Karlova Univerzita Praha

Fakulta T ělesné výchovy a sportu

ŘÍZENÍ TRÉNINKOVÉHO PROCESU ( Řízení tréninkového procesu na p říkladu kulturistiky)

Diplomová práce

Autor: Bc. Tomáš Netík Studijní obor: T ělesná výchova a sport

Vedoucí práce: PhDr. Ji ří Suchý, Ph.D.

Odborný konzultant: MUDr. Jan Hiblbauer

Praha duben 2011

Prohlášení:

Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci zpracoval samostatn ě a s použitím uvedené literatury. Tato práce ani její podstatná část nebyla p ředložena k získání jiného nebo stejného akademického titulu.

V Hradci Králové dne 10.4.2011 Jméno a p říjmení : Bc. Tomáš Netík, v.r.

2

Eviden ční list

Souhlasím se zap ůjčením své diplomové práce ke studijním ú čel ům. Uživatel svým podpisem stvrzuje, že tuto diplomovou práci použil ke studiu a prohlašuje, že ji uvede mezi použitými prameny.

Jméno a p říjmení: Fakulta / katedra: Datum vyp ůjčení: Podpis:

______

3

Anotace

Tato diplomová práce charakterizuje sportovní kulturistiku a její tréninkový proces. Dále popisuje aspekty řízení tohoto tréninkového procesu a na základ ě vlastního výzkumu pak ur čuje, jaký vliv má aplikovaný tréninkový proces na zm ěny ve stavu trénovanosti a výkonnosti. Dochází také k posouzení vlivu specifických a intenzifika čních tréninkových metod. Ve výzkumu diplomové práce jsme použili r ůzné metody testování. Provád ěli jsme funk ční testy, antropometrická m ěř ení a biochemické testy. Na základ ě t ěchto test ů jsme zkoumali vliv tréninkových program ů na výkonnost v kulturistice. Zjistili jsme, že použití specifických a intenzifika čních metod má podstatný vliv na výkonnost v kulturistice. Také jsme zjistili, že efektivní řízení tréninkového procesu má celkov ě pozitivní vliv na stav výkonnosti ve sportovní kulturistice.

Klí čová slova: kulturistika, tréninkový proces

Anotation

Title: Managing the training process in bodybuilding

This thesis describes the sport of bodybuilding and its training process. It also describes aspects of managing the training process and based on own research determines what impact the training process is applied to changes in the state of training and performance. There is also considering the impact of specific training methods and intensification. In the research of this thesis, we used different testing methods. We performed functional tests, anthropometric measurements and biochemical tests. Based on these tests, we studied the effect of training programs for performance in bodybuilding. We found that the use of specific methods and intensification has a significant influence on the performance of bodybuilding. We also found that effective management of training process has an overall positive effect on performance status in the bodybuilding sport.

Keywords: bodybuilding, training process

4

Obsah

1. ÚVOD...... 7 2. CHARAKTERISTIKA TRÉNINKOVÉHO PROCESU VE SPORTU...... 9 2.1. S PORTOVNÍ TRÉNINK ...... 9 2.2. O SOBNOST TRENÉRA ...... 10 3. ŘÍZENÍ TRÉNINKOVÉHO PROCESU VE SPORTU...... 12 3.1. I NFORMACE A ROZHODOVÁNÍ ...... 14 3.2. I NTERAKCE ...... 15 3.3. T ECHNOLOGIE ŘÍZENÍ ...... 15 3.4. P LÁNOVÁNÍ ...... 17 3.5. E VIDENCE TRÉNINKU ...... 19 3.6. K ONTROLA TRÉNOVANOSTI ...... 20 3.7. V YHODNOCOVÁNÍ TRÉNINKU...... 20 4. HISTORIE KULTURISTIKY...... 22 4.1. H ISTORICKÁ RETROSPEKTIVA ...... 22 4.2. S TAROV ĚK ...... 22 4.3. S TŘEDOV ĚK ...... 22 4.4. K ONEC 19. STOLETÍ A PO ČÁTEK 20. STOLETÍ ...... 23 4.5. V ZNIK KULTURISTIKY ...... 24 4.6. 50. A 60. LÉTA ...... 25 4.7. 80. LÉTA ...... 27 4.8. P ERSPEKTIVY DO BUDOUCNA ...... 28 5. CHARAKTERISTIKA A VÝZNAM SPORTOVNÍ KULTURISTIKY...... 30 5.1. METODIKA KULTURISTICKÉHO TRÉNINKU ...... 30 5.2. T RÉNINKOVÉ PRINCIPY ...... 30 5.3. Z ÁKLADNÍ TRÉNINKOVÉ PRINCIPY ...... 31 5.4. R OZD ĚLENÍ ZÁKLADNÍCH PRINCIP Ů DLE KVALITY POHYBU ...... 33 5.5. P OMOCNÉ TRÉNINKOVÉ PRINCIPY ...... 34 6. VLIV KULTURISTIKY NA LIDSKÝ ORGANISMUS...... 36 6.1. F YZIOLOGICKÉ A PATOFYZIOLOGICKÉ ASPEKTY POHYBU ...... 36 6.2. Z MĚNY PROVÁZEJÍCÍ FYZICKOU ZÁT ĚŽ ...... 37 6.3. P OŠKOZENÍ POHYBOVÉHO APARÁTU A ZRAN ĚNÍ V KULTURISTICE ...... 39 6.4. P OZITIVNÍ VLIV KULTURISTIKY NA LIDSKÝ ORGANISMUS ...... 42 6.5. S PORTOVNÍ VÝŽIVA V KULTURISTICE ...... 44 7. FYZIOLOGIE ZÁT ĚŽE P ŘI SPORTOVNÍ KULTURISTICE ...... 48 7.1. STAVBA KOSTERNÍHO SVALU ...... 48 7.2. S VALOVÁ SOUSTAVA Z FUNK ČNÍHO HLEDISKA A JEJÍ VÝZNAM PRO KULTURISTIKU ...... 49 7.3. F UNK ČNÍ A METABOLICKÁ CHARAKTERISTIKA SPORTOVNÍHO VÝKONU ...... 52 7.4. A NABOLICKÉ A KATABOLICKÉ D ĚJE ...... 53 7.5. M ORFOFUNK ČNÍ CHARAKTERISTIKA SPORTOVCE – KULTURISTY ...... 55

5

8. METODOLOGIE VÝZKUMU – METODIKA ŘÍZENÍ TRÉNINKOVÉHO PROCESU ...... 59 8.1. C HARAKTERISTIKA VÝZKUMNÉHO SOUBORU VLASTNÍHO VÝZKUMU ...... 59 8.2. H YPOTÉZY ...... 62 8.3. P OČÁTE ČNÍ STAV VLASTNÍHO VÝZKUMU ...... 63 8.4. M ETODIKA TRÉNINKU ...... 70 9. VÝZKUM - VLIV JEDNOTLIVÝCH TRÉNINKOVÝ METOD NA VÝKONNOST V KULTURISTICE...... 74 9.1. V LASTNÍ VÝZKUM A JEHO VÝSLEDKY ...... 74 9.2. V ÝSLEDKY VÝZKUMU – GRAFICKÉ ZNÁZORN ĚNÍ VYBRANÝCH TEST Ů ...... 83 9.3. C ELKOVÉ HODNOCENÍ VLASTNÍHO VÝZKUMU ...... 87 10. SHRNUTÍ VÝSLEDK Ů...... 88 10.1. D ISKUSE ...... 89 11. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY...... 91

6

1. Úvod

U mnohých lidí má kulturistika, bohužel, stále pejorativní p řízvuk, protože ješt ě p řed několika lety byla prezentována jako cirkusová vystoupení narcistických, do sebe zahled ěných jedinc ů, která nemají nic spole čného se sportem, natož se zdravím. Také díky mediím p řetrvává dodnes zkreslený pohled na kulturistický sport. Avšak lidé všeobecného rozhledu a vzd ělání v ědí či tuší, že za významem slova kulturistika se skrývá pojem vycházející z latiny znamenající kulturu t ěla. Tedy pojem na výsost chvályhodný bez jakéhokoliv hanlivého p řízvuku. Zd ůrazn ěno je tady krom ě funk čnosti také estetické hledisko, které zde nabývá priority. Jako trenér kulturistiky a člov ěk, který se tomuto sportu již řadu let v ěnuje, jsem tuto práci napsal ve snaze podat objektivní informace o kulturistice, charakterizovat ji jako sportovní odv ětví, popsat řízení tréninkového procesu v kulturistice se všemi jeho specifiky a také poukázat na možné zdravotní d ůsledky p ři dlouhodobém vykonávání tohoto sportu. A to jak d ůsledky pozitivní, tak negativní. Pro ú čel charakteristiky a popisu řízení tréninkového procesu v kulturistice byl proveden vlastní výzkum, který měl za cíl posoudit vliv realizovaných tréninkových proces ů na jednotlivé členy výzkumného souboru a to ve vztahu k jejich výkonnosti, zdravotnímu stavu a celkovému vlivu na fyzický i psychický stav. Ve vlastním výzkumu byl kladen nejv ětší důraz pozorování vlivu aplikovaného tréninkového řízení na zm ěny ve stavu trénovanosti a výkonnosti, resp. srovnání, jak p ůsobí ur čité tréninkové metody na kulturistickou výkonnost. Vzhledem ke své trenérské praxi byl výzkum soust řed ěn také na použití specifických a intenzifika čních tréninkových metod, jejichž p ůsobení bylo srovnáváno pomocí baterie test ů a m ěř ení s konven čními tréninkovými p řístupy. V kulturistickém sportu se pohybuje řada lidí, kte ří se považují za trenéry, ale ne všichni tuto svoji práci vykonávají sv ědomit ě. Rozdíly mezi prací jednotlivých trenér ů jsou zna čné. Mým cílem bylo pokusit se prokázat nutnost řídit tréninkový proces v tomto sportu nanejvýš odpovědn ě a s využitím všech znalostí a v ědomostí, které trenér musí mít. Jen tak lze dosáhnout v dnešní vyrovnané kulturistice v ětších úsp ěch ů. Na základ ě výzkumu lze konstatovat, že kulturistika ve svém pravém slova smyslu, je sportem, jehož tréninkové řízení je velmi specifické a náro čné a jehož pozitivní důsledky n ěkolikanásobn ě p řevyšují ty negativní, jejichž p řítomnost nemusí býti zákonitá.

7

Je ale nutno dodat, že, stejn ě jako n ěkterá další sportovní odv ětví, i kulturistika má kv ůli obrovské a všeobecné komercionalizaci sportu velmi malou podporu u široké ve řejnosti. Ta zmín ěná komercionalizace a velký obchod, který ve sportu obecn ě panuje, je ovšem vlastn ě jen nejv ětším d ůvodem pro zneužívání podp ůrných a zakázaných látek, které stojí za velkou v ětšinou všech negativních zdravotních d ůsledk ů v tomto sportu, ale které povznesou výkonnost sportovce vždy ješt ě stupe ň výše. Zdá se, že možnosti dnešní v ědy jsou v tomto ohledu tak řka bezmezné. Ovšem ani tento fakt není d ůvodem, aby se na kulturistiku pohlíželo jako na sport mén ěcenný a zatracovaný. Protože pokud je provád ěna v duchu svého názvu, je sportem se vším všudy. Tedy činností, která nejen posiluje t ělo a p řináší člov ěku radost, ale je i vítaným prost ředkem pro budování mezilidských vztah ů.

8

2. Charakteristika tréninkového procesu ve sportu

2.1. Sportovní trénink

Sportovní trénink je organizovaný proces rozvoje výkonnosti sportovce zam ěř ený na dosahování nejvyšších sportovních výkon ů ve vybraném druhu sportu. ( Dovalil, 1982) Sportovní trénink se vyzna čuje silnou výkonovou motivací, projevující se ve snaze dosáhnout co nejvyšších výkon ů, které p ředstavují aktuální úrove ň komplexu schopností a to vrozených i získaných. Rozlišujeme relativn ě i absolutn ě maximální sportovní výkony. Z hlediska pedagogického je sportovní trénink výchovn ě vzd ělávací proces. Vzd ělávací stránka je dána poznáváním, osvojováním v ědomostí a dovedností a rozvojem schopností. Výchovná stránka navozováním situací, které vedou k zabezpe čení vzd ělávací stránky a sou časn ě k mnohostrannému rozvoji osobnosti sportovce (Dovalil, 1982). Z hlediska didaktického, jímž sledujeme praktické osvojení zákonitostí, zásad, princip ů, doporu čení, metod, složek, organizace, stavby tréninku atd., do nichž se promítají aspekty fyziologie, psychologie, pedagogiky, biomechaniky, ale také filozofie apod., je nutné rozlišit n ěkolik paraleln ě probíhajících proces ů. V zásad ě jde o proces specializované adaptace, proces motorického u čení a sociáln ě interak ční proces výchovy. (Dovalil, 1982) Tréninkové p ůsobení se v souhrnu projevuje ve zvyšování trénovanosti sportovce. Její optimální úrove ň zam ěř ená ke konkrétním sout ěžím se ozna čuje jako sportovní forma, jejímž projevem je maximální výkon. Sportovní trénink plní funkci p řípravy na sout ěžení. Jeho sou časná podoba má mnohdy, zejména na vrcholové úrovni, znaky těžké práce, fyzického i duševního vyp ětí. P řes tuto skute čnost je ve všech p řípadech nutné, aby si trénink zachoval rysy sportu jako hry – radost, tv ůrčí p řístup, pocit dob ře vykonané činnosti, p řátelské vztahy, atd. Oslabení t ěchto moment ů se bezprost ředn ě odráží i v samotné výkonnosti. Rovn ěž uvažujeme-li o řízení tréninku a o trenérovi jako jeho hlavním článku, je z řejmé, že sportovní trénink je spole čnou záležitostí trenéra a sportovce. Sportovec není v tomto systému pouhým pasivním vykonavatelem p říkaz ů, bez jeho aktivního p řístupu, pochopení, souhlasu a ztotožn ění, samostatnosti a iniciativy

9 se trénink m ění v neplodný a mechanický proces, který nem ůže vést k očekávaným výsledk ům.

2.2. Osobnost trenéra

Trenér zastupuje v tréninkovém procesu a jeho řízení úst řední a nezastupitelnou roli. Jak se postupem času zvyšuje úrove ň sportovních odv ětví, jsou i na osobnost trenéra kladeny mnohem vyšší nároky. Pro činnost trenéra jsou dány jisté p ředpoklady, které jsou pro tuto zcela nezbytné. Jedná se zejména o vztah ke sportu, resp. hlavn ě ke svému sportovnímu odv ětví, všeobecné i odborné vzd ělání, sportovní i životní zkušenosti, kvalitní hodnotový systém (smysl pro spravedlnost, fair play, atd.) Podle t ěchto základních p ředpoklad ů je možné vytvo řit jakýsi základní model profilu osobnosti trenéra. U mnohých úsp ěšných trenér ů se objevují další specifické předpoklady jako nap říklad houževnatost, cílev ědomost, snaha se prosadit, sklony k vůdcovství a podobn ě. P ředpoklady vyskytující se u úsp ěšných trenér ů se do jisté míry shodují s předpoklady u špi čkových sportovc ů. Jak ukazuje praxe, z řad bývalých úsp ěšných sportovc ů se mnozí dále prosazují jako nemén ě úsp ěšní trené ři a tyto předpoklady zde hrají svoji podstatnou roli (Choutka a Dovalil, 1991).

2.2.1. Typy trenér ů

V pr ůběhu trenérské práce se pod vlivem nejr ůzn ějších faktor ů každý trenér formuje ve specifickou osobnost se všemi individuálními i obecnými rysy. Typologie trenér ů je zna čně r ůznorodá, záleží na kritériích, které k porovnávání zvolíme. Nap říklad Stránský (1967) p ři ur čování typu trenér ů používá t ři základní hlediska, které postihují hlavní oblasti trenérské práce (Snítil, 2005). a) ze vztah ů trenér – sportovec b) ze zam ěř ení v pedagogických postupech c) z charakter ů řízení sportovc ů v sout ěži Podle t ěchto hledisek m ůžeme definovat základní typy trenérských osobností

1a) typ autoritá řský (autokratický) - uplat ňuje svou v ůli bez ohledu na názory sportovce,

10 vydává striktní p řesné p říkazy, je stále nad situací. Nebere ohledy na názory svých sv ěř enc ů, nep řipouští diskusi. V jeho chování se objevují prvky ironie a podce ňování, často vznikají konfliktní situace. 1b) typ liberální - ponechává svým sv ěř enc ům zna čnou volnost, nevydává tém ěř žádné příkazy, neprovádí ani kontrolu. Iniciativu p řenechává tém ěř výhradn ě na sv ěř encích. Ti mohou otev řen ě diskutovat o vznikajících problémech a řešit je. 1c) typ demokratický – vyžaduje aktivní p řístup od sv ěř enc ů, jejich názory a připomínky k vedení tréninku. Vytvá ří otev řenou tv ůrčí atmosféru. Je svým sv ěř enc ům spíše partnerem, než nad řízeným. Vyžaduje u sv ěř enc ů osobní zodpov ědnost a vnit řní disciplínu. 2a) typ v ědecký – má v ětšinou p říslušné vzd ělání v oboru, je dob ře teoreticky fundován, vyniká metodickou promyšleností činnosti, logickým výkladem, je p řístupný novým poznatk ům, hledá i vlastní zp ůsoby řešení, stále konfrontuje teorii s praxí. 2b) typ empirický – vychází hlavn ě z osobn ě nabytých praktických zkušeností, které často vedou až k fixaci myšlení, podce ňování nových p řístup ů a teorie jako celku, často redukuje komplex p říčin na jednotlivosti, má v ětšinou dobrý p řístup p ři jednání se svým okolím. Díky zkušenostem nachází upot řebitelná pravidla pro řešení tréninkových problém ů. 3a) typ taktický – má vždy propracovaný postup a neustále řídí sportovcovu činnost, upozor ňuje na jednotlivé vznikající situace, má dobré, často až detailní informace o soupe ři. 3b) typ emocionální – vždy usiluje o vytvo ření a udržení dobré nálady u svých sv ěř enc ů, o udržení bojovnosti a sebed ůvěry. Dokáže regulovat emo ční stavy sv ěř enc ů, má sklony k emocionálnímu jednání bez p ředchozí rozumové úvahy v závislosti na vývoji situace. 3c) typ psychologický – vychází ze znalosti osobnostních rys ů sportovc ů a jejich chování ve vypjatých situacích. Jejich chování dokáže na základ ě t ěchto znalostí v čas p ředvídat, rozpoznat a efektivn ě regulovat.

Vyhran ěné typy, stejn ě jako v klasické psychologické typologii se vyskytují málo, ale každý trenér se svým chováním k n ějakému typu p řibližuje.

11

3. Řízení tréninkového procesu ve sportu

Řízením tréninkového procesu ve sportu chápeme v ědomé, racionální a zd ůvodn ěné pokyny a zásahy do tréninku samotného. Vztahují se k sociáln ě psychologické stránce procesu, tj. k vedení lidí, ovliv ňování jejich jednání, jejich hodnocení, což jsou aspekty pedagogické a didaktické. V technologickém smyslu jde o konkrétní stanovení zatížení, jeho druhu a velikosti, jeho racionální rozložení v čase a dynamiku jeho parametr ů podle dosahovaných zm ěn ve stavu trénovanosti, která lze postihnout vhodnou kontrolou (Dovalil, 2009). V kulturistické praxi je řízení tréninkové procesu zna čně individuální záležitostí, což vyplývá ze samotné podstaty a charakteru kulturistiky. Kulturistika je totiž absolutn ě individuální sport a tomuto se pod řizují všechny fáze řízení tréninkového procesu (Smejkal, 1999). Praxe již amatérské a obzvlášt ě profesionální kulturistiky nazna čuje, že jedním z nejd ůležit ějších aspekt ů řízení tréninkového procesu je činnost trenéra. Specifickou důležitost má dle mé vlastní praxe jeho plánovací a následn ě realiza ční činnost. Nároky na trenéra plynou z jeho pozice jako řídícího článku tohoto mnohostranného procesu. Trenér zprost ředkovává v ědomosti o tréninku a sout ěžení, zabývá se motivací sportovc ů, formuje postoje a chování lidí, koordinuje vztahy ú častník ů, realizuje ho, tj. volí obsah, prost ředky a metody, prakticky vede tréninkové jednotky atd. Mnohdy trené ři postupují intuitivn ě a p řevážn ě využívají své osobní zkušenosti. Sou časný stav poznání sportovního tréninku však již poskytuje i pot řebné teoretické základy, jejich využívání m ůže být odrazovým m ůstkem k tomu, aby svou činnost trenér více promýšlel a ta se stávala v ědomou ú činnou řídící činností (Dovalil, 2009). Z vlastní trenérské praxe mohu skute čně říci, že odborné teoretické znalosti a nejlépe i vlastní praktické zkušenosti jsou pro činnost trenéra velice d ůležité. V mnoha sm ěrech dokáží zefektivnit jeho úsilí. V kulturistice toto platí zcela, nebo ť její charakter je dosti specifický a rozdílný od jiných sportovních odv ětví. Úrove ň trenér ů kulturistiky je velice rozdílná. Mnohdy se jedná o aktivní či bývalé závodníky, kte ří nemají dostate čné vzd ělání ani odborné teoretické znalosti. A pouhý rekvalifika ční kurz je p ři dnešních požadavcích jist ě nedostate čný. Znatelná je pak i absence pedagogických a didaktických dovedností. Každý trenér by však p ři své práci m ěl dodržovat základní principy a praktiky trenérské činnosti.

12

V celkovém pohledu se obvykle činnosti trenéra rozlišují na: - projek ční a plánovací, - organiza ční, - realiza ční. Projek ční a plánovací činnosti mají p řípravný charakter. Trenér promýšlí a formuluje koncepci tréninku a výkonnostní cíl, úkoly pro jednotlivé složky tréninku, obsah, postup, stavbu tréninku. P ři této činnosti je p řihlíženo k mnoha faktor ům, nap ř. prognóza výkonnosti, individuální zvláštnosti a možnosti jedince, podmínky apod. Tyto získané poznatky jsou pak ztvárn ěny v různé tréninkové plány, kdy tyto pak slouží jako základ praktické tréninkové činnosti. V kulturistice zaujímá v této oblasti činností trenéra nemén ě d ůležitou roli také otázka sestavování stravovacích plán ů, které musí odpovídat cíl ům samotného tréninkového plánu a také energetickým pot řebám organismu p ři specifické fyzické zát ěži, která je spojena se zna čnou t ělesnou námahou. Organiza ční činnosti , které ve vrcholovém sportu v ětšinou p řebírají další profesionální pracovníci, spo čívají v materiálním zajiš ťování tréninku, dále v organizaci tréninkové jednotky a zajiš ťování ú časti v sout ěžích. Organiza ční činnost trenéra kulturistiky nemívá takovou d ůležitost, zejména co se týká materiálového zajišt ění tréninku. Jak amatérští, tak profesionální kulturisté trénují tém ěř výhradn ě v komer čních či soukromých posilovnách a fitcentrech, jejichž materiálové vybavení a další služby bývají dnes již na zna čně vysoké a srovnatelné úrovni. V tomto mají všichni v podstat ě stejné podmínky. O to v ětší d ůležitost pak má plánování a samotná realizace tréninkové činnosti. Realiza ční činnost spo čívá v převedení plánovaných zám ěrů do praktické každodenní tréninkové práce. Tato činnost má výraznou povahu interakce, tj. dochází p ři ní ke kontaktu mezi trenérem a sportovcem. Trenér nejen navrhuje a ur čuje, co se má trénovat, ale sou časn ě dává pokyny k provedení, sleduje pr ůběh i výsledky, hodnotí, působí na sportovce a vychovává. Práv ě zmín ěná interakce trenéra a sportovce zaujímá mimo řádn ě významnou roli, zejména pak v řízení sportovc ů na vyšší výkonnostní úrovni (Dovalil, 2009). V realiza ční činnosti považuji vzhledem ke své trenérské praxi za nejd ůležit ější aktivní realizaci každé tréninkové jednotky, která se nesmí zm ěnit ve stereotyp v negativním slova smyslu. Zejména u pokro čilých cvi čenc ů je nezbytné, aby byla každá tréninková jednotka provedena nanejvýš sv ědomit ě a odpov ědn ě. Vlažný a laxní

13 přístup vede k tréninkové stagnaci a narušení procesu rozvoje. Maximální d ůraz musí být kladen na individualitu konkrétního cvi čence.

3.1. Informace a rozhodování

Informace jsou vlastn ě teoretickým základem činnosti trenéra. Získává je vzd ěláním, zvlášt ě odborným,ale i zkušenostmi. U informací záleží na jejich množství,ale i na úrovni, srozumitelnosti a praktické hodnot ě, užitnosti. Množství informací by m ělo být úm ěrné, m ělo by odpovídat kapacit ě poznatky zpracovat a použít. Zahlcení informacemi vede k rezignaci na teoretické poznání a k intuitivnímu rozhodování jen podle zkušeností, k empirismu a konzervatizmu, což není žádoucí. Kvalifikovaná intuice m ůže nastoupit, až když není k dispozici v ěcné poznání. Napln ění uvád ěných požadavk ů ur čuje vzd ělání a zkušenost z praxe. Základem uplatn ění vhodné technologie řízení jsou informace o sportovci a tréninku jak ve smyslu p ředpokládaných vliv ů, tak zm ěn skute čně dosažených (Dovalil, 2009). V kulturistice jsou vysoce d ůležité informace o samotném kulturistovi, které má trenér k dispozici. Informace by m ěly být co nejobsáhlejší a nejkomplexn ější. Každý detail může hrát d ůležitou roli p ři sestavování individuálního tréninkového plánu. Pouze na základ ě pot řebných informací se m ůže trenér správn ě rozhodnout a koordinovat efektivn ě svoji činnost. Rozhodování pat ří k podstat ě řízení tréninkového procesu, prakticky prolíná veškerou činností trenéra. P ředstavuje výb ěr z možných alternativ, ale p ředpokládá výb ěr optimální varianty (aktuáln ě, strategicky a výhledov ě), která má vést ke spln ění stanoveného cíle. K tomuto p řispívá práv ě dostatek informací. Rozhodování za číná již v příprav ě, v činnostech projek čních a plánovacích. Hledá se vhodné zatížení z hlediska obsahu a intenzity, jeho rozložení v čase, reaguje se na dosažené zm ěny trénovanosti. Při tomto je d ůležité se opírat o pokud možno objektivní údaje z analýzy tréninku, kontroly trénovanosti i tréninkového plánu. Zvolený postup má být reálný z hlediska organizace, času, vybavení, motivace a úsilí. Rozhodování je neodd ělitelnou sou částí praktického vedení tréninku i činností v sout ěžích. Prosazování zám ěrů, okamžité reagování, zp ůsob jednání, ovliv ňování aj., to jsou vše variabilní interak ční procesy vyžadující neustálé rozhodování. D ůležité je také promýšlet klady i zápory jednotlivých řešení a p ředvídat d ůsledky rozhodnutí (Dovalil, 2009).

14

3.2. Interakce

Realiza ční činnosti v trenérské práci mají povahu interakce, která zahrnuje vše, co se děje mezi trenérem a sportovcem. Tréninkovou činnost je nutné nejen dob ře p řipravit a zorganizovat, trenér sportovce instruuje, opravuje, hodnotí, p ředvádí provedení, povzbuzuje, chválí a t řeba i trestá. Řízení tréninku má z velké části povahu komunikace mezi sd ělujícím a p říjemcem. Trenér by si m ěl být v ědom toho, co komunikace obnáší, bez ní totiž lze stěží mluvit o promyšlené řídící činnosti. A čkoliv komunikace ve sportu je mnohostranná, nejvíce hovo ří trenér. Snaží se v ětšinou vyjád řit a sd ělit požadavky na činnost sv ěř ence. P ři tomto musí být v ěcný, nemluvit zbyte čně, vyhýbat se informacím bez v ěcného obsahu. Důležité je rovn ěž sledovat, jak jsou sd ělení pochopena a p řijata a zda jsou uplatn ěna (Dovalil, 2009). Ne vše se p ři prosazování nejr ůzn ějších tréninkových zám ěrů da ří hladce a setkává se s očekávaným ú činkem. Řídící p ůsobení proto zahrnuje i schopnost ovliv ňování a přesv ědčování. Základem je zde solidní vztah a d ůvěra trenéra ke sportovci a naopak. Takový ideální vztah je svým zp ůsobem ur čitý druh p řátelství, v němž jeden respektuje druhého a sjednocujícím činitelem je snaha dosáhnout úsp ěchu. Z toho pak vyr ůstá pot řebná spolupráce (Dovalil, 2009). Z vlastní zkušenosti mohu říci, že v kulturistice je interakce, resp. vztah trenéra a cvi čence nesmírn ě d ůležitý. Tréninkové snažení kulturisty totiž neza číná a nekon čí v posilovn ě. Další nemén ě d ůležitou část p ředstavuje celkový denní , stravovací a pracovní režim. To vše má na výsledky tréninkového úsilí, resp. na výkonnost v kulturistice obrovský vliv. Proto je nezbytná vzájemná maximální d ůvěra, empatie a ochota spolupracovat. Dobrý trenér v rámci řízení tréninkového procesu realizuje nejen to, co sv ěř enec chce, ale i to, co pot řebuje (Tlapák, 2003).

3.3. Technologie řízení

Stav trénovanosti, daný v zásad ě t ělesným i psychickým stavem sportovce, se m ění v čase a lze ho zám ěrn ě ovliv ňovat. Řídit tento proces znamená na základ ě diagnostiky usilovat o zm ěnu výchozího či pr ůběžného stavu trénovanosti do nového žádoucího stavu. D ěje seto cestou promyšlené organizace p řevážn ě pohybového režimu (cvi čení

15 uspo řádaná do tréninkových jednotek a cykl ů, aplikovaná jako zatížení podle ur čitých metod a princip ů, ve zd ůvodn ěné posloupnosti, atd., ú čast v sout ěžích). Vzhledem k mnohostranné variabilit ě objektivních i subjektivních činitel ů, které do sportu a tréninku vstupují, a také r ůznorodost pohybového obsahu sportovních odv ětví, vylu čují možnost p ředložit jednozna čný recept (Dovalil, 2009). Vezmeme-li v úvahu obecné poznatky, zásady, požadavky a podmínky ú činného řízení, znamená to pro pot řeby tréninku: - provád ět diagnostiku aktuálního stavu trénovanosti sportovce, - pomocí obdobných diagnostických charakteristik vytvá řet plánovaný cílový model stavu trénovanosti sportovce, jehož má být dosaženo, - stanovit systém tréninkových vliv ů a pokoušet se je evidovat, - zm ěny, k nimž pr ůběžn ě dochází systematicky kontrolovat a následn ě posoudit účinky zvoleného tréninku. Žádoucí je usilovat o spln ění uvedených požadavk ů v kvantitativní podob ě, tj. vyjad řovat je pokud možno numericky pro pot řeby exaktn ějšího vyhodnocování, tedy pro zjiš ťování vztah ů a ú čink ů. Zdá se, že d ůsledným využitím existujících poznatk ů lze řadu t ěchto požadavk ů v tréninkové praxi realizovat. Kvantitativní popis stavu trénovanosti sportovce by m ěl vycházet ze struktury sportovního výkonu. Požadavek kvantifikace platí i pro tréninkové vlivy – hodnocení druhu a velikosti zatížení pro dosažení zm ěn trénovanosti a jejich komponent, up řesn ění vztah ů zatížení a zotavení, udržení dosažených zm ěn na pot řebné úrovni. Zvládnutí zatížení pat ří proto ke st ěžejním bod ům, podmi ňujícím racionální řízení tréninku. A nejedná se pouze o vyjad řování zatížení, ale zejména o zkoumání vztah ů zatížení – adapta ční zm ěny v různých cyklech tréninku, po čínaje tréninkovou jednotkou až k ro čnímu či víceletému cyklu. Konkrétní možnosti řízení tréninkového procesu spo čívají: - v manipulaci s druhem zatížení (výb ěr a posloupnost cvi čení), - v manipulaci s velikostí zatížené (objemu, intenzity), - ve frekvenci zat ěžování (zatížení – zotavení). K vědomému řízení tréninku je nezbytné ovládnout a uspo řádat množství poznatk ů. Prakticky se pak na tomto základ ě uskute čň uje řízení prost řednictvím plánování a evidence tréninku, kontrolou trénovanosti a vyhodnocováním tréninku (Dovalil, 2009). Plánem se rozumí určitá zd ůvodn ěná p ředstava o tréninkové činnosti ve vymezeném časovém období. S ohledem na stav sportovce je potom up řes ňován v konkrétní program tréninku, jehož podmínky, obsah a organizace navozují konkrétní tréninkovou

16

činnost. Trenér činnost sportovce pr ůběžn ě sleduje,m ěl by ji rovn ěž zaznamenávat. Funkci zp ětné vazby v procesu řízení plní kontrola trénovanosti, poskytující informace o p ůsobení absolvovaného tréninku. Konfrontace trénink – zm ěny trénovanosti je pak základem vyhodnocování tréninku, podle n ěhož se p řípadn ě usm ěrňuje následný trénink i jeho plán. Celý postup se permanentn ě opakuje v různých časových intervalech – cyklech tréninku. Pro efektivní řízení mají všechny kroky – plánování, evidence, kontrola a vyhodnocování – smysl jako celek, neboť se vzájemn ě podmi ňují. Absence jednoho článku činí ostatní články samoú čelnými a řízení tréninkového procesu se znehodnocuje (Dovalil, 2009).

3.4. Plánování

Plánování, tj. ztvárn ění p ředstav o následné tréninkové činnosti, se považuje za východisko řízení. Plánování musí být v úzké spojitosti s ostatními řídícími činnostmi, bez nich ztrácí smysl. Sestavování plánu p ředchází praktické tréninkové činnosti, její evidenci a kontrole trénovanosti, sou časn ě z nich vychází. Vyhodnocováním tréninku je objektivním zdrojem korekce či vytvo ření nového plánu. Plánování v konkrétní podob ě různých plán ů je pro r ůst výkonnosti d ůležité. Je to vlastn ě p řevád ění koncepce tréninku do ur čitých cíl ů, úkol ů, ukazatel ů zatížení, jeho rozložení v čase, jeho návaznosti, sleduje se tím jistá vnit řní logika. Tu je t řeba chápat jako v ědomí souvislé návaznosti minulého, aktuálního a budoucího tréninku. O koncepci tréninku a jeho plánování se dá mluvit pouze tehdy, jestliže si je trenér v ědom, jakým díl čím cíl ům chce v ur čitém časovém úseku dosp ět, z jakého d ůvodu klade d ůraz na spln ění ur čitých požadavk ů, pro č volí ur čité prost ředky, metody, apod. Úsp ěšné plánování se proto zakládá na hlubokých znalostech a respektování souvislostí celého tréninku. Jedná se o činnost tvo řivou, ale sou časn ě mimo řádn ě obtížnou, lze p ři ní uplatnit i n ěkteré postupy prognostiky (Dovalil, 2009). Podle délky období, na n ěž se plán sestavuje, se obvykle rozlišuji: - plán perspektivní (víceletý), - plán ro ční (realiza ční), - plán operativní (týdenní a více týdenní) - plán tréninkové jednotky

17

Seriózní tréninková práce musí být podložena všemi typy plán ů. Základem úvah by měl být plán perspektivní, z něho pak postupn ě vychází plán ro ční, plány operativní, atd. V kulturistickém sportu jsou využívány plány ro ční, resp. operativní a to zejména v období p řed sout ěží. Samoz řejmostí je také plán každé tréninkové jednotky.

Ro ční tréninkový plán detailn ě ur čuje úkoly a zam ěř ení jednotlivých období ro čního tréninkového cyklu. Je zde up řesn ěna dynamika zatížení, konkrétn ěji jsou charakterizovány jednotlivé složky tréninku. Rámcově se staví na vývojovém trendu ukazatel ů zatížení, trénovanosti i výkonnosti z minulého období. Plán obvykle zahrnuje: - stru čná charakteristika sportovce a jeho dosažené výkonnosti - hlavní výchozí údaje z minulého období - kalendá ř sout ěží - periodizace ro čního cyklu a úkoly pro jednotlivá období podle složek tréninku - rozložení tréninkového zatížení - orienta ční ukazatele trénovanosti, jichž má být dosaženo - harmonogram kontrol trénovanosti v četn ě léka řských prohlídek - podle pot řeby nástin hlavních tréninkových metod a princip ů - personální a materiální zajišt ění tréninku Ro ční plán má obvykle písemnou formu. Pokud je to možné, využívá se v dostupné mí ře i konkrétních kvantitativních údaj ů (Dovalil, 2009).

Operativní plány podrobn ěji rozepisují požadavky ro čního plánu. Sestavují se zpravidla pro mezocykly a mikrocykly. Úkoly ro čního plánu se zde specifikují do kratších úsek ů. Lepší návaznost umož ňuje p řehled o výsledcích p ředchozích cykl ů a o požadavcích cyklu sou časného i budoucího. V přípravném období mívají tyto plány povahu jistých částí pod řízených globálnímu úkolu období. V hlavním období řeší nej čast ěji p řípravu sportovce ke konkrétnímu závodu či sout ěži. V plánování zatížení se operuje se stejnými ukazateli jako v plánech ro čních, jen pohled je již detailn ější, aby bylo patrné t ěžišt ě tréninkových jednotek. Up řesn ěny by tady m ěly být i tréninkové metody. Operativní plán slouží jako východisko k příprav ě na tréninkovou jednotku (Dovalil, 2009).

Plán tréninkové jednotky zahrnuje obsah jejích jednotlivých částí – úvodní, hlavní a záv ěre čné, časový rozvrh, výb ěr cvi čení, jejich posloupnost, objem a intenzitu zatížení,

18 metodické pokyny a organizaci. Vyplatí se d ůkladn ější zpracování s přihlédnutím na aktuální podmínky. P ři plánování tréninku musíme pe čliv ě zvažovat únosnost detail ů v jednotlivých typech plán ů, m ěla by být zachována p řehlednost usnad ňující rychle zjistit p říslušné informace a rozpoznat eventuální souvislosti. Plánování p ředstavuje nep řetržitý proces, v němž formulace plánu znamená pouze výchozí pozici. Plán se postupn ě propracovává a p řevádí v praktický trénink, pr ůběžn ě musí být také korigován podle výkonnosti a trénovanosti. V přístupu k plánování je třeba mít na pam ěti, že sportovní výkon není automaticky zajiš ťován spln ěním plánovaného tréninku, ale zm ěnami, které trénink vyvolal. Plán nelze chápat jako dogma, ale zvlášt ě p ři zvažování perspektiv sportovního r ůstu se nelze bez n ěj obejít. Zkušenost nazna čuje, že i jednoduchý plán uskute čň ovaný v praxi je mnohem ú činn ější než geniální nesoustavnost (Dovalil, 2009).

3.5. Evidence tréninku

Evidence tréninku se v širším pojetí často ztotož ňuje s dokumentací tréninku, tj. se zaznamenáním všech podstatných a nezbytných informací o tréninku. V užším smyslu je to jeden z nástroj ů řízení tréninku, v tomto p řípad ě se jedná hlavn ě o evidenci tréninkového, p řípadn ě sout ěžního zatížení. Jestli b ěhem ur čité doby trénování dojde či nedojde k požadovaným zm ěnám trénovanosti a výkonnosti, rozhoduje p ředevším absolvovaný trénink, jeho míra specifi čnosti a velikost zatížení, jeho postupné zvyšování. Z tohoto d ůvodu p ředpokládá zodpov ědný p řístup k tréninku dostate čné informace o druhu a velikosti zatížení, aby bylo možné pro vyhodnocování tréninku, kdy se ptáme na efekt tréninku, poskytnou dostate čnou odpov ěď na otázku, co a kolik bylo v uplynulém období trénováno, kdy zásadním požadavkem se stává kvantitativní popis zatížení. Evidenci provádíme pomocí vybraných ukazatel ů, jimiž se číseln ě zachycuje obsah (použitá cvi čení), objem (tréninkové dny, jednotky, hodiny,závody, utkání) a intenzita tréninkového zatížení. Ukazatele se vybírají podle jednotlivých sport ů (Dovalil, 2009).

19

3.6. Kontrola trénovanosti

Kontrola trénovanosti má poskytnou informace o zm ěnách, k nimž v důsledku tréninkového procesu dochází, nebo také nedochází. Plní tak nezastupitelnou úlohu zp ětné vazby. Tyto informace o tréninku absolvovaném v uplynulém časovém období se stávají oporou k úvahám o dalším postupu. V tréninku jde o ovlivn ěné stavu trénovanosti. K účinnému řízení je nezbytné definovat stav výchozí, pr ůběžný i cílový. Trénovanost lze vyjád řit stavem jednotlivých faktor ů sportovního výkonu, tj. úrovní těch schopností, dovedností, v ědomostí, somatických p ředpoklad ů, psychiky, atd., které se podílejí na výkonu. D ůležitým hlediskem kontroly je také objektivita, tzn. kontrolovat ty sou části, trénovanosti, na nichž výkon prokazateln ě závisí, a provád ět kontrolu za pomoci objektivních metod a za standardních podmínek. P ři zjiš ťování stavu trénovanosti využívá trenér všech dostupných možností, nap ř. testování schopností či dovedností, posuzování, metod fyziologie a biochemie, antropometrie, biomechaniky a dalších diagnostických metod. P ři tomto vycházíme hlavn ě z příslušné sportovní specializace. P ři praktické kontrole trénovanosti vyvstává otázka, kdy a jak často kontrolu provád ět. Obecn ě řečeno v takových intervalech, aby se zm ěny trénovanosti mohly projevit a sou časn ě abychom mohli zjišt ěných skute čností operativn ě využít pro p řípadné korekce tréninku. Dle zkušeností je optimální provád ět kontrolu trénovanosti asi za jeden až dva m ěsíce (Dovalil, 2009). Kontrolu trénovanosti a výkonnosti v kulturistice provádíme primárn ě posuzováním rozvoje jednotlivých svalových partií za použití antropometrického m ěř ení a pom ěru tělesných tkání, tj.aktivní t ělesné hmoty, resp. svalstva a pasivní t ělesné hmoty, kterou představuje tuková tká ň. Sekundární možností kontroly je provád ění silových test ů, nap ř. výkon v bench-pressu (Smejkal, 1992).

3.7. Vyhodnocování tréninku

Vyhodnocování tréninku p ředstavuje poslední krok cyklu řízení jeho procesu. Znamená konfrontaci ukazatel ů trénovanosti i samotného výkonu a ukazatel ů tréninku a jejich zm ěn. Vyhodnocovat trénink znamená dávat do vztahu tréninkovou činnost (její obsah, objem, intenzitu) a zm ěny trénovanosti (tj. stav jednotlivých komponent výkonu

20 zjišt ěný p ři kontrole trénovanosti) a zm ěny samotné výkonnosti. Z konfrontace potom vyplývá, zda k pot řebnému vývoji došlo a v jaké mí ře, nebo zda v ůbec o čekávané zm ěny nenastaly, tj. zda absolvovaný trénink byl adekvátní nebo ne a pro č. Poté se lze vyslovit k následným tréninkovým zám ěrům, zda v dosavadním tréninku pokra čovat nebo ho zm ěnit. Vyhodnocování se provádí opakovan ě v pr ůběhu tréninkového cyklu. V konkrétním provedení sm ěř uje k: - porovnání ukazatel ů trénovanosti a výkonnosti a jejich zm ěn v daném časovém období, - rozboru zm ěn ukazatel ů trénovanosti a výkonnosti vzhledem k absolvovanému tréninku, tj. hledání p říčin pozitivních či negativních zm ěn na základ ě analýzy tréninku, - srovnání dosaženého stavu všech údaj ů s jejich stavem ve stejném časovém období v minulosti, sledování pr ůběžných zm ěn ukazatel ů zatížení z hlediska realizace zásad stavby tréninkového cyklu a vztahy t ěchto zm ěn k důsledk ům ve stavu trénovanosti (Dovalil, 2009). Vyhodnocování není tedy jen souhrn tréninkových vliv ů za ur čité časové úseky, ale náro čná hlubší analytická práce s informacemi o evidenci tréninku a kontrole trénovanosti a výkonnosti s přihlédnutím k plánu tréninku. Dosavadní zkušenosti poukazují na fakt, že získávání poznatk ů o efektivit ě tréninku je dlouhý a složitý proces, který vyžaduje d ůkladnou analýzu tréninkové činnosti a zm ěn stavu trénovanosti a výkonnosti.

21

4. Historie kulturistiky

4.1. Historická retrospektiva

Pokoušet se p řesn ě nalézt dobu, kdy se kulturistika stala skute čným sportem, je stejné, jako byste se snažili zjistit, kdo vynalezl který tréninkový princip – zeptejte se t řech různých lidí a máte velkou šanci, že dostanete t ři r ůzné odpov ědi. V této úvodní části se pokouším nastínit historii kulturistiky od jejích nejrann ějších ko řen ů až po mezinárodní status, kterému se t ěší dnes (Thorne, Embleton, 1998).

4.2. Starov ěk

Mnoho lidí v ěř í, že kulturistika má své ko řeny již ve starém Řecku a Řím ě, kdy byl kladen velký d ůraz na fyzický rozvoj a kondici. P řežití římských gladiátor ů záleželo na jejich fyzické síle a zdatnosti. Colosseum nebylo místem pro slabé a nedostate čně rozvinuté. Římský ideál často ovliv ňoval ve řejnost spíše tím negativním zp ůsobem, a proto t ěm, kterým se analogie s římskými bojovníky zdá p říliš barbarská, budou z řejm ě příjemn ější sta ří Řekové. Řekové m ěli vzájemné vztahy se sousedními zem ěmi mnohem příjemn ější. Místo aby jejich bojovníci zápasili s divokými zví řaty, v ěnovali Řekové větší pozornost tomu, kdo dál dosko čí nebo dohodí. Římští gladiáto ři užívali me če, aby mohli pobíjet jeden druhého. Řečtí sportovci využívali sílu svých paží ke vzpírání. Tito sportovci se stali velmi úsp ěšní a populární, zejména díky novému termínu, který se uchoval dodnes – olympionici (Thorne, Embleton, 1998).

4.3. St ředov ěk

Jednou z nejpopulárn ějších forem zábavy ve st ředov ěké Evrop ě byly ko čovné karnevaly. V těchto skupinách jakýchsi p ředch ůdc ů um ění byli velice oblíbení zejména siláci. Tito mohutní a svalnatí jedinci vždy zvedli publikum ze sedadel. Udivovali svou fyzickou silou. M ěř ítko jejich popularity se řídilo tím, jakou váhu byli schopni uzvednout. Nikdo nebral ohled na množství svalové hmoty nebo tuku, takové v ěci se prost ě ignorovaly.

22

Tato nerovnováha fyzického zdraví p řetrvala až do konce 18. století, kdy se za čal projevovat vedlejší efekt pr ůmyslové revoluce. Existovala skupina lidí, která se snažila napadnout sedavý styl života, říkala si „fyzi čtí kulturisté“. Skupinu tvo řilo jen n ěkolik opravdu nadaných jedinc ů, kte ří se snažili zlepšit svou postavu lepšími stravovacími návyky a pravidelným cvi čením. A čkoliv s sebou pr ůmyslová revoluce p řinesla mnoho pozitivního, jednou z nežádoucích v ěcí bylo rozší ření nezdravého zp ůsobu života a nesprávné stravy, což za čalo velice rychle pronikat do života jak Evropan ů tak Ameri čan ů. Fyzi čtí kulturisté si uv ědomili, že pot řebují jakýsi model, který bude propagovat jejich názory a p řesv ědčení. Takového člov ěka potom našli mezi evropskými siláky. Jmenoval se Eugen Sandow a stal se první kulturistickou hv ězdou (Thorne, Embleton, 1998).

4.4. Konec 19. století a po čátek 20. století

S pov ěstí nejsiln ějšího muže Evropy byl Sandow pozván Florenzem Ziegfeldem do Ameriky na turné. Co Sandowa odlišovalo od ostatních silák ů té doby, byla jeho postava, naprosto perfektní postava. M ěl na sob ě asi 5% t ělesného tuku a byl výborn ě tvarovaný od hlavy až k pat ě. Na publikum působil už jen tím, že vystoupil na pódium a za čal pózovat. Po století viktoriánského konservatismu a puritánství byla Sandowova exhibice obrovským a vítaným zážitkem. Sandowova popularita stále sílila a rostla, prodej velkých i malých činek dosáhl vrcholu. Za čaly se po řádat mnohé sout ěže fyzické kultury a vít ěz si vždy vysloužil obdiv a slávu. Tento trend se vlastn ě dochoval Obr.1 Eugen Sandow ( THORNE, G. a EMBLETON, P.,1998) i v sou časné dob ě, vít ěz sout ěže Mr. Olympia získává sošku Sandowa.

A čkoli Eugen Sandow zem řel na krvácení do mozku, zanechal za sebou mnoho úsp ěšné práce v oblasti závod ění a po řádání sout ěží.

23

B ěhem po čátku 20. století se za čaly v oblasti fyzické kultury objevovat další významné postavy. „Ruský lev“ George Hackenschmidt vyhrál vzp ěra čský šampionát Ruska v roce 1898. Pozd ěji emigroval do Británie a usp ěl jako profesionální silák. Byl také autorem mnoha skv ělých článk ů a výborným řečníkem. Jeden z nejvlivn ějších p ředch ůdc ů dnešní kulturistiky byl Bernarr Macfadden, který založil časopis Physical Culture. Macfadden sám nebyl silákem, ale podpo řil uspo řádání mnoha sout ěží, aby pak mohl vyhlásit titul America´s Most Perfectly Developed Man (Nejlépe rozvinutý muž Ameriky). Sout ěž se poprvé konala v New Yorkské Madison Square Garden a vít ěz obdržel sumu 1 000 dolar ů. B ěhem n ěkolika dalších desítek let se Macfeddenova sout ěž stala epitomem fyzické kultury. Závodníci byli posuzováni z kulturistické perspektivy, nebrala se v úvahu pouze jejich síla, ale také kvalita postavy. Vít ězem roku 1921 se stal mladík jménem Angelo Siciliano a v té dob ě si jen málokdo dovedl p řestavit, jako tento mladík ovlivní celou americkou spole čnost. Jen n ěkolik let po vít ězství na Macfaddenov ě sout ěži si Angelo Siciliano zm ěnil jméno na Charles Atlas…legenda novodobé kulturistiky mohla za čít. Všechno to za čalo jako malý koresponden ční fitness kurz, ale na po čátku sedmdesátých let již bylo prodáno více než šest milion ů kopií Atlasova programu dynamické tenze. Tento tréninkový kurz byl založen na principech dynamické tenze – série cvik ů, které podporovaly statickou (založenou na tenzi, nikoliv na pohybu) svalovou kontrakci. Atlas ův marketingový nápad se stal prakticky geniálním. Uv ědomil si, že nejvíce zákazník ů má z řad teenager ů, umístil tedy inzeráty do populárních komiksových časopis ů té doby Obr.2 Charles Atlas( THORNE, G. a (Thorne, Embleton, 1998). EMBLETON, P.,1998)

4.5. Vznik kulturistiky

Zvláštní je, že sám Atlas se svých princip ů dynamické tenze v ětšinou nedržel. Charles Atlas, stejn ě jako mnoho jeho koleg ů, si svou postavu vybudoval díky cvi čení se zát ěží. A brzy ho za čali následovat další a další. Kulturisté (jak si tito lidé říkali) potom za čali

24 navzájem porovnávat svoje postavy s těmi, kte ří pokra čovali ve znamení generace silák ů. Jednou z populárních osobností dvacátých a t řicátých let byl Siegmund Klein. M ěl výborné tvary, pevnou muskulaturu a extrémní vyrýsování. Klein se stal vzorem pro několik dalších desítek let. Krom ě toho, že byl úsp ěšným závodníkem, m ěl také prosperující posilovnu a byl autorem mnoha článk ů. Díky organiza čním schopnostem Bernarra Macfeddena za čal po řádat p ředstavení, kde publikum imponoval svou fyzickou silou – k tomu všemu se ovšem mohl také pochlubit velice silným zdravím. A čkoli se t řicátá léta vyzna čovala silným anti-fyzickým elementem, rozvoj fyzické kultury pokra čoval i v této dob ě. Závodníci stále museli dokazovat svoje atletické schopnosti, ale vše se stále více soust ředilo především na fyzický vzhled, ten byl podle všeho primárním cílem. V roce 1930 se konaly dv ě sout ěže Mr. America, mezi nimi i AAU ( American Athletic Union) verze. Závodní, kte ří se sout ěží zú častnili, p řišli z mnoha sportovních odv ětví (box, judo, vzpírání, gymnastika apod.). Brzy bylo ale nad slunce jasné, že p řevahu mají zcela jasn ě vzp ěra či. Prvním skute čným kulturistou, který zvít ězil na Mr. America byl John Carl Grimek, který získal tento prestižní titul v roce 1940, 1941. John byl

Obr.3 John Carl Grimek( THORNE, G. prvním velkým kulturistou, který si svou postavu a EMBLETON, P.,1998) vybudoval díky cvi čení se zát ěží (Thorne,

Embleton, 1998).

4.6. 50. a 60. léta

Padesátá léta mohou být považována za p řechodné období v historii kulturistiky. Většina t ěch, kte ří se objevili v prvních dvou desetiletích, již p řestala sout ěžit a objevila se nová generace. Jestliže p ředtím šlo p ředevším o symetrii, nové hv ězdy jako byl Reg Park, Bill Pearl a Chuck Sipes vnesly do kulturistiky zcela nový pojem – hmota. Ve

25 skute čnosti byl Reg idolem mladého rakouského chlapce jménem Arnold Schwarzenegger. Šedesátá léta byla sv ědkem mohutného rozkv ětu kulturistických hv ězd. Krom ě toho, že stále závodil Park a Pearl, nastoupili Rick Wayne, Freddy Oritz, Dave Draper a Frank Zane. Nejv ětší hv ězdou první poloviny šedesátých let byl Larry Scott. V roce 1965 a 1966 Larry získal první tituly Mr. Olympia. Scotta na stupínku vít ězů Mr. Olympia nahradil relativní nová ček Sergio Oliva, který uprchl z Kuby zmítané nadvládou Fidela Castra. Emigroval do Spojených stát ů v roce 1961 b ěhem reprezentování Kuby na Pan American Games. Vít ězem Mr. Olympia se Sergio Oliva stal v letech 1967 – 1969. Olivovo poslední vít ězství na Mr. Olympia je spjato s prvním vystoupením tehdy ješt ě nep říliš známého závodníka. Na pódiu prestižní sout ěže se tehdy úpln ě poprvé objevil člov ěk, který se stal nejslavn ějším ze slavných – „Rakouský dub“ Arnold Schwarzenegger. A čkoliv skon čil v roce 1969 na Mr. Olympia na druhém míst ě za Olivou, v ětšina divák ů musela souhlasit s tím, že je pouze otázkou času, než tento rakouský mladík zaujme svoje místo na špi čce kulturistické hierarchie. Arnoldova sout ěžní kariéra za čala jeho vít ězstvím na Junior Mr. Europe v roce 1965. Během n ěkolika p říštích let zvít ězil na všech d ůležitých sout ěžích, získal p ětkrát titul Mr. Universe. Pokud m ěla Arnoldova kariéra n ějaký p řelomový bod, byla to v roce 1968 sout ěž Mr. Universe, na níž byl poražen mnohem drobn ějším Frankem Zane. Většina závodník ů by to vzdala, ale ne Arnold. Arnold zcela transformoval svoji postavu, z masivních 112,5 kg shodil na 106 kg vyrýsovaného svalstva. Arnold vládl tomuto sportu jako král od roku 1970 do doby, kdy p řestal závodit v roce 1975. Dominoval všem sout ěžím tak dokonale, že otázka nikdy nezn ěla, kdo vyhraje, ale kdo bude druhý. Když Arnold p řestal závodit, zdálo se, že p řední p říčky všech sout ěží jsou dostupné každému. V roce 1976 zvít ězil na Mr. Olympia Franco Columbu, zakon čil tak svou závodní kariéru a za čal se úsp ěšn ě v ěnovat chiropraktické praxi. Na sout ěžní pódium se vrátil ješt ě v roce 1981, kdy

Obr.4 Arnold Schwarzenegger( THORNE, 26 G. a EMBLETON, P.,1998) op ět vyhrál na Mr. Olympia. V roce 1977 se jako vít ěz zapsal Frank Zane a nasadil tak standart pro p říští t ři roky. Zane byl perfektním p říkladem toho, co m ůže jedinec dokázat, pokud zná svoje silné a slabé stránky. Uv ědomil si, že se nikdy nem ůže srovnávat s mohutností svých soupe řů . Vybudoval si proto nejvyvážen ější a nesymetri čtější postavu na sv ětě. Poda řilo se mu dát do pózování nové rozm ěry. Všechny tyto kvality zúro čil tím, že v letech 1977 – 1979 zvít ězil na sout ěži Mr. Olympia (Thorne, Embleton, 1998).

4.7. 80. léta

Osmdesátá léta za čala pon ěkud kontroverzn ě, nebo ť se na sout ěžní pódia vrátil po p ěti letech odpo činku op ět Arnold Schwarzenegger, který získal sv ůj v po řadí již sedmý titul Ar. Olympia. Arnold naplánoval sv ůj comeback p řed p řípravou na první d ůležitou roli v hollywoodském filmu Conan the Barbarian. Kv ůli natá čení musel snížit množství svalové hmoty. Jeho tzv. pózing, tzn. p ředvád ění jednotlivých kulturistických figur a póz, na sout ěži byl ozna čen jako st ředn ě dobrý. Jeho nedostatky zastínila výborná forma protivník ů. P řesto p ři kone čném verdiktu zvít ězil op ět Arnold, který si ze sout ěže odnesl nejžádan ější cenu nejprestižn ější sv ětové sout ěže. Olympijskou korunu roku 1981 získal Franco Columbu a zatímco se stále ješt ě diskutovalo o vít ězství Arnolda Schwarzeneggera z roku 1980, Francovo první místo o rok pozd ěji rozví řilo takový proud kontroverze, který neutichl dodnes. A čkoliv se na pódiu objevili protivníci ve výborné form ě, Franco si dom ů odnesl sochu Sandowa. Op ět se probudily pocity, že soška byla skute čnému vít ězi ukradena. Sout ěže Mr. Olympia v letech 1982 a 1983 pat řily Chrisu Dickersonovi a Samiru Bannoutovi. Pro Dickersona to byl vrchol jeho dlouholeté kariéry, jeho p říznivci ho vid ěli získat tolik titul ů, kolik za svou kariéru žádný jiný kulturista neobdržel. V roce 1983 získal titul Mr. Olympia jeden z kulturist ů s nejkrásn ějšími proporcemi, jehož pózing byl plný grácie a p ůvabu. Samir Bannout se narodil v Libanonu, ě ale stejn jako Arnold, Franco a Sergio se rozhodl hledat Obr.5 Frank Zane( THORNE, G. a svou sv ětlou budoucnost ve Spojených státech amerických. EMBLETON, P.,1998)

27

Za zmínku jist ě stojí, že v tomtéž roce se na t řetím míst ě umístil relativní nová ček Lee Haney, který dokázal b ěhem následujících osmi let tak řka neuv ěř itelné věci. Dokonce překonal Arnold ův rekord v po čtu vít ězství na sout ěži Mr. Olympia. B ěhem osmdesátých let získávala kulturistika mnoho nových sm ěrů. Došlo ke t řem důležitým zm ěnám. Pravd ěpodobn ě nejp řekvapiv ější bylo po řádání ženských kulturistických sout ěží. Se vzr ůstající popularitou ženské kulturistiky za čala IFBB po řádat sout ěže Ms. America a Ms. Olympia. Další d ůležitou zm ěnou, ke které došlo na po čátku osmdesátých let, byla reorganizace názv ů IFBB sout ěží. Aby byla kulturistika na stejné úrovni s ostatními sporty, familiární tituly Mr. a Ms. Byly nahrazeny tituly z mistrovství. Nap ř. sout ěž Mr. Universe se stala Mistrovstvím sv ěta. T řetí d ůležitou zm ěnou bylo vytvo ření sout ěží Grand Prix. Místo toho, aby byla po řádána jedna nebo dv ě velké sout ěže pro profesionály, byla jim dána možnost sout ěžit na mnoha dalších akcích po řádaných jak v Evrop ě, tak v severní Americe.

4.8. Perspektivy do budoucna

Díky tomu, že finan ční odm ěny na profesionálních kulturistických sout ěžích dosáhly výšky stovek tisíc dolar ů, p řitahuje tento sport neustále pozornost nových a nových závodník ů. Každý rok se objeví stovky nová čků a s nimi i neskute čné množství standard ů. Vzhledem k faktu, že obecná komercionalizace sportu zasahuje velkou m ěrou i do kulturistiky, lze o čekávat, stejn ě jako v jiných sportovních disciplínách, další a další zvyšování výkonnosti a hlavn ě nárok ů na závodníky. Nutno také ale podotknout, že úrove ň a kvalita sportovní a dopl ňkové výživy, bez které se Obr.6 Cory Everson( THORNE, G. a č EMBLETON, P.,1998) sou asný kulturista neobejde, se v posledních letech rapidn ě zvýšila. Stejn ě tak lze v dnešní dob ě shromáždit nep řeberné množství informací o všech aspektech kulturistiky. Množství odborné literatury, v ědeckých studií a r ůzných článk ů o kulturistice je nesrovnatelné s dobami minulými. Stinnou stránkou kulturistiky se ale stává reálná skute čnost, že sou časní závodníci podléhají komer čním a jiným tlak ům a uchylují se ke zneužívání lék ů a dalších

28 zakázaných podp ůrných látek ( anabolické steroidy, hormony apod.), které m ění jejich těla i celé organismy v naprosto nefyziologická stvo ření. Bohužel se užívání t ěchto látek těší stále v ětší a v ětší toleranci (Weis, Kennedy, 1996).

29

5. Charakteristika a význam sportovní kulturistiky

5.1. Metodika kulturistického tréninku Metodika tréninku ve sportovní kulturistice p ředstavuje velmi širokou kapitolu shrnující v sob ě velký po čet tréninkových princip ů, zásobník cvik ů a jeho aplikace p ři procvi čování jednotlivých svalových partií, sestavování tréninkových plán ů apod. Metodikou rozumíme souhrn za mnoho let nashromážd ěných poznatk ů, zkušeností v oblasti tréninku kulturist ů, které vedou k dosažení ur čitých cíl ů – nap ř. zvýšení síly, objem ů svalstva, jeho vytvarování a vyrýsování. V kone čném d ůsledku vede k vytvo ření harmonicky rozvinuté, esteticky p ůsobící postavy. Velmi zjednodušen ě nám metodika říká, co a jakým zp ůsobem máme cvi čit. Metodika kulturistiky není výplod kabinetních v ědc ů, nýbrž ji vytvá řela sama kulturistická praxe, v ětšinou tréninkovými postupy význa čných sv ětových kulturist ů, kte ří ji obohacovali svými cennými tréninkovými zkušenostmi a v ěda teprve následn ě poskytovala teoretická zd ůvodn ění. Její základy položil Eugen Sandow v roce 1903 svou pr ůkopnickou knihou „Body Building“, která dala název kulturistice v anglicky mluvících zemích a v tém ěř celé západní Evrop ě. V povále čném období nejvýrazn ěji přisp ěl k jejímu obohacení Joe Weider, sv ětoznámý trenér a obchodník, po n ěm pojmenovanými tréninkovými principy, které tvo ří základ tréninku kulturist ů na jakékoliv úrovni od za čáte čník ů až po špi čkové profesionální kulturisty. Dalšími i netradi čními pohledy p řisp ělo mnoho dalších špi čkových kulturist ů. Za všechny uve ďme Arnolda Schwarzeneggera, který krom ě řady odborn ě velmi cenných publikací (nap ř. „Encyklopedie moderní kulturistiky“), vahou své osobnosti a obrovskou popularitou dokázal p řem ěnit kulturistiky ze sportu živo řícího na okraji zájmu spole čnosti v pohybovou aktivitu, kterou dnes pravideln ě za řazují do svého denního režimu desítky milion ů lidí na celém sv ětě. I v tomto spat řujeme obrovský význam kulturistického sportu (Smejkal, Raška, Rudzinskyj, 1998).

5.2. Tréninkové principy Tréninkové principy jsou takové postupy v tréninku, jež nám umož ňují nebo usnad ňují dosažení ur čitých cíl ů, které jsme si stanovili. Často je používáme, aniž o tom víme, protože n ěkteré z nich pat ří mezi zcela základní principy, používané bez rozdílu v každém kulturistickém tréninku. Z metodologického hlediska m ůžeme tyto principy

30 dělit na základní a pomocné, dle kvality pohybu, dle ú činku na krevní cirkulaci, dle frekvence tréninku v týdnu atd. Ovšem toto d ělení není z hlediska kulturistické praxe tak podstatné. D ůležité je jednotlivé kulturistické principy pochopit a um ět je ve vhodnou dobu aplikovat. N ěkteré z princip ů jsou zcela elementární a n ěkteré mají naopak spíše historický či teoretický význam. (Smejkal, Novák, Medek, 1992)

5.3. Základní tréninkové principy Nejd říve se pokusím objasnit takové základní pojmy nebo chcete-li principy, které jsou nedílnou sou částí každého kulturistického tréninku a prolínají se celou metodikou.

Princip opakování – opakování je vlastn ě pr ůběh pohybu činky nebo kladky z výchozí polohy do kone čné a zp ět. Tím jsme vykonali jedno opakování. Princip sérií – kulturista nepoužívá pouze jedno opakování daného cviku, ani tém ěř nekone čný po čet opakování s velmi lehkým zatížením. Ur čitý p ředepsaný po čet opakování vykonaných bez p řerušení se nazývá série. Série tedy m ůže obsahovat t řeba jen jedno opakování, ale také velmi vysoký po čet. R ůzný po čet opakování se používá k dosažení odlišných cíl ů. Obecn ě platí následující tabulka 1.

Tab. 1 Princip opakování

Po čet opakování Cíl 1 až 3 1/ síla 2/ objem sval ů 5 až 8 1/ objem sval ů 2/síla více než 12 vyrýsování svalstva napumpování

Z tabulky vyplývá, že kulturisté používají v období budování svalové hmoty a síly nízké po čty opakování v sérii a v předsout ěžním období p řecházejí na vyšší po čty opakování. Ovšem u pokro čilých kulturist ů existují i zna čné odchylky od pr ůměru dané individualitou jedince, poznáním, co je pro n ěho nejvhodn ější. Často kulturisté st řídají vysoké a nízké po čty opakování i v jednom tréninku nebo v krátkých cyklech. Vycházejí z poznatku, že nízké po čty opakování o vysoké zát ěži p ůsobí nejlépe na

1 SMEJKAL, J., NOVÁK, P. a MEDEK, V. Kulturistika pod mikroskopem. Sv ět Kulturistiky – Ivan Rudzinskyj 1992

31 rozvoj myofibril, tedy na hrubnutí svalového vlákna, ale vysoké po čty opakování s nižší zát ěží zabezpe čují nár ůst mitochondrií a sarkoplazmy svalové bu ňky a zvyšují kapilarizaci (prokrvení) svalu, což jsou rovn ěž faktory p řispívající k celkovému nár ůstu svalového objemu. Vyšší po čty opakování rovn ěž stimulují organismus více zvyšovat zásoby svalového glykogenu, protože dochází k jejich dokonalejšímu vy čerpání ze svalu. Tedy ke kompletnímu rozvoji je nutné zat ěžovat sval v širokém rozsahu po čtu opakování. I každá svalová partie reaguje na r ůzný po čet opakování v sérii odlišn ě. Tedy problematika principu sérií není tak jednoduchá, jak by se na první pohled zdálo. Každý cvik se má provád ět v ur čitém po čtu sérií, které se řídí velikostí svalové partie a vysp ělostí kulturisty. Vyšší po čet sérií má smysl v tom, že procvi čovaná svalová partie se zcela vy čerpá, dokonale prokrví a tím se vytvá řejí podmínky k vyvolání svalové hypertrofie. Viz následující tabulka: Po čet sérií 1 Tab. 2 Princip sérií

Velké svalové partie Malé svalové partie Za čáte čníci 6-8 4-6 St ředn ě pokro čilí 8-10 6-8 Pokro čilí 10-12 8-10

V předsout ěžním období se zvyšuje objem tréninku a tím i po čet sérií o t řetinu až polovinu.

Princip progresivní rezistence ( postupného zvyšování zatížení) – abyste stále rozvíjeli parametry t ělesné kondice (sílu, svalovou hmotu, vytrvalost), musíte svaly zat ěžovat stále více. Pro rozvoj síly je t řeba pracovat se stále v ětší hmotností. K rozvoji svalové hmoty je nutné zvyšovat po čet sérií a tréninkových jednotek. Svalová vytrvalost je nejlépe rozvíjena nejlépe bu ď zkracováním doby odpo činku mezi sériemi, nebo tréninkem se stále vyšším po čtem opakování, resp. sérií. Jedná se o základní princip jakéhokoli t ělesného tréninku.

Princip sekvencí-kruhového tréninku (P.H.A systém) – tv ůrcem tohoto systému byl za čátkem 60.let 20.století americký kulturista a fyziolog Bob Gajda. Základem tohoto systému je zajišt ění maximální krevní cirkulace z jedné procvi čované partie do druhé,

1 SMEJKAL, J., NOVÁK, P. a MEDEK, V. Kulturistika pod mikroskopem. Sv ět Kulturistiky – Ivan Rudzinskyj 1992

32 pokud možno odlehlé partie. Krev se tedy ve svalech nehromadí, ale je jimi stále prohán ěna. Sou časn ě pomáhá odplavovat vznikající únavné látky, hromadící se v pracujícím svalu a zlepšuje p řísun energetických zdroj ů a stavebních látek. Prakticky se tento systém provádí v tzv. sekvencích, což je zvláštní druh kombinace. Cvi čenec přechází plynule ze stanovišt ě na stanovišt ě prakticky bez odpo činku mezi jednotlivými cviky, což podstatn ě zvyšuje objem a intenzitu tréninku. Odpo činek následuje až po odcvi čení celé jedné sekvence. Poté se sekvence dle pot řeby opakuje. Takové cvi čení předpokládá maximální vytrvalost, dobrou trénovanost a velkou zásobu individuální energie. Tento systém je možné aplikovat s cílem celkov ě odbourat tukové vrstvy, maximáln ě zvýšit vytrvalost organismu a zlepšit kardiovaskulární kondici. Není vhodný na rozvoj svalové hmoty a síly.

Flushing systém – systém p řekrvení. Podstatou flushingu je dokonalé a opakované procvi čení ur čité svalové skupiny. Cílem tohoto zp ůsobu je maximální, dlouhotrvající prokrvení cév pracujícího svalu, které p řináší velké množství kyslíku, energetických a stavebních látek do svalu.. Výsledkem je zvýšení počtu vláse čnic zhruba o 45% oproti netrénovanému svalu (pro p ředstavu – 1 mm je zhruba 2000 vláse čnic a tedy toto zvýšení znamená p řír ůstek tém ěř o 1000 vláse čnic na 1 mm), což vede rovn ěž k nár ůstu objemu svalu. Podstatou flushingu je tedy co nejvíce krve do svalu p řivézt. Tím se vytvá řejí optimální p ředpoklady k nár ůstu svalové hmoty, ale i k vytvarování a vyrýsování svalstva. Sportovní kulturisté používají tém ěř výlu čně tento typ tréninku vzhledem k jeho podstatn ě vyšší efektivit ě nár ůstu svalové hmoty.

5.4. Rozd ělení základních princip ů dle kvality pohybu Pro kvalitu a charakter kulturistického tréninku není d ůležité pouze kolik opakování v sérii ud ěláte, ale také jakým zp ůsobem jsou provedena. Opakování každého cviku můžeme provád ět v podstat ě dv ěma základními druhy pohybu.

Strict – u čebnicov ě p řesné vykonávání pohybu v plném rozsahu od úplného protažení až do úplné kontrakce svalu. Zamezuje se tím rovn ěž sou činnosti jiných svalových skupin a používá se v ětšinou u izolovaných cvik ů. Cheating („klamání“) – pro efektivní nár ůst svalové hmoty je pot řebné neustále svaly maximáln ě zat ěžovat, nutit je p řekonávat stále v ětší hmotnost a absolvovat stále

33 intenzivn ější svalovou práci. Tímto zp ůsobem svaly zv ětšují sv ůj objem. P ři systematickém používání striktních opakování se d říve nebo pozd ěji dostane kulturista do stavu, kdy už není schopen svaly více zatížit. Důvodem je to, že šlacha není schopna zesílit tak rychle jako sval a na ur čitém stupni svalového rozvoje se stává brzdou dalšího r ůstu. Pot řebný je delší čas, aby šlacha zesílila a vydržela v ětší zatížení. V tomto případ ě za řazujeme cheating. Cheating je pomocný pohyb t ělem na za čátku dráhy břemene, za ú čelem „odleh čení“ šlach až dokud neza čnou pracovat p říslušné svaly. Takový zp ůsob provedení oprav ňuje k ur čitému zhoršení techniky cvik ů za ú čelem použití b řemene vyšší hmotnosti. P ři cheatingovém provedení cvik ů jsou povoleny lehké pomocné pohyby trupu, pokr čení dolních kon četin nebo poskoky, tedy vše, co pomáhá dostat b řemeno do pohybu (Smejkal, Raška, Rudzinskyj, 1998).

5.5. Pomocné tréninkové principy Další, pom ěrn ě vysoký po čet tréninkových princip ů má jednoho spole čného jmenovatele – zvyšují intenzitu tréninkového procesu s různými cíli – zv ětšit sílu, svalový objem, zlepšit separaci či formu sval ů. Z tohoto d ůvodu se také nazývají intenzifika čními principy. Jejich použití je ovlivn ěno stupn ěm trénovanosti každého jedince. V ětšinu t ěchto princip ů není vhodné používat u za čáte čník ů. Vzhledem k tomu, že tyto principy mají pouze omezené použití v různých fázích tréninkového procesu a v různých stupních trénovanosti kulturisty, nazýváme je pomocnými principy. Z tohoto důvodu se o nich v této práci také zmíním jen okrajově a pouze je vyjmenuji. Mezi pomocné tréninkové principy ve sportovní kulturistice pat ří: Princip superset ů – podstatou je odcvi čení ur čitého po čtu opakování jednoho cviku a hned následn ě bez p řestávky nebo jen s minimální p řestávkou, pokra čujeme dalším cvikem. Princip trojsérií – sled 3 cvik ů, který je zam ěř en bu ď na antagonistické svalové skupiny (biceps paže + triceps paže) nebo pouze na 1 svalovou partii, ale na r ůzné části svalu. Princip p ředvy čerpání – zvláštní p řípad, kdy prvním cvikem je izolovan ě p ůsobící cvik a poté cvik kombinovaný, který zapojuje i svaly synergické a dokáže danou svalovou partii zcela vy čerpat. Princip gigantických sérií – spojení minimáln ě 4 a více cvik ů procvi čovaných bezprost ředn ě za sebou.

34

Princip pyramidy – v obecném slova smyslu znamená princip pyramidy zvyšování zatížení v rozmezí n ěkolika sérií daného cviku p ři sou časném snižování po čtu opakování. Princip negativních opakování (excentrické kontrakce) – vychází z poznatku, že sval je schopen podstatn ě vyšší váhu ubrzdit než zvednout. Princip izolace – p ředepisuje cvi čit takovým zp ůsobem, aby ur čitý sval nebo skupina sval ů pracovala p ři cvi čení zcela odd ělen ě. Princip vrcholné kontrakce – smyslem tohoto principu zat ěžování sval ů je p řim ět ke kontrakci nejv ětší po čet svalových vláken. Toho je dosaženo p ři použití maximální zát ěže a v bod ě vrcholné kontrakce (Smejkal, 1999).

Mezi další pomocné tréninkové principy m ůžeme za řadit také metodu izo-tenze, nebo izo-metrie. Z výše uvedených poznatk ů m ůžeme vid ět, že metodika kulturistického tréninku je opravdu zna čně obsáhlá a že kulturistika jako taková má zcela unikátní charakter.

35

6. Vliv kulturistiky na lidský organismus

V této hlavní části své diplomové práce bych se rád pokusil poukázat na to, a i díky svému vlastnímu výzkumu prokázat také to, že sportovní kulturistika, stejn ě tak jako jiné sportovní disciplíny, p ůsobí specifickým zp ůsobem na lidské zdraví, resp. organismus a zp ůsobuje mén ě či více patrné zm ěny v lidském t ěle. Cílem mého výzkumu bylo zjistit, jakým zp ůsobem ovliv ňuje kulturistický trénink trénovanost a výkonnost sportovce p ři aplikaci rozdílných tréninkových metod, či do jaké míry ovliv ňuje sportovní kulturistika zdraví člov ěka resp. lidský organismus. To zejména ve smyslu, k jakým fyziologickým či patofyziologickým zm ěnám v lidském organismu m ůže dojít. I proto, že mám s kulturistikou vlastní zkušenosti, i na závodní úrovni, a také proto, že bych cht ěl být co nejvíce objektivní, uvedu vlivy a d ůsledky sportovní kulturistiky na lidský organismus jak pozitivní, tak negativní.

6.1. Fyziologické a patofyziologické aspekty pohybu

Pohyb je základní vlastností živých organism ů. Z hlediska člov ěka je nezbytnou sou částí života od narození až po stá ří a má výrazný vliv na jeho zdravotní stav. Pohyb organismu i v ětšiny jeho částí zprost ředkovávají svaly. Stah (kontrakce) sval ů se uskute čň uje pomocí aktino-myosinového komplexu ve svalových vláknech a vyžaduje ionty kalcia a energii (ATP). Základním zp ůsobem získávání energie, který se uplat ňuje i pro svalovou činnost, je aerobní metabolismus. K jeho zabezpe čení krom ě substrát ů (glukóza, mastné kyseliny) je t řeba dostate čná dodávka kyslíku. P řísun kyslíku ke sval ům zabezpe čuje souhra ob ěhového a respira čního systému, krve a neurohumorálních regulací. Dalšími p ředpoklady pro p řim ěř ený pohyb je činnost a stav pohybového ústrojí (kosti, klouby, svaly) a nervového systému (Tichý, 1994).

36

6.2. Zm ěny provázející fyzickou zát ěž

6.2.1. Cirkula ční a respira ční zm ěny p ři fyzické zát ěži

Zm ěny cirkula čního a respira čního systému slouží zabezpe čení zvýšené dodávky kyslíku pracujícím sval ům. Dochází k několika výrazným zm ěnám. 1) Zvýšení srde čního výdeje . Uplat ňuje se na n ěm jak zvýšení tepové frekvence, tak zvýšení tepového objemu. Výraznou roli hraje zejména aktivace sympatiku (nervová část v oblasti hrudníku), který zvyšuje srde ční frekvenci, kontraktilitu myokardu a zvýšením tonu ve st ěně žil p řispívá k lepšímu návratu krve do pravé srde ční sín ě. Srde ční výdej stoupá p ři výrazné zát ěži 5x, u trénovaných osob může stoupnout až 7x. 2) Zm ěna pr ůtoku krve jednotlivými orgány (zm ěna distribuce). Pr ůtok svaly stoupne až 15 – 20x a m ůže dosáhnout až 75% srde čního výdeje (až 20 či více litr ů krve/min.). Stoupá rovn ěž myokardem a k ůží. Naopak omezen je pr ůtok vnit řními orgány. Rovn ěž tyto zm ěny jsou regulovány aktivací sympatiku. 3) Zm ěny tlaku krve (TK). Dochází k vzestupu tlaku systolického, zatímco tlak diastolický nestoupá, resp. m ůže mít tendenci k poklesu. Diastolický tlak je ovlivn ěn periferním odporem a ten díky rozsáhlé vazodilataci ve svalech a v kůži klesá. 4) Vzestup minutové ventilace . Dochází k ní díky vzestupu dechové frekvence i hloubky jednotlivého dechu. Dýchací pohyby jsou rovn ěž zabezpe čené svaly, které samoz řejm ě také vyžadují ke své činnosti zna čný podíl kyslíku (Tichý, 1994).

6.2.2. Metabolické a neurohumorální zm ěny p ři fyzické zát ěži

Zvýšená t ělesná aktivita vede ke zvýšení spot řeby kyslíku organismem. Tento vzestup u zdravých trénovaných muž ů je až 15x i více, tedy na 4 až 5 l/min. Maximální kyslíková spot řeba je ovlivn ěna stavem ob ěhového a respira čního systému, v ěkem, pohlavím. Je považována za výrazný ukazatel výkonnosti kardiovaskulárního systému a jako taková se vyšet řuje. Spot řeba kyslíku ve svalech se zvyšuje jednak vzestupem jejich prokrvení (rozsáhlá vazodilatace), jednak zvýšenou extrakcí kyslíku (stoupá arteriovenózní diference). To je

37 rozdíl od myokardu, kde je i v klidu arteriovenózní diference skoro maximální a srdce musí spoléhat na zvýšený pr ůtok. Dochází k mobilizaci energetických zdroj ů, št ěpí se glykogen (uvoln ění glukózy) a tuky (uvolnění mastných kyselin). V nervové regulaci se výrazn ě uplatní zm ěny v aktivit ě vegetativního nervstva. Klesá aktivita parasympatiku, výrazn ě se aktivuje sympatikus. Dochází tak k zvýšení srdeční frekvence a srde čního výdeje, k zm ěnám v prokrvení jednotlivých orgán ů, k št ěpení energetických zdroj ů a ovlivn ění psychiky a k celkové aktivaci jedince. Není-li zabezpe čeno dostate čné množství kyslíku v pracujícím svalu, za číná metabolismus využívat anaerobní glykolýzy. Št ěpení glukózy bez napojení na Krebs ův cyklus a dýchací řet ězec poskytuje mnohem mén ě energie, nicmén ě po ur čitou dobu umož ňuje pohyb i bez dostatku kyslíku. Dochází však k hromad ění kone čného produktu anaerobní glykolýzy, kterým je mlé čná kyselina (laktát). To vede k okyselování vnit řního prost ředí - metabolické laktátové acidóze - což p řispívá k svalové únav ě. Po obnov ě dodávky kyslíku m ůže metabolismu pokra čovat aerobn ě a postupn ě dojde k zpracování a odbourání laktátu. Svaly do této doby pracovaly na tzv. kyslíkový dluh. Výrazné jsou zm ěny v termoregulaci. P ři svalové kontrakci vzniká zna čné množství tepla (toho se využívá i v chladu - tvorba tepla svalovým t řesem). K odvád ění nadm ěrného tepla slouží pocení (m ůže se tvo řit až p řes 1 litr potu za hodinu). Ochlazování je výrazn ě ovlivn ěno zevními podmínkami (okolní teplota, oble čení, vlhkost a proudem vzduchu). Všechny uvedené zm ěny mají svou hranici, která je závislá na v ěku a trénovanosti dané osoby. Samoz řejm ě je ovlivn ěna i p řípadným onemocn ěním. Samotný pohyb a fyzická aktivita mohou v n ěkterých p řípadech na onemocn ění upozornit tím, že odhalí zhoršenou schopnost organismu se s námahou vypo řádat (Tichý, 1994).

6.2.3. Význam pohybu pro organismus

Pohyb má na organismus významný vliv a p řiměř ený a pravidelný pohyb je v podstat ě nezbytným p ředpokladem pro správné fungování v ětšiny orgán ů. Jde zejména o tyto vlivy a p ůsobení: • zvýšená efektivita srde ční činnosti (výrazn ější rezerva pro činnost) a celého ob ěhového aparátu

38

• vyšší vitální kapacita plic • zm ěny pohybového aparátu: vývoj sval ů, zlepšení efektivity jejich práce, p říznivá stimulace kostí atd. • metabolická p ůsobení: p říznivé vlivy na lipidový metabolismus (vzestup ochranné frakce cholesterolu - HDL), zlepšení ú činnosti inzulínu (prevence diabet ů i sou část léčby), prevence obezity • činnost trávicího ústrojí, prevence zácpy • p říznivý vliv na imunitní systém • p říznivý vliv na duševní stav (vyplavení endorfin ů, tzv. endogenních opiát ů) (Melichna, 1995).

6.2.4. Vliv nadm ěrného a nerovnom ěrného pohybu

P říznivý vliv pohybu se m ůže uplatnit jen tehdy, je-li pohyb pravidelný, p řim ěř ený a z hlediska pohybového aparátu vyvážený. Není-li tomu tak, m ůže pohyb p řivodit i některé komplikace. M ůže jít o zm ěny lokální, k nimž pat ří zejména p řet ěžování a poškozování pohybového aparátu. M ůže dojít k poškození šlach, jejich rupturám, postiženy mohou být výrazn ě klouby atd. M ůže k nim vést jednorázový pohyb p říliš intenzivní nebo nesprávný nebo pohyb dlouhodob ě nevyvážený. Z celkových zm ěn m ůže dojít k vysílení a vy čerpání, mohou nastat zm ěny ve vnit řním prost ředí (dehydratace, poruchy iontové i acidobazické rovnováhy), ob ěhové selhání, přeh řátí, zvyšuje se riziko úrazu (i díky únav ě sval ů, nervové koordinace) atd. (Tichý, 1994).

6.3. Poškození pohybového aparátu a zran ění v kulturistice

Kulturistika jako každé jiné sportovní odv ětví m ůže za ur čitých okolností vést ke zdravotnímu poškození sportovce. V ětšin ě t ěchto poškození lze p ředcházet. Jednou z nej čast ějších p říčin poškození pohybového aparátu p ři provád ění sportovní činnosti jsou úrazy. Kulturistika pat ří mezi sporty s nízkou úrazovostí (v roce 1988 bylo

39 evidováno 0,12 úraz ů na 100 člen ů kulturistických oddíl ů)1. Z hlediska diagnóz převažují úrazy leh čí, nej čast ěji jde o podvrtnutí hlezna nebo kolena. Lé čí se klidem — sádrou, elastickým obvazem. Závažn ějším je poran ění menisku kolenního kloubu. Úraz, který mu p ředchází, nemusí být velký, a tak roztržený meniskus m ůže v první fázi uniknout pozornosti. Často se nevyhneme operaci. Ješt ě závažnějším úrazem je přetržení vaz ů kolenního kloubu, vzácn ěji i jiného kloubu (nap ř. hlezenného). Je-li přetržení úplné, následuje operace — sešití vaz ů, p ři neúplném pak sádrová fixace. Pokud bychom úraz podcenili, hrozí vznik tzv. chronické instability, která se projevuje pocitem vyskakování, nejistotou kloubu, ale i bolestí. Chronické poškození vaz ů, často jako následek neošet řených úraz ů v minulosti, je svízeln ě lé čitelné. V kulturistice je časté poran ění sval ů a šlach (v ětšinou natržení, mén ě často p řetržení) s lokalizací na trojhlavém svalu lýtkovém, dvojhlavém svalu pažním, velkém prsním svalu aj. Vyskytují se i pohmožd ění r ůzných částí t ěla, tržné rány. Pom ěrn ě vzácné jsou zlomeniny. Z hlediska stá ří poran ěných pak p řevažují muži nad 30 let v ěku. Nejd ůležit ější p říčinou úraz ů v kulturistice je nedostate čné a nekvalitní vybavení posiloven. Činky a posilovací p řístroje jsou mnohdy podomácku vyrobené, z hlediska funkce i bezpe čnosti vyhovující ná řadí je totiž drahé. Významnou p říčinou úraz ů je i nedostate čné rozcvi čení. Je hrubou chybou zahájit trénink bez rozcvi čení. Vliv na vznik úrazu má i špatný povrch a osv ětlení posilovny, nízká teplota, nevhodné oble čení a zvlášt ě nevyhovující obuv. Bosý cvi čenec do posilovny nepat ří. Podmínkou bezpe čného cvi čení je perfektní organizace cvi čební jednotky, její kvalitní metodika, káze ň všech cvi čících, zabrán ění k řížení stanoviš ť. Každý úraz znamená na kratší či delší dobu vy řazení z tréninku, v tom horším p řípad ě pak následky pro celý život. Proto je tak zásadní úrazům p ředcházet a tím snížit jejich riziko na minimum. Čast ější než vlastní úrazy jsou u kulturist ů chronické potíže od pohybového aparátu. Jde p ředevším o úponové bolesti, entezopatie. P ři dlouhodobém a jednostranném p řet ěžování, kterému se p ři intenzívním tréninku n ěkdy nevyhneme, dochází k nadm ěrnému zatížení úponových partií sval ů. Typickým p říkladem je tzv. tenisový loket, který se projevuje bolestí na zevní stran ě lokte, ší řící se po p ředloktí dol ů. Je zp ůsoben chronickým přet ěžováním natahova čů p ředloktí, jak je tomu u tenist ů u backhandových úder ů (odtud název), ale i u kulturist ů. Podobnou afekcí je tzv. ošt ěpa řský loket, projevující se bolestí na vnit řní stran ě lokte. Úponové obtíže se mohou projevit i na jiných místech,

1 SMEJKAL, J., NOVÁK, P. a MEDEK, V. Kulturistika pod mikroskopem. Sv ět Kulturistiky – Ivan Rudzinskyj 1992

40 nap ř. p ři inserci dvojhlavého svalu pažního na kosti v řetenní, úponu trojhlavého svalu pažního na okovec kosti loketní, p ři hrotu čéšky kolenního kloubu, p ři úponech na vnit řní stran ě kolenního kloubu a jinde. Zvýšené riziko úponových bolestí p ředstavují zkrácené svaly, jak je zd ůrazn ěno v kapitole o funk čních hlediscích svalové soustavy. Častou lokalizací bolestí u kulturist ů jsou ramenní klouby. Vyskytují se zde mechanické zán ěty tíhového vá čku, poruchy funkce šlachy nadh řebenového svalu i dlouhé hlavy dvojhlavého svalu pažního. Lé čebn ě zasahujeme protizán ětlivými léky, fyzikální terapií, obst řiky, v n ěkterých p řípadech se nevyhneme operaci. V akutním stadiu je vždy nutný klid — tedy zákaz cvi čení (Smejkal, Novák, Medek, 1992). Kloubem, který je nej čast ěji postižen u kulturistů, je kolenní kloub. Nep říjemnou afekcí, jež omezuje až znemož ňuje sportovní činnost, je tzv. chondropatie. P ředstavuje lokální poškození chrupavky kolenního kloubu. Projevuje se bolestí pod čéškou po dlouhém sezení s pokr čenými koleny, ale i p ři ch ůzi ze schod ů, p ři d řepech i p ři jiných cvicích, které zat ěžují kolenní klouby. Jde o porušení struktury chrupavky vlivem chronické mikrotraumatizace a poruchou biomechaniky kolenního kloubu a proto je u sportovc ů častá. Prevencí i lé čbou je posilování čty řhlavého svalu stehenního, především dolní části jeho vnit řní hlavy (tzv. m. vastus medialis obliquus). K tomu je zapot řebí provád ět plnou extensi (natažení) v kolenním kloubu, čímž zapojujeme do činnosti práv ě zmín ěnou část čty řhlavého svalu. Pokud nedojde p řes jeho posílení ke zlepšení, je nutno zahájit lé čbu u léka ře (protizán ětlivé léky, obst řiky, fyzikální terapie, ev. operace). Postižení vaz ů a menisk ů již bylo zmín ěno v souvislosti s úrazy kolenního kloubu. Častým jevem, který cvi čícího vyd ěsí, je praskání a lupání v kloubech. Pokud není provázeno bolestí, blokádami apod., jde o nezávazný faktor, který nevyžaduje lé čbu. Samostatnou kapitolu p ředstavují bolesti v zádech. Jejich výskyt je častý. V ětši- nou jsou lokalizovány do oblasti k řížové a bederní, jindy do kr ční krajiny. Jejich p říčin je velké množství od funk čních blokád p řes degenerativní zm ěny, zán ěty až po výh řez meziobratlové ploténky. Blíže rozebereme p říčiny, které jsou u kulturistů nejtypi čtější. První z nich je svalová dysbalance v oblasti pánve. Jak již bylo uvedeno v kapitole o oslabení a zkrácení sval ů, podléhá bedroky člostehenní sval a vzp řimova če trupu v četn ě čtvercového svalu bederního zkrácení, zatímco hýž ďové a b řišní svalstvo oslabení. Stojí tedy proti sob ě zkrácené a oslabené svaly. To se m ůže projevit bolestí v k říži a v křížoky čelních kloubech. Posilování b řišního a hýž ďového svalstva za této situace dysbalanci jen prohloubí a potíže m ůže i zhoršit. Proto musíme zahájit protahováním zkráceného svalstva a teprve potom lze ú činn ě posilovat oslabené. Závažným, i když

41 našt ěstí ne tak častým postižením v oblasti bederní páte ře (vzácn ě i kr ční páte ře) je výh řez meziobratlové ploténky. M ůže se tak stát p ři zdvihání t ěžkého b řemene v předklonu (nap ř. p ři mrtvém tahu), ale i ne čekaným vyklouznutím b řemene z ruky. Vyh řezlá ploténka utla čuje nervové struktury, což se v krajním p řípad ě projeví až obrnou dolních kon četin. Lé čení je p řísným klidem, léky uvol ňujícími svaly a působícími proti bolesti i protizán ětliv ě, fyzikální terapií. Pokud potíže neustoupí, následuje operace. Do ur čité míry podobn ě jako výh řez ploténky se projeví tzv. ust řel (lumbago). Dojde k náhlé bolesti a omezení pohyblivosti páte ře, bolest bývá často velmi intenzívní, nemocný se nem ůže narovnat, ale po klidové lé čbě potíže ustoupí (Pyšný, 2002). Potíže od pohybového aparátu jsou velmi pestré a r ůzných afekcí bychom nalezli velké množství. Jejich podrobný vý čet by p řesahoval rámec této publikace. Poran ění a různé chronické stavy mohou být u nesprávn ě vedené kulturistiky problémem, který omezí až znemožní další sportovní kariéru kulturisty. Odborn ě fundovaným tréninkem, za řazováním protahovacích cvik ů, dostate čnou regenerací lze však jejich výskyt snížit na minimum, v tom má kulturistika výhodu p řed mnohými sporty, kde je prevence obtížn ější (Vokurka, 2005).

6.4. Pozitivní vliv kulturistiky na lidský organismus

Cvi čení, resp. kulturistický trénink je cílen ě zam ěř en na zcela rovnom ěrný rozvoj všech svalových partií, což nezaru čuje žádná jiná sportovní aktivita. P ří správném metodickém postupu není t řeba mít obavy ze vzniku jakékoli svalové nerovnováhy. Samoz řejm ě je také možno použít opa čného postupu a zam ěř it se na oslabené svalové partie (t řeba po úrazu), či p ři výrazném zaostávání a jejich nerovnom ěrném rozvoji. Tento fakt platí zejména díky ojedin ělé pestrosti metodik cvi čení, které kulturistika zahrnuje. Primárním cílem sportovní kulturistiky je budování svalové hmoty, což vede v důsledku k velmi dobrému pom ěru aktivní svalové hmoty v ůč i pasivní tukové tkáni. To jednozna čně zlepšuje funk čnost a pohyblivost celého t ěla. D ůsledn ě provád ěná kulturistika neopomíjí ani velmi d ůležitý význam stre činku a dalších prvk ů protahovacích a zdravotních cvi čení. Tímto zp ůsobem lze velmi ú činn ě zmírnit či úpln ě odstranit akutní i chronické potíže pohybového aparátu. V praxi jsou nej čast ějšími

42 příklady takovéhoto pozitivního p ůsobení kulturistiky odstran ění bolesti zad či svalstva v oblasti kr ční páte ře, které bývají zp ůsobeny nesprávnými pracovními a pohybovými stereotypy. Díky rovnovážnému rozvoji všech svalových partií nedochází ke vzniku svalových dysbalancí, jako je tomu nap ř. u jiných sportovních aktivit. Naopak již vzniklé svalové dysbalance lze velmi ú činn ě odstranit. P ři samotném tréninku je t řeba dodržet všechny zásady a doporu čení, které mají za cíl minimalizovat možnost zran ění či jakýchkoli jiných negativních d ůsledk ů na zdraví cvi čence. Mezi tyto zásady lze za řadit d ůkladné zah řátí a rozcvi čení celého t ěla p řed vlastním tréninkem, b ěhem pracovní fáze tréninku nep řet ěžovat svaly a pomocný pohybový aparát nep řim ěř eným zat ěžováním a ve fázi zklidn ění a uvoln ění dbát na správné a d ůsledné protažení procvi čovaných svalových partií. Pokud jsou tyto základní aspekty dodrženy, net řeba se obávat jakýchkoli potíží. Naopak m ůžeme o čekávat p řirozený a rovnovážný rozvoj svalových partií celého t ěla, zlepšení silových schopností a zvýšení celkové fyzické kondice. Tento fakt m ůžeme vid ět v uvedeném srovnání kulturist ů a ostatní populace p ři vybraných motorických testech (viz.Tab. 7, kapitola Morfofunk ční charakteristika sportovce – kulturisty) . Vlastní posilovací trénink p ůsobí pozitivn ě také na hormonální systém. Je dokázáno, že intenzivní t ělesná zát ěž silového charakteru zvyšuje p řirozenou tvorbu r ůstového hormonu. Také hladina dalšího hormonu s anabolickými ú činky – testosteronu je u kulturist ů vyšší. Neopomenutelný pozitivní vliv kulturistiky na lidské zdraví spo čívá v tom, že p řispívá k zdravému životnímu stylu. A to díky velmi úzké vazb ě mezi správnou výživou a vlastní sportovní výkonností. Bez správné a cílen ě p řipravované, vyvážené stravy nelze dosáhnout v ětších výkonnostních stup ňů . Stravovací režim kulturisty založen na základních principech racionální stravy je bezpochyby jedním z nejvýznamn ějších prvk ů pozitivního p ůsobení kulturistiky na lidský organismus (Smejkal, 1999). Kulturistika stejn ě jako jiné sportovní aktivity má p ři správném metodickém provád ění pozitivní význam pro lidský organismus a to i v obecné rovin ě. M ůžeme mezi n ěj za řadit zvýšenou efektivitu činnosti srdce i celého ob ěhového systému, vhodnou metodikou tréninku lze zvýšit vitální kapacitu plic. Dále je to vývoj sval ů se zlepšením jejich efektivity práce, posilovací trénink také podporuje stimulaci kostní tkán ě. Dále je to zcela ur čit ě p říznivý vliv na imunitní systém. Významnou roli hraje také kladný vliv na duševní stav (vyplavení endorfin ů, tzv. endogenních opiát ů).

43

Významnou roli ovšem hraje individualita jedince. Jednoduše řečeno záleží na tom, kdo a jak se kulturistice v ěnuje. Jedním ze zásadních p ředpoklad ů, který musí mít každý, kdo chce být dobrým kulturistou, je odhodlanost, trp ělivost a pevná v ůle. Všechny snahy o p říliš rychlé výsledky v podob ě budování svalové hmoty apod. bývají důvodem neúsp ěchu. Proto kulturistika vyžaduje dlouhodobý a sv ědomitý p řístup.

6.5. Sportovní výživa v kulturistice Výživa kulturisty zastupuje v řízení celého tréninkového procesu naprosto st ěžejní roli a má ohromný význam. Ani nejdokonalejší tréninkové metody nemohou být efektivní bez odpovídající výživy. Sportovní výživa musí být vždy chápána jako jeden z tréninkových prost ředk ů k dosažení daného ú čelu, v tomto p řípad ě nejvyšší sportovní výkonnosti. U tréninkového procesu ve sportovní kulturistice je obzvlášt ě d ůležitá pro samotnou podstatu a charakter tohoto sportovního odv ětví. Proto hraje otázka výživy v systému řízení tréninkového procesu v kulturistice neopomenutelnou roli. Zárove ň je nutno ji považovat za jednu z modifikací racionální výživy, jejíž zásady dodržuje. Tudíž sportovní a racionální výživa nejsou zcela totožné a jejich doporu čení jsou v ur čitých sm ěrech odlišná. Zejména je t řeba diferencovat výživu s ohledem na výkonnostní stupe ň tréninku či sportovního výkonu, v ěk, pohlaví a další aspekty. Dále je nutné rozlišit vhodnost různých diet, forem zpracování a p říjmu stravy, využívat nejmodern ější poznatky, faktory p řírodní výživy, inovaci speciálních výrobk ů, výhody pitného režimu, minerálního a vitamínového režimu v četn ě výhod tekuté stravy. P ři respektování individuality postupn ě přízniv ě ovliv ňujeme konzuma ční návyky a celkový p řístup k chápání významu výživy nejenom ve sportu ( Fo řt, 1998).

6.5.1. Organizace a řešení problematiky výživy

Jestliže výživu skute čně chápeme jako nedílnou sou část tréninkových metod a považujeme ji za prost ředek, který má nadpolovi ční význam v ovliv ňování r ůstu výkonnosti, m ěla by jejímu rozvoji být v ěnována podobná pozornost, jako ostatním tréninkovým prost ředk ům. Z hlediska teoretického se obecn ě uplat ňuje metoda systémového p řístupu.

44

P ři praktickém řešení celého problému si každý musí uv ědomit, že řízená výživa je ve své podstat ě nejmén ě namáhavou cestou ke zvyšování sportovní výkonnosti. Je vždy lepší zm ěnit systém výživy, p řípadn ě jí v ěnovat v ětší pozornost, nežli neú čeln ě zvyšovat tréninkové dávky bez odpovídajícího efektu. Stravovací návyky jsou n ěkdy velmi pevn ě zako řen ěné. Jejich výrazné ovliv ňování nebo zm ěna jsou problematické již z hlediska psychického, proto je vhodné je uplat ňovat postupn ě, zejména pokud sportovec již dosáhl ur čitého stupn ě výkonnosti. Nejvhodn ější je zavád ění zm ěn v objemovém tréninku, kdy se za číná postupným odstra ňováním zásadních chyb (negativní výb ěr), a postupem času se stále více p řechází na výb ěr nejvhodn ějších postup ů (pozitivní výb ěr). Mezi nejd ůležit ější opat ření, která se prosazují v první řad ě, pat ří omezení živo čišných tuk ů, nevhodných sladkostí a uzenin, pravidelnost ve strav ě, vhodné časování s ohledem na trénink, omezení konzumace alkoholu. Zcela nezastupitelnou roli ve strav ě sportovce hrají bílkoviny, jejichž denní dávka se pohybuje v závislosti na specifických aspektech až kolem 3-4g na kilogram t ělesné hmotnosti. A práv ě tento fakt nutí kulturisty k tak náro čnému stravovacímu režimu. Dalšími aspekty praktického řešení a organizace problematiky výživy jsou zcela nepochybn ě finan ční možnosti jedince, pracovní, studijní či rodinné povinnosti a také vyty čené sportovní cíle (Fo řt, 1998).

6.5.2. Zásady pro časování p říjmu živin k tréninku kulturisty

I pokro čilí sportovci d ělají často chyby v sestavování jídelní čku, zejména za řazením nevhodných zdroj ů živin, p řestože jinak použité potraviny odpovídají pot řebám b ěžné výživy. M ůžeme sice dodržovat zásady racionální výživy, ale pokud nep řizp ůsobíme zdroje živin a hlavn ě množství a pom ěr samotných živin druhu a intenzit ě t ělesné zát ěže, lze jen t ěžko o čekávat zlepšování sportovní výkonnosti. Naopak jsou známy případy rapidního negativního ovlivn ění výkonnosti ve sportu práv ě nesprávným stravovacím režimem.

Strava 5 – 6 hod. p řed tréninkem Jedná se o poslední v ětší jídlo, obvykle p ři odpoledním nebo podve černím tréninku jej představuje ob ěd. Celkové množství stravy by m ělo být normální, u jedinc ů, kte ří se p ři tréninku „ pomalu dostávají do tempa“, je žádoucí dávku stravy spíše omezit pro

45 podporu a navození p ředtréninkové katabolizace. Strava má být lehce stravitelná. Množství bílkovin odpovídá b ěžným doporu čovaným dávkám, v tomto p řípad ě B:T:S = 1,2:0,8:4. Sacharidy v polysacharidové form ě, výrazné omezení živo čišných tuk ů, rostlinné tuky udržovat dle doporu čení. Vyhnout se velkým dávkám lušt ěnin, uzeninám a nevhodn ě tepeln ě upraveným potravinám. Strava 4 – 1,5 hodin p řed tréninkem Nutné je výrazné omezení p říjmu bílkovin na nejvýše 15%, velmi ú čelné je zvýšení příjmu rostlinných tuk ů až na 30%. Zbytek stravy p ředstavují polysacharidy s částe čným podílem vlákniny a nízkým glykemickým indexem. Výhodné je dopl ňování některých vitamín ů, zejména C. Strava poslední hodinu p řed tréninkem Ve fázi 30 – 60 minut p řed tréninkem nemají být p řijímány žádné sacharidy, zejména ne jednoduché, aby nedošlo k hormonálnímu snížení cukru v krvi a tím zhoršeným energetickým podmínkám pro trénink. Dopl ňování bílkovin není také vhodné. Naopak vhodný je p říjem vitamínových preparát ů. Po individuální zkušenosti se v praxi m ůže uplatnit p říjem asi 30 – 40g sacharid ů v dob ě 15-20 minut p řed tréninkem, které energeticky p ůsobí u trénink ů v trvání nad 40 minut. Dopl ňování živin p ři tréninku Trávicí soustava je p ři výkonu odkrvená, trávicí enzymy se nemohou uplat ňovat a celkový p říjem živin je ztížený, jejich dopl ňování tedy musí odpovídat bu ď možnostem trávicí soustavy, nebo se nedopl ňují. Pro kratší kulturistický trénink do 45 minut posta čují klasické iontové nápoje, které jsou hypotonické. Pro delší trénink lze energetické krytí zabezpe čit r ůznými typy energetických nápoj ů. Krom ě jednoduchých sacharid ů hlavn ě obsahují maltodextriny, mono- a diglyceridy a zdroje lipidové ihned použitelné energie. Úhrada živin po skon čení tréninku Prvotní hledisko, sloužící zejména k ochran ě zdraví, je co nejrychlejší úprava vodního a minerálního režimu. Výrazné iontové posuny a zahušt ění krve rozpadem pracujících sval ů lze nejrychleji upravit práv ě zvýšeným p říjmem tekutin v regeneraci. Další nutnou záležitostí je obnova vy čerpaných sacharid ů ve svalech. Prakticky ihned po skon čení výkonu nastává glykogenová regenerace ve svalech. Jestliže nejsou v tuto dobu k dispozici sacharidy, organismus zajiš ťuje obnovu glykogenu rozložením části svalové tkán ě. Tento proces nejsiln ěji probíhá prvních 90 minut po skon čení tréninku a regenerace sacharid ů je nejsiln ější b ěhem prvních 150 minut po výkonu.

46

Regenerace svalových bílkovin za číná asi 2,5 hod. po skon čení tréninku, vrcholí po 4 hodinách a po 5. hodin ě se op ět pon ěkud snižuje. V tomto období je tedy nutné zabezpe čit dostate čný p řísun velmi lehce stravitelných bílkovin s kompletním zastoupením aminokyselin, zejména esenciálních. Obvykle se k tomuto ú čelu používají sacharido-proteinové koncentráty. Po dvou a více hodinách za řazujeme proteinové koncentráty s vyšším obsahem bílkovin. Ty se obvykle podávají asi p ůl hodiny p řed jídlem (Fo řt, 2005).

Jak již bylo řečeno, řízenou výživu je nutno považovat za jeden z tréninkových prost ředk ů. Tak jako n ěkteré tréninkové metody jsou individuáln ě více či mén ě ú činné, obdobné m ůže být i p ůsobení stravovacích režim ů a diet. Je tedy v ěci kvalifikovaného trenéra či kulturisty samotného, aby um ěl posoudit a využít zjišt ěné skute čnosti, soustavn ě analyzoval své zkušenosti a soustavn ě prohluboval svoje v ědomosti.

47

7. Fyziologie zát ěže p ři sportovní kulturistice

7.1. Stavba kosterního svalu Svalový systém – svalstvo tvo ří tzv. pohybovou soustavu, která zajiš ťuje pohyb jednotlivých částí t ěla (trupu, kon četin, hlavy) a pohyb celého t ěla – lokomoci. Tyto pohyby se uskute čň ují prost řednictvím kosterních ( p říčně pruhovaných) sval ů. Ty jsou v ůlí ovlivnitelné, na rozdíl od svalstva hladkého, které se podílí na pohybech nap ř. vnit řních orgán ů. Veškerá svalová tká ň je tvo řena svalovými bu ňkami, které mají schopnost kontrakce (stažení, stáhnutí). Tuto schopnost umož ňuje p řítomnost speciálních bílkovinných struktur, tzv. kontraktilních bílkovin ( Tlapák, 2003). Obr.7 ( Tlapák, 2003)

Kosterní svalstvo p ředstavuje nejv ětší t ělesnou tká ň, která tvo ří až 50% celkové tělesné hmotnosti. Svalové bu ňky kosterních sval ů mají válcovitý tvar o pr ůměru 10- 100 µm a o délce až 30cm. Proto jsou nazývána svalovými vlákny. Ta obsahují v ětší po čet jader a p říslušné množství mitochondrií podle toho, jaký druh činnosti sval vykonává. Vlastními kontraktilními strukturami ve svalovém vlákn ě jsou myofibrily, které jsou tvo řeny dv ěma druhy bílkovinných vlákének - filament ů. Filamenty silné – myozin, a slabé – aktin. V ětší po čet svalových vláken spojených vzájemn ě řídkým vazivem, v němž jsou uloženy cévy a nervy, vytvá ří svalové svazky a ty tvo ří sval. Povrch svalu tvo ří vazivový obal – fascie (povázka). Nejširší část svalu se nazývá svalové b říško, které na koncích vybíhá ve šlachy, které jsou tvo řeny kolagenními vlákny. Šlachy vytvá ří velmi pevné spojení svalu a kosti – svalový úpon ( Melichna, 1995).

48

Každý pohyb, které lidské t ělo provede, je podmín ěn vlastní svalovou kontrakcí (stahem). Princip svalové kontrakce se dá zjednodušen ě popsat jako zasouvání slabých filament ů mezi filamenty silné. Energie pot řebná k tomuto d ěji je získávána št ěpením ATP ( adenosintrifosfát). V tomto procesu se uplat ňuje mnoho chemických látek nap ř. vápenaté ionty Ca 2+ . Základní jednotkou svalové kontrakce je tzv. sarkomer ( Melichna, 1995).

7.2. Svalová soustava z funk čního hlediska a její význam pro kulturistiku Stavba lidského t ěla je podmín ěna funkcí. Základním úkolem kostry je opora t ěla jeho jednotlivých částí. Mezi kosti jsou v řazeny klouby, které umož ňují, ale také limitují rozsah pohybu. Vlastní pohyb je zajiš ťován svalovou činností. Rozsah pohybu kloubu je dán pom ěrem plochy hlavice a jamky kloubní, nap ětím vaz ů v okolí kloubu, volností kloubního pouzdra, kostními výb ěžky v okolí kloubu, ale také rozvojem sval ů v okolí kloubu a jeho funk čním stavem (Melichna, 1995) Specifikou pohybového systému je to, že lidská hybnost stojí siln ě pod kontrolou volní. Aktivita ostatních t ělesných systém ů je do zna čné míry automatická a v ůlí ovlivnitelná jen omezen ě nebo v ůbec ne. Nelze výrazn ěji p ůsobit naší v ůlí na zažívání, ob ěh krevní, na další dobu nelze potla čit dýchání apod., tyto t ělesné systémy tak automaticky udržují svou funkci v ur čitých mezích. Naopak hybný systém m ůžeme svou v ůlí řídit. V praxi to znamená, že jsme schopni aktivn ě ovlivnit, které svaly a svalové partie uvedeme v činnost a které ne, tedy nap říklad které budeme p ři posilování preferovat. Naše rozhodnutí však nemusí být vždy optimální a ani z hlediska funk čního stavu svalstva nebývá. Často n ěkteré svalové partie, a ť už cht ěně či neúmysln ě přet ěžujeme a jiné zat ěžujeme nedostate čně. Pohybový systém nem ůže donutit svého majitele, aby ho vhodn ě a dostate čně zat ěžoval nebo naopak neprot ěžoval. Lze konstatovat, že hybný systém trpí p řístupem člov ěka. Nevhodný zp ůsob zat ěžování svalstva, každá nerovnom ěrnost, jednostrannost, nep řim ěř enost se m ůže nep řízniv ě odrazit nejd říve ve funk čním a pozd ěji i morfologickém stavu pohybového ústrojí, tedy v nástupu degenerativních zm ěn z opot řebení (Smejkal, Novák, Medek, 1992). Funkci svalstva v ětšinou chápeme jen podle mechanických zákon ů, tedy podle za- čátk ů, úpon ů, pr ůběhu a velikosti svalu. Ve skute čnosti je činnost sval ů mnohem složit ější. Musíme si uv ědomit, že svaly nepracují samostatn ě, odd ělen ě, ale že je

49 mozek řídí na principu celkových pohyb ů. Pohybové úkony Člov ěka nejsou nic jiného, než vícemén ě pevn ě vypracované pohybové stereotypy. P ři rozboru t ěchto stereotyp ů pak zjistíme, že jsou často paradoxn ě zapínány i svaly, které nemají p římý vztah k vykonávanému pohybu nebo mají dokonce i funkci opa čnou. Proto p ři posilování nem ůžeme vid ět jen funkci jednoho posilovaného svalu nebo svalové skupiny, ale musíme si uv ědomovat souvislost s ostatními svaly p ři každém vykonávaném pohybu ( Smejkal, Novák, Medek, 1992). Hovo říme-li o zm ěněné nebo nedostatečné funkci a rozvoji svalstva, máme obvykle na mysli p řevážn ě zm ěnu ve smyslu svalového oslabení, a to nap říklad p ři úvaze o chabém rozvoji n ěkterých svalových partií. Pod pojmem zlepšení funkce svalstva pak chápeme zvýšení svalové síly. Je však t řeba upozornit, že vedle svalového oslabení může docházet i ke svalovému zkrácení, které hraje nez řídka významn ější roli než svalové oslabení. Pod pojmem svalové zkrácení rozumíme stav, kdy sval v klidu nedosahuje své normální délky, je zm ěněna jeho elasticita. Že svaly mohou vytvá řet zkrácení, je známo už dlouho, tato reakce však byla považována spíše za nahodilou a nev ědělo se, že jde o systematickou odpov ěď . Najít spole čné charakteristiky sval ů, které mají tendenci vytvá řet zkrácení je obtížné, p řesto lze vytipovat ur čité znaky, které jsou natolik spole čné, že m ůžeme hovo řit o dvou svalových systémech s dosti protikladnými vlastnostmi – o svalech posturálních a fázických. Jejich rozd ělení se p řitom pln ě nekryje s rozd ělením anatomickým. Hlavním úkolem tzv. posturálních sval ů je udržení polohy těla a jeho částí v prostoru proti gravitaci, p ředevším zajiš ťování vzp římené polohy t ěla. Jsou tedy vlastn ě trvale v činnosti, mají stále ur čité nap ětí, které jim umož ňuje plnit tuto funkci. Posturální svaly jsou vývojov ě (fylogeneticky) starší, mají nižší práh dráždivosti, lepší cévní zásobení, v ětší odolnost v ůč i škodlivým vliv ům a infekcím, lepší regenera ční schopnost. Do stereotyp ů se lépe zapojují, lze je lépe trénovat, jsou mén ě unavitelné než svaly fázické. Nejd ůležit ější vlastností posturálních sval ů je jejich sklon ke zkracování ( Tichý, 1994) Svalstvo fázické má za úkol pohyb (lokomoci) celého t ěla i jeho částí. Tyto svaly jsou vývojov ě mladší, mají vyšší práh dráždivosti, horší cévní zásobení, menší odolnost v ůč i škodlivinám a infekcím, vetší unavitelnost, horší regenera ční schopnosti, mén ě se zapojují do stereotyp ů. Nejd ůležit ější vlastností je však jejich sklon k oslabování a snížení svalového nap ětí (Tichý, 1994) Je pravdou, že žádný sval není čist ě jen fázický nebo posturální, ale vždy jedna složka převažuje a podle ní se sval prakticky chová jako fázický nebo posturální.

50

Mezi posturální svaly pat ří p ředevším: sval trapézový (jeho horní část), zdviha č lopatky, kýva č, vzp řimova č trupu, velký prsní sval, čtverhranný sval bederní, bedroky člostehenní sval, napína č široké povázky, p římý sval stehenní, sval poloblanitý a pološlašitý, dvojhlavý sval stehenní, p řitahova če stehna, trojhlavý sval lýtkový, dvojhlavý sval pažní ( Tichý, 1994). Mezi svaly fázické p ředevším pat ří: dolní část trapézového svalu, rhombické svaly, přední pilovitý sval, svaly b řišní, hýž ďové svaly, čty řhlavý sval stehenní (s výjimkou přímého svalu stehenního), p řední holenní sval (Tichý, 1994). Za optimálních okolností by m ěly být svaly posturální a fázické v rovnováze. Protože však významn ější úlohu v udržování polohy t ěla má svalstvo posturální, m ůže dojít k tomu, že toto svalstvo se sklonem ke zkracování získá p řevahu, stane se relativn ě siln ějším. P ři b ěžných pohybových aktivitách jsou svaly s tendencí ke zkrácení relativn ě více zat ěžovány než svaly, které mají tendenci k oslabení. Rovn ěž za únavy se více zapojují posturální svaly. U v ětšiny sportovních odv ětví lze dob ře vytipovat svaly a svalové skupiny, které díky jednostrannému zatížení p ři tréninku a sout ěžích bývají zkráceny. Tak nap ř. u skokan ů do výšky je to bedroky člostehenní sval na odrazové dolní kon četin ě, u fotbalist ů adduktory stehen atd. Vzhledem k tomu, že kulturistika svým charakterem je sportem symetrickým a vyváženým, nem ěla by u ní existovat typická lokalizace zkrácení sval ů. Lze však říci, že u kulturist ů se p řesto zkrácení vyskytuje nej čast ěji na velkém prsním svalu, svalstvu zad a stehen a na svalu bedroky člostehenním. Na tyto partie se musíme zam ěř it p ři protahovacím cvi čení, pomocí kterého odstra ňujeme svalová zkrácení posturálních sval ů. I z tohoto pohledu platí pro kulturistiku d ůležitá zásada individuálního tréninku s ohledem na výchozí stav svalstva každého jednotlivce. Jen tak lze docílit harmonického rozvoje postavy a zabránit svalovým dysbalancím. Nerovnováha mezi svalovými skupinami se rozvíjí do zna čné míry systematicky a lze ji předvídat. P řitom je pot řebné dosáhnout vyrovnání mezi systémem posturálních a fázických sval ů, nejen se za každou cenu snažit zvyšovat sílu a objem, jak se často myln ě provádí. Snaha po zlepšování svalstva bez pot řebné rovnováhy nevede p římo k cíli. Zjišt ění, že zkrácený sval p ůsobí tlumiv ě na svého antagonistu, nám říká, že nejd říve musíme za čít odstra ňovat zkrácení svalová a pak teprve lze ú činn ě posilovat oslabené fázické svaly. Ve t řetí fázi se pak snažíme vypracovat co nejlepší pohybové stereotypy. Je t řeba dbát na exaktní provád ění cvik ů a tím tyto pohybové stereotypy fixovat ( Tichý, 1994).

51

K odstra ňování svalových zkrácení slouží n ěkolik metod protahovacích cvi čení, z nichž nejznám ější je stre čink. Protahování vede k v ětší elasticit ě sval ů, je prevencí úraz ů a úponových obtíží, vede k vyšší schopnosti snášet zatížení, zlepšuje koordinaci pohyb ů a je p ředpokladem pro vytvá ření správných pohybových stereotyp ů, sval ům dává štíhlý a p řitažlivý vzhled, ovliv ňuje držení t ěla, ale i krevní ob ěh a dýchání. Rozvíjí t ělesné v ědomí, u čí koncentraci a sebepoznávání, umož ňuje i dokonalejší celkovou regeneraci organismu. (Smejkal, 1999)

7.3. Funk ční a metabolická charakteristika sportovního výkonu Více než 90 % úsilí kulturisty se odehrává na tréninku v posilovn ě, necelých 10 % p ři provád ění dopl ňkových sportovních aktivit (cyklistika, rotoped, b ěh na lyžích, bruslení) zam ěř ených i na zvýšení zdatnosti kardiovaskulárního systému nebo na zvýšení energetického výdeje závodníka v tzv. rýsovacím období. V jedné tréninkové jednotce, která má p řevážn ě silový a tudíž anaerobní charakter, se navzpírá 3-12 t. Kulturistický trénink vedoucí k velké svalové hypertrofii zp ůsobuje, že kulturisté mají p ři zatížení zna čně zhoršené cirkula ční podmínky ve svalové tkáni než netrénovaní jedinci. P řitom dochází i ke zhoršení kapilarizace kosterních sval ů. Ob ě tyto skute čnosti podporují předpoklad, že p ři zatížení dochází k úhrad ě energie ve v ětší mí ře než u populace anaerobním zp ůsobem, což je náro čnější z hlediska nutrice závodník ů (Melichna, 1995). Pro dob ře trénované kulturisty je také charakteristický vyšší odpad dusíkatých látek mo čí (vysoký azoturický kvocient), vyšší hladina kreatininu a mo čoviny v krevní plazm ě i p ři zcela zdravých funk čně zdatných ledvinách. V objemové fázi p řípravy by měl být p řívod sacharid ů dietou dostate čný, aby byly chrán ěny t ělesné tkán ě p řed katabolismem a bílkoviny p řijímané v potrav ě v množství 2-2,5 g na kg t ělesné hmotnosti jedince denn ě p řed eventuálním využitím jako zdroj energie. Energetický příjem by m ěl mírn ě p řevyšovat výdej, který bývá u kulturisty obvykle 2500 až 3000 kcal.d -1 (10,5 - 12,6 MJ.d), i když hodnota pro silové sporty je zna čně vyšší (až 6800 kcal, tj. 28,6 MJ), aby byly zajišt ěny dobré podmínky pro svalový anabolismus. Krom ě toho nap ř. bazální metabolismus je v d ůsledku vyšší hodnoty aktivní t ělesné hmotnosti (ATH) a zvýšené termogenéze také vyšší než u popula ční normy a činí asi 2098 kcal.d (8,8 MJ.d ), co reprezentuje až 43 % energetického p říjmu. V p ředsout ěžním " období zam ěř eném na redukci podkožního tuku je t řeba výrazn ě redukovat množství sacharid ů

52 v potrav ě. V tomto období negativní energetické bilance se často objevuje tendence k hypoglykémii, ketóze až ketoacidóze ( Vodrážka, 2002). O vysoké úrovni energetického metabolismu kulturist ů sv ědčí i zvýšení hodnot některých jaterních enzym ů v séru. Nap ř. aktivita alanin-aminotransminázy v séru dosahuje po 3-8 týdenním tréninku 69-81 U.l -1 (rozsah normy 0-40) a aspartát- aminotransferázy 74-76 U.l -1 (rozsah normy 0-40). Tyto hodnoty snad sv ědčí o tká ňovém traumatu. Na druhé stran ě aktivity jiných enzym ů, nap ř. laktátdehydrogenázy nebo alkalické fosfatázy se nezvyšují nad horní hranici normy. V mo či kulturist ů nacházíme vzhledem k jejich strav ě bohaté na bílkovinné preparáty výrazn ě vyšší množství mo čoviny než u nesportovc ů. Mo č je také kyselejší a má i v ětší osmolaritu (obsahuje více iont ů Ca 2+ a Mg 2+ ). Množství draslíku, sodíku a chlóru se však nijak neliší v porovnání z hodnotami nesportujících jedinc ů. Z hlediska intenzivní tréninkové zát ěže objevuje se v mo či závodník ů i více kreatininu a kyseliny mo čové. Stresem pro činnost ledvin kulturist ů je i vyšší metabolismus vody ( Vodrážka, 2002). Vedle somatických a metabolických dispozic jsou ve sportu v ůbec a v kulturistice zvlášt ě nezbytné i optimální p ředpoklady psychické. Pouze jedinci disponující pevnou v ůlí, cílev ědomí a pilní mají reálnou šanci dosáhnout až na vrchol. Maximální úsilí je t řeba v kulturistice na rozdíl od v ětšiny ostatních sportovních odv ětví uplatnit nejen v závod ě, ale i v každém tréninku a p ři každé jednotlivé sérii kteréhokoliv cviku a mnohdy ješt ě ve stavu ketózy, pseudourémie a n ěkdy i hypoglykémie. Nesmírné psychické nároky klade na závodníky zvlášt ě období finální p řípravy - tzv.rýsování - zbavování se posledních zbytk ů tuku. (Melichna, 1995)

7.4. Anabolické a katabolické d ěje Veškeré p řem ěny látek v živých soustavách, tj. metabolické pochody, lze rozd ělit na pochody anabolické a katabolické. Katabolismus a anabolismus probíhá stup ňovit ě, v řad ě následných, enzymov ě katalyzovaných reakcí. Rozložení obou d ějů do mnoha stup ňů je ekonomické. Je to dáno tím, že jak tvorba, tak spot řeba je kvantována. Jednotlivé dávky Gibbsonovy energie ( Stavová veli čina, u které nedokážeme ur čit její absolutní hodnotu, pouze její zm ěnu. Vyjad řuje samovolnost reakcí probíhajících za konstantní teploty a tlaku .) zhruba odpovídají jednotlivým díl čím reakcím anabolických a katabolických d ějů. Jednotlivé metabolity lze od čerpávat a použít pro r ůzné metabolické cesty anebo jimi dopl ňovat jejich zásobu a stacionární koncentraci

53 z různých zdroj ů. Takovýto členitý metabolismus je regulovatelný. Další možnost nezávislé regulace katabolismu a anabolismu spo čívá v tom, že tyto d ěje mají odlišný enzymový aparát a že jsou lokalizovány v různých částech, kompartmentech bu ňky ( Vodrážka, 2002) Anabolismus – synthetická fáze metabolismu s p řevahou chemických reakcí, které vedou k synthese a ukládání bílkovin (k r ůstu svalové hmoty) a zásobních látek, tj. glykogenu a triacylglycerol ů. Opakem anabolismu je katabolismus. Anabolické procesy vyžadují dodávání energie. Jsou často reduk ční povahy. Vycházejí z relativn ě malého po čtu výchozích látek, jejich produktem jsou pak tisíce druh ů r ůzných molekul. Katabolismus – část metabolismu, p ři níž dochází k rozkladu látek (zásobních látek nebo p řijatých živin), jejichž p řem ěnami získává organismus energii (ve form ě ATP), reduk ční ekvivalenty (NADHP-nikotinamidadenindinukleotidfosfát) a substráty pot řebné pro biosynthesu látek organismu vlastních. Do katabolických proces ů m ůže vstoupit velmi mnoho r ůzných organických látek, vystupuje z nich naopak jen n ěkolik málo produkt ů.

Glykolýza – Kulturistika odpovídá svým charakterem pohybové aktivit ě provád ěné v anaerobním režimu. Glykolýza je hlavním zdrojem energie pro řadu fermentujících mikroorganism ů (laktobacily, kvasinky alkoholového kvašení), ale také pro erythrocyty a svalové bu ňky pracující v anaerobním režimu . Nejjednodušší je št ěpení na laktát

(kyselinu mlé čnou): C6H12 O6 → 2 C 3H6O3; bu ňka zde získá energii ve form ě dvou molekul ATP - adenosintrifosfát, nejd ůležit ější energetický metabolit bun ěk, je komplexn ě zapojen do metabolismu adenosinfosfát ů.

Obr.8 (Melichna, 1995) 54

7.5. Morfofunk ční charakteristika sportovce – kulturisty

V lidském t ěle se nachází více než 600 p říčně pruhovaných sval ů, z nichž se kulturistika zajímá p ředevším o 10 hlavních skupin následujících kosterních sval ů:

1) flexory - ohýba če paží, jejichž hlavním p ředstavitelem je dvouhlavý sval pažní (m.biceps brachii), 2) extenzory - natahova če paží, jejichž p ředstavitelem je trojhlavý sval pažní (m.triceps brachii), 3) svalstvo ramen, p řestavované hlavn ě svalem deltovým (m.deltoideus), 4) prsní svalstvo, jehož hlavním p ředstavitelem je velký sval prsní (m.pectoralis maior), 5) svalstvo zádové lokalizované, jehož p ředstavitelem je široký sval zádový (m.latissimus dorsi), který v p řípad ě v ětší hypertrofie tvo ří p ři zvednutí paží po stranách hrudníku jakási "k řídla". Dále náleží do této svalové skupiny n ěkolik sval ů pletence horní kon četiny, = to sval podlopatkový, podh řebenový, nadh řebenový, velký a malý sval oblý (mm. subscapularis, infraspinatus, supraspinatus, teres maior et minor). Tyto posledn ě jmenované svaly se samostatn ě neprocvi čují, pon ěvadž jsou dostate čně zat ěžovány p ři tréninku okolních svalových skupin to svalstva paží, ramen a prsou, 6) svalstvo na p řední stran ě stehen, jehož hlavním p ředstavitelem je čty řhlavý sval stehenní (m.quadriceps femoris), 7) svalstvo na zadní stran ě stehen, tj. p ředevším dvouhlavý sval stehenní (m.biceps femoris) a dále sval poloblanitý a pološlašitý (mm. semimembranosus et semitendinosus), 8) svalstvo lýtkové, jehož p ředstavitelem je hlavn ě trojhlavý sval lýtkový (m.triceps surae). Lýtkové svalstvo pat ří k prubí řským kamen ům kulturistiky, pon ěvadž u n ěkterých jedinc ů úporn ě vzdoruje pokus ům o dosažení výrazn ější hypertrofie, 9) svalstvo b řišní tvo ří p řední a postranní část svalového korzetu dolní poloviny trupu. Z kulturistického hlediska jsou jeho dominantními p ředstaviteli oba p římé svaly b řišní (m.rectus abdominis). Stav jejich reliéfu je jedním z d ůležitých ukazatel ů sportovní formy závodníka. Trénink b řišního svalstva k n ěmuž náleží

55

ješt ě šikmé a p říčné b řišní svaly (mm. obliguus abdominis ext. et int. a m. transversus abdominis) nepat ří k nejp říjemn ějším a jeho zanedbání nebo n ěkdy i přehán ění jsou vážnými metodickými nedostatky, 10) vzp řimova če páte ře (nap ř. m. longissimus) jsou složitou velmi po četnou skupinou sval ů na zádech po stranách páte ře. Jsou základem tzv. svalového korzetu páte ře, který je nezbytným p ředpokladem bezproblémové funkce páte ře, zvlášt ě pak její bederní části, která je kritickým bodem celé nosné a pohybové soustavy lidského t ěla. I když tyto svaly nemají p ři hodnocení výkonnosti kulturisty významnou úlohu, každý špi čkový závodník v ěnuje jejich procvi čování z výše uvedených funk čních d ůvod ů velkou pozornost (Melichna, 1995).

Tab . 3. Vybrané hodnoty antropometrických ukazatel ů kulturist ů (Št ěpni čka, a spol., • 1979, Ferrando a Green, 1993, Manore a spol., 1993, Höhler a spol., 1994)

Parametr Kulturisté Nesportovci Tělesná hmotnost (kg) 77,2 – 90,3 72,3 X Tělesná výška (cm) 171,5 – 179,0 182 X Tělesný tuk (%) 4,0 – 9,0 (10,8) ATH (kg) 71,2 – 87,0 Obvod paže (cm) 36,2 – 38,4 27,9 X Obvod hrudníku (cm) 107,0 91,4 X

ATH = aktivní t ělesná hmotnost

Z hlediska kosterních sval ů ukázala analýza bioptických vzork ů tkán ě údaje uvedené v následující tab. 4. Je patrné, že zatímco v p řípad ě m. biceps brachii lze pozorovat výraznou hypertrofii svalových vláken, v jiných svalech nikoliv. Nap ř. v m. vastus lat. byla hypertrofie vláken prokázána jen u silových atlet ů - vzp ěra čů a nikoliv u kulturist ů. Hypertrofie sval ů je provázena i proporcionálním zvýšením obsahu pojivové tkán ě (kolagenu - 13 % jako u nesportujících osob). S tím z řejm ě souvisí i to, že kulturisté nedosahují pokud jde o hodnoty izokinetické svalové síly takových výsledk ů jako nap ř. vzp ěra či (tab. 5).

• MELICHNA J. a kolektiv. Fyziologie t ělesné zát ěže. Karolinum 1995

56

Tab. 4. Hodnoty histochemické analýzy bioptických vzork ů svalové tkán ě (Tesch a • Larsson, 1982, Mac Dougall a spol., 1984) Parametr Kulturisté Vzp ěra či Nesportovci M.vastus lateralis - typ svalových vláken II (%) 44 53 - area svalových vláken II (µm 2.100) 62 79 62 M.deltoideus - typ svalových vláken II (%) 36 50 - area svalových vláken II (µm 2.100) 55 62 M.biceps brachii - area svalových vláken II (µm 2.100) 105,6 67

II = rychlé svalové vlákno

Intenzivní trénink a řada p řísných dietních opat ření vylu čují p řítomnost jakéhokoliv onemocn ění ob ěhové, vylu čovací a zažívací soustavy, hlavn ě pak jater. Je pochopitelné, že je nezbytná i dokonalá funkce nervové, kardiovaskulární, zažívací a vylu čovací soustavy v četn ě žláz s vnit řní sekrecí. Endokrinní onemocn ění jako diabetes, hyper- či hypothyreóza, poruchy pohlavních žláz, hypofýzy či nadledvin vylu čují i p ři sou časných slušných možnostech substituce dosažení významn ějších sportovních

úsp ěch ů v kulturistice. Co se tý če hodnot maximálního aerobního výkonu (VO 2max), potom u kulturist ů tyto vesm ěs nep řesahují hodnoty (tab. 6) popula ční normy. Také hodnoty krevního tlaku jsou jako u normální populace, a to jak v klidu tak i p ři reakci na zatížení organismu.

Tab. 5. Hodnoty svalových ukazatel ů (izokinetická kontrakce) extenze dolní kon četiny. • (Tesch a Larson, 1982)

Parametr Kulturisté Vzp ěra či Nesportující Úhlová rychlost 30 o (s -1) 3,9 4,5 2,8 Úhlová rychlost 180 o (s -1) 2,7 2,8 2,1

• MELICHNA J. a kolektiv. Fyziologie t ělesné zát ěže. Karolinum 1995

57

V krevní plazm ě nacházíme u kulturist ů spíše vyšší hladiny volného testosteronu, což má za následek i zvýšení hladin lipoprotein ů resp. cholesterolu, i když ani ty nep řesahují hodnoty charakteristické pro popula ční normu. (tab. 6)

Tab. 6. Hodnoty funk čních a biochemických ukazatel ů u vrcholových kulturist ů ( • Fröhlich a spol, 1989, Manore a spol., 1993)

Parametr Kulturisté Nesportující Funk ční ukazatele - TK k (torr) 111/71 -1 - VO 2max/kg (ml.min ) 35,1 – 53,0 Krevní biochemické ukazatele - TG (mmol.1 -1) 0,57 – 0,62 (max. 1,80) - Cholesterol (mmol.1 -1) 3,28 – 3,30 (max. 5,20) - HDL cholesterol (mmol.1 -1) 1,55 – 1,68 (0,8 – 1,8) - Celkový testosteron (ng.ml - 5,4 – 6,5 (2,7 – 10,7) 1) - Volný testosteron (pg.ml -1) 19,5 – 20,9 (5,44 – 34,67)

TK = krevní tlak, k = klidová hodnota, TG = triacylglyceroly

• Tab. 7. Výsledky vybraných motorických test ů ( Št ěpni čka, 1967)

Parametr Kulturisté Sprinte ři Studenti VŠ Shyby ( po čet ) 14 9 5 Skok daleký z místa ( cm 247 259 223 ) Kliky ( po čet ) 49 30 25

Pozn.: Shyby a kliky provád ěny bez časového omezení do vy čerpání

• MELICHNA J. a kolektiv. Fyziologie t ělesné zát ěže. Karolinum 1995

58

8. Metodologie výzkumu – metodika řízení tréninkového procesu

V této kapitole je charakterizován a popsán vlastní výzkum této diplomové práce a jeho metodologie. Jsou zde uvedeny tréninkové plány a metody použité p ři výzkumu, dále je uvedena a popsána baterie test ů a m ěř ení. Dochází zde ke srovnání konven čních a specifických tréninkových metod.

8.1. Charakteristika výzkumného souboru vlastního výzkumu

Výzkumným souborem mé diplomové práce je skupina cvi čenc ů (6 osob), kte ří se věnují kulturistice jako hlavní a téměř jediné sportovní aktivit ě. Sledovanými prvky budou: - stav trénovanosti a výkonnosti v závislosti na aplikovaných tréninkových plánech, který bude kontrolován pomocí baterie test ů, - stav t ělesného rozvoje a pom ěr tkání, který bude kontrolován pomocí antropometrických m ěř ení. To bude provád ěno m ěř ením jednotlivých svalových partií pomocí krej čovského metru a pom ěr tkání, resp. množství podkožního tuku pomocí kaliperace. - stav a zm ěny vnit řního prost ředí organismu kontrolovaný pomocí biochemických test ů, p ři kterých bude provád ěn odb ěr 5-10 ml žilní krve, která bude následn ě podrobena rozboru v biochemické laborato ři zdravotnického za řízení. - funk ční testy jako m ěř ení srde ční frekvence a krevního tlaku probíhají vždy ráno na lůžku. Výkonnostní testy jsou realizovány v prost ředí t ělocvi čny (silové testy a díl čí testy vytrvalosti) a také ve sportovní laborato ři FN Hradec Králové (spiroergonomické vyšet ření). - sledování náchylnosti ke zran ění a doby regenerace, - stav pohybového aparátu v závislosti na délce a intenzit ě tréninkového zatížení. Vypracovaný výzkumný protokol ( viz . vzor výzkumného protokolu ) obsahuje vždy základní informace o členu výzkumného souboru, základní biochemické ukazatele, hodnoty antropometrických m ěř ení, výsledné hodnoty funk čních test ů a informace o stavu pohybového aparátu, svalové soustav ě a p řípadných zran ěních či fyziologických nebo patofyziologických zm ěnách.

59

V celkovém hodnocení uvedeme možné p říčiny p řípadných zm ěn organismu a vyhodnocení zjišt ěných hodnot sledovaných ukazatel ů. Zmíním se o p řípadné sportovní praxi v minulosti, zp ůsobu provád ěné regenerace nebo kompenza čních pohybových aktivit, jako jakési „zp ětné vazb ě“ na kulturistický trénink.

Poznámka k funk čním test ům vytrvalosti Rufierr ův test – hodnotí funk ční zdatnost podle úrovn ě a uklid ňování tepové frekvence po zát ěži d řepy. Vyšet ření zahájíme m ěř ením klidové hodnoty tepové frekvence. Pak testovaný provede 30 d řep ů. Každý d řep je provád ěn v jedné sekund ě. Bezprost ředn ě po ukon čení zát ěže m ěř íme tepovou frekvenci ve stoji za 15 sekund. Potom si atestovaný sedne a další m ěř ení provádíme po uklidn ění 1 minuty op ět po dobu 15 sekund. Následnou matematickou operací získáme numerickou hodnotu výsledku testu. Hodnocení je následující: Negativní bodová bilance…výborná zdatnost 0 – 5 bod ů…velmi dobrá t ělesná zdatnost 5,1 – 10 bod ů…pr ůměrná zdatnost 10,1 – 15 bod ů…podpr ůměrná zdatnost 15 bod ů a více…nedostate čná zdatnost, organismus velmi špatn ě tolerující zát ěž (nemoc, únava, p řetrénování) (p řednášky doc. Hlubík, 2006). Step test – hodnotí funk ční zdatnost podle úrovn ě a uklid ňování tepové frekvence po zát ěži vystupováním na stupínek. Vyšet řovaná osoba na daný povel dá jednu nohu na stupínek, druhou nechá stát na zemi. Vystupování a sestupování probíhá tak, že proband nohy na stupínku st řídá. Jedna noha vždy z ůstává na stupínku. Zát ěž se provádí po dobu 5 minut frekvencí 30 výstup ů za minutu. Pro muže je stupínek vysoký 50 cm. Tepová frekvence se m ěř í u sedícího probanda, a to vždy za druhý 30-ti sekundový úsek první, druhé a t řetí minuty po ukon čení zát ěže, tj. v intervalu 30 – 60, 90 – 120, 150 – 180 sekund. Matematickou operací získáme numerickou hodnotu výsledku testu, tzv. index zdatnosti. Hodnocení je pro sportující osoby následující: 140 bod ů a více…výborn ě výkonný 121 – 140 bod ů…velmi dob ře výkonný 101 – 120 bod ů…dob ře výkonný 80 – 100 bod ů…st ředn ě výkonný 80 bod ů a mén ě…mén ě výkonný (p řednášky doc. Hlubík, 2006).

60

Člen výzkumného souboru č.: Údaje platné k:

Jméno: Obvod hrudníku:

Věk: Obvod pasu: ení

Výška (cm): ěř Obvod paže:

Hmotnost (kg): Obvod p ředloktí:

BMI: Obvod stehna: Délka kulturistické praxe v letech: Obvod lýtka: Pr ůměrná četnost trénink ů týdn ě: Tělesný tuk (%): Zkušenost s kulturistickou sout ěží: Ano/Ne Antropometrie hodnoty- m svalových partií Užívání dopingu* Ano/NE Biochemické ukazatele: Stav pohybového aparátu Funk ční testy Jaterní testy ( norma) Ramenní klouby: Funk ční hodnoty -1 Bilirubin celk. ( 3-17) Kolenní klouby: VO 2max/kg (ml.min ) ALT ( 0,05- 0,79) Klouby záp ěstí: Klidová tepová frekvence AST (0,05-0,68) Loketní klouby: Krevní tlak (torr) Lipidy (norma) Ky čelní klouby: Cholesterol (2,2-5,2) Hodnoty silových test ů Triglyceridy (0-1,46) Svalová soustava: bench-press - max. výkon: HDL-Cholesterol (0,91-3) po čet shyb ů nadhmatem: dřep s velkou činkou . max. LDL-Cholesterol (1,5-3,36) výkon: Endokrinní hormon ( norma) TSH Tyreotropin (0,4-4) Vytrvalostní testy Ruffier ův test Step - test

Jiné : Tab.8 vzor výzkumného protokolu - po čáte ční stav

61

8.2. Hypotézy

Ve vlastním výzkumu pracujeme s níže uvedenými hypotézami.

V oblasti funk čních test ů je dána hypotéza, že kulturistický trénink má stejn ě jako každá jiná fyzická aktivita obecn ě pozitivní vliv na hodnoty klidové tepové frekvence, krevního tlaku či VO 2max. Dále p ředpokládáme, že realizace kulturistického tréninku má podstatný vliv na stupe ň výkonnosti v silových testech. Naopak v oblasti vytrvalosti předpokládáme pouze obecn ě pozitivní vliv kulturistického tréninku. P ři srovnání konven čních a intenzifika čních tréninkových metod p ředpokládáme nejv ětší rozdíl ve výkonnosti p ři silových testech. V oblasti antropometrických m ěř ení je dána silná hypotéza, že realizace kulturistického tréninku má zna čný vliv na zm ěnu, resp. zvýšení antropometrických hodnot. V relativním srovnání p ředpokládáme v ětší zlepšení p ři užití specifických tréninkových metod, nebo ť existuje nutnost neustále zvyšovat nebo alespo ň udržovat intenzitu tréninku, aby byla svalová hmota stimulována k růstu. Co se týká biochemických ukazatel ů, zde p ředpokládáme jistý negativní vliv na hodnoty jaterních test ů, což bývá spojeno se zvýšenou fyzickou zát ěží a také s příjmem většího množství potravy, resp. vyšší t ělesnou hmotností. Tukový metabolismus je dle hypotézy ovlivn ěn pouze okrajov ě, kdy p ředpokládáme pouze obecný pozitivní vliv. Rozdíly ve vlivu jednotlivých tréninkových p řístup ů nep ředpokládáme.

62

8.3. Po čáte ční stav vlastního výzkumu

Vlastní výzkum trval celkem 10 m ěsíc ů. Za čal v říjnu 2009 a ukon čen byl v červnu 2010. Níže jsou uvedeny výzkumné protokoly jednotlivých člen ů výzkumného souboru s po čáte čními hodnotami sledovaných prvk ů. Všichni ú častnicí výzkumu jsou v kulturistice na pokro čilé úrovni. V tabulkách je uvedena délka praxe v kulturistice, antropometrické hodnoty a také hodnoty funk čních a biochemických ukazatel ů.

Člen výzkumného souboru č.: 1 Údaje platné k: 10/2009 Jméno: T.N. Obvod hrudníku: 120 cm ení

Věk: 26 ěř Obvod pasu: 81 cm Výška (cm): 172 Obvod paže: 40 cm Hmotnost (kg): 82 Obvod p ředloktí: 32 cm BMI: 27,71 Obvod stehna: 59 cm Délka kulturistické praxe v letech: 8,5 svalových partií Obvod lýtka: 38 cm Pr ůměrná četnost trénink ů týdn ě: 4-5 Tělesný tuk (%): 7%

Zkušenost s kulturistickou Antropometrie hodnoty- m sout ěží: ANO Užívání dopingu* NE Biochemické ukazatele: Stav pohybového aparátu Funk ční testy Ramenní klouby: zran ění ramenního kloubu, viz. celkové Jaterní testy ( norma) hodnocení Funk ční hodnoty 14,5 -1 Bilirubin celk. ( 3-17) umol/l Kolenní klouby: bez poškození, funk čnost v norm ě VO 2max/kg (ml.min ): 53,76 ALT ( 0,05- 0,79) 0,85 ukat/l Klouby záp ěstí: bez poškození, funk čnost v norm ě Klidová tepová frekvence: 61 tep ů AST (0,05-0,68) 0,69 ukat/l Loketní klouby: bez poškození, funkčnost v norm ě Krevní tlak (torr): 120/70 Lipidy (norma) Ky čelní klouby: bez poškození, funk čnost v norm ě 8,0 Cholesterol (2,2-5,2) mmol/l Hodnoty silových test ů 1,46 Triglyceridy (0-1,46) mmol/l Svalová soustava: bench-press - max. výkon: 124 kg 1,21 HDL-Cholesterol (0,91-3) mmol/l po čet shyb ů nadhmatem: 16 6,1 LDL-Cholesterol (1,5-3,36) mmol/l dřep s velkou činkou max. výkon: 190 kg Endokrinní hormon ( norma) ě TSH Tyreotropin (0,4-4) 1,660mU/l Stav svalové soustavy je bez patofyziologických zm n. Vytrvalostní testy Vlastnosti sledovaných sval ů (nap ř. flexibilita, klidový tonus) ů jsou v norm ě. Svalová tká ň nebyla postižena v pr ůběhu Ruffier v test: 3 b. kulturistické praxe žádným zran ěním. Ob čas se o bjevuje Step – test: 138 b. bolestivost v bederní oblasti páte ře, která je pravd ěpodobn ě zp ůsobena p řílišným zat ěžováním posturálního svalstva, b ěhem provád ění specifických cvik ů (d řepy s velkou činkou). Jiné : Diagnostikována d ědi čná hypercholesterolémie

Celkové hodnocení : Pravd ěpodobn ě v d ůsledku dlouhodobého intenzivního zat ěžování ramenního kloubu p ři specifickém kulturistickém tréninku došlo v prosinci 2006 ke zran ění ramenního kloubu s diagnózou Synovitis AC 1.dx a edém v okolí šlachy m. subscapularis. Problém p řetrvává již do b řezna 2007, má však ustupující tendenci.

63

Prognóza p ředpokládá uzdravení v horizontu asi 3 až 4 m ěsíc ů. Následné zhoršení stavu, diagnostikována nekróza klí ční kosti. V únoru 2008 proveden operativní zákrok – artroskopie ramenního kloubu, p ři které došlo k resekci laterálního konce klí čku. Tato operace se velmi zda řila, mírn ě však snížila možnost tréninkového zatížení zejména p ři cvicích namáhající ramenní klouby. Až na tento p řípad zran ěného ramenního kloubu nep řinesla dosavadní kulturistická praxe tomuto členu výzkumného souboru žádné zjevné negativní zdravotní d ůsledky. Naopak projevují se pozitivní d ůsledky kulturistického cvi čení viz. kapitola Pozitivní vliv kulturistiky na lidský organismus. Tento cvi čenec také d ůsledn ě dbá zásad a doporu čení, která mají za cíl minimalizovat možnost vzniku negativních d ůsledk ů na organismus p ři vykonávání kulturistiky a sou časn ě se v ěnuje rekrea čně i jiným pohybovým aktivitám, které mají kompenza ční a regenera ční charakter. Jsou jimi ob časné kondi ční b ěhání, plavání, jízda na kole či lyžování. * - Užívání anabolických steroid ů a dalších zakázaných podp ůrných látek kdykoli během kulturistické praxe.

64

Člen výzkumného souboru č.: 2 Údaje platné k: 10/2009 Jméno: T.No. Obvod hrudníku: 126 cm ení

Věk: 26 ěř Obvod pasu: 93 cm Výška (cm): 185 Obvod paže: 46 cm Hmotnost (kg): 102 Obvod p ředloktí: 33 cm BMI: 29,80 Obvod stehna: 61 cm Délka kulturistické praxe v letech: 8 svalových partií Obvod lýtka: 38 cm Pr ůměrná četnost trénink ů týdn ě: 4-5 Tělesný tuk (%): 12%

Zkušenost s kulturistickou Antropometrie hodnoty- m sout ěží: NE Užívání dopingu* NE Biochemické ukazatele: Stav pohybového aparátu Funk ční testy Jaterní testy ( norma) Ramenní klouby: bez poškození, funk čnost v norm ě Funk ční hodnoty -1 Bilirubin celk. ( 3-17) 11,5 umol/l Kolenní klouby: bez poškození, funk čnost v norm ě VO 2max/kg (ml.min ): 51,20 ALT ( 0,05- 0,79) 0,76 ukat/l Klouby záp ěstí: bez poškození, funk čnost v norm ě Klidová tepová frekvence: 63 tep ů AST (0,05-0,68) 0,54 ukat/l Loketní klouby: bez poškození, funk čnost v norm ě Krevní tlak (torr): 120/80 Lipidy (norma) Ky čelní klouby: bez poškození, funk čnost v norm ě Cholesterol (2,2-5,2) 4,47 mmol/l Hodnoty silových test ů Triglyceridy (0-1,46) 1,55 mmol/l Svalová soustava: bench-press - max. výkon: 138 kg HDL-Cholesterol (0,91-3) 1,60 mmol/l po čet shyb ů nadhmatem: 10 ř č ě d ep s velkou inkou max. výkon: LDL-Cholesterol (1,5-3,36) 2,27 mmol/l Stav svalové soustavy je bez patofyziologických zm n. 200 kg Vlastnosti sledovaných sval ů (nap ř. flexibilita, klidový tonus) Endokrinní hormon ( norma) jsou v norm ě. Svalová tká ň nebyla postižena v pr ůběhu ě č TSH Tyreotropin (0,4-4) 1,535mU/l kulturistické praxe žádným zran ním. Ob as se objevuje Vytrvalostní testy bolestivost v bederní oblasti páte ře, která je pravd ěpodobn ě ů zp ůsobena p řílišným zat ěžováním posturálního svalstva, b ěhem Ruffier v test: 5,3 b. provád ění specifických cvik ů (d řepy s velkou činkou). U Step – test: 120 b. tohoto cvi čence došl o vlivem p říliš rychlého nár ůstu svalové hmoty k výskytu strijí v oblasti m. biceps brachii a to v období leden až duben 2004. Jiné : Diagnostikovány kostní výr ůstky v koleních kloubech zp ůsobující chronickou mírnou bolestivost p ři pohybu.Nemají souvislost s kulturistikou.

Celkové hodnocení : Dosavadní kulturistická praxe nezp ůsobila tomuto členu výzkumného souboru žádné zjevné negativní zdravotní d ůsledky krom ě výskytu zmín ěných strijí, což je ale u kulturist ů celkem b ěžné. Naopak projevují se pozitivní důsledky kulturistického cvi čení viz. kapitola Pozitivní vliv kulturistiky na lidský organismus. Tento cvi čenec také d ůsledn ě dbá zásad a doporu čení, která mají za cíl minimalizovat možnost vzniku negativních d ůsledk ů na organismus p ři vykonávání kulturistiky. V sou časnosti se v ěnuje rekrea čně i jiným pohybovým aktivitám, které mají kompenza ční a regenera ční charakter. Jsou jimi ob časné kondi ční b ěhání, plavání či jízda na kole. * - Užívání anabolických steroid ů a dalších zakázaných podp ůrných látek kdykoli během kulturistické praxe.

65

Člen výzkumného souboru č.: 3 Údaje platné k: 10/2009 Jméno: M.H. Obvod hrudníku: 129 cm ení

Věk: 33 ěř Obvod pasu: 103 cm Výška (cm): 189 Obvod paže: 48 cm Hmotnost (kg): 122 Obvod p ředloktí: 39 cm BMI: 34,15 Obvod stehna: 69 cm Délka kulturistické praxe v letech: 14 svalových partií Obvod lýtka: 45 cm Pr ůměrná četnost trénink ů týdn ě: 3-4 Tělesný tuk (%): 17%

Zkušenost s kulturistickou Antropometrie hodnoty- m sout ěží: NE Užívání dopingu* NE Biochemické ukazatele: Stav pohybového aparátu Funk ční testy Jaterní testy ( norma) Ramenní klouby: bez poškození, funk čnost v norm ě Funk ční hodnoty -1 Bilirubin celk. ( 3-17) 10,4 umol/l Kolenní klouby: bez poškození, funk čnost v norm ě VO 2max/kg (ml.min ): 42,40 ALT ( 0,05- 0,79) 0,69 ukat/l Klouby záp ěstí: bez poškození, funk čnost v norm ě Klidová tepová frekvence: 68 tep ů AST (0,05-0,68) 0,53 ukat/l Loketní klouby: bez poškození, funk čnost v norm ě Krevní tlak (torr): 125/80 Lipidy (norma) Ky čelní klouby: bez poškození, funk čnost v norm ě Cholesterol (2,2-5,2) 5,16 mmol/l Hodnoty silových test ů Triglyceridy (0-1,46) 1,60 mmol/l Svalová soustava: bench-press - max. výkon: 155 kg HDL-Cholesterol (0,91-3) 1,58 mmol/l po čet shyb ů nadhmatem: 8 dřep s velkou činkou . max. výkon: LDL-Cholesterol (1,5-3,36) 3,16 mmol/l 240 kg Endokrinní hormon ( norma) TSH Tyreotropin (0,4-4) 1,595mU/l Vytrvalostní testy Ruffier ův test: 6,2 b. Stav svalové soustavy je b ez patofyziologických zm ěn. Step – test: 100 b. Vlastnosti sledovaných sval ů (nap ř. flexibilita, klidový tonus) jsou v norm ě. Svalová tká ň nebyla postižena v pr ůběhu kulturistické praxe žádným zran ěním Jiné :

Celkové hodnocení : Dosavadní kulturistická praxe nezp ůsobila tomuto členu výzkumného souboru žádné zjevné negativní zdravotní d ůsledky. Naopak projevují se pozitivní d ůsledky kulturistického cvi čení viz. kapitola Pozitivní vliv kulturistiky na lidský organismus. V praxi se projevili výrazným zmírn ěním až postupným úplným odstran ěním bolesti v hrudní a bederní oblasti zad. Tento cvi čenec také d ůsledn ě dbá zásad a doporu čení, která mají za cíl minimalizovat možnost vzniku negativních důsledk ů na organismus p ři vykonávání kulturistiky (nap ř. d ůkladným rozcvi čením se před každým tréninkem). V sou časnosti se již v podstat ě nev ěnuje jiným pohybovým aktivitám, které mají kompenza ční nebo regenera ční charakter. * - Užívání anabolických steroid ů a dalších zakázaných podp ůrných látek kdykoli během kulturistické praxe.

66

Člen výzkumného souboru č.: 4 Údaje platné k: 10/2009 Jméno: P.G. Obvod hrudníku: 121 cm ení

Věk: 29 ěř Obvod pasu: 88 cm Výška (cm): 180 Obvod paže: 44 cm Hmotnost (kg): 94 Obvod p ředloktí: 35 cm BMI: 29,01 Obvod stehna: 61 cm Délka kulturistické praxe v letech: 8 svalových partií Obvod lýtka: 40 cm Pr ůměrná četnost trénink ů týdn ě: 4-5 Tělesný tuk (%): 10%

Zkušenost s kulturistickou Antropometrie hodnoty- m sout ěží: NE Užívání dopingu* NE Biochemické ukazatele: Stav pohybového aparátu Funk ční testy Jaterní testy ( norma) Ramenní klouby: bez poškození, funk čnost v norm ě Funk ční hodnoty -1 Bilirubin celk. ( 3-17) 8,3 umol/l Kolenní klouby: bez poškození, funk čnost v norm ě VO 2max/kg (ml.min ): 50,20 ALT ( 0,05- 0,79) 0,82 ukat/l Klouby záp ěstí: bez poškození, funk čnost v norm ě Klidová tepová frekvence: 61 tep ů AST (0,05-0,68) 0,69 ukat/l Loketní klouby: bez poškození, funk čnost v norm ě Krevní tlak (torr): 125/70 Lipidy (norma) Ky čelní klouby: bez poškození, funk čnost v normě Cholesterol (2,2-5,2) 4,48 mmol/l Hodnoty silových test ů Triglyceridy (0-1,46) 1,19 mmol/l Svalová soustava: bench-press - max. výkon: 126 kg HDL-Cholesterol (0,91-3) 1,07 mmol/l po čet shyb ů nadhmatem: 12 dřep s velkou činkou . max. výkon: LDL-Cholesterol (1,5-3,36) 2,98 mmol/l 180 kg Endokrinní hormon ( norma) TSH Tyreotropin (0,4-4) 1,615mU/l Vytrvalostní testy Ruffier ův test: 4,5 b. Stav svalové soustavy je bez patofyziologických zm ěn. Step – test: 125 b. Vlastnosti sl edovaných sval ů (nap ř. flexibilita, klidový tonus) jsou v norm ě. Svalová tká ň nebyla postižena v pr ůběhu kulturistické praxe žádným zran ěním Jiné :

Celkové hodnocení : Dosavadní kulturistická praxe nezp ůsobila tomuto členu výzkumného souboru žádné zjevné negativní zdravotní d ůsledky. Naopak projevují se pozitivní d ůsledky kulturistického cvi čení viz. kapitola Pozitivní vliv kulturistiky na lidský organismus. Tento cvi čenec také d ůsledn ě dbá zásad a doporu čení, která mají za cíl minimalizovat možnost vzniku negativních d ůsledk ů na organismus p ři vykonávání kulturistiky. V sou časnosti se v ěnuje rekrea čně i jiným pohybovým aktivitám, které mají kompenza ční a regenera ční charakter. Jsou jimi bojové sporty, ob časné kondi ční plavání, lyžování či jízda na kole. * - Užívání anabolických steroid ů a dalších zakázaných podp ůrných látek kdykoli během kulturistické praxe.

67

Člen výzkumného souboru č.: 5 Údaje platné k: 10/2009 Jméno: J.H. Obvod hrudníku: 134 cm ení

Věk: 30 ěř Obvod pasu: 91 cm Výška (cm): 192 Obvod paže: 47 cm Hmotnost (kg): 115 Obvod p ředloktí: 35 cm BMI: 31,19 Obvod stehna: 71 cm Délka kulturistické praxe v letech: 8 svalových partií Obvod lýtka: 45 cm Pr ůměrná četnost trénink ů týdn ě: 5-6 Tělesný tuk (%): 9%

Zkušenost s kulturistickou Antropometrie hodnoty- m sout ěží: ANO Užívání dopingu* - Biochemické ukazatele: Stav pohybového aparátu Funk ční testy Jaterní testy ( norma) Ramenní klouby: ob časná bolestivost, funk čnost v norm ě Funk ční hodnoty -1 Bilirubin celk. ( 3-17) 14,7 umol/l Kolenní klouby: bez poškození, funk čnost v norm ě VO 2max/kg (ml.min ): 42,20 ALT ( 0,05- 0,79) 1,55 ukat/l Klouby záp ěstí: bez poškození, funk čnost v norm ě Klidová tepová frekvence: 71 tep ů AST (0,05-0,68) 1,68 ukat/l Loketní klouby: bez poškození, funk čnost v norm ě Krevní tlak (torr): 130/90 Lipidy (norma) Ky čelní klouby: bez poškození, funk čnost v norm ě Cholesterol (2,2-5,2) 3,1 mmol/l Hodnoty silových test ů Triglyceridy (0-1,46) 0,64 mmol/l Svalová soustava: bench-press - max. výkon: 150 kg HDL-Cholesterol (0,91-3) 0,69 mmol/l po čet shyb ů nadhmatem: 6 dřep s velkou činkou . max. výkon: LDL-Cholesterol (1,5-3,36) 2,0 mmol/l 230 kg Endokrinní hormon ( norma) TSH Tyreotropin (0,4-4) 1,750mU/l Vytrvalostní testy Pravd ěpodobn ě vlivem intenzivní tréninkové zát ěže se objevují ů náznaky patofyziologických zm ěn ve svalové i pojivové tkáni. Ruffier v test: 5,9 b. Dochází ke snížení jejich elasticity a výskytu mikrotraumat. Step – test: 105 b. V praxi se to to projevuje celkem častými bolestmi pletence ramenního kloubu či bolestmi zad, zejména sval ů ale i pojivové tkán ě. Jiné :

Celkové hodnocení : Z celkové délky kulturistické praxe dochází k užívání dopingu asi poslední dva roky. Práv ě v tomto období se za čaly projevovat negativní dopady tohoto jednání. Problémy se týkají jak pohybového aparátu, tak dosti výrazn ě činnosti vnit řních orgán ů. Do té doby platilo i pro tohoto cvi čence v podstat ě totéž co pro ostatní členy výzkumného souboru. Tudíž jednozna čná p řevaha pozitivního p ůsobení kulturistiky na lidské zdraví. Viz. kapitola Pozitivní vliv kulturistiky na lidský organismus. Tento cvi čenec se nev ěnuje jiné pohybové aktivit ě. * - Užívání anabolických steroid ů a dalších zakázaných podp ůrných látek kdykoli během kulturistické praxe.

68

Člen výzkumného souboru č.: 6 Údaje platné k: 10/2009 Jméno: O.N. Obvod hrudníku: 111 cm ení

Věk: 26 ěř Obvod pasu: 79 cm Výška (cm): 170 Obvod paže: 38 cm Hmotnost (kg): 74 Obvod p ředloktí: 31 cm BMI: 25,60 Obvod stehna: 56 cm Délka kulturistické praxe v letech: 7 svalových partií Obvod lýtka: 37 cm Pr ůměrná četnost trénink ů týdn ě: 3-4 Tělesný tuk (%): 7%

Zkušenost s kulturistickou Antropometrie hodnoty- m sout ěží: ANO Užívání dopingu* NE Biochemické ukazatele: Stav pohybového aparátu Funk ční testy Jaterní testy ( norma) Ramenní klouby: bez poškození, funk čnost v norm ě Funk ční hodnoty -1 Bilirubin celk. ( 3-17) 9,6 umol/l Kolenní klouby: bez poškození, funk čnost v norm ě VO 2max/kg (ml.min ): 52,30 ALT ( 0,05- 0,79) 0,73 ukat/l Klouby záp ěstí: bez poškození, funk čnost v norm ě Klidová tepová frekvence: 61 tep ů AST (0,05-0,68) 0,51 ukat/l Loketní klouby: bez poškození, funk čnost v norm ě Krevní tlak (torr): 120/70 Lipidy (norma) Ky čelní klouby: bez poškození, funk čnost v norm ě Cholesterol (2,2-5,2) 5,70 mmol/l Hodnoty silových test ů Triglyceridy (0-1,46) 1,40 mmol/l Svalová soustava: bench-press - max. výkon: 110 kg HDL-Cholesterol (0,91-3) 1,21 mmol/l po čet shyb ů nadhmatem: 16 dřep s velkou činkou . max. výkon: LDL-Cholesterol (1,5-3,36) 4,15 mmol/l 150 kg Endokrinní hormon ( norma) TSH Tyreotropin (0,4-4) 1,610mU/l Vytrvalostní testy Ruffier ův test: 4 b. Stav svalové soustavy je bez pat ofyziologických zm ěn. Step – test: 137 b. Vlastnosti sledovaných sval ů (nap ř. flexibilita, klidový tonus) jsou v norm ě. Svalová tká ň nebyla postižena v pr ůběhu kulturistické praxe žádným zran ěním. Jiné : Diagnostikována d ědi čná hypercholesterolémie

Celkové hodnocení : Dosavadní kulturistická praxe nezp ůsobila tomuto členu výzkumného souboru žádné zjevné negativní zdravotní d ůsledky. Naopak projevují se pozitivní d ůsledky kulturistického cvi čení viz. kapitola Pozitivní vliv kulturistiky na lidský organismus. Tento cvi čenec také d ůsledn ě dbá zásad a doporu čení, která mají za cíl minimalizovat možnost vzniku negativních d ůsledk ů na organismus p ři vykonávání kulturistiky. V sou časnosti se v ěnuje rekrea čně i jiným pohybovým aktivitám, které mají kompenza ční a regenera ční charakter. Jsou jimi ob časné kondi ční b ěhání, plavání či jízda na kole * - Užívání anabolických steroid ů a dalších zakázaných podp ůrných látek kdykoli během kulturistické praxe.

69

8.4. Metodika tréninku

Vlastní tréninkový plán byl realizován po dobu 10 m ěsíc ů. V tomto období bylo uskute čněno v rámci řízení tréninkového procesu celkem 5 tréninkových plán ů, které byly provád ěny s četností p ětkrát týdn ě systémem 2+1+2+1, tzn. dva dny trénink – odpo činek – dva dny trénink – odpo činek, a byly shodné pro každého člena výzkumného souboru. Shodné byly ve smyslu totožného obsahu tréninkových jednotek, jejich objemu, frekvence, výb ěru jednotlivých cvik ů, atd. Rozdíly byly však ve zvolené tréninkové metodice, resp. zvolených tréninkových principech, zejména v oblasti intenzity. Sledováno bylo používání tzv. intenzifika čních tréninkových metod a princip ů. To znamená, že část člen ů výzkumného souboru, kte ří mají zkušenost s kulturistickou sout ěží, používali nejaktuáln ější intenzifika ční metody a principy. Ostatní členové výzkumného souboru realizovali tréninkový cyklus, resp. plány za užití obecných a konzervativních tréninkových metod a princip ů, které jsou popsané v kapitole „Charakteristika a význam sportovní kulturistiky“. Cílem výzkumu bylo tedy zjistit a následn ě konfrontovat vlivy ur čitých tréninkových metod a princip ů na zm ěny v úrovni trénovanosti a výkonnosti jednotlivých člen ů výzkumného souboru. Zjiš ťování pot řebných informací bylo realizováno za pomocí baterie test ů, m ěř ení a laboratorních zkoušek, které byly popsány v části „Charakteristika výzkumného souboru vlastního výzkumu“. Toto testování bylo provád ěno každé dva m ěsíce, vždy po uplynutí díl čího tréninkového plánu. Celkem tedy prob ěhlo p ět díl čích m ěř ení, zkoušek a testování. Výstupy této činnosti jsou uvedeny níže v grafické podob ě s přiloženým komentá řem.

V následující podkapitole je uveden konven ční tréninkový plán na díl čí období, tzn. 2 měsíce trénování, který byl aplikován na všechny členy výzkumného souboru. Polovina člen ů výzkumného souboru cvi čila konven čně a za užití konzervativních metod. Druhá polovina, členové mající zkušenost s kulturistickou sout ěží, používala p ři tréninku specifické a intenzifika ční tréninkové metody v četn ě individuálního p řizp ůsobení. V komentá ři jsou obecn ě popsány na n ěkolika konkrétních p řípadech použité specifické a intenzifika ční metody, které se odlišovaly od konven čních tréninkových jednotek.

70

8.4.1. Konven ční tréninkový plán pro 2-měsí ční cyklus

1. tréninkový den: trénink dolních kon četin • tlaky na stroji - legpress 3 x 10-12 opakování • tzv. zakopávání na stroji v leže 3 x 10-12 opakování • výpony na stroji – lýtka 3 x 10-12 opakování 2. tréninkový den: trénink hrudníku, tricepsu paže • bench-press na rovné lavici 3 x 10-12 opakování • tlaky na stroji tzv. nautilus 3 x 10-12 opakování • tlaky v sed ě na stroji, tzv. vertikální bech-press 3 x 10-12 opakování • tzv. rozpažování s jednoru čními činkami 3 x 10-12 opakování • stahování protism ěrných kladek 3 x 10-12 opakování • tzv. kick-back (extenze paže v loketním kloubu) na trénink tricepsu 3 x 10-12 opakování • stahování kladky tricepsy s provazovým adaptérem 3 x 10-12 opakování 3. tréninkový den: trénink zádového svalstva a bicepsu paže • přitahování velké činky ve stoje 3 x10-12 opakování • tzv. veslování v sed ě na kladce 3 x 10-12 • stahování horní kladky na hrudník a za záda – celkem 2 a 2 série x 10-12 opakování • stahování vrchní kladky s paralelním adaptérem 3 x 10-12 opakování • tzv. kladivové bicepsové zdvihy jednoru čních činek ve stoje 3 x 10-12 opakování • bicepsové zdvihy - tzv. Scotova lavice 3 x 10-12 opakování 4. tréninkový den – čtvrtek: trénink kvadricepsu, lýtek a ramen • tzv. p ředkopávání na stroji (extenze v kolenním kloubu) 3 x 10-12 opakování • výpony na stroji – lýtka 3 x 10-12 opakování 3 x 10-12 opakování • upažování s jednoručními činkami 3 x 10-12 opakování 5. tréninkový den – pátek: trénink paží • francouzský tlak s velkou činkou v leže 3 x 10-12 opakování • bicepsové zdvihy s velkou činkou, tzv. EZ adaptér 3 x10-12 opakování • stahování kladky tricepsy 3 x 10-12 opakování

71

• bicepsové zdvihy vsed ě na naklon ěné lavi čce s jednoru čními činkami 3 x 10-12 opakování • stahování kladky tricepsy nadhmatem 3x 10-12 opakování • bicepsové zdvihy ve stoje s velkou činkou 3x10-12 opakování

8.4.2. Komentá ř, popis specifických a intenzifika čních metod

P ři aplikaci výše uvedeného tréninkového plánu byly u 3 člen ů výzkumného souboru využívány specifické a intenzifika ční tréninkové metody, jejichž cílem bylo maximáln ě zefektivnit tréninkové úsilí v ůč i stavu trénovanosti a výkonnosti. Tyto metody užívali 3 cvi čenci, kte ří mají zkušenosti s kulturistickými sout ěžemi. Nap říklad p ři tréninku dolních kon četin a provád ění tlak ů na stroji legpress byly v rámci jednotlivých cvi čebních sérií užívány intenzifika ční principy jako: alternativní po čet opakování či sérií, princip excentrické kontrakce, izometrická kontrakce na r ůzný časový úsek, princip nad-maximálního úsilí či tzv. flushing systém, aj. Specifikum uvedených metod a princip ů spo čívá hlavn ě v aktivní kombinaci a slu čování jednotlivých tréninkových princip ů p římo v každé tréninkové sérii. P ři cvi čení na legpressu bylo také operativn ě m ěněno postavení chodidel dolních kon četin na tlakové ploše, čímž docilujeme komplexn ějšího zacílení na jednotlivé svaly kvadricepsu, což v kone čném d ůsledku vede k výrazn ějšímu svalovému r ůstu a lepší svalové definici celého kvadricepsu. Dalším p říkladem specifických metod je jejich použití p ři tréninku hrudníku, p ři cviku zvaném „rozpažování v leže s jednoru čními činkami“. Tento cvik se používá p ři zvyšování tzv. svalové definice. P ři konven čním p řístupu udržuje cvi čenec paže, resp. ruce ve stále stejné poloze – tzv. paralelní postavení rukou. Tato pozice je stejná po celou fázi cviku. Intenzifika ční forma tohoto cviku spo čívá v prom ěnlivém postavení paží, resp. rukou v pr ůběhu pohybu jednotlivých opakování. Specifické je, že p ři dokon čování pohybu, kdy se ob ě paže, resp. ruce s činkami p řibližují až st řetávají ve vertikálním maximu nad hrudníkem, dochází k tzv. vnější rotaci v ramenním kloubu, což vede k maximální kontrakci prsního svalu, zejména jeho spodní až st řední části. P ři tréninku paží spo číval intenzifika ční p řístup také v alternativních možnostech úchopu b řemen, resp. činek a ná řadí. To znamená, že p ři tréninku bicepsu i tricepsu paže jsme operativn ě m ěnili zp ůsob a úhly úchopu. I tyto sekundárn ě zapojované

72 svalové skupiny lze totiž zapojit z různých uhl ů. Tím docílíme celkov ě lepšího zapojení všech díl čích sval ů, jejich následné rozvoje a znateln ější svalové definice. U paží můžeme cílit na ob ě hlavy bicepsu, hluboký sval pažní či svaly p ředloktí. P ři konven čním p řístupu, resp. pouze užitím jednoho standardního úchopu nelze sval zatížit tak d ůkladn ě a komplexn ě. Podobným systémem byly aplikovány p ředm ětné specifické a intenzifika ční metody i při tréninku dalších svalových partií, za ú čelem maximálního oddálení stavu tréninkové stagnace a maximálního efektu tréninkového úsilí. Pozn. P řesné a detailní použité tréninkové postupy, metody a principy,které byly realizovány ve vlastním výzkumu této diplomové práce , nejsou v této zám ěrn ě uvedeny ani. Autor této diplomové práce si tak chrání vlastní zkušenosti, znalosti a poznatky, které získal b ěhem dlouholeté kulturistické a trenérské praxe.

73

9. Výzkum - vliv jednotlivých tréninkový metod na výkonnost v kulturistice

Hlavní cíl výzkumu bylo ur čit vliv aplikovaných tréninkových metod na výkonnost v kulturistice a provést absolutní i relativní srovnání konven čních tréninkových p řístup ů oproti specifickým a intenzifika čním metodám ve smyslu jejich vlivu na zm ěnu ve stavu trénovanosti a výkonnosti v kulturistice.

9.1. Vlastní výzkum a jeho výsledky

- Hodnoty funk čních test ů byly získány:
spiroergonomické vyšet ření ve sportovní laborato ři
silové a vytrvalostní testy ve vnit řním prostoru t ělocvi čny - Hodnoty antropometrie:
měř ení svalových skupin
kaliperace 10 kožních řas
BMI - Hodnoty biochemických ukazatel ů:
laboratorní odb ěry žilní krve

9.1.1. Funk ční testy

Funk ční testy datum 1.10.2009 1.12.2009 1.2.2010 1.4.2010 1.6.2010 člen T.N. T.N. T.N. T.N. T.N. Funk ční hodnoty -1 VO 2max/kg (ml.min ) 53,76 53,82 52,03 52,01 54,16 Klidová tepová frekvence 61 61 63 64 60 Krevní tlak (torr) 120/70 120/68 123/71 125/75 120/60

Hodnoty silových test ů bench-press - max. výkon (kg) 124 126 129 129 127 po čet shyb ů nadhmatem 16 16 17 18 20 dřep s velkou činkou . max. výkon (kg) 190 190 195 205 200

Vytrvalostní testy Riffier ův test 3 b. 3 b. 4 b. 4.b. 2b. Step test 138 b. 137 b. 137 b. 135 b. 141 b.

74

Funk ční testy datum 1.10.2009 1.12.2009 1.2.2010 1.4.2010 1.6.2010 člen T.No. T.No. T.No. T.No. T.No. Funk ční hodnoty -1 VO 2max/kg (ml.min ) 51,2 51,41 51,02 50,11 51,3 Klidová tepová frekvence 63 62 62 64 63 Krevní tlak (torr) 120/80 120/80 125/80 125/85 120/70

Hodnoty silových test ů bench-press - max. výkon (kg) 138 140 145 148 146 po čet shyb ů nadhmatem 10 11 11 9 10 dřep s velkou činkou . max. výkon (kg) 200 210 205 210 205

Vytrvalostní testy Riffier ův test 5,3 b. 5,1 b. 5,1 b. 5,8 b. 5,0 b. Step test 120 b. 121 b. 122 b. 118 b. 121 b.

Funk ční testy datum 1.10.2009 1.12.2009 1.2.2010 1.4.2010 1.6.2010 člen M.H. M.H. M.H. M.H. M.H. Funk ční hodnoty -1 VO 2max/kg (ml.min ) 42,4 42,48 42,51 41,95 42,72 Klidová tepová frekvence 68 67 67 68 66 Krevní tlak (torr) 125/80 125/80 128/82 127/81 125/80

Hodnoty silových test ů bench-press - max. výkon (kg) 155 159 160 165 160 po čet shyb ů nadhmatem 8 9 8 8 10 dřep s velkou činkou . max. výkon (kg) 240 250 255 265 260

Vytrvalostní testy Riffier ův test 6,2 b. 6,1 b. 6,2 b. 6,4 b. 6,2 b. Step test 100 b. 102 b. 105 b. 103 b. 105 b.

75

Funk ční testy datum 1.10.2009 1.12.2009 1.2.2010 1.4.2010 1.6.2010 člen P.G. P.G. P.G. P.G. P.G. Funk ční hodnoty -1 VO 2max/kg (ml.min ) 50,2 51,03 51,12 50,98 51,25 Klidová tepová frekvence 61 61 60 62 60 Krevní tlak (torr) 125/70 120/70 120/72 125/73 120/70

Hodnoty silových test ů bench-press - max. výkon (kg) 126 126 130 135 132 po čet shyb ů nadhmatem 12 13 13 12 14 dřep s velkou činkou . max. výkon (kg) 180 185 190 190 185

Vytrvalostní testy Riffier ův test 4,5 4,4 4,4 4,9 4,4 Step test 125 128 128 125 130

Funk ční testy datum 1.10.2009 1.12.2009 1.2.2010 1.4.2010 1.6.2010 člen J.H. J.H. J.H. J.H. J.H. Funk ční hodnoty -1 VO 2max/kg (ml.min ) 42,2 42,87 42,91 41,98 42,97 Klidová tepová frekvence 71 70 70 71 69 Krevní tlak (torr) 130/90 125/85 125/85 130/88 128/88

Hodnoty silových test ů bench-press - max. výkon (kg) 150 160 175 180 175 po čet shyb ů nadhmatem 6 7 9 7 10 dřep s velkou činkou . max. výkon (kg) 230 240 240 245 245

Vytrvalostní testy Riffier ův test 5,9 b. 5,9 b. 5,8 b. 6,0 b. 5,7 b. Step test 105 b. 107 b. 108 b. 107 b. 108 b.

76

Funk ční testy datum 1.10.2009 1.12.2009 1.2.2010 1.4.2010 1.6.2010 člen O.N. O.N. O.N. O.N. O.N. Funk ční hodnoty -1 VO 2max/kg (ml.min ) 52,3 52,7 53,0 52,8 53,1 Klidová tepová frekvence 61 60 60 61 60 Krevní tlak (torr) 120/70 120/70 120/60 125/70 120/60

Hodnoty silových test ů bench-press - max. výkon (kg) 110 115 115 120 120 po čet shyb ů nadhmatem 16 17 18 18 20 dřep s velkou činkou . max. výkon (kg) 150 150 150 155 155

Vytrvalostní testy Riffier ův test 4 4 5 5 3 Step test 137 b. 136 b. 137 b. 136 b. 140 b.

KOMENTÁ Ř: Z výsledk ů funk čních test ů vyplývá, že aplikovaný tréninkový plán m ěl na probandy výzkumu vliv, který byl rozdílný v díl čích testech. Funk ční hodnoty všech proband ů byly pozitivn ě ovlivn ěny pravidelnou fyzickou zát ěží, kdy v období duben 2010 m ůžeme spat řit jisté negativní ovlivn ění spojené pravd ěpodobn ě s dosažením nejvyšší t ělesné hmotnosti. Následn ě se, v období 1.4.- 1.6.2010, tyto hodnoty p ři redukci t ělesné hmotnosti podstatn ě zlepšily a dosáhly stejné nebo lepší úrovn ě než byly na za čátku výzkumu, což lze hodnotit jako úsp ěch. Rozdíly mezi cvi čenci, kte ří cvi čili za užití intenzifika čních metod tréninku a t ěmi, kte ří cvi čili konven čně, není nijak zvláš ť patrný. Hodnoty silových test ů byly tréninkovou činností ovlivn ěny podstatn ě více. Rozdíly v absolutních hodnotách p řed a po výzkumu jsou u všech cvi čenc ů celkem zna čné. Zlepšení stavu výkonnosti je velmi patrné. V relativním srovnání dosáhli ješt ě v ětšího zlepšení cvi čenci, kte ří trénovali s využitím zvláštních intenzifika čních metod. Zlepšení stavu trénovanosti a výkonnosti je po aplikaci zvoleného tréninkového řízení jasn ě patrné, což považujeme za úsp ěch. Výsledky vytrvalostních test ů byly stejn ě jako výsledky funk čních hodnot ovlivn ěny zvyšováním t ělesné hmotnosti cvi čenc ů a její následnou redukcí v pr ůběhu celého tréninkového cyklu. Díl čí zhoršení výsledk ů p ři vyšší t ělesné hmotnosti bylo následn ě kompenzováno zlepšením p ři redukci t ělesné hmotnosti a kone čné výsledky byly u všech cvi čenc ů lepší než na po čátku výzkumu. V relativním ani absolutním srovnání

77 nebyl zaznamenán podstatný vliv aplikovaných tréninkových metod na úrove ň zlepšení ve vytrvalostních testech. Z tohoto lze vyvodit, že charakter kulturistického tréninku nemá podstatný vliv na zm ěnu stavu trénovanosti a výkonnosti ve vytrvalostních disciplínách.

9.1.2. Antropometrie – výsledky m ěř ení svalových skupin

M ěř ení svalových skupin probíhalo za použití klasické metody – m ěř ení krej čovským metrem. M ěř ená svalová partie byla vždy v tenzi, tzn. „zatnutá“, v souladu s kulturistickými zvyklostmi.

Antropometrie svalových skupin datum 1.10.2009 1.12.2009 1.2.2010 1.4.2010 1.6.2010 člen T.N. T.N. T.N. T.N. T.N. obvod hrudníku (cm) 120 120 122 125 122 obvod pasu (cm) 81 82 84 85 78 obvod stehna (cm) 59 60 61 63 60 obvod lýtka (cm) 38 38 39 40 39 obvod paže (cm) 40 42 42 44 42 obvod p ředloktí (cm) 32 33 33 34 32 hmotnost (kg) 82 84 85 88 82 BMI 27,71 27,79 28,47 28,81 26,44 Kaliperace (10 kož. řas) - % podkožního tuku 7 8 8 10 3

Antropometrie svalových skupin datum 1.10.2009 1.12.2009 1.2.2010 1.4.2010 1.6.2010 člen T.No. T.No. T.No. T.No. T.No. obvod hrudníku (cm) 126 127 128 130 128 obvod pasu (cm) 93 94 96 98 92 obvod stehna (cm) 61 62 62 64 62 obvod lýtka (cm) 38 38 39 39 38 obvod paže (cm) 46 48 49 50 48 obvod p ředloktí (cm) 33 33 34 35 34 hmotnost (kg) 102 105 107 111 104 BMI 29,8 30,7 31,28 32,45 30,4 Kaliperace (10 kož. řas) - % podkožního tuku 12 13 15 16 10

78

Antropometrie svalových skupin datum 1.10.2009 1.12.2009 1.2.2010 1.4.2010 1.6.2010 člen M.H. M.H. M.H. M.H. M.H. obvod hrudníku (cm) 129 130 132 134 131 obvod pasu (cm) 103 104 105 107 100 obvod stehna (cm) 69 70 71 73 71 obvod lýtka (cm) 45 45 46 46 45 obvod paže (cm) 48 50 51 52 50 obvod p ředloktí (cm) 39 39 40 40 39 hmotnost (kg) 122 124 127 130 122 BMI 34,15 34,73 35,57 36,41 34,17 Kaliperace (10 kož. řas) - % podkožního tuku 17 18 18 19 12

Antropometrie svalových skupin datum 1.10.2009 1.12.2009 1.2.2010 1.4.2010 1.6.2010 člen P.G. P.G. P.G. P.G. P.G. obvod hrudníku (cm) 121 122 124 126 123 obvod pasu (cm) 88 88 89 90 86 obvod stehna (cm) 61 61 62 63 62 obvod lýtka (cm) 40 40 40 41 40 obvod paže (cm) 44 45 45 46 45 obvod p ředloktí (cm) 35 35 36 36 35 hmotnost (kg) 94 95 97 100 94 BMI 29,01 29,32 29,93 30,86 29,01 Kaliperace (10 kož. řas) - % podkožního tuku 10 10 11 12 8

Antropometrie svalových skupin datum 1.10.2009 1.12.2009 1.2.2010 1.4.2010 1.6.2010 člen J.H. J.H. J.H. J.H. J.H. obvod hrudníku (cm) 134 142 144 147 140 obvod pasu (cm) 91 95 97 98 88 obvod stehna (cm) 71 74 76 76 74 obvod lýtka (cm) 45 46 48 48 46 obvod paže (cm) 47 50 51 52 50 obvod p ředloktí (cm) 35 37 37 38 36 hmotnost (kg) 115 129 136 138 123 BMI 31,19 35,05 36,95 37,5 33,42 Kaliperace (10 kož. řas) - % podkožního tuku 9 13 14 15 2,5

79

Antropometrie svalových skupin datum 1.10.2009 1.12.2009 1.2.2010 1.4.2010 1.6.2010 člen O.N. O.N. O.N. O.N. O.N. obvod hrudníku (cm) 111 113 117 119 115 obvod pasu (cm) 79 79 80 80 75 obvod stehna (cm) 56 56 57 58 57 obvod lýtka (cm) 37 37 38 38 37 obvod paže (cm) 38 40 41 42 40 obvod p ředloktí (cm) 31 31 32 33 32 hmotnost (kg) 74 75 77 79 73 BMI 25,6 25,95 26,64 27,33 25,25 Kaliperace (10 kož. řas) - % podkožního tuku 7 7 8 8 3

KOMENTÁ Ř: Výsledky provedených antropometrických m ěř ení v pr ůběhu aplikace celého tréninkové cyklu jasn ě dokazují zna čný vliv kulturistického tréninku na rozvoj svalových partií a také na pom ěr mezi aktivní a pasivní tkání, tzn. svalová hmota a tuková tká ň. Všichni cvi čenci dosáhly v absolutním srovnání celkem zna čného zlepšení ve smyslu rozvoje a nár ůstu svalové hmoty, kdy v posledním díl čím období tréninkového cyklu došlo k redukci t ělesné hmotnosti a tudíž i ke zlepšení pom ěru mezi svalovou hmotou a tukovou tkání. U všech cvi čenc ů došlo k faktickému zvýšení podílu svalové hmoty a k redukci tukové tkán ě a to p ři nár ůstu svalových skupin. V relativním srovnání došlo ješt ě k většímu zlepšení ve výsledcích m ěření u cvi čenc ů používajících p ři tréninku intenzifika ční tréninkové metody oproti t ěm, co cvi čili konven čním zp ůsobem. Celkov ě m ůžeme říci, že aplikovaný tréninkový plán má na zm ěny antropometrických hodnot zna čný vliv. Toto plyne i samotného ú čelu sportovní kulturistiky.

80

9.1.3. Biochemie – výsledky laboratorních odb ěrů krve

Biochemické testy datum 1.10.2009 1.12.2009 1.2.2010 1.4.2010 1.6.2010 člen T.N. T.N. T.N. T.N. T.N. Jaterní testy ( norma) Bilirubin celk. ( 3-17) 14,2 umol/l 14,5 umol/l 14,9 umol/l 16,0 umol/l 13,8 umol/l ALT ( 0,05- 0,79) 0,86 ukat/l 0,88 ukat/l 0,89 ukat/l 0,90 ukat/l 0,81 ukat/l AST (0,05-0,68) 0,70 ukat/l 0,72 ukat/l 0,73 ukat/l 0,79 ukat/l 0,60 ukat/l Lipidy (norma) Cholesterol (2,2-5,2) 7,9 mmol/l 7,8 mmol/l 7,8 mmol/l 7,7 mmol/l 7,7 mmol/l Triglyceridy (0-1,46) 1,47 mmol/l 1,42 mmol/l 1,45 mmol/l 1,46 mmol/l 1,44 mmol/l HDL-Cholesterol (0,91-3) 1,19 mmol/l 1,20 mmol/l 1,21 mmol/l 1,21 mmol/l 1,23 mmol/l LDL-Cholesterol (1,5-3,36) 6,0 mmol/l 6,1 mmol/l 6,1 mmol/l 5,9 mmol/l 5,8 mmol/l Endokrinní hormon ( norma) TSH Tyreotropin (0,4-4) 1,640mU/l 1,750mU/l 1,680mU/l 1,720mU/l 1,700mU/l

Biochemické testy datum 1.10.2009 1.12.2009 1.2.2010 1.4.2010 1.6.2010 člen T.No. T.No. T.No. T.No. T.No. Jaterní testy ( norma) Bilirubin celk. ( 3-17) 11,2 umol/l 11,5 umol/l 11,8 umol/l 11,9 umol/l 11,0 umol/l ALT ( 0,05- 0,79) 0,75 ukat/l 0,77 ukat/l 0,78 ukat/l 0,81 ukat/l 0,72 ukat/l AST (0,05-0,68) 0,54 ukat/l 0,54 ukat/l 0,56 ukat/l 0,60 ukat/l 0,52 ukat/l Lipidy (norma) Cholesterol (2,2-5,2) 4,45 mmol/l 4,40 mmol/l 4,3 mmol/l 4,28 mmol/l 4,25 mmol/l Triglyceridy (0-1,46) 1,56 mmol/l 1,53 mmol/l 1,52 mmol/l 1,52 mmol/l 1,50 mmol/l HDL-Cholesterol (0,91-3) 1,61 mmol/l 1,73 mmol/l 1,78 mmol/l 1,79 mmol/l 1,78 mmol/l LDL-Cholesterol (1,5-3,36) 2,26 mmol/l 2,23 mmol/l 2,20 mmol/l 2,20 mmol/l 2,18 mmol/l Endokrinní hormon ( norma) TSH Tyreotropin (0,4-4) 1,530mU/l 1,550mU/l 1,540mU/l 1,540mU/l 1,570mU/l

Biochemické testy datum 1.10.2009 1.12.2009 1.2.2010 1.4.2010 1.6.2010 člen M.H. M.H. M.H. M.H. M.H. Jaterní testy ( norma) Bilirubin celk. ( 3-17) 10,5 umol/l 10,8 umol/l 10,8 umol/l 11,1 umol/l 10,5 umol/l ALT ( 0,05- 0,79) 0,68 ukat/l 0,70 ukat/l 0,77 ukat/l 0,78 ukat/l 0,67 ukat/l AST (0,05-0,68) 0,52 ukat/l 0,53 ukat/l 0,56 ukat/l 0,58 ukat/l 0,52 ukat/l Lipidy (norma) Cholesterol (2,2-5,2) 5,15 mmol/l 5,1 mmol/l 5,0 mmol/l 5,0mmol/l 4,90 mmol/l Triglyceridy (0-1,46) 1,59 mmol/l 1,56 mmol/l 1,57 mmol/l 1,57 mmol/l 1,55 mmol/l HDL-Cholesterol (0,91-3) 1,57 mmol/l 1,60 mmol/l 1,61 mmol/l 1,61 mmol/l 1,64 mmol/l LDL-Cholesterol (1,5-3,36) 3,15 mmol/l 3,12 mmol/l 3,10 mmol/l 3,10 mmol/l 3,0 mmol/l Endokrinní hormon ( norma) TSH Tyreotropin (0,4-4) 1,590 mU/l 1,600 mU/l 1,590 mU/l 1,610 mU/l 1,580 mU/l

81

Biochemické testy datum 1.10.2009 1.12.2009 1.2.2010 1.4.2010 1.6.2010 člen P.G. P.G. P.G. P.G. P.G. Jaterní testy ( norma) Bilirubin celk. ( 3-17) 8,2 umol/l 8,4 umol/l 8,3 umol/l 8,5 umol/l 8,1 umol/l ALT ( 0,05- 0,79) 0,81 ukat/l 0,82 ukat/l 0,81 ukat/l 0,83 ukat/l 0,82 ukat/l AST (0,05-0,68) 0,68 ukat/l 0,68 ukat/l 0,70 ukat/l 0,71 ukat/l 0,70 ukat/l Lipidy (norma) Cholesterol (2,2-5,2) 4,47mmol/l 4,41mmol/l 4,40mmol/l 4,40mmol/l 4,38mmol/l Triglyceridy (0-1,46) 1,18 mmol/l 1,17 mmol/l 1,18 mmol/l 1,15 mmol/l 1,16 mmol/l HDL-Cholesterol (0,91-3) 1,06 mmol/l 1,08 mmol/l 1,11 mmol/l 1,11mmol/l 1,15 mmol/l LDL-Cholesterol (1,5-3,36) 2,97 mmol/l 2,95 mmol/l 2,95 mmol/l 2,94 mmol/l 2,94 mmol/l Endokrinní hormon ( norma) TSH Tyreotropin (0,4-4) 1,610 mU/l 1,615 mU/l 1,619 mU/l 1,630 mU/l 1,620 mU/l

Biochemické testy datum 1.10.2009 1.12.2009 1.2.2010 1.4.2010 1.6.2010 člen J.H. J.H. J.H. J.H. J.H. Jaterní testy ( norma) Bilirubin celk. ( 3-17) 15 umol/l 15,5 umol/l 15,7 umol/l 15,8 umol/l 15,5umol/l ALT ( 0,05- 0,79) 1,56 ukat/l 1,59 ukat/l 1,60 ukat/l 1,64 ukat/l 1,60 ukat/l AST (0,05-0,68) 1,69 ukat/l 1,72 ukat/l 1,72 ukat/l 1,71 ukat/l 1,70 ukat/l Lipidy (norma) Cholesterol (2,2-5,2) 3,0 mmol/l 2,9 mmol/l 2,9 mmol/l 3,0 mmol/l 2,95 mmol/l Triglyceridy (0-1,46) 0,63 mmol/l 0,61 mmol/l 0,62 mmol/l 0,62 mmol/l 0,63 mmol/l HDL-Cholesterol (0,91-3) 0,70 mmol/l 0,72 mmol/l 0,72 mmol/l 0,74 mmol/l 0,75 mmol/l LDL-Cholesterol (1,5-3,36) 2,0 mmol/l 2,0 mmol/l 1,9 mmol/l 1,95 mmol/l 2,0 mmol/l Endokrinní hormon ( norma) TSH Tyreotropin (0,4-4) 1,750mU/l 1,700mU/l 1,770mU/l 1,750mU/l 1,760mU/l

Biochemické testy datum 1.10.2009 1.12.2009 1.2.2010 1.4.2010 1.6.2010 člen O.N. O.N. O.N. O.N. O.N. Jaterní testy ( norma) Bilirubin celk. ( 3-17) 9,7 umol/l 9,7 umol/l 9,8 umol/l 10,0 umol/l 9,8 umol/l ALT ( 0,05- 0,79) 0,72 ukat/l 0,74 ukat/l 0,74 ukat/l 0,75 ukat/l 0,73 ukat/l AST (0,05-0,68) 0,50 ukat/l 0,54 ukat/l 0,55 ukat/l 0,57 ukat/l 0,54 ukat/l Lipidy (norma) Cholesterol (2,2-5,2) 5,69 mmol/l 5,59 mmol/l 5,54 mmol/l 5,41 mmol/l 5,45 mmol/l Triglyceridy (0-1,46) 1,39 mmol/l 1,37 mmol/l 1,39 mmol/l 1,36 mmol/l 1,35 mmol/l HDL-Cholesterol (0,91-3) 1,20 mmol/l 1,28 mmol/l 1,35 mmol/l 1,34 mmol/l 1,32 mmol/l LDL-Cholesterol (1,5-3,36) 4,15 mmol/l 4,05 mmol/l 4,01 mmol/l 4,00 mmol/l 3,98 mmol/l Endokrinní hormon ( norma) TSH Tyreotropin (0,4-4) 1,610 mU/l 1,625 mU/l 1,620 mU/l 1,630 mU/l 1,615 mU/l

KOMENTÁ Ř: Výsledky biochemických test ů prokazují vliv tréninkového zatížení v kulturistice na hodnoty ur čitých veli čin. Co se týká metabolismu tuk ů sledovaného

82 pomocí hodnot cholesterolu, m ůžeme říci, že tento je kulturistickým tréninkem v podstat ě pozitivn ě ovlivn ěn, nebo ť samotná fyzická zát ěž pozitivn ě ovliv ňuje hodnoty cholesterolu v krvi. Jiná je situace u hodnot jaterních test ů. Na základ ě provedených vyšet ření lze konstatovat, že aplikovaný kulturistický tréninkový plán, resp. cyklus má na hodnoty jaterních test ů spíše negativní vliv. Skute čnost m ůžeme spojovat velice pravd ěpodobn ě se samotnou intenzivní fyzickou zát ěží, která v ětšinou negativn ě ovliv ňuje hodnoty celkového bilirubinu a následn ě s nár ůstem t ělesné hmotnosti spojeným se zvýšením příjmu všech živin, zejména bílkovin, které mají za následek zvýšení hodnot ALT a AST. Rozdíly v absolutním ani relativním srovnání mezi cvi čenci používajícími rozdílné tréninkové metody nejsou patrné.

9.2. Výsledky výzkumu – grafické znázorn ění vybraných test ů

9.2.1. Funk ční testy – silové testy

Výkon - bench-press 200 180 160 140 T.N. 120 T.No. M.H. 100 P.G. 80 výkon v Kg J.H. 60 O.N. 40 20 0 X.09 XI.09 XII.09 I.10 II.10 III.10 IV.10 V.10 VI.10 čas

83

Shyby 25

20 T.N. T.No. 15 M.H. P.G.

et opakování 10 J.H. č O.N. po 5

0 X.09 XI.09 XII.09 I.10 II.10 III.10 IV.10 V.10 VI.10 čas

Dřep - max. výkon 300

250

T.N. 200 T.No. M.H. 150 P.G. J.H. výkon v Kg 100 O.N.

50

0 X.09 XI.09 XII.09 I.10 II.10 III.10 IV.10 V.10 VI.10 čas

84

9.2.2. Vybraná antropometrická m ěř ení

Obvod hrudníku 160

140

120 T.N. 100 T.No. M.H. 80 P.G. 60 J.H. hodnoty v cm hodnoty 40 O.N.

20

0 X.09 XI.09 XII.09 I.10 II.10 III.10 IV.10 V.10 VI.10 čas

Obvod pasu 120

100 T.N. 80 T.No. M.H. 60 P.G. J.H. 40 hodnoty v cm hodnoty O.N. 20

0 X.09 XI.09 XII.09 I.10 II.10 III.10 IV.10 V.10 VI.10 čas

Obvod paží 60 50 T.N. 40 T.No. 30 M.H. 20 P.G.

hodnoty v cm J.H. 10 O.N. 0 X.09 XI.09 XII.09 I.10 II.10 III.10 IV.10 V.10 VI.10 čas

85

9.2.3. Hodnoty vybraných biochemických test ů

Jaterní testy - ALT 1,8 1,6 1,4 T.N. 1,2 T.No. 1 M.H. 0,8 P.G. 0,6 J.H.

hodnoty v ukat/l hodnoty O.N. 0,4 0,2 0 X.09 XI.09 XII.09 I.10 II.10 III.10 IV.10 V.10 VI.10 čas

Jaterní testy - bilirubin 18 16 14 T.N. 12 T.No. 10 M.H. 8 P.G. J.H. 6 O.N. hodnoty v umol/l hodnoty 4 2 0 X.09 XI.09 XII.09 I.10 II.10 III.10 IV.10 V.10 VI.10 čas

Jaterní testy - AST 2 1,8 1,6 T.N. 1,4 T.No. 1,2 M.H. 1 P.G. 0,8 J.H. 0,6

hodnoty v ukat/l hodnoty O.N. 0,4 0,2 0 X.09 XI.09 XII.09 I.10 II.10 III.10 IV.10 V.10 VI.10 čas

86

9.3. Celkové hodnocení vlastního výzkumu

Realizace výzkumu této diplomové práce byla značně náro čná. Nároky na organizaci, personální zajišt ění i samotné provád ění díl čích testování a m ěř ení byly skute čně obrovské. Už samotný fakt, že výzkum trval 10 m ěsíc ů a byl v podstat ě zakomponován do tréninkové p řípravy kulturist ů na sout ěž, je známkou velkého úsilí, které bylo p ři realizaci výzkumu vynaloženo. Je nutné zmínit, že výzkum nebyl ve svém pr ůběhu ovlivn ěn žádnou nemocí či zran ěním nikoho ze zú častn ěných, a proto nebyly jeho výsledky z tohoto pohledu nijak ovlivn ěny, což m ůže pouze zvýšit validitu vlastních výsledk ů výzkumu. Výzkum této diplomové práce dokazuje minimáln ě p ři relativním srovnání, že aplikace specifických intenzifika čních metod v kulturistickém tréninku má v ětší pozitivní vliv na zm ěny ve stavu trénovanosti a výkonnosti, než konven ční metody. Toto platí zejména v situaci, kdy všichni ú častníci výzkumu byli již p řed jeho po čátkem na pokro čilé úrovni kulturistické praxe. Po provedení výzkumu této diplomové práce m ůžeme konstatovat, že v řízení tréninkového procesu v kulturistice je p ři realizaci samotných tréninkových metod, resp. jednotlivých tréninkových jednotek mnohem d ůležit ější to, jak, v jakém po řadí či kombinaci sportovec provádí daný cvik, než to kolik a jakých cvik ů odcvi čí. To platí zejména v sou časné dob ě, kdy již nelze zásobník cvik ů v kulturistice v podstat ě nijak rozši řovat.

87

10. Shrnutí výsledk ů

Kulturistika je sport, který klade obrovské nároky na všechny, kte ří ji cht ějí d ůsledn ě a na jisté úrovni vykonávat. Je nesmírn ě náro čná nejen fyzicky ale také psychicky, protože je velmi úzce spjata se specifickými dietními režimy, p ředevším v období sout ěží, což je na psychiku každého jednotlivce vždy velká zát ěž. Jak již m ůžeme v ědět z vlastního textu této práce, fyzická náro čnost kulturistického sportu je zna čná a p řináší s sebou vždy ur čité d ůsledky pro lidské zdraví. Jelikož je kulturistika sportem zcela individuálním, práv ě zde p řichází na řadu jistá míra sebekontroly a zp ětné vazby, která by m ěla být vlastní každému kulturistovi. I špi čkový kulturista, který v ěnuje kulturistice tém ěř všechen čas, musí být schopen v ěnovat pot řebný čas regeneraci a i jiným pohybovým aktivitám, p ředevším aerobního charakteru. Je také nutno zd ůraznit, že v žádném jiném sportovním odv ětví není tak obrovská a významná souvislost mezi stravovacím režimem a vlastní výkonností. I ten nejvíce intenzivní a d ůsledný trénink vezme za své, pokud mu nebude odpovídat ú čelov ě vyvážený p říjem živin. V tomto také spat řuji velký pozitivní vliv kulturistického životního stylu, protože znalost výživových doporu čení, sestavování stravovacích plán ů a dalších v ědomostí je i po skon čení sportovní kariéry velmi užite čná. A tuto znalost má na ur čité úrovni každý kulturista. Obecn ě lze tedy konstatovat, že pokud je kulturistika provád ěna metodicky správn ě a je-li doprovázena vhodným zp ůsobem regenerace a nap ř. n ějakým typem aerobní fyzické zát ěže za ú čelem kompenzace a vyváženosti, pozitivní vlivy kulturistiky jednozna čně p řevýší její možné negativní d ůsledky, které jsou spojeny tém ěř výhradn ě s vrcholovou kulturistikou, kde nese velkou část odpov ědnosti za tento stav doping. A ani specifický stravovací režim kulturist ů, který by se m ěl blížit zásadám racionální stravy, nep řináší žádné zdravotní komplikace či rizika. Z výsledk ů vlastního výzkumu vyplývá, že správn ě vytvo řený tréninkový plán, resp. že sv ědomité a odpov ědné řízení celého tréninkového procesu, je ve sportovní kulturistice nesmírn ě d ůležité, podmi ňující úsp ěch a odd ělující od sebe ty úsp ěšné a neúsp ěšné sportovce – kulturisty. Z výsledk ů výzkumu jednozna čně vyplývá, že kulturista, který v dob ě minimálních rozdíl ů ve stavu trénovanosti a výkonnosti panujících v dnešním sv ětě kulturistiky, dokáže ú čeln ě aplikovat a realizovat nejnov ější

88 a nejú činn ější tréninkové principy a postupy, dosahuje zcela nepochybn ě podstatn ě lepších výsledk ů, podstatn ě lepší kulturistické formy. Pouze za použití zmín ěných metod lze totiž udržovat trénink v progresivním vývoji, udržovat jeho intenzitu pot řebnou pro pozitivní zm ěnu ve stavu trénovanosti a výkonnosti a vyhnout se tak stavu stagnace, nebo ješt ě h ůř e poklesu výkonnosti a trénovanosti z důvodu nap ř. přetrénování či možného zran ění.

10.1. Diskuse

Cílem této diplomové práce bylo výstižn ě charakterizovat sportovní kulturistiku jako specifickou sportovní disciplínu. Cílem práce bylo rovn ěž popsat a charakterizovat tréninkový proces v kulturistice a jeho řízení, o čemž mnohé napov ěděl i provedený vlastní výzkum. S tímto vším souvisí i další cíl této práce, a to podat co možná nejobjektivn ější informace o tom, jakým zp ůsobem ovliv ňuje vykonávání kulturistiky zdraví člov ěka. Jaké d ůsledky pro lidský organismus p řináší nejen její primární část, kterou p ředstavuje samotné trénování, resp. intenzivní cvi čení se zát ěží dle stanovených metodik, ale i nemén ě d ůležitá sekundární část, p ředstavovaná specifickým stravovacím režimem. Samotná práce a výsledky jejího výzkumu potvrdily p ředpokládané hypotézy. Byla prokázána shoda s obecnými teoriemi, které popisuje odborná literatura. Jelikož se v sou časné dob ě stále ješt ě kulturistice nedostává tolik odborné ani laické pozornosti, kolik by si zasloužila, jsou možnosti výzkumu v této oblasti zna čně omezené. D ůvodem je také již zmín ěná obrovská náro čnost kulturistiky. Náro čnost fyzická, psychická i finan ční. Pro mnohé lidi, kte ří mají osobní, pracovní či jiné povinnosti, je v praktickém život ě prakticky nerealizovatelná. I proto je velmi obtížné zpracovat statisticky plnohodnotný a platný výzkum, který by jednozna čně konstatoval, jaké d ůsledky p řináší vykonávání sportovní kulturistiky lidskému organismu, resp. zdraví či jeho stavu v otázce sportovní výkonnosti a kondice. Bylo by t řeba zna čného po čtu člen ů výzkumného souboru, kte ří by vykonávali tento sport a zárove ň by byly sledovány jejich antropometrické hodnoty, činnost vnit řních orgán ů a stav pohybového aparátu v četn ě výsledk ů provád ěných funk čních a výkonnostních test ů. Jednoduše lze říci, že kulturistů je málo, což je vid ět i na markantním snižování po čtu závodník ů, kte ří se ú častní kulturistických sout ěží.

89

Ovšem kulturistika v podob ě jakou ji dnes známe, je v podstat ě mladý sport, který se jist ě bude dále rozvíjet a n ějakým sm ěrem ubírat. Jakým sm ěrem to bude, je i pro dnešní znalce velkou neznámou. V úvahu p řipadají reáln ě dv ě možnosti. Ta první by znamenala jakýsi návrat k samé podstat ě kulturistiky. Aby se op ět stala záležitostí estetiky, t ělesné síly a kondice a také zdraví. Druhá varianta zm ění, díky dopingu a komer čním tlak ům, t ěla kulturist ů v naprosto nevzhledná a nefunk ční stvo ření. Doufejme, že zvít ězí první možnost.

90

11. Seznam použité literatury

1. DOVALIL, J. a kolektiv. Malá encyklopedie sportovního tréninku . Praha: Olympia 1982 2. DOVALIL, J. a kolektiv. Výkon a trénink ve sportu. Praha: Olympia 2009. ISBN 978-80-7376-130-1 3. EMBLETON, P. a THORNE, G. Suplementy ve výživ ě. MuscleMag 1998. Pardubice: I. Rydzinskyj 1998. ISBN 80-902589-7-2 4. FO ŘT, P. Výživa hlavn ě pro kulturistiku a fitness. Pardubice: Sv ět Kulturistiky 1998. ISBN 978-80-902589-1-4 5. FO ŘT, P. Zdraví a potravní dopl ňky. Praha: Ikar 2005. ISBN 80-249-0612-0 6. Kolektiv autor ů. Biochemie – základní kurz. Praha: Karolinum 2005. ISBN 80-7184-936-7 7. MELICHNA J. a kolektiv. Fyziologie t ělesné zát ěže. Praha: Karolinum 1995 8. PYŠNÝ, L. Fyziologie a patofyziologie dopingu. Praha: Karolinum 2002. ISBN 80-246-0529-5 9. SILVA, da K. Kineziologie a stravování . Olomouc: Fontána 2003. ISBN 80-7336-087-x 10. SMEJKAL, J. Kulturistika pro všechny. Pardubice: Sv ět Kulturistiky 1999. ISBN 80-902589-2-1 11. SMEJKAL, J., NOVÁK, P. a MEDEK, V. Kulturistika pod mikroskopem. Pardubice: Sv ět Kulturistiky – Ivan Rudzinskyj 1992 12. SMEJKAL, J., RAŠKA, V., RUDZINSKYJ, I. Kulturistika-cviky . Pardubice: I. Rydzinskyj 1998. ISBN 80-902589-3-x 13. THORNE, G. a EMBLETON, P. Encyklopedie kulturistiky. MuscleMag International 1998. Pardubice: I. Rudzinskyj 1998. ISBN 80-902589-0-5 14. TICHÝ, M. Funk ční anatomie pohybového aparátu. RE-FIT 1994 15. TLAPÁK, P. Tvarování t ěla. Praha: ARSCI 2003. ISBN 80-86078-31-0 16. VODRÁŽKA, Z. Biochemie. Praha: Academia 2002. ISBN 80-200-0600-1 17. VOKURKA, M. a spolupracovníci. Patofyziologie pro neléka řské sm ěry. Praha: Karolinum 2005. ISBN 80-246-0896-0 18. WEIS, B. D. a KENNEDY, R. Tajemství posílení anabolismu bez steroid ů. MuscleMag International 1996. Pardubice: I. Rudzinskyj 1996

91

POD ĚKOVÁNÍ

Jako autor této diplomové práce tímto d ěkuji panu, PhDr. Ji ří Suchý, Ph.D., za vedení diplomové práce a jeho rady a p řipomínky. Dále d ěkuji panu, MUDr. Jan Hiblbauer, za odborné konzultace v rámci provedeného výzkumu. Poděkování pat ří i zdravotnickému personálu, který byl nápomocen p ři díl čích testech a m ěř ení.

Bc. Tomáš Netík, v.r. autor

92

Hradec Králové, 25. b řezna 2011

Informovaný souhlas

- v souvislosti s účastí na výzkumu diplomové práce s názvem: Řízení tréninkového procesu na p říkladu kulturistiky

Níže uvedené a podepsané osoby dávají tímto sv ůj informovaný souhlas k účasti na výzkumu uvedené diplomové práce, kterou zpracoval Bc. Tomáš Netík, student UK FTVS, Praha. Ten oslovil jednotlivé ú častníky výzkumu.

- cíl výzkumu diplomové práce je charakterizovat vliv aplikovaného tréninkového řízení v kulturistice po dobu 10-ti m ěsíc ů na zm ěny ve stavu trénovanosti a výkonnosti pomocí provád ěných test ů, m ěř ení a zkoušek. - spolupracováno je se zdravotnickým za řízením v Hradci Králové - výzkum trvá 10 m ěsíc ů a b ěhem této doby je provedeno 5 díl čích testování - použité metody výzkumu jsou antropometrická m ěř ení, funk ční testování a biochemické testy spojené s odb ěrem žilní krve (5 ml na jaterní testy, hladinu cholesterolu a endokrinního hormonu) - realizace testování je bez problém ů a není bolestivá, je spojena pouze s fyzickou zát ěží - jako odm ěnu za ú čast ve výzkumu lze považovat sofistikované řízení tréninkového procesu ze strany akreditovaného trenéra po dobu výzkumu Všichni níže podepsaní ú častníci výzkumu berou na v ědomí, že jejich osobní údaje nebudou nijak zneužity ani zve řejn ěny, krom ě faktických údaj ů z vlastního výzkumu, tzn. nam ěř ené hodnoty z jednotlivých test ů, zkoušek a m ěř ení. Podepsaní: T.N., v.r. T.No., v.r. M.H., v.r. P.G., v.r. J.H., v.r. O.N., v.r.

93