi, otci budoucího císaře Elagabala6. Již Caracalla7 však do Horti Variani umístil svůj cirk; Elagabalus dal vile, projektované jako rozlehlá předměstská rezidence s několika jádry budov uprostřed nádherných krajinných scenérií (jako tomu bylo i v případě Neronovy Domus Aurea), konečnou podobu, a připojil i cirk, který Maxentius znovu přestaví u své vily, již v jeho době zvané Sessorium. Elagabalus zemřel roku 222. Vila zůstala v císařském majetku, ale její podoba se hluboce změnila jak vzhledem k nejistým časům (mezi smrtí Elagabala a nástupem Aureliána na trůn se na něm vystřídal tucet císařů), tak díky výstavbě Aureliánských hradeb v létech 271-275, ltteré přetnuly obrovskou parcelu vily vedví, zahrnuly Amphitheatrum Castrense a naopak oddělily Circus Varianus. Roku 330 Konstantin I. založil v Byzantiu své nové hlavní město. V Římě ho zastupovala jeho matka Helena Augusta. Počátek čtvrtého století s sebou přinesl poslední fázi rozšíření areálu, z nějž se stal skutečný císařský palác tehdy ještě hlavního města západní části impéria. Do tohoto období spadá stavba civilní Basiliky, určené reprezentačním účelům, která byla dlouho považována za chrám Venuše a Cupida8, proměna rozlehlého atria v kultovní místo (z nějž vyrostla bazilika Santa Croce in Gerusalemme), obnova starších veřejných Lázní, z nichž se staly Heleniny Lázně (Terme Eleniane), a výstavba rezidenční čtvrti vysokých úředníků dvora za akvaduktem (tzv. domus costantinianae, objevené archeologickým výzkumem z let 1996-2008). 5 Pozn. překl.: především Aqua Alexandrina, jedenáctý akvadukt starověkého Říma, zbudovaný roku 226 císařem Severem Alexandrem (vládl. 11.3. 222 - 19.3. 235), jehož úkolem bylo zásobovat vodou Neronovy lázně na Martově poli u Pantheonu (v dnešním prostoru Palazzo Madama), které byly radikálně přestavěny a dostaly jméno Thermae Alexandrinae; akvadukt přivádí vodu ze vzdálenosti asi 22 km, z oblasti Pantano Borghese u XIV. míle Via Praenestina, s průtokem 250 litrů za sekundu přiváděl denně do Říma 21.632 m3 vody. Tytéž prameny a část starých kanálů akvaduktu využil nový akvadukt Acqua Felice, který dal zbudovat roku
Load more

Recommended publications
  • An Unknown Sixteenth Century Topography of Rome
    anxa 87-B 27134 H UNKNOWN SIXTEENTH CENTURY TOPOGRAPHY OF ROME. BY THOMAS ASHBY, D.Litt., F.S.A. Reprinted from The Abohaeological Jouenal, Vol. LXV., No. 259, pp. 245-364. LONDON: HARRISON AND SONS, ST. MARTIN'S LANE. • Printers in Ordinary to His Majesty. 1908. K aery cow [Reprinted from The Archaeological Journal, September, 1908.] AN UNKNOWN SIXTEENTH CENTURY TOPOGRAPHY OF ROME. 1 By THOMAS ASHBY, D.Litt., F.S.A. In the summer of 1906 I had the good fortune to visit the extensive and valuable library of Mr. C. W. Dyson Perrins at Malvern. I found among the books that he had recently acquired was a volume that I had myself seen (but failed to buy) at the sale of Sir A. Fountain's books, at Messrs. Sotheby, Wilkinson, and Hodge's in June, 1902. It was there purchased by Messrs. Pickering and Chatto, the well-known booksellers, who sold it to Mr. Corfield ; and at his sale it was acquired by Mr. Perrins. The earlier history of the volume is not known to me. The leaves are of vellum, and used on both sides, the size of the single page being 248 by 200 mm. : but many of the drawings are on the double page ; and from the existence of a fragmentary marginal contents note on V f. 8 , we may infer that the leaves have been cut. From the sumptuous " get-up " of the volume it may legitimately be supposed that it was made, not for the press, but for presentation to some wealthy patron of the artist and author.
    [Show full text]
  • Pagan-City-And-Christian-Capital-Rome-In-The-Fourth-Century-2000.Pdf
    OXFORDCLASSICALMONOGRAPHS Published under the supervision of a Committee of the Faculty of Literae Humaniores in the University of Oxford The aim of the Oxford Classical Monographs series (which replaces the Oxford Classical and Philosophical Monographs) is to publish books based on the best theses on Greek and Latin literature, ancient history, and ancient philosophy examined by the Faculty Board of Literae Humaniores. Pagan City and Christian Capital Rome in the Fourth Century JOHNR.CURRAN CLARENDON PRESS ´ OXFORD 2000 3 Great Clarendon Street, Oxford ox2 6dp Oxford University Press is a department of the University of Oxford. It furthers the University's aim of excellence in research, scholarship, and education by publishing worldwide in Oxford New York Athens Auckland Bangkok Bogota Bombay Buenos Aires Calcutta Cape Town Chennai Dar es Salaam Delhi Florence Hong Kong Istanbul Karachi Kuala Lumpur Madrid Melbourne Mexico City Mumbai Nairobi Paris SaÄo Paulo Singapore Taipei Tokyo Toronto Warsaw with associated companies in Berlin Ibadan Oxford is a registered trade mark of Oxford University Press in the UK and certain other countries Published in the United States by Oxford University Press Inc., New York # John Curran 2000 The moral rights of the author have been asserted Database right Oxford University Press (maker) First published 2000 All rights reserved. No part of this publication may be reproduced, stored in a retrieval system, or transmitted, in any form or by any means, without the prior permission in writing of Oxford University Press, or as expressly permitted by law, or under terms agreed with the appropriate reprographics rights organizations. Enquiries concerning reproduction outside the scope of the above should be sent to the Rights Department, Oxford University Press, at the address above You must not circulate this book in any other binding or cover and you must impose the same conditions on any acquirer British Library Cataloguing in Publication Data Data applied for Library of Congress Cataloging in Publication Data Curran, John R.
    [Show full text]
  • 3 Architects, Antiquarians, and the Rise of the Image in Renaissance Guidebooks to Ancient Rome
    Anna Bortolozzi 3 Architects, Antiquarians, and the Rise of the Image in Renaissance Guidebooks to Ancient Rome Rome fut tout le monde, & tout le monde est Rome1 Drawing in the past, drawing in the present: Two attitudes towards the study of Roman antiquity In the early 1530s, the Sienese architect Baldassare Peruzzi drew a section along the principal axis of the Pantheon on a sheet now preserved in the municipal library in Ferrara (Fig. 3.1).2 In the sixteenth century, the Pantheon was generally considered the most notable example of ancient architecture in Rome, and the drawing is among the finest of Peruzzi’s surviving architectural drawings after the antique. The section is shown in orthogonal projection, complemented by detailed mea- surements in Florentine braccia, subdivided into minuti, and by a number of expla- natory notes on the construction elements and building materials. By choosing this particular drawing convention, Peruzzi avoided the use of foreshortening and per- spective, allowing measurements to be taken from the drawing. Though no scale is indicated, the representation of the building and its main elements are perfectly to scale. Peruzzi’s analytical representation of the Pantheon served as the model for several later authors – Serlio’s illustrations of the section of the portico (Fig. 3.2)3 and the roof girders (Fig. 3.3) in his Il Terzo Libro (1540) were very probably derived from the Ferrara drawing.4 In an article from 1966, Howard Burns analysed Peruzzi’s drawing in detail, and suggested that the architect and antiquarian Pirro Ligorio took the sheet to Ferrara in 1569.
    [Show full text]
  • Seutonius: Lives of the Twelve Caesars 1
    Seutonius: Lives of the Twelve Caesars 1 application on behalf of his friend to the emperor THE LIVES OF THE TWELVE CAESARS Trajan, for a mark of favor, he speaks of him as "a By C. Suetonius Tranquillus most excellent, honorable, and learned man, whom he had the pleasure of entertaining under The Translation of Alexander Thomson, M.D. his own roof, and with whom the nearer he was brought into communion, the more he loved Revised and corrected by T. Forester, Esq., A.M. 1 him." CAIUS JULIUS CAESAR. ................................................. 2 The plan adopted by Suetonius in his Lives of the Twelve Caesars, led him to be more diffuse on OCTAVIUS CAESAR AUGUSTUS. .................................. 38 their personal conduct and habits than on public TIBERIUS NERO CAESAR. ............................................ 98 events. He writes Memoirs rather than History. CAIUS CAESAR CALIGULA. ........................................ 126 He neither dwells on the civil wars which sealed TIBERIUS CLAUDIUS DRUSUS CAESAR. ..................... 146 the fall of the Republic, nor on the military NERO CLAUDIUS CAESAR. ........................................ 165 expeditions which extended the frontiers of the SERGIUS SULPICIUS GALBA. ..................................... 194 empire; nor does he attempt to develop the causes of the great political changes which A. SALVIUS OTHO. .................................................... 201 marked the period of which he treats. AULUS VITELLIUS. ..................................................... 206 When we stop to gaze in a museum or gallery on T. FLAVIUS VESPASIANUS AUGUSTUS. ..................... 212 the antique busts of the Caesars, we perhaps TITUS FLAVIUS VESPASIANUS AUGUSTUS. ............... 222 endeavor to trace in their sculptured TITUS FLAVIUS DOMITIANUS. .................................. 229 physiognomy the characteristics of those princes, who, for good or evil, were in their times masters of the destinies of a large portion of the PREFACE human race.
    [Show full text]
  • WRAP Theses Heathcote Vol2
    A Thesis Submitted for the Degree of PhD at the University of Warwick Permanent WRAP URL: http://wrap.warwick.ac.uk/148341 Copyright and reuse: This thesis is made available online and is protected by original copyright. Please scroll down to view the document itself. Please refer to the repository record for this item for information to help you to cite it. Our policy information is available from the repository home page. For more information, please contact the WRAP Team at: [email protected] warwick.ac.uk/lib-publications Damnatio Memoriae and Exemplarity in Imperial Rome: From the Julio-Claudians to the Severans Volume 2 of 2. Nigel James Heathcote In Fulfilment of the Requirements for the Degree of Doctor of Philosophy in Classics and Ancient History The University of Warwick Department of Classics and Ancient History July 2020 Table of Contents Volume 2: Illustrations ......................................................................................................................................... 2 Illustrations for Chapter 1 ............................................................................................................... 2 Illustrations for Chapter 2 ............................................................................................................. 13 Illustrations for Chapter 3 ............................................................................................................. 17 Illustrations for Chapter 4 ............................................................................................................
    [Show full text]
  • The City Boundary in Late Antique Rome Volume 1 of 1 Submitted By
    1 The City Boundary in Late Antique Rome Volume 1 of 1 Submitted by Maria Anne Kneafsey to the University of Exeter as a thesis for the degree of Doctor of Philosophy in Classics in December 2017. This thesis is available for Library use on the understanding that it is copyright material and that no quotation from the thesis may be published without proper acknowledgement. I certify that all material in this thesis which is not my own work has been identified and that no material has previously been submitted and approved for the award of a degree by this or any other University. Signature: ………………………………………………………………… 2 Abstract This thesis examines the changing meaning and conceptualisation of the city boundary of Rome, from the late republic and imperial periods into late antiquity. It is my aim in this study to present a range of archaeological and historical material from three areas of interest: the historical development of the city boundary, from the pomerium to the Aurelian wall, change and continuity in the ritual activities associated with the border, and the reasons for the shift in burial topography in the fifth century AD. I propose that each of these three subject areas will demonstrate the wide range of restrictions and associations made with the city boundary of Rome, and will note in particular instances of continuity into late antiquity. It is demonstrated that there is a great degree of continuity in the behaviours of the inhabitants of Rome with regard to the conceptualisation of their city boundary. The wider proposal made during the course of this study, is that the fifth century was significant in the development of Rome – archaeologically, historically, and conceptually – but not for the reasons that are traditionally given.
    [Show full text]
  • University of London Thesis .9
    REFERENCE ONLY UNIVERSITY OF LONDON THESIS Degree Year ^2.00 § Name of Author 0 L - COPYRIGHT .9 This is a thesis accepted for a Higher Degree of the University of London. It is an unpublished typescript and the copyright is held by the author. All persons consulting this thesis must read and abide by the Copyright Declaration below. COPYRIGHT DECLARATION I recognise that the copyright of the above-described thesis rests with the author and that no quotation from it or information derived from it may be published without the prior written consent of the author. LOANS Theses may not be lent to individuals, but the Senate House Library may lend a copy to approved libraries within the United Kingdom, for consultation solely on the premises of those libraries. Application should be made to: Inter-Library Loans, Senate House Library, Senate House, Malet Street, London WC1E 7HU. REPRODUCTION University of London theses may not be reproduced without explicit written permission from the Senate House Library. Enquiries should be addressed to the Theses Section of the Library. Regulations concerning reproduction vary according to the date of acceptance of the thesis and are listed below as guidelines. A. Before 1962. Permission granted only upon the prior written consent of the author. (The Senate House Library will provide addresses where possible). B. 1962-1974. In many cases the author has agreed to permit copying upon completion of a Copyright Declaration. C. 1975-1988. Most theses may be copied upon completion of a Copyright Declaration. D. 1989 onwards. Most theses may be copied. This thesis comes within category D.
    [Show full text]
  • Rome and the Guidebook Tradition
    Rome and the Guidebook Tradition Rome and the Guidebook Tradition From the Middle Ages to the 20th Century Edited by Anna Blennow and Stefano Fogelberg Rota ISBN 978-3-11-061044-4 e-ISBN (PDF) 978-3-11-061563-0 e-ISBN (EPUB) 978-3-11-061578-4 This work is licensed under the Creative Commons Attribution-NonCommercial-NoDerivatives4.0 License. For details go to http://creativecommons.org/licenses/by-nc-nd/4.0/. Library of Congress Control Number: 2018963421 Bibliografic information published by the Deutsche Nationalbibliothek The Deutsche Nationalbibliothek lists this publication in the Deutschen Nationalbibliografie; detailed bibliografic data are available on the Internet at http://dnb.dnb.de. © 2019 Anna Blennow and Stefano Fogelberg Rota, published by Walter de Gruyter GmbH, Berlin/Boston Typesetting: Integra Software Services Pvt. Ltd. Printing and binding: CPI books GmbH, Leck Cover image: Giambattista Nolli, Nuova Pianta di Roma (1748). Public Domain, via Wikimedia Commons www.degruyter.com Acknowledgements The project “Topos and Topography: Rome as the Guidebook City” has been based at the Swedish Institute for Classical Studies in Rome between 2013 and 2016, and financed by the Swedish Foundation for Humanities and Social Sciences (Riksbankens Jubileumsfond). The seven members of the project – also known as “the seven hills of Rome”–are Anna Blennow, Anna Bortolozzi, Carina Burman, Stefano Fogelberg Rota, Sabrina Norlander Eliasson, Victor Plahte Tschudi, and Frederick Whitling. The chapters of the present publication contain the results of the subprojects of the participants, as well as a valuable addition in the form of a study of Ludwig Schudt’sinfluentialLe Guide di Roma, performed by four scholars at the Royal Netherlands Institute in Rome (estimated neighbour of the Swedish Institute in via Omero): Arnold Witte, Head of Art History at the Netherlands Institute, together with Eva van Kemenade, Niels Graaf, and Joëlle Terburg.
    [Show full text]
  • Santa Croce in Gerusalemme
    (004/29) Santa Croce in Gerusalemme Santa Croce in Gerusalemme is a heavily restored palaeo-Christian parish and titular church at Piazza di Santa Croce in Gerusalemme 12 in the rione Esquilino, just south of the Porta Maggiore and about as far east as you can get within the walls of Rome. The dedication is to the True Cross, since the church was by tradition built to house the Relics of the Passion brought to Rome by St Helena the Empress. History Originally part of the Sessorian Palace, probably begun by Septimus Severus and completed by the mad emperor Elagabalus between the years 180 and 211. It was large complex of buildings, including the partially surviving Amphitheatrum Castrense to the west of the church. During the reign of the emperor Constantine, the palace was by tradition the Roman residence of his widowed mother St Helena. There are no contemporary documents describing the foundation of the church. The first reference is from the year 501, and reads Hierusalem basilica Sessoriani palatii. The entry in the Liber Pontificalis describes how the church was founded by Constantine. It is from later in the 6th century, when the name Basilica Heleniana was also in use. The present name of Santa Croce was given to the church in the Middle Ages. In 326 St. Helena returned from Jerusalem with pieces of the True Cross and other relics of the Passion. Sometime in the 4th century the large aula or public assembly hall of the palace was appropriated for the purpose of displaying the relics, although most of the rest of the palace is known to have survived as an imperial residence until the early 6th century.
    [Show full text]
  • Cultural Studies
    Relevant trends of scientific research in the countries of Central and Eastern Europe CULTURAL STUDIES ANCIENT ROME ENTERTAINMENTS IN THE CULTURAL STUDIES DISCOURSE: CHARIOT RACING Olena Goncharova 1 DOI: https://doi.org/10.30525/978-9934-26-002-5-19 The scientific and popular science literature is devoted to entertainment ancient culture and its individual forms. The authors of some of these cultural studies, philosophical, historical, literary and pedagogical studies have already become classics and indisputable authorities in this field: F. Cowell, O. Losiev, Th. Mommsen, G. Hyofling, I. Schiffman, R.C. Beacham, J. Nelis- Clement, T. Wiedemann, G. Woolf. Games and chariot racing form a kind of mirror in which a society can, if it so desires, inspect itself. In its imperialist culture the image that Rome wants to give of itself through its mass spectacles is one that knows no limits: everything must be put to use in order to illustrate and emphasize Roman power and grandeur. As a result, its spectacles become an essential defining element of Roman culture, helping to display the extent of Rome’s control over the known world. For all their violence and cruelty the games underpin the pax romana and a sense of world domination, order, and control [15, p. 255]. Chariot races were analyzed as a religious form of celebration (F. Cowell), the role of the individual in history (I. Schiffman), the divinity of the individual and the power of the emperor (G. Woolf), as category of Roman aesthetics (A. Losev), human activity and cultural traditions of their social universe (B.
    [Show full text]
  • Description of a View of Rome, Ancient and Modern, with the Surrounding
    Digitized by the Internet Archive in 2019 with funding from Getty Research Institute https://archive.org/details/descriptionofvie00burf_34 f V - EXPLAmnotl Of- -nJ£ pa/tokIma 0 T tf plate 1. ■=**»* fi o M |£ ^ c UIE N T & tl © L>£ K N 1. PalomharaW^ . Z. S3lathering di Sienruu 3.MLiit/vtih-M. p late 1 . 4- S.Lorenzo id Pane-e-perrun 81. TLaviniant . 5. M. Vinimalt'f, 81. Terrne di/ Reliagdhalus 6. SLMaria-Miggiore,. 83. Scpo Litre di Cain test to 7. S.Mtrtifw ipiMonte.. 84. S-.Paolo. 8. A/t/ui. 85. STSabirta, 9. Tivoli. 88. SA/essio. 10. L'Angelo Litel/i,. 87. Seal a, Gemonia,. 68. The Tiber. 11. Tenri'Ji Sa'iaj. 69. Pons Sultima-'. 12. S3 Mann del Mortis. 70. S. Michele e STlMhgno. 73. Via Snhitrrtv. 71. Area dr Sett! Severe. 14. S.Pietro ill/ Carcer'e. 72. Col di Foca/. 15. -S. Martirw s S.Luca, 73. Fora dietrulito. If/. S. Adriano. 74. Tenv? di (a ore Tan ante . 17. •_). Fnjficp.no di Mario. 75. Tent ! della Fortarui,. 18. Torre di Conti. 76. Cornizio. 77. STMaria/ .Lihero tri er 19. Via, Scelenate. 20. Tended, Mrnen \a ■ Medlar 78. Curia,. 70. Pali de Cesari. 21. Porta Mode/Lore. 80. Tern? di Romultts. 22. Tonne di Tito. 81. SfAnastasia, 23. Gobi!. 82. Area di Sett? Severo. 24. Palestrina, or Prceneste,. 83. Arco th Giant' QtuidrtPonte- 25. Mifl d,’77 ’'ii, ,/na Claudio. 84. Sa-Maria della Consolation/. 28. PLernien/m 3 f. 85. STMaria, in Cosmedin. 27. Co Drum .1 88. Tenv? di Vesta.
    [Show full text]
  • WRAP Theses Heathcote Vol1
    A Thesis Submitted for the Degree of PhD at the University of Warwick Permanent WRAP URL: http://wrap.warwick.ac.uk/148341 Copyright and reuse: This thesis is made available online and is protected by original copyright. Please scroll down to view the document itself. Please refer to the repository record for this item for information to help you to cite it. Our policy information is available from the repository home page. For more information, please contact the WRAP Team at: [email protected] warwick.ac.uk/lib-publications Damnatio Memoriae and Exemplarity in Imperial Rome: From the Julio-Claudians to the Severans Volume 1 of 2. Nigel James Heathcote In Fulfilment of the Requirements for the Degree of Doctor of Philosophy in Classics and Ancient History The University of Warwick Department of Classics and Ancient History July 2020 Table of Contents Volume 1: List of Figures ................................................................................................................................ 3 Acknowledgments ......................................................................................................................... 9 Declaration .................................................................................................................................. 10 Abstract ....................................................................................................................................... 11 Introduction ...............................................................................................................................
    [Show full text]