1

ELAGABALŮV ´CIRCUS VARIANUS´ V AREÁLU CÍSAŘSKÉ VILY U ŘÍMSKÉ BAZILIKY SANTA CROCE IN GERUSALEMME JE NEJMÉNĚ O DEVĚT METRŮ DELŠÍ NEŽ ´´.

Cinzia COLANTONI.

Podle posledních měření, provedených v archeologickém areálu římské baziliky Santa Croce in Gerusalemme ztrácí Circus Maximus svůj primát nejdelšího círku starověkého Říma. Jeho 621 metrů délky neobstojí v porovnání s Circus Varianus, který je, jak se nyní ukázalo, dlouhý 630 metrů (a široký 125 m), a překonává tedy svého slavnějšího kolegu o plných 9 ‘délek’.

Circus Varianus byl zbudován v císařském rezidenčním komplexu, zvaném Ad Spem Veterem, ve východní části Říma; začal ho stavět císař Septimius Severus a dokončil ho Caracalla a Elagabal (Sextus Varius Avitus Bassianus), po němž byl pojmenován. Na jeho dráze se konaly závody čtyřspřeží, které císař miloval do té míry, že některých u nich osobně účastnil. Střední spina cirku nesla Antinoův obelisk1, který byl dovezen Hadriánem z Egypta a vztyčen na Via Labicana, než byl

1 Pozn. překl.: tzv. Antinoův obelisk (it. obelisco di Antinoo, častěji obelisco del Pincio) je jedním ze třinácti starověkých obelisků Říma, umístěným dnes na Viale dell'Obelisco, na vrchu Pincio; je vysoký 9, 24 m, i s podstavcem a hvězdou na vrcholu 17, 26 m. Dal ho vytesat v Egyptě císař Hadrián na památku svého oblíbence, býthýnského mladíka Antinoa (Αντίνοος, * Claudiopolis 29.11. 110 - + utonul při koupání v Nilu 30.10. 130, na místě, kde pak Hadrián, který ho dal 2 přemístěn do Elagabalova cirku. Následně byl nadále užíván jako pro závody kvadrig, tak pro vojenské přehlídky ke cti císaře, než byly zbudovány Aureliánské hradby, které ho přetnuly vedví. Když byla kopána sonda pro zásah Acey v tomto areálu, byla objevena část západní věže cirku: nález této stavby také odhalil polohu startovních kójí kvadrig, které ležely po boku věže. Tak bylo možno stanovit reálnou původní délku cirku, který pak byl Elagabalem zmenšen. Další zásahy se týkaly Heleniných Lázní, vystavěných Severem Alexandrem, pravděpodobně určených k veřejnému užití a nově pojmenovaných, protože byly obnoveny Konstantinovou matkou Helenou. Z komplexu zůstává viditelná jen cisterna, jež nyla předmětem právě dokončených restaurátorských prací, protože Lázně byly zcela zničeny na počátku dvacátého století výstavbou současné čtvrti. Archeologický výzkum z května 2014 odhalil zeď, dokonale odpovídající Palladiovu2 plánu, náčrtku ze šestnáctého století, jedinému ikonografickému prameni, který máme k dispozici. Rovněž tak chrám Venuše a Cupida, právě restaurovaný, byl předmětem nové sondy, která odhalila část dlažby, tvořené mramorovými deskami o straně v délce 90 cm. Tento významný archeologický prostor bude otevřen pro veřejnost až do 27. července 2014 v rámci čtvrtého ročníku akce Santa Croce effetto notte, kde budou krom divadelních představení, koncertů a promítání filmů každého dne v 18.30 hod. konány i bezplatné prohlídky s průvodním slovem archeologa Sergia Palladina v areálu Círku, Claudiova Akvaduktu a některých prostor Sessoriánského paláce, císařské rezidence Severovské dynastie, mimo jiné v atriu Severovské vily (Villa Severiana), proměněném Helenou v palácovou kapli, v civilní Basilice, v tzv. chrámu Venuše a Cupida (ve skutečnosti audienční aule Paláce), v soukromých dvoupatrových domech u Aureliánských hradeb a v domus ve Via Eleniana s freskami a mozaikami na dlažbách3.

zbožštit, založil město Antinoúpolis) a byl původně umístěn v památníku, který mu zbudoval (pravděpodobně v Hadriánově vile u Tiburu /Tivoli, kde bylo nedávno toto Antinoeon objeveno; kartuše obelisku nesou v hieroglyfickém písmu opakovaně jméno Hadriána a Sabiny Augusty, dvakrát i jméno Antinoa). Císař Elagabal ho dal přemístit do Horti Variani, kde zdobil spinu jeho Circus Varianus v areálu obrovské císařské vily. Na začátku šestnáctého století byl objeven, rozlomen na dva kusy, u Aureliánských hradeb (Aureliánské hradby v sedmdesátých létech 3. stol. po Kr.) totiž přetnuly areál vily a ponechaly část cirku mimo něj (proto byl také zván obelisco Aureliano), a teprve roku 1570 ho opravili Curzio a Marcello Saccoccia a umístili ho do jednoho z oblouků blízkého akvaduktu Aqua Felix s nápisem „OBELISCI FRAGMENTA DIV PROSTRATA / CVRTIVS SACCOCCIVS ET MARCELLVS FRATRES / AD PERPETVAM HVIVS CIRCI SOLIS MEMORIAM / ERIGI CVRARVNT / ANNO SALVTIS M.D.LXX“. Ve třicátých létech sedmnáctého století ho Barberiniové převezli na nádvoří svého římského paláce, kde zůstal ležet nepovšimnut do roku 1773, kdy ho Cornelia Barberini darovala papeži Klementovi XIV., který ho nechal přemístit do zahrady na vatikánském Cortile della Pigna. Klementův nástupce Pius VI. měl v úmyslu ho vztyčit nad fontánou na Cortile del Bramante nebo na podstavci, zobrazujícím apotéozu císaře Antonina Pia a jeho manželky Faustiny, který je dnes chloubou nádvoří Vatikánských muzeí, ale teprve roku 1822 ho dal papež Pius VII. restaurovat architektem Marinim a umístit nad Španělským náměstím na promenádě na vrchu Pincio, nedaleko od někdejšího paulánského kostela SS. Trinità sul Monte Pincio. 2 Pozn. překl.: Andrea Palladio (pseudonym Andrea di Pietro, * Padova 230.11. 1508 - + Maser v provincii Treviso 19.8. 1580), občan Benátské republiky, byl jedním z nejvýznamnějších italských renesančních architektů, scénografů a teoretiků architektury. 3 Pozn. překl.: k tomu srov. náš dokument (Messaggero)_Řím, S. Croce in Gerusalemme. Domus hodnostáře dvora sv. Heleny (2013) 3

(Cinzia COLANTONI, Nuove scoperte archeologiche, il Circo Variano, v: „il Quorum“ z 27.7. 2014, http://www.ilquorum.it/nuove-scoperte-archeologiche-il-circo-variano/, přel. fjh; předkládané texty jsou nekomerčním interním studijním materiálem Slavatovské akademie při Městské knihovně v Nové Bystřici, zaměřeným k rozšíření obzorů účastníků jejích přednáškových programů, křesťanských pedagogů, studentů a zájemců o církevní dějiny. Autorská práva náleží autorům samým či svrchu uvedeným institucím, nakladatelstvím a redakcím).

Řím, bazilika Santa Croce in Gerusalemme

PŘÍLOHA Horti Spei Veteris http://it.wikipedia.org/wiki/Horti_Spei_Veteris

Horti Spei Veteris (později Horti Variani) byly areálem na vrchu Esquilinu, náležejícím v augustovském rozdělení Říma k Regio V Esquiliae, jejíž jihovýchodní část tvořily. Tato lokalita u Porta Praenestina (dnes ), kde se od Via Praenestina větvila Via Labicana, byla pojmenována ad spem veterem podle starého chrámu z republikánského období, zasvěceného bohyni Spes (Naděje), zbudovaného roku 477 př. Kr. po vítězství nad Vejskými v bitvě u řeky Cremery4. Označení vetus odlišovalo tento chrám od dalšího chrámu ze 3. stol. př. Kr., vystavěného za První punské války na Forum Olitorium.

4 Pozn. překl.: k tomu srov. náš dokument Frediani_Zmasakrování ´gens Fabia´ u Cremery roku 477 př. Kr. (2014). 4 Tato předměstská, avšak Fóru dosti blízká oblast, dobře zásobená vodou díky akvaduktům, které se sbíhaly k Porta Praenestina (dnes Porta Maggiore)5, se stala kolem poloviny 1. stol. př. Kr. prestižní rezidenční čtvrtí, jejíž význam rostl tím více, čím více bylo Město přelidněnější a hlučnější, jak to ostatně dokazuje i řada objevených domus, jež zde byly stavěny až do čtvrtého století.

Horti Spei Veteris byly zahrnuty do císařského majetku Septimiem Severem, který v této oblasti vybudoval první císařskou rezidenci. Následné pojmenování Horti Variani přineslo rozšíření císařské domény na blízké pozemky, které náležely Sextovi Variovi Marcellovi, otci budoucího císaře Elagabala6. Již Caracalla7 však do Horti Variani umístil svůj cirk; Elagabalus dal vile, projektované jako rozlehlá předměstská rezidence s několika jádry budov uprostřed nádherných krajinných scenérií (jako tomu bylo i v případě Neronovy ), konečnou podobu, a připojil i cirk, který Maxentius znovu přestaví u své vily, již v jeho době zvané Sessorium.

Elagabalus zemřel roku 222. Vila zůstala v císařském majetku, ale její podoba se hluboce změnila jak vzhledem k nejistým časům (mezi smrtí Elagabala a nástupem Aureliána na trůn se na něm vystřídal tucet císařů), tak díky výstavbě Aureliánských hradeb v létech 271-275, ltteré přetnuly obrovskou parcelu vily vedví, zahrnuly Amphitheatrum Castrense a naopak oddělily Circus Varianus.

Roku 330 Konstantin I. založil v Byzantiu své nové hlavní město. V Římě ho zastupovala jeho matka Helena Augusta. Počátek čtvrtého století s sebou přinesl poslední fázi rozšíření areálu, z nějž se stal skutečný císařský palác tehdy ještě hlavního města západní části impéria. Do tohoto období spadá stavba civilní Basiliky, určené reprezentačním účelům, která byla dlouho považována za chrám Venuše a Cupida8, proměna rozlehlého atria v kultovní místo (z nějž vyrostla bazilika Santa Croce in Gerusalemme), obnova starších veřejných Lázní, z nichž se staly Heleniny Lázně (Terme Eleniane), a výstavba rezidenční čtvrti vysokých úředníků dvora za akvaduktem (tzv. domus costantinianae, objevené archeologickým výzkumem z let 1996-2008).

5 Pozn. překl.: především , jedenáctý akvadukt starověkého Říma, zbudovaný roku 226 císařem Severem Alexandrem (vládl. 11.3. 222 - 19.3. 235), jehož úkolem bylo zásobovat vodou Neronovy lázně na Martově poli u Pantheonu (v dnešním prostoru ), které byly radikálně přestavěny a dostaly jméno Thermae Alexandrinae; akvadukt přivádí vodu ze vzdálenosti asi 22 km, z oblasti Pantano Borghese u XIV. míle Via Praenestina, s průtokem 250 litrů za sekundu přiváděl denně do Říma 21.632 m3 vody. Tytéž prameny a část starých kanálů akvaduktu využil nový akvadukt Acqua Felice, který dal zbudovat roku 1585 papež Sixtus V. 6 Pozn. překl.: Varius Avitus Bassianus Marcus Aurelius Antoninus (* Emessa 204 - + zavražděn prétoriánskou gardou v Římě 6.3. 222), jméno Elagabalus je odvozeno od syrsko-fénuckého božstva Él-Gabál, jehož byl knězem; byl Caracallovým a Getovým bratrancem z druhého kolena, za císaře byl vyhlášen proti Macrinovi 16.5. 218 ve svých patnácti létech, protože se podobal Caracallovi (považuje se za dosti pravděpodobné, že mohl být Caracallovým nemanželským synem). 7 Septimius Bassianus, později Marcus Aurelius Antoninus (* Lugdunum / Lyon 4.4. 188 - + zavražděn svým důstojníkem 8.4. 217 mezi Edessou a Karrhami), caesarem byl od roku 196, spoluvladařem otce Septimia Severa (zemřel v Yorku 4.2. 211) od roku 198; jméno Caracalla bylo odvozeno od keltského kabátu s dlouhou kapucí, který rád nosil. 8 Pozn. překl.: vzhledem k tomu, že bylo nedaleko nalezeno sousoší Venuše a Cupida, převezené pak do Vatikánských muzeí; ještě v 19. stol. však v něm byl rozeznán portrét manželky císaře Severa Alexandra (Marcus Iulius Gessius Bassianus Alexianus, později Marcus Aurelius Severus Alexander, * fénická Arca Caesarea 1.10. 208 - + zavražděn u s matkou vojáky v Moguntiaku / Mohuč v polovině března 235) v podobě Venuše. 5 Se zánikem Západořímské říše procházela tato oblast, jež se stala absolutně periferní, po staletí stále větším vylidňováním, a trosky menších staveb kolem komplexu baziliky a kláštera Santa Croce in Gerusalemme byly zasypány nebo proměněny ve vinice, jak je to vidět na plánu Bufaliniho z roku 1551.

Circus Varianus Circo Variano, http://it.wikipedia.org/wiki/Circo_Variano)

Circus Varianus9 byl římským cirkem, který byl pojmenován po císaři Elagabalovi (Sextus Varius Avitus Bassianus). Byl zbudován v areálu císařského rezidenčního komplexu, zvaného Ad Spem Veterem, ve východní části Říma; jeho výstavbu započal císař Septimius Severus (193-211) a dokončil ho císař Elagabalus (218-222). Tento komplex zahrnoval také Sessoriánský palác (Sessorianum) a Amphitheatrum Castrense: v Amfiteátru se konaly gladiátorské zápasy a v Elagabalově cirku dostihy kvadrig, které Elagabalus miloval a některých se i zúčastnil.

Cirk byl užíván i po jeho smrti jak pro dostihy, tak pro vojenské přehlídky ke cti císařů, až do doby výstavby Aureliánských hradeb v sedmdesátých létech třetího století východně od dnešní baziliky Santa Croce in Gerusalemme. Trosky Cirku byly nalezeny při archeologických výzkumech, z nichž poslední proběhl roku 1959. Cirk, dlouhý 630 m a široký 125 m, byl nejméně o devět metrů delší než Circus Maximus a větší než Maxentiův cirk. Spina cirku nesla Antinoův obelisk, který dal přivézt z Egypta Hadrián a vztyčil ho ke cti milce na Via Labicana; Elagabalus, jenž byl bisexuální jako Hadrián, dal přemístit obelisk do svého cirku; dnes se nachází na vrchu Pincio.

Západní část cirku se startovními kójemi byla nalezena uvnitř Aureliánských hradeb, zatímco protilehlá oblá východní strana se nacházela na úrovni dnešní Via Alcamo; severní strana cirku se následně stala oporou posledního úseku akvaduktu Aqua Alexandrina (pozd. Aqua Felix).

9 k němu srov. Lawrence RICHARDSON Jr., heslo Circus Varianus, v: ,A New Topographical Dictionary of Ancient Rome, JHU, 1992, ISBN 0801843006, s. 87. 6

císař Elagabalus (Varius Avitus Bassianus Marcus Aurelius Antoninus, * Emessa 204 - + zavražděn v Římě 6.3. 222); dole: na Circus Varianus upozorňuje tato vývěska před bazilikou Santa Croce in Gerusalemme

7

uloupený a nedávno policií zachráněný „sarkofág kvadrig“ z Aquina nejlépe zachycuje prošívanici a koženou přilbu vozků, které je měly chránit při častých a zpravidla smrtelných pádech a nehodách; podle badatelů zobrazuje Circus Maximus

jak velmi se od této reality liší idealizující malířské a filmové náhledy (zde například španělský malíř Ulpiano Checa /* Colmenar de Oreja 3.4. 1860 - + Dax 5.1. 1916/, Příjezd vítěze)

8

Circus Varianus na plánu starověkého Říma (červeně)

Comprensorio Archeologico di Santa Croce in Gerusalemme

9

Hadriánův milec Antinoos (Αντίνοος, * Claudiopolis 29.11. 110 - + utonul při koupání v Nilu 30.10. 130), zobrazený jako Dionýsios, Řím, Musei Vaticani, Museo Pio-Clementino, inv.č. 256 (vlevo); Antinoův obelisk, který nesla dělící spina na Circus Varianus stojí dnes v parku na vrchu Pincio na Viale dell'Obelisco, nedaleko od někdejšího paulánského konventu SS. Trinità sul Monte Pincio

10

dva plány Circus Varianus (na horním vidíme vlevo dole i Amphitheatrum Castrense)

11

Horti Variani s areálem císařské vily ad Spem Veterem (vlevo dole vidíme Amphitheatrum Castrense a zřetelně i aulu vily, proměněnou v kultovní prostoru, z níž vyrostla Helenina bazilika sv. Kříže v Jeruzalémě - název pochází od půdy, odkopané kolem Golgoty při hledání sv. Kříže v Jeruzalémě, kterou v desítkách pytlů přivezla z cesty do Říma a uložila pod dlažbu lodi

12

letecká fotografie areálu baziliky Santa Croce in Gerusalemme (Circus Varianus označuje č. 3) a výsek z rytiny Říma z díla Pirra Ligoria (1513 -1583), Antiquae Urbis Imago z roku 1551, zobrazující prostor Horti Variani a ad Spem Veterem: zřetelně vidíme vlevo Amphitheatrum Castrense a vpravo Circus Varianus /zde označený jako Hipodromus Aureliani Augusti/, jehož spina nese Antinoův obelisk, v pozadí vidíme akvadukty Aqua Alexandrina a

13

Ing. Arch. Emanuel Demetrescu, projekt stanice Metra Circo Variano - probíhající stavba této nové linky římského Metra přinesla již řadu dalších archeologických objevů (nahoře); dole vidíme projekci celé obrovské délky Circus Varianus (Aureliánské hradby ho přetnuly ani ne ve třetině) do současné římské zástavby, baziliku Santa Croce in Gerusalemme naleznete vlevo, pod ní za náměstím i černě vyznačené Amphitheatrum Castrense

14

zástavba v okolí baziliky Santa Croce in Gerusalemme (vidíme ji vlevo) a kolmá projekce plochy Circus Varianus do ní, na těchto snímcích vidíme mnohem zřetelněji průběh Aureliánských hradeb

15

model Circus Varianus (Univerzita v Caenu)

16

Circus Varianus a archeologický výzkum jeho západní části z roku 1959 (dole)

17

18

19

prostor západní části Circus Varianus, přetnuté Aureliánskými hradbami, dnes

20

Amphitheatrum Castrense

21

na dolním obrázku dobře vidíme blízkost Sessorium a Circus Varianus

22

z Amphitheatrum Castrense se zachovala jen obvodní zeď se zazděnými vchody - zde ji vidíme zevnitř, ze zahrady kláštera při bazilice Santa Croce in Gerusalemme (v pozadí vidíme mohutné Aureliánské hradby s a vypínající se bílé průčelí baziliky San Giovanni in Laterano); na následujících snímcích uvídíte obvodní zeď Amfiteátru zvenčí, z ulice, která přes bránu v hradbách vede doprava na náměstí před bazilikou Santa Croce in Gerusalemme

23

24

25

Sessorium, z paláce se dochovala jen tato mohutná absida civilní Baziliky