Jiho česká univerzita v Českých Bud ějovicích Teologická fakulta Katedra církevních d ějin a patristiky
Diplomová práce
POUTNÍ RUCH VE 20. STOLETÍ V LOMCI
Vedoucí práce: doc. ThLic. PaedDr. Martin Weis, Th.D. Autor práce: Petr Centko Studijní obor: Pastora ční asistent Ro čník: pátý
2008
Prohlašuji, že svoji diplomovou práci jsem vypracoval samostatn ě pouze s použitím pramen ů a literatury uvedených v seznamu citované literatury.
Prohlašuji, že v souladu s 47b zákona č. 111/1998 Sb. v platném zn ění souhlasím se zve řejn ěním své diplomové práce, a to v nezkrácené podob ě elektronickou cestou ve ve řejn ě p řístupné části databáze STAG provozované Jiho českou univerzitou v Českých Bud ějovicích na jejích internetových stránkách.
26.11. 2008
2
Děkuji vedoucímu diplomové práce doc. ThLic. PaedDr. Martinu Weisovi, Th.D. za cenné rady, p řipomínky a metodické vedení práce. Pod ěkování pat ří také lomeckým řeholním sestrám – zejména S. M. Mlad ě a S. M. Marcele – za poskytnutí literatury, pramen ů a množství informací. Dále velmi d ěkuji Mgr. Magdalen ě Fryšové za její pomoc s jazykovými korekturami, v neposlední řad ě všem nejmenovaným, kte ří m ě jakýmkoliv zp ůsobem podporovali.
3 Obsah
Úvod ...... 5 1. Seznámení s poutním místem Lomec ...... 9 1.1 Místopis ...... 9 1.2 Historie ...... 9 1.3 Legenda o p ůvodu milostné sošky Panny Marie ...... 12 1.4 Šedé sestry ...... 12 2. Shrnutí poutního ruchu od jeho po čátku do roku 1900 ...... 18 3. Poutní ruch p řed nástupem komunistického režimu (1900-1948) ...... 23 4. Od po čátku komunistické totality do doby normalizace ...... 31 5. Normalizace ...... 32 6. Pout ě po roce 1989 do sou časnosti ...... 57 7. Významné osobnosti ...... 83 Prameny ...... 93 Literatura ...... 93
4 Úvod
Tématem p ředkládané diplomové práce je poutní ruch ve 20. století v Lomci. Cílem je tedy ukázat náboženský život související s poutním ruchem na tomto starobylém míst ě na pozadí významných událostí zmín ěného období. Těmito významnými událostmi nemíním pouze takové historické p řed ěly, jakými byly sv ětové války či nástup komunistické totality po roce 1948, ale kup ř. i některá rozhodnutí, kterými státní ú ředníci ovliv ňovali náboženský život i na takových místech jako byl Lomec. Bylo možné, aby docházelo i k takovým „absurdním“ situacím, jako na po čátku sedmdesátých let, kdy tehdejší státní úředníci za čínali zakazovat konání venkovních poutí, ale na druhou stranu v roce 1971 v Lomci povolili vznik řeholního domu Kongregace Šedých sester III. řádu sv. Františka, p ři kterém zanedlouho vznikl charitní domov, který vedl státní úředník, jenž byl ve spisech veden pod ozna čením „tajemník“. Při zpracování zmín ěného tématu jsem se snažil použít veškerou dostupnou literaturu, r ůzné prameny, dobový tisk a další materiály. O problematice poutního ruchu a o d ějinách Lomce do sou časnosti napsalo kratší či obsáhlejší díla n ěkolik autor ů. Jedná se o díla v ědecká i populární, v posledních letech existuje i bakalá řská práce, která se tématem okrajov ě zabývá. Jednotlivé texty zmíním i kriticky zhodnotím až p ři jejich použití v této diplomové práci. Jejich seznam se nachází v Seznamu pramen ů a literatury na konci mé práce. Po probádání literatury bylo nutné prozkoumat dostupné prameny. Pramenný výzkum jsem provedl ve Státním oblastním archivu v Třeboni, Státním okresním archivu v Písku a Státním okresním archivu ve Strakonicích. V prvních dvou archivech – v T řeboni a v Písku – se k této problematice dochovaly pouze zlomky informací. V ětšina archivních materiál ů jsem proto získal ve Strakonicích. Jednalo se o doposud jen okrajově zpracované nebo v ůbec nezpracované archivní fondy. Jejich seznam se nalézá taktéž v Seznamu pramen ů a literatury , jejich kritikou se op ět zabývám v jednotlivých kapitolách.
5 Krom ě archivních pramen ů jsem použil i dobový tisk – kup ř. časopis Ave z Lome čku, brožuru Divotvorná Matka Boží na Lomci u Netolic, dále jiné nevydané prameny - lomeckou farní kroniku a sv ědectví pam ětník ů. Dosti informací jsem získal od S. M. Marcely, která mi p řevypráv ěla celou historii Lomce od roku 1971, tedy od roku, kdy tam sestry začaly p ůsobit. Práv ě ona žije v Lomci od samotného vzniku kláštera. Dnes je už jedinou pam ětnicí tehdejší doby – z jejího vypráv ění mám zachován zvukový záznam. N ějaké informace jsem získal také z rozmluv s místními farníky. Veškeré materiály k tomuto tématu jsou r ůzné povahy a mají r ůznou výpov ědní hodnotu, a proto chci hned na za čátku zd ůraznit, že práv ě tato r ůznost byla brána v úvahu, jak p ři jejich kritice a interpretaci, tak p ři samotné tvorb ě práce. Ke kritice pramen ů musím dodat, že pro mne nebylo lehké tuto tématiku zpracovat, protože – jak jsem již nazna čil výše – bylo mnoho materiálu v období totalitního režimu zni čeno. Místy jsem byl vd ěč ný za každý článe ček nebo informaci, která se k tomuto tématu vztahovala, a čkoli ji nebylo často možné ověř it. Informace na čerpané z literatury a pramen ů mi do zna čné míry ur čily strukturu celé práce. Tam kde je to možné, postupuji chronologicky, tam kde je to nutné, tématicky. Diplomovou práci jsem roz členil do sedmi kapitol: První kapitola je rozd ělena do čty ř částí. Zde se zam ěř uji na stru čný popis poutního místa a jeho historii, dále zde uvádím p ůvod milostné sošky Panny Marie a vznik a život místní Kongregace. Další kapitola pojednává o poutním ruchu, od samého po čátku do roku 1900. V této kapitole popisuji za čátky Lomce – tehdejší církevní situaci, jak poutní, tak farní. V Lomci nebyl stálý kn ěz, proto mše svaté a pouti byly spíše příležitostné. Až v roce 1709, kdy p řichází do Lomce stálý kn ěz, jsou bohoslužby pravidelné. Také se zde slaví tzv. Malá pouť – Boží T ělo a „Hlavní“ pou ť, která se slaví pravideln ě, a to v ned ěli po svátku Narození Panny Marie ( 8. zá ří ), a také se za číná celkov ě rozr ůstat poutní ruch. Ve třetí kapitole se zabývám poutním ruchem p řed komunistickým režimem, tedy od roku 1900 do roku 1948. Zde uvádím roky, které jsou
6 zaznamenány v lomecké kronice. Krom ě poutí zde zmi ňuji významný rok 1929. Byl to jubilejní rok vyhlášený papežem Piem XII. jako vzpomínku na tisícileté výro čí úmrtí sv. Václava, sv. Jana Nepomuckého, který byl p řed 200 lety prohlášen za mu čedníka zpov ědního tajemství a zlaté kn ěžské jubilem papeže Pia XI. Toto jubileum bylo ješt ě papežem Piem XII. prodlouženo do konce června milostivého léta roku 1930. Dalšími významnými mezníky Lomce jsou roky 1909, 1930 a 1942, kdy zde prob ěhly lidové misie, které vedli redemptoristé. V letech 1943-1944 je v kronice zaznamenán nejv ětší po čet poutník ů – přicházeli prosit za odvrácení války. Čtvrtá kapitola této práce je v ěnována po čátku komunistické totality do období normalizace. K tomuto tématu se mi nepoda řilo získat tém ěř žádné podklady, tudíž jsem zmín ěnou problematiku více nerozvíjel. Nejvíce je diplomová práce zam ěř ena na pátou a šestou kapitolu, kde se zmi ňuji o po čátku tzv. normalizace – nastává útlum poutního života v Lomci. A hned po roce 1989 velký nár ůst poutního života, kdy krom ě Slavnosti T ěla a krve Pán ě a „Hlavní“ pouti za čínají od b řezna tohoto roku pravidelné pouti prvních sobot v měsíci a od října roku 1992 pravidelné tzv. Fatimské dny – památka Zjevení Panny Marie ve Fatim ě. Poslední kapitola pojednává o t řech významných kn ěžích – o P. Mědílkovi, o P. Brabcovi a o P. Hobizalovi, kte ří se zasloužili o rozkv ět mariánského poutního místa. Mariánské poutní místo Lomec se nachází p řesn ě na hranicích strakonického a prachatického okresu, p řibližn ě v půli cesty mezi m ěsty Vod ňany a Netolice. Lomecký areál, jehož dominantou je kostel zasv ěcený Jménu Panny Marie, je obklopen hustými lesy, proto jej zdálky není vid ět. P řesto je mezi lidmi velice znám a hojn ě navšt ěvován. Pro svojí velikou oblíbenost byl v minulosti – a je i v sou časnosti – nazýván lidov ě Lome ček. V úvodu chci zmínit, pro č používám výraz v Lomci či v Lome čku, p řestože v dnešní dob ě se v ětšinou mezi lidmi používá p ředložka na Lomci. Pokud vezmu v úvahu, že Lomec je obec, část Lib ějovic, je proto gramaticky správn ě použita p ředložka v. Předložka na by se dala použít v případ ě, že bychom mínili lomecký vrch, kopec. Literatura, kterou
7 jsem použil v této práci, používá oba tyto výrazy. Konkrétn ě v dobovém tisku – Věstník – 1929-1937. Tyto v ěstníky mají v jednotlivém výtisku použity ob ě předložky. Dnešní tisk – Ave z Lome čku používá pouze p ředložku na .
8 1. Seznámení s poutním místem Lomec
1.1 Místopis
Lomec – lidov ě „Lome ček“, leží v lib ějovickém kraji na p řesné hranici prachatického a strakonického okresu mezi m ěsty Netolice a Vod ňany. Obcí pat ří do Lib ějovic. Lomecký areál se skládá ze samotného poutního a farního kostela, loveckého záme čku, školy (dnes fara a klášter řeholních sester), zvonice, hospody (dnes soukromý byt) a nov ě zbudované meditativní zahrady. Asi 100 m od kostela se nachází h řbitov, cestu k němu zdobí taktéž nov ě zhotovená křížová cesta. 1
1.2 Historie
Ve starov ěku byl tento kraj osídlen slovanským mírumilovným kmenem, který m ěl ve vážnosti ženy a v ěř il v záhrobní život. Své zem řelé pochovávali ve velkých kamenných mohylách. Proto mu archeologové říkají jiho český lid mohylový. Lomecké slovanské poh řebišt ě je nejzachovalejší tohoto druhu v Čechách a pat ří k nejv ětším na jihu Čech. Název Lomec se traduje již od konce 14. století. Je jím nazýván rulový vrch, vysoký 515 m. Název Lomec získal podle nedalekého lomu, kde se t ěžil kámen. Byl užíván pro pot řeby lidí z blízkého okolí, pozd ěji posloužil i p ři stavb ě kostela a to v letech 1695-1704, na který tehdy řemeslníci nalámali 280 sáh ů
1 Srov. ŠIPANOVÁ, S. M. Poutní místo Lomec. České Bud ějovice, 1999. Bakalá řská práce. Jiho česká univerzita v Českých Bud ějovicích. Teologická fakulta. Katedra církevních d ějin. Vedoucí práce V. Te ťhal, s. 6. Srov. ŠIPANOVÁ, S. M. – HRDINA, P. Lomec – poutní kostel Jména Panny Marie. 1.vyd., taktéž 2. uprav. vyd. Lomec: Kongregace Šedých sester III. řádu sv. Františka, 2000, 2004, s. 6. Také srov. WEIS, M. Jiho české ave. Duchovní pr ůvodce po poutních místech českobud ějovického biskupství. Praha: Arista, 2001, s. 59.
9 kamene. Zbytky zaniklého lomu jsou dodnes k vid ění po levé stran ě p říjezdové cesty. 2 V d ějinné minulosti pat řil lib ějovický kraj (tedy také Lomec) - Malovc ům (1352-1557). Malovcové pocházeli z neblahé tvrze Malovic. Ve znaku m ěli polovici bílého kon ě v červeném poli. Pozd ěji Rožmberk ům (1557-1610), kte ří měli znak červené r ůže. Tento rod vym řel Petrem Vokem (+ 1611). Pak Janu hrab ěti Zrinskému (1610-1612), Švamberk ům (1612-1621), ve znaku m ěli labu ť, Buquoy ům (1621-1801) a Schwarzenberk ům (1801-1924).3 Historie Lomce je spojena svým p ůvodem zejména s Buquoy. Tato rodina pocházela z Francie z hrabství artoiského. Karel Filip p řivezl na své české panství velkou rodinnou památku, v ěrnou kopii sošky Panny Marie tzv. Forienské (p ůvodem z Le Foy u Bruselu v Belgii). Karel Filip p řikázal svému synovi Filipu Emanuelovi, aby n ěkde na lib ějovickém panství postavil kostel ke cti Panny Marie a tam sošku umístil. Základní kámen byl položen 1. kv ětna 1692 za ú časti mnoha poutník ů. Posv ětil jej viká ř a prachatický d ěkan Václav Presl s dalšími čty řmi kn ěžími. 4 S vlastní stavbou se za čalo na ja ře roku 1695, roku 1702 byl kostel dokon čen a 14. zá ří 1704 byl vysv ěcen, op ět za ú časti mnoha poutník ů z širokého okolí. Celý ob řad vedl v přítomnosti dalších deseti kn ěží prachatický d ěkan a viká ř Jan Schattauer, který kostel zasv ětil Jménu Panny Marie. Slavnosti se zú častnila pouze manželka Filipa, R ůžena Harrachová. Filip Emanuel se vysv ěcení nedožil, zem řel 4. kv ětna 1703. 5
2 Srov. ŠIPANOVÁ. Poutní místo , s. 7-8. 3 Srov. BLESÍK, J. Z pam ětí Lib ějovic. Vod ňany: Kolej redemptorist ů, 1948, s. 10-24. Srov. také ŠIPANOVÁ. Poutní místo, s. 8. Srov. dále ŠIPANOVÁ, S. M. Mlada – HRDINA, P. Lomec – Poutní kostel Jména Panny Marie. 1.vyd., taktéž 2. uprav. vyd. Lomec: Kongregace Šedých sester III. řádu sv. Františka, 2000, 2004, s. 8. 4 Srov. ŠIPANOVÁ. Poutní místo, s. 9-10. Srov. dále Věstník poutního kostela v Lome čku. Lomec: Duchovní správa, 1929, č. 3. také Srov. WEIS, M. Jiho české ave. Duchovní pr ůvodce po poutních místech českobud ějovického biskupství. Praha: Arista, 2001, s. 59-60. 5 Srov. ŠIPANOVÁ, S. M. Mlada - HRDINA, P. Lomec – Poutní kostel Jména Panny Marie. 1. vyd., taktéž 2. uprav. vyd. Lomec: Kongregace Šedých sester III. řádu sv. Františka, 2000, 2004, s. 13-15. Srov. dále ŠIPANOVÁ. Poutní místo , s. 10, 13. Srov. také Věstník poutního kostela v Lome čku. Lomec: Duchovní správa, 1932, č. 6.
10 Kostel je stavba ve vrcholn ě barokním slohu, má čtvercový p ůdorys, st ěny jsou částe čně vypouklé a roz člen ěné polosloupy (pilastry). Uprost řed kostela je velký baldachýnový oltá ř, stav ěný po zp ůsobu oltá ře sv. Petra v Řím ě. Kolem oltá ře se ty čí čty ři mohutné, to čené, korunami, révou a um ělými hlavicemi zdobené sloupy. Na vrcholku sloup ů drží čty ři andílci akantové v ěnce, na nichž je zav ěšen svatostánek ve tvaru lucerny. Svatostánek má dvě části: ve spodní části – Nejsv ětější svátost oltá řní, v horní – milostná soška Panny Marie. Po stranách svatostánku kynou čty ři andílkové. I z podstavc ů oltá řních sloup ů hledí ok řídlené hlavy and ělů. Na římse jsou rodové erby Buquyo ů (t ři rovná b řevna v červeném poli) a Harrach ů (červené pole s třemi pštrosími péry). Znaky drží dva gryfové a jsou zakon čeny korunkou.V kostele se nacházejí také dva malované iluzivní oltá ře z poloviny 18. století. Svaty ňka je tak mali čká, že schodišt ě na kazatelnu muselo být p řistaveno zven čí. Roku 1720 byla ke kostelu p řistav ěna sákristie, roku 1935 přibyly varhany. Působivý zevn ějšek v ěžovité stavby, která se ú činn ě uplat ňuje v krajin ě, je dovršen malebnou členitou cibulí, provázen čty řmi menšími cibulkami v rozích. Věž je zakon čena železným špan ělským k řížem. 6 V nejvyšším bod ě dosahuje chrám výšky 30 m.(Pro srovnání: jeden oltá řní sloup v chrámu sv. Petra m ěř í asi 31 m). Kostel s oltá řem je tak krásné a vzácné dílo, že se těší pozornosti všech, kdo Lome ček navštíví. V prvopo čátcích v Lomci sídlili poustevníci – Ivanité. Lome ček se svatyní a lákavou p řírodou se stal oblíbeným místem některých osobností z kulturního sv ěta, nap ř. J. Hole čka, J. Nerudy, J. Vrchlického a zejména tzv. vod ňanského trojlístku (Zeyer, Mokrý, Herites). Práv ě zde vzniklo Zeyerovo dílo „Mariánská zahrada“.
6 Srov. Divotvorná Matka Boží na Lomci u Netolic. Lomec: Duchovní správa, 1928, s. 9-11. Dále srov. WEIS, M. Jiho české ave. Duchovní pr ůvodce po poutních místech českobud ějovického biskupství. Praha: Arista, 2001, s. 61-62.
11 1.3 Legenda o p ůvodu milostné sošky Panny Marie
Před mnoha lety žil ve špan ělském Nizozemí poblíž Bruselu rolník s těžce nemocnou manželkou. Aby mohl své nemocné žen ě v zim ě zatopit, pokácel na svém poli starý dub. Sotva se dal doma do štípání, vid ěl, že se do čehosi zasekl. Byla to soška Panny Boží, zarostlá do kmene. Manželka ho prosila, aby sošku opravil. Potom se k ní manželka modlila a byla uzdravena. 7 Kn ěží nechali pro sošku vystavit krásnou kapli z dar ů v ěř ících. Ze d řeva poraženého stromu byly vy řezávány další sošky, které byly p ůvodní sošce velmi podobné a stejn ě zázra čné. Tak se sláva sošky rozší řila do celého sv ěta. Dokonce prý byla uctívána i Indiány v Americe. A práv ě jednu z těchto kopií dostal darem od svého švagra i Karel Filip Buquoy. Jedná se o asi 20 cm vysokou, jemn ě řezanou sošku Matky Boží. V levé ruce drží Dít ě Ježíše, v pravé ruce žezlo. V tom se liší od originálu, kde malý Ježíš spo čívá na pravé ruce. Jezulátko objímá dlaní královské jablko. 8
1.4 Šedé sestry
Kongregace Šedých sester III. řádu sv. Františka z Assisi byla založena v Praze 6. ledna 1856 dv ěma rodnými sestrami Annou (pozd ěji S. M. Dulcelínou, 1813-1868) a Marií (S. M. Xaverií, 1814-1867) Pla ňanskými a jejich p řítelkyní Františkou Johannou Grossmannovou (1825-1907) – první p ředstavenou. Už v roce 1853 se rozhodly založit spolek pro ošet řování nemocných, jehož zvláštním účelem bylo vyhledávat a ošet řovat všechny opušt ěné a nemocné bez rozdílu náboženství a národnosti, což sestry mají činit jen z lásky k Bohu, bez nárok ů na odm ěnu. Vyhledávaly také opušt ěné a umírající a staraly se o jejich poh řbení. 9
7 Srov. Divotvorná Matka Boží v Lomci u Netolic. Lomec: Duchovní správa, 1928, s. 4-6. Srov. také Věstník poutního kostela v Lome čku. Lomec: Duchovní správa, 1932, č. 7. Srov. taktéž DIBELKOVÁ, I. Poutní místa v Čechách. Praha: Olympia, 2004, s. 85-86. 8 Srov. ŠIPANOVÁ. Poutní místo , s. 8-9. Srov. dále ŠIPANOVÁ, S. M. Mlada – HRDINA, P. Lomec – Poutní kostel Panny Marie. 2. uprav. vyd. Lomec: Kongregace Šedých sester III. řádu sv. Františka, 2004, s. 9. 9 Srov. VL ČEK, V. Ženské řehole za komunismu (1948-1989). Olomouc: Matice Cyrilometod ějská, 2003, s. 320.
12 Dne 23. b řezna 1856 oblékly sestry řeholní roucho – černý hábit s šedým límcem a šedým plášt ěm. Lidé jim podle toho říkali „Šedé sestry“ a tento název jim z ůstal doposud. Sestry se cht ěly jmenovat „Chudé sestry sv. Františka“ a vym ěnily šedé roucho za černý hábit, p řesto jim tato p řezdívka z ůstala. Dnes tvo ří řeholní od ěv černý hábit s plášt ěnkou, která nahrazuje škapulí ř. Hlavu kryje bílý čepec s černým závojem. Hábit je p řepásán černým cingulem se sedmiradostným růžencem Panny Marie. Doživotní snoubenky nosí snubní prsten se znakem t ří hřeb ů a nápisem IHS. 10 Od roku 1856 se první členky Kongregace v ěnovaly ošet řování nemocných po domech. Dnes by se tato činnost dala nazvat pe čovatelskou službou. Pozd ěji se jejich činnost rozší řila i do nemocnic. V roce 1859 byly sestry poslány ošet řovat zran ěné vojáky v Itálii a na Balkán ě. Pozd ěji tak rovn ěž ošet řovaly ran ěné za první sv ětové války. Kongregace nem ěla vlastní nemocnice, a tak sestry pracovaly ve státních nemocnicích až do roku 1959, n ěkde i do roku 1962. Mimo řadu menších ústav ů p ůsobily sestry až do odvolání roku 1960 v nemocnicích v Plzni, Klatovech, Praze, Sušici, Havlí čkov ě Brod ě, Humpolci, Kolín ě, Benešov ě a Hradci Králové, kde m ěly i svou soukromou ošet řovatelskou školu. Ta byla roku 1949 zestátn ěna. Po roce 1962 byly sestry posílány do domov ů d ůchodc ů, lé čeben pro dlouhodob ě nemocné, ústav ů pro debilní mládež a do odkladových nemocnic. 11 V období druhé sv ětové války byla v ětšina sester zam ěstnána v nemocnicích, a nebyly proto nuceny odejít v rámci takzvaného totálního nasazení na práci do „ Říše“. Mate řským domovem Kongregace byl d ům v Bartolom ějské ulici s přilehlým kostelem sv. Bartolom ěje. V zá ří 1938, v předtuše války, nechaly představené p řevést staré a nemocné sestry do Pod ěbrad – do láze ňského domu, který Kongregace vlastnila. Od roku 1939 bylo nutno každoro čně žádat o pracovní povolení pro sestry cizinky (Slovenky, Polky,
10 Srov. Řeholní život v českých zemí – Řeholní řády a kongregace, sekulární instituty a spole čnosti apoštolského života v České republice. Kostelní Vyd ří: Karmelitánské nakladatelství, 1997, s. 260. 11 Srov. VL ČEK, V. Ženské řehole , s. 321.
13 Ma ďarky) a platit poplatek 900 K č ro čně. Od 7. zá ří 1939 byly z řízeny no ční hlídky sester, aby varovaly ostatní v případ ě náletu. 12 Domy v Bartolom ějské byly v blízkosti policie, a tak došlo velmi brzy k obsazení části dom ů n ěmeckou policií a vojskem. N ěmecká armáda zabrala rovn ěž d ům pro d ůchodce na Zbraslavi, domov d ůchodc ů v Pyšelích a láze ňský dům v Pod ěbradech pro své pot řeby. Ale p řes všechny t ěžkosti byla sestrám umožn ěna jejich činnost bez perzekucí. Sestry tajn ě zásobovaly partyzány, ošet řovaly ran ěné a vyhledávaly pot řebné. Stále také dostávaly finan ční p řísp ěvek od státu na sociální programy, které vedly. Každoročně také probíhalo skládání slib ů sester. Mohly také navšt ěvovat zdravotní školu v Hradci Králové a dokon čily opravu jednoho domu v Bartolom ějské ulici, který byl ve špatném statickém stavu. Postupem času byly sestrám odebírány další části obytných dom ů v Bartolom ějské. Objekt byl zm ěněn na lazaret, kde sestry ošet řovaly ran ěné. Ani v období nálet ů však nebyl žádný objekt, který Kongregace spravovala, zni čen. 13 V létech 1945-1948 byly Kongregaci vráceny všechny zabavené objekty a mohla tak op ět v klidu za čít jejich činnost. P řibylo mnoho nových sester a Kongregace se rozr ůstala. V té dob ě sestry pracovaly v nemocnicích v Hradci Králové, Humpolci, Čáslavi, Havlí čkov ě Brod ě, M ěstci Králové, Mladé Boleslavi, v Praze v dětské nemocnici, v Benešov ě, Sušici, Klatovech, Kolín ě, Plzni, Rychnov ě nad Kn ěžnou a v lé čebn ě pro nemocné tuberkulózou na Pleši. Dne 25. února 1948 nastává zm ěna spole čenského systému a následuje doba perzekucí, i když zpo čátku nebyla drastická, protože stát pot řeboval vyškolené zdravotnice z řad řeholních sester. 14 Nyní p řiblížím období 1948-1989. Dne 11. b řezna 1948 byl znárodn ěn penzion „Charitas“ v Pod ěbradech a obsazen ruskými vojáky. Sestry se musely do tří hodin urychlen ě vyst ěhovat a od 1. dubna 1949 musely opustit vedení ošet řovatelské školy, která byla také zestátn ěna. Od 6. kv ětna 1949 se n ěkolikrát konala „hasi čská prohlídka“ objekt ů v Bartolom ějské ulici a 17. srpna toho roku bylo sestrám na řízeno urychlené vyst ěhování a p ředání objekt ů ministerstvu
12 Srov. VL ČEK, V. Ženské řehole, s. 322. 13 Srov. tamtéž. s. 322-323. 14 Srov. tamtéž. s. 323-324.
14 vnitra. Sestry se st ěhovaly nejprve do domu v Obloukové ulici a poté do bývalého kláštera sester Voršilek v Ostrovní ulici. Odtud se v roce 1953 odst ěhovaly do interna čního kláštera v Broumov ě, kde byly soust řed ěny ženské řády. 15 Od října 1949 byl znárodn ěn i kostel sv. Bartolom ěje, který ministerstvo vnitra a jiné instituce používaly jako skladišt ě. Od 1. prosince 1950 vchází v platnost na řízení o ohlašovací povinnosti řeholnic a sestrám je tak znemožn ěn volný pohyb mezi jednotlivými domy. V těchto letech se sestry nesm ěly ani spole čně účastnit duchovních cvi čení a byly p řemlouvány k odchodu do civilu. 16 Po nástupu normalizace za čala další vlna pronásledování, sledování a znemož ňování volného pohybu. V letech 1986-1987 byla generální p ředstavená opakovan ě vyslýchána StB a v klášte ře – charitním domov ě v Lomci – byly provád ěny domovní prohlídky. Bylo také spáleno mnoho „rizikové“ literatury. Správcem charitního domova byl vždy ustanoven n ěkdo, kdo byl bu ď členem StB nebo sympatizoval s komunistickým režimem. V roce 1971 bylo státem na řízeno odst ěhování sester z Broumova a každá Kongregace si m ěla vyhledat své nové p ůsobišt ě. Matka generální p ředstavená Dagmar Kösslová začala objížd ět r ůzná místa v republice, kde by se mohly sestry usídlit a požádala o pomoc tehdejšího českobud ějovického biskupa ThDr. Josefa Hloucha, který projevil p řání, aby sestry odešly do Lomce. 17 Dne 24. zá ří 1971 přicestovaly do Lomce první t ři sestry, postupn ě do roku 1974 p řicházely další sestry. 18 Část sester odešla do Oseku u Duchova. 19 Lomec se stává mate řincem Kongregace. Dne 26. srpna 1974 byla v Lomci posv ěcena prozatímní kaple sester a od toho dne se zde sloužila denn ě mše svatá. V prvních letech bylo sestrám
15 Srov. VL ČEK, V. Ženské řehole, s. 324. 16 Srov. LOVE ČKOVÁ, S. M. Ludmila. Lome ček a řeholní sestry. In 300 let poutního kostela Jména Panny Marie na Lomci. Sborník p řísp ěvk ů z odborného seminá ře, konaného dne 14. zá ří 2004 v Městské galerii ve Vod ňanech u příležitosti kulatého výro čí vysv ěcení chrámu. Vod ňany: Městské muzeum a galerie, 2005, s. 134-135. 17 Srov. tamtéž. s. 135. 18 Srov. ŠIPANOVÁ, S. M. Mlada - HRDINA, P. Lomec – Poutní kostel Jména Panny Marie. 2. uprav. vyd. Lomec: Kongregace Šedých sester III. řádu sv. Františka, 2004, s. 58. 19 Srov. VL ČEK, V. Ženské řehole , s. 325.
15 zakazováno se ú častnit ve řejných bohoslužeb a lomeckých poutí. B ěhem dalších let se situace sester pozvolna zlepšovala. 20 V roce 1990 byl sestrám navrácen zcela zdevastovaný mate řský klášter v Bartolom ějské v Praze. Z Lomce bylo do Prahy posláno p ět sester, aby vytvo řily první malou komunitu. Po obnov ě kláštera v listopadu 1993 se do něj nast ěhovaly sestry z Oseka. V červnu 1995 byl v dezolátním stavu Kongregaci vrácen i kostel sv. Bartolom ěje. Díky št ědrosti mnoha dárc ů byl kostel 18. dubna 1998 op ět posv ěcen kardinálem Miloslavem Vlkem a navrácen svému ú čelu. V Lomci nadále z ůstává mate řinec a je zde i noviciát. Mladší sestry pe čují o staré a nemocné spolusestry, jsou zapojeny do adora ční činnosti v lomeckém kostele p ři pravidelných bohoslužbách a poutích a vydávají soukromý časopis „AVE z Lome čku“, který vychází od poloviny roku 1990. Po řádají se zde také exercicie – duchovní cvi čení pro dívky a ženy.21 Také zde bývají duchovní obnovy pro kn ěze, bohoslovce, jáhny a další r ůzné duchovní akce. B ěhem celého roku si do Lome čku p řijížd ějí odpo činout kn ěží z celé republiky, biskupové Čech a Moravy a jako vzácný host zde tráví pravidelnou dovolenou kardinál Miloslav Vlk.Také musím zd ůraznit, že Lome ček p řijímá mnoho vzácných host ů i ze zahrani čí (mimo jiné v 90. letech beninský kardinál Gantin). Jeho Eminence Mons. Dr. Bernardin kardinál Gantin sloužil na lomeckém vrší čku mši svatou v úterý 13. srpna, tedy o fatimském dnu. Spolu s ním byl u oltáře velký doprovod: Jeho Excelence Mons. Dr. Giovanni Coppa, arcibiskup a náš tehdejší apoštolský nuncius, dále Jeho Excelence Mons. Dr. Antonín Liška CSsR, náš tehdejší biskup českobud ějovický – dnes už zem řelý, Mons. Václav Dvo řák, papežský prelát a generální viká ř naší diecéze – také už zem řelý, Mons. Dr. Karel Simandl, generální sekretá ř ČBK, a mnoho kn ěží a asistence. 22 V této části zmíním organiza ční strukturu kláštera. První konstituce vypracoval P. František Havránek z Rytí řského řádu k řižovník ů s červenou
20 Srov. ŠIPANOVÁ, S. M. Mlada - HRDINA, P. Lomec – Poutní kostel Jména Panny Marie. 2.uprav. vyd. Lomec: Kongregace Šedých sester III. řádu sv. Františka, 2004, s. 58-59. 21 Srov. ŠIPANOVÁ, S. M. Mlada - HRDINA, P. Lomec – Poutní kostel Jména Panny Marie. 2. uprav. vyd. Lomec: Kongregace Šedých sester III. řádu sv. Františka, 2004, s. 59-60. 22 Srov. Ave z Lome čku, srpen 1996, s. 6-7.
16 hv ězdou ve spolupráci s P. Pavlem Pelikovským OFM, podle Řehole III. řádu sv. Františka z Assisi. Schváleny byly pražským ordinariátem 8. ledna 1862. Konstituce byly poté upraveny a schváleny roku 1982 pod názvem „Regule a Život klášterních spole čenství brat ří a sester III. regulovaného řádu sv. Františka“ a naposledy byly konstituce schváleny 8. prosince 2000. Biskupské schválení kongregace obdržela 26. b řezna 1862 a papežské schválení dostala 1. dubna 1972. Státní schválení Kongregace dostala místodržitelským výnosem ze dne 23. června 1862. Zam ěř ení Kongregace je stále v duchu serafínské milosrdné lásky, chudoby a pokory. 23 Kongregace je institutem papežského práva, tj. pod řízena p římo Svatému Otci. Je řízena centráln ě. Ustanovující zákonodárnou moc vykonává generální kapitula. Vedení Kongregace je v rukou generální p ředstavené a její rady. 24
23 Srov. Řeholní život v českých zemích – Řeholní řády a kongregace, sekulární instituty a spole čnosti apoštolského života v České republice. Kostelní Vyd ří: Karmelitánské nakladatelství, 1997, s. 258. 24 Srov. ŠIPANOVÁ, S. M. Mlada - HRDINA, P. Lomec – Poutní kostel Jména Panny Marie. 2. uprav. vyd. Lomec: Kongregace Šedých sester III. řádu sv. Františka, 2004, s. 57.
17 2. Shrnutí poutního ruchu od jeho po čátku do roku 1900
Po vysv ěcení kostela se zde nemohly konat pravidelné bohoslužby. Z Chel čic, kde sídlil fará ř a Lomec tam pat řil farou, bylo daleko a kn ěží bylo málo. Ob čas se však p řece sloužila mše svatá, když s větším procesím p řišel kn ěz. Nap ř. roku 1706 o tehdy zasv ěceném svátku sv. Jakuba sloužil zde mši svatou velký ctitel Panny Marie lomecké P. Lukáš Pakosta. V srpnu toho roku na svátek Panny Marie Sn ěžné zase fará ř z Netolic. 25 Postupn ě p řibývalo procesí i jednotlivých poutník ů. Rádi se tu prý zastavovali bud ějovi čtí řezníci, jdoucí za obchodem. Roku 1706 píše lib ějovický purkrabí Felix Maxmilián Lenter arcibiskupské konzisto ři do Prahy žádost, aby dovolila konat procesí ve výro čí posv ěcení kostela. Procesí m ěli povolení vést okolní duchovní správcové: d ěkan vod ňanský a fará ři chel čický, netolický, bavorovský a bíloh ůrecký. Pozd ěji bylo povolení rozší řeno i na fará ře z Protivína. Poutí neustále p řibývalo a arcibiskupská kurie byla opatrná v povolování dalších procesí. Proto cht ěla, aby se každoro čně žádalo o nové povolení. Vrchnost pak musela platit každý rok ur čitou částku. 26 Od roku 1709 jsou už bohoslužby pravidelné, do Lomce p řichází stálý kn ěz. Nejv ětší ruch vždy býval o hlavní pouti slavící se dodnes v ned ěli po svátku Narození Panny Marie (8. zá ří). Rok od roku přicházelo stále více procesí a poutník ů, putujících ze všech stran. Podle n ěkolika málo dochovaných záznam ů vidíme, jak mocnou posilou bývaly lomecké pout ě a kolik lidí bylo vyslyšeno. V kv ětnu 1741 putovali do Lomce vod ňanští m ěšťané, zoufalí pro veliké sucho, trvající již mnoho týdn ů. B ěhem dvou dn ů za čalo pršet. Roku 1757 p řišli prosit za ochranu proti loupeživým Prus ům lidé z Němčic. V záp ětí se vod ňanští
25 Srov. Věstník poutního kostela v Lome čku. Lomec: Duchovní správa, 1933, č. 8 a ŠIPANOVÁ. Poutní místo , s. 35. 26 Srov. tamtéž.
18 sp ěchali modlit za obleženou Prahu a když byli Prusové u Prahy poraženi, p řišli Matce Boží pod ěkovat. 27 Nejen v dobách sucha, vojny, ohn ě, ale i v dalších pohromách a problémech p řicházeli lidé prosit Pannu Marii o pomoc a d ěkovat za vyslyšení. V roce 1784 za vlády Josefa II. byl vydán zákaz poutí a pr ůvod ů, které se sm ěly konat jen n ěkdy, nap ř. o Božím T ěle. P řesto lidé p řicházeli samostatn ě, n ěkte ří i tajn ě ve skupinách v noci. Stoleté jubileum, slavící se v roce 1801, přitáhlo do Lomce op ět mnoho poutník ů. O hlavních poutích navšt ěvovalo poutní svatyni tisíce poutník ů. Z nich pravideln ě více jak tisíc p řijímalo svaté svátosti. Zpov ědní prostory pro mnoho poutník ů nesta čily, proto v roce 1812 musela být postavena nová zpov ědnice pod kazatelnou. 28 Nap ř. o velké pouti 11. zá ří 1814 se sešlo v Lomci mnoho lidu, p řišlo také několik kn ěží, aby posloužili poutník ům svatými svátostmi. V předve čer pouti byly zpov ědnice obleženy až do p ůl desáté hodiny ve černí. V osmnáct hodin po požehnání byla snesena milostná soška a byla dána poutník ům k uct ění. Velký příval poutník ů nastal druhý den ráno. První bohoslužba se konala v sedm hodin, hlavní mše svatá až po desáté. Tuto slavnou bohoslužbu m ěl sloužit d ěkan bavorovský, zdrželo ho však zaopat řování. Zastoupil ho tedy primiciant B řečka z Netolic. P řed polednem p řisp ěchali na pomoc další kn ěží – z Bílé H ůrky, Nák ří, Myšence a dva kaplani z Netolic. S pomocí těchto duchovních, a také kn ěží z Vod ňan a z Němčic, se pokra čovalo ve zpovídání až do dvou hodin odpoledne. Poutním požehnáním v šestnáct hodin byla pou ť ukon čena a procesí se rozcházelo. Tohoto dne bylo podáno 1 800 svatých p řijímání. Příštího roku bylo dokonce podáno 2 310 svatých p řijímání. Při d řív ějších poutích zasedali kn ěží do zpov ědnic již ve t ři hodiny ráno, ve čty ři hodiny se podávalo svaté p řijímání a v pět hodin bývala první mše svatá.
27 Srov. Věstník poutního kostela v Lome čku. Lomec: Duchovní správa, 1933, č. 8. 28 Srov. ŠIPANOVÁ. Poutní místo , s. 36.
19 Poutní kázání se konala česky a n ěmecky. Zástup ům českých poutník ů, které chrám nemohl pojmout, mluvil kn ěz pod lipami p řed farou. Tam m ěl pro tyto ú čely postavené p řenosné podium. Zvlášt ě v letech 1831-1833, kdy cholera řádila po celé Evrop ě, zástupy lidí ješt ě více p řibývaly. Nap ř. o zá řijové pouti v roce 1832 se zde vyzpovídalo 3 000 lidí. Podobn ě v roce 1839, za p ěkného po časí, se podávalo svaté p řijímání venku p řed kostelem plné t ři hodiny. 29 Tyto velké pouti p ůsobily velké starosti nemajetnému místnímu kn ězi. Aby m ěl čím pohostit vypomáhající kn ěze a nakrmit jejich kon ě, musel p ředem vyhlásit sbírku osadník ům. Kostelník Vojt ěch Kadi č z Krtel obcházel vesnice a sbíral seno a oves. P řijímal i dary pro kuchyni, p řesto však bylo všeho málo. Více pomoci p řinášely almužny a voskové ob ěti poutník ů (různé napodobeniny vytvo řené z oranžov ě žlutého vosku – postavy d ětí, také tvary r ůzných úd ů – ruce, nohy, o či, apod, dále figury r ůzných zví řat, dom ů a mnoho dalších napodobenin). Vosk se prodával na michalském trhu v Netolicích. Velká událost pro zdejší lid se zde konala roku 1840. Na svátek Nanebevzetí Panny Marie (15. srpna) za ú časti p řes 5 000 poutník ů byl zde pok řtěn žid ze dvora rábínského – Jakub Zima. Dostal jméno František a své příjmení Zima, se svolením ú řad ů, zm ěnil podle místa křtu na Lomecký. Kmotrem mu byl pan direktor z Lib ějovic. 30 Jak už bylo zmín ěno výše, v letech 1831-1833 v tomto okolí řádila záke řná nemoc cholera. Této nemoci nebylo konce ješt ě roku 1850. Ve Vod ňanech zem řelo za rok 100 lidí. V sousední osad ě lomecké se stali ob ětí nákazy pouze dva manželé a jedno dít ě z Krtel – díky ochran ě Panny Marie. O jarní pouti zpovídalo 10 kn ěží až do odpoledne, svatých p řijímání bylo rozdáno 1 050. Mnozí lidé, kte ří chodívali do Lomce až na podzim, tohoto roku p řišli již na ja ře - poutníci z Netolic p řišli již v červnu prosit za odvrácení cholery, z Chel čic, z Vod ňan, Vit ějic, Bílé H ůrky a Šipouna připutovali v červenci. V srpnu a zá ří znovu p řišli vod ňanští. V ned ěli po Božím T ěle, na druhou hlavní slavnost lomeckou, p řišel obvyklý pr ůvod z Němčic, o hlavní pouti i n ěmecké procesí
29 Srov. Divotvorná Matka na Lomci u Netolic. Lomec: Duchovní správa, 1928, s. 22-26. 30 Srov. tamtéž. s. 24-26. Srov. také Věstník poutního kostela v Lome čku. Lomec: Duchovní správa, 1929, č. 3.
20 z Chrobol a české z Para čova. Následujícího roku vítal v zá ří kostelník lomecký zase pr ůvody z Čichtic, Velkého Brodu a z Husince. Přišli i n ěme čtí poutníci z Frantol, bylo jich však tentokráte mén ě. V roce 1880 p řestávají pouti i kázání v němčin ě.31 Do Lomce putovala i lib ějovická vrchnost, pokud pobývala na svém panství v Lib ějovicích. Zvlášt ě Adolf Schwarzenberg s manželkou Idou 32 bývali pro své prakticky žité k řes ťanství velkým p říkladem. Na první ned ěli srpnovou roku 1867 zajeli do Lomce i se svým strýcem a primasem českého království Bed řichem Schwarzenbergem. Kardinál o p ůl desáté dopolední zde sloužil tichou mši svatou a pak byl p řítomen na kázání místního fará ře.33 Častým hostem v Lomci býval za dob svého pobytu ve Vod ňanech ( 1887- 1899) básník Julius Zeyer. Rád chodíval na zdejší pout ě, v kostele m ěl již své místo na chrámovém k ůru. Po mši svaté se procházel mezi krámky perníká řů a těšil se slavnostní náladou lidu. Nakoupil mnoho perník ů a dalších mlsnot a pak je rozdával chudým d ětem. 34 Přitahovala ho sem tichá samota a milý stín lomeckých les ů. K řížem krážem prošel všechny lesní cesty a p ěšiny. V tomto krásném a tichém prost ředí vzniklo jeho nesmrtelné dílo „ Mariánská zahrada“, vydané ve dvou posledních letech svého pobytu ve vod ňanském kraji. Rád sem vodíval všechny své hosty. Nej čast ěji však chodil se svými p řáteli Otakarem Mokrým a Františkem Heritesem 35 Nejrad ěji sedával a rozjímal p řed zdejším h řbitovem. Ten se mu tak zalíbil, že zde chtěl být poh řben. Dokonce m ěl doma p řipravený p ěkn ě kovaný kříž, který m ěl být dán na jeho hrob. Jednoho dne však p řišel na h řbitov po prudkém a vydatném dešti. Byl tam p řipravený hrob k poh řbu, napršená voda se nesta čila vsáknout. Básník si myslel, že je to spodní voda. V mokré zemi necht ěl
31 Srov. Divotvorná Matka Boží na Lomci u Netolic. Lomec: Duchovní správa, 1928, s. 26. 32 Ta darovala nap říklad kostelu červený ornát s obrazem Panny Marie obšitý zlatem, další ornát bílý aj. 33 Srov. tamtéž. s. 27. Srov. ŠIPANOVÁ. Poutní místo, s. 37. 34 Srov. Divotvorná Matka Boží na Lomci u Netolic. Lomec: Duchovní správa, 1928, s.27. Srov. ŠIPANOVÁ. Poutní místo, s. 37. 35 Viz 1. kapitola, s.10.
21 odpo čívat, proto od svého úmyslu upustil. 36 Básníkova láska k lomecké svaty ňce byla všeobecn ě známá. Dokonce byly vydány i pohlednice s lomeckým kostelíkem a podobenkou Zeyerovou, pod níž byla jeho oblíbená slova „Život je trpký, však sladší je smrt“ . 37 I dnes sem p řicházejí lidé, které k návšt ěvě Lome čku inspiroval J. Zeyer. Jednoho studenta upoutalo, jak Zeyer krásn ě lí čí sv ůj pobyt na Lome čku své přítelkyni Zdence Braunerové. Ud ělal si tedy výpisky, p řišel do Lomce, zde si je před čítal a srovnával s tou krásou a byl básníkovi velice vd ěč ný, že ho na toto poutní místo upozornil. Cestou, kterou básník z Vod ňan chodíval k mariánské svatyni, chodí dodnes mnoho poutník ů a turist ů. Tato cesta je po n ěm pojmenována „Zeyerova stezka“. Záv ěrem této kapitoly chci zmínit rok 1859, který byl důležitým mezníkem v dějinách Lomce. Po dlouhých a obtížných jednáních u císa řských úřad ů se splnilo p řání všech lomeckých kn ěží. Dne 1. b řezna tohoto roku byla zdejší duchovní správa povýšena biskupem Jirsíkem na řádnou farní správu. Prvním lomeckým fará řem se stal pater Václav Peške. 38
36 Srov. Divotvorná Matka Boží na Lomci u Netolic. Lomec: Duchovní správa, 1928, s. 28. Srov. také ŠIPANOVÁ. Poutní místo, s. 37. 37 Srov. Divotvorná Matka Boží na Lomci u Netolic. Lomec: Duchovní správa, 1928, s. 28. Srov. také ŠIPANOVÁ. Poutní místo, s. 37. 38 Srov. Divotvorná Matka Boží na Lomci u Netolic. Lomec: Duchovní správa, 1928, s. 28.
22 3. Poutní ruch p řed nástupem komunistického režimu (1900-1948)
První pou ť, která je zmín ěna v lomecké kronice, byla v roce 1906. V tomto roce zde p ůsobil 33. fará ř - Vít Zeman. O této pouti píše takto: „ Letošní pou ť lomecká byla velmi skv ělá. Jméno P. Marie p řipadlo na ned ěli – v sobotu bylo Narození P. Marie. Bylo zde lidstva, že to nikdo nepamatuje. Po časí bylo krásné a k svatému p řijímání p řistoupilo na 700 komunikant ů. Zdejší hostinský ale m ěl sm ůlu; ohromný nával lidí, na což on nebyl p řipraven, vypil mu všechno pivo, tak že v 1 hodinu odpoledne nikdo ani za drahý peníz více piva nedostal! Lidi odcházeli žízniví a s reptáním velikým z Lomce“!39 Tato pou ť byla pro místního duchovního správce poslední. V červnu roku 1907 P. Zeman vážn ě onemocn ěl a odjel na lé čení do lázní (Karlovy Vary). Po dobu jeho nemoci vedli duchovní správu d ůstojní páni z Chel čic. Na po čátku srpna tohoto roku se P. Zeman vrátil z lázní, ale jeho nemoc se zhoršovala. Proto bylo třeba zajistit stálejší výpomoc. Výpomocným kaplanem byl jmenován P. Mat ěj Bolech z Vit ějovic u Prachatic, který místního nemocného kn ěze zastával do 25.zá ří 1907, kdy fará ř Vít Zeman umírá ve svých 46 letech. P řestože v Lomci p ůsobil jen čty ři roky, postaral se o výzdobu zdejšího chrámu. Zajistil nová roucha, kostelní prádlo a mnoho dalších pot řeb takovou m ěrou, že dlouhá léta bude vzpomínána jeho neoby čejná pé če o chrám. Poh řeb byl vykonán 27.zá ří 1907 za velké účasti okolních kn ěží (asi 30) a mnoho osadník ů.40 Novým administrátorem se stal dosavadní výpomocný kaplan P. Mat ěj Bolech, který byl na kn ěze vysv ěcen 28. července 1907. 41 Zdejší pou ť p řipadla tedy na dobu výpomoci zmín ěného patera. V kronice se o pouti píše takto: „zdejší pou ť, ú čast; sch ůze byla zna čná, ale p řec ne jako léta p ředešlá. Ve slyšení svaté zpov ědi vypomáhali: vdp. P. Max.
39 Farní archiv Lomec (dále jen FA Lomec), Farní kronika Lomce - III. Liber Memorabilium Ecclesia Lomecensis ab., s. 168. 40 Srov. tamtéž. s. 170. 41 Srov. tamtéž. s. 170.
23 Jelínek, fará ř a P. Jan Tichý, II. kaplan, oba z Bavorova, vdp. P. Ji ří Čadek, I. Kaplan v Netolicích, P. Josef Frejlach, kaplan z Chel čic a P. Flor. Fencl, kaplan z Vod ňan. Na fa ře vládl smutek, neb trp ěl zde práv ě mnoho t ěžce nemocný místní fará ř vldp. P. Vít Zeman, jenž za deset dní nato odešel na v ěčnost – duši svou Bohu odevzdal“. 42 Další malá zmínka o pouti je zapsána v kronice roku 1908 v čase duchovní správy místního fará ře Josefa Lešky. Ten zde uvádí: „ Pou ť v roce 1908 se nevyda řila, pon ěvadž p řed ní po dvou dnech a i v den pouti samé siln ě pršelo, a se ochladilo. Však to byl také poslední déš ť v roce tomto, nebo pak nepršelo a nesn ěžilo až do 20. prosince. O pouti 1908 měl kázání velebný pán Ji ří Čadek, kaplan netolický a zpívanou mši svatou důstojný Pán Maxmilián Jelínek, fará ř bavorovský“.43 Pou ť v roce 1909 prob ěhla op ět za p řítomnosti P. Lešky. „Tohoto roku 1909 zavítal do Lomce na chrámovou pou ť nejd ůstojn ější pan biskup náš Josef Antonín H ůlka; m ěl o 9. hodin ě mši sv., kázání a pak podával sv. p řijímání. K slavnosti této dostavil se na faru lomeckou uvítat J. M. též Jasný kníže Pán Adolf Josef ze Schwarzenbergu s princeznou Teresií. V tomto roce ku p řání Biskupské milosti byla mše sv. za nádherného počasí sloužena venku pod lípou“.44 Také v tomto roce od 18. do 28. dubna se konaly v Lomci svaté misie. Vedli je kn ěží z řádu Nejsv ětějšího Vykupitele ze Svaté Hory. Ú čast byla veliká, zvlášt ě p ři slavnostech Nejsv ětější Svátosti, mariánské a p ři sv ěcení misijních kříž ů.45 O svatých misiích p řijalo 1460 lidí T ělo Pán ě.46 O rok pozd ěji, ve dnech 24.-29. dubna, se konala obnova svatých misií. Kronika udává: „ Kommunikant ů bylo tentokrát vzhledem k tomu, že také před tím na krátko bylo sv. missie v Selci – 1270. Počasí až do té doby nep říznivé
42 Cit. FA Lomec. s. 170. 43 Cit. tamtéž. s. 172. 44 Cit. tamtéž. s. 175. 45 Jedná se o hlavní k říž p řed kostelem a n ěkolik dalších kříž ů v lomecké lokalit ě. 46 Lomecká farnost m ěla v této dob ě 1472 ob čan ů., srov. tamtéž s. 175.
24 samým po čátkem obnovy sv. missie (podobn ě jako p řed rokem) tak se zm ěnilo, že kázání a sv. požehnání mohla se konati venku“.47 Při t ěchto svatých misiích byla posv ěcená k řížová cesta a kamenný k říž před kaplí ve Velkých Malovicích (farnost Lomec) – v úterý 26.dubna, a h řbitovní kříž v Lomci dne 28.dubna ( čtvrtek). 48 V těchto letech, krom ě hlavních každoro čních poutí, navštívilo Lomec asi patnáct procesí, krom ě dalších jednotlivc ů, kte ří sem p řišli hlavn ě v letních měsících. Svatých p řijímání bylo ro čně rozdáno asi t ři tisíce. Z pravideln ě přicházejících procesí byla proslulá pou ť katolických žen z Českých Bud ějovic – poprvé k Matce lomecké zavítaly s rodinami v kv ětnu roku 1925. Byla to ned ěle ur čená „Ochran ě matek“. 49 Výše zmín ěné pout ě jsou v lomecké kronice zaznamenány velice stroze a další nejsou v kronice ani nikde jinde. Tehdejší poslední místní duchovní Josef Leška v roce 1915 na vlastní žádost odchází spravovat farnost chel čickou, v té dob ě je Lomec pod záštitou šlechty a v roce 1926 se op ět na vlastní žádost P. Leška vrací do Lomec, který mají ve své správ ě redemptoristé. P. Leška se zasloužil o opravu vnit řku i vn ějšku kostela. 50 Další menší zmínka o poutích od roku 1909 je až v roce 1925, kdy kronika říká: „ Poutní slavnost Jména Bl. P. M. hý řila nejistým a chladným po časím. P řes to sem p řišla čty ři procesí – mimo to veliké zástupy lidu. P ři všech 5 mších sv. byl kostel plný, a ješt ě mnoho v ěř ících pokorn ě stála venku. Slavnostní kázání p řed velikým zástupem v ěř ících pod lipou m ěl vdp. rektor M. Jan ů z juvenátu z Lib ějovic, mše sv. ob ětovali kn ěží z téhož juvenátu, kte ří spolu vdp. os. děkanem Leškou z Chel čic v sobotu a v ned ěli vypomáhali ochotn ě p ři slyšení sv. zpov ědi. … bylo 439 (čty ři sta t řicet dev ět)“.51
47 Srov. cit. FA Lomec. s. 176. 48 Srov. cit. FA Lomec. s. 176. 49 Srov. Divotvorná Matka Boží na Lomci u Netolic. Lomec: Duchovní správa, 1928, s. 29. 50 Srov. ŠIPANOVÁ. Poutní místo, s. 25-26. Srov. také ŠIPANOVÁ, S. M. Mlada – HRDINA, P. Lomec – poutní kostel Jména Panny Marie. 1. vyd., také 2. uprav. vyd. Lomec: Kongregace Šedých sester III. řádu sv. Františka, 2000, 2004, s. 40, 48. 51 Cit. FA Lomec . s. 190.
25 „Z popudu a za št ědré finan ční pomoci vdp. d ěkana Lešky z Chel čic (daroval ro čně 500 K č (p ět set K č) ) byly uspo řádány v Lomci sv. missie v dob ě od 7.-14.listopadu 1925. Jako misioná ři p ůsobili v tomto týdnu na vinici Pán ě na zdejší osad ě vdp. Redemptoristé z Č. Bud ějovic: Frant. Vošahlík, superior a Josef Novák. Slov ům výmluvným, která z jejich náboženských srdcí a úst pokynula, naslouchalo tolik osadník ů, kolik jsem o čekával – ani missijní slavnosti net ěšili se nadpr ůměrné návšt ěvě – participovali na tomto mém nemilém p řekvapení: 1) doba povále čná, 2) krátké dny a pak hlavn ě 3) velice špatné po časí, zvlášt ě v II. polovici sv. missií a pak volby do národního shromážd ění dne 15. listopadu 1925. jako missioná řský k říž byl posv ěcen velký k říž na vnit řní zdi kostelní“. 52 Přijímajících bylo celkem p řibližn ě 876. 53 V roce 1929 se v Lomci konala jubilejní pou ť k Pann ě Marii Lomecké s příslibem plnomocných odpustk ů.54 Více o jubilejní pouti tohoto roku je zaznamenáno ve V ěstníku poutního kostela v Lome čku (1. kv ětna 1929): „Našim poutník ům! Všichni katolíci závodí letos ve spolek, aby d ůstojn ě oslavili jubilejní rok 1929. Pobízí je láska k zakladateli českého státu sv. Václavu, jehož tisícího výro čí smrti vzpomínáme, pobádá všechny láska k rodáku naší diecése sv. Janu, který p řed 200 lety prohlášen byl za mu čedníka zpov ědního tajemství, nutká je i láska spole čnému otci k řes ťanstva papeži Piu XI., jehož zlaté jubileum kn ěžské oslavuje celý sv ět. Protože však v ětšina v ěř ících nem ůže se ú častniti národních oslav v Praze a v Nepomuku, ani navštíviti s českou poutí papežský Řím, myslíme, že přátel ům našeho poutního místa se zavd ěč íme návrhem, aby oslavili letošní památná jubilea aspo ň jubilejní poutí k Pann ě Marii lomecké. Letos tato pou ť nabývá zvláštního významu i tím, že nejd ůst. pan biskup č.-bud ějovický (p řípisem č. 2616 z 20. b řezna 1929) dovolil, aby každý poutník, který „na Lomec vykoná pou ť a p ři té p říležitosti dvakrát chrám Pán ě navštíví, sv. svátosti p řijme a na úmysl sv. Otce se pomodlí, získal odpustky milostivého léta“.
52 Cit. FA Lomec. s. 190. 53 Srov. tamtéž. s. 190. 54 Srov. Věstník poutního kostela v Lome čku. Lomec: Duchovní správa, 1929, č. 2.
26 Zveme proto všechny v ěrné ctitele Matky Boží lomecké k těmto jubilejním poutím. P řij ďte letos v hojn ějším po čtu nežli jiná léta čerpat nadšení u tr ůnu nebeské Královny, obětujte den, dva dny poutní pobožnosti, abyste snadno získali vzácné odpustky mimo řádného milostivého léta! Chceme ovšem, aby pr ůběh jednotlivých poutí byl povznášející a letošního památného roku d ůstojný. Prosíme proto ú častníky a v ůdce lomeckých poutí, aby se jednotlivá procesí osad sousedních dohodla, že sejdou se na n ěkterý poutní den na Lomci spole čně. Jestliže se takový spole čný poutní den p ředem oznámí, bude možno duchovní správ ě na Lomci poutník ům co nejlépe posloužiti a postarati se po každé o poutního kazatele, o n ěkolik mší svatých i pot řebné zpov ědníky. Takové zajišt ěné poutní dny budou letos: 20. kv ěten, 2. červen, 9. červenec a 15. zá ří, den hlavní pouti na Lomci. Na shledanou všichni u Matky Boží“!55 Nabídka místního duchovního správce Josefa Lešky prost řednictvím tehdejšího lomeckého zpravodaje (Věstník poutního kostela v Lome čku) byla velmi pozitivn ě p řijata. Hned 20. kv ětna na pondělí svatodušní byla návšt ěva u Matky Boží velmi dobrá – přišla t ři procesí: z Vod ňan, z Němčic a z Netolic. Krom ě t ěchto zmín ěných procesí p řišlo množství jednotlivých poutník ů z okolí i z daleka. Těmto poutník ům se v ěnovalo celé dopoledne p ět kn ěží. Eucharistii p řijalo 130 věř ících. V ned ěli 2. června o svátku Božího T ěla byl v Lomci p římo nával návšt ěvník ů. Kostel byl p řepln ěn a mnoho dalších poutník ů muselo být venku a tísnit se mezi stánky, které byly nastav ěny kolem kostela. Své ove čky p řivedli duchovní pastý ři z Bílé H ůrky (asi 400 ú častník ů), z Chel čic a Vit ějic. Po t ěchto dvou stanovených poutních dnech p řišlo procesí také 13. června. I p řes nep říznivé po časí p řiputovalo 100 poutník ů ze Sedlce, Plástovic a z Čern ěvsi. I pro n ě byla sloužena mše svatá s promluvou. 56
55 Cit. Věstník poutního kostela v Lome čku. Lomec: Duchovní správa, 1929, č. 2. 56 Srov. tamtéž.
27 Dne 9. července, v třetí poutní den, hostil Lomec osm kn ěží a p řes 500 poutník ů z Bavorova, Strunkovic, Svin ětic, z Protivce a Blanice. Provázel je P. Maxmilián Jelínek. P řišli se pomodlit k Pann ě Marii po katastrofálním krupobití (4. července), kdy vítr a kroupy zni čily v celém kraji úrodu a postižení se nevyhnul ani lomecký les. 57 Druhou ned ěli v srpnu zavítal do Lomce z Českých Bud ějovic „Spolek křes ťanských matek“ (asi 300 poutnic) vedených P. Klímkem. O t řetí ned ěli srpnové p řijela autobusem mariánská družina dívek (30 účastnic). Tyto poutnice s sebou p řivezly vzácného hosta z Ameriky – redaktora a hudebního skladatele dp. Mat ějů, rodáka z Prahy. Zde se cítil jako doma. Zasedl i za varhany a zahrál k oslav ě lomecké Královny. Mariánské písn ě hrál zpam ěti až do ve čera, kdy se všichni za velké bou ře vraceli dom ů.58 Dne 31. srpna navštívilo horu lomeckou 80 student ů z lib ějovického ústavu. P řišli se zp ěvem a s růženci v rukou. Získali papežské odpustky a vyprosili si požehnání Boží do p říštího školního roku. Podobným zp ůsobem navštívili Matku Boží v Lomci d ěti z „D ětství Ježíškova“ na chel čické osad ě v ned ěli 24. kv ětna a 1. zá ří odpoledne. V chrám ě vykonali spolkovou pobožnost se zp ěvy a s básnickými výstupy. Nejlépe se vyda řila pou ť 15. zá ří na den Jména Panny Marie (hlavní pou ť). Po časí bylo ráno mlhavé, ale kolem deváté hodiny se vyčasilo. Ctitel ů Panny Marie lomecké p řiputovalo mnoho. Procesí P. Slavíka p řišlo už v sobotu v předve čer pouti – 160 ú častník ů, p řevážn ě z řad mládeže. V ned ěli dopoledne se dostavili poutníci ze Lhenic – 250 lidí, ze Žernovic – 40 lidí, a druhé procesí z Vod ňan (70 poutníků), které p řivedl P. Husa. Vystavená milostná soška Matky Boží v pozlacené schránce nebyla ani na okamžik osamocena, stále se p řed ní pokorn ě modlily zástupy v ěř ících. Všichni m ěli možnost získat jubilejní odpustky. Kn ěží m ěli plné ruce práce už v sobotu od p ůl t řetí odpoledne a v ned ěli ráno od šesti hodin. Svátost eucharistie p řijalo 500 v ěř ících. Slavnostní kázání prob ěhlo venku. Po slavné mši svaté ú činkoval p ěvecký sbor z Vod ňan. Až pozd ě
57 Srov. Věstník poutního kostela v Lome čku. Lomec: Duchovní správa, 1929, č. 2. 58 Srov. tamtéž.
28 odpoledne zmizela z Lome čku řada aut, ko čár ů a povoz ů a vyprázdnily se stánky se zmrzlinou, okurkami a r ůznými památkami z pouti. 59 Za rok 1929 p řijalo v Lomci p řes 1 000 poutník ů svatých svátostí. 60 Stojí za zmínku, že to byla velká ob ěť t ěchto jubilejních poutník ů. Mnozí z nich museli brzo ráno na la čno vyrazit ze svých domov ů, aby mohli p řistoupit ke svátosti eucharistie. Jubilejní rok 1929 byl Svatým Otcem prodloužen do konce června roku 1930, tudíž lome čtí poutníci m ěli ješt ě p říležitost získat plnomocné odpustky ve prosp ěch svých zem řelých. V roce 1930 se na ho ře lomecké konaly op ět misie, viz. kronika lomecká: „Ve dnech 27. dubna – 1.kv ětna 1930 konali v Lomci missijní pobožnost dpp. missioná ři C. SS. R z koleje pražské: P. Otto …, rektor, a P. Josef Ka ňovský. Penitent ů bylo 650, comunikant ů 800“.61 Po dvanácti letech se zde opět konaly svaté misie (op ět zaznamenáno v kronice). „Od 17. do 24. kv ětna 1942 konali zde redemptoristé z Bud ějovic P. Karel Jež, rektor, a P. Jan Blesík sv. misie. Kajícník ů 986, sv. p řijímání 2 100“.62 Po delší odmlce se objevil záznam v kronice lomecké o hlavní pouti roku 1943 a 1944. V období obou sv ětových válek putovalo do Lomce mnoho poutník ů. Prosili u Matky Boží za ochranu a mír pro celou zemi. Práv ě v letech 1943 a 1944 bylo zaznamenáno nejvíce poutník ů. „Na letošní pou ť ušt ědřila Proz řetelnost p řekrásné po časí, takže ú čast převýšila mnohá léta minulá, kdežto jindy vycházející z kostela krtelskou branou vyprostili se z tla čenice brzy za dve řmi, byli letos p římo ma čkáni až za k říž. Jen jízdních kol bylo postaveno u školy na 1 000 a p ři líbání – a to p řece p řevážná část k uct ění Milostné Sošky nechodí – bylo p řes 3 000 mincí. P. Dokoupil vyšel po prvé z kostela od rána p řed 2. hodinou odpolední a ku snídani se dostal o ½ 6
59 Srov. Věstník poutního kostela v Lome čku. Lomec: Duchovní správa, 1930, č. 5. 60 Srov. tamtéž. 61 Cit. FA Lomec. s. 206. 62 Cit. tamtéž. s. 236.
29 h. ve čer. Vypomáhali P. Karel Jež a Stanislav Míka z Bud ějovic a Fr. Srubek, administrátor z Chel čic“.63 Rok 1944: „Pou ť byla letos velmi četn ě navštívena. Št ěstí pro ni bylo, že v sobotu bylo p ěkné po časí a že nepršelo v ned ěli hned zrána, takže poutníci ranní se již vydali na cestu, nežli kol 9. hodiny se dalo do dešt ě. Sv. zpov ědí bylo asi o 50 více než roku minulého“. 64 Další v ětší duchovní akce nejsou op ět v kronice ani v dalších materiálech dochovány.
63 Cit. FA Lomec. s. 238. 64 Cit. tamtéž. s. 239.
30 4. Od po čátku komunistické totality do doby normalizace
V tomto období poutní místo Lomec ani okolní farnosti dle výpov ědi několika sv ědk ů (starších farník ů) nepoci ťovaly žádné výrazné zm ěny, týkající se poutního ruchu a vlastn ě celého duchovního života. Tehdejší lomecký fará ř P. Antonín M ědílek se p ři bohoslužbách vůbec nezmi ňoval o politice a v ůbec o veškerém mimoduchovním d ění v republice a lidé, to byli chudí a oby čejní, tudíž nem ěli kde získat jakékoliv informace z vlasti a už v ůbec ne ze sv ěta. Ob čas prý (dle výpov ědi farníka) přišel na farní ú řad n ějaký p říkaz či zákaz od tehdejší vlády, ale pan fará ř na žádné takové obsílky nereagoval, v ůbec se tím nezabýval. A kupodivu nebyly zaznamenány žádné postihy ani žádné komplikace.
31 5. Normalizace
V období normalizace za čalo velice politicky p řituhovat, pout ě nebyly doporu čované, i n ěkte ří lidé, bydlící blízko n ějakého poutního místa, ochotn ě pomáhali politické moci tím, že posílali poutní autobusy i jednotlivce jiným sm ěrem. Přesto vše byl Lomec hojn ě navšt ěvován. Poutní místo navšt ěvovalo mnoho poutník ů i turist ů tuzemských – nejvíce z Moravy, ale i ze zahrani čí, zvláště z bývalé NDR a z území Sov ětského svazu. Východní N ěmci se o Lomci dozv ěděli od ředitele zvona řské dílny Apolda, která zhotovila v roce 1974 dva zvony pro Lomec – „Václava a Marii“. V těchto letech dokonce ČSAD nesm ěla poskytovat dopravu na poutní místa, proto řidi či autobus ů psali do cestovních doklad ů jiná navšt ěvovaná místa (nap ř. zámek Kratochvíle, Hluboká nad Vltavou). P řitom se jelo do Římova, Kájova nebo do Lomce. Ze zajímavých návšt ěv stojí za zmínku návšt ěva student ů Akademie um ění z Leningradu (nyní je to S. Peterburg), kte ří jezdívali každý rok (do roku 1989). Když byli v Lomci poprvé, m ěli na prohlídku asi p ůl hodiny (doprovázel je pan profesor Korecký), ale zdrželi se mnohem déle, další rok už bylo rezervováno mnohem víc času. 65 Poutní slavnosti se ješt ě mohly konat venku. V roce 1971 o hlavní pouti bylo deštivé po časí. Na tuto pou ť vzpomíná ješt ě dnes nejstarší žijící lomecká řeholnice S. M. Marcela – vypráví, jak v tomto roce m ěly být vyst ěhovány z Broumova. Prosily o pomoc tehdejší biskupa českobud ějovického, který jim nabídl k obydlení Lome ček, a proto je pozval na tuto pou ť, zda by jim toto místo vyhovovalo. T ři sestry, v četn ě Matky p ředstavené, přicestovaly tedy do Lome čku. Budova dle sester nevyhovovala klášternímu životu, navíc špatné po časí na n ě zap ůsobilo negativn ě a nev ěděly, jak se rozhodnout. Sestry se modlily, aby alespo ň na chvilku p řestalo pršet a ukázal se kousek modré oblohy. To se také
65 Zvukový záznam osobních vzpomínek S. M. Marcely z Lomce (rozhovor se S. M. Marcelou ze dne 17.10.2007).
32 opravdu stalo. Matka Boží sestry vyslyšela, proto se sestry rozhodly z ůstat a za čaly klášter postupn ě budovat. 66 Od té doby, co se řeholnice p řist ěhovaly do Lomce, za čal být Lomec ost ře sledován vojenskou posádkou z Lib ějovic, umíst ěnou v bývalém zámku, kde sídlili redemptoristé a také StB. Také v samotné budov ě kláštera sídlil státní úředník (v listinách jmenovaný jako tajemník, nejspíše „vedoucí charitního domova“), pov ěř ený dozorem nad životem řeholních sester. Všechny sestry byly upozorn ěny, že nemohou chodit do kostela na mše svaté, že mají svoji domácí kapli. Bylo jim zakázáno chodit po vesnicích a bavit se s lidmi. Jakmile p řijel autobus nebo auto do Lomce, tajemník už pozoroval, zda jsou p říkazy pln ěny. Sestra, která se starala o kostel, m ěla na řízeno kostel odemknout a odejít (hlavn ě od N ěmc ů) a zamknout kostel po jejich odchodu. 67 „Sedmdesátá léta a tzv. normalizace op ět znemožnily jakýkoliv svobodný náboženský projev na ve řejnosti. Jestliže ješt ě v 50. a 60. letech mohla být mše sv. sloužena o hlavní pouti a o Božím t ěle venku, byl po roce 1970 vydán zákaz konání bohoslužeb mimo areál kostela“.68 Většinu poutník ů to ale neodradilo,chodili na pout ě dále, i když často za velkých ob ětí. Museli jít kus cesty p ěšky, protože ke kostelu byl zákaz vjezdu, na všech p říjezdových cestách stáli p říslušníci VB a StB. Zapisovali si SPZ přijížd ějících vozidel. 69 Poslední pou ť konaná venku bylo Boží T ělo v roce 1973. Oficiáln ě bylo oznámeno, že pout ě a procesí se nem ůžou konat venku, protože sestry odmítají uklízet nepo řádek zp ůsobený poutníky. Stále více se objevovali zvláštní lidé p ři poutích, ale byli tak nápadní, že se hned poznalo, že to nejsou „praví poutníci“, že jsou zde služebn ě. P ři hlavní pouti byly mše svaté v kostele za velké ú časti lidu –
66 Více o řeholních sestrách a jejich za čátcích jsem psal v 1. kapitole – Seznámení s poutním místem Lomec, 1.4. Šedé sestry. 67 Osobní vzpomínky S. M. Marcely z Lomce (rozhovor se S. M. Marcelou ze 17.10.2007). 68 Cit. HRONKOVÁ – OURODOVÁ, L. Prom ěna mariánských poutí v jižních Čechách ve 20. století. In 300 let poutního kostela Jména Panny Marie na Lomci. Sborník p řísp ěvk ů z odborného seminá ře, konaného dne 14. zá ří 2004 v Městské galerii ve Vod ňanech u p říležitosti kulatého výro čí vysv ěcení chrámu. Vod ňany: M ěstské muzeum a galerie, 2005, s. 77. 69 Srov. ŠIPANOVÁ. Poutní místo, s. 38.
33 dopoledne t ři mše svaté, odpoledne jedna mše svatá. V ětšinou byla hlavní pou ť vedena kapitulním viká řem, kterým byl P. Trdla a pak P. Josef Kavale. 70 „Radostnou a místn ě významnou událostí pro Lomec bylo udílení svátosti bi řmování. Stalo se tak o pouti dne 9. zá ří 1979. P říprava vzdálená byla vykonána v kv ětnu p ři mši svaté (místo homilie), bližší v ned ěli 2. zá ří. Bi řmovanc ů bylo 78.“71 O této pouti zapsal do kroniky lomecké P. Stanislav Brabec: „Bi řmoval p. kapitulní viká ř P.Josef Kavale z Č. Bud ějovic. Dopoledne m ěl poutní mši sv. a odpoledne o 1/2 3 bylo sv. bi řmování. Sešlo se dost kn ěží, takže o funkce bylo postaráno. Také ú čast v ěř ících, jak dopoledne, tak odpoledne byla velmi p ěkná. Bi řmovanci p řijali svátost bi řmování velmi soust řed ěně, jak bylo konstatováno. Měli jsme všichni radost, že se vše vyda řilo, protože sv. bi řmování se tu neudílela už dlouho, není pam ětníka“ 72 . Další zmínka z období normalizace je 14. zá ří 1980 o hlavní pouti. Op ět do kroniky zaznamenal duchovní správce Stanislav Brabec. „Byla konána za pohnutých okolností. Na všech p říjezdových cestách na Lomec byla umíst ěna zna čka: zákaz jízdy všech vozidel a krom ě toho tam stál člen VB (ve řejné bezpe čnosti). Auta musela z ůstat stát, ale nem ěla kde. Pr ůhledná akce byla zd ůvod ňována jakýmsi pomyslným nebezpe čím možné havárie aut. Já jsem tu osm let a za celou dobu k nějaké havárii nedošlo. Tvrdý zásah postihl i p. kapitulního viká ře, který m ěl na Lomci hlavní bohoslužby. Duchovní správce poslal odvolání na Bezpe čnost, na ONV, MNV Lib ějovice, na konsisto ř. Také p. kapitulní viká ř podal stížnost na ministerstvo. Máme svobodu náboženskou. Byl to neslýchaný, až surový zásah proti Lomci a jeho návšt ěvník ům, odporující základním požadavk ům náboženské svobody. Nezapomeneme, ale odpouštíme.
70 Osobní vzpomínky S. M. Marcely z Lomce (rozhovor ze S. M. Marcelou ze dne 17.10. 2007). 71 Cit. FA Lomec. s. 248. 72 Cit. tamtéž. s. 248.
34 Ani po časí nám moc nep řálo – pršelo. P řesto ú čast byla slušná, v lidech mnoho up římné zbožnosti. Je vid ět, že mariánská úcta žije. A to je hlavní, i když tu nesm ěl být ani jeden obch ůdek!!!“ 73 V kronice jsem také objevil zápis o vzácné návšt ěvě Lomce dne 26. června 1982 Jeho Eminence njdp. Msgre Dr. Františka kardinála Tomáška, arcibiskupa pražského, primase a metropolity českého, který se vracel z Českých Bud ějovic, kde v katedrále ud ěloval svátost kn ěžství.74 V osmdesátých letech jsou tedy veškeré duchovní akce v kostele. Kostel je však vždy plný, velký po čet poutník ů (až 600), ke svátosti eucharistie p řistupuje až 400 věř ících. Do roku 1989 je Lomec vždy pod řádnou kontrolou – vojáci z Lib ějovic (armáda) i StB a již zmín ěný „tajemník“. I když se v této dob ě d ělalo vše pro to, aby poutní místa osi řela, p řesto v Lomci bylo po řád živo. Zajímavé je, že kostel navšt ěvovali i p řed listopadem 1989 jak žáci základních škol, tak i studenti. P řicházely sem i tehdejší školy v přírod ě, d ěti z mezinárodních pionýrských tábor ů. Jednoho dne navštívil Lomec autobus plný d ětí (ZŠ) z Prahy. Jejich rodi če pracovali po sv ětě, mezi nimi byl i syn korejského diplomata. 75 Do roku 1989 se konaly každoro čně tyto pout ě: hlavní – zá ří, malá – Boží Tělo, soukromé – poutní zájezdy, školní výlety, školy v přírod ě. Ješt ě musím zmínit, že v období totality vždy v zá ří také probíhala v Českých Bud ějovicích zem ědělská výstava „Zem ě živitelka“. V ětšinou záv ěr této výstavy se shodoval s ned ělí, kdy je v Lome čku hlavní pou ť, tím pádem musela být odložena. D ůvod byl takový, aby lidé, vracející se z Bud ějovic, nezajeli na Lomec. O velké pouti roku 1988 bylo povoleno kone čně sloužit bohoslužby venku. Ovšem za podmínek, že venkovní oltá ř musí být co nejmenší a po mši svaté se musí vše ihned sklidit. 76
73 Cit. FA Lomec. s. 257. 74 Srov. tamtéž. s. 266. 75 Osobní vzpomínky S. M. Marcely z Lomce (rozhovor ze S. M. Marcelou ze dne 17.10.2007). 76 Srov. tamtéž.
35 Na úplný záv ěr této kapitoly budu citovat korespondenci církevních tajemníků ohledn ě kláštera a P. Brabce a v ůbec poutního místa Lomec. Mou osobou získaná korespondence je p řevážn ě z roku 1980, a to mezi církevním tajemníkem Bláhou, který v Lomci bydlel, a Vernerem ve Strakonicích na ONV. Bláha byl pov ěř en, aby podával veškeré informace o d ění na poutním míst ě.
Dopis tajemníka pro v ěci církevní ONV Strakonice církevnímu tajemníkovi ONV České Bud ějovice ze dne 29.8.1974.
„V ěc:Poutní slavnost na Lomci. Dne 15.zá ří t.r.se koná pou ť na Lomci za ú časti kapitulního viká ře.Tyto pout ě se vyzna čují velkou návšt ěvností a místní církevní orgány se snaží tuto tradici udržet a rozší řit. V rámci tlumení religiozity tohoto místa u činil ONV Strakonice jistá opat ření,mezi jinými i to,že nedovolil Jednot ě v okrese na tuto pou ť posílat prodejní krámky.Protože se pravideln ě rok co rok na Lomci objevují prodejní stánky z okresu České Bud ějovice,žádám T ě,aby Tvým prost řednictvím u činilo podobné opat ření i vedení Jednoty a RaJ ve vašem okrese.Soub ěžn ě s tímto by bylo vhodné zamezit p řípadným zájezd ů autobus ům ČSAD z vašeho okresu. Děkuji za pochopení a jsem s pozdravem Jos.Verner,cirk.tajemník“ 77
Dopis ze dne 14.2.1980, Písek.
„A h o j Pepí čku . Předn ě T ě zdravím a dík za zasláná čísla. Na záv ěr dopisu říkáš,abych se zase ukázal,nebo,abych T ě pozval na L o m e c . Mám za to,že já se ukazuji čast ěji ,a podle d ěvčat,hlavn ě Balkové,asi moc často. Jenom Ty se neukazuješ v ůbec.Abys
77 ONV Strakonice, odbor církevní – církevní záležitosti, církevní materiál, složka 1970-1980, dosud nezpracováno (dále jen SOkA Strakonice, fond ONV), originál dopis ze dne 29.8.1974 – podepsán Vernerem, církevním tajemníkem ve Strakonicích.
36 ne řekl, zvu T ě k příjezdu na tuto stran termín si musíš vyvolit sám,až p řečteš to,co Tě posílám. Jenom bych rád,abys p ři volb ě termínu k příjezdu nevolil pond ělí 25.2. a nebo úterý 26,téhož m ěsíce.Také pond ělí 3.3. t.r.,to jsem zase zadán.Na tento den mne zadala Jelínková z MK. Já jsem jí psal,že ten krám dávám dohromady a 18.II.že tam p řijedu.K tomu ú čelu jsem si p ředkoupi jízdenku na autobus,abych se do autobusu v ůbec dostal a sed ět,a po telegra který jsem dostal dnes 14.II.ve čer,musín jej zítra 15.vrátit. Josefe,p ěkn ě si to p řečti,hlavn ě to červen ě zarámováné a doufám,že se toho ujmeš.V tom p řípad ě se musíš telefonicky domluvit s předsedou MNV,on je přes den v kasárnech,proto musíš volat kasárny.Cht ěl jsem T ě p řipsat telefon kasáren,ale já jej zde v notesu nemám.Jestliže jej sám neznáš, tak jej na ONV jist ě snadno seženeš. S pěknýmp pozdravem B l á h a“ 78 ( vlastnoru ční podpis)
„Hodnocení fará ře B r a b c e – farnost L o m e c. Brabec je povahy arogantní a tak jako je na lidi výše postavené až podlízav ě úlisný,tak v ůč i druhým se chová tak,aby je ovládal a snaží se na n ě mít vliv.V náboženských otázkách je velice agilní a z tohoto d ůvodu také dnešní zřízení mnoho v lásce nemá , což také dosv ědčuje odsouzení na deset let.Brabec ani po této zavyu čené v nyn ější dob ě ze své aktivity mnoho neslevil,možná,že vůbec nic,kterážto aktivita nemusí být trestná,ale kterou aspo ň v takovém měř ítku mnoho farářů ned ělá.Jde hlavn ě o časté návšt ěvy po celé farnosti.Rád navšt ěvuje staré ob čany,z řejm ě je mu jedno zda jsou v ěř ící nebo nev ěř ící,vtírá se v jejich vědomí,jen když n ěkoho uloví.V p řípad ě,že se mu jeho zám ěr nepoda ří hned uskute čnit tak jak si p ředstavuje, návšt ěvu opakuje.V roce 1979 zašel také do jedné rodiny v Malovicích,kde mají starce 94 rok ů,p řišel jej navštívit i když jej
78 SOkA Strakonice, fond ONV, originál dopis ze dne 14.2.1980 – podepsán Bláhou, vedoucím charitního domova v Lomci.
37 nikdo nevolal a s tím starcem se navzájem neznali.Tento sta řec je ve v ěci církevní příliš slabý,není-li v ůbec bezvyznání.Brabec jej cht ěl z řejm ě spasit a když hned nepochodil prohlásil,že zase brzy p řijde.Jenomže,sta řec na n ěho ne čekal a zem řel bez jeho požehnání“.79 „Brabec,aby se mohl po farnosti lépe a rychleji pohybovat,koupil se k tomu ú čelu nové kolo.Jenomže ,kolo se musí šlapat a v krajin ě kopcovité i do vrchu tla čit.Zde na Lomci je terén takový,že z Lomce se snadno sjíždí,ale na Lomec se musí kolo z velké dálky tla čit.To se však velebnému pánu nelíbilo,on se necht ěl namáhat,jen všade se lehce dostat.Nechal si kolo svým nohsledem p ěkn ě vy čistita pov ěsit.Jelikož zase necht ěl chodit p ěšky,kolo prodal a koupil si „Pionýra“,aby m ěl po farnosti leh čí a rychlejší pohyb.N ěkolikráte jsem jej potkal na silnici,já na kole a on Pionýru,ale d ělali jsme oba,jako kdybychom se nevid ěli,nebo neznali.Jako p ěšího jsem jej nikdy na silnici nepotkal, než když jej několikráte sledoval,jak snad chodil po vesnici na náboženství,pochopiteln ě,aby on o tom nev ěděl“.80 „To krátce po nástupu na Lomec a seznámení se na MNV-Lib ějovice,mn ě jednou říká nyní již zem řelý , tajemník,že fará ř Brabec chodí 14 . denn ě do Krtel vyu čovat náboženství. Tajemník Švec,bydlel sice ve vedlejší vesnici,ale byl rodákem z Krtel,kde také vyr ůstal,takže u n ěho nebyl problém aby to nezjistil.Tím se stalo,že i když mn ě do toho nic nebylo,že jsem sledoval fará ře n ěkolikráte jak do Krtel krá čel.Chodil tam ve st ředu čtrnáctidenn ě.Pod paždí m ěl malou aktovi čku,kde m ěl z řejm ě slabiká ř,nebo katechismus a krá čel zkratkou,polní cestou . Já pak jsem šel po silnici a to v uctivé vzdálenosti a schovával se za stromy aby mne nepoznal.Pokud to terén dovolil,p řibližoval jsem k němu,ale p řed vesnicí byla rovinka,musel jsem čekat až zašel do vsi,a když já jsem tam došel,zašel n ěkam do barák ů a více jsem jej nevid ěl.Procházet se po vsi to nešlo,když jsem nev ěděl kam zašel a snadno by se mohlo stát,že by byl mohl na mne koukat z okna,a v ěděl by,kolik uhodilo.Tolik chytrý a vychytralý byl,nebo
79 SOkA Strakonice, fond ONV, originál dopis ze dne 15.2.1980 - podepsán Bláhou, vedoucím charitního domova v Lomci. 80 Tamtéž.
38 je,jinak by byl nemohl být u biskupa Hloucha,který jej ješt ě vycvi čil a cvi čil jej tak dlouho,až tohoto zav řeli a biskupa Hloucha internovali. Tato sledování jsem opakoval 4 x a když jsem nezjistil nic,více jsem riskovat nemohl, řekl jsem si, že mn ě do toho nic není,pon ěvadž,kdyby zjistili,že špehuji,mohl bych se z Lomce odst ěhovat,a to by pí Jelínková mn ě moc nepochválila. Ješt ě n ěkolikráte jsem dával pozor,kdy a jak se vrací zp ět na Lomec.N ěkdy p řijel autobusem,to p řijel pravideln ě 15 ,45 hod.,n ěkdy jej p řivezli osobním autem,to ovšem p řijížd ěl všelijak.Upustil jsem od toho,nevím jak dlouho to ješt ě trvalo a nebo jestli to ješt ě trvá,nevím.Tak tedy skon čila moje scherlocká anabase,jisto však je jedno,že nechodí jen na jedno místo pro nic a za nic“.81 „Brabec je také agilní ve sloužení bohoslužeb.Letní doby,jak jsem to po čítal m ěl 6 x týdn ě bohoslužby,ale nyní,jestli snad jen pro zimní období,mne překvapilo,když jsem to znovu po čítal,že je d ělá 4x týdn ě.Na tabuli má vyv ěšené bohoslužby st ředa a ned ěle dopoledne,úterý a pátek odpoledne.Dále má na tabuli uvedeno,že mimo řádné bohoslužby se oznamují v kostele.Ú čast na bohoslužbách ráno a to zvlášt ě v zimním období,ve všední dny,bývá tak do deseti,hlavn ě babi ček.Odpolední bohoslužby bývají více navštíveny,hlavn ě pak letní doby,kdy jen z jedné strany,z řejm ě z obce Krtel p řijelo na kole i 18 d ěcek-školák ů.P řijdou a nebo také p řijedou autem i dosp ělé lidi.N ěkdy se také stalo,že se tam sjede více aut a to auta i se zna čkou České Bud ějovice,nepo čítaje auta se zna čkou Prachatic.N ěkolikráte jsem o tomto mluvil se zem řelým tajemníkem Švecem.On se smával a říkal,že to jsou v ěř ící funkcioná ři strany,a i d ůstojníce,to jak z Bud ějovic,tak také i z okresu Prachatic,kte ří se tam jdou do ústraní,aby je nikdo nevid ěl,složit Bohu poklonu.Když pak takové auta přijedou ojedin ěle,jdou tam i za jinou záležitostí,kterou by p řed známou ve řejností necht ěli provád ět.To m ěl na mysli,že se tam provádí opakované svatby a i k řty.P ři této p říležitosti,když již jsem u takovýchto duchovních funkcí a pro uvedené kategorie funkcioná řů ,byl také provád ěn k řest,sice normáln ě,ú častníci pocházeli z této farnosti ,a celá rodina prý je u KS Č. D ěda vyšší d ůstojník,jeho manželka také členka strany,dcera,které bylo
81 SOkA Strakonice, fond ONV, originál dopis ze dne 15.2.1980 - podepsán Bláhou, vedoucím charitního domova v Lomci.
39 děcko,je také členkou strany-nevím sice co d ělá-zda-li v ůbec n ěco d ělá a její muž je také členem strany. Také nemám tušení kde pracuje a nebo co d ělá. Takové v ěci se velmi t ěžko shán ějí a jestliže se informátor nepod řekne a nebo se mu hned nerozumí,ptát se, to nejde,to již ne řekne.Sice vím o koho se jedná i kdo dal informaci,ale oficieln ě to nevím! Člov ěk musí šet řit, člov ěka od kterého se n ěco doví,pak on má možnost to pop řít,jelikož takov ě v ěci se p řed sv ědky nepovídají.“82 „Já osobn ě když o tomto p řemýšlím a p řidám k tomu povahu Brabce,kloním se k názoru tajemníka Švece,a to proto,že n ějaké potvrzení,že m ěl církevní svatbu nebo k řest,nikdy pot řebovat nebude,a proto m ůže být,jen proto,že je vykonán.Žadatel o tento úkon a zvlášt ě,když nechce aby se to ve řejnost dov ěděla,dob ře zaplatí,duši čka má pokoj, a postižený se snáze dostane do nebe. Brabec i jiným zp ůsobem zpest řuje bohoslužby ,aby byly provedeny ve velkém lesku,ve významných církevních dnech.K tomu ú čelu mívá také 16 ministrant ů,to hlavn ě o pouti na Lomci,a aby bylo ješt ě veselo t ěm,kte ří se nemohou,nebo necht ějí dostat do kostela,a z pouti také n ěco m ěli,vysune z okna fary dva tlampa če,které jsou slyšet až ke kostela,takže ti co jsou venku mají jak muzikum tak i povídání z kostela.farnost Lomec má šest obcí,dv ě na okrese Strakonickém,a čty ři na okrese Prachatickém. Obce jsou to pom ěrn ě malé a tím je malá také farnost.Prý nejmén ě za rok každou obec obš ťastní výkonem bohoslužeb,kde si také ze dve ří kapli čky,pro lidi popovídá „.83 „Letní doby ,když m ěl otev řené dvé ře do kostela,aby mu vysíchal m ěl na dvojích dve ří výv ěsní tabulky a vedle kostel také jednu.Na t ěch kostelních míval vymalovány r ůzné biblické výjevy s povídáním.Nebo také foto-záb ěry,p říkladn ě Boží muka ,asi,aby to svatost kostela ješt ě více utvrdilo,apod.,n ěkdy se tam také ukázaly fotografie muž ů,t řeba jak mladý člov ěk-muž,nebo již vysp ělý chlapec,u toho je povídání,jak se ten mladík hlásí k Bohu,hlavu má vzh ůru,dívá se k nebes ům a o či má zasn ěné.Další fotka dvou snoubenc ů s povídáním jak vstoupili do svatého svazku manželského. ( A já si říkám,já vím do svatého svazku
82 SOkA Strakonice, fond ONV, originál dopis ze dne 15.2.1980 - podepsán Bláhou, vedoucím charitního domova v Lomci. 83 Tamtéž.
40 manželského a za chvíli se za čnou mazat klackama!t.j. poznámka pisatele.)Tyto a různé nesmysly si však sám ned ělá,jist ě mu pomáhá to d ělat Hájková,která také chodí s fotoaparátem.Já sice jsem jí nevid ěl,já mám okna na zadní stranu a tam jsem se ješt ě nedlouho koukal na starou d řev ěnou boudu,pozd ěji na haldu zem ě a nyní zase na kousek nové chalupy, a neupraveného prostoru,jelikož se zase za čne stav ět,takže se tam hodí všechno jako na smetišt ě.všechno co se d ěje,d ěje se uprost řed,kam má p ěkný výhled velebný pán i když sedí u stolu,jelikož jej má u okna sm ěrem na kostel.Já se tam také chodím dívat na ty vývěsky a to vím,je-li fará ř doma, že mne vidí a dává pozor co budu d ělat. Že pozor dává,nebo alespo ň zkraje dával,vid ěl jsem jak se v jeho okn ě při ryclém oto čení záclona pohnula.“84 „Zmí ňka ješt ě o jiné činnosti.Brabec v roce dostal souhlas (rok 1976) provést ve Sko čicích o pouti k poutník ům promluvu.P ři tomto povídání si po činal tak,že nep římo napadal naše státní z řízení a z toho pak zase on m ěl řízení na ONV Strakonice za p řítomnosti KCT a OCT.Z tohoto řízení mohl mu být zaprovedený přečin odebrán státní souhlas,který je stejn ě jen prozatímní.Pro č se to nestalo,nevím.Myslím,že to tehdy bylo dosti vážné,pon ěvadž když jsem řekl Kösslové,že kdyby ona řekla,že nemají o Brabce další,zájem,že by byl dán rychle pry č,ale ona řekla,že a ť si toto ud ělá st.správa,že toho má proti Brabcovi dost,to jmenovala ty Sko čice,a že nikam nesmí“.85 „V roce 1978 Brabec dopisem požádal MNV Lib ějovice,aby mu p řisp ěli na opravu cesty,tj. cesta od k řížku lesem až na Lomec a to není cesta MNV, nýbrž St.Les ů Protivín.Místní národní výbor nemá peníze na cesty MNV tak na cestu která mu nenáleží,teprve peníze nemá.Jelikož MNV mu na dopis neodpov ěděl,vyk řičel to v kostele,kde ze sebe ud ělal velikého chudáka,že udržuje cestu vlastní prací,platí materiál a nikdo mu nic nedá.Lidé to donesli na MNV a členové to nelib ě nesli,nebo ť to bylo do ur čité míry štvaní v ěř ící proti státní správ ě.Jako pisatel dodávám,že jestliže ne všechen materiál platily sestry,tak většinu ano.Nakonec nevím jaké má Kongregace vyú čtování,ale je možné,že sestry platily, faktury mu z ůstaly a on,a č jej nechci nijak podez řívat,v tomot případ ě by
84 SOkA Strakonice, fond ONV, originál dopis ze dne 15.2.1980 - podepsán Bláhou, vedoucím charitního domova v Lomci. 85 Tamtéž.
41 měl možnost peníze za n ě získat.Na uvažování tohoto p řípadu,ješt ě p řijdem.Mn ě se totiž stalo v podzimu lo ňského roku,že p řišel Brabec do naší kancelá ře a požádal mne abych také napsal na St, lesy Protivín,aby cestu opravili,když jí odvozem pokáceného d řeva rozbili,s dodatkem,že celou dobu co je na Lomci Charitní domov,farní ú řad cestu na sv ůj náklad opravuje a nikdo mu nic nedá.Za ur čitý čas zase p řišel do kancelá ře a ptá se mne,zda již n ěco ohledn ě té cesty přišlo. Říkám mu,že dosud nic.On se trochu rozpovídal a říká,že jsem to hezky napsal,hezky a prý vidíte,také Vám ani neodpov ěděli. Řekl jsem mu,aby p řinesl všechny faktury,že je opíšem a pošleme je do Protivína.On však necht ěl a nakonec z něho vylezlo,že mu zaplatili. Říkám mu na to,že to ud ělal moc krásn ě že mne postavil do krásného sv ětla.Já tam píši,že neplatí a Vy najednou řeknete,že Vám zaplatili.Když jsem o tom p řemýšlel, říkám si,že byli v Protivín ě ješt ě dobrý,poznali,že jsem blbe ček,že nevím,že již platili a že chci ješt ě jednou zaplatit“!86 ______„V poslední dob ě poslal Brabec na MNVd další dva dopisy.V jednom žádal MNV aby mu zaslali výpis všech ob čan ů,a sice:“Výpis z příjmu obyvatel“.Pro č,Snad asi v ěděl,kolik oni p řiznávají mimo řádný výd ělek a kolik zda ňují,aby on se jich také p řidržel ,aby se vysoko nezdanil.Druhý dopis který na MNV Poslal /MNV-Lib ějovice-on ěž se jedná/ ,aby mu zaplatili materiál na cestu,o které již psáno,že je to cesta St. les ů Protivín,nebudu to opakovat,tedy materiál,kámen a dr ť,sou časn ě za práci s opravou cesty d ělník ům.V dopise uvádí,že je chudý duchovní správce s důchodem K č 900,- a ro ční štolou K č 1.200.Opakuje zase,že nikdo mu nic nedá,že to musí platit sám.Nakonec dopisy odesílá pod čís.jedn.,a zde se je možno domnívat,že to píše za farní ú řad,protože by nebylo logické,když to bude jeho soukromý dopis,že mu dával své jedn. číslo,a to prost ě z těch d ůvod ů,že jist ě tolik doips ů nepíše.Dopisy byly na MNV
86 SOkA Strakonice, fond ONV, originál dopis ze dne 15.2.1980 - podepsán Bláhou, vedoucím charitního domova v Lomci.
42 projednány a zastavovali se nad tím,že by m ěl Brabec jen tak málo štoly za cel rok,t.j. 1.200 K č,čemuž i p řiložená tabulka odporuje“.87 ______„Tabulka,jež je p řiložena,je p řiložena zám ěrn ě,aby bylo vid ět jak se Brabec v církevních úkonech činí,že se z ní také nechá vy číslit i pr ůměrný p říjem .Dále se p řikládá pro srovnání mezi farností snad nejmenšído 1.500 farn,s farností pom ěrn ě velké-Vod ňany,prakticky v sousedství,kde je 7 i více farník ů,a kde správce této farnosti,je psaným správcem farnosti Lomec. Tím kon čím a požádám OCT Strakonice,kdyby se na šinnost fará ře Brabce podíval. 15.II.1980 Bláha „88 (vlastnoru ční podpis)
„Rozmluva s jedním ob čanem obce –L i b ě j o v i c e o p.fará ři z L o m e č k u B r a b c e m
1./ Fará ř,i když mu do toho nic není připravil MNV o hroba ře pro h řbitov na Lomci.Celý p řípad vyvstal asi takto.V minulém roce se zde ob ěsil hroba ř, V obci byl mladík,který byl vyu čen zedníkem a m ěl zájem o tuto práci.MNV byl pochopiteln ě rád,že má hned náhradu a ustanovil jej tedy hroba řem.Fará ř Brabec ač s ním nem ěl co d ělat,m ěl stále proti n ěmu n ějaké námitky a toho mladíka stále jen temperoval,až ten se rozlobil odnesl MNV klí če od umrl čí komory a sešit,a přestal to d ělat.MNV na základ ě toho,rozhodl,že žádného hroba ře žádat něbude,a ť prý si to s lidmi pan fará ř nyní vy řídí sám. 89 Protože to již projednával MNV,jist ě,že p ředseda MNV,by to vysv ětlil i s podrobnostmi.
87 SOkA Strakonice, fond ONV, originál dopis ze dne 15.2.1980 - podepsán Bláhou, vedoucím charitního domova v Lomci. 88 Tamtéž. 89 Tamtéž., dopis nepodepsán, ze dne 21.5.1980.
43 2./ Podle získaných zpráv,fará ř Brabec si nechal ud ělat fota kostela a oltá ře,s nimiž pak d ělá propagaci a prodává je zájezd ům.Fotografie jsou d ělány po domácku,zadní strana bez adresy výrobce,a bez uvedené ceny.Dá se soudit,že fota byla d ělána na Lomci a jist ě,Hájková nemá od této výroby daleko.Informátor byl v kostele a n ěkolika lidmi,z řejm ě ženami,ta jedna by byla ráda fotografii měla, řekla tedy o ní fará ři a ten z řejm ě má,jak kostel,tak i oltá ř,každé na jednom obrázku,jí tedy dal dv ě tyfotografie,a ta že nem ěla drobné,informátor je zaplatil deseti korunou.fará ř cht ěl vrátit ,ale on odmítl,takže dva obrázky stály 10,- Kč.Informátor pak dodává,kolik,že musí vyd ělat na obrázkách,když tam p řijede plný autobus lidí a koupí si každý jen jednu foto čku,pak je to 60-70 K čs,kdyby jen prodával po 1 K č,ale oni dají jist ě více. Tyto fotografie m ěl fará ř ukryty v sákristii,kde pod n ějakými p řepína či od signálu proti vloupání do kostela má n ějakou almárku asi s dc ěma šuplíkama a tam je má uložené.Tehdy je m ěl v nějaké červené krabi čce. Snad by bylo dob ře,mu to tam proš ťourat !
21.kv ětna 1980“ 90
Další dopis byl sepsán dne 28. srpna 1980.
„A h o j J o s e f e ! Píši T ě o našem zástupci Boha,který 25.8.ráno vtrhnul do kancelá ře a když jsem tam byl,vyvolal si jeptišku p řed dve ře a říká jí,aby mu dala v ědět až tam přijede doktorka z H y j e n y,že s ním má n ěco vyjednáno.Bylo mi divné,co by mohl od hyjeny chtít.když pak jsme vyšli na obhlídku terénu pod stavbu,zastavila se pracovnice z hyjeny u mne a ptá se ,co je to v dole za bará ček,myslela,že je to farní ú řad.Vysv ětlil jsem jí,kde fará ř bydlí.Když pak jsme se m ěli vyjad řovat ku staveništi,tak Hygiena tam nebyla šel jsem se po nich podívat.v chodb ě jsem je potkal a ptal jsem se dokt ůrka,kde se zdrželi.Říkal mn ě,že na h řbitov ě.Na další dotaz, říká dokt ůrek,že márnice je ve špatném stavu a vysv ětluje,že je pozval
90 SOkA Strakonice, fond ONV, dopis nepodepsán, ze dne 21.5.1980.
44 fará ř.Že prý MNV vybírá peníze z hrob ů a márnici neopravuje. Říkám dokt ůrkovi,že fará ř m ěl na toto nejmenší právo a dodávám,že MNV,peníze jež vybere musí p řiznat okresu a až co dostane,a na co to dostane,teprve to m ůže dělat“.91 Na to ve st ředu jsem odpoledne jel ven a na h řbitov jsem zajel se na márnici podívat.Je tedy v obohém stavu a také jsem říkal p ředsedovi,ta že by cht ěla celá zbo řit a postavit jí novou .Ve čtvrtek ráno jsem šel na p ředsedu a cestou jsem rozebíral situaci mezi p ředsedou a fará řem.Prví st řet byl,že fará ř vyk řičel MNV v kostele,že mu nechtí dát peníze na št ěrk,který koupil. Druhý st řet byl ,že vyhnal MNV hrobníka a nyní t řetí st řet je,že pozval Hygienu,aby se šla podívat na márnici. Fará ř se zam ěř il p římo na tohoto p ředsedu,pro č necht ěl peníze od dřív ějšího MNV,vždy ť ta cesta je námi opravována co jsme tam,za naše peníze,a nikdy si na to nevzpomn ěl až nyní.On by byl asi bývalý tajemník s ním vyb ěhnul.Druhý p řípad-hrobník,tato v ěc za minulého MNV byla dobrá,a tato t řetí věc,se mohla opravovati již p řed deseti a nebo i dvaceti léty a nebo až t řeba za minulého MNV,to fará ř také vid ěl a nic v tom neud ělal až nyní.Bylo by t řeba jej po řádn ě sk řípnout.On totiž vyjad řuje,aby jej všichni v četn ě státní správy poslouchali. Předseda říkal,že je na n ěho vysazen ohledn ě dede čka jeho manželky,který zem řel a fará ř jej nepoh řbíval.Pokud jde o márnici, říká p ředseda,že jí mají do přístí p ětiletky v plánu na kterou vysadili 50.000 K čs,ale pokud má zprávy,že sice oprava byla schválená ale,místo 50.000 K čs,že na opravu dostanou jen 15.000,- Kčs. To prý bude na koupi n ěkolika panel ů.Nakonec říká,na č márnici,když každého nebožtíka p řivezou autem p římo na h řbitov Pon ěvadž u nás nebylo tehdy o tom mnoho hovo řit,píši T ě to. S pozdravem
91 SOkA Strakonice, fond ONV, originál dopis ze dne 28.8.1980 - podepsán Bláhou, vedoucím charitního domova v Lomci.
45 B l á h a“ 92
Další dopis je odvolání duchovního otce Stanislava Brabce na Okresní národní výbor ve Strakonicích, Kapitulní konsisto ř v Č. Bud ějovicích, Ve řejnou bezpe čnost Vod ňany, MNV Lib ějovice a Archiv. V tomto odvolání jde o jistý problém, který se stal o hlavní pouti lomecké dne 14.9.1980.
„V Lomci dne 16.9.1980
O d v o l á n í Podepsaný se tímto odvolává proti jednání odd.VB ve Vod ňanech,rep. proti t ěm, kdo na řízení dali. Oč jde? O poutní slavnosti na Lomci dne 14.9.1980 byla na všech p říjezdových cestách umíst ěna zna čka Zákaz jízdy všech vozidel. Tím bylo znemožn ěno aut ům zajet s účastníky pouti až blíže ke kostelu. Prostor kolem kostela v rozloze 90 a 82 m2 je majetkem kostela a byl by p ři rozumném uspo řádání vozidel dosta čil pro v ětšinu aut. Celá jinak pr ůhledná akce byla zd ůvod ňována jakýmsi pomyslným nebezpe čím možné havárie apod. Já jsem tu osm let a za celou dobu jsem tu nezažil žádnou vážn ější havárii jako je jich stovky na silnicích, opat řených tolika zna čkami, hlídanými VB./viz. na p ř. jen dnešní JP, rubriku Z deníku VB / To by se musel dát zákaz jízdy všech vozidel na všechny silnice. Jak kdo jede, je osobní odpov ědnost řidi če a d ůsledky si nese sám. Nem ůže za n ě trp ět spole čenství nebo organizace nap ř. Lomec, jeho kn ěz a v ěř ící“. 93 „Odmítám proto spolu s věř ícími celou duší takové a podobné zásahy. Pomoc je jist ě vítána a byla by vd ěč ně i VB kvitována. Tvrdý zásah postihl i nejvyššího představeného naší diecéze českobud ějovické, který jel spolu s krajským církevním tajemníkem na Lomec. Naše ústava, která by m ěla být respektována všemi,
92 SOkA Strakonice, fond ONV, originál dopis ze dne 28.8.1980 - podepsán Bláhou, vedoucím charitního domova v Lomci. 93 Tamtéž., originál dopis ze dne 16.9.1980 – podepsán P. Brabcem, duchovním správcem lomeckým, razítko duchovní správy.
46 zaru čuje svobodný výkon bohoslužeb a tedy také svobodnou cestu k nim. V ěř ící, kte ří sem chodí a jezdí, jsou pokojní lidé, kte ří nenosí pod kabátem samopaly, nikoho neohrožují, pracují na polích, v továrnách a jinde, modlí se tu za mír. Tohle je jejich odm ěna? Lidská spole čnost by se jim m ěla odvd ěč it úpravou cesty a ne, aby ji musel opravovat kn ěz –inv. D ůchodce nebo v ěř ící sami. To je nemožná situace! Spole čnost by jim m ěla obstarat o pouti ob čerstvení, aby si je nemuseli vozit sebou zdaleka jako p řed sto lety. To by byl postoj k lidem v ěř ícím nejen na papí ře, ale skutkem, a to by potom lidé v ěř ící mohli také p řilnout socialismu! Za svou osobu bych ješt ě řekl : Pocházím z chudé rodiny. Otec byl zedníkem , a to ne takovým jako n ěkdy dnes. On m ěl 20 K čs na den a živil pěti člennou rodinu, vlastn ě sedmi člennou. Otec m ěl velký zájem o sociální otázku a tento zájem jsme po n ěm p řevzali . Kdybych se sm ěl p řiznat, chodíval jsem jako mladý člov ěk na sch ůze KS Č na Rejlkov ě nám ěstí v Tábo ře a hledal jsem možnosti,jak pomoci všem odstr čeným,mezi které jsem se také po čítal i se všemi doma…. Žádám , aby se už nikdy neopakoval jakýkoliv zp ůsob jednání, v ůč i nám,který by zaván ěl šikanováním. Jsme d ěti této zem ě a tohoto národa a jako takoví máme plné právo na to,aby se s námi jednalo zp ůsobem a metodami,které odpovídají tomu, o čem po řád slyšíme a čteme . Chceme se v této zemi cítit skute čně doma i jako v ěř ící lidé! Očekávám Vaši omluvu a vysv ětlení“. 94
Dále je zde vlastnoru ční podpis P. Stanislava a razítko DUCHOVNÍ SPRÁVA V LOMCI – 387 71 LIB ĚJOVICE.
Odpov ěď ONV Strakonice na odvolání P. Brabce ze dne 29.9.1980: „Pane fará ři,
94 SOkA Strakonice, fond ONV, originál dopis ze dne 16.9.1980 – podepsán P. Brabcem, duchovním správcem lomeckým, razítko duchovní správy.
47 na základ ě na Vašeho odvolání,adresované rovn ěž ONV Strakonice a odeslané dne 16.9.1980,dovoluji si Vás pozvat k vyjasn ění celého případu sem,na ONV,do kancelá ře místop ředsedkyn ě ONV s.Novákové a to dne 2.10.1980( čtvrtek)v 08,00 hod.Ve své odvolání uvádíte řadu závažných skute čností,ne-li p římo obvin ění,která zasluhují objasnit ve Vaší p řítomnosti.
S pozdravem
Josef Verner, tajemník pro v ěci církevní“ 95
Na tento dopis op ět reaguje P. Brabec hned druhý den 30.9.1980 takto:
„Okresní národní výbor
ve Strakonicích.
Sd ěluji,že se k jednání 2.10.1980 nemohu dostavit .M ůj zdravotní stav je takový ,že to nedovoluje. Mám po ruce léka řské vysv ědčení z nervového odd ělení,kde jsem se po n ěkolikrát lé čil .Nesnesl bych bez ujmy na zdraví další nervovou zát ěž.Ostatn ě v ěc je naprosto jasná ,dosv ědčená všemi návšt ěvníky na Lomci o pouti 14.zá ří. Já už nemohu nic dodat . Léka řské vysv ědčení o lé čbě mám, obávám se je p řiložit ,aby se mi neztratilo . Celou záležitost řeší i náš nejvyšší církevní ú řad,jehož p ředstavitel p. kapitulní viká ř, byl zásahem o pouti také postižen za p řítomnosti p.krajského tajemníka. Na tento ú řad se také v dalším jednání laskav ě obracejte . Kopii mého odvolání příslušným ú řad ům má také.
95 SOkA Strakonice, fond ONV, originál dopis ze dne 29.9.1980 – podepsán Vernerem, církevním tajemníkem ve Strakonicích.
48 V úct ě“96 (vlastnoru ční podpis + razítko)
Dne 20. října 1980 odpovídá na dopis P. Brabce ná čelník Okresní správy SNB Alois R ůži čka:
„K Vašemu dopisu (p řipomínce) ze dne 16.9.1980 sd ěluji, že jsem osobn ě provedl prošet ření p řipomínek v dopise uvedených. Pokud došlo k nevhodnému jednání p říslušníka 00 VB Vod ňany s osádkou vozidla z Č. Bud ějovic, ve kterém jel KTC s. Drozdek a p ředstavený jiho české diecéze Kavale, byla tato nevhodnost s příslušníkem projednána a vytknuta, dále bylo uloženo, aby se takovýto zp ůsob jednání již neopakoval. Pokud jde o zákaz vjezdu do lesa v okolí kostela na Lomci upozor ňuji, že jde o lesní cesty, na kterém se v plné rozsahu vztahují ustanovení Zákona č. …?/56 Sb. O ochran ě p řírody, Zákona ČNR č. 96/77 Sb. Ze dne 20.12.1977 o hospoda ření v lesích a státní správ ě lesního hospodá řství, zejména §§ 1, 2 a 18 tohoto zákona, a dále pak Obecn ě závazné na řízení J Č KNV z 11.61973. Cesty vedoucí ke kostelu jsou majetkem Státní lesní správy a obecn ě na nich platí zákaz vjezdu všech vozidel s výjimkou vozidel Čs. Státních les ů. Je nedostatkem, že tento trvalý zákaz dosud na cestách nebyl umíst ěn. Tento nedostatek bude v dohledné dob ě napraven. P řechodné opat ření – umíst ění zákaz ů vjezdu na cestách ke kostelu na Lomci, bylo realizováno po dohod ě s Lesní správou v Protivín ě a s přihlédnutím k dopravní situaci, která p ři p říležitosti poutí na Lomci vzniká, což je pln ě v kompetenci SNB. 97 Navíc podotýkám, že sám páter Brabec se asi p řed m ěsícem telefonicky domáhal na dopravním inspektorátu na zdejší OS SNB zákazu p říjezdu soukromých vozidel do blízkosti kostela s tím, že je tak ohrožována významná kulturní památka a klid prost ředí, kde žijí d ůchodci. Umíst ěním trvalého zákazu
96 SOkA Strakonice, fond ONV, originál dopis ze dne 30.9.1980 – podepsán P. Brabcem, duchovním správcem lomeckým, razítko duchovní správy. 97 Tamtéž., originál dopis ze dne 20.10.1980 – podepsán R ůži čkou, ná čelníkem okresní správy SNB ve Strakonicích.
49 vjezdu všech vozidel s povolením vyjímky pouze pro vozidla duchovní správy Lomec a dopravní obsluze bude tomuto p řání vyhov ěno. Umíst ění dopravních zna ček je v souladu též s vyhláškou 100/1975 Sb., jejich umíst ění bylo projednáno a schváleno MNV Lib ějovice. Škoda, že páter Brabec se nedostavil na jednání dne 2.10.1980 na ONV, kde by byly všechny otázky vhodn ě projednány. Tím jeho „odvolání“ ani omluvný dopis s ironickou poznámkou o možnosti ztráty „n ějakého“ potvrzení nesv ědčí o jeho pomstivé snaze o sou činnost se státními orgány.
Ná čelník: R ůži čka Alois (vlastnoru ční podpis) Na v ědomí: 1. – Duchovní správa v Lomci 2. - MNV Lib ějovice 3. – KS SNB Č. Bud ějovice 4. – ONV Strakonice 4. – OS SNB“98
Dopis ze dne 27.101980:
„Zdravím T ě josefe ! Jednou jsme se dohodli,že spolu navštívíme KCT.Vzpom ěl jsem si na to a nyní hledám termín,kdyby se to hodilo, Říká se,kdo hledá,že najde,a já jsem našel čtvrtek 13.XI.1980 . Já totiž budu od 5.XI. bezprizorní,budu vyst ěhován a to až do 14.XI. V t ěchto dnech budu na Lomci nepravideln ě a nebo také ne,a když,tak se tam nebudu do odpoledních hodin zdržovat.Nem ěl bych tam kde spát,leda,jestliže by mne t řeba n ěkterá mladice vzala k sob ě.
98 SOkA Strakonice, fond ONV, originál dopis ze dne 20.10.1980 – podepsán R ůži čkou, ná čelníkem okresní správy SNB ve Strakonicích.
50 Toto je všechno v důsledku toho,že mne zde budou trochu vylepšovat byt,aby tolik nesmrd ěl ztuchlotinou,a jak se mi zdá,oprava nebude v tom rozsahu jak jsem p ředpokládal. Vracím se však k té návšt ěvě,a jaký asi budu mít pracovní program. 5.XI.odjíždím odpoledne dom ů,v pond ělí 10.XI. jedu ráno na Lomec .Jak se tam dlouho zdržím ješt ě nevím ,to ale podle okolností,možná,že jen do 9.hodin a nebo do poledne. V úterý 11.XI. na Lomci nebudu, až ve st ředu 12.XI.,a 14.XI. v pátek tam také nebudu. Tím vlastn ě chci říci,že bezodkladn ě ohlásíš naší návšt ěvu na 13.XI. a mn ě to zatelefonuješ,že máme jet 13.XI. na KNV . V přépad ě,že bych na Lomci nebyl, řekneš jim,aby si to poznamenaly a mn ě to vy řídily.A ť to zapíší na kalendá ř,nikoliv na papírek,který by mohly snadno zahodit.To však s kalendá řem se nestane.Opakuji,že bych velmi rád ten čtvrtek 13.XI.,a proto za čni jednat hned jak toto dostaneš,aby KCT na ten si mezitím nesjednal n ěco jiného . Minulý týden, ten náš „ P Á N “ si u nás vyp ůjčoval zákony a to za více rok ů. Asi v nich n ěco hledal/to jist ě/ co by se mu š i k l o ! S pěkným pozdravením B l á h a „ 99
„Ahoj Josefe! Lomec 18.11.80 Toto m ělo být pokra čování dopisu,který jsem Ti odepsal.Po delším odstupu doby,n ějakých t ěch dn ů,jej neruším,jak jsem m ěl v úmyslu,a myslím si,že si to také přečteš. 28 . října jsem byl u p ředsedy MNV –Lib ějovice,kde bylo mluveno o le čems.P ůvodn ě jsem tam šel,zda on obstaral foto kostela,a to nejrad ěji vnit řku.I když byl osobn ě v Plané u Mar. Lázní,tam totiž mají Peesáci st ředisko,neobstaral jí,a místo fotografie mne řekl p ěknou pohádku. Doty čná paní od jejich branže,která za p řisp ění p ředsedy MNV ji m ěla zde koupit, jí marn ě hledala,až zjistila,že její pan syn jí zapartikoval ve škole.,a tím je po fotografii.Jinak je to p ěkn ě blbá pohádka,že ?
99 SOkA Strakonice, fond ONV, originál dopis ze dne 27.10.1980 - podepsán Bláhou, vedoucím charitního domova v Lomci.
51 Pak mn ě p ředseda říkal o činnosti našeho „Pána“,služebníka Božího,který prý m ěl psáti druhý dopis,který částe čně potírá ten prvý.V t ěch dnech jsem jednou sed ěl v kancelá ři a on tam po ránu p řišel a vyp ůjčoval si tam zákony vydané v několika rocích,a je možné,že p řipravuje a nebo již odeslal III.(t řetí). vydání dopisu. V druhém vydání prý se omlouvá,že je nervov ě chorý(pak by nem ěl d ělat fará ře,t řeba jen výpomocného),p řece lidé,které on nemá rád a to jsou v prvé řae ě funkcioná ři,nenechají se jím všelijak napadat a urážet.Má prý p ěkné pracovní vysv ědčení z doby nasazení.Jenom neuvádí,kým byl nasazen a kde .M ůžeme si to trochu rozebrat: Byl-li nasazen N ěmci,což je vylou čeno,tak nem ěl p ěkn ě d ělat,ale měl kdeco ukradnout a rozbít.Jenomže,tam to ale hrozilo useknutím hlavi čky,tak jim/N ěmc ům/budeme rad ěji v ěrn ě sloužit.Že byl N ěmci nasazen na n ějakou práci slyším prvn ě,oni ale loiální duchovní nasazovali,jelikož je potřebovali,aby jim pomáhali balamutit náš lid a p řitom aby potvrzovali vyvýšenost N ěmc ů z vůle Boží !100 Byl-li n ěkde nasazen za našeho z řízení,nem ěl proti n ěmu pracovat,tím nemusel být zav řený a také nasazený . Známé také je,že i n ěkte ří kriminalisté jim drželi palce a byli by je nejrad ěji dom ů pustili i když nem ěli ani polovinu odslouženou.Pokud mu jde o nervi,tak z toho je nemucí mít choré,a i kdybyn na to měl 4 vysv ědčení,tak ud ělal si to sám a to v boji proti své vlasti. P řitom ovšem o hlavi čku nemusel mít strach.Nešlo mu o ní,jako šlo mn ě.Také jsem byl nervov ě vy čerpán,ale 5.m ěsí ční pobyt na Šumav ě mne dal do po řádku,ani nikde se ni čím neoháním. 101 V tom druhém dopise prý také uvádí,že zde spravuje cestu,a to asi proto,aby se zase zalíbil. Předseda ale říkal,že on ten druhý dopis nedostal,,že mu to telefonoval nějakí plukovník ,informoval jej o tom a sou časn ě mu říkal,aby na ten prvý dopis neodpovídal.
100 SOkA Strakonice, fond ONV, originál dopis ze dne 18.11.1980 - podepsán Bláhou, vedoucím charitního domova v Lomci. 101 Tamtéž.
52 Nejzajímav ější je na celém p řípad ě,že se na toto místo dostal kriminálník a že jej n ělze z toho vyhodit . Nyní ješt ě o n ěč em jiném .
Ve dnech mého vyst ěhování z mého p řebývání,kdy jsem také odjížd ěl v dopoledních hodinách,sešel jsem se jednoho dne s nějakou paní,která také jako já,m ěla hodn ě hodn ě času na další p řípoj ve Vod ňanech,tak jsme po čali tak trochu hovo řit.Já,podle její řeči jsem m ěl dojem,že je z Chel čic,cht ěl jsem n ěco vědět o zem řelém Srubkovi, říkám,že jim tam zem řel fará ř,a ona,že již tam mají jiného.Já jako hlavní osoba jsem se tomu divil a ptal jsem se,koho.Tu tedy vyšlo najevo,že pochází z Nestánic,kam také zasahuje JZD z Chel čic.Tím p řišla řeč na Brabce.Ona říká,že si toho hledí,a že v kostele topí,má tam dvoje elektrické kamna.Jedny má v kostele a druhé v kapli. Pochopiteln ě,že jsem s ní o nicem, nemluvil,ale je mi divn ě že dostal souhlas k instalování elektrických kamen,kam ve všední dny do kostela chodí 5 – 10 lidí,a jist ě,že on tam topí.Na jedné stran ě se elekt řina obmezuje,snažíme se všichni jí šet řit pro d ůležit ější podniky a on na takovou volovinu používá elektrické kamna.Jejich typ ovšem neznám.
To by tak bylo vše , zdraví Bláha“ 102 (vlastnoru ční podpis)
Následující dopis: Lomec, 24.11.1980
„A h o j Josefe , Nevím,ale možná,že se zde n ěco d ěje. Ve čtvrtek po kolaudaci jsem jel dom ů a potkal jsem cestou k autobusu fará ře Brabce.Slušn ě jsme se pozdravili,a když byl laskavej,za čali jsme hovo řit.Já se jej mezi jiným ptal,že snad z Lomce odchází,ale on říká,že nic neví,kdo co tu říkal.Já mu pravil,že nic nevím,jenom jsem zaslechl,že chce jít z Lomce pry č.On sice nic neví,nikdo mu nic ne říkal,ale
102 SOkA Strakonice, fond ONV, originál dopis ze dne 18.11.1980 - podepsán Bláhou, vedoucím charitního domova v Lomci.
53 říká,že je tím strašn ě rozmrzelý a jenom by jen po řád bre čel./Tak tedy o tom ví!/Také jsme nazyli na silni ční zna čky a na jeho stížnosti,že tím mají zamezen přístup i osobní vozy.Já mu říkal to,že možná svým hudrováním zap říčinil on sám,ale on říká že cht ěl jen t ěžké nákladní auta a traktory aby tam nesm ěly jezdit. Pochopiteln ě,že jsem mu ne říkal,kdo co říkal. Když pak jsme se rozcházeli on říká,že již je mu to jedno,že má státní skoušky a topení v kotlích a na sva řování,že bude d ělat toto.Já mu na to říkám,že půjde do prdele ,že je jich málo,že bude dále kn ězem,když však ne zde,tak jinde.Hezky mn ě pod ěkoval a rozešli jsme se.Pod ěkoval mn ě,jako kdybych já rozdával dividendy.Dnes 24.11.ráno p ři mém p říjezdu jsem jej op ět potkal,že šel na autobus.Ptám se jej,kam jde a on říká,že do m ěsta si n ějaké v ěci za řídit.Já si myslím,že spíše hledá n ěkoho,nebo jede za n ěkým,který by mu pomohl,aby tu mohl zůstat a aby nemusel plakat. Dále,nevím není-li to shoda okolností,že i velebná matka jede něco kupovat do Bud ějovic,jak mn ě řekla šoférka,když již budou brzy váno ční svátky. Podle mého názoru,jestli nejsou spolu smluveni a nejedou do Bud ějovic obá dvá,aby se pokusili odvrátit jeho odchod .
S pozdravem Bláha“ 103 (vlastnoru ční podpis)
V následujícím dopise se otec Stanislav Brabec chce rozumn ě domluvit s ONV Strakonice ohledn ě zákazových zna ček na p řístupových cestách do Lomce.
„Vážený pane tajemníku , V Lomci dne 12. ledna 1981 Nedívejte se,prosím, na následující řádky jako na „lezení ke k řížku“ ,ani na snahu o svalení n ějaké viny na druhé.
103 SOkA Strakonice, fond ONV, originál dopis ze dne 24.11.1980 - podepsán Bláhou, vedoucím charitního domova v Lomci.
54 Oč jde ? Zdá se mi,že mezi duchovní správou v Lomci a ONV Strakonice se vytvo řil stav menšího nap ětí . Zavinila to situace s přístupovými cestami, která vznikla o lo ňské zá řijové pouti. Skon čilo to zatím trvalým umíst ěním zákazových zna ček na všechny lesní cesty , vedoucí na Lomec. To snad bylo podle litery zákona správné. Ov ěř il jsem si to dodate čně v příslušných Sbírkách zákon ů a na řízení . I když i p říslušné zákony,citované také OS SNB p řipoušt ějí v od ůvodn ěných p řípadech vyjímky j.na př.zákon ČNR č.96/77 sb. Ovšem radikální řešení rozhodn ě nep řisp ělo k dobrému vztahu lidí k úřad ům, což by m ělo být zváženo. Všichni bez rozdílu p řesv ědčení toto rozhodnutí t ěžce nesou . Už d říve,jak jsem slyšel, tu t řeba býval omezen p říjezd k Lomci , ovšem na pozemcích p řed vjezdem do lesa bylo za řízeno parkovišt ě pro auta a členové JZD vybírali poplatky.To te ď být nem ůže ,protože na jedné stran ě je krskovna, na druhé oseté pole JZD Chel čice.A místa p řed vjezdem bylo ponecháno co nejmén ě. Ale nechme minulost minulostí. Já ovšem te ď skoro lituji, že jsem p řece jen nep řijal vaše pozvání k jednání na 2.10. D ůvody k omluv ě jsem m ěl: zdravotní i cestovní. Také se p řiznám, že radikální řešení situace o pouti, nedobré jednání s některými lidmi/ placení pokut apod./ ve mn ě vyvolalo ur čitou nechu ť jednat. Byl bych býval toho názoru,že vzhledem k situaci Lomce,ležícího uprost řed les ů , se mělo postupovat s větší citlivostí. Co bylo,bylo ,to se dá t ěžko vzít zp ět. Ale snad by se mnohé p říšt ě dalo řešit jinak . Cht ěl bych Vás ubezpe čit o up římné touze po dorozum ění, zejména v případných kolisových situacích . Jsem už starší člov ěk / nar.1913 / ,dívám se už jedním okem za práh života.Takoví starší lidé už touží po jasnu , po klidné práci/ už jí mnoho nenad ělají/ a t ěžko snášejí déle trvající nap ětí . Ať je tedy mír a dobrá v ůle i na Lomci !
Pokoj a dobro do nového roku Vám p řeje“ 104 (vlastnoru ční podpis + razítko)
104 SOkA Strakonice, fond ONV, originál dopis ze dne 12.1.1981 – podepsán P. Brabcem, duchovním správcem lomeckým, razítko duchovní správy.
55 Na základ ě tohoto dopisu a dalších stížností ob čan ů ve v ěci umíst ění zákazových zna ček na p říjezdových komunikacích do Lomce došlo nakonec k domluv ě po projednání dne 5. kv ětna 1981 a zna čky byly odstran ěny. 105 Zde se ješt ě chci vrátit k nemilé události o velké lomecké zá řijové pouti roku 1980 (viz. odvolání ze dne 16. zá ří 1980 – citováno výše). Pouti se zú častnil tehdejší kapitulní viká ř Mons. Josef Kavale s krajským církevním tajemníkem. I oni byli 1km od kostela zastaveni p říslušníkem VB, a tudíž se museli ke kostelu dostat p ěšky. Ve všech získaných materiálech se uvádí, že kapitulního viká ře čekal po lomecké slavnosti tvrdý postih a že sám podal stížnost na ministerstvo. Já jsem se osobn ě s Mons. Josefem Kavalem setkal v Českých Bud ějovicích dne 21. dubna 2008 v jeho sídle (farnost sv. Jan). Tuto událost jsme spolu rozebírali a z toho vyplynulo, že Mons. tuto událost kriticky nebral, bral to s humorem, že p řišel do Lomce jako opravdový poutník a žádnou stížnost nepodával. Mons.jako kapitulní viká ř, v té dob ě nejvyšší církevní autorita českobud ějovické diecéze, měl veškeré pravomoce, a tudíž mu nemohl nikdo z komunistického režimu uškodit. 106
105 Srov. SOkA Strakonice, fond ONV, dopis ze dne 5.5.1981. 106 Zvukový záznam osobních vzpomínek Mons. Josefa Kavaleho z Českých Bud ějovic (rozhovor s Mons. Josefem Kavalem ze dne 21.4.2008).
56 6. Pout ě po roce 1989 do sou časnosti
V dnešní dob ě je Lomec znám svými mariánskými sobotami. Po čátek těchto poutí se datuje od jarní pouti v březnu (v pátek 25.3.) 1988. Vznikly z iniciativy tehdejšího lomeckého fará ře P. Františka Hobizala. Následovala první sobota v kv ětnu 1988 a m ěla následující motto: mariánská sobota, v mariánském měsíci, v mariánském roce, na mariánském Lome čku. V tomtéž roce se uskute čnila v sobotu 1. října r ůžencová pou ť a 8. prosince se slavilo ukon čení mariánského roku. Od první soboty v březnu 1989 se konají pout ě každou první sobotu v měsíci už zcela pravideln ě. V prvních letech v letních m ěsících se jedna sobota nazývala „dlouhá“, tzn. první mše svatá byla sloužena od 18 hod., druhá ve 22.30 hod.. Od října 1992 se zde konají tzv. Fatimské dny. Jsou každého t řináctého dne v měsíci, v den výro čí prvního zjevení Panny Marie ve Fatim ě. Lomec je též znám velkým množstvím poutí, které se zde konají v pr ůběhu celého roku. Dnešní podoba poutí už není formou „putování“ jako d říve. V ětšinou je sloužena mše svatá, potom následuje beseda (fórum, d ětské divadelní hry, apod.), pak jsou vedeny litanie k Pann ě Marii a na záv ěr následuje uctívání Panny Marie. Soška je p řede mší svatou snesena ze zav ěšené schránky nad oltá řem a během mše svaté stojí na ob ětním stole. Po zakon čení pout ě je op ět vrácena do schránky zav ěšené nad oltá řem. 107 Pout ě, konající se v Lomci, jsou nap ř. T říkrálová, Hromni ční, Postní, Jarní, Májová, Červnová, Boží T ělo, Červencová, Letní, Zá řijová, Hlavní poutní, Mládežnická, R ůžencová, Duši čková, Adventní, Mikulášská a další. Hlavní pou ť je konána na svátek Jména Panny Marie 12. zá ří. Na za čátku devadesátých let probíhaly pout ě asi v tomto duchu. Tříkrálová – v lednu, po slavení eucharistie p řicházejí T ři králové. Hromni ční – únor, poutníci si p řináší svíce, ty se p řed kostelem posv ětí a s ho řícími svícemi se p řichází pr ůvodem do kostela.
107 Srov. ŠIPANOVÁ. Poutní místo, s. 39. Také srov. WEIS, M. Jiho české ave. Duchovní pr ůvodce po poutních místech českobud ějovického biskupství. Praha: Arista, 2001, s. 58-69.
57 Postní – vždy první sobotu v březnu. Postní doba za číná Popele ční st ředou a trvá šest týdn ů. Pátá ned ěle je kv ětná, tou za číná Svatý týden, kdy si k řes ťané připomínají utrpení Pán ě. Velikono ční – v duchu Svatého týdne. Májová – v kv ětnu, v mariánském duchu. Malá pou ť lomecká – slavnost T ěla a Krve Pán ě, slavnost vždy ve čtvrtek. Venku jsou rozmíst ěny čty ři oltá ře, pr ůvod Božího t ěla postupn ě obchází všechny oltá ře, před každým zastavuje, čte se evangelium a p řed každým se koná zvláštní pobožnost. P řed pr ůvodem jdou druži čky a sypou na cestu kv ětiny. 108 Dětská – červen – přede mší svatou je t říhodinový program pro d ěti. Pou ť nemocných – červencová. Letní – srpen, po mši svaté následoval pr ůvod kolem kostela za zp ěvu mariánských písní. Podzimní – zá řijová, v záv ěru slavnosti sv ětelný pr ůvod. Velká pou ť lomecká – zá ří, tento den se konají obvykle postupn ě čty ři bohoslužby. Odpoledne se v kostele uctívá Matka Boží lomecká. Růžencová – v říjnu, p řed zahájením bohoslužby se poutníci modlí růženec. Na tuto pou ť p řijížd ěli často poutníci z Moravy, v roce 1996 s sebou přivezli dokonce cimbálovou kapelu. V podve čer se obvykle konal sv ětelný pr ůvod. Duši čková – listopadová, za číná vždy na h řbitov ě pobožností za zem řelé. Poté se jde pr ůvodem do poutní svatyn ě, kde je sloužena mše svatá za zem řelé, jejichž jména přítomní dávají na oltá ř. Adventní – prosinec – na tuto slavnost se zde scházelo až 500 poutník ů, aby si p řipomn ěli narození Krista a spole čně prožili atmosféru Vánoc. Po mši svaté p řichází sv. Mikuláš, d ěti p řednesou básni čky, zazpívají a následuje nadílka. 109 Fatimské dny mají více modlitební atmosféru než první soboty. Za čínají modlitbou r ůžence, po n ěm je mše svatá a následuje adorace p řed vystavenou
108 Srov. ŠIPANOVÁ. Poutní místo, s. 39. 109 Srov. tamtéž.
58 Nejsv ětější Svátostí Oltá řní. V samém záv ěru je zasv ěcení se Pann ě Marii. Ujal se i nápad, že n ěkteré tyto dny si vedou r ůzné farnosti v čele se svým kn ězem. 110 Po roce 1989 se letní poutní bohoslužby konaly na volném prostranství před kostelem, protože jeho kapacita je velmi omezená. Byl po řízen p řenosný oltá ř se stupínkem, který se musel po každé venkovní mši svaté uklidit. Tehdejší českobud ějovický biskup ThDr. Antonín Liška, místní fará ř P. František Hobizal a Šedé sestry si p řáli vybudovat venkovní areál pro letní bohoslužby. Byl zvolen útvar kruhové stavby, jehož st řecha spo čívá na šesti sloupech. Kryje kamenný oltá ř, na kterém jsou vytesána po čáte ční písmena řeckých slov – Ježíš Kristus – Boží syn – Spasitel. Na pomocné sakristii je vytesán monogram Panny Marie a z celé stavby by m ěla p ůsobit úcta k Pann ě Marii a k jejímu jménu. Celé dílo bylo realizováno v roce 2000. Posv ěcení celého areálu vykonal českobud ějovický biskup ThDr. Antonín Liška p ři májové pouti dne 5. kv ětna 2001, za ú časti mnoha kn ěží a poutník ů.111 Této slavnosti jsem byl osobn ě p řítomen, ministroval jsem. Celý den bylo obla čno a zima, ale nepršelo. Když jsme však vyšli pr ůvodem přivítat biskupa ThDr. Antonína, spustil se vydatný déš ť, který nás provázel celou slavností. Přesto mohu říci, že to byla velmi krásná slavnost. Nyní bych se podrobn ěji zmínil o n ěkterých oficiálních i neoficiálních poutích v Lome čku od kv ětna roku 1990, které jsou zaznamenány v lomeckém zpravodaji – AVE z Lome čku. V ětšiny t ěchto poutí jsem se osobn ě ú častnil již jako malý chlapec, za doprovodu maminky. V mé rodné farnosti – Chel čice - jsem za čal ministrovat již ve čty řech letech, proto i na poutích, kterých jsem se ú častnil, jsem sloužil Pánu Bohu u oltá ře jako ministrant. Takto konám až po dnešek. Poslední čty ři léta se poutí ú častním zcela pravideln ě, od 10.11. 2006 jako akolyta. Vždy ochotn ě a rád vypomáhám nyn ějšímu otci Patriku Maturkani čovi při organizování t ěchto poutí. Díky lomeckému časopisu se široká ve řejnost má možnost dozv ědět o veškerém d ění v Lome čku. Proto je známo, že v sobotu 17. b řezna 1990 navštívil
110 Srov. ŠIPANOVÁ. Poutní místo, s. 40. 111 Srov. ŠIPANOVÁ, S. M. Mlada – HRDINA, P. Lomec – poutní kostel Jména Panny Marie. 2. uprav. vyd. Lomec: Kongregace Šedých sester III. řádu sv. Františka, 2004, s. 38-40.
59 mariánský Lome ček otec biskup Mons. Dr. Miloslav Vlk. D ůvodem návšt ěvy byla duchovní obnova chlapc ů. Druhou návšt ěvou otce biskupa byl pobyt v Lomci ve dnech 26.-30. března, kdy zde spolu s pražským sv ětícím biskupem Mons. Radkovským konal duchovní cvi čení p řed biskupským sv ěcením. V sobotu 5. kv ětna byl otec biskup v Lome čku pot řetí, a to v plném lesku biskupského ú řadu. 112 Byla to velká májová pou ť. Celý areál byl do posledního místa zapln ěn. P řijely autobusy z Českého Krumlova, Št ěkn ě, Bavorova a Bílska. Byla zde i kyvadlová doprava z Vod ňan do Lomce. Cesta k poutnímu areálu byla tak zatarasená, že náš otec Miloslav musel se svým doprovodem jako poutní ček jít kus cesty p ěšky. Uvítání a koncelebrovaná mše svatá bylo venku, u oltáře. 113 Bylo velmi nádherné po časí, otec biskup to v homilii vyjád řil t ěmito slovy: „V této nádherné chvíli, v nádherném prost ředí si uv ědomujeme, kterak pot řebujeme toto spole čenství víry u Panny Marie na Lomci – a jak nás to povzbuzuje!“ 114 Po mši svaté následovala diskuse. Moderátor i v ěř ící dávali otci své dotazy. Pan biskup odpovídal na všechny otázky, dokonce i o spole čenské povinnosti. Když otec biskup dával požehnání milostnou soškou, už se stmívalo. Přítomni byli tito kn ěží: otec viká ř Soukup z Č. Krumlova, otec Johánek ze Záho ří a lome čtí otcové – Slávek Švehla (lomecký kaplan), František Hobizal (fará ř bavorovský a lomecký) a Nepomucen (lomecký duchovní správce Šedých sester), který spolu s otcem Bartákem z Protivína zpovídal. Vše řídil sekretá ř Lilák. V sobotu 12. kv ětna navštívili Lomec poutníci z Klatov. Po jejich odjezdu připutovali mladí poutníci z Valašska – byli plni nadšení, víry a radosti. 115 Rušná byla i sobota 26. kv ětna, p řiputovali sem poutníci ze Sušice a okolí. Vedl je bratr Václav Podlaha. Dále p řijeli poutníci z Besednice a okolí pod vedením P. Vendelína Zboron ě O. Carm. Byli zde také všichni t ři lome čtí otcové.
112 Srov. Ave z Lome čku. Lomec: Kongregace Šedých sester III. řádu sv. Františka, kv ěten 1990, s. 2. 113 Srov. tamtéž. 114 Cit. tamtéž. s.2. 115 Srov. tamtéž. s. 3.
60 Velké p řekvapení svým p říjezdem zp ůsobil otec Josef CFSS, misioná ř z Brazílie. Ten byl hlavním koncelebrantem ve černí mše svaté. Homilii m ěl P. Slávek. Po mši svaté vyprávěl misioná ř o svých zážitcích z Brazílie. Potom následoval zp ěv bavorských litanií a na záv ěr P. Slávek dal požehnání milostnou soškou a dal ji k uct ění. 116 První mariánské sobot ě v červnu po časí moc nep řálo, bylo deštivo a chladno, ale poutní svatyn ě byla p řesto p řepln ěná. Krom ě místních osadníků a lidí z vedlejších farností přijeli i poutníci z Č. Krumlova. Z kn ěží se ú častnili této pouti: P. d ěkan Barták z Protivína, P. Johánek ze Záho ří a P. Vendelín z Č. Krumlova a op ět zde nesm ěli chyb ět otcové lome čtí. Hlavním koncelebrantem byl P. Johánek, v homilii mluvil o p řijetí Ducha svatého v lidské duši. Po mši svaté P. Slávek s kytarou zahájil „d ětský“ program – písní „Kdo stvo řil …?“, pak následovala d ětská anketa – moderátor P. Slávek a P. František. Potom následovalo lomecké fórum s vážnými p řipomínkami a nakonec, jako vždy, uct ění Panny Marie lomecké. První sobota červnová (2.6.) byla rušná již od rána, protože zde byla v dopoledních hodinách svatba. 117 Hlavní malá pou ť lomecká – slavnost T ěla a Krve Pán ě p řipadla na čtvrtek 14. června. Po časí mile p řekvapilo, p řekvapilo i velké množství lidí. P řítomno bylo šest autobus ů – Št ěke ň, Řepice, Kest řany, Jinín, Para čov, Záho ří u Písku s okolím, Bavorov + Bílsko a Kašperské Hory. Koncelebrovaná mše svatá za číná v 18 hod. za ú časti P. Mirka, P. Johánka, P. Pavla a t řech lomeckých otc ů. Do zpov ědnice usedl lomecký senior otec Nepomucen. Homilii si poslucha či vyslechli na téma Eucharistie. Eucharistická slavnost byla sloužena ve svatyni, velké zástupy byly i venku, takže i tam bylo podáváno svaté p řijímání. Po mši svaté byl eucharistický pr ůvod ke čty řem oltá řů m. Nejsv ětější Svátost nesl P. Slávek. Zvony se slavnostn ě rozezn ěly a dechová kapela hrála „Ježíši Králi“. Do
116 Srov. Ave z Lome čku , červen 1990, s. 5. 117 Srov. tamtéž. s. 5-7.
61 toho ministranti cinkali zvone čky. Byl to krásný a milý hold našemu Kristu – Králi - na poutním míst ě Jeho Matky. 118 Jedna neznámá poutnice v časopise Ave z Lome čku vzpomíná na tuto slavnost takto: „Já i moje známá jsme poprvé na této slavnosti. Ješt ě nikdy jsme ji nezažily, jen jsme o tom slýchaly – a je to tak moc krásné!“ P. Miroslav hovo ří zase takto: „Jsem rád, že jsme sem jeli! Moji v ěř ící si odnášejí hluboké dojmy.“ P. Slávek: „Co m ě nejvíce t ěší: ta ukázn ěnost a zbožnost lidí! V ůbec se nebavili.“ 119 V úterý 3. července p řijel zvláštní autobus p říbramských d ětí, vypravený ze Svaté Hory. Doprovázel je P. provinciál redemptorist ů Jan Zemánek CSsR, P. Jan P řimda CSsR, t ři bohoslovci, dv ě řeholní sestry z Kongregace Dcer křes ťanské lásky a n ěkolik rodinných p říslušník ů. Mši svatou koncelebroval P. Zemánek ze Svaté Hory a P. František z Lomce. V promluv ě P. Zemánek vzpomínal na sv ůj pobyt v Lib ějovicích, na časté výstupy juvenist ů na posvátný vrch lomecký. D ětem se v Lome čku velmi líbilo. První mariánská sobota v červenci (7.7) byla velice zajímavá, p ředevším po časím. P řestože hrozil déš ť, vydrželo p řesn ě tak dlouho, jak byl dlouhý program venku. Až když za čal program uvnit ř kostela, spustil se déš ť. Op ět zde byla velká ú čast. Autobusy – z Písecka, Č. Krumlov, Bavorov + Bílsko a kyvadlová doprava Vod ňany – Lomec a velký po čet aut. V 18 hod se na příjezdové cest ě u Žákova k říže (1 km od kostela) konala krátká pobožnost a potom se pr ůvod lidí (mládež, bohoslovci, kn ěží i novokn ěží) vydal s procesním křížem k poutní svatyni. Pr ůvod byl p řivítán všemi t řemi lomeckými zvony. P řede mší svatou byli p řivítáni novokn ěží, kte ří symbolicky p řinesli Krist ův k říž: P. Alois Sassmann SDB a P. Jan Wirth. Oba dva byli hlavními koncelebranty novokn ěžské mše svaté. Další p řítomní kn ěží: generální superior petrín ů P. Xaver Kobza z Písku, arcibiskupský viká ř P. Jan Fernet z Milošova, P. Johánek, P. Vendelín a místní P. František. Ve zpov ědnici byli op ět místní P. Nepomucen a
118 Srov. Ave z Lome čku, červen 1990, s. 5-7. 119 Cit. tamtéž. s. 7.
62 protivínský d ěkan P. Barták. Po slavnosti Eucharistie bylo ud ělováno novokn ěžské požehnání za zp ěvu r ůzných k řes ťanských písní (nap ř. Tisíckráte…, Ježíši Králi). Této pouti se zú častnilo také šest bohoslovc ů, n ěkolik sester z Kongregace Nejsv ětější Svátosti a samoz řejm ě naše Šedé sestry svatého Františka, které jsou p řítomny každého d ění v Lome čku a zárove ň celý areál připravují k uskute čnění všech církevních akcí. Poutní slavnost kon čila, ale ne pro všechny, n ěkte ří odjížd ěli do svých domov ů, jiní zase p řijížd ěli, aby se zú častnili druhé části této slavnosti. Tato sobota se nazývala tzv. „dlouhá“. To znamená, že první část pout ě probíhala obvyklým zp ůsobem od 18.00 hod. a druhá část byla zahájena adorací. I v této části byla možnost p řistoupit ke svátosti smí ření a pak byla sloužena záv ěre čná mše svatá ve 22.30 hod. Ve zpov ědnici byl P. František, adoraci vedl P. Johánek, k oltá ři p řistoupili čty ři kn ěží. Hlavním celebrantem byl P. viká ř z Milošova Jan Gerndt. Dlouhá mariánská sobota červencová skon čila ve 23.30 hod., kdy se Lome ček pono řil do no čního klidu. 120 Dne 4. srpna proběhla další první sobota. P řijely autobusy z Vimperka a Písku a množství aut. Bohoslužba prob ěhla venku. Hlavním celebrantem byl vimperský d ěkan P. Václav Hes, homilii m ěl jáhen Jan Lachman z Říma. Dále koncelebrovali: otcové karmelitáni – P. Johánek a P. Vendelín a lome čtí otcové – P. Slávek, P. František, Nepomucen a nový lomecký kaplan P. Jan. Ve zpov ědnici se vyst řídali P. Nepomucen, P. Barták a P. Vendelín. Po mši svaté následovalo mariánské pásmo: „Navštívení Panny Marie v jiho české diecézi“, záv ěr byl ur čen pro uctívání P. Marie. Další vzácnou návšt ěvou v Lomci byl P. Augustin Chlest CFSS, který působil v Brazílii, USA a nyní v Belgii. S radostí navštívil poutní svaty ňku. Další host p řiputoval z Říma – Msgre. ThDr. Jaroslav Polc. Byl doprovázen prod ěkanem teologické fakulty ThDr. Stanislavem Prokopem z Prahy. V sobotu 11. srpna p řijeli do Lomce poutníci z Babic, Jakubova a dalších osad kolem Moravských Bud ějovic. Vedl je bohoslovec Pavel. M ěli zde spole čný růženec, svatou zpov ěď , výklad o poutní svatyni a potom ve černí mši svatou. Na
120 Srov. Ave z Lome čku , červenec 1990, s. 6-7.
63 záv ěr s up římnou zbožností uctili Matku Boží. Po všechen čas se jim v ěnoval místní fará ř František. V ten samý den, ale už v dopoledních hodinách, navštívili Lome ček poutníci z Křivsoudova. Mši svatou v 10.00 hod. pro n ě sloužil P. Nepomucen. 121 Po dvou týdnech – v sobotu 25. srpna - připutovali do Lome čku poutníci z moravské T řešt ě a okolí. Zde jim S. M. Marcela u činila výklad o kostele, pak se pomodlili na místním h řbitov ě. Potom v kostele se pomodlili svatý r ůženec, kdo chtěl, mohl p řistoupit ke svaté zpov ědi. Vyvrcholením byla mše svatá. Na úplný záv ěr byla dána milostná soška k uct ění. 122 V posledním srpnovém týdnu se na poutním míst ě objevili poutníci z Německa. Se zájmem si prohlédli lomecké památky a vykonali si pobožnost. Vedl je vsdp. ThDr. Josef Jiran. 123 Na první sobotu zá řijovou (1.9.) byl pozván otec opat Vít Bohumil Tajovský. Z jeho promluvy mne zaujal hned krásný úvod – „Sešli jsme se zde, abychom na čerpali sílu, nad ěji a radost pro náš každodenní život.“124 Dále z jeho promluvy cituji: „po sametové revoluci p řicházejí na naše poutní místa op ět velké zástupy lidí. Lidé p řicházejí jen jako turisté, jen aby shlédli krásy stavitelské, aby se pokochali krásou p řírody a odcházejí. Mají sice v duši jakýsi záblesk n ěč eho krásného, ale to je vše.Pak ale p řicházejí jiní, skute ční poutníci, kte ří p řicházejí proto, aby jednak uctili Pána Ježíše, jeho matku, ale také proto, aby zde na čerpali nad ěji, sílu, milosti a dary pro sv ůj život, který není dnes nijak lehký.
Brat ři a sestry, První povinností poutník ů je, aby zde o čistili svá srdce, aby zde složili všechno to, co je tíží v jejich sv ědomí“. 125
121 Srov. Ave z Lome čku , srpen 1990, s. 7. 122 Srov. tamtéž. zá ří 1990, s. 14. 123 Srov. tamtéž. 124 Srov. tamtéž. s. 4. 125 Cit. tamtéž. s. 4.
64 Dopoledne prob ěhla zase svatba se mší svatou. Venku pršelo, proto se ozývaly hlasy, že pou ť se nebude moci konat venku, ale fará ř lomecký prohlásil: „Po čkejte! Však Ona si to Panna Maria zase ud ělá po Svém!“ 126 A tak se také stalo. B ěhem dne se vy časilo, a tak mohla být bohoslužba sloužena venku. V 17.30 hod. za čal v kostele r ůženec, bohoslužba byla sloužena v poutním areálu. I na tuto slavnost p řijelo mnoho aut a n ěkolik autobus ů: Písecko, Radomyšl, Týn nad Vltavou, Bavorov + Bílsko. U oltá ře spolu s opatem Tajovským byli ministranti, premonstrátští novicové, bohoslovci a kn ěží ( generální superior Kongregace Brat ří Nejsv ětější Svátosti P. Xaver Kobza, P. Johánek O. Carm a lome čtí otcové). 127 Dne 9. zá ří se koná op ět velká lomecká pou ť v čele s otcem biskupem Msgre. Dr. Miloslavem Vlkem. Místní fará ř František p řivítal poutníky a otce Miloslava netradi čním zp ůsobem: „Pochválen bu ď Pán Ježíš Kristus! Ztište se, uklidn ěte se, uvoln ěte se! Vítám vás srde čně na Lome čku. A cht ěl bych jménem vaším, jménem svým, bohoslovc ů, sester především uvítat mezi námi jeho Excelenci našeho nejd ůstojn ějšího Otce biskupa Msgre Dr. Miloslava Vlka. Ot če biskupe, ten za čátek je troši čku takový porouchaný. Protože ono hrozn ě lilo, ale já jsem řekl lidem, že se pomodlíme Pod ochranu tvou a že by třeba Mati čka Boží si mohla ud ělat svátek. A p ředstavte si, že když už jsme m ěli všechno v kostele p řipravené, tak Panna Maria asi se rozhodla, že by to mohlo být venku. Tak te ď budeme prosit Vaši trp ělivost, abyste po tom uvítání troši čku pose čkal, a my jsme to mohli p řinést zase zpátky. Já Vás srde čně vítám na Lome čku. P řeji Vám u Panny Marie hodn ě pot ěšení, povzbuzení, radosti, tak, jak to u Panny Marie člov ěk dostává. Ale já už te ď nebudu mluvit, naše d ěti Vás uvítají místo mne“. 128 Potom následovala uvítací píse ň d ětí.
126 Cit. Ave z Lome čku, zá ří 1990, s. 14. 127 Srov. tamtéž. s. 15. 128 Cit. tamtéž. s. 6.
65 Otec biskup odpov ěděl takto: „Chvála Kristu! Děkuji p ěkn ě za p řivítání panu viká ři, d ěkuji p ěkn ě za p řivítání d ětem. Děti, když vítají, to je vždy takový útok na city, víte, ale to, co ony zpívaly – abychom byli jedno – to je to, co bych cht ěl i p ři této pouti, abychom uskute čnili. Aby tady byla jedna rodina Božích d ětí, pon ěvadž když jsme jedno a když jsme jedna rodina v Kristu, pak On je uprost řed nás. On to slíbil. Kde jsou dva nebo t ři v mém jménu, to znamená v té opravdové Boží lásce, tam jsem Já uprost řed nich. A tak bych si p řál, aby se uskute čnilo to, co ty d ěti zde zpívaly: abychom byli jedno, abychom byli vzájemn ě v ůč i sob ě v lásce, abychom zakusili, že B ůh je blízko“. 129 Tato pou ť měla tento program: v 8.15 hod. – ranní mše svatá v poutní svatyni, v 10.00 hod. p řivítání biskupa, potom následovala pontifikální mše svatá, v 11.30 hod. poutnická mše svatá op ět v poutní svatyni, po ní uct ění Panny Marie, od 13.00 hod. prob ěhla k řížová cesta v kostele, ve 14.00 hod. za čala venku beseda s otce biskupem, v 15.00 hod. op ět venku mše svatá, kterou sloužil lomecký kaplan a nový d ěkan vod ňanský P. Slávek. Spolu s ním celebrovalo ješt ě několik kn ěží z okolí ( d ěkanové z Netolic, Volar, Bílé H ůrky, Protivína, Strakonic, novokn ěz P. Alois a P. Jan, dva jáhnové a bohoslovci).Po ní slavnostní Te Deum. Záv ěrem celého dne bylo v poutní svatyni op ět uct ění Panny Marie. Možnost přistoupit ke svátosti smí ření byla po celý den. 130 Dne 27. zá ří, den p řed slavností sv. Václava, připutovala do Lome čku výprava z linecké diecéze pod vedením dp. P. Franze Kesslera, který zde pro ni sloužil bohoslužbu. Intence mše svaté byla za lomecké Šedé sestry, za lomeckou farnost, za jeho poutníky a za ty, kte ří museli z ůstat doma. Zmín ěný duchovní v homilii prohlásil, že poprvé v život ě slouží mši na území, jehož vláda prohlásila za ateistický stát a že zde B ůh neexistuje. Pod ěkoval tedy všem, kte ří dokázali, že to není pravda, že B ůh i zde opravdu existuje.131
129 Cit. Ave z Lome čku, zá ří 1990, s. 7. 130 Srov. tamtéž. srpen 1990, s. 9., srov. také zá ří 1990, s. 18. 131 Srov. tamtéž. říjen 1990, s. 14.
66 Na první mariánskou sobotu v říjnu p řipadla skautská pou ť. Program prob ěhl venku, protože ú čast byla veliká. Do kostela by se tedy všichni nevešli. Op ět p řijeli autobusy a to: z Vimperka, dále z Volyn ě, Č. Krumlova, Písecka, Vod ňanska a Št ěkn ě. Od 15.30 hod. za čal v poutní svatyni r ůženec, potom šel pr ůvod ven k oltá ři. Koncelebrující kn ěží: P. viká ř Soukup z Č Krumlova, P. Slávek (br. Kinoma), P. František (br. Kuk ůsk ůs). Hlavním celebrantem byl generální viká ř českobud ějovické diecéze Václav Dvo řák (br. Ťiňť a). Po p říchodu k oltá ři byla slavnostn ě vzty čena vlajka a zpívala se junácká hymna. Dále program pokra čoval jako obvykle, s tím rozdílem, že celá tato akce byla zam ěř ená samoz řejm ě na skauting. Na úplný záv ěr se konal sv ětelný pr ůvod. 132 Další návšt ěvu p řivítalo poutní místo v sobotu 13. října z Třebon ě pod vedením p. Jaroslava Novotného (dva autobusy). D ůvodem jejich pouti byla zde přítomnost Otce biskupa, který p řijímal sliby sester lomeckých. 133 V posledním týdnu m ěsíce října roku 1990 (26.10.) poctila Lome ček opravdu vzácná návšt ěva. Kolem 15.00 hod. za čínají slavnostně vyzván ět zvony na p řivítání čty ř významných církevních hodnostá řů – Jeho Excelence arcibiskup Giovanni Coppa, apoštolský nuncius, Jeho eminence František kardinál König, emeritní arcibiskup víde ňský, Jeho Excelence českobud ějovický biskup Miloslav Vlk a Jeho Milost generální viká ř českobud ějovický Václav Dvo řák. Generální představená Matka Arsenie, její p ředch ůdkyn ě Matka Dagmar a lomecký P. Nepomucen v čele celé komunity přivítali drahé hosty. P řicestovali z návšt ěvy Strakonic, a tak následoval krátký odpo činek. V 16.00 hod. prob ěhlo ob čerstvení a potom se celá Kongregace i s místním paterem sešla v klášterní kapli sv. Ducha, kde všichni t ři biskupové ud ělili sest řičkám své požehnání. Pozd ěji se návšt ěva odebrala do kostela, kde poklekli před Matkou Boží, po té za hlaholu zvon ů a doprovodu celé Kongregace usedli do auta a opustili Lome ček. 134 Hned druhý den – 27. října - bylo v Lome čku op ět živo. Po 15.00 hod. přijeli mladí Pražané, kte ří už s otcem Františkem navštívili filiální kostel v Blanici, kde m ěli mši svatou a pobožnost za zem řelé, a také Bavorov, kde na
132 Srov. Ave z Lome čku, říjen 1990, s. 15-16. 133 Srov. tamtéž. s. 16. 134 Srov. tamtéž. listopad 1990, s. 6-7.
67 místním h řbitov ě se také zú častnili pobožnosti za zem řelé. Po p říjezdu následovala k řížová cesta v kostelíku a po ní mše svatá, p ři které zpívali a hráli Missu in G od rakouského skladatele Huberta Hanghofera pro sóla, sbor, varhany a orchestr, také zazpívali jeden z meditativních zpěvů Taize a „Air“ od J. S. Bacha (flétna, housle, violoncello, viola). 135 Duši čková pou ť se konala 3. listopadu. Po časí bylo sychravé s přehá ňkami, proto i nálada byla opravdov ě duši čková. Zahájení bylo v 15.00 hod. na lomeckém h řbitov ě pobožností a litaniemi za zem řelé, pak se pr ůvod přesunul do kostela, kde byla v 16.00 hod. sloužena bohoslužba za zem řelé. Hlavním celebrantem byl novokn ěz a lomecký kaplan P. Jan Wirth, spolu s ním byli u oltá ře lome čtí otcové – Slávek a František. Do zpov ědnice usedl P. Donát Bohumil Barták O. Cap., D ěkan z Protivína. Kázání m ěl P. Slávek, intence byla za ob ěti v ěznic, koncentra čních tábor ů, válek, za umu čené a za zavražd ěné. 136 Dne 10. listopadu v sobotu p řijela na lomeckou horu d ětská pou ť z Berounska (60 ú častník ů), pod vedením P. Petra Fo řta, arcibiskupského viká ře z Praskoles. D ěti m ěly sv ůj program venku, protože v kostele zrovna P. Nepomucen oddával snoubence. Po skon čení svatebního ob řadu m ěly d ěti v kostele svoji mši svatou, zpívaly a modlily se. 137 Bylo 1. prosince, když v Lomci za čala op ět pou ť, tentokráte už v dopoledních hodinách, v adventním duchu. Všichni jsme o čekávali příchod našeho Spasitele. Zvony vítaly poutníky ze Strmilova, Blažejova, Jarošova nad Nežárkou a Nové V čelnice, kte ří p řijeli t řemi autobusy pod vedením P. Johánka O. Carm., také p řijela další auta, takže byla svatyn ě op ět plná. Tentokráte se do Lome čku sjelo hodn ě d ětí, které se t ěšily na svatého Mikuláše. Do zpov ědnice usedl op ět P. Nepomucen. V 10.00 hod. za číná poutní koncelebrovaná bohoslužba, hlavním celebrantem byl P. Johánek a dále byli přítomni P. Donát z Protivína a P. František. Po mši svaté a krátké besed ě se ozvaly zvone čky a do chrámu p řišel svatý Mikuláš a and ěl. Tento sv ětec hezky promluvil k dětem, and ěl
135 Srov. Ave z Lome čku, listopad 1990, s. 10. 136 Srov. tamtéž. s. 10-11. 137 Srov. tamtéž. prosinec 1990, s. 9.
68 rozdával dárky a nakonec Mikuláš každému dít ěti ud ělil k řížek na čelo, p řitom se hezky zpívalo. 138 V podobném stylu probíhaly pout ě i v následujících letech, proto jsem se rozhodl, že ostatní ro čníky už nebudu podrobn ě popisovat. V následujících řádkách se zmíním o poutích krátce. V roce 1991 p řipadla první mariánská sobota na 5. ledna. Motto této pouti bylo „T říkrálová“. Vzácným hostem a zárove ň hlavním celebrantem byl kanovník bud ějovické kapituly, apoštolský protonotá ř Msgre. Josef Kavale. Spolu s ním koncelebrovali P. Emil Soukup, prelát a viká ř z Č. Krumlova, P. Slávek, P. Jan a P. František (lome čtí otcové). Ke svátosti smí ření m ěli lidé možnost p řistoupit k P. Nepomucenu Tvrdkovi CFSS nebo k P. Donátovi Bohumilovi Bartákovi O. Cap., d ěkanovi z Protivína. Po skon čení Eucharistické slavnosti přistoupili k oltá ři Tři králové, zazpívali koledy a pak s nimi ve zp ěvu pokra čovali všichni poutníci. 139 V měsíci únoru, na svátek Uvedení Pán ě do chrámu (Hromnice), připadla poutní slavnost, byla nazvána Hromni ční. P řestože v těchto dnech vládly velké mrazy, ú čast byla velmi p ěkná (asi 250 ú častník ů). O této pouti dokonce psaly strakonické noviny ASTRA. Ve zpov ědnici ob ětav ě zpovídal d ěkan protivínský. Mši svatou vedl ThDr. Josef Jiran, m ěstský viká ř a d ěkan z Písku, spolu s ním byl u oltá ře P. Emil Soukup, prelát a viká ř ( Č. Krumlov), Prof. ThDr. Jan Sklorz z katovické diecéze v Polsku, který byl duchovním pastý řem polské menšiny v naší diecézi, dále u oltá ře sloužil P. Ing. Petr Koutský SDB z Radomyšle a opět lome čtí otcové, tentokráte bez otce Nepomucena, který byl v nemocnici. Mezi věř ícími byl i P. Jan Preisler, který byl d ěkanem ve Čkyni a nyní byl v Lome čku v rekonvalescenci a vypomáhal v kapli sv. Ducha Šedým sestrám. Této pouti byl přítomen také jeden bohoslovec z východních Čech. Ordinárium bylo zpíváno latinsky i česky. 140 První mariánská sobota 2. b řezna p řipadla na svátek sv. Anežky České, kdy už vládla postní doba. P řiputovalo kolem 350 v ěř ících. Od 9.15 hod. zpovídal
138 Srov. Ave z Lome čku, prosinec 1990, s. 9. 139 Srov. tamtéž. leden 1991, s. 9. 140 Srov. tamtéž. únor 1991, s. 5.
69 otec Slávek a po k řížové cest ě ho vyst řídal otec Donát z Protivína. K řížovou cestu vedl otec František – za čínala v 10.00 hod. a procházela Anež činým životem. Potom slavná mše svatá pod vedením P. Xavera Josefa Kobzy, generálního superiora Kongregace Brat ří Nejsv ětější Svátosti, dále koncelebrovali P. Jan Preisler, d ěkan ze Čkyn ě, a lome čtí otcové – Slávek, Jan a František. 141 Sobota v dubnu – 6. dubna - prob ěhla ve velikono čním oktávu. Tento den byl deštivý, dopoledne se konala v poutní svatyni svatba, oddával děkan vod ňanský a kaplan lomecký P. Slávek, a odpoledne se už za čínali scházet první ctitelé Panny Marie Lomecké. Už od 15.15 hod. byla obsazená zpov ědnice, kde sloužil věř ícím otec František. V ěř ící se modlili růženec. P řed 16.00 hod. vyst řídal ve zpov ědnici otce Františka P. Donát. V 16.00 hod. se v poutní svatyni rozezněla slavná píse ň „Aleluja, živ bu ď nad smrtí slavný vít ěz …“ (tato píse ň pat ří mezi mé oblíbené). K oltá ři p řicházeli ministranti, bohoslovci (mezi nimi lomecký bohoslovec Bohuslav Richter, pocházející z nedalekých Krtel) a kn ěží. Hlavním celebrantem byl nejdp. kanovník – senior bud ějovické kapituly a m ěstský d ěkan českobud ějovický - František Lála. Další p řítomní kn ěží: Prof. ThDr. Jan Sklorz (Polák), P. Emil Soukup, viká ř a prelát ( Č. Krumlov), a lome čtí otcové, bohužel op ět bez Nepomucena. Ú čast v ěř ících op ět p ěkná. 142 V pond ělí 8. dubna zavítal do Lome čku p ěvecký sbor st ředoškola ček z Finska. Doprovázející této skupiny byl lomecký poutník pan prof. Theodor Pártl z Prachatic. Krásný zp ěv, který vycházel ze svatyn ě, se rozléhal po celém Lome čku. Hosté se s lomeckými dorozumívali rusky a n ěmecky. Výklad o dějinách zdejšího kostela jim podala S. M. Marcela. V tento samý den – tedy v pond ělí 8. dubna - si vykonali pou ť u Matky Boží v Lomci klerici a novicové premonstrátského opatství v Želivi, potom odjížd ěli do bavorovského kostela, kde se zú častnili ve černí slavnosti Zv ěstování Pán ě.143 V sobotu 27. dubna navštívili Lomec ješt ě poutníci z Třebon ě a farnost Božského srdce Ježíšova z Prahy – Vinohrady (3 autobusy).
141 Srov. Ave z Lome čku, březen 1991, s. 5. 142 Srov. tamtéž. duben 1991, s. 7-8. 143 Srov. tamtéž. s. 8-9.
70 V den prvního máje, za doprovodu lhenického fará ře Tampíra, připutovali na poutní místo Lomec rakouští poutníci ze Sendlu, pod vedením P. Rechbergera. Program v kostele prob ěhl v česko-německém jazyce (AVE, kv ěten, s. 23.). Májová pou ť 4. kv ětna byla navštívena opravdu vysokým počtem poutník ů. Krom ě osadník ů z nejbližších farností se sem sjela i auta z různých kout ů naší diecéze, jeden miniautobus a dvanáct autobus ů - Písek (3), Záho ří, Kašperské Hory, Lhenice, Netolice, Jinín + Para čov, Sko čice, Bavorov + Bílsko, Strakonice a kyvadlová doprava Vod ňany – Lomec. P řed poutí zpovídali P. Slávek a P. Jan Tampír ze Lhenic, b ěhem mše sv. ob ětav ě zpovídal otec Donát z Protivína. Za hlaholu lomeckých zvon ů p řicházel pr ůvod ministrant ů, čty ř bohoslovc ů (lomeckého rodáka Bohuslava, dále Petra, Bed řicha a Dominika), jáhna Karla Lednického z Písku a kn ěží – P. Antonína Vobra, emeritního viká ře a děkana z Netolic, P. Václava Jana Jindry CFSS, fará ře ze Záho ří, P. Karla Zemana CSsR, fará ře z Českých Velenic, P. Jana Tampíra, P. Miroslava Nikoly, viká ře a arcid ěkana z Kašperských Hor, a t ří lomeckých otc ů – ke klášterní zahrad ě, kde očekával příjezd Jeho Excelence Mons. Dr. Miloslava Vlka, už arcibiskupa pražského, primase a metropolity českého. Biskupské auto se vyno řilo z lesní cesty p ět minut p řed 16.00 hod. 144 Malá pou ť – slavnost T ěla a Krve Pán ě (Boží T ělo) - připadla v tomto roce na čtvrtek 30. kv ětna. Tento den se za řadil mezi velmi rušné dny. Řeholní sestry prožívaly v tyto dny exercicie, také zde byl shodou okolností otec arcibiskup Miloslav Vlk. Ráno sem p řijely děti ZŠ ze Zlivi, S. M. Marcela jim umožnila prohlídku kostela. Potom sestra sp ěchala do klášterní kaple, kde práv ě za čínala mše svatá s otcem arcibiskupem. Do toho p řijela výprava ze Špindlerova Mlýna. Proto je sestra Marcela poprosila, zda by chvíli po čkali, než skon čí mše svatá. Oni s tím ochotn ě souhlasili, pak se jim sestra už v ěnovala. P řed polednem přijel fará ř bavorovský a lomecký P. František, a to už za čaly velké p řípravy na ve černí slavnost. Otec Miloslav se však bohužel slavnosti nemohl zú častnit, musel odjet do své rezidence do Prahy. Moc ho bolelo, že musel odjet. Na ve čer se sjely autobusy z Vod ňan, Bavorova + Bílska, Malenic nad Voly ňkou a Kašperských
144 Srov. Ave z Lome čku, kv ěten 1991, s. 5.
71 Hor. Tento autobus vedl osobn ě P. Miroslav Nikola, viká ř klatovského vikariátu a arcid ěkan kašperskohorský. Koncelebrovaná mše svatá za čala v 18.00 hod. Přítomno bylo pět kn ěží. Hlavním celebrantem byl ThDr. Ji ří Svoboda, místop ředseda interdiecézního církevního soudu a fará ř z Prahy – Hostiva ře. Po mši svaté následoval tradi ční pr ůvod s druži čkami. 145 V kv ětnu navštívili poutní místo Lomec ješt ě poutníci z arcidiecéze pozna ňské – Polsko - pod vedením kaplana P. Eugeniusza Kostka, sloužil pro n ě mši svatou a pak prob ěhl další program, kterého se zú častnil i lomecký fará ř otec František. Další poutníci z Púchovska na Slovensku pod vedením p. Matúše a P. Bernardina se objevili v Lome čku jedné noci, kolem 23.00 hod., kde byli mile přivítáni místní Kongregací. Jejich program se skládal ze mše svaté a adorace. Poté odjížd ěli plni radosti a nadšení z krásy lomecké do N ěmecka. 146 Sobota 1. června byla obzvlášt ě vyjíme čná, konaly se zde dv ě pout ě v jeden den. Pokud mám správné informace, stalo se toto poprvé. Lome ček byl zvyklý na jednu oficiální pou ť a pak se zde už konaly pout ě soukromé (zájezdy výpravy, atd.). V 10.00 hod. dopoledne prob ěhla pou ť orelská. Přijely tři autobusy. Jeden autobus přivezl d ěti z Třebo ňska a Borovanska. Texty mše svaté byly vzaty z památky sv. Justina. Celebroval lomecký fará ř František Hobizal. Po mši následovala beseda. Po besed ě S. M. Marcela podala výklad o poutní svatyni. Program probíhal až do odpoledních hodin, kdy byla už možnost p řistoupit ke svaté zpov ědi. Také byli p řítomni ob řadu svatého k řtu. Ve 14.30 hod. bylo svátostné požehnání. Ve zpov ědnici vypomáhali salesiáni z Č. Bud ějovic a P. Václav Klíma z Bílé Hůrky. První mariánská sobota tedy navázala na orelskou pou ť. Této soboty se zú častnila salesiánská farnost sv. Vojt ěcha z Č. Bud ějovic a další poutníci. V 16.00 hod. přistupoval k oltá ři P. Michael Martinek SDB, ředitel salesiánské komunity a fará ř od sv. Vojt ěcha, dále P. Václav Klíma z Bílé H ůrky, P. Ivo
145 Srov. Ave z Lome čku , červen, červenec 1991, s. 12-13. 146 Srov. tamtéž. kv ěten 1991, s. 21-22.
72 Valášek SDB z farnosti sv. Vojt ěcha, a lome čtí otcové – Slávek a Jan. Otec František zpovídal. 147 Dne 15. června v sobotu zde prob ěhla ministrantská pou ť. Sešli se ministranti z Bavorovska, Št ěkenska a ze severní části okresu (Strakonice – město, Strakonice – Podsrp, Radomyšl, Zadní Zborovice, Katovice, Volenice, Kraselov, Volyn ě a P ředslavice). P řijel autobus ze Strakonicka pod vedením P. Pavla Lišky SDB, vikariátního sekretá ře a d ěkana strakonického, a jeho v ěrných pomocník ů – P. Ing. Petra Koutského SDB a P. Aloise Sassmana SDB. Za čátek koncelebrované bohoslužby byl v 10.00 hod. P řítomen byl i lomecký fará ř. Téhož dne p řijela soukromá skupina v ěř ících v čele s duchovním správcem P. Vojt ěchem Homolou, arciděkanem u sv. Václava v Praze na Smíchov ě. Zú častnili se dopoledního ministrantského programu. Odpoledne si vykonali své pobožnosti a odjížd ěli spokojeni dom ů.148 V tomto období navštívil Lomec také P. Hermann Kathenschlagen, který s sebou p řivedl 57 poutník ů z Kirchofu am Wald (diecéze St. Pölten). Další procesí vedl P. Walter Huber ze Svatého Florianu na Innu (diecéze Linz) – 53 lidí. Až z Kanady p řiputoval misioná ř P. John Molnar CSsR z Edmontonu, kde je velká česká menšina. V ned ěli 30. června byla v Lome čku esperantská mše svatá, kterou sloužil P. Xaver Josef Kobza CFSS, generální superior Kongregace Nejsv ětější Svátosti (Petrín ů), za ú časti 40 až 50 esperantist ů.149 O této mariánské sobot ě byla návšt ěvnost o n ěco menší, snad vlivem velkého horka, a také že tuto sobotu 6. července bylo mnoho jiných duchovních akcí. P řesto atmosféra byla výborná. P řed zahájením pout ě zpovídali otcové František a Slávek. P řijely dva autobusy – Po čátky a Netolice. Na za čátku mše otec František p řivítal hlavního hosta slavnosti P. Josefa B řichá čka CSsR, rektora, administrátora ze Svaté Hory, dále P. Jana Hanžla CSsR, fará ře ze Stach, pravidelného poutníka P. Emila Soukupa, preláta a viká ře z Č. Krumlova, a P. Dr.
147 Srov. Ave z Lome čku, červen, červenec 1991, s. 6-7. 148 Srov. tamtéž. s. 7 -8. 149 Srov. tamtéž. s. 15.
73 Jana Sklorze, profesora a duchovního správce polských v ěř ících v naší diecézi. Samoz řejm ě nechyb ěli zdejší kaplani P. Slávek a Jan. 150 V úterý 9. července poctil svou návšt ěvou Lome ček Jeho Excelence Nejdp. Mons. Dr. Jaroslav Škarvada, titulární biskup litomyšlský a ordiná ř všech českých menšin v zahrani čí. Další pou ť – srpnová (3. 8.) - měla neobvykle vysokou návšt ěvnost. Odhad noviná řů (Astra, Zem ědělské noviny) – na 3 000 p řítomných. P řijelo asi 15 autobus ů. Op ět se udál lomecký zázrak, v pátek a ješt ě dopoledne, v den slavnosti – pr ůtrž mra čen, odpoledne se ukázalo sluní čko a bylo slune čné a teplé po časí až do samého ve čera. Před 16.00 hod. p řiputovalo do Lome čku lhenické procesí s korouhvemi v čele se svým duchovním. P řivítal je hlahol lomeckých zvon ů. Před 17.00 hod. vyzván ěly op ět všechny t ři zvony a vítaly přijížd ějícího vzácného hosta, papežského nuncia Giovanniho Coppu. Naproti mu p řišel pr ůvod ministrant ů, bohoslovc ů, jáhn ů a kn ěží. V čele kn ěží byl přítomen ordiná ř a administrátor českobud ějovické diecéze P. Václav Dvo řák, ThDr. Ji ří Svoboda z Prahy, P. Václav Malý z Prahy (dnešní pražský biskup), ThDr. Jan Sklorz z Polska, P. Bonfilius, servita z Innsbrucku, P. Josef Rybenský z Františkových Lázní, otcové karmelitáni z Kostelního Vyd ří ( P. p řevor Cyril Vojt ěch Kodet O. Carm a P. Neumann Jan Nep. Fatka O. Carm.) a dalších dev ět kn ěží, novokn ěží (P. Zden ěk Mareš a P. Jan Lachman), dva jáhni ( Karel Lednický a Václav Pícha) a samoz řejm ě lome čtí otcové - Slávek, Jan a František. 151 V úterý 20. srpna prob ěhla na poutním míst ě další návšt ěva, a to skupina polských redemptorist ů ze Svaté Hory. První mariánská sobota byla 7. zá ří a hlavní pou ť p řipadla hned na ned ěli 8. zá ří. Program sobotní za čal v 16.00 hod. koncelebrovanou mší svatou, pokra čoval adorací Nejsv ětější Svátosti. Slavnost uzavíral sv ětelný pr ůvod a uct ění Panny Marie. Celá tato slavnost byla zam ěř ena na za čátek školního roku.
150 Srov. Ave z Lome čku, červen, červenec 1991, s. 15-16. 151 Srov. tamtéž. srpen, zá ří 1991, s. 9-10.
74 Ned ělní pou ť za čala ranní mší svatou v 8. 15 hod., v 10.00 hod. slavná mše svatá za ú časti hlavního celebranta Msgre. Josefa Kavaleho (apoštolský protonotá ř a kanovník z Č. Bud ějovic), v 11.30 hod. poutnická mše svatá a uct ění Panny Marie, ve 13.15 hod. křížová cesta, ve 14.00 hod. odpolední mše svatá, Te Deum a uct ění Panny Marie. 152 Růžencová pou ť prob ěhla 5. října za ú časti cca 900 ú častník ů, hlavním koncelebrantem byl P. Hroznata Janoušek, O. Praem, d ěkan z Ný řan, a další kn ěží. Duši čková pou ť p řipadla na 2. listopadu. Hlavním celebrantem byl lomecký kaplan a vod ňanský d ěkan P. Slávek Švehla. Odhadovaný po čet účastník ů byl 300. Adventní pou ť 7. prosince, tedy poslední pou ť v roce, krom ě tradi čního programu byla mimo řádná. B ěhem pout ě prob ěhl ob řad k řtu dosp ělého a ob řad slib ů sestry. Hlavním celebrantem byl samoz řejm ě tehdejší českobud ějovický biskup Mons. Antonín Liška, CSsR. 153 Ve dnech 1. a 2. listopadu byl p řítomen v Lome čku arcibiskup pražský, primas a metropolita český, Mons. Dr. Miloslav Vlk. P řijel si odpo činout, ale přesto posloužil řádovým sestrám dv ěma bohoslužbami v kapli sv. Ducha. 154 I v tomto roce bylo poutní místo navštíveno tolika poutníky a turisty, že to nelze vše zapsat a n ěkteré návšt ěvy nejsou ani zaznamenány. Pout ě v roce 1992 prob ěhly takto: Tříkrálová – 4. ledna, hlavní celebrant Msgre Josef Kavale, viká ř českobud ějovický, p řítomno 300 - 400 poutník ů. Hromni ční – 1. února, hlavní celebrant P. Miroslav Nikola, viká ř klatovského vikariátu a d ěkan sušický, p řítomno kolem 300 ú častník ů. Postní – 7. b řezna, hlavní celebrant P. Emil Soukup z Č. Krumlova, cca 500 ú častník ů.
152 Srov. Ave z Lome čku, srpen, zá ří 1991, s. 18-22. 153 Srov. tamtéž. srpen, zá ří 1991, s. 30. Srov. dále ŠIPANOVÁ. Poutní místo, s. 54. Srov. tamtéž. říjen, s. 16-19, listopad, s. 9-10, prosinec 1991, s. 6-13. 154 Srov. tamtéž. listopad 1991, s. 9.
75 Předvelikono ční – 4. dubna, hlavní celebrant P. Pavel Liška SDB, d ěkan ze Strakonic, p řítomno kolem 650 poutník ů. Májová – 2. kv ětna, hlavní celebrant Mons. Dr. Antonín Liška CSsR, biskup českobud ějovický, a mnoho kn ěží. Této pouti se zú častnilo kolem 1 300 poutník ů, svatých p řijímání bylo ud ěleno na 700. Svatodušní – 6. června, hlavní celebrant apoštolský nuncius v ČSFR arcibiskup Mons. Dr. Giovanni Coppa. Odhad návšt ěvník ů na 1 300 ur čit ě. Svatých p řijímání p řijalo minimáln ě 700 v ěř ících. P řestože o této pouti velmi siln ě pršelo, poutníky neodradilo navštívit Mati čku lomeckou. Slavnost T ěla a Krve Pán ě – čtvrtek 18. června. Hlavním celebrantem byl P. Miroslav Nikola jako dne 1. února na pouti Hromni ční. Prokopská – 4. července, hlavní celebrant nejdp. Provinciál františkánského řádu P.Matouš Josef Sleziak OFM, p řítomno asi 900 v ěř ících. Za čátek této pouti byl už od 17.00 hod. a od této doby probíhají již všechny pout ě prvních sobot v letních m ěsících a Božího T ěla vždy v tuto hodinu. V zimních m ěsících prvních sobot je pravidelný za čátek v 10.00 hod., krom ě Duši čkové, která za číná v devadesátých letech v 15.00 hod. a vždy na h řbitov ě.155 Nyní odbo čím od sobotních poutí a zmíním čtvrtek 9. července, oby čejný všední den, ale ne pro lomecké otce. Už je v této práci zmín ěno, že v Lome čku je rušno po celý rok, také jsem vypsal první dva roky skoro kompletn ě podchycených návšt ěv. Další podrobnosti dalších událostí vypisovat nebudu – není to možné. P řesto bych cht ěl ukázat na tomto dni, jak jsou lome čtí kn ěží pln ě vytíženi. Program P. Slávka čtvrtek 9. července: ráno ukon čení exercicií dívek, v 10.00 hod. rozlou čení a poh řební mše svatá v kostele, před polednem uvítání krajan ů ze Švýcarska. M ěl k nim promluvu, potom s nimi sloužil mši svatou, spolu s ním kn ěží, kte ří s těmito poutníky p řijeli. Odpoledne se ozvaly lomecké zvony, aby p řivítaly novokn ěze P. Richarda Mayera z Rodingu (Bavorsko –
155 Srov. Ave z Lome čku, leden 1993, s. 14-16., srov. dále leden – prosinec 1992 (jednotlivé měsí čníky). Srov. také ŠIPANOVÁ. Poutní místo, s. 54-55.
76 diecéze řezenská). Sloužil zde primi ční mši svatou v 15.00 hod. I otec Slávek byl přítomen u oltá ře, dále s otcem Františkem a dalšími kn ěžími. 156 Tímto jsem cht ěl ukázat, jak náro čná Boží služba je v Lome čku – kn ěz pracuje s mladými lidmi, hned na to se lou čí se zem řelým, pozd ěji vítá poutníky, dále op ět vítá, a to mladého člov ěka v kn ěžské služb ě – je to velká zát ěž na psychiku, musí se dokázat p řeorientovat na každou událost. Takto probíhají v Lome čku skoro všechny dny v roce. Našt ěstí má duchovní správce oporu v místních řeholních sestrách, které mu ob ětav ě a ochotn ě se vším pomáhají. Po této kratší odbo čce se op ět budu zabývat stru čným popis ům mariánských poutí. Letní „Dlouhá“ – 1. srpna. Hlavním celebrantem v 17.00 hod. byl sv ětící biskup pražský Mons. Jaroslav Škarvada. P řítomno cca 1 200 poutník ů. Mše svaté ve 22.00 hod. se jako hlavní host zú častnil P. Cyril Václav Kodet, O. Carm. Podzimní - Zá řijová – 5. zá ří. Jako vzácný host sobotní slavnosti byl arcibiskup pražský a primas český Mons. Dr. Miloslav Vlk, ú častník ů kolem 1 000 (15 autobus ů a nepo čítan ě aut). Velká lomecká – tato pou ť p řipadla na ned ěli 13. zá ří, v tomto roce spojená s jubileem milostné sošky. Program byl stejný jako v minulých letech – 8.15 hod. ranní mše svatá v poutní svatyni, v 10.00 hod. pontifikální mše svatá v poutním areálu, celebroval českobud ějovický biskup Mons. Dr. Antonín Liška CSsR, dále v 11.30 hod. byla sloužena poutnická mše svatá v kostele, ve 13.30 hod. křížová cesta – také v kostele, a na záv ěr ve 14.15 hod. odpolední mše svatá venku s Te Deum a s uct ěním Panny Marie. Růžencová – 3. října. Tuto pou ť vedl otec generální viká ř českobud ějovický P. Václav Dvo řák. P řítomno bylo p řes 500 poutník ů. Slavnost byla zakon čena posledním sv ětelným pr ůvodem v roce. Od říjnu 1992 se za čínají konat „Fatimské dny“, které probíhají již každý měsíc t řináctého v 17.00 hod. dodnes. Samotný za čátek p ředchází modlitba svatého r ůžence v 16.30 hod. Fatimský den je už zmín ěn v této kapitole na str. 56.
156 Srov. Ave z Lome čku, červenec 1992, s. 9-10.
77 Duši čková (7. listopadu) – tentokráte byl hlavním celebrantem lomecký kaplan P. Slávek Švehla z Vod ňan. Po čet v ěř ících p řibližn ě 400. Adventní (5. prosince) – přítomno 300-350 v ěř ících. Hlavním hostem byl Dr. P. Vít Bohumil Tajovský O. Praem., opat želivský. 157 Od roku 1990 do roku 2001 probíhají všechny pout ě podobným stylem, ovšem v roce 1993 p ři májové pouti prožil Lome ček, celá jeho farnost a okolí vyjíme čnou a radostnou událost. V sobotu 1. kv ětna, poprvé v historii Lomce, prob ěhlo zde kn ěžské sv ěcení. Na kn ěze byl vysvěcen místní farník dp. Jáhen ThMgr. Bohuslav Richter z blízké vesni čky Krtely. Sv ěcení p řijal z rukou bud ějovického biskupa Mons. ThDr. Antonína Lišky. 158 Do roku 2001 řídil a plánoval všechny akce P. František Hobizal a P. Slávek Švehla, který dne 15. listopadu 1999 ukon čil svou službu d ěkana ve Vod ňanech, fará ře ve Sko čicích a Chel čicích a kaplana lomeckého. Nastoupil do německého Mnichova, kde duchovn ě pomáhá krajan ům dodnes. Od odchodu P. Slávka řídil veškeré d ění na poutním míst ě P. František Hobizal sám. Novým kaplanem lomeckým, duchovním správcem farnosti, Šedých sester a administrátorem chel čickým byl ustanoven P. Ing. Viktor Frýdl. Do Vod ňan k témuž dni nastoupil polský kn ěz P. Zbigniew Wawrowski (katovická diecéze). Byl ustanoven d ěkanem vod ňanským, fará řem ve Sko čicích a výpomocným duchovním pro Bavorov, Bílsko, Dub a Lomec. V ned ěli 8. července 2001 kolem páté hodiny ranní P. František odešel na věč nost. V den 1. zá ří 2001 byl jmenován pro lomeckou farnost, Šedé sestry a Chel čice P. Josef B řichá ček C.Ss.R., pro Bavorov byl ustanoven P. Ing. Viktor Frýdl. Pout ě do konce roku probíhaly stylem, který naplánoval otec František. Od roku 2002 program veškerých událostí vedl P. Josef B řichá ček. Tento velmi vzácný kn ěz v Lome čku p ůsobil velmi krátce, pouze do dubna roku 2004, kdy vážn ě onemocn ěl a odešel do charitního domova ve Staré Boleslavi, kde 10.
157 Srov. Ave z Lome čku, leden 1993, s. 14-16. Srov. dále jednotlivé m ěsí čníky leden – prosinec 1992., srov. také ŠIPANOVÁ. Poutní místo, s. 54-55. 158 Srov. tamtéž. kv ěten 1993, s. 5.
78 června zem řel. Poutní ruch a veškeré d ění v Lomci nem ělo stálého kn ěze. Byly samé zástupy, ale p řesto pout ě probíhaly dále, ale zm ěnil se jejich styl a ubylo poutník ů i kn ěží. Dne 1. července nastoupil op ět nový duchovní správce farnosti, řeholních sester a farnosti Chel čice P. ThLic. Patrik Prokop Maturkani č. Jeho p říchodem začínají pout ě znovu rozkvétat. Op ět p řichází mnoho poutník ů a ctitel ů Panny Marie lomecké o hlavních poutích i mimo nich. Musím však smutn ě konstatovat, že o mariánských sobotách, Fatimských dnech a dalších akcí se ú častní mén ě kn ěží, v ětšinou je p řítomen hlavní celebrant a otec Patrik, nyní už výjime čně n ěkdo další. Do zpov ědnice usedá zcela pravideln ě P. Pavel Liška z Netolic a od listopadu 2007 P. Vojt ěch Antonín Jeniš CFSsS, který je představeným otce Patrika (petríni). Do naší diecéze p řišel z diecéze brn ěnské. Tento kn ěz je však po tak krátké dob ě v naší diecézi, 25.6.2008, povolán Pánem života i smrti na v ěč nost. Tudíž v lomecké zpov ědnici zůstává jen P. Liška. Důvod je ten, že mnoho kn ěží zem řelo. Nap ř. za rok 2001 odešlo na věč nost deset kn ěží z naší diecéze, tím pádem skoro každý kn ěz má minimáln ě na starost t ři farnosti. V ětšina kn ěží je tedy až p řetížena, tudíž jim nezbývá času ani sil p řijet do Lome čku. Veškeré organiza ční problémy a samotné řízení poutí z ůstává tedy pouze na otci Patrikovi a místních řeholních sestrách. P řesto se t ěchto úkol ů vždy výborn ě zhostí a pout ě za jejich vedení jsou velmi dob ře p řipravené. Již po dvoum ěsí čním p ůsobení padla na bedra P. Patrika velká organiza ční zodpov ědnost – poutní místo Lomec slavilo t řísté výro čí posv ěcení. Toto významné jubileum bylo zahájeno v předve čer hlavní pouti v sobotu 11. zá ří 2004 a bylo zakon čeno v pond ělí 12. zá ří 2005. Program byl opravdu velice náro čný. Její program byl následující:
Sobota 11. zá ří 2004 18.30 modlitba r ůžence 19.00 mše svatá v předve čer slavnosti s nešporami – hlavní celebrant provinciál dominikán ů P. Alvarez Kodeda OP
79 20.30 mládežnický program – divadelní p ředstavení o vzniku poutního místa v Lomci 21.30 adorace s modlitbou chval 22.30 tichá adorace s příležitostí svátosti smí ření 24.00 ukon čení programu 159 Ned ěle 12. zá ří 2004 08.00 ranní mše svatá, vedl ji P. Dr. Petr Pi ťha 10.00 pontifikální poutní mše svatá – hlavní celebrant Mons. Ji ří Pa ďour OFMCap. biskup českobud ějovický 14.00 divadelní p ředstavení o vzniku poutního místa v Lomci 15.00 mše svatá – P. Josef Slá čik, pak následovaly litanie, adorace a záv ěre čné požehnání Pond ělí 13. zá ří 2004 (Fatimský den) 17.00 obvyklý program Fatimského dne – hlavní celebrant P. Jan Janoušek 19.00 promítání filmu z lomeckých slavností Úterý 14. zá ří 2004 (Výro ční den posv ěcení) 17.00 růženec 17.30 mše svatá – hlavní celebrant P. Petr Pi ťha 18.30 adorace a záv ěre čné požehnání 160 Při t ěchto slavnostních dnech se zde vyst řídalo mnoho poutník ů i kn ěží. Po celý tento jubilejní rok mohli poutníci získat plnomocné odpustky. Program k zakon čení jubilejního roku vypadal takto: Ned ěle 11. zá ří 2005 07.30 rozjímavý r ůženec 08.00 ranní mše svatá – lomecký fará ř P. Patrik 10.00 pontifikální mše svatá a požehnání s milostnou soškou – hlavní celebrant českobud ějovický biskup Ji ří Pa ďour 14.15 mládežnický koncert z Netolic 15.00 rytmická mše svatá – P. Josef Slá čik
159 Srov. Ave z Lome čku, červen 2004, s. 12-13., dále srov. zá ří 2004, s. 5-7. 160 Srov. tamtéž., dále srov. zá ří 2004, s. 7-9.
80 Pond ělí 12. zá ří 2005 16.30 rozjímavý r ůženec 17.00 slavnostní mše svatá k zakon čení jubilea – hlavní celebrant emeritní biskup litom ěř ický Mons. Josef Koukl 18.15 beseda s otcem biskupem 18.45 adorace, slavnostní Te Deum, uct ění milostné sošky Úterý 13. zá ří 2005 (Fatimský den) 16.30 obvyklý program Fatimského dne – hlavní celebrant P. JCDr. Ji ří Kašný, SDB – děkan Teologické fakulty v Č. Bud ějovicích. 161 Záv ěrem bych cht ěl vyzvednout zásluhy P. Patrika za jeho pětiletého působení u Panny Marie lomecké. Do Lome čku nastoupil coby mladý t řicetiletý kn ěz, který p řiputoval p římo z Říma, kde dva roky studoval. Hned po svém nástupu se ujal všech povinností, které vyplývaly z jeho p ůsobení. Pokra čoval v oprav ě kostela sv. Martina v Chel čicích, kterou započal dnes už zem řelý P. Josef Břichá ček. Postaral se o kompletní opravy a údržby jak kostela chel čického, tak celého lomeckého areálu. Také se zasloužil o vznik k řížové cesty, která byla instalována v roce 2005 p ři cest ě k místnímu h řbitovu. Hlavním žehnatelem této křížové cesty byl Mons. Prof. Karel Skalický z Č. Bud ějovic, 4. června 2005 o červnové pouti. 162 Jako pod ěkování a opožd ěný dárek Pann ě Marii k třístému jubileu posv ěcení svatyn ě nechal P. Patrik vybudovat meditativní zahradu. Tato zahrada by se m ěla stát místem k odpo činutí a rozjímání nad sedmi zastaveními ze života Panny Marie. Uprost řed zahrady je jednoduchý k říž, který vyjad řuje, že práv ě skrze Pannu Marii se má život obracet ke Kristu. K celému komplexu meditativní zahrady pat ří mohutná lípa Nad ěje, která se tu ve své kráse rozkládá už n ěkolik staletí a je ozdobou celého kraje.163
161 Srov. Ave z Lome čku , červenec, srpen 2005, s. 27. Také srov. zá ří 2005, s. 4-12. 162 Srov. tamtéž. červen 2005, s. 3-4. 163 Srov. tamtéž. červen 2006, s. 7.
81 Tato meditativní zahrada byla slavnostn ě požehnána za ú časti mnoha poutník ů 3. června 2006 biskupem Pavlem Posádem (tehdy biskupem litom ěř ickým), dnes již výpomocným–sv ětícím biskupem českobud ějovickým.164 Na podzim roku 2006 je P. Patrikovi p řid ělena další farnost – Bavorov, filiální kostel v Blanici a ješt ě na krátkou dobu farnost Dub u Prachatic (do 1. ned ěle adventní 2007). I zde neodpo číval. Veškeré své úsilí dal do opravy st řechy filiálního kostela a pozd ěji se pustil do kompletní opravy kostela a fary v Bavorov ě. V letních m ěsících roku 2007 bylo zjišt ěno, že lomecký oltá ř je napaden zhoubnou d řevomorkou – hotová katastrofa pro Lome ček, hrozilo zhroucení celého oltá ře. P. Patrik okamžit ě vyhlásil finan ční sbírku na tento ú čel. S opravou se za čalo týden p řed hlavní poutí, která byla v ned ěli 9. zá ří, tudíž všechny mše musely být slouženy venku. 165 Jsem si v ědom, že p ředchozí odstavce již p řesahují stanovený rámec diplomové práce, le č kulaté výro čí svatyn ě v Lomci tvo ří její p řirozený a logický záv ěr.
164 Srov. Ave z Lome čku, červen 2006, s. 4-5. 165 Srov. tamtéž. zá ří 2007, s. 4-7.
82 7. Významné osobnosti
V této kapitole bych se rád alespo ň v krátkosti zmínil o t řech významných osobnostech poutního místa Lomec: o P. M ědílkovi, P. Brabcovi a P. Hobizalovi. Každý z nich se svým zp ůsobem vepsal do historie tohoto poutního místa. Mohu předeslat, že jedno m ěli spole čné: pro Lomec „dýchali“, jinak řečeno pro n ěho žili celým svým t ělem i duší. Vše dobré, co se od roku 1946 do roku 2001 v Lomci událo, bylo p řevážn ě zásluhou t ěchto kn ěží.
P.Antonín M ědílek
Dne 10. b řezna 1946 p řišel do Lomce fará ř – p. Antonín M ědílek. P řišel z Hamru u Veselí nad Lužnicí. Pater Antonín byl malé, skoro sehnuté postavy. Měl dlouhé, černé, mírn ě vlnité vlasy, které postupn ě šediv ěly. Na dlouho poznamenaly Lomec, protože zde m ěli jediného „vlasatého“ pana fará ře. Na faru lomeckou s ním p řichází také jeho maminka, která zde založila malé hospodá řství s proslulými kozami. P. Antonín byl nemocný – měl tuberkulózu, práv ě kozí mléko mu pomáhalo v lé čbě. Za svého tém ěř p ětadvacetiletého p ůsobení si dovedl získat srdce mnoha farník ů i poutník ů. Dokázal poutav ě vykládat návšt ěvník ům d ějiny Lome čku se všemi událostmi kolem i se zvláštními projevy p řízn ě Panny Marie k těm, kdo ji prosili. Svá kn ěžská léta v ěnoval jakémusi napodobení svatého fará ře z Arsu – Jana Marie Vianneye. Nejen svým zjevem, ale i po duchovní stránce. Postupem času se stával proslulou a živou legendou Lomce. Dnešní starší generace vzpomíná na dobu, kdy zde jako skauti prožili krásné exerci ční dny. Vzpomínají, jak se mohli prost řednictvím patera Antonína dotýkat Boží lásky. Za čátkem ledna 1970 odchází do penze, o čty ři m ěsíce pozd ěji umírá. Je pochován spolu se svojí maminkou a s bratrem Josefem, také kn ězem (zem řel 2.
83 prosince 1978), na zdejším h řbitov ě. Dodnes na n ěj každý, kdo ho znal, rád vzpomíná. 166
P. Stanislav Brabec
Narodil se jako chudý syn v nad ějkovské farnosti 13. listopadu 1913. Na kn ěze byl vysv ěcen 25. června 1939, primici slavil v Tábo ře – Klokoty. Jako kn ěz za čínal u Panny Marie a u ní také sv ůj kn ěžský život ukon čil. Působil jako kaplan, hlavn ě v Sob ěslavi, na toto p ůsobení velice rád vzpomínal. Dále p ůsobil v Dolním Bukovsku a odtud byl povolán za biskupského sekretá ře do Českých Bud ějovic. Zde mu za čal t ěžký a velmi dlouhý k říž – kv ůli nenávisti komunistické moci byl deset let v ězn ěn. Odpykal si celý trest a pak dalších deset let musel manuáln ě pracovat. V roce 1968 za čal op ět kn ěžsky pracovat ve své rodné nad ějkovské farnosti. Dne 1. b řezna 1972 p řichází – na vyzvání biskupa Msgre Josefa Hloucha – na mariánský Lome ček. Stává se zde duchovním správcem farnosti a brzy i sester III. řádu sv. Františka. Jako duchovní správce farnosti v Lome čku p ůsobí do února 1981. Od této doby slouží pouze řeholním sestrám. 167 O tomto vzácném služebníkovi Božím mi sv ěř ila své vzpomínky dnes nejstarší žijící řeholnice lomecká S. M. Marcela, která na n ěho vzpomíná s velkou úctou a láskou. „V roce 1972 – v únoru - se stal výpomocným duchovním na Lomci P. Stanislav Brabec. M ěl za sebou složitý život – deset let byl v ězn ěn, odpykal si celý trest, pak dalších deset let pracoval manuáln ě a v roce 1972 dostal souhlas pro duchovní službu a p ůsobil v Lomci do své smrti. V roce 1981 byl zbaven státního souhlasu pro lomeckou farnost a byl pouze duchovním správcem sester. Souhlas pro lomeckou farnost dostal znovu po
166 Srov. ŠIPANOVÁ. Poutní místo, s.27. také Srov. ŠIPANOVÁ, S. M. – HRDINA, P. Lomec – Poutní kostel Jména Panny Marie. 1. vyd., taktéž 2. uprav. vyd. Lomec: Kongregace Šedých sester III. řádu sv. Františka, 2000, 2004, s. 41, 49. 167 Srov. FA Lomec. s. 263-264.
84 dvou letech. Tyto dva roky zastával farnost Lomec P. Jan Stejskal (fará ř chel čický), který 8. b řezna 1983 zem řel. P. Brabcovi byl souhlas opět ud ělen, ale téhož roku 18. června umírá i on. 168 P. Brabec nebyl dob ře zapsán u církevních tajemník ů. Byl v ěrným kn ězem, neslevoval nic ze základ ů Kristova u čení, v ěnoval se pln ě farník ům, zvlášt ě rodinám a v prvé řad ě d ětem. Jeho ovoce je možné hodnotit práv ě dnes, kdy tehdejší d ěti, kterým se v ěnoval, mají dobré v ěř ící rodiny. P. Brabec p řipravoval cestu Pán ě i do slova. Staral se o lesní cestu ke kostelu, stále ho bylo vid ět s lopatou a ná řadím na cest ě, kterou urovnával, zasypával dolíky, vyrovnával štěrkem a kamením. Základ cesty byl nepevný, po dešti rozmá čený. Zorganizoval úpravu a údržbu h řbitova, opravila se rozpadající ze ď, h řbitov byl upraven tak, aby byl d ůstojným místem odpo činku. 169 Většina farník ů si vážila jeho všestranné pé če o n ě, ovšem to mu vysloužilo nelibost církevních tajemník ů – krajského i okresního. Hájil zájmy farník ů – byl na jejich stran ě. Když byl zakázán p říjezd ke kostelu ze všech stran, hájil p řístup ke h řbitovu, odvolával se na právo, i když si tím ublížil. V ěnoval se cele i poutník ům a turist ům, kterých i v dob ě normalizace bylo mnoho. Lomec navštívili i lidé ze zahrani čí. Zlá doba (velké nervové vyp ětí) nastal pro P. Brabce, když byl pro Charitní domov sester (v roce 1974) ustanoven civilní vedoucí – pan František Bláha, který byl p řed tím asi patnáct let církevním tajemníkem a byl známý tím, jak kn ěžím znep říjem ňovat život. Protože pro nedostatek místa bydlení nebylo pro jeho pracovišt ě místo, bydlel ve farní kancelá ři, která byla sou částí kn ěžského bytu – byl tedy spolehlivým hlída čem kn ěze … Urychlen ě se tedy musel budovat byt pro vedoucího a to v části, kterou ješt ě obývala bývalá u čitelka, t řebaže už mnoho let škola nefungovala. Pan vedoucí byl vzorným pozorovatelem a informátorem. Všechny sestry byly upozorn ěny na to, že nemohou chodit do kostela na mše svaté, že máme svoji domácí kapli, že nemají chodit po vesnicích, nemají dávat p říležitost bavit se
168 Zvukový záznam osobních vzpomínek S. M. Marcely z Lomce (rozhovor se S. M. Marcelou ze dne 17.10.2007). 169 Tamtéž.
85 s lidmi, jakmile p řijel autobus nebo auto, už pozoroval, zda jsou p říkazy pln ěny. Sestra, která se o kostel starala, m ěla na řízeno kostel odemknout a odejít (hlavn ě od N ěmc ů) a zamknout kostel po jejich odchodu. 170 Duchovní otec Brabec p řipomínal náboženskou svobodu, garantovanou ústavou, tím se stále více dostával do špatného sv ětla pán ům tajemník ům a vše od něho bylo bráno jako nep řátelské p ůsobení. P ři jedné promluv ě na pouti ve Sko čicích nabádal, aby si ú častníci vážili kn ěží, že se m ůže stát, že jich bude ješt ě mén ě a to byl d ůvod k roz čílení pro pana okresního církevního tajemníka a P. Msgr. Votruba (z Vod ňan), který otce Brabce požádal o mši svatou ve Sko čicích, měl po této „nep říjemné“ situaci p řísn ě zakázáno P. Brabce n ěkam na pou ť zvát. Když zem řela první sestra p ředstavená na Lomci, cht ěl ji P. Brabec pochovat, ale P. Stejskalovi se nepoda řilo získat mu souhlas pro tento poh řeb. Pan tajemník byl na dovolené, paní ú řednice mohla kn ěžím souhlas k jednorázové činnosti dávat, ale vysloven ě nesm ěla vyjít vst říc P. Brabcovi (P. Brabec nem ěl odvahu vydat se do Strakonic na okresní ú řad pro povolení, protože tušil, že mu tajemník nevyhoví, proto požádal o pomoc P. Stejskala – fará ře z Chel čic, svého souseda a p řítele). P. Brabec se staral o budovu kostela – dal do po řádku Boží d ům – byla nov ě zavedena elekt řina, kostel byl vymalován ze vnit ř i z venku, ale p ředevším se staral o to, aby žila farnost jako dobrá rodina. Připravoval d ěti k prvnímu svatému p řijímání, na Lomci bylo i bi řmování, navšt ěvoval nemocné a ud ěloval svátost nemocných“.171 Po smrti P. Stejskala se znovu ujímá prozatímní správy lomecké farnosti P. Brabec. S radostným elánem, ale podlomeným zdravím. Od 30. dubna 1983 se jeho zdraví viditeln ě zhoršilo a 26. kv ětna nastoupil do nemocnice ve Strakonicích. Odtud se na vlastní p řání vrátil do Lomce, ve st ředu 15. června – ve vážném zdravotním stavu. Byl ale p řipraven. P řed odchodem do nemocnice se nechal zaopat řit P. Františkem Hobizalem z Bavorova, který ho zastupoval.
170 Zvukový záznam osobních vzpomínek S. M. Marcely z Lomce (rozhovor se S. M. Marcelou ze dne 17.10.2007). 171 Tamtéž.
86 Od pátku 17. června bylo z řejmé, že nastává poslední zápas a v sobotu 18. června upadl do agonie, ale p ři plném v ědomí. V ned ěli ráno p řijal ješt ě t ělo Pán ě a odpoledne uctil naposledy milostnou sošku Panny Marie lomecké. Zem řel ješt ě tentýž den, tedy v ned ěli 19. června ve čer ve 20.43 hod. Poslední rozlou čení se konalo v Lomci ve čtvrtek 23. června. Zádušní mši svatou sloužil a poh řební ob řady vykonal viká ř strakonického vikariátu P. František Votruba z Vod ňan. Homilii pronesl bavorovský d ěkan P. František Hobizal, t. č. spravující Lome ček. Ú čast lidu i řádových sester byla veliká. Kn ěží bylo devadesát oble čených a asi p řes deset v civilu. Pak byl p řevezen do Nad ějkova, kde v místním farním kostele byla sloužena druhá zádušní mše svatá viká řem P. Josefem Melkou z Blovic, podle přání zesnulého. Ten jej také poh řbil do hrobu rodi čů . P. Stanislav byl kn ěz velkých duchovních rozm ěrů a up římný ctitel Matky Boží lomecké. Byl duchovním v ůdcem mnohých, zvlášt ě mladých, a pr ůvodcem zasv ěcených lomeckých památek. Sám zachytil v kronice r ůzná zastavení svého lomeckého p ůsobení. 172 Na záv ěr si dovolím citovat výrok P. Stanislava, který zapsal do lomecké kroniky, když mu byl odebrán státní souhlas pro farnost: „ Hoši, tím kon čím, říkával m ůj jeden p. profesor na gymnásiu. Já také kon čím, protože byl mi omezen státní souhlas dne 1.II. 1981“.173
P. František Hobizal
Další živou legendou Lome čku je Pater František. Narodil se 10. b řezna 1933 v Českých Bud ějovicích, na kn ěze byl vysv ěcen 24. června 1956. N ějaký čas p ůsobil v rodných Bud ějovicích jako archivá ř a sekretá ř na kapitulní konsisto ři a od roku 1957 spravoval farnost Stráž nad Nežárkou. Od 7. února 1960 byl ustanoven duchovním správcem v Bavorov ě a okolních farnostech. Od roku 1985 byl viká řem strakonického vikariátu. V roce
172 Srov. FA Lomec. s. 264-265. 173 Cit. tamtéž. s. 258.
87 1987 se stal i fará řem lomeckým a od 1. února roku 2000 byl také kanovníkem katedrální kapituly v Českých Bud ějovicích. Od roku 1987, kdy byl otec František (jak mu říkali všichni v Lome čku) pov ěř en správou tohoto poutního místa, neúnavn ě a všestrann ě p řispíval k jeho velkému rozkv ětu. Zasloužil se o vznik prvních mariánských sobot, fatimských dn ů a dalších poutí. Velké úsilí vynaložil k vydávání m ěsí čníku AVE z Lome čku – byl jeho redaktorem, v čemž mu vydatn ě pomáhal lomecký kaplan a vod ňanský děkan P. Bohuslav Švehla ( Slávek). P. František byl autorem četných povídek a román ů ( Schreinerské ko řeny, Schöningerské pastviny, Údolí Vogelsang, Moje Strážsko, Moje Doudlebsko a další). Poslední jeho vydaná díla byla „Humor v církvi dovolen“ a „Svatá zem ě s Františkem Hobizalem“. Poslední zmín ěnou knihu mi P. František osobn ě v ěnoval krátce p řed svou smrtí (21. června 2001). V této knize popisuje program a zážitky z pouti ve Svaté zemi, kterou navštívil v březnu roku 2001. Návšt ěva Svaté zem ě byla jeho velkým snem, který se mu díky Pánu Bohu splnil na sklonku jeho života. Zem řel 8. července 2001. Otec František k Lome čku neodmysliteln ě pat řil. Byl velmi ob ětavým kn ězem, který vid ěl sv ůj smysl života ve služb ě Bohu a všem, které mu B ůh sv ěř il. Lome ček velmi miloval, a proto pro n ěj ob ětoval všechnu svou energii a schopnosti. Byl velmi citlivý a vnímavý ke každému člov ěku (od malého dít ěte až po staré lidi). Otec František odešel na v ěč nost z bavorovské fary v ned ěli 8. července kolem páté hodiny ráno. 174 V úterý 3. července byl pro velkou bolest na prsou a teplotu odvezen do nemocnice, kde vzpomínal: „Do mládí bych se vrátit necht ěl, ale t ěch čty řicet let kněžství bylo krásných“. 175 Toto je krásné sv ědectví o jeho lásce ke kn ěžství. A ť mu jeho velkou lásku Pán B ůh v ěč ným životem odplatí.
174 Srov. ŠIPANOVÁ, S. M. – HRDINA, P. Lomec – Poutní kostel Jména Panny Marie. 2. uprav. vyd. Lomec: Kongregace Šedých sester III. řádu sv. Františka, 2004, s. 51. Dále srov. HOBIZAL, F. Moje Strážsko. Borovany: Jelmo, 2001, s. obal knihy (údaje jsou napsány na p ředním stran ě knihy). A také srov. Ave z Lome čku, červen, červenec 2001, s. 14, 22. 175 Cit. Ave z Lome čku, červen, červenec 2001, s. 14.
88 Se zesnulým otcem Františkem jsme se rozlou čili v pátek 13. července v 11.00 hod. v chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Bavorově. Asi hodinu p řed poh řbem byl kostel úpln ě p řepln ěný. Mnoho lidí tedy muselo být venku. V presbytá ři kostela visel pruh černé látky od stropu až k zemi. V kostele i mimo n ěj bylo vše dob ře ozvu čeno, aby všichni mohli vnímat atmosféru v kostele. Poh řbu se zú častnilo skoro 90 kn ěží a jáhn ů, desítky řeholnic, bohoslovci, ministranti a velké množství věř ících. Hlavním celebrantem této poh řební mše svaté byl českobud ějovický biskup ThDr. Antonín Liška CSsR. Kazatelem byl Mons. Josef Kavale. Po mši svaté vystoupili se smute čními promluvami: starosta m ěsta Bavorova Ing. František Vavruška a p řednosta OkÚ Strakonice Ing. Josef Kalbá č. Potom byla rakev se zesnulým za hlaholu zvon ů a hudby nesena na místní hřbitov, doprovázená velkým pr ůvodem. Jeho t ělesná schránka byla uložena na místním h řbitov ě do hrobu jeho tety R ůženky. Zde zmi ňuji slova otce biskupa z úvodu mše svaté: „Milí spolubrat ři v kn ěžské a jáhenské služb ě, milí bohoslovci, sest řičky, ministranti, kdo sloužíte v církvi, milé sestry, milí brat ři. Když odejde otec, jsme zarmouceni. Jeto velký zármutek. Kolikrát si říkáme, že kon čí jedna etapa našeho života a že nikdy to nebude tak, jak to bylo dřív. Takové pocity vyvolává smrt našeho milého pana kanovníka, d ěkana bavorovského a hlavn ě správce poutního místa z Lomce. Pán ho povolal a my jsme p řesv ědčeni, že Panna Maria ho p řijala do svého náru č,í a pokud by byly n ějaké námitky proti jeho vstupu do v ěč ného života, takže je u svého Syna set řela, smazala, protože náš zem řelý byl jejím nadšeným, vroucím, horlivým ctitelem. Když se s ním dnes lou číme, chceme pod ěkovat p ředevším Bohu za to, že jej povolal ke kn ěžství, že jej provázel svou milostí, a potom Pann ě Marii za její přímluvu a ochranu, že p řes své zdravotní potíže mohl jí stále s důvěrou, s horlivostí a zvlášt ě s radostí sloužit“. 176
176 Cit. Ave z Lome čku, červen, červenec 2001, s. 15.
89 Potom otec biskup osobn ě pod ěkoval zem řelému Františkovi za službu, kterou prokázal naší diecézi, a zvlášt ě za nebývalý rozvoj poutního místa Lomec. Působil zde 14 let (v Bavorov ě 41 let). Z homilie Mons. Kavale: „Ot če biskupe, moji spolubrat ři, sestry, brat ři a sestry. Tady na tomto míst ě jsem už stál mnohokrát. V této bavorovské katedrále, jak jsem říkal Františkovi, pon ěvadž je to nádherný kostel, který vévodí jako takový vyk řičník víry celému tomuto kraji. A kdykoliv jsem tady byl, tak to byla liturgie velmi radostná. Dnes je to opak a já myslím, že mi porozumíte a že m ě chápete, že bych v takovéto chvíli nejrad ěji pronesl to nejkratší kázání“: „Františku, za všechno Pán B ůh a ť je tvou odm ěnou! “177 Mons. dále hovo řil o Františkových zásluhách, které za 68 let života uskute čnil, doporu čil nám všem p řítomným jít za vírou, kterou on hlásal. Nyní bych vzpomenul na mé osobní setkání s otcem Františkem. První osobní setkání se uskute čnilo v chel čickém kostele, kde zastupoval místního fará ře, d ěkana vod ňanského a kaplana lomeckého P. Slávka, kde jsem ministroval. Svým vystupováním a chováním si mne okamžit ě získal. Velmi mile mne překvapilo, jak cht ěl být p ři homilii co nejblíže lidem. Spolu se mnou opustil presbytá ř a šli jsme do lavic mezi v ěř ící, kde jsme spole čně rozebírali jednotlivá čtení. P ři takovýchto p říležitostech získal i mého staršího bratra Pavla k ministrování a ke služb ě lektorské, kterého také pozd ěji p řipravoval k přijetí svátosti bi řmování. Od této doby jsem za čal pravideln ě navšt ěvovat lomecké pout ě, kde jsem sloužil Pánu Bohu u oltá ře jako ministrant. Další velkou vzpomínku v srdci mám už z doby mé dosp ělosti, kdy jsem vykonával civilní službu v římskokatolické farnosti vod ňanské, kterou mi za řídil tehdejší d ěkan vodňanský a kaplan lomecký otec Slávek. Ten však pozd ěji z vod ňanské farnosti odešel do n ěmeckého Mnichova. Když jsem tedy nastupoval 1. srpna 2000 do civilní služby, byl zde děkanem a dosud je polský kn ěz ThLic. Zbigniew Wawrowski. V této farnosti zavedl v devadesátých letech tehdejší
177 Cit. Ave z Lome čku, červen, červenec 2001, s. 16.
90 děkan P. Slávek velmi dobrou tradici, že každý první pátek v měsíci pozval otce Františka do chrámu Narození Panny Marie ve Vod ňanech, aby zde posloužil věř ícím ve svátosti smí ření a pak byl hlavním celebrantem ve černí bohoslužby. Otec Zbyšek, který do farnosti p řišel o první ned ěli adventní roku 1999, v této tradici pokra čoval. A práv ě z jedním úkol ů mé služby bylo dopravit otce Františka z Bavorova do Vod ňan a zp ět. P ři t ěchto p říležitostech jsme se ješt ě více sblížili. Vypráv ěl mi r ůzné životní p říb ěhy a zkušenosti. Dokázal mi poradit i v mých problémech, se kterými jsem se mu sv ěř il. Od té doby jsem u n ěho vykonával svátost smí ření. Těch r ůzných vzpomínek a zážitk ů bylo mnoho, vždy ť v Lomci a okolí působil 14 let. Tento výjimečný kn ěz a člov ěk otec František dokázal spolu s lomeckým kaplanem otcem Slávkem spojit veškerý Boží lid v okolí v četn ě svých duchovních správc ů v setkávání se v Lomci p ři poutích. Na záv ěr této i všech p ředešlých kapitol musím uvést, že kde jsem použil citaci, tak tím jsem dodržoval i přesné mezery, odstavce, r ůzné p řeklepy a pravopisné chyby.
91 Záv ěr Cílem této diplomové práce bylo vyzvednout a p řiblížit d ějiny a významné události tohoto poutního místa. V této práci jsem se snažil kriticky zhodnotit dostupnou odbornou literaturu, která se vztahuje k životu a p ůsobení Lomce. Další údaje jsem získal z pramenného výzkumu. Jednalo se p ředevším o prameny z domácích archiv ů – Státního oblastního archivu v Třeboni, Státního okresního archivu v Písku a zejména Státního okresního archivu ve Strakonicích. Přes pramennou nouzi, se kterou jsem se setkal, bylo mou snahou popsat Poutní ruch v Lomci ve 20. století. Velkou pozornost jsem v této práci v ěnoval především období tzv. normalizace, pro jehož zpracování jsem použil archivní materiál – korespondenci církevních tajemník ů. Dále období po roce 1989, kde jsem použil literární materiál a dobový tisk – Ave z Lome čku. Dále jsem představil t ři osobnosti - kn ěze, kte ří m ěli velké zásluhy o rozvoj tohoto krásného místa. K této části mi posloužila kniha Lomec – Poutní kostel Panny Marie - a další literatura, farní kronika a dobový tisk. Pom ěrn ě podrobn ě jsem popsal pr ůběh poutí na za čátku devadesátých let 20. století. Díky této práci jsem si více obohatil své v ědomosti, mohl jsem nahlédnout do doby tzv. normalizace, o které jsem n ěco slýchal, ale v ůbec jsem nem ěl tušení, co se vlastn ě d ělo – co to bylo za období. Také jsem rád, že tento malý p řísp ěvek pom ůže i dalším lidem p řiblížit zmín ěné období a bohatou historii Lome čku. Jak jsem zmínil výše, nebylo pro mne lehké sehnat materiály vztahující se na tuto problematiku. Pokud se však najde n ějaký badatel, který se bude také zabývat tímto poutním místem, konkrétn ě však rokem 1989 a dále, bude to pro něho ur čit ě snažší, protože dnes už jsou p římo v Lomci archivovány všechny výtisky časopisu Ave z Lome čku, kde je podchycen celý život Lomce. A dokonce je zachována i obrazová dokumentace jednotlivých poutí – každá pou ť se natá čí na videokameru.
92 Seznam pramen ů a literatury
Prameny
A) Prameny nevydané
Farní archiv Lomec, Farní kronika Lomce – III. Liber Memorabilium Ecclesia. Lomecensis ab. Osobní vzpomínky S. M. Marcely z Lomce (rozhovor se S. M. Marcelou ze dne 17.10.2007). SOkA Strakonice, fond ONV Strakonice, odbor církevní – církevní záležitosti, církevní materiál, 1970-1980, dosud nezpracováno.
B) Dobový tisk
Věstník poutního kostela v Lome čku. Lomec: Duchovní správa, 1929, číslo 3, 1932, číslo 6, 7, 1933, číslo 8. Divotvorná Matka Boží na Lomci u Netolic. Lomec: Duchovní správa, 1928. Ave z Lome čku. Lomec: Kongregace Šedých sester III. řádu sv. Františka, leden – prosinec 1990 – 2006.
Literatura
BLESÍK, J. Z pam ětí Lib ějovic. Vod ňany: Kolej redemptorist ů, 1948. ŠIPANOVÁ, S. M. Mlada, HRDINA, P. Lomec – Poutní kostel Jména Panny Marie. 1. vyd. Lomec: Kongregace Šedých sester III. řádu sv. Františka, 2000. ISBN 80-238-5561-1. ŠIPANOVÁ, S. M. Mlada - HRDINA, P. Lomec – Poutní kostel Jména Panny Marie. 2. uprav. vyd.. Lomec: Kongregace Šedých sester III. řádu sv. Františka, 2004. ISBN 80-238-5561-1.
93 ŠIPANOVÁ, S. M. Mlada. Poutní místo Lomec. České Bud ějovice, 1999. Bakalá řská práce. Jiho česká univerzita v Českých Bud ějovicích. Teologická fakulta. Katedra církevních d ějin. Vedoucí práce V. Te ťhal. 300 let poutního kostela Jména Panny Marie na Lomci. Sborník p řísp ěvk ů z odborného seminá ře, konaného dne 14. zá ří 2004 v Městské galerii veVod ňanech u p říležitosti kulatého výro čí vysv ěcení chrámu. Vod ňany: M ěstské muzeum a galerie, 2005. ISBN 80-239-5085-1. BOHÁ Č, Z. Poutní místa v Čechách. Praha: Debora 1995. ISBN 80-85923-07-6. DIBELKOVÁ, I. Poutní místa v Čechách. Praha: Olympia 2004. ISBN 80-7033- 844-X. Řeholní život v českých zemích – Řeholní řády a kongregace, sekulární instituty a spole čnosti apoštolského života v České republice. Kostelní Vyd ří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. ISBN 80-7192-222-6. VL ČEK, V. Ženské řehole za komunismu (1948-1989). Olomouc: Matice Cyrilometod ějská, 2003. ISBN 80-7699-195-7. WEIS, M. Jiho české ave. Duchovní pr ůvodce po putovních místech českobud ějovického biskupství. Praha: Arista, 2001. ISBN 80-86410-14-5. SEDLÁK, J. Půl století služby u nemocných (1856-1906). Praha: Kongregace Šedých sester u sv. Bartolom ěje na Starém m ěst ě, 1906. HOBIZAL, F. Moje Strážsko. Borovany: Jelmo, 2001.
94 RESUME
Poutní ruch ve 20. století v Lomci
Mariánské poutní místo Lomec se nachází na p řesné hranici prachatického a strakonického okresu mezi m ěsty Netolice a Vod ňany. Obcí pat ří do Lib ějovic. Lomecký areál, jehož dominantou je kostel zasv ěcený Jménu Panny Marie, je obklopen hustými lesy, proto jej zdálky není vid ět. P řesto je mezi lidmi velice znám a hojn ě navšt ěvován. Pro svojí velikou oblíbenost byl v minulosti – a je i v sou časnosti – nazýván lidov ě Lome ček. Tématem p ředkládané diplomové práce je Poutní ruch ve 20. století v Lomci . Cílem je ukázat náboženský život související s poutním ruchem na tomto starobylém míst ě na pozadí významných událostí zmín ěného období. Těmito významnými událostmi nemíním pouze takové historické p řed ěly, jakými byly sv ětové války či nástup komunistické totality po roce 1948, ale kup ř. i některá rozhodnutí, kterými státní ú ředníci ovliv ňovali náboženský život i na takových místech jako byl Lomec. Bylo možné, aby docházelo i k takovým „absurdním“ situacím, jako na po čátku sedmdesátých let, kdy tehdejší státní úředníci za čínali zakazovat konání venkovních poutí, ale na druhou stranu v roce 1971 v Lomci povolili vznik řeholního domu Kongregace Šedých sester III. řádu sv. Františka, p ři kterém zanedlouho vznikl charitní domov, který vedl státní úředník, jenž byl ve spisech veden pod ozna čením „tajemník“. Při zpracování zmín ěného tématu jsem se snažil použít veškerou dostupnou literaturu, r ůzné prameny, dobový tisk a další materiály. O problematice poutního ruchu a o d ějinách Lomce do sou časnosti napsalo kratší či obsáhlejší díla n ěkolik autor ů. Jedná se o díla v ědecká i populární, v posledních letech existuje i bakalá řská práce, která se tématem okrajov ě zabývá. Jejich seznam se nachází v Seznamu pramen ů a literatury na konci mé práce. Krom ě archivních pramen ů jsem použil i dobový tisk, jiné nevydané prameny a sv ědectví pam ětník ů. Dosti informací jsem získal také od S. M. Marcely, která mi p řevypráv ěla celou historii Lomce od roku 1971, tedy od roku,
95 kdy tam sestry za čaly p ůsobit. Práv ě ona žije v Lomci od samotného vzniku kláštera. Dnes je už jedinou pam ětnicí tehdejší doby – z jejího vypráv ění mám zachován zvukový záznam. Informace na čerpané z literatury a pramen ů mi do zna čné míry ur čily strukturu celé práce. Tam kde je to možné, postupuji chronologicky, tam kde je to nutné, tématicky. Diplomovou práci jsem roz členil do sedmi kapitol: První kapitola je rozd ělena do čty ř částí. Zde se zam ěř uji na stru čný popis poutního místa a jeho historii, dále zde uvádím p ůvod milostné sošky Panny Marie a vznik a život místní Kongregace. Další kapitola pojednává o poutním ruchu, od samého po čátku do roku 1900. V této kapitole popisuji za čátky Lomce – tehdejší církevní situaci, jak poutní, tak farní. Ve třetí kapitole se zabývám poutním ruchem p řed komunistickým režimem, tedy od roku 1900 do roku 1948. Čtvrtá kapitola této práce je v ěnována po čátku komunistické totality do období normalizace. K tomuto tématu se mi nepoda řilo získat tém ěř žádné podklady, tudíž jsem zmín ěnou problematiku více nerozvíjel. Nejvíce je diplomová práce zam ěř ena na pátou a šestou kapitolu, kde se zmi ňuji o po čátku tzv. normalizace – nastává útlum poutního života v Lomci. A hned po roce 1989 velký nár ůst poutního života. Poslední kapitola pojednává o t řech významných kněžích – o P. Mědílkovi, o P. Brabcovi a o P. Hobizalovi, kte ří se zasloužili o rozkv ět mariánského poutního místa.
96
Resumé
Pilgrimage Activitiy At Lomec In The 20 th Century.
Lomec is a place of pilgrimage dedicated to the Holy Virgin. It is located at the border between the Prachatice and Strakonice district and lies amidst two small towns, Netolice and Vod ňany. The Lomec premises are dominated by the church of the Name of the Virgin Mary and surrounded by dense woodlands, which makes them invisible from the surroundings. Nevertheless, Lomec is well- known and very popular. Folk call it Lome ček, which expresses their love for the place. The subject of this thesis is the pilgrimage activity at Lomec in the 20 th century. Its aim is to show the religious life at this place of worship against a background of important events in the mentioned period. By those important events are not only meant historic ridges like the second world war or the communist totalitarian regime, but also for example administrative measures, which influenced religious life at Lomec considerably and the internment of the Fransiscan Congregation of Grey Sisters at Lomec. I have tried to use all accessible literature, various other sources, contemporary press and information on the basis of interviews, all of which are listed in the bibliography of the thesis. The thesis is divided into seven chapters. The first chapter focuses on the description of Lomec, the origin of the statue of the Virgin Mary and the life of the Franciscan Congregation. The second chapter describes the pilgrimage activity at Lomec from 1900, including the situation of the church life, both from a pilgrimage and parochial point of view. The third chapter contains information about pilgrimage activity before the start of the communist totalitarian regime in 1948. The period from 1948 until the so-called political normalisation can be found in the fourth chapter. Due to lack of reliable sources I was not able to go into depth. The major part of this thesis is contained in the fifth and sixth chapter, which starts from the normalisation, which can be characterised by a period of
97 decay of religious life at Lomec until the velvet revolution 1989, which marks a major increase in religious life and pilgrimage. The last chapter focuses on three notable priests, which were stationed at Lomec. P. M ědílek, P. Brabec and P. Hobizal. Key words: Pilgrimage Local religious life in Czech in the 20 th century History of Lomec in the 20 th century
98