Toto č íslo je v ě n o v á n o p ř átelsky MUDr. Antonínovi Somolovi

Ro čník XXX. Mariánské Lázn ě Po řadové číslo 358. 15. b řezna 2006

2.2.2.

Úbo čí (Amonsgrün) Resumé ...... 21 Profous a název Amonsgrün ...... 21 Poloha místa ...... 22 Gnirs o Amonsgrünu (1932) ...... 23 Berní rula (1654) ...... 25 Nejasnosti kolem majitel ů v 17. století ...... 26 Tereziánský katastr (1757) ...... 26 Schaller o Amonsgrünu ...... 26 Sommer o Amonsgrünu ...... 27 Další encyklopedisté z let 1870-1920 ...... 27 Obyvatelstvo Amonsgrünu (Úbo čí) ...... 28 Charakteristika obce ...... 29 Obživa obyvatel. Zem ědělství. Správní vývoj obce. Farnost byla v Dolním Žandov ě. Katastr obce. Čistý ro ční výt ěžek obce. Člen ění obce. Léka ř pro obec. Četníci a vojsko . Hasi či. Panský dv ůr. Lesní správa. Škola. Zem ědělský spolek. Mužský p ěvecký spolek. Diletanti. Pen ěžní prost ředky. Honební spolek Pé če o kulturu. Sklárny v obci. Významné osobnosti v obci. Pov ěsti ...... 33 Židé v Úbo čí ...... 34 Památky ...... 36 Kaple nalezení sv.K říže. Pátrání po památkách v Úbo čí. Vále čný pomník. Pomník u Černého rybníka. Pomník z roku 1862. Hojn ě zdobený pomník s akrotery a nikou. Utschig ův pomník z roku 1861. Židovský h řbitov u hradu. Ztracené památky. Neuvedeno. Zaniklý hrad Boršengrýn ...... 42 Úvodem o hradu Boršengrýn . K historii zaniklého Boršengrýnu. Tepelský klášter a 13.století. Hohenberkové a jejich vym ření 1256. Výstavba hradu Königswart a jeho rozbo ření . P řichází Boreš z Rýzmburka. Obnova hradu Kynžvartu. Patnáct majitel ů Kynžvartu na koloto či dvou století. Upadající hrad Boršengrýn. Nyní n ěco o dobytí hradu Chebskými (1452). Franz Alexander HEBER o Boršengrýnu (1848). August SEDLÁ ČEK o ruin ě Boršengýn. Hrad Borschengrün podle n ěmecké vlastiv ědy (1977). Popis hradu podle Pavla Šebesty Literatura ...... 52

Přední rub: Seznam dom ů v bývalém Amonsgrünu(1945) Zadní líc: Z řícenina Boršengrýnu Zadní rub: Plánek obce Amonsgrün (G.Brandl)

ů 42 Zuber Marie 100 Hablowetz Kaspar Seznam dom 43 Kníže Metternich 101 Meister Josef v bývalém 44 Kníže Metternich 102 Pötzl Alois 45 Sommer Anton 103 Obecná škola Amonsgrünu 48 Dötz Josef 104 Zuber Michael (1945) 49 Zuber Michael 105 Klügl Mimael 50 Fritsch Georg 106 Konhäuser Lorenz

51 Plail Albina 107 Obecní d ům Čp. . Majitel 52 Fischer Anton 110 Plail Johann 54 Oppel Aloisia 111 Fritsch Anton 1 Plahl Johann 55 Plail Georg 112 Fritsch Katharina 2 Grundl Anton 56 Meister Georg 113 Plail Franz 3 Kliebhahn Josef 57 Eckert Josef 114 Tauber Anton 4 Plail Anton 58 Kummer Franz 116 Hoffmann Andreas 5 Meister Georg 59 Fritsch Johann 117 Buberl Anton 6 Sittnerová Marie 60 Zuber Karl 119 Myslivna Perlsberg 7 Zuber Karl 61 Hahn Johann 120 Pichl Johann 8 Walter Ignaz 62 Maier Rudolf 121 Lorenz Andreas 9 Fritsch Margarete 63 Wirnitzer Andreas 122 Pichl Johann 10 Bar Anton 65 Plail Johann l1 Meister Johann 67 Jakob Andreas 12 Plahl Anton Vysv ětlivky (p řizviska) dom ů: 68 Zuber Johann 13 Grundl Georg čp.7 - Karl Zuber - U ková ře 69 Pichl Karl 14 Pichl Johann Toniho; 70 Kindl Franz 15 Kliebhahn Georg čp. 11 Johann Meister - mlyná ř 71 Fischer Karl 16 Tauber Franz a na Finkenmühle; 72 Plail Josef č ř 18 Kummer Anton p.14 Johann Pichl mlyná na 74 Kindl Ignaz Dolním mlýn ě; 19 Plail Mathilde 75 Zuber Josef čp.23 Eberl - mlyná ř (Grund- 20 Scherbaum Georg 76 Seidl Anton müller); 21 Kraus Johann č ř 77 Plail Marie p.43 a 44 - "komo í" knížete 22 Seidl Josef Metternicha Na Hutích; 79 Lippert Matthias 23 Eberl Johann čp.52 Fischer - U zedníka; 80 Meister Michael 25 Konhäuser Georg čp.56 Georg Meister - U ková ře 81 Pichl Adam 26 Plail Josef Martina a v sousedství čp.87 82 Schwarz Johann 27 Fischer Anton Georg Meister - Huwatschek 83 Fritsch Johann (?); 28 Kummer Dtto 84 Maier Rosa čp.97 Metternichova myslivna 29 Plahl Kar1 85 Maier Karl Na Hutích, 30 Plail Michael č ř 86 Plail Franz p.98 Metternichova fo tovna 31 Fritsch Johann 87 Meister Georg Na Hutích; 32 Beckt Johann čp. 100 - Kaspar Hablowetz - 88 Plail Josef 33 Müller Karl Na Hutích; 89 Tauber Franz 34 Fritsch Michael čp.103 - obecná škola, 90 Eckert Nikolaus č 35 Stark Adolf p.107 - obecní chudobinec; 91 Pichl Magdalena č 36 Kummer Adolf p.117 - synagoga (Tempel) 92 Kummer Josef alias Fuchsmichl; 37 Plail Ferdinand 94 Hahn Josef čp.119 - Metternichova mys- 38 Plail Josef 96 Kliebhahn Karl livna v Perlsbergu na katastru 39 Martin Georg 97 Myslivna Metternich Amonsgrünu 40 Pichl Josef 98 Fo řtovna Metternich 41 Sollner Katharina 21

Úbo čí (Amonsgrün)

Resumé Obec Úbo čí (500-530 m n.m.) leží na úpatí Slavkovského lesa, 2 km severovýchodn ě od Dolního Žandova. Obcí protéká Lipoltovský potok a Obecní potok. Nejstarší písemná zpráva o vsi "Am- mansgrün" je z roku 1373, kdy byla ves leuchtenbergským lénem Engelharta z Kynžvartu. Další z majitel ů, Boreš z Oseku, p řestav ěl zdejší tvrz Ammonsgrün na solidní hrad Boršengrýn , který se však v 15.století dostal do rukou loupeživých majitel ů, p řepadajících kupce na zemské stezce. Proto byl v roce 1452 dobyt a pobo řen Chebskými. Tehdy byl znovu opraven hrad Kynžvart a hrad Boršen- grýn ztratil na významu, nebyl obnoven a z ůstal ve z řícenin ě. Obec pat řila ješt ě v roce 1591 k panství Kynšperk a roku 1645 se uvád ěla jako léno hradu Lokte. V roce 1709 získali Amonsgrün kynžvartští Metternichové. Ves z ůstávala zem ědělskou vsí. V 19. století tu vznikla sklárna. V roce 1947 byla obec Amonsgrün p řejmenována na Úbo čí a dnes tu p řevážilo rekrea ční bydlení. Úbo čí je dnes částí (osa- dou) obce Dolní Žandov .

Poloha místa Úbo čí (Amonsgrün) bylo založeno ve svahu vrchu JUDENHAU (dnes Lesný) v úzkém údolí potoka, p ři- tékajícího z hor Císa řského lesa a ústícího do Lipoltov- ského potoka. Vrchy. Na východ ě se táh- nou zalesn ěné svahy a pásy Slavkovského lesa a mají řadu vrch ů. Z nich nejvyšším vrchem poho ří je Lesný (Judenhau 983 m n.m); 3,5 km východn ě Obrázek 1. Kresba Michael Fritsch - Amonsgrün v listoví - obce a na jeho katastru !!! pohled z hradního návrší.

Další vrchy jsou na severovýchod ě: Ov čák (Schafberg 898 m n.m.), Kamenná Hora (Steinrathsberg, Hohenstein 794 m n.m.), Nad dolským mlýnem (825 m n .m.). Pás vyso- kých vrch ů chrání sídlo p řed severovýchodními v ětry natolik, že kníže Metternich v 19. století tu uvažoval o založení vinohrad ů a vznikl pomístní název Vinohrady (Weinberg). Zcela na východ ě, pod Lesným, je Kružný vrch (863 m n.m.) a Homole (d říve Špi čák, Spitzberg 783 m n.m.); 3 km jihovýchodovýchodn ě od Úbo čí je historický Bílý Kámen (620 m n.m.), z něhož byl lámán čistý bílý k řemen pro sklárnu v Amonsgrünu tak, až tato kuriozita vzala za své a zmizela. Tato z dálek nápadná bílá skála bývala d ůležitým orienta čním bodem na keltské stezce a ješt ě d říve v prav ěku. Vody. Lipoltovský ( původn ě Libavský) potok ( 500 m n.m.) doprovázel kdysi zemskou stezku. Potok vytéká v Kynžvart ě z Pastevního rybníka či z Dvouhrázového rybníka, který je zajímavým vodním p řed ělem. Sm ěrem na východ tekou vody do Kosího potoka, Mže, Be- rounky do Vltavy, a sm ěrem na západ mí ří Lipoltovský potok do Odravy, hned na to do Oh ře a vody od Kynžvartu se setkají až v Labi v Litom ěř icích. Obecní úbo čský potok (Dorfbach) je sice malý pot ůč ek, p řitékající z hor a protékající v po- klidu vesnicí, ale dovede se po řádn ě vzedmout na ja ře, v dobách tání sn ěhu, nebo po deš- tích. Vlévá se pod Boršengrýnem do Lipoltovského potoka.

22

Z rybník ů je to Hradní rybník pod Boršengrýnem. N ěmecký název "Kuchateich" není Küchenteich jak uvádí n ěmecká vlastiv ěda (1977), ale od slova Kugel=koule, protože se tam nacházely po chebském vojsku kamenné d ělové koule. Rybník býval p ůvodn ě rozsáhlejší a objímal celé skalisko s hlavním hradem Boršengrýnem. Louky jsou zde ješt ě dnes bažinaté. Naho ře v obci u stavení čp.67 byl Obecní rybník (Schützateich). Ležel p římo na potoce a sloužil jako požární nádrž. Vlevo silnice do Žandova je nový Myslivecký rybník , založený p řed n ěkolika málo lety. Vo- da z n ěho odtéká bažinatými lukami do Černého rybníka, o n ěmž se nep řetržit ě - až podnes - vypráví, že se tu utopil v roce 1945 americký voják a rybník musel být vypušt ěn, aby byl nalezen. V ěnec rybník ů m ěl Manský dv ůr (Lehenhof) a dodnes jich tu dostatek zbývá. . Půda. Půda je pís čitá, pozemky u okraje les ů b řidlicovité, z části i jílovité. Sousední obce . Farní obec Dolní Žandov je 2 km jihozápadn ě od Úbo čí, nejv ětší sídlo Kynžvart 5 km jihovýchodn ě, malá ves Podlesí 1 ½ km severn ě a nejbližší Manský dv ůr leží 1 ½ km západn ě od Úbo čí, za Černým rybníkem. Vzdálen ější obce byly (1) Smrkovec (Schönficht), dnes zcela srovnán se zemí, 5 km severn ě v lesích; (2) zaniklá obec Žitná (Rockendorf), 6 km severoseverovýchodn ě; (3) p řeživší a živo řící obec Lazy (Perlsberg), 5 km severovýchodn ě; (4) Malá Šitbo ř, 4 km severozápadn ě; (5) Milíkov (Miltigau),dtto; v minu- losti samostatné panství (až 1801 p řipojen ke Kynžvartu), (6) v lesích nad Milíkovem ležely obce, už ve st ředov ěku zaniklé - Wolfhartsgrün a Schwarzenbach. Obec Úbo čí leží dnes v jihozápadním kout ě chrán ěné krajinné oblasti Slavkovský les (od 1974) , jejíž hranicí je silnice ze Staré Vody do Chebu a z ní odbo čující silnice v lese u Man- ského dvora do T ěšova, Mok řiny a do Kynšperka. Profous a název Amonsgrün Antonín PROFOUS (1947) se zabýval p ůvodem názvu Amonsgrün (lidov ě "ómatsgrýn"), nebo ť do 1947 m ěla ves p ůvodní n ěmecké pojmenování. Teprve po roce 1947 se oficiáln ě nazývá ÚBO ČÍ. Erudovaný PROFOUS sebral jako obvykle - před vyslovením vlastní hypoté- zy o názvu - všechny tehdy dostupné prameny. Uplynulo šedesát let, ale nedošlo k žádným významn ějším objev ům v pramenech. Dnes je uvád ěn jako nejstarší údaj o vsi rok 1360. Prameny . PROFOUS zachytil v roce 1373 "Ammansgrün" (MGB 21/328), 1420 "Ameczgrün" (Gradl I.103 v Chebském archivu), 1471 "Amonsgrün" (Sedl. z m ěstského archivu v Kynžvar- tě); 1591 "Amesgrün" (Regesta der von Zettwitz, 388), 1788 Amonsgrün (SCHALLER IX. S.388, Herrschafth Königswart); 1847 "Ammonsgrün či Amonsgrün" (SOMMER XV. S.284). Vysv ětlení. Prvotní tvar "Ammansgrün" znamenal "Grün eines Amman". PROFOUS (1947) našel v Praze jen jednoho žijícího "Amonna" a v Českém Krumlov ě profesora J.J. "Amman- na". P říjmení pochází z appelativa "Ammann" (ve Švýcarsku dosud živé) = nejvyšší vrchnos- tenská osoba ve vsi nebo v zemi. V alemanských pramenech znamená st ředon ěmecky "amman"= sluha, nižší ú ředník nebo osoba soudní, vyslovující rozsudek. Z toho staženo "ambetmann"=ú ředník, dozorce. Z uvedených starých tvar ů vzniklo substantivum Amtmann = p ředstavený zem ěpanského ú řadu (dosud v N ěmecku), resp. v severním N ěmecku Amtmann= p ředstavený na statku. Jméno Ammansgrün znamenalo " Ammanova paseka nebo novina " jako sídlo, založené "p ředstaveným nebo ú ředníkem". Potud Profous . Ješt ě p řed válkou koloval lidový výklad o p ůvodu názvu - podle zakladatel ů dvou či t ří zdej- ších vesnic. M ěli to být brat ři Amán, Marek čili Markchart a Konrádem (vesnice 1373 Amon- sgrün, 1370 Markchartsgrün, pak Markusgrün, 1305 Konradsgrün). P řesto p řevládal výklad, že vesnici založil ú ředník (Amtmann) který sem p řišel se svými lidmi, vymýtil tu p ři malém pot ůč ku kus lesa až vznikl pás ve tvaru podkovy a postavil chalupy. Při odn ěmčování názv ů v okrese Mariánské Lázn ě v roce 1947 došlo i na tuto ves. Amons- grün se nedal p řevést na "Amánovu louku" a komise se p řiklonila k návrhu tehdejšího MNV Amonsgrün na nový název podle polohy vesnice. A schválila ÚBO ČÍ.

23

Gnirs o Amonsgrünu (1932) Obec Amonsgrün popsal ve své Topografii historických památek (1932) Anton GNIRS ("Topographie der historischen und kunstgeschichtlichen Denkmale in den Bezirken Tepl und Marienbad") - krátce p řed smrtí. Vytvo řil zda řilý globální pohled na historii obce a kdysi vý- znamného hradu. Citace: "Archivalie: Lehensbuch Landgrafe von Leuchtenberg, založená 1360 ( říšský archiv v Mnichov ě). Archiválie k historii pán ů z Borsengrünu v archivu m ěsta Cheb (fascikl 664) pro dobu 1437 až 1452. Literatura: SCHALLER, SOMMER, HEBER (Burgen VI.), BERNAU (Album I.), GRADL (Beitrage zur Geschichte Nordwest-Böhmens), SEDLÁ ČEK XIII., BERNAU: Studien und Materialien, SIEGL: Zur Geschichte der Eroberung von Borschengrün durch die Egerer im Jahre 1452.- WILD: Regesten zur Geschichte des Vogtlandes im XIV.-XVII.Jahrh. - URBAN Eine Schätzungsurkunde über die Herrschaft Königswart . Historie místa a starý hrad Boršengrýn. Nejstarší zprávy kolem 1360 p řináší o míst ě ÚBO ČÍ (Amonsgrün, Amansgrün) lenní kniha (Lehensbuch) landgráf ů z Leuchtenberga, ve které je uvád ěno místo (Amonsgrün) jako jeden z majetk ů pán ů z Leuchtenberga, poskyto- vaný jako léno, které m ěli ve 14. století páni z Kynžvartu.

Obrázek 2. Anton GNIRS zachytil schéma z říceniny Boršengrýnu: 1. základ obytné v ěže jako místo hlavního hradu (Hochburg), 2. lokalita p ředhradí a zachovalý jižní p říkop 3. pan- ský dv ůr, postavený roku 1846 necitlivým "Fischerem z Bezdružic" z kamení ruiny hlavního hradu, který takto zcela zni čil; 4. nová obecní silnice z Dolního Žandova v roce 1846 prorazi- la hradní vrch, když z části využila hlubokého p říkopu mezi p ředhradím a hradem.

Toto léno prodal v nouzi ENGELHART z Kynžvartu. Koupil je roku 1373 i s Kynžvartem a tvrzí Amonsgrün pan BORSO z Rýzmburka, když už t ři roky p řed tím (1370) dostal od císa ře Karla IV. jako léno sousední Horní a Dolní Žandov. Pan Boreš (Borso) nechal p řestav ět tvrz Amonsgrün, stojící na starém hradišti nad místem Amonsgrün. Podle nového pána dostal hrad nové jméno BORŠENGRÝN ( v lidové mluv ě pozd ěji Wür- schengrün, Worssengrün i Wirsengrün). V roce 1374 ud ělil totiž císa ř Karel IV. Borešovi z Rýzmburka povolení založit tu nové sídlo, vybavené tržišt ěm (Markt), nov ě vybudovat tamní starou tvrz jako pevnost namísto m ěste čka Žandov, zni čeného za bavorských válek. Již roku 1380 byla výstavba tak daleko, že se mohl Boreš z Rýzmburka zdržovat na novém hrad ě, a v jedné listin ě z roku 1380 píše " in castro nostro Borsengrün ". Byla to listina, podle níž věnoval jednu ranní mši do kostela ve Slavkov ě. V roce 1392 odkoupil hrad Boršengrýn z rukou Rýzmburk ů královský podkomo ří Sigmund HÜLER , ale ne nadlouho. Roku 1395 p řechází hrad vým ěnou zboží do majetku pana Hin číka Pluha z Rabštejna (Hintzig Pflug von Rabenstein) a ješt ě p řed husitskými válkami p řechází na pana Heinricha II. z Plavna. Trvající obtíže, které d ělalo m ěsto Cheb Heinrichovým lidem z tohoto hradu, daly podn ět k vojenskému zásahu jako odpov ěď na dopis, vyhlašující spor (válku), z Plavna a od správce hradu Boršengrýn Friedricha FEITSCHE, zaslaný do Chebu.

24

Tehdy byl dobyt Boršengrýn Chebskými po osmidenním obléhání pod vojev ůdcem Otto von Sparneckem a Konrádem von Reitenbachem dne 10. (nebo 11.) srpna 1452 a po vydrancování na p říkaz rady m ěsta Chebu hrad vypálen. 26 tesa řů a zedník ů pln ě dokon čilo zni čení hradu. Od t ěchto dob se neobjevuje palác hradu k obytným ú čel ům znovuupravený. Příloha vále čné mapy království Českého (Sectio 100/49 - 1782) ozna čuje p řesn ě stavení a připomíná výslovn ě v Amonsgrünu " den kleinen hügel, worauf das alte schloss stehet und die unterhalb desselben befindlichen zwei kleinen Teiche ." Od té doby se ruina stále více rozpadala, až v roce 1846 stržena a z ní použito kamenného materiálu na stavbu panského dvora, ležícího dole pod ním. Vesnické osídlení AMONSGRÜN . Vzniklo z lesní podkovovité vsi (Waldhufendorf) na jižním svahu jednoho úzkého postranního údolí Libavského potoka (Liebensteiner Bach). Ve sta- vebním slohu zde p řevažují ješt ě dnes (1932) roubená stavení (Fachwerkhäuser), spíše franckého typu, a dávají malebný obraz místa. Ruina hradu. Významn ější a starší než osídlení je poloha BORSENGRÝNA ve vybíhajícím hradním valu, který leží na h řbet ě strm ě čnějícího pahorku p řed západním výjezdem ze vsi. Jeho jišt ěný prostor byl uzav řen p říčným p říkopem, 7 až 9 metr ů hlubokým a na h řebeni až 20 metr ů širokým, s valem v délce 80 metr ů proti vrchní části (Oberland). Bezprost ředn ě na valu leží uvnit ř opevn ění zbytky starého zemního díla (Erdwerk) a jámy (Gruben). Kulturní vrstvy s uzav řením (mit Einschlüssen) b ěží celým opevn ěným prostorem. Na severozápad- ním skalisku ve výb ěžku opevn ění hradního valu se ješt ě zachovaly v základech a v pod- stavci zbytky st ředov ěké obytné v ěže (Wohnthurm) s pláš ťovou stavbou (Mantelbau) jako poslední poz ůstatek po hradu, založeném Borešem z Rýzmburku. Pevná kamenná stavba obytné v ěže o délce 10,6 meetr ů je v ješt ě znatelné jižní front ě. Síla jejích zdí 235 cm vede k záv ěru, že dílo m ělo více poschodí na stavebním p ůdorysu o vnit řku 6 x 6 metru. Kolem obytné v ěže dnes (1932) b ěží silnice do Amonsgrünu skrze hluboký, modern ě ud ěla- ný pr ůř ez skaliska. Tak jsou dnes rozd ěleny staré hradní valy. P ři stavb ě silnice byly zni čeny pruhy zdí st ředov ěkého hradu, které probíhaly od obytné věže jižním sm ěrem do dalších prostor ů hradních val ů. Slavná poutní kaple na K řížovém vrchu zcela zmizelá . Kaple zvaná "Kreuzbergkapelle" nedaleko Úbo čí, p řipomínaná již v 15. století, byla SOMMEREM (1847) ozna čena již jako zřícenina. Dnes tato stavba zcela zmizela. Na p ůdním reliéfu je však zjistitelná poloha kdysi zastav ěné plochy s délkou os asi 12 metr ů a 7 metr ů. K d ějinám této kaple uvádí n ěkteré údaje Žandovská zakládací kniha (Fundationsbuch) z roku 1735 v kapitole "Fundationes in sacello sancti crucis". Podle této zprávy byla K řížová kaple (Kreuzbergkapelle = kaple, stojící na K řížovém vrchu) p ůvodn ě starým d řev ěným kostelem, který však dal postavit kníže Filip Metternich teprve kol roku 1700 jako masivní kapli z kamene a z vápna. Nejstarší zazname- naná v ěnování bohoslužeb v této kapli jsou však známy už z roku 1649. Boží služby se tu konaly až do roku 1780. K tomuto času uvád ěla p říloha k josefínské vojenské map ě jen krát- ce: " die bei diesem orth (Amonsgrün) auf einer anhöhe stehende creutzkirche ist ein kleines gebaude von stein ... der weg von Ammonsgrün nach Unter-Sandau gehet bey dieser kirche vorbey. " Na josefínské vále čné map ě je zanesena kaple vedle jednoho vysokého d řev ěného kříže u cesty (Wegkreuz), ½ km jižn ě Amonsgrünu. Byla zrušena po čátkem 19. století a její um ělecký inventá ř byl použit z části do vesnické kaple v Amonsgrünu, z části do Dolního Žan- dova. Podle ústního podání m ěla stará kaple na K řížovém vrchu ozna čovat místo, které zvo- lil Boreš z Rýzmburka v roce 1374 pro znovuvybudování zni čeného m ěste čka (zni čený Žan- dov), které m ělo stát nyní zde a pod bezprost řední ochranou hradu Boršengrýnu. Obecní kaple . GNIRS ŮV popis uveden v kapitolce o kapli! Synagoga . Byla postavena ve vsi koncem 18. století a zni čena požárem v druhé polovin ě 19. století. Svou podobou odpovídala typu synagogy v Malé Šitbo ři. V ochranném pásu území hradu byl založen v malebném lesním zákoutí při hradním rybníku (Burgteich) již za čas ů vycházejícího st ředov ěku židovský h řbitov . Má nemnoho pomník ů a ty pocházejí z mladší doby." Potud GNIRS.

25

Berní rula (1654) V berní rule (folio 114-116) je uveden jako samostatné panství Amonsgrün (AMMON- SGRÜN) feudála Lothara z Metternichu. K tomuto malému panství pat řila sousední obec Markartov (MARCKTSGRÜN), která však měla jen 5 sedlák ů a 2 chalupníky, se 119 štrychy polí (35 ha), 17 povozy, 18 kravami, 24 jalovicemi, 25 ovcemi a 13 svin ěmi. Zachoval se také seznam poddaných podle víry (1651), v n ěmž bylo v Amonsgrünu 118 osob a 1 svobodník, v Markartov ě 37 osob. Předchozí zdání na panství Amonsgrün (ob ě vesnice) z roku 1653 uvád ělo 8 sedlák ů, 11 chalupník ů a 6 zahradník ů. P ři stálé vizitaci k 12. listopadu 1654 se však p řehodnotilo pan- ství takto:16 sedlák ů, 6 chalupník ů a 2 zahradníci, 384 štrych ů rolí (112 ha), 53 potah ů, 60 krav, 56 jalovic, 27 ovcí a 28 sviní. Česky psané hodnocení k tomuto p řiznání uvádí: "P ředešlé p řiznání vyhledáním naším p řevejšeno jest, možnosti lidí považujíce uznáváme, že rolníci prost ředních živností užívají, jakož i popluží dosti skrovné, role neúrodné a jen samé žitné, pyštité (píš čité), a mezi lesy v chladném položení, neb ozim se málokdy poda ří. Pro čež fundírujíce se na ty s sn ěmovním snešením vejslovn ě vyjád řené "qualitates", vidí se nám (však na další opravu slavné hlavní komisi), že "panstvížko" toto vejšeji p řiznávati se nem ůže než z effective (osedlých ) 11. Dne 12. listopadu 1654." Berníci však kalkulírovali 12 a ¼ effective (osedlých, tedy po čet sedlák ů celolánních).

Čís Jména sedlák ů Rolí Ozimy Ja řiny Potahy Krávy Jalovice Ovce Svin ě SEDLÁCI - osedl í 1. Adam Püchel 26 12 3 3 1 1 1 2. Benedict Mayer 20 10 4 4 2 1 2 3. Lorens Zuber 30 14 11 4 4 6 1 4. Hans Zuber 20 12 2 3 1 1 - 5. Georg Örthl 20 7 5 4 3 2 2 - 6. Thomas Kessler 20 9 5 3 3 1 1 7. Lorenc Püchel 18 6 3 2 3 4 - 8. Hans Rhüel 16 6 2 2 3 2 2 9. Hans Plehel 15 5 2 2 4 2 1 10. Georg Jäger 16 6 1 2 2 4 1 11. Barthl Grüenes 15 6 1 2 2 3 1 CHALUPNÍCI - 4 za osedléh o 12 Georg Zuber 6 2 - 1 3 - - 1 13. Thomas Rühl 12 6 1 - 3 4 - - 14 Bartl Weidl 12 3 1 2 2 - - 1 15 Martin Ott 14 5 2 2 2 2 - 2 ZAHRADNÍCI - 8 za osedléh o 16 Christoph Zuber 4 2 1 - 2 -- - 1 17 Andreas Klitzschka 4 1 1 - 2 - - - Amonsgrün - celkem: 265 112 45 36 42 32 2 15

Tabulka zahrnuje jen Amonsgrün. Ve vsi jako zahradník byl Čech Ond řej Kli čka (psaný ovšem n ěmecky). Velmi nízký je osev ja řin (13 ha). Ovce byly jen v sousedním Markartov ě.

26

Nejasnosti kolem majitel ů v 17. století Někdejší mocní páni kraje byli Leuchtenbergové, ale ti ztráceli moc v 15.století a v roce 1538 jejich léna v Loketském kraji p řešla na Heinricha z Plavna, což byl purkrabí míše ňský. Před t řicetiletou válkou vlastnil panství Kynžvart Kryštof Henrych z Cedvic (+1621) se 300 poddanými, z toho 276 poddaných v Kynžvartu a 24 poddaných na "panství čku" Amonsgrün. Po Cedvico ě smrti (1621) byl majetek postoupen p ěti brat řím z Metternichu. Zdálo by se, že nový majitel (Metternichové) je jednozna čný. P řesto vzniká nejasnost o maji- telích obce v 17. století. AMONSGRÜN je totiž psán v roce 1591 jako sou část panství Kyn- šperk! A ješt ě roku 1645 se uvádí AMONSGRÜN jako léno hradu Lokte (tzv. Steinlehen), pat řící jakémusi FRITZOVI ze Štampachu. Uvád ějí se další loketská léna jako rytí řské zboží Milíkov, Krottensee (Mok řina) a Rockendorf. (WEIDL 1896, S. 562). Toto je t ěžko vysv ětlit, nebo ť po celé 18. století vystupují Metternichové jinak jako držitelé Amonsgrünu (viz katast- ry!). Také to, že vesnice pat řila vždy k farnosti žandovské, vede k p ředstav ě, že pat ří pod kynž-vartsko-žandovské panství. Sice čteme, že teprve " 30. zá ří 1801 p řivt ělil ke kynžvartskému panství Franz Georg Metter- nich sousední zboží Milíkov s T ěšovem, Krottensee (Mok řinu) a Schönficht koupí od nábo- ženského fondu za 200 000 zlatých, a rovn ěž tak zboží Amonsgrün (s vesnicí Markartov) " (WEIDL 1896). To je v rozporu s p řevodem majetku Cedvic ů na Metternichy za t řicetileté války (1622). Nadto p ředkládají pom ěrn ě solidní auto ři ORTH-SLÁDEK další fakt, že Amons- grün zakoupil roku 1709 Filip Adolf METTERNICH a spojil s panstvím Kynžvart natrvalo!

Tereziánský katastr (1757) Držitelem statku AMONSGRÜN (v četn ě Markartova) se uvádí v tereziánském katastru hrab ě Franz Georg METTERNICH . Tereziánský katastr (1757) popisuje rustikál takto: "Amonsgrün má 34 usedlík ů, z toho 12 malých sedlák ů (hospodá řů ) s 15-30 štrychy (4,5 až 9 ha) rolí, 9 chalupník ů s 5 až 15 štrychy (1,5 až 4,5 ha), 2 zahradníky s 1 až 5 štrychy (do 1,5 ha) a 11 domká řů -bezzemk ů (mén ě než 0,29 ha). Bonita p ůdy je tu udávána jako nejhorší, tj. sklize ň poskytuje jen 2 ½ násobek osevu! Ves má 350 štrychů polí, 105 štrych ů lada, 109 štrych ů luk. Nemá pastviny ani les (ten pat ří Metternich ům). Robota (z roku 1740) činila: 8 robotník ů-sedlák ů s volským potahem s 1 volem, a 22 p ěších robotník ů. Ve vsi byl 1 ková ř, 1 krej čí, 1 panský ov čák, 2 mlyná ři. První mlyná ř má zakoupený panský mlýn s pilou o 2 kolech a na nestálé vod ě, druhý má mlýn o 1 kole a na nestálé vod ě. Je tu rybník násadní na 1 ½ kopy a rybník výtažní na 1 kopu. Markusgrün (Podlesí) má 10 usedlík ů, z toho 6 malých sedlák ů (do 9 ha), 3 chalupníky (do 4,5 ha) a 1 zahradníka-domká ře (1 ha); 212 štrych ů polí, 41 štrych ů lada, 13 štrych ů pastvin a 61 štrych ů luk. (1 štrych =0,293 ha). Je tu rybník násadní na 1 ½ kopy a chmelnice na p ůl věrtele!. Na statku žijí t ři formani, ale vesm ěs mají malé výd ělky, takže se sotva mohou uži- vit." Potud katastr . V té dob ě byly sousední obce - Malá Šitbo ř, Rockendorf (Žitná) - v držení rytí ře Kryštofa Ar- nošta von Bigatto (1749 v držení svobodné paní Eleonory Marie z Vildštejnu, rozené Pergle- rové z Perglasu). Sousední panství Milíkov v četn ě T ěšova, Krottensee (Mok řiny) a dvora v Schönfichtu se uvádí pod jezuitskou kolejí v Chebu (v roce 1756 pod Liebmannem Kazimí- rem Benstem). Z tohoto pohledu nepat řil AMONSGRÜN rozhodn ě k žádnému ze soused ů a zbýval jedin ě kynžvartský pán.

Schaller o Amonsgrünu Schaller (1788) uvád ěl obec Amonsgrün s tvrzí Boršengrýnem jednozna čně jako sou část kynžvartského panství. Kynžvart tehdy pat řil do kraje Plze ňského; až pozd ěji za Sommera do kraje Loketského.

27

"BORŠENGRÝN (Würschengrün ) byl kdysi velmi pevnou tvrzí a mnohým loupežník ům po- skytoval znamenité služby. V d ůsledku toho byl v roce 1452 p řepaden obyvateli chebského okresu a rozbit (Bruschius). V této krajin ě se nachází velmi mnoho kyselek, které slouží obecn ě místo obvyklého nápoje. V tzv. Dyle ňském lese, kde roste nejlepší d řevo, nacházejí se také granáty a topasy. V roce 1755 zast řelil tehdejší hospodá řský ředitel pan Anton Wohl- rath ve zdejších lesích vl čici a t ři mladé. Úbo čí (Amonsgrün ) se 75 čísly leží na Libavském potoce (Liebau- oder Leibenbach), který pramení u Kynžvartu; u Trp ěše (Tiepesenreuth) se spojuje s potokem Wondra. Poblíž ves- nice jsou ješt ě ruiny a sklepy jednoho rozpadlého zámku ke spat ření. Podlesí (Markesgrün ) s 28 čísly." Potud Schaller . Sommer o Amonsgrünu SOMMER (1847) ve své topografii Loketského kraje uvedl: "AMMONSGRÜN (dnes Úbo čí), ¾ hodiny severoseverozápadn ě od kynžvartského zámku, na potoce Ammonsgrüner Bach, ves má 104 dom ů a 806 obyvatel, mezi nimi 16 izraelských rodin, farností pat ří pod Žandov, má 1 školu, ke které pat ří 1 pomocník, t ři mlýny, z nichž jeden je s pilou, je zde 1 minerální pramen, používaný jako pitná voda; nedaleko stranou leží: (a) Starý zámek jako hradní ruina, kde ve starých časech na Würschengrünu m ěl pobý- val jeden loupeživý rytí ř; (b) ruina zrušené Křížové kaple . MARKUSGRÜN (dnes Podlesí , též Markesgrün), 1 ¼ hodiny severoseverozápadn ě od zámku, ves se 44 domy a 297 obyvateli, farností patřící pod Žandov, má 1 vrchnostenský panský dv ůr, 1 myslivnu a ¼ hodiny stranou ležící 1 mlýn s pilou Kneipelmühle vedle jed- noho dominikálního domu." Potud Sommer .

Další encyklopedisté z let 1870-1920

Jan ORTH-František SLÁDEK (1870) uvád ějí ves AMONSGRÜN se statkem allodiálním, jehož cena v roce 1800 byla vypo čtena na 76707 zlatých; katastrální obec, 112 dom ů a 753 n ěmeckých oby- vatel, spadající pod politickou obec a farnost Dolní Žandov, okres Kinžvart (s měkkým "i"), škola "na blízku" (?), n ě- kdy tvrz. Amonsgrün; zakoupil roku 1709 Filip Adolf Metternich a spojil ves s panstvím Kinžvartským, p ři n ěmž dosud (1870) jest. KOTYŠKA (1895) ve svém soupise obcí Čech uvád ěl AMONSGRÜN jako katastrální a již samostatnou místní obec (od 1.dubna 1874), ležící na poto- ce Krottenbach, katastr 12,23 km 2, ves má 108 dom ů a 672 n ěmeckých obyva- tel, z toho 310 muž ů a 362 žen (1890). Pat ří pod hejtmanství Planá, zastoupe- Obrázek 3. Samoty obce: Naho ře: Hájenka Neu- ní, soudní okres a bývalé panství hauser Forsthaus (Perlsberská) na hranici s obcí Kynžvart; fara a pošta Dolní Žandov, Perlsberg, Dole: Na Hutích (Auf der Hütten) na okraji lesa m ěla šest stavení. s vlastní kaplí Nalezení sv.K říže, o sa- mot ě stojící jako poutní kaple (?); dále škola-dvojt řídka (III.,4), nesv. statek a dv ůr s 57,52 ha pozemk ů, myslivna pana knížete Ri- charda Metternicha, samoty Perlsberger a Glashütten (Sklárny).

28

Statistika obyvatelstva Čech Orts-Repertorium 1900 uvádí v roce 1900 AMONSGRÜN jako katastrální a místní obec se 107 domy a 609 obyvateli se t řemi samotami: 1. Glasshütten (Sklárny), 2. hájenka Neuhauser Forsthaus (neboli Perlsberská hájenka), 3. Dolní mlýn (Un- tere Mühle - na potoce p ři cest ě do Podlesí), fara a pošta Dolní Žandov. ŠVÁB (1927) po dvaceti letech uvád ěl jen 536 obyvatel! Po s čítání lidu k 1.prosinci 1930 m ěla obec 495 osob. Po p řipojení Sudet k N ěmecku p ři s čí- tání lidu 17.kv ětna 1939 m ěl Amonsgrün jen 439 obyvatel. Po odsunu N ěmc ů (1946) m ěla obec p ři s čítání lidu k 22.kv ětnu 1947 celkem 86 nových dosídlenc ů; v roce 1950 celkem 92 obyvatel. V roce 1971 se uvád ělo sice 125 obyvatel, ale p řibývalo p ředevším rekrea čního obydlení.

Obyvatelstvo Amonsgrünu (Úbo čí)

Amonsgrün (Úbo čí) - po čty obyvatel 1651 -1990

900 806 800 696 700 613 600 600 536 495 500 420 439

400

300 214 200 117 125 92 64 100 0 1651 1757 1788 1845 1880 1900 1910 1921 1930 1939 1950 1970 1990

U vsi je znám p řesný po čet osob ze vzácn ě do chovaného seznamu obyvatel podle víry v roce 1651 (117 osob). Z toho lze propo čítat: když bylo 17 rolník ů v berní rule (1654), tedy i 17 rodin, pr ůměrná velikost rodiny činila í 6,88 osob. Prudce rostl po čet obyvatel v 18.století i po čet dom ů ( 1654 bylo 17 dvor ů či dom ů, 1757 bylo 34 dom ů, 1788 již dvojnásobek 75 dom ů). V roce 1845 p řekro čil po čet dom ů stovku (104 do- mů) p ři 806 obyvatelech; d ůvodem byl p říliv 16 židovských rodin (cca 120 osob). V roce 1880 bylo sice 119 dom ů ale jen 696 obyvatel; d ůvodem byl opa čný odliv Žid ů po požáru (až na nulový stav v roce 1930). V letech 1939 m ěl Amonsgrün jen 439 obyvatel. Po odsunu N ěmc ů (1946) nebyla ves už pln ě dosídlena - na rozdíl od p řím ěstských obcí jako Hle ďsebe, Drmoul, Valy. V roce 1993 m ěla 64 obyvatel a z p ředvále čných 121 dom ů zbylo 30. Bylo tu však dal- ších 25 rekrea čních objekt ů chata řů a chalupá řů , kte ří p řisp ěli k oživení a záchran ě obce. Úbo čí má dnes celkem 55 objekt ů, z toho 30 s popisnými čísly - čp.1, čp.2, čp.3, čp.4, čp.5, čp.6, čp.12, čp.13 , čp.16, čp.18, čp.19, čp.23, čp.29, čp.31, čp.36 čp.38, čp.48, čp.49, čp.50, čp.51, čp.52, čp.53, čp.62, čp.71, čp.80, čp.92, čp.96, čp.103, čp.116, čp.120; 25 rekrea čních objekt ů s eviden čními čísly: če.1, če.2, če.3, če.4, če.5, če.6, če.7, če.8, če.9, če.10, če.11, če.12, če.13, če.14, če.15, če.16, če.17, če.18, če.19, če.21, če.22, če.23, če.24, če.25, če.26.

29

Charakteristika obce Obživa obyvatel. Vesnice m ěla osmnáct selských dvor ů, v ětšinou čtverhranatých, uzav ře- ných (kolem 10 ha polí), 20 chalupníků bydlelo ve staveních typu fachwerku s lomenicí (po 6- 10 ha polí), 25 domká řů m ělo po 2 až 5 ha polí. Vedlejší zam ěstnání drobných rolník ů po- máhalo p ři obživ ě. Byly tu t ři kamenné mlýny s mlýnskými kameny, s pilami a s koly na horní náhon, p ět hospod, z nichž dv ě m ěly prostorné tane ční sály (Hahnatoni a Rat), dv ě řeznictví, tři obchody se smíšeným zbožím, dv ě kovárny a dva ková ři, pracovali tu dva mist ři kolá řští, tři ševci, dva krej čí, dokonce dva kade řníci, dva bedná ři aj. Ale žádný peka ř, rolníci si totiž pekli chléb sami, až pozd ěji byl dovážen chléb ze Žandova. Bydlelo tu 18 až 20 rodin, které měly bydlení jen v nájmu. P řes léto pracovaly v lázních. V minulosti živila sklárna řadu muž ů. Zem ědělství . Zdejší rolnictvo si po svém vylepšilo obvyklý systém trojpolního hospoda ření na polích a vzniklo šestipolní hospoda ření (Sechsreihensfruchtfolge): 1.rok - okopaniny (brambory, zelí, řepa, dorše), 2.rok - ozimy (žito nebo ozimá pšenice), 3.rok - ja řiny (je čmen, oves, jarní pšenice), 4.rok - tzv.úhor (jeteloviny - červený a zelený jetel), 5. rok - ozimy s dobrým hnojením (pšenice), 6.rok - ja řiny (oves a je čmen bez hnojení ). Zprvu se mlátilo ru č- ně, pozd ěji ru ční mláti čkou, v ětší sedláci m ěli žentour s dobyt čí silou. Pozd ěji se spojili rolníci k nákupu stroj ů - mláti čky, seka ček, kultivátor ů a stroj ů na rozvoz hnojiv. Vznikly dva zem ě- dělské velkopodniky - Ferdinand Plail čp.37 a vzorový dv ůr Josefa Sittnera čp.6. Obilí k prodeji se vozilo do družstva do Žandova, dobytek na jatka se prodával p řes handlí ře dobytka Johanna Plaila z čp.110 po odchodu Žid ů, kte ří to d říve za řizovali.

Obrázek 4. Horní část obce Amonsgr ün (dnes Ú bo čí) v roce 1945.

30

Vedle chovu ve vlastních stájích spolupracovali v ětší sedláci s "Pastviná řským družstvem Haselhof". Vedly se plemenné knihy, provád ěla se pravidelná kontrola mléka. P řevládla simmentálská rasa dobytka se strakatými, bílými a červenohn ědými kravami. Příznivá p ůda pro p ěstování brambor vedla p ředevším malorolníky k využívání raných odr ůd, které se dob ře prodávaly v blízkých lázních. Vozily se s vozíky (Trogwagen) do Kynžvartu a do Chebu a brambory se prodávaly po domech Za p říznivých láze ňských sezón byla poptáv- ka po pracovních silách a malorolníci si v lázních p řivyd ělávali jako zedníci, tesa ři, polí ři. V míst ě m ěli čty ři v čela ři své v čelíny. Správní vývoj obce. Na staré obecní pe četi byla kaple s mohutným dubem. Podle toho soudíme, že v obci bývala d říve stará d řev ěná kaple (nová je z 19.století). V čele obce býval rychtá ř (Richter), pak p ředstavený (Vorsteher). Po revoluci 1848 pat řila obec pod politickou velkoobec Dolní Žandov, ale 1.dubna 1874 se odd ělila ((nap říklad Markartov až v roce 1878) a v čele obce byl starosta (Bürgermeister) demokraticky volený radou obce. Obecní ú řad býval vždy v dom ě, kde bydlel starosta. P řed válkou tu bývaly strany: sociální demokracie, Svaz zem ědělc ů, malorolník ů a chalupník ů a naposledy Sudeton ěmecká strana. Po první sv ětové válce byla starostou Josef MEISTER z čp.101 (soc.dem.), pozd ěji sedlák Georg Kummer a po jeho smrti Georg Fritsch. Farnost byla vždy v Dolním Žandov ě. Je historicky velmi stará. Nap říklad roku 1591 tvo řily farnost obce: oba Žandovy a Brtná z panství Kynžvart, Markartov a Amonsgrün z panství Kynšperk, Malá Šitbo ř, Perlsberg (Lazy) a Roggendorf (zaniklá Žitná). Katastr obce . Roku 1896 m ěl Amonsgrün katastr 1223,21 hektar ů a sem pat řily rozlehlé lesnosti na vrchu Lesný. Na katastru bylo 1752 parcel. Amonsgrün byl čtvrtou nejv ětší obcí na soudním okrese Kynžvart (po Kynžvart ě s 4161 ha, po Maiersgrünu s 4161 ha a Lohhäu- seru s 1334 ha). Kdysi se uvád ěla rozloha obce až 1500 hektar ů, což zp ůsobila velká obtíž- nost m ěř ení plochy v hlubokých lesích na Lesném. Čistý ro ční výt ěžek obce . Roku 1896 činil 6057 florentýnských. Amonsgrün byl ze 26 obcí na okrese Kynžvart sedmou nejvýnosn ější (Kynžvart s 19622 fl., Stará Voda s 9676 fl., Maiersrün s 9726 fl., Milíkov se 7252 fl., Dolní Žandov s 6388 fl., Lohhäuser s 6198 fl.). Nap říklad sousední Markartov m ěl katastr jen 439 hektar ů, 838 parcel a ro ční výnos 2 909 florentýnských. Člen ění obce . Obec se členila na osm částí: 1. Starý zámek (Boršengrýn), 2. Chebský tábor ("Jachalaja"= Egerer Lager), 3. samota Dolní mlýn, 4. Dolní ves s panským dvorem, 5. Ži- dovské m ěste čko (Judenstadt), 6. Horní ves, 7. samota Na hutích se sklárnou a fo řtovnou (8 stavení), 8. Perlsberská hájenka neboli Neuhäuser Forsthaus ( čp. 119), ležela p římo na hra- nici u obce Perlsberg (Lazy). Léka ř pro obec . Distriktním léka řem pro Žandovsko byl (kol 1890) ranhoji č Gottgfried KA- BRHEL (Wundarzt), a až po n ěm Josef BACHTROG byl doktorem medicíny. Amonsgrün musel platit ro ční da ň na nemocenskou pokladnu 1915 fl. a ro ční paušál cestovného pro dok- tora byl 14 fl. Sanitární záležitosti řídil a kontroloval v minulosti c.k. krajský fyzikát v Chebu (obecní léka ř v m ěst ě byl "chebský fyzik"). Ješt ě p řed rokem 1895 byl však vytvo řen samo- statný sanitární okres, který nyní spadal pod kontrolu c.k. okresního léka ře v Plané. Lékárny byly v Kynžvart ě a v Plané. Porodní báby byly v každé v ětší obci. V Kynžvart ě byl také zv ě- roléka ř. Četníci a vojsko . Obec spadala pod četnickou stanici v Kynžvart ě, která m ěla 3 četníky. Mladí muži ze vsi rukovali k 73. p ěšímu pluku v Chebu nebo k 22. st řeleckému batalionu myslivc ů, starší k 6. zem ěbraneckému p ěšímu pluku. Hasi či. Obec m ěla spolek dobrovolného hasi čstva, který byl založen v roce 1880 jako hasi čský spolek (Freiwillige Feuerwehr). To byl v ůbec nejstarší spolek ve vsi. K 31.12.1894 měl 91 člen ů. Založil si také vlastní úmrtní pokladnu pro poh řebné, m ěl vlastní hasi čskou kapelu a kapelníkem byl Karl Eckert. Zakoupena byla pozd ěji i motorová st říka čka.

31

Panský dv ůr. Z kamení z říceniny byl postaven panský dv ůr a stal se novým centrem hospo- dá řství obce. V minulosti plnili Amonsgrünští své robotní povinnosti pracemi na polích a v lesích a krom ě toho i pracemi na zámku. Panský dv ůr z roku 1846 už nezastihl časy nucené povinné roboty, ale řada muž ů ze vsi pracovala ve dvo ře za výd ělek. Dv ůr však byl již p řed první sv ětovou válkou i s pozemky rozparcelován a pozemky zprvu p řešly do nájmu malých rolník ů u majitele knížete Metternicha, až je potom skoupil sedlák Georg Kliebhahn. Lesní správa . V obci bývalo stanovišt ě lesní správy , kterou reprezentoval revírní fo řt a dva myslivci. Bydleli v osad ě Na hutích, kde byla p ůvodn ě v provozu sklárna a také zde stála prostorná fo řtovna. Pro lesní provoz tu byla budova, zvaná Kammerdienerhaus, a n ěkolik stavení jako obydlí pro lesní d ělníky. V lese pracovali d řevorubci a formani, což byli majitelé povoz ů z řad malorolník ů. Ti si p řivyd ělávali odvážením d řeva z lesa na žandovské nádraží. Posledními správci lesa byli po první sv ětové válce fo řt ST ŘÍŽSKÝ, fo řt GRÖBL a fo řt STEJSKAL. Osada Na Hutích, p ůvodn ě nazývaná Glashütten (Sklárna), m ěla také za řízení na chov ryb a lesní školku, které říkali vesni čané tvrdošíjn ě "Pflanzgarten" (Kv ětinová za- hrada). Při okraji obce Perlsberg (dnes Lazy) bývala amonsgrünská hájenka Neuhäuser Forsthaus s čp.119, která pat řila katastráln ě ješt ě k Amonsgrünu. Až sem sahal katastr obce Úbo čí - on ěch domn ělých 1500 hektar ů. B ěžel od Bílého kamene až k hájence Neuhaus v Lazech, tedy sedm kilometr ů vzdušnou čarou.

Obrázek 5. Dolní část Amonsgrünu (dnes Úbo čí) v roce 1945.

Škola . Koncem 19.století byla postavena prostorná škola pro dv ě t řídy; v roce 1939 m ěla školní kuchyni, anglické splachovací klozety, malé sportovišt ě, u čitelskou místnost a byt pro učitele.U čitelé byli: Johann Schön, Kneissel, König a poslední - pan Lenz. Zem ědělský spolek . V roce 1920 založili sedláci - bez ohledu na velikost dvora či rozsah polí - "Zem ědělský spolek", který se staral o nákup kvalitního osiva a um ělých hnojiv. Ob- chodním vedoucím byl dlouhá léta Georg Fritsch z čp.50.

32

Mužský p ěvecký sbor byl založen roku 1926 pod vedením u čitele Schönigera. Zimní bály pěveckého spolku, hasi čů a lesník ů - to byly centrální události ve spole čenském život ě zde.

Diletanti . Ve vsi se také se sdružili ochotníci k amatérskému divadlu. V kraji se jim říkalo "dile- tanti" - bez pejorativního podtextu. V zimním ob- dobí nacvi čovali a hráli divadlo. Vynikl jako nejob- líben ější herec Josef Plail z čp.26. Na svatého Št ěpána hráli obvykle novou nacvičenou hru - premiéru. Pen ěžní prost ředky . V obou blízkých m ěstech (Žandov a Kynžvart) m ěly své pobo čky Chebská spo řitelna (Egerländer Sparkasse), rajzfajzenka (Raiffeisenkasse) a m ěstská spo řitelna (Stadt- sparkasse). O místní chudé bylo postaráno v chudobinci (zprvu v čp.85, pozd ěji v čp.107), kde se jim va ři- lo jídlo, a krom ě toho p řecházeli od domu k do- mu. Obrázek 6. Masivní vesnická patrová Honební spolek . Místní nadšenci pronajímali škola dnes už jen historií. honební pozemky a zvali sem zanícené nimrodi z města i s jejich p řáteli. Aby se zabránilo výb ěhu zv ěř e do metternichovských náhorních les ů, byly nataženy š ňů ry s červenými pásky a honitba tak uzav řena. Na krytých posed ů se čekalo a číhalo na jeleny, srnky, zajíce a lišky. Nejv ětšímu zájmu z bál ů se t ěšil práv ě ten nimrodský, bál p řátel honu a lovu, zvlášt ě když se v sále objevil vycpaný jelen. Pé če o kulturu . K udržení n ěmecké kultury se provád ěly r ůzné sbírky - k udržení n ěmecké školy a mate řské školky. Lidé si cht ěli zajistit také dobré stá ří a p řežívala tradice p řijímání jen vyzkoušených novot. Konzervatismus m ěl velkou sílu. - ve vsi p řežívaly historické lidové stavby s fachwerky, v terénu bylo mnoho polních k říž ů a na domovních zdech ve výklencích sošky Panny Marie. Mládež byla tro- chu jiná - jeden čas tu byla vlastní "ortsgrupa" n ěmecké zem ědělské mládeže. U čitel Lenz m ěl ve škole malé muzeum a vedl obecní kroniku. O obecní knihovnu se staral Georg Plail z čp. 50 .

Obrázek 7. S u čitelem a ředitelem p řed školou u sportovišt ě za první republiky.

33

Sklárny v obci . Ve východní části obce, p ři lese podél potoka, bývaly v 19. a ješt ě po čátkem 20. století sklárny. P ři pátrání po pomnících jsme tu nalezli ješt ě výrazné základy po n ěkolika budovách. P řes nad ějný provoz sklárny z ůstával Amonsgrün zem ědělskou vsí (smíšenou s četnými řemesly). Po vyt ěžení Bílého kamene u Kynžvartu sklárna zanikla. A také vlivem konkurence velikých a levn ějších skláren s vysokoteplotními pecemi a moderním za řízením. . Významné osobnosti obce . Josef FRITSCH, tesa ř z Amonsgrünu, v 19. století upevnil na dv ě věže arcid ěkanského kostela v Chebu odvážn ě dva k říže, nespadl, a za tento čin byl jmenován čest- ným ob čanem m ěsta Chebu. Pocházel z čp.50 a žil od roku 1812 v míst ě. - Známou osobností byl tzv. "Fritzn-Doktor Plail ", který žil jako léka ř kol 1900 v m ěst ě Teplá, kde žili i jeho brat ři - lékárník Plail a berní ú ředník Plail. - Když vznikla m ěšťanská škola v Kynžvart ě a byla otev řena železni ční tra ť do Chebu, mnozí místní studovali. Stali se u čiteli jako Josef Kummer z čp.28, Michael Fritsch z čp.50, Karl a Michael Plail (po odsunu rektor v Augsburgu) z čp. 55, Anton Pichl z čp.117, Anton Tauber (po odsunu ú ředník v Norimberku) z čp.32, Hans Fritsch z čp.112. Osobností byl Anton Jakob, vynálezce a hudebník. Známý kutil Georg Kohnhäuser konstruoval boby s vylepšenými sanicemi a též závodil . Pov ěsti Šílený šlechtic z Boršengrýnu . Mladí rytí ři na hrad ě Boršengrýn byli bujná cháska, rádi popíjeli a pak nem ěli daleko do rva ček. Na tane ční zábav ě v Žandov ě jeden z nich usiloval o starostovu krásnou dcerku. Ale ta se již zadala jednomu chlapci z Amonsgrünu. Když ho odmítla, rozhodl se pomstít. V úvozové cest ě u hradu si rytí ř po číhal na nápadníka a na ces- tě dom ů ho surov ě p řepadl a zabil. Zato byl náležit ě potrestán. V míst ě vraždy byl pozd ěji postaven K řížový kostelík ("Kreuzkirchlein"). Stal se cílem procesí poutník ů, ale v josefínské dob ě byl zrušen. V roce 1820 byl už tak zchátralý, že mohl sloužit leda jako ov čín. Nakonec zůstala z kostela jen hromádka kamení jako znamení n ěkdejšího Božího domu. Pov ěst o nebeské koze . P ři r ůzných oby čejích se často p řipomínala nebeská koza jako podivná postava už z dob pohanských. Jednou sko čila dol ů ze svahu mezi Dolním mlýnem a Pěnkavím mlýnem (Finkenmühle) jakási postava, zahalená do rozevlátého šatu a me čela jako koza. Cht ěl tak pod ěsit d ět když si d ělily peníze za koledování. Ukázalo se, že to byla jedna stará drbna, která jim sehrála takové divadlo. Pov ěst o hr ůzostrašném hejkalovi . Strašidelnou postavou byl hejkal, který tropil r ůzné ne- plechy na cest ě od Žandova. Když se vracel n ějaký vesni čan z žandovské hospody anebo od no čního vlaku, volal na n ěho "Hej! Hej!". To se rozléhalo po plošin ě polí do dálek k baži- nám a mo čál ům. Vyd ěšený člov ěk vzal rychle nohy na ramena, aby unikl strašidlu. Zalit po- tem nacházel prchající úto čišt ě také u "Bílého marteru", kterému se strašidlo vyhýbalo. Toto volání si rozumní lidé vysv ětlovali jako prosté volání forman ů "Hej! Hej!" p ři povzbuzování svých tažných zví řat, když stoupala na Žandovský vrch. Kdoví .... Zdejší čert Zemper . O Svaté noci, po št ědrove černím jídle, se dávaly zbytky jídla jaksi na usmí řenou Zemperovi. Sbíraly se ze stolu do pytlíku a vysypaly se u ovocného stromu v zahrad ě se slovy: "Tady máš, Zempere, trochu jídla! Nezapomn ěli jsme ani na jablí čka a hrušti čky!" Zemper se tehdy jevil jako dobrý domácí duch, který d ěvčat ům nap říklad sd ěloval sm ěr, ze kterého p řijde jejich pozd ější ženich. Pozd ěji p řešlo jméno Zemper na čerta. . Díry sk řítk ů. V dobách, kdy ješt ě nechodil Mikuláš, když d ěti v zimním období hodn ě zlobily, dosp ělí je strašili, že pro n ě p řijde obávaná d ěsivá postava a odvede je do Sk řít čích d ěr, kte- ré byly hluboko v lese za Kladskou. A skute čně se prý objevovala jakási postava v kožešino- vé čepici, s vlajícím plášt ěm, s pytlem na zádech a s řin čícími řet ězy, a d ěti se opravdu bály, aby je nevzal do Sk řít čích d ěr. Až ji nahradily postavy Mikuláše neboli knechta Ruprechta (tak se Mikuláši říkalo) a ješt ě pozd ěji postava "opravdového" čerta. Lé čitelka . Ve vsi žila jedna žena, která byla volána ke kravám, když onemocn ěly nebo m ěly v mléce krev. Lé čila je modlitbami, sm ěsí lék ů, vtíráním lé čivé masti. Byly to domácí pro- st ředky, které se po generacích osv ědčily a pomáhaly i nemocným lidem. Dnes tomu říkáme lé čitelství. Její manžel p řed čítal v kapli a p řed říkával na procesích - k nedaleké kapli Maria Kneipelbachkapelle nebo do Rockendorfu či ke k říži na Májové ho ře u zámku Kynžvart.

34 Židé v Úbo čí Zdejší židovská komunita vznikla ve st ředov ěku bez p řesn ějšího vymezení. Doložena je až kol roku 1830. Roku 1847 m ěla obec AMONSGRÜN 104 dom ů a 806 obyvatel, z toho 16 židovských rodin. Židovská čtvr ť se nacházela pod hradní ruinou - v západní části obce. Říkalo se jí " Židovské m ěsto" (Judenstadt , vysl. "Gúnštód"). P ůvodn ě m ěla 17 židovských dom ů, číslovaných římskými číslicemi. Obživu Žid ů tvo řilo zem ědělství, ale hlavní bylo ob- chodování s dobytkem, s kůžemi a se lnem. Bohoslužby bývaly ve zdejší modlitebn ě, která byla prostorná a m ěla vn ější schodišt ě. Každé židovské stavení m ělo na dve řích klepátko (Klopfer). Trojím zaklepáním na dve ře (es- ta-ta) se svolávali Židé k bohoslužb ě. Foto modlitebny nebylo nalezeno. Židovský h řbitov se nacházel na druhé stran ě zaniklého p ředhradí Boršengrýnu v m ělkém údolí, které se svažo- valo k Hradnímu rybníku. P řístup na h řbitov byl pouze cestou p ři jižním hradním p říkopu. V historii komunity byl rozhodující krutý požár dne 29. kv ětna 1889 , který postihl Židovské město. V n ěm vyho řelo dev ět stavení a mezi nimi i modlitebna. Ta byla sice znovu postave- na, ale nové p říznivé pom ěry pro Židy v Rakousko-Uhersku - co se týká svobodného st ěho- vání - přivedly v ětšinu židovských rodin k rozhodnutí odst ěhovat se do Ameriky . Jiné rodi- ny se st ěhovaly do okolních m ěst. Roku 1896 m ěla ves 109 dom ů a 672 obyvatel, z toho už jen 5 židovských rodin. Úbytek obyvatel proti roku 1847 o 134 osob tedy zp ůsobilo hlavn ě st ěhování Žid ů z obce. Dnem 1.ledna 1897 se tu p řestaly sloužit bohoslužby a modlitebna byla prodána roku 1902 křes ťanu Michlovi. Ten provedl p řestavbu na nový dům s čp. 117 . Naposled byl d ům v ma- jetku rodiny Tauber ů. Ani tento d ům na míst ě židovské modlitebny, už nestojí. Kol roku 1960 byl stržen. Po zrušení židovské náboženské obce (1897) p řešly z ůstavší rodiny židovské komunity pod židovskou náboženskou obec v Kynžvartu, která také p řevzala pé či o zdejší h řbitov.

Obrázek 8. Na plánku židovský h řbitov u Hradního rybníka (n ěm. Kuchateich) a modlitebna (čp.117) vpravo mezi roztroušenými židovskými staveními. Pod p ředhradím vále čný po- mník (Krieger Denkmal) a domy čp.15 - Panský dv ůr, čp.12 - Pěnkaví mlýn (Finkenmühle) s náhonem z Libavského potoka, mlyná ř Anton Plahl.

35

Po první sv ětové válce odešel ze vsi i zbytek Žid ů. Židovské rodiny se vyst ěhovaly do Mari- ánských Lázní, ale také do blízkého Dolního Žandova a hlavn ě za mo ře. P ři s čítání v roce 1930 m ěl Amonsgrün 106 dom ů a 495 osob a už žádného Žida. Sousední Dolní Žandov měl tehdy 1594 obyvatel, mezi nimi 18 Žid ů. Roku 1934 ředitel školy v Amonsgrünu, Richard König, sepsal seznam p říjmení bývalých zdejších židovských rodin. Byla to p říjmení ADLER, BLOCH, FALK, FISCHEL, GUTMANN, KAMM, KOHN, LÖWY, MEIER, REICHL (tito se odst ěhovali do Františkových Lázní a do Plzn ě), SACHER, SCHIMMER. Potomci mnohých z nich jistojist ě žijí v Americe. Nedaleký židovský h řbitov v muld ě za Hradním rybníkem tak z ůstal po roce 1897 poslední a jedinou památkou na zdejší zaniklou židovskou komunitu. Náhrobky pocházejí pouze z 19. století. H řbitov byl spole čný pro obce Amonsgrün (Úbo čí) a Dolní Žandov. Poh řbívalo se tu do konce 19. století. Pak z ůstal opušt ěn, ale zachován. Nejstarší zpráva o n ěm je z roku 1837, pravd ěpodobn ě je však starší. Na ohrazení h řbitova masivní zdí bylo použito kamen ů z p ředhradí Boršengrýnu. Ve 20. století za čala být rozebírána kamenná ze ď h řbitova - po- dobn ě jako hrad - pro stavební základy ve vsi, takže h řbitovní ze ď je dnes nízká a pouze vstupní ze ď s vchodem od Hradního rybníka je vyšší a z ůstává v p ůvodním stavu. Je za- chrán ěna v ětší část náhrobk ů. Při sou časných úpravách h řbitova byla v ětšina ležících náhrobk ů byla znovu postavena a vykáceny p řerostlé jehli čnaté stromy na h řbitov ě, čímž se místo prosv ětlilo a bude sloužit do budoucna jako památka židovského osídlení.

Památky Za nejcenn ější památku lidové architektury byl v minulosti považován v obci vchod do P ěn- kavího mlýna (Finkenmühle), opat řený sochami a s výzdobou.

Kaple Nalezení Svatého K říže

Církevní svátek. Ve vsi se nachází obecní kaple, kde se konávala každoro čně slavnostní mše první kv ětnovou ned ěli. Májová kaple - jak se jí také n ěkdy říkalo - měla tedy hlavní svátek na první kv ětnovou ned ěli. V ten den p řicházeli z blízka i z dálky sváte ční hosté, aby se tu setkali s p říbuznými, s p řáteli z d ět- ství, se sousedy. Pilo se, jedlo, a p řijížd ěl i koloto č a houpa čky, zkrátka "Kirwa" (tak se říkalo v krajin ě církevním oslavám ve vsích). Protože šlo o jednu z prvních "poutí" v roce, byl to svátek velmi oblíbený a hojn ě navšt ěvovaný. V kapli "Nalezení Svatého k ří- že" prob ěhla dopoledne slavnostní bohoslužba, když k návšt ěvě mše p řed tím vyzván ěly obecní zvony. Nastávala vážná chvíle modliteb, církevního zp ěvu a hlubokého zamyšlení se nad pomíjejícností života. Pam ětníci uvád ějí i hudbu varhanní. Obecní zvony . Kaple m ěla dva zvony, které vyzvá- něly obvykle ve st ředu a svolávaly na mši. Zvonilo se však také ráno, v poledne a k ve černím modlitbám. O Obrázek 9. Knížecí v ěži čka s ř zvony se staral Hans Fritsch z čp.59 po dlouhá léta. otev enými okénky a cibulovitou st říškou pro zvon vévodí stavb ě.

36

Farnost Dolní Žandov . Obec pat řila pod farnost Dolní Žan- dov a zde byl dlouhá léta Ge- org Fritsch z čp.50 členem farní rady v Žandov ě. Fará řem byl dlouho viká ř Franz LENZ - od první sv ětové války až do odsunu (1914-1946). Oblíbená procesí . Zbožnost obce potvrzovaly četné polní kříže a kolem nich proudila procesí. Místní rádi chodívali na procesí k poutním míst ům do okolí - k nedaleké kapli Ma- ria Kneipelbach, k Ma ří na sv.Chlumu, do Rockendorfu (Žitné), ke k říži na Májové ho ře u zámku Kynžvart, i do Staré- ho Kinšperku (dnes Hrozna- Obrázek 10. Kaple Nalezení Svatého k říže v Úbo čí po sta- tov). vebních opravách v roce 2004 se znovu stala centrálním bodem obce. Vzadu budova bývalé dvojt řídní školy.

Anton GNIRS a popis obecní kaple Nalezení Svatého kříže (1932). "Kaple Nalezení Svatého k říže (Kreuzauffindung) byla postavena v dolní části vsi až po čát- kem 19. století, když starší K řížová kaple nad hradiskem (Wallburg) byla už ponechána roz- padu. Nová stavba v obci je barokní a z ůstala bez zvláštní vn ější výzdoby. Lomenicová fron- ta a knížecí v ěži čka s cibulovitou st říškou pro zvon tvo ří architektonickou výbavu kaple. Uvnit ř v klenutém prostoru je umíst ěn jednoduchý barokní oltá ř. Jeho oltá řní obraz o rozm ě- rech 114 cm x 154 cm d ělal chebský malí ř Severin STADLER na zp ůsob řezbá řské malby pro kapli. Vedle signatury mistra na obraze na zadní stran ě obrazového rámu je uveden ná- pis: "Pinxit Severin Stadler Egrae 1839 sub direktione rev(erendi) dom(ini) Johannis Bernardi Leider, parochi Sandoviensis." Ze zrušené kaple na K řížovém vrchu bylo pro tuto kapli upot řebeno: 1. socha jednoho svatého s knihou a zak řivenou holí, 82 cm výšky, pozdn ě gotická d řev ěná skulptura z 16. století, moderním p řemalováním však znehodnocená, 2. barokní socha matky sv. Anny, 122 cm výšky." Potud GNIRS .

Znovuvysv ěcení kaple. Kaple Nalezení Svatého k říže prošla po druhé sv ětové válce devastací a až v osmdesátých letech 20.století dostala novou plechovou st řešní krytinu, čímž byla památka zachrán ěna. Po čátkem devadesátých let 20. století se několik dobrovolník ů postaralo o vnit řní opravy st ěn, zasklení oken, obnovu fasády, takže 21.zá ří 1996 mohl provést nové vy- sv ěcení kaple P. Václav ŠKACH, kanclé ř Obrázek 11. P.Václav ŠKACH v roce 1996 biskupství z Plzn ě. znovu sv ětí kapli u hlavního oltá ře s obra- zem Nalezení svatého K říže.

37

Kaple jako chrán ěná památka . POCH Ě popisuje vesnickou kapli takto: "Stavba ze za čátku 19. století je obdélná, s polygonálním záv ěrem. St ěny jsou člen ěny p ůlkruhov ě uzav řenými, v záv ěru kruhovými okny. Pr ůč elí vrcholí trojúhelníkovým štítem. Malá lo ď je sklenuta vale- nou klenbou s výse čemi, presbytá ř čtvrtkonchou s pásy. Za řízení: hlavní oltá ř s obrazem Nalezení svatého K říže od S. Stadlera (1839 - výrazná, ješt ě pozdn ě rokoková malba), so- cha sv ětce, asi sv. Volfganga, pozdn ě gotická, z 2. poloviny 15. století a socha sv. Anny z poloviny 18. století." POCH Ě podobn ě jako GNIRS p řipomíná historickou K řížovou kapli neznámého stá ří i lokality: (Památka ÚB-10.) "Na K řížovém vrchu nad obcí stávala kaple sva- tého K říže patrn ě prastarého založení upravená barokn ě, zanikla na za čátku 19. století a její za ří- zení p řeneseno do kaplí v okolí" - Potud Emanuel POCHÉ ("Um ělecké památky Čech 4.díl S.128 ).

Nov ě je v kapli uložen i hlavní atribut památky - krucifix s renovovanou sochou Krista, která bývala před kaplí venku. (Viz obrázek 13.)

Obrázek 33. Hlavní oltá ř od Stadlera z roku 1839. Vlevo d řev ěná socha Krista na k říži po renovaci 1995. So- Obrázek 12. P ůdorys kaple s dv ěma kaštany cha Krista bývala p ůvodn ě na ven- před vchodem - Zden ěk BUCHTELE 2004. kovním k říži p ři vstupu do kaple.

Pátrání po památkách v Úbo čí V roce 2004 provedl Zden ěk BUCHTELE s kolek- tivem spolupracovník ů v Úbo čí pr ůzkum stávající- ho stavu drobné sakrální architektury a pomník ů v krajin ě ve správním území obce Dolní Žandov na katastrálním území Úbo čí. Bylo evido-váno proza- tím 12 památek, z toho jedna ve velmi dobrém sta- vu po rekonstrukci a úpravách (ves-nická kaple), dalších p ět nenalezeno a zbývající jsou poškoze- né, povalené, rozpadlé či neúplné. Třináctou památkou v obci je samotný hrad Bor- šengrýn.

Obrázek 14. Zden ěk BUCHTELE jako iniciátor pr ů- zkumu pomník ů a památek v terénu p řed kaplí Na- lezení sv.K říže s d řev ěným k řížem u vchodu. Nad vchodem prázdná nika.

38

Vále čný pomník

Byl postaven po první sv ětové válce ve svahu p ředhradí Boršengrýnu v první zatá čce p ři levé stran ě silnice z Úbo čí do Dolního Žandova. Pomník dosud stojí, t řebaže je zna č- ně poškozen. Pomníku vévodil litinový k říž, který je však uražený a jeho části leží kolem pomníku. Výška pomníku bez k říže je 310 cm. Dv ě černé sklen ěné tabule se jmény padlých byly rozbity a sesbírané st řepy jsou uloženy. Ko- lem pomníku byl oplocený prostor 4 x 4 metry; jeho p řední kamenné sloupky jsou vytrženy, zadní dva sloupky jsou na míst ě. Místo je zarostlé náletovými d řevinami. (Památka ÚB-02) Jména padlých, která byla na černých deskách na pomní- ku: Beck Anton, *1888, infanterista telegrafního pluku č.1, padl 5.1.1918 v Itálii Friedl Thomas, *1885, st řelec st řeleckého pluku č.6, nezv ěstný od 1915 na ruské front ě. Fritsch Franz, *1880, infanterista zem ěbraneckého pluku č.6, nezv ěstný od 1915 na ruské front ě. Fritsch Josef, *1880, infanterista zem ěbraneckého pluku č.6, padl 5.5.1915 na ruské front ě č Obrázek 15. Vále ný pomník ě č č ěř Fritsch Josef, *1878, infanterista zem braneckého pluku .6, v Úbo í prom en, prozkou- ě mán a zachycen. padl 16.5.1916 na italské front Frítsch Josef, *1881, velitel pochodu (Zugsführer) u pluku č.73, padl 21.8.1918 v Itálii Fritsch Michl, *1895, infanterista p ěšího pluku č.73, zem řel 8.6.1917 v Itálii Heider Johann, *1888, st řelec st řeleckého pluku č.6, zem řel 23.11.1918 v Amonsgrünu Hirsch Wenzel, *1888, st řelec st řeleckého pluku č.6, zem řel 7.12.1915 na ruské front ě Hoffmann Michl, *1878 Infanterista zem ěbraneckého pluku č.6, padl 20.5.1915 v Hali či Holzner Franz, *1880, st řelec st řeleckého pluku č.6, zem řel 14.10.1918 ve Vídni Kamm Josef, *1887, st řelec st řeleckého pluku č. 6, zem řel 3.10.1914 v Srbsku Konhäuser Anton, *1887, st řelec st řeleckého pluku č. R.6, padl 14.12.1914 v Srbsku .Kummer Ferdinand, *1893, infanterista p ěšího pluku č.73. padl 28.2.1917 na italské front ě Kummer Josef, *1887, st řelec zem ěbraneckého pluku č.6, zem řel 15.8.1918 v Albánii Meister Ferdinand, *1877, infanterista zem ěbraneckého pluku č.6, nezv ěstný od 1915 na ruské front ě Müller Georg, *1882, st řelec střeleckého pluku č.6, zem řel 3.4.1915 v srbském zajetí Plail Josef, *1890, myslivec batalionu polních myslivc ů č.22, zem řel 26.7.1915 na ruské front ě Plail Josef, *1886, Infanterista p ěšího pluku č.73, zem řel 25.5.1922 in Amonsgrünu na následky zra- nění ve válce Plail Lorenz, *1871, pracovní kolonie, zem řel 2.4.1917 v Itálii Plail Michl, *1879, infanterista zem ěbraneckého pluku č.6, zem řel 5.5.1915 v srbském zajetí . Sittner Josef, *1894, kanonýr d ělost řeleckého pluku padl 10.9.1916 na italské front ě Werner Hermann, *1890, st řelec st řeleckého pluku č.6, zem řel 8.9.1914 v Srbsku Zuber Anton, *1889, desátník p ěšího pluku č.73, padl 29.11.1917 na italské front ě Zuber Josef, *1887, infanterista p ěšího pluku č.73 padl 25.11.1914 v Srbsku .

Celkem padlo a zemřelo ve válce 25 muž ů za druhé sv ětové války 37 muž ů, v ětšinou v Rusku.

39

Pomník u Černého rybníka Pomník stával vlevo zanikající cesty z Úbo čí do Milíkova mezi třemi javory (obvody: levý 200 cm, st řední 208 cm a pravý 217 cm). Sou časný stav pomníku: horní část pomníku svalena a poškozena. (Památka ÚB-01.)

Pomník z roku 1862 Pomník stojí vpravo silni čky na konci obce za stavení čp. 37. Uvnit ř pomníku je veliká prostorná nika, kde bývala socha neznámého sv ětce. Vzadu je železná kotva pro upevnění sošky. Obrázek 16. Pomník UB-01. Ve spodní části pomníku je ne čitelný již nápis, z n ěhož dole je patrno jen jméno obce a rok 1862. Na horní části je patrna ozdoba. Chybí vévodící k říž, který byl kamenný. (Památka ÚB-05.)

Obrázek 17. Pomník ÚB-05.

Hojn ě zdobený pomník s akrotery a nikou Pomník je nad starým úvozem z Úbo čí do Kynžvartu asi ½ km od vsi. Spodní žulová část pomníku je svalena do úvozu, st řední pískovcová část s ne čitelným nápisem je zna čně poškozena a byla nalezena 5 metr ů od podstavce. Horní část má uražen pravý akroter a dolní kus. Obrázek je pokusem o rekonstrukci původní podoby. Litinový k říž vévodil pomníku a byly nalezeny tři kusy z n ěho. (Památka ÚB-06.)

Utschig ův pomník z roku 1861 Obr. 18. Pomník ÚB -06. Východn ě od pomníku ÚB-06 p ři pravé stran ě úvozu, kde se napojuje nov ější cesta od Úbočí. Pomník má dv ě části. Horní část je spojena kovovým trnem s pod- stavcem a v orámování mizí nápis "Errichtet zur Ehre Gotte von Alois und Klara Utschig aus Amonsgrün im Jahre 1861." Výzdoba horní plochy má jednak výrazné akrotery, uprost řed je Oko Boží s paprsky, pod vrchní deskou b ěží kolem dokola miniaturní románský ob- lou čkový vlys. Dolní část pomníku má vp ředu rovn ěž orámování a v něm Ond řejský k říž. U pomníku byl nalezen také litinový kříž a v jeho dolní části dv ě postavy, pravd ěpodobn ě Boží rodina, horní část s Kristem. Torzo k říže má 92 cm. (Památka ÚB-07).

Obrázek 19. Pomník ÚB -07.

40

Židovský h řbitov u hradu Od konce 19.století je h řbitov opušt ěný, část pomníků chybí, část je rozvalena a jen n ěkolik stojí na p ůvodním míst ě. Kamenná h řbitovní ze ď zna čně poškozena a je opravována, vyká- ceny p řerostlé kmeny. H řbitov je p řipravován jako historická památka staré židovské obce v Amonsgrünu Ztracené památky Z nenalezených památek, které avizují r ůzné mapy a plánky jde o tyto památky: (1) pomník ÚB-03 (na silnici do Podlesí kde odbo čovala zaniklá polní ces- ta), (2) pomník ÚB-04 ( vlevo p ůvodní cesty z Úbo čí do Dolního Žandova), (3) pomník ÚB-08 (p ři cest ě do Kynžvartu), (4) pomník ÚB-09 (p ři cest ě do Kynžvar- tu u rozcestí a kóty 606 m n.m.), (5) zaniklá poutní kaple ÚB-12 (podrobn ěji popsána A.GNIRSEM 1932; lokalizováno na mírnou, ale nápadnou vyvýšeninu jižn ě obce, v blízkosti silážních jam. Neuvedeno Velice cen ěnou památkou v obci p řed válkou býval vchod do zdejšího mlýna s fachwerkem v pat ře, se dv ěma soškami v nikách, nadpis nad dve řmi a výše pak plastický znak blíže nepopsaný. Dnes nebylo nalezeno. Obrázek 40. Vchod do mlýna Fin- kenmühle se soškami v nikách.

Obrázek 21. Vesnice Amonsgrün od z říceniny Boršengrýn na Židovské m ěsto na vrch Ov čák a rozsáhlá pole po vymýcení lesa v dávné minulosti ...

41 Zaniklý hrad Boršengrýn Úvodem o hradu Boršengrýn Státní silnice od Hle ďsebe do Chebu má u Žandova t ři odbo čky (první doleva do obce , druhá k řižo- vatka, t řetí doleva). Odbo čka doprava na druhé k řižovatce mí ří k obcí Úbo čí. Projedeme kolem nové- ho Mysliveckého rybníku, pak p řijedeme k Hradnímu rybníku, za nímž a nad ním se nachází řada rekrea čních chatek na míst ě zaniklého již hradu BORŠENGRÝN . V roce 1846 byla prokopána Hrad- ním vrchem obecní silnice, a to v míst ě dávného p říkopu mezi hradem a p ředhradím. Silnice zkrátila spoj mezi Žandovem a Úbo čím, když pro řízla nejen h řbet, ale p řetnula i Hradní rybník, který se kdysi rozkládal ší řeji až k severnímu ohybu vrchu. Hradní z řícenina tím pozbyla jednotný obraz a nakonec zcela mizela. Před rokem 1837 bylo použito rozpadajících se zdí v předhradí jako materiálu k obehnání židovského hřbitova solidní zdí. V roce 1846 se zase lámalo kamenné zdivo z hradu (Hoch-burg) pro stavbu pan- ského dvora s ov čínem pod Hradním vrchem. Jak uvedl F.A.HEBER, "bezdružický stavební mistr Fischer m ěl málo pochopení pro památky vlasti" a nerozpakoval se zbo řit hradní zdi, vytrhaný materiál dal svrhnout ze skály dol ů a použil jako stavební materiál. Zv ětralé hromady sutin na vrchu byly po- stupn ě rozkopány a rozebrány. Nebyli to tedy Chebští, kteří roku 1452 sice dobyli a poni čili hrad Bor- šengrýn, ale nesrovnali ho se zemí. To dokázal až teprve bezdružický FISCHER v roce 1846. Ránu z milosti dostal Hradní vrch po druhé sv ětové válce, kdy tu kopala vojenské zákopy českoslo- venská armáda a vše p řekopala, a kolem roku 1960 dílo záhuby ukon čila výstavba rekrea čních chat v míst ě hradu. Všechny stopy po hradu totáln ě zmizely a bylo úsp ěchem chebského archeologa dr. Pavla Šebesty, že p řesto p řese všechno ješt ě n ěco málo v osmdesátých letech objevil.

Obrázek 22. Hrad Boršengrýn v časopise ARNIKA č.7/1978 v článku Zde ňka Buchtele- ho s vyobrazením podle Augusta Sedlá čka.

Hrad BORŠENGRÝN p řitom z ůstával v širším pov ědomí tím, že o n ěm psal p řed druhou sv ětovou válkou August SEDLÁ ČEK ve XIII.díle svých populárních "Hrad ů a zámk ů", odvolávaje se p řitom na Františka Alexandra HEBERA (1815-1849) a jeho dílo "Böhmens Burgen, Vesten und Bergschlösser" - VI.díl S.269-271) a Friedricha BERNAUA (Album I. S.186). Pozd ěji, v n ěmecké vlastiv ědě Marienbad Stadt und Land (1977) pod heslem "Amonsgrün" je znovu globáln ě p řipomínána historie zdejšího za- niklého hradu Borschengrün.

42

Od sedmdesátých let 20.století za čala úplná sprška popis ů dávného hradu a r ůzných publikací o hra- dě Boršengrýn. Zmi ňují se o n ěm BOK (1976), ŠEBESTA (1977,1984 a spolu s Kub ů 1985), BUCH- TELE (1978), WETTENGL (1994), DURDÍK (1995), p ři čemž vlastiv ědná mariánskoláze ňská Hameli- ka jako obvykle psala o Boršengrýnu jako první již v roce 1973. HAMELIKA z 19. října 1973 uvedla pětistránkový článek "Boršengrýn hrad" (autor Vladimír MAŠÁT). Článek vcelku obsáhl to, co se pak znovu a znovu opakuje o zaniklém hradu. Tedy až t ři roky po Hamelice za čala novodobá smrš ť článk ů o Boršengrýnu.

Obrázek 23. HAMELIKA z roku 1973 jako první p řinesla celkem snesitelný pracovní plánek Boršengrýnu v četně již postavených chat. Centrálním i body byl Hradní rybník a židovský hřbitov, už tehdy p řerostlý lesem.

K historii zaniklého Boršengrýnu Pátráme-li po historii hradu BORŠENGRÝN, musíme jít dříve k jiné z řícenin ě v tomto kraji - k hradu KYNŽVARTU. ÚLOVEC (1998) soudí, že okolí hradu Kynžvart již koncem 12.století ovládali z řejm ě Hohenberkové. To nekoliduje s listinami z roku 1197, kdy nový premonstrátský klášter v Teplé obdržel od českého panovníka Jind řicha B řetislava darem pás zem ě mezi Žandovem a hranicí české zem ě. Tepelský klášter a 13.století Český panovník Jind řich B řetislav ve své potvrzovací listin ě k založení kláštera v Teplé z b řezna 1197 chválí nejprve "vznešeného vladyku Hroznatu" za to, že daroval své tepelské panství klášteru Teplá (1193) a dodává, že "také My, z pot ěšení nad jeho ob ětí, jsme p řipojili k novému klášteru zemi, která je mezi Žandovem a "silvam Bohemiae ( Českým lesem). Ostatn ě, opováží-li se n ěkdo svrchuuvedené statky uchvátit, nech ť si je v ědom, že se zaplete do pouta klatby." Tento dar lesního území na hranici m ěl jeden problém. Nebylo totiž z řejmé, kde tehdy kon čí území Čech. A tak se stalo darované území nejen místem spor ů, vedlo i k zajetí vladyky Hroznaty a k jeho smrti v hladomorn ě na Starém Kinšperku (dnes Hroznatov) (+1217). Spor mezi Konrádem z Hohen- berka a majitelem území - tepelským klášterem - pokra čoval. Hned na po čátku darování od Hroznaty a od českého panovníka potvrdil klášteru Teplá papež Celes- týn III. 7.srpna 1197. Pozd ěji v roce 1213 nechal vyhotovit na prosby Hroznaty další potvrzovací a darovací listinu, v níž jmenuje také Žandov jako "jednu ves, ležící uvnit ř hranic Čech".

43

O šest let pozd ěji (5.února 1219) znovu potvrzuje papež Honorius III. vlastnické právo kláštera Teplá na Žandov. Je cítit obavy, které m ěl klášter o své majetky, protože vojensky nebyl schopen je uhájit. Toho si byl v ědom Konrád z Hohenberka a vznesl své nároky na Žandov jako na n ěkdejší zboží ko- mo řího. Tepelský opat Bernard doufal v papežovy listiny nechal si žandovské majetky znovu a znovu potvrzovat, v četn ě k Žandovu pat řících grunt ů, luk, pastvin, háj ů a ostatního p říslušenství s odvoláním na darovací listinu českého panovníka který byl tehdy i biskupem zem ě. Ještě roku 1234 papež po- máhá v tomto sm ěru opatovi. Spor pokra čoval a byl ukon čen tepelským opatem Gerhardem (1242- 1248) jakýmsi urovnáním, podle n ěhož se zavazují páni Hohenberkové, pod vedením bratr ů Heinricha a Kuna z Liebensteinu, páni Markvard von Wojowo a Heinrich z Kinsperka, že opatu Gerhardu a te- pelskému konventu budou ro čně odevzdávat ur čité poplatky za klášterní majetky na Žandovsku. Urovnání dokonce uvádí že v p řípad ě, že by Konrad z Hohenberka porušil tuto smlouvu tím, že by nereagoval na upomínky b ěhem 6 týdn ů, totiž aby konventu zaplatil, tak by všechna práva na Žandov "bar und ledig" byla uvoln ěna a Žandov by p řipadl zp ět klášteru Teplá zcela a jako volné vlastnictví (podle tzv. srovnání v Chebu 21.srpna 1242). Je jisté, že žádná sebelepší smlouva mezi ob ěma stranami spory definitivn ě neodstraní, ale celý p ří- pad vedl vládnoucí P řemyslovce k rozhodnutí, co nejrychleji zde založit český pomezní hrad k ochra- ně zemské hranice. (Chebsko nepat řilo do roku 1322 pod českou korunu a hranice bývala n ěkde za Žandovem.) A tak Hroznatova smrt, spory o to, kdo má nároky na zdejší území, srovnání stran z roku 1242 - to bylo p říčinou vybudování pevného hradu Königswart - KYNŽVART čili Královy stráže, kteréžto jméno přesn ě vystihovalo jeho úlohu na hranici (ÚLOVEC 1998). Nezapome ňme, že Žandovsko a Kynžvart- sko leželo p ři d ůležité prastaré, snad již keltské cest ě, spojující Západ - německá m ěsta i Cheb - se St říbrem a Plzní. Hohenberkové a jejich vym ření 1256 Třebaže rod Hohenberk ů již kolem roku 1256 vym řel, neudržel klášter Teplá Žandovsko. V papež- ské bule Řeho ře X., vydané op ět na prosby opata Huga (1267-1295) dne 23.kv ětna 1273 už není více Žandov mezi vyjmenovanými obcemi, které tehdy tvo řily panství kláštera. Zdá se, že klášter skute čně nem ěl vojenské síly tyto vzdálené majetky udržet. Výstavba hradu Königswart a jeho rozbo ření Nový královský hrad Kynžvart se stal správním a p řitom vojensky zajišt ěným centrem kraje. Odtud bylo možno řídit vybírání cel a poplatk ů a chránit kupecké karavany. Hrad postavil český král Václav I. (králem 1230-1253) nebo jeho syn P řemysl Otakar II. (králem 1253-1278). ÚLOVEC nadto nevylu čuje, že hrad za čal stav ět bu ď n ěkterý feudál nebo tepelský klášter a český panovník ho jen dostav ěl. PROFOUS totiž uvádí už v roce 1214 kteréhosi "HENRICO, militi de Konigeswart" sezením na Kynžvart ě. Tento Henryk mohl zde založit tvrz. V roce 1287 byl kynžvartský hrad již postaven a sídlil v n ěm Tuto de Kunigeswart (p ůvodn ě z Har- tenberka). Uvádí se 1287, 1289, 1292, 1306 ("fratres de Kunigswart") a znovu sám Tuto de Kunigs- wart 1307, 1309), možná již nejstarší jeho syn stejného jména Tuto. Hrad v té dob ě p řevzalo i s podhradím (dnešním m ěstem Kynžvartem) a se statky v okolí p ět Tuto- vých syn ů - Tuto, Albrecht, Engelhart, Eckhart a Heinrich. Ač se psali "z Kynžvartu", šlo o Hartenber- ky velké p říznivce bavorského krále Ludvíka Bavora. Z tohoto souseda se stal časem nep řítel českého panovníka Jana Lucemburského (králem 1310-1346). Hartenberkové pak vpadali na Loketsko a Chebsko (od 1322 částí Čech) aby zde loupili a český lu- cemburský král Karel musel vyslat vojsko k dobytí Kynžvartu. Brat ři Hartenberkovi sta čili uprchnout do Bavor a královské vojsko hrad Kynžvart dobylo a rozvalilo. Po náhlé smrti Ludvíka Bavora (+1349) se vrátili kajícn ě Albrecht a Engelhart z Hartenberka na Kynžvartsko, ale za své nep řátelství byli císa řem Karlem potrestáni. Bylo jim zakázáno obnovit hrad a usídlit se na n ěm. Územní majetky jim byly vrá- ceny, ale jen jako královská léna s povinnostmi leník ů. Oba HARTENBERKOVÉ zde p řesto setrvali a před rokem 1360 postavili náhradou za kynžvartský hrad svou tvrz Ammonsgrün p ři sousední vsi nad zemskou stezkou. Kol roku 1360 p řenechali své majetky NOTHAFT ŮM. Přichází Boreš z Rýzmburka Od Nothaft ů koupil Kynžvartsko se Žandovskem BOREŠ z Oseka v roce 1373. Tito páni z Oseka neboli z Rýzmburka sídlili na P řimd ě a Be čov ě. Rytí ř Boreš z Oseka m ěl velké plány na svých nových majetcích. Jenže. Vlastnil rozbo řený hrad Kynžvart, ale tam trval zákaz stav ění. M ěl m ěste čko Žandov ale to bylo zpustošeno a rozvráceno. Převzal od Nothaft ů jen chátrající tvrz Ammonsgrün, ale ta mu jako obydlí a pevnost nevyhovovala.

44

Přestav ěl ji proto v pevný, řádný hrad a dal ji podle sebe jméno BORŠENGRÝN. Zajímavé, že podle Boreše p řežíval po staletí i hrani čního potoka jeho panství (dnešního Kosího potoka) jako Borš ův potok (pozd ěji Borše a ješt ě po roce 1945 doznívající Vonše). Už v roce 1370 mu dal císa ř Karel IV. v léno " Vyšší a Nižší Žandovy". Žandov z ůstával ve 14.století samostatným královským nájemním zbožím. Dne 2.ledna 1350 ho získal rytí ř Vítek (Woytig), synovec pán ů z Hartenberku, od císa ře Karla IV. do nájmu za podmínky, že bude vždy v ěrn ě p ři korun ě české stát. Kolem roku 1357 probíhaly srážky p ři bojích o císa řskou korunu mezi rodem Lucemburk ů a Wit- telsbach ů a vojenské zástupy pronikaly z obou stran hranice. Žandov byl p řitom zcela rozvrácen ba- vorským polním hejtmanem Peterem Chamerauerem, p ři čemž rytí ř Vítek padl jako state čný obránce svého pronajatého zboží. Zpustošení Žandova bylo tak velké že se Boreš rozhodl rad ěji založit nové m ěste čko, které by leželo v podhradí svého hradu Boršengrýnu. K tomu obdržel 16.zá ří 1374 povolení od císa ře Karla IV., který byl jeho zám ěrem nadšen, tj. místo rozvráceného Žandova postavit v podhradí hradu Boršen- grýn m ěsto nové; tvrz postavit se zdmi, pla ňkami a p říkopy, a v novém m ěst ě, které by m ělo všechny obvyklé svobody, aby byl každé úterý trh a dokonce i právo poprav. Sv ůj hrad Boreš sice vystav ěl, ale na výstavbu m ěste čka mu už nezbylo sil ani prost ředk ů. Zárove ň se Žandov vzpamatovával ze zpustošení a 2. dubna 1375 rytí ř Boreš ustanovil a schválil ke kostelu v Žandov ě nového fará ře. Obnova hradu Kynžvartu Boreš z Oseka (cca +1385) p ředal své majetky synovi Borešovi II. z Oseka, který však prodal panství královskému podkomo římu Zikmundovi HULEROVI, oblíbenci krále Václava IV. (králem 1378-1419). Ale ani Huler nedržel Kynžvartsko dlouho a v roce 1395 je vym ěnil s panem Hyn číkem PLUHEM z Rabštejna za hrad a panství Orlík (které Pluh od krále získal v roce 1369). Nový majitel Hyn čík byl také oblíbenec krále Václava IV. a když se vrátil po dlouhém pobytu v cizin ě, král mu dokonce povolil na podzim 1398 obnovit hrad Kynžvart na míst ě pobo řeného starého hradu za podmínky, že bude otev řen českému králi a stát vždy na králov ě stran ě. Tak se do čkal hrad obnovení, a s tím za čal i kolo- to č majitel ů hradu ... Patnáct majitel ů Kynžvartu na koloto či dvou století

Když byl hrad znovu postaven a obnoven, prodal ho už t řetí majitel (za posledních deset let) Hyn čík v roce 1400 Jano- vi z Leuchtenberka a ten ješt ě v roce 1402 Heinrichovi I. z Plavna . To byl vstup Pla- venských do historie tohoto hradu. Po Heinrichov ě smrti (cca +1414) p řevzal Kynžvart jeho syn Heinrich II., který se přiklonil na stranu Zikmundo- vu (který byl oficiáln ě králem 1419-1437; fakticky vládl jen 1420 a 1436-1437) proti husi- tům. Za jeho nep řátelský po- stoj mu husité vyplenili Pla- vensko, p ři čemž se Heinrich II. p řitom ukrýval na Kynžvar- tu. V roce 1435 p ředal hrad Kynžvart jako zástavu svému zeti Hynku Krušinovi ze Obrázek 24. Ruina hradu Kynžvart aneb zde všechno za čínalo. Švamberka . Po smrti Hynka Krušiny (+1454) se vrátil hrad Kynžvart znovu plavenskému Heinrichovi II. a vlastnil ho spole čně se svým synem Heinrichem III . Ten ho 1491 prodal Jeronýmovi a Kašparovi Šlik ům. Po nich získali hrad páni z Gutštejna, ale jen do roku 1509, kdy jim ho zkonfiskoval český král. 20 ledna 1510 se uvád ěl na hrad ě velitel královského vojska Ladislav ze Šternberka.

45

V roce 1516 byl hrad zastaven Pluh ům z Rabštejna, 1554 pán ům ze Švamberka a roku 1585 kupu- jí hrad Cedvicové . Hrad však byl v tak nedobrém stavu, že Cedvicové rad ěji bydleli ve dvo ře v m ěs- te čku Kynžvartu. Ani hrad Boršengrýn nebyl obyvatelný a více než století zar ůstal jako ruina. K n ěmu se nyní vrátíme:

Upadající hrad Boršengrýn Na obou hradech - Kynžvartu a Boršengrýnu - v dobách husitských musely stát silné vojenské posád- ky plavenského Heinricha II. Bohužel, vojáci z obou hrad ů z dlouhé chvíle p řepadávli a vylupovali sousedy v okolí. Proto v roce 1452 vyrazili Chebští na Boršengrýn, dobyli ho a rozvalili, avšak na hrad Kynžvart si už netroufli. (ÚLOVEC). Znovuvybudování hradu Kynžvart znamenalo ztrátu významu nového hradu Boršengrýn. Ten byl jen pronajímán jako manství. Kolem roku 1426 se uvádí na hrad ě Mikuláš FRAS a psal se až do roku 1437 " z Boršengrýnu ". Jeho synové prodali Boršengrýn jakémusi VALDENRODEROVI, ale ten pro- dal Boršengrýn obratem (1450) Fridrichovi z Fail če za 990 florentýnských. Od n ěho roku 1452 kou- pil hrad Boršengrýn HEINRICH z Plavna a usadil na n ěm svého hejtmana Hanuše ELDMANNA s 16 pěšími. Avšak mezi prodávajícím a kupujícím vznikl jakýsi spor o poddané v červenci 1452. Protože hradní vojáci pokra čovali v p řepadech, zasáhli do historie hradu Chebští.

Nyní n ěco o dobytí hradu Chebskými (1452) Konec hradu popsal August SEDLÁ ČEK: "Chebští byvše v okolí Boršengrýnu hubeni, sebrali lid sv ůj a vedeni Otou ze Šparneka vytáhli dne 3. srpna k Boršengrýnu.. M ěli 20 kus ů nové st řelby a n ěkolik starých d ěl, mezi nimiž byla i velká puška. Ačkoliv se n ěkolik dní ke hradu st řílelo, slabá posádka se p řece držela. Kone čně však hrad podlehl a posádka zajata a odvezena do m ěsta Chebu. Hrad vyplen ěn a zbo řen. Dvacet šest tesa řů a zedník ů jej zbo řilo a co nebylo zbo řeno, prachem roztrháno bylo a zni čeno. Takovým zp ůsobem zni čen hrad na věky a zboží jeho p řipojeno ke Kynžvartu ." Kniha výdaj ů m ěsta Chebu z t ěch dob uvádí četné podrobnosti: Týdenní obléhání Boršengrýnu stálo město 16 krav, 4 ovce, 525 liber dalšího masa, množství ryb r ůzného druhu, chleba za 371 kop a 21 groš ů, 105 liber másla, 49 sud ů piva, 3 kotou če soli, p řes 3 be čky medoviny. O zkáze hradu Boršengrýn psal Hans W.DIETL (viz p řeklad Hany Šebestové ve Sborníku chebského muzea 1997, S.184-186): "V lét ě 1452 vyvrcholily šarvátky mezi Plavenskými, jimž náležel hrad Boršengrýna jeho zboží, a Chebskými, kte ří byli zase spojeni s kynžvartským Švamberkem. Na Boršengrýnu byl fojt z Plavna Fridrich von FIELCZ (Fail č?) a napsal 20. července 1452 "t ěm z Chebu" odpov ědní list, vypovídající válku Chebu: "Vězte vy z Chebu, vy rado a celá obci, že já, Friedrich von FIELCZ, chci být nep řítelem vás a všech vašich, pro vinu i nároky, které v ůč i vám a vašim mám a chci je proti vám uchovat. Já a všichni moji věrní pacholci a pomocníci, a jejich pomocníci, vám budeme škodit .... Zvlášt ě naši čest chceme brá- nit a nechceme vám pro čest a právo z ůstat nic dlužni. A te ď víte, jak se máte za řídit ... " V listu z 24. července 1452 vyzýval Chebské ke smí řlivosti král Ji ří z Pod ěbrad, aby své spory s Jin- dřichem z Plavna vy řizovali p řed panem Burianem z Gutštejna. Dne 2. srpna 1452 se ujiš ťují Chebští, že Bohuslav ze Švamberka a na Kynžvart ě jim nebude bránit v p řípad ě jejich tažení proti Plavenským: " ... a píšete nám, že našim nebude brán ěno a spoléháme se pln ě nato a pokud jsme vám a dalším žalovali o p řepadení a vypálení (t ří vesnic) pánem z Plavna a jeho lidmi ..." 3. srpna 1452 vyrazili Chebští se souhlasem pana Bohuslava proti loupežnickému hnízdu Boršen- grýnu. To potvrzuje i žádost Chebských o pomoc, sepsaná a poslaná rad ě (Markt)Redwitzu 4. srpna 1452: " Náš p řátelský pozdrav k tomu, milí p řátelé! Asi jste již slyšeli, že jsme v čera tvrz Boršengrýn dali dobýt jistým množstvím lidu ve zbrojí, kte ří mají tvrz st řelbou aj. zpracovat. Jsme toho mín ění požádat vás, snažn ě prosíce, abyste nám poslali 15 dobrých st řelc ů a tovaryš ů, aby u nás byli dnes nebo zítra v čas, a ť se snaží p řipojit se k nám, budou se řídit našimi p říkazy a budou je poslouchat. Necht ějte s tím váhat a nic protahovat, nebo ť na vás pln ě spoléháme. Dáno v pátek po obrácení Pet- ra. " S pomocí st řelc ů z Marktredwitz se pak poda řilo pevnost Boršengrýn dobýt a zni čit. Zdá se však, že Chebští p řitom vyst říleli v ětšinu svého prachu, nebo ť v dopisu norimberské rad ě stojí: " Jak B ůh chce, případ jsme vyhráli, avšak nejen pro sebe, ale p řitom také pro vás a pro jiné ... a proto prosíme vaši po čestnost se vší snažností, abyste nám op ět dodali prach, jakož i šípy a kule až do jednoho cen- tu....“.

46

Až o sto let pozd ěji psal Pankraz Engelhart v Chebské kronice roku 1560 o konci tvrze Boršengrýn toto: "Jak pánové z Chebu zni čili do základu zámek (Schloß) Wirschengrün (Boršengrýn), nachází se takto popsáno. Anno Domini 1452. Když te ď z myšleného zámku Wirschengrünu, ležícího nedaleko Kynžvartu, kteréžto panství vlastní pan Jáchym ze Švamberka, mnohé a rozli čné loupeže se p řihodily, též bylo mnoho jezdectva, jež se tu proti pán ům z Chebu zdržovalo, vyšli lidé z Chebu s vojenskou mocí a s jejich d ěly p řed zámek Wirschengrün, obsadili ho a p řemohli uvnit ř své nep řátele a odvedli je do Chebu. Tam dali každému, co si zasloužil. Vypálili zámek Wirschengrün, zni čili a rozbo řili jej až do základ ů, jak je na starém zni čeném zdivu ješt ě vid ět a kteréžto i nadále, tedy na v ěky v ěkův, má z ů- stat nepostaveno." "Tehdy z ůstala v říčce ležet velká kamenná koule, kterou svého času p řivezl do Chebu jeden sedlák. Myslel si, že tím n ěco dokáže. Ale sedlákovi bylo pod pokutou na řízeno, ohlášenou kouli vrátit tam, kde ji vzal a nechal ji tam na památku ležet. Pozd ěji byl také jeden, jmenoval se Rössler ze Žandova, který se od mládí ukrýval na Boršengrýnu, vyvád ěl podivné pozoruhodné kousky a vyjíž ďky na silnice, a zvlášt ě v ůč i pán ům z Chebu se choval jako nep řítel, na kterého bylo nutno si dát pozor. Jednou ho natrefil nedaleko Hradišt ě chebský žoldné ř Kuntz, jenž byl otcem Hermanna Palierera. Ten ho post řelil šípem a poh řbil u sv. Jodoka. Sedláci ze Žandova ho však v noci zase vykopali a mrtvého p řevezli dom ů do Žandova." "Z mnohých poznámek vyplynulo, že Žandovští stáli na stran ě Boršengrýnské, ale nikde se nedá najít odkaz, kde tvrz Boršengrýn hledat. Prý je nedaleko od Kynžvartu – ¼ hodiny, ale více prameny ne ří- kají. Každopádn ě stála v blízkosti Kynžvartského pasu (sedla), kudy vedla odedávna obchodní cesta z vnitrozemí Čech do Chebu a dále do Říše." ( Tolik H.W.Dietl a p řeklad Hany Šebestové ). Je velmi podivné, že pouhých sto let po zni čení hradu Boršengrýnu se uvádí, že jeho trosky nelze najít!!! P řitom trosky Boršengrýnu stály ješt ě v roce 1846. Zdá se, že to byli Chebští, kte ří nemohli zříceninu najít, protože se báli a této krajin ě se zdaleka vyhýbali.

Franz Alexander HEBER o Boršengrýnu (1848) Irena BUKA ČOVÁ p řeložila HEBEROVO dílo z oku 1846 a vydala je v roce 2002 jako knihu " České hrady, zámky a tvrze podle Hebera". Zde uvádí Heber ův popis z roku 1846: "Borssengrün bei Sandau. Mezi m ěsty Planá a Cheb severovýchodn ě od sv ětoznámých Mariánských Lázní se zdvihá drsné táh- lé poho ří, porostlé vysokým lesem, které vypadá jako val a tvo ří p řirozenou hranici mezi Plze ňským a Loketským krajem. Z ůstal v n ěm pouze malý pr ůsmyk, jímž vede spojovací silnice, který pro sv ůj stra- tegický význam vstoupil již p řed dv ěma sty lety do historického pov ědomí. Silnice vede poutníka p řes STARÉ ŠANCE A STAROU VODU do nevzhledného m ěste čka DOLNÍHO ŽANDOVA. s poštovní stanicí. Na východ od tohoto m ěste čka, které znají alespo ň podle jména ti, co šňupají, protože se v n ěm vyráb ějí známé žandovské tabákové dózy, se pole mírn ě svažují do údolí sm ěrem k vesni čce AMONSGRÜN. Cesta p řivádí milovníka starožitností k vrchu, na n ěmž se kdysi ty čil hrad Boršengrýn, o n ěmž se donedávna nev ědělo, kde p řesn ě leží. Tento hrad, v čase čilého rytí řského života rozhodn ě velmi pevný, stával na skalnatém ostrohu, který byl na jižní stran ě spojen s výšinou, p řecházející v širá úrodná pole a z východu a západu byl obklopen rozlehlými údolními niva- mi, které se na severní stran ě spojovaly s níže položenou rovinou. Rokli na západě, v níž je dnes ži- dovský h řbitov, napl ňoval ješt ě p řed n ěkolika lety p ěkný rybník, po jehož hrázi a p říkopem mezi hra- dem a p ředhradím vede živá p ěší cesta ze Žandova do Úbo čí. Z východu p řitéká od Kynžvartu Li- poltovský potok, který se pod hradní z říceninou spojuje s Bílým potokem, protékajícím zrušeným ryb- níkem, a vytvá ří 15 sáh ů vysoký poloostrov, na n ěmž pevný hrad mohl sm ěle odrážet útoky nep řátel. Z výšiny od jihu vedla kdysi hlavní vozová cesta k předhradí ve tvaru lichob ěžníka 30 t řicet sáh ů širo- kého, které se rozkládalo na dlouhém a rovném h řbetu skalnatého ostrohu a od okolí je odd ěloval t ři sáhy hluboký p říkop. P ředhradí je nyní porostlé hustou trávou, v níž jsou vid ět krom ě zbytk ů silných hradeb, které je ze všech stran uzavírají, zvlášt ě na jižní stran ě fragmenty n ěkdejší obytné budovy a poz ůstatky zasypané studny. Vyvýšeniny a propadliny nejsou však nikterak pozoruhodné, a tak po- stupujeme na sever k širokému p říkopu, či spíše rokli, který odd ěloval p ředhradí od vlastního horního hradu a ~ usnad ňuje jako úzký pr ůsmyk spojení mezi Žandovem a Úbo čím. Stanovišt ěm horního hra- du je kuželovitý skalní vrch, na všechny strany p řík ře spadající, který dosahuje ode dna p říkopu výše 8 sáh ů a k n ěmuž kdysi musel vést 60 stop dlouhý padací most. K vrcholu pokrytému sutinami, jejž ješt ě p řed deseti lety korunovaly mocné trosky zdiva, se dnes nedá bez námahy vystoupat. Bezdružický stavební mistr FISCHER, který m ěl málo pochopení pro památky vlasti, dal p ři výstavb ě dvora v údolí hradní zdi zbo řit.

47

Získané kameny na řídil svrhnout ze skály a zv ětralé hromady sutin byly pak zcela rozkopány a roze- brány. Nyní jsou v hradním prostoru (10 sáh ů dlouhém a 8 sáh ů širokém) pouze dva významn ější kusy zdiva, z nichž jeden o síle 7 ½ stopy je neobvykle pevný. Pozoruhodné a nápadné jsou hromady rozbitých dutých, stavebních a podlahových cihel, které tém ěř zcela pokrývají vrch a které zde z ůstaly při posledním kopání jako neupot řebitelný materiál. Jsou poslední zajímavostí Boršengrýnu, který rychle sp ěje k úplnému zániku. Vzhledem ke své zastr čené poloze nem ůže nabídnout návšt ěvníkovi žádný výhled, který by za to stál. Vesni čku AMONSGRÜN, rozkládající se na druhé stran ě východního údolí p řevyšuje dlouhé pásmo vysokých temných vrch ů Slavkovského lesa. Na západ ě vyhlíží z jednotvárných polí jen žandovská kostelní v ěž. Vše je osam ělé a tiché, mrtvé a monotónní jako v odlou čené poustevn ě, kterou si kdosi, přesycen životem, vyvolil k p řísnému pokání. Hrad Boršengrýn založil mocný pán BOREŠ z Rýzmburka a n ěkdejší lenní statky Horní a Dolní Žan- dov, které hrani čily s územím tohoto hradu, p ředal 14. února 1370 císa ř Karel IV. d ědi čně jako králov- ské české manské léno panu Borešovi z Rýzmburka a ten je spojil se svým panstvím Boršengrýn.

Měste čko Žandov tehdy leželo v troskách, protože za sporu Karla IV. s Ludvíkem Bavorským v roce 1357 je zcela zni čil bavorský vojev ůdce Petr Cha- merauer, který p řitáhl se dv ěma sty ozbrojenci do české Horní Falce. Císa ř Karel IV. ud ělil panu Bore- šovi z Rýzmburka 15. zá ři 1374 povolení, že m ůže namísto pustého m ěste čka Žandova blízko svého hradu Boršengrýna založit nové m ěsto, v n ěmž se měl konat každé úterý svobodný týdenní trh jako v ostatních m ěstech v okolí a které sm ělo mít vlastní soudní pravomoc. Tehdy bylo také Borešovi povole- no, aby hrad Boršengrýn obehnal hradbami, boll- werky a p říkopy a celý jej opevnil. Domníváme se, že p ři nep řátelském vpádu mohl být jen t ěžko dobyt. Tímto opat řením nabyl Boršengrýn na blahobytu a významu a sou časn ě mohl sloužit svému majiteli za oblíbené sídlo. Boreš z Rýzmburka se tu často zdr- žoval a vydal zde také roku 1380 listinu, podle níž učinil nadání (Libri erectionum 2, S.167) na ranní mše k poct ě Panny Marie ve farním kostele v Hor- ním Slavkov ě. Byl posledním z rodu Boreš ů, který vlastnil Boršengrýn. Brzy nato prodal celé panství rytí ři Zikmundovi HULEROVI z Orlíka a p řest ěhoval se na sv ůj hrad do Žlutic. HULER, který byl od roku 1389 královským českým Obrázek 25. zemským podkomo řím a v d ějinách vlasti sehrál Půdorys ruiny Boršengrýn zlov ěstnou roli, vym ěnil Boršengrýn s rytí řem Hyn či- kem Pluhem za hrad Orlík. 1. Předhradí rozlohy 900 čtverečních sáhů 2 Král Václav IV. dne 11. listopadu 1395 sm ěnu povo- (3230 m ), oddělené širokým a 6 sáhů lil a 31. prosince 1396 vydal rytí ři Hyn číkovi Pluhovi (11,3 m) hlubokým příkopem od list, podle n ěhož všichni poddaní náležející k Bor- šengrýnu jsou na v ěč né časy osvobození od mimo- 2. vlastního hradu, zbořeného 1846 - ma- řádných zemských daní. Jsou však za to povinni v teriál použit k výstavbě případ ě nutnosti sloužit s deseti ko ňmi na královské náklady panovníkovi. 3. ovčína u metternichovského dvora Hyn čík se tehdy t ěšil velké p řízni krále Václava, protože od n ěho p řevzal nejen sousední tvrz Kinsberg (Hroznatov), ale byl také 17. b řezna 1396 pov ěř en ú řadem lov čího na celém Chebsku. Dne 1. června 1398 dostal povolení z řídit obydlí na vrchu "Hunigswerd" u Boršengrýnu, kde stávalo loupežné hnízdo "Khungerswart", které m ěl se svými d ědici nerušen ě vlastnit a poskytnout je králi v p řípad ě nouze. Boršengrýn z řejm ě b ěhem husitských válek spolu s nov ě postaveným Kynžvartem p řešel do rukou pana Jind řicha z Plavna, který Kynžvart dle písemných doklad ů z roku 1428 držel.

48

Od n ěho p řešel na svobodné pány ze Švamberka a p ři vypuknutí války mezi rody kunštátsko- pod ěbradským a hradeckým (1449) jej osadili silnou posádkou a p ředali do pé če kastelána. Ten vyu- žíval kolem vedoucí cesty jako zdroje zisku tak dlouho, až na sebe p řivolal pomstu všech soused ů, z jejichž podn ětu byl dán formáln ě do klatby. Město Cheb, které loupežemi nejvíce trp ělo, vzalo na sebe úkol jej zkrotit a na sv. Vav řince, 10. srpna 1452, vyrazili m ěšťané s posádkou, t ěžkými a lehkými zbran ěmi, aby lupi če p řekvapili ne čekanou návšt ěvou. Poda řilo se jim hrad rychle dobýt, celou chásku až na v ůdce zajmout a p řipoutané k voz ům je p ředvést soudu v Chebu. Boršengrýn byl p ři této p říležitosti zcela vyplen ěn, spálen, zbo řen a z ůstal jako pustá ruina až dodnes spojen se statkem Amonsgrün (Úbo čí). (Srovnej BRUSCHIUS "Gründliche Beschreibung", PRÖCKL "Geschichte von Eger", GRÜNNER "Beiträge zur Geschichte von Eger"!) Od roku 1709, kdy tento statek koupil hrab ě Adolf Metternich, je Boršengrýn sou částí panství Kynžvart. Slepý mládenec a císa ř Karel . Podle jedné pov ěsti, která se ve zdejším kraji zachovala, žil slepý mládenec, proslulý v celých Če- chách, nedaleko Žandova, a nikoliv u Domažlic. Tam ho také císa ř Karel IV. poctil návšt ěvou. Chceme zde milému čtená ři p ředložit tuto pov ěst v krátkosti a bez p říkras tak, jak si ji zdejší lidé vypráv ějí. Liší se od p řekroucených pov ěstí, které nejednou vyšly tiskem, a v mnohém i od těch, které nám nabídly české knihy. Císa ř Karel IV. souhlasn ě p řikývl, obrátil kon ě do lesa a pobídl jej, takže brzy i se svým doprovodem dorazil na místo. Karel sesko čil z kon ě, p ředal jej panošovi a vykro čil k v ěštcovu chatrnému obydlí. Mládence našel, jako by ten u vytržení čemusi naslouchal, op řen o chatrnou stoli čku. Jeho na v ěky zatemn ěný zrak se obracel vzh ůru. Na král ův pozdrav odpov ěděl: "Sláva mé chatr či, že do ní, vkro čila tvá noha, králi náš, pane našich nad ějí, svatý muži, ot če chudých a ubohých, milující českou řeč a český národ. Dlouho po tob ě, p ůl čtvrta v ěku, budou nad Čechami panovat cizí králové, budou opovrhovat českou řečí a nenávid ět vše české." Karel usedl p řed chatr čí na lavici vedle slepého mládence a požádal ho, aby vyložil budoucnost říše a národa, který on sám miluje nade vše na sv ětě. Mládenci se ve tvá ři op ět rozhostil onen nadpozemský výraz a pravil: "Dokud budeš žít ty, milá čku a ot če Čech ů, bude vládnout čest a sláva, nádhera a bo- hatství v celém národ ě. Zakrátko po tvém odchodu na v ěč nost vzplane mezi lidmi nelítostný bratro- vražedný boj. Ten však ješt ě sloupy vlasti nepodlomí. P řed jménem Čech ů se budou víc a více t řást blízko i v dáli. Teprve za drahný čas se český národ odrodí, paní a dívky se za čnou hanbit za prosté mravy p ředk ů, zpyšní a prostopášn ě zapomenou na své národní zvyky. Pomíchají se s N ěmci, Fran- couzi a Vlachy, ba dokonce budou obcovat s židy a pohany, české dcery budou uléhat do cizích loží, a p řesto se budou stav ět pannami. Muži však, zprvu v ěrn ější otcovským zvyk ům, uv ěř í svým pokry- teckým ženám. D ěti zplozené s bohatými cizáky uznají za své vlastní. A p řece vdovy a sirotci budou moci vypráv ět o ješt ě strašn ějších dnech. V zemi bude takový útisk, že vále čný lid místo pod své prapory se rozb ěhne do všech chalup, aby zde vyd řel z upracovaného lidu poslední krvav ě vyd ělaný grošík. Lidé budou muset žebrat, ale u dve ří bohá čů nic nedostanou a jen uslyší: "Co chcete?", nebo ť poznenáhlu t ěm ubohým Čech ům nebude již nikdo rozum ět. A p řece jejich žalostné volání pronikne až do nebes. Pokvete lichva, budou vymáhány neslýchané dan ě a mnoho nepravostí bude i mezi kn ěžími. K odírání sedlák ů se budou vymýšlet nové roboty a nevolnictví. Za sebemenší požitky se bude těžce platit. Na tržištích a v ulicích budou kolovat peníze, které nikdo nebude chtít brát. Bída poroste čím dál víc a rozší ří se všude. "Vy čeští psi!" budou N ěmci oslovovat Čechy. V Praze bude víc N ěmc ů než Čech ů. Češi budou vzpí- nat ruce k nebi a prosit o smrt, ta je však nevyslyší, dokud se ve všech opravdových srdcích nerozezní umírá ček starých dobrých Čech. Tu za čnou usychat stromy na ho ře Blaníku, prameny ztratí vodu, kv ětiny uvadnou a nastane hladomor. Hordy nep řátelských vále čník ů vtrhnou do Čech, budou zabíjet a plenit. Česká vesnice tu bude tém ěř bílou vránou. A p řece nebudou již nikdy Češi vymazáni z knihy živých národ ů. Po t řech letech nesmírné bídy a utrpení nastane klid, ale bude to klid p řed bou ří. Pak teprve p řijde to nejstrašn ější boží dopušt ění. Cizáci se st řetnou s Čechy po t řikráte sedmi dnech a sedmi nocích a pote če více krve než vody v Labi a Vltav ě. Potom na všech stranách povstane ven- kovský lid s kosami, cepy a čakany. Když se lid unaví v boji, tu se otev ře hora Blaník a z ní vyjedou dosud d římající rytí ři a budou bít nep řátele hlava nehlava, poženou je v divokém úprku p řes hvozdy Šumavy a Českého lesa a nebudou mít slitování s nikým, takže jich mnoho z ůstane ležet pobito. Po jistý čas pak bude v Čechách zanedbávána orba, m ěsta a hrady zpustnou. Páni budou všichni pobiti krom ě t ěch, kte ří jsou českého p ůvodu a českého jazyka. T ěm bude zachován život i práva. Od té doby zde nebudou ani n ěme čtí sedláci, ani v Praze n ěme čtí m ěšťané. V místech, kde tekla krev, od Strahova k vltavskému mostu, budou hospoda řit čeští sedláci."

49

Hluboce rozechv ěn Karel vstal a plakal nad tolika strázn ěmi v milované zemi. Mládenec jej ut ěšil ne- vyzpytatelností božího úradku: "A p řece budou jednou op ět Čechy české a Karlova milovaná Praha po dlouhých zmatcích se stane hrdým a daleko široko váženým a uznávaným hlavním m ěstem." Karl ův dárek slepý mládenec nep řijal, požehnal dobrému králi a ml čky zašel pod nuznou doškovou st řechu. S rozechv ěním čekali Karlovi pr ůvodci vpovzdálí. Pak se op ět vyhoupli na kon ě a jeli až do západu slunce, kdy již ve černí šero p řinášelo chlad. Nikdo se neodvážil krále zeptat, žádný ani nehle- sl. Byly slyšet jen smutné povzdechy." Potud Heber.

August SEDLÁ ČEK o ruin ě Boršengýn Předejme slovo dalšímu z historik ů - Augustu SEDLÁ ČKOVI: "Nedaleko Žandova leží ves Amonsgryn, u jejíhož jihozápadního konce stával hrad, nyní úpln ě za- padlý. Stával na ostrohu, který byl jižn ě spojen s výšinou a k severu vybíhal mezi dvoje lučná údolí, z nichž západní p řed časem rybníkem zatopeno bývalo. Cesta od jižní strany vede k p říkopu, který ostroh od výšiny d ělil; za ním jest p ředhradí, velká čtverhranatá prostora, která na všech stranách mohutnou hradbou zav řena byla. Z hradeb zbyly jen základy; sice se na p ředhradí jen vyvýšeniny a prohlubeniny a známky bývalé studn ě spat řují. Velmi hluboký p říkop dělí tuto část od zadního hradu, menšího než p ředhradí. Podle starého vyobrazení z roku 1683 na rozích k p ředhradí obrácených byly vysoké okrouhlé v ěže a za nimi velké čtverhranaté stavení , jež venkovská hradba objímala. V první polovici 19.století byly tu ješt ě z říceniny, ale když se roku 1846 blízký ov čín stav ěl, všechno kamení vybráno, tak že na strmém pahrbku nezbylo nic než skrovné základní zdi."

ÚLOVEC uvádí, že v sekci josefín- ského vojenského mapování (1789) se píše, že u vsi je "malý kopec, na němž stojí starý zámek a pod ním se rozkládají dva rybníky." Cituje Pavla Šebestu z roku 1984: "Hradní jádro stávala na zmín ěném kopci. V jeho čele nad p říkopem se ty čila mohutná čty řhranná v ěž 10 x 10 metr ů, kolem níž obíhal parkán a před ním byla obvodová hradební ze ď silná 1,6 metru. Vstupní brána stávala pravd ěpodob- ně p ři jižním nároží hradu. Na druhé stran ě velké v ěže, p řed jejím sever- ním čelem, bylo umíst ěno obdélné stavení široké 8,5 metru. Jeho sou- č ř ě ř ástí bylo z ejm otopné za ízení, Obrázek 26 Nejstarší známá podoba z říceniny Boršengrýnu z snad pec nebo krb, zjišt ěné výzku- roku 1683, p řekreslená Friedrichem BERNAUEM. mem p ři jižní zdi.

Na protilehlé západní zdi se dochovala p ůvodní gotická omítka s malbou červených p ětilistých r ůží a zlatých lilií. Severn ě od této budovy leželo zbylé prostranství hradu, druh jeho zástavby však neznáme. Výzkum tu odkryl cihelnou dlaž- bu, ovšem není jisté, zdali byla v nějakém objektu nebo kryla část nádvo ří. Zdá se, že hlavní obytnou stavbou byla velká věž v čele, ostatní stavby m ěly spíše charakter pomocných za řízení. Bezpe čnost hradu zajiš ťoval krom ě obvodové hradby a vysoké polohy nade vsí ješt ě rybník na západní stran ě a dále na jižní stran ě vrchu částe čně ve skále vytesaný p říkop, kterým dnes vede silnice. Ten odd ěloval jádro hradu od p ředhradí, ležícího jižn ě od jádra na návrší. P řes p říkop vedl padací most, spojující p ředhradí s jádrem a vedoucí k jižnímu nároží do brány. – Do předhradí se vstupovalo cestou vedoucí k jeho jihozápadnímu nároží. Nad hradním p říkopem odd ělujícím je na jihu od zbyt- ku návrší, bylo obvodové opevn ění neznámého charakteru. Na n ě navazoval rozsáhlý obdélný objekt o n ěkolika prostorách, snad hospodá řského charakteru. Po ostatní zástavb ě p ředhradí zbývají dnes jen nejasné náznaky, nebo ť terén tu byl dosti poni čen necitlivou výstavbou rekrea čních objekt ů. " Potud Šebest a. SEDLÁ ČEK pokra čuje: "V t ěch místech stála prvotn ě tvrz AMONSGRYN , na níž sed ěli držitelé statku Amonsgryn (tak se i tvrz ta jmenovala). Zemané tu sedící p řijímali týž statek v léno od landrabí Leuchtenberských. Napo- sled dostal se v držení Engelharta z Kynžvartu a držen pak ku hradu Kynžvartu." ÚLOVEC p řipomíná, že ve čty řicátých letech 14. století byl dobyt hrad Kynžvart královským vojskem spole čně s Chebskými a císa ř Karel IV. na to zakázal obnovu hrad Kynžvartu, nebo ť jeho držitelé rušili zemský mír četnými nájezdy a loupežemi. Proto p řesídlili majitelé zdejšího zboží a léna na tvrz AMONSGRYN.

50

"Roku 1373 koupil BOREŠ z Oséka panství to, totiž hradišt ě Kynžvart s tvrzí Ammonsgrün a tvrzi dal nové jméno BORŠENGRÝN. Císa ř Karel IV. dal mu již roku 1370 v léno " Vyšší a Nižší Žandovy". Tehda bylo m ěste čko Žandov zpustošeno a obydlí na panství nebylo, pon ěvadž i na ho ře Kynžvart ě, kde d říve hrad stával, stav ěti se nesm ělo. I umínil si Boreš vystav ěti nový hrad a nové m ěste čko a obdržel 16.zá ří 1374 povolení od císa ře Karla, aby " zbo ře m ěste čko Žandov místo toho ustavil p řed tvrzí svou Boršengrýn m ěsto znovu, a tu tvrz aby d ělal, zdi, planky a p říkopy, a v tom měst ě aby m ěli trh každý týden v úterý ve všech svobodách, jako jiná m ěsta a m ěste čka, bez škody jiným m ěst ům, jež by týž den trhy m ěli okolo " a kone čně aby popravu m ěli. Hrad vystav ěn, ale k založení m ěste čka u něho nedošlo. Liber confirmatorium uvádí, že 2. dubna 1375 poprvé podával nového fará ře ke kostelu Žandovskému. Na tuto novou tvrz p řicházel Boreš n ěkdy a kázal tu také roku 1380 sepsati list, jímž založil a nadal mši ke cti Panny Marie ve farním kostele Slavkovském Naposled podával roku 1389 nového fará ře do Kynžvartu. Následující zm ěny držitel ův vypsány p ři d ějinách Kynžvartu. Statek jako p říslušenství Kynžvartu se stal manstvím královským. Páni z Plavna odprodali hrad Boršengryn od Kynžvartu bez- pochyby jako podmanství." ÚLOVEC up řes ňuje, že hrad byl odkoupen v roce 1392 královským podkomo řím Zikmundem HUL- LEREM a v roce 1395 HYN ČÍKEM PLUHEM z RABŠTEJNA. Roku 1398 král Václav IV. dal povolení k obnov ě hradu Kynžvart. Tím samoz řejmě poklesl význam BORŠENGRYNU a záhy p řešel tento hrad do majetku pán ů z Plavna. a ti hrad po- stoupili roku 1426 Mikuláši Frasovi "Okolo roku 1426 držel je Mikuláš Fras z Boršengrynu" a až do roku 1437 se vysky- tuje. On aneb synové jeho prodali Boršen- gryn Valdenroderovi a ten zase p řed rokem 1450 Bed řichovi z Fail če za 900 florentýnských. . Asi roku 1452 koupil od n ěho Boršengrýn Jind řich z Plavna a usadil na n ěm hejtmana Hanuše Edelmana se 16 p ěší- mi. Přiřekl také Bed řichovi vozy poslati, aby sv ůj statek a hradu zvésti mohl, ale Obrázek 27. Originální vyobrazení Boršengrynu u nežli k tomu došlo, p řišel Bed řich o vše- Augusta SEDLÁ ČKA (S.64). chen statek (Palacký DD 33, S.358), Jin- dřich byl se totiž s Chebskými nepohodl. V červenci 1452 za čalo mezi nimi záští o kterési poddané. Chebští byvše v okolí hubeni sebrali lid sv ůj a vedeni jsouce Otou ze Šparneka vytáhli 3.srpna 1452 k Boršengrynu. Měli dvacet kus ů nové st řelby a n ěkolik starých d ěl, mezi nimiž byla i velká puška. Ačkoli se n ěkolik dn ů ke hradu st řílelo, p řece se slabá posádka držela. Kone čně hrad podlehl a po- sádka zajatá odvezena do m ěsta Chebu. Hrad vyplen ěn a zbo řen. 26 tesa řů a zedník ů jej bo řilo, a co nebylo zbo řeno, prachem roztrháno a zni čeno (Urban Geschichte von Königswart, S.46-50). Takovým zp ůsobem zni čen hrad na v ěky a jeho zboží potom p řipojeno ke Kynžvartu." Potud Sedlá ček. Hrad Borschengrün podle n ěmecké vlastiv ědy (1977) Také n ěmecká vlastiv ěda Marienbad Stadt und Land z roku 1977 popisuje hrad Boršengrynu: "Nad založením hradu Boršengryn panuje temno, op ředené pov ěstmi. Jméno Boršengrýn se objevuje ve 14. století. Hrad m ěl být postaven rytí řem Borešem z Riesenburgu a podle něho dostal jméno. Ale ješt ě p řed tímto rodem, který m ěl svá sídla na hradech P řimda a Be čov, tu vládli Leuchtenberko- vé z Lokte , kte ří tu m ěli lenní panství v krajin ě. Po nich p řevzal rod Hartenberk ů-Nothaft ů vládu nad Kynžvartem a nad manskými dvory, k tomuto panství pat řícími. To byly Amonsgrün (Úbo čí), Markus- grün (Podlesí), Ober Sandau (Horní Žandov),. Zeidlweid (Brtná) a Miltigau (Milíkov). Po bezd ětném Albrechtu z Hartenbergu p řešly majetky na p říbuzné z rodu Nothaft ů a v roce 1357 (?) na Boreše z Rýzmburka. Původní ú čel tvrze Boršengrynu bylo chránit východ z Kynžvartského pasu (obec Valy), ochra ňovat provoz na obchodní silnici z Plzn ě do Chebu a st řežit ji p řed lupi či. Po dobytí a rozbo ření loupežnické- ho hradu Kynžvart p řipadl tento obranný úkol tvrzi Boršengrýn.

51

Hrad se stal náhradním sídlem bývalých majitel ů Kynžvartu Engelharta a Alberta z Kynžvartu po roce 1347. Trval zákaz obnovení kynžvartského hradu. V roce 1360 se stal majitelem tvrze a vesnice Albrecht NOTHAFT z Hartenberku a od jeho syn ů převzal panství v roce 1373 BOREŠ z Oseka. Získal od císa ře Karla IV. v zá ří 1374 povolení k stavb ě nového hradu. Boreš postavil nejprve hrad k ochran ě zemské stezky z Chebu do vnitrozemí Čech stezky která vedla na Kynžvartský pas podél Libavského potoka. "Pas" - to byl pr ůsmyk v hrani čním lese v místech dnešní obce Valy. V té dob ě byl spojen lesem Císa řský les s hrani čním poho řím - Českým lesem. Kosí potok tvo řil pradávnou hranici mezi Tachovskými Chody a Tepelskými Chody (snad až do doby Hroz- naty). V listin ě z roku 1289 se tato hranice znovu p řipomíná a Kosí potok nazýván "Luchy" - Lu ční Po Borešovi m ěl Boršengrýn Zikmund H ůla (Siegmund Hula). pak Hyn čík Pluh (Hynzig Pflug). Když ti zem řeli, p řešly majetky rozhodnutím zemského hrab ěte Heinricha Leuchtenberga na Heinricha IX. Reusse z Plavna, který byl ženat s Annou z Rýzmburka. Podle listiny z roku 1387 potvrdil český král Václav II. tyto majetky Heinrichovi IX. (tj. panství Kynžvart s hradem Boršengrýn a s dv ěma trhy - v Kynžvart ě a ve Staré Vod ě a se cly na zdejších silnicích). Jeho syn Heinrich , purkrabí z Míšn ě, da- roval v roce 1429 jako v ěno hrady svému zeti Hynku Krušinovi ze Švamberka. Tímto dostaly roku 1448 Žandov a Kynžvart punc tržišt ě a byly nadány svobodným d ědi čným právem a rovn ěž okolní vesnice. Koncem 14. století, po obnovení hradu Kynžvart, ztrácel hrad Boršengrýn na významu a za čal být pronajímán jako manství. Jeho lenní páni klesli na úrove ň loupeživých rytí řů . P ředevším správce hra- du Mikuláš FRAS (správcem 1426-1437) tu se svými kumpány řádil v hlubokých lesích, okrádal kupce o zboží i peníze. Loupeže poškozovaly Cheb, nebo ť kupci se tudy báli a za čali se vyhýbat i Chebu. Kolem roku 1450 tu byl Fridrich z Fail če (n ěmecky von Feilsch). Městská rada Chebu rozhodla o vojenské výprav ě. Postavila vojsko s 1000 muži, obklí čila hrad a 10 dn ů ho obléhala, ost řelovala a po dobytí hrad zapálila. Obávaný FEILSCH se prý zachránil podzemní chodbou, která vedla do les ů nebo až do hradu Kynžvartu. Když zem řel, ani po smrti prý nenalezl klid a bloudí kolem hradu nocí jako Divoký lovec (Wildjäger) a pozná se podle divokých výk řik ů, které se rozléhají údolím. Tak aspo ň vypráví pov ěst o Divokém lovci. Poznámky: Zcela jiný výklad podal kolektiv autor ů soupisu hrad ů,zámk ů,tvrzí západních Čech (Svoboda 1985). V roce 1422 obsadil prý majitel Kynžvartu Jind řich II. z Plavna hrad Boršengrýn a obsadil ho svým hejtmanem Hanušem Edelmannem. Spor mezi pány z Plavna a m ěstem Chebem vyvrcholil bitvou o Boršengrýn 3.srpna 1452. Hrad byl Chebskými dobyt, pobo řen a z ůstal z říceninou. Až roku 1846 bylo použito kamene z hradu k postavení metternichovského dvora. Z trosek byly dávány na stranu kamenné koule a hroty ošt ěpů a šíp ů, které byly odvezeny na zámek a vystavovány v zámeckém muzeu v Kynžvart ě. N ěco málo bylo možno také prohlédnout v u čitelské kabin ě školy v Amonsgrünu (Úbo čí). Na jižní stran ě p říko- pu se nacházelo p ředhradí, kde bývaly velké hromady kamení a ješt ě p řed druhou válkou tu stála nevysoká, asi dvoumetrová kamenná ze ď a zbytek hradní studny jako m ělký trychtý ř v zemi, 2 metry hluboký, kterému říkal lid " Brunn-Nützerl ". Dnes zbyly jen pomístní názvy "Starý zámek" (Altes Schloss) a "Chebský tábor" (Egerer Lager, v dialektu "Echalaja") v místech, kde tábo řili Chebští. Jiná louka m ěla pomístní název Koulová louka (Kugelwiese) jako místo, kde se skladovaly a pozd ěji nacházely kamenné d ělové koule Chebských. Také zdivo panského dvora pod Hradním vrchem je stopou po hradu. Hrad byl sice rozvalen, ale stál jako z řícenina. Popis hradu podle Pavla Šebesty Přístup do hradu býval od jihu p řes p ředhradí, odd ělené od okolí mohutným hlubokým šíjovým p říko- pem. P ředhradí bylo obdélné. Dochovaly se tu nepatrné stopy po hospodá řských budovách v jeho jižní části, podél vnit řní strany p říkopu. Druhý p říkop byl hlubší a d ělil p ředhradí (Vorburg) od hradu (Hochburg). Podle nejstaršího vyobrazení z roku 1683 byl hrad opevn ěn hradbami a dv ěma válcovými věžemi v rozích sm ěrem k p ředhradí. Archeologický pr ůzkum provád ěný archeologem chebského muzea PhDr. Pavlem Šebestou v letech 1982 –1984, existenci t ěchto v ěží však nepotvrdil. Obytná v ěž, jejíž základy byly sondami ov ěř eny, měla rozm ěr 10 x 10 metr ů a tlouš ťku st ěn 2 metry. Na severní stran ě od ní jsou základy obdélné budovy, široké 8,5 metru. P ři její jižní zdi byl objeven jakýsi zbytek krbu – cihlová stavba s klenbou, siln ě za čazená. Na západní zdi se ješt ě zachovala p ůvodní omítka s malbou červených r ůží a zlatých lilií. Na vn ější stran ě budovy dále k severu byla odkryta cihelná dlažba, z čehož se dá soudit, že i tato část hradu byla zastav ěna, patrn ě budovou leh čí konstrukce. Na t řech stranách kolem hlavní obytné v ěže byl potvrzen dva 2 metry široký parkán, chrán ěný 1,6 metru silnou hradební zdí. V jihozápadním rohu parkánu byl p řes padací most p řístup do hradu jakýmsi pr ůchodem, nebo pr ůjezdem, jehož západní st ěna byla podep řena šikmým zd ěným tarasem, jehož zbytky se dají ješt ě dnes spat řit. P říchozí, který se po most ě dostal do vstupní části hradu, se zde musel oto čit doprava a dva metry širokým parká- nem obejít dv ě strany obytné v ěže, aby se dostal k portálu p říčné budovy a tím dále na zadní nádvo ří. (Archeologický pr ůzkum Pavla Šebesty a popis hradu podle článku Libora WETTENGLA České pa- mátky č.2/1994, S. 8-11).

52

Bezpe čnost hradu zajiš ťoval - krom ě obvodové hradební zdi a vysoké polohy nade vsí - ješt ě rybník při západním úbo čí hradního vrchu a dále na jižní stran ě ve skále vytesaný p říkop, kterým dnes vede silnice. Ten odd ěloval vlastní hrad od p ředhradí a vedl p řes n ěj padací most. Archeologický pr ůzkum hradu byl ztížen i tím, že v blízkosti základu obytné v ěže byla v šedesátých letech 20. století postave- na nevkusná chata a rovn ěž plocha p ředhradí je narušena výstavbou n ěkolika rekrea čních objekt ů.

Literatura 1788 - SCHALLER Jaroslaus: "Topographie des Königreichs Böhmen, darinn alle Städte, Flecken, Herrschaften, Schlößer, Landgüter, Edelsitze, Klöster, Dörfer, wie auch verfallene Schlößer und Städ- te unter dem ehemaligen, und jetzigen Bennenungen samt ihren Merkwürdigkeiten beschrieben wer- den. Zweyter Theil. Ellbogner Kreis " Schönfeldschen Handlung, Prag und Wien 1788 1847 - SOMMER Johann Gottfried: "Das Königreich Böhmen, statistisch-topographisch dargestellt", Fünfzehnter Band. Böhmen - Elbogner Kreis" J.G.Calve´sche Buchhandlung, Prag 1847 1848 - HEBER Franz Alexander: "Böhmens Burgen, Vesten und Bergschlösser - Sechster Band " - nakladatel K.V.Medau, Praha 1848, 294 stran, S.268-271 1873 - URBAN Michal: "Die Burgen Königswart und Borssengrün" - Egerer Jahrbuch 1873, Nr. 3 S. 178-182 1881 - BERNAU Friedrich: "Album der Burgen und Schlösser im Königreich Böhmen" Saaz 1881, I.B. S. 186 1896 - WEIDL Georg – URBAN Michl – HAMMER Ludwig: "Heimatkunde des politischen Bezirkes Plan", Plan-Königswarter Bezirkslehrerverein, Plan, tisk Hermann Holub, Tachau, 1896 1905 - SEDLÁ ČEK August: "Hrady, zámky a tvrze království Českého - díl t řináctý." I.vydání 1905, II. nezm ěněné vydání 1937, Šolc & Šimá ček, spole čnost s,r.o., Praha 1937 1932 - GNIRS Anton: "Topographie der historischen und kunstgeschichtlichen Denkmale in den Bezir- ken Tepl und Marienbad", Dr.Benno Filser, Augsburg, 1932 1947 - PROFOUS Antonín: Místní jména v Čechách, jejich vznik, p ůvodní význam a zm ěny, díl I. (A- H) 1947, II. (CH-L) 1949, III. (M-Ř) 1951, IV. (S-Ž), spoluautor Jan Svoboda, 1957, /V. (dodatky)/, Česká akademie v ěd a um ění , Praha 1973 - MAŠÁT Vladimír: "Boršengryn hrad" - HAMELIKA č.16/1973, pracovní materiály vlastiv ědného kroužku p ři Klubu zdravotník ů Mariánské Lázn ě, S. 216-220 1976 - BOK V.: "N ěmecká jména západo českých hrad ů" - Minulostí Západo českého kraje č.13/1976, S.205-222 1977-1982 - POCHE Emanuel a kol.: Um ělecké památky Čech, Československá akademie v ěd, I.svazek A-J, vydalo nakladatelství Academia Praha 1977,vytiskla Polygrafia Praha 2, 644 stran; II.svazek K-O, vydalo nakladatelství Academia Praha 1978,vytiskla Polygrafia Praha 2, 644 stran; 578 stran; III.svazek P-Š, vydalo nakladatelství Academia Praha 1980,vytiskla Polygrafia Praha 2, 540 stran; IV.svazek T-Ž a dodatky (od str.450) vydalo nakladatelství Academia Praha 1982, tisk neuve- den (!), 636 stran 1977 - FRITSCH Michael: "Amonsgrün" - Heimatbuch Marienbad Stadt und Land, sborník, Band II., Ein Heimat- und Ortsbuch, vydal Heimatverband der Marienbader Stadt und Land e.V., tisk Staudt- Druck KG, Geisenfeld 1977, S. 53-68 1978 - BUCHTELE Zden ěk: "Hrad Boršengrýn" - Arnika č.7/1978 - chrán ěná krajinná oblast Slavkov- ský les, Mariánské Lázn ě 1978, S. 9-10 1984 - ŠEBESTA Zden ěk: "Úbo čí, hrad Boršengryn, obec Dolní Žandov, okres Cheb" - Výzkum v Čechách 1980-1981 Praha 1984 1994 - WETTENGL L.."Hrad Borschengrün" - České památky č.5/1994 S.8-11 1998 - ÚLOVEC Ji ří: "Hrady, zámky a tvrze na Chebsku" - Chebské muzeum, Cheb 1998, S.17-21, 110-117 2002 - BUKA ČOVÁ Irena: " České hrady, zámky a tvrze - První díl Západní Čechy ( český p řeklad He- berova díla)" ARCO Praha a Nakladatelství Českého Lesa, 2002 S. 30-33 2004 - BUCHTELE Zden ěk - ŠVANDRLÍK Richard: "Evidence sakrálních památek

Hamelika, vlastiv ědný časopis z Mariánskoláze ňska. P řipravil Ing. Richard Švandrlík, Mariánské Láz- ně. Číslo 2. z 15. b řezna 2006. Po řadové číslo 358. (od roku 1973) XXX. ro čníku vlastiv ědných mate- riál ů HAMELIKY (2005). E-mail: [email protected]

Obrázek 28. Hrad Boršengrýn po zni čení Chebskými po roce 1452.

Obrázek 29. Terénní ná črt hradu Obrázek 30. Zam ěř ení hradního já- podle L.Wettengla (1980). ÚLO- dra se zbytky zdiva - odhaleno ar- VEC "Hrady zámky a tvrze na cheologickým výzkumem Pavla Še- Chebsku" (1998).. besty (1984). ÚLOVEC dtto.